Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam ALBSDUW89Q2L najdete zde


                II

 (
0
)
 (
13
)
II.

PŘEDKLÁDACÍ ZPRÁVA

	Cílem návrhu zákona mý být vyjasnění přetrvávajících problémů při aplikaci § 4b a 4c zákona o střetu zájmů, kdy se nově navrhuje zákaz poskytnutí upravit pro nenárokové dotace a investiční pobídky, kdy poskytovatelem je ústřední správní úřad, v jehož čele stojí veřejný funkcionář, který je současně skutečným majitelem obchodní společnosti, která je příjemce. Obdobný zákaz se navrhuje i pro členy zastupitelstev územních samosprávných celků. Dále se navrhuje zavést povinnost veřejných funkcionářů oznamovat uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky s veřejným zadavatelem a přijetí dotace nebo investiční pobídky. Podrobnější úprava střetu zájmů se navrhuje v zákoně o zemědělství, kde se dále mimo jiné navrhuje vymezit možnost podání námitek proti poskytnutí nenárokové dotace, jejímž skutečným majitelem je v zákoně specifikovaný veřejný funkcionář. Obdobná úprava se pak má zavést i v rozpočtových pravidlech a v zákoně o investičních pobídkách. V zákoně o zadávání veřejných zakázek se pak navrhuje upravit možnost vyloučit účastníka zadávacího řízení, kterým je obchodní společnost, jejímž skutečným majitelem je veřejný funkcionář, který stojí v čele ústředního správního úřadu, který je v takovém řízení zadavatelem, a obdobná úprava se navrhuje i pro členy zastupitelstev územních samosprávných celků.
O vyjádření k předloženému návrhu zákona byly požádány Ministerstvo financí, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo životního prostředí a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Ministerstvo spravedlnosti jako věcně příslušné gesční ministerstvo ve vztahu k zákonu o střetu zájmů doporučuje vládě zaujmout k návrhu zákona neutrální stanovisko. Ve svém vyjádření ministerstvo úvodem uvádí, že oblast střetu zájmů veřejných funkcionářů není regulována evropským právem s dílčí výjimkou čl. 61 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady 2024/2509. Rozhodnutí o těchto otázkách představuje primárně rozhodnutí vnitropolitické.
Ministerstvo upozorňuje, že předkladatelé navrhují v § 11a zákona o střetu zájmů zavedení povinnosti veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. c) podat oznámení o veřejných zakázkách, dotacích a investičních pobídkách. Předkladateli navržená formulace však může směřovat k tomu, že veřejní funkcionáři podle § 2 odst. 1 písm. c) budou povinni podat oznámení s binární možností ano/ne. Zvláštní část důvodové zprávy spíše nasvědčuje tomu, aby byly oznámeny i další informace o těchto veřejných plněních, pro což však chybí v zákoně jejich bližší vymezení. Tento nedostatek může být alespoň zčásti kompenzován úpravou prováděcí vyhlášky č. 79/2017 Sb., o stanovení struktury a formátu oznámení podle zákona o střetu zájmů.
Nahrazení ovládající osoby skutečným majitelem je podle ministerstva principiálně možné. Je však třeba vnímat, že skutečný majitel je pojem širší. Změna by znamenala zohledňování nikoli jen pozic osob s možností aktivně uplatňovat rozhodující vliv nad posuzovanou právnickou osobou, ale také osob, které z ní mohou pasivně profitovat (mají podíl na zisku). Je pak otázkou, nakolik je taková pozice beneficienta relevantní z hlediska smyslu úpravy zákona o střetu zájmů. Vedle toho by úprava dopadala i na tzv. formální skutečné majitele (podle § 6 zákona o evidenci skutečných majitelů) a náhradní skutečné majitele (podle § 5 zákona o evidenci skutečných majitelů), kteří často nemají v právnické osobě ani vliv, ani z ní neprofitují. Ačkoli důvodová zpráva počítá s tím, že s využitím pojmu skutečný majitel dojde ke zjednodušení posuzování střetu zájmů, nezbytně tomu tak být nemusí. Vyhodnocování toho, kdo je skutečným majitelem, je v praxi obdobně složité a náročné (ne-li dokonce náročnější) jako vyhodnocování ovládání. Údaje zapsané v evidenci skutečných majitelů nelze vždy automaticky považovat za odraz reality. Skutečné majitelství se vyhodnocuje materiálně, tj. není obecně založeno zápisem v evidenci. Ve vztahu k evidenci skutečných majitelů se neuplatní tzv. princip materiální publicity známý z veřejných rejstříků, tj. zjednodušeně řečeno, že lze důvěřovat zapsanému stavu. Pokud by chtěl předkladatel takového následku ve vztahu ke kontrole střetu zájmů dosáhnout, bylo by třeba návrh v tomto směru patřičně doplnit.
Ministerstvo dále upozorňuje na možnou duplicitu právní úpravy, neboť předkladatelé nově doplňují do zákona o rozpočtových pravidlech, zákona o zemědělství a zákona o investičních pobídkách legální definici střetu zájmů, která však odpovídá právní úpravě podjatosti podle § 14 správního řádu. Proti jednání osob ohrožujícímu nestrannost nebo nezávislost v souvislosti s řízením o poskytnutí dotace se tedy lze bránit již současnými zákonnými prostředky. Bylo by proto vhodné vyjasnit vztah návrhu k § 14 správního řádu, jde-li o oblast vztahu, na které dopadá správní řád.

Ministerstvo financí doporučuje vládě zaujmout k návrhu zákona neutrální stanovisko. Ve svém vyjádření ministerstvo uvádí, že by bylo vhodné v návrhu zákona zohlednit a vypořádat se s výsledky rozsáhlé analytické práce koordinované Ministerstvem spravedlnosti k zákonem upravované problematice. Ministerstvo pak doporučuje v dalším legislativním procesu vypustit novely zákona č. 218/2000 Sb., rozpočtová pravidla, a zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu, a to z důvodu nesouladu mezi lhůtami pro vrácení dotace a stanovení odvodu pro porušení rozpočtové kázně podle návrhu a stávajících lhůt podle zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, který návrh nenovelizuje, resp. nesouladu s úpravou běhu lhůt pro řešení nesrovnalostí podle nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství. Úprava těchto lhůt má navíc širší rozsah, než patrně předkladatelé zamýšleli, protože dopadá i mimo oblast dotací, avšak tento přesah není v důvodové zprávě uveden. Dalším důvodem pro vypuštění novely rozpočtových pravidel je v návrhu obsažená úprava dotací, podle níž se dotace stanou nárokovými pouze na základě toho, že tak stanoví poskytovatel dotace v dotačním programu.

Ministerstvo pro místní rozvoj doporučuje vládě zaujmout k návrhu zákona neutrální stanovisko. Ve svém vyjádření ministerstvo uvádí, že vítá zavedení pojmu „skutečný majitel“ do definice povinnosti týkající se střetu zájmů obsažené v § 4c zákona o střetu zájmů, protože tato změna opět (po zrušení předchozího znění právní úpravy Ústavním soudem) přinese snížení administrativní zátěže při posuzování podmínky. Během období platnosti znění, které obsahovalo pojem „skutečný majitel“, byla tehdejší právní úprava hodnocena orgány implementační struktury velmi pozitivně a „obživnutí“ předchozí právní úpravy braly jako jednoznačné zhoršení administrativní zátěže a právní jistoty žadatelů i poskytovatelů dotace. Informace o skutečných majitelích jsou obsaženy v evidenci skutečných majitelů, bylo by však podle ministerstva vhodné zajistit, aby byla co nejvíce naplněná a aby údaje v ní zapsané byly co nejpřesnější, aktuální a pravdivé. 
Zákonem č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů, byla do českého právního řádu transponována tzv. AML směrnice (resp. soubor směrnic), ze které plyne požadavek na veřejnost některých údajů o skutečných majitelích a zavedení mechanismů ověřování a kontroly pravdivosti evidovaných údajů. AML směrnice zavádí požadavek na evidování skutečných majitelů nikoli pouze ve vztahu ke své oblasti zájmu, ale obecně. Co nejúplnější nastavení funkcí a povahy evidence skutečných majitelů a její přístupnost tak snižuje administrativní zátěž a zvyšuje jistotu poskytovatelů dotací a návratné finanční výpomoci. Je velmi významným pramenem při kontrole nakládání s veřejnými prostředky, při posuzování střetu zájmů a napomáhá také snižovat riziko možných sporů.
Ministerstvo považuje za nutné vypustit změny zužující dopad ustanovení zákona na dotace, na které není právní nárok, a změny zužující dopad ustanovení toliko na případy, v nichž jde o společnost veřejného funkcionáře, který současně stojí v čele poskytovatele v konkrétním řízení. I v případě, že jde o společnost veřejného funkcionáře podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů, který nestojí v čele příslušného poskytovatele dotace, může takový veřejný funkcionář mít osobní, finanční, rodinný nebo jiný zájem, který může ovlivnit výkon jeho funkce. Zejména pokud se týká členů vlády, může při výkonu funkce člena vlády takový veřejný funkcionář hlasováním ovlivnit nastavování obecných podmínek čerpání dotací, prioritní oblasti podpory, využití zdrojů státního rozpočtu nebo vyjednávání o víceletém finančním rámci Evropské unie i u těch dotací, které poskytuje poskytovatel, v jehož čele daný člen vlády nestojí. 
Vzhledem k aktuální komunikaci mezi Evropskou komisí a Českou republikou o tom, zda opatření učiněná současným předsedou vlády jsou dostatečnými opatřeními k eliminaci a prevenci jeho střetu zájmů jak podle zákona o střetu zájmů, tak podle čl. 61 finančního nařízení, by navrhovaná změna mohla být podle ministerstva vnímána jako snaha o vyhnutí se transparentnímu řešení a mohla by vyvolat další otázky a pochybnosti.
Ministerstvo považuje za nutné vypustit v novele zákona o zemědělství, rozpočtových pravidel a zákona o investičních pobídkách omezení oprávnění podat námitky pouze na osoby, které by mohly být v případě střetu zájmů zkráceny na svých právech. Předpisy upravující střet zájmů nechrání pouze konkrétně definovaná práva úzce vymezeného okruhu osob, ale chrání obecné principy a hodnoty právního státu, zejména princip hospodárného, účelného a efektivního nakládání s veřejnými prostředky (tzv. 3E), princip nestrannosti státních orgánů, princip služby veřejnosti a princip rovnosti před zákonem. Případným střetem zájmů veřejných funkcionářů obvykle nejsou ohrožena konkrétní práva jiných osob – dotační správní řízení má vždy jen jednoho účastníka, a to konkrétního žadatele o konkrétní dotaci na konkrétní projekt. V případě dotačního správního řízení by se snad dalo uvažovat o neúspěšných žadatelích žádajících v rámci stejné výzvy, kteří by mohli uspět, pokud by ke střetu zájmů nedošlo. Střetem zájmů jsou však ohroženy výše uvedené ústavní principy a základní zásady správního řízení, jakož i v hmatatelnější rovině rozpočet České republiky a Evropské unie. 
Návrhem se zavádí povinnost „Poskytovatel si vyžádá písemné čestné prohlášení všech osob, které se podílejí na posuzování a rozhodování o žádosti o dotaci, a přizvaných odborníků o tom, že nejsou ve střetu zájmů.“ Ustanovení je do určité míry duplicitní s úpravou podjatosti obsaženou v § 14 správního řádu a s ustanovením o povinnostech státních zaměstnanců podle § 77 zákona o státní službě. V oblasti poskytování podpory z fondů Evropské unie je navíc tato problematika upravena v metodických dokumentech Jednotného národního rámce a jednotlivých řídicích orgánů. Navrhovaná úprava navíc zvyšuje administrativní zátěž, aniž by zvyšovala právní jistotu a je tak vhodné ji z návrhu zákona vypustit.
Návrhem dochází ke zkrácení lhůty k zahájení řízení o vrácení dotace z 10 let na 4 roky s posunem okamžiku začátku běhu této lhůty z okamžiku vyplacení dotace na okamžik vzniku nesrovnalosti. Ministerstvo považuje za nutné vypustit i tuto úpravu, neboť dochází hned k dvojímu zkrácení lhůty pro zahájení řízení o vrácení dotace, přičemž tato úprava směřuje proti snahám orgánů implementační struktury o zajištění efektivního způsobu vymáhání dotací, znamenala by ztížení vymáhání práva ze strany orgánů implementační struktury a orgánů finanční správy. Naopak by znamenala usnadnění podvodů a korupce, směřovala by tedy proti zájmu na ochranu státního a evropského rozpočtu. Okamžik vzniku nesrovnalosti může padnout již na okamžik poskytnutí dotace, zatímco k vyplacení dotace může dojít až několik měsíců či let po jejím poskytnutí. 
V návrhu je dále obsaženo v novele rozpočtových pravidel zkrácení lhůty k vyměření odvodu a penále za porušení rozpočtové kázně spočívající v posunu začátku běhu lhůty z 1. ledna roku následujícího po roce, v němž došlo k porušení rozpočtové kázně na okamžik porušení rozpočtové kázně. Ministerstvo považuje za nutné vypuštění i těchto úprav, které jdou zcela proti smyslu nedávných novelizací připravených experty z Ministerstva financí a Ministerstva pro místní rozvoj v reakci na vývoj národní i evropské judikatury týkající se problematiky prekluzivních lhůt. Podle aktuálního znění § 19 odst. 4 zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, platí že „Prekluzivní lhůta pro zahájení řízení o stíhání nesrovnalosti podle přímo použitelného předpisu Evropské unie činí 6 let od okamžiku, kdy došlo k nesrovnalosti podle přímo použitelného předpisu Evropské unie.“. Současně v rámci tzv. bezpečnostní novely rozpočtových pravidel bylo s účinností od 1. ledna 2027 do rozpočtových pravidel doplněno ustanovení § 15 odst. 2 o řízení o odnětí dotace v tomto znění: „Toto řízení lze zahájit nejpozději 11 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci; to se nevztahuje na řízení o odnětí dotace nebo návratné finanční výpomoci v případech, kdy o navrácení či prozatímním navrácení veřejné podpory rozhodla Evropská komise, a v případech upravených zákonem upravujícím podporu regionálního rozvoje.“. Navrhované změny jdou zcela proti duchu citovaných novelizací.
V neposlední řadě by ministerstvo považovalo za vhodné rozšířit zákaz zadání veřejné zakázky nejen na ústřední správní úřad, v jehož čele stojí veřejný funkcionář podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů, ale rovněž na státní příspěvkové organizace, u nichž tento ústřední správní úřad vykonává funkci zřizovatele, a dále na jiné právnické osoby podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona o zadávání veřejných zakázek, které daný ústřední orgán převážně financuje, může v nich uplatňovat rozhodující vliv nebo jmenuje nebo volí více než polovinu členů v jejích statutárních nebo kontrolních orgánech [viz § 4 odst. 1 písm. e) zákona o zadávání veřejných zakázek]. Má-li být podle důvodové zprávy střet zájmů omezen na úroveň odpovídající funkci veřejného funkcionáře, jeví se jako odpovídající, aby se střet zájmů vztahoval i na zadavatele, vůči nimž daný ústřední správní úřad vykonává zřizovatelskou, zakladatelskou nebo vlastnickou působnost. Dále ministerstvo považuje za vhodné zúžit rozsah zákazu zadání veřejné zakázky, který se nyní týká veškerých zastupitelů územního samosprávného celku. Návrh koncipuje střet zájmů oproti § 48 odst. 8 velmi široce. Opomíjí přitom skutečnost, že ne všichni zastupitelé územního samosprávného celku mají reálnou možnost do zadávání veřejných zakázek zasahovat, zejména v obcích, v nichž působí rada obce (např. opoziční zastupitelé). Takto široce koncipovaný zákaz by mohl být podle ministerstva v rozporu se zásadou přiměřenosti. Za nutné považuje ministerstvo vypustit i nový § 123 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek, neboť zadavatel je povinen obecně v rámci zadávacích řízení dbát na to, aby nedocházelo ke střetu zájmů (viz § 44 zákona o zadávání veřejných zakázek), a pokud k němu dojde, účastníka zadávacího řízení vyloučit podle § 48 odst. 5 písm. b) zákona o zadávání veřejných zakázek. Pokud je cílem novely zúžit oproti stávajícímu znění střet zájmů u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů, nejeví se jako vhodné a systémové, aby zadavatelům byla stanovována zvláštní povinnost učinit součástí oznámení o výběru dodavatele zdůvodnění neexistence střetu zájmů v tomto specifickém případě. Uvedená úprava by vedla k vysokému administrativnímu zatížení zejména menších zadavatelů. Tato součást oznámení o výběru by se navíc mohla snadno stát předmětem námitek jiných účastníků zadávacího řízení nebo předmětem zjištění ze strany poskytovatelů dotací. Lze přitom očekávat, že pro praxi nebude jednoznačné, jakými opatřeními mělo být zajištěno nebo ověřeno, že ke střetu zájmů nedojde.
Ministerstvo je toho názoru, že navrhovaným změnám by měla předcházet široká celospolečenská diskuse a výsledný návrh by měl být zpracován a předložen jako vládní návrh zákona.

	Ministerstvo průmyslu a obchodu se ve stanoveném termínu k návrhu zákona nevyjádřilo.

Ministerstvo zemědělství doporučuje vládě zaujmout k návrhu zákona neutrální stanovisko. Ve svém vyjádření ministerstvo předně upozorňuje, že návrh v podobě, v jaké byl předložen, vyvolá nadměrné administrativní zatížení jak pro poskytovatele, tak pro příjemce dotací nebo investičních pobídek, a doporučuje jej zjednodušit. Současně platí, že návrhem není (a ani nemůže být) v případě dotací financovaných z rozpočtu Evropské unie řešen vztah k čl. 61 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2024/2509 (finanční nařízení) a čl. 3 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95.
V § 4c zákona o střetu zájmů doporučuje ministerstvo pro jednoznačnost blíže upřesnit klíčový pojem „dotace, na kterou není právní nárok“, např. alespoň formou odkazů na příslušné právní předpisy. Současně ponechává na diskusi, zda je navržené znění § 4c v souladu s čl. 61 finančního nařízení, a to zejména s ohledem na požadavek předcházet střetu zájmů při plnění rozpočtu Evropské unie a přijímat vhodná opatření k jeho zamezení. 
K novele zákona o zemědělství ministerstvo upozorňuje, že v současné době jsou dotace podle § 2d zákona o zemědělství (s výjimkou genetických zdrojů) poskytovány v klasickém dvojinstančním správním řízení podle zákona č. 256/2000 Sb. V prvním stupni rozhoduje Státní zemědělský a intervenční fond, ve druhém stupni Ministerstvo zemědělství. Změna formy poskytování těchto dotací na veřejnoprávní smlouvy povede ke zhoršení postavení žadatelů o dotaci a k nárůstu administrativy na straně poskytovatele. Pokud by měly být dotace poskytovány formou veřejnoprávních smluv, docházelo by k „zamítnutí dotace“ formou odmítnutí návrhu podle § 163 odst. 3 správního řádu. Změna by vedla k nutnosti rozhodování sporů z veřejnoprávních smluv, včetně vymáhání správních poplatků za návrh za vedení sporných řízení, resp. k vedení dvojinstančních přezkumných řízení v případech, kdy smlouva neměla být vůbec uzavřena. Zkušenosti ministerstva z poskytování nenárokových dotací z Programu rozvoje venkova ukazují, že jde o časově i administrativně náročnější systém jak pro poskytovatele, tak pro příjemce těchto dotací. V budoucnu by se proto spíše mělo podle ministerstva posoudit, zda by z uvedených důvodů nebylo vhodné sjednotit právní režim poskytování dotací a všechny nenárokové dotace (evropské i národní) poskytovat formou rozhodnutí.
Ministerstvo dále doporučuje vypustit nově vkládanou úpravu střetu zájmů v zákoně o zemědělství (§ 2db), v rozpočtových pravidlech (§ 14r) a zákoně o investičních pobídkách (§ 2a). Úprava je nadbytečná, protože nestrannost jednání správních orgánů je zakotvena již ve správním řádu a logicky se vztahuje i na osoby přizvané k hodnocení žádostí o dotaci. Naopak podle ministerstva zcela chybí úprava střetu zájmů z pohledu žadatelů o dotaci. Ta je omezena pouze na povinné zveřejňování záměru poskytnutí dotace poskytovatelem na jeho úřední desce a na povinnost poskytovatele vyzvat osoby, které by mohly být v případě střetu zájmů zkráceny na svých právech, aby k záměru poskytnutí dotace podaly námitky. Tím je odpovědnost za posouzení střetu zájmů přenášena na třetí strany, i když jde o výhradní povinnost poskytovatele. Zároveň není jasné, jak má poskytovatel identifikovat osoby, které by mohly být v případě střetu zájmů zkráceny na svých právech. Střet zájmů navíc není pouze o zkrácení práv třetích osob. Návrh není v souladu s principem snižování administrativní zátěže. Dále není podle ministerstva jasné, co je snížení majetkového nebo jiného prospěchu poskytovatele, neboť ten nemusí mít žádný majetkový ani jiný prospěch nebo zájem, jeho povinností je však poskytovat dotace v souladu s právními předpisy.
Změna navržená v § 11a odst. 1 zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu vyvolává podle ministerstva pochybnosti o souladu s čl. 3 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95, který upravuje promlčecí dobu pro zahájení stíhání nesrovnalostí, včetně pravidel pro pokračující nebo opakované nesrovnalosti a pravidel o přerušení běhu lhůty. Nařízení č. 2988/95 představuje komplexní minimální standard právní úpravy pro dotace financované ze zdrojů Evropské unie. Výslovně umožňuje přerušení běhu lhůty, zejména úkonem příslušného orgánu, kontrolou nebo oznámením nesrovnalosti. K promlčení tak ve výsledku může dojít až v osmileté lhůtě. Nyní navrhovaná změna však s přerušením lhůty nepracuje, naopak zavádí rigidní čtyřletou lhůtu bez možnosti jejího přerušení. V případě dotací podle § 11a odst. 2 pak pevná čtyřletá lhůta běží od vyplacení dotace bez možnosti jejího přerušení, a to bez vazby na zjištění nesrovnalosti a bez stanovení dodatečné prodloužené lhůty pro vydání rozhodnutí o vrácení dotace. V dalším legislativním procesu pak ministerstvo doporučuje najisto postavit, jaká bude promlčecí lhůta v případech zahájených a ke dni nabytí účinnosti novely dosud neukončených řízení o vrácení dotace.

Ministerstvo životního prostředí doporučuje vládě zaujmout k návrhu zákona souhlasné stanovisko.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže doporučuje vládě zaujmout k návrhu zákona neutrální stanovisko. Ve svém vyjádření předně upozorňuje, že v § 11a odst. 1 zákona o střetu zájmů není zcela zřejmé, k čemu se vztahuje slovní spojení „v průběhu výkonu funkce veřejného funkcionáře“, zda k době oznámení, nebo době uzavření smlouvy. V odstavci 2 pak před tímto slovním spojením, resp. touto částí věty není začleněna čárka, přičemž není zřejmé, zda je to záměr, resp. zda se tím má vyjadřovat odlišný výklad. Není ani zřejmé, co je myšleno spojením „postupem podle zákona o zadávání veřejných zakázek“, např. zda pokud dojde k nezákonnému zadání mimo postup stanovený zákonem, nemusí být povinnost splněna, resp. když bude zadáváno na výjimku, tak také ne. Mimo veřejné zakázky malého rozsahu existují například i koncese malého rozsahu, které v užším slova smyslu také nejsou zadávány „postupem podle zákona o zadávání veřejných zakázek“. Současně existuje také zákon o veřejných službách v přepravě cestujících, kde se zakázky (koncese) také nezadávají postupem podle zákona o zadávání veřejných zakázek, tedy ani na tyto postupy daná povinnost nedopadá.
V § 48 odst. 8 zákona o zadávání veřejných zakázek je nezbytné upravit pojem „zadavatel podle § 4 odst. 1 písm. a)“ a slovní spojení „v čele ústředního správního úřadu, který je v tomto řízení zadavatelem“. Zadavatelem podle § 4 odst. 1 písm. a) je totiž jen Česká republika, jednotlivé ústřední správní úřady nemají právní osobnost a jsou provozní jednotkou s funkční samostatností při zadávání veřejných zakázek podle § 17 odst. 2. 
Ustanovení § 48 odst. 9 dopadá pouze na územní samosprávné celky, nikoliv však již na městské části nebo obvody územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy. Ani v případě městských částí a obvodů se nebude jednat o zadavatele ve smyslu § 4 odst. 1 písm. d), jedná se taktéž o provozní jednotky s funkční samostatností při zadávání veřejných zakázek bez právní osobnosti. Vyjasnit je třeba i to, zda je záměrem, že není dané ustanovení navázáno na § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů [písm. o), p) a q)], tedy je jinak upraven rozsah subjektů, na které dané ustanovení dopadá.
Pojem „skutečný majitel“ je v zákoně o zadávání veřejných zakázek vymezen včetně zavedení legislativní zkratky v § 122 odst. 5 větě první, kde je současně uveden i zdroj informace o skutečných majitelích, a to evidence skutečných majitelů (taktéž s příslušnou legislativní zkratkou). Znění § 48 odst. 8 je tedy třeba upravit tak, aby při prvním užití pojmu skutečný majitel v rámci zákona o zadávání veřejných zakázek byla začleněna aktuální definice tohoto pojmu s legislativní zkratkou z § 122 odst. 5 věty první a rovněž je nezbytné výslovně do § 48 odst. 8 i 9 doplnit zdroj informace o skutečných majitelích, tedy že jde o skutečné majitele podle evidence skutečných majitelů, kdy je pak v odstavci 8 opět nutné uvést plný odkaz s legislativní zkratkou z aktuálního § 122 odst. 5 věty první.
Podle úřadu je pak nutné legislativně upravit i otázku přístupu k údajům z evidence skutečných majitelů, aby byla v praxi možnost vyloučení podle § 48 odst. 8 a 9 realizovatelná, obdobně jako tomu je v uváděném § 122 odst. 5.
V § 48 odst. 8 a 9 v části věty za středníkem je vhodné nahradit slovo „dodavatel“ spojením „účastník zadávacího řízení“ tak, aby se zajistila jednotnost terminologie v rámci odstavců, a i v rámci § 48 a dalších ustanovení zákona o zadávání veřejných zakázek. V důvodové zprávě je pak žádoucí výslovně uvést praktické důsledky zaváděné úpravy.
Ke zvážení pak úřad dává i skutečnost, zda není na místě upravit otázku skutečného majitele i ve vztahu k zahraničním právnickým osobám (viz § 122 odst. 6 zákona), neboť i taková situace může v případě § 48 odst. 8 a 9 nastat. 
V § 123 je v nově přidaném odstavci 2 uveden odkaz na „oznámení podle odstavce 2“, správně má být uveden odkaz na odstavec 1. Nezbytné je v důsledku doplnění § 123 odst. 2 přečíslovat odkaz v § 246 odst. 1 písm. a) bodu 3. Rovněž je třeba zvážit formulaci „zajištěno nebo ověřeno, že nedošlo ke střetu zájmů podle § 44“. Podle § 44 zákona totiž může buď nastat situace, že nedošlo ke střetu zájmů, nebo že zadavatel zjistí, že došlo ke střetu zájmů, ale přijme opatření k nápravě.

Mimo oslovené úřady se z vlastní iniciativy vyjádřily Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů a Unie zaměstnavatelských svazů České republiky. Obě doporučují vládě zaujmout k návrhu zákona nesouhlasné stanovisko. Obě pak uvádějí, že návrh snižuje stávající ochranu proti systémovému střetu zájmů při poskytování dotací, investičních pobídek a veřejných zakázek. Za problematické považují zejména omezení zákazu pouze na situace, kdy je poskytovatelem dotace nebo zadavatelem veřejné zakázky přímo úřad vedený dotčeným veřejným funkcionářem. Upozorňují, že je tak nedostatečně ošetřen reálný vliv členů vlády, včetně předsedy vlády, na nastavování rozpočtu, dotací a hospodářské politiky státu napříč resorty.


S ohledem na závěrečná doporučení jednotlivých oslovených ministerstev se vládě doporučuje zaujmout k návrhu zákona neutrální stanovisko.