Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSDVLDLD32 najdete zde
IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
I. OBECNÁ ČÁST
1. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
V současné době zákon č. 325/2021 Sb., o elektronizaci zdravotnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronizaci zdravotnictví“) představuje první komplexní právní regulaci elektronizaci zdravotnictví, která umožnila vznik její základní infrastruktury a základních centrálních služeb elektronického zdravotnictví a jeho další novelizace představovaly ukotvení jejího dalšího plánovaného vývoje.
Na úrovni Evropské unie bylo přijato Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/327 ze dne 11. února 2025 o evropském prostoru pro zdravotní údaje a o změně směrnice 2011/24/EU a nařízení (EU) 2024/2847 (dále jen „Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje“ nebo „nařízení“), které je přímo použitelné od 26. března 2027. Toto nařízení představuje komplexní právní rámec Evropské unie zaměřený na podporu digitalizace zdravotnictví. Cílem nařízení je zajistit dostupnost, interoperabilitu a bezpečné sdílení elektronických zdravotních údajů v rámci členských států Evropské unie. Nařízení upravuje využívání elektronických zdravotních údajů jak pro účely poskytování zdravotní péče (primární využití), tak také pro účely výzkumu, veřejného zdraví, regulace a tvorby politik (sekundární využití). S ohledem na novou evropskou právní úpravu je třeba na národní úrovni přistoupit k adekvátní adaptaci národního právního řádu na nařízení.
Podle článku 105 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje dochází k odloženému nabytí účinnosti a postupnému nabíhání povinností, zejména s ohledem na potřebu přijetí prováděcích a přenesených aktů a na přípravu členských států, poskytovatelů zdravotních služeb a dalších dotčených subjektů na plnění povinností v oblasti primárního a sekundárního využití elektronických zdravotních údajů. Článek 105 nařízení zároveň stanoví, že jednotlivé povinnosti, zejména v oblasti primárního využití prioritních kategorií zdravotních údajů (např. pacientské souhrny či eRecepty) a později i dalších kategorií (např. zobrazovací dokumentace či laboratorní výsledky), budou členskými státy a ostatními povinnými subjekty plněny postupně až do let 2029 a 2031, aby byl zajištěn hladký přechod a funkční implementace napříč členskými státy.
Stručně je možno charakterizovat časový harmonogram náběhu účinnosti nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje následujícím způsobem:
Časový harmonogram implementace
Termín
Povinnosti zajišťované členským státem
Do 26. března 2027
Členské státy musí zřídit orgány pro digitální zdravotnictví a určit národní kontaktní místa a oznámit jejich totožnost Evropské komisi.
Od 26. března 2029
Musí být funkční služby pro primární využití elektronických zdravotních údajů (pacientský souhrn, eRecept, výdej léčiv)
Od 26. března 2031
Rozšíření služeb na další kategorie elektronických zdravotních údajů pro primární využití (laboratorní výsledky, propouštěcí zprávy, snímky a zprávy k nim)
Od 26. března 2031
Povinná certifikace EHR systémů podle evropských specifikací
Od 26. března 2029
Subjekty pro přístup ke zdravotním údajům (HDAB) musí být připraveny přijímat žádosti o sekundární využití elektronických zdravotních údajů
Jak již bylo uvedeno výše Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje je právním předpisem přímo použitelným ve všech členských státech. Současně však výslovně předpokládá přijetí národních opatření v oblastech, které nelze zajistit pouhou přímou použitelností nařízení; zejména s účinností od 26. března 2027 předpokládá určení příslušných orgánů a vymezení jejich působnosti, ukotvení výkonu veřejné správy (včetně vyřizování podnětů a stížností), jež mají být oznámeny Evropské komisi. Toto včasné institucionální zajištění je nezbytnou podmínkou, aby Česká republika mohla plnit závazky z Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje a současně koordinovat návazné technické a organizační implementační kroky.
V rámci národního právního řádu v současnosti platí, že:
· oblast elektronizace zdravotnictví je upravena komplexně zákonem o elektronizaci zdravotnictví,
· oblast vedení zdravotnické dokumentace a správy Národního zdravotnického informačního systému je upravena zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotních službách“),
· některé prvky elektronizace zdravotnictví jsou normativně zakotveny také v dalších právních předpisech (např. zákon č. 378/2007 Sb., zákon o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o léčivech“).
Právní úprava není v rozporu se zákazem diskriminace a nemá žádný dopad na rovnost mužů a žen.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a shrnutí nejdůležitějších změn, které oproti stávající právní úpravě zavádí, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Navrhovaná právní úprava představuje komplexní soubor změn, které sledují tři vzájemně provázané linie modernizace právního rámce v oblasti elektronizace zdravotnictví. Prvním pilířem je implementace Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, jehož cílem je zajistit interoperabilitu, bezpečnou výměnu a jednotné standardy pro nakládání s elektronickými zdravotními údaji v rámci Evropské unie. Druhým pilířem je vytvoření ucelené právní regulace umožňující další systematický rozvoj elektronizace zdravotnictví, a to včetně stanovení jasných pravidel pro vznik, správu a využívání elektronických služeb a nástrojů. Třetí pilíř spočívá v kultivaci, rozšíření a zpřesnění funkcionalit Národního zdravotnického informačního systému (dále také jen „NZIS“), jehož role se v kontextu evropské i národní digitalizační agendy dále posiluje, a to jak z hlediska rozsahu zpracovávaných údajů, tak z hlediska jeho technické a procesní kapacity plnit úkoly veřejné správy ve zdravotnictví.
S ohledem na rozsah, komplexnost a rozloženou účinnost Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje bylo rozhodnuto o více etapovém postupu implementace. Předkládaný návrh legislativní úpravy je jeho první etapou. V této první etapě implementace dochází k ukotvení
· základních institucionálních požadavků evropského prostoru pro zdravotní údaje
· základních parametrů elektronických zdravotních záznamů
cestou novely zákona o elektronizaci zdravotnictví a dále jsou do právní regulace zavedeny
· povinné vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě a
· implementace základních práv fyzických osob vyplývajících z nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje
cestou novely zákona o zdravotních službách.
Tím je zajištěna právní jistota, návaznost na existující národní elektronické služby a současně nedochází k roztříštění kompetencí do více právních předpisů bez jednotící logiky.
V případě plnění povinnosti členského státu vytvořit institucionální zázemí pro implementaci Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje se konkrétně jedná o následující orgány:
· orgán nebo orgány pro digitální zdravotnictví (Digital Health Authority – DHA) podle čl. 19 nařízení,
· národní kontaktní místo pro digitální zdravotnictví (National Contact Point for Digital Health – NCPeH1 pro MyHealth@EU) podle čl. 23 nařízení,
· orgán nebo orgány dozoru nad trhem (Market Surveillance Authority – MSA) podle čl. 43 nařízení,
· subjekt nebo subjekty pro přístup ke zdravotním údajům (Health Data Access Body HDAB) podle čl. 55 nařízení nařízení,
· národní kontaktní místo pro sekundární využití zdravotních údajů (National Contact Point for Digital Health – NCPeH2 pro HealthData@EU) podle čl. 75 nařízení.
Cílem navrhované právní úpravy je tyto orgány zakotvit v českém právním řádu, vymezit jejich působnost, strukturu a požadavky na jejich činnost, aby bylo možné plnit povinnosti vyplývající z nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. V současné době není většina uvedených orgánů v českém právním řádu explicitně upravena. Výjimku tvoří Národní kontaktní místo pro primární využití, jehož dosavadní působnost (Národní kontaktní místo) je stanovena v zákoně o zdravotních službách a z uvedeného důvodu je jeho určení uvedeno i v předkládaném návrhu v rámci drobné novely citovaného zákona o zdravotních službách.
Pozn. Pro účely tohoto textu důvodové zprávy se pro předkládanou novelu zákona o elektronizaci zdravotnictví a novelu zákona o zdravotních službách souhrnně používá pojem „návrh novely zákona“, „předkládaný návrh novely zákona“ nebo „navrhovaná právní úprava“.
V dalších navazujících etapách implementace Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje dojde k dalším implementačním krokům tak, aby byly splněny všechny požadavky nařízení, a to včetně ukotvení všech povinností z nařízení vyplývajících, které se dotýkají např. sekundárního využívání dat či povinností týkajících se informačních systémů zpracovávajících elektronické zdravotní záznamy. Další etapy budou plánovány a realizovány tak, aby korespondovaly s postupným nabýváním účinnosti jednotlivých ustanovení nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Zároveň budou systematicky reflektovat obsah a časové rozvržení prováděcích aktů, které budou k tomuto nařízení postupně přijímány. Tím bude zajištěno, že implementace bude probíhat v souladu s aktuálními požadavky sekundární legislativy, technickými specifikacemi a metodickými pokyny vydávanými Evropskou komisí.
Více etapový postup odpovídá povaze nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, které předpokládá nejen legislativní změny, ale i vydání prováděcích aktů Evropské unie, postupné zveřejňování standardů elektronického zdravotnictví, provozní dokumentace a zprovoznění souvisejících služeb. Postupné nabíhání povinností proto přispívá k právní jistotě adresátů právní úpravy a ke skutečné proveditelnosti navrhovaného řešení v klinické a provozní praxi.
Předkládaná novela zákona umožňuje při respektování principů hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti další postup v řízeném, bezpečném a koordinovaném rozvoji elektronizace zdravotnictví v České republice a současně vytváří předpoklady pro včasné splnění povinností vyplývajících z Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
Předkládaná novela zákona o elektronizaci zdravotnictví v sobě nese i implementaci dalších kroků v oblasti vývoje elektronizace zdravotnictví, a to i ve světle Národní strategie elektronizace zdravotnictví 2025-2035. Jedná o zavedení povinného vedení eŽádanek v elektronické podobě, povinného vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě i rozšíření práv pacientů ve světle výše uvedeného Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje a rozšíření rozsahu údajů i funkcionalit Národního zdravotnického informačního systému, které je v rámci novely zákona o elektronizaci zdravotnictví předkládáno ve formě novely zákona o zdravotních službách a novely zákona o léčivech.
V rámci implementace dalších kroků v oblasti vývoje elektronizace zdravotnictví je zaveden elektronický záznamu o těhotenství jako samostatná součást sdíleného zdravotního záznamu, jako plnohodnotné elektronické náhrady listinné „těhotenské průkazky“. Toto zavedení představuje opatření, jehož cílem je zajistit vysokou míru návaznosti péče o těhotnou pacientku napříč jednotlivými poskytovateli zdravotních služeb. Těhotenství je zdravotní stav, který se vyznačuje dynamickým průběhem, častými změnami klinických parametrů a potřebou koordinace péče mezi více odbornými pracovišti (praktický lékař, gynekolog, radiologická pracoviště, poskytovatelé akutní péče, porodnická zařízení). Včasná dostupnost klíčových údajů o průběhu těhotenství je nezbytná pro bezpečné poskytování péče, zejména v situacích, kdy pacientka vyhledá péči mimo svého běžného poskytovatele.
Samostatné vyčlenění elektronického záznamu o těhotenství je nezbytné proto, že údaje relevantní pro zajištění návaznosti péče tvoří u těhotenství ucelený, opakovaně aktualizovaný a klinicky významný soubor informací (např. výsledky prenatálních vyšetření, informace o rizikovém průběhu, údaje o medikaci, záznamy o komplikacích). Tyto údaje mají zásadní význam pro rozhodování o dalším postupu péče a jejich absence může vést k ohrožení zdraví pacientky nebo plodu. Zároveň se jedná o údaje, které nejsou systematicky vedeny v žádném existujícím registru či evidenci tak, aby byly dostupné v reálném čase pro účely poskytování zdravotních služeb.
Proporcionalita opatření je zajištěna tím, že elektronický záznam o těhotenství obsahuje pouze vybrané údaje nezbytné pro zajištění návaznosti péče, nikoli kompletní zdravotnickou dokumentaci. Údaje jsou zpřístupňovány pouze po dobu trvání těhotenství a následně po dobu nezbytnou pro poskytování související zdravotní péče. Přístup k údajům je omezen na poskytovatele zdravotních služeb, kteří pacientce poskytují péči v souvislosti s těhotenstvím nebo situacemi, v nichž je znalost těchto údajů nezbytná pro bezpečné rozhodnutí o léčebném postupu.
Vyčlenění elektronického záznamu o těhotenství neznamená, že by jiné závažné zdravotní stavy měly být obdobně upraveny. Těhotenství je specifické tím, že představuje časově omezený, dynamický a klinicky vysoce strukturovaný proces, který vyžaduje sdílení přesně definovaných údajů mezi širokým spektrem poskytovatelů. U jiných zdravotních stavů je návaznost péče zajišťována jinými nástroji (např. specializovanými registry, komplexní dokumentací vedenou poskytovatelem), které již plní svůj účel bez potřeby samostatné součásti sdíleného zdravotního záznamu.
Návrh novely zákona vychází z principů, na nichž je založen zákon o elektronizaci zdravotnictví, a dále je rozvíjí v následujících rovinách:
A. DECENTRALIZOVANÉ ŘEŠENÍ
Návrh novely zákona vychází z principu decentralizovaného řešení, v rámci kterého se postavení správců zdravotních údajů, kterých se Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje týká, nemění. Centralizované uspořádání zůstává pouze v rámci centrální infrastruktury elektronického zdravotnictví, kterým je podle zákona o elektronizaci zdravotnictví Integrované datové rozhraní a v rámci institucionálního zajištění evropského prostoru pro zdravotní údaje, kdy jsou správní orgány nezbytné pro provádění Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje určovány v rámci již existujícího ústředního orgánu státní správy, kterým je ministerstvo zdravotnictví.
Toto řešení umožňuje:
· sjednocené řízení, metodické vedení a koordinaci v oblasti digitálního zdravotnictví,
· předcházení roztříštěnosti kompetencí a duplicitních struktur,
· efektivní využití stávajících technických, odborných a administrativních kapacit,
· využití již provozované infrastruktury a zavedených procesů,
· snížení finančních a organizačních nároků spojených se vznikem nové agendy.
Centralizace na úrovni výše uvedených správních orgánů zároveň posiluje odbornou konzistenci, stabilitu výkonu veřejné správy a jednoznačnou odpovědnost za plnění povinností stanovených nařízením o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
Decentralizované řešení zůstává i v případě předkládanou novelou zákona o elektronizaci zdravotnictví zaváděného povinného vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě. Správcem zdravotnické dokumentace i v tomto případě zůstává poskytovatel zdravotních služeb, který poskytuje či poskytl pacientovi zdravotní služby.
Decentralizované řešení současně neznamená absenci společných pravidel nebo kontrolních mechanismů. Je naopak založeno na existenci jednotných identit, registru oprávnění, katalogu služeb, standardů elektronického zdravotnictví, auditních mechanismů a dalších centrálních služeb, které umožňují, aby údaje zůstávaly u svých správců, ale byly zpřístupňovány a vyměňovány interoperabilním, bezpečným a kontrolovatelným způsobem.
Z praktického i systémového hlediska to současně znamená, že zdravotnická dokumentace má být povinně vedena elektronicky především na intramurální úrovni u konkrétního poskytovatele zdravotních služeb. Extramurální rovina sleduje odlišný účel, jímž je zákonem předvídané zpřístupnění standardizovaných elektronických zdravotních záznamů nebo jejich částí jiným oprávněným subjektům. Tím se zachovává rozdíl mezi prvotním klinickým záznamem vedeným poskytovatelem a výměnnou vrstvou sloužící pro kontinuitu a návaznost péče.
Rovněž v případě změny stávajícího přístupu Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (dále jen „ÚZIS ČR“) do systému eRecept se role správců nemění, tzn. správcem Národního zdravotnického informačního systému je ÚZIS ČR podle zákona o zdravotních službách a Státní ústav pro kontrolu léčiv (dále jen „SÚKL“) je správcem systému eRecept podle zákona o léčivech.
B. OCHRANA DAT A DOBROVOLNOST IMPLEMENTACE
Předkládaná novela zákona důsledně respektuje právo na ochranu soukromí, obdobně, jak tomu je i v rámci samotného zákona o elektronizaci zdravotnictví, zákona o zdravotních službách i zákona o léčivech.
V maximální možné míře bude využívání služeb v rámci evropského prostoru pro zdravotní údaje pro fyzické osoby/subjekty údajů dobrovolné (např. podání stížnost). Práva fyzických osob podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje (a to i pro futuro) nebudou ve vztahu k fyzickým osobám vynucovány.
C. RESPEKT K NASTAVENÝM PROCESŮM VE ZDRAVOTNICTVÍ
Návrh novely zákona nezasahuje do zavedených procesů poskytování, vykazování a úhrad zdravotních služeb. Navrhovaná právní úprava směřuje k vytvoření elektronických nástrojů a mechanismů nezbytných pro provádění Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje v rámci existujících procesů, nikoli k vytváření nového paralelního modelu zdravotnictví.
Cílem je posílení digitalizační infrastruktury a podpora efektivity procesů stávajícího systému, nikoli jejich nahrazení či přetvoření.
Navržené řešení odpovídá i osvědčeným zahraničním modelům elektronizace zdravotnictví, které dlouhodobě nestojí na převzetí veškeré zdrojové dokumentace jedním centrálním úložištěm, ale na kombinaci elektronického vedení dokumentace u poskytovatelů a standardizovaného zpřístupňování vybraných údajů a dokumentů navenek. Takový model je provozně realističtější, lépe škálovatelný a současně lépe chrání odpovědnost jednotlivých poskytovatelů za jimi vedenou dokumentaci.
D. RESPEKT K NASTAVENÝM ROLÍM INSTITUCÍ
Návrh novely zákona nemění základní rozložení rolí mezi poskytovateli zdravotních služeb, zdravotnickými pracovníky, pacienty, zdravotními pojišťovnami a Ministerstvem zdravotnictví při poskytování zdravotních služeb.
Zásadní interakce „poskytovatel – zdravotnický pracovník – pacient“ zůstává zcela nedotčena.
Novela pouze doplňuje organizační a správní rámec potřebný k naplnění povinností, které Česká republika jako členský stát přebírá z Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje a implementuje další vývoj elektronizace zdravotnictví v rámci již zavedených procesů (např. povinné vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě nebo předávání údajů do Národního zdravotnického informačního systému či rozšíření přístupu ÚZIS ČR k údajům v systému eRecept).
E. OCHRANA OSOBNÍCH ÚDAJŮ
Protože se návrh dotýká zpracování osobních údajů, zejména údajů o zdravotním stavu, je právní úprava koncipována tak, aby plně respektovala požadavky na ochranu osobních údajů podle Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (dále také jen „GDPR“) a příslušných právních předpisů týkajících se ochrany osobních údajů České republiky a Evropské unie. Nařízení nestanoví nový separátní režim ochrany osobních údajů, ale rozpracovává a konkretizuje požadavky GDPR, vůči kterému působí jako lex specialis.
Zvláštní pozornost je věnována ochraně soukromí pacientek. Elektronický záznam o těhotenství je koncipován tak, aby zpracovával údaje v rozsahu nezbytném pro klinické rozhodování, nikoli pro jiné účely. Zpracování údajů o těhotenství probíhá v rámci sdíleného zdravotního záznamu, který je již vybaven robustními technickými a organizačními zárukami ochrany osobních údajů, včetně řízení přístupových práv, auditních záznamů a možnosti pacientky omezit přístup k údajům v případech, kdy to neohrozí poskytování péče.
Navržený rámec vytváří podmínky pro bezpečné a transparentní zpracování osobních údajů v souladu s požadavky právní úpravy na národní i evropské úrovni. Navrhovaná právní úprava dále stojí na těchto dalších principech a premisách:
a) určení Ministerstva zdravotnictví jako příslušného orgánu veřejné správy pro výkon správních orgánů podle Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje s jasným vymezením odpovědnosti státu,
b) využití existující institucionální infrastruktury a odborných kapacit resortu zdravotnictví,
c) zavedení explicitní povinnosti organizačního oddělení výkonu rolí, pokud by byly vykonávány v rámci jedné instituce, aby byl naplněn požadavek nařízení na předcházení střetu zájmů a zajištění nezávislého a nestranného výkonu dohledu,
d) vytvoření rámce pro spolupráci s dalšími relevantními orgány veřejné moci, zejména s Úřadem pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“) jako dozorovým úřadem podle GDPR, s Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost (dále jen „NÚKIB“) jako orgánem kybernetické bezpečnosti, s ÚZIS ČR jako správcem Národního zdravotnického informačního systému a klíčovým partnerem pro datovou a integrační infrastrukturu elektronizace zdravotnictví, se Státním ústavem pro kontrolu léčiv v oblastech přesahu do regulace zdravotnických prostředků (včetně softwaru) a léčiv a s Digitální a informační agenturou (dále také jen „DIA“) jako jednotným informačním místem dle článku 8 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/868 o evropské správě dat,
e) cílená ochrana osobních údajů a zejména jejich zvláštní kategorie (údaje o zdravotním stavu) v rámci vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě,
f) posílení práv pacientů implementací jejich práv podle Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje,
g) poskytování údajů z Národního zdravotnického informačního systému cestou zavedení institutu syntetických dat, ze kterých nelze odvodit identifikaci jakékoliv fyzické osoby,
h) předávání údajů z resortu práce a sociálních věcí a ministerstva školství, tělovýchovy a mládeže do Národního zdravotnického informačního systému a z NZIS do resortu práce a sociálních věcí zásadně cestou agendového identifikátoru fyzické osoby s překladem nebo prostřednictvím osobního identifikačního čísla,
i) úpravy Národního zdravotnického informačního systému v rámci existující a pravidelně s Úřadem pro ochranu osobních údajů konzultované celkové koncepce ochrany dat (zřízení Národního registru vzácných onemocnění či metadata v rámci elektronických zdravotních záznamů podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje a rozšíření přístupu k systému eRecept).
Návrh novely zákona o zdravotních službách posiluje provázanost zdravotního, sociálně‑zdravotního a sociálního systému prostřednictvím rozšíření funkčnosti NZIS. Účel NZIS se nově rozšiřuje o možnost hodnocení sociálně zdravotních a sociálních služeb a současně se umožňuje využití dat z dalších informačních systémů veřejné správy, zejména z resortů MPSV a případně MŠMT. Do Národního registru hrazených zdravotních služeb se doplňují údaje o sociálně zdravotních službách, což zajišťuje jednotné sledování služeb na rozhraní zdravotní a sociální péče. Příloha č. 1 se rozšiřuje o Národní registr vzácných onemocnění a Národní registr vybraných kategorií elektronických zdravotních dat. Novela zákona o zdravotních službách dále umožňuje využívání syntetických dat pro bezpečné předávání údajů z NZIS. Zároveň se zavádí řízený zpětný datový most pro MPSV a ČSSZ, určený pro plánování a hodnocení potřeb sociálních a sociálně zdravotních služeb, s účinností od 1. července 2027. Součástí změn je i možnost předávání vybraných údajů z resortu MŠMT na základě žádosti podle § 71a a § 71b zákona o zdravotních službách.
Resort zdravotnictví potřebuje disponovat přesnými, aktuálními a detailními daty o osobách zařazení osoby do studia oboru, jehož absolvováním získává odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání a údaj o případném přerušení nebo ukončení tohoto studia, z následujících důvodů:
1. Zajištění dostatečného počtu zdravotnických pracovníků
Zdravotnictví je personálně náročný sektor a jeho fungování je přímo závislé na dostatku kvalifikovaných odborníků. Údaje o počtech studentů a absolventů umožňují predikovat budoucí kapacity v jednotlivých zdravotnických profesích, identifikovat obory a specializace, v nichž hrozí nedostatek pracovníků, činit relevantními daty podložená rozhodnutí o potřebě navyšování kapacit vzdělávání nebo o cílení stipendií či jiných motivačních nástrojů. Bez těchto údajů není možné plánovat personální stabilitu českého zdravotnictví ani zajistit rovnováhu mezi poptávkou a nabídkou na pracovním trhu.
2. Strategické plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví
Zdravotnický resort musí dlouhodobě plánovat rozvoj jednotlivých profesních skupin v návaznosti na demografické změny, stárnutí populace, technologický pokrok a změny ve struktuře nemocnosti. K tomu jsou nezbytností, mimo jiné, relevantní data o průměrné době studia, procentu studentů, kteří studium úspěšně dokončí, odchodech do jiných oborů nebo do zahraničí či specializačním směřování absolventů. Tato data potom ve své celistvosti umožňují vytvářet realistické predikce personálního zajištění zdravotních služeb.
3. Řízení kvality a dostupnosti zdravotní péče
Nedostatek lékařů nebo sester v určitém regionu nebo oboru má přímý dopad na dostupnost péče a může ohrozit kvalitu poskytovaných služeb. Komplexní sledování relevantních údajů o studentech a absolventech napomáhá vyhodnotit regionální nerovnosti, optimalizovat rozmístění absolventů, plánovat podporu pro regiony, kde je zdravotnický personál nedostatkový.
4. Ekonomické a rozpočtové plánování
Vzdělávání zdravotnických pracovníků je finančně náročné a je z velké části financováno z veřejných prostředků. Resort zdravotnictví i školství potřebuje mít přehled o tom jaké jsou výstupy vzdělávacího systému vzhledem k vynaloženým prostředkům, zda investice odpovídají aktuálním a budoucím potřebám zdravotnictví, zda je třeba upravit financování konkrétních oborů nebo programů. Slouží jako podklad pro odpovědné nakládání s veřejnými financemi.
5. Podpora tvorby zdravotnické politiky založené na datech
Kvalitní a spolehlivá data umožňují vyhodnocovat účinnost opatření, reagovat na trendy, například odchody mladých lékařů do zahraničí nebo pokles zájmu o některé obory,připravovat legislativní změny s reálným dopadem na stabilizaci zdravotnického personálu.
6. Mezinárodní závazky a srovnatelnost
Česká republika je povinna poskytovat určité údaje mezinárodním organizacím (např. OECD, WHO, Eurostat), které sledují vývoj zdravotnického personálu v členských státech. Sledování komplexních relevantních údajů o studentech a absolventech proto zajišťuje plnění mezinárodních závazků, umožňuje porovnávat situaci s ostatními zeměmi, pomáhá identifikovat oblasti, v nichž se Česká republika potýká se strukturálními problémy.
Sledování údajů o studentech a absolventech zdravotnických oborů je klíčové pro řízení, rozvoj a stabilitu celého systému zdravotní péče. Jedná se o nezbytný nástroj pro strategické plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví, pro finanční a kapacitní řízení a pro zajištění dostupné a kvalitní péče pro obyvatele České republiky. Bez těchto dat by resort zdravotnictví nemohl efektivně plánovat budoucí potřeby ani včas reagovat na vznikající problémy.
ÚZIS ČR bude schopen na základě navrhované legislativní úpravy zpracovávat relevantní analýzy, které budou k dispozici i MŠMT. Statistické analýzy budou dle potřeb zpracovávány jak v rámci vysokoškolského, vyššího odborného a středoškolského vzdělávání ve zdravotnických oborech, a to zejména s cílem sledování a hodnocení
a) zájmu o vzdělávání v předmětných zdravotnických programech a oborech,
b) efektivity a prostupnosti vzdělávání,
c) výsledku vzdělávání a uplatnění v praxi,
d) prostupnosti studia,
e) spádových oblastí škol a oborů ve vazbě na spádovou oblast dle pracovního uplatnění,
f) dosažené úrovně vzdělání, včetně titulů s možnou erudicí vést a garantovat vzdělávání a nést tak vyšší kompetence.
Zpracování údajů ze systému eRecept bude realizováno, obdobně jako v případě výše uvedených nově zaváděných sběrů údajů, v prostředí Národního zdravotnického informačního systému, které je vystavěno na nejvyšších technických, organizačních a bezpečnostních standardech. Součástí jsou pokročilé mechanismy šifrování, detailní auditní záznamy, striktní řízení přístupových oprávnění, důsledné oddělení identifikačních a zdravotních údajů a pravidelné provádění bezpečnostních kontrol a auditů.
Navrhovaná právní úprava nepředpokládá žádné dopady ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen. Předmětem právní úpravy je určení správních orgánů a organizační zajištění implementace Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, v rámci kterého mají zajištěno postavení všichni stejné bez rozdílu. Totéž platí i pro navrhované úpravy v rámci Národního zdravotnického informačního systému.
3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Navrhovaná právní úprava je nezbytná s ohledem na novou regulaci vzniknuvší na poli Evropské unie, která je ve směru dalšího rozvoje elektronizace zdravotnictví v České republice. Česká republika jako členský stát je přitom vázána povinnostmi pro ni vyplývající z práva Evropské unie. Ve světle výše uvedeného tak bylo třeba přistoupit k adekvátní adaptaci národního právního řádu na Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje a dalšího postupu v rámci vývoje elektronizace zdravotnictví.
Navrhovaná právní úprava současně vytváří předpoklad pro následné implementační kroky Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, které budou řešeny v dalších fázích, například národní sankční režim a jeho oznámení Komisi, procesní pravidla pro výkon dohledu nad trhem a rozhodování v sekundárním využití zdravotních údajů, implementaci technických standardů a implementačních aktů Komise, a napojení národních služeb na evropské infrastruktury MyHealth@EU a HealthData@EU.
Navrhovaná novela zákona je tedy nezbytnou k tomu, aby Česká republika splnila povinnosti členského státu podle nařízení v první fázi splněním povinnosti určit a oznámit Evropské komisi identitu všech správních orgánů do 26. března 2027. Tato správní struktura v českém právním řádu dosud není zakotvena (s výjimkou stávajícího Národního kontaktního místa pro primární využití zdravotních údajů) podle zákona o zdravotních službách (Národní kontaktní místo), a proto je nutné jednotlivé orgány a jejich působnost výslovně upravit zákonem.
Zároveň, a to i návazně na výše uvedené, návrh novely zákona o zdravotních službách zahrnuje další implementační kroky v oblasti vývoje elektronizace zdravotnictví související s efektivní implementací Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, a to zavedením povinného vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě, kodifikací a úpravou práv pacienta, resp. fyzické osoby v souvislosti s elektronickými zdravotními záznamy zajištění přístupu k nim. Stejně tak v novele o zdravotních službách obsažené úpravy v rámci Národního zdravotnického informačního systému představují další zkvalitnění datové základny resortu zdravotnictví integrací dat jak v rámci resortu zdravotnictví (zavedení nových zdravotních registrů či rozšíření přístupu ÚZIS ČR k systému eRecept) tak i dalších resortů (MPSV a MŠMT) a zvýšením ochrany při jejich uvolňování například formou syntetických dat.
Navrhovanou legislativní úpravou bude nastoleno rovnější postavení pacientů, kteří získají přístup ke svým datům. Bude zvýšena kvalita a návaznost zdravotní péče s ohledem na dostupnost zdravotních údajů a jejich výměnu v elektronické podobě. Budou omezena duplicitní vyšetření a pacient jimi bude méně zatěžován. Rychlejší dostupnost výsledků pro zdravotnické pracovníky i pro pacienty a jejich elektronizace povede ke zvýšení psychické kvality života pacientů.
Navrhovaná novela zákona o zdravotních službách je nezbytná k posílení provázanosti zdravotního, sociálně‑zdravotního a sociálního systému prostřednictvím rozšíření funkčního a datového rámce NZIS. Účel NZIS se rozšiřuje o možnost systematického hodnocení sociálně zdravotních a sociálních služeb a současně se umožňuje využívání údajů z dalších informačních systémů veřejné správy, zejména z resortu MPSV a případně MŠMT. Doplnění údajů o sociálně zdravotních službách do Národního registru hrazených zdravotních služeb zajistí jednotné a metodicky konzistentní sledování služeb na rozhraní zdravotní a sociální péče.
Novela dále rozšiřuje přílohu č. 1 zákona o zdravotních službách o Národní registr vzácných onemocnění a Národní registr vybraných kategorií elektronických zdravotních dat, čímž reaguje na potřebu přesnějšího a modernějšího datového zázemí pro řízení zdravotnictví. Současně se zavádí možnost využívání syntetických dat pro bezpečné předávání údajů z NZIS, což představuje významný prvek posílení ochrany osobních údajů při zachování analytické využitelnosti dat.
Zákon rovněž zavádí řízený zpětný datový most pro MPSV a ČSSZ, který bude od 1. července 2027 sloužit k plánování a hodnocení potřeb sociálních a sociálně zdravotních služeb. Analogicky se umožňuje předávání vybraných údajů z resortu MŠMT do Národního registru zdravotnických pracovníků.
Národní zdravotnický informační systém má již dnes plný legislativní mandát ke sledování hrazené preskripce léčiv na individuální úrovni pacientů a s těmito údaji pracuje v režimu vysokého zabezpečení. Současný model předávání dat prostřednictvím zdravotních pojišťoven (do Národního registru hrazených zdravotních služeb) však vede k více než devítiměsíčnímu zpoždění, což znemožňuje průběžný monitoring preskripce v reálném čase. Data od zdravotních pojišťoven navíc neobsahují kompletní údaje o preskripci, jelikož nezahrnují předepisování léčivých přípravků nehrazených z veřejného zdravotního pojištění. Předkládaná novela zákona o léčivech umožňuje průběžný monitoring a zároveň rozšiřuje datovou základnu o nehrazené léčivé přípravky. Průběžný monitoring všech hrazených i nehrazených léčivých přípravků je nezbytný zejména pro účely krizového řízení, kdy je nutné okamžitě sledovat preskripci u konkrétních poskytovatelů ve vazbě na indikační kritéria a zdravotní stav pacientů, dále pro systémy časné identifikace rizik a vyhodnocování efektu léčby, a rovněž pro řízení dostupnosti terapie v oblastech s vyšší potřebou specifické léčby.
Prohloubení spolupráce SÚKL a ÚZIS ČR umožní přesněji sledovat objem nevyzvednutých receptů na úrovni poskytovatelů i regionů a hodnotit tato data ve vazbě na zdravotní stav obyvatelstva. Zároveň vytvoří podmínky pro vývoj analytických nástrojů zaměřených na identifikaci polypragmázie a rizikových kombinací léčiv v reálném čase, což posílí bezpečnost a efektivitu systému e‑Health.
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky a s ostatními součástmi právního řádu
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky ve smyslu čl. 112 Ústavy České republiky. Návrh novely zákona respektuje základní ústavní principy, zejména princip rovnosti v právech, zákaz retroaktivity a zásadu ochrany základních práv jednotlivce.
Úprava představuje provedení čl. 31 Listiny základních práv a svobod (právo na ochranu zdraví) a současně plně respektuje čl. 7 odst. 1 (nedotknutelnost soukromí) a čl. 10 odst. 3 Listiny (ochrana osobních údajů). Návrh je tak v souladu s Listinou základních práv a svobod, vyhlášenou jako součást ústavního pořádku usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb.
Navrhovaná právní úprava nezasahuje do rozsahu základních práv, nezakládá nerovné zacházení a nediskriminuje žádné skupiny adresátů právních norem. Obsah předkládané úpravy není v rozporu s judikaturou Ústavního soudu České republiky.
Návrh zákona nebyl předmětem lobování podle zákona č. 168/2025 Sb., o regulaci lobbování.
5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie, popřípadě i s legislativními záměry a s návrhy předpisů Evropské unie
Navrhovaná novela zákona o elektronizaci zdravotnictví týkající se implementace nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje a navazujících úprav v rámci zákona o zdravotních službách je v plném souladu s právem Evropské unie i s obecnými zásadami unijního práva.
Návrh představuje první etapu adaptace právního řádu České republiky na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/327 ze dne 11. února 2025 o evropském prostoru pro zdravotní údaje a o změně směrnice 2011/24/EU a nařízení (EU) 2024/2847.
Nařízení (EU)2025/327 upravuje rozsáhlý soubor práv a povinností v oblasti primárního a sekundárního využití elektronických zdravotních údajů, požadavků na systémy elektronických zdravotních záznamů (EHR systémy), přeshraniční výměny elektronických zdravotních údajů a souvisejícího institucionálního, dozorového a procesního rámce. Jednotlivá ustanovení nařízení se použijí v rozdílných časových okamžicích a řada jeho pravidel bude dále konkretizována prováděcími akty. Z tohoto důvodu je adaptace na toto nařízení připravována ve více etapách.
V rámci přípravy předkládaného návrhu byla ustanovení nařízení posuzována z hlediska jejich přímé použitelnosti, potřeby přijetí vnitrostátní právní úpravy a data, od něhož se příslušná ustanovení nařízení použijí. Předkládaná etapa upravuje zejména institucionální zajištění jednotlivých orgánů. Dále vytváří právní předpoklady pro primární využití osobních elektronických zdravotních údajů a evropského formátu pro výměnu elektronických zdravotních záznamů, výkon vybraných práv fyzických osob a připojen poskytovatelů zdravotních služeb k národnímu kontaktnímu místu pro digitální zdravotnictví.
Ustanovení nařízení, která jsou přímo použitelná a k jejichž uplatnění není nezbytné přijetí doplňující vnitrostátní právní úpravy, nejsou v návrhu zákona reprodukována. Posouzení těchto ustanovení je zachyceno ve srovnávací a rozdílové tabulce.
V případě čl. 10, čl. 9 odst. 3, 14 odst. 1 není využita fakultativní možnost promítnutí do právního řádu. Fakultativní možnost zavést právo odmítnout přístup k osobním elektronickým zdravotním údajům podle čl. 10 by v českém právním prostředí vedla k fragmentaci dostupnosti údajů, protože by umožnila selektivní blokaci dat v rámci služeb elektronického přístupu. Český systém elektronického zdravotnictví je koncipován na principu úplnosti a dostupnosti údajů pro účely bezpečné a kontinuální péče, a zavedení odmítnutí by mohlo narušit klinickou návaznost a zvýšit riziko neúplných informací při poskytování zdravotních služeb. Současně již existují dostatečné mechanismy kontroly přístupu (autorizace, zákonné oprávnění, auditovatelnost, nezbytnost přístupu), takže další individuální blokace by nepřinesla vyšší ochranu, ale naopak by zkomplikovala fungování systému. Možnost doplnit vnitrostátní pravidla k technickým a organizačním požadavkům na přístup k elektronickému zdravotnímu záznamu podle čl. 9 odst. 3 není využita proto, že český právní rámec již obsahuje komplexní úpravu elektronického přístupu, včetně autentizace, autorizace, auditních stop a správy identit. Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje je v této části dostatečně konkrétní a jeho požadavky jsou kompatibilní s existujícími národními standardy. Doplnění by vedlo pouze k duplicitě a riziku nechtěných odchylek od jednotného evropského modelu. Fakultativní možnost stanovit ve vnitrostátních předpisech další kategorie osobních elektronických zdravotních údajů pro primární využití podle čl. 14 odst. 1 ČR nevyužije, protože stávající rozsah údajů, které mají být přístupné a vyměňované pro účely poskytování zdravotních služeb, je již v českém právu vymezen a odpovídá potřebám praxe. Rozšiřování kategorií by znamenalo zvýšení rozsahu povinně sdílených údajů bez jasné klinické nezbytnosti a mohlo by být vnímáno jako nepřiměřený zásah do informační autonomie pacienta.
Některá ustanovení nařízení jsou v této etapě promítnuta do právního řádu pouze v rozsahu nezbytném pro vytvoření základního institucionálního nebo právního rámce. Jejich úplné provedení, případně přijetí dalších souvisejících vnitrostátních opatření, bude předmětem navazujících etap adaptace. Jedná se zejména o další pravidla týkající se systémů EHR podle kapitoly III nařízení, včetně posuzování shody, označování CE, dozoru nad trhem a sankční úpravy, jakož i o související vazby na právní předpisy upravující zadávání veřejných zakázek, posuzování shody, dozor nad trhem a kybernetickou bezpečnost.
V navazující etapě bude rovněž komplexně upraven vnitrostátní rámec sekundárního využití elektronických zdravotních údajů podle kapitoly IV nařízení. Předmětem této úpravy budou zejména procesní pravidla pro podávání a posuzování žádostí o přístup ke zdravotním údajům, vydávání povolení k údajům, zrychlený postup, bezpečné zpracovatelské prostředí, poplatky, opravné prostředky, práva a povinnosti držitelů a uživatelů zdravotních údajů, mechanismus odmítnutí sekundárního využití podle čl. 71 a odpovídající sankční rámec.
Při přípravě navazujících etap budou zohledněny rovněž prováděcí akty a akty v přenesené pravomoci přijaté na základě nařízení (EU) 2025/327 a jejich případné dopady do vnitrostátního právního řádu.
Při posouzení slučitelnosti návrhu byly vedle nařízení (EU) 2025/327 zohledněny zejména Listina základních práv Evropské unie, Smlouva o fungování Evropské unie, nařízení (EU) 2016/679 a další právní předpisy Evropské unie, na které nařízení (EU) 2025/327 navazuje, zejména právní úprava dozoru nad trhem, systémů umělé inteligence a kybernetické bezpečnosti výrobků s digitálními prvky.
Konkrétní způsob promítnutí jednotlivých ustanovení nařízení do právního řádu České republiky, včetně rozlišení ustanovení, která jsou řešena předkládaným návrhem, ustanovení přímo použitelných bez potřeby doplňující vnitrostátní úpravy a ustanovení ponechaných k řešení v navazujících etapách adaptace, je uveden ve srovnávací a rozdílové tabulce.
6. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
V oblasti elektronizace zdravotnictví se navrhovaná právní úprava ve svých dopadech dotýká ochrany soukromí subjektů ve zdravotnictví, která je předmětem regulace dané čl. 10 Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: Úmluva o lidských právech a biomedicíně ze dne 4. 4. 1997 (sdělení MZV č. 96/2001 Sb. m. s.) a také čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ze dne 4. 11. 1950 (sdělení federálního MZV č. 209/1992 Sb.). Rovněž se dotýká Úmluvy o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat (sdělení MZV č. 115/2001 Sb.m.s).
Čl. 26 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně připouští omezení práva na soukromí, pokud taková omezení stanoví zákon a jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu bezpečnosti veřejnosti, předcházení trestné činnosti, ochrany veřejného zdraví nebo ochrany práv a svobod jiných.
Obdobně dovoluje zásah do výkonu práva na respektování soukromého života čl. 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod za podmínky, že takový zásah je v souladu se zákonem a je nezbytný v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.
Úmluva o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování dat zaručuje, že všechny osobní údaje osob musí být získávány a zpracovávány za jasných podmínek, být získávány poctivě, být shromažďovány k jistému účelu, být přesné, a musí být uchovávány jen po nezbytnou dobu.
Jasné podmínky jsou nastaveny právní úpravou stanovenou zákonem, účel shromažďování a zpracovávání údajů je explicitně stanoven zákonem a lhůta jejich uchovávání je stanovena zákonem jako doba nezbytná. Jejich zpracovávání je zcela přiměřené a přesné.
Novela zákona je plně v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.
7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty,
Výdaje související s první etapou implementace Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, reflektující požadavky tohoto nařízení, se budou odvíjet od povinnosti členského státu zajistit zejména plnou funkčnost nově vymezených správních struktur a realizaci práv pacienta, resp. fyzické osoby. Nařízení ukládá explicitně v příslušných článcích nařízení (článek 19 odst. 3, článek 43 odst. 2, článek 55 odst. 2 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje členským státům povinnost zajistit, aby příslušné orgány disponovaly dostatečnými lidskými, technickými a finančními zdroji a aby měly k dispozici infrastrukturu nezbytnou pro výkon svěřených kompetencí.
V důsledku této povinnosti je nezbytné uvést, že implementace zákona bude mít přímý a významný dopad na státní rozpočet, přičemž náklady budou pro první i další navazující etapy rozloženy do období do roku 2031.
Tabulka č.1: Odhadované náklady na implementaci nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje
Provozní náklady
Investice
2027
2028
2029
2030
2031
Celkem
Orgán pro digitální zdravotnictví
10,6 mil.
22 mil.
22 mil.
22 mil.
22 mil.
22 mil.
120,6 mil
Národní kontaktní místo pro digitální zdravotnictví pro primární využití
85 mil.
25,6 mil.
25,6 mil.
25,6 mil.
25,6 mil.
25,6 mil.
213 mil.
Orgán pro přístup ke zdravotním údajům
19,2 mil.
22,6 mil.
22,6 mil.
22,6 mil.
22,6 mil.
22,6 mil.
132,2 mil.
Národní kontaktní místo pro sekundární využití
9,4 mil.
10 mil.
10 mil.
10 mil.
10 mil.
10 mil.
59,4 mil.
Orgán dozoru nad trhem
15,3 mil.
13,1 mil.
13,1 mil.
13,1 mil.
13,1 mil.
13,1 mil.
80,8 mil.
Bezpečné zpracovatelské prostředí
31,5 mil.
8,5 mil.
8,5 mil.
8,5 mil.
8,5 mil.
8,5 mil.
74 mil.
Projekty digitálních služeb
200 mil.
50 mil.
50 mil.
50 mil.
50 mil.
50 mil.
450 mil
Infrastruktura
230 mil.
48 mil.
48 mil.
48 mil.
48 mil.
48 mil.
470 mil.
Interoperabilita
150 mil.
30 mil.
30 mil.
30 mil.
30 mil.
30 mil.
300 mil.
Projektové zastřešení
-.
20 mil.
20 mil.
20 mil.
20 mil.
20 mil.
100 mil.
Kyberbezpečnost
150 mil.
30 mil.
30 mil.
30 mil.
30 mil.
30 mil.
300 mil.
Edukace
-
20 mil.
20 mil.
20 mil.
20 mil.
20 mil.
100 mil.
Celkové náklady do roku 2031:
2.400 mil. Kč
*Uvedené údaje představují souhrnný přehled. Detailní struktura nákladů je popsána v analytickém materiálu Finanční odhad implementace Evropském prostoru pro zdravotní údaje v České republice do roku 2031.
Tyto náklady zahrnují zejména:
· zpracování procesních, metodických a interních předpisů pro vznik a činnost nově definovaného orgánu,
· personální zajištění výkonu nových nebo rozšířených kompetencí, včetně rekvalifikace nebo přesunu pracovníků,
· odborné vzdělávání v oblasti digitálního zdravotnictví, kybernetické bezpečnosti a správy zdravotních údajů,
· úpravy, rozvoj a dlouhodobá údržba ICT systémů, datových úložišť a administrativní infrastruktury,
· náklady na řízení, audit, kontrolní činnost a zajištění souladu s evropskými standardy,
· provozní náklady související s fungováním správních orgánů (služby, technická podpora, dodavatelské služby),
· koordinaci mezi národními orgány a spolupráci s evropskými institucemi a sítěmi,
· náklady na zajištění kontinuální kybernetické bezpečnosti, monitoringu, detekčních služeb a pravidelných bezpečnostních auditů,
· náklady spojené s pravidelnými aktualizacemi, certifikacemi a harmonizací systémů podle požadavků nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
Navrhovaná varianta implementace využívá existující organizační struktury státu, což vede k relativně nižší finanční náročnosti ve srovnání se zřizováním zcela nových orgánů. Tato skutečnost však neznamená eliminaci potřeby významných výdajů. Odhadované náklady na zajištění výkonu nových kompetencí, včetně vybudování technické infrastruktury, personálních kapacit a dlouhodobého provozu, mohou dosáhnout až 2,4 mld. Kč v období do roku 2031. Kvantifikace nákladů bude upřesněna v návaznosti na prováděcí akty Evropské komise, které mají být vydány ke dni 26. března 2027, k němuž je členský stát povinen určit příslušné správní orgány.
Odhadované náklady uvedené v tabulce č. 1 představují souhrnný rámec investičních a provozních výdajů veřejného sektoru spojených s implementací nařízení o evropském prostoru pro zdravotní data a s vytvořením nezbytného organizačního, personálního a technického zázemí. Celková částka přibližně 2,4 mld. Kč do roku 2031 není nákladem jednoho informačního systému ani částkou určenou k rovnoměrnému rozdělení mezi jednotlivé poskytovatele zdravotních služeb nebo jejich zřizovatele. Jde o konsolidovaný odhad zahrnující zejména rozvoj a provoz centrálních digitálních služeb, národních kontaktních míst, orgánu pro přístup ke zdravotním údajům, bezpečného zpracovatelského prostředí, infrastruktury, interoperability, kybernetické bezpečnosti, projektového řízení a vzdělávání.
Časové rozložení těchto výdajů vychází mimo jiné z předpokládaného postupného rozvoje Národního centra elektronického zdravotnictví a jím spravovaných nebo rozvíjených centrálních systémů. Rozpočtový model dalšího rozvoje NCEZ předpokládá pro rok 2027 investiční výdaje ve výši přibližně 440 mil. Kč a provozní výdaje ve výši přibližně 114,6 mil. Kč. Pro rok 2028 jsou předpokládány investiční výdaje ve výši přibližně 451 mil. Kč a provozní výdaje ve výši přibližně 186,1 mil. Kč. Nárůst provozních výdajů souvisí zejména s postupným náběhem odborných kapacit, kdy se předpokládá přibližně 45 pracovních míst v roce 2027 a přibližně 80 pracovních míst v roce 2028, a dále s rozšířením podpory a provozu centrálních služeb, kmenových registrů, nástrojů interoperability, výměnných sítí, kybernetické bezpečnosti a podpory poskytovatelů zdravotních služeb a dodavatelů informačních systémů.
Uvedené rozpočtové hodnoty NCEZ představují podrobnější institucionální a časové členění výdajů. Částečně se proto překrývají s náklady zachycenými v tabulce č. 1 podle jednotlivých funkčních oblastí implementace EHDS a nelze je k celkové částce 2,4 mld. Kč mechanicky přičítat. Jejich účelem je doložit předpokládaný náběh investic, provozu a personálních kapacit v jednotlivých letech. Konečná výše nákladů bude dále záviset na obsahu prováděcích aktů Evropské komise, technickém řešení jednotlivých služeb a míře využití již vybudované infrastruktury.
Pro část investičních aktivit je předpokládáno využití evropských prostředků. Tyto prostředky lze využít zejména pro technické investice a podporu digitalizačních kapacit. Je však nutné zdůraznit, že čerpání evropských prostředků není garantované, podléhá schvalovacím procesům a programovým podmínkám, a proto na ně nelze spoléhat jako na hlavní zdroj financování. Vláda České republiky musí zajistit, aby byly tyto povinnosti plně kryty prostředky státního rozpočtu, s tím, že evropské financování může plnit pouze funkci doplňování či spolufinancování.
Převážná část částky uvedené v tabulce č. 1 se vztahuje k centrální úrovni elektronického zdravotnictví a k výkonu působností orgánů určených podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní data. Vybudování sdílených centrálních služeb má současně omezit vznik duplicitních řešení a snížit rozsah investic, které by jinak museli realizovat jednotliví poskytovatelé zdravotních služeb samostatně. Přímý dopad na konkrétního poskytovatele, včetně poskytovatelů zřizovaných jinými ústředními správními úřady, však bude záviset zejména na stavu jeho informačních systémů, rozsahu dosavadní digitalizace, připravenosti integračních rozhraní, smluvních vztazích s dodavateli a rozsahu potřebných provozních a organizačních změn. Tento individuální dopad proto nelze přímo odvodit z celkového odhadu nákladů na centrální infrastrukturu a implementaci EHDS.
Základní provoz centrálních služeb, dlouhodobá údržba, kybernetická bezpečnost a nezbytné odborné kapacity musí být zajištěny stabilním financováním z národních zdrojů. Investiční rozvoj má být financován vícezdrojově. Pro období od roku 2028 se předpokládá využití prostředků IROP, případně navazujících nástrojů evropské kohezní politiky. Připravované programové zaměření této podpory již zohledňuje potřebu částečné kompenzace investičních nákladů poskytovatelů zdravotních služeb na digitalizaci, interoperabilitu, připojení k centrálním službám a zajištění kybernetické bezpečnosti. Vedle toho se očekává možnost čerpání dalších evropských prostředků určených přímo na implementaci EHDS, přeshraniční výměnu zdravotních údajů a související digitální infrastrukturu.
Využití evropských prostředků bude záviset na konečném nastavení programů, vyhlášení příslušných výzev, splnění podmínek podpory a schválení jednotlivých projektů. Z tohoto důvodu jsou náklady v tabulce č. 1 uvedeny konzervativně jako celková potřeba financování před případným zapojením dotačních zdrojů. Skutečný čistý dopad na jednotlivé rozpočtové kapitoly a poskytovatele zdravotních služeb bude možné upřesnit podle rozsahu schválené dotační podpory, konkrétního náběhu povinností a výsledků technické analýzy informačních systémů jednotlivých subjektů.
Z uvedených důvodů je nezbytné v rámci legislativního procesu jednoznačně uvést, že realizace navrhovaného řešení bude vyžadovat alokaci národních finančních zdrojů, a to v rozsahu odpovídajícím implementaci povinností stanovených nařízením o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
Základní technologická infrastruktura Integrovaného datového rozhraní, včetně kmenových registrů zdravotnických pracovníků, poskytovatelů zdravotních služeb a pacientů, byla vybudována v rámci projektů Ministerstva zdravotnictví a Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR podpořených z Národního plánu obnovy. Tato infrastruktura plní funkce stanovené zákonem č. 325/2021 Sb., o elektronizaci zdravotnictví, a představuje základ pro poskytování a další rozvoj centrálních služeb elektronického zdravotnictví. Předpokládané výdaje proto nezahrnují opakované vybudování Integrovaného datového rozhraní ani uvedených kmenových registrů.
Klíčovým finančním požadavkem pro následující období je zajištění stabilního a bezpečného provozu již vybudovaných systémů, jejich technické podpory, údržby, aktualizací, obnovy infrastruktury, kybernetické bezpečnosti, monitoringu, auditů, dostupnosti a kontinuity poskytovaných služeb. Další náklady budou spojeny s průběžným rozšiřováním funkcionalit, úpravami integračních rozhraní, implementací nových standardů elektronického zdravotnictví, rozvojem služeb interoperability a s přizpůsobováním systémů povinnostem vyplývajícím z navrhované právní úpravy a nařízení o evropském prostoru pro zdravotní data. Nejde tedy o dokončení chybějících základních komponent Integrovaného datového rozhraní, ale o provozní udržitelnost a další rozvoj již existující infrastruktury a o implementaci nových nebo rozšířených služeb.
Další rozvoj centrálních systémů bude odborně, technicky a organizačně zajišťován prostřednictvím kapacit Národního centra elektronického zdravotnictví ve spolupráci se stávajícími správci a provozovateli jednotlivých informačních systémů. NCEZ bude zajišťovat zejména architektonické a metodické řízení, koordinaci rozvoje centrálních služeb, podporu provozu, rozvoj nástrojů interoperability a standardizace, odborné činnosti v oblasti kybernetické bezpečnosti, projektové řízení a podporu poskytovatelů zdravotních služeb a dodavatelů informačních systémů. Předpokládané investiční, provozní a personální náklady tohoto rozvoje pro roky 2027 a 2028 jsou uvedeny výše v této kapitole.
Součástí předpokládaných nákladů na zajištění interoperability, kybernetické bezpečnosti, metodického řízení a výkonu nových správních kompetencí je rovněž agenda ověřování shody registrovaných výměnných sítí podle § 30b. Správní rozhodování bude zajišťovat Ministerstvo zdravotnictví, přičemž odborné a technické podklady budou zabezpečovány s využitím kapacit plánovaných v rámci dalšího rozvoje elektronického zdravotnictví a NCEZ. Náklady této agendy jsou proto zahrnuty v souhrnných investičních, provozních a personálních výdajích uvedených výše a nejsou vyčísleny jako další samostatná položka.
Zřízení registrované výměnné sítě podle § 30a je možností zákonem vymezených subjektů, nikoliv jejich povinností. Počet potenciálně oprávněných subjektů proto nelze považovat za odhad počtu sítí, které skutečně vzniknou nebo budou předloženy k ověření shody. Registrovaná výměnná síť je koncipována jako společná technická a organizační vrstva umožňující zajišťovat služby pro více poskytovatelů zdravotních služeb. Návrh tedy nepředpokládá nezbytný vznik samostatné výměnné sítě pro každého poskytovatele ani vznik řádově stovek vzájemně oddělených sítí.
Náklady na případné zřízení registrované výměnné sítě státem, organizační složkou státu nebo státní příspěvkovou organizací budou záviset na konkrétním rozsahu projektu, počtu připojených poskytovatelů, míře využití již existující infrastruktury, požadavcích na interoperabilitu a kybernetickou bezpečnost a na zvoleném provozním modelu. Proto je nelze před rozhodnutím o zřízení konkrétní sítě paušálně vyčíslit. Každý takový projekt bude muset být předmětem samostatného technického, ekonomického a rozpočtového posouzení a jeho financování bude zajištěno z prostředků příslušného zřizovatele, případně s využitím dostupných evropských zdrojů.
Zavedení zasílání identifikátorů eŽádanek prostřednictvím SMS představuje potenciální navýšení výdajů státního rozpočtu v kapitole Ministerstva zdravotnictví. Vychází se z předpokladu, že počet eŽádanek vydaných ročně (s výjimkou interních žádanek generovaných v rámci poskytovatelů lůžkové péče) činí 100 mil. kusů. Při kalkulaci jednotkové ceny SMS ve výši 1 Kč by celkový roční náklad na zajištění odesílání identifikátorů prostřednictvím SMS dosáhl přibližně 100 mil. Kč. Tento náklad představuje přímý dopad na státní rozpočet, který bude nutné zohlednit při plánování výdajů na provoz a rozvoj elektronického zdravotnictví.
Na základě provedených kalkulací a plánů lze největší dopad navýšení nákladů očekávat na straně státu v rozpočtu Ministerstva zdravotnictví. Další náklady lze zcela jednoznačně očekávat na straně provozovatele centrální infrastruktury a správce Národního zdravotnického informačního systému, tedy Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR, a dále na straně koncových uživatelů, tedy poskytovatelů zdravotních služeb, respektive jejich zřizovatelů. .
Na straně poskytovatelů zdravotních služeb nepůjde jen o náklady na samotnou softwarovou úpravu informačních systémů, ale i o náklady spojené s migrací procesů, školením zdravotnických pracovníků, testováním, provozní podporou a zavedením prostředků pro důvěryhodnou elektronickou komunikaci. Praktická připravenost systému proto vyžaduje počítat i s adaptační fází v běžném provozu. Současně je nutné zohlednit, že dopady implementace se významně projeví také u malých ambulantních poskytovatelů. U těchto subjektů představují požadavky na úpravu informačních systémů, migraci procesů, školení a zajištění provozní podpory relativně vyšší ekonomickou i organizační zátěž. V rámci metodické podpory proto bude nezbytné zajistit dostupné centrální nástroje a vzorové postupy, které usnadní implementaci v menších praxích, a současně vyhodnotit možnosti cílené podpory při zavádění prostředků pro důvěryhodnou elektronickou komunikaci.
Implementace navrhované právní úpravy se dotkne také zdravotních pojišťoven, zejména v souvislosti s nutností úprav jejich informačních systémů, integračních rozhraní a souvisejících provozních procesů. Zdravotní pojišťovny budou muset zajistit technickou připravenost na nové datové toky a standardy interoperability, které vyplývají z rozvoje centrálních služeb elektronizace zdravotnictví. Předpokládá se vznik jednorázových nákladů spojených s implementací požadovaných změn v informačních systémech a průběžných provozních nákladů souvisejících s jejich údržbou a zajištěním souladu s centrální infrastrukturou. Tyto dopady budou zohledněny v rámci standardních mechanismů financování činností zdravotních pojišťoven, a to včetně možnosti využití centrálně poskytovaných služeb a technických komponent, které snižují potřebu duplicitních investic na straně jednotlivých subjektů.
Finanční dopady na úpravy a rozvoj Národního zdravotního informačního systému, které předpokládají navrhované legislativní změny, budou za předpokladu využití velké části stávající infrastruktury či infrastruktury pořízené z jiných zdrojů následující. Nejsou do nich zahrnuty náklady na údržbu a podporu pořízených systémů a infrastruktury. Vybudování Národního registru vzácných onemocnění lze odhadnout přibližně na 10 milionů Kč bez DPH na subdodavatelský vývoj registru. Registr metadat vybraných částí elektronických zdravotních záznamů lze odhadnout přibližně na 2 miliony Kč bez DPH na rozšíření NZIS (CUD) stávajícím dodavatelem. Dále pak rozšíření NRHZS o data sociálních služeb, tedy přibližně na dvojnásobek stávajícího rozsahu, bude zahrnovat náklady přibližně 20 milionů Kč na infrastrukturu a licence a přibližně 5 milionů Kč na personální náklady na interní vývoj. Náklady na rozvoj syntetických dat jsou velmi závislé na intenzitě jejich využívání, nicméně s ohledem na předpokládaný rozvoj této oblasti a rozšíření datových zdrojů v NZIS je lze odhadnout přibližně na 12 milionů Kč bez DPH na pořízení nezbytné infrastruktury a systémových licencí. Služby pro propojení se sdíleným zdravotním záznamem pak lze vyčíslit do 1 milionu Kč bez DPH. Celkově se tedy jedná přibližně o 52 milionů Kč bez DPH. Do nákladů nejsou zahrnuty náklady na údržbu a podporu.
Finanční dopady navrhované úpravy v případě zajištění přístupu ÚZIS ČR do systému eRecept na základě novely zákona o léčivech jsou minimální (do 1 milionu Kč), neboť infrastruktura NZIS je již vybudována a připravena pro příjem a zpracování dat v reálném čase.
Na straně SÚKL bude potřeba příslušné rozhraní vybudovat, včetně zajištění rozšíření příslušné infrastruktury. Náklady na tyto úpravy se odhadují na cca 1 mil. Kč bez DPH. Do nákladů nejsou zahrnuty náklady na údržbu a podporu.
Dopady do technických, datových, implementačních, finančních, personálních a dodavatelských budou na straně MPSV a ČSSZ nulové či zanedbatelné, neboť data jsou již nyní za oba subjekty rutinně předávána na základě platných smluvních vztahů, a to i návazně na účinná ustanovení zákona o zdravotních službách (§ 71a a § 71b) . Tedy proces předávání dat je již dávno nastaven a technicky ani personálně není nutné vytvářet další úpravy. Tento mechanismus bude zachován i po novele zákona. Rovněž rozsah předávaných údajů je již nyní MPSV a ČSSZ znám, neboť je již předáván a nebude se zásadně rozšiřovat. Na straně ČSSZ a MPSV nebudou zapotřebí žádné úpravy IS, neboť předávání již běží a poběží stávajícím způsobem pomocí zabezpečeného úložiště. Centrální služby eGSB budou využity, a to tím způsobem, že předávaní klienti budou ztotožněni na straně ÚZIS ČR pomocí údajů o klientech předaných do registru. Tento postup a technické řešení bylo konzultován s DIA a na základě něj došlo i k legislativní úpravě stran upřesnění předávaných údajů nezbytných k jednoznačné identifikaci klienta. Tím současně bude řešeno i párování různých identifikátorů a identifikačních údajů klienta. K harmonogramu implementace a rozsahu součinnosti uvádíme, že proces je již implementován a funkční a bude pouze v čase postupně kultivován dle aktuálních potřeb na pracovní úrovni.
U poskytovatelů zdravotních služeb se bude jednat o náklady na přizpůsobení informačních systémů v rámci implementace vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě, její standardizace či zavedení povinného systému eŽádanek. Návrh novely zákona se snaží být v maximální možné míře nákladově šetrný vůči poskytovatelům ambulantních zdravotních služeb a vůči segmentu primární péče, a to vytvářením centrálních služeb zajišťujících předávání údajů do centrálních systémů apod. Náklady na straně poskytovatelů zdravotních služeb nelze explicitně kvantifikovat vzhledem k řadě neznámých parametrů, kterými jsou například stav informačních systémů, míra plošného využívání vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě, stav smluv s dodavateli informačních systémů a smluvní volnost apod. Poskytovatelé zdravotních služeb budou moci využít dotačních programů EU. Pokud to nebude možné, ponesou navýšení nákladů z vlastních zdrojů.
Při zavádění elektronizace ve zdravotnictví lze očekávat rovněž vygenerování určité úspory ve výdajích tohoto systému, ať již zvýšením jeho efektivity, zabráněním duplicitních vyšetření či zajištěním lepší prostupnosti pacienta celým systémem.
Při rámcovém posouzení nákladů vznikajících přímo poskytovatelům zdravotních služeb je nezbytné rozlišovat dvě zásadně odlišné skupiny, a to poskytovatele lůžkové péče, zejména nemocniční zařízení, a poskytovatele primární a ambulantní péče. Tyto skupiny se významně liší velikostí, technickou vyspělostí, způsobem provozu informačních systémů, možnostmi sdílení infrastruktury i schopností rozložit fixní náklady mezi více pracovišť.
U poskytovatelů lůžkové péče byl rozvoj nemocničních informačních systémů a jejich napojování na klíčové komponenty centrálních služeb elektronického zdravotnictví v uplynulém období významně podpořen zejména z prostředků Integrovaného regionálního operačního programu a Národního plánu obnovy. Tyto prostředky umožnily modernizaci vnitřních informačních systémů, jejich integračních rozhraní, technické infrastruktury a souvisejících bezpečnostních prvků. Výše investic se v závislosti na velikosti a technickém stavu konkrétního zdravotnického zařízení zpravidla pohybovala v rozmezí přibližně 10 až 30 mil. Kč. Pro velmi hrubý modelový výpočet lze uvažovat průměrnou investici 15 mil. Kč a přibližně 200 poskytovatelů lůžkové péče. Takto stanovený souhrnný investiční základ činí přibližně 3 mld. Kč.
Uvedená částka nepředstavuje v celém rozsahu nový náklad vyvolaný navrhovanou právní úpravou, neboť zahrnuje také již uskutečněné nebo dříve podpořené investice do obecné digitalizace nemocničního sektoru. Tyto investice však vytvářejí potřebu dlouhodobé provozní podpory, údržby, aktualizací, kybernetického zabezpečení, obnovy infrastruktury a dalšího rozvoje potřebného pro zachování interoperability s centrálními službami. Při použití pracovního koeficientu ve výši 20 % původní investice ročně by navazující náklady činily v průměru přibližně 3 mil. Kč na jedno zařízení ročně. Pro soubor přibližně 200 zařízení jde o velmi hrubý odhad 600 mil. Kč ročně, tedy přibližně 3 mld. Kč v pětiletém horizontu. Skutečné hodnoty se však mohou mezi jednotlivými zařízeními podstatně lišit podle rozsahu jejich informačních systémů, licenčního modelu, míry využívání vlastních kapacit, smluvních vztahů s dodavateli a rozsahu již vybudované infrastruktury.
Dosavadní investice poskytovatelů lůžkové péče podpořené z prostředků IROP a Národního plánu obnovy nejsou vznikem registrovaných výměnných sítí podmíněny ani jejich využití není odloženo do doby zahájení provozu těchto sítí. Předmětem podpořených projektů byla zejména modernizace nemocničních informačních systémů, standardizované vedení zdravotnické dokumentace, vybudování integračních rozhraní, technické infrastruktury a bezpečnostních prvků a napojení informačních systémů poskytovatelů na klíčové centrální služby elektronického zdravotnictví. Takto vybudované komponenty jsou využitelné samostatně a současně představují nezbytný technický základ pro navazující rozvoj vnitrostátní a přeshraniční interoperability.
Národní infrastruktura elektronického zdravotnictví není založena výhradně na registrovaných výměnných sítích. Vedle Integrovaného datového rozhraní, kmenových registrů, Národního portálu elektronického zdravotnictví, EZKarty a dalších centrálních komponent je pro bezpečné předávání zdravotnické dokumentace vybudováno také Dočasné úložiště jako součást služeb centrální výměnné sítě. Prostřednictvím této služby lze bezpečným šifrovaným komunikačním kanálem předat zdravotnickou dokumentaci vedenou v elektronické podobě, její část nebo informaci z ní konkrétnímu oprávněnému adresátovi. Zásilka je dostupná do jejího vyzvednutí, nejdéle po dobu 90 dnů od jejího uložení, a může tak být využita rovněž při zajišťování návazné péče. Funkční předávání dokumentace prostřednictvím této centrální služby proto není podmíněno vznikem registrovaných výměnných sítí.
Registrované výměnné sítě představují doplňkovou decentralizovanou vrstvu, která má umožnit sdružení více poskytovatelů, evidenci informací o existenci a umístění elektronických zdravotních záznamů, jejich vyhledávání a standardizované zpřístupňování a propojení různých informačních systémů při zachování jednotných požadavků na bezpečnost, interoperabilitu a auditovatelnost. Nenahrazují centrální služby a nejsou jediným prostředkem, jehož prostřednictvím lze dosahovat přínosů elektronizace zdravotnictví.
Zřízení registrované výměnné sítě je možností zákonem vymezených subjektů a její provoz je podmíněn splněním závazného standardu elektronického zdravotnictví a ověřením shody podle § 30b. Návrh proto nestanoví povinnost zřízení jediné státní registrované výměnné sítě ani pevný termín jejího vzniku. Takový termín musí vycházet z připravenosti konkrétního provozovatele, technického řešení, příslušných standardů a úspěšného ověření technických, bezpečnostních a interoperabilních požadavků. Tím není dotčeno průběžné napojování fakultních nemocnic a dalších poskytovatelů na existující a postupně rozvíjené centrální služby ani jejich následné zapojení do kterékoliv registrované výměnné sítě, která splní zákonné podmínky.
Odlišná situace je u poskytovatelů primární a ambulantní péče. Tito poskytovatelé dosud zpravidla hradí pořízení, provoz a průběžné úpravy ambulantních informačních systémů ze svých provozních prostředků. Náklady digitalizace přitom netvoří pouze jednorázové pořízení softwaru. Je třeba rozlišovat průběžné provozní náklady na rozvoj a bezpečný provoz ambulantního informačního systému a cílené jednorázové náklady vznikající při migraci dat, zásadní modernizaci systému nebo zavedení sdílené infrastruktury. Průběžné náklady zahrnují zejména údržbu a rozvoj systému, legislativní aktualizace, interoperabilitu, technickou podporu, IT servis, kybernetickou bezpečnost, vícefaktorové ověřování, zálohování, cloudové služby, školení pracovníků a pravidelnou obnovu technického vybavení.
Pracovní model financování digitalizace ambulantního sektoru vychází z počtu 24 653 aktivních IČZ a 31 448 pracovišť IČP. V cenové úrovni roku 2026 a bez DPH odhaduje hrubé průběžné náklady digitální připravenosti samostatné malé praxe přibližně na 106 800 Kč ročně. U sdružených praxí, které mohou sdílet informační systém, infrastrukturu a část bezpečnostních a servisních služeb, činí modelová hodnota přibližně 80 000 Kč ročně na jedno IČZ. U větších, centrálně řízených poskytovatelů se pohybuje přibližně kolem 79 300 Kč ročně na jedno pracoviště. Tyto částky zahrnují také část běžných nákladů, které poskytovatelé nesou již dnes, a nelze je proto v plném rozsahu považovat za nový přírůstek způsobený návrhem zákona.
Jako užší ukazatel dodatečných nákladů spojených s průběžnou adaptací ambulantních informačních systémů lze použít modelový přírůstek 700 Kč měsíčně, tedy 8 400 Kč ročně na jedno aktivní IČZ. Při 24 653 IČZ odpovídá tato hodnota přibližně 207,1 mil. Kč ročně. Rozšířený pracovní model, který vedle úprav informačních systémů zohledňuje také částečné krytí nákladů na IT servis, kybernetickou bezpečnost, cloudové služby, zálohování, školení a obnovu techniky, pracuje podle předpokládané organizační struktury ambulantního sektoru s rámcem přibližně 657,6 až 731,6 mil. Kč v prvním roce, včetně tříprocentní rezervy na správu a vyhodnocování. Střední pracovní scénář činí přibližně 701,4 mil. Kč. Uvedené částky představují modelový rámec případné veřejné podpory, nikoliv úplný náklad ambulantního sektoru ani automatický právní nárok poskytovatelů.
Jednorázové náklady na přechod, migraci dat nebo zásadní modernizaci se mohou podle organizačního modelu a rozsahu změny pohybovat řádově v desítkách tisíc Kč na jednu jednotku. Pracovní model uvažuje nejvýše přibližně 60 000 Kč na IČZ u samostatné praxe, 40 000 Kč na IČZ u sdružené praxe a 20 000 Kč na pracoviště u větších centrálně řízených poskytovatelů. Tyto náklady nelze paušálně vztáhnout na všechny poskytovatele, protože základním předpokladem je postupná adaptace stávajících systémů; migrace nebo úplná výměna systému má být využita pouze tam, kde je technicky nebo provozně odůvodněná.
Při vymezení jednotlivých nákladových okruhů byly zohledněny rovněž požadavky vyplývající ze standardů elektronického zdravotnictví, včetně standardů zveřejněných ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví. Jejich implementace může na straně dotčených poskytovatelů vyžadovat zejména úpravy datových modelů a informačních systémů, implementaci standardizovaných výměnných formátů a integračních rozhraní, testování, změny pracovních procesů a školení zaměstnanců. Součástí nákladů digitální připravenosti jsou také náklady na bezpečné elektronické uchovávání a archivaci zdravotnické dokumentace, úložné kapacity, zálohování, řízení přístupových oprávnění, auditní záznamy, obnovu dat a zajištění požadované úrovně kybernetické bezpečnosti. Tyto náklady zahrnují rovněž opatření k zajištění dlouhodobé čitelnosti, integrity, průkaznosti a dostupnosti elektronických záznamů a případnou řízenou migraci již elektronicky vedených dat při změně informačního systému.
Zveřejňování standardů umožňuje postupně zpřesňovat rozsah potřebných technických změn, nevede však k jednotné výši nákladů použitelné pro všechny poskytovatele zdravotních služeb. Konkrétní finanční dopad bude záviset zejména na věcném zaměření konkrétního standardu, okruhu dotčených poskytovatelů, stavu a architektuře jejich informačních systémů, míře již dosažené standardizace a digitalizace, rozsahu dříve uskutečněných investic, používaném způsobu elektronické archivace, počtu pracovišť a smluvních podmínkách dodavatelů. Uvedené rámcové částky proto představují kvalifikované pracovní odhady, které bude nutné dále zpřesňovat podle skutečného rozsahu implementace jednotlivých standardů.
Návrh současně neukládá plošný převod historické zdravotnické dokumentace do elektronické podoby; tato otázka je blíže vysvětlena v odůvodnění k přechodnému ustanovení.
U menších samostatných ambulantních poskytovatelů nelze vyloučit, že povinnost uhradit celý přírůstek nákladů výhradně z vlastních zdrojů by mohla omezit jejich investiční aktivitu a v jednotlivých případech nepříznivě ovlivnit také běžný provoz. Malé praxe mají omezenou možnost rozložit fixní náklady mezi více pracovišť a současně disponují menšími personálními a odbornými kapacitami pro zavádění technických změn. Toto riziko má být snižováno zejména maximálním využíváním centrálně poskytovaných služeb, včasným zveřejněním stabilních technických standardů, dostupností metodické a technické podpory, přiměřeným harmonogramem zavádění povinností a vyhodnocením možností cíleného víceletého financování, pilotního ověření a podpory nákladově citlivých segmentů. Při nastavení harmonogramu a podpůrných opatření bude přihlíženo rovněž k rozdílné technické a personální připravenosti poskytovatelů, včetně věkové struktury praktických lékařů a ambulantních specialistů, aby zavádění nových povinností nevedlo k omezení dostupnosti zdravotních služeb v jednotlivých regionech. Případné nástroje podpory a jejich parametry budou předmětem samostatného rozpočtového a veřejnoprávního posouzení.
Veškeré uvedené částky je nutné považovat za velmi hrubé pracovní odhady. Jejich výši může ovlivnit další technologický vývoj, zejména rozvoj nástrojů umělé inteligence, který může některé činnosti při vývoji, správě a podpoře informačních systémů zefektivnit, současně však může vyvolat nové náklady na licence, integraci, ověřování, bezpečnost a řízení těchto technologií. Opačným směrem může působit růst cen práce v oblasti IT, licenčních a cloudových služeb, kybernetické bezpečnosti, technické infrastruktury a energií. Odhady proto bude nutné průběžně aktualizovat podle skutečného rozsahu technických požadavků, výsledků pilotního ověření, vývoje trhu a cenové úrovně v době implementace.
Uvedený rámec se vztahuje rovněž na poskytovatele zdravotních služeb zřizované jinými organizačními složkami státu, včetně Zdravotnického zařízení Ministerstva vnitra. Konkrétní dopad do příslušné rozpočtové kapitoly nelze odvodit ze souhrnného odhadu nákladů na centrální infrastrukturu a implementaci EHDS. Jeho výše bude záviset zejména na současném technickém stavu informačních systémů daného poskytovatele, rozsahu již provedené digitalizace, připravenosti integračních rozhraní, smluvních vztazích s dodavateli a rozsahu potřebných provozních a organizačních změn. Konkrétní rozpočtový požadavek proto bude nutné stanovit na základě technické a ekonomické analýzy tohoto zdravotnického zařízení a následně jej projednat v rámci standardního rozpočtového procesu.
Požadavky předkládaného návrhu na státní rozpočet budou uspokojeny v rámci schválených výdajů MZD na příslušný kalendářní rok. Požadavky na systemizovaná místa a případný související objem peněžních prostředků na platy bude uspokojen v rámci schválených limitů dotčených kapitol na příslušný rok.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na podnikatelské prostředí České republiky
Návrh bude spojen s adaptačními náklady na straně některých poskytovatelů zdravotních služeb a dodavatelů informačních systémů; předkladatel však předpokládá jejich omezení prostřednictvím centrálních služeb, standardizace, dostatečných přechodných období a dostupných nástrojů metodické podpory. Zaváděním standardizace a dalšího rozvoje elektronizace ve zdravotnictví se dosáhne součinnosti mezi stávajícími a novými dodavateli informačních systémů ve zdravotnictví a tento trh se více otevře a omezí se tak dnešní stav závislosti na dodavatelích.
V delším časovém horizontu lze očekávat zvýšení příležitostí zejména v oblasti moderních přístupů ke zpracování informací o zdravotním stavu, léčbě, účinnosti léků. Rozvoj takových služeb či produktů bude umožněn zvýšením rozsahu elektronicky zpracovávaných a čitelných dat ze zdravotních záznamů. Pomocí moderních postupů (machine learning/AI, Internet of things (Internet věcí) atd.) bude komerčnímu sektoru umožněno nabízet nové služby navázané na zpracovávání informací a zvýšení úrovně a kvality poskytovaných zdravotních služeb.
Navrhovaná úprava má částečně organizační a kompetenční charakter. V rámci institucionální zajištění Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje návrh nepřináší nové přímé povinnosti pro poskytovatele zdravotních služeb nebo jiné soukromé subjekty. Nepřímý dopad lze očekávat zejména ve zvýšení předvídatelnosti a právní jistoty ohledně budoucích požadavků podle Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
Nové povinnosti vzniknou na straně soukromých poskytovatelů zdravotních služeb (např. v oblasti zavedení povinnosti vést zdravotnickou dokumentaci v elektronické podobě či v povinném vedení eŽádanek). Navrhovaná právní úprava povede u poskytovatelů zdravotních služeb k nákladům spojeným s úpravou informačních systémů, zejména v souvislosti se zavedením elektronického vedení zdravotnické dokumentace, její standardizace a povinného systému eŽádanek. Návrh je koncipován tak, aby minimalizoval finanční zátěž ambulantních poskytovatelů a primární péče prostřednictvím centrálních služeb zajišťujících předávání údajů do centrálních systémů. Výši nákladů nelze v této fázi přesně určit, neboť závisí na technickém stavu informačních systémů jednotlivých poskytovatelů, míře dosavadní digitalizace či smluvních podmínkách s dodavateli softwaru. Poskytovatelé budou moci využít dostupné dotační programy EU; pokud to nebude možné, ponesou náklady z vlastních zdrojů.
Navrhovaná právní úprava bude mít hospodářský dopad také na dodavatele informačních systémů ve zdravotnictví, pro které představuje rozšíření elektronických agend a standardizovaných procesů příležitost k rozšíření portfolia poskytovaných služeb. Implementace elektronického vedení zdravotnické dokumentace, její standardizace a zavedení povinného systému eŽádanek vytvoří poptávku po úpravách, rozvoji a integraci informačních systémů. Dodavatelé informačních systémů mohou očekávat zvýšený objem zakázek souvisejících s modernizací softwarových řešení, zajištěním interoperability, poskytováním integračních služeb vůči centrálním systémům a následnou technickou podporou. Rozsah těchto příležitostí bude záviset na míře digitalizace jednotlivých poskytovatelů zdravotních služeb a na jejich potřebě přizpůsobit stávající systémy novým zákonným požadavkům. Lze proto očekávat, že navrhovaná právní úprava povede k celkovému posílení trhu digitálních řešení ve zdravotnictví a k růstu příjmů subjektů působících v oblasti zdravotnických informačních technologií.
Navrhovaná právní úprava bude mít dopady na podnikatelské prostředí zejména v oblasti výrobců a dodavatelů zdravotnických informačních systémů. Tito dodavatelé budou muset postupně implementovat nové technické standardy, výměnné formáty a rozhraní vyplývající z evropského prostoru pro zdravotní údaje, včetně požadavků na interoperabilitu, certifikaci elektronických zdravotních záznamů a zapojení do evropských výměnných sítí. Tyto změny mohou představovat zvýšené náklady na vývoj, testování, údržbu a podporu softwarových řešení, které se mohou promítnout do cen poskytovaných služeb a produktů.
S ohledem na tyto dopady bude stát usilovat o průběžný dialog s výrobci zdravotnických informačních systémů, a to prostřednictvím odborných pracovních skupin, pilotních ověřovacích projektů a testovacích prostředí umožňujících včasné prověřování technických požadavků. Současně bude zvažováno využití vhodných nástrojů podpory, včetně případných dotačních schémat nebo veřejných zakázek zaměřených na interoperabilitu a inovace, s cílem usnadnit adaptaci podnikatelského prostředí na nové požadavky a zajistit plynulý přechod k elektronickým standardům stanoveným evropskou i vnitrostátní legislativou.
8. Zhodnocení, zda návrhem zákona není zakládána veřejná podpora
Navrhovaná právní úprava nevytváří situaci, kdy stát nebo jiný veřejný orgán poskytuje určitou formu finanční, majetkovou či jinou výhodu podnikatelským subjektům či jiným příjemcům, která by mohla být kvalifikována jako veřejná podpora podle pravidel Evropské unie.
Navrhovaná úprava nepředstavuje veřejnou podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, neboť nevytváří selektivní hospodářskou výhodu pro určité podniky ani neumožňuje zvýhodnění vybrané skupiny podnikatelských subjektů.
Nově navrhované registrované výměnné sítě jsou koncipovány jako infrastruktura veřejného charakteru, jejímž účelem je výhradně zajištění bezpečného a interoperabilního předávání, resp. zpřístupňování zdravotnické dokumentace v rámci poskytování zdravotních služeb. Oprávnění zřídit a provozovat tuto síť je vyhrazeno pouze subjektům veřejného sektoru, respektive nepodnikajícím právnickým osobám zřízeným veřejnou mocí a zdravotním pojišťovnám, čímž je vyloučena možnost, aby na tomto poli vznikla soutěžní výhoda komukoli na trhu. Opatření se navíc uplatní obecně a bez rozdílu vůči všem poskytovatelům zdravotních služeb a dalším oprávněným subjektům, kteří budou do systému přistupovat za stejných podmínek. Tím se zajišťuje rovné zacházení, právní jistota a předvídatelnost, což přispívá ke stabilnímu podnikatelskému prostředí ve zdravotnictví: eliminuje se regulatorní nejistota, podporuje transparentnost informačních toků a vytváří se jednotné technické prostředí, které nepřímo snižuje administrativní a provozní náklady všech zúčastněných poskytovatelů. Opatření tedy hospodářskou soutěž ani obchod mezi členskými státy EU nenarušuje, a naopak přispívá k efektivnímu fungování trhu zdravotních služeb.
9. Zhodnocení dopadů na práva a povinnosti fyzických a právnických osob
Navrhovaná úprava přináší nové povinnosti jak pro poskytovatele zdravotních služeb a jiné povinné subjekty (např. ÚZIS ČR, MPSV), tak na straně druhé implementuje práva fyzických osob podle Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Dále rovněž implementuje podle téhož nařízení právo fyzické nebo právnické osoby podat stížnost u orgánu pro digitální zdravotnictví a recipročně povinnost tohoto orgánu tuto stížnost vyřídit, resp. informovat o vyřízení a spolupracovat s dozorovým orgánem.
Navrhovaná úprava nezasahuje nepřiměřeně do základních práv fyzických osob, práva fyzických osob ve vztahu k zvláštní kategorii osobních údajů (údaje o zdravotním stavu) rozšiřuje a dále stanoví povinnosti související s výkonem veřejné správy týkající se zejména ministerstva zdravotnictví.
Zároveň navrhovaná právní regulace nezakládá nepřiměřené či nové povinnosti nad rámec požadavků stanovených právem Evropské unie v případě implementačních kroků nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
Navrhovaná právní úprava předpokládá postupné rozšiřování elektronických procesů ve zdravotnictví, zejména povinné vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě, povinné využívání elektronických žádanek a zajištění interoperability prostřednictvím připojení k NCP a implementace formátů vycházejících z evropské legislativy. Tyto změny mohou být spojeny s investičními a provozními náklady na straně poskytovatelů zdravotních služeb a jejich dodavatelů informačních systémů, zejména v souvislosti s modernizací technického vybavení, úpravami softwarových řešení a zajištěním odpovídající úrovně kybernetické bezpečnosti.
S ohledem na tyto dopady bude implementace jednotlivých povinností provázána s postupným zaváděním technických standardů, přiměřenými přechodnými obdobími a využitím dostupných nástrojů podpory, které mohou zmírnit náklady spojené s adaptací na nové požadavky. Cílem je zajistit, aby přechod na elektronické procesy probíhal předvídatelně, koordinovaně a s ohledem na reálné možnosti poskytovatelů zdravotních služeb.
10. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
Navrhovaná právní úprava byla posouzena z hlediska dopadů zejména na osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením, seniory a digitálně vyloučené osoby, a to s ohledem na zavedení povinného vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě či na výkon práv podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, zda-li jejich zavedení nemohou u těchto skupin vyvolat zvýšené nároky na digitální dovednosti a přístup k technologiím. Navrhovaná úprava však nezakládá povinnost pacienta využívat digitální komunikaci, a proto nemá za následek omezení dostupnosti zdravotních služeb.
Návrh novely zákona již v obecné rovině vychází z povinnosti veřejné správy zajistit přístupnost digitálních služeb podle zákona č. 99/2019 Sb., o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací, který se vztahuje na Ministerstvo zdravotnictví jakožto povinný subjekt. Výkon práv pacienta v oblasti elektronických zdravotních záznamů je zaručen prostřednictvím vyhlášky vydané na základě § 55e odst. 4 a dále i přístup ke zdravotnické dokumentaci zůstává i v případě vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě na žádost pacienta v listinné podobě podle § 66 odst. 4 zákona o zdravotních službách. Z uvedených důvodů se nepředpokládá negativní dopad na uvedené skupiny obyvatel; Při implementaci navrhované právní úpravy bude respektováno právo těchto specifických skupin na rovnocenný přístup ke zdravotním službám, včetně zajištění alternativních způsobů komunikace, podpůrných mechanismů a přiměřených úprav, aby elektronizace zdravotnictví nepřinášela nové bariéry, ale naopak podporovala dostupnost a kvalitu péče. Ze strany Národního centra elektronického zdravotnictví budou dopady na předmětné skupiny obyvatel průběžně hodnoceny a tato oblast bude zohledněn v aplikační praxi v metodických materiálech či testování, která bude průběžně vyhodnocována.
Navrhovaná právní úprava vychází z již existujících pravidel pro výkon práv nezletilých a zastoupených pacientů podle zákona o zdravotních službách a občanského zákoníku. Tato pravidla se plně uplatní i v elektronickém prostředí. Rozsah oprávnění zákonných zástupců při přístupu k elektronickým zdravotním údajům se posuzuje podle obecné právní úpravy, přičemž se zohlední rozumová a volní vyspělost nezletilého pacienta v rozsahu, v jakém je schopen samostatně rozhodovat o jednotlivých úkonech. V případech konfliktu zájmů mezi nezletilým a zákonným zástupcem se postupuje podle obecných právních předpisů upravujících zastoupení a ochranu dítěte.
Technické řešení elektronického prostředí umožní nastavit přístupová oprávnění v Registru oprávnění tak, aby bylo možné omezit přístup zákonného zástupce k vybraným citlivým údajům, pokud to vyplývá z právních předpisů nebo z rozhodnutí poskytovatele zdravotních služeb učiněného v souladu s odbornými doporučenými postupy. Elektronické prostředí tak nemění právní principy výkonu práv nezletilých pacientů, ale pouze vytváří nový způsob jejich technického naplnění.
Výkon práv nezletilých a zastoupených pacientů v elektronickém prostředí bude navázán na spolehlivé zjištění oprávnění zástupce a na pravidla zákona o zdravotních službách a občanského zákoníku. Metodická úprava se zaměří zejména na kolize mezi právem dospívajícího pacienta na soukromí, právem zákonného zástupce na informace, omezeními při střetu zájmů a technickým nastavením přístupu v Národním portálu elektronického zdravotnictví a EZKartě.
Závěrem je možné konstatovat, že navrhovaná právní úprava nemá negativní sociální dopady a nezasahuje nepříznivě žádné specifické skupiny obyvatel. Celkový přístup k poskytovaným službám bude garantován pro všechny občany s možností specifického přístupu k občanům se ztíženým přístupem k vybraným službám (handicap, vzdělání, věk atd.).
Návrh nemá žádné přímé dopady na životní prostředí ani nezakládá povinnosti s environmentálním charakterem.
11. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
DPIA je samostatnou přílohou této důvodové zprávy.
Zdravotnictví je v současné době elektronizováno pouze částečně. Někteří poskytovatelé zdravotních služeb vedou zdravotnickou dokumentaci pouze v listinné podobě a ti, kteří ji vedou v elektronické podobě, často nemají možnosti, jak elektronickou zdravotnickou dokumentaci bezpečně online zpřístupnit pacientovi nebo ji předat za účelem návaznosti zdravotní péče. V důsledku toho vznikají obtíže se zajištěním výkonu práv subjektů údajů podle GDPR, a to především práva na přístup k osobním údajům a následně i dalších práv na toto právo navazujících (zejména práva na opravu a omezení zpracování). Hlavním cílem návrhu novely zákona o elektronizaci zdravotnictví a souběžné novely zákona o zdravotních službách i zákona o léčivech je nastavit základní postupy v rámci dalšího rozvoje elektronizace zdravotnictví tak, aby byla zajištěna kompatibilita a bezpečnost zdravotnických informačních systémů, které vedou nebo zpracovávají zdravotnickou dokumentaci o pacientech, jejich bezpečné napojení na centrální služby elektronického zdravotnictví i možnost bezpečného sdílení elektronických zdravotních záznamů, a zároveň soulad všech dotčených procesů s právními předpisy, včetně Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Návrh zákona vychází ze základních zásad ochrany osobních údajů, resp. jejich zpracování, a to zákonnosti, korektnosti, transparentnosti, účelového omezení, minimalizace údajů a omezeného uložení.
Speciální důraz je přitom kladen na zajištění souladu s pravidly v oblasti zdravotnictví, eGovernmentu, kybernetické bezpečnosti a ochrany osobních údajů. V této oblasti přináší novela zákona o elektronizaci zdravotnictví posun v oblasti posílení pravidel ochrany osobních údajů tak, jak jsou nastavena v rámci samotného zákona č. 325/2021 Sb., a to zejména v rámci jeho centrální infrastruktury v podobě Integrovaného datového rozhraní resortu (IDRR). Rozšíření jeho služeb bylo konzultováno s Úřadem pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) a respektuje nejpřísnější normy ochrany osobních údajů. I v rámci novely zákona o elektronizaci zdravotnictví bude centrální infrastruktura na technické úrovni obsahovat prostředky pro respektování ochrany osobních údajů a práv pacienta a automaticky zavede technické prostředky, které toto vše zabezpečí i pro poskytovatele zdravotních služeb a ostatní oprávněné či zapisující osoby přistupující k centrálním službám. Konkrétně se bude jednat zejména o bezpečnostní, autentizační a autorizační služby, dále pak notifikační služby, kdy si uživatel bude moci transparentně nastavit jejich parametry. Veškeré přístupy a operace budou samozřejmě podrobně logovány a průběžně hodnoceny a sledovány. Technická úroveň zabezpečení dat bude vysoká; počítá se se šifrováním databází, HSM moduly pro ukládání certifikátů (technologicky na nejvyšší úrovni dle eIDAS) a SIEM apod. Obdobně je tomu v rámci rozšíření služeb NZIS, která je obsažena v doprovodné novele zákona o zdravotních službách. Všechny procesy sběru, validace a zpracování dat NZIS, jakož i tato předkládaná novela, se přímo i nepřímo týkají sběru a zpracování osobních údajů. Vzhledem k právní regulaci ochrany osobních údajů jak v právu České republiky, tak v právu Evropské unie nelze popsaný problém odstranit jinak než změnou zákona, která je zde předložena.
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ochranou soukromí a osobních údajů. Navrhovaná novela zákona je plně v souladu s požadavky Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Je zajištěna jejich standardní ochrana v souladu s GDPR vůči kterému působí jako lex specialis. Dále je navrhovaná právní úprava v souladu s právní úpravou ochrany osobních údajů v rámci zákona o zdravotních službách, který v § 70 až 78 reguluje Národní zdravotnický informační systém i v souladu se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů.
Rozšíření Národního registru hrazených zdravotních služeb o sociálně-zdravotní a sociální služby bude primárně probíhat cestou překladu agendového identifikátoru fyzické osoby. Překlady osobních údajů mezi jednotlivými agendovými informačními systémy probíhají prostřednictvím tzv. agendového identifikátoru fyzické osoby (AIFO), který je podle § 18 odst. 1 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, jedinečným identifikátorem fyzické osoby vytvořeným výhradně pro účely konkrétní agendy. Každý AIS proto pracuje se svým vlastním AIFO, které podle § 18 odst. 3 téhož zákona neumožňuje přímé propojení údajů osoby napříč systémy. Překlad mezi jednotlivými AIFO je prováděn pouze prostřednictvím informačního systému základních registrů na základě zákonného zmocnění v § 20 odst. 1 písm. d), který umožňuje převod AIFO jedné agendy na AIFO jiné agendy za účelem zajištění oprávněného přístupu k údajům. Tento mechanismus zajišťuje, že agendové systémy mohou mezi sebou sdílet údaje v rozsahu stanoveném právními předpisy, aniž by docházelo k vytváření jednotného identifikátoru napříč státní správou, čímž je garantována ochrana osobních údajů a minimalizace rizika jejich zneužití.
Pro případ, že nebude možné využít AIFO je v rámci předávání údajů do registru zavedeno i osobní identifikační číslo přidělené podle jiného právního předpisu (§ 20 zákona č. 323/2025 Sb., o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatelů). Osobní identifikační číslo (OIČ) je nově zavedený numerický identifikátor, který MPSV přiděluje každé fyzické osobě za účelem identifikace v systémech MPSV. Každá fyzická osoba má přidělen pouze jeden identifikátor, který je neměnný.
Identifikace uzlů NZIS, kde vzniká riziko neoprávněného přístupu k osobním údajům, a popis přijatých protiopatření
Uzel 1 - Zpravodajská jednotka a aplikační část NZIS
Popis uzlu:
Veškerá data do registrů NZIS zadávají jednotlivé zpravodajské jednotky, tedy konkrétní zástupci zdravotnických zařízení. Do registrů NZIS směrem od externích klientů existují v zásadě dvě hlavní cesty, kterými lze data zadávat.
- Přímé zadání dat přes webové formuláře v uživatelském prostředí registru NZIS.
- Dávkové či b2b zaslání dat z externích nemocničních informačních systémů.
Tento uzel je tedy zodpovědný za vznik primárních dat v NZIS.
Používané nástroje a zabezpečení:
Hlavním nástrojem, který uživatelé využívají, je jednotná technologická platforma NZIS, která zajišťuje jednotný způsob autorizace a autentizace uživatelů NZIS, přidělení jejich rolí v systému ve vazbě na Národní registr poskytovatelů zdravotních služeb. Každá zpravodajská jednotka si prostřednictvím statutárního zástupce ověřeným způsobem (datová schránka, elektronický podpis, notářské ověření) požádala pro konkrétní osobu ze svého zařízení o zřízení role Žadatele do registrů NZIS. Tato osoba je pak odpovědná za management uživatelů za své zařízení a za podávání žádostí o přístup do konkrétních registrů NZIS, které posuzuje a schvaluje správce, Ústav zdravotnických informací a statistiky. Po schválení pak uživatelé zpravodajských jednotek obdrží adekvátní role v systému NZIS. Na základě přidělené role je pak definován přístup k datům a nástrojům NZIS. Každý uživatel ze zpravodajské jednotky má přístup pouze k datům, která do daného systému/registru zadal, vzájemné sdílení nebo prohlížení záznamů je nemožné.
Přístup do vlastního webového prostředí, které umožňuje vyplňování jednotlivých formulářů, hlášenek, je realizován na základě šifrovaného https protokolu. Uživatel má prostředí přístupné na základě přiděleného uživatelského jména a hesla, které si volí. Při přihlášení je navíc po uživateli vyžadován jednorázový pin, který systém odešle sekundárním kanálem. Při delší neaktivitě je uživatel ze systému odhlášen.
Dále toto prostředí nabízí služby pro dávkový příjem XML dat dle standardu DASTA, případně API b2b službou mezi serverem dané zpravodajské jednotky a službami NZIS. Zde platí, že každý takový externí systém obdrží elektronický certifikát pro zabezpečenou komunikaci, s vědomím pověřeného zástupce dané zpravodajské jednotky.
Uzel 2 - Registry NZIS - databázová část
Popis uzlu:
Jedná se o primární databáze NZIS. Zde se ukládají veškerá data, která zpravodajské jednotky nahlásí, respektive zašlou.
Tento uzel tedy představuje primární datové úložiště NZIS.
Používané nástroje a zabezpečení:
Data jsou fyzicky uložena v šifrované podobě na zabezpečených serverech. K serverům jako takovým mají přístup pouze vyjmenovaní pracovníci. Všechny citlivé údaje uchováváme pouze ve vlastních chráněných databázích provozovaných na serverech v České republice. ÚZIS systémy splňují požadavky kladené na management kvality organizace normou ISO 9001:2015 a požadavky na management bezpečnosti informací stanovené normou ISO/IEC 27001:2013. Dominantním nástrojem je zde databáze MSSQL, která obsahuje veškerá primární data v NZIS.
Uzel 3 – Vytěžování a reporting NZIS
Popis uzlu:
Primární data jsou pro účely analýz a reportingu automaticky migrována v pseudonymní nebo anonymní podobě na vyhrazené analytické servery. Jejich fyzická ochrana je stejná jako v případě primárních databázi. Analytické servery slouží analytikům k přípravě statistických výstupů.
Provozní reporting jednotlivých registrů NZIS je tvořen sadou webových reportů, které jsou k dispozici uživatelům NZIS na základě příslušných rolí uživatelům NZIS.
Tento uzel je tedy zodpovědný za přípravu provozních anonymních reportů.
Používané nástroje a zabezpečení:
Zde je hlavním nástrojem standardní technologie MS Reporting Services, která zobrazuje dle příslušné role dané reporty z NZIS. Z důvodu maximálního zabezpečení nejsou reporty realizovány přímo nad primárními daty, ale ETL procesy vytvářejí plně anonymizované databáze "Datamarty", nad kterými jsou teprve vytvářeny jednotlivé reporty, dostupné v prostředí NZIS. V této části NZIS se tedy fyzicky nenacházejí žádná citlivá osobní data a zobrazování reportů je vázáno na role v systému NZIS.
Uzel 4 - Analytik dat NZIS
Popis uzlu:
Jedná se o analytiky dat ÚZIS, kteří provádí pokročilá statistická hodnocení na svých pracovních PC.
Tento uzel je tedy představován analytikem dat, který je zodpovědný za provádění zadaných analýz. Má k dispozici vždy jen anonymní data.
Používané nástroje a zabezpečení:
Analytici dat používají obvyklé analytické nástroje, jako SPSS, R, případně nástroje MS Office. Analytik dat je jako ostatní zaměstnanci ÚZIS vázán mlčenlivostí. Vždy má k dispozici pouze anonymizovaná data, nikdy osobní údaje. Analytik není oprávněn data, která obdrží, předat kamkoli dále. Výstupem práce analytika je obvykle analytická zpráva, která obsahuje pouze agregované a samozřejmě anonymizované údaje.
Uzel 5 - Externí subjekt
Popis uzlu:
Jedná se o jakékoli subjekty, které nejsou správcem daného datového zdroje, nebo nemají uzavřenou se správcem smlouvu o zpracování dat.
Používané nástroje a zabezpečení:
Externí subjekt může obdržet pouze agregovaná data, každý výstup podléhá v režimu předání dat žádosti a schválení vedením ÚZIS. Vedení ÚZIS může požadovat smluvní zajištění nakládání s předanými daty.
Samostatnou oblastí zůstává i předání formou syntetických dat jak jest uvedeno navrhovaném § 73b. Syntetická data představují technicky vytvořený datový soubor, který zachovává statistické vlastnosti dat skutečných, avšak neobsahuje identifikovatelné informace o konkrétních fyzických osobách. Tato možnost umožňuje žadateli ověřit vhodnost požadovaného rozsahu údajů, definici výběrových kritérií a připravenost vlastních technických postupů, aniž by v této fázi docházelo k přenosu údajů, které mohou představovat riziko zásahu do soukromí.
Bližší informace jsou k dispozici v Koncepce sdílení a sekundárního vytěžování dat Národního zdravotnického informačního systému (NZIS)https://www.nzip.cz/data/nzis-open/koncepce-sdileni-dat-nzis.pdf.
Ministerstvo zdravotnictví a ÚZIS ČR (jako ze zákona provozovatel centrální infrastruktury elektronického zdravotnictví a správce NZIS) mají zavedený systém ochrany osobních údajů podle citovaných nařízení. Předkládaná novela zákona zajišťuje, aby tyto orgány při výkonu svěřených působností dodržovaly zásady záměrné a standardní ochrany osobních údajů (privacy by design a privacy by default), zásadu minimalizace údajů, omezení účelu a bezpečnosti zpracování.
Navrhované řešení nepředstavuje nepřiměřené zásahy do soukromí ani do práv subjektů údajů, a to i návazně na přijatá technicko organizační opatření tato rizika eliminující. Naopak stanoví povinnost správních orgánů provádět veškeré činnosti v souladu s unijními i vnitrostátními předpisy.
Návrh zákona není v rozporu s Úmluvou o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat (vyhlášené pod č. 115/2001 Sb. m. s.), ani se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů.
Ministerstvo zdravotnictví i ÚZIS ČR má ustanoveného pověřence pro ochranu osobních údajů, který zajišťuje úkoly stanovené v čl. 39 GDPR a mají vypracované vnitřní mechanismy kontroly, ochrany utajovaných informací a zvláštních skutečností, jejich evidenci, ukládání, skartaci a manipulaci a zásady pro práci s nimi. Navrhovaná právní úprava je tedy v souladu s ochranou soukromí a osobních údajů a je zajištěna jejich standardní ochrana v souladu s nařízením (EU) č. 2016/679.
12. Zhodnocení korupčních rizik
Předkladatel prověřil povinnost provedení zhodnocení korupčních rizik, jak stanoví Legislativní pravidla vlády, a to podle Metodiky CIA (Corruption Impact Assessment; Metodika hodnocení korupčních rizik), zveřejněné na webové stránce Odboru střetu zájmů a boje proti korupci Ministerstva spravedlnosti Oddělení boje proti korupci (https://korupce.cz/protikorupcni-agenda/metodika-cia).
Hlavní rizika korupce v případě návrhu tohoto zákona představují dozorové činnosti nad trhem a proces ověření shody. Jedná se o dozor v případě orgánu dozoru nad trhem (Market Surveillance Authority – MSA) podle čl. 43 nařízení, kdy dozorovým orgánem nad touto oblastí je Ministerstvo zdravotnictví a dále ověření shody registrované výměnné sítě podle § 30b navrhovaného zákona, kdy orgánem shodu ověřující je taktéž Ministerstvo zdravotnictví. Ministerstvo zdravotnictví má však má propracované vnitřní mechanismy kontroly, včetně určení konkrétní odpovědné osoby. Má zpracovánu interní protikorupční strategii, resp. interní protikorupční program, které jsou k dispozici na jeho webových stránkách. Zveřejněny jsou rovněž seznamy poradních orgánů, jiných orgánů nebo osob poskytujících právní služby nebo právní poradenství, jsou-li využívány. Ministerstvo má rovněž zpracovány etické kodexy zaměstnanců, které vycházejí ze služebního předpisu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 3 ze dne 3. října 2023, o pravidlech etiky státních zaměstnanců, kterým se stanoví pravidla etiky státních zaměstnanců, účinného od 1. ledna 2025.
Návrh zákona nemá vliv na dostupnost informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a není v rozporu s požadavky na transparentnost a otevřenost dat.
13. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nemá negativní dopady na bezpečnost ani na obranu státu. Naopak posiluje institucionální rámec ochrany elektronických zdravotních údajů, neboť nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje ukládá stanoveným správním orgánům povinnost spolupracovat s příslušnými orgány v oblasti kybernetické bezpečnosti a přijímat odpovídající technická a organizační opatření k zajištění vysoké úrovně důvěrnosti, integrity, dostupnosti a interoperability zpracovávaných údajů.
Navrhované řešení tak podporuje bezpečné fungování digitálních zdravotnických systémů a nepředstavuje žádné riziko pro bezpečnostní zájmy České republiky. Předložený návrh zákona naopak nepředstavuje žádné riziko v oblasti nákupu či využívání strategických technologií či v realizaci investic s přímým nebo nepřímým dopadem na bezpečnost či obranyschopnost státu. Elektronizace zdravotnictví musí probíhat pod nejpřísnějšími standardy kybernetické bezpečnosti a ochrany osobních údajů. U všech komponent již v této stávající právní úpravě není umožněno zveřejnění některých údajů rozhodných pro bezpečnost a obranu státu.
Již zákonem o elektronizaci zdravotnictví definované Integrované datové rozhraní plní a i nadále bude plnit roli sjednocující infrastruktury, přes kterou, a jedině přes ni, bude probíhat veškerá autentická a autorizovaná komunikace poskytovatelů a dalších subjektů. Celý systém bude plně logován, a tedy kontrolovatelný dle moderních zásad zajištění kybernetické bezpečnosti a evidenční ochrany údajů. Stejný režim bude platit i pro registrované výměnné sítě, které budou představovat další technicky způsobilé a státem uznané kanály pro bezpečnou a standardizovanou výměnu zdravotnických údajů. Integrované datové rozhraní i registrované výměnné sítě budou fungovat jako jednotné, kontrolovatelné a auditovatelné prostředí, v němž bude každý přenos údajů plně logován v souladu s moderními zásadami kybernetické bezpečnosti a s požadavky na evidenční ochranu údajů.
Národní zdravotnický informační systém bude i nadále provozován v režimu odpovídajícím požadavkům na kybernetickou bezpečnost, ochranu dat a provozní spolehlivost, což přispívá k celkové stabilitě zdravotnických služeb v krizových situacích. Zavedení standardizovaných rozhraní, centrálních služeb a plně auditovatelných komunikačních kanálů (včetně Integrovaného datového rozhraní a registrovaných výměnných sítí) zvyšuje úroveň kontroly nad datovými toky a snižuje riziko narušení provozu. Tato opatření podporují schopnost státu zajistit kontinuitu zdravotních služeb i v mimořádných stavech, avšak nepředstavují zásah do oblasti obrany ani nevyvolávají nové bezpečnostní hrozby.
14. Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů
Navrhovaná právní úprava nemá negativní dopady na rodiny, a to ani ve vztahu k plnění jejich funkcí, počtu vyživovaných členů, přítomnosti osob se zdravotním postižením, rodinám samoživitelů či rodinám s více dětmi. Návrh nezasahuje do sociálních práv ani ekonomické stability rodin a nepředstavuje žádné změny, které by ovlivňovaly rodinné vazby, mezigenerační vztahy nebo rovnováhu mezi pracovním a rodinným životem.
15. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Navrhovaná právní úprava nemá negativní ani významné územní dopady, včetně dopadů na územní samosprávné celky. Zařazení územních samosprávných celků mezi subjekty oprávněné zřídit a provozovat registrovanou výměnnou síť nepředstavuje přenesení nové povinné kompetence ani uložení nového úkolu v samostatné nebo přenesené působnosti. Jde o fakultativní oprávnění, jehož využití je ponecháno na rozhodnutí konkrétního územního samosprávného celku. Obcím ani krajům proto nevzniká povinnost registrovanou výměnnou síť zřídit, financovat nebo provozovat.
Pro zajištění sdílení zdravotnické dokumentace jsou v současnosti s využitím dotačních zdrojů budována čtyři řešení výměnných sítí, jejichž produktivní provoz je plánován v průběhu let 2027 a 2028. Předpokládá se, že umožní připojení poskytovatelů zdravotních služeb bez ohledu na jejich zřizovatele nebo území, na němž působí, a vytvoří základ pro poskytování služeb odpovídajících požadavkům na vnitrostátní i přeshraniční interoperabilitu. Výměnné sítě nejsou koncipovány podle správních hranic krajů nebo obcí a jejich služby mohou být využívány poskytovateli z různých území. Pro období od roku 2028 se předpokládá rovněž možnost využití navazujících dotačních zdrojů, zejména prostředků IROP, na podporu digitalizace, interoperability a připojování poskytovatelů.
Případné dopady na poskytovatele zdravotních služeb a další organizace zřizované kraji a obcemi nevznikají z titulu jejich územního zřizovatele, ale z jejich postavení poskytovatele zdravotních služeb nebo provozovatele příslušného informačního systému. Tyto dopady byly posuzovány v rámci celkového hodnocení dopadů na poskytovatele zdravotních služeb. Jejich konkrétní výše závisí zejména na technickém stavu informačních systémů, míře dosavadní digitalizace, rozsahu potřebných integračních úprav a smluvních vztazích s dodavateli. Z tohoto důvodu je nelze spolehlivě rozdělit nebo vyčíslit podle jednotlivých krajů a obcí.
Správní orgány stanovené podle Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje budou zřízeny v rámci již existující instituce, a proto se nepředpokládá vznik nových orgánů či organizačních struktur na úrovni obcí ani krajů.
16. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)
Navrhovaná novela zákona je v plném souladu se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy. Návrh podporuje budování bezpečných, interoperabilních a uživatelsky přístupných digitálních služeb zdravotnictví a nevytváří rizika nepřiměřeného digitálního vyloučení.
1) Budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default)
Tento princip je nosný pro celý obsah návrhu zákona o elektronizaci zdravotnictví, včetně novely zákona o zdravotních službách a novely zákona o léčivech. Nové služby se navrhují budovat již primárně jako digitální a elektronizaci „listinného fungování“ zdravotnictví, včetně vedení zdravotnické dokumentace postupně zavádět tak, aby digitální cesta byla primární. Stávající procesy ve zdravotnictví nejsou přitom zásadně měněny. Ze strany státu se připravuje zázemí pro jejich digitalizaci jako proces výhodný pro poskytovatele zdravotních služeb i pro řízení zdravotní péče. Je kladen důraz na to, aby digitální cesta byla primární, aby nahrazovala stávající „listinné“ agendy a aby je nechávala pouze v pozici náhradních procesů, které jsou využitelné v případě, kdy digitální svět není dostupný.
Návrh vychází z předpokladu, že nové služby v oblasti elektronického zdravotnictví budou primárně poskytovány digitální formou, což je v souladu s požadavky Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
2) Maximální opakovatelnost a znovu použitelnost údajů a služeb (princip only once)
Tento princip je v návrhu zákona jednoznačně uplatněn jako nosný. Návrh umožňuje maximální opakovatelnost a znovuvyužitelnost údajů a služeb. Nově zaváděné služby budou čerpat z již existujících datových zdrojů (i např. v případě Národního registru vzácných onemocnění či rozšíření přístupu do systému eRecept), nepůjde však o redundantní hromadění dat, ale sběr již existujících dat ve zdravotnické dokumentaci poskytovatelů zdravotních služeb za specificky definovaným účelem. V případě rozšíření NRHZSS se bude jednat o automatizovaný přenos již existujících dat či jejich export. Nepůjde o opakované zadávání, ale o přenos dat již existujících. Na straně ČSSZ a MPSV nebudou zapotřebí žádné úpravy IS, neboť předávání již běží na základě § 71a a §71b zákona o zdravotních službách doplněných smluvními ujednáními. Zároveň i nově zřizované správní orgány v rámci implementace nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje jsou určeny centrálně a využívají existující infrastrukturu, aniž by bylo nutné vytvářet nové samostatné subjekty.
3) Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením (princip governance accessibility)
Návrh respektuje zásadu dostupnosti služeb včetně osob se zdravotním postižením či osob se ztíženým přístupem k digitálním technologiím. Tento princip je v návrhu zákona respektován a je ukotveno jeho postupné uplatňování (a to i postupným náběhem jeho účinnosti) a jeho plné uplatnění nastane zejména při dobudování služeb pro koncové klienty. Příkladem jsou služby přístupné na Národním portálu elektronického zdravotnictví. Díky novele zákona, která poskytne možnost lépe analyzovat zdravotně sociální data bude možné poskytovat osobám se zdravotním postižením efektivněji zdravotní a sociální péči.
4) Sdílené služby veřejné správy
Novela zákona je postavena na maximálním využití existujících sdílených služeb veřejné správy a nepočítá se zřizováním nových úřadů. Návrh zákona vytváří těsné propojení všech poskytovatelů zdravotních služeb a zavádí prostředky a principy pro sdílení informací i mezi stávajícími subjekty resortu zdravotnictví a zároveň usnadňuje využití údajů mezi resorty MPSV a MZd prostřednictvím NRHZSS. Služby veřejné správy tak budou využity zcela efektivně a sběr a analýza dat v rámci NRHSS nepovede k žádné redundantní zátěži pro poskytovatele zdravotních a sociálních služeb. Naopak, budou využiti stávající služby.
.
5) Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy
Tento princip velmi úzce souvisí s předchozím a v návrhu zákona je plně využíván. Finálním cílem je mimo jiné propojit informační systémy poskytovatelů zdravotních služeb ve zdravotnictví, umožnit bezpečné sdílení a předávání dat, napojit je na centrální služby elektronického zdravotnictví a propojit je se službami eGovernmentu. Tomu mají sloužit i do právní regulace zavedené registrované výměnné sítě. Vznikne tak dosud neexistující platforma bezpečně propojených informačních systémů, ze které budou profitovat zejména pacienti i zdravotničtí pracovníci. Bude tak např. významně usnadněna orientace pacienta v systému poskytovatelů zdravotních služeb a předávání klíčových záznamů u pacientů potřebujících sdílenou multioborovou péči. Dojde k propojení informačních systémů poskytovatelů prostřednictvím výměnných sítí a pacient z toho bude těžit tím, že si poskytovatelé mezi sebou budou předávat informace rychleji než dosud. Návrh novely zákona podporuje konsolidaci a propojení informačních systémů a jejich napojení na centrální a přeshraniční infrastrukturu podle Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Zároveň novela zavádí explicitní propojení údajů vedených ve dvou resortních systémech (MPSV, MZd) a částečně i MŠMT s cílem jejich využití na všech zúčastněných stranách. Dojde tak k již dlouhodobě cílenemu využívání propojených dat oběma úřady (MSPV a UZIS ČR).
6) Mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru
Návrh zajišťuje podmínky pro plnou interoperabilitu s evropskými službami v rámci infrastruktury HealthData@EU a MyHealth@EU. Definice standardů umožní generovat a mezinárodně sdílet standardizované zprávy, samozřejmě s využitím prostředků pro vytváření důvěry a nařízením eIDAS.
7) Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (GDPR)
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ochranou soukromí a osobních údajů. Navrhovaná novela zákona je plně v souladu s požadavky Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Je zajištěna jejich standardní ochrana v souladu GDPR, vůči kterému působí jako lex specialis. Dále je navrhovaná právní úprava v souladu s právní úpravou ochrany osobních údajů v rámci zákona o zdravotních službách, který v § 70 až 78 reguluje Národní zdravotnický informační systém i v souladu se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů.
8) Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb
Implementace Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje vyžaduje otevřenost a transparentnost na úrovni technických standardů, datových rozhraní a provozních pravidel, neslouží ke zveřejňování elektronických zdravotních údajů, které jsou naopak výslovně chráněny. Otevřené a jasně popsané technické specifikace umožňují interoperabilitu systémů a předvídatelné datové prostředí, přičemž osobní údaje zůstávají dostupné pouze oprávněným subjektům podle zákona. Poskytování anonymizovaných nebo pseudonymizovaných dat je možné prostřednictvím subjektu pro přístup ke zdravotním údajům.
Otevřenost a transparentnost se v podmínkách elektronického zdravotnictví projevuje zejména zveřejňováním standardů, provozní dokumentace, datového rozhraní, testovacích pravidel a informací o dostupnosti služeb. Teprve tak lze zajistit, aby zákonné povinnosti byly pro poskytovatele zdravotních služeb a další adresáty předvídatelné a reálně proveditelné.
Datové zpravodajství dostupné na Národním zdravotním informačním portálu (www.nzip.cz) představuje veřejně přístupnou nadstavbu nad údaji vedenými v NZIS a slouží k transparentnímu informování veřejnosti o vývoji a trendech ve zdravotnictví, aniž by jakkoli zpřístupňovalo osobní údaje, resp. umožňovalo identifikaci konkrétní fyzické osoby, a v některých případech, i s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu, konkrétní právnické osoby. Publikované ukazatele vycházejí z agregovaných a anonymizovaných dat NZIS a jsou zpracovány v souladu se zásadami otevřených dat, což umožňuje jejich další využití ve výzkumu, inovacích i při plánování veřejných politik. Tento přístup podporuje informované rozhodování na úrovni státu, odborné veřejnosti i občanů, zvyšuje transparentnost fungování zdravotnictví a současně zachovává vysoký standard ochrany osobních údajů, jak vyžaduje český právní rámec i evropské předpisy.
9) Technologická neutralita
Princip technologické neutrality je důsledně respektován v návrhu novely zákona. Novela zákona nepreferuje žádné konkrétní technologie. Požadavky jsou definovány prostřednictvím evropských standardů, účelu služby a datových rozhraní dle prováděcích aktů Komise.
10) Uživatelská přívětivost
Novela zákona nevytváří překážky pro tvorbu uživatelsky přívětivých služeb a aplikací a ponechává prostor pro jejich následný návrh v souladu s dobrou praxí digitálních služeb veřejné správy. Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje naopak předpokládá uživatelskou přívětivost implementovaných prvků tak, aby nové služby byly pro pacienty i pro lékaře přínosem a nikoliv zátěží.
17. Odůvodnění návrhu, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvém čtení, pokud se to navrhuje.
S ohledem na nutnost včasného určení správních orgánů podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje a povinnost členských států oznámit jejich identitu Evropské komisi do 26. března 2027 se navrhuje, aby Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvém čtení, a to postupem podle § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve zněn pozdějších předpisů.
Zrychlené projednání umožní zahájit implementační kroky v dostatečném předstihu a naplnit povinnosti České republiky vyplývající z práva Evropské unie.
II. ZVLÁŠTNÍ ČÁST
Novela zákona o elektronizaci zdravotnictví
K § 1 odst. 3 písm. a) a b)
Navrhuje se doplnit vymezení předmětu úpravy zákona o elektronizaci zdravotnictví tak, aby výslovně reflektovalo institucionální požadavky Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje a účelovou návaznost národní elektronizace zdravotnictví na evropský rámec. Doplnění zdůrazňuje, že zákon vytváří rámec nejen pro národní elektronické služby a systémy, ale také pro plnění povinností České republiky vyplývajících z Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje v části určení příslušných orgánů pro primární i pro sekundární využití zdravotních údajů, a zajištění jejich činn osti odpovědností a pravomocí.
Ustanovení umožňuje doplnit národní úpravu v rozsahu, který vyžaduje Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, zejména v oblastech ponechaných na rozhodnutí členských států. Cílem je zajistit plnou slučitelnost fungování národních systémů elektronického zdravotnictví s evropským rámcem a vytvořit právní základ pro přijetí prováděcích pravidel nezbytných k naplnění povinností vyplývajících z přímo použitelného práva EU.
K § 2 odst. 7
Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje zavádí několik nových pojmů. Do národní legislativy se zavádí pojem „elektronický zdravotní záznam“, který je uveden přímo odkazem na čl. 2 odst. 2 písm. j) zmíněného nařízení. Elektronický zdravotní záznam podle Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje zahrnují několik pojmů. Jedná se o soubor elektronických zdravotních údajů, které se vztahují ke konkrétní fyzické osobě a jsou vedeny ve zdravotnickém informačním systému. Uvedená definice je pak dále rozvedena v dalších paragrafech návrhu zákona, zejména v § 4 odst. 3 a následně i v novele zákona o zdravotních službách.
Elektronický zdravotní záznam ve smyslu nařízení proto nelze bez dalšího ztotožňovat s celým obsahem zdravotnické dokumentace vedené poskytovatelem podle zákona o zdravotních službách. Jde o právně a technicky vymezený soubor elektronických zdravotních údajů určený pro standardizované vedení, zpřístupnění, předání nebo výměnu v rozsahu stanoveném právními předpisy, které se vztahují ke konkrétní fyzické osobě a jsou vedeny v informačním systému za účelem poskytování zdravotních služeb.
Zároveň na úrovni definice jest definováno, že se jedná o jednotlivou součástí zdravotnické dokumentace vedené podle zákona o zdravotních službách.
K § 4
Celý § 4 se dotýká povinností specificky vztažených k poskytovateli zdravotních služeb. Jedná se o „sběrný paragraf“ pro obecné povinnosti poskytovatele zdravotních služeb a dále jsou mu i v dalších ustanoveních tohoto zákona uložena celá řada dalších povinností, které může splnit prostřednictvím nově do regulace zaváděné registrované výměnné sítě podle § 30a návrhu zákona.
Úprava odst. 1 písm. d) rozšiřuje povinnost ve svém informačním systému zaznamenávat činnosti všech pověřených pracovníků přihlášených do jeho informačního systému, který využívá Integrované datové rozhraní o registrovanou výměnnou síť podle § 30a, Navazuje tak na možnost plnění povinnosti prostřednictvím § 4 odst. 2 prostřednictvím registrované výměnné sítě. Je zcela nezbytné evidovat auditní stopu ve smyslu ochrany osobních údajů.
Nově vkládané písm. e) do odst.1 ukládá poskytovateli zdravotních služeb zajistit prostřednictvím Integrovaného datového rozhraní zpřístupnění údajů umožňujících pacientovi a oprávněným osobám podle § 65 odst.1 písm. a) ( tzn, pacient, zákonný zástupce, opatrovník pacienta nebo jiná osoba, která je na základě rozhodnutí soudu oprávněná pacienta zastupovat v právním jednání vztahujícím se k poskytování zdravotních služeb) a § 65 odst. 2 písm. a) bod 1 (tzn, pracovník poskytovatele a osoba v obdobném postavení k poskytovateli, jsou-li osobou se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání nebo jiným odborným pracovníkem a podílí-li se na poskytování zdravotních služeb pacientovi) zjistit existenci zdravotnické dokumentace vedené o něm v elektronické podobě a součástí elektronického zdravotního záznamu, jejich druh, datum vzniku a poskytovatele zdravotních služeb, který je vede; technický způsob zpřístupnění těchto údajů stanoví standard elektronického zdravotnictví podle § 38 odst. 2 písm. c). Národní portál elektronického zdravotnictví pak podle § 35 odst. 1 písm. e) umožní tuto službu zrealizovat.
Poskytovatel zdravotních služeb může plnit své povinnosti ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 prostřednictvím registrované výměnné sítě podle § 30a.Zároveň je poskytovatel zdravotních služeb ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. d) je povinen ve svém informačním systému zaznamenávat činnosti všech pověřených pracovníků přihlášených do jeho informačního systému, který využívá Integrované datové rozhraní. Z uvedeného důvodu byl normativní text v odst. 1 písm. d) doplněn o registrovanou výměnnou síť
Konkrétně se jedná například o zpřístupnění zdravotnické dokumentace vedené v elektronické podobě pacientovi nebo předávání částí zdravotnické dokumentace jinému poskytovateli zdravotních služeb. Toto upravuje odstavec 2. Veškeré úkony prováděné prostřednictvím registrované výměnné sítě budou dohledatelné prostřednictvím auditní stopy vedené v žurnálu činností podle § 37 zákona o elektronizaci zdravotnictví při využití Integrovaného datového rozhraní. Zároveň podle odst. 3 je poskytovatel zdravotních služeb podle § 4 odst. 1 písm. d) povinen ve svém informačním systému zaznamenávat činnosti všech pověřených pracovníků přihlášených do jeho informačního systému, který využívá Integrované datové rozhraní nebo registrovanou výměnnou síť podle § 30a. Tím je zajištěna transparentnost, odpovědnost a možnost zpětné kontroly všech operací prováděných registrovanou výměnnou sítí jménem poskytovatelů zdravotních služeb.
V odst. 3 je uvedena povinnost na vedení, zpřístupnění a předávání elektronického zdravotního záznamu či jeho součástí, které budou vedeny v evropském formátu stanoveném v prováděcích aktech Evropské unie, ovšem modifikovanými pro prostředí České republiky standardem elektronického zdravotnictví vydaném Národním cetrem elektronického zdravotnictví podle § 38 odst. 2 písmeno c) zákona o elektronizaci zdravotnictví podle odstavce 4. Návazně na v přechodném ustanovení uvedenou povinnost ministertsva vydat standard elektronického zdravotnictví podle § 38 odst. 2 písm. c) do 26. března 2028 bude zajištěno přechodné období připravenosti na vedení elektronických zdravotních záznamů podle navrhované právní úpravy. Přechodné bude navázáno nikoli jen na formální účinnost zmocňovacího ustanovení, ale na faktickou dostupnost úplných a stabilních technických specifikací, implementačních profilů, terminologií, validačních pravidel, testovacích scénářů a referenčního nebo konformitního prostředí. Bez těchto podkladů nelze po poskytovatelích a dodavatelích spravedlivě požadovat plnou implementaci ani sankčně dovozovat nesplnění technicky závislé povinnosti.
Technické požadavky stanovené standardem elektronického zdravotnictví přitom nepředstavují odchylku od evropského formátu pro výměnu elektronických zdravotních záznamů, ale jeho národní implementaci a profilaci pro podmínky českého právního řádu, jazykového prostředí, národních identifikátorů, kódových systémů a vazeb na centrální služby elektronického zdravotnictví.
Standard elektronického zdravotnictví tak evropský formát nemění v rovině obsahu právní povinnosti, ale zajišťuje jeho národní implementaci tak, aby byly zachovány interoperabilita, srovnatelnost a použitelnost údajů v národním i přeshraničním kontextu.
V odstavci 3 je specifikován elektronický zdravotní záznam definovaný v § 2 odst. 7 návrhu zákona a specifikuje jej jako souhrn taxativně uvedených následujících součástí:
a) pacientský souhrn,
b) zprávy z obrazových vyšetření, včetně snímků,
c) zprávy z laboratorních vyšetření a jiné výsledky diagnostických vyšetření, včetně doprovodných zpráv, a
d) propouštěcí zprávy.
Zároveň v uvedeném odst. 3 jest konstatováno, že tato povinnost se vztahuje podmínka této povinnosti pouze, pokud tyto součásti při činnosti poskytovatele zdravotních služeb vznikají.
Účinnost tohoto ustanovení odst. 3 je odstupňována návazně na náběh účinnosti samotného ustanovení čl. 14 odst. 1 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
V případě údajů uvedených v písm. a) až d) se jedná o prioritní kategorie osobních zdravotních údajů uvedené v čl. 14 odst. 1 Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, jejichž zavedení do právní regulace je v souladu s rozloženou účinností. Zbylé součásti prioritních kategorií podle čl. 14 odst. 1 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje bude v rámci nového zákona o léčivech, jehož účinnost by měla předcházet účinnosti této novelizace (26. březen 2029) a bude korespondovat se zde předkládanou právní úpravou.
Odst. 4 potom stanoví výše specifikovaný standard elektronického zdravotnictví vydaný podle § 38 odst. 2 písm. c) zákona.
V případě zařazení odst. 5 se jedná o realizaci práva fyzických osob zadávat informace do svých vlastních elektronických zdravotních záznamů podle čl. 5 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Tyto informace se jasně označí jako informace zadané fyzickou osobou nebo jejím zástupcem. Fyzické osoby nebo jejich zástupci uvedení v čl. 4 odst. 2 nemají možnost přímo měnit elektronické zdravotní údaje a související informace vložené zdravotnickými pracovníky.
K § 10
Vzhledem k tomu, že ministerstvo zdravotnictví je správcem Integrovaného datového rozhraní a určuje funkčnost celého tohoto informačního systému veřejné správy, je nezbytné, aby si samo, nikoliv zprostředkovaně stanovilo provozní dokumentaci. Ukázala to i aplikační praxe v rámci zahájení provozu.
Návětí obsahuje legislativně technickou úpravu názvu Národního portálu elektronického zdravotnictví z původního názvu (Portál elektronického zdravotnictví).
Nově zavedený odst. 2 stanoví jakým způsobem jsou hlášeny údaje do Integrovaného datového rozhraní, a to:
· elektronicky,
· ve struktuře podle datového rozhraní.
To je potom součástí provozní dokumentace zveřejňované na Národním portálu elektronického zdravotnictví.
K § 11 odst. 3
Návazně na zavedení institutu registrované výměnné sítě, je nezbytným zavést její přístup k centrální infrastruktuře, tedy k Integrovanému datovému rozhraní. Zároveň je nezbytné, aby registrovaná výměnná síť mohla prostřednictvím jednoho přístupu zastupovat více poskytovatelů zdravotních služeb. Například – registrovaná výměnná síť musí mít možnost získat přístupový certifikát umožňující přístup ke službám kmenových registrů, a to i v situaci, kdy provozovatel registrované výměnné sítě není poskytovatelem zdravotních služeb a naopak plní povinnosti za poskytovatele zdravotních služeb ve světle dikce § 4 odst. 2 zákona o elektronizaci zdravotnictví.
Přístup registrované výměnné sítě k Integrovanému datovém rozhraní probíhá automatizovaně na základě resortního systémového certifikátu, je omezen rozsahem, v jakém plní povinnosti poskytovatele zdravotních služeb podle § 4 odst. 2 s jednoznačným označením tohoto poskytovatele zdravotních služeb.
Registrovaná výměnná síť bude ve většině případů schopna jednoznačně označit poskytovatele zdravotních služeb, pro kterého konkrétní úkon provádí, například při odeslání nebo zpřístupnění zdravotnické dokumentace.
U některých systémových nebo průběžně prováděných úkonů však nelze konkrétního poskytovatele určit. Příkladem je aktualizace pacientského kmene vedeného registrovanou výměnnou sítí vůči Kmenovému registru pacientů, která je prováděna společně pro více poskytovatelů připojených k dané síti, nikoli pro jediného konkrétního poskytovatele.
Navrhovaná úprava proto zachovává povinnost označit konkrétního poskytovatele vždy, kdy je to vzhledem k povaze úkonu možné, a současně upravuje postup pro případy společných systémových operací. I v těchto případech musí být zajištěna dohledatelnost úkonu prostřednictvím označení registrované výměnné sítě a účelu úkonu, případně okruhu poskytovatelů, pro které je prováděn.
Veškeré úkony prováděné prostřednictvím registrované výměnné sítě budou dohledatelné prostřednictvím auditní stopy vedené v žurnálu činností podle § 37 zákona o elektronizaci zdravotnictví. Tím je zajištěna transparentnost, odpovědnost a možnost zpětné kontroly všech operací prováděných registrovanou výměnnou sítí jménem poskytovatelů zdravotních služeb.
K § 15 odst. 4
Jedná se o legislativně technickou opravu.
K § 27 odst. 1 písm c) a dále v dalších ustanoveních, kde jsou zmíněny služby výměnné sítě
Vzhledem k tomu, že se dle § 30 zřizují „registrované výměnné sítě“, je pravděpodobné, že bude docházet k záměně mezi „službami výměnné sítě“ a „registrovanou výměnnou sítí“.
Z tohoto důvodu do názvu Služby výměnné sítě jako centrální služby elektronického zdravotnictví bylo doplněno slovo „centrální“, tedy „služby centrální výměnné sítě“.
K § 27 odst. 1 písm. g)
Jedná se o legislativně technickou úpravu názvu Národního portálu elektronického zdravotnictví.
K § 30
Návazně na úpravu názvu služeb výměnné sítě na „služby centrální výměnné sítě“ v § 27 odst. 1 písm. c) dochází k úpravě názvu paragrafu a úpravě v jeho návětí.
Do okruhu oprávněných osob využívající služby výměnné sítě jsou nově zařazeny pod písm f) a g) příslušnýné správní orgány podle § 15 odst. 1 zákona o zdravotních službách při převzetí, uchovávání nebo předávání zdravotnické dokumentace v případech stanovených zákonem o zdravotních službách a služební orgány ve smyslu § 81 odst. 3 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Příslušné správní orgány podle § 15 odst. 1 zákona o zdravotních službách plní úkoly související s převzetím, zabezpečením a následným předáváním zdravotnické dokumentace, zejména při ukončení poskytování zdravotních služeb nebo v dalších případech stanovených v § 57 až 63 zákona o zdravotních službách. Je-li příslušným orgánem nemocenského pojištění služební orgán, např. Vězeňská služba ČR, provádí kontrolu a hodnocení zdravotního stavu tento orgán, nikoli Institut posuzování zdravotního stavu a z uvedeného důvodu jsou do ustanovení tyto služební orgány včleněny.
K § 30a
Registrovaná výměnná síť je koncipována jako infrastruktura veřejného charakteru, jejímž účelem je zejména zajištění pro poskytovatele zdravotních služeb bezpečného a interoperabilního předávání a zpřístupňování zdravotnické dokumentace v elektronické podobě, resp. jejích částí v rámci poskytování zdravotních služeb.
V podmínkách decentralizovaného zdravotnictví není efektivní ani provozně únosné, aby se každý poskytovatel zdravotních služeb, bez ohledu na jeho velikost, samostatně připojoval ke službám dalších poskytovatelů za účelem sdílení zdravotnické dokumentace a k centrálním službám elektronického zdravotnictví. Z tohoto důvodu se zřizují registrované výměnné sítě jako zprostředkující prvek, který poskytovatelům zdravotních služeb umožní využívat a poskytovat tyto služby prostřednictvím jednoho zvoleného, standardizovaného komunikačního kanálu.
Registrované výměnné sítě zároveň doplňují chybějící prvek národního systému elektronického zdravotnictví, neboť dnes oprávněné osoby nemají jednoduchý a jednotný způsob, jak zjistit, u kterého poskytovatele se nachází zdravotnická dokumentace konkrétní osoby, a jak si ji v zákonem stanoveném rozsahu vyžádat a získat. Registrované výměnné sítě mají nést a mezi sebou sdílet informaci o existenci a umístění zdravotnické dokumentace, a tím vytvořit nezbytný předpoklad pro její skutečné, oprávněné a účelově vázané sdílení.
Okruh subjektů oprávněných zřídit a provozovat registrovanou výměnnou síť je vymezen s ohledem na její postavení v národní infrastruktuře elektronického zdravotnictví a na rozsah činností, které tato síť zajišťuje. Jedná se o Českou republiku prostřednictvím organizační složky státu, územní samosprávný celek, příspěvkovou organizaci nebo jinou právnickou osobu zřízenou nebo založenou Českou republikou nebo územním samosprávným celkem, nebo zdravotní pojišťovnu. Registrovaná výměnná síť představuje důvěryhodnou a kontrolovanou organizační a technickou vrstvu pro předávání a zpřístupňování zdravotnické dokumentace mezi poskytovateli zdravotních služeb a pro jejich napojení na národní služby elektronického zdravotnictví.
Z tohoto důvodu návrh svěřuje možnost zřídit a provozovat registrovanou výměnnou síť pouze subjektům, u nichž lze předpokládat odpovídající institucionální stabilitu, dlouhodobou provozní udržitelnost a schopnost zajistit povinné a ověřované bezpečnostní, organizační a technické požadavky kladené na tuto infrastrukturu.
Poskytovatel zdravotních služeb není oprávněn provozovat registrovanou výměnnou síť pouze z titulu svého postavení poskytovatele zdravotních služeb. Má však možnost připojit se k centrálním službám elektronického zdravotnictví prostřednictvím registrované výměnné sítě provozované některým ze zákonem vymezených subjektů. To umožňuje soustředit složitější technické, bezpečnostní a provozní požadavky na úrovni výměnné sítě a omezit potřebu individuálního napojování jednotlivých poskytovatelů na centrální služby EZ.
Zařazení zdravotních pojišťoven mezi možné provozovatele vychází z jejich postavení v systému veřejného zdravotního pojištění a z jejich dlouhodobé role při zajišťování elektronické komunikace s poskytovateli zdravotních služeb. Samotné postavení provozovatele registrované výměnné sítě však zdravotní pojišťovně nezakládá nové oprávnění k přístupu ke zdravotnické dokumentaci; rozsah jejího přístupu se i nadále řídí příslušnými právními předpisy.
Vymezení provozovatelů registrovaných výměnných sítí nemění odpovědnost poskytovatelů zdravotních služeb za vedení, obsah, předávání a zpřístupňování zdravotnické dokumentace. Registrovaná výměnná síť představuje technický a organizační prostředek pro možnost zajištění těchto procesů a sama o sobě nezakládá nový právní titul pro přístup ke zdravotnické dokumentaci.
Síť zajišťuje předávání a zpřístupňování vysoce citlivých údajů, resp. zvláštní kategorie osobních údajů o zdravotním stavu osob, a vyžaduje plnou garanci nestrannosti, jednotný postup a transparentní dohled, které může zajistit pouze veřejný subjekt nebo veřejnoprávní právnická osoba nebo zdravotní pojišťovna. Zapojení soukromých subjektů by mohlo vést k riziku komerčních zájmů při provozu systému, nestejnému zacházení nebo nerovným podmínkám přístupu. Omezení na veřejné subjekty tak podporuje ochranu práv pacientů, jednotnou aplikaci standardů a spolehlivost celého systému elektronického zdravotnictví. Tím však není dotčena možnost poskytovatelů zdravotních služeb nebo jejich sdružení zřídit si vlastní výměnnou síť a prostřednictvím standardizovaného rozhraní ji napojit na registrovanou výměnnou síť. Tato možnost zůstává zachována a není návrhem omezena.
Z právního i provozního hlediska je nezbytné důsledně rozlišovat mezi zpřístupněním údajů, jejich předáním a jejich výměnou. Zpřístupnění představuje umožnění přístupu k údajům oprávněné osobě, předání znamená konkrétní poskytnutí údajů určitému příjemci a výměna označuje technický a organizační proces, jehož prostřednictvím mohou být tyto činnosti realizovány. Toto rozlišení je významné zejména pro určení účelu zpracování, právního titulu, rozsahu poskytovaných údajů, okruhu oprávněných osob a odpovědnosti jednotlivých subjektů. Samotné zapojení do výměnné sítě nepředstavuje samostatné oprávnění ke sdílení zdravotnické dokumentace, nýbrž technický a organizační prostředek umožňující její zpřístupnění nebo předání pouze v zákonem stanovených případech.
Registrovaná výměnná síť může v praxi plnit roli standardizované organizační vrstvy, která vedle samotného přenosu zajišťuje též směrování, správu referencí a metadat, auditovatelnost přístupů a další podpůrné služby nezbytné pro bezpečné fungování výměnné sítě. Ani v takovém případě se však na jejího provozovatele nepřenáší odpovědnost za věcný obsah zdravotnické dokumentace vedené jednotlivými poskytovateli zdravotních služeb.
Registrovanou výměnnou síť je přitom třeba chápat nejen jako technické propojení systémů, ale jako organizované, pravidly řízené a standardizované prostředí, v němž jsou společně nastaveny požadavky na bezpečnost, správu identit a oprávnění, kvalitu služeb, auditovatelnost přístupů, řešení incidentů, kontinuitu provozu a pravidla zapojení jednotlivých účastníků. Právě tato organizační vrstva je předpokladem důvěryhodné a dlouhodobě udržitelné výměny.
Základním architektonickým východiskem takového řešení je oddělení evidence a směrování údajů od jejich fyzického uložení. Registrovaná výměnná síť proto typicky pracuje s metadaty, referencemi a mechanismy vyhledání a zpřístupnění, zatímco samotné elektronické zdravotní údaje zůstávají zpravidla u poskytovatele zdravotních služeb nebo v jím využívaném úložišti, nestanoví-li zákon jinak.
Takové uspořádání odpovídá architektuře výměnných sítí založené na oddělení vrstvy evidence, indexace a směrování od vrstvy fyzického uchování zdrojových dat. Registrovaná výměnná síť proto má být primárně nositelem funkcí indexu, správy metadat a referencí, směrování, validace, notifikace a auditovatelnosti přístupů, zatímco fyzické uložení zdrojových elektronických zdravotních údajů má zpravidla zůstávat u poskytovatele zdravotních služeb nebo v jím využívaném úložišti, nestanoví-li zákon jinak. Interní repozitář výměnné sítě, je-li provozován, má mít povahu podpůrnou a subsidiární a nesmí být vykládán jako převzetí vedení zdravotnické dokumentace nebo jako vznik nového centrálního správce těchto údajů.
Pro plnění tohoto zákonem nastaveného účelu musí být Registrovaná výměnná síť způsobilá ke standardizovanému technickému propojení s jinými Registrovanými výměnnými sítěmi a se službami elektronického zdravotnictví napojenými na Integrované datové rozhraní, zejména se službami identit, oprávnění, katalogu služeb, kmenových registrů, notifikačními službami, službami vytvářejícími důvěru a s Národním kontaktním místem. Smyslem této propojenosti je zajistit, aby elektronické zdravotní údaje byly vyhledatelné, směrovatelné a zpřístupnitelné v rámci celé národní infrastruktury elektronického zdravotnictví i v přeshraničním kontextu, a to bez ohledu na to, u kterého poskytovatele zdravotních služeb nebo v kterém technickém prostředí jsou fyzicky uloženy.
Tomu bude odpovídat i standard elektronického zdravotnictví, který má vedle samotných komunikačních a bezpečnostních požadavků upravit též pravidla pro metadata, reference, identifikátory, klasifikace, hodnotové sady, validační pravidla a řízení verzí. Jen při existenci předvídatelné a zveřejněné governance těchto prvků lze dosáhnout toho, aby nově publikované elektronické zdravotní údaje byly vytvářeny a předávány v interoperabilní podobě a aby historické záznamy zůstaly vyhledatelné a zpracovatelné i při změnách datového modelu nebo technických profilů. Standard elektronického zdravotnictví stanoví taktéž povinnost provozovateli registrované výměnné sítě zajistit plnou technickou interoperabilitu se všemi ostatními registrovanými výměnnými sítěmi. Na tomto místě je nezbytné zmínit, že standard elektronického zdravotnictví podle § 38 odst. 2 písm. c) je závazným pro provozovatele výměnné sítě podle § 30a odst. 3 zákona a musí jej dodržovat po celou dobu provozování takovéto výměnné sítě.
Je vhodné výslovně uvést, že provoz Registrované výměnné sítě nepředstavuje pouze smluvní poskytování technické služby, ale též výkon infrastrukturní funkce ve veřejném zájmu. Provozovatel takové sítě proto vedle technického provozu zajišťuje i dodržování pravidel bezpečnosti, interoperability, auditovatelnosti, kontinuity služeb, správy změn a komunikace s připojenými subjekty v rozsahu stanoveném zákonem, standardem elektronického zdravotnictví a rozhodnutím o ověření shody.
Ustanovení odst. 4 stanoví povinnost provozovatele registrované výměnné sítě zajistit její technické a funkční propojení s každou další registrovanou výměnnou sítí. Cílem této úpravy je zajištění plné interoperability mezi jednotlivými výměnnými sítěmi. Bez vzájemného propojení by docházelo k fragmentaci datových toků, nejednotným postupům při výměně zdravotnických informací a k riziku, že některé části systému elektronického zdravotnictví nebudou schopny komunikovat s ostatními.
Povinnost poskytovat nezbytnou součinnost ostatním provozovatelům registrovaných výměnných sítí je nezbytná k tomu, aby propojení nebylo pouze formální, ale aby bylo fakticky realizovatelné. Součinnost zahrnuje zejména technickou koordinaci, poskytování informací o rozhraních, podporu při implementaci a řešení případných provozních incidentů. Ustanovení tím vytváří právní rámec pro spolupráci mezi jednotlivými provozovateli, která je nezbytná pro dosažení funkčního a bezpečného propojení.
Propojení registrovaných výměnných sítí musí být provedeno v souladu se standardem elektronického zdravotnictví podle § 38 odst. 2 písm. c). Tím se zajišťuje, že veškeré datové toky budou realizovány jednotným, předvídatelným a bezpečným způsobem, který odpovídá požadavkům na interoperabilitu, kybernetickou bezpečnost a ochranu osobních údajů. Standard elektronického zdravotnictví představuje technický a metodický základ, který umožňuje, aby různé systémy a infrastruktury komunikovaly bez ohledu na rozdíly v jejich interním technickém řešení.
Ustanovení je nezbytné pro naplnění koncepce elektronického zdravotnictví jako propojeného ekosystému, v němž jsou zdravotnické informace dostupné oprávněným subjektům bez ohledu na to, ve které výměnné síti vznikly. Zajištění interoperability mezi registrovanými výměnnými sítěmi je klíčové pro efektivní poskytování zdravotních služeb, pro kontinuitu péče o pacienta a pro naplňování principů nařízení evropského prostoru pro zdravotní údaje.které klade důraz na bezpečnou a standardizovanou výměnu zdravotnických informací.
Ustanovení odstavce 5 vymezuje povinnost provozovatele registrované výměnné sítě zajistit u poskytovatelů zdravotních služeb připojených k této síti evidenci údajů o existenci elektronických zdravotních záznamů vedených o pacientovi a záznamů ve zdravotnické dokumentaci vedené v elektronické podobě. Cílem je vytvořit jednotný, technicky i procesně stabilní mechanismus, který umožní pacientovi prostřednictvím Integrovaného datového rozhraní a následně prostřednictvím Národního portálu elektronického zdravotnictví a EZKarty zjistit, jaké elektronické záznamy o něm existují, kdy vznikly a který poskytovatel zdravotních služeb je vede. Dosavadní praxe ukazuje, že bez centrální evidence metadat o elektronických záznamech není pacient schopen zjistit, jaké dokumenty o něm existují, pokud nejsou vedeny v rámci jednoho poskytovatele. Povinnost provozovatele registrované výměnné sítě tak představuje nezbytný předpoklad pro funkční interoperabilitu a pro naplnění principů elektronizace zdravotnictví. Způsob evidence a zpřístupňování údajů je svěřen standardu elektronického zdravotnictví podle § 38 odst. 2 písm. c), což zajišťuje jednotné technické řešení, kompatibilitu s ostatními komponentami eHealth a možnost jeho průběžné aktualizace v návaznosti na technologický vývoj, požadavky kybernetické bezpečnosti a evropské rámce, zejména evropský prostor pro zdravotní údaje.
Navrhovaná úprava je nezbytná pro dosažení plné funkčnosti elektronických zdravotních záznamů, pro podporu bezpečného sdílení údajů mezi poskytovateli zdravotních služeb a pro zajištění toho, aby pacient měl přístup k informacím o své dokumentaci v rozsahu odpovídajícím moderním standardům elektronického zdravotnictví.
Z hlediska připojení jednotlivých poskytovatelů zdravotních služeb je podstatné, že navrhovaná právní úprava nevyžaduje, aby technická integrace byla v každém případě realizována pouze jedním konkrétním způsobem. Je-li zachován zákonný rámec, bezpečnost, auditovatelnost, jednoznačné určení připojeného poskytovatele a plná interoperabilita předávaných údajů, může být napojení poskytovatele k Registrované výměnné síti technicky zajištěno i prostřednictvím jiné kompatibilní integrační vrstvy. Tím však není dotčena odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb za jím vedenou zdravotnickou dokumentaci ani odpovědnost provozovatele Registrované výměnné sítě za soulad provozu s právními a technickými požadavky.
K § 30b
Ustanovení § 30b zavádí mechanismus ověření shody registrované výměnné sítě, jehož účelem je zajistit, aby všechny sítě provozované dle § 30a splňovaly jednotné technické, bezpečnostní a interoperabilní požadavky stanovené standardem elektronického zdravotnictví a byly bezpečně napojeny na Integrované datové rozhraní. Ověření shody ministerstvem představuje výkon regulace v oblasti veřejné správy, jehož cílem je ochrana veřejného zájmu při bezpečném nakládání se zdravotnickou dokumentací.
Ověření shody se vztahuje na všechny žadatele stejným, transparentním způsobem, bez prostoru pro individuální preferenci, přičemž jeho předmětem není ekonomické zvýhodnění, ale technicko‑bezpečnostní posouzení splnění závazných standardů. Zavedení procesu ověření shody posiluje právní jistotu všech subjektů zapojených do elektronického zdravotnictví, zaručuje jednotný technologický rámec a přispívá k ochraně dat pacientů. Tím současně vzniká stabilní a předvídatelné prostředí pro poskytovatele zdravotních služeb, kteří mohou spoléhat na konzistentní úroveň interoperability a bezpečnosti při zpřístupňování informací v rámci celé zdravotnické infrastruktury.
Ověření shody proto nemá být vnímáno jen jako jednorázové posouzení technického rozhraní, ale jako ověření schopnosti sítě plnit po celou dobu jejího provozu též požadavky na bezpečnost, auditovatelnost, kontinuitu služeb a transparentní pravidla zapojení a ukončení účasti. Jen za této podmínky může registrovaná výměnná síť plnit roli důvěryhodné výměnné vrstvy v prostředí elektronického zdravotnictví.
Standard elektronického zdravotnictví uvedený v odst. 2, který je předmětem ověření shody bude postaven na následujících principech:
a) zabezpečení označení jakéhokoliv dokumentu odeslaného z výměnné sítě jednoznačným identifikátorem,
b) splnění požadavků na používání resortního nebo kvalifikovaného elektronického razítka,
c) splnění požadavků na používání resortního nebo kvalifikovaného elektronického podpisu nebo elektronické pečeti,
d) zajištění integrity a důvěrnosti předávané zdravotnické dokumentace, jejích částí nebo informací z ní a
e) zajištění záznamů o přístupech a činnostech v rámci jiné služby výměnné sítě, včetně jejich zpřístupnění pro účely dohledu a kontroly podle tohoto zákona.
Ověření shody registrované výměnné sítě se proto nemá soustředit jen na izolované technické parametry, ale i na prokazatelné nastavení identity a autorizace, auditní stopy, řízení verzí, kontinuity provozu a interoperabilního napojení na centrální služby elektronického zdravotnictví v rozsahu vyžadovaném standardem elektronického zdravotnictví.
Součástí ověření shody má být proto i ověření, zda Registrovaná výměnná síť vytváří předpoklady pro jednotné uplatnění pravidel publikace, vyhledání, načtení a předání elektronických zdravotních údajů, včetně nastavení správy metadat a verzí, návaznosti na centrální služby elektronického zdravotnictví a schopnosti bezpečné mezisíťové komunikace. Jen tak lze zajistit, že síť nebude naplňovat požadavky standardu pouze formálně, ale bude dlouhodobě schopna podporovat kontinuitu péče, výkon práv pacientů a plnění povinností poskytovatelů zdravotních služeb podle tohoto zákona i zákona o zdravotních službách.
V odst. 3 písm. a) a b) jsou uvedeny základní náležitosti žádosti (nad rámec náležitostí podle správního řádu). Žádost, respektive její vzor, je podle odstavce 4 zveřejněna na internetových stránkách ministerstva.
Ustanovení odstavce 5 vymezuje postup ministerstva při ověřování shody podané žádosti s požadavky stanovenými zákonem. Jeho účelem je zajistit, aby proces posuzování žádostí byl předvídatelný, transparentní a aby nedocházelo k průtahům v řízení způsobených neúplností podkladů nebo nejasnostmi na straně žadatele.
Písmeno a) reaguje na situace, kdy žádost neobsahuje všechny rozhodné údaje nezbytné pro její řádné posouzení, zejména údaje o žadateli nebo o povaze a technickém řešení výměnné sítě. Ministerstvo v těchto případech nemůže pokračovat v řízení bez součinnosti žadatele, a proto mu ukládá povinnost žádost doplnit ve stanovené lhůtě. Lhůty jsou stanoveny tak, aby umožnily jednak včasnou reakci správního orgánu (14 dnů pro výzvu), jednak přiměřenou dobu žadateli k doplnění podkladů (30 dnů od doručení výzvy). Pokud žadatel součinnost neposkytne, nelze v řízení pokračovat, což odůvodňuje odložení žádosti.
Písmeno b) stanoví lhůtu, ve které je ministerstvo povinno vydat rozhodnutí o ověření shody, pokud má k dispozici úplnou žádost a pokud výměnná síť splňuje všechny zákonem stanovené požadavky. Lhůta 90 dnů představuje objektivně přiměřený časový rámec pro odborné posouzení technických parametrů výměnné sítě, vyhodnocení souladu se zákonnými kritérii a zajištění rovného a předvídatelného postupu vůči všem žadatelům. Účelem je zároveň posílení právní jistoty žadatelů, aby měli předvídatelný časový horizont, ve kterém jim bude o žádosti rozhodnuto.
Celá úprava tak vyvažuje potřebu efektivního výkonu veřejné správy a současně chrání práva žadatelů tím, že stanoví jasné povinnosti obou stran a předejde neodůvodněným průtahům.
Ustanovení odstavce 6 vymezuje základní náležitosti rozhodnutí o ověření shody s cílem zajistit jeho jednoznačnost, přezkoumatelnost a využitelnost v rámci elektronického zdravotnictví a jedná se o rozsah údajů nad rámec stanovený správním řádem.
Písmeno a) stanoví povinnost uvést rovněž identifikační údaje registrované výměnné sítě, včetně její verze. To je klíčové zejména z důvodu dynamického vývoje informačních systémů, kdy jednotlivé verze softwaru mohou mít rozdílné funkční či technické vlastnosti relevantní pro posouzení shody. Vymezení přesné verze zaručuje, že osvědčení se vztahuje na konkrétní technické řešení, které bylo posouzeno.
Konstatování o splnění požadavků shody podle písmene b) představuje vlastní meritorní závěr ministerstva o tom, že posuzovaná výměnná síť naplňuje kritéria stanovená zákonem. Jedná se o základní obsahovou náležitost osvědčení, která má deklaratorní povahu a poskytuje žadateli právní jistotu.
Údaj o době platnosti podle písmene c) je uváděn tehdy, pokud je platnost rozhodnutí o ověření shody časově omezena. Tato možnost reflektuje potřebnou flexibilitu v prostředí elektronického zdravotnictví, kde technologický vývoj či aktualizace standardů mohou vyžadovat opětovné posouzení shody. Platnost rozhodnutí o ověření shody registrované výměnné sítě se stanoví na základě principu technické a bezpečnostní aktuálnosti, tedy v délce odpovídající životnímu cyklu standardů elektronického zdravotnictví § 38 odst. 2 písm. c).
Celkově tedy odstavec 6 stanoví takové náležitosti rozhodnutí o ověření shody, které umožňují jednoznačnou identifikaci subjektu i systému, transparentní prokázání splnění podmínek shody a zajištění trvalého souladu s relevantními standardy.
Odstavec 7 upravuje postup ministerstva v situaci, kdy výměnná síť, která již získala rozhodnutí o ověření shody, přestane splňovat požadavky stanovené zákonem. Cílem tohoto ustanovení je zajistit, aby osvědčení zůstalo v platnosti pouze tehdy, pokud výměnná síť nadále splňuje všechny potřebné standardy, zejména v oblasti bezpečnosti, interoperability a ochrany dat.
Pozastavení platnosti osvědčení je použito jako první krok, který má preventivní a nápravný charakter. Ministerstvo tím dává držiteli rozhodnutí o ověření shody možnost zjistit a odstranit vzniklé nedostatky, aniž by došlo okamžitě k odejmutí rozhodnutí o ověření shody. Výzva k nápravě a stanovení přiměřené lhůty tak zajišťuje férový postup vůči držiteli rozhodnutí o ověření shody a vytváří prostor pro rychlou nápravu případných technických nebo procesních problémů.
Pokud však držitel rozhodnutí o ověření shody nedostatky ve stanovené lhůtě neodstraní, musí ministerstvo přistoupit ke zrušení rozhodnutí o ověření shody, protože výměnná síť již objektivně neplní zákonné požadavky. Lhůta 7 dnů pro vydání rozhodnutí o zrušení rozhodnutí o ověření shody zajišťuje rychlý a předvídatelný postup správního orgánu a zároveň chrání uživatele systému před případnými riziky spojenými s provozem nevyhovující výměnné sítě. Ustanovení tak vytváří vyvážený mechanismus umožňující jak účinný dohled a ochranu veřejného zájmu, tak i spravedlivou možnost nápravy pro držitele rozhodnutí o ověření shody.
Odstavec 8 stanoví základní způsoby zániku rozhodnutí o ověření shody. Smyslem je jednoznačně určit situace, kdy osvědčení přestává být platné, aby nevznikaly pochybnosti o tom, zda může být výměnná síť dále využívána jako systém splňující zákonné požadavky. Zánikem držitele osvědčení dochází automaticky i k zániku osvědčení samotného, protože není možné, aby bylo osvědčení nadále spojeno se subjektem, který právně neexistuje. Druhým způsobem je rozhodnutí ministerstva o odejmutí osvědčení, které přichází v úvahu v případech stanovených zákonem, zejména pokud výměnná síť přestane splňovat podmínky shody.
Odstavec 9 upravuje konkrétní důvody, na jejichž základě ministerstvo vydá rozhodnutí o zrušení rozhodnutí o ověření shody. Písm. a) navazuje na předchozí ustanovení o pozastavení rozhodnutí o ověření shody a umožňuje ministerstvu přistoupit k odejmutí tehdy, pokud držitel ve stanovené lhůtě neodstranil zjištěné nedostatky. Tento postup zajišťuje ochranu veřejného zájmu, zejména bezpečného a bezchybného fungování výměnných sítí v rámci elektronického zdravotnictví. Písm. b) umožňuje odejmutí osvědčení na žádost držitele, což reflektuje situace, kdy subjekt již nechce nebo nemůže danou výměnnou síť provozovat nebo ji nahradil jiným řešením.
Odstavec 10 ukládá ministerstvu povinnost zveřejnit seznam registrovaných výměnných sítí, které mají platné osvědčení o shodě. Cílem je transparentnost, přehlednost a veřejná dostupnost informací o systémech, které splnily zákonné požadavky. Zveřejnění na internetových stránkách ministerstva a v Katalogu služeb elektronického zdravotnictví a usnadňuje orientaci všem uživatelům elektronického zdravotnictví, včetně poskytovatelů zdravotních služeb, výrobců softwaru i veřejnosti.
K § 31 odst. 1
Vzhledem k tomu, že úložiště bylo v rámci již účinné právní úpravy součástí státem garantované výměnné sítě podle § 30, je nezbytné provést toto legislativně technické upřesnění návazně na včlenění nových paragrafů týkajících se registrované výměnné sítě. Dále dochází ve světle úpravy § 27 odst. 1 písm. c) k úpravě názvu služeb výměnné sítě.
K § 31 odst. 3
Prodloužení doby uložení zásilky v dočasném úložišti výměnné sítě z 30 na 90 dní reaguje na praktické potřeby pacientů a poskytovatelů zdravotních služeb. Zásilky obsahují údaje ze zdravotnické dokumentace nebo jiné informace určené konkrétnímu pacientovi nebo se konkrétního pacienta týkají, a proto je nezbytné zajistit jejich dostupnost po dobu, která odpovídá reálným klinickým a administrativním procesům. Tuto úpravu si vyžádala i ta skutečnost, že systém dočasného úložiště byl zprovozněn počátkem roku 2026 a návrh tak reflektuje recentní zkušenosti z praxe. Devadesátidenní lhůta představuje přiměřený kompromis mezi potřebou dostupnosti a požadavkem na minimalizaci doby uchovávání osobních údajů. Zároveň koresponduje se lhůtou uložení zásilek v datových schránkách. Do budoucna za předpokladu zajištění plné interoperability v rutinním provozu lze předpokládat opětovné zkrácení nastavené lhůty.K § 31 odst. 4
Dochází ve světle úpravy § 27 odst. 1 písm. c) k úpravě názvu služeb výměnné sítě.
K § 31a odst. 1
Ukládání eŽádanky výhradně v dočasném úložišti státem garantované výměnné sítě vychází z potřeby zajistit vysokou úroveň bezpečnosti, integrity a důvěryhodnosti dat, která jsou součástí procesu poskytování zdravotních služeb. Státem garantovaná výměnná síť představuje technickou infrastrukturu, jejíž provoz je regulován, monitorován a podléhá zvýšeným bezpečnostním a provozním standardům. Tím je garantováno, že eŽádanka je uchovávána v prostředí splňujícím požadavky na ochranu osobních údajů, resp. jejich zvláštní kategorie (údajů o zdravotním stavu), a že je zajištěna její spolehlivá dostupnost po dobu potřebnou pro předání mezi poskytovateli zdravotních služeb.
Zároveň se eŽádanka stává součástí zdravotnické dokumentace, protože svou povahou kopíruje procesy, které již probíhají v listinné i elektronické podobě na základě zákona o zdravotních službách a jeho prováděcí vyhlášky č. 444/2024 Sb., o zdravotnické dokumentaci. Proto je logické a nezbytné, aby její právní režim odpovídal ostatním záznamům zdravotnické dokumentace, které mají obdobný účel, obsah i význam.
Začlenění eŽádanky mezi součásti zdravotnické dokumentace zajišťuje jednotný přístup k uchovávání, přístupu a nakládání s těmito údaji, včetně archivace po dobu stanovenou právními předpisy. Tím se předchází roztříštěnosti různých režimů pro jednotlivé druhy záznamů a je podporována kontinuita péče, dohledatelnost poskytnutých služeb i právní jistota pacientů a poskytovatelů.
Dočasné úložiště státem garantované výměnné sítě v tomto pojetí nepředstavuje obecné úložiště zdravotnické dokumentace státu, ale zákonem vymezený prostředek pro uchování konkrétního elektronického dokumentu v rámci jeho životního cyklu ve výměnné síti. Ani zde se nemění odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb za věcný obsah eŽádanky a za její vazbu na jím vedenou zdravotnickou dokumentaci.
Tím se předchází značné časové, technické a finanční zátěži na straně poskytovatelů i státu a současně se zachovává kontinuita auditní stopy a jednoznačná návaznost eŽádanky na další části zdravotnické dokumentace.
Dále dochází ve světle úpravy § 27 odst. 1 písm. c) k úpravě názvu služeb výměnné sítě.
K § 31a odst. 2
Vzhledem k tomu, že je v § 7 dále používán a specifikován pojem identifikátor eŽádanky, jest tato legislativní zkratka zavedena v tomto odstavci.
K § 31a odst. 3
Úpravy uvedeného odstavce jsou provedeny ve dvojím provedení návazně na jeho účinnost.
S účinností od 1. července 2027 (zavedení povinného systému eŽádanek s výjimkou laboratorních) a návazně na vložení odst. 7 se omezuje povinnost vystavujícího poskytovatele zdravotních služeb pouze na uložení eŽádanky do dočasného úložiště služeb centrální výměnné sítě (upraven název návazně na změnu dle § 27 odst. 1 písmeno c)) a na předení eŽádanky do listinné podoby na žádost pacienta. S účinností od 1. ledna 2028 pak se povinnost poskytovatele vystavujícího eŽádanku omezuje pouze na uložení eŽádanky do dočasného úložiště služeb centrální výměnné sítě.
K § 31a odst. 4
Ustanovení vymezuje povinnost poskytovatele zdravotních služeb přijmout elektronickou žádanku (eŽádanku), pokud tomu nebrání zákonné důvody odmítnutí péče podle zákona o zdravotních službách, a současně mu ukládá zajistit takové technické vybavení, které umožní přístup k eŽádance v dočasném úložišti výměnné sítě; cílem je zajistit jednotný a předvídatelný postup poskytovatelů, odstranit dosavadní rozdíly v technické připravenosti, posílit interoperabilitu a funkčnost elektronických nástrojů, zvýšit bezpečnost a sledovatelnost procesů a zabránit obcházení elektronických postupů, přičemž ustanovení zachovává rovnováhu mezi digitalizačním cílem a ochranou legitimních důvodů, kdy poskytovatel může péči odmítnout.
Vzhledem k tomu, že v aplikační praxi docházelo k nejasnostem při výkladu slova „přijmout“, bylo toto slovo nahrazeno pojmem „převzít“. Převzetím se rozumí zpracování žádanky ze strany poskytovatele zdravotních služeb, který je oprávněn vyžádané služby poskytnout, v momentě poskytnutí této vyžádané služby.
Nahrazení pojmu „přijmout“ pojmem „převzít“ zvyšuje právní jistotu poskytovatelů i pacientů, neboť převzetí eŽádanky je procesním úkonem v rámci zajištění vyžádané zdravotní služby a neznamená samo o sobě, že již byla zdravotní služba poskytnuta nebo že vznikla povinnost provést výkon v konkrétním čase bez zohlednění zdravotního stavu pacienta, priority a organizace péče.
Písm. b) předmětného paragrafu ukládá poskytovateli zdravotních služeb povinnost po udělení souhlasu pacientem (svobodná volba poskytovatele zdravotních služeb) převzít eŽádanku z dočasného úložiště centrální výměnné sítě, je nezbytné pro zajištění jednoznačné identifikace poskytovatele, jenž bude na základě eŽádanky zdravotní služby skutečně realizovat. Převzetím eŽádanky dochází k jejímu zneaktivnění pro ostatní poskytovatele, čímž se předchází duplicitnímu nebo paralelnímu poskytování zdravotních služeb, zajišťuje se správnost a integrita údajů vedených v elektronických systémech a posiluje se právní jistota pacienta i poskytovatelů. Tento mechanismus je rovněž nutný pro řádné řízení životního cyklu eŽádanky v rámci centrální výměnné sítě, neboť umožňuje transparentní, auditovatelný a bezpečný proces nakládání s elektronickými žádankami a zamezuje jejich neoprávněnému či opakovanému využití.
Písm. c) ukládá poskytovateli zdravotních služeb vložit údaj o provedení zdravotní služby do dočasného úložiště služeb centrální výměnné sítě, a to bezodkladně, a to včetně výsledků. Z výsledků jsou vyjmuty snímky, a to z důvodu velkého objemu dat. V případě snímků využívají poskytovatelé zdravotních služeb jiné osvědčené způsoby jejich předávání (PACS).
Pro účely tohoto ustanovení se obrazovými výsledky rozumějí samotná obrazová data pořízená při obrazovém vyšetření, typicky obrazová studie uložená a předávaná ve interoperabilním formátu DICOM. Výjimka se naopak nevztahuje na zprávu z obrazového vyšetření obsahující nález, jeho odbornou interpretaci, závěr a související metadata. Tato zpráva představuje samostatný elektronický zdravotní záznam, jehož strukturu, obsah a formát stanoví příslušný standard elektronického zdravotnictví.
Zpráva z obrazového vyšetření a vlastní obrazová dokumentace jsou dvě vzájemně související, avšak technicky samostatné části zdravotnické dokumentace. Standardizovaná zpráva může obsahovat číslo žádanky, identifikátor obrazové studie nebo jiný referenční údaj umožňující jednoznačně určit obrazovou studii, k níž se nález vztahuje. Tím je zachována vazba mezi vyžádáním zdravotní služby, provedeným vyšetřením, výslednou zprávou a obrazovou dokumentací, aniž by všechny tyto části musely být ukládány nebo předávány prostřednictvím stejné služby elektronického zdravotnictví.
Služba eŽádanky je určena především k elektronickému vyžádání zdravotní služby a k evidenci životního cyklu tohoto požadavku. Dočasné úložiště eŽádanek není obecným a exklusivním anebo zákonem preferovaným/vyžadopvaným úložištěm zdravotnické dokumentace, obrazovým archivem ani výměnnou sítí určenou pro přenos rozsáhlých obrazových studií. Uložení údaje o poskytnutí vyžádané zdravotní služby a jeho propojení s výsledkem proto neznamená, že úplná výsledková dokumentace musí být předána výhradně prostřednictvím služby eŽádanky.
Prostřednictvím služby eŽádanky lze žádajícímu poskytovateli sdělit, že výsledek vyžádané zdravotní služby vznikl, uvést identifikátor výsledné zprávy nebo obrazové studie a případně poskytnout referenci na místo, kde je výsledek dostupný, nebo informaci o způsobu, jakým byl předán. Samotná výsledná zpráva nebo obrazová studie mohou být zpřístupněny jinou technickou cestou odpovídající jejich povaze. Tím není dotčena možnost předat prostřednictvím dočasného úložiště výsledek, který svým formátem a datovým rozsahem odpovídá účelu a technickým parametrům této služby.
Samotná obrazová data se ukládají zejména v systémech PACS, VNA nebo v jiných úložištích určených pro obrazovou dokumentaci a předávají se prostřednictvím specializovaných služeb a výměnných sítí založených na standardu DICOM. Takové sítě jsou v českém zdravotnictví dlouhodobě provozovány a využívány značným počtem poskytovatelů zdravotních služeb. Předmětem navrhované právní úpravy není měnit jejich provoz, ukládat poskytovatelům povinnost připojit se ke konkrétnímu systému PACS nebo konkrétní DICOM síti ani vytvářet paralelní infrastrukturu pro ukládání a přenos obrazových dat.
Zavedení povinného nebo volitelného ukládání DICOM studií do dočasného úložiště eŽádanek, a to ani na žádost poskytovatele, který eŽádanku vystavil, se z uvedených důvodů nepředpokládá. Takové řešení by vyžadovalo vybudování dalšího obrazového archivu a samostatné řešení jeho kapacity, zabezpečení, dostupnosti, dob uchování, oprav dokumentace, synchronizace kopií a určení autoritativního zdroje. Vedlo by současně ke vzniku duplicitních kopií obrazové dokumentace vedle již používaných specializovaných úložišť a výměnných sítí.
Od služby eŽádanky je rovněž třeba odlišit registrované výměnné sítě podle § 30a (technicky označované Akreditované afinitní domény). Ty představují samostatnou výměnnou vrstvu určenou k bezpečnému zpřístupňování elektronické zdravotnické dokumentace a elektronických zdravotních záznamů. Ve vztahu k obrazové dokumentaci mohou zejména evidovat metadata a reference, podporovat vyhledání dokumentace, směrovat požadavky, ověřovat oprávnění a zajišťovat auditovatelnost přístupu. Registrovaná výměnná síť tak může zprostředkovat informaci o existenci obrazové studie, místě jejího uložení a způsobu jejího oprávněného zpřístupnění, aniž by sama musela uchovávat nebo přenášet vlastní DICOM data.
Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje počítá od 26. března 2031 s interoperabilním zpřístupňováním obrazových studií i souvisejících zpráv. Ustanovení § 31a odst. 4 písm. c) však neupravuje úplnou národní implementaci této budoucí povinnosti, nýbrž nakládání s výsledkem v rámci životního cyklu eŽádanky. Konkrétní právní a technické řešení interoperabilního zpřístupňování samotných obrazových studií, včetně způsobu jejich dostupnosti pacientovi, bude předmětem navazujících legislativních a implementačních kroků. Ty budou připraveny podle příslušných prováděcích aktů Evropské unie, v návaznosti na rozvoj registrovaných výměnných sítí a s využitím existující DICOM infrastruktury. Tím nejsou dotčena práva pacienta na přístup ke zdravotnické dokumentaci podle zákona o zdravotních službách.
Pro účely tohoto odůvodnění:
a) DICOM (Digital Imaging and Communications in Medicine) označuje mezinárodní technický standard pro formátování, ukládání, přenos, vyhledávání, zpracování a zobrazování medicínských obrazových dat a souvisejících informací,
b) PACS (Picture Archiving and Communication System) označuje informační systém určený k archivaci, správě, zobrazování a přenosu obrazové zdravotnické dokumentace,
c) VNA (Vendor Neutral Archive) označuje archivní řešení určené k dlouhodobé správě, ukládání, vyhledávání a zpřístupňování obrazových dat a souvisejících informací způsobem omezujícím závislost na konkrétním systému PACS nebo jeho dodavateli.
DICOM je technickým standardem, zatímco PACS a VNA představují informační systémy nebo služby, které mohou tento standard využívat. Uvedené pojmy samy o sobě nepředstavují právní kategorii ani povinný způsob technického napojení poskytovatele zdravotních služeb podle navrhované právní úpravy.
Nově zařazené písmeno d) reflektuje taktéž na vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě s tím, že zavádí povinnost pro poskytovatele zdravotních služeb poskytujícího vyžádané zdravotní služby, který obdrží žádanku vystavenou v listinné podobě podle § 31b odst. 3, převést ji do elektronické podoby, a to v plném rozsahu údajů. Jedná se o obdobný systém jak jest tomu v případě elektronického receptu vystaveného v listinné podobě v právní regulaci zákona o léčivech.
K § 31a odst. 5
V momentě, kdy je dle volby pacienta zvolen poskytovatel zdravotních služeb a je mu sdělen identifikátor žádanky, poskytovatel zdravotních služeb vyzvedne eŽádanku z dočasného úložiště služeb centrální výměnné sítě. Zároveň ve světle akceptace práv pacienta je akceptováno zcela a jednoznačně jeho právo na volbu poskytovatele zdravotních služeb, který mu vyžádanou zdravotní službu poskytne.
K § 31a odst. 6 až 8
Přístup zdravotních pojišťoven a ÚZIS ČR byl již zákonem v účinném znění nastaven; navrhovanou právní úpravou dochází pouze k upřesnění jeho přenosu návazně na vývoj elektronizace zdravotnictví směřující k automatizaci.
Povinnost bezodkladně a automatizovaně předávat údaje z eŽádanek zdravotním pojišťovnám je nezbytná pro řádný výkon jejich zákonných kompetencí nejen při kontrole úhrad a revizní činnosti, ale i v ostatních činnostech zdravotních pojišťoven vyplývajících z právních předpisů upravujících jejich činnost. Jedná se jak o hodnocení kvality poskytovaných zdravotních služeb, ale i zajištění dostupnosti zdravotních služeb ve vztahu k jejich pojištěncům. Zdravotní pojišťovny musí mít k dispozici údaje o indikaci a průběhu vyžádané péče, aby mohly ověřit nárok pojištěnce, posoudit oprávněnost a účelnost poskytované zdravotní služby a zajistit správu veřejných prostředků v systému veřejného zdravotního pojištění. Automatizovaný přenos údajů přímo ze systému eŽádanek eliminuje duplicity v zadávání, zajišťuje, že pojišťovny pracují s autentickými a včas dostupnými informacemi. Tato úprava podporuje transparentnost úhradových procesů, přesnost kontroly vykázané péče i efektivitu celého systému veřejného zdravotního pojištění.
Bezodkladný a automatizovaný přenos údajů ze systému eŽádanek do ÚZIS ČR, doplněný do písm. c), je nezbytný z důvodu zajištění jednotného národního informačního podkladu pro řízení a koordinaci zdravotních služeb. ÚZIS ČR plní podle zákona o zdravotních službách úlohu správce Národního zdravotnického informačního systému a odpovídá za jeho sběr, analýzu a metodické zpracování. Aby mohl tuto roli plnit účinně, musí disponovat aktuálními a úplnými daty o vyžádání zdravotních služeb napříč celým systémem. Automatizované předávání údajů zajišťuje datovou konzistenci. Současně umožňuje ÚZIS ČR poskytovat věrohodné výstupy pro tvorbu zdravotních politik, sledování trendů a vyhodnocování kvality a efektivity péče. Právní úprava proto stanoví povinnost bezodkladného, standardizovaného a technicky interoperabilního přenosu údajů přímo ze systému eŽádanek.
Ustanovení písmene d) stanoví okruh pracovníků poskytovatele zdravotních služeb a osob v obdobném postavení, kteří jsou oprávněni nakládat s údaji pacienta v rozsahu nezbytném pro výkon činností vyplývajících z jejich pověření nebo z působnosti stanovené zákonem o zdravotních službách nebo jinými právními předpisy. Cílem této úpravy je jednoznačně vymezit oprávněné osoby, které v rámci poskytování zdravotních služeb nebo výkonu souvisejících zákonných povinností potřebují přístup k údajům vedeným o pacientovi, a současně zajistit, aby takový přístup byl omezen pouze na rozsah odpovídající jejich odborné roli nebo úkolu.
Písm. d) rozlišuje dvě skupiny osob. První skupinu tvoří osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání nebo jiné odborné pracovníky, kteří se přímo podílejí na poskytování zdravotních služeb pacientovi; těmto osobám je přístup k údajům nezbytný pro zajištění řádné, bezpečné a kontinuální péče. Druhou skupinu tvoří osoby plnící úkoly, které na poskytovatele nebo na jiné subjekty ukládá tento zákon nebo další právní předpisy, například úkoly administrativního, technického či organizačního charakteru, které jsou nezbytné pro řádné fungování poskytovatele nebo pro výkon státní správy ve zdravotnictví. Tímto je zajištěno, že k údajům pacienta přistupují pouze osoby k tomu legitimně oprávněné a pouze za účelem plnění zákonem stanovených povinností, čímž se předchází neoprávněnému nakládání s citlivými údaji a zajišťuje se ochrana práv pacienta v souladu s právními předpisy o ochraně osobních údajů.
Veškeré přístupy do sdíleného zdravotního záznamu budou v souladu s požadavky na kybernetickou bezpečnost a ochranou osobních údajů, včetně jejich zvláštní kategorie, systematicky logovány a podrobovány auditní kontrole.
Ustanovení odstavce 8 stanoví, že strukturu a technické požadavky eŽádanky a průvodky eŽádanky určuje standard elektronického zdravotnictví podle § 38 odst. 2 písm. c). Cílem této úpravy je zajistit jednotnost, interoperabilitu a technologickou neutralitu eŽádanky napříč celým systémem elektronického zdravotnictví. Standard elektronického zdravotnictví představuje odborně garantovaný nástroj, který lze pružně aktualizovat v reakci na technologický vývoj, bezpečnostní požadavky i potřeby praxe, a proto je vhodným právním instrumentem pro definování struktury datových prvků i technických parametrů elektronických dokumentů.
Z právního hlediska je současně významné, že eŽádanka nepředstavuje pouze technickou zprávu mezi informačními systémy, ale standardizovanou součást procesu poskytování zdravotních služeb a zdravotnické dokumentace. Její životní cyklus proto zahrnuje nejen vystavení, ale i uložení, vyhledání, přijetí, případné vrácení do oběhu, vyřízení nebo zneplatnění v rámci k tomu určených služeb elektronického zdravotnictví.
Tento životní cyklus má význam nejen technický, ale i klinicko-procesní. eŽádanka vytváří standardizovaný most mezi indikujícím a vyžádaným poskytovatelem, aniž by sama měnila pravidla, kdo odpovídá za indikaci, kdo za provedení vyžádané zdravotní služby a kdo za vedení příslušných částí zdravotnické dokumentace.
Zakotvení technických a datových požadavků na úrovni standardu, nikoli zákona, umožňuje průběžné přizpůsobování systému bez nutnosti legislativních změn, čímž se zajišťuje jeho dlouhodobá udržitelnost a kompatibilita s ostatními systémy využívanými poskytovateli zdravotních služeb, zdravotními pojišťovnami či ÚZIS. Současně je tím zaručeno, že eŽádanka bude vytvářena, zpracovávána a přenášena jednotným způsobem v souladu s požadavky na bezpečnost, ochranu osobních údajů a standardizované datové rozhraní v rámci státem garantované výměnné sítě.
Problematika identifikátoru je řešena v odst. 7. Navrhovaná úprava vychází z již osvědčeného řešení používaného u systému eRecept. Stejný princip se uplatňuje i u identifikátoru eŽádanky, který představuje klíčový údaj umožňující pacientovi realizovat vyžádané zdravotní služby u poskytovatele dle jeho volby. Bezplatné předání identifikátoru a zákaz jakékoli formy motivace či směrování pacienta k určitému poskytovateli zajišťují rovné podmínky na trhu zdravotních služeb, transparentnost a ochranu autonomie pacienta.
Zároveň je – obdobně jako u eReceptu – pacientovi umožněno zvolit si způsob předání identifikátoru podle jeho preferencí a technických možností. Pacient může bezplatně využít i elektronické způsoby doručení. prostřednictvím služeb centrální výměnné sítě, Národního portálu elektronického zdravotnictví nebo – na základě dohody – prostřednictvím informačního systému poskytovatele, který eŽádanku vystavil. Tato pluralita způsobů doručení reflektuje různé potřeby pacientů, podporuje digitální inkluzi a současně zachovává technickou neutralitu právní úpravy.
Náklady na zasílání identifikátoru prostřednictvím SMS budou – stejně jako v případě eReceptu – převážně hrazeny státem, protože jde o nástroj výkonu veřejné správy v oblasti elektronického zdravotnictví, jehož účelem je zajistit dostupnost a použitelnost služby pro všechny pacienty bez ohledu na jejich sociální či technické zázemí. Tím se zároveň předchází riziku, že by finanční náklady na doručení identifikátoru představovaly bariéru pro uplatnění práva pacienta na volbu poskytovatele nebo by vedly k nerovnému přístupu k vyžádaným zdravotním službám.
K § 31b
Vkládá se nový paragraf týkající se vystavování žádanky v listinné podobě. Jeho včlenění do právní regulace bude v návaznosti na rozdělenou účinnost provedeno ve dvojím znění.
V prvním případě s účinností od 1. července 2027 navrhovaná právní úprava vymezuje podmínky, za nichž lze výjimečně vystavit žádanku v listinné podobě, a to s ohledem na skutečnost, že elektronické vystavování žádanek představuje standardní a preferovaný způsob komunikace mezi poskytovateli zdravotních služeb. Elektronická forma zajišťuje vyšší přesnost, jednoznačnost, dostupnost údajů a efektivní zpracování požadavků. Přechod k elektronickému systému je rovněž v souladu s dlouhodobým cílem digitalizace zdravotnictví a snížením administrativní zátěže.
Listinnou formu žádanky lze připustit pouze v případech, kdy objektivní a závažné technické problémy brání využití elektronického systému. Závažnými technickými důvody jsou výhradně takové situace, v nichž poskytovatel nemá faktickou možnost eŽádanku vystavit – zejména výpadek dodávky elektrické energie, výpadek služeb internetového připojení, výpadek informačních systémů poskytovatele či nefunkčnost služeb webového rozhraní systému eŽádanky. Výčet těchto důvodů je vymezen demonstrativně, aby bylo zajištěno, že výjimka bude užívána pouze v nezbytných a řádně odůvodněných případech. Postup odpovídá zásadě právní jistoty a požadavku na transparentní vedení zdravotnické dokumentace, na straně druhé umožňuje reflektovat požadavky praxe.
Povinnost poskytovatele uvést podle odst. 2 na listinné žádance konkrétní důvod jejího vystavení je zavedena za účelem kontroly oprávněnosti výjimečného postupu a umožňuje následné ověření, zda byly splněny podmínky stanovené zákonem. Současně přispívá k řádnému vedení zdravotnické dokumentace v souladu s požadavky na úplnost, přesnost a zpětnou dohledatelnost.
Bezodkladné převedení listinné žádanky do elektronické podoby v plném rozsahu údajů po odstranění technických problémů zajišťuje, že údaje nezbytné pro další zpracování budou dostupné v jednotném elektronickém prostředí. Lhůta pro převod listinné žádanky do elektronické podoby je stanovena jako bezodkladná s možnou flexibilitou do 3 pracovních dnů, zejména s ohledem na provoz některých poskytovatelů zdravotních služeb (malé ambulantní provozy či hromadný výpadek služeb). Povinnost převést dokument do elektronické podoby podle odst. 3 je koncipována podle toho, zda byly zdravotní služby na základě žádanky skutečně poskytnuty, aby byla jednoznačně stanovena odpovědnost za její integraci do systému výměnné sítě, resp. jejího dočasného úložiště.
Výjimečné vystavení žádanky v listinné podobě nezakládá samostatný paralelní režim, ale pouze dočasný náhradní postup do doby obnovení elektronického prostředí. Smyslem následného převodu je zachovat jednotnou auditní stopu, návaznost na dočasné úložiště služeb výměnné sítě a možnost dalšího elektronického zpracování žádanky oprávněnými subjekty.
Výjimka z postupu se stanoví podle odst. 4 pro odborná laboratorní vyšetření, u nichž je vzhledem k organizační a technologické náročnosti a reálném stavu trhu přípravy standardizace eŽádanky stanovena odložená účinnost na 1. ledna 2028. Z uvedeného důvodu je potom znění odstavce 4 s účinností od 1. ledna 2028 vypuštěno.
Ministerstvo jako správce i nově provozovatel služeb elektronického zdravotnictví bude v případě technické poruchy nebo výpadku webového rozhraní systému eŽádanky informovat všechny dotčené subjekty prostřednictvím služeb integrovaného datového rozhraní, které umožňuje spolehlivé, adresné a auditovatelné předávání provozních informací, tím je zajištěno, že zdravotní pojišťovny, poskytovatelé zdravotních služeb i další oprávněné subjekty obdrží včasné a jednotné oznámení o výpadcích, omezené funkčnosti či nedostupnosti systému, včetně evidence doby trvání výpadku a vytvoření provozního záznamu o nedostupnosti, což posiluje transparentnost, dohledatelnost a právní jistotu v elektronických procesech zdravotnictví.
K § 32 odst. 1
Ustanovení vymezuje účel zpracování osobních údajů v Registru oprávnění jakožto základní evidenci nezbytné pro správu přístupových práv k digitálním službám a údajům zpřístupňovaným v rámci elektronického zdravotnictví. Právní úprava stanoví, že osobní údaje se v této evidenci zpracovávají za účelem přístupu ke službám Integrovaného datového rozhraní a k údajům vedeným nebo zpřístupňovaným prostřednictvím těchto služeb, jakož i k přístupu ke službám výměnné sítě podle § 30 a službám registrovaných výměnných sítí podle § 30a. Toto vymezení sleduje potřebu přesné, jednoznačné a kontrolovatelné správy přístupových práv v prostředí, které umožňuje nakládání se zvláštní kategorií osobních údajů.
Evidování osobních údajů v Registru oprávnění je nezbytným předpokladem pro zajištění bezpečného a řádného provozu informačních systémů využívaných podle tohoto zákona. Bez existence takového registru by nebylo možné spolehlivě identifikovat osoby oprávněné k přístupu k údajům ani stanovit rozsah jejich přístupových oprávnění, což je nutnou podmínkou nejen pro provoz digitálních služeb, ale také pro účely kontroly a auditovatelnosti přístupů. Tím se zabezpečuje dodržování zásad ochrany osobních údajů, zejména zásady minimalizace a zásady účelového omezení, neboť zpracování údajů je omezeno výhradně na rozsah nezbytný k administraci přístupových oprávnění.
Úprava rovněž posiluje integritu a bezpečnost elektronických systémů tím, že vytváří právní rámec pro správu uživatelských oprávnění v jednotném, centralizovaném a státem řízeném registru. Tím se předchází neoprávněným přístupům, umožňuje se průběžné sledování a vyhodnocování oprávnění a zároveň se zajišťuje plná kompatibilita s procesy řízení identit a přístupů v rámci služeb výměnné sítě.
Registr oprávnění v tomto smyslu nepředstavuje evidenci zdravotního stavu pacienta, ale evidenci přístupových titulů, omezení a souvisejících identifikačních údajů nezbytných pro rozhodnutí, kdo, kdy a z jakého právního důvodu může k elektronickým zdravotním údajům přistoupit.
Registr oprávnění je tak jedním z klíčových předpokladů toho, aby extramurální zpřístupnění elektronických zdravotních záznamů bylo založeno na ověřitelném právním titulu, nikoli jen na technické možnosti připojení do systému. V tomto smyslu jde o bezpečnostní a právní vrstvu celé infrastruktury elektronického zdravotnictví.
K § 32 odst. 6 písm. a), e), f)
V písm. a) se jedná o legislativně technické upřesnění udělení oprávnění podle zákona o elektronizaci zdravotnictví.
Návazně na implementaci práv pacienta podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje je reflektována i úprava evidence těchto práv. Konkrétně v písm. e) se jedná o evidenci omezení přístupu pacienta ke svému elektronickému zdravotnímu záznamu a jeho součástem pro primární využití podle článku 8 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje ze strany pacienta.
V návaznosti na implementaci práv pacienta podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje je reflektována i úprava evidence těchto práv. Konkrétně v písm. e) se jedná o evidenci omezení přístupu pacienta ke svým elektronickým zdravotním záznamům pro primární využití podle článku 8 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje ze strany pacienta.
Současně bylo nezbytné zohlednit i požadavky čl. 4 odst. 2 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, které zakotvují právo pacienta využívat službu pro zastupování při výkonu jeho práv v oblasti elektronických zdravotních údajů. Česká republika je povinna takovou službu zřídit, zajistit její dostupnost a umožnit pacientům udělovat oprávnění transparentním, snadno srozumitelným, bezplatným a elektronickým způsobem, případně i v tištěné podobě. Zároveň musí být zajištěno, že zmocnění zástupci pacientů jsou informováni o rozsahu svých práv a o způsobu jejich výkonu.
Za tímto účelem byl proveden test souladu již existujícího Registru oprávnění se všemi požadavky nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Test byl zaměřen zejména na:
· transparentnost procesu udělování oprávnění – posouzení, zda jsou jednotlivé kroky udělení oprávnění pacientem jasně popsány, předvídatelné a dohledatelné;
· snadnou srozumitelnost – ověření, že používané formulace, struktura informací a uživatelské rozhraní umožňují pacientovi i zástupci jednoznačně porozumět významu a rozsahu udělovaného oprávnění;
· informovanost pacientů a zástupců – posouzení, zda jsou všem dotčeným osobám poskytovány úplné, aktuální a srozumitelné informace o jejich právech, včetně způsobu jejich výkonu;
· dostupnost služby – ověření, že je služba dostupná elektronicky i v listinné podobě a bezplatně.
Výsledkem testu souladu bylo potvrzení, že Registr oprávnění splňuje všechny požadavky nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Registr umožňuje pacientům udělovat oprávnění zástupcům prostřednictvím jednoznačně strukturovaného a uživatelsky přívětivého rozhraní, které je doplněno o vysvětlující texty a přehledné informování o rozsahu práv. Zástupci jsou při zápisu oprávnění informováni o tom, jaká práva mohou vykonávat a jakým způsobem, a to včetně odkazů na relevantní právní úpravu. Proces je plně auditovatelný, transparentní a odpovídá požadavkům na bezpečné nakládání s elektronickými zdravotními údaji.
Tato skutečnost je reflektována v navrhované právní úpravě, která vychází z toho, že Registr oprávnění již nyní zajišťuje výkon práv pacienta podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje v rozsahu požadovaném evropským právem, a jeho funkce jsou dále rozvíjeny v souladu s implementačními potřebami.
Doplnění evidence vysloveného nesouhlasu pacienta s předáváním údajů do Národního registru hrazených zdravotních služeb a determinant zdraví podle § 77a odst. 4 písm. b) zákona o zdravotních službách do registru oprávnění představuje nezbytné rozšíření tohoto registru návazně na navrhované ukotvení systému “opt-out” do citovaného paragrafu zákona o zdravotních službách, protože umožňuje centrální, jednoznačnou a technicky provázanou evidenci právního úkonu pacienta, která je dostupná všem oprávněným subjektům a automatizovaně respektována, a to i při předávání údajů do příslušných zdravotnických registrů.
K § 32 odst.8
Návazně na § 8 odst. 3 písm. c) a e) je upravena terminologie.
K § 32 odst. 9 až 11
Odstavce 9 a 10 upravují postavení pacienta jako subjektu údajů v rámci nastavení přístupových oprávnění poskytovatelů zdravotních služeb k elektronickým zdravotním záznamům. Cílem úpravy je zajistit rovnováhu mezi právem pacienta na informační sebeurčení a nezbytným rozsahem přístupu poskytovatelů zdravotních služeb k údajům, které jsou nutné pro zajištění řádného, bezpečného a kvalitního poskytování zdravotních služeb.
Uvedené omezení článkem 8 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje se dotýká prioritních kategorií elektronických zdravotních záznamů podle čl. 14 odst. 1 téhož nařízení (v zákoně o elektronizaci zdravotnictví § 4 odst. 4). V tomto případě není možné technický příznak neúplnosti mít zobrazen, resp. Poskytovatel zdravotních služeb v případě omezení neuvidí nic obdobně, jako tomu je v případě lékového záznamu.
Tímto ustanovením nejsou dotčena jiná ustanovení platné a účinné národní legislativy, včetně např. i úpravy lékařské posudkové služby podle zákona o specifických zdravotních službách nebo obecné ustanovení § 65 odst. 2 zákona o zdravotních službách o přístupech do zdravotnické dokumentace nebo § 45 odst. 2 písm. f), g), h) o povinnostech poskytovatele zdravotních služeb poskytující zdravotní služby a předávání zpráv o poskytnutých zdravotních službách.
Odstavec 9 výslovně stanoví, že pacient je oprávněn prostřednictvím Registru oprávnění uplatnit omezení přístupu podle odstavce 6 písm. e). Jedná se o výkon základního práva pacienta rozhodovat o tom, kdo a v jakém rozsahu může přistupovat k jeho elektronickým zdravotním záznamům. Úprava současně reflektuje skutečnost, že omezení přístupu může mít dopad na rozsah nebo kvalitu poskytování zdravotních služeb, zejména z pohledu zajištění návaznosti poskytování zdravotních služeb. Z tohoto důvodu je pacient při uplatnění omezení přístupu na tuto skutečnost výslovně upozorněn, aby činil své rozhodnutí informovaně a s vědomím možných následků, což jest uloženo i samotným nařízením o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Technickými zárukami, , které požaduje Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje jsou popisy již existujícího technického mechanismu Registru oprávnění – Confluence spravovaná Národním centrem elektronického zdravotnictví.
Zároveň se stanoví, že informace o tom, že pacient omezil přístup poskytovatelů, není těmto poskytovatelům ani zdravotnickým pracovníkům zobrazována. Cílem je zabránit jakémukoli tlaku na pacienta v souvislosti s jeho volbou ohledně nastavení přístupu a zaručit, že volba pacienta bude učiněna autonomně a bez rizika ovlivňování. Právní úprava tím posiluje ochranu osobních údajů pacienta, jakož i jeho právo svobodně rozhodovat o nakládání se svými zdravotními údaji.
Skutečnost, že informace o omezení přístupu není poskytovatelům zdravotních služeb a zdravotnickým pracovníkům běžně zobrazována, nemění nic na tom, že zvláštní právní předpisy mohou v určitých situacích založit samostatný veřejnoprávní titul k přístupu k údajům nebo ke zdravotnické dokumentaci. Navržená úprava tím pouze odděluje výkon pacientova práva v prostředí elektronických zdravotních záznamů od jiných zákonných titulů přístupu. Podle odst. 10 je zaveden mechanismus tzv. „break the glass“, který vychází z již existujícího a osvědčeného řešení používaného v rámci přeshraniční zdravotní péče podle evropských standardů eHealth Digital Service Infrastructure (eHDSI). Stejně jako v přeshraničním režimu je i zde přístup umožněn pouze v případě naléhavé potřeby, je striktně auditován a podléhá následné kontrole. Přístup bude umožněn, na základě technické služby, která bude dostupná ve vztahu ke všem pacientům, aniž by z ní bylo patrno, že pacient omezil k jakékoliv části elektronického zdravotního záznamu přístup. Přístup k údajům omezeným pacientem podle tohoto modelu první musí být poskytovatelem zdravotních služeb řádně odůvodněn a zaznamenán ve zdravotnické dokumentaci a pacient nebo osoba oprávněná vykonávat práva pacienta podle nařízení o evropském prostoru pro údaje a podle zákona o zdravotních službách o tomto přístupu neprodleně informován cestou notifikačních služeb. Právní úprava zároveň stanoví vysokou úroveň technických a organizačních záruk, včetně povinnosti poskytovatele odůvodnit použití výjimky a umožnit pacientovi zpětnou kontrolu přístupů. Tím je zajištěno, že zásah do autonomie pacienta je minimalizován a že výjimka slouží výhradně k ochraně jeho života a zdraví, nikoli k běžnému či rutinnímu přístupu k datům. V praxi to tedy znamená, že bude zavedena služba, která umožní lékaři, byť nebudou pro něj elektronické zdravotní záznamy viditelné, tyto záznamy zviditelnit. Směrodatným bude rozhodnutí poskytovatele zdravotních služeb tuto účelově nastavenou službu (ochrana životně důležitých zájmů pacienta) využít.
Odstavec 11 stanoví obecné pravidlo, že neurčí-li pacient v nastavení přístupu jinak, má poskytovatel zdravotních služeb oprávnění přistupovat k elektronickým zdravotním záznamům v rozsahu nezbytném pro poskytování zdravotních služeb a v souladu s tímto zákonem a nařízením o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Toto pravidlo je nutné pro zachování funkčnosti systému elektronického zdravotnictví. Zajišťuje, aby poskytovatelé mohli v nezbytném rozsahu nakládat s údaji pacienta tehdy, když pacient své nastavení výslovně nezměnil.
Tím se vytváří právní rámec, který je plně slučitelný s požadavky bezpečného poskytování zdravotních služeb, s principem minimalizace údajů, s požadavky na ochranu osobních údajů podle obecné i sektorové právní úpravy a současně s pravidly stanovenými evropským právem v oblasti zpřístupňování zdravotních údajů. Navržené ustanovení tak zajišťuje jak vysokou míru ochrany autonomie pacienta, tak i právní jistotu a provozní funkčnost poskytovatelů zdravotních služeb.
K § 34a
V rámci tohoto paragrafu se jedná o úpravy dvojího charakteru. Jednak se jedná o úpravy, které si vynutila aplikační praxe, aby bylo v rámci právní jistoty uživatelů sdíleného zdravotního záznamu bylo dáno na jisto, které údaje jsou ve sdíleném zdravotním záznamu evidovány. Dále se jedná o rozšíření sdíleného zdravotního záznamu o další jeho součást, kterou je elektronický záznam o těhotenství podle odst. 1 písm. c). Údaje o těhotenství slouží k zajištění kontinuity péče mezi jednotlivými poskytovateli zdravotních služeb a k bezpečnému vedení porodu a následné péče o matku a novorozence. Z důvodu těchto změn byl předmětný paragraf v zájmu přehlednosti upraven tak, že z něj byly vyjmuty odstavce týkající se rozsahu údajů v rámci údajů o preventivních a screeningových vyšetření a elektronický zdravotní záznam o těhotenství jako samostatný § 34b.
V odst. 1 písm. b) se jedná o jazykovou úpravu návazně na aplikační praxi, aby bylo zcela jednoznačně určeno, o jaké údaje v rámci této části sdíleného zdravotního záznamu se jedná. Rozsah údajů je dále rozveden v následujícím odstavci 2 a v § 34b.
Návazně na výše uvedené jsou v odst. 3 upraveny okruhy zapisujících osob. Úprava pod písm. c) v navrženém doplnění stanoví jako zapisující osobu každého poskytovatele zdravotních služeb, při jehož poskytování zdravotních služeb bylo preventivní nebo screeningové vyšetření provedeno nebo vznikl jeho výsledek, další úprava za středníkem uvedeného paragrafu vychází z toho, že výsledky laboratorních vyšetření jsou již v současné době podle § 77a odst. 4 zákona o zdravotních službách systematicky shromažďovány v Národním registru hrazených zdravotních služeb. V zájmu snížení administrativní zátěže poskytovatelů zdravotních služeb a zajištění jednotného a efektivního toku dat je proto zvolena cesta, kdy se údaje o laboratorních výsledcích vkládají do sdíleného zdravotního záznamu prostřednictvím tohoto registru, tedy pouze jedním zápisem, který je následně využit pro potřeby elektronického zdravotnictví. Národní registry v rámci Národního zdravotnického informačního systému jsou již nyní součástí editační vrstvy Integrovaného datového rozhraní a plní funkci jeho forenzního zdroje, což zajišťuje jak datovou konzistenci, tak i právní jistotu při nakládání s údaji. Tento přístup zároveň respektuje rozdíl mezi vyžádanými zdravotními službami a intramurálními výkony a umožňuje, aby výsledky preventivních a screeningových vyšetření prováděných na POCT analyzátorech byly dostupné v rámci sdíleného zdravotního záznamu bez nutnosti vytvářet žádanku, která není pro tento typ péče určena.
Obdobně v zájmu snížení administrativní zátěže poskytovatelů zdravotních služeb je nově vkládáno pod písm. d) ministerstvo, které údaje o očkování zapíše prostřednictvím registru případů infekčních onemocnění a očkování,vedeného podle zákona o ochraně veřejného zdraví.
S účinností od 1. ledna 2031 dochází návazně na zavedení elektronického záznamu o těhotenství a ke stanovení rozsahu údajů v něm vedených podle § 34b odst. 3 k úpravě zapisujících osob, kdy se zapisující osobou podle písm. a) každý poskytovatel zdravotních služeb, který zjistí údaj o těhotné ženě vedený v elektronickém záznamu o těhotenství; údaje o očkování zapíše ministerstvo, stejně jako v případě údaje o očkování podle § 34a odst. 2 písm. c) prostřednictvím registru případů infekčních onemocnění a očkování, Opět v zájmu snížení administrativní zátěže zapisujících poskytovatelů zdravotních služeb.
V odst. 6 se jedná o legislativně technickou úpravu odkazů návazně na úpravu § 34a odst. 3 písm. a).
V odst. 7 dochází k úpravě a doplnění osob oprávněných k přístupu ke sdílenému zdravotnímu záznamu. V případě písm. b) dochází ke zpřesnění na zdravotnického pracovníka za podmínek:
a) nahlížení pouze v nezbytném rozsahu v přímé souvislosti s poskytováním zdravotních služeb,
b) zákaz nahlížení jinak než v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb,
c) zákaz jejich zpřístupnění jinak než v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb.
V písm. c) je doplněn přístup zdravotních pojišťoven jednak pro hodnocení kvality poskytovaných zdravotních služeb a k návaznosti preventivních programů, Tím je dostatečně stanoven účel přístupu a dále je zde nastaveno omezení pouze na vlastní pojištěnce. Některé preventivní programy jsou již nyní podmíněny absolvováním preventivních prohlídek; za účelem motivace ke screeningům a očkováním potřebuje pojišťovna přístup k těmto údajům za tímto účelem. Tato změna mj. dopomůže k dosažení současných cílů veřejného zdravotního pojištění, tj. zvýšení motivace k prevenci na straně pojištěnců. Údaje by byly zobrazovány rovněž v mobilní aplikaci pojišťovny.
Dále v poslední větě odstavce 7 zpřesněna možnost vyslovení nesouhlasu pacienta s přístupem zdravotnického pracovníka nebo statistického ústavu nebo zdravotní pojišťovny ke sdílenému zdravotnímu záznamu v Registru oprávnění podle § 32 odst. 6 písm. d).
Dále je ustanovení odst, 7 písm. c) nahrazeno nově vkládaným zněním odstavce 8. Ustanovení ukládá ministerstvu povinnost zajistit, aby každý záznam vložený do sdíleného zdravotního záznamu podle odstavce 3 byl bezodkladně a automatizovaně přenesen do Národního zdravotního informačního systému vedeného podle zákona o zdravotních službách. Tato povinnost představuje klíčový nástroj pro zajištění plnohodnotného, konzistentního a aktuálního datového základu nezbytného pro statistické hodnocení kvality poskytovaných zdravotních služeb podle § 70 zákona o zdravotních službách. Uvedený mechanismus přenosu umožňuje efektivní naplňování úkolů státu v oblasti monitoringu, vyhodnocování a strategického plánování zdravotní péče.
Ustanovení § 34a odst. 7 písm. b) bylo upraveno tak, aby okruh osob oprávněných nahlížet do sdíleného zdravotního záznamu byl omezen výhradně na zdravotnické pracovníky, kteří údaje využívají v nezbytném rozsahu v přímé souvislosti s poskytováním zdravotních služeb.
Tato změna představuje posílení ochrany osobních údajů, zejména údajů spadajících do zvláštní kategorie podle nařízení (EU) 2016/679, které vyžadují nejvyšší míru zabezpečení a minimalizaci okruhu oprávněných osob. Sdílený zdravotní záznam obsahuje vysoce citlivé informace o zdravotním stavu pacienta, a proto je nezbytné, aby k němu měli přístup pouze zdravotničtí pracovníci, kteří se přímo podílejí na poskytování zdravotních služeb a jsou vázáni zákonnou povinností mlčenlivosti.
Vypuštění oprávnění dalších odborných pracovníků ve zdravotnictví a osob v obdobném postavení je odůvodněno zásadou minimalizace údajů a požadavkem na přísnější ochranu citlivých zdravotních informací. Navržený rozsah oprávnění je zároveň dostatečný pro zajištění poskytování zdravotních služeb, neboť zdravotnický pracovník může údaje využít pouze v rámci péče o konkrétního pacienta.
Stanovení automatizovaného a bezodkladného přenosu údajů je nezbytné pro zajištění spolehlivosti, úplnosti a časové relevance dat vedených v Národním zdravotním informačním systému. Automatizace předávání údajů současně minimalizuje riziko chyb. Ustanovení tak přispívá k efektivnímu fungování informačních toků mezi jednotlivými prvky elektronického zdravotnictví a k naplnění požadavků na interoperabilitu jednotlivých systémů.
Současně se stanoví, že uvedená povinnost se neuplatní v případě, kdy pacient vysloví nesouhlas s nahlížením na tyto údaje podle tohoto zákona. Tato výjimka reflektuje právo pacienta na informační sebeurčení a plně respektuje zásady ochrany osobních údajů podle obecně závazných právních předpisů. Ustanovení současně zachovává přiměřenou rovnováhu mezi ochranou individuálních práv pacienta a potřebou státu disponovat daty nezbytnými pro účely veřejného zdraví a hodnocení kvality zdravotních služeb.
Právní úprava rovněž zajišťuje, aby přenos údajů probíhal způsobem umožňujícím automatizovanou výměnu dat, což je nezbytné pro kompatibilitu mezi sdíleným zdravotním záznamem a Národním zdravotním informačním systémem a pro naplnění požadavků na datové standardy a technická opatření stanovená v rámci elektronického zdravotnictví. Jednotný technický rámec přenosu údajů podporuje systémovou integritu a umožňuje efektivní využití údajů pro analýzy, statistická hodnocení a další zákonem předvídané účely.
Ustanovení tedy vytváří nezbytný právní základ pro koordinovaný a bezpečný tok dat mezi jednotlivými informačními systémy veřejné správy ve zdravotnictví, posiluje kvalitu statistických údajů nezbytných pro veřejnoprávní rozhodování a zároveň zachovává ochranu autonomie pacienta v souladu s právními principy ochrany osobních údajů.
K § 34b
Ustanovení odstavce 1 stanoví identifikační údaje pacienta vedené ve sdíleném zdravotním záznamu a jejich rozsah. Součástí je i identifikátor pacienta přidělovaný podle zákona o elektronizaci zdravotnictví.
Ustanovení odst. 2 vymezuje obsah pojmu „údaje o preventivních a screeningových vyšetřeních“ pro účely vedení údajů podle tohoto zákona. Jedná se o legislativně‑technické upřesnění, jehož cílem je jednoznačně určit rozsah dat, která mohou být v rámci preventivních a screeningových programů předávána a zpracovávána prostřednictvím datového rozhraní dle § 10 odst. 2. Precizní vymezení dotčených údajů je nezbytné pro zajištění právní jistoty poskytovatelů zdravotních služeb, provozovatelů informačních systémů i pacientů jakožto subjektů osobních údajů.
Údaje uvedené v písmenu a) představují údaje o provedeném výšetření a jeho výsledcích. V písm. b) jde údaje o zařazení poskytovatele zdravotních služeb do screeningového programu a jeho označení, které umožňují ověřit, že preventivní nebo screeningové služby jsou poskytovány subjekty splňujícími odborné a technické požadavky stanovené pro jednotlivé programy.
Údaje o očkování podle písm. c) o očkování musí být součástí sdíleného zdravotního záznamu, protože představují klíčovou informaci pro bezpečnou a kontinuální zdravotní péči, zejména při rozhodování o diagnostických a terapeutických postupech. Zároveň je nezbytné zajistit, aby poskytovatelé zdravotních služeb nebyli zatěžováni duplicitním zadáváním údajů, které již existují v jiném informačním systému veřejné správy. Proto bude tuto informaci vkládat podle § 34a odst. 3 písm. d) do sdíleného zdravotního záznamu Ministerstvo zdravotnictví přímo prostřednictvím registru případů infekčních onemocnění a očkování vedeného podle zákona o ochraně veřejného zdraví, což umožní jejich jednotnou evidenci, aktuálnost a snížení administrativní zátěže na straně poskytovatelů.
Současně je v písm. d) ponechán prostor pro doplnění dalších údajů prostřednictvím standardu elektronického zdravotnictví vydaného podle § 38 odst. 2, což umožňuje pružně reagovat na vývoj klinických postupů, screeningových programů a technických požadavků bez nutnosti opakovaných legislativních změn. Tato konstrukce zajišťuje, že rozsah a struktura údajů mohou být aktualizovány odborným a technickým způsobem, v návaznosti na nové medicínské poznatky, změny ve screeningových metodikách či požadavky interoperability. Standard tak plní roli dynamického nástroje, který sjednocuje datové formáty, podporuje bezpečnou a efektivní výměnu informací mezi poskytovateli a umožňuje plné využití sdíleného zdravotního záznamu v klinické praxi i v rámci národních screeningových programů.
Navržené vymezení tak stanoví přiměřený rozsah údajů, které jsou pro účely preventivních a screeningových programů nezbytné, a zároveň respektuje princip minimalizace údajů a požadavky na ochranu osobních údajů.
Ustanovení odst. 3 vymezuje rozsah údajů tvořících elektronický záznam o těhotenství. Cílem právní úpravy je jednoznačně stanovit, které údaje jsou nezbytné pro vedení, sdílení a využívání informací souvisejících s těhotenstvím v rámci poskytování zdravotních služeb. Precizní vymezení obsahu elektronického záznamu o těhotenství je nezbytné z hlediska právní jistoty pacientek, poskytovatelů zdravotních služeb i subjektů odpovědných za provoz informačních systémů elektronického zdravotnictví.
Písmeno a) stanoví povinnost uvádět identifikační údaje poskytovatele zdravotních služeb, který těhotné ženě poskytuje péči. Tyto údaje jsou nezbytné pro jednoznačnou identifikaci odpovědného poskytovatele, pro zajištění návaznosti péče a pro možnost ověření klinických postupů či konzultace v případě komplikací. Zajišťují rovněž právní jistotu při posuzování odpovědnosti za vedení dokumentace a provedené úkony.
Písmeno b) zahrnuje základní klinické údaje o těhotenství, jeho dataci, počtu plodů, rizikových faktorech a průběhu. Tyto informace tvoří jádro prenatální dokumentace a jsou rozhodné pro posouzení fyziologického či rizikového průběhu těhotenství, pro plánování další péče a pro rozhodování o vhodném způsobu vedení porodu. Jejich strukturované vedení umožňuje včasnou identifikaci odchylek od fyziologického průběhu.
Písmeno c) upravuje zahrnutí údajů o laboratorních vyšetřeních provedených v souvislosti s těhotenstvím a jejich klinicky významných závěrů. Laboratorní výsledky představují klíčový diagnostický nástroj pro sledování zdravotního stavu těhotné ženy i plodu, včetně detekce infekcí, hematologických či metabolických odchylek. Uvedení pouze klinicky významných závěrů odpovídá principu přiměřenosti a zajišťuje, že sdílený záznam obsahuje informace relevantní pro další poskytovatele.
Písmeno d) zahrnuje výsledky prenatálních screeningových a diagnostických vyšetření vrozených vývojových vad a těhotenských komplikací. Tato vyšetření mají zásadní význam pro včasné odhalení závažných stavů, které mohou ovlivnit vedení těhotenství i porodu. Jejich zahrnutí do sdíleného záznamu umožňuje koordinaci péče mezi různými odbornými pracovišti a zajišťuje dostupnost informací pro poskytovatele, kteří budou zajišťovat péči v pozdějších fázích těhotenství.
Písmeno f) stanoví vedení záznamů z pravidelných kontrol, včetně údajů o gestačním stáří, subjektivních obtížích, klinických nálezech, krevním tlaku, tělesné hmotnosti, zdravotním stavu plodu a stanovených diagnózách. Tyto údaje dokumentují průběžné sledování těhotenství a umožňují vyhodnocovat jeho dynamiku. Jsou nezbytné pro včasné rozpoznání komplikací, jako jsou preeklampsie, růstová restrikce plodu či jiné stavy vyžadující intervenci.
Písmeno g) zahrnuje údaje o očkování a profylaktických opatřeních provedených v souvislosti s těhotenstvím. Tato opatření mají význam pro prevenci infekčních onemocnění, která mohou ohrozit těhotnou ženu nebo plod. Jejich uvedení ve sdíleném záznamu umožňuje poskytovatelům ověřit, zda byla provedena doporučená preventivní opatření, a přizpůsobit péči aktuálnímu stavu.
Písmeno h) stanoví zahrnutí údajů rozhodných pro vedení porodu a bezprostřední péči o matku a novorozence, zejména údajů o rizikových faktorech, alergiích, užívaných léčivých přípravcích, infekčních rizicích a doporučení k termínu, místu a způsobu ukončení těhotenství. Tyto informace jsou klíčové pro bezpečné vedení porodu, pro volbu vhodných postupů a pro minimalizaci rizik spojených s farmakoterapií či infekčními komplikacemi. Zajišťují, že poskytovatelé perinatální péče mají k dispozici úplný soubor údajů nezbytných pro rozhodování v akutních situacích.
Vymezení údajů v elektronickém záznamu o těhotenství tak vytváří jednotný, standardizovaný a interoperabilní rámec, který odpovídá požadavkům nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje na sdílení vybraných kategorií elektronických zdravotních údajů.
Technické požadavky na vedení, zpřístupnění a předávání údajů podle odst 3 a jejich konkrétní rozsah stanoví ministerstvo standardem elektronického zdravotnictví podle § 38 odst. 2 písm. c).Tímto ustanovením se vytváří právně závazný rámec pro jednotné vedení elektronického záznamu o těhotenství, který podporuje bezpečné poskytování zdravotních služeb, umožňuje efektivní sdílení informací mezi poskytovateli a zároveň respektuje zásadu minimalizace údajů a požadavky na ochranu osobních údajů.
Do tvorby standardů pro elektronický záznam o těhotenství a sdílený zdravotní záznam bude ministerstvo systematicky zapojovat odborné společnosti a zástupce výrobců zdravotnických informačních systémů a bude vycházet z již existujících datových struktur, registrů a zavedené klinické praxe, aby byla minimalizována duplicita údajů a administrativní zátěž poskytovatelů.
Rozsah údajů vedených v elektronickém záznamu o těhotenství je stanoven zákonem, zatímco standard elektronického zdravotnictví upravuje pouze jejich technické parametry a způsob elektronického zpracování.
K § 35
Jedná se o jazykovou úpravu názvu Národního portálu elektronického zdravotnictví, kdy dochází k nahrazení původního názvu – Portál elektronického zdravotnictví.
V odst. 1písm. d) je doplněna služba umožňující paceintpvi a oprávněným osobám podle § 65 odst. 1 písm. a) přístupu ke zdravotnické dokumentaci pacienta a její zobrazení. Zobrazení zásilky je uživatelskou prezentační službou nad autentickým dokumentem nebo datovým balíčkem a nepředstavuje konverzi měnící právně či klinicky relevantní obsah. Národní portál má umožnit zobrazení alespoň lidsky čitelné části standardizovaných dokumentů, například PDF/A nebo render FHIR/CDA podle display pravidel, zachovat možnost stažení originálu a zobrazit metadata, podpis/pečeť/čas a informaci o původci.
Podle odst. 1 písm. e) Národní portál elektronického zdravotnictví umožní zobrazení přehledu zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi v elektronické podobě podle § 4 odst. 1 písm. e). Tím bude realizováno právo přístupu pacienta ke zdravotnické dokumentaci podle čl. 3 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje i právo přístupu zdravotnického pracovníka podle čl. 11 téhož nařízení.
K § 35a
Začlenění funkcionality nastavení oprávnění v Registru oprávnění podle § 32 odst. 9 do EZKarty představuje logické a systémové řešení, neboť pacient získává jednotné, uživatelsky srozumitelné a technicky zabezpečené rozhraní, prostřednictvím kterého může uplatňovat svá práva na omezení přístupu k elektronickým zdravotním záznamům. Tím se posiluje jeho autonomie, kontrola nad nakládáním s osobními údaji.
Tato úprava zároveň podporuje transparentnost a auditovatelnost přístupů k údajům, neboť nastavení oprávnění prostřednictvím EZKarty je přímo provázáno s Registru oprávnění, který je závazným zdrojem informací pro poskytovatele zdravotních služeb i další subjekty oprávněné k přístupu podle zákona.
Z uvedených důvodů je začlenění možnosti správy přístupových oprávnění do EZKarty nezbytné pro plnou realizaci práv pacienta, pro posílení jeho postavení v systému elektronického zdravotnictví a pro zajištění jednotného, bezpečného a uživatelsky přívětivého výkonu těchto práv.
Podle odst. 2 EZKarta umožňuje pacientovi zobrazení přehledu zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi v elektronické podobě na základě údajů zpřístupněných podle § 4 odst. 1 písm. e). Podle uvedeného ustanovené je poskytovatel zdravotních služeb je povinen zajistit prostřednictvím Integrovaného datového rozhraní zpřístupnění údajů umožňujících pacientovi zjistit existenci zdravotnické dokumentace vedené o něm v elektronické podobě a součástí elektronického zdravotního záznamu, jejich druh, datum vzniku a poskytovatele zdravotních služeb, který je vede; technický způsob zpřístupnění těchto údajů stanoví standard elektronického zdravotnictví podle § 38 odst. 2 písm. c).
K § 36
Paragraf je z legislativně technického hlediska rozčleněn do 2 odstavců. Podle odst. 1 dochází k rozšíření katalogu služeb elektronického zdravotnictví o seznam registrovaných výměnných sítí, a to návazně na jejich začlenění do zákona. Je nezbytné, aby bylo zcela jasno, které registrované výměnné sítě nejen existují, ale mají i vydané rozhodnutí o ověření shody. Ministerstvo bude tento seznam, stejně jako i ostatní údaje v Katalogu služeb elektronického zdravotnictví aktualizovat.
Ustanovení odst. 2 stanoví podmínku, že služby webových a mobilních aplikací využívající přístup k údajům prostřednictvím Integrovaného datového rozhraní mohou být evidovány v Katalogu služeb elektronického zdravotnictví pouze tehdy, splňují‑li minimální bezpečnostní požadavky stanovené standardem elektronického zdravotnictví. Cílem této úpravy je zajistit, aby přístup k citlivým zdravotním údajům probíhal výhradně prostřednictvím služeb, které garantují odpovídající úroveň bezpečnosti, ochrany osobních údajů a prevence zneužití dat.
Katalog služeb elektronického zdravotnictví bude obsahovat rovněž seznam registrovaných výměnných sítí, kterým bylo uděleno ověření shody podle § 30b odst. 5. Tím bude poskytovatelům zdravotních služeb i dalším dotčeným subjektům zajištěn spolehlivý a veřejně dostupný zdroj informací o tom, které registrované výměnné sítě splňují požadavky stanovené zákonem a příslušným standardem elektronického zdravotnictví.
Stanovení povinnosti splňovat minimální bezpečnostní požadavky, zejména požadavky na řízení přístupových oprávnění, vedení auditních záznamů a zákaz zpracování údajů pro jiné než pacientem povolené účely, představuje základní záruku bezpečného provozu digitálních služeb v oblasti zdravotnictví. Tyto požadavky reflektují zásady ochrany osobních údajů, jako je zásada integrity a důvěrnosti, zásada minimalizace a zásada účelového omezení. Zajišťují, že aplikace přistupující k údajům prostřednictvím Integrovaného datového rozhraní budou provozovány způsobem, který minimalizuje riziko neoprávněného přístupu, manipulace s údaji či jejich využití bez vědomí nebo souhlasu pacienta.
Zavedení podmínky evidence v Katalogu služeb pouze po splnění těchto požadavků rovněž přispívá k jednotné úrovni kybernetické bezpečnosti v rámci celého ekosystému elektronického zdravotnictví. Zamezuje se tak tomu, aby v prostředí elektronického zdravotnictví působily služby, které nejsou schopny zajistit odpovídající technická a organizační opatření při nakládání se zdravotními údaji. Současně se posiluje důvěra pacientů i poskytovatelů zdravotních služeb ve využívání digitálních nástrojů a zajišťuje se jejich kompatibilita s požadavky platných standardů.
Evidence služby v Katalogu služeb elektronického zdravotnictví sama o sobě nenahrazuje splnění dalších povinností vyplývajících z právních předpisů upravujících ochranu osobních údajů, kybernetickou bezpečnost, zdravotnické prostředky nebo odpovědnost za provoz digitálních služeb. Jde o sektorovou podmínku vstupu do prostředí elektronického zdravotnictví, nikoli o univerzální certifikaci bez dalšího.
Požadavek evidence v Katalogu služeb elektronického zdravotnictví dopadá především na ty digitální služby, které mají být využívány k externímu zpřístupnění údajů nebo k výkonu práv prostřednictvím národní infrastruktury elektronického zdravotnictví. Nelze jej bez dalšího chápat jako povinnost evidovat veškeré interní klinické informační systémy poskytovatele, které slouží primárně k intramurálnímu vedení zdravotnické dokumentace.
Ustanovení tedy vytváří nezbytný právní rámec pro řízené, bezpečné a transparentní začleňování webových a mobilních aplikací do prostředí elektronického zdravotnictví, a to v souladu s požadavky na ochranu osobních údajů a zabezpečení citlivých zdravotních údajů podle příslušných právních předpisů.
K § 37 odst. 2
Jedná se o úpravu názvu Národního portálu elektronického zdravotnictví.
K § 38 odst. 5 písm. a) až d)
Navrhuje se explicitně určit Ministerstvo zdravotnictví jako příslušný orgán pro výkon rolí vyžadovaných nařízením o evropském prostoru pro zdravotní údaje, a to jako následující správní orgány
· orgán pro digitální zdravotnictví (podle čl. 19 nařízení),
· orgán pro přístup ke zdravotním údajům (podle čl. 55 nařízení),
· orgán dozoru nad trhem (podle čl. 43 nařízení) vykonávaný orgánem pro digitální zdravotnictví podle čl. 19
· národní kontaktní místo pro digitální zdravotnictví pro primární využití (čl. 23 nařízení),
· národní kontaktní místo pro sekundární využití (čl. 75 nařízení).
Tato působnost bude vykonávána Ministerstvem zdravotnictví prostřednictvím odboru Národního centra elektronického zdravotnictví.
Podkladová analýza pro určení správních orgánů podle Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje:
Navrhovaná novela vymezuje čtyři klíčové správní orgány podle nařízení, které budou působit při Ministerstvu zdravotnictví prostřednictvím odboru Národního centra elektronického zdravotnictví, a dále pak národní kontaktní místa, jejichž provoz bude zajišťován smluvními nebo zřízenými subjekty:
1) Orgán pro digitální zdravotnictví (Digital Health Authority – DHA) – odpovídá za plnění povinností v oblasti primárního využívání elektronických zdravotních údajů, zejména za přístup pacientů k jejich elektronickému zdravotnímu záznamu, právo pacientů doplňovat údaje, zajištění přístupu zdravotnických pracovníků ke zdravotním údajům pacientů, dohled nad kvalitou zapisovaných údajů a spolupráci na infrastruktuře MyHealth@EU dle čl. 19 Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
2) Orgán dozoru nad trhem (Market Surveillance Authority – MSA) – vykonává dozor nad trhem se systémy elektronických zdravotnických záznamů (EHR), kontroluje jejich interoperabilitu, bezpečnost a soulad s požadavky nařízení a dohlíží na plnění povinností výrobců, dovozců a distributorů dle čl. 43 Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
3) Subjekt pro přístup ke zdravotním údajům (Health Data Access Body – HDAB) – rozhoduje o přístupech k elektronickým zdravotním údajům pro sekundární využití, vydává povolení, poskytuje anonymizované/pseudonymizované údaje a dohlíží na dodržování povinností držitelů a uživatelů údajů dle čl. 55 a násl. podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
4) Národní kontaktní místo pro sekundární využití (NCPeH2) – zajišťuje přeshraniční předávání zdravotních údajů pro veřejně prospěšné účely v oblasti sekundárního využití prostřednictvím infrastruktury HealthData@EU, včetně zajištění interoperability, bezpečného přenosu, evidence přístupů a technické podpory podle čl. 75 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
Současně novela rozšiřuje působnost stávajícího Národního kontaktního místa pro elektronické zdravotnictví (NCPeH1) pro primární využití elektronických zdravotních údajů podle čl. 23 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
Jeho pověřeným provozovatelem zůstává Kraj Vysočina, správcem Ministerstvo zdravotnictví – s rozšířenými úkoly stanovenými nařízením o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
1.1. Orgán pro digitální zdravotnictví – shrnutí posouzených variant
Podle čl. 19 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje je každý členský stát povinen určit orgán (DHA) odpovědný za plnění povinností v oblasti primárního využívání elektronických zdravotních údajů. Tento orgán může být zřízen jako samostatná instituce, nebo může být začleněn do existujícího orgánu veřejné správy, pokud je zajištěna jeho funkční kapacita a nezávislost.
V rámci přípravy novely byly vyhodnoceny tři možné varianty institucionálního řešení:
1) Ministerstvo zdravotnictví (MZ ČR)
Výhody: využití stávajících správních struktur, nižší provozní náklady, právní a institucionální stabilita.
Nevýhody: riziko kumulace rolí a střetu zájmů, nižší flexibilita rozhodování a omezené technické kapacity v rámci ústředního správního orgánu.
2) Odbor NCEZ při Ministerstvu zdravotnictví (vybraná varianta)
Výhody: kontinuita dosavadních aktivit v oblasti digitalizace, zachování existujícího know-how, odborné kompetence v oblasti práce se zdravotními daty, interoperability a architektury systémů.
Nevýhody: nutnost posílení personálních a technických kapacit a výslovného legislativního vymezení mandátu.
Zvolená varianta předpokládá, že orgánem pro digitální zdravotnictví bude Národní centrum elektronického zdravotnictví (NCEZ) jako odbor Ministerstva zdravotnictví. Otázka nezávislosti je řešena doplněním § 38 odst. 8, který ukládá Ministerstvu zdravotnictví povinnost zajistit organizační oddělení činností, je-li to nezbytné pro vyloučení střetu zájmů. Současně je nutné posílit odborné a personální kapacity NCEZ a vymezit jeho působnost tak, aby mohl plnit úkoly podle čl. 19 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
3) Samostatný nový orgán
Výhody: vysoká míra institucionální nezávislosti a oddělené postavení v rámci státní správy.
Nevýhody: vysoká finanční, organizační a administrativní náročnost na zřízení, infrastrukturu, personální zajištění i provoz.
Závěr
Na základě provedené analýzy byla zvolena varianta začlenění orgánu pro digitální zdravotnictví do struktury Ministerstva zdravotnictví prostřednictvím odboru NCEZ jako nejhospodárnější a nejefektivnější řešení. Tato varianta využívá stávající infrastrukturu, snižuje nároky na vznik nových institucí a umožňuje rychlou implementaci povinností dle Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Současně však předpokládá navýšení lidských, technických a finančních zdrojů, neboť čl. 19 odst. 3 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje ukládá členským státům povinnost zajistit dostatečné kapacity a infrastrukturu orgánu pro digitální zdravotnictví.
1.2. Národní kontaktní místo pro digitální zdravotnictví – shrnutí posouzených variant
Podle čl. 23 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje je každý členský stát povinen určit národní kontaktní místo pro digitální zdravotnictví (NCPeH1), které zajišťuje technické a organizační služby spojené s přeshraniční výměnou elektronických zdravotních údajů pro účely primárního využití. V České republice tuto funkci již plní Kraj Vysočina jako pověřený provozovatel, přičemž správcem je Ministerstvo zdravotnictví. Národní kontaktní místo pro elektronické zdravotnictví je již v ostrém provozu a přeshraničně předává např. elektronické recepty a potvrzení o výdeji léčiv.
V rámci přípravy novely byly vyhodnoceny dvě možné varianty institucionálního uspořádání:
1) Provozovatel (pověřený) Kraj Vysočina, správce Ministerstvo zdravotnictví ČR (stávající model)
Výhody: dlouhodobě fungující provozní model, existující technická infrastruktura, vysoká míra interoperability v rámci MyHealth@EU, zavedená spolupráce s evropskými kontaktními místy, hospodárné využití již existujících kapacit.
Nevýhody: omezená institucionální legitimita subjektu na regionální úrovni, nižší kapacitní rezerva pro výkon celostátní agendy, závislost na krajské infrastruktuře a potenciální riziko roztříštěnosti systému bez jasné centrální koordinace.
2) Organizační propojení NCPeH1 s orgánem pro digitální zdravotnictví
Výhody: vyšší přehlednost a jednotné řízení systému, lepší sdílení odborných kapacit, jednoznačné vymezení mandátu a koordinovaná reprezentace ČR vůči evropským strukturám.
Nevýhody: vysoká organizační a finanční náročnost, potřeba nové infrastruktury a legislativního vymezení, delší doba implementace a riziko koncentrace rozhodovacích pravomocí.
Závěr
Na základě provedené analýzy byla jako nejefektivnější a nejméně nákladná zvolena varianta pokračování stávajícího modelu, tj. provozování NCPeH1 Krajem Vysočina a správa Ministerstvem zdravotnictví ČR. Toto řešení umožňuje plynulé naplňování povinností podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, využívá již existující infrastrukturu a know-how a nevyžaduje vznik nové instituce ani rozsáhlé systémové změny.
1.3. Orgán pro dozor nad trhem – shrnutí posouzených variant
Podle čl. 43 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje je každý členský stát povinen určit orgán dozoru nad trhem (MSA) odpovědný za výkon dozoru nad systémy elektronických zdravotnických záznamů (EHR), zejména nad jejich interoperabilitou, bezpečností a plněním povinností výrobců, dovozců a distributorů.
V rámci přípravy novely byly posouzeny tři možné varianty institucionálního uspořádání:
1) Ministerstvo zdravotnictví ČR
Výhody: využití existujících správních a rozhodovacích struktur, nižší provozní náklady, institucionální autorita a přímá vazba na regulaci zdravotnického trhu.
Nevýhody: riziko přetížení ministerstva, omezené technické kapacity a nižší flexibilita při reagování na dynamický technologický vývoj.
2) Odbor NCEZ při Ministerstvu zdravotnictví (vybraná varianta)
Výhody: odborná způsobilost díky dlouhodobé zkušenosti s IT infrastrukturou ve zdravotnictví, využití stávajících personálních a technických kapacit, nižší finanční náročnost oproti zřizování nové instituce a organizační kontinuita s agendou elektronizace zdravotnictví.
Nevýhody: potřeba posílení odborných kapacit a riziko vyšší administrativní zátěže při kumulaci agend.
3) Nově vzniklý samostatný orgán
Výhody: vysoká míra institucionální nezávislosti a jednoznačné postavení v systému státní správy, minimalizace možných střetů zájmů.
Nevýhody: vysoké zřizovací a provozní náklady, potřeba budování infrastruktury a personálního zajištění, delší čas na uvedení do činnosti.
Závěr
Na základě provedené analýzy byla zvolena varianta začlenění orgánu dozoru nad trhem do struktury Národního centra elektronického zdravotnictví (NCEZ) jako součásti Ministerstva zdravotnictví. Toto řešení umožňuje centralizovaný a odborně kvalifikovaný výkon dozoru, včasnou identifikaci rizik a efektivní prosazování právních povinností podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, aniž by bylo nutné zřizovat novou instituci s vysokými finančními a organizačními náklady.
1.4. Subjekt pro přístup ke zdravotním údajům – shrnutí posouzených variant
Podle čl. 55 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje musí každý členský stát určit subjekt pro přístup ke zdravotním údajům (HDAB), který odpovídá za výkon práv a povinností v oblasti sekundárního využívání elektronických zdravotních údajů, zejména za rozhodování o přístupech, poskytování údajů v anonymizované či pseudonymizované podobě a dohled nad dodržováním pravidel držiteli a uživateli údajů.
V rámci přípravy novely byly posouzeny čtyři varianty institucionálního uspořádání:
1) Ministerstvo zdravotnictví ČR
Výhody: využití stávajících správních struktur, nižší provozní náklady a vysoká institucionální důvěryhodnost.
Nevýhody: riziko střetu zájmů a přetížení ministerstva, omezená flexibilita a administrativní zátěž při kumulaci agend.
2) Odbor NCEZ při Ministerstvu zdravotnictví (vybraná varianta)
Výhody: odborná způsobilost a dlouhodobé zkušenosti s elektronizací zdravotnictví, finanční a organizační efektivita díky využití existující infrastruktury, možnost plynulého výkonu agendy.
Nevýhody: potřeba jednoznačného vymezení kompetencí a posílení odborných kapacit; riziko koncentrace odpovědnosti v jednom organizačním útvaru.
3) Rozdělení agendy mezi více institucí (např. ÚZIS, SÚKL), se zavedením koordinační role Ministerstva zdravotnictví ČR
Výhody: využití specializované expertízy jednotlivých institucí podle typu dat.
Nevýhody: riziko fragmentace systému, nutnost složité koordinace, vyšší finanční i personální náklady.
4) Nově vzniklý samostatný orgán
Výhody: vysoká míra institucionální nezávislosti a minimalizace střetu zájmů.
Nevýhody: vysoká zřizovací i provozní náročnost, potřeba nové infrastruktury a delší čas potřebný pro uvedení do činnosti.
Závěr
Na základě provedené analýzy byla jako nejhospodárnější a nejefektivnější zvolena varianta začlenění subjektu pro přístup ke zdravotním údajům do struktury Národního centra elektronického zdravotnictví (NCEZ) jako odboru Ministerstva zdravotnictví ČR. Požadavky na funkční nezávislost jsou řešeny doplněním § 38 odst. 8, který Ministerstvu zdravotnictví ukládá povinnost organizačně oddělit činnosti, je-li to nezbytné k vyloučení střetu zájmů.
Toto řešení umožňuje využití existující infrastruktury, snižuje náklady na vznik nových struktur a umožňuje rychlou implementaci povinností podle čl. 55 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Zároveň bude nutné zajistit odpovídající lidské, technické a finanční zdroje, jak nařízení vyžaduje.
1.5. Národní kontaktní místo pro sekundární využití zdravotních údajů – shrnutí posouzených variant
Podle čl. 75 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje musí každý členský stát určit národní kontaktní místo pro sekundární využití zdravotních údajů (NCPeH2). Tento subjekt zajišťuje technické a organizační služby související s přeshraničním poskytováním elektronických zdravotních údajů pro výzkumné, inovační, regulační a další neklinké účely v rámci infrastruktury HealthData@EU.
V rámci přípravy novely byly posouzeny dvě varianty institucionálního řešení:
1) Propojení NCPeH2 se subjektem pro přístup ke zdravotním údajům (HDAB) – vybraná varianta
Výhody: centralizované řešení umožňuje jednotné řízení procesů přístupu k datům i jejich technického zpřístupnění. Využití stávající infrastruktury, kapacit a procesů HDAB zajišťuje finanční, organizační a technickou efektivitu. Současně je tím posílena konzistence a bezpečnost poskytovaných služeb na národní i evropské úrovni.
Nevýhody: soustředění rozhodovacích a technických funkcí v jednom subjektu může omezit nezávislost rozhodování a představovat riziko střetu rolí. Model vyžaduje jasné oddělení interních kompetencí, transparentní pravidla řízení a adekvátní kontrolní mechanismy.
2) Nově vzniklý samostatný orgán
Výhody: vysoká institucionální nezávislost a jednoznačné postavení v rámci státní správy, minimalizace střetu zájmů.
Nevýhody: výrazná finanční a organizační náročnost, nutnost budování nové infrastruktury, delší čas potřebný k zahájení činnosti a k dosažení plné funkčnosti.
Závěr
Na základě provedené analýzy byla jako nejhospodárnější a nejefektivnější zvolena varianta, podle níž bude funkcí NCPeH2 pověřen subjekt pro přístup ke zdravotním údajům (HDAB). Toto řešení odpovídá věcnému zaměření obou agend, zachovává jednotný rámec řízení a umožňuje plnohodnotné naplňování povinností vyplývajících z čl. 75 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje při současném využití existujících kapacit Ministerstva zdravotnictví.
K § 38 odst. 6
Navrhované ustanovení reaguje na potřebu vytvořit výslovný právní základ pro pověření jiné právnické osoby výkonem činností, které jinak náleží ministerstvu v souvislosti s plněním úkolů v oblasti elektronického zdravotnictví a zejména při výkonu povinností vyplývajících z nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Vzhledem k tomu, že se jedná o výkon státní správy, bylo zvoleno omezení na následující subjekty:
a) Česká republika prostřednictvím organizační složky státu,
b) územní samosprávný celek,
c) příspěvková organizace zřízená Českou republikou nebo územním samosprávným celkem, je-li poskytovatelem zdravotních služeb, nebo
d) právnická osoba zřízená nebo založená Českou republikou nebo územním samosprávným celkem, která není založena za účelem podnikání.
K § 38 odst. 7
Vzhledem k tomu, že nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje stanoví nezávislost příslušných orgánů a zakazuje střet zájmů, je nastavena pro Ministerstvo zdravotnictví povinnost zamezit střetu zájmů vytvořením příslušných organizačních opatření.
Nařízení předpokládá situaci, kdy činnosti jednotlivých orgánů, které mají dle nařízení vzniknout, budou zastávat jak nově vzniklé samostatné instituce, tak již existující orgány. V takovém případě je nezbytné, aby byl zajištěno, že zaměstnanci těchto stávajících orgánů s novými pravomocemi nebudou mít vedlejší zájmy, které by mohly ovlivnit jejich nestrannost, a že bude ošetřen případný střet zájmů mezi organizačními útvary subjektů, které budou plnit různé funkce v souvislosti s nařízením. Například, v případě subjektu pro přístup ke zdravotním údajům, který bude rozhodovat o přístupu k údajům pro sekundární využití, musí být odděleny funkce posuzování žádostí, přijímání a přípravy datových souborů nebo poskytování údajů v bezpečném zpracovatelském prostředí.
V souvislosti s institucionálním zajištěním úkolů vyplývajících z nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje při výkonu jednotlivých rolí, které mohou být vnitrostátně svěřeny jednomu správnímu orgánu (ministerstvu zdravotnictví), budou zavedena organizační opatření zajišťující vnitřní oddělení činností, jež by mohly vést ke střetu zájmů. V rámci Ministerstva zdravotnictví budou jednotlivé agendy, zejména standardizace, dohled nad trhem a rozhodování o přístupu ke zdravotním údajům, vykonávány oddělenými organizačními útvary s jasně vymezenými pravomocemi, nezávislým rozhodováním a odpovídajícími etickými a kontrolními mechanismy. Současně bude zajištěno, aby na tvorbě technických standardů a metodických postupů byly vhodným způsobem participovány odborné platformy, což přispěje k transparentnosti, odborné kvalitě a důvěře dotčených subjektů v procesy spojené s implementací evropského prostoru pro zdravotní údaje.
K § 38a
V následujícím je do normativního textu včleněn nový paragraf, který do právní regulace zavádí nové kompetence ministerstva zdravotnictví jako příslušného orgánu podle čl. 19 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Tím nejsou dotčena přímo aplikovatelná ustanovení nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Jedná se pouze o upřesňující právní regulaci ve vztahu k tomuto dotčenému orgánu . V následující fázi implementace nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje budou upřesňovány další kompetence ministerstva zdravotnictví podle § 38 odst. 5.
K § 38a odst. 1
Návrh vymezuje ministerstvo jako orgán pro digitální zdravotnictví pro účely primárního využití. Nařízení předpokládá, že tento orgán bude nositelem výkonu pravomocí a zajištění podmínek pro uplatňování práv fyzických osob v rámci primárního využití osobních elektronických zdravotních údajů, pro interoperabilitu a bezpečnost systémů EHR a pro vyřizování stížností a podávání zpráv na úrovni Unie.
Mechanismus stížností v oblasti primárního využití podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje nevylučuje souběžné uplatnění práv a prostředků ochrany podle obecné úpravy ochrany osobních údajů, zejména vůči Úřadu pro ochranu osobních údajů, pokud tvrzené porušení současně zasahuje do práv fyzické osoby podle GDPR. Jde o sektorový dohledový a nápravný mechanismus, který má fungovat vedle obecných prostředků ochrany, nikoli je nahrazovat.
K §38a odst. 1 písm. a)
Toto ustanovení představuje klíčové zmocnění, které umožňuje ministerstvu jakožto orgánu pro digitální zdravotnictví přijmout všechna technická, organizační a procesní opatření nezbytná k reálnému provedení práv fyzických osob podle kapitoly II a podle kapitoly III. Smyslem ustanovení je vytvořit právní základ pro systémové kroky (standardy, metodiky, procesy, koordinaci, rozhraní), bez nichž nelze prakticky zajistit práva fyzických osob vyžadovaných nařízením, např. poskytování informací o přístupech, omezování přístupu či právo odmítnout přístup pro primární využití.
K §38a odst. 1 písm. b)
Ustanovení je nezbytné k zajištění povinné interoperability při primárním využití zdravotních údajů na národní úrovni i pro napojení na přeshraniční infrastrukturu MyHealth@EU, kterou nařízení předpokládá prostřednictvím národního kontaktního místa. Je nezbytné zajistit, aby v rámci vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě v rozsahu tzv. prioritních kategorií pro primární využití dle článku 14 nařízení bylo na národní úrovni postupováno podle jednotného evropského formátu pro výměnu elektronických záznamů a aby využívání toho formátu bylo orgánem pro digitální zdravotnictví vynucováno.
K § 38a odst. c)
Ustanovení je navrhováno z důvodu potřeby zajistit výkon činností orgánu dozoru nad trhem podle kapitoly III nařízení o evropském prostoru pro zdravotníúdaje, která členským státům ukládá povinnost vytvořit a provozovat funkční dohledový mechanismus nad poskytovateli služeb a produkty využívajícími zdravotní údaje. Tento orgán je klíčovým prvkem unijního rámce, neboť provádí systematické ověřování souladu dotčených subjektů s požadavky na interoperabilitu, bezpečnost, transparentnost, odpovědnost a řádné nakládání se zdravotními údaji, a současně uplatňuje nápravná opatření v případě zjištěných porušení. Zajištění těchto činností je nezbytné pro jednotné a účinné uplatňování pravidel evropského prostoru pro zdravotní údaje, pro ochranu práv subjektů údajů a pro prevenci zneužití zdravotních informací.
K §38a odst. 1 písm. d):
Nařízení výslovně ukládá orgánům pro digitální zdravotnictví vypracovat jednou za dva roky zprávu o činnosti, která má strukturu dohodnutou na úrovni Unie a obsahuje minimální okruh informací (o přijatých opatřeních, o přístupu fyzických osob k údajům, o vyřizování žádostí a o napojení poskytovatelů na MyHealth@EU, atd.)
K §38a odst. 1 písm. e):
Ustanovení zakotvuje centrální koordinační roli ministerstva při provádění povinností stanovených nařízením o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Ustanovení proto výslovně opravňuje ministerstvo organizovat a koordinovat činnost těchto subjektů, a to subjektů ve smyslu orgánu dozoru nad trhema národního kontaktního místa pro digitální zdravotnictví, aby povinnosti dopadající na poskytovatele a další aktéry byly prováděny jednotně. Současně ustanovení umožňuje spolupráci ministerstva s dalšími orgány veřejné správy, jejichž působnost se dotýká interoperabilních standardů, kybernetické a informační bezpečnosti a infrastruktury eGovernmentu. Tato součinnost je nezbytná pro zajištění interoperability, přenositelnosti a bezpečné výměny zdravotních údajů v národním prostředí i pro účely jejich přeshraničního předávání a zpřístupňování.
K §38a odst. 1 písm. f)
Ustanovení zakotvuje nezbytný právní základ pro meziinstitucionální spolupráci orgánu pro digitální zdravotnictví jak na vnitrostátní úrovni (s Úřadem pro ochranu osobních údajů), tak na úrovni Unie (s orgány a institucemi EU). Smyslem je zajistit efektivní provádění nařízení v situacích, kdy výkon působnosti UOOU věcně zasahuje do dozorové kompetence orgánu pro digitální zdravotnictví nebo pokud se vyžaduje koordinace s unijními strukturami (zejména v přeshraničních agendách či centrální infrastruktury MyHealth@EU).
K §38a odst. 2
Ustanovení zavádí proces pro přijímání a vyřizování stížností podle nařízení, včetně mechanismu postoupení stížnosti Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) v případech, kdy se stížnost týká práv fyzických osob podle článků 3 a čl. 5 až 10 nařízení.
Ustanovení vymezuje působnost ministerstva v oblasti přijímání, vyřizování a koordinace stížností podle čl. 21 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Cílem je zajistit, aby vnitrostátní právní rámec odpovídal požadavkům unijní úpravy a aby existoval jasně určený orgán odpovědný za výkon těchto činností. Ministerstvo je oprávněno přijímat stížnosti podané subjekty údajů, posuzovat je a v případech stanovených nařízením je předávat Úřadu pro ochranu osobních údajů jako příslušnému dozorovému orgánu. Současně je povinno informovat stěžovatele o výsledku vyřízení stížnosti a spolupracovat s dalšími orgány při řešení stížností týkajících se přeshraniční výměny elektronických zdravotních údajů, což je nezbytné pro zajištění jednotného a koordinovaného postupu v rámci Evropské unie.
Ustanovení rovněž ukládá ministerstvu povinnost zveřejnit na svých internetových stránkách příslušné formuláře, aby byla zajištěna dostupnost, srozumitelnost a jednotnost procesu podávání stížností. Tato úprava posiluje právní jistotu subjektů údajů, zajišťuje transparentní výkon veřejné správy a umožňuje efektivní naplnění povinností vyplývajících z nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
K §38a odst. 3
Ustanovení zakotvuje odpovědnost ministerstva zajistit připojení všech poskytovatelů zdravotních služeb, včetně lékáren, k NKM tak, aby byla zajištěna vzájemná oboustranná výměna elektronických zdravotních údajů (v rozsahu prioritních kategorií – pacientský souhrn, elektronické lékařské předpisy, elektronická potvrzení o výdeji léků, lékařské snímky a doprovodné zprávy k nim, výsledky lékařských nebo laboratorních testů a propouštěcích zpráv). Ustanovení zavádí požadavky nařízení na fungování přeshraniční infrastruktury MyHealth@EU a aby práva fyzických osob podle nařízení nebyla pouze formální, ale reálně vykonatelná v situacích přeshraniční zdravotní péče (typicky při cestách, pobytu či změně bydliště v jiném členském státě). Nařízení výslovně počítá s tím, že účast členských států v MyHealth@EU je povinná a že členské státy mají dodržovat technické specifikace a propojit s MyHealth@EU poskytovatele zdravotní péče, včetně lékáren, právě proto, aby fyzické osoby mohly vykonávat svá práva bez ohledu na to, ve kterém členském státě se nacházejí. Nařízení stanoví, že členské státy zajistí připojení všech poskytovatelů zdravotní péče ke svým NKM a že připojení poskytovatelé musí být schopni obousměrné výměny s NKM v rozsahu prioritních kategorií EHR. Navrhované ustanovení tuto povinnost převádí na vnitrostátní úroveň určením odpovědného orgánu a jasným vymezením cílového stavu připojení.
Napojení poskytovatelů na národní kontaktní místo přitom neznamená, že všichni budou od počátku v témže rozsahu vyměňovat veškeré kategorie dokumentace. Rozsah povinných prioritních kategorií elektronických zdravotních záznamů se bude odvíjet od přímo použitelného práva Evropské unie, od návazné standardizace a od reálné provozní připravenosti informačních systémů jednotlivých poskytovatelů.
Z hlediska provozního modelu je přitom třeba rozlišovat mezi povinností poskytovatele být k Národnímu kontaktnímu místu připojen a technickým způsobem naplnění této povinnosti. Návrh právní úpravy nevylučuje, aby bylo připojení zajištěno i zprostředkovaně prostřednictvím Registrované výměnné sítě nebo jiné kompatibilní integrační vrstvy, pokud takové řešení splňuje požadavky tohoto zákona, standardů elektronického zdravotnictví a pravidel provozu Národního kontaktního místa.
K § 40
V novele zákona se upravují přestupky, a to jednak s cílem preventivním, jehož účelem je předcházení porušování právních povinností (důsledkem „porušení“ při naplnění skutkové podstaty přestupku je pro adresáta normy trest; jde tedy o „odstrašující“ působení na případný subjekt trestání) a jednak represivním (v případě porušení právní povinnosti, tj. naplnění skutkové podstaty přestupku, přijde trest).
Vymezení skutkových podstat přestupků sleduje porušení jednání (porušení právních povinností) uloženého zákonem se závažnými důsledky. Za tato porušení, tj. naplnění skutkových podstat přestupků, jsou výše pokut stanoveny v rozmezí (je stanovena nejvyšší možná výše) tak, aby při rozhodování o jejich uložení byl dostatečný prostor pro zvážení závažnosti porušení právní povinnosti (dopad na jiné subjekty, porušení práv jiných subjektů, první nebo opakované protiprávní jednání apod.).
Ustanovení upravují skutkové podstaty přestupků spočívající v jednání v rozporu s povinnostmi stanovenými zákonem. Rovněž se vymezují sankce za vymezené protiprávní jednání, a to pokuty. Za spáchání přestupku se ukládá správní trest ve formě peněžního postihu, jehož výše je odvozena od závažnosti přestupku. Každá z uvedených částek je však maximálním finančním postihem, který lze za spáchání daného přestupku udělit, není tedy možné udělit částku vyšší. Při projednávání přestupku bude záležet na příslušném správním orgánu, jakou částku udělí. Vždy by však měl být udělen takový finanční postih, který je relevantní k závažnosti spáchaného přestupku.
Jsou stanoveny skutkové podstaty přestupků, jejichž pachatelem může být zapisující osoba, oprávněná osoba nebo poskytovatel zdravotních služeb. Tyto skutkové podstaty představují porušení povinností těchto subjektů podle zákona.
Výše sankcí je odstupňována podle závažnosti skutkové podstaty přestupků. Při projednávání přestupku bude na uvážení příslušného správního orgánu (v tomto případě Ministerstvu zdravotnictví) jakou výši pokuty zvolí. Vždy by však měl být udělen takový finanční postih, který je relevantní k závažnosti spáchaného přestupku.
Při stanovení výše sankcí bylo přiměřeně použito porovnání se srovnatelnými přestupky vymezenými v účinném znění zákona o elektronizaci zdravotnictví. Úpravy skutkových podstat přestupků reflektují nejen nově zařazenou právní úpravu v oblasti elektronického zdravotnictví, ale současně reagují na potřebu zvýšené ochrany zvláštní kategorie osobních údajů, které jsou vedeny a zpřístupňovány v rámci sdíleného zdravotního záznamu. Sdílený zdravotní záznam obsahuje vysoce citlivé informace o zdravotním stavu pacienta, jejichž neoprávněné zpřístupnění, zpracování nebo zneužití může mít závažné dopady na soukromí a práva subjektu údajů. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby právní úprava obsahovala odpovídající sankční mechanismy, které zajistí vymahatelnost povinností stanovených poskytovatelům zdravotních služeb, dalším oprávněným subjektům i osobám, které s těmito údaji nakládají. Zavedení či zpřesnění přestupkových skutkových podstat tak představuje proporcionální a nezbytný nástroj ochrany datového prostředí sdíleného zdravotního záznamu a současně podporuje důvěru pacientů v elektronické zdravotnictví jako celek.
Ve vazbě na přechodná ustanovení budou sankce uplatněny pouze v případech, kdy bude povinnost, jejíhož porušení se přestupek dotýká, účinnou.
K přechodnému ustanovení
Přechodné ustanovení stanoví, že ministerstvo zřídí informační systémy veřejné správy určené pro sekundární využití podle § 38b odst. 1 písm. b) ke dni 26. března 2029. Tato lhůta je nastavena v přímé návaznosti na účinnost pravidel pro sekundární využívání elektronických zdravotních údajů podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Pro sekundární využívání zdravotních dat tj. jejich využití pro účely výzkumu, inovací, veřejného zdraví, tvorby politik či regulační aktivity stanoví nařízení jako okamžik, kdy se většina pravidel začne uplatňovat 26. března 2029. V témže roce začnou podle nařízení platit klíčové povinnosti členských států, včetně vytvoření datových přístupových struktur a jejich integrace do unijní infrastruktury. Stanovení stejného data pro vznik odpovídající národní infrastruktury je nezbytné k zajištění plné slučitelnosti národních systémů s evropským režimem, právní jistoty pro držitele i uživatele dat a zamezení situaci, kdy by Česká republika nebyla schopna dostát svým povinnostem podle přímo použitelného předpisu EU.
K účinnosti:
Postupný náběh účinnosti nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje je rozvržen do několika let a počítá nejen s technickou, ale i institucionální přípravou členských států. Nařízení vstupuje v platnost 26. března 2025, po němž následuje přechodná fáze, v jejímž průběhu Evropská komise připraví prováděcí akty a detailní pravidla. Zásadní milník nastává 26. března 2029, kdy se zpřístupní první prioritní kategorie elektronických zdravotních údajů pro primární použití a kdy zároveň začnou být použitelná pravidla pro sekundární využití většiny elektronických zdravotních údajů. Současně je však nezbytné, aby členské státy zajistily odpovídající institucionální rámec: nejpozději do 26. března 2027 musí být zřízeny a zákonem určeny příslušné orgány, které budou odpovědné za výkon kompetencí v oblasti správy, dozoru a koordinace v rámci evropského prostoru pro zdravotní údaje. Tato potřeba souvisí zejména s požadavkem na přijetí klíčových prováděcích aktů do března 2027, které mají vymezit operativní fungování systému a předpokládají existenci národních orgánů schopných plnit role v oblasti dohledu, schvalování přístupů k datům či spolupráce v rámci unijních struktur, jako jsou MyHealth@EU a HealthData@EU. Tímto se institucionální příprava stává jedním z nejpodstatnějších kroků během prvních dvou let implementace, protože bez plně funkčních národních autorit nebude možné zajistit efektivní, bezpečné a interoperabilní fungování celého evropského prostoru pro zdravotní údaje.
Ustanovení o účinnosti je navrženo návazně na implementaci jednotlivých ustanovení nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje ve vazbě na jejich účinnost stanovenou v jeho článku 105 a dále návazně na novelizaci ostatních ustanovení zákona o elektronizaci zdravotnictví. V tomto druhém případě se jedná o dvě skupiny ustanovení. V první skupině jde o ustanovení, která předpokládají účinnost s účinností zákona (např. registrované výměnné sítě, rozsah údajů vedených ve sdíleném zdravotním záznamu). V druhé skupině se jedná o eŽádanku jejíž účinnost a povinné zavedení je navrhováno ve vazbě na zavedení povinného vedení zdravotnické dokumentace a vytvoření zcela nové komponenty – elektronického záznamu o těhotenství.
V případě eŽádanky je její povinné vedení rozvrženo do 2 časových období:
· od 1. července 2027 – povinné vedení elektronických žádanek s výjimkou žádanek na laboratorní vyšetření,
· od 1. ledna 2028 -povinné vedení všech žádanek v elektronické podobě.
Stupňovité zavedení povinného vedení eŽádanek je navrženo s ohledem na technickou a organizační připravenost centrálních systémů, poskytovatelů zdravotních služeb i laboratorních pracovišť. Od 1. července 2027 se povinnost vztahuje na všechny žádanky kromě laboratorních, aby byl vytvořen časový prostor pro dokončení úprav centrálního řešení, laboratorních informačních systémů a jejich napojení na potřebné datové standardy. K 1. lednu 2028 pak bude elektronická forma vyžadována pro všechny žádanky, což zajistí plnou elektronizaci procesu, zvýšení efektivity, snížení administrativní zátěže a sjednocení způsobu předávání údajů napříč zdravotním systémem.
Ustanovení upravující předávání údajů do Národního registru hrazených zdravotních služeb a determinant zdraví ze strany MPSV a ČSSZ se navrhuje uvést v účinnost s odloženým termínem. Důvodem je skutečnost, že implementace nových povinností vyžaduje koordinovanou přípravu na straně správců informačních systémů i Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), který registr spravuje. Odložená účinnost je vzhledem k již probíhající spolupráci a předběžné přípravě nastavena na 1. července 2027.Navrhovaná účinnost právní úpravy zavádějící elektronický záznam o těhotenství k 1. lednu 2031 je stanovena s ohledem na nutnost vytvořit odpovídající technické, bezpečnostní a organizační podmínky pro jeho zavedení. Elektronický záznam představuje novou kategorii zdravotnické dokumentace, která vyžaduje sjednocení datových standardů, zajištění interoperability v rámci národních i evropských systémů a implementaci vysoké úrovně kybernetické bezpečnosti. Zároveň je nezbytné umožnit poskytovatelům zdravotních služeb dostatečný časový prostor pro úpravu jejich informačních systémů, proškolení personálu a postupné pilotní ověření funkcionalit. Odklad účinnosti do roku 2031 tak předchází nadměrnému administrativnímu zatížení, minimalizuje riziko nesouladu s evropskými požadavky a podporuje zavedení této nové agendy způsobem, který zajistí její spolehlivý a bezpečný provoz.
Novela zákona o léčivech
Navrhovaná právní úprava v rámci zákona o léčivech je nezbytná k zajištění kvalitního, úplného a aktuálního výkonu správy NZIS a plnění jeho účelu ve smyslu ustanovení § 70 odst. 1 a § 73 odst. 1 zákona o zdravotních službách. ÚZIS ČR jako správce NZIS odpovídá za správnost, úplnost, konzistenci a vzájemnou provázanost údajů v něm vedených. Údaje z informačního systému eRecept představují klíčový datový zdroj pro validaci a kontrolu údajů zejména v Národním registru hrazených zdravotních služeb a v dalších součástech NZIS.
ÚZIS ČR podle účinné právní úpravy může disponovat pouze anonymizovanými údaji ze systému eRecept a výrazně časově zpožděnými daty o hrazených léčivých přípravcích z Národního registru hrazených zdravotních služeb, což neumožňuje plnit zákonné povinnosti správce NZIS podle § 70 zákona o zdravotních službách v plné šíři se zohledněním preskripce hrazených i nehrazených léčivých přípravků i jejich výdeje v reálném čase. Pro řádný, a pokud možno celistvý a úplný, výkon správy NZIS je nezbytné, aby ÚZIS ČR měl k dispozici identifikovatelné údaje z eReceptu v reálném čase, a to z těchto důvodů:
· Validace a kontrola kvality dat: Ověřování správnosti, úplnosti a konzistence údajů napříč zdravotnickými registry vyžaduje jednoznačné identifikátory pacienta, poskytovatele a zdravotnického pracovníka, které anonymizovaná či pseudonymizovaná data neobsahují.
· Zajištění interoperability zdravotnických registrů: Propojení údajů o preskripci a výdeji léčiv s údaji o poskytnutých zdravotních službách je možné pouze při využití identifikovatelných údajů, které umožňují vytvořit jednotné datové prostředí pro analytické, statistické a kontrolní účely.
· Operativní monitoring zdravotního systému: Dispozice s údaji dostupnými v reálném čase je nezbytný mimo jiné pro sledování dostupnosti léčiv, identifikaci bezpečnostních signálů a průběžnou kontrolu vykazování zdravotních služeb.
· Plnění zákonných povinností správce NZIS: ÚZIS ČR musí zajistit kvalitu a správnost dat vedených v NZIS, což není možné při práci s anonymizovanými či pseudonymizovanými údaji, které neumožňují validaci na úrovni jednotlivých záznamů.
K § 81 odst. 3 písm. k)
Ustanovení výslovně upravuje přístup ÚZIS ČR k elektronickým receptům, záznamům o výdeji podle § 81g odst. 5 a elektronickým záznamům podle § 81g odst. 6, a to za účelem plnění úkolů stanovených v § 70 zákona o zdravotních službách. Tato úprava je nezbytná pro zajištění úplnosti, správnosti a provázanosti údajů v NZIS, zejména v oblasti sledování poskytování zdravotních služeb, spotřeby léčivých přípravků, kvality a bezpečnosti péče a pro tvorbu zdravotnických statistik.
Přístup k těmto údajům umožňuje ÚZIS ČR provádět validaci a kontrolu dat napříč zdravotnickými registry, identifikovat nesrovnalosti mezi preskripcí a výdejem léčiv, sledovat dostupnost léčivých přípravků a vyhodnocovat jejich využívání v jednotlivých segmentech zdravotní péče. Díky této datové vazbě bude možné plnit zákonné úkoly v oblasti analytické, kontrolní a statistické činnosti, které jsou nezbytné pro efektivní řízení zdravotního systému a tvorbu veřejných politik.
Anonymizovaná nebo pseudonymizovaná data nejsou způsobilá uvedené účely naplnit, neboť:
· neumožňují propojení údajů o preskripci a výdeji s údaji o poskytnutých zdravotních službách,
· neumožňují validaci na úrovni jednotlivých pacientů, poskytovatelů a zdravotnických pracovníků,
· neumožňují sledovat kvalitu a bezpečnost péče v kontextu konkrétních klinických situací.
Doplnění údajů z eReceptu přímo podporuje účely vedení národních zdravotnických registrů podle § 73 odst. 1 zákona o zdravotních službách, zejména:
· získávání údajů o poskytování zdravotních služeb,
· sledování kvality, dostupnosti a bezpečnosti zdravotních služeb,
· tvorbu zdravotnických statistik,
· provádění kontrolních a analytických činností,
· zajištění informací pro řízení zdravotnictví a veřejné zdravotní politiky.
Propojení údajů z eReceptu s údaji NZIS umožní:
· ověřovat kvalitu, úplnost a správnost údajů vedených v jednotlivých zdravotnických registrech,
· zvyšovat provázanost dat napříč NZIS,
· vytvářet přesné a aktuální národní zdravotnické statistiky,
· provádět kontrolní a auditní činnost vyžadovanou zákonem o zdravotních službách,
· poskytovat podklady pro efektivní řízení zdravotního systému.
Zpracování údajů bude probíhat v rámci infrastruktury NZIS, která splňuje nejvyšší technické, organizační a bezpečnostní standardy, včetně šifrování dat, řízení přístupových práv, vedení auditních záznamů, oddělení identifikačních a zdravotních údajů a pravidelných bezpečnostních auditů.
Ustanovení zároveň zajišťuje, že přístup ÚZIS ČR probíhá výhradně za účelem plnění zákonem stanovených úkolů a v rámci přísného režimu ochrany osobních údajů a kybernetické bezpečnosti. Tím se posiluje transparentnost, právní jistota a efektivní fungování Národního zdravotnického informačního systému, aniž by docházelo k rozšiřování přístupu nad nezbytný rozsah.
K § 81 odst. 3
Předmětný paragraf zavádí do právní regulace přístup ÚZIS ČR automatizovaně prostřednictvím přístupových certifikátů vydávaných podle zákona o elektronizaci zdravotnictví. Stávající přístup ÚZIS ČR prostřednictvím JIP/KAAS není technicky ani funkčně způsobilý pro institucionální a systémovou komunikaci mezi informačními systémy veřejné správy. Přístup ÚZIS ČR musí být odlišný od přístupu ostatních orgánů veřejné moci, neboť ÚZIS vykonává správu celostátního informačního systému a jeho činnost vyžaduje specifické bezpečnostní, organizační a provozní parametry. Certifikátový model představuje jediné technicky kompatibilní, bezpečné a dlouhodobě udržitelné řešení odpovídající architektuře elektronizace zdravotnictví, systému eReceptu i NZIS.
Z bezpečnostního hlediska certifikáty umožňují vzájemnou kryptografickou autentizaci systémů, která je nezbytná pro ochranu zvláštní kategorie osobních údajů, zejména údajů o zdravotním stavu. Komunikace mezi eReceptem a NZIS probíhá v režimu end‑to‑end šifrování, které je možné pouze při použití certifikátů. Certifikátový model dále umožňuje přesné řízení přístupových práv na úrovni systémů, nikoli jednotlivých fyzických osob, a zajišťuje plnou auditovatelnost a dohledatelnost všech systémových operací.
Z organizačního hlediska ÚZIS ČR jako správce NZIS potřebuje institucionální přístup, který není vázán na konkrétní fyzické osoby, není omezen pracovní dobou a umožňuje nepřetržitý provoz. Přístup musí být plně automatizovaný, aby bylo možné provádět validace, kontroly a další datové operace v reálném čase, jak vyžaduje zákonná role správce NZIS.
Z provozního hlediska NZIS zpracovává rozsáhlé objemy dat, které nelze přenášet prostřednictvím uživatelských rozhraní určených pro individuální přístup fyzických osob. Provoz NZIS vyžaduje pravidelné dávkové i on‑line přenosy dat, které musí být plně automatizované a systémově řízené. Certifikátový přístup umožňuje stabilní, robustní a škálovatelnou komunikaci mezi systémy a je plně kompatibilní s autentizačním rámcem resortu.
Z uvedených důvodů je certifikátový model jediným řešením, které odpovídá systémovému rozvoji elektronizace zdravotnictví a bezpečnostním, organizačním a provozním požadavkům na správu NZIS a současně zajišťuje ochranu zvláštní kategorie osobních údajů.
Novela zákona o zdravotních službách
K § 53
Navrhované ustanovení zahrnuje do zdravotnické dokumentace elektronické zdravotní záznamy a eŽádanku podle zákona o elektronizaci zdravotnictví.
Pojem „elektronický zdravotní záznam“ je definován novelou zákona o elektronizaci zdravotnictví v § 2 a jeho rozsah je stanoven v § 4 odst. 3 téhož zákona.
Navržené vymezení současně zpřesňuje vztah mezi zdravotnickou dokumentací podle zákona o zdravotních službách a elektronickými zdravotními záznamy podle zákona o elektronizaci zdravotnictví a Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Zdravotnická dokumentace zůstává základní intramurální dokumentací poskytovatele, zatímco elektronické zdravotní záznamy představují její standardizovaně vymezené elektronické části nebo odvozené výstupy určené pro zákonem předvídané zpřístupnění a předávání v extramurální rovině.
Je proto třeba odlišovat samotné vedení zdravotnické dokumentace jako právní a klinickou povinnost poskytovatele od vedení vybraných elektronických zdravotních záznamů v evropském formátu pro výměnu. Elektronický zdravotní záznam ve smyslu zákona o elektronizaci zdravotnictví a nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje nepokrývá automaticky celý obsah zdravotnické dokumentace, ale ty její elektronické části nebo odvozené výstupy, které mají být strukturovaně zpřístupňovány, předávány nebo vyměňovány v rozsahu stanoveném zákonem, standardy elektronického zdravotnictví a přímo použitelným právem Evropské unie.
Cílem této úpravy je zajistit terminologickou jednotnost mezi zákonem o zdravotních službách a zákonem o elektronizaci zdravotnictví, který komplexně upravuje oblast vedení, sdílení a struktury elektronických zdravotních záznamů. Jednotné vymezení pojmu je nezbytné pro právní jistotu pacientů, poskytovatelů zdravotních služeb a dalších subjektů, které s elektronickými zdravotními záznamy nakládají.
K § 55
Tento paragraf je vkládán ve trojí podobě. První znění je s účinností od 1. července 2027, druhé pak s účinností od 1. ledna 2028 a konečné třetí, které nabyde účinnosti od 1. ledna 2029. Důvodem je vazba na postupně se rozšiřující rozsah povinného vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě.
Znění účinné k 1. červenci 2027 reflektuje povinné vedení eŽádanky v elektronické podobě, s výjimkou eŽádanek na laboratorní vyšetření, jejichž vystavení v elektronické podobě není povinným; tato výjimka přestává platit od 1. ledna 2028.
Laboratorní eŽádanka představuje jeden z hlavních typů elektronických zdravotních dokumentů, jehož funkční a bezpečné využívání je závislé na existenci plně interoperabilního prostředí elektronického zdravotnictví, zejména na možnosti jejího řádného ukládání, sdílení a zpřístupňování jako součásti elektronické zdravotnické dokumentace. Povinné zavedení elektronické formy před vybudováním technických a procesních předpokladů by bylo neproveditelné nebo by mohlo vést k nejednotným postupům poskytovatelů a ke zvýšené chybovosti.
Oddálení povinnosti na období po zavedení povinného vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě zajišťuje, že budou splněny základní infrastrukturní podmínky, zejména existence standardizovaného datového rozhraní, bezpečných mechanismů pro přenos a ukládání údajů a provázání s dočasným úložištěm služeb výměnné sítě. Tím je dosaženo plné technické funkčnosti eŽádanek v rámci celého ekosystému elektronického zdravotnictví.
Zvolený postup rovněž umožňuje poskytovatelům zdravotních služeb a laboratorním pracovištím přizpůsobit své informační systémy požadavkům příslušných standardů, čímž se předchází neúměrným administrativním a finančním dopadům. Povinnost je tak zaváděna v návaznosti na reálnou provozní připravenost systému, nikoli izolovaně a předčasně.
Tento legislativní přístup také zajišťuje právní jistotu tím, že eŽádanka bude od okamžiku povinného použití jednoznačně definovanou a plně integrovanou součástí elektronické zdravotnické dokumentace, na kterou dopadají jednotná pravidla vedení, uchovávání, ochrany a sdílení podle zákona o elektronizaci zdravotnictví.
Navrhované znění § 55 s účinností od 1. ledna 2029 stanoví jednotný rámec pro vedení zdravotnické dokumentace v návaznosti na postupující elektronizaci zdravotnictví a na povinnosti vyplývající ze zákona o elektronizaci zdravotnictví.
Odstavec 1 stanoví základní princip, že zdravotnická dokumentace má být vedena povinně v elektronické podobě, s možností vedení v listinné podobě pouze v zákonem definovaných případech. Tím se vytváří legislativní rámec pro přechod poskytovatelů zdravotních služeb na elektronické vedení dokumentace a zajišťuje se jednotný přístup v celém systému.
Povinné elektronické vedení zdravotnické dokumentace nemění skutečnost, že zdravotnická dokumentace je i nadále dokumentací poskytovatele vedenou k pacientovi v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Elektronizace mění především formu, strukturu, způsob zpřístupnění a předávání, nikoli odpovědnost poskytovatele za řádnost, úplnost, průkaznost a uchování dokumentace.
Povinné elektronické vedení zdravotnické dokumentace proto neznamená povinnost, aby celý obsah zdravotnické dokumentace byl průběžně centralizován nebo automaticky zpřístupňován mimo poskytovatele. Jádrem navrhované úpravy je elektronizace vedení dokumentace u poskytovatele, teprve na ni navazuje standardizované zpřístupnění nebo předání vybraných údajů a dokumentů jiným oprávněným subjektům v případech stanovených zákonem.
Povinnost vést zdravotnickou dokumentaci v elektronické podobě je třeba chápat jako povinnost, aby rozhodné klinické a provozní záznamy vznikaly, byly uchovávány a dále zpracovávány v prostředí umožňujícím průkazné zachycení jejich obsahu, autora, času pořízení a následných změn. Nejde tedy pouze o nahrazení listiny elektronickým souborem, ale o vytvoření takového způsobu vedení dokumentace, který zachová její důkazní hodnotu, dohledatelnost a použitelnost při poskytování zdravotních služeb, kontrole i ochraně práv pacienta a poskytovatele. Zároveň je nutno zdůraznit, že zavedení povinnosti vést zdravotnickou dokumentaci v elektronické podobě se týká prospektivního vedení dokumentace, nikoliv povinného převodu dokumentace již existující do elektronické podoby.
Odstavec 2 reflektuje na nutnost vedení zdravotnické dokumentace v listinné podobě, jde-li o vedení utajeného porodu podle § 37 zákona.
Odstavec 3 demonstrativně vymezuje závažné technické důvody, které odůvodňují vedení zdravotnické dokumentace v listinné podobě, tedy výpadek elektrické energie, nefunkčnost internetového připojení nebo nefunkčnost informačního systému, v němž je dokumentace vedena. Tyto situace objektivně znemožňují vedení dokumentace v elektronickém prostředí. Úprava současně zabraňuje svévolnému využívání listinné formy.
Odstavec 4 ukládá poskytovateli zdravotních služeb povinnost do zdravotnické dokumentace vedené v listinné podobě uvést transparentně důvod, proč nebylo možné vedení elektronické dokumentace, a dále povinnost převést tento záznam do elektronické podoby, jakmile pominou překážky podle odstavce 2. Tento mechanismus zajišťuje zpětnou integraci záznamů do elektronické dokumentace a udržuje její úplnost, aktuálnost a správnost. Současně posiluje transparentnost postupu poskytovatele a umožňuje následnou kontrolu jeho jednání.
Uvedená výjimka nezpochybňuje základní pravidlo elektronického vedení zdravotnické dokumentace, ale zohledňuje provozní realitu poskytování zdravotních služeb, včetně situací, kdy je z důvodu závažné technické překážky nezbytné údaje nejprve zachytit náhradním způsobem a následně je průkazně převést do elektronické podoby. Prováděcí právní předpis může v tomto směru stanovit podrobnosti tak, aby byla zachována návaznost zdravotnické dokumentace, dohledatelnost změn a odlišení prvotního zápisu od následného elektronického přepisu.
Současně platí, že náhradní listinný záznam pořízený z důvodu závažné technické překážky nemá představovat autonomní a dlouhodobě oddělenou část dokumentace. Jeho následné převedení do elektronické podoby musí zajistit věcnou i časovou návaznost na ostatní záznamy, včetně možnosti rozlišit prvotní zachycení údaje od následného autorizovaného přepisu nebo doplnění. Jen tak lze zachovat úplnost zdravotnické dokumentace a věrohodnost údajů v ní obsažených.
Takto nastavený model je současně provozně udržitelnější. Umožňuje elektronizovat klinické procesy uvnitř jednotlivých poskytovatelů bez nutnosti, aby byl předem centralizovaně řešen celý objem jejich zdravotnické dokumentace, a současně vytváří předpoklad pro bezpečnou extramurální výměnu tam, kde je to pro kontinuitu péče skutečně potřebné.
Provedení poslední věty odstavce 4 vyžaduje vydání prováděcího právního předpisu, kterým bude novela vyhlášky o zdravotnické dokumentaci. Tato vyhláška stanoví konkrétní postup pro převedení zdravotnické dokumentace z listinné do elektronické podoby, a to v návaznosti na standard elektronického zdravotnictví vydávaný Ministerstvem zdravotnictví podle § 38 odst. 2 písm. c) zákona o elektronizaci zdravotnictví. Uvedený standard bude současně vycházet z prováděcích aktů Evropské unie přijatých podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje (EHDS), zejména z aktů stanovujících evropský formát pro výměnu elektronických zdravotních záznamů (European Electronic Health Record Exchange Format – EEHRxF). Cílem je zajistit, aby převod listinné dokumentace do elektronické podoby probíhal jednotným, interoperabilním a bezpečným způsobem, který je plně kompatibilní s evropskými požadavky na strukturu, obsah a formát elektronických zdravotních záznamů a umožňuje jejich budoucí využití v rámci infrastruktury HealthData@EU.
V odst. 5 je dáno na jisto, že zdravotnická dokumentace musí být vedena a zpracovávána průkazně, pravdivě, srozumitelně a čitelně a v souladu s požadavky stanovenými zákonem o zdravotních službách a jinými právními předpisy (např. i zákonem o elektronizaci zdravotnictví).
K § 55e
Navrhované ustanovení upravuje rozsah práv pacienta při primárním využívání jeho elektronického zdravotního záznamu v návaznosti na Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, a to bezúplatně. Cílem je vytvořit ucelený systém právních záruk, které zajistí, že pacient bude mít nad elektronickými zdravotními údaji plnou kontrolu a bude moci aktivně rozhodovat o jejich využívání v rámci zdravotní péče i mimo ni.
Vzhledem k tomu, že se jedná o práva pacienta specificky zaměřená na elektronický zdravotní záznam (vizte jeho definici v § 2 odst. 7 zákona o elektronizaci zdravotnictví) , je zvoleno jejich vložení samostatným § 55e v rámci právní úpravy vedení zdravotnické dokumentace.
Ustanovení stanoví několik práv vycházejících přímo z nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, která posilují autonomii pacienta a jeho aktivní účast na zdravotní péči:
· Právo zadávat informace do svého zdravotního záznamu umožňuje pacientovi doplnit vlastní údaje, avšak bez zásahu do údajů zapsaných zdravotnickými pracovníky. Jde o důležitý prvek participace pacienta na vedení jeho dokumentace a současně omezující opatření bránící zkreslení odborných údajů.
· Právo žádat o opravu údajů dává pacientovi prostředek, jak dosáhnout nápravy případných chyb, nepřesností nebo neaktuálních informací.
· Práva umožnit přístup nebo požadovat předání údajů zvolenému poskytovateli, zdravotní pojišťovně nebo České správě sociálního zabezpečení posilují plynulost zdravotní péče, odstraňují administrativní překážky a pacientovi dávají možnost plně kontrolovat tok svých dat.
· Právo omezit přístup k údajům zajišťuje pacientovi možnost rozhodnout o rozsahu dat, která budou jednotlivým poskytovatelům dostupná. Tím se současně naplňuje zásada minimalizace údajů a posiluje ochrana soukromí.
Nedochází toliko k prostému opisu práv pacienta z článků 3, 5 až 9 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, nýbrž pouze k zakotvení těch práv, které doposud nemají svůj odraz v úpravě zákona o zdravotních službách. Ostatně proto není v katalogu těchto práv výslovně reflektován článek 3 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, Jelikož ten má svůj odraz na jiných místech zákona o zdravotních službách, a sice v jeho § 66 odst. 4 (elektronický zdravotní záznam je součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi, k tomu srov. § 53 odst. 1 zákona ve znění navrhovaném od 26. 3 2029). Prostřednictvím služeb přístupu bude možné realizovat i stažení souborů.
Uvedená práva jsou nezbytným předpokladem pro fungování evropského prostoru pro zdravotní údaje a odpovídají požadavku, aby pacient měl nad zpracováním svých dat maximální možnou kontrolu. Technické řešení služeb elektronického zdravotnictví bude muset umožnit výkon práv podle čl. 7 nařízení způsobem odpovídajícím požadavku na jejich okamžitý výkon.
Práva podle § 55e odst. 1 zahrnují zejména zadávání informací do elektronického zdravotního záznamu, žádost o opravu údajů, umožnění přístupu zvolenému poskytovateli zdravotních služeb, předání elektronického zdravotního záznamu jiné osobě a omezení přístupu ke svému elektronickému zdravotnímu záznamu zdravotním údajům. Jde o specifická práva vykonávaná prostřednictvím informačních systémů elektronického zdravotnictví, jejichž výkon se může bezprostředně promítnout do dostupnosti a předávání údajů o zdravotním stavu pacienta. Z právní úpravy proto musí být jednoznačně zjistitelné, kdo je oprávněn tato práva vykonávat a za jakých podmínek může právo vykonávat také samotný pacient.
Navrhované ustanovení konkrétně navazuje na § 31 odst. 5 zákona o zdravotních službách. Podle tohoto ustanovení náleží u nezletilého pacienta nebo pacienta s ustanoveným zástupcem právo na informace o zdravotním stavu a právo klást otázky osobám uvedeným v § 28 odst. 3 písm. e) bodech 1 a 2 a současně také pacientovi, je-li k takovému úkonu přiměřeně rozumově a volně vyspělý. - Stejný model se v § 55e odst. 2 přebírá pro výkon práv pacienta souvisejících s jeho elektronickým zdravotním záznamem. Navrhovaná úprava dále odpovídá principům obsaženým v § 35 zákona o zdravotních službách, podle kterých se při poskytování zdravotních služeb zohledňuje rozumová a volní vyspělost nezletilého pacienta.
Ustanovení odst. 2 upravuje, kdo vykonává tato práva v případě nezletilých pacientů a pacientů s omezenou svéprávností. Tím se zabezpečuje právní jistota a kontinuita výkonu práv tak, aby byl vždy chráněn zájem pacienta. Současně se umožňuje přiměřené zapojení nezletilého pacienta, je-li dostatečně rozumově a volně vyspělý, což reflektuje princip respektování autonomie dítěte v souladu s moderními standardy zdravotnického práva.
Výkon jednotlivých práv je podle odst. 3 rozdělen mezi dvě hlavní digitální platformy:
· Národní portál elektronického zdravotnictví slouží jako jednotné místo pro uplatnění práv souvisejících se správou zdravotních údajů (doplňování, opravy, předávání). Zajišťuje, že pacient nebude nucen komunikovat s každým poskytovatelem individuálně.
· Registr oprávnění je nástrojem pro uplatnění práv souvisejících s omezením přístupu, . Umožňuje centrální evidenci těchto rozhodnutí, která musí být respektována všemi subjekty, které s údaji pracují.
Zároveň však ustanovení tohoto odstavce v písm. c) řeší potřeba alternativního nebo asistovaného výkonu práv pacienta při faktické nedostupnosti digitálního kanálu, kdy práva lze vykonat také přímo vůči poskytovateli, a to prostřednictvím žádosti v listinné podobě nebo prostřednictvím jeho informačního systému. Ministerstvo stanoví podle odst. 4 vyhláškou postup a způsob zajištění asistovaného nebo alternativního nedigitálního výkonu práv. Tím je zajištěno transparentní, jednotné a technicky funkční prostředí pro výkon práv pacienta.
Ustanovení odst. 5 stanoví povinnost poskytovatele vyřídit žádosti pacienta týkající se opravy či předání údajů ve lhůtě 5 pracovních dnů. Toto časové omezení přispívá k efektivnímu uplatnění práv pacienta a předchází průtahům či nečinnosti poskytovatelů.
Zákon zároveň umožňuje pacientovi podat stížnost proti postupu poskytovatele ve smyslu části osmé zákona o zdravotních službách, a to i v případě, že poskytovatel žádost nevyřídí včas. Tím se pacientovi poskytuje účinný procesní prostředek k ochraně jeho práv. Vyčlenění tohoto postupu z obecných ustanovení o stížnostech reflektuje jeho specifickou povahu a potřebu zrychleného projednání.
Navržené ustanovení zavádí komplexní a prakticky proveditelný rámec práv pacienta, který navazuje na evropskou regulaci a zároveň reflektuje specifika národního systému elektronického zdravotnictví. Umožňuje pacientovi činit informovaná rozhodnutí o tom, jak budou jeho zdravotní údaje využívány, posiluje transparentnost a zodpovědnost poskytovatelů a podporuje bezpečné, efektivní a důvěryhodné fungování elektronických zdravotních záznamů v České republice.
K § 56a, §56b, §56c a § 56d
Úpravy těchto paragrafů, které se dotýkají vedení pacientského souhrnu, zavádějí do právní regulace jeho následující úpravy:
· zavedení jeho povinného vedení,
· vazbu na Registr oprávnění vedený podle zákona o elektronizaci zdravotnictví a
· zrušení povinnosti ohlášení jeho vedení Národnímu kontaktnímu místu.
Zavedení povinného vedení pacientského souhrnu je nezbytné pro naplnění požadavků vyplývajících z nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, které členským státům ukládá povinnost zajistit dostupnost standardizovaných a interoperabilních elektronických zdravotních údajů pro účely přeshraniční i vnitrostátní zdravotní péče. Pacientský souhrn představuje základní typ elektronického zdravotního záznamu podle tohoto nařízení, musí být veden v jednotné struktuře, aby byl využitelný jak v národním kontextu, tak při přeshraniční výměně údajů.
Povinné vedení pacientského souhrnu zajišťuje, že klíčové zdravotní informace – zejména údaje o alergiích, diagnózách, chronických onemocněních, léčivech a významných zákrocích – budou vždy dostupné oprávněným poskytovatelům zdravotních služeb. Tím se zvyšuje bezpečnost a kontinuita péče a současně se předchází situacím, kdy v naléhavých případech chybí nezbytné informace o pacientovi.
Ustanovení § 56a odst. 2 písm. a) v současném znění stanoví konkrétní okamžik zpracování a aktualizace pacientského souhrnu pouze pro ambulantní a lůžkovou péči . S ohledem na povinné vedení pacientského souhrnu od 26. března 2029 je vhodné obdobně upravit také jednodenní péči a zdravotní péči poskytovanou ve vlastním sociálním prostředí pacienta.
Navržené doplnění vztahující se na veškerou zdravotní péči neuvedenou v bodech 1 a 2 ale nepovažujeme za vhodné. Záměrem není založit povinnost vytvářet a aktualizovat pacientský souhrn všem poskytovatelům zdravotních služeb bez ohledu na druh a charakter poskytovaných zdravotních služeb. Podrobnější způsob vzniku, aktualizace, obsah a strukturu pacientského souhrnu u jednotlivých druhů a forem zdravotní péče stanoví prováděcí právní předpis podle § 69 a navazující standard elektronického zdravotnictví. Tato úprava umožní zohlednit rozdílný charakter poskytované péče a rozsah klinicky relevantních údajů, které při ní vznikají.
Poskytovatelé lékárenské péče nebudou v této fázi do povinnosti vytvářet pacientský souhrn automaticky zahrnuti. Případné rozšíření jejich povinností bude vhodné posoudit v návaznosti na budoucí změny rozsahu poskytovaných zdravotních služeb, zejména případné zavedení očkování nebo dalších zdravotních výkonů v lékárnách, a současně ve vazbě na právní úpravu vedení zdravotnické dokumentace těmito poskytovateli.
Takto formulovaný cíl je však nutno chápat v rozsahu daném právní úpravou a reálně vedenými údaji. Pacientský souhrn má zajistit dostupnost zákonem a standardy vymezeného okruhu klíčových informací, nikoli absolutní a bezvýjimečnou úplnost veškerých klinických údajů o pacientovi. Úplnost a aktuálnost pacientského souhrnu bude vždy odvislá od toho, v jakém rozsahu byly rozhodné údaje řádně zaznamenány v primární zdravotnické dokumentaci a průkazně propsány do příslušného elektronického zdravotního záznamu.
Zavedení této povinnosti rovněž vytváří jednotné technické a procesní podmínky pro sladění národního systému elektronické zdravotnické dokumentace s požadavky nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje na interoperabilitu, standardizaci dat a zabezpečené sdílení údajů. Umožňuje efektivní zapojení České republiky do evropských mechanismů výměny zdravotních údajů a zajišťuje plnění povinností, které členským státům ukládá právo EU.
Pacientský souhrn nepředstavuje úplnou náhradu celé zdravotnické dokumentace, ale standardizovaný souhrn klíčových údajů určený pro zajištění kontinuity péče a interoperabilní výměny. Povinnost jeho vedení proto neznamená povinnost zachycovat v něm veškeré klinické informace, nýbrž zajistit vedení těch údajů, které budou jako prioritní kategorie a jejich obsahové náležitosti stanoveny právními předpisy a standardy elektronického zdravotnictví.
Pacientský souhrn má v tomto systému zvláštní postavení. Je odvozen z údajů vedených intramurálně v zdravotnické dokumentaci konkrétního poskytovatele, avšak svou funkcí směřuje primárně k extramurálnímu zpřístupnění klíčových informací pro jiné oprávněné poskytovatele, zejména v situacích návazné, urgentní nebo přeshraniční péče.
Pacientský souhrn je proto třeba chápat jako standardizovaný minimální soubor klinicky významných údajů určený pro bezpečnou návaznost péče, zejména v situacích, kdy o pacientovi rozhoduje jiný oprávněný poskytovatel zdravotních služeb než ten, který vede primární zdravotnickou dokumentaci. Nejde o úplný obraz zdravotního stavu pacienta ani o náhradu celé zdravotnické dokumentace, ale o strukturovaný a interoperabilní výtah z ní, jehož obsahové náležitosti musí odpovídat právním předpisům, standardům elektronického zdravotnictví a evropským specifikacím pro tuto kategorii elektronického zdravotního záznamu.
Provozní význam pacientského souhrnu spočívá právě v tom, že vytváří standardizovaný minimální soubor údajů použitelný napříč různými informačními systémy a úrovněmi péče, aniž by bylo nutné v každé situaci zpřístupňovat celý obsah zdravotnické dokumentace. Z hlediska poskytovatele, který pacientský souhrn vede, jde o strukturovaný výstup odvozený z jím vedené dokumentace a z údajů, které sám vytvořil, ověřil nebo převzal do své dokumentace v souladu se zákonem. Tím se současně zachovává odpovědnost za správnost a aktuálnost vedených údajů a předchází se mylnému výkladu, že pacientský souhrn představuje autonomní nebo úplnou databázi zdravotního stavu pacienta.
Povinné vedení pacientského souhrnu je tedy nezbytné jak pro zajištění bezpečné a kvalitní zdravotní péče, tak pro naplnění mezinárodních závazků České republiky v oblasti elektronického zdravotnictví.
Praktická proveditelnost této povinnosti současně předpokládá, že obsahové a technické náležitosti pacientského souhrnu budou standardizovány postupně a s ohledem na rozdílnou míru digitalizační vyspělosti informačních systémů. Standardy elektronického zdravotnictví proto mohou vymezovat povinné minimum i vyšší úrovně strukturovanosti při zachování jednotné interoperability.
Zároveň je nezbytné novelizovat ve světle § 69 písm. a) a b) i prováděcí vyhlášku č. 444/2024 Sb., o zdravotnické dokumentaci tak, aby proces tvorby a předávání pacientského souhrnu tvořil jednotný proces a zcela jednoznačně nastavil parametry tvorby pacientského souhrnu u jednotlivého poskytovatele zdravotních služeb a zejména pak při jeho předávání prostřednictvím Národního centra elektronického zdravotnictví.
K § 65 odst. 2 písm. e), § 115 odst. 1 písm. j), odst. 3 písm. a)
S ohledem na vývoj personálních kapacit zdravotních služeb a rozšiřující se rozsah jejich revizní činnosti je odstraněna striktní podmínka toho, aby každá osoba nahlížející do zdravotnické dokumentace bez souhlasu pacienta z pověření zdravotní pojišťovny musela být osobou se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání. Takto bude do zdravotnické dokumentace přiznán přístup např. i kodérům bez zdravotnického vzdělání, podobně jako to mají kodéři či koordinátoři péče v nemocnicích.
Kvůli nedostatku revizních lékařů a omezeným možnostem pojišťoven je zaplatit je faktická možnost revizní činnosti pojišťoven limitovaná nedostatkem personálu způsobilého nahlížet do zdravotnické dokumentace.
Pořád se jeví jako nejvhodnější, když lékař stojí jen na vrcholu revizní činnosti (klinické odůvodnění poskytované péče), ale jinak rutinní revizní činnosti (kódování, vykazování, POA, atd) by mohli na zdravotnické dokumentaci provádět vyškolení nezdravotníci, kteří by byli na stejné úrovni, jako kodéři v nemocnicích.
Současně však dochází k rozšíření přestupkové odpovědnosti v § 115, jelikož porušení povinné mlčenlivosti podle § 51 odst. 5 bude nově kvalifikováno jako přestupek. Tím se zajistí, že zdravotní pojišťovna jako právnická osoba bude jednoznačně nositelkou povinné mlčenlivosti.
K § 66 odst. 4
Úpravy tohoto paragrafu jsou ve 2 zněních ve vazbě na odlišnou účinnost v souvislosti se zavedením povinného vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě. Zároveň uvedená znění implementují právo pacienta, resp. fyzické osoby na přístup ke svým elektronickému zdravotnímu záznamu podle čl. 3 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje který výslovně garantuje jednotlivci právo okamžitého a bezplatného přístupu k jeho elektronickým zdravotním údajům v rámci primárního využití.
Ustanovení stanoví povinnost využití elektronické identifikace při vzdáleném přístupu ke zdravotnické dokumentaci vedené v elektronické podobě s cílem zajistit jednoznačné, bezpečné a důvěryhodné ověření totožnosti osoby, která k dokumentaci přistupuje. Elektronická identifikace dle zákona o elektronické identifikaci představuje standardizovaný, právně uznaný a technicky zabezpečený postup, jenž splňuje požadavky na ochranu zvlášť citlivých osobních údajů, jakými jsou zdravotní údaje. Podmínění vzdáleného přístupu tímto způsobem minimalizuje riziko neoprávněného nahlížení, posiluje integritu a důvěrnost elektronické dokumentace a zajišťuje, že přístup k ní bude umožněn pouze osobám, které jsou k tomu skutečně oprávněny. Ustanovení tak přispívá k bezpečnému poskytování elektronických služeb ve zdravotnictví a k ochraně práv pacienta.
Tato úprava zpřesní, že poskytovatel může plnit svou povinnost zajistit dostupnost zdravotnické dokumentace dálkovým přístupem pro pacienta a oprávněné osoby podle § 65 a také prostřednictvím národních centrálních služeb elektronického zdravotnictví podle čl. 4 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje (Národní portál elektronického zdravotnictví, EZKarta) , které jsou určeny k bezpečnému zpřístupnění relevantních údajů při poskytování zdravotních služeb, a to jak pacientovi, tak i oprávněným osobám podle § 65 odst. 1.
S účinností od 1. ledna 2029 má pacient a osoba oprávněná podle § 65 právo nahlížet na záznamy ve zdravotnické dokumentaci vedené v elektronické podobě nebo její části vedené v elektronické podobě, dálkovým přístupem, nebrání-li tomu technické možnosti poskytovatele zdravotních služeb. Ke zdravotnické dokumentaci mají právo přistupovat pomocí vzdáleného přístupu s využitím elektronické identifikace podle zákona o elektronické identifikaci
a) osoba oprávněná podle § 65 odst. 1 písm. a) prostřednictvím Národního portálu elektronického zdravotnictví nebo eZKarty a
b) osoba oprávněná podle § 65 odst. 1 písm. b) a c) prostřednictvím Národního portálu elektronického zdravotnictví.
K § 66 odst. 6
Každé nahlédnutí do zdravotnické dokumentace prostřednictvím dálkového přístupu je zaznamenáno informačním systémem poskytovatele zdravotních služeb.
Záznam o přístupu představuje nezbytný prvek auditní stopy, která umožňuje zpětně ověřit, kdo, kdy a z jakého důvodu do dokumentace nahlížel. Auditní stopa je klíčová pro zajištění integrity a důvěryhodnosti vedené dokumentace, pro ochranu práv pacienta a pro kontrolu souladu s právními předpisy, zejména s požadavky na minimalizaci a legitimitu zpracování osobních údajů.
Informační systémy poskytovatelů jsou konstruovány tak, aby tyto záznamy vytvářely automatizovaně a bez možnosti jejich dodatečné manipulace. Zajišťují tak průkaznost přístupu, možnost následné kontroly a vyvození odpovědnosti v případě neoprávněného nahlížení. Tento mechanismus je standardní součástí provozu elektronických zdravotnických systémů a je dlouhodobě ověřen v aplikační praxi.
K § 69 písm. b)
Ustanovení § 56a odst. 2 písm. a) v současném znění stanoví konkrétní okamžik zpracování pacientského souhrnu s odkazem na prováděcí vyhlášku, která bude návazně na tuto novelu zákona aktualizována. Nicméně byl zpřesněn odkaz v § 69 písm. b).
K § 69 písm. h)
Rozšíření zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu je nezbytné k zajištění jednotného, technicky provázaného a právně závazného rámce pro výkon povinností poskytovatelů zdravotních služeb v oblasti archivace zdravotnické dokumentace. Problematika výběru archiválií, ukládání metadat a technických parametrů předávání zdravotnické dokumentace do příslušného archivu vyžaduje detailní úpravu, kterou není možné řešit přímo v zákoně, neboť jde o otázky technického a technologického charakteru, podléhající vývoji v oblasti archivnictví i elektronizace zdravotnictví. Tato úprava umožní uzavřít za zcela jasně nastavených podmínek životního cyklu zdravotnické dokumentace vedené v elektronické podobě.
Stanovení technických náležitostí protokolu o výběru archiválií umožní sjednotit strukturu, obsah a formu této dokumentace tak, aby splňovala požadavky archivního práva a současně umožnila řádnou identifikaci a kontrolu procesů skartace a výběru archivních dokumentů. Úprava struktury metadat evidence zdravotnické dokumentace je nezbytná pro její efektivní správu, dohledatelnost a interoperabilitu v prostředí elektronických systémů, zejména s ohledem na standardy elektronického zdravotnictví upravené zákonem o elektronizaci zdravotnictví.
Vymezení formy zdravotnické dokumentace předávané archivu umožní zajistit kompatibilitu mezi systémy poskytovatelů zdravotních služeb a systémy archivů, včetně podmínek pro dlouhodobé uchování dokumentů v elektronické podobě. Bez takového zmocnění by nebylo možné stanovit potřebné technické parametry závazným způsobem, což by vedlo k roztříštěnosti postupů, riziku neúplnosti či nečitelnosti dokumentace a ohrožení plnění archivních povinností uložených právními předpisy.
Rozšíření zmocnění je tedy nezbytné k tomu, aby prováděcí právní předpis mohl upravit všechny technické aspekty související s archivací zdravotnické dokumentace v míře potřebné pro zajištění jednotného a bezpečného provádění zákona. Umožňuje reagovat na technologický vývoj, zajistit soulad s právní úpravou archivnictví a spisové služby a podpořit plnou integraci elektronických systémů zdravotnictví s archivní infrastrukturou.
V podmínkách elektronické zdravotnické dokumentace je z právního hlediska významné, aby prováděcí úprava řešila nejen formát předání do archivu, ale i návaznost mezi archiválií, metadaty a prostředky ověřujícími původ, integritu a čas vzniku dokumentu. Jen tak lze zachovat důkazní hodnotu elektronické zdravotnické dokumentace po dobu jejího uchování.
To nabývá zvláštního významu v prostředí povinně elektronicky vedené zdravotnické dokumentace, kde nestačí zajistit pouze faktické uchování souboru, ale i jeho dlouhodobou čitelnost, ověřitelnost původu a integritu v čase. Jen tak může archivovaná dokumentace nadále plnit klinické, právní a důkazní funkce, které s ní právní řád spojuje.
V prostředí povinně elektronicky vedené zdravotnické dokumentace tak bude nezbytné, aby prováděcí úprava věnovala pozornost i zachování kontextových vazeb mezi jednotlivými záznamy, dokumenty, metadaty a prostředky ověřujícími původ a integritu. U elektronické zdravotnické dokumentace totiž nestačí zachovat pouze samotný obsah dokumentu a pro její další klinické, právní a důkazní využití je rozhodné i to, aby zůstalo prokazatelné, kdo dokument vytvořil, v jakém čase, v jaké verzi a v jaké návaznosti na další části dokumentace.
Předpokládaný rozsah úprav v prováděcí vyhlášce č. 444/2024 Sb., o zdravotnické dokumentaci by předpokládal, že technické náležitosti protokolu o provedeném výběru archiválií, strukturu metadat evidence zdravotnické dokumentace a formu zdravotnické dokumentace předávané archivu podle odstavce 1 by upravil v případě zdravotnické dokumentace vedené v elektronické podobě standard elektronického zdravotnictví vydaný podle § 38 odst. 2 písm. c) zákona o elektronizaci zdravotnictví.
K § 69a
Ustanovení odstavce 5 vymezuje Národní kontaktní místo jako národní kontaktní místo pro digitální zdravotnictví ve smyslu nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Tato úprava je nezbytná k zajištění souladu s institucionálního zajištění evropského prostoru pro zdravotní údaje na vnitrostátní úrovni stanovené v novele zákona o elektronizaci zdravotnictví. vnitrostátní právní úpravy s přímo použitelným právem Evropské unie.
Odstavec 6 dále stanoví povinnost poskytovatele zdravotních služeb být k Národnímu kontaktnímu místu připojen. Tato povinnost je nezbytná pro plnění požadavků nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, které předpokládá, že poskytovatelé budou schopni sdílet a přijímat elektronické zdravotní údaje prostřednictvím národního rozhraní. Bez připojení poskytovatelů by nebylo možné zajistit interoperabilitu, tok údajů ani poskytování zdravotních služeb v souladu s evropskými standardy, včetně přeshraniční výměny údajů.
Současně je stanovena povinnost poskytovatele oznámit provozovateli Národního kontaktního místa technické údaje nezbytné k připojení. Tato povinnost slouží k technickému zajištění funkčnosti systému, umožňuje provozovateli provést ověření, registraci a konfiguraci připojení a zajišťuje bezpečné a standardizované zapojení všech poskytovatelů do infrastruktury digitálního zdravotnictví. Odkaz na prováděcí právní předpis umožňuje stanovit detailní technické požadavky flexibilně a v souladu s vývojem evropských specifikací podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
Úprava jako celek tak zajišťuje plnění povinností vyplývajících z evropského práva, podporuje interoperabilitu a provozní funkčnost národní infrastruktury elektronického zdravotnictví a vytváří předpoklady pro bezpečný, jednotný a efektivní přístup poskytovatelů ke službám Národního kontaktního místa.
Povinnost připojení k Národnímu kontaktnímu místu nevylučuje, aby poskytovatel plnil technické a organizační požadavky prostřednictvím služeb registrované výměnné sítě podle § 30a zákona o elektronizaci zdravotnictví, stanoví-li tak tento zákon a standardy elektronického zdravotnictví. Tím se zachovává decentralizovaný model národní infrastruktury při současném zajištění jednotného napojení na přeshraniční a centrální služby.
Technické naplnění této povinnosti přitom nemusí v každém jednotlivém případě znamenat výlučně přímé technické připojení poskytovatele k Národnímu kontaktnímu místu. Je-li zachován právní a technický rámec stanovený tímto zákonem, standardy elektronického zdravotnictví a pravidly provozu Národního kontaktního místa, může být připojení zajištěno i zprostředkovaně, zejména prostřednictvím Registrované výměnné sítě nebo jiné kompatibilní integrační vrstvy. Podstatné je, aby i v takovém případě bylo zajištěno jednoznačné určení odpovědného poskytovatele zdravotních služeb, bezpečné ověření identity a oprávnění, auditovatelnost přístupů a plná interoperabilita předávaných elektronických zdravotních údajů.
Národní kontaktní místo má v tomto systému plnit funkci národního integračního a komunikačního uzlu pro přeshraniční i navazující vnitrostátní výměnu stanovených kategorií elektronických zdravotních údajů. Samo o sobě však nemá být vykládáno jako místo, v němž je trvale vedena veškerá zdravotnická dokumentace poskytovatelů zdravotních služeb. Jeho role spočívá v bezpečném směrování, transformaci, ověření a předání těch údajů, které mají být podle zákona a nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje zpřístupněny nebo předány jinému oprávněnému subjektu.
K § 70 odst. 1 písm. a)
Sledování údajů o studentech, kteří se připravují na povolání lékaře, sestry a další zdravotnické profese, stejně jako o absolventech těchto oborů, je nezbytné pro zajištění dlouhodobé stability a funkčnosti systému zdravotní péče v České republice.
Resort zdravotnictví potřebuje disponovat přesnými, aktuálními a detailními daty z následujících důvodů:
1. Zajištění dostatečného počtu zdravotnických pracovníků
Zdravotnictví je personálně náročný sektor a jeho fungování je přímo závislé na dostatku kvalifikovaných odborníků. Údaje o počtech studentů a absolventů umožňují predikovat budoucí kapacity v jednotlivých zdravotnických profesích, identifikovat obory a specializace, v nichž hrozí nedostatek pracovníků, činit relevantními daty podložená rozhodnutí o potřebě navyšování kapacit vzdělávání nebo o cílení stipendií či jiných motivačních nástrojů. Bez těchto údajů není možné plánovat personální stabilitu českého zdravotnictví ani zajistit rovnováhu mezi poptávkou a nabídkou na pracovním trhu.
2. Strategické plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví
Zdravotnický resort musí dlouhodobě plánovat rozvoj jednotlivých profesních skupin v návaznosti na demografické změny, stárnutí populace, technologický pokrok a změny ve struktuře nemocnosti. K tomu jsou nezbytností, mimo jiné, relevantní data o průměrné době studia, procentu studentů, kteří studium úspěšně dokončí, odchodech do jiných oborů nebo do zahraničí či specializačním směřování absolventů. Tato data potom ve své celistvosti umožňují vytvářet realistické predikce personálního zajištění zdravotních služeb.
3. Řízení kvality a dostupnosti zdravotní péče
Nedostatek lékařů nebo sester v určitém regionu nebo oboru má přímý dopad na dostupnost péče a může ohrozit kvalitu poskytovaných služeb. Komplexní sledování relevantních údajů o studentech a absolventech napomáhá vyhodnotit regionální nerovnosti, optimalizovat rozmístění absolventů, plánovat podporu pro regiony, kde je zdravotnický personál nedostatkový.
4. Ekonomické a rozpočtové plánování
Vzdělávání zdravotnických pracovníků je finančně náročné a je z velké části financováno z veřejných prostředků. Resort zdravotnictví i školství potřebuje mít přehled o tom jaké jsou výstupy vzdělávacího systému vzhledem k vynaloženým prostředkům, zda investice odpovídají aktuálním a budoucím potřebám zdravotnictví, zda je třeba upravit financování konkrétních oborů nebo programů. Slouží jako podklad pro odpovědné nakládání s veřejnými financemi.
5. Podpora tvorby zdravotnické politiky založené na datech
Kvalitní a spolehlivá data umožňují vyhodnocovat účinnost opatření, reagovat na trendy, například odchody mladých lékařů do zahraničí nebo pokles zájmu o některé obory,připravovat legislativní změny s reálným dopadem na stabilizaci zdravotnického personálu.
6. Mezinárodní závazky a srovnatelnost
Česká republika je povinna poskytovat určité údaje mezinárodním organizacím (např. OECD, WHO, Eurostat), které sledují vývoj zdravotnického personálu v členských státech. Sledování komplexních relevantních údajů o studentech a absolventech proto zajišťuje plnění mezinárodních závazků, umožňuje porovnávat situaci s ostatními zeměmi, pomáhá identifikovat oblasti, v nichž se Česká republika potýká se strukturálními problémy.
Sledování údajů o studentech a absolventech zdravotnických oborů je klíčové pro řízení, rozvoj a stabilitu celého systému zdravotní péče. Jedná se o nezbytný nástroj pro strategické plánování lidských zdrojů ve zdravotnictví, pro finanční a kapacitní řízení a pro zajištění dostupné a kvalitní péče pro obyvatele České republiky. Bez těchto dat by resort zdravotnictví nemohl efektivně plánovat budoucí potřeby ani včas reagovat na vznikající problémy.
ÚZIS ČR bude schopen na základě navrhované legislativní úpravy zpracovávat relevantní analýzy, které budou k dispozici i MŠMT. Statistické analýzy budou dle potřeb zpracovávány jak v rámci vysokoškolského, vyššího odborného a středoškolského vzdělávání ve zdravotnických oborech, a to zejména s cílem sledování a hodnocení
a) zájmu o vzdělávání v předmětných zdravotnických programech a oborech,
b) efektivity a prostupnosti vzdělávání,
c) výsledku vzdělávání a uplatnění v praxi,
d) prostupnosti studia,
e) spádových oblastí škol a oborů ve vazbě na spádovou oblast dle pracovního uplatnění, f) dosažené úrovně vzdělání, včetně titulů s možnou erudicí vést a garantovat vzdělávání a nést tak vyšší kompetence.
K § 70 odst. 1 písm. d)
Zařazení vlastních statistických zjišťování prováděných Ústavem zdravotnických informací a statistiky České republiky (ÚZIS) mezi účely Národního zdravotnického informačního systému je nezbytné pro zajištění uceleného, spolehlivého a aktuálního informačního základu pro řízení a rozvoj zdravotnictví. ÚZIS je hlavním odborným pracovištěm státu pro analytické a informační činnosti ve zdravotnictví, a jeho statistická šetření představují klíčový zdroj informací, který doplňuje údaje získávané z povinných hlášení a administrativních datových zdrojů.
Doplnění formulace „statistická zjišťování prováděná statistickým ústavem“ představuje systematické zpřesnění účelu Národního zdravotnického informačního systému (NZIS) podle § 70 zákona o zdravotních službách, nikoli neúměrné rozšíření okruhu údajů předávaných bez souhlasu pacienta. ÚZIS je podle § 70 odst. 3 správcem NZIS a realizuje jeho účel prostřednictvím činností, které zákon již nyní zahrnuje – mezi ně patří i výběrová šetření, jež jsou podle § 72 odst. 1 písm. j) výslovně součástí NZIS. Statistická zjišťování ÚZIS představují standardní nástroj pro provádění těchto šetření, a jejich explicitní uvedení v § 70 odst. 1 písm. d) pouze zpřehledňuje stávající právní stav.
Zároveň vzhledem k této úpravě je zařazena legislativní zkratka Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR na toto místo.
K § 70 odst. 1 písm. c), § 72 odst. 1 písm. g)
Legislativně technická úprava názvu Národního registru hrazených zdravotních služeb a sociálně-zdravotních služeb.K § 70 odst. 1 písm. e)
Jedná se o legislativně technickou úpravu návazně na zařazení dalších písmen v uvedeném odstavci.
K § 70 odst. 1 písm. h)
Zařazení účelu hodnocení sociálních a sociálně-zdravotních služeb do účelů vedení Národního zdravotnického informačního systému (dále také jen „NZIS“) je nezbytné z toho důvodu, že zdravotní, sociální a sociálně‑zdravotní služby tvoří ve své praktické realizaci provázaný systém, jehož řízení a plánování vyžaduje systémové, vzájemně kompatibilní a komplexní datové podklady. Bez využití údajů shromažďovaných v NZIS nelze adekvátně vyhodnotit potřeby obyvatelstva v oblasti dlouhodobé péče, péče o seniory, osoby se zdravotním postižením nebo osoby se specifickými potřebami, ani plánovat dostatečné kapacity a dostupnost sociálních a sociálně‑zdravotních služeb v jednotlivých regionech.
Rozšíření účelu zároveň umožní efektivní koordinaci mezi zdravotním systémem a systémy sociálních služeb, což je zásadní pro koncepční rozvoj integrované péče, která je podporována i strategickými dokumenty Evropské unie a doporučeními mezinárodních organizací. Zapojení NZIS do procesů plánování sociálních a sociálně‑zdravotních služeb umožní využít existující datové zdroje, snížit roztříštěnost informací a vytvořit analytické podklady nezbytné pro rozhodování orgánů veřejné správy.
Ustanovení v novelizovaném zákoně o zdravotních službách v žádném případě nesměřuje k překročení pravomocí resortu zdravotnictví směrem k legislativně daným garancím a kompetencím MPSV. Smyslem daného ustanovení je pouze jasné vymezení faktu, že data Národního zdravotnického informačního systému mohou a mají být pro takový účel použita. NZIS takto využívá svá data pro daný účel, nesmí být vykládán jako průnik do kompetencí resortu MPSV. Na druhou stranu ovšem, využití NZIS pro daný účel musí být v zákoně explicitně uvedeno, neboť to odpovídá realitě a podmínkám ochrany osobních údajů.
K tvorbě analytických podkladů a datové podpory pro hodnocení a plánování potřeb sociálních a sociálně-zdravotních služeb, dostupnosti zdravotních služeb v zařízeních sociálních služeb, sociálních dopadů vážných onemocnění (invalidita, ztráta práceschopnosti, ztráta soběstačnosti) a ochranného efektu prevence a úspěšné léčby, dostupnosti a kvality sociálně zdravotní péče o geriatrické pacienty a pacienty v závěru života, k hodnocení a optimalizaci sociálně-zdravotních služeb pro pacienty v péči neformálních pečujících, zlepšení sociálního postavení pečujících, k hodnocení a predikci nemocnosti u sociálně či příjmově znevýhodněných populačních skupin, posouzení rizikovosti profesí a s nimi spojené specifické nemocnosti, hodnocení délky života ve zdraví, posouzení příčin předčasných odchodů do starobního důchodu.
K § 70 odst. 1 písm. i)
Národní zdravotnický informační systém již v současnosti zajišťuje vedení a správu registrů, které tvoří editační vrstvu pro forenzní údaje využívané v elektronickém zdravotnictví. Tato vrstva plní funkci zdroje autentických, integrálních a dohledatelných údajů, které jsou následně využívány v Integrovaném datovém rozhraní pro účely sdílení zdravotních informací mezi poskytovateli zdravotních služeb a dalšími dotčenými subjekty podle zákona o elektronizaci zdravotnictví. Výslovné zakotvení této funkce v zákoně posiluje právní jistotu při nakládání s daty, potvrzuje stávající architekturu NZIS a zajišťuje, že údaje sdílené v rámci elektronického zdravotnictví vycházejí z jednoho autoritativního a auditovatelného zdroje.
K § 70 odst. 2
Vzhledem k tomu, že je rozšířen okruh sběru údajů do NZIS je nezbytné upravit i rozsah a charakter sběru dat v tomto odstavci vztahujícím se k údajům pacienta a osoby zařazené do studia oboru, jehož absolvováním získává odbornou způsobilost pro výkon zdravotnického povolání.
Sběr údajů o poskytovaných sociálních a sociálně-zdravotních službách v rámci Národního zdravotnického informačního systému bez souhlasu pacienta je nezbytný k výkonu úkolů veřejné správy při zajišťování dostupnosti, kontinuity a koordinace zdravotních a sociálně-zdravotních služeb. Tyto údaje (údaje o sociálních a sociálně-zdravotních službách, rodinné a sociálně-ekonomické anamnéze a údaje o zaměstnání související s jejich poskytováním) umožňují vyhodnocovat skutečné potřeby obyvatelstva, identifikovat kapacitní a regionální disproporce a plánovat opatření reagující na demografické změny, rozvoj chronických onemocnění či potřeby osob závislých na péči. Bez takto získaných informací by nebylo možné zajistit efektivní organizaci dlouhodobé péče, včasnou intervenci ani návaznost zdravotních a sociálních služeb.
Současně sběr těchto údajů bez souhlasu pacienta sleduje výrazný veřejný zájem, neboť se jedná o data nezbytná pro ochranu veřejného zdraví, prevenci zhoršování zdravotního stavu zranitelných skupin a zajištění fungování integrované péče na celostátní i regionální úrovni. Veřejný zájem zde převažuje nad individuálním právem na soukromí v rozsahu, který je omezen pouze na nezbytné minimum a podléhá jasným zákonným pravidlům. Vynechání těchto údajů by vedlo k neúplným podkladům pro rozhodování veřejné správy, což by mohlo ohrozit dostupnost péče, bezpečnost pacientů i schopnost státu vytvářet odpovídající politiku v oblasti dlouhodobé péče.
V rámci konzistence právní regulace v tomto odstavci je nastaven výčet dat obdobně jako tomu je v dalších bodech tohoto odstavce. Mezi tato extrémně potřebná data patří i údaje o rodinné anamnéze, zaměstnání, výdělečné činnosti. Je o významné parametry, které potřebuje resort zdravotnictví, systém veřejného zdravotního pojištění a v podstatě celá společnost zejména pro následující strategické analýzy:
· exaktní rozlišení státních pojištěnců od osob výdělečně činných pro modelaci a predikce vývoje příjmů veřejného zdravotního pojištění,
· sektorové analýzy nemocnosti zaměstnanců a cílení preventivních programů ve spolupráci se zaměstnavateli,
· kvantifikace nemocnosti u různých profesí, včetně včasné identifikace rizik, exaktní určení rizikových profesí.
Tyto analýzy mají strategický význam zejména s ohledem na demografické stárnutí populace a potřeby optimalizace řízení systému veřejného zdravotního pojištění. Dosud takové analýz bez spolupráce s resortem MPSV nebylo možné provádět a dle kompetenčního zákona tyto analýzy musí dělat resort MZd. Vysokou informační hodnotu budou tato data a výsledné analýzy mít i pro řadu agend resortu MPSV.
Ustanovení § 70 odst.2 písm. a) bod 5 vymezuje rozsah údajů o sociálních a sociálně‑zdravotních službách, rodinné a sociálně‑ekonomické anamnéze a o výdělečné činnosti, které jsou zpracovávány v souvislosti s jejich poskytováním. Tento rozsah je určen jednak údaji, které resort MPSV předává do Národního registru hrazených zdravotních služeb a determinant zdraví podle § 77a odst. 1 a 5, a jednak rozsahem údajů vyžadovaných ÚZIS v rámci žádosti podle § 71a odst. 2, přičemž požadavky ÚZIS mohou být odlišné od údajů předávaných MPSV. Z toho důvodu je rozsah zpracovávaných údajů dán kombinací obou uvedených zákonných mechanismů.
Nově zařazený sběr dat u osoby studující obor směřující k získání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání je nezbytný zejména pro sledování budoucích personálních kapacit v rámci resortu zdravotnictví a pro vyhodnocování propustnosti studia. Bod je zařazen z důvodu provazby na § 71a odst. 3 a zpracování údajů probíhá v souladu se zásadami ochrany osobních údajů, zejména zásadou minimalizace a účelového omezení.
K § 70 odst. 3
Jedná se o zařazení legislativní zkratky.
K § 70 odst. 4 písm. h) a i)
Návazně na rozšíření rozsahu údajů v rámci Národního registru hrazených zdravotních služeb a sociálně-zdravotních služeb je nezbytné rozšířit kruh zpravodajských jednotek o Ministerstvo práce a sociálních věcí a Českou správu sociálního zabezpečení.
K § 70 odst. 6
V § 70 odst. 6 se zpřesňuje úprava elektronického předávání údajů do Národního zdravotnického informačního systému tak, aby byl vytvořen jednoznačný právní rámec pro technickou integraci informačních systémů poskytovatelů lůžkové péče s NZIS. Nově se stanoví, že pokud Ústav zdravotnických informací a statistiky zveřejní datové rozhraní a technickou specifikaci aplikačního programového rozhraní umožňujícího automatizované předávání údajů, je poskytovatel lůžkové péče povinen využít toto rozhraní k předávání údajů, k jejichž poskytování je podle zákona povinen. Úprava reaguje na dosavadní praxi, kdy absence výslovné povinnosti vede k nejednotným technickým řešením, dodatečným nákladům a k opakovanému ručnímu zadávání údajů již evidovaných v nemocničních informačních systémech. Povinnost se v této fázi nestanoví pro ambulantní poskytovatele, neboť jejich datové soubory jsou podstatně menší, technická připravenost sektoru je výrazně heterogenní a plošné zavedení povinného automatizovaného předávání by představovalo neúměrnou administrativní a finanční zátěž, která není v poměru k rozsahu předávaných údajů ani k přínosu pro NZIS. Navržená úprava tak cílí na segment, kde je automatizace procesů nezbytná a kde přínosy jednoznačně převažují, a současně podmiňuje vznik povinnosti zveřejněním technické dokumentace Ústavem zdravotnických informací a statistiky, čímž je zajištěna právní jistota a předvídatelnost pro poskytovatele.
K § 71a odst. 3
Předávání údajů o zahájení, přerušení a ukončení studia ve studijních oborech vedoucích k získání odborné způsobilosti podle zákona č. 95/2004 Sb. a zákona č. 96/2004 Sb. je nezbytné k tomu, aby statistický ústav mohl plnit úkoly stanovené v § 70 odst. 1. Údaje o průběhu studia tvoří základní informační zdroj pro vyhodnocování kapacit budoucích zdravotnických pracovníků a pro sestavování analytických a statistických výstupů, které jsou nezbytné pro dlouhodobé plánování personálních potřeb zdravotnictví.
Zapojení MŠMT do poskytování těchto údajů na základě žádosti zajišťuje úplnost a aktuálnost informací o vzdělávací dráze budoucích zdravotnických pracovníků, neboť tyto údaje nejsou obsaženy v jiných informačních systémech spravovaných v rámci NZIS. Předávání údajů je navrženo v rozsahu nezbytném k naplnění zákonného účelu a umožňuje propojit data o vzdělávání s daty o výkonu povolání, což je klíčové pro kvalitní řízení lidských zdrojů ve zdravotnictví. Úprava posiluje schopnost státu reagovat na vývoj personálních potřeb, identifikovat rizika nedostatku jednotlivých zdravotnických profesí a přijímat opatření ve veřejném zájmu, zejména pro zajištění dostupnosti zdravotních služeb.
K § 71a odst. 4 písm. a)
Ustanovení upravuje oprávnění statistického ústavu poskytovat Ministerstvu práce a sociálních věcí a České správě sociálního zabezpečení údaje o fyzických osobách v rozsahu žádosti podle § 71b.
Účelem úpravy je umožnit Ministerstvu práce a sociálních věcí, České správě sociálního zabezpečení přístup k ověřeným a aktuálním údajům vedeným v Národním zdravotnickém informačním systému v případech, kdy je takový přístup nezbytný pro výkon jejich zákonných kompetencí. Poskytované údaje tvoří důležitý podklad pro posuzování nároku na dávky sociálního zabezpečení, řízení o důchodových nárocích, výkon působností v oblasti nemocenského pojištění, kontrolu posuzování zdravotního stavu, zajištění sociálních a sociálně‑zdravotních služeb, jakož i pro analytické a koncepční činnosti v oblasti pracovního trhu a sociálních služeb.
Úprava současně zaručuje, že poskytování údajů bude probíhat pouze na základě konkrétní žádosti a v rozsahu nezbytném pro daný účel, čímž je zajištěn soulad se zásadami proporcionality a ochrany osobních údajů, a současně umožněno plnit povinnosti vyplývající z nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
Ohledně vyjasnění přístupu, resp. poskytování údajů na základě žádosti podle § 71a odst. 4 písm. a) – náležitosti žádosti jsou uvedeny v § 71b a data budou předávána jako doposud, tedy překladem přes služby eGovernmentu.
Do přístupu k datům NRHZS podle § 77a odst. 7 písm. a) byl včleněn odkaz na prováděcí právní předpis, který specifikuje explicitně rozsah zpřístupňovaných údajů.
Prioritními dimenzemi a okruhy předávaných dat s tím, že jejich výčet níže vychází z nabytých zkušeností v běžící vzájemné spolupráci:
1. Agenda kontroly a managementu dočasných pracovních neschopností
· frekvence, délka a příčina DPN vystavovaných jednotlivými ordinacemi PL a dále v členění dle sub-regionů a času
· příčiny a sumy dnů DPN v členění dle zdravotního stavu vážně nemocných osob (zejména kardiovaskulární, onkologická a neurologická onemocnění)
· údaje o zdravotních službách konzumovaných při DPN různými kategoriemi pacientů, zejména u dlouhodobých DPN:
· ambulantní léčba dle lékařské odbornosti a rozsahu
· hospitalizační léčba konzervativní x s kritickým výkonem
· následná, dlouhodobá péče, vč. např. fyzioterapie, rehabilitace, apod.
2. Agenda zdravotních dopadů vážných chronických nemocí
· údaje o zdravotním stavu u přidělených invalidních důchodů dle jejích třídy, sub-regionu; údaje o rozsahu konzumovaných zdravotních služeb
· údaje o zdravotním stavu u osob s částečnou nebo úplnou ztrátou soběstačnosti (dle PnP)
3. Agenda řízení služeb sociálně zdravotní podpory neformálních pečujících
· údaje o konzumaci zdravotních služeb u osob s částečnou nebo úplnou ztrátou soběstačnosti umožňující určit rozsah péče neformálními pečujícími (údaje vylučující např. dlouhodobý pobyt v nemocnic, LDN či jiném institucionálním zařízení péče)
· údaje o délce trvání domácí ošetřovatelské péče v rozsahu je ošetřovacích dnů
4. Agenda řízení poskytovatelů sociálních služeb, kteří mají i statut poskytovatelů zdravotních služeb
· údaje o personálním kapacitním zajištění těchto PZS, úvazky, věkový profil ZP dle získaných základních a specializovaných odborností
· údaje o rozsahu péče zajišťované ZZS u těchto PZS
· údaje o rozsahu péče ošetřovatelskými odbornostmi (odb. 925, 926, 913) u těchto PZS
5. Agenda sledování nežádoucích událostí v pobytových sociálních službách
· údaje o úrazech klientů PSS, včetně jejich tíže a zdravotních dopadů
· údaje o šíření infekcí, zejména sezónních respiračním onemocnění, včetně jejich tíže a zdravotních dopadů
6. Agenda optimalizace služeb na sociálně-zdravotním pomezí
· údaje umožňující mapování trajektorií pacientů a konzumace sociálních služeb a zdravotních služeb v situacích a segmentech, kde je nezbytná meziresortní spolupráce
· dočasná nebo trvalá invalidita po vážných úrazech či jiných zvláštních událostech
· dočasná nebo trvalá invalidita při vážných chronických onemocněních (zhoubné nádory, roztroušená skleróza, vážně nemocné děti vč. vrozených vývojových vad, apod.)
· zajištění péče v závěru života včetně obecné a specializované paliativní péče.
K § 71a odst. 4 písm. b)
Kontaktní místo je orgánem veřejné správy, který pro výkon své zákonné působnosti potřebuje ověřené, jednotné a aktuální údaje nezbytné pro administraci a kontrolu veřejného zdravotního pojištění, zejména pro identifikaci pojištěnců, ověření oprávnění poskytovatelů a zdravotnických pracovníků a pro posouzení nároků na úhradu zdravotních služeb. Z uvedeného důvodu je do předmětného paragrafu možnost poskytnutí údajů z NZIS na základě žádosti.
K § 71a odst. 4 písm. c)
Doplňuje se na základě připomínky Ministerstva vnitra oprávnění Policii ČR na poskytnutí údajů o pacientovi a poskytnutých zdravotních službách, a to za účelem výkonu její působnosti.
K§ 71b
Legislativně technická úprava návazně na úpravy § 71a.
K § 72 odst. 1 písm. k)
V § 72 odst. 1 je uvedena další součást Národního zdravotnického informačního systému, kterou jsou další údaje získané z informačních systémů veřejné správy a zdravotních pojišťoven podle tohoto zákona a jiných právních předpisů V zájmu právní čistoty je tato součást včleněna do výčtu součástí NZIS. .
Zařazení dalších údajů z informačních systémů veřejné správy a zdravotních pojišťoven podle tohoto zákona a jiných právních předpisů vytváří právní rámec pro zajištění interoperability a efektivního využití dat Národního zdravotnického informačního systému. Tato transparentní právní úprava zajišťuje, že NZIS bude obsahovat všechny relevantní údaje potřebné pro analytické, hodnoticí a koncepční činnosti ÚZIS ČR.
K § 73 odst. 2 písm. g)
Zařazení oprávněného pracovníka zdravotní pojišťovny mezi subjekty s přístupem k údajům o očkování vedeným v registru podle § 72 odst. 1 písm. b) a f) je nezbytné pro výkon činností podle zákona o veřejném zdravotním pojištění. Údaje z národních zdravotních registrů a údaje přebírané z registrů vedených podle zákona o ochraně veřejného zdraví představují základní podklad pro ověření správnosti vykázaných zdravotních služeb a hospodárného nakládání s prostředky veřejného zdravotního pojištění. Zpracování těchto údajů je v souladu s GDPR, neboť slouží k plnění zákonných povinností zdravotních pojišťoven v oblasti správy systému veřejného zdravotního pojištění a kontroly poskytované péče. Zdravotní pojišťovny jsou podle zákona o veřejném zdravotním pojištění povinny provádět kontrolu poskytnutých a vykázaných zdravotních služeb, a to jak z hlediska jejich věcné správnosti, tak z hlediska hospodárnosti, účelnosti a efektivity vynakládání prostředků veřejného zdravotního pojištění a zároveň mají zajišťovat i dostupnost zdravotních služeb pro své pojištěnce a údaje z NZIS budou sloužit pro validaci údajů zdravotními pojišťovnami vedenými. Zároveň je účel rozšířen i specifikací využití pro preventivní programy zdravotních pojišťoven.
K § 73 odst. 2 písm. h)
Na základě připomínky Ministerstva vnitra se mezi subjekty s přístupem k údajům řadí oprávněný příslušník nebo zaměstnanec Policie ČR.
K § 73 odst. 8
Vypuštění odkazu na ochranu právnických osob z § 73 odst. 8 představuje nezbytné zpřesnění právní úpravy, které odstraňuje prvek, který mohl vyvolávat nejasnosti při aplikaci právních předpisů. Tím dochází k posílení právní jistoty a k jednoznačnějšímu vymezení povinností a oprávnění v rámci Národního zdravotnického informačního systému. Odstranění nadbytečné ochrany právnických osob zároveň umožňuje efektivnější a přesnější plnění úkolů NZIS, neboť právní rámec již neobsahuje ustanovení, která neodpovídají povaze zpracovávaných údajů ani účelu systému. Změna tak přispívá k transparentnímu, právně konzistentnímu a funkčnímu fungování informační infrastruktury zdravotnictví.
Ustanovení dále zakotvuje možnost statistickému ústavu poskytnout žadateli nejprve syntetická data před poskytnutím skutečných údajů z Národního zdravotnického informačního systému je nezbytné pro zajištění bezpečného a odpovědného nakládání s údaji v NZIS vedenými, zejména s ohledem na osobní údaje a zvláštní kategorie těchto údajů (údaje o zdravotním stavu). Syntetická data představují technicky vytvořený datový soubor, který zachovává statistické vlastnosti dat skutečných, avšak neobsahuje identifikovatelné informace o konkrétních fyzických osobách. Tato možnost umožňuje žadateli ověřit vhodnost požadovaného rozsahu údajů, definici výběrových kritérií a připravenost vlastních technických postupů, aniž by v této fázi docházelo k přenosu údajů, které mohou představovat riziko zásahu do soukromí.
Současně toto opatření chrání veřejný zájem na ochraně osobních údajů, neboť minimalizuje riziko neoprávněného nebo neúčelného nakládání se zdravotními daty tím, že umožňuje vyhodnotit oprávněnost a technickou nezbytnost žádaného rozsahu dat před jejich skutečným poskytnutím. Poskytování syntetických dat tak slouží jako preventivní mechanismus podporující proporcionalitu zpracování, zvyšuje bezpečnostní standardy celého procesu a snižuje administrativní zátěž v případech, kdy se na základě práce se syntetickými daty ukáže, že žadatel skutečná data v původně požadovaném rozsahu nepotřebuje
K § 73b
Ustanovení tohoto nově vloženého paragrafu v odst. 1 opravňuje ÚZIS ČR poskytovat údaje z NZIS formou syntetických dat.
Definici syntetických dat obsahuje odst. 2. Syntetická data představují technicky vytvořený datový soubor, který zachovává statistické vlastnosti dat skutečných, avšak neobsahuje identifikovatelné informace o konkrétních fyzických osobách. Tato možnost umožňuje žadateli ověřit vhodnost požadovaného rozsahu údajů, definici výběrových kritérií a připravenost vlastních technických postupů, aniž by v této fázi docházelo k přenosu údajů, které mohou představovat riziko zásahu do soukromí.
Syntetická data nepředstavují náhradu všech režimů zpřístupnění údajů z NZIS, ale doplňkový nástroj, který v odůvodněných případech umožňuje snížit rizika spojená s prací se skutečnými údaji a současně ověřit vhodnost a nezbytnost požadovaného rozsahu dat.
Statistický ústav je podle odstavce 5 povinen zpracovat metodiku o procesu generování syntetických dat, včetně popisu použitých metod, hodnocení rizika re‑identifikace a účelu, pro který jsou syntetická data uvolňována. Součástí metodiky vedené statistickým ústavem bude také systematické posouzení rizika reidentifikace, které představuje klíčový prvek bezpečného nakládání se syntetickými daty. Reidentifikace, tedy možnost zpětně přiřadit syntetickým záznamům konkrétní fyzickou osobu, je v kontextu zpracování zdravotních a dalších citlivých údajů považována za zásadní riziko, které musí být minimalizováno v souladu s požadavky na ochranu osobních údajů a s principem „privacy by design“.
Hodnocení rizika reidentifikace bude zahrnovat zejména:
• analýzu použité metody generování syntetických dat, včetně posouzení, zda metoda nevytváří příliš věrné kopie reálných záznamů,
• testování odolnosti syntetických dat vůči útokům na reidentifikaci, například porovnáváním syntetických a reálných datových struktur,
• stanovení limitů pro uvolňování syntetických dat, včetně omezení detailu, granularit či frekvence publikace,
• vyhodnocení účelu, pro který mají být syntetická data uvolněna, a posouzení, zda je tento účel slučitelný s mírou rizika.
Součástí metodiky bude rovněž návazně na přijatá opatření ke snížení rizika reidentifikace, například aplikace dodatečných omezení dostupnosti dat pro jednotlivé typy uživatelů.
Tento postup zajistí, že syntetická data budou uvolňována pouze tehdy, pokud bude riziko reidentifikace prokazatelně nízké, a že proces jejich generování bude transparentní, auditovatelný a v souladu s právními požadavky na ochranu osobních údajů. Metodika pro využívání syntetických dat. a kontrola výstupu jsou nezbytnými podmínkami jejich bezpečného využití.
Ustanovení vymezuje případy, ve kterých může být využito zpřístupnění údajů v podobě syntetických dat jako bezpečnější alternativy k poskytnutí skutečných údajů z Národního zdravotnického informačního systému. Cílem je umožnit splnění zákonných povinností při současném minimalizování rizik spojených se zpřístupňováním osobních a zvláštní kategorie osobních údajů a zajistit proporcionalitu a bezpečnost zpracování.
Zpřístupnění syntetických dat je zvláště vhodné při poskytování údajů podle § 73 odst. 8, neboť umožňuje žadateli testovat postupy a ověřit nezbytnost požadovaných údajů bez přímého nakládání se skutečnými záznamy. V případě ohrožení bezpečnosti Národního zdravotnického informačního systému představují syntetická data nástroj, který umožňuje zachovat funkčnost procesů bez dalšího vystavování systému riziku.
Podle odst. 4 výsledky zpracované na základě zpřístupnění podle odstavce 1 statistický ústav zveřejní nejpozději do 6 měsíců od jejich vytvoření způsobem umožňujícím dálkový přístup.
K § 76 odst. 1 a § 76 odst. 1 písm. k)
Národní registr zdravotnických pracovníků je v § 76 odst. 1 rozšířen o údaje o osobách zařazených do studia oboru, jehož absolvováním získává odbornou způsobilost pro výkon zdravotnického povolání, což jest učiněno v návětí odst. 1.
Dále je v písm. f) doplněn údaj o zařazení osoby do studia oboru, jehož absolvováním získává odbornou způsobilost pro výkon zdravotnického povolání, a údaj o případném přerušení či ukončení tohoto studia.
Sběr údajů o zařazení osoby do studia oboru, jehož absolvováním se získává odborná způsobilost pro výkon zdravotnického povolání, včetně údajů o přerušení či ukončení tohoto studia, je nezbytný pro zajištění úplnosti a aktuálnosti informací vedených v Národním registru zdravotnických pracovníků. Tyto údaje představují základní podklad pro sledování a plánování budoucích kapacit zdravotnických profesí, protože umožňují získat přehled o počtu osob připravujících se na výkon jednotlivých povolání, o jejich studijním postupu a o potenciálních výpadcích v přípravě.
Tento sběr údajů je odůvodněn veřejným zájmem na zajištění dostupnosti zdravotních služeb a personální stability zdravotnického systému. Údaje o průběhu studia umožňují státu včas identifikovat rizika nedostatku lidských zdrojů ve zdravotnictví, přijímat odpovídající koncepční a regulační opatření a zajistit, aby bylo budoucí pokrytí zdravotnických profesí dostatečné v celostátním i regionálním měřítku. Rovněž umožňují efektivní koordinaci mezi vzdělávacími institucemi a orgány veřejné správy a zajišťují, že následná registrace zdravotnických pracovníků navazuje na kompletní a ověřený soubor údajů.
Návazně na zařazení tohoto údaje jsou následující písmena přečíslována.
K § 76 odst. 2 písm. b), d), f) g)
V § 76 odst. 2 písm. b), d), f) g) se jedná o legislativně technickou úpravu návazně na zařazení údaje v § 76 odst. 1 písm. f).
K § 76 odst. 2 písm. j)
Dochází k úpravě kompetencí Ministerstva práce a sociálních věcí, České správy sociálního zabezpečení a služebních orgánů nemocenského pojištění. Ministerstvo práce a sociálních věcí a Česká správa sociálního zabezpečení vykonávají působnost nejen v oblasti nemocenského pojištění, ale také v dalších oblastech sociálního zabezpečení, včetně důchodového pojištění, posuzování zdravotního stavu, dávek pro osoby se zdravotním postižením, sociálních služeb a dalších agend, v nichž může být ověření údajů o zdravotnických pracovnících nezbytné pro výkon zákonem svěřené působnosti.
K § 76 odst. 2 písm. k)
Přístup ministerstva nebo jím pověřené organizace (IPVZ) prostřednictvím informačního systému Administrace k údajům vedeným v Národním registru zdravotnických pracovníků v rozsahu údajů podle § 76 odst. 1 písm. a) až e), i), j) a p) je nezbytný pro výkon státní správy v oblasti řízení zdravotnických povolání, kontroly splnění zákonných podmínek pro výkon povolání a vedení souvisejících správních řízení. Uvedené údaje představují základní identifikační a profesní informace, bez nichž nelze zajistit řádné plnění zákonných kompetencí správního orgánu.
Současně je přístup k těmto údajům nutný pro doplnění a aktualizaci informací vedených v NRZP, aby byla zajištěna jejich správnost, úplnost a vzájemná konzistence. Administrace při výkonu své zákonné činnosti generuje a zpracovává údaje, které mají přímý dopad na obsah registru, a jejich propojení je proto nezbytné k tomu, aby NRZP plnil svou funkci spolehlivého a aktuálního informačního systému veřejné správy.
K § 76 odst. 3
Ustanovení tak vytváří jednoznačný právní základ pro poskytování ověřených údajů fyzickým i právnickým osobám a orgánům veřejné moci v rozsahu stanoveném platnou legislativou.
K § 77 písm. h)
Návazně na ustanovení § 71a odst. 3 je zapisující jednotkou statistický ústav na základě údajů čerpaných z MŠMT na základě žádosti.
K § 77 odst. 1 písm. i)
Zapisování údajů cestou Administrace klíčové pro zajištění správnosti, aktuálnosti a úplnosti údajů vedených v NRZP. Údaje generované při výkonu státní správy mají přímý dopad na obsah registru a jejich bezprostřední přenos prostřednictvím Administrace zajišťuje, že registr odráží skutečný stav práv a povinností zdravotnických pracovníků. Tento postup je proto nezbytným a přiměřeným nástrojem pro naplnění účelu NRZP jako spolehlivého informačního systému veřejné správy.
K § 77a
Národní registr hrazených zdravotních služeb je rozšířen o determinanty zdraví, které jsou specifikovány v odst. 1 písm. b). Z uvedeného důvodu dochází nejen k právě jeho názvu, ale i k úpravě rozsahu údajů v registru vedených, okruhu zapisujících jednotek a jednotek oprávněných k přístupu.
Sběr údajů o obsahu, datu a čase poskytnutých sociálních služeb, o subjektu, který tyto služby poskytl, a o jejich úhradě, jakož i sběr údajů o dávkách sociálního zabezpečení, nemocenském pojištění a o zaměstnání pacienta, je nezbytný pro řádné plnění účelu uvedeného v § 70 odst. 1 písm. h).
Údaje o druhu a čase poskytovaných sociálních služeb, jejich poskytovatelích a financování umožňují hodnotit skutečnou dostupnost a využívání služeb, identifikovat regionální nebo kapacitní disproporce a plánovat potřebná opatření veřejné správy. Údaje o dávkách sociálního zabezpečení, nemocenském pojištění a zaměstnání pacienta doplňují potřebný kontext pro posouzení sociálních determinantů zdraví a pro vyhodnocení efektivity sociálně‑zdravotních intervencí. Bez těchto údajů by nebylo možné vytvořit ucelený obraz o potřebách osob využívajících sociálně‑zdravotní služby ani adekvátně plánovat služby, které stát poskytuje ve veřejném zájmu. Vizte dále u zdůvodnění k § 77a odst. 5.
K § 77a odst. 2
Jedná se o legislativně technickou úpravu návazně na úpravy odst. 1.
K § 77a odst. 3 písm. e)
Sběr údaje o adresném zvaní pojištěnců k účasti na screeningových programech je nezbytný pro účely řádného vyhodnocování a řízení organizovaných screeningových programů stanovených ministerstvem podle § 113c odst. 1. Adresné zvaní představuje klíčový nástroj pro zajištění účasti cílové populace na preventivních programech a má přímý vliv na jejich účinnost, včasný záchyt onemocnění a celkové dopady na veřejné zdraví. Bez evidence, zda a kdy byli pojištěnci zváni, nelze spolehlivě hodnotit pokrytí screeningem, identifikovat skupiny s nízkou účastí ani optimalizovat strategie zvaní.
Zařazení tohoto údaje do Národního registru hrazených zdravotních služeb a sociálně-zdravotních služeb umožňuje získat ucelený přehled o realizaci adresného zvaní ve vztahu k poskytnutým screeningovým vyšetřením a vyhodnocovat jeho efektivitu na celostátní i regionální úrovni. To je nezbytné pro plnění veřejného zájmu na zajištění kvalitních a účinných screeningových programů a pro informované rozhodování o jejich dalším směřování, úpravách či podpoře. Získané informace slouží výlučně k analýzám a řízení preventivních programů a nepředstavují zásah do soukromí nad nezbytný rozsah.
K § 77a odst. 4 písm. b)
Ustanovení zavádí opt‑out režim pro předávání údajů o odborných laboratorních genetických, cytogenetických a multiomických vyšetřeních cestou možnosti vyjádření nesouhlasu v Registru oprávnění zahrnujících data zárodečného genomu, neboť tato data představují zvlášť citlivou kategorii osobních údajů s trvalou vypovídací hodnotou a významným dopadem na soukromí jednotlivce i jeho biologických příbuzných. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby jejich využití pro účely Národního zdravotnického informačního systému probíhalo pouze tehdy, pokud pacient výslovně nevyjádří nesouhlas v Registru oprávnění podle zákona o elektronizaci zdravotnictví. U genetických prediktivních, presymptomatických, prenatálních a preimplantačních vyšetření je rozsah předávaných údajů omezen pouze na informaci o typu provedeného vyšetření, což zajišťuje dodržení zásady minimalizace údajů a ochranu nejcitlivějších informací o zdravotním stavu pacienta. Tato úprava vyvažuje potřebu dostupnosti údajů pro účely zdravotní péče a veřejného zdraví s požadavkem na maximální ochranu genetických informací. Takto upravené řešení lépe vyvažuje mimořádnou citlivost genomických údajů s potřebou zachovat jejich přiměřenou využitelnost pro poskytování zdravotních služeb.
K § 77a odst. 5
Odst. 5 stanoví okruh zapisujících osob, kterými jsou Ministerstvo práce a sociálních věcí a Česká správa sociálního zabezpečení a rozsah předávaných údajů.
Předávání údajů Ministerstvem práce a sociálních věcí a Českou správou sociálního zabezpečení do Národního registru hrazených zdravotních je nezbytné nejen k naplnění účelu uvedeného v § 70 odst. 1 písm. h), ale také pro propojení těchto údajů s ostatními datovými zdroji vedenými v rámci NZIS. Údaje o poskytovaných sociálních službách, dávkách sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění a informace o zaměstnání pacienta mají bezprostřední souvislost s využíváním zdravotních a sociálně‑zdravotních služeb, s jejich plánováním a s hodnocením potřeb populace. Údaje o zaměstnání. jsou získávány ze systému evidence jednotného měsíčního hlášení na základě § 27 odst. 2 zákona č. 323/2025 Sb., o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele. Teprve jejich začleněním do NZIS je možné zajistit, aby byly dostupné pro analytické, hodnoticí a koncepční činnosti v plné šíři a souvislostech. Konkrétně se jedná o analýzy, které v systému chybí a které budou umožněny právě zařazením těchto údajů:
· posouzení rizikovosti konkrétních profesí a případně specifické nemocnosti (proto také údaje o DPN), přehodnocení kategorií rizikovosti, které jsou dnes zcela obecně a nedostatečně definovány,
· posouzení a modelace možností předčasných odchodů do důchodu pro určité profese a modelace dopadů do systému sociální / důchodové podpory,
· propojení agendy řízení nemocenského pojištění mezi oběma resorty a definice účinných preventivních a zdraví podporujících programů pro určité sektory činností / profese / zaměstnavatele,
· modelace adresných sociálních a zdravotních benefitů pro sociálně znevýhodněné skupiny obyvatel a zejména analýzy odhalující nedostatky v dostupné péči a podpoře + analýzy definující potřebná opatření k nápravě,
· identifikace kapacitně, zdravotně a demograficky ohrožených profesí jako analytický podklad pro optimalizaci vzdělávacích programů a zaměstnanecké politiky,
· predikce vývoje sociální a epidemiologické (zdravotní) sktruktury obyvatel a definice potřebných preventivních opatření k udržení plně solidárního soc-zdrav systému služeb (predikce zejména nemocnosti u sociálně či příjmově znevýhodněných populačních skupin, kde bude nutné kvantifikovat programy cílené podpory),
· predikce rozsahu péče neformálních pečujících, zejména s ohledem na zásah různých skupin zaměstnanců (jako pečujících) a kvantifikace dopadu podpůrných programů,
· definice potřebného rozsahu podpory matek po porodu (zdravotní i sociální komponenta) a podpora jejich zaměstnanosti s ohledem na konkrétní profese (částečné úvazky, podpora sdružováním provozů, apod.),
· kritické vyhodnocení účinnosti a efektivity nejrůznějších programů sociální podpory a podpory začleňování (zaměstnanosti) pro zvláště zranitelné skupiny (např. osoby s duševním onemocněním, držitele průkazů ZT/ZTP, invalidy, apod.) a definice potřebných vylepšení,
· popis sociálně-zdravotních "trajektorií" zranitelných skupin s cílem posílit dostupnost účinné podpory (vážné invalidity, osoby v péči na konci života, dlouhodobě nemocní, ...) ,
· hodnocení dostupnosti a zejména účinnosti preventivních prohlídek pro různé sektory zaměstnanosti a profese, případné návrhy na re-definici jejich potřebné frekvence a obsahu s ohledem na specifika nemocnosti určitých profesí.
Údaje jsou předávány cestou agendového identifikačního čísla fyzické osoby (překladem) a cestou osobního identifikačního čísla přiděleného podle § 20 zákona č. 323/2025 Sb., o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatelů. Vlastní zpracování ovšem vždy již probíhá na datech plně anonymizovaných a publikace / zveřejnění je možné pouze a výhradně nad daty agregovanými.
Zařazení těchto údajů do NZIS umožňuje propojování s dalšími registry a informačními systémy, zejména s registrem hrazených zdravotních služeb, registrem zdravotnických pracovníků, registrem poskytovatelů a s údaji o zdravotním stavu či průběhu péče. Tím se vytváří ucelený datový obraz o situaci pacienta i o kapacitách systému. Propojením údajů lze identifikovat vztah mezi mírou zdravotní potřeby, čerpáním sociálních služeb, ekonomickou aktivitou, dočasnou pracovní neschopností a dalšími faktory. Toto komplexní propojení je zásadní pro efektivní řízení integrované péče, pro odhalování systémových nerovností a pro plánování služeb v souladu s veřejným zájmem. Bez integrace sociálních a sociálně‑ekonomických údajů s daty zdravotnickými by NZIS nebyl schopen plnit svůj účel jako jednotný informační základ pro strategické rozhodování ve zdravotnictví.
Návazně na zákonnou právní úpravu bude provedena novela vyhlášky č. 373/2016 Sb., o předávání údajů do Národního zdravotnického informačního systému, ve znění pozdějších předpisů. V této vyhlášce jsou stanoveny lhůty a okruh osob zapisujících údaje do NZIS, v případě MPSV a ČSSZ bude lhůta pro předávání údajů stanovena na měsíční frekvenci.
K § 77a odst. 6
Začlenění údajů předávaných podle odstavce 6 do Národního registru hrazených zdravotních služeb a determinant zdraví je nezbytné pro naplnění účelu Národního zdravotnického informačního systému podle § 70 zákona o zdravotních službách. Údaje o poskytovateli, pacientovi, indikacích, spotřebě a nákladech inovativních léčivých přípravků a o zdravotní pojišťovně pojištěnce umožňují komplexní a jednotné sledování poskytování zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění, zejména těch, které jsou poskytovány na základě výjimečných úhrad podle § 15 a § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Tyto informace jsou nezbytné pro kontrolu oprávněnosti a správnosti vykázané péče, pro přiřazení poskytnuté služby ke konkrétnímu pojištěnci a plátci, pro monitoring využívání inovativních léčivých přípravků v klinické praxi, jakož i pro vyhodnocování jejich medicínských a ekonomických dopadů. Současně umožňují vytvářet podklady pro řízení a plánování zdravotních služeb, pro tvorbu úhradových a regulačních mechanismů a pro zajištění transparentnosti a kontrolovatelnosti systému veřejného zdravotního pojištění. Předávané údaje jsou tak nezbytné, přiměřené a účelově vázané na plnění zákonných úkolů NZIS a na řádnou správu systému veřejného zdravotního pojištění.
K § 77a odst. 7 písm. c)
Zpřístupnění údajů podle odstavce 2 písm. a), b), e) a h) a odstavce 5 oprávněným zaměstnancům Ministerstva práce a sociálních věcí, České správy sociálního zabezpečení a Institutu posuzování zdravotního stavu a územním správám sociálního zabezpečení je nezbytné pro výkon státní správy v oblasti sociálního zabezpečení, která je těmito orgány realizována podle jejich zvláštních právních předpisů. Údaje vedené v Národním registru hrazených zdravotních a sociálně‑zdravotních služeb mají přímý význam pro posuzování nároků na jednotlivé dávky, pro rozhodování v řízeních o sociálních právech a pro zajištění návaznosti mezi sociálními a sociálně‑zdravotními službami. Bez těchto údajů by nebylo možné plnohodnotně vyhodnotit skutečný rozsah potřeb jednotlivých osob ani zajistit řádné a spravedlivé vedení správních řízení.
Zpětná datová spolupráce / most bude nastavena v těchto směrech:
1. Agenda kontroly a managementu dočasných pracovních neschopností
· frekvence, délka a příčina DPN vystavovaných jednotlivými ordinacemi PL a dále v členění dle sub-regionů a času
· příčiny a sumy dnů DPN v členění dle zdravotního stavu vážně nemocných osob (zejména kardiovaskulární, onkologická a neurologická onemocnění)
· údaje o zdravotních službách konzumovaných při DPN různými kategoriemi pacientů, zejména u dlouhodobých DPN:
· ambulantní léčba dle lékařské odbornosti a rozsahu
· hospitalizační léčba konzervativní x s kritickým výkonem
· následná, dlouhodobá péče, vč. např. fyzioterapie, rehabilitace, apod.
1. Agenda zdravotních dopadů vážných chronických nemocí
· údaje o zdravotním stavu u přidělených invalidních důchodů dle jejích třídy, sub-regionu; údaje o rozsahu konzumovaných zdravotních služeb
· údaje o zdravotním stavu u osob s částečnou nebo úplnou ztrátou soběstačnosti (dle PnP)
1. Agenda řízení služeb sociálně zdravotní podpory neformálních pečujících
· údaje o konzumaci zdravotních služeb u osob s částečnou nebo úplnou ztrátou soběstačnosti umožňující určit rozsah péče neformálními pečujícími (údaje vylučující např. dlouhodobý pobyt v nemocnic, LDN či jiném institucionálním zařízení péče)
· údaje o délce trvání domácí ošetřovatelské péče v rozsahu je ošetřovacích dnů
1. Agenda řízení poskytovatelů sociálních služeb, kteří mají i statut poskytovatelů zdravotních služeb
· údaje o personálním kapacitním zajištění těchto PZS z dat NRZP a NRHZS, úvazky, věkový profil ZP dle získaných základních a specializovaných odborností
· údaje o rozsahu péče zajišťované ZZS u těchto PZS
· údaje o rozsahu péče ošetřovatelskými odbornostmi (odb. 925, 926, 913) u těchto PZS
1. Agenda sledování nežádoucích událostí v pobytových sociálních službách
· údaje o úrazech klientů PSS, včetně jejich tíže a zdravotních dopadů
· údaje o šíření infekcí, zejména sezónních respiračním onemocnění, včetně jejich tíže a zdravotních dopadů
1. Agenda optimalizace služeb na sociálně-zdravotním pomezí
· údaje umožňující mapování trajektorií pacientů a konzumace sociálních služeb a zdravotních služeb v situacích a segmentech, kde je nezbytná meziresortní spolupráce
· dočasná nebo trvalá invalidita po vážných úrazech či jiných zvláštních událostech
· dočasná nebo trvalá invalidita při vážných chronických onemocněních (zhoubné nádory, roztroušená skleróza, vážně nemocné děti vč. vrozených vývojových vad, apod.)
· zajištění péče v závěru života včetně obecné a specializované paliativní péče
K § 77a odst. 7 písm. d)
Ustanovení rozšiřuje okruh subjektů oprávněných k přístupu do Národního registru zdravotních služeb a sociálně‑zdravotních služeb o pracovníky kontaktního místa podle § 14c zákona o veřejném zdravotním pojištění, a to na základě žádosti podané dle § 71a a § 71b. Cílem je umožnit kontaktnímu místu plnit jeho zákonné úkoly v oblasti administrace přeshraniční zdravotní péče, poskytování informací pojištěncům a zajištění souvisejících agend, které vyžadují ověření údajů o poskytnutých zdravotních službách. Přístup je podmíněn individuální žádostí a je omezen na rozsah nezbytný pro výkon zákonem svěřených kompetencí, čímž je zajištěna ochrana osobních údajů a proporcionalita zásahu do informačních systémů veřejné správy. Současně je zpřístupnění údajů vázáno na žádost podle § 71a a § 71b, což zajišťuje, že přístup je realizován pouze v nezbytném rozsahu, na základě konkrétního účelu a s plnou kontrolovatelností. Tato úprava přispívá k efektivnímu fungování kontaktních míst a k naplnění povinností vyplývajících z unijní i vnitrostátní právní úpravy v oblasti veřejného zdravotního pojištění.
K § 115
Dochází k doplnění přestupku za porušení povinnosti mlčenlivosti.
K § 117
V novele zákona se upravují přestupky, a to jednak s cílem preventivním, jehož účelem je předcházení porušování právních povinností (důsledkem „porušení“ při naplnění skutkové podstaty přestupku je pro adresáta normy trest; jde tedy o „odstrašující“ působení na případný subjekt trestání) a jednak represivním (v případě porušení právní povinnosti, tj. naplnění skutkové podstaty přestupku, přijde trest).
Vymezení skutkových podstat přestupků sleduje porušení jednání (porušení právních povinností) uloženého zákonem o zdravotních službách ve znění tohoto návrhu, které představuje natolik závažné protiprávní jednání, že e nutno na něj sankčně reagovat. Za tato porušení, tj. naplnění skutkových podstat přestupků, jsou stanoveny výše pokut s horní hranicí trestní sazby tak, aby při rozhodování o jejich uložení byl dostatečný prostor pro zvážení závažnosti porušení právní povinnosti (dopad na jiné subjekty, porušení práv jiných subjektů, první nebo opakované protiprávní jednání apod.).
Při stanovení výše sankcí bylo přiměřeně použito porovnání se srovnatelnými přestupky vymezenými v účinném znění zákona o zdravotních službách.
Ve vazbě na přechodná ustanovení budou sankce uplatněny pouze v případech, kdy bude povinnost, jejíhož porušení se přestupek dotýká, účinnou.
K § 120:
Dochází k zakotvení posílení vlivu Úřadu pro ochranu osobních údajů v procesu přípravy a schvalování vyhlášky o předávání údajů ze zdravotně-sociální a sociální oblasti do NZIS. V této věci bude vydána nová vyhláška, kterou MZD bude moci vydat toliko na základě souhlasu Úřadu pro ochranu osobních údajů, a to v zájmu posílení principu ochrany osobních údajů a jejich zpracování.
K příloze zákona o zdravotních službách
K 14. Národní registr vzácných onemocnění
Zřízení registru vzácných onemocnění je nezbytné pro systematické zajištění péče o pacienty trpící vzácnými onemocněními, která se vyznačují nízkým výskytem v populaci, značnou heterogenitou a často komplikovaným diagnostickým a terapeutickým procesem. U těchto onemocnění je pro stát i zdravotnický systém obtížné získávat dostatečné informace prostřednictvím běžných datových zdrojů, což vede k neúplným podkladům pro plánování péče, financování specializovaných služeb a zajištění dostupnosti potřebné léčby. Registr vytváří ucelený informační rámec umožňující sledovat počet pacientů, diagnostické postupy, průběh nemocí a skutečné potřeby této skupiny pacientů.
Registr rovněž slouží veřejnému zájmu tím, že podporuje koordinaci specializované péče, rozvoj center vysoce specializované péče, řízení dostupnosti inovativní léčby a poskytování zdravotních služeb založených na datech. Umožňuje také plnění povinností státu vyplývajících z evropských iniciativ v oblasti vzácných onemocnění, zejména v oblasti sdílení dat, spolupráce v evropských referenčních sítích a podpory výzkumu. Bez existence registračního systému by nebylo možné provádět kvalifikovaná rozhodnutí o rozvoji péče, identifikovat diagnostická zpoždění nebo vyhodnocovat efektivitu léčby v této specifické populaci. Registr tak představuje klíčový nástroj pro ochranu zdraví a zajištění rovného přístupu pacientů se vzácnými onemocněními k odpovídající zdravotní péči.
K přechodnému ustanovení
Účelem přechodného ustanovení je zajistit právní jistotu poskytovatelů zdravotních služeb ve vztahu ke zdravotnické dokumentaci vedené přede dnem nabytí účinnosti § 55 odst. 1. Právní úprava tímto výslovně stanoví, že zdravotnická dokumentace vedená podle dosavadních právních předpisů se považuje za vedenou v souladu s právem, a to i po nabytí účinnosti nové úpravy. Tím se předchází jakýmkoli pochybnostem o zákonnosti historicky vedené dokumentace a eliminuje se riziko zpětných zásahů do již existujících záznamů.
Současně se stanoví, že poskytovatel zdravotních služeb není povinen převádět takto vedenou dokumentaci do elektronické podoby. Tento postup je nezbytný z hlediska proporcionality a administrativní přiměřenosti, neboť plošný a zpětný převod veškeré historické dokumentace by představoval neúměrnou administrativní a finanční zátěž, která není odůvodněna účelem nové právní úpravy. Nová povinnost vedení dokumentace v elektronické podobě se proto uplatní výhradně do budoucna, na dokumentaci vznikající po nabytí účinnosti § 55 odst. 1.
Tato konstrukce odpovídá obecným principům legislativní kontinuity, chrání legitimní očekávání poskytovatelů zdravotních služeb a zároveň umožňuje plynulý přechod na elektronické vedení zdravotnické dokumentace bez narušení poskytování zdravotních služeb.
Přechodné ustanovení v odst. 2 stanoví povinnost doplnit pacientský souhrn u pacientů, u nichž nebyl vytvořen před 26. březnem 2029, a to při prvním poskytnutí zdravotní služby po tomto datu. Navázání povinnosti na první kontakt s pacientem představuje administrativně přiměřené řešení, které umožňuje poskytovatelům zdravotních služeb postupné doplnění souhrnů bez neproveditelné jednorázové zátěže, a současně garantuje, že klíčové údaje budou dostupné pro bezpečnou a interoperabilní péči v souladu s požadavky nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
K účinnosti
Ustanovení o účinnosti je navrženo návazně na implementaci jednotlivých ustanovení nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje ve vazbě na jejich účinnost stanovenou v jeho článku 105 a dále návazně na novelizaci ostatních ustanovení zákona o zdravotních službách.
V rámci účinnosti jsou zohledněna ustanovení týkající se eŽádanky jejíž účinnost a povinné zavedení je navrhováno ve vazbě na zavedení povinného vedení zdravotnické dokumentace.
V případě eŽádanky je její povinné vedení rozvrženo do 2 časových období:
· od 1. července 2027 – povinné vedení elektronických žádanek s výjimkou žádanek na laboratorní vyšetření,
· od 1. ledna 2028 -povinné vedení všech žádanek v elektronické podobě.
Stupňovité zavedení povinného vedení eŽádanek je navrženo s ohledem na technickou a organizační připravenost centrálních systémů, poskytovatelů zdravotních služeb i laboratorních pracovišť. Od 1. července 2027 se povinnost vztahuje na všechny žádanky kromě laboratorních, aby byl vytvořen časový prostor pro dokončení úprav centrálního řešení, laboratorních informačních systémů a jejich napojení na potřebné datové standardy. K 1. lednu 2028 pak bude elektronická forma vyžadována pro všechny žádanky, což zajistí plnou elektronizaci procesu, zvýšení efektivity, snížení administrativní zátěže a sjednocení způsobu předávání údajů napříč zdravotním systémem.
Odstupňovaná účinnost zavedení povinného vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě od 1. ledna 2029 je stanovena s ohledem na nutnost zajistit dostatečný časový prostor pro technickou, organizační a procesní připravenost všech poskytovatelů zdravotních služeb. Elektronizace dokumentace představuje zásadní změnu v systému vedení zdravotnických údajů, která vyžaduje úpravy informačních systémů, sjednocení datových standardů, implementaci bezpečnostních opatření a proškolení zdravotnického personálu.
Oddálené nabytí účinnosti umožňuje poskytovatelům postupně adaptovat své procesy, předejít neúměrné administrativní zátěži a zajistit, aby byla elektronická dokumentace vedena v souladu s požadavky na interoperabilitu, ochranu osobních údajů a bezpečný přenos informací. Současně tento časový rámec podporuje koordinovaný postup na národní úrovni, zejména s ohledem na budování související infrastruktury elektronického zdravotnictví. Zavedení povinnosti k roku 2029 tak vytváří předpoklady pro její funkční, jednotné a bezpečné uplatnění v celém zdravotnickém systému.
Ke změně zákona o správě dat
S ohledem na fakt, že účinnost zákona o správě dat (č. 60/2026 Sb.) a jeho ustanovení § 40, kterým dochází ke změně zákona o zdravotních službách, je stanovena až k lednu 2028, dochází k jeho změně, neboť lze předpokládat, že předkládaná novela zákona vstoupí v účinnost dříve.
2