Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSDVLDLD32 najdete zde
VII.
VYPOŘÁDACÍ TABULKA
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 325/2021 Sb., o elektronizaci zdravotnictví, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 372/2012 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů
Meziresortní připomínkové řízení probíhalo od 3. 7. 2026 do 3. 8. 2026.
ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY
Připomínkové místo
Číslo připomínky
Připomínka
Vypořádání připomínky
Kraj Vysočina
pavlinec.p@kr-vysocina.cz
1.
Navrhujeme v § 4 odst. 3 písm. b) vypustit slova „lékařské zprávy a“ a formulaci jednotlivých kategorií uvést do souladu s čl. 14 odst. 1 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
Navrhujeme tedy přeformulovat takto:
(3) Poskytovatel zdravotních služeb je povinen vést následující elektronické zdravotní záznamy, které jsou součástí zdravotnické dokumentace vedené podle zákona o zdravotních službách, a zajistit jejich vytváření, přijímání, ukládání, zpřístupňování a zobrazování ve formátu pro výměnu elektronických zdravotních záznamů stanoveném podle § 38 odst. 2 písm. c) standardem elektronického zdravotnictví, a to
a) pacientský souhrn,
b) lékařské zprávy a zprávy z obrazových vyšetření, včetně snímků,
c) výsledky lékařských testů, včetně laboratorních a jiných diagnostických výsledků a doprovodných zpráv, a
d) propouštěcí zprávy
Odůvodnění:
Pojem „lékařská zpráva“ není v zákoně o elektronizaci zdravotnictví ani v zákoně o zdravotních službách jednoznačně vymezen a není samostatnou prioritní kategorií osobních elektronických zdravotních údajů podle čl. 14 odst. 1 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Jeho ponechání by proto mohlo založit neurčitě širokou povinnost vést a vyměňovat v evropském formátu blíže neurčený okruh lékařských zpráv.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 4 odst. 3 písm. b).
2.
Navrhujeme umožnit příslušným správním orgánům podle § 15 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, využívat služby výměnné sítě, včetně dočasného úložiště, za účelem předávání zdravotnické dokumentace v případech stanovených zákonem o zdravotních službách.
Za tímto účelem navrhujeme příslušné správní orgány výslovně doplnit mezi subjekty uvedené v § 30 zákona č. 325/2021 Sb., mezi nimiž mohou být prostřednictvím služeb výměnné sítě předávány zdravotnické dokumentace, jejich části nebo informace z nich.
Z tohoto důvodu navrhujeme doplnit nové písmeno f):
§30
Ministerstvo zřizuje služby centrální výměnné sítě zajišťující prostřednictvím bezpečného šifrovaného komunikačního kanálu předávání a sdílení zdravotnické dokumentace vedené v elektronické podobě, jejích částí nebo informací z ní mezi
…
d) poskytovateli zdravotních služeb, zdravotními pojišťovnami a statistickým ústavem, a
e) poskytovateli zdravotních služeb a Institutem posuzování zdravotního stavu a orgánem sociálního zabezpečení příslušným k posouzení zdravotního stavu podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a
f) poskytovateli zdravotních služeb a příslušnými správními orgány podle § 15 odst. 1 zákona o zdravotních službách při převzetí, uchovávání nebo předávání zdravotnické dokumentace v případech stanovených zákonem o zdravotních službách.
Odůvodnění:
Příslušné správní orgány podle § 15 odst. 1 zákona o zdravotních službách plní úkoly související s převzetím, zabezpečením a následným předáváním zdravotnické dokumentace, zejména při ukončení poskytování zdravotních služeb nebo v dalších případech stanovených v § 57 až 63 zákona o zdravotních službách.
Je-li zdravotnická dokumentace vedena v elektronické podobě, měla by být právní úpravou zajištěna možnost jejího bezpečného elektronického předání mezi poskytovatelem zdravotních služeb a příslušným správním orgánem, popřípadě mezi příslušným správním orgánem a přebírajícím poskytovatelem. Stávající výčet subjektů v § 30 zákona o elektronizaci zdravotnictví však příslušné správní orgány nezahrnuje. V důsledku toho nemohou být podle § 31 odst. 1 odesílatelem ani adresátem zásilky uložené v dočasném úložišti služeb výměnné sítě.
Navrhovaná změna vytvoří jednoznačný právní základ pro bezpečné elektronické předávání zdravotnické dokumentace při výkonu zákonem stanovené působnosti příslušných správních orgánů.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 30.
3.
Navrhujeme upravit § 11 odst. 3 takto:
Registrovaná výměnná síť přistupuje k Integrovanému datovému rozhraní prostřednictvím svého informačního systému vybaveného resortním systémovým certifikátem automatizovaně, a to pouze v rozsahu, v jakém jejím prostřednictvím poskytovatel zdravotních služeb plní své povinnosti podle § 4 odst. 3 a s jednoznačným označením tohoto poskytovatele zdravotních služeb. Nelze-li s ohledem na povahu úkonu určit konkrétního poskytovatele zdravotních služeb, označí registrovaná výměnná síť sebe a uvede, že úkon provádí pro více poskytovatelů zdravotních služeb, kteří jejím prostřednictvím plní povinnosti podle § 4 odst. 3.
Odůvodnění:
Registrovaná výměnná síť bude ve většině případů schopna jednoznačně označit poskytovatele zdravotních služeb, pro kterého konkrétní úkon provádí, například při odeslání nebo zpřístupnění zdravotnické dokumentace.
U některých systémových nebo průběžně prováděných úkonů však nelze konkrétního poskytovatele určit. Příkladem je aktualizace pacientského kmene vedeného registrovanou výměnnou sítí vůči Kmenovému registru pacientů, která je prováděna společně pro více poskytovatelů připojených k dané síti, nikoli pro jediného konkrétního poskytovatele.
Navrhovaná úprava proto zachovává povinnost označit konkrétního poskytovatele vždy, kdy je to vzhledem k povaze úkonu možné, a současně upravuje postup pro případy společných systémových operací. I v těchto případech musí být zajištěna dohledatelnost úkonu prostřednictvím označení registrované výměnné sítě a účelu úkonu, případně okruhu poskytovatelů, pro které je prováděn.
Připomínka akceptována jinak.
Úpravou normativního textu § 11 odst. 3 a ve světle vypořádání připomínky Svazu průmyslu a obchodu rozšířená o konkrétního zdravotnického pracovníka v případech, kdy je to možné.
4.
Navrhujeme doplnit do § 70 odst. 6 povinnost Ústavu zdravotnických informací a statistiky zveřejňovat datové rozhraní, včetně technické specifikace aplikačního programového rozhraní umožňujícího pro poskytovatele lůžkové péče automatizované předávání údajů do Národního zdravotnického informačního systému.
Navrhujeme následující nové znění § 70 odst. 6:
Údaje do Národního zdravotnického informačního systému se předávají pouze v elektronické podobě přímým zápisem, prostřednictvím aplikačního programového rozhraní nebo na technických nosičích způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem a ve struktuře podle datového rozhraní. Poskytovatel lůžkové péče je povinen zajistit automatizované předávání údajů, k jejichž předávání je podle tohoto zákona povinen, ze svého informačního systému prostřednictvím aplikačního programového rozhraní. Statistický ústav zveřejní na svých internetových stránkách datové rozhraní a technickou specifikaci aplikačního programového rozhraní a zajistí jejich průběžnou aktualizaci.
Odůvodnění:
Poskytovatelé lůžkové péče předávají do NZIS rozsáhlé soubory údajů, které jsou již ve značné míře vedeny v jejich nemocničních informačních systémech. Stávající právní úprava však výslovně nestanoví povinnost jejich automatizovaného předávání prostřednictvím aplikačního programového rozhraní. V praxi tak mohou dodavatelé informačních systémů tuto funkcionalitu neposkytnout nebo její dodání podmínit dodatečnými náklady.
Důsledkem je opakované ruční zadávání již evidovaných údajů, zvýšená administrativní zátěž, riziko chyb a prodlev při jejich předávání a neefektivní využívání personálních kapacit poskytovatelů.
Výslovné zakotvení povinného automatizovaného předávání prostřednictvím aplikačního programového rozhraní vytvoří jednoznačný právní základ pro technickou integraci nemocničních informačních systémů s NZIS. Současně je nezbytné uložit statistickému ústavu povinnost zveřejnit a průběžně aktualizovat technickou specifikaci tohoto rozhraní. Navrhovaná úprava sníží administrativní zátěž, omezí duplicitní zadávání a zvýší správnost, úplnost a aktuálnost předávaných údajů.
Připomínka akceptována jinak.
Úpravou normativního textu § 70 odst. 6.
Připomínka se akceptuje v omezeném rozsahu. Návrh na doplnění povinnosti Ústavu zdravotnických informací a statistiky zveřejňovat datové rozhraní a technickou specifikaci aplikačního programového rozhraní je věcně odůvodněný a odpovídá potřebě zajistit předvídatelné technické podmínky pro automatizované předávání údajů do Národního zdravotnického informačního systému.
Současná právní úprava sice předpokládá elektronické předávání údajů, avšak výslovně nestanoví povinnost poskytovatelů zdravotních služeb využívat aplikační programové rozhraní, což v praxi vede k nejednotnému technickému řešení, dodatečným nákladům a k opakovanému ručnímu zadávání údajů již evidovaných v informačních systémech.
Zakotvení povinnosti automatizovaného předávání údajů pro poskytovatele lůžkové péče prostřednictvím aplikačního programového rozhraní odstraní tuto nejistotu a vytvoří jednoznačný právní rámec pro technickou integraci nemocničních informačních systémů poskytovatelů lůžkové péče s NZIS.
Současně je nezbytné, aby Ústav zdravotnických informací a statistiky zveřejnil datové rozhraní a technickou specifikaci aplikačního programového rozhraní a zajistil jejich průběžnou aktualizaci, neboť bez transparentně dostupné technické dokumentace nelze po poskytovatelích spravedlivě požadovat implementaci automatizovaného předávání.
Povinnost automatizovaného předávání údajů se proto stanoví pouze pro poskytovatele lůžkové péče a vznikne až tehdy, pokud Ústav zdravotnických informací a statistiky příslušné datové rozhraní a technickou specifikaci zveřejní.
Povinnost se v této fázi nestanoví pro ambulantní sektor, a to z několika důvodů. Ambulantní poskytovatelé předávají do NZIS podstatně menší rozsah údajů, jejich datové soubory jsou méně komplexní a v řadě případů nejsou generovány přímo z informačních systémů. Technická připravenost ambulantního segmentu je navíc výrazně heterogenní – část poskytovatelů využívá moderní informační systémy, avšak významná část pracuje s jednoduššími softwarovými nástroji nebo v současné době kombinací listinné a elektronické zdravotnické dokumentace. Uložení povinného automatizovaného předávání prostřednictvím API by tak v ambulantním sektoru vedlo k neúměrné administrativní a finanční zátěži, která není v poměru k rozsahu předávaných údajů ani k přínosu pro NZIS. Zároveň by vzniklo riziko, že část ambulantních poskytovatelů by nebyla schopna povinnost splnit bez zásadní modernizace informačních systémů, což by mohlo negativně ovlivnit dostupnost péče. Z těchto důvodů se povinnost automatizovaného předávání prostřednictvím API v této etapě omezuje pouze na poskytovatele lůžkové péče, u nichž je technická integrace nezbytná a přínosy jednoznačně převažují.
Připomínka se proto akceptuje v navrženém omezeném znění, podle něhož je poskytovatel lůžkové péče povinen zajistit automatizované předávání údajů ze svého informačního systému výhradně prostřednictvím aplikačního programového rozhraní, pokud Ústav zdravotnických informací a statistiky zveřejnil datové rozhraní a technickou specifikaci tohoto rozhraní.
5
Navrhujeme upravit § 83a odst. 3 a 4 zákona o léčivech tak, aby při výdeji humánního léčivého přípravku na elektronický recept vystavený v České republice v jiném členském státě nebylo nezbytné předem ručně zadávat 12-místný identifikátor konkrétního elektronického receptu, což je nyní podmínkou výdeje. Po úspěšném ověření totožnosti pacienta na základě jeho dokladu totožnosti (občanský průkaz, pas) by měl systém eRecept prostřednictvím Národního kontaktního místa zpřístupnit osobě oprávněné k výdeji (lékárníkovi) seznam elektronických receptů daného pacienta, které jsou aktuálně způsobilé k přeshraničnímu výdeji. Pacient následně určí recept, na jehož základě má být léčivý přípravek vydán.
Navrhujeme § 83a odst. 3 a 4 nově formulovat takto:
(3) Požadavek podle odstavce 2 musí obsahovat identifikaci osoby oprávněné k výdeji humánního léčivého přípravku v jiném členském státě, identifikátor elektronického receptu vystaveného v České republice a číslo identifikačního dokladu pacienta, kterému má být humánní léčivý přípravek v jiném členském státě na tento elektronický recept vydán. a údaje o identifikačním dokladu pacienta v rozsahu nezbytném pro ověření jeho totožnosti. Požadavek, který neobsahuje náležitosti podle věty první, Národní kontaktní místo zamítne.
(4) Po úspěšném ověření totožnosti pacienta systém eRecept prostřednictvím služby Národního kontaktního místa zpřístupní údaje o elektronických receptech vystavených tomuto pacientovi, které jsou způsobilé k výdeji v jiném členském státě, a umožní předání údajů nezbytných pro výdej léčivého přípravku na elektronický recept vybraný pacientem.
Zároveň navrhujeme doplnit nový odst. 5:
(5) Systém eRecept požadavek zamítne, pokud
a) nedojde k úspěšnému ověření totožnosti pacienta,
b) pacient nemá žádný elektronický recept, na jehož základě lze v jiném členském státě uskutečnit výdej humánního léčivého přípravku, nebo
c) podle jiného právního předpisu nelze humánní léčivý přípravek předepsaný na vybraném elektronickém receptu v jiném členském státě vydat.
Odůvodnění:
Podle současného § 83a odst. 3 musí požadavek z jiného členského státu obsahovat vedle identifikace vydávající osoby a údajů z dokladu totožnosti pacienta také identifikátor konkrétního elektronického receptu; bez něj musí být požadavek zamítnut.
Tento postup se liší od běžného vnitrostátního výdeje, při němž je pacient identifikován dokladem totožnosti a farmaceutovi se následně zobrazí jeho aktuálně vydatelné elektronické recepty. Pacient si z nich vybere recept nebo léčivý přípravek, který má být vydán, aniž by musel znát identifikátor konkrétního receptu.
V přeshraničním prostředí představuje ruční zadávání zpravidla dvanáctimístného identifikátoru významnou praktickou překážku. Zvyšuje časovou náročnost výdeje a riziko chyb, což se v praxi projevuje opakovanými pokusy o správné zadání kombinace čísel a písmen. Navrhovaná úprava proto sjednocuje základní princip vnitrostátního a přeshraničního výdeje: po spolehlivém ověření totožnosti pacienta se zpřístupní pouze platné a vydatelné recepty použitelné v daném členském státě a pacient určí, který z nich má být použit. Změna zlepší uživatelskou přívětivost služby, sníží administrativní zátěž zahraničních farmaceutů a podpoří praktické fungování přeshraničního eReceptu, který má být podle nařízení o EHDS povinně zaveden od roku 2029.
Připomínka neakceptována.
Navrhovaná úprava by významně změnila stávající princip přeshraničního výdeje léčivých přípravků na elektronický recept. Současná právní úprava vychází z toho, že pacient předává zahraničnímu farmaceutovi identifikátor konkrétního elektronického receptu, čímž sám rozhoduje, který recept má být použit pro výdej léčivého přípravku.
Přestože připomínka poukazuje na podobnost s některými vnitrostátními postupy při výdeji léčivých přípravků po identifikaci pacienta dokladem totožnosti, nelze oba režimy považovat za plně srovnatelné. Ve vnitrostátním prostředí zůstává primárním způsobem výdeje předložení identifikátoru elektronického receptu, které pacientovi umožňuje zpřístupnit k výdeji pouze konkrétní jím zvolený elektronický recept. Možnost identifikace prostřednictvím dokladu totožnosti představuje pouze alternativní postup.
Navrhované řešení by naproti tomu vedlo k tomu, že po ověření totožnosti pacienta by byly zahraničnímu farmaceutovi zpřístupněny všechny elektronické recepty pacienta způsobilé k přeshraničnímu výdeji, aniž by pacient mohl technickými prostředky zajistit zpřístupnění pouze jednoho konkrétního receptu. Tím by došlo ke snížení kontroly pacienta nad rozsahem zpřístupňovaných údajů a k omezení jeho možnosti rozhodnout, který elektronický recept chce v zahraničí použít.
Ústav proto nepovažuje za vhodné opustit stávající princip založený na použití identifikátoru konkrétního elektronického receptu, který pacientovi umožňuje omezit rozsah zpřístupněných údajů pouze na recept určený k výdeji. Nepovažujeme za vhodné, aby zejména při přeshraničním přenosu údajů, měl pacient menší kontrolu nad tím, jaké údaje zpřístupňuje vydávajícímu lékárníkovi.
6
Navrhujeme upravit § 81a zákona o léčivech tak, aby pacient mohl přistupovat ke svému lékovému záznamu a dalším údajům vztahujícím se k jeho osobě vedeným v systému eRecept také prostřednictvím pacientského portálu nebo jiného informačního systému poskytovatele zdravotních služeb umožňujícího dálkový přístup pro pacienta.
Navrhujeme do § 81a vložit nový odstavec 3 za nový odstavec 2 navrhovaný v rámci této novely:
Pacient může k údajům vztahujícím se k jeho osobě vedeným v systému eRecept, včetně údajů zobrazujících se prostřednictvím jeho lékového záznamu, přistupovat rovněž prostřednictvím informačního systému poskytovatele zdravotních služeb umožňujícího dálkový přístup pro pacienta. Totožnost pacienta se při tomto přístupu ověřuje s využitím prostředku elektronické identifikace podle zákona o elektronické identifikaci. Informační systém poskytovatele zdravotních služeb komunikuje se systémem eRecept prostřednictvím jeho komunikačního rozhraní výlučně za účelem zprostředkování přístupu řádně identifikovaného a autentizovaného pacienta k údajům vztahujícím se k jeho osobě .
Odůvodnění:
Platná právní úprava umožňuje pacientovi přístup k elektronickým receptům, lékovému záznamu a dalším údajům vztahujícím se k jeho osobě vedeným v systému eRecept. Pacient však podle § 81a přistupuje k systému eRecept přímo s využitím služeb NIA. Možnost komunikace prostřednictvím komunikačního rozhraní mezi systémem eRecept a informačním systémem jiného subjektu je výslovně upravena pouze pro lékaře a lékárníky.
V důsledku toho neexistuje jednoznačný právní základ pro zprostředkování přístupu pacienta k jeho lékovému záznamu prostřednictvím pacientských portálů provozovaných poskytovateli zdravotních služeb. Přístup prostřednictvím informačního systému poskytovatele je nyní technicky a právně koncipován zejména jako přístup konkrétního zdravotnického pracovníka v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, nikoli jako přístup samotného pacienta ke svým údajům.
Pacientské portály přitom představují významný nástroj pro jednotný a uživatelsky přívětivý přístup pacienta k údajům souvisejícím s jeho zdravotní péčí. Nemožnost zobrazit v témže prostředí také lékový záznam vede k roztříštění digitálních služeb a nutí pacienta přecházet do samostatné aplikace nebo portálu systému eRecept. Přístup k lékovému záznamu prostřednictvím pacientského portálu je pro pacienta praktický rovněž tím, že může v jednom zabezpečeném prostředí získat přehled o své medikaci a následně prostřednictvím vzdáleného přístupu požádat poskytovatele o vystavení elektronického receptu. Tím se omezuje nutnost přecházet mezi různými systémy a opakovaně sdělovat údaje o užívaných léčivých přípravcích.
Navrhovaná změna nezakládá nové oprávnění poskytovatele zdravotních služeb ani jeho zdravotnických pracovníků nahlížet do lékového záznamu pacienta. Poskytovatelův informační systém bude pouze technickým prostředkem, jehož prostřednictvím vykonává své existující právo sám pacient. Podmínkou bude spolehlivé ověření totožnosti pacienta prostředkem elektronické identifikace a jednoznačné rozlišení přístupu pacienta od profesního přístupu lékaře, farmaceuta nebo klinického farmaceuta.
Zprostředkování přístupu prostřednictvím pacientských portálů umožní soustředit elektronické zdravotní služby do prostředí, které pacient již používá, zvýší dostupnost lékového záznamu a podpoří informovanost pacienta o předepsaných a vydaných léčivých přípravcích. Současně musí být každý takový přístup zaznamenán v žurnálu činností jako přístup pacienta, nikoli jako přístup poskytovatele nebo zdravotnického pracovníka.
Systémově je tato úprava v souladu také s navrhovanou novelou zákona o zdravotních službách, která již počítá s výkonem některých práv pacienta dálkovým přístupem prostřednictvím informačního systému poskytovatele.
Připomínka neakceptována.
Navržené ustanovení vyvolává závažné právní, technické i bezpečnostní otázky, které nejsou v návrhu dostatečně řešeny.
Z předloženého textu není jednoznačně zřejmé, jaký má být konkrétní rozsah oprávnění informačního systému poskytovatele zdravotních služeb ani jaký model zpracování údajů má být použit. Není zřejmé, zda má docházet pouze ke zprostředkování autentizace pacienta a přístupu k údajům vedeným v systému eRecept, nebo zda mají být údaje ze systému eRecept přenášeny a zobrazovány prostřednictvím informačního systému poskytovatele. V druhém případě by poskytovatel zdravotních služeb vystupoval ve vztahu k takto zpracovávaným údajům v postavení správce osobních údajů, což návrh nijak neřeší. Návrh pouze uvádí, že nezakládá žádná nová oprávnění poskytovatele a systém poskytovatele bude pouze technickým prostředkem. Tak tomu však není, protože pokud bude docházet k přenosu údajů, tak poskytovatel jako správce dotčeného informačního systému bude reálně správce přenesených osobních údajů a jako takový má minimálně z pozice správce přístup k uvedeným údajům za účelem správy takového systému. Primárním problémem však zůstává, že z návrhu není vůbec zřejmé, jaké technické a procesní řešení návrh vlastně v praxi předpokládá.
Současně je třeba zohlednit, že využití prostředků elektronické identifikace podle zákona o elektronické identifikaci předpokládá zapojení kvalifikovaného systému elektronické identifikace. Návrh neřeší způsob technické integrace, identifikaci jednotlivých subjektů přistupujících k systému eRecept ani podmínky zabezpečení takového přístupu.
Problematika předávání údajů jiným správcům ze systému eRecept na žádost pacienta by neměla být řešena legislativní cestou, ale ponechána na pacientovi jako subjektu údajů, který může o předání svých údajů rozhodovat. Tento způsob předávání údajů do jiných informačních systémů či aplikací Ústav již v současnosti řeší v rámci samostatných integračních mechanismů založených na smluvním a technickém rámci, který umožňuje jednoznačnou identifikaci zapojeného subjektu, využití odpovídajících autentizačních prostředků a nastavení pravidel pro ochranu a zpracování údajů. Případné rozšiřování těchto možností je třeba řešit systémově prostřednictvím odpovídající technické a smluvní architektury, nikoli obecným zákonným zmocněním v navržené podobě.
Navržené ustanovení proto není možné bez dalšího akceptovat. Jeho případné budoucí řešení vyžaduje podrobnější analýzu právních, technických a bezpečnostních dopadů a nastavení jednotných podmínek pro všechny obdobné integrační scénáře.
Ministerstvo financí
katerina.ondruskova@mf.gov.cz
7
K Materiálu – Část první, Čl. I., § 38b odst. 2:
S uvedeným zněním zásadně nesouhlasíme, neboť se domníváme, že zákonem stanovená náhrada naplňuje definiční znaky správního poplatku (ukládá ji orgán veřejné moci, je splatná ve prospěch veřejného rozpočtu, je vybírána v souvislosti s konkrétním úkonem a má vazbu na vzniklé náklady správního orgánu). Správní poplatek je veřejnoprávní peněžité plnění, které vzniká přímo ze zákona, je spravováno orgánem veřejné moci a podléhá zákonem předvídanému procesnímu režimu. Ukládání peněžitých povinností představuje zásah do majetkové sféry jednotlivce a podléhá proto přísným ústavním limitům vyplývajícím zejména z čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, podle něhož daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona, nelze je proto stanovit vyhláškou. Žádáme o úpravu a zároveň žádáme o řádový odhad příjmů státního rozpočtu z tohoto titulu.
Připomínka akceptována jinak.
Ustanovení § 38b vypuštěno s tím, že bude řešeno v rámci další fáze elektronizace zdravotnictví směřující na sekundární využití dat.
8
K Důvodové a Předkládací zprávě:
Materiál obsahuje vyčíslené značné rozpočtové dopady. Předpokládáme, že vzhledem k nastíněnému časovému rámci adaptace do českého právního řádu a praktického provádění bude možné zahrnout požadované objemy peněžních prostředků do standardních rozpočtů na rok 2027 a pozdější bez dodatečných nadpožadavků. V této souvislosti tedy požadujeme v relevantních částech materiálu uvést, že požadavky na státní rozpočet budou uspokojeny v rámci limitů výdajů pro dotčené organizační složky státu stanovené na příslušný rozpočtový rok bez jejich dodatečného navyšování. Podporujeme deklarované preference předkladatele pro zvolené méně nákladné varianty právní úpravy.
Připomínka akceptována jinak.
Důvodová zpráva bude doplněna o upřesnění rozpočtových dopadů této navrhované právní úpravy.
Dosavadní budování základní infrastruktury elektronického zdravotnictví bylo v první fázi financováno zejména z časově omezených dotačních zdrojů (Národní plán obnovy). Již pro rok 2027 byly na další rozvoj elektronizace a digitalizace zdravotnictví vyčleněny dodatečné prostředky ve výši 412 mil. Kč, a to na kapitálové výdaje. Samostatně je nezbytné zajistit prostředky na provoz a údržbu informačních systémů, související kybernetickou bezpečnost a odpovídající a velmi potřebné personální kapacity.
Klíčové činnosti mají vysoce specializovaný charakter a souvisí přímo se zajištěním komplexního chodu centrálních systémů, metodickým řízením, kontrolou a souvisejícím dohledem. Tyto činnosti proto nelze v plném rozsahu zajistit externě a MZd musí disponovat vlastními odbornými kapacitami nejen pro řízení, ale také dohled a důslednou kontrolu dodavatelských plnění.
V následujících letech budou další výdaje vyvolány zejména postupným náběhem povinností podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní data (EHDS). Jde o novou, povinnou a dlouhodobou agendu, u níž nelze zejména financování provozu, podpory, údržby, bezpečnosti a odborných kapacit založit pouze na dotačních zdrojích. Nařízení současně předpokládá zajištění dostatečných lidských, technických a finančních zdrojů pro výkon svěřených působností.í íV rámci navazujících a plánovaných fázích rozvoje elektronizace budou i nadále využívány dostupné národní i evropské zdroje a budou upřednostňována hospodárná řešení využívající dostupnou infrastrukturu. Konkrétní požadavky na státní rozpočet však budou v jednotlivých letech projednávány v rámci standardního rozpočtového procesu, a to podle skutečného náběhu zákonných povinností.
Požadavky předkládaného návrhu na státní rozpočet budou uspokojeny v rámci schválených výdajů MZD na příslušný kalendářní rok. Informace byla doplněna i do DZ.
9
K Důvodové zprávě:
V Důvodové zprávě, která se jinak věnuje navrhovaným změnám ve zdravotnictví, jsou i některé dopady na resort MPSV a do sociální oblasti a není úplně zřejmé, zda tím pro MPSV nevyvstanou dodatečné požadavky na výdaje, či jiné aktivity s rozpočtovým dopadem. Jde o zavádění datového mostu, nové (blíže nespecifikované) povinnosti pro MPSV vycházející z návrhu zákona o elektronizaci zdravotnictví, ale i z nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Není zřejmé, jestli z přidělování OIČ za podmínek, které stanovuje návrh zákona, budou pro MPSV vyplývat nové náklady. Rovněž není zřejmé, jestli z nové povinnosti (po novelizaci vyhlášky) předávání údajů do NZIS na měsíční bázi budou vyplývat nové povinnosti pro MPSV.
Z toho plyne, že návrh přináší nové datové propojení NZIS s informačními systémy resortu MPSV, včetně zřízení řízeného zpětného datového mostu pro MPSV a ČSSZ, a současně rozšiřuje využívání údajů z informačních systémů veřejné správy vedených v působnosti resortu MPSV. Přesto důvodová zpráva hodnotí dopady převážně na MZ, ÚZIS ČR a poskytovatele zdravotních služeb, aniž by se zabývala dopady navrhovaných změn na MPSV.
Proto požadujeme doplnit důvodovou zprávu o vyhodnocení dopadů navrhované právní úpravy na kapitolu MPSV, včetně případných personálních, technických a finančních dopadů souvisejících s nově zaváděnými datovými propojeními a úpravami informačních systémů. Pokud předkladatel dospěl k závěru, že návrh dopady na kapitolu MPSV nemá, požadujeme tuto skutečnost v důvodové zprávě výslovně uvést a odůvodnit.
Připomínka akceptována.
Doplněním důvodové zprávy.
10
K Důvodové zprávě, str. 45:
Ministerstvo financí požaduje opravu chybných součtů v tabulce č. 1 Odhadované náklady na implementaci nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. U položky „Národní kontaktní místo pro digitální zdravotnictví pro primární využití“ je součet celkem 213 mil. Kč (nikoli 212 mil. Kč), u položky „Interoperabilita“ je součet celkem 300 mil. Kč (nikoli 250 mil. Kč). Celkové náklady do roku 2031 jsou uvedeny jako 2.400 mil. Kč. Pokud nebudou hodnoty dle výše uvedeného upraveny, tak je stávající součet 2.349 mil. Kč.
Připomínka akceptována.
Úpravou důvodové zprávy.
11
K materiálu – obecně:
Ministerstvo financí požaduje, aby veškeré případné požadavky (i budoucí) na navýšení počtu systemizovaných míst, příp. souvisejícího objemu peněžních prostředků na platy, vyvolané návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 325/2021 Sb., o elektronizaci zdravotnictví, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, byly řešeny v rámci schválených limitů dotčených kapitol, bez jakéhokoli požadavku na státní rozpočet.
Připomínka akceptována jinak.
Předkladatel bude při personálním zajištění agend elektronizace zdravotnictví přednostně využívat stávající odborné kapacity, možnosti jejich účelného přeskupení a další organizační opatření. Konkrétní personální požadavky budou vždy řádně odůvodněny a projednány v rámci standardního procesu tvorby systemizace a přípravy státního rozpočtu.
Současně však nelze předem deklarovat, že veškeré současné i budoucí personální potřeby budou bez dalšího pokryty výhradně v rámci stávajících limitů počtu systemizovaných míst a prostředků. Vedle postupného náběhu povinností podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní data (EHDS) je nezbytné personálně zajistit také bezpečný a nepřetržitý provoz a rozvoj centrálních systémů elektronického zdravotnictví, strategické a architektonické řízení, interoperabilitu, standardizaci a správu zdravotnických terminologií, testování a ověřování shody informačních systémů, datovou správu, ochranu osobních údajů a podporu poskytovatelů zdravotních služeb a dodavatelů jejich informačních systémů.
Samostatnou a dlouhodobě rostoucí oblast představuje kybernetická bezpečnost. Ta zahrnuje zejména řízení bezpečnosti informací, průběžné vyhodnocování rizik a zranitelností, bezpečnostní monitoring, řízení a hlášení incidentů, spolupráci se SOC, NÚKIB a CSIRT, organizaci penetračních a zátěžových testů, řízení přístupových oprávnění a zajištění kontinuity a obnovy provozu. Tyto činnosti musí být zajišťovány v návaznosti na požadavky právní úpravy kybernetické bezpečnosti, NIS2 a bezpečnostní požadavky EHDS.
Vysoce specializovaný charakter mají rovněž činnosti spojené s implementací MyHealth@EU a dalších komponent EHDS, správou národních profilů interoperability, provozem testovacích prostředí a uživatelskou podporou centrálních služeb. Dílčí technická plnění lze zajišťovat externě, nelze však na dodavatele přenést odpovědnost státu za výkon veřejné moci, bezpečnostní a architektonická rozhodnutí, kontrolu plnění ani za bezpečný a spolehlivý provoz systémů zpracovávajících citlivé zdravotní údaje.
Případné požadavky na úpravu počtu systemizovaných míst a souvisejících prostředků na platy proto budou uplatňovány pouze v rozsahu odpovídajícím skutečnému náběhu a nárustu zákonných, provozních a bezpečnostních povinností a až po vyčerpání možností jejich zajištění v rámci stávajících kapacit. Jejich důvodnost a rozsah budou posuzovány v jednotlivých letech v rámci standardního systemizačního a rozpočtového procesu.
Požadavky na systemizovaná místa a případný související objem peněžních prostředků na platy bude uspokojen v rámci schválených limitů dotčených kapitol na příslušný rok. Informace byla doplněna i do DZ.
12
K materiálu – obecně:
Požadujeme vysvětlit, proč je nutné zřizovat registr pacientů.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Kmenový registr pacientů byl do právní regulace zaveden zákonem č. 325/2021 Sb., o elektronizaci zdravotnictví. Jeho zřízení bylo řádně odůvodněno v jeho důvodové zprávě.
13
K materiálu – obecně:
Požadujeme vysvětlit, proč se doplňuje přístup ÚZIS k eReceptu (ten má podle zákona o léčivech SÚKL).
Připomínka akceptována. Vysvětleno.
K přístupu ÚZIS ČR k údajům v systému eRecept uvádíme z důvodové zprávy zdůvodnění i technicko organizační opatření:
Navrhovaná právní úprava v rámci zákona o léčivech je nezbytná k zajištění kvalitního, úplného a aktuálního výkonu správy NZIS a plnění jeho účelu ve smyslu ustanovení § 70 odst. 1 a § 73 odst. 1 zákona o zdravotních službách. ÚZIS ČR jako správce NZIS odpovídá za správnost, úplnost, konzistenci a vzájemnou provázanost údajů v něm vedených. Údaje z informačního systému eRecept představují klíčový datový zdroj pro validaci a kontrolu údajů zejména v Národním registru hrazených zdravotních služeb a v dalších součástech NZIS.
ÚZIS ČR podle účinné právní úpravy může disponovat pouze anonymizovanými údaji ze systému eRecept a výrazně časově zpožděnými daty o hrazených léčivých přípravcích z Národního registru hrazených zdravotních služeb, což neumožňuje plnit zákonné povinnosti správce NZIS podle § 70 zákona o zdravotních službách v plné šíři se zohledněním preskripce hrazených i nehrazených léčivých přípravků i jejich výdeje v reálném čase. Pro řádný, a pokud možno celistvý a úplný, výkon správy NZIS je nezbytné, aby ÚZIS ČR měl k dispozici identifikovatelné údaje z eReceptu v reálném čase, a to z těchto důvodů:
· Validace a kontrola kvality dat: Ověřování správnosti, úplnosti a konzistence údajů napříč zdravotnickými registry vyžaduje jednoznačné identifikátory pacienta, poskytovatele a zdravotnického pracovníka, které anonymizovaná či pseudonymizovaná data neobsahují.
· Zajištění interoperability zdravotnických registrů: Propojení údajů o preskripci a výdeji léčiv s údaji o poskytnutých zdravotních službách je možné pouze při využití identifikovatelných údajů, které umožňují vytvořit jednotné datové prostředí pro analytické, statistické a kontrolní účely.
· Operativní monitoring zdravotního systému: Dispozice s údaji dostupnými v reálném čase je nezbytný mimo jiné pro sledování dostupnosti léčiv, identifikaci bezpečnostních signálů a průběžnou kontrolu vykazování zdravotních služeb.
· Plnění zákonných povinností správce NZIS: ÚZIS ČR musí zajistit kvalitu a správnost dat vedených v NZIS, což není možné při práci s anonymizovanými či pseudonymizovanými údaji, které neumožňují validaci na úrovni jednotlivých záznamů.
K § 81 odst. 3 písm. k)
Ustanovení výslovně upravuje přístup ÚZIS ČR k elektronickým receptům, záznamům o výdeji podle § 81g odst. 5 a elektronickým záznamům podle § 81g odst. 6, a to za účelem plnění úkolů stanovených v § 70 zákona o zdravotních službách. Tato úprava je nezbytná pro zajištění úplnosti, správnosti a provázanosti údajů v NZIS, zejména v oblasti sledování poskytování zdravotních služeb, spotřeby léčivých přípravků, kvality a bezpečnosti péče a pro tvorbu zdravotnických statistik.
Přístup k těmto údajům umožňuje ÚZIS ČR provádět validaci a kontrolu dat napříč zdravotnickými registry, identifikovat nesrovnalosti mezi preskripcí a výdejem léčiv, sledovat dostupnost léčivých přípravků a vyhodnocovat jejich využívání v jednotlivých segmentech zdravotní péče. Díky této datové vazbě bude možné plnit zákonné úkoly v oblasti analytické, kontrolní a statistické činnosti, které jsou nezbytné pro efektivní řízení zdravotního systému a tvorbu veřejných politik.
Anonymizovaná nebo pseudonymizovaná data nejsou způsobilá uvedené účely naplnit, neboť:
· neumožňují propojení údajů o preskripci a výdeji s údaji o poskytnutých zdravotních službách,
· neumožňují validaci na úrovni jednotlivých pacientů, poskytovatelů a zdravotnických pracovníků,
· neumožňují sledovat kvalitu a bezpečnost péče v kontextu konkrétních klinických situací.
Doplnění údajů z eReceptu přímo podporuje účely vedení národních zdravotnických registrů podle § 73 odst. 1 zákona o zdravotních službách, zejména:
· získávání údajů o poskytování zdravotních služeb,
· sledování kvality, dostupnosti a bezpečnosti zdravotních služeb,
· tvorbu zdravotnických statistik,
· provádění kontrolních a analytických činností,
· zajištění informací pro řízení zdravotnictví a veřejné zdravotní politiky.
Propojení údajů z eReceptu s údaji NZIS umožní:
· ověřovat kvalitu, úplnost a správnost údajů vedených v jednotlivých zdravotnických registrech,
· zvyšovat provázanost dat napříč NZIS,
· vytvářet přesné a aktuální národní zdravotnické statistiky,
· provádět kontrolní a auditní činnost vyžadovanou zákonem o zdravotních službách,
· poskytovat podklady pro efektivní řízení zdravotního systému.
Zpracování údajů bude probíhat v rámci infrastruktury NZIS, která splňuje nejvyšší technické, organizační a bezpečnostní standardy, včetně šifrování dat, řízení přístupových práv, vedení auditních záznamů, oddělení identifikačních a zdravotních údajů a pravidelných bezpečnostních auditů.
Ustanovení zároveň zajišťuje, že přístup ÚZIS ČR probíhá výhradně za účelem plnění zákonem stanovených úkolů a v rámci přísného režimu ochrany osobních údajů a kybernetické bezpečnosti. Tím se posiluje transparentnost, právní jistota a efektivní fungování Národního zdravotnického informačního systému, aniž by docházelo k rozšiřování přístupu nad nezbytný rozsah.
K § 81f odst. 2
Předmětný paragraf zavádí do právní regulace přístup ÚZIS ČR automatizovaně prostřednictvím přístupových certifikátů vydávaných podle zákona o elektronizaci zdravotnictví. Stávající přístup ÚZIS ČR prostřednictvím JIP/KAAS není technicky ani funkčně způsobilý pro institucionální a systémovou komunikaci mezi informačními systémy veřejné správy. Přístup ÚZIS ČR musí být odlišný od přístupu ostatních orgánů veřejné moci, neboť ÚZIS vykonává správu celostátního informačního systému a jeho činnost vyžaduje specifické bezpečnostní, organizační a provozní parametry. Certifikátový model představuje jediné technicky kompatibilní, bezpečné a dlouhodobě udržitelné řešení odpovídající architektuře elektronizace zdravotnictví, systému eReceptu i NZIS.
Z bezpečnostního hlediska certifikáty umožňují vzájemnou kryptografickou autentizaci systémů, která je nezbytná pro ochranu zvláštní kategorie osobních údajů, zejména údajů o zdravotním stavu. Komunikace mezi eReceptem a NZIS probíhá v režimu end‑to‑end šifrování, které je možné pouze při použití certifikátů. Certifikátový model dále umožňuje přesné řízení přístupových práv na úrovni systémů, nikoli jednotlivých fyzických osob, a zajišťuje plnou auditovatelnost a dohledatelnost všech systémových operací.
Z organizačního hlediska ÚZIS ČR jako správce NZIS potřebuje institucionální přístup, který není vázán na konkrétní fyzické osoby, není omezen pracovní dobou a umožňuje nepřetržitý provoz. Přístup musí být plně automatizovaný, aby bylo možné provádět validace, kontroly a další datové operace v reálném čase, jak vyžaduje zákonná role správce NZIS.
Z provozního hlediska NZIS zpracovává rozsáhlé objemy dat, které nelze přenášet prostřednictvím uživatelských rozhraní určených pro individuální přístup fyzických osob. Provoz NZIS vyžaduje pravidelné dávkové i on‑line přenosy dat, které musí být plně automatizované a systémově řízené. Certifikátový přístup umožňuje stabilní, robustní a škálovatelnou komunikaci mezi systémy a je plně kompatibilní s autentizačním rámcem resortu.
Z uvedených důvodů je certifikátový model jediným řešením, které odpovídá systémovému rozvoji elektronizace zdravotnictví a bezpečnostním, organizačním a provozním požadavkům na správu NZIS a současně zajišťuje ochranu zvláštní kategorie osobních údajů.
14
K materiálu – platnému znění s vyznačením navrhovaných změn a doplnění:
V § 31 návrhu zákona se odkazuje na dočasné úložiště podle § 30, ten ho ale nezmiňuje.
Připomínka akceptována jinak.
Text přeformulován s odkazem na § 30 ve vztahu k centrální výměnné síti.
Ministerstvo spravedlnosti
jan.broz@msp.gov.cz,
michal.barak@zzms.gov.cz
15
K § 30 zákona o elektronizaci zdravotnictví
Navrhujeme rozšířit okruh subjektů využívajících služby centrální výměnné sítě o služební orgány ve smyslu § 81 odst. 3 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.
Podle písmene e) uvedeného ustanovení je centrální výměnná síť využívána ke sdílení informací, mimo jiné, mezi poskytovateli zdravotních služeb a Institutem posuzování zdravotního stavu, který posuzuje zdravotní stav pojištěnců pro potřeby České správy sociálního zabezpečení (viz § 84b zákona o nemocenském pojištění). Je-li příslušným orgánem nemocenského pojištění služební orgán, např. Vězeňská služba ČR, provádí kontrolu a hodnocení zdravotního stavu tento orgán, nikoli Institut posuzování zdravotního stavu.
Vzhledem k tomu, že drtivá většina pacientů Zdravotnických zařízení Ministerstva spravedlnosti jsou ve smyslu zákona o nemocenském pojištění pojištěnci Vězeňské služby, považujeme zapracování připomínky za potřebné, nadto nespatřujeme důvod, pro který by služební orgány oproti Institutu posuzování zdravotního stavu měly být se sdílení informací vyloučeny.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 30.
16
K čl. I bodům 57 až 62 (§ 35 a 35a zákona o elektronizaci zdravotnictví)
Navrhujeme upravit zvláštní postup k přístupu do Národního portálu elektronického zdravotnictví a EZKarty pro osoby omezené na svobodě.
Shora uvedená ustanovení předpokládají možnost přístupu k uvedeným aplikacím prostřednictvím nástrojů dálkového přístupu. V tomto směru je nezbytné upozornit na skutečnost, že osoby ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence nemají možnost využít právo předpokládané těmito ustanoveními. V tomto ohledu nelze přijmout ani tezi, že jsou-li tyto osoby omezeny na svobody, jsou automaticky na základě režimových opatření omezeny i na dalších zákonem výslovně nedefinovaných právech. Naopak, zejména v oblasti zdravotních služeb, nedojde-li k vlastní úpravě postupu nebo výslovného omezení práva pacienta, je nutné vězněným osobám tato práva zajistit.
Z toho vyplývá, že je nezbytné buď práva vězněných osob v oblasti přístupu do Národního portálu elektronického zdravotnictví a EZKarty suspendovat, limitovat, anebo umožnit jejich realizaci jiným než v současné době zákonem předpokládaným způsobem.
Připomínka neakceptována.
Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, které je tímto legislativním návrhem implementováno, nikterak neomezuje osobní rozsah subjektivních práv fyzických osob v souvislosti s využitím jejich osobních elektronických zdravotních údajů, pakliže se jedná o osoby omezené na svobodě.
To obdobné platí i pro zákon o zdravotních službách – ten sice na několika taxativně uvedených místech omezuje některá práva pacientů ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence, nicméně žádné takové omezení nemíří proti právu těchto osob na informace o jejich zdravotním stavu či na nahlížení do jejich zdravotních záznamů.
Akceptováním připomínky by tedy došlo ke zcela novému zásahu do práv osob omezených na svobodě souvisejících s poskytováním zdravotních služeb, který zákon o zdravotních službách v dosavadním znění nezná.
Zároveň dle mínění předkladatele není takový kategorický zásah ani přiměřený a odůvodnitelný. Ostatně připomínkové místo samotné návrh takového zásahu nijak věcně neodůvodňuje (krom obecného konstatování, že tato práva nelze realizovat v podmínkách výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence).
Předkladatel tedy tuto připomínku neakceptuje, vnímá ovšem potřebu specificky upravit realizaci výkonu těchto práv v podmínkách výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence. Je tedy otevřeno kompromisní úpravě, pakliže ji připomínkové místo navrhne a adekvátně odůvodní, která umožní adekvátní realizaci těchto práv za podmínek, které jsou v těchto specifických případech realizovatelné.
MZD po projednání připomínky souhlasí s tím, že tuto otázku je třeba výslovně ošetřit. S ohledem na potřebu precizace návrhu a zamýšlenou dobu účinnosti však po dohodě s MSp (a VS a ZZMSp) navrhuje, aby daná problematika byla řešena v následně připravované novele zákona o elektronizaci zdravotnictví, kterou dojde k implementaci nařízení EHDS ve věci sekundárního zpracování zdravotních údajů, a to po společném projednání již jako součást návrhu, který bude v této věci předmětem meziresortního připomínkového řízení.
17
K čl. IV bodu 7 (§ 55 odst. 4 zákona o zdravotních službách)
Navrhujeme slova „tří dnů“ nahradit slovy „tří pracovních dnů“.
Předložený návrh předpokládá dodatečnou elektronizaci částí zdravotnické dokumentace dočasně vedené v listinné podobě, z objektivních zákonem předvídaných důvodů, a to do tří dnů od pominutí těchto důvodů. Uvedenou lhůtu považujeme za nereálnou, a to zejména
s ohledem na možné scénáře delšího přerušení provozu zdravotnického zařízení. Například období vánočních svátků může představovat až pět dnů pracovního klidu, velikonoční svátky pak pravidelně čtyři dny pracovního klidu. Pokud by například během dne před tímto obdobím v důsledku dopoledního výpadku elektrické energie poskytovatel musel vést zdravotnickou dokumentaci v listinné podobě, ztratí automaticky celou lhůtu pro elektronizaci a lékařské zprávy zpracované v listinné podobě a bude je muset elektronizovat během odpoledních ordinačních hodin. Uvážíme-li, že právě v posledních dnech před delším volnem čelí poskytovatelé zvýšenému zájmu pacientů, může být poskytovatel zcela zbytečně postaven do situace, kdy bude volit mezi omezením doby pro poskytování péče a administrativou, kterou by jinak mohl rozložit do tří dnů.
Prodloužení lhůty na tři pracovní dny dle našeho přesvědčení neodporuje původnímu záměru, protože v průběhu pracovního týdne nedojde k žádné změně, ale tato lhůta bude lékaři skrze zpřesnění na pracovní dny pouze zaručena.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 55 odst. 4.
18
K čl. IV bodu 8 (§ 55e odst. 1 a 3 zákona o zdravotních službách)
Navrhujeme doplnit zvláštní úpravu pro naplňování práv uvedených v odstavci 1 pro osoby omezené na svobodě.
Ustanovení odstavce 1 zavádí práva pacientů, která nelze realizovat v podmínkách výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence (právo zadávat informace do svých elektronických zdravotních záznamů, právo umožnit přístup ke svým elektronickým zdravotním záznamům atd.). Podle odstavce 3 lze sice některá práva vykonávat prostřednictvím poskytovatele na základě písemné žádosti, avšak toto ustanovení nepokrývá všechna práva. Vzhledem k tomu, že konstrukce zákona předpokládá naplňování všech pacientských práv, s výjimkou těch, která jsou výslovně vyloučena, i pro vězněné osoby,
je nezbytné nastavit obdobný režim i pro práva plynoucí z § 55e odst. 1 písm. a) a f) (právo zadávat informace do svých elektronických zdravotních záznamů a právo omezit přístup ke svým elektronickým zdravotním záznamům). Ostatní práva lze realizovat prostřednictvím poskytovatele [srov. návrh odstavce 3 písm. c)].
Připomínka neakceptována.
Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, které je tímto legislativním návrhem implementováno, nikterak neomezuje osobní rozsah subjektivních práv fyzických osob v souvislosti s využitím jejich osobních elektronických zdravotních údajů, pakliže se jedná o osoby omezené na svobodě.
To obdobné platí i pro zákon o zdravotních službách – ten sice na několika taxativně uvedených místech omezuje některá práva pacientů ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence, nicméně žádné takové omezení nemíří proti právu těchto osob na informace o jejich zdravotním stavu či na nahlížení do jejich zdravotních záznamů.
Akceptováním připomínky by tedy došlo ke zcela novému zásahu do práv osob omezených na svobodě souvisejících s poskytováním zdravotních služeb, který zákon o zdravotních službách v dosavadním znění nezná.
Zároveň dle mínění předkladatele není takový kategorický zásah ani přiměřený a odůvodnitelný. Ostatně připomínkové místo samotné návrh takového zásahu nijak věcně neodůvodňuje (krom obecného konstatování, že tato práva nelze realizovat v podmínkách výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence).
Předkladatel tedy tuto připomínku neakceptuje, vnímá ovšem potřebu specificky upravit realizaci výkonu těchto práv v podmínkách výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence. Je tedy otevřeno kompromisní úpravě, pakliže ji připomínkové místo navrhne a adekvátně odůvodní, která umožní adekvátní realizaci těchto práv za podmínek, které jsou v těchto specifických případech realizovatelné.
MZD po projednání připomínky souhlasí s tím, že tuto otázku je třeba výslovně ošetřit. S ohledem na potřebu precizace návrhu a zamýšlenou dobu účinnosti však po dohodě s MSp (a VS a ZZMSp) navrhuje, aby daná problematika byla řešena v následně připravované novele zákona o elektronizaci zdravotnictví, kterou dojde k implementaci nařízení EHDS ve věci sekundárního zpracování zdravotních údajů, a to po společném projednání již jako součást návrhu, který bude v této věci předmětem meziresortního připomínkového řízení.
19
K čl. IV bodu 8 (§ 55e odst. 5 zákona o zdravotních službách)
Z totožných důvodů, které byly uvedeny u připomínky k § 55 odst. 4 zákona o zdravotních službách, navrhujeme slova „sedmi dnů“ nahradit slovy „sedmi pracovních dnů“.
Připomínka akceptována částečně.
V návaznosti na připomínku lhůta upravena na 5 pracovních dnů, které standardně odpovídají kalendářnímu týdnu.
20
K čl. V (přechodné ustanovení k novele zákona o zdravotních službách)
Považujeme za nezbytné v přechodném ustanovení upravit situace, kdy poskytovatel povede do 1. ledna 2029 zdravotnickou dokumentaci v listinné nebo hybridní podobě, tj. kdy poskytovatel bude navazovat ryze elektronickými záznamy na listinnou dokumentaci. Vzhledem k tomu, že zdravotnická dokumentace, bez ohledu na formu, představuje jeden celek, měl by poskytovatel vést veškerou zdravotnickou dokumentaci v elektronické podobě. To by však znamenalo provést elektronizaci/digitalizaci veškeré „staré“ zdravotnické dokumentace, v níž nově pokračuje již v elektronické podobě. Považujeme za zásadní, aby zákon prostřednictvím přechodného ustanovení umožnil, že se povinné vedení elektronické zdravotnické dokumentace bude vztahovat pouze na záznamy vzniklé po 1. lednu 2029.
Připomínka akceptována.
Znění přechodného ustanovení upraveno.
MPSV
eva.stantejska@mpsv.cz, (eva.bartuskova@mpsv.cz
21
K novelizačnímu bodu 4 části první (§ 4 odst. 3 – znění účinné od 26. 3. 2029)
Požadujeme přepracovat navržené znění § 4 odst. 3 tak, aby byl jednoznačně vymezen vztah mezi pacientským souhrnem, elektronickým zdravotním záznamem a zdravotnickou dokumentací.
Navržené znění stanoví, že poskytovatel zdravotních služeb je povinen „vést pacientský souhrn jako elektronické zdravotní záznamy, které jsou součástí zdravotnické dokumentace“. Tato formulace je věcně i legislativně nejasná.
Upozorňujeme dále na zjevně chybný vnitřní odkaz v navrženém § 4 odst. 3, podle něhož má být formát pro výměnu elektronických zdravotních záznamů stanoven „podle odstavce 3“. Ustanovení tak odkazuje samo na sebe, aniž by v něm bylo obsaženo zmocnění nebo jiné pravidlo, které by takový odkaz činilo smysluplným. Požadujeme proto odkaz opravit tak, aby směřoval k ustanovení, které skutečně upravuje stanovení příslušného formátu; stejná chyba je obsažena i v navazujícím znění § 4 odst. 3 účinném od 26. března 2031.
Předně návrh používá pojem „elektronické zdravotní záznamy“ v množném čísle, ačkoli nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/327 v čl. 2 odst. 2 písm. j) definuje „elektronický zdravotní záznam“/„EHR“ v jednotném čísle jako soubor elektronických zdravotních údajů, které se týkají určité fyzické osoby a jsou shromážděny ve zdravotnickém systému a zpracovávány za účelem poskytování zdravotní péče. Použití množného čísla proto není v souladu ani s terminologií nařízení, ani s Legislativními pravidly vlády, podle nichž se v právním předpisu zpravidla používá jednotné číslo, není-li pro použití množného čísla věcný důvod.
Zároveň není z návrhu zřejmé, na základě čeho má být pacientský souhrn považován za elektronický zdravotní záznam, resp. za součást elektronických zdravotních záznamů. Tato skutečnost není samostatně vymezena v definicích ani v systematicky vhodném ustanovení, ale je uvedena až jako součást povinnosti poskytovatele zdravotních služeb. Tím dochází ke směšování vymezení právní povahy pacientského souhrnu s uložením konkrétní povinnosti poskytovateli.
Upozorňujeme rovněž, že podle platného § 56a zákona o zdravotních službách je pacientský souhrn samostatnou částí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi. Tato právní povaha pacientského souhrnu není návrhem měněna. Pokud má být pacientský souhrn současně považován za elektronický zdravotní záznam ve smyslu zákona o elektronizaci zdravotnictví a nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, je třeba tento vztah vymezit výslovně, systematicky a terminologicky jednoznačně.
Navrhujeme proto
· upravit pojem elektronický zdravotní záznam v souladu s nařízením, na něž odkazuje,
· samostatně a systematicky správně vymezit, že pacientský souhrn je elektronickým zdravotním záznamem podle tohoto zákona a současně samostatnou částí zdravotnické dokumentace podle zákona o zdravotních službách,
· v tomto smyslu provázat zákon o elektronizaci zdravotnictví se zákonem o zdravotních službách,
· v § 4 odst. 3 upravit pouze konkrétní povinnost poskytovatele zdravotních služeb, nikoli současně vymezovat právní povahu pacientského souhrnu nebo obsah pojmu elektronický zdravotní záznam (nebo jeho části – toto není z textu zřejmé); totéž platí i pro navazující znění tohoto ustanovení s pozdější účinností.
Současně požadujeme promítnout tuto úpravu do souvisejících ustanovení a důvodové zprávy.
Připomínka akceptována jinak.
Byl upraven normativní text § 2 odst. 7 – definice elektronického zdravotního záznamu.
22
K novelizačnímu bodu 17 části první (§ 30a)
Požadujeme odstranit rozpor mezi navrženým zněním § 30a odst. 2 a důvodovou zprávou, pokud jde o okruh subjektů oprávněných zřídit a provozovat registrovanou výměnnou síť.
Podle důvodové zprávy má být provoz registrované výměnné sítě vyhrazen pouze subjektům veřejného sektoru, právnickým osobám zřízeným nebo založeným veřejnou mocí, které nejsou založeny za účelem podnikání, a zdravotním pojišťovnám. Důležité je, že důvodová zpráva z tohoto předpokladu vychází mimo jiné i při hodnocení, že navrhovaná úprava nezakládá veřejnou podporu a nevytváří soutěžní výhodu na trhu.
Navržené znění § 30a odst. 2 písm. f) však umožňuje zřídit a provozovat registrovanou výměnnou síť také poskytovateli zdravotních služeb nebo právnické osobě sdružující více poskytovatelů zdravotních služeb. Tento okruh subjektů není omezen pouze na veřejnoprávní nebo nepodnikající subjekty; poskytovatelem zdravotních služeb může být i soukromoprávní podnikající subjekt.
Není proto zcela zřejmé, zda záměrem předkladatele je umožnit provoz registrovaných výměnných sítí i soukromým poskytovatelům zdravotních služeb a jejich sdružením, nebo zda má být jejich provoz skutečně omezen pouze na subjekty veřejného sektoru, jak uvádí důvodová zpráva.
Mezi normativním textem a důvodovou zprávou proto vzniká zásadní rozpor. Pokud má být záměrem předkladatele zachovat navržené znění § 30a odst. 2 písm. f), nelze bez dalšího vycházet ze závěrů důvodové zprávy o tom, že navrhovaná úprava nezakládá veřejnou podporu ani soutěžní výhodu, neboť tyto závěry jsou založeny na odlišném okruhu oprávněných subjektů. Tento rozpor je třeba odstranit buď úpravou normativního textu, nebo přepracováním důvodové zprávy, včetně části věnované veřejné podpoře, hospodářské soutěži, ochraně osobních údajů a odůvodnění veřejnoprávní povahy registrované výměnné sítě.
Pokud má být zachována možnost provozu registrované výměnné sítě soukromými poskytovateli zdravotních služeb nebo jejich sdruženími, je třeba v důvodové zprávě výslovně a přesvědčivě odůvodnit, proč taková úprava nezakládá riziko selektivního zvýhodnění, narušení hospodářské soutěže nebo střetu komerčních zájmů při provozu infrastruktury sloužící ke zpřístupňování a předávání vysoce citlivých zdravotních údajů.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 30a odst. 2.
23
K novelizačnímu bodu 27 (§ 31a odst. 3) a nad rámec novelizace k § 31a odst. 1, jakož i k navazujícím ustanovením § 31a, § 31b a § 40 zákona č. 325/2021 Sb., k § 53 a 55 zákona č. 372/2011 Sb. a k odpovídajícím částem důvodové zprávy
Podle § 31a odst. 1 zákona č. 325/2021 Sb. se eŽádankou rozumí požadavek poskytovatele zdravotních služeb na poskytnutí vyžádaných zdravotních služeb, předaný poskytovateli zdravotních služeb oprávněnému tyto služby poskytovat. Navrhovaná úprava § 31a odst. 3 a navazující ustanovení o vystavení, uložení, předání identifikátoru, listinné podobě a sankcích jsou přitom rovněž konstruována výhradně pro poskytovatele zdravotních služeb. Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ani Institut posuzování zdravotního stavu však nejsou poskytovateli zdravotních služeb. Návrh proto neposkytuje právní základ pro vystavování eŽádanek těmito posudkovými orgány.
Zákon č. 582/1991 Sb. v § 16 zakládá oprávnění požádat poskytovatele zdravotních služeb o provedení vyšetření zdravotního stavu fyzické osoby v rozsahu vyžádaného zdravotního výkonu a upravuje jeho režim a úhradu, avšak z této úpravy nelze dovodit, že žádosti posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí nebo Institutu posuzování zdravotního stavu o provedení vyšetření, popřípadě o odborné podklady pro posouzení zdravotního stavu, mají, respektive mohou být činěny prostřednictvím eŽádanky podle zákona o elektronizaci zdravotnictví. Obecné oprávnění vyžádat si potřebné zdravotní podklady nebo vyšetření nelze ztotožnit s oprávněním použít konkrétní právní a technický institut eŽádanky, jehož osobní a věcný rozsah je v § 31a vymezen odlišně.
Žádáme proto o vyjasnění úmyslu předkladatele, zda mají být žádosti posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, Institutu posuzování zdravotního stavu a dalších orgánů sociálního zabezpečení vystavovány a zpracovávány jako eŽádanky, nebo zda má být pro žádosti o provedení vyšetření podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb. využíván jiný mechanismus. Tento úmysl je nutné jednoznačně popsat a odůvodnit v důvodové zprávě, včetně způsobu komunikace s poskytovateli zdravotních služeb, identifikace požadovaného zdravotního výkonu a návaznosti na posudkovou agendu.
Má-li být eŽádanka pro uvedený účel využívána, požadujeme doplnit výslovnou a vzájemně provázanou právní úpravu do zákona o elektronizaci zdravotnictví, zejména pokud jde o okruh oprávněných vystavujících subjektů, účel žádanky, její uložení, přístupová oprávnění, předávání identifikátoru, režim listinné podoby, vztah ke zdravotnické dokumentaci a případné sankční následky, a podle zvoleného řešení též do zákona č. 582/1991 Sb. Pokud takový úmysl předkladatel nemá, požadujeme tuto skutečnost a její odůvodnění, jakož i popis součinnosti orgánů sociálního zabezpečení a poskytovatelů zdravotních služeb po zavedení povinného používání eŽádanky, uvést v důvodové zprávě.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Předkladatel má za to, že navrhovaná úprava je v tomto kontextu dostatečně srozumitelná.
eŽádanka je již dle stávající úpravy definována (§ 31a odst. 1) jako požadavek směřující od jednoho poskytovatele zdravotních služeb k druhému.
Jedná se o elektronickou reflexi listinné žádanky – tj. vyžádání dalších zdravotních služeb ve smyslu Přílohy č. 1 bodu 2. vyhlášky č. 444/2024 Sb. o zdravotnické dokumentaci, která má/měla rovněž sloužit na dožádání zdravotních služeb mezi poskytovateli.
Na zákonném vymezení eŽádanky se v tomto ohledu ničeho nemění, tímto návrhem navrhované změny se tedy žádným způsobem nedotýkají dosavadní činnosti posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí nebo Institutu posuzování zdravotního stavu ani dosavadního správního postupu podle § 16 zákona č. 582/1991 Sb.
Předkladatel se zároveň necítí oprávněn instruovat MPSV ani IPZS ohledně správného procesního postupu podle § 16 zákona č. 582/1991 Sb. a nepokládá za vhodné tuto instrukci uvádět v důvodové zprávě nesouvisejícího legislativního návrhu.
Uvedená problematika je ve výhradní metodické gesci MPSV. Předkladatel se toliko může domnívat, že předmětné činnosti posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí a Institutu posuzování zdravotního stavu budou probíhat v zásadě standardně způsobem obecně stanoveným správním řádem pro dožádání relevantních podkladů. Uvedené je ovšem věcí připomínkového místa coby gesčně příslušného rezortu.
24
K novelizačnímu bodu 42 části první (§ 32 odst. 9 a 10)
Požadujeme vyjasnit a doplnit právní a technický mechanismus uplatnění výjimky podle navrženého § 32 odst. 10.
Podle navrženého § 32 odst. 9 platí, že skutečnost, že pacient nastavil omezení přístupu k elektronickým zdravotním záznamům, není poskytovatelům zdravotních služeb viditelná. Podle navrženého § 32 odst. 10 má být poskytovateli zdravotních služeb v případě nezbytném k ochraně životně důležitých zájmů pacienta, zejména k odvrácení bezprostředního ohrožení života nebo zdraví, umožněn přístup k elektronickým zdravotním údajům, k nimž pacient přístup omezil.
Z návrhu ani z důvodové zprávy však není zřejmé, jak má poskytovatel zdravotních služeb tuto výjimku prakticky využít, pokud mu současně nemá být viditelné, že pacient přístup k určitým údajům omezil. Není zřejmé, zda bude systém poskytovateli signalizovat existenci údajů, k nimž je přístup omezen, zda bude umožněn zvláštní krizový režim přístupu bez předchozí znalosti existence omezení, ani jak bude zajištěno, aby tento režim nebyl využíván mimo zákonem stanovené situace.
Důvodová zpráva sice uvádí, že jde o mechanismus typu „break the glass“, avšak nevysvětluje, jak bude tento mechanismus technicky a procesně fungovat ve vztahu k pravidlu, že omezení přístupu není poskytovatelům viditelné. Bez tohoto vysvětlení není možné posoudit, zda je navržená úprava fakticky proveditelná, dostatečně bezpečná a současně slučitelná s právem pacienta na omezení přístupu.
Požadujeme proto doplnit důvodovou zprávu, případně i normativní text, tak aby bylo jednoznačně vymezeno, jakým způsobem bude výjimka podle § 32 odst. 10 uplatňována, kdo bude oprávněn ji aktivovat, za jakých podmínek, jak bude aktivace odůvodněna, zaznamenána a auditována a jak bude pacient následně informován.
Připomínka akceptována.
Doplněna důvodová zpráva.
25
K novelizačnímu bodu 42 části první (§ 32 odst. 10)
Požadujeme doplnit, komu má být poskytovatel zdravotních služeb povinen poskytnout informaci o přístupu k údajům, k nimž pacient omezil přístup, v případě, kdy práva pacienta vykonává jiná oprávněná osoba.
Navržený § 32 odst. 10 stanoví, že poskytovatel zdravotních služeb je povinen neprodleně informovat pacienta o přístupu k elektronickým zdravotním údajům, k nimž pacient omezil přístup. Návrh však neřeší situace, kdy práva pacienta v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/327 a vnitrostátní právní úpravou vykonává jiná osoba, zejména zákonný zástupce, opatrovník nebo jiná osoba oprávněná jednat jménem pacienta.
V těchto případech nemusí být informování samotného pacienta dostatečné, případně nemusí být vzhledem k jeho věku, zdravotnímu stavu nebo právnímu postavení prakticky proveditelné. Pokud zákon umožňuje, aby určitá osoba vykonávala práva pacienta ve vztahu k jeho elektronickým zdravotním údajům, měla by být tato osoba odpovídajícím způsobem informována také o mimořádném přístupu k údajům, k nimž byl přístup omezen.
Požadujeme proto doplnit normativní text tak, aby bylo zřejmé, že informační povinnost poskytovatele zdravotních služeb se vztahuje nejen vůči pacientovi, ale v příslušných případech také vůči osobě oprávněné vykonávat práva pacienta podle čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/327 a podle vnitrostátních právních předpisů.
Současně je třeba zohlednit případy, kdy by informování jiné osoby mohlo být v rozporu se zájmem pacienta, zejména u nezletilých pacientů s dostatečnou rozumovou a volní vyspělostí nebo v situacích možného střetu zájmů mezi pacientem a jeho zástupcem. Návrh by měl proto jasně vymezit, komu a za jakých podmínek se informace o mimořádném přístupu poskytuje.
Připomínka akceptována.
Upraven normativní text v § 32 odst. 10.
26
K novelizačnímu bodu 52 části první (§ 34a odst. 7 písm. b))
Požadujeme vyjasnit okruh osob oprávněných nahlížet do sdíleného zdravotního záznamu a sjednotit použitou terminologii.
Navržené znění § 34a odst. 7 písm. b) používá pojem „osoba způsobilá k výkonu zdravotnického povolání“, zatímco v části ustanovení za středníkem dále pracuje s pojmem „zdravotnický pracovník“. Tyto pojmy nelze používat promiscue. Zdravotnickým pracovníkem je osoba, která zdravotnické povolání vykonává, zatímco osobou způsobilou k výkonu zdravotnického povolání je osoba, která získala odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání, a toto povolání aktuálně vykonávat může, ale také nemusí.
Z navrženého znění proto není zřejmé, zda má být oprávnění nahlížet do sdíleného zdravotního záznamu přiznáno pouze zdravotnickým pracovníkům, kteří se podílejí na poskytování zdravotních služeb, nebo širšímu okruhu osob způsobilých k výkonu zdravotnického povolání. Vzhledem k tomu, že jde o přístup k citlivým zdravotním údajům, je nezbytné, aby byl okruh oprávněných osob vymezen přesně a terminologicky jednotně.
Současně upozorňujeme, že návrh vypouští oprávnění nahlížet pro jiné odborné pracovníky a další osoby v obdobném postavení ve zdravotnictví. Důvodová zpráva tuto změnu nevysvětluje. Uvádí pouze, že vypouštěné oprávnění je nahrazeno odstavcem 8, avšak navržený odstavec 8 obsahově neodpovídá dosavadnímu rozsahu oprávnění a neupravuje nahlížení Českého statistického úřadu.
Dále upozorňujeme, že formulace „nahlížející na údaje v nezbytném rozsahu“ nevymezuje vlastnost nebo kategorii nahlížející osoby, ale omezuje rozsah oprávnění nahlížet do údajů. Systematicky proto patří do části ustanovení, která upravuje rozsah oprávnění k nahlížení, nikoli do části vymezující okruh osob oprávněných nahlížet.
Požadujeme proto ustanovení přepracovat tak, aby bylo jednoznačně stanoveno, kdo je oprávněn do sdíleného zdravotního záznamu nahlížet, v jakém rozsahu a z jakého důvodu se mění dosavadní okruh oprávněných osob. Současně požadujeme, aby omezení nahlížení na nezbytný rozsah bylo systematicky zařazeno k úpravě rozsahu oprávnění k nahlížení, nikoli k vymezení okruhu osob oprávněných nahlížet.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 34a odst. 7 upraveno.
27
K novelizačnímu bodu 56 části první (§ 34b odst. 2 ve vztahu k novelizačnímu bodu 45 části první)
Požadujeme zpřesnit rozsah údajů vedených v elektronickém záznamu o těhotenství.
Navržený § 34b odst. 2 vymezuje údaje vedené v elektronickém záznamu o těhotenství velmi obecně, zejména v písmenech b), f) a h). Důvodová zpráva přitom uvádí, že cílem je jednoznačně stanovit rozsah údajů vedených v elektronickém záznamu o těhotenství. Takového cíle však při navržené míře obecnosti dosaženo není.
Údaje o těhotenství představují mimořádně citlivé údaje o zdravotním stavu a osobním životě pacientky, jejichž zpřístupnění nebo využití, respektive zneužití nad rámec stanoveného účelu může mít závažné dopady na soukromí a právní postavení pacientky. Proto je třeba, aby jejich rozsah byl vymezen dostatečně určitě a předvídatelně přímo v zákoně, případně na základě zákonného zmocnění v prováděcím právním předpisu. Zmocnění na podrobné stanovení údajů vyhláškou však součástí návrhu není. Absenci zákonného zmocnění k podrobnějšímu vymezení věcného rozsahu údajů nelze nahradit standardem elektronického zdravotnictví; ten má podle závětí § 34b odst. 2 stanovit pouze technické požadavky na vedení, zpřístupnění a předávání zákonem stanovených údajů. Tímto standardem tedy nemůže být nahrazeno vymezení rozsahu údajů, které mají být o pacientce vedeny v zákoně, případně v prováděcím předpise.
Požadujeme proto § 34b odst. 2 přepracovat tak, aby byl rozsah údajů vedených v elektronickém záznamu o těhotenství vymezen konkrétněji přímo v zákoně, případně aby bylo doplněno výslovné zmocnění k jeho podrobnějšímu vymezení prováděcím právním předpisem.
Současně požadujeme doplnit důvodovou zprávu o vysvětlení, proč je zvolený rozsah údajů nezbytný a přiměřený účelu, jímž má být zajištění návaznosti péče.
Upozorňujeme rovněž na nesoulad mezi návrhem zákona a platným zněním s vyznačením změn. V návrhu zákona začíná závětí § 34b odst. 2 správně malým písmenem („technické“), zatímco v platném znění je totéž slovo uvedeno s velkým počátečním písmenem („Technické“). Požadujeme proto platné znění opravit tak, aby odpovídalo návrhu zákona.
Připomínka akceptována.
Ustanovení § 34b odst. 1 a 3 doplněno.
28
K novelizačnímu bodu 8 části třetí (§ 55e odst. 1 a 2)
Požadujeme přepracovat navržené znění § 55e odst. 1 a 2 tak, aby nedocházelo k neúplnému a zavádějícímu přepisu práv fyzických osob vyplývajících z přímo použitelného předpisu EU, tedy z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/327 ze dne 11. února 2025 o evropském prostoru pro zdravotní údaje a o změně směrnice 2011/24/EU a nařízení (EU) 2024/2847 (dále jen „nařízení“).
Navržený § 55e odst. 1 upravuje práva pacienta ve vztahu k osobním elektronickým zdravotním údajům. Tato práva však již přímo vyplývají z nařízení, zejména z čl. 3 a čl. 5 až 9. Vzhledem k tomu, že jde o přímo použitelný předpis Evropské unie, není vhodné tato práva vnitrostátním zákonem opisovat, ledaže je to nezbytné pro jejich provedení a v rozsahu, který nezpůsobí pochybnosti o jejich skutečném obsahu.
Navržené znění je navíc neúplné, a tedy zavádějící, neboť nezahrnuje všechna práva fyzických osob podle čl. 3 nařízení, zejména právo na přístup k osobním elektronickým zdravotním údajům podle čl. 3 odst. 1 a právo stáhnout si elektronickou kopii osobních elektronických zdravotních údajů podle čl. 3
odst. 2. Rovněž jsme nenalezli zohlednění práv podle čl. 9 nařízení.
Neúplný přepis práv stanovených přímo použitelným nařízením může u adresátů právní úpravy vyvolat mylný dojem, že rozsah práv pacienta je dán pouze výčtem v § 55e odst. 1 zákona o zdravotních službách, a nikoli přímo použitelným nařízením. Takový přístup nelze z hlediska právní jistoty a správného provedení práva Evropské unie považovat za přijatelný.
Samostatně upozorňujeme na problematické vymezení osob oprávněných vykonávat práva podle § 55e u nezletilého pacienta nebo pacienta s ustanoveným zástupcem. Navržený § 55e odst. 2 odkazuje na osoby uvedené v § 28 odst. 3 písm. e) bodech 1 a 2 zákona o zdravotních službách. Toto ustanovení však neupravuje obecně osoby oprávněné zastupovat pacienta při výkonu jeho práv, nýbrž právo pacienta na nepřetržitou přítomnost určitých osob při poskytování zdravotních služeb. Účel tohoto ustanovení je tedy odlišný od úpravy výkonu práv pacienta ve vztahu k jeho osobním elektronickým zdravotním údajům.
Zejména je problematické, že okruh osob uvedených v § 28 odst. 3 písm. e) bodech 1 a 2 je širší než okruh právních zástupců pacienta. Zahrnuje mimo jiné také osobu určenou zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, přičemž není zřejmé, jakým způsobem má být tato osoba určena. Takové vymezení může být přiměřené pro účely zajištění práva pacienta na nepřetržitou přítomnost blízké nebo jiné určené osoby při poskytování zdravotních služeb; bez dalšího však nelze dovozovat, že stejný okruh osob má být oprávněn vykonávat práva pacienta ve vztahu kjeho osobním elektronickým zdravotním údajům.
Požadujeme vyjasnit, zda je takové rozšíření v souladu s nařízením, neboť nařízení nestanoví, že by členské státy mohly rozšiřovat okruh osob, které mají získat přístup k osobním elektronickým zdravotním údajům, nad rámec zákonných nebo jiných právních zástupců oprávněných spravovat záležitosti fyzické osoby podle vnitrostátního práva. Takové rozšíření by navíc bylo třeba výslovně a přesvědčivě odůvodnit, zejména s ohledem na čl. 4 odst. 2 písm. b) nařízení.
Současně upozorňujeme, že navržený § 55e odst. 2 odkazuje na „práva podle odstavců 1 a 2“, ačkoli odstavec 2 tímto odkazuje i sám na sebe. Tento vnitřní odkaz je třeba opravit.
Požadujeme proto navržený § 55e přepracovat tak, aby obsahoval pouze nezbytná vnitrostátní procesní a organizační pravidla navazující na výkon práv podle nařízení, nikoli neúplný výčet těchto práv ani nepřesný přepis pravidel jejich výkonu. U § 55e odst. 2 požadujeme zejména vymezit okruh osob oprávněných vykonávat práva pacienta způsobem odpovídajícím účelu nařízení a vnitrostátní právní úpravě zastupování, nikoli odkazem na ustanovení upravující přítomnost osob při poskytování zdravotních služeb. Současně požadujeme opravit vnitřní odkaz na „práva podle odstavců 1 a 2“.
Připomínka akceptována částečně. Vysvětleno.
Úpravou normativního textu § 55e a doplněním důvodové zprávy.
Předkladatel uvádí, že v § 55e nedochází toliko k prostému opisu práv pacienta z článků 3, 5 až 9 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje , nýbrž pouze k zakotvení těch práv, které doposud nemají svůj odraz v úpravě zákona o zdravotních službách.
Ostatně proto není v katalogu těchto práv výslovně reflektován článek 3 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, jelikož ten má svůj odraz na jiných místech zákona o zdravotních službách, a sice v jeho § 66 odst. 4 (elektronický zdravotní záznam je součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi, k tomu srov. § 53 odst. 1 zákona ve znění navrhovaném od 26. 3 2029). Zároveň v rámci těchto služeb přístupu, ať již cestou Národního portálu elektronického zdravotnictví, tak i prostřednictvím EZKarty, budou zahrnovat i možnost stáhnout si přísl. údaje. V tomto duchu byla doplněna důvodová zpráva.
…
Pokud jde o ustanovení § 55e, to odkazuje na výčet osob zastupujících nezletilého pacienta nebo pacienta, který je na základě soudního rozhodnutí zastoupen v právním jednání vztahujícím se k poskytování zdravotních služeb, případně osob určených těmito zástupci.
Těmto okruhům osob zákon o zdravotních službách na řadě míst přiznává výkon práv pacienta (srov. např. § 31 odst. 5; § 33 odst. 3 a 4; § 38 odst. 2). V podstatě totožně je okruh oprávněných osob vymezen i v § 65 odst. 1 písm. b) zákona, které upravuje přístup do zdravotnické dokumentace pacienta.
V tomto ohledu § 55e odst. 2 nikterak excesivně nevybočuje a nerozšiřuje okruh osob oprávněných k výkonu některých pacientských práv.
Zohlednění práv podle čl. 9 je již v zákoně zohledněno v rámci § 37 Žurnál činností, kde je jasně definována požadovaná auditní stopa i notifikační systém při využití Integrovaného datového rozhraní.
Zároveň je poskytovatel zdravotních služeb ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. d) povinen ve svém informačním systému zaznamenávat činnosti všech pověřených pracovníků přihlášených do jeho informačního systému, který využívá Integrované datové rozhraní.
Odkaz na § 55e odst. 2 v tomtéž ustanovení je překlepem, který bude v návaznosti na tuto připomínku opraven.
29
K novelizačnímu bodu 24 části třetí (§ 70 odst. 1 písm. h))
Požadujeme vypustit navrhované písmeno h) v § 70 odst. 1 (a s ním související ustanovení, jak uvádíme dále) bez náhrady. Navržené ustanovení vymezuje jako jeden z účelů Národního zdravotnického informačního systému (dále jen „NZIS“), a tedy jako účel zpracování údajů v tomto systému, „hodnocení a plánování sociálních a sociálně-zdravotních služeb“. S navrženým řešením však nelze souhlasit.
Ministerstvo práce a sociálních věcí podporuje sdílení a propojování dat mezi resortem zdravotnictví a resortem práce a sociálních věcí. Pro efektivní výkon veřejné správy je žádoucí vytvářet společné datové zdroje a zajistit možnost, aby oba resorty vzájemně využívaly data pro plnění úkolů, které jim právní předpisy svěřují v oblastech jejich působnosti.
Navržené ustanovení však přesahuje sdílení dat a zakládá Ministerstvu zdravotnictví, Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky a Národnímu zdravotnickému informačnímu systému působnost k hodnocení a plánování sociálních a sociálně-zdravotních služeb. Taková působnost není resortu zdravotnictví kompetenčním zákonem svěřena a její zakotvení prostřednictvím účelu NZIS nelze z kompetenčního hlediska akceptovat.
Hodnocení, plánování, rozvoj a řízení sítě sociálních služeb jsou upraveny zákonem o sociálních službách a náleží do působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, krajů a dalších subjektů vymezených tímto zákonem. Sociálně-zdravotní služby jsou rovněž zakotveny v zákoně o sociálních službách a tvoří součást systému sociálních služeb. Skutečnost, že obsahují zdravotní složku poskytovanou podle zvláštních právních předpisů, nezakládá kompetenci resortu zdravotnictví k jejich plánování, hodnocení nebo koncepčnímu řízení.
Předávání dat mezi informačními systémy veřejné správy, jejich sdílení a využívání pro zákonem stanovené účely jednotlivých resortů je možné a žádoucí. Nelze však připustit, aby prostřednictvím úpravy účelů NZIS docházelo k přesunu nebo překrývání zákonných kompetencí mezi resorty. Navržené ustanovení proto považujeme za věcně nesprávné a rozporné se systémem kompetenčního vymezení státní správy.
Důvodová zpráva přitom uvádí, že bez navržené úpravy nelze efektivně plánovat kapacity sociálních a sociálně-zdravotních služeb. Takové odůvodnění však samo potvrzuje kompetenční problém navržené úpravy, neboť plánování kapacit sociálních služeb není v působnosti Ministerstva zdravotnictví ani Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky. Hodnocení sociálních služeb navíc není v důvodové zprávě samostatně a přesvědčivě vysvětleno. Zapojení NZIS jako informačního systému v gesci Ministerstva zdravotnictví by proto fakticky modifikovalo výkon působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí v oblasti sociálních služeb, aniž by tento zásah do kompetenčního uspořádání byl v návrhu výslovně vymezen a odůvodněn.
Současná formulace se odchyluje od terminologie zákona o sociálních službách i od ustálené plánovací praxe. Problematická je samotná formulace „hodnocení a plánování potřeb sociálních a sociálně-zdravotních služeb“. Potřeby osob se zpravidla zjišťují, identifikují a vyhodnocují; plánují se služby, jejich kapacity a dostupnost na základě zjištěných potřeb. Návrh současně nevysvětluje, kdo bude určovat metodiku hodnocení potřeb, analytické ukazatele ani kritéria, podle nichž budou vytvářeny závěry využitelné pro oblast sociálních služeb. Návrh tak sice podrobně upravuje rozsah a způsob sběru dat, avšak nevymezuje, kdo je oprávněn z těchto dat vytvářet závěry pro sociální politiku státu a kdo nese odpovědnost za jejich využití při hodnocení a plánování sociálních služeb. Za situace, kdy je správcem NZIS Ministerstvo zdravotnictví a odbornou oporou Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky, by bez dalšího vymezení mohla vzniknout kompetenční asymetrie, která není návrhem řešena.
Z tohoto důvodu trváme na vypuštění § 70 odst. 1 písm. h) bez náhrady. Pokud má být v budoucnu nastavena analytická spolupráce mezi resorty pro oblast sociálních nebo sociálně-zdravotních služeb, musí být upravena samostatně, na základě dohody dotčených resortů a při zachování působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, krajů a dalších subjektů odpovědných za oblast sociálních služeb. Taková spolupráce musí mít jasně vymezený účel, zadavatele, odpovědnost za metodiku a pravidla využití výstupů; nemůže zakládat samostatnou analytickou ani plánovací působnost resortu zdravotnictví v oblastech, které jsou v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí.
Upozorňujeme zároveň na chybné označení odstavce 1 v platném znění.
Připomínka akceptována jinak. Vysvětleno.
Znění § 70 odst. 1 písm. h) upraveno.
Tato připomínka jde, bohužel, proti samotné podstatě meziresortního sdílení dat a proti nastaveným dimenzím kooperace mezi oběma resorty. Zejména je ale nutné zdůraznit, že uvedený paragraf a ustanovení v novelizovaném zákoně o zdravotních službách v žádném případě nesměřuje k překročení pravomocí resortu zdravotnictví směrem k legislativně daným garancím a kompetencím MPSV. Smyslem daného ustanovení je pouze jasné vymezení faktu, že data Národního zdravotnického informačního systému mohou a mají být pro takový účel použita. Tak je daný paragraf zařazen i po konzultacích s Úřadem pro ochranu osobních údajů, - tedy, že jakýkoli účel, pro který mají být data NZIS využita, musí být explicitně uveden v zákoně.
Poskytovatelé sociálních služeb jsou v naprosté většině zároveň poskytovateli zdravotních služeb anebo s nimi úzce smluvně kooperují a kapacitně se provazují. Plánování kapacit a potřeb zejména sociálně zdravotních služeb není bez meziresortní integrace dat a bez dat NZIS myslitelné. Takto také již na základě předchozích schválených legislativních změn kooperace mezi MPSV a ÚZIS ČR probíhá a skutečně produkuje predikce potřeb sociálních a i sociálně zdravotních služeb – zmiňme např. neformální pečující, komunitní ošetřovatelskou péči s komplementem sociálních služeb, Národní paliativní plán, společné projekty podpory sociálního a sociálně zdravotního plánování regionů. Tato spolupráce nese produkty oceňované všemi stakeholdery a promítá se již i do publikovaných otevřených, společně integrovaných, dat.
Smyslem daného ustanovení a zejména i dalších ustanovení zpřístupňujících data NZIS zpět pro potřeby MPSV není v žádném případě omezené kompetencí MPSV, ale naopak jejich posílení a odstranění dlouhodobého informačního vakua. Zejména při dále trvající legislativní i faktické neexistenci registrů sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách, adresné evidence výkonu terénních sociálních služeb, je takové propojení a vzájemná výměna dat nejefektivnější cestou jak plánování v oblasti sociálních i zdravotních služeb vzájemně posílit.
Závěrem je nutné zdůraznit, že celá řada agend, které jsou jednoznačně v gesci MPSV nebo MZd má v mnoha ohledech věcně významný meziresortní charakter a nelze je řešit pouze v gesci jednoho z ministerstev. Jako příklad lze uvést předčasné odchody do důchodu, které jsou jednoznačně v gesci MPSV a předložená novela zákona o zdravotních službách toto nesmí zpochybnit. Avšak bude-li třeba předčasné odchody do důchodu třeba řešit z hlediska rizikových profesí či z pohledu zdravotního stavu zaměstnanců určitých profesí, nelze toto exaktně provést bez plnohodnotného propojení s daty NZIS – o toto předložená novela usiluje především, tedy aby:
Resort MPSV dostal po propojení a validaci plná potřebná data k exaktnímu hodnocení rizikovosti profesí z hlediska objektivních zdravotních ukazatelů,
Resort MZD a zejména sekce Ochrany veřejného zdraví disponovala dle své zákonné působnosti exaktními daty o tomtéž
V případě předčasných odchodů do důchodu mimo rizikové profese je nezbytné objektivizované hodnocení délky života ve zdraví. To je další příklad agendy, která je z různých pohledů v kompetenci obou ministerstev a integrace dat zde může všem organizačním složkám obou ministerstev umožnit exaktní, daty podložené, plnění jejich povinnosti, aniž by docházelo k překryvu kompetencí. Takto by bylo možné uvádět další a další příklady, zmiňme ještě neformální pečující. Až integrace dat MPSV s NZIS umožní skutečnou kvantifikaci rozsahu této péče, její náročnosti a objemu (nákladů). Oba resorty získají v rámci svých kompetencí potřebné údaje, např.:
Resort MPSV – exaktní kvantifikaci objemu péče neformálních pečujících a vymezení škály zdravotních stavů, které jsou takto zajištěny, a zejména predikce potřeb do budoucna – opřeno i o vývoj zdravotního stavu populace
Resort MZD – exaktní kvantifikaci péče neformálních pečujících o těžké až nejtěžší případy, které nelze zajistit bez komplementární dostupnosti relevantních zdravotních služeb, podklady pro optimalizaci dostupnosti těchto služeb.
Fakt, že NZIS takto využívá svá data pro daný účel, nesmí být vykládán jako průnik do kompetencí resortu MPSV. Na druhou stranu ovšem, využití NZIS pro daný účel musí být v zákoně explicitně uvedeno, neboť to odpovídá realitě a podmínkám ochrany osobních údajů.
Ve světle tohoto vysvětlení si dovolujeme požádat o přehodnocení této připomínky či případně nabízíme informačně připravené setkání pro vyjasnění věcné podstaty navrženého novelizačního bodu.
30
K novelizačnímu bodu 27 části třetí (§ 70 odst. 2 písm. a) bod 5)
Požadujeme upravit navržené znění § 70 odst. 2 písm. a) bodu 5, neboť navržený rozsah údajů je formulován příliš široce a neurčitě a není v důvodové zprávě dostatečně odůvodněn. Přitom nezpochybňujeme samotnou otázku předávání dat mezi resorty zdravotnictví a sociálních věcí.
Navrhuje se, aby NZIS obsahoval mimo jiné údaje o rodinné anamnéze, sociálně-ekonomické anamnéze, výdělečné činnosti, poskytnutých sociálních službách a sociálně-zdravotních službách. Jde o velmi široký okruh údajů, které mohou ve svém souhrnu vytvářet podrobný profil fyzické osoby (pacienta) nejen z hlediska jejího zdravotního stavu, ale také rodinné, sociální, ekonomické a pracovní situace. Takový zásah do soukromí musí být přesně vymezen, nezbytný a přiměřený sledovanému účelu.
Ve srovnání s jinými ustanoveními návrhu, která vymezují zpracovávané nebo předávané údaje konkrétním způsobem, například prostřednictvím identifikátorů osob, data, místa nebo délky poskytnuté služby, je formulace použitá v § 70 odst. 2 písm. a) bodu 5 mimořádně široká. Může proto vést k nejednoznačnému výkladu rozsahu údajů, které mají být v NZIS zpracovávány, což je vzhledem k výraznému zásahu do ústavního práva na soukromí a do ochrany osobních údajů zcela nežádoucí.
Důvodová zpráva však nezbytnost takového rozsahu údajů dostatečně nevysvětluje. Uvádí pouze obecný účel zajištění dostupnosti, kontinuity a koordinace zdravotních a sociálně-zdravotních služeb, aniž by bylo zřejmé, proč je pro tento účel nezbytné zpracovávat právě údaje o sociálně-ekonomické anamnéze nebo výdělečné činnosti a v jakém rozsahu. Chybí také posouzení proporcionality a vysvětlení, zda má jít o údaje zpracovávané u všech pacientů, nebo jen u těch pacientů, u nichž existuje věcná souvislost mezi poskytovanou zdravotní a sociální službou.
Není proto zřejmé, zda se má sběr údajů týkat všech pacientů, nebo pacientů, kterým je současně poskytována jakákoli sociální služba, nebo pouze těch pacientů, u nichž jsou údaje o sociálních nebo sociálně-zdravotních službách nezbytné pro zajištění návaznosti konkrétní zdravotní péče.
Upozorňujeme rovněž, že návrh pracuje s pojmem pacient. Pacientem je však osoba, jíž jsou poskytovány zdravotní služby, nikoli obecně každá osoba, jíž je poskytována sociální služba. Přitom není zřejmé, jak se Ministerstvo práce a sociálních věcí, popřípadě Česká správa sociálního zabezpečení dozví, že je fyzická osoba pacientem. Máme proto pochybnosti, zda je skutečně úmyslem předkladatele údaje sbírat pouze o pacientech. Důvodová zpráva totiž neposkytuje dostatečné vodítko pro výklad smyslu a účelu ustanovení: na jedné straně hovoří o sběru údajů bez souhlasu pacienta, na druhé straně odůvodňuje nezbytnost těchto údajů hodnocením potřeb obyvatelstva, identifikací kapacitních a regionálních disproporcí a plánováním opatření reagujících na demografické změny.
Rovněž údaje o poskytnutých sociálních službách mohou být v konkrétních případech velmi citlivé. Typicky může jít například o služby související s domácím násilím, krizovou pomocí, nízkoprahovými zařízeními pro děti a mládež, adiktologickými službami nebo jinými službami, jejichž samotné využití vypovídá o velmi citlivé životní situaci osoby, a u nichž není zřejmé, v čem spočívá jejich nezbytnost pro účel uvedený v důvodové zprávě. Není proto možné tyto údaje zahrnout do NZIS bez jasného vymezení účelu, rozsahu (např. druhy sociálních služeb), okruhu osob a nezbytnosti jejich zpracování.
Požadujeme proto navržené ustanovení přepracovat tak, aby byl rozsah údajů vymezen konkrétně, předvídatelně a ve vazbě na jasně formulovaný účel, tak aby byly respektovány zásady nezbytnosti, přiměřenosti, minimalizace osobních údajů a právní jistoty dotčených osob. Zároveň požadujeme doplnit důvodovou zprávu o vysvětlení nezbytnosti a přiměřenosti navrženého rozsahu údajů, včetně odůvodnění, proč nepostačuje zpracování údajů v užším rozsahu, v anonymizované nebo agregované podobě, případně pouze u vymezených kategorií osob.
Současně upozorňujeme na formulační chybu v navrženém textu. Formulace „sociálně-ekonomické a anamnéze“ nedává smysl a je třeba ji opravit.
Připomínka akceptována jinak.
Doplněním důvodové zprávy. a formální úpravou normativního textu předmětného ustanovení a doplněním DPIA.
K pojmu pacient uvádíme, že došlo k úpravě normativního textu § 77a kdy došlo k doplnění fyzické osoby oproti terminologii zákona o zdravotních službách.
Naprosto souhlasíme s tím, že meziresortní propojování a integrace dat musí mít jasně stanovené meze, musí být rozsahem jasně vymezena zákonem. Tak jako u všech údajů zpracovávaných v NZIS i zde u dat sociálních tedy předložená novela zákona stanovuje propojované parametry a stanovuje účel jejich zpracování konkrétně v upraveném § 70 odst. 1 písm. h) . K těmto datům bude analyticky přistupováno pouze tak, jako ke všem údajům NZIS - tedy jejich publikace bude možná pouze v statisticky agregované podobě, bez možnosti přímé ani nepřímé identifikace osoby. Primární záznamy jsou zcela neveřejné, resp. přístupné pouze oprávněným osobám stanoveným v zákoně.
Jak je řečeno v připomínce, znalost sociálních dat je u řady diagnóz a agend zdravotnictví velmi potřebná. Účel zpracování byl tedy na základě připomínek ÚOOÚ doplněn do § 70 odst. 1 písm. h). Nicméně mezi tato extrémně potřebná data patří i údaje o rodinné anamnéze, zaměstnání, výdělečné činnosti. Jde o významné parametry, které potřebuje resort zdravotnictví, systém veřejného zdravotního pojištění a v podstatě celá společnost zejména pro následující strategické analýzy:
· exaktní rozlišení státních pojištěnců od osob výdělečně činných pro modelaci a predikce vývoje příjmů veřejného zdravotního pojištění
· sektorové analýzy nemocnosti zaměstnanců a cílení preventivních programů ve spolupráci se zaměstnavateli
· kvantifikace nemocnosti u různých profesí, včetně včasné identifikace rizik, exaktní určení rizikových profesí.
Tyto analýzy mají strategický význam zejména s ohledem na demografické stárnutí populace a potřeby optimalizace řízení systému veřejného zdravotního pojištění. Dosud takové analýzy bez spolupráce s resortem MPSV nebylo možné provádět a dle kompetenčního zákona tyto analýzy musí dělat resort MZd. Vysokou informační hodnotu budou tato data a výsledné analýzy mít i pro řadu agend resortu MPSV.
31
K novelizačnímu bodu 27 části třetí (§ 70 odst. 2 a 4) ve vztahu k novelizačnímu bodu 30 části třetí (§ 71a odst. 3)
Požadujeme uvést do souladu navržené znění § 70 odst. 2 a 4, § 71a odst. 3 a důvodovou zprávu, pokud jde o zpracování a předávání údajů o osobách zařazených do studia oboru, jehož absolvováním získávají odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání.
Zvláštní část důvodové zprávy k § 70 odst. 2 uvádí, že se upravuje rozsah a charakter sběru dat vztahující se také k údajům osoby zařazené do studia oboru, jehož absolvováním získává odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání. Navržené znění § 70 odst. 2 však takovou osobu mezi subjekty údajů, jejichž osobní údaje lze v NZIS zpracovávat bez jejich souhlasu, neuvádí.
Současně navržený § 71a odst. 3 upravuje předávání údajů Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy o osobách zařazených do studia oboru, jehož absolvováním získávají odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání. Není proto zřejmé, jak má být právně založeno zpracování těchto údajů v NZIS bez souhlasu subjektu údajů, pokud tyto osoby nejsou uvedeny v § 70 odst. 2.
Obdobný nesoulad vzniká také ve vztahu k § 70 odst. 4, který vymezuje subjekty předávající údaje do NZIS. Pokud má Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy předávat údaje podle § 71a odst. 3, je třeba tuto skutečnost promítnout také do § 70 odst. 4.
Požadujeme proto doplnit osoby zařazené do studia oboru, jehož absolvováním získávají odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání, mezi subjekty údajů podle § 70 odst. 2, pokud mají být jejich údaje v NZIS zpracovávány bez jejich souhlasu. Současně požadujeme doplnit Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy mezi subjekty předávající údaje podle § 70 odst. 4, případně návrh jinak přepracovat tak, aby byl právní základ pro předávání a zpracování těchto údajů jednoznačný.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 70 odst. 1 písm. a), § 70 odst. 2 a 4 a důvodové zprávy.
32
K novelizačnímu bodu 30 části třetí (§ 71a odst. 3 ve vztahu k § 70 odst. 1, 2 a 4 a § 76 zákona o zdravotních službách)
Navržený § 71a odst. 3 stanoví, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy poskytuje statistickému ústavu údaje o zahájení, přerušení a ukončení studia v oborech podle zákona č. 95/2004 Sb. A zákona č. 96/2004 Sb., a to pro účely uvedené v § 71a odst. 1 a v § 70 odst. 1. Tento odkaz však nepovažujeme za dostatečný.
Účely Národního zdravotnického informačního systému podle § 70 odst. 1 zákona o zdravotních službách se vztahují mimo jiné k údajům o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví. Osoba zařazená do studia oboru, jehož absolvováním může získat odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání, však není zdravotnickým pracovníkem ani osobou způsobilou k výkonu zdravotnického povolání. Jde pouze o osobu, která se na možné získání této způsobilosti připravuje. Stejně tak osoba, která studium ukončila, nemusí nikdy zdravotnické povolání začít vykonávat. Samotné ukončení studia proto nepostačuje k tomu, aby bylo možné takovou osobu bez dalšího podřadit pod účel zpracování údajů o zdravotnických pracovnících.
Ani odkaz na § 71a odst. 1 tento nedostatek neodstraňuje. Ustanovení § 71a odst. 1 upravuje poskytování určitých údajů ministerstvem statistickému ústavu, avšak samo o sobě nezakládá samostatný účel zpracování údajů o osobách připravujících se na výkon zdravotnického povolání ani o absolventech, kteří zdravotnické povolání nevykonávají. Odkaz na toto ustanovení proto nemůže nahradit výslovné vymezení účelu zpracování těchto údajů v § 70 odst. 1.
Navržená úprava tak fakticky rozšiřuje okruh osob, jejichž údaje mají být zpracovávány v Národním zdravotnickém informačním systému, aniž by byl tento okruh osob výslovně zahrnut mezi subjekty údajů podle § 70 odst. 2 a aniž by byl vymezen odpovídající účel zpracování podle § 70 odst. 1. Zpracování údajů o zahájení, přerušení a ukončení studia bez jednoznačně stanoveného účelu a právního základu považujeme za nepřijatelné zejména s ohledem na zásadu zákonnosti, účelového omezení a minimalizace osobních údajů.
Požadujeme proto přepracovat navržené znění § 71a odst. 3 a souvisejících ustanovení tak, aby byl jednoznačně vymezen účel, právní základ a rozsah zpracování údajů o osobách připravujících se na výkon zdravotnického povolání a o osobách, které příslušné studium ukončily, aniž by bylo zřejmé, zda zdravotnické povolání vykonávají.
Dále požadujeme doplnit důvodovou zprávu o vysvětlení, proč je zpracování údajů o zahájení, přerušení a ukončení studia nezbytné a přiměřené, jaký konkrétní účel má plnit, jak dlouho mají být údaje zpracovávány a jakým způsobem bude zajištěno, aby údaje o osobách připravujících se na výkon zdravotnického povolání nebyly bez odpovídajícího právního základu směšovány s údaji o zdravotnických pracovnících nebo osobách způsobilých k výkonu zdravotnického povolání.
Připomínka akceptována.
Doplněním textu § 70 odst. 1 písm. a), § 70 odst. 2 a 4 a § 76 odst. 1 a doplněním textu důvodové zprávy.
33
K novelizačnímu bodu 30 části třetí (§ 71a odst. 4)
Požadujeme zpřesnit rozsah údajů, které mají být poskytovány Ministerstvu práce a sociálních věcí a České správě sociálního zabezpečení podle navrženého § 71a odst. 4.
Ministerstvo práce a sociálních věcí a Česká správa sociálního zabezpečení pro svou činnost potřebují údaje nejen o fyzických osobách, ale též o konkrétních zdravotních službách poskytnutých fyzickým osobám, včetně identifikace poskytovatele zdravotních služeb, který tyto služby poskytl. Z navrženého textu však takový rozsah údajů nevyplývá. Nelze jej dovozovat pouze z obecné formulace nebo z důvodové zprávy.
Za nezbytné proto považujeme doplnit mezi poskytované údaje také údaje o poskytovateli zdravotních služeb, případně údaje o zdravotnickém pracovníkovi, pokud jsou tyto údaje nezbytné pro výkon působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí nebo České správy sociálního zabezpečení.
Upozorňujeme, že již při předběžných jednáních bylo ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení požadováno, aby poskytované údaje zahrnovaly nejen údaje o fyzických osobách, ale také údaje o zdravotních službách těmto osobám poskytnutých, včetně identifikace poskytovatele zdravotních služeb, který je poskytl, a případně též údaje o zdravotnických pracovnících. Zvažováno bylo rovněž poskytování údajů o poskytovateli zdravotních služeb, který se v relevantních parametrech odchyluje od běžného rozsahu nebo způsobu poskytování zdravotních služeb. Navržené znění je však formulováno zcela obecně a požadovaný rozsah údajů nepokrývá.
Současně požadujeme vyjasnit, zda má být poskytování údajů podle § 71a odst. 4 založeno pouze na žádosti Ministerstva práce a sociálních věcí nebo České správy sociálního zabezpečení, nebo zda mají být některé údaje poskytovány těmto orgánům automaticky ze zákona, obdobně jako mají být podle návrhu poskytovány údaje z informačních systémů Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení do NZIS. Pokud má být zachován asymetrický model, v němž Ministerstvo práce a sociálních věcí a Česká správa sociálního zabezpečení poskytují údaje ex lege, zatímco údaje z NZIS získávají pouze na žádost, je třeba jej výslovně a přesvědčivě odůvodnit. Podotýkáme však, že tuto asymetrii nepovažujeme za vhodnou ani účelnou.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 71a odst. 4 a § 77a odst. 7 písm. c) a doplněním důvodové zprávy
34
K novelizačnímu bodu 32 části třetí (§ 72 odst. 1 písm. k))
Z navrženého znění není zřejmé, na která ustanovení má odkaz směřovat. Odkazy v současné podobě působí nesrozumitelně a neumožňují jednoznačně určit, jaké údaje a v jakém rozsahu mají být podle tohoto ustanovení zpracovávány nebo předávány.
Máme za to, že je třeba zvážit, zda nemá být odkazováno konkrétně na § 70 a § 71a, případně na jejich konkrétní odstavce a písmena. Pouhý obecný nebo nesprávně zvolený odkaz je z hlediska srozumitelnosti a aplikovatelnosti právní úpravy nedostatečný.
Požadujeme proto odkazy upravit tak, aby bylo jednoznačně zřejmé, na která ustanovení a jaký rozsah údajů § 72 odst. 1 písm. k) odkazuje.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 72 odst. 1 písm. k) jeho vypuštěním. Vzhledem k tomu, že předmětné údaje obsahuje již ustanovení § 77a odst. 5 , uvedené ustanovení § 72 odst. 1 písm. k) bylo vypuštěno.
35
K novelizačnímu bodu 32 části třetí (§ 72 odst. 1 písm. k) a l))
Upozorňujeme na nesoulad mezi novelizačním bodem a platným zněním § 72 odst. 1 písm. l), pokud jde o čárku na konci písmene, která je v tomto ustanovení významotvorná pro rozsah legislativní zkratky „zdravotnické registry“.
V platném znění se legislativní zkratka „zdravotnické registry“ vztahuje k registrům uvedeným v § 72 odst. 1 písm. a) až j). Z navrženého znění lze dovodit, že předkladatel zamýšlí tuto legislativní zkratku vztáhnout také na údaje podle nově doplňovaného písmene k) a navazujícího písmene l). S podřazením údajů podle písmene k) pod tuto legislativní zkratku však nesouhlasíme.
Údaje podle písmene k) se svou povahou liší od dosavadních zdravotnických registrů uvedených v § 72 odst. 1 písm. a) až j). Neměly by proto být bez dalšího podřazeny pod legislativní zkratku „zdravotnické registry“, pokud pro to není uvedeno samostatné věcné a systematické odůvodnění. Podřazení těchto údajů pod uvedenou legislativní zkratku může mít dopad na rozsah navazujících oprávnění, povinností a pravidel pro zpracování údajů vztahujících se ke zdravotnickým registrům.
Požadujeme proto novelizační bod upravit tak, aby bylo jednoznačné, k čemu se legislativní zkratka „zdravotnické registry“ vztahuje, a zároveň aby se tato zkratka nevztahovala na údaje podle § 72 odst. 1 písm. k), pokud nebude jejich podřazení pod režim zdravotnických registrů výslovně a přesvědčivě odůvodněno.
Připomínka akceptována jinak.
Navrhované písm. , resp. § 70 odst. 1 písm. k) bylo vypuštěno viz výše vypořádání předchozí připomínky. Zároveň byla doplněna důvodová zpráva.
36
K novelizačnímu bodu 35 části třetí (§ 73b)
Požadujeme uvést do souladu normativní text § 73b a důvodovou zprávu, pokud jde o podmínky zpřístupňování syntetických dat z Národního zdravotnického informačního systému.
Navržený § 73b stanoví pouze oprávnění statistického ústavu zpřístupnit data z Národního zdravotnického informačního systému v podobě syntetických dat, vymezuje pojem syntetických dat, uvádí příklady případů jejich využití a stanoví povinnost zveřejnění výsledků zpřístupnění.
Důvodová zpráva však k tomuto ustanovení uvádí další pravidla postupu, která mají povahu věcných a bezpečnostních podmínek zpřístupnění syntetických dat. Zejména uvádí, že statistický ústav povede dokumentaci o procesu generování syntetických dat, včetně popisu použitých metod, hodnocení rizika reidentifikace a účelu, pro který jsou syntetická data uvolňována. Dále popisuje požadavky na testování odolnosti syntetických dat vůči reidentifikaci, stanovení limitů pro jejich uvolňování, vyhodnocení účelu jejich uvolnění a záznam o přijatých opatřeních ke snížení rizika reidentifikace.
Uvedené požadavky nelze ponechat pouze v důvodové zprávě, neboť nejde o pouhé vysvětlení navrženého ustanovení, ale o pravidla, která mají bezprostřední význam pro ochranu osobních údajů a pro bezpečné nakládání se syntetickými daty. Pokud má být jejich dodržování povinností statistického ústavu, je třeba je promítnout do normativního textu zákona, případně stanovit odpovídající zmocnění k jejich úpravě prováděcím právním předpisem.
Současně požadujeme vyjasnit, co se rozumí „výsledky zpřístupnění“ podle § 73b odst. 4, které mají být zveřejněny nejpozději do 6 měsíců od jejich vytvoření. Z navrženého textu není zřejmé, zda má jít o samotná zpřístupněná syntetická data, informaci o jejich zpřístupnění, souhrnný výstup nebo jiný dokument. Vzhledem k tomu, že syntetická data mají být využívána jako bezpečnostní nástroj při práci s údaji z Národního zdravotnického informačního systému, musí být rozsah zveřejňovaných informací vymezen jednoznačně.
Požadujeme proto, aby předkladatel buď promítl uvedené požadavky do normativního textu zákona, případně doplnil odpovídající zmocnění k jejich úpravě prováděcím právním předpisem, nebo upravil důvodovou zprávu tak, aby bylo zřejmé, že jde pouze o nezávazný popis předpokládaného postupu, nikoli o právně závazné podmínky zpřístupňování syntetických dat.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 73b odst. 4 a 5 a důvodové zprávy. Pro úplnost uvádíme, že připomínkovaný text důvodové zprávy byl v důvodové zprávě uveden na základě konzultace s ÚOOÚ.
37
K nadpisu nad § 76 a k § 76 zákona o zdravotních službách ve vztahu k § 70 a § 71a (nad rámec novelizačních bodů)
Přestože se připomínka vztahuje k ustanovení, které není navrhovaným novelizačním bodem přímo měněno, považujeme za nezbytné na tuto otázku upozornit v souvislosti s předloženým návrhem. Návrh totiž dále rozšiřuje zpracování údajů o osobách ve vazbě na získávání a výkon způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání, zejména prostřednictvím navrženého § 71a odst. 3. Tím se znovu otevírá otázka, zda zákon o zdravotních službách používá v části upravující Národní registr zdravotnických pracovníků přesnou a věcně odpovídající terminologii pro okruh osob, jejichž údaje jsou v tomto registru vedeny.
Podle § 76 odst. 1 zákona o zdravotních službách Národní registr zdravotnických pracovníků obsahuje údaje o „zdravotnických pracovnících způsobilých k výkonu zdravotnického povolání“. Tato formulace není pouze terminologicky nepřesná, ale pojmově směšuje dvě odlišné kategorie osob: zdravotnické pracovníky a osoby, které získaly způsobilost k výkonu zdravotnického povolání. Zároveň vytváří dojem, že existuje kategorie zdravotnických pracovníků nezpůsobilých k výkonu zdravotnického povolání, což je z hlediska právní terminologie rozporné a zavádějící.
Rozhodující je, zda má registr evidovat osoby podle faktického výkonu zdravotnického povolání, podle získané způsobilosti k jeho výkonu, nebo případně také osoby, které způsobilost k výkonu zdravotnického povolání teprve získávají, jak vyplývá z navrženého § 71a odst. 3. Osoba způsobilá k výkonu zdravotnického povolání může, ale nemusí zdravotnické povolání aktuálně vykonávat; absolvent příslušného oboru nemusí výkon zdravotnického povolání nikdy zahájit. Naproti tomu pojem zdravotnický pracovník předpokládá výkon zdravotnického povolání (srov. § 2 písm. b) zákona o nelékařských zdravotnických povoláních a § 2 písm. b) zákona o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta). Z tohoto důvodu musí být okruh osob vedených v registru vymezen terminologicky jednoznačně.
Z obsahu § 76 odst. 1 současně vyplývá, že registr obsahuje také údaje o skutečnostech, které se mohou týkat osob, jež zdravotnické povolání aktuálně nevykonávají nebo je vykonávat nemohou, například údaje o pravomocném zákazu výkonu zdravotnického povolání, zápisu do seznamu členů komory nebo vyloučení z komory. Z toho vyplývá, že registr nezachycuje pouze osoby aktuálně vykonávající zdravotnické povolání, tedy zdravotnické pracovníky. Z platné úpravy zároveň nevyplývá jednoznačný mechanismus vyřazení osoby z registru v případě ukončení výkonu zdravotnického povolání. To nasvědčuje tomu, že registr fakticky neobsahuje pouze údaje o zdravotnických pracovnících v užším smyslu, ale spíše údaje o osobách, které získaly způsobilost k výkonu zdravotnického povolání nebo jsou ve vztahu k této způsobilosti evidovány.
Z výše uvedených důvodů je nezbytné nejprve vyjasnit okruh osob, které mají být v registru vedeny, a teprve tomu přizpůsobit jeho název, účel, obsah i související ustanovení.
Pokud mají být údaje o osobách připravujících se na výkon zdravotnického povolání nebo o absolventech oborů podle zákonů č. 95/2004 Sb. A č. 96/2004 Sb. Využívány pro účely tohoto registru, je třeba tomu odpovídajícím způsobem přizpůsobit také § 70 a § 71a.
Dále požadujeme vyjasnit, jakým způsobem mají být v Národním zdravotnickém informačním systému získávány a zpracovávány údaje o osobách ve vztahu k nelékařským zdravotnickým povoláním. Ustanovení § 71a odst. 1 upravuje poskytování údajů Ministerstvem zdravotnictví statistickému ústavu ve vztahu k lékařům, zubním lékařům a farmaceutům poměrně široce, a to včetně údajů z evidence osob zařazených do specializačního vzdělávání nebo doplňující odborné praxe, osob, které získaly specializovanou způsobilost, a uchazečů o vykonání aprobační zkoušky a o vykonaných aprobačních zkouškách. Obdobná úprava však není zřejmá u nelékařských zdravotnických povolání, a to ani ve vztahu k osobám získávajícím odbornou způsobilost prostřednictvím akreditovaných kvalifikačních kurzů podle zákona č. 96/2004 Sb., ani ve vztahu k jejich specializačnímu vzdělávání, zvláštní odborné způsobilosti nebo jiným relevantním údajům o jejich profesní způsobilosti. Není tedy zřejmé, z jakých zdrojů, od jakých subjektů a na základě jakého právního titulu mají být tyto údaje statistickému ústavu poskytovány a zda má být jejich zpracování nastaveno odlišně od údajů vztahujících se k lékařským zdravotnickým povoláním.
Současně upozorňujeme, že ani osoby vedené v evidenci uchazečů o vykonání aprobační zkoušky nejsou pouze z tohoto důvodu zdravotnickými pracovníky. Zdravotnickým pracovníkem se mohou stát až tehdy, pokud splní zákonem stanovené podmínky, včetně úspěšného vykonání aprobační zkoušky, a následně začnou zdravotnické povolání vykonávat. Pokud mají být údaje o uchazečích o aprobační zkoušku zpracovávány v Národním zdravotnickém informačním systému, je třeba výslovně vymezit samostatný účel tohoto zpracování a nelze je bez dalšího podřadit pod účel zpracování údajů o zdravotnických pracovnících. Stejně tak není zřejmé, jakým způsobem a z jakých zdrojů má statistický ústav získávat údaje o faktickém výkonu zdravotnického povolání. Pokud má být účelem zpracování údajů plánování, hodnocení nebo sledování personálních kapacit ve zdravotnictví, není dostačující evidence zahájení, přerušení a ukončení studia. Rozhodující je rovněž údaj, zda osoba zdravotnické povolání skutečně vykonává, u jakého poskytovatele, v jakém rozsahu a v jakém oboru. Tyto otázky návrh ani důvodová zpráva dostatečně neřeší.
Požadujeme proto, aby předkladatel nejprve jednoznačně vymezil, jaký okruh osob má být v Národním registru zdravotnických pracovníků veden: zda pouze osoby aktuálně vykonávající zdravotnické povolání, osoby způsobilé k výkonu zdravotnického povolání, nebo také osoby, které se na získání této způsobilosti teprve připravují. Tomuto vymezení je třeba přizpůsobit název registru, nadpis nad § 76, znění § 76 odst. 1 a navazující ustanovení, včetně § 70 a § 71a.
Pokud má být záměrem evidovat v registru skutečně pouze zdravotnické pracovníky, je třeba vypustit ustanovení, na jejichž základě jsou v registru vedeny také osoby způsobilé k výkonu zdravotnického povolání, které toto povolání aktuálně nevykonávají nebo je vykonávat nesmějí, a doplnit mechanismus vyřazení osob, které přestaly zdravotnické povolání vykonávat, z registru zdravotnických pracovníků.
Pokud má být v registru nadále veden širší okruh osob než pouze osoby aktuálně vykonávající zdravotnické povolání, je třeba odpovídajícím způsobem upravit název registru a text všech souvisejících ustanovení, aby tento okruh osob byl vymezen přesně, srozumitelně a v souladu s terminologií zákonů upravujících způsobilost k výkonu zdravotnických povolání. Současně je třeba výslovně vymezit účel zpracování a z jakých zdrojů a na základě jakého právního titulu budou získávány údaje o osobách, které způsobilost teprve získávají, o absolventech, o osobách absolvujících akreditované kvalifikační kurzy, o uchazečích o aprobační zkoušku, o osobách ve specializačním vzdělávání a o faktickém výkonu zdravotnického povolání.
Připomínka akceptována částečně.
Úpravou normativního textu § 76 a § 77 a doplněním důvodové zprávy.
Předkladatel si je vědom terminologických rozdílů mezi pojmy „zdravotnický pracovník“ a „osoba způsobilá k výkonu zdravotnického povolání“, nicméně má za to, že současné vymezení okruhu osob vedených v Národním registru zdravotnických pracovníků podle § 76 zákona o zdravotních službách je dostatečné a funkční pro účely Národního zdravotnického informačního systému. Stávající právní úprava umožňuje evidovat údaje o osobách, které získaly způsobilost k výkonu zdravotnického povolání, bez ohledu na to, zda zdravotnické povolání aktuálně vykonávají, a tato koncepce je z hlediska plánování a hodnocení personálních kapacit ve zdravotnictví nezbytná.
Předkladatel nepovažuje za potřebné měnit název registru, nadpis nad § 76, neboť současná formulace reflektuje účel registru jako evidence osob způsobilých k výkonu zdravotnického povolání, včetně osob, které zdravotnické povolání nevykonávají nebo je vykonávat nemohou. Evidence těchto osob je nezbytná pro zajištění kontinuity údajů o profesní způsobilosti, o zákazu výkonu povolání, o členství v komorách či o dalších skutečnostech, které mají význam pro výkon veřejné správy ve zdravotnictví.
Předkladatel rovněž přistupuje k rozšíření právního titulu poskytování údajů podle § 70 odst. 1 písm. a) a dále k úpravě § 76 a § 77.
Údaje o osobách získávajících odbornou nebo specializovanou způsobilost, o uchazečích o aprobační zkoušku či o osobách zařazených do specializačního vzdělávání jsou již v současné době poskytovány v rozsahu nezbytném pro výkon působnosti Ministerstva zdravotnictví a statistického ústavu. U nelékařských zdravotnických povolání je poskytování údajů zajištěno prostřednictvím stávajících evidencí podle zákona č. 96/2004 Sb., a předkladatel nepovažuje za nutné tyto mechanismy dále upravovat.
Předkladatel nesdílí názor, že je nezbytné zavést mechanismus vyřazování osob z registru v případě ukončení výkonu zdravotnického povolání.
Z uvedených důvodů předkladatel nepřistoupí k úpravě nadpisu nad § 76, pouze k úpravě znění § 76 odst. 1 a souvisejících ustanovení.
K výše uvedenému doplňujeme následující vybrané úkoly a agendy, které NRZP informačně pokrývá a které nelze v resortu zdravotnictví nesledovat:
- Efektivita vzdělávání ZP napříč obory a specializacemi, uplatnění absolventů v oboru, efektivita a výsledky celoživotního vzdělávání.
- Personální kapacity všech poskytovatelů, včetně subjektů působících mimo systém v.z.p.
- Eroze personálních kapacit odchodem ze systému zdravotních služeb.
- Sledování uplatnění ZP v kompetenčně různě náročných profesích, optimalizace systému vzdělávání, optimalizace přidělovaných kompetencí.
- Dostupnost personálních kapacit a plánování jejich potřeb, identifikace slabých míst.
- Srovnání výkonnosti a spádových oblastí jednotlivých vzdělavatelů.
Z výše uvedených důvodů je rovněž strategicky nutné, aby NRZP, ve spolupráci s resortem MŠMT, sledoval i průchod studujících budoucích ZP studiem, výkonnost jednotlivých vzdělávacích programů a jejich vzájemné interakce přestupujícími studenty.
38
K § 76 odst. 2 písm. j) zákona o zdravotních službách (nad rámec novelizačních bodů)
Požadujeme rozšířit účel přístupu Ministerstva práce a sociálních věcí, České správy sociálního zabezpečení a služebních orgánů nemocenského pojištění k údajům vedeným v Národním registru zdravotnických pracovníků.
Podle § 76 odst. 2 písm. f) zákona o zdravotních službách je obsah Národního registru zdravotnických pracovníků přístupný (každému) příslušnému správnímu orgánu v rozsahu tam uvedených údajů za účelem výkonu jeho činnosti. Naproti tomu podle § 76 odst. 2 písm. j) je přístup Ministerstva práce a sociálních věcí, České správy sociálního zabezpečení a služebních orgánů nemocenského pojištění vymezen pouze za účelem výkonu státní správy v oblasti nemocenského pojištění.
Takové vymezení považujeme za nepřiměřeně úzké. Ministerstvo práce a sociálních věcí a Česká správa sociálního zabezpečení vykonávají působnost nejen v oblasti nemocenského pojištění, ale také v dalších oblastech sociálního zabezpečení, včetně důchodového pojištění, posuzování zdravotního stavu, dávek pro osoby se zdravotním postižením, sociálních služeb a dalších agend, v nichž může být ověření údajů o zdravotnických pracovnících nezbytné pro výkon zákonem svěřené působnosti.
Současné znění písmene j) navíc vede k neodůvodněnému rozdílu oproti jiným správním orgánům, které mohou podle písmene f) využívat údaje z registru za účelem výkonu své činnosti. Není zřejmé, proč má být přístup Ministerstva práce a sociálních věcí, České správy sociálního zabezpečení a služebních orgánů nemocenského pojištění vymezen užším způsobem, a to pouze ve vztahu k nemocenskému pojištění.
Navržená novela současně rozšiřuje datovou spolupráci mezi resortem zdravotnictví a resortem práce a sociálních věcí a předpokládá vzájemné využívání údajů pro výkon veřejné správy. Za této situace považujeme za systematicky vhodné upravit § 76 odst. 2 písm. j) tak, aby přístup Ministerstva práce a sociálních věcí, České správy sociálního zabezpečení a služebních orgánů nemocenského pojištění nebyl omezen pouze na oblast nemocenského pojištění, ale obecně na výkon jejich zákonem svěřené působnosti.
Požadujeme proto buď upravit § 76 odst. 2 písm. j) obdobně jako § 76 odst. 2 písm. f), tedy formulací „za účelem výkonu jejich činnosti“, nebo vypustit samostatné písmeno j) a podřadit Ministerstvo práce a sociálních věcí, Českou správu sociálního zabezpečení a služební orgány nemocenského pojištění pod obecnou úpravu přístupu příslušného správního orgánu podle § 76 odst. 2 písm. f).
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 76 odst. 2 písm. j).
39
K novelizačnímu bodu 40 části třetí (§ 77a odst. 1 písm. b))
Požadujeme uvést do souladu název registru, jeho obsah a důvodovou zprávu, pokud jde o zahrnutí údajů o sociálních službách a dalších údajů z oblasti sociálního zabezpečení.
Navržený § 77a nově označuje dosavadní Národní registr hrazených zdravotních služeb jako Národní registr hrazených zdravotních služeb a sociálně-zdravotních služeb. Z navrženého § 77a odst. 1 písm. b) však vyplývá, že registr nemá obsahovat pouze údaje o sociálně-zdravotních službách, ale také údaje o poskytnutých sociálních službách, údaje o dávkách systému sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění, údaje o jejich čerpání, údaje o zaměstnání pacienta a další údaje nezbytné pro hodnocení sociálních a sociálně-zdravotních služeb.
Navržený název registru proto neodpovídá skutečnému rozsahu údajů, které mají být v registru vedeny. Pokud má registr obsahovat také údaje o sociálních službách a další sociální, dávkové, pojistné nebo zaměstnanecké údaje, nelze jej označovat pouze jako registr hrazených zdravotních služeb a sociálně-zdravotních služeb. Takové označení je zavádějící a nezachycuje skutečný rozsah zásahu do soukromí dotčených osob.
Důvodová zpráva současně uvádí, že dochází k rozšíření Národního registru hrazených zdravotních služeb o sociálně-zdravotní služby. Toto odůvodnění však neodpovídá navrženému normativnímu textu, který je podstatně širší a zahrnuje také sociální služby a další údaje z oblasti sociálního zabezpečení a zaměstnání. Důvodová zpráva tak dostatečně nevysvětluje skutečný rozsah navrhovaného rozšíření registru a neodpovídá ani rozsahu předávaných údajů, ani citlivosti zásahu do soukromí dotčených osob.
Upozorňujeme dále, že podle § 36 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, nejsou sociálně-zdravotními službami všechny sociální služby, nýbrž pouze zákonem vymezené sociální služby poskytované v souběhu se zdravotními službami. Použití obecného pojmu „sociální služby“ bez bližšího vymezení proto neumožňuje určit, zda mají být do registru zahrnovány údaje pouze o těch druzích sociálních služeb, v jejichž rámci mohou být poskytovány sociálně-zdravotní služby, nebo také o všech ostatních pobytových, ambulantních a terénních sociálních službách.
Takto široké a nerozlišené zahrnutí údajů o všech sociálních službách nelze považovat pouze za terminologickou nebo systematickou nepřesnost. Vzhledem k tomu, že samotné využití některých sociálních služeb může vypovídat o mimořádně citlivých okolnostech soukromého a rodinného života osoby, představovalo by jejich plošné vedení v registru v rámci NZIS bez prokázané věcné souvislosti se sociálně-zdravotními službami neodůvodněný a nepřiměřený zásah do ústavně zaručeného práva na soukromí. Předkladatel musí proto přesně vymezit, o kterých druzích sociálních služeb mají být údaje zpracovávány, u jakého okruhu osob a pro jaký konkrétní účel, a prokázat nezbytnost a přiměřenost takového zpracování; bez tohoto vymezení nelze požadavek minimalizace osobních údajů považovat za splněný.
Požadujeme proto, aby předkladatel vyjasnil, zda má být registr rozšířen pouze o sociálně-zdravotní služby, nebo také o sociální služby a další údaje z oblasti sociálního zabezpečení, nemocenského pojištění, důchodového pojištění, výběru pojistného a zaměstnání. Podle toho je třeba upravit název registru, normativní text i důvodovou zprávu.
Současně požadujeme, aby rozsah zpracování údajů o sociálních službách a dalších sociálních, dávkových, pojistných nebo zaměstnaneckých údajů v registru vedeném v rámci NZIS byl přesně specifikován a přesvědčivě odůvodněn, a to včetně vymezení konkrétního účelu, okruhu zpracovávaných údajů, okruhu dotčených osob, míry identifikovatelnosti údajů a posouzení nezbytnosti a proporcionality.
Zároveň odkazujeme na připomínku k navrženému § 70 odst. 1 písm. h), v níž nesouhlasíme s tím, aby byl Národní zdravotnický informační systém využíván pro hodnocení a plánování sociálních služeb. Důvodová zpráva přitom uvádí, že účelem sběru těchto údajů má být nejen hodnocení, ale také plánování sociálních a sociálně-zdravotních služeb. Plánování a hodnocení sociálních služeb však náleží do působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, krajů a dalších subjektů podle zákona o sociálních službách, nikoli do působnosti Ministerstva zdravotnictví nebo Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky. Případná datová spolupráce mezi resorty proto nesmí zakládat samostatnou plánovací ani hodnoticí působnost resortu zdravotnictví v oblasti sociálních služeb a sociálně-zdravotních služeb.
Připomínka akceptována částečně.
Byl upraven název registru v § 77a a souvisejících ustanoveních a doplněna DPIA.
Pro úplnost uvádíme, že je objektivním faktem, že tento registr, spravovaný ÚZIS ČR je skutečně registrem zdravotních a sociálně zdravotních služeb – vázaných na výkaznictví poskytovateli zdravotních služeb. Nové parametry, které do registru vstupují nemají jiný cíl, než jeho informační hodnotu v zdravotní a sociálně zdravotní oblasti posílit. Hodnocení čistě sociálních služeb naopak patří jednoznačně do kompetence MPSV a předložená novela zákona tuto kompetenci posiluje zpětným poskytováním zdravotních dat (viz výše).
Z hlediska hodnocení zdravotních a sociálně zdravotních služeb jsou skutečně věcně potřebná data (údaje) např. o anamnéze, historii vykonávaných profesí, zaměstnání, výdělečné činnosti. Je o významné parametry, které potřebuje resort zdravotnictví, systém veřejného zdravotního pojištění a v podstatě celá společnost zejména pro následující strategické analýzy:
• exaktní rozlišení státních pojištěnců od osob výdělečně činných pro modelaci a predikce vývoje příjmů veřejného zdravotního pojištění
• sektorové analýzy nemocnosti zaměstnanců a cílení preventivních programů ve spolupráci se zaměstnavateli
• kvantifikace nemocnosti u různých profesí, včetně včasné identifikace rizik, exaktní určení rizikových profesí.
Tyto analýzy mají strategický význam zejména s ohledem na demografické stárnutí populace a potřeby optimalizace řízení systému veřejného zdravotního pojištění. Dosud takové analýz bez spolupráce s resortem MPSV nebylo možné provádět a dle kompetenčního zákona tyto analýzy musí dělat resort MZD. Vysokou informační hodnotu budou tato data a výsledné analýzy mít i pro řadu agend resortu MPSV.
40
K novelizačnímu bodu 47 části třetí (§ 77a odst. 5)
Možnost sdílení a předávání údajů mezi resorty považujeme za vhodnou a účelnou. Údaje vedené v informačních systémech resortu práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení mohou být součástí datové spolupráce mezi resorty a mohou být využívány pro plnění zákonných úkolů jednotlivých orgánů veřejné správy. Nelze však souhlasit s tím, aby byly tyto údaje předávány za účelem výkonu samostatné hodnoticí nebo plánovací působnosti resortu zdravotnictví v oblasti sociálních služeb a sociálně-zdravotních služeb.
Navrhujeme proto zachovat datovou interoperabilitu a možnost vzájemného využívání údajů mezi resorty, avšak právní úpravu upravit tak, aby z ní nevyplývalo přenesení ani duplicitní založení působnosti k hodnocení, plánování nebo koncepčnímu rozvoji sociálních a sociálně-zdravotních služeb mimo rámec zákona o sociálních službách a mimo působnost subjektů, kterým je tato oblast svěřena.
Navržený § 77a odst. 5 pracuje s velmi širokými a neurčitými formulacemi, zejména „kompletní specifikace sociální služby dostupná v informačních systémech resortu práce a sociálních věcí“, „údaje o zaměstnání a další údaje rozhodné pro hodnocení a plánování potřeb sociálních a sociálně-zdravotních služeb“ a „údaje získané při provádění nemocenského a důchodového pojištění a údaje získané při výběru pojistného na sociální zabezpečení“.
Takové vymezení neumožňuje dostatečně určit, jaké konkrétní údaje mají být předávány, v jakém rozsahu, o jakých osobách a s jakou mírou identifikovatelnosti. Ve spojení s uvedenými kategoriemi osobních údajů vzniká velmi široce formulované zmocnění pro předávání údajů z informačních systémů resortu práce a sociálních věcí do Národního zdravotnického informačního systému, aniž by byl dostatečně odůvodněn rozsah těchto údajů a jejich nezbytnost pro deklarovaný účel. Není rovněž zřejmé, zda mají být tyto údaje využívány primárně pro individuální práci s daty, nebo pouze pro agregované analytické účely, ani jakým způsobem má být zajištěno, aby nedocházelo k jejich využití nad rámec stanoveného účelu.
Za zvlášť problematickou považujeme formulaci týkající se údajů získaných při výběru pojistného na sociální zabezpečení. Požadujeme vypustit slova „údaje získané při výběru pojistného na sociální zabezpečení“, neboť z návrhu ani z důvodové zprávy není zřejmé, k jakému konkrétnímu účelu mají tyto údaje sloužit ve vztahu k hodnocení nebo plánování potřeb sociálních a sociálně-zdravotních služeb. Tyto údaje se samy o sobě nevztahují ke zdravotnímu stavu pojištěnce ani k poskytování sociálních nebo sociálně-zdravotních služeb, a jejich předávání proto nelze bez další konkretizace a odůvodnění považovat za účelné. Pokud však předkladatel na předávání těchto údajů trvá, požadujeme tyto údaje konkrétně specifikovat a v důvodové zprávě výslovně vysvětlit, k jakému účelu mají údaje získané při výběru pojistného na sociální zabezpečení sloužit, včetně posouzení nezbytnosti a proporcionality jejich předávání.
Obdobně požadujeme konkrétně specifikovat údaje získané při provádění nemocenského a důchodového pojištění, neboť ne všechny údaje dostupné v těchto systémech jsou relevantní pro deklarovaný účel. Obecná formulace umožňující předávání údajů z těchto agend bez bližší specifikace neodpovídá požadavku předvídatelnosti právní úpravy ani zásadě minimalizace osobních údajů.
Současně požadujeme vyjasnit, zda mají být předávány údaje o sociálních službách, sociálně-zdravotních službách, nebo o obou těchto kategoriích služeb. Sociálně-zdravotní služby přitom nepředstavují obecnou kategorii zahrnující všechny sociální služby ani samostatný druh služby oddělený od dosavadního systému sociálních služeb. Jde o sdružené poskytování zákonem vymezených druhů sociálních služeb podle zákona o sociálních službách a zdravotních služeb pro účely sociálně-zdravotních služeb vymezených zákonem o zdravotních službách. Návrh proto musí jednoznačně rozlišit, zda se mají předávat údaje o sociální složce sociálně-zdravotní služby, o její zdravotní složce, o obou těchto složkách, nebo také o jiných sociálních službách poskytovaných mimo tento režim.
Upozorňujeme dále, že návrh na některých místech pracuje se sociálními službami a sociálně-zdravotními službami jako se dvěma odlišnými kategoriemi, zatímco navržený § 77a odst. 5 místy působí tak, že se vztahuje pouze k sociálním službám. Tuto terminologii a systematiku je třeba sjednotit tak, aby z normativního textu jednoznačně vyplýval věcný rozsah předávaných údajů.
Upozorňujeme rovněž na použití pojmu „pacient“. Pacientem je osoba, které jsou poskytovány zdravotní služby. Sociální služby se neposkytují pacientům jako takovým, ale fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci, kterým je poskytována sociální služba, včetně osob, které pacienty v době poskytování sociální služby nejsou. Z návrhu není zřejmé, zda mají být předávány pouze údaje o osobách, kterým byla současně poskytnuta zdravotní služba, nebo údaje o všech osobách, kterým byla poskytnuta sociální služba. Pokud má jít fakticky o údaje o všech fyzických osobách, kterým byla poskytnuta sociální služba, bez ohledu na to, zda jsou současně pacienty, je třeba tomu přizpůsobit terminologii návrhu a takto široký rozsah zpracování výslovně a přesvědčivě odůvodnit.
Dále požadujeme zvážit použití pojmu „rozsah poskytnuté služby“ namísto pojmu „délka poskytnutí sociální služby“, pokud má být předávána nejen informace o časovém trvání služby, ale také o jejím rozsahu, intenzitě, formě nebo počtu úkonů. Pojem „délka“ je vhodný pouze tehdy, pokud má být předmětem předávání výlučně časový údaj.
Požadujeme proto navržené znění § 77a odst. 5 přepracovat tak, aby byly vypuštěny údaje získané při výběru pojistného na sociální zabezpečení a aby ustanovení obsahovalo konkrétní a předvídatelný výčet předávaných údajů, nikoli neurčité odkazy na „kompletní specifikaci“ nebo „další údaje rozhodné“. Současně požadujeme vypustit odkazy na hodnocení a plánování sociálních služeb a ponechat pouze takový rozsah předávání údajů, který odpovídá zákonem svěřené působnosti jednotlivých resortů a konkrétně vymezenému účelu datové spolupráce.
Důvodovou zprávu požadujeme doplnit o konkrétní odůvodnění nezbytnosti každé hlavní kategorie údajů, zejména údajů z nemocenského pojištění, důchodového pojištění, údajů o zaměstnání, údajů o sociálních službách a údajů o sociálně-zdravotních službách. Pokud předkladatel nevyhoví požadavku na vypuštění údajů získaných při výběru pojistného na sociální zabezpečení, je třeba důvodovou zprávu doplnit také o konkrétní a přesvědčivé odůvodnění nezbytnosti a proporcionality jejich předávání.
Současně upozorňujeme, že předávání údajů bude vyžadovat přípravu odpovídajícího technického prostředí a přesnou specifikaci předávaných údajů. Již k předchozí verzi návrhu bylo ze strany České správy sociálního zabezpečení upozorňováno na možnost přímého čerpání některých údajů z jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele. Tuto možnost je třeba vyhodnotit zejména z hlediska minimalizace duplicitního předávání údajů, technické proveditelnosti a souladu s připravovanou výměnou dat mezi resorty.
Požadujeme proto, aby předkladatel vyjasnil, zda a v jakém rozsahu mají být pro předávání údajů využity údaje z jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele, případně proč má být zvolen jiný technický nebo procesní způsob předávání údajů.
Pokud jde o účinnost povinnosti Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení předávat údaje podle § 77a odst. 5, odkazujeme na samostatnou připomínku k části čtvrté návrhu zákona.
Připomínka akceptována částečně.
Doplněním důvodové zprávy v části finančních nákladů MPSV a dále doplněním DPIA.
Předkladatel děkuje za podrobnou připomínku. K jednotlivým bodům uvádí následující. Úvodem je však zcela nezbytné zdůraznit, že navrhovaná právní úpravy vychází z již nyní probíhající spolupráce mezi oběma resorty na základě stávající právní úpravy i smluvních ujednání.
Rozsah údajů navržený v § 77a odst. 5 je koncipován obdobně jako v jiných součástech Národního registru hrazených zdravotních služeb, jakož i v ostatních součástech Národního zdravotnického informačního systému (NZIS). Předávání údajů do NZIS probíhá podle datového rozhraní podle § 70 odst. 6 zákona o zdravotních službách, které stanoví technické, bezpečnostní a procesní parametry předávání údajů. Návrh § 77a odst. 5 na tuto existující architekturu navazuje a nevybočuje z rámce dosavadní úpravy.
Pokud jde o odůvodnění jednotlivých kategorií údajů, předkladatel uvádí, že jejich nezbytnost a účel jsou dostatečně vymezeny v důvodové zprávě, která byla v příslušných částech doplněna a zpřesněna. Další odůvodnění je uvedeno např. i ve vypořádání předcházející připomínky. V části týkající se financování byla důvodová zpráva doplněna tak, aby bylo zřejmé, že navržená úprava nepředstavuje nové nároky nad rámec stávající již probíhající spolupráce.
K námitce, že navržené znění zakládá nové nebo duplicitní působnosti v oblasti hodnocení či plánování sociálních služeb, předkladatel uvádí, že navržené ustanovení nepřenáší působnost v oblasti sociálních služeb na Ministerstvo zdravotnictví, ani nezakládá duplicitní kompetence. Účelem předávání údajů je zajištění datové interoperability mezi resorty, nikoli výkon samostatné plánovací nebo koncepční působnosti mimo rámec zákona o sociálních službách.
K požadavku na konkretizaci předávaných údajů předkladatel uvádí, že rozsah údajů je vymezen věcně a funkčně. Konkrétní technická specifikace předávaných údajů je součástí dokumentace datového rozhraní, která je zveřejňována na webových stránkách ÚZIS ČR a zároveň jest tím zajištěno, že předávání probíhá v rozsahu nezbytném pro deklarovaný účel, včetně zajištění minimalizace osobních údajů. V důvodové zprávě byly doplněny konkrétní příklady hlavních kategorií údajů, které jsou pro účely NSIS relevantní.
K pojmu „pacient“ předkladatel uvádí, že text byl upraven tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o osoby, kterým byla poskytnuta zdravotní služba, a že údaje o osobách, kterým byla poskytnuta sociální služba, jsou předávány bez ohledu na to, zda jsou současně pacienty. Terminologie byla zpřesněna tak, aby odpovídala oběma právním režimům.
K účinnosti ustanovení předkladatel odkazuje na vypořádání samostatné připomínky k části čtvrté návrhu zákona.
41
K novelizačnímu bodu 49 části třetí (§ 77a odst. 7 písm. c))
Požadujeme přepracovat navržené znění § 77a odst. 7 písm. c), neboť není zřejmé, jaký typ přístupu k údajům v Národním registru hrazených zdravotních služeb a sociálně-zdravotních služeb má být Ministerstvu práce a sociálních věcí a České správě sociálního zabezpečení zřízen.
Navržené ustanovení stanoví, že obsah registru je přístupný oprávněným zaměstnancům Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení k údajům podle § 77a odst. 2 písm. e) a h) a odst. 5 za účelem výkonu státní správy v oblasti sociálního zabezpečení na základě žádosti podle § 71a a § 71b. Z takové formulace však není zřejmé, zda má jít o přímý přístup do registru, možnost nahlížení do údajů, možnost generování statistických nebo analytických výstupů, nebo o poskytování konkrétních údajů na základě jednotlivé žádosti.
Odkaz na § 71a a § 71b neumožňuje jednoznačně určit právní režim zamýšleného přístupu. Ustanovení § 71a upravuje poskytování údajů statistickým ústavem jiným orgánům, zatímco § 71b stanoví náležitosti žádosti; žádné z těchto ustanovení však samo o sobě neupravuje zřízení přístupu oprávněných zaměstnanců k obsahu registru. Není proto zřejmé, jak má být přístup oprávněných zaměstnanců k obsahu registru slučitelný s poskytováním jednotlivých údajů na základě žádosti; vztah obou způsobů zpřístupnění údajů je třeba upravit samostatně a systematicky jednoznačně.
Odkaz na tato ustanovení v písmenu c), na rozdíl od písmen a) a b), vyvolává dojem, že záměrem předkladatele je neumožnit zaměstnancům Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení přímý přístup k údajům v registru, nýbrž pouze poskytování údajů na základě jednotlivé žádosti. S takovým omezením nesouhlasíme.
Současně upozorňujeme, že navržené ustanovení zužuje účel přístupu pouze na výkon státní správy v oblasti sociálního zabezpečení. To je užší vymezení než působnost Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení, a neodpovídá ani navrženému § 71a odst. 4, který předpokládá poskytování údajů pro výkon jejich působnosti. Pokud mají být údaje z registru využívány pro plnění zákonných úkolů Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení, nelze účel přístupu omezit pouze na oblast sociálního zabezpečení, ale je třeba jej vymezit v návaznosti na jejich zákonem svěřenou působnost.
Za nesystematické považujeme také to, že návrh na jedné straně předpokládá předávání údajů z informačních systémů Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení do NZIS v širokém rozsahu, avšak na druhé straně stanoví přístup Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení k údajům v registru restriktivním způsobem. Pokud mají být údaje využívány pro hodnocení nebo plánování sociálních a sociálně-zdravotních služeb, což je činnost v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí, nemůže být přístup k těmto údajům nastaven tak, že jej nemá resort, kterému působnost v oblasti sociálních služeb náleží.
Dále požadujeme rozšířit okruh oprávněných subjektů nebo osob tak, aby zahrnoval rovněž Institut posuzování zdravotního stavu a územní správy sociálního zabezpečení, pokud mají tyto údaje sloužit pro posuzování zdravotního stavu, kontrolní činnost nebo další činnosti vykonávané v rámci působnosti České správy sociálního zabezpečení. Není důvod, aby přístup byl vázán pouze na oprávněné zaměstnance ústředí České správy sociálního zabezpečení, pokud relevantní činnosti vykonávají také její územní organizační složky nebo Institut posuzování zdravotního stavu.
Za nedostatečný považujeme rovněž navržený rozsah údajů, k nimž má být přístup umožněn. Odkaz pouze na údaje podle § 77a odst. 2 písm. e) a h) a odst. 5 nemusí postačovat pro výkon působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení. Pro tyto účely mohou být nezbytné také údaje podle § 77a odst. 2 písm. b), tedy zejména údaje o poskytovateli zdravotních služeb, případně o zdravotnickém pracovníkovi, který zdravotní službu poskytl. Samotné údaje o vymezení zdravotních služeb a období jejich poskytnutí nemusí být bez informace o poskytovateli a dalších souvisejících údajích pro výkon působnosti dostatečné.
Požadujeme proto ustanovení přepracovat tak, aby bylo jednoznačně stanoveno, že Ministerstvo práce a sociálních věcí a Česká správa sociálního zabezpečení mají mít k údajům v Národním registru hrazených zdravotních služeb a sociálně-zdravotních služeb přístup v rozsahu nezbytném pro výkon jejich zákonem svěřené působnosti, a to způsobem odpovídajícím jiným oprávněným subjektům podle § 77a odst. 7, nikoli pouze na základě restriktivně pojaté jednotlivé žádosti.
Pokud má být zachován žádostní režim, je třeba jej výslovně a samostatně upravit; nelze k tomu použít obecný odkaz na § 71a, který upravuje poskytování údajů, nikoli zřízení přístupu k registru. Současně však výslovně uvádíme, že s takto restriktivním řešením vůči Ministerstvu práce a sociálních věcí a České správě sociálního zabezpečení zásadně nesouhlasíme.
Současně požadujeme rozšířit rozsah přístupných údajů tak, aby odpovídal reálným potřebám výkonu působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, České správy sociálního zabezpečení, Institutu posuzování zdravotního stavu a územních správ sociálního zabezpečení. Přístup nesmí být omezen pouze na údaje podle § 77a odst. 2 písm. e) a h) a odst. 5, pokud jsou pro výkon této působnosti nezbytné také údaje o poskytovateli zdravotních služeb, zdravotnickém pracovníkovi nebo další údaje o čerpání hrazených zdravotních služeb.
Za zásadní považujeme odstranění restrikce vůči Ministerstvu práce a sociálních věcí a České správě sociálního zabezpečení jak z hlediska způsobu přístupu, tak z hlediska rozsahu přístupných údajů. Pokud má NZIS zpracovávat údaje využitelné pro oblast sociálních a sociálně-zdravotních služeb, nelze současně omezit přístup resortu, který je za tuto oblast věcně odpovědný.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 77a odst. 7 písm. c) a doplněním důvodové zprávy.
42
K čl. V (přechodné ustanovení)
Požadujeme přepracovat přechodné ustanovení v čl. V tak, aby bylo jednoznačně vymezeno, jak se bude po 1. lednu 2029 postupovat u zdravotnické dokumentace, která byla v listinné podobě založena před tímto datem a je nadále vedena při pokračujícím poskytování zdravotních služeb.
Formulace, podle níž poskytovatel není povinen převádět do elektronické podoby zdravotnickou dokumentaci vedenou v souladu s § 55 odst. 1 zákona o zdravotních službách ve znění účinném přede dnem 1. ledna 2029, připouští rozdílné výklady. Není zřejmé, zda se výjimka vztahuje pouze na záznamy provedené do 31. prosince 2028, zatímco nové záznamy od 1. ledna 2029 musí být vedeny elektronicky, nebo zda lze v listinné podobě nadále vést celou zdravotnickou dokumentaci založenou před rozhodným datem až do ukončení jejího vedení. Zvolené řešení přitom zásadně ovlivní okamžik přechodu na elektronické vedení i dobu, po kterou budou vedle sebe existovat listinná a elektronická zdravotnická dokumentace.
Tato nejasnost se může projevit rozdílně podle způsobu poskytování zdravotních služeb. U hospitalizace zahájené před 1. lednem 2029 lze uvažovat o pokračování ve vedení jednoho chorobopisu do ukončení hospitalizace; ani zde však návrh neřeší případy dlouhodobé hospitalizace trvající řadu měsíců nebo let. Ještě závažnější je nejasnost u ambulantní zdravotnické dokumentace vedené průběžně po dlouhou dobu. Pokud by rozhodující bylo pouze založení listinné dokumentace před 1. lednem 2029, mohl by poskytovatel u téhož pacienta pokračovat v jejím listinném vedení po mnoho dalších let, případně po celou dobu poskytování péče. Není zřejmé, zda je takový výsledek záměrem předkladatele.
Požadujeme proto výslovně stanovit, zda se výjimka vztahuje pouze na povinnost dodatečně převést do elektronické podoby záznamy pořízené před 1. lednem 2029, nebo také na vedení nových záznamů po tomto datu v již založené listinné zdravotnické dokumentaci. Má-li být pokračování v listinném vedení umožněno, je třeba jednoznačně vymezit jeho věcný a časový rozsah, zejména pravidla pro ukončení hospitalizace zahájené před rozhodným datem, pro dlouhodobou hospitalizaci a pro průběžně vedenou ambulantní dokumentaci. Důvodovou zprávu je třeba odpovídajícím způsobem doplnit o vysvětlení zvoleného přechodného režimu.
Připomínka akceptována.
43
K části čtvrté (účinnost)
Požadujeme upravit účinnost zákona tak, aby pro změny obsažené v části třetí byla stanovena přiměřená legisvakanční lhůta. Podle navržené části čtvrté má totiž část třetí nabýt účinnosti již dnem následujícím po dni vyhlášení zákona, přestože obsahuje rozsáhlé změny zpracování, předávání a zpřístupňování údajů v Národním zdravotnickém informačním systému a ukládá nové povinnosti řadě dotčených subjektů.
Okamžitá účinnost neumožňuje dotčeným orgánům a dalším subjektům připravit potřebné právní, organizační, procesní, technické a bezpečnostní podmínky pro plnění nových povinností. Takto rozsáhlé změny vyžadují zejména přesnou specifikaci předávaných údajů, přípravu a otestování datových rozhraní, úpravu informačních systémů, nastavení přístupových oprávnění, bezpečnostních a auditních pravidel, organizačních postupů a zajištění odpovídajících finančních a personálních kapacit. Účinnost právní úpravy musí proto odpovídat reálné implementační připravenosti dotčených subjektů.
Požadujeme proto, aby předkladatel stanovil pro část třetí přiměřenou legisvakanční lhůtu odpovídající rozsahu a náročnosti navrhovaných změn. Přinejmenším u ustanovení zakládajících povinnost Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení předávat údaje do Národního zdravotnického informačního systému podle § 70 odst. 4 písm. h) a § 77a odst. 5 požadujeme stanovit účinnost nejdříve dnem 1. července 2027, případně pozdějším dnem odpovídajícím výsledku projednání technické a organizační připravenosti dotčených subjektů.
Připomínka akceptována částečně.
Ve většině případů úprav v rámci Národního zdravotnického informačního systému dochází k úpravám, které jsou s dotčenými subjekty nejen předjednány, ale např. probíhají na základě smluvních ujednání.
Dopady na technické, datové, implementační, finanční, personální ani dodavatelské kapacity na straně Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení budou nulové nebo zcela zanedbatelné. Uvedené orgány již nyní rutinně předávají příslušná data na základě platných smluvních vztahů, a to v návaznosti na účinná ustanovení zákona o zdravotních službách (§ 71a a § 71b). Proces předávání údajů je tedy dlouhodobě zaveden, stabilní a technicky i personálně zajištěný; navrhovaná právní úprava nevyžaduje jeho změnu. Tento mechanismus bude zachován i po novele zákona.
Rozsah předávaných údajů je MPSV i ČSSZ již znám, neboť je v současnosti předáván a nebude se zásadním způsobem rozšiřovat. Na straně obou orgánů proto nebude zapotřebí provádět úpravy informačních systémů; předávání bude nadále probíhat stávajícím způsobem prostřednictvím zabezpečeného úložiště.
Centrální služby eGSB budou využity tak, že předávané osoby budou na straně ÚZIS ČR ztotožněny na základě údajů předaných do registru. Tento postup, včetně technického řešení, byl konzultován s Digitální a informační agenturou. Na základě těchto konzultací byla legislativní úprava zpřesněna tak, aby jednoznačně vymezila nezbytné identifikační údaje pro ztotožnění osoby. Tím bude současně zajištěno i párování různých identifikátorů a identifikačních údajů.
K harmonogramu implementace a rozsahu součinnosti uvádíme, že proces předávání údajů je již implementován, funkční a stabilní. Do budoucna bude pouze průběžně kultivován podle aktuálních potřeb na pracovní úrovni, bez nutnosti zásadních systémových zásahů.
Účinnost nastavena u připomínkovým místem zmiňovaného ustanovení týkajícím se resortu MPSV na požadovaný termín 1. červenec 2027.
44
K důvodové zprávě, obecná část, oddíl 7 a 16
Požadujeme doplnit důvodovou zprávu o konkrétní vyhodnocení technických, datových, implementačních, finančních, personálních a dodavatelských dopadů návrhu na informační systémy Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení, včetně předpokládaného harmonogramu, rozsahu součinnosti dotčených subjektů a zdrojů financování.
Předložený návrh předpokládá rozsáhlou výměnu údajů mezi Národním zdravotnickým informačním systémem a informačními systémy resortu práce a sociálních věcí. Důvodová zpráva však dostatečně nepopisuje, jaké konkrétní datové položky mají Ministerstvo práce a sociálních věcí a Česká správa sociálního zabezpečení předávat, jakým technickým způsobem má výměna údajů probíhat, jaké systémy budou k výměně využity a jaké úpravy informačních systémů budou na straně dotčených subjektů nezbytné.
Požadujeme proto, aby důvodová zpráva obsahovala konkrétní popis datových položek, které mají být předávány, a aby byly odstraněny neurčité formulace typu „kompletní specifikace“, „další údaje rozhodné“ nebo „v rozsahu žádosti“. Bez takového vymezení nelze posoudit technickou proveditelnost, finanční dopady, bezpečnostní požadavky ani přiměřenost navržené úpravy.
Dále požadujeme doplnit důvodovou zprávu o vymezení technického způsobu výměny dat mezi resorty, včetně toho, zda a v jakém rozsahu má být využit informační systém sdílené služby nebo eGovernment Service Bus, případně zda bude nezbytné zajištění výjimky, pokud tento způsob nebude využit pro celou výměnu dat. Technické řešení musí být předem projednáno s Digitální a informační agenturou a dotčenými resorty.
Současně požadujeme doplnit, jakým způsobem budou při výměně údajů párovány identifikátory používané v jednotlivých systémech, zejména osobní identifikační číslo podle jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele, identifikátor pacienta, číslo pojištěnce, rodné číslo a agendové identifikátory fyzických osob jednotlivých resortů. Důvodová zpráva by měla popsat také postup při chybných, neúplných nebo nejednoznačných shodách.
Požadujeme rovněž doplnit mechanismus tvorby a schvalování technických specifikací výměny dat mezi resorty, včetně role jednotlivých subjektů, řešení případných sporů nebo konfliktů, stanovení provozních a bezpečnostních pravidel, parametrů dostupnosti služeb a mechanismu schválení technických specifikací v dotčených resortech.
Důvodová zpráva by měla dále obsahovat předpokládaný harmonogram implementace a rozsah součinnosti vyžadované ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení, včetně návaznosti na účinnost navržené právní úpravy.
Připomínka akceptována.
Doplněním důvodové zprávy.
45
1. K důvodové zprávě, obecná část, oddíl 11 a příslušné oddíly zvláštní části
Požadujeme doplnit zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů.
V oddílu 11 důvodové zprávy nejsou dostatečně popsány ani vyhodnoceny některé významné zásahy do soukromí a ochrany osobních údajů, které návrh zakládá. V podrobnostech odkazujeme na připomínky k jednotlivým ustanovením návrhu, zejména k § 70 odst. 2 písm. a) bodu 5, § 71a odst. 3 a 4, § 73b, § 77a odst. 1 písm. b), § 77a odst. 5 a § 77a odst. 7 písm. c) zákona o zdravotních službách, v nichž upozorňujeme na chybějící nebo nedostatečné vymezení účelu zpracování, rozsahu předávaných údajů, okruhu dotčených osob, míry identifikovatelnosti údajů, právního režimu přístupu a nezbytnosti a proporcionality navržených zásahů.
Dále není popsáno, jakým způsobem budou poskytovatelé zdravotních služeb přistupovat k elektronickým zdravotním záznamům zapsaným jinými poskytovateli zdravotních služeb, jak bude tento přístup omezen, zaznamenáván a kontrolován a jak bude zajištěno, aby nedocházelo k přístupu nad rámec nezbytný pro poskytování zdravotních služeb.
Důvodová zpráva rovněž dostatečně nepopisuje a nevyhodnocuje přístup Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení k údajům vedeným v elektronickém zdravotnictví a v Národním zdravotnickém informačním systému. Návrh přitom předpokládá nové nebo rozšířené předávání a zpřístupňování údajů mezi resortem zdravotnictví a resortem práce a sociálních věcí, včetně údajů, které mohou být velmi citlivé z hlediska zdravotního stavu, sociální situace, zaměstnání, dávek, pojištění a dalších okolností soukromého života fyzických osob. Takový zásah musí být v důvodové zprávě samostatně, konkrétně a přezkoumatelně odůvodněn.
Samostatně upozorňujeme na nově navrhovaný přístup Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky k údajům o elektronických receptech. Jde o mimořádně citlivé údaje, které se mohou týkat všech pacientů v České republice a z nichž lze dovozovat informace o zdravotním stavu, diagnózách, léčbě nebo dalších soukromých okolnostech. Přesto tento zásah není v oddílu 11 důvodové zprávy výslovně popsán ani posouzen z hlediska nezbytnosti, proporcionality a minimalizace osobních údajů.
Vedle konkrétních připomínek k rozsahu a podmínkám zpracování jednotlivých kategorií osobních údajů požadujeme, aby byla proporcionalita zásahu do soukromí při zpracování osobních údajů, včetně vysoce citlivých údajů, posouzena také souhrnně a ve vzájemných souvislostech. Návrh totiž umožňuje v rámci jednoho datového ekosystému propojovat jmenné údaje o zdravotním stavu, předepsaných léčivých přípravcích, těhotenství, rodinné a sociálně-ekonomické anamnéze, zaměstnání, příjmech, sociálním zabezpečení, dávkách a využívání sociálních a sociálně-zdravotních služeb. Souhrn těchto údajů může vytvářet mimořádně podrobný profil soukromého života fyzické osoby, jehož vypovídací hodnota a rizikovost jsou podstatně vyšší než u každé jednotlivé kategorie údajů posuzované odděleně.
Důvodová zpráva proto musí obsahovat souhrnné posouzení kumulativního dopadu navrhovaných změn, včetně rizik propojování údajů napříč registry, vytváření profilů fyzických osob a odvozování dalších citlivých informací, které nejsou v jednotlivých zdrojových evidencích výslovně vedeny. Samostatně je třeba posoudit možnosti automatizovaného a algoritmického vyhodnocování, včetně využití systémů umělé inteligence, a riziko použití údajů k jiným než původně stanoveným účelům, zejména k rozhodování, kategorizaci, predikci nebo hodnocení fyzických osob.
Posouzení se musí zabývat také rizikem koncentrace rozsáhlých jmenných údajů v jednom systému nebo propojeném souboru systémů, dopady neoprávněného přístupu, úniku, chybného propojení, nesprávného algoritmického závěru a budoucího rozšíření účelů zpracování. Nestačí přitom vycházet pouze z předpokládaného způsobu využití údajů současným správcem; právní úprava musí obsahovat záruky účinné po celou dobu existence systému a vůči jakémukoli budoucímu správci nebo uživateli údajů.
Důvodovou zprávu požadujeme doplnit o obsahově úplné posouzení vlivu na ochranu osobních údajů odpovídající čl. 35 obecného nařízení o ochraně osobních údajů, které vyhodnotí nejen jednotlivé operace zpracování, ale také jejich kumulativní účinek. Toto posouzení musí identifikovat konkrétní hrozby a rizika pro práva a svobody dotčených osob a stanovit odpovídající právní, technické a organizační záruky, zejména oddělení jednotlivých účelů zpracování, přesné vymezení přístupových rolí, zákaz nebo omezení sekundárního použití a profilování, pravidla pro automatizované a algoritmické zpracování, dobu uchování údajů, auditovatelnost operací, dohled, odpovědnost a postupy při chybném propojení nebo nesprávném vyhodnocení údajů.
Požadujeme proto oddíl 11 důvodové zprávy doplnit s přihlédnutím k výše uvedeným připomínkám k jednotlivým ustanovením návrhu o konkrétní a souhrnné posouzení všech hlavních kategorií nově nebo rozšířeně zpracovávaných údajů, a to rovněž ve vztahu k údajům, které jsou v Národním zdravotnickém informačním systému již zpracovávány, jejich vzájemného propojování a kumulativního dopadu, okruhů subjektů údajů, účelů zpracování, míry identifikovatelnosti údajů, okruhů oprávněných příjemců nebo uživatelů údajů, technických a organizačních záruk, auditních mechanismů a pravidel pro omezení přístupu. Součástí tohoto posouzení musí být také test nezbytnosti a proporcionality, včetně vysvětlení, proč nelze sledovaných účelů dosáhnout méně invazivním způsobem, například zpracováním anonymizovaných, pseudonymizovaných nebo agregovaných údajů, odděleným zpracováním pro jednotlivé účely nebo omezením zpracování na přesně vymezené okruhy osob a údajů.
Připomínka akceptována.
Doplněním důvodové zprávy a DPIA.
46
K důvodové zprávě, obecná část a zvláštní část, k novelizačním bodům 45, 49 a 56 části první (§ 34a odst. 1 písm. c), § 34a odst. 3 písm. a) a § 34b odst. 2 zákona o elektronizaci zdravotnictví)
Požadujeme doplnit důvodovou zprávu o odůvodnění nezbytnosti a proporcionality zavedení elektronického záznamu o těhotenství jako samostatné součásti sdíleného zdravotního záznamu.
Návrh zařazuje údaje o těhotenství do sdíleného zdravotního záznamu s odůvodněním, že mají sloužit k zajištění návaznosti péče mezi jednotlivými poskytovateli zdravotních služeb. Důvodová zpráva však blíže nevysvětluje, proč je právě tato oblast péče z hlediska návaznosti péče natolik specifická, že má být upravena jako samostatná součást sdíleného zdravotního záznamu.
Údaje o těhotenství představují mimořádně citlivé údaje o zdravotním stavu a osobním životě pacientky. Mohou se týkat nejen fyziologicky probíhajícího těhotenství směřujícího k porodu, ale také rizikového těhotenství, těhotenství ukončeného spontánním potratem, těhotenství, u něhož pacientka zvažuje nebo hodlá podstoupit umělé přerušení těhotenství, případně dalších situací vyžadujících zvláštní ochranu soukromí pacientky. Návrh ani důvodová zpráva tyto rozdílné situace nijak nezohledňují.
Není proto zřejmé, zda a v jakém rozsahu mají být do elektronického záznamu o těhotenství zapisovány údaje ve všech těchto situacích, jak dlouho mají být zpřístupňovány v rámci sdíleného zdravotního záznamu a jak bude zajištěno, aby přístup k nim odpovídal zásadě nezbytnosti, minimalizace údajů a ochraně soukromí pacientky.
Důvodová zpráva rovněž nevysvětluje, proč je z hlediska návaznosti péče nezbytné samostatně vyčlenit právě údaje o těhotenství, zatímco jiné závažné zdravotní stavy vyžadující vysokou míru návaznosti péče, například onkologická onemocnění, nejsou obdobně zařazeny jako samostatná součást sdíleného zdravotního záznamu. Upozorňujeme, že zákon o zdravotních službách již pracuje s registry a evidencemi pro řadu závažných zdravotních stavů, aniž by z toho automaticky vyplývalo jejich zařazení do sdíleného zdravotního záznamu.
Požadujeme proto doplnit důvodovou zprávu o konkrétní odůvodnění, proč je elektronický záznam o těhotenství jako samostatná součást sdíleného zdravotního záznamu nezbytný, jaký konkrétní účel má plnit, proč tohoto účelu nelze dosáhnout méně invazivním prostředkem a jak budou chráněna práva pacientek v situacích, kdy je zpracování a zpřístupňování údajů o těhotenství zvlášť citlivé.
Současně požadujeme, aby důvodová zpráva vysvětlila, jaké záruky budou bránit využití údajů o těhotenství k jiným účelům, než je zajištění návaznosti péče, a jak bude zajištěno, že přístup k těmto údajům bude omezen pouze na osoby a situace, v nichž je to pro poskytování zdravotních služeb skutečně nezbytné.
Připomínka akceptována.
Doplněním důvodové zprávy, obecné i zvláštní části a normativního textu § 34b odst. 1 a 3.
47
K důvodové zprávě, zvláštní část, k § 71a odst. 4 zákona o zdravotních službách
Požadujeme doplnit a zpřesnit důvodovou zprávu k navrženému § 71a odst. 4 tak, aby nevyvolávala dojem, že uvádí úplný výčet agend Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení, pro které mají být údaje z Národního zdravotnického informačního systému poskytovány.
Důvodová zpráva k tomuto ustanovení výslovně zmiňuje využití údajů pro oblast sociálního zabezpečení, důchodového pojištění a pracovněprávních vztahů. Takové odůvodnění je však neúplné, neboť údaje poskytované podle § 71a odst. 4 mohou být relevantní také pro další působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení, zejména pro nemocenské pojištění, posuzování zdravotního stavu pro účely řízení o dávkách, kontrolu posuzování zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění a další zákonem svěřené agendy.
Za zvlášť podstatné považujeme, že důvodová zpráva v této souvislosti opomíjí státní správu na úseku sociálních služeb. Návrh přitom v jiných ustanoveních výslovně pracuje s účelem zpracování, jímž je hodnocení a plánování sociálních a sociálně-zdravotních služeb v rámci Národního zdravotnického informačního systému, tedy informačního systému v gesci resortu zdravotnictví, s čímž zásadně nesouhlasíme z důvodů uvedených v připomínkách k souvisejícím ustanovením. Pokud důvodová zpráva k § 71a odst. 4 zmiňuje pouze některé agendy, a to způsobem, který může působit jako úplný výčet, může vyvolávat dojem, že přístup Ministerstva práce a sociálních věcí k údajům z Národního zdravotnického informačního systému má být chápán úžeji, než odpovídá jeho zákonem svěřené působnosti, popřípadě že oblast sociálních služeb má být z hlediska využití těchto údajů fakticky přesouvána mimo působnost Ministerstva práce a sociálních věcí.
Takový dojem je třeba odstranit. Případná datová spolupráce mezi resorty nesmí být v důvodové zprávě prezentována způsobem, který by zpochybňoval postavení Ministerstva práce a sociálních věcí jako gestora oblasti sociálních služeb nebo vyvolával dojem, že hodnocení, plánování či koncepční rozvoj sociálních služeb má být nově odvozován z působnosti resortu zdravotnictví nebo z činnosti Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky.
Požadujeme proto důvodovou zprávu doplnit tak, aby bylo zřejmé, že výslovně uvedené agendy nejsou úplným výčtem účelů, pro které mohou být údaje podle § 71a odst. 4 poskytovány, a aby byly výslovně zahrnuty také nemocenské pojištění, posuzování zdravotního stavu pro účely řízení o dávkách, kontrola posuzování zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění, státní správa na úseku sociálních služeb a další zákonem svěřené působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení.
Připomínka akceptována.
Úpravou důvodové zprávy.
48
K důvodové zprávě, zvláštní část, k § 77a odst. 5 ve vztahu k § 70 odst. 4 písm. h) zákona o zdravotních službách
Požadujeme upravit důvodovou zprávu k § 77a odst. 5 tak, aby přesně odpovídala normativnímu textu a jeho výsledné podobě po vypořádání připomínek k § 70 odst. 4 písm. h) a § 77a odst. 5.
Důvodová zpráva v této souvislosti hovoří o okruhu zapisujících osob. Navržené znění § 70 odst. 4 písm. h) však ve skutečnosti žádný okruh zapisujících osob nestanoví. Ustanovení § 70 odst. 4 obecně vymezuje okruh subjektů předávajících údaje do Národního zdravotnického informačního systému; navržené písmeno h) tento okruh doplňuje o Ministerstvo práce a sociálních věcí a Českou správu sociálního zabezpečení ve vztahu k údajům podle § 77a odst. 5. Nejde tedy o osoby zapisující údaje do registru ani o osoby s aktivním oprávněním k zápisu, nýbrž o subjekty předávající údaje.
Současně upozorňujeme na nejasný vztah § 70 odst. 4 písm. h) a § 77a odst. 5 a jejich částečnou duplicitu, na což poukazujeme již v připomínce k novelizačním bodům 29 a 47 části třetí. Zatímco § 70 odst. 4 písm. h) má systematicky vymezovat subjekty předávající údaje do Národního zdravotnického informačního systému, § 77a odst. 5 podle svého obsahu vymezuje nejen rozsah předávaných údajů, ale současně i subjekty, které je mají předávat, a jejich povinnost údaje předávat. Důvodová zpráva by proto měla být upravena až v návaznosti na vypořádání této naší připomínky.
Důvodová zpráva k § 77a odst. 5 dále v odrážkách uvádí řadu konkrétních účelů využití předávaných údajů. Některé z těchto účelů se vztahují k oblasti zdravotnictví, jiné však směřují do oblastí, které náleží do působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, například předčasné důchody, sociální nebo důchodová podpora, identifikace kapacitně ohrožených profesí, predikce rozsahu péče neformálně pečujících, vyhodnocování účinnosti programů sociální podpory a podpora začleňování. Tyto účely nelze podřadit pod navrhovaný účel podle § 70 odst. 1 písm. h), který se týká hodnocení a plánování potřeb sociálních a sociálně-zdravotních služeb; navíc tento účel v samostatné připomínce požadujeme vypustit.
Účely zpracování osobních údajů nelze doplňovat pouze v důvodové zprávě. Pokud mají být údaje předávané podle § 77a odst. 5 zpracovávány pro tyto účely, musí být tyto účely jednoznačně stanoveny v normativním textu zákona a musí být posouzena jejich nezbytnost a proporcionalita.
Současně upozorňujeme, že část těchto účelů se týká agend v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, nikoli Ministerstva zdravotnictví nebo Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky. Důvodová zpráva tak opět vyvolává pochybnosti, zda navržená úprava nemá prostřednictvím Národního zdravotnického informačního systému zasahovat do hodnocení, plánování nebo analytického zpracování údajů v oblastech, které nejsou v gesci resortu zdravotnictví. Na tento kompetenční problém odkazujeme rovněž v připomínkách k § 70 odst. 1 písm. h), § 77a odst. 1 písm. b) a § 77a odst. 5.
Požadujeme proto, aby důvodová zpráva byla přepracována podle výsledné úpravy normativního textu tak, aby přesně odpovídala tomu, zda má § 70 odst. 4 písm. h) rozšiřovat okruh subjektů předávajících údaje, nebo zda má § 77a odst. 5 stanovovat obsah údajů těmito subjekty předávaných. Důvodová zpráva rovněž nesmí používat zavádějící pojem „zapisující osoby“, pokud normativní text takový okruh osob nestanoví, ani nahrazovat chybějící zákonné vymezení účelů zpracování. Současně požadujeme odstranit z důvodové zprávy formulace, které doplňují normativní text o účely zpracování spadající do působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, nejsou-li tyto účely výslovně stanoveny v zákoně a řádně odůvodněny.
Připomínka akceptována částečně.
Doplněním slov na konec první věty odůvodnění k předmětnému § 77a odst. 5 „ a rozsah předávaných údajů“.
Pro úplnost uvádíme, že důvodová zpráva k předmětnému ustanovení odpovídá normativnímu textu a § 77a odst. 5 obsahuje okruh zapisujících jednotek , stejně tak obsahuje korektní odkaz na § 70 odst. 1 písm. h).
49
K důvodové zprávě, zvláštní část, k § 117 zákona o zdravotních službách
Upozorňujeme na nesrozumitelnost, repetitivnost a nedostatečnost odůvodnění k navrhované úpravě přestupků v § 117.
V důvodové zprávě je uvedeno, že výše pokut jsou stanoveny „v rozmezí“, současně je však v závorce doplněno, že je „stanovena nejvyšší možná výše“. Takové vyjádření je nejasné. Je třeba jednoznačně rozlišit, zda normativní text stanoví rozpětí pokuty, nebo pouze její horní hranici. Důvodová zpráva má odpovídat normativnímu textu, který sankce stanovuje formou nejvyšší výše pokuty, a neměla by používat vzájemně rozporné formulace.
Text důvodové zprávy k § 117 je současně značně repetitivní a nesystematický. Informace, že se upravují přestupky, respektive jejich skutkové podstaty, je uvedena opakovaně v několika odstavcích, pokaždé mírně odlišně, avšak se stejným významem. Obdobně se opakuje informace, že se vymezují sankce za protiprávní jednání. Není zřejmé, zda se jednotlivé odstavce důvodové zprávy mají vztahovat k různým částem § 117, nebo zda jde pouze o opakování téhož odůvodnění. Pokud mají jednotlivé části důvodové zprávy odůvodňovat různé skutkové podstaty přestupků nebo různé sankční režimy, je třeba to výslovně uvést.
Důvodová zpráva dále používá vedle sebe pojmy „pokuta“, „správní trest ve formě peněžního postihu“ a „peněžní postih“, aniž by bylo zřejmé, zda jde o vědomé terminologické rozlišení, nebo pouze o stylistické obměny. Vzhledem k tomu, že přestupková úprava má být formulována přesně a jednoznačně, je třeba použité pojmy sjednotit a uvést je do souladu s terminologií zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.
Současně upozorňujeme, že důvodová zpráva neobsahuje dostatečné věcné odůvodnění navrhované přestupkové úpravy. Podle zásad tvorby právní úpravy přestupků, schválených usnesením vlády č. 498 ze dne 31. července 2018, má předkladatel ve zvláštní části důvodové zprávy vysvětlit nezbytnost navrhované úpravy a objasnit, jakými úvahami byl při jejím zpracování veden, a to v návaznosti na odůvodnění skutkových podstat přestupků.
Požadujeme proto důvodovou zprávu k § 117 přepracovat tak, aby byla srozumitelná, nerepetitivní a systematicky navázaná na jednotlivé skutkové podstaty přestupků a sankce v normativním textu. Současně požadujeme doplnit věcné odůvodnění nezbytnosti jednotlivých skutkových podstat přestupků a přiměřenosti navrhovaných výší pokut v souladu se zásadami tvorby právní úpravy přestupků.
Připomínka akceptována.
Důvodová zpráva upravena.
Ministerstvo vnitra
jakub.tucek@mv.gov.cz
50
K čl. I bodu 17 – k § 30a odst. 1 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Navrhujeme nahradit slova „osvědčení o shodě“ slovy „rozhodnutí o ověření shody“, a to v souladu s právní povahou daného úkonu (jde o správní rozhodnutí) a terminologií užitou v § 30b.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 30a odst. 1.
51
K čl. I bodu 17 – k § 30b odst. 6 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
V navrženém znění § 30b odst. 6 je obsah písmene a) duplicitní vůči § 68 odst. 2 správního řádu, podle kterého se ve výrokové části rozhodnutí uvede mj. „označení účastníků podle § 27 odst. 1. Účastníci, kteří jsou fyzickými osobami, se označují údaji umožňujícími jejich identifikaci (§ 18 odst. 2); účastníci, kteří jsou právnickými osobami, se označují názvem a sídlem“. Navrhujeme proto vypuštění navrženého ustanovení.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 30b odst. 6.
52
K čl. I bodu 17 – k § 30b odst. 8 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Skutečnost, že rozhodnutí „zaniká“, pokud je zrušeno [písm. b)], je zřejmá z povahy věci, a není proto třeba ji upravovat výslovně. Naopak zánik provozovatele [písm. a)] by neměl být důvodem, aby „zaniklo“ samotné rozhodnutí ze zákona. Toto rozhodnutí by mělo v daném případě pouze pozbýt právní účinky. Vhodnější by proto bylo spíše vymezit případy, kdy rozhodnutí pozbývá platnost, popř. právní účinky obecně.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 30b odst. 8.
53
K čl. I bodu 72 – k § 40 odst. 3 písm. l) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Domníváme se, že nově zaváděná skutková podstata přestupku v novém § 40 odst. 3 písm. l) je duplicitní vůči skutkovým podstatám přestupku již uvedeným § 40 odst. 3 písm. j) až l) zákona o elektronizaci zdravotnictví v platném znění [v základní účinnostní rovině novely by šlo o § 40 odst. 3 písm. j), k) a m)] – sdílený zdravotní záznam [vizte skutkovou podstatu v § 40 odst. 3 písm. l)] totiž podle § 34a odst. 1 zahrnuje i emergentní zdravotní záznam [vizte skutkovou podstatu v § 40 odst. 3 písm. k) a m)] a údaje o preventivních a screeningových vyšetřeních [vizte skutkovou podstatu v § 40 odst. 3 písm. j)]. Zvláštní část důvodové zprávy v tomto ohledu bohužel tuto konkrétní navrženou změnu a její smysl nijak nezdůvodňuje. Doporučujeme proto rozsah těchto 4 skutkových podstat přestupku ověřit a daná ustanovení buď upravit, nebo zredukovat tak, aby se jednotlivé skutkové podstaty navzájem nepřekrývaly.
Tuto připomínku obdobně uplatňujeme i k čl. I bodům 73 a 74 [§ 40 odst. 3 písm. l) až o)] a k čl. I bodu 75 [§ 40 odst. 3 písm. n) až q)].
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 40 odst. 3 písm. j), k) a l).
54
K čl. I bodům 73 až 75 – k § 40 odst. 3 písm. d) a e) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Účinnostní znění § 40 odst. 3 podle čl. I bodu 73 návrhu (tj. od 1. července 2027) a pozdější (podle čl. I bodů 74 a 75 návrhu) obsahují v písmenech d) a e) skutkové podstaty přestupku spočívající v porušení povinností stanovených v § 31a odst. 3 písm. b) a c). Ustanovení § 31a odst. 3 písm. b) a c), včetně v nich stanovených povinností, jsou však od 1. července 2027 navržena ke zrušení – vizte čl. I bod 26 a čl. VI písm. a) návrhu. V návaznosti na to proto doporučujeme v čl. I bodech 73 až 75 návrhu odstranit z § 40 odst. 3 zákona o elektronizaci zdravotnictví skutkové podstaty přestupku obsažené v písmenech d) a e).
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 40 odst. 3 písm. d) a e).
55
K čl. I bodu 73 – k § 40 odst. 3 písm. f) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Doporučujeme text „písm. d)“ nahradit textem „písm. b)“, neboť povinnost, jejíž porušení tvoří skutkovou podstatu přestupku podle § 40 odst. 3 písm. f), je v účinnostním znění odpovídajícím bodu 73 (tj. od 1. července 2027) obsažena v § 31a odst. 3 písm. b) [vizte čl. I bod 26 a čl. VI písm. a) návrhu].
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 40 odst. 3.
56
K čl. I bodu 73 – k § 40 odst. 3 písm. h) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Doporučujeme text „písm. b)“ nahradit textem „písm. c)“, neboť povinnost, jejíž porušení tvoří skutkovou podstatu přestupku podle § 40 odst. 3 písm. h), je v účinnostním znění odpovídajícím bodu 73 (tj. od 1. července 2027) obsažena v § 31a odst. 4 písm. c) [vizte čl. I bod 28 a čl. VI písm. a) návrhu].
Tuto připomínku obdobně uplatňujeme i k čl. I bodům 74 a 75 [§ 40 odst. 3 písm. g)].
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 40 odst. 3.
57
K čl. I bodu 75 – k § 40 odst. 3 písm. k) a l) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Domníváme se, že nově zaváděné skutkové podstaty přestupku v § 40 odst. 3 písm. k) a l) (s účinností od 1. ledna 2031) jsou duplicitní vůči skutkovým podstatám přestupku již uvedeným v § 40 odst. 3 písm. n) a p) ve stejné účinnostní rovině – sdílený zdravotní záznam [vizte skutkovou podstatu v § 40 odst. 3 písm. p)] má totiž podle § 34a odst. 1 (vizte čl. I bod 45 návrhu) zahrnovat i elektronický záznam o těhotenství [vizte skutkovou podstatu v § 40 odst. 3 písm. k)]. Nadto ustanovení § 34a odst. 3, na které je v těchto skutkových podstatách přestupku odkazováno, pouze vymezují, kdo je zapisující osobou údajů, nezakládají však samy o sobě povinnost zapsat tyto údaje – tu stanoví právě až § 34a odst. 5, na které již odkazují skutkové podstaty přestupku obsažené v § 40 odst. 3 písm. n) a p). Doporučujeme proto skutkové podstaty přestupku podle § 40 odst. 3 písm. k) a l) vypustit a případně podle potřeby upravit skutkové podstaty obsažené v § 40 odst. 3 písm. n) a p) [i s ohledem na naši připomínku k čl. I bodu 72 – k § 40 odst. 3 písm. l) zákona o elektronizaci zdravotnictví, uplatněnou výše].
Připomínka akceptována částečně.
Vypuštěním písm. l) a úpravou textu písm. p).
58
K čl. I bodu 78 – k § 40 odst. 5 písm. c) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Vymezení protiprávního jednání v předmětné skutkové podstatě přestupku zahrnuje kromě „využití“ údajů sdíleného zdravotního záznamu alternativně též „nahlížení“ na tyto údaje a jejich „zpřístupnění“ v rozporu s § 34a odst. 7. Odkazované ustanovení § 34a odst. 7 však důsledně vzato vymezuje pouze okruh osob oprávněných k využívání těchto údajů, nikoliv však k nahlížení a zpřístupňování. Navrhujeme proto buď upravit skutkovou podstatu tak, aby zahrnovala pouze využívání údajů, nebo upravit formulaci § 34a odst. 7 úvodní části ustanovení tak, aby dopadala též na nahlížení a zpřístupňování údajů.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 34a odst. 7 písm. b).
59
K čl. I bodu 80 – k § 40 odst. 6 písm. b) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Ustanovení doplňuje do zákona novou skutkovou podstatu přestupku spočívající v porušení povinnosti podle § 4 odst. 4, a to s účinností od 26. března 2029 [vizte čl. VI písm. d) návrhu]. Ustanovení § 4 odst. 4 se však navrhuje do zákona vložit až s účinností od 26. března 2031 [vizte čl. I bod 6 a čl. VI písm. f) návrhu]. Tento časový nesoulad je potřeba odstranit.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 40 odst. 8 (nově).
Svaz průmyslu a dopravy
ztravencova@spcr.cz
60
Navrhujeme, aby poskytovaná data byla strukturována do podoby datové věty, která bude se zdravotními pojišťovnami projednána. Navrhujeme rovněž, aby zdravotní pojišťovny mohly spolurozhodovat o formátu předávaných dat tak, aby tento formát odpovídal systémům zdravotních pojišťoven a implementace a využití dat bylo z pohledu systému veřejného zdravotního pojištění maximálně efektivní.
Připomínka neakceptována, Vysvětleno.
Proces tvorby a úprav datových struktur je již nyní nastaven tak, aby zdravotní pojišťovny měly systematickou možnost uplatnit své požadavky a odborné podněty. Datové věty a formáty předávaných dat jsou standardně projednávány v pracovních skupinách, kterých se zdravotní pojišťovny účastní, a to jak v rámci formálního připomínkového řízení, tak i prostřednictvím individuálních technických konzultací.
Zdravotní pojišťovny tak mají reálný a pravidelný vliv na podobu datových struktur, včetně jejich technických parametrů, kompatibility se systémy jednotlivých pojišťoven a praktické implementace. Tento postup je dlouhodobě funkční, zajišťuje efektivní koordinaci mezi poskytovateli, pojišťovnami a státní správou a není třeba jej zakotvovat přímo v zákonném textu.
61
§ 2 odst. 7 - Důvodová zpráva
Návrh:
Navrhujeme odstranit definici „elektronických zdravotních záznamů“ i odpovídající části důvodové zprávy.
Odůvodnění:
Definice pojmu „elektronické zdravotní záznamy“ (EZZ) je definována již v nařízení EHDS, proto je jeho opětovné definování nadbytečné. Navržená definice navíc mění význam pojmu, a to v souvislosti s odůvodněním v důvodové zprávě, které nemá oporu v nařízení o EHDS. Není odůvodněno, proč je do návrhu novely selektivně převzata pouze jedna definice z čl.2 EHDS.
Důvodová zpráva navíc nesprávně vykládá vztah mezi elektronickými zdravotními záznamy a zdravotnickou dokumentací. Nelze souhlasit se závěrem uvedeným v důvodové zprávě, že „Elektronický zdravotní záznam ve smyslu nařízení proto nelze bez dalšího ztotožňovat s celým obsahem zdravotnické dokumentace vedené poskytovatelem podle zákona o zdravotních službách.“. Důvodová zpráva se měla zabývat totožností pojmu „elektronické zdravotní záznamy“ a „zdravotnická dokumentace vedená v elektronické podobě. Elektronické zdravotní záznamy podle EHDS zahrnují i neosobní údaje, a jsou tedy širším pojmem než elektronická zdravotnická dokumentace, přestože by se z důvodové zprávy mohlo zdát, že je to opačně. Vzhledem k přímé použitelnosti nařízení EU by národní právní neměla obsahovat selektivní definice. Navíc, pokud může být jejich odůvodnění v důvodové zprávě právně zavádějící.
Připomínka akceptována jinak. Vysvětleno.
Doplněním důvodové zprávy a úpravou normativního textu v § 2 odst. 7.
Návrh nevytváří novou českou definici, ale pro účely zákona tento termín výslovně terminologicky váže na definici obsaženou v čl. 2 písm. j nařízení o prostoru pro zdravotní údaje. Toto vymezení je potřebné z důvodu právní jistoty a jednoznačného použití v českém zdravotnictví.
Na základě připomínky jiného připomínkového místa však byl upraven jazykově tento termín na jednotné číslo – tedy elektronický zdravotní záznam.
Nelze souhlasit s tvrzením, že elektronický zdravotní záznam podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje zahrnuje rovněž neosobní údaje. Přestože pojem elektronických zdravotních údajů obsahuje údaje osobní i neosobní, elektronický zdravotní záznam je souborem údajů týkající se určité fyzické osoby, shromážděných ve zdravotnickém systému a zpracovávaných za účelem poskytování zdravotních služeb.
V tomto směru byla doplněna i důvodová zpráva.
62
§8 odst. 3 + obecná
Návrh:
Žádáme o výrazné prodloužení navrhované archivační lhůty a zároveň o podrobné vysvětlení, jakým způsobem bude Ministerstvo zdravotnictví s těmito údaji vedenými v NZIS nakládat po jejím uplynutí
Navrhujeme také zahájit veřejnou debatu o potřebné délce uchovávání elektronické zdravotnické dokumentace s ohledem na připravované plně elektronické zdravotnictví.
Odůvodnění:
Archivační lhůta sdíleného zdravotního záznamu v délce 10 let není zdůvodněna. Vzhledem k významu emergentních údajů i preventivních a screeningových vyšetření se jeví jako příliš krátká.
Současné lhůty pro archivaci zdravotnické dokumentace byly stanoveny v době, kdy byla uchovávána výhradně v papírové podobě, takže její archivace vyžadovala signifikantní prostorové a finanční nároky, což v souvislosti s elektronizací již neplatí. Veřejná diskuse o dopadech elektronizace na archivační doby u elektronické zdravotnické dokumentace je žádoucí.
Připomínka akceptována jinak.
Návazně na připomínku ÚOOÚ požadující zrušení tohoto ustanovení je § 8 odst. 3 písm. e) zrušeno. Tím dochází i k akceptaci prodloužení vedení údajů v rámci sdíleného zdravotního záznamu.
63
§11 odst. 3
Návrh:
Navrhujeme zvýšit granularitu „označení poskytovatele zdravotních služeb“, a to doplněním §11 odst. 3 takto: „… s jednoznačným označením poskytovatele zdravotních služeb jako oprávněné osoby a pověřeného pracovníka této oprávněné osoby, který registrovanou výměnnou síť použil.“
Odůvodnění:
Současný text neumožňuje dostatečnou kontrolu oprávněnosti přístupů, tedy kontrolu toho, zda byl přístup proveden „v rozsahu plnění povinností poskytovatele“, jak návrh sám také vyžaduje.
Této myšlence odpovídá také informace v důvodové zprávě uvádějící „Veškeré úkony prováděné prostřednictvím registrované výměnné sítě budou dohledatelné prostřednictvím auditní stopy vedené v žurnálu činností podle § 37 zákona o elektronizaci zdravotnictví. Tím je zajištěna transparentnost, odpovědnost a možnost zpětné kontroly všech operací prováděných registrovanou výměnnou sítí jménem poskytovatelů zdravotních služeb.“.
Granularita evidence v žurnálu činností není bohužel dostatečně stanovena ani v §37 ZoEZ (Žurnál činností). Podrobné připomínky k §32/9 a k §37 jsou uvedeny níže.
Připomínka akceptována jinak.
Poskytovatel zdravotních služeb může plnit své povinnosti ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 prostřednictvím registrované výměnné sítě podle § 30a.
Zároveň je poskytovatel zdravotních služeb ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. d) povinen ve svém informačním systému zaznamenávat činnosti všech pověřených pracovníků přihlášených do jeho informačního systému, který využívá Integrované datové rozhraní.
Z uvedeného důvodu byl normativní text § 4 odst. 1 písm. d) doplněn o registrovanou výměnnou síť.
Současně v případech, kdy bude možné pracovníka uvést – tedy při odeslání nebo zpřístupnění zdravotnické dokumentace, bude možné zdravotnického pracovníka uvést. Nicméně platí, že u služeb registrovaných výměnných sítí se předpokládají některé systémové nebo průběžně prováděné úkony, kdy nelze určit ani konkrétního poskytovatele, tedy ani pracovníka. Příkladem je aktualizace pacientského kmene vedeného registrovanou výměnnou sítí vůči Kmenovému registru pacientů, která je prováděna společně pro více poskytovatelů připojených k dané síti, nikoli pro jediného konkrétního poskytovatele.
Z výše uvedeného důvodu došlo k úpravě normativního textu § 11 odst. 3.
64
§ 30a
Návrh nového znění:
Doplnit nový odst. 4 zajišťující vzájemnou interoperabilitu:
„(4) Provozovatel registrované výměnné sítě je povinen zajistit plnou technickou interoperabilitu se všemi ostatními registrovanými výměnnými sítěmi, a to v souladu se standardem elektronického zdravotnictví podle § 38 odst. 2 písm. c). Bezdůvodné omezování přístupu nebo komunikace s jinou registrovanou výměnnou sítí není přípustné."
Odůvodnění:
Výčet provozovatelů RVS je omezen pouze na veřejnoprávní subjekty a zdravotní pojišťovny, čímž jsou soukromí poskytovatelé zdravotních služeb a jejich sdružení vyloučeni bez věcného důvodu. Důvodová zpráva pouze konstatuje, že „v podmínkách decentralizovaného zdravotnictví není efektivní ani provozně únosné, aby se každý poskytovatel zdravotních služeb, bez ohledu na jeho velikost, samostatně připojoval ke službám dalších poskytovatelů". To je však argument proti samostatnému připojování každého malého poskytovatele, nikoli proti tomu, aby větší soukromý subjekt s dostatečnou IT kapacitou mohl RVS provozovat. Navrhované rozšíření okruhu provozovatelů by drobné poskytovatele nijak nezatížilo a současně zachovalo prostor pro ty, kterým by účast na infrastruktuře elektronického zdravotnictví dávala obchodní i provozní smysl.
Současně chybí v zákoně výslovná povinnost vzájemné interoperability mezi jednotlivými RVS. Bez této záruky hrozí fragmentace infrastruktury a nepřiměřená závislost poskytovatelů na smluvních podmínkách omezeného okruhu provozovatelů. Doporučujeme proto interoperabilitu zakotvit přímo v zákoně:
Návrh dalšího doplnění § 30a (nový odstavec 5):
„(5) Provozovatel registrované výměnné sítě je povinen zajistit, aby se odesílateli zásiSP Čry podle § 31 dostalo informace o tom, do které registrované výměnné sítě je adresát zapojen, a aby zásiSP Čra odeslaná odesílatelem byla adresátovi doručena bez ohledu na to, jakou registrovanou výměnnou síť odesílatel nebo adresát využívá. Provozovatel registrované výměnné sítě dále informuje odesílatele o stavu zásiSP Čry, zejména o jejím doručení adresátovi a o případném nevyzvednutí zásiSP Čry ve lhůtě podle § 31 odst. 3.“
Odůvodnění:
Bez explicitní úpravy provázanosti registrovaných výměnných sítí a § 31 hrozí, že existence více RVS povede k fragmentaci komunikace a k tomu, že odesílatel bude muset zjišťovat, kterou RVS adresát používá, a případně se k více RVS individuálně připojovat. Tomu musí zákon předejít stanovením zásady „jedno odeslání, jedno doručení“ napříč všemi registrovanými výměnnými sítěmi, obdobně jako u datových schránek.
Zároveň je nezbytné, aby odesílatel měl informaci nejen o uložení a vyzvednutí zásiSP Čry, kterou již zákon předpokládá v § 30 odst. 3 písm. c), ale rovněž o případném nevyzvednutí zásiSP Čry ve stanovené lhůtě. Bez této informace nemůže odesílatel řádně plnit své povinnosti vyplývající z odpovědnosti za řádné poskytnutí zdravotních služeb pacientovi, například zajistit jiného adresáta vyžádané péče nebo kontaktovat pacienta.
Připomínka akceptována částečně.
Předkladatel upravil normativní text ve směru připomínky v nově zařazeném odst. 4 § 30a pouze s registrovanými výměnnými sítěmi.
V případě dalších připomínkovým místem navrhovaných úprav zařazením § 30a odst. 5 a úprav § 31 se připomínce nevyhovuje.
Již v současném účinném znění podle § 19 odst. 1 písm. o) je v Kmenovém registru poskytovatelů zdravotních služeb k dispozici označení výměnné sítě využívané pro předávání zdravotnické dokumentace vedené v elektronické podobě, jejích samostatných částí či výpisů z ní. Nelze tedy souhlasit s připomínkovým místem, že výměnná síť nebude známa.
Stejně tak rozšíření oznamovací povinnosti provozovatele výměnné sítě o povinnost informovat odesílatele o nevyzvednutí zásilky není vhodné upravovat přímo v zákoně. Jedná se o technickou funkcionalitu, která má být nastavena v rámci provozní dokumentace výměnné sítě a jejích notifikačních služeb. Zákonná úprava musí zůstat obecná a nesmí přecházet do úrovně detailních technických parametrů, které se mohou v čase měnit a které je třeba upravovat flexibilně. Zakotvení takové povinnosti přímo v zákoně by vedlo k nepřiměřené kazuistice a snížilo by adaptabilitu systému.
65
§ 31 odst. 3
Návrh nového znění:
„ZásiSP Čra se v dočasném úložišti uloží do doby jejího vyzvednutí adresátem, nejdéle však na dobu 30 dnů ode dne jejího uložení. Adresát je povinen zásiSP Čru v této lhůtě vyzvednout. Nejpozději 5 pracovních dnů před uplynutím lhůty podle věty první provozovatel výměnné sítě oznámí odesílateli, že zásiSP Čra dosud nebyla adresátem vyzvednuta. Po uplynutí lhůty podle věty první bude zásiSP Čra z dočasného úložiště nevratně vymazána. To neplatí pro eŽádanku, k jejímuž nevratnému vymazání dojde po 5 letech ode dne poskytnutí vyžádané zdravotní služby, nebo po 5 letech od jejího uložení do dočasného úložiště, pokud tato vyžádaná zdravotní služba nebyla poskytnuta.“
Odůvodnění:
Navrhované znění § 31 odst. 3 zakládá automatické nevratné smazání zásiSP Čry po uplynutí 30 dnů, aniž by zákon stanovil povinnost adresáta zásiSP Čru vyzvednout, a aniž by ukládal provozovateli výměnné sítě informovat odesílatele o tom, že zásiSP Čra nebyla převzata. Zákonem garantované oznámení podle § 30 odst. 3 písm. c) se týká pouze uložení a vyzvednutí zásiSP Čry, nikoli nevyzvednutí. Odesílatel se tak o nepřevzetí zásiSP Čry dozví zpravidla až po jejím smazání, čímž by z povahy věci musel zásiSP Čru znovu generovat a opětovně odeslat. Takový postup může vytvářet nepřiměřenou zátěž na straně odesílatele. Jde o nepřiměřený přesun rizika nepřevzetí zásiSP Čry na odesílatele, ačkoli ten samotnou převzetí zásiSP Čry neovlivňuje.
Doplnění výslovné povinnosti adresáta zásiSP Čru vyzvednout a doplnění oznamovací povinnosti provozovatele výměnné sítě s dostatečným předstihem před uplynutím lhůty umožní odesílateli zareagovat, zajistit jiného adresáta, kontaktovat pacienta, prodloužit lhůtu, prokazatelně doložit splnění své povinnosti, a eliminovat administrativní zátěž spojenou s opakovaným zpracováním zásilek.
Připomínka neakceptována.
Navrhované doplnění výslovné zákonné povinnosti adresáta vyzvednout zásilku by vedlo k duplicitnímu zakotvení povinnosti, která již vyplývá z povahy elektronického doručování a z odpovědnosti adresáta za nakládání s elektronickými dokumenty zpřístupněnými prostřednictvím výměnné sítě. Adresát je prostřednictvím notifikačních služeb výměnné sítě prokazatelně informován o tom, že mu byla zásilka doručena, a je tedy na něm, zda si zásilku vyzvedne či nikoliv. Pokud adresát – typicky poskytovatel zdravotních služeb – zásilku nevyzvedne a v důsledku toho dojde k neblahému následku, odpovědnost se posuzuje podle jiných právních předpisů, zejména podle zákona o zdravotních službách a občanského zákoníku. Povinnost poskytovat zdravotní služby lege artis není dotčena samotným procesem doručování zásilek ve výměnné síti; odpovědnostní režimy jsou již dostatečně upraveny v příslušných právních předpisech a není účelné je duplikovat v zákoně o elektronizaci zdravotnictví.
Lhůta pro uložení zásilky byla již v návrhu předloženém do meziresortního připomínkového řízení prodloužena z původních 30 dnů na 90 dnů, což významně snižuje riziko, že zásilka nebude adresátem včas vyzvednuta, a zároveň poskytuje dostatečný časový prostor pro reakci adresáta i odesílatele. Prodloužení doby uložení zásilky v dočasném úložišti výměnné sítě z 30 na 90 dní reaguje na praktické potřeby pacientů a poskytovatelů zdravotních služeb. Zásilky obsahují údaje ze zdravotnické dokumentace nebo jiné informace určené konkrétnímu pacientovi nebo se konkrétního pacienta týkají, a proto je nezbytné zajistit jejich dostupnost po dobu, která odpovídá reálným klinickým a administrativním procesům. Třicetidenní lhůta se v praxi ukázala jako nedostatečná, zejména v situacích, kdy pacient čerpá péči u více poskytovatelů, dochází k opakovaným návštěvám, probíhá diagnostický proces nebo je nutné opakované nahlédnutí do téže zásilky (např. při doplnění zprávy, kontrole výsledků, návazné péči či řešení reklamací a nesrovnalostí). Devadesátidenní lhůta představuje přiměřený kompromis mezi potřebou dostupnosti a požadavkem na minimalizaci doby uchovávání osobních údajů. Současně odpovídá běžným lhůtám pro návaznou péči a zajišťuje, že pacient ani poskytovatel nepřijdou o možnost pracovat s již doručenou dokumentací, pokud to vyžaduje průběh léčby. Zároveň koresponduje se lhůtou uložení zásilek v datových schránkách.
Automatické nevratné vymazání zásilky po uplynutí této lhůty je nezbytné z hlediska kybernetické bezpečnosti, ochrany osobních údajů a kapacitního řízení dočasného úložiště. Speciální režim pro eŽádanku je zachován vzhledem k jejímu významu pro poskytování zdravotních služeb a nutnosti dlouhodobé archivace.
66
§ 31b odst. 1 písm. c)
Návrh nového znění:
„Vystavení eŽádanky vlistinné podobě je možné pouze pokud ze závažného technického důvodu není možné vystavit eŽádanku v elektronické podobě. Závažným technickým důvodem je dočasný a neočekávaný výpadek … c) informačního systému poskytovatele, který vystavuje eŽádanku, pro který přechodně není možné vystavit eŽádanku v elektronické podobě, nebo …“
Odůvodnění:
Navrhované znění § 31b odst. 1 písm. c) ZeZ vymezuje výpadek informačního systému poskytovatele jako důvod pro vystavení eŽádanky v listinné podobě, aniž by rozlišovalo mezi dočasným výpadkem (objektivní, neočekávaná porucha funkčního IS) a trvalou nezpůsobilostí IS poskytovatele vystavit eŽádanku v elektronické podobě. V současném znění lze ustanovení vyložit tak, že trvalé používání informačního systému, který eŽádanku v elektronické podobě nepodporuje, naplňuje znaky závažného technického důvodu, čímž by byla zcela popřena povinnost vést eŽádanku elektronicky podle § 31a odst. 1 ZeZ.
Důvodová zpráva sice uvádí, že výjimka „bude užívána pouze v nezbytných a řádně odůvodněných případech“, normativní text však tento požadavek dle našeho názoru dostatečně nevyjadřuje. Doplnění slov „dočasný a neočekávaný“ do návětí § 31b odst. 1 a slova „přechodně“ do písm. c) postaví najisto, že zákon nepřipouští, aby si poskytovatel trvale vyhradil možnost vystavovat eŽádanku v listinné podobě s odůvodněním, že jeho informační systém elektronickou eŽádanku trvale nepodporuje. Tím se zabrání obcházení povinnosti zavedené tímto zákonem a zajistí se rovné podmínky pro všechny poskytovatele zdravotních služeb.
Připomínka akceptována jinak.
Úpravou normativního textu § 31b odst. 1 návětí a písm. d).
A to akceptací úpravy v případě dočasného výpadku, který zahrnuje jak očekávaný tak neočekávaný výpadek.
67
§32 odst. 6
Návrh: „Registr oprávnění dále zajišťuje:
c) evidenci pacientem udělených souhlasů a nesouhlasů, včetně odvolaných souhlasů a nesouhlasů podle tohoto zákona nebo podle zákona o zdravotních službách;
c) evidenci dříve vysloveného přání podle §36 zákona o zdravotních službách;
c) službu ověření přístupu třetích osob ke službám elektronického zdravotnictví na základě souhlasu uděleného pacientem.“
Zároveň navrhujeme tuto základní definici funkce a služby registru oprávnění předřadit před ustanovení o jeho obsahu, tedy označit tento odstavec jako §32 odst. 2. a následující odstavce přečíslovat.
Odůvodnění:
Registr oprávnění by měl zahrnovat širší spektrum nesouhlasů (chybí např. negativní revers), a to zejména s ohledem na stanovenou budoucí povinnosti vést zdravotnickou dokumentaci v elektronické podobě, přičemž souhlasy a nesouhlasy jsou součástí zdravotnické dokumentace. Dále je nezbytné zavést do registru oprávnění také institut dříve vysloveného přání. Zavedení dříve vysloveného přání do registru oprávnění umožní, aby k němu měli přístup všichni poskytovatelé zdravotních služeb a jejich oprávnění pracovníci a aby se jím mohli řídit.
Dříve vysloveného přání by mělo být zpracováno také ve sdíleném zdravotním záznamu, tak, aby bylo přístupné poskytovateli i v urgentních případech (typicky resuscitace). Tato myšlenka by měla být zpracována v průběhu budoucích novelizací zákona.
Připomínka neakceptována.
Předmětná problematika bude řešena v navazujících fázích elektronizace zdravotnictví a připravovanou novelou zákona o zdravotních službách.
68
§32 odst. 9 (od 26.3.2029)
Navrhované řešení výkonu práva pacienta omezit přístup ke zdravotním údajům (v souladu s EHDS) prostřednictvím Registru oprávnění považujeme za vhodné řešení.
Návrh však neřeší dostatečnou granularitu možností nastavení přístupu, tedy granularitu dat k omezení a není tedy plně v souladu s EHDS.
1. Návrh:
Navrhujeme toto právo pacienta v souladu s čl. 8 EHDS provést tak, aby návrh obsahoval mechanismy umožňující výkon práva omezit v dostatečném detailu/granularitě, popř. zmocňovací ustanovení na prováděcí předpis obsahující tyto mechanismy.
Odůvodnění:
Granularita dat pro omezení– v souladu s výkladovým ustanovením recitalu 17 EHDS musí členský stát zajistit dostatečnou granularitu dat. A to tak „aby bylo možné nastavení přístupu i na až takové části datových souborů (elektronické zdravotnické dokumentace), jako jsou položky pacientských souhrnů“. Bez dostatečné granularity dat pro nastavení přístupu nebude Registr oprávnění vyhovovat základnímu účelu práva omezit přístup dle čl. 8 EHDS, a to umožnění fyzické osobě omezit přístup pouze k některým částem svých osobních el. Zdravotních údajů, zatímco k jiné části toho samého datového setu přístup umožní. To je důležité zejména v případech citlivých zákroků nebo problémů související s duševním nebo sexuálním zdravím. Stejně tak nařízení o EHDS předpokládá granularitu dat, která umožní omezit také přístup k údajům o léčivých přípravcích, které by mohly právě takové citlivé problémy a situaci odhalit (recital 17 EHDS).
2.Návrh:
Dále navrhujeme, aby byl návrh doplněn o technický mechanismus (či odkaz na něj), který zajistí, že po nastavení přístupu pacientem bude předmětná část/části/celá elektronická zdravotnická dokumentace reálně nepřístupná vůči neoprávněnému poskytovateli. Tím bude splněna podmínka EHDS stanovit záruky pro jednotlivá práva pacientů.
Odůvodnění:
Nařízení o EHDS stanovuje požadavek, aby členské státy vytvořily „mechanismy a záruky“, kterými zajistí soulad právní a technický s nařízením o EHDS.
Předmětná ustanovení §32 v tuto chvíli takové dostatečné mechanismy neobsahují (viz návrh č.1 výše) a neobsahují ani dostatečné záruky, že právo bude vykonáno tak, že systém zabrání neoprávněnému (rozuměj dle nastavení přístupu) poskytovateli přístup k omezené části dokumentace v případě, že tak pacient určil.
Tyto záruky lze stanovit popisem zvoleného technického řešení, které nyní absentuje. Lze tak učinit v rámci důvodové zprávy, zmocňovacího ustanovení ke stanovení vyhláškou či odkazem na jiné technické standardy a návody.
Děkujeme připomínkovému místu za kladné hodnocení legislativně technického řešení.
Připomínka akceptována částečně.
Úpravou normativního textu § 32 odst. 6 písm.f).
Předkladatel upozorňuje připomínkové místi na nekorektní citaci recitálu 17, který pojem elektronická zdravotnická dokumentace nezná.
Dále byla doplněna důvodová zpráva k předmětnému ustanovení odkazem na technické záruky, resp. popis již existujícího technického mechanismu Registru oprávnění – Confluence spravovaná NCEZ.
69
§ 34a odst. 7 písm. c)
Původní znění:
„c) zdravotní pojišťovny k hodnocení kvality poskytovaných zdravotních služeb podle jiných právních předpisů,“
Návrh:
„c) zdravotní pojišťovny k hodnocení kvality poskytovaných zdravotních služeb podle jiných právních předpisů a k poskytnutí na ně návazných preventivních programů,“.
Odůvodnění:
Některé preventivní programy jsou již nyní podmíněny absolvováním preventivních prohlídek; za účelem motivace ke screeningům a očkováním potřebuje pojišťovna přístup k těmto údajům za tímto účelem. Tato změna mj. dopomůže k dosažení současných cílů veřejného zdravotního pojištění, tj. zvýšení motivace k prevenci na straně pojištěnců. Údaje by byly zobrazovány rovněž v mobilní aplikaci pojišťovny.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 34a odst. 7 písm. c).
70
§34a odst. 7 + obecná připomínka
Návrh:
V zájmu zvýšení pro-pacientské orientace ZoEZ navrhujeme doplnit §34a odst. 7 o (push) notifikace pacientovi, a to takto:
„Oprávněnými osobami využívajícími údaje sdíleného zdravotního záznamu jsou
pacient v rozsahu údajů o něm vedených. Pacient je bezodkladně a automatizovaně informován o provedení zápisu do jeho sdíleného zdravotního záznamu, o jeho obsahu a o tom, kdo zápis provedl. Automatizovaná informace je pacientovi předána prostřednictvím Národního portálu elektronického zdravotnictví a EZ karty formou notifikace.“
Odůvodnění:
Prosazujeme princip aktivního („push“) informování pacientů napříč službami eHealth, v rámci kterých je pacient oprávněnou osobou využívající údaje vytvářené, zpracovávané a sdílené v rámci takové služby.
Obě přístupové služby, tedy Národní portál i EZ Karta, by měly zahrnovat pro-pacientské řešení ve formě notifikací. Notifikace jsou ostatně nástrojem, který je obsažen také v Národní strategii elektronického zdravotnictví 2025-2035:
· Zdravotní notifikace jsou obsaženy v klíčovém cíli 1. „Zvýšení zainteresovanosti občana na péči o vlastní zdraví“, strategický cíl 1.3. „Zdravotní notifikace a připomínky – systém včasných upozornění“.
Evidenční (logging) notifikace jsou obsaženy v klíčovém cíli 2. „Zvýšení efektivity zdravotnického systému“, strategický cíl 2.2. „Bezpečné sdílení – přístup k údajům napříč zdravotnictvím“, přičemž tímto cílem je „Zajištění auditovatelnost všech aktuálních přístupů a výměn zdravotnických dat a propojení se systémem notifikace přístupů pacientovi“.
Připomínka neakceptována.
Již v účinném znění § 37 odst. 2 je zakotven mechanismus poskytování notifikací, který rozšiřuje funkční rámec žurnálu činností. Tento žurnál nejen eviduje jednotlivé úkony při využití Integrovaného datového rozhraní podle odstavce 1, včetně původce (osoba, která nahlížela), ale současně zajišťuje i službu upozornění adresovanou pacientovi. Notifikace jsou pacientovi zpřístupněny prostřednictvím Národního portálu elektronického zdravotnictví, kde je každé provedené jednání zaznamenané v žurnálu doplněno o odpovídající informaci o jeho realizaci.
Zároveň je poskytovatel zdravotních služeb ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. d) povinen ve svém informačním systému zaznamenávat činnosti všech pověřených pracovníků přihlášených do jeho informačního systému, který využívá Integrované datové rozhraní.
Tímto způsobem je pacientovi garantována nejen transparentní informovanost o nakládání s jeho zdravotními daty, ale i možnost průběžně sledovat, jaké konkrétní činnosti byly provedeny. Služba notifikací tak představuje významný prvek posilující důvěru v elektronické zdravotnictví a podporující jeho bezpečné a předvídatelné užívání.
71
§37 – Žurnál činností
Návrh:
Obecně navrhujeme přeformulovat ustanovení § 37 tak, aby byla plně v souladu s Přílohou II. Nařízení o EHDS.
Konkrétně navrhujeme vyřešit:
· rozsah (granularitu) evidovaných údajů (loggingu) - žurnál činností by měl být v souladu s Přílohou II. EHDS. Pokud se předkladatel rozhodl uplatnit přímou použitelnost nařízení a rozhodl se neupravovat národní legislativu, potom navrhujeme tuto informaci uvést v důvodové zprávě
· postavení IDR jako EHR systému - EHR systém je v souladu s čl. 2 odst. 2 písm. k) EHDS „jakýkoli systém, jehož software, nebo kombinace hardware a software, umožňuje, aby osobní elektronické zdravotní údaje, které patří do prioritních kategorií osobních elektronických zdravotních údajů stanovených podle tohoto nařízení, byly ukládány, zprostředkovávány, exportovány, importovány, konvertovány, editovány nebo prohlíženy, a který je výrobcem určen k použití poskytovateli zdravotní péče pro účely poskytování péče pacientům nebo pacienty pro přístup k jejich elektronickým zdravotním údajům“. Pokud bude vyhodnoceno, že s ohledem na tuto definici je IDR systémem EHR, potom se na něho bude vztahovat povinnosti dle EHDS, včetně povinnosti zakomponovat dva harmonizované softwarové komponenty, a to „evropský softwarový komponent pro interoperabilitu v rámci systémů EHR“ a „evropský softwarový komponent pro evidenci přístupu k údajům“.
· mechanismus okamžitého přístupu pacienta k informacím o přístupech
· absentující push notifikace o přístupu (logging), přestože je EHDS vyžaduje.
· S ohledem na výše uvedené návrhy dále navrhujeme upravit návrh nového §66 odst. 6 zákona o zdravotních službách (účinnost 1.1.2028) tak, aby navazoval na nový koncept loggingu, který bude v souladu s nařízením o EHDS.
Odůvodnění:
Ustanovení §37 není plně v souladu s požadavky EHDS, konkrétně neodpovídají Příloze II. EHDS. Přesto novela neobsahuje žádný návrh k uvedení § 37 do souladu s EHDS. Nařízení o EHDS (Příloha II.) stanoví, že v rámci evidence přístupů je třeba zaznamenávat alespoň následující informace o každé přístupové události nebo skupině událostí:
- identifikace poskytovatele zdravotní péče nebo jiných osob, které měly přístup k osobním elektronickým zdravotním údajům;
-identifikace konkrétní fyzické osoby nebo osob, které měly přístup k osobním elektronickým zdravotním údajům;
-kategorie údajů, k nimž byl poskytnut přístup;
-čas a datum přístupu;
-původ nebo původy údajů.
Čl. 9 EHDS dále stanoví právo pacienta na informace o přístupu k údajům. Tyto informace se poskytují bezplatně a okamžitě a jsou k dispozici po dobu nejméně tří let. Jedná se o minimálně tyto údaje: údaje o poskytovateli zdravotní péče nebo jiných osobách, kteří přistoupili k osobním elektronickým zdravotním údajům; den a čas přístupu; údaje o tom, ke kterým osobním elektronickým zdravotním údajům bylo přistoupeno.
Současné znění § 37 (Žurnál činností) tak není dostatečně detailní ohledně toho, jaké konkrétní údaje jsou povinně v žurnálu činností evidovány.
Připomínka neakceptována.
Předkladatel nesouhlasí s požadavkem, aby ustanovení § 37 a § 66 odst. 6 byla přepracována v plném rozsahu podle přílohy II nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Příloha II se vztahuje výhradně na harmonizované softwarové komponenty systémů elektronického zdravotního záznamu, nikoli na centrální služby elektronického zdravotnictví upravené českým právem. Žurnál činností podle § 37 představuje širší a funkčně odlišnou službu při využití Integrovaného datového rozhraní., jejíž účel nelze redukovat na logovací nástroj harmonizovaných komponent dle Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
Předkladatel dále uvádí, že právo podle čl. 9 Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje se neuplatní na veškeré činnosti prováděné v rámci IDR ani na každý přístup k elektronické zdravotnické dokumentaci. Toto právo dopadá pouze na přístupy k osobním elektronickým zdravotním údajům uskutečněné prostřednictvím služby přístupu pro zdravotnické pracovníky při poskytování zdravotní péče. Požadavek na úplné sjednocení národní úpravy s přílohou II proto není relevantní.
Zároveň je poskytovatel zdravotních služeb ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. d) povinen ve svém informačním systému zaznamenávat činnosti všech pověřených pracovníků přihlášených do jeho informačního systému, který využívá Integrované datové rozhraní.
K otázce granularity záznamů předkladatel konstatuje, že případné doplnění je možné, avšak zákon má stanovovat pouze základní rámec. Technické detaily je vhodné ponechat na úrovni standardů, které umožňují pružnější aktualizaci a přizpůsobení technologickému vývoji.
Předkladatel nesouhlasí také s tvrzením, že IDR je jako celek systémem EHR ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. k) EHDS. IDR je tvořeno více službami a informačními systémy, jejichž funkce a účel je nutné posuzovat jednotlivě. Pouze u těch komponent, které naplní definici systému EHR, se uplatní povinnosti podle kapitoly III EHDS, včetně požadavků na harmonizované softwarové komponenty.
K mechanismu okamžitého přístupu předkladatel uvádí, že současné řešení umožňuje pacientovi stáhnout výpis obsahující datum a čas události, její typ a původce (osoba nahlížející). Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje nestanoví konkrétní technologii automatických oznámení, ale pouze požaduje možnost informovat pacienta o přístupu k údajům. § 37 již s existencí upozorňovací služby počítá; její technické provedení bude nastaveno tak, aby odpovídalo požadavkům Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje v relevantním rozsahu.
K připomínce týkající se § 66 odst. 6 zákona o zdravotních službách předkladatel uvádí, že toto ustanovení upravuje širší povinnost zaznamenávat nahlížení do zdravotnické dokumentace a pořizování jejích výpisů či kopií. Neomezuje se pouze na přístupy k osobním elektronickým zdravotním údajům podle Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Není proto důvod jeho rozsah ztotožňovat s loggingem podle předmětného nařízení; v rozsahu jejich překryvu však bude technické řešení umožňovat splnění požadavků obou právních režimů.
72
ORGÁNY DOZORU NAD EHDS
§38 odst. 5
Návrh:
Navrhujeme, aby pravomoci orgánů dozoru nad EHDS vykonával samostatný nový orgán. Navrhujeme opakovat zhodnocení variant, a to se zapojením dosud nepoužitých parametrů ve prospěch samostatného orgánu, které jsou uvedeny níže v odůvodnění.
Podporujeme variantu samostatného nového orgánu, tzv. „eHealth authority“, který zajistí úspěšné pokračování budování elektronického zdravotnictví, a to díky lepším strategickým, personálním, expertním a finančním možnostem a kapacitám. Příkladem mohou být evropské státy jako např. Estonsko, Dánsko, Švédsko či Belgie.
Odůvodnění:
Novela stanovuje, že ministerstvo zdravotnictví bude vykonávat roli čtyř orgánů dozoru v oblasti zdravotních údajů pro primární a sekundární použití. Česká republika se tímto vydala cestou nejméně strategického a nejjednoduššího řešení.
Analýza orgánů dozoru (důvodová zpráva) není dostatečně strategická a nerozvíjí všechny aspekty ve prospěch nezávislého orgánu - schopnost atrakce expertů, platové možnosti, schopnost strategického řízení bez politického vlivu, samostatný rozpočet, schopnost soustředěné komunikace navenek a zejména schopnost vytvoření prostředí „transformačního expertního hubu“, který bude generovat strategické cíle, zajišťovat jejich provedení a expertní zázemí.
Překvapivé je rozdělení na „ministerstvo zdravotnictví“ a „odbor NCEZ při ministerstvu zdravotnictví“, který je pouhou organizační součástí ministerstva zdravotnictví a nelze o nich tedy v analýze uvažovat jako o dvou orgánech.
ČR se bohužel dlouhodobě potýká se zásadními organizačními problémy v oblasti budování eHealth, jako je nedostatek systémového financování, personálních kapacit, expertního zázemí apod. Návrh novely, který k tomuto stavu navíc přidává pravomoci čtyř dalších kritických orgánů pro primární a sekundární použití zdravotních dat, by mohlo v tomto světle vypadat jako riziko budoucího selhání schopnosti uřídit celou infrastrukturu. Návrh tedy nelze považovat za řešení, ve kterém by mohla digitální transformace zdravotnictví prospívat.
Připomínka neakceptována.
Jedná se primárně o názor připomínkového místa. Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje je v institucionálním uspořádání záměrně poměrně flexibilní. Čl. 19 umožňuje určit jeden nebo více orgánů pro digitální zdravotnictví a požaduje především dostatečné lidské, technické a finanční zdroje, zabránění střetu zájmů a nezávislé jednání zaměstnanců; nevyžaduje však samostatnou právní subjektivitu. Návrh zákona se proto drží rámce nařízení a volí řešení, které je v českém institucionálním a rozpočtovém prostředí proveditelné.
Zřízení nového správního úřadu by představovalo zásadní zásah do organizační struktury veřejné správy, který by měl významné dopady na státní rozpočet, personální zajištění i procesní řízení. V současných rozpočtových mantinelech by bylo obtížné zajistit vznik a dlouhodobé fungování nového orgánu s vlastní kapacitou, rozpočtem a expertním zázemím. Předkladatel proto zvolil model, který je finančně udržitelný a realistický.
Argument o systémovém střetu zájmů je řešen přímo v návrhu zákona prostřednictvím § 38 odst. 8 zákona o elektronizaci zdravotnictví, jehož znění bylo upraveno tak, aby explicitně stanovilo povinnost ministerstva zajistit organizační oddělení činností, je-li to nezbytné k vyloučení střetu zájmů a zajištění nezávislosti při výkonu působnosti subjektu pro přístup ke zdravotním údajům a orgánu dozoru nad trhem. Tato úprava plně odpovídá požadavkům nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje na nezávislé rozhodování.
Konkrétní organizační pravidla oddělení rolí ministerstva budou nastavena vnitřními akty řízení, rozhodovacími postupy, auditními mechanismy a pravidly střetu zájmů. Ministerstvo bude v rozsahu slučitelném s bezpečností a ochranou citlivých procesů zveřejňovat popis organizačního oddělení funkcí, aby byla zachována přezkoumatelnost a důvěra dotčených subjektů bez nutnosti detailní organizační úpravy přímo v zákoně.
Předkladatel dále upřesňuje, že Národní centrum elektronického zdravotnictví je organizačním útvarem Ministerstva zdravotnictví. V analýze variant proto nelze uvažovat o ministerstvu a NCEZ jako o dvou oddělených orgánech dozoru.
Inspirace zahraničními modely (např. Estonsko, Dánsko, Švédsko či Belgie) byla zohledněna, avšak jejich institucionální a finanční podmínky nejsou bez dalšího přenositelné do českého prostředí. Zřízení samostatného úřadu by vyžadovalo stabilní a dlouhodobě garantované financování, které by bylo v rámci současného státního rozpočtu obtížné zajistit.
Předkladatel si je vědom dlouhodobých výzev v oblasti budování eHealth v České republice, nicméně je přesvědčen, že navržený model s jasně oddělenými rolemi ministerstva, posílenými interními kapacitami a s využitím stávajících struktur představuje proveditelné, finančně udržitelné a v českém prostředí realistické řešení, které umožní naplnění požadavků nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
73
§38 odst. 6
Návrh:
Navrhujeme odstavec 6. vyjmout. Zvyšuje právní nejistotu ohledně řízení elektronizace zdravotnictví a naplňování účelu nařízení o EHDS, stejně jako prohlubuje současnou nežádoucí fragmentaci řízení digitální transformace zdravotnictví. Odůvodnění:
Návrh prohlubuje současnou fragmentaci řízení eHealth, vycházející z historického období před přijetím zákona o elektronizaci zdravotnictví, kdy byl SÚKL pověřen budovat a řídit agendu eReceptu a Kraj Vysočina byl pověřen agendou národního kontaktního místa pro primární použití (NCPeH), přičemž tyto moduly předběhly budování elektronického zdravotnictví jako národního EHR systému.
Žádoucím vývojem by měla být jednotná správa všech agend elektronického zdravotnictví.
Novela představuje riziko prohloubení současného nežádoucího stavu tím, že nový §38 odstavec 5. umožňuje, aby pravomoci v oblasti elektronizace zdravotnictví vykonával kraj, příspěvková organizace státu či kraje či právnická osoba zřízená státem či krajem. Představuje tak bianko šek neposkytující dostatečnou právní jistotu v oblasti řízení elektronizace zdravotnictví.
Připomínka neakceptována
Navrhované ustanovení nezakládá fragmentaci řízení elektronizace zdravotnictví ani nepřenáší odpovědnost Ministerstva zdravotnictví za její řízení na jiné subjekty. Ministerstvo zdravotnictví zůstává nositelem působnosti podle zákona o elektronizaci zdravotnictví a současně je v § 38 výslovně určeno jako DHA, NCP, HDAB a NCP2 podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
Ustanovení § 38 odst. 6 pouze umožňuje, nikoliv ukládá, aby ministerstvo v odůvodněných případech pověřilo zajišťováním jednotlivých činností jiný veřejný nebo veřejně kontrolovaný subjekt. Cílem je umožnit využití odborných, technických a provozních kapacit tam, kde je takové řešení účelné, aniž by tím byla jakkoli dotčena řídicí, koordinační či odpovědnostní role ministerstva.
Tento model odpovídá dosavadní praxi při provozu některých služeb elektronického zdravotnictví, kdy ministerstvo zůstává správcem a odpovědným subjektem, zatímco provozní nebo technické činnosti zajišťuje pověřený subjekt. Národní centrum elektronického zdravotnictví je organizačním útvarem Ministerstva zdravotnictví, nikoliv samostatným orgánem veřejné správy, a jeho zapojení do výkonu dílčích činností je proto plně v souladu s tímto modelem.
Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje navíc nepředpokládá jednotnou správu všech agend elektronického zdravotnictví, ale počítá s existencí více institucí. Institucionální uspořádání je v nařízení záměrně flexibilní: čl. 19 umožňuje určit jeden nebo více orgánů pro digitální zdravotnictví a požaduje především dostatečné lidské, technické a finanční zdroje, zabránění střetu zájmů a nezávislé jednání zaměstnanců. Samostatná právní subjektivita není vyžadována.
74
§53 odst. 1 (od 26.3.2029) zákon č. 372/2011 Sb. O zdravotních službách (ZOZS)
Návrh:
Navrhujeme vyjmout větu „Součástí zdravotnické dokumentace jsou elektronické zdravotní záznamy a eŽádanka, které jsou vedeny podle zákona o elektronizaci zdravotnictví.“
Odůvodnění:
eŽádanka je součástí zdravotnické dokumentace, aniž by to muselo být výslovně napsáno v zákoně. Elektronické zdravotní záznamy osobního charakteru elektronickou zdravotnickou dokumentaci tvoří, jsou tedy její „součástí“ bez dalšího. Toto ustanovení je tedy nadbytečné a zavádějící.
Elektronické zdravotní záznamy jsou všechny osobní a neosobní zdravotní údaje v elektronické zdravotnické dokumentaci. Existují také neosobní zdravotní údaje pro sekundární použití, které nejsou součástí zdravotnické dokumentace. Je tedy právně zavádějící EEZ vyčleňovat a specificky je definovat v českém právním řádu (§2 odst. 7 ZoEZ).
Pokud bylo účelem návrhu specifikovat, že součástí zdravotnické dokumentace budou také primární kategorie dat v souladu s čl. 14 nařízení o EHDS, navrhujeme tuto skutečnost vložit do zákona o zdravotních službách způsobem, který nebude vyvolávat nejistotu ohledně pojmu „elektronický zdravotní záznam“.
V souladu s EHDS je pojem „elektronický zdravotní záznam“ pojem širší než pojem zdravotnická dokumentace. Proto je tvrzení, že „Součástí zdravotnické dokumentace jsou elektronické zdravotní záznamy…“ nesprávné, pokud nebude doplněno informací o tom, že součástí zdravotnické dokumentace nejsou elektronické zdravotní záznamy ve formě neosobních zdravotních údajů.
Připomínka neakceptována.
Připomínce nelze vyhovět. Elektronický zdravotní záznam je v čl. 2 odst. 2 písm. j) nařízení o Evropském prostoru pro zdravotní data vymezen jednoznačně jako soubor osobních elektronických zdravotních údajů vztahujících se ke konkrétní fyzické osobě, které byly shromážděny ve zdravotnickém systému a jsou zpracovávány za účelem poskytování zdravotní péče. Toto užší vymezení je dále potvrzeno v čl. 14, jenž označuje příslušné datové kategorie jako prioritní kategorie osobních elektronických zdravotních údajů.
Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje současně nestanoví vztah nadřazenosti mezi pojmem elektronický zdravotní záznam a vnitrostátním právním pojmem zdravotnické dokumentace. Národní právní úprava v návrhu zákona o elektronizaci zdravotnictví proto zcela jasně vymezuje, které elektronické zdravotní záznamy vedené podle zákona o elektronizaci zdravotnictví tvoří součást elektronické zdravotnické dokumentace , a stanoví, že se na ně vztahuje i příslušná národní regulace (§ 4 odst. 3 zákona o elektronizaci zdravotnictví).
Do této množiny nepatří například eRecept či eDispenzace, které jsou upraveny zvláštními právními předpisy a nejsou součástí eZD ani elektronického zdravotního záznamu podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
75
§55e odst. 1 ZOZS (od 26.3.2029)
Návrh:
1. V rámci §55e navrhujeme začlenit také:
· Právo na přístup (čl. 3 odst. 1 EHDS) – právo pacienta přistoupit alespoň k osobním elektronickým zdravotním údajům. V rámci tohoto práva je třeba adaptovat český právní řád stanovením podmínek dle EHDS, a to povinnost státu zpřístupnit tyto osobní elektronické zdravotní údaje okamžitě poté, co byly zaznamenány do systému EHR, a to bezplatně a ve snadno čitelné, konsolidované a přístupné podobě.
· Právo na kopii (čl. 3 odst. 2 EHDS) - právo pacienta stáhnout si elektronickou kopii osobních elektronických zdravotních údajů, a to bezplatně a prostřednictvím služeb přístupu v evropském výměnném formátu.
· Právo pacienta využívat službu pro zastupování (čl. 4 odst. 2 EHDS) – přičemž stát je povinen takovou službu zřídit (zajištěno zákonem o elektronizaci zdravotnictví) a zajistit, aby mohla být oprávnění pacientem udělována transparentním a snadno srozumitelným způsobem, bezplatně a elektronicky nebo v tištěné podobě. Zároveň musí být zajištěno, že zmocnění zástupci pacientů jsou informováni o tom, jaká práva mají, včetně způsobu jejich výkonu.
Navrhujeme do důvodové zprávy uvést, jakým způsobem a s jakým výsledkem byl proveden test souladu již existujícího Registru oprávnění s nařízením o EHDS a jak bylo zajištěno, že Registr oprávnění vyhovuje všem podmínkám, zejména podmínce snadné srozumitelnosti, transparentnosti a informovanost zástupců i pacientů, kteří oprávnění udělují.
· Právo být informován o přístupu (logging) – návrh §55e neobsahuje ani právo garantované čl. 9 EHDS, tedy právo fyzické osoby získat informaci o jakémkoli přístupu ke svým osobním el. Zdravotním údajům prostřednictvím služby přístupu, a to okamžitě.
· Právo odmítnout zpracování osobních elektronických zdravotních údajů pro sekundární využití (čl. 71 EHDS) – nařízení o EHDS stanovuje také toto harmonizované právo pacienta, týkající se sekundárního použití zdravotních údajů. Toto právo není adaptováno, přestože §55e si klade ambice na komplexní rámec práv pacienta.
Bez doplnění výše uvedených práv do §55e nelze návrh hodnotit jako „komplexní a prakticky proveditelný rámec práv pacienta“, jak je nyní popsán v důvodové zprávě.
2. Dále navrhujeme uvést návrh §55e odst. 1 do plného souladu se zněním nařízení o EHDS, a to takto:
· §55e odst. 1 b) změnit takto: „ online požádat poskytovatele o opravu svých elektronických zdravotních záznamů podle čl. 6 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje,“
· spojit §55e odst. 1 písm. c) a d) takto: „§55e odst. C): „umožnit přístup ke všem svým elektronickým zdravotním údajům nebo jejich části jinému jimi zvolenému poskytovateli zdravotní péče nebo požádat svého poskytovatele, aby všechna nebo část jejich elektronických zdravotních údajů jinému jimi zvolenému poskytovateli zdravotní péče předal, a to okamžitě, bezplatně a aniž by tomu daný poskytovatel zdravotní péče nebo výrobce systémů používaných tímto poskytovatelem zdravotní péče bránili, podle čl. 7 odst. 1 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.“
· Nový §55e odst.d): „požadovat předání svých osobních elektronických zdravotních údajů prostřednictvím přeshraniční infrastruktury v případě, že se poskytovatelé zdravotní péče nacházejí v různých členských státech podle čl. 7 odst. 2 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Přijímající poskytovatel zdravotní péče tyto údaje akceptuje a musí být schopen je přečíst.“
· Nový §55e odst.e): „požádat poskytovatele o předání svých elektronických zdravotních údajů záznamů České správě sociálního zabezpečení nebo zdravotní pojišťovně podle čl. 7 odst. 3 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Toto předání se provádí okamžitě, aniž by tomu daný poskytovatel zdravotní péče nebo výrobce systémů používaných tímto poskytovatelem zdravotní péče bránili, a smí být pouze jednosměrné.“
· §55e odst. 1 písm. f): „omezit přístup zdravotnických pracovníků a poskytovatelů zdravotní péče ke všem svým elektronickým zdravotním záznamům údajům, nebo k jejich části podle čl. 8 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje a způsobem uvedeným v § 32 zákona o elektronizaci zdravotnictví. Pacient může toto omezení kdykoli odvolat.“
·
Odůvodnění:
Návrh §55e „Práva pacienta v souvislosti s využitím jeho elektronických zdravotních záznamů“ obsahuje jen část práv pacienta podle EHDS. Důvodová zpráva tento selektivní přístup neodůvodňuje.
Výše uvedené návrhy směřují k dosažení plného souladu s nařízením o EHDS a k zamezení případného nesprávného výkladu národní legislativy.
Připomínka akceptována částečně. Vysvětleno.
Ustanovení § 55e není koncipováno jako úplná transpozice či opis katalogu práv fyzických osob podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Jeho účelem je upravit pouze ta práva, která se bezprostředně vztahují k primárnímu využití osobních elektronických zdravotních údajů a k jejich provázání s vnitrostátními službami elektronického zdravotnictví. Práva fyzických osob vyplývající přímo z nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje nejsou absencí jejich výslovného zopakování v § 55e nijak dotčena.
Právo na přístup podle čl. 3 nařízení bude vykonáváno prostřednictvím služeb přístupu k elektronickým zdravotním údajům. Nařízení nevyžaduje zřízení jediné centralizované státní služby; umožňuje existenci jedné či více služeb na celostátní, regionální nebo místní úrovni. Vnitrostátní právní úprava proto navazuje zejména na Národní portál elektronického zdravotnictví, EZKartu a na distribuovanou infrastrukturu elektronického zdravotnictví (centrální služby, registrované výměnné sítě portály poskytovatelů zdravotních služeb). Předkladatel odkazuje i na právní úpravu § 66 zákona o zdravotních službách.
Právo na zastupování podle čl. 4 je v českém právu založeno na Registru oprávnění, který umožňuje evidenci a správu oprávnění k využívání konkrétních služeb elektronického zdravotnictví jménem pacienta. Připomínka je akceptována v tom směru, že důvodová zpráva bude zpřesněna, zejména pokud jde o vazbu na požadavky čl. 4 nařízení. Cílem je vytvořit ucelený rámec pro výkon práv pacienta souvisejících s primárním využitím jeho osobních elektronických zdravotních údajů.
Právo na informace o přístupech podle čl. 9 je v českém právu realizováno prostřednictvím Žurnálu činností podle § 37 při využití Integrovaného datového rozhraní, a proto není účelné ani systematicky vhodné je duplicitně upravovat v § 55e.
Právo odmítnout zpracování osobních elektronických zdravotních údajů pro sekundární využití se netýká primárního využití, které je předmětem § 55e. Z tohoto důvodu není namístě začleňovat toto právo do § 55e. Mechanismus výkonu tohoto práva bude řešen v rámci právní úpravy sekundárního využití elektronických zdravotních údajů. Předpokládá se, že bude vhodné využít Registr oprávnění, avšak bude nutná další diskuse o okruhu oprávněných subjektů.
K čl. 6 až 8 nařízení (bod 2) se uvádí, že doslovné přebírání jednotlivých ustanovení není účelné, neboť jde o přímo použitelnou právní úpravu. Vnitrostátní právní úprava má stanovit především procesní a technické mechanismy pro výkon těchto práv, nikoli jejich opakování.
Ustanovení § 55e zachovává terminologii „elektronický zdravotní záznam“, která je do českého právního řádu zavedena touto novelou zákona o elektronizaci zdravotnictví prostřednictvím definice uvedené v § 2 odst. 7. Podle tohoto ustanovení se elektronickými zdravotními záznamy rozumí soubor elektronických zdravotních údajů ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. j) nařízení o Evropském prostoru pro zdravotní údaje, který tvoří jednotlivou součást zdravotnické dokumentace vedené podle zákona o zdravotních službách. Čl. 2 odst. 2 písm. j) nařízení o Evropském prostoru pro zdravotní údaje dále vymezuje elektronický zdravotní záznam jako soubor elektronických zdravotních údajů vztahujících se ke konkrétní fyzické osobě, shromážděných v rámci zdravotnického systému a zpracovávaných za účelem poskytování zdravotní péče.
K bodu 2 k písm b) – tento požadavek považuje předkladatel za nazbytečné návazně na navržené úpravy § 55e odst. 3.
Důvodová zpráva byla doplněna s tím, že technické řešení služeb elektronického zdravotnictví bude muset umožnit výkon práv podle čl. 7 nařízení způsobem odpovídajícím požadavku na jejich okamžitý výkon.
76
§55e odst. 5
Návrh:
Navrhujeme §55e odst. 5 změnit tak, že odkazy na:
- právo na přenositelnost údajů
- předání údajů k ČSSZ a zdrav. Pojišťovně
budou z tohoto odstavce vyjmuty.
Odůvodnění:
V souladu s návrhy a odůvodněním k §55 odst.1 (viz výše) je zřejmé, že nařízení o EHDS požaduje okamžitý výkon práv pacienta v oblasti přenositelnosti údajů a předání zdravotních údajů ČSSZ nebo zdravotní pojišťovně.
Stanovení sedmidenní lhůty národní legislativou tak nelze považovat za soulad s přímo použitelným nařízením o EHDS, které požaduje okamžité předání.
Stát má v tomto případě zajistit takové technické/digitální řešení, které umožní poskytovateli výkon těchto práv pacienta okamžitě – tedy digitálně, a to v podstatě „na kliknutí“, zajišťujícím přenos údajů. Nezajistí-li Česká republika takové technické řešení, ocitnou se poskytovatelé zdravotních služeb v nesouladu s EHDS. Stanovení sedmidenní lhůty je proti takovému nesouladu neochrání, protože samo o sobě není v souladu s EHDS.
Chápeme, že se může jednat o změnu architektury elektronického zdravotnictví, takže řešení bude vyžadovat dostatečnou legisvakanční lhůtu pro jeho technické zavedení.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu a doplněním důvodové zprávy § 55e odst. 1 s tím, že technické řešení služeb elektronického zdravotnictví bude muset umožnit výkon práv podle čl. 7 nařízení způsobem odpovídajícím požadavku na jejich okamžitý výkon.
77
§ 65 odst. 2 písm. e) ZOZS
Původní znění (návrh):
e) osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání pověřené zdravotními pojišťovnami k provádění činností v rozsahu stanoveném zákonem o veřejném zdravotním pojištění
Návrh upraveného znění:
e) osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání pověřené zdravotními pojišťovnami k provádění činností v rozsahu stanoveném zákonem o veřejném zdravotním pojištění
Odůvodnění:
Stávající znění § 65 odst. 2 písm. e) ZOZS, podle něhož mohou do zdravotnické dokumentace bez souhlasu pacienta nahlížet pouze osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání pověřené zdravotními pojišťovnami, představuje jednu z klíčových zákonných záruk, že do citlivých údajů o zdravotním stavu pacientů budou nahlížet pouze osoby vázané profesní mlčenlivostí podle § 51 ZOZS, profesními etickými předpisy a postihovatelné v profesní samosprávě.
Navrhované rozšíření okruhu o nezdravotnické osoby (kódéři, koordinátoři péče, administrativní pracovníci) tuto záruku oslabuje, aniž by ji nahradilo srovnatelným kontrolním mechanismem. Důvodová zpráva odůvodňuje rozšíření okruhu nedostatkem revizních lékařů a tím, že rutinní revizní činnost typu kódování a vykazování může být prováděna vyškolenými nezdravotníky. Tento praktický argument však neřeší to, že do zdravotnické dokumentace, tedy do údajů zvláštní kategorie podle čl. 9 nařízení (EU) 2016/679 (GDPR), získá přístup okruh osob, který není podřízen profesnímu dohledu ani profesní mlčenlivosti zdravotnického pracovníka.
Pro poskytovatele zdravotních služeb jako správce osobních údajů vzniká reálné riziko, že v případě úniku či zneužití údajů z dokumentace bude odpovědnost dovozována vůči němu, přestože k úniku došlo na straně osob, jejichž kvalifikaci nemohl ověřit a jejichž činnost se odehrává mimo jeho dispoziční sféru. Stávající úprava toto riziko omezuje tím, že přístup vyhrazuje pouze osobám s definovanou profesní kvalifikací.
Nedostatek revizních lékařů u zdravotních pojišťoven je provozní problém pojišťoven, který nemůže být řešen oslabením ochrany zdravotnické dokumentace pacientů a přenosem GDPR rizika na poskytovatele zdravotních služeb. Zachování stávajícího znění § 65 odst. 2 písm. e) ZOZS odpovídá principu minimalizace přístupu k údajům zvláštní kategorie podle čl. 5 odst. 1 písm. c) a čl. 32 GDPR a zachovává osvědčené záruky důvěrnosti vztahu mezi pacientem a zdravotnickým systémem.
Připomínka neakceptována.
Předkladatel setrvává na navrženém znění, a to z důvodů podrobně vyložených v důvodové zprávě. Současně však dochází k rozšíření přestupkové odpovědnosti v § 115, jelikož porušení povinné mlčenlivosti podle § 51 odst. 5 bude nově kvalifikováno jako přestupek. Tím se zajistí, že zdravotní pojišťovna jako právnická osoba bude jednoznačně nositelkou povinné mlčenlivosti.
78
§ 70 odst. 1 písm. d) ZOZS
Původní znění (návrh):
„d) k realizaci a zpracování výběrových šetření a statistických zjišťování prováděných Ústavem zdravotnických informací a statistiky České republiky (dále jen „statistický ústav") o zdravotním stavu obyvatel, o determinantách zdraví, o efektivitě a výkonnosti screeningových programů, o potřebě a spotřebě zdravotních služeb a spokojenosti s nimi a o výdajích na zdravotní služby,"
Návrh nového znění:
„d) k realizaci a zpracování výběrových šetření o zdravotním stavu obyvatel, o determinantách zdraví, o efektivitě a výkonnosti screeningových programů, o potřebě a spotřebě zdravotních služeb a spokojenosti s nimi a o výdajích na zdravotní služby,"
Odůvodnění: Rozšíření o „statistická zjišťování prováděná statistickým ústavem" je z hlediska předávání údajů vysoce rizikové. Doplněním této formulace přímo do § 70 odst. 1 písm. d) by se jakákoli statistická zjišťování ÚZIS stala explicitně podřaditelná pod účel, pro který se podle § 70 odst. 2 ZOZS údaje předávají bez souhlasu pacienta. Rozšíření nadto nevyplývá z žádné povinnosti podle nařízení (EU) 2025/327 ani jiného přímo použitelného předpisu EU. Není ani dostatečně odůvodněno.
Připomínka částečně akceptována.
Doplněním důvodové zprávy.
Doplnění formulace „statistická zjišťování prováděná statistickým ústavem“ představuje systematické zpřesnění účelu Národního zdravotnického informačního systému (NZIS) podle § 70 zákona o zdravotních službách, nikoli neúměrné rozšíření okruhu údajů předávaných bez souhlasu pacienta. ÚZIS je podle § 70 odst. 3 správcem NZIS a realizuje jeho účel prostřednictvím činností, které zákon již nyní zahrnuje – mezi ně patří i výběrová šetření, jež jsou podle § 72 odst. 1 písm. j) výslovně součástí NZIS. Statistická zjišťování ÚZIS představují standardní nástroj pro provádění těchto šetření, a jejich explicitní uvedení v § 70 odst. 1 písm. d) pouze zpřehledňuje stávající právní stav.
Uvedená formulace nezakládá žádné neúměrné oprávnění k předávání údajů bez souhlasu pacienta podle § 70 odst. 2. Předávání údajů je i nadále omezeno zásadou nezbytnosti a účelového omezení a probíhá v režimu zvláštní kategorie osobních údajů podle čl. 9 GDPR. ÚZIS uplatňuje odpovídající technická a organizační opatření, včetně pseudonymizace, řízení přístupů a auditních stop. Výstupy z NZIS mohou být poskytovány pouze v podobě, která neumožňuje identifikaci konkrétní fyzické osoby, jak stanoví zákon o zdravotních službách.
Doplnění formulace není odvozeno od povinností podle nařízení (EU) 2025/327, ale od potřeby legislativní přesnosti a právní jistoty. Statistická zjišťování ÚZIS nejsou harmonizována přímo použitelnými předpisy EU, a jejich vymezení v zákoně je plně v kompetenci členského státu. Explicitní uvedení této činnosti v § 70 odst. 1 písm. d) tak zvyšuje transparentnost účelu NZIS a odpovídá jeho faktickému fungování, aniž by nadúměrně rozšiřovalo rozsah zpracování osobních údajů či zasahovalo do práv pacientů. Naopak veškeré činnosti ÚZIS ČR jako správce NZIS slouží k tomu, aby práva pacientů na kvalitní a bezpečné a efektivní poskytování zdravotních služeb byla realizována.
ÚZIS ČR jako správce NZIS je povinen dodržovat zákonné limity a nemůže údaje využívat k jiným účelům, než stanoví právní předpisy
79
§ 70 odst. 1 písm. h) ZOZS
Původní znění (návrh):
„h) k hodnocení a plánování potřeb sociálních a sociálně-zdravotních služeb."
Návrh:
Navrhujeme vyjmout návrh § 70 odst. 1 písm. h).
Alternativně, pokud bude účel zachován:
„h) k hodnocení a plánování potřeb sociálně-zdravotních služeb, a to výhradně na základě anonymizovaných nebo pseudonymizovaných údajů."
Odůvodnění: Jde o čistě národní rozšíření účelu, které v kombinaci s navrhovaným rozšířením § 70 odst. 2 (přidání „h)") legitimizuje sběr zvláštní kategorie osobních údajů dle čl. 9 nařízení (EU) 2016/679 (GDPR) bez souhlasu subjektu údajů, aniž by pro to existoval převažující veřejný zájem opírající se o unijní právo. Plánování sociálních služeb lze provádět na anonymizovaných datech.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Normativní text § 70 odst. 1 písm. h) byl zpřesněn co do rozsahu.
Národní zdravotnický informační systém (NZIS) je podle zákona o zdravotních službách, informačním systémem veřejné správy, jehož účel, rozsah zpracovávaných údajů, okruh zapisujících osob a okruh osob oprávněných k přístupu jsou stanoveny přímo zákonem (§ 70 a násl.). Zákonná úprava vymezuje jednotlivé národní zdravotní registry, jejich obsah, účel a způsob vedení, a současně stanoví, že Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS ČR) vykonává správu NZIS v rozsahu daném zákonem.
Veřejně dostupné informace o struktuře NZIS, jeho registrech, účelu a způsobu zpracování údajů jsou dlouhodobě publikovány na webových stránkách ÚZIS ČR, včetně popisu jednotlivých registrů, jejich zákonného účelu a metodiky zpracování dat. Tyto informace potvrzují, že NZIS je striktně účelově vymezený informační systém, jehož parametry nelze rozšiřovat nad rámec zákona.
Návrh právní úpravy proto nerozšiřuje NZIS svévolně, ale pouze v mezích zákonného zmocnění, a to v případech, kdy je rozšíření nezbytné pro plnění zákonem stanovených úkolů veřejné správy v oblasti zdravotnictví. Jednotlivé datové toky jsou vymezeny zákonem, nikoli podzákonným aktem, a jejich účel je jednoznačně stanoven v souladu s požadavky na zákonnost, nezbytnost a proporcionalitu.
Požadavek připomínky na doplnění podrobného odůvodnění nezbytnosti a proporcionality pro každý jednotlivý datový tok není akceptován, neboť:
· zákon o zdravotních službách již taxativně vymezuje, jaké údaje jsou v jednotlivých registrech NZIS vedeny a za jakým účelem,
· zákon současně stanoví okruh zapisujících osob a osob oprávněných k přístupu,
· zpracování údajů v NZIS probíhá výhradně v rozsahu a k účelům stanoveným zákonem,
· ÚZIS ČR jako správce NZIS je povinen dodržovat zákonné limity a nemůže údaje využívat k jiným účelům, než stanoví právní předpisy,
Auditní a kontrolní mechanismy jsou zajištěny zákonem, zejména prostřednictvím žurnálu činností podle § 37
rozhraní o elektronizaci zdravotnictví při využití Integrovaného datového rozhraní..
Ohledně rozšíření údajů v rámci Národního registru hrazených zdravotních (a nově a sociálně zdravotních údajů) uvádí důvodová zpráva:
Předávání údajů Ministerstvem práce a sociálních věcí a Českou správou sociálního zabezpečení do Národního registru hrazených zdravotních služeb a determinant zdraví je nezbytné nejen k naplnění účelu uvedeného v § 70 odst. 1 písm. h), ale také pro propojení těchto údajů s ostatními datovými zdroji vedenými v rámci NZIS. Údaje o poskytovaných sociálních službách, dávkách sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění a informace o zaměstnání pacienta mají bezprostřední souvislost s využíváním zdravotních a sociálně‑zdravotních služeb, s jejich plánováním a s hodnocením potřeb populace. Údaje o zaměstnání jsou získávány ze systému evidence jednotného měsíčního hlášení na základě § 27 odst. 2 zákona č. 323/2025 Sb., o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele. Teprve jejich začleněním do NZIS je možné zajistit, aby byly dostupné pro analytické, hodnoticí a koncepční činnosti v plné šíři a souvislostech. Konkrétně se jedná o analýzy, které v systému chybí a které budou umožněny právě zařazením těchto údajů:
· posouzení rizikovosti konkrétních profesí a případně specifické nemocnosti (proto také údaje o DPN), přehodnocení kategorií rizikovosti, které jsou dnes zcela obecně a nedostatečně definovány,
· posouzení a modelace možností předčasných odchodů do důchodu pro určité profese a modelace dopadů do systému sociální / důchodové podpory,
· propojení agendy řízení nemocenského pojištění mezi oběma resorty a definice účinných preventivních a zdraví podporujících programů pro určité sektory činností / profese / zaměstnavatele,
· modelace adresných sociálních a zdravotních benefitů pro sociálně znevýhodněné skupiny obyvatel a zejména analýzy odhalující nedostatky v dostupné péči a podpoře + analýzy definující potřebná opatření k nápravě,
· identifikace kapacitně, zdravotně a demograficky ohrožených profesí jako analytický podklad pro optimalizaci vzdělávacích programů a zaměstnanecké politiky,
· predikce vývoje sociální a epidemiologické (zdravotní) sktruktury obyvatel a definice potřebných preventivních opatření k udržení plně solidárního soc-zdrav systému služeb (predikce zejména nemocnosti u sociálně či příjmově znevýhodněných populačních skupin, kde bude nutné kvantifikovat programy cílené podpory),
· predikce rozsahu péče neformálních pečujících, zejména s ohledem na zásah různých skupin zaměstnanců (jako pečujících) a kvantifikace dopadu podpůrných programů,
· definice potřebného rozsahu podpory matek po porodu (zdravotní i sociální komponenta) a podpora jejich zaměstnanosti s ohledem na konkrétní profese (částečné úvazky, podpora sdružováním provozů, apod.),
· kritické vyhodnocení účinnosti a efektivity nejrůznějších programů sociální podpory a podpory začleňování (zaměstnanosti) pro zvláště zranitelné skupiny (např. osoby s duševním onemocněním, držitele průkazů ZT/ZTP, invalidy, apod.) a definice potřebných vylepšení,
· popis sociálně-zdravotních „trajektorií“ zranitelných skupin s cílem posílit dostupnost účinné podpory (vážné invalidity, osoby v péči na konci života, dlouhodobě nemocní, …) ,
· hodnocení dostupnosti a zejména účinnosti preventivních prohlídek pro různé sektory zaměstnanosti a profese, případné návrhy na re-definici jejich potřebné frekvence a obsahu s ohledem na specifika nemocnosti určitých profesí.
Údaje jsou předávány cestou agendového identifikačního čísla fyzické osoby (překladem) a pokud není k dispozici tak cestou osobního identifikačního čísla přiděleného podle § 20 zákona č. 323/2025 Sb., o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatelů. Vlastní zpracování ovšem vždy již probíhá na datech plně anonymizovaných a publikace / zveřejnění je možné pouze a výhradně nad daty agregovanými.
Zařazení těchto údajů do NZIS umožňuje propojování s dalšími registry a informačními systémy, zejména s registrem hrazených zdravotních služeb, registrem zdravotnických pracovníků, registrem poskytovatelů a s údaji o zdravotním stavu či průběhu péče. Tím se vytváří ucelený datový obraz o situaci pacienta i o kapacitách systému. Propojením údajů lze identifikovat vztah mezi mírou zdravotní potřeby, čerpáním sociálních služeb, ekonomickou aktivitou, dočasnou pracovní neschopností a dalšími faktory. Toto komplexní propojení je zásadní pro efektivní řízení integrované péče, pro odhalování systémových nerovností a pro plánování služeb v souladu s veřejným zájmem. Bez integrace sociálních a sociálně‑ekonomických údajů s daty zdravotnickými by NZIS nebyl schopen plnit svůj účel jako jednotný informační základ pro strategické rozhodování ve zdravotnictví.
Návazně na zákonnou právní úpravu bude provedena novela vyhlášky č. 373/2016 Sb., o předávání údajů do Národního zdravotnického informačního systému, ve znění pozdějších předpisů. V této vyhlášce jsou stanoveny lhůty a okruh osob zapisujících údaje do NZIS, v případě MPSV a ČSSZ bude lhůta pro předávání údajů stanovena na měsíční frekvenci.
Rozsah údajů je nastaven zákonem, obdobně jako o ostatních součástí NZIS podle § 70 odst. 6 zákona o zdravotních službách:
(6) Údaje do Národního zdravotnického informačního systému se předávají pouze v elektronické podobě přímým zápisem nebo na technických nosičích způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem a ve struktuře podle datového rozhraní. Datové rozhraní zveřejní statistický ústav na svých internetových stránkách.
Z hlediska ochrany osobních údajů je podstatné, že nejde o obecné oprávnění k neomezenému profilování obyvatel, ale o zákonem vymezený účel plánování a hodnocení zdravotních, sociálně-zdravotních a návazných služeb.
80
§ 70 odst. 2 návětí ZOZS
Původní znění (návrh):
„(2) Pro zpracování osobních údajů v Národním zdravotnickém informačním systému podle odstavce 1 písm. b) až d) a h) se předávají bez souhlasu subjektu údajů..."
Návrh nového znění:
„(2) Pro zpracování osobních údajů v Národním zdravotnickém informačním systému podle odstavce 1 písm. b) a se předávají bez souhlasu subjektu údajů..."
Odůvodnění: Rozšíření výčtu o písm. h) by založilo zpracování osobních údajů pro účely plánování sociálních služeb bez nutnosti souhlasu subjektu údajů.
Připomínka neakceptována.
Jedná se o naplnění účelu NZIS, který nelze dosáhnout prostřednictvím anonymizovaných údajů. Jak jest uvedeno v § 72 odst. 1 (součásti NZIS) a § 72 odst. 2 (NZIS tvoří propojenou soustavu. V tomto směru se jedná o zpřesnění právní úpravy, práv v zájmu transparentnosti.
Viz také vypořádání připomínky 78.
81
§ 70 odst. 2 písm. a) bod 5 ZOZS
Původní znění (návrh):
„(2) ... a) pacient, ... 5. údaje o sociálních, sociálně-zdravotních službách, rodinné, sociálně-ekonomické anamnéze a údaje o výdělečné činnosti související s jejich poskytováním,"
Návrh nového znění:
„(2) ... a) pacient, ... "
Odůvodnění: Pojmy „rodinná anamnéza" a „sociálně-ekonomická anamnéza" nejsou v zákoně vymezeny a jejich rozsah je extrémně široký, kdy mohou zahrnovat údaje o příjmech, vzdělání, zaměstnání, rodinné situaci, bydlení a dalších socio-demografických charakteristikách pacienta i osob jemu blízkých. Předávání těchto údajů bez souhlasu pacienta pro účely vedení NZIS (i) není požadováno nařízením EHDS – čl. 51 EHDS upravuje pouze sekundární využití; (ii) je v rozporu se zásadou minimalizace dle GDPR; (iii) zasahuje do soukromí třetích osob (rodinná anamnéza zahrnuje údaje o členech rodiny pacienta); (iv) je v rozporu s požadavkem na určitost a předvídatelnost právní normy. Tím představuje navrhovaná úprava bianco zmocnění pro neomezený sběr socioekonomických údajů pacientů.
Připomínka neakceptována.
Zařazení těchto údajů do NZIS se vytváří ucelený datový obraz o situaci pacienta i o kapacitách systému. Propojením údajů lze identifikovat vztah mezi mírou zdravotní potřeby, čerpáním sociálních služeb, ekonomickou aktivitou, dočasnou pracovní neschopností a dalšími faktory. Toto komplexní propojení je zásadní pro efektivní řízení integrované péče, pro odhalování systémových nerovností a pro plánování služeb v souladu s veřejným zájmem. Bez integrace sociálních a sociálně‑ekonomických údajů s daty zdravotnickými by NZIS nebyl schopen plnit svůj účel jako jednotný informační základ pro strategické rozhodování ve zdravotnictví.
Rozsah údajů je nastaven zákonem, obdobně jako o ostatních součástí NZIS podle § 70 odst. 6 zákona o zdravotních službách:
(6) Údaje do Národního zdravotnického informačního systému se předávají pouze v elektronické podobě přímým zápisem nebo na technických nosičích způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem a ve struktuře podle datového rozhraní. Datové rozhraní zveřejní statistický ústav na svých internetových stránkách.
Z hlediska ochrany osobních údajů je podstatné, že nejde o obecné oprávnění k neomezenému profilování obyvatel, ale o zákonem vymezený účel plánování a hodnocení zdravotních, sociálně-zdravotních a návazných služeb.
Viz také vypořádání připomínky 79.
82
Souhrnný odstavec k odůvodnění připomínek k § 70 ZZS
Navrhovaná úprava § 70 ZZS rozšiřuje centralizovaný sběr identifikovaných osobních údajů pacientů do NZIS bez jejich souhlasu. Údaje předávané dle § 70 odst. 2 písm. a) bodu 1 (číslo pojištěnce, rodné číslo, datum narození, adresa) představují přímé identifikátory a umožňují statistickému ústavu jednoznačnou identifikaci konkrétního pacienta. Anonymizace nastává teprve na výstupu z NZIS k uživatelům, nikoli na vstupu od poskytovatelů.
Tento sběr je z hlediska nařízení (EU) 2025/327 (EHDS) sekundárním využitím dle čl. 2 písm. e) EHDS – údaje byly poskytovatelem shromážděny pro prvotní účel poskytování zdravotní péče a jsou nyní zpracovávány pro odlišný účel (statistika, řízení, plánování sociálních služeb). Na takové zpracování se aplikují závazná pravidla Kapitoly IV EHDS, zejména: čl. 71 (právo pacienta kdykoli odmítnout zpracování pro sekundární využití formou opt-outu, který navrhovaná úprava nezakotvuje); čl. 66 (zásady minimalizace a omezení účelem, popřené plošným sběrem vágně vymezené „rodinné a sociálně-ekonomické anamnézy" v navrhovaném bodu 5); a čl. 68 odst. 1 písm. c) (povinnost odůvodnit, proč nelze účelu dosáhnout anonymizovanými údaji – předkladatel v důvodové zprávě toto neprokazuje).
Sběr identifikovaných osobních údajů v navrhovaném rozsahu, bez možnosti opt-outu a bez prokázané nezbytnosti identifikované podoby, je v rozporu se zásadami GDPR (zpracování zvláštní kategorie údajů ve veřejném zájmu musí být přiměřené a poskytovat vhodné záruky) a s pravidly Kapitoly IV nařízení EHDS. Navrhovaná úprava ochranu pacientů snižuje na úkor jejich práv garantovaných přímo použitelným unijním právem.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Ve světle obecné části důvodové zprávy je dáno na jisto, že se sekundárnímu zpracování zdravotních údajů podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje předložená novela nevěnuje.
Tento závěr je třeba číst tak, že novela zatím nezavádí komplexní režim sekundárního využití podle kapitoly IV nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Tím však není dotčena povinnost, aby národní zákonné zpracování údajů v NZIS bylo vyložené v souladu s GDPR, se zásadou minimalizace s budoucí implementací nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Nelze tedy dovozovat, že každý interní zákonný datový tok do NZIS je již sám o sobě režimem zpřístupnění dat uživateli podle kapitoly IV nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
NZIS je držitelem dat (čl. 51 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje) v souladu s Nařízením o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Nejedná se o sekundární zpracování dat ve světle citovaného nařízení. Ve vztahu k GDPR je sběr v rámci NZIS a jeho zákonem o zdravotních sužbách nastavená právní regulace v naprostém souladu s jeho článkem 9 odst. 2 písm. g) až j).
V případě zpracování údajů v rámci NZIS jde o další využití údajů, avšak samotná skutečnost jejich sekundárního využití neumožňuje dovodit, že se jedná o postup podle kapitoly IV nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Toto nařízení totiž v čl. 1 odst. 7 výslovně stanoví, že jeho úprava není na újmu zvláštním ustanovením vnitrostátního práva, která umožňují veřejným subjektům přístup k elektronickým zdravotním údajům za účelem plnění úkolů ve veřejném zájmu, k nimž jsou podle práva pověřeny. Zpracování údajů v NZIS na základě zákona o zdravotních službách tak představuje samostatný zákonný režim zpracování údajů veřejným subjektem při výkonu jeho zákonem stanovených kompetencí.
Z tohoto důvodu se na předávání a zpracování údajů v NZIS bez dalšího nedopadají pravidla čl. 66 a 68 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, která upravují zpřístupňování údajů uživatelům zdravotních údajů prostřednictvím subjektu pro přístup ke zdravotním údajům. Stejně tak právo odmítnout zpracování podle čl. 71 nelze vykládat jako obecné právo odmítnout zákonem uložené zpracování údajů v NZIS. Toto právo se uplatní výhradně při sekundárním využití údajů podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, zejména při jejich zpřístupňování na základě povolení k údajům nebo žádosti o zdravotní údaje.
Současně však platí, že pokud budou údaje vedené v NZIS následně zpřístupňovány pro sekundární využití prostřednictvím mechanismů kapitoly IV nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, uplatní se na takové zpřístupnění veškerá pravidla této kapitoly, včetně čl. 66, 68 a 71.
Jak již bylo uvedeno výše, NZIS tvoří propojenou soustavu (§ 72 odst. 2) a pro účely (§ 70 odst. 1 a § 73 odst. 1) lze je sdružovat. Propojení dat je možné pouze na identifikace pacienta a samotná analytická činnost probíhá na úrovni anonymizovaných dat.
83
§ 72 odst. 1 písm. l) ZOZS
Původní znění (návrh):
„(1) Součástí Národního zdravotnického informačního systému jsou ... l) další údaje získané z informačních systémů veřejné správy a zdravotních pojišťoven podle tohoto zákona a jiných právních předpisů"
Návrh nového znění:
„(1) Součástí Národního zdravotnického informačního systému jsou ... "
(Tj. vypustit písm. l).)
Odůvodnění: Navrhované znění § 72 odst. 1 písm. l) je z hlediska určitosti právní normy nepřípustně vágní. Otevřená klauzule „další údaje získané z informačních systémů veřejné správy a zdravotních pojišťoven podle tohoto zákona a jiných právních předpisů" neurčuje rozsah ani účel sběru, čímž obchází zásady minimalizace dle GDPR. Ustanovení nevyplývá z žádné povinnosti dle nařízení (EU) 2025/327 (EHDS); jde o čistě národní rozšíření datové základny NZIS. Vágně formulovaná zákonná zmocnění státu k centralizovanému sběru osobních údajů jsou v rozporu se zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí.
Připomínka neakceptována.
Národní zdravotnický informační systém představuje informační systém veřejné správy s jasně vymezeným zákonným účelem, definovaným okruhem oprávněných osob a ustálenou koncepcí zpracování a poskytování údajů. Současně tvoří klíčovou součást infrastruktury krizového řízení státu, neboť umožňuje průběžné sledování kapacit, potřeb a trendů ve zdravotnictví i sociální oblasti. Jeho význam dále poroste v souvislosti s očekávaným demografickým vývojem, který si v budoucnu vyžádá zásadní opatření v oblasti zdravotních a sociálních služeb.
Tato role NZIS je již v účinném znění zákona reflektována, zejména v § 72 odst. 2. Nově navrhované ustanovení je doplňováno za účelem posílení transparentnosti, aby bylo zřejmé v jakém rozsahu a pro jaké účely jsou údaje v rámci NZIS využívány. Ustanovení § 72 odst. 1 písm. l) je třeba vykládat pouze jako technicko-systematické vymezení součástí NZIS ve vazbě na údaje, pro jejichž převzetí existuje samostatný a dostatečně určitý zákonný titul.
Jak již bylo uvedeno výše, NZIS tvoří propojenou soustavu (§ 72 odst. 2) a pro účely (§ 70 odst. 1 a § 73 odst. 1) lze je sdružovat. Propojení dat je možné pouze z dúvodua identifikace pacienta a samotná analytická činnost probíhá na úrovni anonymizovaných dat.
Ve vztahu k GDPR je sběr v rámci NZIS a jeho zákonem o zdravotních sužbách nastavená právní regulace v naprostém souladu s jeho článkem 9 odst. 2 písm. g) až j).
Jak již bylo uvedeno výše, NZIS tvoří propojenou soustavu (§ 72 odst. 2) a pro účely (§ 70 odst. 1 a § 73 odst. 1) lze je sdružovat. Propojení dat je možné pouze na identifikace pacienta a samotná analytická činnost probíhá na úrovni anonymizovaných dat.
84
§ 73 odst. 2 písm. g) ZOZS
Původní znění:
„g) oprávněný pracovník zdravotní pojišťovny, jde-li o registr uvedený v § 72 odst. 1 písm. b) a f), a to pro účely plnění úkolů podle zákona o veřejném zdravotním pojištění.“
Návrh:
„g) oprávněný pracovník zdravotní pojišťovny nebo zdravotní pojišťovna, jde-li o registr uvedený v § 72 odst. 1 písm. b) a f), a to pro účely plnění úkolů podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, a pro účely podpory prevence a motivačních programů zaměřených na pojištěnce“.
Odůvodnění:
Návrh souvisí s navrhovanou úpravou § 34a odst. 7 písm. c) zákona č. 325/2021 Sb., o elektronizaci zdravotnictví – odůvodnění viz výše.
Z důvodové zprávy k tomuto ustanovení plyne, že jako plnění úkolů podle zákona o veřejném zdravotním pojištění je chápána povinnost provádět kontrolu poskytnutých a vykázaných zdravotních služeb, a to jak z hlediska jejich věcné správnosti, tak z hlediska hospodárnosti, účelnosti a efektivity vynakládání prostředků veřejného zdravotního pojištění a povinnost zajišťovat i dostupnost zdravotních služeb pro své pojištěnce. Jsme toho názoru, že je ve veřejném zájmu a v zájmu zajištění dlouhodobé efektivity vynakládání prostředků z veřejného zdravotního pojištění, aby měla zdravotní pojišťovna možnost využít předávaná data rovněž pro účely podpory prevence a motivace jako nástrojů pro zajištění dlouhodobé udržitelnosti systému.
Zároveň je v souladu s obecnou připomínkou navrhováno, aby byl přístup umožněn zdravotní pojišťovně na institucionální úrovni (tj. nikoliv prostřednictvím oprávněného pracovníka ve smyslu fyzické osoby), tak, aby šlo zajistit automatizovaný přístup k informacím za účelem jejich efektivního využití v rámci činnosti zdravotní pojišťovny.
Připomínka akceptována částečně. Vysvětleno.
Úpravou normativního textu § 73 odst. 2 písm. g) co do rozsahu účelu.
K otázce institucionálního nastavení přístupu předkladatel uvádí, že ustanovení § 73 odst. 2 je koncipováno jednotně pro všechny přistupující subjekty v rámci NZIS. Úprava vychází z požadavků na ochranu osobních údajů a bezpečnost dat, kdy je přístup k údajům v NZIS vázán na konkrétní oprávněnou fyzickou osobu. Tento model je dlouhodobě uplatňován, je v souladu s architekturou NZIS a je pro něj nastaven odpovídající procesní rámec, včetně auditních a bezpečnostních mechanismů.
Návrh umožnit přístup zdravotní pojišťovně na institucionální úrovni (tj. bez vazby na konkrétní fyzickou osobu) nelze akceptovat, neboť by znamenal zásadní odchylku od obecného principu řízení přístupu v NZIS a oslabil by kontrolovatelnost nakládání s osobními údaji.
85
§77a ZOZS
Národní registr hrazených zdravotních služeb a sociálně zdravotních služeb
Návrh:
Důvodová zpráva měla doplnit informace o tom, jak je zajištěna ochrana osobních údajů v datově obohaceném registru, jaké byly výsledky DPIA a tedy souladu se zásadami ochrany osobních údajů a konkrétními ustanoveními GDPR, jaké bylo stanovisko ÚOOÚ a jak je zajištěno, že se neoprávněná osoba nedostane k citlivým a jiným osobním údajům.
Odůvodnění:
Datově rozšířený Národní registr hrazených zdravotních služeb a sociálně-zdravotních služeb se tak de facto stane úložištěm velmi citlivých zdravotních a sociálních údajů. Jedná se vysoce významný zásah do ochrany osobních údajů fyzické osoby jako subjektu údajů.
Důvodová zpráva přitom takovouto zásadní změnu v podstatě neodůvodňuje a zejména se nezabývá ochranou osobních zdravotních a sociálních údajů, které budou do tohoto státního registru plynout automatizovaně, tedy v podstatě „neviditelně“. Chybí stanovení archivační doby uchovávání dat.
Připomínka akceptována. Vysvětleno.
Doplněním DPIA.
Zpracování údajů bude probíhat v rámci infrastruktury NZIS, která splňuje nejvyšší technické, organizační a bezpečnostní standardy, včetně šifrování dat, řízení přístupových práv, vedení auditních záznamů, oddělení identifikačních a zdravotních údajů a pravidelných bezpečnostních auditů.
Ustanovení zároveň zajišťuje, že přístup ÚZIS ČR probíhá výhradně za účelem plnění zákonem stanovených úkolů v rámci přísného režimu ochrany osobních údajů a kybernetické bezpečnosti. Tím se posiluje transparentnost, právní jistota a efektivní fungování Národního zdravotnického informačního systému, aniž by docházelo k rozšiřování přístupu nad nezbytný rozsah.
86
§ 77a odst. 5 písm. a) ZOZS
Původní znění:
Obsah Národního registru hrazených zdravotních služeb je přístupný zdravotní pojišťovně v rozsahu údajů o zdravotních službách, které uhradila, a to za účelem provádění veřejného zdravotního pojištění.
Návrh:
Obsah Národního registru hrazených zdravotních služeb je přístupný zdravotní pojišťovně, a to za účelem provádění veřejného zdravotního pojištění.
Odůvodnění:
Cílem navrhované úpravy je zajistit možnost systémového přístupu zdravotní pojišťovny ke kompletní sadě informací vedených NRHZS za účelem provádění veřejného zdravotního pojištění, zejména stran práce s prevencí a motivací pojištěnců za účelem umožnění efektivního a user-friendly fungování preventivních (bonifikačních) programů.
Připomínka neakceptována.
Navrhované rozšíření přístupu zdravotních pojišťoven k údajům vedeným v NRHZS přesahuje zákonem vymezenou kompetenci zdravotních pojišťoven, která je koncipována výhradně v rámci systému veřejného zdravotního pojištění. Zdravotní pojišťovny jsou oprávněny nakládat pouze s údaji nezbytnými pro výkon této zákonné působnosti, tedy s údaji o zdravotních službách, které samy uhradily.
Současně je třeba zohlednit, že NRHZS je v rámci navrhované právní úpravy rozšiřován i o údaje ze sociální oblasti, které nejsou a nemohou být předmětem působnosti zdravotních pojišťoven. Rozšíření přístupu zdravotních pojišťoven ke kompletnímu obsahu registru by proto vedl k nepřiměřenému zásahu do informačních struktur, jež zahrnují i údaje mimo rámec veřejného zdravotního pojištění, a nebylo by v souladu se zásadou minimalizace údajů ani s věcným vymezením kompetencí zdravotních pojišťoven.
87
§81 zákon č. 378/2007 o léčivech
Návrh:
§81 odst. 2)
„K systému eRecept přistupuje Ústav zdravotnických informací a statistiky automatizovaně prostřednictvím přístupových certifikátů vydávaných podle zákona o elektronizaci zdravotnictví, a to v anonymizovaném nebo pseudonymizovaném formátu. Statistický ústav poskytne fyzickým osobám mechanismus pro odmítnutí zpracování jejich údajů z eReceptu pro účely podle § 70 zákona o zdravotních službách."
Odůvodnění:
Rozšíření přístupu údajům eReceptu o další orgán (ÚZIS) představuje významný průlom přístupu k centrálnímu úložišti eReceptů.
Navrhovaná úprava mění charakter přístupu ÚZIS k systému eRecept, a to z anonymizované databáze na přímý automatizovaný přístup k identifikovaným elektronickým receptům a záznamům o výdeji všech občanů ČR. Předkladatel v důvodové zprávě tento přechod od anonymizace k plné identifikaci nezdůvodňuje a neprokazuje, proč původní anonymizovaný režim pro plnění úkolů NZIS nepostačuje, takže nelze s tímto návrhem souhlasit.
Obecně lze konstatovat, že bez přijetí navrhovaných změn v oblasti průlomů ÚZIS do dosud nepřístupných osobních zdravotních údajů hrozí České republice žaloby, včetně hromadných, pro nezajištění dostatečné ochrany osobních údajů. Průlomy jsou natolik zásadního rázu a jsou natolik neodůvodněné, že lze pochybovat o tom, zda by navrhované změny prošly testem souladu se zásadami ochrany osobních údajů ve smyslu:
· zásady transparentnosti (jak bude pacient informován o tom, že jsou jeho data předávána do státních registrů a která data?),
· zásady minimalizace (jak je zajištěno, že data jsou omezeny pouze na zcela nezbytný rozsah a kdo tento rozsah určuje?),
· zásady omezení uložení (na jak dlouhou dobu jsou data shromažďována)
· zásada integrity a důvěrnosti (údaje jsou zabezpečeny vhodnými technickými a organizačními opatřeními).
Důvodová zpráva by měla všechny výše uvedené odůvodnění a záruky obsahovat.
Připomínka neakceptována
K přístupu ÚZIS ČR k údajům v systému eRecept předkladatel uvádí z důvodové zprávy zdůvodnění i technicko organizační opatření:
Navrhovaná právní úprava v rámci zákona o léčivech je nezbytná k zajištění kvalitního, úplného a aktuálního výkonu správy NZIS a plnění jeho účelu ve smyslu ustanovení § 70 odst. 1 a § 73 odst. 1 zákona o zdravotních službách. ÚZIS ČR jako správce NZIS odpovídá za správnost, úplnost, konzistenci a vzájemnou provázanost údajů v něm vedených. Údaje z informačního systému eRecept představují klíčový datový zdroj pro validaci a kontrolu údajů zejména v Národním registru hrazených zdravotních služeb a nově determinant zdraví a v dalších součástech NZIS.
ÚZIS ČR podle účinné právní úpravy může disponovat pouze anonymizovanými údaji ze systému eRecept a výrazně časově zpožděnými daty o hrazených léčivých přípravcích z Národního registru hrazených zdravotních služeb, což neumožňuje plnit zákonné povinnosti správce NZIS podle § 70 zákona o zdravotních službách v plné šíři se zohledněním preskripce hrazených i nehrazených léčivých přípravků i jejich výdej v reálném čase. Pro řádný, a pokud možno celistvý a úplný, výkon správy NZIS je nezbytné, aby ÚZIS ČR měl k dispozici identifikovatelné údaj z eRecept v reálném čase, a t z těchto důvodů:
· Validace a kontrola kvality dat: Ověřování správnosti, úplnosti a konzistence údajů napříč zdravotnickými registry vyžaduje jednoznačné identifikátory pacienta, poskytovatele a zdravotnického pracovníka, které anonymizovaná či pseudonymizovaná data neobsahují.
· Zajištění interoperability zdravotnických registrů: Propojení údajů o preskripci a výdeji léčiv s údaji o poskytnutých zdravotních službách je možné pouze při využití identifikovatelných údajů, které umožňují vytvořit jednotné datové prostředí pro analytické, statistické a kontrolní účely.
· Operativní monitoring zdravotního systému: Dispozice s údaji dostupnými v reálném čase je nezbytným mimo jiné pro sledování dostupnosti léčiv, identifikaci bezpečnostních signálů a průběžnou kontrolu vykazování zdravotních služeb.
· Plnění zákonných povinností správce NZIS: ÚZIS ČR musí zajistit kvalitu a správnost dat vedených v NZIS, což není možné při práci s anonymizovanými či pseudonymizovanými údaji, které neumožňují validaci na úrovni jednotlivých záznamů.
K § 81 odst. 3 písm. k)
Ustanovení výslovně upravuje přístup ÚZIS ČR k elektronickým receptům, záznamům o výdeji podle § 81g odst. 5 a elektronickým záznamům podle § 81g odst. 6, a to za účelem plnění úkolů stanovených v § 70 zákona o zdravotních službách. Tato úprava je nezbytná pro zajištění úplnosti, správnosti a provázanosti údaj v NZIS, zejména v oblasti sledování poskytování zdravotních služeb, spotřeby léčivých přípravků, kvality a bezpečnosti péče a pro tvorbu zdravotnických statistik.
Přístup k těmto údajům umožňuje ÚZIS ČR provádět validaci a kontrolu dat napříč zdravotnickými registry, identifikovat nesrovnalosti mezi preskripcí a výdejem léčiv, sledovat dostupnost léčivých přípravků a vyhodnocovat jejich využívání v jednotlivých segmentech zdravotní péče. Díky této datové vazbě bude možné plnit zákonné úkoly v oblasti analytické, kontrolní a statistické činnosti, které jsou nezbytné pro efektivní řízení zdravotního systému a tvorbu veřejných politik.
Anonymizovaná nebo pseudonymizovaná data nejsou způsobilá uvedené účely naplnit, neboť:
· neumožňují propojení údajů o preskripci a výdeji s údaji o poskytnutých zdravotních službách,
· neumožňují validaci na úrovni jednotlivých pacientů, poskytovatelů a zdravotnických pracovníků,
· neumožňují sledovat kvalitu a bezpečnost péče v kontextu konkrétních klinických situací.
Doplnění údajů z eReceptu přímo podporuje účely vedení národních zdravotnických registrů podle § 73 odst. 1 zákona o zdravotních službách, zejména:
· získávání údajů o poskytování zdravotních služeb,
· sledování kvality, dostupnosti a bezpečnosti zdravotních služeb,
· tvorbu zdravotnických statistik,
· provádění kontrolních a analytických činností,
· zajištění informací pro řízení zdravotnictví a veřejné zdravotní politiky.
Propojení údajů z eReceptu s údaji NZIS umožní:
· ověřovat kvalitu, úplnost a správnost údajů vedených v jednotlivých zdravotnických registrech,
· zvyšovat provázanost dat napříč NZIS,
· vytvářet přesné a aktuální národní zdravotnické statistiky,
· provádět kontrolní a auditní činnost vyžadovanou zákonem o zdravotních službách,
· poskytovat podklady pro efektivní řízení zdravotního systému.
Zpracování údajů bude probíhat v rámci infrastruktury NZIS, která splňuje nejvyšší technické, organizační a bezpečnostní standardy, včetně šifrování dat, řízení přístupových práv, vedení auditních záznamů, oddělení identifikačních a zdravotních údajů a pravidelných bezpečnostních auditů.
Ustanovení zároveň zajišťuje, že přístup ÚZIS ČR probíhá výhradně za účelem plnění zákonem stanovených úkolů v rámci přísného režimu ochrany osobních údajů a kybernetické bezpečnosti. Tím se posiluje transparentnost, právní jistota a efektivní fungování Národního zdravotnického informačního systému, aniž by docházelo k rozšiřování přístupu nad nezbytný rozsah.
K § 81f odst. 2
Předmětný paragraf zavádí do právní regulace přístup ÚZIS ČR automatizovaně prostřednictvím přístupových certifikátů vydávaných podle zákona o elektronizaci zdravotnictví. Stávající přístup ÚZIS ČR prostřednictvím JIP/KAAS není technicky ani funkčně způsobilý pro institucionální a systémovou komunikaci mezi informačními systémy veřejné správy. Přístup ÚZIS ČR musí být odlišný od přístupu ostatních orgánů veřejné moci, neboť ÚZIS ČR vykonává správu celostátního informačního systému a jeho činnost vyžaduje specifické bezpečnostní, organizační a provozní parametry. Certifikátový model představuje jediné technicky kompatibilní, bezpečné a dlouhodobě udržitelné řešení odpovídající architektuře elektronizace zdravotnictví, systému eReceptu i NZIS.
Z bezpečnostního hlediska certifikáty umožňují vzájemnou kryptografickou autentizaci systémů, která je nezbytná pro ochranu zvláštní kategorie osobních údajů, zejména údajů o zdravotním stavu. Komunikace mezi eReceptem a NZIS probíhá v režimu end‑to‑end šifrování, které je možné pouze při použití certifikátů. Certifikátový model dále umožňuje přesné řízení přístupových práv na úrovni systémů, nikoli jednotlivých fyzických osob, a zajišťuje plnou auditovatelnost a dohledatelnost všech systémových operací
Z organizačního hlediska ÚZIS ČR jako správce NZIS potřebuje institucionální přístup, který není vázán na konkrétní fyzické osoby, není omezen pracovní dobou a umožňuje nepřetržitý provoz. Přístup musí být plně automatizovaný, aby bylo možné provádět validace, kontroly a další datové operace v reálném čase, jak vyžaduje zákonná role správce NZIS
Z provozního hlediska NZIS zpracovává rozsáhlé objemy dat, které nelze přenášet prostřednictvím uživatelských rozhraní určených pro individuální přístup fyzických osob. Provoz NZIS vyžaduje pravidelné dávkové i on‑line přenosy dat, které musí být plně automatizované a systémově řízené. Certifikátový přístup umožňuje stabilní, robustní a škálovatelnou komunikaci mezi systémy a je plně kompatibilní s autentizačním rámcem resortu
Z uvedených důvodů je certifikátový model jediným řešením, které odpovídá systémovému rozvoji elektronizace zdravotnictví a bezpečnostním, organizačním a provozním požadavkům na správu NZIS a současně zajišťuje ochranu zvláštní kategorie osobních údajů.
Digitální a informační agentura
legislativa@dia.gov.cz
88
K § 6 zákona o elektronizaci zdravotnictví (ve stávajícím znění)
Toto ustanovení se nenavrhuje měnit. Navrhujeme jej bez náhrady vypustit – pokud jsou poskytujícími i využívajícími stranami pohybu údajů orgán veřejné moci, ustanovení mající charakter tzv. položkové skladby nejsou s ohledem na aktuální znění § 5 odst. 1 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, nutná. Právním základem je zmíněné ustanovení ve spojení s řádnou registrací agendy (agend).
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Údaje jsou potřebné k provedení Kmenového registru pacientů a zdravotnických pracovníků.
Předcházející novelou zákona o elektronizaci zdravotnictví byla upravena návětím ustanovení § 6 zákona o elektronizaci zdravotnictví a § 71 odst. 1 zákona o zdravotních službách následujícím způsobem:
§ 6:
„Ministerstvo vnitra a Policie České republiky poskytují ministerstvu Ministerstvo využívá pro účely plnění jeho úkolů podle tohoto zákon v oblasti elektronického zdravotnictví“.
§ 71 odst. 1 ZZS:
„Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky poskytují statistickému ústavu Ministerstvo využívá pro účely plnění jeho úkolů podle tohoto zákon v oblasti zajištění Národního zdravotnického informačního systému“
Tato právní úprava zajišťuje funkčnost obou výše uvedených kmenových zdravotnických registrů, jejichž bezchybné fungování je nezbytností pro kvalitní a bezpečné poskytování zdravotních služeb.
Z uvedeného důvodu se předkladatel domnívá, že ukotvení tohoto rozsahu údajů využívaných ze strany základních registrů je nezbytností.
89
K § 55e odst. 2 zákona o elektronizaci zdravotnictví (v navrhovaném znění)
Ustanovení zavádí vlastní postup ve vztahu k pacientům zmíněným v ustanovení. Navrhujeme toto ustanovení upravit – namísto vlastní úpravy odkázat na občanský zákoník (zejména § 31). Podobně to činí např. správní řád ve svém § 29.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Předkladatel má za to, že připomínka směřuje k novele zákona o zdravotních službách.
Dotčené ustanovení představuje speciální právní úpravu vytvořenou pro oblast poskytování zdravotních služeb. Navazuje na další ustanovení zákona o zdravotních službách, která komplexně upravují postavení pacientů, podmínky poskytování péče a procesní postupy poskytovatelů zdravotních služeb. Jeho účelem je zajistit jednoznačný, prakticky použitelný a zdravotnickému prostředí přizpůsobený postup ve vztah k pacientům uvedený v daném ustanovení.
90
Do zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotníchslužbách požadujeme doplnit povinnost poskytovatele zdravotních služeb ověřovat totožnost pacienta. Ustanovení je potřeba pro zajištění schopnosti párování poskytovaných zdravotních služeb na konkrétní osobu a zároveň slouží jako zákonná povinnost, podle které se totožnost musí ověřovat prostřednictvím kvalifikovaného systému dle § 2 zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci. Níže připojujeme návrh znění nového ustanovení:
· (1) Poskytovatel zdravotních služeb je při poskytování zdravotních služeb povinen ověřit totožnost pacienta, kterému jsou služby poskytovány. Tato povinnost se vztahuje i na poskytování zdravotních služeb prostřednictvím telemedicíny.
(2) Poskytovatel zdravotních služeb není povinen ověřit totožnost pacienta dle odstavce 1, jestliže
a) je pacientovi poskytována neodkladná péče,
b) pacient není při vědomí,
c) pacient není schopen prokázat svou totožnost.
(3) Nebyla-li totožnost pacienta ověřena z důvodů uvedených v odst. 2, poskytovatel zdravotních služeb ji ověří bez zbytečného odkladu poté, co tyto důvody pominou.
(4) Neověření totožnosti pacienta není důvodem k odmítnutí poskytnutí zdravotních služeb.
Připomínka neakceptována.
Právní rámec ověřování totožnosti pacienta je již zakotven v § 41 zákona o zdravotních službách, který stanoví povinnost pacienta či dalších relevantních osob prokázat svou totožnost na žádost poskytovatele nebo zdravotnického pracovníka. Ustanovení výslovně uvádí:
„Pacient, jeho zákonný zástupce nebo opatrovník, osoba určená pacientem, osoba blízká nebo osoba žijící s pacientem ve společné domácnosti jsou povinni na žádost poskytovatele nebo zdravotnického pracovníka prokázat svou totožnost občanským průkazem.“
V běžné praxi je identita pacienta ověřována prostřednictvím průkazu pojištěnce, zejména jde‑li o poskytování hrazených služeb. Ověřování pomocí e‑dokladu či prostředků zaručené identity by bylo relevantní pouze tehdy, pokud by tyto prostředky nahrazovaly průkaz pojištěnce K takové substituci však v současné právní úpravě nedochází.
Specifická úprava identifikace pacienta při poskytování zdravotních služeb na dálku (telemedicína) je obsažena v § 11c zákona o zdravotních službách a dále rozvedena v prováděcí vyhlášce č. 30/2025 Sb., o telemedicínských zdravotních službách. Tato úprava stanoví podrobné požadavky na způsob ověření identity pacienta v rámci distanční péče.
Připomínkové místo považuje nadále připomínku za věcně opodstatněnou. S ohledem na časové požadavky na předložení návrhu vládě však nebude trvat na vzniku rozporu.
Česká lékařská komora
pravni3@clkcr.cz
prezident@clkcr.cz
91
Česká lékařská komora opakovaně nesouhlasí s ukládáním nových zákonných povinností pod hrozbou finančních sankcí, aniž by byl připraven a fungoval systém elektronického zdravotnictví. Lékaři potřebují dostatek času se s novými systémy seznámit
Očekávané zvýšení nákladů v rámci elektronizace zdravotnictví bude pro ambulantní sféru znamenat zhoršení ekonomické stability jednotlivých praxí a je proto třeba, aby byly náklady poskytovatelům adekvátně kompenzovány. Povinnost používání eŽádanky je podle návrhu zákona plánována od 1. července 2027, proto musí být otevřena diskuse o kompenzacích již v rámci DŘ pro rok 2027, především v segmentech praktického lékařství a ambulantních specialistů, což se dosud nestalo.
Česká lékařská komora žádá, aby byla pro poskytovatele zdravotních služeb stanovena přechodná období bez sankcí a současně byla uživatelům (poskytovatelům) k dispozici rámcová testovací verze, s níž se budou moci uživatelé alespoň 4 měsíce před nasazením do ostrého provozu seznámit. Návrh novely zákona o elektronizaci zdravotnictví a souvisejících právních předpisů je v tomto ohledu zcela nedostatečný a nelze souhlasit s jednotlivými časovými etapami v rozsahu předložené novely, když přinejmenším termín 1.7.2027 je vzhledem k aktuálnímu stavu celého systému a jeho neznalosti z praktického hlediska nereálný, resp. neakceptovatelný:
Neřeší financování povinností které jsou lékařům již od 7/2027 ukládány a naopak zcela jasně vymezuje sankce pro případ neplnění. V tomto směru je nutno poskytovatelům zdravotních služeb jasně vymezit kompenzační mechanismy, např. prostřednictvím úhradové vyhlášky, které umožní financování povinností zaváděných v souvislosti s elektronizaci zdravotnictví. Nelze souhlasit s jednostranným uložením zákonných povinností poskytovatelům bez aktivního financování procesu implantace do praxe ze strany státu.
Nutno zavést bez sankční přechodná období pro jednotlivé fáze elektronizace zdravotnictví, která umožní poskytovatelům zdravotních služeb seznámit se s jednotlivými funkcionalitami a současně tak přechodné období prokáže vhodnost zavaděného řešení pro samotnou praxi.
· Česká lékařská komora rovněž upozorňuje, že současný, nedostatečně připravený, přístup k realizaci jednotlivých etap elektronizace zdravotnictví bez aktivní a srozumitelné spolupráce gestora zejména s poskytovateli primární a ambulantní péče a jejich zástupci, může negativně ovlivnit dostupnost zdravotní péče, a to v podobě odlivu lékařů z primární a ambulantní péče, tj. rušení soukromých lékařských praxí, přičemž dosavadní jednostranný mocenský přístup vede právě k všeobecné tendenci, kterou již můžeme v posledních letech pozorovat, a tou je právě úbytek lékařských praxí s ohledem na neadekvátní nepoměr legislativně ukládaných povinností v kontextu nedostatečných úhradových mechanismů, které jsou každoročně zcela nepochopitelně omezovaný v neprospěch soukromých lékařů.
Na základě uvedené argumentace žádá Česká lékařská komora o přehodnocení kompletního návrhu předkládané novely, zejména o odstranění sankci během zavedení přechodných období a racionálního načasování jednotlivých etap, zajištění přístupu uživatelů do testovacího prostředí, aby měli možnost se se systémy seznámit a především, aby bylo ze strany státu závazně vymezen způsob financování této zásadní změny ve zdravotnictví.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Návrh zákona skutečně stanoví poskytovatelům zdravotních služeb určité technické a organizační povinnosti související s elektronizací zdravotnictví, zejména v návaznosti na standardy elektronického zdravotnictví vydávané Ministerstvem zdravotnictví. Tyto povinnosti však představují standardní regulatorní rámec nezbytný pro zajištění interoperability, bezpečnosti a jednotného fungování elektronických služeb ve veřejném zájmu. Zákonodárce není povinen hradit poskytovatelům náklady spojené s plněním zákonných povinností, pokud tak výslovně nestanoví zvláštní právní úprava.
Současně nelze paušálně předjímat ani kompenzovat individuální náklady poskytovatelů na úpravu jejich interních procesů či technického vybavení, neboť tyto náklady se liší podle velikosti, typu a míry digitalizace jednotlivých subjektů. Zavádění elektronických nástrojů může v počáteční fázi vyžadovat určitou administrativní zátěž, ta je však přechodná a je vyvážena dlouhodobými přínosy pro efektivitu poskytování zdravotních služeb i pro kvalitu sdílení zdravotnických informací.
Důvodová zpráv v části 7 uvádí:
Současně je nutné zohlednit, že dopady implementace se významně projeví také u malých ambulantních poskytovatelů. U těchto subjektů představují požadavky na úpravu informačních systémů, migraci procesů, školení a zajištění provozní podpory relativně vyšší ekonomickou i organizační zátěž. V rámci metodické podpory proto bude nezbytné zajistit dostupné centrální nástroje a vzorové postupy, které usnadní implementaci v menších praxích, a současně vyhodnotit možnosti cílené podpory při zavádění prostředků pro důvěryhodnou elektronickou komunikaci.
Zároveň připomínkovým místem požadované přechodné období je vytvořeno prostřednictvím do novely zákona o elektronizaci zdravotnictví včleněným přechodným ustanovením :
Čl. II
Přechodné ustanovení
Ministerstvo zdravotnictví do 26. března 2028 zveřejní technické požadavky na vedení, zpřístupnění a předávání elektronických zdravotních záznamů podle § 4 odstavce 3 zákona č. 325/2021 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a to prostřednictvím standardu elektronického zdravotnictví podle § 38 odst. 2 písm. c), a to na základě prováděcích aktů Evropské unie přijatých podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
CELEX: 32025R0327
Tím bude zajištěno připomínkou požadované přechodné období připravenosti na vedení elektronických zdravotních záznamů podle navrhované právní úpravy.
Přechodné bude navázáno nikoli jen na formální zařazení výše uvedeného ustanovení, ale na faktickou dostupnost úplných a stabilních technických specifikací, implementačních profilů, terminologií, validačních pravidel, testovacích scénářů a referenčního nebo konformitního prostředí. Bez těchto podkladů nelze po poskytovatelích a dodavatelích spravedlivě požadovat plnou implementaci ani sankčně dovozovat nesplnění technicky závislé povinnosti.
Rovněž připomínáme, že případné sankce jsou vždy ukládány individuálně s ohledem na konkrétní okolnosti případu, včetně objektivních technických překážek na straně poskytovatele. Obavy z plošného sankcionován v situaci způsobené vnějšími faktory je tedy neopodstatněná.
V důvodové zprávě je pak zařazeno ustanovení:
Na straně poskytovatelů zdravotních služeb nepůjde jen o náklady na samotnou softwarovou úpravu informačních systémů, ale i o náklady spojené s migrací procesů, školením zdravotnických pracovníků, testováním, provozní podporou a zavedením prostředků pro důvěryhodnou elektronickou komunikaci. Praktická připravenost systému proto vyžaduje počítat s adaptační fáze v běžném provozu. Současně je nutné zohlednit, že dopady implementace se významně projeví také u malých ambulantních poskytovatelů. U těchto subjektů představují požadavky na úpravu informačních systémů, migraci procesů, školení a zajištění provozní podpory relativně vyšší ekonomickou i organizační zátěže. V rámci metodické podpory proto bude nezbytné zajistit dostupné centrální nástroje a vzorové postupy, které usnadní implementaci v menších praxích, a současně vyhodnotit možnosti cílené podpory při zavádění prostředků pro důvěryhodnou elektronickou komunikaci.
………….
Nové povinnosti vzniknou na straně soukromých poskytovatelů zdravotních služeb (např. v oblasti zavedení povinnosti vést zdravotnickou dokumentaci v elektronické podobě č v povinném vedení eŽádanek). Navrhovaná právní úprava povede u poskytovatelů zdravotních služeb k nákladům spojeným s úpravou informačních systémů, zejména v souvislosti se zavedením elektronického vedení zdravotnické dokumentace, její standardizace a povinného systému eŽádanek. Návrh je koncipován tak, aby minimalizoval finanční zátěž ambulantních poskytovatelů a primární péče prostřednictvím centrálních služeb zajišťujících předávání údajů do centrálních systémů.Výši nákladů nelze v této fázi přesně určit, neboť závisí na technickém stavu informačních systémů jednotlivých poskytovatelů, míře dosavadní digitalizace či smluvních podmínkách s dodavateli softwaru. Poskytovatelé budou moci využít dostupné dotační programy EU; pokud to nebude možné, ponesou náklady z vlastních zdrojů.
Dále uvádíme, že Důvodová zpráva má za úkol vysvětlit účel a základní principy navrhované právní úpravy, nikoli podrobně popisovat ekonomické dopady jednotlivých povinností na úrovni konkrétních poskytovatelů nebo jejich dodavatelů informačních systémů. Text důvodové zprávy v bodě 9 obsahuje následující vysvětlení:
Navrhovaná právní úprava předpokládá postupné rozšiřování elektronických procesů ve zdravotnictví, zejména povinné vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě, povinné využívání elektronických žádánek a zajištění interoperability prostřednictvím připojen k NCP a implementace formátů vycházejících z evropské legislativy. Tyto změny mohou být spojeny s investičními a provozními náklady na straně poskytovatelů zdravotních služeb a jejich dodavatelů informačních systémů, zejména v souvislosti s modernizací technického vybavení, úpravami softwarových řešení a zajištěním odpovídající úrovně kybernetické bezpečnosti
S ohledem na tyto dopady bude implementace jednotlivých povinností provázána s postupným zaváděním technických standardů, přiměřenými přechodnými obdobími a využitím dostupných nástrojů podpory, které mohou zmírnit náklady spojen s adaptací na nové požadavky. Cílem je zajistit, aby přechod na elektronické procesy probíhal předvídatelně, koordinovaně s ohledem na reálné možnosti poskytovatelů zdravotních služeb.
Předkladatel konstatuje, že spolupráce gestora systému elektronického zdravotnictví, tj. Národního centra elektronického zdravotnictví (NCEZ) s odbornou veřejností je dlouhodobě zajištěna a probíhá kontinuálně. Tato spolupráce je nedílnou součástí přípravy a implementace jednotlivých etap elektronizace zdravotnictví a bude zachována v budoucnu, a to jak v rámci formálních pracovních struktur, tak prostřednictvím pravidelné komunikace s profesními organizacemi a dalšími dotčenými subjekty.
NCEZ realizuje osobní jednání se zástupci poskytovatelů zdravotních služeb, profesních komor, odborných společností a výrobců zdravotnických informačních systémů, a to jak v rámci tematicky zaměřených workshopů, tak prostřednictvím bilaterálních konzultací. Zástupci odborné veřejnosti jsou současně členy pracovních skupin zřízených pro jednotlivé oblasti elektronizace zdravotnictví, zejména pro standardizaci dat, technické rozhraní, kybernetickou bezpečnost a implementaci evropských požadavků.
Odborná veřejnost se rovněž aktivně podílí na přípravě standardů elektronického zdravotnictví vydávaných podle § 38 odst. 2 písm. c) zákona o elektronizaci zdravotnictví. Tento proces zahrnuje jak připomínkování návrhů standardů, tak účast na jejich odborném posouzení a testování. Standardy jsou vytvářeny transparentním způsobem s důrazem na praktickou použitelnost v klinickém provozu a interoperabilitu mezi jednotlivými informačními systémy.
Ministerstvo zdravotnictví proto nesdílí názor, že by spolupráce s odbornou veřejností byla nedostatečná. Naopak, zapojení odborných organizací je systematické, strukturované a představuje klíčový prvek při nastavování funkčních a realistických parametrů elektronizace zdravotnictví. Tento model spolupráce bude dále rozvíjen v návaznosti na postupné zavádění nových služeb elektronického zdravotnictví a standardů elektronického zdravotnictví.
Závěrem je možné konstatovat, že navržený model centrálních služeb a standardů elektronického zdravotnictví směřuje k jednotné interoperabilitě, bezpečnosti a opakovatelné implementaci. U povinností závislých na technickém provedení bude současně zajištěna včasná dostupnost závazných standardů, provozní dokumentace, testovacího prostředí a metodické podpory. Sankční vymahatelnost se proto v aplikační praxi posuzuje ve vazbě na reálnou technickou proveditelnost a na konkrétní okolnosti poskytovatele.
Financování nelze v této novele koncipovat jako automatický zákonný nárok na náhradu všech individuálních nákladů. Důvodová zpráva však pracuje s dopady na malé ambulantní poskytovatele s jejich zmírněním prostřednictvím centrálních nástrojů, eReceptového způsobu předávání identifikátoru eŽádanky, standardizovaných rozhraní, metodické podpory a případně cílených podpůrných nástrojů.
92
Česká lékařská komora žádá o odstranění ust. § 30a odst. 2 písm. f), které umožňuje zřízení registrované výměnné sítě poskytovatelům zdravotních služeb nebo právnickým osobám sdružujícím více poskytovatelů zdravotních služeb.
Výměnná síť by měla být vyhrazena pouze veřejným subjektům, nikoliv poskytovatelům zdravotních služeb, kdy reálně hrozí vytvoření výměnné sítě velkých řetězců, bez možnosti legitimní spolupráce například v rámci návaznosti zdravotní péče s běžnými ordinacemi, což poškozuje nejen soukromé lékaře, ale narušuje i právo pacienta na volbu lékaře. Nebude-li výměnná síť vyhrazena veřejnému sektoru, je nezbytné, aby právní úprava garantovala možnost kohokoliv, kdo prokáže právní zájem, tj. v rámci návaznosti a při poskytování péče pacientovi, automaticky nárokový přístup do výměnné sítě soukromého subjektu, jakož i možno data s této sítě exportovat do vlastního systému bez nutnosti jakékoliv součinnost vlastníka výměnné sítě, tj. zákon musí výslovně stanovit interoperabilitu výměnné sítě poskytovatel zdravotních služeb dle písm. f).
Není zřejmé, co vede zákonodárce k vytváření uzavřených výměnných sítí pro velká pracoviště a tento postup je nutno v zájmu lékařů provozujících praxe jednoznačně odmítnout.
Připomínka akceptována.
93
Dále nad rámec uvedeného je nutno upozornit i na ust. § 32 - Registr oprávnění, který umožňuje pacientům znepřístupnit část dokumentace pro poskytovatele, přičemž návrh výslovně uvádí, že omezí-li pacient přístup, není poskytovatelům zdravotních služeb tato skutečnost „viditelná“.
V praxi by tento postup mohl vést k opakovaným vyšetřením a zvýšeným nákladům na zdravotní péči, pokud by pacient nebyl spokojen s diagnózou, například by tuto diagnózu zatajil, včetně vyšetřovacích postupů, které k ní lékaře vedly.
Významně problematickou by se v tomto ohledu mohla stát i posudková činnost a poskytování specifických zdravotních služeb, kdy kompletní zdravotnická dokumentace je nepodkročitelným základem pro kvalifikované odborné posouzení. Pokud poskytovatel neobdrží kompletní dokumentaci, případně výpis ze zdravotnické dokumentace, například při přeregistraci pacienta a současně nemá objektivní možnost získat informaci o nekompletnosti zdravotnické dokumentace, může docházet k situacím, kdy budou vystavovány posudky např. pro řízení motorových vozidel a zbrojní průkazy na základě neúplných informací. Poskytovatelé tak v dobré víře, že disponují správnými a úplnými anamnestickými závěry obsaženými ve zdravotnické dokumentaci, budou vystavovat pozitivní posudky osobám, u kterých by za současné právní úpravy nedošlo k nabytí oprávnění k držení zbraně, nebo získání způsobilosti k řízení motorového vozidla.
Další oblastí, která bude touto úpravou zasažena je poskytování pracovnělékařských služeb. Opět poskytovatel bez úplné a kompletní zdravotnické dokumentace bude vystavovat v dobré víře posudky, které neodpovídají faktickému, objektivně známému, zdravotnímu stavu. V případě následného pracovního úrazu, vzniku nemoci z povolání nebo invalidizace budou nepříznivé právní následky dopadat primárně na zaměstnavatele a rovněž i na tyto poskytovatele.
Navrhovaná právní úprava sice vychází z nařízení EHDS, ale právní odpovědnost není v nařízení EHDS harmonizována, tedy je na jednotlivých členských státech, jak ji upraví. V navrhované úpravě je pouze pacient upozorněn, že omezení může mít dopad na poskytování zdravotních služeb. Česká lékařská komora žádá, aby byl pacient rovněž explicitně poučen, že tento postoj pacienta může mít dopad i v rámci specifických zdravotních služeb a může být k konkrétních případech důvodem k náhradě škody a nemajetkové újmy třetích osob takovýmto postupem zapříčiněné.
Připomínka neakceptována.
Stávající návrh právní úpravy vychází z principu autonomie pacienta, jeho práva podle čl. 8 z čl. 11 odst. 5 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, které pacientovi přiznává právo omezit přístup k vybraným údajům, aniž by tím byla narušena jeho důvěrnost či vznikalo riziko nepřímé stigmatizace Z tohoto důvodu návrh zákona stanoví, že „skutečnost, že pacient omezení přístupu nastavil, není poskytovatelům zdravotních služeb viditelná“.
Současně ve směru připomínky uvádí důvodová zpráva, že bude zaveden mechanismus tzv. ‚break-the-glass‘, který vychází z již existujícího a osvědčeného řešení používaného v rámci přeshraniční zdravotní péče.
Tento mechanismus představuje přiměřený kompromis mezi právem pacienta na kontrolu nad svými údaji a požadavkem na bezpečné poskytování zdravotní péče. Umožňuje poskytovateli zdravotních služeb v naléhavých situacích přístup k omezeným údajům, přičemž je přístup přísně auditován a podléhá následné kontrole. Návrh tak již obsahuje technické a organizační záruky, které minimalizují riziko klinických pochybení při práce s neúplnými daty, aniž by bylo nutné zavádět obecnou signalizaci omezení přístupu.
Z uvedených důvodů není navržené doplnění neutrální informace o omezení přístupu akceptováno, neboť by bylo v rozporu s koncepcí ochrany soukromí pacienta s evropským rámcem, který neumožňuje, aby poskytovatel získal informaci o povaze či existenci omezených údajů mimo situace naléhavé potřeby řešené prostřednictvím výjimky „break-the-glass“.
K otázce poučení pacienta. Připomínka se neakceptuje, neboť požadavek je již věcně pokryt stávající právní úpravou a další explicitní rozšiřování textu zákona není potřebné.
Navrhované znění § 32 odst. 9 již obsahuje jasné a dostatečné upozornění pacienta na možné důsledky jeho rozhodnutí
Toto upozornění plní svůj účel – pacient je informován, že jeho rozhodnutí může ovlivnit rozsah informací dostupných poskytovateli a tím i průběh poskytování zdravotních služeb. Je zde záměrně zvolena obecná formulace, která pokrývá široké spektrum situací, aniž by bylo nutné uvádět jednotlivé typové případy či právní následky.
Pokud jde o otázku náhrady škody nebo nemajetkové újmy, ta je již plně upravena obecnými právními předpisy, zejména občanským zákoníkem. Právní odpovědnost za škodu vzniklou v důsledku jednání pacienta či třetích osob se řídí obecnými pravidly deliktní odpovědnosti a není účelné ani systematické, aby byla tato obecná úprava duplikována či rozváděna v zákoně o elektronizaci zdravotnictví.
Navrhované znění zákona již poskytuje dostatečný rámec pro poučení pacienta i pro řešení případných právních následků jeho rozhodnutí.
94
S ohledem na zásadní připomínku č. 1 Česká lékařská komora nepřipomínkuje jednotlivé novelizační návrhy zákona o elektronizaci zdravotnictví a dotčené právní úpravy, ale soustředí se toliko na systematický a věcný přístup, který je základem řádného a pro všechny dotčené subjekty žádoucím procesem postupného zavádění elektronizace zdravotnictví, přičemž současně je potřeba kategoricky odmítnout rozšíření okruhu subjektů, které by bez souhlasu pacienta mohly i přes absenci medicínského vzdělání nahlížet do zdravotnické dokumentace a současně je nutno upozornit na poměrně široký rozsah práv pacienta bez řádného poučení o možných následcích omezení informací vedených ve zdravotnické dokumentaci, když navrhované obecné poučení je v tomto případě zcela nedostatečné.
Vzato na vědomí.
Další implementace bude vycházet z jednotné linie: postupná implementace, návaznost na nařízení evropského prostoru pro zdravotní údaje, využití centrálních služeb, ochrana mlčenlivosti, role-based přístupy, žurnál činností, metodická podpora poskytovatelů a individuální posuzování odpovědnosti u technicky závislých povinností.
Unie zaměstnavatelských svazů
+
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
zikes@kzps.cz
jakub.machytka@uzs.cz
95
Navrhujeme, aby zdravotní pojišťovny měly systémový (automatizovaný - strojový) přístup k informacím, a to pro čtení záznamů minimálně o a) očkování a screeningových vyšetřeních, b) laboratorních vyšetřeních, c) informacích správy sociálního zabezpečení a d) léčivých přípravcích. Systémové přístupy jsou pro účely zajištění efektivity činnosti zdravotních pojišťoven vhodnější a efektivnější způsob přístupu k datům o pojištěncích než přístup založený na žádostech ze strany oprávněných pracovníků.
Připomínka neakceptována.
Navrhovaná novela zákona o elektronizaci zdravotnictví již obsahuje prvky systémového přístupu, které připomínkové místo požaduje. Konkrétně je systémový (strojový) přístup zdravotních pojišťoven legislativně zakotveny v oblasti přístupu k e‑žádankám, kde je umožněno automatizované čtení dat bez nutnosti individuálních žádostí jednotlivých oprávněných osob.
96
Navrhujeme, aby poskytovaná data byla strukturována do podoby datové věty, která bude se zdravotními pojišťovnami projednána. Navrhujeme rovněž, aby zdravotní pojišťovny mohly spolurozhodovat o formátu předávaných dat tak, aby tento formát odpovídal systémům zdravotních pojišťoven a implementace a využití dat bylo z pohledu systému veřejného zdravotního pojištění maximálně efektivní.
Připomínka neakceptována, Vysvětleno.
Proces tvorby a úprav datových struktur je již nyní nastaven tak, aby zdravotní pojišťovny měly systematickou možnost uplatnit své požadavky a odborné podněty. Datové věty a formáty předávaných dat jsou standardně projednávány v pracovních skupinách, kterých se zdravotní pojišťovny účastní, a to jak v rámci formálního připomínkového řízení, tak i prostřednictvím individuálních technických konzultací.
Zdravotní pojišťovny tak mají reálný a pravidelný vliv na podobu datových struktur, včetně jejich technických parametrů, kompatibility se systémy jednotlivých pojišťoven a praktické implementace. Tento postup je dlouhodobě funkční, zajišťuje efektivní koordinaci mezi poskytovateli, pojišťovnami a státní správou a není třeba jej zakotvovat přímo v zákonném textu.
97
K nákladům
Žádáme spočítat náklady a dopady na pojišťovny, poskytovatele i informační systémy. Bez uvedeného nejde plánovat ani rozpočtovat. Musí být proto jednoznačně seznatelné, jaká bude výše nákladů, který subjekt jej ponese a v jakém časovém horizontu.
Rovněž technické standardy zásadně ovlivňují náklady. Proto musí být předvídatelné, transparentní a za účasti zdravotních pojišťoven, jinak hrozí chaos, přestavby systémů a zbytečné výdaje.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Předkladatel uvádí, že Důvodová zpráva má za úkol vysvětlit účel a základní principy navrhované právní úpravy, nikoli podrobně popisovat ekonomické dopady jednotlivých povinností na úrovni konkrétních dotčených subjektů (a to vzhledem k rozdílnosti stavu IS či architektury IS) nebo jejich dodavatelů informačních systémů. Nicméně text důvodové zprávy v bodě 9 obsahuje následující vysvětlení
Navrhovaná právní úprava předpokládá postupné rozšiřování elektronických procesů ve zdravotnictví, zejména povinné vedení zdravotnické dokumentaci v elektronické podobě, povinné využívání elektronických žádánek a zajištění interoperability prostřednictvím připojen k NCP a implementace formátů vycházejících z evropské legislativy. Tyto změny mohou být spojeny s investičními a provozními náklady na straně poskytovatelů zdravotních služeb a jejich dodavatelů informačních systémů, zejména v souvislosti s modernizací technického vybavení, úpravami softwarových řešení a zajištěním odpovídající úrovně kybernetické bezpečnosti
S ohledem na tyto dopady bude implementace jednotlivých povinností provázány s postupným zaváděním technických standardů, přiměřenými přechodnými obdobími a využitím dostupných nástrojů podpory, které mohou zmírnit náklady spojené s adaptací na nové požadavky. Cílem je zajistit, aby přechod na elektronické procesy probíhal předvídatelně, koordinovaně s ohledem na reálné možnosti poskytovatelů zdravotních služeb.
A dále:
Implementace navrhované právní úpravy se dotkne také zdravotních pojišťoven, zejména v souvislosti s nutností úprav jejich informačních systémů, integračních rozhraní a souvisejících provozních procesů. Zdravotní pojišťovny budou muset zajistit technickou připravenost na nové datové toky a standardy interoperability, které vyplývají z rozvoje centrálních služeb elektronizace zdravotnictví. Předpokládá se vznik jednorázových nákladů spojených s implementací požadovaných změn v informačních systémech a průběžných provozních nákladů souvisejících s jejich údržbou a zajištěním souladu s centrální infrastrukturou. Tyto dopady budou zohledněny v rámci standardních mechanismů financování činností zdravotních pojišťoven, a to včetně možnosti využití centrálně poskytovaných služeb a technických komponent, které snižují potřebu duplicitních investic na straně jednotlivých subjektů.
Tvorba standardu elektronického zdravotnictví podle § 38 odst. 2 písm. c) zákona o elektronizaci zdravotnictví probíhá v několika navazujících fázích. Ministerstvo zdravotnictví nejprve identifikuje potřebu úpravy nebo vytvoření nového standardu na základě požadavků vyplývajících z právních předpisů, evropských norem, potřeb poskytovatelů zdravotních služeb či provozovatelů informačních systémů. Následuje odborná příprava návrhu, která zahrnuje technickou, bezpečnostní a procesní specifikaci, a to ve spolupráci s odbornými pracovními skupinami, a to i za účasti zástupců zdravotních pojišťoven. Návrh standardu je následně podroben veřejnému připomínkovému řízení. Po vypořádání připomínek ministerstvo standard formálně schválí a zveřejní ve věstníku ministerstva zdravotnictví. Standard se stává závazným pro subjekty, na které zákon dopadá, a jeho implementace je podporována metodickými materiály a technickými specifikacemi vydávanými ministerstvem. Tento postup zajišťuje transparentnost, odbornou správnost a jednotnost technických požadavků v oblasti elektronického zdravotnictví. Další informace jsou dostupné na
https://ncez.mzcr.cz/cs/standardy-elektronickeho-zdravotnictvi-popis.
Ministerstvo zdravotnictví konstatuje, že spolupráce gestora systému elektronického zdravotnictví, tj. Národního centra elektronického zdravotnictví (NCEZ) s odbornou veřejností je dlouhodobě zajištěna a probíhá kontinuálně. Tato spolupráce je nedílnou součástí přípravy a implementace jednotlivých etap elektronizace zdravotnictví a bude zachována v budoucnu, a to jak v rámci formálních pracovních struktur, tak prostřednictvím pravidelné komunikace s profesními organizacemi, zdravotními pojišťovnami a dalšími dotčenými subjekty.
98
K odpovědnosti a připravenosti infrastruktury
Musí být jasně stanovená odpovědnost za centrální systémy. Musí být definováno, kdo za co odpovídá, jak funguje výpadek a kdo nese následky. Zdravotní pojišťovny ani poskytovatelé nemají nést škody za chyby centrální infrastruktury.
Nelze vynucovat plnění podle kalendáře, pokud nebude připravena infrastruktura. Nejprve musí fungovat systémy, pak lze teprve stanovit povinnost (na začátku bez sankcí).
Připomínka neakceptována. Vysvětleno. .
Návrh zákona již v platném znění jednoznačně stanoví odpovědnost za centrální infrastrukturu. Správcem centrálního systému je podle zákona ministerstvo zdravotnictví a provozovatelem Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR.
Současně nelze paušálně předjímat (ani kompenzovat) individuální náklady poskytovatelů zdravotních služeb, zdravotních pojišťoven a ostatních dotčených subjektů na úpravu jejich interních procesů či technického vybavení, neboť tyto náklady se liší podle velikosti, typu a míry digitalizace jednotlivých subjektů. Zavádění elektronických nástrojů může v počáteční fázi vyžadovat určitou administrativní zátěž, ta je však přechodná a je vyvážena dlouhodobými přínosy pro efektivitu poskytování zdravotních služeb i pro kvalitu sdílení zdravotnických informací.
Zároveň připomínkovým místem požadované přechodné období je vytvořeno prostřednictvím do novely zákona o elektronizaci zdravotnictví včleněným přechodným ustanovením :
Čl. II
Přechodné ustanovení
Ministerstvo zdravotnictví do 26. března 2028 zveřejní technické požadavky na vedení, zpřístupnění a předávání elektronických zdravotních záznamů podle § 4 odstavce 3 zákona č. 325/2021 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a to prostřednictvím standardu elektronického zdravotnictví podle § 38 odst. 2 písm. c), a to na základě prováděcích aktů Evropské unie přijatých podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
CELEX: 32025R0327
Tím bude zajištěno připomínkou požadované přechodné období připravenosti na vedení elektronických zdravotních záznamů podle navrhované právní úpravy, ale i pro jejích předávání dotčeným subjektům.
Přechodné bude navázáno nikoli jen na formální zařazení výše uvedeného ustanovení, ale na faktickou dostupnost úplných a stabilních technických specifikací, implementačních profilů, terminologií, validačních pravidel, testovacích scénářů a referenčního nebo konformitního prostředí. Bez těchto podkladů nelze po poskytovatelích a dodavatelích spravedlivě požadovat plnou implementaci ani sankčně dovozovat nesplnění technicky závislé povinnosti.
Rovněž připomínáme, že případné sankce jsou vždy ukládány individuálně s ohledem na konkrétní okolnosti případu, včetně objektivních technických překážek na straně dotčeného subjektu. Obavy z plošného sankcionován v situaci způsobené vnějšími faktory je tedy neopodstatněná.
Dále uvádíme, že Důvodová zpráva má za úkol vysvětlit účel a základní principy navrhované právní úpravy, nikoli podrobně popisovat ekonomické dopady jednotlivých povinností na úrovni konkrétních poskytovatelů či dalších dotčených subjektů nebo jejich dodavatelů informačních systémů.
Ministerstvo zdravotnictví konstatuje, že spolupráce gestora systému elektronického zdravotnictví, tj. Národního centra elektronického zdravotnictví (NCEZ) s odbornou veřejností je dlouhodobě zajištěna a probíhá kontinuálně. Tato spolupráce je nedílnou součástí přípravy a implementace jednotlivých etap elektronizace zdravotnictví a bude zachována v budoucnu, a to jak v rámci formálních pracovních struktur, tak prostřednictvím pravidelné komunikaci s profesními organizacemi a dalšími dotčenými subjekty.
NCEZ realizuje osobní jednání se zástupci poskytovatelů zdravotních služeb, profesních komor, odborných společností a výrobců zdravotnických informačních systémů, a to jak v rámci tematicky zaměřených workshopů, tak prostřednictvím bilaterálních konzultací. Zástupci odborné veřejnosti, včetně zástupců zdravotních pojišťoven jsou současně členy pracovních skupin zřízených pro jednotlivé oblasti elektronizace zdravotnictví, zejména pro standardizaci dat, technické rozhraní, kybernetickou bezpečnost a implementaci evropských požadavků.
Odborná veřejnost (včetně zdravotních pojišťoven) se rovněž aktivně podílí na přípravě standardů elektronického zdravotnictví vydávaných podle § 38 odst. 2 písm. c) zákona o elektronizaci zdravotnictví. Tento proces zahrnuje jak připomínkování návrhů standardů, tak účast na jejich odborném posouzení a testování. Standardy jsou vytvářeny transparentním způsobem s důrazem na praktickou použitelnost v klinickém provozu a interoperabilitu mezi jednotlivými informačními systémy.
Ministerstvo zdravotnictví proto nesdílí názor, že je nutné nastavit spolupráci s odbornou veřejností, neboť ta již probíhá. Naopak, zapojení odborných organizací je systematické, strukturované a představuje klíčový prvek při nastavování funkčních a realistických parametrů elektronizace zdravotnictví. Tento model spolupráce bude dále rozvíjen v návaznosti na postupné zavádění nových služeb elektronického zdravotnictví a standardů elektronického zdravotnictví.
Závěrem je možné konstatovat, že navržený model centrálních služeb a standardů elektronického zdravotnictví směřují k jednotné interoperabilitě, bezpečnosti a opakovatelné implementaci. U povinností závislých na technickém provedení bude současně zajištěna včasná dostupnost závazných standardů, provozní dokumentace, testovacího prostředí a metodické podpory. Sankční vymahatelnost se proto v aplikační praxi posuzuje ve vazbě na reálnou technickou proveditelnost a na konkrétní okolnosti poskytovatele.
99
K datům a přístupu k nim
Přístup k datům nesmí blokovat opt-out. Pacient může omezit sdílení dat, ale nesmí to znemožnit zdravotním pojišťovnám plnit zákonné povinnosti (revize, kontroly, úhrady). Potřebujeme jasnou legální cestu k datům – agregovaným i individuálním podle účelu. K tomu viz připomínka č. 5.
Přístup i pro nezdravotnické role. Je nutné umožnit přístup i analytikům nebo kodérům (s kontrolami a logováním). Jinak nelze moderně řídit péči a data.
NZIS a registry – žádné duplicitní vykazování. Data sbírat jednou a automaticky, ne znovu ručně. Zdravotní pojišťovny musí dostávat výstupy pro řízení péče a nákladů.
K Národnímu portálu elektronického zdravotnictví – nesmí být jediný kanál, systém musí být otevřený a napojený na další aplikace.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno,
V rámci § 34a se jedná o opt-out v případě sdíleného zdravotního záznamu jako realizace práva pacienta na zachování jeho autonomie. Tím nejsou dotčeny další přístupy zdravotních pojišťoven v rámci jiných ustanovení přísl. zákonů k realizaci jejich kompetencí – viz níže např. § 65 odst. 2 písm. g) nebo § 73 odst. 2 písm. g).
Navrhovaná novela zákona o elektronizaci zdravotnictví již obsahuje prvky systémového přístupu, které připomínkové místo požaduje. Konkrétně je systémový (strojový) přístup zdravotních pojišťoven legislativně zakotvený v oblasti přístup k e‑žádankám, kde je umožněno automatizované čtení dat bez nutnosti individuálních žádostí jednotlivých oprávněných osob.
Přístup pro nezdravotnické role je mimo jiné zaveden v rámci této novely u § 65 odst. 2 písm. g) zákona o zdravotních službách v rámci přístupu ke zdravotnické dokumentaci
V rámci sběru dat do Národního zdravotnického informačního systému v žádném případě nejde o ruční či duplicitní sběr údajů, vše běží již v současné době automatizovaně v souladu s § 70 odst. 6 zákona o zdravotních službách.
Dále přístup do NZIS je nově otevřen i pro oprávněné pracovníky zdravotních pojišťoven podle § 73 odst. 2 písm. g) a jedná se o i ke klinickým registrům, včetně Národního registru preventivních a screeningových vyšetření.
K problematice Národního portálu elektronického zdravotnictví předkladatel si není zcela jist, kam připomínka směřuje, nicméně uvádí, že Národní portál elektronického zdravotnictví bude sloužit všem dotčeným subjektům pacientem počínaje, a t v soulad s jeho zákonnou úpravou § 35 zákona o elektronizaci zdravotnictví.
100
Zohlednění farmaceutické péče při nastavení elektronického zdravotnictví a nástrojů kontinuity péče
Navrhujeme, aby byl předložený návrh v dalším legislativním a implementačním procesu systematicky posouzen a dopracován také z hlediska poskytování farmaceutické, resp. lékárenské péče a role farmaceutů v návaznosti zdravotních služeb.
Navrhovaná právní úprava vytváří základní infrastrukturu pro elektronickou výměnu zdravotních údajů mezi poskytovateli zdravotních služeb. Služby centrální výměnné sítě mají umožnit předávání a sdílení zdravotnické dokumentace nebo informací z ní mezi poskytovateli (§ 30), poskytovatel má být za stanovených podmínek oprávněn přistupovat k elektronickým zdravotním záznamům, je-li to nezbytné pro poskytování zdravotních služeb (§ 32 odst. 11), Ministerstvo zdravotnictví má zajistit připojení všech poskytovatelů zdravotních služeb k národnímu kontaktnímu místu tak, aby byla umožněna oboustranná výměna elektronických zdravotních údajů (§ 38a odst. 3), a § 56b zákona o zdravotních službách upravuje předávání zdravotnické dokumentace mezi poskytovateli za účelem zajištění návaznosti zdravotní péče.
Z předloženého návrhu však není patrné systematické řešení toho, jak mají být tyto nové nástroje využívány při poskytování farmaceutické a lékárenské péče.
Tato otázka je přitom významná již při současném rozsahu farmaceutické péče. Podle § 5 odst. 2 písm. i) aktuálně platného znění zákona o zdravotních službách je jejím účelem mimo jiné maximalizace účinku a minimalizace rizik farmakoterapie a její součástí je optimalizace farmakoterapie pacienta, posuzování a kontrola účelného, bezpečného a hospodárného užívání léčivých přípravků, konzultační a konziliární činnost a poradenství. Pro kvalifikované poskytování těchto činností mohou být v konkrétních situacích významné také údaje vznikající u jiných poskytovatelů zdravotních služeb. Samotný návrh přitom mezi údaje sdíleného zdravotního záznamu řadí například údaje o alergiích, nežádoucích účincích léčivých přípravků a léčivých přípravcích vydaných za období posledních 12 měsíců z lékového záznamu; od roku 2031 má zahrnovat také elektronický záznam o těhotenství.
Považujeme proto za potřebné, aby nově budovaný systém elektronického zdravotnictví nebyl koncipován pouze jako infrastruktura pro zpřístupňování již existujících dokumentů, ale aby podporoval skutečnou kontinuitu péče mezi jednotlivými poskytovateli a zdravotnickými pracovníky.
Považujeme za nezbytné, aby byla tato otázka před finalizací právního a technického rámce elektronického zdravotnictví věcně dořešena se zástupci farmaceutické a lékárenské péče a aby výsledné nastavení přístupových rolí, datových toků a standardů umožňovalo efektivní poskytování farmaceutické péče již v rámci stávajících kompetencí a současně nevytvářelo překážku pro další vývoj jejího postavení v systému zdravotních služeb.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Novela zákona a zákon samotný je koncipován obecně ve vztahu ke všem poskytovatelům zdravotních služeb k poskytování zdravotních služeb definovaných zákonem o zdravotních službách.
Předkladatel konstatuje, že spolupráce gestora systému elektronického zdravotnictví, tj. Národního centra elektronického zdravotnictví (NCEZ) s odbornou veřejností je dlouhodobě zajištěna a probíhá kontinuálně. Tato spolupráce je nedílnou součástí přípravy a implementace jednotlivých etap elektronizace zdravotnictví a bude zachována v budoucnu, a to jak v rámci formálních pracovních struktur, tak prostřednictvím pravidelné komunikaci s profesními organizacemi a dalšími dotčenými subjekty.
NCEZ realizuje osobní jednání se zástupci poskytovatelů zdravotních služeb, profesních komor, odborných společností a výrobců zdravotnických informačních systémů, a to ja v rámci tematicky zaměřených workshopů, tak prostřednictvím bilaterálních konzultací. Zástupci odborné veřejnosti, včetně zástupců zdravotních pojišťoven jsou současně členy pracovních skupin zřízených pro jednotlivé oblasti elektronizace zdravotnictví, zejména pro standardizaci dat, technické rozhraní, kybernetickou bezpečnost a implementaci evropských požadavků.
Odborná veřejnost (včetně zdravotních pojišťoven) se rovněž aktivně podílí na přípravě standardů elektronického zdravotnictví vydávaných podle § 38 odst. 2 písm. c) zákona o elektronizaci zdravotnictví. Tento proces zahrnuje jak připomínkování návrhů standardů, tak účast na jejich odborném posouzení a testování. Standardy jsou vytvářeny transparentním způsobem s důrazem na praktickou použitelnost v klinickém provozu a interoperabilitu mezi jednotlivými informačními systémy.
Ministerstvo zdravotnictví proto nesdílí názor, že je nutné nastavit spolupráci s odbornou veřejností, neboť ta již probíhá. Naopak, zapojení odborných organizací je systematické, strukturované a představuje klíčový prvek při nastavování funkčních a realistických parametrů elektronizace zdravotnictví. Tento model spolupráce bude dále rozvíjet v návaznosti na postupné zavádění nových služeb elektronického zdravotnictví a standardů elektronického zdravotnictví.
Závěrem je možné konstatovat, že navržený model centrálních služeb a standardů elektronického zdravotnictví směřuje k jednotné interoperabilitě, bezpečnosti a opakovatelné implementaci. U povinností závislých na technickém provedení bude současně zajištěna včasná dostupnost závazných standardů, provozní dokumentace, testovacího prostředí a metodické podpory.
101
Elektronické zdravotnictví jako nástroj skutečné kontinuity péče a obousměrné odborné komunikace mezi poskytovateli
Navrhujeme, aby nově budovaná infrastruktura elektronického zdravotnictví byla koncipována nejen jako prostředek pro zpřístupňování a předávání zdravotnické dokumentace a jednotlivých elektronických zdravotních údajů, ale také jako nástroj podporující efektivní obousměrnou odbornou komunikaci mezi poskytovateli zdravotních služeb a návaznost jimi poskytované péče.
Předložený návrh již obsahuje významné prvky podporující výměnu informací mezi poskytovateli. Služby centrální výměnné sítě podle § 30 zajišťují předávání a sdílení zdravotnické dokumentace, jejích částí nebo informací z ní. Podle navrhovaného § 38a odst. 3 má Ministerstvo zdravotnictví zajistit připojení všech poskytovatelů zdravotních služeb k Národnímu kontaktnímu místu tak, aby byla umožněna oboustranná vzájemná výměna elektronických zdravotních údajů. § 56b zákona o zdravotních službách pak výslovně upravuje komunikaci prostřednictvím Národního kontaktního místa za účelem zajištění návaznosti zdravotní péče.
Vedle těchto mechanismů zákon o elektronizaci zdravotnictví již v § 31 umožňuje aktivní adresné předání zdravotnické dokumentace, její části nebo informace z ní prostřednictvím služeb centrální výměnné sítě. Z předloženého návrhu však není zřejmé, jak má být tento mechanismus prakticky využíván pro strukturovanou odbornou komunikaci mezi poskytovateli, například pro předání konkrétního odborného zjištění, upozornění nebo podnětu relevantního pro další péči a případnou návaznou zpětnou informaci. § 56b zákona o zdravotních službách je naproti tomu založen na předchozím požadavku přijímajícího poskytovatele.
Potřeba takové komunikace přitom vzniká již v současné praxi. V oblasti farmaceutické péče může jít například o situace, kdy farmaceut při poskytování péče identifikuje skutečnost relevantní pro další vedení farmakoterapie – například potřebu ověřit nebo upravit dávkování, problém související s užíváním léčivého přípravku či adherencí pacienta nebo jinou skutečnost vyžadující součinnost s ošetřujícím lékařem. Současné možnosti komunikace jsou v praxi často založeny na individuálním telefonickém či jiném neformalizovaném kontaktu a neposkytují standardizovaný způsob předání informace a jejího návazného vypořádání.
Samotný návrh přitom u eŽádanky zavádí procesní model, který vedle elektronického předání požadavku zahrnuje také jeho převzetí a následné vložení údaje o poskytnutí vyžádané zdravotní služby včetně jejího výsledku. Důvodová zpráva tento mechanismus charakterizuje jako „standardizovaný most mezi indikujícím a vyžádaným poskytovatelem“. Tento princip podle našeho názoru ukazuje potenciál elektronického zdravotnictví podporovat nejen pasivní dostupnost údajů, ale také návazné procesy mezi poskytovateli.
Považujeme proto za potřebné, aby bylo v rámci dalšího dopracování právního a technického rámce elektronického zdravotnictví vyhodnoceno a se zástupci dotčených poskytovatelů odborně projednáno, jakým způsobem má systém podporovat strukturovanou obousměrnou komunikaci mezi poskytovateli zdravotních služeb, včetně možnosti předání odborného zjištění či podnětu relevantního pro návaznou péči a odpovídající zpětné informace. Takový mechanismus by měl být nastaven obecně podle potřeb poskytované zdravotní péče a neměl by být omezen pouze na tradiční vztahy mezi jednotlivými typy poskytovatelů.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Zákon již nyní koncipuje centrální infrastrukturu elektronického zdravotnictví jako komunikační nástroj ve smyslu zajištění bezpečného, standardizovaného a interoperabilního předávání zdravotnické dokumentace a elektronických zdravotních údajů mezi poskytovateli zdravotních služeb. Právě tato schopnost infrastruktury umožňovat obousměrné sdílení informací představuje její základní komunikační funkci, která je nezbytným předpokladem pro návaznost poskytované péče.
Navrhované doplnění by rozšiřovalo zákonné vymezení infrastruktury směrem k popisu konkrétních odborných komunikačních procesů mezi poskytovateli zdravotních služeb. Tyto procesy však nejsou funkcí infrastruktury jako takové, ale jednotlivých služeb a aplikací, které infrastrukturu využívají. Zákon záměrně zachovává technologickou a procesní neutralitu, aby umožnil rozvoj různých nadstavbových řešení odborné komunikace, aniž by je předem determinoval.
102
Funkční nastavení přístupových a zápisových oprávnění podle poskytované zdravotní služby a odborné způsobilosti
Navrhujeme, aby byla přístupová a zápisová oprávnění v systému elektronického zdravotnictví nastavována konzistentně podle povahy konkrétně poskytované zdravotní služby, odborné způsobilosti zdravotnického pracovníka a nezbytnosti daných údajů pro bezpečné a efektivní poskytování péče, nikoli primárně podle typu poskytovatele nebo jeho zapojení do určitého programu.
Takový princip již předložený návrh v obecné rovině obsahuje. Navrhovaný § 32 odst. 11 zákona o elektronizaci zdravotnictví stanoví, že neurčí-li pacient jinak, je poskytovatel zdravotních služeb oprávněn přistupovat k elektronickým zdravotním záznamům, je-li to nezbytné pro poskytování zdravotních služeb, v rozsahu stanoveném příslušnými právními předpisy. Obdobně již § 65 odst. 2 písm. a) zákona o zdravotních službách umožňuje zdravotnickému pracovníkovi podílejícímu se na poskytování zdravotních služeb pacientovi nahlížet do jeho zdravotnické dokumentace bez souhlasu pacienta, je-li to v zájmu pacienta nebo potřebné k naplnění příslušného účelu, a to v nezbytném rozsahu.
Považujeme tento funkční princip za správný. Rozsah zdravotních údajů potřebných pro konkrétní výkon péče se může lišit nejen mezi jednotlivými zdravotnickými profesemi, ale také podle konkrétní činnosti, kterou tentýž zdravotnický pracovník v dané situaci vykonává. Smyslem elektronizace proto nemá být plošné zpřístupňování zdravotních údajů, ale zajištění toho, aby oprávněný zdravotnický pracovník měl při poskytování konkrétní zdravotní služby k dispozici právě ty informace, které jsou pro její bezpečné a řádné poskytnutí nezbytné.
Návrh však tento princip nepoužívá ve všech částech konzistentně. Například navrhovaná úprava § 34a odst. 7 písm. b) váže přístup zdravotnických pracovníků ke sdílenému zdravotnímu záznamu váže mimo jiné na jejich postavení u poskytovatele zdravotních služeb „poskytujícího preventivní péči a zapojeného do screeningových programů“, přestože sdílený
zdravotní záznam zahrnuje také emergentní zdravotní záznam obsahující například údaje o alergiích, nežádoucích účincích léčivých přípravků nebo údaje o léčivých přípravcích vydaných pacientovi.
Takové institucionální či programové omezení může vést k situaci, kdy zdravotnický pracovník při poskytování jiné zdravotní služby objektivně potřebuje určitý údaj pro její bezpečné poskytnutí, avšak přístup k němu nebude odpovídat obecnému principu nezbytnosti zakotvenému v § 32 odst. 11. Tento problém může nabývat na významu také s rozvojem mezioborové spolupráce a změnami v rozsahu činností jednotlivých zdravotnických profesí.
Obdobný princip je podle našeho názoru vhodné uplatňovat také při nastavování zápisových oprávnění. Zdravotnický pracovník, který při poskytování zdravotních služeb v rámci své odborné způsobilosti zjistí údaj relevantní pro návaznou péči, by neměl být z možnosti jeho strukturovaného zaznamenání vyloučen pouze proto, že působí u určitého typu poskytovatele. Samotný § 34a odst. 3 ostatně u některých kategorií údajů již pracuje funkčně — například zapisující osobou údajů emergentního zdravotního záznamu podle odst. 2 písm. a) až f) má být každý poskytovatel zdravotních služeb, který příslušný údaj zjistí.
Považujeme proto za nezbytné, aby byl v celém návrhu a při následném nastavování přístupových rolí a standardů elektronického zdravotnictví důsledně uplatněn princip, podle něhož se rozsah oprávnění ke čtení a zápisu zdravotních údajů odvíjí od konkrétně poskytované zdravotní služby, odborné způsobilosti zdravotnického pracovníka a nezbytnosti daného údaje pro bezpečné poskytování a návaznost péče. Omezení založená na typu poskytovatele nebo jeho účasti v konkrétním programu by měla být používána pouze tam, kde pro ně existuje věcný důvod.
Připomínka akceptována jinak.
Úpravou normativního textu § 34a odst. 7 písm. b) vypuštěním omezení pouze na zdravotnické pracovníky poskytující preventivní péči či zapojeného do screeningových programů.
103
Zajištění dlouhodobé adaptability systému a zapojení dotčených odborných skupin do tvorby standardů elektronického zdravotnictví
Navrhujeme, aby právní a technický rámec elektronického zdravotnictví byl koncipován tak, aby umožňoval průběžně reagovat na vývoj organizace poskytování zdravotních služeb a odborných kompetencí jednotlivých zdravotnických profesí, aniž by každá taková změna vyžadovala zásadní přestavbu nově budované infrastruktury.
Předložený návrh vytváří systém s dlouhodobým implementačním horizontem. Od 26. března 2029 má poskytovatel zdravotních služeb povinně vést pacientský souhrn jako elektronický zdravotní záznam a zajistit jeho vytváření, přijímání, ukládání, zpřístupňování a zobrazování ve standardizovaném formátu; od 26. března 2031 se tato povinnost rozšiřuje na další kategorie elektronických zdravotních záznamů, včetně lékařských zpráv, laboratorních a diagnostických výsledků a propouštěcích zpráv.
Významnou roli přitom mají mít standardy elektronického zdravotnictví. Ty podle § 2 odst. 6 definují mimo jiné strukturu, obsah a formát datových souborů, datových zpráv a datových
rozhraní, jejich zabezpečení, klasifikace, nomenklatury a terminologii. Poskytovatelé jsou podle § 4 odst. 1 písm. a) povinni standardy dodržovat a Ministerstvo zdravotnictví podle § 38 odst. 2 zajišťuje proces standardizace a standardy stanovuje a vydává. Praktická podoba a využitelnost nového systému tak bude ve významné míře záviset nejen na samotném zákonném rámci, ale také na způsobu tvorby a dalšího vývoje těchto standardů.
Důvodová zpráva sama v souvislosti s institucionálním nastavením elektronického zdravotnictví uvádí, že má být zajištěno, aby na tvorbě technických standardů a metodických postupů byly vhodným způsobem participovány odborné platformy, a spojuje takovou participaci s transparentností, odbornou kvalitou a důvěrou dotčených subjektů. Tento princip považujeme za velmi důležitý a doporučujeme jej důsledně uplatnit také při nastavování přístupových rolí, datových toků a dalších praktických pravidel využívání elektronického zdravotnictví jednotlivými zdravotnickými profesemi.
Při návrhu těchto pravidel je současně potřeba vycházet nejen z dnešního rozdělení činností mezi jednotlivé poskytovatele a zdravotnické pracovníky, ale počítat s tím, že způsob organizace zdravotní péče a rozsah odborných činností jednotlivých zdravotnických profesí se v čase vyvíjí. Nově budovaná infrastruktura by proto měla být pokud možno profesně a technologicky neutrální a umožňovat přizpůsobení přístupových a zápisových rolí změnám právního rámce, pokud k nim v budoucnu dojde.
V případě farmaceutické a lékárenské péče považujeme tento aspekt za zvlášť významný. Nejde o požadavek, aby tato novela předjímala výsledek jiných legislativních procesů nebo již nyní zakládala kompetence, které současná právní úprava nestanoví. Je však žádoucí, aby nově vytvářená elektronická infrastruktura byla nastavena tak, že případné změny rozsahu zdravotních služeb poskytovaných farmaceuty a lékárnami bude možné do systému promítnout prostřednictvím odpovídajících přístupových, zápisových a komunikačních rolí, aniž by tomu bránila architektura založená výhradně na dnešním rozdělení péče.
Považujeme proto za nezbytné nastavit transparentní a průběžný mechanismus zapojení zástupců dotčených zdravotnických profesí a typů poskytovatelů do tvorby a aktualizace standardů elektronického zdravotnictví, včetně zástupců farmaceutické a lékárenské péče. Současně navrhujeme, aby při tvorbě právního i technického rámce bylo systematicky posuzováno, zda navrhované řešení nevytváří zbytečné bariéry pro další vývoj organizace zdravotní péče a zda umožňuje odpovídající úpravu přístupových, zápisových a komunikačních rolí v návaznosti na změny právního rámce poskytování zdravotních služeb.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Předkladatel konstatuje, že spolupráce gestora systému elektronického zdravotnictví, tj. Národního centra elektronického zdravotnictví (NCEZ) s odbornou veřejností je dlouhodobě zajištěna a probíhá kontinuálně. Tato spolupráce je nedílnou součástí přípravy a implementace jednotlivých etap elektronizace zdravotnictví a bude zachována v budoucnu, a to jak v rámci formálních pracovních struktur, tak prostřednictvím pravidelné komunikace s profesními organizacemi a dalšími dotčenými subjekty.
NCEZ realizuje osobní jednání se zástupci poskytovatelů zdravotních služeb, profesních komor, odborných společností a výrobců zdravotnických informačních systémů, a to jak v rámci tematicky zaměřených workshopů, tak prostřednictvím bilaterálních konzultací. Zástupci odborné veřejnosti jsou současně členy pracovních skupin zřízených pro jednotlivé oblasti elektronizace zdravotnictví, zejména pro standardizaci dat, technické rozhraní, kybernetickou bezpečnost a implementaci evropských požadavků.
Odborná veřejnost se rovněž aktivně podílí na přípravě standardů elektronického zdravotnictví vydávaných podle § 38 odst. 2 písm. c) zákona o elektronizaci zdravotnictví. Tento proces zahrnuje jak připomínkování návrhů standardů, tak účast na jejich odborném posouzení a testování. Standardy jsou vytvářeny transparentním způsobem s důrazem na praktickou použitelnost v klinickém provozu a interoperabilitu mezi jednotlivými informačními systémy.
Předkladatel proto nesdílí názor, že by spolupráce s odbornou veřejností byla nedostatečná. Naopak, zapojení odborných organizací je systematické, strukturované a představuje klíčový prvek při nastavování funkčních a realistických parametrů elektronizace zdravotnictví. Tento model spolupráce bude dále rozvíjen v návaznosti na postupné zavádění nových služeb elektronického zdravotnictví a standardů elektronického zdravotnictví.
Závěrem je možné konstatovat, že navržený model centrálních služeb a standardů elektronického zdravotnictví směřuje k jednotné interoperabilitě, bezpečnosti a opakovatelné implementaci. U povinností závislých na technickém provedení bude současně zajištěna včasná dostupnost závazných standardů, provozní dokumentace, testovacího prostředí a metodické podpory. Sankční vymahatelnost se proto v aplikační praxi posuzuje ve vazbě na reálnou technickou proveditelnost a na konkrétní okolnosti poskytovatele.
104
K § 4 odst. 3
Navrhujeme zakotvit podmínku vedení elektronických zdravotních záznamů, pouze pokud při činnosti poskytovatele zdravotních služeb vznikly.
Odůvodnění:
Ne všichni poskytovatelé zdravotních služeb vytvářejí při poskytování zdravotních služeb všechny uvedené činnosti, navrhujeme tedy, aby bylo stanoveno, že se povinnost týká pouze záznamů, které poskytovatel skutečně vytváří.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 4 odst. 3.
105
K § 30a odst. 2
Navrhujeme doplnit na konec ustanovení text:
„nebo *f) poskytovatel zdravotních služeb nebo právnická osoba sdružující více poskytovatelů zdravotních služeb, splňující požadavky stanovené tímto zákonem a standardem elektronického zdravotnictví podle § 38 odst. 2 písm. c)."
A doplnit nový odst. 4 zajišťující vzájemnou interoperabilitu:
„(4) Provozovatel registrované výměnné sítě je povinen zajistit plnou technickou interoperabilitu se všemi ostatními registrovanými výměnnými sítěmi, a to v souladu se standardem elektronického zdravotnictví podle § 38 odst. 2 písm. c). Bezdůvodné omezování přístupu nebo komunikace s jinou registrovanou výměnnou sítí není přípustné."
Odůvodnění:
Výčet provozovatelů RVS je omezen pouze na veřejnoprávní subjekty a zdravotní pojišťovny, čímž jsou soukromí poskytovatelé zdravotních služeb a jejich sdružení vyloučeni bez věcného důvodu. Důvodová zpráva pouze konstatuje, že „v podmínkách decentralizovaného zdravotnictví není efektivní ani provozně únosné, aby se každý poskytovatel zdravotních služeb, bez ohledu na jeho velikost, samostatně připojoval ke službám dalších poskytovatelů". To je však argument proti samostatnému připojování každého malého poskytovatele, nikoli proti tomu, aby větší soukromý subjekt s dostatečnou IT kapacitou mohl RVS provozovat. Navrhované rozšíření okruhu provozovatelů by drobné poskytovatele nijak nezatížilo a současně zachovalo prostor pro ty, kterým by účast na infrastruktuře elektronického zdravotnictví dávala obchodní i provozní smysl.
Současně chybí v zákoně výslovná povinnost vzájemné interoperability mezi jednotlivými RVS. Bez této záruky hrozí fragmentace infrastruktury a nepřiměřená závislost poskytovatelů na smluvních podmínkách omezeného okruhu provozovatelů. Doporučujeme proto interoperabilitu zakotvit přímo v zákoně:
Dále navrhujeme další doplnění § 30a (nový odstavec 5):
„(5) Provozovatel registrované výměnné sítě je povinen zajistit, aby se odesílateli zásilky podle § 31 dostalo informace o tom, do které registrované výměnné sítě je adresát zapojen, a aby zásilka odeslaná odesílatelem byla adresátovi doručena bez ohledu na to, jakou registrovanou výměnnou síť odesílatel nebo adresát využívá. Provozovatel registrované výměnné sítě dále
informuje odesílatele o stavu zásilky, zejména o jejím doručení adresátovi a o případném nevyzvednutí zásilky ve lhůtě podle § 31 odst. 3.“
Odůvodnění:
Bez explicitní úpravy provázanosti registrovaných výměnných sítí a § 31 hrozí, že existence více RVS povede k fragmentaci komunikace a k tomu, že odesílatel bude muset zjišťovat, kterou RVS adresát používá, a případně se k více RVS individuálně připojovat. Tomu musí zákon předejít stanovením zásady „jedno odeslání, jedno doručení“ napříč všemi registrovanými výměnnými sítěmi, obdobně jako u datových schránek.
Zároveň je nezbytné, aby odesílatel měl informaci nejen o uložení a vyzvednutí zásilky, kterou již zákon předpokládá v § 30 odst. 3 písm. c), ale rovněž o případném nevyzvednutí zásilky ve stanovené lhůtě. Bez této informace nemůže odesílatel řádně plnit své povinnosti vyplývající z odpovědnosti za řádné poskytnutí zdravotních služeb pacientovi, například zajistit jiného adresáta vyžádané péče nebo kontaktovat pacienta.
Připomínka akceptována jinak.
Připomínkovým místem připomínkované ustanovení § 30a odst. 2 písm. f) bylo na základě akceptace připomínky České lékařské komory vypuštěno.
Předkladatel upravil normativní text ve směru připomínky v nově zařazeném § 30 odst. 4.
V případě dalších připomínkovým místem navrhovaných úprav zařazením § 30a odst. 5 a úprav § 31 se připomínce nevyhovuje.
Již v současném účinném znění podle § 19 odst. 1 písm. o) j v Kmenovém registru poskytovatelů zdravotních služeb k dispozici označení výměnné sítě využívané pro předávání zdravotnické dokumentace vedené v elektronické podobě, jejích samostatných částí či výpis z ní. Nelze tedy souhlasit s připomínkovým místem, že výměnná síť nebude známa.
Stejně tak tak rozšíření oznamovací povinnosti provozovatele výměnné sítě o povinnost informovat odesílatele o nevyzvednutí zásilky není vhodné upravovat přímo v zákoně. Jedná se o technickou funkcionalitu, která má být nastavena v rámci provozní dokumentace výměnné sítě a jejích notifikačních služeb. Zákonná úprava musí zůstat obecná a nesmí přecházet do úrovně detailních technických parametrů, které se moho v čase měnit a které je třeba upravovat flexibilně. Zakotvení takové povinnosti přímo v zákoně by vedl k nepřiměřené kazuistice a snížilo by adaptabilitu systému.
Navrhované doplnění výslovné zákonné povinnosti adresáta vyzvednout zásilku by vedlo k duplicitnímu zakotvení povinnosti, která již vyplývá z povahy elektronického doručování a z odpovědnosti adresáta za nakládání s elektronickými dokumenty zpřístupněnými prostřednictvím výměnné sítě. Adresát je prostřednictvím notifikačních služeb výměnné sítě prokazatelně informován o tom, že mu byla zásilka doručena, a je tedy na něm, zda si zásilku vyzvedne či nikoliv. Pokud adresát – typicky poskytovatel zdravotních služeb – zásilku nevyzvedne a v důsledku toho dojde k neblahému následku, odpovědnost se posuzuje podle jiných právních předpisů, zejména podle zákona o zdravotních službách a občanského zákoníku. Povinnost poskytovat zdravotní služby lege artis není dotčena samotným procesem doručování zásilek ve výměnné síti; odpovědnostní režimy jsou již dostatečně upraveny v příslušných právních předpisech a není účelné je duplikovat v zákoně o elektronizaci zdravotnictví.
106
K § 31b odst. 1 písm. c)
Navrhujeme, aby písm. c) (v návaznosti na citovanou část odst. 1) znělo:
„Vystavení eŽádanky v listinné podobě je možné pouze pokud ze závažného technického důvodu není možné vystavit eŽádanku v elektronické podobě. Závažným technickým důvodem je dočasný a neočekávaný výpadek … c) informačního systému poskytovatele, který vystavuje eŽádanku, pro který přechodně není možné vystavit eŽádanku v elektronické podobě, nebo …“
Odůvodnění:
Navrhované znění § 31b odst. 1 písm. c) ZeZ vymezuje výpadek informačního systému poskytovatele jako důvod pro vystavení eŽádanky v listinné podobě, aniž by rozlišovalo mezi dočasným výpadkem (objektivní, neočekávaná porucha funkčního IS) a trvalou nezpůsobilostí IS poskytovatele vystavit eŽádanku v elektronické podobě. V současném znění lze ustanovení vyložit tak, že trvalé používání informačního systému, který eŽádanku v elektronické podobě nepodporuje, naplňuje znaky závažného technického důvodu, čímž by byla zcela popřena povinnost vést eŽádanku elektronicky podle § 31a odst. 1 ZeZ.
Důvodová zpráva sice uvádí, že výjimka „bude užívána pouze v nezbytných a řádně odůvodněných případech“, normativní text však tento požadavek dle našeho názoru dostatečně nevyjadřuje. Doplnění slov „dočasný a neočekávaný“ do návětí § 31b odst. 1 a slova „přechodně“ do písm. c) postaví najisto, že zákon nepřipouští, aby si poskytovatel trvale vyhradil možnost vystavovat eŽádanku v listinné podobě s odůvodněním, že jeho informační systém elektronickou eŽádanku trvale nepodporuje. Tím se zabrání obcházení povinnosti zavedené tímto zákonem a zajistí se rovné podmínky pro všechny poskytovatele zdravotních služeb.
Připomínka akceptována.
Úpravou legislativního textu § 31b odst. 1 návětí a dále písm. d) téhož odstavce.
107
K § 30a odst. 3 – registrace více poskytovatelů výměnné sítě znamená otevřený trh, ale zároveň hrozbu fragmentace do vzájemně nekompatibilních sítí; tuto kompatibilitu je nutné
zejména sledovat.
Odst. 3 hovoří o souladu se standardy – bude obsahovat i úpravu odpovědnosti provozovatelů těchto sítí?
Připomínka akceptována.
Vložením nové skutkové podstaty přestupku a následně sankce (§ 40 odst. 6 a 7)
108
K § 30b odst. 8 – je někde upraveno další nakládání s daty poté, co ministerstvo zruší rozhodnutí o ověření shody?
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Proces ukončení činnosti registrované výměnné sítě bude popsán ve standardu elektronického zdravotnictví.
109
K § 31a ve spojení s § 31b zákona č. 325/2021 Sb.
Plně podporujeme elektronizaci zdravotnictví a s tím související projekt eŽádanky. Při správném nastavení a vyřešení základních otázek, může pomoci nejen pacientům, ale i dalším subjektům ve zdravotnictví.
I proto – s ohledem na blížící se legislativní termíny (tj. 1. 7. 2027 a 1. 1. 2028) – bychom chtěli upozornit, že bude nutné co nejdříve vyřešit jak technické (tj. zejména RID a jeho implementace do informačních systémů, vystavení REST API / ISSS, use-cases atd.), tak i administrativní otázky (tj. jak bude obecně fungovat revizně kontrolní činnost, jak budou nastavené kontroly, validace atd.). Uvedené je nutným základem pro to, aby byl projekt eŽádanky úspěšný. Zároveň jsou vyjmenované oblasti časově náročné, čas na jejich přípravu a vyřešení může zabrat i několik měsíců.
Zároveň se v rámci projektů MZd řeší zejména tři typy eŽádanek, a to FT, K a Z ve smyslu metodiky, avšak podle navrhovaného znění § 31a ve spojení s § 31b z. č. 325/2021 Sb., mají být k 1. 7. 2027 zdigitalizovány všechny typy eŽádanek, jediná výjimka je pouze u těch na
laboratorní vyšetření. Zdigitalizovány by k 1. 7. 2027 musely být i např. žádanky typu ORP či DP či obecná žádanka, což, pokud jsme pochopili správně, není v tuto chvíli záměr.
Proto do důvodové zprávy navrhujeme alespoň doplnit, že k 1. 7. 2027 se digitalizace týká žádanek typu FT, K a Z ve smyslu Metodiky pro pořizování a předávání dokladů a dále nastínit, jak to bude s dalšími typy žádanek (viz již zmíněné). Odkaz v důvodové zprávě na tuto metodiku, která je v praxi běžně užívána, nevnímáme jako problematickou.
Určení je pro ZP stěžejní, jelikož Datové rozhraní dokladu 06 je pro všechny typy žádanek stejné – musíme tedy mít jednoznačný podklad, na základě kterého poskytovatelům vydefinujeme, které typy žádanek jsou povinné v elektronické formě a které ne.
Děkujeme připomínkovému místu za podporu procesu elektronizace zdravotnictví.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Předkladatel je si přiměřeně jist, že s účinností právní regulace budou zprovozněny všechny typy ežádanek tak, jak stanoví litera zákona.
110
K § 32 odst. 10, věta první – za druhou čárku požadujeme doplnit “a v případě, že pacient udělí souhlas pro účely svojí účasti v klinickém hodnocení”.
Návrh znění: Je-li to nezbytné k ochraně životně důležitých zájmů pacienta, zejména k odvrácení bezprostředního ohrožení života nebo zdraví pacienta a v případě, že pacient udělí souhlas pro účely svojí účasti v klinickém hodnocení, je poskytovateli zdravotních služeb podle čl. 11 odst. 5 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje umožněn přístup k elektronickým zdravotním údajům, k nimž pacient omezil přístup. Přístup k údajům omezeným pacientem podle věty první musí být poskytovatelem zdravotních služeb zaznamenán ve zdravotnické dokumentaci; poskytovatel zdravotních služeb je povinen neprodleně pacienta o takovém přístupu k údajům informovat.
Odůvodnění:
Lékař, který se jako zkoušející účastní klinického hodnocení a zařazuje do něj pacienty, musí pečlivě posoudit celkový zdravotní stav pacienta, včetně kompletní anamnézy, užívaných léků a chirurgických zákroků. Zkoušející musí zkontrolovat všechna vstupní a vylučovací kritéria pro účast pacienta v klinickém hodnocení dle protokolu, který schválila etická komise a SÚKL. Po tomto pečlivém vyhodnocení, může zkoušející pacienta do klinického hodnocení zařadit. Bez přístupu do kompletní zdrav. dokumentace by mohla být ohrožena bezpečnost pacienta v klinickém hodnocení. Dále také máme za to, že je potřeba v ČR zaručit, že do klinického hodnocení budou pacienti zařazování správně, na základě vstupních a vylučovacích kritérií dle schváleného protokolu, což by nešlo zaručit, pokud by zkoušející lékař neměl přístup do kompletní dokumentace o pacientovi. Před zařazením pacienta do klinického hodnocení podepisuje pacient informovaný souhlas, kde může tento souhlas k přístupu ke kompletní zdravotnické dokumentaci uvést.
Připomínka neakceptována.
Ustanovení § 32 odst. 10 představuje mimořádný mechanismus umožňující prolomení omezení přístupu, které pacient uplatnil v rámci svého práva podle čl. 8 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje S ohledem na povahu prolomení práva pacienta musí být možnost takového přístupu vykládána restriktivně a omezena na situace předvídané čl. 11 odst. 5 nařízení.
Podle čl. 11 odst. 5 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje může být odchylně od omezení přístupu stanoveného pacientem umožněn přístup k omezeným elektronickým zdravotním údajům pouze tehdy, je-li to nezbytné pro ochranu životně důležitých zájmů subjektu údajů. Jde tedy o mimořádnou situaci, typicky spojeno s ohrožením života nebo zdraví pacienta, ve které potřeba ochrany jeho životně důležitých zájmů odůvodňuje prolomení dříve uplatněného omezení přístupu.
Účast pacienta v klinickém hodnocení nelze za takovou mimořádnou situaci považovat. Klinické hodnocení je založeno na dobrovolné účasti pacienta a jeho informovaném souhlasu. Skutečnost, že pacient udělil souhlas s účastí v klinickém hodnocení nebo souhlas s přístupem zkoušejícího k jeho zdravotnické dokumentaci, proto nemůže být důvodem pro využití mimořádného mechanismu podle § 32 odst. 10 a čl. 11 odst. 5 nařízení.
Pokud pacient v minulosti omezil přístup k některým svým osobním elektronickým zdravotním údajům a pro účely jeho účast v klinickém hodnocení je přístup k těmto údajům nezbytný, může pacient své omezení odpovídajícím způsobem změnit nebo odvolat.
Navrhované doplnění by vytvořilo další samostatný důvod pro prolomení omezení přístupu, který čl. 11 odst. 5 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje nepředpokládá, a směšovalo by standardní výkon vůle pacienta s mimořádným přístupem určený k ochraně jeho životně důležitých zájmů.
111
K § 32 odst. 11 – navrhujeme před třetí čárku doplnit “a pro účast pacienta v klinickém hodnocení, ke kterému dal písemný souhlas”
Návrh znění: Neurčí-li pacient v nastavení přístupu jinak, je poskytovatel zdravotních služeb oprávněn přistupovat k elektronickým zdravotním záznamům, je-li to nezbytné pro poskytování zdravotních služeb a pro účast pacienta v klinickém hodnocení, ke kterému dal písemný souhlas, v rozsahu stanoveném tímto zákonem, zákonem o zdravotních službách, zákonem o specifických zdravotních službách a nařízením o evropském prostoru pro zdravotní údaje.“
Odůvodnění:
Lékař, který se jako zkoušející účastní klinického hodnocení a zařazuje do něj pacienty, musí pečlivě posoudit celkový zdravotní stav pacienta, včetně kompletní anamnézy, užívaných léků a chirurgických zákroků. Zkoušející musí zkontrolovat všechna vstupní a vylučovací kritéria pro účast pacienta v klinickém hodnocení dle protokolu, který schválila etická komise a SÚKL. Po tomto pečlivém vyhodnocení, může zkoušející pacienta do klinického hodnocení zařadit. Bez přístupu do kompletní zdrav. dokumentace by mohla být ohrožena bezpečnost pacienta v klinickém hodnocení. Dále také máme za to, že je potřeba v ČR zaručit, že do klinického hodnocení budou pacienti zařazování správně, na základě vstupních a vylučovacích kritérií dle schváleného protokolu, což by nešlo zaručit, pokud by zkoušející lékař neměl přístup do kompletní dokumentace o pacientovi. Před zařazením pacienta do klinického hodnocení podepisuje pacient informovaný souhlas, kde může tento souhlas k přístupu ke kompletní zdravotnické dokumentaci uvést.
Připomínka neakceptována.
Viz vypořádání předchozí připomínky.
112
K § 32 odst. 12 zákona č. 325/2021 Sb.
Žádáme do nového odst. 12 doplnit, že omezení přístupu nenaruší výkon povinností.
Uvedené navrhujeme z důvodu vyloučení jakýchkoliv výkladových pochybností, zejména ve vztahu ke kontrolní činnosti prováděné revizními lékaři a odbornými pracovníky.
Návrh textu: Omezením přístupu podle čl. 8 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje nejsou dotčeny povinnosti stanovené jinými právními předpisy*).
____
*) Například zákon č. 48/1997 Sb.
Připomínka neakceptována.
Čl. 8 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje upravuje výlučně režim primárního využití zdravotních údajů, tedy situace spojené s poskytováním zdravotních služeb. Nezasahuje do jiných zákonných režimů zpracování, které jsou založeny na samostatných právních základech (např. kontrolní činnost zdravotních pojišťoven, výkon působnosti revizních lékařů, odborných pracovníků či další povinnosti podle zákona č. 48/1997 Sb. a dalších předpisů).Z tohoto důvodu je navrhované doplnění nadbytečné.
Platí tedy že:
· omezení přístupu podle čl. 8 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje se neuplatní na činnosti prováděné mimo rámec primárního využití,
· ostatní zákonné povinnosti zůstávají nedotčeny,
· vložení deklaratorního ustanovení by mohlo vyvolat dojem, že čl. 8 má širší dopad, než skutečně má.
Současné znění § 32 odst. 12 je proto dostatečné a nevyžaduje doplnění.
113
K § 34 odst. 7 písm. c) – ustanovení hovoří o omezení okruhu oprávněných osob využívajících data. Míří to na § 32 odst. 9, kde je možné omezit data ze sdíleného zdravotního systému pouze pro poskytovatele, nikoli pro pojišťovny.
Nebo může pacient omezit sdílení těchto dat za použití obecného nesouhlasu § 32 odst. 6?
Z textu to není zřejmé?
Připomínka neakceptována.
Připomínkové místo zřejmě míří na § 34a odst. 7 písm. c), podle něhož jsou oprávněnými osobami využívajícími údaje sdíleného zdravotního záznamu také zdravotní pojišťovny
Na zdravotní pojišťovny se současně vztahuje závěrečná část § 34a odst. 7, podle níž mohou oprávněné osoby uvedené v písmenech b) a c) údaje sdíleného zdravotního záznamu využívat pouze tehdy, nevysloví-li pacient nesouhlas s nahlížením na tyto údaje podle tohoto zákona. Pacient tedy může vyslovit nesouhlas rovněž s nahlížením zdravotní pojišťovny do údajů sdíleného zdravotního záznamu.
Tento nesouhlas je třeba odlišovat od omezení přístupu podle § 32 odst. 9, které provádí právo podle čl. 8 nařízení o evropském prostoru a vztahuje se na přístup zdravotnických pracovníků a poskytovatelů zdravotních služeb při primárním využití osobních elektronických zdravotních údajů.
114
K § 34a – dle návrhu bude mezi centrální služby dle zákona o elektronizaci zdrav. bude patřit tzv. “sdílený zdravotní záznam” a ten bude obsahovat např. “emergentní zdravotní záznam” s údaji také o nežádoucích účincích a příhodách u pacienta. Požadujeme vyjasnit, jakým způsobem bude tento centrální e-záznam dostupný pro monitoraci klinického
hodnocení (pro přístup monitora tohoto hodnocení), které probíhá u jednotlivého poskytovatele zejména z důvodu monitorace bezpečnosti účastníka KH?
Odůvodnění:
Na základě (i) navrhované definice zdravotnické dokumentace (platné znění od 26. 3. 2029) a (ii) paragrafu § 65 zákona o zdrav. službách (který umožnuje nahlížení do zdravotnické dokumentace pacienta i pro osoby dle odst. (2) písm. s)) má monitor přístup do veškeré zdravotnické dokumentace. Nařízení EU 536/2014 čl. 48 požaduje, aby zadavatel provádění klinického hodnocení odpovídajícím způsobem sledoval a ověřil: (i) zda jsou chráněna práva, bezpečnost a kvalita života subjektů hodnocení, (ii) že nahlášené údaje jsou spolehlivé a robustní a (iii) že klinické hodnocení je prováděno v souladu s požadavky tohoto nařízení. Pro splnění této zákonné povinnosti je nutné zajistit přístup zadavatele ke zdravotnické dokumentaci v jejím plném rozsahu.
Připomínka neakceptována.
Sdílený zdravotní záznam podle § 34a zákona o elektronizaci zdravotnictví nepředstavuje zdravotnickou dokumentaci vedenou poskytovatelem zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách. Jde o samostatnou centrální službu elektronického zdravotnictví, která obsahuje zákonem definované údaje o pacientovi.
Oprávnění monitora nebo auditora klinického hodnocení nahlížet do zdravotnické dokumentace podle § 65 zákona o zdravotních službách proto samo o sobě nezakládá oprávnění k přímému přístupu do sdíleného zdravotního záznamu.
Nařízení (EU) č. 536/2014 ukládá zadavateli zajistit odpovídající monitoring klinického hodnocení, zejména s ohledem na ochranu práv, bezpečnosti a kvality života subjektů hodnocení, spolehlivost vykazovaných údajů a soulad provádění klinického hodnocen s tímto nařízením Z této povinnosti však nevyplývá povinnost členského státu vytvořit monitorům klinických hodnocení zvláštní přístup do jednotlivých centrálních služeb národního elektronického zdravotnictví.
115
K § 34a odst. 7 písm. b) zákona č. 325/2021 Sb.
Navrhujeme upravit § 34a odst. 7 písm. b) tak, aby oprávnění zdravotnických pracovníků využívat údaje sdíleného zdravotního záznamu nebylo vázáno na jejich působení u poskytovatele zdravotních služeb poskytujícího preventivní péči a zapojeného do screeningových programů.
Návrh zákona nově váže přístup k údajům sdíleného zdravotního záznamu na zdravotnického pracovníka působícího u poskytovatele „poskytujícího preventivní péči a zapojeného do screeningových programů“. Současně doplňuje požadavek nahlížení pouze v nezbytném rozsahu a zákaz nahlížení jinak než v rámci poskytování zdravotních služeb.
Navrhované znění § 34a odst. 7 písm. b):
„b) osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání nahlížející na údaje sdíleného zdravotního záznamu v nezbytném rozsahu v přímé souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, které jsou zaměstnanci poskytovatele zdravotních služeb nebo osobami v obdobném postavení k poskytovateli zdravotních služeb; zdravotnický pracovník nesmí nahlížet na údaje o pacientovi jinak než v rámci poskytování zdravotních služeb; v případě údajů podle odstavce 2 písm. g) jsou osobami oprávněnými je využívat pouze osoby, které jsou oprávněny nahlížet na tyto údaje v lékovém záznamu pacienta podle zákona o léčivech, a“
(Oproti návrhu tedy zachováváme nové omezení na nezbytný rozsah a účel poskytování zdravotních služeb; vypouštíme pouze vazbu na poskytování preventivní péče a zapojení do screeningových programů a zachováváme dosavadní možnost přístupu osoby v obdobném postavení k poskytovateli. „Které“ místo dosavadního „kteří“ je pouze gramatická úprava vyvolaná vypuštěním slov „a jiní odborní pracovníci“.)
Odůvodnění
Navrhované omezení okruhu oprávněných zdravotnických pracovníků považujeme za věcně příliš úzké a nekonzistentní s obecným principem přístupu k elektronickým zdravotním záznamům, který návrh sám zavádí v § 32 odst. 11. Podle tohoto ustanovení je poskytovatel zdravotních služeb, neurčí-li pacient jinak, oprávněn přistupovat k elektronickým zdravotním záznamům, je-li to nezbytné pro poskytování zdravotních služeb, v rozsahu stanoveném příslušnými právními předpisy. Důvodová zpráva tento princip výslovně odůvodňuje potřebou zachovat funkčnost systému a možnost poskytovatelů nakládat s údaji pacienta v nezbytném rozsahu při poskytování zdravotních služeb.
Sdílený zdravotní záznam přitom není určen pouze pro preventivní péči a screeningové programy. Vedle údajů o preventivních a screeningových vyšetřeních zahrnuje emergentní zdravotní záznam a od roku 2031 také elektronický záznam o těhotenství. Emergentní zdravotní záznam obsahuje mimo jiné údaje o alergiích, nežádoucích účincích léčivých přípravků a léčivých přípravcích vydaných pacientovi.
Není proto zřejmý věcný důvod, proč by možnost využít údaje sdíleného zdravotního záznamu měla být obecně podmíněna působením zdravotnického pracovníka u poskytovatele, který současně poskytuje preventivní péči a je zapojen do screeningových programů. Relevantní údaje mohou být nezbytné pro bezpečné poskytování i jiných zdravotních služeb.
To se týká rovněž farmaceutické péče. Například informace o alergii nebo jiná informace významná pro bezpečnost farmakoterapie může být pro farmaceuta relevantní při poskytování farmaceutické péče bez ohledu na to, zda poskytovatel lékárenské péče poskytuje preventivní péči nebo je zapojen do screeningového programu.
Navrhovaná úprava současně již obsahuje dostatečné věcné omezení přístupu: zdravotnický pracovník může nahlížet pouze v nezbytném rozsahu v přímé souvislosti s poskytováním zdravotních služeb a nesmí nahlížet na údaje pacienta jinak než v rámci poskytování zdravotních služeb. Pro údaje o vydaných léčivých přípravcích podle § 34a odst. 2 písm. g) navíc zůstává zachována zvláštní podmínka oprávnění k nahlížení do lékového záznamu podle zákona o léčivech.
Navrhujeme proto zachovat funkční princip přístupu založený na nezbytnosti údaje pro konkrétně poskytovanou zdravotní službu a nevázat oprávnění ke sdílenému zdravotnímu záznamu obecně na poskytování preventivní péče a zapojení do screeningových programů.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 34a odst. 7 písm. b).
116
K § 34a odst. 7 písm. c) zákona č. 325/2021 Sb., o elektronizaci zdravotnictví: „c) zdravotní pojišťovny k hodnocení kvality poskytovaných zdravotních služeb podle jiných právních předpisů,“.
Navrhujeme text nahradit například takto: „c) zdravotní pojišťovny k hodnocení kvality poskytovaných zdravotních služeb podle jiných právních předpisů a k poskytnutí na ně návazných preventivních programů,“.
Odůvodnění:
Některé preventivní programy jsou již nyní podmíněny absolvováním preventivních prohlídek; za účelem motivace ke screeningům a očkováním potřebuje pojišťovna přístup k těmto údajům za tímto účelem. Tato změna mj. dopomůže k dosažení současných cílů veřejného zdravotního pojištění, tj. zvýšení motivace k prevenci na straně pojištěnců. Údaje by byly zobrazovány rovněž v mobilní aplikaci pojišťovny.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 34a odst. 7 písm. c).
117
K § 34a odst. 8 zákona č. 325/2021 Sb., o elektronizaci zdravotnictví
Navrhujeme, aby přenesení dat ke statistickému hodnocení kvality proběhlo v pseudonymizovaném nebo anonymizovaném formátu.
Odůvodnění:
Navrhované ustanovení zavádí bezodkladný automatizovaný přenos veškerých záznamů ze sdíleného zdravotního záznamu do Národního zdravotnického informačního systému v identifikované podobě. Sdílený zdravotní záznam přitom obsahuje vysoce citlivé osobní zdravotní údaje. Účel deklarovaný v textu ustanovení („statistické hodnocení kvality poskytovaných zdravotních služeb") nevyžaduje identifikované údaje v reálném čase a pro statistické vyhodnocování plně postačuje pseudonymizovaný nebo anonymizovaný formát s odloženým přístupem. Důvodová zpráva navíc nevysvětluje, proč původní méně invazivní formy zpřístupnění nepostačují.
Z pohledu nařízení (EU) 2025/327 (EHDS) jde o sekundární využití elektronických zdravotních údajů. Aplikuje se proto čl. 66 EHDS (zásady minimalizace a omezení účelem) a čl. 68 odst. 1 písm. c) EHDS (povinnost odůvodnit, proč nelze účelu dosáhnout prostřednictvím anonymizovaných údajů).
Připomínka neakceptována.
Navržené ustanovení § 34a odst. 8 představuje pouze formální zpřesnění již účinné právní úpravy, nikoli její věcnou změnu. Účelem ustanovení je zajistit automatizované předání údajů ze sdíleného zdravotního záznamu do Národního zdravotnického informačního systému (NZIS) pro účely statistického hodnocení kvality poskytovaných zdravotních služeb podle § 70 zákona o zdravotních službách.
Toto předání nepředstavuje zpřístupnění údajů konkrétnímu uživateli zdravotních údajů na základě žádosti o přístup podle kapitoly IV nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Jde o samostatné zákonem stanovené zpracování údajů pro vymezený veřejný účel, které je ji v současné právní úpravě zakotveno a nyní je pouze legislativně zpřesňováno.
Požadavky na anonymizaci, pseudonymizaci, minimalizaci a omezení účelem se neuplatňují při samotném předání údajů do NZIS, ale při jejich dalším zpřístupňování a využívání v rámci NZIS, a to v rozsahu stanoveném příslušnými právními předpisy, včetně čl. 66 a čl. 68 odst. 1 písm. c) nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Tyto požadavky jsou plně respektovány v následných procesech zpracování údaj v NZIS, zejména při poskytování dat pro sekundární využití.
Současně je zachováno právo pacienta vyslovit nesouhlas s předáním údajů do NZIS, který se eviduje v Registru oprávnění podle § 34a odst. 8. Pacient tak může účinně omezit předání údajů, pokud si to nepřeje, a právní úprava tím zajišťuje odpovídající míru autonomie a ochrany osobních údajů.
118
K § 34b odst. 1 písm. b) zákona č. 325/2021 Sb., o elektronizaci zdravotnictví
Navrhujeme upravit § 34b odst. 1 písm. b) tak, aby údaj o zařazení poskytovatele zdravotních služeb do screeningového programu byl vyžadován pouze tehdy, pokud je konkrétní vyšetření skutečně poskytováno v rámci screeningového programu.
Navrhovaný § 34b odst. 1 vymezuje údaje o preventivních a screeningových vyšetřeních, které mají být součástí sdíleného zdravotního záznamu. Podle písm. a) jde o název provedeného vyšetření, datum jeho provedení a jeho výsledky. Písm. b) však bez dalšího požaduje: „údaje potřebné pro identifikaci poskytovatele zdravotních služeb a jeho zařazení do screeningového programu a jeho označení“.
Návrh přitom na jiném místě výslovně rozlišuje mezi poskytovatelem, který poskytuje preventivní péči, a poskytovatelem, který je zapojen do screeningového programu. Podle § 34a odst. 3 je zapisující osobou údajů podle § 34b odst. 1 každý poskytovatel, který „poskytuje preventivní péči nebo který je zapojen do screeningového programu“.
Navrhované znění § 34b odst. 1 písm. b):
„b) údaje potřebné pro identifikaci poskytovatele zdravotních služeb a, jde-li o vyšetření provedené v rámci screeningového programu, údaje o zařazení poskytovatele zdravotních služeb do tohoto screeningového programu a údaje potřebné k identifikaci tohoto screeningového programu a“
Odůvodnění
Navrhované znění § 34b odst. 1 písm. b) není konzistentní s konstrukcí § 34a odst. 3. Zatímco § 34a odst. 3 výslovně předpokládá zápis údajů jak poskytovatelem poskytujícím preventivní péči, tak poskytovatelem zapojeným do screeningového programu, § 34b odst. 1 písm. b) mezi
povinné údaje bez dalšího zahrnuje také údaj o zařazení poskytovatele do screeningového programu.
U preventivního vyšetření poskytovaného mimo screeningový program však takový údaj nemusí existovat. Současné znění proto vytváří nejasnost, zda mají být do sdíleného zdravotního záznamu zahrnována rovněž preventivní vyšetření, která nejsou součástí screeningového programu, přestože s nimi § 34a odst. 3 výslovně počítá.
Také důvodová zpráva k § 34b uvádí, že účelem písm. b) je umožnit ověřit zařazení poskytovatele do screeningového programu a splnění požadavků stanovených pro jednotlivé programy. Tento účel je relevantní právě u služeb poskytovaných v rámci screeningového programu; není z něj patrný důvod vztahovat tentýž požadavek obecně na veškerá preventivní vyšetření.
Navrhujeme proto jednoznačně oddělit údaje vedené u všech preventivních a screeningových vyšetření od údajů, které mají být vedeny pouze v případě, že je konkrétní vyšetření součástí screeningového programu.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 34b) odst. 1 písm. b).
119
K § 34a odst. 3 písm. d) zákona č. 325/2021 Sb., o elektronizaci zdravotnictví
Navrhujeme upravit § 34a odst. 3 písm. d) tak, aby okruh zapisujících osob údajů o preventivních a screeningových vyšetřeních byl vymezen funkčně podle toho, při poskytování jaké zdravotní služby konkrétní údaj vznikl a kdo příslušné vyšetření provedl, nikoli pouze prostřednictvím obecného označení poskytovatele, který „poskytuje preventivní péči nebo který je zapojen do screeningového programu“.
Navrhovaný § 34a odst. 3 písm. d) stanoví jako zapisující osobu:
„každý poskytovatel zdravotních služeb, který poskytuje preventivní péči nebo který je zapojen do screeningového programu, včetně poskytovatelů návazné zdravotní péče […]“.
Důvodová zpráva současně výslovně předpokládá, že prostřednictvím tohoto mechanismu budou ve sdíleném zdravotním záznamu dostupné rovněž výsledky preventivních a screeningových vyšetření prováděných pomocí POCT analyzátorů, pro něž podle předkladatele není eŽádanka vhodným nástrojem.
Navrhujeme proto postavit právní úpravu na principu, že zapisujícím je poskytovatel, při jehož poskytování zdravotních služeb bylo příslušné preventivní nebo screeningové vyšetření provedeno, případně jiný poskytovatel, kterému zákon výslovně ukládá zápis konkrétního výsledku. Zvláštní pravidlo pro výsledky vyžádaných laboratorních vyšetření může zůstat zachováno.
Navrhované znění § 34a odst. 3 písm. d):
„d) podle § 34b odst. 1 každý poskytovatel zdravotních služeb, při jehož poskytování zdravotních služeb bylo příslušné preventivní nebo screeningové vyšetření provedeno nebo vznikl jeho výsledek vedený podle § 34b odst. 1; jde-li o výsledky laboratorních vyšetření vyžádaných poskytovatelem zdravotních služeb podle tohoto písmene, vkládá je poskytovatel,
který toto vyžádané laboratorní vyšetření provedl, prostřednictvím Národního registru hrazených zdravotních služeb.“
Odůvodnění
Současná formulace váže zápis na určitou charakteristiku poskytovatele – poskytování „preventivní péče“ nebo zapojení do screeningového programu. Přitom samotným předmětem evidence podle § 34b odst. 1 není status poskytovatele, ale konkrétní provedené preventivní nebo screeningové vyšetření a jeho výsledek.
Z hlediska fungování elektronického zdravotnictví je proto přesnější, aby právo a povinnost zápisu následovaly skutečný vznik zdravotního údaje: pokud je poskytovatel podle příslušných právních předpisů oprávněn konkrétní vyšetření v rámci jím poskytovaných zdravotních služeb provést, měl by mít současně jednoznačně nastavenou možnost a případně povinnost jeho výsledek do sdíleného zdravotního záznamu zapsat.
Takové řešení je zároveň konzistentnější s konstrukcí, kterou návrh používá u emergentního zdravotního záznamu. U údajů podle § 34a odst. 2 písm. a) až f) je zapisující osobou každý poskytovatel zdravotních služeb, který příslušný povinně vedený údaj zjistí; zákon tedy vychází z funkční vazby mezi vznikem/zjištěním údaje a povinností jeho zápisu.
Funkční vymezení je důležité také s ohledem na další vývoj organizace zdravotních služeb. Okruh zdravotnických pracovníků a poskytovatelů oprávněných provádět jednotlivé preventivní či diagnostické úkony se může v čase měnit. Elektronická infrastruktura by neměla vyžadovat další zákonnou novelizaci pokaždé, kdy bude určitý výkon v souladu s jinými právními předpisy oprávněn poskytovat další typ poskytovatele zdravotních služeb. Rozhodující má být oprávnění konkrétní zdravotní službu poskytovat a vznik relevantního údaje, nikoli historicky nastavená institucionální kategorie poskytovatele.
Tato otázka není pouze teoretická. Návrh současně spojuje s postavením zapisující osoby konkrétní povinnosti a přestupkovou odpovědnost za nezapsání povinně vedeného údaje o preventivním nebo screeningovém vyšetření. O to důležitější je, aby bylo z právní úpravy jednoznačné, kdo a na základě jakého věcného kritéria má údaj zapisovat.
Požadujeme proto funkční vymezení zapisující osoby podle provedeného vyšetření a vzniku příslušného zdravotního údaje, při zachování zvláštního mechanismu pro vyžádaná laboratorní vyšetření.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 34a odst. 3 písm. d) a úpravou důvodové zprávy.
120
K Přechodným ustanovením — povinnost přijímat elektronické výsledky v přechodném období
Návrh doplnění do přechodných ustanovení zákona č. 325/2021 Sb.:
„V období ode dne 1. července 2027 do dne 31. prosince 2028 je poskytovatel zdravotních služeb, který je adresátem elektronického zdravotního záznamu předávaného prostřednictvím služeb výměnné sítě nebo registrované výměnné sítě, povinen tento záznam přijmout v elektronické podobě bez ohledu na to, zda sám vede zdravotnickou dokumentaci v listinné nebo elektronické podobě.“
Odůvodnění:
Návrh počítá s postupným zavedením povinnosti vést zdravotnickou dokumentaci v elektronické podobě, a to v několika etapách: od 1. července 2027 (eŽádanka mimo laboratoře), od 1. ledna 2028 (eŽádanka včetně laboratoří) a od 1. ledna 2029 (zdravotnická dokumentace obecně). V přechodném období od 1. července 2027 do 31. prosince 2028 tak v praxi mohou existovat poskytovatelé, kteří svou vlastní zdravotnickou dokumentaci vedou ještě v listinné podobě, přestože jim budou zasílány elektronické zdravotní záznamy, zejména laboratorní výsledky a další části zdravotnické dokumentace, ze strany jiných poskytovatelů.
V této situaci hrozí, že přijímající poskytovatel odmítne převzít elektronický záznam s odůvodněním, že nemá technické vybavení pro jeho zpracování, a bude od odesílatele požadovat předání záznamu v listinné podobě. Tím se přesouvá administrativní zátěž a náklady na převedení do listinné podoby na odesílatele, zpravidla laboratoř, a popírá se smysl povinné elektronizace eŽádanky a navazujících výsledků.
Navrhované přechodné ustanovení postaví najisto, že přijímající poskytovatel je v přechodném období povinen elektronický záznam převzít a zpracovat, případně si jeho převod do listinné podoby zajistit sám pro účely své vlastní listinné dokumentace, bez možnosti přenášet tuto povinnost na odesílatele. Tím se zajistí, že povinnost vystavovat eŽádanky a výsledky vyžádané péče v elektronické podobě nebude mařena na straně příjemce.
Připomínka akceptována jinak.
Zařazením nového přechodného ustanovení.
Lze souhlasit s tím, ž v přechodném období, kdy bude u některých druhů zdravotnické dokumentace nebo elektronických zdravotních záznamů stanovena povinnost jejich elektronického vytváření a předávání, avšak obecná povinnost vést zdravotnickou dokumentaci v elektronické podobě ještě nenabude účinnosti, nemělo by být vedení zdravotnické dokumentace přijímající stranou v listinné podobě důvodem pro odmítnutí elektronicky předávaného dokumentu.
Navržené znění však není vhodné převzít v plném rozsahu, neboť by obecně stanovilo povinnost přijímat veškeré elektronické zdravotní záznamy předávané prostřednictvím výměnných sítí bez vazby na rozsah povinností, které ji v příslušném přechodném období nabyly účinnosti.
Přechodné ustanovení bylo upraveno tak, aby poskytovatel zdravotních služeb byl povinen přijmout v elektronické podobě pacientský souhrn nebo eŽádanku, jejichž vytváření nebo předávání v elektronické podobě je podle právních předpisů v daném období již povinné. Skutečnost, že přijímající poskytovatel vede svou zdravotnickou dokumentaci ještě v listinné podobě, nebude důvodem pro požadavek na jejich opětovné předání v listinné podobě.
121
K čl. 68 odst. 6 EHDS
Dle tohoto ustanovení členské státy stanoví zrychlený postup podávání žádostí o přístup ke zdravotním údajům pro subjekty veřejného sektoru a orgány, instituce a jiné subjekty Unie se zákonným mandátem v oblasti veřejného zdraví, pokud má být zpracování elektronických zdravotních údajů provedeno pro účely stanovené v čl. 53 odst. 1 písm. a), b) a c).
Stanovení tohoto procesu však v normativním textu návrhu zákona zcela chybí, přičemž ani
důvodová zpráva neobsahuje odůvodnění, z jakého důvodu se předkladatel rozhodl proces „zrychleného postupu“ neupravit v normativním textu návrhu. Souvisí s připomínkou č. 1.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Tak jak je vysvětleno v důvodové zprávě tato novela neřeší sekundární využití ve smyslu kapitoly IV nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje komplexně a příslušná národní pravidla budou doplněna v následující implementační fázi.
122
K čl. 71 EHDS – Právo odmítnout zpracování osobních elektronických zdravotních údajů pro sekundární využití, ve spojení s § 55e zákona č. 372/2011 Sb.
V přeloženém návrhu zcela chybí zakotvení konkrétního mechanismu pro výkon práva fyzických osob odmítnout zpracování osobních elektronických zdravotních údajů pro sekundární využití. Dle čl. 71 odst. 2 EHDS členské státy zajistí přístupný a srozumitelný mechanismus pro odmítnutí zpracování a výkon práva. Upozorňujeme, že způsob výkonu tohoto práva v navrženém normativním textu není zakotven.
Důvodová zpráva k navrženému ustanovení § 55e zákona o zdravotních službách stanovuje: „Registr oprávnění je nástrojem pro uplatnění práv souvisejících s omezením přístupu a s odmítnutím sekundárního využití údajů“
Ustanovení § 55e zákona se vztahuje výhradně na primární využití zdravotních údajů, nikoliv sekundární. Žádáme proto doplnit do normativního textu ustanovení možnosti „opt out“ pacienta ze sekundárního zpracování zdravotních údajů.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Tak jak je vysvětleno v důvodové zprávě tato novela neřeší sekundární využití ve smyslu kapitoly IV nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje komplexně a příslušná národní pravidla budou doplněna v následující implementační fázi.
123
K § 55e odst. 1 písm. f) zákona č. 372/2011 Sb.
Ustanovení působí méně obratným dojmem, neboť se snaží do jedné věty vložit jak odkaz na elektronizaci zdravotnictví, tak odkaz na čl. 8 EHDS. Navíc než „rozsah omezení“ stanovuje návrh zákona o elektronizaci zdravotnictví „evidenci omezení“ či „kde a jak se omezení nastaví“.
Navrhujeme následující znění písm. f):
f) omezit přístup zdravotnických pracovníků a poskytovatelů zdravotních služeb ke svým
elektronickým zdravotním údajům nebo k jejich části podle čl. 8 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, pokud zákon nestanoví jinak; pacient může toto omezení kdykoliv odvolat.
Rovněž EHDS rozlišuje mezi pojmem elektronické zdravotní údaje a elektronický zdravotní záznam, ve vztahu k čl. 8 pak pracuje s pojmem elektronické zdravotní údaje. Z tohoto pohledu je vhodné dodržovat terminologii evropského nařízení, neboť se nejedná o totožné pojmy (uvedené platí k celému návrhu zákona).
Připomínka akceptována jinak.
Na základě připomínky upraveno znění § 55e odst. 1 písm. f) zákona o zdravotních službách.
124
K § 55e odst. 5 ZOZS
Původní znění (návrh):
„Poskytovatel je povinen žádost podle odstavce 1 písm. b), d) nebo e) prokazatelně vyřídit do 7 dnů od jejího podání prostřednictvím Národního portálu elektronického zdravotnictví. Pokud pacient nebo jiná osoba vykonávající právo pacienta podle odstavce 3 s vyřízením její žádosti nesouhlasí, může ve lhůtě 60 dnů ode dne jejího vyřízení podat stížnost podle § 93 odst. 2; tuto stížnost lze podat i v případě, kdy poskytovatel žádost nevyřídí ve lhůtě podle věty první. Ustanovení § 93 odst. 1 se nepoužije."
Návrh upraveného znění:
Připomínka by směřovala k prodloužení sedmidenní lhůty pro vyřízení žádostí pacienta podle písm. b), d) a e).
Odůvodnění:
Sedmidenní lhůta může být provozně obtížně dodržitelná zejména u žádostí o opravu zdravotních záznamů, kde je nutné odborné lékařské posouzení, případně konzultace více pracovišť, a u žádostí o předání záznamů v evropském formátu i technické zpracování. U žádosti o opravu navíc přísluší obecná lhůta jeden měsíc podle čl. 12 odst. 3 nařízení GDPR.
Připomínka akceptována částečně.
V návaznosti na připomínku lhůta upravena na 5 pracovních dnů, které standardně odpovídají kalendářnímu týdnu.
125
K § 4 odst. 3 zákona č. 325/2021 Sb., o elektronizaci zdravotnictví, a § 56a odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách
Navrhujeme vzájemně sladit § 4 odst. 3 zákona o elektronizaci zdravotnictví a § 56a odst. 2 zákona o zdravotních službách tak, aby bylo jednoznačné, jakým způsobem se povinnost vytvářet a aktualizovat pacientský souhrn uplatní také v případech, pro které § 56a odst. 2 písm. a) nestanoví výslovný způsob a okamžik jeho zpracování a aktualizace.
Podle navrhovaného § 4 odst. 3 zákona o elektronizaci zdravotnictví bude od 26. března 2029 poskytovatel zdravotních služeb obecně povinen vést pacientský souhrn a zajistit jeho vytváření, přijímání, ukládání, zpřístupňování a zobrazování. Návrh zároveň v § 56a zákona o zdravotních službách ruší dosavadní fakultativní charakter vedení pacientského souhrnu.
§ 56a odst. 2 písm. a) však nadále stanoví konkrétní pravidla zpracování a aktualizace pacientského souhrnu pouze pro lůžkovou a ambulantní péči. Z návrhu proto není zřejmé, jakým způsobem mají tuto obecně formulovanou povinnost plnit poskytovatelé v ostatních případech a jaké postavení mají mít při vytváření a aktualizaci pacientského souhrnu.
Tuto otázku považujeme za důležitou také z hlediska samotného účelu pacientského souhrnu. Důvodová zpráva jej vymezuje jako standardizovaný minimální soubor klinicky významných údajů odvozený ze zdravotnické dokumentace konkrétního poskytovatele, jehož primární funkcí je zpřístupnění klíčových informací jiným oprávněným poskytovatelům pro zajištění návaznosti péče.
Navrhované doplnění § 56a odst. 2 písm. a):
Po bodu 2 navrhujeme doplnit bod 3 tohoto znění:
„3. zdravotní péči neuvedenou v bodech 1 a 2, způsobem a ve lhůtách stanovených prováděcím právním předpisem podle § 69 s ohledem na druh a formu poskytované zdravotní péče,“
Odůvodnění
Právní úprava by neměla mechanicky vycházet pouze z procesního modelu ambulantní a lůžkové péče. U ostatních případů je třeba jednoznačně určit, v jakých situacích, v jakém rozsahu a jakým způsobem má poskytovatel pacientský souhrn vytvářet a aktualizovat, a to s ohledem na charakter zdravotních služeb, které poskytuje, a na údaje, které při jejich poskytování vznikají.
To se týká rovněž poskytovatelů lékárenské péče. Cílem není mechanicky přenášet pravidla vytvořená pro ambulantní či lůžkovou péči na lékárny, ale zajistit, aby právní a technické nastavení pacientského souhrnu umožňovalo odpovídající zapojení lékárenské péče do interoperabilní výměny klinicky relevantních údajů, pokud takové údaje při jejím poskytování vznikají a jsou významné pro návaznou péči.
Navržené řešení navazuje na § 69 zákona o zdravotních službách, podle něhož prováděcí právní předpis stanoví mimo jiné způsob tvorby, obsah a strukturu pacientského souhrnu a lhůty pro provádění záznamů v návaznosti na druhy a formy zdravotní péče.
Požadujeme proto, aby byla již v zákonném rámci odstraněna nejasnost mezi obecnou povinností podle § 4 odst. 3 a úpravou § 56a odst. 2 a aby prováděcí právní předpis jednoznačně stanovil způsob tvorby a aktualizace pacientského souhrnu také pro případy, které § 56a odst. 2 písm. a) body 1 a 2 výslovně neupravují. Toto nastavení by mělo být před jeho finalizací projednáno také se zástupci dotčených poskytovatelů, včetně poskytovatelů lékárenské péče.
Připomínka akceptována jinak.
Ustanovení § 56a odst. 2 písm. a) v současném znění stanoví konkrétní okamžik zpracování pacientského souhrnu s odkazem na prováděcí vyhlášku, která bude návazně na tuto novelu zákona aktualizována. Nicméně byl zpřesněn odkaz v § 69 písm. b).
Zároveň dochází k aktualizaci pacientského souhrnu i s ohledem na povinné vedení pacientského souhrnu od 26. března 2029 obdobně také pro jednodenní péči a zdravotní péči poskytovanou ve vlastním sociálním prostředí pacienta.
Navržené doplnění vztahující se na veškerou zdravotní péči v bodech 1 a 2 ale nepovažujeme za vhodné. Záměrem není založit povinnost vytvářet a aktualizovat pacientský souhrn všem poskytovatelům zdravotních služeb bez ohledu na druh a charakter poskytovaných zdravotních služeb. Podrobnější způsob vzniku, aktualizace, obsah a strukturu pacientského souhrnu u jednotlivých druhů a forem zdravotní péče stanoví prováděcí právní předpis podle § 69 a navazující standard elektronického zdravotnictví. Tato úprava umožní zohlednit rozdílný charakter poskytované péče a rozsah klinicky relevantních údajů, které při ní vznikají.
V tomto duchu byla doplněna i důvodová zpráva k předmětnému ustanovení v její zvláštní části.
126
K § 56b zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách
Navrhujeme jednoznačně vymezit vztah mezi předáváním zdravotnické dokumentace prostřednictvím Národního kontaktního místa podle § 56b zákona o zdravotních službách a předáváním zdravotnické dokumentace, její části nebo informace z ní prostřednictvím služeb centrální výměnné sítě podle zákona o elektronizaci zdravotnictví.
Právní a technické nastavení musí jednoznačně zachovat možnost, aby poskytovatel zdravotních služeb vedle předání dokumentace na předchozí žádost jiného poskytovatele mohl z vlastní iniciativy adresně předat jinému oprávněnému poskytovateli klinicky relevantní informaci, je-li její předání potřebné pro zajištění návaznosti zdravotní péče.
Navrhované doplnění § 56b:
Na konec § 56b navrhujeme doplnit větu:
„Tím není dotčeno oprávnění poskytovatele předat zdravotnickou dokumentaci, její část nebo informaci z ní prostřednictvím služeb centrální výměnné sítě podle § 31 zákona o elektronizaci zdravotnictví.“
Odůvodnění
Navrhovaný § 56b stanoví, že poskytovatel je za účelem zajištění návaznosti zdravotní péče povinen prostřednictvím Národního kontaktního místa předat zdravotnickou dokumentaci nebo její část poskytovateli, v jehož péči se pacient nachází, pokud o to tento poskytovatel požádá.
Vedle tohoto mechanismu zákon o elektronizaci zdravotnictví již v § 31 upravuje dočasné úložiště centrální výměnné sítě určené k předání zdravotnické dokumentace vedené v elektronické podobě, její části nebo informace z ní konkrétně určenému adresátovi na základě požadavku odesílající oprávněné osoby. Tento mechanismus tak již obsahuje prvky aktivního adresného předávání.
Z návrhu však není dostatečně zřejmé, jak mají být tyto obecné mechanismy předávání využívány ve vztahu ke specifickému režimu § 56b, který je konstruován jako reakce na žádost přijímajícího poskytovatele.
Považujeme za důležité tuto otázku odstranit již při současné novelizaci. V řadě situací poskytovatel, který má na určitou skutečnost navázat, nemůže předem vědět, že relevantní informace vznikla, a není proto realistické očekávat, že si ji sám vyžádá. Potřeba aktivního předání může vznikat například při zjištění skutečnosti relevantní pro léčbu vedenou jiným poskytovatelem nebo jiné informace vyžadující návazný odborný postup.
To platí rovněž pro farmaceutickou péči. Pokud farmaceut při poskytování zdravotní služby zjistí například problém související s užíváním léčivého přípravku, dávkováním, adherencí, možným nežádoucím účinkem nebo jinou skutečnost významnou pro léčbu vedenou jiným poskytovatelem, musí mít možnost tuto informaci aktivně a adresně předat, nikoli pouze čekat, zda si jiný poskytovatel následně vyžádá dokumentaci.
Navrhujeme proto výslovně potvrdit, že režim § 56b představuje povinný mechanismus předání dokumentace na žádost přijímajícího poskytovatele, aniž by tím byla dotčena možnost předávání zdravotnické dokumentace, její části nebo informace z ní prostřednictvím služeb centrální výměnné sítě podle zákona o elektronizaci zdravotnictví. Současně požadujeme, aby standardy elektronického zdravotnictví zajistily praktickou využitelnost tohoto aktivního komunikačního kanálu pro návaznost zdravotní péče.
Připomínka neakceptována.
Navržené doplnění § 56b není potřebné, neboť předávání zdravotnické dokumentace prostřednictvím Národního kontaktního místa (NCP) a prostřednictvím služeb centrální výměnné sítě představují dva odlišné a vzájemně se doplňující způsoby elektronického sdílení zdravotnické dokumentace.
Ustanovení § 56b upravuje předání zdravotnické dokumentace prostřednictvím NCP na základě žádosti poskytovatele, v jehož péči se pacient nachází. Jde tedy o mechanismus založený na vyžádání dokumentace přijímajícím poskytovatelem (tzv. „pull“ scénář).
Naproti tomu služby centrální výměnné sítě podle § 31 zákona o elektronizaci zdravotnictví umožňují poskytovateli, který dokumentaci nebo informaci vede, její aktivní a adresné předání konkrétnímu oprávněnému příjemci (tzv. „push“ scénář), například za účelem zajištění návaznosti zdravotní péče.
Oba mechanismy mají rozdílný účel a mohou být využívány vedle sebe podle povahy konkrétní situace. Ustanovení § 56b neomezuje ani nevylučuje možnost poskytovatele předat zdravotnickou dokumentaci, její část nebo informace z ní prostřednictvím centrální výměnné sítě podle § 31 zákona o elektronizaci zdravotnictví.
Výslovná věta navržená připomínkovým místem by proto měla pouze deklaratorní charakter a není pro zachování možnosti aktivního adresného předávání zdravotnické dokumentace nezbytná.
127
K § 65 a § 66 odst. 4
Požadujeme vyjasnit, zda se navrhované znění vykládá tak, že od 1. ledna 2029 monitoři/auditoři klinického hodnocení humánních léčivých přípravků získají zákonný nárok na vzdálený přístup přes Národní portál/EZKartu jen k té části dokumentace, kterou poskytovatel elektronicky předává v rámci § 55a, tj. ne k veškeré zdravotnické dokumentaci pacienta včetně dokumentace vedené poskytovatelem elektronicky v informačním systému (NIS) jednotlivého zdravotnického zařízení, ve kterém probíhá klinické hodnocení. V tom případě se domníváme, že pro zajištění povinnosti zadavatele dle Nařízení č. 536/2014 Článek 48 bude nutné zajistit i přístup přímo do NIS, včetně vzdáleného přístupu. Domníváme se, že z navrženého znění jasně nevyplývá zajištění vzdáleného přístupu také do NIS.
Odůvodnění:
Není zřejmé, zda se od 1. ledna 2029 předpokládá vznik zákonného nároku na vzdálený přístup výlučně prostřednictvím Národního portálu/EZKarty k údajům poskytovaným podle § 55a, nebo zda bude zajištěn také přístup k úplné zdravotnické dokumentaci vedené i v nemocničních informačních systémech (NIS). Pro účely monitorování klinických hodnocení, zejména ověřování zdrojových dat, nemusí být rozsah údajů předávaných prostřednictvím Národního portálu/EZKarty dostačující. Pokud by vzdálený přístup směřoval pouze k datům poskytovaným podle § 55a, nebylo by možné plně provádět monitorování a audit v rozsahu vyžadovaném právními předpisy a pravidly správné klinické praxe (GCP). V takovém případě by nadále vznikala potřeba přístupu přímo do nemocničních informačních systémů. Z navrženého znění současně není zřejmé, zda povinnost zajistit vzdálený přístup podle § 65 dopadá i na nemocniční informační systémy. Z důvodu právní jistoty poskytovatelů zdravotních služeb, zadavatelů klinických hodnocení i kontrolních orgánů proto navrhujeme ustanovení zpřesnit a jednoznačně vymezit rozsah zdravotnické dokumentace, ke které má být vzdálený přístup umožněn, a způsob, jakým má být tento přístup zajištěn.
Připomínka neakceptována.
Navrhované ustanovení § 66 odst. 4 upravuje zvláštní způsob dálkového přístupu pacienta a dalších osob oprávněných podle § 65 ke zdravotnické dokumentaci.
S účinností od 1. ledna 2029 má pacient a osoba oprávněná podle § 65 právo nahlížet na záznamy ve zdravotnické dokumentaci vedené v elektronické podobě nebo její části vedené v elektronické podobě , dálkovým přístupem, nebrání-li tomu technické možnosti poskytovatele zdravotních služeb.
Tím nejsou dotčena oprávnění jednotlivých osob k nahlížení do zdravotnické dokumentace podle § 65 ani rozsah tohoto oprávnění.
Právní rámec zakládá právo pacienta na dálkový přístup ke zdravotnické dokumentaci prostřednictvím Národního portálu elektronického zdravotnictví nebo EZKarty, avšak nestanoví konkrétní technologický postup, jak má poskytovatel zajistit dostupnost dokumentace pro tyto služby.
Předkladatel nepovažuje za potřebné ani vhodné zakládat zákonný nárok monitorů nebo auditorů klinického hodnocení na přímý vzdálený přístup do nemocničních nebo jiných informačních systémů poskytovatelů zdravotních služeb. To b z bezpečnostního hlediska nebylo ani možné. Nařízení (EU) č. 536/2014 ukládá zadavateli zajistit odpovídající monitoring klinického hodnocení, nestanoví však povinnost členského státu nebo poskytovatele zdravotních služeb umožnit monitorovi vzdálený přístup přímo do nemocničního informačního systému.
Přístup monitora nebo auditora ke zdrojové zdravotnické dokumentaci potřebné pro účely klinického hodnocení se proto nadále řídí § 65 zákona o zdravotních službách a právními předpisy upravujícími klinická hodnocení. Konkrétní organizační a technický způsob, jakým poskytovatel takový přístup zajistí, může odpovídat jeho informačnímu a bezpečnostnímu prostředí.
128
K § 65 odst. 2 písm. e)
Navrženou novelizaci navrhujeme vypustit.
Odůvodnění:
Stávající znění § 65 odst. 2 písm. e) ZOZS, podle něhož mohou do zdravotnické dokumentace bez souhlasu pacienta nahlížet pouze osoby se způsobilost k výkonu zdravotnického povolání pověřené zdravotními pojišťovnami, představuje jednu z klíčových zákonných záruk, že do citlivých údajů o zdravotním stavu pacientů budou nahlížet pouze osoby vázané profesní mlčenlivostí podle § 51 ZOZS, profesními etickými předpisy a postihovatelné v profesní samosprávě.
Navrhované rozšíření okruhu o nezdravotnické osoby (kódéři, koordinátoři péče, administrativní pracovníci) tuto záruku oslabuje, aniž by ji nahradilo srovnatelným kontrolním mechanismem. Důvodová zpráva odůvodňuje rozšíření okruhu nedostatkem revizních lékařů a tím, že rutinní revizní činnost typu kódování a vykazování může být prováděna vyškolenými nezdravotníky. Tento praktický argument však neřeší to, že do zdravotnické dokumentace, tedy do údajů zvláštní kategorie podle čl. 9 nařízení (EU) 2016/679 (GDPR), získá přístup okruh osob, který není podřízen profesnímu dohledu ani profesní mlčenlivosti zdravotnického pracovníka.
Pro poskytovatele zdravotních služeb jako správce osobních údajů vzniká reálné riziko, že v případě úniku či zneužití údajů z dokumentace bude odpovědnost dovozována vůči němu, přestože k úniku došlo na straně osob, jejichž kvalifikaci nemohl ověřit a jejichž činnost se odehrává mimo jeho dispoziční sféru. Stávající úprava toto riziko omezuje tím, že přístup vyhrazuje pouze osobám s definovanou profesní kvalifikací.
Nedostatek revizních lékařů u zdravotních pojišťoven je provozní problém pojišťoven, který nemůže být řešen oslabením ochrany zdravotnické dokumentace pacientů a přenosem GDPR rizika na poskytovatele zdravotních služeb. Zachování stávajícího znění § 65 odst. 2 písm. e) ZOZS odpovídá principu minimalizace přístupu k údajům zvláštní kategorie podle čl. 5 odst. 1 písm. c) a čl. 32 GDPR a zachovává osvědčené záruky důvěrnosti vztahu mezi pacientem a zdravotnickým systémem.
Připomínka neakceptována.
Předkladatel setrvává na navrženém znění, a to z důvodů podrobně vyložených v důvodové zprávě. Současně však dochází k rozšíření přestupkové odpovědnosti v § 115, jelikož porušení povinné mlčenlivosti podle § 51 odst. 5 bude nově kvalifikováno jako přestupek. Tím se zajistí, že zdravotní pojišťovna jako právnická osoba bude jednoznačně nositelkou povinné mlčenlivosti.
129
K § 66
V návrhu se uvádí „Pacient nebo jiná oprávněná osoba podle § 65 přistupují ke zdravotnické dokumentaci pomocí vzdáleného přístupu s využitím elektronické identifikace podle zákona o elektronické identifikaci prostřednictvím Národního portálu elektronického zdravotnictví nebo EZKarty.“ Požadujeme vyjasnit, zda bude tento přístup řešen na úrovni zadavatel KH a poskytovatele, kde probíhá KH (tedy na úrovni komunikace s NIS daného poskytovatele), nebo půjde o přístup řešený primárně mezi zadavatelem a MZd (Národní portál elektronického zdravotnictví)? Ohledně dat v IDR požadujeme vyjasnit, zda se jedná o kopie, či o primární záznam, nebo jde jen o zobrazení? Po jak dlouhou dobu je potřebné je uchovávat?
Odůvodnění:
Na základě (i) navrhované definice zdravotnické dokumentace (platné znění od 26. 3. 2029) a (ii) paragrafu § 65 zákona o zdrav. službách (který umožnuje nahlížení do zdravotnické dokumentace pacienta i pro osoby dle odst. (2) písm. s)) má monitor přístup do veškeré zdravotnické dokumentace. Nařízení EU 536/2014 čl. 48 požaduje, aby zadavatel provádění klinického hodnocení odpovídajícím způsobem sledoval a ověřil: (i) zda jsou chráněna práva, bezpečnost a kvalita života subjektů hodnocení, (ii) že nahlášené údaje jsou spolehlivé a robustní a (iii) že klinické hodnocení je prováděno v souladu s požadavky tohoto nařízení. Pro splnění této zákonné povinnosti je nutné zajistit přístup zadavatele ke zdravotnické dokumentaci v jejím plném rozsahu.
Vyjasnění doby pro uchování pokládáme za potřebné na základě povinnosti uchovávat zdravotnickou dokumentaci nejméně 25 let od ukončení klinického hodnocení humánního léčivého přípravku dle vyhlášky č. 444/2024 o zdravotnické dokumentaci Příloha 3 bod 13 e).
Připomínka neakceptována.
Navrhované ustanovení § 66 odst. 4 nezakládá pacientovi ani jiné oprávněné osobě podle § 65 právo na přímý vzdálený přístup do nemocničního nebo jiného informačního systému poskytovatele zdravotních služeb. Národní portál elektronického zdravotnictví a EZKarta představují technický způsob zprostředkování dálkového přístupu ke zdravotnické dokumentace podle § 66 odst. 4.
S účinností od 1. ledna 2029 má pacient a osoba oprávněná podle § 65 právo nahlížet na záznamy ve zdravotnické dokumentaci vedené v elektronické podobě nebo její části vedené v elektronické podobě , dálkovým přístupem, nebrání-li tomu technické možnosti poskytovatele zdravotních služeb. Ke zdravotnické dokumentaci mají právo přistupovat pomocí vzdáleného přístupu s využitím elektronické identifikace podle zákona o elektronické identifikaci
a) osoba oprávněná podle § 65 odst. 1 písm. a) prostřednictvím Národního portálu elektronického zdravotnictví nebo eZKarty a
b) osoba oprávněná podle § 65 odst. 1 písm. b) a c) prostřednictvím Národního portálu elektronického zdravotnictví.
Tím nejsou dotčena oprávnění osob podle § 65 k nahlížení do zdravotnické dokumentace ani jiné způsoby, kterými poskytovatel jejich oprávněn v zákonem stanoveném rozsahu zajistí. Ustanovení § 66 odst. 4 však nezakládá povinnost poskytovatele umožnit těmto osobám vzdálený přístup přímo do jeho nemocničního informačního systému.
Požadavek na vyjasnění, zda jsou prostřednictvím Národního portálu elektronického zdravotnictví nebo EZKarty zpřístupňovány „kopie“ nebo „primární záznamy“, považujeme za bezpředmětný pro účely tohoto ustanovení. Takový záznam musí být při předání jiné osobě autorizován způsobem stanoveným zákonem, tedy opatřen příslušným elektronickým časovým razítkem a elektronickou pečetí poskytovatele nebo elektronickým podpisem zdravotnického pracovníka Z hlediska § 66 odst. 4 je proto rozhodující autenticita, integrita a obsah zpřístupněného elektronického dokumentu, nikoli jeho označení jako „kopie“ nebo „primárního záznamu“.
Národní portál elektronického zdravotnictví ani EZKarta nejsou samostatným místem vedení zdravotnické dokumentace a navrhovaná úprava nezakládá nový režim její uchovávání. Povinnost uchovávat zdravotnickou dokumentaci a jednotlivé její části dopadá na poskytovatele zdravotních služeb ve lhůtách stanovených právními předpisy upravujícími zdravotnickou dokumentaci.
130
K § 70 odst. 1 písm. d)
Navrženou novelizaci navrhujeme vypustit.
Odůvodnění:
Rozšíření o „statistická zjišťování prováděná statistickým ústavem" je z hlediska předávání údajů vysoce rizikové. Doplněním této formulace přímo do § 70 odst. 1 písm. d) by se jakákoli statistická zjišťování ÚZIS stala explicitně podřaditelná pod účel, pro který se podle § 70 odst. 2 ZOZS údaje předávají bez souhlasu pacienta. Rozšíření nadto nevyplývá z žádné povinnosti podle nařízení (EU) 2025/327 ani jiného přímo použitelného předpisu EU.
Připomínka částečně akceptována.
Doplněním důvodové zprávy.
Doplnění formulace „statistická zjišťování prováděná statistickým ústavem“ představuje systematické zpřesnění účelu Národního zdravotnického informačního systému (NZIS) podle § 70 zákona o zdravotních službách, nikoli neúměrné rozšíření okruhu údajů předávaných bez souhlasu pacienta. ÚZIS je podle § 70 odst. 3 správcem NZIS a realizuje jeho účel prostřednictvím činností, které zákon již nyní zahrnuje – mezi ně patří i výběrová šetření, jež jsou podle § 72 odst. 1 písm. j) výslovně součástí NZIS. Statistická zjišťování ÚZIS ĆR představují standardní nástroj pro provádění těchto šetření, a jejich explicitní uvedení v § 70 odst. 1 písm. d) pouze zpřehledňuje stávající právní stav.
Uvedená formulace nezakládá žádné neúměrné oprávnění k předávání údajů bez souhlasu pacienta podle § 70 odst. 2. Předávání údajů je i nadále omezeno zásadou nezbytnosti a účelového omezení a probíhá v režimu zvláštní kategorie osobních údajů podle čl. 9 GDPR. ÚZIS uplatňuje odpovídající technická a organizační opatření, včetně pseudonymizace, řízení přístupů a auditních stop. Výstup z NZIS mohou být poskytovány pouze v podobě, která neumožňuje identifikaci konkrétní fyzické osoby, jak stanoví zákon o zdravotních službách.
Doplnění formulace není odvozeno od povinností podle nařízení (EU) 2025/327, ale od potřeby legislativní přesnosti a právní jistoty. Statistická zjišťování ÚZIS ČR nejsou harmonizována přímo použitelnými předpisy EU, a jejich vymezení v zákoně je plně v kompetenci členského státu. Explicitní uvedení této činnosti v § 70 odst. 1 písm. d) tak zvyšuje transparentnost účelu NZIS a odpovídá jeho faktickému fungování, aniž by nadúměrně rozšiřovalo rozsah zpracování osobních údajů či zasahovalo do práv pacientů. Naopak veškeré činnosti ÚZIS ČR jako správce NZIS slouží k tomu, aby práva pacientů na kvalitní a bezpečné a efektivní poskytování zdravotních služeb byla realizována.
ÚZIS ČR jako správce NZIS je povinen dodržovat zákonné limity a nemůže údaje využívat k jiným účelům, než stanoví právní předpisy
131
K § 70 odst. 1 písm. h)
Navrženou novelizaci navrhujeme vypustit, alternativně, doplnit slovy: „, a to výhradně na základě anonymizovaných nebo pseudonymizovaných údajů“
Odůvodnění:
Jde o čistě národní rozšíření účelu, které v kombinaci s navrhovaným rozšířením § 70 odst. 2 (přidání „h)") legitimizuje sběr zvláštní kategorie osobních údajů dle čl. 9 nařízení (EU) 2016/679 (GDPR) bez souhlasu subjektu údajů, aniž by pro to existoval převažující veřejný zájem opírající se o unijní právo. Plánování sociálních služeb lze provádět na anonymizovaných datech.
Připomínka akceptována jinak. Vysvětleno.
Znění § 70 odst. 1 písm. h) upraveno.
Tato připomínka jde, bohužel, proti samotné podstatě meziresortního sdílení dat a proti nastaveným dimenzím kooperace mezi oběma resorty. Zejména je ale nutné zdůraznit, že uvedený paragraf a ustanovení v novelizovaném zákoně o zdravotních službách v žádném případě nesměřuje k překročení pravomocí resortu zdravotnictví směrem k legislativně daným garancím a kompetencím MPSV. Smyslem daného ustanovení je pouze jasné vymezení faktu, že data Národního zdravotnického informačního systému mohou a mají být pro takový účel použita. Tak je daný paragraf zařazen i po konzultacích s Úřadem pro ochranu osobních údajů, - tedy, že jakýkoli účel, pro který mají být data NZIS využita, musí být explicitně uveden v zákoně.
Poskytovatelé sociálních služeb jsou v naprosté většině zároveň poskytovateli zdravotních služeb aneb s nimi úzce smluvně kooperují a kapacitně se provazují. Plánování kapacit a potřeb zejména sociálně zdravotních služeb není bez meziresortní integrace dat a bez dat NZIS myslitelné. Takto také již na základě předchozích schválených legislativních změn kooperace mezi MPSV a ÚZIS probíhá a skutečně produkuje predikce potřeb sociálních a i sociálně zdravotních služeb – zmiňme např. neformální pečující, komunitní ošetřovatelskou péči s komplementem sociálních služeb, Národní paliativní plán, společné projekty podpory sociálního a sociálně zdravotního plánování regionů. Tato spolupráce nese produkty oceňované všemi stakeholdery a promítá se již i do publikovaných otevřených, společně integrovaných, dat.
Smyslem daného ustanovení a zejména i dalších ustanovení zpřístupňujících data NZIS zpět pro potřeby MPSV není v žádném případě omezením kompetencí MPSV, ale naopak jejich posílením a odstraněním dlouhodobého informačního vakua. Zejména při dále trvající legislativní i faktické neexistenci registrů sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách, adresné evidence výkonu terénních sociálních služeb, je takové propojení a vzájemná výměna dat nejefektivnější cestou jak plánován v oblasti sociálních i zdravotních služeb vzájemně posílit.
Závěrem je nutné zdůraznit, že celá řada agend, které jsou jednoznačně v gesci MPSV nebo MzD mají v mnoha ohledech věcně významný meziresortní charakter a nelze je řešit pouze v gesci jednoho z ministerstev. Jako příklad lze uvést předčasné ochody do důchodu, které jsou jednoznačně v gesci MPSV a předložená novela zákona o zdravotních službách toto nesmí zpochybnit. Avšak bude-li třeba předčasné odchody do důchodu třeba řešit z hlediska rizikových profesí či z pohledu zdravotního stavu zaměstnanců určitých profesí, nelze toto exaktně provést bez plnohodnotného propojení s daty NZIS – o toto předložená novela usiluje především, tedy aby:
Resort MPSV dostal po propojení a validaci plná potřebná data k exaktnímu hodnocení rizikovosti profesí z hlediska objektivních zdravotních ukazatelů
Resort MZD a zejména sekce Ochrany veřejného zdraví disponovala dle své zákonné působnosti exaktními daty o tomtéž
V případě předčasných odchodů do důchodu mimo rizikové profese je nezbytné objektivizované hodnocení délky života ve zdraví. To je další příklad agendy, která je z různých pohledů v kompetenci obou ministerstev a integrace dat zde může všem organizačním složkám obou ministerstev umožnit exaktní, daty podložené, plnění jejich povinnosti, aniž by docházel k překryvu kompetencí. Takto by bylo možné uvádět další a další příklady, zmiňme ještě opět neformální pečující. Až integrace dat MPS s NZIS umožní skutečnou kvantifikaci rozsahu této péče, její náročnosti a objemu (nákladů). Oba resorty získají v rámci svých kompetencí potřebné údaje, např.:
Resort MPSV - exaktní kvantifikaci objemu péče neformálních pečujících a vymezení škály zdravotních stavů, které jsou takto zajištěny, a zejména predikce potřeb do budoucna – opřeno i o vývoj zdravotního stavu populace
Resort MZD – exaktní kvantifikaci péče neformálních pečujících o těžké až nejtěžší případy, které nelze zajistit bez komplementární dostupnosti relevantních zdravotních služeb, podklady pro optimalizaci dostupnosti těchto služeb.
Fakt, že NZIS takto využívá svá data pro daný účel, nesmí být vykládán jako průnik do kompetencí resortu MPSV. Na druhou stranu ovšem, využití NZIS pro daný účel musí být v zákoně explicitně uvedeno, neboť to odpovídá realitě a podmínkám ochrany osobních údajů.
Ve světle tohoto vysvětlení si dovolujeme požádat o přehodnocení této připomínky či případně nabízíme informačně připravené setkání pro vyjasnění věcné podstaty navrženého novelizačního bodu.
132
K § 70 odst. 2
Navrhujeme písmeno h) z výčtu v návrhu odst. 2 vypustit.
Odůvodnění:
Rozšíření výčtu o písm. h) by založilo zpracování osobních údajů pro účely plánování sociálních služeb bez nutnosti souhlasu subjektu údajů.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Normativní text § 70 odst. 1 písm. h) byl zpřesněn co do rozsahu.
Národní zdravotnický informační systém (NZIS) je podle zákona zdravotních službách, informačním systémem veřejné správy, jehož účel, rozsah zpracovávaných údajů, okruh zapisujících osob a okruh osob oprávněných k přístupu jsou stanoveny přímo zákonem (§ 70 a násl.). Zákonná úprava vymezuje jednotlivé národní zdravotnické registry, jejich obsah, účel a způsob vedení, a současně stanoví, že Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS ČR) vykonává správu NZIS v rozsahu daném zákonem.
Veřejně dostupné informace o struktuře NZIS, jeho registrech, účelu a způsobu zpracování údajů jsou dlouhodobě publikovány na webových stránkách ÚZIS ČR, včetně popisu jednotlivých registrů, jejich zákonného účelu a metodiky zpracování dat. Tyto informace potvrzují, že NZIS je striktně účelově vymezený informační systém, jehož parametry nelze rozšiřovat nad rámec zákona.
Návrh právní úpravy proto nerozšiřuje NZIS svévolně, ale pouze v mezích zákonného zmocnění, a to v případech, kdy je rozšíření nezbytné pro plnění zákonem stanovených úkolů veřejné správ v oblasti zdravotnictví. Jednotlivé datové toky jsou vymezeny zákonem, nikoli podzákonným aktem, a jejich účel je jednoznačně stanoven v souladu s požadavky na zákonnost, nezbytnost a proporcionalitu.
Požadavek připomínky na doplnění podrobného odůvodnění nezbytnosti a proporcionality pro každý jednotlivý datový tok není akceptován, neboť:
· zákon o zdravotních službách již vymezuje, jaké údaje jsou v jednotlivých registrech NZIS vedeny a za jakým účelem,
· zákon současně stanoví okruh zapisujících osob a osob oprávněných k přístupu,
· zpracování údaj v NZIS probíhá výhradně v rozsahu k účelům stanoveným zákonem,
· ÚZIS ČR jako správce NZIS je povinen dodržovat zákonné limity a nemůže údaje využívat k jiným účelům, než stanoví právní předpisy,
Auditní a kontrolní mechanismy jsou zajištěny zákonem, zejména prostřednictvím žurnálu činností podle zákona o elektronizaci zdravotnictví podle § 37 při využití Integrovaného datového rozhraní.
Ohledně rozšíření údajů v rámci Národního registru hrazených zdravotních (nově a determinant zdraví) uvádí důvodová zpráva:
Předávání údajů Ministerstvem práce a sociálních věcí a Českou správou sociálního zabezpečení do Národního registru hrazených zdravotních a sociálně‑zdravotních služeb je nezbytné nejen k naplnění účelu uvedeného v § 70 odst. 1 písm. h), ale také pro propojení těchto údaji s ostatními datovými zdroji vedeným v rámci NZIS. Údaje o poskytovaných sociálních službách, dávkách sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění a informace o zaměstnání pacienta mají bezprostřední souvislost s využíváním zdravotních a sociálně‑zdravotních služeb s jejich plánováním s hodnocením potřeb populace. Údaje o zaměstnání jsou získávány ze systému evidence jednotného měsíčního hlášení na základě § 27 odst. 2 zákona č. 323/2025 Sb., o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele. Teprve jejich začleněním do NZIS je možné zajistit, aby byly dostupné pro analytické, hodnoticí a koncepční činnost v plné šíři a souvislostech. Konkrétně se jedná o analýzy, které v systému chybí a které budou umožněny právě zařazením těchto údajů:
· posouzení rizikovosti konkrétních profesí a případně specifické nemocnosti (proto také údaje o DPN), přehodnocení kategorií rizikovosti, které jsou dnes zcela obecně a nedostatečně definovány,
· posouzení a modelace možností předčasných odchodů do důchodu pro určité profese a modelace dopadů do systému sociální / důchodové podpory,
· propojení agendy řízení nemocenského pojištění mezi oběma resorty a definice účinných preventivních a zdraví podporujících programů pro určité sektory činností / profese / zaměstnavatele,
· modelace adresných sociálních a zdravotních benefitů pro sociálně znevýhodněné skupiny obyvatel a zejména analýzy odhalující nedostatky v dostupné péči a podpoře + analýzy definující potřebná opatřen k nápravě,
· identifikace kapacitně, zdravotně a demograficky ohrožených profesí jako analytický podklad pro optimalizaci vzdělávacích programů a zaměstnanecké politiky,
· predikce vývoje sociální a epidemiologické (zdravotní) sktruktury obyvatel a definice potřebných preventivních opatření k udržení plně solidárního soc-zdrav systému služeb (predikce zejména nemocnosti u sociálně či příjmově znevýhodněných populačních skupin, kde bude nutné kvantifikovat programy cílené podpory),
· predikce rozsahu péče neformálních pečujících, zejména s ohledem na zásah různých skupin zaměstnanců (jako pečujících) a kvantifikace dopadu podpůrných programů,
· definice potřebného rozsahu podpory matek po porodu (zdravotní i sociální komponenta) a podpora jejich zaměstnanosti s ohledem na konkrétní profese (částečné úvazky, podpora sdružováním provozů, apod.),
· kritické vyhodnocení účinnosti a efektivity nejrůznějších programů sociální podpory a podpory začleňování (zaměstnanosti) pro zvláště zranitelné skupiny (např. osob s duševním onemocněním, držitele průkazů ZT/ZTP, invalidy, apod.) a definice potřebných vylepšení,
· popis sociálně-zdravotních "trajektorií" zranitelných skupin s cílem posílit dostupnost účinné podpory (vážné invalidity, osob v péči na konci života, dlouhodobě nemocní, ...) ,
· hodnocení dostupnosti a zejména účinnosti preventivních prohlídek pro různé sektory zaměstnanosti a profese, případné návrhy na re-definici jejich potřebné frekvence a obsah s ohledem na specifika nemocnosti určitých profesí.
Údaje jsou předávány cestou agendového identifikačního čísla fyzické osoby (překladem) a pokud není k dispozici tak cestou osobního identifikačního čísla přiděleného podle § 20 zákona č. 323/2025 Sb., o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatelů. Vlastní zpracování ovšem vždy již probíhá na datech plně anonymizovaných a publikace / zveřejnění je možné pouze a výhradně nad daty agregovanými.
Zařazení těchto údajů do NZIS umožňuje propojování s dalšími registry a informačními systémy, zejména s registrem hrazených zdravotních služeb, registrem zdravotnických pracovníků, registrem poskytovatelů s údaji o zdravotním stavu či průběhu péče. Tím se vytváří ucelený datový obraz o situaci pacienta i o kapacitách systému. Propojením údajů lze identifikovat vztah mezi mírou zdravotní potřeby, čerpáním sociálních služeb, ekonomickou aktivitou, dočasnou pracovní neschopností a dalšími faktory. Toto komplexní propojení je zásadní pro efektivní řízení integrované péče, pro odhalování systémových nerovností a pro plánování služeb v souladu s veřejným zájmem. Bez integrace sociálních a sociálně‑ekonomických údajů s daty zdravotnickými by NZIS nebyl schopen plnit svůj účel jako jednotný informační základ pro strategické rozhodování ve zdravotnictví.
Návazně na zákonnou právní úpravu bude provedena novela vyhlášky č. 373/2016 Sb., o předávání údajů do Národního zdravotnického informačního systému, ve znění pozdějších předpisů. V této vyhlášce jsou stanoveny lhůty a okruh osob zapisujících údaje do NZIS v případě MPSV a ČSSZ bude lhůta pro předávání údajů stanovena na měsíční frekvenci.
Rozsah údajů je nastaven zákonem, obdobně jako o ostatních součástí NZIS podle § 70 odst. 6 zákona o zdravotních službách:
(6) Údaje do Národního zdravotnického informačního systému se předávají pouze v elektronické podobě přímým zápisem nebo na technických nosičích způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem a ve struktuře podle datového rozhraní. Datové rozhraní zveřejní statistický ústav na svých internetových stránkách
Z hlediska ochrany osobních údajů je podstatné, že nejde o obecné oprávnění k neomezenému profilování obyvatel, ale o zákonem vymezený účel plánování a hodnocení zdravotních, sociálně-zdravotních a návazných služeb.
133
K § 70 odst. 2 písm. a) bod 5
Navrhujeme bod 5 z návrhu vypustit
Odůvodnění:
Pojmy „rodinná anamnéza" a „sociálně-ekonomická anamnéza" nejsou v zákoně vymezeny a jejich rozsah je extrémně široký, kdy mohou zahrnovat údaje o příjmech, vzdělání, zaměstnání, rodinné situaci, bydlení a dalších socio-demografických charakteristikách pacienta i osob jemu blízkých. Předávání těchto údajů bez souhlasu pacienta pro účely vedení NZIS (i) není požadováno nařízením EHDS – čl. 51 EHDS upravuje pouze sekundární využití; (ii) je v rozporu se zásadou minimalizace dle GDPR; (iii) zasahuje do soukromí třetích osob (rodinná anamnéza zahrnuje údaje o členech rodiny pacienta); (iv) je v rozporu s požadavkem na určitost a předvídatelnost právní normy. Tím představuje navrhovaná úprava bianco zmocnění pro neomezený sběr socioekonomických údajů pacientů.
Připomínka neakceptována.
Zařazení těchto údajů do NZIS se vytváří ucelený datový obraz o situaci pacienta i o kapacitách systému. Propojením údajů lze identifikovat vztah mezi mírou zdravotní potřeby, čerpáním sociálních služeb, ekonomickou aktivitou, dočasnou pracovní neschopností a dalšími faktory. Toto komplexní propojení je zásadní pro efektivní řízení integrované péče, pro odhalování systémových nerovností a pro plánování služeb v souladu s veřejným zájmem. Bez integrace sociálních a sociálně‑ekonomických údaj s daty zdravotnickými by NZIS nebyl schopen plnit svůj účel jako jednotný informační základ pro strategické rozhodování ve zdravotnictví.
Rozsah údajů je nastaven zákonem, obdobně jako o ostatních součástí NZIS podle § 70 odst. 6 zákona o zdravotních službách:
(6) Údaje do Národního zdravotnického informačního systému se předávají pouz v elektronické podobě přímým zápisem nebo na technických nosičích způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem a ve struktuře podle datového rozhraní. Datové rozhraní zveřejní statistický ústav na svých internetových stránkách
Z hlediska ochrany osobních údajů je podstatné, že nejde o obecné oprávnění k neomezenému profilování obyvatel, ale o zákonem vymezený účel plánování a hodnocení zdravotních, sociálně-zdravotních a návazných služeb.
Viz také vypořádání připomínky 79.
134
K § 70 souhrnně
Navrhovaná úprava § 70 ZZS rozšiřuje centralizovaný sběr identifikovaných osobních údajů pacientů do NZIS bez jejich souhlasu. Údaje předávané dle § 70 odst. 2 písm. a) bodu 1 (číslo pojištěnce, rodné číslo, datum narození, adresa) představují přímé identifikátory a umožňují statistickému ústavu jednoznačnou identifikaci konkrétního pacienta. Anonymizace nastává teprve na výstupu z NZIS k uživatelům, nikoli na vstupu od poskytovatelů.
Tento sběr je z hlediska nařízení (EU) 2025/327 (EHDS) sekundárním využitím dle čl. 2 písm. e) EHDS – údaje byly poskytovatelem shromážděny pro prvotní účel poskytování zdravotní péče a jsou nyní zpracovávány pro odlišný účel (statistika, řízení, plánování sociálních služeb). Na takové zpracování se aplikují závazná pravidla Kapitoly IV EHDS, zejména: čl. 71 (právo pacienta kdykoli odmítnout zpracování pro sekundární využití formou opt-outu, který navrhovaná úprava nezakotvuje); čl. 66 (zásady minimalizace a omezení účelem, popřené plošným sběrem vágně vymezené „rodinné a sociálně-ekonomické anamnézy" v navrhovaném bodu 5); a čl. 68 odst. 1 písm. c) (povinnost odůvodnit, proč nelze účelu dosáhnout anonymizovanými údaji – předkladatel v důvodové zprávě toto neprokazuje).
Sběr identifikovaných osobních údajů v navrhovaném rozsahu, bez možnosti opt-outu a bez prokázané nezbytnosti identifikované podoby, je v rozporu se zásadami GDPR (zpracování zvláštní kategorie údajů ve veřejném zájmu musí být přiměřené a poskytovat vhodné záruky) a s pravidly Kapitoly IV nařízení EHDS. Navrhovaná úprava ochranu pacientů snižuje na úkor jejich práv garantovaných přímo použitelným unijním právem.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Ve světle obecné části důvodové zprávy je dáno na jisto, že se sekundárnímu zpracování zdravotních údajů podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje předložená novela nevěnuje.
Tento závěr je třeba číst tak, že novela zatím nezavádí komplexní režim sekundárního využití podle kapitoly IV nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, včetně datových povolení, subjektu pro přístup ke zdravotním údajům, bezpečného zpracovatelského prostředí a práva podle čl. 71. Tím však není dotčena povinnost, aby národní zákonné zpracování údaj v NZIS bylo vyložen v souladu s GDPR, se zásadou minimalizace s budoucí implementací nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Nelze tedy dovozovat, že každý interní zákonný datový tok do NZIS je již sám o sobě režimem zpřístupnění dat uživateli podle kapitoly IV nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
NZIS je držitelem dat (čl. 51 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje) v soulad s Nařízením o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Nejedná se o sekundární zpracování dat ve světle citovaného nařízení. Ve vztahu k GDPR je sběr v rámci NZIS a jeho zákonem o zdravotních službách nastavená právní regulace v naprostém souladu s jeho článkem 9 odst. 2 písm. g) až j).
V případě zpracování údajů v rámci NZIS jde o další využití údajů, avšak samotná skutečnost jejich sekundárního využití neumožňuje dovodit, že se jedná o postup podle kapitoly IV nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Toto nařízení toti ž v čl. 1 odst. 7 výslovně stanoví, že jeho úprava není na újmu zvláštním ustanovením vnitrostátního práva, která umožňují veřejným subjektům přístup k elektronickým zdravotním údajům za účelem plnění úkolů ve veřejném zájmu k nimž jsou podle práva pověřeny. Zpracování údajů v NZIS na základě zákona o zdravotních službách tak představuje samostatný zákonný režim zpracování údajů veřejným subjektem při výkonu jeho zákonem stanovených kompetencí.
Z tohoto důvodu se na předávání a zpracování údajů v NZIS bez dalšího nedopadají pravidla čl. 66 a 68 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, která upravují zpřístupňování údajů uživatelům zdravotních údajů prostřednictvím subjektu pro přístup ke zdravotním údajům. Stejně tak právo odmítnout zpracování podle čl. 71 nelze vykládat jako obecné právo odmítnout zákonem uložené zpracování údajů v NZIS. Toto právo se uplatní výhradně při sekundárním využití údajů podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, zejména při jejich zpřístupňování na základě povolení k údajům nebo žádosti o zdravotní údaje.
Současně však platí, že pokud budou údaje vedené v NZIS následně zpřístupňovány pro sekundární využití prostřednictvím mechanismů kapitoly IV nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, uplatní se na takové zpřístupnění veškerá pravidla této kapitoly, včetně čl. 66, 68 a 71.
Jak již bylo uvedeno výše, NZIS tvoří propojenou soustavu (§ 72 odst. 2) a pro účely (§ 70 odst. 1 a § 73 odst. 1) lze je sdružovat. Propojení dat je možné pouze na identifikace pacienta a samotná analytická činnost probíhá na úrovni anonymizovaných dat.
135
K § 72 odst. 1 písm. l)
Navrhujeme písm. l) z návrhu vypustit
Odůvodnění:
Navrhované znění § 72 odst. 1 písm. l) je z hlediska určitosti právní normy nepřípustně vágní. Otevřená klauzule „další údaje získané z informačních systémů veřejné správy a zdravotních pojišťoven podle tohoto zákona a jiných právních předpisů" neurčuje rozsah ani účel sběru, čímž obchází zásady minimalizace dle GDPR. Ustanovení nevyplývá z žádné povinnosti dle nařízení (EU) 2025/327 (EHDS); jde o čistě národní rozšíření datové základny NZIS. Vágně formulovaná zákonná zmocnění státu k centralizovanému sběru osobních údajů jsou v rozporu se zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí.
Připomínka neakceptována.
Národní zdravotnický informační systém představuje informační systém veřejné správy s jasně vymezeným zákonným účelem, definovaným okruhem oprávněných osob a ustálenou koncepcí zpracování a poskytování údajů. Současně tvoří klíčovou součást infrastruktury krizového řízení státu, neboť umožňuje průběžné sledování kapacit, potřeb a trendů ve zdravotnictví i sociální oblasti. Jeho význam dále poroste v souvislosti s očekávaným demografickým vývojem, který s v budoucnu vyžádá zásadní opatření v oblasti zdravotních a sociálních služeb.
Tato role NZIS je již v účinném znění zákona reflektována, zejména v § 72 odst. 2. Nově navrhované ustanovení je doplňováno za účelem posílení transparentnosti, aby bylo zřejmé v jakém rozsahu a pro jaké účely jsou údaje v rámci NZIS využívány. Ustanovení § 72 odst. 1 písm. l) je třeba vykládat pouze jako technicko-systematické vymezení součástí NZIS ve vazbě na údaje, pro jejichž převzetí existuje samostatný a dostatečně určitý zákonný titul.
Jak již bylo uvedeno výše, NZIS tvoří propojenou soustavu (§ 72 odst. 2) a pro účely (§ 70 odst. 1 a § 73 odst. 1) lze je sdružovat. Propojení dat je možné pouze na identifikaci pacienta a samotná analytická činnost probíhá na úrovni anonymizovaných dat.
Ve vztahu k GDPR je sběr v rámci NZIS a jeho zákonem o zdravotních sužbách nastavená právní regulace v naprostém soulad s jeho článkem 9 odst. 2 písm. g) až j).
Jak již bylo uvedeno výše, NZIS tvoří propojenou soustavu (§ 72 odst. 2) a pro účely (§ 70 odst. 1 a § 73 odst. 1) lze je sdružovat. Propojení dat je možné pouze na identifikace pacienta a samotná analytická činnost probíhá na úrovni anonymizovaných dat.
136
K § 73 odst. 2 písm. g) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách: „g) oprávněný pracovník zdravotní pojišťovny, jde-li o registr uvedený v § 72 odst. 1 písm. b) a f), a to pro účely plnění úkolů podle zákona o veřejném zdravotním pojištění.“
Navrhujeme text nahradit například takto: „g) oprávněný pracovník zdravotní pojišťovny nebo zdravotní pojišťovna, jde-li o registr uvedený v § 72 odst. 1 písm. b) a f), a to pro účely plnění úkolů podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, a pro účely podpory prevence a motivačních programů zaměřených na pojištěnce“.
Odůvodnění:
Návrh souvisí s navrhovanou úpravou § 34a odst. 7 písm. c) zákona č. 325/2021 Sb., o elektronizaci zdravotnictví – odůvodnění viz výše.
Z důvodové zprávy k tomuto ustanovení plyne, že jako plnění úkolů podle zákona o veřejném zdravotním pojištění je chápána povinnost provádět kontrolu poskytnutých a vykázaných zdravotních služeb, a to jak z hlediska jejich věcné správnosti, tak z hlediska hospodárnosti, účelnosti a efektivity vynakládání prostředků veřejného zdravotního pojištění a povinnost zajišťovat i dostupnost zdravotních služeb pro své pojištěnce. Jsme toho názoru, že je ve veřejném zájmu a v zájmu zajištění dlouhodobé efektivity vynakládání prostředků z veřejného zdravotního pojištění, aby měla zdravotní pojišťovna možnost využít předávaná data rovněž pro účely podpory prevence a motivace jako nástrojů pro zajištění dlouhodobé udržitelnosti systému.
Zároveň je v souladu s obecnou připomínkou navrhováno, aby byl přístup umožněn zdravotní pojišťovně na institucionální úrovni (tj. nikoliv prostřednictvím oprávněného pracovníka ve smyslu fyzické osoby), tak, aby šlo zajistit automatizovaný přístup k informacím za účelem jejich efektivního využití v rámci činnosti zdravotní pojišťovny.
Připomínka akceptována částečně. Vysvětleno.
Úpravou normativního textu co do rozsahu účelu.
K otázce institucionálního nastavení přistupu předkladatel uvádí, že ustanovení § 73 odst. 2 je koncipováno jednotně pro všechny přistupující subjekty v rámci NZIS. Úprava vychází z požadavků na ochranu osobních údajů a bezpečnost dat, kdy je přístup k údajům v NZIS vázán na konkrétní oprávněnou fyzickou osobu. Tento model je dlouhodobě uplatňován, je v souladu s architekturou NZIS a je pro něj nastaven odpovídající procesní rámec, včetně auditních a bezpečnostních mechanismů.
Návrh umožnit přístup zdravotní pojišťovně na institucionální úrovni (tj. bez vazby na konkrétní fyzickou osobu) nelze akceptovat, neboť by znamenal zásadní odchylku od obecného principu řízení přístupů v NZIS a oslabil by kontrolovatelnost nakládání s osobními údaji.
137
Navrhujeme upravit ust. § 77a odst. 5 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách: Obsah Národního registru hrazených zdravotních služeb je přístupný zdravotní pojišťovně v rozsahu údajů o zdravotních službách, které uhradila, a to za účelem provádění veřejného zdravotního pojištění, tak, že bude nově znít: Obsah Národního registru hrazených zdravotních služeb je přístupný zdravotní pojišťovně, a to za účelem provádění veřejného zdravotního pojištění.
Odůvodnění:
Cílem navrhované úpravy je zajistit možnost systémového přístupu zdravotní pojišťovny ke kompletní sadě informací vedených NRHZS za účelem provádění veřejného zdravotního pojištění, zejména stran práce s prevencí a motivací pojištěnců za účelem umožnění efektivního a user-friendly fungování preventivních (bonifikačních) programů.
Připomínka akceptována jinak.
Úpravou normativního textu § 73 odst. 2 písm. g) – rozšíření účelu.
Obsahové vymezení přístupu zdravotních pojišťoven k Národnímu registru hrazených zdravotních služeb je ji v platném znění zákona nastaveno tak, aby odpovídalo účelu vedení registru i principům veřejného zdravotního pojištění.
Návrh připomínkového místa, který požaduje rozšíření přístupu zdravotní pojišťovny na kompletní obsah registru bez vazby na zdravotní služby, které sama uhradila, nelze akceptovat. NRHZS je koncipován jako registr úhrad, tedy jako evidence údajů o zdravotních službách poskytnutých pojištěncům dané zdravotní pojišťovny a hrazených z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Rozšíření přístupu i na údaje o zdravotních službách hrazených jinými zdravotními pojišťovnami by znamenalo prolomení účelového omezení registru, narušení systémové konzistence jednotlivých zdravotnických registrů a neodůvodněné rozšíření okruhu osobních údajů, které zdravotní pojišťovna zpracovává. Účel, který připomínkové místo sleduje – tedy možnost efektivní práci s prevencí, bonifikačními programy a motivačními nástroji – bude zajištěn ustanovením § 73 odst. 2 písm. g), které poskytuje zdravotním pojišťovnám přístup k registrům uvedeným v § 72 odst. 1 písm. b) a f) pro účely plnění úkolů podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, včetně podpory prevence a motivačních programů zaměřených na pojištěnce. Tato úprava umožňuje zdravotním pojišťovnám pracovat s daty potřebnými pro preventivní a bonifikační programy, aniž by bylo nutné rozšiřovat přístup k NRHZS nad rámec údajů o službách, které pojišťovna uhradila. Z uvedených důvodů se připomínka neakceptuje a navrhované znění § 77a odst. 5 písm. a) se neupravuje.
138
K § 81a zákona o léčivech
Původní znění (návrh):
„(2) K systému eRecept přistupuje Ústav zdravotnických informací a statistiky automatizovaně prostřednictvím přístupových certifikátů vydávaných podle zákona o elektronizaci zdravotnictví."
A v § 81 odst. 3 písm. k) zákona o léčivech:
„k) přístup Ústavu zdravotnických informací a statistiky k elektronickým receptům, záznamům o výdeji podle § 81g odst. 5 a elektronickým záznamům podle § 81g odst. 6 za účelem plnění úkolů podle § 70 zákona o zdravotních službách,"
Návrh nového znění:
„(2) "
A v § 81 odst. 3 písm. k) zachovat dosavadní znění:
„k) přístup Ústavu zdravotnických informací a statistiky k anonymizované databázi údajů vedených v systému eRecept za účelem výkonu statistické činnosti,"
Alternativně (mírnější varianta), pokud bude přístup zachován, omezit:
„(2) K systému eRecept přistupuje Ústav zdravotnických informací a statistiky automatizovaně prostřednictvím přístupových certifikátů vydávaných podle zákona o elektronizaci zdravotnictví, a to v anonymizovaném nebo pseudonymizovaném formátu. Statistický ústav poskytne fyzickým osobám mechanismus pro odmítnutí zpracování jejich údajů z eReceptu pro účely podle § 70 zákona o zdravotních službách."
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava mění charakter přístupu ÚZIS k systému eRecept, a to z anonymizované databáze na přímý automatizovaný přístup k identifikovaným elektronickým receptům a záznamům o výdeji všech občanů ČR. Předkladatel v důvodové zprávě tento přechod od anonymizace k plné identifikaci nezdůvodňuje a neprokazuje, proč původní anonymizovaný režim pro plnění úkolů NZIS nepostačuje.
Připomínka neakceptována
K přístupu ÚZIS ČR k údajům v systému eRecept předkladatel uvádí z důvodové zprávy zdůvodnění i technicko organizační opatření:
Navrhovaná právní úprav v rámci zákona o léčivech je nezbytné k zajištění kvalitního, úplného a aktuálního výkonu správy NZIS a plnění jeho účelu ve smyslu ustanovení § 70 odst. 1 a § 73 odst. 1 zákona o zdravotních službách. ÚZIS ČR jako správce NZIS odpovídá za správnost, úplnost, konzistenci a vzájemnou provázanost údajů v něm vedených. Údaje z informačního systému eRecept představují klíčový datový zdroj pro validaci a kontrolu údajů zejména v Národním registru hrazených zdravotních služeb v dalších součástech NZIS.
ÚZIS ČR podle účinné právní úpravy může disponovat pouze anonymizovanými údaji ze systému eRecept a výrazně časově zpožděnými daty o hrazených léčivých přípravcích z Národního registru hrazených zdravotních služeb, což neumožňuje plnit zákonné povinnosti správce NZIS podle § 70 zákona o zdravotních službách v plné šíři se zohledněním preskripce hrazených i nehrazených léčivých přípravků i jejich výdej v reálném čase. Pro řádný, a pokud možno celistvý a úplný, výkon správy NZIS je nezbytné, aby ÚZIS ČR měl k dispozici identifikovatelné údaj z eReceptu v reálném čase, a t z těchto důvodů:
· Validace a kontrola kvality dat: Ověřování správnosti, úplnosti a konzistence údajů napříč zdravotnickými registry vyžaduje jednoznačné identifikátory pacienta, poskytovatele a zdravotnického pracovníka, které anonymizovaná či pseudonymizovaná data neobsahují.
· Zajištění interoperability zdravotnických registrů: Propojení údajů o preskripci a výdeji léčiv s údaji o poskytnutých zdravotních službách je možné pouze při využití identifikovatelných údajů, které umožňují vytvořit jednotné datové prostředí pro analytické, statistické a kontrolní účely.
· Operativní monitoring zdravotního systému: Dispozice s údaji dostupnými v reálném čase je nezbytný mimo jiné pro sledování dostupnosti léčiv, identifikaci bezpečnostních signálů a průběžnou kontrolu vykazování zdravotních služeb.
· Plnění zákonných povinností správce NZIS: ÚZIS ČR musí zajistit kvalitu a správnost dat vedených v NZIS, což není možné při práci s anonymizovanými či pseudonymizovanými údaji, které neumožňují validaci na úrovni jednotlivých záznamů.
K § 81 odst. 3 písm. k)
Ustanovení výslovně upravuje přístup ÚZIS ČR k elektronickým receptům, záznamům o výdeji podle § 81g odst. 5 a elektronickým záznamům podle § 81g odst. 6, a to za účelem plnění úkolů stanovených v § 70 zákona o zdravotních službách. Tato úprava je nezbytná pro zajištění úplnosti, správnosti a provázanosti údajů v NZIS, zejména v oblasti sledování poskytování zdravotních služeb, spotřeby léčivých přípravků, kvality a bezpečnosti péče a pro tvorbu zdravotnických statistik.
Přístup k těmto údajům umožňuje ÚZIS ČR provádět validaci a kontrolu dat napříč zdravotnickými registry, identifikovat nesrovnalosti mezi preskripcí a výdejem léčiv, sledovat dostupnost léčivých přípravků a vyhodnocovat jejich využívání v jednotlivých segmentech zdravotní péče. Díky této datové vazbě bude možné plnit zákonné úkoly v oblasti analytické, kontrolní a statistické činnosti, které jsou nezbytné pro efektivní řízení zdravotního systému a tvorbu veřejných politik.
Anonymizovaná nebo pseudonymizovaná data nejsou způsobilá uvedené účely naplnit, neboť:
· neumožňují propojení údajů o preskripci a výdeji s údaji o poskytnutých zdravotních službách,
· neumožňují validaci na úrovni jednotlivých pacientů, poskytovatelů a zdravotnických pracovníků,
· neumožňují sledovat kvalitu a bezpečnost péče v kontextu konkrétních klinických situací.
Doplnění údajů z eReceptu přímo podporuje účely vedení národních zdravotnických registrů podle § 73 odst. 1 zákona o zdravotních službách, zejména:
· získávání údajů o poskytování zdravotních služeb,
· sledování kvality, dostupnosti a bezpečnosti zdravotních služeb,
· tvorbu zdravotnických statistik,
· provádění kontrolních a analytických činností,
· zajištění informací pro řízení zdravotnictví a veřejné zdravotní politiky.
Propojení údajů z eRecept s údaji NZIS umožní:
· ověřovat kvalitu, úplnost a správnost údajů vedených v jednotlivých zdravotnických registrech,
· zvyšovat provázanost dat napříč NZIS,
· vytvářet přesné a aktuální národní zdravotnické statistiky,
· provádět kontrolní a auditní činnost vyžadovanou zákonem o zdravotních službách,
· poskytovat podklady pro efektivní řízení zdravotního systému.
Zpracování údajů bude probíhat v rámci infrastruktury NZIS, která splňuje nejvyšší technické, organizační a bezpečnostní standardy, včetně šifrování dat, řízení přístupových práv, vedení auditních záznamů, oddělení identifikačních a zdravotních údajů a pravidelných bezpečnostních auditů.
Ustanovení zároveň zajišťuje, že přístup ÚZIS ČR probíhá výhradně za účelem plnění zákonem stanovených úkolů v rámci přísného režimu ochrany osobních údajů a kybernetické bezpečnosti. Tím se posiluje transparentnost, právní jistota a efektivní fungování Národního zdravotnického informačního systému, aniž by docházel k rozšiřování přístupu nad nezbytný rozsah.
K § 81f odst. 2
Předmětný paragraf zavádí do právní regulace přístup ÚZIS ČR automatizovaně prostřednictvím přístupových certifikátů vydávaných podle zákona o elektronizaci zdravotnictví. Stávající přístup ÚZIS ČR prostřednictvím JIP/KAAS není technicky ani funkčně způsobilý pro institucionální a systémovou komunikaci mezi informačními systémy veřejné správy. Přístup ÚZIS ČR musí být odlišný od přístupu ostatních orgánů veřejné moci, neboť ÚZIS ČR vykonává správu celostátního informačního systému a jeho činnost vyžaduje specifické bezpečnostní, organizační a provozní parametry. Certifikátový model představuje jediné technicky kompatibilní, bezpečné a dlouhodobě udržitelné řešení odpovídající architektuře elektronizace zdravotnictví, systému eReceptu i NZIS.
Z bezpečnostního hlediska certifikáty umožňují vzájemnou kryptografickou autentizaci systémů, která je nezbytná pro ochranu zvláštní kategorie osobních údajů, zejména údajů o zdravotním stavu. Komunikace mezi eReceptem a NZIS probíhá v režimu end‑to‑end šifrování, které je možné pouze při použití certifikátů. Certifikátový model dále umožňuje přesné řízení přístupových práv na úrovni systémů, nikoli jednotlivých fyzických osob, a zajišťuje plnou auditovatelnost a dohledatelnost všech systémových operací
Z organizačního hlediska ÚZIS ČR jako správce NZIS potřebuje institucionální přístup, který není vázán na konkrétní fyzické osoby, není omezen pracovní dobou a umožňuje nepřetržitý provoz. Přístup musí být plně automatizovaný, aby bylo možné provádět validace, kontroly a další datové operace v reálném čase, jak vyžaduje zákonná role správce NZIS
Z provozního hlediska NZIS zpracovává rozsáhlé objemy dat, které nelze přenášet prostřednictvím uživatelských rozhraní určených pro individuální přístup fyzických osob. Provoz NZIS vyžaduje pravidelné dávkové i on‑line přenosy dat, které musí být plně automatizované a systémově řízené. Certifikátový přístup umožňuje stabilní, robustní a škálovatelnou komunikaci mezi systémy a je plně kompatibilní s autentizačním rámcem resortu
Z uvedených důvodů je certifikátový model jediným řešením, které odpovídá systémovému rozvoji elektronizace zdravotnictví a bezpečnostním, organizačním a provozním požadavkům na správu NZIS a současně zajišťuje ochranu zvláštní kategorie osobních údajů.
Česká stomatologická komora
slavik@dent.cz
139
K § 55 zákona č. 372/2011 Sb. a k ustanovení o účinnosti – plošné výhradně elektronické vedení zdravotnické dokumentace.
Návrh: Vypustit plošnou povinnost vést veškerou zdravotnickou dokumentaci výhradně elektronicky. Nebude-li vypuštěna, odložit její účinnost nejméně na 26. března 2031 a do té doby zachovat možnost listinného nebo kombinovaného vedení dokumentace.
Odůvodnění: EHDS vyžaduje registraci a výměnu relevantních elektronických zdravotních údajů v určených prioritních kategoriích, nikoli plošné elektronické vedení celé vnitrostátní zdravotnické dokumentace. První skupina prioritních kategorií se uplatní od 26. března 2029 a obrazová data, výsledky vyšetření a propouštěcí zprávy od 26. března 2031. Navržený § 55 jde nad tento rámec a má být účinný již od 1. ledna 2029.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Národní úprava nemůže být omezena pouze na „minimální transpozici“, protože nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje předpokládá, že členské státy vytvoří funkční, interoperabilní a dlouhodobě udržitelnou infrastrukturu, která umožní nejen základní výměnu údajů, ale také rozvoj dalších elektronických služeb, včetně portálových řešení a národních nadstaveb. Tyto prvky nejsou nadbytečné, ale tvoří nezbytnou součást celkové architektury, která umožní poskytovatelům plnit povinnosti vyplývajích z evropského práva.
Současně návrh zákona stanoví milník s dostatečným časovým předstihem, aby poskytovatelé měli reálnou možnost se na změny připravit. Typickým příkladem je termín 1. ledna 2029 pro zavedení povinného vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě, který poskytuje více než dostatečný prostor pro technickou i organizační adaptaci, včetně malých ambulantních praxí.
Návrh zákona nezavádí žádné okamžité povinnosti, ale naopak umožňuje postupný přechod, koordinovaný s implementací evropského prostoru pro zdravotní údaje s vývojem národních služeb elektronického zdravotnictví.
Funkční elektronizace vyžaduje národní infrastrukturu a standardy, nikoli pouze minimální opis evropského textu. Implementace bude postupná: nejprve prioritní kategorie a základní centrální služby, následně širší národní nadstavby po ověření proveditelnosti, dopadů a připravenosti poskytovatelů i dodavatelů informačních systémů.
Účinnost od 1. ledna 2029 byla zvolena s ohledem na potřebu poskytnout poskytovatelům zdravotních služeb dostatečný čas na technickou, organizační a procesní přípravu. Návrh současně zohledňuje situace, kdy elektronické vedení zdravotnické dokumentace není z objektivních technických důvodů možné, a umožňuje v těchto případech její dočasné vedení v listinné podobě. Zdravotnickou dokumentaci vedenou v souladu s dosavadní právní úpravou před 1. lednem 2029 zároveň není poskytovatel povinen zpětně převádět do elektronické podoby.
Odložení obecné povinnosti až na 26. března 2031 proto předkladatel nepovažuje za důvodné. Harmonogram nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje stanoví nejzazší okamžiky uplatnění příslušných evropských povinností pro jednotlivé prioritní kategorie, nikoli zákaz členského státu zavést širší elektronizaci zdravotnické dokumentace dříve. Navržený termín 1. ledna 2029 sleduje širší národní cíl vytvořit včas před plným uplatněním požadavků nařízení funkční, interoperabilní a pro pacienty i zdravotnické pracovníky prakticky využitelné prostředí elektronického zdravotnictví.
140
Z K § 56b zákona č. 372/2011 Sb. – předávání celé zdravotnické dokumentace
Návrh: Omezit povinné předávání na relevantní a nezbytné elektronické zdravotní údaje náležející do prioritních kategorií použitelných podle EHDS k příslušnému datu. Výslovně vyloučit povinnost digitalizovat nebo převádět starší listinné a analogové záznamy za účelem jejich předání podle § 56b.
Odůvodnění: EHDS vyžaduje přístup ošetřujícího zdravotnického pracovníka k relevantním a nezbytným elektronickým zdravotním údajům, přinejmenším k prioritním kategoriím, a připojení poskytovatelů k národnímu kontaktnímu místu. Nevyžaduje předávání celé zdravotnické dokumentace na žádost jiného poskytovatele. Navržený § 56b představuje neodůvodněnou vnitrostátní nadstavbu a může být vykládán jako nepřímá povinnost digitalizovat historickou dokumentaci.
Připomínka neakceptována.
Ustanovení § 56b upravuje využití Národního kontaktního místa jak pro vnitrostátní předávání elektronicky vedené zdravotnické dokumentace mezi poskytovateli zdravotních služeb, tak pro přeshraniční výměnu prioritních kategorií prostřednictvím infrastruktury MyHealth@EU. Vnitrostátní využití Národního kontaktního místa není omezeno pouze na minimální rozsah prioritních kategorií stanovených nařízením o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
Povinnost podle nově navrženého znění § 56b nabývá účinnosti dne 26. března 2029, tedy v době, kdy by podle navrženého znění § 55 odst. 1 zdravotnická dokumentace měla již zásadně být veden v elektronické podobě. Ustanovení § 56b proto samo o sobě nezakládá povinnost převádět zdravotnickou dokumentaci do elektronické podoby. Současně přechodné ustanovení výslovně stanoví, že zdravotnickou dokumentaci vedenou podle dosavadních právních předpisů před 1. lednem 2029 není poskytovatel povinen do elektronické podoby převádět. Povinnost předání podle § 56b tuto výjimku nemění a nelze ji vykládat jako povinnost dodatečné digitalizace historické zdravotnické dokumentace.
141
K obecné části důvodové zprávy, zejména bodům 7 až 9 – náklady poskytovatelů a dostupnost péče.
Návrh: Před zavedením plošné elektronizace zpracovat a zveřejnit kvantifikaci jednorázových i provozních dopadů na malé ambulantní poskytovatele, zvláště zubní lékaře, a určit konkrétní zdroj jejich úhrady. Účinnost nových povinností navázat na zajištěné financování a dostupnost funkčních centrálních služeb, integračních komponent a testovacího prostředí.
Odůvodnění: Důvodová zpráva připouští náklady na software, změnu procesů, školení, testování, provozní podporu, technické vybavení a kybernetickou bezpečnost, avšak výši nákladů nevyčísluje s tím, že to není „explicitně možné“ s ohledem na variabilitu rozhodných parametrů. Takto strohé a bez nadsázky znevažující konstatování nelze akceptovat. Je nepochybné, že stát (a také Evropská unie) po soukromých poskytovatelích nové služby, které v mnoha ohledech zcela zásadně zasahují do jejich dosavadní praxe. Vyžadují přitom nejen nové technické prostředky (výpočetní techniku, software, zabezpečení), ale mnohdy doslova revoluci v celkovém přístupu k vedení a k nakládání se zdravotnickými informacemi, tedy revoluci ve stylu práce. Poskytovatelé tuto změnu nakonec uskuteční (i když zcela jistě ne všichni, neboť je nutno počítat s tím, že řada z nich raději zvolí ukončení praxe), ale oprávněně se ptají, kdo jim náklady na tyto nové služby zaplatí. Stát, ač na tento problém upozorněn, setrvává na tom, že náklady možná bude možno zaplatit z dotací, ale to není jisté, a jinak náklady ponesou poskytovatelé z vlastních zdrojů. To je v rozporu s tvrzením, že návrh nemá negativní dopad na podnikatelské prostředí a nezakládá nepřiměřené nové povinnosti nad rámec práva EU. RIA nebyla zpracována. Hodnocení musí zahrnout také archivaci, zálohování, servis, výpadkové řešení a čas zdravotnických pracovníků.
Připomínka akceptována částečně.
Doplněním důvodové zprávy v bodě Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na podnikatelské prostředí České republiky
.
Předkladatel si je vědom toho, že zavedení povinného elektronického vedení zdravotnické dokumentace a dalších nástrojů elektronického zdravotnictví bude na straně poskytovatelů zdravotních služeb spojen s jednorázovými i průběžnými náklady.
Náklady jednotlivých poskytovatelů se však mohou významně lišit podle druhu a rozsahu poskytovaných zdravotních služeb, současné míry jejich elektronizace, používaného informačního systému, technického vybavení, smluvních vztah s dodavateli informačních systémů a dalších okolností Z tohoto důvodu nelze stanovit jednu obecně použitelnou částku, která by věrohodně vyjadřovala dopady právní úpravy na všechny poskytovatele zdravotních služeb.
Požadavek, aby účinnost nové právní úpravy byla podmíněna zajištěním konkrétního zdroje financování nákladů každého jednotlivého poskytovatele, nelze akceptovat. Stejně tak není důvodné obecně podmiňovat účinnost zákona formálním dokončením všech komponent elektronického zdravotnictví. Předpokladem reálného výkonu jednotlivých zákonných povinností však musí být včasná dostupnost těch centrálních služeb, technických standardů, integračních rozhraní a testovacích prostředí, které jsou pro splnění konkrétní povinnosti nezbytné.
142
K § 4 a § 38 odst. 2 písm. c) zákona č. 325/2021 Sb. a k přechodnému ustanovení o zveřejnění technických požadavků – standardy a reálná připravenost.
Návrh: Stanovit, že standard elektronického zdravotnictví upravuje pouze technický způsob plnění povinností vymezených právním předpisem a nesmí samostatně rozšiřovat rozsah povinných údajů, lhůty ani sankční odpovědnost. Povinnost závislá na standardu smí být závazná nejdříve 18 měsíců po zveřejnění úplných a stabilních specifikací, terminologie, validačních pravidel a testovacích scénářů; při jejich podstatné změně musí běžet nová přiměřená implementační lhůta.
Odůvodnění: Podstatná část praktického obsahu povinností bude určena teprve budoucími standardy. Zveřejnění technických požadavků do 26. března 2028 ponechává pro první povinnost nejvýše 12 měsíců a nezaručuje jejich stabilitu ani praktické ověření. Národní požadavky nad rámec prováděcích aktů EU musí být samostatně věcně, ekonomicky a technicky odůvodněny.
Připomínka neakceptována.
Rozsah standardů elektronického zdravotnictví je vymezen zákonem o elektronizaci zdravotnictví v § 2 odst. 6 zákona o elektronizaci zdravotnictví a výslovně stanoví, co je jejich obsahem a pro jaké účely se používají. Standard proto nemůže bez zákonného zmocnění samostatně zakládat nové povinnosti, rozšiřovat jejich zákonný rozsah ani zakládat sankční odpovědnost. Jeho úlohou je zejména technická specifikace způsobu plnění povinností stanovených právními předpisy. U elektronického zdravotního záznamu standard zajišťuje národní implementaci evropského formátu, nikoli změnu obsahu právní povinnosti.
Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje předpokládá přijetí prováděcích aktů pro technickou implementaci nejpozději do 26. března 2027, zatímco první relevantní povinnosti se uplatní od 26. března 2029 (jen pro pacientský souhrn). Pro jejich implementaci je tak na evropské úrovni předpokládáno přibližně dvouleté období, respektive čtyřleté období.
Požadavek na pevnou 18měsíční implementační lhůtu pro každou změnu standardu není možné akceptovat. Rozsah změn může být rozdílný a může zahrnovat i dílčí, opravné nebo bezpečnostně nezbytné úpravy. U podstatných změn vyžadujících úpravy informačních systémů však musí být zajištěno odpovídající řízení verzí a přiměřená implementační lhůta.
143
K přechodnému ustanovení a k § 56a zákona č. 372/2011 Sb. – stávající pacienti a historická dokumentace.
Návrh: Doplnit, že u pacienta přijatého do ambulantní péče přede dnem 26. března 2029 se pacientský souhrn zpracuje při prvním poskytnutí zdravotních služeb po tomto dni. Pro jeho vytvoření se nemusí zpětně digitalizovat ani systematicky vytěžovat dřívější dokumentace; uvedou se údaje, které poskytovatel při tomto nebo pozdějším poskytnutí péče ověří nebo zaznamená jako klinicky relevantní. Listinné a analogové záznamy vzniklé před příslušným dnem účinnosti, včetně historických RTG snímků, se pouze z důvodu nové úpravy zpětně nedigitalizují ani nepřevádějí do výměnného formátu.
Odůvodnění: Přechodné ustanovení obecně vylučuje převod starší dokumentace a důvodová zpráva potvrzuje prospektivní režim. Neřeší však výslovně okamžik vzniku souhrnu u pacienta přijatého do péče před účinností. Navržené pravidlo vyloučí plošné vytváření souhrnů bez návštěvy pacienta a současně zachová zápis aktuálně ověřených údajů požadovaných EHDS.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu přechodného ustanovení.
144
K § 35 odst. 1 písm. d) zákona č. 325/2021 Sb. a k § 66 odst. 4 zákona č. 372/2011 Sb. – dálkový přístup a dostupnost údajů.
Návrh: Doplnit do § 66 odst. 4, že dálkový přístup nezakládá povinnost poskytovatele zajistit nepřetržitou dostupnost jeho lokálního informačního systému ani využívat cloudové úložiště. Technické řešení Národního portálu elektronického zdravotnictví a EZKarty musí umožnit přístup k relevantním záznamům podle § 55a odst. 4 bez nepřetržitého online provozu informačního systému ordinace.
Odůvodnění: Návrh povinnost dostupnosti 24/7 výslovně nestanoví. Současně však vypouští omezení technickými možnostmi poskytovatele a ukládá zprostředkovat přístup prostřednictvím státních služeb, takže nepřetržitý online režim nelze ze znění jednoznačně vyloučit. EHDS ukládá členskému státu zajistit služby přístupu a bezprostřední přístup po registraci údaje; neukládá nepřetržitý provoz lokálního systému každého poskytovatele.
Připomínka neakceptována
Z navržené právní úpravy neplyne povinnost poskytovatele zdravotních služeb zajistit nepřetržitý provoz svého lokálního informačního systému ani povinnost využívat cloudové úložiště. Právní rámec zakládá právo pacienta na dálkový přístup ke zdravotnické dokumentaci prostřednictvím Národního portálu elektronického zdravotnictví nebo EZKarty, avšak nestanoví konkrétní technologický postup, jak má poskytovatel zajistit dostupnost dokumentace pro tyto služby.
Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje garantuje fyzické osobě okamžitý přístup alespoň k prioritním kategoriím elektronických zdravotních údajů po jejich zaznamenání do systému elektronického zdravotního záznamu, a to v mezích technologické proveditelnosti. Současně ukládá členským státům povinnost zajistit jednu nebo více služeb přístup k elektronickým zdravotním údajům. Tento požadavek však nelze vykládat jako povinnost poskytovatele provozovat svůj lokální informační systém nepřetržitě ani jako povinnost využívat konkrétní technologii či cloudové řešení.
Technické zajištění dostupnosti dokumentace může být realizováno prostřednictvím centrálních služeb elektronického zdravotnictví, registrovaných výměnných sítí nebo jiných standardizovaných integračních mechanismů. Registrované výměnné sítě jsou koncipovány jako zprostředkující infrastruktura pro předávání a zpřístupňování elektronické zdravotnické dokumentace a mohou převzít podstatnou část technických a provozních požadavků spojených s napojením poskytovatele na národní služby.
Výslovné zakotvení, že poskytovatel není povinen zajistit nepřetržitou dostupnost svého lokálního informačního systému ani využívat cloudové úložiště, proto není nezbytné. Podstatné je, aby zvolený způsob napojení umožnil plný výkon práv pacienta v rozsahu a lhůtách stanovených právními předpisy.
145
K § 31b odst. 3 zákona č. 325/2021 Sb., § 55 odst. 4 zákona č. 372/2011 Sb. a souvisejícím sankcím – výpadkový režim.
Návrh: Prodloužit lhůtu pro dodatečný převod listinné eŽádanky i dokumentace na deset pracovních dnů po odpadnutí technického důvodu. Stanovit, že lhůta neběží po dobu výpadku centrálních služeb, Národního kontaktního místa, certifikovaného rozhraní nebo kybernetického incidentu a že poskytovatel neodpovídá za nesplnění způsobené objektivní technickou překážkou mimo jeho kontrolu. Po dobu prvních 12 měsíců nové technické povinnosti před sankcí umožnit nápravu, nejde-li o úmyslné nebo opakované závažné porušení.
Odůvodnění: Po závažném incidentu musí poskytovatel nejprve obnovit bezpečný provoz, ověřit integritu dat a zajistit péči. Třídenní lhůta je zejména pro malé ambulance nepřiměřená. EHDS konkrétní třídenní lhůtu nestanoví; jde o vnitrostátní procesní nastavení.
Připomínka akceptována částečně.
Úpravou normativního textu § 55 odst. 4.
Navrhovaná úprava již zohledňuje případy, kdy není možné plnit povinnost elektronicky, ze závažného technického důvodu, pod které spadá i kybernetický incident.
Lhůta pro dodatečné převedení eŽádanky do elektronické podoby s účinnosti od 1.ledna 2029 (návazně na účinnost povinného vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě) je 3 pracovní dny a začíná běžet až poté, co závažný technický důvod odpadl. Obdobně podle § 55 odst. 4 začíná lhůta pro převedení zdravotnické dokumentace do elektronické podoby až po pominutí závažného technického důvodu, který znemožňoval její elektronické vedení. Prodloužení těchto lhůt na deset pracovních dnů nepovažuje předkladatel za důvodné. Po obnovení technických podmínek je žádoucí bez zbytečného odkladu obnovit úplnost elektronicky vedených údajů a jejich dostupnost pro navazující procesy elektronického zdravotnictví.
Rovněž se nepovažujeme za důvodné zavedení obecného 12měsíčního období bez sankční odpovědnosti. Při posuzování odpovědnosti za přestupek se uplatní obecná pravidla odpovědnosti za přestupky, včetně zohlednění okolností konkrétního případu a možnosti zproštění odpovědnosti při prokázání vynaložení veškerého úsilí, které bylo možné požadovat k zabránění porušení povinnosti. Důvodová zpráva navíc již počít s tím, že při ukládání sankce bude posuzována závažnost porušení, jeho dopady a skutečnost, zda šlo o první nebo opakované jednání.
Třídenní lhůty skutečně představují vnitrostátní procesní úpravu, zvoleno z důvodu uvedeného výše.
146
K § 4 odst. 3 zákona č. 325/2021 Sb. ve znění účinném od 26. března 2031 – obrazová data ve stomatologii.
Návrh: Stanovit, že u intraorálních RTG snímků se nevytváří samostatný textový popis, nevyžaduje-li jej odborný standard péče. Před závazností požadavků provést za účasti ČSK reprezentativní pilot a nejméně 18 měsíců předem zveřejnit stomatologickou specifikaci formátů, metadat, komprese, velikostních limitů, způsobu zpřístupnění a kompatibility s používanou technikou.
Odůvodnění: EHDS zahrnuje obrazová data a existující doprovodné zprávy mezi prioritní kategorie, neukládá však vytvářet nový samostatný popis snímku, který se podle odborných pravidel nepořizuje. Tento výklad byl potvrzen ve vypořádání předchozí připomínky, není však zachycen v aktuální důvodové zprávě. Stomatologie vytváří vysoký objem intraorálních snímků, OPG a CBCT; řešení musí umožnit automatizovaný přenos klinicky relevantních snímků bez duplicitní práce a bez neodůvodněné výměny funkční techniky.
Připomínka neakceptována.
Navrhovaný § 4 odst. 3 nestanoví povinnost pořizovat ke každému obrazovému vyšetření samostatnou textovou zprávu, pokud taková zpráva podle povahy vyšetření ani podle pravidel poskytování zdravotní péče běžně nevzniká. Nařízení o Evropském prostoru pro zdravotní data řadí mezi prioritní datové kategorie lékařské snímky a jejich doprovodné zprávy, neukládá však povinnost vytvářet novou doprovodnou zprávu pouze za účelem elektronické výměny dat.
Podrobné technické požadavky na obrazovou dokumentaci a související zprávy – včetně formátů, metadat, způsobu zpřístupnění a dalších interoperabilitních parametrů – budou stanoveny standardem elektronického zdravotnictví. Právě na úrovni tohoto standardu je vhodné zohlednit specifika jednotlivých odborností, včetně stomatologie a intraorálních RTG snímků.
Zvláštní zákonnou úpravu intraorálních RTG snímků ani stanovení samostatné 18měsíční implementační lhůty nepovažujeme za účelné. Při tvorbě příslušného standardu bude nezbytné vycházet z reálných technických možností používaných informačních systémů a zobrazovacích zařízení z ustálené odborné praxe.
Zároveň předkladatel upozorňuje na přechodné období do novely zákona o elektronizaci zdravotnictví vytvářející 12 měsíční přechodné období umožňující připravit technologie na rutinní provoz.
147
K § 117 odst. 4 písm. j) zákona č. 372/2011 Sb. – sankce za nepředání pacientského souhrnu
Návrh: Vypustit § 117 odst. 4 písm. j). Má-li být nepředání pacientského souhrnu sankcionováno, stanovit nejprve v § 56a odst. 2 písm. b) konkrétní, přiměřenou a objektivně splnitelnou lhůtu, včetně pravidel pro případ výpadku Národního kontaktního místa nebo jiné technické překážky mimo kontrolu poskytovatele. Případnou skutkovou podstatu následně navázat pouze na porušení takto výslovně stanovené povinnosti.
Odůvodnění: § 56a odst. 2 písm. b) ukládá předání pacientského souhrnu na základě požadavku jiného poskytovatele, nestanoví však okamžité předání ani žádnou lhůtu. EHDS vyžaduje okamžité předání při výkonu práva pacienta požádat o přenos jeho elektronických zdravotních údajů. Pro přístup ošetřujícího zdravotnického pracovníka prostřednictvím služeb přístupu ani pro obousměrnou výměnu přes národní kontaktní místo však okamžitou reakci původního poskytovatele ani jinou konkrétní lhůtu nestanoví. § 117 odst. 4 písm. j) proto vytváří přísnější požadavek teprve v sankčním ustanovení, aniž by odpovídající povinnost byla stanovena v § 56a nebo přímo v EHDS, což je v rozporu s požadavkem určitosti přestupkové odpovědnosti.
Připomínka neakceptována.
Předávání pacientského souhrnu prostřednictvím Národního kontaktního místa (NCP) je koncipováno jako automatizovaná elektronická transakce realizovaná v reálném čase Z tohoto důvodu není účelné stanovovat pro předání samostatnou lhůtu vyjádřeno v hodinách nebo dnech.
Předkladatel však souhlasí, že požadavek na okamžité předání pacientského souhrnu by měl být jednoznačně vyjádřen v ustanovení § 56a odst. 2 písm. b), na jehož porušení navazuje přestupek podle § 117 odst. 4 písm. j). Znění § 56a odst. 2 písm. b) bude v tomto smyslu zpřesněno
V případě prokazatelného výpadku NCP nebo jiné objektivní technické překážky, kterou poskytovatel nemohl ovlivnit, se uplatní obecná pravidla odpovědnosti za přestupky a jeho individuální posouzení.
Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje sice výslovně nestanoví konkrétní lhůtu pro předání elektronického zdravotního záznamu prostřednictvím infrastruktury MyHealth@EU z povahy této služby z příslušných technických a provozních specifikací však vyplývá, že výměna je koncipována jako automatizovaný proces probíhajíc v reálném čas v návaznosti na požadavek oprávněného poskytovatele. Požadavek na okamžité předání pacientského souhrnu proto představuje konkretizaci způsobu fungování této služby v české právní úpravě.
Hospodářská komora
148
Zajištění nepřetržité dostupnosti a dohledatelnosti elektronické zdravotnické dokumentace
Novela zákona v předložené podobě negarantuje, že elektronická zdravotnická dokumentace bude v praxi skutečně dostupná a dohledatelná ze strany poskytovatelů zdravotních služeb i pacientů. Požadujeme proto zajistit její nepřetržitou technickou dostupnost a zároveň nastavit mechanismus, díky němuž poskytovatel i pacient bude moci ověřit, že určitá dokumentace existuje, a to včetně situací, kdy pacient přístup k dokumentaci omezil.
Zároveň je zapotřebí důsledněji adaptovat nařízení (EU) 2025/327 o Evropském prostoru pro zdravotní data (EHDS) do českého práva. Jde zejména o odstranění duplicit a nepřesností v úpravě práv pacientů a ve vztahu mezi zdravotnickou dokumentací podle zákona č. 372/2011, Sb., o zdravotních službách, a elektronickými zdravotními záznamy podle nařízení o EHDS, aby nevznikal paralelní nebo roztříštěný systém zdravotních údajů o pacientovi.
Připomínka neakceptována
Z navržené právní úpravy neplyne povinnost poskytovatele zdravotních služeb zajistit nepřetržitý provoz svého lokálního informačního systému ani povinnost využívat cloudové úložiště. Právní rámec zakládá právo pacienta na dálkový přístup ke zdravotnické dokumentaci prostřednictvím Národního portálu elektronického zdravotnictví nebo EZKarty, avšak nestanoví konkrétní technologický postup, jak má poskytovatel zajistit dostupnost dokumentace pro tyto služby.
Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje garantuje fyzické osobě okamžitý přístup alespoň k prioritním kategoriím elektronických zdravotních údajů po jejich zaznamenání do systému elektronického zdravotního záznamu, a to v mezích technologické proveditelnosti. Současně ukládá členským státům povinnost zajistit jednu nebo více služeb přístupu k elektronickým zdravotním údajům. Tento požadavek však nelze vykládat jako povinnost poskytovatele provozovat svůj lokální informační systém nepřetržitě ani jako povinnost využívat konkrétní technologii či cloudové řešení.
Technické zajištění dostupnosti dokumentace může být realizováno prostřednictvím centrálních služeb elektronického zdravotnictví, registrovaných výměnných sítí nebo jiných standardizovaných integračních mechanismů. Registrované výměnné sítě jsou koncipovány jako zprostředkující infrastruktura pro předávání a zpřístupňování elektronické zdravotnické dokumentace a mohou převzít podstatnou část technických a provozních požadavků spojených s napojením poskytovatele na národní služby.
Výslovné zakotvení, že poskytovatel není povinen zajistit nepřetržitou dostupnost svého lokálního informačního systému ani využívat cloudové úložiště, proto není nezbytné. Podstatné je, aby zvolený způsob napojení umožnil plný výkon práv pacienta v rozsahu a lhůtách stanovených právními předpisy.
149
Jednotné vedení zdravotnické dokumentace
Požadujeme upravit návrh zákona tak, aby právní úprava koncepčně ani definičně nerozlišovala zdravotnickou dokumentaci vedenou elektronicky podle zákona č. 372/2011, Sb., o zdravotních službách, a elektronický zdravotní záznam podle nařízení o EHDS. Zdravotnická dokumentace vedená o pacientovi má tvořit jeden věcný celek; princip má spočívat pouze v tom, že některé její části nebo údaje jsou podle příslušných právních předpisů standardizovány a zpřístupňovány jako elektronické zdravotní záznamy.
Požadujeme proto doplnit právní úpravu, resp. důvodovou zprávu tak, aby bylo zřejmé, že zdravotnická dokumentace je vedena jednotně a že technické požadavky na její sdílení, zejména stanovení technických standardů, strukturovaných datových prvků, datových formátů a rozsahu údajů zpřístupňovaných ve standardizované podobě podle nařízení o EHDS, mohou být upraveny navazujícími prováděcími právními nebo technickými předpisy.
Návrh pracuje s pojmy zdravotnická dokumentace podle zákona č. 372/2011, Sb., o zdravotních službách, vedená v elektronické podobě, a elektronický zdravotní záznam podle nařízení o EHDS způsobem, který může vyvolávat dojem dvou oddělených právních a technických režimů. Takové pojetí by však mohlo vést k duplicitnímu vedení údajů, nejasné odpovědnosti PZS, tříštění dat o pacientovi a nejasnostem ohledně uplatňování práv pacientů vůči různým typům údajů. Z hlediska poskytování zdravotních služeb i kontinuity péče je přitom podstatné, aby zdravotnická dokumentace zůstala jedním jednotným zdrojem pravdivých a aktuálních údajů o pacientovi.
EHDS nestojí proti národní úpravě zdravotnické dokumentace, ale stanoví požadavky na to, jak mají být vybrané kategorie elektronických zdravotních údajů standardizovány, zpřístupňovány a sdíleny. Tyto požadavky je vhodné promítnout do národní úpravy jako vrstvu standardizace nad jednotně vedenou zdravotnickou dokumentací, nikoli jako paralelní systém oddělených elektronických zdravotních záznamů.
Technické a obsahové požadavky na standardizované části dokumentace lze následně konkretizovat v prováděcích právních předpisech, metodikách nebo technických standardech. Tím bude zachována jednota zdravotnické dokumentace a současně bude zajištěno, že údaje, u nichž to vyžaduje EHDS nebo navazující unijní a národní předpisy, nebudou vedeny pouze v obtížně strojově zpracovatelné podobě, ale budou dostupné ve strukturovaném a interoperabilním formátu.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno,
Připomínka se neakceptuje, neboť návrh právní úpravy již koncepčně zajišťuje jednotné vedení zdravotnické dokumentace a současně plní požadavky nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje prostřednictvím standardu elektronického zdravotnictví, který představuje technickou a obsahovou vrstvu nad jednotně vedenou dokumentací. Návrh zákona nevytváří dva oddělené právní nebo technické režimy; rozlišení pojmů zdravotnické dokumentace vedené elektronicky a elektronického zdravotního záznamu je použito pouze pro účely legislativní návaznosti na evropskou úpravu, nikoli jako koncepční oddělení dvou systémů. Elektronický zdravotní záznam podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje je chápán jako standardizovaná podoba vybraných údajů zdravotnické dokumentace, nikoli jako samostatný typ dokumentace či paralelní evidenční režim.
Navržený odkaz na standard elektronického zdravotnictví již nyní umožňuje přesně to, co připomínka požaduje: zachování jednoty zdravotnické dokumentace, doplněné o technickou standardizaci vybraných datových prvků, formátů a interoperabilních rozhraní, které vyžaduje evropská legislativa. Tento standard představuje flexibilní nástroj, prostřednictvím něhož lze v prováděcích právních předpisech nebo technických specifikacích konkretizovat strukturované datové prvky, datové formáty, rozsah údajů zpřístupňovaných ve standardizované podobě i další technické požadavky na sdílení údajů. Není proto nutné doplňovat další deklarace do zákona ani důvodové zprávy; požadovaná funkce je již zajištěna samotným odkazem na standard, který umožňuje postupné doplňování technických parametrů bez zásahu do koncepční jednoty zdravotnické dokumentace.
Návrh právní úpravy tak plně respektuje český právní rámec vedení zdravotnické dokumentace i požadavky nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, aniž by vytvářel duplicitní systémy či tříštil údaje o pacientovi. Jednota zdravotnické dokumentace je zachována, zatímco standardizované části dokumentace jsou řešeny prostřednictvím standardu elektronického zdravotnictví jako nadstavbové technické vrstvy, která umožňuje interoperabilitu, strojovou zpracovatelnost a bezpečné sdílení údajů v souladu s evropskou legislativou.
150
Zohlednění farmaceutické péče při nastavení elektronického zdravotnictví a nástrojů kontinuity péče
Požadujeme, aby byl předložený návrh v dalším legislativním a implementačním procesu systematicky posouzen a dopracován také z hlediska poskytování farmaceutické, resp. lékárenské péče a role farmaceutů v návaznosti zdravotních služeb.
Navrhovaná právní úprava vytváří základní infrastrukturu pro elektronickou výměnu zdravotních údajů mezi poskytovateli zdravotních služeb. Služby centrální výměnné sítě mají umožnit předávání a sdílení zdravotnické dokumentace nebo informací z ní mezi poskytovateli (§ 30). Poskytovatel má být za stanovených podmínek oprávněn přistupovat k elektronickým zdravotním záznamům, je-li to nezbytné pro poskytování zdravotních služeb (§ 32 odst. 11). Ministerstvo zdravotnictví má zajistit připojení všech poskytovatelů zdravotních služeb k národnímu kontaktnímu místu tak, aby byla umožněna oboustranná výměna elektronických zdravotních údajů (§ 38a odst. 3), a § 56b zákona o zdravotních službách upravuje předávání zdravotnické dokumentace mezi poskytovateli za účelem zajištění návaznosti zdravotní péče. Z předloženého návrhu však není patrné systematické řešení toho, jak mají být tyto nové nástroje využívány při poskytování farmaceutické a lékárenské péče.
Tato otázka je přitom významná již při současném rozsahu farmaceutické péče. Podle § 5 odst. 2 písm. i) aktuálně platného znění zákona o zdravotních službách je jejím účelem mimo jiné maximalizace účinku a minimalizace rizik farmakoterapie a její součástí je optimalizace farmakoterapie pacienta, posuzování a kontrola účelného, bezpečného a hospodárného užívání léčivých přípravků, konzultační a konziliární činnost a poradenství. Pro kvalifikované poskytování těchto činností mohou být v konkrétních situacích významné také údaje vznikající u jiných poskytovatelů zdravotních služeb. Samotný návrh přitom mezi údaje sdíleného zdravotního záznamu řadí například údaje o alergiích, nežádoucích účincích léčivých přípravků a léčivých přípravcích vydaných za období posledních 12 měsíců z lékového záznamu; od roku 2031 má zahrnovat také elektronický záznam o těhotenství.
Považujeme proto za potřebné, aby nově budovaný systém elektronického zdravotnictví nebyl koncipován pouze jako infrastruktura pro zpřístupňování již existujících dokumentů, ale aby podporoval skutečnou kontinuitu péče mezi jednotlivými poskytovateli a zdravotnickými pracovníky.
Považujeme za nezbytné, aby byla tato otázka před finalizací právního a technického rámce elektronického zdravotnictví věcně dořešena se zástupci farmaceutické a lékárenské péče a aby výsledné nastavení přístupových rolí, datových toků a standardů umožňovalo efektivní poskytování farmaceutické péče již v rámci stávajících kompetencí a současně nevytvářelo překážku pro další vývoj jejího postavení v systému zdravotních služeb
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Novela zákona a zákon samotný je koncipován obecně ve vztahu ke všem poskytovatelům zdravotních služeb k poskytování zdravotních služeb definovaných zákonem o zdravotních službách.
Předkladatel konstatuje, že spolupráce gestora systému elektronického zdravotnictví, tj. Národního centra elektronického zdravotnictví (NCEZ) s odbornou veřejností je dlouhodobě zajištěna a probíhá kontinuálně. Tato spolupráce je nedílnou součástí přípravy a implementace jednotlivých etap elektronizace zdravotnictví a bude zachována v budoucnu, a to jak v rámci formálních pracovních struktur, tak prostřednictvím pravidelné komunikace s profesními organizacemi a dalšími dotčenými subjekty.
NCEZ realizuje osobní jednání se zástupci poskytovatelů zdravotních služeb, profesních komor, odborných společností a výrobců zdravotnických informačních systémů, a to jak v rámci tematicky zaměřených workshopů, tak prostřednictvím bilaterálních konzultací. Zástupci odborné veřejnosti, včetně zástupců zdravotních pojišťoven jsou současně členy pracovních skupin zřízených pro jednotlivé oblasti elektronizace zdravotnictví, zejména pro standardizaci dat, technické rozhraní, kybernetickou bezpečnost a implementaci evropských požadavků.
Odborná veřejnost (včetně zdravotních pojišťoven) se rovněž aktivně podílí na přípravě standardů elektronického zdravotnictví vydávaných podle § 38 odst. 2 písm. c) zákona o elektronizaci zdravotnictví. Tento proces zahrnuje jak připomínkování návrhů standardů, tak účast na jejich odborném posouzení a testování. Standardy jsou vytvářeny transparentním způsobem s důrazem na praktickou použitelnost v klinickém provozu a interoperabilitu mezi jednotlivými informačními systémy.
Ministerstvo zdravotnictví proto nesdílí názor, že je nutné nastavit spolupráci s odbornou veřejností, neboť ta již probíhá. Naopak, zapojení odborných organizací je systematické, strukturované a představuje klíčový prvek při nastavování funkčních a realistických parametrů elektronizace zdravotnictví. Tento model spolupráce bude dále rozvíjen v návaznosti na postupné zavádění nových služeb elektronického zdravotnictví a standardů elektronického zdravotnictví.
Závěrem je možné konstatovat, že navržený model centrálních služeb a standardů elektronického zdravotnictví směřuje k jednotné interoperabilitě, bezpečnosti a opakovatelné implementaci. U povinností závislých na technickém provedení bude současně zajištěna včasná dostupnost závazných standardů, provozní dokumentace, testovacího prostředí a metodické podpory.
151
Elektronické zdravotnictví jako nástroj skutečné kontinuity péče a obousměrné odborné komunikace mezi poskytovateli
Požadujeme, aby nově budovaná infrastruktura elektronického zdravotnictví byla koncipována nejen jako prostředek pro zpřístupňování a předávání zdravotnické dokumentace a jednotlivých elektronických zdravotních údajů, ale také jako nástroj podporující efektivní obousměrnou odbornou komunikaci mezi poskytovateli zdravotních služeb a návaznost jimi poskytované péče.
Předložený návrh již obsahuje významné prvky podporující výměnu informací mezi poskytovateli. Služby centrální výměnné sítě podle § 30 zajišťují předávání a sdílení zdravotnické dokumentace, jejích částí nebo informací z ní. Podle navrhovaného § 38a odst. 3 má Ministerstvo zdravotnictví zajistit připojení všech poskytovatelů zdravotních služeb k Národnímu kontaktnímu místu tak, aby byla umožněna oboustranná vzájemná výměna elektronických zdravotních údajů. § 56b zákona o zdravotních službách pak výslovně upravuje komunikaci prostřednictvím Národního kontaktního místa za účelem zajištění návaznosti zdravotní péče.
Vedle těchto mechanismů zákon o elektronizaci zdravotnictví již v § 31 umožňuje aktivní adresné předání zdravotnické dokumentace, její části nebo informace z ní prostřednictvím služeb centrální výměnné sítě. Z předloženého návrhu však není zřejmé, jak má být tento mechanismus prakticky využíván pro strukturovanou odbornou komunikaci mezi poskytovateli, například pro předání konkrétního odborného zjištění, upozornění nebo podnětu relevantního pro další péči a případnou návaznou zpětnou informaci. § 56b zákona o zdravotních službách je naproti tomu založen na předchozím požadavku přijímajícího poskytovatele.
Potřeba takové komunikace přitom vzniká již v současné praxi. V oblasti farmaceutické péče může jít například o situace, kdy farmaceut při poskytování péče identifikuje skutečnost relevantní pro další vedení farmakoterapie – například potřebu ověřit nebo upravit dávkování, problém související s užíváním léčivého přípravku či adherencí pacienta nebo jinou skutečnost vyžadující součinnost s ošetřujícím lékařem. Současné možnosti komunikace jsou v praxi často založeny na individuálním telefonickém či jiném neformalizovaném kontaktu a neposkytují standardizovaný způsob předání informace a jejího návazného vypořádání.
Samotný návrh přitom u eŽádanky zavádí procesní model, který vedle elektronického předání požadavku zahrnuje také jeho převzetí a následné vložení údaje o poskytnutí vyžádané zdravotní služby včetně jejího výsledku. Důvodová zpráva tento mechanismus charakterizuje jako „standardizovaný most mezi indikujícím a vyžádaným poskytovatelem“. Tento princip podle našeho názoru ukazuje potenciál elektronického zdravotnictví podporovat nejen pasivní dostupnost údajů, ale také návazné procesy mezi poskytovateli.
Považujeme proto za potřebné, aby bylo v rámci dalšího dopracování právního a technického rámce elektronického zdravotnictví vyhodnoceno a se zástupci dotčených poskytovatelů odborně projednáno, jakým způsobem má systém podporovat strukturovanou obousměrnou komunikaci mezi poskytovateli zdravotních služeb, včetně možnosti předání odborného zjištění či podnětu relevantního pro návaznou péči a odpovídající zpětné informace. Takový mechanismus by měl být nastaven obecně podle potřeb poskytované zdravotní péče a neměl by být omezen pouze na tradiční vztahy mezi jednotlivými typy poskytovatelů.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Zákon již nyní koncipuje centrální infrastrukturu elektronického zdravotnictví jako komunikační nástroj ve smyslu zajištění bezpečného, standardizovaného a interoperabilního předávání zdravotnické dokumentace a elektronických zdravotních údajů mezi poskytovateli zdravotních služeb. Právě tato schopnost infrastruktury umožňovat obousměrné sdílení informací představuje její základní komunikační funkci, která je nezbytným předpokladem pro návaznost poskytované péče.
Navrhované doplnění by rozšiřovalo zákonné vymezení infrastruktury směrem k popisu konkrétních odborných komunikačních procesů mezi poskytovateli zdravotních služeb. Tyto procesy však nejsou funkcí infrastruktury jako takové, ale jednotlivých služeb a aplikací, které infrastrukturu využívají. Zákon záměrně zachovává technologickou a procesní neutralitu, aby umožnil rozvoj různých nadstavbových řešení odborné komunikace, aniž by je předem determinoval.
152
Funkční nastavení přístupových a zápisových oprávnění podle poskytované zdravotní služby a odborné způsobilosti
Požadujeme, aby byla přístupová a zápisová oprávnění v systému elektronického zdravotnictví nastavována konzistentně podle povahy konkrétně poskytované zdravotní služby, odborné způsobilosti zdravotnického pracovníka a nezbytnosti daných údajů pro bezpečné a efektivní poskytování péče, nikoli primárně podle typu poskytovatele nebo jeho zapojení do určitého programu.
Takový princip již předložený návrh v obecné rovině obsahuje. Navrhovaný § 32 odst. 11 zákona o elektronizaci zdravotnictví stanoví, že neurčí-li pacient jinak, je poskytovatel zdravotních služeb oprávněn přistupovat k elektronickým zdravotním záznamům, je-li to nezbytné pro poskytování zdravotních služeb, v rozsahu stanoveném příslušnými právními předpisy. Obdobně již § 65 odst. 2 písm. a) zákona o zdravotních službách umožňuje zdravotnickému pracovníkovi podílejícímu se na poskytování zdravotních služeb pacientovi nahlížet do jeho zdravotnické dokumentace bez souhlasu pacienta, je-li to v zájmu pacienta nebo potřebné k naplnění příslušného účelu, a to v nezbytném rozsahu.
Považujeme tento funkční princip za správný. Rozsah zdravotních údajů potřebných pro konkrétní výkon péče se může lišit nejen mezi jednotlivými zdravotnickými profesemi, ale také podle konkrétní činnosti, kterou tentýž zdravotnický pracovník v dané situaci vykonává. Smyslem elektronizace proto nemá být plošné zpřístupňování zdravotních údajů, ale zajištění toho, aby oprávněný zdravotnický pracovník měl při poskytování konkrétní zdravotní služby k dispozici právě ty informace, které jsou pro její bezpečné a řádné poskytnutí nezbytné.
Návrh však tento princip nepoužívá ve všech částech konzistentně. Například navrhovaná úprava § 34a odst. 7 písm. b) váže přístup zdravotnických pracovníků ke sdílenému zdravotnímu záznamu mimo jiné na jejich postavení u poskytovatele zdravotních služeb „poskytujícího preventivní péči a zapojeného do screeningových programů“, přestože sdílený zdravotní záznam zahrnuje také emergentní zdravotní záznam obsahující například údaje o alergiích, nežádoucích účincích léčivých přípravků nebo údaje o léčivých přípravcích vydaných pacientovi.
Takové institucionální či programové omezení může vést k situaci, kdy zdravotnický pracovník při poskytování jiné zdravotní služby objektivně potřebuje určitý údaj pro její bezpečné poskytnutí, avšak přístup k němu nebude odpovídat obecnému principu nezbytnosti zakotvenému v § 32 odst. 11. Tento problém může nabývat na významu také s rozvojem mezioborové spolupráce a změnami v rozsahu činností jednotlivých zdravotnických profesí.
Obdobný princip je podle našeho názoru vhodné uplatňovat také při nastavování zápisových oprávnění. Zdravotnický pracovník, který při poskytování zdravotních služeb v rámci své odborné způsobilosti zjistí údaj relevantní pro návaznou péči, by neměl být z možnosti jeho strukturovaného zaznamenání vyloučen pouze proto, že působí u určitého typu poskytovatele. Samotný § 34a odst. 3 ostatně u některých kategorií údajů již pracuje funkčně — například zapisující osobou údajů emergentního zdravotního záznamu podle odst. 2 písm. a) až f) má být každý poskytovatel zdravotních služeb, který příslušný údaj zjistí.
Považujeme proto za nezbytné, aby byl v celém návrhu a při následném nastavování přístupových rolí a standardů elektronického zdravotnictví důsledně uplatněn princip, podle něhož se rozsah oprávnění ke čtení a zápisu zdravotních údajů odvíjí od konkrétně poskytované zdravotní služby, odborné způsobilosti zdravotnického pracovníka a nezbytnosti daného údaje pro bezpečné poskytování a návaznost péče. Omezení založená na typu poskytovatele nebo jeho účasti v konkrétním programu by měla být používána pouze tam, kde pro ně existuje věcný důvod.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 34 odst. 7 písm. b)
153
Zajištění dlouhodobé adaptability systému a zapojení dotčených odborných skupin do tvorby standardů elektronického zdravotnictví
Požadujeme, aby právní a technický rámec elektronického zdravotnictví byl koncipován tak, aby umožňoval průběžně reagovat na vývoj organizace poskytování zdravotních služeb a odborných kompetencí jednotlivých zdravotnických profesí, aniž by každá taková změna vyžadovala zásadní přestavbu nově budované infrastruktury.
Předložený návrh vytváří systém s dlouhodobým implementačním horizontem. Od 26. března 2029 má poskytovatel zdravotních služeb povinně vést pacientský souhrn jako elektronický zdravotní záznam a zajistit jeho vytváření, přijímání, ukládání, zpřístupňování a zobrazování ve standardizovaném formátu; od 26. března 2031 se tato povinnost rozšiřuje na další kategorie elektronických zdravotních záznamů, včetně lékařských zpráv, laboratorních a diagnostických výsledků a propouštěcích zpráv.
Významnou roli přitom mají mít standardy elektronického zdravotnictví. Ty podle § 2 odst. 6 definují mimo jiné strukturu, obsah a formát datových souborů, datových zpráv a datových rozhraní, jejich zabezpečení, klasifikace, nomenklatury a terminologii. Poskytovatelé jsou podle § 4 odst. 1 písm. a) povinni standardy dodržovat a Ministerstvo zdravotnictví podle § 38 odst. 2 zajišťuje proces standardizace a standardy stanovuje a vydává. Praktická podoba a využitelnost nového systému tak bude ve významné míře záviset nejen na samotném zákonném rámci, ale také na způsobu tvorby a dalšího vývoje těchto standardů.
Důvodová zpráva sama v souvislosti s institucionálním nastavením elektronického zdravotnictví uvádí, že má být zajištěno, aby na tvorbě technických standardů a metodických postupů byly vhodným způsobem participovány odborné platformy, a spojuje takovou participaci s transparentností, odbornou kvalitou a důvěrou dotčených subjektů. Tento princip považujeme za velmi důležitý a doporučujeme jej důsledně uplatnit také při nastavování přístupových rolí, datových toků a dalších praktických pravidel využívání elektronického zdravotnictví jednotlivými zdravotnickými profesemi.
Při návrhu těchto pravidel je současně potřeba vycházet nejen z dnešního rozdělení činností mezi jednotlivé poskytovatele a zdravotnické pracovníky, ale počítat s tím, že způsob organizace zdravotní péče a rozsah odborných činností jednotlivých zdravotnických profesí se v čase vyvíjí. Nově budovaná infrastruktura by proto měla být pokud možno profesně a technologicky neutrální a umožňovat přizpůsobení přístupových a zápisových rolí změnám právního rámce, pokud k nim v budoucnu dojde.
V případě farmaceutické a lékárenské péče považujeme tento aspekt za zvlášť významný. Nejde o požadavek, aby tato novela předjímala výsledek jiných legislativních procesů nebo již nyní zakládala kompetence, které současná právní úprava nestanoví. Je však žádoucí, aby nově vytvářená elektronická infrastruktura byla nastavena tak, že případné změny rozsahu zdravotních služeb poskytovaných farmaceuty a lékárnami bude možné do systému promítnout prostřednictvím odpovídajících přístupových, zápisových a komunikačních rolí, aniž by tomu bránila architektura založená výhradně na dnešním rozdělení péče.
Považujeme proto za nezbytné nastavit transparentní a průběžný mechanismus zapojení zástupců dotčených zdravotnických profesí a typů poskytovatelů do tvorby a aktualizace standardů elektronického zdravotnictví, včetně zástupců farmaceutické a lékárenské péče. Současně navrhujeme, aby při tvorbě právního i technického rámce bylo systematicky posuzováno, zda navrhované řešení nevytváří zbytečné bariéry pro další vývoj organizace zdravotní péče a zda umožňuje odpovídající úpravu přístupových, zápisových a komunikačních rolí v návaznosti na změny právního rámce poskytování zdravotních služeb.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Předkladatel konstatuje, že spolupráce gestora systému elektronického zdravotnictví, tj. Národního centra elektronického zdravotnictví (NCEZ) s odbornou veřejností je dlouhodobě zajištěna a probíhá kontinuálně. Tato spolupráce je nedílnou součástí přípravy a implementace jednotlivých etap elektronizace zdravotnictví a bude zachována v budoucnu, a to jak v rámci formálních pracovních struktur, tak prostřednictvím pravidelné komunikace s profesními organizacemi a dalšími dotčenými subjekty.
NCEZ realizuje osobní jednání se zástupci poskytovatelů zdravotních služeb, profesních komor, odborných společností a výrobců zdravotnických informačních systémů, a to jak v rámci tematicky zaměřených workshopů, tak prostřednictvím bilaterálních konzultací. Zástupci odborné veřejnosti jsou současně členy pracovních skupin zřízených pro jednotlivé oblasti elektronizace zdravotnictví, zejména pro standardizaci dat, technické rozhraní, kybernetickou bezpečnost a implementaci evropských požadavků.
Odborná veřejnost se rovněž aktivně podílí na přípravě standardů elektronického zdravotnictví vydávaných podle § 38 odst. 2 písm. c) zákona o elektronizaci zdravotnictví. Tento proces zahrnuje jak připomínkování návrhů standardů, tak účast na jejich odborném posouzení a testování. Standardy jsou vytvářeny transparentním způsobem s důrazem na praktickou použitelnost v klinickém provozu a interoperabilitu mezi jednotlivými informačními systémy.
Předkladatel proto nesdílí názor, že by spolupráce s odbornou veřejností byla nedostatečná. Naopak, zapojení odborných organizací je systematické, strukturované a představuje klíčový prvek při nastavování funkčních a realistických parametrů elektronizace zdravotnictví. Tento model spolupráce bude dále rozvíjen v návaznosti na postupné zavádění nových služeb elektronického zdravotnictví a standardů elektronického zdravotnictví.
Závěrem je možné konstatovat, že navržený model centrálních služeb a standardů elektronického zdravotnictví směřuje k jednotné interoperabilitě, bezpečnosti a opakovatelné implementaci. U povinností závislých na technickém provedení bude současně zajištěna včasná dostupnost závazných standardů, provozní dokumentace, testovacího prostředí a metodické podpory. Sankční vymahatelnost se proto v aplikační praxi posuzuje ve vazbě na reálnou technickou proveditelnost a na konkrétní okolnosti poskytovatele.
154
Neurčitost ukládaných povinností
Navrhovaná novela ukládá poskytovatelům zdravotních služeb povinnost používat formáty pro výměnu elektronických zdravotních záznamů, avšak konkrétní technické standardy, které budou určovat obsah těchto povinností, mají být stanoveny až následně Ministerstvem zdravotnictví.
Takový přístup považujeme za problematický z hlediska právní jistoty a předvídatelnosti právní úpravy. Poskytovatelé zdravotních služeb mají plnit povinnosti, jejichž konkrétní technické požadavky nejsou v době schvalování zákona známy, a nemohou proto odpovědně posoudit rozsah nezbytných technických, organizačních ani finančních opatření. Domníváme se, že základní parametry ukládaných povinností by měly být známy již v okamžiku přijetí zákona, případně by účinnost těchto povinností měla být navázána na vydání příslušných technických standardů a dostatečné adaptační období.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Navrhovaná právní úprava vychází z již existujícího a zákonem od roku 2021 zakotveného mechanismu standardů elektronického zdravotnictví vydávaných podle § 38 odst. 2 písm. c) zákona o elektronizaci zdravotnictví, který zajišťuje právní jistotu i předvídatelnost ukládaných povinností. Zákon výslovně stanoví, že standardy musí být Ministerstvem zdravotnictví vydány nejméně 12 měsíců před nabytím účinnosti povinností, které se na ně vážou. Poskytovatelé zdravotních služeb tak mají garantováno dostatečné adaptační období pro přípravu na rutinní provoz.
Navrhovaná novela pouze rozvíjí již existující koncepci, kdy zákon stanoví rámcovou povinnost používat interoperabilní formáty pro výměnu elektronických zdravotních záznamů, zatímco konkrétní technické parametry jsou určeny standardem elektronického zdravotnictví. Tento dvoustupňový model je nezbytný pro zajištění technologické flexibility a soulad s evropskými požadavky, zejmén s nařízením o Evropském prostoru pro zdravotní data. Resp s jeho prováděcími akty.
Obav z nedostatečné předvídatelnosti jsou zmírněny právě tím, že zákon již dnes obsahuje jasně definovaný harmonogram: technické standardy musí být vydán s ročním předstihem, což poskytovatelům umožňuje odpovědně plánovat technická, organizační i finanční opatření. Ministerstvo zdravotnictví bude současně zveřejňovat milníky implementace, aby měl terén včasné informace o tom, jaké kroky jej čekají.
Připomínka se proto neakceptuje, neboť právní jistota a předvídatelnost jsou zajištěny již samotným zákonným požadavkem na vydání technických standardů nejméně 12 měsíců před účinností příslušných povinností, a navrhovaná novela tento mechanismus plně respektuje.
155
Ekonomické dopady na poskytovatele zdravotních služeb
Návrh novely dle našeho názoru dostatečně nezohledňuje ekonomické dopady na poskytovatele zdravotních služeb, které budou spojeny s implementací nových povinností. Přestože konkrétní technické standardy dosud nejsou známy, je zřejmé, že jejich zavedení bude vyžadovat významné investice zejména do úprav zdravotnických informačních systémů, rozšíření datových úložišť, integrace eŽádanek, implementace bezpečnostních opatření a případně i certifikačních procesů.
Považujeme proto za žádoucí, aby návrh obsahoval realistické vyhodnocení těchto dopadů a současně reflektoval způsob financování implementace nových povinností. Bez odpovídajícího zohlednění finančních dopadů dochází k přenesení významné ekonomické zátěže na poskytovatele zdravotních služeb.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Návrh zákona skutečně stanoví poskytovatelům zdravotních služeb určité technické a organizační povinnosti souvisejích s elektronizací zdravotnictví, zejména v návaznosti na standardy elektronického zdravotnictví vydávané Ministerstvem zdravotnictví. Tyto povinnosti však představují standardní regulatorní rámec nezbytný pro zajištění interoperability, bezpečnosti a jednotného fungování elektronických služeb ve veřejném zájmu. Zákonodárce není povinen hradit poskytovatelům náklady spojené s plněním zákonných povinností, pokud tak výslovně nestanoví zvláštní právní úprava.
Současně nelze paušálně předjímat ani kompenzovat individuální náklady poskytovatelů na úpravu jejich interních procesů či technického vybavení, neboť tyto náklady se liší podle velikosti, typu a míry digitalizace jednotlivých subjektů. Zavádění elektronických nástrojů může v počáteční fázi vyžadovat určitou administrativní zátěž, ta je však přechodná a je vyvážena dlouhodobými přínosy pro efektivitu poskytování zdravotních služeb i pro kvalitu sdílení zdravotnických informací.
Důvodová zpráv v části 7 uvádí:
Současně je nutné zohlednit, že dopady implementace se významně projeví také u malých ambulantních poskytovatelů. U těchto subjektů představují požadavky na úpravu informačních systémů, migraci procesů, školení a zajištění provozní podpory relativně vyšší ekonomickou i organizační zátěž. V rámci metodické podpory proto bude nezbytné zajistit dostupné centrální nástroje a vzorové postupy, které usnadní implementaci v menších praxích, a současně vyhodnotit možnosti cílené podpory při zavádění prostředků pro důvěryhodnou elektronickou komunikaci.
V důvodové zprávě je pak zařazeno ustanovení:
Na straně poskytovatelů zdravotních služeb nepůjde jen o náklady na samotnou softwarovou úpravu informačních systémů, ale i o náklady spojené s migrací procesů, školením zdravotnických pracovníků, testováním, provozní podporou a zavedením prostředků pro důvěryhodnou elektronickou komunikaci. Praktická připravenost systému proto vyžaduje počítat s adaptační fází v běžném provozu. Současně je nutné zohlednit, že dopady implementace se významně projeví také u malých ambulantních poskytovatelů. U těchto subjektů představují požadavky na úpravu informačních systémů, migraci procesů, školení a zajištění provozní podpory relativně vyšší ekonomickou i organizační zátěž V rámci metodické podpory proto bude nezbytné zajistit dostupné centrální nástroje a vzorové postupy, které usnadní implementaci v menších praxích, a současně vyhodnotit možnosti cílené podpory při zavádění prostředků pro důvěryhodnou elektronickou komunikaci.
………….
Nové povinnosti vzniknou na straně soukromých poskytovatelů zdravotních služeb (např v oblasti zavedení povinnosti vést zdravotnickou dokumentaci v elektronické podobě č v povinném vedení eŽádanek). Navrhovaná právní úprava povede u poskytovatelů zdravotních služeb k nákladům spojený s úpravou informačních systémů, zejména v souvislosti se zavedením elektronického vedení zdravotnické dokumentace, její standardizace a povinného systému eŽádanek. Návrh je koncipován tak, aby minimalizoval finanční zátěž ambulantních poskytovatelů a primární péče prostřednictvím centrálních služeb zajišťujících předávání údajů do centrálních systémů.Výši nákladů nelze v této fázi přesně určit, neboť závisí na technickém stavu informačních systémů jednotlivých poskytovatelů, míře dosavadní digitalizace či smluvních podmínkách s dodavateli softwaru. Poskytovatelé budou moci využít dostupné dotační programy EU; pokud to nebude možné, ponesou náklady z vlastních zdrojů.
Dále uvádíme, že Důvodová zpráva má za úkol vysvětlit účel a základní principy navrhované právní úpravy, nikoli podrobně popisovat ekonomické dopady jednotlivých povinností na úrovni konkrétních poskytovatelů nebo jejich dodavatelů informačních systémů.
Text důvodové zpráv v bodě 9 obsahuje následující vysvětlení:
Navrhovaná právní úprava předpokládá postupné rozšiřování elektronických procesů ve zdravotnictví, zejména povinné vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě, povinné využívání elektronických žádánek a zajištění interoperability prostřednictvím připojen k NCP a implementace formátů vycházejících z evropské legislativy. Tyto změny mohou být spojeny s investičními a provozními náklady na straně poskytovatelů zdravotních služeb a jejich dodavatelů informačních systémů, zejména v souvislosti s modernizací technického vybavení, úpravami softwarových řešení a zajištěním odpovídající úrovně kybernetické bezpečnosti
S ohledem na tyto dopady bude implementace jednotlivých povinností provázáno s postupným zaváděním technických standardů, přiměřenými přechodnými obdobími a využitím dostupných nástrojů podpory, které mohou zmírnit náklady spojené s adaptací na nové požadavky. Cílem je zajistit, aby přechod na elektronické procesy probíhal předvídatelně, koordinovaně s ohledem na reálné možnosti poskytovatelů zdravotních služeb.
Financování nelze v této novele koncipovat jako automatický zákonný nárok na náhradu všech individuálních nákladů. Důvodová zpráva však pracuje s dopady na malé ambulantní poskytovatele s jejich zmírněním prostřednictvím centrálních nástrojů, eReceptového způsobu předávání identifikátoru eŽádanky, standardizovaných rozhraní, metodické podpory a případně cílených podpůrných nástrojů.
156
Zajištění podmínek pro splnění povinností ze strany státu
Požadujeme, aby návrh zákona respektoval princip, že účinnost nových povinností poskytovatelů zdravotních služeb musí být podmíněna včasným zajištěním všech nezbytných legislativních, technických a organizačních předpokladů ze strany státu. Současně požadujeme zakotvit mechanismus, podle něhož bude v případě opožděného zveřejnění nebo podstatné změny technických standardů, centrálních služeb či jiných nezbytných podmínek odpovídajícím způsobem posunuta účinnost nových povinností nebo stanoveno přechodné období bez uplatňování sankcí.
Navrhovaná právní úprava ukládá poskytovatelům zdravotních služeb nové povinnosti, jejichž splnění je bezprostředně závislé na včasném zajištění centrální infrastruktury, technických standardů a dalších podmínek ze strany Ministerstva zdravotnictví. Poskytovatelé zdravotních služeb nemohou nést odpovědnost za plnění zákonných povinností, pokud nemají v dostatečném časovém předstihu k dispozici konečné technické specifikace, funkční testovací i produkční prostředí a stabilní rozhraní umožňující implementaci a ověření souladu jejich informačních systémů.
Implementace nových požadavků představuje časově i finančně náročný proces zahrnující vývoj a úpravy zdravotnických informačních systémů, testování, integraci, bezpečnostní opatření i změny v provozních procesech poskytovatelů. Z tohoto důvodu je nezbytné zajistit dostatečný časový prostor mezi vytvořením podmínek státem a vznikem povinností poskytovatelů. Stejně tak je nezbytné, aby případné pozdní nebo zásadní změny technických standardů nezakládaly odpovědnost poskytovatelů za okolnosti, které nemohou ovlivnit.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Připomínkovým místem požadované přechodné období je vytvořeno prostřednictvím do novely zákona o elektronizaci zdravotnictví včleněným přechodným ustanovením :
Čl. II
Přechodné ustanovení
Ministerstvo zdravotnictví do 26. března 2028 zveřejní technické požadavky na vedení, zpřístupnění a předávání elektronických zdravotních záznamů podle § 4 odstavce 3 zákona č. 325/2021 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a to prostřednictvím standardu elektronického zdravotnictví podle § 38 odst. 2 písm. c), a to na základě prováděcích aktů Evropské unie přijatých podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
CELEX: 32025R0327
Tím bude zajištěno připomínkou požadované přechodné období připravenosti na vedení elektronických zdravotních záznamů podle navrhované právní úpravy.
Přechodné bude navázáno nikoli jen na formální zařazení výše uvedeného ustanovení, ale na faktickou dostupnost úplných a stabilních technických specifikací, implementačních profilů, terminologií, validačních pravidel, testovacích scénářů a referenčního nebo konformitního prostředí. Bez těchto podkladů nelze po poskytovatelích a dodavatelích spravedlivě požadovat plnou implementaci ani sankčně dovozovat nesplnění technicky závislé povinnosti.
Rovněž připomínáme, že případné sankce jsou vždy ukládány individuálně s ohledem na konkrétní okolnosti případu, včetně objektivních technických překážek na straně poskytovatele. Obavy z plošného sankcionován v situaci způsobené vnějšími faktory je tedy neopodstatněná.
157
Zajištění jednotných implementačních podmínek a dostatečné implementační lhůty
Požadujeme, aby návrh zákona zakotvil povinnost Ministerstva zdravotnictví zajistit před vznikem nových povinností poskytovatelů zdravotních služeb úplné, závazné a stabilní implementační podmínky pro jednotlivé funkcionality elektronizace zdravotnictví. Současně požadujeme, aby účinnost nových povinností byla podmíněna jejich zveřejněním s dostatečným časovým předstihem a aby v případě jejich opožděného zveřejnění nebo podstatné změny došlo k odpovídajícímu posunutí účinnosti nebo zavedení přechodného období bez sankcí.
Navrhovaná právní úprava stanoví poskytovatelům zdravotních služeb konkrétní termíny pro plnění nových povinností, aniž by současně stanovila odpovídající povinnosti Ministerstva zdravotnictví zajistit v dostatečném předstihu všechny nezbytné podmínky pro jejich implementaci. Pro úspěšné zavedení jednotlivých funkcionalit elektronizace zdravotnictví je nezbytné, aby Ministerstvo zdravotnictví poskytlo zejména úplnou metodickou a technickou dokumentaci, závazné datové a komunikační standardy, pravidla pro interoperabilitu, bezpečnostní požadavky, validační nástroje, stabilní testovací prostředí a jednoznačný postup ověření souladu informačních systémů.
Současně je žádoucí zohlednit, že samotná implementace nových funkcionalit zahrnuje vývoj informačních systémů, jejich testování, integraci s centrálními službami a v některých případech i správní řízení o ověření shody. Tyto procesy jsou časově náročné a nelze je zahájit bez existence finálních technických specifikací a funkční infrastruktury. Pokud stát nezajistí uvedené podmínky v dostatečném předstihu nebo je následně podstatně změní, nelze spravedlivě požadovat plnění povinností ani uplatňovat sankce vůči poskytovatelům zdravotních služeb.
Navrhovaná úprava posílí právní jistotu adresátů právní regulace, zajistí reálnou implementovatelnost zákona a významně sníží riziko provozních problémů při zavádění elektronizace zdravotnictví.
Viz vypořádání předchozí připomínky.
158
Připomínka k Části první Změna zákona o elektronizaci zdravotnictví, k ust. § 4 odst. 1
Požadujeme do § 4 odst. 1 doplnit nové písmeno v tomto znění:
„e) zajistit nepřetržitou technickou dostupnost jím vedené elektronické zdravotnické dokumentace pro účely jejího zpřístupnění oprávněným osobám podle zákona.“.
Odůvodnění:
Bez zajištění nepřetržité technické dostupnosti elektronické zdravotnické dokumentace nelze dosáhnout reálné funkčnosti systému elektronického zdravotnictví. Pro zajištění kontinuity péče a bezpečného předávání informací je nezbytné, aby byla elektronicky vedená zdravotnická dokumentace oprávněným subjektům (lékařům, pacientům i dalším oprávněným osobám) přístupná v režimu 24/7. Předložený návrh novely však poskytovatelům zdravotních služeb (dále „PZS“) povinnost nepřetržitého zpřístupňování dat výslovně neukládá, což vytváří významné riziko jejich nedostupnosti, a tím riziko praktické nefunkčnosti celého ekosystému elektronického zdravotnictví v ČR.
Navrhované doplnění je v plném souladu s architekturou zákona a přímo navazuje na § 4 odst. 2. Ten PZS umožňuje plnit tyto povinnosti prostřednictvím služeb registrované výměnné sítě (dále „RVS“) podle § 30a. Poskytovatel tedy nemusí sám budovat a provozovat robustní nepřetržitou infrastrukturu, ale může tuto povinnost efektivně a bezpečně delegovat na RVS, což odpovídá preferovanému cílovému stavu elektronizace zdravotnictví.
Navrhovaná úprava současně plně respektuje mezinárodní standardy elektronického zdravotnictví i architekturu nařízení o EHDS. Rozlišuje totiž mezi přístupem k celostním elektronickým dokumentům (kde pro zajištění kontinuity péče často postačuje dostupnost ve formátu PDF dle standardu HL7 CDA Level 1) a výměnou strukturovaných datových prvků. Zatímco EHDS striktně předepisuje strukturovanou reprezentaci (HL7 FHIR / EEHRxF) pouze pro vymezené prioritní kategorie, navrhovaná povinnost garantuje technickou dostupnost zdravotnické dokumentace jako celku. Obě úrovně se funkčně doplňují a vytvářejí stabilní prostředí pro národní i přeshraniční sdílení.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Předkladatel souhlasí s tím, že elektronické zdravotní záznamy a elektronická zdravotnická dokumentace musí být oprávněným osobám dostupné v rozsahu a za podmínek stanovených právními předpisy. Předkladatel se však nedomnívá, že je účelné tuto povinnost formulovat jako povinnost poskytovatele zdravotních služeb zajistit nepřetržitou technickou dostupnost jeho informačního systému.
Zákon stanoví požadovaný výsledek – dostupnost, předávání a zpřístupňování údajů oprávněným osobám – nikoli konkrétní technický způsob jeho dosažení. Je na poskytovateli, zda tento požadavek zajistí prostřednictvím vlastního informačního systému, registrované výměnné sítě nebo jiného řešení splňujícího požadavky právních předpisů a standardů elektronického zdravotnictví. Výslovné zakotvení nepřetržité dostupnosti informačního systému poskytovatele by naopak mohlo být vykládáno jako požadavek na jeho provoz v režimu 24/7 a tím by zákon bez věcné potřeby předjímal konkrétní technologickou a provozní architekturu. Ani nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje nestanoví povinnost nepřetržitého provozu lokálního informačního systému každého poskytovatele. Stanoví požadavky na dostupnost osobních elektronických zdravotních údajů a na zajištění služeb přístup k těmto údajům, nikoli konkrétní technologii, prostřednictvím které musí poskytovatel jejich dostupnost zajistit
Z tohoto důvodu nepovažujeme doplnění § 4 odst. 1 písm. e) jako potřebné.
159
Připomínka k Části první Změna zákona o elektronizaci zdravotnictví, k ust. § 4 odst. 3 a připomínka k Části třetí Změna zákona o zdravotních službách, k ust. § 56a odst. 2
Požadujeme vzájemně sladit § 4 odst. 3 zákona o elektronizaci zdravotnictví a § 56a odst. 2 zákona o zdravotních službách tak, aby bylo jednoznačné, jakým způsobem se povinnost vytvářet a aktualizovat pacientský souhrn uplatní také v případech, pro které § 56a odst. 2 písm. a) nestanoví výslovný způsob a okamžik jeho zpracování a aktualizace.
Proto požadujeme do § 56a odst. 2 písm. a) doplnit bod 3 v tomto znění:
„3. zdravotní péči neuvedenou v bodech 1 a 2, způsobem a ve lhůtách stanovených prováděcím právním předpisem podle § 69 s ohledem na druh a formu poskytované zdravotní péče,“.
Odůvodnění:
Podle navrhovaného § 4 odst. 3 zákona o elektronizaci zdravotnictví bude od 26. března 2029 poskytovatel zdravotních služeb obecně povinen vést pacientský souhrn a zajistit jeho vytváření, přijímání, ukládání, zpřístupňování a zobrazování. Návrh zároveň v § 56a zákona o zdravotních službách ruší dosavadní fakultativní charakter vedení pacientského souhrnu.
§ 56a odst. 2 písm. a) však nadále stanoví konkrétní pravidla zpracování a aktualizace pacientského souhrnu pouze pro lůžkovou a ambulantní péči. Z návrhu proto není zřejmé, jakým způsobem mají tuto obecně formulovanou povinnost plnit poskytovatelé v ostatních případech a jaké postavení mají mít při vytváření a aktualizaci pacientského souhrnu.
Tuto otázku považujeme za důležitou také z hlediska samotného účelu pacientského souhrnu. Důvodová zpráva jej vymezuje jako standardizovaný minimální soubor klinicky významných údajů odvozený ze zdravotnické dokumentace konkrétního poskytovatele, jehož primární funkcí je zpřístupnění klíčových informací jiným oprávněným poskytovatelům pro zajištění návaznosti péče.
Právní úprava by neměla mechanicky vycházet pouze z procesního modelu ambulantní a lůžkové péče. U ostatních případů je třeba jednoznačně určit, v jakých situacích, v jakém rozsahu a jakým způsobem má poskytovatel pacientský souhrn vytvářet a aktualizovat, a to s ohledem na charakter zdravotních služeb, které poskytuje, a na údaje, které při jejich poskytování vznikají.
To se týká rovněž poskytovatelů lékárenské péče. Cílem není mechanicky přenášet pravidla vytvořená pro ambulantní či lůžkovou péči na lékárny, ale zajistit, aby právní a technické nastavení pacientského souhrnu umožňovalo odpovídající zapojení lékárenské péče do interoperabilní výměny klinicky relevantních údajů, pokud takové údaje při jejím poskytování vznikají a jsou významné pro návaznou péči.
Navržené řešení navazuje na § 69 zákona o zdravotních službách, podle něhož prováděcí právní předpis stanoví mimo jiné způsob tvorby, obsah a strukturu pacientského souhrnu a lhůty pro provádění záznamů v návaznosti na druhy a formy zdravotní péče.
Požadujeme proto, aby byla již v zákonném rámci odstraněna nejasnost mezi obecnou povinností podle § 4 odst. 3 a úpravou § 56a odst. 2 a aby prováděcí právní předpis jednoznačně stanovil způsob tvorby a aktualizace pacientského souhrnu také pro případy, které § 56a odst. 2 písm. a) body 1 a 2 výslovně neupravují. Toto nastavení by mělo být před jeho finalizací projednáno také se zástupci dotčených poskytovatelů, včetně poskytovatelů lékárenské péče.
Připomínka akceptována jinak.
Předkladatel souhlasí s tím, že navrhovanou obecnou povinnost vést pacientský souhrn podle §4 odst. 3 zákona o elektronizaci zdravotnictví je vhodné ve vztahu k §56a odst. 2 zákona o zdr. službách zpřesnit.
Ustanovení § 56a odst. 2 písm. a ) v současném znění stanoví konkrétní okamžik zpracování a aktualizace pacientského souhrnu pouze pro ambulantní a lůžkovou péči S ohledem na povinné vedení pacientského souhrnu od 26. března 2029 je upraveno také pro jednodenní péči a zdravotní péči poskytovanou ve vlastním sociálním prostředí pacienta.
Navržené doplnění vztahující se na veškerou zdravotní péči v bodech 1 a 2 ale nepovažujeme za vhodné. Záměrem není založit povinnost vytvářet a aktualizovat pacientský souhrn všem poskytovatelům zdravotních služeb bez ohledu na druh a charakter poskytovaných zdravotních služeb. Podrobnější způsob vzniku, aktualizace, obsah a strukturu pacientského souhrnu u jednotlivých druhů a forem zdravotní péče stanoví prováděcí právní předpis podle § 69 a navazující standard elektronického zdravotnictví. Tato úprava umožní zohlednit rozdílný charakter poskytované péče a rozsah klinicky relevantních údajů, které při ní vznikají.
Poskytovatelé lékárenské péče nebudou v této fázi do povinnosti vytvářet pacientský souhrn automaticky zahrnuti. Případné rozšíření jejich povinností bude vhodné posoudit v návaznosti na budoucí změny rozsahu poskytovaných zdravotních služeb, zejména případné zavedení očkování nebo dalších zdravotních výkonů v lékárnách, a současně ve vazbě na právní úpravu vedení zdravotnické dokumentace těmito poskytovateli.
V tomto duchu byla doplněna i důvodová zpráv k předmětnému ustanoven v její zvláštní části.
160
Připomínka k Části první Změna zákona o elektronizaci zdravotnictví, k ust. § 4 odst. 3 písm. b)
Požadujeme vypustit termín „lékařské zprávy“:
„b) lékařské zprávy a zprávy z obrazových vyšetření, včetně snímků,“.
Odůvodnění:
V tomto odstavci jde podle důvodové zprávy o implementaci povinnosti sdílet elektronicky prioritní kategorie dat podle čl. 14 nařízení o EHDS. Pojem „lékařská zpráva“ není definován v EHDS, ani v zákoně o elektronizaci zdravotnictví či zákoně o zdravotních službách. Navíc je nadbytečný, neboť jej věcně pokrývá písmeno d) propouštěcí zprávy. Tyto jsou někdy interpretovány pouze jako dokumenty vznikající při ukončení hospitalizace, nicméně EHDS (Příloha 1) s touto kategorií dat (discharge reports) pracuje širším způsobem a zahrnuje obecně dokumentaci související „s případem zdravotní péče nebo obdobím péče“ (healthcare encounter or episode of care), která může být poskytnuta v lůžkovém (inpatient) i ambulantním (ambulatory) zařízení nebo dokonce dálkovým způsobem (teleconsultation)[1]. Bylo by vhodné toto dostatečně vysvětlit také v důvodové zprávě.
Připomínka akceptována.
161
Připomínka k Části první Změna zákona o elektronizaci zdravotnictví, k ust. § 30a Registrovaná výměnná síť
Požadujeme doplnit právní úpravu registrovaných výměnných sítí (dále „RVS“) tak, aby bylo jednoznačně stanoveno, že:
a) RVS zajišťují evidenci a sdílení metadat o existenci elektronické zdravotnické dokumentace a elektronických zdravotních záznamů,
b) poskytovatel zdravotních služeb (PZS) má možnost zjistit existenci relevantní elektronické zdravotnické dokumentace a elektronických zdravotních záznamů vedených o pacientovi.
Dále požadujeme odpovídajícím způsobem doplnit důvodovou zprávu.
Odůvodnění:
Návrh zakládá institut RVS, avšak nikde výslovně nepopisuje mechanismus, jak bude zajištěna dohledatelnost existence elektronické zdravotnické dokumentace, resp. elektronických zdravotních záznamů, vedených jednotlivými PZS.
Bez existence metadatového indexu nebo obdobného mechanismu poskytovatel sice může disponovat právem dokumentaci získat, nebude však vědět, že taková dokumentace existuje.
Takový stav je v rozporu s deklarovaným principem kontinuity péče a s cíli EHDS podporujícími efektivní přístup ke zdravotním údajům.
Také důvodová zpráva opakovaně deklaruje podporu dostupnosti a výměny elektronických zdravotních údajů a kontinuitu péče. Není však vysvětleno, jak má být v decentralizovaném modelu zajištěno zjištění existence dokumentace vedené jinými PZS.
Připomínka neakceptována
S navrhovanými funkcionalitami registrované výměnné sítě se počítá, avšak budou specifikovány, včetně technických požadavků v příslušném standardu elektronického zdravotnictví, který bude pro provozovatele registrované výměnné sítě závazný. Standard zavede pravidla pro komunikaci mezi registrovanými výměnnými sítěmi a architekturu sítě a mezidoménové komunikace.
Mechanismus evidence metadat o existenci a umístění zdravotnické dokumentace a elektronických zdravotních záznamů, jejich vyhledávání a následného získání je technickou součástí fungování registrovaných výměnných sítí a je upraveno v připravovaném standardu pro výměnné sítě. Standard předpokládá vedení registru metadat a podporu standardizovaných služeb pro vyhledání dostupných dokumentů a jejich následné získání, včetně komunikace mezi jednotlivými výměnnými sítěmi. Tím je zajištěno, aby oprávněný poskytovatel mohl zjistit existenci relevantní dokumentace vedené o pacientovi, aniž by bylo nezbytné tuto konkrétní technickou funkcionalitu samostatně zakotvovat v zákoně.
162
k Části první Změna zákona o elektronizaci zdravotnictví, ust. § Připomínka 30a odst. 2 písm. f)
Požadujeme uvést § 30a odst. 2 písm. f) do souladu s důvodovou zprávou. Návrh ustanovení totiž v rozporu s textem důvodové zprávy umožňuje provozování RVS také PZS nebo právnické osobě sdružující více PZS, kteří nemusí být veřejnoprávními ani neziskovými subjekty.
Odůvodnění:
Podle důvodové zprávy je nutné při nastavení systému RVS zajistit nestrannost, transparentnost, jednotný postup a předcházení střetu zájmů, což spojuje výslovně s veřejnoprávními nebo neziskovými subjekty jako subjekty nezaloženými za účelem podnikání. Naproti tomu § 30a odst. 2 písm. f) umožňuje provozování RVS i privátním PZS. Mezi návrhem zákona a důvodovou zprávou tak existuje rozpor, který je třeba odstranit buď úpravou okruhu oprávněných provozovatelů, nebo odpovídající změnou důvodové zprávy.
Připomínka akceptována jinak.
Předmětné ustanovení § 30a odst. 2 písm. f) bylo na základě akceptace připomínky ČLK z normativního textu vypuštěno.
163
Připomínka k Části první Změna zákona o elektronizaci zdravotnictví, ust. § 30a a § 32 odst. 9 a odst. 10
Požadujeme doplnit právní úpravu tak, aby při omezení přístupu k elektronickým zdravotním záznamům pacientem byla oprávněným PZS dostupná alespoň neutrální informace o existenci omezeného záznamu.
Odůvodnění:
Podle navrhované právní úpravy není skutečnost omezení přístupu k dokumentaci ze strany pacienta poskytovatelům viditelná. Poskytovatel tak nemůže rozlišit, zda dokumentace neexistuje, nebo zda existuje, ale její přístup byl omezen pacientem (viz také připomínka č. 4). To může mít významné klinické dopady a negativně ovlivnit rozhodování při poskytování zdravotních služeb v případě ohrožení života (viz § 32 odst.10).
Také důvodová zpráva zdůrazňuje kontinuitu a bezpečnost péče. Navrhovaná právní úprava však může vést k opačnému efektu.
Připomínka neakceptována.
Stávající návrh právní úpravy vychází z principu autonomie pacienta, jeho práva podle čl. 8 z čl. 11 odst. 5 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, které pacientovi přiznává právo omezit přístup k vybraným údajům, aniž by tím byla narušena jeho důvěrnost či vznikalo riziko nepřímé stigmatizace Z tohoto důvodu návrh zákona stanoví, že „skutečnost, že pacient omezení přístupu nastavil, není poskytovatelům zdravotních služeb viditelná“.
Současně ve směru připomínky uvádí důvodová zpráva, že bude zaveden mechanismus tzv. ‚break-the-glass‘, který vychází z již existujícího a osvědčeného řešení používaného v rámci přeshraniční zdravotní péče.
Tento mechanismus představuje přiměřený kompromis mezi právem pacienta na kontrolu nad svými údaji a požadavkem na bezpečné poskytování zdravotní péče. Umožňuje poskytovateli v naléhavých situacích přístup k omezeným údajům, přičemž je přístup přísně auditován a podléhá následné kontrole. Návrh tak již obsahuje technické a organizační záruky, které minimalizují riziko klinických pochybení při práci s neúplnými daty, aniž by bylo nutné zavádět obecnou signalizaci omezení přístupu.
Z uvedených důvodů není navržené doplnění neutrální informace o omezení přístupu akceptováno, neboť by bylo v rozporu s koncepcí ochrany soukromí pacienta s evropským rámcem, který neumožňuje, aby poskytovatel získal informaci o povaze či existenci omezených údajů mimo situace naléhavé potřeby řešené prostřednictvím výjimky „break-the-glass“.
Navrhované znění § 32 odst. 9 již obsahuje jasné a dostatečné upozornění pacienta na možné důsledky jeho rozhodnutí V ustanovení je výslovně uvedeno, že:
„Pokud pacient uplatní omezení přístupu podle odstavce 6 písm. e), je v Registru oprávnění upozorněn, že omezení přístupu může mít dopad na poskytování zdravotních služeb.“
Toto upozornění plní svůj účel – pacient je informován, že jeho rozhodnutí může ovlivnit rozsah informací dostupných poskytovateli a tím i průběh poskytování zdravotních služeb. Je zde záměrně zvolena obecná formulace, která pokrývá široké spektrum situací, aniž by bylo nutné uvádět jednotlivé typové případy či právní následky.
Navrhované znění zákona již poskytuje dostatečný rámec pro poučení pacienta i pro řešení případných právních následků jeho rozhodnutí.
164
Připomínka k Části první Změna zákona o elektronizaci zdravotnictví, ust. § 32 odst. 10
Požadujeme § 32 odst. 10 upravit následovně:
„Je-li to nezbytné k ochraně životně důležitých zájmů pacienta, zejména k odvrácení bezprostředního ohrožení života nebo zdraví pacienta a v případě, že pacient udělí souhlas pro účely svojí účasti v klinickém hodnocení, je poskytovateli zdravotních služeb podle čl. 11 odst. 5 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje umožněn přístup k elektronickým zdravotním údajům, k nimž pacient omezil přístup. Přístup k údajům omezeným pacientem podle věty první musí být poskytovatelem zdravotních služeb zaznamenán ve zdravotnické dokumentaci; poskytovatel zdravotních služeb je povinen neprodleně pacienta o takovém přístupu k údajům informovat.“.
Odůvodnění:
Lékař, který se jako zkoušející účastní klinického hodnocení a zařazuje do něj pacienty, musí pečlivě posoudit celkový zdravotní stav pacienta, včetně kompletní anamnézy, užívaných léků a chirurgických zákroků. Zkoušející musí zkontrolovat všechna vstupní a vylučovací kritéria pro účast pacienta v klinickém hodnocení dle protokolu, který schválila etická komise a SÚKL. Po tomto pečlivém vyhodnocení, může zkoušející pacienta do klinického hodnocení zařadit. Bez přístupu do kompletní zdravotnické dokumentace by mohla být ohrožena bezpečnost pacienta v klinickém hodnocení. Dále také máme za to, že je potřeba v ČR zaručit, že do klinického hodnocení budou pacienti zařazováni správně, na základě vstupních a vylučovacích kritérií dle schváleného protokolu, což by nešlo zaručit, pokud by zkoušející lékař neměl přístup do kompletní dokumentace o pacientovi. Před zařazením pacienta do klinického hodnocení podepisuje pacient informovaný souhlas, kde může tento souhlas k přístupu ke kompletní zdravotnické dokumentaci uvést.
Připomínka neakceptována.
Ustanovení § 32 odst. 10 představuje mimořádný mechanismus umožňující prolomení omezení přístupu, které pacient uplatnil v rámci svého práva podle čl. 8 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje S ohledem na povahu prolomení práva pacienta musí být možnost takového přístupu vykládána restriktivně a omezena na situace předvídané čl. 11 odst. 5 nařízení.
Podle čl. 11 odst. 5 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje může být odchylně od omezení přístupu stanoveného pacientem umožněn přístup k omezeným elektronickým zdravotním údajům pouze tehdy, je-li to nezbytné pro ochranu životně důležitých zájmů subjektu údajů. Jde tedy o mimořádnou situaci, typicky spojeno s ohrožením života nebo zdraví pacienta, ve které potřeba ochrany jeho životně důležitých zájmů odůvodňuje prolomení dříve uplatněného omezení přístupu.
Účast pacienta v klinickém hodnocení nelze za takovou mimořádnou situaci považovat. Klinické hodnocení je založeno na dobrovolné účasti pacienta a jeho informovaném souhlasu. Skutečnost, že pacient udělil souhlas s účast v klinickém hodnocení nebo souhlas s přístupem zkoušejícího k jeho zdravotnické dokumentaci, proto nemůže být důvodem pro využití mimořádného mechanismu podle § 32 odst. 10 a čl. 11 odst. 5 nařízení.
Pokud pacient v minulosti omezil přístup k některým svým osobním elektronickým zdravotním údajům a pro účely jeho účast v klinickém hodnocení je přístup k těmto údajům nezbytný, může pacient své omezení odpovídajícím způsobem změnit nebo odvolat.
Navrhované doplnění by vytvořilo další samostatný důvod pro prolomení omezení přístupu, který čl. 11 odst. 5 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje nepředpokládá, a směšovalo by standardní výkon vůle pacient s mimořádným přístupem určený k ochraně jeho životně důležitých zájmů.
165
Připomínka k Části první Změna zákona o elektronizaci zdravotnictví, ust. § 32 odst. 11
Požadujeme § 32 odst. 11 upravit následovně:
„Neurčí-li pacient v nastavení přístupu jinak, je poskytovatel zdravotních služeb oprávněn přistupovat k elektronickým zdravotním záznamům, je-li to nezbytné pro poskytování zdravotních služeb a pro účast pacienta v klinickém hodnocení, ke kterému dal písemný souhlas, v rozsahu stanoveném tímto zákonem, zákonem o zdravotních službách, zákonem o specifických zdravotních službách a nařízením o evropském prostoru pro zdravotní údaje.“.
Odůvodnění:
Lékař, který se jako zkoušející účastní klinického hodnocení a zařazuje do něj pacienty, musí pečlivě posoudit celkový zdravotní stav pacienta, včetně kompletní anamnézy, užívaných léků a chirurgických zákroků. Zkoušející musí zkontrolovat všechna vstupní a vylučovací kritéria pro účast pacienta v klinickém hodnocení dle protokolu, který schválila etická komise a SÚKL. Po tomto pečlivém vyhodnocení, může zkoušející pacienta do klinického hodnocení zařadit. Bez přístupu do kompletní zdravotnické dokumentace by mohla být ohrožena bezpečnost pacienta v klinickém hodnocení. Dále také máme za to, že je potřeba v ČR zaručit, že do klinického hodnocení budou pacienti zařazováni správně, na základě vstupních a vylučovacích kritérií dle schváleného protokolu, což by nešlo zaručit, pokud by zkoušející lékař neměl přístup do kompletní dokumentace o pacientovi. Před zařazením pacienta do klinického hodnocení podepisuje pacient informovaný souhlas, kde může tento souhlas k přístupu ke kompletní zdravotnické dokumentaci uvést.
Připomínka neakceptována.
Navrhované doplnění § 32 odst. 11 není potřebné. Účelem tohoto ustanovení je upravit výchozí režim přístupu poskytovatele zdravotních služeb k elektronickým zdravotním záznamům pacienta pro účely poskytování zdravotních služeb v návaznosti na čl. 11 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Podle tohoto článku mají zdravotničtí pracovníci přístup k relevantním a nezbytným osobním elektronickým zdravotním údajům osob, které léčí.
Je-li zdravotní péče poskytována pacientovi současně v souvislost s jeho účast v klinickém hodnocení, vztahuje se na přístup k elektronickým zdravotním záznamů v rozsahu nezbytném pro poskytování této zdravotní péče již obecná úprava obsažená v § 32 odst. 11. Není proto nutné klinické hodnocení jako samostatný účel do tohoto ustanovení doplňovat.
166
Připomínka k Části první Změna zákona o elektronizaci zdravotnictví, ust. § 34a
Dle návrhu bude mezi centrální služby dle zákona o elektronizaci zdravotnictví patřit “sdílený zdravotní záznam” a ten bude obsahovat např. “emergentní zdravotní záznam” s údaji také o nežádoucích účincích a příhodách u pacienta. Požadujeme vyjasnit, jakým způsobem bude tento centrální e-záznam dostupný pro monitoring klinického hodnocení (pro přístup monitora tohoto hodnocení), které probíhá u jednotlivého poskytovatele zejména z důvodu monitoringu bezpečnosti účastníka klinického hodnocení.
Odůvodnění:
Na základě (i) navrhované definice zdravotnické dokumentace (platné znění od 26. 3. 2029) a (ii) ustanovení § 65 zákona o zdravotních službách (který umožnuje nahlížení do zdravotnické dokumentace pacienta i pro osoby dle odst. 2 písm. s)) má monitor přístup do veškeré zdravotnické dokumentace. Nařízení EU 536/2014 čl. 48 požaduje, aby zadavatel provádění klinického hodnocení odpovídajícím způsobem sledoval a ověřil: (i) zda jsou chráněna práva, bezpečnost a kvalita života subjektů hodnocení, (ii) že nahlášené údaje jsou spolehlivé a robustní a (iii) že klinické hodnocení je prováděno v souladu s požadavky tohoto nařízení. Pro splnění této zákonné povinnosti je nutné zajistit přístup zadavatele ke zdravotnické dokumentaci v jejím plném rozsahu.
Připomínka neakceptována.
Sdílený zdravotní záznam podle § 34a představuje centrální službu elektronického zdravotnictví určeno k využívání údajů zákonem stanovenými oprávněnými osobami a pro zákonem vymezené účely. Skutečnost, že sdílený zdravotní záznam obsahuje rovněž údaje významné pro bezpečnost pacienta, například údaje o alergiích nebo nežádoucích účincích léčivých přípravků, sama o sobě nezakládá monitorovi nebo auditorovi klinického hodnocení oprávnění k přímému přístupu do této centrální služby.
Oprávnění monitora nebo auditora klinického hodnocení k nahlížení do zdravotnické dokumentace se nadále řídí § 65 zákona o zdravotních službách a zvláštními právními předpisy upravujícími klinická hodnocení. Toto oprávnění je třeba odlišovat od oprávnění k přímému uživatelskému přístupu do jednotlivých centrálních služeb elektronického zdravotnictví Z oprávnění nahlížet do zdravotnické dokumentace nevyplývá nárok na přímý přístup ke každému informačnímu systému nebo centrální službě v níž jsou údaje o zdravotním stavu pacienta vedeny nebo zpřístupňovány.
Nařízení (EU) č. 536/2014 ukládá zadavateli zajistit odpovídající monitoring klinického hodnocení, nestanoví však povinnost členského státu umožnit monitorům přímý přístup do národních centrálních systémů elektronického zdravotnictví. Přístup ke zdrojové zdravotnické dokumentaci potřebné pro monitoring klinického hodnocení proto zůstává zajišťován prostřednictvím poskytovatele zdravotních služeb, u něhož klinické hodnocení probíhá v rozsahu a způsobem stanoveným příslušnými právními předpisy.
167
Připomínka k Části první Změna zákona o elektronizaci zdravotnictví, ust. § 34a a § 34b, § 4 odst. 3 písm. a)
Požadujeme koncepčně vyřešit centralizaci/konsolidaci pacientského souhrnu prostřednictvím sdíleného zdravotního záznamu nebo jiné centrálně dostupné služby.
Odůvodnění:
Od 26. března 2029 vzniká poskytovatelům zdravotních služeb povinnost vést pacientský souhrn (dále „PS“) jako elektronický zdravotní záznam. Současně nařízení o EHDS předpokládá přeshraniční sdílení PS jako jednoho konzistentního a aktuálního souboru klíčových zdravotních údajů, který má být dostupný zdravotnickým pracovníkům při poskytování zdravotních služeb napříč členskými státy EU.
Povinnost vést samostatný PS jednotlivými PZS znamená, že by pro jednoho pacienta existovala řada různých PS, které se budou lišit svým obsahem, rozsahem i aktuálností. Není přitom zřejmé, který ze souhrnů má být považován za referenční a který má být využíván pro přeshraniční sdílení podle EHDS.
Požadujeme proto doplnit právní úpravu nebo alespoň důvodovou zprávu tak, aby bylo jednoznačně stanoveno, jak bude na národní úrovni zajištěno vedení, správa a zpřístupňování jednoho konsolidovaného PS využitelného pro plnění povinností vyplývajících z EHDS. Za vhodné považujeme posoudit využití sdíleného zdravotního záznamu nebo jiné centrálně dostupné služby jako referenčního zdroje údajů PS, do něhož budou jednotliví poskytovatelé zapisovat a aktualizovat příslušné údaje.
Připomínka neakceptována.
Otázka vedení, správy a zpřístupňování jednotného a konsolidovaného národního pacientského souhrnu bude řešena v rámci další vlny legislativních změn souvisejících s další fází implementace nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
168
Připomínka k Části první Změna zákona o elektronizaci zdravotnictví, ust. § 34a odst. 3 písm. d)
Požadujeme upravit znění § 34a odst. 3 písm. d) následovně:
„d) podle § 34b odst. 1 každý poskytovatel zdravotních služeb, který poskytuje preventivní péči nebo který je zapojen do screeningového programu, včetně poskytovatelů návazné zdravotní péče při jehož poskytování zdravotních služeb bylo příslušné preventivní nebo screeningové vyšetření provedeno nebo vznikl jeho výsledek vedený podle § 34b odst. 1; jde-li o výsledky laboratorních vyšetření vyžádaných poskytovatelem zdravotních služeb podle tohoto písmene vkládá je poskytovatel, který toto vyžádané laboratorní vyšetření provedl prostřednictvím Národního registru hrazených zdravotních služeb.“.
Odůvodnění:
Navrhujeme upravit § 34a odst. 3 písm. d) tak, aby okruh zapisujících osob údajů o preventivních a screeningových vyšetřeních byl vymezen funkčně podle toho, při poskytování jaké zdravotní služby konkrétní údaj vznikl a kdo příslušné vyšetření provedl, nikoli pouze prostřednictvím obecného označení poskytovatele, který „poskytuje preventivní péči nebo který je zapojen do screeningového programu“.
Navrhovaný § 34a odst. 3 písm. d) stanoví, že zapisující osobou je „každý poskytovatel zdravotních služeb, který poskytuje preventivní péči nebo který je zapojen do screeningového programu, včetně poskytovatelů návazné zdravotní péče […]“.
Důvodová zpráva současně výslovně předpokládá, že prostřednictvím tohoto mechanismu budou ve sdíleném zdravotním záznamu dostupné rovněž výsledky preventivních a screeningových vyšetření prováděných pomocí POCT analyzátorů, pro něž podle předkladatele není eŽádanka vhodným nástrojem.
Navrhujeme proto postavit právní úpravu na principu, že zapisujícím je poskytovatel, při jehož poskytování zdravotních služeb bylo příslušné preventivní nebo screeningové vyšetření provedeno, případně jiný poskytovatel, kterému zákon výslovně ukládá zápis konkrétního výsledku. Zvláštní pravidlo pro výsledky vyžádaných laboratorních vyšetření může zůstat zachováno.
Současná formulace váže zápis na určitou charakteristiku poskytovatele – poskytování „preventivní péče“ nebo zapojení do screeningového programu. Přitom samotným předmětem evidence podle § 34b odst. 1 není status poskytovatele, ale konkrétní provedené preventivní nebo screeningové vyšetření a jeho výsledek.
Z hlediska fungování elektronického zdravotnictví je proto přesnější, aby právo a povinnost zápisu následovaly skutečný vznik zdravotního údaje: pokud je poskytovatel podle příslušných právních předpisů oprávněn konkrétní vyšetření v rámci jím poskytovaných zdravotních služeb provést, měl by mít současně jednoznačně nastavenou možnost a případně povinnost jeho výsledek do sdíleného zdravotního záznamu zapsat.
Takové řešení je zároveň konzistentnější s konstrukcí, kterou návrh používá u emergentního zdravotního záznamu. U údajů podle § 34a odst. 2 písm. a) až f) je zapisující osobou každý poskytovatel zdravotních služeb, který příslušný povinně vedený údaj zjistí; zákon tedy vychází z funkční vazby mezi vznikem/zjištěním údaje a povinností jeho zápisu.
Funkční vymezení je důležité také s ohledem na další vývoj organizace zdravotních služeb. Okruh zdravotnických pracovníků a poskytovatelů oprávněných provádět jednotlivé preventivní či diagnostické úkony se může v čase měnit. Elektronická infrastruktura by neměla vyžadovat další zákonnou novelizaci pokaždé, kdy bude určitý výkon v souladu s jinými právními předpisy oprávněn poskytovat další typ poskytovatele zdravotních služeb. Rozhodující má být oprávnění konkrétní zdravotní službu poskytovat a vznik relevantního údaje, nikoli historicky nastavená institucionální kategorie poskytovatele.
Tato otázka není pouze teoretická. Návrh současně spojuje s postavením zapisující osoby konkrétní povinnosti a přestupkovou odpovědnost za nezapsání povinně vedeného údaje o preventivním nebo screeningovém vyšetření. O to důležitější je, aby bylo z právní úpravy jednoznačné, kdo a na základě jakého věcného kritéria má údaj zapisovat.
Požadujeme proto funkční vymezení zapisující osoby podle provedeného vyšetření a vzniku příslušného zdravotního údaje, při zachování zvláštního mechanismu pro vyžádaná laboratorní vyšetření.
Připomínka akceptována jinak.
Úpravou normativního textu předmětného ustanovení § 34a odst. 3 písm. c).
Lze souhlasit s tím, že vymezení zapisující osoby u údajů o preventivních a screeningových vyšetřeních je vhodné založit především na věcné vazbě mezi provedením příslušného vyšetření, vznikem jeho výsledku a poskytovatelem zdravotních služeb, u něhož tento údaj vznikl.
Úprava tak zajistí odstranění případné nejasnosti ohledně toho, jaký typ poskytovatele by měl být zapisující osobou, ale spíše bude určující, kdo vyšetření skutečně provedl nebo u koho vznikl evidovaný výsledek.
169
Připomínka k Části první Změna zákona o elektronizaci zdravotnictví, ust. § 34a odst. 7 písm. b)
Požadujeme upravit znění § 34a odst. 7 písm. b) následovně:
„b) osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání nahlížející na údaje sdíleného zdravotního záznamu v nezbytném rozsahu v přímé souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, které jsou zaměstnanci poskytovatele zdravotních služeb nebo osobami v obdobném postavení k poskytovateli zdravotních služeb; poskytujícího preventivní péči a zapojeného do screeningových programů; zdravotnický pracovník nesmí nahlížet na údaje o pacientovi jinak než v rámci poskytování zdravotních služeb; v případě údajů podle odstavce 2 písm. g) jsou osobami oprávněnými je využívat pouze osoby, které jsou oprávněny nahlížet na tyto údaje v lékovém záznamu pacienta podle zákona o léčivech, a“.
Odůvodnění:
Navrhujeme upravit § 34a odst. 7 písm. b) tak, aby oprávnění zdravotnických pracovníků využívat údaje sdíleného zdravotního záznamu nebylo vázáno na jejich působení u poskytovatele zdravotních služeb poskytujícího preventivní péči a zapojeného do screeningových programů.
Návrh zákona nově váže přístup k údajům sdíleného zdravotního záznamu na zdravotnického pracovníka působícího u poskytovatele „poskytujícího preventivní péči a zapojeného do screeningových programů“. Současně doplňuje požadavek nahlížení pouze v nezbytném rozsahu a zákaz nahlížení jinak než v rámci poskytování zdravotních služeb.
Navrhované omezení okruhu oprávněných zdravotnických pracovníků považujeme za věcně příliš úzké a nekonzistentní s obecným principem přístupu k elektronickým zdravotním záznamům, který návrh sám zavádí v § 32 odst. 11. Podle tohoto ustanovení je poskytovatel zdravotních služeb, neurčí-li pacient jinak, oprávněn přistupovat k elektronickým zdravotním záznamům, je-li to nezbytné pro poskytování zdravotních služeb, v rozsahu stanoveném příslušnými právními předpisy. Důvodová zpráva tento princip výslovně odůvodňuje potřebou zachovat funkčnost systému a možnost poskytovatelů nakládat s údaji pacienta v nezbytném rozsahu při poskytování zdravotních služeb.
Sdílený zdravotní záznam přitom není určen pouze pro preventivní péči a screeningové programy. Vedle údajů o preventivních a screeningových vyšetřeních zahrnuje emergentní zdravotní záznam a od roku 2031 také elektronický záznam o těhotenství. Emergentní zdravotní záznam obsahuje mimo jiné údaje o alergiích, nežádoucích účincích léčivých přípravků a léčivých přípravcích vydaných pacientovi.
Není proto zřejmý věcný důvod, proč by možnost využít údaje sdíleného zdravotního záznamu měla být obecně podmíněna působením zdravotnického pracovníka u poskytovatele, který současně poskytuje preventivní péči a je zapojen do screeningových programů. Relevantní údaje mohou být nezbytné pro bezpečné poskytování i jiných zdravotních služeb.
To se týká rovněž farmaceutické péče. Například informace o alergii nebo jiná informace významná pro bezpečnost farmakoterapie může být pro farmaceuta relevantní při poskytování farmaceutické péče bez ohledu na to, zda poskytovatel lékárenské péče poskytuje preventivní péči nebo je zapojen do screeningového programu.
Navrhovaná úprava současně již obsahuje dostatečné věcné omezení přístupu: zdravotnický pracovník může nahlížet pouze v nezbytném rozsahu v přímé souvislosti s poskytováním zdravotních služeb a nesmí nahlížet na údaje pacienta jinak než v rámci poskytování zdravotních služeb. Pro údaje o vydaných léčivých přípravcích podle § 34a odst. 2 písm. g) navíc zůstává zachována zvláštní podmínka oprávnění k nahlížení do lékového záznamu podle zákona o léčivech.
Navrhujeme proto zachovat funkční princip přístupu založený na nezbytnosti údaje pro konkrétně poskytovanou zdravotní službu a nevázat oprávnění ke sdílenému zdravotnímu záznamu obecně na poskytování preventivní péče a zapojení do screeningových programů.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 34a odst. 7 písm. b).
170
Připomínka k Části první Změna zákona o elektronizaci zdravotnictví, ust. § 34b odst. 1 písm. b)
Požadujeme § 34b odst. 1 písm. b) upravit následovně:
„b) údaje potřebné pro identifikaci poskytovatele zdravotních služeb a jeho zařazení do screeningového programu a jeho označení a, jde-li o vyšetření provedené v rámci screeningového programu, údaje o zařazení poskytovatele zdravotních služeb do tohoto screeningového programu a údaje potřebné k identifikaci tohoto screeningového programu a“.
Odůvodnění
Navrhujeme upravit § 34b odst. 1 písm. b) tak, aby údaj o zařazení poskytovatele zdravotních služeb do screeningového programu byl vyžadován pouze tehdy, pokud je konkrétní vyšetření skutečně poskytováno v rámci screeningového programu.
Navrhovaný § 34b odst. 1 vymezuje údaje o preventivních a screeningových vyšetřeních, které mají být součástí sdíleného zdravotního záznamu. Podle písm. a) jde o název provedeného vyšetření, datum jeho provedení a jeho výsledky. Písm. b) však bez dalšího požaduje: „údaje potřebné pro identifikaci poskytovatele zdravotních služeb a jeho zařazení do screeningového programu a jeho označení“.
Návrh přitom na jiném místě výslovně rozlišuje mezi poskytovatelem, který poskytuje preventivní péči, a poskytovatelem, který je zapojen do screeningového programu. Podle § 34a odst. 3 je zapisující osobou údajů podle § 34b odst. 1 každý poskytovatel, který poskytuje preventivní péči nebo který je zapojen do screeningového programu.
Navrhované znění § 34b odst. 1 písm. b) není konzistentní s konstrukcí § 34a odst. 3. Zatímco § 34a odst. 3 výslovně předpokládá zápis údajů jak poskytovatelem poskytujícím preventivní péči, tak poskytovatelem zapojeným do screeningového programu, § 34b odst. 1 písm. b) mezi povinné údaje bez dalšího zahrnuje také údaj o zařazení poskytovatele do screeningového programu.
U preventivního vyšetření poskytovaného mimo screeningový program však takový údaj nemusí existovat. Současné znění proto vytváří nejasnost, zda mají být do sdíleného zdravotního záznamu zahrnována rovněž preventivní vyšetření, která nejsou součástí screeningového programu, přestože s nimi § 34a odst. 3 výslovně počítá.
Také důvodová zpráva k § 34b uvádí, že účelem písm. b) je umožnit ověřit zařazení poskytovatele do screeningového programu a splnění požadavků stanovených pro jednotlivé programy. Tento účel je relevantní právě u služeb poskytovaných v rámci screeningového programu; není z něj patrný důvod vztahovat tentýž požadavek obecně na veškerá preventivní vyšetření.
Navrhujeme proto jednoznačně oddělit údaje vedené u všech preventivních a screeningových vyšetření od údajů, které mají být vedeny pouze v případě, že je konkrétní vyšetření součástí screeningového programu.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 34b odst. 1 písm. b).
171
Připomínka k Části první Změna zákona o elektronizaci zdravotnictví, ust. § 35 odst. 1 písm. d) a § 35a
Požadujeme výslovně upravit právo pacienta získat prostřednictvím Národního portálu elektronického zdravotnictví nebo EZKarty přehled o existenci všech elektronických zdravotních záznamů a zdravotnické dokumentaci vedené o jeho osobě.
Odůvodnění:
Návrh rozšiřuje přístup pacienta ke zdravotnické dokumentaci, avšak explicitně negarantuje přístup k úplnému přehledu existujících dokumentů. Pouhé právo přístupu nepostačuje, pokud pacient neví, jaké dokumenty existují a kde jsou vedeny (viz také připomínka č. 4).
Připomínka akceptována jinak.
Úpravou normativního textu § 4 odst. 1 písm. e), § 30a odst. 5 a § 35 odst. 1 písm. e) a § 35a odst. 3.
Lze souhlasit s tím, že pro efektivní výkon práva pacienta na přístup k jeho elektronickým zdravotním údajům je vhodné umožnit pacientovi prostřednictvím relevantních centrálních služeb, tedy Národního portálu elektronického zdravotnictví nebo EZKarty, získat přehled o existenci elektronických zdravotních záznamů a relevantních částí zdravotnické dokumentace veden v elektronické podobě.
Údaje o existenci těchto záznamů a dokumentů budou pacientovi zpřístupněny prostřednictvím Národního portálu elektronického zdravotnictví nebo EZKarty. U poskytovatelů využívajících registrovanou výměnnou síť budou potřebné informace získávány prostřednictvím registru dokumentů této sítě; u ostatních poskytovatelů bude technický způsob zpřístupnění metadat stanoven standardem elektronického zdravotnictví.
172
Připomínka k Části první Změna zákona o elektronizaci zdravotnictví, ust. § 55e a § 32 odst. 9 až 11
Požadujeme přepracovat ustanovení upravující práva pacienta v souvislosti s elektronickými zdravotními záznamy a odstranit duplicitu vůči přímo použitelnému nařízení o EHDS.
Odůvodnění:
Návrh v některých případech přebírá přímo aplikovatelná ustanovení nařízení o EHDS. Tento postup způsobuje, že některé odkazy působí legislativně nepřesně a vytvářejí interpretační problémy. Navíc odstavec obsahuje i některé logické chyby, např. není možné, aby někdo vykonával „práva podle odstavce 2“, protože odstavec 2 žádná práva nestanoví.
Připomínka akceptována částečně. Vysvětleno.
Předkladatel uvádí, že v § 55e nedochází tolik k prostému opisu práv pacient z článků 3, 5 až 9 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje , nýbrž pouze k zakotvení těch práv, které doposud nemají svůj odraz v úpravě zákona o zdravotních službách.
Ostatně proto není v katalogu těchto práv výslovně reflektován článek 3 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, jelikož ten má svůj odraz na jiných místech zákona o zdravotních službách, a sic v jeho § 66 odst. 4 (elektronický zdravotní záznam je součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi k tomu srov. § 53 odst. 1 zákona ve znění navrhovaném od 26. 3 2029).
…
Pokud jde o ustanovení § 55e, to odkazuje na výčet osob zastupujících nezletilého pacienta nebo pacienta, který je na základě soudního rozhodnutí zastoupen v právním jednání vztahujícím s k poskytování zdravotních služeb, případně osob určených těmito zástupci.
Těmto okruhům osob zákon o zdravotních službách na řadě míst přiznává výkon práv pacienta (srov. např. § 31 odst. 5; § 33 odst. 3 a 4; § 38 odst. 2) V podstatě totožně je okruh oprávněných osob vymezen i v § 65 odst. 1 písm. b) zákona, které upravuje přístup do zdravotnické dokumentace pacienta.
V tomto ohledu § 55e odst. 2 nikterak excesivně nevybočuje a nerozšiřuje okruh osob oprávněných k výkonu některých pacientských práv.
Odkaz na § 55e odst. v tomtéž ustanovení je překlepem, který bude v návaznosti na tuto připomínku opraven.
173
Připomínka k Části první Změna zákona o elektronizaci zdravotnictví, ust. § 65 a § 66 odst. 4
Požadujeme vyjasnit, zda se navrhované znění vykládá tak, že od 1. ledna 2029 monitoři/auditoři klinického hodnocení humánních léčivých přípravků získají zákonný nárok na vzdálený přístup přes Národní portál/EZKartu jen k té části dokumentace, kterou poskytovatel elektronicky předává v rámci § 55a, tj. ne k veškeré zdravotnické dokumentaci pacienta včetně dokumentace vedené poskytovatelem elektronicky v informačním systému (dále „NIS“) jednotlivého zdravotnického zařízení, ve kterém probíhá klinické hodnocení. V tom případě se domníváme, že pro zajištění povinnosti zadavatele dle Nařízení č. 536/2014, článku 48 bude nutné zajistit i přístup přímo do NIS, včetně vzdáleného přístupu. Domníváme se, že z navrženého znění jasně nevyplývá zajištění vzdáleného přístupu také do NIS.
Odůvodnění:
Není zřejmé, zda se od 1. ledna 2029 předpokládá vznik zákonného nároku na vzdálený přístup výlučně prostřednictvím Národního portálu/EZKarty k údajům poskytovaným podle § 55a, nebo zda bude zajištěn také přístup k úplné zdravotnické dokumentaci vedené i v nemocničních informačních systémech (NIS). Pro účely monitoringu klinických hodnocení, zejména ověřování zdrojových dat, nemusí být rozsah údajů předávaných prostřednictvím Národního portálu/EZKarty dostačující. Pokud by vzdálený přístup směřoval pouze k datům poskytovaným podle § 55a, nebylo by možné plně provádět monitoring a audit v rozsahu vyžadovaném právními předpisy a pravidly správné klinické praxe (GCP). V takovém případě by nadále vznikala potřeba přístupu přímo do nemocničních informačních systémů. Z navrženého znění současně není zřejmé, zda povinnost zajistit vzdálený přístup podle § 65 dopadá i na nemocniční informační systémy. Z důvodu právní jistoty poskytovatelů zdravotních služeb, zadavatelů klinických hodnocení i kontrolních orgánů proto navrhujeme ustanovení zpřesnit a jednoznačně vymezit rozsah zdravotnické dokumentace, ke které má být vzdálený přístup umožněn, a způsob, jakým má být tento přístup zajištěn.
Připomínka neakceptována.
Navrhované ustanovení § 66 odst. 4 upravuje zvláštní způsob dálkového přístupu pacienta a dalších osob oprávněných podle § 65 ke zdravotnické dokumentaci.
S účinností od 1. ledna 2029 má pacient a osoba oprávněná podle § 65 právo nahlížet na záznamy ve zdravotnické dokumentaci vedené v elektronické podobě nebo její části vedené v elektronické podobě , dálkovým přístupem, nebrání-li tomu technické možnosti poskytovatele zdravotních služeb. Ke zdravotnické dokumentaci mají právo přistupovat pomocí vzdáleného přístupu s využitím elektronické identifikace podle zákona o elektronické identifikaci
a) osoba oprávněná podle § 65 odst. 1 písm. a) prostřednictvím Národního portálu elektronického zdravotnictví nebo eZKarty a
b) osoba oprávněná podle § 65 odst. 1 písm. b) a c) prostřednictvím Národního portálu elektronického zdravotnictví.
Tím nejsou dotčena oprávnění jednotlivých osob k nahlížení do zdravotnické dokumentace podle § 65 ani rozsah tohoto oprávnění..
Předkladatel nepovažuje za potřebné ani vhodné zakládat zákonný nárok monitorů nebo auditorů klinického hodnocení na přímý vzdálený přístup do nemocničních nebo jiných informačních systémů poskytovatelů zdravotních služeb. To by z bezpečnostního hlediska nebylo ani možné. Nařízení (EU) č. 536/2014 ukládá zadavateli zajistit odpovídající monitoring klinického hodnocení, nestanoví však povinnost členského státu nebo poskytovatele zdravotních služeb umožnit monitorovi vzdálený přístup přímo do nemocničního informačního systému.
Přístup monitora nebo auditora ke zdrojové zdravotnické dokumentaci potřebné pro účely klinického hodnocení se proto nadále řídí § 65 zákona o zdravotních službách a právními předpisy upravujícími klinická hodnocení. Konkrétní organizační a technický způsob, jakým poskytovatel takový přístup zajistí, může odpovídat jeho informačnímu a bezpečnostnímu prostředí.
174
Připomínka k Části první Změna zákona o elektronizaci zdravotnictví, ust. § 66
V návrhu se uvádí „Pacient nebo jiná oprávněná osoba podle § 65 přistupují ke zdravotnické dokumentaci pomocí vzdáleného přístupu s využitím elektronické identifikace podle zákona o elektronické identifikaci prostřednictvím Národního portálu elektronického zdravotnictví nebo EZKarty.“ Požadujeme vyjasnit, zda bude tento přístup řešen na úrovni zadavatele klinického hodnocení a poskytovatele, kde probíhá klinické hodnocení (tedy na úrovni komunikace s NIS daného poskytovatele), nebo půjde o přístup řešený primárně mezi zadavatelem a MZd (Národní portál elektronického zdravotnictví). Ohledně dat v IDR požadujeme vyjasnit, zda se jedná o kopie, či o primární záznam, nebo jde jen o zobrazení, a také po jak dlouhou dobu je potřebné je uchovávat.
Odůvodnění:
Na základě (i) navrhované definice zdravotnické dokumentace (platné znění od 26. 3. 2029) a (ii) ustanovení § 65 zákona o zdravotních službách (který umožnuje nahlížení do zdravotnické dokumentace pacienta i pro osoby dle odst. (2) písm. s)) má monitor přístup do veškeré zdravotnické dokumentace. Nařízení EU 536/2014 čl. 48 požaduje, aby zadavatel provádění klinického hodnocení odpovídajícím způsobem sledoval a ověřil: (i) zda jsou chráněna práva, bezpečnost a kvalita života subjektů hodnocení, (ii) že nahlášené údaje jsou spolehlivé a robustní a (iii) že klinické hodnocení je prováděno v souladu s požadavky tohoto nařízení. Pro splnění této zákonné povinnosti je nutné zajistit přístup zadavatele ke zdravotnické dokumentaci v jejím plném rozsahu.
Vyjasnění doby pro uchování pokládáme za potřebné na základě povinnosti uchovávat zdravotnickou dokumentaci nejméně 25 let od ukončení klinického hodnocení humánního léčivého přípravku dle vyhlášky č. 444/2024 Sb., o zdravotnické dokumentaci, Přílohy 3, bodu 13 e).
Připomínka neakceptována.
Navrhované ustanovení § 66 odst. 4 nezakládá pacientovi ani jiné oprávněné osobě podle § 65 právo na přímý vzdálený přístup do nemocničního nebo jiného informačního systému poskytovatele zdravotních služeb. Národní portál elektronického zdravotnictví a EZKarta představují technický způsob zprostředkování dálkového přístup ke zdravotnické dokumentaci výslovně podle § 66 odst. 4.
S účinností od 1. ledna 2029 má pacient a osoba oprávněná podle § 65 právo nahlížet na záznamy ve zdravotnické dokumentaci vedené v elektronické podobě nebo její části vedené v elektronické podobě , dálkovým přístupem, nebrání-li tomu technické možnosti poskytovatele zdravotních služeb. Ke zdravotnické dokumentaci mají právo přistupovat pomocí vzdáleného přístupu s využitím elektronické identifikace podle zákona o elektronické identifikaci
a) osoba oprávněná podle § 65 odst. 1 písm. a) prostřednictvím Národního portálu elektronického zdravotnictví nebo eZKarty a
b) osoba oprávněná podle § 65 odst. 1 písm. b) a c) prostřednictvím Národního portálu elektronického zdravotnictví.
Tím nejsou dotčena oprávnění osob podle § 65 k nahlížení do zdravotnické dokumentace ani jiné způsoby, kterými poskytovatel jejich oprávněn v zákonem stanoveném rozsahu zajistí. Ustanovení § 66 odst. 4 však nezakládá povinnost poskytovatele umožnit těmto osobám vzdálený přístup přímo do jeho nemocničního informačního systému.
Požadavek na vyjasnění, zda jsou prostřednictvím Národního portálu elektronického zdravotnictví nebo EZKarty zpřístupňovány „kopie“ nebo „primární záznamy“, považujeme za bezpředmětný pro účely tohoto ustanovení. Takový záznam musí být při předání jiné osobě autorizován způsobem stanoveným zákonem, tedy opatřen příslušným elektronickým časovým razítkem a elektronickou pečetí poskytovatele nebo elektronickým podpisem zdravotnického pracovníka Z hlediska § 66 odst. 4 je proto rozhodující autenticita, integrita a obsah zpřístupněného elektronického dokumentu, nikoli jeho označení jako „kopie“ nebo „primárního záznamu“.
Národní portál elektronického zdravotnictví ani EZKarta nejsou samostatným místem vedení zdravotnické dokumentace a navrhovaná úprava nezakládá nový režim její uchovávání. Povinnost uchovávat zdravotnickou dokumentaci a jednotlivé její části dopadá na poskytovatele zdravotních služeb v dobách stanovených právními předpisy upravujícími zdravotnickou dokumentaci.
175
Připomínka k Části třetí Změna zákona o zdravotních službách, ust. § 56b
Požadujeme na konci § 56b doplnit větu:
„Tím není dotčeno oprávnění poskytovatele předat zdravotnickou dokumentaci, její část nebo informaci z ní prostřednictvím služeb centrální výměnné sítě podle § 31 zákona o elektronizaci zdravotnictví.“.
Odůvodnění:
Navrhujeme jednoznačně vymezit vztah mezi předáváním zdravotnické dokumentace prostřednictvím Národního kontaktního místa podle § 56b zákona o zdravotních službách a předáváním zdravotnické dokumentace, její části nebo informace z ní prostřednictvím služeb centrální výměnné sítě podle zákona o elektronizaci zdravotnictví.
Právní a technické nastavení musí jednoznačně zachovat možnost, aby poskytovatel zdravotních služeb vedle předání dokumentace na předchozí žádost jiného poskytovatele mohl z vlastní iniciativy adresně předat jinému oprávněnému poskytovateli klinicky relevantní informaci, je-li její předání potřebné pro zajištění návaznosti zdravotní péče.
Navrhovaný § 56b stanoví, že poskytovatel je za účelem zajištění návaznosti zdravotní péče povinen prostřednictvím Národního kontaktního místa předat zdravotnickou dokumentaci nebo její část poskytovateli, v jehož péči se pacient nachází, pokud o to tento poskytovatel požádá.
Vedle tohoto mechanismu zákon o elektronizaci zdravotnictví již v § 31 upravuje dočasné úložiště centrální výměnné sítě určené k předání zdravotnické dokumentace vedené v elektronické podobě, její části nebo informace z ní konkrétně určenému adresátovi na základě požadavku odesílající oprávněné osoby. Tento mechanismus tak již obsahuje prvky aktivního adresného předávání.
Z návrhu však není dostatečně zřejmé, jak mají být tyto obecné mechanismy předávání využívány ve vztahu ke specifickému režimu § 56b, který je konstruován jako reakce na žádost přijímajícího poskytovatele.
Považujeme za důležité tuto otázku odstranit již při současné novelizaci. V řadě situací poskytovatel, který má na určitou skutečnost navázat, nemůže předem vědět, že relevantní informace vznikla, a není proto realistické očekávat, že si ji sám vyžádá. Potřeba aktivního předání může vznikat například při zjištění skutečnosti relevantní pro léčbu vedenou jiným poskytovatelem nebo jiné informace vyžadující návazný odborný postup.
To platí rovněž pro farmaceutickou péči. Pokud farmaceut při poskytování zdravotní služby zjistí například problém související s užíváním léčivého přípravku, dávkováním, adherencí, možným nežádoucím účinkem nebo jinou skutečnost významnou pro léčbu vedenou jiným poskytovatelem, musí mít možnost tuto informaci aktivně a adresně předat, nikoli pouze čekat, zda si jiný poskytovatel následně vyžádá dokumentaci.
Navrhujeme proto výslovně potvrdit, že režim § 56b představuje povinný mechanismus předání dokumentace na žádost přijímajícího poskytovatele, aniž by tím byla dotčena možnost předávání zdravotnické dokumentace, její části nebo informace z ní prostřednictvím služeb centrální výměnné sítě podle zákona o elektronizaci zdravotnictví. Současně požadujeme, aby standardy elektronického zdravotnictví zajistily praktickou využitelnost tohoto aktivního komunikačního kanálu pro návaznost zdravotní péče.
Připomínka neakceptována.
Navržené doplnění § 56b není potřebné, neboť předávání zdravotnické dokumentace prostřednictvím Národního kontaktního místa (NCP) a prostřednictvím služeb centrální výměnné sítě představují dva odlišné a vzájemně se doplňující způsoby elektronického sdílení zdravotnické dokumentace.
Ustanovení § 56b upravuje předání zdravotnické dokumentace prostřednictvím NCP na základě žádosti poskytovatele v jehož péči se pacient nachází. Jde tedy o mechanismus založený na vyžádání dokumentace přijímajícím poskytovatelem (tzv. „pull“ scénář).
Naproti tomu služby centrální výměnné sítě podle § 31 zákona o elektronizaci zdravotnictví umožňují poskytovateli, který dokumentaci nebo informaci vede, její aktivní a adresné předání konkrétnímu oprávněnému příjemci (tzv. „push“ scénář), například za účelem zajištění návaznosti zdravotní péče.
Oba mechanismy mají rozdílný účel a mohou být využívány vedle sebe podle povahy konkrétní situace. Ustanovení § 56b neomezuje ani nevylučuje možnost poskytovatele předat zdravotnickou dokumentaci, její část nebo informaci z ní prostřednictvím centrální výměnné sítě podle § 31 zákona o elektronizaci zdravotnictví.
Výslovná věta navržená připomínkovým místem by proto měla pouze deklaratorní charakter a není pro zachování možnosti aktivního adresného předávání zdravotnické dokumentace nezbytná.
ÚOOÚ
legislativa@uoou.gov.cz
176
Článek I bod 4 se slova „Poskytovatel zdravotních služeb je povinen vést“ nahrazují slovy „Praktický lékař vede“. Tato připomínka je zásadní.
Je třeba vycházet z účelu pacientského souhrnu. Ten je ve vodítcích definován jako: „identifikovatelný soubor základních a srozumitelných zdravotních informací, který zahrnuje nejdůležitější klinická fakta potřebná k zajištění bezpečné a zabezpečené zdravotní péče. Tato souhrnná verze zdravotních údajů pacienta poskytuje zdravotnickým pracovníkům základní informace, které potřebují k poskytování péče. Ačkoli je tento soubor dat určen k tomu, aby pomohl zdravotnickým pracovníkům při poskytování neplánované péče, lze jej použít i k poskytování plánované lékařské péče (např. v případě přesunů občanů nebo cest péče mezi organizacemi). Je třeba mít na paměti, že ne všechny informace jsou známy nebo dostupné v okamžiku vytvoření dokumentu pacientských souhrn.“
Z toho důvodní není přijatelné, aby každý poskytovatel vedl vlastní pacientský souhrn. To by vedlo k tomu, že by jich každý člověk měl mnoho, např. z oboru kardiologie, neurologie, nefrologie etc., a pro záchranáře (přednemocniční neodkladné péče, urgentním příjem apod.) by to bylo zcela nepřehledné. Navíc by tyto souhrny obsahovaly odlišné, potencionálně neaktuální a v nejhorším případě protichůdné informace, což není v souladu s pravidly ochrany osobních údajů.
Místo toho by ambulantní specialisté měli aktualisovat jediný pacientský souhrn vedený praktickým lékařem, přičemž by zákon měl pamatovat rovněž na situace, že člověk praktického lékaře nemá.
S novými poznatky např. nově odhalené alergie, odlišné identifikační a kontaktní údaje zákonných zástupců nebo opatrovníků anebo kontaktních osob podle § 33 zákona o zdravotních službách apod., by pak do pacientského souhrnu bylo umožněno dalším připojovat relevantní aktuální informace dalším poskytovatelům zdravotních služeb.
Současně je nezbytné vymezit účel pacientského souhrnu. Pacientský souhrn může mít mandatorní část ve vztahu k identifikačním údajům pacienta, ošetřujícího lékaře, kontaktních osob, pokud jsou uvedeny, krevní skupiny, o pacientových nežádoucích reakcích či příhodách na léčiva a předepsaných léčivech, pokud nebyl vyjádřen nesouhlas podle § 81e odst. 2 zákona o léčivech, které jsou sdíleny vždy mezi poskytovateli zdravotních služeb, a dále údaje, které jsou ponechány na rozhodnutí pacienta, zda budou sdíleny nebo toto primární využití osobních údajů odmítne podle článku 10 EHDSR.
Na závěr je nutno upozornit na to, že nejsou dopracovány účinky postupného nabíhání účinnosti, takže znění účinné od 26. 3. 2029, odkazuje samo na sebe.
Připomínka neakceptována.
ROZPOR
Pacientský souhrn byl do zákona o zdravotních službách vložen s účinností od 24. dubna 2019 novelou tohoto zákona provedenou zákonem č. 111/2019 Sb.
Od počátku je pacientský souhrn definován jako samostatná část zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi, ve kterém se zaznamenávají základní údaje vedené ve zdravotnické dokumentaci o zdravotním stavu pacienta a jemu poskytnutých zdravotních službách; účelem vedení pacientského souhrnu je poskytnutí základních údajů o zdravotním stavu pacienta. tato definice a vymezení účelu pacientského souhrnu zůstala v zásadě nedotčena i po novele ustanovení § 56a zákona o zdravotních službách provedené zákonem č. 326/2021 Sb.
Od počátku legislativního vymezení pacientského souhrnu se přitom počítalo s tím, že vedení tohoto souhrnu je umožněno všem poskytovatelům zdravotních služeb bez ohledu na obor, formu, popřípadě druh zdravotní péče.
Předkládaný návrh má za cíl stanovení povinného vedení pacientského souhrnu pro poskytovatele poskytující zdravotní služby formou ambulantní, jednodenní, lůžkové péče a zdravotní péče poskytované ve vlastním sociálním prostředí pacienta.
Omezením této povinnosti pouze na „praktické lékaře“, tj. na poskytovatele primární ambulantní péče by de facto mohlo vést ke zúžení rozsahu vedení pacientského souhrnu.
Domněnka připomínkového místa, že „není přijatelné, aby každý poskytovatel vedl vlastní pacientský souhrn; to by vedlo k tomu, že by jich každý člověk měl mnoho, např. z oboru kardiologie, neurologie, nefrologie etc., a pro záchranáře (přednemocniční neodkladné péče, urgentním příjem apod.) by to bylo zcela nepřehledné; navíc by tyto souhrny obsahovaly odlišné, potencionálně neaktuální a v nejhorším případě protichůdné informace, což není v souladu s pravidly ochrany osobních údajů; místo toho by ambulantní specialisté měli aktualisovat jediný pacientský souhrn vedený praktickým lékařem, přičemž by zákon měl pamatovat rovněž na situace, že člověk praktického lékaře nemá,“ není namístě, jelikož popírá stěžejní aspekt pacientského souhrnu, a sice že pacientský souhrn je jednotlivou částí zdravotnické dokumentace, která je vedená konkrétním poskytovatelem. Tento poskytovatel nese odpovědnost za korektnost jejího vedení.
Umožnění aktualizace pacientského souhrnu, formálně vedeného poskytovatelem primární péče v oboru všeobecné praktické lékařství, jinými poskytovateli, by jednak popřelo shora uvedený stěžejní definiční znak pacientského souhrnu, jednak by to popřelo také odpovědnost poskytovatelů zdravotních služeb za vedení této zdravotnické dokumentace.
Účel pacientského souhrnu je zákonem již vymezen, k tomu srov. § 56a odst. 1 zákona o zdravotních službách. Rozsah vedení pacientského souhrnu je pak ponechán na prováděcím právním předpise, a sice vyhlášce č. 444/2024 Sb., o zdravotnické dokumentaci.
Trváme na stanovisku.
177
V článku I se bod 8 zrušuje. Tato připomínka je zásadní.
Doba uchování sdílených zdravotních záznamů 10 let není řádně odůvodněna. Sdílený zdravotní záznam má obsahovat emergentní zdravotní záznam, údaje o preventivních a screeningových vyšetřeních a od 1. 1. 2031 údaje o těhotenstv k zajištění návaznosti péče mezi jednotlivými poskytovateli zdravotních služeb a k bezpečnému vedení porodu a následné péče o matku a novorozence. Informace o krevní skupině či alergii pacienta pravděpodobně nepozbude platnost ani za 10 let, oproti tomu je otázkou proč uchovávat informace o těhotenství, které mají vést k zajištění návaznosti péče mezi poskytovateli po dobu deseti let, když jsou dále vedeny ve zdravotnické dokumentaci jednotlivých poskytovatelů zdravotních služeb. Pacientský souhrn by měl být trvalý po dobu života pacienta, průběžně aktualisovaný a při změně praktického lékaře mu předán.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu.
178
V článku I se bod 19 zrušuje. Tato připomínka je zásadní.
Prodloužení mezistavu není účelné. Příjemce si má dokument vyzvednou včas, nebo si ho vyžádat znovu. K potřebě opakovaného nahlédnutí do téže zásilky by vůbec nemělo dojít, protože si ji má příjemce uložit do své zdravotnické dokumentace.
Připomínka neakceptována.
Prodloužení doby uložení zásilky v dočasném úložišti výměnné sítě z 30 na 90 dní bylo do návrhu doplněno na základě požadavku odborné veřejnosti, zejména lékařů, kteří dlouhodobě upozorňují na to, že dosavadní třicetidenní lhůta neodpovídá reálným klinickým a administrativním procesům. Zásilky obsahují údaje ze zdravotnické dokumentace nebo jiné informace vztahující se ke konkrétnímu pacientovi, a jejich dostupnost musí proto reflektovat praktické potřeby poskytovatelů zdravotních služeb i pacientů. V praxi se ukázalo, že kratší lhůta neumožňuje efektivní práci s dokumentací v situacích, kdy pacient navštěvuje více poskytovatelů, probíhá diagnostický proces, dochází k opakovaným kontrolám či je nutné opakované nahlédnutí do téže zásilky. Devadesátidenní lhůta představuje přiměřený kompromis mezi požadavkem na dostupnost údajů a minimalizací doby jejich uchování a zároveň se přibližuje běžným lhůtám návazné péče. Současně koresponduje s dobou uložení zásilek v datových schránkách.
Navržené prodloužení doby pro nevratné vymazání eŽádanky ze 3 na 5 let reflektuje skutečnost, že eŽádanka je součástí zdravotnické dokumentace. Vyhláška o zdravotnické dokumentaci stanoví pro příslušné části dokumentace minimální dobu uchování v délce pěti let, a je proto nezbytné, aby i eŽádanka byla uchovávána po dobu odpovídající této právní úpravě. Tím je zajištěno splnění povinností poskytovatelů zdravotních služeb i dalších subjektů zapojených do systému elektronického zdravotnictví.
Současně se navržená úprava opírá o skutečnost, že poskytovatel zdravotních služeb zajišťuje uchování eŽádanky prostřednictvím státu, a to využitím dočasného úložiště výměnné sítě. Delší lhůta uchování předchází nutnosti předčasné migrace dokumentů do informačních systémů jednotlivých poskytovatelů pouze z důvodu kratší doby uchování v úložišti. V opačném případě by bylo nutné provádět rozsáhlé autorizované importy velkého množství dat, což by vedlo k neúměrné časové, technické i finanční zátěži jak na straně státu, tak na straně poskytovatelů.
Pětiletá lhůta zároveň umožňuje zpětnou dohledatelnost údajů v případech poskytování vyžádané zdravotní služby, jejího vykazování, kontroly oprávněnosti, návazné léčby či řešení práv a povinností pacientů a poskytovatelů. Uchování eŽádanky po dobu pěti let tak podporuje kontinuitu péče, právní jistotu všech dotčených subjektů a zajišťuje dostupnost údajů potřebných pro doložení postupu při poskytování zdravotních služeb po celou dobu vyžadovanou právními předpisy.
179
Článek I bod 38 je nezbytné dopracovat o dříve vyslovená přání. Tato připomínka je zásadní.
Dříve vyslovené přání reguluje § 36 zákona o zdravotních službách. Je však nutné je promítnout rovněž do registru oprávnění v § 32 zákona o elektronizaci zdravotnictví, aby byla přístupná ošetřujícímu lékaři a zvážit, která dříve vyslovená přání budou přístupná komu: Nejen pacientům, jejich blízkým, ale zejména poskytovatelům zdravotních služeb by měla být zpřístupněna informace o dříve vyslovených přáních pacienta např. k posmrtnému odběru tkání, resuscitaci a obdobně.
Účelem je transparentnost vůči zainteresovaným aktérům, nikoliv ambice změnit § 36 zákona o zdravotních službách. Tedy pacienti by mohli prostřednictvím vzdáleného přístupu pouze nahlížet na vyjádřená přání, nikoliv je měnit. To by mohli poskytovatele zdravotních služeb, který poučí pacienta o důsledcích, vedou jejich podepsaný originál a odpovídají za uvedení informace na portál, který push notifikací upozorní pacienta na každou změnu v jeho vyslovených přáních.
Daným lze předcházet nevhodným situacím reflektovaným v rozhodnutí ESLP sp. zn. 15541/20 a ústavního soudu 31. 7. 2023, sp. zn. 1594/22.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Problematika dříve vyslovených přání bude řešena v navazující fázi legislativního ukotvení elektronizace zdravotnictví v jeho § 32 souběžně s novelou zákona o zdravotních službách v rámci jeho § 36.
180
V článku I bod 43 zní: „V § 34a odstavec 1 zní: „(1) Sdílený zdravotní záznam zahrnuje pacientský souhrn.
Odstavec 2 a všechna související ustanoven se zrušují.“ Tato připomínka je zásadní.
Důvodová zpráva neobjasňuje, proč se mají sdílet údaje o screeningu místo toho, aby praktický lékař rozhodl, jakému ambulantnímu specialistovi je předá.
Zákon o elektronizaci zdravotnictví má bude obsahovat pacientský souhrn, vymezený v EU. Není tedy důvod, aby nadále existoval emergentní záznam, který je integrální součástí pacientského souhrnu.
Připomínka neakceptována.
ROZPOR
Problematika pacientského souhrnu a jeho zahrnutí v rámci sdíleného zdravotního záznamu bude řešena v navazující fázi legislativního ukotvení elektronizace zdravotnictví v § 34a souběžně s novelou zákona o zdravotních službách v ustanoveních o pacientském souhrnu.
ÚOOÚ po vzájemném jednání by chápalo zpřístupnění údajů praktickým lékařům a specialistům, pokud jde o výsledky preventivních a screeningových vyšetření, avšak na to nemůže MZD přistoupit s ohledem na potřebu zajistit co nevhodnější podmínky pro poskytování zdravotních služeb poskytovateli. Návrh nadto obsahuje pojistky v podobě možnosti omezení náhledu prostřednictvím Registru oprávnění a obsahuje sankce za neoprávněné nahlížení.
181
V článku I se bod 45, 56 a všechna související ustanovení zrušují. Tato připomínka je zásadní.
Není jasné, proč by těhotenství jako jediná následná péče mělo být upraveno zákonem. Místo toho by předávání potřebných údajů měla nabízet eZkarta jako službu. DPIA o tom zcela mlčí, což je podstatná vada návrhu.
Připomínka akceptována jinak.
Připomínkové místo nesouhlasí: ROZPOR
Úpravou důvodové zprávy a doplněním DPIA.
Souhasíme s připomínkovým místem, že EZKarta bude do budoucna obsahovat tuto „těhotenskou průkazku“ generovanou z údajů tohoto elektronického zdravotního záznamu o těhotenství.
V rámci implementace dalších kroků v oblasti vývoje elektronizace zdravotnictví je zaveden elektronický záznamu o těhotenství jako samostatná součást sdíleného zdravotního záznam, jako plnohodnotné elektronické náhrady listinné „těhotenské průkazky“. Toto zavedení představuje opatření, jehož cílem je zajistit vysokou míru návaznosti péče o těhotnou pacientku napříč jednotlivými poskytovateli zdravotních služeb. Těhotenství je zdravotní stav, který se vyznačuje dynamickým průběhem, častými změnami klinických parametrů a potřebou koordinace péče mezi více odbornými pracovišti (praktický lékař, gynekolog, radiologická pracoviště, poskytovatelé akutní péče, porodnická zařízení). Včasná dostupnost klíčových údajů o průběhu těhotenství je nezbytná pro bezpečné poskytování péče, zejména v situacích, kdy pacientka vyhledá péči mimo svého běžného poskytovatele.
Samostatné vyčlenění elektronického záznamu o těhotenství je nezbytné proto, že údaje relevantní pro zajištění návaznosti péče tvoří u těhotenství ucelený, opakovaně aktualizovaný a klinicky významný soubor informací (např. výsledky prenatálních vyšetření, informace o rizikovém průběhu, údaje o medikaci, záznamy o komplikacích). Tyto údaje mají zásadní význam pro rozhodování o dalším postupu péče a jejich absence může vést k ohrožení zdraví pacientky nebo plodu. Zároveň se jedná o údaje, které nejsou systematicky vedeny v žádném existujícím registru či evidenci tak, aby byly dostupné v reálném čase pro účely poskytování zdravotních služeb.
Proporcionalita opatření je zajištěna tím, že elektronický záznam o těhotenství obsahuje pouze vybrané údaje nezbytné pro zajištění návaznosti péče, nikoli kompletní zdravotnickou dokumentaci. Údaje jsou zpřístupňovány pouze po dobu trvání těhotenství a následně po dobu nezbytnou pro poskytování související zdravotní péče. Přístup k údajům je omezen na poskytovatele zdravotních služeb, kteří pacientce poskytují péči v souvislosti s těhotenstvím nebo situacemi, v nichž je znalost těchto údajů nezbytná pro bezpečné rozhodnutí o léčebném postupu.
Vyčlenění elektronického záznamu o těhotenství neznamená, že by jiné závažné zdravotní stavy měly být obdobně upraveny. Těhotenství je specifické tím, že představuje časově omezený, dynamický a klinicky vysoce strukturovaný proces, který vyžaduje sdílení přesně definovaných údajů mezi širokým spektrem poskytovatelů. U jiných zdravotních stavů je návaznost péče zajišťována jinými nástroji (např. specializovanými registry, komplexní dokumentací vedenou poskytovatelem), které již plní svůj účel bez potřeby samostatné součásti sdíleného zdravotního záznamu.
Elektronický zdravotní záznam o těhotenství je editační centrální komponentou, která se bude následně promítat do EZKarty.
182
V článku III se vkládá bod 0, který zní: „V § 81 odst. 1 písmeno c) zní: „údajů vedených v systému eRecept v souvislosti s předepisováním a výdejem léčivých přípravků pro konkrétního pacienta nebo v souvislosti s očkováními provedenými konkrétnímu pacientovi (dále jen „lékový záznam“),“.“ Tato připomínka je zásadní.
Na vypořádání zásadní připomínky ÚOOÚ k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, z 25. června 2026, čj. UOOU-04168/26-4, bylo dohodnuto, že připomínkovaný návrh zákona nebude zatěžován změnou pojetí lékového záznamu, ÚOOÚ uplatní návrh změny při nejbližší příležitosti a že předkladatel změnu definice lékového záznamu přezkoumá.
ÚOOÚ proto navrhuje, aby lékový záznam byl definován jako záznam a stávající „rozhraní, skrze které se nahlížet na předepsané a vydané léky“ bylo definováno jako „rozhraní k lékovému záznamu“. Z hlediska ochrany osobních údajů je totiž nešťastné, že obsah lékového záznamu je dnes vymezen buď nepřesně jako „předepsané a vydané léky“, anebo nepřehledně jako „elektronické recepty, záznamy o výdeji podle § 81g odst. 5 a elektronické záznamy podle § 81g odst. 6“.
Neakceptováno.
Předkladatel opětovně posoudil připomínku ÚOOÚ a stávající architekturu systému eRecept a nemůže připomínce vyhovět.
Požadavek ÚOOÚ není přiléhavý jelikož nerespektuje stávající zákonnou a z ní plynoucí i věcnou a technickou architekturu systém eRecept.
Údaje v systému eRecept jsou totiž evidovány (vedeny) v rámci jeho centrálního úložiště a lékový záznam, jak je již ve stávající legislativě správně definován, slouží k náhledu (je jakýmsi „filtračním kukátkem“) na údaje vedené v centrálním úložišti. Údaje nejsou vedeny v lékovém záznamu (jakkoliv předkladatel rozumí místy nevhodnému využívání myšlenkové zkratky „nahlédnutí do lékového záznamu“).
Závěrem je tak třeba říci, že lékový záznam nemůže být definován z povahy věci (a architektury systému eRecept) jako záznam nebo evidence údajů, neboť funkci záznamu/evidence zajišťuje jiná komponenta systému, a to centrální úložiště. Lékový záznam je pouze nástrojem/službou pro usnadnění náhledu na tyto evidované údaje.
183
V článku IV se na konci bodu 1 se doplňují slova: „a lékový záznam“. Tato připomínka je zásadní.
Promítnutí připomínky č. 9. Je nezbytné, aby lékový záznam (v novém pojetí) byl součástí zdravotnické dokumentace, aby nade vší pochybnost bylo jasné, které kontraindikace ošetřující lékař zvážil. Stávající záznam předpisu léčivého přípravku nestačí, protože není záznamem o seznámení se s obsahem lékového záznamu, což musí být součástí anamnesy.
V souvislosti s tím by měla být adekvátně zkrácena doba uchování záznamů na cca rok, aby skutečně sloužila k vyloučení kontraindikací.
Neakceptováno.
U předchozí připomínky jest vysvětleno, že lékový záznam není samotnou evidencí a ni „záznamem“, ale službou pro nahlížení do evidence, která je zajišťována jinou komponentou systému, kterou je centrální úložiště elektronických receptů.
184
V článku IV je bod 8 nezbytné přepracovat. Tato připomínka je zásadní.
Výčet práv pacienta v § 55e odst. 1 a 2 je oproti právům přiznaným mu podle článku 3 EHDSR neúplný. Příkladem je právo si bezplatně stáhnout elektronickou kopii osobních elektronických zdravotních údajů alespoň v prioritních kategoriích podle čl. 3 odst. 2 EHDSR. Je však otázkou, zda s ohledem na unijní právo by v českém zákoně mělo toto ustanovení existovat.
Navrhované znění zákona by mělo pamatovat i na osoby, jejichž osobní svoboda byla omezena a není jim umožněn přístup ke elektronickým prostředkům, aby jimi byly zaneseny informace podle § 55e odst. 1 písm. a). Pacient totiž přistupuje k systému eRecept s využitím služeb Národního bodu pro identifikaci a autentizaci. Jde-li o osoby ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence, je jim informace o obsahu jejich lékového záznamu podle § 81d odst. 3 a 4 zákona o léčivech zpřístupněna v listinné podobě příslušným lékařem Vězeňské Proto služby.
Připomínka akceptována jinak. Vysvětleno.
Doplněním důvodové zprávy.
Předkladatel uvádí, že v § 55e nedochází toliko k prostému opisu práv pacienta z článků 3, 5 až 9 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, nýbrž pouze k zakotvení těch práv, které doposud nemají svůj odraz v úpravě zákona o zdravotních službách.
Ostatně proto není v katalogu těchto práv výslovně reflektován článek 3 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, Jelikož ten má svůj odraz na jiných místech zákona o zdravotních službách, a sice v jeho § 66 odst. 4 (elektronický zdravotní záznam je součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi, k tomu srov. § 53 odst. 1 zákona ve znění navrhovaném od 26. 3 2029). Prostřednictvím služeb přístupu bude možné realizovat i stažení souborů.
Ohledně lékového záznamu – vizte výše vypořádání připomínky. Lékový záznam - , jeho úprava je ponechána na novele zákona o léčivech, jak je vysvětleno v rámci důvodové zprávy.
K problematice osob ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence. Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, které je tímto legislativním návrhem implementováno, nikterak neomezuje osobní rozsah subjektivních práv fyzických osob v souvislosti s využitím jejich osobních elektronických zdravotních údajů, pakliže se jedná o osoby omezené na svobodě.
To obdobné platí i pro zákon o zdravotních službách – ten sice na několika taxativně uvedených místech omezuje některá práva pacientů ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence, nicméně žádné takové omezení nemíří proti právu těchto osob na informace o jejich zdravotním stavu či na nahlížení do jejich zdravotních záznamů.
Akceptováním připomínky by tedy došlo ke zcela novému zásahu do práv osob omezených na svobodě souvisejících s poskytováním zdravotních služeb, který zákon o zdravotních službách v dosavadním znění nezná.
Zároveň dle mínění předkladatele není takový kategorický zásah ani přiměřený a odůvodnitelný.
Předkladatel tedy tuto připomínku neakceptuje, vnímá ovšem potřebu specificky upravit realizaci výkonu těchto práv v podmínkách výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence. Je tedy otevřeno kompromisní úpravě, pakliže Ministerstvo spravedlnosti uplatnivší obdobnou připomínku navrhne konkrétní legislativní úpravu.
185
V článku IV bodu 27 se slova „sociálních“, „rodinné“ a „údaje o výdělečné činnosti“ zrušují. Tato připomínka je zásadní.
Byť ÚOOÚ souhlasí s propojováním zdravotních a sociálních registrů, je třeba zákonem stanovit meze. Na straně NZIS je neúčelné zpracovávat údaje, které nemají zdravotní odraz. To je naopak věcí ČSSZ, aby využila zdravotní data. Nicméně, novela sociálních předpisů absentuje.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Zařazení těchto údajů do NZIS se vytváří ucelený datový obraz o situaci pacienta i o kapacitách systému. Propojením údajů lze identifikovat vztah mezi mírou zdravotní potřeby, čerpáním sociálních služeb, ekonomickou aktivitou, dočasnou pracovní neschopností a dalšími faktory. Toto komplexní propojení je zásadní pro efektivní řízení integrované péče, pro odhalování systémových nerovností a pro plánování služeb v souladu s veřejným zájmem. Bez integrace sociálních a sociálně‑ekonomických údajů s daty zdravotnickými by NZIS nebyl schopen plnit svůj účel jako jednotný informační základ pro strategické rozhodování ve zdravotnictví.
Rozsah údajů je nastaven zákonem, obdobně jako o ostatních součástí NZIS.
Předávání údajů Ministerstvem práce a sociálních věcí a Českou správou sociálního zabezpečení do Národního registru hrazených zdravotních služeb a determinant zdraví je nezbytné nejen k naplnění účelu uvedeného v § 70 odst. 1 písm. h) (normativní text byl zpřesněn), ale také pro propojení těchto údajů s ostatními datovými zdroji vedenými v rámci NZIS. Údaje o poskytovaných sociálních službách, dávkách sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění a informace o zaměstnání pacienta a jeho rodinné anamnéze mají bezprostřední souvislost s využíváním zdravotních a sociálně‑zdravotních služeb, s jejich plánováním a s hodnocením potřeb populace. Údaje o zaměstnání jsou získávány ze systému evidence jednotného měsíčního hlášení na základě § 27 odst. 2 zákona č. 323/2025 Sb., o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele. Teprve jejich začleněním do NZIS je možné zajistit, aby byly dostupné pro analytické, hodnoticí a koncepční činnosti v plné šíři a souvislostech. Konkrétně se jedná o analýzy, které v systému chybí a které budou umožněny právě zařazením těchto údajů:
o posouzení rizikovosti konkrétních profesí a případně specifické nemocnosti (proto také údaje o DPN), přehodnocení kategorií rizikovosti, které jsou dnes zcela obecně a nedostatečně definovány,
o posouzení a modelace možností předčasných odchodů do důchodu pro určité profese a modelace dopadů do systému sociální / důchodové podpory,
o propojení agendy řízení nemocenského pojištění mezi oběma resorty a definice účinných preventivních a zdraví podporujících programů pro určité sektory činností / profese / zaměstnavatele,
o modelace adresných sociálních a zdravotních benefitů pro sociálně znevýhodněné skupiny obyvatel a zejména analýzy odhalující nedostatky v dostupné péči a podpoře + analýzy definující potřebná opatření k nápravě,
o identifikace kapacitně, zdravotně a demograficky ohrožených profesí jako analytický podklad pro optimalizaci vzdělávacích programů a zaměstnanecké politiky,
o predikce vývoje sociální a epidemiologické (zdravotní) sktruktury obyvatel a definice potřebných preventivních opatření k udržení plně solidárního soc-zdrav systému služeb (predikce zejména nemocnosti u sociálně či příjmově znevýhodněných populačních skupin, kde bude nutné kvantifikovat programy cílené podpory),
o predikce rozsahu péče neformálních pečujících, zejména s ohledem na zásah různých skupin zaměstnanců (jako pečujících) a kvantifikace dopadu podpůrných programů,
o definice potřebného rozsahu podpory matek po porodu (zdravotní i sociální komponenta) a podpora jejich zaměstnanosti s ohledem na konkrétní profese (částečné úvazky, podpora sdružováním provozů, apod.),
o kritické vyhodnocení účinnosti a efektivity nejrůznějších programů sociální podpory a podpory začleňování (zaměstnanosti) pro zvláště zranitelné skupiny (např. osoby s duševním onemocněním, držitele průkazů ZT/ZTP, invalidy, apod.) a definice potřebných vylepšení,
o popis sociálně-zdravotních „trajektorií“ zranitelných skupin s cílem posílit dostupnost účinné podpory (vážné invalidity, osoby v péči na konci života, dlouhodobě nemocní, …) ,
o hodnocení dostupnosti a zejména účinnosti preventivních prohlídek pro různé sektory zaměstnanosti a profese, případné návrhy na re-definici jejich potřebné frekvence a obsahu s ohledem na specifika nemocnosti určitých profesí.
Údaje jsou předávány cestou agendového identifikačního čísla fyzické osoby (překladem) a pokud není k dispozici tak cestou osobního identifikačního čísla přiděleného podle § 20 zákona č. 323/2025 Sb., o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatelů. Vlastní zpracování ovšem vždy již probíhá na datech plně anonymizovaných a publikace / zveřejnění je možné pouze a výhradně nad daty agregovanými.
Zařazení těchto údajů do NZIS umožňuje propojování s dalšími registry a informačními systémy, zejména s registrem hrazených zdravotních služeb, registrem zdravotnických pracovníků, registrem poskytovatelů a s údaji o zdravotním stavu či průběhu péče. Tím se vytváří ucelený datový obraz o situaci pacienta i o kapacitách systému. Propojením údajů lze identifikovat vztah mezi mírou zdravotní potřeby, čerpáním sociálních služeb, ekonomickou aktivitou, dočasnou pracovní neschopností a dalšími faktory. Toto komplexní propojení je zásadní pro efektivní řízení integrované péče, pro odhalování systémových nerovností a pro plánování služeb v souladu s veřejným zájmem.
Z hlediska ochrany osobních údajů je podstatné, že nejde o obecné oprávnění k neomezenému profilování obyvatel, ale o zákonem vymezený účel plánování a hodnocení zdravotních, sociálně-zdravotních a návazných služeb.
186
V článku IV bodu 30 je odstavec 4 písm. a) nezbytné přepracovat. Tato připomínka je zásadní.
Je nezbytné stanovit účel předání osobních údajů.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 71a odst. 4 písm. a).
187
V článku IV bodu 40 je písmeno b) nezbytné redukovat na údaje potřebné pro zdravotnictví. Tato připomínka je zásadní.
Úhrady a dávky takovými údaji nejsou. NRHZS není společný registr MZd a MPSV, je to součást NZIS. Proto písmeno b) nemůže být kopií písmena a).
Připomínka akceptována jinak.
Byl upraven název registru v § 77a a souvisejících ustanoveních a doplněna DPIA.
Pro úplnost uvádíme, že je objektivním faktem, že tento registr, spravovaný ÚZIS ČR je skutečně registrem zdravotních a sociálně zdravotních služeb – vázaných na výkaznictví poskytovateli zdravotních služeb. Nové parametry, které do registru vstupují nemají jiný cíl, než jeho informační hodnotu v zdravotní a sociálně zdravotní oblasti posílit. Hodnocení čistě sociálních služeb naopak patří jednoznačně do kompetence MPSV a předložená novela zákona tuto kompetenci posiluje zpětným poskytováním zdravotních dat (viz výše).
Z hlediska hodnocení zdravotních a sociálně zdravotních služeb jsou skutečně věcně potřebná data (údaje) např. o anamnéze, historii vykonávaných profesí, zaměstnání, výdělečné činnosti. Je o významné parametry, které potřebuje resort zdravotnictví, systém veřejného zdravotního pojištění a v podstatě celá společnost zejména pro následující strategické analýzy:
• exaktní rozlišení státních pojištěnců od osob výdělečně činných pro modelaci a predikce vývoje příjmů veřejného zdravotního pojištění
• sektorové analýzy nemocnosti zaměstnanců a cílení preventivních programů ve spolupráci se zaměstnavateli
• kvantifikace nemocnosti u různých profesí, včetně včasné identifikace rizik, exaktní určení rizikových profesí.
Tyto analýzy mají strategický význam zejména s ohledem na demografické stárnutí populace a potřeby optimalizace řízení systému veřejného zdravotního pojištění. Dosud takové analýz bez spolupráce s resortem MPSV nebylo možné provádět a dle kompetenčního zákona tyto analýzy musí dělat resort MZD. Vysokou informační hodnotu budou tato data a výsledné analýzy mít i pro řadu agend resortu MPSV.
Byl upraven normativní text § 77a odst. 5 písm. a) bod 2 a § 77a odst. 5 písm. b) bod 2 odkazem na prováděcí vyhlášku co do rozsahu údajů.
188
V článku IV bodu 47 je odstavec 5 písm. b) bod 2 nezbytné redukovat na údaje potřebné pro zdravotnictví. Tato připomínka je zásadní.
Připomínka akceptována jinak.
Byl upraven název registru v § 77a a souvisejících ustanoveních a doplněna DPIA.
Viz také vypořádání předchozí připomínky.
Ministerstvo obrany
legislativa.mo@mo.gov.cz, zoran.nerandzic@mo.gov.cz
katarina.bartikova@mo.gov.cz
189
Připomínka č. 1. – k části I bodu 7 návrhu zákona – § 55 odst. 4 – znění s účinností dnem 1. ledna 2029
Požadujeme nahradit slova „tří“ slovy „čtrnácti“.
Odůvodnění:
Postup pro převádění listinné dokumentace vytvořené ze závažného technického důvodu dle § 55 odst. 3 není známý (bude stanoven podzákonnou normou). V případě lůžkových zařízení pracujících s nemocničním informačním systémem, je třídenní lhůta pro převedení analogových dat do funkcí nemocničního informačního systému, zejména v návaznosti na závažný technický důvod, nedostačující (nelze využít např. prosté skeny analogových dokumentů). Z důvodové zprávy není zřejmé, na základě jaké úvahy právě tato lhůta byla stanovena.
Připomínka neakceptována, vysvětleno.
Podle § 55 odst. 4 začíná lhůta pro převedení zdravotnické dokumentace do elektronické podoby až po pominutí závažného technického důvodu, který znemožňoval její elektronické vedení. Prodloužení této lhůty na čtrnáct pracovních dnů nepovažuje předkladatel za důvodné. Po obnovení technických podmínek je žádoucí bez zbytečného odkladu obnovit úplnost elektronicky vedených údajů a jejich dostupnost pro navazující procesy elektronického zdravotnictví.
190
Připomínka č. 2 – k části I bodu 7 návrhu zákona – § 55 odst. 4 – znění s účinností dnem 1. ledna 2029
Požadujeme doplnit v § 55 odst. 4 za slova „do elektronické podoby.“ tento text: „V případě trvání závažného technického důvodu po dobu delší než 24 hodin, bude dokumentace v nemocničním informačním systému doplněna ve lhůtě bez zbytečného odkladu.“.
Odůvodnění:
V případě zajištění chodu lůžkového zdravotnického zařízení bez využití funkcí nemocničního informačního systému trvá povinnost poskytovatele zdravotních služeb vést dokumentaci v elektronické podobě. Stanovit jednoznačnou lhůtu pro rekonstrukci dat v nemocničním informačním systému po nemožnosti jeho využití z technických důvodů po delší dobu než 24 hodin je nemožné, zejména z důvodu nepredikovatelnosti její časové náročnosti.
Připomínka neakceptována, vysvětleno.
Podle § 55 odst. 4 začíná lhůta pro převedení zdravotnické dokumentace do elektronické podoby běžet až po pominutí závažného technického důvodu, který znemožňoval její elektronické vedení. Úpravu nastavení lhůty navrhované připomínkovým místem nepovažuje předkladatel za důvodné. Po obnovení technických podmínek je žádoucí bez zbytečného odkladu obnovit úplnost elektronicky vedených údajů a jejich dostupnost pro navazující procesy elektronického zdravotnictví.
191
Připomínka č. 3 – § 4 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 38 odst. 2 písm. c) – nad rámec návrhu
Požadujeme v zákoně stanovit minimální lhůtu od zveřejnění standardu elektronického zdravotnictví ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví do splnění povinnosti poskytovatele zdravotních služeb tento standard dodržovat.
Odůvodnění
Zákonná povinnost dodržovat standardy elektronického zdravotnictví, oznamované Ministerstvem zdravotnictví prostým zveřejněním ve Věstníku a internetových stránkách je časově a věcně nepředvídatelná. Zákon neupravuje pravidla pro zveřejnění dokumentů Ministerstva zdravotnictví ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví pro případy, že mají závazný právní dopad, jako je tomu např. v situaci povinnosti dodržování standardu elektronického zdravotnictví, které je definováno jako přestupek v ustanovení § 40 odst. 3 písm. a) zákona č. 325/2021 Sb., o elektronizaci zdravotnictví, ve znění zákona č. 236/2025 Sb. Pro splnění takové povinnosti, jejíž faktický obsah je stanovený Věstníkem, je nezbytná odpovídající časová dotace. Obecně máme pochybnosti, zda lze v rámci právního řádu České republiky ukládat právní povinnost prostřednictvím dokumentu zveřejněném ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví a vymáhat ji jako přestupek.
Připomínka neakceptována.
Návrh novely zákona již obsahuje přechodné ustanovení požadavek připomínkového místa zohledňující.
Přechodné ustanovení
(1) Ministerstvo zdravotnictví do 26. března 2028 zveřejní technické požadavky na vedení, zpřístupnění a předávání elektronických zdravotních záznamů podle § 4 odstavce 3 zákona č. 325/2021 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a to prostřednictvím standardu elektronického zdravotnictví podle § 38 odst. 2 písm. c), a to na základě prováděcích aktů Evropské unie přijatých podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
Povinnost dodržovat standard elektronického zdravotnictví vydávaný podle § 38 odst. 2 písm. c) je právní regulací nastavena v § 4 odst. 1 písm. a) zákona o elektronizaci zdravotnictví čímž dochází k jeho zezávaznění
Úřad vlády – vedoucí Úřadu vlády
Hana.Studentova@fnol.cz
192
Výslovně odlišit mezi-poskytovatelskou eŽádanku od interní ordinace v rámci jednoho IČZ/NIS. Interní požadavky ponechat v NIS.
Problém: Nejasné vymezení eŽádanky a vztahu k interním požadavkům uvnitř jednoho poskytovatele.
Odůvodnění: FN denně generují tisíce interních požadavků na laboratoře, zobrazovací metody, konzilia či radioterapii. Povinné odesílání všech do centrálního systému by bylo duplicitní a nákladné.
Připomínka se neakceptuje, protože je již v návrhu zákona obsažena.
Navržená úprava § 31a již vychází z toho, že systém eŽádanky slouží k elektronickému předání žádanky mezi poskytovateli zdravotních služeb. Tomu odpovídá jak formulace § 31a odst. 1, tak navazující úprava povinností poskytovatele, který eŽádanku vystavil, a poskytovatele oprávněného poskytnout vyžádanou zdravotní službu. Důvodová zpráva rovněž výslovně uvádí, že centrální úložiště zajišťuje dostupnost eŽádanky po dobu potřebnou pro její předání mezi poskytovateli zdravotních služeb.
Interní požadavky realizované výhradně v rámci jednoho poskytovatele zdravotních služeb proto mohou být nadále vedeny a zpracovávány v jeho vlastním informačním systému a jejich povinné ukládání do systému eŽádanky není návrhem zamýšleno.
193
Zakotvit break-glass a offline režim, možnost dodatečného doplnění a zákaz odmítnutí neodkladné péče.
Problém: Není dostatečně řešen urgentní, statim a havarijní režim.
Odůvodnění: U akutních onkologických stavů nesmí nefunkční systém zabránit diagnostice nebo léčbě.
Připomínka se neakceptuje, protože je již v návrhu zákona obsažena.
Požadavek na havarijní režim pro případ, kdy z technických důvodů není možné vést zdravotnickou dokumentaci elektronicky, je již v návrhu zohledněn v § 55 odst. 3 a 4 zákona o zdravotních službách. Tato ustanovení umožňují po dobu závažného technického výpadku vést zdravotnickou dokumentaci v listinné podobě a následně stanoví povinnost jejího převodu do elektronické podoby po odstranění důvodu výpadku.
Rovněž požadavek na režim „break-glass“ je již v návrhu řešen samostatně v souvislosti s přístupem k údajům k nimž pacient omezil přístup, a to v rozsahu odpovídajícím nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
Samostatné doplnění obecného offline nebo havarijního režimu proto není potřebné. Technická nedostupnost systému současně nemění povinnosti poskytovatele při poskytování neodkladné péče; návrh již umožňuje v takové situaci pokračovat v poskytování péče a vést zdravotnickou dokumentaci náhradním způsobem.
194
Upravit opakované, sériové a podmíněné žádanky, změny priorit, rušení a návazné procesy.
Problém: Není popsán životní cyklus složité nebo dlouhodobé žádanky.
Odůvodnění: Onkologická péče zahrnuje řadu navazujících vyšetření a léčebných kroků.
Připomínka neakceptována.
Navržená právní úprava nemá za cíl měnit věcné a klinické procesy jednotlivých typů žádanek.
Důvodová zpráva výslovně uvádí, že životní cyklus eŽádanky zahrnuje její vystavení, uložení, vyhledání, přijetí, případné vrácení do oběhu, vyřízení nebo zneplatnění, přičemž eŽádanka sama nemění pravidla odpovědnosti za indikaci ani za provedení vyžádané zdravotní služby.
Specifika jednotlivých druhů žádanek a jejich klinických workflow budou technicky upravena prostřednictvím standardu elektronického zdravotnictví podle § 31a odst. 7 a § 38 odst. 2 písm. c), který stanoví strukturu údajů a technické požadavky eŽádanky a bude nastaven v souladu s potřebami jednotlivých oborů a praxe.
Není proto účelné upravovat v zákoně samostatně životní cyklus opakovaných, sériových nebo podmíněných žádanek ani další specifické klinické scénáře. Tyto procesy se návrhem nemění a jejich konkrétní elektronická podpora bude řešena na úrovni standardu a implementace systému eŽádanky.
195
Rozlišit administrativní, pacientem způsobenou, medicínsky indikovanou a kapacitní čekací dobu.
Problém: Není přesně definována čekací doba.
Odůvodnění: V onkologii bývá odklad často medicínsky odůvodněný.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Navrhovaná právní úprava systému eŽádanky nemá za cíl nově upravovat čekací doby na poskytnutí zdravotních služeb ani rozlišovat jejich důvody. Cílem zákona není regulovat objednávkové, kapacitní ani další interní provozní procesy jednotlivých poskytovatelů zdravotních služeb.
Systém eŽádanky slouží k elektronickému předání a zpracování žádanky a nemění pravidla pro stanovení termínu či priority vyžádané zdravotní služby.
Pokud je pro určitý druh žádanky nezbytné přenášet údaj o požadovaném termínu, prioritě nebo jiném časovém požadavku, lze jeho strukturu a způsob elektronického zpracování upraven relevantním standardem elektronického zdravotnictví vydaným podle § 38 odst. 2 písm. c) zákona.
Systém povinného vedení eŽádanek má sloužit k hodnocení čekacích lhůt.
196
Stanovit pravidla triáže, odmítnutí, vrácení k doplnění a přesměrování.
Problém: Není určena odpovědnost za přijetí, odmítnutí a přesměrování žádanky.
Odůvodnění: KOC nemůže automaticky převzít každého pacienta.
Připomínka neakceptována.
Navrhovaná právní úprava systému eŽádanky nemá za cíl upravovat pravidla triáže, rozhodování o převzetí pacienta, odmítnutí vyžádané péče, vrácení žádanky k doplnění ani přesměrování pacienta mezi jednotlivými poskytovateli zdravotních služeb.
Cílem zákona je zajistit elektronické vystavení, předání a zpracování žádanky a podpořit její elektronický životní cyklus. Nemá nahrazovat odborné, organizační ani kapacitní rozhodování jednotlivých poskytovatelů. Poskytovatel proto ani zavedením systému eŽádanky neztrácí možnost posoudit, zda je s ohledem na svou odbornost, kapacitu a další podmínky schopen požadovanou zdravotní službu poskytnout.
197
Upravit převzetí výsledků, potvrzení přečtení a eskalační mechanismy.
Problém: Není jasné, kdo odpovídá za klinické zpracování výsledku.
Odůvodnění: Kritické nálezy musí mít jasně určeného adresáta a odpovědnou osobu.
Připomínka neakceptována.
Navrhovaná právní úprava nemá za cíl nově upravovat klinickou odpovědnost za převzetí, vyhodnocení a další zpracování výsledků ani stanovovat povinné mechanismy potvrzení jejich přečtení nebo eskalace kritických nálezů.
Tyto postupy jsou součástí stávajících klinických, odborných a organizačních procesů jednotlivých poskytovatelů zdravotních služeb a musí zůstat zachován v jejich pravomoci a odpovědnosti. Elektronizace předávání zdravotních informací sama o sobě nemění odpovědnost za klinické zpracování výsledku ani pravidla pro určení osoby odpovědné za další postup.
Právní úprava má zajistit efektivní a bezpečnou elektronickou výměnu zdravotních informací, nikoli nahrazovat nebo nově regulovat interní klinické procesy poskytovatelů.
198
Vymezit rozsah dat a umožnit používání specializovaných formátů a úložišť.
Problém: Pojem elektronická zdravotnická dokumentace je příliš obecný. Odůvodnění: KOC pracují s DICOM, digitální patologií, genomickými daty a dalšími specializovanými formáty.
Připomínka neakceptována.
Navrhovaná právní úprava nemá za cíl na úrovni zákona vymezovat konkrétní technické formáty jednotlivých druhů elektronické zdravotnické dokumentace ani určovat konkrétní typy úložišť. Zákon má být v tomto ohledu technologicky neutrální.
Jednotlivé druhy zdravotnické dokumentace a elektronických zdravotních záznamů mohou mít s ohledem na svou povahu odlišné technické požadavky.
Konkrétní obsah, struktura, datový formát a případně technické požadavky na ukládání a výměnu jednotlivých typů dokumentů a záznamů mají být stanoveny prováděcím právním předpisem nebo příslušným standardem elektronického zdravotnictví. Takové řešení umožňuje potřebnou technickou podrobnost a zároveň průběžnou aktualizaci podle vývoje medicínských a informačních technologií.
199
Zavést implementační období 18 až 24 měsíců od vydání finálních standardů.
Problém: Nejasná připravenost technických standardů.
Odůvodnění: FN provozují desítky integrovaných systémů.
Připomínka neakceptována.
Lze souhlasit s tím, že při vydávání standardů elektronického zdravotnictví musí být zajištěna dostatečná adaptační doba pro jejich implementaci do informačních systémů poskytovatelů zdravotních služeb. Pevné zákonné stanovení jednotné implementační lhůty 18 až 24 měsíců však není účelné, protože potřebná doba se může lišit podle rozsahu a technické náročnosti konkrétního standardu.
Předkladatel bude při stanovování účinnosti jednotlivých standardů zohledňovat jejich složitost a nezbytnou dobu pro technickou a organizační přípravu. Při přípravě standardů současně průběžně komunikuje s dodavateli informačních systémů ve zdravotnictví s poskytovateli zdravotních služeb tak, aby výsledné standardy byly technicky realizovatelné a prakticky využitelné a současně naplňovaly účel zákona a cíle elektronizace zdravotnictví.
Zároveň navrhovaná zákonná úprava obsahuje zařazené přechodné období, které obsahuje připomínkovým místem požadované adaptační období.
Přechodné ustanovení
(1) Ministerstvo zdravotnictví do 26. března 2028 zveřejní technické požadavky na vedení, zpřístupnění a předávání elektronických zdravotních záznamů podle § 4 odstavce 3 zákona č. 325/2021 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a to prostřednictvím standardu elektronického zdravotnictví podle § 38 odst. 2 písm. c), a to na základě prováděcích aktů Evropské unie přijatých podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
200
Zakotvit princip „připoj se jednou, komunikuj se všemi“.
Problém: Nedostatečně řešená interoperabilita výměnných sítí.
Odůvodnění: Riziko vendor lock-in a vícenásobných integrací.
Připomínka neakceptována.
Princip „připoj se jednou, komunikuj se všemi“ je již zohledněn v koncepci registrovaných výměnných sítí podle § 30a návrhu zákona. Poskytovatel zdravotních služeb může pro plnění zákonných povinností využít jednu jím zvolenou registrovanou výměnnou síť. Interoperabilita mezi registrovanými výměnnými sítěmi bude v rozsahu standardizovaných služeb a rozhraní povinným požadavkem standardu elektronického zdravotnictví a předmětem ověření shody. PZS proto nebude muset vytvářet samostatné bilaterální integrace se všemi ostatními poskytovateli nebo výměnnými sítěmi. Tím není vyloučeno samostatné připojení ke službám, které nejsou součástí standardizovaného rozsahu registrovaných výměnných sítí.Důvodová zpráva k § 30a výslovně uvádí, že registrované výměnné sítě mají poskytovatelům umožnit využívat a poskytovat služby elektronického zdravotnictví prostřednictvím jednoho zvoleného, standardizovaného komunikačního kanálu. Současně stanoví požadavek na plnou technickou interoperabilitu registrovaných výměnných sítí se všemi ostatními registrovanými výměnnými sítěmi.
Tento princip je dále podpořen povinností provozovat registrovanou výměnnou síť v souladu se standardem elektronického zdravotnictví, včetně napojení na IDRR.
Samostatné zakotvení principu „připoj se jednou, komunikuj se všemi“ do zákona proto není nezbytné.
201
Stanovit SLA, disaster recovery, georedundanci a náhradní režim.
Problém: Není řešena dostupnost centrálních služeb a odpovědnost při výpadku.
Odůvodnění: Výpadek nesmí zastavit poskytování péče.
Připomínka neakceptována.
Stanovení konkrétních parametrů SLA, disaster recovery, georedundance nebo dalších provozně-technických požadavků přímo v zákoně není účelné. Tyto parametry se liší podle povahy jednotlivých služeb a musí být možné je průběžně měnit s ohledem na technologický vývoj a provozní zkušenosti. Jsou upraveny zejména v technických standardech, provozní dokumentaci a podmínkách provozu jednotlivých informačních systémů.
Návrh současně počítá s náhradním režimem pro případ závažného technického výpadku, kdy podle § 55 odst. 3 a 4 zákona o zdravotních službách může být zdravotnická dokumentace dočasně vedena v listinné podobě a po odstranění výpadku následně převedena do elektronické podoby.
202
Umožnit krátké auditované období pro klinickou interpretaci výsledku.
Problém: Okamžitý přístup pacienta k citlivým onkologickým výsledkům.
Odůvodnění: Riziko sdělení závažné diagnózy bez odborné interpretace.
Připomínka neakceptována.
Předkladatel nepovažuje za nutné tento návrh implementovat. Právní rámec již nyní umožňuje řešit situace, kdy je nezbytné krátkodobě odložit sdělení informace pacientovi. Podle § 32 odst. 2 zákona o zdravotních službách může poskytovatel odložit sdělení informace na nezbytně nutnou dobu, je-li to v zájmu pacienta, a to při zachování jeho práva na přístup ke zdravotnické dokumentaci. Stávající úprava tak poskytuje dostatečný prostor pro odborně vedené sdělování citlivých výsledků, aniž by bylo nutné zavádět další auditované období.
203
Zavést odstupňovaná práva a pravidla pro sekundární nálezy a genomická data.
Problém: Není upraveno nakládání s genetickými a genomickými údaji.
Odůvodnění: Údaje mají dopad i na příbuzné a obsahují různé typy informací.
Připomínka neakceptována.
Navrhovaná právní úprava nemá za cíl nově upravovat specifické klinické, odborné a etické postupy při nakládání s genetickými a genomickými údaji, včetně pravidel pro sekundární nebo náhodné nálezy. Tyto otázky přesahují rámec předložené novely.
Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje výslovně řadí genetické, epigenomické a genomické údaje mezi kategorie elektronických zdravotních údajů zpřístupňovaných pro sekundární využití. Příslušná pravidla sekundárního využití, včetně zvláštních požadavků na přístup a ochranu těchto údajů, budou řešena v navazující fázi implementace kapitoly IV tohoto nařízení.
Nicméně i v této novele zákona je právě v zájmu ochrany této zvláštní kategorie osobních údajů zaveden systém opt-out v případě sběru těchto údajů v rámci NZIS podle § 77a odst. 4-
Pokud jde o jejich využití při poskytování zdravotní péče, stávající klinické, odborné a organizační postupy poskytovatelů, včetně způsobu vyhodnocování a sdělování genetických nebo sekundárních nálezů, nejsou touto novelou měněny.
204
Zakotvit oprávnění členů MDT k časově omezenému přístupu k dokumentaci.
Problém: Nejasný právní režim multidisciplinárních týmů.
Odůvodnění: Tumor boardy pracují napříč institucemi.
Připomínka neakceptována.
Není účelné zavádět zvláštní zákonné oprávnění k přístupu do zdravotnické dokumentace pouze pro členy multidisciplinárních týmů. Není vhodné vytvářet pro každou specifickou profesní nebo organizační situaci nový samostatný titul k přístupu do zdravotnické dokumentace. Rozhodující má být, zda je přístup konkrétní osoby nezbytný pro poskytování zdravotních služeb a zda tato osoba má zákonné oprávnění jednat v tomto rámci.
Je-li člen multidisciplinárního týmu zdravotnickým pracovníkem nebo jinou oprávněnou osobou podílející se na poskytování zdravotních služeb pacientovi, řídí se jeho přístup obecnými pravidly zákona o zdravotních službách, zejména požadavkem nezbytného rozsahu a přímé souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. To platí i při multidisciplinární spolupráci mezi více poskytovateli, kdy lze nezbytné informace předávat za účelem zajištění návaznosti péče.
Samostatné časově omezené oprávnění pro členy MDT by proto vytvářelo duplicitní a nesystémový přístupový režim. Konkrétní časové a technické omezení přístupových oprávnění je vhodné řešit prostřednictvím systému řízení oprávnění a organizačních a technických opatření jednotlivých poskytovatelů.
205
Vymezit vztah zdravotnické a výzkumné dokumentace.
Problém: Není oddělena zdravotní péče od klinického výzkumu.
Odůvodnění: Riziko narušení studií a zaslepení.
Připomínka neakceptována.
Cílem předloženého návrhu není nově vymezovat vztah mezi zdravotnickou dokumentací a dokumentací vedenou pro účely klinického výzkumu ani měnit pravidla provádění klinických hodnocení. Základním principem elektronizace zdravotnictví je zachovat stávající procesy poskytování zdravotních služeb a pouze přispívat k jejich vyšší efektivitě, dostupnosti a interoperabilitě.
Zdravotnická dokumentace vedena v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb se i u pacienta zařazeného do klinického hodnocení řídí zákonem o zdravotních službách. Dokumentace a údaje vytvářené výhradně pro účely klinického hodnocení se naproti tomu řídí příslušnou zvláštní právní úpravou a pravidly daného klinického hodnocení. Elektronizace zdravotnické dokumentace tento rozdíl nemění a nemá za cíl jakkoli zasahovat do zavedených procesů klinických studií.
Navrhovaná právní úprava proto nesměřuje k zásahu do organizace klinických studií ani do vedení výzkumné dokumentace; jejím účelem je pouze technicky podpořit jednotné, efektivní a interoperabilní vedení zdravotnické dokumentace v rámci existujícího právního rámce.
206
Zavést princip „once only“.
Problém: Hrozí duplicitní vykazování do registrů.
Odůvodnění: Významná administrativní zátěž pro centra.
Připomínka neakceptována
Z jejího znění není zřejmé, ke kterým konkrétním povinnostem či registrům má být princip „only once“ vztahován. Pokud připomínka míří na omezení opakovaného předávání totožných údajů do NZIS, je třeba uvést, že tento princip – který představuje jeden ze základních principů elektronizace zdravotnictví – je již v návrhu zákona plně zohledněn.
Návrh právní úpravy vychází z toho, že údaje mají být pořizovány pouze jednou a dále využívány prostřednictvím existujících informačních systémů veřejné správy, zdravotních pojišťoven a dalších autoritativních zdrojů. Důvodová zpráva výslovně uvádí, že využívání údajů z jiných informačních systémů má zajistit interoperabilitu, snížit administrativní zátěž a umožnit efektivní využití dat NZI v soulad s principem „only once“.
Stejný přístup je uplatněn také u kmenových zdravotnických registrů, které využívají automatizované vazby na základní registry a další referenční zdroje, čímž se minimalizuje potřeba opakovaného pořizování údajů, které jsou již dostupné v jiných systémech. Návrh zákona tedy princip „only once“ nejen respektuje, ale činí jej jedním z klíčových východisek navrhované úpravy.
207
Zavést pravidla pro opravy, verzování a synchronizaci dat.
Problém: Nejasná odpovědnost za kvalitu dat v registrech.
Odůvodnění: Diagnózy se mohou v čase měnit.
Připomínka neakceptována
Z připomínky není zřejmé, ke kterým konkrétním registrům nebo údajům má navrhovaná úprava směřovat. Jednotlivé registry mají rozdílný účel, obsah, zdroje dat i způsob jejich aktualizace, a není proto účelné zavádět pro všechny jednotná pravidla oprav, verzování a synchronizace. Požadavky na správnost, aktuálnost a kvalitu údajů jsou řešeny podle povahy jednotlivých registrů v příslušné právní, technické a provozní dokumentaci.
Současně je třeba uvést, že odpovědnost za správnost a aktuálnost údajů je již nyní řešena sektorově, a to prostřednictvím právních předpisů upravujících vedení jednotlivých registrů i jejich interních metodik. Diagnózy či jiné zdravotní údaje se mohou v čase měnit, avšak způsob jejich aktualizace je vždy odvozen od účelu konkrétního registru a od toho, zda pracuje s primárními daty, agregovanými daty nebo odvozenými ukazateli. Nelze proto zavádět jednotný mechanismus pro všechny registry bez ohledu na jejich funkci a datovou architekturu.
Pokud jde o Národní zdravotnický informační systém, právní úprava již nyní obsahuje jasně vymezený mechanismus pro zajištění správnosti a aktualizace údajů. § 70 odst. 8 zákona o zdravotních službách stanoví povinnost poskytovatelů zdravotních služeb opravovat a doplňovat údaje předávané do NZIS, pokud jsou neúplné nebo nesprávné. Tento rámec odpovědnosti za kvalitu dat je funkční a umožňuje průběžné zlepšování datové kvality bez potřeby zavádět obecná, plošná pravidla pro všechny registry.
208
Upravit dočasné identity, slučování a audit změn.
Problém: Chybí proces ztotožnění a slučování záznamů.
Odůvodnění: Riziko duplicit a klinických chyb.
Připomínka neakceptována
Z připomínky není zřejmé, ke kterým konkrétním registrům nebo informačním systémům má navrhovaná úprava směřovat. Jednotlivé registry mají rozdílný účel, zdroje dat i způsob identifikace osob a správy záznamů, a není proto účelné stanovovat v zákoně jednotný proces pro uvedené situace.
Konkrétní postupy ztotožnění, řešení duplicit, slučování záznamů a evidence provedených změn mají být nastaveny podle povahy jednotlivých registrů v jejich technické a provozní dokumentaci, včetně odpovídajících kontrolních a auditních mechanismů.
209
Jednoznačně vymezit role a odpovědnosti subjektů.
Problém: Nejasné role správce a zpracovatele osobních údajů.
Odůvodnění: Obtížná odpovědnost při incidentech.
Připomínka neakceptována.
Požadavek na jednoznačné vymezení rolí a odpovědností subjektů při vedení a provozu zdravotnických registrů je již naplněn platnou právní úpravou. V případě Národního zdravotnického informačního systému (NZIS) zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, stanoví v § 70 odst. 3 jednoznačně, že správcem NZIS je Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS). Role správce je tedy určena přímo zákonem.
Současně je třeba uvést, že právní úprava rozlišuje i další role subjektů podílejících se na technickém provozu nebo zpracování osobních údajů. Tyto vztahy se řídí obecně závaznými právními předpisy, zejména nařízením GDPR a právní úpravou informačních systémů veřejné správy. Postavení zpracovatelů či dalších technických subjektů je vymezováno podle povahy konkrétního vztahu prostřednictvím pověření, smluvní dokumentace nebo provozních předpisů.
Nad rámec NZIS je třeba zdůraznit, že i samotný návrh zákona obsahuje jednoznačné vymezení rolí a odpovědností subjektů. § 7 odst. 2 zákona o elektronizaci zdravotnictví (účinné znění) výslovně stanoví, kdo je správcem centrální infrastruktury a jaké má povinnosti a kdo je jejím provozovatelem. Tím je zajištěna právní jistota v dalších oblastech elektronizace zdravotnictví.
Z uvedených důvodů není třeba právní úpravu dále doplňovat; požadavek připomínky je již naplněn platným právem i textem návrhu zákona.
210
Požadovat dopadovou studii, implementační plán a financování.
Problém: Nebyly vyčísleny náklady implementace
Odůvodnění: Významné investice do integrací, bezpečnosti a personálních kapacit.
Připomínka neakceptována.
Dopady implementace návrhu zákona, včetně hlavních nákladových okruhů, předpokládaných zdrojů financování a dopadů na poskytovatele zdravotních služeb, jsou popsány v důvodové zprávě. Důvodová zpráva zohledňuje rovněž vyšší relativní ekonomickou a organizační zátěž menších poskytovatelů a vysvětluje, proč nelze jejich individuální náklady s ohledem na rozdílný stav informačních systémů jednotně kvantifikovat. Konkrétní harmonogram implementace, technické milníky a nástroje metodické nebo finanční podpory budou rozpracovány v navazujících implementačních materiálech, standardech elektronického zdravotnictví a provozní dokumentaci. Jejich detailní úprava není předmětem normativního textu zákona.
211
Výslovně stanovit, že pořadí eŽádanek nezakládá nárok na pořadí péče. Poskytovatel musí mít možnost měnit prioritu dle klinického stavu.
Problém: Není jasné, jak bude řešena odpovědnost za klinickou prioritizaci pacientů na čekací listině.
Odůvodnění: KOC musí upřednostňovat pacienty podle závažnosti stavu, nikoliv podle pořadí žádanek.
Připomínka neakceptována.
Cílem navrhované právní úpravy ani systému eŽádanky není určovat pořadí pacientů při poskytování zdravotních služeb nebo zakládat nárok pacienta na poskytnutí péče podle pořadí vystavení či doručení eŽádanky.
Klinická prioritizace pacientů zůstává odpovědností poskytovatele zdravotních služeb a vychází z odborného posouzení zdravotního stavu pacienta, charakteru požadované péče, organizačních procesů poskytovatele a nastavení jeho objednávacích a čekacích systémů. Poskytovatel proto může pořadí a prioritu pacientů měnit podle jejich aktuálního klinického stavu a dalších medicínsky relevantních okolností.
212
Umožnit vedení eŽádanek v rámci jedné léčebné epizody nebo léčebného plánu.
Problém: Chybí úprava komplexních onkologických epizod péče.
Odůvodnění: Riziko ztráty klinického kontextu při rozdělení léčby na jednotlivé žádanky.
Připomínka neakceptována.
Cílem navrhované právní úpravy není upravovat strukturu léčebných epizod nebo léčebných plánů ani měnit stávající klinické a organizační procesy poskytovatelů. eŽádanka slouží k elektronickému zachycení a předání požadavku na konkrétní zdravotní službu; nenahrazuje zdravotnickou dokumentaci ani vedení komplexního léčebného plánu pacienta.
Potřebný klinický kontext a návaznost jednotlivých vyšetření nebo léčebných kroků zůstávají součástí zdravotnické dokumentace a stávajících odborných procesů poskytovatele zdravotních služeb.
213
Umožnit federativní model sdílení s uchováním dat v lokálních systémech.
Problém: Není upraveno nakládání s obrazovými daty velkého objemu.
Odůvodnění: PET/CT, digitální patologie a DICOM-RT generují velmi objemná data.
Připomínka neakceptována.
Navrhovaná právní úprava již s federativním modelem sdílení počítá prostřednictvím registrovaných výměnných sítí podle § 30a. Registrovaná výměnná síť zajišťuje předávání a zpřístupňování zdravotnické dokumentace a elektronických zdravotních záznamů, aniž by zákon vyžadoval jejich centrální ukládání. Poskytovatel tak může nadále uchovávat zdravotnickou dokumentaci ve svém lokálním informačním systému a prostřednictvím registrované výměnné sítě zajistit její vyhledání a oprávněné zpřístupnění.
Tento model je vhodný i pro objemná obrazová nebo jiná specializovaná data. Federativní model neznamená povinné kopírování všech zdrojových dat do výměnné sítě. U objemných obrazových dat lze prostřednictvím registrované výměnné sítě zpřístupňovat zejména popis nálezu, metadata a bezpečný odkaz na zdrojová data, která zůstávají v lokálním PACS nebo ve specializované síti určené pro přenos obrazové dokumentace. Podrobnosti vyhledání, autorizovaného přístupu a dostupnosti těchto dat budou upraveny standardem elektronického zdravotnictví.
214
Odlišit second opinion od převzetí pacienta a léčebné odpovědnosti.
Problém: Chybí právní režim druhého odborného názoru (Second Opinion).
Odůvodnění: KOC poskytují konzultace bez převzetí pacienta do péče.
Připomínka neakceptována.
Poskytnutí druhého odborného názoru není právním institutem, který by bylo nutné zvlášť upravovat v rámci elektronizace zdravotnictví. V případě, kdy KOC pacienta nepřebírá do dlouhodobé nebo navazující péče, jde nadále o odbornou zdravotní službu poskytovanou pacientovi, případně o činnost související se zajištěním návaznosti zdravotní péče.
Skutečnost, že poskytovatel poskytne pouze konzultaci nebo druhý odborný názor, sama o sobě neznamená převzetí pacienta do další péče ani převzetí odpovědnosti za jeho následnou léčbu. Rozsah odpovědnosti poskytovatele se odvíjí od konkrétně poskytnuté zdravotní služby.
Není proto účelné vytvářet pro second opinion zvláštní zákonný režim.
215
Umožnit sdílení dokumentace mezi referenčními centry bez formálního převzetí pacienta.
Problém: Není řešena problematika národních a mezinárodních referenčních center.
Odůvodnění: Péče o vzácné nádory probíhá napříč republikou i přeshraničně.
Připomínka neakceptována.
Sdílení zdravotnické dokumentace mezi referenčními centry je již podle stávající právní úpravy možné, pokud je splněn zákonný účel. Zákon o zdravotních službách přiznává pacientovi v § 28 odst. 3 písm. c) právo vyžádat si konzultační služby od jiného poskytovatele nebo zdravotnického pracovníka, než který mu zdravotní služby poskytuje. Poskytnutí druhého odborného názoru tedy není podmíněno formálním převzetím pacienta do péče jiného poskytovatele.
Podle § 45 odst. 2 písm. g) je poskytovatel současně předává jinému poskytovateli potřebné informace o zdravotním stavu pacienta, jsou-li nezbytné k zajištění návaznosti další zdravotní péče.
Je-li pro poskytnutí konzultační služby nezbytný přístup ke zdravotnické dokumentaci, uplatní se rovněž obecná pravidla podle § 65 zákona o zdravotních službách pro nahlížení do zdravotnické dokumentace oprávněnými osobami.
Není proto nutné vytvářet zvláštní zákonné oprávnění pouze pro národní nebo mezinárodní referenční centra. Rozhodující je, zda je sdílení dokumentace nezbytné pro poskytnutí zdravotní služby, konzultační služby nebo zajištění návaznosti zdravotní péče a zda jsou splněny obecné zákonné podmínky.
216
Vymezit právní postavení, auditovatelnost a odpovědnost za AI výstupy.
Problém: Chybí pravidla pro AI a klinické rozhodovací systémy.
Odůvodnění: AI již vstupuje do radiologie, patologie i genomiky.
Připomínka neakceptována.
Úprava právního postavení systémů využívajících umělou inteligenci, odpovědnosti za jejich výstupy ani pravidel jejich auditovatelnosti není účelem ani předmětem tohoto návrhu zákona.
217
Zakotvit krizový režim a následnou synchronizaci dat bez sankcí.
Problém: Chybí úprava dokumentace při kybernetickém incidentu.
Odůvodnění: Ransomware může vyřadit NIS i centrální služby.
Připomínka neakceptována.
Návrh zákona již upravuje náhradní režim pro případy, kdy ze závažného technického důvodu není možné vést zdravotnickou dokumentaci v elektronické podobě. Podle § 55 odst. 3 může být v takové situaci zdravotnická dokumentace dočasně vedena v listinné podobě; závažným technickým důvodem je mimo jiné výpadek informačního systému poskytovatele. Toto ustanovení dopadá i na situace, kdy je informační systém nedostupný v důsledku kybernetického incidentu.
§ 55 odst. 4 současně upravuje následný postup po odstranění výpadku, včetně povinnosti převést takto vedenou zdravotnickou dokumentaci bez zbytečného odkladu do elektronické podoby. Návrh tedy již řeší jak krizové vedení dokumentace, tak její následnou synchronizaci s elektronickým systémem.
218
Uznat existující auditní a bezpečnostní mechanismy FN a minimalizovat duplicity.
Problém: Není řešen vztah k akreditačním a certifikačním požadavkům.
Odůvodnění: Riziko duplicitních auditů, evidencí a dokumentace.
Připomínka neakceptována
Z připomínky není zřejmé, které konkrétní akreditační nebo certifikační požadavky má připomínkové místo na mysli ani ve vztahu ke kterým novým povinnostem podle návrhu má hrozit jejich duplicita.
Cílem návrhu zákona není měnit, nahrazovat ani nově regulovat interní auditní, bezpečnostní nebo certifikační procesy, které mají poskytovatelé zdravotních služeb již zavedeny. Návrh zákona nenahrazuje ani neruší stávající akreditační, bezpečnostní a certifikační systémy používané poskytovateli zdravotních služeb. Ověření shody se vztahuje na specifické požadavky kladené na registrovanou výměnnou síť a na její provoz, nikoli na připojované PZS/PSS. Při ověřování shody mohou být existující platné audity, certifikace a bezpečnostní dokumentace využity jako důkaz splnění požadavku, pokud prokazují jeho věcně rovnocenné naplnění. Samostatně mají být ověřovány pouze požadavky, které dosavadní auditní nebo certifikační rámec nepokrývá.
OKOM
219
K důvodové zprávě
Návrh zákona má představovat pouze první etapu implementace nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/327 ze dne 11. února 2025 o evropském prostoru pro zdravotní údaje a o změně směrnice 2011/24/EU a nařízení (EU) 2024/2847 (dále jen „nařízení“). Jeho účelem tedy není adaptace právního řádu České republiky na nařízení jako celek, nýbrž pouze na vybrané části jeho úpravy.
Z důvodové zprávy není jednoznačné, která ustanovení nařízení v této první etapě předkladatel zvažoval a zhodnotil z hlediska potřeby jejich implementace a zvážení a posouzení kterých odsunul do dalších fází implementace. Nelze tak jednoznačně dovodit rozsah, v němž byla slučitelnost návrhu s nařízením EU předkladatelem posuzována (což zahrnuje i ustanovení, u kterých ve výsledku předkladatel dovodil, že nevyžadují adaptaci právního řádu na právo EU) a v němž by měla být slučitelnost odborem kompatibility ověřena.
Za této situace nelze dobře rozlišit, kdy neprovedení adaptace některých ustanovení nařízení představuje vědomé věcné rozhodnutí předkladatele, a kdy je pouze důsledkem zvoleného fázování implementace. Posouzení slučitelnosti návrhu s právem Evropské unie proto mohlo být provedeno pouze v omezeném rozsahu. Ověřování, zda předkladatel v určité etapě implementace vyhodnotil slučitelnost správně, je vždy hodně ztíženo, když není zcela jasné, co předkladatel v dané etapě vůbec zhodnotil.[2]
Připomínka akceptována.
Doplněním důvodové zprávy, ST a RT.
Rozsah posouzení provedeného v první etapě adaptace nařízení (EU) 2025/327 a vymezení ustanovení ponechaných k řešení v navazujících etapách doplněno do bodu 5 obecné části důvodové zprávy. Současně budou upraveny srovnávací a rozdílová tabulka tak, aby bylo u jednotlivých ustanovení nařízení zřejmé, zda jsou řešena předkládaným návrhem, byla vyhodnocena jako přímo použitelná bez potřeby doplňující vnitrostátní úpravy, jsou řešena pouze částečně, nebo budou předmětem navazující etapy adaptace.
220
Pokud jde o zhodnocení slučitelnosti v bodě 5. obecné části důvodové zprávy (týkající se slučitelnosti návrhu s právem EU), považujeme jej za nedostačující. Předkladatel zde uvádí:
„Navrhovaná novela zákona o elektronizaci zdravotnictví týkající se implementace nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje a navazujících úprav v rámci zákona o zdravotních službách je v plném souladu s právem Evropské unie i s obecnými zásadami unijního práva. Návrh respektuje a věcně navazuje zejména na tyto předpisy:
oListinu základních práv Evropské unie (2012/C 326/02),
oSmlouvu o fungování Evropské unie,
oNařízení (EU) 2025/327 o evropském prostoru pro zdravotní údaje,
oNařízení (EU) 2016/679 (GDPR) o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů.
Navrhovaná úprava plně respektuje čl. 8 Listiny základních práv EU (ochrana osobních údajů) a zohledňuje i další související práva, zejména podle čl. 24 Listiny (práva dítěte). Právní úprava umožňuje stanovení zástupce fyzické osoby v souladu s vnitrostátním právem, který může vykonávat přístup k osobním elektronickým zdravotním údajům jménem nezletilých nebo osob, jejichž záležitosti spravuje, čímž je zajištěna ochrana jejich práv v souladu s unijními standardy.
Navrhovaná právní úprava je rovněž v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie, zejména v oblasti ochrany osobních údajů, digitalizace veřejné správy a zásad proporcionality a minimalizace zásahu do základních práv. Návrh není v rozporu s žádným známým legislativním záměrem ani probíhajícím návrhem předpisů Evropské unie v oblasti elektronického zdravotnictví či ochrany osobních údajů.“.
Upozorňujeme, že bod obecné části důvodové zprávy týkající se zhodnocení slučitelnosti by se ani v případě návrhu, který je z vetší části implementační, a u kterého se tudíž vztahu k implementovaným předpisům EU věnuje důvodová zpráva i v jiných svých částech, neměl omezovat pouze na formální prohlášení o slučitelnosti s implementovanými předpisy EU a dalšími částmi práva EU.
V případě vícefázové implementace by předkladatel měl v zájmu transparentního vymezení rozsahu posouzení provedeného v dané etapě implementace, jakož i v zájmu umožnění řádného ověření zhodnocení slučitelnosti, pokud možno co nejblíže konkretizovat jednak části předpisu EU, které byly předmětem jeho vyhodnocení (což zahrnuje i ustanovení, u kterých ve výsledku předkladatel učinil závěr, že nevyžadují adaptaci právního řádu na právo EU), a jednak ustanovení, u nichž bylo v rámci tohoto vyhodnocení identifikováno, že vyžadují provedení nebo adaptaci právního řádu České republiky. Případnou nižší míru konkretizace věcného rozsahu zhodnocení slučitelnosti provedeného předkladatelem a rozsahu zamýšleného provedení implementace nařízení může kompenzovat řádně zpracované výkaznictví jen do určité míry (v případě předkládaného návrhu má výkaznictví podstatné nedostatky).
Pokud předkladatel neposuzoval předpis EU v širším rozsahu, než v jakém je navrhovanou právní úpravou přímo zajišťováno jeho provedení nebo adaptace právního řádu České republiky, měl by tuto skutečnost výslovně uvést, a to včetně dostatečně jasného vymezení ustanovení, kterých se to týká. Současně by měl deklarovat, že zbývající části předpisu EU budou předmětem posouzení a vyhodnocení v navazující fázi, případně navazujících fázích implementace.
Dále by předkladatel měl, je-li to relevantní, identifikovat ustanovení, ve vztahu k nimž není v dané fázi sledována jejich plná implementace, ale pouze implementace částečná, a současně uvést, že jejich úplné provedení bude předmětem dalších implementačních kroků.
Výše uvedené informace v bodu 5 obecné části důvodové zprávy postrádáme.
Navíc uvádíme, že ani informace obsažené v jiných částech důvodové zprávy[3] dostatečně nenaplňují cíl transparentního vymezení rozsahu posouzení provedeného v dané fázi implementace. Z dotčených pasáží je sice zřejmé, které okruhy otázek mají být v první etapě implementace řešeny, nikoli však, jaký byl konkrétní věcný rozsah zhodnocení slučitelnosti provedeného předkladatelem (což zahrnuje i ustanovení, která předkladatel hodnotil, ale vyhodnotil tak, že nevyžadují adaptaci právního řádu na právo EU), a to jak ve vztahu k předpisu EU jako celku, tak ve vztahu k jednotlivým ustanovením identifikovaným jako ustanovení vyžadující v této etapě provedení nebo adaptaci právního řádu České republiky. Současně není zřejmé, zda ve vztahu k uvedeným okruhům otázek nebyly některé související aspekty či ustanovení ponechány k posouzení až v navazujících fázích implementace.
Máme například za to, že vzhledem k tomu, že nařízení má vazby na další právem EU upravené oblasti, jako je oblast posuzování shody včetně označování CE (čl. 36 a násl. nařízení, označení shody CE konkrétně čl. 41), oblast dozoru nad trhem (čl. 43 nařízení – návaznost na nařízení (EU) 2019/1020), oblast zadávání veřejných zakázek (čl. 29 nařízení) nebo oblast kybernetické bezpečnosti výrobků s digitálními prvky (čl. 104 nařízení), bude třeba řešit i vazby na další zákony dosud touto novelou neřešené (zákon č. 90/2016 Sb. o posuzování shody, zákon č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek, zákon č. 87/2021 Sb. o dozoru nad trhem či v MPŘ se nacházející návrh zákona o požadavcích na kybernetickou bezpečnost výrobků s digitálními prvky). Rovněž sankční rovina musí být dostatečná – to se týká předně povinností hospodářských subjektů od čl. 30 nařízení a sankcí za jejich neplnění. Všechny tyto aspekty budou muset být dořešeny.
Jsme si vědomi, že mnohé navazující okruhy ještě budou řešeny prostřednictvím odvozené legislativy Evropské komise – aktů v přenesené pravomoci a zejména prováděcích aktů, základní rámec by ale měl být vyjasněn již v souvislosti s přípravou zákonné právní úpravy (mj. proto, aby bylo možné nastavit sankce). V databázi Eur-lex zatím nalézáme pouze Prováděcí nařízení Komise (EU) 2026/771 ze dne 7. dubna 2026, kterým se stanoví nezbytná opatření pro zřízení a činnost Rady pro evropský prostor pro zdravotní údaje, které ale předkladatel v důvodové zprávě nezmiňuje, ač vyžaduje součinnost členských států (jmenování zástupců členských států, apod.).
Upozorňujeme také, že ve shora uvedeném bodě obecné části důvodové zprávy týkajícím se slučitelnosti s právem EU postrádáme rovněž zmínku o dalších implementovaných předpisech EU (viz seznam níže).
Požadujeme nedostatky důvodové zprávy odstranit a rozsah implementace vyjasnit.
Připomínka akceptována.
Bod 5 obecné části důvodové zprávy je doplněn tak, aby transparentně vymezoval rozsah posouzení slučitelnosti provedeného v této etapě adaptace nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
Předkládaný návrh představuje první etapu adaptace právního řádu České republiky na nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. V této etapě byla posouzena zejména ustanovení týkající se institucionálního rámce, primárního využití osobních elektronických zdravotních údajů, prioritních kategorií elektronických zdravotních údajů, národního kontaktního místa pro digitální zdravotnictví a základního institucionálního rámce sekundárního využití.
Důvodová zpráva bude současně doplněna o rozlišení ustanovení, která jsou touto novelou adaptována, ustanovení, která byla vyhodnocena jako přímo použitelná bez potřeby doplnění vnitrostátní právní úpravy, a ustanovení, jejichž úplná adaptace nebo související vnitrostátní právní úprava bude předmětem navazujících etap implementace. To se týká zejména dalších pravidel kapitoly III, sankční úpravy, dozoru nad trhem, posuzování shody a komplexní úpravy sekundárního využití podle kapitoly IV.
221
Ke srovnávacím tabulkám („ST“):
K návrhu nebyly předloženy aktualizované srovnávací tabulky k následujícím předpisům EU:
prováděcímu rozhodnutí Komise (EU) 2019/1765 ze dne 22. října 2019, kterým se stanoví pravidla pro zřízení, řízení a fungování sítě vnitrostátních orgánů odpovědných za elektronické zdravotnictví a zrušuje prováděcí rozhodnutí 2011/890/EU,
směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/45/EU ze dne 7. července 2010 o jakostních a bezpečnostních normách pro lidské orgány určené k transplantaci.
směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/431 ze dne 9. března 2022, kterou se mění směrnice 2004/37/ES o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci.
· Nadto upozorňujeme, že pokud jde o ST ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/37/ES ze dne 29. dubna 2004 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci (šestá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice Rady 89/391/EHS) (kodifikované znění), vložené do příslušné databáze ISAP, mělo by u čl. 14 odst. 1 být správně uvedeno, že znění uvedeného ustanovení bylo zcela nahrazeno zněním podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/431. Vykazování implementační úpravy u tohoto ustanovení v ST ke směrnici 2004/37/ES by mělo být správně vypuštěno – dané znění ustanovení dotčeného čl. 14 odst. 1 je již neplatné.
Připomínka akceptována částečně.
Aktualizována ST k 32019D1765.
U ST 32022L0431 a 32010L0053 nespatřuje předkladatel potřebu jejich aktualizace, případně prosíme o upřesnění.
2011/890/EU je pak již neplatný, byl nahrazen dokumentem 2017/1765/EU.
222
K výkaznictví a k nejasnému rozsahu implementace konkrétních ustanovení nařízení:
K čl. 3 nařízení
Jak u čl. 3 odst. 1 a 2, tak u čl. 3 odst. 3 nařízení, který umožňuje členským státům omezit rozsah práv podle čl. 3 odst. 1 a 2, ST k nařízení uvedením ID návrhu avizuje, že návrh obsahuje úpravu, která je implementuje. RT však žádné z uvedených ustanovení nezachycuje.
Z výkaznictví proto jasně neplyne, v jakém rozsahu a prostřednictvím kterých všech ustanovení navrhované právní úpravy jsou uvedená ustanovení implementována. Stejně tak není zřejmé, zda Česká republika hodlá využít možnost podle čl. 3 odst. 3 nařízení („pozdržení přístupu“), a pokud ano, jakým konkrétním ustanovením návrhu je tato možnost realizována.
Požadujeme proto jednoznačně vyjasnit zamýšlený rozsah implementace čl. 3 nařízení a tomu odpovídajícím způsobem upravit výkaznictví tak, aby ST a RT byly vzájemně souladné a věrně odrážely skutečný rozsah prováděné implementace.
Připomínka akceptována.
Úpravou ST a RT.
Článek 3 odst. 1 a 2 je implementován prostřednictvím navrhované právní úpravy § 66 odst. 4.
Ve vztahu k čl. 3 odst. 1 a 2 bude v RT i ST upřesněno, že práva fyzických osob vyplývají přímo z nařízení a návrh vytváří zejména vnitrostátní podmínky pro jejich výkon, mimo jiné prostřednictvím vzdáleného přístupu pacienta ke zdravotnické dokumentaci podle § 66 odst. 4 zákona o zdravotních službách prostřednictvím Národního portálu elektronického zdravotnictví nebo EZKarty.
K článku 3 odst. 3. Předkladatel nepovažuje za nutné tento návrh implementovat. Právní rámec již nyní umožňuje řešit situace, kdy je nezbytné krátkodobě odložit sdělení informace pacientovi. Podle § 32 odst. 2 zákona o zdravotních službách může poskytovatel odložit sdělení informace na nezbytně nutnou dobu, je‑li to v zájmu pacienta, a to při zachování jeho práva na přístup ke zdravotnické dokumentaci. Stávající úprava tak poskytuje dostatečný prostor pro odborně vedené sdělování citlivých výsledků, aniž by bylo nutné zavádět další auditované období.
223
K čl. 4 nařízení
Jak u čl. 4 odst. 1, tak u čl. 4 odst. 2 nařízení, ST k nařízení uvedením ID návrhu avizuje, že návrh obsahuje úpravu, která je implementuje. Kromě ID návrhu ST k nařízení uvádí ještě ID 11167 (návrh novely zákona o léčivech).
Ustanovení čl. 4 odst. 1 ukládá členským státům zřídit jednu nebo více bezplatných služeb přístupu k elektronickým zdravotním údajům, které fyzickým osobám umožní přístup k jejich osobním elektronickým zdravotním údajům a výkon práv podle čl. 3 a čl. 5 až 10 nařízení. Podle čl. 4 odst. 2 téhož nařízení musí členské státy rovněž zajistit službu zastupování, která fyzickým osobám umožní pověřit jinou osobu přístupem k jejich elektronickým zdravotním údajům a tato oprávnění spravovat. Současně musí zajistit, aby zákonní zástupci mohli v souladu s vnitrostátním právem přistupovat k elektronickým zdravotním údajům zastupovaných osob, a stanovit pravidla pro udělování oprávnění osobám pověřeným přístupem a pro jednání zákonných či jiných zástupců.
V RT je čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení vykázán vůči nově navrhovaným § 55e odst. 2 až 5 a § 66 odst. 4 zákona o zdravotních službách. Předně nutno konstatovat, že vykázaná ustanovení zřejmě nepokrývají právo podle čl. 9 (případně též čl. 10) nařízení. Dále, pouze z těchto vazeb však není dostatečně zřejmé, jaký konkrétní rozsah požadavků vyplývajících z čl. 4 nařízení má být pokryt předloženou právní úpravou v této fázi implementace.
Čl. 4 nařízení totiž neukládá pouze zajistit vzdálený přístup k elektronickým zdravotním údajům nebo výkon některých práv prostřednictvím digitálních nástrojů, ale obsahuje rovněž požadavky týkající se služeb přístupu k elektronickým zdravotním údajům jako celku, služby zastupování, správy oprávnění a pravidel pro osoby zastupující fyzické osoby při výkonu jejich práv. Případná již existující právní úpravu, která by tyto požadavky zajišťovala, měla být v ST vykázána. Takto ze zpracovaného výkaznictví není dostatečně patrné, zda předkladatel považuje všechny tyto požadavky za implementované již v rámci této etapy, případně které z nich mají být předmětem navazujících implementačních kroků. Na základě takto provedeného výkaznictví není možné spolehlivě ověřit rozsah implementace čl. 4 nařízení. Požadujeme proto výkaznictví zpřesnit tak, aby bylo zřejmé, které konkrétní požadavky čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení jsou, ať již existující právní úpravou, nebo ustanoveními návrhu, pokrývány, a které požadavky budou případně řešeny až v dalších fázích implementace. Požadujeme vyjasnit situaci kolem zajištění výkonu práv podle čl. 9 a čl. 10 prostřednictvím služeb přístupu k elektronickým zdravotním údajům. Současně požadujeme zajistit, aby tento rozsah byl konzistentně promítnut rovněž do důvodové zprávy.
Připomínka akceptována.
Úpravou ST a RT.
Ve vztahu k čl. 4 odst. 1 byla vedle úpravy vzdáleného přístupu pacienta ke zdravotnické dokumentaci prostřednictvím NPEZ nebo EZKarty podle § 66 odst. 4 zákona o zdravotních službách doplněna vazba na další ustanovení umožňující výkon práv podle čl. 3 a čl. 5 až 10 nařízení. Zejména byl zohledněn § 37 zákona o elektronizaci zdravotnictví upravující Žurnál činností (při využití Integrovaného datového rozhraní) pro výkon práva podle čl. 9 a § 32 zákona upravující Registr oprávnění pro výkon práv podle čl. 10.
Ve vztahu k čl. 4 odst. 2 budou RT a ST doplněny o právní úpravu Registru oprávnění podle § 32 zákona o elektronizaci zdravotnictví.
Uvedení návrhu novely zákona o léčivech je zachováno a ve výkaznictví upřesněno s ohledem na to, že tato právní úprava zajišťuje přístup a výkon práv ve vztahu k elektronickým lékařským předpisům a elektronickým potvrzením o výdeji léčivých přípravků jako prioritním kategoriím osobních elektronických zdravotních údajů podle čl. 14 nařízení.
224
K čl. 6 nařízení
Pokud jde o čl. 6 nařízení, ST k nařízení neavizuje, že by návrh měl ve vztahu k němu obsahovat implementační úpravu. V RT je však část tohoto ustanovení, konkrétně první pododstavec, uveden u § 55e odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb. Dále vznášíme dotaz, jak je to s využitím možnosti podle čl. 6 druhého pododstavce (a případně v jakém rozsahu). [4]
Je třeba odpovídajícím způsobem upravit výkaznictví tak, aby ST a RT byly vzájemně souladné a věrně odrážely skutečný rozsah prováděné implementace.
Připomínka akceptována.
RT i ST byly upraveny tak, aby reflektovaly úpravu v §55e odst. 1 písm. b), která implementuje čl. 6.
Současně je uvedeno, že ministerstvo v této fázi implementace nevyužívá možnost podle čl. 6 druhého pododstavce.
225
K čl. 7 odst. 1 až 4 nařízení
Práva podle tohoto článku nelze uvést plně v život bez toho, aniž by mohly být vynucovány související povinnosti poskytovatelů. Vznášíme dotaz s ohledem na cíl v této první etapě implementace zakotvit základní práva pacientů, jak vyplývají z nařízení, zda a jak má být zajištěno, že bude sankcionovatelné jednání poskytovatele, které bude v rozporu s čl. 7 odst. 1 resp. 4 nařízení.[5]
Připomínka neakceptována.
Vynucování povinností poskytovatelů zdravotní péče vyplývajících z čl. 7 je zajištěno přímo nařízením. Podle čl. 22 nařízení jsou dozorové orgány odpovědné za monitorování a prosazování nařízení (EU) 2016/679 rovněž odpovědné za monitorování a prosazování uplatňování čl. 3 a čl. 5 až 10 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, tedy rovněž čl. 7, a mají pravomoc ukládat správní pokuty až do výše stanovené v čl. 83 odst. 5 nařízení (EU) 2016/679.
Předkladatel se domnívá, že proto není nezbytné vytvářet pro porušení čl. 7 odst. 1 nebo 4 samostatnou skutkovou podstatu přestupku ve vnitrostátní právní úpravě. V České republice bude příslušným dozorovým orgánem ÚOOÚ. Předkládaný návrh tuto konstrukci reflektuje rovněž v § 38a odst. 2 zákona č. 325/2021 Sb., podle něhož jsou stížnosti týkající se práv fyzických osob podle čl. 3 a čl. 5 až 10 nařízení předávány ÚOOÚ.
226
K čl. 9 a čl. 10 nařízení
U čl. 9 odst. 1 a 2 nařízení ST k nařízení uvedením ID návrhu avizuje, že návrh má obsahovat úpravu, která tato ustanovení nařízení implementuje. RT však žádné z uvedených ustanovení nezachycuje. Z výkaznictví proto jasně neplyne, v jakém rozsahu a prostřednictvím kterých ustanovení navrhované právní úpravy jsou uvedená ustanovení implementována. Požadujeme vyjasnit.
Dále, pokud jde o čl. 9 odst. 3 nařízení, jenž stanoví, že členské státy mohou stanovit omezení práva uvedeného v odstavci 1, je v ST uvedeno ID 12449 (návrhu novely zákona o zdravotních službách). Je to reflektováno někde v důvodové zprávě?
ID návrhu je v ST k nařízení uvedeno i u čl. 10[6] nařízení, zatímco v RT se dané ustanovení nařízení neobjevuje. Požadujeme proto jednoznačně vyjasnit zamýšlený rozsah implementace čl. 10 nařízení a tomu odpovídajícím způsobem upravit výkaznictví tak, aby ST a RT byly vzájemně souladné a věrně odrážely skutečný rozsah prováděné implementace. Zamýšlený rozsah implementace čl. 10 je nutné reflektovat i v důvodové zprávě.
Připomínka akceptována.
ST a RT upraveny tak, aby byly v souladu ohledně čl. 9 odst. 1 a 2.
Je zde uvedena vazba na §37 odst. 2 – Žurnál činností, prostřednictvím kterého může pacient nahlížet na evidenci činností vztahující se k jeho osobě a údajům při využití Integrovaného datového rozhraní.
Ve vztahu k čl. 9 odst. 3 byla upřesněna důvodová zpráva v tom směru, že ČR tuto fakultativní možnost omezení nevyužívá.
227
K čl. 11 odst. 3 nařízení
Ohledně čl. 11 odst. 3 druhého pododstavce nařízení, jenž stanoví, že „(V) souladu se zásadami stanovenými v článku 5 nařízení (EU) 2016/679 určí členské státy pravidla stanovující kategorie osobních elektronických zdravotních údajů přístupných jednotlivým kategoriím zdravotnických pracovníků nebo pro účely jednotlivých zdravotnických úkonů. Tato pravidla zohlední možnost omezení uložených podle článku 8 tohoto nařízení“, není jasné, zda nemá být implementován již v této prvé etapě implementace. Požadujeme vyjasnit.
Připomínka akceptována.
Stávající právní úprava České republiky vychází při přístupu zdravotnických pracovníků ke zdravotnické dokumentaci především z principu nezbytnosti přístupu v přímé souvislosti s poskytováním zdravotních služeb a z profesní odpovědnosti zdravotnického pracovníka za určení rozsahu údajů nezbytných pro řádné poskytnutí zdravotní péče a tedy splnění účelu jednotlivých úkonů prováděných zdravotnickým pracovníkem.
228
K čl. 12 a 13 nařízení
ST k nařízení u čl. 12 a čl. 13 odst. 1 až 3 uvádí ID návrhu, zatímco v RT se žádné z těchto ustanovení neobjevuje. Uvedená ustanovení přitom obsahují požadavky adresované členským státům, zejména povinnost zajistit přístup zdravotnických pracovníků k určitým kategoriím elektronických zdravotních údajů, jakož i povinnost zajistit zaznamenávání příslušných osobních elektronických zdravotních údajů v elektronickém formátu a splnění dalších souvisejících požadavků.[7] Z předloženého výkaznictví proto není zřejmé, zda a v jakém rozsahu jsou požadavky vyplývající z čl. 12 a čl. 13 odst. 1 až 3 nařízení považovány za předmět implementace v rámci předkládaného návrhu, ani prostřednictvím kterých konkrétních ustanovení návrhu mají být případně zajišťovány. Požadujeme proto tuto skutečnost vyjasnit a současně uvést ST a RT do vzájemného souladu tak, aby z výkaznictví jednoznačně vyplýval rozsah prováděné implementace a z RT byla seznatelná odpovídající ustanovení návrhu.
U čl. 13 odst. 4 ST k nařízení ID návrhu neuvádí. Naopak obsahuje poznámku „Nerelevantní k adaptaci. Povinnosti pro EK“. Uvedené ustanovení však vedle úkolů Evropské komise obsahuje rovněž oprávnění členských států požadovat zaznamenávání dalších aspektů osobních elektronických zdravotních údajů. Není proto zřejmé, zda předkladatel považuje využití této možnosti za (ne)relevantní pro právní řád České republiky, případně zda bylo její využití v rámci přípravy návrhu posuzováno. Požadujeme tuto skutečnost objasnit a odpovídajícím způsobem promítnout do výkaznictví.
Připomínka akceptována.
ST a RT budou upraveny tak, aby odpovídaly rozsah adaptace čl. 12 a čl. 13 odst. 1 až 3.
229
K čl. 14 odst. 1 nařízení
RT uvádí u nově navrhovaného § 4 odst. 3 zákona č. 325/2021 Sb. čl. 14 odst. 1, včetně třetího pododstavce, podle kterého „Členské státy mohou ve svých vnitrostátních právních předpisech stanovit další kategorie osobních elektronických zdravotních údajů, k nimž má být přistupováno a které mají být vyměňovány pro primární využití podle této kapitoly“. Požadujeme vyjasnit, zda je v této první etapě implementace využívána možnost podle čl. 14 odst. 1 třetího pododstavce a jakým způsobem se tato to promítá v navrhované právní úpravě. Pokud ne, je třeba příslušný pododstavec z RT vypustit. Dále vznášíme dotaz, zda je využití, resp. nevyužití shora uvedené možnosti nějak reflektováno.
Připomínka akceptována vysvětleno.
Do důvodové zprávy bylo včleněno vysvětlení týkající se čl. 14 odst. 1. Fakultativní možnost stanovit ve vnitrostátních předpisech další kategorie osobních elektronických zdravotních údajů pro primární využití podle čl. 14 odst. 1 ČR nevyužije, protože stávající rozsah údajů, které mají být přístupné a vyměňované pro účely poskytování zdravotních služeb, je již v českém právu vymezen a odpovídá potřebám praxe. Rozšiřování kategorií by znamenalo zvýšení rozsahu povinně sdílených údajů bez jasné klinické nezbytnosti a mohlo by být vnímáno jako nepřiměřený zásah do informační autonomie pacienta.
Dále předkladatel uvádí, že prioritní kategorie podle čl. 14 odst. 1 písm. b) a c) budou včleněněny do nově připravovaného zákona o léčivech, jehož účinnost se předpokládá k 26. březnu 2029 a bude v něm zakotvena vazba na standard elektronického zdravotnictví podle § 38 odst. 2 písm. c) zákona o elektronizaci zdravotnictví.
230
K čl. 16 nařízení
Ohledně ustanovení čl. 16 nařízení (které podle čl. 105 nařízení nemá odloženou použitelnost) se ptáme, zda osoby budou schopny využívat jakékoliv prostředky pro elektronickou identifikaci, které jsou uznávány podle čl. 6 nařízení (EU) č. 910/2014. Dále se tážeme na možnost, kterou uvedené ustanovení poskytuje, a totiž možnost stanovit doplňkové mechanismy k zajištění vhodného párování totožnosti v přeshraničních situacích. Má být tato možnost v rámci této první etapy využita?
Připomínka akceptována.
Úpravou ST a RT.
Přístup fyzických osob (včetně občanů jiných států EU) a jejich zástupců k Národnímu portálu elektronického zdravotnictví a k EZKartě je založen na využití prostředků elektronické identifikace prostřednictvím Národní identity. Tím je zajištěno využití prostředků elektronické identifikace uznávaných podle čl. 6 nařízení (EU) č. 910/2014.
ČR předpokládá využití fakultativní možnosti cizincům po jejich přihlášení vydat kód, který bude fungovat jako stykový identifikátor pro zajištění spárování jejich totožnosti a jejich zdravotnické dokumentace uložené v rámci datových zdrojů českého zdravotnictví.
Toto technické řešení se předpokládá na úrovni standardu elektronického zdravotnictví řešícího kmenový registr pacientů
231
K čl. 21 a 22 nařízení
Zatímco v ST není u čl. 21 uvedeno ID návrhu, v RT je čl. 21 odst. 2 a 5 (a dle našeho názoru by měl být vykázán rovněž odst. 3 a 4) uveden, a to ve vztahu k novému ustanovení § 38a odst. 2 zákona o elektronickém zdravotnictví. ST k nařízení je třeba uvést do souladu s RT.
S ohledem na čl. 22 nařízení se tážeme, zda by neměla být v této etapě implementace upravena působnost ÚOOÚ tak, aby mohl monitorovat a prosazovat ustanovení čl. 3 a čl. 5 až 10 nařízení a ukládat správní pokuty ve smyslu čl. 22 nařízení.
Připomínka akceptována jinak. Vysvětleno.
Ve vztahu k čl. 21 nařízení jsou RT a ST odpovídajícím způsobem upraveny.
Pokud jde o čl. 22 nařízení, není považováno za nezbytné samostatně rozšiřovat působnost ÚOOÚ. Článek 22 nařízení přímo stanoví, že dozorové orgány odpovědné za monitorování a prosazování nařízení (EU) 2016/679 jsou rovněž odpovědné za monitorování a prosazování čl. 3 a čl. 5 až 10 nařízení o EHDS a jsou oprávněny ukládat správní pokuty v rozsahu stanoveném tímto článkem. Působnost ÚOOÚ je podle § 50 odst. 1 zákona č. 110/2019 Sb. současně vymezena i ve vztahu k přímo použitelným předpisům Evropské unie.
Předkládaný návrh tuto působnost reflektuje tím, že v § 38a odst. 2 zákona č. 325/2021 Sb. stanoví povinnost Ministerstva zdravotnictví předávat ÚOOÚ stížnosti týkající se práv fyzických osob podle čl. 3 a čl. 5 až 10 nařízení a v § 38a odst. 1 upravuje spolupráci MZ s ÚOOÚ při výkonu jejich příslušných pravomocí.
232
K čl. 40 odst. 2 nařízení
ST k nařízení uvádí u čl. 40 odst. 2 nařízení[8] ID návrhu, zatímco v RT se ustanovení neobjevuje. Požadujeme vyjasnit implementaci a uvést tabulky do souladu.
Připomínka akceptována.
Předkládaný návrh zákona v této etapě nestanoví konkrétní právní úpravu národního digitálního testovacího prostředí podle čl. 40 odst. 2 ani neurčuje jeho provozovatele. ST v tomto smyslu je upravena.
Způsob vnitrostátního zajištění povinnosti podle čl. 40 odst. 2, včetně určení provozovatele digitálního testovacího prostředí a jeho vazby na společné specifikace přijaté Komisí podle čl. 40 odst. 4, bude předmětem navazující etapy adaptace pravidel kapitoly III nařízení.
233
K čl. 40 odst. 2, a 3 a 7 nařízení (určení orgánu dozoru, orgány dozoru v případě zdravotnických prostředků, diagnostických zdravotnických prostředků in vitro nebo vysoce rizikových systémů AI)
V ST k nařízení je u čl. 43 odst. 2 avizována uvedením ID návrhu implementační úprava. V RT však čl. 43 odst. 2 nařízení není uveden u žádného ustanovení návrhu. Zřejmě by měl být vykázán u § 38a odst. 1 písm. c) zákona o elektronizaci zdravotnictví (viz „(1) Ministerstvo jako orgán pro digitální zdravotnictví podle čl. 19 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje (…) c) zajišťuje činnosti orgánu dozoru nad trhem v souladu s čl. 43 a 44 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje).
Dále vznášíme dotaz, zda je (by nemělo být) v této etapě implementace splněno, co členskému státu ukládá čl. 43 odst. 3 nařízení, který stanoví, že pokud orgán pro digitální zdravotnictví plní úkoly orgánu dozoru nad trhem, členské státy zajistí, aby bylo zabráněno jakémukoli střetu zájmů. Návrh činí z ministerstva zdravotnictví jak orgán pro digitální zdravotnictví, tak orgán dozoru nad trhem. Implementaci čl. 43 odst. 3 je proto třeba vyjasnit (a případně řádně vykázat).
Rovněž se tážeme, zda nemá být s ohledem na čl. 43 odst. 7 nařízení upravena kompetence orgánu uvedeného v článku 93 nařízení (EU) 2017/745, orgánu uvedeného v článku 88 nařízení (EU) 2017/746 a orgánu uvedeného v článku 70 nařízení (EU) 2024/1689, aby v případě zdravotnických prostředků, diagnostických zdravotnických prostředků in vitro nebo vysoce rizikových systémů AI, uvedených v čl. 27 odst. 1 a 2 nařízení, mohly tyto orgány vykonávat dozor, pokud jde požadavky plynoucí z nařízení.
Připomínka akceptována.
Ve vztahu k čl. 43 odst. 2 jsou RT a ST upraveny. Je doplněna vazba na § 38a odst. 1 písm. c) zákona č. 325/2021 Sb., podle něhož Ministerstvo zdravotnictví jako orgán pro digitální zdravotnictví zajišťuje činnosti orgánu dozoru nad trhem.
Pokud jde o čl. 43 odst. 3, vychází se z možnosti stanovené nařízením, podle níž může být orgán pro digitální zdravotnictví současně orgánem dozoru nad trhem. Požadavek na zabránění střetu zájmů bude zajištěn organizačním oddělením příslušných činností ministerstva. Odpovídajícím způsobem jsou doplněny ST/RT.
Ve vztahu k čl. 43 odst. 7 nařízení je upřesněno, že v případě zdravotnických prostředků, diagnostických zdravotnických prostředků in vitro a vysoce rizikových systémů AI uvedených v čl. 27 odst. 1 a 2 vykonávají dozor nad trhem orgány příslušné podle nařízení (EU) 2017/745, nařízení (EU) 2017/746 nebo nařízení (EU) 2024/1689. V případě zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro je v České republice orgánem vykonávajícím dozor nad trhem SÚKL.
V navazující etapě adaptace bude vhodné posoudit, jestli je v souvislosti s čl. 43 odst. 7 nezbytné doplnit vnitrostátní úpravu tak, aby dotčené orgány mohly při výkonu dozoru vůči výrobkům a systémům uvedeným v čl. 27 odst. 1 a 2 plně vykonávat rovněž pravomoci vyplývající z nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
ST a RT jsou v uvedeném smyslu upraveny.
234
K čl. 47 odst. 7 nařízení (orgány dozoru v případě aplikací v oblasti zdravého životního stylu)
Obdobně jako výše se tážeme, zda nemá být s ohledem na čl. 47 odst. 7 nařízení stanovena kompetence k vykonávání dozoru nad plněním povinností hospodářských subjektů podle nařízení, pokud jde o aplikace v oblasti životního stylu.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 38a odst. 1 písm. c).
235
Doplňující připomínky k RT:
Požadujeme blíže vysvětlit, proč je v RT vůči § 4 odst. 4 zákona č. 325/2021 Sb., který zní: „(4) Poskytovatel je povinen vést informace vložené pacientem podle čl. 5 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Technické požadavky na vedení, zpřístupnění a předávání těchto informací stanoví ministerstvo standardem elektronického zdravotnictví podle § 38 odst. 2 písm. c).“, vykázáno ustanovení čl. 15 odst. 1 nařízení (nesprávně označeno jako čl. 16 odst. 1). Čl. 15 odst. 1 je zmocňovacím ustanovením k vydání prováděcích aktů („1. Do 26. března 2027 stanoví Komise prostřednictvím prováděcích aktů technické specifikace pro prioritní kategorie osobních elektronických zdravotních údajů uvedené v čl. 14 odst. 1 s určením evropského formátu pro výměnu elektronických zdravotních záznamů. Tento formát je ...“). V této souvislosti se ještě tážeme, zda je (nemá být) předmětem této etapy implementace čl. 15 odst. 4. Z uvedeného ustanovení plyne, že „(Č)lenské státy zajistí, aby prioritní kategorie osobních elektronických zdravotních údajů uvedené v článku 14 byly vydávány v evropském formátu pro výměnu elektronických zdravotních záznamů uvedeném v odstavci 1 tohoto článku. Jsou-li tyto údaje předávány automatizovaným způsobem pro primární využití, přijímající poskytovatel akceptuje formát údajů a je schopen je přečíst.“.
K § 38 odst. 5 až 7 zákona č. 325/2021 Sb. by v RT měl být s ohledem na odst. 7 („Ministerstvo při výkonu působnosti podle odstavce 4 zajistí organizační oddělení činností k vyloučení střetu zájmů a zajištění nezávislosti při výkonu této působnosti.“) vykázán i čl. 55 odst. 3 nařízení.
Znění ustanovení § 32 odst. 10 zákona č. 325/2021 Sb. v RT je nutné uvést do souladu se zněním ve vlastním materiálu.
Dále uvádíme, že na straně 58 RT je třeba uvést, o ustanovení § 69c odst. 2 jakého zákona jde (zákona o zdravotních službách).
Připomínka akceptována.
Úpravou RT.
236
Doplňující připomínky k ST k nařízení:
Vykázání stávajícího § 55a odst. 7 (opravy a doplnění autorizovaného záznamu) zákona o zdravotních službách k čl. 5 nařízení požadujeme ze ST k nařízení vypustit, nebo vykázání této úpravy vysvětlit. Máme za to, že úprava v § 55a odst. 7 (že se jedná o odst. 7, není v ST uvedeno, je třeba jej případně doplnit) nesouvisí přímo s právem zadávat informace do EHR. Nesouvisí uvedená úprava spíše s právem podle čl. 6 nařízení (právo požádat o opravu)?
Ustanovení čl. 57 odst. 1 nařízení je v RT uvedeno u nového § 38b odst. 1 zákona o elektronizaci zdravotnictví. V ST však není implementační úprava avizována uvedením ID návrhu.
Dále vznášíme dotaz, proč je v ST u čl. 64 odst. 8, čl. 71 a čl. 72 nařízení uvedeno ID návrhu, když RT daná ustanovení neobsahuje. Požadujeme vyjasnit.
V ST je na straně 22 ve sloupci „Ustanovení“ uvedeno „Čl. 23 odst. 5 – 7“. Správně by mělo být uvedeno „Čl. 23 odst. 5 - 6“.
Připomínka akceptována.
Srovnávací tabulka bude v uvedených bodech upravena.
Ve vztahu k čl. 5 nařízení je ze ST vypuštěno stávající ustanovení § 55a odst. 7 zákona o zdravotních službách a je uvedeno ust. §55e odst. 1 písm. a) jako ustanovení zajišťující adaptaci tohoto článku.
U čl. 57 odst. 1 doplněno ID předkládaného návrhu a vazba na § 38b odst. 1 zákona o elektronizaci zdravotnictví.
U čl. 64 odst. 8 je ID návrhu vypuštěno.
U čl. 71 je ID návrhu vypuštěno,
Ve srovnávací tabulce je uvedeno, že příslušná vnitrostátní úprava bude řešena v navazující etapě adaptace kapitoly IV nařízení.
u čl. 72 je ID návrhu vypuštěno.
Na straně 22 srovnávací tabulky opraveno označení „Čl. 23 odst. 5–7“ na „Čl. 23 odst. 5–6“.
237
K ČÁSTI PRVNÍ, Čl. I, bodu 68. (§ 38a odst. 1 písm. c)):
Návrh v § 38a odst. 1 zákona č. 325/2021 Sb. stanoví, že „Ministerstvo jako orgán pro digitální zdravotnictví (…) zajišťuje činnosti orgánu dozoru nad trhem v souladu s čl. 43 a 44 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje“. Odkazuje se tedy na čl. 44 nařízení, týkající se „řešení rizik, které představují systémy EHR a závažných nežádoucích příhod“, ale už nikoliv na čl. 45 nařízení, týkající se „řešení nesouladu s předpisy“. Ministerstvo tak činnosti podle čl. 45 nařízení nemá vykonávat? A kdo tedy? Obdobně to platí pro dozor na aplikacemi v oblasti zdravého životního stylu v čl. 47 odst. 7. Pak je otázka, zda by nemělo být spíše řečeno, že ministerstvo vykonává činnost orgánu dozoru nad trhem podle článku 43 odst. 2 nařízení, než odkazovat na ustanovení, která uvádějí příslušné činnosti. To by totiž ve výsledku omezovalo působnost ministerstva výhradně na uvedené činnosti, a hrozilo by, že by určité činnost mohly být opomenuty. Požadujeme upravit, nebo vysvětlit.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 38a odst. 1. písm. c) odkazem na kapitolu III nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
238
K ČÁSTI PRVNÍ, Čl. I, bodu 68. (§ 38a odst. 2):
Novým ustanovením § 38a odst. 2 zákona o elektronickém zdravotnictví je prováděna adaptace na čl. 21 odst. 2 a 5 nařízení. Dle našeho názoru rovněž odst. 3 a 4. Z požadavků čl. 21 odst. 3 však v souvisejícím § 38a odst. 2 písm. c) nevidíme promítnutí pasáže „o jakémkoliv postoupení stížnosti příslušnému dozorovému orgánu podle nařízení (EU) 2016/679, a v případě takového postoupení také o tom, že tento dozorový orgán je od daného okamžiku pro stěžovatele v dané věci jediným kontaktním místem“. Požadujeme úpravu doplnit.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 38a odst. 2 písm. c).
[1] Discharge Report model - EHDS Logical Information Models v0.3.0 a Encounter model - Definitions - EHDS Logical Information Models v0.3.0
[2] Lze zjevně počítat s tím, že při dalších etapách se budou v ST k nařízení objevovat ID dalších návrhů, a to i na místech, na kterých nyní žádné ID návrhu není (nebo je jenom ID předloženého návrhu).
[3] V bodě 2 obecné část důvodové zprávy předkladatel uvádí:
„S ohledem na rozsah, komplexnost a rozloženou účinnost Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje bylo rozhodnuto o více etapovém postupu implementace. Předkládaný návrh legislativní úpravy je jeho první etapou. V této první etapě implementace dochází k ukotvení
· základních institucionálních požadavků evropského prostoru pro zdravotní údaje,
· základních parametrů elektronických zdravotních záznamů,
cestou novely zákona o elektronizaci zdravotnictví a dále jsou do právní regulace zavedeny,
· povinné vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě a
· implementace základních práv fyzických osob vyplývajících z nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje,
cestou novely zákona o zdravotních službách.
Tím je zajištěna právní jistota, návaznost na existující národní elektronické služby a současně nedochází k roztříštění kompetencí do více právních předpisů bez jednotící logiky.
V případě plnění povinnosti členského státu vytvořit institucionální zázemí pro implementaci Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje se konkrétně jedná o následující orgány:
· orgán nebo orgány pro digitální zdravotnictví (Digital Health Authority – DHA) podle čl. 19 nařízení,
· národní kontaktní místo pro digitální zdravotnictví (National Contact Point for Digital Health – NCPeH1 pro MyHealth@EU) podle čl. 23 nařízení,
· orgán nebo orgány dozoru nad trhem (Market Surveillance Authority – MSA) podle čl. 43 nařízení,
· subjekt nebo subjekty pro přístup ke zdravotním údajům (Health Data Access Body HDAB) podle čl. 55 nařízení nařízení,
· národní kontaktní místo pro sekundární využití zdravotních údajů (National Contact Point for Digital Health – NCPeH2 pro HealthData@EU) podle čl. 75 nařízení.
Cílem navrhované právní úpravy je tyto orgány zakotvit v českém právním řádu, vymezit jejich působnost, strukturu a požadavky na jejich činnost, aby bylo možné plnit povinnosti vyplývající z nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. V současné době není většina uvedených orgánů v českém právním řádu explicitně upravena. Výjimku tvoří Národní kontaktní místo pro primární využití, jehož dosavadní působnost (Národní kontaktní místo) je stanovena v zákoně o zdravotních službách a z uvedeného důvodu je jeho určení uvedeno i v předkládaném návrhu v rámci drobné novely citovaného zákona o zdravotních službách.
(…)
V dalších navazujících etapách implementace Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje dojde k dalším implementačním krokům tak, aby byly splněny všechny požadavky nařízení, a to včetně ukotvení všech povinností z nařízení vyplývajících, které se dotýkají např. sekundárního využívání dat či povinností týkajících se informačních systémů zpracovávajících elektronické zdravotní záznamy. Další etapy budou plánovány a realizovány tak, aby korespondovaly s postupným nabýváním účinnosti jednotlivých ustanovení nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Zároveň budou systematicky reflektovat obsah a časové rozvržení prováděcích aktů, které budou k tomuto nařízení postupně přijímány. Tím bude zajištěno, že implementace bude probíhat v souladu s aktuálními požadavky sekundární legislativy, technickými specifikacemi a metodickými pokyny vydávanými Evropskou komisí.“.
[4] Ustanovení čl. 6 druhý pododstavec nařízení zní:
„Členské státy mohou fyzickým osobám umožnit rovněž výkon dalších práv podle kapitoly III nařízení (EU) 2016/679 online prostřednictvím služeb přístupu k elektronickým zdravotním údajům.“.
[5] Ustanovení č. 7 odst. 1 a 4 mají následující znění:
„1. Fyzické osoby mají právo umožnit přístup ke všem svým osobním elektronickým zdravotním údajům nebo jejich části jinému jimi zvolenému poskytovateli zdravotní péče nebo požádat svého poskytovatele zdravotní péče, aby všechna nebo část jejich elektronických zdravotních údajů jinému jimi zvolenému poskytovateli zdravotní péče předal, a to okamžitě, bezplatně a aniž by tomu daný poskytovatel zdravotní péče nebo výrobce systémů používaných tímto poskytovatelem zdravotní péče bránili.
4. Pokud si fyzické osoby stáhly elektronickou kopii prioritních kategorií svých osobních elektronických zdravotních údajů v souladu se článkem 3 odst. 2, mají možnost předat tyto údaje poskytovatelům zdravotní péče podle svého výběru v evropském formátu pro výměnu elektronických zdravotních záznamů uvedeném v článku 15. Přijímající poskytovatel zdravotní péče tyto údaje akceptuje a je schopen je v případě potřeby přečíst“.
[6] Ustanovení čl. 10 nařízení má následující znění:
„1. Právní předpisy členských států mohou stanovit, že fyzické osoby mají právo odmítnout přístup ke svým osobním elektronickým zdravotním údajům zaznamenaným v systému EHR prostřednictvím služeb přístupu k elektronickým zdravotním údajům uvedených v článcích 4 a 12. V takových případech členské státy zajistí, aby bylo uplatnění tohoto práva odvolatelné.
2. Pokud členský stát právo uvedené v odstavci 1 stanoví, stanoví pravidla a zvláštní záruky týkající se mechanismu pro odmítnutí přístupu. Členské státy mohou zejména umožnit poskytovateli zdravotní péče nebo zdravotnickému pracovníkovi získat přístup k osobním elektronickým zdravotním údajům v případech, kdy je zpracování nezbytné k ochraně životně důležitých zájmů subjektu údajů nebo jiné fyzické osoby, jak je uvedeno v čl. 9 odst. 2 písm. c) nařízení (EU) 2016/679, a to i v případě, že pacient uplatnil právo odmítnout přístup pro primární využití.“.
[7] Čl. 12 první pododstavec nařízení zní:
„Členské státy pro účely poskytování zdravotní péče zajistí, aby zdravotničtí pracovníci měli bezplatný přístup k prioritním kategoriím osobních elektronických zdravotních údajů uvedených v článku 14, a to i v případě přeshraniční zdravotní péče, prostřednictvím služeb přístupu pro zdravotnické pracovníky.“.
Čl. 13 odst. 1 a 3 nařízení znějí:
„1. Členské státy zajistí, aby v případě zpracování elektronických zdravotních údajů pro účely poskytování zdravotní péče zdravotničtí pracovníci zaznamenali příslušné osobní elektronické zdravotní údaje spadající plně nebo částečně alespoň do prioritních kategorií osobních elektronických zdravotních údajů uvedených v článku 14 v elektronickém formátu v systému EHR.
...
3. Pokud jsou osobní elektronické zdravotní údaje zaznamenány v členském státě, ve kterém je léčba poskytována, který je odlišný od členského státu, v němž je dotčená fyzická osoba pojištěna, pak členský stát, v němž je léčba poskytována, zajistí, aby byl záznam proveden podle identifikačních údajů fyzické osoby v členském státě, v němž je fyzická osoba pojištěna.“.
[8] Čl. 40 odst. 2 nařízení zní:
„2. Členské státy provozují digitální testovací prostředí pro posuzování harmonizovaných softwarových komponentů systémů EHR.“.
Doporučující připomínky
Připomínkové místo
Připomínka
Vypořádání připomínky
Úřad národní rozpočtové rady
jan.bruna@unrr.cz,
tel: 736 677 105
Důvodová zpráva k návrhu zákona vyčísluje náklady na vybrané úpravy centrálních informačních systémů, neobsahuje však odhad nákladů, které vzniknou přímo poskytovatelům zdravotních služeb. Jedná se zejména o výdaje na úpravu nebo pořízení softwaru, technické vybavení, migraci a změnu provozních procesů, testování, školení pracovníků a následnou technickou a provozní podporu.
NRR požaduje doplnit alespoň rámcový nebo intervalový odhad těchto nákladů po vzoru provozních nákladů vyčíslených v dokumentu.
Připomínka akceptována.
Důvodová zpráva byla doplněna v obecné části, bodu 7 „Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky“, o rámcový odhad nákladů vznikajících poskytovatelům zdravotních služeb a o posouzení možného dopadu na menší ambulantní poskytovatele.
Doplněný text rozlišuje dvě zásadně odlišné skupiny poskytovatelů. U poskytovatelů lůžkové péče vychází orientační výpočet z přibližně 200 zdravotnických zařízení a z dosavadních investic do nemocničních informačních systémů, které se podle velikosti zařízení pohybovaly zpravidla v rozmezí 10 až 30 mil. Kč, s pracovní průměrnou hodnotou 15 mil. Kč. Tomu odpovídá přibližný souhrnný investiční základ 3 mld. Kč. Při použití pracovního koeficientu 20 % původní investice ročně na následný rozvoj, údržbu, podporu a bezpečný provoz činí velmi hrubý odhad navazujících nákladů přibližně 600 mil. Kč ročně, tedy přibližně 3 mld. Kč v pětiletém horizontu. Část původních investic byla podpořena z programů IROP a Národního plánu obnovy; uvedený odhad proto nepředstavuje výhradně nový náklad vyvolaný návrhem zákona, ale rámec nákladů souvisejících s udržením a dalším rozvojem již pořízených řešení.
Pro ambulantní a primární péči byl doplněn modelový odhad rozlišující průběžné náklady na rozvoj a bezpečný provoz ambulantních informačních systémů a cílené jednorázové náklady spojené zejména s migrací, zásadní modernizací nebo sdílením infrastruktury. Při základně 24 653 aktivních IČZ představuje minimální modelový přírůstek nákladů na podporu ambulantních informačních systémů přibližně 207 mil. Kč ročně. Širší pracovní model podpory zahrnující rovněž část nákladů na IT servis, kybernetickou bezpečnost, cloudové služby, zálohování, školení a obnovu techniky pracuje podle organizační struktury poskytovatelů s rámcem přibližně 658 až 732 mil. Kč v prvním roce, se středním scénářem přibližně 701 mil. Kč. Jde o modelové hodnoty v cenové úrovni roku 2026, nikoliv o konečný rozpočet nebo nárok na veřejné financování.
Důvodová zpráva současně výslovně uvádí, že u malých samostatných ambulantních praxí může nezajištěné financování digitálních požadavků představovat relativně významnou ekonomickou a organizační zátěž a může negativně ovlivnit jejich investiční aktivitu, případně i běžný provoz. Toto riziko proto nelze obecně vyloučit. Má být omezeno zejména využíváním centrálních služeb, stabilními technickými požadavky, přiměřeným harmonogramem, metodickou podporou a vyhodnocením možností cílené a víceleté podpory.
Uvedené částky představují velmi hrubé pracovní odhady. Jejich skutečnou výši ovlivní zejména technický stav stávajících systémů, smluvní vztahy s dodavateli, rozsah sdílení infrastruktury, budoucí cenový vývoj v oblasti IT, licencí, kybernetické bezpečnosti a technického vybavení a rovněž technologický vývoj včetně využívání umělé inteligence.
V důvodové zprávě se navíc píše, že v případě neposkytnutí dotace ponesou náklady uvedené v připomínce výše poskytovatelé z vlastních zdrojů.
NRR požaduje upřesnění, zda to zejména u menších ambulantních poskytovatelů nemůže ohrozit jejich běžný provoz či investiční aktivitu.
Připomínka akceptována.
Viz vypořádání předchozí připomínky NRR. Důvodová zpráva byla v bodu 7 doplněna o výslovné posouzení dopadu nákladů na menší ambulantní poskytovatele, včetně konstatování, že při absenci vhodného způsobu podpory nelze vyloučit negativní dopad na jejich investiční aktivitu, případně běžný provoz, a o uvedení opatření směřujících ke snížení tohoto rizika.
Ministerstvo financí
K materiálu – obecně:
Upozorňujeme, že některá ustanovení mají nabýt účinnosti až v roce 2029 a 2031, což je poměrně dlouhý časový úsek, kdy lze předpokládat dynamický rozvoj možností v sektoru IT a software, což může učinit nyní navrhovanou právní úpravu zastaralou a překonanou ještě před nabytím účinnosti této úpravy.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Navrhovaná právní úprava je koncipována jako dostatečně rámcová, aby umožnila dlouhodobou stabilitu základních pravidel elektronického zdravotnictví, a současně byla schopna flexibilně reagovat na technologický vývoj. Právě z tohoto důvodu je součástí zákona také mechanismus vydávání standardů elektronického zdravotnictví, který představuje nástroj umožňující průběžné přizpůsobování konkrétních technických a procesních požadavků aktuálnímu stavu poznání, praxe i dostupných technologií.
Uvedené odložené účinnosti některých ustanovení reflektují nutnost postupného zavádění komplexních systémových změn v prostředí zdravotnictví. Neznamenají však, že by právní úprava byla „fixována“ ve své dnešní podobě až do roku 2029 či 2031. Rámcová povaha zákona spolu s možností průběžné aktualizace standardů zajišťuje, že konkrétní požadavky na IT řešení, interoperabilitu či datové formáty mohou být v průběhu času upravovány tak, aby odpovídaly aktuálnímu technologickému vývoji.
Z těchto důvodů nepovažujeme riziko zastarání právní úpravy před nabytím její účinnosti za relevantní. Konstrukce zákona je nastavena tak, aby umožňovala kontinuální adaptaci prostřednictvím standardů elektronického zdravotnictví vydávané podle § 38 odst. 2 písm. c), které lze aktualizovat výrazně rychleji než samotný zákon.
K části první čl. I bod 1 (§ 1 odst. 3 písm. b)):
Doporučujeme slovo „doplňění“ nahradit slovem „doplnění“.
Akceptováno
K části první čl. I bod 4 (§ 4 odst. 3): Doporučujeme slova „podle odstavce 3“ nahradit slovy „podle tohoto odstavce“, resp. nahradit správným odkazem, pokud má být odkazováno na jiné ustanovení. Obdobná připomínka se vztahuje i k části první čl. I bod 5.
Akceptováno
K části první čl. I bod 17 (§ 30b odst. 2):
Doporučujeme zrušit čárku za slovem „splňovat“.
Akceptováno
K části první čl. I bod 17 (§ 30b odst. 7):
Ve větě druhé doporučujeme slova „vydá ministerstvo rozhodnutí o shodě zruší“ doporučujeme nahradit slovy „vydá ministerstvo rozhodnutí o zrušení rozhodnutí o ověření shody“.
Akceptováno
K části první čl. I bod 27 (§ 31a odst. 3):
Doporučujeme za slovo „eŽádanku“ vložit čárku.
Akceptováno
K části první čl. I. bod 28 (§ 31a odst. 4 písm. b)):
Doporučujeme na konci textu doplnit čárku.
Akceptováno
K části první čl. I. bod 28 (§ 31a odst. 4 písm. c)):
Doporučujeme slova “sítě-včetně“ nahradit slovy „sítě – včetně“ případně použít slova „sítě, včetně“, která se nachází v platném znění materiálu.
Akceptováno
K části první čl. I bod 36 (§ 31b odst. 3):
Doporučujeme za slovo „Bezodkladně“ vložit čárku.
Akceptováno
K části první čl. I bod 48 (§ 34a odst. 3 písm. b)):
Upozorňujeme, že v bodovém znění je uvedeno slovo „a“ (bez čárky), zatímco v Platném znění materiálu je uvedeno slovo „,a“ (s čárkou). Doporučujeme sjednotit. Obdobná připomínka se vztahuje k části první čl. I bod 60.
Akceptováno
K části první čl. I bod 59 (§ 35 odst. 1 písm. b)):
Doporučujeme slovo „a“ nejenom zrušit, ale nahradit čárkou.
K části první čl. I bod 62 (§ 35a odst. 2):
Doporučujeme slovo „eZKarta“ nahradit slovem „EZKarta“ v souladu se zavedenou legislativní zkratkou v § 27 odst. 1 písm. h). Doporučujeme upravit i v důvodové zprávě – zvláštní část k § 35a.
Akceptováno
K části první čl. I bod 65 (§ 36 odst. 1 písm. b)):
Doporučujeme slovo „a“ nejen zrušit, ale i nahradit čárkou.
Akceptováno
K části první čl. I bod 68 (§ 38a odst. 1 písm. a):
Doporučujeme slovo „kapitolou“ nahradit slovem „kapitolami“.
Akceptováno
K části třetí čl. IV. bod 36 (§ 76):
Doporučujeme slovo „odstavce“ nahradit slovy „odstavce 2“.
K části třetí čl. IV bod 39 (§ 77a):
Upozorňujeme, že v nadpisu je pojem “sociálně zdravotní služby“ a v následujících bodech 40 až 42 pojem „sociálně-zdravotní služby“. Doporučujeme sjednotit.
Připomínka akceptována částečně.
Na základě připomínek MPSV došlo k úpravě názvu registru.
K Zákonu o elektronizaci zdravotnictví:
Upozorňujeme, že v § 32 odst. 8 stanovena 10letá lhůta od prohlášení pacienta za mrtvého. V § 8 odst. 3 písm. c) a e) je stanovena lhůta ode dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení pacienta za mrtvého. Doporučujeme sjednotit.
Připomínka akceptována.
K platnému znění s vyznačením navrhovaných změn:
Upozorňujeme, že úprava v části první čl. I bod 51 materiálu není v platném znění vyznačena.
K platnému znění s vyznačením navrhovaných změn:
Upozorňujeme, že v materiálu v části první čl. I bod 56 je slovo „technické“, zatímco Platném znění je v § 34b odst. 2 uvedeno slovo „Technické“. Doporučujeme sjednotit.
K platnému znění s vyznačením navrhovaných změn:
V § 35 odst. 2 doporučujeme zrušit pomlčku za slovem “portál“.
K platnému znění s vyznačením navrhovaných změn:
Upozorňujeme v § 35a odst. 1 písm. d) na text „a“ a v písm. e) chybějící tečku na konci věty.
Akceptováno
K zákonu o zdravotních službách:
Upozorňujeme, že v platném znění je tento zákon umístěn za novelou zákona o elektronizaci zdravotnictví, v materiálu za zákonem o elektronizaci zdravotnictví je umístěn jako část druhá zákon o léčivech.
K zákonu o zdravotních službách:
Upozorňujeme, že v § 55 odst. 3 chybí členění na písm. a) až c), která jsou obsažena v materiálu v části třetí čl. IV bodě 7.
K zákonu o zdravotních službách:
Upozorňujeme, že § 71a neodpovídá části třetí čl. IV. bod 30 materiálu.
K Důvodové zprávě – obecná část:
Upozorňujeme, že ve druhém odstavci části 1. „Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen“ je zavedena zkratka „Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje“ nebo „nařízení“, která není ve třetím a čtvrtém odstavci této části zachována. V tomto smyslu doporučujeme revizi textu (např. část 17, důvodová zpráva – zvláštní část k § 4 na str. 63 poslední odstavec).
K Důvodové zprávě – obecná část:
Doporučujeme doplnit o informace dle zákona č. 168/2025 Sb., o regulaci lobbování, zda tento návrh byl předmětem lobbování.
K Důvodové zprávě – zvláštní část k § 4:
Upozorňujeme, že poslední odstavec textu pojednává o „odst. 5“. V materiálu však v § 4 jsou odstavce 1 až 4. Doporučujeme upravit.
K Důvodové zprávě – zvláštní část k § 34b:
Upozorňujeme, že ve čtvrtém odstavci na straně 83 je uvedeno „v písmenech a) až i)“. Ustanovení § 34b odst. 2 materiálu obsahuje jen písmena a) až h). Dále v předposledním odstavci na této straně je uvedeno „podle odst. 4“, který však toto ustanovení neobsahuje.
Připomínka akceptována.
Doplněním části 4 obecné části důvodové zprávy. Zákon nebyl předmětem lobbování.
K Čl. I k bodu 9:
Za slovo „V“ doporučujeme vložit slova „úvodní části ustanovení“.
Akceptováno
K Čl. I k bodu 16:
Za slovo „V“ doporučujeme vložit slova „úvodní části ustanovení“ a za slovo „vkládá“ vložit slovo „nové“.
Akceptováno
K Čl. III k úvodní větě zákona o léčivech:
Podle čl. 64 odst. 2 LPV je nutno uvést všechny novely citovaného zákona o léčivech. Např. chybí novely z. č. 270/2025 Sb., a z. č. 290/2025 Sb.
Akceptováno
K Čl. IV k úvodní větě zákona o zdravotních službách:
Podle čl. 64 odst. 2 LPV je nutno uvést všechny novely citovaného zákona o léčivech. Např. chybí novela z. č. 60/2026 Sb.
Akceptováno
K Čl. IV k bodu 1:
Text „odst. 1 se“ doporučujeme nahradit slovy „se na konci odstavce 1“.
Akceptováno
K Čl. IV k bodu 25:
Za text „odst. 2“ doporučujeme vložit slova „úvodní části ustanovení“
Akceptováno
K Čl. IV k bodu 36:
Doporučujeme slovo „odstavce“ nahradit slovy „odstavce 2“.
Akceptováno
Ministerstvo spravedlnosti
1. K čl. I bodům 4 a 5 (§ 4 odst. 3 zákona o elektronizaci zdravotnictví)
Upozorňujeme, že návrh § 4 odst. 3 ve znění účinném od 26. března 2029 i ve znění účinném od 26. března 2031 obsahuje sebereferenční odkaz (Poskytovatel zdravotních služeb je povinen vést pacientský souhrn … ve formátu pro výměnu elektronických zdravotních záznamů stanoveném podle odstavce 3), který je navíc věcně chybný. Ani odstavec 3, ani jiný odstavec § 4, formát pro výměnu elektronických zdravotních záznamů nestanovuje. doporučujeme proto uvedené vyjasnit a odkaz v návaznosti na to opravit.
Připomínka akceptována.
Upraveno.
2. K čl. I bodům 43 až 48 a 56 [§ 34a a § 34b odst. 2 písm. g) zákona o elektronizaci zdravotnictví]
Podle nově vkládaného ustanovení § 34b odst. 2 bude sdílený zdravotní záznam rozšířen
o informace týkající se těhotenství, které zahrnují mimo jiné údaje o očkování a profylaxi [písmeno g)]. Není zřejmé, z jakého důvodu by měla být sdílena tato data pouze v případě těhotných žen, a nikoli ostatních pacientů. Pro ošetřujícího lékaře se dle našeho názoru jedná
o zásadní informaci, zejména v kritických situacích, kdy lékař urgentně volí vhodný postup. Například v modelové situaci, kdy se do ordinace lékaře dostaví pacient pokousaný psem,
je informace o prodělaném očkování proti vzteklině zásadní pro volbu dalšího lékařského
a preventivního postupu, tj. rozhodnutí, zda bude pacient v rámci postexpoziční profylaxe očkován, či nikoli.
Navrhujeme proto rozšířit rozsah informací obsažených ve sdíleném zdravotním záznamu podle § 34a o údaje o očkování a profylaxi.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 34a a §34b.
3. K čl. I bodu 43 [§ 34a odst. 1 písm. b) zákona o elektronizaci zdravotnictví]
V úvodní části novelizačního bodu doporučujeme text „písm.“ nahradit slovem „písmeno“.
Akceptováno
4. K čl. I bodu 44 [§ 34a odst. 1 písm. b) zákona o elektronizaci zdravotnictví]
Doporučujeme slovo „písmen“ nahradit slovem „písmene“.
Akceptováno
5. K čl. I bodu 47 [§ 34a odst. 3 písm. a) zákona o elektronizaci zdravotnictví]
Upozorňujeme, že novelizační bod neobsahuje odkaz na konkrétní odstavec § 34a, který má být změněn. Doporučujeme proto za text „§ 34a“ doplnit text „odst. 3.“.
Akceptováno
MMR
Lenka.Jelinkova@mmr.gov.cz
Zdenek.Opravil@mmr.gov.cz
Obecně
Doporučujeme provést důkladnou kontrolu celého předkládaného materiálu, a to zejména normativního textu a platného znění s vyznačením navrhovaných změn, v němž některé změny jsou promítnuty neúplně, některé nesprávně, případně nejsou promítnuty vůbec (vizte např. v platném znění změny navrhované v čl. I bodech 28, 33, v čl. IV bodu 30, kde neodpovídají čísla odstavců aj.).
Akceptováno
K nadpisu návrhu zákona a předkládací zprávě
V nadpisu právního předpisu doporučujeme v názvu návrhu zákona text „č. 372/2012 Sb.,“ nahradit textem „č. 372/2011 Sb.,“. Obdobně doporučujeme upravit také předkládací zprávu, kde je rovněž v názvu návrhu nesprávně citován zákon o zdravotních službách. (Nesprávná citace zákona o zdravotních službách je uvedena i v průvodním dopisu).
Akceptováno
K části první
1. K čl. I, bodu 17
V nově vkládaném § 30a odst. 2 písm. e) doporučujeme za slovo „pojišťovna“ vložit čárku.
2. K čl. I, bodu 23
V novelizačním bodě 23 doporučujeme slova „V § 31a odst. 1 se doplňuje věta“ nahradit slovy „V § 31a se na konci odstavce 1 doplňuje věta“.
3. K čl. I, bodu 28
V nově navrhovaném § 31a odst. 4 doporučujeme na konci písmene b) doplnit čárku a v písmeni c) za slovy „výměnné sítě“ vypustit spojovník a zvážit, zda za citovaná slova vložit čárku či naopak čárku za slovem „výsledků“ vypustit.
4. K čl. I, bodu 40
V novelizačním bodě 40 doporučujeme slova „se na konci písmene c)“ nahradit slovy „písm. c) se“.
5. K čl. I, bodu 44
V novelizačním bodě 44 doporučujeme slova „se na konci textu písmen a)“ nahradit slovy „písm. a) se“.
6. K čl. I, bodu 47
V novelizačním bodě 47 doporučujeme slova „se na konci textu písmene a)“ nahradit slovy „odst. 3 písm. a) se“.
7. K čl. I, bodu 59
V novelizačním bodě 59 doporučujeme slova „se na konci textu písmene b)“ nahradit slovy „odst. 1 písm. b) se“.
8. K čl. I, bodu 65
V novelizačním bodě 65 doporučujeme slova „se na konci písmene b)“ nahradit slovy „písm. b) se“.
9. K čl. I, bodu 69
V novelizačním bodě 69 doporučujeme slova „vkládají slova“ nahradit slovy „vkládá text“.
10. K čl. I, bodu 76
V novelizačním bodě 76 doporučujeme za slovo „konci“ vložit slovo „textu“.
11. K čl. I, bodu 80
V novelizačním bodě 80 doporučujeme slova „vkládá odstavec 6 zní:“ nahradit slovy „vkládá nový odstavec 6, který zní:“.
1.Neakceptováno
2.Akceptováno
3.Akceptováno
4. -11. Akceptováno
K části druhé
1. K čl. III, bodu 4
V novelizačním bodě 4 doporučujeme slovo „text“ nahradit slovem „slova“ a slova „nahrazuje textem“ nahradit slovy „nahrazují slovy“.
Neakceptováno
K části třetí
1. K čl. IV, bodu 3
V novelizačním bodě 3 doporučujeme slovo „slovem“ nahradit slovem „slovy“ a před slova „nestanoví-li tento zákon jinak“ vložit čárku.
2. K čl. IV, bodu 16
V novelizačním bodě 16 doporučujeme slovo „textu“ vypustit.
3. K čl. IV, bodu 17
Novelizační bod 17 doporučujeme s ohledem na větší množství změn uvést takto:
„17. V § 66 odstavec 4 zní: „…“.“.
4. K čl. IV, bodu 23
V novelizačním bodě 23 doporučujeme slova „se na konci textu písmene e) slova“ nahradit slovy „písm. e) se slovo“.
5. K čl. IV, bodu 36
V novelizačním bodě 36 doporučujeme slovo „odstavce“ nahradit slovy „odstavce 2“.
6. K čl. IV, bodu 41
V novelizačním bodě 41 doporučujeme slova „se vkládají slova“ nahradit slovy „se vkládá text“.
7. K čl. IV, bodu 43
V novelizačním bodě 43 doporučujeme slova „se na konci textu písmene c)“ nahradit slovy „písm. c) se“.
8. K čl. IV, bodu 49
V novelizačním bodě 49 doporučujeme slova „§ 71a a § 71b“ nahradit slovy „§ 71a a 71b“.
9. K čl. IV, bodu 55
V novelizačním bodě 55 doporučujeme slovo „text“ nahradit slovem „slova“ a slovo „nahrazuje“ nahradit slovem „nahrazují“.
10. K čl. IV, bodu 59
Na konci úvodní části novelizačního bodu 59 doporučujeme doplnit dvojtečku.
Akceptováno s výjimkou bodu 3, 6
K části čtvrté
1. K čl. VI, ustanovení o nabytí účinnosti
Do ustanovení o nabytí účinnosti doporučujeme za slovo „vyhlášení“ vložit čárku.
Akceptováno
K důvodové zprávě
1. Jako gestor regionální politiky a subjekt zabezpečující informační a metodickou pomoc územním samosprávným celkům doporučujeme upravit, resp. doplnit text v obecné části důvodové zprávy v kapitole 15. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky.
V citované kapitole se uvádí, že navrhovaná právní úprava nemá významné dopady na územní samosprávné celky, současně je však konstatováno, že rozšiřuje jejich kompetence ve vztahu k možnosti zřizovat registrované výměnné sítě. Považujeme tedy za vhodné tento závěr blíže odůvodnit nebo upřesnit. Současně doporučujeme upřesnit, zda a jak byly při přípravě návrhu posuzovány dopady na krajské a obecní poskytovatele zdravotních služeb a další organizace zřizované územními samosprávnými celky, které mohou být navrhovanou právní úpravou přímo či nepřímo dotčeny při výkonu své působnosti.
Připomínka akceptována.
Kapitola 15 obecné části důvodové zprávy byla doplněna a zpřesněna. Oprávnění územních samosprávných celků zřídit a provozovat registrovanou výměnnou síť nepředstavuje přenesení nové povinné kompetence ani uložení nového úkolu v samostatné nebo přenesené působnosti. Jde o fakultativní oprávnění, jehož využití je ponecháno na rozhodnutí konkrétního územního samosprávného celku. Návrh proto obcím ani krajům neukládá povinnost registrovanou výměnnou síť zřídit, financovat nebo provozovat.
Pro zajištění sdílení zdravotnické dokumentace jsou v současnosti s využitím dotačních zdrojů již budována řešení výměnných sítí. Zahájení jejich produktivního provozu je plánováno v průběhu let 2027 a 2028. Jejich služby mají být dostupné poskytovatelům zdravotních služeb bez ohledu na jejich zřizovatele nebo území, na němž působí, za předpokladu splnění stanovených technických, bezpečnostních a organizačních podmínek. Výměnné sítě tedy nejsou koncipovány jako infrastruktura určená výhradně pro konkrétní kraj nebo obec.
Dopady na poskytovatele zdravotních služeb zřizované kraji a obcemi byly posuzovány v rámci celkového hodnocení dopadů na poskytovatele zdravotních služeb. Jejich výše závisí především na technickém stavu informačních systémů, míře dosavadní digitalizace, rozsahu potřebných integračních úprav a smluvních vztazích s dodavateli, nikoliv na právní formě zřizovatele nebo územním členění. Samostatné vyčíslení dopadů podle jednotlivých krajů a obcí proto nelze spolehlivě provést. Pro období od roku 2028 se současně předpokládá možnost využití navazujících dotačních zdrojů, zejména prostředků IROP, na podporu digitalizace, interoperability a připojování poskytovatelů ke službám elektronického zdravotnictví.
MPSV
K novelizačnímu bodu 1 části první (§ 1 odst. 3)
Upozorňujeme na drobnou chybu v psaní („doplňění“ místo „doplnění“).
K novelizačnímu bodu 17 části první (§ 30b odst. 2)
Upozorňujeme na chybu v interpunkci. V navrženém § 30b odst. 2 je třeba vypustit čárku za slovem „splňovat“.
Akceptováno
K novelizačnímu bodu 17 části první (§ 30b odst. 7)
Upozorňujeme, že druhá věta navrženého § 30b odst. 7 je jazykově a syntakticky nesrozumitelná. Ve větě jsou zřejmě zaneseny překlepy nebo chybí část textu.
Z navrženého znění není jednoznačně zřejmé, jaký právní úkon má ministerstvo učinit. Doporučujeme větu přeformulovat tak, aby bylo zřejmé, co je úmyslem předkladatele.
Upozorňujeme též na chybu v psaní („provozovatele ... tyto nedostatky ... neodstraní“).
Vzhledem k tomu, že text ustanovení je zjevně neúplný nebo formulačně vadný, není zřejmé, zda se rozhodnutí o ověření shody ruší ex lege, zda se ruší rozhodnutím ministerstva, zda vydání takového rozhodnutí předchází řízení, jaká procesní práva má provozovatel registrované výměnné sítě ani zda pozastavení platnosti rozhodnutí o ověření shody má být samostatným rozhodnutím.
Požadujeme proto ustanovení přepracovat tak, aby byl procesní režim pozastavení a zrušení rozhodnutí o ověření shody výslovně a jednoznačně upraven.
Připomínka akceptována.
K novelizačnímu bodu 18 části první (§ 31 odst. 1)
Upozorňujeme na nepřesný odkaz v navrženém § 31 odst. 1. Formulace „dočasné úložiště podle § 30“ je zavádějící, neboť § 30 dočasné úložiště neupravuje; upravuje služby centrální výměnné sítě. Dočasné úložiště je upraveno až v § 31. Odkaz na § 30 by však dával smysl, pokud by byl uveden za slovem „sítě“, máme proto za to, že jde o chybu v psaní, kterou doporučujeme opravit.
Připomínka akceptována.
K novelizačnímu bodu 24 části první (§ 31a odst. 2)
Upozorňujeme na drobnou chybu v psaní („se vkládajíc“ místo „se vkládají“).
Akceptováno
K novelizačnímu bodu 27 části první (§ 31a odst. 3)
Upozorňujeme na chybu v interpunkci. V navrženém § 31a odst. 3 je třeba doplnit čárku za slovem „eŽádanku“.
Akceptováno
K novelizačnímu bodu 28 části první (§ 31a odst. 4 písm. b))
Upozorňujeme na chybu v interpunkci. V navrženém § 31a odst. 4 písm. b) je třeba na konci písmene doplnit čárku.
Akceptováno
K novelizačnímu bodu 36 části první (§ 31b odst. 3)
Upozorňujeme na chybu v interpunkci. V navrženém § 31b odst. 3 je třeba doplnit čárku za slovem „bezodkladně“.
Akceptováno
K novelizačnímu bodu 48 části první (§ 34a odst. 3 písm. c))
Požadujeme vyjasnit systematiku navrženého § 34a odst. 3 písm. c), zejména odkaz na § 34b a změnu pořadí zapisujících osob.
Navržené znění § 34a odst. 3 písm. c) stanoví zapisující osoby „podle § 34b“. Upozorňujeme však, že základní vymezení údajů o preventivních a screeningových vyšetřeních jako součásti sdíleného zdravotního záznamu je obsaženo již v § 34a odst. 1 písm. b). Ustanovení § 34b pak pouze blíže vymezuje, které údaje o preventivních a screeningových vyšetřeních se za tyto údaje považují.
Není proto zřejmé, proč je v § 34a odst. 3 písm. c) odkazováno právě na § 34b, a nikoli na § 34a odst. 1 písm. b), kde je tato kategorie údajů systematicky poprvé uvedena. Současně není zřejmé, proč se okruh zapisujících osob k údajům o preventivních a screeningových vyšetřeních přesouvá z dosavadního písmene a) do písmene c), aniž by tato změna byla v důvodové zprávě vysvětlena.
Požadujeme proto upravit odkaz nebo doplnit odůvodnění tak, aby bylo jednoznačné, k jaké kategorii údajů se okruh zapisujících osob vztahuje a proč je navržena změna dosavadní systematiky § 34a odst. 3.
Upozorňujeme dále na chybu v interpunkci. V navrženém § 34a odst. 3 písm. c) je třeba doplnit čárku za slovem „písmene“.
Akceptováno. Odkazy upraveny
K novelizačnímu bodu 49 části první (§ 34a odst. 3 písm. d))
Pokud jde o systematiku odkazu v navrženém § 34a odst. 3 písm. d) na § 34b odst. 1 a o změnu pořadí zapisujících osob k údajům o preventivních a screeningových vyšetřeních, odkazujeme na připomínku k novelizačnímu bodu 48 části první (§ 34a odst. 3 písm. c)).
Samostatně požadujeme vyjasnit systematiku odkazu u údajů v elektronickém záznamu o těhotenství. Pokud má být zapisující osobou k těmto údajům poskytovatel podle § 34a odst. 3 písm. a), máme za to, že by měl odkaz vycházet ze základního vymezení elektronického záznamu o těhotenství v § 34a odst. 1 písm. c), nikoli pouze z následného obsahového vymezení v § 34b odst. 2.
Požadujeme proto upravit odkaz nebo doplnit odůvodnění tak, aby bylo jednoznačné, k jaké kategorii údajů se okruh zapisujících osob vztahuje.
Upozorňujeme dále na chybu v interpunkci. V navrženém § 34a odst. 3 písm. d) je třeba doplnit čárku za slovem „písmene“. Rovněž doporučujeme ověřit barevné vyznačení změn, neboť text písmene d) má být v platném znění vyznačen celý barevně (tedy jako text doplňovaný s účinností od 1. 1. 2031).
Neakceptováno.
Z úpravy jasně vyplývá kdo a v jaké věci je odpovědnou zapisující osobou.
K novelizačnímu bodu 50 části první (§ 34a odst. 6)
Požadujeme vyjasnit odkaz na § 34a odst. 3 písm. a).
Navržené znění odkazuje na poskytovatele zdravotních služeb podle § 34a odst. 3 písm. a). Upozorňujeme však, že toto ustanovení má rozdílný obsah ve znění účinném do 1. ledna 2031 a ve znění účinném od tohoto data. V důsledku změny systematiky § 34a odst. 3 proto není zřejmé, zda má odkaz po 1. lednu 2031 nadále směřovat ke stejnému okruhu poskytovatelů zdravotních služeb, nebo zda se jeho věcný obsah změní. Požadujeme proto upravit odkaz, popřípadě systematiku § 34a odst. 3 tak, aby bylo jednoznačné, na který okruh poskytovatelů zdravotních služeb má ustanovení v jednotlivých účinnostních vrstvách dopadat.
Akceptováno
K novelizačnímu bodu 67 části první (§ 38, odst. 5 písm. d))
Upozorňujeme na chybu v psaní. V textu „podle čl. 75 odst. 1nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje“ je třeba doplnit mezeru za označením „odst. 1“.
Akceptováno
K § 55 odst. 3 zákona o zdravotních službách (platné znění)
Upozorňujeme, že v platném znění § 55 odst. 3 chybí označení jednotlivých písmen výčtu.
Akceptováno
K novelizačním bodům 29 a 47 části třetí (§ 70 odst. 4 písm. h) a § 77a odst. 5)
Požadujeme upravit vzájemnou vazbu mezi § 70 odst. 4 písm. h) a § 77a odst. 5 tak, aby nedocházelo k duplicitní nebo systematicky nevhodné úpravě povinnosti Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení předávat údaje do NZIS.
Navržené znění § 70 odst. 4 písm. h) odkazuje na údaje podle § 77a odst. 5. Upozorňujeme však, že § 77a odst. 5 neupravuje pouze rozsah údajů, které mají být předávány, ale současně i okruh subjektů, které tyto údaje předávají, a jejich povinnost údaje předávat. Nejde tedy pouze o obsahové vymezení údajů, na které by bylo možné jednoduše odkázat v § 70 odst. 4 písm. h).
Považujeme proto za vhodné ustanovení upravit tak, aby zákon neobsahoval duplicitní ustanovení o povinnosti Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení předávat údaje. Lze zvážit buď úpravu odkazu v § 70 odst. 4 písm. h), nebo přepracování § 77a odst. 5 tak, aby v něm byl uveden pouze rozsah údajů, které se předávají podle § 70 odst. 4 písm. h), zatímco samotná povinnost předávání bude upravena systematicky na jednom místě.
Připomínka neakceptována.
Předkladatel považuje právní úpravu v § 70 odst. 4 písm. h) za konzistentní s úpravou § 70 odst. 4 v případě ostatních osob předávajících údaje do NZIS.
K novelizačnímu bodu 30 části třetí (§ 71a odst. 3 a 4)
Upozorňujeme na nesoulad mezi označením odstavců v novelizačním bodu 30 a platným zněním § 71a. Ustanovení označená v návrhu jako § 71a odst. 3 a 4 jsou v platném znění § 71a označena jako odstavce 9 a 10.
Je třeba upravit označení dotčených odstavců tak, aby odpovídalo platnému znění zákona.
Akceptováno
K novelizačnímu bodu 47 části třetí (§ 77a odst. 6 písm. a))
Upozorňujeme na terminologickou nepřesnost v navrženém § 77a odst. 6 písm. a). Vzhledem k předmětu úpravy zákona o zdravotních službách a vazbě na zdravotní služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění má být použit pojem „humánní léčivý přípravek“, nikoli obecný pojem „léčivý přípravek“, který podle zákona o léčivech zahrnuje rovněž veterinární léčivé přípravky.
Současně upozorňujeme, že zákon o zdravotních službách nepoužívá tuto terminologii jednotně. Zatímco v některých ustanoveních pracuje s přesnějším pojmem „humánní léčivý přípravek“, na jiných místech používá obecný pojem „léčivý přípravek“.
Doporučujeme proto v navrženém § 77a odst. 6 písm. a) použít pojem „humánní léčivý přípravek“ a současně v rámci novelizace sjednotit používání obou pojmů v celém zákoně o zdravotních službách v souladu se zákonem o léčivech.
Připomínka neakceptována.
Pojem léčivýpřípravek je konzistentní návazně na jeho užití v rámci zákona o zdravotních službách.
K důvodové zprávě, zvláštní část, k § 38 odst. 5 a 6 zákona o elektronizaci zdravotnictví
Upozorňujeme na nesoulad mezi odůvodněním a příslušnými odstavci normativního textu. Odůvodnění označené jako odůvodnění k § 38 odst. 5 se věcně vztahuje k § 38 odst. 6 a odůvodnění označené jako odůvodnění k § 38 odst. 6 se věcně vztahuje k § 38 odst. 7.
Požadujeme proto upravit označení příslušných částí důvodové zprávy tak, aby odpovídalo odstavcům normativního textu.
Připomínka akceptována.
K důvodové zprávě, zvláštní část, k § 70 odst. 4 písm. g) a h) zákona o zdravotních službách
Upozorňujeme na nepřesné označení ustanovení v důvodové zprávě. Text důvodové zprávy je označen jako odůvodnění k § 70 odst. 4 písm. g) a h), avšak věcně se vztahuje pouze k písmenu h).
Požadujeme proto upravit označení příslušné části důvodové zprávy tak, aby odpovídalo ustanovení, k němuž se odůvodnění skutečně vztahuje.
Připomínka akceptována.
Ministerstvo vnitra
Obecně k terminologii návrhu ve vztahu k implementaci nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje:
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/327 ze dne 11. února 2025 o evropském prostoru pro zdravotní údaje a o změně směrnice 2011/24/EU a nařízení (EU) 2024/2847 (dále jen „nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje“ nebo „nařízení“) rozlišuje mezi pojmy „elektronické zdravotní údaje“ [čl. 2 odst. 2 písm. c) nařízení] a „elektronický zdravotní záznam“ [čl. 2 odst. 2 písm. j) nařízení], přičemž hojně používá oba pojmy. Navržený zákon sice také používá oba pojmy (pojem „elektronické zdravotní údaje“ především v § 38a a 38b zákona o elektronizaci zdravotnictví vymezujících novou působnost správního orgánu při výkonu státní správy v oblasti elektronizace zdravotnictví), avšak převážně používá pojem „elektronické zdravotní záznamy“, který jako jediný v § 2 zákona o elektronizaci zdravotnictví nově vymezuje (mj. prostřednictvím pojmu „elektronické zdravotní údaje“, který už však návrh nijak nevymezuje). Ze samotného návrhu tak není zřejmé, jaký je z hlediska právních předpisů České republiky rozdíl mezi těmito dvěma pojmy.
Výše uvedená skutečnost nabývá na významu především v ustanoveních návrhu, v nichž se pracuje s pojmem „elektronické zdravotní záznamy“, ačkoliv představují implementaci těch ustanovení nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, které naopak používají pojem „elektronické zdravotní údaje“ – konkrétně se jedná např. o ustanovení § 32 odst. 6 písm. e) zákona o elektronizaci zdravotnictví (navazující na čl. 8 nařízení) nebo § 55e odst. 1 písm. b) až f) zákona o zdravotních službách (navazující na čl. 6 až 8 nařízení).
Návrh sám je pak v některých místech vnitřně nekonzistentní, když třeba v § 32 odst. 6 písm. e) zákona o elektronizaci zdravotnictví používá slovní spojení „evidenci pacientem stanovených omezení přístupu … k jeho elektronickým zdravotním záznamům“, zatímco v navazujícím ustanovení § 32 odst. 10 zákona o elektronizaci zdravotnictví používá slovní spojení „umožněn přístup k elektronickým zdravotním údajům, k nimž pacient omezil přístup“.
Doporučujeme proto ověřit správnost a vnitřní konzistenci používané terminologie vycházející z implementace nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje a v případě ponechání návrhu v tomto znění doporučujeme do důvodové zprávy alespoň doplnit vysvětlení, proč se z hlediska rozlišování pojmů „elektronické zdravotní údaje“ a „elektronický zdravotní záznam“ návrh na některých místech odlišuje od nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
Připomínka akceptována částečně.
Navržená terminologie je koncipována tak, aby zajišťovala jednoznačnou a konzistentní implementaci pojmů do národní právní úpravy poskytování zdravotních služeb, a to při současném zachování ustálené praxe vedení zdravotnické dokumentace. Cílem úpravy je odstranit interpretační nejasnosti, které se v praxi objevovaly zejména v souvislosti s elektronickými formami vedení údajů.
Z uvedeného důvodu byla zpřesněna definice elektronického zdravotního záznamu podle § 2 odst. 7 zákona o elektronizaci zdravotnictví. Nově je elektronický zdravotní záznam vymezen v singuláru, což reflektuje jeho povahu jako jednotlivé součásti širšího institutu zdravotnické dokumentace. Elektronický zdravotní záznam představuje souhrn elektronických zdravotních údajů, přičemž jeho obsahové náležitosti jsou taxativně stanoveny v § 4 odst. 3 zákona.
Tato úprava posiluje právní jistotu poskytovatelů zdravotních služeb i pacientů, neboť jednoznačně vymezuje vztah mezi zdravotnickou dokumentací jako celkem a elektronickým zdravotním záznamem jako její specifickou částí. Zároveň podporuje harmonizaci terminologie v rámci elektronizace zdravotnictví a vytváří předpoklady pro další rozvoj digitálních služeb ve zdravotnictví.
Zároveň předkladatel uvádí, že návazně na přijeté této novely dojde k novelizaci vyhlášky o zdravotnické dokumentace.
K čl. I bodům 4 a 5 – k § 4 odst. 3 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
V obou časových zněních § 4 odst. 3 zákona o elektronizaci zdravotnictví se stanovuje povinnost vést určité elektronické zdravotní záznamy a zajistit jejich vytváření, přijímání, ukládání, zpřístupňování a zobrazování „ve formátu pro výměnu elektronických zdravotních záznamů stanoveném podle odstavce 3 standardem elektronického zdravotnictví podle § 38 odst. 2 písm. c)“. Odkaz na odstavec 3 je v daném kontextu nesrozumitelný, neboť v odstavci 3 se již nacházíme. Doporučujeme proto odkaz buď vypustit, nebo nahradit jiným odkazem na jiné, vhodné ustanovení.
Připomínka akceptována.
K čl. I bodu 6 – k § 4 odst. 4 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Doporučujeme za slovo „Poskytovatel“ doplnit slova „zdravotních služeb“ pro kompletaci užívaného termínu, respektive dodržení terminologické konzistence napříč zákonem.
Tuto připomínku obdobně uplatňujeme i vůči
· čl. I bodu 33 [k § 31a odst. 6 písm. d) zákona o elektronizaci zdravotnictví – za slova „poskytovatele“ a „poskytovateli“],
· čl. I bodu 36 [k § 31b odst. 1 písm. c) zákona o elektronizaci zdravotnictví – za slovo „poskytovatele“, a k § 31b odst. 2 zákona o elektronizaci zdravotnictví – za slovo „Poskytovatel“],
· čl. I bodu 48 [k § 34a odst. 3 písm. c) zákona o elektronizaci zdravotnictví, části věty za středníkem – za slova „poskytovatelem“ a „poskytovatel“] a
· čl. I bodu 49 [k § 34a odst. 3 písm. d) zákona o elektronizaci zdravotnictví, části věty za středníkem – za slovo „poskytovatel“].
Akceptováno
K čl. I bodu 8 – k § 8 odst. 3 písm. e) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Za slovo „prohlášení“ doporučujeme doplnit slovo „pacienta“.
Akceptováno jinak. Ustanovení vypuštěno.
K čl. I bodu 17 – k § 30b odst. 1 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Doporučujeme do ustanovení doplnit, kdo může žádost podat (patrně provozovatel registrované výměnné sítě).
Neakceptováno.
K čl. I bodu 17 – k § 30b odst. 3 až 5 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Zatímco v odstavcích 3 a 4 se pojednává o žádosti bez bližší specifikace, v odstavci 5 úvodní části ustanovení se najednou hovoří o „žádosti o ověření shody podle odstavce 2“. Tento odkaz je přitom podle našeho názoru nepřesný, neboť odstavec 2 o žádosti vůbec nepojednává, nýbrž pouze vymezuje, co musí registrovaná výměnná síť splňovat. O žádosti o ověření shody pojednává odstavec 1.
Doporučujeme proto žádost ve všech ustanoveních specifikovat jednotně, a to buď slovy „žádost o ověření shody“, nebo prostřednictvím odkazu „žádost podle odstavce 1“. Specifikaci žádosti prostřednictvím slov „o ověření shody“ a za současného použití odkazu na odstavec 1 považujeme za nadbytečnou: z návrhu nevyplývá, že by existovalo vícero typů žádostí o ověření shody.
Připomínka akceptována.
K čl. I bodu 17 – k § 30b odst. 5 písm. a) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Před slova „žádost odloží“ doporučujeme doplnit slovo „ministerstvo“, neboť se jedná o hlavní větu navazující na vedlejší větu „nevyhoví-li žadatel této výzvě do 30 dnů ode dne jejího doručení“, v níž je podmět odlišný.
Akceptováno
K čl. I bodu 17 – k § 30b odst. 7 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
1. Věta druhá obsahuje ve vztahu k odstranění nedostatků v návaznosti na větu první slova „ve stanovené přiměřené lhůtě“ a „od uplynuté lhůty stanovené podle věty první“. Věta první však stanovení lhůty nijak neupravuje – pouze kompetenci Ministerstva zdravotnictví vyzvat provozovatele registrované výměnné sítě k odstranění nedostatků. Pro úplnost a lepší návaznost obou vět proto navrhujeme na konci textu věty první doplnit slova „a stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu“.
2. Ve větě druhé doporučujeme nahradit slova „rozhodnutí o shodě“ slovy „rozhodnutí o ověření shody“ v souladu s terminologií užitou v jiných ustanoveních § 30b.
Připomínka akceptována.
K čl. I bodu 17 – k § 30b odst. 9 písm. a) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Navrhujeme ustanovení vypustit, neboť je duplicitní vůči odstavci 7 větě poslední.
Neakceptováno
K čl. I – k § 31 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Řada ustanovení zákona o elektronizaci zdravotnictví (včetně např. § 31 odst. 1 a 4) se navrhuje upravit tak, aby namísto stávajícího termínu „služby výměnné sítě“ zákon obsahoval termín „služby centrální výměnné sítě“. Dáváme ke zvážení, zda by tuto úpravu nebylo vhodné promítnout i do nadpisu § 31, který zní „Služby úložiště výměnné sítě“.
K čl. I bodu 18 – k § 31 odst. 1 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Za slova „Součástí služeb centrální výměnné sítě je dočasné úložiště“ se navrhuje doplnit slova „podle § 30“ – tento odkaz by se tak vztahoval ke slovům „dočasné úložiště“. O dočasném úložišti se však § 30 nikde nezmiňuje – ten je poprvé zmíněn právě až v tomto § 31, zatímco § 30 vymezuje služby výměnné sítě (nově služby centrální výměnné sítě). Pokud by tak měla být slova „podle § 30“ do § 31 odst. 1 skutečně doplňována, mělo by tak být nejspíše za slova „Součástí služeb centrální výměnné sítě“. Otázkou však je, co má být účelem tohoto odkazu. Pakliže má jít o odlišení výměnné sítě podle § 30 od registrované výměnné sítě podle § 30a (jak vyplývá ze zvláštní části důvodové zprávy), toho je podle našeho názoru dosaženo již doplněním slova „centrální“ před slova „výměnné sítě“ – odkaz na § 30 bychom v takovém případě považovali za nadbytečný.
Připomínka akceptována.
Úpravou nadpisu a normativního textu.
K čl. I bodům 28 a 73 až 75 – k § 31a odst. 4 a § 40 odst. 3 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Upozorňujeme na nejednotnou terminologii: zatímco ve většině ustanovení zákona o elektronizaci zdravotnictví ve znění návrhu [včetně § 31a odst. 4 písm. c) a d) – podle čl. I bodu 28 návrhu] se používá slovní spojení „služby centrální výměnné sítě“, resp. „dočasné úložiště služeb centrální výměnné sítě“,
· v § 31a odst. 4 písm. a) (vizte čl. I bod 28 návrhu), § 40 odst. 3 písm. g) ve znění podle čl. I bodu 73 návrhu a § 40 odst. 3 písm. f) ve znění podle čl. I bodů 74 a 75 návrhu se používá slovní spojení „dočasné úložiště výměnné sítě“ (bez slov „služeb centrální“) a v § 31a odst. 4 písm. b) (vizte čl. I bod 28 návrhu), § 40 odst. 3 písm. c) a h) v platném znění, § 40 odst. 3 písm. c) a h) až j) ve znění podle čl. I bodu 73 návrhu a § 40 odst. 3 písm. c), g), h) a j) ve znění podle čl. I bodů 74 a 75 návrhu se používá slovní spojení „dočasné úložiště centrální výměnné sítě“ (bez slova „služeb“).
Pakliže tyto odlišnosti nejsou odůvodněné, doporučujeme použitou terminologii napříč zákonem sjednotit.
Připomínka akceptována.
K čl. I bodům 28, 36 a 73 až 75 – k § 31a odst. 4 písm. d), § 31b odst. 3 a § 40 odst. 3 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Povinnost poskytovatele zdravotních služeb poskytujícího vyžádané zdravotní služby uložit eŽádanku vystavenou v listinné podobě do dočasného úložiště služeb centrální výměnné sítě je upravena jak v § 31a odst. 4 písm. d), tak v § 31b odst. 3 zákona o elektronizaci zdravotnictví. Není přitom zřejmé, zda se jedná o dvě různé povinnosti, nebo o stejnou povinnost duplicitně upravenou na dvou místech.
Závěru, že jde o dvě různé povinnosti, napovídá skutečnost, že okolnosti této povinnosti jsou v obou ustanoveních upraveny trochu odlišně: § 31a odst. 4 písm. d) stanovuje toliko povinnost uložit eŽádanku, a to v rozsahu údajů stanoveném ve standardu elektronického zdravotnictví podle § 38 odst. 2 písm. c), zatímco § 31b odst. 3 namísto povinnosti uložit hovoří o povinnosti zajistit převedení eŽádanky do elektronické podoby a její uložení, hovoří o plném rozsahu na ní uváděných údajů a stanovuje navíc lhůtu pro splnění („bezodkladně nejdéle však do 3 pracovních dnů poté, co závažný technický důvod podle odstavce 1 odpadl“). Navíc pro každou z těchto povinností se navrhuje stanovení samostatné skutkové podstaty přestupku: v § 40 odst. 3 písm. i) (podle čl. I bodu 73), resp. § 40 odst. 3 písm. h) (podle čl. I bodů 74 a 75) pro porušení povinnosti podle § 31a odst. 4 písm. d) a v § 40 odst. 3 písm. j) (podle čl. I bodů 73 až 75) pro porušení povinnosti podle § 31b odst. 3.
Na druhou stranu není z návrhu zcela zřejmý rozdíl mezi těmito dvěma povinnostmi a podle zvláštní části důvodové zprávy k § 31a odst. 4 písm. d) se v ustanovení zavádí „povinnost pro poskytovatele zdravotních služeb poskytujícího vyžádané zdravotní služby, který obdrží žádanku vystavenou v listinné podobě podle § 31b odst. 3, převést ji do elektronické podoby, a to v plném rozsahu údajů“, což odpovídá spíše textaci povinnosti podle § 31b odst. 3.
Doporučujeme proto ověřit, zda se má jednat o dvě odlišné povinnosti, nebo o jednu totožnou povinnost. V prvním případě doporučujeme upravit příslušná ustanovení a důvodovou zprávu tak, aby z nich lépe vyplývala odlišnost těchto povinností. V druhém případě doporučujeme tuto povinnost upravit pouze na jednom místě a v návaznosti na to upravit (zredukovat) i navazující skutkové podstaty přestupku.
Připomínka akceptována částečně.
Jedná se o dvě povinnosti. § 31b odst. 3 byl upraven rozsah převáděných údajů z listinné žádanky s odkazem na standard elektronického zdravotnictví podle § 38 odst. 2 písm. c).
K čl. I bodu 35 – k § 31a odst. 8 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Na konci úvodní části ustanovení je formulováno právo pacienta zvolit si možnost bezplatného zaslání eŽádanky jiným způsobem než uvedeným ve větě druhé. Věta druhá však pojednává o způsobu předání identifikátoru eŽádanky pacientovi (ostatně o identifikátoru eŽádanky hovoří i věta první). Dáváme proto ke zvážení, zda i ve větě třetí (na konci úvodní části ustanovení) by se nemělo pojednávat o zaslání identifikátoru eŽádanky namísto přímo eŽádanky.
Připomínka akceptována v části doplnění slova identifikátor ve větě třetí normativního textu.
K čl. I bodu 36 – k § 31b odst. 1 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
V písmenech c) a d) doporučujeme odstranit slova „, pro který není možné vystavit eŽádanku v elektronické podobě“ pro duplicitu s úvodní částí odstavce 1: v něm se uvádí, že vystavení eŽádanky v listinné podobě je možné pouze, pokud ze závažného technického důvodu není možné vystavit eŽádanku v elektronické podobě. Zatímco tedy písmena c) a d) tvoří součást demonstrativního výčtu závažných technických důvodů, nemožnost vystavení eŽádanky v elektronické podobě tvoří podle úvodní částí odstavce 1 samostatnou podmínku, která musí být splněna při jakémkoliv z výpadků uvedených v písmenech a) až d).
Obdobnou připomínku uplatňujeme i k čl. IV bodu 7 – k § 55 odst. 3 písm. c) zákona o zdravotních službách (slova „, pro který není možné její vedení v elektronické podobě“).
K čl. I bodu 48 – k § 34a odst. 3 písm. c) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Upozorňujeme na skutečnost, že text nově vkládaného ustanovení § 34a odst. 3 písm. c) je zakončen slovy „Národního registru hrazených zdravotních služeb“, ačkoliv v zákoně o zdravotních službách, v němž je tento registr primárně upraven, se navrhuje jeho přejmenování na Národní registr hrazených zdravotních služeb a sociálně-zdravotních služeb, a to již k základní účinnosti návrhu (vizte především čl. IV body 39 a 40 a čl. VI návrhu). Doporučujeme proto označení registru napříč zákonem sjednotit a na konci textu § 34a odst. 3 písm. c) doplnit slova „a sociálně-zdravotních služeb“.
Tuto připomínku obdobně uplatňujeme i k čl. I bodu 49 [§ 34a odst. 3 písm. d) zákona o elektronizaci zdravotnictví] a čl. IV bodu 24 [§ 70 odst. 1 písm. i) zákona o zdravotních službách].
Připomínka neakceptována.
Předkladatel považuje navrhované znění za adekvátní.
K čl. I bodu 54 – k § 34a odst. 8 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Ustanovení obsahuje slovní spojení „každý záznam do sdíleného zdravotního záznamu podle odstavce 3“. Odstavec 3 v § 34a však o záznamu vůbec nehovoří – místo toho vymezuje, kdo je zapisující osobou údajů. Doporučujeme proto ověřit správnost odkazu a případně tato dvě ustanovení terminologicky sjednotit (např. použitím slova „zápis“ místo slova „záznam“ v § 34a odst. 8).
Připomínka neakceptována.
Záznam reflektuje učiněný zápis.
K čl. I bodu 66 – k § 36 odst. 1 písm. d) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Slova „kterým bylo uděleno ověření shody“ doporučujeme nahradit slovy „pro které bylo vydáno rozhodnutí o ověření shody“ za účelem sjednocení s terminologií užitou v odkazovaném § 30b odst. 5, jakož i v § 30a odst. 1 zákona o elektronizaci zdravotnictví (k tomu vizte naši zásadní připomínku k § 30a odst. 1 uplatněnou výše).
Připomínka akceptována.
K čl. I bodu 67 a k důvodové zprávě – k § 38 odst. 7 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Upozorňujeme na skutečnost, že ve zvláštní části důvodové zprávy nesedí číslování nově vkládaných odstavců do § 38 zákona o elektronizaci zdravotnictví: tyto odstavce jsou v důvodové zprávě označeny čísly 4 až 6 namísto správných čísel 5 až 7. Patrně v důsledku toho obsahuje znění § 38 odst. 7 zákona o elektronizaci zdravotnictví v čl. I bodu 67 návrhu zákona nesprávný odkaz na odstavec 4 v slovním spojení „při výkonu působnosti podle odstavce 4“, ačkoliv z kontextu i odůvodnění obsaženého v důvodové zprávě vyplývá, že by mělo jít o odstavec 5. Doporučujeme tyto nedostatky napravit.
Připomínka akceptována.
K čl. I bodům 73 až 75 – k § 40 odst. 3 písm. b) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Domníváme se, že členění § 40 odst. 3 písm. b) do bodů je nadbytečné. Vzhledem k tomu, že je celé ustanovení § 40 odst. 3 formulováno v čl. I bodech 73 až 75 nově, doporučujeme toho využít ke zjednodušení formulace, např. takto: „v rozporu s § 4 odst. 1 písm. c) neeviduje identifikátory zdravotnických pracovníků nebo pacientů,“.
Neakceptováno.
K čl. I bodu 73 – k § 40 odst. 3 písm. g) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Slovo „prostředky“ doporučujeme nahradit slovem „vybavení“, a to za účelem sjednocení s terminologií použitou v § 31a odst. 4 písm. a).
Tuto připomínku obdobně uplatňujeme i k čl. I bodům 74 a 75 [§ 40 odst. 3 písm. f)].
Neakceptováno
K čl. I bodu 73 – k § 40 odst. 3 písm. i) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Doporučujeme formulaci ustanovení zjednodušit, a to nahrazením slov „v případě Žádanky vystavené v listinné podobě podle § 31b ji neuloží“ slovy „neuloží eŽádanku vystavenou v listinné podobě“.
Tuto připomínku obdobně uplatňujeme i k čl. I bodům 74 a 75 [§ 40 odst. 3 písm. h)].
Neakceptováno
K čl. I bodům 73 až 75 a k doplnění návrhu – k § 40 odst. 3 písm. j) zákona o elektronizaci zdravotnictví (v platném znění):
Upozorňujeme na skutečnost, že změna terminologie provedená v § 34a odst. 1 písm. b) k datu základní účinnosti návrhu, tj. nahrazení slov „výsledky preventivních a screeningových vyšetření“ slovy „údaje o preventivních a screeningových vyšetřeních“, ze které vychází i terminologie použitá v novém § 34b [na který odkazuje nové znění § 34a odst. 3, na nějž odkazuje zase § 34a odst. 5], se nepromítla do vymezení skutkové podstaty navazujícího přestupku stanovené v § 40 odst. 3 písm. j). Bylo by proto vhodné doplnit návrh o nový novelizační bod, kterým budou již k datu základní účinnosti návrhu v § 40 odst. 3 písm. j) slova „výsledek preventivního nebo screeningového vyšetření“ nahrazena slovy „údaj o preventivním nebo screeningovém vyšetření“.
I v případě, že nebude vyhověno výše uvedené připomínce, doporučujeme promítnout výše popsanou změnu terminologie minimálně v nově formulovaných zněních § 40 odst. 3 – tj. v čl. I bodech 73 a 74 návrhu v § 40 odst. 3 písm. l) zákona o elektronizaci zdravotnictví a v čl. I bodě 75 návrhu v § 40 odst. 3 písm. n) zákona o elektronizaci zdravotnictví.
Akceptováno
K čl. I bodům 74 a 75 – k § 40 odst. 3 písm. c) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Doporučujeme v obou účinnostních verzích ustanovení § 40 odst. 3 písm. c) odstranit text „písm. a)“, neboť § 31a odst. 3 nemá být s účinností od 1. ledna 2028 členěn na pododstavce [vizte čl. I bod 27 a čl. VI písm. b) návrhu].
Akceptováno
K čl. I bodu 74 – k § 40 odst. 3 písm. i) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
1. Daný bod návrhu vkládá do § 40 odst. 3 novou skutkovou podstatu přestupku spočívající v porušení povinnosti stanovené v § 31b odst. 2, a to s účinností od 1. ledna 2028 [vizte čl. VI písm. b) návrhu]. Ustanovení § 31b odst. 2 obsahující dotčenou povinnost se však navrhuje do zákona o elektronizaci zdravotnictví doplnit již s účinností od 1. července 2027 [vizte čl. I bod 36 a čl. VI písm. a) návrhu]. Dáváme proto ke zvážení, zda by i navazující skutková podstata přestupku neměla být do návrhu doplněna již s účinností od 1. července 2027 (a tedy zda by neměla být součástí již čl. I bodu 73 návrhu).
2. Formulace „na každou vystavenou žádanku… neuvede důvod“ může vyvolávat dojem, že ke spáchání přestupku dojde jen v případě, že důvod chybí na každé žádance, resp. na všech žádankách, které poskytovatel zdravotních služeb vystavil. Tento výklad patrně neodpovídá záměru předkladatele. Doporučujeme proto nahradit slova „na každou vystavenou žádanku v listinné podobě podle § 31b odst. 1 neuvede důvod“ např. slovy „neuvede na vystavenou eŽádanku v listinné podobě důvod“.
1.Akceptováno
2. Neakceptováno
K čl. I bodu 80 – k § 40 odst. 6 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
1. V písmenu a) doporučujeme nahradit slovo „nepovede“ legislativně obvyklejším výrazem „nevede“.
2. V písmenu b) doporučujeme pro lepší srozumitelnost slova „podle § 4 odst. 4“ odstranit a namísto nich vložit na začátek textu ustanovení slova „v rozporu s § 4 odst. 4“.
1.Akceptováno
2.neakceptováno
K čl. IV bodu 8 – k § 55e odst. 2, 3 a 5 zákona o zdravotních službách:
V odstavci 2 je odkaz na práva podle odstavců 1 a 2 nesrozumitelný: v odstavci 2 se právě nacházíme a výčet práv pacienta je stanoven pouze v odstavci 1. S ohledem na nesprávný odkaz v odstavci 5 na odstavec 3 (správně má být odstavec 2) jde patrně o pozůstatek nějaké starší verze, v níž § 55e obsahoval ještě jeden odstavec navíc. S ohledem na předloženou verzi však doporučujeme v odstavci 2 a v odstavci 3 úvodní části ustanovení slova „odstavců 1 a 2“ nahradit slovy „odstavce 1“, v odstavci 3 písm. b) zrušit slova „a odstavce 2“ a v odstavci 5 nahradit slova „odstavce 3“ slovy „odstavce 2“.
Akceptováno
K čl. IV bodu 8 – k § 55e odst. 5 zákona o zdravotních službách:
1. V první větě se stanovuje lhůta poskytovateli pro vyřízení žádosti, která se počítá od jejího podání prostřednictvím Národního portálu elektronického zdravotnictví. Návrh tak na tomto místě nebere v potaz možnost alternativního způsobu podání mimo Národní portál elektronického zdravotnictví, stanovenou v § 55e odst. 3 písm. c) (tedy odkdy se bude počítat lhůta v těchto případech). Doporučujeme proto v tomto směru návrh doplnit.
2. Podle věty druhé části věty za středníkem může pacient nebo jiná osoba vykonávající právo pacienta podat stížnost podle části věty před středníkem (slovy návrhu „tuto stížnost“) i v případě, kdy poskytovatel žádost nevyřídí ve lhůtě podle věty první. Podle věty druhé části věty před středníkem se však stížnost podává ve lhůtě 60 dnů ode dne vyřízení žádosti – ten přitom v případě stížnosti proti nevyřízení žádosti nenastává. Doporučujeme proto do návrhu explicitně doplnit, odkdy se v takovém případě počítá lhůta pro podání stížnosti (patrně ode dne marného uplynutí lhůty podle věty první).
Připomínka akceptována částečně.
V návaznosti na připomínku lhůta upravena na 5 pracovních dnů, které standardně odpovídají kalendářnímu týdnu.
K čl. IV bodu 20 – k § 69a odst. 6 zákona o zdravotních službách:
Za slovo „prováděcím“ doporučujeme doplnit slovo „právním“ pro dosažení správného, kompletního právního termínu, jakož i v souladu s navrženým zněním § 69c odst. 2 (vizte čl. IV bod 21).
Akceptováno
K čl. IV bodům 22 až 24, 28 a 32 a k doplnění návrhu – k § 70 odst. 1 a 3 a § 72 odst. 1 zákona o zdravotních službách:
Upozorňujeme na skutečnost, že předložený návrh nebere v potaz novelu zákona o zdravotních službách obsaženou v části páté zákona č. 60/2026 Sb., o správě dat, o řízeném přístupu k datům a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o správě dat a o řízeném přístupu k datům), která s účinností od 1. ledna 2028 upravuje ustanovení § 70 odst. 1 a 3 a § 72 odst. 1 zákona o zdravotních službách způsobem, který je částečně konfliktní s některými body tohoto návrhu (konkrétně s čl. IV body 22, 24 a 32), částečně duplicitní s některými body tohoto návrhu (konkrétně s čl. IV body 23 a 28).
Body návrhu dotčené zákonem č. 60/2026 Sb. mají nabýt účinnosti dnem následujícím po dni vyhlášení navrhovaného zákona, což může (v závislosti na délce legislativního procesu) nastat přede dnem 1. ledna 2028, ale i po 1. lednu 2028. V každém případě bude potřeba se s novelou obsaženou v zákoně č. 60/2026 Sb. nějak vypořádat, a to:
a) pokud účinnost dotčených bodů čl. IV návrhu nastane přede dnem 1. ledna 2028, doplněním nové části do návrhu, která bude obsahovat změnu zákona č. 60/2026 Sb., v níž budou
· odstraněny body duplicitní s navrhovanou novelou zákona o zdravotních službách (tj. body 1 a 3 v § 40 zákona č. 60/2026 Sb.),
· upraveny nebo nahrazeny body konfliktní s navrhovanou novelou zákona o zdravotních službách (tj. body 2 a 4 v § 40 zákona č. 60/2026 Sb.),
a) pokud účinnost dotčených bodů čl. IV návrhu nastane po dni 1. ledna 2028, úpravou (v případě konfliktu) či vypuštěním (v případě duplicity) těchto bodů.
Akceptováno, bude doplněna novela zákona 60/2026 Sb., neb se předpokldáá nabytí účinnosti před 1. lednem 2028
K čl. IV bodům 30 a 33 a k doplnění návrhu – k § 71a odst. 4 a § 73 odst. 2 zákona o zdravotních službách:
Navrhujeme doplnění návrhu o legislativní úpravu umožňující předávání informací Policii České republiky – konkrétně:
1. v § 71a v novém odstavci 4 navrhujeme na konci písmene b) tečku nahradit čárkou a doplnit nové písmeno c) ve znění: „c) Policie České republiky pro účely výkonu její působnosti podle jiných právních předpisů, a to bezplatně a bez zbytečného odkladu.“;
2. v § 73 odst. 2 navrhujeme doplnit nové písmeno h) včetně poznámky pod čarou ve znění: „h) oprávněný příslušník nebo zaměstnanec Policie České republiky v rozsahu žádosti podle § 71a a 71b, a to za účelem plnění úkolů Policie České republiky podle jiných právních předpisů*),
*) Například zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 32/2001 Sb., o evidenci dopravních nehod, ve znění pozdějších předpisů.“;
3. v návaznosti na výše uvedené doplnění v § 73 odst. 2 navrhujeme za ustanovení čl. IV bodu 33 návrhu doplnit nový bod v následujícím znění: „V § 73 odst. 2 závěrečné části ustanovení se slova „až f)“ nahrazují slovy „až h)“.“.
Odůvodnění: Obecný titul pro poskytování informací od správce evidence nebo zpracovatele je již stanoven v § 66 odst. 1 a 4 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a to bezplatně a bez zbytečného odkladu. Některé informační povinnosti vůči Policii České republiky jsou upraveny ve zvláštních ustanoveních zákona o zdravotních službách [např. podle § 45 odst. 4, § 86 odst. 1 písm. g) a h), § 88 odst. 7 aj. zákona o zdravotních službách].
Zdravotnické registry obsahují údaje, jejichž včasné poskytnutí může být v určitých případech klíčové pro ochranu života nebo zdraví nebo majetku, veřejného pořádku nebo bezpečnosti – např. při pátrání po hledané nebo pohřešované osobě, při závažném ohrožení veřejného pořádku nebo bezpečnosti, při předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání protiprávní činnosti nebo v oblasti bezpečnosti silničního provozu.
Zdravotnické údaje představují zvláštní kategorii osobních údajů podle GDPR, a proto musí být přístup k nim omezen pouze na situace, kdy je to nezbytné podle jiného právního předpisu a kdy veřejný zájem jednoznačně převažuje nad právem na ochranu soukromí. Návrh je v souladu s čl. 9 odst. 2 písm. c) a g) GDPR, které umožňují zpracování zvláštních kategorií osobních údajů, pokud je to nezbytné z důvodů významného veřejného zájmu nebo pro účely ochrany života a zdraví.
Požadavek Policie České republiky je vázán na předložení žádosti podle § 71a a 71b zákona o zdravotních službách.
Za veřejný zájem je možné považovat i požadavek podle předpisu Evropské unie na klasifikaci těžkých zranění účastníka dopravní nehody podle stupnice MAIS3+, který vychází z § 123 zákona o silničním provozu a § 4 odst. 1 písm. e) prováděcí vyhlášky č. 32/2001 Sb., o evidenci dopravních nehod, podle níž se k účastníku dopravní nehody v evidenci dopravních nehod vždy evidují následky dopravní nehody na životě a zdraví. Podle § 2 písm. c) výše uvedené vyhlášky se za těžké zranění považuje těžká újma na zdraví podle zvláštního zákona (trestní zákoník) a pro účely poskytování dat podle předpisu Evropské unie [vizte databázi Care; rozhodnutí Rady ze dne 30. listopadu 1993 o vytvoření databáze Společenství týkající se dopravních nehod v provozu na pozemních komunikacích (93/704/ES), v platném znění] se za těžké zranění považuje těžká újma na zdraví podle stupnice MAIS3+. Data do Care jsou poskytována anonymizovaně, bez uvedení subjektu údajů. Aby mohla Policie České republiky plnit svoji povinnost vůči Care, je ale třeba zajistit, aby se data o zranění podle stupnice MAIS3+, která jsou vedena v národním zdravotnickém informačním systému, propojila s evidencí dopravních nehod, kterou vede Policie České republiky ve spisové službě. Tj. je nezbytné propojit stupeň závažnosti zranění určité osoby s dalšími údaji o dopravní nehodě (např. zda byly použity zádržné systémy, druh a hlavní příčina nehody apod.). Tyto údaje jsou nezbytné pro vyhodnocení příčin a důsledků dopravních nehod a následné přijetí odpovídajících opatření pro bezpečnost silničního provozu.
Akceptováno.
K čl. IV bodu 40 – k § 77a odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách:
Formulaci „hodnocení sociálních a sociálně-zdravotních služeb“ doporučujeme nahradit slovy „hodnocení a plánování potřeb sociálních a sociálně zdravotních služeb“, neboť právě tato formulace je obsažena ustanovení § 70 odst. 1 písm. h), které má být předmětem odkazu [srov. čl. IV bod 47 návrhu – § 77a odst. 5 písm. a) bod 2 a písm. b) bod 2]. Současně doporučujeme v odkazu na § 70 odst. 1 písm. g) nahradit text „g)“ textem „h)“, neboť právě v tomto písmenu je uvedeno hodnocení a plánování potřeb sociálních a sociálně-zdravotních služeb.
Připomínka akceptována jinak.
Znění § 70 odst. 1 písm. h) upraveno.
K čl. IV bodu 47 – k § 77a odst. 5 zákona o zdravotních službách:
1. V úvodní části ustanovení doporučujeme za slova „hrazených zdravotních“ doplnit chybějící slovo „služeb“ pro uvedení správného (kompletního) oficiálního označení Národního registru hrazených zdravotních služeb a sociálně-zdravotních služeb (srov. čl. IV body 39 a 40 návrhu).
2. V písmenu a) bodu 1 navrhujeme odkaz „podle zákona upravujícího jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele“ přesunout za slovo „přidělené“, a to po vzoru písmene b) bodu 1, neboť zákon upravující jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele upravuje právě přidělení osobního identifikační čísla k fyzické osobě, nikoliv poskytnutí služby či dávky, jak vyplývá z uspořádání slov v navrženém textu písmena a) bodu 1.
Připomínka akceptována jinak.
Návazně na vypořádání připomínek MPSV byl upraven název registru.
K čl. IV bodu 51 – k § 117 odst. 4 písm. c) zákona o zdravotních službách:
Pro lepší srozumitelnost doporučujeme vložit za slova „v rozporu s“ slova „požadavky uvedenými v“.
Tuto připomínku obdobně uplatňujeme i k čl. IV bodu 52 [§ 117 odst. 4 písm. e)].
Akceptováno
K čl. IV bodu 52 – k § 117 odst. 4 písm. b) zákona o zdravotních službách:
Formulace skutkové podstaty přestupku „v rozporu s § 55 odst. 3 vede zdravotnickou dokumentaci v listinné podobě“ může evokovat, že přestupkem je samotné vedení zdravotnické dokumentace v listinné podobě, které § 55 odst. 3 zapovídá. Ustanovení § 55 odst. 3 v daném účinnostním znění však naopak stanovuje, za jakých okolností lze vést zdravotnickou dokumentaci v listinné podobě. Navrhujeme proto slova „v rozporu s § 55 odst. 3“ přesunout na konec textu ustanovení, neboť formulace „vede zdravotnickou dokumentaci v listinné podobě v rozporu s § 55 odst. 3“ lépe odpovídá podstatě povinnosti obsažené v § 55 odst. 3.
Akceptováno
K důvodové zprávě:
1. Podle kapitoly 7 obecné části důvodové zprávy bude mít implementace zákona přímý a významný dopad na státní rozpočet v celkové výši cca 2,4 mld. Kč, rozložené do let 2027 až 2031. Vzhledem ke skutečnosti, že se tyto náklady budou týkat i poskytovatelů zdravotních služeb, bude mít schválení zákona dopad i do rozpočtu kapitoly Ministerstva vnitra (Zdravotnické zařízení Ministerstva vnitra). Tento však není v materiálu kvantifikován, a nelze proto vyhodnotit, zda bude možné potřebné prostředky v rozpočtu Ministerstva vnitra vyčlenit, či nikoliv – dále se totiž mj. uvádí, že navýšení nákladů ponesou poskytovatelé zdravotních služeb z vlastních zdrojů. Pro relevantní posouzení návrhu zákona z ekonomického hlediska proto žádáme o doplnění bližšího odhadu výše nákladů na straně poskytovatelů zdravotních služeb do kapitoly 7 obecné části důvodové zprávy.
Odůvodnění obsažené ve zvláštní části důvodové zprávy k ustanovení § 40 zákona o elektronizaci zdravotnictví obsahujícímu zákonnou úpravu přestupků podle našeho názoru odpovídá spíše prvotní zákonné úpravě přestupků, nikoliv úpravě obsažené v novele. Odůvodnění v této části totiž obecně vysvětluje účel a hlavní parametry zákonné úpravy přestupků obsažené v § 40 zákona o elektronizaci zdravotnictví, které se však v zásadě neliší od platného znění zákona. Odůvodnění vztahující se k novele zákona by však mělo obsahovat především zdůvodnění jednotlivých navržených změn oproti dosavadnímu znění zákona, které však v dané pasáži důvodové zprávy zcela absentuje. Bez tohoto odůvodnění není možné komplexně posoudit jednotlivé změny prováděné v § 40 zákona o elektronizaci zdravotnictví oproti předchozímu účinnostnímu znění (vizte čl. I body 69 až 81 návrhu, především pak body 72 až 75), které přitom vykazují celou řadu nedostatků či nejasností (k tomu vizte jiné naše připomínky k těmto bodům návrhu). Doporučujeme proto v tomto smyslu příslušnou pasáž zvláštní části důvodové zprávy přepracovat tak, aby vysvětlovala účel konkrétních změn prováděných oproti předešlé účinnostní verzi, a umožňovala
Připomínka akceptována jinak.
Kapitola 7 obecné části důvodové zprávy bude doplněna o bližší vysvětlení struktury, časového rozložení a způsobu financování nákladů uvedených v tabulce č. 1 „Odhadované náklady na implementaci nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje“. Současně bude upřesněn vztah těchto výdajů k nákladům vznikajícím jednotlivým poskytovatelům zdravotních služeb.
Částka ve výši přibližně 2,4 mld. Kč představuje souhrnný rámcový odhad investičních a provozních výdajů veřejného sektoru do roku 2031, spojených zejména s implementací nařízení o evropském prostoru pro zdravotní data, vybudováním a rozvojem centrálních služeb elektronického zdravotnictví, zajištěním interoperability, kybernetické bezpečnosti, bezpečného zpracovatelského prostředí, provozu příslušných orgánů a potřebných odborných kapacit. Nejde tedy o částku, která by byla rovnoměrně rozdělována mezi jednotlivé poskytovatele zdravotních služeb nebo rozpočtové kapitoly jejich zřizovatelů.
Podkladem pro časové rozložení nákladů je rovněž plánovaný rozvoj Národního centra elektronického zdravotnictví a jím spravovaných nebo rozvíjených centrálních systémů. Pro rok 2027 předpokládá příslušný rozpočtový podklad investiční výdaje ve výši přibližně 440 mil. Kč a provozní výdaje ve výši přibližně 114,6 mil. Kč; pro rok 2028 investiční výdaje ve výši přibližně 451 mil. Kč a provozní výdaje ve výši přibližně 186,1 mil. Kč. Tyto hodnoty představují podrobnější plánovací členění činností, které se částečně překrývají s funkčními oblastmi uvedenými v tabulce č. 1, a nelze je proto k částce 2,4 mld. Kč mechanicky přičítat.
Konkrétní náklady Zdravotnického zařízení Ministerstva vnitra nelze odpovědně stanovit pouze z celkového odhadu uvedeného v důvodové zprávě. Jejich výše bude záviset zejména na současném stavu informačních systémů tohoto poskytovatele, rozsahu již provedené digitalizace, připravenosti integračních rozhraní, smluvních vztazích s dodavateli a na rozsahu potřebných organizačních a provozních změn. Důvodová zpráva proto obsahuje rámcové vyčíslení nákladů podle jednotlivých skupin poskytovatelů; konkrétní požadavek na příslušnou rozpočtovou kapitolu bude nutné určit na základě technické a ekonomické analýzy daného zdravotnického zařízení.
Pro období od roku 2028 se předpokládá využití dotačního financování z IROP, případně z navazujících nástrojů evropské kohezní politiky. Připravované zaměření této podpory zohledňuje potřebu částečné kompenzace investičních nákladů poskytovatelů na digitalizaci, interoperabilitu a kybernetickou bezpečnost. Současně se očekává možnost využití dalších evropských prostředků určených na implementaci EHDS. Protože přidělení těchto prostředků bude záviset na schválení příslušných programů, výzev a jednotlivých projektů, nelze je považovat za předem garantovaný zdroj financování. Provozní náklady, dlouhodobá podpora systémů a náklady, které nebudou dotačními prostředky pokryty, budou muset být řešeny v rámci standardních rozpočtových procesů.
K názvu:
V názvu navrhovaného zákona v citaci zákona o zdravotních službách je potřeba číslo „372/2012“ nahradit správným číslem tohoto zákona „372/2011“.
K čl. I – k úvodní větě:
Před slova „o elektronizaci zdravotnictví“ navrhujeme vložit chybějící čárku.
Akceptováno
K čl. I bodu 2 – k § 2 odst. 7 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
V souladu s čl. 40 odst. 5 Legislativních pravidel vlády doporučujeme vymezit nově zaváděný pojem „elektronické zdravotní záznamy“ v jednotném čísle. Ostatně i v ustanovení čl. 2 odst. 2 písm. j) nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, na které je v definici nového termínu odkazováno, je definován pojem „elektronický zdravotní záznam“ v jednotném čísle.
Připomínka akceptována.
K čl. I bodu 8 – k § 8 odst. 3 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Pro zachování kumulativní povahy výčtu doporučujeme v souladu s čl. 42 odst. 2 písm. a) Legislativních pravidel vlády nahradit slovo „čárkou“ slovy „slovem „a““.
Akceptováno jinak. Ustanovení vypuštěno
K čl. I bodům 9, 16, 20 – k textům novelizačních bodů:
Vzhledem k tomu, že v novelizačních bodech citovaná ustanovení (§ 10, § 30, § 31 odst. 4) jsou dále členěna na pododstavce (písmena), navrhujeme za citace daných ustanovení doplnit slova „úvodní části ustanovení“ pro jednoznačnější zacílení prováděných změn.
Akceptována
K čl. I bodu 9 – k textu novelizačního bodu:
V nahrazovaných slovech „portálu elektronického zdravotnictví“ je potřeba uvést slovo „Portálu“ s velkým počátečním písmenem, neboť pouze v tomto tvaru se slovo v daném ustanovení nachází.
Neakceptováno
K čl. I bodům 13 a 14 – k textům novelizačních bodů:
Za slova „V § 27“ je potřeba doplnit text „odst. 1“, neboť § 27 není členěn pouze na pododstavce, ale i na odstavce.
Akceptováno
K čl. I bodu 17 – k § 30a odst. 1 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Doporučujeme odstranit čárku za slovy „tímto zákonem“, neboť jí předcházející slova netvoří vedlejší větu, nýbrž pouze člen několikanásobného předmětu (kumulativního výčtu) a za ní následuje slovo „a“, před nímž se čárka nepíše.
K čl. I bodu 17 – k § 30b odst. 2 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
1. Doporučujeme vypustit nadbytečnou čárku za slovem „splňovat“.
2. Za slova „podle § 38 odst. 2“ doporučujeme doplnit text „písm. c)“, a to pro přesnější zacílení ustanovení, v němž se stanovuje kompetence Ministerstva zdravotnictví vydávat standardy elektronického zdravotnictví, jakož i po vzoru jiných ustanovení zákona se stejným odkazem [srov. např. § 4 odst. 1 písm. a), § 4 odst. 3 a 4, § 30a odst. 3 nebo § 31a odst. 7 zákona o elektronizaci zdravotnictví].
Obdobnou připomínku uplatňujeme i vůči čl. I bodu 55 – k § 34b písm. c) zákona o elektronizaci zdravotnictví.
K čl. I bodu 17 – k § 30b odst. 7 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
1. V první větě je za slova „odstavce 2“ potřeba doplnit čárku oddělující vloženou vedlejší větu od zbytku věty hlavní.
2. Ve větě druhé doporučujeme vypustit nadbytečné slovo „vydá“ a dále nahradit slova „provozovatele“ a „uplynuté“ slovy ve správném tvaru („provozovatel“ a „uplynutí“).
Akceptováno.
K čl. I bodu 22 – k textu novelizačního bodu:
V § 31a odst. 1 zákona o elektronizaci zdravotnictví se navrhuje za slovo „výměnné“ vložit slova „sítě podle § 31 odst. 1“. Návrh ovšem nebere v potaz, že slovo „sítě“ už součástí předchozí účinnostní verze § 31a odst. 1 je – dotčený text by tak po zapracování novelizačního bodu v navrženém znění zněl „předaný prostřednictvím dočasného úložiště služeb centrální výměnné sítě podle § 31 odst. 1 sítě poskytovateli zdravotních služeb“, což nejspíš nebude záměrem zpracovatele. Doporučujeme proto v textu novelizačního bodu citované slovo „výměnné“ nahradit slovem „sítě“ a naopak z vkládaného textu slovo „sítě“ odstranit.
Připomínka akceptována jinak.
Úpravou normativního textu § 31a odst. 1.
K čl. I bodu 23 – k textu novelizačního bodu:
Text „odst. 1“ doporučujeme nahradit slovy „se na konci odstavce 1“ v souladu čl. 58 odst. 8 písm. b) Legislativních pravidel vlády.
Akceptováno
K čl. I bodu 24 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „vkládajíc“ doporučujeme nahradit slovem „vkládají“.
Akceptováno
K čl. I bodům 27 a 35 – k § 31a odst. 3 a § 31a odst. 8 písm. d) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Za slova „který vystavil eŽádanku“ doporučujeme doplnit chybějící čárku zakončující tuto vedlejší větu [v § 31a odst. 8 písm. d) jde o první výskyt těchto slov].
Akceptováno
K čl. I bodu 28 – k § 31a odst. 4 písm. b) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
1. Čárku za slovy „zdravotní služby“ doporučujeme odstranit, neboť následující slova „a ten s tím vyjádřil souhlas“ jsou součástí vedlejší věty začínající před touto čárkou.
2. Na konec písmene b) doporučujeme doplnit chybějící čárku oddělující text písmene b) od písmene c).
Akceptováno
K čl. I bodu 30 – k textu novelizačního bodu:
1. Číslo „31“ doporučujeme nahradit číslem „31a“ pro dosažení citace správného ustanovení.
2. V citovaných slovech „úložiště služeb“ je potřeba nahradit slovo „úložiště“ slovem „úložišti“, neboť v tomto tvaru se vyskytuje v citovaném ustanovení.
Akceptováno
K čl. I bodu 34 – k § 31a odst. 7 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
1. Na konec textu zaváděné legislativní zkratky „průvodka eŽádanky“ doporučujeme doplnit horní uvozovky.
2. Vzhledem k tomu, že legislativní zkratka „průvodka eŽádanky“ je podle nás zaváděna pro slovní spojení „listinného formuláře, na kterém je pacientovi předán identifikátor eŽádanky“ – tedy slovní spojení začínající slovy „listinného formuláře“, které je vytknuto ještě před větu vedlejší „na kterém je pacientovi předán identifikátor eŽádanky“, doporučujeme před závorku, v níž je legislativní zkratka zavedena, doplnit čárku ukončující větu vedlejší a čárku za závorkou s legislativní zkratkou doporučujeme nahradit slovem „a“.
Akceptováno
K čl. I bodu 35 – k § 31a odst. 8 písm. c) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Slovo „eZKarty“ doporučujeme nahradit slovem „EZKarty“ (tedy s velkým počátečním písmenem „E“) v souladu s tím, jak je toto slovo používáno v jiných ustanoveních zákona [srov. § 10 odst. 1 písm. i), § 27 odst. 1 písm. h) a § 35a odst. 1 zákona o elektronizaci zdravotnictví].
Tuto připomínku obdobně uplatňujeme i k čl. I bodu 62 (k § 35a odst. 2 – slovu „eZKarta“).
K čl. I bodu 35 – k § 31a odst. 8 písm. d) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Před slova „na adresu elektronické pošty pacienta“ navrhujeme vložit čárku.
Akceptováno
K čl. I bodu 36 – k § 31b zákona o elektronizaci zdravotnictví:
1. V odstavci 1 úvodní části ustanovení doporučujeme za slovo „pouze“ doplnit chybějící čárku pro oddělení vedlejší věty podmínkové.
2. V odstavci 3 doporučujeme za slovo „Bezodkladně“ doplnit chybějící čárku pro oddělení vsuvky zpřesňující předchozí časový údaj.
3. V odstavci 3 doporučujeme slova „v plném rozsahu na ní uváděných údajů“ nahradit stylisticky vhodnějším slovním spojením „v plném rozsahu údajů na ní uvedených“.
1.Neakceptováno
2. Akceptováno
3. Akceptováno jinak
K čl. I bodu 41 – k § 32 odst. 6 písm. e) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
1. Dáváme ke zvážení, zda neodstranit slova „ze strany pacienta“ pro nadbytečnost: mají‑li se tato slova vztahovat ke stanovení omezení přístupu k elektronickým zdravotním záznamům pacienta, tato skutečnost vyplývá již ze slov „pacientem stanovených“.
2. Čárku za slovem „pacienta“ doporučujeme odstranit, a to v souladu s čl. 42 odst. 2 písm. a) Legislativních pravidel vlády.
Připomínka akceptována.
K čl. I bodu 42 – k § 32 odst. 9 a 10 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Podle odstavce 9 daného ustanovení má pacient právo v Registr
oprávnění nastavit omezení přístupových oprávnění poskytovatelů zdravotnických služeb, přičemž skutečnost, že k takovému omezení došlo, nemá být poskytovatelům zdravotních služeb viditelná. Podle odstavce 10, tj. při ochraně životně důležitých zájmů pacienta, však má mít poskytovatel zdravotních služeb i přístup k takto omezeným údajům umožněn. Z návrhu není seznatelné, jakým způsobem bude poskytovatel zdravotních služeb vědět, že v případě konkrétního pacienta má omezený přístup k údajům, a tedy mu má být zpřístupněn vyšší rozsah údajů. Doporučujeme tuto vnitřní rozpornost obou ustanovení osvětlit alespoň v důvodové zprávě.
Připomínka neakceptována.
Stávající návrh právní úpravy vychází z principu autonomie pacienta, jeho práva podle čl. 8 a z čl. 11 odst. 5 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, které pacientovi přiznává právo omezit přístup k vybraným údajům, aniž by tím byla narušena jeho důvěrnost či vznikalo riziko nepřímé stigmatizace. Z tohoto důvodu návrh zákona stanoví, že „skutečnost, že pacient omezení přístupu nastavil, není poskytovatelům zdravotních služeb viditelná“.
Současně ve směru připomínky uvádí důvodová zpráva, že bude zaveden mechanismus tzv. ‚break-the-glass‘, který vychází z již existujícího a osvědčeného řešení používaného v rámci přeshraniční zdravotní péče.
Tento mechanismus představuje přiměřený kompromis mezi právem pacienta na kontrolu nad svými údaji a požadavkem na bezpečné poskytování zdravotní péče. Umožňuje poskytovateli v naléhavých situacích přístup k omezeným údajům, přičemž je přístup přísně auditován a podléhá následné kontrole. Návrh tak již obsahuje technické a organizační záruky, které minimalizují riziko klinických pochybení při práci s neúplnými daty, aniž by bylo nutné zavádět obecnou signalizaci omezení přístupu.
Z uvedených důvodů není navržené doplnění neutrální informace o omezení přístupu akceptováno, neboť by bylo v rozporu s koncepcí ochrany soukromí pacienta a s evropským rámcem, který neumožňuje, aby poskytovatel získal informaci o povaze či existenci omezených údajů mimo situace naléhavé potřeby řešené prostřednictvím výjimky „break-the-glass“.
Navrhované znění § 32 odst. 9 již obsahuje jasné a dostatečné upozornění pacienta na možné důsledky jeho rozhodnutí. V ustanovení je výslovně uvedeno, že:
„Pokud pacient uplatní omezení přístupu podle odstavce 6 písm. e), je v Registru oprávnění upozorněn, že omezení přístupu může mít dopad na poskytování zdravotních služeb.“
Toto upozornění plní svůj účel – pacient je informován, že jeho rozhodnutí může ovlivnit rozsah informací dostupných poskytovateli a tím i průběh poskytování zdravotních služeb. Je zde záměrně zvolena obecná formulace, která pokrývá široké spektrum situací, aniž by bylo nutné uvádět jednotlivé typové případy či právní následky.
Navrhované znění zákona již poskytuje dostatečný rámec pro poučení pacienta i pro řešení případných právních následků jeho rozhodnutí.
K čl. I bodu 43 – k textu novelizačního bodu:
V souladu s čl. 57 odst. 2 písm. d) Legislativních pravidel vlády doporučujeme text „písm.“ nahradit slovem „písmeno
Akceptováno
K čl. I bodu 44 – k § 34a odst. 1 písm. a) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Novelizační větu doporučujeme uvést v tomto znění: „V § 34a odst. 1 písm. a) se slovo „a“ nahrazuje čárkou.“, neboť po vypuštění spojky „a“ musí být písmena oddělena čárkou.
Akceptováno
K čl. I bodu 45 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „slova“ doporučujeme uvést v gramaticky správném tvaru „slovem“.
Akceptováno
K čl. I bodu 47 – k textu novelizačního bodu:
Ve stávajícím znění novelizačního bodu chybí citace odstavce 3. Navíc slovo „a“ se v něm objevuje pouze jednou, a je proto zbytečné specifikovat konkrétní místo jeho umístění v rámci daného ustanovení – nadto za nevhodného použití obratu „na konci textu“, které se v souladu s čl. 58 odst. 9 Legislativních pravidel vlády používá specificky pro případy, kdy se určitá slova doplňují před znaménko (tečku, čárku, středník), kterým je ukončeno citované ustanovení. Novelizační větu proto doporučujeme uvést v tomto znění: „V § 34a odst. 3 písm. a) se slovo „a“ zrušuje.“.
Akceptováno
K čl. I bodu 48 – k § 34a odst. 3 písm. c) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
1. Za slova „podle § 34b“ doporučujeme doplnit chybějící sloveso „je“.
2. V části věty za středníkem doporučujeme doplnit chybějící čárky za slovo „písmene“ a za slovo „provedl“ – pro správné oddělení vět hlavních a vedlejších.
Obdobné připomínky uplatňujeme i vůči čl. I bodu 49 – k § 34a odst. 3 písm. d) zákona o elektronizaci zdravotnictví.
Akceptováno
K čl. I bodu 49 – k § 34a odst. 3 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
1. V písmenu a) doporučujeme za slova „podle § 34b odst. 2“ doplnit chybějící sloveso „je“.
2. V písmenu c) doporučujeme čárku za slovem „péče“ odstranit, a to v souladu s čl. 42 odst. 2 písm. a) Legislativních pravidel vlády.
Akceptováno
K čl. I bodu 49 – k § 34a odst. 3 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
1. V písmenu a) doporučujeme za slova „podle § 34b odst. 2“ doplnit chybějící sloveso „je“.
2. V písmenu c) doporučujeme čárku za slovem „péče“ odstranit, a to v souladu s čl. 42 odst. 2 písm. a) Legislativních pravidel vlády.
Akceptováno
K čl. I bodu 56 – k § 34b odst. 2 písm. e) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Navrhujeme na konci textu písmene e) doplnit chybějící čárku.
Akceptováno jinak. Ustanovení upraveno
K čl. I bodu 59 – k textu novelizačního bodu a k § 35 odst. 1 písm. b) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Za text „§ 35“ je potřeba doplnit chybějící text „odst. 1“. Současně doporučujeme odstranit slovo „textu“ a zrušované slovo „a“ nahradit čárkou (pro korektní oddělení jednotlivých pododstavců).
Akceptováno
K čl. I bodu 61 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „slovem“ doporučujeme nahradit tvarem slova v množném čísle „slovy“.
Akceptováno
K čl. I bodu 64 – k § 36 odst. 2 zákona o elektronizaci zdravotnictví a k textu novelizačního bodu:
1. Před slova „a umožňují jednoznačnou identifikaci pacienta“ doporučujeme doplnit chybějící čárku, neboť tato slova nejsou součástí vedlejší věty začínající slovy „mezi které patří“, nýbrž vedlejší věty začínající slovy „pokud splňují“.
2. Na konci § 36 odst. 2 zákona o elektronizaci zdravotnictví doporučujeme doplnit chybějící horní uvozovky označující konec citovaného (doplňovaného) textu a tečku ukončující daný novelizační bod.
Akceptováno
K čl. I bodu 65 – k § 36 odst. 1 písm. b) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Zrušované slovo „a“ doporučujeme nahradit čárkou.
Akceptováno
K čl. I bodu 68 – k § 38a a 38b zákona o elektronizaci zdravotnictví:
1. V § 38a odst. 1 písm. a) doporučujeme nahradit slovo „kapitolou“ slovem „kapitolami“.
2. V § 38a odst. 1 písm. e) doporučujeme odstranit čárku za slovy „elektronických zdravotních údajů“ v souladu s čl. 42 odst. 2 písm. a) Legislativních pravidel vlády.
3. V § 38a odst. 3 doporučujeme odstranit čárku za slovem „služeb“.
4. V § 38b odst. 1 písm. a) doporučujeme slovo „podaných“ nahradit gramaticky správným tvarem slova „podané“ (neboť se vztahuje ke slovům „rozhoduje o žádosti“).
5. V § 38b odst. 1 písm. b) bodu 1 navrhujeme ve slovních spojeních „žádostí o údaje“ doplnit před slovo „údaje“ slovo „zdravotní“.
Akceptováno částečně
§ 38b pak byl vypuštěn.
K čl. I bodu 69 – k textu novelizačního bodu:
Slova „vkládají slova“ doporučujeme nahradit slovy „vkládá text“.
Akceptováno
K čl. I bodu 72 – k textu novelizačního bodu a k § 40 odst. 3 písm. l) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
1. V textu novelizačního bodu doporučujeme za slovo „vkládá“ doplnit slovo „nové“ v souladu s čl. 58 odst. 2 písm. k) Legislativních pravidel vlády.
2. Na začátek textu § 40 odst. 3 písm. l) zákona o elektronizaci zdravotnictví doporučujeme vložit slovo „v“.
Akceptováno
K čl. I bodu 73 – k § 40 odst. 3 písm. i) a j) zákona o elektronizaci zdravotnictví:
Upozorňujeme na skutečnost, že v § 40 odst. 3 písm. i) se v návaznosti na porušení povinnosti podle § 31a odst. 4 písm. d) používá slovo „Žádanky“ a v § 40 odst. 3 písm. j) se v návaznosti na porušení povinnosti podle § 31b odst. 3 používá slovo „žádanky“, ačkoliv v obou ustanoveních zakládajících dotčené povinnosti [§ 31a odst. 4 písm. d) i § 31b odst. 3] se používá výhradně slovo „eŽádanky“. Doporučujeme používané pojmy sjednotit.
Tuto připomínku obdobně uplatňujeme i k čl. I bodům 74 a 75 [§ 40 odst. 3 písm. h) a j)].
Neakceptováno
K čl. I bodu 76 – k textu novelizačního bodu:
S ohledem na čl. 58 odst. 8 písm. d) Legislativních pravidel vlády doporučujeme za slovo „konci“ vložit slovo „textu“.
Akceptováno
K doplnění čl. I – k § 40 odst. 6 zákona o elektronizaci zdravotnictví:
S ohledem na doplnění nového písmene c) do § 40 odst. 6 doporučujeme v čl. I návrhu před bod 79 vložit nový bod ve znění: „V § 40 odst. 6 se na konci písmene a) slovo „nebo“ zrušuje.“.
Akceptováno.
K čl. I bodu 79 – k § 40 odst. 6 písm. b) zákona o elektronizaci zdravotnictví a k textu novelizačního bodu:
1. V nahrazujícím textu „, nebo 3 nebo“ doporučujeme odstranit čárku před prvním slovem „nebo“ (čl. 42 odst. 1 věta poslední Legislativních pravidel vlády) a naopak doplnit čárku za číslo „3“ (čl. 42 odst. 1 věta druhá Legislativních pravidel vlády).
2. Doplnění nového písmene c) na konci § 40 odst. 6 doporučujeme oddělit do samostatného bodu, neboť úprava prováděná v písmenu b) přesahuje pouhou úpravu znaménka na konci písmene b) (tedy neupravuje pouhou návaznost na nově vkládané písmeno).
1. Akceptováno
2. Neakceptováno
K čl. I bodu 80 – k textu novelizačního bodu:
V souladu s čl. 58 odst. 2 písm. i) Legislativních pravidel vlády doporučujeme za slovo „vkládá“ doplnit slovo „nový“ a za číslo „6“ doplnit slovo „, který“.
Akceptováno
K čl. I bodu 81 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „za“ doporučujeme vypustit pro nadbytečnost.
Akceptováno
K čl. III – k úvodní větě:
1. V úplné citaci zákona č. 378/2007 Sb. doporučujeme za slova „souvisejících zákonů“ vložit slova „(zákon o léčivech)“, neboť zkrácený název v závorce je součástí názvu zákona (čl. 30 odst. 1 věta poslední Legislativních pravidel vlády).
2. Ve výčtu novel zákona č. 378/2007 Sb. doporučujeme prohodit pořadí zákona č. 291/2009 Sb. a zákona č. 281/2009 Sb.
3. Na konec výčtu novel zákona č. 378/2007 Sb. je potřeba doplnit ještě zákon. č. 270/2025 Sb. a zákon č. 290/2025 Sb.
Akceptováno
K čl. III bodu 2 – k textu novelizačního bodu:
V poslední větě doporučujeme odstranit slovo „nově“ v souladu s čl. 58 odst. 2 písm. i) Legislativních pravidel vlády.
K čl. III bodu 4 – k textu novelizačního bodu:
Doporučujeme slovo „text“ nahradit slovem „slova“ a slova „nahrazuje textem“ nahradit slovy „nahrazují slovy“ (srov. čl. 57 odst. 3 Legislativních pravidel vlády).
Akceptováno
K čl. IV – k úvodní větě:
Na konec výčtu novel zákona č. 372/2011 Sb. je potřeba doplnit ještě zákon č. 60/2026 Sb.
K čl. IV bodu 1 – k textu novelizačního bodu:
Slova „odst. 1 se“ doporučujeme nahradit slovy „se na konci odstavce 1“ v souladu s čl. 58 odst. 8 písm. b) Legislativních pravidel vlády.
K čl. IV bodu 2 – k textu novelizačního bodu:
Slova „věta poslední zní“ doporučujeme nahradit slovy „se věta poslední nahrazuje větou“ v souladu s čl. 57 odst. 4 písm. b) Legislativních pravidel vlády.
K čl. IV bodu 3 – k textu novelizačního bodu:
Doporučujeme v novelizační větě slovo „slovem“ nahradit slovem „slovy“.
K čl. IV bodu 4 – k textu novelizačního bodu:
1. Upozorňujeme, že ke vložení nových odstavců dochází za odstavec 1. V první větě novelizačního bodu je proto potřeba slova „odstavec 2“ nahradit slovy „odstavec 1“.
2. Na konci věty poslední začínající slovem „Dosavadní“ doporučujeme doplnit chybějící tečku.
K čl. IV bodu 5 – k textu novelizačního bodu:
Doporučujeme odstranit dvojtečku za slovy „slova“.
K čl. IV bodu 7 – k § 55 odst. 4 zákona o zdravotních službách:
Ve větě druhé doporučujeme za slova „odstavce 3“ doplnit chybějící čárku oddělující větu vedlejší od pokračování věty hlavní.
Akceptováno
K čl. IV bodu 8 – k § 55e zákona o zdravotních službách:
1. V odstavci 1 úvodní části ustanovení navrhujeme v souladu s čl. 68 odst. 2 ve spojení s čl. 61 a 62 Legislativních pravidel vlády nahradit zkrácenou citaci nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje citací úplnou, která je uvedena až v poznámce pod čarou č. 77, a poznámku pod čarou č. 77 v návaznosti na to pro nadbytečnost odstranit (v případě akceptace se vypuštění poznámky pod čarou bude muset projevit i v textu novelizačního bodu).
2. V odstavci 1 písm. c) a d) je potřeba doplnit chybějící čárku za slova „kterého si zvolí“, neboť následující odkaz se nevztahuje k této vedlejší větě, ale k právům pacienta uvedeným ve větách hlavních.
3. V odstavci 3 písm. a) doporučujeme s ohledem na čl. 71 Legislativních pravidel vlády text „odst.“ nahradit slovem „odstavci“. Obdobně v písmenu c) doporučujeme text „odst.“ nahradit slovem „odstavce“.
4. Upozorňujeme na nevhodně zařazený text podle odstavce 3 písm. c) do tohoto výčtu, neboť text písmene c) nenavazuje na úvodní část ustanovení odstavce 3. Pro dosažení vhodnějšího členění doporučujeme text v odstavci 3 písm. c) oddělit do nového samostatného odstavce 4 (a v návaznosti na to přečíslovat následující odstavce, jakož i upravit odkaz ve stávajícím odstavci 4).
5. V odstavci 5 větě druhé doporučujeme nahradit slovo „její“ stylisticky vhodnějším slovem „své“.
1.Neakceptováno
2. Akceptováno
3.Akceptováno
4. Neakceptováno
5.Akceptováno
K čl. IV bodu 11 a k doplnění návrhu – k § 56a odst. 2 písm. b) zákona o zdravotních službách:
Upozorňujeme na skutečnost, že v ustanovení § 56a odst. 2 písm. b) navrženém ke zrušení je založena legislativní zkratka „Národní kontaktní místo“ (pro slovní spojení „Národní kontaktní místo pro elektronické zdravotnictví“), která je nadále používána v následujících ustanoveních zákona o zdravotních službách, aniž by však byla náhradně založena v jiném ustanovení. Doporučujeme proto v souvislosti se zrušením § 56a odst. 2 písm. b) doplnit do návrhu nový novelizační bod upravující § 56a odst. 2 písm. b) [dle platného znění jde o písmeno c), v němž se nově slovní spojení, pro které byla tato legislativní zkratka založena, objevuje poprvé] v následujícím znění: „V § 56a odst. 2 písm. b) se za slovo „místu“ vkládají slova „pro elektronické zdravotnictví (dále jen „Národní kontaktní místo“)“.“.
Akceptováno
K čl. IV bodu 16 – k textu novelizačního bodu:
V souladu s čl. 58 odst. 8 písm. b) Legislativních pravidel vlády doporučujeme slovo „textu“ vypustit.
Akceptováno
K čl. IV bodu 17 – k textu novelizačního bodu:
1. V citovaném textu § 66 odst. 4, který má být nahrazen, je potřeba před slovo „pacient“ doplnit slovo „má“, které je součástí nahrazovaného textu.
2. S ohledem na čl. 58 odst. 8 písm. g) Legislativních pravidel vlády doporučujeme za slova „na konci“ vložit slovo „textu“.
Neakceptováno.
K čl. IV bodu 21 – k textu novelizačního bodu:
Na konci nově doplňovaného odstavce 2 doporučujeme doplnit chybějící horní uvozovky označující konec citovaného (doplňovaného) textu a tečku ukončující daný novelizační bod.
Akceptováno
K čl. IV bodu 23 – k textu novelizačního bodu:
Výraz „slova“ doporučujeme nahradit výrazem „slovo“.
Akceptováno
K čl. IV bodu 27 – k § 70 odst. 2 písm. a) bodu 5 zákona o zdravotních službách:
Formulace ustanovení je stylisticky nevhodná, a tudíž i nesrozumitelná. Doporučujeme text formulace vhodným způsobem (podle záměru zpracovatele) upravit – např. tímto způsobem (vycházíme ze znění příslušné pasáže ve zvláštní části důvodové zprávy): „údaje o sociálních, a sociálně-zdravotních službách, údaje o rodinné, a sociálně-ekonomické a anamnéze a údaje o výdělečné činnosti související s jejich poskytováním sociálních nebo sociálně-zdravotních služeb,“.
Připomínka neakceptována.
Předkladatelem navržené znění považuje za konzistentní s ustanoveními § 70 odst. 2, do kterých jest návrh včleněn.
K čl. IV bodům 29, 39 a 47 – k § 70 odst. 4 písm. h), nadpisu § 77a a § 77a odst. 5 písm. a) a b) zákona o zdravotních službách:
Upozorňujeme na skutečnost, že výše citované body návrhu obsahují slova „sociálně zdravotních služeb“ bez spojovníku, ačkoliv ve většině ustanovení zákona o zdravotních službách ve znění navrhovaného zákona se tvary slov „sociálně-zdravotní služby“ uvádějí se spojovníkem mezi slovy „sociálně“ a „zdravotní“ [vizte čl. IV body 24, 26, 27, 40 až 42, 45 a 48]. Tato odlišnost se projevuje i v oficiálním označení národního registru podle § 77a a dokonce i v rámci jednoho bodu [vizte čl. IV bod 47: „sociálně-zdravotních“ v § 77a odst. 5 a 6 úvodních částech ustanovení vs. „sociálně zdravotních“ v § 77a odst. 5 písm. a) bodu 2 a § 77a odst. 5 písm. b) bodu 2]. Doporučujeme tuto terminologii sjednotit, a to s přihlédnutím k tomu, že platné znění zákona o zdravotních službách již používá slovní spojení „sociálně-zdravotní služby“ se spojovníkem (zejména v § 2a), a to i s odkazem na zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, který v § 36 definuje „sociálně-zdravotní služby“ taktéž se spojovníkem.
Akceptováno jinak – slova vypuštěna
K čl. IV bodu 30 – k § 71a odst. 3 zákona o zdravotních službách:
Normativní odkazy na jiné právní předpisy doporučujeme uvést do souladu s čl. 45 odst. 4 Legislativních pravidel vlády, přičemž v případě prvního zákona doporučujeme použít zobecněný název, v případě druhého zákona lze použít jeho oficiální zkrácený název. Současně lze využít odkazů na již existující poznámky pod čarou č. 1 a 2, které již úplné citace těchto dvou zákonů obsahují. Tyto normativní odkazy tak navrhujeme uvést v následující podobě: „podle zákona upravujícího podmínky získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta1) a zákona o nelékařských zdravotnických povoláních2) v rozsahu podle § 76 odst. 1“.
Akceptováno
K čl. IV bodu 30 – k § 71a odst. 4 zákona o zdravotních službách:
1. Upozorňujeme na skutečnost, že písmeno a) začíná slovy ve 3. pádu, zatímco písmeno b) začíná slovy ve 2. pádu. Úvodní část ustanovení umožňuje obojí pádovou vazbu, bylo by však vhodné ji ve všech písmenech sjednotit [a to i v případně doplněném písmenu c) podle naší výše uvedené doporučující připomínky k § 71a odst. 4].
2. Text písmene a) doporučujeme zakončit vhodným znaménkem nebo spojkou (v souladu s čl. 42 Legislativních pravidel vlády a s ohledem na akceptaci naší výše uvedené doporučující připomínky k doplnění § 71a odst. 4).
Akceptováno
K čl. IV bodu 34 – k textu novelizačního bodu:
Za slova „slovem „zdravotnických““ doporučujeme doplnit chybějící čárku a citované slovo „registrů“ doporučujeme vložit do dolních a horních uvozovek.
Akceptováno
K čl. IV bodu 36 – k textu novelizačního bodu:
Za slovo „odstavce“ doporučujeme vložit chybějící číslo „2“.
Akceptováno
K čl. IV bodu 36 – k § 76 odst. 2 písm. k) zákona o zdravotních službách:
1. Za slovo „Administrace“ doporučujeme vložit slova „vzdělávání ve zdravotnictví“ pro uvedení celého oficiálního označení tohoto informačního systému. Pro ten byla sice v odkazovaném zákoně č. 95/2004 Sb. [v jeho § 1 odst. 1 písm. e)] založena legislativní zkratka „systém Administrace“, tu však nelze bez dalšího používat v jiném právním předpise, který není prováděcím předpisem daného zákona (srov. čl. 44 odst. 1 věta poslední Legislativních pravidel vlády).
Totožnou připomínku uplatňujeme rovněž k čl. IV bodu 38 – k § 77 odst. 1 písm. i) zákona o zdravotních službách.
2. Text „odst.“ doporučujeme nahradit slovem „odstavce“ (srov. čl. 71 Legislativních pravidel vlády).
Totožnou připomínku uplatňujeme rovněž k čl. IV bodu 49 – k § 77a odst. 7 písm. c) zákona o zdravotních službách.
3. V ustanovení je odkazováno mj. na ustanovení odstavce 1 písm. q) – takové písmeno se však v odstavci 1 nenachází.
1.Neakceptováno
2. Akceptováno
3. Akceptováno jinak, nachází, po doplnění nového písmene.
K čl. IV bodu 37 – k textu novelizačního bodu:
Za horní uvozovky zakončující citovaný text odstavce 3 doporučujeme doplnit tečku zakončující daný novelizační bod.
K čl. IV bodu 38 – k textu novelizačního bodu:
Ve slovech „písmeno i“ doporučujeme za písmeno „i“ doplnit chybějící závorku.
K čl. IV bodu 39 – k textu novelizačního bodu:
Za slovo „zní“ doporučujeme doplnit chybějící dvojtečku (srov. čl. 57 odst. 1 Legislativních pravidel vlády).
K čl. IV bodu 41 – k textu novelizačního bodu:
Formulaci „za slovo „odstavce 1“ se vkládají slova „písm. a)““ doporučujeme nahradit formulací „za slova „odstavce 1“ se vkládá text „písm. a)““.
K čl. IV bodu 43 – k textu novelizačního bodu a k § 77a odst. 3 písm. c) zákona o zdravotních službách:
Doporučujeme odstranit slovo „textu“ a slovo „zrušuje“ nahradit slovy „nahrazuje čárkou“, neboť po vypuštění spojky „a“ musí být písmena oddělena čárkou.
Akceptováno.
K čl. IV bodu 46 – k § 77a odst. 4 písm. b) zákona o zdravotních službách:
Upozorňujeme na skutečnost, že za slovem „genomu“ se v platném znění zákona nenachází čárka, jak je uvedeno ve znění novelizačního bodu (jakož i v dokumentu obsahujícím relevantní části platného znění zákona s vyznačením navrhovaných změn), nýbrž středník. Předpokládáme přitom z kontextu daného ustanovení, že vkládaná slova mají být vložena do části věty před středníkem, nikoliv části věty za středníkem. Z toho důvodu je potřeba odstranit čárku z citovaného textu „genomu,“, doplnit čárku na začátek nově vkládaného textu před slovo „pokud“ a odstranit čárku na konci nově vkládaného textu, neboť tento text bude z druhé strany oddělen středníkem již obsaženým v ustanovení.
K čl. IV bodu 47 – k textu novelizačního bodu:
V poslední větě novelizačního bodu (upravující přečíslování odstavců) doporučujeme slovo „odstavec“ nahradit slovem v množném čísle „odstavce“.
K čl. IV bodu 49 – k § 77a odst. 7 zákona o zdravotních službách:
1. V písmenech c) a d) navrhujeme před textem „71b“ odstranit nadbytečnou paragrafovou značku „§“, neboť citace § 71b je součástí souborné citace § 71a a 71b bez odstavců či pododstavců (srov. čl. 70 Legislativních pravidel vlády).
2. V písmenu d) doporučujeme odstranit slovo „o“ za slovem „pracovníkům“.
K čl. IV bodu 55 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „text“ doporučujeme nahradit slovem „slova“ a slovo „nahrazuje“ slovem „nahrazují“.
Akceptováno.
Akceptováno.
Akceptováno.
Akceptováno.
K čl. VI:
1. V uvozovací větě doporučujeme před slova „s výjimkou“ vložit čárku.
2. V souladu s čl. 53 odst. 1 písm. a) bodu 3 Legislativních pravidel vlády a ustálenou legislativní praxí doporučujeme dvojtečku na konci úvodní části ustanovení nahradit slovem „ustanovení“ a v jednotlivých písmenech nahradit slovo „které“ slovem „která“.
3. V písmenu a) doporučujeme odstranit nadbytečnou čárku za číslem „73“.
4. V písmenu e) navrhujeme vložit absentující čárku za slova „1. ledna 2031“.
5. Navrhujeme zkrátit citace uvedené v jednotlivých bodech tam, kde jde o soubornou citaci několika bodů tvořících souvislou, nepřerušenou řadu, za použití spojky „až“ (srov. čl. 70 Legislativních pravidel vlády) – konkrétně v písmenu a) nahradit text „3, 4, 5“ slovy „3 až 5“ a v písmenu d) nahradit text „40, 41, 42“ slovy „40 až 42“ a text „8, 9, 10, 11, 12, 13, 14“ slovy „8 až 14“.
1.Akceptováno.
2. Neakceptováno
3. Akceptováno
4. Akceptováno
5.Neakceptováno
K platnému znění novelizovaných zákonů s vyznačením navrhovaných změn:
1. Znění § 31a odst. 3 zákona o elektronizaci zdravotnictví odpovídající čl. I bodu 27 návrhu novely je uvedeno slovy „Znění účinné od 1. července 2028:“, ačkoliv v souladu s čl. VI písm. b) návrhu novely má toto znění nabýt účinnosti už 1. ledna 2028.
2. V nově navrženém ustanovení § 34b odst. 2 zákona o elektronizaci zdravotnictví doporučujeme slovo „Technické“ uvést s malým počátečním písmenem (v souladu s textem návrhu novely), neboť předmětné slovo je uvedeno za středníkem.
3. V § 35 odst. 1 zákona o elektronizaci zdravotnictví je konci textu písmene c) nadbytečně uvedena čárka (oproti textu návrhu novely), kterou doporučujeme vypustit.
4. Upozorňujeme na chybné číslování odstavců v zákoně o zdravotních službách: v § 70 je odstavec 1 chybně označen jako odstavec 6 a v § 71a jsou stávající odstavce 1 a 2 a nově doplňované odstavce 3 a 4 chybně označeny jako odstavce 7 až 10.
Připomínka akceptována částečně.
S výjimkou úpravy v § 31 odst. 1 písm. c) návazně na další úpravy v rámci vypořádání MPŘ.
Svaz průmyslu a dopravy
´
§4
V souvislosti s návrhem § 4 upozorňujeme, že poskytovatelem zdravotních služeb je také lékárník.
Odůvodnění:
Návrh stanoví nové povinnosti pro poskytovatele zdravotních služeb. V této souvislosti považujeme za vhodné posoudit dopady připravovaného zavedení očkování v lékárnách na rozsah povinností lékárníků. Obáváme se, že novela může na tuto skupinu dopadat i způsobem, který nebyl zákonodárcem zamýšlen.
Připomínka akceptována jinak. Vysvětleno.
Do§ 4 odst. 3 doplněno, že povinnost se na poskytovatele zdravotních služeb vztahuje za předpokladu, že jednotlivé součásti elektronického zdravotního záznamu při jeho činnosti vznikají. Povinnosti specificky zaměřené na prioritní kategorie týkající se předepisování a výdeje léčiv bude obsahovat nový zákon o léčivech, který je nyní ve stádiu příprav.
Předkladatel dále uvádí, že z nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje neplyne požadavek, aby všechny prioritní kategorie osobních elektronických zdravotních údajů byly v jednom vnitrostátním zákoně. Navíc z mnoha důvodů je ePreskripce a eDispenzace prioritní kategorií specifickou oproti ostatním.
Obě kategorie jsou v českém právním řádu dlouhodobě a komplexně upraveny zákonem o léčivech, který upravuje systém eRecept, jeho správu i pravidla předepisování a výdeje léčivých přípravků. Přesun této právní úpravy do zákona o elektronizaci zdravotnictví není pro adaptaci českého právního řádu na nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje nezbytný a nebyl by účelný ani s ohledem na její úzkou věcnou vazbu na právní úpravu léčiv.
Systematické umístění právní úpravy eReceptu v zákoně o léčivech nemá vliv na jeho postavení jako prioritní kategorie osobních elektronických zdravotních údajů podle nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje ani na povinnost zajistit interoperabilitu a ostatní požadavky stanovené tímto nařízením.
§4 odst.3 (znění od 2031)
Návrh:
Navrhujeme zahrnout právní úpravu eReceptu do zákona o elektronickém zdravotnictví a sjednotit tak právní úpravu budovaného národního eHealth.
Pokud nebude možné tuto otázku vyřešit v rámci projednávané novely, navrhujeme zohlednit tuto významnou změnu v nejbližší novele zákona o elektronizaci zdravotnictví.
Odůvodnění:
Návrh nevyužil příležitost zahrnout eRecept a lékový záznam do zákona o elektronickém zdravotnictví. Také s ohledem na potřebu adaptace národního právního řádu na nařízení o EHDS vyvstala potřeba strukturálně sjednotit existující právní úpravu eHealth tak, aby logika této struktury následovala logiku EHDS, který elektronický recept a elektronický výdej považuje za tzv. primární kategorie osobních elektronických zdravotních údajů. eRecept by tak měl být zahrnut mezi ostatní primární kategorie zdravotních údajů také v zákonu o elektronizaci.
§ 4 odst. 3
Návrh:
Navrhujeme, aby v souvislosti s nově navrhovaným § 4 odst. 3 byla legislativně řešena také pravidla přístupu k pacientským souhrnům vytvářeným a sdíleným v rámci elektronické výměny zdravotních záznamů.
Současně navrhujeme jednoznačně vymezit okruh oprávněných poskytovatelů zdravotních služeb, kteří budou mít k pacientským souhrnům přístup, popřípadě stanovit objektivní a věcně odůvodněná kritéria pro určení těchto oprávnění. Tato kritéria by měla reflektovat účel poskytování zdravotních služeb, rozsah oprávnění poskytovatele a jeho smluvní vztahy se zdravotními pojišťovnami při poskytování hrazených zdravotních služeb.
Odůvodnění:
Navrhovaný § 4 odst. 3 zavádí s účinností od 26. března 2029 povinnost poskytovatelů zdravotních služeb vést pacientský souhrn jako součást elektronické zdravotnické dokumentace a zajistit jeho vytváření, přijímání, ukládání, zpřístupňování a zobrazování ve standardizovaném formátu pro výměnu elektronických zdravotních záznamů.
Návrh však neřeší navazující otázku, kteří poskytovatelé zdravotních služeb budou oprávněni do těchto pacientských souhrnů nahlížet. Přitom právě rozsah přístupových oprávnění bude z hlediska praktického fungování systému jedním z rozhodujících faktorů jeho přínosu pro poskytování zdravotních služeb.
Praxe ukazuje, že nedostatečná dostupnost relevantních zdravotních údajů může vést k nežádoucím důsledkům. Například ambulantní očkovací centra jako smluvní poskytovatelé hrazených zdravotních služeb zapisují všechna provedená očkování do příslušných systémů, avšak nemají možnost ověřit očkování provedená jinými poskytovateli. V důsledku toho může být pacientovi aplikováno očkování, které již bylo provedeno jiným poskytovatelem, přičemž poskytovatel tuto skutečnost nemá možnost předem zjistit. Následně zdravotní pojišťovna odmítne úhradu výkonu z důvodu duplicity, přestože poskytovatel postupoval v souladu s informacemi, které měl v době poskytnutí zdravotní služby k dispozici.
Obdobné situace mohou nastávat i u dalších zdravotních výkonů a léčebných postupů. Pokud elektronizace zdravotnictví sleduje cíl zajištění kontinuity, bezpečnosti a efektivity poskytované zdravotní péče, je nezbytné současně upravit, kdo bude oprávněn sdílené pacientské souhrny využívat. V opačném případě vznikne povinnost data vytvářet a sdílet, aniž by byla zajištěna jejich využitelnost pro poskytovatele, kteří je při poskytování zdravotních služeb objektivně potřebují.
Uložení nové zákonné povinnosti vytvářet, aktualizovat a zpřístupňovat pacientské souhrny by proto mělo být neoddělitelně spojeno s jasně definovanými pravidly jejich využívání. Smyslem elektronizace zdravotnictví není pouze vznik nových datových povinností na straně poskytovatelů, ale především vytvoření funkčního systému sdílení informací, který umožní oprávněným poskytovatelům činit kvalifikovaná klinická rozhodnutí, předcházet duplicitám zdravotních výkonů, zvyšovat bezpečnost pacientů a současně zajistit efektivní vynakládání prostředků veřejného zdravotního pojištění. Pokud nebude současně vyřešena otázka přístupových oprávnění, hrozí, že nová zákonná povinnost zvýší administrativní zátěž poskytovatelů, aniž by přinesla odpovídající praktický přínos pro poskytování zdravotních služeb.
Navrhujeme proto, aby právní úprava již v této fázi stanovila základní principy přístupu k pacientským souhrnům, případně alespoň zmocnila k jejich jednoznačnému vymezení v prováděcím právním předpisu nebo standardech elektronického zdravotnictví. Nastavení přístupových oprávnění by mělo vycházet z principu nezbytnosti pro poskytování zdravotních služeb, zajišťovat rovné postavení poskytovatelů oprávněných poskytovat hrazené zdravotní služby a současně naplňovat deklarované cíle elektronizace zdravotnictví.
Viz vypořádání předchozí připomínky.
K pacientskému souhrnu. Problematika pacientského souhrnu a jeho tvorby bude návazně na tuto novelu řešena novelizací vyhlášky o zdravotnické dokumentaci. V dalším legislativním procesu bude v následující novela zákona o elektronizaci zdravotnictví řešena v souvislosti s úpravami sdíleného zdravotního záznamu.
§32 odst. 11
Návrh:
Navrhujeme vyjmout ustanovení § 32 odst. 11 (účinné od 26.3.2029) ve znění:
(11) Neurčí-li pacient v nastavení přístupu jinak, je poskytovatel zdravotních služeb oprávněn přistupovat k elektronickým zdravotním záznamům, je-li to nezbytné pro poskytování zdravotních služeb, v rozsahu stanoveném tímto zákonem, zákonem o zdravotních službách, zákonem o specifických zdravotních službách a nařízením o evropském prostoru pro zdravotní údaje.
Odůvodnění:
Ustanovení pouze opakuje obecné právní principy a nestanoví nová práva ani povinnosti.
Důvodová zpráva vysvětluje vložení tohoto ustanovení do návrhu tím, že se jedná o „obecné pravidlo“. To je v rozporu s legislativními pravidly vlády ČR, které stanovují, že právní předpis nemá obsahovat obecné úvahy, doporučení nebo vysvětlování, nýbrž má obsahovat pouze ustanovení normativní povahy.
Připomínka neakceptována.
Toto ustanovení nemá jen deklaratorní povahu. Říká, že pokud pacient přístup neomezil, je poskytovatel oprávněn k elektronickým zdravotním záznamům přistupovat, ale jen, pokud je tento přístup nezbytný pro poskytování zdravotních služeb a pouze v rozsahu vyplývajícím z příslušných právních předpisů (tedy žádný „health data surfing“). Nezakládá tedy obecné neomezené oprávnění k přístupu, ale vymezuje právní důsledek toho, že pacient své právo na omezení přístupu neuplatnil.
Toto pravidlo zároveň navazuje na čl. 11 nařízení, podle kterého mají zdravotničtí pracovníci při poskytování zdravotní péče přístup k relevantním a nezbytným osobním elektronickým zdravotním údajům, přičemž vnitrostátní právní úprava stanoví pravidla jejich přístupu a zohlední omezení uplatněná pacientem.
§34a odst. 8 + Obecná připomínka
Návrh:
Předkladatel tímto návrhem umožňuje automatické přenášení všech záznamů ze sdíleného zdravotního záznamu do registru NZIS (spravovaný ÚZIS). Obecně nelze souhlasit s takto významným rozšiřováním toku zdravotních údajů pro primární použití, navíc způsobem, který není řádně odůvodněn, a to ani v důvodové zprávě.
Pokud však bude předkladatel na této významné změně v oblasti přístupu k osobním údajům fyzických osob trvat, navrhujeme změny, které zajistí ochranu práv fyzických osob:
Návrh nového znění:
„(10) Ministerstvo zajistí, že každý záznam do sdíleného zdravotního záznamu podle odstavce 3 je zároveň bezodkladně a automatizovaně přenesen do Národního zdravotního informačního systému vedeného podle zákona o zdravotních službách ke statistickému hodnocení kvality poskytovaných zdravotních služeb podle § 70 zákona o zdravotních službách, a to v pseudonymizovaném nebo anonymizovaném formátu způsobem umožňujícím automatizovanou výměnu údajů; to neplatí, vysloví-li pacient nesouhlas s nahlížením na tyto údaje podle tohoto zákona."
Odůvodnění:
V obecné rovině podporujeme statistické hodnocení kvality zdravotních služeb.
Účel deklarovaný v textu ustanovení („statistické hodnocení kvality poskytovaných zdravotních služeb") však nevyžaduje identifikované údaje v reálném čase a pro statistické vyhodnocování plně postačuje anonymizovaný/psedudonymizovaný formát s odloženým přístupem. Důvodová zpráva navíc nevysvětluje, proč původní méně invazivní formy zpřístupnění nepostačují.
Z pohledu platného nařízení o EHDS jde o sekundární využití elektronických zdravotních údajů. Aplikuje se proto čl. 66 EHDS (zásady minimalizace a omezení účelem) a čl. 68 odst. 1 písm. c) EHDS (povinnost odůvodnit, proč nelze účelu dosáhnout prostřednictvím anonymizovaných údajů).
Upozorňujeme také, že sdílení zdravotních dat podobného rozsahu nesmí probíhat bez kontroly veřejnosti. Na základě novel zákona o elektronizaci zdravotnictví se rozšiřují pravomoci ÚZIS k získávání nových a nových dat, přičemž bez kýžené anonymizace dat se předmětné státní registry reálně stávají úložištěm vysoce citlivých osobních údajů pacientů. A to v rozporu se zvolenou decentralizovanoui formou elektronického zdravotnictví. Bylo by tedy v rozporu s touto zásadou decentralizace, pokud by zároveň vzniknul orgán s bezmála plným přístupem k osobním zdravotním údajům, zpracovávaným pro účely plnění výkonu centrálních služeb elektronického zdravotnictví. Navíc bez řádného odůvodnění, potřebné transparence z hlediska GDPR, posouzení ÚOOÚ a veřejné DPIA a kyberbezpečnosti.
Přenos zdravotních údajů do jakéhokoli registru musí být doprovázen vysokou úrovní ochrany osobních údajů a kyberbezpečnosti. Doporučujeme proto, aby každá relevantní státní organizace transparentně zveřejňovala na svých webových stránkách informace o přijatých bezpečnostních opatřeních, souladu s GDPR, NIS a organizačních zárukách zajišťujících ochranu před neoprávněným přístupem.
Připomínka neakceptována.
§ 34a odst. 8 stanoví zákonný automatizovaný přenos údajů do NZIS za konkrétním účelem. Nejedná se o zpřístupnění elektronických zdravotních údajů uživateli zdravotních údajů na základě povolení k údajům podle kapitoly IV nařízení o EHDS. Navíc nařízení v čl. 1 odst. 7 výslovně zachovává zvláštní ustanovení vnitrostátního práva upravující přístup k elektronickým zdravotním údajům pro další zpracování veřejnými subjekty za účelem plnění úkolu veřejného zájmu. Z tohoto důvodu nelze požadavky čl. 66 a 68 nařízení bez dalšího vztahovat přímo na samotný zákonný přenos údajů do NZIS.
Požadavek, aby přenos do NZIS probíhal vždy v anonymizované nebo pseudonymizované podobě nedává smysl. Anonymizace a pseudonymizace nejsou zaměnitelné varianty. U anonymních dat nelze následně spolehlivě propojovat záznamy stejného pacienta napříč časem či datovými zdroji. U pseudonymizovaných dat to možné být může a pseudonymizované údaje jsou nadále osobními údaji.
Současně je zachováno právo pacienta vyslovit nesouhlas s předáním údajů do NZIS, který se eviduje v Registru oprávnění podle § 34a odst. 8. Pacient tak může účinně omezit předání údajů, pokud si to nepřeje, a právní úprava tím zajišťuje odpovídající míru autonomie a ochrany osobních údajů.
§ 34b odst. 2 písm. g)
Návrh:
Navrhujeme přehodnotit navržené znění § 34b odst. 2 písm. g), které mezi údaje vedené v elektronickém záznamu o těhotenství zařazuje také údaje o očkování a profylaxi, a současně posoudit, zda je nezbytné ukládat poskytovatelům zdravotních služeb povinnost tyto údaje do elektronického záznamu o těhotenství samostatně zapisovat.
Navrhujeme, aby údaje o očkování byly do elektronického záznamu o těhotenství přebírány automatizovaně z již existujících informačních systémů veřejné správy, zejména z evidence očkování vedené v rámci ISIN, do níž mají poskytovatelé zdravotních služeb zákonnou povinnost očkování oznamovat.
Odůvodnění:
Poskytovatelé zdravotních služeb již dnes plní zákonnou povinnost hlásit údaje o provedených očkováních do evidence očkování vedené v rámci Informačního systému infekčních nemocí (ISIN). Tato evidence představuje centrální a autoritativní zdroj údajů o provedených očkováních.
Navrhovaná právní úprava vytváří vedle této již existující povinnosti další povinnost zapisovat tytéž údaje také do elektronického záznamu o těhotenství. Takové řešení představuje duplicitní administrativní zátěž poskytovatelů zdravotních služeb, aniž by přinášelo odpovídající přidanou hodnotu.
Duplicitní pořizování totožných údajů současně zvyšuje riziko neúplnosti, rozdílnosti nebo opožděné aktualizace dat v jednotlivých informačních systémech. Z pohledu elektronizace zdravotnictví je přitom žádoucí uplatňovat princip jediného primárního zdroje údajů ("single source of truth"), kdy poskytovatel zapisuje údaj pouze jednou do zákonem určené evidence a ostatní informační systémy jej přebírají prostřednictvím zabezpečeného sdílení dat.
V případě údajů o očkování je tímto primárním zdrojem evidence očkování vedená v ISIN. Elektronický záznam o těhotenství by proto měl údaje o očkování zobrazovat prostřednictvím automatizovaného sdílení z této evidence, nikoliv vytvářet další samostatnou evidenční povinnost pro poskytovatele zdravotních služeb.
Takové řešení je v souladu se základními cíli elektronizace zdravotnictví, kterými jsou snižování administrativní zátěže, zajištění jednotnosti zdravotnických dat, eliminace duplicitních zápisů a zvýšení jejich kvality a spolehlivosti. Současně významně snižuje riziko opomenutí zápisu jedním z poskytovatelů, neboť údaje jsou pořizovány pouze na jednom místě a následně bezpečně sdíleny do dalších oprávněných systémů.
Navrhujeme proto, aby právní úprava vycházela z principu jednorázového pořízení údajů a jejich opakovaného využití, nikoliv z principu opakovaného zapisování totožných informací do více informačních systémů.
Připomínka akceptována.
Úpravou normativního textu § 34a a § 34b.
§55 ZOZS (účinnost od 1.1.2029)
Vítáme a podporujeme povinnost vést zdravotnickou dokumentaci výhradně v elektronické podobě. Jde o nezbytný krok pro budování plně elektronického zdravotnictví, který je v souladu s Doporučeními SPČR k elektronizaci zdravotnictví (listopad 2025).
Velmi děkujeme připomínkovému místu za názor podporující postup elektronizace zdravotnictví v ČR.
§55e odst. 4 ZOZS
Návrh:
Přidání §31b „eŽádanka v listinné podobě“.
Odůvodnění:
Obecně souhlasíme s úpravou alternativního nedigitálního výkonu práv prostřednictvím vyhlášky.
Náš návrh však směřuje k tomu, aby nově vznikající prováděcí předpis představoval komplexní úpravu pravidel pro vedení primárně elektronických nástrojů v nedigitální podobě. Z tohoto pohledu je nezahrnutí pravidel nedigitálního vedení uvedených v §31b „eŽádanka v listinné podobě“ nežádoucí a neodůvodněné.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Předkladatel konstatuje, že si není zcela jist, kam směřuje vypořádání připomínky. Pokud se jedná podrobnější úpravu listinné eŽádanky, měla bypřipomínka směřovat přímo k §31b a ne k §55e odst. 4 zákona o zdravotních službách.
Ustanovení § 55e odst. 4 a § 31b zákona o elektronizaci zdravotnictví upravují odlišné situace. § 55e odst. 4 má upravit alternativní způsob výkonu práv pacienta pro případy, kdy pacient tato práva nevykonává elektronickou cestou. § 31b upravuje výjimečný provozní režim vystavení eŽádanky v listinné podobě v případě závažného technického důvodu. Nejde o alternativní nedigitální způsob výkonu práva pacienta podle § 55e. Způsob předání identifikátoru elektronicky vystavené eŽádanky pacientovi v listinné podobě je samostatně upraven v § 31a, včetně možnosti předání prostřednictvím průvodky eŽádanky. Z tohoto důvodu není důvod zahrnovat postup podle § 31b do § 55e odst. 4.
Čl. 10 EHDS ZOZS + Obecná připomínka
Důvodová zpráva nevysvětluje, proč ČR nevyužila možnost OPT-OUT z primárních dat podle čl. 10 EHDS. Žádáme o doplnění odůvodnění tohoto rozhodnutí.
Připomínka akceptována.
Důvodová zpráva byla doplněna.
Kapitola III. a IV. EHDS ZOZS
Důvodová zpráva by měla vysvětlit, proč novela adaptuje pouze kapitolu II. EHDS a jak bude pokračovat implementace kapitol III. a IV.
Připomínka akceptována.
Důvodová zpráva byla doplněna.
Další návrh
1. Výslovné zavedení hromadné autorizace záznamů
Ustanovení § 55a zákona č. 372/2011 Sb. ani novela neupravuje hromadnou (dávkovou) autorizaci elektronických záznamů. Autorizace každého výsledku samostatným použitím kvalifikovaného elektronického podpisu nebo pečeti a samostatným časovým razítkem by znamenala neproveditelné finanční zatížení, přičemž bez výslovné zákonné úpravy hrozí výklad v neprospěch poskytovatele.
Návrh úpravy: Do § 55a zákona o zdravotních službách doplnit nový odstavec (nově odstavec 5) ve znění:
„Autorizaci více záznamů zdravotnické dokumentace podle odst. 4, které jsou vytvářeny nebo předávány v rámci jednoho technologického procesu, lze provést společně jedním úkonem, jsou-li dotčené záznamy jednoznačně identifikovány a je-li zachována jejich integrita.“
Odůvodnění: Bez výslovného zakotvení v zákoně o zdravotních službách zůstává výklad nejistý a v rozporu se zásadou digitálně přívětivé legislativy, kterou si novela sama ve své důvodové zprávě stanovuje.
Připomínka neakceptována.
Vzhledem k tomu, že poskytovatel může využít rezortní prostředky, předkladatel argumentaci dodatečným finančním zatížením za relevantní. Ustanovení § 55a odst. 4 se navíc nevztahuje na každý jednotlivý záznam při jeho vytvoření, ale pouze na ty záznamy či části elektronické zdravotnické dokumentace, které jsou poskytovatelem předávány jiné osobě.
Poskytovatel má přitom dvě rovnocenné varianty autorizace:
1. časové razítko spolu s elektronickou pečetí poskytovatele, nebo
2. časové razítko spolu s elektronickým podpisem zdravotnického pracovníka.
Jak již bylo uvedeno, rezortní prostředky umožňují využití těchto nástrojů bezplatně.
Současně je třeba upozornit, že navrhovaná úprava je problematická i z hlediska samonosnosti a prokazatelnosti jednotlivých součástí elektronického zdravotního záznamu z případné hromadné dávky, což může v praxi komplikovat ověřitelnost a integritu jednotlivých záznamů.
Národní kontrolní úřad
Odhad finanční náročnosti a požadavků na státní rozpočet
Materiál rámcově vyčísluje odhad nákladů na implementaci Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/327 ze dne 11. února 2025 o evropském prostoru pro zdravotní údaje
a o změně směrnice 2011/24/EU a nařízení (EU) 2024/2847, který v celkovém vyjádření představuje 2 400 mil. Kč. Na vnitrostátní úrovni elektronizace zdravotnictví materiál nově zavádí registrované výměnné sítě (dále také „RVS“), aniž by definoval žádoucí stav zejména z hlediska jejich cílového počtu. Dále materiál zavádí ověření jejich shody (ustanovení § 30b návrhu zákona), které bude zabezpečovat ministerstvo zdravotnictví v rámci své agendy. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 30a navrhovaného zákona otevírá prostor pro zřízení a provozování řádově stovek RVS, lze po účinnosti zákona předpokládat významný nárůst agendy ministerstva, která bude jak administrativně, tak odborně náročná.
Doporučujeme proto v materiálu vyčíslit nároky na státní rozpočet této agendy nejméně na období let 2027 a 2028, a současně uvést odhad nákladů na zřízení RVS, jejichž zřizovatelem bude stát, resp. organizační složka státu nebo jí zřízená příspěvková organizace.
Připomínka akceptována jinak.
Kapitola 7 obecné části důvodové zprávy byla doplněna o bližší vysvětlení struktury a časového rozložení nákladů souvisejících s implementací nařízení o evropském prostoru pro zdravotní data, rozvojem Národního centra elektronického zdravotnictví a provozem a rozvojem centrálních systémů elektronického zdravotnictví. Doplnění obsahuje rovněž předpokládané investiční a provozní výdaje pro roky 2027 a 2028 a vysvětlení jejich vztahu k celkovému odhadu ve výši 2,4 mld. Kč. Tyto výdaje zahrnují také odborné, technické a personální kapacity potřebné pro zajištění interoperability, kybernetické bezpečnosti, metodického řízení, podpory centrálních služeb a výkonu souvisejících správních agend.
Agenda ověřování shody registrovaných výměnných sítí podle § 30b návrhu zákona bude zajišťována Ministerstvem zdravotnictví, přičemž odborné a technické podklady budou zabezpečovány prostřednictvím kapacit elektronického zdravotnictví plánovaných v rámci rozvoje NCEZ. Náklady této agendy proto nejsou vyčísleny jako samostatná položka, neboť jsou zahrnuty v souhrnných výdajích na interoperabilitu, kybernetickou bezpečnost, provoz a odborné kapacity. Jejich samostatným přičtením by docházelo k duplicitnímu započtení části již uvedených nákladů.
Zřízení registrované výměnné sítě podle § 30a není zákonnou povinností jednotlivých oprávněných subjektů, ale jejich možností. Počet subjektů, které jsou podle zákona oprávněny registrovanou výměnnou síť zřídit, proto nelze ztotožňovat s předpokládaným počtem těchto sítí. Jedna registrovaná výměnná síť může zajišťovat služby pro více poskytovatelů zdravotních služeb a smyslem tohoto institutu je naopak konsolidovat technicky, bezpečnostně a organizačně náročné činnosti na úrovni omezeného počtu důvěryhodných provozovatelů. Skutečný počet žádostí o ověření shody bude záviset na rozhodnutí oprávněných subjektů, zvoleném organizačním modelu a připravenosti konkrétních technických řešení.
Náklady na případné zřízení registrované výměnné sítě státem, organizační složkou státu nebo státní příspěvkovou organizací nelze bez určení konkrétního projektu odpovědně paušálně vyčíslit. Jejich výše bude záviset zejména na rozsahu sítě, počtu připojených poskytovatelů, míře využití existující infrastruktury, požadavcích na interoperabilitu a kybernetickou bezpečnost a na zvoleném provozním modelu. Zřízení takové sítě bude muset být předmětem samostatného technického, ekonomického a rozpočtového posouzení. Náklady budou hrazeny z rozpočtu příslušného zřizovatele, případně s využitím dostupných evropských prostředků.
Důvodová zpráva byla v tomto smyslu doplněna v kapitole 7 obecné části a současně obsahuje bližší popis účelu registrovaných výměnných sítí a procesu ověřování jejich shody ve zvláštní části k § 30a a § 30b
Faktické odložení dosažení přínosů (interoperability) u projektů elektronického zdravotnictví podpořených z IROP 2014+ a Národního plánu obnovy
Upozorňujeme, že materiál do doby vzniku a zahájení provozu nových prvků architektury mimo centrální služby eHealth (RVS), z hlediska dosahování očekávaných přínosů výměny zdravotnické dokumentace mezi poskytovateli zdravotní péče, fakticky odkládá elektronizaci zdravotnictví za horizont roku 2028. Problém spatřujeme zejména u již dokončených projektů podpořených z prostředků EU, které se zaměřily jak na infrastrukturu centrálních služeb elektronického zdravotnictví, tak i na rozvoj infrastruktury u jednotlivých poskytovatelů zdravotních služeb. Nelze opominout, že fakultní nemocnice čerpaly téměř 600 mil. Kč z prostředků IROP 2014+ na projekty nemocničních informačních systémů, které měly splňovat při svém dokončení požadavky na interoperabilitu, jak pro přeshraniční, tak i vnitrostátní výměnu zdravotních údajů.
Doporučujeme proto v materiálu stanovit termín pro vznik RVS, jehož provozovatelem bude organizační složka státu nebo jí zřízená příspěvková organizace, a umožní připojení fakultních nemocnic v nebližším možném termínu do centrální výměnné sítě.
Připomínka neakceptována.
Předkladatel nesouhlasí se závěrem, že by návrh zákona fakticky odkládal elektronizaci zdravotnictví nebo dosažení přínosů projektů podpořených z IROP a Národního plánu obnovy za horizont roku 2028. Uvedený závěr vychází z nesprávného předpokladu, že výměna zdravotnické dokumentace mezi poskytovateli zdravotních služeb je podmíněna vznikem registrovaných výměnných sítí.
Registrované výměnné sítě představují doplňkovou, decentralizovanou vrstvu národní infrastruktury elektronického zdravotnictví. Nenahrazují existující centrální služby a jejich vznik není předpokladem pro využívání Integrovaného datového rozhraní, kmenových registrů, Národního portálu elektronického zdravotnictví, EZKarty ani dalších centrálních komponent. Jednotlivé centrální systémy jsou průběžně uváděny do provozu a poskytovatelé zdravotních služeb jsou na ně postupně napojováni.
Pro předávání zdravotnické dokumentace je současně vybudováno Dočasné úložiště jako součást služeb centrální výměnné sítě. Tato služba umožňuje bezpečné předání zdravotnické dokumentace vedené v elektronické podobě, její části nebo informace z ní mezi oprávněnými osobami prostřednictvím šifrovaného komunikačního kanálu. Zásilka je v Dočasném úložišti dostupná do jejího vyzvednutí adresátem, nejdéle po dobu 90 dnů, což umožňuje její využití také při zajišťování návazné péče. Výměna dokumentace prostřednictvím této centrální služby proto není podmíněna předchozím vznikem registrované výměnné sítě.
Projekty fakultních nemocnic a dalších poskytovatelů podpořené z IROP a Národního plánu obnovy nebyly zaměřeny pouze na připojení k budoucím registrovaným výměnným sítím. Jejich výstupy zahrnují zejména modernizaci nemocničních informačních systémů, standardizované vedení zdravotnické dokumentace, vybudování integračních rozhraní, technické infrastruktury a bezpečnostních prvků a napojení na klíčové centrální služby elektronického zdravotnictví. Tyto výstupy jsou využitelné již nyní a současně představují nezbytný technický základ pro další rozvoj vnitrostátní i přeshraniční interoperability. Zapojení do budoucích registrovaných výměnných sítí je jejich navazujícím využitím, nikoliv podmínkou dosažení veškerých přínosů již uskutečněných investic.
Návrh zákona proto nestanoví povinnost státu zřídit jednu konkrétní registrovanou výměnnou síť ani nestanoví datum jejího vzniku. Zřízení registrované výměnné sítě je možností více zákonem vymezených veřejnoprávních subjektů a zdravotních pojišťoven a její uvedení do provozu je podmíněno splněním jednotných technických, bezpečnostních a interoperabilních požadavků a ověřením shody podle § 30b. Stanovení pevného termínu bez vazby na připravenost konkrétního technického řešení, vydání příslušných standardů a úspěšné ověření shody by mohlo vést k vytvoření formálně dostupné, avšak technicky nebo bezpečnostně nepřipravené služby.
Důvodová zpráva byla doplněna v kapitole 7 obecné části o vysvětlení využitelnosti již uskutečněných investic a vztahu mezi centrálními službami elektronického zdravotnictví a registrovanými výměnnými sítěmi.
K bodu 17., § 30a
Navržené znění § 30a zavádí RVS nad rámec stávající architektury integrovaného datového rozhraní elektronického zdravotnictví definovaného zákonem č. 325/2021 Sb., o elektronizaci zdravotnictví, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 30a odst. 2 písm. f) umožňuje zřídit a provozovat RVS poskytovateli zdravotních služeb nebo právnické osobě sdružující více poskytovatelů zdravotních služeb. V důvodové zprávě se však k ustanovení § 30a uvádí: “Oprávnění zřídit a provozovat tuto síť je vyhrazeno pouze subjektům veřejného sektoru, respektive nepodnikajícím právnickým osobám zřízeným veřejnou mocí a zdravotním pojišťovnám. Opatření se navíc uplatní obecně a bez rozdílu vůči všem poskytovatelům zdravotních služeb a dalším oprávněným subjektům, kteří budou do systému přistupovat za stejných podmínek.“.
Důvodová zpráva definuje úzký okruh oprávněných subjektů, které mohou zřizovat a provozovat RVS. Všichni ostatní oprávnění poskytovatelé zdravotních služeb mají do RVS přístup za stejných podmínek. Nicméně návrh tohoto ustanovení v odst. 2 písm. f) okruh oprávněných subjektů ke zřízení a provozu RVS oproti důvodové zprávě významně rozšiřuje, neboť svým vymezením de facto zahrnuje i soukromoprávní subjekty podnikající ve zdravotnictví, kteří splňují podmínky poskytovatele zdravotních služeb.
Doporučujeme přehodnotit okruh oprávněných subjektů v navrhovaném ustanovení § 30a tak, aby byl v souladu s důvodovou zprávou, a jednoznačně vymezil okruh oprávněných subjektů.
Připomínka akceptována jinak.
Byl zpřesněn okruh osob, které mohou zřídit registrované výměnné sítě.
K bodu 36., § 31b odst. 1, věta druhá
V navrženém znění zákona je uvedeno: „Závažným technickým důvodem je zejména výpadek …“, a dále jsou vymezeny jednotlivé technické důvody pro vystavení eŽádanky v listinné podobě. Jedná se o demonstrativní výčet důvodů. V důvodové zprávě je přitom uvedeno: „Výčet těchto důvodů je vymezen taxativně, aby bylo zajištěno, že výjimka bude užívána pouze v nezbytných a řádně odůvodněných případech. Postup odpovídá zásadě právní jistoty a požadavku na transparentní vedení zdravotnické dokumentace.“. Z důvodové zprávy vyplývá záměr předkladatele vymezit tyto důvody taxativně.
Potřebu jednoznačného vymezení podporuje i skutečnost, že podle návrhu by mělo být
s účinností od 1. ledna 2028 neuvedení důvodu na eŽádance vystavené v listinné podobě postihováno jako přestupek, za který lze uložit pokutu až do výše 50 000 Kč. Za situace, kdy je s nesplněním povinnosti vystavit eŽádanku elektronicky spojena sankce, je žádoucí, aby zákon jednoznačně vymezoval, které důvody jsou pro využití výjimečného postupu přípustné.
Doporučujeme proto v ustanovení § 31b odst. 1 větě druhé vypustit slovo „zejména“.
Připomínka akceptována.
Úpravou důvodové zprávy k předmětnému paragrafu reflektujícímu demonstrativní výčet.
K bodu 7 důvodové zprávy - Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty
Předkladatel v důvodové zprávě na straně 46 mj. uvádí: „Výdaje spojené s implementací návrhu zákona budou spojeny zejména s vybudováním centrální infrastruktury elektronického zdravotnictví a implementací jejích služeb. Bude se jednat o výdaje na zřízení a provoz Integrovaného datového rozhraní, v jehož rámci budou zřízeny a provozovány doposud chybějící kmenové zdravotnické registry (zdravotnických pracovníků, poskytovatelů zdravotních služeb, pacientů) a poskytovány další služby.“. Upozorňujeme, že Integrované datové rozhraní (IDR) má být s ohledem na využití podpory z Národního plánu obnovy ze strany Ministerstva zdravotnictví a Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR na projekty resortní infrastruktury elektronického zdravotnictví dokončeno, a má již plnit svou funkci v souladu se zákonem č. 325/2021 Sb., o elektronizaci zdravotnictví, ve znění pozdějších předpisů.
Tento údaj doporučujeme z důvodové zprávy vypustit, nebo upřesnit tak, aby byly konkrétně identifikovány nadále chybějící komponenty infrastruktury elektronického zdravotnictví, a z toho vyplývající finanční požadavky na její zabezpečení.
Připomínka akceptována.
Text kapitoly 7 obecné části důvodové zprávy bude upraven tak, aby odpovídal aktuálnímu stavu centrální infrastruktury elektronického zdravotnictví.
Integrované datové rozhraní, včetně kmenových registrů zdravotnických pracovníků, poskytovatelů zdravotních služeb a pacientů, bylo vybudováno v rámci projektů Ministerstva zdravotnictví a Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR podpořených z Národního plánu obnovy. Návrh zákona proto nepředpokládá opakované vybudování této základní infrastruktury.
Původní formulace o vybudování Integrovaného datového rozhraní a zřízení doposud chybějících kmenových registrů bude z důvodové zprávy vypuštěna. Nově bude upřesněno, že předpokládané výdaje se týkají zejména zajištění stabilního provozu, podpory, údržby, kybernetické bezpečnosti, obnovy technických komponent a dalšího rozvoje již vybudovaných systémů. Součástí dalších nákladů budou rovněž úpravy a rozšiřování funkcionalit vyvolané navrhovanou právní úpravou a nařízením o evropském prostoru pro zdravotní data, rozvoj integračních rozhraní a služeb interoperability a zajištění odpovídajících provozních a odborných kapacit.
Další rozvoj centrálních systémů bude odborně, technicky a organizačně zajišťován prostřednictvím kapacit Národního centra elektronického zdravotnictví ve spolupráci se stávajícími správci a provozovateli jednotlivých systémů. Rozpočtový model dalšího rozvoje NCEZ, včetně nákladů na podporu a provoz centrálních služeb, kmenových registrů, nástrojů interoperability, kybernetickou bezpečnost a podporu poskytovatelů zdravotních služeb a dodavatelů informačních systémů, je již popsán v kapitole 7 obecné části důvodové zprávy pro roky 2027 a 2028.
Připomínka je vypořádána úpravou kapitoly 7 obecné části důvodové zprávy.
Jihomoravský kraj
U §30a odst. 2 písm. d) doporučujeme vypustit dovětek „která není založena za účelem podnikání“, jelikož u obchodních společností se zapisuje předmět podnikání do obchodního rejstříku. Tím by mohlo dojít k úplnému vyloučení obchodních společností z registrované výměnné sítě. Nebo bude postačovat u obchodních společností zakládaných územním samosprávným celkem ustanovení ve stanovách, že nejsou založeny za účelem podnikání?
Připomínka akceptována.
Úřad vlády – vedoucí ÚV
Uplatnit princip API-first, hlavním pracovním prostředím ponechat NIS.
Problém: Riziko vzniku paralelních portálů.
Odůvodnění: Zdravotníci by museli pracovat ve více systémech.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Lze souhlasit s tím, že je vhodné minimalizovat vznik paralelních pracovních prostředí a umožnit využívání centrálních služeb přímo z informačních systémů poskytovatelů.
Není však účelem zákona předepisovat poskytovatelům konkrétní technický způsob plnění povinností. Zákon má zůstat technologicky neutrální.
Navrhovaná architektura již s integračním přístupem prostřednictvím API počítá. U centrálních služeb elektronického zdravotnictví jsou předpokládána standardizovaná rozhraní pro napojení NIS; rovněž u NZIS důvodová zpráva počítá s dávkovým předáváním dat a B2B API.
Povinnost vztáhnout pouze na nově vzniklou dokumentaci.
Problém: Nejasná migrace historické dokumentace.
Odůvodnění: Zpětná digitalizace by byla nereálná.
Závěr: Tyto připomínky jsou specifické z pohledu KOC a ovlivňují nejen technické parametry, ale mají přímý vliv na bezpečnost, dostupnost a organizaci onkologické péče:
· Klinická prioritizace pacientů versus pořadí eŽádanek.
· Onkologická epizoda péče místo izolovaných eŽádanek.
· Second opinion bez převzetí pacienta do péče.
· Federativní sdílení PET/CT, digitální patologie a DICOM-RT dat.
· Krizový režim při kybernetickém útoku.
Připomínka neakceptována. Vysvětleno.
Navrhovaná úprava již tuto situaci výslovně řeší v přechodném ustanovení. Zdravotnickou dokumentaci vedenou v souladu s § 55 odst. 1 zákona o zdravotních službách ve znění účinném přede dnem 1. ledna 2029 není poskytovatel povinen převádět do elektronické podoby.
Povinnost elektronického vedení zdravotnické dokumentace od 1. ledna 2029 se tedy nevztahuje na zpětnou digitalizaci historické dokumentace.
MŠMT
K názvu zákona a k usnesení vlády: V názvu je uvedeno, že se mění zákon č. 325/2021 Sb., o elektronizaci zdravotnictví, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 372/2012 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů. Zákon o zdravotních službách je však citován špatně, neboť se jedná o zákon č. 372/2011 Sb. Doporučujeme opravit. Taktéž i v usnesení vlády.
Akceptováno.
K zákonu: V bodě 1 doporučujeme opravit slovní spojení "doplňění úpravy“, v bodě 17 doporučujeme opravit text „Registrovaná výměnná síť musí splňovat, standard elektronického zdravotnictví...“ (bez čárky mezi slovy), dále v tomtéž bodě doporučujeme upravit text „Pokud provozovatele registrované výměnné sítě tyto nedostatky ve stanovené přiměřené lhůtě neodstraní, vydá ministerstvo rozhodnutí o shodě zruší ve lhůtě do 7 dnů...“, neboť věta není srozumitelná. V bodě 24 doporučujeme opravit text „vkládajíc slova" a v bodě 64 doporučujeme opravit text „umožňují jednoznačnou identifikaci pacienta", neboť za ním chybí ukončení uvozovek.
Akceptováno
K Důvodové zprávě: Materiál obsahuje několik jazykových a formulačních nedostatků. Doporučujeme jejich opravu, např.: „ve zněn pozdějších předpisů“, „technické požadavky požadavky“, „Přechodné bude navázáno“, „v rámci institucionální zajištění“, „Jedná o zavedení…“.
Akceptováno
K Předkládací zprávě: Upozorňujeme na chybnou citaci zákona o zdravotních službách – uveden zákon č. 372/2012 Sb., správně je zákon č. 372/2011 Sb. Dále doporučujeme opravit překlepy „Návrh obsahuje celou řadu konkrétních úprava opatření...“ na „úprav a opatření"; v poslední větě „k tomuto návrhu zákonu“ na „návrhu zákona".
Akceptováno.
MPO
Doporučujeme v bodu IV.1 nahradit slova „předsedkyni Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky“ slovy „předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky“.
Odůvodnění: Navrhovaná úprava zajišťuje soulad textu navrhovaného usnesení s aktuálním obsazením funkce předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Akceptováno.
Doporučujeme sjednotit užívání slovních spojení „sociálně-zdravotní“ a „sociálně zdravotní“ v celém návrhu.
Akceptováno jinak – vypuštěno.
Doporučujeme prověřit všechny vnitřní odkazy v návrhu. Některé odkazy směřují na stejné ustanovení, popřípadě na ustanovení, které má nabýt účinnosti později.
Akceptováno, upraveno.
Doporučujeme prověřit úplnost návaznosti nově ukládaných povinností na skutkové podstaty přestupků.
Vzato navědomí
V navrhované novele zákona č. 372/2011 Sb. se doplňují nové skutkové podstaty přestupků v § 117. Doporučujeme odpovídajícím způsobem doplnit také § 118 tak, aby bylo jednoznačně určeno, který správní orgán je příslušný k jejich projednání.
Neakceptováno
V čl. I bodu 1
· Doporučujeme novou poznámku pod čarou v § 1 odst. 3 označit číslem bezprostředně následujícím po posledním čísle poznámky pod čarou použité v zákoně.
· Doporučujeme zvážit přepracování § 1 odst. 3 písm. b). Navrhované znění je převážně deklaratorní a není z něj dostatečně patrné, jaký normativní obsah zakládá. Je vhodné vyjasnit, zda jde výlučně o adaptační úpravu, o úpravu nad rámec nařízení, nebo o úpravu navazující na akty přijaté na jeho základě. Podle výsledku tohoto vyjasnění doporučujeme zpřesnit také referenční ustanovení.
· Doporučujeme v § 1 odst. 3 písm. b) namísto legislativní zkratky používat přímo číselný odkaz na nařízení (EU) 2025/327.
· V § 1 odst. 3 písm. b) doporučujeme opravit slovo „doplňění“ na „doplnění“.
Neakceptováno. Poznámka pod čarou č. 1 je v zákone uvolněná.
Neakceptováno.
Neakceptováno.
Akceptováno.
K čl. I bodu 2: Doporučujeme vypustit navrhovaný § 2 odst. 7. Definice elektronických zdravotních záznamů se jeví jako nadbytečná vzhledem k přímo použitelnému vymezení v nařízení (EU) 2025/327.
Připomínka neakceptována.
Navrhované ustanovení bylo doplněno ve vazbě na národní legislativu,
K čl. I bodu 4: Doporučujeme opravit vnitřní odkaz, který v § 4 odst. 3 odkazuje na tentýž odstavec.
Připomínka akceptována. Upraveno.
K čl. I bodu 5:
· V § 4 v úvodní větě odstavce 3 doporučujeme za textem „§ 38 odst. 2 písm. c)“ zrušit tečku a slova „a to“ nebo nahradit tečku čárkou.
· Doporučujeme opravit vnitřní odkaz, který v § 4 odst. 3 odkazuje na tentýž odstavec.
Neakceptováno
Akceptováno
K čl. I bodu 8: Doporučujeme prověřit správnost ustanovení s ohledem na to, že § 8 odst. 3 obsahuje kumulativní výčet, který je bodem 7 zrušen a je doplněno nové písmeno e). Má-li kumulativní charakter výčtu zůstat zachován, je třeba doplnit spojku „a“ na konec písmene d).
Bod 8 byl vypuštěn.
K čl. I bodu 16: Doporučujeme za text „§ 30“ vložit slova „úvodní části ustanovení“.
Neakceptováno
K čl. I bodu 17:
· V § 30a odst. 2 doporučujeme prověřit vymezení příspěvkové organizace. Příspěvkovou organizaci může obecně zřídit stát nebo územní samosprávný celek; slova „zřízená Českou republikou nebo územním samosprávným celkem“ se proto jeví jako nadbytečná.
· V § 30a odst. 2 doporučujeme zrušit závětí a převést jej do úvodní části ustanovení bez zavedení legislativní zkratky takto: „Zřizovatelem a provozovatelem registrované výměnné sítě může být …“.
· V § 30b odst. 2 doporučujeme zrušit čárku pro nadbytečnost za slovem „splňovat“.
· V § 30b odst. 3 doporučujeme v odstavci 3 zrušit slova „podle odstavce 2“ pro nadbytečnost.
· V § 30b odst. 5 písm. a) doporučujeme prověřit navržené odložení žádosti při jejím nedoplnění. Tento postup se svými účinky blíží zastavení řízení pro neodstranění podstatných vad žádosti. Doporučujeme proto, buď zvolit postup odpovídající správnímu řádu, nebo navrženou odchylku výslovně odůvodnit.
· V § 30b odst. 6 písm. d) se počítá s údajem o době platnosti rozhodnutí, aniž návrh stanoví podmínky nebo kritéria pro její určení. Doporučujeme v tomto smyslu návrh dopracovat.
· V § 30b odst. 7 doporučujeme prověřit text věty druhé, jde-li o slovní spojení „vydá ministerstvo rozhodnutí o shodě zruší“. Správně by patrně mělo být uvedeno „vydá ministerstvo rozhodnutí o zrušení“ nebo „rozhodne o zrušení“. Dále je ve větě druhé odkazováno na lhůtu podle věty první, ale věta první stanovení lhůty neobsahuje.
· V § 30b doporučujeme z důvodu zjednodušení textu spojit odstavec 8 písm. b) a odstavec 9 a odstavec 8 písm. b) uvést takto:
„b) rozhodnutím ministerstva o zrušení rozhodnutí o ověření shody, jestliže provozovatel registrované výměnné sítě
1. přestal splňovat některý z požadavků uvedených v odstavci 2 a nedošlo k nápravě podle odstavce 7, nebo
2. požádal o zrušení rozhodnutí o ověření shody.“
Připomínka akceptována jinak.
Normativní text § 30a a § 30a a § 30b byl upraven.
K čl. I bodům 24 a 25: Doporučujeme v bodě 24 a 25 slova „úložiště služeb“ nahradit slovem „služeb“. Je-li v dotčeném ustanovení slovo „služeb“ použito pouze jednou, postačí uvést, že se za slovo „služeb“ vkládá slovo „centrální“.
Neakceptováno
K čl. I bodu 26 a 27: Doporučujeme provést odpovídající úpravu § 40 tak, aby byly změny povinností podle § 31a řádně promítnuty do skutkových podstat přestupků.
Vzato na vědomí
K čl. I bodu 28: V § 31a odst. 4 doporučujeme na konci textu písmene b) doplnit čárku.
Akceptováno
K čl. I bodu 30: V bodě 30 doporučujeme text „§ 31“ nahradit textem „§ 31a“ a slova „úložiště služeb“ nahradit slovem „služeb“, neboť slovo „služeb“ se v úvodní části ustanovení vyskytuje pouze jednou.
Akceptováno
K čl. I bodu 34: V § 31a odst. 7 doporučujeme doplnit chybějící ukončovací uvozovku v legislativní zkratce za slovy „průvodka eŽádanky“.
Akceptováno
K čl. I bodu 36:
· V § 31b odst. 1 v úvodní části ustanovení doporučujeme vložit čárku za slova „možné pouze“.
· V § 31b odst. 3 doporučujeme vložit čárku za slovo „Bezodkladně“.
Akceptováno
K čl. I bodu 41: V § 32 odst. 6 písm. e) doporučujeme podle čl. 42 odst. 2 písm. a) Legislativních pravidel vlády zrušit čárku před slovem „a“.
Akceptováno
K čl. I bodu 43: V bodě 43 doporučujeme slovo „písm.“ nahradit slovem „písmeno“.
Akceptováno
K čl. I bodu 47: V bodě 47 doporučujeme za text „§ 34a“ vložit text „odst. 3“, aby bylo zřejmé, kterého odstavce se změna týká.
Akceptováno
K čl. I bodům 50 a 51: Doporučujeme prověřit vzájemnou návaznost bodů 50 a 51. Bod 51 podle všeho vrací právní úpravu změněnou bodem 50 do původního znění, aniž by byly upraveny odlišné okamžiky jejich účinnosti.
Akceptováno
K čl. I bodu 53: V § 34a odst. 7 upozorňujeme, že normativní text neodpovídá vyznačení v platném znění s vyznačením změn. Doporučujeme dát platné znění do souladu s bodovou novelou.
Akceptováno.
K čl. I bodu 56: V § 34b odst. 2 doporučujeme na konci písmene h) středník nahradit čárkou. V platném znění je navíc závětí uvedeno chybně velkým písmenem.
Akceptováno.
K čl. I bodu 58: V bodě 58 doporučujeme za slova „§ 35 odst. 1 a 2“ vložit slova „úvodní části ustanovení“.
Neakceptováno.
K čl. I bodu 59: Po navrhované změně by písmeno b) v § 35 odst. 1 nebylo řádně ukončeno. Doporučujeme bod formulovat takto: „V § 35 odst. 1 se na konci písmene b) slovo „a“ nahrazuje čárkou.“.
Akceptováno.
K čl. I bodům 61 a 63: Vzhledem k tomu, že body 61 a 63 obsahují totožnou změnu, doporučujeme je sloučit do jednoho novelizačního bodu stejně jako je tomu v bodě 58.
Vzato na vědomí.
K čl. I bodu 62: Upozorňujeme, že § 35a odst. 2, které nabývá účinnosti dnem následujícím po vyhlášení odkazuje na § 32 odst. 9, který nabývá účinnosti až 26. března 2029. Doporučujeme prověřit ustanovení z hlediska účinnostní návaznosti.
Vzato na vědomí.
K čl. I bodu 67: V § 38 odst. 7 doporučujeme prověřit správnost odkazu. S ohledem na obsah ustanovení se patrně má jednat o odkaz na odstavec 5, nikoli na odstavec 4.
Prověřeno, neakceptováno.
K čl. I bodu 68:
· V novelizačním bodě 68 doporučujeme za slovo „vkládají“ vložit slovo „nové“.
· V § 38b odst. 1 v úvodní části písmene b) doplnit dvojtečku za slova „a to“.
Neakceptováno.
Akceptováno jinak, ustanovení vypuštěno.
K čl. I bodu 72: V novelizačním bodě 72 doporučujeme za slovo „vkládá“ vložit slovo „nové“.
Akceptováno
K čl. I bodům 69-81: Doporučujeme prověřit znění § 40 v návaznosti na nové skutkové podstaty. Domníváme se, že je třeba do přestupků zahrnout porušení povinností např. v § 11 odst. 3, § 30a odst. 3, § 31a odst. 8, § 32 odst. 10, § 55e odst. 1 písm. a)
Akceptováno.
Doporučujeme do úvodní věty čl. III doplnit do výčtu novel také zákon č. 270/2025 Sb. a zákon č. 290/2025 Sb., které zákon o léčivech rovněž mění.
Akceptováno.
K čl. IV bodu 3: V bodě 3 doporučujeme slovo „slovem“ nahradit slovem „slovy“.
Akceptováno
K čl. IV. bodu 7: V § 55 odst. 4 doporučujeme uvést čárku za slovy „co po minul důvod podle odstavce 3“.
Akceptováno.
K čl. IV. bodu 8:
· V § 55e odst. 1 doporučujeme zrušit legislativní zkratku a dále v zákoně používat pouze číselný odkaz na nařízení (EU) 2025/327.
· V § 55e odst. 2 doporučujeme opravit odkaz na odstavec 2, neboť ustanovení v současném znění odkazuje samo na sebe.
Neakceptováno.
Akceptováno.
K čl. IV bodu 16: Bod 16 doporučujeme zjednodušit a slova „dálkovým přístupem“ nahradit slovem „přístupem“, neboť dané slovo se v ustanovení objevuje pouze jednou a není nutné ho zpřesňovat.
Neakceptováno.
K čl. IV bodu 35: Doporučujeme prověřit § 73b odst. 1. Vhodnější se jeví formulace, že statistický ústav zpřístupňuje údaje „v podobě syntetických dat“.
Neakceptováno.
K čl. IV bodu 36: V bodě 36 doporučujeme za slovo „odstavce“ vložit číslo „2“.
Akceptováno
K čl. IV bodu 43: Po navrhované změně by písmeno c) v § 77a odst. 3 nebylo řádně ukončeno. Doporučujeme bod formulovat takto: „V § 77a odst. 3 se na konci písmene c) slovo „a“ nahrazuje čárkou.“
Akceptováno
K čl. IV bodu 47: V § 77a odst. 6 písm. c) doporučujeme zrušit tečku za slovem „přípravků“ pro nadbytečnost.
Akceptováno
K čl. IV bodu 49: Doporučujeme prověřit formulaci „oprávněným pracovníkům o kontaktního místa“ v § 77a odst. 7 písm. d).
Akceptováno.
K čl. IV bodu 55: V bodu 55 doporučujeme slovo „text“ nahradit slovem „slovo“.
Akceptováno
K čl. IV bodu 58: V bodu 58 doporučujeme zrušit dvojtečku za slovem „slova“.
Akceptováno.
K čl. V: Doporučujeme v přechodném ustanovení uvést úplný název zákona č. 372/2011 Sb., nikoli pouze jeho číslo.
Neakceptováno.
Zákon obsahuje dělenou účinnost, které je nejednotně v platném znění uváděna (např. podoba od 1/1/28, nebo znění platné od 1.7.2027). Doporučujeme sjednotit uvádění dělené účinnosti.
Akceptováno
V § 31a odst. 6 písm. c) doporučujeme opravit vyznačení změn: tečka má být přeškrtnuta a navazující čárka odpovídajícím způsobem vyznačena.
Akceptováno
V § 33 odst. 1 písm. c) doporučujeme vypustit nadbytečnou čárku na konci ustanovení.
Neakceptováno.
V § 40 odst. 5 písm. b) doporučujeme vypustit nadbytečnou čárku na konci ustanovení.
Neakceptováno
Doporučujeme prověřit vyznačení účinnosti § 56d. Ustanovení je označeno jako účinné od 26. března 2026, avšak jeho text odpovídá současně účinnému znění. Pokud nejde o budoucí změnu, doporučujeme odloženou účinnost v platném znění neuvádět.
Vzato na vědomí
V § 66 odst. 4 ve znění od 1. ledna 2029 dochází ke změně oproti znění k 1. lednu 2028, která není vyznačena. Ve znění od 1. ledna 2028 se uvádí „…právo nahlížet dálkovým přístupem na záznamy…“ od 1. ledna 2029 je pak uvedeno „…právo nahlížet na záznamy…“.
Vzato na vědomí.
V § 70 doporučujeme opravit označení prvního odstavce; namísto čísla „6“ má být uvedeno číslo „1“.
Akceptováno
V § 71a doporučujeme opravit číslování odstavců, které nyní začíná číslem „7“.
Akceptováno
Doporučujeme doplnit do obecné části důvodové zprávy informaci podle § 20 odst. 1 písm. j) zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv týkající se zákona o regulaci lobbování.
Akceptováno
Doporučujeme v části „Důvod předložení“ opravit zjevné překlepy, zejména výraz „Rpzvpj funkcionalit“ nahradit výrazem „Rozvoj funkcionalit“ a slovo „elektornického“ nahradit slovem „elektronického“.
Odůvodnění: Jedná se o formální úpravu textu.
Akceptováno
Hospodářská komora
Připomínka k Části první Změna zákona o elektronizaci zdravotnictví, ust. § 30a Registrovaná výměnná síť
Doporučujeme vymezení odpovědnosti v případech výpadků, ztráty dat nebo chyb vzniklých při přenosu elektronických zdravotních záznamů.
Odůvodnění:
Registrovaná výměnná síť, pro kterou bylo vydáno osvědčení o shodě podle § 30b, zajišťuje zejména pro poskytovatele zdravotních služeb prostřednictvím bezpečného šifrovaného komunikačního kanálu předávání a zpřístupňování zdravotnické dokumentace vedené v elektronické podobě, jejích částí nebo informací z ní v rozsahu stanoveném tímto zákonem, a elektronických zdravotních záznamů.
Návrh ukládá poskytovatelům povinnost předávat údaje prostřednictvím registrovaných výměnných sítí, aniž by dostatečně řešil odpovědnost jednotlivých subjektů za výpadky, ztrátu dat nebo nesprávný přenos informací.
Připomínka neakceptována.
Odpovědnost dotčených subjektů je již dostatečně upravena v obecných právních předpisech, zejména v oblasti kybernetické bezpečnosti, ochrany osobních údajů a civilní odpovědnosti.
Zákon o elektronizaci zdravotnictví nestanoví zvláštní režim odpovědnosti, protože by vedl k duplicitě a nepřehlednosti právní úpravy. Poskytovatelé i provozovatelé registrovaných výměnných sítí se řídí obecnými pravidly odpovědnosti za škodu, bezpečnostními standardy a povinnostmi vyplývajícími z GDPR, zákona o kybernetické bezpečnosti a souvisejících předpisů.
Připomínka k Části první Změna zákona o elektronizaci zdravotnictví, ust. § 31a odst. 4 písm. c)
Doporučujeme v důvodové zprávě objasnit způsob, jak budou všichni poskytovatelé zdravotních služeb elektronicky zpřístupňovat obrazové výsledky, které jsou z povinnosti ukládání prostřednictvím centrální výměnné sítě výslovně vyňaty.
Odůvodnění:
Návrh ustanovení stanoví výjimku pro obrazové výsledky. V důvodové zprávě však není dostatečně popsáno, jak bude zajištěno, že všichni PZS budou obrazové výsledky elektronicky předávat. Není zřejmé, zda se počítá s povinností napojení na systém PACS nebo jiné řešení, a jakým způsobem budou obrazové výsledky dostupné pacientovi.
Připomínka akceptována doplněním důvodové zprávy.
Důvodová zpráva bude zpřesněna tak, aby bylo zřejmé, že výjimkou z ukládání podle § 31a odst. 4 písm. c) jsou samotná obrazová data, typicky DICOM studie, nikoli standardizovaná zpráva z obrazového vyšetření obsahující nález a závěr.
Je třeba rozlišit několik souvisejících, avšak funkčně samostatných vrstev. Služba eŽádanky slouží především k elektronickému vyžádání zdravotní služby a k evidenci životního cyklu tohoto požadavku. Není obecnou výměnnou sítí zdravotnické dokumentace ani obrazovým archivem. Po vyřízení může žádající straně poskytnout informaci, že výsledek vznikl, identifikátor výsledného dokumentu nebo obrazové studie a případně referenci na místo či způsob, kterým byl výsledek předán. Samotný výsledek může být zpřístupněn jinou technickou cestou.
Zpráva z obrazového vyšetření je elektronickým zdravotním záznamem (EHR) obsahujícím textový nález, závěr a související metadata. Připravovaný český standard upravuje její interoperabilní podobu jako dokument HL7 FHIR s lidsky čitelnou reprezentací a s údaji umožňujícími jednoznačné propojení s příslušnou obrazovou studií. Naproti tomu vlastní snímky a další obrazová data se ukládají a přenášejí podle standardu DICOM prostřednictvím systémů PACS a specializovaných DICOM úložných nebo přenosových sítí, které jsou v České republice dostatečně etablovány a mají vynikající penetraci přesahující 95% u středně velkých a velkých PZS. Předmětem této novely není zasahovat do jejich provozu, ukládat povinnost připojení ke konkrétnímu PACS nebo vytvářet paralelní DICOM infrastrukturu.
Registrovaná výměnná síť podle § 30a zákona č. 325/2021 Sb (technicky Akreditovaná afinitní doména - AAfD) představují samostatnou výměnnou vrstvu. U obrazové dokumentace mají zejména evidovat metadata a reference, zajistit vyhledání, směrování, oprávnění a auditovatelnost. Mohou proto nést informaci, že obrazová studie existuje, kde je uložena a jak ji může oprávněný subjekt získat, aniž by samotná objemná DICOM data musela být uložena v registrované výměnné síti podle § 30a zákona č. 325/2021 Sb (technicky AAfD.)
EHDS počítá od 26. března 2031 také s interoperabilním zpřístupněním obrazových studií a souvisejících zpráv. V této etapě české implementace se řeší zejména standardizace zprávy z obrazového vyšetření (Vlna I. prioritních kategorií dle EHDS a jejich národní implementace). Konkrétní právní a technické řešení dostupnosti vlastních obrazových studií, včetně přístupu pacienta, bude předmětem navazujících legislativních a implementačních kroků podle prováděcích aktů Evropské unie, při postupném rozvoji AAfD a s využitím stávající DICOM infrastruktury.
Připomínka k Části první Změna zákona o elektronizaci zdravotnictví, ust. § 32 odst. 9
Doporučujeme doplnit ustanovení tak, aby bylo výslovně stanoveno, že poskytovatel zdravotních služeb neodpovídá za újmu vzniklou v důsledku nedostupnosti zdravotních údajů, pokud byla tato nedostupnost způsobena omezením přístupu nastaveným pacientem.
Současně navrhujeme, aby poskytovatel zdravotních služeb byl alespoň informován o tom, že pacient využil svého práva omezit přístup k elektronickým zdravotním záznamům, aniž by mu byl zpřístupněn konkrétní rozsah nebo obsah tohoto omezení.
Odůvodnění:
Pacient může v Registru oprávnění nastavit přístupová oprávnění poskytovatelů zdravotních služeb k elektronickým zdravotním záznamům prostřednictvím omezení přístupu podle odstavce 6 písm. e) (dále jen „omezení přístupu“). Pokud pacient uplatní omezení přístupu podle odstavce 6 písm. e), je v Registru oprávnění upozorněn, že omezení přístupu může mít dopad na poskytování zdravotních služeb; skutečnost, že pacient omezení přístupu nastavil, není poskytovatelům zdravotních služeb viditelná.
Pokud pacient využije svého práva omezit přístup k elektronickým zdravotním záznamům a poskytovatel nebude upozorněn na existenci takového omezení přístupu, může dojít k situaci, kdy poskytovatel nebude vědět, že pracuje s neúplnými informacemi.
Připomínka neakceptována.
Stávající návrh právní úpravy vychází z principu autonomie pacienta, jeho práva podle čl. 8 a z čl. 11 odst. 5 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje, které pacientovi přiznává právo omezit přístup k vybraným údajům, aniž by tím byla narušena jeho důvěrnost či vznikalo riziko nepřímé stigmatizace. Z tohoto důvodu návrh zákona stanoví, že „skutečnost, že pacient omezení přístupu nastavil, není poskytovatelům zdravotních služeb viditelná“.
Současně ve směru připomínky uvádí důvodová zpráva, že bude zaveden mechanismus tzv. ‚break-the-glass‘, který vychází z již existujícího a osvědčeného řešení používaného v rámci přeshraniční zdravotní péče.
Tento mechanismus představuje přiměřený kompromis mezi právem pacienta na kontrolu nad svými údaji a požadavkem na bezpečné poskytování zdravotní péče. Umožňuje poskytovateli v naléhavých situacích přístup k omezeným údajům, přičemž je přístup přísně auditován a podléhá následné kontrole. Návrh tak již obsahuje technické a organizační záruky, které minimalizují riziko klinických pochybení při práci s neúplnými daty, aniž by bylo nutné zavádět obecnou signalizaci omezení přístupu.
Z uvedených důvodů není navržené doplnění neutrální informace o omezení přístupu akceptováno, neboť by bylo v rozporu s koncepcí ochrany soukromí pacienta a s evropským rámcem, který neumožňuje, aby poskytovatel získal informaci o povaze či existenci omezených údajů mimo situace naléhavé potřeby řešené prostřednictvím výjimky „break-the-glass“.
Navrhované znění § 32 odst. 9 již obsahuje jasné a dostatečné upozornění pacienta na možné důsledky jeho rozhodnutí. V ustanovení je výslovně uvedeno, že:
„Pokud pacient uplatní omezení přístupu podle odstavce 6 písm. e), je v Registru oprávnění upozorněn, že omezení přístupu může mít dopad na poskytování zdravotních služeb.“
Toto upozornění plní svůj účel – pacient je informován, že jeho rozhodnutí může ovlivnit rozsah informací dostupných poskytovateli a tím i průběh poskytování zdravotních služeb. Je zde záměrně zvolena obecná formulace, která pokrývá široké spektrum situací, aniž by bylo nutné uvádět jednotlivé typové případy či právní následky.
Navrhované znění zákona již poskytuje dostatečný rámec pro poučení pacienta i pro řešení případných právních následků jeho rozhodnutí.
Připomínka k Části první Změna zákona o elektronizaci zdravotnictví, ust. § 40
Doporučujeme doplnit liberační důvod pro případy, kdy k porušení povinnosti poskytovatele zdravotních služeb dojde v důsledku výpadku, omezené dostupnosti nebo nefunkčnosti centrálních služeb elektronického zdravotnictví, registrované výměnné sítě nebo jiného externího systému, který poskytovatel zdravotních služeb neprovozuje a nemůže ovlivnit jeho fungování.
Odůvodnění:
Řada nových povinností poskytovatele zdravotních služeb bude závislá na správném fungování externích systémů. Poskytovatel zdravotních služeb nemůže nést odpovědnost za porušení povinnosti, jejíž splnění závisí na správném fungování systému provozovaném jiným subjektem.
Připomínka neakceptována,
Navrhované doplnění liberačního důvodu není nezbytné, neboť obdobné situace jsou již plně pokryty obecnou právní úpravou odpovědnosti, zejména zásadou, že subjekt nemůže nést odpovědnost za porušení povinnosti, které bylo způsobeno okolnostmi mimo jeho sféru vlivu. Právní řád takové případy řeší prostřednictvím obecných ustanovení o odpovědnosti za správní delikty, kde se vyžaduje zavinění nebo alespoň možnost ovlivnit vznik škodlivého následku.
V situacích, kdy poskytovatel zdravotních služeb nemůže splnit zákonnou povinnost z důvodu výpadku nebo nefunkčnosti externích systémů, které neprovozuje a nemůže ovlivnit, se uplatní právě tato obecná pravidla. Zákon o elektronizaci zdravotnictví není třeba doplňovat speciální liberační klauzulí, protože by šlo o duplicitní úpravu, která by narušovala systematiku právního řádu a mohla by vést k nejednotnému výkladu.
Současně platí, že poskytovatel zdravotních služeb je povinen učinit pouze takové kroky, které jsou objektivně možné. Pokud tedy nesplnění povinnosti způsobí výpadek centrálních služeb nebo jiného externího systému, nejde o porušení povinnosti na jeho straně.
Dopady na poskytovatele zdravotních služeb
Doporučujeme doplnit důvodovou zprávu o samostatnou kapitolu obsahující kvalifikovaný odhad ekonomických dopadů navrhované právní úpravy na poskytovatele zdravotních služeb, včetně nákladů na úpravy informačních systémů, implementaci standardů elektronického zdravotnictví, integraci s národními a evropskými službami elektronického zdravotnictví, elektronickou archivaci, kybernetickou bezpečnost a školení zaměstnanců.
Odůvodnění:
Důvodová zpráva připouští významné náklady na straně poskytovatelů zdravotních služeb (úpravy nemocničních informačních systémů, školení personálu, migrace procesů, provozní a servisní náklady, náklady na propojení informačních systémů s národními a evropskými službami, náklady elektronické archivace, kybernetická bezpečnost), ale není navržen žádný mechanismus jejich kompenzace.
Nově zveřejněné standardy elektronického zdravotnictví (ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR č. 9/2026) blíže konkretizují rozsah technických a procesních změn, které budou muset poskytovatelé zdravotních služeb a jejich dodavatelé informačních systémů realizovat.
Připomínka akceptována jinak.
Kapitola 7 obecné části důvodové zprávy byla doplněna o samostatnou ucelenou pasáž obsahující kvalifikovaný rámcový odhad ekonomických dopadů navrhované právní úpravy na poskytovatele zdravotních služeb. Vytvoření další samostatné kapitoly se nepovažuje za účelné, protože hospodářské a finanční dopady na poskytovatele věcně náleží právě do kapitoly 7 a jejich oddělení by vedlo k duplicitě s již doplněným textem.
Důvodová zpráva nově rozlišuje poskytovatele lůžkové péče a poskytovatele primární a ambulantní péče. U poskytovatelů lůžkové péče vychází rámcový odhad z dosavadních investic do informačních systémů, jejichž hodnota se podle velikosti a technického stavu zdravotnického zařízení pohybovala přibližně v rozmezí 10 až 30 mil. Kč. Při modelové průměrné investici 15 mil. Kč a přibližně 200 poskytovatelích lůžkové péče činí souhrnný investiční základ přibližně 3 mld. Kč. Při použití pracovního koeficientu navazujících nákladů ve výši 20 % původní investice ročně činí velmi hrubý odhad nákladů na podporu, údržbu, aktualizace, kybernetické zabezpečení a další rozvoj přibližně 600 mil. Kč ročně.
Pro oblast primární a ambulantní péče důvodová zpráva obsahuje model vycházející z počtu 24 653 aktivních IČZ a 31 448 pracovišť IČP. Jako užší ukazatel dodatečných nákladů spojených s průběžnou adaptací ambulantních informačních systémů je uvedena částka přibližně 207,1 mil. Kč ročně. Rozšířený pracovní model, který zohledňuje také náklady na IT servis, kybernetickou bezpečnost, cloudové služby, zálohování, školení a obnovu technického vybavení, pracuje s rámcem přibližně 657,6 až 731,6 mil. Kč v prvním roce, se středním pracovním scénářem přibližně 701,4 mil. Kč. Samostatně jsou vyjádřeny také možné jednorázové náklady na migraci, přechod nebo zásadní modernizaci systému.
Uvedené odhady zohledňují náklady na úpravy informačních systémů, implementaci standardů elektronického zdravotnictví, napojení na národní a evropské služby, migraci a standardizaci dat, elektronickou archivaci a související úložné a zálohovací služby, kybernetickou bezpečnost, technickou podporu a školení zaměstnanců. Standardy elektronického zdravotnictví zveřejněné ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví č. 9/2026 zpřesňují technické a obsahové požadavky, samy však neumožňují stanovit jednotný náklad pro všechny poskytovatele. Skutečný dopad bude nadále záviset na technickém stavu informačních systémů, míře dosavadní digitalizace, rozsahu již provedených investic, smluvních vztazích s dodavateli a organizačním uspořádání konkrétního poskytovatele.
Návrh zákona nezakládá automatický nárok poskytovatelů na kompenzaci vzniklých nákladů. Důvodová zpráva však uvádí nástroje, jejichž prostřednictvím má být finanční a organizační zátěž omezována. Jde zejména o využívání sdílených centrálních služeb, metodickou a technickou podporu, přiměřený harmonogram implementace, plánované využití prostředků IROP a dalších evropských zdrojů a vyhodnocení možností cíleného víceletého financování nákladově citlivých segmentů. Konkrétní parametry případné veřejné podpory budou muset být předmětem samostatného rozpočtového a veřejnoprávního posouzení.
Připomínka je vypořádána v kapitole 7 obecné části důvodové zprávy, v pasáži věnované dopadům na poskytovatele zdravotních služeb.
Náklady na dlouhodobou archivaci elektronické zdravotnické dokumentace
Doporučujeme doplnit důvodovou zprávu o vyhodnocení dopadů povinného elektronického vedení zdravotnické dokumentace, zejména z hlediska jejího dlouhodobého uchovávání, migrace historických dat a zajištění dlouhodobé dostupnosti a průkaznosti elektronických záznamů.
Odůvodnění:
Návrh předpokládá povinné vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě. Součástí této změny však nejsou pouze náklady na samotné vedení dokumentace, ale také náklady na její dlouhodobou archivaci, migraci dat při změně informačních systémů, zajištění dlouhodobé čitelnosti a průkaznosti elektronických záznamů. Zdravotnická dokumentace představuje zásadní důkazní prostředek v soudních, správních i disciplinárních řízeních.
U poskytovatelů se jedná o mnoho dokumentů a datových záznamů uchovávaných po několik desítek let. Náklady spojené s dlouhodobou archivací elektronické zdravotnické dokumentace mohou představovat významnou část celkových nákladů elektronizace, avšak nejsou v důvodové zprávě samostatně vyhodnoceny
Připomínka akceptována jinak.
Důvodová zpráva byla v bodu 7 doplněna o vyhodnocení nákladů spojených s dlouhodobým uchováváním zdravotnické dokumentace vedené v elektronické podobě, zachováním její čitelnosti a průkaznosti a s případnou migrací dat při změně informačního systému.
Navrhovaná právní úprava nezakládá povinnost plošného převodu historické zdravotnické dokumentace do elektronické podoby. Zdravotnická dokumentace vedená podle dosavadních právních předpisů se považuje za vedenou v souladu s právními předpisy i po nabytí účinnosti nové úpravy a poskytovatel není povinen ji dodatečně převádět do elektronické podoby. Jednorázové náklady na plošnou digitalizaci historické zdravotnické dokumentace proto nevzniknou jako přímý důsledek navrhované právní úpravy.
U zdravotnické dokumentace vytvářené po nabytí účinnosti nové úpravy bude nutné zajistit její uchování po dobu stanovenou právními předpisy, dlouhodobou čitelnost, integritu, průkaznost, dostupnost, zálohování a odpovídající zabezpečení. Náklady na zajištění těchto požadavků nelze samostatně a jednotně kvantifikovat, neboť závisejí zejména na objemu a charakteru uchovávaných dat, stavu informačního systému konkrétního poskytovatele, způsobu provozu datového úložiště, licenčním a smluvním modelu a četnosti technologických změn.
Tyto náklady jsou proto v důvodové zprávě zahrnuty do rámcového posouzení provozních nákladů poskytovatelů, zejména nákladů na provoz informačních systémů, datová úložiště a cloudové služby, zálohování, kybernetickou bezpečnost, technickou podporu, obnovu infrastruktury a případnou řízenou migraci dat. Konkrétní dopad bude nutné posuzovat podle technických a provozních podmínek jednotlivých poskytovatelů.
ÚOOÚ
V nadpisu se slovo „2012“ nahrazuje slovem „2011“.
Zákon o zdravotních službách má číslo 372/2011 Sb.
Akceptováno.
Článek I bod 35 a 62 a článek IV bod 17 je nezbytné sjednotit.
V prvních dvou ustanoveních se nástroj označuje jako „eZKarta“, v posledním jako „EZKarta“.
Akceptováno.
SMO ČR
sramek@smocr.cz
SMO ČR v rámci uvedené novely doporučuje věnovat zvýšenou pozornost podpoře lékařů v území při zavádění požadavků vyplývajících z nařízení EU v oblasti elektronizace zdravotnictví tak, aby implementace nových povinností nevedla ke zhoršení dostupnosti zdravotní péče v území, zejména s ohledem na věkovou strukturu praktických lékařů, ale také ambulantních specialistů. Zajištění adekvátní dostupnosti zdravotní péče napříč Českou republikou je dlouhodobým požadavkem SMO ČR, neboť jejich dostupnost patří mezi základní předpoklady kvalitního života obyvatel i atraktivity území pro stávající i nové obyvatele
Připomínka akceptována.
Předkladatel sdílí požadavek, aby zavádění nových povinností v oblasti elektronizace zdravotnictví nevedlo k omezení dostupnosti zdravotních služeb v území. Jednotlivé povinnosti budou nabíhat postupně a s dostatečnými přechodnými obdobími, která umožní poskytovatelům přizpůsobit informační systémy, pracovní procesy i personální zajištění.
Riziko nepřiměřené zátěže, zejména u menších poskytovatelů primární a ambulantní péče, bude snižováno využíváním centrálně poskytovaných služeb, včasným zveřejňováním technických standardů, metodickou a technickou podporou, pilotním ověřováním a přiměřeným harmonogramem zavádění jednotlivých povinností. Při přípravě podpůrných opatření bude přihlíženo rovněž k rozdílné technické a personální připravenosti poskytovatelů, věkové struktuře praktických lékařů a ambulantních specialistů a potřebě zachovat dostupnost zdravotních služeb ve všech regionech České republiky.
Důvodová zpráva byla v bodu 7 v tomto smyslu doplněna.
UZS + KZPS
K § 31a odst. 4 písmeno c – uvádí se, že povinností Poskytovatele zdravotních služeb je …vložit údaje o poskytnutí vyžádané zdravotní péče do dočasného úložiště služeb centrální výměnné péče, vč. výsledku – ale s výjimkou obrazových výsledků
Odůvodnění:
Ukládání obrazových výsledků by nemuselo být povinné, ale měla by to být volitelná možnost – třeba na vyžádání toho, kdo eŽádanku napsal.
Připomínka částečně akceptována doplněním důvodové zprávy.
Podnět, aby žádající PZS mohl na vyžádání získat informaci o výsledku, bude v důvodové zprávě zohledněn. Návrh na povinné nebo volitelné ukládání samotných obrazových dat do dočasného úložiště eŽádanek se však nepřebírá.
eŽádanka a výsledná dokumentace spolu mohou být jednoznačně spojeny, aniž by musely být přenášeny nebo ukládány v témže systému. Vazbu lze zajistit číslem žádanky, identifikátorem výsledné zprávy, identifikátorem obrazové studie nebo jiným referenčním údajem. Žádající straně tak může být prostřednictvím služby eŽádanek sděleno, že výsledek vznikl, kde je dostupný nebo jakým způsobem byl odeslán.
Standardizovaná zpráva z obrazového vyšetření může být předána prostřednictvím Registrované výměnné síťe podle § 30a zákona č. 325/2021 Sb (technicky oznařčovaná jako "Akreditovaná afinitní doména - AAfD" nebo jiné interoperabilní výměnné služby což zahrnuje i služby Dočasného úložiště jakožto jedné z alternativ přenosu, nicméně z ohledem na vysokou komplexnost a datovou náročnost bude technicko - komfortnější využít vysoce specializované dedikované DICOM sítě, které již nyní v ČR existují a mají dlouho historii sahající do 90-tých let. Samotná DICOM studie může zůstat ve zdrojovém PACS a být zpřístupněna nebo předána prostřednictvím stávající DICOM sítě. Výsledek tedy může putovat jinou cestou než eŽádanka, referenční vazba zachová jeho jednoznačné spojení s původním požadavkem.
Zavedení volitelného ukládání DICOM dat do systému eŽádanek, byť jen na vyžádání vystavitele, by vyžadovalo vybudování a provoz dalšího obrazového archivu. Bylo by nutné řešit kapacitu, zabezpečení, dobu uchování, opravy, synchronizaci kopií a určení autoritativního zdroje. Takové řešení by bylo duplicitní vůči již používaným specializovaným DICOM sítím a neodpovídalo by účelu služby eŽádanky. Důvodová zpráva proto bude doplněna o možnost referencování výsledku a sdělení místa nebo způsobu jeho předání, samotná obrazová data se do dočasného úložiště eŽádanek ukládat nebudou.
Služba eŽádanky umožňuje zaslání orientačních multimediálních příloh (návratový kanál), ale není kapacitně dimenzována na rozsáhle DICOM studie čítajíc i několik TB dat, jednalo by se navíc o neracionální a neekonomický přístup kanibalizujíc již vysoce rozvinuté DICOM sítě, které mají navíc pluralitu a tím i možnost výběru ze strany PZS. Registrovaná výměnná síť podle § 30a zákona č. 325/2021 Sb bude rovněž postupně rozvíjena (podpořeno jejím Standardem) k interoperabilitě heterogenních DICOM sítí za účelem jejich vzájemného metadatového propojování.
K § 31a odst. 5 – uvádí se, že Poskytovatel zdravotních služeb vyzvedne z dočasného úložiště služeb centrální výměnné sítě na základě identifikátoru, které sdělí Pacient – je zde přeškrtnuta/zrušena možnost, že by tento identifikátor předal Poskytovatel zdravotních služeb, který odeslal eŽádanku.
Odůvodnění:
Může nastat situace, kdy je pacient v bezvědomí a podobně, v takovém případě pak Pacient nemůže předat identifikátor
Připomínka neakceptována.
Úprava § 31a odst. 5 vychází z principu, že identifikátor pro vyzvednutí dat z dočasného úložiště je údaj určený výhradně pacientovi, který jej sděluje poskytovateli zdravotních služeb, jenž provádí následný zdravotní výkon. Tento mechanismus je koncipován jako bezpečnostní prvek, který má zabránit neoprávněnému přístupu k datům uloženým v centrální výměnné síti.
Možnost, aby identifikátor předával poskytovatel, který eŽádanku odeslal, byla z návrhu vypuštěna z důvodu minimalizace rizika nechtěného či nadbytečného šíření identifikátoru mezi více subjekty. Identifikátor má být sdělován pouze pacientem, který tak činí vědomě a v kontextu konkrétního zdravotního výkonu.
Situace, kdy pacient není schopen identifikátor sdělit (např. bezvědomí), jsou řešeny jinými instituty zdravotnické legislativy, zejména právem poskytovatele zdravotních služeb nahlížet do zdravotnické dokumentace pacienta a přístupem k údajům v rámci poskytování neodkladné péče. V těchto případech není nutné využívat mechanismus dočasného úložiště, který je určen primárně pro standardní plánované výkony.
Zachování původní formulace by vedlo k rozšíření okruhu subjektů, které mohou identifikátor disponovat, což je v rozporu s cílem posílení bezpečnosti a kontroly nad přístupem k datům. Proto se připomínka neakceptuje.
K § 38b odst. 1 písm. a) zákona č. 325/2021 Sb.
Čl. 67 a čl. 68 EHDS stanovují pouze obecná procesní pravidla pro žádosti o vydání povolení k údajům (zejm. lhůty). EHDS se formální stránce samotného řízení o žádosti o přístup ke zdravotním údajům blíže nevěnuje. Důvodová zpráva k předloženému návrhu uvádí pouze: „Přístup k datovým souborům zdravotních údajů pro sekundární využití je realizován na základě správního posouzení žádosti“.
Normativní text návrhu ani důvodová zpráva neuvádí jednoznačný odkaz na zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Lze předpokládat, že při posuzování žádostí dle čl. 67 a 68 EHDS bude Ministerstvo zdravotnictví postupovat subsidiárně dle správního řádu, považujeme však za vhodné, aby tato informace jednoznačně vyplývala z normativního textu či z důvodové zprávy.
Připomínka neakceptována.
Otázka
sekundárního zpracování dat bude předmětem navazující fáze legislativního ukotvení.
K § 38b odst. 3 písm. a) zákona č. 325/2021 Sb.
Důvodová zpráva hovoří pouze o právu „fyzických osob podat stížnost podle čl. 81 nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje.“ Podle čl. 81 EHDS mají toto právo i právnické osoby.
Doporučujeme sjednotit text důvodové zprávy s normativním textem EHDS.
Připomínka akceptována.
K § 55a zákona
č. 372/2011 Sb.
Ustanovení § 55a zákona č. 372/2011 Sb. ani novela neupravuje hromadnou (dávkovou) autorizaci elektronických záznamů. Autorizace každého výsledku samostatným použitím kvalifikovaného elektronického podpisu nebo pečeti a samostatným časovým razítkem by znamenala neproveditelné finanční zatížení, přičemž bez výslovné zákonné úpravy hrozí výklad v neprospěch poskytovatele.
Navrhujeme do § 55a zákona o zdravotních službách doplnit nový odstavec (nově odstavec 5) ve znění:
„Autorizaci více záznamů zdravotnické dokumentace podle odst. 4, které jsou vytvářeny nebo předávány v rámci jednoho technologického procesu, lze provést společně jedním úkonem, jsou-li dotčené záznamy jednoznačně identifikovány a je-li zachována jejich integrita.“
Odůvodnění:
Bez výslovného zakotvení v zákoně o zdravotních službách zůstává výklad nejistý a v rozporu se zásadou digitálně přívětivé legislativy, kterou si novela sama ve své důvodové zprávě stanovuje.
Připomínka neakceptována.
Vzhledem k tomu, že poskytovatel může využít rezortní prostředky, předkladatel argumentaci dodatečným finančním zatížením za relevantní. Ustanovení § 55a odst. 4 se navíc nevztahuje na každý jednotlivý záznam při jeho vytvoření, ale pouze na ty záznamy či části elektronické zdravotnické dokumentace, které jsou poskytovatelem předávány jiné osobě.
Poskytovatel má přitom dvě rovnocenné varianty autorizace:
1. časové razítko spolu s elektronickou pečetí poskytovatele, nebo
2. časové razítko spolu s elektronickým podpisem zdravotnického pracovníka.
Jak již bylo uvedeno, rezortní prostředky umožňují využití těchto nástrojů bezplatně.
Současně je třeba upozornit, že navrhovaná úprava je problematická i z hlediska samonosnosti a prokazatelnosti jednotlivých součástí elektronického zdravotního záznamu z případné hromadné dávky, což může v praxi komplikovat ověřitelnost a integritu jednotlivých záznamů.
DIA
1) K § 77a zákona o zdravotních službách
Doporučujeme u všech zmínek předávaných údajů pojištěnce či pacienta upřesnit, že součástí předání jsou údaje nezbytné pro provedení jednoznačné identifikace pacienta či pojištěnce.
Připomínka akceptována.