Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSDXDLCV5W najdete zde
V.
Platné znění zákonů s vyznačením navrhovaných změn a doplnění
Změna trestního zákoníku
(ve znění tisků 111 a 207)
§ 34
Promlčecí doba
(1) Trestní odpovědnost za trestný čin zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí
a) třicet let, jde-li o trestný čin, za který trestní zákon dovoluje uložení výjimečného trestu, trestný čin vraždy (§ 140) a trestný čin spáchaný při vypracování nebo při schvalování privatizačního projektu podle jiného právního předpisu,
b) patnáct let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně deset let,
c) deset let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně pět let,
d) pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta,
e) tři léta u ostatních trestných činů.
(2) Promlčecí doba počíná běžet u trestných činů, u nichž je znakem účinek anebo u nichž je účinek znakem kvalifikované skutkové podstaty, od okamžiku, kdy takový účinek nastal; u ostatních trestných činů počíná běžet promlčecí doba od ukončení jednání. Účastníkovi počíná běžet promlčecí doba od ukončení činu hlavního pachatele.
(3) Do promlčecí doby se nezapočítává
a) doba, po kterou nebylo možno pachatele postavit před soud pro zákonnou překážku,
b) doba, po kterou bylo trestní stíhání přerušeno,
c) doba, po kterou oběť trestného činu těžkého ublížení na zdraví spočívajícího v zmrzačení pohlavních orgánů nebo sterilizaci (§ 145) podle § 145 odst. 2, nedovoleného přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy (§ 159), obchodování s lidmi (§ 168), zavlečení spáchaného za účelem donucení jiného k sňatku (§ 172), vydírání (§ 175) nebo útisku (§ 177) spáchaných za účelem donucení jiného k sňatku nebo k strpění zákroku směřujícího k způsobení těžkého ublížení na zdraví spočívajícího v zmrzačení pohlavních orgánů podle § 145 odst. 2 nebo některého trestného činu uvedeného v hlavě třetí zvláštní části tohoto zákona o trestných činech proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti anebo trestného činu svádění k pohlavnímu styku (§ 202) byla mladší osmnácti let,
d) zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání nebo podmíněného odložení podání návrhu na potrestání,
e) doba, po kterou nebylo možné pachatele v České republice trestně stíhat, jde-li o čin, jehož trestnost se posuzuje podle zákona České republiky na základě § 8 odst. 1,
f) doba od vydání příkazu k zadržení do jeho odvolání nebo do pozbytí jeho platnosti z jiného důvodu,
g) doba, po kterou bylo dočasně upuštěno od některých úkonů trestního řízení podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních,
h) doba, po kterou bylo trestní stíhání dočasně odloženo.
(4) Promlčecí doba se přerušuje
a) zahájením trestního stíhání pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícím vzetím do vazby, vydáním příkazu k zatčení, podáním žádosti o zajištění vyžádání osoby z cizího státu, vydáním evropského zatýkacího rozkazu, podáním obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, návrhu na potrestání, vyhlášením odsuzujícího rozsudku pro tento trestný čin nebo doručením trestního příkazu pro takový trestný čin obviněnému, nebo
b) spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.
(5) Přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba nová.
§ 42
Přitěžující okolnosti
Soud jako k přitěžující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel
a) spáchal trestný čin s rozmyslem nebo po předchozím uvážení,
b) spáchal trestný čin ze ziskuchtivosti, z pomsty, pro něčí skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické nebo sociální skupině, národnost, věk, pohlaví, sexuální orientaci, zdravotní postižení, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je někdo skutečně nebo domněle bez vyznání, pro něčí skutečnou nebo domnělou příslušnost k jiné skupině osob anebo z jiné zavrženíhodné pohnutky,
c) spáchal trestný čin surovým nebo trýznivým způsobem, zákeřně, se zvláštní lstí nebo jiným obdobným způsobem,
d) spáchal trestný čin využívaje něčí nouze, tísně, bezbrannosti, závislosti nebo podřízenosti,
e) trestným činem porušil zvláštní povinnost,
f) ke spáchání trestného činu zneužil svého zaměstnání, postavení nebo funkce,
g) spáchal trestný čin vůči osobě podílející se na záchraně života a zdraví nebo na ochraně majetku,
h) spáchal trestný čin vůči dítěti, osobě blízké, těhotné, nemocné, zdravotně postižené, vysokého věku nebo nemohoucí a ohrozil tím jejich život nebo zdraví, způsobil jim škodu, újmu na zdraví nebo jinou újmu anebo se na jejich úkor bezdůvodně obohatil,
i) svedl k činu jinak trestnému, provinění nebo trestnému činu jiného, zejména dítě mladší patnácti let, mladistvého nebo osobu ve věku blízkém věku mladistvých,
i) j) spáchal trestný čin v rodinném nebo obdobném prostředí za přítomnosti dítěte, které jeho průběh bezprostředně vnímalo svými smysly,
j) k) spáchal trestný čin za krizové situace, živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život, veřejný pořádek nebo majetek, anebo na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace,
k) l) trestným činem způsobil vyšší škodu nebo jiný větší škodlivý následek,
l) m) trestným činem získal vyšší prospěch,
m) n) spáchal trestný čin ve větším rozsahu, na více věcech nebo více osobách, anebo trestný čin páchal nebo v něm pokračoval po delší dobu,
n) o) spáchal více trestných činů,
o) p) spáchal trestný čin s další osobou,
p) q) spáchal trestný čin jako organizátor, jako člen organizované skupiny nebo člen spolčení, nebo
q) r) byl již pro trestný čin odsouzen; soud je oprávněn podle povahy předchozího odsouzení nepokládat tuto okolnost za přitěžující, zejména s ohledem na význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu a jeho následky, okolnosti, za kterých byl čin spáchán, osobu pachatele, míru jeho zavinění, jeho pohnutku a dobu, která uplynula od posledního odsouzení, a jde-li o pachatele trestného činu, který byl spáchán ve stavu vyvolaném duševní poruchou, anebo o pachatele, který se oddává zneužívání návykové látky a spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním, také tehdy, započal-li léčení nebo učinil jiná potřebná opatření k jeho zahájení.
§ 88
Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody
(1) Soud odsouzeného podmíněně propustí na svobodu, jestliže odsouzený vykonal stanovenou část trestu, svým chováním a plněním svých povinností po právní moci rozsudku prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život nebo soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného.
(2) Stanovenou částí trestu, kterou podle odstavce 1 musí odsouzený vykonat před tím, než může být podmíněně propuštěn, se rozumí
a) polovina uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného trestu odnětí svobody,
b) třetina uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného trestu odnětí svobody, jde-li o odsouzeného, který dosud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody a který nebyl odsouzen za zvlášť závažný zločin,
1. kterým byla nebo měla být způsobena smrt, nejde-li o trestný čin zabití podle § 141 odst. 1,
2. kterým byla nebo měla být způsobena těžká újma na zdraví,
3. jehož znakem je spáchání na těhotné ženě nebo na dítěti,
4. který spáchal ve prospěch organizované zločinecké skupiny, nebo zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině (§ 361),
5. který spáchal v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání teroristického trestného činu, trestného činu účasti na teroristické skupině (§ 312a), financování terorismu (§ 312d), podpory a propagace terorismu podle § 312e odst. 3 nebo vyhrožování teroristickým trestným činem (§ 312f), nebo
6. který je uveden v hlavě třetí, sedmé, deváté, dvanácté a třinácté zvláštní části tohoto zákona nebo v písmenu c),
c) dvě třetiny uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného trestu odnětí svobody, jde-li o pachatele odsouzeného za trestný čin vraždy (§ 140), zabití podle § 141 odst. 2, těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 3 § 145 odst. 4, mučení a jiného nelidského a krutého zacházení podle § 149 odst. 4, nedovoleného přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy podle § 159 odst. 3, 4, neoprávněného odebrání tkání a orgánů podle § 164 odst. 3, 4, obchodování s lidmi podle § 168 odst. 4, 5 5, 6, zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 2, 3, zavlečení podle § 172 odst. 2, 3, loupeže podle § 173 odst. 3, 4, braní rukojmí podle § 174 odst. 3, 4, vydírání podle § 175 odst. 3, 4, znásilnění podle § 185 odst. 3, 4, sexuálního útoku podle § 185a odst. 3, 4, sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 5, 6, pohlavního zneužití podle § 187 odst. 2, 3, obecného ohrožení podle § 272 odst. 2, 3, neoprávněné výroby a jiného nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami, s rostlinami nebo houbami je obsahujícími nebo s jedy podle § 283 odst. 4, s jedy nebo se rtutí podle § 283 odst. 5, získání kontroly nad vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou (§ 290), zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle § 292 odst. 3, vlastizrady (§ 309), rozvracení republiky (§ 310), teroristického útoku (§ 311), teroru (§ 312), sabotáže (§ 314), vyzvědačství podle § 316 odst. 3, 4, válečné zrady (§ 320), násilného překročení státní hranice podle § 339 odst. 3, organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 4, genocidia (§ 400), útoku proti lidskosti (§ 401), apartheidu a diskriminace skupiny lidí (§ 402), agrese (§ 405a), přípravy útočné války (§ 406), styků ohrožujících mír (§ 409), použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje podle § 411 odst. 3, válečné krutosti (§ 412), perzekuce obyvatelstva (§ 413), plenění v prostoru válečných operací (§ 414) nebo zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků podle § 415 odst. 3, nebo k výjimečnému trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let, a
d) dvacet let, jde-li o pachatele odsouzeného k trestu odnětí svobody na doživotí.
(3) Jestliže odsouzený za přečin prokázal svým vzorným chováním a plněním svých povinností, že dalšího výkonu trestu není třeba, soud ho podmíněně propustí na svobodu i předtím, než vykonal část trestu odnětí svobody vyžadovanou pro podmíněné propuštění podle odstavce 2 písm. a) nebo b). Soud nevyhoví návrhu ředitele věznice na podmíněné propuštění odsouzeného na svobodu, jen je-li zjevné, že by odsouzený po propuštění na svobodu nevedl řádný život.
(4) Soud při posuzování, zda odsouzený prokázal polepšení, přihlédne zejména k jeho chování ve výkonu trestu, které umožňuje posoudit, do jaké míry se napravil, k plnění jeho povinností a k jeho snaze nahradit škodu nebo jinou újmu způsobenou trestným činem, vydat bezdůvodné obohacení získané trestným činem anebo odstranit jiné škodlivé následky činu. Jestliže odsouzený vykonával ochranné léčení před nástupem výkonu trestu odnětí svobody nebo v jeho průběhu, přihlédne soud i k projevenému postoji odsouzeného k výkonu ochranného léčení.
§ 145
Těžké ublížení na zdraví
(1) Kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let.
(2) Odnětím svobody na čtyři léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zmrzačením pohlavních orgánů nebo sterilizací.
(2) (3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
a) na dvou nebo více osobách,
b) na těhotné ženě,
c) na dítěti mladším patnácti let,
d) na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti,
e) na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického zaměstnání nebo povolání směřujícího k záchraně života nebo ochraně zdraví, nebo na jiném, který plnil svoji obdobnou povinnost při ochraně života, zdraví nebo majetku vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona,
f) na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické nebo sociální skupině, národnost, věk, pohlaví, sexuální orientaci, zdravotní postižení, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání, anebo pro jeho skutečnou nebo domnělou příslušnost k jiné skupině osob,
g) opětovně nebo poté, co spáchal jiný zvlášť závažný zločin spojený s úmyslným způsobením těžké újmy na zdraví nebo smrti nebo jeho pokus, nebo
h) ze zavrženíhodné pohnutky.
(3) (4) Odnětím svobody na osm až šestnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.
(4) (5) Příprava je trestná.
§ 175
Vydírání
(1) Kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin nejméně se dvěma osobami,
c) spáchá-li takový čin se zbraní,
d) způsobí-li takovým činem značnou škodu,
e) spáchá-li takový čin na těhotné ženě,
f) spáchá-li takový čin na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti, nebo
g) spáchá-li takový čin na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické nebo sociální skupině, národnost, věk, pohlaví, sexuální orientaci, zdravotní postižení, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání, anebo pro jeho skutečnou nebo domnělou příslušnost k jiné skupině osob., nebo
h) spáchá-li takový čin na jiném, aby mu byla způsobena těžká újma na zdraví.
(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví,
b) spáchá-li takový čin v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání teroristického trestného činu, trestného činu financování terorismu (§ 312d) nebo vyhrožování teroristickým trestným činem (§ 312f), nebo
c) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu.
(4) Odnětím svobody na osm až šestnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.
(5) Příprava je trestná.
§ 177
Útisk
(1) Kdo jiného nutí, zneužívaje jeho tísně nebo závislosti, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.
(2) Odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické nebo sociální skupině, národnost, věk, pohlaví, sexuální orientaci, zdravotní postižení, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání, anebo pro jeho skutečnou nebo domnělou příslušnost k jiné skupině osob.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 značnou škodu, nebo
b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.
(4) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu, nebo
b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu., nebo
c) spáchá-li takový čin na jiném, aby mu byla způsobena těžká újma na zdraví.
§ 180
Neoprávněné nakládání s osobními údaji
(1) Kdo zveřejní osobní údaje jiné osoby s cílem podnítit jiného ke způsobení újmy na zdraví nebo vážné újmy na právech nebo oprávněných zájmech této osoby, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
(1) (2) Kdo, byť i z nedbalosti, neoprávněně zveřejní, sdělí, zpřístupní, jinak zpracovává nebo si přisvojí osobní údaje, které byly o jiném shromážděné v souvislosti s výkonem veřejné moci, a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.
(2) (3) Stejně jako v odstavci 2 bude potrestán, kdo, byť i z nedbalosti, poruší státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti tím, že neoprávněně zveřejní, sdělí nebo zpřístupní třetí osobě osobní údaje získané v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce, a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají.
(3) (4) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2, 2 nebo 3 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem,
c) způsobí-li takovým činem značnou škodu, nebo
d) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.
(4) (5) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2, 2 nebo 3 škodu velkého rozsahu, nebo
b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.
§ 191
Šíření pornografie
(1) Kdo vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, učiní veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, v němž se projevuje násilí či neúcta k člověku, nebo které popisuje, zobrazuje nebo jinak znázorňuje pohlavní styk se zvířetem, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
(2) Stejně bude potrestán, kdo jinému proti jeho seznatelné vůli přenechá fotografické, filmové, elektronické nebo jiné pornografické dílo nebo dílo zobrazující pohlavní orgán osoby, pokud je toto jednání způsobilé mu způsobit vážnou újmu.
(2) (3) Kdo písemné, fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo Kdo fotografické, filmové, elektronické nebo jiné pornografické dílo nebo dílo zobrazující pohlavní orgán osoby
a) nabízí, přenechává nebo zpřístupňuje nabídne, přenechá nebo zpřístupní dítěti, nebo
b) na místě, které je dětem přístupné, vystavuje nebo jinak zpřístupňuje,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
(3) (4) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2, 2 nebo 3
a) jako člen organizované skupiny,
b) tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo
c) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.
(4) (5) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2, 2 nebo 3
a) jako člen organizované skupiny působící ve více státech, nebo
b) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.
§ 191a
Zneužití identity k výrobě pornografie a její šíření
Zneužití osoby nebo její identity k výrobě a šíření pornografického nebo intimního díla
(1) Kdo vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, učiní veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá osobu, o které ví, že k takovému zobrazení nebo využití nedala souhlas bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
(1) Kdo, ačkoli ví, že nejsou splněny podmínky stanovené jiným právním přepisem pro zachycení nebo rozšiřování podoby nebo projevu člověka anebo pro zásah do jeho soukromí, vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, učiní veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné
a) pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá osobu, nebo
b) dílo, které zobrazuje intimní část těla osoby, pokud je jeho jednání způsobilé vyvolat vážnou újmu na právech této osoby této osobě způsobit vážnou újmu,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
(2) Kdo doveze, vyveze, proveze, nabídne, učiní veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo nebo dílo zobrazující intimní část těla osoby, pokud ví, že osoba, která je v pornografickém díle zobrazena nebo využita nebo jejíž intimní část těla je v díle zobrazena, byla při výrobě takového díla v podřízeném postavení vyplývajícím z toho, že byla obětí trestného činu obchodování s lidmi (§ 168), bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
(2) (3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři čtyři léta bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 jinému značnou újmu,
b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny,
c) spáchá-li takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo
d) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.
(3) (4) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 jinému újmu velkého rozsahu,
b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny působící ve více státech, nebo
c) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.
§ 192
Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií nebo intimním dílem
(1) Kdo přechovává fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem, bude potrestán odnětím svobody až na dva roky.
(2) Stejně jako v odstavci 1 bude potrestán ten, kdo prostřednictvím informační nebo komunikační technologie získá přístup k dětské pornografii.
(3) Kdo vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, učiní veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem, anebo
kdo kořistí z takového pornografického díla,
bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
(3) Kdo vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, učiní veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné
a) pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem, nebo
b) dílo, které zobrazuje intimní část těla dítěte, ačkoli ví, že nejsou splněny podmínky stanovené jiným právním přepisem pro zachycení nebo rozšiřování podoby člověka anebo pro zásah do jeho soukromí, pokud je jeho jednání způsobilé vyvolat vážnou újmu na právech tohoto dítěte tomuto dítěti způsobit vážnou újmu,
bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
(4) Stejně jako v odstavci 3 bude potrestán ten, kdo kořistí z pornografického díla uvedeného v odstavci 3 písm. a).
(4) (5) Odnětím svobody na dvě léta až šest let nebo propadnutím majetku bude pachatel
potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 3 nebo 4
a) jako člen organizované skupiny,
b) tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo
c) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.
(5) (6) Odnětím svobody na tři léta až osm let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 3 nebo 4
a) a ví, že při výrobě takového díla byly dítě nebo osoba, jež se jeví být dítětem, v podřízeném postavení vyplývajícím z toho, že byly obětí trestného činu obchodování s lidmi (§ 168),
a) b) jako člen organizované skupiny působící ve více státech, nebo
b) c) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.
§ 354
Nebezpečné pronásledování
(1) Kdo jiného dlouhodobě nebo opakovaně pronásleduje tím, že
a) vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou jemu nebo jeho osobám blízkým,
b) vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje,
c) vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje,
d) omezuje jej v jeho obvyklém způsobu života, nebo
e) zneužije jeho osobních údajů za účelem získání osobního nebo jiného kontaktu,
a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých anebo mu způsobit vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři roky léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
a) vůči dítěti nebo těhotné ženě,
b) vůči jinému pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické nebo sociální skupině, národnost, věk, pohlaví, sexuální orientaci, zdravotní postižení, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání, anebo pro jeho skutečnou nebo domnělou příslušnost k jiné skupině osob,
c) se zbraní, nebo
d) nejméně se dvěma osobami.
§ 367
Nepřekažení trestného činu
(1) Kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný připravuje nebo páchá trestný čin vraždy (§ 140), zabití (§ 141), těžkého ublížení na zdraví (§ 145), mučení a jiného nelidského a krutého zacházení (§ 149), nedovoleného přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy (§ 159), neoprávněného odebrání tkání a orgánů (§ 164), obchodování s lidmi (§ 168), zbavení osobní svobody (§ 170), zavlečení podle § 172 odst. 2 a 3, loupeže (§ 173), braní rukojmí (§ 174), vydírání podle § 175 odst. 3 a 4, neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 180 odst. 4 § 180 odst. 5, znásilnění (§ 185), sexuálního útoku (§ 185a), sexuálního nátlaku (§ 186), pohlavního zneužití (§ 187), zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 193), týrání svěřené osoby (§ 198), krádeže podle § 205 odst. 4, zpronevěry podle § 206 odst. 4, podvodu podle § 209 odst. 4, pojistného podvodu podle § 210 odst. 5, úvěrového podvodu podle § 211 odst. 5, dotačního podvodu podle § 212 odst. 5, legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 4 a 5, padělání a pozměnění peněz (§ 233), neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku (§ 234), neoprávněné výroby peněz (§ 237), zneužití informace v obchodním styku podle § 255 odst. 4, zneužití postavení v obchodním styku podle § 255a odst. 3, poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 5, porušení předpisů o kontrole vývozu zboží a technologií dvojího užití (§ 262), porušení povinností při vývozu zboží a technologií dvojího užití (§ 263), provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence (§ 265), porušení povinnosti v souvislosti s vydáním povolení a licence pro zahraniční obchod s vojenským materiálem (§ 266), obecného ohrožení (§ 272), vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků (§ 280), nedovolené výroby a držení radioaktivní látky a vysoce nebezpečné látky jiného nakládání s radioaktivní látkou a vysoce nebezpečnou látkou (§ 281), nedovolené výroby a držení jaderného materiálu a zvláštního štěpného materiálu jiného nakládání s výchozím jaderným materiálem a zvláštním štěpným materiálem (§ 282), neoprávněné výroby a jiného nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami, s rostlinami nebo houbami je obsahujícími nebo s jedy, s jedy nebo se rtutí (§ 283), získání kontroly nad vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou (§ 290), zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny (§ 292), vlastizrady (§ 309), rozvracení republiky (§ 310), teroristického útoku (§ 311), teroru (§ 312), účasti na teroristické skupině (§ 312a), financování terorismu (§ 312d), podpory a propagace terorismu (§ 312e), vyhrožování teroristickým trestným činem (§ 312f), sabotáže (§ 314), vyzvědačství (§ 316), ohrožení utajované informace (§ 317), neoprávněné činnosti pro cizí moc (§ 318a), válečné zrady (§ 320), násilí proti orgánu veřejné moci podle § 323 odst. 3 a 4, násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 3 a 4, přijetí úplatku (§ 331), podplacení (§ 332), násilného překročení státní hranice podle § 339 odst. 2 a 3, organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 4, vzpoury vězňů (§ 344), neuposlechnutí rozkazu podle § 375 odst. 2 a 3, zprotivení a donucení k porušení vojenské povinnosti podle § 377 odst. 2 a 3, porušování práv a chráněných zájmů vojáků stejné hodnosti podle § 382 odst. 3 a 4, porušování práv a chráněných zájmů vojáků podřízených nebo s nižší hodností podle § 383 odst. 3 a 4, zběhnutí (§ 386), ohrožování morálního stavu vojáků podle § 392 odst. 2, genocidia (§ 400), útoku proti lidskosti (§ 401), apartheidu a diskriminace skupiny lidí (§ 402), agrese (§ 405a), přípravy útočné války (§ 406), styků ohrožujících mír (§ 409), použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje (§ 411), válečné krutosti (§ 412), perzekuce obyvatelstva (§ 413), plenění v prostoru válečných operací (§ 414) nebo zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků podle § 415 odst. 3, a spáchání nebo dokončení takového trestného činu nepřekazí, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta; stanoví-li tento zákon na některý z těchto trestných činů trest mírnější, bude potrestán oním trestem mírnějším.
(2) Kdo spáchá čin uvedený v odstavci 1, není trestný, nemohl-li trestný čin překazit bez značných nesnází nebo aniž by sebe nebo osobu blízkou uvedl v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání. Uvedení osoby blízké v nebezpečí trestního stíhání však nezbavuje pachatele trestní odpovědnosti, týká-li se nepřekažení trestného činu vlastizrady (§ 309), rozvracení republiky (§ 310), teroristického útoku (§ 311), teroru (§ 312), účasti na teroristické skupině (§ 312a), financování terorismu (§ 312d), podpory a propagace terorismu (§ 312e), vyhrožování teroristickým trestným činem (§ 312f), sabotáže (§ 314), vyzvědačství (§ 316), neoprávněné činnosti pro cizí moc (§ 318a), genocidia (§ 400), útoku proti lidskosti (§ 401), apartheidu a diskriminace skupiny lidí (§ 402), agrese (§ 405a), přípravy útočné války (§ 406), použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje (§ 411), válečné krutosti (§ 412), perzekuce obyvatelstva (§ 413), plenění v prostoru válečných operací (§ 414) a zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků podle § 415 odst. 3.
(3) Překazit trestný čin lze i jeho včasným oznámením státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; voják může místo toho učinit oznámení nadřízenému.
§ 419a
Implementace práva Evropské unie
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1).
_______
1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/123/ES ze dne 21. října 2009, kterou se mění směrnice 2005/35/ES o znečištění z lodí a o zavedení sankcí za protiprávní jednání.
Směrnice Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004 o povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a kteří spolupracují s příslušnými orgány.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES ze dne 18. června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/40/EU ze dne 12. srpna 2013 o útocích na informační systémy a nahrazení rámcového rozhodnutí Rady 2005/222/SVV.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU ze dne 3. dubna 2014 o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/57/EU ze dne 16. dubna 2014 o trestních sankcích za zneužívání trhu (směrnice o zneužívání trhu).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/541 ze dne 15. března 2017 o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV a mění rozhodnutí Rady 2005/671/SVV.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/62/EU ze dne 15. května 2014 o trestněprávní ochraně eura a jiných měn proti padělání, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2000/383/SVV.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 ze dne 5. července 2017 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1673 ze dne 23. října 2018 o boji vedeném trestněprávní cestou proti praní peněz.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/713 ze dne 17. dubna 2019 o potírání podvodů v oblasti bezhotovostních platebních prostředků a jejich padělání a o nahrazení rámcového rozhodnutí Rady 2001/413/SVV.
Směrnice Rady 2002/90/ES ze dne 28. listopadu 2002, kterou se definuje napomáhání k nepovolenému vstupu, přechodu a pobytu.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1226 ze dne 24. dubna 2024 o vymezení trestných činů a sankcí za porušení omezujících opatření Unie a změně směrnice (EU) 2018/1673.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1712 ze dne 13. června 2024, kterou se mění směrnice 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1203 ze dne 11. dubna 2024 o trestněprávní ochraně životního prostředí a o nahrazení směrnic 2008/99/ES a 2009/123/ES.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1385. ze dne 14. května 2024 o potírání násilí na ženách a domácího násilí.
Změna zákona o obětech trestných činů
(ve znění tisku 111)
§ 2
Vymezení pojmů
(1) Za trestný čin se pro účely tohoto zákona považuje také čin jinak trestný.
(2) Obětí se rozumí fyzická osoba, které bylo nebo mělo být trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena škoda nebo nemajetková újma nebo na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil nebo měl obohatit.
(3) Byla-li trestným činem způsobena smrt oběti, považují se, utrpěli-li v důsledku smrti oběti újmu, za oběť též její příbuzný v pokolení přímém, sourozenec, osvojenec, osvojitel, manžel nebo registrovaný partner, druh nebo osoba, které oběť ke dni své smrti poskytovala nebo byla povinna poskytovat výživu. Je-li těchto osob více, považuje se za oběť každá z nich.
(4) Zvlášť zranitelnou obětí se pro účely tohoto zákona při splnění podmínek uvedených v odstavci 2 nebo 3 rozumí
a) dítě,
b) osoba, která je vysokého věku nebo je postižena fyzickým, mentálním nebo psychickým hendikepem nebo smyslovým poškozením, pokud tyto skutečnosti mohou vzhledem k okolnostem případu a poměrům této osoby bránit jejímu plnému a účelnému uplatnění ve společnosti ve srovnání s jejími ostatními členy,
c) oběť trestného činu obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku), trestného činu využití služby obchodované osoby (§ 168a trestního zákoníku), trestného činu znásilnění (§ 185 trestního zákoníku), trestného činu sexuálního útoku (§ 185a trestního zákoníku), trestného činu sexuálního nátlaku (§ 186 trestního zákoníku), trestného činu týrání svěřené osoby (§ 198 trestního zákoníku), trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 trestního zákoníku) nebo trestného činu teroristického útoku (§ 311 trestního zákoníku),
d) oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, trestného činu, který zahrnoval nátlak, násilí či pohrůžku násilím, trestného činu spáchaného pro příslušnost k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo oběť trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny, jestliže je v konkrétním případě zvýšené nebezpečí způsobení druhotné újmy zejména s ohledem na její věk, pohlaví, rasu, národnost, sexuální orientaci, náboženské vyznání, zdravotní stav, rozumovou vyspělost, schopnost vyjadřovat se, životní situaci, v níž se nachází, nebo s ohledem na vztah k osobě podezřelé ze spáchání trestného činu nebo závislost na ní.
(5) Druhotnou újmou se pro účely tohoto zákona rozumí újma, která nebyla oběti způsobena trestným činem, ale vznikla v důsledku přístupu Policie České republiky, orgánů činných v trestním řízení a dalších orgánů veřejné moci, poskytovatelů zdravotních nebo sociálních služeb, subjektů zapsaných v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, znalců, tlumočníků, obhájců a sdělovacích prostředků k ní.
(6) Akreditovaným subjektem se rozumí právnická osoba, které byla rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti (dále jen "ministerstvo") udělena akreditace podle § 42.
§ 3
Základní zásady
(1) Každou osobu, která se cítí být obětí spáchaného trestného činu, je třeba považovat za oběť, nevyjde-li najevo opak nebo nejde-li zcela zjevně o zneužití postavení oběti podle tohoto zákona. Existují-li pochybnosti o tom, zda je oběť zvlášť zranitelnou, je třeba ji za zvlášť zranitelnou považovat. Na postavení oběti nemá vliv, pokud nebyl pachatel zjištěn nebo odsouzen.
(2) Policie České republiky, orgány činné v trestním řízení a další orgány veřejné moci, subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, poskytovatelé zdravotních nebo sociálních služeb, znalci, tlumočníci, obhájci a sdělovací prostředky mají povinnost respektovat osobnost a důstojnost oběti, přistupovat k oběti zdvořile a šetrně a podle možností jí vycházet vstříc. Vůči oběti postupují s přihlédnutím k jejímu věku, zdravotnímu stavu včetně psychického stavu, její rozumové vyspělosti a kulturní identitě tak, aby nedocházelo k prohlubování újmy způsobené oběti trestným činem nebo k druhotné újmě.; přitom zohlední, zda je oběť ohrožená diskriminací včetně diskriminace založené na kombinaci více diskriminačních důvodů. Při své činnosti dbají, aby oběť nebyla vystavována zvýšenému nebezpečí, že se stane obětí dalšího trestného činu nebo že na ní pachatel dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil.
(3) Policie České republiky, orgány činné v trestním řízení a další orgány veřejné moci při své činnosti přihlížejí k potřebám ochrany a podpory oběti, které jim jsou známy.
(3) (4) Oběti přísluší práva podle tohoto zákona bez ohledu na rasu, etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru či světový názor. Oběti přísluší práva podle tohoto zákona bez ohledu na její státní občanství, nestanoví-li tento zákon jinak.
(4) (5) Policie České republiky, orgány činné v trestním řízení a subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů mají povinnost srozumitelným způsobem informovat oběť o jejích právech a umožnit jí jejich plné uplatnění. Na žádost oběti jsou tak povinny učinit i opakovaně.
(5) (6) Policie České republiky a orgány činné v trestním řízení, orgány činné v trestním řízení a další orgány veřejné moci v rozsahu své působnosti spolupracují při poskytování pomoci obětem se subjekty poskytujícími pomoc obětem trestných činů.
§ 8
Informace poskytované oběti Policií České republiky, policejním orgánem a státním zástupcem
(1) Jakmile se Policie České republiky nebo policejní orgán dostane do prvního kontaktu s obětí trestného činu, informuje ji i bez žádosti o tom,
a) u kterého konkrétního orgánu může podat oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a předá oběti kontakt na tento orgán,
b) na které subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů se může obrátit s žádostí o odbornou pomoc a za jakých podmínek má právo na poskytnutí bezplatné odborné pomoci, a předá oběti kontakty na tyto subjekty,
c) za jakých podmínek má právo na přijetí opatření k zajištění bezpečí podle jiného právního předpisu (§ 14),
d) u kterého konkrétního orgánu získá další informace o věci, ve které se stala obětí trestného činu,
e) jakým způsobem lze v případě, že na ní byl spáchán trestný čin prostřednictvím informační a komunikační technologie, uchovat skutečnosti důležité pro trestní řízení a jak se lze domáhat odstranění dat uložených v počítačovém systému nebo na nosiči informací nebo znemožnění přístupu k nim, je-li to zapotřebí k zabránění pokračování v trestné činnosti nebo jejímu opakování,
e) f) jaké etapy řízení následují po trestním oznámení a jaká je úloha oběti v těchto etapách,
f) g) u kterého konkrétního orgánu a jakým způsobem může požádat o informace podle § 11 odst. 1 a 3, a předá oběti kontakt na tento orgán,
g) h) za jakých podmínek a v jakém rozsahu má právo na peněžitou pomoc, včetně poučení o lhůtě pro podání žádosti,
h) i) na které nejbližší azylové domy, intervenční centra či jiná zařízení sociálních služeb poskytující pobytové služby se může obrátit a předá oběti kontakty na tato zařízení,
i) j) na kterého nejbližšího poskytovatele zdravotních služeb se může obrátit s žádostí o poskytnutí zdravotních služeb a předá oběti kontakt na tohoto poskytovatele,
j) k) u kterého orgánu a jakým způsobem se může domáhat nápravy, jestliže jsou její práva porušena orgánem veřejné moci nebo jí není umožněno jejich plné uplatnění,
k) l) o jaká opatření k ochraně jejích zájmů může požádat, má-li oběť bydliště v jiném členském státě Evropské unie,
l) m) jaká další práva má podle tohoto zákona.
(2) Informace podle odstavce 1 se poskytují oběti písemně. Informace podle odstavce 1 písm. a) až d) musí být oběti rovněž srozumitelně ústně vysvětleny.
(3) Přijímají-li oznámení oběti o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, Policie České republiky, policejní orgán nebo státní zástupce, jsou povinni jí písemně potvrdit přijetí takového oznámení; státní zástupce je dále povinen oběť písemně a ústně informovat i bez žádosti v rozsahu podle odstavce 1 písm. b) až d). Za potvrzení přijetí oznámení podle věty první se považuje i předání opisu protokolu o podaném oznámení.
(4) Pokud o to oběť požádá, vysvětlí oběti Policie České republiky nebo policejní orgán srozumitelně ústně i informace podle odstavce 1 písm. e) až l) m).
§ 8a
Informace poskytované Policií České republiky, policejním orgánem a státním zástupcem některým dalším osobám v souvislosti se spáchaným trestným činem
(1) Jakmile se Policie České republiky nebo policejní orgán dostane do prvního kontaktu s dotčenou osobou blízkou, poskytne jí i bez žádosti informace uvedené v § 8 odst. 1 písm. b); tyto informace poskytne této osobě i státní zástupce, přijímá-li její oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Informace podle věty první se poskytují písemně i ústně.
(2) Jakmile se Policie České republiky nebo policejní orgán dostane do prvního kontaktu s dotčenou právnickou osobou, poskytne jí i bez žádosti informace uvedené v § 8 odst. 1 písm. a), d), e) a j) f) a k) a informaci o tom, u kterého konkrétního orgánu a jakým způsobem může požádat o informace podle § 11 odst. 1; zároveň jí předá kontakt na tento orgán.
(3) Právnickou osobu, na které byl spáchán trestný čin na základě zneužití údajů umožňujících její identifikaci, informuje Policie České republiky nebo policejní orgán při prvním kontaktu s ní i bez žádosti také o tom, na které subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů se může obrátit s žádostí o odbornou pomoc, a předá jí kontakty na tyto subjekty.
(4) Přijímá-li oznámení dotčené právnické osoby o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, státní zástupce, poskytne dotčené právnické osobě i bez žádosti informace uvedené v § 8 odst. 1 písm. d), a jde-li o právnickou osobu, na které byl spáchán trestný čin na základě zneužití údajů umožňujících její identifikaci, také informace podle odstavce 3.
(5) Informace podle odstavců 2 až 4 se poskytují písemně.
§ 9
Informace poskytované subjektem zapsaným v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů
(1) Subjekt zapsaný v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů poskytne oběti informace o
a) službách, které obětem poskytuje, a jejich rozsahu, včetně informace, zda je služba poskytována bezplatně; pokud požadovaný druh služby neposkytuje, odkáže oběť na jiný subjekt zapsaný v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, který požadovanou službu poskytuje,
b) právech oběti podle tohoto zákona,
c) právech oběti jako poškozeného podle trestního řádu,
d) průběhu trestního řízení a postavení oběti jako poškozeného a svědka v něm. a
e) způsobu, jakým lze v případě, že na ní byl spáchán trestný čin prostřednictvím informační a komunikační technologie, uchovat skutečnosti důležité pro trestní řízení a jak se lze domáhat odstranění dat uložených v počítačovém systému nebo na nosiči informací nebo znemožnění přístupu k nim, je-li to zapotřebí k zabránění pokračování v trestné činnosti nebo jejímu opakování.
(2) Subjekt zapsaný v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů poskytne dotčené osobě blízké a právnické osobě, na které byl spáchán trestný čin na základě zneužití údajů umožňujících její identifikaci, informaci o službách, které poskytuje, a jejich rozsahu, včetně informace, zda je služba poskytována bezplatně; pokud požadovaný druh služby neposkytuje, odkáže tuto osobu na jiný subjekt zapsaný v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, který požadovanou službu poskytuje.
§ 11
Další informace poskytované oběti a dotčené právnické osobě
(1) Na žádost oběti nebo dotčené právnické osoby jí poskytne příslušný orgán činný v trestním řízení
a) informaci, že trestní řízení nebylo zahájeno,
b) informaci o stavu trestního řízení, s výjimkou případů, kdy by tato informace mohla ohrozit dosažení účelu trestního řízení,
c) informaci o skutku, ze kterého je osoba, proti níž se řízení vede, obviněna, včetně jeho právní kvalifikace,
d) informaci o době a místě konání veřejného projednání věci v řízení před soudem,
e) pravomocné rozhodnutí, kterým se trestní řízení končí.
(2) Odstavcem 1 nejsou dotčena ustanovení trestního řádu o doručování písemností poškozenému.
(3) Věznice, poskytovatel zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení odsouzený vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence informují oběť na její žádost o
a) propuštění nebo uprchnutí obviněného z vazby,
b) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody,
c) přerušení výkonu trestu odnětí svobody,
d) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu ústavního ochranného léčení,
e) změně formy ochranného léčení z ústavní na ambulantní,
f) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu zabezpečovací detence,
g) změně zabezpečovací detence na ochranné léčení,
h) jakémkoliv vydání obviněného nebo odsouzeného do cizího státu nebo jeho předání do jiného členského státu Evropské unie v rámci mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních.
(4) Věznice, poskytovatel zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení odsouzený vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence informují oběť podle odstavce 3 bezodkladně, nejpozději do 24 hodin od doby, kdy nastala oznamovaná skutečnost.
(5) Žádost podle odstavce 3 se podává v přípravném řízení policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci a v řízení před soudem soudu, který rozhoduje nebo rozhodoval v prvním stupni. Pokud je obviněný v době podání žádosti ve výkonu vazby, ve výkonu trestu, ve výkonu ústavního ochranného léčení nebo ve výkonu zabezpečovací detence, o podání žádosti informuje orgán uvedený ve větě první bez průtahů příslušnou věznici, poskytovatele zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení odsouzený vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence; v ostatních případech je informuje při vzetí do vazby nebo při nařízení výkonu trestu, ústavního ochranného léčení nebo zabezpečovací detence.
(6) Nepodala-li oběť žádost podle odstavce 3, obviněný nebo odsouzený byl propuštěn nebo uprchl a je-li důvodná obava, že oběti nebo osobě jí blízké hrozí nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného nebo odsouzeného na svobodě, orgán činný v trestním řízení, Probační a mediační služba, věznice, poskytovatel zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení odsouzený vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence neprodleně informuje o této skutečnosti policejní orgán, který vede nebo vedl trestní řízení v dané trestní věci, který přijme potřebná opatření k zajištění bezpečí oběti, včetně jejího nebo osoby jí blízké, včetně vyrozumění o propuštění nebo uprchnutí; policejní orgán v těchto případech též vyrozumí oběť nebo osobu jí blízkou o opatřeních přijatých k zajištění jejího bezpečí, byla-li taková opatření přijata a nepovede-li vyrozumění ke zmaření nebo ztížení jejich účelu.
(7) Odstavce 3 až 6 se použijí obdobně i v případě, kdy ochranné léčení nebo zabezpečovací detence byly uloženy osobě, která se dopustila činu jinak trestného.
Díl 3
Právo na individuální posouzení potřeb oběti
§ 13a
Prvotní individuální posouzení potřeb oběti
(1) Policie České republiky nebo policejní orgán bez zbytečného odkladu, zpravidla při prvním kontaktu s obětí, posoudí, zda oběť má zvláštní potřeby ochrany nebo podpory. Při tom přihlédne zejména k
a) věku oběti,
b) zdravotnímu stavu oběti včetně jejího psychického stavu,
c) rozumové vyspělosti oběti,
d) příslušnosti oběti k určité skupině osob, jakož i k tomu, zda je oběť ohrožená diskriminací včetně diskriminace založené na kombinaci více diskriminačních důvodů, pokud tato skutečnost může mít v konkrétním případě vliv na potřeby ochrany a podpory oběti,
e) životní situaci oběti,
f) povaze a závažnosti činu, jak se Policii České republiky nebo policejnímu orgánu jeví v době posouzení a
g) vztahu mezi obětí a osobou, kterou oběť označila za pachatele, skutečnosti, zda tato osoba a oběť žijí nebo žily ve společném obydlí, jakož i k riziku opakování násilí nebo jiného ohrožení oběti ze strany této osoby.
(2) Dojde-li Policie České republiky nebo policejní orgán po posouzení podle odstavce 1 k závěru, že oběť může být zvlášť zranitelnou obětí, která se v důsledku trestného činu nachází ve zvlášť nepříznivé sociální, zdravotní, rodinné nebo ekonomické situaci nebo která není zjevně schopna samostatně anebo prostřednictvím osoby, která je oprávněna za ni jednat nebo která jí může účinně pomoci, vyhledat potřebnou pomoc, předá bez zbytečného odkladu Probační a mediační službě osobní údaje oběti a informace o její situaci, a to v rozsahu nezbytném pro navazující posouzení jejích potřeb a zajištění její ochrany nebo podpory. Osobní údaje a informace se nepředají, jestliže oběť výslovně prohlásí, že s jejich předáním Probační a mediační službě nesouhlasí, nebo pokud by jejich předání ohrozilo plnění úkolů Policie České republiky nebo policejního orgánu; odpadne-li tato překážka, osobní údaje a informace se bez zbytečného odkladu předají. Nesouhlasila-li oběť s předáním osobních údajů a informací Probační a mediační službě a odůvodňují-li to okolnosti případu, Policie České republiky nebo policejní orgán po uplynutí jednoho týdne její stanovisko ověří. O postupu podle věty první až třetí se učiní záznam.
(3) Osobní údaje oběti a informace o její situaci v rozsahu nezbytném pro navazující posouzení jejích potřeb a zajištění její ochrany nebo podpory může Policie České republiky nebo policejní orgán předat Probační a mediační službě i v případě jiné oběti než podle odstavce 2, pokud se v důsledku trestného činu zjevně nachází ve zvlášť nepříznivé sociální, zdravotní, rodinné nebo ekonomické situaci nebo pokud není zjevně schopna samostatně anebo prostřednictvím osoby, která je oprávněna za ni jednat nebo která jí může účinně pomoci, vyhledat potřebnou pomoc. Odstavec 2 věty druhá až čtvrtá se použijí obdobně.
§ 13b
Navazující individuální posouzení potřeb oběti a zprostředkování další pomoci
(1) Probační a mediační služba oběť kontaktuje bez zbytečného odkladu od doručení osobních údajů a informací. Při navazujícím posouzení Probační a mediační služba zhodnotí zejména rodinnou, sociální a ekonomickou situaci oběti a z ní vyplývající potřebu další odborné pomoci. Je-li to vhodné, provádí toto posouzení v součinnosti s dalšími subjekty poskytujícími pomoc obětem trestných činů nebo s jinými subjekty, které mohou přispět ke zjištění potřeb oběti, zejména s poskytovateli sociálních nebo zdravotních služeb; tato součinnost zahrnuje i sdílení osobních údajů oběti a informací o její situaci v rozsahu nezbytném pro zjištění potřeb oběti. Posouzení v součinnosti s dalšími subjekty podle věty třetí se neprovede, jestliže oběť výslovně prohlásí, že s takovým postupem nesouhlasí.
(2) Probační a mediační služba na základě výsledků navazujícího posouzení podle odstavce 1 poskytne oběti v rozsahu odpovídajícím jejím potřebám služby v rámci výkonu své působnosti; přitom může zprostředkovat kontakt na další subjekty poskytující pomoc obětem trestných činů nebo na jiné subjekty, které mohou přispět k zajištění další pomoci oběti, zejména na poskytovatele sociálních nebo zdravotních služeb. Má se za to, že osoba blízká oběti trestného činu, která s ní žije ve společné domácnosti a o kterou oběť pečuje nebo ji podporuje, má obdobné potřeby podpory jako oběť, ledaže z okolností zjevně vyplývá opak.
(3) Probační a mediační služba sdělí v nezbytném rozsahu orgánu činnému v trestním řízení, který vede trestní řízení, skutečnosti zjištěné při postupu podle tohoto ustanovení, jsou-li významné pro další postup vůči oběti.
§ 13c
Přezkoumání individuálního posouzení potřeb oběti
Vyjdou-li v průběhu trestního řízení najevo podstatné změny okolností významných pro posouzení potřeb ochrany a podpory oběti, postupuje orgán činný v trestním řízení, který vede trestní řízení, přiměřeně podle § 13a odst. 1 a 2.
Díl 3 4
Právo na ochranu před hrozícím nebezpečím
§ 14
(1) Policista v případech stanovených jiným právním předpisem2), kdy dochází k ohrožení bezpečí oběti, provede úkon nebo přijme jiné opatření k zajištění jejího bezpečí. Stejnou povinnost mají celníci, příslušníci Vězeňské služby, vojenští policisté a strážníci obecních policií za podmínek stanovených jiným právním předpisem3).
(2) Krátkodobou ochranu oběti poskytne Policie České republiky za podmínek stanovených jiným právním předpisem2).
(3) Vykázání osoby ze společného obydlí provede Policie České republiky za podmínek stanovených jiným právním předpisem2).
(4) Soud vydá na žádost oběti předběžné opatření v občanském soudním řízení v případě vážného ohrožení jejího života, zdraví, svobody nebo lidské důstojnosti za podmínek stanovených jiným právním předpisem4).
(5) Zvláštní ochrana svědka se oběti poskytne za podmínek stanovených jiným právním předpisem5).
(6) Utajení totožnosti i podoby oběti v postavení svědka se poskytne za podmínek stanovených trestním řádem.
(7) Soud nebo státní zástupce vydá předběžné opatření v trestním řízení za podmínek stanovených trestním řádem.
(8) Justiční orgán vydá evropský ochranný příkaz za podmínek stanovených zákonem o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.
(9) Soud provede výkon ochranného opatření uznaného a vykonatelného v České republice podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího vzájemné uznávání ochranných opatření v občanských věcech a za podmínek stanovených jiným právním předpisem6).
_______
4) Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů.
6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 606/2013 ze dne 12. června 2013 o vzájemném uznávání ochranných opatření v občanských věcech.
Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů.
§ 14a
(1) Orgán, který přijal opatření podle § 14 odst. 3, 4 nebo 7, informuje oběť o možnosti požádat, aby byla bez zbytečného odkladu informována o porušení takového opatření, vyvolá-li toto porušení důvodnou obavu, že jí nebo osobě jí blízké hrozí nebezpečí. Tuto žádost oběť podává orgánu, který opatření přijal, a jde-li o předběžné opatření v trestním řízení, v přípravném řízení soudu nebo státnímu zástupci a v řízení před soudem předsedovi senátu soudu prvního stupně.
(2) Pokud oběť podala žádost podle odstavce 1, informuje ji orgán, který přijal opatření podle § 14 odst. 3, 4 nebo 7, nebo orgán činný v trestním řízení, který vede trestní řízení, v jehož rámci bylo přijato opatření podle § 14 odst. 7, o porušení přijatého opatření, vyvolá-li toto porušení důvodnou obavu podle odstavce 1. Informaci poskytne bez zbytečného odkladu poté, co se o takovém porušení dozví, není-li z okolností zjevné, že se oběť o něm již dozvěděla.
(3) Jde-li o opatření podle § 14 odst. 9, může oběť žádost podle odstavce 1 podat soudu příslušnému k výkonu tohoto ochranného opatření podle jiného právního předpisu. Soud podle věty první oběť informuje za podmínek podle odstavce 2.
Díl 4 5
Právo na ochranu soukromí
Díl 5 6
Právo na ochranu před druhotnou újmou
Díl 6 7
Právo na peněžitou pomoc
§ 30
Posuzování žádosti o peněžitou pomoc
(1) Ministerstvo poskytuje oběti jménem státu peněžitou pomoc na základě žádosti.
(2) Žádost o poskytnutí peněžité pomoci lze podat u ministerstva nejpozději do 2 let ode dne, kdy se oběť dozvěděla o škodě nebo nemajetkové újmě způsobené trestným činem, nejpozději však do 5 let od spáchání trestného činu, jinak právo zaniká. Žádost nezletilé oběti trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti nebo trestného činu týrání svěřené osoby (§ 198 trestního zákoníku) lze podat u ministerstva nejpozději do 2 let ode dne, kdy nabyla zletilosti, nebo do 5 let od spáchání trestného činu, skončí-li tato lhůta později, jinak právo zaniká.
(3) Ministerstvo žadateli písemně potvrdí přijetí žádosti. Ministerstvo vydá rozhodnutí o žádosti nejpozději do 3 měsíců od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba
a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ,
b) nutná k provedení dožádání, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny., nebo
c) ode dne, kdy ministerstvo vyzvalo k odstranění nedostatků žádosti, do dne, kdy byly nedostatky odstraněny nebo kdy marně uplynula lhůta poskytnutá k jejich odstranění.
(4) S účastníky řízení, kteří neovládají český jazyk, může být jednáno i v jazyce slovenském nebo anglickém; to platí i pro vyhotovování písemností.
(5) V řízení o žádosti o peněžitou pomoc nelze podat řádný opravný prostředek. Rozhodnutí nelze přezkoumat v přezkumném řízení.
(6) Ministerstvo může vydat nové rozhodnutí ve věci, vyjde-li dodatečně najevo, že nebyly splněny podmínky pro poskytnutí peněžité pomoci, nebo podmínky pro její poskytnutí v přiznané výši, zejména nesplnil-li žadatel informační povinnost podle § 31 odst. 5. Vydáním nového rozhodnutí se původní rozhodnutí ruší.
(7) Proti pravomocnému rozhodnutí může žadatel podat žalobu podle soudního řádu správního.
§ 44
Povinnosti akreditovaných subjektů
(1) Akreditovaný subjekt je povinen
a) poskytnout oběti bezplatně službu podle § 5 a § 6 odst. 3 v rozsahu akreditace,
b) poskytnout oběti informace podle § 9,
c) vést evidenci obětí, které požádaly o poskytnutí služby, a poskytnutých služeb,
d) dodržovat standardy kvality poskytovaných služeb stanovené prováděcím právním předpisem.
(2) Standardy kvality poskytovaných služeb jsou souborem kritérií, jejichž prostřednictvím je definována úroveň kvality poskytování jednotlivých služeb poskytovaných obětem v oblasti personálního a provozního zabezpečení a v oblasti vztahů mezi akreditovaným subjektem a obětí, které je služba poskytována.
(3) Poskytnutí služby je akreditovaný subjekt oprávněn odmítnout
a) z důvodu naplnění svých kapacit,
b) byly-li služby poskytnuty osobě, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy oběti,
c) jestliže zájmy oběti, která žádá o poskytnutí služby, jsou v rozporu se zájmy akreditovaného subjektu, nebo
d) jestliže oběť neposkytuje odpovídající součinnost nebo došlo k narušení důvěry mezi obětí a akreditovaným subjektem.
(4) Akreditovaný subjekt uchovává osobní údaje zpracovávané v rámci své činnosti ve vztahu k obětem trestných činů pouze po dobu nezbytnou, nejdéle však po dobu 5 let ode dne posledního kontaktu s obětí.
Změna trestního řádu
(ve znění tisků 102 a 111)
§ 7b
(1) Je-li zapotřebí zabránit ztrátě, zničení nebo pozměnění dat důležitých pro trestní řízení, která jsou uložena v počítačovém systému nebo na nosiči informací, lze nařídit osobě, která uvedená data drží nebo je má pod svojí kontrolou, aby taková data uchovala v nezměněné podobě po dobu stanovenou v příkazu a učinila potřebná opatření, aby nedošlo ke zpřístupnění informace o tom, že bylo nařízeno uchování dat.
(2) Je-li to zapotřebí k zabránění pokračování v trestné činnosti nebo jejímu opakování, lze nařídit osobě, která drží nebo má pod svojí kontrolou data, která jsou uložena v počítačovém systému nebo na nosiči informací, aby znemožnila přístup jiných osob k takovým datům.
(3) Příkaz podle odstavce 1 nebo 2 je oprávněn vydat předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Policejní orgán potřebuje k vydání takového příkazu předchozí souhlas státního zástupce; bez předchozího souhlasu může být příkaz policejním orgánem vydán jen tehdy, jestliže nelze předchozího souhlasu dosáhnout a věc nesnese odkladu.
(4) V příkazu podle odstavce 1 nebo 2 musí být označena data, na která se příkaz vztahuje, důvod, pro který mají být data uchována nebo k nim má být znemožněn přístup, a doba, po kterou mají být tato data uchována nebo k nim má být znemožněn přístup, která nesmí být delší než 90 dnů. Příkaz podle odstavce 2 musí být odůvodněn. Příkaz musí obsahovat poučení
o následcích neuposlechnutí příkazu a o právu podat námitky, jsou-li přípustné.
(5) Orgán, který vydal příkaz podle odstavce 1 nebo 2, jej neprodleně doručí osobě, vůči které směřuje. Po zajištění výkonu doručí příkaz podle odstavce 2 také příjemci služby, který data, na která se příkaz vztahuje, zveřejnil prostřednictvím veřejné počítačové sítě, je-li znám.
§ 7c
(1) Proti příkazu podle § 7b odst. 2 může osoba uvedená v § 7b odst. 5 podat námitky do 5 dnů od jeho doručení u orgánu, který příkaz vydal. Pokud tento orgán shledá námitky důvodnými, příkaz zruší; policejní orgán tak může učinit pouze s předchozím souhlasem státního zástupce.
(2) Pokud orgán, který vydal příkaz, nepovažuje námitky uplatněné některou z osob uvedených v § 7b odst. 5 za důvodné, předloží je se svým vyjádřením soudu uvedenému
v § 146a a v řízení před soudem nejblíže nadřízenému soudu; pokud nepovažuje námitky za důvodné jen zčásti a vznesené výhrady lze oddělit od ostatních, předloží soudu jen námitky, kterým nevyhověl. Policejní orgán věc předkládá prostřednictvím státního zástupce.
(3) Předseda senátu a v přípravném řízení soudce předložené námitky posoudí. Pokud byly podány opožděně nebo osobou neoprávněnou, usnesením je odmítne. Pokud je shledá zcela nebo zčásti důvodnými, rozhodne o zrušení příkazu; o částečném zrušení příkazu může rozhodnout pouze v případě, že je ve zbylém rozsahu vykonatelný. Pokud neshledá námitky důvodnými, usnesením příkaz potvrdí. Usnesení doručí orgánu, který příkaz vydal, a osobě, která uplatnila námitky; pokud příkaz zcela nebo zčásti zrušil, doručí usnesení všem osobám uvedeným v § 7b odst. 5.
§ 7d
(1) Pokud se příkaz podle § 7b odst. 2 vztahuje na data, která byla zveřejněna prostřednictvím veřejné počítačové sítě, trvá důvod, pro který byl příkaz vydán,
a odstranění dat nebo znemožnění přístupu k nim nelze dosáhnout jiným způsobem, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce před uplynutím doby uvedené
v § 7b odst. 4 rozhodne o prodloužení doby trvání příkazu podle § 7b odst. 2 do doby, dokud to vyžaduje jeho účel. Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, kterou mohou podat osoby uvedené v § 7b odst. 5 a státní zástupce.
(2) Pomine-li zcela nebo zčásti důvod, pro který byl příkaz vydán, předseda senátu
a v přípravném řízení státní zástupce rozhodne o zrušení nebo omezení příkazu. Proti usnesení předsedy senátu může státní zástupce podat stížnost s odkladným účinkem.
(3) Osoba uvedená v § 7b odst. 5 větě druhé má právo kdykoli po právní moci usnesení podle odstavce 1 žádat o zrušení nebo omezení příkazu. O takové žádosti rozhodne bez zbytečného odkladu předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, kterou mohou podat osoby uvedené v § 7b odst. 5 a státní zástupce; odkladný účinek má pouze stížnost státního zástupce. Byla-li žádost zamítnuta, může ji tato osoba, neuvede-li nové důvody, opakovat až po uplynutí 90 dnů od právní moci rozhodnutí.
(4) Pokud byl prostřednictvím dat, na která se příkaz podle § 7b odst. 2 vztahuje, spáchán trestný čin nebo čin jinak trestný, a tato data byla zveřejněna prostřednictvím veřejné počítačové sítě, předseda senátu a v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce nařídí poskytovateli služeb informační společnosti, aby tento obsah odstranil nebo trvale znemožnil přístup jiných osob k němu, pokud je to třeba k zabránění
v pokračování nebo opakování trestné činnosti. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost s odkladným účinkem, kterou může podat poskytovatel služby informační společnosti a osoba uvedená v § 7b odst. 5 větě druhé; v řízení před soudem také státní zástupce.
§ 88d
Zákaz styku s určitými osobami
(1) Zákaz styku s určitými osobami spočívá v nepřípustnosti jakéhokoli kontaktování nebo vyhledávání poškozeného, osob mu blízkých nebo jiných osob, zejména svědků, a to i prostřednictvím sítě elektronických komunikací nebo jiných obdobných prostředků.
(2) Z důležitých důvodů se povolí jednorázové setkání obviněného s poškozeným, osobou mu blízkou nebo jinou osobou. Setkání se uskuteční vždy za přítomnosti orgánu činného v trestním řízení, který v době setkání vede řízení, nebo na základě jeho pověření vydaného Probační a mediační službě za přítomnosti probačního úředníka. Ten, v jehož přítomnosti se setkání koná, stanoví jeho podmínky; při stanovení podmínek setkání přihlédne k oprávněným zájmům poškozeného, osoby poškozenému blízké nebo jiné osoby, jakož i k oprávněným zájmům obviněného. Setkání se neprodleně ukončí, objeví-li se v jeho průběhu okolnosti, které brání jeho pokračování, zejména vyvolá-li obviněný v poškozeném, osobě mu blízké nebo jiné osobě důvodnou obavu z uskutečnění jednání uvedeného v § 88b odst. 2 nebo se pokusí ovlivnit jejich výpověď.
§ 103a
Informace o nebezpečném obviněném a odsouzeném
(1) Svědek, kterému hrozí nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného nebo odsouzeného na svobodě, může požádat o informace o
a) propuštění nebo uprchnutí obviněného z vazby,
b) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody,
c) přerušení výkonu trestu odnětí svobody,
d) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu ústavního ochranného léčení,
e) změně formy ochranného léčení z ústavní na ambulantní,
f) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu zabezpečovací detence,
g) změně zabezpečovací detence na ochranné léčení,
h) jakémkoliv vydání obviněného nebo odsouzeného do cizího státu nebo jeho předání do jiného členského státu Evropské unie v rámci mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních.
(2) Nepodal-li svědek žádost podle odstavce 1, obviněný nebo odsouzený byl propuštěn nebo uprchl a je-li důvodná obava, že svědkovi nebo osobě mu blízké hrozí nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného nebo odsouzeného na svobodě, orgán činný v trestním řízení, Probační a mediační služba, věznice, zdravotnické zařízení, v němž odsouzený vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence neprodleně informuje o této skutečnosti policejní orgán, který vede nebo vedl trestní řízení v dané trestní věci, který přijme potřebná opatření k zajištění bezpečí svědka, včetně jeho vyrozumění o propuštění nebo uprchnutí; policejní orgán v těchto případech též vyrozumí svědka o opatřeních přijatých k zajištění jeho bezpečí, byla-li taková opatření přijata a nepovede-li vyrozumění ke zmaření nebo ztížení jejich účelu.
(3) Odstavce 1 a 2 se použijí obdobně i v případě, kdy ochranné léčení nebo zabezpečovací detence byly uloženy osobě, která se dopustila činu jinak trestného.
(4) Na postup při podání žádosti a jejím vyřizování se přiměřeně užijí ustanovení zákona o obětech trestných činů.
§ 146a
Rozhodování soudu o stížnosti proti rozhodnutím státního zástupce nebo policejního orgánu
(1) O stížnosti proti rozhodnutí, kterým státní zástupce
a) rozhodl o vazbě, nejde-li o rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby bez přijetí některého opatření nahrazujícího vazbu,
b) rozhodl o žádosti o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí, o uložení předběžného opatření (§ 88m odst. 2), o tom, že se nepovolí setkání obviněného s poškozeným, osobou mu blízkou nebo jinou osobou (§ 88d odst. 2), nebo o žádosti o zrušení předběžného opatření (§ 88n odst. 3),
c) zajistil věc, o níž nasvědčují zjištěné skutečnosti tomu, že je nástrojem trestné činnosti, výnosem z trestné činnosti nebo předmětem mezinárodní sankce, nebo tomu, že jsou splněny podmínky pro její odčerpání podle zákona o odčerpání majetku nevysvětleného původu, rozhodl o omezení takového zajištění nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění anebo nepovolil provedení úkonu týkajícího se věci zřejmě pocházející z trestné činnosti,
d) zajistil náhradní hodnotu, rozhodl o omezení zajištění náhradní hodnoty, nepovolil provedení úkonu týkajícího se zajištěné náhradní hodnoty, nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění,
e) změnil důvod zajištění věci,
f) zajistil majetek pro účely zajištění nároku poškozeného nebo rozhodl o omezení zajištění, nepovolil provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku, anebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění,
g) zajistil majetek obviněného pro účely výkonu peněžitého trestu nebo trestu propadnutí majetku, rozhodl o omezení zajištění, nepovolil provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku, anebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění,
h) zajistil majetek pro účely výkonu zabrání části majetku, rozhodl o omezení takového zajištění, nepovolil provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku, anebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění,
i) rozhodl o uložení pořádkové pokuty (§ 66 odst. 1), nebo
j) rozhodl o nesplnění podmínek podle § 159c odst. 1, nebo
k) rozhodl o prodloužení doby trvání příkazu uvedeného v § 7b odst. 2 nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového příkazu (§ 7d odst. 1 a 3),
rozhoduje zpravidla do pěti dnů po uplynutí lhůty k podání stížnosti všem oprávněným osobám soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který napadené rozhodnutí vydal; vydal-li napadené rozhodnutí evropský žalobce, rozhoduje soud, v jehož obvodu by byl činný evropský pověřený žalobce, který by byl jinak příslušný k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení.
(2) O stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu, kterým rozhodl o uložení pořádkové pokuty, změnil důvod zajištění věci, zajistil věc, o níž nasvědčují zjištěné skutečnosti tomu, že je nástrojem trestné činnosti, výnosem z trestné činnosti nebo předmětem mezinárodní sankce, nebo tomu, že jsou splněny podmínky pro její odčerpání podle zákona o odčerpání majetku nevysvětleného původu, rozhodl o omezení takového zajištění nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění, zajistil náhradní hodnotu, rozhodl o omezení zajištění náhradní hodnoty nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění, rozhoduje ve lhůtě uvedené v odstavci 1 soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který ve věci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení; vykonává-li dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení evropský žalobce, rozhoduje soud, v jehož obvodu by byl činný evropský pověřený žalobce, který by byl jinak příslušný k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. Věc předkládá soudu k rozhodnutí státní zástupce.
§ 163
Trestní stíhání se souhlasem poškozeného
(1) Trestní stíhání pro trestné činy ublížení na zdraví (§ 146 trestního zákoníku), těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 147 trestního zákoníku), ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 148 trestního zákoníku), neposkytnutí pomoci (§ 150 trestního zákoníku), neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku (§ 151 trestního zákoníku), ohrožení pohlavní nemocí (§ 155 trestního zákoníku), omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, 2 trestního zákoníku, vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku, porušování domovní svobody (§ 178 trestního zákoníku), poškození cizích práv (§ 181 trestního zákoníku), porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí (§ 183 trestního zákoníku), sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1 trestního zákoníku, šíření pornografie podle § 191 odst. 2 trestního zákoníku, zneužití identity k výrobě pornografie a její šíření (§ 191a trestního zákoníku) osoby nebo její identity k výrobě a šíření pornografického nebo intimního díla podle § 191a odst. 1 trestního zákoníku, krádeže (§ 205 trestního zákoníku), zpronevěry (§ 206 trestního zákoníku), neoprávněného užívání cizí věci (§ 207 trestního zákoníku), neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru (§ 208 trestního zákoníku), podvodu (§ 209 trestního zákoníku), legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 odst. 2 lichvy (§ 218 trestního zákoníku), zatajení věci (§ 219 trestního zákoníku), porušení povinnosti při správě cizího majetku (§ 220 trestního zákoníku), porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti (§ 221 trestního zákoníku), poškození věřitele (§ 222 trestního zákoníku), poškození cizí věci (§ 228 trestního zákoníku), nebezpečného vyhrožování (§ 353 trestního zákoníku) a nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního zákoníku) proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§ 100 odst. 2), a trestní stíhání pro trestné činy znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku a sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 trestního zákoníku proti tomu, kdo je nebo v době spáchání činu byl ve vztahu k poškozenému manželem, partnerem nebo druhem, jakož i pro trestný čin opilství (§ 360 trestního zákoníku), pokud jinak vykazuje znaky skutkové podstaty některého z těchto trestných činů, lze zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. Je-li poškozených jedním skutkem několik, postačí souhlas byť jen jednoho z nich.
(2) Nepředloží-li poškozený své vyjádření státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu písemně, zaznamená se jeho obsah do protokolu. Souhlas s trestním stíháním může poškozený výslovným prohlášením vzít kdykoliv zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě. Výslovně odepřený souhlas však nelze znovu udělit.
Změna zákona o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky
§ 9
(1) Příslušník je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděl při plnění služebních úkolů nebo v souvislosti s nimi a které v obecném zájmu nebo v zájmu zúčastněných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami.
(2) Povinnosti mlčenlivosti se nemůže příslušník dovolávat vůči policejnímu orgánu, státnímu zástupci, soudu, jinému bezpečnostnímu sboru včetně bezpečnostního sboru státu Evropské unie a kontrolním orgánům, pokud jde o údaje potřebné k plnění jejich působnosti na základě zákona nebo mezinárodní smlouvy.
(3) Za porušení povinnosti mlčenlivosti podle odstavce 1 se nepovažuje poskytnutí informací zjištěných o obviněném nebo odsouzeném při plnění služebních úkolů nebo v souvislosti s nimi Probační a mediační službě, a to v nezbytném rozsahu pro plnění jejích úkolů podle zvláštního právního předpisu.
(3) (4) Ministr je oprávněn zprostit příslušníka povinnosti mlčenlivosti.
Změna zákona o Probační a mediační službě
(ve znění tisku 64)
§ 1
(1) Zřizuje se Probační a mediační služba, která provádí v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem1) úkony probace a mediace ve věcech projednávaných v trestním řízení nebo v řízení ve věcech dětí mladších patnácti let podle hlavy III zákona o soudnictví ve věcech mládeže a přispívá k ochraně práv obětí trestných činů.
(2) Probační a mediační služba je organizační složkou státu a účetní jednotkou.
_______
1) Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů.
§ 3
Organizace Probační a mediační služby
(1) V čele Probační a mediační služby je ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti. Ředitel Probační a mediační služby zajišťuje její chod po stránce personální, organizační, hospodářské, materiální a finanční.
(2) Plnění úkolů Probační a mediační služby ve vztahu k soudům, státním zastupitelstvím a orgánům Policie České republiky policejním orgánům zajišťují její střediska, která působí v sídlech okresních soudů nebo naroveň jim postavených obvodních nebo městských soudů (dále jen „okresní soudy“). Střediska Probační a mediační služby (dále jen „střediska“) působící v sídlech okresních soudů, která jsou současně sídly krajských soudů nebo Městského soudu v Praze, zajišťují úkoly Probační a mediační služby i ve vztahu k těmto soudům, příslušným státním zastupitelstvím a policejním orgánům.
(3) Příslušnost středisek k provádění úkonů probace a mediace se řídí příslušností soudu a v přípravném řízení státního zástupce, v jehož obvodu středisko působí. K urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů může předseda senátu nebo samosoudce příslušného soudu a v přípravném řízení příslušný státní zástupce uložit provedení potřebných úkonů středisku, v jehož obvodu bydlí osoba, které se takové úkony týkají.
(4) V obcích, jež jsou sídly dvou nebo více okresních soudů, mohou být střediska sloučena tak, že jejich počet bude nižší, než odpovídá počtu zde sídlících soudů.
(5) Středisko lze dále členit podle potřeby na oddělení zaměřená zejména na mladistvé obviněné, obviněné ve věku blízkém věku mladistvých nebo na uživatele omamných a psychotropních látek.
(6) Podrobnosti pro vytváření středisek a jejich vnitřní organizaci upraví Statut Probační a mediační služby, který vydá Ministerstvo spravedlnosti (dále jen „ministerstvo“).
§ 4
Činnost Probační a mediační služby v trestním řízení
(1) Probační a mediační služba vytváří ve vhodných případech předpoklady k tomu, aby věc mohla být projednána v některém ze zvláštních druhů trestního řízení, vazba mohla být nahrazena jiným opatřením, mohl být uložen a vykonán trest nespojený s odnětím svobody, mohl být těhotné ženě nebo matce pečující o dítě do jednoho roku věku odložen nebo přerušen výkon trestu odnětí svobody uložený za zvlášť závažný zločin, mohlo být uloženo a vykonáno vhodné přiměřené omezení, přiměřená povinnost nebo jiné opatření při podmíněném propuštění anebo mohl být odsouzený podmíněně propuštěn. Za tím účelem poskytuje podezřelému nebo obviněnému odborné vedení a pomoc, sleduje a kontroluje jeho chování a spolupracuje s rodinným a sociálním prostředím, ve kterém žije a pracuje, s cílem, aby v budoucnu vedl řádný život.
(2) Probační a mediační činnost podle odstavce 1 spočívá zejména
a) v obstarávání podkladů k osobě podezřelého nebo obviněného a jeho rodinnému i sociálnímu zázemí,
b) ve vytváření podmínek pro rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, odstoupení od trestního stíhání, podmíněném zastavení trestního stíhání, nebo pro schválení narovnání, zejména projednání a uzavření dohody mezi podezřelým nebo obviněným a poškozeným o náhradě škody nebo o vydání bezdůvodného obohacení, nebo dohody o narovnání, případně podmínek pro další takové procesní postupy či tresty nespojené s odnětím svobody, anebo pro uložení výchovných opatření,
c) ve vykonávání dohledu nad chováním obviněného v případech, kdy bylo rozhodnuto o nahrazení vazby probačním dohledem, a
d) ve vykonávání dohledu nad chováním podezřelého nebo obviněného v případech, kdy byl dohled uložen, v provádění kontroly ve stanoveném rozsahu nad dodržováním podmínek, omezení, povinností a opatření uložených podezřelému nebo obviněnému, pokud nebyl dohled uložen, nebo při nahrazení vazby jiným opatřením anebo při odložení nebo přerušení výkonu trestu odnětí svobody, a v kontrole výkonu trestů nespojených s odnětím svobody a.
e) v zabezpečování a poskytování probačních a resocializačních programů.
(3) Probační a mediační služba současně pomáhá při odstraňování následků trestného činu poškozeným a dalším osobám dotčeným trestným činem.
(4) Probační a mediační služba věnuje zvláštní péči mladistvým obviněným a obviněným ve věku blízkém věku mladistvých, přispívá k ochraně práv osob poškozených trestnou činností a ke koordinaci sociálních a terapeutických programů práce s obviněnými, zejména jde-li o mladistvé a uživatele omamných a psychotropních látek.
(5) Probační a mediační služba zabezpečuje a poskytuje probační a resocializační programy.
(5) (6) Probační a mediační služba se podílí na prevenci trestné činnosti.
(6) (7) Úkony probace a mediace, pokud nejsou tímto nebo zvláštním zákonem svěřeny do výlučné působnosti Probační a mediační služby, mohou vykonávat nebo se na nich podílet i jiné osoby.
(7) (8) Probační a mediační služba vykonává svou působnost úkony probace a mediace v případech stanovených zákonem nebo na základě pověření orgánů činných v trestním řízení. Před zahájením trestního stíhání provádí Probační a mediační služba v rámci své působnosti úkony úkony probace a mediace pouze na základě pověření orgánu činného v trestním řízení. Po zahájení trestního stíhání může ve vhodných případech provádět úkony mediace i bez pověření orgánu činného v trestním řízení, a to zejména z podnětu obviněného a poškozeného; o tom neprodleně informuje příslušný orgán činný v trestním řízení, který může rozhodnout, že se věc k mediaci nepředává a mediace proto dále prováděna nebude.
(8) (9) V souvislosti s úkony probace a mediace je Probační a mediační služba oprávněna opatřovat informace a poznatky o osobě podezřelého nebo obviněného nebo o stanoviscích poškozeného významných pro rozhodnutí soudu či státního zástupce.
(9) (10) Policejní orgán a státní zástupce vyrozumívá středisko o věcech vhodných k mediaci; zejména v trestních věcech mladistvých postupuje tak, aby mediace byla využita od počátku trestního řízení.
§ 4a
Zvláštní ustanovení o zpracovávání osobních údajů
(1) Probační a mediační služba může zpracovávat osobní údaje, pokud je to nezbytné pro výkon její působnosti. Osobní údaje může zpracovávat i k jinému účelu, než pro který byly původně shromážděny.
(2) Probační a mediační služba může předávat nebo zpřístupňovat osobní údaje orgánům příslušným k předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech. Probační a mediační služba může předávat nebo zpřístupňovat osobní údaje, které získala při výkonu své působnosti, orgánům veřejné správy pro plnění úkolů v rámci jejich působnosti.
§ 4b
Pověřenec pro ochranu osobních údajů
(1) Pověřencem pro ochranu osobních údajů, které Probační a mediační služba zpracovává pro výkon své působnosti v oblasti předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech, (dále jen „pověřenec“) jmenuje ředitel Probační a mediační služby zaměstnance Probační a mediační služby, který je odborně připraven pro plnění úkolů uvedených v odstavci 2.
(2) Pověřenec
a) poskytuje v Probační a mediační službě informace a poradenství o povinnostech v oblasti ochrany osobních údajů, včetně posouzení vlivu na ochranu osobních údajů podle zákona upravujícího zpracování osobních údajů,
b) kontroluje s přihlédnutím k rizikovosti, povaze a rozsahu činností zpracování plnění povinností v oblasti ochrany osobních údajů a
c) je v záležitostech týkajících se zpracování osobních údajů kontaktním místem pro Úřad pro ochranu osobních údajů a spolupracuje s ním.
(3) Probační a mediační služba zajistí pověřenci odpovídající podmínky k řádnému plnění jeho úkolů, včetně přístupu k osobním údajům a jejich zpracování a možnosti udržovat odborné vědomosti a dovednosti. Probační a mediační služba rovněž zajistí, aby byl pověřenec informován o všech připravovaných a prováděných činnostech zpracování osobních údajů.
(4) Úkoly pověřence podle tohoto zákona může na základě písemné dohody Probační a mediační služby a ministerstva vykonávat pověřenec určený podle trestního řádu.
§ 4a
Činnost Probační a mediační služby ve vztahu k obětem trestných činů
Probační a mediační služba obětem trestných činů a osobám jim blízkým, kterým v důsledku spáchání trestného činu na oběti vznikla škoda nebo nemajetková újma, napomáhá při odstraňování následků trestného činu, zejména jim poskytuje právní informace, přispívá ke koordinaci poskytování služeb obětem trestných činů a restorativních programů nebo tyto programy sama zabezpečuje a poskytuje. Ve vhodných případech nebo v návaznosti na posouzení potřeb ochrany a podpory oběti podle § 13a odst. 1 zákona o obětech trestných činů posuzuje Probační a mediační služba potřeby ochrany a podpory obětí trestných činů a navrhuje nebo zajišťuje navazující opatření.
§ 4b
Zvláštní ustanovení o zpracovávání osobních údajů
(1) Probační a mediační služba může zpracovávat osobní údaje, pokud je to nezbytné pro výkon její působnosti. Osobní údaje může zpracovávat i k jinému účelu, než pro který byly původně shromážděny.
(2) Probační a mediační služba může předávat nebo zpřístupňovat osobní údaje orgánům příslušným k předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech. Probační a mediační služba může předávat nebo zpřístupňovat osobní údaje, které získala při výkonu své působnosti, orgánům veřejné správy pro plnění úkolů v rámci jejich působnosti.
(3) Probační a mediační služba může v nezbytném rozsahu za účelem poskytnutí potřebné pomoci oběti trestného činu předávat nebo zpřístupňovat její osobní údaje také subjektům poskytujícím pomoc obětem trestných činů nebo jiným subjektům, které mohou přispět ke zjištění potřeb oběti, zejména poskytovatelům sociálních nebo zdravotních služeb, ledaže oběť trestného činu výslovně prohlásí, že s takovým předáním nebo zpřístupněním nesouhlasí.
(4) Probační a mediační služba uchovává osobní údaje zpracovávané v rámci své činnosti ve vztahu k obětem trestných činů pouze po dobu nezbytnou, nejdéle však po dobu 5 let ode dne posledního kontaktu s obětí.
§ 4c
Pověřenec pro ochranu osobních údajů
(1) Pověřencem pro ochranu osobních údajů, které Probační a mediační služba zpracovává pro výkon své působnosti v oblasti předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech (dále jen „pověřenec“), jmenuje ředitel Probační a mediační služby zaměstnance Probační a mediační služby, který je odborně připraven pro plnění úkolů uvedených v odstavci 2.
(2) Pověřenec
a) poskytuje v Probační a mediační službě informace a poradenství o povinnostech v oblasti ochrany osobních údajů, včetně posouzení vlivu na ochranu osobních údajů podle zákona upravujícího zpracování osobních údajů,
b) kontroluje s přihlédnutím k rizikovosti, povaze a rozsahu činností zpracování plnění povinností v oblasti ochrany osobních údajů a
c) je v záležitostech týkajících se zpracování osobních údajů kontaktním místem pro Úřad pro ochranu osobních údajů a spolupracuje s ním.
(3) Probační a mediační služba zajistí pověřenci odpovídající podmínky k řádnému plnění jeho úkolů, včetně přístupu k osobním údajům a jejich zpracování a možnosti udržovat odborné vědomosti a dovednosti. Probační a mediační služba rovněž zajistí, aby byl pověřenec informován o všech připravovaných a prováděných činnostech zpracování osobních údajů.
(4) Úkoly pověřence podle tohoto zákona může na základě písemné dohody Probační a mediační služby a ministerstva vykonávat pověřenec určený podle trestního řádu.
§ 5
Součinnost Probační a mediační služby se státními orgány a dalšími institucemi
(1) Probační a mediační služba při výkonu své působnosti spolupracuje s orgány činnými v trestním řízení a soudy pro mládež v řízení podle hlavy III zákona o soudnictví ve věcech mládeže.
(2) Probační a mediační služba postupuje, je-li to účelné, v součinnosti s orgány sociálního zabezpečení, školami a školskými zařízeními, poskytovateli zdravotních služeb, s registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi, zájmovými sdruženími občanů, nadacemi a dalšími institucemi sledujícími humanitární cíle a v případě potřeby tuto součinnost koordinuje z hlediska využití probace a mediace v trestním řízení.
(2) Probační a mediační služba postupuje, je-li to účelné, v součinnosti s orgány veřejné moci a dalšími subjekty, kterým přísluší podle zvláštního zákona výkon sociálně-právní ochrany dětí, školami a školskými zařízeními, poskytovateli zdravotních nebo sociálních služeb, subjekty poskytujícími pomoc obětem trestných činů, s registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi, zájmovými sdruženími občanů, nadacemi a dalšími institucemi sledujícími humanitární cíle a v případě potřeby tuto součinnost koordinuje z hlediska výkonu své působnosti.
(3) Probační a mediační služba při výkonu své působnosti spolupracuje s orgány, kterým přísluší podle zvláštního zákona výkon sociálně-právní ochrany dětí a poskytování dávky státní sociální pomoci, je-li součástí této dávky složka na živobytí, nebo dávky pomoci v hmotné nouzi.
(4) (3) V souvislosti s výkonem probace a mediace jsou zaměstnanci Probační a mediační služby oprávněni obracet se na státní orgány a právnické i fyzické osoby s dožádáním o sdělení potřebných údajů a tyto jsou povinny, pokud tomu nebrání zvláštní zákon nebo oprávnění v něm uvedené,2) požadované údaje bez zbytečného odkladu sdělit. V souvislosti s výkonem probace a mediace je dále Probační a mediační služba oprávněna vyžádat si podle zákona o rejstříku trestů a evidenci přestupků opis z rejstříku trestů a opis z evidence přestupků spravované ministerstvem.
(5) (4) Odmítne-li státní orgán, právnická nebo fyzická osoba bezdůvodně vyhovět dožádání podle odstavce 4 3, předloží zaměstnanec Probační a mediační služby věc předsedovi senátu nebo samosoudci a v přípravném řízení státnímu zástupci k dalšímu opatření.
(6) (5) Je-li osoba, vůči níž směřuje úkon probace nebo mediace, ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody anebo je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody spolupachatel anebo poškozený, postupuje Probační a mediační služba při výkonu své působnosti v součinnosti s Vězeňskou službou a justiční stráží České republiky. Jestliže je to třeba v souvislosti se zjištěním a projednáním jejího stanoviska k trestní věci nebo s přípravou podkladů pro rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, Vězeňská služba umožní úředníkovi Probační a mediační služby návštěvu této osoby. Je-li tato osoba ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 odst. 1 písm. b) trestního řádu, může ji úředník Probační a mediační služby navštívit jen se souhlasem předsedy senátu nebo samosoudce a v přípravném řízení státního zástupce. Ostatní osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody může navštěvovat bez takového souhlasu.
_______
2) Například § 99 a 100 trestního řádu.
HLAVA II
Úředníci a asistenti Zaměstnanci Probační a mediační služby
§ 6
Postavení úředníků a asistentů Zaměstnanci Probační a mediační služby
(1) Úkoly Probační a mediační služby plní v rámci jejích středisek v pracovním poměru zaměstnanci státu ve funkcích úředníků nebo asistentů Probační a mediační služby. Úkony probace a mediace vykonávají úředníci a asistenti Probační a mediační služby; jiné úkoly Probační a mediační služby mohou vykonávat i další zaměstnanci. Pracovní poměr úředníků a asistentů Probační a mediační služby a dalších zaměstnanců se řídí zákoníkem práce, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2) Úředník Probační a mediační služby musí být bezúhonný a svéprávný a musí mít vysokoškolské vzdělání v oblasti společenskovědní získané ukončením studia v magisterském studijním programu a odbornou zkoušku, kterou mu středisko umožní vykonat po absolvování základního kvalifikačního vzdělání pro úředníky Probační a mediační služby.
(3) Asistentem Probační a mediační služby se může stát bezúhonná fyzická osoba starší 21 let, která je svéprávná a získala středoškolské vzdělání v oblasti společenskovědní.
(2) Úředníkem Probační a mediační služby se může stát bezúhonná svéprávná osoba, která složila odbornou zkoušku a která
a) má vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu,
b) má střední vzdělání s maturitní zkouškou a vykonávala po dobu nejméně 8 let praxi v oblasti právní, veřejnosprávní nebo bezpečnostní činnosti, pedagogiky, sociálně-právní ochrany dětí, sociální práce nebo sociální péče, nebo
c) je asistentem Probační a mediační služby zařazeným nejméně 5 let do 11. platové třídy.
(3) Asistentem Probační a mediační služby se může stát bezúhonná svéprávná osoba, která má střední vzdělání s maturitní zkouškou.
(4) Úředníci a asistenti jsou povinni se dále vzdělávat a prohlubovat si své odborné znalosti.
(5) Rozsah a obsah kvalifikačního vzdělávání a odborné zkoušky pro úředníky a obsah specializačního kursu pro asistenty Probační a mediační služby stanoví Statut Probační a mediační služby.
§ 9
(1) Úředník i asistent Probační a mediační služby jsou povinni i po skončení pracovního poměru zachovávat mlčenlivost o věcech, které se dozvěděli v souvislosti s výkonem své funkce. Povinnosti mlčenlivosti se při výkonu probace nemohou dovolávat ve vztahu k policejnímu orgánu, soudu nebo státnímu zástupci. Stejně se nemohou dovolávat mlčenlivosti vůči ministerstvu, pokud jde o údaje potřebné k plnění závazků podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána.
(2) Za porušení povinnosti mlčenlivosti podle odstavce 1 se nepovažuje poskytnutí informací o obviněném zjištěných při výkonu probace Vězeňské službě České republiky, a to v nezbytném rozsahu pro plnění jejích úkolů podle zvláštního právního předpisu.
(2) (3) Úředníka ani asistenta Probační a mediační služby nelze v návaznosti na jeho mediační činnost vyslýchat ke skutkovým okolnostem, které se dozvěděl při zprostředkování řešení sporu nebo v souvislosti s ním a které se neprojevily při uzavírání dohody mezi obviněným a poškozeným, s výjimkou případů zákonem uložené povinnosti překazit spáchání trestného činu nebo oznámit trestný čin.
§ 11
(1) Ministerstvo při výkonu státní správy vytváří Probační a mediační službě podmínky k řádnému výkonu probace a mediace její působnosti, zejména po stránce personální, organizační, hospodářské a finanční.
(2) Ministerstvo vykonává nad činností Probační a mediační služby dohled.
§ 15
(1) Pro prokazování bezúhonnosti a svéprávnosti státního občana členského státu Evropské unie nebo jiného státu anebo osoby bez státní příslušnosti postačí úřední dokument, který se pro takové účely vydává ve státě, z kterého žadatel pochází nebo přichází. Nevydává-li se v tomto státě takový dokument, postačí čestné prohlášení žadatele.
(2) K splnění požadavků na vzdělání podle § 6 odst. 2 postačí, aby žadatel o funkci úředníka Probační a mediační služby, který je státním občanem členského státu Evropské unie nebo jiného státu anebo osobou bez státní příslušnosti, prokázal,
a) že má kvalifikaci, která je vyžadována pro výkon funkce úředníka Probační a mediační služby v členském státě Evropské unie nebo jiném státě, odkud pochází nebo přichází, a složil rozdílovou zkoušku, nebo
b) že vykonával obdobnou funkci úředníka Probační a mediační služby po dobu dvou let během uplynulých deseti let v členském státě Evropské unie nebo jiném státě, který pro tuto funkci nestanoví kvalifikační předpoklady, a složil rozdílovou zkoušku.
(3) Obsah a rozsah rozdílové zkoušky stanoví Statut Probační a mediační služby.
(4) Ke splnění požadavků na vzdělání podle § 6 odst. 3 postačí, aby žadatel o funkci asistenta Probační a mediační služby, který je státním občanem členského státu Evropské unie nebo jiného státu anebo osobou bez státní příslušnosti, prokázal,
a) že má kvalifikaci, která je vyžadována pro výkon funkce asistenta Probační a mediační služby v členském státě Evropské unie nebo jiném státě, odkud pochází nebo přichází, nebo
b) že vykonával obdobnou funkci asistenta Probační a mediační služby po dobu dvou let během uplynulých deseti let v členském státě Evropské unie nebo jiném státě, který pro tuto funkci nestanoví kvalifikační předpoklady.
§ 15
(1) Za bezúhonného podle § 6 odst. 2 a 3 se považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo pro nedbalostní trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem funkce úředníka nebo asistenta Probační a mediační služby, anebo ten, jehož odsouzení pro tyto trestné činy bylo zahlazeno nebo se na něj z jiných důvodů hledí, jako by nebyl odsouzen.
(2) Bezúhonnost prokazuje žadatel o funkci úředníka nebo asistenta Probační a mediační služby výpisem z rejstříku trestů. Bezúhonnost dále prokazuje dokladem obdobným výpisu z rejstříku trestů vydaným státem, jehož je státním příslušníkem, nejde-li o občana České republiky, a státem, v němž se zdržoval v posledních 3 letech nepřetržitě déle než 3 měsíce; místo těchto dokladů může předložit výpis z rejstříku trestů s přílohou obsahující informace, které jsou zapsané v evidenci trestů těchto států. Nevydává-li stát uvedený ve větě druhé doklad obdobný výpisu z rejstříku trestů, předloží žadatel o funkci úředníka nebo asistenta Probační a mediační služby čestné prohlášení o bezúhonnosti. Doklady, jimiž se prokazuje bezúhonnost, nesmí být starší 3 měsíců.
(3) Podmínku bezúhonnosti podle § 6 odst. 2 a 3 musí úředník nebo asistent Probační a mediační služby splňovat po celou dobu trvání výkonu funkce; pokud tuto podmínku přestane splňovat, je povinen to bez zbytečného odkladu oznámit Probační a mediační službě. Ustanovení odstavce 2 se použije na výzvu zaměstnavatele obdobně i pro prokazování bezúhonnosti úředníka nebo asistenta Probační a mediační služby v průběhu trvání pracovního poměru.
(4) Splnění požadavku na vzdělání podle § 6 odst. 2 a 3 prokazuje žadatel o funkci úředníka nebo asistenta Probační a mediační služby dokladem o dosaženém vzdělání. Při uznávání dokladu o dosažení zahraničního vzdělání se postupuje podle zvláštních právních předpisů3).
_______
3) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.
Změna zákona o Policii České republiky
§ 44
(1) Lze-li na základě zjištěných skutečností, zejména s ohledem na předcházející útoky, důvodně předpokládat, že se osoba dopustí nebezpečného útoku proti životu, zdraví anebo svobodě nebo zvlášť závažného útoku proti lidské důstojnosti, je policista oprávněn vykázat tuto osobu z bytu nebo domu společně obývaného s útokem ohroženou osobou (dále jen „společné obydlí“), jakož i z bezprostředního okolí společného obydlí. Policista je oprávněn tuto osobu vykázat i v její nepřítomnosti. Pokud společné obydlí obývá nezletilé dítě nebo jiná osoba ohrožené osobě blízká, o kterou ohrožená osoba pečuje nebo ji podporuje, považuje se za ohroženou osobu podle této hlavy.
(2) Vykázání trvá po dobu 14 dnů ode dne jeho provedení. Tuto dobu nelze zkrátit ani se souhlasem ohrožené osoby. Podáním návrhu na vydání předběžného opatření podle zákona o zvláštních řízeních soudních v průběhu vykázání se doba vykázání prodlužuje do dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu o tomto návrhu.
(3) Vykázání oznámí policista ústně vykázané i ohrožené osobě a vyhotoví potvrzení o vykázání, které jim předá proti podpisu. Součástí potvrzení o vykázání je vymezení prostoru, na který se vykázání vztahuje, uvedení totožnosti ohrožené a vykázané osoby, poučení o právech a povinnostech vykázané osoby a adresa útvaru policie, u kterého si může vyzvednout kopii úředního záznamu o vykázání. Odmítne-li ohrožená nebo vykázaná osoba potvrzení o vykázání převzít nebo odmítne-li písemně potvrdit jeho převzetí, policista tuto skutečnost uvede v úředním záznamu.
(4) Není-li vykázaná osoba vykázání přítomna, poučení o jejích právech a povinnostech v souvislosti s vykázáním jí policista poskytne při prvním kontaktu. Je-li to možné, policista této osobě předá potvrzení o vykázání, v opačném případě ji poučí o možnosti převzít potvrzení o vykázání a kopii úředního záznamu o vykázání u příslušného útvaru policie; součástí poučení je i údaj o adrese tohoto útvaru.
(5) Nesouhlasí-li vykázaná osoba s vykázáním, může proti němu na místě podat námitky, které policista uvede v potvrzení o vykázání. Policista námitky předá bez zbytečného odkladu krajskému ředitelství příslušnému podle místa vykázání (dále jen „příslušné krajské ředitelství“). Vykázaná osoba může dále do 3 dnů ode dne převzetí potvrzení o vykázání podat příslušnému krajskému ředitelství námitky písemně. Lhůta pro podání námitek počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy došlo k převzetí potvrzení o vykázání a je považována za dodrženou, jsou-li námitky nejpozději v její poslední den předány k poštovní přepravě nebo podány u příslušného krajského ředitelství. O tomto právu policista vykázanou osobu poučí před předáním potvrzení o vykázání.
(6) Shledá-li příslušné krajské ředitelství, že podmínky pro vykázání nebyly splněny, vykázání ukončí a o této skutečnosti vyrozumí ohroženou a vykázanou osobu bez zbytečného odkladu.
2