Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                IV.

DŮVODOVÁ ZPRÁVA
I. OBECNÁ ČÁST
1. Popis obsahu návrhu zákona s uvedením důvodů, které k jeho předložení vedou, a shrnutí základních zásad a nejdůležitějších změn, které oproti stávající právní úpravě zavádí
Důvody předložení
Rozvoj mladých inovativních podniků s výrazným rozvojovým potenciálem (dále také „startupy“) je jedním z klíčových způsobů, kterým se v ekonomice nové znalosti a lidský kapitál převádí na nové produkty, služby, pracovní místa a přidanou hodnotu. I přes postupný rozvoj startupového prostředí však Česká republika v této oblasti dlouhodobě zaostává za řadou srovnatelných evropských států jak z hlediska počtu vznikajících startupů na počet obyvatel, tak jejich následného růstu do úspěšných firem.
Příčinami tohoto problému jsou primárně nedostatečná dostupnost kapitálu v rané fázi podnikání, nedostatečná dostupnost kapitálu ve fázi „scale-up“, nejistota u zapojování kvalifikovaných osob a administrativní zátěž (detailně v kapitole 1.2 Závěrečné zprávy RIA).
Nejdůležitější změny a základní zásady
Návrh zákona o podmínkách inovativního a škálovatelného podnikání a o změně některých dalších zákonů má za cíl posílit startupový ekosystém primárně řešením problému nedostatečné dostupnosti soukromého rizikového kapitálu v rané fázi podnikání. Ostatní identifikované bariéry (zejména v oblasti pracovního práva či specifických forem odměňování) jsou předmětem samostatných legislativních iniciativ nebo budou řešeny v navazujících etapách, a předkládaný návrh se proto věcně soustředí na vytvoření robustního certifikačního rámce a daňových pobídek pro investory.
Startupy v nejranější fázi nemají tržby, historii ani aktiva k zastavení a bankovní financování je pro ně špatně dostupné. Vzniká tak kapitálová mezera způsobená informační asymetrií a fixními náklady na prověření investice. Návrh zákona plánuje dosáhnout mobilizace soukromého kapitálu tzv. andělských investorů, kteří investují právě v této fázi, ve které trh selhává. Hlavní opatření pro dosažení této mobilizace jsou:
Certifikace startupů. Podniky požádají o certifikaci inovativních a škálovatelných podniků. Tato certifikace jim ve správním řízení může být udělena agenturou CzechBusiness (dále jen „Agentura“), která rovněž vede elektronickou evidenci rozvíjejících se podniků a zápis do ní provádí (detailně v kapitole 5 Závěrečné zprávy RIA).
Daňový odpočet pro investory. Fyzické osoby investující do podniků, které jsou v evidenci rozvíjejících se podniků, budou mít možnost odečíst si tuto investici až do výše 5 milionů Kč ročně ze základu daně z příjmů.
Delší uplatnění daňové ztráty. Podniky v evidenci rozvíjejících se podniků získají možnost uplatnit daňovou ztrátu po delší období, než je běžné (sedm let místo pěti).
Vyhodnocování účinnosti a dopadů. Návrh zákona nově zakotvuje systémovou povinnost Agentury provádět průběžné vyhodnocování účinnosti a hospodářských dopadů zákona a nejméně jednou za 2 roky zveřejňovat souhrnnou zprávu. Pro tento účel se zavádí bezpečný mechanismus poskytování pseudonymizovaných dat zejména od Finanční správy a Celní správy při striktním oddělení evaluačních dat od rozhodovací a kontrolní činnosti.
Zmíněné dvě daňové úpravy dostupné pro startupy podporují přímo i nepřímo dostupnost kapitálu v rané fázi podnikání: investiční pobídka pro „andělské investory“ má přímý efekt na mobilizaci kapitálu a možnost uplatnit daňovou ztrátu má nepřímý efekt díky zvýšení atraktivity investice do startupů, u kterých lze očekávat víceletou ztrátovost.
Proces certifikace je nutný pro poskytnutí těchto daňových úprav pouze startupům a ne jiným podnikům, které s nimi sdílejí některé charakteristiky (např. malé či mladé firmy), ale nejsou dotčeny zmíněným tržním selháním. Certifikační proces také umožňuje poskytovat na základě zápisu do evidence rozvíjejících se podniků další nástroje podpory, pokud se ukáže jejich potřebnost v dalších oblastech. Jednou takovou oblastí je pracovněprávní legislativa, která v současnosti tvoří jednu z podstatných bariér pro rozvoj začínajících startupů (varianty nástrojů pro intervenci v této oblasti detailně v kapitole 2.2.2 Závěrečné zprávy RIA).
Odůvodnění nejdůležitějších změn a právní úpravy v jejím celku
K řešení identifikovaných problémů bylo v rámci analytických prací posuzováno široké spektrum nástrojů legislativní i nelegislativní povahy (jejich specifikaci obsahuje kapitola 2.1 Závěrečné zprávy RIA). Na základě komparace mezinárodní praxe a specifických potřeb tuzemského trhu byla zvolena systémová úprava kombinující transparentní certifikační mechanismus s nepřímou daňovou podporou.
Analýza dopadů regulace soustředila pozornost výhradně na oblast financování podniků v raných fázích vývoje, ve které přetrvává jednoznačně identifikované tržní selhání a současně nehrozí překryv s jinými připravovanými změnami. V této oblasti byly posuzovány tři základní varianty řešení: přímá podpora financování prostřednictvím dotačních programů, spoluúčast státu na soukromých investicích do startupů a podpora prostřednictvím daňových nástrojů. Varianty jsou specifikovány v kapitole 2.2 Závěrečné zprávy RIA.
Posouzení dopadů jednotlivých variant (detailně v kapitole 3 Závěrečné zprávy RIA) ukázalo, že při srovnatelných fiskálních nákladech mohou vést k obdobným výsledkům z hlediska výsledné přidané hodnoty v ekonomice. Významně se však liší způsobem fungování, administrativní náročností, souvisejícími riziky i schopností využívat znalostí a zkušeností soukromých investorů při výběru perspektivních podniků. Zatímco dotační programy a veřejné spolufinancování investic vyžadují rozsáhlejší zapojení veřejné správy do rozhodování o podpoře jednotlivých projektů, daňové nástroje ponechávají investiční rozhodnutí primárně soukromému sektoru a snižují administrativní náklady spojené s poskytováním podpory.
Nutnost právního zásahu
Na základě vyhodnocení variant (viz kapitola 4 Závěrečné zprávy RIA) byla jako doporučená vybrána varianta založená na úpravě daňových pravidel, což samo o sobě vyžaduje novelizaci daňové legislativy. Realizace této varianty také vyžaduje mechanismus, který umožní spolehlivě určit, které podniky mají být pro účely této podpory považovány za inovativní a škálovatelné. Český právní řád v současnosti neobsahuje vymezení takových podniků ani postup jejich ověřování. Posouzení jejich způsobilosti přitom vyžaduje individuální zhodnocení charakteristik, které nelze jednoduše určit na základě údajů dostupných z veřejných registrů.
Z tohoto důvodu návrh vedle změn daňových předpisů zavádí také systém certifikace rozvíjejících se podniků. Nová právní úprava stanoví podmínky pro získání certifikace, proces jejího udělování i vedení evidence certifikovaných podniků. Certifikace, procesně založená na správním řízení, tak vytvoří mechanismus, na jehož základě bude možné cílit navrhovaná podpůrná opatření a případně na něj v budoucnu navázat další nástroje podpory inovativního a škálovatelného podnikání. Tento proces vyžaduje právní ukotvení kompetencí, práv a povinností správních orgánů i dotčených subjektů. Zamýšlené organizační zajištění tohoto mechanismu je popsáno v kapitole 5 Závěrečné zprávy RIA.
2. Zhodnocení platného právního stavu
Současný právní stav nijak specificky neupravuje oblast startupů, resp. mladých, inovativních podniků s výrazným rozvojovým potenciálem. Startupy tak mají z hlediska povinností i podpory stejné postavení jako ostatní podniky. Přitom se od běžných podniků v několika oblastech výrazně odlišují. 
V první řadě se vyznačují specifickou strukturou peněžních toků; například je běžné, že na začátku existence i mnoho let v řadě vykazují hospodářskou ztrátu. Ve stejném klíčovém období také potřebují spolupracovat s nejlepšími možnými experty, včetně zahraničních. Nakonec ve své rozvojové fázi potřebují mobilizovat kapitál ochotný investovat do nelikvidních a rizikových aktiv. 
To jsou některé z hlavních aspektů a z nich vyplývajících potřeb startupů, jejichž prostřednictvím na ně může mít současná právní úprava neočekávané a nežádoucí dopady. Pro startupy totiž například nejsou relevantní některé stávající nástroje podpory, nebo jsou tyto podniky dokonce znevýhodněny oproti jiným podnikům či investicím. Níže popisujeme klíčové příklady takových situací. 
· Přímá finanční podpora
Obchodní plán startupů často počítá s jejich ztrátovostí v prvních letech, kdy se tyto podniky soustředí především na vývoj produktů a služeb a postupnou expanzi na nové trhy. Spolu s jejich novostí a rychlostí škálování/růstu je takový výsledek hospodaření jedním z typických rysů startupů. 
Přesto startupy v každé fázi svého vývoje potřebují zajistit dostatečný peněžní tok. V tomto ohledu může sehrát významnou roli stát, a to dvojím způsobem: jednak prostřednictvím přímé podpory, jednak v pozici prvního významného odběratele, který startupům umožní získat referenční zakázku, validovat svůj produkt či službu a stabilizovat příjmy. 
Co se týče nástrojů přímé podpory, český systém v současnosti disponuje poměrně širokým spektrem možností, jak dokládá zákon č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, , ve znění pozdějších předpisů, nebo činnost Národní rozvojové banky. Patří mezi ně (regionální) inovační vouchery, dotace a kombinované finanční nástroje, ale také bezúročné úvěry nebo záruky za bankovní financování. Ve srovnání s ostatními cílovými skupinami dotačních nástrojů je ovšem podpora dostupná pro startupy spíše omezená. 
Pro poskytování přímé podpory je totiž důležitý i evropský legislativní rámec, tedy Smlouva o fungování Evropské unie (článek 107(1)), Nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem, dále „Obecné nařízení o blokových výjimkách (GBER)“, dále jen „nařízení GBER“ a Nařízení Komise (EU) 2023/2831 ze dne 13. prosince 2023 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis. Veřejná podpora musí být v souladu s některým z režimů, které tyto rámce nabízí, což má pro startupy opět nezamýšlené dopady.  
Kvůli zápornému vlastnímu jmění a několikaleté absenci zisku jsou startupy běžnými finančními ukazateli vyhodnoceny jako podniky v obtížích, což je v praxi neslučitelné s podporou v rámci nařízení GBER. Podpora v režimu de minimis je pak sice přístupnější, ale navzdory navýšení v roce 2024 představuje stávající limit podpory relativně nízkou sumu na substantivní podporu startupů. Tato hranice je dostatečná pro poskytnutí „měkké“ podpory, ale vylučuje podporu významnějších investic. Přístup k nástrojům podpory podnikání ovlivňují také pravidla kohezních fondů – ze kterých vychází mnoho programů podpory v ČR – která vylučují podporu podnikatelských subjektů v Praze, kde je mnoho startupů koncentrováno. 
V roli odběratele může stát startupům usnadnit přístup k veřejným zakázkám prostřednictvím specifických zadávacích postupů podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů. Konkrétně se jedná o inovační partnerství a soutěžní dialog – procedury, které umožňují startupům aktivně spoluurčovat podobu hledaného řešení, a překonávají tak tradiční bariéru, kdy zadavatel požaduje dodání přesně definovaného produktu, jenž startup teprve vyvíjí. Problémem zde ovšem mohou být kvalifikační požadavky (na stáří podniku, minimální obrat apod.), které startupům přístup omezují.
Přístupnost standardní podpory pro startupy je omezená i v případě ustanovení zákona o daních z příjmů. Ten poskytuje hned několik příkladů toho, jak specifika startupů znemožňují jejich přístup k existujícím nástrojům podpory inovativních nebo kapitálově náročných podniků. Obsahuje například princip přenositelnosti daňové ztráty, ta je ovšem omezena na maximálně 5 let, což může být z hlediska startupů příliš krátká doba. Startupy mohou být (i cíleně) ve ztrátě i výrazně déle, přičemž v takové situaci postupně přichází o možnost uplatnit daňovou ztrátu z počátků podnikání. To ekonomicky znevýhodňuje tyto podniky a demotivuje investory od investic do podniků právě v těchto raných fázích, protože je uměle snižována návratnost kapitálu. 
Podobně se míjí účinkem také stávající odpočet na podporu výzkumu a vývoje podle § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů. Tento nástroj je pro začínající startupy v praxi téměř nepoužitelný ze dvou hlavních důvodů: zaprvé odpočet snižuje základ daně, takže pro společnost vykazující daňovou ztrátu nepředstavuje okamžitou finanční úlevu (není koncipován jako vratný daňový kredit), a zadruhé agilní a iterativní způsob vývoje typický pro startupy naráží na rigidní formální požadavky na předem zpracovanou projektovou dokumentaci a evidenci výzkumné činnosti vyžadovanou správci daně.
· Lidský kapitál
Dynamický rozvoj startupů v jejich rané fázi také vytváří specifický průběh zaměstnávání a spolupráce s prvními dodavateli. Startupy potřebují zapojit špičkové odborníky, jejichž očekáváním v oblasti odměňování ale nejsou (z omezených počátečních prostředků) schopny plně konkurovat. Stejně tak jsou startupy velmi citlivé na jakékoliv středně- či dlouhodobé závazky, neboť úspěch i samotná existence podniku mohou být každých pár měsíců nejisté.  
Jako mechanismus odměňování zaměstnanců pomocí potenciálu společnosti fungují takzvané opční programy pro spolupracovníky (Employee Stock Option Plan, ESOP), které startupům umožňují získat a motivovat spolupracovníky bez nutnosti vysokých okamžitých mzdových nákladů. V posledním roce došlo k několika významným změnám v úpravě této oblasti, a to nejen v zákonu o daních z příjmů. Kvalifikované opční programy pro spolupracovníky tak nově podléhají odkladu zdanění až k okamžiku realizace majetkového prospěchu (zpeněžení či převodu podílu), přičemž na daňový režim přímo navazuje i stanovení vyměřovacího základu pro odvody na pojistné na sociální zabezpečení a veřejné zdravotní pojištění. Těmito úpravami se odstranila dlouhodobá bariéra zdanění tzv. „suchého příjmu“ (dry income), kdy zaměstnanci dříve museli odvádět daň a pojistné již v momentu nabytí podílu bez existence likvidních prostředků.
Slabiny naopak přetrvávají v oblasti právní úpravy možných režimů spolupráce podniků s fyzickými osobami. Závislou práci připouští zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, pouze v režimu pracovního poměru nebo dohod (o provedení práce/pracovní činnosti), které jsou ale limitovány intenzitou (max. 300 hodin ročně či úvazek 0,5). Flexibilnější a odvodově méně zatíženou formou spolupráce – mj. díky institutu výdajových paušálů – je smluvní spolupráce podniku s OSVČ, která ovšem může být posouzena jako nelegální práce, tzv. „švarcsystém“. To vede k vysoké právní nejistotě a riziku sankcí pro podniky, které chtějí spolupracovat s konkrétním odborníkem, ale nejsou schopny v dané vývojové fázi přebrat všechny závazky vyplývající z pracovního poměru. 
Na potřeby spolupráce s experty ze zahraničí reaguje program Klíčový a vědecký personál realizovaný na základě usnesení vlády ze dne 26. srpna 2019 č. 581. Ten i startupům umožňuje využít zjednodušeného a zrychleného režimu žádosti o zaměstnaneckou kartu (vyřízení do 30 dnů). 
· Finanční kapitál
Nepřímé nástroje pro mobilizaci kapitálu k investicím do podniků obsahuje již v současnosti zákon o daních z příjmů. Ten umožňuje osvobodit od této daně příjmy z dividend nebo prodeje podílu, pakliže mateřská společnost drží nepřetržitě 10% podíl alespoň 12 měsíců. U fyzických osob jsou pak od daně z příjmů osvobozeny příjmy z prodeje cenných papírů nebo podílů v obchodních korporacích po uplynutí zákonného časového testu, tedy pokud jsou drženy alespoň 3 roky u cenných papírů, 5 let u podílů. Tyto mechanismy se však zaměřují výhradně na zvýšení čistého výnosu z úspěšné investice (ex-post osvobození zisku při exitu) a nijak nekompenzují vysoké riziko úplné ztráty vložených prostředků při neúspěchu projektu (ex-ante podpora vstupu kapitálu). Vzhledem k tomu, že většina raných startupů končí neúspěchem, samotné osvobození budoucího kapitálového zisku nepředstavuje pro individuální investory dostatečný stimul ke vstupu do vysoce rizikových transakcí.
Významným institucionálním zdrojem kapitálu jsou penzijní fondy, jejichž investiční strategie je však v ČR nastavena vysoce konzervativně. Drtivá většina prostředků zůstává v transformovaných fondech s povinnou garancí nezáporného zhodnocení. U účastnických fondů je alokace do rizikového kapitálu rovněž minimální; přispívá k tomu i regulatorní mechanismus investičních dotazníků podle zákona č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, podle něhož v případě, že účastník odmítne dotazník vyplnit nebo jeho vyhodnocení neodpovídá dynamickému profilu, je penzijní společnost povinna zařadit účastníka do povinného konzervativního fondu. Teprve od roku 2024 je pak navíc možné v rámci doplňkového penzijního spoření investovat do tzv. alternativních účastnických fondů (AÚF), které mají větší volnost investovat do nelikvidních aktiv, avšak ani ty nemohou vstupovat do fondů kvalifikovaných investorů, tedy typických private equity/venture capital fondů. AÚF spravují jen jednotky procent aktiv v účastnických fondech celkem a i z toho tvoří kapitál alokovaný na investice do startupů pouze zlomek. 
· Závěr 
Jak je popsáno v předchozí kapitole, vznik a rozvoj startupů čelí v ČR klíčovým bariérám navzdory tomu, že jejich větší zastoupení v ekonomice může mít významné pozitivní celospolečenské dopady. Současný právní stav ovšem existující tržní selhání nekoriguje, a naopak jej v některých ohledech prohlubuje. Startupy jsou totiž v některých ohledech v jejich využívání znevýhodněny oproti běžným podnikům, což má přesně opačný dopad, než by bylo žádoucí.
3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem ČR
Navrhovaná právní úprava je v plném souladu s ústavním pořádkem České republiky, zejména s Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jakož i s ustálenou judikaturou Ústavního soudu.
Garantovaná práva a svoboda podnikání (Čl. 26 Listiny): Návrh plně respektuje právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost podle čl. 26 odst. 1 Listiny. Stanovení zvláštních podmínek pro získání statusu rozvíjejícího se podniku nepředstavuje diskriminační omezení vstupu na trh, neboť režim je koncipován jako dobrovolný a podpůrný. Přiznání statusu je vázáno na exaktní, transparentní a objektivně přezkoumatelná kritéria (věk podniku, obratový strop, zákaz distribuce zisku, inovativnost a škálovatelnost), čímž je šetřena podstata a smysl základních práv ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny.
Ochrana vlastnického práva a daňové zákonodárství (Čl. 11 Listiny): Zavedení daňového odpočtu podle § 15d zákona o daních z příjmů a úprava odpočtu daňové ztráty představují legitimní nástroje hospodářské politiky státu. Podle čl. 11 odst. 5 Listiny lze daně a poplatky ukládat jen na základě zákona. Navrhovaná úprava stanoví veškeré náležitosti daňového zvýhodnění přímo v textu zákona a nezasahuje do již nabytých majetkových práv poplatníků.
Zákaz retroaktivity a ochrana legitimního očekávání: Návrh důsledně šetří zásadu zákazu pravé retroaktivity. Pravidlo zpětného zániku statusu rozvíjejícího se podniku podle navrhovaného § 9 odst. 1 písm. f) v případě, že rozhodnutí o zařazení do evidence bylo vydáno na základě nepravdivých, neúplných nebo nepřesných údajů s podstatným vlivem na výsledek řízení, představuje ústavně konformní ochranné opatření chránící veřejný zájem a integritu veřejných rozpočtů před podvodným jednáním. 
Právo na soudní ochranu (Čl. 36 Listiny): V souladu s čl. 36 odst. 2 Listiny ustanovení § 8 odst. 3 návrhu zákona výslovně zakotvuje, že na zařazení do evidence rozvíjejících se podniků je při splnění zákonem stanovených podmínek právní nárok. Rozhodnutí o zařazení do evidence, o zamítnutí žádosti i o vyřazení z evidence podléhají po vyčerpání řádných opravných prostředků v rámci správního řízení plnému soudnímu přezkumu ve správním soudnictví podle soudního řádu správního. Tím je garantována plná ochrana veřejných subjektivních práv dotčených osob.
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami
Navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána a které jsou součástí právního řádu podle čl. 10 Ústavy České republiky.
Návrh nezasahuje do práv zaručených Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod ani Mezinárodním paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Návrh rovněž plně vyhovuje závazkům vyplývajícím z dvoustranných i mnohostranných mezinárodních smluv o podpoře a vzájemné ochraně investic. Podmínky pro získání statusu rozvíjejícího se podniku i pro uplatnění daňových výhod investory v rané fázi jsou formulovány na základě objektivních věcných kritérií bez ohledu na státní příslušnost či původ kapitálu investora, čímž je plně zachován mezinárodní standard spravedlivého a rovnocenného zacházení a zákaz jakékoliv formy diskriminace.
Návrh rovněž reflektuje doporučení a standardy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v oblasti podpory inovačních ekosystémů, přenosu technologií a rozvoje kapitálových trhů pro malé a střední podniky.
5. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s právem Evropské unie
Navrhovaná právní úprava je plně v souladu s primárním i sekundárním právem Evropské unie, jakož i s judikaturou Soudního dvora Evropské unie. 
Návrh zákona nemá transpoziční charakter (netransponuje směrnici EU) ani není adaptačním předpisem provádějícím přímo použitelné nařízení EU. Jedná se o národní právní úpravu zakládající vnitrostátní režim podpory inovativního podnikání. Aby poskytované daňové zvýhodnění bylo slučitelné s vnitřním trhem podle čl. 107 a 108 SFEU bez nutnosti individuální notifikace Evropské komisi, je podpora koncipována v mezích obecné blokové výjimky podle nařízení GBER, zejména jeho článku 21. Vzhledem k tomu, že návrh tedy neadaptuje nařízení EU ukládající členským státům legislativní povinnost, srovnávací (rozdílová) tabulka se ve smyslu Legislativních pravidel vlády nevyhotovuje. Soulad jednotlivých parametrů daňové podpory s podmínkami nařízení GBER je podrobně popsán a odůvodněn v této kapitole a ve zvláštní části důvodové zprávy.
Svoboda usazování (Čl. 49 Smlouvy o fungování EU – SFEU): V souladu s principem nediskriminace a svobody usazování neomezuje návrh zákona status rozvíjejícího se podniku pouze na právnické osoby se sídlem v České republice. Podle § 3 odst. 1 písm. a) bodu 3 a 4 návrhu zákona mohou status získat také evropské společnosti (SE) se sídlem v ČR a organizační složky (odštěpný závod) právnických osob se sídlem v jiném členském státě EU, jejichž právní forma je obdobná společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti. Tím je garantován plně rovný přístup pro subjekty ze všech členských států EU.
Pravidla veřejné podpory (Čl. 107 a 108 SFEU): Daňový odpočet pro investory v rané fázi podle § 15d zákona o daních z příjmů představuje selektivní opatření naplňující znaky veřejné podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Aby byla zajištěna plná slučitelnost s vnitřním trhem bez nutnosti individuální notifikace Evropské komisi podle čl. 108 odst. 3 SFEU, je podpora koncipována jako režim podpory přístupu malých a středních podniků k financování v přísném souladu s nařízením GBER), zejména s jeho kapitolou I a článkem 21.
Soulad s nařízením GBER je plně promítnut do jednotlivých ustanovení návrhu: definice rizikové investice (§ 2 písm. a)) je omezena výhradně na malé a střední podniky, vyloučeny jsou operace nemající charakter nového rizikového financování (§ 2 písm. b)), a v § 4 odst. 4 se zakotvuje přímý zákaz přijetí investice a vydání potvrzení v případě překročení maximálního stropu rizikového financování (16,5 mil. EUR na jeden podnik podle čl. nařízení 21 (8) GBER), existence nesplněného inkasního příkazu (princip Deggendorf), u podniků v obtížích či při porušení pravidel kumulace a transparentnosti. Ustanovení § 18 návrhu zákona výslovně potvrzuje přímou aplikaci nařízení GBER a deklaruje, že samotné zapsání do evidence rozvíjejících se podniků veřejnou podporu nezakládá – ta vzniká až skutečným uplatněním daňového odpočtu. 

Unijní politiky a strategie: Návrh bezprostředně navazuje na priority Evropské unie vyjádřené v dokumentech EU Startup and Scaleup Strategy a EU Startup Nation Standard, jejichž cílem je odstraňovat administrativní a finanční bariéry bránící vzniku a přeshraničnímu růstu technologických podniků v Evropě.
Transpoziční charakteristika: Návrh zákona nemá transpoziční charakter, (netransponuje směrnici Evropské unie) ani není předpisem adaptujícím nařízení Evropské unie. Režim daňové podpory je přímo navržen v souladu s podmínkami přímo použitelného nařízení Komise (EU) č. 651/2014 (GBER), aby byla zajištěna jeho slučitelnost s vnitřním trhem bez nutnosti individuální notifikace. Rozdílová tabulka se proto podle Legislativních pravidel vlády nevyhotovuje.
6. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty
Cílovým stavem je prostředí, ve kterém v České republice vzniká vyšší počet inovativních startupů a větší část z nich přežívá ranou fázi vývoje. Tyto firmy by měly mít lepší podmínky a více času pro ověření svých produktů nebo služeb a získání financování odpovídajícího fázi jejich vývoje. V důsledku toho více startupů přežije ranou fázi, získá první investice, rozvine své produkty nebo služby a může v dalších fázích růstu expandovat na zahraniční trhy.
Fiskální dopad daňových úlev (příjmová strana rozpočtu): Zavedení odpočtu na podporu rizikových investic podle § 15d zákona o daních z příjmů (s limitem 5 mil. Kč na investora ročně) a prodloužení možnosti uplatnění daňové ztráty na 7 let (§ 34 odst. 1 ZDP) představuje daňový výpadek ve výši 124,8 mil. Kč ročně (dle odhadu ve středním scénáři, viz část 3.2 a kapitola P3.5 přílohy 3 ZZ RIA), který lze v této výši očekávat v každém roce účinnosti navrhované právní úpravy. Tento daňový výpadek bude v delším období kompenzován budoucími daňovými příjmy z nově vytvořených ekonomických aktivit, popř. zamezení jejich přesunu do zahraničí.
Výdaje na zavedení a provoz agendy (výdajová strana rozpočtu): Zřízení agendového informačního systému evidence, zajištění personálních kapacit certifikačního a evaluačního týmu Agentury CzechBusiness a výkon dohledu a odvolacího řízení na Ministerstvu hospodářství si vyžádá jednorázové implementační a následné provozní výdaje. Tyto výdaje budou kryty v rámci schválených limitů rozpočtové kapitoly Ministerstva hospodářství bez požadavku na dodatečné navyšování celkových výdajů státního rozpočtu nad rámec schváleného střednědobého rámce.
Závěrečná zpráva RIA odhaduje, že každý rok navržená opatření přímo vygenerují zhruba 63-137 milionů Kč v dodatečné přidané hodnotě za následujících 10 let, přičemž tento odhad nezahrnuje příjmy z tržní validace nebo šanci vzniku tzv. „jednorožců,“ tedy extrémně hodnotných startupů.
Podpora startupového ekosystému navíc může přinést řadu nepřímých, dlouhodobějších přínosů, které se projevují šířeji v ekonomice, a proto není možné je spolehlivě kvantifikovat. Mezi takové přínosy patří například „recyklace“ finančního i lidského kapitálu, když zakladatelé a klíčoví zaměstnanci úspěšných startupů následně zakládají další podniky, vyšší návratnost investic do výzkumu a vývoje skrze častější komercializaci nebo zvyšování produktivity napříč ekonomikou tím, že i jiné podniky jsou nuceny inovovat a mají přístup k novým produktům nebo službám.
Návrh mírně ovlivní podnikatelské prostředí, neboť určité podniky splňující kritéria získají přístup k podmíněné[footnoteRef:1] podpoře. Tyto podniky se tak stanou zvýhodněnými vůči jiným podnikům – v zásadě se však pouze kompenzuje dosavadní tržní selhání nízkých investic tak, že je mírně posílena návratnost kapitálu takových podniků.  [1:  K transferu těmto podnikům, resp. jejich investorům, dojde pouze v případě, že podniky obdrží rizikovou investici, nebo po období 5-7 let v daňové ztrátě přejdou do zisku.] 

Podrobnější vyhodnocení rozpočtových dopadů je obsaženo v Závěrečné zprávě RIA, část 3 (Vyhodnocení nákladů a přínosů, kapitola 3.2 a Příloha 3).

7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad na podnikatelské prostředí
Návrh zákona má výrazně pozitivní dopad na podnikatelské prostředí. Zřízením certifikačního režimu a navazujících daňových pobídek se zvyšuje dostupnost raného soukromého kapitálu (pre-seed a seed financování) pro inovativní projekty, snižuje se riziko odlivu úspěšných startupů do zahraničí a zlepšuje se cash-flow podniků v jejich počáteční ztrátové fázi.
Administrativní zátěž spojená s procesem certifikace je minimalizována díky plně digitálnímu podání, využití eGovernmentu a stanovení přísných procesních lhůt.
Podrobnější vyhodnocení dopadů na podnikatelský sektor, investory a konkurenceschopnost je obsaženo v Závěrečné zprávě RIA, část 3 (Vyhodnocení nákladů a přínosů, kapitola 3.3 až 3.5).
8. Sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a specifické skupiny obyvatelstva
Přijetí návrhu zákona má sekundární pozitivní sociální dopady. Podpora rozvoje inovačního ekosystému stimuluje tvorbu nových, vysoce kvalifikovaných a nadstandardně odměňovaných pracovních míst v technologických odvětvích a podporuje udržení talentovaných odborníků v České republice.
Návrh neukládá žádné negativní povinnosti rodinám ani zranitelným skupinám obyvatelstva.
9. Dopady na životní prostředí
Návrh zákona nemá přímé negativní dopady na životní prostředí. Podpora inovativního a škálovatelného podnikání vytváří příznivé podmínky pro rozvoj čistých technologií (cleantech), obnovitelných zdrojů energie a pokročilých materiálů.
Vzhledem k tomu, že žádost o zařazení do evidence může být podle § 6 odst. 3 písm. b) zamítnuta, pokud je projekt v přímém rozporu s právními předpisy na ochranu životního prostředí, je zajištěna preventivní ochrana ekologických zájmů.
10. Dopady ve vztahu k zamezení diskriminace a rovnosti mužů a žen (Gender Impact Assessment – GIA)
Návrh zákona je koncipován na rodově neutrálním základě a zakládá rovné podmínky pro všechny zakladatele i investory bez ohledu na pohlaví, věk či jiné diskriminační znaky. Návrh neobsahuje žádná ustanovení, která by vytvářela přímou či nepřímou diskriminaci.
Vytvořením transparentního a nárokového certifikačního prostředí se usnadňuje přístup k financování i pro začínající podnikatele ze skupin tradičně méně zastoupených v technickém podnikání, například žen a mladých začínajících podnikatelů.
11. Dopady na výkon státní správy a samosprávy
Návrh zákona zakládá nové agendové povinnosti pro Agenturu (rozhodování v prvním stupni, hodnocení inovačních kritérií, vedení evidence, ex-post vyhodnocování účinnosti a dopadů zákona) a Ministerstvo průmyslu a obchodu (odvolací orgán, kontrola).
Z hlediska personálního a organizačního zabezpečení se předpokládá vytvoření specializovaného certifikačního a evaluačního týmu v rámci Agentury CzechBusiness o předpokládané kapacitě cca 7,5 FTE (plných pracovních úvazků), která zahrnuje kmenové odborné hodnotitele a analytiky. Náklady spojené se specifickým technologickým posuzováním budou optimalizovány využitím externích spolupracujících subjektů na základě dohod podle § 8 odst. 1 návrhu zákona. Na straně Ministerstva hospodářství bude agenda instančního přezkumu, dohledu a přestupků zajištěna v rámci stávajících organizačních útvarů ministerstva.
Podrobnější vyhodnocení dopadů na kapacitu a organizaci veřejné správy je obsaženo v Závěrečné zprávě RIA, část 5 (Implementace doporučené varianty).
12. Dopady na ochranu soukromí a osobních údajů (DPIA / GDPR)
Zpracování osobních údajů v rámci vedení evidence rozvíjejících se podniků, posuzování žádostí a oznamovacích povinností probíhá plně v souladu s nařízením GDPR a zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů. Právním titulem pro zpracování je plnění právní povinnosti správce podle čl. 6 odst. 1 písm. c) GDPR a výkon veřejné moci podle písm. e) téhož článku. Zpracování je striktně omezeno na identifikační údaje statutárních orgánů, společníků a investorů nezbytné pro ověření podmínek. Pro účely ex-post evaluace podle § 15 návrhu zákona jsou data orgány finanční a celní správy předávána výhradně v pseudonymizované podobě, přičemž zákon výslovně zakazuje jejich využití pro kontrolní či rozhodovací činnost vůči jednotlivým subjektům.
13. Zhodnocení korupčních rizik (Corruption Impact Assessment – CIA)
Návrh zákona byl zpracován s důrazem na minimalizaci korupčních rizik v souladu s Metodikou CIA. Rizika vzniku korupčního prostředí či zneužití správního uvážení jsou eliminována těmito klíčovými instituty:
· zakotvením právního nároku na zařazení do evidence při splnění zákonných podmínek (§ 8 odst. 3),
· stanovením objektivních a věcně přezkoumatelných kritérií pro posouzení inovativnosti a škálovatelnosti (§ 3 odst. 3 a 4),
· plnou digitalizací podávání žádostí i vedení veřejné evidence (§ 5 a § 7),
· striktní zákonnou garancí nepodjatosti osob podílejících se na podpůrných činnostech v externích spolupracujících subjektech a zachováním výlučné rozhodovací odpovědnosti Agentury (§ 8 odst. 1),
· plnou přezkoumatelností rozhodnutí v odvolacím řízení i ve správním soudnictví. 
14. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Návrh zákona nemá negativní vliv na bezpečnost ani obranyschopnost České republiky. Ustanovení § 6 odst. 3 písm. b) návrhu zákona naopak představuje bezpečnostní pojistku, která Agentuře ukládá povinnost zamítnout žádost o certifikaci, pokud je projekt žadatele v přímém rozporu s právními předpisy na ochranu veřejného pořádku, vnitřní bezpečnosti nebo strategických zájmů státu. Zákon současně vytváří příznivé podmínky pro rozvoj inovativních podniků vyvíjejících technologie s dvojím užitím (dual-use) a pokročilá bezpečnostní řešení.
Zákon zároveň umožňuje podporovat inovativní projekty se zaměřením na pokročilé technologie využitelné pro zajištění kritické infrastruktury a bezpečnostních zájmů státu.
15. Zhodnocení dopadů na digitální přívětivost a eGovernment ("Digital-ready legislation")
Návrh zákona je plně v souladu s principy digitalizace veřejné správy a konceptem "Digital-ready legislation". Správa evidence rozvíjejících se podniků i samotné certifikační řízení jsou koncipovány jako plně elektronické.
Žádost bude podávána digitální cestou, evidence bude vedená v elektronické podobě a dálkově přístupná veřejnosti. Systém bude propojen se základními registry a informačními systémy finanční správy a dalších orgánů, čímž je naplněn princip "once-only" (pouze jednou).
16. Zhodnocení územních dopadů a dopadů na rozvoj venkova
Návrh zákona působí plošně na celém území České republiky. Vzhledem k tomu, že certifikační režim je přístupný bez ohledu na regionální alokaci podniku, vytváří stejné podmínky pro rozvoj inovačních podniků v metropolitních oblastech i v regionech.
Podpora vzniku inovativních firem s možností vzdáleného výkonu činností přispívá k rozvoji podnikavosti a udržení vysoce kvalifikovaných pracovníků i v strukturálně postižených či venkovských regionech.
17. Zhodnocení podle zákona o regulaci lobbování
V souladu se zákonem o regulaci lobbování a Legislativními pravidly vlády se uvádí zhodnocení lobbistické činnosti vztahující se k přípravě návrhu zákona o podmínkách inovativního a škálovatelného podnikání:
Příprava návrhu zákona byla předmětem lobbování ze strany profesního sdružení Czech Tech Association, z. s., které vystupovalo v pozici lobbisty zastupujícího subjekty českého startupového a technologického inovačního ekosystému.
Lobbistickou činnost pro asociaci jako svého klienta vykonávala advokátní kancelář PRK Partners s.r.o. advokátní kancelář prostřednictvím svého registrovaného prostředníka. Lobbistická činnost pro tohoto klienta spočívala v poskytování odborné právní asistence, přípravě a formulaci paragrafového znění návrhu zákona a odůvodnění důvodové zprávy podle věcného zadání a pokynů zmocněnce Ministerstva průmyslu a obchodu, účasti na odborných konzultacích se zástupci dotčených orgánů státní správy a zapracovávání připomínek vzešlých z vnitřního a vnějšího připomínkového řízení do legislativních textů.
Veškeré lobbistické kontakty byly řádně a v zákonných lhůtách vykázány v Registru lobbování (RELOB).
18. Shrnutí Závěrečné zprávy RIA
Pro předkládaný návrh zákona bylo provedeno komplexní hodnocení dopadů regulace (RIA). V rámci procesu RIA bylo posuzováno 5 variant řešení (od nulové varianty přes nelegislativní opatření, mikrogranty a koinvestiční fondy až po certifikační režim). Na základě vyhodnocení účinnosti, hospodárnosti, robustnosti a implementačních rizik byla jako doporučená vybrána Varianta 4 (certifikace rozvíjejících se podniků spojená s daňovým odpočtem pro investory v rané fázi a prodloužením uplatnitelnosti daňové ztráty)


DŮVODOVÁ ZPRÁVA
II. ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K ČÁSTI PRVNÍ (Podpora inovativního a škálovatelného podnikání)
Navrhovaná Část první tohoto zákona představuje koncepční reakci na absenci specifického právního rámce pro začínající inovativní podniky (startupy) a škálovatelné podniky (scale-upy), pro které se používá souhrnný termín rozvíjející se podnik, v českém právním řádu. Dosavadní právní stav neumožňuje adekvátně zohlednit specifika hospodářského cyklu těchto entit, který se vyznačuje vysokou mírou rizika, počátečním nedostatkem likvidity, závislostí na externím rizikovém kapitálu a potřebou flexibilního zapojení lidských zdrojů.
Cílem je proto vytvoření právního režimu, který poskytne těmto rozvíjejícím se podnikům a jejich investorům nezbytnou právní jistotu a podpoří rozvoj a přístup startupů k financování za účelem motivace rozvíjejícího se podniku k jeho setrvání v České republice. Návrh se v tomto ohledu inspiruje moderními zahraničními úpravami, zejména španělským zákonem o podpoře ekosystému začínajících podniků (zákon č. 28/2022, Ley de Startups), a unijními standardy (EU Startup Nations Standards). Inspirace je na úrovni principů a postupů, avšak zachovávají se plně specifika českého právního řádu a zvyklostí.
K Hlavě I (Úvodní ustanovení)
Hlava I definuje věcný rozsah a účel zákona. Zakotvuje základní systematické vymezení, na kterém je celá navrhovaná regulace postavena, a definuje klíčové pojmy nezbytné pro aplikaci navazujících ustanovení.
K § 1 (Předmět a účel úpravy)
Ustanovení taxativně vymezuje věcnou působnost zákona. Navrhovaná právní úprava nezavádí novou formu obchodní korporace nad rámec zákona o obchodních korporacích, ale vytváří zvláštní statusový rámec pro přesně vymezený okruh podniků. Tento rámec je založen na kombinaci materiálních podmínek, jejich správního posouzení a navazujícího zápisu do veřejné evidence.
K písmenu a) [Podmínky pro zařazení do evidence]: Předmětem úpravy je stanovení hmotněprávních podmínek, po jejichž splnění a osvědčení ve správním řízení právnická osoba získává status rozvíjejícího se podniku. Zápis do evidence má deklaratorně-konstitutivní povahu pro uplatnění navazujících veřejnoprávních a daňových benefitů. Evidence rozvíjejících se podniků je koncipována jako veřejně přístupný elektronický registr, což zajišťuje transparentnost vůči investorům i orgánům veřejné moci.
K písmenu b) [Výkon státní správy a alokace kompetencí]: Posouzení inovačního a škálovatelného charakteru podniku představuje specializovanou správní činnost vyžadující odborné ekonomické i technologické posouzení. Zákon proto svěřuje výkon státní správy v prvním stupni Agentuře CzechBusiness, zatímco instanční přezkum, kontrolu a přestupkovou agendu vykonává Ministerstvo hospodářství.
K § 2 (Vymezení pojmů)
1. Obecně k § 2
Ustanovení § 2 definuje základní pojmový aparát, který je klíčový pro aplikaci celého zákona a zajištění jeho vnitřní systematické konzistence. Vymezení pojmů kombinuje materiální znaky s formálními procesními požadavky, což poskytuje vysokou míru právní jistoty pro dotčené subjekty, investory i orgány veřejné moci. Pojmy „rozvíjející se podnik“ a „investor v rané fázi“ jsou s ohledem na rozsah svých znaků systematicky upraveny v samostatných ustanoveních § 3 a § 4, § 2 se proto soustředí na definici rizikových investic.
Definice jsou koncipovány tak, aby přesně reflektovaly ekonomickou realitu startupového ekosystému a zároveň chránily fiskální zájmy státu. Zahrnutí specifických forem investování (včetně dluhových a hybridních nástrojů) reaguje na moderní trendy ve financování inovativních podniků, zatímco striktní vazba na úřední evidenci minimalizuje riziko zneužití daňových benefitů.
2. K jednotlivým ustanovením
K písmenu a) [Riziková investice]: Definice rizikové investice vymezuje formy finančních toků, které zakládají nárok na uplatnění daňového odpočtu podle zákona o daních z příjmů. V souladu s nařízením GBER se riziková investice vymezuje výhradně ve vztahu k rozvíjejícímu se podniku, který splňuje definici malého nebo středního podniku podle přílohy I tohoto nařízení a představuje kapitálové, kvazikapitálové nebo jiné rizikové financování. Podmínkou dále je, že se nesmí jednat o vyloučenou investici podle písmena b).
Význam tohoto ustanovení spočívá v tom, že podpora není omezena pouze na přímé kapitálové vstupy (nabytí obchodního podílu či akcií), ale pokrývá celé spektrum nástrojů běžně využívaných v mezinárodní venture kapitálové praxi. Vklad do základního kapitálu představuje standardní ekvitní financování. Příplatek mimo základní kapitál je uznatelný, je-li spojen s nabytím nebo navýšením majetkové účasti investora. Dluhopisy vydané rozvíjejícím se podnikem a poskytnuté úvěry, zápůjčky a obdobné nástroje (bod 3) reflektují tržní realitu hybridního a kvazikapitálového financování, zejména v podobě konvertibilních úvěrů (Convertible Notes či smlouvy SAFE – Simple Agreement for Future Equity, zajišťující férové podmínky obou stran vztahu). Tyto nástroje umožňují flexibilní přísun likvidity s odloženým určením valuace podniku, což je pro rané fáze startupů klíčové, pokud jsou podřízené, konvertibilní nebo ekonomicky obdobné kvazikapitálové investici a nejsou zajištěny způsobem, který by vylučoval podnikatelské riziko investora.
K písmenu b) [Vyloučená investice]: Ustanovení taxativně vymezuje okruh finančních transakcí, které nelze uznat jako rizikovou investici zakládající daňové zvýhodnění podle zákona o daních z příjmů (ZDP). Cílem této výluky je zabránit spekulativnímu uplatňování daňového odpočtu u transakcí, které nepřinášejí do rozvíjejícího se podniku nový rozvojový kapitál, nýbrž slouží k pouhému přesunu stávajících majetkových účastí (sekundární nákupy), k financování převzetí rozvíjejícího se podniku vedením společnosti nebo externím vedením (management buy-out nebo management buy-in), odkupu vlastních podílů či k záchrannému refinancování dluhů mimo rámec povolený nařízením GBER.

K Hlavě II (Rozvíjející se podnik a investor v rané fázi)
Hlava II představuje pilíř navrhované právní úpravy. Jejím účelem je definovat subjekty, které tvoří jádro inovačního ekosystému – na jedné straně samotný rozvíjející se podnik, na straně druhé investora v rané fázi, který tomuto podniku poskytuje nezbytný rizikový kapitál. Zakotvením této hlavy se v českém právním řádu poprvé konstituuje statusový rámec, který umožňuje adresně směřovat specifická podpůrná opatření a daňové pobídky, aniž by docházelo k narušení obecného podnikatelského prostředí.
K Dílu 1 (Podmínky zařazení do evidence)
Díl 1 upravuje věcné a formální podmínky, které musí právnická osoba splnit, aby mohla být zařazena do evidence rozvíjejících se podniků a získat tak příslušný právní status. Systematika tohoto dílu je postavena na kombinaci exaktních finančních, časových a korporačních kritérií s odborným posouzením inovačního charakteru a škálovatelnosti obchodního modelu. Tím je zajištěno, že status rozvíjejícího se podniku bude přiznán pouze těm subjektům, u nichž je to z hlediska hospodářské politiky státu odůvodněné.
K § 3 (Rozvíjející se podnik)
1. Obecně k § 3
Ustanovení § 3 představuje materiální jádro úpravy, definici rozvíjejícího se podniku. Osoba ucházející se o zařazení do evidence musí být právnickou osobou založenou podle práva ČR, jiného členského státu EU nebo státu EHP, která vykonává nebo hodlá vykonávat podporovanou hospodářskou činnost na území ČR prostřednictvím sídla, odštěpného závodu, pobočky nebo jiné provozovny, čímž je dosažen soulad s nařízením GBER.
Ustanovení § 3 vymezuje materiální a formální podmínky, jejichž kumulativní splnění je nezbytné pro zařazení právnické osoby do evidence rozvíjejících se podniků. Návrh vychází z Doporučení Komise ze dne 18. března 2026 k definici inovativních podniků, inovativních startupů a scaleupů (C(2026) 1740), které představuje evropský referenční rámec. Vzhledem k tomu, že se na status rozvíjejícího se podniku váží významné daňové výhody, představuje česká úprava vhodnou interpretaci tohoto doporučení, když úprava klade důraz na objektivní ověřitelnost inovačního prvku, škálovatelnost obchodního modelu a ochranu před spekulativním zneužitím statusu.
Ustanovení reaguje na skutečnost, že stávající právní řád ani unijní legislativa neobsahují jednotnou, právně závaznou definici startupu nebo obdobného inovativního a škálovatelného podniku, která by byla oddělitelná od obecné kategorie malých a středních podniků. Na úrovni Evropské unie existuje pouze Doporučení Komise ze dne 18. března 2026 k definici inovativních podniků, inovativních startupů a inovativních scaleupů, které představuje referenční rámec, nikoli harmonizovanou a právně závaznou úpravu. Toto doporučení představuje významný referenční rámec pro sbližování politik členských států, podpůrných programů a sběru dat v oblasti inovativního podnikání. Český návrh je s tímto doporučením v podstatných znacích slučitelný a v návrhu zohledněn věcně, zejména pokud jde o důraz na inovativnost, stáří podniku, velikost podniku a jeho nezávislost, nejde však o mechanické přepsání doporučení. Navrhovaná definice rozvíjejícího se podniku sleduje užší a specifický účel. Nejde o obecnou statistickou nebo programovou definici inovativního startupu, nýbrž o definici právního statusu, na který se váží konkrétní veřejnoprávní účinky, zejména možnost uplatnění daňového odpočtu investorem v rané fázi. Z tohoto důvodu návrh stanoví přísnější a procesně ověřitelná kritéria, která mají zajistit, aby se podpora zaměřila na podniky nacházející se v rané rizikové fázi rozvoje, vykazující inovativní charakter a škálovatelný obchodní model, a aby současně bylo omezeno riziko spekulativního využití tohoto statusu. Český návrh tak není v rozporu s doporučením Komise, ale představuje jeho cílenou a přísnější vnitrostátní adaptaci pro potřeby daňově-právního režimu podpory startupových investic. Tento přístup lépe odpovídá účelu navrhované české úpravy, která má podpořit vznik a růst startupů s vysokým inovačním a růstovým potenciálem, nikoli plošně zvýhodnit všechny malé a střední podniky s dílčí inovační činností.
Zatímco běžný malý a střední podnik vstupuje na trh s již ověřeným obchodním modelem a vykazuje lineární růst, rozvíjející se podnik se vyznačuje vyhledáváním nového, často disruptivního produktu či služby, což s sebou nese disproporční riziko selhání, extrémní křivku počátečních nákladů a závislost na externím rizikovém financování.
Pro zamezení spekulativního zneužívání statusu a s ním spojených benefitů (zejména daňových odpočtů pro investory) je nezbytné definovat přísný věcný a časový rámec, který spolehlivě identifikuje subjekty v této rizikové fázi hospodářského cyklu. Návrh se v tomto ohledu inspiruje kritérii uplatňovanými v zahraničních jurisdikcích, zejména ve španělském zákoně o podpoře ekosystému začínajících podniků (Ley 28/2022, Ley de Startups) a britském schématu Enterprise Investment Scheme (EIS).
2. K jednotlivým ustanovením
K odstavci 1
V odstavci 1 jsou stanoveny kumulativní podmínky, které musí právnická osoba splňovat k datu podání žádosti na zařazení do evidence a udržovat během doby, po kterou zařazení do evidence trvá. Nastavení těchto podmínek sleduje cíl podpořit výhradně subjekty s reálným inovačním potenciálem a zároveň chránit fiskální zájmy státu před účelovým zakládáním holdingových struktur či formálním přeznačováním standardních podniků.
· K písmenu a) [Právní forma]: Možnost získat status rozvíjejícího se podniku se omezuje na kapitálové obchodní společnosti (společnost s ručením omezeným a akciovou společnost) a jejich zahraniční ekvivalenty. Toto omezení odpovídá podstatě inovačního podnikání, které vyžaduje plynulé přijímání rizikového kapitálu výměnou za podíly (fundraising) a implementaci motivačních opčních programů pro spolupracovníky, tzv. ESOP. Osobní společnosti či družstva nejsou z hlediska své vnitřní struktury a osobního ručení společníků pro tyto transakce vhodným prostředím. Zahrnutí evropské společnosti (SE) se sídlem v České republice a právnické osoby se sídlem v jiném členském státě, jejíž právní forma je obdobná společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti a která vykonává činnost v České republice prostřednictvím svého odštěpného závodu, a to v rozsahu činnosti vykonávané tímto odštěpným závodem, zajišťuje soulad s právem Evropské unie, zejména se svobodou usazování, a potenciálně zvyšuje atraktivitu České republiky pro zahraniční zakladatele. Pojem evropská společnost je v českém právním řádu ukotven zákonem č. 627/2004 Sb. a přímo použitelným nařízením Rady (ES) č. 2157/2001, není jej proto nutné duplicitně definovat v zákoně. V případě zahraniční právnické osoby z jiného členského státu podle bodu 4 je žadatelem a nositelem statusu tato zahraniční právnická osoba, přičemž splnění inovačních podmínek se posuzuje ve vztahu k činnosti jejího odštěpného závodu v České republice.
· K písmenu b) [Časové omezení – věkový test]: Status rozvíjejícího se podniku je koncipován jako dočasný. Základní lhůta 8 let od zápisu do obchodního nebo jiného veřejného rejstříku zohledňuje specifika středoevropského finančního ekosystému, kde cesta od prvotního nápadu k tržní validaci trvá déle než v rozvinutějších venture kapitálových jurisdikcích. Prodloužení věkového limitu pro získání statusu z 8 na 10 let od vzniku společnosti reflektuje specifika projektů s dlouhým inovačním cyklem, který je spojen s významnou technologickou nejistotou, obtížnou napodobitelností a potenciálem přinést transformativní změnu oproti současnému stavu techniky, bez ohledu na sektor, ve kterém působí, i když se zejména jedná o sektory zejména v oblasti energetiky, biotechnologií a tzv. hlubokých technologií (DeepTech). DeepTech je pro účely tohoto zákona vymezen nikoli pouhou sektorovou příslušností (např. pouhým zařazením firmy do oblasti AI, cleantech či aerospacetech), nýbrž materiální povahou inovace. Jedná se o produkty, technologie nebo služby, jejichž jádrem je vlastní vědecký nebo inženýrský poznatek žadatele vzniklý z výzkumu a vývoje (popř. chráněný právem duševního vlastnictví), jehož vývoj je spojen s vysokou technologickou nejistotou a vyžaduje komplexní a kapitálově náročné technologické dozrávání před vstupem na trh. Za DeepTech se naopak nepovažuje pouhá aplikace či integrace již existující, běžně dostupné technologie třetích stran na nový trh či obchodní model (např. pouhé napojení na externí jazykové modely/API bez vlastního výzkumného přínosu), ani inkrementální změny existujících řešení.
· K písmenu c) [Obratový limit a posuzování seskupení]: Zastropování ročního úhrnu čistého obratu částkou 250 000 000 Kč, která přibližně odpovídá částce 10 000 000 EUR, vychází z unijní logiky rozlišování podniků podle velikosti a odpovídá finančnímu prahu pro malý podnik podle přílohy I nařízení GBER, jakož i prahu obratu nebo bilanční sumy používanému v doporučení Komise ze dne 18. března 2026 pro vymezení inovativního startupu. Tento limit má odlišit rozvíjející se podniky od již etablovaných podniků a korporací, které již obvykle disponují stabilnější tržní pozicí a širším přístupem ke standardním nástrojům bankovního nebo kapitálového financování. Za účelem zamezení obcházení tohoto limitu se obrat posuzuje za celé podnikatelské seskupení. Smyslem je zabránit tomu, aby podporu určenou pro malé, mladé a rizikové podniky čerpaly subjekty, které jsou fakticky součástí větší hospodářské skupiny.
· Současně návrh zohledňuje specifika rizikového financování startupů. V souladu s přístupem přílohy I nařízení GBER a doporučení Komise k definici inovativních startupů se proto výslovně nepřihlíží k propojení s vybranými typy investorů, zejména alternativními investičními fondy, investory v rané fázi, vysokými školami nebo organizacemi pro výzkum a šíření znalostí, pokud tyto osoby nevykonávají v rozvíjejícím se podniku přímou či nepřímou řídící působnost. Cílem je, aby samotný vstup rizikového kapitálu nebo akademického a výzkumného partnera nevedl automaticky ke ztrátě statusu rozvíjejícího se podniku, pokud takový investor nevykonává nad podnikem rozhodující vliv.
· K písmenu d) [Zákaz distribuce zisku]: Tato podmínka představuje klíčové pravidlo bránící zneužívání úpravy společnostmi, které by na jednu stranu zkoušely získat podporu, na druhou stranu rozdělovaly zisk. Pokud společnost generuje zisk a vyplatí jej společníkům formou dividendy nebo jiného obdobného plnění, dává tím najevo, že překonala nejrizikovější fázi existence a její podpora již není opodstatněná. Zákon proto požaduje, aby zisk podporovaných firem byl směřován výhradně do reinvestic, výzkumu, vývoje a stabilizace a rozvoje podniku. Tímto ustanovením není dotčeno právo zakladatelů a manažerů pobírat tržně obvyklou odměnu za výkon funkce či mzdu, pakliže v rámci rozvíjejícího se podniku takovou funkci či práci zastávají či vykonávají.
· K písmenu e) [Neúčast na regulovaném trhu, mnohostranném obchodním systému nebo obdobné burze]: Podniky, jejichž účastnické cenné papíry byly přijaty k obchodování na regulovaném trhu nebo v mnohostranném obchodním systému v EU nebo na obdobném převodním místě mimo EU (např. americké nebo honkongské burzy cenných papírů), mají i díky pravidlům na tržní kapitalizaci přístup k veřejnému kapitálu. Z tohoto důvodu jim již není zapotřebí poskytovat specifickou podporu určenou pro rané fáze inovačního podnikání. Ustanovení je plně v souladu s unijními pravidly hospodářské soutěže o podpoře pre-IPO společností.
· K písmenu f) [Test nezávislosti a původu]: Ustanovení brání tomu, aby status rozvíjejícího se podniku získávaly dceřiné společnosti zavedených koncernů, které slouží pouze jako nákladová centra, nebo subjekty vzniklé účelovou přeměnou (fúzí, rozdělením či vyčleněním) stávajících podniků s cílem neoprávněně čerpat výhody. Výjimka se naopak stanovuje pro spin-off založený vysokou školou podle zákona o vysokých školách nebo organizací pro výzkum a šíření znalostí podle písmene c), což podporuje komercializaci výsledků výzkumu, vývoje a inovací a jejich přenos z akademického nebo výzkumného prostředí do praxe. Samotná účast vysoké školy, nebo organizace pro výzkum a šíření znalostí proto nemá vést k vyloučení takového podniku ze statusu rozvíjejícího se podniku. Tento přístup je v souladu s unijní politikou znalostní valorizace, zejména s Doporučením Rady (EU) 2022/2415 o hlavních zásadách pro zhodnocování znalostí a Doporučením Komise (EU) 2023/499 ze dne 1. března 2023 o kodexu dobré praxe pro řízení duševních aktiv za účelem zhodnocování znalostí v Evropském výzkumném prostoru.
· K písmenu g) [Inovativní charakter a škálovatelnost]: Tato podmínka definuje materiální podstatu rozvíjejícího se podniku. Hlavní činnost a související podnikatelský projekt musí vykazovat inovační prvek a škálovatelnost obchodního modelu, což jsou kritéria podrobněji rozvedená v odstavci 3.
K odstavci 2
V odstavci 2 jsou řešeny specifické situace spojené s účetním obdobím žadatele. Pro nově založené společnosti, které dosud neuzavřely první účetní období, se zavádí možnost doložit splnění obratového limitu prostřednictvím údajů v žádosti a v podnikatelském plánu. Tento plán musí být založen na objektivně přezkoumatelných východiscích a předpokladech, což dává správnímu orgánu možnost posoudit reálnost a ekonomickou logiku záměru a zabránit spekulativním registracím. Přepočet obratu na 12 měsíců u kratších či delších účetních období zajišťuje spravedlivé posouzení finančního limitu.
K odstavci 3
V odstavci 3 dochází k taxativnímu vymezení věcných kritérií, na jejichž základě se posuzuje inovativní charakter a škálovatelnost obchodního modelu podle odstavce 1 písm. g). Inovativní charakter a škálovatelnost obchodního modelu jsou dvě samostatné a kumulativní podmínky. Zákon proto umožňuje jejich samostatné prokazování, a to buď prostřednictvím objektivně ověřitelných skutečností, nebo odborným hodnocením. Objektivizované prokázání jedné z těchto dimenzí, například inovativnosti, nezakládá automaticky splnění dimenze druhé ani samo o sobě nárok na zařazení do evidence. Žadatel musí vždy prokázat jak inovativní charakter hlavní činnosti, tak škálovatelnost svého obchodního modelu a splnit ostatní formální i materiální podmínky stanovené zákonem.
Tato kritéria odpovídají standardům due diligence uplatňovaným v oblasti venture kapitálu a jejich účelem je zajistit, aby hodnocení nebylo založeno pouze na formálním označení žadatele za startup, ale na ověřitelných znacích inovativního řešení, tržního potenciálu, připravenosti produktu, škálovatelnosti obchodního modelu a schopnosti týmu projekt realizovat:
· Stupeň inovace (písm. a)) se objektivizuje prostřednictvím výdajů na výzkum, vývoj nebo inovaci, existencí registrovaných nebo jinak prokazatelných způsobů ochrany práv duševního vlastnictví (patenty, užitné vzory) nebo získáním veřejné podpory na výzkum, vývoj nebo inovace související s hlavní činností žadatele, anebo doložením úspěšného odborného hodnocení žádosti, projektu či podnikatelského záměru v programu zaměřeném na podporu výzkumu, vývoje či inovací.
· Atraktivita trhu a konkurenceschopnost (písm. b)) hodnotí tržní diferenciaci záměru žadatele od stávající nabídky na trhu, schopnost generovat zájem zákazníků, tedy reagovat na existující nebo vznikající poptávku a potenciál získat zájem zákazníků, uživatelů nebo obchodních partnerů.
· Fáze vývoje produktu (písm. c)) vyžaduje doložení funkčního prototypu nebo minimálního životaschopného produktu nebo spuštěné služby, což vylučuje projekty v čistě teoretické fázi, u nichž dosud nelze dostatečně posoudit technologickou, produktovou nebo tržní proveditelnost.
· Předpoklady obchodního modelu (písm. d)) posuzují schopnost exponenciálního růstu tržeb a uživatelů bez nutnosti lineárního nárůstu provozních nákladů (škálovatelnost). Hodnotí se zejména schopnost rychlého, opakovatelného a mezinárodně dosažitelného růstu uživatelů, objemu operací nebo tržeb, aniž by tento růst vyžadoval odpovídající lineární nárůst provozních nákladů nebo kapacit.
· Řízení závislostí a klientská základna (písm. e)) ověřuje schopnost žadatele diverzifikovat rizika spojená se závislostí na dodavatelích a klíčových partnerech a budovat stabilní klientskou základnu.
Odbornost týmu (písm. f)) prověřuje odborné zázemí, profesní zkušenosti a personální předpoklady týmu podílejícího se na realizaci projektu. Spolu s předchozím kritériem je tak ověřovíno, zda má žadatel předpoklady nejen k vytvoření inovativního řešení, ale také k jeho praktické realizaci, uvedení na trh a dalšímu růstuPodrobnosti způsobu hodnocení, včetně případných objektivizovaných forem prokazování, bodových hranic, minimálních prahů a procesních pravidel jednotlivých fází hodnocení, stanoví nařízení vlády.
K odstavci 4
V odstavci 4 je zakotveno zmocnění pro vládu k vydání nařízení, které stanoví podrobnější vymezení odvětví s dlouhým inovačním cyklem a kritéria pro posuzování hlubokých technologií podle odstavce 1 písm. b) bodu 2 (písm. a)) a podrobný způsob hodnocení kritérií podle odstavce 3, bodové hranice a minimální celkovou bodovou hranici pro splnění podmínek (písm. b)). Přenesení této technické specifikace do prováděcího předpisu umožňuje operativně reagovat na technologický vývoj a měnící se tržní standardy bez nutnosti novelizace samotného zákona. Zákon vědomě počítá s tím, že některé podniky nemusí plnit všechna kritéria v době, kdy se o uznání statusu uchází, a dává možnost prováděcím právním předpisem stanovit minimální počet bodů za každou oblast s tím, že pro některé případy (například důvodnou kompenzací jiným kritériem) může být za některou oblast stanovena nulová výše minimálního bodového zisku, pokud však budou dodržena ostatní pravidla a dosažena minimální výše celkového bodového ohodnocení.
K § 4 (Investor v rané fázi)
1. Obecné odůvodnění k § 4
Ustanovení § 4 upravuje postavení investora v rané fázi (tzv. andělského investora). Vzhledem k tomu, že je tento status přímo provázán s právem na uplatnění daňového odpočtu podle zákona o daních z příjmů, je právní rámec nastaven tak, aby stimuloval přísun skutečného externího soukromého kapitálu a současně bránil daňové arbitráži.
Zákonodárce na jedné straně chrání fiskální zájmy státu před účelovým zneužíváním daňových úlev u transakcí, které postrádají charakter skutečného externího financování (např. rodinné transfery, vnitroskupinové přesuny či skryté financování zakladateli). Na druhé straně však respektuje dynamiku startupového prostředí. Z toho důvodu je zvolen model založený na odpovědném prohlášení investora, které je doprovázeno přísnou verifikační povinností na straně rozvíjejícího se podniku. Zvolený model odpovídá zahraničním zkušenostem s daňovou podporou rizikového kapitálu a inspirací je zejména britský Enterprise Investment Scheme (EIS), který je založen na podpoře investic fyzických osob do menších a rizikovějších obchodních společností, přičemž společnost musí ověřit splnění podmínek režimu a po uskutečnění investice podat tzv. compliance statement. Navržená úprava tak záměrně volí režim následně ověřitelné odpovědnosti namísto předběžného veřejnoprávního schvalování každé investice, neboť právě tento model nejlépe odpovídá rychlosti, smluvní variabilitě a rizikovosti startupového financování.
Zákonná úprava je primárně koncipována jako ochranný rámec pro rozvíjející se podniky a investory, současně však předpokládá kultivované a profesionální chování ze strany neinstitucionálních investorů. Pro rozvíjející se podniky je v praxi vysoce přínosné vyhledávat takové investory, kteří se dobrovolně zavazují k dodržování vysokých etických standardů a kodexů chování, jež jsou běžné v mezinárodní investorské praxi. Tyto standardy garantují, že investor nejedná bezohledně ve svůj prospěch na úkor rozvoje či stability startupu. Profesionální andělský investor by také neměl zneužívat investorské sítě k získávání vlastních klientů či k agresivnímu nabízení vlastních placených služeb, měl by respektovat důvěrnost poskytnutých informací a předcházet střetům zájmů.
2. K jednotlivým ustanovením
K odstavci 1
V odstavci 1 jsou definovány pozitivně i negativně vymezené podmínky, jejichž kumulativní splnění je nezbytné pro získání statusu investora v rané fázi ve vztahu k danému rozvíjejícímu se podniku. Výslovně se stanoví, že investorem může být pouze fyzická osoba, která není pro účely nařízení GBER považována za podnik, což zajišťuje zacílení podpory na neprofesionální soukromý kapitál a využití výjimek z tohoto nařízení.
· K písmenu a) [Vyloučení propojených osob]: Toto ustanovení představuje zásadní omezení bránící tomu, aby daňové úlevy čerpaly osoby, které jsou s podnikem již úzce spjaty.
· Bod 1 a 2 vylučují zakladatele, osoby jim blízké a stávající zaměstnance podniku. Smyslem odpočtu je motivovat přísun nového, externího kapitálu, nikoli daňově zvýhodňovat běžné provozní financování ze strany zakladatelské struktury.
· Bod 3 stanoví limit držení podílu na základním kapitálu, hlasovacích právech či likvidačním zůstatku do výše 30 %. Překročením této hranice (případně uplatňováním faktického vlivu) se investor stává osobou s podstatným vlivem, u níž se již nejedná o andělskou investici, nýbrž o dodatečnou kapitalizaci „vlastního“ projektu.
Navržené vyloučení zakladatelů, osob zakladatelům blízkých, zaměstnanců a osob s významným vlivem v rozvíjejícím se podniku proto sleduje stejný účel jako obdobné zahraniční režimy: zajistit, aby daňový odpočet podporoval skutečné externí rizikové financování, nikoli skryté dofinancování zakladatelů, rodinné transfery, vnitroskupinové přesuny nebo transakce, v nichž investor nenese srovnatelné ekonomické riziko jako nezávislý investor.
· K písmenu b) [Investování vlastním jménem a na vlastní účet]: Tato podmínka zajišťuje, že investor nese plné ekonomické riziko investice ve své vlastní majetkové sféře. Vylučuje se tím možnost zprostředkovaného investování, správy cizího majetku či účelového rozmělnění investice přes dosazené třetí osoby s cílem obejít zákonné limity.
· K písmenu c) [Informovaný souhlas s rizikem]: Uložení povinnosti učinit prohlášení investora v rané fázi plní preventivní a varovnou funkci. Investor musí výslovně deklarovat, že si je vědom vysoké rizikovosti investice, která v tomto segmentu běžně dosahuje minimálně 70–80% míry selhání, a že je srozuměn s možností úplné ztráty investovaných prostředků.
K odstavci 2
Odstavec 2 odstraňuje výkladové pochybnosti ohledně následného působení investora v orgánech společnosti. Je běžnou mezinárodní praxí, že andělský investor poskytuje startupu nejen kapitál, ale i své manažerské zkušenosti a kontakty. Ustanovení výslovně umožňuje, aby se investor stal členem voleného orgánu (např. jednatelem či členem dozorčí rady) a pobíral za to odměnu. Podmínka, že odměna musí být obvyklá v čase a místě a musí odpovídat vykonávané funkci, brání tomu, aby byl tento institut zneužíván k zastřené distribuci zisku formou fiktivních manažerských odměn, což by bylo v rozporu s § 3 odst. 1 písm. d) navrhovaného zákona. Možnost investora působit ve voleném orgánu však může ve smyslu pravidel pro propojené podniky podle nařízení GBER v případě dominantního vlivu, který by popřel samostatnost rozvíjejícího se podniku, vést k nemožnosti přijímat další rizikové investice.
K odstavci 3
Ustanovení upravuje povinnost zapsaného podniku vystavit investorovi na jeho žádost potvrzení o poskytnutí andělské investice. Celý proces poskytnutí a přijetí andělské investice je založen na zásadě autonomie vůle a smluvní volnosti. Zapsaný podnik nemá žádnou povinnost investici přijmout; pokud má jakékoli pochybnosti o splnění zákonných podmínek, osobě investora či původu prostředků, k uzavření smlouvy a přijetí investice jednoduše nepřistoupí, což mu nakazuje i odst. 6. Jde o ryze soukromoprávní záležitost obou zúčastněných stran bez dalšího veřejnoprávního zásahu do smluvního procesu. Vystavení potvrzení představuje evidenční podklad pro daňové účely investora.
K odstavci 4
Odstavec 4 zavádí povinnost rozvíjejícího se podniku odmítnout přijetí investice a nevydat potvrzení ve specifických případech:
· K písmenu a) [Slučitelnost s veřejnou podporou]: Toto ustanovení zajišťuje soulad s unijním právem v oblasti státní podpory. Pokud by uplatněním daňového odpočtu došlo k překročení limitů či porušení podmínek slučitelnosti stanovených přímo použitelným předpisem EU (zejména nařízením GBER), zejména pokud by došlo k překročení maximální výše rizikového financování stanovené nařízením GBER pro jeden způsobilý podnik, tento podnik nesmí investici v tomto režimu přijmout; překročení této hranice je podnik povinen si sám hlídat. Tím se předchází rizikům spojeným s poskytnutím protiprávní veřejné podpory a jejímu následnému vymáhání.
· K písmenu b) [Vědomost o zániku statusu]: Písmeno b) stanoví, že pokud se podnik dozvěděl, nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět, že nastaly skutečnosti zakládající zánik statusu rozvíjejícího se podniku podle § 9 odst. 1 písm. a) až e) (např. vstup do likvidace, překročení obratu či uplynutí věkového limitu), nesmí již investici v tomto režimu akceptovat. Toto ustanovení chrání dobrou víru investora i fiskální zájmy státu před poskytováním daňových výhod u subjektů, které již parametry pro podporu nesplňují. Ustanovení je formulováno legislativní technikou využitou pro povinnost statutárního orgánu podat na sebe insolvenční návrh, aby bylo možné analogicky využít již existující judikaturu a předešlo se do značné míry výkladové nejistotě tohoto ustanovení.
· K písmenům c) až g) [Sektorové a unijní výluky nařízení GBER]: Podnik nesmí přijmout investici a vydat potvrzení dále v případech, kdy ke dni poskytnutí nemá na území ČR sídlo, odštěpný závod, pobočku nebo provozovnu (písm. c)), je podstatným způsobem podroben definici podniku v obtížích podle čl. 2 bodu 18 nařízení GBER (písm. d)), je vůči němu veden nesplněný příkaz k navrácení veřejné podpory na základě rozhodnutí Evropské komise (zásada Deggendorf, písm. e)), nebyly dodrženy podmínky kumulace podpory podle čl. 8 nařízení GBER (písm. f)), nebo nebyly splněny podmínky transparentnosti, evidence a uchování dokumentace podle nařízení GBER (písm. g)). Účelem tohoto ustanovení je přímé promítnutí obligatorních požadavků unijního rámce veřejné podpory, kdy ustanovení brání poskytnutí nezákonné státní podpory.
K odstavci 5
Ustanovení odstraňuje praktické daňové nejistoty u bankovních převodů prováděných na přelomu zdaňovacích období. Za den poskytnutí investice se považuje den odepsání peněžních prostředků z bankovního účtu investora, za předpokladu, že byly na účet podniku připsány bez zbytečného odkladu (tedy v dobách obvyklých pro platební styk pro bezhotovostní platby); při nestandardních prodlevách zaviněných stranami se za den poskytnutí považuje až den reálného připsání na účet podniku.
K odstavci 6
Smyslem odstavce 6 je především zabránění zneužití zvýhodnění pro andělské investory k nesprávnému či nepoctivému nabízení investic (tzv. missellingu). Vzhledem k tomu, že poskytování rizikových investic v rané fázi probíhá formou individuálních neveřejných smluvních ujednání a transakcí (které typicky nepodléhají povinnosti uveřejnění prospektu podle nařízení o prospektu a předpisů upravujících podnikání na kapitálovém trhu), nepoužije se na tyto vztahy plný rozsah regulatorní ochrany drobných investorů známý z veřejného kapitálového trhu. Z tohoto důvodu se povinnost ověřit, že investor jedná poučeně a je si vědom rizikovosti transakce, přenáší přímo na rozvíjející se podnik.
K odstavci 7
Odstavec 7 obsahuje zmocňovací ustanovení pro vládu k vydání nařízení, které stanoví přesný vzor prohlášení investora, vzor potvrzení o rizikové investici a technické podrobnosti prokazování skutečného toku peněžních prostředků. Přenesení těchto administrativně-technických detailů do prováděcího předpisu zajišťuje flexibilitu a možnost rychlé reakce na aplikační praxi bez nutnosti legislativního procesu na úrovni zákona.
K Dílu 2 (Řízení o zařazení do evidence)
Díl 2 upravuje procesní postup při podávání žádosti, jejím věcném posouzení, vydání rozhodnutí a zápisu do evidence. Struktura tohoto dílu je systematicky rozdělena do čtyř samostatných paragrafů (§ 5 až § 8), které jednoznačně oddělují náležitosti žádosti a jejích příloh, samotné správní řízení o žádosti, zápisové úkony a garanci právního nároku se soudním přezkumem.
Zákon svěřuje tuto agendu do působnosti Agentury CzechBusiness, která disponuje nezbytným personálním a odborným zázemím pro hodnocení inovativních projektů a tržního potenciálu. Procesní úprava je navržena tak, aby minimalizovala administrativní zátěž žadatelů, probíhala ve standardním rámci správního řádu a zároveň poskytovala robustní záruky proti zneužití statusu.
K § 5 (Žádost o zařazení do evidence)
1. Obecně k § 5
Ustanovení § 5 definuje pravomoc a působnost správních orgánů, procesní pravidla pro zahájení řízení a stanoví výčet zákonných náležitostí žádosti a jejích povinných příloh. Správní řízení se plně řídí obecnými procesními pravidly podle správního řádu bez zavedení institutu fikce pozitivního rozhodnutí, čímž je eliminováno riziko vzniku neoprávněného statusu z důvodu nečinnosti úřadu.
Procesní úprava důsledně odděluje odborné ekonomické a inovační posouzení, které provádí Agentura, která již plní obdobnou roli ve vztahu k podobné skupině podniků, konkrétně k malým a středním podnikům.
2. K jednotlivým ustanovením
K odstavci 1
Odstavec 1 svěřuje Agentuře věcnou příslušnost pro vedení správního řízení prvního stupně ve věcech zařazení do evidence, změny zápisu a vyřazení z evidence a vedení evidence. Svěření této agendy nově vzniklé Agentuře CzechBusiness, která přebírá dosavadní relevantní agendu CzechInvest, je racionálním krokem, neboť aparát této instituce působí jako kompetenční centrum pro podporu inovací a investic v České republice. Pro účely tohoto zákona se Agentuře výslovně přiznává postavení správního orgánu, což znamená, že na její rozhodovací činnost se plně vztahují obecné předpisy o správním řízení, pokud tento zákon nestanoví jinak. Nadřízeným správním orgánem Agentury je pro účely řízení podle tohoto zákona Ministerstvo hospodářství. Stanoví se, že žádost se podává elektronicky, neboť digitalizace procesu je nezbytná pro efektivní zpracování, ale i s ohledem na očekávané množství příloh je odpovědným přístupem k řízení. 
K odstavci 2
Odstavec 2 určuje, že řízení o zařazení do evidence lze zahájit na žádost právnické osoby; zahájení řízení z moci úřední je v této fázi vyloučeno. Tím je respektována zásada dispoziční. Povinnou součástí žádosti je čestné prohlášení žadatele o tom, že údaje uvedené v žádosti a v jejích přílohách jsou úplné a pravdivé. Toto prohlášení má zásadní význam pro následné posouzení odpovědnosti žadatele a osob za žadatele jednajících a představuje procesní základ pro případné vyřazení z evidence podle § 9 odst. 1 písm. f) v případě zjištění nepravdivosti údajů, jakož i pro navazující trestněprávní odpovědnost.
K odstavci 3
V odstavci 3 jsou vymezeny povinné obsahové náležitosti žádosti. Žádost musí obsahovat identifikační údaje žadatele (obchodní firmu nebo název, IČO, sídlo), údaje o zápisu ve veřejném rejstříku, u zahraničních osob též označení, adresu umístění a identifikační číslo odštěpného závodu na území České republiky a jméno a bydliště jeho vedoucího, jména a bydliště členů statutárního orgánu, detailní údaje o vlastnické a řídící struktuře včetně skutečného majitele a příslušnosti k podnikatelskému seskupení, obratové údaje a popis hlavní činnosti a podnikatelského projektu. 
K odstavci 4
Odstavec 4 stanoví povinné přílohy žádosti, kterými žadatel dokládá splnění zákonných podmínek. K žádosti se přikládá účetní závěrka za poslední uzavřené účetní období (popřípadě zahajovací rozvaha), doklady prokazující skutečnosti rozhodné pro posouzení stupně inovace podle § 3 odst. 3 písm. a) (zejména doklady o vynaložených výdajích na výzkum a vývoj, o registraci práv průmyslového nebo duševního vlastnictví nebo o získané veřejné podpoře na výzkum, vývoj a inovace), u zahraničních osob výpis z veřejného rejstříku státu sídla a doklad o zápisu odštěpného závodu v českém obchodním rejstříku, čestné prohlášení žadatele osvědčující splnění negativních podmínek podle písmene d) (zákaz rozdělení zisku a jiných vlastních zdrojů, neúčast na regulovaném trhu, nezávislost na nekvalifikovaných právnických osobách, vyloučení podniku v obtížích a neexistence dosud nesplaceného příkazu k navrácení veřejné podpory), a další dokumenty dokládající skutečnosti tvrzené v žádosti.
K § 6 (Řízení o žádosti)
1. Obecně k § 6
Ustanovení § 6 upravuje samotný procesní postup Agentury při posuzování žádosti, obligatorní náležitosti výrokové části rozhodnutí o zařazení do evidence a důvody pro zamítnutí žádosti.
2. K jednotlivým ustanovením
K odstavci 1
Odstavec 1 ukládá Agentuře povinnost v řízení o žádosti posoudit, zda žadatel splňuje podmínky pro zařazení do evidence stanovené v § 3. Agentura provádí komplexní věcné, právní a ekonomické posouzení předložených podkladů v souladu se správním řádem. Pokud jde o lhůtu k rozhodnutí, návrh vyvažuje dvě potřeby: jednak ve věcech tohoto zákona rozhodovat velice pružně (tj. je akcentována povinnost vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu), jednak to, že posouzení některých inovativních projektů může být časově náročné, a tedy by nevystačila standardní lhůta podle správního řádu (30 dní), ani prodloužení ve zvláště závažných případech (60 dní), proto je nastavena pořádková lhůta na tři měsíce. 
K odstavci 2
V odstavci 2 jsou vymezeny povinné náležitosti rozhodnutí o zařazení do evidence. Rozhodnutí musí obsahovat identifikační údaje rozvíjejícího se podniku (včetně případného odštěpného závodu), výrok o splnění podmínek pro zařazení do evidence, datum zařazení, dobu platnosti zařazení stanovenou v souladu s § 3 odst. 1 písm. b), výrok o způsobilosti rozvíjejícího se podniku pro účely uplatnění daňového odpočtu investorem v rané fázi podle zákona o daních z příjmů a identifikační údaje v rozsahu nezbytném pro plnění povinností podle unijních předpisů v oblasti veřejné podpory.
K odstavci 3
Odstavec 3 taxativně vymezuje důvody pro zamítnutí žádosti:
· Písmeno a) představuje obligatorní důvod zamítnutí, kdy žadatel nesplňuje některou z materiálních či formálních podmínek vymezených v § 3.
· Písmeno b) zavádí veřejnoprávní pojistku, která umožňuje zamítnout žádost v případě, že uvažovaný podnikatelský projekt nebo jeho realizace je v přímém rozporu s právními předpisy na ochranu života, zdraví osob, životního prostředí, veřejného pořádku nebo vnitřní bezpečnosti. Tím se brání tomu, aby státní certifikaci a podporu získaly projekty vykazující závažná bezpečnostní, etická či regulatorní rizika.
K § 7 (Zápis do evidence)
K odstavci 1
Odstavec 1 upravuje zápisovou proceduru. Agentura bez zbytečného odkladu na základě pravomocného rozhodnutí o zařazení do evidence zapíše rozvíjející se podnik do evidence. Evidenci vede Agentura v elektronické podobě a údaje v ní zapsané uveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup, což zajišťuje materiální publicitu a transparentnost vůči investorům i orgánům veřejné moci.
K odstavci 2
Odstavec 2 stanoví taxativní výčet údajů zapisovaných do evidence: obchodní firmu nebo název rozvíjejícího se podniku, identifikační číslo osoby nebo obdobný identifikátor, datum zařazení do evidence, dobu platnosti zařazení, datum vyřazení z evidence, údaj o tom, zda je podnik způsobilý pro účely uplatnění daňového odpočtu podle § 15d zákona o daních z příjmů, a další údaje nezbytné pro plnění povinností podle předpisů Evropské unie v oblasti veřejné podpory.
K § 8 (Podpůrné činnosti a právní nárok)
1. Obecně k § 8
Ustanovení § 8 upravuje organizační zajištění odborného posuzování žádostí a výslovně zakotvuje právní nárok na zařazení do evidence při splnění zákonných podmínek, včetně zajištění plné soudní ochrany.
2. K jednotlivým ustanovením
K odstavci 1
Odstavec 1 umožňuje Agentuře uzavírat dohody se spolupracujícími subjekty o provádění podpůrných analytických a administrativních činností souvisejících se zpracováním žádostí. Vyhodnocování žádostí inovativních startupů klade mimořádné nároky na oborovou specializaci (např. v oblastech umělé inteligence, biotechnologií, kvantových technologií, materiálového inženýrství či pokročilého softwaru). Z toho důvodu se Agentuře svěřuje oprávnění kooperovat s odbornými spolupracujícími subjekty (např. specializovanými inovačními centry, Technologickou agenturou ČR či akademickými a výzkumnými pracovišti). Odpovědnost za posouzení žádosti však nese výhradně Agentura, která jediná může rozhodnutí vydat. Současně se zákonem ukládá Agentuře povinnost zajistit, aby ve spolupracujících subjektech nevykonávaly činnosti osoby podjaté, čímž je garantována nestrannost a vyloučen střet zájmů.
K odstavci 2
Odstavec 2 obsahuje zmocnění pro vládu k vydání nařízení, které stanoví jednotný vzor a náležitosti formuláře žádosti o zařazení do evidence a seznam příloh, kterými žadatel prokazuje splnění podmínek podle § 3. Cílem je standardizace a digitalizace celého procesu v souladu se zásadami práva na digitální služby.
K odstavci 3
Odstavec 3 výslovně zakotvuje, že na zařazení do evidence rozvíjejících se podniků je při splnění podmínek podle § 3 právní nárok. Status rozvíjejícího se podniku není dotačním titulem závislým na volném správním uvážení; prokáže-li žadatel splnění zákonných podmínek, musí správní orgán rozhodnout o jeho zařazení. Rozhodnutí o zařazení do evidence, o zamítnutí žádosti i o vyřazení z evidence podléhají plnému soudnímu přezkumu podle soudního řádu správního, což v souladu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod poskytuje žadatelům i investorům maximální právní jistotu.

K Dílu 3 (Změna zápisu, vyřazení z evidence a související informační povinnost)
Díl 3 upravuje procesní a věcné aspekty spojené s ukončením statusu rozvíjejícího se podniku a jeho výmazem z evidence. Stanovují se jasná, předvídatelná a přísná pravidla pro zánik statusu a souvisejících výhod, jakmile pominou důvody pro poskytování podpory – ať už v důsledku přirozeného růstu podniku nad stanovené limity, jeho zániku, nebo v důsledku porušení podmínek.
Navrhovaná úprava v tomto dílu důsledně rozlišuje mezi standardním zánikem statusu (např. uplynutím času či překročením obratu) a sankčním vyřazením s retroaktivními účinky v případě podvodného jednání žadatele. Tím je zajištěna vysoká míra ochrany fiskálních zájmů státu.
K § 9 (Změna zápisu a vyřazení z evidence)
1. Obecně k § 9
Ustanovení § 9 definuje procesní režim vyřazení z evidence, taxativně vymezuje důvody zániku statusu rozvíjejícího se podniku a určuje přesné okamžiky, ke kterým status zaniká. Dále stanoví informační a roční vykazovací povinnosti zapsaných subjektů, které slouží jako klíčový kontrolní mechanismus pro kontrolní orgány.
Zákon v tomto ustanovení kombinuje principy právní jistoty (ochrana třetích osob a investorů jednajících v dobré víře v zápis) s principem legality a ochrany veřejného zájmu. Přesné určení data zániku statusu je klíčové pro navazující daňové a odvodové vztahy.
2. K jednotlivým ustanovením
K odstavci 1
Odstavec 1 představuje klíčové hmotněprávní ustanovení, které taxativně vymezuje důvody zániku statusu a ukládá Agentuře povinnost v pravomocném rozhodnutí stanovit přesné datum, ke kterému status zanikl:
· K písmenu a) [Likvidace, úpadek, ukončení provozu]: Vstupem do likvidace, právní mocí rozhodnutí o úpadku nebo účinností rozhodnutí o ukončení provozu organizační složky v České republice dochází k faktickému ukončení hospodářského účelu podpory, a proto status zaniká dnem, kdy tato skutečnost nastala.
· K písmenu b) [Uplynutí věkového limitu]: Status rozvíjejícího se podniku je časově omezený (8, resp. 10 let podle § 3 odst. 1 písm. b)). Uplynutím této doby status zaniká.
· K písmenu c) [Překročení obratového limitu]: Dosažení čistého obratu přesahujícího 250 000 000 Kč signalizuje, že podnik úspěšně překonal rizikovou fázi. Status v tomto případě zaniká k poslednímu dni účetního období, ve kterém právnická osoba přestala podmínku splňovat, což poskytuje prostor pro plynulou adaptaci na standardní režim.
· K písmenu d) [Ztráta inovativního charakteru nebo škálovatelnosti]: Pokud podnik v rámci své hlavní činnosti přestane splňovat kritéria podle § 3 odst. 3, status zaniká uplynutím doby šesti měsíců počínající dnem, ve kterém k tomu došlo. Šestiměsíční lhůta slouží jako překlenovací období pro případnou změnu strategie či útlum výzkumu.
· K písmenu e) [Porušení dalších podmínek podpory]: Status zaniká okamžitě ke dni, kdy podnik vyplatil podíl na zisku nebo jiné obdobné plnění (bod 1), kdy byly jeho účastnické cenné papíry nebo podíly přijaty k obchodování na regulovaném trhu či v mnohostranném obchodním systému (bod 2), nebo kdy se jeho většinovým vlastníkem stala právnická osoba, která není rozvíjejícím se podnikem (bod 3).
· K písmenu f) [Podvodné získání statusu]: Pokud bylo rozhodnutí o zařazení do evidence vydáno na základě nepravdivých, neúplných nebo nepřesných údajů, které měly podstatný vliv na rozhodnutí o žádosti, status zaniká zpětně (ex tunc) ke dni nabytí právní moci původního rozhodnutí o zařazení. To umožňuje správci daně doměřit daně a uplatnit sankce za celou dobu neoprávněného čerpání výhod.
· K písmenu g) [Nesplnění nápravného opatření]: Status rozvíjejícího se podniku zaniká rovněž marným uplynutím lhůty stanovené pro přijetí opatření k nápravě uloženého podle § 12.
K odstavci 2
Odstavec 2 ukládá rozvíjejícímu se podniku povinnost bez zbytečného odkladu informovat Agenturu o tom, že nastala skutečnost zakládající zánik statusu podle odstavce 1 písm. a) až e). Včasné oznámení je nezbytné pro udržení aktuálnosti veřejné evidence. Nesplnění této povinnosti je sankcionováno jako přestupek podle § 13 odst. 1 písm. c).
K odstavci 3
Odstavec 3 zavádí povinnost předkládat Agentuře do 7 měsíců ode dne skončení každého účetního období roční zprávu o plnění podmínek. Roční zpráva obsahuje identifikační údaje rozvíjejícího se podniku, údaje rozhodné pro posouzení kritérií podle § 3 odst. 3, údaje o hlavní činnosti, čistém obratu a údaje o vlastnické struktuře a o tom, zda podnik vyplatil podíl na zisku či jiné obdobné plnění. Roční zpráva slouží jako základní průběžný dohledový nástroj.
K odstavci 4
Odstavec 4 stanoví, že výmaz podniku z evidence provede Agentura bez zbytečného odkladu po právní moci rozhodnutí o vyřazení z evidence, čímž je zajištěn soulad mezi právním stavem a stavem zapsaným ve veřejně přístupné evidenci.
K odstavci 5
Odstavec 5 obsahuje zmocnění pro vládu k vydání nařízení, které stanoví způsob plnění oznamovací povinnosti podle odstavce 2, náležitosti roční zprávy a způsob prokazování skutečností podle odstavce 3.
K Hlavě III (Kontrola a přestupky)
Hlava III představuje nezbytný veřejnoprávní korektiv navrhované regulace. Jejím účelem je nastavit efektivní a transparentní mechanismy kontroly dodržování zákonných podmínek a plnění povinností ze strany rozvíjejících se podniků a investorů v rané fázi. Vzhledem k tomu, že status rozvíjejícího se podniku zakládá nárok na čerpání daňových a jiných veřejnoprávních benefitů, musí stát disponovat dostatečnými a rychlými nástroji k ověření, zda nedochází k obcházení zákona či k neoprávněnému čerpání těchto výhod.
Tato hlava proto koncentruje kontrolní a sankční kompetence u Ministerstva hospodářství a zároveň vytváří robustní platformu pro meziresortní součinnost a výměnu informací mezi klíčovými orgány veřejné moci.
K Dílu 1 (Výkon kontroly)
Díl 1 upravuje procesní a institucionální rámec pro výkon kontroly nad dodržováním tohoto zákona. Zakotvuje základní pravomoc Ministerstva hospodářství jako ústředního kontrolního orgánu, definuje věcný rozsah kontrolní činnosti a určuje procesní pravidla, podle kterých kontrolní orgán postupuje.
Klíčovým prvkem tohoto dílu je nastavení úzké spolupráce a povinné součinnosti mezi Ministerstvem hospodářství, Agenturou CzechBusiness, orgány Finanční správy České republiky, Českým statistickým úřadem a orgány Celní správy České republiky, což umožňuje komplexní a efektivní kontrolu bez zbytečného zdvojování administrativních úkonů.
K § 10 (Kontrola)
1. Obecně k § 10
Ustanovení § 10 určuje věcnou příslušnost kontrolního orgánu. Hlavním cílem je svěřit kontrolu nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem ústřednímu orgánu státní správy, Ministerstvu hospodářství, jako gestoru hospodářské a inovační politiky státu.
Generální kontrolní pravomoc nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem je svěřena Ministerstvu hospodářství, které je jako ústřední orgán státní správy nejvhodnějším subjektem pro výkon této agendy. Soustředění kontroly u ministerstva zajišťuje jednotný výklad a aplikaci kontrolních standardů napříč celým inovačním ekosystémem. Procesní postup při výkonu kontroly se řídí obecným kontrolním řádem (zákon č. 255/2012 Sb.), což garantuje ústavně konformní průběh kontrol, ochranu práv kontrolovaných osob a předvídatelnost postupu správního orgánu.
K § 11 (Součinnost státních orgánů)
1. Obecně k § 11
Ustanovení § 11 upravuje součinnost orgánů veřejné moci a poskytování údajů nezbytných pro rozhodování, ověřování podmínek a výkon kontroly podle tohoto zákona. Reaguje na skutečnost, že posouzení statusu rozvíjejícího se podniku a investora v rané fázi vyžaduje ověření údajů, které jsou již vedeny nebo zjišťovány jinými orgány veřejné moci, zejména orgány Finanční správy České republiky a Celní správy České republiky. Cílem ustanovení je odstranit informační bariéry mezi jednotlivými orgány veřejné moci a umožnit rychlé, účinné a přiměřené ověření splnění podmínek podle tohoto zákona, aniž by byli žadatelé a rozvíjející se podniky zatěžováni opakovaným předkládáním údajů, které má stát již k dispozici.
Ustanovení proto zakládá povinnost vzájemné součinnosti a výslovně upravuje toky informací mezi ministerstvem, Agenturou, Českým statistickým úřadem a finanční a celní správou. Pro odstranění pochybností se výslovně zakotvuje prolomení povinnosti mlčenlivosti podle daňového řádu a celních předpisů pro předávání informací a podkladů nezbytných pro účely rozhodování, prověřování podmínek a výkonu kontroly. Toto ustanovení je nezbytné, neboť samotná obecná povinnost součinnosti podle správního řádu by nebyla dostatečným zákonným základem pro prolomení těchto zvláštních povinností mlčenlivosti.
2. K jednotlivým ustanovením
K odstavci 1
Odstavec 1 ukládá Ministerstvu hospodářství, Agentuře CzechBusiness, orgánům Finanční správy ČR, Českému statistickému úřadu a orgánům Celní správy ČR povinnost poskytovat si vzájemnou součinnost při výkonu své působnosti podle tohoto zákona. Ustanovení představuje základ pro koordinovaný postup státní správy a odstraňuje resortní izolovanost při podpoře a kontrole inovativního podnikání.
K odstavcům 2 až 4
Odstavec 2 konkretizuje informační povinnost specializovaných státních orgánů vůči ministerstvu a Agentuře. Orgány Finanční správy ČR, Český statistický úřad a orgány Celní správy ČR poskytují ministerstvu a Agentuře na jejich žádost informace získané při své činnosti, které jsou nezbytné pro rozhodování o evidenci, ověřování podmínek rozvíjejícího se podniku i investora a pro výkon kontroly a dohledu.
Odstavec 3 stanoví zásadu proporcionality, podle níž se údaje poskytují pouze v rozsahu nezbytném pro výkon působnosti ministerstva nebo Agentury. Postačí-li pro splnění účelu informace o tom, zda určitá podmínka byla či nebyla splněna, poskytne příslušný orgán pouze tuto informaci. Tento mechanismus chrání dotčené subjekty před předáváním detailních dat v nepřiměřeném rozsahu.
Odstavec 4 výslovně zakotvuje, že poskytnutí údajů podle odstavce 2 není porušením povinnosti mlčenlivosti podle daňového řádu, celních předpisů ani jiného právního předpisu.
K odstavci 5
Ustanovení v návaznosti na § 16 odst. 2 písm. u) zákona č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů, zakládá pro Ministerstvo průmyslu a obchodu a Agenturu CzechBusiness oprávnění získávat způsobem umožňujícím dálkový přístup z evidence skutečných majitelů úplný výpis platných i historických údajů. Znalost skutečného majitele žadatele i rozvíjejícího se podniku je nezbytným předpokladem pro posouzení splnění zákonných podmínek nezávislosti a vlastnické struktury podle § 3 odst. 1 písm. f), pro vyloučení propojených osob u investora v rané fázi podle § 4 odst. 1 písm. a) a pro výkon následné kontroly a dozoru. Přímý dálkový přístup k úplnému výpisu eliminuje administrativní zátěž žadatelů, kteří tak tyto údaje nemusí správnímu orgánu dokládat v listinné či elektronické podobě, a zajišťuje ověření údajů přímo z primárního registru státu.
K § 12 (Opatření k nápravě)
1. Obecně k § 12
Ustanovení § 12 upravuje institut opatření k nápravě, který představuje klíčový nápravný prvek při zjištění nedostatků při výkonu kontroly vedle samotného uplatnění sankčních postihů. Hlavním účelem tohoto ustanovení je poskytnout kontrolovaným subjektům možnost dodatečně zjednat nápravu u méně závažných či odstranitelných pochybení, a to v přiměřené lhůtě stanovené ministerstvem.
Tento přístup plně odpovídá principu proporcionality a dobré správy. Zároveň však ustanovení obsahuje přímou vazbu na statusové řízení – pokud kontrolovaná osoba ve stanovené lhůtě nápravu nezjedná, dochází k zániku statusu rozvíjejícího se podniku podle § 9 odst. 1 písm. g), což spolehlivě chrání integritu celého systému.
2. K jednotlivým ustanovením
K odstavci 1
V odstavci 1 je zakotvena pravomoc ministerstva uložit kontrolované osobě opatření k nápravě, zjistí-li nedostatky v plnění povinností stanovených tímto zákonem, a stanovit přiměřenou lhůtu k jejich odstranění. Přiměřenost lhůty posuzuje správní orgán individuálně s ohledem na charakter a náročnost nápravy.
K odstavci 2
V odstavci 2 je uveden demonstrativní výčet forem, které může uložené opatření k nápravě mít. Jde zejména o povinnost zjednat nápravu ve stanovené lhůtě (písm. a)), což typicky představuje odstranění protiprávního stavu (např. dodatečné splnění informační povinnosti), nebo povinnost zdržet se jednání, které je v rozporu s tímto zákonem (písm. b)).
K odstavci 3
V odstavci 3 se ukládá kontrolované osobě aktivní povinnost písemně informovat ministerstvo o splnění uloženého opatření k nápravě bez zbytečného odkladu po jeho splnění. Nesplnění této oznamovací povinnosti je sankcionováno jako přestupek podle § 13 odst. 1 písm. e).

K Dílu 2 (Přestupky)
Díl 2 upravuje systém správního trestání v rámci navrhovaného zákona. Jeho účelem je poskytnout státu efektivní, proporcionální a odstrašující nástroje k vynucování plnění povinností a k postihování protiprávního jednání. Vzhledem k tomu, že zákon zakládá specifické veřejnoprávní a daňové výhody, musí být jakékoli zneužití či obcházení pravidel postihováno.
Systematika tohoto dílu rozděluje sankční sazby podle závažnosti a potenciálního dopadu protiprávního jednání na fiskální zájmy státu a transparentnost evidence.
K § 13 (Přestupky rozvíjejícího se podniku)
1. Obecně k § 13
Ustanovení § 13 definuje skutkové podstaty přestupků, kterých se může dopustit právnická osoba v pozici rozvíjejícího se podniku, a stanoví pro ně horní hranice pokut. Skutkové podstaty přímo odkazují na porušení konkrétních povinností vymezených v zákoně.
Sazby pokut jsou odstupňovány do tří pásem podle závažnosti deliktu, což odráží princip proporcionality správního trestání. Nejpřísněji jsou postihována jednání, která přímo ohrožují legitimitu daňového zvýhodnění a slouží k neoprávněnému čerpání daňových úlev.
2. K jednotlivým ustanovením
K odstavci 1
V odstavci 1 jsou taxativně vymezeny jednotlivé skutkové podstaty přestupků:
· K písmenu a) [Nevydání potvrzení o rizikové investici]: Postihuje situaci, kdy rozvíjející se podnik v rozporu s § 4 odst. 3 nevydá investorovi v rané fázi potvrzení o přijetí investice. Vzhledem k tomu, že toto potvrzení je pro investora zákonným předpokladem pro uplatnění daňového odpočtu podle § 15d zákona o daních z příjmů, jeho nevydání přímo poškozuje práva investora a narušuje transparentnost daňového řízení.
· K písmenu b) [Neoprávněné přijetí investice a vydání potvrzení]: Tato skutková podstata postihuje situaci, kdy podnik v rozporu s § 4 odst. 4 nebo 6 přijme rizikovou investici nebo vydá potvrzení o rizikové investici, ačkoliv má nebo může mít důvodné pochybnosti o pravdivosti prohlášení investora v rané fázi, případně pokud jsou naplněny zákonné výluky (např. překročení stropu GBER, podnik v obtížích, nesplněný příkaz k navrácení podpory či vědomost o zániku statusu). Tímto ustanovením se na rozvíjející se podniky přenáší odpovědnost za integritu investičního režimu.
· K písmenu c) [Nesplnění oznamovací povinnosti při zániku statusu]: Přestupek spočívá v porušení povinnosti bez zbytečného odkladu informovat Agenturu o nastání skutečností zakládajících zánik statusu podle § 9 odst. 2. Včasné oznámení je kritické pro udržení aktuálnosti evidence.
· K písmenu d) [Nepředložení roční zprávy]: Postihuje porušení povinnosti předložit Agentuře roční zprávu o plnění podmínek ve stanovené sedmiměsíční lhůtě podle § 9 odst. 3. Roční zpráva je základním průběžným kontrolním nástrojem státu.
· K písmenu e) [Nesplnění informační povinnosti o nápravě]: Postihuje situaci, kdy kontrolovaný subjekt nesplní povinnost písemně informovat ministerstvo o splnění uloženého opatření k nápravě podle § 12 odst. 3.
K odstavci 2
V odstavci 2 jsou stanoveny horní hranice pokut rozdělené do tří pásem:
· Písmeno a) [Pokuta do 100 000 Kč] se ukládá za pořádková a informační pochybení, konkrétně za nesplnění oznamovací povinnosti o zániku statusu (písm. c)) nebo nesplnění povinnosti informovat o splnění opatření k nápravě (písm. e)).
· Písmeno b) [Pokuta do 250 000 Kč] postihuje závažnější pochybení spojená s dokládáním a vykazováním klíčových skutečností, tedy nevydání potvrzení o investici (písm. a)) nebo nepředložení roční zprávy (písm. d)).
· Písmeno c) [Pokuta do 500 000 Kč] představuje nejpřísnější sankční pásmo určené pro nejzávažnější delikty – neoprávněné přijetí investice či vydání potvrzení v rozporu se zákonem (písm. b)). Horní hranice reflektuje riziko zneužití daňového systému. Správní orgán je ze zákona povinen výši pokuty individualizovat s přihlédnutím k majetkovým poměrům a závažnosti jednání tak, aby sankce neměla likvidační charakter.
K § 14 (Společná ustanovení k přestupkům)
1. Obecně k § 14
Ustanovení § 14 upravuje procesní příslušnost k projednávání přestupků podle tohoto zákona a vybírání uložených pokut. Svěření této agendy Ministerstvu hospodářství navazuje na jeho kontrolní působnost podle § 10 a zajišťuje, že sankční řízení povede orgán disponující kompletními informacemi z kontrolní činnosti. Tím se zrychluje a sjednocuje aplikační praxe a garantuje odbornost posouzení. Na rozhodnutí o přestupku navazuje standardní režim opravných prostředků podle správního řádu (rozklad) a plná soudní přezkoumatelnost ve správním soudnictví. Pokuty vybrané za přestupky jsou příjmem státního rozpočtu.

K Hlavě IV (Vyhodnocování účinnosti a hospodářských dopadů)
Hlava IV zavádí ucelený systémový rámec pro ex-post vyhodnocování účinnosti a hospodářských dopadů zákona a opatření na podporu inovativního a škálovatelného podnikání. Účelem této úpravy není kontrola jednotlivých rozvíjejících se podniků ani rozhodování o jejich právech a povinnostech, nýbrž průběžné hodnocení toho, zda zavedený právní režim naplňuje sledované cíle hospodářské politiky státu na základě reálných dat (evidence-based policymaking).
Za tímto účelem se Agentuře ukládá provádět pravidelnou evaluaci a zveřejňovat souhrnné zprávy. Současně se vytváří bezpečný datový most mezi Agenturou, finanční a celní správou a Českým statistickým úřadem, který striktně odděluje evaluační data od kontrolní a rozhodovací činnosti.
K § 15 (Vyhodnocování účinnosti a hospodářských dopadů)
1. Obecně k § 15
Ustanovení § 15 zakotvuje povinnost Agentury vyhodnocovat účinnost a hospodářské dopady podpůrných opatření podle tohoto zákona. Reaguje na skutečnost, že veřejná podpora inovačního ekosystému a daňové úlevy musí podléhat průběžnému hodnocení ex post, aby bylo možné ověřit jejich reálný přínos pro ekonomiku a porovnat vývoj podpořených subjektů se srovnávací skupinou firem bez možnosti čerpat obdobné výhody.
Klíčovým bezpečnostním prvkem je kategorické oddělení evaluačních dat od rozhodovací a kontrolní činnosti správních orgánů. Zatímco součinnost podle § 11 slouží k individuálnímu ověřování podmínek a ke kontrole, § 15 sleduje výlučně analytický a makroekonomický účel.
2. K jednotlivým ustanovením
K odstavcům 1 a 2
Odstavec 1 svěřuje povinnost vyhodnocování účinnosti a hospodářských dopadů Agentuře CzechBusiness, která tak vedle rozhodovací a evidenční role plní i analytickou funkci.
Odstavec 2 vymezuje věcný rozsah evaluace, který zahrnuje hodnocení vzniku, rozvoje a přežití rozvíjejících se podniků, vývoje jejich obratu, zaměstnanosti, produktivity, výdajů na výzkum, vývoj a inovace, vývozu a získaných investic, dopadů opatření na veřejné rozpočty a hospodářství České republiky a srovnání rozvíjejících se podniků s obdobnými podniky nezařazenými do evidence.
K odstavcům 3 a 4
Odstavec 3 zakládá právní titul pro poskytování údajů o rozvíjejících se podnicích Agentuře ze strany orgánů Finanční správy ČR a orgánů Celní správy ČR. Pro evaluační účely se údaje poskytují výhradně v pseudonymizované podobě v rozsahu nezbytném pro hodnocení.
Odstavec 4 stanoví kategorický zákaz použití těchto evaluačních údajů k rozhodování o právech nebo povinnostech jednotlivého rozvíjejícího se podniku ani k výkonu kontroly nebo dohledu nad tímto podnikem. Tím je garantováno, že výzkumná a evaluační data nebudou zneužita k sankčnímu postihu podpořených subjektů.
K odstavcům 5 a 6
Odstavce 5 a 6 upravují součinnost s Českým statistickým úřadem. Agentura je oprávněna předat ČSÚ seznam identifikačních čísel rozvíjejících se podniků, na jehož základě ČSÚ poskytne Agentuře statistické informace nebo anonymizované výstupy zpracované za skupinu rozvíjejících se podniků a případně za odpovídající srovnávací skupinu podniků. Důvěrné statistické údaje se Agentuře neposkytují, čímž je plně zachován režim statistické důvěrnosti.
K odstavcům 7 a 8
Odstavec 7 ukládá Agentuře povinnost nejméně jednou za 2 roky zveřejnit souhrnnou zprávu o účinnosti a hospodářských dopadech opatření. Zpráva nesmí umožnit přímou ani nepřímou identifikaci údajů o jednotlivém podniku.
Odstavec 8 ukládá ministerstvu a Agentuře povinnost přijmout technická a organizační opatření zajišťující striktní oddělení údajů používaných pro rozhodování a kontrolu od údajů používaných pro vyhodnocování účinnosti a hospodářských dopadů.

K Hlavě V (Ustanovení společná, přechodná a závěrečná)
Hlava V obsahuje nezbytná procesní, zmocňovací a přechodná ustanovení, která zajišťují řádnou aplikaci zákona v čase, jeho provázanost s prováděcími právními předpisy a soulad s právem Evropské unie v oblasti veřejné podpory.
K § 16 (Zmocňovací ustanovení)
1. Obecně k § 16
Ustanovení § 16 obsahuje zmocnění pro vládu k vydání prováděcího nařízení vlády. Účelem prováděcího předpisu je detailně specifikovat technické, administrativní a metodické parametry, které by s ohledem na svou proměnlivost a detailnost nebylo účelné ani systematicky vhodné upravovat přímo v textu zákona. Přenesení této specifikace na úroveň vládního nařízení umožňuje operativně reagovat na technologický vývoj a na praktické potřeby digitalizace státní správy.
2. K jednotlivým zmocněním
Ustanovení taxativně vymezuje okruh zmocnění k provedení klíčových ustanovení zákona:
· K § 3 odst. 1 písm. b) bodu 2 – vláda nařízením stanoví konkrétní odvětví s dlouhým inovačním cyklem (zejména v oblasti biotechnologií, pokročilých materiálů nebo energetiky), u nichž se věkový limit pro status rozvíjejícího se podniku prodlužuje na 10 let.
· K § 3 odst. 4 – prováděcí předpis stanoví podrobnější vymezení odvětví s dlouhým inovačním cyklem a kritéria pro posuzování hlubokých technologií podle odstavce 1 písm. b) bodu 2 (písm. a)) a podrobný způsob hodnocení kritérií inovativnosti a škálovatelnosti, včetně minimálních bodových hranic jednotlivých kritérií a minimální celkové bodové hranice pro splnění podmínek (písm. b)).
· K § 4 odst. 7 – nařízení vlády definuje vzor prohlášení investora v rané fázi, vzor potvrzení o rizikové investici vydávaného podnikem a způsob prokazování skutečného poskytnutí peněžitých prostředků.
· K § 8 odst. 2 – prováděcí předpis určí vzor a náležitosti formuláře žádosti o zařazení do evidence a seznam příloh, kterými žadatel prokazuje splnění podmínek podle § 3.
· K § 9 odst. 5 – vláda nařízením stanoví způsob, jakým rozvíjející se podnik plní oznamovací povinnost o zániku podmínek, náležitosti roční zprávy a způsob dokládání rozhodných skutečností.
K § 17 (Přechodné ustanovení)
1. Obecně k § 17
Ustanovení § 17 upravuje časovou působnost zákona ve vztahu k uplatňování daňových pobídek podle zákona o daních z příjmů. Účelem přechodného ustanovení je zajistit princip právní jistoty a ochrany legitimního očekávání a zároveň zamezit retroaktivnímu uplatňování daňových výhod na investice poskytnuté před nabytím účinnosti zákona.
Stanoví se, že odpočet na podporu rizikových investic do rozvíjejících se podniků podle zákona o daních z příjmů lze uplatnit na peněžitou rizikovou investici (nebo její část), která byla skutečně poskytnuta po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, a to i v případě, že smlouva, na jejímž základě je tato investice poskytována, byla uzavřena před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Rozhodným okamžikem je tedy reálný peněžní tok po nabytí účinnosti zákona.
K § 18 (Vztah k předpisům Evropské unie)
1. Obecně k § 18
Ustanovení § 18 představuje kolizní a výkladovou normu, která zajišťuje plnou kompatibilitu navrhované podpory s právem Evropské unie v oblasti veřejné podpory.
2. K jednotlivým ustanovením
K odstavci 1
Odstavec 1 deklaruje, že podpora poskytovaná formou odpočtu na podporu investic do rozvíjejících se podniků podle § 15d zákona o daních z příjmů představuje program podpory usnadňující přístup malých a středních podniků k financování a poskytuje se v souladu s přímo použitelným nařízením Komise (EU) č. 651/2014 (GBER). Výslovně se stanoví, že samotné zařazení právnické osoby do evidence rozvíjejících se podniků nezakládá veřejnou podporu podle čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie.
K odstavcům 2 a 3
Odstavec 2 podmiňuje poskytnutí podpory splněním obecných podmínek slučitelnosti podle kapitoly I nařízení GBER a zvláštních podmínek slučitelnosti stanovených pro příslušnou kategorii podpory (zejména čl. 21 GBER pro rizikové financování).
Odstavec 3 potvrzuje, že tímto zákonem nejsou dotčeny povinnosti poskytovatele podpory podle předpisů Evropské unie a podle postupů pro administraci veřejné podpory poskytované na základě nařízení GBER (včetně povinností transparentnosti a uchovávání záznamů).

K ČÁSTI DRUHÉ (Změna kompetenčního zákona)
K § 19
Navrhovaná změna zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (kompetenční zákon), reaguje na zakotvení nového systémového rámce podpory rozvíjejících se podniků v části první tohoto zákona. V § 13 odst. 1 písm. e) kompetenčního zákona se výslovně doplňuje věcná působnost Ministerstva hospodářství v oblasti inovativního a škálovatelného podnikání. Doposud kompetenční zákon svěřoval ministerstvu obecně věci malých a středních podniků. Vzhledem k tomu, že inovativní a škálovatelné podnikání (startupy a scale-upy) vykazuje specifické ekonomické, technologické i právní charakteristiky, které nelze plně ztotožňovat s běžným malým a středním podnikáním, je nezbytné výslovně zakotvit působnost ministerstva jako ústředního orgánu státní správy i pro tuto specifickou oblast.
Tato změna zakládá jednoznačné kompetenční a gestorské ukotvení agendy podpory startupového ekosystému, výkonu kontroly, správního přezkumu a koordinace rozvoje inovativního podnikání v České republice.

K ČÁSTI TŘETÍ (Změna zákona o daních z příjmů)
K § 20
K bodu 1 (§ 15 odst. 8):
V návaznosti na zakotvení odpočtu na podporu rizikových investic do rozvíjejících se podniků v § 15d zákona o daních z příjmů se stanoví, že tento odpočet lze při splnění podmínek uvedených v § 15d zákona o daních z příjmů odečíst od základu daně z příjmů fyzických osob ve zdaňovacím období, ve kterém vznikl, nebo v 5 po něm bezprostředně následujících zdaňovacích obdobích. Účelem navrženého ustanovení je umožnit, aby poplatník, který nemůže uplatnit odpočet na podporu rizikových investic do rozvíjejících se podniků v plné výši ve zdaňovacím období, ve kterém na něj vznikl nárok (zejména proto, že vykáže nízký základ daně nebo daňovou ztrátu), mohl jeho nevyužitou část uplatnit v následujících zdaňovacích obdobích.
K bodu 2 (§ 15d):
V návaznosti na zákon o podmínkách inovativního a škálovatelného podnikání se v § 15d zákona o daních z příjmů zakotvuje odpočet na podporu rizikových investic do rozvíjejících se podniků. Tento odpočet může uplatnit pouze fyzická osoba, která jako investor v rané fázi podle zákona upravujícího podmínky inovativního a škálovatelného podnikání poskytla rizikovou investici podle tohoto zákona. Účelem zakotvení tohoto odpočtu je mobilizace dodatečného soukromého kapitálu do raných fází startupů (navýšení počtu investorů a investovaných finančních prostředků), a to možností odečtení rizikové investice od základu daně z příjmů fyzických osob.
V odstavci 1 se stanoví celková výše odpočtu a způsob, jakým se odpočet stanoví. Odpočet na podporu rizikových investic do rozvíjejících se podniků činí úhrn rizikových investic, které poplatník jako investor v rané fázi poskytl ve zdaňovacím období rozvíjejícím se podnikům podle zákona upravujícího podmínky inovativního a škálovatelného podnikání, nejvýše však 5 000 000 Kč.
Poskytne-li investor v rané fázi ve zdaňovacím období rizikové investice v celkové výši přesahující 5 000 000 Kč, zavádí se pravidlo, že součástí odpočtu je každá riziková investice v poměru odpovídajícím jejímu podílu na celkovém úhrnu rizikových investic. To znamená, že poskytne-li poplatník rizikovou investici „A“ ve výši 2 000 000 Kč, rizikovou investici „B“ ve výši 4 000 000 Kč a rizikovou investici „C“ ve výši 4 000 000 Kč, platí, že riziková investice „A“ bude v odpočtu zahrnuta částkou 1 000 000 Kč, riziková investice „B“ bude zahrnuta částkou 2 000 000 Kč a riziková investice „C“ částkou 2 000 000 Kč. Odpočet tak bude tvořen jednotlivými rizikovými investicemi v poměru 2:4:4. Vždy platí, že součet poměrných částí rizikových investic v tomto případě musí činit 5 000 000 Kč.
Odečte-li poplatník ve zdaňovacím období od základu daně pouze část odpočtu, postupuje se obdobně s tím, že součástí uplatněné části odpočtu je každá riziková investice v poměru odpovídajícím jejímu podílu na celkovém úhrnu rizikových investic. S využitím výše uvedeného příkladu a za předpokladu, že by poplatník odečetl ve zdaňovacím období pouze část odpočtu ve výši 2 500 000 Kč, pak by byla uplatněná část odpočtu složena z části rizikové investice „A“ ve výši 500 000 Kč, části rizikové investice „B“ ve výši 1 000 000 Kč a části rizikové investice „C“ ve výši 1 000 000 Kč. Uplatněná část odpočtu by tak byla tvořena jednotlivými rizikovými investicemi v poměru 2:4:4.
Odstavec 2 upravuje případy, kdy vzniká poplatníkovi povinnost navrátit odpočet na podporu rizikových investic do rozvíjejících se podniků. Povinnost navrátit odpočet se nevztahuje na odpočet jako celek, ale týká se pouze konkrétní rizikové investice, u které nastala některá ze zákonem stanovených skutečností zakládajících vznik povinnosti navrátit odpočet. Účelem ustanovení je zajistit, aby daňová podpora byla poskytována pouze těm rizikovým investicím, které skutečně naplňují svůj účel, kterým je dlouhodobé financování rozvíjejících se podniků. Povinnost navrátit odpočet vzniká převodem podílu, dluhopisu nebo pohledávky z úvěru, které poplatník nabyl při poskytnutí rizikové investice, na jinou osobu. Dále vzniká poplatníkovi povinnost navrátit odpočet, pokud obdrží od právnické osoby, které poskytl rizikovou investici, příjem plynoucí členovi právnické osoby při snížení základního kapitálu, vypořádací podíl, podíl na likvidačním zůstatku nebo splátku jmenovité hodnoty dluhopisu nebo jistiny úvěru. V obou výše uvedených případech vzniká poplatníkovi povinnost navrátit odpočet pouze tehdy, nastane-li daná skutečnost v období 3 let ode dne poskytnutí rizikové investice. Navrácení odpočtu se přitom vždy týká celé části odpočtu odpovídající dané rizikové investici, tedy i v případě, že poplatník např. převede jen část podílu, který získal při poskytnutí investice, a část podílu mu zůstává, musí vrátit celý uplatněný odpočet odpovídající dané investici.
Povinnost navrátit odpočet vzniká též vyřazením právnické osoby, které poplatník poskytl rizikovou investici, z evidence rozvíjejících se podniků z důvodu, že rozhodnutí o jejím zařazení do evidence bylo vydáno na základě nepravdivých, neúplných nebo nepřesných údajů v žádosti nebo jejich přílohách, které měly podstatný vliv na rozhodnutí o jejím zařazení do evidence. Poplatník je povinen navrátit odpočet i v případě, kdy je riziková investice poskytnuta právnické osobě, která v době poskytnutí rizikové investice dosud nebyla vyřazena z evidence, ačkoli v rámci své hlavní činnosti přestala splňovat kritéria inovativního charakteru nebo škálovatelného obchodního modelu podle zákona upravujícího podmínky inovativního a škálovatelného podnikání a tato kritéria nezačala opětovně splňovat ve lhůtě 6 měsíců ode dne, kdy je přestala splňovat, a investice byla poskytnuta během těchto 6 měsíců. Účelem je zajistit, aby byly daňově podporovány pouze ty rizikové investice, které jsou poskytnuty způsobilým subjektům. Zdaňovacím obdobím navrácení odpočtu je přitom zdaňovací období, ve kterém bylo rozhodnuto o vyřazení z evidence, nikoli zdaňovací období, do kterého spadá okamžik, ke kterému je podnik vyřazován, protože o vyřazení může být rozhodnuto zpětně. Pokud dojde k vyřazení z evidence z jiných důvodů než uvedených v odstavci 2 písm. c) a d), na možnosti uplatnit odpočet to nemá vliv.
Navrácení odpočtu na podporu rizikových investic do rozvíjejících se podniků je konkretizováno v odstavci 3, a to tak, že při navrácení odpočtu vzniká poplatníkovi příjem podle § 10 zákona o daních z příjmů, jehož výše činí úhrn částí tohoto odpočtu odpovídajících rizikové investici, které byly odečteny od základu daně za všechna předcházející zdaňovací období. Současně platí, že nastane-li ve vztahu k rizikové investici některá ze skutečností uvedených v odstavci 2 a poplatník dosud neodečetl celou část odpočtu odpovídající této rizikové investici, zbývající část odpočtu odpovídající této rizikové investici již nemůže být poplatníkem odečtena od základu daně.
Rozhodne-li se poplatník, že neodečte celý odpočet od základu daně ve zdaňovacím období, ve kterém mu nárok na odpočet vznikl, je povinen podle odstavce 4 vést k tomuto odpočtu evidenci, ve které uvádí údaj o výši odpočtu a jeho rozdělení na jednotlivé rizikové investice, o výši částí odpočtu odečtených od základu daně v jednotlivých uplynulých zdaňovacích obdobích a jejich rozdělení na jednotlivé rizikové investice a údaj o výši zbývající části odpočtu a jejím rozdělení na jednotlivé rizikové investice. Zakotvení povinnosti poplatníka vést tuto evidenci je nezbytné pro případ vzniku povinnosti navrátit odpočet podle odstavce 2.
K bodu 3 (§ 34 odst. 1):
Navrženou změnou se stanoví, že daňovou ztrátu pravomocně stanovenou za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, na jejichž konci byl poplatník, kterému byla daňová ztráta stanovena, rozvíjejícím se podnikem podle zákona upravujícího podmínky inovativního a škálovatelného podnikání, lze odečíst od základu daně v 7 zdaňovacích obdobích bezprostředně následujících po období, za které se daňová ztráta stanoví. Jedná se o výjimku z obecné právní úpravy odpočtu daňové ztráty od základu daně v § 34 odst. 1 zákona o daních z příjmů, podle které je možné pravomocně stanovenou daňovou ztrátu nebo její část odečíst od základu daně v 5 zdaňovacích obdobích bezprostředně následujících po období, za které se daňová ztráta stanoví. Ostatní podmínky odpočtu daňové ztráty nebo její části od základu daně a možnost vzdát se práva na uplatnění daňové ztráty podle § 34 odst. 1 zákona o daních z příjmů nejsou touto změnou dotčeny, stejně jako možnost jejího odpočtu ve 2 zdaňovacích obdobích bezprostředně předcházejících období, za které byla stanovena.
Prodloužení lhůty pro následné uplatnění daňové ztráty na 7 let má však vliv na lhůtu pro stanovení daně za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, za která byla daňová ztráta stanovena, a za období po něm následující, ve kterých může být uplatněna, a to v důsledku pravidla uvedeného v § 38r odst. 2 části věty první před středníkem zákona o daních z příjmů. Ve vztahu ke dvěma zdaňovacím obdobím předcházejícím období, za které byla daňová ztráta stanovena, dochází k prodloužení lhůty pro stanovení daně jen v případě, kdy v nich byla daňová ztráta skutečně uplatněna (viz § 38r odst. 2 část věty první za středníkem zákona o daních z příjmů).
Vždy však platí pravidlo § 148 odst. 5 daňového řádu, které stanoví, že lhůta pro stanovení daně končí nejpozději uplynutím 10 let od jejího počátku.
Možnost využít pro uplatnění daňové ztráty prodlouženou sedmiletou dobu zůstane zachována i tehdy, když poplatník následně přestane splňovat podmínky rozvíjejícího se podniku, a to i v případě, že důvodem vyřazení bude skutečnost, že byl do evidence zapsán na základě nepravdivých údajů.
K bodu 4 (§ 38g odst. 2):
Navrhuje se povinnost poplatníka s příjmy ze závislé činnosti, který uplatňuje odpočet na podporu rizikových investic do rozvíjejících se podniků, podat daňové přiznání za zdaňovací období, ve kterém odpočet uplatňuje. Daňové přiznání je v tomto případě poplatník povinen podat vždy, a to i pokud by jinak nebyl povinen podat daňové přiznání z důvodu splnění obecných podmínek uvedených v § 38g odst. 2 větě první a druhé zákona o daních z příjmů.
K bodu 5 (§ 38na odst. 4):
Navrhuje se výjimka z omezení převodu daňové ztráty, nastane-li u poplatníka podstatná změna ve složení osob, které se přímo účastní na kapitálu či kontrole. U poplatníků, kteří jsou rozvíjejícími se podniky podle zákona upravujícího podmínky inovativního a škálovatelného podnikání, se v počátku jejich existence očekává ztráta a zároveň často dochází ke změně v jejich vlastnické struktuře a k takovým změnám v činnosti, že už nelze hovořit o výkonu „stejné činnosti“. Z toho důvodu je pro tyto případy nezbytné zakotvit zvláštní právní úpravu pro daňové ztráty, protože stávající právní úprava v odstavci 3 (umožňující uplatnění daňové ztráty při podstatné změně ve složení osob, které se přímo účastní na kapitálu či kontrole, pouze v případě, že poplatník pokračuje ve stejné činnosti) není pro rozvíjející se podniky vhodná.
V odstavci 4 se proto stanoví speciální pravidlo pro poplatníky, kteří byli ke konci období, za které byla daňová ztráta stanovena, rozvíjejícími se podniky podle zákona upravujícího podmínky inovativního a škálovatelného podnikání. Takový poplatník bude moci uplatnit daňovou ztrátu stanovenou za toto období v následujících obdobích i při podstatné změně ve složení osob, které se přímo účastní na kapitálu či kontrole, nejen tehdy, když bude i v období uplatnění daňové ztráty vykonávat stejnou činnost vykazující inovativní charakter a škálovatelnost obchodního modelu, jakou vykonával jako svou hlavní činnost v období, za které byla stanovena daňová ztráta, ale také pokud bude vykonávat činnost na tuto činnost navazující, případně činnost navazující na jeho podnikatelský projekt v daném období (viz § 3 odst. 1 písm. g) zákona o podmínkách inovativního a škálovatelného podnikání). Na rozdíl od odstavce 3 přitom není stanoveno, jakou část jeho činnosti musí tato stejná či navazující činnost v období, za které chce daňovou ztrátu uplatnit, představovat. Zároveň však nemůže daňovou ztrátu odečíst od celého svého základu daně, ale jen od té jeho části, která připadá na tuto stejnou nebo navazující činnost. V tomto aspektu se tedy jedná o stejný princip, který je zakotven v dosavadních odstavcích 4 až 6, kdy lze převzatou daňovou ztrátu také uplatnit jen vůči poměrné části základu daně. Z dosavadních odstavců 4 až 6 je také přebrán způsob výpočtu poměrné části základu daně ve větě třetí.
O činnost navazující na původní hlavní činnost vykazující inovativní charakter a škálovatelnost obchodního modelu půjde například tehdy, pokud bude poplatník vyvíjet v rámci své hlavní činnosti speciální materiál určený pro konkrétní účel, v průběhu vývoje zjistí, že využití tohoto materiálu je vhodnější pro účel jiný, a pro tento nový účel ho začne vyrábět a prodávat. Dříve vzniklou daňovou ztrátu tak lze v tomto případě odečíst od části základu daně připadající na tuto činnost. Pokud by poplatník začal vykonávat nějakou zcela novou činnost (např. prodej zboží zcela nesouvisející s jeho předchozí činností), nebude moci daňovou ztrátu odečíst od části základu daně připadající na tuto novou činnost.
Pro uplatnění postupu podle odstavce 4 přitom není rozhodné, zda je poplatník v období, ve kterém daňovou ztrátu uplatňuje, stále rozvíjejícím se podnikem, nebo tento status mezitím ztratil. Rozhodný je stav ke konci období, za které byla daňová ztráta stanovena.
K bodu 6 (§ 38na odst. 9 a 11):
Navrhuje se, aby se možnost požádat správce daně o vydání rozhodnutí o závazném posouzení skutečnosti, zda lze uplatnit daňovou ztrátu jako položku odčitatelnou od základu daně, vztahovala i na případy uvedené v novém odstavci 4. Dále se nový odstavec 4 zahrnuje do výčtu ustanovení, pro která platí pravidlo ohledně stejné činnosti v odstavci 11.
K bodu 7 (§ 38na odst. 12):
Navrhuje se legislativně-technická úprava vnitřních odkazů v § 38na odst. 12 v návaznosti na vložení nového odstavce 4 a přečíslování navazujících odstavců.
K bodu 8 (§ 38na odst. 13):
V odstavci 4 se, stejně jako v ostatních ustanoveních § 38na, používá pojem „období“ ve významu jak zdaňovacího období, tak období, za které se podává daňové přiznání, proto se odkaz na nový odstavec 4 doplňuje do legislativní zkratky v odstavci 13.
K bodu 9 (§ 38t odst. 8):
Nově se stanoví právnické osobě, která byla v kalendářním roce rozvíjejícím se podnikem podle zákona upravujícího podmínky inovativního a škálovatelného podnikání, povinnost podat místně příslušnému správci daně elektronické oznámení, a to za účelem kontroly dodržování daňových povinností při uplatňování odpočtu na podporu rizikových investic do rozvíjejících se podniků podle § 15d zákona o daních z příjmů. Lhůta pro podání tohoto oznámení i jeho obsah jsou vázány na kalendářní roky (podává se nejpozději do 15. února po uplynutí příslušného kalendářního roku), nemá na ně tedy vliv skutečnost, zda má právnická osoba zdaňovací období odpovídající kalendářnímu roku či hospodářskému roku.
Oznámení právnické osoby musí obsahovat její identifikační údaje (název, sídlo a identifikační číslo), údaj o období v kalendářním roce, po které byla rozvíjejícím se podnikem, a identifikační údaje investora v rané fázi, který jí v kalendářním roce poskytl rizikovou investici (jméno, adresa místa pobytu a rodné číslo, popřípadě datum narození, nemá-li rodné číslo přiděleno). Dále musí oznámení obsahovat údaj o datu, formě a výši poskytnuté rizikové investice.
Rovněž se uvádí údaj o tom, kdy investor v rané fázi, který jí v tomto nebo ve 3 bezprostředně předcházejících kalendářních letech poskytl rizikovou investici, obdržel od právnické osoby příjem plynoucí členovi při snížení základního kapitálu, vypořádací podíl, podíl na likvidačním zůstatku nebo splátku jmenovité hodnoty dluhopisu nebo jistiny úvěru. Poslední oznamovanou skutečností je údaj o tom, kdy uplynulo 6 měsíců ode dne, kdy právnická osoba v rámci své hlavní činnosti přestala splňovat kritéria inovativního charakteru nebo škálovatelného obchodního modelu, pokud tato kritéria do uplynutí této doby nezačala opětovně splňovat.

K ČÁSTI ČTVRTÉ (Změna trestního zákoníku)
K § 21
Navrhovaná změna zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, představuje nezbytnou trestněprávní garanci pravdivosti, poctivosti a integrity údajů uváděných v evidenci rozvíjejících se podniků.
Ustanovení § 254 trestního zákoníku upravuje skutkovou podstatu trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. V odstavci 2 tohoto ustanovení jsou taxativně vymezeny veřejné rejstříky a evidence vedené na základě jiného právního předpisu (např. obchodní rejstřík, nadační rejstřík, rejstřík ústavů, evidence svěřenských fondů), ve vztahu k nimž je trestné uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů či zamlčení podstatných údajů.
Zařazení podniku do evidence rozvíjejících se podniků zakládá právo na čerpání významných daňových a veřejnoprávních výhod – zejména odpočtu od základu daně z příjmů pro investory v rané fázi a prodloužení lhůty pro uplatnění daňové ztráty na 7 let podle zákona o daních z příjmů. Doplněním evidence rozvíjejících se podniků do výčtu v § 254 odst. 2 trestního zákoníku se zakládá trestněprávní ochrana správnosti a pravdivosti údajů v této evidenci na stejné úrovni, jaká je poskytována ostatním zákonným registrům a evidencím. Trestně postižitelné tak bude jednání spočívající v úmyslném uvádění nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčování podstatných skutečností ve vztahu k zápisům v této evidenci.

K ČÁSTI PÁTÉ (Účinnost)
K § 22
Ustanovení § 22 stanoví nabytí účinnosti zákona na 1. července 2027. Stanovení legisvakanční lhůty k 1. červenci 2027 poskytuje dostatečný časový prostor pro vytvoření agendového informačního systému na Agentuře CzechBusiness, přijetí prováděcích nařízení vlády a přípravu podnikatelské i investorské veřejnosti na nový certifikační a daňový režim.
2