Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORN8U3A578L najdete zde
쿐놡 > Ǭ က Ǯ Ǩ ǩ Ǫ ǫ ꗬÁ쁹Ѕ ደ¿ က ࠀ 橢橢ᆽᆽ Ѕ帷篟 篟 枷 H · ᢾ ᢾ ᢾ ᢾ ᢾ ᣒ ᣒ ᣒ 8 ᤊ Ä Ŕ ᣒ 㜑 ʰ ᬢ ᬸ ( ᭠ ᭠ ᭠ ᰻ N Ქ 㖔 㖖 㖖 㖖 㖖 㖖 㖖 $ 㧁 ʲ 㱳 Z 㖺 đ ᢾ ỿ ᰻ ᰻ ỿ ỿ 㖺 ᢾ ᢾ ᭠ ᭠ Û 㛋 ⎿ ⎿ ⎿ ỿ v ᢾ ᭠ ᢾ ᭠ 㖔 ⎿ ỿ 㖔 ⎿ ⎿ Æ ㌼ 㓰 ᭠ �쥄喿Ǎ ή j ㏌ 㖀 㛡 0 㜑 ㏠ Đ 㳍 ῟ ɢ 㳍 ( 㓰 㳍 ᢾ 㓰 Ჵ ᴹ ^ ⎿ ᶗ L ᷣ Ĝ Ჵ Ჵ Ჵ 㖺 㖺 ≁ ž Ჵ Ჵ Ჵ 㜑 ỿ ỿ ỿ ỿ 㳍 Ჵ Ჵ Ჵ Ჵ Ჵ Ჵ Ჵ Ჵ Ჵ శ ង ĺ Ē Ѕ IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
Obecná část
A. Závěrečná zpráva o hodnocení dopadů regulace (RIA)
1. Důvod předložení a cíle
1.1. Název
Zákon, kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
1.2. Definice problému
Myšlenka zavedení evidence přestupků není nová, vznikla již v průběhu roku 1999 v rámci přípravy reformy správního trestání a správního řízení, kdy bylo usnesením vlády č. 125 ze dne 17. února 1999 uloženo ministru vnitra připravit legislativní předpoklady pro vytvoření registru některých správních trestů. Možnost vytvoření tohoto registru byla proto zvažována při přípravě věcného záměru zákona o správním trestání. V průběhu legislativních prací na tomto materiálu byl však záměr centrálního registru opuštěn pro jeho předpokládanou finanční náročnost.
Další pokus o zavedení pak proběhl v roce 2003, kdy byla usnesením vlády č. 473 ze dne 19. května 2003 vzata na vědomí Zpráva o korupci v České republice v roce 2002 a v aktualizovaném Vládním programu boje proti korupci bylo ministru vnitra uloženo analyzovat možnosti vytvoření registru alespoň některých správních trestů a navrhnout vládě možná legislativní, případně organizační řešení. Obdobný úkol byl uložen i usnesením vlády č. 78 ze dne 21. ledna 2004 k „Analýze možnosti vytvoření registru některých správních trestů“, kde bylo uloženo „místopředsedovi vlády a ministru vnitra ve spolupráci s ministrem spravedlnosti předložit vládě a Legislativní radě vlády do 30. června 2004 návrh řešení evidence vybraných přestupků vedené prostřednictvím Rejstříku trestů, po zohlednění praxe členských států Evropské unie a stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů; v rámci tohoto návrhu analyzovat možnost a způsob zavedení trestněprávního postihu recidivy některých předem určených přestupků, zejména přestupků proti majetku a proti občanskému soužití“. Tyto úkoly byly následně přeneseny na Ministerstvo spravedlnosti (spolu s Ministerstvem financí) v souvislosti s předpokládanou recidivou přestupků v připravovaném trestním zákoníku. Přestupková recidiva však byla v dalším procesu z trestního zákoníku zcela vypuštěna a úkol byl proto zrušen.
Současný návrh vychází z programového prohlášení vlády ze dne 4. srpna 2010, ve kterém se vláda mimo jiné zavázala vytvořit podmínky pro vznik registru přestupků jako „informačního systému veřejné správy s cílem zpřísnění odpovědnosti za přestupkovou recidivu včetně možné trestní odpovědnosti u recidivy vybraných druhů přestupků“. Tento úkol byl následně konkretizován ve Strategii vlády v boji proti korupci na období let 2011 a 2012, na jejímž základě byla vypracována nejprve Ministerstvem vnitra „Analýza možného řešení vzniku elektronického registru přestupků“, a následně (po změně gestora této problematiky) Ministerstvem spravedlnosti „Analýza zřízení registru přestupků“. Tato Analýza, kterou vláda schválila na svém zasedání dne 15. února 2012 usnesením č. 101, popisovala klíčové principy zamýšlené legislativní úpravy zákona o Rejstříku trestů, zákona o přestupcích, trestního zákoníku a dalších souvisejících zákonů a technický a finanční rámec zřízení registru přestupků.
V současné době v zásadě neexistuje centrální evidence přestupků, výjimku tvoří některé kategorie přestupků, jakými jsou například některé přestupky v silniční dopravě evidované v centrálním registru řidičů nebo přestupky evidované Českou inspekcí životního prostředí podle zákona č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve znění pozdějších předpisů (viz dále část „Popis existujícího právního stavu v dané oblasti“). Informace o tom, zda se určitá osoba dopustila přestupku, jsou zjišťovány v podstatě nahodile, a to navzdory tomu, že informace o předchozím deliktním jednání je informací nezbytnou pro řádné hodnocení osoby pachatele přestupku a tím i pro určení přiměřeného druhu sankce a její výměry, která mu má být uložena (viz § 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů). Tyto informace jsou bezesporu nezbytné i pro vyhodnocení osoby pachatele v rámci trestního řízení, kdy jsou údaje o případné přestupkové aktivitě stíhané nebo odsouzené osoby zjišťovány cestou tzv. zpráv o pověsti z místa bydliště – tento typ zpráv se využívá jak v úvahách o polehčujících okolnostech [viz § 41 písm. o) trestního zákoníku], pro hodnocení toho, zda odsouzený v době podmíněného odsouzení nebo podmíněného propuštění nebo v průběhu výkonu některých alternativních trestů vedl řádný život, nebo zda splnil uložená přiměřená omezení nebo povinnosti (§ 48 odst. 4 trestního zákoníku). Údaje o spáchání přestupků jsou však relevantní i v jiných řízeních – namátkou lze uvést příklad zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (zákon o zbraních), který se skutečností, že fyzická osoba byla v posledních třech letech pravomocně uznána vinnou ze spáchání více než jednoho přestupku na úseku zbraní a střeliva, používání výbušnin, ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, obrany České republiky, přestupku proti veřejnému pořádku, proti občanskému soužití, proti majetku, nebo některých přestupků na úseku zemědělství, myslivosti a rybářství spojuje ztrátu spolehlivosti nezbytnou pro vydání zbrojního průkazu nebo zbrojní licence.
Neexistence centrální evidence přestupků vede k tomu, že údaje o spáchaných přestupcích konkrétních osob nejsou úplné, díky čemuž dochází k tomu, že správní, popř. justiční orgány nemusí mít pro své rozhodování veškeré potřebné informace. S ohledem na tuto nahodilost získávání informací o přestupkové minulosti osob nedochází k volbě adekvátních sankcí, dochází k určitému „znevýhodňování“ osob, které přestupky páchají v místě svého bydliště. Toto má samozřejmě negativní dopady na vnímání efektivity správního trestání veřejností. Je evidentní, že přestupky tvoří většinu kriminality postihující občany a že často bývají „předpolím“ pro páchání závažnějších deliktů, případně i pro páchání trestné činnosti. Způsob reakce na tuto formu protiprávní činnosti má pak přímý vliv na vztah důvěry či nedůvěry občanů ve fungování a výkonnost orgánů veřejné moci a na jejich subjektivní pocit bezpečí. Neexistence centrální přestupkové evidence ztěžuje adekvátní postih protiprávního jednání; byla ostatně i důvodem, proč došlo při rekodifikaci trestního práva hmotné k vypuštění tzv. přestupkové recidivy.
1.3. Popis existujícího právního stavu v dané oblasti
Zákon o přestupcích, který lze považovat za základní právní předpis přestupkového práva, v současné době neupravuje centrální ani místní evidenci všech přestupků. Tato úprava není obsažena ani v jiném právním předpise.
Informace o přestupcích projednaných orgány místní správy ve svých správních obvodech posílají obce a kraje na základě ustanovení § 96 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, každoročně vždy ke dni 31. ledna ke zpracování Ministerstvu vnitra. Ministerstvo vnitra pak ze shromážděných údajů zpracovává „Roční výkaz o přestupcích projednaných orgány místní správy“. Z evidovaných údajů však nelze zjistit konkrétní údaje o pachatelích přestupků, evidován je pouze počet jednotlivých přestupků, způsob jejich vyřešení, souhrn uložených sankcí a uložených ochranných opatření, tzn., jedná se o údaje pouze statistického charakteru. Do evidovaných údajů dále nejsou zahrnuty přestupky projednané Policií České republiky nebo obecními policiemi ani přestupky projednané jinými správními orgány.
Dílčí evidence přestupků jsou vedeny na základě zvláštních zákonů:
Za dílčí evidenci přestupků svého druhu lze považovat registr řidičů, jehož správcem je obecní úřad obce s rozšířenou působností, resp. centrální registr řidičů, jehož správcem je Ministerstvo dopravy, který je evidencí údajů o řidičích, shromažďovaných z registru řidičů. Registr řidičů, resp. centrální registr řidičů, zahrnuje i evidenci spáchaných přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu již blíže nespecifikuje, v jakém rozsahu, resp. míře detailnosti, mají být údaje o spáchaných přestupcích vedeny). Údaje z registru řidičů, resp. centrálního registru řidičů, jsou na základě písemné žádosti poskytovány orgánům státní správy v rozsahu potřebném k plnění jejich úkolů, soudům, státním zastupitelstvím, orgánům a organizacím, které jsou pověřeny zvláštními předpisy k práci s těmito údaji, například pojišťovně ke zjištění údajů o řidiči, který byl účastníkem dopravní nehody nebo takovou nehodu zavinil, orgánům činným v trestním řízení, obcím v rozsahu potřebném pro jejich činnost, fyzickým osobám, pokud jde o údaje o nich vedené, a jiným fyzickým nebo právnickým osobám na základě písemného souhlasu osoby, o jejíž údaje fyzická nebo právnická osoba žádá, ověřeného příslušným orgánem.
Další dílčí evidence přestupků, ale i správních deliktů, je vedena Českou inspekcí životního prostředí podle zákona č. 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými druhy. Dle zmíněného zákona inspekce vede evidenci osob uznaných vinnými z přestupků nebo odpovědnými ze správních deliktů podle jmenovaného zákona. Detailní úpravu rozsahu údajů, které jsou v souvislosti s evidencí správních deliktů vedeny, zákon o obchodování s ohroženými druhy výslovně neobsahuje.
Samostatná evidence správních deliktů (nikoliv přestupků) existuje též podle zákona o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty (zákon č. 78/2004 Sb.). Česká inspekce životního prostředí vede evidenci osob, kterým byla podle tohoto zákona uložena pokuta za správní delikt (viz § 35 zákona č. 78/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Dále je na základě zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, vedena evidence právnických a podnikajících fyzických osob, jimž byl uložen zákaz plnění veřejných zakázek. Evidence je nazvána „Rejstřík osob se zákazem plnění veřejných zakázek“ a vede ji Ministerstvo pro místní rozvoj. V rejstříku jsou evidovány identifikační údaje právnické nebo podnikající fyzické osoby, která má být do rejstříku zapsána (jíž byl uložen zmíněný zákaz), a den, od kterého výkon zákazu plnění veřejných zakázek začíná, a den, kdy končí.
Podle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (zákon o zbraních), Policie České republiky vykonává dohled nad dodržováním tohoto zákona u držitelů zbrojních průkazů, držitelů zbraní kategorie D a střeliva do těchto zbraní a ostatních držitelů zbraní a střeliva. V rámci tohoto dohledu mj. vede evidenci přestupků na úseku zbraní a střeliva projednaných v blokovém řízení.
Určité údaje o přestupcích, které byly řešeny Policií České republiky, jsou vedeny Policií České republiky v databázi ETŘ (v této evidenci se však nevedou údaje o způsobu vyřízení přestupku správním orgánem nebo údaje o uhrazení blokové pokuty v případě uložení blokové pokuty na místě nezaplacené). Policie, resp. orgány Služby cizinecké policie, projednávají přestupky podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Policie ČR spravuje a provozuje informační systém CIS (cizinecký informační systém), v jehož rámci shromažďuje údaje o cizincích, včetně údajů o spáchání správního deliktu podle zákona o pobytu cizinců, tj. i o spáchání přestupku.
Evidence přestupků jsou vedeny i jinými správními orgány, které přestupky projednávají, jedná se však o jejich interní databáze; navenek případně zveřejňované údaje v případě přestupků zase neobsahují údaje o pachateli přestupku.
Dřívější spáchání přestupku by mělo být zohledněno v hodnocení osoby pachatele, ať již v řízení o správním deliktu nebo v rámci trestního řízení. Trestní právo hmotné nicméně v současné době nečiní skutečnost, že se pachatel v rozhodném období dopustil přestupku, součástí objektivní stránky žádného trestného činu.
1.4. Identifikace dotčených subjektů
Rejstřík trestů, orgány projednávající přestupky, orgány, které budou moci požádat o vydání opisu z evidence přestupků (orgány projednávající přestupky, orgány činné v trestním řízení, soudy, Ministerstvo spravedlnosti, Kancelář prezidenta republiky, jiné orgány, o kterých tak stanoví zvláštní právní předpis).
1.5. Popis cílového stavu
Cílem návrhu zákona je zavedení centrální evidence přestupků, kde by však v této fázi byly evidovány pouze vybrané přestupky, u kterých je pociťováno, že nedostatek informací o deliktní minulosti pachatele vede k ukládání neadekvátních sankcí, resp. u kterých je na místě uvažovat pro případy jejich opakovaného páchání v kratším časovém úseku o postihu ne již cestou správního práva, ale i prostředky práva trestního (viz níže uvedené varianty rozsahu evidence přestupků).
Po vyhodnocení efektivity navrhovaného systému (cca po 3 letech jeho fungování) lze v budoucnu uvažovat i o rozšíření evidence přestupků buď o další přestupky (například na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, přestupky na úseku školství a výchovy mládeže), kdy se spácháním těchto přestupků zvláštní právní předpisy spojují právní důsledky [viz například právní úprava státní sociální podpory (§ 54a zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 366/2011 Sb.) a pomoci v hmotné nouzi (§ 3 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů), nebo § 23 zákona č. 119/2002 Sb. o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (zákon o zbraních), který se spáchání přestupku na úseku ochrany proti alkoholismu spojuje ztrátu spolehlivosti], nebo popřípadě o všechny přestupky, event. i jiné správní delikty (takto univerzálně pojatá centrální evidence všech přestupků by přispěla k efektivnějšímu projednávání přestupků a kontrole dodržování zákazu činnosti).
1.6. Zhodnocení rizika
V případě nečinnosti bude i nadále přetrvávat stav popsaný v části 1.2 důvodové zprávy – nebude existovat žádný mechanismus, jak hodnověrně zjistit informace o tom, zda se určitá osoba dopustila přestupku. Údaje o spáchaných přestupcích konkrétních osob budou i nadále získávány v podstatě nahodile, což ztěžuje adekvátní postih protiprávního jednání.
2. Návrh variant řešení a vyhodnoceníjejich nákladů a přínosů
Návrh variant řešení a jejich výběr byl proveden v rámci Analýzy zřízení registru přestupků, kterou schválila vláda svým usnesením č. 101 ze dne 15. února 2012.
I. Rozsah evidence přestupků
Má-li zřízení centrální evidence přestupků sloužit pro důsledný postih ve správním řízení, bylo by na místě evidovat všechny přestupky, popř. ty přestupky, které nejsou jinak na centrální úrovni evidovány (varianta I). V této fázi nicméně bylo rozhodnuto o vytvoření centrální evidence „v minimalistické variantě“, kdy budou evidovány pouze ty přestupky, jejichž opakované spáchání bude posuzováno jako trestný čin (varianta II). Lze předpokládat, že pokud se evidence přestupků v navrhované podobě osvědčí, bude možné přistoupit k jejímu postupnému rozšiřování tak, aby obsahovala jak údaje o přestupcích, jejichž opakované spáchání bude trestné, tak i údaje o jiných přestupcích, zejména těch, u kterých vyplývá potřeba jejich evidence z požadavků na řádnou aplikaci některých zvláštních předpisů – rozšíření by mohlo spočívat například v evidenci přestupků na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi pro potřeby posouzení spolehlivosti podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů nebo podle zákona č. 310/2006 Sb., o nakládání s bezpečnostním materiálem, nebo v evidenci přestupků spočívajících v umožnění výkonu nelegální práce, jejichž centrální evidence by usnadnila řádné vedení seznamu kvalifikovaných dodavatelů podle zákona o veřejných zakázkách aj. (varianta III). Lze výhledově uvažovat i o tom, že by obdobně centrálně byly evidovány i údaje o některých tzv. jiných správních deliktech (varianta IV).
Přestože pouze dílčí evidence přestupků nemůže sloužit k vytvoření celistvého pohledu na osobnost pachatele přestupku nebo trestného činu, byla vybrána varianta II; v této etapě se ukazuje jako nejoptimálnější evidovat pouze přestupky, jejichž evidence je odůvodněna případným trestným postihem v případech opakované recidivy. Omezená evidence vybraných přestupků může snížit složitost, a tím i náklady na správu registru přestupků a na vkládání dat do registru přestupků ze strany příslušných správních orgánů; opominout nelze ani riziko určité „chybovosti“ při vkládání údajů do evidence přestupků ze strany správních orgánů, pro kterou bude editace údajů v evidenci přestupků novou agendou. Ve stadiu spouštění nového informačního systému evidence přestupků se zdá být proto vhodnější koncipovat informační systém jako co nejjednodušší a nejméně komplikovaný, s možností dalšího vývoje v budoucnu. Po vyhodnocení přínosů této evidence v praxi lze uvažovat o jejím postupném rozšiřování (varianta I a III, event. i IV).
II. Určení přestupků, jejichž opakované spáchání má být trestné
Cílem zavedení trestního postihu přestupkové recidivy je zefektivnění postihu závažného protiprávního jednání, které má znaky přestupku, ale vzhledem k opakovanosti dosahuje stupně škodlivosti trestného činu. Odborníci z praxe upozorňují na případy pachatelů přestupků proti majetku, kteří zejména krádežemi vědomě způsobují na cizím majetku škodu nižší než 5 000 Kč, která je hranicí trestní odpovědnosti za trestný čin krádeže, a to opakovaně a způsobují tak úhrnnou škodu tuto hranici překračující. S ohledem na nižší sankční efekt postihu za přestupek a zároveň obtížnější vymahatelnost uložených sankcí u recidivujících pachatelů protiprávního jednání narůstá u těchto pachatelů pocit beztrestnosti. Obdobná situace je u pachatelů opakovaně páchajících přestupky proti občanskému soužití a veřejnému pořádku. Podle poznatků praxe tito pachatelé právě s pocitem beztrestnosti nezřídka své protiprávní jednání stupňují a ohrožují tak zvýšenou měrou své okolí. Byly zaznamenány případy, kdy takto stupňované protiprávní jednání, za které byl jeho pachatel opakovaně postihován pouze v přestupkovém řízení, vyvrcholilo až spácháním závažného násilného trestného činu.
Hlavním účelem kriminalizace recidivujícího přestupkového jednání je proto zefektivnění represe tam, kde ani opakovaný postih za přestupek nevedl k nápravě pachatele, resp. kde prostředky správního práva nepostačují k tomu, aby byl pachatel účinně odrazen od pokračování v protiprávním jednání, resp. v jeho opakování. V této souvislosti lze poukázat na zásadu subsidiarity trestní represe vyjádřenou v § 12 odst. 2 trestního zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Ze zásady subsidiarity trestní represe vyplývá princip „ultima ratio“, který stanoví, že trestněprávní řešení je krajním prostředkem ve vztahu k ostatní deliktní právní úpravě, např. správněprávní. Jak uvádí důvodová zpráva k trestnímu zákoníku, ochrana právních statků má být v prvé řadě uplatňována prostředky práva občanského, obchodního či správního, a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení chráněných vztahů naplňuje znaky konkrétní skutkové podstaty trestného činu, je namístě uplatňovat trestní odpovědnost. V daném případě jsou tyto podmínky splněny a zavedení trestního postihu přestupkové recidivy u vybraných přestupků je proto důvodné a potřebné.
Po tomto závěru je třeba určit
okruh přestupků, jejichž opakované spáchání bude trestné,
počet opakování přestupků, které bude z hlediska trestního práva relevantní, a
rozhodnou dobu pro přestupkovou recidivu.
Okruh přestupků, jejichž opakované spáchání bude trestné
V souladu s vyjádřením oslovených měst se navrhuje stanovit trestní postih pouze u nejčastěji se vyskytujících závažných přestupků proti
majetku (§ 50 zákona o přestupcích),
veřejnému pořádku (§ 47 zákona o přestupcích), a
občanskému soužití (§ 49 zákona o přestupcích).
Ve vztahu k majetkovým přestupkům, na které má trestní recidiva dopadat, dávala Analýza zřízení registru přestupků v úvahu následující varianty:
postihovat veškeré formy přestupku proti majetku uvedené v ustanovení § 50 pod písm. a), b), c) zákona o přestupcích (varianta I),
postihovat pouze jednání uvedená v § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, tj. krádež, zpronevěra, podvod, zničení či poškození věci (varianta II),
postihovat pouze jednání uvedená v § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, ale až poté, co předchozími přestupky přesáhne hranici škody nikoli nepatrné, tj. 5 000 Kč (varianta III).
Ministerstvo spravedlnosti po projednání s ostatními resorty a s přihlédnutím k vyjádření oslovených měst je toho názoru, že nejvhodnější je tzv. úzká varianta (varianta II), která umožní postihovat pouze jednání uvedené v § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, v němž se uvádí, že tohoto přestupku se dopustí ten, kdo úmyslně způsobí škodu na cizím majetku krádeží, zpronevěrou, podvodem nebo zničením či poškozením věci z takového majetku, nebo se o takové jednání pokusí. Toto jednání se jeví jako nejškodlivější a nejčastější. S tím souvisí i otázka posuzování počtu spáchaných přestupků před trestní recidivou. Ministerstvo spravedlnosti zvažovalo, zda je efektivnější postihovat opakované páchání takového přestupku nebo sčítat konkrétní škodu, ke které došlo pácháním konkrétního přestupku, až dosáhne výše 5 000 Kč, která je rozhodná pro kvalifikaci trestného činu. Po projednání problematiky s ostatními resorty a s ohledem na námitky praxe upozorňující na nákladnost a komplikovanost dokazování výše škody v přestupkovém řízení dospělo k názoru, že efektivnější je stanovit zásadu, že třetí spáchání stejného přestupku ve stanoveném časovém období by již mohlo být posouzeno jako trestný čin.
počet opakování přestupků, které bude z hlediska trestního práva relevantní
Ministerstvo spravedlnosti ve vládou projednané Analýze zřízení registru přestupků nastínilo otázku počtu přestupků, který odůvodní kvalifikaci dalšího jednání již jako trestného činu.
Uvedený počet by měl být dostatečně alarmujícím pro pachatele, aby nepáchal další přestupky, současně by měl splňovat kritéria principu subsidiarity a ultima ratio trestního práva, kdy by k trestněprávnímu postihu mělo docházet skutečně až jako k poslednímu možnému prostředku obrany společnosti proti závažnější kriminalitě.
Z tohoto důvodu je třeba zvažovat, jaké jednání bude posuzováno jako trestněprávně relevantní, tj. zda trestným činem bude jen opakované jednání [tj. pachatel bude nejprve postižen za přestupek a při druhém jednání půjde o trestný čin (varianta I)], nebo jako trestný čin bude posuzováno jednání, kdy pachatel se dopustil přestupku dvakrát a teprve poté následuje postih za trestný čin (varianta II), popřípadě lze zvažovat i vyšší počet opakování (varianta III).
Po vyhodnocení připomínkového řízení se jeví jako optimální varianta trestního postihu poté, co pachatel spáchal úmyslně dva přestupky (varianta II). Toto odpovídá i požadavkům na preventivní působení trestního práva, neboť spáchání jednoho přestupku ještě nemusí napovídat o narušení pachatele (může jít o zcela mimořádné vybočení z jinak řádného života), nicméně při druhém spáchání téhož přestupku by měla být již společnost i pachatel varován, a pokud ani toto „varování“ nebude dostatečně alarmující, měly by při dalším stejném porušení zákona přijít na řadu instituty práva trestního. Varianta I se v tomto smyslu jeví jako příliš přísná, nevyvažuje dostatečně společenskou škodlivost daného skutku a represivní nástroje trestní politiky, varianta III zase jako příliš benevolentní (ve vztahu k době rozhodné pro přestupkovou recidivu – viz níže).
Třetí spáchání přestupku proti občanskému soužití nebo veřejnému pořádku by tedy již mohlo být posouzeno jako trestný čin výtržnictví (viz návrh nového § 358 odst. 2 a 3 trestního zákoníku) za splnění podmínky, že se jedná o úmyslné hrubé narušení veřejného pořádku nebo občanského soužití a současně, že předchozí postihy byly uloženy rovněž za úmyslná narušení veřejného pořádku nebo občanského soužití – zpravidla půjde o urážky, slovní výhružky i drobné fyzické útoky, apod., tedy jednání, která stojící sama o sobě nedosahují intenzity trestného činu výtržnictví, ale při vyšším stupni této škodlivosti by byla způsobilá skutkovou podstatu trestného činu výtržnictví naplnit.
doba rozhodná pro přestupkovou recidivu.
Doba rozhodná pro přestupkovou recidivu se navrhuje dvouletá (varianta I), tříletá (varianta II) nebo čtyřletá (varianta III).
Při určení časového úseku, ve kterém se pachatelův třetí přestupek bude posuzovat již jako trestný čin, se jeví jako optimální období dvou let, tj. varianta I. Bylo při tom přihlédnuto k tomu, že trestní zákoník stanoví v případě skutkových podstat, u kterých je předchozí odsouzení za trestný čin (tj. za jednání typově závažnější) znakem odůvodňujícím použití vyšší trestní sazby, tříletou rozhodnou dobu – viz trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 3 trestního zákoníku, majetkové trestné činy krádeže podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku, zpronevěry podle § 206 odst. 2 trestního zákoníku, podvodu podle § 209 odst. 2 trestního zákoníku, pojistného podvodu podle § 210 odst. 3 trestního zákoníku, úvěrového podvodu podle § 211 odst. 2 trestního zákoníku, dotačního podvodu podle § 212 odst. 3 trestního zákoníku a provozování nepoctivých her a sázek podle § 213 odst. 2 trestního zákoníku, trestný čin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 2 trestního zákoníku, týrání zvířat podle § 302 odst. 2 trestního zákoníku a pytláctví podle § 304 odst. 2 trestního zákoníku [jiná doba je v trestním zákoníku stanovena pouze pro trestný čin poškozování spotřebitele podle § 253 odst. 2 trestního zákoníku (pachatel musí být v posledních pěti letech odsouzen nebo z výkonu trestu odnětí svobody uloženého za takový čin propuštěn) a pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 2 trestního zákoníku (pachatel musí být v posledních dvou letech odsouzen nebo z výkonu trestu odnětí svobody uloženého za takový čin propuštěn)].
Toto období se zdá co do přísnosti a možných důsledků při ukládání trestněprávních sankcí vyvážené. Dalším argumentem svědčícím proti variantám II a III je i úprava zahlazení obsažená v trestním zákoníku. Tříletá, popřípadě čtyřletá rozhodná doba může být vnímána jako příliš dlouhá právě i ve srovnání s úpravou zahlazení – v trestním právu, které je obecně přísnější a určené pro závažnější protiprávní činy, platí jednoroční doba řádného života pro zahlazení v zásadě všech trestných činů, za něž nebyl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody [§ 105 odst. 1 písm. e) trestního zákoníku].
Je však zřejmé, že doba rozhodná pro přestupkovou recidivu musí být nastavena tak, aby umožňovala adekvátní reakci společnosti na opakované protiprávní jednání (krátká – například jednoroční doba, by zřejmě takovouto reakci neumožňovala).
Kvantifikovat počet případů nových trestných činů je v podstatě nemožné, a to s ohledem na nedostatek relevantních dat, což souvisí právě s neexistencí centrální evidencí přestupků.
Podle údajů Ministerstva (ve kterých však nejsou zahrnuty údaje o přestupcích projednaných Policií České republiky a obecní policií v blokovém řízení) byly v roce 2011 projednány přestupky proti
veřejnému pořádku podle § 47 zákona o přestupcích9 564občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích2 962občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích26 335 občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích243 občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích125majetku podle § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích26 949
Podle Zprávy o situaci v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku na území České republiky v roce 2011 (ve srovnání s rokem 2010) bylo v roce 2011 policisty služby pořádkové policie zjištěno přestupků proti
majetku podle § 50 zákona o přestupcích190 526veřejnému pořádku a občanskému soužití podle § 47 až 49 zákona o přestupcích119 294
Bohužel bližší členění není k dispozici, není proto známo, v jaké formě (krádeže, podvodu, zpronevěry, poškození cizí věci) byly spáchány evidované přestupky podle § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích apod.
Údaje o počtu osob, které se dopustily přestupku, nejsou známé, rovněž tak se nesledují údaje o recidivě přestupků. Odhady recidivy, kterou provedly některá oslovená města, se různí; lze předpokládat, že by se mohlo jednat v průměru o 5 až 10% pachatelů přestupků; údaje o vícenásobné recidivě přestupků uváděny nebyly. V některých lokalitách však půjde o výrazně nižší počty (tak například Magistrát města Plzně uvádí, že recidiva u pachatelů přestupků proti majetku, veřejnému pořádku a občanskému soužití existuje, ovšem rozhodně není rozšířeným fenoménem, neboť v Plzni se pohybuje v řádu jednotek procent). Uvedené informace vycházely z praktických poznatků oslovených měst, a tudíž se týkaly pouze přestupkové recidivy páchané na území dotčeného města nikoliv recidivy přestupků páchaných na území více obcí. I z těchto údajů však lze usuzovat na podstatné zvýšení objemu drobné bagatelní kriminality v rozsahu cca 12 000 až 15 000 případů ročně.
III. Rozsah údajů o evidovaných přestupcích
Otázkou rovněž je, v jakém rozsahu budou údaje o přestupku do evidence přestupků vkládány.
Má-li být cílem této fáze budování evidence přestupků umožnění reálného postihu opakovaného přestupkového jednání prostředky trestního práva a zefektivnění správního trestání, postačuje evidovat údaje pouze o pravomocném rozhodnutí o vině pachatele a o uložené sankci (varianta I). Zmíněné údaje, především pak o pravomocném rozhodnutí o vině, se mohou jevit jako postačující (zvláště, dojde-li v budoucnu k rozšíření evidence přestupků ostatní přestupky) i pro další v úvahu přicházející účely, např. pro případy tzv. žádostí o zprávách o pověsti, kdy již nyní řada správních orgánů neuvádí jiné údaje než údaje o pravomocných rozhodnutích o přestupku, i pro ověřování tzv. spolehlivosti na základě zvláštních zákonů, kdy lze vycházet jen z takových rozhodnutí, kde byla prokázána vina pachatele, nikoliv např. jen z údajů o pouhém oznámení přestupku.
Na druhé straně je otázka, zda pro orgány veřejné moci by nebyly potřebné a užitečné i podrobnější údaje, a to o pouhém oznámení přestupku, vedení řízení o přestupku či zastavení řízení o přestupku či o odložení věci (varianta II). Důvodem může být např. snaha získat celistvější obraz o chování a možných protiprávních aktivitách té které osoby, a to v rámci shromažďování informací pro potřeby probíhajícího trestního řízení nebo pro účely preventivní činnosti Policie ČR. Údaj o oznámení přestupku může být dále významný v případě přestupků proti majetku, a to z důvodu, že řada pachatelů se dopouští řady dílčích deliktů, které jsou samy o sobě kvalifikovány jako přestupek (např. krádež s výší škody nižší než 5 000 Kč), ale které zároveň z materiálního hlediska tvoří sérii dílčích jednání skládajících se v pokračující trestný čin. Jedná se např. o případy krádeží benzinu na čerpacích stanicích (tzv. újezdy) či krádeže potravin či jiného zboží v obchodech či supermarketech (realizovaných jak za účelem obživy, tak i „na výdělek“ za účelem dalšího prodeje), kdy pachatel páchá krádeže „napříč“ územními obvody různých správních orgánů, které o deliktech páchaných v jiných územních obvodech nevědí a dílčí protiprávní jednání projednávají jako přestupek, ač se materiálně jedná o dílčí útok pokračujícího trestného činu. Pokud je o takovém dílčím útoku pravomocně meritorně rozhodnuto, nelze již skutek postihnout v trestním řízení (v souhrnu s dalšími dílčími útoky skládajícími se v pokračující trestný čin), neboť rozhodnutí o přestupku tvoří ve vztahu k trestnímu řízení překážku věci rozhodnuté. Na druhé straně efektivní postih pokračování v trestném činu nemusí být v praxi reálný, neboť správní orgán by buď musel průběžně sledovat, zda ve věci daného pachatele nebyl na jiném místě oznámen obdobný přestupek, nebo by musel vyčkávat, až se oznámení o podobném přestupku (přestupcích) v evidenci přestupků objeví, kdy nelze vyloučit, že by pak pachatel nebyl postižen za trestný čin ani přestupek (z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek). Jednodušším se tak jeví až postih recidivujícího přestupkového jednání, varianta II proto nebyla zvolena.
Účelná se může jevit i podrobnější evidence údajů procesního charakteru, konkrétně údajů o oznámení o přestupku a údajů o odložení věci (varianta III) v případě přestupků proti občanskému soužití dle § 49 zákona o přestupcích, zejména pak v případě přestupků spáchaných mezi tzv. osobami blízkými. Přestupky spáchané mezi tzv. osobami blízkými lze projednat pouze na návrh postižené osoby, podaný do 3 měsíců od okamžiku, kdy se navrhovatel dozvěděl o přestupku nebo o postoupení věci orgánem činným v trestním řízení. V případě, že takový návrh není vůbec podán (příp. je podán opožděně), se věc odkládá. V praxi dochází i k případům, kdy správní orgán odkládá již třetí či čtvrté oznámení o přestupku, kde návrh není podán. Jedná-li se však o přestupkové jednání charakteru tzv. domácího násilí, může se s ohledem na kumulaci a dlouhodobý charakter protiprávního jednání už jednat o trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 trestního zákoníku, který je stíhán i bez souhlasu poškozeného (odložení věci ve vztahu k možnému trestnímu řízení netvoří překážku věci rozhodnuté). Údaje o kumulaci oznámení o přestupku, byť návrh nebyl podán a věc byla odložena, mohou být relevantní i pro případné stíhání jiných trestných činů (např. nebezpečné vyhrožování dle § 353 trestního zákoníku či nebezpečné pronásledování dle § 354 trestního zákoníku; zde je už však k zahájení trestního stíhání třeba souhlasu poškozeného). Na druhé straně v případě přestupků charakteru domácího násilí k těmto zpravidla dochází proti téže osobě a v tomtéž územním obvodu, kdy je dohledání předchozích incidentů snazší a centralizovaná evidence odložených návrhových přestupků se tak nejeví jako nezbytná. Především je třeba vzít ale v potaz, že výběrová evidence dílčích údajů procesního charakteru u vybraných přestupků může přispět i k nepřehlednosti údajů evidovaných v evidenci přestupků nebo ke zvýšení „chybovosti“ či neúplnosti stanovených údajů zanášených do evidence přestupků. V případě, že by byla stanovena povinnost evidovat v evidenci přestupků údaje procesního charakteru (oznámení přestupku, odložení věci, zahájení řízení, zastavení řízení atd.) u všech přestupků, mohlo by to vést nejen k neúčelnému zvýšení administrativní zátěže pro správní orgány, ale nevyhnutelně by rostlo i riziko chyb a neúplných či nepřesných údajů v evidenci přestupků. Samozřejmě lze vznést i námitku nepotřebnosti evidence tak širokého okruhu údajů a nárůst rizika jejich zneužití. Tato varianta nebylo proto zvolena.
Na místě je tedy evidovat pouze údaje o pravomocném rozhodnutí o vině, o sankci, o ochranném opatření, bylo-li uloženo, dále údaje umožňující identifikovat osobu pachatel přestupku a údaje o orgánech veřejné moci, které ve věci rozhodovaly.
IV. Doba, po kterou budou uchovávány údaje v evidenci přestupků
Doba, po niž budou uchovávány údaje v registru přestupků, by měla být stanovena především s ohledem na základní cíle, které se sledují zřízením evidence přestupků.
S ohledem na zavedení trestnosti recidivy přestupků se navrhuje, aby údaje o přestupcích byly evidovány v evidenci přestupků po dobu 5 let.
Tato délka vyplývá ze součtu délky doby rozhodné pro přestupkovou recidivu (dva roky – viz výše) a délky promlčecí doby [s ohledem na navrhovanou trestní sazbu činí délka promlčecí doby tři roky (§ 34 odst. 1 písm. e) trestního zákoníku)]. V souvislosti s úvahami o délce doby, po kterou budou údaje o přestupcích v evidenci přestupků uchovávány, je třeba poukázat i na ustanovení § 82 odst. 1 trestního zákoníku, podle kterého při podmíněném odsouzení stanoví soud zkušební dobu na jeden rok až pět let, kdy po uplynutí této doby běží ještě doba pro rozhodnutí o osvědčení se.
Pro účely řízení o přestupcích je třeba upozornit i například na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. února 2011 č. j. 8 As 82/2010-55, podle kterého je správní orgán „při rozhodování o výši sankce (ve smyslu § 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích) za přestupek… povinen hodnotit, zda není při přihlédnutí k pachateli dříve uloženým trestům možné využít analogicky institut trestního práva zahlazení odsouzení“. Institut zahlazení přestupků se nenavrhuje do přestupkového zákona zavést (zdá se neadekvátně administrativně náročné, aby správní orgány vedly o zahlazení přestupků řízení, v jehož rámci by měly zkoumat okolnost, zda pachatel přestupku poté, co bylo o jeho přestupku pravomocně rozhodnuto, vedl řádný život).
3. Vyhodnocení nákladů a přínosů
Náklady na realizaci projektu byly odhadnuty na 31 mil. Kč. V ceně jsou zahrnuty veškeré činnosti potřebné k úspěšné realizaci projektu, zejména vstupní analýza a studie proveditelnosti, pořízení HW, licencí a rozšíření infrastruktury, vývoj aplikace, pilotní provoz, školení a napojení na základní registry.
Náklady na zajištění rutinního provozu byly odhadnuty na 8,1 mil. Kč ročně. Součástí nákladů je zajištění dostupnosti a uživatelské podpory.
Tab. 1 – Náklady na realizaci projektu
položka rozpočtunáklady (v Kč bez DPH)Vstupní analýza a studie proveditelnosti2 000 000 Pořízení HW, licencí a rozšíření infrastruktury – servery, disková pole, licence databází a operačních systémů, bezpečnostní opatření10 000 000Příprava aplikace Registr přestupků15 000 000 Pilotní (ověřovací) provoz – školení, napojení na základní registry, příp. další služby1 000 000 Přechod do rutinního provozu – hromadná školení3 000 000Celkem31 000 000
Tab. 2 – Náklady na zajištění rutinního provozu
činnostnáklady (v Kč bez DPH)Údržba aplikace3 000 000Údržba HW2 000 000Zajištění uživatelské podpory3 100 000 Celkem8 100 000
K zabezpečení financování bylo usnesením vlády č. 101 ze dne 15. února 2012 uloženo ministru financí vyčlenit finanční prostředky na zřízení evidence přestupků v roce 2013, a to ve výši 31 mil. Kč a dále 8,1 mil. Kč na rutinní provoz, a to z rozpočtové kapitoly Všeobecná pokladní správa, do rozpočtu Ministerstva spravedlnosti s tím, že v rámci střednědobých výhledů na léta 2014 a 2015 bude zvýšen střednědobý rámec výdajů Ministerstva spravedlnosti o8,1 mil. Kč ročně na provoz registru přestupků.
Výrazně zvýšené náklady na straně orgánů, které budou informace do evidence přestupků vkládat, se nepředpokládají. K jejich minimalizaci přispěje zamýšlené přenesení působnosti při projednávání přestupků proti veřejnému pořádku, občanskému soužití a proti majetku v první instanci ze všech obcí na obce s rozšířenou působností; tímto krokem dojde zároveň k odbřemenění obcí, které tuto působnost mají, ale sami ji nevykonávají a zabezpečují ji prostřednictvím veřejnoprávních smluv. Bude-li v budoucnu rozšířena evidence přestupků o údaje o dalších přestupcích, lze předpokládat, že dojde k administrativní, finanční i časové úspoře díky tomu, že přestanou být v rámci trestního řízení vyžadovány tzv. zprávy o pověsti.
Náklady na soudy, státní zastupitelství a vězeňskou službu nelze odhadnout s ohledem na nedostatek relevantních dat o opakované recidivě vybraných přestupků. Nelze tudíž říct, kolik bude stíháno těchto nových trestných činů (podle výše uvedených odhadů lze usuzovat na cca 12 000 až 15 000 případů ročně), nelze ani říci v jaké míře budou využívány odklony v trestním řízení jakými jsou podmíněné zastavení trestního stíhání a narovnání (v těchto případech půjde o pachatele, kteří konají opakovaně proti zákonu), ani jak často dojde k postupu podle § 172 odst. 2 písm. c) trestního řádu.
Přínosy zvoleného řešení spočívají v zavedení centrální evidence (byť zatím jen některých) přestupků, která umožní adekvátnější postih protiprávního jednání, a to jak v rámci řízení o přestupcích (§ 12 zákona o přestupcích), tak i cestou případného trestněprávního postihu. Kriminalizace přestupkové recidivy přitom může mít i dílčí odrazující účinek. Zároveň tato centrální evidence umožní získat přesnější údaje o tzv. spolehlivosti dotčených osob pro účely řízení dle zvláštních předpisů, čímž se částečně odstraní nerovné postavení mezi osobami trvale se zdržujícími (resp. páchajícími přestupky) v místě svého trvalého pobytu, a osobami, které páchají přestupky v jiných územních obvodech, aniž by tato skutečnost byla správnímu orgánu v místě trvalého pobytu (a návazně pak dalším orgánům veřejné moci) známa.
4. Implementace doporučené varianty a vynucování
Za implementaci a vynucování nové právní úpravy ve vztahu k Rejstříku trestů, státním zastupitelstvím a soudům bude odpovědné Ministerstvo spravedlnosti. Za implementaci a vynucování nové právní úpravy ve vztahu k obcím projednávajícím přestupky bude odpovědné Ministerstvo vnitra; ve vztahu k ostatním orgánům, které získávají přístup do evidence přestupků, pak příslušné resorty.
5. Přezkum účinnosti regulace
Přezkum účinnosti novely zákona o Rejstříku trestů, trestního zákoníku a přestupkového zákona budou v praxi průběžně provádět soudy, státní zastupitelství a ostatní orgány činné v trestním řízení, a dále orgány projednávající přestupky, zejména přestupky proti majetku, proti občanskému soužití a proti veřejnému pořádku.
Určitým způsobem může být přezkumem účinnosti i statistické přehledy o přestupcích, které zpracovává Ministerstvo vnitra podle § 96 zákona o přestupcích.
6. Konzultace a zdroje dat
Návrh zákona byl zpracován v součinnosti s Rejstříkem trestů a Ministerstvem vnitra; návrh úpravy využití údajů z evidence přestupků jinými orgány, které nejsou uvedeny v zákoně o Rejstříku trestů, byl vypracován ve spolupráci s ostatními resorty.
Při zpracování se vycházelo zejména z vládou schválené „Analýzy zřízení registru přestupků“ (schváleno vládním usnesením č. 101 ze dne 15. února 2012) a dřívějších analýz (zejména z materiálu Ministerstva vnitra „Analýza možného řešení vzniku elektronického registru přestupků“ č. j. MV-38690/VS-2011). Využity byly i údaje z materiálů Ministerstva vnitra, které se přestupkové agendy dotýkají (Výkaz Ministerstva vnitra o přestupcích projednaných orgány obcí a krajů, Zpráva o situaci v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku na území České republiky).
K některým otázkám spjatým se zřízením centrální evidence přestupků se vyjádřila i statutární města a některá další oslovená města.
7. Kontakt na zpracovatele RIA
Mgr. Petr Forejt
legislativní odbor Ministerstva spravedlnosti
HYPERLINK "mailto:ol@msp.justice.cz"ol@msp.justice.cz
B. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Návrh zákona se v obecné rovině dotýká čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (zákaz neoprávněného shromažďování, zveřejňování nebo jiného zneužívání údajů o své osobě), čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví) a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (zásada přiměřenosti zásahu do základních práv a svobod). Návrh zákona je s těmito ustanoveními v souladu, není v rozporu ani s jinými ustanoveními předpisů tvořícími ústavní pořádek.
Předpisy Evropské unie, judikatura soudních orgánů Evropské unie ani obecné právní zásady práva Evropské unie se dané problematiky nedotýkají. Tuto oblast neupravují ani mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, nebyla předmětem posuzování ani Evropského soudu pro lidská práva.
C. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Navrhovaná právní úprava nemá žádný vliv na rovnost mužů a žen.
Zvláštní část
K části první (změna zákona o Rejstříku trestů)
K bodu 1 (§ 2 odst. 2)
Evidence přestupků bude vedena v rámci Rejstříku trestů. Jejím obsahem budou pouze informace o vybraných přestupcích (které přestupky budou evidovány, stanoví zvláštní právní předpis; prozatím se počítá pouze s evidencí vybraných přestupků podle § 91 zákona o přestupcích, jejichž opakovaná recidiva bude kriminalizována – viz obecná část důvodové zprávy), a to v rozsahu údajů uvedených v § 16i odst. 2. Pro účely vydávání opisů z evidence přestupků bude Rejstřík trestů oprávněn ověřovat přesnost osobních údajů (prostřednictvím základního registru obyvatel, agendového informačního systému evidence obyvatel, z registru rodných čísel a z informačního systému cizinců – viz § 6a), aby byly eliminovány případy chybně vydaných opisů z evidence přestupků.
ࠀ ࠆ ࠈ ࠸ ࡂ ࡄ ࡊ ࢰ ࢲ ࣨ ࣾ ড় ২ ৬ ৶ ਘ ਚ ༬ ༸ ᆂ ᆸ ኬ ዬ Ꮎ ᒤ ᓤ រ វ ី ឺ ᦈ ᦦ ᩖ ᪢ ᮚ ᵖ ᶖ Ḓ Ṃ Ặ Ộ ⋔ ⋖ ❼ �쳔쳇ꦻ隞뮞뮩풞풞풞풞풞풞풞풞語誁풞璞풞풞 ᔘ녨恰ᘀ⥨�伀J倀͊儀J ᘑ⥨�㘀脈䩏 䩑 ᔗ녨恰ᘀ⥨�㘀脈䩏 䩑 ᘎ뙨伀J儀J ᔔ녨恰ᘀ⥨�伀J儀J ᔢ녨恰ᘀ⥨�㔀脈䩏 䩑 䡭Ѐ䡮Ѐࡵᔗ녨恰ᘀ⥨�㔀脈䩏 䩑 ᘉ⥨�㔀脈ᔏ녨恰ᘀ⥨�㔀脈ᘎ⥨�伀J儀J ᔗ㕨셻ᘀ⥨�㔀脈䩃 䩡 ᘑ⥨�㔀脈䩃 䩡 ᔐݨ휖ᘀ⥨�䀀 ᘊ⥨�䀀ⴀࠀ ࠈ ࠨ ࠪ ࡂ ࡄ ࢲ ࣨ ࣾ ৪ ৬ ਚ ᤆ ₾ 㖨 㹄 㹆 㺲 䁪 䛎 䝔 ë ã Ù 퐀 Ù � Ù � Ù � Ù � Ê � Ù � ¿ 뼀 ¿ ሀĀ᐀¤䀀Ħ摧瘩ßऀ 搒ðꐔ 摧嚶Ѐ 摧瘩ßऀ 搒ðꐔ 摧瘩ß܀ ␃愁Ĥ摧瘩ßጀ␃༂ႄᄋ쒄ጂ碤᐀¤帀ႄ怋쒄愂Ȥ摧瘩ßᔀ❼ ➼ ⟞ ⟠ ⠂ ⠄ ⤨ ⤲ ⨘ ⩘ ⩠ ⩤ ⩮ ⩰ ⷀ ⷄ ⸬ ⸰ 〮 〼 ペ ボ ㅬ ㇌ ㈪ ㋘ ㋚ ㌲ ㍲ 㑮 㒘 㒶 㓰 㙺 㚬 㪸 㫒 㬴 㬶 㰆 㰈 㹆 㹎 㺲 䄰 䄲 䆌 䆬 䉈 䉊 䍀 䎀 䤊 䤜 䨪 䩐 䭆 䮆 嘪 嘬 垚 垜 塚 塜 妼 姼 尰 帮 帼 幎 幐 廚 廜 彬 ���볎���� ᔢ녨恰ᘀ⥨�㔀脈䩏 䩑 䡭Ѐ䡮Ѐࡵᔗ녨恰ᘀ⥨�㔀脈䩏 䩑 ᔔ뙨ᘀ뙨伀J儀J ᘎ뙨伀J儀J ᔔ녨恰ᘀ⥨�伀J儀J ᘎ⥨�伀J儀J䨀䝔 優 哆 垞 寴 戲 栲 槾 汶 泀 漰 漲 潦 猚 縶 縸 繦 脪 脬 脮 膪 苬 茦 躖 隒 隔 ð ð ð å Û � Û � Û � Û � Û � Û � Û å å ऀ 搒ðꐔ 摧瘩ß ሀĀ᐀¤䀀Ħ摧瘩ß ☊ɆሀĀ᐀¤䀀Ħ摧瘩ßᤀ彬 忊 愂 慂 憶 懠 挸 捸 椲 椴 欠 欢 歌 歜 汶 泀 浌 浪 渲 漰 漲 潦 熠 熾 燐 燔 犨 猖 猚 獸 玺 琬 瑴 瑸 璸 疴 痴 癖 皖 盰 眀 着 砦 砨 砪 硔 碎 磸 礲 礴 礶 祂 祶 稒 稔 稢 稤 쏓쎶쏭쏓쎶쎶쎩ꇭꇭꇭꆖꆖ躖躖ᘎ籨㸀伀J儀J ᔔ뙨ᘀ뙨伀J儀J ᘎ뱨潓伀J儀J ᘙ뱨潓伀J儀J洀H渄H甄Ĉᘙ⥨�伀J儀J洀H渄H甄Ĉᔟ녨恰ᘀ⥨�伀J儀J洀H渄H甄Ĉᔢ녨恰ᘀ⥨�㔀脈䩏 䩑 䡭Ѐ䡮Ѐࡵᘎ⥨�伀J儀J ᔔ녨恰ᘀ⥨�伀J儀J ᘎ뙨伀J儀J㠀稤 稲 竐 竒 筢 節 籘 粀 粊 粢 綪 緪 縶 縸 繦 耎 聼 胆 脢 脨 脪 脬 脮 脲 脴 腸 膪 苬 茦 蓨 蔨 蛢 蜌 螊 蟊 裈 褈 覴 覸 諊 諚 譂 讂 诖 谀 谘 谜 赾 蹸 釺 鈀 隔 霔 餘 틚냂슣钰袰裢�����������裢â ᔗ녨恰ᘀ⥨�㔀脈䩏 䩑 ᘜ뱨潓㔀脈䩏 䩑 䡭Ѐ䡮Ѐࡵᘙ籨㸀伀J儀J洀H渄H甄Ĉᔢ녨恰ᘀ⥨�㔀脈䩏 䩑 䡭Ѐ䡮Ѐࡵᔟ녨恰ᘀ⥨�伀J儀J洀H渄H甄Ĉᘎ뱨潓伀J儀J ᘎ⥨�伀J儀J ᔔ녨恰ᘀ⥨�伀J儀J ᔔ뙨ᘀ뙨伀J儀J ᘎ뙨伀J儀J㔀隔 霔 ꀸ ꪔ ꭆ ꯤ 갸 갺 견 귂 긌 깮 껎 꿰 냶 눦 뎚 봊 봌 붤 ô ê Ý � Ý 팀 ¾ Ý � Ý ± 넀 ± ê 븀 ል&䘋搒ðꐔ 摧瘩ßሕ&䘋萏Ĝ萑ﻤ搒ðꐔ 葞Ĝ葠ﻤ摧瘩ßऀ搒ðꐔ 摧瘩ßል&䘋搒ðꐔ 摧瘩ßऀ 搒ðꐔ 摧瘩ß ሀĀ᐀¤䀀Ħ摧瘩ß᐀餘 餚 ꐤ ꐦ ꑠ ꑢ ꕄ ꕆ ꖶ ꗎ ꗞ ꗠ ꗮ ꗸ 갺 견 괔 굔 긺 긼 꺞 꺠 꽬 꽮 낮 낰 놐 높 닀 닂 떂 떄 룼 룾 봌 붤 쁄 쁜 쑊 쑎 얌 얎 왐 욐 촺 쵂 텄 톖 � � � � � � � � 꾶꾶꾶꾶꾶꾶øᔌ녨恰ᘀ⥨� ᔔ偨깆ᘀ⥨�伀J儀J ᔗ녨恰ᘀ⥨�㸀Ī䩏 䩑 ᔗ㕨ᘀ⥨�㘀脈䩏 䩑 ᘎ뱨潓伀J儀J ᔗ녨恰ᘀ⥨�㘀脈䩏 䩑 ᔔ녨恰ᘀ⥨�伀J儀J ᘎ⥨�伀J儀J䔀붤 뼖 솢 아 쯰 텄 톖 튖 � õ õ õ Ò Ò 툀 õ õ 쐀 ¯ ̀Ȥ萑6搒ðꐔ ␖䤁Ŧ 怀㚄愀Ȥ摧䙐®ሀĀ᐀¤ᘀĤ晉 摧䙐®ഀ萏 搒ðꐔ 葞 摧瘩ßሕ&䘋萏Ĝ萑ﻤ搒ðꐔ 葞Ĝ葠ﻤ摧瘩ßऀ 搒ðꐔ 摧瘩ßༀ 瘀 e ̀Ȥ搒ðꐔ ␖䤁Ŧ 愀Ȥ摧䙐®ሀĀ᐀¤ᘀĤ晉 摧䙐®{欀d ᘀĤ␗䤁Ŧ Ȁ沖ԀᣖĄ Ą Ą Ą Ą Ą 혈0鐂쯿刜!㜆 蜆 tꀀጄブ Ą Ą Ą Ą Ą Ą ᔀĶᨀࣖ 혛 ÿ ࣖ 혝 ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶ 瑹|>̀ 瘀 e ̀Ȥ搒ðꐔ ␖䤁Ŧ 愀Ȥ摧䙐®ሀĀ᐀¤ᘀĤ晉 摧䙐®{欀荤 ᘀĤ␗䤁Ŧ Ȁ沖ԀᣖĄ Ą Ą Ą Ą Ą 혈0鐂쯿刜!㜆 蜆 tꀀጄブ Ą Ą Ą Ą Ą Ą ᔀĶᨀࣖ 혛 ÿ ࣖ 혝 ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶ 瑹|>̀ 瘀 e ̀Ȥ搒ðꐔ ␖䤁Ŧ 愀Ȥ摧䙐®ሀĀ᐀¤ᘀĤ晉 摧䙐®{欀٤ᘀĤ␗䤁Ŧ Ȁ沖ԀᣖĄ Ą Ą Ą Ą Ą 혈0鐂쯿刜!㜆 蜆 tꀀጄブ Ą Ą Ą Ą Ą Ą ᔀĶᨀࣖ 혛 ÿ ࣖ 혝 ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶ 瑹|>̀ 瘀 e ̀Ȥ搒ðꐔ ␖䤁Ŧ 愀Ȥ摧䙐®ሀĀ᐀¤ᘀĤ晉 摧䙐®{欀襤ᘀĤ␗䤁Ŧ Ȁ沖ԀᣖĄ Ą Ą Ą Ą Ą 혈0鐂쯿刜!㜆 蜆 tꀀጄブ Ą Ą Ą Ą Ą Ą ᔀĶᨀࣖ 혛 ÿ ࣖ 혝 ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶ 瑹|>̀ 瘀 e ̀Ȥ搒ðꐔ ␖䤁Ŧ 愀Ȥ摧䙐®ሀĀ᐀¤ᘀĤ晉 摧䙐®{欀ᘀĤ␗䤁Ŧ Ȁ沖ԀᣖĄ Ą Ą Ą Ą Ą 혈0鐂쯿刜!㜆 蜆 tꀀጄブ Ą Ą Ą Ą Ą Ą ᔀĶᨀࣖ 혛 ÿ ࣖ 혝 ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶ 瑹|>̀ 稀 z 氀 [ ̀Ȥ搒ðꐔ ␖䤁Ŧ 愀Ȥ摧䙐®ሀĀ᐀¤ᘀĤ晉 摧䙐®ऀ 搒ðꐔ 摧瘩ß{欀轤ᘀĤ␗䤁Ŧ Ȁ沖ԀᣖĄ Ą Ą Ą Ą Ą 혈0鐂쯿刜!㜆 蜆 tꀀጄブ Ą Ą Ą Ą Ą Ą ᔀĶᨀࣖ 혛 ÿ ࣖ 혝 ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶ 瑹|>Ԁ ﭚ ﮴ ﮾ ﯘ ﯚ ﱴ ﱶ ﳨ ﳪ ﴊ ﴠ ﴬ ﴮ ﶈ ﶜ ︀ ｀ @¤äŔƐؠقݖޖతబᅨᆦዊገᒰᓮᛆᛠដ⊀⊄�폵폵폵폵폵폵쏋럵폵폵폵폵폵폵폵폵폵폵폵폵쯵폵쯵쯵폵폵폵폵폵폵폵폵폵 ᔗ녨恰ᘀ⥨�㔀脈䩏 䩑 ᘎ텨Ė伀J儀J ᘎ뱨潓伀J儀J ᘎ⥨�伀J儀J ᘎ籨㸀伀J儀J ᔌ녨恰ᘀ⥨� ᔔ偨깆ᘀ⥨�伀J儀J ᔔ녨恰ᘀ⥨�伀J儀J䠀 瘀 e ̀Ȥ搒ðꐔ ␖䤁Ŧ 愀Ȥ摧䙐®ሀĀ᐀¤ᘀĤ晉 摧䙐®{欀ቤᘀĤ␗䤁Ŧ Ȁ沖ԀᣖĄ Ą Ą Ą Ą Ą 혈0鐂쯿刜!㜆 蜆 tꀀጄブ Ą Ą Ą Ą Ą Ą ᔀĶᨀࣖ 혛 ÿ ࣖ 혝 ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶ 瑹|>̀ ﾒ ၺ␘◺◼ 稀 z 稀 z 漀 o 漀 o 漀 z 稀 ሀĀ᐀¤䀀Ħ摧瘩ßऀ 搒ðꐔ 摧瘩ß{欀镤ᘀĤ␗䤁Ŧ Ȁ沖ԀᣖĄ Ą Ą Ą Ą Ą 혈0鐂쯿刜!㜆 蜆 tꀀጄブ Ą Ą Ą Ą Ą Ą ᔀĶᨀࣖ 혛 ÿ ࣖ 혝 ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶ 瑹|>ఀ⊄⋜⌜⑾Ⓘ◼♼⠠⡠⣐⣒⥦⥶⥼⦢⩼⪺⯞⯠ⱔⱦⲾⳄⳌⵠⶠⶤ⹆⹐⼴⽊⽪ユㄦ㌶㌸㌺㌼㍾㜂㜄㝒㞂�����퇭ꦸ羗 ᔯ녨恰ᘀ⥨�㔀脈⩂伈J倀J儀J栀䡮Ѕ桰ÿ䡴Ѕᔣ녨恰ᘀ⥨�㘀脈䩏 䩐 䩑 䡮Ѕ䡴Ѕᘝ⥨�㘀脈䩏 䩐 䩑 䡮Ѕ䡴Ѕᔠ녨恰ᘀ⥨�伀J倀J儀J渀Ո琄Ոᘎ뱨潓伀J儀J ᘎ텨Ė伀J儀J ᘎ흨ᐠ伀J儀J ᔗ녨恰ᘀ⥨�㔀脈䩏 䩑 ᘎ⥨�伀J儀J ᔔ녨恰ᘀ⥨�伀J儀J⨀◼♼⟆⣞ⵢ㌸㌺㌼㍾㗨㜂㜄㝒㝴㞢ô ô è Þ � Þ � Þ � Ë 쬀 ሀ ␃ሀĀ᐀¤ᘀĤ䤀Ŧ 愀$摧᧸~ऀ 搒ðꐔ 摧瘩ßᄌ&䘋 ꐓxꐔ 摧⃗ ሀĀ᐀¤䀀Ħ摧瘩ß㞂㞄㞢㞤㠌㠎㤰㤲㦒㦔㩚㩜㫐㫒㫶㫸㫺㭚㭸㭺㮘㮚㯎㯐㯸㯺㱌㱎㱰㱲㱴䁞䁾䅄䐢䕾䗾䞾틪뫋뫋뫋뫋뫋뫋뫋튨틪뫋뫋뫋뫋髋辺汾轾d ᘎ⥨�伀J儀J ᔣ౨䡗ᘀ౨䡗伀J倀J儀J崀脈䡮Ѕ䡴Ѕᔠ౨䡗ᘀ⥨�伀J倀J儀J渀Ո琄Ոᔔ녨恰ᘀ⥨�伀J儀J ᘚ⥨�伀J倀J儀J渀Ո琄Ոᔣ녨恰ᘀ⥨�㘀脈䩏 䩐 䩑 䡮Ѕ䡴Ѕᔠ녨恰ᘀ⥨�伀J倀J儀J渀Ո琄Ոᔌ녨恰ᘀ⥨� ᔯ녨恰ᘀ⥨�㔀脈⩂伈J倀J儀J栀䡮Ѕ桰ÿ䡴Ѕᘩ⥨�㔀脈⩂伈J倀J儀J栀䡮Ѕ桰ÿ䡴Ѕ─㞢㞤㟶㠌i 嬀 J ̀Ȥ搒ðꐔ ␖䤁Ŧ 愀Ȥ摧᧸~ሀĀ᐀¤ᘀĤ晉 摧᧸~销 摫И ␖ᜁĤ晉 阂l혅࠘༁ࠀ༁ࠀ༁ࠀ༁ ࠀブȀﾔᨇ↞ᩳ ޗ 혉ਁtꀀሄᓖ 弶 弶 혓估북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ ÿ ÿ ᐀Ƕ 㘕ᜁ϶ 혚 ÿ ᯿ࣖ 혜 ÿ ᷿ࣖ 혴ԁ㐀ۖĀ̊l瀀ᓖ 弶 弶 瑹᧸~̀㠌㠎㤚㤰x 樀 Y ̀Ȥ搒ðꐔ ␖䤁Ŧ 愀Ȥ摧᧸~ሀĀ᐀¤ᘀĤ晉 摧᧸~蘀 摫Ӑ ␖ᜁĤ晉 阂l혅࠘༁ࠀ༁ࠀ༁ࠀ༁ ࠀブȀﾔᨇ↞ᩳĈĈĈ ޗĈ ĈĈ琊 Ҡ혓估북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ ÿ ÿ ᐀Ƕ 㘕ᜁ϶ 혚伈북伀북ᬀࣖ腏½ 혜伈북伀북ᴀࣖ 腏½혴ԁ㐀ۖĀ̊l瀀ᓖ 瑹᧸~̀㤰㤲㥺㦒x 樀 Y ̀Ȥ搒ðꐔ ␖䤁Ŧ 愀Ȥ摧᧸~ሀĀ᐀¤ᘀĤ晉 摧᧸~蘀 摫֢ ␖ᜁĤ晉 阂l혅࠘༁ࠀ༁ࠀ༁ࠀ༁ ࠀブȀﾔᨇ↞ᩳ ޗ 琊 Ҡ혓估북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ ÿ ÿ ᐀Ƕ 㘕ᜁ϶ 혚 ÿ ᯿ࣖ 혜 ÿ ᷿ࣖ 혴ԁ㐀ۖĀ̊l瀀ᓖ 瑹᧸~̀㦒㦔㩄㩚x 樀 Y ̀Ȥ搒ðꐔ ␖䤁Ŧ 愀Ȥ摧᧸~ሀĀ᐀¤ᘀĤ晉 摧᧸~蘀 摫ؼ ␖ᜁĤ晉 阂l혅࠘༁ࠀ༁ࠀ༁ࠀ༁ ࠀブȀﾔᨇ↞ᩳĈĈĈ ޗĈ ĈĈ琊 Ҡ혓估북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ ÿ ÿ ᐀Ƕ 㘕ᜁ϶ 혚伈북伀북ᬀࣖ腏½ 혜伈북伀북ᴀࣖ 腏½혴ԁ㐀ۖĀ̊l瀀ᓖ 瑹᧸~̀㩚㩜㪼㫐x 樀 Y ̀Ȥ搒ðꐔ ␖䤁Ŧ 愀Ȥ摧᧸~ሀĀ᐀¤ᘀĤ晉 摧᧸~蘀 摫 ␖ᜁĤ晉 阂l혅࠘༁ࠀ༁ࠀ༁ࠀ༁ ࠀブȀﾔᨇ↞ᩳ ޗ 琊 Ҡ혓估북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ ÿ ÿ ᐀Ƕ 㘕ᜁ϶ 혚 ÿ ᯿ࣖ 혜 ÿ ᷿ࣖ 혴ԁ㐀ۖĀ̊l瀀ᓖ 瑹᧸~̀㫐㫒㫠㫶x 樀 Y ̀Ȥ搒ðꐔ ␖䤁Ŧ 愀Ȥ摧᧸~ሀĀ᐀¤ᘀĤ晉 摧᧸~蘀 摫ި ␖ᜁĤ晉 阂l혅࠘༁ࠀ༁ࠀ༁ࠀ༁ ࠀブȀﾔᨇ↞ᩳĈĈĈ ޗĈ ĈĈ琊 Ҡ혓估북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ ÿ ÿ ᐀Ƕ 㘕ᜁ϶ 혚伈북伀북ᬀࣖ腏½ 혜伈북伀북ᴀࣖ 腏½혴ԁ㐀ۖĀ̊l瀀ᓖ 瑹᧸~̀㫶㫸㫺㭚㭪㮘x 渀 n 嬀 [ ሀ ␃ሀĀ᐀¤ᘀĤ䤀Ŧ 愀$摧᧸~ऀ 搒ðꐔ 摧瘩ß蘀 摫ࡺ ␖ᜁĤ晉 阂l혅࠘༁ࠀ༁ࠀ༁ࠀ༁ ࠀブȀﾔᨇ↞ᩳ ޗ 琊 Ҡ혓估북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ ÿ ÿ ᐀Ƕ 㘕ᜁ϶ 혚 ÿ ᯿ࣖ 혜 ÿ ᷿ࣖ 혴ԁ㐀ۖĀ̊l瀀ᓖ 瑹᧸~Ԁ㮘㮚㮺㯎i 嬀 J ̀Ȥ搒ðꐔ ␖䤁Ŧ 愀Ȥ摧᧸~ሀĀ᐀¤ᘀĤ晉 摧᧸~销 摫औ ␖ᜁĤ晉 阂l혅࠘༁ࠀ༁ࠀ༁ࠀ༁ ࠀブȀﾔᢋ↞ᩳ ३ 혉ਁtꀀሄᓖ 弶 弶 혓估북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ ÿ ÿ ᐀Ƕ 㘕ᜁ϶ 혚 ÿ ᯿ࣖ 혜 ÿ ᷿ࣖ 혴ԁ㐀ۖĀ̊l瀀ᓖ 弶 弶 瑹᧸~̀㯎㯐㯤㯸x 樀 Y ̀Ȥ搒ðꐔ ␖䤁Ŧ 愀Ȥ摧᧸~ሀĀ᐀¤ᘀĤ晉 摧᧸~蘀 摫ৌ ␖ᜁĤ晉 阂l혅࠘༁ࠀ༁ࠀ༁ࠀ༁ ࠀブȀﾔᢋ↞ᩳĈĈĈ ३Ĉ ĈĈ琊 Ҡ혓估북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ ÿ ÿ ᐀Ƕ 㘕ᜁ϶ 혚伈북伀북ᬀࣖ腏½ 혜伈북伀북ᴀࣖ 腏½혴ԁ㐀ۖĀ̊l瀀ᓖ 瑹᧸~̀㯸㯺㰶㱌x 樀 Y ̀Ȥ搒ðꐔ ␖䤁Ŧ 愀Ȥ摧᧸~ሀĀ᐀¤ᘀĤ晉 摧᧸~蘀 摫ઞ ␖ᜁĤ晉 阂l혅࠘༁ࠀ༁ࠀ༁ࠀ༁ ࠀブȀﾔᢋ↞ᩳ ३ 琊 Ҡ혓估북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ ÿ ÿ ᐀Ƕ 㘕ᜁ϶ 혚 ÿ ᯿ࣖ 혜 ÿ ᷿ࣖ 혴ԁ㐀ۖĀ̊l瀀ᓖ 瑹᧸~̀㱌㱎㱜㱰x 樀 Y ̀Ȥ搒ðꐔ ␖䤁Ŧ 愀Ȥ摧᧸~ሀĀ᐀¤ᘀĤ晉 摧᧸~蘀 摫ସ ␖ᜁĤ晉 阂l혅࠘༁ࠀ༁ࠀ༁ࠀ༁ ࠀブȀﾔᢋ↞ᩳĈĈĈ ३Ĉ ĈĈ琊 Ҡ혓估북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ ÿ ÿ ᐀Ƕ 㘕ᜁ϶ 혚伈북伀북ᬀࣖ腏½ 혜伈북伀북ᴀࣖ 腏½혴ԁ㐀ۖĀ̊l瀀ᓖ 瑹᧸~̀㱰㱲㱴䁞䘀䪜䪞僾儀儂兤呠呢x 渀 n 渀 n 渀 n 渀 n 渀 n 渀 ऀ 搒ðꐔ 摧瘩ß蘀 摫ఊ ␖ᜁĤ晉 阂l혅࠘༁ࠀ༁ࠀ༁ࠀ༁ ࠀブȀﾔᢋ↞ᩳ ३ 琊 Ҡ혓估북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ ÿ ÿ ᐀Ƕ 㘕ᜁ϶ 혚 ÿ ᯿ࣖ 혜 ÿ ᷿ࣖ 혴ԁ㐀ۖĀ̊l瀀ᓖ 瑹᧸~ఀ䞾䡠䣮䤆䥐䥔䥨䧾䩘䪚䪜䪞䷌䷨仦伢僾儀儂兤厔厚吮吰吴吸呎呞呠呢呤咠哒哤唈唲啂喂喚嗚塘塚塜墒嬄嬤宂宄床庌庲庴徲忰忲忶����뿎뾳뾳뾳꒳�������������ð ᔘ녨恰ᘀ⥨�伀J倀͊儀J ᘎ뱨潓伀J儀J ᔜ녨恰ᘀ⥨�伀J儀J渀Ո琄Ոᘗ⥨�䈀Ī䩏 䩑 桰 ᔝ녨恰ᘀ⥨�䈀Ī䩏 䩑 桰 ᔗ녨恰ᘀ⥨�㔀脈䩏 䩑 ᔔ녨恰ᘀ⥨�伀J儀J ᔔ녨恰ᘀ텨Ė伀J儀J ᘎ⥨�伀J儀J ᘎ텨Ė伀J儀J㜀呢呤咠圤塘塚塜墒媄廬忴忶忸怶恘悴愦愨愪挺枮槴槶槸檎õ ç õ õ õ õ õ Ú � õ Õ õ õ 픀 Ѐ 摧瘩ßဍ&䘋 搒ðꐓx摧瘩ßሀĀ᐀¤㜀$䠀$摧瘩ßऀ 搒ðꐔ 摧瘩ß᠀忶忸怶恘悴悶惾愀愢愤愦愪愮扎扞扮挸挺捄捒搰摶撈擌擾旼昼晼曔曖曾枬枮梈椨椬槲槴槶헞짍뻍헍맞릱릱꒱꒚螏辚辇辇蝼蝱晱 ᘕ⥨�㔀脈䩏 䩐䩑 ᔔ敨䭤ᘀ⥨�伀J儀J ᔔ㕨ᘀ⥨�伀J儀J ᘎ⥨�伀J儀J ᔔᩨ礎ᘀ⥨�伀J儀J ᘒ⥨�伀J倀ъ儀J ᔘᩨ礎ᘀ⥨�伀J倀ъ儀J ᔏ녨恰ᘀ⥨�㔀脈ᘉ⥨�㔀脈ᔔ녨恰ᘀ⥨� ཊ愀ᡊ ᘆ⥨� ̏j ᘀ⥨�唀Ĉᔐ녨恰ᘀ⥨�愀ᡊ ᔔ녨恰ᘀ⥨�伀J儀J ᔗ녨恰ᘀ⥨�㔀脈䩏 䩑 ᔔ녨恰ᘀ籨㸀伀J儀J☀槶槸檎欎欐欒欬欮欰殐殾洪淜渾溂溄源滒滔滞漞烊焊焾煾熦熨븀뼖뽖뾴뿴셺솆솦쇦쉂슂�짒늽馥蚎虾皎纎蚎蚎溎蚎蹬躆躆蹠躆 ᔗ鹨ᘀ⥨�㘀脈䩏 䩑 唃Ĉᘎ籨㸀伀J儀J ᘎ뱨潓伀J儀J ᘎ縙伀J儀J ᘎ⥨�伀J儀J ᔔ鹨ᘀ⥨�伀J儀J ᔖ鹨ᘀ⥨�㔀脈࠻憁ᡊ ᔙ䍨꽅ᘀ⥨�㔀脈࠻㺁Ī䩡ᔔ녨恰ᘀ⥨�伀J儀J ᔗ㕨ᘀ⥨�㔀脈䩃 䩡 ᘑ⥨�㔀脈䩃 䩡 ᘕ⥨�㔀脈䩏 䩐䩑 ᔏ녨恰ᘀ⥨�㔀脈ᔌ�뤻ᘀ⥨� ᘉ⥨�㔀脈ᔛ녨恰ᘀ⥨�㔀脈䩏 䩐䩑 ─檎欎欐欮欰殐殾熨캦퐬홂휔휖흄ퟘퟚ����ô à 픀 Ë 쬀 Á 섀 Á 섀 Á 쬀 Ë 쬀 Ë 쬀 Ë 섀 Á 섀 Á 섀 ऀ 搒ðꐔ 摧瘩ßऀ␃ጃ碤愀̤摧瘩ß ሀĀ᐀¤䀀&摧瘩ß ␃ሁᑤāጀ¤᐀좤愀Ĥ摧|>Ѐ 摧瘩ß␃ሃᑤā愀̤摧瘩ßᘀV této souvislosti je třeba zmínit i skutečnost, že poskytování informací z evidence přestupků bude řešeno shodně, jako je řešeno poskytování informací (výpisy a opisy) z evidence odsouzených osob. Již samotný údaj o tom, že určitá osoba je vedena v evidenci spravované Rejstříkem trestů, má vypovídací hodnotu o tom, že evidovaná osoba byla odsouzena za protiprávní jednání. Proto je namístě, aby žádosti o informace tohoto druhu byly podávány ad hoc, to znamená, že orgán veřejné moci informace k určité osobě vyžádá jen, pokud má konkrétní zákonný důvodu získat informace o přestupkové anebo trestní minulosti určité osoby. Není důvodu koncipovat přístup k informacím tak, že by vyhledávání osob evidovaných v evidenci přestupků prováděla jiná osoba, než oprávněný pracovník Rejstříku trestů. Tento způsob komunikace s Rejstříkem trestů je pružný a není administrativně náročný. V praxi jsou již několik let informace z evidence Rejstříku trestů orgánům veřejné moci poskytovány cestou vzájemné elektronické komunikace (na elektronickou žádost reaguje Rejstřík trestů elektronickým výpisem, anebo opisem, který je v současnosti v naprosté většině případů vyhotoven obratem a automaticky). Přestože údaj o tom, že určitá osoba byla postižena za přestupkové jednání, není výslovně uveden mezi citlivými osobními údaji definovanými v ustanovení § 4 písm. b) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, máme za to, že údajům evidovaným v evidenci přestupků bude namístě poskytovat shodnou ochranu, jako údajům o odsouzení. K tomu lze ostatně uvést, že při projednávání přestupků je uplatňován princip neveřejnosti jednání. Není proto vhodné, aby byl zvolen takový mechanismus přístupu do evidence přestupků, při kterém by namísto žádosti s osobními údaji ztotožňujícími osobu, které se žádost týká, bylo možno zadat dílčí osobní údaj. Tedy například tak, že po zadání pouhého příjmení by dotazující se orgán veřejné moci získal odpověď, jejímž předmětem by byla množina všech v evidenci vedených osob, které jsou (anebo při změně příjmení dříve byly) nositelem příjmení, kterého se dotaz týkal.
Údaje z evidence přestupků budou získávány dálkovým přístupem. Žádost o vydání opisu z evidence přestupků bude zasílána Rejstříku trestů zásadně elektronicky (§ 16j odst. 3); ta bude přijata bez ohledu na denní dobu, tedy v nepřetržitém provozu; na žádosti, obsahující relevantní údaje, bude zpravidla obratem (tedy v nepřetržitém provozu) reagováno automatickým výdejem elektronického opisu. Nebude tomu však tak u žádostí s osobními údaji, které nebudou korespondovat s osobními údaji uvedenými v základním registru obyvatel. Ty (zejména mimo běžnou denní pracovní dobu) nebudou vždy řešeny obratem, žadatel však dostane zprávu obsahující informaci o důvodech, pro které nebylo možné opis vydat ihned.
Na tomto místě je třeba poukázat i na skutečnost, že předmětem evidence budou pouze informace o pachatelích přestupků a spáchaných přestupcích, nikoli tedy o pachatelích jednání, které má jinak znaky přestupku (např. jednání příslušníků bezpečnostních sborů apod.).
Dosavadní ustanovení § 2 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů se zároveň vypouští pro svoji deklaratornost.
K bodu 2 (§ 2 odst. 3)
Ustanovení § 2 odst. 3 má ryze deklaratorní povahu a proto se vypouští.
K bodu 3 (§ 11a odst. 2)
V důsledku změn občanských průkazů není možné na základě nového typu tohoto identifikačního dokladu ověřit od 1. ledna 2012 rodné příjmení, což způsobuje problémy při vydávání výpisů z evidence Rejstříku trestů prostřednictvím kontaktních míst veřejné správy. Údaj o rodném příjmení žadatele o výpis je přitom pro lustraci v evidenci Rejstříku trestů naprosto nezbytný, neboť evidence Rejstříku trestů je vybudována a abecedně řazena právě podle rodného příjmení v ní evidovaných osob. Podle ustanovení § 53 odst. 5 správního řádu je předložení listiny možné nahradit čestným prohlášením účastníka nebo svědeckou výpovědí jenom v případech a za podmínek stanovených zvláštním zákonem, navrhuje se proto předložení rodného listu, anebo jiného dokladu, kterým lze prokázat rodné příjmení, nahradit čestným prohlášením.
K bodu 4 (§ 15a odst. 3)
Policii České republiky a Ministerstvu vnitra vydá Rejstřík trestů na jejich žádost nejen za zákonem splněných podmínek opis z evidence Rejstříku trestů, ale rovně i informace o vydání výpisu nebo opisu a o nahlédnutí do opisu z evidence Rejstříku trestů, včetně informace, na čí žádost se tak stalo, a to za účelem poskytnutí evidenční ochrany. Obdobný mechanismus je nastaven i ve vztahu k evidenci přestupků vedené Rejstříkem trestů (viz § 16j odst. 6).
K bodu 5 (§ 16)
Stávající ustanovení § 16 zákona o Rejstříku trestů („k podávání žádostí o opis nebo výpis, k vydávání výpisu a opisu a k předávání údajů mezi soudy, státními zastupitelstvími a Rejstříkem trestů slouží tiskopisy, jejichž vydávání zajišťuje Ministerstvo spravedlnosti“) je s ohledem na pokročilý stav elektronické komunikace obsoletní. Navrhuje se proto v zákoně reagovat na již existující stav, kdy jsou žádosti o výpis nebo opis z evidence Rejstříku trestů zasílány téměř výlučně elektronicky prostřednictvím elektronického formuláře nebo prostřednictví webové služby. Není vyloučeno, aby bylo vytvořeno i více rozhraní pro podávání žádostí o opis nebo výpis z evidence Rejstříku trestů.
K bodu 6 (§ 16i až 16k)
Evidence přestupků bude vedena v rámci Rejstříku trestů. Jejím obsahem budou pouze informace o vybraných přestupcích [které přestupky budou evidovány, stanoví zvláštní právní předpis – v této fázi budování evidence přestupků pouze ty, jejichž opakované spáchání může zakládat skutkovou podstatu trestného činu (§ 91 zákona o přestupcích)], a to v rozsahu údajů uvedených v § 16i odst. 2. Evidovány budou pouze stanovené datové položky, které umožní zjistit pouze údaje o pravomocném rozhodnutí o vině, o sankci, o ochranném opatření, bylo-li uloženo, dále údaje umožňující identifikovat osobu pachatele přestupku a údaje o orgánech veřejné moci, které ve věci rozhodovaly. Součástí evidence budou rovněž i metadata identifikující správní orgán nebo úřední osobu, která zápis do evidence přestupků provedla, údaje o datu zápisu pravomocného rozhodnutí o přestupku a jeho změnách, o datu a času vydání opisu z evidence přestupků, jeho obsahu, o datu a času umožnění nahlédnout do opisu a údaj o tom, na čí žádost se tak stalo. Na druhou stranu obsahem evidence nebudou informace o pachatelích jednání, které má jinak znaky přestupku (viz § 10 zákona o přestupcích – např. jednání příslušníků bezpečnostních sborů apod.).
Přístup k údajům obsaženým v evidenci přestupků je omezen na nezbytné minimum. Informace budou moci využívat orgány rozhodující o přestupcích, orgány činné v trestním řízení včetně národního člena Eurojustu (viz sněmovní tisk 647), soudy, Ministerstvo spravedlnosti a Kancelář prezidenta republiky v určených agendách a dále orgány, pokud tak stanoví zvláštní právní předpisy (viz část pátá a násl. návrhu zákona). Osoba, které se zápis v evidenci přestupků týká, je oprávněna za evidence nahlídnout (institucionalizace opisu z evidence přestupků pro fyzické osoby by mohla být rutinně zneužívána, zejména v pracovněprávních vztazích, jeho zavedení se proto nenavrhuje).
K části druhé (změna trestního zákoníku)
K bodu 1 (§ 55 odst. 2)
Trestní právo nabízí v porovnání se správním právem širší škálu prostředků, jak působit na pachatele protiprávního jednání. Za přestupek lze uložit sankci napomenutí, pokutu, zákaz činnosti a propadnutí věci. Ochrannými opatřeními podle zákona o přestupcích jsou zabrání věci nebo omezující opatření, které spočívá v zákazu navštěvovat určitá veřejně přístupná místa a místnosti, v nichž se podávají alkoholické nápoje nebo se konají veřejné tělovýchovné, sportovní nebo kulturní podniky. V trestním řízení má soud k dispozici řadu vhodných trestů od domácího vězení, peněžitého trestu přes obecně prospěšné práce a další alternativní tresty až po podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody. Ve vhodných případech se nabízí možnosti i podmíněného zastavení trestního stíhání nebo při splnění zákonných podmínek (zejména je-li dán souhlas poškozeného) využití institutu narovnání. U podmíněného odsouzení a dalších alternativních trestů může soud podle konkrétních okolností případu a podle stupně narušení pachatele uložit též tzv. přiměřená omezení a přiměřené povinnosti, jejichž demonstrativní výčet obsahuje § 48 odst. 4 trestního zákoníku. Jedná se např. o povinnost podrobit se léčení závislosti na návykových látkách, zdržet se styku s určitými osobami, zdržet se hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek, zdržet se neoprávněných zásahů do práv jiných osob, atd. Demonstrativní výčet dává soudu prostor, aby uložil i jiná přiměřená opatření v trestním zákoníku příkladmo neuvedená – např. v podobě zákazu rušit noční klid. U pachatele blízkého věku mladistvých může soud uložit ještě další vhodné výchovné povinnosti a omezení uvedené v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže (např. vykonat bezplatně ve volném čase společensky prospěšnou činnost určitého druhu).
Zatímco nedodržení omezujícího opatření uloženého v přestupkovém řízení má za následek postih za přestupek proti pořádku ve státní správě a v územní samosprávě podle § 21 odst. 1 písm. ch) zákona o přestupcích s možností uložení pokuty do výše 3 000 Kč, nedodržení nebo porušení soudem uložených přiměřených omezení a přiměřených povinností může mít za následek přeměnu v nepodmíněný trest odnětí svobody. Velmi důrazným prostředkem je uložení trestu podmíněného odsouzení s dohledem vykonávaným probačním úředníkem, jehož musí odsouzený pravidelně informovat o způsobu svého života, zejména o zdrojích obživy, dodržování soudem uložených přiměřených omezeních a přiměřených povinností a je povinen umožnit probačnímu úředníkovi vstup do svého obydlí.
Vzhledem k těmto rozsáhlým možnostem výchovného působení, která nejsou spojená s odnětím svobody, se předpokládá, že uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody bude výjimečným krajním řešením, kdy žádný z výchovných trestů vykonávaných na svobodě nebude moci být, vzhledem ke stupni narušení pachatele, využit.
K bodu 2 (§ 205 odst. 2)
V § 205 se nově vkládá samostatná skutková podstata trestného činu krádeže, která stanoví, že pachatelem spáchaný třetí „přestupek“ (ve skutečnosti jde o jednání mající znaky přestupku) spočívající v přisvojení si cizí věci, bude posouzen nikoli jako přestupek, ale již jako trestný čin krádeže. Podmínkou je, že se pachatel tohoto třetího činu dopustí ve lhůtě dvou let od prvního postižení za takový přestupek nebo jednání mající znaky přestupku (viz § 10 zákona o přestupcích). První spáchání přestupku lze považovat za ojedinělé vybočení a lze jej postihnout přiměřenou výchovnou sankcí. Spáchání druhého přestupku v krátkém časovém období bude svědčit o tom, že se výchovný postih minul účinkem a správní orgán (který díky registru přestupků bude mít informace o předchozím postihu) bude moci uložit již důraznou sankci. Pokud se pachatel i poté ve lhůtě dvou let od prvního postihu dopustí dalšího stejného protispolečenského jednání, orgány činné v trestním řízení posoudí, zda stupeň škodlivosti takového jednání dosáhl intenzity trestného činu a zda vůči pachateli bude zahájeno trestní stíhání.
K bodu 3 (§ 205 odst. 4 až 6)
Jedná se o legislativně technické úpravy v důsledku vložení nového odstavce 2.
K bodu 4 (§ 206 odst. 2)
V § 206 se nově vkládá samostatná skutková podstata trestného činu zpronevěry, která stanoví, že pachatelem spáchaný třetí „přestupek“ (ve skutečnosti jde o jednání mající znaky přestupku) spočívající v přisvojení si svěřené cizí věci nebo jiné svěřené majetkové hodnoty, bude posouzen nikoli jako přestupek, ale již jako trestný čin krádeže. Podmínkou je, že se pachatel tohoto třetího činu dopustí ve lhůtě dvou let od prvního postižení za takový přestupek nebo jednání mající znaky přestupku (viz § 10 zákona o přestupcích). První spáchání přestupku lze považovat za ojedinělé vybočení a lze jej postihnout přiměřenou výchovnou sankcí. Spáchání druhého přestupku v krátkém časovém období bude svědčit o tom, že se výchovný postih minul účinkem a správní orgán (který díky registru přestupků bude mít informace o předchozím postihu) bude moci uložit již důraznou sankci. Pokud se pachatel i poté ve lhůtě dvou let od prvního postihu dopustí dalšího stejného protispolečenského jednání, orgány činné v trestním řízení posoudí, zda stupeň škodlivosti takového jednání dosáhl intenzity trestného činu a zda vůči pachateli bude zahájeno trestní stíhání.
K bodu 5 (§ 209 odst. 2)
V § 209 se nově vkládá samostatná skutková podstata, která stanoví, že pachatelem spáchaný třetí „přestupek“ (ve skutečnosti jde o jednání mající znaky přestupku) spočívající v obohacení sebe nebo jiného na základě využití něčího omylu nebo zamlčení podstatné skutečnosti, bude posouzen nikoli jako přestupek, ale již jako trestný čin podvodu. Podmínkou je, že se pachatel tohoto třetího činu dopustí ve lhůtě dvou let od prvního postižení za takový přestupek nebo jednání mající znaky přestupku (viz § 10 zákona o přestupcích). První spáchání přestupku lze považovat za ojedinělé vybočení a lze jej postihnout přiměřenou výchovnou sankcí. Spáchání druhého přestupku v krátkém časovém období bude svědčit o tom, že se výchovný postih minul účinkem a správní orgán (který díky registru přestupků bude mít informace o předchozím postihu) bude moci uložit již důraznou sankci. Pokud se pachatel i poté ve lhůtě dvou let od prvního postihu dopustí dalšího stejného protispolečenského jednání, orgány činné v trestním řízení posoudí, zda stupeň škodlivosti takového jednání dosáhl intenzity trestného činu a zda vůči pachateli bude zahájeno trestní stíhání.
K bodu 6 (§ 228 odst. 3)
V § 228 se nově vkládá samostatná skutková podstata, která stanoví, že spáchaný třetí „přestupek“ (ve skutečnosti jde o jednání mající znaky přestupku), jehož pachatel zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc, bude již posouzen nikoli jako přestupek, ale jako trestný čin poškození cizí věci. Podmínkou je, že se pachatel tohoto třetího činu dopustí ve lhůtě dvou let od prvního postižení za takový přestupek nebo jednání mající znaky přestupku (viz § 10 zákona o přestupcích). První spáchání přestupku lze považovat za ojedinělé vybočení a lze jej postihnout přiměřenou výchovnou sankcí. Spáchání druhého přestupku v krátkém časovém období bude svědčit o tom, že se výchovný postih minul účinkem a správní orgán (který díky registru přestupků bude mít informace o předchozím postihu) bude moci uložit již důraznou sankci. Pokud se pachatel i poté ve lhůtě dvou let od prvního postihu dopustí dalšího stejného protispolečenského jednání, orgány činné v trestním řízení posoudí, zda stupeň škodlivosti takového jednání dosáhl intenzity trestného činu a zda vůči pachateli bude zahájeno trestní stíhání.
K bodu 7 (§ 358 odst. 2 a 3)
Skutková podstata trestného činu výtržnictví se doplňuje o trestní postih přestupkové recidivy. V odstavci 1 se přebírá dosavadní právní úprava postihující závažné formy výtržnického jednání, které dosahují intenzity trestného činu. V odstavcích 2 a 3 bude postiženo výtržnické jednání, které v jednotlivých útocích nedosáhlo takového stupně škodlivosti, aby mohlo být posouzeno jako trestný čin, ale které naplňovalo skutkovou podstatu některého z blíže určeného přestupků proti veřejnému pořádku nebo občanskému soužití. Teprve až skutečnost, že tato jednání, postihovaná jako přestupek nebo jednání mající znaky přestupku (viz § 10 zákona o přestupcích), byla opakovaně spáchána v krátkém časovém úseku dvou let, zvyšuje natolik intenzitu škodlivosti, že je na místě třetí takový útok postihnout již jako trestný čin výtržnictví.
Na základě výsledků připomínkového řízení se navrhuje variantní řešení. Varianta I obsahuje širší výčet přestupků a koresponduje s návrhem řešení obsaženým v Analýze zřízení registru přestupků (Ad 7, 8 a 9 „Rozsah trestní recidivy a počet přestupků před trestní recidivou“, str. 11 a 12), která byla dne 15. února 2012 schválena usnesením vlády č. 101. Varianta II představuje zúženou podobu varanty I, která byla navržena některými připomínkovými místy zdůrazňujícími zásadu ultima ratio, s tím, že kriminalizace přestupkových jednání by neměla dopadat na méně závažné formy protispolečenského jednání, k jejichž postihu jsou prostředky správního práva dostatečné. Volba varianty musí korespondovat s volbou varianty u § 91 zákona o přestupcích.
K bodu 8 (§ 367 odst. 1)
Jedná se o legislativně technické úpravy v důsledku vložení nových odstavců do § 205, § 206 a § 209.
K přechodnému ustanovení
Pro odstranění případných interpretačních potíží se navrhuje výslovně stanovit, že ustanovení, která se týkají zavedení trestní recidivy, se vztahují až na přestupky spáchané po nabytí účinnosti tohoto zákona. Tato úprava vyplývá z obecného zákazu retroaktivity přísnějšího trestního zákona; nelze proto postižení za přestupek, který byl spáchán před nabytím účinností navrhované právní úpravy, považovat za formálně právní skutečnost a činit ji součástí skutkové podstaty.
K části třetí (změna zákona o přestupcích)
K bodům 1, 2, 4 a 5 (§ 8 odst. 2, § 49, 50, 68)
V předložené novele trestního zákoníku se předpokládá, že opakované spáchání některých druhů přestupků budou trestným činem. Aby bylo možno tohoto cíle snáze docílit, bylo zapotřebí formálně podrobněji rozčlenit vymezení přestupků proti občanskému soužití podle § 49 zákona o přestupcích a proti majetku podle § 50 zákona o přestupcích [například dosavadní právní úprava obsahuje v jednom ustanovení § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích několik forem protiprávních jednání, která však svým obsahem odpovídají vymezením hned několika trestných činů]. Cílem této úpravy tedy nebyla kodifikace nových skutkových podstat přestupků, změna jejich vymezení ani výše sankce, které je možné za tyto přestupky uložit.
V návaznosti na uvedené ryze formální změny, které jsou odůvodněny snahou o zvýšení vypovídací hodnoty údajů, které budou zaneseny do evidence přestupků, dochází i ke změnám v § 8 odst. 2 a v § 68.
K bodu 3 (§ 57 odst. 3)
S ohledem na trestní odpovědnost, která bude spojena s recidivou vybraných přestupků, je třeba zpřesnit některá procesní pravidla, která mohou zásadním způsobem projednání a rozhodnutí o přestupku ovlivnit. Jedním z nich je úprava společného řízení, jejíž aplikace v současném znění ad absurdum může vést k prekluzi páchaných přestupků a k „nepostižitelnosti“ pachatele.
Ustanovení § 57 odst. 3 bylo do zákona o přestupcích doplněno v červenci roku 2011. Jejím cílem bylo vyloučit možnost prekluze přestupků (§ 20) u pachatelů, kteří je páchají opakovaně, a v průběhu roku je nebylo možno ve společném řízení podle odstavce 1 vyřešit. Tomu bránilo ustanovení § 12 odst. 2, podle kterého za více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení se uloží sankce podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji postižitelný. Tato novela umožnila v případě přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle zákona o silničním provozu projednat ve společném řízení přestupky spáchané nejvýše v období 3 měsíců od spáchání prvního z nich. Obdobná situace se však vyskytuje i u přestupků proti veřejnému pořádku, občanskému soužití a majetku, i u jiných přestupků.
Vypuštěním odkazu na přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích bude tato úprava platit pro všechny přestupky projednávané podle zákona o přestupcích.
K bodu 6 (§ 69)
V řízení o přestupcích proti veřejnému pořádku, proti občanskému soužití a proti majetku (tj. v řízení o přestupcích, jejichž opakované spáchání bude možné kvalifikovat jako trestný čin – viz připojená novela trestního zákoníku) budou orgány příslušné k projednávání přestupků (včetně orgánů, které přestupky projednávají v blokovém řízení) povinny vždy si vyžádat opis z evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů. Jedině tak bude možno posoudit, zda konkrétní jednání, které naplňuje skutkovou podstatu přestupku, není s ohledem na předchozí správní postih třeba kvalifikovat již jako trestný čin. Zároveň budou informace z evidence přestupků sloužit jako jeden z podkladů pro určení druhu a výše sankce za přestupek ve smyslu ustanovení § 12 zákona o přestupcích (v této souvislosti byla zvažována i otázka, zda je na místě stanovit případy, kdy se pachatel přestupku dopustil přestupku opakovaně, jako kvalifikovanou skutkovou podstatu přestupku – tato myšlenka nebyla akceptována s tím, že není důvodu zvyšovat pro tyto případy horní hranici výše pokuty, ale jako postačující se jeví řádná aplikace § 12 zákona o přestupcích). Žádost o opis z evidence přestupků a opisy z této evidence se budou předávat v elektronické podobě, a to zásadně způsobem umožňujícím dálkový přistup (viz navrhovaný § 16j odst. 3 zákona o Rejstříku trestů).
K bodu 7 (§ 77)
Obecně k zavinění za přestupek postačí jednání z nedbalosti. V případě přestupků, které je možné spáchat i z nedbalosti, nebylo ve výroku rozhodnutí potřeba uvádět, zda byl konkrétní přestupek spáchán z nedbalosti či úmyslně. Byl-li takovýto přestupek spáchán úmyslně, správní orgán pouze přihlížel k této skutečnosti při určení druhu a výměry sankce. Úmyslná forma zavinění se ve výroku uvádí jen u přestupků, u nichž je tato forma zavinění vyžadována.
Jednou z podmínek kriminalizace přestupkového jednání je však skutečnost, že se musí jednat o přestupky spáchané úmyslně. Forma zavinění je i jedním z údajů, které se budou zapisovat do evidence přestupků.
Proto je nezbytné dosáhnout toho, aby tato forma zavinění byla vždy ve výroku rozhodnutí jednoznačně vyjádřena a to nejen u přestupků, které lze spáchat pouze úmyslně, ale i u přestupků nedbalostních, zejména pak, pokud i ty byly spáchány úmyslně.
K bodu 8 (§ 80)
Současné úprava z roku 1990 neumožňuje doručit rozhodnutí o přestupku veřejnou vyhláškou. Podle dříve platného správního řádu se rozhodnutí doručovalo veřejnou vyhláškou tak, že se celá písemnost vyvěsila na úřední desce. Toto by znamenalo fakticky druhý trest za přestupek a bylo by to v rozporu se zásadou neveřejnosti projednávání přestupků.
Touto úpravou však dochází k případům (nezřídka), kdy správní orgán sice řízení provede, rozhodne o vině a uloží sankci, ale nepodaří se obviněnému, v souladu se správním řádem, rozhodnutí doručit. I když jsou podle správního řádu splněny podmínky pro doručení rozhodnutí správního orgánu veřejnou vyhláškou, stávající ustanovení § 80 to však neumožňuje.
Vzhledem k zavedení povinnosti evidovat stanovené přestupky v evidenci přestupků v rejstříku trestů, by docházelo k situacím, kdy správní orgán o přestupku rozhodne, ale rozhodnutí obviněnému nedoručí, což by znamenalo, že rozhodnutí nemůže nabýt právní moci, a tím by pak takovýto přestupek nebyl v evidenci přestupků evidován. Tím by docházelo k disproporci a evidence by nebyla úplná.
Přijetím nového správního řádu lze písemnost doručit veřejnou vyhláškou tak, že se na úřední desce pouze vyvěsí oznámení o možnosti převzít písemnost (§ 25 odst. 2 správního řádu). Tuto úpravu přebírá navrhovaná změna ustanovení § 80 a tím tak odstraní výše uvedený nedostatek v doručování rozhodnutí o přestupku.
Přitom ale musí být zachovány podmínky stanovené § 25 správního řádu pro doručování veřejnou vyhláškou, které jsou obdobné i pro ustanovení opatrovníka podle § 32 správního řádu. Tedy v případech, kdy pobyt účastníka není znám, nebo se mu nedaří prokazatelně doručovat, musí být pro potřeby řízení o přestupku vždy takovémuto účastníkovi ustanoven opatrovník, čímž budou splněny i podmínky pro doručování veřejnou vyhláškou.
Navrženou úpravou dojde k zefektivnosti přestupkového řízení.
K bodu 9 (§ 88 a 88a)
Současně se zavedení evidence přestupků v Rejstříku trestů je nezbytné zákonem definovat oprávnění správních orgánů, které budou údaje do evidence vkládat. Jedná se o orgány, které rozhodly o přestupku v prvním stupni; v případech uložení pokut v blokovém řízení budou údaje do evidence přestupků vkládat obecní policie a Policie ČR. Současně je jim stanovena odpovědnost za správnost a úplnost vkládaných údajů. Tyto údaje budou vkládány dálkovým přístupem.
Pokud fyzická osoba nahlédnutím do opisu z evidence přestupků zjistí, že údaje vedené o její osobě jsou nesprávné, bude moci u orgánu, který zápis do evidence přestupků provedl podat námitku. O této námitce bude rozhodovat orgán, který zápis provedl. Pokud ji nevyhoví, námitku rozhodnutím zamítne. Proti tomuto rozhodnutí bude přípustné odvolání.
K bodu 10 (§ 91)
Podle nově navrhovaného ustanovení § 2 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů se v evidenci přestupků vedou jen ty přestupky, o kterých tak stanoví zvláštní právní předpis. Je proto zapotřebí výslovně stanovit, které vybrané přestupky se do této evidence zapisují. Vzhledem k tomu, že se jedná o procesní povinnost správního orgánu tyto přestupky do evidence přestupků vkládat, není vhodné tuto skutečnost stanovit jako součást jednotlivých skutkových podstat, ale navrhuje se ji stanovit v samostatném ustanovení.
Rozsah evidovaných přestupků odpovídá přestupkům, jejichž opakované spáchání bude moci být posuzováno jako trestný čin (s ohledem na variantní řešení této otázky v části druhé osnovy je i § 91 zpracován variantně).
K přechodným ustanovením
Řízení o přestupcích, která nebyla pravomocně skončena před nabytím účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Jde o standardní ustanovení řešící konflikt mezi stávající procesní úpravou a nově navrhovanou úpravou.
Skutečnost, že do evidence přestupků budou zapisovány až přestupky spáchané po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, odpovídá primárnímu cíli této etapy zřizování centrální evidence přestupků, kdy mají být evidovány pouze ty přestupky, jejichž opakované spáchání bude kriminalizováno. Takto formulované přechodné ustanovení odpovídá přechodnému ustanovení k části druhé (novela trestního zákoníku).
K části čtvrté (změna zákona o správních poplatcích)
Nahlížení do opisu z evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů je konstruováno shodně jako nahlížení do opisu z evidence Rejstříku trestů podle stávající právní úpravy. Není proto důvodu, proč by měla být stanovena jiná výše poplatku za tento úkon.
K části páté (změna zákona o Vojenské policii)
Zakotvuje se oprávnění Vojenské policie vyžádat si opis z evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů, a to zejména pro plnění jejích úkolů vyplývajících z ustanovení § 3 odst. 1 písm. c), d) a g) a z § 20 zákona o Vojenské policii.
K části šesté (změna zákona o zpravodajských službách)
Mezi orgány, které mají přístup do evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů, se navrhuje zařadit i bezpečnostní služby, neboť získávání informací tohoto charakteru lze odůvodnit obecně potřebou získat informace k prověřovaným osobám v rámci plnění zákonné působnosti, kterou je zabezpečování informací pro oprávněné adresáty. Okruh těchto informací je přitom pro jednotlivé zpravodajské služby stanoven rozdílně, například v případě BIS půjde zejména o informace o osobách v souvislosti se získáváním informací o terorismu, o korupci a dysfunkcích ve veřejné správě, což se týká především osob působících ve veřejné správě a napojených na organizované struktury, pro něž zajišťují úkony, které mají ve své kompetenci (formou přímé korupce či klientelistických vazeb), při odhalování a potírání organizovaného zločinu (včetně mezinárodního) a dále pak informací důležitých pro ochranu ústavního zřízení a bezpečnosti České republiky. Oprávnění je relevantní také pro zabezpečení evidenční ochrany osobních údajů fyzické osoby podle ustanovení § 11 odst. 4 zákona č. 153/1993 Sb. a ustanovení § 140 odst. 4 písm. i) zákona č. 412/2005 Sb. Velmi důležité je pak toto oprávnění pro úkony zpravodajské služby v řízení o vydání osvědčení fyzické osoby podle ustanovení § 107 odst. 2 a 3 zákona č. 412/2005 Sb. pro zjištění úplného stavu věci, kdy zpravodajské služby ověřují nebo doplňují na žádost Národního bezpečnostního úřadu informace nejen k účastníkovi řízení, ale i k osobám starším 18 let žijícím s účastníkem řízení v domácnosti. V případě žádosti o vydání osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení „přísně tajné“ zpravodajské služby provádějí šetření k výskytu bezpečnostních rizik v prostředí, v němž se účastník řízení pohybuje. Mezi bezpečnostní rizika patří také chování, které má vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost osoby a může ovlivnit její schopnost utajovat informace, což v praxi znamená prověření i osob, s nimiž se účastník stýká.
K části sedmé (změna zákona o pobytu cizinců)
V evidenci přestupků budou evidovány ty přestupky, jejichž opakované spáchání bude zakládat skutkovou podstatu některého z trestných činů. Informace o evidování cizince v této evidenci může být významná pro posouzení toho, zda dotčený cizinec závažným způsobem nenarušil veřejný pořádek. Taková skutečnost může být důvodem pro odepření vstupu, nevydání nebo zrušení příslušného oprávnění k pobytu cizince na území České republiky nebo v souvislosti s řízením o správním vyhoštění cizince [viz např. § 9 odst. 1 písm. h), § 19 odst. 1 písm. a), § 46a odst. 2 písm. d), § 56 odst. 1 písm. g), § 75 odst. 2 písm. f), § 119 odst. 1 písm. a) bod 2 zákona o pobytu cizinců, resp. článek 34 odst. 2, článek 35 odst. 1 písm. a) Vízového kodexu]. Se zřetelem k tomu se nově zakládá oprávnění pro Ministerstvo vnitra a Policii České republiky vyžadovat opis z evidence přestupků při výkonu jejich působnosti podle zákona o pobytu cizinců.
Údaje z evidence přestupků jsou nezbytné zejména pro prokázání bezúhonnosti při vedení správního řízení o správním vyhoštění cizince z území České republiky.
K části osmé (změna zákona o vojácích z povolání)
Novela zákona o vojácích z povolání odpovídá ustanovení nově navrhovaného § 69 přestupkového zákona, podle kterého si orgány příslušné k projednávání přestupků po zahájení řízení vyžádají opis z evidence přestupků.
K části deváté (změna zákona o Probační a mediační službě)
Páchání přestupků je mimo jiné zásadní informací pro výkon dohledu probačního úředníka, a to zejména z hlediska posuzování podmínky vedení řádného života ve zkušební době podmíněného odsouzení nebo podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Již v současné době úředníci Probační a mediační služby tyto informace průběžně zjišťují, mnohdy ale velmi obtížně.
K části desátá (změna zákona o zbraních)
Jednou z podstatných podmínek pro vydání a udržení zbrojního průkazu je spolehlivost, kdy se mimo jiné zkoumá, zda nebyla žadateli o vydání zbrojního průkazu nebo držiteli zbrojního průkazu pravomocně v uplynulých třech letech vyslovena vina za spáchání více než jednoho v zákoně specifikovaného přestupku [§ 23 odst. 1 písm. c) zákona o zbraních]. Pokud se prokáže, že došlo ke ztrátě spolehlivosti, je příslušný útvar Policie České republiky povinen žádost o vydání zbrojního průkazu zamítnout nebo vydaný zbrojní průkaz odejmout. S ohledem na skutečnost, že do evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů budou zapisovány až přestupky, které byly až spáchány po nabytí účinnosti tohoto zákona (viz přechodná ustanovení k zároveň přikládané novele zákona o přestupcích), ponechává se zároveň příslušnému útvaru policie dosavadní oprávnění požádat obecní úřad a orgán státní báňské správy o údaje umožňující posoudit spolehlivost fyzické osoby.
K části jedenáctá (změna zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů)
Podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů vede služební funkcionář řízení o jednání, které má znaky přestupku. Pro rozhodování v tomto řízení je povinen si zajistit potřebné podklady. Z těchto důvodů je zapotřebí, aby – stejně jako jiné správní orgány posuzující protiprávní jednání tohoto charakteru – mohl nahlížet do evidence přestupků. Pro účely přijímacího řízení je bezpečnostní sbor oprávněn si ověřit, zda občan splňuje podmínky přijetí do služebního poměru. Dotazem do informačního systému evidence přestupků bude možno ověřit splnění podmínek přestupkové zachovalosti.
K části dvanáctá (změna zákona o ochraně utajovaných informací)
Informace o spáchaných přestupcích jsou relevantní i v řízení podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, zejména v řízení o vydání osvědčení fyzické osoby podle ustanovení § 107 odst. 2 a 3 citovaného zákona pro zjištění úplného stavu věci, kdy jsou zjišťovány informace nejen k účastníkovi řízení, ale i k osobám starším 18 let žijícím s účastníkem řízení v domácnosti. V případě žádosti o vydání osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení „přísně tajné“ se provádí šetření k výskytu bezpečnostních rizik v prostředí, v němž se účastník řízení pohybuje. Mezi bezpečnostní rizika patří také chování, které má vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost osoby a může ovlivnit její schopnost utajovat informace, což v praxi znamená prověření i osob, s nimiž se účastník stýká.
K části třináctá (změna zákona o nemocenském pojištění)
Jedním ze závažných důsledků protiprávního jednání, které naplňuje skutkovou podstatu přestupku, popřípadě trestného činu, je v oblasti nemocenského pojištění vznik dočasné pracovní neschopnosti, a to nejen pojištěnce, ale i jiných fyzických osob, které se staly objektem takového protiprávního jednání.
Podle § 31 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se nemocenské poskytuje jen ve výši 50% pojištěnci, který si přivodil dočasnou pracovní neschopnost zaviněnou účastí ve rvačce, jako bezprostřední následek své opilosti, popřípadě zneužití omamných prostředků nebo psychotropních látek, anebo při spáchání úmyslného trestného činu nebo úmyslně zaviněného přestupku. Obdobně podle § 126 zákona o nemocenském pojištění se vyžaduje na pojištěnci, který svým zaviněným protiprávním jednáním (zjištěným správním orgánem nebo soudem) způsobil jiným fyzickým osobám poškození na zdraví spojené s výplatou nemocenských dávek, aby zaplatil nositeli pojištění příslušnou regresní náhradu ve výši vyplacených dávek.
Tato právní úprava vytváří značné nároky na orgány nemocenského pojištění při zjišťování skutečností a podkladů potřebných pro rozhodování v uvedených věcech, protože tyto orgány nemají ve správním řízení postavení obdobné orgánům činným v trestním řízení nebo v přestupkové agendě.
Navrhovanou úpravou se proto umožňuje příslušným orgánům nemocenského pojištění, tj. okresním a jim na roveň postaveným správám sociálního zabezpečení a služebním orgánům, vyžadovat z evidence přestupků údaje o přestupcích v případech zahájeného řízení o nároku na nemocenské podle § 31 zákona o nemocenském pojištění a o regresní náhradě podle § 126 zákona o nemocenském pojištění. Ministerstvo práce a sociálních věcí přitom vypracuje postup, jímž stanoví kritéria, na jejichž základě se bude příslušný orgán sociálního zabezpečení v konkrétním případě rozhodovat, zda o opis z evidence přestupků požádá nebo ne. Počet žádostí by měl být minimalizován, nemělo by jít o rutinní postup (předpokládá se, že tento postup bude na místě zejména tehdy, kdy jiné úřady poruší § 117 odst. 5 zákona o nemocenském pojištění).
Možnost získání údajů o výsledcích šetření těchto protiprávních jednání, které obsahují skutečnosti rozhodné pro rozhodování o nárocích a povinnostech pojištěnců – pachatelů přestupků vymezených zákonem o přestupcích, v podstatném rozsahu přispěje ke zrychlení a zkvalitnění činnosti orgánů nemocenského pojištění v této oblasti.
K části čtrnácté (změna zákona o nakládání s bezpečnostním materiálem)
Ustanovení § 4 odst. 3 písm. b) zákona č. 310/2006 Sb., o nakládání s některými věcmi využitelnými k obranným a bezpečnostním účelům na území České republiky a o změně některých dalších zákonů (zákon o nakládání s bezpečnostním materiálem) stanoví, že za spolehlivého se nepovažuje osoba, která byla v posledních 3 letech pravomocně uznána vinnou některým z přestupků, který je v tomto ustanovení vyjmenován. Oprávnění nakládat s bezpečnostním materiálem je v případě prokázané ztráty spolehlivosti v souladu se zněním § 7 odst. 1 a odst. 5 písm. a) zákona o nakládání s bezpečnostním materiálem fyzické nebo právnické osobě odepřeno.
Některé z těchto přestupků, u kterých je uznání vinným z jejich spáchání spojeno se ztrátou spolehlivosti, budou evidovány v evidenci přestupků vedené Rejstříkem trestů. Je proto žádoucí umožnit příslušným útvarům Policie České republiky přístup do této evidence za účelem posouzení spolehlivosti fyzické osoby podle tohoto zákona.
K části patnácté (změna zákona o Policii České republiky)
Do výčtu informací, které je Policie ČR oprávněna získávat pro účely plnění konkrétního úkolu, se zařazují i informace z evidence přestupků. Údaje z evidence přestupků budou získávány dálkovým přístupem. Žádost o vydání opisu z evidence přestupků bude zasílána Rejstříku trestů zásadně elektronicky (§ 16j odst. 3); ta bude přijata bez ohledu na denní dobu, tedy v nepřetržitém provozu; na žádosti, obsahující relevantní údaje, bude zpravidla obratem (tedy v nepřetržitém provozu) reagováno automatickým výdejem elektronického opisu. Nebude tomu však tak u žádostí s osobními údaji, které nebudou korespondovat osobním údajům v základním registru obyvatel. Ty zejména mimo běžnou denní pracovní dobu nebudou vždy řešeny obratem, žadatel však dostane zprávu obsahující informaci o důvodech, pro které nebylo možné opis vydat obratem.
Policie bude oprávněna vyžadovat si opis z evidence přestupků i v rámci odhalování a šetření přestupků. Přitom vyžádání opisu není omezeno podmínkou obdobnou § 67 odst. 1 písm. a), neboť přestupková recidiva může mít význam nejen pro případné posouzení takového skutku jako trestného činu, ale též např. pro rozhodnutí, zdali lze přestupek projednat v blokovém řízení, nebo naopak domluva nepostačuje a je třeba spáchání takového skutku oznámit příslušnému správnímu orgánu, později pak případně též pro stanovení přiměřené sankce podle § 12 odst. 1 zákona o přestupcích. Současně je z legislativně-technického hlediska přizpůsobováno ustanovení § 67 odst. 3, které na měněný odstavec 1 odkazuje.
K části šestnácté (změna zákona o auditorech)
Zákon č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o auditorech“) stanoví s ohledem na důvěryhodnost a spolehlivost profese vedle obecné trestní bezúhonnosti jako jeden z klíčových předpokladů pro výkon auditorské činnosti dobrou pověst auditora. Antecedence dobré pověsti žadatele o vydání auditorského oprávnění je explicitně zakotvena v ustanovení § 4 odst. 2 a § 5 odst. 2 zákona o auditorech a vychází z požadavků unijní právní úpravy, kterou je směrnice 2006/43/ES (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS); konkrétně z ustanovení čl. 4, podle něhož jednou z podmínek k získání oprávnění k provádění povinného auditu je prokázání dobré pověsti auditora nebo auditorské společnosti.
Legitimita požadavku na zakotvení oprávnění pro Komoru auditorů ČR dále vychází z následujícího:
Při současné praxi je dobrá pověst žadatele dokládána formou čestného prohlášení. Důkazní břemeno prokázání/vyvrácení dobré pověsti nese Komora auditorů ČR jako správní úřad v řízení o vydání auditorského oprávnění/zákazu výkonu auditorské činnosti. Zmocnění Komory auditorů ČR k získávání opisů z registru přestupků bude jedním, nikoliv však jediným, z nástrojů k prokázání či vyvrácení dobré pověsti. V žádném případě se nejedná o redukci dobré pověsti auditora pouze na nepáchání přestupků.
Ačkoliv je audit poskytován na základě smlouvy mezi auditorem a auditovaným subjektem a tento vztah je tedy obchodním závazkovým vztahem, svým posláním však neméně naplňuje všechny znaky činnosti, která je vykonávána ve veřejném zájmu. Výstupy auditora neslouží jen potřebám jeho klienta, ale rovněž se na ně spoléhají další zainteresované osoby i široká veřejnost. Role auditora a celospolečenská významnost jeho práce je nezpochybnitelná.
Audit je vysoce specializovanou a odbornou činností a evropské právo, resp. zákon o auditorech tudíž zakládá vysoké nároky na kvalitu práce, nezávislost, spolehlivost, bezúhonnost a morální integritu auditora. Statutární auditoři by měli dodržovat nejvyšší etické normy. Tato podmínka je stanovena přímo ve výše zmiňované směrnici
Jedná-li auditor/žadatel o auditorské oprávnění protiprávně, byť např. jen pácháním přestupků, jeho dobrá pověst může být narušena a při nezjištění takovéto skutečnosti je nutné brát v úvahu riziko pokračování jeho protiprávního jednání i při výkonu auditorské činnosti.
Pácháním přestupků se snižuje důvěryhodnost auditora a umocňují rizika selhání auditora, jež mohou mít obrovské sekundární následky zejména pak v oblasti finančních trhů, s dopady celospolečenskými. Aniž by byla dávána vina auditorům, praktické dopady selhání na finančních trzích v souvislosti se současnou krizí jsou zjevné.
Dalšími relevantní požadavky lze nalézt např. v Etickém Kodexu mezinárodní federace účetních IFAC (tento Etický kodex pro auditory a účetní znalce stanoví etické požadavky pro auditory/účetní znalce a auditoři v ČR jakožto i v jiných státech jsou povinni se jím řídit; členské organizace IFAC nesmí uplatňovat méně přísné standardy než ty, které jsou uvedeny v tomto Kodexu.)
„150.1 Princip profesionálního jednání vyžaduje od auditora/účetního znalce dodržování všech příslušných zákonů a ostatních právních předpisů tak, aby se vyhnul jednání, o kterém ví nebo by měl vědět, že může zdiskreditovat profesi. Toto zahrnuje aktivity, o nichž by se mohla logicky uvažující a poučená třetí strana, která zváží všechny příslušné informace a okolnosti dostupné auditorovi/účetnímu znalci, domnívat, že negativně ovlivňují dobré jméno profese.“
Obdobné prokazování dobré pověsti lze samozřejmě nalézt i v jiných členských státech, kde protiprávní jednání je v rozporu s dobrou pověstí, což samozřejmě vyplývá z požadavků unijní právní úpravy. Další příklady např. z Irska nebo Velké Británie týkající se „zásahů či zkoumání morální integrity auditora“ jdou i dále.
Samozřejmé pak je, že pro kontrolu plnění musí mít příslušné orgány patřičné nástroje.
Úprava a regulace auditorské profese v ČR se tak žádným zásadním způsobem neliší a ani s ohledem na unijní právní úpravu nemůže lišit od ostatních členských států.
Ministerstvo financí, Komora auditorů ČR i Rada pro veřejný dohled nad auditem, považují zmocnění k získání informací o spáchání přestupků z evidence přestupků za velmi žádoucí nástroj k zajištění resp. vyvrácení dobré pověsti žadatele o vstup do profese, a tím zabezpečení důvěry v auditorskou profesi jako celek a zajištění jejího dobrého jména. Proto Komora auditorů ČR vypracuje postup, jímž stanoví kritérium, na základě něhož se bude rozhodovat, v kterých případech o opis požádá.
K části sedmnácté (změna zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů)
Navrhované ustanovení § 16j odst. 1 písm. c) zákona o Rejstříku trestů, jež opravňuje orgány činné v trestním řízení vyžadovat údaje z evidence přestupků, nemůže pokrýt všechny úkoly, které jsou Generální inspekci bezpečnostních sborů svěřeny. Odhalování trestné činnosti je jen jedním z jejích úkolů a nikoli vždy tak Generální inspekce bezpečnostních sborů má postavení orgánu činného v trestním řízení (tak tomu je např. při provádění zkoušky spolehlivosti nebo vydávání metodických doporučení pro jednotlivé bezpečnostní sbory [§ 2 odst. 3 a 5 zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů)]. Má-li ostatně Generální inspekce bezpečnostních sborů kontrolovat správnost postupu Policie České republiky při vkládání informací do nově vzniklé evidence přestupků, pak musí sama mít do této evidence přístup.
K části osmnácté (změna zákona o Celní správě České republiky)
Navrhuje se, aby orgány celní správy byly oprávněny vyžadovat si jak výpis z evidence Rejstříku trestů, tak i opis z evidence přestupků, kterou povede Rejstřík trestů. Tyto údaje mohou v řízení, které tyto orgány vedou, sloužit například při posuzování věrohodnosti svědka, mohou být využity k přijetí preventivních opatřením proti nežádoucímu chování poplatníků například při daňové kontrole, při vedení daňového řízení nebo při daňové exekuci, nebo mohou být relevantní při zvažování, zda v konkrétním případě aplikovat některé instituty finančního práva (v zájmu státu zřejmě není poskytování daňových úlev nejen osobám, které se dopouštějí například hospodářské trestné činnosti, ale i osobám, které se dopouštějí přestupků, těmto osobám by nemělo být povolováno posečkání s placením daně z důvodu rizika nedodržení podmínek posečkání a podobně).
K části devatenácté (Účinnost)
Aplikace navrhovaných změn si vyžádá úpravu aplikací užívaných Rejstříkem trestů. Vlastní práce na úpravě těchto aplikací budou započaty po schválení tohoto návrhu zákona a jeho publikaci ve Sbírce zákonů (varianta započetí těchto prací bezprostředně po schválení osnovy zákona vládou nebyla vládou přijata – viz usnesení vlády k Analýze zřízení registru přestupků č. 101 ze dne 15. února 2012).
Poměrně dlouhá doba legisvakance se navrhuje v návaznosti na předpokládaný harmonogram realizace technického řešení (viz přiložená tabulka, kdy „T“ je okamžik publikace tohoto návrhu zákona ve Sbírce zákonů):
Tab. 3 – Harmonogram
Datum splnění úkoluPopis úkoluTPodpis smlouvy s dodavatelemT + 2 měsíceVstupní analýza a studie proveditelnostiT + 5 měsícePořízení HW, licencí a rozšíření infrastrukturyT + 6 měsícePříprava aplikace Registr přestupkůT + 7 měsícePilotní (ověřovací) provozT + 8 měsícePřechod do rutinního provozu
PAGE \* MERGEFORMAT 31
PAGE \* MERGEFORMAT1
슂쌆쌨캤캦쾰쿮쿰큦큾톼퇼툶튎틎틐팖팘팞팠퐚퐤퐪퐬홂휒휔휖휦흄흲ퟖퟘퟚퟨퟪ���������태짜룂태킯銟銟莟矵 ᔗ鹨ᘀ⥨�㔀脈䩏 䩑 ᔜ鹨ᘀ⥨�倀Պ愀ᡊ渀ै琄ैᘙ⥨�㬀脈䩐䩡䡮Љ䡴Љᔟ鹨ᘀ⥨�㬀脈䩐䩡䡮Љ䡴Љᘐ縙㔀脈࠻憁ᡊ ᔓ⥨�ᘀ⥨�㬀脈䩡ᘍ縙㬀脈䩡ᘍ⥨�㬀脈䩡ᔖ鹨ᘀ⥨�㔀脈࠻憁ᡊ ᘐ⥨�㔀脈࠻憁ᡊ ᘎ縙伀J儀J ᘎ⥨�伀J儀J ᔔ鹨ᘀ⥨�伀J儀JⰀ�����쳕샞ꦵꆵ邵邵邵袵邵肵ꆵꆵ邵邀灸ᘎ橨쵔伀J儀J ᘎ偨깆伀J儀J ᘎ뱨潓伀J儀J ᘎ縙伀J儀J ᘎ⑨∷伀J儀J ᘑ⑨∷㔀脈䩏 䩑 ᘎ⥨�伀J儀J ᔗ鹨ᘀ⥨�㘀脈䩏 䩑 ᔔ鹨ᘀ⥨�伀J儀J ᔗ鹨ᘀ縙㔀脈䩏 䩑 ᘑ縙伀J儀J栀ᘑ⑨∷伀J儀J栀ᔗ⑨∷ᘀ⑨∷伀J儀J栀ᔗ鹨ᘀ⥨�㔀脈䩏 䩑 ᘑ縙㔀脈䩏 䩑 ⰀԲංබᙘᙚᚖ᜴᜶ᝨₜ⦞õ õ ß õ 픀 õ õ õ õ õ õ õ õ ऀ␃ጃ碤愀̤摧瘩ßᄌ&䘋 ꐓxꐔ 摧瘩ßऀ 搒ðꐔ 摧㜤"ऀ 搒ðꐔ 摧瘩ß᠀郎פֿﮎ︦ＺｺVώЎф֎ݴޮಲೲබຨ຺ຼ༦༨༪ဨწ쟒꺺ꛒ튛튛튛튛튛鎛튛鮓鯒鯒鯒鮮鮦鮦讦鮀鯒 ᔔ鹨ᘀ陨伀J儀J ᘎ䭨伀J儀J ᘎ뱨潓伀J儀J ᔔ鹨ᘀ⥨�伀J儀J ᘎ陨伀J儀J ᔗ鹨ᘀ⥨�㔀脈䩏 䩑 ᔙ䍨꽅ᘀ⥨�㔀脈࠻㺁Ī䩡ᔔ鹨ᘀ橨쵔伀J儀J ᘎ⥨�伀J儀J ᘑ⥨�伀J儀J栀ᘑ⑨∷伀J儀J栀ᔗ鹨ᘀ⥨�伀J儀J栀ᘎ⑨∷伀J儀J㈀წᅴᆶሆᖴᗴᙚᚖ᜶ᝨᡞᡠᡲᣠᣢᩎᮄᯆᰆᰖῄ ₜ⅞Ⅰⅲ⇠⇢Ⓔ┼╌☰☲⛀⛼❨➨⦠⧒⩾⪀⪒⬀ⴘⴚⶠⷢ⸲㇠㈠㊆㊴㊼㋀㝘㟠㥂웑믭돭�퇭퇭돭돭�퇭퇭믭鿙鿸 ᔔ罨ᘄᘀ⥨�伀J儀J ᘑ⥨�㔀脈䩏 䩑 ᘎ橨쵔伀J儀J ᔔ䭨ᘀ䭨伀J儀J ᔔ鹨ᘀ陨伀J儀J ᘎ陨伀J儀J ᔗ鹨ᘀ⥨�㔀脈䩏 䩑 ᘎ⥨�伀J儀J ᔔ鹨ᘀ⥨�伀J儀J ᘎ䭨伀J儀J㸀⦞⦠⧒㊄㊆㋀㥄㼚㼜㽎䀚䀜䁎䐆䐈䐊䑢䓄䩚䯦䯨䰘伂喐图圀õ õ õ ë õ õ õ á Ü � Ü � Ü � Ü � Ü Ѐ摧瘩ßऀ␃ጃ碤愀̤摧瘩ßऀ 搒ðꐔ 摧澖õऀ 搒ðꐔ 摧瘩ßᤀ㥂㥄㫞㫠㫢㭢㮬㯂㯖㯪㳬㴬㹸㼘㼚㼜㽎䀚䁎䂴䃴䇼䈈䐆䐈䐊䑢䑾䒆䒈䒊䓄䔊䕊䝤䝦䞮䟮䤖쟸꾻꾤鲤鲤銤箈灴灴桴档档档 ᘉ⥨�㔀脈ᔏ鹨ᘀ⥨�㔀脈ᘆ䭨 ᔌ鹨ᘀ⥨� ᔙ䍨꽅ᘀ⥨�㔀脈࠻㺁Ī䩡ᘓ橨쵔㔀脈࠻㺁Ī䩡ᘓ⥨�㔀脈࠻㺁Ī䩡ᘎ⥨�伀J儀J ᔔ鹨ᘀ⥨�伀J儀J ᔗ鹨ᘀ⥨�㔀脈䩏 䩑 ᔗ鹨ᘀ⥨�㸀Ī䩏 䩑 ᔔ罨ᘄᘀ⥨�伀J儀J ᘎ橨쵔伀J儀J ᔔ녨恰ᘀ陨伀J儀J ᔔꉨ쌴ᘀ陨伀J儀J ᘎ陨伀J儀J ᘎ䭨伀J儀J☀䤖䤘䯦䯶䯺䰘乎乤仾伀唪啪图圀圐圠壶奊姊岆岎忸憘憚憜憞憾戤挄掐掠柒柠柸栺梢梬棚棜棼矄矲祀禪績繀繂繤纎纒胖脖茒萎萐萒폘폲쿲뻅뻅뻅뻅뻅엫엫얷ꦭ ᔔ鹨ᘀ⥨�伀J儀J ᘉ㉨♶㔀脈ᘆ⥨� ᔒ㉨♶ᘀ⥨�㔀脈ᘌ뱨潓㔀脈ᘌ㉨♶㔀脈ᔒ㉨♶ᘀ㉨♶㔀脈ᘆ뱨潓 ᘉ뱨潓㔀脈ᘉ䭨㔀脈ᔒ鹨ᘀ⥨�㔀脈࠶ᘆ䭨 ᔌ鹨ᘀ⥨� ᔏ鹨ᘀ⥨�㔀脈ᘉ⥨�㔀脈㜀圀圠憚憞憾敌曪棚棜棼殰湶煾珴睈矄矆矲箈繀繂繤艢萐萒葄蘰襌ú 切 ú 切 õ õ 切 ú õ õ õ 切 ú ú 切 ú 切 ú ë ë ऀ 搒ðꐔ 摧瘩ßЀ摧瘲&Ѐ摧瘩ßᬀ萒葄襌襎襐覺讲讴讶谔贰趆跨跪跬跼踆蹚锰镰隞隲願题飴餴馘駘驄骄鶨鶪鶬鶼鷆鸈ꁖꂖꃸꄸꉒꊒꋮꌮꑚꑜꑪꒊꓪꔪꖪꗪꚆꚈ�쏍맡쏍쏡냡ꛍ맡铍 ᘓ罅㔀脈࠻㺁Ī䩡ᘓꝨ�㔀脈࠻㺁Ī䩡ᘎ⥨�伀J儀J ᘓ㉨♶㔀脈࠻㺁Ī䩡ᘐ⥨�㔀脈࠻憁ᡊ ᔓ鹨ᘀ橨쵔㬀脈䩡ᔓ鹨ᘀ⥨�㬀脈䩡ᔙ䍨꽅ᘀ⥨�㔀脈࠻㺁Ī䩡ᘍ橨쵔㬀脈䩡ᘍ⥨�㬀脈䩡ᔔ鹨ᘀ⥨�伀J儀J ᔗ鹨ᘀ⥨�㔀脈䩏 䩑 㔀襌襎襐覺讲讴讶谔跨跪跬蹚鶨鶪鶬鸈ꕊꚆꚈꚊ꛰ꢢꢤꢦꤞ갂õ õ õ õ õ õ õ õ ë á × õ õ ऀ 搒ðꐔ 摧枧Üऀ␃ጃ碤愀̤摧枧Üऀ 搒ðꐔ 摧瘩ßऀ␃ጃ碤愀̤摧瘩ßᤀꚈꚊꚚꚢꛄꛪ꛰ꜸꝊꝠꞄꟶ꠶ꢞꢠꢢꢤꢦꢶ꣄꣤ꤘꤞ꤬ꦀꧨꧾ가갂간갆갖갢걚껀껾돀돂도돔돦둮쯓쯓쏓쯓꺸鶤鶖鶖�觵觞썾睾襭觞 ᔓ鹨ᘀ橨쵔㬀脈䩡ᘍ⥨�㬀脈䩡ᔔ鹨ᘀ⥨�伀J儀J ᔙ䍨꽅ᘀ⥨�㔀脈࠻㺁Ī䩡ᘍ罅㬀脈䩡ᘍꝨ�㬀脈䩡ᔓꝨ�ᘀꝨ�㬀脈䩡ᘓ⥨�㔀脈࠻㺁Ī䩡ᔔꝨ�ᘀ⥨�伀J儀J ᘎ罅伀J儀J ᘎꝨ�伀J儀J ᔔꝨ�ᘀꝨ�伀J儀J ᘓꝨ�㔀脈࠻㺁Ī䩡ᔙ䍨꽅ᘀꝨ�㔀脈࠻㺁Ī䩡ᘓ橨쵔㔀脈࠻㺁Ī䩡⨀갂간갆걚돀돂도둮뤢뤤뤦릦쀖쀘쀚삊심좼쫲텔폨폪포푺��õ õ õ õ õ õ � õ õ ë ë õ õ ë ഀ 옍 搒ðꐔ 摧瘩ßऀ 搒ðꐔ 摧瘩ßऀ␃ጃ碤愀̤摧瘩ßᤀ둮뜄뜜띀띂롖롘룮뤞뤢뤤뤦뤶륆릦먂메뺪뻜쀖쀘쀚쀪쀺삊쎦쎼쳰췮퀦퀰텒텔팢퍊폨폪포폼퐌푺핾햾�����������훵뿌뾵훵뿌뾵ꫵ鿵貔薔훵뿌뾵훵뿌뾵õ ᔌᩨ錣ᘀ⥨� ᘎ䙨畷伀J儀J ᔔ䙨畷ᘀᩨ錣伀J儀J ᔔ䙨畷ᘀ⥨�伀J儀J ᔔ彨㴊ᘀ⥨�伀J儀J ᘓ뽨贫㔀脈࠻㺁Ī䩡ᔙ䍨꽅ᘀ⥨�㔀脈࠻㺁Ī䩡ᔓ鹨ᘀ橨쵔㬀脈䩡ᘍ⥨�㬀脈䩡ᘎ罅伀J儀J ᘎꝨ�伀J儀J ᘎ⥨�伀J儀J ᔔ鹨ᘀ⥨�伀J儀J㌀����奄ﲜＪȚָ࠾࣬ਸ਼คฆõ õ ë õ × 휀 ¾ 븀 ¾ 븀 × 휀 × 휀 × 휀 × ᠀ ☊݆ഀӆ퀁萏ƪ萑﹖搒ðꐔ 葞ƪ葠﹖摧嚶ऀ 搒ðꐔ 摧嚶ऀ␃ጃ碤愀̤摧嚶ऀ 搒ðꐔ 摧瘩ßऀ␃ጃ碤愀̤摧瘩ßᘀ����ﰜﱜﲜﳈ﹪ﺪĂłńņȚӪӬָ틙믈뮱颦颍ꚁ颍禦禦禦禦禦禦禦膦腰ᘑ뙨㘀脈䩏 䩑 ᘎ뙨伀J儀J ᔗ쵨灯ᘀ뙨㘀脈䩏 䩑 ᘔ뙨㘀脈䩏 䩑 ᔚ쵨灯ᘀ뙨㘀脈䩏 䩑 ᔔ쵨灯ᘀ뙨伀J儀J ᘓ뽨贫㔀脈࠻㺁Ī䩡ᔙ䍨꽅ᘀ⥨�㔀脈࠻㺁Ī䩡ᔓ鹨ᘀ橨쵔㬀脈䩡ᘍ⥨�㬀脈䩡ᔗ鹨ᘀ⥨�㘀脈䩏 䩑 ᘎ⥨�伀J儀J ᔔ鹨ᘀ⥨�伀J儀J ᘎ縙伀J儀JⰀָޔߔ࠼࠾଼తഺൺคฆจธสฬฮບພຼ໔ྫྷྼဦၴᄞᅪᆮᇮቈኈዄዺፆፈፊ፬Ꮈᐈᐤᐴᑲᑴᒆᓆᓢᓶᓸ�뿌ꮵꮿꆿꆚꆚꆓꆓꆓꆚꆚꆓꆓꆓꆓꆓꆓꆓꆓ ᘍ⥨�㬀脈䩡ᘍ뽨贫㬀脈䩡ᘍ罅㬀脈䩡ᔓ뽨贫ᘀ뽨贫㬀脈䩡ᘓ뽨贫㔀脈࠻㺁Ī䩡ᘓ罅㔀脈࠻㺁Ī䩡ᔙ䍨꽅ᘀ뽨贫㔀脈࠻㺁Ī䩡ᔖ䍨꽅ᘀ橨쵔㬀脈⨾愁ᡊ ᘐ⥨�㬀脈⨾愁ᡊ ᔗ쵨灯ᘀ뙨㸀Ī䩏 䩑 ᘎ뙨伀J儀J ᔔ쵨灯ᘀ뙨伀J儀J㌀ฆจພᓶᓸᓺᕺᰢᰤᰦᱤ℠⅊ⅲ↊õ ë õ á õ õ 휀 × 준 É ሀĀ᐀¤ᘀĤ晉 摧᧸~ऀ 搒ðꐔ 摧瘩ßऀ␃ጃ碤愀̤摧䔭ऀ␃ጃ碤愀̤摧⮿ऀ␃ጃ碤愀̤摧瘩ßༀᓸᓺᕸᕺᰢᰤᰦᰶᱤ℠⅊↊⇊⇌∸∺⊴⊶⌘⌚⍪⍬⏀⏂⏄⏆⏈⏌⏎⏒⏔틜쇋ꪴꂴ覕煸煥煥煥煥煥煥憕啙啙Yᘆ≨❪ ̏j ᘀ≨❪唀Ĉᘆ ᔗ鹨ᘀ⥨�伀J儀J尀脈ᔌ鹨ᘀ⥨� ᔠ鹨ᘀ⥨�㔀脈⩂伈J儀J瀀ｨ ᔗ鹨ᘀ⥨�㘀脈䩏 䩑 ᔔ鹨ᘀ⥨�伀J儀J ᔓ鹨ᘀ⥨�㬀脈䩡ᘓ罅㔀脈࠻㺁Ī䩡ᔙ䍨꽅ᘀ⥨�㔀脈࠻㺁Ī䩡ᔓ鹨ᘀ橨쵔㬀脈䩡ᘍ罅㬀脈䩡ᔓ罅ᘀ罅㬀脈䩡ᔖ罅ᘀ罅㬀脈⨾愁ᡊ ᔙ罅ᘀ罅㔀脈࠻㺁Ī䩡ᔓ罅ᘀ橨쵔㬀脈䩡℀↊←⇊i 嬀 [ ሀĀ᐀¤ᘀĤ晉 摧᧸~销 摫ತ ␖ᜁĤ晉 阂l혅࠘༁ࠀ༁ࠀ༁ࠀ༁ ࠀブȀ ઋ↞ଓĈ Ĉ ᡝĈ Ĉ 혉ਁt ሀᓖ 弶 弶 혓估북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ ÿ ÿ ᐀Ƕ 㘕ᜁ϶ 혚伈북伀북ᬀࣖ 혜伈북伀북ᴀࣖ 혴ԁ㐀ۖĀ̊l氃瀀ᓖ 弶 弶 瑹᧸~̀⇊⇌⇦∸ 瘀 v ሀĀ᐀¤ᘀĤ晉 摧᧸~{欀潤
ᘀĤ␗䤁Ŧ Ȁ沖ԀᣖĈĈĈĈ 혈0謀鸊!ጆࠋ༁ ࠀ༁ 崆࠘༁ ࠀ༁ t ጀブ腏½Ĉ 腏½Ĉ 腏½Ĉ 腏½Ĉ ᔀĶᨀࣖ腏½腏½혛 ÿ ࣖ腏½腏½혝 ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶l瑹᧸~̀∸∺≔⊴ 瘀 v ሀĀ᐀¤ᘀĤ晉 摧᧸~{欀դᘀĤ␗䤁Ŧ Ȁ沖ԀᣖĈĈĈĈ 혈0謀鸊!ጆࠋ༁ ࠀ༁ 崆࠘༁ ࠀ༁ t ጀブ腏½Ĉ 腏½Ĉ 腏½Ĉ 腏½Ĉ ᔀĶᨀࣖ腏½腏½혛 ÿ ࣖ腏½腏½혝 ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶l瑹᧸~̀⊴⊶⋐⌘ 瘀 v ሀĀ᐀¤ᘀĤ晉 摧᧸~{欀魤ᘀĤ␗䤁Ŧ Ȁ沖ԀᣖĈĈĈĈ 혈0謀鸊!ጆࠋ༁ ࠀ༁ 崆࠘༁ ࠀ༁ t ጀブ腏½Ĉ 腏½Ĉ 腏½Ĉ 腏½Ĉ ᔀĶᨀࣖ腏½腏½혛 ÿ ࣖ腏½腏½혝 ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶l瑹᧸~̀⌘⌚⌴⍪ 瘀 v ሀĀ᐀¤ᘀĤ晉 摧᧸~{欀ㅤᘀĤ␗䤁Ŧ Ȁ沖ԀᣖĈĈĈĈ 혈0謀鸊!ጆࠋ༁ ࠀ༁ 崆࠘༁ ࠀ༁ t ጀブ腏½Ĉ 腏½Ĉ 腏½Ĉ 腏½Ĉ ᔀĶᨀࣖ腏½腏½혛 ÿ ࣖ腏½腏½혝 ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶l瑹᧸~̀⍪⍬⎆⏀ 瘀 v ሀĀ᐀¤ᘀĤ晉 摧᧸~{欀읤ᘀĤ␗䤁Ŧ Ȁ沖ԀᣖĈĈĈĈ 혈0謀鸊!ጆࠋ༁ ࠀ༁ 崆࠘༁ ࠀ༁ t ጀブ腏½Ĉ 腏½Ĉ 腏½Ĉ 腏½Ĉ ᔀĶᨀࣖ腏½腏½혛 ÿ ࣖ腏½腏½혝 ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶l瑹᧸~̀⏀⏂⏄⏆⏊⏌⏐⏒⏖⏘⏜⏞␘ 稀 x 漀 x 漀 x 漀 x 漀 x 樀 Ѐ␃愁Ĥࠀ 搒ðꐓ ꐔ Ā ऀ 搒ðꐔ 摧瘩ß{欀嵤ᘀĤ␗䤁Ŧ Ȁ沖ԀᣖĈĈĈĈ 혈0謀鸊!ጆࠋ༁ ࠀ༁ 崆࠘༁ ࠀ༁ t ጀブ腏½Ĉ 腏½Ĉ 腏½Ĉ 腏½Ĉ ᔀĶᨀࣖ腏½腏½혛 ÿ ࣖ腏½腏½혝 ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶l瑹᧸~ఀ⏔⏘⏚⏞⏠␎␐␔␖␜␞⑈⑊떽떱떨꒱ꃼ ᘆ ᘆ퉨筽 ᘑ齨癚洀H渄H甄Ĉᘆ難ч ̏j ᘀ難ч唀Ĉᘆ縙 ᘡ齨癚䌀ᑊ伀J儀J愀ᑊ洀H渄H甄Ĉᔜ푨瀼ᘀ縙䌀ᑊ伀J儀J愀ᑊ ̥j ᔀ푨瀼ᘀ縙䌀ᑊ伀J儀J唀Ĉ䩡̏j ᘀ≨❪唀Ĉᘆ≨❪ሀ␘␚␜ý ff ö ﴀ û ff û Ѐ␃愁ĤĀ Ā܀5《梐㨁縙ἀ粰좰⅁ꖰ∆ꖰ⌆ꖐ␆ꖐ┆°ᜀ°᠀°ఀ킐 ␖ᜁĤ晉 阁 瘡ȀŨ瘣Āᴷ瘣ȁ҇嘺 阂l琊 Ҡ혓0 ӿ ӿ ӿ ӿ ӿ ӿ᐀Ƕ 㘕㔁זĀ㜃㔝זȁ蜃礄籴㸀脀ᘀĤ␗䤁Ŧ Ā℀v栂⌁v㜁⌝Ŷ蜂㨄ୖȀ沖tꀀጄブ Ą Ą Ą Ą Ą Ą ᔀĶ혵́ᴷ혵ą̂҇瑹|>␖ᜁĤ晉 阁 瘡ȀŨ瘣Āᴷ瘣ȁ҇嘺 阂l琊 Ҡ혓0 ӿ ӿ ӿ ӿ ӿ ӿ᐀Ƕ 㘕㔁זĀ㜃㔝זȁ蜃礄籴㸀脀ᘀĤ␗䤁Ŧ Ā℀v栂⌁v㜁⌝Ŷ蜂㨄ୖȀ沖tꀀጄブ Ą Ą Ą Ą Ą Ą ᔀĶ혵́ᴷ혵ą̂҇瑹|>␖ᜁĤ晉 阁 瘡ȀŨ瘣Āᴷ瘣ȁ҇嘺 阂l琊 Ҡ혓0 ӿ ӿ ӿ ӿ ӿ ӿ᐀Ƕ 㘕㔁זĀ㜃㔝זȁ蜃礄籴㸀脀ᘀĤ␗䤁Ŧ Ā℀v栂⌁v㜁⌝Ŷ蜂㨄ୖȀ沖tꀀጄブ Ą Ą Ą Ą Ą Ą ᔀĶ혵́ᴷ혵ą̂҇瑹|>␖ᜁĤ晉 阁 瘡ȀŨ瘣Āᴷ瘣ȁ҇嘺 阂l琊 Ҡ혓0 ӿ ӿ ӿ ӿ ӿ ӿ᐀Ƕ 㘕㔁זĀ㜃㔝זȁ蜃礄籴㸀脀ᘀĤ␗䤁Ŧ Ā℀v栂⌁v㜁⌝Ŷ蜂㨄ୖȀ沖tꀀጄブ Ą Ą Ą Ą Ą Ą ᔀĶ혵́ᴷ혵ą̂҇瑹|>¶␖ᜁĤ晉 阁 瘡ȀŨ瘣Āᩳ瘣ȁޗ嘺 阂l혉ਁtꀀሄᓖ 弶 弶 혓估북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ ÿ ÿ ᐀Ƕ 㘕㔁זĀ猃㔚זȁ霃瀇ᓖ 弶 弶 瑹᧸~Ð␖ᜁĤ晉 阁 瘡ȀŨ瘣Āᩳ瘣ȁޗ嘺 阂l琊 Ҡ혓估북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ ÿ ÿ ᐀Ƕ 㘕㔁זĀ猃㔚זȁ霃⼇Ā企북ࠀ⼀Ā伂북ࠀ⼀Ā伄북ࠀ⼀ȁ伍북ࠀ瀀ᓖ 瑹᧸~␖ᜁĤ晉 阁 瘡ȀŨ瘣Āᩳ瘣ȁޗ嘺 阂l琊 Ҡ혓估북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ ÿ ÿ ᐀Ƕ 㘕㔁זĀ猃㔚זȁ霃瀇ᓖ 瑹᧸~Ð␖ᜁĤ晉 阁 瘡ȀŨ瘣Āᩳ瘣ȁޗ嘺 阂l琊 Ҡ혓估북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ ÿ ÿ ᐀Ƕ 㘕㔁זĀ猃㔚זȁ霃⼇Ā企북ࠀ⼀Ā伂북ࠀ⼀Ā伄북ࠀ⼀ȁ伍북ࠀ瀀ᓖ 瑹᧸~␖ᜁĤ晉 阁 瘡ȀŨ瘣Āᩳ瘣ȁޗ嘺 阂l琊 Ҡ혓估북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ ÿ ÿ ᐀Ƕ 㘕㔁זĀ猃㔚זȁ霃瀇ᓖ 瑹᧸~Ð␖ᜁĤ晉 阁 瘡ȀŨ瘣Āᩳ瘣ȁޗ嘺 阂l琊 Ҡ혓估북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ ÿ ÿ ᐀Ƕ 㘕㔁זĀ猃㔚זȁ霃⼇Ā企북ࠀ⼀Ā伂북ࠀ⼀Ā伄북ࠀ⼀ȁ伍북ࠀ瀀ᓖ 瑹᧸~␖ᜁĤ晉 阁 瘡ȀŨ瘣Āᩳ瘣ȁޗ嘺 阂l琊 Ҡ혓估북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ ÿ ÿ ᐀Ƕ 㘕㔁זĀ猃㔚זȁ霃瀇ᓖ 瑹᧸~¶␖ᜁĤ晉 阁 瘡ȀŨ瘣Ā瘣ȁओ嘺 阂l혉ਁtꀀሄᓖ 弶 弶 혓估북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ ÿ ÿ ᐀Ƕ 㘕㔁זĀ猃㔚זȁ椃瀉ᓖ 弶 弶 瑹᧸~Ð␖ᜁĤ晉 阁 瘡ȀŨ瘣Ā瘣ȁओ嘺 阂l琊 Ҡ혓估북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ ÿ ÿ ᐀Ƕ 㘕㔁זĀ猃㔚זȁ椃⼉Ā企북ࠀ⼀Ā伂북ࠀ⼀Ā伄북ࠀ⼀ȁ伍북ࠀ瀀ᓖ 瑹᧸~␖ᜁĤ晉 阁 瘡ȀŨ瘣Ā瘣ȁओ嘺 阂l琊 Ҡ혓估북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ ÿ ÿ ᐀Ƕ 㘕㔁זĀ猃㔚זȁ椃瀉ᓖ 瑹᧸~Ð␖ᜁĤ晉 阁 瘡ȀŨ瘣Ā瘣ȁओ嘺 阂l琊 Ҡ혓估북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ ÿ ÿ ᐀Ƕ 㘕㔁זĀ猃㔚זȁ椃⼉Ā企북ࠀ⼀Ā伂북ࠀ⼀Ā伄북ࠀ⼀ȁ伍북ࠀ瀀ᓖ 瑹᧸~␖ᜁĤ晉 阁 瘡ȀŨ瘣Ā瘣ȁओ嘺 阂l琊 Ҡ혓估북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ ÿ ÿ ᐀Ƕ 㘕㔁זĀ猃㔚זȁ椃瀉ᓖ 瑹᧸~É␖ᜁĤ晉 阁l瘡ȀŨ瘣Āઋ瘣ȁᜓ嘺 阂l혉ਁt ሀᓖ 弶 弶 혓估북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ伀북ࠀ ÿ ÿ ᐀Ƕ 㘕㔁זĀጃ㔋זȁ崃⼘Ȁ伅북ࠀ愀϶l홰 㛿酟 㛿酟 礀縙鐀ᘀĤ␗䤁Ŧ Ā沖℀v栂⌁v謁⌊Ŷጂ㨗ୖȀ沖t ጀブ腏½Ĉ 腏½Ĉ 腏½Ĉ 腏½Ĉ ᔀĶ혵́ଓ혵ą̂ᡝ혯 Ԃ腏½Ĉ 氃礀縙鐀ᘀĤ␗䤁Ŧ Ā沖℀v栂⌁v謁⌊Ŷጂ㨗ୖȀ沖t ጀブ腏½Ĉ 腏½Ĉ 腏½Ĉ 腏½Ĉ ᔀĶ혵́ଓ혵ą̂ᡝ혯 Ԃ腏½Ĉ 氃礀縙鐀ᘀĤ␗䤁Ŧ Ā沖℀v栂⌁v謁⌊Ŷጂ㨗ୖȀ沖t ጀブ腏½Ĉ 腏½Ĉ 腏½Ĉ 腏½Ĉ ᔀĶ혵́ଓ혵ą̂ᡝ혯 Ԃ腏½Ĉ 氃礀縙鐀ᘀĤ␗䤁Ŧ Ā沖℀v栂⌁v謁⌊Ŷጂ㨗ୖȀ沖t ጀブ腏½Ĉ 腏½Ĉ 腏½Ĉ 腏½Ĉ ᔀĶ혵́ଓ혵ą̂ᡝ혯 Ԃ腏½Ĉ 氃礀縙鐀ᘀĤ␗䤁Ŧ Ā沖℀v栂⌁v謁⌊Ŷጂ㨗ୖȀ沖t ጀブ腏½Ĉ 腏½Ĉ 腏½Ĉ 腏½Ĉ ᔀĶ혵́ଓ혵ą̂ᡝ혯 Ԃ腏½Ĉ 氃礀縙鐀ᘀĤ␗䤁Ŧ Ā沖℀v栂⌁v謁⌊Ŷጂ㨗ୖȀ沖t ጀブ腏½Ĉ 腏½Ĉ 腏½Ĉ 腏½Ĉ ᔀĶ혵́ଓ혵ą̂ᡝ혯 Ԃ腏½Ĉ 氃礀縙 Ѫ ċ ض ض ض ض ض ض ض ض ض ɶ ɶ ɶ ɶ ɶ ɶ ɶ ɶ ɶ ض ض ض ض ض ض Ⱦ ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ¨ ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ¸ ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض Ũ ň ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ΰ ض ز π ϐ Ϡ ϰ Ѐ А Р а р ѐ Ѡ Ѱ Ҁ Ґ π ϐ Ϡ ϰ Ѐ А ز ظ ǘ Ǩ Р а р ѐ Ѡ Ѱ Ҁ Ґ π ϐ Ϡ ϰ Ѐ А Р а р ѐ Ѡ Ѱ Ҁ Ґ π ϐ Ϡ ϰ Ѐ А Р а р ѐ Ѡ Ѱ Ҁ Ґ π ϐ Ϡ ϰ Ѐ А Р а р ѐ Ѡ Ѱ Ҁ Ґ π ϐ Ϡ ϰ Ѐ А Р а р ѐ Ѡ Ѱ Ҁ Ґ π ϐ Ϡ ϰ Ѐ А Р а р ѐ Ѡ Ѱ Ҁ Ґ ĸ Ř Ǹ Ȉ Ș ɖ ɾ 䩏䩐䩑䡟Ё䡭Ѕ䡮Ѕ䡳Ѕ䡴Ѕ d怀dဌ 瘩ß Normální ␃ሃࡤāጀ碤᐀碤愀̤$䩃䩏䩐䩑䡟Ё䩡䡭Ѕ䡳Ѕ䡴Љ J恁¡Jഌ Standardní písmo odstavce Z䁩³Zᴌ ذNormální tabulka 㐀ۖĀ̊l혴ԁ愀϶ 0Á0ഀ ذ Bez seznamu R恕ñR 瘩ß Hypertextový odkaz ࠷㺀*⩂匂耪⡙瀀㉨顔 ^俾Ă^ 瘩ß odrážky_odsazené2 ☊ņጀ¤᐀¤ 䩏 䩐䩑 䩡J俾ġĒJဌ 瘩ß Písmeno ☊͆ሀĀጀ¤$⑭ 䩐 䡴ЅP䂳ĢPဌ 瘩ßذOdstavec se seznamem
萏ː葞ː⑭ |³ij| 瘩ßΰMřížka tabulky 7嘺혓0 Ѐ Ѐ Ѐ Ѐ Ѐ Ѐ 搒ðꐔ \俾\ 瘩ß Návrh ␃ԁĤ␆ሁĀጀ¤᐀䀀&②血(䩏 䩐 䩑 䩡䡴Ѕb䁞Œb 瘩ßذNormální (web) ␃ሀĀጀ撤᐀撤嬀Ĥ愁$䩏 䩐 䩑 䡴ЅN䀠ŢNࠌ瘩ßذZápatí 옍렂瀑ģሂĀጀ¤᐀¤ 䡭 䡳 䡴 F濾űF 瘩ßذ Zápatí Char 䩃䩏䩐䩑䩞 䩡X俾ƂX 瘩ß Hlava ␃ሁĀጀ᐀¤$②࠻侁J倀J儀J愀ᑊ栀䡴ЅF俾ƒFဍ 瘩ß Text 搒ðꐔ ࠵侁J倀J儀J琀Ո>䀟Ƣ>ఌ䟺ذZáhlaví
옍렂瀑ģ䡭 䡳 H濾ƱH 䟺ذ Záhlaví Char 䩃䩏䩐䩑䩡䡴ЉZ䂙ǂZഌ 䟺ذ Text bubliny 搒ðꐓ ꐔ 䩃䩏䩑䩡䡭 䡳 V濾ǑVČ 䟺ذText bubliny Char 䩃䩏䩐䩑䩞䩡䡴ЉL悲ǢLԎ 呪ÍذRevize $䩃䩏䩐䩑䡟Ё䩡䡭Ѕ䡳Ѕ䡴Љ2恘DZ2ဌ 圌Hŀ
Zvýraznění ࠶嶁脈䭐Ѓ !�뼏ÿ Ȝ 䍛湯整瑮呟灹獥⹝浸걬쮑썎ူﱈ䨭늜ࡀ잂잎粢죀⒙줖님喧퉌䉔₨氖�㮞狣᾽딇飃Ꞝ꽊䋲ᯫ嵇�伷귙襖᪁㰘ꕡ頏뫴벾㜨肇襉劚箥烦䱧㶲邎ὲ꒐㮝ȸ㗋♶ﶀ痍�醉䏉똃ᶰ㵘飹뒐㾺丶䪬ࡃ뎃鋀令쥆䈖쨮➹⮤ꆉ姍哂᧹敞턵꠵⃞௲ኌ냃褌콟ⴙ뿦鸻훛汙�늎粎帶仌怔㿵Ꮸ쳓孿ɿ 䭐Ѓ !횥À Ķ 牟汥⽳爮汥葳쾏썪ర붅톃兽쏒┘⽶邥⽃綣缨≨�俛ۇ묊萈꧷︽议ᘠꪚ쌆䏢쬿㵶羿즂ꒅ▧嬈灸ꎆ�徵傼ꏑ촼ᬱ䢥ザን蠏俙劼䊮텤䫒�戴缤醧影ῗ麘䰶刖㟗깠ꢏ쎳찰侞翁ⲯ䗥渄鐷楌拤ꢡ뵓ꢐꩥỔ뗐隸Ͽ倀͋ᐄࠀ ℀欀陹茖 言 ᰀ 琀敨敭琯敨敭琯敨敭慍慮敧浸౬䷌쌊ဠꅽ遷㟙뭣䔨뉢껋䌀읁튠�菣츷ᓟ鯕ോⱙޜ訍쵥蠮ⱼᮧ�᱈ⳅᗇᡸ듉ᎍ䧟珈絑픣薐떭⃝뗖픫�륞樤謽均폨⧷䗢⯫ਦ㠂ǽ 䭐Ѓ !ǝھ ᮹ 桴浥⽥桴浥⽥桴浥ㅥ砮汭姬潏㔜뼔객鞹⛬榻쪦癮䠛䛓淙轑᧞賯켛摸鍻෮䞵䅄儠三℈加焫ꜩ侊⠒⊂⯵泰쳏뎎㚓⍩ꂨ䡻�点囱탌ᄾ�禩⒈༾ቨ붶썫맾༕蕉鸳뚐┷믒寶說䱈감渪酻싪ᡡ矋䩸頒猛挑꼅尢Ј>ㆺ塛햬ព䱢༓㠥눆峛緑Ꜥ㵒㛾ꂞ랉玖镠ꤨ簇ئޚ雉⟄뿗慼쇰嵞肣靔됉妏ϛƦᠿ宒䏊䬌ጅ꽭繦싞藚밅떘疥훋붂썅葓芣뵩棟�庸헭程耆ώ떴钲㙩⯺仵덎누뮴暵䯢韴擦畮鴺⭦얓㔒ﬠ飘꿃雔胞븬蜹瑯믖旝漇ᙀ㲿澟㜭뱜䔁⚌獻绐ꌿ䁞鳆噭埂븀쭒㏠䐔ᅃ驡飅岛Ǵ솤⬌ₚ䴵ᣉ჻巖輜씄চ╞㒸蝣㥼ꐷ⇹௩ꪚ詞䔡㶞ﻺꏙ쏃㿛�玹ﭸ䭇姈覵낓㟩？菧麯᪴쬯�ퟰ㾟کੂ쓍῟翞鱗罇睼ʷ⺾꣰Ἄ飒瑈ᲅ嶠茞왢긪擤两抷愘幚麱ኄ堧ꥳ�酓뺃씲⎎蝇ᚸ⺼蒠Ŕ䴯㩮༂ㄢ둑ᑖ쀻칭蝙䪋氫幩㌥✏塉峍쩌嶸碫煷㞷ꅉ�袍쌎슉䤡䊈蹺ᇯꅒෝᵊ溻当쥰ેꃝ莨ꕩ虉퍄텬账⿁⫓솝軟뙭ꎯ朎婕遯変妁쉃㌜쉞蔓⫣䎒댜솲振唕㤉ઘ貿䧫鸅ऎ꣣ဗꬩ峖ꀕ쥯審ꨘꕖ럛㓙酶텂⪽鞚�䛫丸낫騃敄믬ིᑂᶣꪮ�췜ﴐ縎지亾荗㑫䑴֚麈袙弊≞觜쇟趔ㄱڥ묊ꭓ驣꼼㍰锊狛문ෂ韉⫷绤䭝㫶廬㥕禳傤蜟娻뮞ќ캯砛䠐麗煍卾붜糿㹱鼮뻏켤オ栔话曘듛㭳㇯汥ꚠ岌Ꚗ雹ﾰ約퐘쵫鐱꜔㒱䞂춝쓀藁鬂䠵唾⃑⧂併ओ䙥鐺ฒ暍銸욶뎑ྩ똣䡺뚬恹鞇烴젨ꤘ獂춸ⴙɩ攧璶⌾먊ಽ몳�䛪匴ᴘ蕮�⼦荔싁킚⃘蝨쫀烋ꀑ썙ށሳ뭨Ὓ滥帱䬸줗܈횑�畇ꓣ嘼ᓦ竑惘ߐៈ굘귄즥ʾ鎷ꤸ껌�꽻ꗢ舼幧樂퍇░।栺굻拦䏓举�츘ꜘ痠箩챉롂낕｡擂夶⭦챗艍尺墁쾻臔䡔膵摥썃敌쀡촒쫉�댄閞ᔂ剤괬毼聒崝鋗飱裒鶶쵽⥊⢟آ灑䚀≬ㅶ徸⪇Ꮸॐṗ⊦៨ꎸ훓匶煮鋎粮昳癰댜숴륙⧕枚薲芛졔�溁늕꽎䦊㏹ꕒ옜㏿ɾ့腋胶˅鴣洩ஏ焕䊨䑩뻽퓁蠎렖藧ࡩ렪㚵ퟙ淿姎☚ꤠ楶҈ﶅ䕈邂⠝♋建걀陝쬤餈⪈⮉⭓裶Ꮼ퐶瀵ử₊䷔줵胊᷁㾍㷷ꃋꡑ鲛빲锹�浻ﰎ鷓䶏偦귊ꛃ즡忭墈嶳껕쬷뷳겷麈떘赙⬼妀⭩敨ｩ⊒犜떫欕曅ᰮ煸捞Ⱈꈚ邑ϾΏ㸕徳㪆믤子簑탄쾪웙椂䜇㣐䇙䰛钚洵㫖ꭩ鯥᧵멷�옣鋖쒝瘴鳑岜䬼杣瘖浬軇㔵詨탂㼸ᣌ飇杯꿥籚፴봜�☍䥌䰓뷰恊ꇨ☇ⷹ덇o 䭐Ѓ !턍龐¶ ě ' 桴浥⽥桴浥⽥牟汥⽳桴浥䵥湡条牥砮汭爮汥葳䶏숊ᐰ瞂漈퍯Ⴚ⚑裝귐ϔവ㼶儤긍ࠬ蜮빡榙鞻증挓�栱᪪㨈闩驱淁䂎ᙒ襎㯙끤艠澎朕䮑䴨␦⡒ㄮ犘✎鍊킜咊胹㢮辣ꌢ䆦믈䣐痷ꁽ鯱簁Ⓟ抽笐Õ阙驐돿㣽褚⽧ᘟ﹝䅑�օꈨ쳆⏠ꪛь寊몺� Ͽ倀ŋⴂ᐀ࠀ ℀ ᰀጀ 嬀潃瑮湥彴祔数嵳砮汭䭐ȁ- !횥À Ķ İ 牟汥⽳爮汥偳ŋⴂ᐀ࠀ ℀欀陹茖 言 ᰀ ᤀ琀敨敭琯敨敭琯敨敭慍慮敧浸偬ŋⴂ᐀ࠀ ℀�밁뻷뤀ᘀ 혀琀敨敭琯敨敭琯敨敭⸱浸偬ŋⴂ᐀ࠀ ℀ഀ郑뚟 ᬀ✀ 저 琀敨敭琯敨敭弯敲獬琯敨敭慍慮敧浸敲獬䭐 ŝ ૃ 㼼浸敶獲潩㵮ㄢ〮•湥潣楤杮∽呕ⵆ∸猠慴摮污湯㵥礢獥㼢ാ㰊㩡汣䵲灡砠汭獮愺∽瑨灴⼺猯档浥獡漮数确汭潦浲瑡牯⽧牤睡湩浧⽬〲㘰洯楡≮戠ㅧ∽瑬∱琠ㅸ∽此∱戠㉧∽瑬∲琠㉸∽此∲愠捣湥ㅴ∽捡散瑮∱愠捣湥㉴∽捡散瑮∲愠捣湥㍴∽捡散瑮∳愠捣湥㑴∽捡散瑮∴愠捣湥㕴∽捡散瑮∵愠捣湥㙴∽捡散瑮∶栠楬歮∽汨湩≫映汯汈湩㵫昢汯汈湩≫㸯 栀帀 + + G J ࠀ ❼ 彬 稤 餘 ⊄㞂䞾忶槶슂�წ㥂䤖萒Ꚉ둮�ָᓸ⏔¹ » ½ ¾ À È Ë Í Ú Ü Ý Ɠ Ɣ Ɩ Ɨ ƙ ƚ Ɯ ƞ Ơ Ƣ ƣ ƥ ƭ ࠀ 䝔 隔 붤 ◼㞢㠌㤰㦒㩚㫐㫶㮘㯎㯸㱌㱰呢檎⦞圀襌갂�ฆ↊⇊∸⊴⌘⍪⏀␘º ¼ ¿ Á Â Ã Ä Å Æ Ç É Ê Ì Î Ï Ð Ñ Ò Ó Ô Õ Ö × Ø Ù Û Þ ƕ Ƙ ƛ Ɲ Ɵ ơ Ƥ Ʀ Ƨ ƨ Ʃ ƪ ƫ Ƭ Ʈ 걚 걿 겑 栀堓４貕 $ ' + A C J ℓﾔ肕ℓﾔ肕8 Ђ @ ÿ肀÷ကༀȀ鋰 ကࠀࣰ Ā Āༀ̀ヰ ༀЀ⣰ Āऀჰ Ȁࣰ Ԁ ༀЀ䋰 ሀࣰ Ā 匀Ự 뼀က쬀 ࠀЀः 㼀ăĀ ᄀӰ Ā Ͽ ഀ开吀漀挀㌀㠀 㘀㈀ഀ开吀漀挀㌀㠀 㘀㌀܀开䜀漀䈀愀挀欀턀\倀]⌀ïĀŨ Ā Ȁ 倀]케]☀ïĀŨ ᦦࠀ ᦦࠀ ᦦࠀ ᦦࠀ ᦦࠀ ᦦࠀ ᦦࠀ ᦦࠀ ᦦࠀ �Ⰰ
눀윀ŋ䄀şĀŨ ĀĀ ĀȀ Ā̀ ĀЀ ĀԀ Ā Ā܀ Āࠀ Ā㈀
切ഀ렀쨀ŋ䐀şĀŨ Ā Ȁ ̀ Ѐ Ԁ ܀ ࠀ Ā 䌀 ऀऀ⨀疀湲猺档浥獡洭捩潲潳瑦挭浯漺晦捩㩥浳牡瑴条ཱི涀瑥楲捣湯敶瑲牥耀 Ā�ӈ 考′١㊀〰′١㊀‱ݡ㊀ⰳ愠耆〲㐱愠考″١㎀‱業ݬ㢀ㄬ洠汩耉牐摯捵䥴ॄĀ ࠀ Ā ऀĀ ࠀ Ȁ ऀĀ ࠀ ̀ ऀĀ ࠀ ऀĀ ࠀ ܀ ऀĀ ࠀ Ѐ ऀĀ ࠀ ܀ ऀĀ ࠀ ऀĀ ࠀ Ԁ 鐀鼀一Á尀Á唀Ï帀Ï鈀đ鼀đ뜀ŧ뤀ŧ먀ŧ밀ŧ봀ŧ뼀ŧ쀀ŧ숀ŧ쌀ŧ︀ŧĀŨ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁ 琀 礀 瀀 紀 눀ķ묀ķ뜀ŧ뤀ŧ먀ŧ밀ŧ봀ŧ뼀ŧ쀀ŧ숀ŧ쌀ŧ︀ŧĀŨ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁ Ā䤀㬀2怀2餀3대3瘀=錀=RS謀p鈀p혀p�p℀q⨀q渀q琀q렀q봀qq︀qﴀrs匀s尀s舀먀툀܀贀쨀∀⸀帀紀관딀촀㨀ꈀᄀﰀ«ᬀ¬蠀±頀±À᐀Á开Á甀Á섀Á휀ÁÆÆ됀É찀ÉĀáἀáᜀï㐀ï戀õ笀õԀø㘀ø묀ûû茀ĆꌀĆ㔀ď䠀ď堀Ĕ錀Ĕ쌀ĔĔ言ħ먀ħ㼀ĭ帀ĭ笀ő윀őţŤ搀Ŧ︀Ŧ⼀ŧ똀ŧ뜀ŧ뜀ŧ뤀ŧ먀ŧ먀ŧ밀ŧ봀ŧ뼀ŧ쀀ŧ숀ŧ쌀ŧ�ŧŧ︀ŧĀŨ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ѐ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ԁ܀ԀȀЀ܀ȀЀ܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁ܀Ԁ܀Ȁ ꈀᄀ㈀Ñ㈀Ñ혀ã휀ã픀å혀å儀é刀é꜀éꠀé椀ô樀ô휀÷�÷稀Ě笀Ě관ě글ěꠀĤ꤀Ĥᜀĩ᠀ĩ─Ī☀Ī픀ī혀ī됀į딀į攀IJ昀IJ�ĵĵ저Ŀ준Ŀ�Ń�ŃሀŊጀŊ혀Ŝ휀Ŝ伀Š倀Šţţ똀ŧ뜀ŧ뜀ŧ뤀ŧ먀ŧ먀ŧ밀ŧ봀ŧ뼀ŧ쀀ŧ숀ŧ쌀ŧ�ŧŧffŧ︀ŧĀŨ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀ȀЀ܀ȀЀ܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁ܀ЀȀ܀가蕦�㨜ｐ／／／／／／／／ဏ䌀ท偶／／／／／／／／ဏ䀀摣멄癉７／／／／／／／／ဏ㜀ﱣG먷／／／／／／／／ဏḀ큧�黊ᅔ／／／／／／／ဏꀀ屵쉞ｘ／／／／／／／／ဏ숀煦ቸ顭ၱ／／／／／／／ဏĀ ᜀ ጀༀ킄ᄂ预廾킄怂预俾J倀͊儀J帀J漀(- 耗 ဏ 萏֠萑ﺘ葞֠葠ﺘ䩏䩑䩞⡯Ā漀Ā ᜀ ༀ炄ᄈ预廾炄怈预俾ࡊ儀ࡊ漀( 耗 ဋ 萏ୀ萑ﺘ葞ୀ葠ﺘ䩏䩑⡯Ā뜀ǰ ᜀ ༀༀႄᄎ预廾ႄ怎预俾݊儀݊帀݊漀(o 耗 ဋ 萏რ萑ﺘ葞რ葠ﺘ䩏䩑⡯Ā꜀ǰ ᜀ ༀ낄ᄓ预廾낄怓预俾Ŋ儀Ŋ漀( 耗 ဏ 萏 萑ﺘ葞 葠ﺘ䩏䩑䩞⡯Ā漀Ā ᜀ ༀ傄ᄙ预廾傄怙预俾ࡊ儀ࡊ漀( ဃ 萏ː萑ﺘ葞ː葠ﺘ⡯Ȁ ⤀Ā Ѐƀ ༀꂄᄅ预廾ꂄ怅预˾Ā⸀Ā ȀƂ ༀ炄ᄈ䲄廿炄怈䲄˿Ȁ⸀Ā ƀ ༀ䂄ᄋ预廾䂄怋预˾̀⸀Ā Ѐƀ ༀႄᄎ预廾ႄ怎预˾Ѐ⸀Ā ȀƂ ༀᄐ䲄廿怐䲄˿Ԁ⸀Ā ƀ ༀ낄ᄓ预廾낄怓预˾⸀Ā Ѐƀ ༀ肄ᄖ预廾肄怖预˾܀⸀Ā ȀƂ ༀ傄ᄙ䲄廿傄怙䲄˿ࠀ⸀Ā ᜀ ༀ킄ᄂ预廾킄怂预俾ࡊ儀ࡊ漀( 耗 ဏ 萏֠萑ﺘ葞֠葠ﺘ䩏䩑䩞⡯Ā漀Ā ᜀ ༀ炄ᄈ预廾炄怈预俾ࡊ儀ࡊ漀( 耗 ဋ 萏ୀ萑ﺘ葞ୀ葠ﺘ䩏䩑⡯Ā뜀ǰ ᜀ ༀༀႄᄎ预廾ႄ怎预俾݊儀݊帀݊漀(o 耗 ဋ 萏რ萑ﺘ葞რ葠ﺘ䩏䩑⡯Ā꜀ǰ ᜀ ༀ낄ᄓ预廾낄怓预俾Ŋ儀Ŋ漀( 耗 ဏ 萏 萑ﺘ葞 葠ﺘ䩏䩑䩞⡯Ā漀Ā ᜀ ༀ傄ᄙ预廾傄怙预俾ࡊ儀ࡊ漀( က 萏˵萑ﺘ葞˵葠ﺘ ) 耄 က 萏ࡰ萑ﺘ葞ࡰ葠ﺘ. 舂 က 萏ୀ萑ｌ葞ୀ葠ｌ. 耀 က 萏ฐ萑ﺘ葞ฐ葠ﺘ. 耄 က 萏რ萑ﺘ葞რ葠ﺘ. 舂 က 萏Ꮀ萑ｌ葞Ꮀ葠ｌ. 耀 က 萏 萑ﺘ葞 葠ﺘ. 耄 က 萏ᥐ萑ﺘ葞ᥐ葠ﺘ. 舂 က 萏ᰠ萑ｌ葞ᰠ葠ｌ. ဃ 萏ː萑ﺘ葞ː葠ﺘ⡯Ȁ ⤀Ā ЀĀ ༀꂄᄅ预廾ꂄ怅预˾Ā⸀Ā ȀƂ ༀ炄ᄈ䲄廿炄怈䲄˿Ȁ⸀Ā ƀ ༀ䂄ᄋ预廾䂄怋预˾̀⸀Ā Ѐƀ ༀႄᄎ预廾ႄ怎预˾Ѐ⸀Ā ȀƂ ༀᄐ䲄廿怐䲄˿Ԁ⸀Ā ƀ ༀ낄ᄓ预廾낄怓预˾⸀Ā Ѐƀ ༀ肄ᄖ预廾肄怖预˾܀⸀Ā ȀƂ ༀ傄ᄙ䲄廿傄怙䲄˿ࠀ⸀Ā ᜀ 栀 ᔀༀ킄ᄂ预ᗾ׆Āː帆킄怂预俾ࡊ儀ࡊ漀(梇 䢈 逗 Ũ ᠙ 萏֠萑ﺘ옕ꀁ葞֠葠ﺘ䩏䩑䩞⡯蜀h 蠀HĀ漀Ā ᜀ 栀 ᔀༀ炄ᄈ预ᗾ׆Āࡰ帆炄怈预俾ࡊ儀ࡊ漀(梇 䢈 逗 Ũ ᠕ 萏ୀ萑ﺘ옕䀁؋葞ୀ葠ﺘ䩏䩑⡯蜀h 蠀HĀ뜀ǰ ᜀ 栀 ᤀༀႄᄎ预ᗾ׆Āฐ帆ႄ怎预俾݊儀݊帀݊漀(梇 䢈 o 逗 Ũ ᠕ 萏რ萑ﺘ옕ؐ葞რ葠ﺘ䩏䩑⡯蜀h 蠀HĀ꜀ǰ ᜀ 栀 ᔀༀ낄ᄓ预ᗾ׆ĀᎰ帆낄怓预俾Ŋ儀Ŋ漀(梇 䢈 逗 Ũ ᠙ 萏 萑ﺘ옕老ؖ葞 葠ﺘ䩏䩑䩞⡯蜀h 蠀HĀ漀Ā ᜀ 栀 ᔀༀ傄ᄙ预ᗾ׆Āᥐ帆傄怙预俾ࡊ儀ࡊ漀(梇 䢈 ᠔ 萏ͧ萑︁옕朁葞ͧ葠︁⩂伋ࡊ儀ࡊ漀(桰耀 耗 ᠋ 萏֑萑ﺘ옕鄁葞֑葠ﺘ䩏䩑⡯Ā漀Ā ᜀ ༀ憄ᄈ预ᗾ׆Āࡡ帆憄怈预俾ࡊ儀ࡊ漀( 耗 ᠋ 萏萑ﺘ옕؋葞葠ﺘ䩏䩑⡯Ā뜀ǰ ᜀ ༀƄᄎ预ᗾ׆Āก帆Ƅ怎预俾݊儀݊漀(o 耗 ᠋ 萏ბ萑ﺘ옕턁ؐ葞ბ葠ﺘ䩏䩑⡯Ā꜀ǰ ᜀ ༀꆄᄓ预ᗾ׆ĀᎡ帆ꆄ怓预俾Ŋ儀Ŋ漀( 耗 ᠋ 萏ᙱ萑ﺘ옕焁ؖ葞ᙱ葠ﺘ䩏䩑⡯Ā漀Ā ᜀ ༀ䆄ᄙ预ᗾ׆Ā帆䆄怙预俾ࡊ儀ࡊ漀( 曂硱 暬⎅ 朞峐 ᝃ䀎 捀䑤 挷䟼 傠痪 뵸綘ЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅ ЅЅЅЅЅЅЅЅЅ臺喼ЅЅЅЅЅЅЅЅꥒЅЅЅЅЅЅЅЅ ЅЅЅЅЅЅЅЅЅ끜ذЅЅЅЅЅЅЅЅ å ᛑ䟺⊄⃗嚶㜤"剋$瘲&樢'|>澑?⿰H圌H厼o睆u媟v緒{᧸~䔭⮿⌚ⶒ䙐®弚´呪Í枧Ü瘩ßୀã擩é澖õ 枷枹 䃿老鼕 鼕 鼕 鼕 ం 7 : < S \ k s t | ¬ ¯퐀´ Ũꠀ ꠀ
ꠀ ꠀ ( ꠀ * ꠀ 2 ꠀ < ꠀ v ꠀ | ꠀ ꠀ ® ꠀ À ꠀ Þ ꠀ î ꠀ ð ꠀ Ā ꠀ Ĥ ꠀ Į ꠀ ĸ ꠀ Š ꠀ Ŧ ꠀ ƾ ǿ ܀唀渀欀渀漀眀渀ǿࠀ ǿ ÿȀÿ ÿȀÿ 䜀逞ȀԃԄ̂＄*䇠xী 吀椀洀攀猀 一攀眀 刀漀洀愀渀 㔀逞ȁԀąĂ؇Ԃ 匀礀洀戀漀氀 ㌀逮Ȁ؋ȄȂȂ＄*䏠xী 䄀爀椀愀氀 㜀逮ȀԏȂЂȃ＄￡¬ी 鼀 䌀愀氀椀戀爀椀 蔀逐 Ā ܀ဈ Ȁ 䔀唀䄀氀戀攀爀琀椀渀愀ⴀ刀攀最甀氀愀爀ⴀ䤀搀攀渀琀椀琀礀ⴀ䠀 吀椀洀攀猀 一攀眀 刀漀洀愀渀 䜀逽老ȊЉԂ̈＄ﯠ쟽ቪ 鼀Ȁ 䴀匀 䴀椀渀挀栀漀 ⴀ㏿ᵦg㔀逮Ȁ؋̄ЅȄ＄.寡`⧀ ā 吀愀栀漀洀愀 㼀逽Ȁ̇ȉԂЂ＄*䏠xী 䌀漀甀爀椀攀爀 一攀眀 㬀逎ȁԀ 圀椀渀最搀椀渀最猀 䄀逞ȀԄԃȃ＄￠$B 鼀 䌀愀洀戀爀椀愀 䴀愀琀栀 ∀Ѐ焀蠈쓰꤀ 砀ڼᣇ۪ឧ۪ধ鄀 ℀4阀ijἀ뜀 Ѐ̀邐℀4阀ijἀ뜀 退 ℀ჰ Ā ꔀꔆ됆됀脀㊁0 ŧ ŧ Ȁ ࠀ茳qჰࠀﰀǽ 䠈X ऀď␈Pｿｿｿｿｿｿ⥿� ㈀ ℀ က ऀ 砀 砀 ꀀ � ዿ ࠀ䰀甀戀漀洀爀愀က䘀漀爀攀樀琀 倀攀琀爀 䴀最爀⸀ ⠀ ܀ ఀĀఀȀఀ̀ఀЀఀԀఀఀ Ć 藠俹ၨ醫✫�0 ż ¤ ° Ä Ð ä Ā Č
Ĭ ĸ ń
Ő Ŝ Ť Ŭ Ŵ Ӣ 界潢慲 潎浲污搮瑯m 潆敲瑪倠瑥杍 9 楍牣獯景⁴晏楦散圠牯d @ ꘀ䆚 @ 㨀ꅼ喿Ǎ@ 栀꼕兘Ǎ@ 耀씿喿Ǎ 㐡 ㎖ Ć 픂헍⺜ရ鞓Ⱛ껹D 픅헍⺜ရ鞓Ⱛ껹Ĭ è h p | ¤ ¬ ´
¼ É Ӣ 偈 ʐ · 最 သ ఀȀ Ḁ 一竡癥̀ Ā ´ 8 @ 偟䑉䡟䥌䭎S Ӣ A l M& mailto:ol@msp.justice.cz
! " # $ % & ' ( ) * + , - . / 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 : ; < = > ? @ A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z [ \ ] ^ _ ` a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z { | } ~
¡ ¢ £ ¤ ¥ ¦ § ¨ © ª « ¬ ® ¯ ° ± ² ³ ´ µ ¶ · ¸ ¹ º » ¼ ½ ¾ ¿ À Á Â Ã Ä Å Æ Ç È É Ê Ë Ì Í Î Ï Ð Ñ Ò Ó Ô Õ Ö × Ø Ù Ú Û Ü Ý Þ ß à á â ã ä å æ ç è é ê ë ì í î ï ð ñ ò ó ô õ ö ÷ ø ù ú û ü ý þ ÿ Ā ā Ă ă Ą ą Ć ć Ĉ ĉ Ċ ċ Č č Ď ď Đ đ Ē ē Ĕ ĕ Ė ė Ę ę Ě ě Ĝ ĝ Ğ ğ Ġ ġ Ģ ģ Ĥ ĥ Ħ ħ Ĩ ĩ Ī ī Ĭ ĭ Į į İ ı IJ ij Ĵ ĵ Ķ ķ ĸ Ĺ ĺ Ļ ļ Ľ ľ Ŀ ŀ Ł ł Ń ń Ņ ņ Ň ň ʼn Ŋ ŋ Ō ō Ŏ ŏ Ő ő Œ œ Ŕ ŕ Ŗ ŗ Ř ř Ś ś Ŝ ŝ Ş ş Š š Ţ ţ Ť ť Ŧ ŧ Ũ ũ Ū ū Ŭ ŭ Ů ů Ű ű Ų ų Ŵ ŵ Ŷ ŷ Ÿ Ź ź Ż ż Ž ž ſ ƀ Ɓ Ƃ ƃ Ƅ ƅ Ɔ Ƈ ƈ Ɖ Ɗ Ƌ ƌ ƍ Ǝ Ə Ɛ Ƒ ƒ Ɠ Ɣ ƕ Ɩ Ɨ Ƙ ƙ ƚ ƛ Ɯ Ɲ ƞ Ɵ Ơ ơ Ƣ ƣ Ƥ ƥ Ʀ Ƨ ƨ Ʃ ƪ ƫ Ƭ ƭ Ʈ Ư Ʊ Ʋ Ƴ ƴ Ƶ ƶ Ʒ Ƹ ƺ ƻ Ƽ ƽ ƾ ƿ ǀ ǁ ǂ ǃ DŽ Dž dž LJ Lj lj NJ Nj nj Ǎ ǎ Ǐ ǐ Ǒ ǒ Ǔ ǔ Ǖ ǖ Ǘ Ǚ ǚ Ǜ ǜ ǝ Ǟ ǟ ǡ Ǣ ǣ Ǥ ǥ Ǧ ǧ ����ǭ Root Entry ą आ À 䘀 㛰즀喿Ǎǯ Data
Ă ư ჳ 1Table Ă ƹ 㳵 WordDocument Ă 帷 SummaryInformation (Ă ǘ က DocumentSummaryInformation 8Ă Ǡ က CompObj { ਃ आ À 䘀) 潄畫敭瑮愠汰歩捡楍牣獯景⁴潗摲㤠ⴷ〲㌰ 䴀坓牯䑤捯က 圀牯潄畣敭瑮㠮눹q