Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

쿐놡> ɉကɋɄɅɆɇɈꗬÁ쀏Ѕደ¿ကࠀ驤橢橢埃埃Ѕ਷㶡㶡꿰ǟ*·ੀੀឰ៌៤៤៤៸៸៸8ᠰdᢔȔ៸㟮Ƭ᪨᪾᫔᫔᫔ᯃᯃᯃ㚡㚣㚣㚣㚣㚣㚣$㦚ʲ㱌J㛇á៤ᯃᯃᯃᯃᯃ㛇៤៤᫔᫔ï㞨὇὇὇ᯃǤ៤᫔៤᫔㚡὇ᯃ㚡὇὇Ě㎭Ì㗱᫔쿐祌쿴ǎᶧÖ㑹㚍㞾0㟮㒓Ş㲖ṽÊ㲖4㗱㗱㲖៤㘅ᯃᯃ὇ᯃᯃᯃᯃᯃ㛇㛇὇ᯃᯃᯃ㟮ᯃᯃᯃᯃ㲖ᯃᯃᯃᯃᯃᯃᯃᯃᯃੀశᙶĺĒЅV l á d n í n á v r h

ZÁKON
ze dne…………2013,

kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

Změna zákona o veřejném zdravotním pojištění

Čl. I

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 2/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 167/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 459/2000 Sb., zákona č. 176/2002 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 285/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 222/2003 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 455/2003 Sb., zákona č. 85/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 422/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 438/2004 Sb., zákona č. 123/2005 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 350/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 47/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 117/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 245/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 340/2006 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 57/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 137/2008 Sb., zákona č. 270/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 59/2009 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 298/2011 Sb., zákona č. 365/2011 Sb., zákona č. 369/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 1/2012 Sb., zákona č. 275/2012 Sb., zákona č. 401/2012 Sb., zákona č. 403/2012 Sb., zákona č. 44/2013 Sb. a nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 238/2013 Sb., se mění takto:

1. V § 1 odst. 1 se slova „Evropských společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie1), zároveň navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie51)“.

Poznámky pod čarou č. 1 a 51 znějí:

„1) Směrnice Rady 89/105/EHS ze dne 21. prosince 1988 o průhlednosti opatření upravujících tvorbu cen u humánních léčivých přípravků a jejich začlenění do oblasti působnosti vnitrostátních systémů zdravotního pojištění.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči.
Prováděcí směrnice Komise 2012/52/EU ze dne 20. prosince 2012, kterou se stanoví opatření k usnadnění uznávání lékařských předpisů vystavených v jiném členském státě.
51) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 ze dne 24. listopadu 2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti.“.

2. V § 1 odst. 2 se slova „v oblasti koordinace systémů sociálního zabezpečení“ nahrazují slovy „upravující koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen „koordinační nařízení“)“.

3. V § 11 odst. 1 písm. b) se za slovo „služeb“ vkládají slova „na území České republiky“.

4. V § 11 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena l) až n), která znějí:

„l) na náhradu nákladů, které vynaložil na neodkladnou zdravotní péči čerpanou v cizině, a to pouze do výše stanovené pro úhradu takové péče, pokud by byla poskytnuta na území České republiky,

m) na náhradu nákladů, které vynaložil na zdravotní služby čerpané v jiném členském státě Evropské unie, pokud jde o zdravotní služby, které by byly při poskytnutí na území České republiky hrazeny ze zdravotního pojištění (dále jen „hrazené přeshraniční služby“), a to pouze do výše stanovené pro úhradu takových služeb, pokud by byly poskytnuty na území České republiky,

n) na informace týkající se možností čerpat zdravotní služby v jiných členských státech Evropské unie.“.
CELEX: 32011L0024

5. § 14 zní:

„§ 14

(1) Ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní služby poskytnuté na území České republiky.

(2) Ze zdravotního pojištění se pojištěnci na základě jeho žádosti poskytne náhrada nákladů vynaložených na neodkladnou zdravotní péči, jejíž potřeba nastala během jeho pobytu v cizině, a to pouze do výše stanovené pro úhradu takových služeb, pokud by byly poskytnuty na území České republiky.

(3) Ze zdravotního pojištění se pojištěnci na základě jeho žádosti poskytne náhrada nákladů vynaložených na hrazené přeshraniční služby, a to pouze do výše stanovené pro úhradu takových hrazených služeb, pokud by byly poskytnuty na území České republiky. Jestliže je náhrada nákladů na hrazené přeshraniční služby podmíněna udělením předchozího souhlasu podle § 14b, poskytne se mu náhrada nákladů pouze tehdy, byl-li předchozí souhlas udělen.

(4) Jde-li při poskytnutí hrazených přeshraničních služeb o nezbytnou péči hrazenou podle koordinačních nařízení a náklady spojené s jejím čerpáním jsou podle koordinačních nařízení hrazeny pouze zčásti, použije se pro náhradu nákladů vynaložených pojištěncem a nehrazených podle koordinačních nařízení odstavec 3 věta první. V takovém případě se pojištěnci poskytne náhrada jím vynaložených nákladů ve výši částky vypočtené jako rozdíl mezi celkovou výší úhrady takové zdravotní služby, která by při poskytnutí na území České republiky byla hrazena ze zdravotního pojištění, a celkovou výší částky, která je za takovou zdravotní službu hrazena podle koordinačních nařízení. Je-li vypočtená částka vyšší než částka, kterou pojištěnec vynaložil, poskytne se mu náhrada pouze ve výši částky vynaložené.

(5) Jsou-li tímto zákonem nebo rozhodnutím Státního ústavu pro kontrolu léčiv (dále jen „Ústav“) vydaným podle části šesté stanoveny podmínky pro úhradu hrazených služeb, musí být tyto podmínky splněny i pro náhradu na hrazené přeshraniční služby; za takovou podmínku se nepovažuje uzavření smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb.“.
CELEX: 32011L0024

6. Za § 14 se vkládají nové § 14a až 14c, které včetně nadpisu znějí:

„§ 14a

Výše náhrady nákladů podle § 14 odst. 2 až 4 se stanoví na základě tohoto zákona, vyhlášky vydané podle § 17 odst. 4, cenového předpisu, opatření obecné povahy podle § 15 odst. 5 a rozhodnutí Ústavu podle části šesté účinných ke dni vyhotovení účetního dokladu, na jehož základě se náhrada provádí; to platí obdobně i pro náhradu nákladů, které pojištěnci vznikly v souvislosti s čerpáním zdravotních služeb v jiném členském státě Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské konfederace, k němuž bylo vydáno povolení podle koordinačních nařízení zajišťující hrazení těchto zdravotních služeb (dále jen „povolení podle koordinačních nařízení“).

§ 14b

Předchozí souhlas

(1) Vláda může nařízením vymezit hrazené přeshraniční služby, u nichž je poskytnutí náhrady nákladů podle § 14 odst. 3 podmíněno udělením předchozího souhlasu. Jako hrazené přeshraniční služby, u nichž je poskytnutí náhrady nákladů podmíněno předchozím souhlasem, lze vymezit pouze

plánované hrazené služby, pro které jsou nařízením vlády o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb stanoveny lhůty časové dostupnosti a které současně vyžadují hospitalizaci nebo vysoce specializované přístrojové nebo zdravotnické vybavení, nebo

hrazené služby, které zahrnují léčbu, která představuje zvláštní riziko pro pacienta nebo obyvatelstvo.

(2) Ministerstvo zdravotnictví oznámí Evropské komisi, u kterých hrazených služeb je náhrada nákladů podmíněna předchozím souhlasem.

(3) O udělení předchozího souhlasu rozhoduje příslušná zdravotní pojišťovna na žádost pojištěnce. Žádost je nutné podat nejpozději před začátkem čerpání hrazených přeshraničních služeb.

(4) Zdravotní pojišťovna může odmítnout udělit předchozí souhlas pouze, jestliže

by byl pojištěnec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu při čerpání hrazených přeshraničních služeb vystaven riziku, které nelze považovat za přijatelné, při zohlednění možného přínosu čerpání těchto hrazených přeshraničních služeb,

je důvodná obava, že by čerpání hrazených přeshraničních služeb mohlo mít za následek podstatné ohrožení veřejného zdraví,

ohledně toho, kdo má hrazené přeshraniční služby poskytnout, existuje důvodná obava, pokud jde o dodržování standardů a pokynů týkajících se kvality zdravotních služeb jím poskytovaných a o bezpečí pojištěnce, nebo

lze požadované zdravotní služby pojištěnci poskytnout na území České republiky ve lhůtě časové dostupnosti stanovené nařízením vlády o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb.

(5) Zdravotní pojišťovna při posuzování žádosti pojištěnce o udělení předchozího souhlasu musí zároveň posoudit, zda nejsou v daném případě splněny podmínky pro vydání povolení podle koordinačních nařízení. Pokud jsou tyto podmínky splněny, zdravotní pojišťovna vydá pojištěnci povolení podle koordinačních nařízení; to neplatí, pokud pojištěnec v žádosti uvedl, že žádá pouze o udělení předchozího souhlasu a jeho udělení požaduje i poté, co byl zdravotní pojišťovnou informován o výhodách, které přináší vydání povolení podle koordinačních nařízení oproti udělení předchozího souhlasu.

§ 14c

(1) Informace týkající se čerpání zdravotních služeb v členských státech Evropské unie poskytuje vnitrostátní kontaktní místo, kterým je subjekt, který byl pro oblast zdravotního pojištění určen jako styčné místo podle koordinačních nařízení (dále jen „kontaktní místo“). Ministerstvo zdravotnictví sděluje název a kontaktní údaje kontaktního místa Evropské komisi a zveřejňuje je na úřední desce a ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví. Název a kontaktní údaje kontaktního místa zveřejňují na svých internetových stránkách i zdravotní pojišťovny.

(2) Kontaktní místo poskytuje zejména informace o

možnostech čerpání zdravotních služeb v členských státech Evropské unie,

poskytovatelích,

kontaktních údajích vnitrostátních kontaktních míst v jiných členských státech Evropské unie,

právních předpisech České republiky upravujících standardy a pokyny o kvalitě a bezpečnosti poskytování zdravotních služeb, včetně ustanovení o dozoru a hodnocení poskytovatelů, a o poskytovatelích, na které se tyto standardy a pokyny vztahují,

právech pacientů, postupech pro podávání stížností a mechanizmech pro zjednání nápravy a o možnostech řešení sporů v České republice,

náležitostech, které mají být podle právních předpisů České republiky uvedeny na lékařských předpisech, které jsou vystavovány na žádost pacienta, který je hodlá použít v jiném členském státě Evropské unie.

(3) Kontaktní místo dále na žádost poskytuje informace o

oprávnění konkrétního poskytovatele poskytovat zdravotní služby nebo o případných omezeních jeho oprávnění,

přístupnosti konkrétních zdravotnických zařízení v České republice pro osoby se zdravotním postižením,

možnosti čerpat zdravotní služby podle koordinačních nařízení,

právech pojištěnce v souvislosti s čerpáním zdravotních služeb v jiných členských státech Evropské unie, a to zejména o pravidlech a podmínkách náhrady nákladů a postupech pro jejich uplatňování,

právech pacienta z jiného členského státu Evropské unie na území České republiky v souvislosti s čerpáním zdravotních služeb, zejména o možnostech odvolání a nápravy, má-li pacient za to, že byl poškozen na svých právech, včetně případů, kdy dojde k újmě v důsledku čerpání zdravotních služeb.

(4) Při poskytování informací týkajících se čerpání zdravotních služeb v jiném členském státě Evropské unie kontaktní místo sdělí, která práva vyplývají z koordinačních nařízení a která vyplývají z tohoto zákona. Informace podle odstavce 2 kontaktní místo zveřejňuje na svých internetových stránkách. Informace podle odstavců 2 a 3 se na žádost poskytnou ve formě, která umožňuje, aby se s těmito informacemi v nezbytném rozsahu mohly seznámit i osoby se zdravotním postižením.

(5) Kontaktní místo spolupracuje za účelem výměny potřebných informací a příkladů dobré praxe s vnitrostátními kontaktními místy jiných členských států Evropské unie, Evropskou komisí, zdravotními pojišťovnami a sdruženími pacientů působícími v oblasti ochrany práv těchto osob.

(6) Poskytovatelé, orgány příslušné k vydání oprávnění k poskytování zdravotních služeb a zdravotní pojišťovny jsou povinni kontaktnímu místu poskytovat na jeho žádost informace podle odstavců 2 a 3 bezodkladně a bezplatně, pokud mají tyto informace k dispozici.“.
CELEX: 32011L0024, 32012L0052

7. V § 15 odst. 5 se slova „Státní ústav pro kontrolu léčiv (dále jen „Ústav“)“ nahrazují slovem „Ústav“.

8. V § 40 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 a 4, které včetně poznámky pod čarou č. 52 znějí:

„(3) Zdravotní pojišťovny rozhodují o žádostech svých pojištěnců o vydání povolení podle koordinačních nařízení. Ze žádosti musí být patrné, jaké zdravotní služby pojištěnec hodlá čerpat, místo jejich čerpání a předpokládaná doba jejich čerpání. Zdravotní pojišťovna povolení podle koordinačních nařízení vydá pouze v případě, že jsou pro jeho vydání splněny podmínky52) stanovené koordinačními nařízeními. Je-li zde důvodná obava, že požadovaná zdravotní služba nemůže být pojištěnci vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a pravděpodobnému průběhu nemoci poskytnuta na území České republiky včas a hrozí-li nebezpečí z prodlení, musí zdravotní pojišťovna vydat povolení podle koordinačních nařízení bezodkladně.

(4) Zdravotní pojišťovny poskytnou pojištěnci na jeho žádost náhradu nákladů podle § 14 odst. 2 až 5 nejpozději do posledního dne následujícího měsíce po nabytí právní moci rozhodnutí podle § 53 odst. 1.
___________
52) Článek 20 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, v platném znění.“.
CELEX: 32004R0883, 32009R0987, 32011L0024

Dosavadní odstavce 3 až 10 se označují jako odstavce 5 až 12.

9. V § 40 odst. 12 se slova „7 a 8“ nahrazují slovy „10 a 11“.

10. V § 40 se doplňují odstavce 13 a 14, které znějí:

„(13) Zdravotní pojišťovny shromažďují údaje týkající se správních řízení vedených ve věcech náhrady nákladů za zdravotní služby čerpané pojištěnci v jiných členských státech Evropské unie, zejména údaje o

zahájených řízeních o náhradě nákladů podle § 14 odst. 2 až 4, o jejich počtu, místě jejich čerpání a o tom, jak bylo v jednotlivých řízeních rozhodnuto,

zahájených řízeních pro udělení předchozího souhlasu, o jejich počtu a o tom, jak bylo v jednotlivých řízeních rozhodnuto,

částkách, které byly podle § 14 odst. 2 až 4 pojištěncům nahrazeny.

(14) Údaje shromažďované podle odstavce 13 sdělují zdravotní pojišťovny v anonymizované podobě na žádost Ministerstvu zdravotnictví. Ministerstvo zdravotnictví tyto informace poskytuje Evropské komisi v jí stanovených lhůtách.“.
CELEX: 32011L0024

11. V § 53 odst. 1 se ve větě první za slova „týkajících se“ vkládají slova „udělení předchozího souhlasu podle § 14b, vydání povolení podle koordinačních nařízení, náhrady nákladů podle § 14 odst. 2 až 4,“ a věty třetí a čtvrtá se nahrazují větami „Zdravotní pojišťovny rozhodují ve věcech přirážek k pojistnému, pokut a pravděpodobné výše pojistného a ve sporných případech ve věcech placení pojistného a penále platebními výměry. Odvolání proti platebnímu výměru nemá odkladný účinek.“.
CELEX: 32011L0024, 32004R0883

12. V § 53 odstavec 1 zní:

„(1) Na rozhodování zdravotních pojišťoven ve věcech týkajících se udělení předchozího souhlasu podle § 14b, vydání povolení podle koordinačních nařízení, náhrady nákladů podle § 14 odst. 2 až 4 a pokut se vztahují obecné předpisy o správním řízení,47) nestanoví-li tento zákon jinak. Ve správním řízení zahajovaném na návrh pojištěnce se rozhoduje též ve sporných případech o hrazení částek podle § 16b; k návrhu pojištěnec přiloží doklady o zaplacení regulačních poplatků, které se započítávají do limitu podle § 16b a doklady o zaplacení doplatků za částečně hrazené léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely, které se započítávají do limitu podle § 16b, ze kterých vyplývá, že limit podle § 16b byl překročen. Ve věcech pokut rozhodují zdravotní pojišťovny platebními výměry. Odvolání proti platebnímu výměru nemá odkladný účinek.“.
CELEX: 32011L0024, 32004R0883

ČÁST DRUHÁ

Změna zákona o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky

Čl. II

Zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění zákona č. 592/1992 Sb., zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 60/1995 Sb., zákona č. 149/1996 Sb., zákona č. 48/1997 Sb., zákona č. 305/1997 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 69/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 49/2002 Sb., zákona č. 420/2003 Sb., zákona č. 455/2003 Sb., zákona č. 438/2004 Sb., zákona č. 117/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. HYPERLINK "aspi://module='ASPI'&link='296/2007%20Sb.%2523'&ucin-k-dni='30.12.9999'" 296/2007Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 298/2011 Sb., zákona č. 369/2011 Sb. a zákona č. 458/2011 Sb., se mění takto:

1. V § 5 písmeno c) včetně poznámky pod čarou č. 1a zní:

„c) náhrady nákladů za neodkladnou zdravotní péči čerpanou pojištěncem v cizině a náhrady nákladů za zdravotní služby čerpané pojištěncem v jiném členském státě Evropské unie podle § 14 zákona o veřejném zdravotním pojištění1a),
___________
1a) Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“.

2. V § 5 se na konci písmene e) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které zní:

„f) úhrady za zdravotní služby a náhrady nákladů vynaložené pojištěncem na zdravotní služby čerpané v členských státech Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo ve Švýcarské konfederaci podle přímo použitelných předpisů Evropské unie upravujících koordinaci systémů sociálního zabezpečení a podle mezinárodních smluv v oblasti sociálního zabezpečení.“.

ČÁST TŘETÍ

Změna zákona o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách

Čl. III

Zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 15/1993 Sb., zákona č. 60/1995 Sb., zákona č. 149/1996 Sb., zákona č. 48/1997 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 49/2002 Sb., zákona č. 420/2003 Sb. zákona č. 438/2004 Sb., zákona č. 117/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 351/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 298/2011 Sb., zákona č. 369/2011 Sb. a zákona č. 458/2011 Sb., se mění takto:

1. V § 13 písmeno c) včetně poznámky pod čarou č. 23 zní:

„c) náhrady nákladů za neodkladnou zdravotní péči čerpanou pojištěncem v cizině a náhrady nákladů za zdravotní služby čerpané pojištěncem v jiném členském státě Evropské unie podle § 14 zákona o veřejném zdravotním pojištění23),
___________
23) Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“.

2. V § 13 se na konci písmene e) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které zní:

ČÁST ČTVRTÁ

Změna zákona o zdravotních službách

Čl. IV

V § 45 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění zákona č. 303/2013 Sb., se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno o), které včetně poznámky pod čarou č. 50 zní:

„o) poskytovat informace vnitrostátnímu kontaktnímu místu na jeho žádost podle zákona o veřejném zdravotním pojištění50).
___________
50) § 14c zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“.

ČÁST PÁTÁ

ÚČINNOST

Čl. V

Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení čl. I bodu 12, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2015.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA

I. Obecná část

A. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace

1. Důvod předložení a cíle

1.1 Název

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

1.2 Definice problému

Dne 9. března 2011 byla přijata směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči (dále jen „směrnice č. 2011/24/EU“). Podle čl. 21 směrnice č. 2011/24/EU jsou členské státy povinny uvést v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 25. října 2013. V současné době je část směrnice č. 2011/24/EU transponována do zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, v části, která se týká zdravotních služeb. Část směrnice č. 2011/24/EU týkající se náhrad nákladů za zdravotní služby čerpané v jiném členském státě Evropské unie (dále jen „EU“) není v současné době transponována do žádného právního předpisu v České republice (dále jen „ČR“). Je tedy nutné transponovat směrnici č. 2011/24/EU do zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“).

V souvislosti s transpozicí směrnice č. 2011/24/EU se ukazuje jako žádoucí reflektovat v určitých aspektech nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, v platném znění (dále jen „nařízení č. 883/2004“) a nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/2004, v platném znění (dále jen „nařízení č. 987/2009“). Nařízení č. 883/2004 je pro ČR závazné od 1. května 2010 a obsahuje přímo použitelná pravidla v oblasti koordinace systémů sociálního zabezpečení napříč EU, Evropským hospodářským prostorem (dále jen „EHP“) a ve Švýcarské konfederaci, nařízení č. 987/2009 upravuje v této oblasti procesní pravidla a prováděcí postupy. Dle sdělení Evropské komise (dále jen „sdělení Evropské komise“) se směrnice č. 2011/24/EU a nařízení č. 883/2004 a nařízení č. 987/2009 střetávají ve svých cílech, směrnice i nařízení nastavují systém, který se zaměřuje na zajištění možnosti čerpat zdravotní služby při pobytu v zahraničí (u směrnice je touto oblastí EU, nařízení dále zahrnuje také EHP a Švýcarskou konfederaci) mimo domovský členský stát (tzn. členský stát, ve kterém je osoba zdravotně pojištěna). Podle sdělení Evropské komise lze uvést, že hlavním cílem nařízení č. 883/2004 a nařízení č. 987/2009 je zajistit pojištěncům, aby nepozbývali nároků v oblasti sociálního zabezpečení při přesunu do jiného členského státu. V oblasti zdravotních služeb nařízení č. 883/2004 a nařízení č. 987/2009 upravují především specifická pravidla týkající se čerpání nezbytné zdravotní péče. Za nezbytnou zdravotní péči se považuje taková péče, kterou vyžaduje zdravotní stav pojištěnce po dobu pobytu v jiném členském státě EU, EHP a Švýcarské konfederaci v takovém rozsahu, aby se z dané země nemusel pojištěnec vracet dříve, než zamýšlel. V ostatních případech, které nejsou zahrnuty v nezbytné zdravotní péči, nařízení umožňuje využít institut předchozího povolení k obdržení vhodného léčení mimo členský stát bydliště (čl. 20 nařízení č. 883/2004, dále jen „povolení podle nařízení“), tato péče je označována jako plánovaná. V případě, že pojištěná osoba cestující do jiného členského státu za účelem obdržení vhodného – plánovaného – léčení požádá kompetentní instituci (zdravotní pojišťovnu) a předchozí povolení bude uděleno, bude zdravotní péče kompetentní zdravotní pojišťovnou hrazena, stejně jako tomu je při čerpání nezbytné zdravotní péče.

Oproti předmětným nařízením směrnice č. 2011/24/EU zajišťuje přístup k bezpečné a kvalitní přeshraniční zdravotní péči, zajišťuje pacientům možnost vyhledávat zdravotní služby v jiných členských státech EU a podněcuje členské státy EU v této oblasti ke vzájemné kooperaci, to vše s ohledem na vnitrostátní zdravotní systémy. Směrnice č. 2011/24/EU v tomto ohledu zakotvuje závěry Soudního dvora EU v oblasti volného pohybu zdravotních služeb a volného pohybu osob, především pak základní zásadu náhrady nákladů, které pacient musel v jiném členském státě za zdravotní službu uhradit, a to minimálně podle předpisů státu pojištění, nehledě na povahu této služby. Cílem směrnice č. 2011/24/EU je zajistit vysoký stupeň ochrany lidského zdraví v souladu s čl. 114 odst. 3 Smlouvy o fungování EU a za tímto účelem blíže upravuje a rozšiřuje práva pacientů, kteří se rozhodnou vyhledat zdravotní služby v jiném členském státě EU. Směrnice č. 2011/24/EU je dalším krokem v rozšiřování práv pacientů napříč EU.

V tomto ohledu se jeví jako vhodné, aby budoucí právní úprava odrážela též některá unikátní pravidla nařízení č. 883/2004 a nařízení č. 987/2009, a zřetelně je tak odlišila od implementovaných pravidel směrnice č. 2011/24/EU, neboť jednotlivá pravidla nařízení č. 883/2004 a nařízení č. 987/2009 se svým obsahem často dotýkají oblastí upravených směrnicí. V tomto směru by česká právní úprava lépe odrážela procesní stránku rozhodování a vydávání tzv. předchozího povolení k čerpání plánovaných zdravotních služeb na území členských států EU, EHP a Švýcarské konfederace. Toto povolení může být vydáno zdravotní pojišťovnou pojištěnce na základě jeho žádosti, přičemž vydané povolení umožňuje čerpat zdravotní služby v členských státech EU, EHP a ve Švýcarsku s plnou úhradou ze strany domácí pojišťovny.

1.3 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti

Právní stav se v dané oblasti změnil v souvislosti s přijetím směrnice č. 2011/24/EU, která měla být implementována do českého právního řádu s účinností od 25. října 2013. Nesplněním implementační povinnosti se Česká republika vystavila nebezpečí peněžních sankcí ze strany EU, proto je nutné přijmout potřebnou právní úpravu co nejdříve.

Směrnice č. 2011/24/EU se svým obsahem rozděluje na pravidla implementačně obligatorní a pravidla implementačně fakultativní. Mezi obligatorní se řadí zavedení nové zásady náhrady nákladů minimálně ve výši stanovené pro úhradu péče podle předpisů státu pojištění. Podle nového pravidla bude českým pojištěncům nahrazena za zdravotní služby čerpané v jiném členském státě EU vždy taková částka, která by byla zdravotní pojišťovnou uhrazena na území ČR poskytovateli zdravotních služeb. Jinými slovy je nutné zavést pravidlo povinné náhrady nákladů za zdravotní služby čerpané v jiném členském státě EU. Za účelem dostatečné informovanosti pacientů o možnostech čerpání zdravotních služeb v jiných členských státech EU jsou státy, kterým je směrnice č. 2011/24/EU určena, povinny zřídit vnitrostátní kontaktní místa, která nebudou poskytovat informace pouze subjektům z daného členského státu, ale i subjektům zahraničním, slovy směrnice č. 2011/24/EU – pacientům z jiných členských států EU. Mezi hlavní informační povinnosti patří náležité informování o právech a nárocích pacientů v souvislosti s využitím zdravotních služeb v členských státech EU, podmínkách čerpání, způsobu a možnostech náhrady nákladů, kooperace s jinými vnitrostátními kontaktními místy apod. Směrnice č. 2011/24/EU za účelem náležitého provádění základního pravidla o náhradě také stanoví požadavek na zajištění nestranných a objektivních správních postupů, na základě kterých se bude rozhodovat o výši náhrady, stejně jako o možnosti soudního přezkumu.

Za zásadní a v podstatě nejvýznamnější implementačně fakultativní pravidlo lze označit institut předchozího souhlasu. EU tímto způsobem umožňuje členským státům regulovat čerpání zdravotních služeb v jiných členských státech EU vnitrostátními pojištěnci, a to tím způsobem, že členský stát jasně vymezí, u kterých zdravotních služeb je nárok na náhradu nákladů vynaložených v jiném členském státě EU podmíněn předchozím souhlasem. Směrnice č. 2011/24/EU tento institut blíže upravuje v čl. 8, kde vymezuje zdravotní služby, u nichž může být náhrada nákladů podmíněna předchozím souhlasem příslušné zdravotní pojišťovny (dále jen „předchozí souhlas dle směrnice“). Problematickou otázkou i na unijní úrovni nadále zůstává vztah předchozího souhlasu dle směrnice a povolení k vycestování za účelem čerpání věcných dávek (zdravotních služeb) dle nařízení č. 883/2004, resp. nařízení č. 987/2009.

Právní řád ČR v současné době neupravuje implementačně obligatorní části směrnice č. 2011/24/EU. V oblasti hrazení zdravotních služeb čerpaných v zahraničí český právní řád obsahuje pouze jediné pravidlo, a to v § 14 zákona č. 48/1997 Sb., kde se uvádí: „…Ze zdravotního pojištění se pojištěncům uhradí též částka, kterou vynaložili na neodkladnou zdravotní péči, jejíž potřeba nastala během jejich pobytu v cizině, a to do výše stanovené pro úhradu takové péče na území České republiky.“ Další právní úprava způsobu hrazení zdravotních služeb čerpaných v zahraničí se však v právním řádu České republiky nevyskytuje.

Mimo absenci dalších pravidel je také nutné upozornit na nevhodnou terminologii současného zákona, a sice na užívání pojmu „úhrada“. V tomto ohledu bude nová právní úprava užívat pojem „náhrada“, který jasně popisuje situaci, ve které zdravotní pojišťovna náklady na zdravotní služby poskytnuté v zahraničí hradí až následně pojištěnci, který zdravotní služby nejprve uhradil sám. Pojmem „úhrada“ se pak rozumí platby za hrazené zdravotní služby podle smluv uzavřených mezi zdravotní pojišťovnou a poskytovatelem zdravotních služeb, popř. platby, které provedla zdravotní pojišťovna v případě, kdy její pojištěnec čerpal zdravotní služby dle nařízení č. 883/2004, resp. nařízení č. 987/2009.

Směrnice č. 2011/24/EU není jediným nástrojem, který blíže upravuje práva pacientů při čerpání zdravotních služeb v jiných členských státech EU. Vedle obecných pravidel, jakými je především zásada volného pohybu služeb a na ní navazující judikatura Soudního dvora EU, je oblast přeshraniční zdravotní péče průběžně upravována také příslušnými přímo použitelnými předpisy EU. Jak je výše uvedeno, tímto předpisem je mj. nařízení č. 883/2004 a nařízení č. 987/2009, které se nevztahuje pouze na státy EU, ale dále také na EHP a Švýcarskou konfederaci. Za účelem vyšší přehlednosti a dostatečného rozlišení budou předmětná nařízení lépe reflektována v budoucích normativních změnách.

Pro úplnost je nutné dodat, že poskytování a hrazení zdravotních služeb je na mezinárodní úrovni upraveno mnohými bilaterálními smlouvami. Česká republika uzavřela v různém rozsahu bilaterální mezinárodní smlouvy upravující (nejen) poskytování zdravotních služeb a jejich hrazení např. s Izraelem, Jugoslávií (Srbsko a Černá Hora), Makedonií, Tureckem nebo Japonskem. Současně probíhají jednání s dalšími státy, jako je např. Tunisko nebo Albánie.

1.4 Identifikace dotčených subjektů

Dotčenými subjekty jsou zdravotní pojišťovny, pojištěnci, pacienti z jiných členských států EU, poskytovatelé zdravotních služeb (zdravotní péče), Centrum mezistátních úhrad (dále jen „CMÚ“) a Ministerstvo zdravotnictví.

Transpozice směrnice č. 2011/24/EU přinese značné rozšíření práv tuzemských pojištěnců, ale i zahraničních pacientů. Pojištěncům musí být nově garantována náhrada nákladů, které byly vynaloženy na zdravotní služby v rámci EU, přičemž tato náhrada musí být vždy v takové výši, v jaké by pojišťovna uhradila zdravotní služby ve státě pojištění, nejvýše však do částky, jaká byla v jiném členském státě EU uhrazena. Všem pojištěncům, popř. pacientům, a to jak tuzemským tak z členských států EU, bude poskytována informační služba tzv. vnitrostátním kontaktním místem. Informace se budou týkat poskytování zdravotních služeb v jiných členských státech EU a na žádost budou poskytovány informace týkající se poskytování zdravotních služeb na území České republiky. Informace budou poskytovány zejména o právech a nárocích pacientů, dostupnosti zdravotních služeb, o poskytovatelích, o kontaktních údajích vnitrostátních kontaktních míst, o úhradách a náhradách za poskytnuté služby apod.

Přímo dotčeným subjektem bude také subjekt vykonávající funkci vnitrostátního kontaktního místa, tomu nová právní úprava přinese zejména povinnosti spojené s výkonem činnosti spočívající v poskytování informací.

1.5 Popis cílového stavu

Jak je již naznačeno výše v textu, cílem navrhované právní úpravy je implementovat do českého právního řádu směrnici č. 2011/24/EU, a to minimálně její implementačně obligatorní části týkající se náhrad za čerpané zdravotní služby v jiných členských státech EU, vnitrostátního kontaktního místa poskytujícího informace v oblasti čerpání zdravotních služeb v členských státech EU a správních postupů upravujících pravidla pro čerpání zdravotních služeb v jiných členských státech EU.

Dalším cílem navrhované právní úpravy je v souvislosti s implementací předmětné směrnice vhodně reflektovat nařízení č. 883/2004 a nařízení č. 987/2009 v oblasti procesní úpravy týkající se vydávání povolení k čerpání zdravotních služeb na území členských států EU, EHP a Švýcarské konfederace.

Cíle v jednotlivých oblastech jsou následující:
a) úhrada a náhrada za čerpání zdravotních služeb v jiných členských státech EU
- je nezbytné stanovit jasným a srozumitelným pravidlem povinnost a způsob provedení náhrady nákladů pojištěnce za zdravotní služby čerpané na území EU, a to do takové výše, jaká by byla uhrazena pojišťovnou při poskytování takových zdravotních služeb v České republice tuzemským poskytovatelem zdravotních služeb, nejvýše však částku, kterou pojištěnec v zahraničí uhradil;
- systém náhrady bude zajištěn v souladu s dikcí směrnice, tedy náklady v zahraničí ponese pojištěnec a následně budou nahrazeny zdravotní pojišťovnou, u které je pojištěn;
- v souladu s uvedeným pravidlem je nutné stanovit jasný mechanismus pro výpočet nákladů, které by vznikly při poskytování stejných zdravotních služeb na území České republiky a způsob, jakým bude tento mechanismus uplatňován v praxi, tj. správní rozhodnutí zdravotní pojišťovny o výši náhrady nákladů.

b) vnitrostátní kontaktní místo
- právní úprava kontaktního místa musí obsahovat jasné členění poskytovaných informací na poskytované informace obecné a na informace poskytované na žádost osoby dle dikce směrnice;
- mezi informace poskytované na žádost je nutné zahrnout informace o oprávnění konkrétního poskytovatele poskytovat zdravotní služby nebo o případných omezeních jeho oprávnění, o přístupnosti konkrétních zdravotnických zařízení pro osoby se zdravotním pojištěním, o možnosti čerpat zdravotní služby na území EU, EHP a Švýcarské konfederace v režimu nařízení č. 883/2004, o právech a nárocích pacienta v souvislosti s využitím přeshraničních zdravotních služeb;
- právní úprava by se neměla zaměřovat pouze na cizí tazatele, ale měla by umožnit poskytovat tuzemským tazatelům stejný rozsah informací týkajících se poskytování zdravotních služeb na území České republiky, jaké kontaktní místo sděluje subjektům z jiných členských států EU;
- vznik kontaktního místa bude probíhat s ohledem na minimalizaci nákladů, proto v navrhovaných variantách budou povinnosti vnitrostátního kontaktního místa stanovovány pouze existujícím subjektům, tzn. za tímto účelem nebude vznikat subjekt nový, zároveň bude u jednotlivých variant posuzován finanční dopad na dotčené subjekty především s ohledem na zatížení státního rozpočtu či veřejných rozpočtů.

c) správní postupy týkající se čerpání zdravotních služeb v jiných členských státech EU
- úprava musí jasně stanovit procesní pravidla pro řízení týkající se nahrazování nákladů vzniklých v souvislosti s čerpáním zdravotních služeb v jiných členských státech EU, zejména s důrazem na oblasti, které směrnice č. 2011/24/EU uvádí jako implementačně obligatorní;
- v tomto ohledu se jedná především o zákaz obsažený ve směrnici jakkoliv diskriminovat pojištěnce ve vztahu náhrady (resp. úhrady) za vnitrostátní a přeshraniční zdravotní služby, povinnost zajistit, že správní řízení bude v tomto ohledu objektivní a nediskriminační;
- dále je povinností zajistit možnost soudního přezkumu rozhodnutí o náhradě nákladů za zdravotní služby čerpané v jiných členských státech EU
- povinnost postupovat podle správního řádu se zakotví i u dalších řízení, které bude kompetentní zdravotní pojišťovna povinna vést po transpozici směrnice č. 2011/24/EU.

d) vydávání povolení k čerpání zdravotních služeb na území EU, EHP a Švýcarské konfederace
- základním cílem úpravy je především jasně stanovit a rozčlenit pravidla pro čerpání zdravotních služeb vyplývající z nařízení č. 883/2004 a směrnice č. 2011/24/EU;
- procesní stránka vydávání povolení podle nařízení č. 883/2004 je do určité míry zajištěna některými instituty, které vytvořila správní komise zřízená dle čl. 71 nařízení č. 883/2004 při Evropské komisi;
- vzhledem k uvedenému bude procesní úprava institutu předchozího povolení vycházet z postupů správní komise, a to tak, že v procesu rozhodování a vydávání předchozího povolení budou zohledněny zavedené nástroje, jakými je např. nárokový doklad S2;
- proces vydávání předchozího povolení je nutné normativně upravit za účelem zamezení svévolného jednání zdravotních pojišťoven při rozhodování o žádostech pojištěnců a zároveň za účelem sjednocení rozhodovací praxe, zákonná úprava by měla především jasně stanovit, že pro vydání předchozího povolení musí být splněny podmínky stanovené v nařízení č. 883/2004.

1.6 Zhodnocení rizika

Nebude-li směrnice č. 2011/24/EU implementována s účinností od 25. října 2013, může podle článku 258 Smlouvy o fungování Evropské unie Evropská komise podat žalobu na Českou republiku u Soudního dvora Evropské unie pro nesplnění implementační povinnosti. České republice by z tohoto důvodu hrozilo uložení peněžitých sankcí ze strany Evropské unie.

2. Návrh variant řešení

I. varianta:
Nulová varianta – zákon nebude přijat

Nulová varianta by znamenala, že by obsah směrnice č. 2011/24/EU nebyl transponován do českého právního řádu, a byla by tak zachována současná právní úprava. Současný stav českého právního řádu však neodpovídá implementačním požadavkům směrnice č. 2011/24/EU, nereflektuje požadovaná pravidla a nezná implementačně obligatorní instituty. Lze presumovat, že nulová varianta povede k posouzení nečinnosti České republiky jako postupu porušujícího závazky vyplývající z členství v EU. V tomto případě by tedy dle čl. 258 Smlouvy o fungování Evropské unie hrozila žaloba Evropské komise na Českou republiku u Soudního dvora Evropské unie pro nesplnění implementační povinnosti. České republice by z tohoto důvodu hrozilo uložení značných peněžitých sankcí.

II. varianta:
V zákoně č. 48/1997 Sb. bude zakotveno implementačně obligatorní ustanovení, které bude zakládat právo pojištěnce na náhradu nákladů, které vynaložil na zdravotní služby v jiném členském státě EU, a to do výše stanovené pro úhradu takových služeb na území České republiky.

Výše náhrady za zdravotní služby poskytnuté pojištěnci v jiném členském státě EU bude vypočítávána na základě zákona č. 48/1997 Sb., cenového předpisu upravujícího regulaci cen zdravotní péče na základě zmocnění v § 2a odst. 1 zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, vyhlášky vydané podle § 17 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb., opatření obecné povahy podle § 15 odst. 5 a cenového rozhodnutí Státního ústavu pro kontrolu léčiv (dále jen „Ústav“) podle části šesté zákona č. 48/1997 Sb. účinných k datu vyhotovení účetního dokladu, na jehož základě se náhrada provádí. V praxi budou posouzeny výkony, které byly poskytnuty v zahraničí, podle seznamu zdravotních výkonů a jejich bodová hodnota bude vynásobena stanovenou cenou bodu, v oblasti léčiv se bude výše náhrady stanovovat podle cenového rozhodnutí Ústavu, u zdravotnických prostředků podle zákona č. 48/1997 Sb. Tímto způsobem se zjistí částka, která bude nahrazena za zdravotní služby čerpané v jiných členských státech EU, vždy však nejvýše do částky, kterou pojištěnec za tyto služby skutečně uhradil. Stanovený způsob výpočtu bude dále zakotven i pro určování tzv. „pomyslných“ nákladů, které je nutné stanovit v případě výpočtu náhrady nákladů podle čl. 26 odst. B) 7. nařízení č. 987/2009.

Varianta II. je sestavena jako návrh obsahující pouze implentačně obligatorní části směrnice s důrazem na minimální zatížení dotčených subjektů, proto vedle výše uvedeného legislativního záměru bude podle varianty II. vnitrostátním kontaktním místem Ministerstvo zdravotnictví. Vnitrostátní kontaktní místo bude v souladu s požadavky směrnice č. 2011/24/EU při výkonu své činnosti spolupracovat s vnitrostátními kontaktními místy v jiných členských zemích, s Evropskou komisí, zdravotními pojišťovnami a sdruženími pacientů působícími v oblasti ochrany práv těchto osob. Kontaktní místo má podle směrnice č. 2011/24/EU zejména informační povinnosti, a to vůči pacientům tuzemským i pacientům z jiných členských států EU.

Zdravotní pojišťovna bude při rozhodování o náhradě nákladů za zdravotní služby čerpané v jiném členském státě EU postupovat podle správního řádu.

Zákonem bude explicitně stanoveno, že kompetentní zdravotní pojišťovny jsou coby kompetentní instituce příslušné k rozhodování o vydání povolení k čerpání zdravotních služeb na území členských států EU, EHP a ve Švýcarské konfederaci podle nařízení č. 883/2004 a nařízení č. 987/2009. Pojišťovny se budou při vydávání povolení řídit správním řádem. Žádost o vydání povolení se bude podávat u příslušné zdravotní pojišťovny, přičemž žádost musí obsahovat náležitosti stanovené správním řádem a musí z ní být patrno, jaké zdravotní služby pojištěnec hodlá čerpat, kde je hodlá čerpat (místo v jiných členských státech EU, EHP a Švýcarské konfederaci) a předpokládaná doba čerpání zdravotních služeb. Vedle standardního rozhodnutí bude v rámci řízení pojištěnci dále uděleno povolení, a to na standardizovaném evropském nárokovém dokladu s označením S2 (popř. formuláři E 112), který byl za tímto účelem vydán Evropskou komisí. O případném odvolání proti rozhodnutí o nevydání povolení by měl rozhodovat rozhodčí orgán kompetentní zdravotní pojišťovny, rozhodnutí bude soudně přezkoumatelné dle obecných právních předpisů ČR.

III. varianta:
Tato varianta přejímá implementačně obligatorní variantu II., avšak od této varianty se liší tím, že vnitrostátním kontaktním místem by nebylo Ministerstvo zdravotnictví, nýbrž by jako kontaktní místo byly určeny zdravotní pojišťovny. Zároveň by jim byly uloženy všechny povinnosti, které pro kontaktní místo stanoví směrnice č. 2011/24/EU.

IV. varianta:
Stejně jako předchozí varianta tato varianta se od II. varianty odlišuje pouze tím, že vnitrostátním kontaktním místem by nebylo Ministerstvo zdravotnictví, ale bylo by funkcí pověřeno styčné místo pro oblast věcných dávek, tj. orgán určený jako příslušný orgán členského státu pro jednu nebo více oblastí sociálního zabezpečení uvedených v čl. 3 nařízení č. 883/2004, aby odpovídal na žádosti o informace a o pomoc za účelem použití nařízení č. 883/2004 a prováděcího nařízení č. 987/2009, a který má plnit úkoly podle hlavy IV č. 987/2009. Funkci styčného místa v tuto chvíli vykonává CMÚ, které je sdružením právnických osob (zdravotních pojišťoven). Mezi hlavní úkoly CMÚ patří zajišťování agendy přeúčtování nákladů za zdravotní služby čerpané podle nařízení č. 883/2004 a nařízení č. 987/2009 a mezinárodních smluv a již dnes poskytuje informace týkající se čerpání zdravotních služeb.

V. varianta:
Tato varianta se shoduje s implementačně obligatorní variantou II. Rozdílem je pouze to, že tato varianta zavádí do českého právního řádu institut předchozího souhlasu dle směrnice, tj. pravidlo implementačně fakultativní. Zákonem by byla stanovena pojištěnci povinnost požádat příslušnou zdravotní pojišťovnu o předchozí souhlas podle směrnice, a to za předpokladu, že by v jiném členském státě zamýšlel čerpat zdravotní služby, jejichž náhrada by byla vydáním předchozího souhlasu podmíněna. Pro úplnost je nutné uvést, že tento postup směrnice č. 2011/24/EU v čl. 8 umožňuje, ale nevyžaduje.

Institut předchozího souhlasu je ve směrnici č. 2011/24/EU upraven v čl. 8 poměrně rigidně. Směrnice č. 2011/24/EU umožňuje státům podmínit právo pojištěnce na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s čerpáním zdravotních služeb v jiných členských státech předchozím souhlasem, ale zároveň využití tohoto institutu značně reguluje. Zdravotní služby, jejichž náhrada může být podmíněna udělením předchozího souhlasu, musí být předmětem požadavků na plánování v souvislosti se zajištěním dostatečného a trvalého přístupu k vyvážené nabídce vysoce kvalitní péče v dotčeném členském státě nebo v souvislosti se snahou kontrolovat náklady a co nejvíce zabránit veškerému plýtvání finančními, technickými a lidskými zdroji, přičemž je při poskytování těchto zdravotních služeb nutná hospitalizace, nebo je vyžadována vysoce specializovaná a nákladná lékařská infrastruktura nebo zdravotnické vybavení.

Vedle uvedeného základního požadavku směrnice č. 2011/24/EU dále umožňuje podmínit předchozím souhlasem zdravotní služby, které zahrnují léčbu představující zvláštní riziko pro pacienta nebo obyvatelstvo, nebo lze podmínit předchozím souhlasem službu, která je poskytována poskytovatelem zdravotních služeb, u nějž mohou v jednotlivých případech vyvstat vážné a konkrétní obavy ohledně kvality nebo bezpečí poskytované péče.

Směrnice v čl. 6 dále stanoví taxativně, jaké konkrétní důvody mohou vést k neudělení předchozího souhlasu podle směrnice. Orgán rozhodující o udělení předchozího souhlasu podle směrnice musí dále vždy přezkoumat, zda v daném případě nejsou naplněny podmínky udělení předchozího povolení podle nařízení, a pokud dojde k závěru, že by mělo být namísto předchozího souhlasu podle směrnice uděleno předchozí povolení podle nařízení, musí zdravotní pojišťovna upřednostnit institut nařízení a udělit předchozí povolení podle nařízení, avšak pouze pokud pojištěnec nepožádá o jiný postup. Směrnice přímo nespecifikuje, co se rozumí pod pojmem „jiný postup“, lze však předpokládat, že se jedná o trvání na udělení předchozího souhlasu podle směrnice. Jak již bylo výše uvedeno – předchozí povolení podle nařízení zajišťuje pojištěnci úhradu podle právních předpisů členského státu, ve kterém byly zdravotní služby čerpány, kdežto předchozí souhlas podle směrnice zajistí pojištěnci pouze právo na náhradu nákladů vynaložených za zdravotní služby v jiném členském státě EU, avšak nejvýše do výše českých tarifů nebo částky, kterou za zdravotní služby vynaložil, za podmínky, že se jedná o hrazenou službu v rámci veřejného zdravotního pojištění.

3. Vyhodnocení nákladů a přínosů

3.1 Identifikace nákladů a přínosů

Náklady a přínosy jednotlivých variant budou v zájmu vyšší přehlednosti blíže zkoumány v další podkapitole. V tomto ohledu bude posuzována především finanční stránka nákladů a přínosů a případné rozšíření práv dotčených subjektů, stejně tak jako míra zatížení subjektů novými povinnostmi. Pro vyšší přehlednost lze uvést, že jednotlivé varianty se z hlediska finančních nákladů a přínosů liší pouze v oblasti výkonu povinností spojených s činností vnitrostátního kontaktního místa.

3.2 Náklady a přínosy

I. varianta
Nulová varianta znamená, že nová právní úprava nebude přijata, což se jeví i z hlediska předpokládaných nákladů jako zcela nepřijatelné. Tímto postupem by Česká republika porušila závazky vyplývající z členství v Evropské unii, a zároveň by tak hrozila žaloba ze strany Evropské komise, která by mohla vyústit v uvalení peněžitých sankcí trvajících až do doby dostatečné implementace směrnice.

II. varianta
Tato varianta umožňuje v souladu se směrnicí č. 2011/24/EU pojištěncům vycestovat za účelem čerpání zdravotních služeb do jiného členského státu EU.

Celkový objem finančních prostředků, který bude z rozpočtů zdravotních pojišťoven vynaložen v důsledku čerpání zdravotních služeb v jiném členském státě EU, nelze přesně vyčíslit, neboť transpozice směrnice zajistí zakotvení dalších práv pojištěncům, které doposud explicitně nebyly upraveny v právním řádu, přestože tato práva vyplývají ze závěrů SDEU. Zakotvením těchto pravidel v právním řádu se předpokládá zároveň zajištění vyšší informovanosti a rozšíření právního povědomí veřejnosti. Ministerstvo zdravotnictví vycházelo u hodnocení nákladů z informací a dat, které byly poskytnuty CMÚ, které je styčným místem podle nařízení č. 987/2009. Podle těchto údajů má počet žádostí českých pojištěnců o udělení povolení s vycestováním za péčí do jiného členského státu EU, EHP a Švýcarské konfederace trvale klesající tendenci. Podíl případů na celkovém počtu se pohybuje do 1 % (292 v roce 2009, 282 v roce 2010, 269 v roce 2011). Na plánované léčení českých pojištěnců v zahraničí bylo v roce 2010 i v roce 2011 vynaloženo 10,9 mil. Kč. Z výše uvedeného je patrné, že hovoříme-li o výši finančního zatížení veřejných zdravotních pojišťoven čerpáním zdravotních služeb v jiném členském státě EU, lze předpokládat, že pokud se dramaticky nezvýší zájem pojištěnců o čerpání zdravotních služeb v jiném členském státě EU, budou náklady vzhledem k celkovým finančním prostředkům vynaloženým na hrazené služby na území ČR zanedbatelné, neboť celkové náklady na zdravotní služby hrazené zdravotními pojišťovnami čerpané ze základního fondu zdravotního pojištění za rok 2011 byly 216 729 363 tis. Kč. Pro úplnost je vhodné uvést, že této otázky se také týká recitál č. 39 směrnice č. 2011/24/EU, který uvádí:

„Toky pacientů mezi členskými státy jsou omezené a očekává se, že omezené zůstanou, neboť valná většina pacientů v Unii využívá zdravotní péči ve vlastní zemi a činí tak raději…“

Uvedená věta je dle statistických údajů odpovídajícím tvrzením i pro ČR.

Dopad na státní rozpočet díky čerpání zdravotních služeb českými pojištěnci v jiném členském státě EU nebude žádný, neboť státní rozpočet nebude touto skutečností nijak zatížen. Zatíženy budou fondy zdravotních pojišťoven určené k hrazení zdravotních služeb čerpaných pojištěnci.

Mezi faktory, které ovlivní rozhodování pacientů, zda budou čerpat zdravotní služby v jiném členském státě EU, můžeme zahrnout i jazykovou bariéru, povinnost uhradit zdravotní služby v členském státě EU nejprve v hotovosti (teprve po návratu do ČR budou pojištěnci žádat o náhradu nákladů), pojištěnci budou sami hradit rozdíl mezi cenou zdravotních služeb v jiném členském státě EU a částkou, která bude příslušnou zdravotní pojišťovnou vypočtena na základě příslušného úhradového mechanismu.

Pro výpočet výše náhrady nákladů za zdravotní služby poskytnuté v jiném členském státě EU je stanoven jasný mechanismus. Výše náhrady nákladů je dle této varianty omezena jen do výše tarifů platných při poskytování stejných či obdobných zdravotních služeb v České republice.

Směrnice č. 2011/24/EU vyžaduje, aby byl stanoven transparentní mechanismus pro výpočet náhrady nákladů při čerpání zdravotních služeb v jiných členských státech. Mechanismus musí být založen na předem známých, objektivních a nediskriminačních kritériích. Výše uvedený výpočet náhrady nákladů splňuje směrnicí č. 2011/24/EU uváděná kritéria pro výpočetní mechanismus, který je veřejnosti dostupný, a každý podle nich může výši náhrady nákladů za zdravotní služby poskytnuté v jiném členském státě EU vypočítat.

Tato varianta předpokládá, že vnitrostátním kontaktním místem bude Ministerstvo zdravotnictví. Aby Ministerstvo zdravotnictví mohlo plnit informační povinnosti, které ze směrnice č. 2011/24/EU vyplývají, potřebovalo by na tuto činnost přijmout dva zaměstnance. Zaměstnanci by měli mít 13. platovou třídu podle nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, neboť jejich činnost bude vyžadovat znalosti českého a evropského práva v oblasti koordinace systémů sociálního zabezpečení a dobrou znalost cizího jazyka pro zajištění kontaktu s pacienty a ostatními kontaktními místy. Hrubý měsíční plat zaměstnance zařazeného ve 13. platové třídě bez praxe je 19 680 Kč. S připočtením povinných odvodů na sociální a zdravotní pojištění, se celkové náklady na jednoho zaměstnance navýší na částku 26 372 Kč. Tuto částku však nelze považovat za konečnou, neboť náklady dále vznikají na technické zázemí pracovní pozice (energie, počítač, placený software, ostatní vybavení), výdaje za školení, případné cestovní náklady aj. Varianta II. je oproti ostatním variantám jedinou, která by při zřízení vnitrostátního kontaktního místa zatížila státní rozpočet, na druhou stranu by uložila povinnost pouze státnímu orgánu, nikoliv subjektům soukromoprávním.

Směrnice č. 2011/24/EU vyžaduje, aby členské státy ve svých vnitrostátních právních předpisech upravily správní postupy týkající se čerpání zdravotních služeb v jiných členských státech EU a výpočtu náhrady nákladů za zdravotní služby, které byly čerpány v jiném členském státě EU. Tyto správní postupy musí být založeny na objektivních a nediskriminačních kritériích, která jsou nezbytná a přiměřená pro dosažení sledovaného cíle. Proto II. varianta stanoví povinnost postupovat v těchto případech podle správního řádu, neboť tento postup nepřináší žádné náklady a zároveň naplňuje směrnicí č. 2011/24/EU stanovené cíle.

Zákonem bude dále upraveno, jak mají pojištěnci a pojišťovny postupovat v případě, že pojištěnec žádá v souladu s nařízením č. 883/2004 o vydání povolení k čerpání zdravotních služeb v členských státech EU, EHP či ve Švýcarské konfederaci. Zakotvení tohoto postupu nepřináší žádné náklady ani pro státní rozpočet ani pro veřejné rozpočty.

III. varianta
Podle této varianty by vnitrostátním kontaktním místem byly jednotlivé zdravotní pojišťovny.

Tato varianta by sice nezatížila státní rozpočet, ale zatížila by rozpočty zdravotních pojišťoven, neboť lze předpokládat, že každá zdravotní pojišťovna by mohla vytvořit jedno až dvě pracovní místa pro účely plnění informačních povinností vnitrostátního kontaktního místa. Při současném počtu sedmi zdravotních pojišťoven by toto představovalo sedm až čtrnáct pracovních míst. Průměrné náklady na jednoho pracovníka lze odhadnout obdobně jako u II. varianty.

Komplikace by jistě byly spojeny se značnou fragmentací kontaktních míst ve vztahu k zahraničním tazatelům a zahraničním kontaktním místům, jelikož pojišťovny na sebe nejsou nijak přímo navázány ve smyslu povinné spolupráce, tudíž by mohlo docházet k nejednotnému a nekooperativnímࠀࠜ࠰࡜࡞৆ੌનᠾᡀᡬᡮᣠᦪ᦮ᨨᨮ᪄᪊᪺᪼Ẑẖ◈☂☄⠘⫺⬂⯈⯎⯲⼮㊞㊨㣢㣬ꢷ飥飥飥飥飥觥ᔟ≨၂ᘀ艨氭㘀脈䩃䩏䩑䩡ᔟ≨၂ᘀ艨氭㸀Ī䩃䩏䩑䩡ᘖ�ᄞ䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᔜ�ᄞᘀ�ᄞ䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᔟ≨၂ᘀ艨氭䌀ᙊ䠀Ī䩏䩑䩡ᔜͨ✛ᘀͨ✛䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᘖͨ✛䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᔟ≨၂ᘀ艨氭㔀脈䩃䩏䩑䩡ᔢ≨၂ᘀ艨氭㔀脈䩃䩏䩑࡜憁ᙊᔜ≨၂ᘀ艨氭䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᘖ歨⵮䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊ␀ࠀ࠮࠰࠼࡜࡞৆ৈਲ਴੊ੌનપશસᤂᤄᨶᨸ᪀᪂òòÙÙ�òòòò찀Ì딀µ딀µᘀ␃ഃெ̀Ũːༀ梄ᄁ预廾梄态预懾̤摧ⶂl
̤̀옍栂퀁愀̤摧ⶂl
ഀࣆȀŨː摧ⶂl̀Ĥ옍栂퀁ጀ碤愀Ĥ摧ⶂl
̀Ĥ옍栂퀁愀Ĥ摧ⶂlᔀ᪂᰺ᵀẐᾰ⅊⎒⎔┈┊◀◂⚌⚎⠐⠒⫺⫼⯎⯲⯴ⰎⰐⰜⰞèèèèèèèèèèèÑᘀ␃ഁெ̀Ũːༀ梄ᄁ预廾梄态预懾Ĥ摧ⶂlᘀ␃ഃெ̀Ũːༀ梄ᄁ预廾梄态预懾̤摧ⶂl᠀ⰞⳖⳘ⼤⼦㊞㊠㣢㣤㮐㮴㮶㱄㱆㱔㱖䆆䆈䆔䆖䆺䆼èÛÛÛÛèè쐀è렀è쐀è쐀è଀␃ഃ׆Ā愀̤摧ⶂlᘀ␃ഁெ̀Ũːༀ梄ᄁ预廾梄态预懾Ĥ摧ⶂl
̤̀옍퀀愀̤摧ⶂlᘀ␃ഃெ̀Ũːༀ梄ᄁ预廾梄态预懾̤摧ⶂlᔀ㣬㮊㮐㮴㱖䆆䆖䆺䇄䚾䛈䟊䥊乎乐俌俎呦呾壂壌弸强彂斮斸楬楺殠涴淰澠牴牼甠產皺盒盚砈硜秖簾籀紶紸縞縪翤翪而肪膪菤萠葤虌虒돯탯탠釠탠탠탠¡ᔟ≨၂ᘀ艨氭䌀ᙊ䠀Ī䩏䩑䩡ᔢ≨၂ᘀ艨氭㸀Ī䩃⩈企J儀J愀ᙊᘙꥨꙌ㸀Ī䩃䩏䩑䩡ᔟ≨၂ᘀ艨氭㔀脈䩃䩏䩑䩡ᔟ≨၂ᘀ艨氭㘀脈䩃䩏䩑䩡ᔜ≨၂ᘀ艨氭䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᔟ≨၂ᘀ艨氭㸀Ī䩃䩏䩑䩡㤀䆼䏰䏲䗬䗮䚾䛀䟊䟌䥀䥂䧤䧦䮴䮶䲬䲮乜乞俌俎呦ò�É�É�ò�ò�Û�·�·�·�·�ò༒̤̀☊଀Ɇഀெ̀Ũː愀̤摧ⶂl༒̤̀☊଀ņഀெ̀Ũː愀̤摧ⶂlᘀ␃ഃெ̀Ũːༀ梄ᄁ预廾梄态预懾̤摧ⶂl
̤̀옍퀀愀̤摧ⶂlᔀ呦周呴呶壂壄夨太妼妾姠姢媞媠岊岌嶘嶚弸强徬è턀è쐀èè눀è눀è눀è눀è눀è눀è༒̤̀☊଀͆ഀெ̀Ũː愀̤摧ⶂl
̤̀옍퀀愀̤摧ⶂlᘀ␃ഁெ̀Ũːༀ梄ᄁ预廾梄态预懾Ĥ摧ⶂlᘀ␃ഃெ̀Ũːༀ梄ᄁ预廾梄态预懾̤摧ⶂl᐀徬微悆悈慖慘懖懘捠换斮新楬楲殠殢涴淰淲滆滈è혀è혀è혀è혀è혀è준´준è준èè̤̀옍褀
ༀ梄ᄁ预廾梄态预懾̤摧ⶂl
̤̀옍퀀愀̤摧ⶂl༒̤̀☊଀цഀெ̀Ũː愀̤摧ⶂlᘀ␃ഃெ̀Ũːༀ梄ᄁ预廾梄态预懾̤摧ⶂl᐀滈澔澖甠產皺盒砈硜硞磚磜祚祜秈秊筦筨粜粞èÛÓ츀·èèèè�èꔀè༒̤̀☊଀Նഀெ̀Ũː愀̤摧ⶂlᘀ␃ഃெ̀Ĝːༀᲄᄁ廾ᲄ态懾̤摧ⶂlЀ摧ⶂl܀␃愃̤摧ⶂl
̤̀옍퀀愀̤摧ⶂlᘀ␃ഃெ̀Ũːༀ梄ᄁ预廾梄态预懾̤摧ⶂlጀ粞綔綖縞縠翪耎耐菤萠萢葘葚謈譄譆譜譞诚诜诪í혀í혀É준É준É준É준É준¼꼀¯꼀¯꼀
̀Ĥ옍栂퀁愀Ĥ摧ⶂl
̤̀옍栂퀁愀̤摧ⶂl
̤̀옍퀀愀̤摧ⶂlᘀ␃ഃெ̀Ũːༀ梄ᄁ预廾梄态预懾̤摧ⶂl༒̤̀☊଀Նഀெ̀Ũː愀̤摧ⶂl᐀虒蚔謈譄譞诜迈迊遴遶邌邎鏘鏞鏼鐂飐饺馌馎ꂚꂠꂼꃂꖐꗘꗨꗪꛒꛖ꜔Ʝꟲ꣪꣮꣰ꤌꤐꤔ꧸뒸禈裠泠鑬àᘙꥨꙌ䌀ᙊ䠀Ī䩏䩑䩡ᔜꥨꙌᘀꥨꙌ䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᘖꥨꙌ䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᔟ≨၂ᘀ艨氭䌀ᙊ䠀Ī䩏䩑䩡̟jᘀ홨꽿䌀ᙊ伀J儀J唀Ĉ䩡ᘆ홨꽿̏jᘀ홨꽿唀Ĉᔟ≨၂ᘀ艨氭㔀脈䩃䩏䩑䩡ᔟ≨၂ᘀ艨氭㘀脈䩃䩏䩑䩡ᔜ≨၂ᘀ艨氭䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᔟ≨၂ᘀ艨氭㸀Ī䩃䩏䩑䩡✀诪诬醢醤鈖鈘鏢鏼锚锜闔闘颶颸风飐饺饼馌馎鹢ò×휀×였×였Æ휀×였ò뜀ò×휀
ഀࣆȀŨː摧ⶂl฀␃؁Ĥ옍栂퀁愀Ĥ摧ⶂl̤̀옍栂퀁ༀ梄币梄愁̤摧ⶂl
̤̀옍栂퀁愀̤摧ⶂlഀ␃㄃$␷㠀$⑈愀̤摧ⶂl
̀Ĥ옍栂퀁愀Ĥ摧ⶂl᐀鹢鹤默黚ꂤꂼꇚꇜꊖꊘꕴꕶꖎꖐꗘꗚꗨꗪꟾꠀꣴꤌ꨸òòááòÔ퐀Ô퐀ò퐀ò찀òò܀␃愃̤摧ⶂl
̀Ĥ옍栂퀁愀Ĥ摧ⶂl̤̀옍栂퀁ༀ梄币梄愁̤摧ⶂl
̤̀옍栂퀁愀̤摧ⶂlᘀ꧸ꨰꨲ꩐ꩠꪪꪾ꫈꫘ꫬꮎꮐꮰꮴ갶갸겆괄굄긊긺꾠꾦넀녀뗦뗨룼룾밬웖뫖뫖횮銢銃銃塬鉬䲃䲃䲃䲃ᘖ⍨﬛䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᘦ⍨﬛䈀*䩏䩑䩡䡭Ѕ䡮Ѕ桰＀ࡵᔬ≨၂ᘀ⍨﬛䈀*䩏䩑䩡䡭Ѕ䡮Ѕ桰＀ࡵᔜ≨၂ᘀ⍨﬛䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᔟ≨၂ᘀ⍨﬛㔀脈䩃䩏䩑䩡ᘖ롨兢䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᘖ끨딭䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᘖ੨䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᔟ≨၂ᘀ艨氭㔀脈䩃䩏䩑䩡ᔜ≨၂ᘀ艨氭䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᘖ啨ň䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᔜ≨၂ᘀ啨ň䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᴀ꨸꨺꩎꩐ꩢꩤꩰꩲꮐꮰꮲꮴꯒꯔꯖ갶갸걮거겄öîîéÓ쬀Ë뼀Ë쬀³ꠀ³ꠀ³਀␃ሃ푤þ愀̤摧ᬣṳ̂̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣû̀Ĥ搒ﻔ♀愀Ĥ摧ᬣû܀搒ﻔ摧ᬣûഀ␃܁Ĥ搒ﻔ♀愀Ĥ摧ᬣû܀␃愃̤摧ⷄôЀ摧ⶂl܀␃愁Ĥ摧ⶂlࠀ옍栁摧ⶂlጀ겄겆긊긌길긺똆똈쥔쥖터턲흼흾ퟨퟪ��óÝóóóóÝóóóóóó਀␃ሃ푤þ愀̤摧ᬣû਀萏ꐓ葞摧ᬣṳ̂̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣûᤀ밬밮흾ퟪ����：ｚæ௺௼௾లයฺ฾༦༬࿴ᅸᇖቌኬ᏶ᐄ㑐㑾㜺㝬㞆㶸㷔䪬䫂委姲岞岺惲惴掸插粄粎粐紞胤�����������������跋跛뿛跛跛跛뿛쯛Ûᔟ≨၂ᘀ⍨﬛㸀Ī䩃䩏䩑䩡ᔟ≨၂ᘀ⍨﬛㘀脈䩃䩏䩑䩡ᔢ≨၂ᘀ⍨﬛ᜀ�䨻䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᘖ⍨﬛䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᔟ≨၂ᘀ⍨﬛㔀脈䩃䩏䩑䩡ᔜ≨၂ᘀ⍨﬛䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊ̩jᔀ≨၂ᘀ⍨﬛ ᥊䌀ᙊ伀J儀J唀Ĉ䩡㜀ﴘﴚäæʠʢ੒੔௼௾రల࿸࿺ቊቌኬፌᘺប᧲᧴ᨴᮠἺóóóóóóóóóóóóóó਀␃ሃ푤þ愀̤摧ᬣṳ̂̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣûᬀἺⅦ⒊⒌┼❜⥶⪖⯬⯮Ⲥⷰ⾊ㅼ㑎㑐㑼㑾㜸㜺㝪㝬㞆㟒㟔㶶㶸㷔óóóóóóóóóèóèèè਀␃ሃ푤þ愀̤摧ᬣṳ̂̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣûᬀ㷔㿶㿸䨾䩀俢俤儊儌姒委姲岜岞岺掶掸插桺桼澀澂狔狖粄粆粈粊粌ôôôôôôôôôôôôôô਀␃ሃ푤þ愀̤摧ᬣûᰀ粌粎粐糒糔紜紞胤胦脒脔脬葀葂葜薆薈鋖鋘鐾鑀铒铔霄ôèèô�è촀Í촀Í촀Í촀Í촀Í촀Í촀Íఀ␃ሃ푤þ᐀¤愀̤摧ᬣûഀ萏Ũ搒ﻔꐔ葞Ũ摧ᬣṳ̂̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣû਀␃ሃ푤þ愀̤摧ᬣûᜀ胤胦脒脬葂葜鋘鑀닪댆릐蘿裸浪ᑸᑼᓒ᥶ᦐᴎᴨ䘌䙌䛌䜌䞾䟚傄傞峐峨揖揘桢梈梎梒짔짔즽짔즻짔鲬螬고즜짔쥿쥿짔짔짔쥮쥿¬̡jᔀ≨၂ᘀ⍨﬛ ᥊䌀ᙊ唀Ĉ䩡ᘎ⍨﬛䌀ᙊ愀ᙊᔨ≨၂ᘀ⍨﬛㔀脈⩂䌆ᙊ伀J儀J愀ᙊ瀀ｨᔟ≨၂ᘀ⍨﬛㸀Ī䩃䩏䩑䩡ᔜ≨၂ᘀ⍨﬛䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊ唃Ĉᔗ≨၂ᘀ⍨﬛㘀脈䩃䩡ᔔ≨၂ᘀ⍨﬛䌀ᙊ愀ᙊᔗ≨၂ᘀ⍨﬛㸀Ī䩃䩡ᔟ≨၂ᘀ⍨﬛㔀脈䩃䩏䩑䩡ᔝ≨၂ᘀ⍨﬛䈀ت䩃䩡桰ÿ✀霄霆髢髤鴌鴎ꄌꄎꭢꭤ끀끂단닪댆돂도띜띞蘿裸òòòòòòòòòòòòç਀␃ሃ푤þ愀̤摧ᬣûఀ␃ሃ푤þ᐀¤愀̤摧ᬣûᤀu přístupu při plnění informačních povinností. Natolik vysoká roztříštěnost vnitrostátních kontaktních míst se nepředpokládá dokonce ani u mnohonárodnostních členských států, jakými je např. Španělsko nebo Velká Británie. Zároveň by byl v tomto ohledu velmi obtížně nastavitelný efektivní státní dohled, který by jen nesnadno tazatelům zajišťoval dostatečně kvalitní přístup jednotlivých zdravotních pojišťoven při plnění informačních povinností kontaktních míst a v neposlední řadě také řádné plnění závazků ČR vůči EU stanovených směrnicí č. 2011/24/EU. Přínosem této varianty by bylo nulové zatížení státního rozpočtu a pravděpodobně jednodušší přístup pojištěnců k informacím, neboť ti většinou žádají informace prvně od kompetentní zdravotní pojišťovny. Zatíženy by ovšem při zvolení této varianty byly veřejné rozpočty.

IV. varianta
Podle této varianty by činnost vnitrostátního kontaktního místa byla uložena styčnému místu určenému na základě nařízení č. 987/2009, kterým je v současné době CMÚ. Toto řešení by nezatížilo státní rozpočet a dle vyjádření dotčených subjektů (zdravotních pojišťoven a především CMÚ) se zároveň nepředpokládá ani navýšení výdajů tohoto subjektu, pokud by jeho činnost byla v tomto ohledu rozšířena, neboť CMÚ je dle vyjádření schopné povinnosti vnitrostátního kontaktního místa plnit při současném personálním obsazení bez další finanční zátěže na fungování. Značnou výhodou je i fakt, že CMÚ některé informace, které bude vnitrostátní kontaktní místo muset poskytovat nad rámec obecných informací, poskytuje již nyní, přičemž v oblasti poskytování informací týkajících se čerpání zdravotních služeb v jiných členských státech EU (a dále EHP a Švýcarské konfederace) má tento subjekt značné zkušenosti, získané za dobu svého působení od roku 2001.

Problematickou otázkou v tomto ohledu zůstává právní postavení současného styčného místa. CMÚ je ve své podstatě soukromoprávním zájmovým sdružením. Delegování povinnosti spojené s řádným výkonem činnosti vnitrostátního kontaktního místa by v tomto ohledu mohlo být ohroženo nejistou povahou takového subjektu, který ve své podstatě existuje pouze na základě konsenzu několika právnických osob.

V. varianta
Tato varianta vychází z předpokladu, že by byl do českého právního řádu zaveden institut předchozího souhlasu dle směrnice. Tato varianta by nezatížila ani státní rozpočet ani rozpočty zdravotních pojišťoven. Tato varianta by zatížila zdravotní pojišťovny jen administrativně. Nepředpokládá se ovšem, že by zdravotní pojišťovny musely v souvislosti se zavedením tohoto institutu zvyšovat počet svých zaměstnanců. Pojištěnci by při zavedení institutu předchozího souhlasu mohli být zbytečně zatíženi ve chvíli, kdy se z hlediska praxe ukáže tento institut jako nepotřebný a zbytečně omezující volný pohyb služeb.

Značným přínosem pro systém zdravotního pojištění při zavedení institutu předchozího souhlasu podle směrnice by však byla určitá jistota v udržení stability systému, neboť náhrada nákladů za některé zdravotní služby podléhající požadavkům plánování by byla podmíněna udělením předchozího souhlasu podle směrnice. Zde se však střetávají dvě klíčové otázky. Jednak zda je skutečně nutné předchozí souhlas zavádět, neboť jak je již výše uvedeno - v České republice se počet pojištěnců vyhledávajících zdravotní služby v jiných členských státech EU spíše snižuje a podle současných statistických údajů nelze důvodně předpokládat navýšení tohoto počtu (v roce 2009 bylo evidováno 292 pacientů, 282 v roce 2010 a 269 v roce 2011). Jednak se zde objevuje obava, že tento stav se může změnit v návaznosti na zakotvení práva pojištěnců na náhradu nákladů vynaložených za zdravotní služby čerpané v jiných členských státech EU, neboť se zakotvením tohoto práva v právním řádu zvýší informovanost veřejnosti a obecné právní povědomí. V krajním případě by mohlo dojít až k narušení systému plánování, který je dnes u některých zdravotních služeb klíčovým pro udržení finanční stability systému zdravotního pojištění.

Po zvážení možného legislativního řešení této varianty nakonec dospělo Ministerstvo zdravotnictví k názoru, že zakotvení institutu předchozího souhlasu by mohlo být realizováno formou nařízení vlády, které bude vymezovat zdravotní služby, jejichž náhrada bude podmíněna vydáním předchozího souhlasu podle směrnice. Nařízení vlády a v něm uvedené konkrétní hrazené služby se vydá až ve chvíli, kdy bude podle dostupných statistických údajů možné určit, zda je regulace skutečně potřebná. Tímto přístupem se zajistí, aby pojištěnci nebyli zbytečně zatěžováni, pokud se i v budoucnu ukáže, že čerpání zdravotních služeb v jiných členských státech EU nebude mít stoupající tendenci, než jaká je pozorována za poslední období. Pokud se tento stav nepotvrdí a čerpání určitých hrazených služeb se rapidně navýší až do úrovně, která by mohla ohrozit stabilitu systému zdravotního pojištění, varianta V. by umožňovala náhradu některých zdravotních služeb podmínit předchozím souhlasem na základě nařízení vlády, které náhradu nákladů za tyto určité hrazené služby podmíní udělením předchozího souhlasu podle směrnice.

Pro úplnost je nutné uvést, že s ohledem na výše popsané není předkladatelem uvažována varianta implementace institutu předchozího souhlasu dle směrnice přímo do zákona jako vhodné a schůdné řešení. Ze současně známých informací není možné v zákoně zdravotní služby v tuto chvíli s jistotou vymezit, neboť není v současnosti zřejmé, náhradu jakých služeb je vhodné podmínit předchozím souhlasem dle směrnice. Též naprostá rigidnost zákonného zakotvení by v zásadě vedla k neschopnosti pružně reagovat na změny v systému a úprava by se mohla stát kontraproduktivní.

3.3 Vyhodnocení nákladů a přínosů variant

Za účelem dosažení vyšší přehlednosti hodnocení budou varianty hodnoceny slovně a bodově (ve škále od 1 do 3 bodů) v těchto klíčových oblastech:

a) zajištění implementace směrnice;
b) mechanismus náhrady nákladů za zdravotní služby;
c) zřízení vnitrostátního kontaktního místa;
d) zajištění náležitého správního postupu při určování výše náhrady nákladů;
e) úprava týkající se vydávání povolení k čerpání zdravotních služeb v jiných členských státech EU, EHP a ve Švýcarské konfederaci dle nařízení č. 883/2004 a nařízení č. 987/2009;
f) zatížení dotčených subjektů;
g) předpokládané náklady.

I. varianta
Nulová varianta je podle stanovených kritérií v zásadě nepřípustná, neboť ani jeden z bodů a) až e) nebude naplněn s ohledem na požadavky směrnice. U bodů f) a g) je nutné současný stav jednoznačně posuzovat za nejnákladnější variantu (v bodu f) je negativem nezajištění garantovaných práv pacientům, v bodu g) lze za náklady označit případné sankce ze strany EU, které značně převýší náklady spojené s plněním stanovených cílů).

Body celkem: 0

II. varianta
Na základě této varianty bude pojištěncům umožněno čerpat zdravotní služby v rámci všech členských států EU, a díky tomu bude posílen volný pohyb zdravotních služeb.

Pro II. variantu stejně jako pro všechny varianty ostatní (kromě I. varianty) platí, že se předpokládá, že možnost vycestování za zdravotními službami v rámci všech členských států EU bude mít pozitivní dopad na poskytovatele zdravotních služeb, neboť pacienti z jiných členských států EU budou vyhledávat zdravotní služby v České republice, a to vzhledem k tomu, že kvalita zdravotních služeb v ČR je na vysoké úrovni a oproti jiným členským státům EU je finančně dostupnější. Při poskytování zdravotních služeb zahraničním pacientům z členských států EU tedy lze očekávat, že se poskytovatelům zvýší příjmy z jejich činnosti.

Naopak migraci českých pojištěnců za zdravotními službami do jiných členských států EU ovlivní zejména tyto faktory: jazyková bariéra, povinnost hradit zdravotní služby v členském státě EU v hotovosti (teprve po návratu do ČR budou pojištěnci žádat o náhradu nákladů), pojištěnci sami ponesou náklady stanovené jako rozdíl mezi cenou zdravotních služeb čerpaných v jiném členském státě EU a částkou, která jim bude zdravotní pojišťovnou nahrazena.

II. varianta jako jediná z variant zatěžuje státní rozpočet, a to náklady na fungování vnitrostátního kontaktního místa v rámci Ministerstva zdravotnictví. Tento fakt je nutné vnímat jako náklad varianty II.

Výhodou II. varianty je na rozdíl od V. varianty, že čerpání zdravotních služeb v jiném členském státě EU nebude vázáno na vydání předchozího souhlasu dle směrnice. Pojištěnci tak nebude bránit v čerpání zdravotních služeb v jiném členském státě administrativní zátěž v podobě nutnosti žádat o předchozí souhlas dle směrnice. Vedle tohoto jednoznačného kladu se zde však objevuje značná nejistota ve stavu, který nastane po implementaci směrnice č. 2011/24/EU. Jak je již výše uvedeno – rozšíření práv pacientů ve spojení s vyšší informovaností veřejnosti mohou značně změnit současný, spíše minimální zájem pojištěnců o plánované čerpání zdravotních služeb v jiných členských státech EU. Nelze tedy s jistotou tvrdit, že nezavedení institutu předchozího souhlasu je jednoznačně pozitivní varianta. Proti sobě tu stojí dvě významné hodnoty, a to zájem na minimálním omezení práv pojištěnců a oproti tomu snaha zajistit finanční stabilitu systému veřejného zdravotního pojištění v případě nečekaného vzrůstu čerpání zdravotních služeb v jiných členských státech EU.

Shrnutí:
ad a) směrnice bude implementována v požadovaném rozsahu; b. 3;
ad b) vedle současné úpravy náhrady nákladů za nutnou a neodkladnou péči poskytnutou v cizině bude upravena i náhrada nákladů podle směrnice č. 2011/24/EU za takové zdravotní služby poskytnuté v EU, které by byly uhrazeny na území ČR; b. 3;
ad c) pověření Ministerstva zdravotnictví činností vnitrostátního kontaktního místa by vedlo k zatížení státního rozpočtu, vedle toho existují v České republice i jiné subjekty, které informační činnost v oblasti čerpání zdravotních služeb v jiných členských státech Evropské unie poskytují již delší dobu, tudíž se tato varianta nejeví jako jednoznačně nejvýhodnější; za pozitivum lze označit, že činnost Ministerstva zdravotnictví by byla lehce kontrolovatelná; b. 1;
ad d) náležitý správní postup bude zajištěn dvouinstančním správním řízením, kdy v druhé instanci bude rozhodovat nestranný rozhodčí orgán příslušné zdravotní pojišťovny, řízení se bude řídit správním řádem a výsledek, tj. rozhodnutí, bude zároveň soudně přezkoumatelný; b. 3;
ad e) budou upravena některá klíčová ustanovení týkající se procesní stránky vydávání povolení dle nařízení č. 883/2004 a nařízení č. 987/2009. Zákon se přesněji provazuje s nařízeními, aby bylo zřejmé, že povinnost rozhodovat o povolení podle nařízení je stanovena kompetentním zdravotním pojišťovnám. Budou stanovené základní náležitosti žádosti o vydání povolení podle nařízení. V případě udělení povolení vydá zdravotní pojišťovna příslušný nárokový doklad (formulář S2 či E112), přičemž řízení o vydání předchozího povolení podle nařízení se bude řídit správním řádem, čímž je umožněn i soudní přezkum; b. 3;
ad f) zřízení vnitrostátního kontaktního místa při Ministerstvu zdravotnictví by jistě nezatížilo přímo další subjekty, tudíž lze tento postup považovat za přínos varianty II., avšak v zásadě by došlo k oddělení procesu poskytování informací podle směrnice č. 2011/24/EU od poskytování informací podle nařízení, které je zajišťováno styčným místem – došlo by tedy k určitému dualismu, což v závěru nelze označit za jednoznačně pozitivní variantu; nezavedení institutu předchozího souhlasu podle směrnice v rámci varianty II. lze považovat z krátkodobého hlediska za přínos, neboť současný stav nenaznačuje nezbytnost zavedení tohoto institutu, z dlouhodobého hlediska by však mohlo dojít k zásadní změně v chování pojištěnců a v případě, že by některé nákladné zdravotní služby podléhající plánování byly vyhledávány častěji v jiných členských státech EU, by mohlo dojít k významné destabilizaci systému, která by v samotném závěru postihla především pojištěnce; b. 2;
ad g) s ohledem na nezbytné náklady spojené se zřízením vnitrostátního kontaktního místa se jedná o variantu pro státní rozpočet nejnákladnější, avšak splňující požadavky směrnice č. 2011/24/EU a dostatečně zajišťující dohled nad plněním závazků České republiky, b. 1.

Celkem: 16 b.

III. varianta
Varianta se v zásadě neliší od varianty II., pouze kontaktním místem by podle této varianty byly jednotlivé zdravotní pojišťovny. III. varianta by sice nezatížila státní rozpočet, ale představovala by náklady pro zdravotní pojišťovny a jejich fondy.

Shrnutí:
ad c) zřízení vnitrostátního kontaktního místa u zdravotních pojišťoven je především zatíženo fragmentací kontaktních míst, a s tím spojeným zvýšeným rizikem nejednotného přístupu při plnění informačních povinností, problematickým by se stal i dohled státu nad řádným dodržováním povinností, které jsou kladeny na ČR v souladu s členstvím v EU; b. 1;
ad f) oproti II. variantě jde o navýšení povinností některých subjektů II. variantou nedotčených, v tomto případě stanovení informační povinnosti zdravotním pojišťovnám, které se s ohledem na ostatní varianty jeví v celku jako nadbytečné zatížení velkého množství subjektů; b. 1;
ad g) v této variantě by sice nedošlo k zatížení státního rozpočtu, ale došlo by k nadbytečnému zatížení veřejných rozpočtů; b. 1;
ostatní posuzované oblasti jsou v hodnocení shodné s II. variantou.

Celkem: 15 b.

IV. varianta
Kontaktním místem dle této varianty by bylo styčné místo pro oblast věcných dávek, kterým je v současné době CMÚ. Výhodou této varianty je, že by nebyl zatížen státní rozpočet. Podle vyjádření CMÚ se však nepředpokládá ani navýšení nákladů na činnost tohoto subjektu, neboť CMÚ je dle svého vyjádření schopné činnost vnitrostátního kontaktního místa zastávat při současném personálním stavu.

Shrnutí:
ad c) lze předpokládat, že pověření CMÚ činností vnitrostátního kontaktního místa zajistí dostatečnou informovanost tazatelů a pravděpodobně i náležité plnění povinností vnitrostátního kontaktního místa, neboť CMÚ má v dané problematice značné zkušenosti, problematickou stránkou může zůstat soukromoprávní povaha samotného subjektu, ale jak je již výše uvedeno – činnost CMÚ je pro systém zdravotního pojištění nezbytná, mimoto CMÚ vykonává svou činnost již déle než 12 let; b. 3;
ad f) oproti II. variantě jde o navýšení povinností některých soukromoprávních subjektů II. variantou nedotčených, v tomto případě nastavení informační povinnosti styčnému místu pro oblast věcných dávek, CMÚ se však vyjádřilo souhlasně k otázce výkonu činnosti vnitrostátního kontaktního místa, tudíž se tato varianta s ohledem na minimální zatížení dotčených subjektů jeví jako nejvhodnější; b. 3;
ad g) státní rozpočet nebude zatížen, současné CMÚ nepředpokládá navýšení nákladů a nepožaduje ani žádný příspěvek na výkon činnosti vnitrostátního kontaktního místa ze státního rozpočtu; b. 3;
ostatní posuzované oblasti jsou v hodnocení shodné s II. variantou.

Celkem: 21b.

V. varianta

Přínosem V. varianty je určitá vyrovnanost nákladů a přínosů v případě, kdy by byl předchozí souhlas zaveden. Přestože by zavedení povinnosti žádat o předchozí souhlas dle směrnice jistě zatížila pojištěnce, byla by tato varianta skutečně realizována až v okamžiku, kdy se ukáže její bezprostřední potřeba. V tu chvíli by musel být upřednostněn zájem na zachování stability systému zdravotních pojištění.

Zákonné zmocnění pro vydání nařízení vlády bude zároveň respektovat požadavky směrnice č. 2011/24/EU, neboť omezení náhrady nákladů za zdravotních služby se bude vždy týkat pouze služeb, které jsou předmětem plánování na časovou dostupnost v rámci nařízení vlády č. 307/2012 Sb., o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb. Výjimkou z tohoto základního požadavku mohou být pouze služby, které zahrnují léčbu, která představuje zvláštní riziko pro pacienta nebo obyvatelstvo.

Shrnutí:
ad f) Po dohodě s ostatními dotčenými subjekty lze uvést, že navrhovaná úprava je vyváženým přístupem k dané problematice s ohledem na všechny neznámé – stabilita systému podle současných statistických údajů zavedení předchozího souhlasu nevyžaduje, avšak po implementaci směrnice a zvýšení povědomí veřejnosti by se tento stav mohl rychle změnit, proto se zakotvuje možnost využít institutu předchozího souhlasu formou nařízení vlády, které se bude opírat o statistické údaje; b. 3;
ostatní posuzované oblasti jsou v hodnocení shodné s II. variantou.

Celkem: 18 b.

Celkové zhodnocení:

Varianta I.II.III.IV.V.Početbodů016152117

Zhodnocení podle sledovaných cílů:

a) zajištění implementace směrnice:

Varianta I.II.III.IV.V.Početbodů03333

b) mechanismus náhrady nákladů za zdravotní služby:

Varianta I.II.III.IV.V.Početbodů03333

c) zřízení vnitrostátního kontaktního místa:

Varianta I.II.III.IV.V.Početbodů01131

d) zajištění náležitého správního postupu při určování výše náhrady nákladů:

Varianta I.II.III.IV.V.Početbodů03333

e) úprava týkající se vydávání povolení podle nařízení:

Varianta I.II.III.IV.V.Početbodů03333

f) zatížení dotčených subjektů:

Varianta I.II.III.IV.V.Početbodů02133

g) předpokládané náklady:

Varianta I.II.III.IV.V.Početbodů01131

4. Návrh řešení

4.1 Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení

Jak vyplývá z části 3.4, tj. části hodnocení variant, vhodné varianty jsou v zásadě dvě. Vedle zákonného zakotvení obecných obligatorně transpozičních postupů, blíže popsaných ve variantě II., je vhodným řešením kombinace varianty IV. a V. Tato kombinace nejenže zajistí dostatečnou transpozici směrnice, ale naváže činnost vnitrostátního kontaktního místa na subjekt nejvhodnější a zároveň bude řešena situace týkající se předchozího souhlasu dle směrnice variantou vyvažující náklady a přínosy.

Zvolení varianty IV. zajistí, že informace ohledně čerpání zdravotních služeb podle nařízení č. 883/2004, nařízení č. 987/2009 a směrnice č. 2011/24/EU bude zajišťovat jediný subjekt, kterým je styčné místo pro oblast věcných dávek. Jelikož je styčným místem v tuto chvíli CMÚ, bude z praktického hlediska varianta vhodná také s ohledem na minimalizaci nákladů a s ohledem na požadavky dostatečné kvalifikovanosti pracovníků, kteří budou informace poskytovat. Vedle varianty IV. zvolení varianty V. zajistí, aby pojištěnci nebyli ihned po nabytí účinnosti transpoziční novely omezeni na svých právech ve smyslu zavedení předchozího souhlasu podle směrnice, přičemž stále zde bude možnost kritický stav řešit díky zmocnění k vydání vládního nařízení.

V pořadí další vhodnou transpoziční variantou by byla transpozice plně v souladu s variantou II., která stále přináší určitá pozitiva – vnitrostátním kontaktním místem by bylo Ministerstvo zdravotnictví, což by nezatěžovalo uložením povinností soukromoprávní subjekty a zároveň by umožnilo přímou kontrolu nad dodržováním závazků České republiky vůči EU. Oproti variantě V. se ve variantě II. nepředpokládá zavedení institutu předchozího souhlasu dle směrnice, což je v pořadí druhé nejvhodnější řešení – při odhlédnutí od všech neznámých současný stav spíše napovídá, že předchozí souhlas podle směrnice by nebylo nutné zavádět. Jak je však výše uvedeno, tento přístup opomíjí jakoukoliv možnou změnu současného stavu v budoucnosti.

Na předposlední místo lze zařadit variantu III., která zřízení vnitrostátních kontaktních míst předpokládá u jednotlivých zdravotních pojišťoven. Takový přístup je však oproti jiným variantám – jak je již výše uvedeno – zatížen hned v několika ohledech, a proto se stále jeví jako vhodnější varianta pověřit činností vnitrostátního kontaktního místa Ministerstvo zdravotnictví.

Po výše uvedených kombinacích jednotlivých variant je na posledním místě varianta nulová, která ve své podstatě nesplňuje žádný z předem vytýčených cílů transpozice směrnice č. 2011/24/EU, ať již obligatorně nebo fakultativně transpozičních.

5. Implementace doporučené varianty

Podle jednotlivých stanovených cílů bude směrnice č. 2011/24/EU implementována následovně:

a) zajištění implementace směrnice a zakotvení mechanismu náhrady nákladů za zdravotní služby
Zvolením kombinace variant IV. a V. dojde k implementaci základních transpozičně obligatorních pravidel směrnice, neboť jak varianta IV., tak i varianta V. vychází z obecné a základní varianty II., podle které se zakotvují v právním řádu veškeré implementačně obligatorní části směrnice č. 2011/24/EU. Implementace směrnice č. 2011/24/EU bude pomocí zvolené kombinace variant plně zajištěna. Zvolením varianty V. se v transpoziční novele zároveň zakotví implementačně fakultativní institut předchozího souhlasu podle směrnice.

Navrhovaná právní úprava předpokládá rozšíření základního práva pojištěnců na náhradu nákladů za zdravotní služby poskytnuté v zahraničí. Vedle již v současnosti platného práva pojištěnců na náhradu nákladů za neodkladnou péči v cizině bude vytvořeno speciální ustanovení zakotvující právo na náhradu nákladů za zdravotní služby čerpané v jiném členském státě EU. Částka se bude nahrazovat vždy nejvýše do českých tarifů, pokud však bude částka vynaložená pojištěncem v zahraničí nižší, pak se nahradí částka pouze do výše, kterou pojištěnec v zahraničí skutečně uhradil. Aplikace práva na náhradu nákladů může být podmíněna udělením předchozího souhlasu podle směrnice. O udělení předchozího souhlasu bude rozhodovat kompetentní zdravotní pojišťovna, přičemž rozhodování bude probíhat za podmínek stanovených zákonem, což plně reflektuje požadavky směrnice č. 2011/24/EU. Náhrada se také neprovede za částku, která byla hrazena (tedy uhrazena nebo nahrazena) podle nařízení č. 883/2004 a nařízení č. 987/2009.

Náhrada nákladů podle směrnice č. 2011/24/EU je podmíněna splněním podmínek zákona č. 48/1997 Sb. a podmínkami stanovenými rozhodnutím Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Jedinou výjimkou bude podmínka týkající se uzavření smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb mezi poskytovatelem a kompetentní zdravotní pojišťovnou, neboť je zřejmé, že tato podmínka se týká výlučně vnitrostátního systému veřejného zdravotního pojištění.

b) zřízení vnitrostátního kontaktního místa
V souladu s variantou IV. bude činností vnitrostátního kontaktního místa pověřeno styčné místo pro oblast věcných dávek. Tím se zajistí sjednocení výkonu činností subjektu pro potřeby nařízení a vnitrostátního kontaktního místa zavedeného směrnicí č. 2011/24/EU, a tudíž i sjednocení činnosti subjektů poskytujících informace o čerpání zdravotních služeb podle uvedených nařízení a směrnice č. 2011/24/EU.

Na základě zvolené varianty je v prvé řadě povinností styčného místa poskytovat informace o přeshraničních zdravotních službách, a to jak tuzemským tak zahraničním tazatelům. Zároveň bude styčné místo povinno náležitě komunikovat s kontaktními místy v jiných členských státech EU, Evropskou komisí, zdravotními pojišťovnami a sdruženími pacientů působícími v oblasti ochrany práv pacientů. Mezi další subjekty nepřímo dotčené informační povinností budou spadat poskytovatelé zdravotních služeb, zdravotní pojišťovny a orgány příslušné k vydání oprávnění k poskytování zdravotních služeb, kteří budou nově povinni sdělovat náležité informace pro zajištění informovanosti tazatelů a veřejnosti. Za účelem minimalizace případné administrativní zátěže se stanoví pouze základní požadavky na způsob poskytování informací kontaktním místem. Závazná forma žádosti nebude explicitně stanovena, v tomto ohledu bude umožněno využít jakékoliv formy komunikace, která bude dostatečná pro náležité sdělení požadovaných informací. Odpověď by měla být poskytována ve formě užité při dotazu. Při komunikaci s osobami zdravotně postiženými je nutné postupovat tak, aby jim byla informace na žádost poskytnuta dostatečně srozumitelně s ohledem na individuální povahu postižení.

Jelikož je styčným místem pro oblast věcných dávek CMÚ, bude zajištěna i odbornost personálu a dostatečná informovanost veřejnosti, neboť CMÚ informační činnost vykonává dlouhodobě.

c) zajištění náležitého správního postupu při určování výše náhrady nákladů
V navrhované transpoziční novele se objeví u nově vedených řízení povinnost postupovat podle správního řádu. Při transpozici směrnice se předpokládá zakotvení užití správního řádu především při rozhodování o náhradě nákladů a výši této náhrady za částku, vynaloženou za zdravotní služby čerpané v jiných členských státech EU. Podle správního řádu se bude postupovat i v případě rozhodování o udělení předchozího souhlasu podle směrnice.

d) vydávání povolení k čerpání zdravotních služeb na území EU, EHP a Švýcarské konfederace
V souladu s potřebou adaptovat v nutné míře nařízení č. 883/2004, která vyvstala v souvislosti s transpozicí směrnice č. 2011/24/EU, se dále navrhuje výslovně v zákoně upravit povinnost zdravotních pojišťoven rozhodovat o vydání povolení podle nařízení taktéž podle správního řádu. Za tímto účelem se zákonem stanoví základní náležitosti žádosti. V případě, že zdravotní pojišťovna žádosti vyhoví, bude vyplněný a potvrzený standardizovaný dokument S2 sloužit jako nárokový doklad osvědčující souhlas zdravotní pojišťovny s vycestováním pojištěnce do jiného členského státu EU, EHP a Švýcarské konfederace za účelem čerpání zdravotních služeb podle nařízení č. 883/2004. Nárokový doklad S2 Evropské komise je v rámci Evropské unie obecně známým a využívaným dokumentem. V tomto ohledu je tedy pouze nutné zvýšit informovanost pojištěnců a za tímto účelem bude přínosná informační činnost kontaktního místa.

Zvolená varianta nezavádí žádná nová zvláštní pravidla týkající se přímé povinnosti a na ní navazující přímé sankce, veškeré povinnosti a jejich případné sankce se budou řídit obecnými právními předpisy.

6. Přezkum účinnosti regulace

Zákonná úprava zakotví zdravotním pojišťovnám povinnost shromažďovat klíčová data k zajištění náležité kontroly počtu osob, které čerpají zdravotní služby v jiném členském státě EU, a výši náhrady nákladů za tuto péči. Tato data budou zdravotní pojišťovny povinny poskytovat na žádost Ministerstvu zdravotnictví. Pokud by z těchto dat vyplývalo, že by migrace pojištěnců za zdravotními službami mohla ohrozit stabilitu systému veřejného zdravotního pojištění, ministerstvo podá návrh na vymezení těchto hrazených služeb v nařízení vlády, tj. jejich náhrada bude podmíněna udělením předchozího souhlasu.

7. Konzultace a zdroje dat

Konzultace tohoto návrhu probíhala s CMÚ a zdravotními pojišťovnami.

Ministerstvo zdravotnictví využívalo při přípravě tohoto dokumentu data od CMÚ, která jsou evidována na základě nařízení č. 883/2004, a náklady na mzdy od zdravotních pojišťoven.

B. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem, s mezinárodními smlouvami a s právem Evropské unie

Předkládané navrhované změny zákona č. 48/1997 Sb., zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 280/1992 Sb. o resortních, odborových, podnikových a dalších pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, byly podrobeny právní analýze za účelem zjištění souladu s ústavním pořádkem České republiky (1); mezinárodními smlouvami (2); právem EU (3), přičemž závěry jsou následující.

1. Soulad s ústavním pořádkem České republiky
Při zkoumání souladu navrhované změny s ústavním pořádkem bylo přihlíženo především k ústavnímu zákonu č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Ústava“), a dále pak k usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Listina“). V tomto ohledu nebyl zjištěn žádný rozpor.
Navrhované změny jsou v souladu s ústavními a obecnými právními zásadami. Navrhované změny jsou v souladu se zásadou legality a oficiality (rozhodovací činnosti zdravotních pojišťoven probíhají v souladu s obecnými pravidly správního řízení, tudíž jsou jasně stanovena pravidla správního řízení, a proto se eliminuje možnost svévolného či diskriminačního jednání). Byl kladen důraz na zajištění právní jistoty (základní práva a povinnosti jsou stanoveny přímo na úrovni zákona, a jsou tak vymahatelné; postupy při vydávání povolení dle nařízení a rozhodování o náhradě nákladů je upraveno správním řádem, což zároveň umožňuje soudní přezkum, podle požadavků směrnice). Navrhované znění není v rozporu s veřejným zájmem, úprava naopak dále rozšiřuje a zakládá nová práva pacientům a pojištěncům. Některá specifická pravidla zvyšují právní jistotu adresátů (vhodnější úprava procesní stránky vydávání povolení dle nařízení č. 883/2004 a zakotvení nových práv a procesních postupů, kterými se subjekty mohou řídit – právo na náhradu vynaložených nákladů, právo na informace o poskytování zdravotních služeb v jiných členských státech EU, správní postupy při rozhodování o náhradě nákladů). Navrhovaná právní úprava nijak nesnižuje nabytá práva dotčených subjektů a nejsou diskriminovány žádné specifické skupiny adresátů právních norem.

2. Soulad s právem EU
Soulad s evropským právem je v první řadě dosažen vhodnou transpozicí směrnice, kterou umožňuje navrhovaná změna právní úpravy, v tomto ohledu byl soulad zajištěn transpozicí těchto předpisů:
směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/24/EU ze dne 9 března 2011, o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči, tj. hlavní předmět navrhované úpravy,
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/52/EU ze dne 20. prosince 2012, kterou se stanoví opatření k usnadnění uznávání lékařských předpisů vystavených v jiném členském státě – transponován čl. 6, kterým se stanoví povinnost vnitrostátního kontaktního místa informovat také o údajích, které mají být v souladu s touto směrnicí uvedeny na lékařských předpisech vystavených v jiném členském státě, než je členský stát, kde se předepsané léčivé přípravky vydávají.
Vedle výše uvedených transponovaných předpisů byly dále zohledněny a v nezbytné míře adaptovány následující předpisy:
nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, v platném znění
nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/2004, v platném znění.
Transpozicí směrnice byl taktéž zajištěn soulad s judikaturou Soudního dvora EU, v tomto ohledu se jedná především o rozsudek ve věci Kohll a Decker ze dne 28. dubna 1998, věc C120/95 a C-158/96; rozsudek Geraets-Smits a Peerbooms ze dne 12. června 2001, věc C157/99; rozsudek ve věci Müller-Fauré a Van Riet ze dne 13. května 2003, věc C – 385/99; rozsudek ve věci Watts ze dne 16. května 2006, věc C-372/2004.
Návrh není v rozporu s právem EU.

3. Soulad s mezinárodními smlouvami
Navrhovaná právní úprava byla tvořena s ohledem na základní práva a zásady obsažené především v následujících mezinárodních smlouvách:
Úmluva o lidských právech a biomedicíně (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 96/2001 Sb. m. s., o přijetí Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: Úmluvy o lidských právech a biomedicíně),
Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8),
Úmluva o právech dítěte (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte).
Navrhovaná právní úprava není v rozporu s bilaterálními smlouvami uzavřenými mezi Českou republikou a dalšími tzv. třetími zeměmi. Již samotná vyšší právní síla mezinárodních smluv, garantovaná čl. 10 Ústavy ČR, je dostatečnou garancí souladu. Lze však uvést, že navrhované znění neporušuje žádná smluvní ujednání těchto smluv.

C. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy

V tomto ohledu je vhodné se především zaměřit na část A., kapitolu 3., tj. „Vyhodnocení nákladů a přínosů“. Pro úplnost je však třeba zdůraznit, že se v souladu s navrhovanou právní úpravou neočekávají značné finanční dopady na státní rozpočet a další veřejné rozpočty.

Finanční dosah navrhované právní úpravy nebude mít v zásadě dopad na rozpočty zdravotních pojišťoven, neboť výdaje za zdravotní služby poskytnuté na území EU budou zdravotní pojišťovny nahrazovat do výše, která je pojišťovnami hrazena za obdobné zdravotní služby poskytnuté pojištěncům na území České republiky. Nelze tudíž předpokládat faktické navýšení nákladů, neboť takové platby jsou pouze úhradou, která je ve své podstatě povinností stanovenou právním řádem České republiky. Pouze v zájmu navýšení práv pojištěnců v souladu s dikcí směrnice bude umožněno čerpat takové služby i v zahraničí, a to za stejných podmínek pro výpočet náhrady.

D. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navrhované změny se nijak nedotknou ochrany soukromí a osobních údajů subjektů.

E. Zhodnocení korupčních rizik

Korupční rizika spojená s navrhovanou změnou jsou minimální. Změny se vesměs pozitivně dotknou všech občanů ČR, přitom se nijak nerozšiřují kompetence orgánů veřejné správy. Implementace směrnice je navržena tak, aby vznik korupčních rizik byl minimalizován Na oblast rozhodování zdravotních pojišťoven o náhradě nákladů, udělení předchozího souhlasu dle směrnice a předchozího povolení dle nařízení se aplikují obecné principy správního řádu – prvoinstanční rozhodnutí je přezkoumatelné nezávislým orgánem zdravotní pojišťovny (§ 53 odst. 10 zákona č. 48/1997 Sb., tj. rozhodčím orgánem), a díky využití obecné úpravy správního řízení je také umožněn soudní přezkum. Aplikace obecných principů správního řízení zajišťuje povinnost rozhodovat náležitě a nestranně v souladu s principy obecného právního předpisu. Korupční rizika jsou minimalizována i vzhledem k tomu, že řízení o náhradě nákladů, o udělení předchozího souhlasu dle směrnice a řízení o vydání povolení podle nařízení č. 883/2004 a nařízení č. 987/2009 se vede pouze v rozsahu stanoveném návrhem pojištěnce, a tudíž na návrh pojištěnce. Vzhledem k uvedenému nelze očekávat zvýšení korupčních rizik spojených s navrhovanými změnami.

F. Odůvodnění návrhu vyslovit souhlas s návrhem zákona již v prvém čtení

V téměř shodném znění (lišícím se pouze v ustanovení o účinnosti) byl předložený návrh zákona schválen již 22. května 2013 (viz usnesení vlády č. 371) a jako vládní návrh zákona byl postoupen k projednání v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky jako sněmovní tisk č. 1057. Organizační výbor projednání tohoto návrhu zákona doporučil dne 30. května 2013, avšak jeho projednávání bylo ukončeno v důsledku ukončení volebního období. Navrhovanou změnu stávající právní úpravy je nutno realizovat v co možná nejkratším termínu vzhledem k transpoziční lhůtě, která uplynula 25. října 2013. Z uvedeného důvodu se navrhuje, aby Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvém čtení podle ustanovení § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST

Změna zákona o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů

K bodu 1 (§ 1 odst. 1)
Zpřesňuje se znění úvodního ustanovení zákona, které bude nově zohledňovat a zahrnovat také normativní činnost Evropské unie, jež je do zákona implementována.

K bodu 2 (§ 1 odst. 2)
Jedná se o legislativně technickou úpravu v návaznosti na potřebu adaptovat v nezbytné míře příslušná nařízení upravující koordinaci systémů sociálního zabezpečení, tj. nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, v platném znění, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, v platném znění, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 ze dne 24. listopadu 2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti.

K bodu 3 [§ 11 odst. 1 písm. b)]
Ustanovení se formulačně upravuje tak, aby nevyvolávalo výkladové obtíže, kdo je v zákoně míněn poskytovatelem zdravotních služeb – jde výhradně o subjekt, který v souladu se zákonem o zdravotních službách poskytuje zdravotní služby na území České republiky.

K bodu 4

§ 11 odst. 1 písm. l)

Mezi práva pojištěnce, zakotvená v § 11, se zakotvuje právo na náhradu nákladů, které pojištěnec vynaložil v cizině na neodkladnou zdravotní péči. Cizinou se rozumí veškeré území mimo území České republiky. Pojištěnci se vždy nahrazuje pouze částka, která by byla za čerpané zdravotní služby hrazena kompetentní zdravotní pojišťovnou na území České republiky, přičemž nahrazená částka nesmí přesáhnout částku, která byla na poskytnuté zdravotní služby skutečně vynaložena.

§ 11 odst. 1 písm. m)

Pojištěnec má právo na náhradu nákladů za jakékoliv zdravotní služby čerpané v jiném členském státě Evropské unie, avšak pouze v případě, že se jedná o zdravotní služby hrazené na území České republiky. Pro tento případ je zavedena legislativní zkratka „hrazené přeshraniční služby“. Pojištěnci se vždy nahrazuje pouze částka, která by byla za čerpané zdravotní služby hrazena na území České republiky, přičemž nahrazená částka nesmí přesáhnout částku, které byla na poskytnuté zdravotní služby skutečně vynaložena. V případě, že na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní služby v jiném členském státě Evropské unie nemá pojištěnec právo podle tohoto písmene, pojištěnec nepozbývá právo na náhradu podle obecného ustanovení § 11 odst. 1 písm. l).

§ 11 odst. 1 písm. n)

V souvislosti s možností čerpat zdravotní služby v jiném členském státě Evropské unie zakotvuje se právo pojištěnce na potřebné informace, aby mohl svých práv v rámci volného pohybu po členských státech EU plně a informovaně využít.

K bodu 5 (§ 14)
Pro vyšší přehlednost se současná úprava § 14 rozděluje na pět odstavců, přičemž první odstavec zakotvuje doposud platné základní pravidlo, které uvádí, že ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní služby poskytnuté na území České republiky.

Oproti současné právní úpravě se nově zavádí pojem náhrada. Náhradou se rozumí následné proplacení částky, která byla uhrazena v předchozí době bezprostředně za zdravotní služby. Zákonná úprava tudíž striktně rozlišuje význam pojmu úhrada a náhrada. Užívaný výraz „hrazení“ pak zahrnuje situaci obojí – hrazení formou úhrady nebo náhrady.

Odstavec druhý stanoví, že ze zdravotního pojištění se dále nahradí částka, kterou pojištěnec vynaložil na neodkladnou zdravotní péči v cizině. O výši náhrady nákladů rozhoduje zdravotní pojišťovna pojištěnce ve správním řízení. Způsob, jakým je vypočítána částka, která by za služby byla jinak hrazena na území České republiky, je stanoven v § 14a. Pojištěnci se nenahrazuje částka vyšší, než která byla na poskytnuté zdravotní služby skutečně vynaložena.

Podle odstavce 3 se pojištěnci poskytne náhrada za přeshraniční hrazené služby, tj. služby, které byly čerpány v jiném členském státě Evropské unie, a které by byly hrazeny na území České republiky. Částka se vždy nahradí nejvýše do částky, která by byla hrazena na území České republiky. Tato výše se stanoví početním mechanismem zakotveným v § 14a. Uvedené se aplikuje pouze v případě, že hrazené přeshraniční služby nebyly vůbec hrazeny podle nařízení č. 883/2004 a nařízení č. 987/2009. V případě, že jsou náklady za hrazené přeshraniční služby hrazeny i jen částečně podle uvedených nařízení, postupuje se podle odstavce 4. V případě, že se pro náhradu nákladů vynaložených na zdravotní služby v jiném členském státě Evropské unie nepostupuje podle pravidla obsaženého v tomto odstavci nebo odstavci 4, pojištěnec nepozbývá nárok na náhradu podle odstavce 2, které je obecným ustanovením.

Pravidlo obsažené v odstavci 4 upravuje případ, kdy je přeshraniční hrazená služba podle nařízení č. 883/2004 a č. 987/2009 uhrazena nebo nahrazena pouze částečně. V tomto případě zdravotní pojišťovna určí částku, která by byla za stejné zdravotní služby hrazena na území České republiky, na základě početního mechanismu v § 14a. Od takto zjištěné částky se odečte částka, která byla hrazena za zdravotní služby podle předmětných nařízení. Rozdíl mezi těmito částkami se pojištěnci nahradí. Pokud je výsledkem nula nebo záporná hodnota, pojištěnci se nenahrazuje žádná částka. Stále však platí zásada, že se pojištěnci nenahradí částka vyšší, než která byla na poskytnuté zdravotní služby skutečně vynaložena.

Odstavec 5 stanoví základní zásadu, podle které se může částka vynaložená za hrazené přeshraniční služby nahradit pouze v případě, že jsou splněny podmínky, které by musely být pro hrazení těchto zdravotních služeb splněny i na území České republiky. Podmínky jsou stanoveny zákonem č. 48/1997 Sb. a Státním ústavem pro kontrolu léčiv, a to rozhodnutím tohoto orgánu. V případě, že hrazení služeb je podmíněno více podmínkami, musí být i pro náhradu nákladů podle § 14 odst. 2 až 4 všechny splněny. V případě, že tyto podmínky nejsou splněny, náhrada se neprovede. Za podmínku nelze přitom z logiky věci (poskytování zdravotních služeb mimo území České republiky) považovat uzavření smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb mezi kompetentní pojišťovnou a poskytovatelem, který poskytl pojištěnci hrazenou přeshraniční službu.

K bodu 6

§ 14a

Pro potřeby stanovení výše částky, která by byla za pojištěnce hrazena na území ČR, se tímto stanoví transparentní způsob výpočtu výše náhrady nákladů za zdravotní služby, které byly čerpány na území jiného členského státu EU. K výpočtu náhrady částky za zdravotní výkon se užije vyhláška vydaná na základě § 17 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb. (Seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami) a cenový předpis regulující ceny zdravotních služeb vydaný Ministerstvem zdravotnictví na základě zmocnění v § 2a odst. 1 zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů. Při stanovení výše náhrady nákladů za léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely se postupuje podle opatření obecné povahy a rozhodnutí podle části šesté zákona č. 48/1997 Sb. vydaných Státním ústavem pro kontrolu léčiv. Výše náhrady nákladů za zdravotnické prostředky se stanoví v souladu se zákonem č. 48/1997 Sb. Výpočet se provádí podle znění citovaných předpisů, které bylo účinné v době vyhotovení účetního dokladu prokazujícího úhradu zdravotních služeb podle § 14 odst. 2 až 4.

§ 14b

Zavádí se systém předchozího souhlasu stanovený v článku 8 směrnice č. 2011/24/EU. Podle zákonné úpravy může vláda vymezit takové hrazené služby, jejichž náhrada se podle § 14 odst. 3 provede pouze v případě, že pojištěnci byl udělen předchozí souhlas. Pojištěnec o udělení předchozího souhlasu musí zažádat ještě před zahájením čerpání hrazených služeb, pro jejichž náhradu udělení předchozího souhlasu požaduje. O žádosti pojištěnce rozhoduje kompetentní – příslušná – zdravotní pojišťovna, přičemž žádost může být odmítnuta pouze z důvodů taxativně vymezených v odstavci 4. Podle požadavků čl. 8 odst. 3 směrnice č. 2011/24/EU se zakotvuje povinnost kompetentní zdravotní pojišťovny při posuzování žádosti o udělení předchozího povolení vždy přezkoumat, zda nejsou splněny podmínky pro udělení předchozího povolení podle nařízení č. 883/2004. V případě, že tomu tak je, měla by zdravotní pojišťovna o této skutečnosti pojištěnce vyrozumět a poučit ho o výhodách plynoucích z vydání předchozího povolení podle čl. 20 nařízení č. 883/2004 – především o různých postupech při hrazení zdravotních služeb. Pokud je pojištěnec řádně poučen, může přesto požádat pouze o udělení předchozího souhlasu, v tom případě zdravotní pojišťovna pojištěnci udělí pouze předchozí souhlas. Jestliže pojištěnec po poučení nepožádá pouze o udělení předchozího souhlasu, zdravotní pojišťovna musí vydat předchozí povolení podle nařízení.

Nařízení vlády stanovící hrazené služby, jejichž náhrada je podmíněna udělením předchozího souhlasu, může vymezit jen takové hrazené služby, které mají určenou lhůtu časové dostupnosti podle přílohy č. 2 nařízení č. 307/2012 Sb., a zároveň je při čerpání těchto služeb nutná hospitalizace nebo je vyžadováno vysoce specializované přístrojové nebo zdravotnické vybavení. Jiné hrazené služby, které nemají určenou lhůtu časové dostupnosti, mohou být vládou vymezeny pouze, pokud zahrnují léčbu, která představuje zvláštní riziko pro pacienta nebo obyvatelstvo. Služby vymezené podle věty předchozí tudíž nemusí být uvedeny v příloze č. 2 nařízení č. 307/2012 Sb.

§ 14c odst. 1

V souladu s požadavky směrnice č. 2011/24/EU na zajištění dostatečné informovanosti v oblasti čerpání zdravotních služeb v jiných členských státech EU vzniká tzv. vnitrostátní kontaktní místo, kterým bude tzv. styčné místo. Styčné místo je příslušný orgán členského státu, určený pro jednu nebo více oblastí sociálního zabezpečení uvedených v čl. 3 nařízení č. 883/2004, aby odpovídal na žádosti o informace a o pomoc za účelem použití nařízení č. 883/2004 a prováděcího nařízení č. 987/2009, a který má plnit úkoly podle hlavy IV č. 987/2009. V souladu s uvedeným nařízením bylo Evropské komisi oznámeno, že styčným místem pro oblast zdravotní péče je určeno Centrum mezistátních úhrad. V souladu s požadavky směrnice se zakotvuje povinnost Ministerstvu zdravotnictví náležitě zveřejnit kontaktní údaje vnitrostátního kontaktního místa. Vnitrostátní kontaktní místo má povinnost poskytovat informace v rozsahu stanoveném v § 14c odst. 2 a 3.

§ 14c odst. 2 a 3

Kontaktní místo poskytuje dva typy informací, které lze rozdělit na informace obecného charakteru poskytované na internetových stránkách a na informace, které kontaktní místo poskytuje na žádost tazatelů. Ustanovení odstavce 2 písm. f) zároveň transponuje čl. 4 směrnice 2012/52/EU, který požaduje, aby vnitrostátní kontaktní místa informovala pacienty o údajích, které mají být uvedeny na lékařských předpisech vystavených v jiném členském státě, než je členský stát, kde se předepsané léčivé přípravky vydávají.
V návaznosti na úpravu sdělování informací obsaženou v § 14c odst. 2 a 3 se v § 11 odst. 1 písm. n) stanoví právo pojištěnců na přístup k informacím, které jsou stanovené právě v § 14c odst. 2, a na informace poskytované na žádost v rozsahu stanoveném v odstavci 3.
Pro podávání žádosti o poskytnutí informací se nestanoví formální požadavky, tudíž by podání mělo být posuzováno na základě skutečného obsahu a odpověď by měla být poskytována shodným komunikačním prostředkem, jakým byl učiněn dotaz (listinné podání, elektronicky, telefonicky apod.). Odpověď se tazatelům poskytuje, pokud je známo, kdo žádost podal, které věci se týká a jaké informace tazatel požaduje. Vnitrostátní kontaktní místo ve své odpovědi neposkytuje jakékoliv osobní údaje jednotlivců. V tomto ohledu ani jeden z okruhů poskytování informací, který je vymezen v odstavci 2 písm. a) až f) nebo odstavci 3 písm. a) až e) neumožňuje vnitrostátnímu kontaktnímu místu poskytovat osobní údaje dalším subjektům a ani tyto údaje od jiných subjektů požadovat.

§ 14c odst. 4

Zavádí se pravidlo, dle kterého kontaktní místo musí při poskytování informací jasně rozlišovat práva pojištěnců vyplývající z nařízení č. 883/2004 a nařízení č. 987/2009 oproti právům stanoveným v zákoně č. 48/1997 Sb., která se týkají poskytování zdravotních služeb na území EU. Informace v rozsahu podle odstavce 2 zveřejňuje kontaktní místo na svých internetových stránkách. Na žádost kontaktní místo sděluje specifické informace vyplývající z povahy dotazu podle odstavců 2 a 3. Pro sdělování informací není stanovena závazná forma, ale odpověď by měla být poskytována ve formě shodné, jakou byl učiněn dotaz, popřípadě ve formě, která dostatečně zajistí informovanost tazatele.

§ 14c odst. 5

Kontaktní místo při výkonu své činnosti spolupracuje s kontaktními místy v jiných členských státech EU. Mimo tyto informace kontaktní místo za účelem zajištění vhodných a náležitých postupů konzultuje s ostatními kontaktními místy, Evropskou komisí, zdravotními pojišťovnami a sdruženími pacientů působícími v oblasti ochrany práv pacientů. Konzultace na určité téma probíhají na podnět vnitrostátního kontaktního místa.

§ 14c odst. 6

Zakotvují se mechanismy, na základě kterých je vnitrostátní kontaktní místo s to náležitě vykonávat svou informační činnost, a to založením zákonné povinnosti některým subjektům poskytovat na žádost informace potřebné pro splnění informačních povinností kontaktního místa podle § 14b odst. 2 a 3. Pro poskytování informací kontaktnímu místu dotčenými subjekty není stanovena konkrétní lhůta, avšak je zde kladen obecný požadavek na poskytnutí potřebných informací bezodkladně a bezplatně.

K bodu 7 (§ 15 odst. 5)
Jedná se o legislativně technickou úpravu v návaznosti na zavedení legislativní zkratky pro Státní ústav pro kontrolu léčiv již v navrhovaném § 14 odst. 5.

K bodu 8

§ 40 odst. 3

V českém právním řádu se výslovně reflektuje povinnost zdravotních pojišťoven rozhodovat o žádostech pojištěnců, která doposud přímo vyplývala pouze z nařízení č. 883/2004 a č. 987/2009. Zdravotní pojišťovny na základě této povinnosti rozhodují o vydání souhlasu s vycestováním do jiného členského státu EU, EHP a Švýcarské konfederace za účelem čerpání zdravotních služeb, tj. zakotvuje se povinnost rozhodovat o vydání povolení dle čl. 20 nařízení č. 883/2004. Řízení o vydání povolení se zahajuje na žádost pojištěnce u příslušné zdravotní pojišťovny a řídí se správním řádem. Žádost musí obsahovat obecné náležitosti stanovené správním řádem a další náležitosti stanovené tímto zákonem. Ze žádosti musí být patrno, kdo ji činí, které věci se týká a co se navrhuje, tj. jaké zdravotní služby pojištěnec hodlá čerpat v jiných členských státech EU, EHP nebo Švýcarské konfederaci, místo jejich čerpání a předpokládanou dobu jejich čerpání. Při posuzování a rozhodování o udělení předchozího povolení podle nařízení je kompetentní zdravotní pojišťovna povinna zohlednit především závěry Soudního dvora Evropské unie. Zdravotní pojišťovna o žádosti vydá rozhodnutí. V případě, že zdravotní pojišťovna ve svém rozhodnutí žádosti vyhoví, uděluje povolení. Povolení zdravotní pojišťovna vydává na společném formuláři EU vydaném Evropskou komisí, kterým je v současné době nárokový doklad s označením S2.

§ 40 odst. 4

Zakotvuje se povinnost vyplývající zdravotním pojišťovnám z § 14 odst. 2 až 5, jedná se především o zvýšení přehlednosti zákonné úpravy, tj. zohlednění povinnosti vyplývající z § 14 odst. 2 až 5 zdravotních pojišťoven do části, která se týká činnosti zdravotních pojišťoven.

K bodu 9 (§ 40 odst. 12)
Jedná se o legislativně technickou úpravu v návaznosti na změnu označení odstavců podle novelizačního bodu 8. Zároveň se touto úpravou odstraňuje technická chyba označení příslušných odstavců.

K bodu 10 (§ 40 odst. 13 a 14)
Zdravotním pojišťovnám se zakotvuje povinnost evidovat informace minimálně v rozsahu stanoveném zákonem. Tyto informace se evidují vzhledem k povinnosti České republiky předávat příslušná data týkající se čerpání zdravotních služeb v jiném členském státě Evropské unie Evropské komisi. Jelikož doposud nebyl na unijní úrovni jasně vymezen rozsah informací (popř. dat), které mají být Evropské komisi předávány, obsahuje zákonná úprava pouze demonstrativní výčet údajů, které musí zdravotní pojišťovny evidovat v rámci správních řízení vedených ve věcech náhrady nákladů za zdravotní služby čerpané v jiném členském státě Evropské unie. Směrnice č. 2011/24/EU v tomto ohledu požaduje po členském státu v čl. 20 podat Evropské komisi první zprávu do 25. října 2015 a následně každé tři roky. Toto hlášení bude za ČR provádět Ministerstvo zdravotnictví. Shromažďované údaje budou dále sloužit jako podklad pro posouzení, zda je nutné náhradu nákladů za některé hrazené služby podmínit předchozím souhlasem. V případě, že Ministerstvo zdravotnictví dojde k takovému závěru, navrhne vládě vymezit tyto hrazené služby v nařízení podle § 14b.

K bodu 11 (§ 53 odst. 1)
V § 53 odst. 1 se zakotvuje pravidlo, které stanoví, že rozhodování ve věcech udělení předchozího souhlasu podle § 14b, vydání povolení dle koordinačních nařízení a rozhodování o náhradě nákladů podle § 14 odst. 2 až 4 se řídí zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. V tomto ohledu se zároveň vypouští ustanovení zakotvující povinnost rozhodovat platebními výměry, které se ve všech případech nadále neshodují se skutečným obsahem rozhodnutí - některá řízení nebudou vyměřovat platby, ale určovat například udělení předchozího souhlasu podle §14b, apod. Pravidlo o rozhodování platebními výměry se uplatní pouze na některé oblasti rozhodování podle věcného obsahu (jsou taxativně vymezeny zákonem).

K bodu 12 [§ 53 odst. 1 (JIM)]
Vzhledem k tomu, že § 53 odst. 1 je měněn zákonem č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných a zákonů, který nabývá účinnosti až 1. ledna 2015, je potřebné na toto reagovat „dvojí“ účinností daného ustanovení, aby se zabránilo jeho nahrazení v tuto chvíli již neaktuální dikcí obsaženou v zákoně č. 458/2011 Sb., neboť ta s nyní implementovanou směrnicí nepočítala.

Změna zákona o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, zákona o resortních, odborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách a zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách)

Provádějí se navazující úpravy v dalších dotčených právních předpisech v zájmu zajištění souladu jejich znění s navrhovanými změnami v zákoně č. 48/1997 Sb. V zákoně č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a v zákoně č. 280/1992 Sb., o resortních, odborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů, se rozšiřuje zákonný výčet výdajů zdravotních pojišťoven v souladu s legislativními změnami. V zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, se v souladu se změnami v zákoně č. 48/1997 Sb. zakotvuje poskytovatelům zdravotních služeb povinnost poskytovat informace vnitrostátnímu kontaktnímu místu.

Účinnost
Účinnost zákona se navrhuje v nejbližším možném termínu s ohledem na lhůtu stanovenou pro transpozici směrnice č. 2011/24/EU (25. říjen 2013) a na alespoň minimální legisvakanci, s výjimkou čl. I bodu 12, u nějž se z důvodu uvedeného v odůvodnění k bodu 12 navrhuje nabytí účinnosti dnem 1. ledna 2015.

V Praze dne 30. října 2013

předseda vlády
Ing. Jiří Rusnok v. r.

ministr zdravotnictví
MUDr. Martin Holcát, MBA, v. r.

Blíže viz Guidance note of the Commission services on the relationship between Regulations on the coordination of social security systems and Directive on the application of patients' rights in cross border healthcare ze dne 21. května 2012.
Podle judikatury Nejvyššího soudu je nutné pojem „uhradí“ chápat jako následnou náhradu vynaložených nákladů.
Definice "styčného místa" podle čl. 1 odst. 2 písm. b) nařízení č. 987/2004.
Čl. 8 odst. 2 b) směrnice č. 2011/24/EU.

PAGE \* MERGEFORMAT37

裸浪ﷲﷴݞݠဎတᑺᑼᓐᓒᗴᗶᘾᚦᜀរᤂ᥂᥶᥸ᦐóèèèè�Ú츀Î츀Î츀Î츀Î츀Î츀̤̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣûഀ␃؃Ĥ搒ﻔ♀愀̤摧ᬣû਀␃ሃ푤þ愀̤摧ᬣṳ̂̀␆ሁ푤þ愀̤摧ᬣûᘀᦐᳬᳮᴌᴎᴨṶṸ⍢⍤⛤⛦⢆⢈ペボヮㅮ㍐㛼㤦㷲䖄䞞䞠䞼䞾òòòòòòòòáááááက␃ഃ׆ĀȜሀ푤þ᐀¤愀̤摧ᬣûఀ␃ሃ푤þ᐀¤愀̤摧ᬣûᨀ䞾䟚䧐䧒䧤䲢仒俘偠偢傂傄傞厰厲叄垈媦尪岲岴峎峐峨峪òòòòòòòòòâòÔ퐀ᐎ̤̀␆ሁ푤þ᐀¤愀̤摧ᬣûᐐ̤̀☊଀نሀ푤þ᐀¤愀̤摧ᬣûఀ␃ሃ푤þ᐀¤愀̤摧ᬣû᠀峪怖怘揜揞揰枸桀桂桞桠桢梊梌梎梒梤òòòâòòòÍ딀̀Ĥ搒ﻔ␖᠁ﲄ᧿분ᬀ怦␣⼂趄䤀Ŧ愀Ĥ摧獽ßሀ푤þᘀĤ萘萙½☛⍠Ȥ萯晉摧獽ßᐐ̤̀☊଀نሀ푤þ᐀¤愀̤摧ᬣûఀ␃ሃ푤þ᐀¤愀̤摧ᬣûက梒梤梦梪棐棒棨椄椆椒楞榬榾槀槄槪槬樂樖樘檊檜檞檢櫈櫊櫠櫴櫶歚歬歮歲殘殚殰毄毆汪汼汾沂沨沪泀泔泖浐浢浤浨涎涐润涺涼渆渘渚渞湄湆湜湰湲湶溨溪溬溰滂뷈���������뇘죘ᘖ⍨﬛䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᔔ≨၂ᘀ⍨﬛䌀ᙊ愀ᙊᔟ≨၂ᘀ⍨﬛㔀脈䩃䩏䩑䩡ᔜ≨၂ᘀ⍨﬛䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᔌ≨၂ᘀ⍨﬛ᔢ≨၂ᘀ⍨﬛㔀脈䩃䩏䩑࡜憁ᙊ䘀梤梦梪械梸棂棊棐猀[嬀[嬀[̀Ĥ搒ﻔ␖᠁ﲄ᧿분ᬀ怦␣⼂趄䤀Ŧ愀Ĥ摧獽ßሀ푤þᘀĤ萘萙½☛⍠Ȥ萯晉摧獽ßw欀dᘀĤ␗䤁ŦȀ䚖܀ດࠁブȀﾺІຍ✀ьĈ✀ઇĈĈĈ혉ം怶鐎鐏½鐐혒ÿÿ샿샀᐀϶໓㘕ᜁ϶혚（ÿ᯿ࣖ혜（ÿ᷿ࣖ＀＀鐞혴ԁ㐀ۖĀ̊F瀀ᓖ＀＀＀샀À瑹獽ß܀棐棒ï欀ᘀĤ␗䤁ŦȀ䚖܀ດࠁ裖؀ﾺІ؝࠹੕౱ຍ✀ьĈĈ✀ȗĈĈ✀ȜĈĈ✀ȜĈĈ✀ȜĈĈ✀ȜĈĈ혉ം怶鐎鐏½鐐혒<ÿÿ샿샀샿샀샿샀샿샀샿샀᐀϶໓㘕ᜁ϶혚８᯿ᣖ혜ÿÿÿÿÿ᷿ᣖ＀＀＀＀＀＀鐞혴ԁ㐀ۖĀ̊F瀀㳖＀＀＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À瑹獽ßĀ棒棨棬棲棸棾椄ççç̀Ĥ搒ﻔ␖᠁ﲄ᧿분ᬀ怦␣⼂趄䤀Ŧ愀Ĥ摧獽ß؀椄椆椈椊.⌀#਀␃ሃ푤þ愀̤摧ᬣûÑ欀ၤᘀĤ␗䤁ŦȀ䚖܀墔ࠂ裖؀ﾺІ؝࠹੕౱ຍڀьĈĈĈ⚀ȗĈĄ⚀ȜĈĄ⚀ȜĈĄ⚀ȜĈĄ⚀ȜĈĈ혉ം怶鐎鐏½鐐혒
샿샀᐀϶໓㘕ᜁ϶혚８᯿ᣖ＀혜ÿÿÿÿÿ᷿ᣖ＀＀＀＀＀＀鐞혴ԁ㐀ۖĀ̊F瀀㳖＀샀À＀＀＀＀＀＀＀＀＀＀瑹獽ß̀椊椌椎椐椒椔椖楜楞榦榨榬榾ôôççÛ�Ï쀀̀Ĥ搒ﻔ␖䤁Ŧ愀Ĥ摧獽ßሀ푤þᘀĤ晉摧獽ß̤̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣûఀ␃ሃ푤þ᐀¤愀̤摧ᬣû਀␃ሃ푤þ愀̤摧ᬣûఀ榾槀槄槊槒槜槤槪蔀v瘀v瘀v̀Ĥ搒ﻔ␖䤁Ŧ愀Ĥ摧獽ßሀ푤þᘀĤ晉摧獽ß洀摫̹␖ᜁĤ晉阂F鐇Ļ혈0냿崂밧＂ࣿ괧ࠍ＀ӿࠀāऀӖȀ혒ÿÿ샿샀᐀϶ၩ㘕ᜁ϶혚（ÿ᯿ࣖ혜（ÿ᷿ࣖ＀혴ԁ㐀ۖĀ̊F㨃瀀ᓖ＀＀＀샀À瑹獽ß܀槪槬摫Ъ␖ᜁĤ晉阂F鐇Ŋ혈냿昂Ą茇崍밧＂ࣿࠀ똧！ӿЀ鬧＂ӿЀ舧＃ӿЀ弧＃ӿЀ笧＂ӿࠀऀೖȀȀȀȀȀ혒<ÿÿ샿샀샿샀샿샀샿샀샿샀᐀϶ၩ㘕ᜁ϶혚８᯿ᣖ혜ÿÿÿÿÿ᷿ᣖ＀＀＀＀＀＀혴ԁ㐀ۖĀ̊F㨃瀀㳖＀＀＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À瑹獽ßĀ槬樂樆樊樎樒樖óää̀Ĥ搒ﻔ␖䤁Ŧ愀Ĥ摧獽ßሀ푤þᘀĤ晉摧獽ß؀樖樘樚樜檄7⬀+⬀̤̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣû윀摫֝␖ᜁĤ晉阂F鐇ʅ혈냿昂Ą茇崍밇＂ࣿࠀЀ耀똦！ࣿЀ耀鬦＂ࣿЀ耀舦＃ࣿЀ耀弦＃ࣿЀ耀符＂ࣿࠀऀ˖Ȁ혒
샿샀᐀϶ၩ㘕ᜁ϶혚８᯿ᣖ＀혜ÿÿÿÿÿ᷿ᣖ＀＀＀＀＀＀혴ԁ㐀ۖĀ̊F㨃瀀㳖＀샀À＀＀＀＀＀＀＀＀＀＀瑹獽ßЀ檄檆檊檜檞檢檨檰檺櫂櫈óØ樀ç�Ø�Ø�洀摫ۨ␖ᜁĤ晉阂F鐇Ļ혈0냿崂밧＂ࣿ괧ࠍ＀ӿࠀāऀӖȀ혒ÿÿ샿샀᐀϶ၩ㘕ᜁ϶혚（ÿ᯿ࣖ혜（ÿ᷿ࣖ＀혴ԁ㐀ۖĀ̊F㨃瀀ᓖ＀＀＀샀À瑹獽ß̀Ĥ搒ﻔ␖䤁Ŧ愀Ĥ摧獽ßሀ푤þᘀĤ晉摧獽ß̤̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣû਀櫈櫊摫ߙ␖ᜁĤ晉阂F鐇Ŋ혈냿昂Ą茇崍밧＂ࣿࠀ똧！ӿЀ鬧＂ӿЀ舧＃ӿЀ弧＃ӿЀ笧＂ӿࠀऀೖȀȀȀȀȀ혒<ÿÿ샿샀샿샀샿샀샿샀샿샀᐀϶ၩ㘕ᜁ϶혚８᯿ᣖ혜ÿÿÿÿÿ᷿ᣖ＀＀＀＀＀＀혴ԁ㐀ۖĀ̊F㨃瀀㳖＀＀＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À瑹獽ßĀ櫊櫠櫤櫨櫬櫰櫴óää̀Ĥ搒ﻔ␖䤁Ŧ愀Ĥ摧獽ßሀ푤þᘀĤ晉摧獽ß؀櫴櫶櫸櫺歔7⬀+⬀̤̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣû윀摫ौ␖ᜁĤ晉阂F鐇ʅ혈냿昂Ą茇崍밇＂ࣿࠀЀ耀똦！ࣿЀ耀鬦＂ࣿЀ耀舦＃ࣿЀ耀弦＃ࣿЀ耀符＂ࣿࠀऀ˖Ȁ혒
샿샀᐀϶ၩ㘕ᜁ϶혚８᯿ᣖ＀혜ÿÿÿÿÿ᷿ᣖ＀＀＀＀＀＀혴ԁ㐀ۖĀ̊F㨃瀀㳖＀샀À＀＀＀＀＀＀＀＀＀＀瑹獽ßЀ歔歖歚歬歮歲歸殀殊殒殘óØ樀ç�Ø�Ø�洀摫ગ␖ᜁĤ晉阂F鐇Ļ혈0냿崂밧＂ࣿ괧ࠍ＀ӿࠀāऀӖȀ혒ÿÿ샿샀᐀϶ၩ㘕ᜁ϶혚（ÿ᯿ࣖ혜（ÿ᷿ࣖ＀혴ԁ㐀ۖĀ̊F㨃瀀ᓖ＀＀＀샀À瑹獽ß̀Ĥ搒ﻔ␖䤁Ŧ愀Ĥ摧獽ßሀ푤þᘀĤ晉摧獽ß̤̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣû਀殘殚摫ஈ␖ᜁĤ晉阂F鐇Ŋ혈냿昂Ą茇崍밧＂ࣿࠀ똧！ӿЀ鬧＂ӿЀ舧＃ӿЀ弧＃ӿЀ笧＂ӿࠀऀೖȀȀȀȀȀ혒<ÿÿ샿샀샿샀샿샀샿샀샿샀᐀϶ၩ㘕ᜁ϶혚８᯿ᣖ혜ÿÿÿÿÿ᷿ᣖ＀＀＀＀＀＀혴ԁ㐀ۖĀ̊F㨃瀀㳖＀＀＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À瑹獽ßĀ殚殰殴殸殼毀毄óää̀Ĥ搒ﻔ␖䤁Ŧ愀Ĥ摧獽ßሀ푤þᘀĤ晉摧獽ß؀毄毆毈ጀ̤̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣû�摫೻␖ᜁĤ晉阂F鐇ʅ혈냿昂Ą茇崍밇＂ࣿࠀЀ耀똦！ࣿЀ耀鬦＂ࣿЀ耀舦＃ࣿЀ耀弦＃ࣿЀ耀符＂ࣿࠀऀ૖Ȁà혒2샿샀ÿÿÿÿÿÿÿ᐀϶ၩ㘕ᜁ϶혚８᯿ᣖ＀혜ÿÿÿÿÿ᷿ᣖ＀＀＀＀＀＀혴ԁ㐀ۖĀ̊F㨃瀀㳖＀샀À＀＀＀＀＀＀＀＀＀瑹獽ßȀ毈毊汤汦汪汼汾沂沈沐沚沢沨óóØ樀ç�Ø�Ø�洀摫๶␖ᜁĤ晉阂F鐇Ļ혈0냿崂밧＂ࣿ괧ࠍ＀ӿࠀāऀӖȀ혒ÿÿ샿샀᐀϶ၩ㘕ᜁ϶혚（ÿ᯿ࣖ혜（ÿ᷿ࣖ＀혴ԁ㐀ۖĀ̊F㨃瀀ᓖ＀＀＀샀À瑹獽ß̀Ĥ搒ﻔ␖䤁Ŧ愀Ĥ摧獽ßሀ푤þᘀĤ晉摧獽ß̤̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣûఀ沨沪摫ཧ␖ᜁĤ晉阂F鐇Ŋ혈냿昂Ą茇崍밧＂ࣿࠀ똧！ӿЀ鬧＂ӿЀ舧＃ӿЀ弧＃ӿЀ笧＂ӿࠀऀೖȀȀȀȀȀ혒<ÿÿ샿샀샿샀샿샀샿샀샿샀᐀϶ၩ㘕ᜁ϶혚８᯿ᣖ혜ÿÿÿÿÿ᷿ᣖ＀＀＀＀＀＀혴ԁ㐀ۖĀ̊F㨃瀀㳖＀＀＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À瑹獽ßĀ沪泀泄泈泌泐泔óää̀Ĥ搒ﻔ␖䤁Ŧ愀Ĥ摧獽ßሀ푤þᘀĤ晉摧獽ß؀泔泖泘泚浊7⬀+⬀̤̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣû윀摫ლ␖ᜁĤ晉阂F鐇ʅ혈냿昂Ą茇崍밇＂ࣿࠀЀ耀똦！ࣿЀ耀鬦＂ࣿЀ耀舦＃ࣿЀ耀弦＃ࣿЀ耀符＂ࣿࠀऀ˖Ȁ혒
샿샀᐀϶ၩ㘕ᜁ϶혚８᯿ᣖ＀혜ÿÿÿÿÿ᷿ᣖ＀＀＀＀＀＀혴ԁ㐀ۖĀ̊F㨃瀀㳖＀샀À＀＀＀＀＀＀＀＀＀＀瑹獽ßЀ浊浌浐浢浤浨浮浶涀消涎óØ樀ç�Ø�Ø�洀摫ሥ␖ᜁĤ晉阂F鐇Ļ혈0귿夂밧＂ࣿ갧ࠍ＀ӿࠀāऀӖȀ혒ÿÿ샿샀᐀϶ၨ㘕ᜁ϶혚（ÿ᯿ࣖ혜（ÿ᷿ࣖ＀혴ԁ㐀ۖĀ̊F㜃瀀ᓖ＀＀＀샀À瑹獽ß̀Ĥ搒ﻔ␖䤁Ŧ愀Ĥ摧獽ßሀ푤þᘀĤ晉摧獽ß̤̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣû਀涎涐摫጖␖ᜁĤ晉阂F鐇Ŋ혈귿栂̄脇�复밧＂ࣿࠀ묧！ӿЀ鬧＂ӿЀ縧＃ӿЀ尧＃ӿЀ簧＂ӿࠀऀೖȀȀȀȀȀ혒<ÿÿ샿샀샿샀샿샀샿샀샿샀᐀϶ၨ㘕ᜁ϶혚８᯿ᣖ혜ÿÿÿÿÿ᷿ᣖ＀＀＀＀＀＀혴ԁ㐀ۖĀ̊F㜃瀀㳖＀＀＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À瑹獽ßĀ涐润涪涮液涶涺óää̀Ĥ搒ﻔ␖䤁Ŧ愀Ĥ摧獽ßሀ푤þᘀĤ晉摧獽ß؀涺涼涾淀渀7⬀+⬀̤̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣû윀摫ᒉ␖ᜁĤ晉阂F鐇ʅ혈귿栂̄脇�复밇＂ࣿࠀЀ耀묦！ࣿЀ耀鬦＂ࣿЀ耀縦＃ࣿЀ耀尦＃ࣿЀ耀簦＂ࣿࠀऀ˖Ȁ혒
샿샀᐀϶ၨ㘕ᜁ϶혚８᯿ᣖ＀혜ÿÿÿÿÿ᷿ᣖ＀＀＀＀＀＀혴ԁ㐀ۖĀ̊F㜃瀀㳖＀샀À＀＀＀＀＀＀＀＀＀＀瑹獽ßЀ渀渂渆渘渚渞渤測渶渾湄óØ樀ç�Ø�Ø�洀摫ᗔ␖ᜁĤ晉阂F鐇Ļ혈0냿崂밧＂ࣿ괧ࠍ＀ӿࠀāऀӖȀ혒ÿÿ샿샀᐀϶ၩ㘕ᜁ϶혚（ÿ᯿ࣖ혜（ÿ᷿ࣖ＀혴ԁ㐀ۖĀ̊F㨃瀀ᓖ＀＀＀샀À瑹獽ß̀Ĥ搒ﻔ␖䤁Ŧ愀Ĥ摧獽ßሀ푤þᘀĤ晉摧獽ß̤̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣû਀湄湆摫ᛅ␖ᜁĤ晉阂F鐇Ŋ혈냿昂Ą茇崍밧＂ࣿࠀ똧！ӿЀ鬧＂ӿЀ舧＃ӿЀ弧＃ӿЀ笧＂ӿࠀऀೖȀȀȀȀȀ혒<ÿÿ샿샀샿샀샿샀샿샀샿샀᐀϶ၩ㘕ᜁ϶혚８᯿ᣖ혜ÿÿÿÿÿ᷿ᣖ＀＀＀＀＀＀혴ԁ㐀ۖĀ̊F㨃瀀㳖＀＀＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À瑹獽ßĀ湆湜湠湤湨湬湰óää̀Ĥ搒ﻔ␖䤁Ŧ愀Ĥ摧獽ßሀ푤þᘀĤ晉摧獽ß؀湰湲摫ᠸ␖ᜁĤ晉阂F鐇ʅ혈냿昂Ą茇崍밇＂ࣿࠀЀ耀똦！ࣿЀ耀鬦＂ࣿЀ耀舦＃ࣿЀ耀弦＃ࣿЀ耀符＂ࣿࠀऀೖȀàà혒<샿샀ÿÿÿÿÿÿÿÿ᐀϶ၩ㘕ᜁ϶혚８᯿ᣖ＀혜ÿÿÿÿÿ᷿ᣖ＀＀＀＀＀＀혴ԁ㐀ۖĀ̊F㨃瀀㳖＀샀À＀＀＀＀＀＀＀＀瑹獽ßĀ湲湴湶溪溬溰滂滄滈滎滖óóÜ촀_�Í촀洀摫ᦿ␖ᜁĤ晉阂F鐇Ļ혈0냿崂밧＂ࣿ괧ࠍ＀ӿࠀāऀӖȀ혒ÿÿ샿샀᐀϶ၩ㘕ᜁ϶혚（ÿ᯿ࣖ혜（ÿ᷿ࣖ＀혴ԁ㐀ۖĀ̊F㨃瀀ᓖ＀＀＀샀À瑹獽ß̀Ĥ搒ﻔ␖䤁Ŧ愀Ĥ摧獽ßሀ푤þᘀĤ晉摧獽ß਀␃ሃ푤þ愀̤摧ᬣṳ̂̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣû਀滂滄滈滮滰漆漚漜澺萖葠蔘藔镂閚飆飈ꊢꐐ꒨ꠔ꣊논녾놼뙴뙶뚮뢢뢤뢦릔븲뺎찾챪���律죹죪죪죪죪뷪붱붱좞覽鹹杻辰辰辰êᔏ≨၂ᘀ⍨﬛㔀脈ᘟ⍨﬛䈀ت䩃䩏䩑䩡桰ÿᔨ≨၂ᘀ⍨﬛㔀脈⩂䌆ᙊ伀J儀J愀ᙊ瀀ｨᔥ≨၂ᘀ⍨﬛䈀ت䩃䩏䩑䩡桰ÿᔗ≨၂ᘀ⍨﬛㔀脈䩃䩡ᔔ≨၂ᘀ⍨﬛䌀ᙊ愀ᙊᔟ≨၂ᘀ⍨﬛㔀脈䩃䩏䩑䩡ᔢ≨၂ᘀ⍨﬛㔀脈䩃䩏䩑࡜憁ᙊᔜ≨၂ᘀ⍨﬛䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᔌ≨၂ᘀ⍨﬛✀滖滠滨滮ðð̀Ĥ搒ﻔ␖䤁Ŧ愀Ĥ摧獽ß̀滮滰摫᪰␖ᜁĤ晉阂F鐇Ŋ혈냿昂Ą茇崍밧＂ࣿࠀ똧！ӿЀ鬧＂ӿЀ舧＃ӿЀ弧＃ӿЀ笧＂ӿࠀऀೖȀȀȀȀȀ혒<ÿÿ샿샀샿샀샿샀샿샀샿샀᐀϶ၩ㘕ᜁ϶혚８᯿ᣖ혜ÿÿÿÿÿ᷿ᣖ＀＀＀＀＀＀혴ԁ㐀ۖĀ̊F㨃瀀㳖＀＀＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À瑹獽ßĀ滰漆漊漎漒漖漚óää̀Ĥ搒ﻔ␖䤁Ŧ愀Ĥ摧獽ßሀ푤þᘀĤ晉摧獽ß؀漚漜漞᐀਀␃ሃ푤þ愀̤摧ᬣû�摫ᰣ␖ᜁĤ晉阂F鐇ʅ혈냿昂Ą茇崍밇＂ࣿࠀЀ耀똦！ࣿЀ耀鬦＂ࣿЀ耀舦＃ࣿЀ耀弦＃ࣿЀ耀符＂ࣿࠀऀ૖Ȁà혒2샿샀ÿÿÿÿÿÿÿ᐀϶ၩ㘕ᜁ϶혚８᯿ᣖ＀혜ÿÿÿÿÿ᷿ᣖ＀＀＀＀＀＀혴ԁ㐀ۖĀ̊F㨃瀀㳖＀샀À＀＀＀＀＀＀＀＀＀瑹獽ßȀ漞漠潀潂澸澺玜玞祺祼缸缺舮舰萔萖葞葠蔖蔘藔觲觴釚釜镀镂閚ôôèèèèèèèèèèèè̤̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣû਀␃ሃ푤þ愀̤摧ᬣûᬀ閚飆飈ꊠꊢꐎꐐ꒨ꠒꠔ꣊꿠꿢논녾놺놼뙴뙶뚬뚮뜸뜺뢢óèÛ�Û�Û�Û�ÛÍ촀Ûóóóഀ␃؃Ĥ搒ﻔ♀愀̤摧ᬣûఀ␃ሃ푤þ᐀¤愀̤摧ᬣû਀␃ሃ푤þ愀̤摧ᬣṳ̂̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣûᜀ뢢뢤뢦릔릖븰븲뺎쇐찼찾챪췪콀틢폎풬햮�����ôè�Ü�Ü�Ü퐀Ü�É준Ü준É�Ü�Ü�ᨋ਀&䘋搒ﻔ摧ᬣû܀搒ﻔ摧ᬣû଀萑搒ﻔ葠摧ᬣṳ̂̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣû਀␃ሃ푤þ愀̤摧ᬣûᘀ����í휀í씀¹뤀«꬀¹뤀¹뤀¹뤀¹뤀¹뤀¹ഀ␃؃Ĥ搒ﻔ♀愀̤摧ᬣṳ̂̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣûᬒ̤̀☊଀Fሀ푤þጀ碤᐀碤愀̤摧ᬣûᬖ̤̀☊଀نഀ׆ĀȜሆ푤þጀ碤᐀碤愀̤摧ᬣûᬒ̤̀☊଀نሀ푤þጀ碤᐀碤愀̤摧ᬣûጀ襤牢ﭦﭨﮄﮆﮈﱊﱌﱺﶺ﷨аѮ쟓쟓믓쟓骩诇髇髇폇汹퍜퍜\ᔟ≨၂ᘀ⍨﬛㸀Ī䩃䩏䩑䩡ᘙ⍨﬛㸀Ī䩃䩏䩑䩡ᔢ≨၂ᘀ⍨﬛㔀脈⨾䌁ᙊ伀J儀J愀ᙊᔜ汊ᘀ⍨﬛䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᔜ큨減ᘀ⍨﬛䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᔢ큨減ᘀ⍨﬛㔀脈䩃䩏䩑࡜憁ᙊᘖ潨⤵䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᘖ⍨﬛䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᔜ≨၂ᘀ⍨﬛䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᔟ≨၂ᘀ⍨﬛㔀脈䩃䩏䩑䩡ᘙ⍨﬛㔀脈䩃䩏䩑䩡℀ﭨﮄﮆﮈﱊﱌﱺﶸﶺ﷨ЮаѲٸٺڌڎںóóèÚóóóóóóóÊༀ␃ਃ&䘋搒ﻔ♀愀̤摧ᬣûഀ␃܁Ĥ搒ﻔ♀愀Ĥ摧ᬣû਀␃ሃ푤þ愀̤摧ᬣṳ̂̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣûᜀѮѲ֤פٺڌڸںڼੲજઞઠၾႨႪႬኂኢⷚⷪⷬⷸⷺⷼ㚺㛄㛆㛈䜌䜦䜨䜪亊京亮亰嫀嫚嫜嫞怸恒恔恖掤掾揀揂枖柆棾椐椒椬椮椰琢琺琼琾癦皘砜硚��돃뎣돜뎣돜돃돜돜돃돃돜돃돜돃돜돃돜돃돜돃돜돃돜돜돃돃돜돃돜돜ᔟ걨怆ᘀ⍨﬛㸀Ī䩃䩏䩑䩡ᔟ≨၂ᘀ⍨﬛㸀Ī䩃䩏䩑䩡ᘙ⍨﬛㸀Ī䩃䩏䩑䩡ᘖ⍨﬛䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᔜ≨၂ᘀ⍨﬛䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᔧ≨၂ᘀ⍨﬛㸀Ī䩃䩏䩑䩡䡭Љ䡳Љ䀀ںڼੰੲઞઠၼၾႪႬኀኂኢᒌᒎ᜴᜶᫊᫈⇆⇈❔❖ⷘⷚïã팀ïã팀ïãããããããༀ␃ਃ&䘋搒ﻔ♀愀̤摧ᬣṳ̂̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣṳ̂̀萏ː搒ﻔ♀帀킄愂̤摧ᬣû᠀ⷚⷬⷮⷺⷼ㚸㚺㛆㛈䇞䇠䜊䜌䜨䜪予亊亮亰労哈媾嫀嫜嫞óã팀óã팀óóã팀óã팀óóã팀̤̀萏ː搒ﻔ♀帀킄愂̤摧ᬣûༀ␃ਃ&䘋 搒ﻔ♀愀̤摧ᬣṳ̂̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣû᠀嫞怶怸恔恖探掤揀揂枔枖柆棾椀椒椔椮椰琠琢琼琾癤óã팀óã팀óóóó쌀Óó쌀Óༀ␃ਃ&䘋
搒ﻔ♀愀̤摧ᬣṳ̂̀萏ː搒ﻔ♀帀킄愂̤摧ᬣûༀ␃ਃ&䘋 搒ﻔ♀愀̤摧ᬣṳ̂̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣûᘀ癤癦皘砚砜硚脺脼腮蜜蜞蝜諒諔論貲貴貶鋠鋢鋤鋶镔镖镘閎óóóóäóóóóóóâØऀ␃ᐁ碤愀Ĥ摧૖ñĀ฀␃ഃ׆ĀŨሀ푤þ愀̤摧ᬣṳ̂̀搒ﻔ♀愀̤摧ᬣûᤀ硚脼腮蜞蜲蜴蝜諒諔論貲貴貶跨踨遈遖鋠鋢鋤鋶錬鎠鎢鎪鏮鑠钦钨钴银镔镘閐閒闠闢陎限陒陨쇱꿱꾠쇱쇱쇱꿱쇱쇱쇱쇱쇱铱肊肊粊湲ᘆ⍨﬛̓jᘀ⍨﬛ ᥊唀Ĉᘆ홨ᘒ⍨﬛䌀ᡊ伀J儀Jᘒ홨䌀ᡊ伀J儀Jᘖ홨䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᘜ⍨﬛㔀脈⨾䌁ᙊ伀J儀J愀ᙊᔢ≨၂ᘀ⍨﬛㔀脈⨾䌁ᙊ伀J儀J愀ᙊᘖ⍨﬛䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊᔧ≨၂ᘀ⍨﬛㸀Ī䩃䩏䩑䩡䡭Љ䡳Љᔟ≨၂ᘀ⍨﬛㸀Ī䩃䩏䩑䩡ᔜ≨၂ᘀ⍨﬛䌀ᙊ伀J儀J愀ᙊ⠀閎閐閒閰闞闠闢阎陎限頸餘馶騌騎騒騔騘騚騞騠騤騦驜驞驠õõõõóëæááááÜ�óĀЀ␃愁ĤЀ摧潌NЀ摧ᬣû܀␃愃̤摧ᬣûĀऀ␃ᐁ碤愀Ĥ摧૖ñᤀ陨頜頬頶頸頺顂餖餘餚馶馸騌騎騐騔騖騚騜騠騢騦騨驒驔驘驚驞驠驢驤����퇡퇍퇄샍볡ᘆ홨ᘆཨ‘ᘑ畨牊洀H渄H甄Ĉᘆ䱨乯̏jᘀ䱨乯唀Ĉ̏jᘀ띨稷唀Ĉᘆ띨稷ᘊ⍨﬛帀Ɋ̓jᘀ⍨﬛ ᥊唀Ĉᘆ⍨﬛ᔌꅨᘀ⍨﬛Ḁ驠驢驤ýﴀĀȀ5《㄁梐㨁䱰乯ἀ芰‮우⅁覰∅覰⌅覐␅覐┅°ᜀ쒰᠂쒰ం쒐á␖ᜁĤ晉阁瘡ȀŨ瘣Āь瘣ȁઇ嘺阂F鐇Ď혉ം怶鐎鐏½鐐혒ÿÿ샿샀᐀϶໓㘕ḁ趔ⰀϖȀ㔂זĀ䰃㔄זȁ蜃㤊ϖȀ⼁௖Ā＇⿿௖ȁ
ࣿ⼀௖Āࣿ⼀௖ȁ＂㓿ۖĀ̊F홰ÿÿ샿샀礀絴�⬀ᘁĤ␗䤁ŦĀ℀v栆⌁v䰁⌄Ŷᜂ⌂ɶᰆ㨂ୖȀ䚖܀ດँೖȀȀȀȀȀ㘍๠ﲔ࿿붔က趔ሀ㳖＀＀＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À팃ᔎĶ鐞혬Ȇ혵́ь혵ą̂ȗ혵ȅ̆Ȝ혹Ć혯̆혯ఆ＀Ĉ혴ਁ䘃瀀㳖＀＀＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À瑹獽ßħ␖ᜁĤ晉阁瘡؀Ũ瘣Āь瘣ȁȗ瘣؂Ȝ嘺阂F鐇ɘ혉ം怶鐎鐏½鐐혒
샿샀᐀϶໓㘕ḁ趔Ⰰϖ؀㔁זĀ䰃㔄זȁᜃ㔂ז؂ᰃ㤂ϖ؁⼁௖Āࣿ⼀௖ԁӿ⼀௖؁＃⿿௖Ā！⿿௖؅ࣿ⼀௖ԁࣿ㐀ۖĀ̊F홰<샿샀ÿÿÿÿÿÿÿÿÿÿ礀絴�ᘀĤ␗䤁ŦĀ㪖℀v栂⌁v밁⌂Ŷ괂㨍ୖȀ䚖܀㮔ँӖȀ혒ÿÿ샿샀᐀϶ၩ㘕ⰁϖȀ㔂זĀ밃㔂זȁ괃㤍ϖȀ⼁௖Ā＇⿿௖Āࣿ⼀௖ȁࣿ⼀௖ȁ＂⿿௖ȁӿ⼀௖ȁࠀ㐀ۖĀ̊F㨃瀀ᓖ＀＀＀샀À瑹獽ßű␖ᜁĤ晉阁:瘡؀Ũ瘣Āʼ瘣ȁƶ瘣̂ʛ瘣Ѓ΂瘣Ԅ͟瘣؅ɻ嘺阂F鐇Ŋ혉ሂ㳖＀＀＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À椃ᔐĶ혬Ȇ혵́ʼ혵ą̂ƶ혵ȅ̃ʛ혵̅̄΂혵Ѕ̅͟혵ԅ̆ɻ혹Ć혯ఁ＀Ĉ혯ċఅ＀Ą혯̆혯ԋІ＀Ą혯ԋࠆ＀Ĉ혴ਁ䘃愀϶:홰<ÿÿ샿샀샿샀샿샀샿샀샿샀礀絴�䤀ᘁĤ␗䤁ŦĀ㪖℀v栆⌁v밁⌂Ŷ똂⌁ɶ鬃⌂Ͷ舄⌃Ѷ弅⌃ն笆㨂ୖȀ䚖܀薔ं˖Ȁ혒
샿샀᐀϶ၩ㘕ⰁϖĀⰂϖ؁㔁זĀ밃㔂זȁ똃㔁ז̂鬃㔂זЃ舃㔃זԄ弃㔃ז؅笃㤂ϖ؁⼁௖Āࣿ⼀௖Ԁӿ⼀௖؁＃⿿௖Ā！⿿௖؅ࣿ⼀௖ԁࣿ㐀ۖĀ̊F㨃瀀㳖＀샀À＀＀＀＀＀＀＀＀＀＀瑹獽ßï␖ᜁĤ晉阁:瘡ȀŨ瘣Āʼ瘣ȁත嘺阂F鐇Ļ혉ሂᓖ＀＀＀샀À椃ᔐĶ혬Ȃ혵́ʼ혵ą̂ත혹Ă혯܁혯ࠁ＀Ĉ혯ċĂ＀Ĉ혯ċȂ혯ċЂ＀Ą혯ċࠂĈ혴ਁ䘃愀϶:홰ÿÿ샿샀礀絴�焀ᘁĤ␗䤁ŦĀ㪖℀v栆⌁v밁⌂Ŷ똂⌁ɶ鬃⌂Ͷ舄⌃Ѷ弅⌃ն笆㨂ୖȀ䚖܀䪔ँೖȀȀȀȀȀ혒<ÿÿ샿샀샿샀샿샀샿샀샿샀᐀϶ၩ㘕Ⰱϖ؀㔂זĀ밃㔂זȁ똃㔁ז̂鬃㔂זЃ舃㔃זԄ弃㔃ז؅笃㤂ϖ؀⼁௖Āࣿ⼀௖ԁӿ⼀௖؀＃⿿௖؅ӿ⼀௖؅ࣿ㐀ۖĀ̊F㨃瀀㳖＀＀＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À瑹獽ßŉ␖ᜁĤ晉阁:瘡؀Ũ瘣Āʼ瘣ȁƶ瘣̂ʛ瘣Ѓ΂瘣Ԅ͟瘣؅ɻ嘺阂F鐇ʅ혉ሂ૖＀샀À椃ᔐĶ혬ȁ혬ăĆ혵́ʼ혵ą̂ƶ혵ȅ̃ʛ혵̅̄΂혵Ѕ̅͟혵ԅ̆ɻ혹ăĆ혯؁＀Ĉ혯ࠅ＀Ą혯ċ̆혯ā혯ԋఆ＀Ĉ혯ċЅ＀Ĉ혴ਁ䘃愀϶:홰<샿샀ÿÿÿÿÿÿÿÿÿÿ礀絴�ᘀĤ␗䤁ŦĀ㪖℀v栂⌁v밁⌂Ŷ괂㨍ୖȀ䚖܀㮔ँӖȀ혒ÿÿ샿샀᐀϶ၩ㘕ⰁϖȀ㔂זĀ밃㔂זȁ괃㤍ϖȀ⼁௖Ā＇⿿௖Āࣿ⼀௖ȁࣿ⼀௖ȁ＂⿿௖ȁӿ⼀௖ȁࠀ㐀ۖĀ̊F㨃瀀ᓖ＀＀＀샀À瑹獽ßű␖ᜁĤ晉阁:瘡؀Ũ瘣Āʼ瘣ȁƶ瘣̂ʛ瘣Ѓ΂瘣Ԅ͟瘣؅ɻ嘺阂F鐇Ŋ혉ሂ㳖＀＀＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À椃ᔐĶ혬Ȇ혵́ʼ혵ą̂ƶ혵ȅ̃ʛ혵̅̄΂혵Ѕ̅͟혵ԅ̆ɻ혹Ć혯ఁ＀Ĉ혯ċఅ＀Ą혯̆혯ԋІ＀Ą혯ԋࠆ＀Ĉ혴ਁ䘃愀϶:홰<ÿÿ샿샀샿샀샿샀샿샀샿샀礀絴�礀ᘁĤ␗䤁ŦĀ㪖℀v栆⌁v밁⌂Ŷ똂⌁ɶ鬃⌂Ͷ舄⌃Ѷ弅⌃ն笆㨂ୖȀ䚖܀薔ं૖Ȁà혒2샿샀ÿÿÿÿÿÿÿ᐀϶ၩ㘕ⰁϖĀⰂϖ؁㔁זĀ밃㔂זȁ똃㔁ז̂鬃㔂זЃ舃㔃זԄ弃㔃ז؅笃㤂ϖ؁⼁௖Āࣿ⼀௖Ԁӿ⼀௖؁＃⿿௖Ā！⿿௖؅ࣿ⼀௖ԁࣿ㐀ۖĀ̊F㨃瀀㳖＀샀À＀＀＀＀＀＀＀＀＀瑹獽ßï␖ᜁĤ晉阁:瘡ȀŨ瘣Āʼ瘣ȁත嘺阂F鐇Ļ혉ሂᓖ＀＀＀샀À椃ᔐĶ혬Ȃ혵́ʼ혵ą̂ත혹Ă혯܁혯ࠁ＀Ĉ혯ċĂ＀Ĉ혯ċȂ혯ċЂ＀Ą혯ċࠂĈ혴ਁ䘃愀϶:홰ÿÿ샿샀礀絴�焀ᘁĤ␗䤁ŦĀ㪖℀v栆⌁v밁⌂Ŷ똂⌁ɶ鬃⌂Ͷ舄⌃Ѷ弅⌃ն笆㨂ୖȀ䚖܀䪔ँೖȀȀȀȀȀ혒<ÿÿ샿샀샿샀샿샀샿샀샿샀᐀϶ၩ㘕Ⰱϖ؀㔂זĀ밃㔂זȁ똃㔁ז̂鬃㔂זЃ舃㔃זԄ弃㔃ז؅笃㤂ϖ؀⼁௖Āࣿ⼀௖ԁӿ⼀௖؀＃⿿௖؅ӿ⼀௖؅ࣿ㐀ۖĀ̊F㨃瀀㳖＀＀＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À瑹獽ßŉ␖ᜁĤ晉阁:瘡؀Ũ瘣Āʼ瘣ȁƶ瘣̂ʛ瘣Ѓ΂瘣Ԅ͟瘣؅ɻ嘺阂F鐇ʅ혉ሂ૖＀샀À椃ᔐĶ혬ȁ혬ăĆ혵́ʼ혵ą̂ƶ혵ȅ̃ʛ혵̅̄΂혵Ѕ̅͟혵ԅ̆ɻ혹ăĆ혯؁＀Ĉ혯ࠅ＀Ą혯ċ̆혯ā혯ԋఆ＀Ĉ혯ċЅ＀Ĉ혴ਁ䘃愀϶:홰<샿샀ÿÿÿÿÿÿÿÿÿÿ礀絴�ᘀĤ␗䤁ŦĀ㞖℀v栂⌁v밁⌂Ŷ갂㨍ୖȀ䚖܀㮔ँӖȀ혒ÿÿ샿샀᐀϶ၨ㘕ⰁϖȀ㔂זĀ밃㔂זȁ갃㤍ϖȀ⼁௖Ā＇⿿௖Āࣿ⼀௖ȁࣿ⼀௖ȁ＂⿿௖ȁӿ⼀௖ȁࠀ㐀ۖĀ̊F㜃瀀ᓖ＀＀＀샀À瑹獽ßű␖ᜁĤ晉阁7瘡؀Ũ瘣Āʼ瘣ȁƻ瘣̂ʛ瘣Ѓ;瘣Ԅ͜瘣؅ɼ嘺阂F鐇Ŋ혉ሂ㳖＀＀＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À栃ᔐĶ혬Ȇ혵́ʼ혵ą̂ƻ혵ȅ̃ʛ혵̅̄;혵Ѕ̅͜혵ԅ̆ɼ혹Ć혯ఁ＀Ĉ혯ċఅ＀Ą혯̆혯ԋІ＀Ą혯ԋࠆ＀Ĉ혴ਁ䘃愀϶7홰<ÿÿ샿샀샿샀샿샀샿샀샿샀礀絴�䤀ᘁĤ␗䤁ŦĀ㞖℀v栆⌁v밁⌂Ŷ묂⌁ɶ鬃⌂Ͷ縄⌃Ѷ尅⌃ն簆㨂ୖȀ䚖܀薔ं˖Ȁ혒
샿샀᐀϶ၨ㘕ⰁϖĀⰂϖ؁㔁זĀ밃㔂זȁ묃㔁ז̂鬃㔂זЃ縃㔃זԄ尃㔃ז؅簃㤂ϖ؁⼁௖Āࣿ⼀௖Ԁӿ⼀௖؁＃⿿௖Ā！⿿௖؅ࣿ⼀௖ԁࣿ㐀ۖĀ̊F㜃瀀㳖＀샀À＀＀＀＀＀＀＀＀＀＀瑹獽ßï␖ᜁĤ晉阁:瘡ȀŨ瘣Āʼ瘣ȁත嘺阂F鐇Ļ혉ሂᓖ＀＀＀샀À椃ᔐĶ혬Ȃ혵́ʼ혵ą̂ත혹Ă혯܁혯ࠁ＀Ĉ혯ċĂ＀Ĉ혯ċȂ혯ċЂ＀Ą혯ċࠂĈ혴ਁ䘃愀϶:홰ÿÿ샿샀礀絴�焀ᘁĤ␗䤁ŦĀ㪖℀v栆⌁v밁⌂Ŷ똂⌁ɶ鬃⌂Ͷ舄⌃Ѷ弅⌃ն笆㨂ୖȀ䚖܀䪔ँೖȀȀȀȀȀ혒<ÿÿ샿샀샿샀샿샀샿샀샿샀᐀϶ၩ㘕Ⰱϖ؀㔂זĀ밃㔂זȁ똃㔁ז̂鬃㔂זЃ舃㔃זԄ弃㔃ז؅笃㤂ϖ؀⼁௖Āࣿ⼀௖ԁӿ⼀௖؀＃⿿௖؅ӿ⼀௖؅ࣿ㐀ۖĀ̊F㨃瀀㳖＀＀＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À瑹獽ßƅ␖ᜁĤ晉阁:瘡؀Ũ瘣Āʼ瘣ȁƶ瘣̂ʛ瘣Ѓ΂瘣Ԅ͟瘣؅ɻ嘺阂F鐇ʅ혉ሀ㳖＀샀À＀＀＀＀＀＀＀＀椃ᔐĶ혬ȁ혬ăĆ혵́ʼ혵ą̂ƶ혵ȅ̃ʛ혵̅̄΂혵Ѕ̅͟혵ԅ̆ɻ혹ăĆ혯؁＀Ĉ혯ࠅ＀Ą혯ċ̆혯ā혯ԋఆ＀Ĉ혯ċЅ＀Ĉ혴ਁ䘃愀϶:홰<샿샀ÿÿÿÿÿÿÿÿ礀絴�ᘀĤ␗䤁ŦĀ㪖℀v栂⌁v밁⌂Ŷ괂㨍ୖȀ䚖܀㮔ँӖȀ혒ÿÿ샿샀᐀϶ၩ㘕ⰁϖȀ㔂זĀ밃㔂זȁ괃㤍ϖȀ⼁௖Ā＇⿿௖Āࣿ⼀௖ȁࣿ⼀௖ȁ＂⿿௖ȁӿ⼀௖ȁࠀ㐀ۖĀ̊F㨃瀀ᓖ＀＀＀샀À瑹獽ßű␖ᜁĤ晉阁:瘡؀Ũ瘣Āʼ瘣ȁƶ瘣̂ʛ瘣Ѓ΂瘣Ԅ͟瘣؅ɻ嘺阂F鐇Ŋ혉ሂ㳖＀＀＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À＀샀À椃ᔐĶ혬Ȇ혵́ʼ혵ą̂ƶ혵ȅ̃ʛ혵̅̄΂혵Ѕ̅͟혵ԅ̆ɻ혹Ć혯ఁ＀Ĉ혯ċఅ＀Ą혯̆혯ԋІ＀Ą혯ԋࠆ＀Ĉ혴ਁ䘃愀϶:홰<ÿÿ샿샀샿샀샿샀샿샀샿샀礀絴�礀ᘁĤ␗䤁ŦĀ㪖℀v栆⌁v밁⌂Ŷ똂⌁ɶ鬃⌂Ͷ舄⌃Ѷ弅⌃ն笆㨂ୖȀ䚖܀薔ं૖Ȁà혒2샿샀ÿÿÿÿÿÿÿ᐀϶ၩ㘕ⰁϖĀⰂϖ؁㔁זĀ밃㔂זȁ똃㔁ז̂鬃㔂זЃ舃㔃זԄ弃㔃ז؅笃㤂ϖ؁⼁௖Āࣿ⼀௖Ԁӿ⼀௖؁＃⿿௖Ā！⿿௖؅ࣿ⼀௖ԁࣿ㐀ۖĀ̊F㨃瀀㳖＀샀À＀＀＀＀＀＀＀＀＀瑹獽ßѪċضضضضضضضضضɶɶɶɶɶɶɶɶɶضضضضضȾضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضض¨ضضضضضضضضض¸ضضضضضضضضضضضضŨňضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضΰضزπϐϠϰЀАРарѐѠѰҀҐπϐϠϰЀАزȨǘǨРарѐѠѰҀҐπϐϠϰЀАРарѐѠѰҀҐπϐϠϰЀАРарѐѠѰҀҐπϐϠϰЀАРарѐѠѰҀҐπϐϠϰЀАРарѐѠѰҀҐπϐϠϰЀАРарѐѠѰҀҐĸŘǸȈȘɖɾ 䩏䩐䩑䡟Ё䡭Ѕ䡮Ѕ䡳Ѕ䡴ЅL怀￱LဌⶂlNormální 䩏䩐䩑䡟Ё䩡䡭Ѕ䡳Ѕ䡴ЅJ⁁￲¡JഌStandardní písmo odstavceZ䁩￳³ZഌذNormální tabulka㐀ۖĀ̊l혴ԁ愀϶0⁫￴Á0ഀذBez seznamuL䂳òLဌⶂlȠOdstavec se seznamem 葞ː⑭6Ă6ఌ潌NذZáhlaví
옍렂瀑ģ@濾￲đ@潌NذZáhlaví Char䩏䩐䩑䩡4䀠Ģ4ఌ潌NذZápatí
옍렂瀑ģ>濾￲ı>潌NذZápatí Char䩏䩐䩑䩡F䁂łFᬣû
Základní textꐔx䩃䩏䩑P濾￲őPᬣûZákladní text Char䩃䩏䩐䩑䩡n俾Ţnᬣûuvodni osloveni␃༃躄ሀ푤þጀ낤帄躄愀̤⩂䌁ᙊ愀ᑊ洀H渄H瀄h甀ĈP䀝ŲPČᬣûText pozn. pod čarou䩏䩑䩡V濾￲ƁVČᬣûText pozn. pod čarou Char䩏䩐䩑H怦￲ƑHČᬣûZnačka pozn. pod čarou⩈d俾ƢdᬣûRIA - odstavec␃ᄃᲄሂ⁤āጀ碤᐀碤怀ᲄ愂̤䩃䩏䩑䩡<俾Ʋ<ᬣûMETODIKA - 2 ☊଀݆J濾￲ǁJᬣûMETODIKA - 2 Char䩏䩐䩑䩡h俾ƱǒhᬣûRIA 14☊ଁ݆ഀ૆᠁ȃŨ֠؆萏Ũ萑ﺘ搒Ġꐓxꐔx葞Ũ葠ﺘ䩃䩏䩑䩡䭐Ѓ!�뼏ÿȜ䍛湯整瑮呟灹獥⹝浸걬쮑썎ူﱈ䨭늜ࡀ잂잎粢죀⒙줖님喧퉌䉔₨氖�㮞狣᾽딇飃Ꞝ꽊䋲␫ᯫ嵇�伷귙襖᪁㰘ꕡ頏뫴벾㜨肇襉劚箥烦䱧㶲邎ὲ꒐㮝ȸ㗋♶ﶀ຀痍�醉䏉똃ᶰ㵘飹뒐㾺丶䪬ࡃ뎃鋀令쥆䈖쨮➹⻵⮤ꆉ姍哂᧹敞턵꠵⃞௲ኌ냃褌콟⁧ⴙ뿦鸻훛汙�늎粎帶仌￁怔㿵Ꮸ쳓孿ɿ䭐Ѓ!횥ÀĶ牟汥⽳爮汥葳쾏썪ర붅톃兽쏒┘⽶邥⽃綣缨≨�俛ۇ묊萈꧷︽议ᘠꪚ쌆䏢쬿㵶羿즂ꒅ▧嬈灸ꎆ�徵傼ꏑ촼ᬱ䢥ザን蠏俙劼䊮텤჉䫒�戴缤醧影ῗ麘䰶刖㟗깠ꢏ￉쎳찰侞翁ⲯ䗥渄鐷楌拤ꢡ뵓ꢐꩥỔ뗐隸﷖＀Ͽ倀͋ᐄ؀ࠀ℀欀陹茖言ᰀ琀敨敭琯敨敭琯敨敭慍慮敧⹲浸౬䷌쌊ဠꅽ遷㟙뭣䔨뉢껋䌀᪜읁튠�菣츷ᓟ鯕ോⱙޜ訍쵥蠮ⱼᮧ�᱈ⳅᗇᡸ듉ᎍ䧟珈絑픣薐떭⃝뗖픫�륞樤謽均폨⧷䗢⯫ਦ㠂ǽ䭐Ѓ!ǝھ᮹桴浥⽥桴浥⽥桴浥ㅥ砮汭姬潏㔜뼔객鞹⛬榻쪦癮䠛䛓淙轑᧞賯켛摸鍻෮䞵␤䅄儠三℈加焫ꜩ侊⠒⊂⯵泰쳏뎎㚓⍩ꂨ䡻�点囱탌ᄾ�禩⒈༾ቨ붶썫맾༕蕉鸳뚐┷믒寶說䱈감渪酻싪ᡡ矋䩸頒猛挑꼅尢Ј>ㆺ塛햬ព䱢༓㠥눆峛緑Ꜥ㵒㛾ꂞ랉玖㇩镠ꤨ簇ئޚ雉⟄뿗慼쇰嵞肣靔됉妏ϛƦᠿ宒䏊䬌ጅ꽭繦싞藚밅⶚떘疥훋୥붂썅葓芣뵩棟�庸힯헭程耆ώ떴钲㙩⯺仵덎누뮴暵䯢韴擦畮鴺⭦얓㔒ﬠ飘꿃雔຋胞븬蜹瑯믖旝漇ᙀ㲿澟㜭뱜䔁⚌獻绐ꌿ䁞鳆噭埂븀쭒㏠䐔ᅃ驡飅岛Ǵ솤⬌ₚ䴵ᣉ჻巖輜씄চ╞㒸蝣㥼ꐷ⇹௩ꪚ詞䔡㶞ﻺꏙ쏃㿛�玹ﭸ䭇姈覵낓㟩？菧麯﷞᪴쬯�ퟰ㾟کੂ쓍﷙῟翞鱗罇睼ʷ⺾꣰Ἄ飒瑈ᲅ嶠茞왢긪擤两抷愘幚麱ኄ堧ꥳ�酓뺃씲⎎蝇ᚸ⺼蒠Ŕ䴯㩮༂ㄢ둑ᑖ쀻칭蝙䪋氫幩㌥✏塉峍쩌嶸碫煷㞷ꅉ�袍쌎슉䤡䊈蹺ᇯꅒෝᵊ溻当쥰ેꃝ莨ꕩ虉퍄텬账⿁⫓솝軟뙭ꎯ朎婕遯᝽変妁쉃㌜쉞蔓⫣䎒댜솲振唕㤉ઘ貿䧫鸅ऎ꣣ဗꬩ峖ꀕ쥯審ꨘꕖ럛㓙酶텂⪽鞚�䛫丸낫騃敄믬ིᑂᶣꪮ�췜ﴐ縎지亾៮荗㑫䑴֚麈袙弊≞觜쇟趔ㄱڥ묊ꭓ驣꼼㍰锊狛문ෂ韉⫷绤䭝㫶廬㥕禳傤蜟娻뮞ќ캯砛䠐麗煍卾붜糿㹱鼮뻏켤オ栔话曘듛㭳㇯汥ꚠ岌Ꚗ雹ﾰ約퐘쵫鐱꜔㒱䞂춝쓀藁鬂䠵唾⃑⧂併ओ䙥鐺ฒ暍銸욶뎑ྩ똣䡺뚬恹鞇烴젨ꤘ獂춸ⴙɩ攧璶⌾먊ಽ몳�䛪匴ᴘ蕮�຀⼦荔싁킚⃘蝨쫀烋ꀑ썙ށሳ뭨Ὓ滥帱䬸줗܈횑�畇ꓣ嘼ᓦ竑惘ߐៈ굘귄즥ʾ鎷ꤸ껌౱�꽻ꗢ舼幧樂퍇░।栺굻拦䏓举�츘ꜘ痠箩챉롂낕｡擂夶⭦챗艍尺墁쾻臔䡔膵摥썃敌쀡촒쫉�댄閞ᔂ剤괬぀毼聒崝鋗飱꫸裒鶶쵽⥊⢟آ灑䚀≬ㅶ徸⪇Ꮸॐṗ⊦៨ꎸ훓匶煮鋎粮昳癰댜숴륙⧕枚薲芛졔�溁늕꽎䦊㏹ꕒ옜㏿ɾ့腋胶˅鴣洩ஏ焕䊨䑩뻽퓁蠎렖藧ࡩ렪㚵׿ퟙ淿姎☚ꤠ楶҈ﶅ䕈邂⠝♋建걀陝쬤餈⪈⮉⭓裶Ꮼ퐶瀵ử₊䷔줵胊᷁㾍㷷ꃋꡑ鲛빲锹�浻ﰎ鷓䶏偦귊ꛃ즡忭墈޴嶳껕쬷뷳겷麈떘赙⬼妀⭩敨ｩ⊒犜떫欕曅ᰮ煸捞Ⱈꈚ邑ϾΏ㸕徳㪆믤子簑탄⃄⁬쾪웙椂䜇㣐䇙䰛钚洵㫖ꭩ鯥᧵멷�옣鋖쒝꟟瘴鳑岜䬼杣瘖浬軇㔵詨탂㼸ᣌ飇杯꿥籚፴봜�☍䥌䰓뷰恊ꇨ☇‏ⷹ덇o䭐Ѓ!턍龐¶ě'桴浥⽥桴浥⽥牟汥⽳桴浥䵥湡条牥砮汭爮汥葳䶏숊ᐰ瞂漈퍯Ⴚ⚑裝귐ϔവ㼶儤긍ࠬ蜮빡榙鞻증挓�栱᪪㨈闩驱淁䂎ᙒ襎㯙끤艠澎朕䮑䴨␦⡒ㄮ犘✎鍊킜咊胹㢮辣ꌢ䆦믈䣐痷ꁽ鯱簁Ⓟ抽笐Õ阙驐돿㣽褚⽧ᘟ﹝䅑�օꈨ쳆⏠ꪛь寊몺�＀Ͽ倀ŋⴂ᐀؀ࠀ℀࿞﾿ᰀጀ嬀潃瑮湥彴祔数嵳砮汭䭐ȁ-!횥ÀĶİ牟汥⽳爮汥偳ŋⴂ᐀؀ࠀ℀欀陹茖言ᰀᤀ琀敨敭琯敨敭琯敨敭慍慮敧⹲浸偬ŋⴂ᐀؀ࠀ℀�밁뻷뤀ᘀ혀琀敨敭琯敨敭琯敨敭⸱浸偬ŋⴂ᐀؀ࠀ℀ഀ郑뚟ᬀ✀저 琀敨敭琯敨敭弯敲獬琯敨敭慍慮敧⹲浸⹬敲獬䭐؅ŝૃ㼼浸⁬敶獲潩㵮ㄢ〮•湥潣楤杮∽呕ⵆ∸猠慴摮污湯㵥礢獥㼢ാ㰊㩡汣䵲灡砠汭獮愺∽瑨灴⼺猯档浥獡漮数确汭潦浲瑡⹳牯⽧牤睡湩浧⽬〲㘰洯楡≮戠ㅧ∽瑬∱琠ㅸ∽此∱戠㉧∽瑬∲琠㉸∽此∲愠捣湥ㅴ∽捡散瑮∱愠捣湥㉴∽捡散瑮∲愠捣湥㍴∽捡散瑮∳愠捣湥㑴∽捡散瑮∴愠捣湥㕴∽捡散瑮∵愠捣湥㙴∽捡散瑮∶栠楬歮∽汨湩≫映汯汈湩㵫昢汯汈湩≫㸯娖珯걹ᚳ뇺ôŤƳǞǡ뇺਀ ))),ࠀ㣬虒꧸밬胤梒滂Ѯ硚陨驤ÝáçêíòǒǱǺǼȁȃࠀ᪂Ⱎ䆼呦徬滈粞诪鹢꨸겄Ἲ㷔粌霄裸ᦐ䞾峪梤棐棒椄椊榾槪槬樖檄櫈櫊櫴歔殘殚毄毈沨沪泔浊涎涐涺渀湄湆湰湲滖滮滰漚漞閚뢢�ںⷚ嫞癤閎驠驤ÞßàâãäåæèéëìîïðñóǎǏǐǑǓǔǕǖǗǘǙǚǛǜǝǞǟǠǡǢǣǤǥǦǧǨǩǪǫǬǭǮǯǰǲǳǴǵǶǷǸǹǻǽǾǿȀȂȄ䏤䐺䑆뇺堓４貕"%,ℓﾔ肕LЂ#솆쇅@ÿ肀÷ကༀȀ鋰ကࠀࣰĀĀༀ̀ヰༀЀ⣰ĀऀჰȀ਀ࣰԀༀЀ䋰ሀ਀ࣰĀ匀଀Ự뼀က쬀＀ࠀЀः㼀ăĀᄀӰĀ嘀¡愀¡─Ő⨀ŐⴀŐ㌀Ő洀Ő稀Ő紀Ő蘀Ő씀Ő쨀Ő턀Ő픀Őༀő᐀őƮƮƯﰀƯЀưԀưऀư਀ưఀưഀưကưᄀưᬀưᰀư␀ư⠀ư⬀ưⰀư㠀ư㤀ư䀀ư䄀ư䰀ư倀ư匀ư吀ư怀ư愀ư挀ư搀ư樀ư欀ư猀ư琀ư笀ư耀ư褀ư贀ư退ư鄀ư鰀ư鴀ư鼀ưꀀưꠀưꨀư뀀ư됀ư뤀ư먀ư쀀ư섀ư쬀ư케Ʊ턀Ʊ툀Ʊ퐀Ʊ픀Ʊ휀Ʊ�Ʊ�Ʊ�ƱƱﬀƱ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁᘀ爀礀 豈 销(鼀(�((ﴀ(Ѐ)夀)挀)䘀*䴀*촀*�*,,넀-렀-뼀9윀9娀:戀:쬀:팀:ἀ?⠀?踀FƯ케Ʊ�ƱƱﬀƱᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀̀܀Ȁ܀Ȁ฀ἀ 㘀瀀Ȁ✀#⠀#ἀ: :鬀:鰀:椀O言OO豈O甀P眀P蘀P蠀PﰀPᤀQ唀Q开Q搀Q瘀Q윀QƯ케Ʊ�ƱƱﬀƱЀ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀ЀȀȀ܀Ȁ਀鰀쨔닙ﾎ／／／／／／／／ဏᙧ밗둒ﾸ／／／／／／／／ဏ�휙萘᰻＊／／／／／／／／ဏ케刲爠連ￜ／／／／／／／／ဏ섀䜳됱생ﾡ／／／／／／／／ဏ搀㴰꠼渝᭓ᴀ＀／／／／／／᐀焹ⱦ驰ﾸ／／／／／／／／ဏ怀렘灨牣ｂ／／／／／／／／ဏ쀀䙩ｦ／／／／／／／／ဏ洏䑎ￕ／／／／／／／／ဏĀЀĀ̀ༀ킄ᄂ预廾킄怂预濾()耄က萏֠萑ﺘ葞֠葠ﺘ.舂က萏ࡰ萑ｌ葞ࡰ葠ｌ.耀က萏ୀ萑ﺘ葞ୀ葠ﺘ.耄က萏ฐ萑ﺘ葞ฐ葠ﺘ.舂က萏რ萑ｌ葞რ葠ｌ.耀က萏Ꮀ萑ﺘ葞Ꮀ葠ﺘ.耄က萏 萑ﺘ葞 葠ﺘ.舂က萏ᥐ萑ｌ葞ᥐ葠ｌ.ဃ萏ː萑ﺘ葞ː葠ﺘ⡯Ȁ⤀ĀЀƀༀꂄᄅ预廾ꂄ怅预˾Ā⸀ĀȀƂༀ炄ᄈ䲄廿炄怈䲄˿Ȁ⸀Āƀༀ䂄ᄋ预廾䂄怋预˾̀⸀ĀЀƀༀႄᄎ预廾ႄ怎预˾Ѐ⸀ĀȀƂༀᄐ䲄廿怐䲄˿Ԁ⸀Āƀༀ낄ᄓ预廾낄怓预˾؀⸀ĀЀƀༀ肄ᄖ预廾肄怖预˾܀⸀ĀȀƂༀ傄ᄙ䲄廿傄怙䲄˿ࠀ⸀ĀЀĀ̀ༀ킄ᄂ预廾킄怂预濾()耄က萏֠萑ﺘ葞֠葠ﺘ.舂က萏ࡰ萑ｌ葞ࡰ葠ｌ.耀က萏ୀ萑ﺘ葞ୀ葠ﺘ.耄က萏ฐ萑ﺘ葞ฐ葠ﺘ.舂က萏რ萑ｌ葞რ葠ｌ.耀က萏Ꮀ萑ﺘ葞Ꮀ葠ﺘ.耄က萏 萑ﺘ葞 葠ﺘ.舂က萏ᥐ萑ｌ葞ᥐ葠ｌ.ဃ萏ː萑ﺘ葞ː葠ﺘ⡯Ȁ⤀ĀЀƀༀꂄᄅ预廾ꂄ怅预˾Ā⸀ĀȀƂༀ炄ᄈ䲄廿炄怈䲄˿Ȁ⸀Āƀༀ䂄ᄋ预廾䂄怋预˾̀⸀ĀЀƀༀႄᄎ预廾ႄ怎预˾Ѐ⸀ĀȀƂༀᄐ䲄廿怐䲄˿Ԁ⸀Āƀༀ낄ᄓ预廾낄怓预˾؀⸀ĀЀƀༀ肄ᄖ预廾肄怖预˾܀⸀ĀȀƂༀ傄ᄙ䲄廿傄怙䲄˿ࠀ⸀ĀЀĀ̀ༀ킄ᄂ预廾킄怂预濾()耄က萏֠萑ﺘ葞֠葠ﺘ.舂က萏ࡰ萑ｌ葞ࡰ葠ｌ.耀က萏ୀ萑ﺘ葞ୀ葠ﺘ.耄က萏ฐ萑ﺘ葞ฐ葠ﺘ.舂က萏რ萑ｌ葞რ葠ｌ.耀က萏Ꮀ萑ﺘ葞Ꮀ葠ﺘ.耄က萏 萑ﺘ葞 葠ﺘ.舂က萏ᥐ萑ｌ葞ᥐ葠ｌ.᠃萏Ũ萑ﺘ옕栁؁葞Ũ葠ﺘ⡯Ȁ⸀ĀĀ̀ༀᢄᄃ傄ᗾ׆Ā̘帆ᢄ怃傄濾(..́᠃萏ӈ萑︈옕ꀁ؅葞ӈ葠︈⡯؀⸀Ā⸀Ȁ⸀ĀĀԃ̀ༀ삄ᄆ碄ᗽ׆Āࡰ帆삄怆碄濽(....́܅ ᠃萏ࢸ萑ﳨ옕�؉葞ࢸ葠ﳨ⡯਀⸀Ā⸀Ȁ⸀̀⸀Ѐ⸀ĀĀԃइ̀ༀ낄ᄊ墄ᗼ׆Āನ帆낄怊墄濼(......́܅ଉ
᠃萏ನ萑﯈옕ခ؎葞ನ葠﯈⡯฀⸀Ā⸀Ȁ⸀̀⸀Ѐ⸀Ԁ⸀؀⸀ĀĀԃइഋ̀ༀꂄᄎ㢄ᗻ׆Āრ帆ꂄ怎㢄濻(........́܅ଉ།᠃萏რ萑褐옕䠁ؒ葞რ葠褐⡯ሀ⸀Ā⸀Ȁ⸀̀⸀Ѐ⸀Ԁ⸀؀⸀܀⸀ࠀ⸀ĀЀĀ̀ༀ킄ᄂ预廾킄怂预濾()耄က萏֠萑ﺘ葞֠葠ﺘ.舂က萏ࡰ萑ｌ葞ࡰ葠ｌ.耀က萏ୀ萑ﺘ葞ୀ葠ﺘ.耄က萏ฐ萑ﺘ葞ฐ葠ﺘ.舂က萏რ萑ｌ葞რ葠ｌ.耀က萏Ꮀ萑ﺘ葞Ꮀ葠ﺘ.耄က萏 萑ﺘ葞 葠ﺘ.舂က萏ᥐ萑ｌ葞ᥐ葠ｌ.ဃ萏ː萑ﺘ葞ː葠ﺘ⡯Ȁ⤀ĀЀƀༀꂄᄅ预廾ꂄ怅预˾Ā⸀ĀȀƂༀ炄ᄈ䲄廿炄怈䲄˿Ȁ⸀Āƀༀ䂄ᄋ预廾䂄怋预˾̀⸀ĀЀƀༀႄᄎ预廾ႄ怎预˾Ѐ⸀ĀȀƂༀᄐ䲄廿怐䲄˿Ԁ⸀Āƀༀ낄ᄓ预廾낄怓预˾؀⸀ĀЀƀༀ肄ᄖ预廾肄怖预˾܀⸀ĀȀƂༀ傄ᄙ䲄廿傄怙䲄˿ࠀ⸀ĀЀĀ̀ༀ킄ᄂ预廾킄怂预濾()耄က萏֠萑ﺘ葞֠葠ﺘ.舂က萏ࡰ萑ｌ葞ࡰ葠ｌ.耀က萏ୀ萑ﺘ葞ୀ葠ﺘ.耄က萏ฐ萑ﺘ葞ฐ葠ﺘ.舂က萏რ萑ｌ葞რ葠ｌ.耀က萏Ꮀ萑ﺘ葞Ꮀ葠ﺘ.耄က萏 萑ﺘ葞 葠ﺘ.舂က萏ᥐ萑ｌ葞ᥐ葠ｌ.᠓萏ː萑ﺘ옕퀁؂葞ː葠ﺘ䩏䩐䩑䩞⡯ĀⴀĀᜀༀༀꂄᄅ预ᗾ׆Ā֠帆ꂄ怅预俾ъ儀ъ帀ъ漀(o耗᠋萏ࡰ萑ﺘ옕瀁؈葞ࡰ葠ﺘ䩏䩑⡯Ā꜀ǰᜀ଀ༀ䂄ᄋ预ᗾ׆Āୀ帆䂄怋预俾Ŋ儀Ŋ漀(耗᠏萏ฐ萑ﺘ옕ခ؎葞ฐ葠ﺘ䩏䩑䩞⡯Ā漀Āᜀ଀ༀᄐ预ᗾ׆Āრ帆怐预俾Պ儀Պ漀(耗᠋萏Ꮀ萑ﺘ옕뀁ؓ葞Ꮀ葠ﺘ䩏䩑⡯Ā뜀ǰᜀༀༀ肄ᄖ预ᗾ׆Ā 帆肄怖预俾ъ儀ъ帀ъ漀(o耗᠋萏ᥐ萑ﺘ옕倁ؙ葞ᥐ葠ﺘ䩏䩑⡯Ā꜀૰�휙鰀섀䜳1怀렘hᙧ洏}搀㴰<᐀焹f케刲 쀀i＀૿＀૿ሀᜀԀᤄԀᬄԀ༄ԀᤄԀᬄԀ༄ԀᤄԀᬄԀሄᜀԀᤄԀᬄԀ༄ԀᤄԀᬄԀ༄ԀᤄԀᬄԀሄᜀԀᤄԀᬄԀ༄ԀᤄԀᬄԀ༄ԀᤄԀᬄԀሄᜀԀᤄԀᬄԀ༄ԀᤄԀᬄԀ༄ԀᤄԀᬄԀሄᜀԀᤄԀᬄԀ༄ԀᤄԀᬄԀ༄ԀᤄԀᬄԀሀᜀԀᤄԀᬄԀ༄ԀᤄԀᬄԀ༄ԀᤄԀᬄԀሄᜀԀᤄԀᬄԀ༄ԀᤄԀᬄԀ༄ԀᤄԀᬄԀሄᜀԀᤄԀᬄԀ༄ԀᤄԀᬄԀ༄ԀᤄԀᬄԀሄ尀Ḓ΄ԀԄԀĄԀ̄ԀԄԀĄԀ̄ԀԄԀĄ稀佂xȁȀᰀЀࠀᤀ唀ň뜀Ъ�ᄞ稀ᑊༀ‘̀✛漀⤵欀⵮㴀䄂䰀乯렀兢蜀嬗꜀慵舀氭㸀渫⨀牁甀牊뜀稷쀀謎⤀ꍋ꤀Ꙍ혀꽿뀀딭紀�혀쐀਀⌀﬛ƯƯĀ＀@ƀĀĀȀÜऀༀကሀ⨀㠀㰀㸀䐀䘀匀圀椀舀蘀褀�뇺ࠀᨀ☀⠀Ⰰ尀砀耀萀退鐀글똀�ఀ᐀ᨀUnknownṇƐîȂ̆ЅȅЃ⫿硁쀀 ǿTimes New RomanḵƐԅȁ܁Ȇ܅က耀Symbol⸳ƐîଂІȂȂЂ⫿硃쀀 ǿArial⸷Ɛî༂ȅȂ̄Ђ˿곿䀀ƟCalibri㴿Ɛî܂ःȂȅЄ⫿硃쀀 ǿCourier New฻Ɛက耀WingdingsṁƐîЂ̅Ѕ̆Ђ˿⓿䈀ƟCambria Math"ࡱᢈ˄Ʃ嬲朙믡朚,㺙煗%Ü逃̓㻞狰%Ý̗ρ։։´´膁〒꼔냱䨌熃﷼ࠀ塈࿿ऀ値Ӣ翿翿翿翿翿翿翿ȽA؀2Сᰐxx֠ÜPeiger Petr Mgr.4
Ć藠俹ၨ醫✫�0Š¨´ÀÔ ðü
ĜĨ
ĴŀňŐŘӢ潎浲污搮瑯m敐杩牥倠瑥⁲杍⹲㔱楍牣獯景⁴晏楦散圠牯d@ࠀ▐@簀꥾껜ǎ@踀搭쿴ǎ%㺙煗Ć픂헍⺜ရ鞓Ⱛ껹D픅헍⺜ရ鞓Ⱛ껹İìhp ¨°¸
ÀÍӢ婍勈̓Ü꼔သఀȀḀ؀一竡癥̀ĀČ 8@偟䑉䡟䥌䭎SӢAÄNFFaspi://module='ASPI'&link='296/2007 Sb.%2523'&ucin-k-dni='30.12.9999'

!"#$%&'()*+,-./0123456789:;<=>?@ABCDEFGHIJKLMNOPQRSTUVWXYZ[\]^_`abcdefghijklmnopqrstuvwxyz{|}~ ¡¢£¤¥¦§¨©ª«¬®¯°±²³´µ¶·¸¹º»¼½¾¿ÀÁÂÃÄÅÆÇÈÉÊËÌÍÎÏÐÑÒÓÔÕÖ×ØÙÚÛÜÝÞßàáâãäåæçèéêëìíîïðñòóôõö÷øùúûüýþÿĀāĂăĄąĆćĈĉĊċČčĎďĐđĒēĔĕĖėĘęĚěĜĝĞğĠġĢģĤĥĦħĨĩĪīĬĭĮįİıĲĳĴĵĶķĸĹĺĻļĽľĿŀŁłŃńŅņŇňŉŊŋŌōŎŏŐőŒœŔŕŖŗŘřŚśŜŝŞşŠšŢţŤťŦŧŨũŪūŬŭŮůŰűŲųŴŵŶŷŸŹźŻżŽžſƀƁƂƃƄƅƆƇƈƉƊƋƌƍƎƏƐƑƒƓƔƕƖƗƘƙƚƛƜƝƞƟƠơƢƣƤƥƦƧƨƩƪƫƬƭƮƯưƱƲƳƴƵƶƷƸƹƺƻƼƽƾƿǀǁǂǃǄǅǆǇǈǉǊǋǌǍǎǏǐǑǒǓǔǕǖǗǘǙǚǛǜǝǞǟǠǡǢǣǤǥǦǧǨǩǪǫǬǭǮǯǰǱǲǳǴǵǶǷǸǹǺǻǼǽǾǿȀȁȂȃȄȅȇȈȉȊȋȌȍȎȏȐȑȒȓȔȖȗȘșȚțȜȝȞȟȠȡȢȣȤȥȦȧȨȩȪȫȬȭȮȯȰȱȲȳȵȶȷȸȹȺȻȽȾȿɀɁɂɃ�����ɊRoot EntryąआÀ䘀縰祗쿴ǎɌData
ĂȆᶞ1TableĂȕ㳊WordDocumentĂ਷SummaryInformation(ĂȴကDocumentSummaryInformation8ĂȼကCompObj{ਃआÀ䘀)潄畫敭瑮愠汰歩捡⁥楍牣獯景⁴潗摲㤠ⴷ〲㌰਀䴀坓牯䑤捯က圀牯⹤潄畣敭瑮㠮눹q