Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                III

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

I. Obecná část

Účelem navrhované právní úpravy je pozměnit zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi tak, aby celý areál Pražského hradu (nikoliv jen ty jeho části, o nichž to v současné době stanoví § 18 odst. 10 zákona) byl formou taxativního výčtu parcelních čísel zapsaných v katastru nemovitostí a uvedených v nové příloze zákona vyňat z působnosti zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.

Dne 8. srpna 2013 byly Správě Pražského hradu doručeny dvě výzvy Arcibiskupství pražského jako zřizovatele Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze a Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě Pražském na vydání majetku podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) [dále jen „zákon“]. Předmětem žádosti o vydání jsou nemovitosti nacházející se v ulici Vikářská č.p. 34 až 40 - s výjimkou č.p. 37 (Mladotův dům) - a dům čp. 31 ve Zlaté uličce, včetně pozemků a pozemek parc. č. 86 a budova bez čp. na pozemku parc. č. 87 (věž Mihulka) a kostel Všech Svatých přiléhající ke Starému Královskému paláci, včetně pozemku.

 Od roku 1992 trval spor o vlastnictví Katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha (dále jen „Katedrála“) a některých dalších objektů v areálu Pražského hradu, na které vznesla vůči českému státu svůj nárok římskokatolická církev. Po 18 letech Nejvyšší soud dne 18. února 2009 odmítl dovolání žalobců a jako konečná instance tak potvrdil, že Katedrála a všechny přilehlé žalované nemovitosti patří státu. Dne 14. května 2009 byly pak k Ústavnímu soudu podány stížnosti Metropolitní kapituly u sv. Víta a kolegiální kapituly Všech svatých na Hradě pražském společně s vedlejším účastníkem na straně žalobců, tehdejším arcibiskupem pražským kardinálem Miloslavem Vlkem proti rozhodnutí obecných soudů a Nejvyššího soudu.
V roce 2010 však došlo k Dohodě mezi prezidentem republiky a arcibiskupem Dominikem Dukou o zpětvzetí stížností podaných Ústavnímu soudu, které se týkaly vydání v druhém odstavci této důvodové zprávy uvedených nemovitostí s tím, že tak bude s konečnou platností ukončen spor o ně a bylo dosaženo shody, že veškeré tyto nemovitosti jsou majetkem České republiky a církev nebude již dále tento stav zpochybňovat. Zároveň došlo k dohodě o společném využívání Katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha státem a církví a o uzavření smluv o dlouhodobé výpůjčce - na 99 let u dvou nemovitostí (dům čp. 37 ve Vikářské ulici a dům čp. 48, tzv. Staré Probošství).  Projev této vůle je obsažen ve Slavnostním prohlášení prezidenta republiky a arcibiskupa pražského o úpravě vzájemných vztahů při péči o katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha ze dne 24. května 2010 a rovněž v materiálu o „definitivním vypořádání sporu o Katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha a některé další majetky v areálu Pražského hradu“ schváleném v usnesení vlády č. 409 ze dne 24. května 2010. 
Stejně tak byla uzavřena Dohoda o užívání katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha, ve které je dohodnuto hrazení měsíční paušální platby pro Metropolitní kapitulu ve výši 827.890 Kč včetně DPH (původní dohodou sjednaná částka 650.000 Kč měsíčně bez DPH je každý rok valorizována o míru inflace). Celkem tak již bylo uhrazeno 30,093.789 Kč.
Tento postoj obou stran k areálu Pražského hradu byl pak výslovně konstatován v materiálu schváleném vládou České republiky ze dne 24. května 2010 č. 409: 
„…došlo proto k zásadní shodě mezi zástupci českého státu i římskokatolické církve a obě strany se přiklonily k názoru ukončit jednou provždy tento vleklý spor, zatěžující celý areál Pražského hradu, a to při respektování současného právního stavu nastoleného pravomocným rozhodnutím soudu a s tím, že Katedrála je jako jedinečný symbol staroslavné české historie drahá nejen věřícím, ale celému českému národu... Obě strany se rovněž shodují, že Katedrála i další nemovitosti, které byly předmětem soudního sporu, jsou majetkem České republiky a že na správě a chodu Katedrály budou dále spolupracovat stát i římskokatolická církev společně. Církev proto již dále nehodlá zpochybňovat rozhodnutí obecných soudů.”.
Výsledky výše popsané Dohody jsou uvedeny i v zákoně, konkrétně v ustanovení § 18 odst. 10, kde se uvádí, že tento zákon se nevztahuje na Katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha nacházející se na pozemku parc. č. 4 o výměře 5 005 m2 a pozemku parc. č. 5 o výměře 502 m2 v obci Praha, katastrálním území Hradčany, včetně těchto pozemků. Tento zákon se rovněž nevztahuje na budovu č.p. 37 nacházející se na pozemku parc. č. 85 o výměře 776 m2 a na budovu č.p. 48 nacházející se na pozemku parc. č. 6 o výměře 982 m2 v obci Praha, katastrálním území Hradčany, včetně těchto pozemků.

Stav, kdy se církev i stát dohodly o „definitivním“ vypořádání týkajícího se využívání i vlastnických vztahů k jednotlivým dříve sporným nemovitostem v areálu Pražského hradu, vedl předkladatele zákona k přesvědčivému názoru, že předkládané znění zákona týkající se areálu Pražského hradu je v této věci plně dostačující. 

Vzhledem k tomu, že Arcibiskupství pražské a obě kapituly opět požadují podle zákona vydání nemovitého majetku, a to nejen poté, co již v roce 2008 bylo soudem pravomocně rozhodnuto o vlastnictví ve prospěch státu, ale navíc i poté, co se církev dne 24. května 2010 slavnostně o vlastnictví zmíněného majetku s Českou republikou dohodla, a to opětovně ve prospěch státu, navrhuje se proto zpřesňující znění zákona, které znamená, že (stejně jako již stávající tři nemovitosti nacházející se v areálu Pražského hradu a uvedené v § 18 odst. 10 zákona) by byl celý areál vyňat ze zákonné povinnosti vydat majetek formou taxativního výčtu parcelních čísel zapsaných v katastru nemovitostí a uvedených v seznamu, který bude tvořit nedílnou součást zákona.

Z hlediska záměru přijmout navrhovanou právní úpravu ve formě zákonného opatření Senátu jsou podle čl. 33 Ústavy České republiky relevantní následující 4 podmínky, které je nutno splnit:

1) zákonné opatření Senátu lze přijmout pouze ve věcech, které nesnesou odkladu,

2) zákonné opatření Senátu lze přijímat ve věcech, které by vyžadovaly jinak přijetí zákona,

3) zákonné opatření Senátu nelze přijímat ve věcech Ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu, volebního zákona a mezinárodních smluv podle čl. 10 Ústavy,

4) zákonné opatření Senátu může Senátu navrhnout jen vláda.

Věc je časově naléhavá, protože zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi již nabyl účinnosti a je podle něj postupováno, přičemž osoby povinné k vydání majetku jsou vázány stanovenými lhůtami. S ohledem na rozpuštění Poslanecké sněmovny je nutné navrhovanou právní úpravu předložit ve formě návrhu zákonného opatření Senátu. Je nezbytné, aby byl vyjasněn status celého areálu Pražského hradu, který je mj. sídlem hlavy státu (a proto má v podmínkách České republiky nezaměnitelný význam, což indikuje existenci podstatného veřejného zájmu) a tvoří ucelený komplex, jehož správu zejména z bezpečnostních a státněrepresentativních důvodů lze jen obtížně zajistit za situace, kdy by jednotlivé stavby a pozemky tohoto komplexu byly spravovány různými vlastníky, když navíc relevantní judikatura a dokumenty smluvního typu mezi církví a prezidentem republiky svědčí tomu, že majetkové vztahy k těmto nemovitostem jsou již vypořádány. Nadto je nejisté, jak dlouho by trval zákonodárný proces po zvolení poslanců Poslanecké sněmovny ve volbách 2013, jestliže by byl předložen obdobný návrh zákona; podmínky pro přijetí zákonného opatření Senátu nicméně zajišťují i to, že podle čl. 33 odst. 5 Ústavy České republiky se nově zvolení poslanci budou moci k zákonnému opatření Senátu vyjádřit. Podmínka č. 2 je splněna, protože navrhované zákonné opatření je novelou zákona č. 428/2012 Sb., který by v případě, že by Poslanecká sněmovna nebyla rozpuštěna, nemohl být novelizován jinak než zákonem. Podmínka č. 3 je splněna, protože zákonné opatření neupravuje věci, které zákonným opatřením být upraveny nemohou. Rovněž čtvrtá podmínka je splněna, protože navrhovatelem zákonného opatření Senátu je vláda.

Pravomoc Senátu přijímat zákonná opatření náleží od rozpuštění Poslanecké sněmovny až do doby, kdy se po volbách sejdou nově zvolení poslanci na ustavující schůzi Poslanecké sněmovny. Tento názor zastává i odborná literatura (srov. např. Sládeček, V., Mikule, V., Syllová, J.: Ústava České republiky: komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, str. 257; Kolektiv autorů: Ústava České republiky: Komentář, Praha: Linde, 2010, str. 430) a vycházel z něj i návrh tzv. stykového zákona, který byl předložen a přijat Senátem v r. 2008 (senátní tisk č. 296, šesté funkční období 2006-2008; sněmovní tisk č. 615, páté volební období 2006-2010).
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Ustanovení § 8, které má být navrhovaným zákonným opatřením Senátu doplněno, bylo posouzeno Ústavním soudem v rámci nálezu Ústavního soudu, který byl vyhlášen pod č. 177/2013 Sb. (resp. Pl. ÚS 10/13 ze dne 29. května 2013).  Z části XI/g zmíněného nálezu, v níž se tak stalo, lze citovat: „…Ve vztahu k ustanovení § 8 písm. a) až g) zákona o vyrovnání s církvemi.... Tato ustanovení představují vyjádření ochrany veřejného zájmu jdoucího proti zájmu na zmírnění majetkových křivd, a to v zásadě obdobným způsobem, jak činily předchozí restituční zákony (viz např. § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb.; § 8 zákona č. 87/1991 Sb. apod.). Výjimku tvoří § 8 písm. h) zákona o vyrovnání s církvemi, který není založen na veřejném zájmu, nýbrž zjevně na politické dohodě. Přesto tato otázka zůstává v dispozici zákonodárce a uvedené ustanovení nemůže založit protiústavnost… Rozpor s Ústavou v případě ustanovení § 8 zjištěn nebyl.“. Totéž hodnocení lze vztáhnout i na situaci, kdy se § 8 doplňuje o další nemovitosti, které nelze vydat. Navrhované doplnění § 8 je v dispozici zákonodárce a veřejný zájem na vynětí areálu Pražského hradu je dán přinejmenším tím, jaké funkce v České republice areál Pražského hradu tradičně plní (jde mj. o sídlo hlavy státu v hlavním městě); v zásadě tytéž důvody umožňují, aby v případě vynětí Pražského hradu byla zvolena výčtová metoda (byť by vůči ní mohly být vznášeny námitky ohledně požadavku na obecnost právního předpisu), neboť se jedná o areál, který je v rámci České republiky –zejména svým účelovým určením – jedinečný. Z judikatury Ústavního soudu (Pl. ÚS 17/11 ze dne 15. května 2012) vyplývá také to, že není dán nárok na absolutní neměnnost právní úpravy.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, zhodnocení z hlediska zákazu diskriminace, zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, předpokládaný finanční dosah na veřejné rozpočty, zhodnocení dopadů na podnikatelské prostředí České republiky, na specifické skupiny obyvatel, na životní prostředí, zhodnocení dopadů ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů a zhodnocení korupčních rizik

Návrh zákonného opatření není v rozporu s mezinárodními závazky České republiky, včetně právních předpisů Evropské unie, a nekoliduje se zákazem diskriminace. Dále nebyly identifikovány negativní dopady na veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, na specifické skupiny obyvatel a na životní prostředí. Rovněž nebyly identifikovány negativní dopady z hlediska korupčních rizik a ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů.
II. Zvláštní část

K bodu 1 (§ 8), bodu 2 (příloha k zákonu) a přechodnému ustanovení
V ustanovení § 8 odst. 1 zákona se uvádí taxativní výčet podmínek, za kterých nelze věc vydat. Návrh novely zákona v novém odstavci 2 doplňuje tento taxativní výčet o nemovitý majetek České republiky, který tvoří areál Pražského hradu. 
K výše uvedeným obecným důvodům je třeba dodat, že se jedná o ucelený komplex, a to z hlediska dodávek všech médií, provozu inženýrských sítí, vybudovaným systémem kolektorů a štol, jednotným provozním řádem areálu a zejména bezpečnostním prvkem v souvislosti s hlavním účelem Pražského hradu jako sídlem a bydlištěm prezidenta republiky a jeho úřadu.
Areál Pražského hradu je sídlem prezidenta republiky, sídlem Kanceláře prezidenta republiky, Vojenské kanceláře prezidenta republiky, Policie ČR – Útvaru pro ochranu prezidenta a v tomto režimu podléhá bezpečnostním opatřením jak ze strany policie, tak Hradní stráže. 
Odpovědnost ze zákona o Kanceláři prezidenta republiky za fungování tohoto uceleného areálu nese Kancelář prezidenta republiky, která jej spravuje prostřednictvím jí zřízené příspěvkové organizace Správy Pražského hradu.

V nově doplňované příloze k zákonu nejsou obsaženy nemovitosti uvedené v § 18 odst. 10 zákona, protože tyto nemovitosti jsou citovaným ustanovením vyloučeny z povinnosti vydání již nyní.
Přechodným ustanovením se upravuje režim dosud nevyřízených výzev k vydání majetku tak, že se postupuje podle zákona č. 428/2012 Sb., v znění účinném ode dne nabytí účinnosti navrhovaného zákonného opatření Senátu.

K části druhé - účinnost

Účinnost se navrhuje na den vyhlášení, protože existuje naléhavý obecný zájem na tom, aby byl z hlediska procesu vydávání majetku stanoveného zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi vyjasněn status celého areálu Pražského hradu, který je mj. sídlem hlavy státu, což implikuje jeho podstatný význam v podmínkách České republiky. 
PAGE  
11