Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORN9G8BV233 najdete zde
Příloha
PAGE
2
Stanovisko vlády
k návrhu poslanců Stanislava Grospiče, Zuzky Bebarové-Rujbrové, Vojtěcha Filipa a dalších na vydání ústavního zákona o referendu
(sněmovní tisk č. 116)
Vláda na své schůzi dne 5. března 2014 projednala a posoudila návrh ústavního zákona o referendu a vyslovila s tímto návrhem ústavního zákona nesouhlas zejména z těchto důvodů:
1. Návrh ústavního zákona (čl. 7 návrhu) není dostatečně provázán s Ústavou České republiky. Zejména navržená právní úprava schvalování návrhů zákonů v referendu není promítnuta do ustanovení Ústavy České republiky upravujících proces projednávání a schvalování návrhů zákonů a vyjadřování souhlasu komor Parlamentu k ratifikaci mezinárodních smluv.
2. Návrh ústavního zákona v čl. 13 odst. 2 předpokládá, že Poslanecká sněmovna bude moci změnit nebo zrušit výsledek referenda ústavním zákonem, což je v rozporu s čl. 39 odst. 4 Ústavy České republiky, neboť k přijetí ústavního zákona je třeba souhlasu kvalifikované většiny obou komor Parlamentu. Návrh ústavního zákona obchází Senát, jehož role je v přijímání ústavních zákonů a při vyjadřování souhlasu k ratifikaci mezinárodních smluv podle Ústavy České republiky stejně důležitá jako v případě Poslanecké sněmovny.
3. Návrh ústavního zákona předpokládá, že by se lidové hlasování mohlo konat také o odvolání hlavy státu. Vzhledem k tomu, že současná právní úprava umožňuje prezidenta republiky odvolat pouze na základě ústavní žaloby, kterou podává Senát Ústavnímu soudu podle čl. 65 odst. 2 a 3 Ústavy České republiky, mělo by být odvolání prezidenta republiky vedle krátké zmínky v návrhu ústavního zákona o referendu výslovně upraveno také v hlavě třetí Ústavy České republiky, popř. ve speciálním ústavním zákoně. Postavení prezidenta republiky jako hlavy státu a ústavního činitele je natolik výjimečné, že jeho prosté odvolání na základě ústavního zákona o obecném referendu by mohlo být kvalifikováno jako porušení či zásah do jeho základních politických práv podle čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 53/06).
4. Návrh ústavního zákona chrání před ingerencí referenda pouze moc soudní, neposkytuje však obdobnou ochranu před zásahy do správního řízení, předsoudního stádia trestního řízení a do otázek obsazování veřejných funkcí.
5. V návrhu ústavního zákona není stanoveno žádné minimální kvórum oprávněných hlasujících občanů nezbytné pro platnost výsledku referenda, což by v kombinaci s relativně nízkou hranicí minimálního počtu petentů (100 000 oprávněných občanů) nezbytných k podání návrhu na vyhlášení referenda vedlo k nežádoucímu jevu, neboť o zásadních věcech výkonu státní moci by mohla rozhodnout výrazná menšina oprávněných osob.
6. Z návrhu ústavního zákona jasně nevyplývá, zda má mít tzv. poradní referendum podle čl. 8 návrhu opravdu jen konzultativní funkci, anebo má být závazné pro příslušné státní orgány i osoby.
7. Vláda v souladu se svým programovým prohlášením vypracuje a předloží vlastní návrh ústavního zákona o celostátním referendu, a to nejpozději do konce roku 2014.