Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNA5FAF4JK najdete zde
Příloha
PAGE
2
STANOVISKO VLÁDY
k návrhu poslanců Martina Lanka, Davida Kádnera, Marka Černocha, Olgy Havlové, Jany Hnykové, Karla Fiedlera, Jiřího Štětiny a Augustina Karla Andrleho Sylora na vydání zákona proti terorismu
(sněmovní tisk č. 670)
Vláda na své schůzi dne 13. ledna 2016 projednala a posoudila návrh zákona proti terorismu a vyslovila s tímto návrhem zákona nesouhlas, a to zejména z následujících důvodů:
1. Vláda předložený návrh zákona, který je sice formálně označen jako „zákon proti terorismu“, avšak toliko nepatrně novelizuje trestní zákoník, trestní řád a zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, odmítá, a to z toho důvodu, že jej považuje za věcně nesprávný, neboť nerespektuje některá základní východiska konstrukce trestní odpovědnosti a trestání v českém právním řádu, za nesystematický, legislativně technicky chybně zpracovaný, jakož i za rozporný s čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Návrh zákona zavádí do trestního zákoníku legální definici „terorismu“. Tuto definici vláda považuje za nadbytečnou, z legislativně technického hlediska za chybně strukturovanou, a především za nejasnou a matoucí. Smyslem navržené změny podle předkladatelů je legálně definovat terorismus. Vzhledem k navrženému znění považuje vláda tuto definici za nadbytečnou, jelikož jejím účelem je toliko zavést souhrnný pojem pro skupinu trestných činů, jež by se na místo jejich výčtu použila v dalších ustanoveních trestního zákoníku, trestního řádu a zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Především ve vztahu k návrhu na změnu § 7 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob lze přitom použití zvoleného souhrnného pojmu považovat za nesystematické s ohledem na výčet ostatních trestných činů, jež jsou v předmětném ustanovení vyjmenovány. Uvedená legální definice je taktéž z legislativně technického hlediska a systematiky trestního zákoníku nevhodně včleněna, když tato byla namísto do hlavy osmé obecné části trestního zákoníku, jež obsahuje právě výkladová ustanovení, navržena do hlavy deváté části zvláštní. Kromě právě uvedeného je třeba uvedenou legální definici považovat za nejasnou v části, podle níž se terorismem rozumí „umožnění nebo usnadnění spáchání zločinu vlastizrady, teroristického útoku nebo teroru jiným zločinem“. Vláda se neztotožňuje s tvrzením předkladatelů, podle kterých se tímto ustanovením „doplňují pravidelné kvalifikované teroristické skutkové podstaty“. Vláda v této souvislosti upozorňuje, že spáchání trestného činu vlastizrady, teroristického útoku nebo teroru nelze považovat stricto sensu za kvalifikovanou skutkovou podstatu jiného trestného činu. S ohledem na konkrétní skutková zjištění je třeba vždy postupovat v souladu s pravidly pro trestání jednočinného souběhu, tedy hodnotit subsidiaritu, resp. specialitu jednotlivých skutkových podstat trestných činů či možnost trestního postihu účastenství. Proto je třeba shora uvedenou část předloženým návrhem zákona zaváděné legální definice považovat za zcela nejasnou, nerespektující stávající systematiku trestní odpovědnosti v případě jednočinného souběhu trestných činů a tím i, s ohledem na případné aplikační nejasnosti, za porušující princip právní jistoty.
3. Vláda nesouhlasí s navrhovaným nahrazením trestného činu „schvalování trestného činu“ trestným činem „odměňování trestného činu“, neboť se mimo jiné neztotožňuje s názorem předkladatelů, podle kterého je trestuhodnost skutkové podstaty uvedené v § 365 odst. 1 trestního zákoníku „více než pochybná“. Objektem tohoto trestného činu je zájem na potlačování zločinnosti stíháním projevů způsobilých vytvořit podmínky příznivé pro spáchání zločinů. Jelikož je touto skutkovou podstatou postiženo pouze veřejné schvalování zločinů jakožto trestných činů závažného charakteru, je podle vlády vhodné ponechat stávající právní úpravu, tj. podrobit schvalování zločinů trestně právní represi. Ve vztahu k návrhu na trestní postih poskytování finančních prostředků pachateli terorismu pro jiný účel, než je terorismus, vláda upozorňuje, že připravuje návrh novely trestního zákoníku, jímž by měla být tato otázka komplexně řešena. K předloženému návrhu pak vláda podotýká, že tento nesystematicky stanovuje trestnost shromažďování, resp. poskytování finančních prostředků pachatelům terorismu, aniž by však řešil otázku vztahu tohoto ustanovení k § 311 odst. 2 alinea 3 trestního zákoníku, jehož skutková podstata se se skutkovou podstatou předkladateli navrhovaného ustanovení překrývá.
4. Užití pojmu „terorismus“ v § 7 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob vláda považuje za chybné. Podle úvodní části tohoto ustanovení se trestnými činy pro účely tohoto zákona „rozumí zločiny nebo přečiny uvedené v trestním zákoníku“. Pojem „terorismus“ však nezakládá samostatnou skutkovou podstatu trestného činu, tedy zločinu či přečinu, nýbrž je toliko výčtem jiných trestných činů. Užití tohoto pojmu ve vztahu k citované úvodní části § 7 vláda tudíž považuje za matoucí a nesystémové. Dále vláda upozorňuje, že navržená změna je v rozporu s vládním návrhem novely zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, který je v současné době projednáván v Poslanecké sněmovně (sněmovní tisk č. 304), prostřednictvím něhož by mělo dojít ke změně koncepce § 7 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, jež by měl napříště obsahovat negativní výčet trestných činů, jež nelze na právnické osoby vztahovat. Jelikož tento vládní návrh počítá taktéž s trestní odpovědností právnických osob za spáchání trestného činu rozvracení republiky, teroristického útoku, teroru a sabotáže, je třeba právě předložený návrh zákona v tomto bodě považovat za nadbytečný a v případě přijetí shora uvedeného vládního návrhu zákona za protichůdný cíli, jenž je předkladateli sledován.
5. Návrh na zakotvení nového důvodu pro vzetí do vazby vláda považuje z praktického hlediska za nadbytečný a dále za rozporný s principem právní jistoty, jakož i s čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z praktického hlediska není zřejmé, za jakých okolností by mohla nastat situace, kdy by podezřelého ze spáchání některého ze shora uvedených trestných činů nebylo možno vzít do vazby z některého z důvodů uvedených § 67 písm. a) až c) trestního zákoníku. Tyto důvody umožňují reagovat i na nejzávažnější trestnou činnost, za kterou lze páchání výše uvedených trestných činů považovat. Vláda v této souvislosti podotýká, že se existence vazebních důvodů nemusí zakládat pouze na jednání obviněného, nýbrž může být taktéž dovozena z dalších konkrétních skutečností odůvodňujících určitou obavu (viz např. nález ÚS ze dne 12. 9. 1996, sp. zn. I ÚS 62/96). Návrh na zavedení nového vazebního důvodu proto vláda považuje za nadbytečný. Vzhledem k absenci bližšího určení důvodů, na základě kterých může být obviněný ze spáchání „terorismu“ vzat do vazby, předložený návrh zákona zakládá značnou míru diskrečního oprávnění soudce, jež má rozhodovat o uvalení vazby. Návrh tudíž vláda hodnotí i jako rozporný s principem právní jistoty. Absence bližšího určení důvodů pro vzetí do vazby zároveň umožňuje, aby fakticky jediným rozhodným kritériem bylo spáchání některého z trestných činů vyjmenovaných v navrženém § 309a, tedy aby na základě usnesení o zahájení trestního stíhání došlo k de facto obligatornímu vzetí obviněného do vazby. Vláda upozorňuje, že takovýto postup je nutné považovat za rozporný s ustanovením čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, které požaduje, aby v každém jednotlivém případě byla řádně doložena existence zákonem presumovaných důvodů pro zbavení svobody (viz rozsudky ESLP Contrada proti Itálii, 24. 8. 1998, č. 33977/96, a Iljikov proti Bulharsku, 26. 7. 2001, č. 27143/95).