Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNA96GM95B najdete zde
쿐놡 > ɍ က ɏ Ɉ ɉ Ɋ ɋ Ɍ ꗬÁ쀏Ѕ ዸ¿ က ࠀ 㸲橢橢ᇢᇢ Ѕ멇简 简 劗ࡀ 7 · ద ద ᦖ ( ᦾ ᧞ ᧞ ᧞ ᧲ ᧲ ᧲ 8 ᨪ Ĭ ᭖ ˄ ᧲ 櫡 Ț Ḛ ( Ṃ ( Ṫ Ṫ Ṫ ᾲ ᾲ ᾲ 楤 楦 楦 楦 楦 楦 楦 $ 泻 ʲ 澭 İ 榊 đ ᧞ ᾲ ᾲ ᾲ ᾲ ᾲ 榊 ᧞ ᧞ Ṫ Ṫ ň 檛 ⚢ ⚢ ⚢ ᾲ ͌ ᧞ Ṫ ᧞ Ṫ 楤 ⚢ ᾲ 楤 ⚢ ⚢ ʾ 帠 Ǹ 搌 Ṫ 뇰ꥩ밐Ǒ ⋾ ļ 怘 8 楐 檱 0 櫡 恐 μ 烝 ɨ 烝 p 搌 烝 ᧞ 搌 Մ ᾲ ᾲ ⚢ ᾲ ᾲ ᾲ ᾲ ᾲ 榊 榊 ⚢ ᾲ ᾲ ᾲ 櫡 ᾲ ᾲ ᾲ ᾲ 烝 ᾲ ᾲ ᾲ ᾲ ᾲ ᾲ ᾲ ᾲ ᾲ ద శ ᡜ ĺ Ē Ѕ IV.
Vypořádání připomínek k materiálu s názvem:
Návrh alternativ legislativního řešení ochrany oznamovatelů
Dle Jednacího řádu vlády byl materiál rozeslán do meziresortního připomínkového řízení dopisem ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu dne 19. 4. 2016, s termínem dodání stanovisek do 3. 5. 2016. Vyhodnocení tohoto řízení je uvedeno v následující tabulce:
ResortPřipomínkyVypořádáníČeskomoravská konfederace odborových svazůVýše uvedený materiál projednala Legislativní rada Českomoravské konfederace odborových svazů na svém zasedání dne 3. května 2016.
ČMKOS má za to, že ani jedna z alternativ legislativního řešení ochrany oznamovatelů neohrozí občany nepoctivé, naopak by ohrozila občany poctivé. Právní úprava by byla v rozporu nejen s dosavadními principy trestního práva, ale i s principy právního státu.
Kdokoliv, kdo by chtěl z nečestných pohnutek někoho poškodit, by mohl oznámit jeho údajné trestněprávní jednání a měla by mu být poskytnuta veškerá ochrana, zatímco ten, proti komu by oznámení směřovalo, by se musel hájit. Nevinu nelze dokázat, dokázat lze pouze vinu. Sdílené důkazní břemeno nic neřeší vzhledem k tomu, že ten, proti komu by oznámení směřovalo, by byl podezřelým jen z důvodu podání oznámení.
Požadujeme, aby byly využívány dosavadní prostředky trestního práva (ve kterém už dnes existuje ochrana oznamovatele a svědka), a které jsou pro odhalování trestněprávního jednání dostačující. Tato úprava je dále dostatečně doplněna obecnou úpravou ochrany před diskriminací, existují relevantní předpisy pracovního práva a ustanovení na ochranu osobnosti, jichž se lze dovolávat.
Na základě uvedeného ČMKOS Návrh alternativ legislativního řešení ochrany oznamovatelů zásadně odmítá jako celek a požaduje, aby bylo odstoupeno od záměru právní úpravy whistleblowingu.
Tato připomínka je zásadní.ROZPOR
Neakceptováno.
varianty jsou konstruovány tím způsobem, aby budoucí právní úprava zůstala vyvážená a nevychylovala regulaci podstatným způsobem ani ve prospěch zaměstnance, ani ve prospěch zaměstnavatele,
právě z důvodů předcházení možným šikanózním návrhům počítá materiál s ochranou zaměstnance, o které bude rozhodovat výhradně nezávislý soud,
materiál vychází z analýzy zahraničních úprav a zkušeností, ze kterých vyplynulo, že za oznamovatele je nutno považovat zaměstnance, jenž upozorní na protiprávní činnost obecně, nikoliv pouze na jednání splňující některou ze skutkových podstat trestných činů,
právě s ohledem na proporcionalitu právní úpravy byla zvolena varianta, která zlepšuje postavení zaměstnanců, nijak extenzivně však nezasahuje do stávajících předpisů pracovního práva a dalších předpisů. Český úřad zeměměřičský a katastrálníV rámci návrhu variant řešení doporučuji variantu I.
Tato připomínka je doporučující.Akceptováno.
Názor ČÚZK bereme na vědomí a zároveň se s ním plně ztotožňujeme.Hlavní město Praha – Magistrát hl. m. PrahaObecně souhlasíme s přijetím legislativní úpravy ochrany oznamovatelů korupce, a to zavedením explicitního pravidla do příslušných právních předpisů, tj. výslovným zákazem postihů a znevýhodňování oznamovatelů korupce v zaměstnání. V předkládací zprávě jsou pod příslušnými právním předpisy k této problematice uvedeny zákoník práce, zákon o státní službě, zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a zákon o vojácích z povolání.
Jelikož navrhované legislativní změny budou mít dopad také na územní samosprávné celky v jejich pozici zaměstnavatele, máme za to, že je vhodné zavést úpravu ochrany oznamovatelů korupce také do zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o úřednících“).
Vzhledem k předpokládaným legislativním změnám ohledně ochrany oznamovatelů korupce se domníváme, že by úprava v ustanovení § 16 odst. 1 písm. d) zákona o úřednících zakotvující povinnost úředníka plnit pokyny vedoucích úředníků, nejsou-li v rozporu s právními předpisy, nebyla dostatečná, a proto požadujeme, aby byl explicitní zákaz znevýhodňování oznamovatelů korupce upraven také v tomto právním předpise.
Tato připomínka je zásadní.Vysvětleno.
Požadavek, aby se ochrana oznamovatelů vztahovala plně i na úředníky územních samosprávných celků, je splněn již vtělením zákazu postihů oznamovatelů do zákoníku práce, jenž se na pracovněprávní vztahy úředníku územních samosprávných celků použije stejně jako v případě ostatních zaměstnanců.
Ustanovení § 16 odst. 1 písm. d) zákona o úřednících dále dává úředníkovi dostatečné možnosti jak odmítnout splnit pokyn, jež je v rozporu se zákonem. Pokud při upozornění na protiprávní jednání bude úředník čelit postihům, je zde plně použitelná navrhovaná úprava zákoníku práce.Hospodářská komora České republikyHospodářská komora České republiky (dále „HK ČR“) pravidelně zdůrazňuje nutnost legislativní zdrženlivosti. Neustálý příval nových pravidel zatěžuje podnikatele, jejichž zájmy HK ČR hájí.
Předkládaný materiál má do českého právního řádu zavést výslovnou úpravu ochrany oznamovatelů, tedy osob, které se při své činnosti (zpravidla při výkonu svého zaměstnání) hodnověrně dozví o protiprávním jednání a oznámí jej příslušným orgánům. Z materiálu samotného však jednoznačně nevyplývá nutnost zavedení nové právní regulace, a to ani v důsledku mezinárodních závazků ČR. Mezinárodní úprava problematiky boje proti korupci existuje především v rovině tzv. soft law, tedy nezávazných doporučení.
HK ČR poukazuje na skutečnost, že ochrana oznamovatelů z povahy věci patří do veřejného sektoru, v němž zpravidla dochází ke korupčnímu jednání. Členskou základu HK ČR však tvoří zástupci soukromého sektoru – podnikatelé, kteří se proti navržené právní úpravě důrazně ohrazují. Ostatně sám předkladatel potvrzuje, že v mezinárodním měřítku je běžnější „ochrana oznamování v rámci veřejného sektoru a ponechání regulace v soukromém sektoru na vůli zaměstnavatelů a jejich vnitřních předpisech“ (str. 26 a 27 materiálu)
Dále předkladatel připouští, že stávající právní úprava již obsahuje řadu obecných institutů, které chrání oznamovatele před odvetnými opatřeními ze strany osob, vůči nimž oznámení směřovalo. HK ČR proto doporučuje hledat řešení v důsledné a efektivní aplikaci již existujících pravidel.
Tato připomínka je zásadní.Akceptováno částečně. Vysvětleno.
jedním z hlavních kritérií při tvorbě materiálu byla přiměřenost legislativního řešení, jak je uvedeno v příloze č. 1 materiálu. Navrhovaná legislativní řešení nepřináší pro podnikatele žádné nové „zatěžující“ povinnosti ani nezasahuje do jeho pozice jako zaměstnavatele,
materiál je předkládán v souladu s Plánem nelegislativních úkolů vlády, přijetí právní úpravy whistleblowingu je přitom závazkem vlády a přijetí legislativního řešení je jedním z bodů Plánu legislativních prací vlády. Bez ohledu na členství v mezinárodních organizacích, které apelují na regulaci whistleblowingu, je tak vláda zavázána k přijetí nové právní regulace na základě svých vlastních závazků,
řešení, jímž by se ochrana oznamovatelů vztahovala pouze na zaměstnance veřejného sektoru, nebylo vyhodnoceno jako správná varianta, neboť by zde vznikala výrazná nerovnost mezi zaměstnanci veřejného a soukromého sektoru, řada zaměstnanců veřejného sektoru je navíc zaměstnána v režimu zákoníku práce, vynětí jedné skupiny zaměstnanců bylo proto zhodnoceno jako nevhodné a potenciálně diskriminační,
jakkoliv by důslednější a efektivnější aplikace existujících pravidel byla samozřejmě ku prospěchu ochrany whistleblowerů, na základě analýzy v příloze materiálu se částečná novelizace jeví s ohledem na danou problematiku jako žádoucí.Předkládané varianty řešení obsahují řadu sporných momentů. Předkladatel sám na tuto skutečnost upozorňuje: „… potenciální zvýšení ochrany oznamovatelů povede k jejich zvýhodnění oproti ostatním skupinám občanů … “ (str. 8 materiálu) a varuje před nevhodně provedenou úpravou oznamování, která „může způsobit nežádoucí nárůst neodůvodněných podnětů a kverulantství, což by naopak negativně zasáhlo zaměstnavatele a jejich fungování“ (str. 13 materiálu).
HK ČR se rozhodně nemůže ztotožnit s návrhem na povinné zavedení interního oznamovacího mechanizmu u zaměstnavatelů včetně vytvoření pozice prošetřovatele. Rovněž zásadně nesouhlasíme s možností odměny oznamovatele. Ostatně i sám předkladatel v tomto bodě připouští, že jde o návrh značně kontroverzní.
Z přehledu mezinárodních úprav vyplývá, že většina evropských států má problematiku whistleblowingu upravenou v rámci obecných předpisů. Zajímavé jsou zkušenosti z vybraných států, konkrétně Rumunska, Slovinska a Slovenska, z nichž vyplývá, že přijetí samostatné právní úpravy nenaplnilo původní očekávání – počet oznámení je mizivý, problematická je otázka utajení oznamovatele, krátce řečeno požadovaný efekt se nedostavil.
Ze všech výše uvedených důvodů požaduje HK ČR materiál zcela stáhnout z projednávání.
Tato připomínka je zásadní.Částečně akceptováno. Vysvětleno.
zvolená legislativní řešení byla vytvořena na základě analýzy v příloze č. 1, jejich popis je tak třeba vnímat jako analytický podklad s výčtem všech variant, které přicházejí v úvahu. Povinné zavedení interních oznamovacích mechanismů, odměny či přílišné zvýhodnění oznamovatelů byly vyhodnoceny jako nevhodné,
na zahraniční úpravy a zkušenosti s aplikací byl brán zvláštní důraz a navržené varianty řešení na tyto poznatky reagují.Jihomoravský krajSouhlasíme s variantou řešení č. 1 – explicitním zákazem postihů a znevýhodňování oznamovatelů v zaměstnání.
Tato připomínky je zásadní.Akceptováno.
Názor JMK bereme na vědomí a zároveň se s ním plně ztotožňujeme.Materiál pro jednotlivé zde uvedené právní předpisy zavádí legislativní zkratky, přestože zkratky těchto předpisů jsou obsaženy i za přílohou č. 2 materiálu v Seznamu zkratek. Mimoto některé zavedené legislativní zkratky nejsou v celém textu materiálu důsledně užívány a některé z nich se zkratkami uvedenými v Seznamu zkratek nekorespondují, např.:
na str. 8 je pro nařízení vlády č. 145/2015 Sb. zavedena legislativní zkratka „(dále jen ‘nařízení č. 145/2015‘)“, v dalším textu se však pro zmíněné nařízení užívá zkratka „nařízení vlády č. 145/2015“ a v Seznamu zkratek je jako zkratka tohoto nařízení uvedena zkratka „NV č. 145/2015“;
na str. 8 je pro zákon č. 361/2003 Sb. zavedena legislativní zkratka „(dále jen ‘SPPBS‘)“, v dalším textu se však pro zmíněný zákon užívá zkratka „ZPBS“, která je též uvedena v Seznamu zkratek;
na str. 25 je vedle zkratky „ZPV“ uveden i zákon č. 221/1999 Sb., pro něhož byla zmíněná legislativní zkratka zavedena.
Tato připomínka je doporučující.Akceptováno.
Připomínky byly zapracovány do materiálu.Materiál neobsahuje správné a úplné citace některých právních předpisů, a to:
na str. 11 a v Seznamu zkratek u „zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů“,
na str. 15 a v Seznamu zkratek u „zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů“,
na str. 25 a v Seznamu zkratek u „zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů“,
- na str. 26 a v Seznamu zkratek u „zákona č. 6/2002 Sb., soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů“
a v Seznamu zkratek nezohledňuje novelizace zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) dovětkem „ve znění pozdějších předpisů.
Tato připomínka je doporučující.Akceptováno.
Připomínky byly zapracovány do materiálu.Materiál na str. 29 obsahuje chybné označení trestného činu uvedeného v § 256 trestního zákoníku – správně má být uveden trestný čin „Zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě“.
Tato připomínka je doporučující.Akceptováno.
Připomínky byly zapracovány do materiálu.Liberecký kraj1.2. Definice problému:
Doplnit myšlenku, že v rámci České republiky je whistleblowing chápán jako mechanismus, který má za cíl odbourání korupce. Tento pohled je velmi zjednodušený a zavádějící. Dobré zkušenosti ze zemí, kde je tato problematika řešena legislativou potvrzují, že musí být záběr definice problému rozšířen o další odhalování škodlivého jednání ve všech oblastech lidského jednání – potravinářský a farmaceutický průmysl, stavebnictví, praktiky obchodních řetězců, dopravní obslužnost, otázky sexuálního harašení, psychické a rafinované šikany na pracovišti (bossing a mobbing). Z obsahu statě „definice problému“ je velmi silně znát, že spojení whistleblowingu a protikorupčního boje má primárně populistické důvody. Chybí i vyjádření postoje k problematice dosavadního boje vlády proti korupci, který velmi negativně ovlivňují korupční aféry členů vlády. Dále v textu zcela chybí zhodnocení dosavadní praxe plnění - Nařízení vlády ze dne 15.06.2015 o opatřeních souvisejících s oznamováním podezření ze spáchání protiprávního jednání ve služebním úřadu, které specifikuje ustanovení § 205 písm. d) zákona o státní službě.
Možná by stálo za úvahu rozšíření ochrany oznamovatelů, které se ve zmíněném zákoně zmiňuje jen v jednom ustanovení - § 205 písm. d). Jde o to, aby legislativa ve svém obsahu neposkytovala falešné naděje na účinnou ochranu oznamovatelů, ale skutečně ji zabezpečovala.
Tato připomínka je doporučující.Akceptováno částečně. Vysvětleno.
Materiál byl doplněn o data dokládající dosavadní uplatnění nařízení vlády a četnost aplikace zákonů na ochranu whistleblowerů v zahraničí.
Definice oznámení se bude vztahovat na oznamování jakýchkoli protiprávních jednání, pokud budou činěna v dobré víře.1.3.1. Zákoník práce:
Specifikovat ochranu oznamovatele, která je v této právní normě vyjádřena velmi sporadicky, využít i právní dikce zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon), a využít dosavadní dobré praxe z uplatňování vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry, která jako jediná přímo pracuje s pojmem oznamovatele (whistleblowingu).
Tato připomínka je doporučující.Akceptováno.
Předkladatel bere doporučení na vědomí.1.4. Identifikace dotčených subjektů:
Chybí popis specifikace dotčených subjektů. Chybí i návrh eliminace nekontrolovatelného nárůstu kompetencí neziskových organizací. Tyto subjekty označí bez řádných důkazů osobu nebo instituci za korupční element, a to bez řádného prokázání skutečnosti. Daný subjekt má na sobě signum provinění, které i když se neprokáže, kazí danému subjektu jeho pověst na veřejnosti. Totéž platí o masmédiích.
Tato připomínka je doporučující.Neakceptováno.
Eliminace kompetencí neziskových organizací není předmětem předkládaného materiálu. Tato připomínka jde nad rámec zadání, bereme však toto doporučení na vědomí.1.5. Popis cílového stavu:
Doplnit:
Definování opatření k eliminaci:
Útoků na možnost vyjádřit se nebo se svěřit – odstranění neustálého přerušování, bezbřehé kritiky a různých forem nátlaku a vyhrožování.
Útoků na sociální vazby – odstranění možností vyloučení z pracovního týmu (jedinec se stává pro ostatní „vzduchem“ a nikdo s ním nekomunikuje).
Zamezení útokům na pověst, úctu a vážnost daného subjektu – opatření proti pomluvám, zesměšňování, znevažování národnosti a náboženského vyznání nebo politické orientace.
Definování opatření ke snížení nebezpečí:
Útoků na kvalitu pracovního a osobního života – odstranění možností ukládání nesmyslných a nesplnitelných pracovních úkolů.
Zamezení útoků na zdraví – eliminace prací, které poškozují zdraví, zamezení vyhrožování fyzickým násilím a zamezení sexuálnímu obtěžování.
Především se jedná o precizní definování dvou klíčových otázek:
Motivace jednotlivců, aby poskytli informace o tom, že dochází k porušování zákonů a jiných předpisů, že dochází k neefektivnímu využívání zdrojů, že jsou porušována pravidla ochrany životního a pracovního prostředí, že jsou porušována pravidla ochrany veřejného zdraví. V podmínkách veřejné správy, že dochází k plýtvání s veřejnými prostředky.
Ochrana jednotlivce před možností následného neoprávněného postihu nebo hrozby takového to postihu.
Cílový stav popsat i z pohledu nejlepší praxe (best practice) států, kde otázky whistleblowingu jsou systematicky propracovávány, uplatňovány a zdokonalovány.
Tato připomínka je doporučující.Akceptováno částečně.
Většina vyjmenovaných jednání je právně obtížně postižitelná a vymahatelná, jelikož se jedná o značně subjektivně vnímané kategorie a v takových případech lze jen velmi nesnadno přičítat jednotlivá jednání kolegů čistě jako následek činnosti oznamovatele. Další jednání jsou pak postižitelná cestou civilní žaloby nebo veřejnoprávním postihem v podobě správních deliktů a trestných činů (ochrana cti, zdraví atd.).
Materiál však byl doplněn o informace o zahraniční praxi při aplikaci ochrany oznamovatelů.1.6. Zhodnocení rizika:
Doplnit o mapu možných rizik a systém jejich ztlumení nebo eliminace. Například doplnit rizika vzniku korupce, vzniku bossingu, možností škodlivého jednání v potravinářském, farmaceutickém, stavebním průmyslu, obchodních řetězcích, dopravní obslužnosti a podobně.
Odstranění rizika možnosti vzniku nadbytečné podmínky poskytnutí ochrany oznamovateli pouze za podmínky předpokladu jeho následné spolupráce s příslušnými orgány v rámci vzniklého řízení.
Tato připomínka je doporučující.Akceptováno částečně.
Tato připomínka míří částečně nad rámec předkládaného materiálu, vyhotovovat mapu rizik předkladatel nebude. Podmínku následné spolupráce s příslušnými orgány žádná z navrhovaných variant neobsahuje.Ministerstvo dopravyPředně požadujeme zevrubněji vysvětlit, z jakých důvodů bylo upuštěno od zpracování nového (speciálního) zákona o ochraně oznamovatelů, který je zahrnut do plánu legislativních prací vlády, a zda bylo v souvislosti s předkládaným materiálem požádáno o zrušení či změnu tohoto úkolu. Varianty uvedené v předloženém materiálu (viz str. 14 – 15) nezahrnují variantu zpracování nového zákona, a to ačkoliv s takovým řešením zjevně původně bylo počítáno. Materiál toliko lakonicky konstatuje, že samotný návrh řešení se omezuje na varianty „reálně začlenitelné do právního řádu“ (str. 14), aniž by bylo dostatečně (přesvědčivě) vysvětleno, z jakých důvodů by nová komplexní úprava dané materie do právního řádu začlenitelná nebyla.
Tvrzení, že z důvodu „přiměřenosti legislativně technického řešení“ (str. 14) byl vyloučen intenzivnější a složitější zásah do stávajícího právního řádu, a to s ohledem na „relativně malý předpokládaný počet případů reálné aplikace příslušné právní úpravy“ a „relativně vysokou míru ochrany oznamovatelů“ (str. 14) zajištěnou obecnými právními instituty, není v materiálu dostatečným způsobem doloženo a zdá se být spekulativní či ryze účelové. Citované tvrzení naopak činí předložený materiál vnitřně rozporným, neboť v jeho úvodu předkladatel uvádí, že „Česká republika zatím nemá právní úpravu, která by jasně vyjadřovala prospěšnost jednání, kdy zaměstnanec […] oznamuje protiprávní praktiky, odehrávající se na pracovišti“ (str. 4), a že „[o]znamovatelé protiprávního jednání, ačkoli jednají v dobré víře a ve veřejném zájmu, mnohdy čelí legálním i nelegálním sankcím ze strany zaměstnavatele a jsou tak pro svoje obecně prospěšné činy existenčně ohroženi ztrátou zaměstnání a dalšími postihy“ (str. 7). Nadto se dle našeho názoru předkladatel ve svém shora citovaném tvrzení dostatečně nevypořádal se skutečností, že vhodně zvolené legislativní řešení by mělo vést ke zvýšení motivace zaměstnanců protiprávní jednání oznamovat.
Na základě předloženého materiálu nelze dle našeho názoru zodpovědně dojít k závěru, zda (dílčí) navrhovaná právní úprava bude z hlediska ochrany oznamovatelů dostatečná a efektivní, nebo zda bude z tohoto hlediska obdobně problematická jako stávající právní úprava představovaná obecnými právními instituty, které, jak sám materiál připouští, nezajišťují oznamovatelům a případně dalším osobám žádnou specifickou ochranu.
Za zcela nepřesvědčivé pokládáme apriorní vyloučení možnosti zavedení interních oznamovacích (případně prošetřovacích) mechanismů u zaměstnavatele coby nelegitimního zásahu do jeho práv (viz str. 14), když současně již byly tyto mechanismy obligatorně zavedeny pro služební orgány. Dále je třeba zvážit, zda by se ochrana poskytovaná v souvislosti s oznamováním protiprávního jednání, neměla vztahovat i na další osoby než oznamovatele, například na osoby, které v souvislosti s postupem příslušných orgánů poskytnou důležité informace o prošetřovaném protiprávním jednání, nebo zda se má ochrana vztahovat také na bývalé zaměstnance, stážisty a uchazeče o zaměstnání, kteří jsou v příloze č. 1 k materiálu zmíněni jako osoby relevantní z hlediska ochrany, aniž by byl učiněn jasný závěr, zda i tyto osoby by měly být novou právní úpravou chráněny, či z jakých významných důvodů by chráněny být neměly.
Ze všech shora uvedených důvodů je dle našeho názoru přinejmenším sporné, zda předložený materiál může být podkladem pro právní úpravu, která vskutku přispěje k efektivní ochraně oznamovatelů protiprávních jednání, ať už v soukromém nebo veřejném sektoru, a zda změny právních předpisů navrhované v materiálu jsou systémové a účelné. Domníváme se, že předložený materiál by měl být v nastíněném smyslu dopracován s tím, že by měla být komplexně zhodnocena dostatečnost a předpokládaná efektivita navrhované právní úpravy a zpracována a náležitě vyhodnocena též varianta přijetí nové (komplexní) právní úpravy, která by řešila jak status oznamovatelů, tak i účinný ochranný mechanismus, a při jejímž zpracování by byla dostatečným způsobem zohledněna právní úprava této problematiky v jiných státech Evropské unie.
Tato připomínka je zásadní.Akceptováno částečně. Vysvětleno.
Varianta samostatného zákona byla do materiálu doplněna coby alternativní varianta legislativního, nikoliv věcného, řešení. Případná změna úkolu zakotveného v Plánu legislativních prací vlády na rok 2016 může být navržena v návaznosti na rozhodnutí vlády týkající se zvolené varianty. Zavedení interních mechanismů předkladatel nijak nezavrhuje, pouze z hlediska soukromých zaměstnavatelů ponechává tuto iniciativu v jejich dispozici. U státních institucí budou již existující interní mechanismy fungovat i nadále. Uložit zákonnou povinnost zřídit interní mechanismus zaměstnavatelům v soukromém sektoru však bylo vyhodnoceno jako příliš invazivní a na základě zahraničních zkušeností formalistické řešení, které v důsledku u soukromých zaměstnavatelů neplní svou funkci, pokud není aplikováno na základě autonomního rozhodnutí o potřebnosti takového opatření z hlediska firemní kultury.
Výsledné varianty jsou závěrem analýzy, provedené v příloze 1, ve které jsou zohledněny i materiály vydané mezinárodními organizacemi, Evropskou unií a nevládními organizacemi.Ministerstvo financíTento materiál obsahuje rozsáhlou analytickou část a je proto přínosem do probíhající diskuze k této problematice.
Nicméně musím konstatovat, že navrhované řešení je v obou variantách nedostatečné, neboť nepřináší účinnou ochranu oznamovatele trestného činu: oznamovatel trestného činu by byl nejprve ze strany zaměstnavatele v zaměstnání neoprávněně postižen a teprve potom by se po uplynutí často až značné doby mohl domáhat nápravy u soudu. Tato časová prodleva však účinnou ochranu oznamovatele podstatně ztěžuje a ve většině případů reálně vylučuje.
Nový zákon proto musí přinést takové řešení, které oznamovatele trestného činu účinně ochrání již od podání samotného trestního oznámení.
Nový zákon by zároveň měl napomoci řešit aktuální potřebu oznamovatele spočívající ve výpadku jeho příjmů v důsledku nezákonného postupu zaměstnavatele, jakož i vzniklou nemajetkovou újmu.
Tato připomínka je zásadní.ROZPOR
Neakceptováno.
Materiál vychází z principu přiměřenosti věcného a legislativního řešení, z čehož mimo jiné vyplývá, že jsou v prvé řadě hledány možnosti využití již existujících procesů a institutů a dále je kladen důraz na zachování hodnotové vyváženosti právního řádu, tj. nelze přiznat pracovněprávní ochranu vyšší oznamovatelů, tj. velmi úzké skupině osob, oproti jiným skupinám osob, které se např. z důvodu příslušnosti k jiné národnosti, rase, náboženství či mateřství, rodičovství, zdraví a věku rovněž – a mnohem častěji – potýkají s postihem a znevýhodňováním v zaměstnání. Z tohoto faktu vyplývá, že je větší akcent kladen na ex post ochranu, tak jako je tomu u zmíněných zranitelných skupin osob. Předkladatel je přesvědčen o nezbytnosti zakotvení ochrany oznamovatelů, nicméně s přiměřeným legislativním a věcným řešením, které lze logicky obhájit. Efektivita navrhované úpravy lze vyhodnotit až z odstupu, nicméně její případné schválení by představovalo první krok v legislativním zakotvení ochrany oznamovatelů. Předkladatel byl v neposlední řadě motivován předložením materiálu neexcesivního i z hlediska nákladů na veřejné rozpočty v souladu s obvyklými připomínkami Ministerstva financí. Ministerstvo obranyPožadujeme materiál přijmout ve znění nulové varianty, tj. nedoporučujeme přijmout žádné z navrhovaných řešení.
Právě proto, že se jedná o materii, která představuje naplnění důležité priority vlády, jsme toho názoru, aby k tématu proběhla širší diskuse, a aby bylo připraveno takové řešení, které je skutečně motivující pro „whistleblowera“, aniž by však bylo pouze proklamativním a formalistickým.
Tato připomínka je zásadní.ROZPOR
Neakceptováno.
Přijetí předmětné varianty bude spočívat na rozhodnutí vlády.K řešení, resp. řešením navrhovaným materiálem pak máme následující konkrétní výhrady:
Materiálu, ale i celému myšlenkovému základu problematiky chybí především posouzení, kde a proč selhává aplikace dnes účinných zákonných opatření k ochraně oznamovatelů. Materiál podle našeho názoru správně konstatuje, že zde existuje nedostatečnost faktické ochrany, a také společenské klima nepřející whistleblowingu, ovšem tyto komplexní společenské skutečnosti bere jako jakési východisko, bez toho, aby se hlouběji zabýval jejich příčinami.
Zcela mimo posouzení materiál ponechává účinnost stávajících kontrolních mechanismů státu. Přestože je v zaměstnaneckém poměru zejména v podnikatelské sféře (stavebnictví, pohostinství) velmi časté nerespektování právních předpisů (absence pracovních smluv, jejich nahrazování dohodami o pracovní činnosti, tolerování neplacené práce přesčas, zpoždění při výplatách mezd, nerespektování zaručené mzdy), je velmi málo zaměstnanců, kteří na tato zjevně nezákonná jednání upozorní, přičemž se jedná o jejich vlastní újmu.
Chybí zde tudíž analýza, z níž by vyplynulo, proč stát není schopen účinně vynutit stávající zákonné normy, a tudíž chybí nezbytný podklad, na jehož základě by bylo možno uvažovat o jejich úpravě.
Taková analýza se jeví nezbytnou - konečně i v materiálu citovaný nález Ústavního soudu (III. ÚS 298/12), který konstatuje, že legislativní úprava je v zásadě dostatečná. Ústavní soud tak v zásadě usuzuje, že práva oznamovatelů jsou legislativně garantována a jejich ochrana by měla být při použití platného právního řádu vynutitelná.
Důvody, pro které soudy, vč. soudů vyšších stupňů, nedokážou v tomto smyslu řádně hájit ústavní práva občanů, nejsou tudíž zjevně nikterak triviální, a pouhý návrh několika opatření, aniž by tato byla odůvodněna výše zmíněnou detailní analýzou, se nám zdá jako velmi riskantní, resp. jako způsobilý být nedostatečnou ochranou poctivých zaměstnanců.
Materiál konstatuje, že ve sféře státních zaměstnanců obdobná úprava již existuje, a svým způsobem je jí inspirován. Služební zákon (234/2014) již problematiku whistleblowingu skutečně částečně upravuje, přičemž podrobněji ochranu oznamovatelů upravuje nařízení vlády č. 145/2015 Sb., ovšem tato úprava bohužel není dle našeho názoru prosta závažných problémů.
Dovolujeme si zde poukázat na velmi nízký počet oznámení za poslední rok - dle našich údajů se fakticky blíží nule. Lze očekávat, že stejný (ale spíše ještě menší) dopad bude mít obdobné řešení i u podnikatelských subjektů, a že tedy tato úprava by spíše měla být podrobena revizi, než aby se stala inspirací dalších legislativních změn.
V duchu této „inspirace“ bohužel musíme vnímat i některá materiálem navrhovaná opatření, která např. zcela nekriticky akcentují práva oznamovatelů, aniž by se zabýval postihem zlovolných oznámení osob, které jsou motivovány spíše vlastní snahou o působení škody zaměstnavatelům či kolegům, bez ohledu na veřejný zájem.
Vidíme zde tak možnost pro vytvoření nevyvážené situace, kdy svévolné, škodlivé jednání zaměstnance vůči jeho zaměstnavateli nebude efektivně postihnutelné. V případě malých a středních podnikatelů by takové nepostihnutelné škodlivé jednání mohlo mít na zaměstnavatele likvidační důsledky, které by byly mj. též z hlediska jeho ostatních zaměstnanců jistě v rozporu s jejich oprávněnými zájmy.
Dále nevnímáme jako šťastný akcent na zákonná omezení zaměstnavatele vzhledem k jeho možným pracovněprávním úkonům vůči zaměstnanci - oznamovateli. Jsme toho názoru, že eventuálnímu propuštění oznamovatele, případně jeho přeřazení na jinou práci nebo jiným podobným (dle dikce materiálu) „odvetným opatřením“ v zásadě nelze zabránit, rozhodně ne prostým odejmutím právních nástrojů z rukou zaměstnavatele. Mimoprávních nástrojů mu totiž reálný život a jeho postavení propůjčují více než dost. Nad to je otázkou, má-li zákon motivovat oznamovatele v setrvání u takového zaměstnance, který se dopouští protiprávního jednání.
Nová úprava tak měla mít ze systémového hlediska zcela jasný motivační charakter pro oznamovatele, tj. měla by mít co největší přímý, příznivý dopad na jeho finanční situaci. Pokud se oznamovatel bude bránit pouze prostřednictvím soudu (např. v případě jeho ukončení pracovního poměru), není zde řešena problematika výpadku jeho příjmů, ještě ztíženého o náklady, výdaje a další obtíže spojené se soudním procesem. Zde se nejedná jen o peněžní dopady, ale také o dopady na čas, faktor stresu a podobně.
Jsme tudíž přesvědčeni, že ochrana a motivace oznamovatelů by se měla předně soustředit na finanční kompenzaci hrozícího výpadku příjmů v důsledku toho, že mu pravděpodobně bude tím či oním způsobem ukončen jeho stávající pracovní poměr. V tomto duchu navrhujeme materiál přepracovat, a v současném znění jej proto vládě nepředkládat.
Tato připomínka je zásadní.ROZPOR
Akceptováno částečně.
Nebylo úkolem předkladatele řešit obecný problém nedostatečného uplatňování a vymáhání pracovněprávních předpisů, ačkoliv souhlasíme, že tento problém existuje a k zlepšení ochrany oznamovatelů by jeho odstranění mohlo výrazně přispět. Předkladatel může na toto upozornit, gesčně však tato problematika spadá spíše pod Ministerstvo práce a sociálních věcí. Problém praktické realizace právních norem obecně je však téma značně obsáhlé a složité, jsoucí nad rámec předkládaného materiálu. Zdlouhavost soudních řízení je pak další stinnou stránkou zaměstnaneckých sporů. Poskytnutím zákonného vodítka se předkladatel proto snaží soudům poskytnout oporu pro budoucí rozhodování těchto věcí.
Poskytování finančních kompenzací v předsoudním stádiu shledal předkladatel jako nevhodné, během soudního řízení pak zaměstnanec může žádat náhradu škody, ušlý výdělek atd.Ministerstvo práce a sociálních věcíPřestože obecně lze považovat legislativní zakotvení ochrany oznamovatelů protiprávního jednání za žádoucí, Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) nesouhlasí s předkladatelem preferovanou variantou 1 bez předchozího projednání a dohody se zmocněnými zástupci ministerstva.
Ministerstvo práce a sociálních věcí již déle než rok upozorňuje v rámci zmíněné pracovní komise předsedy Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí k whistleblowingu. (dále jen „komise“) prostřednictvím svého zástupce na jistou nevhodnost a nesystematičnost úpravy v soukromoprávním předpisu, kterým bezesporu zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, je. Ve věci předloženého návrhu je tedy nezbytné najít shodu i s věcně dotčenými útvary ministerstva ještě před předložením materiálu vládě k rozhodnutí variantního řešení.
Současně lze konstatovat, že i Státní úřad inspekce práce (dále jen „SÚIP“) se několikrát ve věci vyjádřil s tím, že se nepovažuje za povolaný orgán k postihu odvetných opatření ve vztahu k oznamovateli protiprávního jednání prostřednictvím případného schvalování či povolování právního jednání vůči zaměstnanci - oznamovateli (a to i oficiálním dopisem). MPSV tedy vítá, že návrh nepočítá s účastí SÚIP nad rámec jeho kontrolní činnosti.
Nutno zmínit, že se zcela neztotožňujeme s názorem předkladatele, že by vytvoření nových skutkových podstat v zákoně č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, bylo „bezproblémové“. Z legislativní praxe lze konstatovat, že je vždy třeba obdobnou záležitost projednat se sociálními partnery.
Zavedení případné explicitní úpravy ochrany oznamovatelů do jednotlivých právních předpisů (mj. tedy i do zákoníku práce a zákona o inspekci práce) je nezbytné prodiskutovat a dohodnout s věcně příslušnými útvary MPSV jak co do jejího obsahu, tak ve věci jejího rozsahu.
Tato připomínka je zásadní.Akceptováno. Vysvětleno.
Materiál byl se zástupci MPSV prodiskutován a došlo k vyjasnění sporných bodů. Konečná podoba textu novelizovaných ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, bude dohodnuta s MPSV v rámci přípravy legislativního návrhu ve věci.Přestože se předkladatel odvolává v rámci konzultací na pracovní komisi předsedy Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí k whistleblowingu, zcela opomíjí skutečnost, že z jednotlivých jednání komise vyplynul většinový konsensus komise na řešení této problematiky v samostatné právní úpravě, která bude mít zastřešující charakter a nikoliv cestou dílčí úpravy v mnoha právních předpisech. Pokud má komise zřízená k danému účelu plnit svou poradní funkci, je třeba, aby se předkladatel s tak výrazným odklonem od návrhu komise alespoň argumentačně vypořádal v rámci předmětného návrhu. V rámci komise byla samostatná úprava problematiky v novém právním předpisu brána jako jedna z realizovatelných variant. MPSV tedy trvá na doplnění materiálu a vyhodnocení dané varianty.
Tato připomínka je zásadní.Akceptováno.
Materiál byl upraven ve smyslu připomínky, varianta samostatného zákona byla doplněna.Návrh jako celek částečně nereflektuje některá další doporučení projednávaná ve zmíněné komisi. Neřeší například poskytování poradenství pro oznamovatele, případnou kompenzaci nákladů vzniklých v souvislosti s oznamováním oznamovateli, možnou formu odměny za oznámení. Požadujeme návrh doplnit tak, aby bylo jasně patrné, proč předkladatel ve svých variantách s těmito oblastmi obšírněji nepracuje. Pokud byly vyhodnoceny z nějakých důvodů jako neslučitelné s předloženým variantním řešením, předkladatel by se s touto skutečnosti měl důkladně analyticky vyrovnat.
Tato připomínka je zásadní.Akceptováno. Vysvětleno.
Materiál bude doplněn ve smyslu připomínky. Upozorňujeme, že zahraniční odborníci varují před využitím institutu oznámení v dobré víře. Zdůrazňují, že v případech, kdy právní úprava předpokládá oznámení v dobré víře, se často tato skutečnost používá v soudním sporu i proti samotnému oznamovateli (strana, která měla jednat protiprávně, se snaží prokázat, že oznamovatel nebyl v dobré víře).
Tato připomínka je doporučující.Vzato na vědomí.
Dobrá víra je v návrhu legislativního řešení využita jako přirozený korektiv, dlouhodobě využívaný právní pojem a prostředek k předcházení lživých a účelových oznámení. Existence dobré víry - a tudíž využití tohoto zavedeného a judikovaného termínu při oznamování - bylo vyhodnoceno v prostředí České republiky jako nezbytné.Pro úplnost našeho stanoviska dodáváme, že ve věci volby oznamovacího mechanismu považujeme povinnost zavedení interních mechanismů oznámení u všech zaměstnavatelů za příliš extenzivní úpravu a preferujeme zvolit dobrovolnou bázi stejně, jak to uvádí samotný předkladatel.
Tato připomínka je doporučující.Akceptováno.
Připomínku bereme na vědomí a plně se s ní ztotožňujeme.Ministerstvo pro místní rozvojVarianta 1 se jeví příhodnější tím, že upravuje ochranu oznamovatelů přímo tam, kde jsou upraveny jednotlivé pracovní i služební poměry (zákoník práce, zákon o státní službě, zákon o služebním poměru bezpečnostních sborů a zákon o vojácích z povolání). V souladu s argumentací předloženého materiálu se kloníme k názoru, že úprava ochrany oznamovatelů v jednotlivých právních předpisech bude s původními právními předpisy slučitelná, protože tyto předpisy již obdobná ochranná ustanovení obsahují. Ochrana oznamovatele bude jen rozšířením stávajícího systému ochran v rámci těchto zákonů.
Podle materiálu vyžaduje realizace této varianty novelizaci celkem 7 ustanovení v rámci 6 právních předpisů.
Varianta 2 volí jiné řešení, rozšiřuje zakázané důvody diskriminace na nepřiměřený zásah do práva využít ústavně zaručeného petičního práva. Ochrana by potom nebyla zaměřena na oznamovatele jako takového, ale na uplatnitele petičního práva, což se však překrývá jen částečně. Tato varianta je méně vyhovující také proto, že zužuje samotné oznámení na podání ve smyslu podání petice a nevztahuje se tak na jiné v úvahu připadající formy oznámení – např. interní oznámení do schránek na pracovišti atd.
Antidiskriminační zákon je potom konstruován odlišně, a to jako právní předpis umožňující ochranu fyzických osob na základě toho, že patří k určité, stabilními znaky vybavené skupiny, a to menšiny na základě např. barvy pleti, vyznání, rasy, pohlaví. Oznamovatel by v této skupině působil nekonzistentně.
Tato připomínka je doporučující.Akceptováno.
Připomínku bereme na vědomí a plně se s ní ztotožňujeme.Ministerstvo průmyslu a obchodu Doporučujeme rozepsat zdroje dat a konzultace (str. 23) – tzn., s jakými resorty, jakými orgány či organizacemi byl materiál konzultován a jaké byly využity zdroje dat – v tomto ohledu vyjádření, že „Předkladatel dále čerpal z veřejně přístupných dokumentů mezinárodních a neziskových organizací, a dále z odborných konferencí konaných k problematice ochrany oznamovatelů.“ nepokládáme za dostačující, ostatně komise pro RIA na toto pochybení v minulosti upozorňovala.
Tato připomínka je doporučující. Akceptováno jinak.
Kompletní souhrn konzultací a zdrojů dat bude uveden v ZZ RIA k návrhu samotného legislativního řešení, které bude projednáváno rovněž Pracovní komise RIA.Doporučujeme sjednotit předkládací zprávu, ve které je uvedeno, že materiál „nemá přímý dopad na podnikatelské prostředí“ s Přehledem dopadů, kde v dopadu na podnikatele je citováno „V minimální míře bude v případě civilního řízení na zaměstnavatele dopadat povinnost sdíleného důkazního břemene.“
Tato připomínka je doporučující. Akceptováno.
Předkládací zpráva byla upravena a doplněna ve smyslu připomínky.Doporučujeme lépe popsat, pokud není možná kvantifikace, dopady na územně správní celky a sociální dopady. V obou případech se předpokládají marginální dopady, nicméně i tyto marginální dopady by měly být alespoň uvedeny.
Tato připomínka je doporučující. Akceptováno jinak.
Alespoň orientační kvantifikace bude uvedena v ZZ RIA k návrhu legislativního řešení. Dáváme na zvážení, zda by nebylo vhodnější v usnesení vlády posunout termín předložení legislativního materiálu do vlády, neboť termín 30. září 2016 nemusí být reálný, vzhledem k nutnosti schválení tohoto materiálu vládou a vzhledem k nutnosti vypracování legislativního textu spolu s provedením meziresortu.
Tato připomínka je doporučující. Vysvětleno.
Termíny stanovené Plánem legislativních prací vlády na rok 2016 není nutné měnit. Předložení legislativního návrhu je ve stanovených termínech reálné zvládnout.V předkládací zprávě v prvém odstavci doporučujeme poslední větu doplnit: „Zejména z důvodu složitosti problematiky byl předseda vlády požádán ministrem pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu o prodloužení termínu pro předložení materiálu do dubna 2016.“
Tato připomínka je doporučující.Akceptováno.
Materiál byl doplněn ve smyslu připomínky.Ministerstvo spravedlnostiMinisterstvo spravedlnosti s ohledem na zahraniční právní úpravy ochrany oznamovatelů konstatuje existenci řady dalších možností a institutů, jejichž prostřednictvím lze danou problematiku řešit, a jež předložený návrh nikterak nereflektuje. Vzhledem k právě uvedenému nelze uvedený návrh a v něm uvedené alternativy považovat za jediné možné, či dokonce za optimální ve vztahu k jím deklarovanému účelu.
Tato připomínka je doporučující.Vzato na vědomí.
Maximum variant budoucí právní úpravy dle vymezených paramentů je obsaženo v příloze 1, která je nedílnou součástí materiálu, tj. vyhodnocení a návrhu variant řešení. Z dikce připomínky nevyplývá, jaká věcná či legislativní řešení nebyla popsána či vyhodnocena, proto nelze s určitostí konkrétněji reagovat na uplatněnou připomínku.Ministerstvo vnitraPovaha předloženého materiálu
Upozorňujeme, že přestože je předložený materiál typově označen jako nelegislativní materiál ovlivňující normotvorbu, obsahově se jedná o věcný záměr s navrženými alternativami legislativního řešení problematiky ochrany oznamovatelů, tedy o materiál legislativní povahy. Nejedná se o materiál, který by obsahoval pouze doporučení, prohlášení, deklarace apod.
V souvislosti s povahou předkládaného materiálu je tedy nezbytné dodržet i požadavky, které jsou kladeny na předložení věcného záměru podle Legislativních pravidel vlády, zejména pak čl. 3 až 7 těchto pravidel.
Navrhujeme uvést postup přijímání předmětné právní úpravy do souladu s Legislativními pravidly vlády.
Tato připomínka je zásadní.Neakceptováno.
Materiál je předkládán na základě vládou schváleného Plánu nelegislativních úkolů vlády, proto je předkládán ve formě nelegislativního materiálu. Předkladatel byl Plánem jasně zavázán k předložení dokumentu vymezeného formátu, proto se nejedná o věcný záměr a ani není takto označen, předkladatel se však při zpracování snažil co nejvíce formátu věcného záměru zákona přiblížit s dílčím využitím nástrojů RIA.Neúplné uvedení variant, které jsou v rámci RIA posuzovány
V rámci předloženého materiálu jsou neúplně uvedeny varianty, které by měly být v rámci RIA posuzovány. Z návrhu není zřejmé, proč by v rámci RIA neměla být též zohledněna varianta přijetí samostatného zákona jako zastřešující právní úpravy. Shledáváme jako podstatné uvést také tuto variantu a posoudit ji v rámci RIA. Požadavek přijetí komplexní úpravy ve formě zastřešujícího zákona byl několikrát vznesen ze strany příslušných orgánů, kterých se problematika dotýká, odborných institucí i samotných oznamovatelů, stejně tak byl tento požadavek diskutován pracovní komisí předsedy Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí k whistleblowingu. Jako zásadní tedy navrhujeme do materiálu zapracovat též variantu řešení formou zastřešujícího zákona upravujícího ochranu oznamovatelů a případně jasným způsobem vymezit a náležitě odůvodnit nevhodnost této varianty.
Tato připomínka je zásadní.Vysvětleno.
Varianta samostatného zákona byla do materiálu doplněna.Konzultace s dotčenými subjekty a orgány státní správy o návrhu
V předloženém materiálu je uvedeno, že tento návrh byl konzultován s pracovní komisí předsedy Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí k whistleblowingu. Upozorňujeme, že materiál v této formě nebyl projednán s touto pracovní komisí. Jednání bylo naplánováno až po předložení tohoto materiálu do mezirezortního připomínkového řízení. Považujeme tuto informaci za zavádějící a navrhujeme ji vypustit.
Tato připomínka je zásadní.Neakceptováno. Vysvětleno.
Jednotlivé varianty budoucí právní úpravy byly konzultovány na devíti jednáních zmíněné komise, materiál samotný byl projednán na jednání pracovní komise dne 26. 4. 2016, tj. 5 pracovních dní po zahájení MPŘ, tzn. jednání pracovní komise bylo svoláno v nejkratším možném termínu po zahájení MPŘ. Materiál je podroben připomínkovému řízení u všech za ࠀ ࠆ ࠈ ࡞ ࡠ ࣖ ࣘ ঔ খ ৴ ৶ ਖ ਬ ੬ ଌ ଢ ତ ସ ଼ ஒ ᙄ ᙼ 헡뷉Ʝ閞貞麲蒲皲癫癫彫䡔 ᔗ퉨ᘀ籨礳㔀脈䩃䩡ᔔ퉨ᘀ籨礳䌀ᙊ愀ᙊ ᔗ䅨∁ᘀ籨礳㔀脈䩃䩡ᔔɨ띱ᘀ굨ᰛ䌀ᙊ愀ᙊ ᔚɨ띱ᘀ굨ᰛ㔀脈䩃憁ᙊ ᘎ㹨륺䌀ᙊ愀ᙊ ᘑ籨吏䌀ᙊ尀脈䩡ᘑ穨ꠟ䌀ᙊ尀脈䩡ᘑ㹨륺䌀ᙊ尀脈䩡ᔔɨ띱ᘀ굙䌀ᙊ愀ᙊ ᔔɨ띱ᘀと렓䌀ᙊ愀ᙊ ᔗɨ띱ᘀ�遖㔀脈䩃䩡ᔗ㹨륺ᘀ㹨륺㔀脈䩃䩡ᔖ籨吏ᘀ䵨键㔀脈憁ᙊ ᔖ籨吏ᘀѨ⹈㔀脈࠻憁ᙊ ᘑ�遖㔀脈䩃䩡ᘑ浨栢䌀ᙊ尀脈䩡ᨀࠀ ࠈ ࡠ ࣘ ତ õ Ý 턀 È 저 È ᘀĤ晉 摧椫 ␃ጃ᐀愀̤摧囝 ␃ጁ᐀愀Ĥ摧囝␃ጁ᐀墤愂Ĥ摧ོTऀ␃ᐂ墤愂Ȥ摧ོT܀ ଼ ஒ ಚ ພ ᇔ ᓐ ᙄ ᙼ \ 匀 G 䜀 G 䜀 G 䜀 ̤̀␖䤁Ŧ 愀̤摧秒ë ᘀĤ晉 摧é£欀d ᘀĤ␗䤁Ŧ Ȁ沖ԀᣖĄ Ą Ą Ą Ą Ą 鐇Ŕ혈F鐃ӿ܇贞7瀆 ̆ 蘆 tጁブ Ą Ą Ą Ą Ą Ą 賈ᔷĶ᠀϶ 혚 ÿ ÿ ᯿ೖ 혜 ÿ ÿ ᷿ೖ 혴ԁ㐀ۖĀ̊l瀀Ỗ 瑹紖Éࠀᙼ ᚊ ᚌ ᚪ ᠦ ᭊ ᳤ ó ó ã ã ༀ ␃ਃ&䘋␖䤁Ŧ 愀̤摧ᒉỀ̤␖䤁Ŧ 愀̤摧㞶܀ᙼ ᚊ ᚌ ᚪ ᛠ ᠢ ᠤ ᥀ ᬈ ᭆ ᭈ Რ ᳞ ᳠ ᳢ ᳤ ᳦ ᴲ ᶜ ᷚ ᷞ ᷶ ᷸ ᷼ 쯔맂맂Ʞ릞麧ꞹ螒灻灤乙E ᘑ㹨歯䌀ᙊ尀脈䩡ᘔ晨㔀脈䩃憁ᙊ ᘔ㹨歯㔀脈䩃憁ᙊ ᔗ퉨ᘀ晨㔀脈䩃䩡ᔔ퉨ᘀ晨䌀ᙊ愀ᙊ ᔗ䅨∁ᘀ晨㔀脈䩃䩡ᔔɨ띱ᘀ籨礳䌀ᙊ愀ᙊ ᔗ襨쨔ᘀ湨罢䌀ᙊ尀脈䩡ᘑꩨ怿䌀ᙊ尀脈䩡ᘑ湨罢䌀ᙊ尀脈䩡ᘑ籨礳䌀ᙊ尀脈䩡ᘑ轨災䌀ᙊ尀脈䩡ᘑ뙨蠷䌀ᙊ尀脈䩡ᘑ襨쨔䌀ᙊ尀脈䩡ᔚ뙨蠷ᘀ뙨蠷㔀脈䩃憁ᙊ ᘔᅨ汰㔀脈䩃憁ᙊ ᔣ푨訒ᘀᅨ汰㔀脈⩂䌆ᙊ尀脈䩡桰ÿ ᤀ᳤ ᳦ ᴲ ᶜ ᷞ ᷸ Ṽ \ 匀 G 䜀 ; 㬀 ̤̀␖䤁Ŧ 愀̤摧é̤̀␖䤁Ŧ 愀̤摧秒ë ᘀĤ晉 摧é£欀뭤 ᘀĤ␗䤁Ŧ Ȁ沖ԀᣖĄ Ą Ą Ą Ą Ą 鐇Ŕ혈F鐃ӿ܇贞7瀆ЇЀ Ѐ ̆ЗЀЀЀ 蘆ЙЀ Ѐtጁブ Ą Ą Ą Ą Ą Ą 賈ᔷĶ᠀϶ 혚 ÿ ÿ ᯿ೖ 혜 ÿ ÿ ᷿ೖ 혴ԁ㐀ۖĀ̊l瀀Ỗ 瑹紖É᷼ Ḯ Ṹ Ṽ Ṿ Ỗ ⠈ ⡀ ⡔ ⡖ ⡘ ⡚ ⣎ ⣲ ⤰ ⪺ ⬌ ⬖ ⬠ ⬶ ⭌ Ⳕ Ⳗ Ⳙ �죓놼颣莏轺荺桱卜荨H ᔔɨ띱ᘀ荨㭍䌀ᙊ愀ᙊ ᘑ啨㰼䌀ᙊ尀脈䩡ᔗ啨㰼ᘀ啨㰼䌀ᙊ尀脈䩡ᘑ㭨숇䌀ᙊ尀脈䩡ᘑ表/䌀ᙊ尀脈䩡ᘑ幨쌧䌀ᙊ尀脈䩡ᔗ幨쌧ᘀ幨쌧䌀ᙊ尀脈䩡ᘑꩨ怿䌀ᙊ尀脈䩡ᘔ荨㭍㔀脈䩃憁ᙊ ᔚ歨輧ᘀ歨輧㔀脈䩃憁ᙊ ᘔ幨쌧㔀脈䩃憁ᙊ ᔗ퉨ᘀ荨㭍㔀脈䩃䩡ᔔ퉨ᘀ荨㭍䌀ᙊ愀ᙊ ᔗ䅨∁ᘀ荨㭍㔀脈䩃䩡ᔔɨ띱ᘀ晨䌀ᙊ愀ᙊ ᘑ㹨歯䌀ᙊ尀脈䩡ᔗ㹨歯ᘀ㹨歯䌀ᙊ尀脈䩡ᜀṼ Ṿ Ỗ ≒ ⓔ ⠈ ⡀ \ 匀 G 䜀 G 䜀 ̤̀␖䤁Ŧ 愀̤摧秒ë ᘀĤ晉 摧é£欀뱤ᘀĤ␗䤁Ŧ Ȁ沖ԀᣖĄ Ą Ą Ą Ą Ą 鐇Ŕ혈F鐃ӿ܇贞7瀆ЇЀ Ѐ ̆ЗЀЀЀ 蘆ЙЀ Ѐtጁブ Ą Ą Ą Ą Ą Ą 賈ᔷĶ᠀϶ 혚 ÿ ÿ ᯿ೖ 혜 ÿ ÿ ᷿ೖ 혴ԁ㐀ۖĀ̊l瀀Ỗ 瑹紖É⡀ ⡘ ⪤ Ⳗ Ⳙ ⴞ ó ç 䐀 ; ᘀĤ晉 摧é£欀뵤ᘀĤ␗䤁Ŧ Ȁ沖ԀᣖĄ Ą Ą Ą Ą Ą 鐇Ŕ혈F鐃ӿ܇贞7瀆ЇЀ Ѐ ̆ЗЀЀЀ 蘆ЙЀ Ѐtጁブ Ą Ą Ą Ą Ą Ą 賈ᔷĶ᠀϶ 혚 ÿ ÿ ᯿ೖ 혜 ÿ ÿ ᷿ೖ 혴ԁ㐀ۖĀ̊l瀀Ỗ 瑹紖É̤̀␖䤁Ŧ 愀̤摧㾪`̤̀␖䤁Ŧ 愀̤摧éԀⳘ ⴞ 㣐 㤈 㥊 㥌 㨲 㨴 㪦 㪨 㬪 㭪 㮲 㯬 㷞 㷤 㹐 㺐 㽖 㽬 㽶 㾆 㿘 䄸 䅄 䅶 䅺 䅼 䆮 䆰 䆲 䉆 䉜 䋌 䋴 䎈 䎊 䎌 䎎 䧬 䨪 䨬 䨮 䵸 䶰 컜뫃몱몱모몱몟모몱몱龖龖龨모龖龖誖矨矨� ᘎ함館䌀ᙊ愀ᙊ ᔔɨ띱ᘀ筨ꔨ䌀ᙊ愀ᙊ ᔗ♨ᘀ腨蕣䌀ᙊ尀脈䩡ᘑ腨蕣䌀ᙊ尀脈䩡ᘑ함館䌀ᙊ尀脈䩡ᘑ텨䌀ᙊ尀脈䩡ᘑ轨災䌀ᙊ尀脈䩡ᘑ♨䌀ᙊ尀脈䩡ᘔ筨ꔨ㔀脈䩃憁ᙊ ᔚ뉨퍐ᘀ♨㔀脈䩃憁ᙊ ᔗ퉨ᘀ筨ꔨ㔀脈䩃䩡ᔔ퉨ᘀ筨ꔨ䌀ᙊ愀ᙊ ᔗ䅨∁ᘀ筨ꔨ㔀脈䩃䩡Ⰰⴞ ⺖ ㊄ 㚐 㣐 㤈 㥌 㭬 㺒 䆲 䎊 ó ó ó × 휀 × 휀 ༀ ␃ਃ&䘋␖䤁Ŧ 愀̤摧缦æ̤̀␖䤁Ŧ 愀̤摧é̤̀␖䤁Ŧ 愀̤摧秒ë䎊 䎌 䎎 䜚 䥸 䳌 䵸 䶰 Z 儀 E 䔀 E 䔀 E ̤̀␖䤁Ŧ 愀̤摧秒ë ᘀĤ晉 摧éꐀ 摫ξ ␖ᜁĤ晉 阂l㐃ԁᣖĄ Ą Ą Ą Ą Ą 鐇Ŕ혈F鐃ӿ܇贞怷瀆ЇЀ Ѐ ̆ЗЀЀЀ 蘆ЙЀ Ѐtጁブ Ą Ą Ą Ą Ą Ą 賈ᔷĶ᠀϶ 혚 ÿ ÿ ᯿ೖ 혜 ÿ ÿ ᷿ೖ 혴ԁ㐀ۖĀ̊l瀀Ỗ 瑹紖É܀䶰 ䷜ ䷲ ䷴ ䷶ 买 于 侌 侘 侜 侲 俌 倦 倰 偢 偤 偦 兖 兘 党 兜 冀 剜 劔 劬 劮 勀 匰 컙맂꒰꒰꒰꒰꒰낹駂芍晴剛Fᔗ鱨ᔢᘀ鱨ᔢ䌀ᙊ尀脈䩡ᘑ鱨ᔢ䌀ᙊ尀脈䩡ᘔͨ鸝㔀脈䩃憁ᙊ ᔚ鱨ᔢᘀ鱨ᔢ㔀脈䩃憁ᙊ ᔚ퉨ᘀͨ鸝㔀脈䩃憁ᙊ ᔔ퉨ᘀͨ鸝䌀ᙊ愀ᙊ ᔗ䅨∁ᘀͨ鸝㔀脈䩃䩡ᔔɨ띱ᘀ筨ꔨ䌀ᙊ愀ᙊ ᔗ텨ᘀ摨荪䌀ᙊ尀脈䩡ᘑ텨䌀ᙊ尀脈䩡ᘑ摨荪䌀ᙊ尀脈䩡ᔗ摨荪ᘀ摨荪䌀ᙊ尀脈䩡ᘔ筨ꔨ㔀脈䩃憁ᙊ ᘔ뱨牪㔀脈䩃憁ᙊ ᔚ뉨퍐ᘀ摨荪㔀脈䩃憁ᙊ ᔚ뉨퍐ᘀ텨㔀脈䩃憁ᙊᬀ䶰 ䷶ 偦 党 兜 ó Ó ⸀ ꐀ 摫Ӈ ␖ᜁĤ晉 阂l㐃ԁᣖĄ Ą Ą Ą Ą Ą 鐇Ŕ혈F鐃ӿ܇贞‷瀆 Ѐ Ѐ ̆ЗЀЀЀ 蘆ЙЀ Ѐtጁブ Ą Ą Ą Ą Ą Ą 賈ᔷĶ᠀϶ 혚 ÿ ÿ ᯿ೖ 혜 ÿ ÿ ᷿ೖ 혴ԁ㐀ۖĀ̊l瀀Ỗ 瑹紖Éༀ ␃ਃ&䘋␖䤁Ŧ 愀̤摧橤ༀ ␃ਃ&䘋␖䤁Ŧ 愀̤摧绑̤̀␖䤁Ŧ 愀̤摧éЀ兜 冀 剜 劔 劮 匰 匲 ö ê � Þ 㤀 ꐀ 摫ׂ ␖ᜁĤ晉 阂l㐃ԁᣖĄ Ą Ą Ą Ą Ą 鐇Ŕ혈F鐃ӿ܇贞怷瀆ЇЀ Ѐ ̆ЗЀЀЀ 蘆ЙЀ Ѐtጁブ Ą Ą Ą Ą Ą Ą 賈ᔷĶ᠀϶ 혚 ÿ ÿ ᯿ೖ 혜 ÿ ÿ ᷿ೖ 혴ԁ㐀ۖĀ̊l瀀Ỗ 瑹紖É̤̀␖䤁Ŧ 愀̤摧é̤̀␖䤁Ŧ 愀̤摧秒ë ᘀĤ晉 摧é匰 匲 匴 嚜 囚 囜 回 坚 垐 堞 堺 壌 声 奦 奮 姾 娄 媴 嫴 嫶 嬎 嬐 嬤 嬮 孤 学 孨 将 專 屜 幞 庴 怤 恺 慴 懆 挖 搆 搾 摄 撆 撠 撴 撾 擰 擲 틞틞틞틞틞틞틞웞겺閡閌蓞틞틞틞틞틞뫞閬閌{ ᘑ鱨ᔢ䌀ᙊ尀脈䩡ᘎ敨䌀ᙊ愀ᙊ ᘑꩨ怿䌀ᙊ尀脈䩡ᔗ鱨ᔢᘀ鱨ᔢ䌀ᙊ尀脈䩡ᘔͨ鸝㔀脈䩃憁ᙊ ᔚ鱨ᔢᘀ鱨ᔢ㔀脈䩃憁ᙊ ᔗ퉨ᘀͨ鸝㔀脈䩃䩡ᔗ퉨ᘀ౨ᐺ㔀脈䩃䩡ᔗ퉨ᘀͨ鸝㘀脈䩃䩡ᔔ퉨ᘀͨ鸝䌀ᙊ愀ᙊ ᔗ䅨∁ᘀͨ鸝㔀脈䩃䩡ᔔɨ띱ᘀͨ鸝䌀ᙊ愀ᙊⴀ匲 匴 嗾 塀 姄 媴 嫶 嬐 孤 ö ê ê Þ � ̤̀␖䤁Ŧ 愀̤摧é̤̀␖䤁Ŧ 愀̤摧秒ë ᘀĤ晉 摧éࠀ孤 学 孨 專 幤 怪 慺 挚 Z 儀 E 䔀 E 䔀 E ̤̀␖䤁Ŧ 愀̤摧秒ë ᘀĤ晉 摧éꐀ 摫ۋ ␖ᜁĤ晉 阂l㐃ԁᣖĄ Ą Ą Ą Ą Ą 鐇Ŕ혈F鐃ӿ܇贞‷瀆 Ѐ Ѐ ̆ЗЀЀЀ 蘆ЙЀ Ѐtጁブ Ą Ą Ą Ą Ą Ą 賈ᔷĶ᠀϶ 혚 ÿ ÿ ᯿ೖ 혜 ÿ ÿ ᷿ೖ 혴ԁ㐀ۖĀ̊l瀀Ỗ 瑹紖É܀挚 摄 撆 撠 擴 擶 擸 ó ç B 㤀 ᘀĤ晉 摧éꐀ 摫߆ ␖ᜁĤ晉 阂l㐃ԁᣖĄ Ą Ą Ą Ą Ą 鐇Ŕ혈F鐃ӿ܇贞‷瀆 Ѐ Ѐ ̆ЗЀЀЀ 蘆ЙЀ Ѐtጁブ Ą Ą Ą Ą Ą Ą 賈ᔷĶ᠀϶ 혚 ÿ ÿ ᯿ೖ 혜 ÿ ÿ ᷿ೖ 혴ԁ㐀ۖĀ̊l瀀Ỗ 瑹紖É̤̀␖䤁Ŧ 愀̤摧⊜̤̀␖䤁Ŧ 愀̤摧秒ë擲 擴 擶 擸 暲 更 朎 朢 本 杞 杠 杢 杤 枂 犈 狆 狊 独 猌 猎 猼 퇜럅ꊫ馫膍橵兟㩆 ᔗ关ᘀ关䌀ᙊ尀脈䩡ᘔィ뵱㔀脈䩃憁ᙊ ᔚ关ᘀ关㔀脈䩃憁ᙊ ᘔ롨�㔀脈䩃憁ᙊ ᔔ퉨ᘀィ뵱䌀ᙊ愀ᙊ ᔗ퉨ᘀィ뵱㔀脈䩃䩡ᔗ퉨ᘀィ뵱䌀ᙊ尀脈䩡ᔗ䅨∁ᘀィ뵱㔀脈䩃䩡ᘑ鱨ᔢ䌀ᙊ尀脈䩡ᘑꩨ怿䌀ᙊ尀脈䩡ᔗ鱨ᔢᘀ鱨ᔢ䌀ᙊ尀脈䩡ᔚ鱨ᔢᘀ鱨ᔢ㔀脈䩃憁ᙊ ᔗ퉨ᘀͨ鸝㔀脈䩃䩡ᔔ퉨ᘀͨ鸝䌀ᙊ愀ᙊ ᔗ䅨∁ᘀͨ鸝㔀脈䩃䩡ᔔɨ띱ᘀͨ鸝䌀ᙊ愀ᙊ ᔗͨ婚ᘀͨ鸝䌀ᙊ尀脈䩡᐀擸 暲 更 朎 杢 杤 枂 ó ç B 㤀 ᘀĤ晉 摧éꐀ 摫ࣁ ␖ᜁĤ晉 阂l㐃ԁᣖĄ Ą Ą Ą Ą Ą 鐇Ŕ혈F鐃ӿ܇贞‷瀆 Ѐ Ѐ ̆ЗЀЀЀ 蘆ЙЀ Ѐtጁブ Ą Ą Ą Ą Ą Ą 賈ᔷĶ᠀϶ 혚 ÿ ÿ ᯿ೖ 혜 ÿ ÿ ᷿ೖ 혴ԁ㐀ۖĀ̊l瀀Ỗ 瑹紖É̤̀␖䤁Ŧ 愀̤摧⊜̤̀␖䤁Ŧ 愀̤摧秒ë枂 枲 灮 犈 狊 猎 琨 甒 ó ó ç ç ̤̀␖䤁Ŧ 愀̤摧é̤̀␖䤁Ŧ 愀̤摧秒ë܀猼 獆 獖 獰 琦 琨 甐 甒 甔 甖 礔 祖 祮 祰 禈 禾 秀 秂 秄 紪 絬 綈 綊 绊 绌 绎 绐 袢 袤 覢 컙뛂鲪薑竭싎沶酞竭싎꩓S ᔔ퉨ᘀィ뵱䌀ᙊ愀ᙊ ᔚ롨�ᘀ롨�㔀脈䩃憁ᙊ ᔚ퉨ᘀィ뵱㔀脈䩃憁ᙊ ᔔ롨�ᘀ롨�䌀ᙊ愀ᙊ ᔗ롨�ᘀ롨�䌀ᙊ尀脈䩡ᘔィ뵱㔀脈䩃憁ᙊ ᔚ텨ᘀ롨�㔀脈䩃憁ᙊ ᔗ퉨ᘀィ뵱㔀脈䩃䩡ᔗ퉨ᘀィ뵱䌀ᙊ尀脈䩡ᔗ䅨∁ᘀィ뵱㔀脈䩃䩡ᔔɨ띱ᘀィ뵱䌀ᙊ愀ᙊ ᔔ关ᘀ롨�䌀ᙊ愀ᙊ ᘑ함館䌀ᙊ尀脈䩡ᘑ롨�䌀ᙊ尀脈䩡ᘑ关䌀ᙊ尀脈䩡ᴀ甒 甔 甖 畂 礔 祖 祰 Z 儀 E 䔀 E 㰀 ᘀĤ晉 摧é̤̀␖䤁Ŧ 愀̤摧秒ë ᘀĤ晉 摧ᎄ~ꐀ 摫় ␖ᜁĤ晉 阂l㐃ԁᣖĄ Ą Ą Ą Ą Ą 鐇Ŕ혈F鐃ӿ܇贞怷瀆ЇЀ Ѐ ̆ЗЀЀЀ 蘆ЙЀ Ѐtጁブ Ą Ą Ą Ą Ą Ą 賈ᔷĶ᠀϶ 혚 ÿ ÿ ᯿ೖ 혜 ÿ ÿ ᷿ೖ 혴ԁ㐀ۖĀ̊l瀀Ỗ 瑹紖É祰 秀 秂 秄 稐 紪 絬 ö 儀 H 㰀 <