Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNASUGG5H7 najdete zde
쿐놡 > ̲ က ̵ ̫ ̬ ̭ ̮ ̯ ̰ ̱ ꗬÁ쀏Ѕ ደ¿ က ࠀ 띜橢橢㹯㹯 Ѕ푁名 名 譿 , · ᭼ ᭼ ⣬ ⣬ ⣬ ⣬ ⣬ ⤀ ⤀ ⤀ 8 ⤸ ż ⪴ Ŝ ⤀ 妱 ʚ Ⱀ Ⱀ Ⱖ Ⱖ Ⱖ ⴁ ⴁ ⴁ 噈 噊 噊 噊 噊 噊 噊 $ 屋 ʲ 廽 v 噮 ˽ ⣬ ⶥ ⴁ ⴁ ⶥ ⶥ 噮 ⣬ ⣬ Ⱖ Ⱖ Û 奫 㗵 㗵 㗵 ⶥ Ծ ⣬ Ⱖ ⣬ Ⱖ 噈 㗵 ⶥ 噈 㗵 㗵 Ě 䫪 à 䴞 Ⱖ ృ葥Ǔ ㋣ ž 䯊 嘴 妁 0 妱 䯤 ĺ 彳 㑡 è 彳 4 䴞 䴞 ¾ 彳 ⣬ ䷜ ࡘ ⴁ ⴕ 㗵 ⴣ v ⴁ ⴁ ⴁ 噮 噮 㕉 ¬ ⴁ ⴁ ⴁ 妱 ⶥ ⶥ ⶥ ⶥ 彳 ⴁ ⴁ ⴁ ⴁ ⴁ ⴁ ⴁ ⴁ ⴁ ᭼ శ ➲ ĺ Ē Ѕ
Vládní návrh
ZÁKON
ze dne 2018,
kterým se mění zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních
Čl. I
Zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění zákona č. 77/2015 Sb., zákona č. 86/2015 Sb., zákona č. 55/2017 Sb. a zákona č. 57/2017 Sb., se mění takto:
Na konci poznámky pod čarou č. 1 se doplňuje věta „Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech.“.
CELEX: 32014L0041
V § 48 odst. 3 se číslo „6“ nahrazuje číslem „7“.
V § 48 se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní:
„(6) Je-li v cizím státu vedeno přípravné řízení, které souvisí s trestním řízením vedeným v České republice, v němž je činný státní zástupce vrchního státního zastupitelství, může žádost cizozemského orgánu o právní pomoc vyřídit s předchozím souhlasem Nejvyššího státního zastupitelství vrchní státní zastupitelství. Tím není dotčena zvláštní příslušnost k některým úkonům právní pomoci podle dílu 3.“.
Dosavadní odstavce 6 až 8 se označují jako odstavce 7 až 9.
V § 48 odst. 9 se slovo „krajské“ zrušuje.
V části páté v nadpisu hlavy III se slova „HODNOTY NEBO DŮKAZNÍHO PROSTŘEDKU“ nahrazují slovem „VĚCI“.
V § 226 odstavec 1 zní:
„(1) Ustanovení této hlavy se užijí na věc, která je nástrojem trestné činnosti, nebo na věc, která je výnosem z trestné činnosti, anebo na věc, která je náhradní hodnotou, má-li být zajištěna v jiném členském státu na základě příkazu k zajištění věci vydaného justičním orgánem nebo má-li být zajištěna v České republice na základě příkazu k zajištění věci vydaného justičním orgánem jiného členského státu v trestním řízení pro účely propadnutí nebo zabrání.“.
CELEX: 32014L0041
Na konci nadpisu § 227, nadpisu § 229, nadpisu § 230, nadpisu § 231, nadpisu § 233, nadpisu § 235 a nadpisu § 236 se doplňuje slovo „věci“.
CELEX: 32014L0041
V § 227 úvodní části ustanovení, § 227 písm. a), § 229 odst. 1, § 230, § 231 odst. 1, § 232 odst. 2 a 3, § 233 odst. 3, § 233 odst. 4 úvodní části ustanovení, § 233 odst. 4 písm. a), c) a d), § 233 odst. 5 až 7, § 235 odst. 1 úvodní části ustanovení, § 236 odst. 3, § 237 odst. 1 úvodní části ustanovení, § 237 odst. 1 písm. a) a v 238 odst. 1 se za slovo „zajištění“ vkládá slovo „věci“.
CELEX: 32014L0041
V § 227 písm. a) se slova „příkaz k odnětí věci nebo“ zrušují a slova „byly-li vydány“ se nahrazují slovy „bylo-li vydáno“.
CELEX: 32014L0041
V § 227 písm. b) se slova „nebo jiné hodnoty uvedené v § 226 odst. 1 písm. a) a b) (dále jen „hodnota“) nebo důkazního prostředku“ nahrazují slovy „uvedené v § 226 odst. 1“.
CELEX: 32014L0041
V § 228 odst. 1 se slova „hodnoty nebo důkazního prostředku“ nahrazují slovem „věci“.
CELEX: 32014L0041
V části páté hlavě III v nadpisu dílu 2 a v nadpisu dílu 3 se slova „hodnoty nebo důkazního prostředku“ nahrazují slovem „věci“.
V § 229 odst. 1 se slova „hodnotu nebo důkazní prostředek“ nahrazují slovem „věc“.
CELEX: 32014L0041
V § 229 se odstavce 2 a 3 zrušují.
Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 2 a 3.
CELEX: 32014L0041
V § 229 odst. 2 se slova „V případě zajištění hodnoty obsahuje osvědčení“ nahrazují slovy „Osvědčení připojené k příkazu k zajištění věci obsahuje“ a slovo „hodnota“ se nahrazuje slovem „věc“.
CELEX: 32014L0041
V § 229 odst. 3 a v § 236 odst. 1 se slovo „hodnoty“ nahrazuje slovem „věci“.
CELEX: 32014L0041
V § 231 se odstavec 2 zrušuje a zároveň se zrušuje označení odstavce 1.
CELEX: 32014L0041
V § 232 odst. 1 se za slova „příkazu k zajištění“ vkládá slovo „věci“, slovo „přiměřeně“ se nahrazuje slovem „obdobně“ a slova „a 7“ se nahrazují slovy „až 8“.
CELEX: 32014L0041
V § 233 odst. 1 se za slova „k zajištění“ vkládá slovo „věci“, slova „4 nebo 6“ se nahrazují slovy „3 nebo 5“ a slova „hodnota nebo důkazní prostředek, které jsou předmětem zajištění, se ztratily, byly zničeny nebo je není možné nalézt na místě uvedeném v osvědčení nebo proto, že místo, kde se měly“ se nahrazují slovy „věc, která je předmětem zajištění, se ztratila, byla zničena nebo ji nelze nalézt na místě uvedeném v osvědčení nebo proto, že místo, kde se měla“.
CELEX: 32014L0041
V § 233 se odstavec 2 zrušuje.
Dosavadní odstavce 3 až 9 se označují jako odstavce 2 až 8.
CELEX: 32014L0041
V § 233 odst. 3 písm. e) se slovo „hodnota“ nahrazuje slovem „věc“.
CELEX: 32014L0041
V § 233 odst. 7 a v § 236 odst. 1 se za slova „k zajištění“ vkládá slovo „věci“.
CELEX: 32014L0041
V § 233 se odstavec 8 zrušuje.
CELEX: 32014L0041
V § 235 odst. 1 písm. b) se slova „hodnota nebo důkazní prostředek uvedené v takovém příkazu již byly zajištěny“ nahrazují slovy „věc uvedená v takovém příkazu již byla zajištěna“.
CELEX: 32014L0041
V § 235 odst. 3 se slova „hodnotu nebo důkazní prostředek uvedené“ nahrazují slovy „věc uvedenou“ a za slova „k zajištění“ se vkládá slovo „věci“.
CELEX: 32014L0041
V § 236 se odstavec 2 zrušuje.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.
CELEX: 32014L0041
V části páté se doplňuje hlava XI, která včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 44 až 50 zní:
„HLAVA XI
Evropský vyšetřovací příkaz
Díl 1
Společná ustanovení
§ 357
Působnost
(1) Ustanovení této hlavy se užijí ve vztahu k jiným členským státům na opatření důkazu na základě evropského vyšetřovacího příkazu.
(2) Ustanovení této hlavy se neužijí na
a) opatření důkazu v rámci společného vyšetřovacího týmu zřízeného s jiným členským státem, s výjimkou případu, kdy je opatřován důkaz z jiného členského státu, který se společného vyšetřovacího týmu neúčastní,
b) právní pomoc spočívající v doručení písemnosti a
c) zajištění věci pro jiné než důkazní účely.
(3) Podle této hlavy se postupuje ve vztahu k jiným členským státům, pro které je závazný právní předpis Evropské unie upravující evropský vyšetřovací příkaz44).
CELEX: 32014L0041
§ 358
Evropský vyšetřovací příkaz
Evropským vyšetřovacím příkazem se rozumí příkaz
vydaný justičním orgánem za účelem provedení úkonu právní pomoci s cílem opatřit důkaz na území jiného členského státu, nebo
vydaný justičním orgánem jiného členského státu nebo jiným než justičním orgánem jiného členského státu, který má v tomto členském státu pravomoc opatřovat důkazy, pokud jím vydaný příkaz potvrdil justiční orgán tohoto členského státu, za účelem provedení úkonu právní pomoci s cílem opatřit důkaz na území České republiky.
CELEX: 32014L0041
§ 359
Součinnost
(1) Justiční orgán při postupu podle této hlavy spolupracuje s orgánem jiného členského státu, zejména si s ním vyměňuje všechny potřebné informace.
(2) Ministerstvo na žádost soudu a Nejvyšší státní zastupitelství na žádost státního zástupce poskytne součinnost při zjištění potřebných informací, zejména při zjištění příslušného orgánu jiného členského státu, kterému má být zaslán evropský vyšetřovací příkaz, nebo při ověření podmínek stanovených právním řádem tohoto členského státu pro jeho uznání a výkon. Stejnou součinnost poskytne ministerstvo nebo Nejvyšší státní zastupitelství na žádost orgánu jiného členského státu při zjištění potřebných informací, pokud jde o příslušné orgány České republiky nebo ověření podmínek stanovených právním řádem České republiky.
(3) Pro účely podávání zpráv orgánům Evropské unie a usnadňování spolupráce s jinými členskými státy poskytne soud ministerstvu na jeho žádost potřebné informace, zejména o počtu evropských vyšetřovacích příkazů zaslaných do jiných členských států k uznání a výkonu a o výsledku těchto řízení v jiných členských státech, jakož i obdobné informace ohledně evropských vyšetřovacích příkazů zaslaných jinými členskými státy do České republiky.
CELEX: 32014L0041
Díl 2
Výkon evropského vyšetřovacího příkazu v České republice
§ 360
Příslušnost
(1) Pro stanovení příslušnosti k postupu podle dílu 1, tohoto dílu a dílu 4 se ustanovení § 48 odst. 5 věta první a odst. 6 až 9 použijí obdobně, není-li v této hlavě stanoveno jinak.
(2) Byl-li evropský vyšetřovací příkaz zaslán orgánu, který není k postupu podle dílu 1, tohoto dílu a dílu 4 příslušný, postoupí jej neprodleně příslušnému justičnímu orgánu. Nepříslušný orgán bez zbytečného odkladu, nejpozději do 7 dnů od obdržení evropského vyšetřovacího příkazu, potvrdí jeho přijetí na formuláři stanoveném právním předpisem Evropské unie upravujícím evropský vyšetřovací příkaz45) orgánu jiného členského státu, který mu jej zaslal, a vyrozumí jej o postoupení evropského vyšetřovacího příkazu příslušnému justičnímu orgánu.
(3) Justiční orgán bez zbytečného odkladu, nejpozději do 7 dnů od obdržení evropského vyšetřovacího příkazu, potvrdí jeho přijetí na formuláři stanoveném právním předpisem Evropské unie upravujícím evropský vyšetřovací příkaz45) orgánu jiného členského státu, který mu jej zaslal.
CELEX: 32014L0041
§ 361
Vrácení evropského vyšetřovacího příkazu
Justiční orgán vrátí evropský vyšetřovací příkaz orgánu jiného členského státu, který mu jej zaslal, spolu s uvedením důvodu takového postupu, jestliže tento příkaz nebyl vydán
orgánem jiného členského státu uvedeným v § 358 písm. b),
za účelem provedení úkonu právní pomoci s cílem opatřit důkaz na území České republiky, nebo
v trestním řízení anebo v řízení o jiném deliktu za předpokladu, že se v jiném členském státě lze domáhat projednání věci před soudem v trestním řízení.
CELEX: 32014L0041
§ 362
Překážky výkonu evropského vyšetřovacího příkazu
(1) Pokud má justiční orgán důvodně za to, že vydání evropského vyšetřovacího příkazu není nezbytné pro dosažení sledovaného cíle, neodpovídá závažnosti činu, v souvislosti s nímž je příkaz vydán, nebo má pochybnosti o tom, zda úkon právní pomoci, který má být na jeho základě proveden, by bylo možné provést za stejných podmínek i podle právního řádu státu, který evropský vyšetřovací příkaz vydal, sdělí tuto skutečnost neprodleně orgánu jiného členského státu a požádá jej o stanovisko. Trvá-li orgán jiného členského státu na správnosti vydání evropského vyšetřovacího příkazu, justiční orgán dále postupuje podle ustanovení dílu 1, tohoto dílu a dílu 4.
(2) Justiční orgán neprodleně vyrozumí orgán jiného členského státu o tom, že evropský vyšetřovací příkaz nelze vykonat, pokud má důkaz být opatřen úkonem právní pomoci, který není v právním řádu České republiky upraven, nebo by důkaz takovým úkonem nebylo možné opatřit v trestním řízení vedeném v České republice v obdobném vnitrostátním případě, a zároveň nelze požadovaný důkaz opatřit jiným úkonem právní pomoci, který by nezasahoval do práv dotčené osoby ve větší míře než úkon právní pomoci uvedený v evropském vyšetřovacím příkazu. Ustanovení věty první se nepoužije, pokud byl evropský vyšetřovací příkaz vydán za účelem
a) poskytnutí důkazu, který má justiční orgán již k dispozici, pokud jej lze podle práva České republiky pro účely jiného řízení poskytnout,
b) získání údajů z evidencí a informačních systémů policejních orgánů nebo justičních orgánů, do kterých má justiční orgán přímý přístup,
c) provedení výslechu osoby,
d) zjištění totožnosti účastníka provozu elektronických komunikací k určitému telefonnímu číslu nebo adrese IP,
e) opatření znaleckého posudku, pro jehož vypracování se nevyžaduje povinná součinnost osoby, vůči které směřuje, nebo
f) získání informací podle § 8 odst. 1 trestního řádu, které nezasahují do soukromí osoby.
(3) Nepovažuje-li justiční orgán evropský vyšetřovací příkaz zaslaný jiným členským státem z důvodu jeho neúplnosti nebo zjevné nesprávnosti za dostatečný podklad pro posouzení, zda jsou splněny podmínky pro jeho výkon, nebo není-li přeložen do českého jazyka nebo do jazyka, ve kterém jej Česká republika podle svého prohlášení přijímá46), požádá orgán tohoto členského státu, aby mu v jím stanovené lhůtě zaslal nezbytné dodatkové informace nebo překlad evropského vyšetřovacího příkazu do příslušného jazyka. Nezašle-li orgán jiného členského státu dodatkové informace nebo překlad ve stanovené lhůtě, aniž by uvedl podstatné důvody, pro které tak neučinil, justiční orgán jej neprodleně vyrozumí o tom, že evropský vyšetřovací příkaz nelze vykonat. Na tyto následky musí být orgán jiného členského státu upozorněn.
(4) Brání-li výkonu evropského vyšetřovacího příkazu důvod, který není důvodem pro odmítnutí výkonu evropského vyšetřovacího příkazu, justiční orgán o této skutečnosti vyrozumí orgán jiného členského státu a požádá jej o vyjádření, zda na výkonu příkazu trvá, a to ve lhůtě, kterou za tímto účelem stanoví. Nevyjádří-li se orgán jiného členského státu ve stanovené lhůtě nebo neuvede-li okolnosti, které tento důvod vyvracejí, justiční orgán jej neprodleně vyrozumí o tom, že evropský vyšetřovací příkaz nelze vykonat.
CELEX: 32014L0041
§ 363
Výjimky ze zásady oboustranné trestnosti
V případě, kdy jde o skutek, za který je možné v členském státu, který vydal evropský vyšetřovací příkaz, uložit nepodmíněný trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 3 roky a který spočívá v jednání uvedeném v právním předpisu Evropské unie upravujícím evropský vyšetřovací příkaz47), jež orgán jiného členského státu označí v oddílu G bodu 3 formuláře, na kterém se vydává evropský vyšetřovací příkaz48), justiční orgán pro účely posouzení, zda se evropský vyšetřovací příkaz vydaný jiným členským státem vykoná, nezjišťuje, zda skutek naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky, ledaže popis skutku nebo právní kvalifikace uvedené v osvědčení zjevně neodpovídají označenému jednání.
CELEX: 32014L0041
§ 364
Lhůty
Justiční orgán posoudí, zda jsou splněny podmínky pro výkon evropského vyšetřovacího příkazu, a učiní některý z úkonů podle § 361, 362, § 365 odst. 5 nebo podle § 366 odst. 1 věty první zpravidla ve lhůtě uvedené v tomto příkazu; není-li v příkazu lhůta uvedena, učiní tak neprodleně, zpravidla nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy tento příkaz obdržel. Do těchto lhůt se nezapočítává doba, po kterou jsou od jiného členského státu opatřovány podklady nezbytné pro posouzení splnění podmínek pro výkon evropského vyšetřovacího příkazu. Nelze-li tyto lhůty dodržet, justiční orgán o tom neprodleně uvědomí orgán jiného členského státu a uvede důvody prodlení, včetně předpokládané doby takového prodlení.
CELEX: 32014L0041
§ 365
Důvody pro odmítnutí výkonu evropského vyšetřovacího příkazu
(1) Justiční orgán odmítne vykonat evropský vyšetřovací příkaz, pokud
a) jeho výkon by byl v rozporu s překážkou věci pravomocně rozhodnuté,
b) skutek nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky a nejde o jednání uvedená v § 363; v případě trestných činů týkajících se daní, poplatků, cel nebo měny nelze výkon evropského vyšetřovacího příkazu odmítnout pouze z toho důvodu, že právní předpisy České republiky neukládají tentýž druh daní, poplatků nebo cel nebo neobsahují stejná ustanovení týkající se daní, poplatků, cel nebo měny jako právní předpisy daného členského státu,
c) jeho výkonu brání výsada nebo imunita podle zákona nebo mezinárodního práva, pro kterou je osoba vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení,
d) byl vydán v jiném než v trestním řízení a v obdobném vnitrostátním případě by v trestním řízení vedeném v České republice nebylo možné úkon právní pomoci v něm uvedený provést,
e) skutek byl spáchán mimo území členského státu, který evropský vyšetřovací příkaz vydal, byl zcela nebo zčásti spáchán na území České republiky a nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky,
f) jeho výkon by mohl poškodit bezpečnostní zájmy České republiky, ohrozit zdroj informací nebo by mohl ohrozit nebo narušit činnost zpravodajských služeb, nebo
g) lze mít důvodně za to, že provedení úkonu právní pomoci by bylo neslučitelné s povinnostmi vyplývajícími pro Českou republiku z článku 6 Smlouvy o Evropské unii nebo z Listiny základních práv Evropské unie.
(2) Důvod pro odmítnutí výkonu evropského vyšetřovacího příkazu uvedený v odstavci 1 písm. b) se neuplatní, pokud je evropský vyšetřovací příkaz vydán za účelem provedení úkonu právní pomoci uvedeného v § 362 odst. 2 písm. a) až e).
(3) Justiční orgán si před odmítnutím výkonu evropského vyšetřovacího příkazu z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. a), c), e), f) nebo g) vždy vyžádá stanovisko orgánu jiného členského státu.
(4) Vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je osoba, vůči níž evropský vyšetřovací příkaz směřuje, vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, rozhodne o tom na návrh této osoby nebo justičního orgánu Nejvyšší soud. Je-li ke zbavení výsady nebo imunity příslušný orgán České republiky, požádá justiční orgán o to, aby tento orgán dotčenou osobu výsady nebo imunity zbavil. Je-li ke zbavení výsady nebo imunity příslušný orgán cizího státu nebo mezinárodní organizace, justiční orgán požádá orgán jiného členského státu, který vydal evropský vyšetřovací příkaz, aby podal žádost o zbavení této výsady nebo imunity.
(5) O odmítnutí výkonu evropského vyšetřovacího příkazu a jeho důvodech sepíše justiční orgán záznam a neprodleně o těchto skutečnostech informuje orgán jiného členského státu.
CELEX: 32014L0041
§ 366
Výkon evropského vyšetřovacího příkazu
(1) Nejde-li o případ uvedený v § 361 nebo 362 anebo není-li dán důvod pro odmítnutí výkonu evropského vyšetřovacího příkazu, justiční orgán o tom sepíše záznam. Evropský vyšetřovací příkaz je třeba vykonat neprodleně, zpravidla nejpozději do 90 dnů od sepsání tohoto záznamu, pokud není v evropském vyšetřovacím příkazu uvedena kratší lhůta nebo určité datum pro provedení úkonu právní pomoci nebo pokud není dán důvod pro odložení výkonu evropského vyšetřovacího příkazu. Nelze-li lhůtu pro výkon evropského vyšetřovacího příkazu dodržet, justiční orgán o tom neprodleně vyrozumí orgán jiného členského státu a uvede důvody prodlení, včetně předpokládané doby takového prodlení.
(2) Při výkonu evropského vyšetřovacího příkazu je třeba se řídit formálními náležitostmi a postupy v něm uvedenými, nejsou-li v rozporu se základními právními zásadami České republiky; nelze-li v daném případě tyto náležitosti nebo postupy dodržet, justiční orgán o tom neprodleně informuje orgán jiného členského státu. Jinak se při výkonu evropského vyšetřovacího příkazu postupuje podle právního řádu České republiky.
(3) Justiční orgán neprodleně informuje orgán jiného členského státu o tom, že nelze zajistit, aby při výkonu evropského vyšetřovacího příkazu nedošlo k nežádoucímu zpřístupnění informace o tom, že je prováděn určitý úkon právní pomoci za účelem opatření důkazu.
(4) Pokud justiční orgán při výkonu evropského vyšetřovacího příkazu zjistí, že by bylo vhodné provést další úkony právní pomoci neuvedené v evropském vyšetřovacím příkazu, neprodleně o tom vyrozumí orgán jiného členského státu. Je-li v návaznosti na toto upozornění zaslán evropský vyšetřovací příkaz vztahující se k dřívějšímu evropskému vyšetřovacímu příkazu (dále jen „doplňkový evropský vyšetřovací příkaz“), justiční orgán při posuzování splnění podmínek pro jeho výkon přezkoumá jen ty podmínky, které je třeba zkoumat výlučně ve vztahu k nově uvedenému úkonu právní pomoci.
(5) Je-li k provedení úkonu právní pomoci na základě evropského vyšetřovacího příkazu podle trestního řádu v přípravném řízení zapotřebí souhlas, povolení nebo příkaz soudce nebo v řízení před soudem soudce soudu vyššího stupně, justiční orgán si neprodleně takový souhlas nebo povolení vyžádá nebo podá návrh na vydání příkazu; v odůvodnění také uvede, jakým způsobem posoudil splnění podmínek pro výkon evropského vyšetřovacího příkazu.
(6) Odmítne-li soudce udělit souhlas nebo povolení nebo vydat příkaz podle odstavce 5 anebo evropský vyšetřovací příkaz nelze z jiného důvodu vykonat, justiční orgán o tom neprodleně vyrozumí orgán jiného členského státu a uvede důvod.
(7) Pokud byl v jiném členském státu evropský vyšetřovací příkaz zrušen nebo jej orgán jiného členského státu vzal zpět anebo provedení úkonu právní pomoci již není z jiného důvodu zapotřebí, justiční orgán od výkonu evropského vyšetřovacího příkazu upustí. S důkazy, které již na základě evropského vyšetřovacího příkazu opatřil, naloží obdobně jako s důkazy opatřenými pro účely trestního řízení, kterých již není k dalšímu řízení třeba.
CELEX: 32014L0041
§ 367
Výkon evropského vyšetřovacího příkazu jiným úkonem právní pomoci
(1) Justiční orgán vykoná evropský vyšetřovací příkaz prostřednictvím jiného úkonu právní pomoci, než který je v něm uveden, pokud
a) důkaz má být na základě evropského vyšetřovacího příkazu opatřen úkonem právní pomoci, který není v právním řádu České republiky upraven nebo by jej takovým úkonem nebylo možné opatřit v trestním řízení vedeném v České republice v obdobném vnitrostátním případě, ale lze jej opatřit jiným úkonem právní pomoci, který nezasahuje do práv dotčené osoby ve větší míře než úkon právní pomoci uvedený v evropském vyšetřovacím příkazu, nebo
b) důkaz lze opatřit jiným úkonem právní pomoci, který zasahuje do práv dotčené osoby v menší míře než úkon právní pomoci uvedený v evropském vyšetřovacím příkazu.
(2) Postup uvedený v odstavci 1 písm. a) se neuplatní vůči úkonům právní pomoci uvedeným v § 362 odst. 2 písm. a) až e).
(3) Před postupem podle odstavce 1 justiční orgán vyrozumí orgán jiného členského státu o tom, že důkaz bude opatřen jiným úkonem právní pomoci, než který je uveden v evropském vyšetřovacím příkazu, a dotáže se jej, zda i za těchto podmínek trvá na výkonu evropského vyšetřovacího příkazu nebo zda jej doplní anebo vezme zpět.
CELEX: 32014L0041
§ 368
Účast orgánů jiného členského státu a dalších osob při úkonech právní pomoci
Požádá-li orgán jiného členského státu o to, aby zástupci orgánu jiného členského státu mohli být přítomni při úkonu právní pomoci prováděném na území České republiky za účelem opatření důkazu, justiční orgán takové žádosti vyhoví, ledaže by to bylo v rozporu se základními právními zásadami České republiky nebo by to mohlo narušit bezpečnostní zájmy České republiky. Zástupci orgánu jiného členského státu, kteří jsou přítomni při takovém úkonu, jsou vázáni právním řádem České republiky, nemají na území České republiky žádné pravomoci a nemohou zde provádět úkony trestního řízení; na kladení otázek se obdobně použije § 51 odst. 3. Na přítomnost jiných osob při úkonu právní pomoci se obdobně použije § 51 odst. 2 a 3.
CELEX: 32014L0041
§ 369
Odložení výkonu
(1) Justiční orgán může odložit výkon evropského vyšetřovacího příkazu, pokud
a) by jeho výkon mohl narušit trestní řízení vedené v České republice, nebo
b) důkaz, pro který byl tento příkaz vydán, je potřebný pro účely jiného řízení vedeného v České republice nebo v cizím státu.
(2) Jakmile pomine důvod pro odložení výkonu evropského vyšetřovacího příkazu, justiční orgán jej vykoná.
(3) Justiční orgán neprodleně vyrozumí orgán jiného členského státu o odložení výkonu evropského vyšetřovacího příkazu, včetně důvodu odložení, a jeho předpokládané délce trvání, lze-li ji odhadnout, a o pominutí důvodu odložení.
CELEX: 32014L0041
§ 370
Opravný prostředek
(1) Je-li podle trestního řádu proti nařízení úkonu právní pomoci přípustný opravný prostředek, nelze jím napadnout důvody, pro které byl evropský vyšetřovací příkaz vydán v jiném členském státu.
(2) Justiční orgán informuje orgán jiného členského státu o tom, že proti nařízení úkonu právní pomoci byl podán opravný prostředek, a o výsledku řízení o takovém opravném prostředku.
CELEX: 32014L0041
§ 371
Předání důkazu
(1) Justiční orgán předá orgánu jiného členského státu bez zbytečného odkladu důkaz opatřený na základě evropského vyšetřovacího příkazu. Justiční orgán nebo s jeho předchozím souhlasem policejní orgán neprodleně předá důkaz opatřený úkonem právní pomoci na základě evropského vyšetřovacího příkazu zástupci orgánu jiného členského státu, který se účastnil tohoto úkonu, pokud je takový požadavek uveden v evropském vyšetřovacím příkazu a takový postup není v rozporu s právními předpisy České republiky.
(2) Byl-li úkon právní pomoci vedoucí k opatření důkazu nařízen nebo povolen rozhodnutím, lze důkaz opatřený na jeho základě předat do jiného členského státu až po nabytí právní moci takového rozhodnutí. Před nabytím právní moci může být důkaz předán, jen jsou-li v evropském vyšetřovacím příkazu uvedeny dostatečné důvody, pro které je nezbytné zajistit okamžité předání důkazu, aby nedošlo k zmaření vyšetřování nebo porušení práv určité osoby; důkaz se však před právní mocí rozhodnutí nepředá, pokud by tím byla způsobena vážná újma na právech dotčené osoby.
(3) Při předání důkazu vydaného nebo odňatého podle trestního řádu justiční orgán požádá o jeho vrácení; nebrání-li tomu práva třetích osob, může se vzdát jeho vrácení do České republiky.
(4) Pokud byl výkon evropského vyšetřovacího příkazu odložen z důvodu uvedeného v § 369 odst. 1 písm. b), justiční orgán může se souhlasem orgánu, který vede řízení, pro které je důkaz zapotřebí, na žádost orgánu jiného členského státu, který vydal evropský vyšetřovací příkaz, důkaz dočasně předat tomuto orgánu pro účely dokazování na dohodnutou dobu.
CELEX: 32014L0041
§ 372
Regresní nárok vůči jinému členskému státu
(1) Ministerstvo je oprávněno žádat po jiném členském státu úhradu částky, kterou vyplatilo jako náhradu škody určité osobě podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem v rozsahu, v jakém byla vzniklá škoda způsobena postupem úředních osob tohoto jiného členského státu při provádění úkonu právní pomoci na území České republiky nebo během jejich přítomnosti při provádění takového úkonu.
(2) Nárok na úhradu vyplacené náhrady škody se uplatňuje formou žádosti k příslušnému orgánu jiného členského státu v souladu s právním řádem a požadavky tohoto státu.
CELEX: 32014L0041
§ 373
Náklady
Náklady spojené s výkonem evropského vyšetřovacího příkazu nese Česká republika. Pokud justiční orgán považuje tyto náklady za mimořádně vysoké, postupuje se obdobně podle § 55.
CELEX: 32014L0041
Díl 3
Zajištění výkonu evropského vyšetřovacího příkazu v jiném členském státu
§ 374
Vydání evropského vyšetřovacího příkazu
(1) Je-li třeba provést úkon právní pomoci za účelem opatření důkazu pro trestní řízení v jiném členském státu, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce vydá evropský vyšetřovací příkaz. To nevylučuje, aby státní zástupce z vlastního podnětu vydal evropský vyšetřovací příkaz i po podání obžaloby, jde-li o opatření důkazu, který potřebuje k zastupování obžaloby v řízení před soudem.
(2) Evropský vyšetřovací příkaz se vydává na formuláři stanoveném právním předpisem Evropské unie upravujícím evropský vyšetřovací příkaz48) a obsahuje náležitosti v něm uvedené. Evropský vyšetřovací příkaz musí být přeložen do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků členského státu, do kterého je zasílán, nebo do jazyka, v němž jej tento stát podle svého prohlášení přijímá46).
(3) Justiční orgán může v evropském vyšetřovacím příkazu zejména
a) uvést formální náležitosti a postupy, kterými se má orgán jiného členského státu řídit při jeho výkonu, včetně případného požadavku na zajištění přítomnosti obhájce obviněného při úkonu právní pomoci,
b) požádat, aby se jím uvedený zástupce orgánu České republiky mohl účastnit úkonu právní pomoci na území jiného členského státu, kterým má být důkaz opatřen,
c) požádat o předání důkazu zástupci orgánu České republiky uvedenému v písmenu b),
d) stanovit kratší lhůtu pro posouzení splnění podmínek pro výkon evropského vyšetřovacího příkazu nebo pro provedení úkonu právní pomoci, pokud je s ohledem na okolnosti případu zapotřebí opatřit požadovaný důkaz urychleně, nebo
e) uvést, že je zapotřebí úkon právní pomoci, kterým má být důkaz opatřen, provést k určitému datu.
(4) Evropský vyšetřovací příkaz lze vydat, pokud je jeho vydání nezbytné pro dosažení sledovaného cíle a odpovídá závažnosti skutku, v souvislosti s nímž má být vydán, a pokud by úkon právní pomoci, který má být na jeho základě proveden, bylo možné provést za stejných podmínek i podle práva České republiky.
(5) Evropský vyšetřovací příkaz může být vydán i na návrh obviněného nebo jeho obhájce; takový návrh se posuzuje obdobně jako návrh obviněného nebo jeho obhájce na opatření důkazu v České republice.
(6) Justiční orgán vydá doplňkový evropský vyšetřovací příkaz49), pokud je zapotřebí na území členského státu, do kterého zaslal evropský vyšetřovací příkaz, provést další úkony právní pomoci za účelem opatření důkazu.
CELEX: 32014L0041
§ 375
Zaslání evropského vyšetřovacího příkazu do jiného členského státu
(1) Justiční orgán zašle evropský vyšetřovací příkaz bez zbytečného odkladu po jeho vydání orgánu jiného členského státu. Účastní-li se zástupce orgánu České republiky provádění úkonu právní pomoci za účelem opatření důkazu v jiném členském státu na základě evropského vyšetřovacího příkazu vydaného justičním orgánem, může doplňkový evropský vyšetřovací příkaz předat přímo orgánu jiného členského státu.
(2) Na žádost orgánu jiného členského státu poskytne justiční orgán dodatkové informace a doplnění potřebná pro účely posouzení splnění podmínek pro výkon evropského vyšetřovacího příkazu a pro účely provedení úkonu právní pomoci.
CELEX: 32014L0041
§ 376
Odvolání evropského vyšetřovacího příkazu
Justiční orgán může evropský vyšetřovací příkaz zcela nebo zčásti odvolat, pokud
dodatečně shledá, že nejsou splněny podmínky pro jeho vydání uvedené v § 374 odst. 4,
jej orgán jiného členského státu vyrozuměl, že důkaz opatří jiným úkonem právní pomoci, než který byl v evropském vyšetřovacím příkazu uveden,
jej orgán jiného členského státu vyrozuměl, že při výkonu evropského vyšetřovacího příkazu není schopen dodržet formální náležitosti a postupy v něm uvedené,
jej orgán jiného členského státu vyrozuměl, že není schopen dodržet lhůtu stanovenou pro posouzení splnění podmínek pro výkon evropského vyšetřovacího příkazu nebo lhůtu nebo datum stanovené pro provedení úkonu právní pomoci, kterým má být důkaz opatřen,
jej orgán jiného členského státu vyrozuměl o odložení výkonu evropského vyšetřovacího příkazu,
jej orgán jiného členského státu vyrozuměl, že nemůže zajistit, aby nedošlo k nežádoucímu zpřístupnění informace o tom, že je na jeho území prováděn určitý úkon právní pomoci za účelem opatření důkazu,
trestní řízení, pro které má být důkaz opatřen, bylo odloženo, zastaveno nebo jinak pravomocně skončeno anebo takový důkaz již není z jiných důvodů zapotřebí,
nedojde k dohodě s orgánem jiného členského státu ohledně úhrady nákladů, které orgán jiného členského státu považuje za mimořádně vysoké, nebo
provedení úkonu právní pomoci za účelem opatření důkazu brání jiná překážka.
CELEX: 32014L0041
§ 377
Prodloužení lhůty
(1) Pokud orgán jiného členského státu vyrozumí justiční orgán, že není schopen dodržet lhůtu stanovenou pro posouzení splnění podmínek pro výkon evropského vyšetřovacího příkazu, lze ji prodloužit nejdéle o 30 dnů.
(2) Pokud orgán jiného členského státu vyrozumí justiční orgán, že není schopen dodržet lhůtu nebo datum pro provedení úkonu právní pomoci, kterým má být důkaz opatřen, justiční orgán s ním dohodne, kdy bude takový úkon proveden.
CELEX: 32014L0041
§ 378
Převzetí důkazů
(1) Orgán České republiky účastnící se provádění úkonu právní pomoci na území jiného členského státu na základě evropského vyšetřovacího příkazu je oprávněn převzít důkaz opatřený tímto úkonem, pokud je k tomu zmocněn justičním orgánem, který takový příkaz vydal.
(2) Pokud byl justiční orgán vyrozuměn orgánem jiného členského státu, že důkaz opatřený úkonem právní pomoci na základě evropského vyšetřovacího příkazu nelze předat do České republiky, neboť je ho zapotřebí pro účely jiného řízení, justiční orgán může požádat o jeho dočasné předání do České republiky na dohodnutou dobu.
(3) Není-li důkazu, který byl opatřen v jiném členském státu a předán do České republiky, již k dalšímu řízení třeba a orgán jiného členského státu požádal o jeho vrácení, justiční orgán tomuto orgánu důkaz vrátí; jinak při nakládání s důkazem postupuje podle právních předpisů České republiky.
CELEX: 32014L0041
§ 379
Regresní nárok jiného členského státu
(1) Ministerstvo uhradí na žádost jiného členského státu částku, kterou tento stát vyplatil v souladu se svým právním řádem jako náhradu škody určité osobě, a to v rozsahu, v jakém byla vzniklá škoda způsobena nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím úředních osob České republiky při jejich pobytu na území jiného členského státu.
(2) V případě, že žádost jiného členského státu neobsahuje potřebné údaje, vyzve ministerstvo příslušný orgán tohoto státu k jejímu doplnění a stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu. Přitom jej vždy upozorní na důsledky nevyhovění této výzvě. Nevyhoví-li orgán jiného členského státu této výzvě ve stanovené lhůtě, aniž by uvedl podstatné důvody, pro které tak nemohl učinit, ministerstvo žádost odmítne.
CELEX: 32014L0041
§ 380
Náklady
Pokud orgán jiného členského státu vyrozumí justiční orgán o tom, že náklady spojené s výkonem evropského vyšetřovacího příkazu považuje za mimořádně vysoké, postupuje se obdobně podle § 46.
CELEX: 32014L0041
Díl 4
Zvláštní ustanovení o některých úkonech právní pomoci
§ 381
Dočasné převzetí osoby z jiného členského státu
(1) Justiční orgán může vydat evropský vyšetřovací příkaz také za účelem dočasného převzetí osoby nacházející se v jiném členském státu ve vazbě, ve výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody k provedení úkonu trestního řízení za účelem opatření důkazu, nemá-li tato osoba v trestním řízení, pro které má být dočasně předána, postavení podezřelého nebo obviněného. V takovém případě uvede, pro které úkony, na jakou dobu a z jakých důvodů je účast osoby nezbytná.
(2) Dočasně převzatá osoba nemůže být zbavena osobní svobody ani proti ní nemůže být vedeno trestní stíhání ani na ní vykonán trest nebo ochranné opatření pro jiný skutek spáchaný před dočasným předáním, než který je uveden v evropském vyšetřovacím příkazu, ledaže tato osoba
a) opustila území České republiky a dobrovolně se vrátila zpět nebo byla na území České republiky dopravena zákonným způsobem, nebo
b) zdržuje se na území České republiky po uplynutí 15 dnů po svém propuštění z vazby, ačkoli měla možnost území České republiky opustit.
(3) Vyžaduje-li to orgán jiného členského státu, justiční orgán mu poskytne ujištění, že osoba bude po dobu dočasného převzetí omezena na osobní svobodě, budou proti ní uplatněna požadovaná omezení vyplývající z důvodu vazby na území jiného členského státu a potřebná bezpečnostní opatření a bude zohledněn její zdravotní stav; taková omezení nebo opatření nesmějí být v rozporu s právním řádem České republiky.
(4) Na postup při dočasném převzetí osoby se jinak obdobně použije § 69 odst. 2 až 5.
(5) Náklady spojené s dočasným převzetím osoby a jejím vrácením do jiného členského státu nese Česká republika.
(6) Na žádost o povolení průvozu přes území třetího státu v souvislosti s převzetím osoby, kterou jiný členský stát předává orgánům České republiky na základě evropského vyšetřovacího příkazu, se obdobně použije část třetí hlava V díl 1.
(7) Ustanovení odstavců 2 až 4 a § 382 odst. 1 se přiměřeně užijí na dočasné převzetí osoby nacházející se v jiném členském státu ve vazbě, ve výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody na základě evropského vyšetřovacího příkazu vydaného orgánem jiného členského státu k provedení úkonu právní pomoci za účelem opatření důkazu pro trestní řízení vedené v tomto členském státu. Náklady spojené s výkonem evropského vyšetřovacího příkazu nese Česká republika, s výjimkou nákladů spojených s dočasným převzetím osoby a jejím vrácením do jiného členského státu.
CELEX: 32014L0041
§ 382
Dočasné předání osoby do jiného členského státu
(1) Důvodem pro odmítnutí výkonu evropského vyšetřovacího příkazu vydaného orgánem jiného členského státu, na jehož základě má být osoba nacházející se ve vazbě, ve výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody na území České republiky, která nemá v trestním řízení vedeném v jiném členském státě, pro které má být dočasně předána, postavení podezřelého nebo obviněného, dočasně předána do jiného členského státu k provedení úkonu trestního řízení za účelem opatření důkazu, je kromě důvodů uvedených v § 365 také skutečnost, že tato osoba s dočasným předáním nesouhlasí.
(2) Justiční orgán si od orgánu jiného členského státu vyžádá ujištění, že osoba bude po dobu dočasného předání omezena na osobní svobodě, budou proti ní uplatněna požadovaná omezení vyplývající z důvodu vazby na území České republiky a potřebná bezpečnostní opatření a bude zohledněn její zdravotní stav.
(3) Na postup při dočasném předání osoby se jinak obdobně použije § 70 odst. 2 až 5.
(4) Justiční orgán může vydat evropský vyšetřovací příkaz také za účelem dočasného předání osoby nacházející se ve vazbě, ve výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody na území České republiky do jiného členského státu k provedení úkonu právní pomoci za účelem opatření důkazu pro trestní řízení vedené v České republice; odstavec 2, § 70 odst. 2 až 5 a § 381 odst. 6 se použijí přiměřeně. Dočasně předat nelze osobu, která s dočasným předáním nesouhlasí. Náklady spojené s dočasným předáním osoby a jejím vrácením do České republiky nese v tomto případě Česká republika.
CELEX: 32014L0041
§ 383
Výslech prostřednictvím videokonferenčního zařízení a telefonu v jiném členském státu
(1) Justiční orgán může vydat evropský vyšetřovací příkaz také za účelem zajištění provedení výslechu prostřednictvím
a) videokonferenčního zařízení, jde-li o podezřelého, obviněného, svědka nebo znalce nacházejícího se na území jiného členského státu, nebo
b) telefonu, jde-li o svědka nebo znalce nacházejícího se na území jiného členského státu a není-li vhodné nebo možné, aby tato osoba byla vyslechnuta v České republice, nebo prostřednictvím videokonferenčního zařízení v jiném členském státu.
(2) Justiční orgán dohodne s orgánem jiného členského státu potřebná opatření spojená s výslechem osoby, včetně případných opatření na její ochranu. Pokud jiný členský stát nemá k dispozici vhodné videokonferenční zařízení, justiční orgán s ním může dohodnout, že mu je pro účely provedení výslechu zapůjčí. Je-li při výslechu potřebná přítomnost tlumočníka, justiční orgán požádá orgán jiného členského státu o jeho zajištění.
(3) Výslech je prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení nebo telefonu justičním orgánem nebo pod jeho vedením podle trestního řádu; současně je třeba přihlédnout k opatřením orgánu jiného členského státu směřujícím k tomu, aby při výslechu nebyly porušovány základní zásady právního řádu dotčeného členského státu. Nemůže-li jim justiční orgán vyhovět a nedohodne-li se o způsobu provádění výslechu, výslech ukončí.
CELEX: 32014L0041
§ 384
Výslech prostřednictvím videokonferenčního zařízení a telefonu v České republice
(1) Jsou-li splněny podmínky pro výkon evropského vyšetřovacího příkazu vydaného orgánem jiného členského státu za účelem provedení výslechu podezřelého, obviněného, svědka nebo znalce nacházejícího se na území České republiky prostřednictvím videokonferenčního zařízení nebo výslechu svědka anebo znalce nacházejícího se na území České republiky prostřednictvím telefonu, justiční orgán umožní orgánu jiného členského státu provedení takového výslechu.
(2) Důvodem pro odmítnutí výkonu evropského vyšetřovacího příkazu vydaného orgánem jiného členského státu, na jehož základě má být proveden výslech podezřelého, obviněného, svědka nebo znalce nacházejícího se na území České republiky orgánem jiného členského státu prostřednictvím videokonferenčního zařízení, je kromě důvodů uvedených v § 365 také skutečnost, že
a) má být takto vyslechnut podezřelý nebo obviněný, který s tímto způsobem provedení výslechu nesouhlasí, nebo
b) provedení výslechu tímto způsobem by v daném případě bylo v rozporu se základními právními zásadami České republiky.
(3) Justiční orgán dohodne s orgánem jiného členského státu potřebná opatření spojená s výslechem osoby prostřednictvím videokonferenčního zařízení nebo telefonu, včetně případných opatření na její ochranu.
(4) Má-li být vyslechnut podezřelý nebo obviněný, justiční orgán jej k výslechu předvolá tak, aby mu byla poskytnuta přiměřená lhůta k výkonu jeho práv na právní pomoc nebo obhajobu, a spolu s předvoláním k výslechu ho poučí o jeho právech podle práva jiného členského státu.
(5) Justiční orgán je při výslechu přítomen a dbá na to, aby v jeho průběhu nebyly porušeny základní právní zásady České republiky. V případě jejich porušení výslech přeruší a přijme opatření, aby výslech dále probíhal v souladu s těmito zásadami, případně výslech ukončí.
(6) Na výslech prostřednictvím videokonferenčního zařízení nebo telefonu se jinak obdobně použije § 58 odst. 4, 5, 7 a 8.
CELEX: 32014L0041
§ 385
Informace o účtu a transakcích na účtu na území jiného členského státu
(1) Justiční orgán může vydat evropský vyšetřovací příkaz také za účelem zjištění informace o
a) tom, zda podezřelý nebo obviněný má účet, na kterém jsou evidovány peněžní prostředky nebo investiční nástroje (dále jen „účet“) v bance, pobočce zahraniční banky, spořitelním a úvěrním družstvu nebo finanční instituci ve smyslu jiného právního předpisu upravujícího opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti (dále jen „bankovní a finanční instituce“) nacházející se na území jiného členského státu nebo má dispoziční právo k účtu anebo je jeho skutečným majitelem, a dalších informací o tomto účtu, nebo
b) transakcích na účtu podezřelého, obviněného nebo jiné osoby vedeném v bankovní a finanční instituci nacházející se na území jiného členského státu během určitého časového období, včetně informací o účtech, ze kterých nebo na které byly tyto transakce prováděny.
(2) Justiční orgán v evropském vyšetřovacím příkazu uvede důvod, pro který má za to, že informace uvedená v odstavci 1 je důležitá pro trestní řízení, a všechny dostupné informace, které mohou výkon příkazu usnadnit; v případě uvedeném v odstavci 1 písm. a) též důvod, pro který má za to, že účet je veden v bankovní a finanční instituci v jiném členském státu.
CELEX: 32014L0041
§ 386
Informace o účtu a transakcích na účtu na území České republiky
(1) Důvodem pro odmítnutí výkonu evropského vyšetřovacího příkazu vydaného orgánem jiného členského státu za účelem zjištění informace o účtu nebo transakcích na takovém účtu vedeném ve finanční instituci ve smyslu jiného právního předpisu upravujícího opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, která se nachází na území České republiky, v rozsahu uvedeném v § 385 odst. 1, je kromě důvodů uvedených v § 365 také skutečnost, že by takovou informaci nebylo možné vyžádat pro účely trestního řízení vedeného v České republice v obdobném vnitrostátním případě.
(2) Justiční orgán poskytne orgánu jiného členského státu informace o účtu nebo transakcích na tomto účtu v rozsahu, v jakém jsou tyto informace bankovní a finanční instituci nacházející se na území České republiky známé.
CELEX: 32014L0041
§ 387
Sledování na území jiného členského státu
(1) Justiční orgán může vydat evropský vyšetřovací příkaz také za účelem provedení úkonu právní pomoci na území jiného členského státu, který zahrnuje shromažďování důkazů v reálném čase, nepřetržitě a po určitou dobu, zejména za účelem
a) sledování účtu v bankovní a finanční instituci,
b) sledování zásilky, nebo
c) sledování osob a věcí, včetně přeshraničního sledování.
(2) Justiční orgán v evropském vyšetřovacím příkazu uvede důvod, pro který má za to, že úkon právní pomoci uvedený v odstavci 1 je důležitý pro trestní řízení.
(3) Orgán České republiky dohodne s orgánem jiného členského státu potřebná opatření spojená s úkonem právní pomoci uvedeným v odstavci 1.
(4) Na stanovení příslušnosti justičního orgánu k vydání evropského vyšetřovacího příkazu za účelem přeshraničního sledování a na postup při provádění přeshraničního sledování a sledování zásilky se obdobně použijí § 62 a § 65 odst. 2 a 3.
CELEX: 32014L0041
§ 388
Sledování na území České republiky
(1) Důvodem pro odmítnutí výkonu evropského vyšetřovacího příkazu vydaného orgánem jiného členského státu za účelem provedení úkonu právní pomoci uvedeného v § 387 odst. 1 na území České republiky je kromě důvodů uvedených v § 365 také skutečnost, že by provedení takového úkonu pro účely trestního řízení vedeného v České republice nebylo možné v obdobném vnitrostátním případě.
(2) Orgán České republiky dohodne s orgánem jiného členského státu potřebná opatření spojená s úkonem právní pomoci uvedeným v § 387 odst. 1 prováděným na území České republiky.
(3) Na stanovení příslušnosti k výkonu evropského vyšetřovacího příkazu vydaného orgánem jiného členského státu za účelem přeshraničního sledování a sledování zásilky na území České republiky a na postup při provádění přeshraničního sledování a sledování zásilky se obdobně použijí § 63 a 65.
CELEX: 32014L0041
§ 389
Skryté vyšetřování
(1) Justiční orgán může vydat evropský vyšetřovací příkaz také za účelem zajištění spolupráce jiného členského státu při skrytém vyšetřování.
(2) Justiční orgán v evropském vyšetřovacím příkazu uvede důvod, pro který má za to, že skryté vyšetřování je důležité pro trestní řízení.
(3) Důvodem pro odmítnutí výkonu evropského vyšetřovacího příkazu vydaného orgánem jiného členského státu za účelem zajištění spolupráce České republiky při skrytém vyšetřování je kromě důvodů uvedených v § 365 také skutečnost, že
a) agenta nebo předstíraný převod by nebylo možné povolit pro účely trestního řízení vedeného v České republice v obdobném vnitrostátním případě, nebo
b) při použití agenta nebo provádění předstíraného převodu nelze zajistit podmínky požadované jiným členským státem a nebylo s ním dosaženo dohody.
(4) Orgán České republiky dohodne s orgánem jiného členského státu potřebná opatření spojená se skrytým vyšetřováním.
(5) Na stanovení příslušnosti justičního orgánu k vydání evropského vyšetřovacího příkazu za účelem zajištění spolupráce jiného členského státu při skrytém vyšetřování, na stanovení příslušnosti k výkonu evropského vyšetřovacího příkazu vydaného orgánem jiného členského státu za účelem zajištění spolupráce České republiky při skrytém vyšetřování a na spolupráci s orgánem jiného členského státu při provádění skrytého vyšetřování se obdobně použijí § 59 až 61.
CELEX: 32014L0041
§ 390
Odposlech telekomunikačního provozu s technickou pomocí jiného členského státu
(1) Justiční orgán může vydat evropský vyšetřovací příkaz také za účelem provedení odposlechu telekomunikačního provozu v jiném členském státě, je-li k jeho provedení zapotřebí technické pomoci tohoto státu. Může-li technickou pomoc k provedení odposlechu poskytnout více jiných členských států, justiční orgán evropský vyšetřovací příkaz zašle pouze jednomu z nich, přednostně členskému státu, ve kterém se odposlouchávaná osoba nachází nebo má nacházet.
(2) Justiční orgán v evropském vyšetřovacím příkazu uvede důvod, pro který má za to, že odposlech je důležitý pro trestní řízení, údaje nezbytné ke zjištění totožnosti odposlouchávané osoby, dobu, po kterou má být odposlech prováděn, a potřebné technické údaje.
(3) Orgán České republiky dohodne s orgánem jiného členského státu, zda má být evropský vyšetřovací příkaz vykonán bezprostředním přenosem telekomunikačního provozu do České republiky nebo odposlechem a záznamem v jiném členském státu. Pokud to vyžadují okolnosti případu, může jej požádat o přepis, dekódování nebo dešifrování záznamu telekomunikačního provozu; náklady s tím spojené nese Česká republika.
CELEX: 32014L0041
§ 391
Odposlech telekomunikačního provozu s technickou pomocí České republiky
(1) Důvodem pro odmítnutí výkonu evropského vyšetřovacího příkazu vydaného orgánem jiného členského státu za účelem provedení odposlechu telekomunikačního provozu v České republice je kromě důvodů uvedených v § 365 také skutečnost, že by takový odposlech nebylo možné povolit pro účely trestního řízení vedeného v České republice v obdobném vnitrostátním případě. Je-li to možné, justiční orgán před odmítnutím výkonu evropského vyšetřovacího příkazu konzultuje s orgánem jiného členského státu, zda je schopen splnit podmínky, které by byly požadovány v obdobném vnitrostátním případě.
(2) Orgán České republiky dohodne s orgánem jiného členského státu, zda má být evropský vyšetřovací příkaz vykonán bezprostředním přenosem telekomunikačního provozu do jiného členského státu nebo odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu v České republice. Požádá-li o to orgán jiného členského státu a je-li to technicky možné, záznam telekomunikačního provozu se na náklady jiného členského státu přepíše, dekóduje nebo dešifruje.
CELEX: 32014L0041
§ 392
Přeshraniční odposlech bez technické pomoci jiného členského státu
(1) Je-li možné z České republiky provádět odposlech telekomunikačního provozu, který byl povolen podle trestního řádu, na území jiného členského státu bez jeho technické pomoci, státní zástupce a po podání obžaloby soud informuje orgán jiného členského státu o odposlechu bez zbytečného odkladu poté, co se dozví, že se odposlouchávaná osoba v době provádění odposlechu bude nacházet, nachází nebo nacházela na území jiného členského státu. K podání informace justiční orgán užije formulář stanovený právním předpisem Evropské unie upravujícím evropský vyšetřovací příkaz50) přeložený do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků členského státu, do kterého je zasílán, nebo do jazyka, v němž jej tento stát podle svého prohlášení přijímá46). V tomto případě není zapotřebí vydat pro účely provedení odposlechu evropský vyšetřovací příkaz.
(2) Provádění odposlechu podle odstavce 1 musí být ukončeno, jakmile orgán jiného členského státu oznámí justičnímu orgánu, že s jeho prováděním na svém území nesouhlasí. Pokud to orgán jiného členského státu požaduje, informace získané z přeshraničního odposlechu, s jehož provedením jiný členský stát neudělil souhlas, nemohou být použity pro účely trestního řízení vedeného v České republice nebo mohou být použity pouze při splnění jím stanovených podmínek.
CELEX: 32014L0041
§ 393
Přeshraniční odposlech bez technické pomoci České republiky
(1) K rozhodování o udělení souhlasu s odposlechem telekomunikačního provozu, který je, byl nebo má být prováděn z jiného členského státu na území České republiky bez její technické pomoci nebo s jeho pokračováním a k souvisejícím úkonům je příslušný Krajský soud v Praze; je-li v jiném členském státu, ve kterém byl povolen odposlech, vedeno přípravné řízení, rozhodne na návrh státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze. Souhlas s provedením odposlechu nebo s jeho pokračováním lze udělit pouze při splnění podmínek uvedených v § 88 trestního řádu.
(2) O rozhodnutí o udělení souhlasu podle odstavce 1 justiční orgán vyrozumí orgán jiného členského státu do 96 hodin od přijetí oznámení o odposlechu. Pokud souhlas s odposlechem nebyl udělen, justiční orgán oznámí zároveň orgánu jiného členského státu, že informace získané z přeshraničního odposlechu nemohou být použity pro účely trestního řízení vedeného v jiném členském státu, případně že mohou být použity pouze při splnění stanovených podmínek; v oznámení uvede důvod, pro který je třeba takové podmínky splnit.
CELEX: 32014L0041
§ 394
Zajištění věci k důkazním účelům v jiném členském státu
(1) Justiční orgán může vydat evropský vyšetřovací příkaz také za účelem zajištění věci, která má sloužit pro důkazní účely a nachází se v jiném členském státu; v příkazu uvede, zda má být taková věc předána do České republiky nebo má zůstat zajištěna v jiném členském státu po dobu uvedenou v příkazu. Při převzetí věci se postupuje podle § 378.
(2) Není-li věci, která byla zajištěna v jiném členském státu na základě evropského vyšetřovacího příkazu, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, justiční orgán o této skutečnosti neprodleně informuje orgán jiného členského státu. Byla-li zajištěná věc předána do České republiky, justiční orgán postupuje podle § 378 odst. 3.
CELEX: 32014L0041
§ 395
Zajištění věci k důkazním účelům v České republice
(1) Justiční orgán neprodleně, zpravidla do 24 hodin od obdržení evropského vyšetřovacího příkazu vydaného za účelem zajištění věci, která má sloužit pro důkazní účely a nachází se v České republice, posoudí, zda jsou splněny podmínky pro jeho výkon a informuje o tom orgán jiného členského státu. Požaduje-li orgán jiného členského státu předání takové věci, justiční orgán postupuje podle § 371.
(2) Pokud je to možné, justiční orgán před zrušením nebo omezením zajištění věci konzultuje orgán jiného členského státu. Pokud orgán jiného členského státu vyrozumí justiční orgán, že zajištění věci již není zapotřebí nebo je zapotřebí jen zčásti, zruší nebo vezme zpět evropský vyšetřovací příkaz anebo nereaguje v přiměřené době ani na opakované dotazy, zda důvod zajištění trvá, justiční orgán postupuje podle § 80 až 81b trestního řádu.
CELEX: 32014L0041
____
44) Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech.
45) Příloha B směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech.
46) Článek 5 odst. 2 a článek 33 odst. 1 písm. b) směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech.
47) Příloha D Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech.
48) Příloha A směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech.
49) Příloha A oddíl D směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech.
50) Příloha C směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech.“.
Dosavadní § 357 a 358 se označují jako § 396 a 397.
Čl. II
Přechodná ustanovení
Žádost jiného členského státu o právní pomoc spočívající v provedení úkonu právní pomoci za účelem opatření důkazu na území České republiky přijatá příslušným justičním orgánem přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se vyřídí postupem podle dosavadních právních předpisů.
Příkaz k zajištění důkazního prostředku přijatý příslušným justičním orgánem přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se vyřídí postupem podle dosavadních právních předpisů.
Je-li v návaznosti na příkaz k zajištění důkazního prostředku vydaný justičním orgánem přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona vydáván evropský vyšetřovací příkaz, justiční orgán uvede v evropském vyšetřovacím příkazu, že je doplňkový k příkazu k zajištění.
CELEX: 32014L0041
ČÁST DRUHÁ
Změna trestního řádu
Čl. III
V § 8 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., zákona č. 283/2004 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 177/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 301/2016 Sb. a zákona č. 55/2017 Sb., se doplňuje odstavec 7, který zní:
„(7) Každý je povinen zachovávat mlčenlivost o všem, co se dozvěděl v souvislosti se součinností požadovanou podle odstavců 1 až 3; povinností mlčenlivosti není vázán pro účely řízení před soudem nebo jiným orgánem, a to v rozsahu nezbytném pro ochranu jeho práv nebo pro výkon jeho povinností. O této povinnosti a o následcích spojených s jejím porušením musí být poučen.“.
CELEX: 32014L0041
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
Čl. IV
V § 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 160/2006 Sb., zákona č. 105/2013 Sb. a zákona č. 303/2013 Sb., odstavec 2 zní:
„(2) Pro účely tohoto zákona se za úřední osobu považuje též úřední osoba jiného členského státu Evropské unie, která splňuje podmínky uvedené v § 127 trestního zákoníku, po dobu, po kterou tato osoba působí ve společném vyšetřovacím týmu na území České republiky nebo provádí úkon právní pomoci na území České republiky na základě evropského vyšetřovacího příkazu anebo je přítomna při jeho provádění.“.
CELEX: 32014L0041
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o některých přestupcích
Čl. V
V zákoně č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, se za § 5 vkládá nový § 5a, který včetně nadpisu zní:
㤠5a
Přestupek porušení povinnosti mlčenlivosti v souvislosti s trestním řízením
(1) Fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba, která poskytuje součinnost orgánům činným v trestním řízení, se dopustí přestupku tím, že poruší povinnost mlčenlivosti podle § 8 odst. 7 trestního řádu.
(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 500 000 Kč.“.
CELEX: 32014L0041
ČÁST PÁTÁ
ÚČINNOST
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
CELEX: 32014L0041
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
Obecná část
Hodnocení dopadů regulace (RIA)
Hodnocení dopadů regulace nebylo u tohoto návrhu zákona prováděno v souladu s Plánem legislativních prací vlády na rok 2016.
Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Cílem navržené právní úpravy je zajistit implementaci směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech (dále jen „směrnice“).
Návrh této směrnice byl předložen v dubnu 2010 z iniciativy 7 členských států EU. Právní základ představuje čl. 82 Lisabonské smlouvy a její přijetí předjímal bod 3.1.1 Stockholmského programu. Cílem směrnice je poskytnout jednoduchý a úplný právní rámec pro oblast justiční spolupráce v oblasti přeshraničního získávání důkazů, zavést do právní pomoci princip vzájemného uznávání a přitom zachovat flexibilitu právní pomoci, zajistit vysokou úroveň ochrany lidských práv a reflektovat dosavadní praktické zkušenosti. V současné době mezi členskými státy EU vedle sebe koexistují jednak právní nástroje právní pomoci v trestních věcech v podobě mezinárodních smluv (úmluvy Rady Evropy, Schengenská prováděcí úmluva nebo Úmluva 2000) a jednak právní nástroje EU založené na principu vzájemného uznávání (rámcové rozhodnutí upravující příkaz k zajištění – to však má úzký rozsah a nevylučuje aplikaci mezinárodních smluv).
Do působnosti směrnice spadají všechny úkony právní pomoci prováděné za účelem opatření důkazu, s výjimkou úkonů prováděných v rámci společných vyšetřovacích týmů. Směrnice se má vztahovat na trestní řízení a na řízení před správními orgány, pokud tato řízení naplňují atributy trestního řízení (z hlediska typu řízení navazuje na působnost mezinárodních smluv v oblasti právní pomoci a na rámcové rozhodnutí o evropském důkazním příkazu, které však již bylo zrušeno nařízením Evropského Parlamentu a Rady 2016/95 ze dne 20. ledna 2016 o zrušení některých aktů v oblasti policejní spolupráce a justiční spolupráce v trestních věcech). Nelze ji však interpretovat tak, že by se snad měla týkat i opatřování důkazů pro potřeby správních orgánů konajících správní řízení, proti jejichž rozhodnutí se lze odvolat ke správnímu soudu, ale tak, že se bude vztahovat pouze na ta rozhodnutí správních orgánů, proti nimž je přípustný opravný prostředek, o kterém rozhoduje trestní soud. Pojem trestní soud je zde chápán v materiálním smyslu. Nemusí se jednat o soud příslušný výlučně v trestních věcech, ale postačí, pokud řízení před tímto soudem naplňuje základní znaky trestního řízení, a proto pod tento pojem může být za určitých podmínek zahrnut i správní soud (viz rozsudek Soudního dvora EU ze 14. 11. 2013 ve věci C-60/12 Marián Baláž, odst. 36).
Směrnice svou úpravou vychází vstříc např. potřebám Německa a Rakouska. V těchto státech je uplatňováno řízení, jehož princip lze zjednodušeně popsat tak, že u určitých skutkových podstat vede v první instanci řízení správní orgán, který porušení zákona posuzuje jakožto správní delikt, dojde-li však k podání opravného prostředku, ve druhém stupni o tomtéž skutku jakožto o trestném činu rozhoduje trestní soud. Nicméně i prvoinstanční řízení má řadu znaků shodných s naším trestním řízením, např. v něm lze vydat zatýkací rozkaz na osobu, proti níž se řízení vede, nařídit domovní prohlídku apod. Ve vymezených případech (očekává-li se odnětí svobody, na základě opravného prostředku, při nezaplacení uložené pokuty) pak pravomoc v dané věci rozhodovat přechází na trestní soud. Vzhledem k charakteru tohoto trestně-správního řízení je i správním orgánům rozhodujícím v prvním stupni poskytována právní pomoc justičními orgány jiných států v rámci trestního řízení, neboť vedou takové řízení, které připouští proti jejich rozhodnutím opravný prostředek, o kterém rozhoduje trestní soud. V České republice tento typ řízení uplatňován není.
Směrnice se vztahuje na opatřování důkazů pro účely těchto řízení, netýká se doručování, zajištění majetku pro jiné než důkazní účely, ani oblasti policejní spolupráce. Evropský vyšetřovací příkaz je koncipován jako rozhodnutí vydané nebo potvrzené justičním orgánem. Podmínkami pro vydání evropského vyšetřovacího příkazu jsou jednak nezbytnost a přiměřenost, jednak možnost nařídit stejný úkon v obdobném vnitrostátním případě. Důvody pro odmítnutí uznání a výkonu evropského vyšetřovacího příkazu jsou velmi omezené, obecné důvody jsou stanoveny v článku 11, vedle nich jsou pak dány specifické důvody pro určité typy úkonů. Důvody odmítnutí uvedené v článku 11 odst. 1 písm. g) a h) se neuplatní pro úkony právní pomoci uvedené v článku 10 odst. 2 směrnice. Od evropského vyšetřovacího příkazu se očekává standardizace postupů, více „automatičnosti“, více transparentnosti, urychlení spolupráce a lepší ochrana procesních práv osob. Směrnice se neúčastní Irsko a Dánsko. Lhůta pro implementaci směrnice je stanovena do 22. 5. 2017.
Oblast mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních je v současné době upravena zákonem č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. V části první jsou řešeny základní otázky mezinárodní justiční spolupráce, tj. mimo jiné jsou definovány kromě předmětu úpravy zákona také pojmy, které jsou zákonem používány, a je upravena záruka vzájemnosti, ochrana zájmů ČR a zásada speciality mezinárodní justiční spolupráce. Oblast právní pomoci (využívaná pro opatřování důkazů) je obecně upravena v části třetí hlavě I., v části páté jsou pak vymezeny zvláštní postupy mezinárodní justiční spolupráce ve vztazích České republiky s jinými členskými státy EU. Ve vztahu k směrnici je významná hlava III. části páté upravující příkaz k zajištění hodnoty nebo důkazního prostředku, která implementuje rámcové rozhodnutí Rady 2003/577/SVV ze dne 22. července 2003 o výkonu příkazů k zajištění majetku nebo důkazních prostředků v Evropské unii. Toto rámcové rozhodnutí bylo ve vztahu k důkazním prostředkům nahrazeno směrnicí, a proto je třeba hlavu III. omezit pouze na zajištění nástrojů a výnosů z trestné činnosti, které neslouží k důkazním účelům, a náhradní hodnoty za ně.
Podle zákona č. 104/2013 Sb. se postupuje tehdy, pokud mezinárodní smlouva ve smyslu § 2 písm. d) uvedeného zákona nestanoví jinak. Při spolupráci justičních orgánů České republiky s orgány cizích států, tj. vyžádání i poskytnutí justiční spolupráce, na bezesmluvním základě se zákon č. 104/2013 Sb. uplatní v plné míře.
Stávající úprava nevyhovuje požadavkům směrnice, neboť směrnice vytváří zcela nový institut – evropský vyšetřovací příkaz – který je třeba reflektovat v zákonu č. 104/2013 Sb. Postupy právní pomoci obsažené v zákonu č. 104/2013 Sb. bude možné užít nanejvýše podpůrně vůči zvláštním úkonům právní pomoci v rozsahu uvedeném v navrženém dílu 4 hlavy XI, neboť směrnice obsahuje samostatnou komplexní úpravu postupu při přeshraničním opatřování důkazů mezi členskými státy EU. Navržená právní úprava proto včleňuje do části páté zákona č. 104/2013 Sb. novou hlavu XI implementující směrnici. Díl 1 obsahuje společná ustanovení, díl 2 upravuje postup při posouzení splnění podmínek výkonu a při výkonu evropského vyšetřovacího příkazu vydaného orgánem jiného členského státu na území České republiky, díl 3 upravuje postup při vyžadování provedení úkonu právní pomoci za účelem opatření důkazu na území jiného členského státu prostřednictvím evropského vyšetřovacího příkazu vydaného justičním orgánem České republiky a díl 4 pak stanoví některé odlišnosti ve vztahu k specifickým úkonům právní pomoci typu přeshraničního odposlechu, přeshraničního použití agenta (skryté vyšetřování) apod.
Zhodnocení současného stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Jak stávající, tak i navržená právní úprava se zabývá oblastí mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních, pokud jde o přeshraniční získávání důkazů (odposlech, výslechy osob, získání bankovních informací aj.), přičemž při těchto postupech není navázána na genderové kritérium a nestanoví žádné diskriminační podmínky ve vztahu k jednomu z pohlaví. Lze tedy uzavřít, že je genderově zcela neutrální. Pokud jde o vnitrostátní úkony, genderové hledisko hraje roli snad jedině při provádění osobní prohlídky, kdy je upraveno ve stávajícím trestním řádu, že prohlídku provádí vždy osoba stejného pohlaví.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, judikaturou ESLP, mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem ČR, kdy v oblasti justiční spolupráce nemění nastavené principy spolupráce, přičemž zvláštní pozornost je věnována zejména článkům 8, 12 a 36 až 40 Listiny základních práv a svobod, tj. právu na osobní svobodu, na nedotknutelnost obydlí a na soudní a jinou ochranu, jakožto právům, jejichž zajištění je třeba v oblasti trestního práva a v rámci něho probíhající justiční spolupráce beze zbytku respektovat. Otázkami spojenými se zajištěním účinného práva na obhajobu vyplývajícího ze zásad spravedlivého procesu zejména při výsleších svědků (právo klást otázky, čtení protokolů o výslechu) v oblasti mezinárodní justiční spolupráce se zabýval např. nález ÚS ze dne 14. 5. 1999, sp. zn. IV. ÚS 135/99, nález ÚS ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. IV. ÚS 569/11, usnesení ÚS ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 59/04 nebo usnesení ÚS ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. IV. ÚS 3233/07. Otázkou porušení práva uvedeného v článku 8 odst. 2 a článku 12 se zabýval nález ÚS ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. II. ÚS 1940/10.
Navrhovaná právní úprava je rovněž v souladu se závazky České republiky vyplývajícími z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a jejích dodatkových protokolů, neboť nic nemění na zásadách, které se uplatňují v oblasti justiční spolupráce a trestního řízení již podle stávající právní úpravy. Ve vztahu k mezinárodní justiční spolupráci jsou relevantní zejména rozsudky Evropského soudu pro lidská práva zabývající se právem na spravedlivý proces podle článku 6 Úmluvy, a to zejména ve vztahu k zajištění účinných práv obhajoby (právo být přítomen při výslechu, klást otázky, čtení protokolu o výslechu, přípustnost důkazu), uvést lze např. rozsudek ESLP ve věci Breukhoven proti ČR ze dne 21. 7. 2011, č. 44438/06, rozsudek ESLP ve věci Fąfrowicz proti Polsku ze dne 17. 4. 2012, č. 43609/07, rozsudek ESLP ve věci Damir Sibgatullin proti Rusku ze dne 24. 4. 2012, č. 1413/05, rozsudek ESLP ve věci Tseber proti České republice ze dne 22. 11. 2012, č. 46203/08, rozsudek ESLP ve věci Zhukovskyi proti Ukrajině ze dne 3. 3. 2011, č. 31240/03, rozsudek ESLP ve věci A. M. proti Itálii ze dne 14. 12.1 999, č. 37019/97 nebo rozsudek ESLP ve věci Solakov proti Bývalé jugoslávské republice Makedonii ze dne 31. 10. 2001, č. 47023/99.
Nově navrhovaná povinnost mlčenlivosti stanovená pro každého, od koho orgány činné v trestním řízení požadují součinnost podle § 8 tr. ř., je v souladu s ochranou práva na soukromí a respektuje i zásadu presumpce neviny chráněnou Listinou i Úmluvou. Uvedené ustanovení sleduje dva cíle – jednak pokrývá případy, kdy je třeba v souladu se zásadou presumpce neviny chránit soukromí osoby, proti které se trestní řízení vede, nebo osob zúčastněných na řízení, neboť § 8b trestního řádu není z tohoto pohledu zcela dostačující a nepokrývá všechny druhy poskytování součinnosti (např. pokud orgán činný v trestním řízení nesděluje poskytovateli součinnosti informace o totožnosti osoby, proti které se trestní řízení vede, ale žádá o identifikaci vlastníka určitého účtu, písemnosti nebo věci), jednak pak chrání i samotnou důvěrnou povahu vyšetřování, kdy je třeba zabránit sdělování informací samotným „zájmovým osobám“. Oba sledované cíle odpovídají ústavním důvodům umožňujícím omezit svobodu práva na šíření informací zaručenou článkem 17 Listiny základních práv a svobod, neboť v prvním případě je chráněno soukromí osoby, proti které se vede trestní řízení, případně dalších osob zúčastněných na trestním řízení, a v druhém případě se pak chrání obecný zájem na zajištění důvěrnosti a řádného průběhu vyšetřování trestné činnosti a tím i práva osob poškozených trestným činem, přičemž navrhované omezení lze považovat za přiměřené s ohledem na chráněné legitimní zájmy. Uvedené omezení se týká pouze vymezeného okruhu adresátů a omezeného okruhu informací a nelze je považovat za nepřiměřeně restriktivní – v daném případě lze mít za to, že převažuje zájem na ochraně soukromí a důvěrnosti vyšetřování nad zájmem svobodně šířit informace.
Z judikatury ESLP vyplývá, že svobodu projevu a právo šířit informace lze omezit, jestliže takové omezení má oporu v zákoně, sleduje legitimní cíl v souladu s čl. 10 odst. 2 Úmluvy (národní bezpečnost, územní celistvost nebo veřejná bezpečnost, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrana zdraví nebo morálky, ochrana pověsti nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací, zachování autority a nestrannosti soudní moci) a je nezbytný v demokratické společnosti (např. rozsudek ESLP ve věci Thorgeir Thorgeirson proti Islandu, ze dne 25. 6. 1992, stížnost č. 13778/88, bod 56). Také ve vztahu k judikatuře ESLP lze mít za to, že tato kritéria jsou u navržené právní úpravy naplněna a je třeba upřednostnit ochranu soukromí osob zúčastněných na trestním řízení a nerušený průběh vyšetřování trestné činnosti před právem jednotlivce šířit informaci o tom, že se proti určité osobě vede trestní řízení.
Pokud by osoba, která poruší povinnost mlčenlivosti dle navržené úpravy, zároveň porušila i povinnost mlčenlivosti, kterou jí stanoví zvláštní zákon, nebo porušila povinnost uvedenou v § 8b odst. 1 tr. ř. a vyzradila osobní údaje, které získala od orgánů činných v trestním řízení, jiné osobě než té, které se týkají, je pak třeba při postihu dbát na to, aby nedošlo k porušení zásady ne bis in idem obsažené v článku 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě, neboť lze očekávat, že s uvedenými protiprávními jednáními bude nakládáno jako s trestními obviněními ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy (ke kritériím trestního obvinění viz zejména rozsudek ve věci Lucky Dev proti Švédsku, stížnost č. 7356/10), když Ústavní soud ve svém nálezu vyhlášeném pod č. 45/2005 Sb. dospěl k názoru, že i pravomocné rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty podle § 66 trestního řádu je, s ohledem na svoji povahu (finanční sankce) a závažnost hrozícího následku (pokuta do maximální výše 50 000 Kč), rozhodnutím o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a vztahují se na něj záruky uvedené v Úmluvě, mimo jiné právo na to, aby oprávněnost jemu uložené pořádkové pokuty byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným tribunálem, zřízeným zákonem. Tomuto požadavku navrhovaná právní úprava vyhovuje, neboť je umožněn soudní přezkum rozhodnutí o přestupku v rámci správního soudnictví.
Navrhovaná právní úprava je v souladu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána. Vztah navrhované právní úpravy a mezinárodních smluv je řešen článkem 10 Ústavy ČR, podle něhož vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Ustanovení mezinárodních smluv [viz § 2 písm. d) zákona č. 104/2013 Sb.], která jsou způsobilá a schopná přímé vnitrostátní aplikace (self-executing), se uplatní přednostně před navrhovanou úpravou, pokud je směrnice nenahrazuje. Vztah k mezinárodním smlouvám upravuje článek 34 směrnice. Podle něj od 22. 5. 2017 směrnice nahrazuje ve vztahu mezi členskými státy EU příslušná ustanovení následujících mezinárodních smluv:
Evropská úmluva Rady Evropy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ze dne 20. dubna 1959, jakož i její dva dodatkové protokoly a dvoustranné dohody uzavřené podle článku 26 této úmluvy,
Úmluva k provedení Schengenské dohody,
Úmluva o vzájemné právní pomoci ve věcech trestních mezi členskými státy Evropské unie a její protokol.
Nad rámec směrnice mohou členské státy EU uzavírat nebo nadále uplatňovat dvoustranné nebo mnohostranné dohody anebo ujednání s jinými členskými státy EU po 22. květnu 2017, pouze pokud umožňují další upevnění cílů směrnice a přispívají ke zjednodušení nebo dalšímu usnadnění postupů pro shromažďování důkazů a pokud je dodržena úroveň ochrany stanovená touto směrnicí. Do 22. května 2017 měly členské státy EU povinnost oznámit EK mezinárodní smlouvy, které si přejí nadále uplatňovat, stejně jako nově uzavřené smlouvy v oblasti přeshraničního opatřování důkazů.
Českou republiku vážou v oblasti mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech zejména následující relevantní multilaterální mezinárodní smlouvy:
Úmluva o potírání šíření necudných publikací, vyhl. pod č. 116/1912 ř. z. a č. 184/1922 Sb.,
Mezinárodní úmluva, aby byl potlačen obchod s děvčaty, vyhl. pod č. 26/1913 Zákoníku říšského pro království a země v radě říšské zastoupené, ve znění vyhlášky ministra zahraničních věcí ze dne 8. února 1922 o přístupu Československé republiky k mezinárodní úmluvě, aby byl potlačen obchod s děvčaty, vyhl. pod č. 160/1922 Sb.,
Mezinárodní úmluva o potírání obchodu s ženami a dětmi, vyhl. pod č. 123/1924 Sb.,
Mezinárodní úmluva o potlačování obchodu s necudnými publikacemi a jejich rozšiřování, vyhl. pod č. 96/1927 Sb. z. a n.,
Úmluva o otroctví, vyhl. pod č. 165/1930 Sb.,
Úmluva o potírání penězokazectví, vyhl. pod č. 15/1932 Sb.,
Mezinárodní úmluva o potírání obchodu se zletilými ženami, vyhl. pod č. 32/1936 Sb.,
Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia, vyhl. pod č. 32/1955 Sb.,
Úmluva na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu s Protokolem ze dne 14.5.1954, vyhl. pod č. 94/1958 Sb.,
Druhý protokol k Úmluvě na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu, vyhl. pod č. 72/2007 Sb. m. s.,
Úmluva o volném moři, vyhl. pod č. 92/1964 Sb.,
Jednotná úmluva o omamných látkách, vyhl. pod č. 47/1965 Sb.,
Protokol o změnách Jednotné úmluvy o omamných látkách, vyhl. pod č. 458/1991 Sb.,
Úmluva o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví, vyhl. pod č. 16/1974 Sb.,
Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, vyhl. pod č. 53/1974 Sb.,
Úmluva o potlačení protiprávního zmocnění se letadel, vyhl. pod č. 96/1974 Sb.,
Mezinárodní úmluva o potlačení a trestání zločinu apartheidu, vyhl. pod č. 116/1976 Sb.,
Úmluva o zabránění a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodních ochrany včetně diplomatických zástupců, vyhl. pod č. 131/1978 Sb.,
Úmluva o trestných a některých jiných činech spáchaných na palubě letadla, vyhl. pod č. 102/1984 Sb.,
Mezinárodní úmluva proti braní rukojmí, vyhl. pod č. 36/1988 Sb.,
Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, vyhl. pod č. 143/1988 Sb.,
Opční protokol k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, vyhl. pod č. 78/2006 Sb. m. s.,
Úmluva Organizace spojených národů proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami, vyhl. pod č. 462/1991 Sb.,
Úmluva o nedovoleném obchodu na moři, kterou se provádí článek 17 Úmluvy Organizace spojených národů proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami, vyhl. pod č. 50/2005 Sb. m. s.,
Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních, vyhl. pod č. 550/1992 Sb.,
Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních, vyhl. pod č. 31/1997 Sb.,
Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních, vyhl. pod č. 48/2006 Sb. m. s.,
Evropská úmluva o potlačování terorismu, vyhl. pod č. 552/1992 Sb.,
Basilejská úmluva o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování, vyhl. pod č. 100/1994 Sb.,
Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, vyhl. pod č. 9/1996 Sb.,
Úmluva o fyzické ochraně jaderných materiálů, vyhl. pod č. 114/1996 Sb. a č. 27/2007 Sb. m. s.,
Úmluva o mořském právu, vyhl. pod č. 240/1996 Sb.,
Úmluva o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu, vyhl. pod č. 33/1997 Sb.,
Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o poskytování informací o cizím právu, vyhl. pod č. 221/1998 Sb.,
Úmluva o bezpečnosti personálu Organizace spojených národů a přidruženého personálu, vyhl. pod č. 46/1999 Sb.,
Opční protokol k Úmluvě o bezpečnosti personálu Organizace spojených národů a přidruženého personálu, vyhl. pod č. 69/2010 Sb. m. s.,
Úmluva OECD o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích, vyhl. pod č. 25/2000 Sb. m. s.,
Evropská úmluva o odškodňování obětí násilných trestných činů, vyhl. pod č. 141/2000 Sb. m. s.,
Úmluva o finančních operacích prováděných důvěrně obeznámenými osobami, vyhl. pod č. 142/2000 Sb. m. s.,
Protokol k Úmluvě o finančních operacích prováděných důvěrně obeznámenými osobami, vyhl. pod č. 143/2000 Sb. m. s.,
Mezinárodní úmluva o potlačování teroristických bombových útoků, vyhl. pod č. 80/2001 Sb. m. s.,
Evropská úmluva o kontrole nabývání a držení střelných zbraní jednotlivými osobami, vyhl. pod č. 46/2002 Sb. m. s.,
Trestněprávní úmluva o korupci, vyhl. pod č. 70/2002 Sb. m. s. a č. 43/2009 Sb. m. s.,
Úmluva o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce, vyhl. pod č. 90/2002 Sb. m. s.,
Úmluva o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti námořní plavby, vyhl. pod č. 100/2005 Sb. m. s.,
Protokol o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti pevných plošin umístěných na pevninské mělčině, vyhl. pod č. 101/2005 Sb. m. s.,
Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorismu, vyhl. pod č. 18/2006 Sb.m.s. a č. 9/2010 Sb. m. s.,
Úmluva o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie, vyhl. pod č. 55/2006 Sb. m. s.,
Protokol k Úmluvě o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie, vyhl. pod č. 56/2006 Sb. m. s.,
Mezinárodní úmluva o potlačování činů jaderného terorismu, vyhl. pod č. 57/2007 Sb. m. s.,
Dohoda mezi Evropskou unií a Japonskem o vzájemné právní pomoci v trestních věcech (Úř. věstník L 39 12.2.2010),
Úmluva o počítačové kriminalitě, vyhl. pod č. 104/2013 Sb. m. s.,
Úmluva Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, vyhl. pod č. 75/2013 Sb. m. s. a její dodatkové protokoly,
Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie, vyhl. pod č. 74/2013 Sb.,
Úmluva Organizace spojených národů proti korupci, vyhl. pod č. 105/2013 Sb.,
Úmluva vypracovaná na základě článku K. 3 Smlouvy Evropské unie o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami, vyhl. pod č. 50/2009 Sb. m. s.
Právo na soukromí a rodinný život je obecně chráněno také v článcích 17 a 23 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Pokud jde o bilaterální smlouvy s jinými členskými státy, má Česká republika uzavřeny dvoustranné smlouvy v různých oblastech justiční spolupráce v trestních věcech zejména s Bulharskem, Chorvatskem, Itálií, Rakouskem, Rumunskem, Slovenskem, Slovinskem a Německem.
Z relevantních právních předpisů Evropské unie, které upravují oblast přeshraničního opatřování a zajištění důkazů, směrnice nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2003/577/SVV ze dne 22. července 2003 o výkonu příkazů k zajištění majetku nebo důkazních prostředků v Evropské unii, pokud jde o zajištění důkazních prostředků (zbytek rámcového rozhodnutí týkající se zajištění nástrojů a výnosů z trestné činnosti zůstává platný) – toto rámcové rozhodnutí bylo implementováno do části páté hlavy III zákona č. 104/2013 Sb., který navržená úprava odpovídajícím způsobem modifikuje. Směrnice sice v článku 34 uvádí, že nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2008/978/SVV ze dne 18. prosince 2008 o evropském důkazním příkazu k zajištění předmětů, listin a údajů pro účely řízení v trestních věcech (které nebylo do českého právního řádu implementováno), nicméně v mezidob ࠀ ࠂ ࠒ ࠨ ࡀ ࡈ ࡌ ࣺ आ ू ८ ॰ ॲ ড় ৴ ଢ ல ௪ ௮ ఊ ఌ ఎ ൨ ൬ ൮ ඒ ඔ ฎ ส ຈ ༬ ས �퇴췴볆룴뢴뢴냴곍ꂤ閜螋羃箃歴e ᘊᡨ愀ᡊ ᔐ㹨筸ᘀ㹨筸愀ᡊ ᔌ㹨筸ᘀ㹨筸 ᘆ턑 ᘆݨၘ ᘆ㹨筸 ᘆ獨� ᔓ鉨獣ᘀ嵨欋㘀脈䩃ᘍ鉨獣㘀脈䩃ᘆ陨搣 ᘆၨ� ᔏ鉨獣ᘀၨ�㸀ĪᘆꙨ‑ ᘆ蹨 ᘆر ᘆ襨Ꝗ ᔒ潨ꕸᘀ㔀脈ࡨ ᔌ聨䔭ᘀ ᘆ嵨欋 ᔌ﹨ᘀ ᘆ읨琩 ᘆ艨﵈ ᘆ器 ᔏၨꙔᘀﱨ䄚㔀脈ᔏၨꙔᘀ㔀脈ᘆ ᘆ콨昱 ᘆᩕ✀ࠀ ࠂ ࠜ ࠨ ࡌ ॰ ॲ ড় ৴ આ ఌ ఎ ൮ ඒ ඔ ó á � Ú 턀 È 밀 ¼ 관 ¤ 鬀 鐀 Ñ 턀 ꐓx摧ଢ଼kࠀꐓxꐔx摧ଢ଼kࠀꐓxꐔx摧ଢ଼k␅$ꐓxꐔx䀀द摧ଢ଼k␃ጁ碤᐀碤愀Ĥ摧ଢ଼kࠀꐓxꐔx摧ଢ଼kࠀ ꐓxꐔx摧ଢ଼kꐔx摧ଢ଼kࠀꐓxꐔx摧ଢ଼kࠀꐓxꐔx摧ଢ଼k␃ጂ碤᐀碤愀Ȥ摧嗣ᄀ ᆨ ሢ ሤ ቼ ቾ ፌ ፎ ᜦ ᝊ ᝌ ᡦ ᢊ ᢌ ᮜ ᯀ ᯂ Ჺ ᳞ ᳠ ñ å � Ö ñ Ñ È 뼀 ¿ ¿ 뼀 ê 뼀 ¿ ¿ 뼀 ࠀ ꐓxꐔx摧ଢ଼kࠀ 옍씁摧䒓0Ѐ 摧ଢ଼kЀ 摧㱳Ùᴊ&䘋 ꐓx摧砾{Ѐ 摧ᇨÑ ꐓx摧ଢ଼kᴎ&䘋 萏ȷꐓx葞ȷ摧㱳Ùᘀས ᆨ ሠ ሢ ሤ ቾ ኸ ዀ ዔ ጼ ጾ ፆ ፊ ፌ ፎ ፼ ᎐ ᎒ ᜠ ᜤ ᜦ ᝈ ᝊ ᝌ ᝮ ឌ រ ឪ ី ៖ ៦ ៶ ᠒ ᠖ ᠲ ᡘ �퇕웊뿠겶ꖿ閜蒎粀籸籸瑸灸聸籰 ᘆ왨猨 ᘆ牨塚 ᘆ浨） ᘆ敨謙 ᘆ䵨휽 ᔓ㩨ृᘀ㩨ृ㘀脈䩃ᘍ嵨欋㘀脈䩃ᘍ㩨ृ㘀脈䩃ᔐ鍨いᘀ敨謙愀ᡊ ᔌ鍨いᘀ敨謙 ᔓ鍨いᘀ鍨い㸀Ī䩡ᔐ鍨いᘀ鍨い愀ᡊ ᔌ鍨いᘀ띨牗 ᘆ띨牗 ᔌ嵨欋ᘀ嵨欋 ᘆၨ� ᔌᕨ뼀ᘀ偨≘ ᘆ२ ᘆ偨≘ ᘆ獨� ᔌ獨�ᘀ獨� ᘆ㹨筸 ᘆ걨䱃 ᔐ㹨筸ᘀ㹨筸愀ᡊ⠀ᡘ ᡠ ᡦ ᢌ ᢐ ᢚ ᣊ ᣎ ᣮ ᤈ ᤖ ᤴ ᤸ ᤺ ᥄ ᥜ ᥪ ᧦ ᨆ ᨊ ᨦ ᨰ ᨲ ᩐ ᪀ ᪄ ᪢ ᪤ ᫀ ᬠ ᬤ ᬨ ᬾ ᭀ ᭆ ᮌ ᮔ ᮚ ᮜ ᮾ ᯀ ᯂ ᯐ ��퓘쳐쳜쓈죀죜�뢼�결낼냜ꂤ钜邜觨纂瞜 ᔌ㭨䐡ᘀ㭨䐡 ᘆ泌శ ᘍ왨괫㘀脈䩃ᘍ票㘀脈䩃ᘆ㵨蹠 ᔏ票ᘀ㭨䐡㸀Īᘆ㭨䐡 ᘆ㼆 ᘆ獻 ᘆ籨㈧ ᘆꥨ챢 ᘆ卨洞 ᘆᵨ鬙 ᘆ難鬴 ᘆ❨ੑ ᘆ녨굷 ᘆ楨ᔭ ᘆ䱨ୣ ᘆ ᘆ䡨깊 ᘆ⭨ ᘆ٨瀯 ᘆ䝨㜚 ᘆ╨픾 ᘆ䑨 ᔓ票ᘀ票㘀脈䩃ᘆ敨謙 ᔒ票ᘀ敨謙㔀脈⨾⸁ ᰬ ᰮ ᱎ ᱮ ᱰ Ზ Ი Ჴ Ჸ Ჺ ᳜ ᳞ ᳠ ᳮ ᴔ ᴖ ᷤ Ḇ Ḉ Ḷ Ḻ Ḽ Ṟ Ṡ Ṣ Ẕ ẖ ἀ Ἀ Ἄ Ἆ ἰ ἲ ἴ ι …
‰ ‴ ‶ ‸ ⃒ ⃘ ⃠ ℂ ℄ �췔뿃뒻�췔믃퓨귍꒩鶩鶕쎎芊碊Íᔓ蕨縆ᘀ륨ᙦ㘀脈䩃ᔏ륨ᙦᘀ٨瀯㸀Īᘆ٨瀯 ᔌ㑨ᵸᘀ㑨ᵸ ᔏᕨ뼀ᘀ㑨ᵸ㔀脈ᔌᕨ뼀ᘀ㑨ᵸ ᘉ㑨ᵸ㔀脈ᘆ㑨ᵸ ᘍ㑨ᵸ㘀脈䩃ᔌ㭨䐡ᘀ㭨䐡 ᘆ㭨䐡 ᘆ泌శ ᔓ륨ᙦᘀ嵨欋㘀脈䩃ᘍ륨ᙦ㘀脈䩃ᔓ륨ᙦᘀ륨ᙦ㘀脈䩃ᔓ륨ᙦᘀ㭨䐡㸀Ī䩡ᘊ㭨䐡愀ᡊ ᔐ⽨�ᘀ㭨䐡愀ᡊ ᔐ㭨䐡ᘀ㭨䐡愀ᡊ⼀᳠ Ḽ Ṡ Ṣ Ἆ ἲ ἴ ‶ ‸ ⃠ ℄ ℆ ⅌ ⇄ ⇨ ⇪ ⍮ ⎒ ⎔ ⓨ ┌ ┎ ♐ ♴ ø ï ï ø ø ï ï ï ï ø ï ï ø Ѐ 摧ӗÜࠀ ꐓxꐔx摧ଢ଼k ꐓx摧ଢ଼kᨀ℄ ℆ ⅈ ⅊ ⅌ ⅾ ⇄ ⇦ ⇨ ⇪ ∜ ∞ ⊠ ⌎ ⌐ ⌶ ⌸ ⍢ ⍨ ⍪ ⍬ ⍮ ⎐ ⎒ ⎔ ␢ ⓤ ⓦ ⓨ 탗싆늻늨鲢ꢢ鲢銢膋秂鋂澋恧X ᔏ票ᘀ鍨졟㸀Īᔌ塶ᘀ鍨졟 ᔏ鵨猼ᘀ鍨졟㸀Īᔓ票ᘀ嵨欋㘀脈䩃ᔏ휷ᘀ鍨졟㸀Īᔓ휷ᘀ嵨欋㘀脈䩃ᘍ휷㘀脈䩃ᔓ휷ᘀ휷㘀脈䩃ᘊ휷愀ᡊ ᘊ鍨졟愀ᡊ ᔓ휷ᘀ鍨졟㸀Ī䩡ᔐ罨噁ᘀ鍨졟愀ᡊ ᔌ罨噁ᘀ鍨졟 ᘆ鍨졟 ᔓ鍨졟ᘀ嵨欋㘀脈䩃ᘍ蕨縆㘀脈䩃ᔓ蕨縆ᘀ蕨縆㘀脈䩃ᘆ١ ᘆ٨瀯 ᘆ罨噁 ᔏ蕨縆ᘀ罨噁㸀Īᔓ蕨縆ᘀ嵨欋㘀脈䩃℀ⓨ ┊ ┌ ┎ ▎ ▖ ▘ ☘ ♊ ♐ ♴ ♶ ⚜ ⛦ ⛮ ⛴ ❖ ❢ ❤ ⣎ ⣐ ⣖ ⣴ ⣶ ⣸ ⨚ ⨞ ⨠ ⩂ ⩄ ⩆ ��죎뻞내꒬麬鞰薎薞蕿蕵敯呞 ᔓ鵨猼ᘀ흨�㘀脈䩃ᘍ鵨猼㘀脈䩃ᔓ鵨猼ᘀ鵨猼㘀脈䩃ᘊ䡨깊愀ᡊ ᔓ鵨猼ᘀ楨ᔭ㸀Ī䩡ᘊ�兢愀ᡊ ᔐ楨ᔭᘀ楨ᔭ愀ᡊ ᔐ䡨䄨ᘀ楨ᔭ愀ᡊ ᔌ䡨䄨ᘀ楨ᔭ ᘊ䡨䄨愀ᡊ ᔏ䡨䄨ᘀ䡨䄨㸀Īᘆ䡨䄨 ᘆ楨ᔭ ᔓ흨�ᘀ嵨欋㘀脈䩃ᔓ흨�ᘀ흨�㘀脈䩃ᘊ䑨촍愀ᡊ ᘊ䉨㤀愀ᡊ ᔓ흨�ᘀ泌శ㸀Ī䩡ᘊ泌శ愀ᡊ ᔓ票ᘀ嵨欋㘀脈䩃ᘍ鍨졟㘀脈䩃ᔓ휷ᘀ鵨猼㘀脈䩃Ḁ♴ ♶ ⨠ ⩄ ⩆ ⪄ ⬀ ⬤ ⬦ ⮮ ⯒ ⯔ ⱶ Ⲛ Ⲝ Ⳛ ⳾ ⴀ ⺎ ⺐ ⾶ 〚 ま ア イ ú ê ó ê ó ê ê ó ê ê ó ê ê ê ࠀ ꐓxꐔx摧ଢ଼k ꐓx摧ଢ଼kЀ 摧ଢ଼kᬀ⩆ ⪂ ⪄ ⫀ ⫾ ⬀ ⬢ ⬤ ⬦ ⮢ ⮨ ⮮ ⯐ ⯒ ⯔ ⯴ Ⱈ ⰲ ⱈ ⱚ ⱨ Ɒ ⱴ ⱶ Ⲙ Ⲛ Ⲝ Ⳗ Ⳛ ⳼ ⳾ ⴀ ⵄ ⵆ �죒샣뛣죒닣ꧣ骣骐肊潹捧튶忈X ᔌ홨嘦ᘀ홨嘦 ᘆ홨嘦 ᘆᵨ鬙 ᔏ鵨猼ᘀᵨ鬙㸀Īᔓ票ᘀ흨�㘀脈䩃ᘍ票㘀脈䩃ᔓ票ᘀ票㘀脈䩃ᘊ�兢愀ᡊ ᔓ票ᘀ䵃㸀Ī䩡ᔐ䵃ᘀ䵃愀ᡊ ᘊ䵃愀ᡊ ᔐ⽨�ᘀ䵃愀ᡊ ᘆ፨礥 ᔓ鵨猼ᘀ鵨猼㘀脈䩃ᔏ鵨猼ᘀ䵃㸀Īᔓ鵨猼ᘀ흨�㘀脈䩃ᘍ鵨猼㘀脈䩃ᔓ휷ᘀ鵨猼㘀脈䩃ᘆ䵃 ᘆ鵨猼 ᘆ�兢 ᔏ鵨猼ᘀ罨噁㸀Īᔏ鵨猼ᘀ�兢㸀Ī℀ⵆ ⸄ ⺌ ⺎ ⺐ ⻂ ⻄ ⼸ ⽐ ⾨ ⾰ ⾴ ⾶ 〖 ぼ ま ゠ ア イ ㄈ ㅈ ㅊ ㅌ ㅖ ㅠ ㅢ ㅤ 훝죌룁뢮뢮�黌銖裈瞁潳歳捧噜 ᘊ嵨欋愀ᡊ ᔌ鱨餩ᘀ鱨餩 ᘆɨ성 ᘆꑨ夢 ᘆ㼆 ᘆ驨汬 ᘆ셨� ᔓ靨쭫ᘀ㩨ृ㘀脈䩃ᘍ왨괫㘀脈䩃ᔓ票ᘀ靨쭫㘀脈䩃ᘆ卨洞 ᔏ靨쭫ᘀ卨洞㸀Īᔓ票ᘀ흨�㘀脈䩃ᘊꑨ荌愀ᡊ ᔓ鵨猼ᘀ텨⨞㸀Ī䩡ᔐ텨⨞ᘀ텨⨞愀ᡊ ᔌ텨⨞ᘀ텨⨞ ᘆ텨⨞ ᔓ鵨猼ᘀ흨�㘀脈䩃ᘍ鵨猼㘀脈䩃ᔓ鵨猼ᘀ鵨猼㘀脈䩃ᘊ홨嘦愀ᡊ ᔓ鵨猼ᘀ홨嘦㸀Ī䩡ᔐ홨嘦ᘀ홨嘦愀ᡊ イ ㅢ ㅶ ㆮ ㆺ ㇢ ㉺ ㊎ ㎢ ㏾ 㖦 㘎 㙪 㟆 㟪 ø ì ì � Ó 였 µ ꐀ 鬀 萀 ࠀ ꐓxꐔx摧Ⴡúഀ!옍ć̎씁萑 葠 摧ଢ଼kࠀ ꐓxꐔx摧ଢ଼kက 萏Ĝ萑ﻤꐓxꐔx葞Ĝ葠ﻤ摧ଢ଼kက 옍씁萑Ũꐓxꐔx葠Ũ摧ଢ଼kఀ 萑Ũꐓxꐔx葠Ũ摧ଢ଼k ␃ጁ碤᐀碤愀Ĥ摧ଢ଼kఀ 옍鴁ꐓðꐔx摧Ⴡú ␃ጁ᐀碤愀Ĥ摧Ⴡú ꐓx摧⦜ㅤ ㅶ ㆬ ㆮ ㆺ ㇠ ㇢ ㉮ ㉺ ㊎ ㊠ ㎢ ㎬ ㎴ ㎶ ㏪ ㏾ 㐄 㖤 㖦 㖬 㘆 㘈 㙨 㙪 㚂 㚊 㞼 㟀 㟂 㟆 쏌낹맃릩릠낔薋箋浴孥浒 ᔐ塶ᘀ孨偰 㙊 ᔒ饨ቪᘀ孨偰㸀Ī⩈ᔏ饨ቪᘀ孨偰㸀Īᔌ塶ᘀ孨偰 ᔌ饨ቪᘀ孨偰 ᔓ罨易ᘀ孨偰㘀脈䩡ᘊｨꅴ愀ᡊ ᔐ罨易ᘀ孨偰愀ᡊ ᔖ饨ቪᘀ孨偰㘀脈⨾愁ᡊ ᔐ饨ቪᘀ嵨欋愀ᡊ ᘍ兊㸀Ī䩡ᔐ饨ቪᘀ孨偰愀ᡊ ᔓ饨ቪᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔐ塶ᘀ孨偰愀ᡊ ᔓ嵨欋ᘀ孨偰㔀脈䩡ᘊ셨塚愀ᡊ ᔓཨᘀ孨偰㔀脈䩡ᔓ셨塚ᘀ嵨欋㔀脈䩡ᘍ嵨欋㔀脈䩡ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊḀ㟆 㟨 㟪 㡶 㢂 㢸 㢺 㤎 㤚 㨌 㨔 㰞 㱨 㲚 㲞 㲠 㳂 㳄 㳐 㳦 㳨 㳰 㸒 㸔 㸬 㸴 䌎 䌐 䌒 䓠 䔠 䘼 䙼 䚜 䚞 �죒랾랾궾��貓綅汳綅撌悌悌岌 ᘆ㙨 ᘆ왨괫 ᔏ嵨欋ᘀ孨偰㘀脈ᔌ彨�ᘀ孨偰 ᔒ彨�ᘀ孨偰㘀脈⨾ᔏ彨�ᘀ孨偰㸀Īᔌ塶ᘀ孨偰 ᔌ嵨欋ᘀ孨偰 ᔓ흨�ᘀ孨偰㔀脈䩡ᔓ屨밠ᘀ屨밠㘀脈䩃ᘊ孨偰愀ᡊ ᔓ屨밠ᘀ፨ล㸀Ī䩡ᘍ灨搲㸀Ī䩡ᔓ屨밠ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔓ嵨欋ᘀ嵨欋㔀脈䩡ᔓ嵨欋ᘀ孨偰㔀脈䩡ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᘊ셨塚愀ᡊ ᔓ셨塚ᘀ흨�㘀脈䩃ᔓ票ᘀ屨밠㘀脈䩃∀㟪 㢂 㢺 㤜 㨖 㲠 㳄 㳐 㳦 㸔 䌒 䚞 䛄 䛐 ò Ù 촀 Í 쀀 ° ꐀ 蠀 缀 ¤ ࠀ ꐓxꐔx摧ӷXഀ!옍ć̎씁萑 葠 摧ଢ଼k㤎ഀࣆȀ˅͓ ꐓxꐔx摧ଢ଼k ␃ጁ碤᐀碤愀Ĥ摧ଢ଼kༀ ␃ഁ׆Āႝጀ碤᐀碤愀Ĥ摧Áఀ 萏Ũꐓxꐔx葞Ũ摧⁜¼ &䘋ꐓxꐔx摧ᕴcఀ 萑˄ꐓxꐔx葠˄摧ӗÜ ␃ጁ碤᐀碤愀Ĥ摧ӗÜఀ 옍鴁ꐓxꐔx摧Ⴡúഀ䚞 䛀 䛂 䛄 䛐 䛚 䜂 䝀 䝂 䝎 䝤 䝦 䝨 䝪 䝲 䠲 䡪 䢊 䢖 䢞 䣊 䣖 䣘 䣚 䣜 䣤 䩠 䪐 䬐 䬒 䯼 䰄 䴠 䴢 䴤 �쫔맃쫛ꢲ鿛讕窄窕熕熕閟镪镪镞镱 ᔖ堄ᘀ孨偰㸀Ī⩈愁ᡊ ᘍ鑨ᕐ㸀Ī䩡ᔐ堄ᘀ孨偰愀ᡊ ᔓ堄ᘀ器콹㸀Ī䩡ᘍ⡨✟㸀Ī䩡ᔓ堄ᘀ뉨뭧㸀Ī䩡ᔓ堄ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔐ塶ᘀ孨偰愀ᡊ ᔓ흨�ᘀ흨�㔀脈䩡ᘍ孨偰㔀脈䩡ᔓ鵻ᘀ鵻㔀脈䩡ᘍ鵻㔀脈䩡ᔓ흨�ᘀ孨偰㔀脈䩡ᘍ�堏㔀脈䩡ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᔓ堄ᘀ孨偰㘀脈䩃ᔌ嵨欋ᘀ孨偰 ᔓ票ᘀ㙨㘀脈䩃∀䛐 䝂 䝎 䝦 䝨 䣚 䴦 佚 佾 侀 侂 侄 來 侒 俤 先 冼 ó × 휀 Ê 섀 ´ « « ã 휀 退 個&䘋
搒ð摧懅>ༀP萏Ũ萑Ũ搒ð葞Ũ葠Ũ摧懅>ࠀ ꐓxꐔx摧⣴Üఀ9萑˄ꐓxꐔx葠˄摧⦜ࠀ ꐓxꐔx摧ଢ଼kఀ 옍씁ꐓxꐔx摧ଢ଼k ␃ጁ碤᐀碤愀Ĥ摧ଢ଼kༀ ␃ഁ׆Āႝጀ碤᐀碤愀Ĥ摧Á ␃ጁ碤᐀碤愀Ĥ摧䒔Tက䴤 䴦 䴮 䵌 䵼 ䷼ ䷾ 乄 仄 仜 仨 仰 佔 佖 佘 佚 佼 佾 侀 侄 來 侒 俤 剶 厤 厨 及 吞 훥훥룁ꢲ骡覓皀屦䥓 ᔓ票ᘀ籨홃㘀脈䩃ᔐ앨㹡ᘀ앨㹡愀ᡊ ᔓ앨㹡ᘀ앨㹡㸀Ī䩡ᔞ앨㹡ᘀ앨㹡㔀脈⨾企J儀J愀ᡊ ᔓ흨�ᘀ孨偰㔀脈䩡ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᔓ�ᘀቨ휙㘀脈䩃ᘍቨ휙㘀脈䩃ᘍ왨괫㘀脈䩃ᘍɨ성㘀脈䩃ᔓ票ᘀ堄㘀脈䩃ᘊͨላ帀J ᔐ嵨欋ᘀ孨偰帀J ᔐ堄ᘀ孨偰帀J ᔖ堄ᘀ孨偰㸀Ī⩈币J ᔓ堄ᘀ孨偰㸀Ī䩞 ᘉ蝨㸀Īᔏ堄ᘀ孨偰㸀Īᔌ塶ᘀ孨偰 ᔖ堄ᘀ孨偰㘀脈⨾愁ᡊᬀ冼 剶 厨 吠 咢 唨 婐 弾 恘 慬 憦 抈 捶 搮 檖 溪 ô ß 츀 ½ 뀀 ° 鼀 阀 鼀 褀 ° ఀ9萑˄ꐓxꐔx葠˄摧ӗÜࠀ ꐓxꐔx摧ଢ଼kက 萏Ĝ萑ﻤꐓxꐔx葞Ĝ葠ﻤ摧ଢ଼kఀ 萑˄ꐓxꐔx葠˄摧ଢ଼kက 옍鴁萑˄ꐓxꐔx葠˄摧ଢ଼kက 옍鴁萑˄ꐓxꐔx葠˄摧Áࠀ ꐓxꐔx摧懅> &䘋
ꐓxꐔx摧懅>個&䘋
搒ð摧懅>ༀ吞 吠 和 咔 哆 唨 唰 喂 善 塆 塈 壆 壠 婊 婎 婐 婘 弾 彄 恘 恞 慬 慮 慲 憦 憨 憬 懔 懸 戬 所 扖 扼 抄 抈 把 抎 捶 捸 捼 搨 폜뷉뷉돉펩ꃉꃉ韉즠薎煻照煻쥻ꂗ韉즠 ᔓ奨䵄ᘀ⥨譑㸀Ī䩡ᔓ奨䵄ᘀ杨ՠ㸀Ī䩡ᔓ奨䵄ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔐ奨䵄ᘀ孨偰愀ᡊ ᔐ奨䵄ᘀ橨䉻愀ᡊ ᔐ⥨眛ᘀ橨䉻愀ᡊ ᔐ⥨眛ᘀ孨偰愀ᡊ ᔓ嵨欋ᘀ孨偰㘀脈䩡ᔓ⥨眛ᘀ흨�㸀Ī䩡ᔖ⥨眛ᘀ孨偰㘀脈⨾愁ᡊ ᔓ⥨眛ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔐ塶ᘀ孨偰愀ᡊ ᔓ흨�ᘀ孨偰㔀脈䩡ᘊɨ성愀ᡊ ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᔓ籨홃ᘀ孨偰㘀脈䩃⠀搨 搮 搶 攼 敼 曎 曔 枆 枮 枾 栀 楾 榔 檐 檔 檖 沞 沠 浘 浚 浠 浴 溪 滌 滎 潜 潨 澺 澼 瀺 炎 炐 煜 煞 煬 熄 熐 熒 熢 �퓨퓨쳨엨꒮莊詼詵浵浨 ᘉ쑨흭㸀Īᔏ饨ቪᘀ뭨㸀Īᘍ器㸀Ī䩡ᘍ홨䥋㸀Ī䩡ᘍ鉨͏㸀Ī䩡ᔓ穨ᤋᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔓ흨�ᘀ孨偰㔀脈䩡ᘊɨ성愀ᡊ ᔓ穨ᤋᘀ鱨餩㘀脈䩃ᔓ票ᘀ뵨㘀脈䩃ᘊ䀼愀ᡊ ᔌ흨�ᘀ孨偰 ᔌ嵨欋ᘀ孨偰 ᔏ뵨ᘀ䀼㸀Īᘉ陨䀮㸀Īᔒ뵨ᘀ孨偰㸀Ī⩈ᘉ왨괫㸀Īᔏ뵨ᘀ孨偰㸀Īᔌ塶ᘀ孨偰 ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ☀溪 滎 潨 澺 畾 疢 疮 疼 笺 筞 篠 籚 糴 綂 ö Ý 퐀 Ô 쐀 Ý 뜀 ® 鴀 缀 Ô ഀࣆȀƪ˅ ꐓxꐔx摧ଢ଼kༀ ␃ᄁ쒄ጂ碤᐀碤怀쒄愂Ĥ摧ଢ଼kက 옍鴁萑˄ꐓxꐔx葠˄摧Áࠀ ꐓxꐔx摧廟ఀ 萑˄ꐓxꐔx葠˄摧倂÷ༀ ␃ഁ׆Āႝጀ碤᐀碤愀Ĥ摧ଢ଼kࠀ ꐓxꐔx摧ଢ଼k ␃ጁ碤᐀碤愀Ĥ摧ଢ଼kఀ 옍鴁ꐓxꐔx摧Áࠀ ꐓxꐔx摧ഀ熢 熤 燖 燘 爄 爐 爔 爖 爠 犠 犤 猂 猄 猆 猈 猔 猲 獔 畸 畼 畾 疠 疢 疮 疼 癴 皾 盂 盌 �쫔맀ꎯꎚ鏀삌綃楳徃乕乕 ᘍɨ㸀Ī䩡ᔓ�ᕞᘀɨ㸀Ī䩡ᔓ흨�ᘀ孨偰㔀脈䩡ᔓ穨ᤋᘀ穨ᤋ㘀脈䩃ᔓ票ᘀ穨ᤋ㘀脈䩃ᘊ孨偰愀ᡊ ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᘍ器㸀Ī䩡ᘍ왨괫㸀Ī䩡ᘐ왨齌㸀Ī⩈愁ᡊ ᔖ穨ᤋᘀ뭨㸀Ī⩈愁ᡊ ᔓ穨ᤋᘀ뭨㸀Ī䩡ᘍ뭨㸀Ī䩡ᔓ穨ᤋᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔓ뭨ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔓ뭨ᘀ뭨 㙊㸀Īᘌ왨齌㸀Ī⩈ᔏ뭨ᘀ뭨㸀Īᘉ쑨흭㸀Īᔏ饨ቪᘀ뭨㸀Īᘉ뭨㸀Īᰀ盌 盐 盲 盾 眀 眄 県 眲 睄 睆 矞 矠 硸 碘 秨 秺 稄 笴 笸 笺 筜 筞 篒 篔 篠 籚 籦 籮 糲 糴 糺 絾 綀 綈 綔 綖 縲 ���뻇뻙꺸鮤鮕鮋碂魬捸碛硬 ᔐŨ欽ᘀ孨偰愀ᡊ ᔖŨ欽ᘀ孨偰㘀脈⨾愁ᡊ ᔓŨ欽ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔐ塶ᘀ孨偰愀ᡊ ᔓ흨�ᘀ孨偰㔀脈䩡ᘊɨ성愀ᡊ ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᔓ�ᕞᘀ�㘀脈䩃ᔓ票ᘀ�ᕞ㘀脈䩃ᘊɨ愀ᡊ ᔐ嵨欋ᘀɨ愀ᡊ ᘊ孨∲愀ᡊ ᔖ�ᕞᘀɨ㘀脈⨾愁ᡊ ᔓ�ᕞᘀɨ㸀Ī䩡ᘍ왨괫㸀Ī䩡ᘍ孨∲㸀Ī䩡ᘍɨ㸀Ī䩡ᘍ뵨멛㸀Ī䩡␀縲 縴 脮 脲 脴 脺 膜 臜 艢 艮 菌 菘 蒶 蓴 薔 薞 蘤 虞 虨 蛌 蛚 蛞 蛠 蜊 蜴 蝐 蝺 蝼 螘 蟠 蠊 蠤 蠦 蠨 蠴 衄 袀 袂 袄 袆 袎 詜 �맃돢鶩鶔鶔鶔鶔讔钝窄燢ë ᔐ塶ᘀ孨偰愀ᡊ ᔓ�ᘀ孨偰尀脈䩡ᘍ�尀脈䩡ᘐѨ⼼㸀Ī憁ᙊ ᘐ�㸀Ī憁ᙊ ᔖ�ᘀ�㸀Ī憁ᙊ ᔓ�ᘀ�㸀Ī䩡ᘊ�愀ᡊ ᔓꉨ౹ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᘍ桨द㸀Ī䩡ᘍѨ⼼㸀Ī䩡ᘍ왨괫㸀Ī䩡ᔓ嵨欋ᘀ孨偰㘀脈䩡ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᔓŨ欽ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔓŨ欽ᘀ흨�㸀Ī䩡⤀綂 脴 艨 菒 薘 蛚 袄 詜 询 郜 鉀 鉤 鉰 銾 頒 魠 鵲 î î î � Ò 준 ¼ 밀 ³ ꌀ 言 言 ఀ 萑ˁꐓxꐔx葠ˁ摧ଢ଼k ␃ጁ碤᐀碤愀Ĥ摧ଢ଼kༀ ␃ഁ׆Āႝጀ碤᐀碤愀Ĥ摧Áࠀ ꐓxꐔx摧㴁kఀ 萑˄ꐓxꐔx葠˄摧ଢ଼kࠀ ꐓxꐔx摧ଢ଼kఀ 옍씁ꐓxꐔx摧ଢ଼k 萏Ĝ萑ﻤꐔx葞Ĝ葠ﻤ摧ዡØက 萏Ĝ萑ﻤꐓxꐔx葞Ĝ葠ﻤ摧ଢ଼kက詜 詞 試 謦 譞 譤 譴 诠 询 诪 贼 贾 郚 郜 郤 鈺 鈾 鉀 鉢 鉤 鉰 銾 鋆 鑶 钶 铈 铖 闐 陮 頌 預 頒 頚 魚 魞 魠 魨 鵬 鵰 鵲 鵺 龖 ��쳢맢꦳릟膋窋王릋릋륩릋륩ᔓ嵨欋ᘀ孨偰㘀脈䩡ᘍ뙨款㸀Ī䩡ᘍꨕ㸀Ī䩡ᔓ塶ᘀ表⠽㸀Ī䩡ᔓ塶ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔓ흨�ᘀ孨偰㔀脈䩡ᔓŨ欽ᘀŨ欽㘀脈䩃ᔓ票ᘀŨ欽㘀脈䩃ᘊ孨偰愀ᡊ ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᔓŨ欽ᘀ흨�㸀Ī䩡ᔖŨ欽ᘀ孨偰㘀脈⨾愁ᡊ ᔓŨ欽ᘀ㑨푇㸀Ī䩡ᔓŨ欽ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔐ塶ᘀ孨偰愀ᡊ ᔓŨ欽ᘀ孨偰㘀脈䩡⤀龖 ꁄ ꁜ ꂚ ꂬ ꇺ ꇾ ꈀ ꓬ ꔪ ꕺ Ꝇ ꫞ ꬂ ꭒ ꭴ ꭶ ꭸ ꮊ 갎 갘 걂 괔 괖 괜 꽲 꾲 꾴 꿲 끾 낆 넬 넮 뇆 뇊 뇌 뇔 늺 늾 닀 니 땊 땎 땐 ����뫁����鎝�貓芓�箓�����Ñ ᘍ扨䍷㸀Ī䩡ᔓ䅨䵄ᘀ兂㸀Ī䩡ᘍ왨괫㸀Ī䩡ᔓ䅨䵄ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᘍ幨椖㸀Ī䩡ᔓ흨�ᘀ孨偰㔀脈䩡ᘊɨ성愀ᡊ ᘊ塶愀ᡊ ᘍ塶㘀脈䩃ᔓ票ᘀ塶㘀脈䩃ᘊ⭨㔑愀ᡊ ᔓ嵨欋ᘀ孨偰㘀脈䩡ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᔓ塶ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᘍͨ怴㸀Ī䩡ᔓͨ怴ᘀͨ怴㸀Ī䩡ⴀ鵲 ꈀ ꕰ Ꝏ ꫞ ꬂ ꮄ 갎 괖 낀 뇌 닀 땐 똨 똴 ò é à 츀 ò 쀀 ¯ 꼀 ¢ ꈀ 褀 ༀ ␃ഁ׆Āႝጀ碤᐀碤愀Ĥ摧⯆ࠀ ꐓxꐔx摧⯆ఀ 萑˄ꐓxꐔx葠˄摧ଢ଼kက 萏Ĝ萑ﻤꐓxꐔx葞Ĝ葠ﻤ摧ଢ଼kഀࣆȀ˅͓ ꐓxꐔx摧ଢ଼kഀࣆȀဏႝ 萑ˁꐓxꐔx葠ˁ摧䒔Tࠀ ꐓxꐔx摧瘭Xࠀ ꐓxꐔx摧ଢ଼kఀ 萑ˁꐓxꐔx葠ˁ摧ଢ଼k땐 땲 땺 떰 똢 똤 똦 똨 똴 뛎 럢 렢 룂 룄 밺 뱴 뱸 뱺 벜 벞 벪 볌 볖 뵨 뵰 븂 븈 뺴 뺶 뻾 뼂 뼄 뼎 뾠 뾤 뿖 뿤 솤 솨 �새삻삶ꪱ颢灺灺 ᔓ嵨欋ᘀ孨偰㘀脈䩡ᔓ歨ᘀ흨�㸀Ī䩡ᔓ歨ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔓ흨�ᘀ孨偰㔀脈䩡ᔓㅨ灦ᘀㅨ灦㘀脈䩃ᔓ票ᘀㅨ灦㘀脈䩃ᔏ搸ᘀ흨�㸀Īᔌ煨腁ᘀ搸 ᘉ搸㸀Īᘉ卨呿㸀Īᘉ왨괫㸀Īᔏ卨呿ᘀ卨呿㸀Īᔏ卨呿ᘀ卨呿㔀脈ᔓ왨괫ᘀ�㘀脈䩃ᘊɨ성愀ᡊ ᘊ楨渖愀ᡊ ᘊ﹨樞愀ᡊ ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᔓ票ᘀ⽨孅㘀脈䩃☀똴 뛎 뱺 벞 벪 볌 뵪 븂 뼄 뿚 솪 쇎 쇚 숀 ï Ý 촀 Á 됀 « 騀 « 萀 { ࠀ7ꐓxꐔx摧ଢ଼kఀ;옍鴁ꐓxꐔx摧Áࠀ ꐓxꐔx摧䳙-က 萏Ĝ萑ﻤꐓxꐔx葞Ĝ葠ﻤ摧ӗÜࠀ ꐓxꐔx摧ଢ଼kఀ 옍씁ꐓxꐔx摧罓T ␃ጁ碤᐀碤愀Ĥ摧ଢ଼kༀ ␃ഁ׆Āႝጀ碤᐀碤愀Ĥ摧Áࠀ ꐓxꐔx摧ଃࠀ 萑˄葠˄摧䒔Tༀ ␃༁斄ጁ碤᐀碤帀斄愁Ĥ摧罓Tഀ솨 솪 쇌 쇎 쇚 숀 숒 쎎 쎐 쎒 쎲 씖 씚 씜 씾 앀 알 앨 앪 앲 젴 졂 쥘 쥜 쥞 쥤 쥦 쩦 쪦 췀 췂 췄 췌 컚 켚 켸 콈 툀 툄 툆 �����믅ꢱ鞡蒎葽玎玎沄躄蹳沄躄躄¨ ᘍ왨괫㸀Ī䩡ᔓ嵨欋ᘀ嵨≹㘀脈䩡ᘍ�㸀Ī䩡ᔓ嵨≹ᘀ嵨≹㸀Ī䩡ᔐ嵨欋ᘀ嵨≹愀ᡊ ᔓ흨�ᘀ孨偰㔀脈䩡ᘍ嵨≹㔀脈䩡ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᔓ먈ᘀ難밦㘀脈䩃ᔓ票ᘀ難밦㘀脈䩃ᘆ孨偰 ᔌ嵨欋ᘀ흨� ᔏ難밦ᘀ孨偰㸀Īᔌ흨�ᘀ孨偰 ᔌ嵨欋ᘀ孨偰 ᔓ�ⵌᘀ�㘀脈䩃ᔓ票ᘀ歨㘀脈䩃ᘊ孨偰愀ᡊ✀숀 쎒 씜 앀 알 앪 쥞 췄 켾 툈 투 툸 튎 혮 õ Þ 츀  딀 µ 딀 ¬ ꌀ 紀 t ࠀ 옍씁摧㉱7ᄀ ␃ഁ׆Ā˅ༀ斄ᐁ碤帀斄愁Ĥ摧㉱7ጀ ␃ഁ׆Ā˅ༀ梄ጁ碤᐀碤帀梄愁Ĥ摧㉱7ࠀ ꐓxꐔx摧㉱7ࠀ ꐓxꐔx摧ଢ଼kఀ 萑˄ꐓxꐔx葠˄摧祝" ␃ጁ碤᐀碤愀Ĥ摧ଢ଼kༀ ␃ഁ׆Āႝጀ碤᐀碤愀Ĥ摧Áࠀ ꐓxꐔx摧ࣱºഀ!옍ć̎씁萑 葠 摧ଢ଼kऀ!옍ć̎씁摧ӗÜഀ툆 툈 툪 투 툸 튎 튘 품 풊 혬 혮 혰 혲 혺 횄 훂 힄 힔 ힲ ힴ ퟄ � � � � � � � � � � � � � ��엊엊�쫁쫅뫡ꮱ颢螎躀窢晰悢颢Zᘊ흨�愀ᡊ ᘊ왨괫愀ᡊ ᔓ詤ᘀ詤㘀脈䩃ᔓ票ᘀ詤㘀脈䩃ᘊ孨偰愀ᡊ ᘍᩨ彋㸀Ī䩡ᘍ鱨㉑㸀Ī䩡ᔓ�ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔓ흨�ᘀ孨偰㔀脈䩡ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᘊ흨茲愀ᡊ ᔐཨ汍ᘀ煨㜲䌀ᑊ ᘍ煨㜲㘀脈䩃ᘆ煨㜲 ᘉ煨㜲㸀Īᔏ煨㜲ᘀ煨㜲㸀Īᔏ煨㜲ᘀ煨㜲㔀脈ᔌ煨㜲ᘀ煨㜲 ᔓ煨㜲ᘀ煨㜲㘀脈䩃ᔓ票ᘀ㹨㘀脈䩃ᔓ嵨欋ᘀ孨偰㘀脈䩡⌀혮 혰 힄 ힴ ퟄ � � � � � � � � � � � ò Ù 준 ½ 뀀 § 뀀 ° 뀀 ° 뀀 謀 ½ 준 ༀ ␃ᄁ쒄ጂ碤᐀碤怀쒄愂Ĥ摧ଢ଼k ␃ጁ碤᐀碤愀Ĥ摧⯆ࠀ ꐓxꐔx摧擢ఀ 萑˄ꐓxꐔx葠˄摧ଢ଼k ␃ጁ碤᐀碤愀Ĥ摧ଢ଼kༀ ␃ഁ׆Āႝጀ碤᐀碤愀Ĥ摧Áༀ ␃ഀ׆Āႝጀ碤᐀碤愀$摧䴏lࠀ 옍씁摧㉱7ఀ 옍씁萏е葞е摧㉱7က� � � � � � � � � � � � 컗믄쒯ꚯꃎ��辖隈膏轺曝峝ᔓ湨虢ᘀ�ᑙ㸀Ī䩡ᔓ㰜ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔓ⑨猞ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᘍ全㸀Ī䩡ᘍ뉨ㅊ㸀Ī䩡ᘍ⑨猞㸀Ī䩡ᘍ٨ᰢ㸀Ī䩡ᔓ⑨猞ᘀ⑨猞㸀Ī䩡ᘊ፨ꈍ愀ᡊ ᔐ嵨欋ᘀ፨ꈍ愀ᡊ ᔖ湨虢ᘀ፨ꈍ㸀Ī⩈愁ᡊ ᘐ፨ꈍ㸀Ī⩈愁ᡊ ᔓ湨虢ᘀ፨ꈍ㸀Ī䩡ᔐ፨ꈍᘀ፨ꈍ愀ᡊ ᘊ孨偰愀ᡊ ᔓ湨虢ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔓ흨�ᘀ孨偰㔀脈䩡ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᘊ흨茲愀ᡊ␀� � � ó æ � È 저 È 저 · � Ù ꨀ ¡ 鄀 ó � ༀ ␃ഁ׆Āႝጀ碤᐀碤愀Ĥ摧Áࠀ ꐓxꐔx摧㸵 ఀ 萑˄ꐓxꐔx葠˄摧ଃက 萏Ĝ萑ﻤꐓxꐔx葞Ĝ葠ﻤ摧ӗÜက 萏Ĝ萑ﻤꐓxꐔx葞Ĝ葠ﻤ摧ଢ଼kఀ 萑˄ꐓxꐔx葠˄摧ଢ଼kఀ 萑˅ꐓxꐔx葠˅摧ଢ଼k ␃ጁ碤᐀碤愀Ĥ摧ଢ଼kက 컘죬뻬뺷컬랾죎뻬뺫隢蚐發泬ì ᔓ흨�ᘀ孨偰㔀脈䩡ᘊ흨茲愀ᡊ ᔓ㕨>ᘀ㕨>㘀脈䩃ᔓ票ᘀ㕨>㘀脈䩃ᘊ흨�愀ᡊ ᔖ㕨>ᘀ孨偰㸀Ī⩈愁ᡊ ᘐ扨䍷㸀Ī⩈愁ᡊ ᔖ㕨>ᘀ孨偰㘀脈⨾愁ᡊ ᘍ왨괫㸀Ī䩡ᔓ㕨>ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᘊ፨ꈍ愀ᡊ ᔓ嵨欋ᘀ孨偰㘀脈䩡ᔓ䅨ꈉᘀ䅨ꈉ㸀Ī䩡ᔓ䅨ꈉᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᔓ湨虢ᘀ孨偰㸀Ī䩡✀ ﲾ ﶮ ﷾ ﹨ ﹴ ﹸ ﺚ ﺜ ﺦ ﺨ ﻎ ﻐ ﻘ |퇘쏍鯵闢迢藢睻꧑滢湤 ᔓ難�ᘀ᭱㸀Ī䩡ᔐ᭱ᘀ᭱愀ᡊ ᘆ흨茲 ᔓ孨쁧ᘀ鱨餩㘀脈䩃ᔓ票ᘀ孨쁧㘀脈䩃ᘊ흨섥愀ᡊ ᘊ੨ᔪ愀ᡊ ᘍ桨㸀Ī䩡ᘍ뵨̿㸀Ī䩡ᔓ흨�ᘀ孨偰㔀脈䩡ᘊ흨茲愀ᡊ ᔓ쭨求ᘀ빨༚㘀脈䩃ᔓ票ᘀ빨༚㘀脈䩃ᘆ孨偰 ᔌ嵨欋ᘀ孨偰 ᔓ嵨欋ᘀ孨偰㘀脈䩡ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᔓ빨༚ᘀ䭨ጪ㸀Ī䩡ᔓ빨༚ᘀ孨偰㸀Ī䩡␀ 廊 裡 ﭾ ﲾ ﹸ ﺜ ﺨ ð × 쬀 ¾ ꨀ ª ꨀ ª ꨀ ª ꨀ ª ꨀ ¡ 踀 ℓ̀Ĥ옍Ȍ͓̎씂鴂ᄀ怀愀Ĥ摧Áࠀ ꐓxꐔx摧杛À&䘋萏ƪ萑﹖ꐓxꐔx葞ƪ葠﹖摧ᕴcఀ 萑˄ꐓxꐔx葠˄摧ଢ଼k ␃ጁ碤᐀碤愀Ĥ摧ଢ଼kༀ ␃ഁ׆Āႝጀ碤᐀碤愀Ĥ摧Áࠀ ꐓxꐔx摧䋋l!옍ȉ͓̎씁萑 葠 摧ଢ଼kကﺨ ﻎ ɔɸɺɼʈʨҺ݈ঘ়ৈਔó ê Ø 찀 Ì 찀 Ì 뼀 ¶ 뼀 鴀 ó 退 ఀ 萑˄ꐓxꐔx葠˄摧ଢ଼kༀ ␃ഁ׆Āႝጀ碤᐀碤愀Ĥ摧Áࠀ ꐓxꐔx摧Uࠀ ꐓxꐔx摧᳭<ఀ 萑˄ꐓxꐔx葠˄摧᳭< ␃ጁ碤᐀碤愀Ĥ摧᳭<ࠀ ꐓxꐔx摧Ỿjࠀ 萑ˁ葠ˁ摧䔯[ࠀ 萑ˁ葠ˁ摧焠 ␃ጁ碤᐀碤愀Ĥ摧ଢ଼kကɎɔɶɸɼʆʈʨʰҴҸҺӄ݂݆݈ݐখঘ়ৈਔਞ੬આಌೊ폝쟍뒾ꪾꂾꪾꂾꪾ骾蚐緇絳彩塩絩 ᘍ桨받㸀Ī䩡ᔓ扨�ᘀ읨ᕗ㸀Ī䩡ᔓ扨�ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔓ흨�ᘀ孨偰㔀脈䩡ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᔓ赨唌ᘀ赨唌㘀脈䩃ᔓ票ᘀ赨唌㘀脈䩃ᘊ㰜愀ᡊ ᔓ嵨欋ᘀ㰜㘀脈䩡ᔓ赨唌ᘀ㰜㸀Ī䩡ᔓ흨�ᘀ㰜㔀脈䩡ᔐ嵨欋ᘀ㰜愀ᡊ ᘊ흨茲愀ᡊ ᘊ왨괫愀ᡊ ᔓ﹨樞ᘀ२㘀脈䩃ᔓ票ᘀ難�㘀脈䩃ᔓ難�ᘀ᭱㸀Ī䩡ᔐ᭱ᘀ᭱愀ᡊ ᘊ᭱愀ᡊ∀ဖႰჀሾዎፎᏠᑢᓂᣠᬈᰐᴢ⁚ö é � Ì ¿ 눀 鐀 ² 눀 茀 ² က 萏Ĝ萑ﻤꐓxꐔx葞Ĝ葠ﻤ摧ଢ଼k ␃ጁ碤᐀碤愀Ĥ摧ଢ଼kഀࣆȀႝᄫ 萑˄ꐓxꐔx葠˄摧Áఀ 萑˄ꐓxꐔx葠˄摧ଢ଼kఀ 萑˄ꐓxꐔx葠˄摧ၢÚఀ 萑˄ꐓxꐔx葠˄摧䉆ༀ ␃ഁ׆Āႝጀ碤᐀碤愀Ĥ摧ၢÚఀ 옍鴁ꐓxꐔx摧Áࠀ ꐓxꐔx摧ၢÚༀနဖႢႤႮႰჀᇖᇸᇼሐሤሶሺሼሾበኀኈዌዎፂፎ፲፴ᏂᏞᏠᑔᑖᑠᑢᓂᓊ᠀᠘ᣞᣠ�죒랾궾궦튾㮝雒틺틺迈틈�죒藒煻e ᔖ䉨ﬡᘀ孨偰㘀脈⨾愁ᡊ ᔓ䉨ﬡᘀ䉨ﬡ㸀Ī䩡ᔓ䉨ﬡᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔓ❨欨ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᘍ遐㔀脈䩡ᔓ扨�ᘀ鱨餩㘀脈䩃ᘊ䙨遂愀ᡊ ᘍ卨꤂㸀Ī䩡ᔓ扨�ᘀᩨፐ㸀Ī䩡ᘍﵨ͘㸀Ī䩡ᔓ扨�ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔓ흨�ᘀ孨偰㔀脈䩡ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᘊ흨茲愀ᡊ ᘊɨ성愀ᡊ ᔐ扨�ᘀ扨�愀ᡊ ᔓ票ᘀ扨�㘀脈䩃ᘊ扨�愀ᡊ✀ᣠᣨᩴᬆᬎᰎᰖᴞᴪ᷐ᷔᷜḞỨἨ⁖ₒ⃠ℂ℆℈ℐ⇤⇲⏂⏆⏈⏐⏸␔␦⢞⢢⢤⣆⣈⣊⣶⤦⤾⥀⥊⥶⧖⧞쟷쟷뛀곇鮥規 ᔓ흨�ᘀ孨偰㔀脈䩡ᘊ흨茲愀ᡊ ᘊɨ성愀ᡊ ᘊ❨欨愀ᡊ ᘊ�ⵌ愀ᡊ ᔓ遨ᘀ遨㘀脈䩃ᘍ�ⵌ㘀脈䩃ᔓ票ᘀ❨欨㘀脈䩃ᔓ❨欨ᘀ﹨㸏㸀Ī䩡ᘍ�༼㸀Ī䩡ᔓ嵨欋ᘀ孨偰㘀脈䩡ᘍⱨ佌㸀Ī䩡ᘍ�쨎㸀Ī䩡ᘍ왨괫㸀Ī䩡ᘍ帛㸀Ī䩡ᔓ❨欨ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ⸀⁚℈⇪⏈⢤⣈⣊⥌⧖⻄ㄨ㇔㛔㜾㝊㟶㣢ò ò é × Æ ò ½ 가 謀 က 옍⬁萑˄ꐓxꐔx葠˄摧ଢ଼kༀ ␃ഁ׆Āᄫጀ碤᐀碤愀Ĥ摧⯆̀Ĥ옍鴂⬐ጀ碤᐀碤愀Ĥ摧⯆ࠀ ꐓxꐔx摧ᡬGက 옍씁萑˄ꐓxꐔx葠˄摧ଢ଼kഀࣆȀႝᄫ 萑˄ꐓxꐔx葠˄摧䳙-ࠀ ꐓxꐔx摧撐ñఀ 萑˄ꐓxꐔx葠˄摧ଢ଼kက⧞⫠⬠⮂⯂ⷐⷒ⻀⻌ひグㄤㄦㄨㅞ㆚㇎㇜㏐㏘㐪㑆㒂㓔㓬㔎㔞㔰㔶㕄㛄㛒㛔㛶㜼㜾㝈㝊㟶㟾㦊㧬㩎㪲㭎㭐�췵쏵볮겶ꋥ膈膈瞈 ᔓ顨灊ᘀꩨ뉕㸀Ī䩡ᘍ㱨ᕔ㸀Ī䩡ᔓ顨灊ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔓ흨�ᘀ孨偰㔀脈䩡ᘊ흨茲愀ᡊ ᔓ汨䜘ᘀ孨偰㘀脈䩃ᔓ票ᘀ汨䜘㘀脈䩃ᘊ汨䜘愀ᡊ ᘍ൨Ԡ㸀Ī䩡ᔓ汨䜘ᘀ흨�㸀Ī䩡ᘍ䀙㸀Ī䩡ᔓ嵨欋ᘀ孨偰㘀脈䩡ᘍ汨䜘㸀Ī䩡ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᘍ왨괫㸀Ī䩡ᔓ汨䜘ᘀ孨偰㸀Ī䩡⸀㣢㧼㯦㽀䊚䊾䋊䍬䛺䧖䪶䮦䵚ê Ù � Ð 뼀 ¯ ꘀ 蠀 w 椀 ഀࣆȀ˅ᄫ ꐓxꐔx摧ଢ଼kက 萏Ĝ萑ﻤꐓxꐔx葞Ĝ葠ﻤ摧擡zက 萏Ĝ萑ﻤꐓxꐔx葞Ĝ葠ﻤ摧⫩ఀ 萑˄ꐓxꐔx葠˄摧ଢ଼kࠀ 萑˄葠˄摧歏ºༀ ␃ഁ׆Āᄫጀ碤᐀碤愀Ĥ摧⯆̀Ĥ옍鴂⬐ጀ碤᐀碤愀Ĥ摧⯆ࠀ ꐓxꐔx摧䪘pက 옍⬁萑˄ꐓxꐔx葠˄摧ଢ଼k᐀ 옍⬁萏Ĝ萑ﻤꐓxꐔx葞Ĝ葠ﻤ摧ଢ଼kఀ㭐㭦㭼㮲㯠㯤㯦㯮㻜㼚㼺㼾㽀㽈䃆䄄䊔䊘䊚䊼䊾䋈䋊䍪䍬䍴䓞䔲䗎䘢䛴䛸䛺䛾䜂䟎䠐䡸䡺컘컘뻘ꪴ�鎚蒌葿葿豸�毵擵 ᘍݨ⬋㸀Ī䩡ᘍ穤㸀Ī䩡ᘊݨ⬋愀ᡊ ᔌ佨멫ᘀ佨멫 ᘉ멨�㸀Īᔏ佨멫ᘀ佨멫㸀Īᔌ佨멫ᘀ써 ᘍ孨偰㔀脈䩡ᔓ흨�ᘀ孨偰㔀脈䩡ᘊ흨茲愀ᡊ ᔓ顨灊ᘀ顨灊㘀脈䩃ᔓ票ᘀ顨灊㘀脈䩃ᘊ孨偰愀ᡊ ᔓ顨灊ᘀᵨ⌴㸀Ī䩡ᔓ嵨欋ᘀ孨偰㘀脈䩡ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᔓ顨灊ᘀꩨ뉕㸀Ī䩡ᔓ顨灊ᘀ흨�㸀Ī䩡ᔓ顨灊ᘀ孨偰㸀Ī䩡☀䡺䢜䣎䥢䦚䦜䧔䧖䧜䨌䩊䪒䪦䪴䪶䪼䫢䬀䮢䮤䮦䮼䯀䯄䵖䵰䵴䵸侔侘侚侠侤偦側僸僺冼冾净凘�탸색�뛐뚬겦곉ꂦꂗ킗ꂗ킗醗讠突突熁靧 ᔓ멨턓ᘀཚ㸀Ī䩡ᔐཚᘀཚ愀ᡊ ᘍཚ㸀Ī䩡ᔓཚᘀཚ㸀Ī䩡ᘊཚ愀ᡊ ᘊ孨偰愀ᡊ ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᘊ穤愀ᡊ ᘊ鸪愀ᡊ ᔓ鸪ᘀ鸪㸀Ī䩡ᔓ鸪ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔐ鸪ᘀ鸪愀ᡊ ᘍ鸪㸀Ī䩡ᔓ顨灊ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔓ顨灊ᘀ顨灊㸀Ī䩡ᔓ顨灊ᘀݨ⬋㸀Ī䩡ᔓ顨灊ᘀ멨�㸀Ī䩡ᘍ멨�㸀Ī䩡⠀䵚侚净勎勲勾厌呞塮媂嵮嶒嶔嶖嶘嶤帤抮摮ñ ñ × 윀 ¹ ꐀ ¤ 뤀 휀 × 휀 × 윀 ¹ 뤀 ࠀ ꐓxꐔx摧X᐀ 옍⬁萏Ĝ萑ﻤꐓxꐔx葞Ĝ葠ﻤ摧XഀࣆȀ˅ᄫ ꐓxꐔx摧Xༀ ␃ഁ׆Āᄫጀ碤᐀碤愀Ĥ摧X̀Ĥ옍鴂⬐ጀ碤᐀碤愀Ĥ摧Áࠀ ꐓxꐔx摧䪘pഀࣆȀ˅ᄫ ꐓxꐔx摧ଢ଼kሀ凘凜几刾劊劾勄勈勌勎勰勲勼勾厌厪呜呤唦啤嗄嗆囎圌圐塬塴墚壚外婾媠峚崔嵨嵮嶒嶘嶢嶤帤幂惪틙싌늸ꖬ麬麬麗麗邗겞麆鹿麬鹸熬뉫ꖬ麬ᘊ鑨Ⱋ愀ᡊ ᘍ浨堗㘀脈䩃ᘍ器命㸀Ī䩡ᘍ赨숦㸀Ī䩡ᔓ᭨ᘀ浨堗㸀Ī䩡ᘍ鑨Ⱋ㸀Ī䩡ᘍꍨ䠕㸀Ī䩡ᘍ浨堗㸀Ī䩡ᘍ浨堗㔀脈䩡ᘊ浨堗愀ᡊ ᘊ흨茲愀ᡊ ᔓ顨灊ᘀ顨灊㘀脈䩃ᔓ票ᘀ顨灊㘀脈䩃ᘊ孨偰愀ᡊ ᘍཚ㸀Ī䩡ᘍ籨蕕㸀Ī䩡ᘍⅨ漸㸀Ī䩡ᔓ顨灊ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᘊ穤愀ᡊ⨀惪愪抜抪抮抸掬揦摨摮撐撒撜撞擲攐曢曨朞杄李杼构柰栒楆楨橲檔氐氨汈汌汨汮沐沒沜沞泤泦洄渄폡쏉볡뗡껱ꂧ雓跃瞃涍 ᔓ뙨ﱞᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔖ흨�ᘀ孨偰㔀脈࠶憁ᡊ ᔓ흨�ᘀ孨偰㔀脈䩡ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᔓ浨堗ᘀ浨堗㘀脈䩃ᘍ२㨢㸀Ī䩡ᘍ籨㈧㸀Ī䩡ᘍ뙨詧㸀Ī䩡ᘍ⩨빡㸀Ī䩡ᘍ浨堗㔀脈䩡ᘊ흨茲愀ᡊ ᔓ�ⵌᘀ⽨孅㘀脈䩃ᘍ浨堗㘀脈䩃ᘍ遨昵㸀Ī䩡ᘊ浨堗愀ᡊ ᔓとᘶᘀ浨堗㸀Ī䩡ᘍ浨堗㸀Ī䩡ᘍ�㸀Ī䩡⨀摮撒撞擲曢杈松柴楊橶汮沒沞泦濶煰珔ö Õ 저 È 저 È 묀 » 묀 ² ¢ 销 销 ఀ 옍⬁ꐓxꐔx摧ଢ଼kༀ ␃ഁ׆Āᄫጀ碤᐀碤愀Ĥ摧ଢ଼kࠀ ꐓxꐔx摧Xఀ 옍⬁ꐓxꐔx摧Xఀ 옍씁ꐓxꐔx摧Xༀ ␃ഁ׆Āᄫጀ碤᐀碤愀Ĥ摧X̀Ĥ옍鴂⬐ጀ碤᐀碤愀Ĥ摧Áࠀ ꐓxꐔx摧䳙-က渄湄濲瀔烔焔煬熎燪爪牰犮狖狘猀猾玔玬珌珐珒珔珶珸琂琄琪琴畄畒癜癪砮砸神祦窄窔筴箂糌糎絖絺緞縞纶绲缘缚췔뷇궳ꏥ駥駥駥駥駥駥駥馏馏馏馈 ᘊ浨堗愀ᡊ ᘍꍨ鈃㸀Ī䩡ᔓ녨�ᘀ㕨敪㸀Ī䩡ᔓ녨�ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔓ흨�ᘀ孨偰㔀脈䩡ᘊ흨茲愀ᡊ ᔓ뙨ﱞᘀ뙨ﱞ㘀脈䩃ᔓ票ᘀ뙨ﱞ㘀脈䩃ᘊ孨偰愀ᡊ ᘍ籨㈧㸀Ī䩡ᘍﭨ伌㸀Ī䩡ᔓ뙨ﱞᘀ⭨녡㸀Ī䩡ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᔓ뙨ﱞᘀ孨偰㸀Ī䩡ᘍ㍨㡡㸀Ī䩡珔珸琄琪畈癠砲祠窊筸缜罀翚聸萠ö Õ 저 È 저 ³ 대 È ꘀ 贀 Õ 紀 ༀ 옍 ꨃ씁⬂ ꐓxꐔx摧ଢ଼kༀ 옍 ༃鴐⬐ ꐓxꐔx摧㋗ࠀ ꐓxꐔx摧䔯[ఀ 옍씁ꐓxꐔx摧X᐀ 옍씁萏Ĝ萑ﻤꐓxꐔx葞Ĝ葠ﻤ摧ଢ଼kఀ 옍씁ꐓxꐔx摧ଢ଼kༀ ␃ഁ׆Āᄫጀ碤᐀碤愀Ĥ摧ଢ଼k̀Ĥ옍鴂⬐ጀ碤᐀碤愀Ĥ摧Áࠀ ꐓxꐔx摧庶ü缚缜缾罀羲羴翘翚聸肖萚萴蘴蘺虄虌襮襴襶覘覚覤覦訶詔軞転軤軶鉚鉜鉞鉠銂銄銎銐錖錞錠錪锪锬�쟑뷑뷑𣏕뷑럑ꎭ퇚퇇톙톏톙莉ꎭ퇚퇇텽汳 ᘍ扨䍷㸀Ī䩡ᔓﵨ�ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᘊﵨ�愀ᡊ ᘊͨላ愀ᡊ ᘊ鱨餩愀ᡊ ᔓ嵨欋ᘀ孨偰㘀脈䩡ᔓ繨ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔓ繨ᘀ繨㘀脈䩃ᔓ票ᘀ繨㘀脈䩃ᘊ孨偰愀ᡊ ᔓ牨ꔬᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔓ흨�ᘀ孨偰㔀脈䩡ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᘊ흨茲愀ᡊ ᘊɨ성愀ᡊ ᔓ뙨ﱞᘀ⽨孅㘀脈䩃ᔓ票ᘀ⽨孅㘀脈䩃ᘊ牨ꔬ愀ᡊ⨀萠蘸襶覚覦訶軤鉠銄銐錖駂鵨鶌鶘鸐ꊎï æ 픀 Å 렀 ¨ 씀 ï 销 Å ࠀ ꐓxꐔx摧⟽ßሀ ␃ഁெ̀ƪႝᄫ ጀ碤᐀碤愀Ĥ摧Áༀ 옍 ꨃ씁⬂ ꐓxꐔx摧⦜ఀ 옍씁ꐓxꐔx摧ଢ଼kༀ ␃ഁ׆Āᄫጀ碤᐀碤愀Ĥ摧ଢ଼k̀Ĥ옍鴂⬐ጀ碤᐀碤愀Ĥ摧㋗ࠀ ꐓxꐔx摧ၾàༀ 옍 ꨃ씁⬂ ꐓxꐔx摧ଢ଼kက锬鞜鞠鞢飴飺馼駔鵤鵦鵨鶊鶌鶖鶘鸐鸢ꊈꊠꑜ꒜ꚦꚪꚬꛎꛐꛚꛜ꛰ꜜꝌꝎꝢꠀꡤꢞ꣨ꣶ꣸ꤞꥎꥐꦞ퇗뷇ힷ鷵ퟵ쟑랽귗궖힊皀皀皀聯聶v ᘍ㸀Ī䩡ᔓ婨⁜ᘀ轨戇㸀Ī䩡ᔓ婨⁜ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔖ흨�ᘀ孨偰㔀脈࠶憁ᡊ ᘍꍨ♋㔀脈䩡ᘍ鑨Ⱋ㸀Ī䩡ᔐﵨ�ᘀ孨偰愀ᡊ ᔓ흨�ᘀ孨偰㔀脈䩡ᘊ흨茲愀ᡊ ᔓﵨ�ᘀﵨ�㘀脈䩃ᔓ票ᘀﵨ�㘀脈䩃ᘊ孨偰愀ᡊ ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᔖﵨ�ᘀ孨偰㸀Ī⩈愁ᡊ ᘐ扨䍷㸀Ī⩈愁ᡊ ᔓﵨ�ᘀ孨偰㸀Ī䩡⬀ꊎꚬꛐꛜꝎꨒ곲괖괢궊낮됤둈둔땔ï Ó 숀 ï 딀 ¬ 팀  ꜀ 鄀 礀 ࠀ ꐓxꐔx摧ଢ଼k.␃ጃ碤᐀碤嬀$愀̤摧ଢ଼kࠀ ꐓxꐔx摧屚 ఀ 옍씁ꐓxꐔx摧ଢ଼kЀ 摧⯮Vࠀ ꐓxꐔx摧Xఀ 萑˄ꐓxꐔx葠˄摧⦜̀Ĥ옍ꨂ⬁ጀ碤᐀碤愀Ĥ摧ଢ଼kሀ ␃ഁெ̀ƪႝᄫ ጀ碤᐀碤愀Ĥ摧Áࠀ ꐓxꐔx摧⟽ßༀ 옍 ꨃ씁⬂ ꐓxꐔx摧ଢ଼kꨌꨒꨚꩀꩈꩊ꩜꩞ꬔꭔ갸갺걒걜걪걬겴곘곞고곦곬곮곲괔괖괠괢굢궈궊권궎궔궖껞껠꾄꾆�������컕컸컄뻄ꪴ鎝碁楱楤dᘉ嘫㸀Īᔏ嘫ᘀ嘫㸀Īᔌ嘫ᘀ嘫 ᔐ嘫ᘀ嘫愀ᡊ ᘊ嘫愀ᡊ ᔖ흨�ᘀ孨偰㔀脈࠶憁ᡊ ᔓ흨�ᘀ孨偰㔀脈䩡ᘍ�彴㔀脈䩡ᘊ흨茲愀ᡊ ᔓ浨堗ᘀ﹨樞㘀脈䩃ᔓ票ᘀ婨⁜㘀脈䩃ᘊ�彴愀ᡊ ᔓ婨⁜ᘀ�彴㸀Ī䩡ᘍ鑨Ⱋ㸀Ī䩡ᔓ婨⁜ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔓ婨⁜ᘀ轨戇㸀Ī䩡ᘊ轨戇愀ᡊ ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᘍ䝨㸀Ī䩡✀꾆꿦뀔끞낪났낮낸녈녒놠눂눾됢됤둆둈두둒둔둘둚땔땘땚뙨뙪뙬뙮뜼뜾랚럀럂럄틚쳚웚늼꒫骫螐続驴絪摴年塴 ᘊŨ䌀ᑊ ᘊ繨聹䌀ᑊ ᘊᙨ奾䌀ᑊ ᔓ嵨欋ᘀ孨偰䌀ᑊ䠀Īᔐ嵨欋ᘀŨ䌀ᑊ ᔓ嵨欋ᘀŨ䌀ᑊ䠀Īᔐ嵨欋ᘀ鉨獣䌀ᑊ ᔓ嵨欋ᘀ鉨獣䌀ᑊ䠀Īᔓ嵨欋ᘀ驨汬䌀ᑊ䠀Īᔌ嵨欋ᘀ嵨欋 ᔌ嵨欋ᘀ鉨獣 ᔓ婨⁜ᘀ婨⁜㘀脈䩃ᔓ票ᘀ婨⁜㘀脈䩃ᘊ孨偰愀ᡊ ᘊ�彴愀ᡊ ᔏ嘫ᘀ孨偰㘀脈ᔐ嵨欋ᘀ孨偰愀ᡊ ᔓ婨⁜ᘀ�彴㸀Ī䩡ᔓ婨⁜ᘀ孨偰㸀Ī䩡ᔏ嘫ᘀ嘫㸀Ī∀땔뙨럄룖맪묎밦밨벐벒베봤봨뽎사슴싚싰쌚ö ö ö ö Ý � Ð Ä 쐀 Ä 뜀 « 鰀 ␅$ꐓxꐔx䀀द摧ଢ଼k␃ጁ碤᐀碤愀Ĥ摧ଢ଼kఀ 萏Ũꐓxꐔx葞Ũ摧ଢ଼k &䘋ꐓxꐔx摧ᕴcఀ 萑˄ꐓxꐔx葠˄摧ଢ଼kఀ옍鴁ꐓxꐔx摧Áℌഀӆก萑 葠 摧Ỿjࠀ ꐓxꐔx摧ଢ଼kሀ럄럌럠룔룖룚룜맪맮맰묎묒묔밞밢밦밨뱒뱤뱦벌벎벐벒베볺봌봤봨붂붾뷚빀훸뫃쏸뒺궺ꖩ鶡隥莎汶桶塠塓 ᘉ꽨ᜊ㸀Īᔏ፨轐ᘀ橨깤㸀Īᔏ፨轐ᘀ╨㵚㸀Īᘆ╨㵚 ᘒ鑨䭃㔀脈⩂瀁h ᔘ䥨浕ᘀ╨㵚㔀脈⩂瀁h ᔕ䥨浕ᘀ╨㵚䈀Ī桰 ᘏ�ⵌ䈀Ī桰 ᔌ﹨樞ᘀᙨ奾 ᘆ蕨鄲 ᘆ䡨虜 ᘆ셨� ᘆꩨ ᔌ嵨欋ᘀ셨� ᘊ❨ᥕ䌀ᑊ ᔐ嵨欋ᘀŨ䌀ᑊ ᔓ嵨欋ᘀŨ䌀ᑊ䠀Īᔐ嵨欋ᘀ孨偰䌀ᑊ ᔓ嵨欋ᘀ孨偰䌀ᑊ䠀Īᔐ扨䍷ᘀ扨䍷䌀ᑊ ᔐ嵨欋ᘀ扨䍷䌀ᑊ ᘊ扨䍷䌀ᑊ ᘍ扨䍷䌀ᑊ䠀Ī 빀빐뺊뺒뺔뺖뻞뻲뼎뽊뿰뿲뿴쁬삨사셢셤셦쉄슄슜슲슴싖싘싚싮싰쌚쌪쌴쌶쏈쑪쑬쒾얨엘엚엪여였쿠쿈룀껠麧鎚骉綃荷荱歱荱歽ᘊ�愀ᡊ ᘊ周鬆愀ᡊ ᘊ╨㵚愀ᡊ ᘊᩨ酘愀ᡊ ᘊ፨餁愀ᡊ ᔒ潨ꕸᘀ╨㵚㔀脈ࡨ ᔌ聨䔭ᘀ╨㵚 ᘆ╨㵚 ᔐ詨╿ᘀ፨轐愀ᡊ ᘍᵨ碌㘀脈䩡ᔓ票ᘀ፨轐㘀脈䩃ᔏ፨轐ᘀᩨ酘㸀Īᔏ፨轐ᘀύ㸀ĪᘍꝨ蝢㸀Ī䩡ᔓ፨轐ᘀύ㸀Ī䩡ᘍ꽨ᜊ㸀Ī䩡ᔓ፨轐ᘀ橨깤㸀Ī䩡ᘉ꽨ᜊ㸀Īᔏ፨轐ᘀ橨깤㸀Īᔏ፨轐ᘀ╨㵚㸀Ī⨀쌚쌪왒쥂쥦쥼쩦쩴초촊퀴큘큰킺탆ö Ù 퀀 Ä 딀 ¬ ꜀ § 鸀 褀 z ␅$ꐓxꐔx䀀द摧ଢ଼k␃ጁ碤᐀碤愀Ĥ摧ଢ଼kࠀ ꐓxꐔx摧䳙-ࠀ 萑˅葠˅摧岲UЀ 摧岲Uࠀꐓxꐔx摧岲U␅$ꐓxꐔx䀀द摧岲U␃ጁ碤᐀碤愀Ĥ摧岲Uࠀ ꐓxꐔx摧岲Uఀ 萑˄ꐓxꐔx葠˄摧⓵-ༀ␃ᄃ쒄ጂ碤᐀碤怀쒄愂̤摧縖Yࠀꐓxꐔx摧ଢ଼k였옂옸왐왒왔왜왾윖윺읪잪줺줼쥀쥂쥤쥦쥼쩦찼챼촊촌촔퀬퀴큖큘훞쓎쓎쒽꺴鮥誑詾詺歳歡䵗 ᔓ�ⵌᘀ뉨啜㘀脈䩃ᔓ票ᘀ뉨啜㘀脈䩃ᔒ뉨啜ᘀ뉨啜㸀ĪᔏꝨགྷᘀ뉨啜尀脈ᔌꝨགྷᘀ뉨啜 ᘆ湨萳 ᔖ뉨啜ᘀ뉨啜㔀脈䩡ࡨ ᔌ뉨啜ᘀ뉨啜 ᔓ뉨啜ᘀ뉨啜㘀脈䩃ᔓ票ᘀ፨轐㘀脈䩃ᔐⴤᘀ镨愀ᡊ ᘊⴤ愀ᡊ ᔐⴤᘀⴤ愀ᡊ ᘍ湨萳㸀Ī䩡ᔓⴤᘀⴤ㸀Ī䩡ᔏⴤᘀⴤ㸀Īᔏⴤᘀ周鬆㸀Īᔌⴤᘀ周鬆 ᔐᙨ奾ᘀ╨㵚愀ᡊ ᘊ╨㵚愀ᡊ ᘊ周鬆愀ᡊ ᘊ湨萳愀ᡊᰀ큘큮큰킸킺탂탆탈탘탦턴텂텐텚톘톚툤툰틔틖틞퍀폲퐴푴푶푸풂퓨퓪퓬퓮퓼퓾�탔쫠뫁ꮴ骡鎡ꆫ碄硨硨] ᔔ彨ᘀ詨╿䌀ᡊ愀ᡊ ᔟ彨ᘀ詨╿㸀Ī䩃䩡䡭Ѕ䡳Ѕᔗ彨ᘀ詨╿㸀Ī䩃䩡ᔜŨဥᘀ詨╿䌀ᡊ愀ᡊ洀Ո猄ՈᘍŨဥ㸀Ī䩡ᘍᡨ脸㸀Ī䩡ᔓ彨ᘀ詨╿㸀Ī䩡ᔐŨဥᘀ詨╿愀ᡊ ᘊ詨╿愀ᡊ ᘍ詨╿㔀脈䩡ᔐ፨轐ᘀ፨轐愀ᡊ ᘊ嵨챊愀ᡊ ᘆɨ성 ᘆᡨ ᘆ屨弶 ᘆ湨䵓 ᘆ፨轐 ᔒ潨ꕸᘀ፨轐㔀脈ࡨ ᘌ፨轐㔀脈ࡨ ᔌ聨䔭ᘀ፨轐 ᘆ뉨啜℀탆톚툰틔틖푸픆픪픾핐핞헂헦헨헪헬ö Ý 퀀 Ð 쌀 º 글 ¥ 鰀 蜀 蜀 ℌഀӆก萑 葠 摧ଢ଼kࠀꐓxꐔx摧ଢ଼kࠀꐓxꐔx摧ଢ଼kࠀ%ꐓxꐔx摧ଢ଼k␃ጁ碤᐀碤愀Ĥ摧ଢ଼kࠀ/萑 葠 摧ଢ଼kఀ/萏˅萑 葞˅葠 摧ଢ଼kఀ 萑˄ꐓxꐔx葠˄摧ଢ଼k ␃ጁ碤᐀碤愀Ĥ摧ଢ଼kఀ 옍鴁ꐓxꐔx摧䩝Ìࠀ ꐓxꐔx摧ଢ଼kༀ퓾픂픆픨픪피핐하핚한핞햞햠햢햬헀헂헤헦헬혂현환횒훖ퟐ�쿞쟋쟃볋꾴ꖪ꾠辖膈皈恪恗䵗W ᔓ왨搦ᘀ왨搦尀脈䩡ᔐ왨搦ᘀ왨搦愀ᡊ ᔓ왨搦ᘀ왨搦㔀脈䩡ᔗ왨搦ᘀ왨搦㔀脈䩃 䩡 ᔔ왨搦ᘀ왨搦䌀愀 ᘍ왨搦㘀脈䩃ᘍ⑨唊㘀脈䩃ᘍ╨㵚㘀脈䩃ᔓ票ᘀ뱨坋㘀脈䩃ᘉ硨羽㸀Īᘉ晨魃㸀Īᘉ㩨ृ㸀Īᘉ╨㵚㸀Īᔏ歨蠍ᘀ╨㵚㸀Īᔌ뉨콝ᘀ╨㵚 ᘆꡨ≯ ᘆ╨㵚 ᘆ뉨啜 ᔜ彨ᘀ፨轐䌀ᡊ愀ᡊ洀Ո猄Ոᔏ彨ᘀ፨轐㘀脈ᔔ彨ᘀ詨╿䌀ᡊ愀ᡊ ᔜ彨ᘀ詨╿䌀ᡊ愀ᡊ洀Ո猄Ոᴄ헬헮헰헲헴헶헸헺헼헾혀혂현환홸홺횒횔훖ퟐ��ó ó ó ó ó ó é � ß � Ø � Ø � Ï 케 È ꐔx摧⛆dࠀ ꐓxꐔx摧⛆d ꐓx摧⛆dऀ ␃ጁ碤愀Ĥ摧⛆dऀ ␃ጂ碤愀Ȥ摧⛆dℌഀӆก萑 葠 摧ଢ଼kᜀኆ፼ᡀᩲ㨎䄬䐰䑎䒤偢偾訠謦謪謬銜銞鏼Ⰰⱖⶢ⹖㒮㖒㽘䆖䚜䝄䦘䧂䷌丄倢偾傜奘奴寪專扊扶撖擆枴栘毤毦毲氎웑퇬볬냬�꺼ꋬ鳬螓 ᔗ왨搦ᘀ왨搦㔀脈䩃 䩡 ᘑ콨昱㔀脈䩃 䩡 ᘊ콨昱愀ᡊ ᔖ왨搦ᘀ왨搦㔀脈⨾愁ᡊ 唃Ĉᔖ왨搦ᘀ왨搦㔀脈憁ᡊ ᔓ왨搦ᘀ왨搦尀脈䩡ᔔ왨搦ᘀ왨搦倀͊愀ᡊ ᔓ왨搦ᘀ왨搦㘀脈䩡ᔌ왨搦ᘀ왨搦 ᔓ왨搦ᘀ왨搦㔀脈䩡ᔐ왨搦ᘀ왨搦愀ᡊ ᔓ왨搦ᘀ왨搦㸀Ī䩡㈀ﵜڼीኆ፼ᡀᩲ⊴Ⱳ㨐䄬䰌劦吘周唸妤嫒宎帞廄徶怒悊ø ñ ñ ñ ñ ì ñ â â ñ � Ø � Ø � Ø
&䘋ꐓx摧⛆d
&䘋ꐓx摧⛆dЀ 摧⛆d ꐓx摧⛆d ꐔx摧⛆dᤀ悊愴懊抶掔援摰攔旰暴杔栆椴樀檄歮沄涂漎澴炀煤燬狨珌璌瓲疸皆õ õ õ õ õ õ õ õ õ õ õ õ õ õ
&䘋ꐓx摧⛆dᰀ皆睤硲禔穴筆簮約緬纚羂聘腲艊茪萠蓘薺蘾蝐衜裶訠謬资ⶨㆶõ õ õ õ õ õ õ õ õ õ õ î ã ጀ碤㜀$䠀$摧⛆d ꐓx摧⛆d
&䘋ꐓx摧⛆dᨀí bylo toto rámcové rozhodnutí již zrušeno nařízením Evropského Parlamentu a Rady 2016/95 ze dne 20. ledna 2016 o zrušení některých aktů v oblasti policejní spolupráce a justiční spolupráce v trestních věcech.
Článek 20 směrnice odkazuje na dodržení požadavků vyplývajících z rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech. Toto rámcové rozhodnutí bylo implementováno do části druhé hlavy I dílu 1 zákona č. 104/2013 Sb., přičemž tato ustanovení se uplatní i pro postupy podle navržené právní úpravy. Návrh právní úpravy je přímo implementační ke směrnici a s jinými právními předpisy EU není tudíž v rozporu.
V rámci judikatury Evropského soudního dvora se oblasti mezinárodní justiční spolupráce dotýkají zejména rozsudky týkající se práva nebýt dvěma různými státy dvakrát trestně stíhán nebo trestán za stejný trestný čin a rozsudky vztahující se k otázkám spojeným s předávacím řízením na základě evropského zatýkacího rozkazu. Navržené právní úpravy se tyto rozsudky přímo netýkají.
Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty
Navrhovaná právní úprava nemá finanční dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty, neboť v rámci justiční spolupráce s členskými státy EU si nevyžádá zásadně zvýšené finanční náklady oproti dosavadním nákladům v návaznosti na stávající právní úpravu, neboť justiční spolupráce upravená ve směrnici je již poskytována i podle stávající právní úpravy, přičemž administrativní náklady spojené s novým formulářem pro evropský vyšetřovací příkaz by neměly být vyšší, než jsou náklady spojené s žádostí o právní pomoc nebo s příkazem k zajištění důkazního prostředku. Nepředpokládá se ani, že by nová úprava vedla k nějak razantnímu zvýšení počtu případů poskytované nebo vyžadované justiční spolupráce v oblasti přeshraničního opatřování důkazů.
Případné zvýšené administrativní a další náklady související s novým formulářem evropského vyšetřovacího příkazu a touto agendou, které vzniknou, budou hrazeny v rámci limitu narozpočtovaných finančních prostředků pro rozpočtovou kapitolu Ministerstva spravedlnosti, jakožto i narozpočtovaného limitu počtu míst a prostředků na platy. V souvislosti s touto agendou nebude požadováno navýšení počtu míst a finančních prostředků ze státního rozpočtu do rozpočtové kapitoly Ministerstva spravedlnosti.
Předpokládané dopady navrhované právní úpravy na podnikatelské prostředí České republiky, sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí
Navržená právní úprava není spojena s dopady na podnikatelské prostředí v České republice, resp. tyto dopady lze hodnotit jako pozitivní, neboť přispívá k tomu, aby byla účinně postihována trestná činnost, a tím přispívá i k čistotě podnikatelského prostředí.
Navržená právní úprava upravuje přeshraniční opatřování důkazů pro účely trestního řízení a sama o sobě jako taková není spojena se sociálními dopady a dopady na rodinu (tyto dopady může mít až případné odsouzení pachatele v trestním řízení, příp. jeho vzetí do vazby). Navržená právní úprava není spojena s dopady na specifické skupiny obyvatel a nedopadá na životní prostředí.
Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navržená právní úprava nemá oproti stávající právní úpravě zvýšené dopady do oblasti ochrany soukromí a osobních údajů, neboť s sebou nepřináší žádné nové typy zpracování osobních údajů. Naopak článek 20 směrnice výslovně upravuje požadavek na dodržení pravidel ochrany osobních údajů obsažených v rámcovém rozhodnutí Rady 2008/977/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech. Toto rámcové rozhodnutí je implementováno do části druhé hlavy I dílu 1 zákona č. 104/2013 Sb., přičemž tato ustanovení se plně uplatní i pro postupy podle navržené právní úpravy.
Stejně tak navržená úprava v trestním řádu a zákonu o některých přestupcích cílí na zachování neveřejného charakteru přípravného řízení trestního, čímž přispívá i k ochraně osobních údajů.
Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná úprava s sebou nepřináší zvýšení korupčního rizika, neboť nijak nerozšiřuje stávající pravomoci orgánů České republiky, pouze jednotně upravuje justiční spolupráci v oblasti přeshraničního opatřování důkazů mezi Českou republikou a jinými členskými státy EU.
I. Obecná kritéria hodnocení korupčních rizik
1. Přiměřenost
Rozsah návrhu je přiměřený množině vztahů, které má upravovat.
Navržená právní úprava byla průběžně konzultována s mezinárodním odborem trestním Ministerstva spravedlnosti, Nejvyšším státním zastupitelstvím a s vybranými soudci a státními zástupci specializovanými na oblast mezinárodní spolupráce ve věcech trestních, kteří jsou klíčovými zástupci aplikační praxe. Návrh zákona tak vychází i z praktických poznatků a zkušeností zástupců justice a jeho jediným cílem je v souladu se směrnicí jednotně upravit oblast justiční spolupráce při přeshraničním získávání důkazů mezi Českou republikou a jinými členskými státy EU, přičemž orgány České republiky nejsou vybaveny novými pravomocemi, s výjimkou pravomoci vydat evropský vyšetřovací příkaz, který ovšem sám o sobě nikomu neukládá žádné povinnosti ani nepřiznává žádná oprávnění (jeho obsah je obdobný dnešní žádosti o právní pomoc).
Nic se přitom nemění na všech zásadách trestního řízení, jež je třeba důsledně aplikovat, zejména na zásadě přiměřenosti a zdrženlivosti při zásazích do práv osob zúčastněných na trestním řízení a plného šetření jejich práv.
2. Efektivita
Jedním z hlavních cílů návrhu zákona je zvýšení efektivity v oblasti přeshraničního opatřování důkazů. Návrh zákona vychází z praktických poznatků aplikační praxe a byl připraven za součinnosti orgánů aplikujících právo, a proto lze očekávat, že dojde k plné implementaci právních norem obsažených v tomto návrhu.
3. Odpovědnost
Při poskytování mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních se postupuje primárně podle zákona č. 104/2013 Sb. a subsidiárně pak podle trestního řádu. Zásady, na kterých je zákon č. 104/2013 Sb. a trestní řád vystavěn a které zůstávají zachovány i v předkládaném návrhu, zabezpečují jasné rozdělení pravomocí mezi jednotlivé orgány činné v trestním řízení. K poskytování spolupráce jsou přitom příslušné pouze justiční orgány, tj. soudy a státní zastupitelství. Tyto orgány jsou rovněž příslušné k zajištění výkonu evropského vyšetřovacího příkazu. Toto rozdělení není neúčelné a vždy je možné určit osobu, která dané opatření nebo rozhodnutí učinila. Návrh zákona u evropského vyšetřovacího příkazu zachovává koncepci odpovídající obdobným institutům existujícím ve stávající právní úpravě.
4. Opravné prostředky
Výsledkem posouzení, že jsou splněny podmínky pro výkon evropského vyšetřovacího příkazu v České republice, je provedení určitého úkonu trestního řízení, který lze napadat obdobným způsobem jako je tomu u vnitrostátních případů. Navržená úprava v tomto směru nic nemění.
5. Kontrolní mechanismy
Návrh zákona nevytváří žádnou novou organizační strukturu, která by vyžadovala vytvoření nových kontrolních mechanismů. Kontrola je zajištěna systémem řádných a mimořádných opravných prostředků a formou dohledu vyššího státního zastupitelství nad nižším státním zastupitelstvím. Vedle toho se uplatní i principy odpovědnosti za kárná provinění u státních zástupců a soudců.
Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navržená právní úprava přispívá k efektivnímu postihu trestné činnosti a tím přispívá i ke zvýšení vnitřní bezpečnosti v České republice. Evropský vyšetřovací příkaz vydaný jiným členským státem lze mimo jiné odmítnout uznat a vykonat z důvodu, že jeho výkon by mohl poškodit bezpečnostní zájmy České republiky, ohrozit zdroj informací nebo by mohl ohrozit nebo narušit výkon zpravodajské činnosti, tudíž navržená právní úprava dostatečně zohledňuje bezpečnostní zájmy České republiky.
Zvláštní část
K části první – změna zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních
K bodu 1 (poznámka pod čarou č. 1)
V návaznosti na článek 48 odst. 3 Legislativních pravidel vlády je třeba poznámku pod čarou č. 1 obsahující výčet právních předpisů EU promítnutých do zákona č. 104/2013 Sb. doplnit také o citaci směrnice.
K bodům 2 až 4 (§ 48)
Z praktických zkušeností vyplynula potřeba umožnit změnu příslušnosti k vyřízení žádosti o právní pomoc v případě, že trestní řízení v cizině souvisí s trestním řízením vedeným v České republice, ve kterém není činné krajské, ale vrchní státní zastupitelství. V praxi se totiž poměrně často stává, že je vedeno paralelní vyšetřování totožných či souvisejících trestních věcí v několika státech EU současně. V těchto trestních věcech je typické, že je nezbytná velmi úzká přeshraniční spolupráce, komunikace a koordinace postupu tuzemských a zahraničních orgánů činných v trestním řízení. Obvykle je navázána neformální spolupráce s justičními orgány cizího státu, které vedou související trestní řízení (koordinační schůzky apod.), v jejímž rámci je předjednáno např. i zaslání žádosti o právní pomoc, avšak k vyřízení takové žádosti (a nově též k výkonu evropského vyšetřovacího příkazu) je příslušné pouze krajské státní zastupitelství, které však nemá znalost související trestní věci vedené v České republice a předchozích jednání s justičními orgány cizího státu se neúčastnilo. Jeví se proto jako nepraktické a neefektivní, aby související cizozemské žádosti o právní pomoc nemohlo vyřizovat příslušné tuzemské vrchní státní zastupitelství a cizozemské justiční orgány se musely v těchto věcech obracet pouze na tuzemská krajská (event. okresní) státní zastupitelství. Kromě toho tím dochází i k rozšíření okruhu osob, které se seznamují utajovanými či důvěrnými informacemi kromě orgánů, které vedou trestní řízení.
Navrhuje se proto umožnit změnu příslušnosti k vyřízení žádosti o právní pomoc z příslušného krajského státního zastupitelství na vrchní státní zastupitelství pro případ, že se tato žádost vztahuje k trestnímu řízení, jež souvisí s trestním řízením vedeným v České republice, ve kterém je činné vrchní státní zastupitelství. K takové změně může dojít pouze po předchozím souhlasu Nejvyššího státního zastupitelství jakožto ústředního orgánu pro právní pomoc, přičemž nejde o změnu příslušnosti k provedení celého trestního řízení, ale jen k vyřízení žádosti o právní pomoc.
K bodům 5 až 26 (§ 226 až 238)
Navržené změny reagují na skutečnost, že směrnice nahradila rámcové rozhodnutí Rady 2003/577/SVV ze dne 22. července 2003 o výkonu příkazů k zajištění majetku nebo důkazních prostředků v Evropské unii, pokud jde o zajištění důkazních prostředků, a příslušná implementační ustanovení se tak omezují pouze na zajištění nástrojů a výnosů z trestné činnosti a náhradní hodnoty za ně.
K bodu 27 - hlava XI
K § 357
V předmětném ustanovení se v souladu s článkem 1 a 3 směrnice vymezuje působnost hlavy XI upravující evropský vyšetřovací příkaz. Evropský vyšetřovací příkaz by měl být v zásadě použitelný na všechny typy úkonů právní pomoci prováděných za účelem opatření důkazu na území jiného členského státu EU pro účely trestního řízení nebo řízení v rámci tzv. správního práva trestního (srov. § 361). Z působnosti evropského vyšetřovacího příkazu se výslovně vyjímají úkony právní pomoci prováděné za účelem opatření důkazu v rámci společných vyšetřovacích týmů na území členských států účastnících se týmu, a to jak podle Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie, tak podle rámcového rozhodnutí Rady 2002/465/SVV ze dne 13. června 2002 o společných vyšetřovacích týmech, neboť přidanou hodnotou zřízení takového týmu je, že opatřené důkazy jsou dostupné členům týmu bez potřeby vydávat nějakou další žádost nebo příkaz.
Dále se výslovně zdůrazňuje, že se postupy v hlavě XI neužijí na přeshraniční doručování, kde se postupuje podle ustanovení zákona č. 104/2013 Sb. o právní pomoci a podle relevantních mezinárodních smluv, a na zajištění majetku pro jiné účely než důkazní (zajištění nároku poškozeného, zajištění výkonu peněžitého trestu, zajištění výkonu trestu propadnutí majetku, zajištění zabrání části majetku, zajištění nástrojů a výnosů z trestné činnosti pro účely propadnutí a zabrání).
Ne zcela jednoznačně je ve směrnici řešena otázka, zda do působnosti směrnice spadá i přeshraniční sledování či nikoli, neboť některé státy považují tento institut za institut policejní spolupráce, naopak jiné státy jej považují za institut justiční spolupráce, přičemž směrnice tento institut v článku 3 ze své působnosti nevylučuje, nicméně v bodu 9 preambule uvádí, že směrnice by se neměla vztahovat na přeshraniční sledování podle Úmluvy k provedení Schengenské dohody. Na implementačním workshopu pořádaném na úrovni Evropské unie k tomu zaznělo, že pokud stát považuje přeshraniční sledování za institut justiční spolupráce, pak by do rozsahu směrnice zahrnuto být mělo, tuto otázku je nicméně třeba řešit případ od případu, tj. pokud oba státy budou mít přeshraniční sledování upraveno jako institut policejní spolupráce, pak evropský vyšetřovací příkaz neužijí, pokud je naopak oba státy budou mít upraveno jako institut justiční spolupráce, pak evropský vyšetřovací příkaz užijí, a pokud je jeden stát bude mít upraven jako institut policejní spolupráce a druhý stát jako institut justiční spolupráce, pak se mají dohodnout a postupovat tak, aby to bylo co nejefektivnější, přičemž evropský vyšetřovací příkaz poskytuje více právních záruk a méně důvodů k odmítnutí, takže je výhodnější. V České republice je tento institut považován za institut justiční spolupráce, tj. je do působnosti směrnice zahrnut.
Ustanovení o právní pomoci upravená v části třetí hlavě I zákona č. 104/2013 Sb. se na postupy upravené v dílech 1 až 3 hlavy XI neužijí ani subsidiárně, s výjimkou ustanovení o příslušnosti, což se stanoví výslovným odkazem v § 360 odst. 1. V dílu IV je pak výslovným odkazem upraveno, která ustanovení o právní pomoci upravená v části třetí hlavě I zákona č. 104/2013 Sb. se použijí ve vztahu k některým v něm upraveným zvláštním úkonům právní pomoci.
Evropský vyšetřovací příkaz nelze uplatnit vůči Dánsku a Irsku (viz body 44 a 45 preambule směrnice).
K § 358
V tomto ustanovení se v souladu s články 1 a 2 směrnice vymezuje evropský vyšetřovací příkaz a orgány oprávněné jej vydat. Evropský vyšetřovací příkaz se vydává na formuláři stanoveném v příloze A směrnice. Formuláře v příslušných jazykových mutacích jsou pro české soudy a státní zastupitelství k dispozici na extranetu Ministerstva spravedlnosti a Nejvyššího státního zastupitelství. Předpokládá se, že instrukce ministerstva upravující právní styk s cizinou pro soudy bude v části věnované evropskému vyšetřovacímu příkazu obsahovat přímý odkaz na extranet ministerstva, kde jsou formuláře ke stažení, a pokyn obecné povahy Nejvyššího státního zástupce upravující právní styk s cizinou pro státní zastupitelství bude v části věnované evropskému vyšetřovacímu příkazu obsahovat přímý odkaz na extranet Nejvyššího státního zastupitelství, kde jsou formuláře ke stažení.
Vydat jej může buď justiční orgán (typicky soud, státní zástupce nebo vyšetřující soudce), nebo i jiný orgán, pokud je v daném řízení vybaven pravomocemi srovnatelnými s pravomocemi vyšetřujícího orgánu v trestním řízení, pokud jde o opatřování důkazů (např. policejní orgán), a pokud evropský vyšetřovací příkaz potvrdí (validuje) justiční orgán. Působnost orgánů příslušných k vydání evropského vyšetřovacího příkazu je stanovena obdobně jako u existujících nástrojů mezinárodní justiční spolupráce v této oblasti a jako u rámcového rozhodnutí o evropském důkazním příkazu. Evropský vyšetřovací příkaz musí být navíc vydán v trestním řízení nebo řízení v rámci tzv. správního práva trestního (viz § 361 a čl. 4 směrnice).
K § 359
V odstavci 1 je v návaznosti na článek 9 odst. 6 směrnice obsaženo obecné součinnostní ustanovení, kdy se vzhledem k tomu, že je zapotřebí zkoordinovat postup s jiným členským státem EU, stanoví, že je třeba postupovat ve spolupráci s příslušným orgánem jiného členského státu.
Dále je zde s ohledem na předpokládaný přímý styk upraveno obecné součinnostní ustanovení, podle něhož ústřední orgány (mezinárodní odbory MS a NSZ) poskytnou pomoc a podporu justičním orgánům ČR a příslušným orgánům jiných členských států, zejména při zjišťování orgánů příslušných k převzetí evropského vyšetřovacího příkazu a při zjišťování dalších informací.
S ohledem na to, že Evropská komise bude podle článku 37 směrnice zpracovávat zprávu o jejím uplatňování, lze předpokládat, že bude vyžadovat určité statistické údaje pro účely jejího zpracování, a proto se soudům, pokud jde o jejich činnost, stanoví povinnost poskytnout za tímto účelem potřebnou součinnost Ministerstvu spravedlnosti (na jeho žádost). Informace se předávají pouze v anonymizované podobě pro statistické účely.
K § 360
Vzhledem k tomu, že úkony prováděné na základě evropského vyšetřovacího příkazu jsou úkony, které jsou podle stávající právní úpravy prováděny v rámci právní pomoci podle části třetí hlavy I zákona č. 104/2013 Sb., popř. na základě příkazu k zajištění důkazního prostředku podle části páté hlavy III zákona č. 104/2013 Sb., navrhuje se stanovit příslušnost k postupům podle hlavy XI shodně s příslušností pro vyřízení a přijetí žádosti o právní pomoc, pokud v dílu 4 není stanovena zvláštní příslušnost ve vztahu k některému z tam uvedených úkonů. Shodné nastavení příslušnosti se jeví být praktické, neboť nedojde k zbytečnému tříštění působnosti justičních orgánů k úkonům stejného typu.
V souladu s článkem 7 odst. 6 směrnice se upravuje postup, pokud evropský vyšetřovací příkaz obdrží nepříslušný orgán. Povinnost potvrdit přijetí evropského vyšetřovacího příkazu na formuláři uvedeném v příloze B směrnice ve stanovené lhůtě má jak nepříslušný orgán, tak i příslušný orgán, kterému byl evropský vyšetřovací příkaz předán.
Smyslem tohoto potvrzení je zajištění základní informovanosti vydávajícího státu v krátké lhůtě – tj. že evropský vyšetřovací příkaz byl řádně doručen a zároveň, kdo je orgánem příslušným k jeho výkonu.
V souladu se zásadami justiční spolupráce se potvrzení o přijetí evropského vyšetřovacího příkazu nepřekládá do jiného jazyka.
K § 361
V daném ustanovení je v souladu s potřebou postupovat v oblasti justiční spolupráce co nejrychleji upraven zjednodušený postup v případě, že nejsou splněny ani základní podmínky pro výkon evropského vyšetřovacího příkazu na území České republiky, a tyto nedostatky nelze dodatečně zhojit, tj. že evropský vyšetřovací příkaz nebyl vydán k tomu oprávněným orgánem, byl vydán k jinému účelu než za účelem opatření důkazu, nebo byl vydán v jiném řízení, než ve kterém lze evropský vyšetřovací příkaz vydat – tj. byl vydán mimo rámec působnosti směrnice. Toto posouzení předchází vlastnímu posouzení podmínek, zda evropský vyšetřovací příkaz lze vykonat na území České republiky, jde o jakési předběžné prošetření základních kritérií pro jeho vydání v jiném členském státu. Vrácení evropského vyšetřovacího příkazu nebrání tomu, aby jiný členský stát zaslal nový evropský vyšetřovací příkaz splňující požadavky stanovené v souladu se směrnicí (čl. 1, 2 a 4).
K § 362
V daném ustanovení je v souladu s potřebou postupovat v oblasti justiční spolupráce co nejrychleji upraven zjednodušený postup v případě, že výkonu evropského vyšetřovacího příkazu brání určitá překážka, která sice není důvodem pro odmítnutí jeho výkonu, ale brání mu, přičemž může a nemusí být odstranitelná. Tento postup předchází vlastnímu posouzení důvodů pro odmítnutí výkonu evropského vyšetřovacího příkazu podle § 365.
Odstavec 1 implementuje články 3 a 6 odst. 1 směrnice, kdy se umožňuje justičnímu orgánu zpochybnit, že jsou dostatečně dodrženy určité procesní předpoklady pro vydání evropského vyšetřovacího příkazu v jiném členském státu (zejména zásada přiměřenosti a subsidiarity), což reaguje na požadavek některých členských států při vyjednávání směrnice, že mnohdy jsou od nich vyžadovány úkony právní pomoci za účelem opatření důkazu za takových podmínek, za kterých by takové úkony vnitrostátně nikdy neprovedly. Vzhledem k tomu, že však vykonávající orgán není v zásadě povolán k tomu, aby detailně přezkoumával podmínky stanové právním řádem vydávajícího členského státu, mělo by jít spíše o výjimečný zcela flagrantní případ, přičemž stejně má „definitivní slovo“ orgán vydávajícího státu. Výsledný postup tak závisí na orgánu jiného členského státu, který buď evropský vyšetřovací příkaz vezme zpět, pokud výhrady uzná, nebo sdělí, že tyto výhrady nesdílí a pak justiční orgán není oprávněn z tohoto důvodu odmítnout evropský vyšetřovací příkaz vykonat.
V odstavci 2 a návazně v § 367 je promítnut článek 10 směrnice. Při provádění požadovaného úkonu právní pomoci je třeba vycházet primárně z právního řádu České republiky. Justiční orgán není povinen evropský vyšetřovací příkaz vykonat, pokud požadovaný úkon není českými trestními předpisy upraven, v takovém případě je výkon z podstaty věci nemožný (požadovaný úkon neexistuje). Druhým případem je případ, kdy takový úkon sice je v trestních předpisech České republiky upraven, ale v obdobném vnitrostátním případě by nemohl být proveden, např. proto, že je jeho použití omezeno jen na zákonem stanovený okruh trestný činů (typicky odposlech, agent). Podle preambule směrnice jde o případy, kdy požadovaný úkon podle práva vykonávajícího státu existuje, avšak jeho využití je možné pouze v určitých situacích, například pokud daný úkon může být proveden pouze v případě trestných činů s určitým stupněm závažnosti nebo vůči osobám, u nichž již existuje určitý stupeň podezření (např. až po sdělení obvinění), nebo pouze se souhlasem dotčené osoby.
V obou případech justiční orgán přednostně posoudí, zda nemůže požadovaného výsledku dosáhnout prostřednictvím jiného než požadovaného úkonu právní pomoci, který nicméně nesmí být invazivnější než požadovaný úkon (pokud by invazivnější byl, je třeba, aby jiný členský stát zaslal nový evropský vyšetřovací příkaz, ve kterém o takový úkon požádá). Pouze v případě, že požadovaného výsledku nelze podle trestního řádu dosáhnout použitím jiného úkonu, který není invazivnější než požadovaný, je na místě oznámení, že evropský vyšetřovací příkaz nelze vykonat. O tom je třeba učinit záznam ve spisu. Zároveň je taxativně stanoven okruh úkonů právní pomoci, které musí být vždy dostupné a u kterých nelze odmítnout výkon evropského vyšetřovacího příkazu z výše uvedených důvodů.
Odstavec 3 stanoví postup při odstraňování formálních, obsahových a jazykových nedostatků evropského vyšetřovacího příkazu. Pokud nejsou splněny požadované formální, obsahové nebo jazykové náležitosti evropského vyšetřovacího příkazu, justiční orgán vyzve orgán jiného členského státu k zjednání nápravy ve stanovené lhůtě a teprve v případě jeho další nečinnosti jej vyrozumí, že evropský vyšetřovací příkaz nelze vykonat.
V odstavci 4 je stanoven postup pro případ, že výkonu evropského vyšetřovacího příkazu brání jiná překážka, která není důvodem pro odmítnutí jeho výkonu (např. justiční orgán již v této fázi zjistí, že osoba, jež má být vyslechnuta, zemřela) a příslušný orgán jiného členského státu EU je nečinný nebo neuvede skutečnosti, které by umožnily jiný postup.
K § 363
V uvedeném ustanovení jsou vymezeny případy, ve kterých justiční orgán není oprávněn přezkoumávat trestnost jednání, pro které byl vydán evropský vyšetřovací příkaz, podle právního řádu České republiky pro účely posouzení, zda evropský vyšetřovací příkaz vydaný jiným členským státem vykoná či nikoli. Jde o případy trestných jednání, jež jsou uvedena v příloze D směrnice a která orgán jiného členského státu označí v oddílu G bodu 3 formuláře, na kterém se vydává evropský vyšetřovací příkaz, který je přílohou směrnice.
K § 364
Uvedené ustanovení v návaznosti na článek 12 směrnice stanoví justičnímu orgánu lhůtu pro posouzení, zda jsou splněny podmínky pro výkon evropského vyšetřovacího příkazu (orgán jiného členského státu může v odůvodněných případech požadovat provedení takového posouzení v kratší lhůtě). Zvláštní lhůta pro posouzení těchto podmínek je uvedena v § 395 pro zajištění věci k důkazním účelům.
Přestože směrnice užívá stejně jako jiné nástroje vzájemné spolupráce založené na zásadě vzájemného uznávání pojem „uznání evropského vyšetřovacího příkazu“, v případě evropského vyšetřovacího příkazu je situace odlišná od rozhodování o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu upravených v jiných hlavách části páté zákona č. 104/2013 Sb. Evropský vyšetřovací příkaz je totiž ve své podstatě žádostí a má-li justiční spolupráce fungovat rychle a bez zbytečných formalit, bylo by vydávání zvláštního rozhodnutí o uznání evropského vyšetřovacího příkazu jednoznačným krokem ke zhoršení stávající praxe, kdy se právní pomoc poskytuje na základě žádosti, o které se nerozhoduje.
Ostatně na implementačním workshopu pořádaném ke směrnici ostatní státy i zástupci EK a EP na výslovný dotaz zástupců České republiky sdělily, že postup má být neformální, tj. že vykonávající stát přijme evropský vyšetřovací příkaz, podle článku 16 potvrdí jeho přijetí jinému členskému státu a nejsou-li dány důvody pro odmítnutí, tak jej vykoná. Podle článku 9 směrnice se tak má dít bez dalších formalit. Rozhodnutí může být vyžadováno v rámci výkonu evropského vyšetřovacího příkazu v případě, že provedení úkonu právní pomoci vnitrostátně vyžaduje rozhodnutí soudu (např. příkaz k povolení odposlechu nebo domovní prohlídky). Žádné další zvláštní rozhodnutí o uznání není třeba vydávat.
Vzhledem k uvedenému se nepředpokládá vydávání zvláštního rozhodnutí o uznání evropského vyšetřovacího příkazu, ale justiční orgán o posouzení splnění podmínek pro výkon evropského vyšetřovacího příkazu sepíše záznam, kde uvede výsledek takového posouzení a v případě odmítnutí výkonu uvede důvody odmítnutí, pokud nepostupuje podle § 361 nebo 362.
V rámci tohoto posouzení justiční orgán přezkoumá, zda není dán důvod pro postup podle § 361, zda není dána některá z překážek bránících výkonu evropského vyšetřovacího příkazu uvedená v § 362 nebo zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí výkonu evropského vyšetřovacího příkazu uvedený v § 365 a vyhodnotí si, zda jsou splněny všechny podmínky pro jeho výkon. Pokud nemá dostatek informací potřebných pro takové posouzení, neboť evropský vyšetřovací příkaz je v tomto směru neúplný, vyžádá si dodatkové informace podle § 362 odst. 3. Lhůta pro posouzení splnění podmínek pro výkon evropského vyšetřovacího příkazu se staví po dobu, než jiný členský stát doplní požadované informace, neboť bez nich nelze dále postupovat. V případě, že justiční orgán neshledá důvod pro odmítnutí výkonu evropského vyšetřovacího příkazu a má všechny potřebné podklady pro jeho výkon (např. pro podání návrhu soudci na povolení požadovaného úkonu), lze přistoupit k výkonu. Skutečnost, že justiční orgán přistoupí k výkonu evropského vyšetřovacího orgánu, ještě neznamená, že výkon evropského vyšetřovacího příkazu bude úspěšný (je to obdobné jako při vyřizování žádosti o právní pomoc), kladným posouzením splnění podmínek pro výkon evropského vyšetřovacího příkazu v požadované lhůtě není garantován pozitivní výsledek (např. soud úkon nepovolí nebo se nezjistí, kde pobývá osoba, jež má být vyslechnuta, věc, která má být zajištěna, nebude nalezena atd.).
Nelze-li stanovenou lhůtu dodržet, může být prodloužena až o 30 dnů, popř. orgán jiného členského státu může v návaznosti na vyrozumění od justičního orgánu, že splnění podmínek nelze posoudit v požadované lhůtě, vzít evropský vyšetřovací příkaz zpět.
Směrnice si od stanovení lhůt slibuje významný posun, pokud jde o efektivitu a rychlost justiční spolupráce. Jedná se nicméně pouze o pořádkové lhůty.
K § 365
V uvedeném ustanovení jsou v souladu s článkem 11 směrnice vymezeny důvody, ze kterých je možné odmítnout výkon evropského vyšetřovacího příkazu vydaného jiným členským státem. Jde o následující důvody:
Důvod uvedený v odst. 1 písm. a) je standardním důvodem, podle něhož výkonu evropského vyšetřovacího příkazu brání překážka rei iudicatae. Preambule směrnice uvádí, že výkon evropského vyšetřovacího příkazu z tohoto důvodu by nemělo být možné odmítnout, pokud je jeho cílem stanovit případný rozpor se zásadou ne bis in idem nebo pokud vydávající orgán poskytne ujištění, že důkazy předané v důsledku výkonu evropského vyšetřovacího příkazu nebudou použity k trestnímu stíhání nebo postihu osoby, v jejíž věci již bylo pro stejné skutky vydáno v jiném členském státě pravomocné rozhodnutí.
Stejně tak dikce důvodu uvedeného v odst. 1 písm. b) je standardní užívanou dikcí, kdy výkonu evropského vyšetřovacího příkazu brání skutečnost, že jednání, pro které byl vydán, není trestné podle právního řádu České republiky, pokud nejde o jednání, u něhož je takový přezkum ze zákona vyloučen – viz § 363. Tento důvod nelze uplatnit vůči úkonům právní pomoci uvedeným v § 362 odst. 2 písm. a) až e).
Důvod uvedený v odst. 1 písm. c) se týká imunity nebo výsady uplatňující se podle práva vykonávajícího státu (České republiky) nebo podle mezinárodního práva. Pokud je taková výsada nebo imunita odstranitelnou překážkou, justiční orgán rozhodne o odložení výkonu evropského vyšetřovacího příkazu a učiní potřebné kroky k odstranění této překážky (srov. odst. 4).
Důvod uvedený v odst. 1 písm. d) se týká toho, že evropský vyšetřovací příkaz může být vydán i v řízení v rámci tzv. správního práva trestního, kde je dán větší prostor pro odmítnutí výkonu evropského vyšetřovacího příkazu, než kdyby byl vydán v řízení trestním, v tom směru, že evropský vyšetřovací příkaz nemusí být vykonán, pokud by požadovaný úkon právní pomoci nebylo možné provést v trestním řízení v obdobném vnitrostátním případu.
V odst. 1 písmenu e) je uveden důvod související s tím, že skutek nebyl spáchán na území dotčeného jiného členského státu, ale naopak byl zcela nebo zčásti spáchán na území České republiky, přičemž podle českého právního řádu nejde o trestný čin. Je tedy naplněna působnost českého trestního zákona na základě teritoriality, přičemž by takový skutek nebyl stíhán, protože nenaplňuje znaky trestného činu.
Důvod uvedený v odstavci 1 písm. f) umožňuje odmítnout výkon evropského vyšetřovacího příkazu v konkrétním případě z důvodu ochrany bezpečnostních zájmů, ochrany zdroje informací nebo zpravodajské činnosti.
Důvod uvedený v odstavci 1 písm. g) se vztahuje k mezinárodním závazkům České republiky v oblasti ochrany základních lidských práv a svobod, jež vyplývají ze Smlouvy o Evropské unii nebo z Listiny základních práv EU.
V odstavci 3 se upravuje konzultační povinnost před definitivním odmítnutím výkonu evropského vyšetřovacího příkazu z vymezených důvodů.
Odstavec 4 v návaznosti na odst. 1 písm. c) upravuje postup směřující k odstranění překážky v podobě výsady nebo imunity a postup při pochybnostech o rozsahu takové výsady nebo imunity.
V odstavci 5 je pak v návaznosti na článek 16 odst. 3 směrnice upravena informační povinnost vůči příslušnému orgánu jiného členského státu (záznam o odmítnutí je třeba sepsat ve lhůtě uvedené v § 364).
K § 366
V daném ustanovení je upraven postup v případě, že justiční orgán vyhodnotí, že jsou splněny podmínky pro výkon evropského vyšetřovacího příkazu. V takovém případě o tom musí ve lhůtě uvedené v § 364 sepsat záznam. Pro výkon evropského vyšetřovacího příkazu je stanovena lhůta 90 dnů od sepsání tohoto záznamu. Orgán jiného členského státu má také možnost požadovat v evropském vyšetřovacím příkazu, aby určitý úkon právní pomoci byl proveden v kratší lhůtě nebo k určitému datu (takový požadavek musí být odůvodněn), což může mít význam např. při potřebě provést domovní prohlídky souběžně na více místech. V případě, že je požadován důkaz, který má justiční orgán již k dispozici, je třeba jej předat neprodleně po sepsání záznamu. Nelze-li stanovenou nebo požadovanou lhůtu nebo čas pro provedení úkonu dodržet, může být prodloužena na dohodnutou dobu, popř. orgán jiného členského státu může v návaznosti na vyrozumění od justičního orgánu, že evropský vyšetřovací příkaz nelze vykonat v požadované lhůtě nebo k požadovanému datu, vzít evropský vyšetřovací příkaz zpět. Uvedené lhůty jsou nicméně pořádkovými lhůtami.
Je-li dán důvod pro odložení výkonu evropského vyšetřovacího příkazu, justiční orgán po sepsání záznamu výkon (opatřením) odloží a vyrozumí o tom orgán jiného členského státu podle § 369.
Evropský vyšetřovací příkaz justiční orgán vykoná buď sám, případně za součinnosti policejního orgánu, nebo v případě, že se pro provedení úkonu vyžaduje ve fázi přípravného řízení povolení, souhlas nebo příkaz soudce či ve fázi v řízení před soudem soudu vyššího stupně, pak podá k příslušnému soudu odůvodněný návrh (např. na povolení odposlechu, vydání příkazu k domovní prohlídce, souhlasu s otevřením zásilky). Soudce před vydáním příkazu, povolení nebo před udělením souhlasu s provedením požadovaného úkonu přezkoumá, zda jsou splněny podmínky pro výkon evropského vyšetřovacího příkazu a pro vydání příkazu, povolení nebo udělení souhlasu, přičemž může dospět i k jinému závěru než justiční orgán. V takovém případě justiční orgán neprodleně informuje orgán jiného členského státu, že z tohoto důvodu nelze evropský vyšetřovací příkaz úspěšně vykonat.
V odstavci 2 se v návaznosti na článek 9 odst. 2 směrnice upravuje požadavek, podle kterého mají být na žádost orgánu jiného členského státu zohledněny jeho procesní požadavky, pokud nejsou v rozporu se základními právními zásadami České republiky, což je ostatně obvyklé i pro stávající postupy v oblasti právní pomoci. Základními právními zásadami jsou zásady vyplývající z ústavních předpisů a z § 2 trestního řádu, kdy je třeba zejména dodržet požadavky plynoucí z práva osoby na spravedlivý proces (např. právo obviněného nevypovídat, právo na obhájce, zákaz sugestivních a kapciózních otázek).
Nelze-li stanovené požadavky dodržet, je třeba informovat orgán jiného členského státu, který zváží další postup a může případně vzít evropský vyšetřovací příkaz zpět. Jinak se výkon řídí příslušnými ustanoveními trestního řádu.
Odstavec 3 reaguje na potřebu zajistit „důvěrný“ charakter trestního řízení zejména v jeho počáteční fázi, kdy by mohlo dojít k zmaření jeho účelu, pokud by se určité osoby dozvěděly o tom, že je prováděn konkrétní úkon trestního řízení. Má-li justiční orgán poznatky, že by při provádění požadovaného úkonu právní pomoci mohlo dojít k ohrožení důvěrnosti řízení vedeného v jiném státu (např. z důvodu napojení osob, jejichž součinnost je při úkonu požadována, na podezřelého), předá je neprodleně orgánu jiného členského státu, aby zvážil další postup a případně vzal evropský vyšetřovací příkaz zpět.
Podle odstavce 4 pak justiční orgán může navrhnout orgánu jiného členského státu provedení dalších souvisejících úkonů právní pomoci, pokud je na základě svých poznatků považuje za vhodné provést za účelem splnění sledovaného cíle. Orgán jiného členského státu může návazně zaslat doplňkový evropský vyšetřovací příkaz (oddíl D formuláře), u něhož již není třeba opětovně přezkoumávat všechny podmínky pro jeho výkon, ale pouze ty, které se vztahují výlučně k danému typu úkonu právní pomoci (např. pokud jde o úkon, který lze podle trestního řádu povolit jen u vymezeného okruhu trestných činů).
Odstavec 7 řeší postup v případě, kdy jiný stát již provedení úkonu právní pomoci nepožaduje nebo nemůže požadovat. Ohledně již opatřených důkazů se postupuje obdobně jako v případě, kdy jich již není zapotřebí pro další řízení (např. u zajištěných věcí pro důkazní účely se postupuje podle § 80 až 81b tr. ř.).
K § 367
Toto ustanovení v návaznosti na článek 10 směrnice uvádí, kdy má být užit jiný než požadovaný úkon právní pomoci, kdy jde v zásadě o tři následující situace:
– pokud požadovaný úkon právní pomoci není v trestně procesních předpisech České republiky vůbec upraven, ale sledovaného cíle lze dosáhnout s pomocí jiného úkonu, který není invazivnější než požadovaný úkon,
– pokud požadovaný úkon právní pomoci sice je upraven v trestně procesních předpisech České republiky, ale jeho použití je omezeno na kategorii vybraných trestných činů (vyjmenované trestné činy, nebo určitá výše trestní sazby, např. odposlech), přičemž trestný čin, pro který byl evropský vyšetřovací příkaz vydán, nespadá do této kategorie, ale sledovaného cíle lze dosáhnout s pomocí jiného úkonu, který není invazivnější než požadovaný úkon,
– pokud lze sledovaného cíle lze dosáhnout s pomocí jiného úkonu, který je méně invazivní než požadovaný úkon právní pomoci.
Použití jiného úkonu v případech uvedených v první a druhé odrážce je vyloučeno ve vztahu k úkonům, které mají být podle § 362 odst. 2 písm. a) až e) vždy dostupné.
Před vykonáním evropského vyšetřovacího úkonu prostřednictvím jiného než požadovaného úkonu právní pomoci je třeba o tom jiný členský stát vyrozumět, aby mohl zvážit další postup.
K § 368
Dané ustanovení upravuje otázky související s přítomností zástupců orgánu jiného členského státu na území České republiky. Zástupci orgánu jiného členského státu mohou na území České republiky působit při provádění úkonu právní pomoci na základě takového požadavku, který jiný členský stát uvede v evropském vyšetřovacím příkazu (oddíl I. 2. formuláře, případně na základě samostatné žádosti), mohou zde ale pobývat např. i při přeshraničním sledování nebo při provádění skrytého vyšetřování či jiných přeshraničních operací.
Uvedené ustanovení řeší přítomnost zástupců orgánu jiného členského státu při úkonu právní pomoci, který jiný členský stát požaduje provést, pokud tento stát požádal o to, aby se úkonu mohli účastnit jeho zástupci. Účastní-li se zástupci orgánu jiného členského státu provádění úkonu právní pomoci, je k účasti v souladu se zásadou státní suverenity zapotřebí souhlas justičního orgánu, důvody pro odmítnutí jejich účasti jsou nicméně limitované. Zástupci jiného členského státu zde nevykonávají žádné pravomoci, mohou nicméně klást vyslýchané osobě otázky, pokud nejsou v rozporu s pravidly upravenými trestním řádem (zákaz kapciózních a sugestivních otázek).
Vzhledem ke skutečnosti, že při provádění určitých typů úkonů (např. výslechy) je zapotřebí připustit účast dalších osob (typicky obhájce obviněného), připouští se i možnost jejich účasti při úkonu právní pomoci, což navazuje na potřebu dodržet určité formální náležitosti a postupy při úkonu (oddíl I. 1. formuláře).
K § 369
Předmětné ustanovení umožňuje ze standardních důvodů odložit výkon evropského vyšetřovacího příkazu v případě, že by jeho výkon mohl narušit probíhající trestní řízení v České republice nebo je potřebný pro účely jiného řízení vedeného v České republice nebo jiném státu – ve druhém případě nicméně může být důkaz do jiného členského státu dočasně předán na dohodnutou dobu podle § 371 odst. 4, pokud je to možné.
K § 370
Ustanovení obsahuje v návaznosti na článek 14 úpravu opravných prostředků proti nařízení/povolení úkonu právní pomoci v České republice na základě evropského vyšetřovacího příkazu vydaného jiným členským státem. Základní zásada uvedená v článku 14 směrnice je, že dotčená osoba má mít k dispozici stejné opravné prostředky, jako kdyby byl úkon nařízen/povolen v obdobném vnitrostátním případě, tímto opravným prostředkem nicméně nelze napadat věcné důvody, pro které byl vydán evropský vyšetřovací příkaz (ty lze napadat jen ve vydávajícím státě). Stávající trestní předpisy České republiky neumožňují dotčené osobě napadat opravným prostředkem nařízení nebo povolení v zásadě žádného z úkonů, které přicházejí v úvahu, nicméně protože do budoucna nelze vyloučit, že nedojde ke změně, je předmětný článek směrnice implementován.
K § 371
Upravuje se předání věci sloužící k důkazním účelům do jiného členského státu, který vydal evropský vyšetřovací příkaz. Takovou věc je třeba předat do jiného členského státu co nejdříve je to možné. Požadavek na její zpětné vrácení, nebude-li ji jiný členský stát již potřebovat, se navrhuje implementovat jen vůči věcem vydaným nebo odňatým podle § 78 a 79 tr. ř. z důvodu práv třetích osob k nim, které mohou žádat jejich vrácení nebo vydání podle § 80 tr. ř. (v případě, že tomu práva třetích osob nebrání, lze se práva na vrácení věci vzdát). Ve vztahu k jiným typům věcí se nejeví být takový požadavek potřebný. Pokud o to jiný členský stát požádá v evropském vyšetřovacím příkazu (formulář výslovně neobsahuje takovou kolonku, takový požadavek lze uplatnit v oddílu I. 2., případně H), opatřená věc sloužící k důkazním účelům se předá přímo zástupci orgánu jiného členského státu, který se účastnil úkonu právní pomoci za účelem jejího opatření (pokud není dána překážka českými právními předpisy).
Odstavec 2 míří na případy, kdy by se o povolení nebo nařízení úkonu právní pomoci rozhodovalo formou rozhodnutí, proti němuž je přípustný opravný prostředek, což, jak již bylo uvedeno, je v současné době prázdná množina případů.
V odstavci 4 je upravena možnost dohodnout se s jiným členským státem, který v evropském vyšetřovacím příkazu požaduje předání věci k důkazním účelům, v případě, že je této věci třeba pro účely jiného řízení, na jejím dočasném předání na omezenou dobu – takový postup však vždy musí odsouhlasit příslušný orgán, který jiné řízení vede.
K § 372
V daném ustanovení je upravena v návaznosti na článek 18 směrnice odpovědnost zástupců orgánů jiného členského státu za škodu, kterou způsobí během svého pobytu na území České republiky, přičemž tato úprava vychází z obdobných ustanovení obsažených v Úmluvě 2000 a Schengenské prováděcí dohodě. Jiný členský stát odpovídá za veškerou škodu, kterou jeho zástupci při svém pobytu na území České republiky způsobí, přičemž v první fázi uhradí tuto škodu Česká republika podle svých předpisů tak, jako kdyby jí způsobily její úřední osoby (podle zákona č. 82/1998 Sb.). Vůči jinému členskému státu pak Ministerstvo spravedlnosti uplatní regres, přičemž je oprávněno žádat vše, co vyplatilo. Po jiném členském státu však nelze žádat úhradu škody, která vznikla České republice. Promlčení nároku na regresní úhradu se v tomto případě řídí právními předpisy jiného členského státu.
Z hlediska trestní odpovědnosti se užije § 127 odst. 3 tr. zák.
K § 373
Ustanovení o nákladech v návaznosti na článek 21 směrnice vymezuje postup při úhradě nákladů. Obecným pravidlem je, že náklady hradí vykonávající stát – tj. Česká republika. Je však třeba zohlednit případy, kdy výkonem evropského vyšetřovacího příkazu vzniknou vykonávajícímu státu mimořádně vysoké náklady (např. složité znalecké posudky, rozsáhlé policejní operace nebo sledováním během dlouhého časového období). V takovém případě je dána možnost požadovat po jiném členském státu spoluúčast na úhradě těchto nákladů v dohodnutém rozsahu. Pokud dohody není docíleno, může orgán jiného členského státu vzít evropský vyšetřovací příkaz zpět. Ponechá-li jej v platnosti, pak je jiný členský stát povinen se na úhradě těchto mimořádně vysokých nákladů podílet. Posouzení, zda se jedná o mimořádně vysoké náklady, může být předmětem konzultace, nicméně rozhodující slovo má vykonávající stát, tj. Česká republika. Vzhledem k tomu, že postup při úhradě takových nákladů je pro právní pomoc upraven v § 55 zákona č. 104/2013 Sb., kdy konečné slovo má Ministerstvo spravedlnosti jako správce příslušné rozpočtové kapitoly, v tomto ustanovení se na uvedené ustanovení odkazuje, neboť je žádoucí zachovat shodný postup.
K § 374
V odstavci 1 je stanovena příslušnost k vydání evropského vyšetřovacího příkazu.
V odstavcích 2 a 3 se vymezují formální a obsahové náležitosti evropského vyšetřovacího příkazu a oprávnění justičních orgánů České republiky tento příkaz vydávat.
V odstavci 3 jsou stanoveny podmínky, za kterých může být evropský vyšetřovací příkaz vydán. Požadovaný úkon právní pomoci má být přiměřený závažnosti skutku, pro který se řízení vede, přiměřený sledovanému účelu (zásada přiměřenosti) a takový úkon má být možné povolit/nařídit/provést za těchto podmínek i vnitrostátně na území České republiky. V preambuli směrnice se k těmto podmínkám uvádí, že evropský vyšetřovací příkaz by měl být využit, pokud se provedení požadovaného úkonu za účelem opatření důkazu jeví být v daném případě jako přiměřené, vhodné a použitelné. Justiční orgán by měl posoudit, zda opatření důkazu daným úkonem je nezbytné a přiměřené ve vztahu k účelu daného řízení, že je zvolený úkon nezbytný a přiměřený pro opatření požadovaného důkazu a že by měl být prostřednictvím vydání evropského vyšetřovacího příkazu zapojen do opatření takového důkazu jiný členský stát.
O vydání evropského vyšetřovacího příkazu může požádat též obviněný nebo jeho obhájce; nejde nicméně o jakési samostatné právo požadovat jeho vydání, ale toto právo se odvíjí od práva obviněného a jeho obhájce požadovat, resp. navrhovat orgánu činnému v trestním řízení opatření určitých důkazů. Justiční orgán tak návrh na vydání evropského vyšetřovacího příkazu posoudí stejně, jako by se jednalo o návrh na opatření důkazu na území České republiky.
V případě, že justiční orgán zaslal do jiného členského státu evropský vyšetřovací příkaz a na základě upozornění tohoto státu nebo na základě vlastních poznatků zjistí, že je v tomto členském státě zapotřebí provést pro účely stejného trestního řízení ještě další úkony právní pomoci za účelem opatření důkazu, uvede v nově vydaném evropském vyšetřovacím příkazu v oddílu D formuláře, že tento evropský vyšetřovací příkaz doplňuje ten dřívější (uvede, kdy a pod jakou spisovou značkou byl ten dřívější vydán a případně zaslán do jiného státu). Tento postup slouží k zajištění informovanosti jiného členského státu a ke koordinaci postupů.
K § 375
Justiční orgán zašle evropský vyšetřovací příkaz do jiného členského státu, kde má být úkon právní pomoci proveden, pro zaslání může využít všech způsobů upravených v zákoně o mezinárodní justiční spolupráci, přičemž zvolí ten nejefektivnější způsob (§ 8 odst. 3 až 6, hlava II a hlava III zákona č. 104/2013 Sb.). Doplňkový evropský vyšetřovací příkaz může jinému členskému státu předat i zástupce orgánu České republiky, který se na území tohoto členského státu účastní provádění úkonu právní pomoci.
V odstavci 2 se upravuje povinnost justičního orgánu poskytnout orgánu jiného členského státu potřebné informace pro zajištění úspěšného výkonu evropského vyšetřovacího příkazu.
K § 376
V tomto ustanovení se vymezují případy, kdy justiční orgán může evropský vyšetřovací příkaz odvolat. Důvodem je zejména to, že jiný členský stát není schopen zajistit požadovaný způsob a čas výkonu evropského vyšetřovacího příkazu (druh požadovaného úkonu právní pomoci, lhůtu, datum, důvěrnost provedení takového úkonu, postupy a náležitosti, které je třeba dodržet při jeho provedení aj.), přičemž jiným členským státem nabízený způsob provedení úkonu není pro justiční orgán dostačující (např. by vedl k zmaření důkazní hodnoty, k nepřípustnosti důkazu v trestním řízení, k nežádoucímu informování zájmové osoby, k přílišným průtahům v řízení). Nejvhodnější postup si justiční orgán vždy musí zvážit, a to i s ohledem na význam požadovaného důkazu. Dalším důvodem je, že nastala určitá překážka na straně České republiky, např. justiční orgán na základě vlastních poznatků nebo v návaznosti na vyjádření orgánu jiného členského státu dodatečně shledal, že nejsou splněny věcné podmínky pro vydání evropského vyšetřovacího příkazu (např. došlo ke změně právní kvalifikace a nová kvalifikace neumožňuje využití daného úkonu právní pomoci) nebo došlo ke skončení trestního řízení anebo opatření důkazu již není z jiných důvodů potřebné nebo účelné (např. se osoba k činu doznala a justiční orgán již má dostatek potřebných důkazů). Evropský vyšetřovací příkaz se odvolá rovněž tehdy, pokud nedojde k dohodě s jiným členským státem ohledně úhrady mimořádně vysokých nákladů spojených s výkonem evropského vyšetřovacího příkazu.
K § 377
V návaznosti na článek 12 směrnice se upravuje možnost prodloužení lhůty pro posouzení podmínek pro výkon evropského vyšetřovacího příkazu (uznání) a pro jeho výkon. Standardní lhůta pro „uznání“ je 30 dnů od jeho obdržení příslušným orgánem jiného členského státu - kratší lhůta je uvedena v § 395 pro zajištění věci k důkazním účelům. Pro výkon evropského vyšetřovacího příkazu je pak standardní lhůta 90 dnů od „uznání“. Justiční orgán má nicméně možnost požadovat v evropském vyšetřovacím příkazu, aby určitý úkon právní pomoci byl proveden v kratší lhůtě nebo k určitému datu (takový požadavek musí být odůvodněn), což může mít význam např. při potřebě provést domovní prohlídky souběžně na více místech. V případě, že je požadován důkaz, který má orgán jiného členského státu již k dispozici, měl by jej předat neprodleně po „uznání“. Nelze-li stanovenou nebo požadovanou lhůtu nebo čas pro provedení úkonu právní pomoci dodržet, může být prodloužena na dohodnutou dobu, popř. justiční orgán může v návaznosti na vyrozumění od orgánu jiného členského státu, že evropský vyšetřovací příkaz nelze „uznat“ nebo vykonat v požadované lhůtě nebo k požadovanému datu, vzít evropský vyšetřovací příkaz zpět.
K § 378
V návaznosti na článek 13 směrnice se upravuje převzetí věcí sloužících k důkazním účelům. Má-li věc převzít přímo v jiném členském státě zástupce orgánu České republiky, který se tam účastní úkonu právní pomoci, je třeba tento požadavek uvést ve formuláři evropského vyšetřovacího příkazu (není tam výslovná kolonka, lze uvést v oddílu I. 2. nebo v oddílu C či oddílu týkajícím se zvláštního úkonu právní pomoci, případně ve zbytkovém oddílu D).
V odstavci 2 je upravena možnost žádat o dočasné předání věci k důkazním účelům do České republiky na dohodnutou dobu, aby nedošlo k průtahům a bylo možné zajistit rychlý průběh trestního řízení, je-li to možné.
Věci sloužící k důkazním účelům opatřené jiným členským státem se předají do České republiky, nejde-li o případ, kdy je věc zajištěna podle § 394 a není třeba její neprodlené předání (vzhledem k tomu, že v tomto případě jde v zásadě o věcné a listinné důkazy, lze si těžko představit případ, kdy by postačilo jejich zajištění, aniž by vůbec došlo k jejich předání do České republiky). Požádal-li jiný členský stát o jejich vrácení, je třeba je vrátit neprodleně poté, co jich již nebude třeba pro účely trestního řízení vedeného v České republice.
K § 379
V tomto ustanovení je upravena v návaznosti na článek 18 směrnice odpovědnost České republiky za škodu, kterou způsobí zástupci orgánu České republiky během svého pobytu na území jiného členského státu, přičemž tato úprava vychází z obdobných ustanovení obsažených v Úmluvě 2000 a Schengenské prováděcí dohodě. Česká republika odpovídá za škodu, kterou její zástupci při svém pobytu na území jiného členského státu způsobí, přičemž v první fázi uhradí tuto škodu jiný členský stát podle svých předpisů tak, jako kdyby jí způsobily jeho úřední osoby. Následně vůči České republice uplatní regres, přičemž je oprávněn žádat vše, co vyplatil. K regresní úhradě je příslušné Ministerstvo spravedlnosti, které pak má regres vůči osobám, které škodu způsobily. Jiný členský stát však není oprávněn žádat úhradu škody, která vznikla pouze tomuto státu. Skutečnost, že ministerstvo žádost jiného členského státu odmítne z důvodu nedostatečných obsahových náležitostí, které jiný členský stát nedoplnil ani po výzvě ministerstva, nebrání tomu, aby jiný členský stát podal žádost novou, kde vytýkané nedostatky odstraní. Odmítnutí žádosti netvoří překážku věci pravomocně rozhodnuté. Promlčení nároku jiného členského státu na regresní úhradu se řídí předpisy České republiky.
Z hlediska trestní odpovědnosti zástupců orgánu České republiky se užijí trestní předpisy jiného členského státu, přičemž jsou-li úředními osobami v České republice, tak by měli mít stejné postavení jako úřední osoby jiného členského státu, pokud jde o trestné činy spáchané úředními osobami nebo vůči nim. Vedle toho se uplatní i zásady pro působnost českých trestních předpisů (zejména zásada personality).
K § 380
Ustanovení o nákladech v návaznosti na článek 21 směrnice vymezuje postup při úhradě nákladů. Obecným pravidlem je, že náklady hradí vykonávající stát – tj. jiný členský stát. Je však třeba zohlednit případy, kdy výkonem evropského vyšetřovacího příkazu vzniknou vykonávajícímu státu mimořádně vysoké náklady (např. složité znalecké posudky, rozsáhlé policejní operace nebo sledováním během dlouhého časového období). V takovém případě může jiný členský stát požadovat po justičním orgánu spoluúčast na úhradě těchto nákladů v dohodnutém rozsahu. Pokud dohody není docíleno, může justiční orgán vzít evropský vyšetřovací příkaz zpět. Ponechá-li jej v platnosti, pak je Česká republika povinna se na úhradě těchto mimořádně vysokých nákladů podílet. Posouzení, zda se jedná o mimořádně vysoké náklady, může být předmětem konzultace, nicméně rozhodující slovo má vykonávající stát. Vzhledem k tomu, že postup při úhradě takových nákladů v oblasti právní pomoci je již upraven v § 46 zákona č. 104/2013 Sb., kdy konečné slovo má Ministerstvo spravedlnosti jako správce příslušné rozpočtové kapitoly, v tomto ustanovení se na uvedené ustanovení pouze odkazuje, neboť je žádoucí zachovat jednotný postup.
K § 381
Uvedené ustanovení obsahuje v odstavcích 1, 2 a 4 určitá specifika týkající se dočasného předání osoby, která je v jiném členském státě zbavena osobní svobody, do České republiky k provedení určitého úkonu za účelem opatření důkazu pro trestní řízení vedené v České republice (výslech, rekognice) na základě evropského vyšetřovacího příkazu vydaného justičním orgánem. Jinak se obdobně užije § 69 odst. 2 až 5, který tento úkon upravuje v rámci ustanovení o právní pomoci a stanoví postup po převzetí osoby do České republiky a při jejím vrácení, zejména pokud jde o vazbu osoby.
Z dočasného předání podle odstavce 1 je vedle obviněného vyloučen i podezřelý, neboť dočasné předání obou kategorií osob se řídí ustanoveními o předávání na základě evropského zatýkacího rozkazu (k tomu viz bod 25 preambule směrnice).
Justiční orgán poskytne orgánu jiného členského státu ujištění, že osoba bude po dobu dočasného předání na území České republiky ve vazbě, pokud jiný členský stát takové ujištění vyžaduje. Vyžaduje-li to jiný členský stát, poskytne mu i ujištění ohledně uplatnění omezení vyplývajících z důvodu omezení svobody na jeho území vůči dočasně přebírané osobě (např. omezení kontaktu s některými osobami v případě koluzní vazby), jakož i další ujištění týkající se bezpečnostních opatření nebo potřeby zohlednit zdravotní stav osoby. Taková omezení nesmí být nicméně v rozporu s právními předpisy České republiky.
Po dobu dočasného převzetí z jiného členského státu je osoba v obligatorní vazbě, na kterou se nepoužijí ustanovení trestního řádu. O této obligatorní vazbě se rozhoduje usnesením, proti němuž není stížnost přípustná, ještě před dočasným předáním osoby, tj. bez jejího předchozího výslechu, a to nikoli výrokem, že se osoba bere do vazby, ale že po dobu dočasného předání bude ve vazbě. Je tomu tak proto, že titul k omezení osobní svobody se odvíjí od trestního řízení v jiném členském státě a Česká republika je povinna respektovat ujištění dané tomuto státu, že osoba bude po dobu dočasného předání ve vazbě.
Osoba může být v průběhu dočasného převzetí propuštěna z obligatorní vazby pouze na žádost jiného členského státu.
V odstavci 2 je v návaznosti na článek 22 odst. 8 a 9 upravena zásada speciality.
Na rozdíl od obecné úpravy nákladů v tomto případě nese náklady spojené s dočasným převzetím osoby a jejím vrácením Česká republika.
Pokud je dočasně přebíraná osoba provážena přes území třetího státu, postupuje se při podání žádosti o povolení průvozu podle § 141.
V odstavci 7 je pak upraven případ, kdy je za účasti osoby, která je omezena na osobní svobodě v jiném členském státě, zapotřebí provést na území České republiky určitý úkon pro potřeby trestního řízení vedeného v jiném členském státě (např. je třeba provést rekonstrukci za účasti této osoby). Evropský vyšetřovací příkaz za tímto účelem vydává jiný členský stát, jeho výkon justiční orgán odmítne kromě obecných důvodů také z důvodu, že s tím dotčená osoba nesouhlasí. Při převzetí se postupuje v zásadě obdobně jako v případě, kdy je osoba dočasně přebírána pro potřeby trestního řízení vedeného v České republice s tím rozdílem, že Česká republika je vykonávajícím státem a od toho se odvíjí příslušnost justičního orgánu, a že náklady spojené s dočasným předáním osoby a jejím vrácením do jiného členského státu nese jiný členský stát. Tento postup lze uplatnit i vůči podezřelému a obviněnému.
K § 382
V odstavcích 1 až 3 je upraveno dočasné předání osoby, která je v České republice omezena na osobní svobodě, do jiného členského státu na základě jím vydaného evropského vyšetřovacího příkazu. V odstavci 1 je nad rámec obecných důvodů upraven další důvod pro odmítnutí výkonu evropského vyšetřovacího příkazu, tj. skutečnost, že osoba s dočasným předáním do jiného členského státu nesouhlasí (v případě, že je její svéprávnost omezena, za ni souhlas uděluje nebo odmítá její opatrovník nebo zákonný zástupce). Důvod pro odmítnutí uvedený v článku 22 odst. 2 písm. b) směrnice, že dočasné předání by vedlo k prodloužení doby, po kterou má být osoba omezena na osobní svobodě, není třeba implementovat, neboť s ohledem na § 70 odst. 3 zákona č. 104/2013 Sb., podle něhož nepřerušuje dočasné předání výkon vazby nebo nepodmíněného trestu odnětí svobody, nemůže takový případ nastat.
Dočasné předání na základě evropského vyšetřovacího příkazu podle odstavců 1 se neuplatní vůči obviněnému a podezřelému, neboť dočasné předání obou kategorií osob se řídí ustanoveními o předávání na základě evropského zatýkacího rozkazu (k tomu viz bod 25 preambule směrnice).
V odstavci 2 je v návaznosti na článek 22 odst. 5 směrnice upraven obsah ujištění, které je třeba si vyžádat od jiného členského státu. Při dočasném předání osoby se postupuje obdobně podle příslušných ustanovení upravujících dočasné předání osoby v rámci právní pomoci podle části třetí hlavy I zákona č. 104/2013 Sb.
V odstavci 4 pak upraven případ, kdy je za účasti osoby, která je omezena na osobní svobodě v České republice, zapotřebí provést na území jiného členského státu určitý úkon pro potřeby trestního řízení vedeného v České republice (např. je třeba provést rekonstrukci za účasti této osoby). Evropský vyšetřovací příkaz za tímto účelem vydává justiční orgán. Při předání osoby do jiného členského státu se postupuje v zásadě obdobně jako v případě, kdy je osoba dočasně předávána pro potřeby trestního řízení vedeného v jiném členském státě s tím rozdílem, že náklady spojené s dočasným předáním osoby a jejím vrácením nese Česká republika. Tento postup lze uplatnit i vůči podezřelému a obviněnému.
K § 383
Toto ustanovení upravuje výslech osoby v jiném členském státě prostřednictvím videokonferenčního zařízení (technické zařízení pro přenos obrazu a zvuku – viz leg. zkratka v § 57 odst. 1) a telefonu v návaznosti na články 24 a 25 směrnice, které vycházejí z Úmluvy 2000. Podezřelého nebo obviněného lze vyslechnout prostřednictvím videokonferenčního zařízení jen v případě, že s tímto způsobem provedení výslechu souhlasí (absence souhlasu může být důvodem odmítnutí výkonu evropského vyšetřovacího příkazu). V případě telefonu je tato možnost omezena jen na osobu v postavení svědka nebo znalce a zároveň je tento způsob výslechu subsidiární k osobnímu výslechu a výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Osobu není vhodné vyslýchat osobně např., pokud jde o seniora nebo o osobu se špatným zdravotním stavem. Osobu není možné vyslýchat osobně např., pokud by se vyslýchaná osoba vystavila vážnému nebezpečí, kdyby se dostavila na území vydávajícího státu. Provedení výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení budou bránit zpravidla technické důvody, může ale jít i o důvod potřeby utajení podoby vyslýchané osoby.
Směrnice výslovně v preambuli zdůrazňuje, že výslech podezřelého nebo obviněného prostřednictvím videokonferenčního zařízení může být vhodný alternativní způsob k jeho předání na základě evropského zatýkacího rozkazu.
Justiční orgán dohodne s příslušným orgánem jiného členského státu opatření spojená s výslechem prováděným tímto způsobem (např. technické podmínky, čas, utajení totožnosti, zajištění tlumočníka). Upravuje se i možnost zapůjčení potřebného zařízení do jiného státu. Výslech provádí justiční orgán nebo je prováděn policejním orgánem pod jeho vedením způsobem upraveným v trestním řádu, je však třeba dbát na to, aby nedošlo k porušení základních zásad právního řádu jiného členského státu, jejichž respektování dozoruje orgán jiného členského státu. Nelze-li jeho požadavkům vyhovět a nelze-li dosáhnout dohody ohledně dalšího způsobu provádění výslechu, který by vyhověl požadavkům právních řádů obou států, je třeba výslech ukončit.
K § 384
V tomto ustanovení se upravují odchylky týkající se provádění výslechu osoby nacházející se na území České republiky prostřednictvím videokonferenčního zařízení a telefonu na základě evropského vyšetřovacího příkazu vydaného orgánem jiného členského státu. Podezřelého nebo obviněného lze vyslechnout prostřednictvím videokonferenčního zařízení jen v případě, že s tímto způsobem provedení výslechu souhlasí – absence souhlasu je důvodem pro odmítnutí výkonu evropského vyšetřovacího příkazu. Dalším důvodem pro odmítnutí výkonu evropského vyšetřovacího příkazu je porušení základních právních zásad České republiky. V případě telefonu je tato možnost omezena jen na osobu v postavení svědka nebo znalce.
Justiční orgán dohodne s příslušným orgánem jiného členského státu opatření spojená s výslechem prováděným tímto způsobem (např. technické podmínky, čas, utajení totožnosti, zajištění tlumočníka). Jiný členský stát může zapůjčit do České republiky i potřebné technické zařízení. Výslech provádí orgán jiného členského státu způsobem upraveným v právním řádu jiného členského státu, je však třeba dbát na to, aby nedošlo k porušení základních zásad právního řádu České republiky, jejichž respektování dozoruje justiční orgán. Pokud jiný členský stát jeho požadavkům nevyhoví a nelze-li dosáhnout dohody ohledně dalšího způsobu provádění výslechu, který by vyhověl požadavkům právních řádů obou států, je třeba výslech ukončit.
Při předvolání podezřelého nebo obviněného je třeba dbát na to, aby mu byla poskytnuta přiměřená lhůta k uplatnění jeho práv na právní pomoc nebo obhajobu (tak, aby reálně měl možnost využít tohoto práva a zároveň, aby nedošlo k zmaření úkonu). Zároveň je třeba jej poučit o jeho právech i podle práva jiného státu. Jinak se při zajištění přítomnosti osoby u výslechu a při výslechu postupuje podle trestního řádu.
Vyslýchaná osoba se může dovolávat důvodů pro odepření výpovědi jak podle práva České republiky, tak podle práva jiného členského státu (o čemž je třeba ji poučit).
K § 385 a 386
Uvedená ustanovení implementují články 26 a 27 směrnice a umožňují na základě evropského vyšetřovacího příkazu přeshraničně získávat informace o:
Účtech podezřelého nebo obviněného, na kterých jsou evidovány peněžní prostředky nebo investiční nástroje a jež jsou vedeny u banky, pobočky zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva (dále jen „bankovní instituce“) nebo u finanční instituce. V tomto případě není třeba znát konkrétní číslo účtu, ohledně něhož je evropský vyšetřovací příkaz vydáván.
Podle recitálu 28 směrnice o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech je třeba pojem „finanční instituce“ vykládat v souladu s příslušnými definicemi uvedenými v článku 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES. Tato směrnice byla implementována do § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 253/2008 Sb. (např. centrální depozitář, osoba vedoucí evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů vedenou centrálním depozitářem, osoba vedoucí samostatnou evidenci investičních nástrojů, osoba vedoucí evidenci navazující na samostatnou evidenci investičních nástrojů, organizátor trhu s investičními nástroji, investiční společnost, penzijní společnost, penzijní fond, platební instituce, osoba oprávněná k poskytování leasingu, záruk, úvěrů nebo peněžních půjček anebo k obchodování s nimi, pojišťovna, zajišťovna).
Ačkoli je v bodu 27 preambule uvedeno, že tuto možnost je třeba chápat šířeji v tom smyslu, že zahrnuje nejen podezřelé nebo obviněné osoby, ale kteroukoli jinou osobu, v souvislosti s níž považují příslušné orgány tuto informaci za nezbytnou pro průběh trestního řízení, dikce článku 26 takový výklad neumožňuje a stejně tak výkladová zpráva ke směrnici uvádí, že vychází z dodatkového protokolu k Úmluvě 2000 a hovoří pouze o „informacích o účtu vlastněném nebo ovládaném fyzickou nebo právnickou osobou, proti které se vede vyšetřování“.
Kromě informace o tom, zda podezřelý nebo obviněný je majitelem účtu v bankovní nebo finanční instituci, lze takto získat i informaci o tom, zda má k nějakému účtu pouze dispoziční právo (typicky podpisové) nebo zda je skutečným majitelem takového účtu (v evropském vyšetřovacím příkazu je vždy třeba vymezit přesně rozsah žádaných informací).
Koncept skutečného majitele (beneficial owner) se užije bez ohledu na to, zda jsou účty formálně vlastněny fyzickou nebo právnickou osobou, orgánem nebo jinou entitou jednající ve prospěch podezřelého nebo obviněného. Vymezení pojmu skutečného majitele vychází ze směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (článek 3 odst. 6), která je implementována do § 4 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.
Transakcích prováděných v minulosti na určitém účtu vedeném u bankovní nebo finanční instituce, na němž jsou evidovány peněžní prostředky nebo investiční nástroje (v určitém časovém období, např. příchozí a odchozí platby, včetně identifikace účtů, ze kterých přišly nebo na které odešly) – tato informace není omezena pouze na účty podezřelého nebo obviněného, ale lze požadovat informace ve vztahu k jakémukoli účtu, pokud jsou tyto informace důležité pro trestní řízení (např. i ve vztahu k účtu třetí nevědomé osoby, přes jejíž účet byly převedeny peněžní prostředky nebo investiční nástroje, které jsou výnosem z trestného činu za účelem jejich legalizace). Nepostačí přitom poskytnout informaci, že určitá částka peněz nebo určité investiční nástroje byly převáděny v určitý čas z jednoho účtu na druhý, ale je třeba poskytnout veškeré informace specifikující dané účty.
V evropském vyšetřovacím příkazu je třeba specifikovat rozsah požadovaných informací a vymezit instituce, od kterých je informace požadována, pokud je to možné (vydávající stát by se měl snažit omezit žádost jen na některé typy bank a jiných institucí nebo účtů, pokud k tomu má dostatek informací). Pokud se vyžadují informace o účtech podezřelého nebo obviněného, je třeba uvést i důvod, proč má vydávající orgán za to, že má účet právě na území vykonávajícího státu.
Informace se poskytnou v rozsahu, v jakém je má bankovní nebo finanční instituce k dispozici, nevyžaduje se, aby za tímto účelem prováděla nějaké zvláštní pátrání, ani se tím nezakládá nějaká nová povinnost bankovní nebo finanční instituce uchovávat další údaje.
V případě, že jsou informace vyžadovány od finanční instituce (a nikoli od instituce bankovní, tj. banky, pobočky zahraniční banky, spořitelního a úvěrního družstva), je důvodem pro odmítnutí výkonu evropského vyšetřovacího příkazu také skutečnost, že by takové informace nebylo možné vyžádat v obdobném vnitrostátním případě.
K § 387 a 388
V daných ustanoveních se implementuje článek 28 směrnice. Smyslem ustanovení je pokrýt různé typy „sledování“ a směřují do budoucna (s výjimkou skrytého vyšetřování a odposlechů, které jsou upraveny v samostatných ustanoveních). Směrnice vychází z příslušných smluv o spolupráci v této oblasti, nicméně určitým způsobem jejich ustanovení zpřesňuje a doplňuje, např. podrobněji upravuje sledování účtu v bankovní nebo finanční instituci.
Praktická opatření týkající se sledování mezi sebou dohodnou příslušné orgány zúčastněných států (nemusí jít o justiční orgán, ale typicky o policejní orgán).
Také v tomto případě je důvodem pro odmítnutí výkonu evropského vyšetřovacího příkazu skutečnost, že by takové sledování nebylo možné povolit v obdobném vnitrostátním případě.
Pro vydání evropského vyšetřovacího příkazu za účelem sledování zásilky a přeshraničního sledování a pro jejich povolení nebo nařízení je pak stanovena zvláštní příslušnost obdobně jako je tomu u právní pomoci podle části III hlavy I zákona č. 104/2013 Sb. Na postup při provádění sledování se obdobně užijí příslušná ustanovení citované hlavy.
K § 389
V tomto ustanovení je v návaznosti na článek 29 upraveno skryté vyšetřování (použití agenta nebo provedení předstíraného převodu). Kromě obecných důvodů pro odmítnutí výkonu evropského vyšetřovacího příkazu jsou upraveny další zvláštní důvody pro odmítnutí, kdy kromě možnosti odmítnout výkon z důvodu, že by jej nebylo možné povolit v obdobném vnitrostátním případě, je to i skutečnost, že nedošlo k dohodě mezi zúčastněnými státy ohledně podmínek, za kterých má být úkon právní pomoci proveden, které požaduje vydávající stát, protože národní úpravy těchto institutů se mohou velmi lišit.
Pro vydání evropského vyšetřovacího příkazu za účelem skrytého vyšetřování a pro jeho povolení je pak stanovena zvláštní příslušnost obdobně, jako je tomu u právní pomoci podle části III hlavy I zákona č. 104/2013 Sb. Na postup při provádění skrytého vyšetřování se obdobně užijí příslušná ustanovení citované hlavy.
K § 390 a 391
V daných ustanoveních je upraveno přeshraniční provádění odposlechu telekomunikačního provozu v případě, kdy je k jeho provádění zapotřebí technická pomoc druhého státu. Pokud jsou vyžadovány provozní a lokalizační údaje zpětně, užijí se obecná ustanovení o evropském vyšetřovacím příkazu, neboť jde o méně invazivní úkon.
Je-li potřebnou technickou pomoc schopno poskytnout několik členských států, měl by být evropský vyšetřovací příkaz zaslán pouze jednomu z nich, přičemž by se měla dát přednost členskému státu, na jehož území se dotyčná osoba nachází. Je-li technická pomoc zapotřebí od více než pouze jednoho státu, lze evropský vyšetřovací příkaz zaslat i více než jednomu vykonávajícímu státu.
V evropském vyšetřovacím příkazu, který obsahuje žádost o odposlech telekomunikačního provozu, vydávající orgán poskytne vykonávajícímu orgánu dostatečné informace, jako například údaje o vyšetřovaném trestném činu, aby vykonávajícímu orgánu umožnil posoudit, zda by daný úkon právní pomoci byl povolen v obdobném vnitrostátním případě, veškeré dostupné údaje o zařízeních a osobách, jež mají být odposlouchávány, o požadované době trvání odposlechu a způsobu jeho provádění (viz oddíl H7 formuláře).
Způsob provádění odposlechu je třeba s orgánem jiného členského státu dohodnout dle technických možností; pokud je požadován přepis, dekódování nebo dešifrování záznamu telekomunikačního provozu, náklady s tím spojené nese vydávající stát.
Také v tomto případě je důvodem pro odmítnutí výkonu evropského vyšetřovacího příkazu skutečnost, že by odposlech nebylo možné povolit v obdobném vnitrostátním případě, před odmítnutím je žádoucí konzultovat s orgánem jiného státu, zda není schopen požadovaným podmínkám vyhovět.
K § 392 a 393
V těchto ustanoveních jsou upraveny otázky související s přeshraničním odposlechem prováděným bez technické pomoci druhého státu (např. v příhraničních oblastech). Takový odposlech samozřejmě musí být vždy vnitrostátně povolen v souladu s právními předpisy státu, který provádí odposlech. S ohledem na zásadu státní suverenity je nicméně v takovém případě zapotřebí informovat stát, na jehož území se odposlouchávaná osoba nachází, o odposlechu neprodleně poté, co se justiční orgán dozví o tom, že odposlech má přeshraniční rozměr (což může být známo před započetím provádění odposlechu, ale také až během jeho provádění nebo až zpětně), byť není třeba vydat evropský vyšetřovací příkaz. Pro zaslání informace se použije zvláštní formulář obsažený v příloze C směrnice.
Orgán státu, na jehož území se odposlouchávaná osoba v době provádění odposlechu nachází (má nacházet, nacházela), do 96 hodin od obdržení oznámení vyrozumí orgán jiného státu o tom, zda uděluje souhlas s odposlechem. Pokud souhlas odmítne udělit, může zároveň uvést, že důkazy získané odposlechem nesmějí být použity a z jakého důvodu, nebo uvede podmínky, při jejichž splnění je lze použít.
K rozhodování o udělení souhlasu s odposlechem je po vzoru § 64 zákona č. 104/2013 Sb. příslušný Krajský soud v Praze, je-li odposlech prováděn v jiném členském státu v přípravném řízení, činí tak na návrh Krajského státního zastupitelství v Praze. Krajský soud odmítne udělit souhlas s odposlechem, pokud nejsou splněny podmínky pro jeho provedení podle § 88 tr. ř.
K § 394 a 395
Uvedená ustanovení v návaznosti na článek 32 upravují možnost vydat evropský vyšetřovací příkaz za účelem zajištění věcí, která má sloužit k důkazním účelům, ve vykonávajícím státě (oddíl H3 formuláře), přičemž je třeba uvést, zda má věc zůstat zajištěna v jiném členském státu, nebo má být předána vydávajícímu státu.
Pro posouzení, zda jsou splněny podmínky pro výkon evropského vyšetřovacího příkazu, je v tomto případě stanovená kratší lhůta než obecná třicetidenní.
V České republice se taková věc zajistí typicky postupem podle § 78 a 79 tr. ř.
Při převzetí věci od jiného členského státu a jejím vrácení se postupuje podle § 378, při jejím předání do jiného členského státu a jejím vyžádání si zpět podle § 371.
Pokud byla na základě evropského vyšetřovacího příkazu v jiném členském státě zajištěna věc k důkazním účelům a nebyla předána do České republiky, pak je třeba vyrozumět orgán jiného členského státu o tom, že potřeba jejího zajištění pominula.
K dosavadnímu § 357 a § 358
Ačkoli Legislativní pravidla vlády neumožňují přečíslování paragrafů, u zákona č. 104/2013 Sb. byla již v novele provedené zákonem č. 77/2015 Sb. připuštěna výjimka z tohoto formálního pravidla – a to z následujících důvodů:
Jedním z významných důvodů, proč byla problematika mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních vyčleněna z trestního řádu do samostatného zákona, byly právě obtíže a legislativní nepřehlednost spojená s tím, že oblast mezinárodní justiční spolupráce je dynamická a je upravována velkou řadou právních předpisů EU, takže je zapotřebí velmi časté přijímání novel (cca 1 ročně). V minulé právní úpravě – trestním řádu – byl implementován jen zlomek právních předpisů EU upravujících tuto oblast, a označení paragrafů již dospělo k číslování § 460 zp.
Se záměrem přečíslovávat závěrečné 2 paragrafy zákona č. 104/2013 Sb. byla také část upravující mezinárodní justiční spolupráci s členskými státy EU včleněna až na samý konec tohoto zákona, byť by jinak systematicky patřila na jiné místo.
Doplňování implementačních ustanovení do zákona č. 104/2013 Sb. s využitím jinak předpokládaného pravidla obsaženého v Legislativních pravidlech vlády o vkládání nových paragrafů do zákona i pro tento případ nelze považovat za vhodné řešení přispívající k přehlednosti právního předpisu, a proto je velmi důležité učinit pro tento případ výjimku a striktně netrvat na dodržení tohoto pravidla (slovenskou cestu, kdy je každý právní předpis EU v této oblasti implementován samostatným zákonem, nelze považovat za následování hodnou a přispívající k jednoduchosti a přehlednosti právního řádu).
K přechodným ustanovením (článek II)
Přechodná ustanovení se upravují tak, aby nebyla ohrožena rychlost a efektivita justiční spolupráce, tj. pokud byla řízení o justiční spolupráci již zahájena před nabytím účinnosti této novely, dokončí se podle dosavadních předpisů. Rozhodným datem pro uplatnění justiční spolupráce na základě evropského vyšetřovacího příkazu nebo na základě předchozích nástrojů je datum obdržení žádosti nebo příkazu spadajícího do působnosti směrnice příslušným orgánem vykonávajícího státu.
Bod 3 upravuje potřebnou návaznost evropského vyšetřovacího příkazu vydaného za účelem předání důkazu na předchozí příkaz k jeho zajištění.
K části druhé a čtvrté – změna trestního řádu a změna zákona o některých přestupcích
Navržená úprava zajišťuje implementaci článku 19 směrnice, na jehož základě je zapotřebí dostatečně zajistit důvěrný charakter trestního řízení, specificky je pak vyzdvihnut požadavek na to, aby banky nesdělily informace o trestním řízení svým klientům.
Obdobný požadavek na zachování důvěrnosti vyšetřování obsahuje ve vztahu k poskytovatelům služeb informační společnosti ostatně i Budapešťská úmluva o počítačové kriminalitě vyhl. pod č. 104/2013 Sb. m. s. (článek 16 a 27).
Důvěrnost informací o trestním řízení dosud není do právního řádu České republiky zcela dostatečně promítnuta ve vztahu k třetím osobám, které poskytují orgánům činným v trestním řízení součinnost na jejich žádost. Přestože požadavek na uchování informací o probíhajícím trestním řízení v tajnosti je ve směrnici a v citované úmluvě explicitně obsažen pouze ve vztahu k bankám a poskytovatelům služeb informační společnosti, které poskytují součinnost pro účely trestního řízení, bylo by nelogické, aby takový požadavek byl uplatněn vůči bankám, ale již ne vůči jiným finančním institucím nebo jiným orgánům a osobám, když důsledky úniku informací jsou srovnatelné bez ohledu na subjekt, který informaci šíří. Vzhledem k uvedenému se navrhuje nastavit povinnost mlčenlivosti pro všechny subjekty poskytující součinnost podle § 8 tr.ř.
Třetí osoby jsou k zachování mlčenlivosti sice zčásti nuceny povinností upravenou v § 8b odst. 1 tr. ř., ta se však vztahuje jen na případy, kdy orgány činné v trestním řízení sdělí třetí osobě osobní údaje umožňující ztotožnit osoby zúčastněné na trestním řízení, jež jsou vymezeny v § 8a odst. 1 větě druhé tr. ř. To nepokrývá případy, kdy třetí osoba sdělí osobě, ohledně níž je požadována součinnost, informaci o tom, že se na ni „vyptávají“ orgány činné v trestním řízení, nebo případy, kdy orgány činné v trestním řízení požadují zjistit totožnost určité osoby (např. majitele účtu) nebo požadují určité informace bez osobních údajů uvedených v § 8a tr. ř. větě druhé tr. ř. V některých případech může být relevantní uplatnění trestního postihu za trestný čin nadržování (§ 366 tr. zák.) nebo trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti (§ 217 tr. zák., typicky v oblasti finančního sektoru), tato možnost však není univerzální a nepostihuje dostatečně případy, kdy se požadovaná součinnost týká jiné osoby než pachatele.
Právní předpisy upravující oblast finančního trhu přímo nebrání bance nebo finanční instituci, aby informovala klienta o tom, že orgány činné v trestním řízení si vyžádaly informaci o jeho účtu nebo jiné informace, které se klienta týkají. Bankovní tajemství chrání informace o klientovi před třetími osobami, nechrání ale žádné informace před samotným dotčeným klientem. Předpisy na finančním trhu tak samy o sobě „důvěrnost skutečností a podstaty evropského vyšetřovacího příkazu“ v současnosti nezajišťují.
Dostatečnou ochranu v požadovaném smyslu nezajišťuje ani zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.
Pokud jde o úpravu dispoziční normy a sankce, kterou je možné uplatnit při jejím porušení, navrhuje se po vzoru jiných právních předpisů považovat porušení povinnosti mlčenlivosti podle § 8 odst. 7 trestního řádu za přestupek, který se navrhuje upravit v zákoně o některých přestupcích, protože není k dispozici jiný zákon, kam by takový přestupek mohl být včleněn. Porušení mlčenlivosti o určitých skutečnostech bývá ostatně typicky ve stávající úpravě považováno za přestupek nebo správní delikt (srov. např. § 101 ve spojení s § 115 odst. 2 zákona o Policii ČR), pokud výjimečně nedosahuje takové společenské škodlivosti, že je považováno za trestný čin (neoprávněné nakládání s osobními údaji). Tato koncepce odpovídá i koncepci postihu za porušení povinnosti nevyzradit osobní údaje podle § 8b odst. 1 tr. ř., kdy takové jednání naplňuje znaky přestupku nebo správního deliktu podle zákona č. 101/2000 Sb.
K části třetí – změna zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
Dané ustanovení navazuje na článek 18 směrnice, který uvádí, že pokud se při provádění úkonů podle směrnice nacházejí úřední osoby jednoho členského státu na území jiného členského státu, je prvně uvedený členský stát v souladu s právními předpisy členského státu, na jehož území tyto úřední osoby působí, odpovědný za škody, které jeho úřední osoby způsobí během své činnosti. Členský stát, na jehož území byla škoda způsobena, nahradí tuto škodu za podmínek vztahujících se na škodu způsobenou jeho vlastními úředními osobami.
V první fázi tedy uhradí škodu způsobenou úředními osobami jiného členského státu Česká republika podle zákona č. 82/1998 Sb. tak, jako kdyby jí způsobily její úřední osoby.
Vůči jinému členskému státu pak Ministerstvo spravedlnosti podle § 372 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních uplatní regres, přičemž je oprávněno žádat vše, co vyplatilo. Po jiném členském státu však nelze žádat úhradu škody, která vznikla České republice. Promlčení nároku na regresní úhradu se v tomto případě řídí právními předpisy jiného členského státu.
Z hlediska trestní odpovědnosti se užije § 127 odst. 3 tr. zák.
K části páté - účinnost
S ohledem na skutečnost, že implementační lhůta uplynula již dne 22. 5. 2017 a že evropský vyšetřovací příkaz je významným nástrojem v oblasti přeshraničního obstarávání důkazů, navrhuje se stanovit datum nabytí účinnosti novely již ke dni vyhlášení ve Sbírce zákonů, neboť je nezbytné postupovat podle implementační právní úpravy co nejdříve.
Česká republika již byla Evropskou komisí formálně upozorněna na porušení povinnosti provést ustanovení směrnice do svého právního řádu v implementační lhůtě (řízení č. 2017/0315). Co nejrychlejší implementace předmětné směrnice do právního řádu České republiky je významná také z věcných důvodů, neboť tato směrnice stanoví jednotný rámec při poskytování justiční spolupráce při přeshraničním opatřování důkazů pro trestní řízení vedená v členských státech EU a v některých oblastech nahrazuje dosavadní postupy podle mezinárodních smluv. Při absenci implementační právní úpravy tak záleží pouze na ochotě jiných členských států poskytovat České republice justiční spolupráci pro tyto účely jinými postupy, než předpokládá směrnice.
V Praze dne 3. ledna 2018
Předseda vlády:
Ing. Andrej Babiš v.r.
Ministr spravedlnosti:
JUDr. Robert Pelikán, Ph.D., v.r.
-PAGE \* MERGEFORMAT21-
ㆶ㒮㖒㭲㽘㽚䆖䎢䚜䝄䱐䷌丄倢偾傜儜垔奘奴寪專扊扶撖擆枴栘ô í í í í í í í í í í í í í Ѐ 摧⛆d ꐓx摧⛆d ጀ碤㜀$䠀$摧⛆dᬀ栘毦毨毪毬毮毰毲氎氐沶泼溘滄窬缪罨艢芌芜計跈飜鱬鴸鵈ø î î î ã Ü � Ü � Ü � Ü � Ü � Ü � Ü � Ü ꐓx摧⛆d ԀĤ␆ጁ碤䀀Ħ摧⛆dऀ ␃ጁ碤愀Ĥ摧㇏f ꐓx摧㇏fᤀ氎氐氬氮沶泼溘滄缪罨艠芜鴸鵈꧄꧔께꾪눶뉆볰봀쑶쒆��ް߀੨દෲ컗컗컗컗컗컗럄캨컗컗袓ퟎퟎ绎ퟎ燄칥e ᔖ왨搦ᘀ왨搦尀脈憁ᡊ ᔙ왨搦ᘀ왨搦㘀脈嶁脈䩡ᔓ왨搦ᘀ왨搦㸀Ī䩡ᔔ왨搦ᘀ왨搦倀Պ愀ᡊ ᔨ왨搦ᘀ왨搦䬀͈倀͊帀ъ开㥈愄ᡊ渀ш琈шᔜ왨搦ᘀ왨搦㔀脈⩂愁ᡊ瀀h ᔙ왨搦ᘀ왨搦䈀Ī䩡桰 ᔓ왨搦ᘀ왨搦尀脈䩡ᔐ왨搦ᘀ왨搦愀ᡊ ᔓ왨搦ᘀ왨搦㔀脈䩡ᔖ왨搦ᘀ왨搦㔀脈⨾愁ᡊ ᔒ왨搦ᘀ왨搦㔀脈⨾ᔏ왨搦ᘀ왨搦㔀脈✀鵈ꐘ꧄꧔가께눶뉆랮멖믰볰봀쑶쒆쟞퀖��ø ø ø ø ø ø ø á ø Ô ø ì
ጀ碤⨀Ĥ㠀$䐹摧⛆d 옍鴁ꐓx摧⛆d ഀ׆Ā͓ጀ碤䀀ئ摧⛆d ꐓx摧⛆d᠀露҆ڀް߀ॖෲᄚᏲᝢᰮᷢỴ∂≐⬖Ⲑ㍊㍌㠀㧌ó ó ó ó ì ì ì ì ì á á Ü � ì Ѐ 摧⛆d 옍鴁ꐓx摧⛆d ꐓx摧⛆d ഀ׆Ā͓ጀ碤䀀ئ摧⛆dᤀෲỲỴ∂≐㍈㍊䖠䖴侾俎官宨廦延敲斂燐燠示祊苌苜鑘鑨願馼馾駎ꖼꗌ꼼꽌둴둶룀룐여염콠콰ﬤזּஒᄢᄤ᭠᭼䂠䂼䕨䕬䦂䦒傮僊幎幪橨檈爖牎绲缺缼萘蓂ꌴꐾꔖ맢맢âᔖ왨搦ᘀ왨搦㔀脈⨾愁ᡊ ᔓ왨搦ᘀ왨搦㘀脈䩡ᔌ왨搦ᘀ왨搦 ᔖ왨搦ᘀ왨搦㔀脈࠶憁ᡊ ᔐ왨搦ᘀ왨搦愀ᡊ ᔓ왨搦ᘀ왨搦㔀脈䩡ᔓ왨搦ᘀ왨搦尀脈䩡䤀㧌㺄䌰䖤䖴䛰䢒䰎䴈乔侾俎召夘官宨廦延敲斂浠漮燐燠碸示祊苌苜ø ø ø ø ø ø ø ø ø ø ø ø ø ø ꐓx摧⛆dᰀ苜莀蓊诊轔鑘鑨願馾駎ꖼꗌ꼼꽌닌둶룀룐슸여염콠콰폾헖��ø ø ø ø ø ø à ø ø ø ø ø ø ഀ׆Ā͓ጀ碤䀀ئ摧⛆d ഀ׆Ā˅ጀ碤䀀ئ摧⛆d ꐓx摧⛆dᨀ�ﬤﬦזּКאஒᄤᛔᨖ᭠᭼Ტὸ◸⨴⳨ø ø ø ø ø ø í ø ø ø ø ã ø
&䘋 ꐓx摧⛆d ጀ碤㜀$䠀$摧⛆d ꐓx摧⛆dᨀ⳨ㅴ㡐㰀㸐䂠䂼䐪䕬䛎䦂䦒串傮僊協噌娸尜幎幪摴枊橨檈洈ø ø ø ø ø ø ø ø ø ø ø ø × 옍鴁ꐓx摧⛆d ഀࣆȀƪᄫ ꐓx摧⛆d
&䘋 ꐓx摧⛆d ꐓx摧⛆dᤀ洈渺滚瀬爖牎琐确穌绲缾茀萘蓂蛀袂輌霺鬼鰔ꌴꐾꡠꦾ겺괼구뀞ô ô ô í í ô ô í í ô ô í í ô ꐓx摧⛆d 옍鴁ꐓx摧⛆dᬀꔖꜰꜲꡞ괼구뀠끴녴뗠뗢똼뙞뛢뛤뛦뛲뛴뜂뜄뜈뜊뜎뜐뜔뜖뜚뜜뜞띈띊띎띐띔띖띘띚띜엔릿낿樂꧔鶡鶡鶡鶡醙醙醈蒙鶀© ᘆၨꕓ ᘆ❨ᥕ ᘑ洀H渄H甄Ĉ̏j ᘀ坨�唀Ĉᘆ坨� ᘆ␣ ̏j ᘀ␣唀Ĉᘍ⑨唊㘀脈䩃ᔐ٨浲ᘀ콨昱愀ᡊ ᘊ捌愀ᡊ ᘊ콨昱愀ᡊ ᔜ왨搦ᘀ왨搦倀Պ愀ᡊ渀ै琄ैᔟ왨搦ᘀ왨搦倀Պ尀脈䩡䡮Љ䡴Љᔖ왨搦ᘀ왨搦㔀脈⨾愁ᡊ ᔐ왨搦ᘀ왨搦愀ᡊ ᔌ왨搦ᘀ왨搦─뀞뀠뗠뗢똖똘똚똜똼뙪뙬뙮뙰뚞뛢뛤뛦뛨뛪뛬뛮뛰뛲÷ è � Ù � Í � Ù � Ù � Ù � Ù � Ä 쐀 Ä 쐀 Ä 쐀 ࠀ ꐓxꐔx摧⛆d ሀᑤā㜀$䠀$摧㇏f̀Ĥ搒Ĕ㠀$⑈愀Ĥ摧㇏f̀Ĥ搒Ĕ㠀$⑈愀Ĥ摧⛆d܀ ␆䀁Ȧ摧⛆dᘀ뛲뛴뛶뛸뛺뛼뛾뜀뜂뜆뜈뜌뜎뜒뜔뜘뜚띔띖띘띚띜ú î î î é é é é â ç î Ā#Ѐ#␃愁ĤĀ Ѐ 摧唧ℌഀӆก萑 葠 摧ଢ଼kЀ 摧⛆dᔀ?】ᰁŐ梐㨁坰�ἀ芰우⅁覰∅覰⌅覐␅覐┅°ᜀ쒰᠂쒰ం쒐䐂Ű ѢQċ ؾ ؾ ؾ ؾ ؾ ض ض ض ض ض ض ض ض ض ɶ ɶ ɶ ɶ ɶ ɶ ɶ ɶ ɶ ض ض ض ض ض Ⱦ ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ¸ ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ň ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ض ΰ ض ز π ϐ Ϡ ϰ Ѐ А Р а р ѐ Ѡ Ѱ Ҁ Ґ π ϐ Ϡ ϰ Ѐ А ز Ȩ ǘ Ǩ Р а р ѐ Ѡ Ѱ Ҁ Ґ π ϐ Ϡ ϰ Ѐ А Р а р ѐ Ѡ Ѱ Ҁ Ґ π ϐ Ϡ ϰ Ѐ А Р а р ѐ Ѡ Ѱ Ҁ Ґ π ϐ Ϡ ϰ Ѐ А Р а р ѐ Ѡ Ѱ Ҁ Ґ π ϐ Ϡ ϰ Ѐ А Р а р ѐ Ѡ Ѱ Ҁ Ґ π ϐ Ϡ ϰ Ѐ А Р а р ѐ Ѡ Ѱ Ҁ Ґ ĸ Ř Ǹ Ȉ Ș ɖ ɾ 䩐䡟Ё䡭Ѕ䡮Ѕ䡳Ѕ䡴Ѕ J怀Jဌ ˩ê Normální ␃愃̤䩃䩐 䡟Ё䡭Ѕ䡳Ѕ䡴Ѕf䀁fဌG䆗Nadpis 1 ␃ԀĤ␆ሁᑤāጀ䀁&② ࠵䊁༪䩃 䩏䩑憁瀀㙨酟 R䀃2Rဌ1灛PNadpis 3 ␃ጀ撤᐀撤䀀Ȧ封Ĥ② ࠵䎁ᭊ尀脈䩡j䀄jဌ䰳ذNadpis 4 ␅Ĥ☊ଃɆጀ좤䀀̦)࠵㚁脈⩂䌏ᡊ伀ي倀J儀ي尀脈炁佨북琀ै^䀅^ဌ䰳Nadpis 5 ␅Ĥ☊Ɇጀ좤䀀Ц ⩂䌏ᡊ伀ي倀J儀ي瀀⑨怿琀ैd䀆dဌ䰳ذNadpis 6 ␅Ĥ☊ଅɆጀ좤䀀Ԧ#࠶䊁༪䩃䩏䩐 䩑炁⑨怿琀ैd䀇dဌ䰳ذNadpis 7 ␅Ĥ☊ଆɆጀ좤䀀ئ#࠶䊁༪䩃䩏䩐 䩑炁䁨䁀琀ैZ䀈Zဌ䰳ذNadpis 8 ␅Ĥ☊ଇɆጀ좤䀀ܦ⩂伏ي倀J儀ي瀀䁨䁀琀ै`䀉`ဌ䰳ذNadpis 9 ␅Ĥ☊ଈņጀ좤䀀ࠦ ࠶䊁༪䩏䩐 䩑炁䁨䁀琀ैJ⁁¡Jഌ Standardní písmo odstavce Zi³Zഌ ذNormální tabulka 㐀ۖĀ̊l혴ԁ愀϶ 0Á0ഀ ذ Bez seznamu \濾ñ\ 䰳ذ
Nadpis 4 Char )࠵㚁脈⩂䌏ᡊ伀ي倀J儀ي尀脈炁佨북琀ैP濾āP 䰳
Nadpis 5 Char ⩂䌏ᡊ伀ي倀J儀ي瀀⑨怿琀ैV濾đV 䰳ذ
Nadpis 6 Char #࠶䊁༪䩃䩏䩐 䩑炁⑨怿琀ैV濾ġV 䰳ذ
Nadpis 7 Char #࠶䊁༪䩃䩏䩐 䩑炁䁨䁀琀ैP濾ıP 䰳ذ
Nadpis 8 Char ⩂䌏ᡊ伀ي倀J儀ي瀀䁨䁀琀ैV濾ŁV 䰳ذ
Nadpis 9 Char #࠶䊁༪䩃䩏䩐 䩑炁䁨䁀琀ै:俾: ˩ê Hlava ␃ԁĤ␆ጁ䀀Ȧ② <俾Ų< ˩ê ZÁKON ␃ԁĤ␆䀁&②࠵㮁脈N俾ƂN ˩ê
nadpis zákona ␃ԁĤ␆ጁ碤䀀&②࠵<俾< ˩ê Parlament ␅ĤꐓŨꐔð B俾ƒB ˩êذ Text článku 萑Ʃꐓð♀怅ꦄ <俾< &˩ê Článek ␃ԁĤ␆ጁ䀀Ԧ② >俾Ţ> ˩ê Návrh ␃ԁĤ␆ᐁ䀀&②血(@濾ǁ@ ˩êذText článku Char 䩃䩐 X俾X ᆦ Novelizační bod ␅Ĥ☊͆ഀ׆Ā͓ጀᐁ碤 H濾ǡH ᆦ Novelizační bod Char 䩃䩐 JDzJ 䃁Ý Text bodu 옍刁萏͒萑﹗♀师劄怃垄þ PȂP 䃁Ý Text písmene 옍꤁萏Ʃ萑﹗♀帇ꦄ态垄þ T俾ȒT "䃁Ý
Text odstavce !옍ข匃ᄀꦄጁ碤᐀碤䀀ئ葠Ʃ D濾ȡD !䃁Ý Text odstavce Char 䩃䩐 6䀟Ȳ6 $娥=ذZáhlaví
#옍렂瀑ģ 8濾Ɂ8 #娥=ذ Záhlaví Char 䩃䩐 H俾H 娥= NADPIS ČÁSTI %␃ԁĤ␆䀁Ħ②࠵6濾ɡ6 娥= Článek Char 䩃䩐 B性ɱBഌ 娥=ذOdkaz na komentář 䩃䩡<䀞ʂ<ఌ)娥=ذText komentáře (䩃B濾ʑB (娥=ذText komentáře Char 䩐 D䁪ʁʂDഌ+娥=ذPředmět komentáře *࠵岁脈N濾ʱNČ*娥=ذPředmět komentáře Char
࠵傁J尀脈H䂙˂Hഌ-娥=ذ Text bubliny ,䩃䩏䩑䩞䩡R濾ˑRČ,娥=ذText bubliny Char 䩃䩏䩐 䩑䩞䩡P䁞ˢPࠌ 排s Normální (web) .␃ጀ撤᐀撤嬀Ĥ愁$䩡R䂝˲Rဌ0倓 Bez mezer /萑еꐓxꐔx葠е䩃䩐䡭 䡳 䡴 @濾́@ /倓Bez mezer Char 䡭 䡳 䡴 D濾̑D 灛P
Nadpis 3 Char ࠵䎁ᭊ倀J尀脈䩡F俾̢Fဌ 灛P Styl1 2␃ሀᑤā᐀좤愀$䩃䩏䩐䩑p䂳̲pဌ 灛PȠOdstavec se seznamem 3␃ༀ킄ሂᑤā᐀좤帀킄愂$䩃䩏䩐䩑䩡(恗́(ဌ 灛P Silné ࠵岁脈H俾H 灛P Nadpis hlavy 5␃ԁĤ␆䀁Ȧ②࠵H怦͡H 灛P Značka pozn. pod čarou ⩈T俾ȒT 8灛P Nadpis paragrafu 7␃ԁĤ␆ጁ䀀Ԧ②࠵N濾N 7灛P Nadpis paragrafu Char ࠵䎁ᡊ倀J h濾Βh 灛P Standard 9␃⨃Ĥ㠀$䐹②(䩃䡋䩐䩞䡟й䩡䡭Ѕ䡮ࠄ䡳Ѕ䡴ࠄF俾ΑF 灛P
Nadpis oddílu :␃ԁĤ␆愁Ĥ࠵@俾Ȓ@ <灛P Paragraf ;␃ԁĤ␆ጁ䀀Ԧ② :濾ρ: ;灛P
Paragraf Char 䩃䩐 `䀝ϒ`Č>灛P Text pozn. pod čarou =옍꤁萏Ʃ萑﹗葞Ʃ葠﹗䩃N濾ϡNČ=灛P Text pozn. pod čarou Char 䩐 HϲH @灛P Text paragrafu ?萑Ʃꐓð♀怅ꦄ F濾ЁF ?灛P Text paragrafu Char 䩃䩐 H䁐ВH B灛P Základní text 2 A␃愀$䩃䩡L濾СL A灛P Základní text 2 Char 䩃䩐 䩡T䀠вTఌD灛PذZápatí C␃ഀࣆȀᆸ⍰ȁ搒ĔꐔÈ② 䩃䩏䩐䩑6濾с6 C灛Pذ Zápatí Char 䩏䩑F䁑ђFఌF䆗 Základní text 3 Eꐔx䩃䩡L濾ѡL E䆗 Základní text 3 Char 䩃䩐 䩡V濾ѱV 䆗
Nadpis 1 Char #࠵䊁༪䩃 䩏䩐 䩑憁瀀㙨酟 :: 䆗 Oddíl H␃ԁĤ␆ጁ䀀Ц② `Ғ` 䆗 Tělo informace *I萎֊萏ࣜ萑ː㜀$㤀Ʉ䠀$葝֊葞ࣜ葠ː 6䀾Ң6ဌK䆗 Název J␃愁Ĥ
࠵岁脈䩡>濾ұ> J䆗
Název Char ࠵䎁ᡊ倀J尀脈䩡$⿾Ӂ$ 䆗 italic F恕ӑFऌ 䆗ذHypertextový odkaz ⨾瀁h "⿾ӡ" 䆗 super @俾Ӳ@ 䆗 normal O␃ጀ撤᐀撤嬀Ĥ愁$䩡8俾Ԃ8 懅> Radka P搒Ũ ࠵侁Ɋ儀Ɋ 䭐Ѓ !�뼏ÿ Ȝ 䍛湯整瑮呟灹獥⹝浸걬쮑썎ူﱈ䨭늜ࡀ잂잎粢죀⒙줖님喧퉌䉔₨氖�㮞狣᾽딇飃Ꞝ꽊䋲ᯫ嵇�伷귙襖᪁㰘ꕡ頏뫴벾㜨肇襉劚箥烦䱧㶲邎ὲ꒐㮝ȸ㗋♶ﶀ痍�醉䏉똃ᶰ㵘飹뒐㾺丶䪬ࡃ뎃鋀令쥆䈖쨮➹⮤ꆉ姍哂᧹敞턵꠵⃞௲ኌ냃褌콟ⴙ뿦鸻훛汙�늎粎帶仌怔㿵Ꮸ쳓孿ɿ 䭐Ѓ !횥À Ķ 牟汥⽳爮汥葳쾏썪ర붅톃兽쏒┘⽶邥⽃綣缨≨�俛ۇ묊萈꧷︽议ᘠꪚ쌆䏢쬿㵶羿즂ꒅ▧嬈灸ꎆ�徵傼ꏑ촼ᬱ䢥ザን蠏俙劼䊮텤䫒�戴缤醧影ῗ麘䰶刖㟗깠ꢏ쎳찰侞翁ⲯ䗥渄鐷楌拤ꢡ뵓ꢐꩥỔ뗐隸Ͽ倀͋ᐄࠀ ℀欀陹茖 言 ᰀ 琀敨敭琯敨敭琯敨敭慍慮敧浸౬䷌쌊ဠꅽ遷㟙뭣䔨뉢껋䌀읁튠�菣츷ᓟ鯕ോⱙޜ訍쵥蠮ⱼᮧ�᱈ⳅᗇᡸ듉ᎍ䧟珈絑픣薐떭⃝뗖픫�륞樤謽均폨⧷䗢⯫ਦ㠂ǽ 䭐Ѓ !ǝھ ᮹ 桴浥⽥桴浥⽥桴浥ㅥ砮汭姬潏㔜뼔객鞹⛬榻쪦癮䠛䛓淙轑᧞賯켛摸鍻෮䞵䅄儠三℈加焫ꜩ侊⠒⊂⯵泰쳏뎎㚓⍩ꂨ䡻�点囱탌ᄾ�禩⒈༾ቨ붶썫맾༕蕉鸳뚐┷믒寶說䱈감渪酻싪ᡡ矋䩸頒猛挑꼅尢Ј>ㆺ塛햬ព䱢༓㠥눆峛緑Ꜥ㵒㛾ꂞ랉玖镠ꤨ簇ئޚ雉⟄뿗慼쇰嵞肣靔됉妏ϛƦᠿ宒䏊䬌ጅ꽭繦싞藚밅떘疥훋붂썅葓芣뵩棟�庸헭程耆ώ떴钲㙩⯺仵덎누뮴暵䯢韴擦畮鴺⭦얓㔒ﬠ飘꿃雔胞븬蜹瑯믖旝漇ᙀ㲿澟㜭뱜䔁⚌獻绐ꌿ䁞鳆噭埂븀쭒㏠䐔ᅃ驡飅岛Ǵ솤⬌ₚ䴵ᣉ჻巖輜씄চ╞㒸蝣㥼ꐷ⇹௩ꪚ詞䔡㶞ﻺꏙ쏃㿛�玹ﭸ䭇姈覵낓㟩？菧麯᪴쬯�ퟰ㾟کੂ쓍῟翞鱗罇睼ʷ⺾꣰Ἄ飒瑈ᲅ嶠茞왢긪擤两抷愘幚麱ኄ堧ꥳ�酓뺃씲⎎蝇ᚸ⺼蒠Ŕ䴯㩮༂ㄢ둑ᑖ쀻칭蝙䪋氫幩㌥✏塉峍쩌嶸碫煷㞷ꅉ�袍쌎슉䤡䊈蹺ᇯꅒෝᵊ溻当쥰ેꃝ莨ꕩ虉퍄텬账⿁⫓솝軟뙭ꎯ朎婕遯変妁쉃㌜쉞蔓⫣䎒댜솲振唕㤉ઘ貿䧫鸅ऎ꣣ဗꬩ峖ꀕ쥯審ꨘꕖ럛㓙酶텂⪽鞚�䛫丸낫騃敄믬ིᑂᶣꪮ�췜ﴐ縎지亾荗㑫䑴֚麈袙弊≞觜쇟趔ㄱڥ묊ꭓ驣꼼㍰锊狛문ෂ韉⫷绤䭝㫶廬㥕禳傤蜟娻뮞ќ캯砛䠐麗煍卾붜糿㹱鼮뻏켤オ栔话曘듛㭳㇯汥ꚠ岌Ꚗ雹ﾰ約퐘쵫鐱꜔㒱䞂춝쓀藁鬂䠵唾⃑⧂併ओ䙥鐺ฒ暍銸욶뎑ྩ똣䡺뚬恹鞇烴젨ꤘ獂춸ⴙɩ攧璶⌾먊ಽ몳�䛪匴ᴘ蕮�⼦荔싁킚⃘蝨쫀烋ꀑ썙ށሳ뭨Ὓ滥帱䬸줗܈횑�畇ꓣ嘼ᓦ竑惘ߐៈ굘귄즥ʾ鎷ꤸ껌�꽻ꗢ舼幧樂퍇░।栺굻拦䏓举�츘ꜘ痠箩챉롂낕｡擂夶⭦챗艍尺墁쾻臔䡔膵摥썃敌쀡촒쫉�댄閞ᔂ剤괬毼聒崝鋗飱裒鶶쵽⥊⢟آ灑䚀≬ㅶ徸⪇Ꮸॐṗ⊦៨ꎸ훓匶煮鋎粮昳癰댜숴륙⧕枚薲芛졔�溁늕꽎䦊㏹ꕒ옜㏿ɾ့腋胶˅鴣洩ஏ焕䊨䑩뻽퓁蠎렖藧ࡩ렪㚵ퟙ淿姎☚ꤠ楶҈ﶅ䕈邂⠝♋建걀陝쬤餈⪈⮉⭓裶Ꮼ퐶瀵ử₊䷔줵胊᷁㾍㷷ꃋꡑ鲛빲锹�浻ﰎ鷓䶏偦귊ꛃ즡忭墈嶳껕쬷뷳겷麈떘赙⬼妀⭩敨ｩ⊒犜떫欕曅ᰮ煸捞Ⱈꈚ邑ϾΏ㸕徳㪆믤子簑탄쾪웙椂䜇㣐䇙䰛钚洵㫖ꭩ鯥᧵멷�옣鋖쒝瘴鳑岜䬼杣瘖浬軇㔵詨탂㼸ᣌ飇杯꿥籚፴봜�☍䥌䰓뷰恊ꇨ☇ⷹ덇o 䭐Ѓ !턍龐¶ ě ' 桴浥⽥桴浥⽥牟汥⽳桴浥䵥湡条牥砮汭爮汥葳䶏숊ᐰ瞂漈퍯Ⴚ⚑裝귐ϔവ㼶儤긍ࠬ蜮빡榙鞻증挓�栱᪪㨈闩驱淁䂎ᙒ襎㯙끤艠澎朕䮑䴨␦⡒ㄮ犘✎鍊킜咊胹㢮辣ꌢ䆦믈䣐痷ꁽ鯱簁Ⓟ抽笐Õ阙驐돿㣽褚⽧ᘟ﹝䅑�օꈨ쳆⏠ꪛь寊몺� Ͽ倀ŋⴂ᐀ࠀ ℀ ᰀጀ 嬀潃瑮湥彴祔数嵳砮汭䭐ȁ- !횥À Ķ İ 牟汥⽳爮汥偳ŋⴂ᐀ࠀ ℀欀陹茖 言 ᰀ ᤀ琀敨敭琯敨敭琯敨敭慍慮敧浸偬ŋⴂ᐀ࠀ ℀�밁뻷뤀ᘀ 혀琀敨敭琯敨敭琯敨敭⸱浸偬ŋⴂ᐀ࠀ ℀ഀ郑뚟 ᬀ✀ 저 琀敨敭琯敨敭弯敲獬琯敨敭慍慮敧浸敲獬䭐 ŝ ૃ 㼼浸敶獲潩㵮ㄢ〮•湥潣楤杮∽呕ⵆ∸猠慴摮污湯㵥礢獥㼢ാ㰊㩡汣䵲灡砠汭獮愺∽瑨灴⼺猯档浥獡漮数确汭潦浲瑡牯⽧牤睡湩浧⽬〲㘰洯楡≮戠ㅧ∽瑬∱琠ㅸ∽此∱戠㉧∽瑬∲琠㉸∽此∲愠捣湥ㅴ∽捡散瑮∱愠捣湥㉴∽捡散瑮∲愠捣湥㍴∽捡散瑮∳愠捣湥㑴∽捡散瑮∴愠捣湥㕴∽捡散瑮∵愠捣湥㙴∽捡散瑮∶栠楬歮∽汨湩≫映汯汈湩㵫昢汯汈湩≫㸯 讬(퐀 + + + + + . ࠀ ས ᡘ ℄ ⓨ ⩆ ⵆ ㅤ 㟆 䚞 䴤 吞 搨 熢 盌 縲 詜 龖 땐 솨 툆 � ᣠ⧞㭐䡺凘惪渄缚锬꾆럄빀였큘퓾氎ෲꔖ띜Ŋ ō Ŏ ŏ ő Œ Ŕ ŕ ŗ Ř Ś Ŝ Ş ş š Ţ ţ ť Ŧ Ũ Ū Ŭ Ů Ű ű Ŵ Ŷ ŷ Ź Ż ż ž ſ Ɓ ƃ ƅ Ƈ ƈ Ɗ Ƌ ƍ Ǝ Ɛ ƒ ˞ ˡ ˧ ࠀ ᳠ ♴ イ 㟪 䛐 冼 溪 綂 鵲 똴 숀 혮 � ﺨ ⁚㣢䵚摮珔萠ꊎ땔쌚탆헬悊皆ㆶ栘鵈㧌苜�⳨洈뀞뛲띜ŋ Ō Ő œ Ŗ ř ś ŝ Š Ť ŧ ũ ū ŭ ů Ų ų ŵ Ÿ ź Ž ƀ Ƃ Ƅ Ɔ Ɖ ƌ Ə Ƒ Ɠ Ɣ ƕ ˜ ˝ ˟ ˠ ˢ ˣ ˤ ˥ ˦ ˨ ˩
# & . ℓﾔ肕8 Ђ @ ÿ肀÷ကༀȀ鋰 ကࠀࣰ Ā Āༀ̀ヰ ༀЀ⣰ Āऀჰ Ȁࣰ Ԁ ༀЀ䋰 ሀࣰ Ā 匀Ự 뼀က쬀 ࠀЀः 㼀ăĀ ᄀӰ Ā ǿ 销ࠀȀ 唀Ł관ʋ Ā夀Ł관ʋ Ā 䌀 Ā ⨀疀湲猺档浥獡洭捩潲潳瑦挭浯漺晦捩㩥浳牡瑴条ཱི涀瑥楲捣湯敶瑲牥耀 Ā�ຈ 耄㜱愠耉牐摯捵䥴ńĀ Ā 蘀Ð輀Ð㬀ć䐀ćᨀČᰀČ伀Č儀Č蘀Č蠀Č섀Č쌀Č䈀č䐀čﰀďĐ䜀Đ倀Đ阀Đ鬀Đ鰀Đ꜀ĐĐĐ䄀đ䬀đđđ밀Ē븀ĒﰀĚЀěԀěကě崀ĝ开ĝᴀğ ğĤ㼀Ĥ需ĩ鬀ĩ︀ĩȀĪĪĪ䜀ī䬀ī뤀ī봀īīī⬀Ĭ⼀Ĭ耀Ĭ萀Ĭ쀀Ĭ준Ĭ쬀Ĭ케Ĭ䄀ĭ䔀ĭꨀĭ글ĭĭĭḀĮ∀Į漀Į猀Į�ĮĮ䀀į䐀į退į鐀įįį缀İ茀İİİ⠀ıⰀı鰀ıꀀı∀IJ☀IJꘀIJꨀIJ最ij欀ij븀ij숀ij☀Ĵ⨀Ĵ鈀Ĵ阀Ĵ�Ĵ�Ĵ夀ĵ崀ĵ촀ĵ턀ĵ᐀Ķ᠀Ķ帀Ķ戀Ķ섀Ķ씀Ķ⠀ķⰀķ頀ķ鰀ķᤀĸᴀĸꨀĸ글ĸऀĹഀĹ舀Ĺ蘀ĹĹ切Ĺ堀ĺ尀ĺ혀ĺ�ĺᘀĻᨀĻꄀĻꔀĻļༀļ頀ļ鰀ļļļĽఀĽ甀Ľ礀ĽĽĽ䬀ľ伀ľ쀀ľ숀ľ︀ľȀĿ洀Ŀ焀Ŀ᐀ŀ᠀ŀ怀ŀ搀ŀŀŀ昀Ŏ瘀Ŏ찀Ŏ�Ŏ─Ƶ⠀Ƶ⤀Ƶ㈀ƵNjNj씀ǒ윀ǒ攀ǜ瀀ǜ☀Ǥ⠀Ǥ蜀Ǥ褀Ǥ鄀Ǭ錀Ǭ퐀Ș�Ș輀Ɇ餀Ɇ騀Ɇ鼀Ɇ⬀ɥⴀɥ搀ɧ昀ɧ ɬ㈀ɬఀɴကɴ縀ɷ舀ɷɷɷ뤀ɸ묀ɸ᐀ɺᘀɺ☀ɺ⠀ɺ鐀ɺ阀ɺɺɺ ʁ㈀ʁ鈀ʆ鐀ʆ⠀ʋⴀʋ缀ʋ脀ʋ舀ʋ萀ʋ蔀ʋ蜀ʋ蠀ʋ言ʋ謀ʋꨀʋ관ʋ܀Ѐ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁ ᜀ ␀ 딀
저
ffﴀ茀æ鐀æ쀀Ē숀Ē愀ĝ挀ĝ츀ī�ī㘀ĭ㼀ĭༀĹ─Ĺ帀ĺ渀弼쐀ľ쬀ľ준ǒ쬀ǒ⨀ǤⰀǤ销Ǭ餀Ǭ㰀Ȯ䌀Ȯ伀Ⱦ唀Ⱦ⼀ɥɥ栀ɧ樀ɧ縀ɷ耀ɷ脀ɷ茀ɷɷɷ㐀ʁ㘀ʁ阀ʆ騀ʆ⸀ʋ㈀ʋ樀ʋ渀ʋ缀ʋ脀ʋ舀ʋ萀ʋ蔀ʋ蜀ʋ蠀ʋ言ʋ謀ʋꨀʋ관ʋ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀Ԁ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁ ЀЀ뼀2뼀2愀7愀7昀7栀7缀7耀7蘀7蘀7㸀8㸀8耀V耀V尀o怀o␀²☀²輀Ð輀Ð⠀ʋⴀʋ缀ʋ脀ʋ舀ʋ萀ʋ蔀ʋ蜀ʋ蠀ʋ言ʋ謀ʋ谀ʋꘀʋꠀʋꨀʋ관ʋ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁ܀ȀԀ܀Ԁ܀Ȁ ЀЀ뼀2뼀2愀7愀7昀7栀7缀7耀7蘀7蘀7㸀8㸀8耀V耀V尀o怀o␀²☀²輀Ð輀Ð⠀ʋⴀʋ缀ʋ谀ʋꘀʋ관ʋ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ȁ܀Ȁ阀鵅￨／／／／／／／／ဏ퀀㜛᠙⃙ᶩ Ā䴀刔頶怵：／／／／／／／／ဏ☧怹￭／／／／／／／／ဏ鐀蜀㡧ￅ／／／／／／／／ဏ글č=ⱖ４／／／／／／／／ဏ︀㑰ﾳ／／／／／／／／ဏ∀�湏ﾞ／／／／／／／／ဏ꜀坕≟Ⲇｌ／／／／／／／／ဏἀ꼚囝ﾡ／／ЏԀ܀ࠀऀ Ā ЀĀ ကༀ梄ᄁ预廾梄态预俾J倀J儀J帀JȀ ⤀Ā Ѐƀ ༀ㢄ᄄ预廾㢄怄预蟾h 蠀HȀĀ⸀Ā ȀƂ ༀࢄᄇ䲄廿ࢄ怇䲄蟿h 蠀HȀȀ⸀Ā ƀ ༀ�ᄉ预廾�怉预蟾h 蠀HȀ̀⸀Ā Ѐƀ ༀꢄᄌ预廾ꢄ怌预蟾h 蠀HȀЀ⸀Ā ȀƂ ༀ碄ᄏ䲄廿碄怏䲄蟿h 蠀HȀԀ⸀Ā ƀ ༀ䢄ᄒ预廾䢄怒预蟾h 蠀HȀ⸀Ā Ѐƀ ༀᢄᄕ预廾ᢄ怕预蟾h 蠀HȀ܀⸀Ā ȀƂ ༀᄗ䲄廿怗䲄蟿h 蠀HȀࠀ⸀Ā Ā ༀ㞄ᄂ즄ᗽ׆Āȷ帆㞄怂즄㗽Ĉ࠶Ȁ ⸀Ā ЀĀ ̀ༀ蒄ᄂ预廾蒄怂预濾( ) 耄 ည 萏֠萑ﺘ葞֠葠ﺘ梇 䢈 . 舂 ည 萏ࡰ萑ｌ葞ࡰ葠ｌ梇 䢈 . 耀 ည 萏ୀ萑ﺘ葞ୀ葠ﺘ梇 䢈 . 耄 ည 萏ฐ萑ﺘ葞ฐ葠ﺘ梇 䢈 . 舂 ည 萏რ萑ｌ葞რ葠ｌ梇 䢈 . 耀 ည 萏Ꮀ萑ﺘ葞Ꮀ葠ﺘ梇 䢈 . 耄 ည 萏 萑ﺘ葞 葠ﺘ梇 䢈 . 舂 ည 萏ᥐ萑ｌ葞ᥐ葠ｌ梇 䢈 . ᠋ 萏ː萑ﺘ옕퀁葞ː葠ﺘ䩏䩑⡯Ā뜀ǰ ᜀ ༀༀꂄᄅ预ᗾ׆Ā֠帆ꂄ怅预俾ࡊ儀ࡊ帀ࡊ漀(o 耗 ᠋ 萏ࡰ萑ﺘ옕瀁؈葞ࡰ葠ﺘ䩏 䩑 ⡯Ā꜀ǰ ᜀ ༀ䂄ᄋ预ᗾ׆Āୀ帆䂄怋预俾Ŋ儀Ŋ漀( 耗 ᠏ 萏ฐ萑ﺘ옕ခ؎葞ฐ葠ﺘ䩏䩑䩞⡯Ā漀Ā ᜀ ༀᄐ预ᗾ׆Āრ帆怐预俾ॊ儀ॊ漀( 耗 ᠋ 萏Ꮀ萑ﺘ옕뀁ؓ葞Ꮀ葠ﺘ䩏䩑⡯Ā뜀ǰ ᜀ ༀༀ肄ᄖ预ᗾ׆Ā 帆肄怖预俾ࡊ儀ࡊ帀ࡊ漀(o 耗 ᠋ 萏ᥐ萑ﺘ옕倁ؙ葞ᥐ葠ﺘ䩏 䩑 ⡯Ā꜀ǰ Ā ̀ༀ킄ᄂ预廾킄怂预濾( ) 耄 ည 萏֠萑ﺘ葞֠葠ﺘ梇 䢈 . 舂 ည 萏ࡰ萑ｌ葞ࡰ葠ｌ梇 䢈 . 耀 ည 萏ୀ萑ﺘ葞ୀ葠ﺘ梇 䢈 . 耄 ည 萏ฐ萑ﺘ葞ฐ葠ﺘ梇 䢈 . 舂 ည 萏რ萑ｌ葞რ葠ｌ梇 䢈 . 耀 ည 萏Ꮀ萑ﺘ葞Ꮀ葠ﺘ梇 䢈 . 耄 ည 萏 萑ﺘ葞 葠ﺘ梇 䢈 . 舂 ည 萏ᥐ萑ｌ葞ᥐ葠ｌ梇 䢈 . ဗ Ũ ပ 萏ː萑ﺘ葞ː葠ﺘ䩏䩑⡯蜀h 蠀HĀⴀǰ ᜀ 栀 ᤀༀꂄᄅ预廾ꂄ怅预俾ࡊ儀ࡊ帀ࡊ漀(梇 䢈 o 逗 Ũ ပ 萏ࡰ萑ﺘ葞ࡰ葠ﺘ䩏 䩑 ⡯蜀h 蠀HĀ꜀ǰ ᜀ 栀 ᔀༀ䂄ᄋ预廾䂄怋预俾Ŋ儀Ŋ漀(梇 䢈 逗 Ũ မ 萏ฐ萑ﺘ葞ฐ葠ﺘ䩏䩑䩞⡯蜀h 蠀HĀ漀Ā ᜀ 栀 ᔀༀᄐ预廾怐预俾ॊ儀ॊ漀(梇 䢈 逗 Ũ ပ 萏Ꮀ萑ﺘ葞Ꮀ葠ﺘ䩏䩑⡯蜀h 蠀HĀ뜀ǰ ᜀ 栀 ᤀༀ肄ᄖ预廾肄怖预俾ࡊ儀ࡊ帀ࡊ漀(梇 䢈 o 逗 Ũ ပ 萏ᥐ萑ﺘ葞ᥐ葠ﺘ䩏 䩑 ⡯蜀h 蠀HĀ꜀ǰ Ā ̀ༀ킄ᄂ预廾킄怂预濾( . 耄 ည 萏֠萑ﺘ葞֠葠ﺘ梇 䢈 . 舂 ည 萏ࡰ萑ｌ葞ࡰ葠ｌ梇 䢈 . 耀 ည 萏ୀ萑ﺘ葞ୀ葠ﺘ梇 䢈 . 耄 ည 萏ฐ萑ﺘ葞ฐ葠ﺘ梇 䢈 . 舂 ည 萏რ萑ｌ葞რ葠ｌ梇 䢈 . 耀 ည 萏Ꮀ萑ﺘ葞Ꮀ葠ﺘ梇 䢈 . 耄 ည 萏 萑ﺘ葞 葠ﺘ梇 䢈 . 舂 ည 萏ᥐ萑ｌ葞ᥐ葠ｌ梇 䢈 . ဃ 萏ː萑ﺘ葞ː葠ﺘ⡯Ȁ ⤀Ā Ѐƀ ༀꂄᄅ预廾ꂄ怅预蟾h 蠀HȀĀ⸀Ā ȀƂ ༀ炄ᄈ䲄廿炄怈䲄蟿h 蠀HȀȀ⸀Ā ƀ ༀ䂄ᄋ预廾䂄怋预蟾h 蠀HȀ̀⸀Ā Ѐƀ ༀႄᄎ预廾ႄ怎预蟾h 蠀HȀЀ⸀Ā ȀƂ ༀᄐ䲄廿怐䲄蟿h 蠀HȀԀ⸀Ā ƀ ༀ낄ᄓ预廾낄怓预蟾h 蠀HȀ⸀Ā Ѐƀ ༀ肄ᄖ预廾肄怖预蟾h 蠀HȀ܀⸀Ā ȀƂ ༀ傄ᄙ䲄廿傄怙䲄蟿h 蠀HȀࠀ⸀Ā Ȁ ̀ༀ㖄ᄄ覄廾㖄怄覄濾(( ) 耄 ည 萏۶萑ﺘ葞۶葠ﺘ梇 䢈 . 舂 ည 萏萑ｌ葞葠ｌ梇 䢈 . 耀 ည 萏ಖ萑ﺘ葞ಖ葠ﺘ梇 䢈 . 耄 ည 萏ས萑ﺘ葞ས葠ﺘ梇 䢈 . 舂 ည 萏ሶ萑ｌ葞ሶ葠ｌ梇 䢈 . 耀 ည 萏ᔆ萑ﺘ葞ᔆ葠ﺘ梇 䢈 . 耄 ည 萏៖萑ﺘ葞៖葠ﺘ梇 䢈 . 舂 ည 萏᪦萑ｌ葞᪦葠ｌ梇 䢈 . Ѐ င 萑Ʃ옕ก葠Ʃ䩞 ( ) ᠄ 萏Ʃ萑﹗옕꤁葞Ʃ葠﹗䩞 ) Ѐ ᠄ 萏͒萑﹗옕刁葞͒葠﹗䩞 . ᠄ 萏֠萑ﺘ옕ꀁ葞֠葠ﺘ䩞 () ᠄ 萏܈萑ﺘ옕ࠁ؇葞܈葠ﺘ䩞 () ᠄ 萏ࡰ萑ﺘ옕�؉葞ࡰ葠ﺘ䩞 () ᠄ 萏萑ﺘ옕�؉葞葠ﺘ䩞 . ᠄ 萏ୀ萑ﺘ옕䀁؋葞ୀ葠ﺘ䩞 . ᠄ 萏ನ萑ﺘ옕ခ؎葞ನ葠ﺘ䩞 . ᨟檯 ᨟檯 ᯐᤷ Ǿ俣 ⨢古 ᑍ㙒 ➫㤦 ථ㴁 㪇 䖖ޝ 喧彗
➀ꈒЅЅЅЅЅЅЅЅ ЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅ㨎ꤜЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅᷞ垨ЅЅЅЅЅЅЅЅ ඨئ Ā崠ᱤㄛ䋰 偬⻥炤姊 璧㥵坢燋 ㄛ䋰坢燋 ⮅仴 Ā炤姊Ȧ嫏 Ȧ嫏ඨئ Ĭ 㳃漯偬⻥ Ĭ ၨ Ȝ 坢燋㳃漯 ⢵矤ㄛ䋰 Ȑ å ȍ ä 㸵 殘㾽侒壽㛠恧儡懭♨ 㚠 䌺 儧
༵ ⥑ ⬘ 呫 捌 㛹 禢 .
ᯈ┓哷љ᪾㳝䎧嫷━⥨㝠堇ᖾଃ㤞檙ݥᬼ⩋倚姝ᱦ⨊傔吼埇廟当䰳暹ય噖稁๖㩜惘羛♈⡃䆗䒏丫唧嗣焠瞃∆ 搻 破 䨅 律 ᘘ 报 篠 ࡄ ᄞ ᆦ 屚 极!㉛"塐"澨"祝"㐝#㚆#偗#⏡$㋏$㏡$໌%玽%羊%䮣&Ἠ'焂'纽'㶈(堵(ố*僠*i+ଇ+棾+ᮔ,⓵-ⵎ-䳙-砘-㜄/㰄/Ⰾ0䒓0䪲1竡1❼2农2搾2旁2ᵍ4嚸4ᄫ5坳5䪁6ᩇ7㉱7㹔8䳟8愳8B9帧9∉:⳿;樦;燠;Ჷ<᳭<浩<䤏=仾=娥=>懅>炒>۱?ۅ@ᤠ@Ⰷ@⺖@㳦@AA⡈A㷷A宁B欂B筪BᳬC睢C၆D℻DF緈FᡬGᖣH☕H岽H帧HಳI䯖I䎔KᥥL䎬L̂M䌎M䑁M䑙M卮M䤡NO䧔O䰬OὢP灛P䋲Q䫴Q拝Q༸S橆S䒔T弌T搣T絖T罓TਤUU岲U⛖V⯮V䅿V䤘V䮼W櫠WӷXXX㽌X䕓X瘭X⊤Y䥈Y縖Y䎢[䔯[⯭\䤕]^㽷^⤡_㙜_䬚_瓛_ー`㐃`㯧`䤓aޏbઍb剆b慒bᕴc䳩c仟cüd⎖d⛆d㉰d㣴d䄮e樵ef㇏f㖐f䳊f栾h洚hᙞiỾjଢ଼k⠧k㴁k㺶k䋋l䥚l䴏l沚lṓmᙩn㔒n㠡o⼆p䪘p妒p昱p⇯r垷r塼rḤs⣆ss㲝s排s篩sᮥt⧇t槎t〤u尭vᬩwᡠxᏤy┓yᘴz擡z㻓{砾{䑟|څ~杂~殜€祾㠘䅱ᴽメ㋗䲤撨ᑯ㍮䦯
啼
扮抧ȭჃ擢架ᥥ⬽㽝䮛儩䳼怽倓䉆僪㊅堚Σ檐㉖勃ē⦜㒇㘮厡ٔᤝ㓺䍦慩䭭篨␥⫩瘭䳆䰳 徚 瓿¡ु¢ഓ¢¥Ⱳ¥匐¥棔¥吐¦淙¦嚉§箒§ɓ©ึªᗭª㚒ª㚽«⯆瞱㭘®䩈®摪®±愫±䯦²喪²䛫³儅³埶¶羵¶⏇·¸ࣱº宽º歏º枲»氪»᭨¼⁜¼⛺¼ᓮ½⡼½⧠½愪¾¿㖢¿慅¿瓧¿↸ÀⓇÀ杛À↥Á◗ÁⲳÁÁ⚍ÂრÃ傗Ã瞞Ã翸ÃᕲÄ⳿Ä稚Å屦Ç従ÈໝÊ㮪Ë殗Ë箼Ë䩝Ì抩ÌൄÍᆱÏ渟Ï澜Ï祖ÏᇨÑᎺÑ䜴ÔزÕ⬀Õ㸥Õ䍼Ö屍Öᤒ×㟮×㵍×淄×ዡØ㹲Ø䖵ØᆺÙ㱳ÙၢÚ㲱Ú䇨ÚÛᤸÛӗÜÜ⣴Ü孧Ü溋Ü䃁ÝỺÞ㽗Þ圇Þ縐Þ⟽ß䯐ß矡ßၾà嫞à束àीáᮯâ敢âטãดãງã㈶ãኽå⽹å丑æ徕æ㜓ç䠫ç摻ç罃ç㯉è䲁é˩ê倠êᤉì炤ì疆í൬î獠î羣îï㯟ï儾ï抦ï俘ðñ撐ñ䴉ò澔ò盫òඎó₻ó䦪ô侦ô哠ô䙷ö䇞÷倂÷畧ø篃ø㙈ù㬝ù䓮ùၲúჁúṸú⅂û⟏û䏪û歿û瞲ûᵇüℕü⋤ü╡ü庶ü䢂ý̂þ㿃þ७ÿ滒ÿ 譿讁 䃿老킏 킏 킏 킏
" # & - 0 9 > B M U W ] e h k q v { }
¡ ° ² ´ ¶ ¼ Ð Ñ Ô Õ ß å ç ĉ ę Ğ Ģ Ħ Ĩ Ĭ İ ľ Ł︀Ņ가ʋ䀀 䀀 䀀 䀀 䀀 䀀 䀀" 䀀$ 䀀, 䀀0 䀀2 䀀4 䀀8 䀀L 䀀N 䀀T 䀀b 䀀h 䀀z 䀀 䀀 䀀¢ 䀀² 䀀¶ 䀀 䀀Ò 䀀Ø 䀀Þ 䀀ê 䀀ô 䀀þ 䀀Ă 䀀Ċ 䀀Đ 䀀Ē 䀀Ĕ 䀀Ĝ 䀀Ĵ 䀀ň 䀀Ŋ 䀀Ũ 䀀Ŭ 䀀Ű 䀀Ŵ 䀀ƀ 䀀ƨ 䀀ƪ 䀀ư 䀀Ʋ 䀀dž 䀀ǒ 䀀ǖ 䀀Ț 䀀Ⱥ 䀀Ʉ 䀀Ɍ 䀀ɔ 䀀ɘ 䀀ɠ 䀀ɨ 䀀ʄ 䀀ʊ 䀀̬ ǿ ܀唀渀欀渀漀眀渀ǿࠀ ǿ ÿȀÿ ÿȀÿ 䜀逞ȀԃԄ̂＄*䇠xী 吀椀洀攀猀 一攀眀 刀漀洀愀渀 㔀逞ȁԀąĂ؇Ԃ 匀礀洀戀漀氀 ㌀逮Ȁ؋ȄȂȂ＄*䏠xী 䄀爀椀愀氀 䤀逮老Ȁ؋ȄȂȂ＄ﾯ�㿩 㼁 䄀爀椀愀氀 唀渀椀挀漀搀攀 䴀匀 㔀逞ȀԄԃ̂ȃ̂ Ā 䴀愀渀最愀氀 㜀逮ȀԏȂЂȃ＄￠¬ŀ 鼀 䌀愀氀椀戀爀椀 㜀逞ȀԄԃȃ＄￠@ 鼀 䌀愀洀戀爀椀愀 㔀逮Ȁ؋̄ЅȄ＄.寡`⧀ ā 吀愀栀漀洀愀 㼀逽Ȁ̇ȉԂЂ蜄* 䌀漀甀爀椀攀爀 一攀眀 㬀逎ȁԀ 圀椀渀最搀椀渀最猀 䄀逞ȀԄԃȃ＄￠$B 鼀 䌀愀洀戀爀椀愀 䴀愀琀栀 ∀Ѐ焀蠈쓰꤀ ऀ愚愚g 츀`넀Ȫ㜀䨀Ѐ̀邐 츀`넀Ȫ㜀䨀退 ऀ'ჰ Ā 褀褅됅됀脀㊁0 㔀ʈ㔀ʈ Ȁ ఀ荋qჰࠀﰀǽ 䠈P ऀ␉Pｿｿｿｿｿｿ ㈀ ऀ ℀ က 砀 砀 ꀀ � ዿ ጀ吀爀攀愀氁漀瘀 䰀攀渀欀愀 䴀最爀⸀ጀ吀爀攀愀氁漀瘀 䰀攀渀欀愀 䴀最爀⸀ 㐀 ఀĀఀȀఀ̀ఀЀఀԀఀఀ܀ఀࠀఀऀఀ Ć 藠俹ၨ醫✫�0 Ĵ
p x ¨ Ä Ð
ð ü
Ĉ Ĕ Ĝ Ĥ Ĭ Ӣ 牔驥潬䰠湥慫䴠牧. 潎浲污搮瑯m 牔驥潬䰠湥慫䴠牧. 㐱 楍牣獯景⁴晏楦散圠牯d @ 퐀 @ 一몇葡Ǔ@ 頀葤Ǔ 7 惎 ⪱ Ć 픂헍⺜ရ鞓Ⱛ껹0 ì h p ¨ ° ¸
À Í Ӣ 卍⁐勈 ঐ ͊ 蠵 သ ఀȀ Ḁ 一竡癥̀ Ā
! " # $ % & ' ( ) * + , - . / 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 : ; < = > ? @ A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z [ \ ] ^ _ ` a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z { | } ~
¡ ¢ £ ¤ ¥ ¦ § ¨ © ª « ¬ ® ¯ ° ± ² ³ ´ µ ¶ · ¸ ¹ º » ¼ ½ ¾ ¿ À Á Â Ã Ä Å Æ Ç È É Ê Ë Ì Í Î Ï Ð Ñ Ò Ó Ô Õ Ö × Ø Ù Ú Û Ü Ý Þ ß à á â ã ä å æ ç è é ê ë ì í î ï ð ñ ò ó ô õ ö ÷ ø ù ú û ü ý þ ÿ Ā ā Ă ă Ą ą Ć ć Ĉ ĉ Ċ ċ Č č Ď ď Đ đ Ē ē Ĕ ĕ Ė ė Ę ę Ě ě Ĝ ĝ Ğ ğ Ġ ġ Ģ ģ Ĥ ĥ Ħ ħ Ĩ ĩ Ī ī Ĭ ĭ Į į İ ı IJ ij Ĵ ĵ Ķ ķ ĸ Ĺ ĺ Ļ ļ Ľ ľ Ŀ ŀ Ł ł Ń ń Ņ ņ Ň ň ʼn Ŋ ŋ Ō ō Ŏ ŏ Ő ő Œ œ Ŕ ŕ Ŗ ŗ Ř ř Ś ś Ŝ ŝ Ş ş Š š Ţ ţ Ť ť Ŧ ŧ Ũ ũ Ū ū Ŭ ŭ Ů ů Ű ű Ų ų Ŵ ŵ Ŷ ŷ Ÿ Ź ź Ż ż Ž ž ſ ƀ Ɓ Ƃ ƃ Ƅ ƅ Ɔ Ƈ ƈ Ɖ Ɗ Ƌ ƌ ƍ Ǝ Ə Ɛ Ƒ ƒ Ɠ Ɣ ƕ Ɩ Ɨ Ƙ ƙ ƚ ƛ Ɯ Ɲ ƞ Ɵ Ơ ơ Ƣ ƣ Ƥ ƥ Ʀ Ƨ ƨ Ʃ ƪ ƫ Ƭ ƭ Ʈ Ư ư Ʊ Ʋ Ƴ ƴ Ƶ ƶ Ʒ Ƹ ƹ ƺ ƻ Ƽ ƽ ƾ ƿ ǀ ǁ ǂ ǃ DŽ Dž dž LJ Lj lj NJ Nj nj Ǎ ǎ Ǐ ǐ Ǒ ǒ Ǔ ǔ Ǖ ǖ Ǘ ǘ Ǚ ǚ Ǜ ǜ ǝ Ǟ ǟ Ǡ ǡ Ǣ ǣ Ǥ ǥ Ǧ ǧ Ǩ ǩ Ǫ ǫ Ǭ ǭ Ǯ ǯ ǰ DZ Dz dz Ǵ ǵ Ƕ Ƿ Ǹ ǹ Ǻ ǻ Ǽ ǽ Ǿ ǿ Ȁ ȁ Ȃ ȃ Ȅ ȅ Ȇ ȇ Ȉ ȉ Ȋ ȋ Ȍ ȍ Ȏ ȏ Ȑ ȑ Ȓ ȓ Ȕ ȕ Ȗ ȗ Ș ș Ț ț Ȝ ȝ Ȟ ȟ Ƞ ȡ Ȣ ȣ Ȥ ȥ Ȧ ȧ Ȩ ȩ Ȫ ȫ Ȭ ȭ Ȯ ȯ Ȱ ȱ Ȳ ȳ ȴ ȵ ȶ ȷ ȸ ȹ Ⱥ Ȼ ȼ Ƚ Ⱦ ȿ ɀ Ɂ ɂ Ƀ Ʉ Ʌ Ɇ ɇ Ɉ ɉ Ɋ ɋ Ɍ ɍ Ɏ ɏ ɐ ɑ ɒ ɓ ɔ ɕ ɖ ɗ ɘ ə ɚ ɛ ɜ ɝ ɞ ɟ ɠ ɡ ɢ ɣ ɤ ɥ ɦ ɧ ɨ ɩ ɪ ɫ ɬ ɭ ɮ ɯ ɰ ɱ ɲ ɳ ɴ ɵ ɶ ɷ ɸ ɹ ɺ ɻ ɼ ɽ ɾ ɿ ʀ ʁ ʂ ʃ ʄ ʅ ʆ ʇ ʈ ʉ ʊ ʋ ʌ ʍ ʎ ʏ ʐ ʑ ʒ ʓ ʔ ʕ ʖ ʗ ʘ ʙ ʚ ʛ ʜ ʝ ʞ ʟ ʠ ʡ ʢ ʣ ʤ ʥ ʦ ʧ ʨ ʩ ʪ ʫ ʬ ʭ ʮ ʯ ʰ ʱ ʲ ʳ ʴ ʵ ʶ ʷ ʸ ʹ ʺ ʻ ʼ ʽ ʾ ʿ ˀ ˁ ˂ ˃ ˄ ˅ ˆ ˇ ˈ ˉ ˊ ˋ ˌ ˍ ˎ ˏ ː ˑ ˒ ˓ ˔ ˕ ˖ ˗ ˘ ˙ ˚ ˛ ˜ ˝ ˞ ˟ ˠ ˡ ˢ ˣ ˤ ˥ ˦ ˧ ˨ ˩ ˪ ˬ ˭ ˮ ˯ ˰ ˱ ˲ ˳ ˴ ˵ ˶ ˷ ˸ ˹ ˺ ˻ ˼ ˽ ˾ ˿ ̀ ́ ̂ ̃ ̄ ̅ ̆ ̇ ̈ ̉ ̊ ̋ ̌ ̍ ̎ ̏ ̐ ̑ ̒ ̓ ̔ ̕ ̖ ̗ ̘ ̙ ̚ ̜ ̝ ̞ ̟ ̠ ̡ ̢ ̤ ̥ ̦ ̧ ̨ ̩ ̪ �������̳ ̴ ̷ Root Entry ą आ À 䘀 㽐ె葥Ǔ̶ ̀ 1Table ˫ 徧 WordDocument Ă 푁 SummaryInformation (Ă ̛ က DocumentSummaryInformation 8Ă ̣ က MsoDataStore 耰ృ葥Ǔృ葥Ǔ ÂIÃÛÅÆÖK1ÔÎÆVÀÂÏÌE×AZÐ== 2ā 耰ృ葥Ǔృ葥Ǔ Item
Ă Ø Properties ŕ CompObj Ă
{ 戼区畯捲獥匠汥捥整卤祴敬∽䅜䅐堮䱓•瑓汹乥浡㵥䄢䅐•浸湬㩳㵢栢瑴㩰⼯捳敨慭灯湥浸晬牯慭獴漮杲漯晦捩䑥捯浵湥⽴〲㘰戯扩楬杯慲桰≹砠汭獮∽瑨灴⼺猯档浥獡漮数确汭潦浲瑡牯⽧景楦散潄畣敭瑮㈯〰⼶楢汢潩牧灡票㸢⼼㩢潓牵散㹳 㼼浸敶獲潩㵮ㄢ〮•湥潣楤杮∽呕ⵆ∸猠慴摮污湯㵥渢≯㸿搼㩳慤慴瑳牯䥥整獤椺整䥭㵄笢㘹䉆㠸㠸㠭㙁ⵄ䈴䘶䄭㔶ⴶ㠰䙁あ䐴ぃ㜶≽砠汭獮携㵳栢瑴㩰⼯捳敨慭灯湥浸晬牯慭獴漮杲漯晦捩䑥捯浵湥⽴〲㘰振獵潴塭汭㸢搼㩳捳敨慭敒獦㰾獤猺档浥剡晥搠㩳牵㵩栢瑴㩰⼯捳敨慭灯湥浸晬牯慭獴漮杲漯晦捩䑥捯浵湥⽴〲㘰戯扩楬杯慲桰≹㸯⼼獤猺档浥剡晥㹳⼼獤携瑡獡潴敲瑉浥> ਃ आ À 䘀) 潄畫敭瑮愠汰歩捡楍牣獯景⁴潗摲㤠ⴷ〲㌰ 䴀坓牯䑤捯က 圀牯潄畣敭瑮㠮눹q