Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                "[Klepněte sem a vložte římské číslo dle čísla na obálce

III.
Návrh řešení zabezpečení letecké záchranné služby po roce 2020

Fungování LZS v EU je zajišťován převážně soukromými společnostmi, které jsou držiteli Provozní licence a Air Operator Certificate (AOC) (Belgie, Rakousko, Německo, Nizozemsko, Velká Británie), stát zřizuje LZS v Řecku, Slovinsku, Chorvatsku, Maďarsku, Dánsku, klasická státní organizace je však pouze v Polsku.

Lokalizace stávajícího počtu 10 středisek v ČR je suboptimální, při změně jejich umístění je minimální varianta pokrytí území ČR z 8 středisek. Přemístění základen a další provazby na poskytovatele zdravotní péče by však vyžadovalo významnou vstupní investici.

V kontrastu s výše uvedeným je požadavek na rozšíření LZS o základnu v Karlovarském kraji, tedy na 11. Pokud srovnáváme dostupnost LZS v okolních zemích, připadá v ČR na 1 LZS 1.055.000 obyvatel, v Rakousku 343.000 obyvatel a v Polsku 2.226.000 obyvatel. Největším rizikem je budoucí nedostatek pilotů. Jejich počet je omezen na AČR, Policii a soukromý sektor a s výjimkou doškolení nových pilotů je jejich jediným zdrojem redistribuce mezi stávajícími složkami.

Teoretické modely fungování v podmínkách ČR
A: Zajištění LZS mimo resort zdravotnictví MO, MV či MD

Ani jeden z dotčených resortů, na základě jednání s jejich představiteli, nejeví ochotu převzít břemeno zabezpečení dopravní části LZS. I v pozitivním případě je však režie Policie a AČR významně vyšší než u soukromých dopravců. Část vyšší režie je objektivní v podobě dvoučlenných posádek. Reálně je MO schopno výhledově pokrýt 1 základnu, MV 1—2 základny. Limitace je dána zejména počtem stávajících úkolů pro AČR a Policii a množstvím personálu.

B: Vytvoření státního podniku na zajištění LZS na všech 10 základnách

Zásadní změna stávajícího poměrně dobře fungujícího kombinovaného provozu LZS soukromými provozovateli (nyní na 6 stanovištích, v minulosti na 8 stanovištích LZS) a AČR a Policie. Nutné zřídit nový státní podnik nebo přetransformovat již existující. Výhodou je kontrola státu nad výběrem techniky a provozem LZS. Nevýhodou velmi vysoká vstupní investice (pořízení chybějící techniky a vycvičení pilotů), nutnost zahájení výcviku až 30 pilotů již na počátku příštího roku (případně kontraktace části z nich od existujících subjektů), vytvoření nového systému s rizikem selhání a minimálního prostoru pro záložní variantu, rizikem mohou být i řízení ÚOHS a Evropské komise ve věci nedovolené podpory.

C: Předání problematiky pod zdravotní pojišťovny
Neřeší podstatu problému. Pojišťovny by s vysokou pravděpodobností řešili problém vysoutěžením soukromých dopravců. Úzkým místem by byl převod prostředků ze státního rozpočtu (kapitola MZ) pojišťovnám. To by mohlo být realizováno nepřímo formou navýšení platby za státní pojištěnce.

D: Pokračovat ve stávajícím systému zajištění LZS AČR, Policií a soukromými subjekty.

Model, který se blíží nejvíce stávající situaci je zapojení AČR a Policie, každé minimálně na jedné základně a na zbývajících 8 základnách vyhlášení tendru na soukromého provozovatele. Tento systém při přísném tendrování je schopen zabezpečit racionální cenu služby a garantovat její kvalitní provozování při minimálním riziku selhání systému a participaci státní složky.

E: Smíšená varianta provozu s postupným přebíráním funkcí státním podnikem

V první etapě po roce 2023 zapojení státního podniku v podobě operování na dvou základnách, na jedné základně AČR, na jedné policie, na šesti soukromý subjekt. V druhém tendrovacím období od roku 2027 převzetí čtyřech základen dosud operovaných soukromými dopravci státním podnikem (6x státní podnik, 2x soukromý dopravce, 1x Policie, 1x AČR). Od roku 2031 již všechny základny operuje státní podnik. Výhodou při postupném zapojení je minimalizace rizik selhání systému. Nevýhodou je systémová diverzita. V prvních obdobích existence čtyřech typově různých poskytovatelů služby.

Koncepce LZS musí být schválena na dostatečně dlouhé období s ohledem na nákladnou techniku, výcvik leteckého personálu a posádek LZS.

Na základě zhodnocení rizik a proveditelnosti se optimální variantou jeví varianta D nebo E.

Hlavním rizikem přechodu na státní podnik je časový faktor nutnosti pořízení potřebných vrtulníků, ale i získání potřebných oprávnění k provozování této činnosti, jehož trvání je možno odhadovat až na 3 roky a selhání rekrutace pilotů při částečném doškolování.

     
Stránka 2 (celkem 2)