Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
                쿐놡>	ĂကĄÿĀāꗬÁ쀑Ѕደ¿ကࠀ鵆橢橢薈薈Ѕ꘮썜)·ිිᭂᭂᭂᭂᭂ᭖᭖᭖8ᮎᮢL᭖⿌İᯮᯮᰄᰄᲔᵯࢬ☛м⩗Ƞ⻷⻹⻹⻹⻹⻹⻹$ーʲ㎮z⼝iᭂⱷᵯᵯⱷⱷ⼝ᭂᭂᰄᲔÛ⾆ⶓⶓⶓⱷdᭂᰄᭂᲔ⻷ⶓⱷ⻷ⶓⶓⶓᰄ氧悀ǔⳛⶓ⻣⾜0⿌ⶓ㐨ⳛ¸㐨ⶓⶓ 㐨ᭂ⸳°ⱷⱷⶓⱷⱷⱷⱷⱷ⼝⼝ⶓⱷⱷⱷ⿌ⱷⱷⱷⱷ㐨ⱷⱷⱷⱷⱷⱷⱷⱷⱷිశᨈĺĒЅ
I. 
Část konsolidovaného znění Smlouvy o fungování Evropské unie
Článek 49
(bývalý článek 43 Smlouvy o ES)
V rámci níže uvedených ustanovení jsou zakázána omezení svobody usazování pro státní příslušníky jednoho členského státu na území jiného členského státu. Stejně tak jsou zakázána omezení při zřizování zastoupení, poboček nebo dceřiných společností státními příslušníky jednoho členského státu usazenými na území jiného členského státu.
Svoboda usazování zahrnuje přístup k samostatně výdělečným činnostem a jejich výkon, jakož i zřizování a řízení podniků, zejména společností ve smyslu čl. 54 druhého pododstavce, za podmínek stanovených pro vlastní státní příslušníky právem země usazení, nestanoví-li kapitola o pohybu kapitálu jinak.
II.
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (šestého senátu)
15. března 2018
„Nesplnění povinnosti státem – Článek 49 SFEU – Svoboda usazování – Notáři – Podmínka státní příslušnosti – Článek 51 SFEU – Účast na výkonu veřejné moci“
Ve věci C575/16,
jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 258 SFEU, podaná dne 14. listopadu 2016,
Evropská komise, zastoupená H. Støvlbækem a K. Walkerovou, jako zmocněnci,
žalobkyně,
proti
České republice, zastoupené M. Smolkem, T. Müllerem, J. Vláčilem a A. Kasalickou, jako zmocněnci,
žalované,
SOUDNÍ DVŮR (šestý senát),
ve složení C. G. Fernlund, předseda senátu, A. Arabadžev (zpravodaj) a E. Regan, soudci,
generální advokát: M. Wathelet,
vedoucí soudní kanceláře: M. Alexejev, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 9. listopadu 2017,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1        Svou žalobou se Evropská komise domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Česká republika tím, že uložila podmínku státní příslušnosti pro výkon povolání notáře, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 49 SFEU.
 České právo
 Obecná organizace povolání notáře v České republice 
2        Organizace povolání notáře je v českém právním řádu upravena zákonem č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). 
3        Podle § 2 notářského řádu spočívá výkon notářství v sepisování veřejných listin o právních jednáních, v osvědčování právně významných skutečností a prohlášení a v přijímání listin a peněz do notářské úschovy. Podle tohoto ustanovení dále notář vykonává notářskou činnost nestranně.
4        V souladu s § 3 odst. 1 notářského řádu může notář poskytovat v souvislosti se svou činností právní služby. Tyto služby spočívají v udělování právních porad, v zastupování osob zejména v některých řízeních, v sepisování soukromých listin a ve zpracovávání právních rozborů. 
5        Podle § 3 odst. 2 notářského řádu může být notář pověřen vykonáváním správy majetku a může v souvislosti s touto činností zastupovat. 
6        Podle § 3 odst. 3 notářského řádu je notář oprávněn vykonávat v insolvenčním řízení funkci „insolvenčního správce“, „předběžného insolvenčního správce“, „zástupce insolvenčního správce“, „odděleného insolvenčního správce“ a „zvláštního insolvenčního správce“.
7        V souladu s § 4 notářského řádu může notář také provádět zápisy do Rejstříku zástav, veřejného rejstříku nebo veřejného seznamu.
8        Podle § 5 odst. 1 notářského řádu vykonává notář svou činnost za úplatu a až na výjimky nezávisle.
9        V souladu s § 6 notářského řádu jsou notářské zápisy a jejich stejnopisy, výpisy z notářských zápisů a listiny o ověření sepsané v souladu s podmínkami notářského řádu veřejnými listinami.
10      Z ustanovení § 7 odst. 1 notářského řádu vyplývá, že notářem může být v České republice jmenován pouze státní občan tohoto členského státu.
11      Podle § 8 odst. 1 notářského řádu jmenuje notáře do jeho úřadu ministr spravedlnosti na návrh Notářské komory České republiky.
12      Podle § 9 odst. 1 písm. d) notářského řádu je předpokladem pro výkon činnosti notáře uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za újmu, která by mohla vzniknout v souvislosti s touto činností.
13      V ustanovení § 57 odst. 1 notářského řádu se v tomto kontextu stanoví, že notář odpovídá žadateli, klientovi nebo účastníku za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem činnosti notáře. 
14      Podle § 57 odst. 2 notářského řádu se notář odpovědnosti podle odstavce 1 tohoto ustanovení zprostí, prokáže-li, že újmě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které na něm bylo možno požadovat. Podle § 57 odst. 3 notářského řádu není tímto zproštěním dotčena odpovědnost státu za újmu podle zvláštního právního předpisu.
 Notářská činnost v České republice
15      Sepisování notářských zápisů o právních jednáních je v českém právním řádu upraveno v § 62 až § 71c notářského řádu. Podle § 63 odst. 1 písm. g) notářského řádu musí notářský zápis obsahovat údaj o tom, že byl po přečtení účastníky schválen.
16      Notářský zápis může v souladu s § 71a a § 71b notářského řádu obsahovat doložku vykonatelnosti s uvedením svolení účastníka, aby byl takový notářský zápis exekučním titulem v případě nesplnění povinnosti, kterou tento zápis potvrzuje.
17      Za podmínek stanovených v § 72 až § 81 notářského řádu notář osvědčuje skutečnosti a prohlášení, které by mohly být podkladem pro uplatňování nebo prokazování práv nebo kterými by mohly být způsobeny právní následky.
18      Notáři jsou v rámci českého právního řádu oprávněni činit protesty směnek a případně i šeků. Protesty sepsané notáři jsou veřejnými listinami a jediným důkazním prostředkem, který připouští zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový.
19      Podle § 108 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, jsou notáři oprávněni provést na žádost oprávněné osoby zápis určitých skutečností do veřejných rejstříků.
20      V ustanovení § 100 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, se stanoví, že není-li stanoveno jinak, úkony soudu prvního stupně v řízení o pozůstalosti provádí jako soudní komisař notář, kterého tím tento soud pověřil. 
21      Podle § 100 odst. 2 tohoto zákona se však pověření notáře jako soudního komisaře nevztahuje na žádosti o poskytnutí právní pomoci v cizině, rozhodování o vyloučení notáře, notářských kandidátů, notářských koncipientů a jiných zaměstnanců notáře z provedení úkonů soudního komisaře, zrušení rozhodnutí o pozůstalosti, udělení předchozího souhlasu ke zpeněžování majetku patřícího do likvidační podstaty, rozhodnutí o připadnutí majetku patřícího do likvidační podstaty státu a zastavení likvidace pozůstalosti. 
22      Podle § 100 odst. 3 uvedeného zákona notář v případech uvedených v § 100 odst. 2 téhož zákona připraví všechny podklady pro usnesení a jiné úkony příslušného soudu a učiní návrhy na jejich znění, je-li to třeba.
23      V ustanovení § 103 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních se stanoví, že úkony soudního komisaře provádí v řízení o pozůstalosti notář, není-li dále stanoveno jinak.
24      Podle § 103 odst. 3 tohoto zákona provádí notář v řízení o pozůstalosti úkony jménem soudu prvního stupně, u něhož probíhá řízení o pozůstalosti.
25      V souladu s § 103 odst. 4 uvedeného zákona má notář v řízení o pozůstalosti při provádění úkonů soudního komisaře všechna oprávnění, která přísluší soudu jako orgánu veřejné moci při výkonu soudnictví.
26      Podle § 138 odst. 2 téhož zákona, ve spojení s jeho § 100 odst. 1, notář jako soudní komisař zahájí usnesením řízení o pozůstalosti bez návrhu, jakmile se dozví, že fyzická osoba zemřela nebo byla prohlášena za mrtvou, ledaže by bylo již zahájeno na návrh.
27      Podle § 162 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, ve spojení s jeho § 100 odst. 1, v případě zániku manželství smrtí jednoho z manželů notář jako soudní komisař stanoví usnesením obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a pozůstalého manžela ke dni smrti zůstavitele a schválí dohodu pozůstalého manžela s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů, není-li v rozporu s pokyny, které zůstavitel ještě za svého života udělil ohledně svého majetku pro případ smrti, popřípadě se zákonem.
28      V ustanovení § 162 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních, ve spojení s jeho § 100 odst. 1, se stanoví, že nedojde-li k takové dohodě, notář jako soudní komisař určí usnesením podle zásad uvedených v občanském zákoníku, jaký majetek ze společného jmění zůstavitele a pozůstalého manžela patří do pozůstalostního jmění a jaký majetek patří pozůstalému manželovi. Neshodnou-li se dědici s pozůstalým manželem na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do společného jmění manželů, ke spornému majetku se nepřihlíží.
29      V ustanovení § 169 odst. 1 tohoto zákona, ve spojení s jeho § 100 odst. 1, se stanoví, že závisí-li vyřešení sporu o dědické právo na právním posouzení pouze takových skutečností, které jsou mezi dědici nesporné, notář jako soudní komisař usnesením rozhodne, s kterými účastníky bude nadále jednáno a kterým z účastníků se účast v řízení ukončuje.
30      Z ustanovení § 169 odst. 2 uvedeného zákona vyplývá, že dědické právo těch, jejichž účast v řízení byla ukončena, nezaniká, v řízení a při rozhodnutí se však k němu nadále nepřihlíží.
31      V ustanovení § 170 odst. 1 téhož zákona, ve spojení s jeho § 100 odst. 1, se stanoví, že v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, notář jako soudní komisař usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou. K podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.
32      Podle § 172 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, ve spojení s jeho § 100 odst. 1, notář jako soudní komisař zjistí aktiva pozůstalosti především ze soupisu pozůstalosti nebo ze seznamu pozůstalostního majetku anebo ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku.
33      V ustanovení § 172 odst. 2 tohoto zákona, ve spojení s jeho § 100 odst. 1, se stanoví, že nebyla-li aktiva pozůstalosti zjištěna podle odstavce 1 uvedeného § 172, notář jako soudní komisař je objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu aktiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží. 
34      V souladu s § 173 uvedeného zákona, ve spojení s jeho § 100 odst. 1, notář jako soudní komisař objasní pasiva pozůstalosti z údajů dědiců a uvede je v seznamu pasiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do pasiv pozůstalosti, ke sporným dluhům se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží.
35      V ustanovení § 185 odst. 1 písm. e) zákona o zvláštních řízeních soudních, ve spojení s jeho § 100 odst. 1, se stanoví, že v rozhodnutí o dědictví notář jako soudní komisař s účinností ke dni vzniku dědického práva rozdělí pozůstalost mezi více dědiců na jejich žádost, jsou-li pro to splněny zákonem stanovené předpoklady, a potvrdí podle rozdělení nabytí dědictví více dědici.
36      V ustanovení § 185 odst. 3 písm. a) tohoto zákona, ve spojení s jeho § 100 odst. 1, se stanoví, že v rozhodnutí o dědictví notář jako soudní komisař rozhodne o návrhu dědice ze zákonné dědické posloupnosti na vypořádání podle § 1693 odst. 3 občanského zákoníku.
37      Z ustanovení § 189 odst. 1 uvedeného zákona vyplývá, že v případech uvedených v § 162 odst. 2 větě druhé, § 172 odst. 2 větě druhé a § 173 větě druhé tohoto zákona se mohou účastníci domáhat svých práv žalobou. 
38      Podle § 189 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních tomu, kdo nebyl účastníkem řízení o pozůstalosti jako dědic v době vydání rozhodnutí o pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou.
39      V ustanovení § 1693 odst. 3 občanského zákoníku se stanoví, že dědí-li se podle zákonné dědické posloupnosti, má dědic právo požadovat po ostatních dědicích vypořádání, pokud se staral o zůstavitele delší dobu nebo přispěl značnou měrou k udržení či zvětšení zůstavitelova majetku prací, peněžitou podporou nebo podobným způsobem, aniž byl za to odměňován. Vypořádání se poskytne ve výši přiměřené trvání a rozsahu toho, co plnil, a hodnotě pozůstalosti. O tuto výši se zvětší jeho dědický podíl. 
40      V souladu s § 1697 odst. 1 a 2 občanského zákoníku rozdělí soud pozůstalost podle nařízení zůstavitele nebo – nebrání-li tomu zůstavitelovo nařízení – schválením dohody dědiců. Nedojde-li k dohodě, soud pozůstalost rozdělí, pokud o to požádají všichni dědicové a pokud mezi nimi není sporu, co do pozůstalosti náleží. 
41      V ustanovení § 1697 odst. 3 občanského zákoníku se stanoví, že v ostatních případech soud pozůstalost nerozdělí a potvrdí dědicům nabytí dědictví podle dědických podílů.
 Postup před zahájením soudního řízení
42      Dopisem ze dne 18. října 2006 vyzvala Komise Českou republiku, aby jí podala vyjádření ke slučitelnosti podmínky státní příslušnosti, jejíž splnění je vnitrostátními předpisy vyžadováno pro přístup k povolání notáře v tomto členském státě, s článkem 49 SFEU.
43      Na tuto výzvu dopisem odpověděla Česká republika dopisem ze dne 3. ledna 2007, ve kterém uvedla, že podle ní se na činnost notáře nevztahují ustanovení článku 49 SFEU, neboť tato činnost je spjata s výkonem veřejné moci, a spadá tudíž do působnosti výjimky upravené v článku 51 SFEU.
44      Vzhledem k tomu, že se Komise s analýzou České republiky neztotožnila, zaslala jí dopisem ze dne 23. října 2007 odůvodněné stanovisko, na něž tento členský stát odpověděl dopisem ze dne 9. ledna 2008.
45      V průběhu měsíce února 2008 podala Komise k Soudnímu dvoru žaloby pro nesplnění povinnosti postupně proti Belgickému království, Francouzské republice, Lucemburskému velkovévodství, Rakouské republice, Spolkové republice Německo a Řecké republice, jejichž předmětem byla mimo jiné podmínka státní příslušnosti požadovaná pro výkon povolání notáře v těchto členských státech. Česká republika do těchto řízení vstoupila jako vedlejší účastnice na podporu těchto členských států. V rozsudcích ze dne 24. května 2011, Komise v. Belgie (C47/08, EU:C:2011:334), Komise v. Francie (C50/08, EU:C:2011:335), Komise v. Lucembursko (C51/08, EU:C:2011:336), Komise v. Rakousko (C53/08, EU:C:2011:338), Komise v. Německo (C54/08, EU:C:2011:339) a Komise v. Řecko (C61/08, EU:C:2011:340), Soudní dvůr rozhodl, že podmínka státní příslušnosti požadovaná těmito členskými státy pro přístup k povolání notáře představuje diskriminaci na základě státní příslušnosti zakázanou článkem 49 SFEU.
46      Dopisem ze dne 9. listopadu 2011 upozornila Komise Českou republiku na rozsudky uvedené v předchozím bodě a požádala ji o sdělení, jaká opatření na základě těchto rozsudků přijala či hodlá přijmout, aby své právní předpisy uvedla do souladu s unijním právem.
47      Česká republika na tento dopis odpověděla dopisem ze dne 9. ledna 2012, v němž uvedla, že mezi postavením notářů v českém právním řádu a postavením notářů, o něž šlo ve věcech, v nichž byly vydány rozsudky uvedené v bodě 45 tohoto rozsudku, jsou podstatné rozdíly a že vzhledem k postavení notáře v českém právním řádu je zachování podmínky státní příslušnosti pro výkon povolání notáře odůvodněné.
48      Dne 22. listopadu 2012 zaslala Komise České republice dodatečné odůvodněné stanovisko, na něž tento členský stát odpověděl dopisem ze dne 22. ledna 2013.
49      Vzhledem k tomu, že Komisi nebyly oznámeny žádné změny české právní úpravy týkající se notářské činnosti, k nimž došlo v rámci reformy občanského práva, kterou Česká republika v mezidobí přijala, zaslala tomuto členskému státu dne 10. července 2014 nové dodatečné odůvodněné stanovisko.
50      Dopisem ze dne 10. září 2014 Česká republika na toto stanovisko odpověděla s uvedením důvodů, pro něž se domnívá, že postoj Komise není opodstatněný.
51      Za těchto podmínek se Komise rozhodla podat projednávanou žalobu.
 K žalobě
 Argumentace účastnic řízení
52      Komise upřesňuje, že se její žaloba týká pouze slučitelnosti podmínky státní příslušnosti pro výkon povolání notáře stanovené v § 7 odst. 1 notářského řádu s článkem 49 SFEU, a netýká se tedy ani postavení či organizace povolání notáře v českém právním řádu ani jiných podmínek pro výkon tohoto povolání.
53      Komise se domnívá, že tato podmínka státní příslušnosti je diskriminační a způsobuje nepřiměřené omezení svobody usazování stanovené v článku 49 SFEU a že činnost vykonávaná notáři v českém právním řádu není spjata s výkonem veřejné moci ve smyslu čl. 51 prvního pododstavce SFEU, takže se na ni výjimka stanovená v posledně uvedeném ustanovení neuplatní.
54      Komise v tomto ohledu uvádí, že se článek 49 SFEU vztahuje na povolání notáře. Cílem tohoto ustanovení je podle ní zajistit právo na vnitrostátní zacházení každému státnímu příslušníkovi členského státu, který se usadí, i když jen sekundárně, v jiném členském státě za účelem výkonu samostatné výdělečné činnosti. Článek 49 SFEU tedy zakazuje každému členskému státu, aby ve svých právních předpisech stanovil pro osoby, které využívají svobody usadit se na jeho území, podmínky pro výkon jejich činností, které se odlišují od podmínek stanovených pro jeho vlastní státní příslušníky.
55      Co se týče čl. 51 prvního pododstavce SFEU, Komise tvrdí, že musí být předmětem autonomního a jednotného výkladu. Toto ustanovení, které upravuje výjimku ze svobody usazování pro činnosti spjaté s výkonem veřejné moci, dále musí být podle Komise vykládáno striktně a uvedená výjimka musí být omezena pouze na činnosti, které jsou samy o sobě přímo a specificky spjaty s výkonem veřejné moci. Pojem „veřejná moc“ přitom podle ní předpokládá rozhodovací pravomoci nad rámec oprávnění vycházejících z obecného práva, které se vyznačují oprávněním jednat nezávisle na vůli jiných subjektů, nebo dokonce proti této jejich vůli.
56      Ohledně postavení notáře v českém právním řádu má Komise za to, že otázku, zda se použije výjimka stanovená v článku 51 SFEU, je třeba posoudit z hlediska povahy předmětných činností, a nikoli z hlediska uvedeného postavení, tak jak je vymezeno vnitrostátními právními předpisy. Skutečnost, že jednání notáře sleduje cíl obecného zájmu, podle Komise sama o sobě neznamená, že činnost, již vykonává, musí být považována za přímo a specificky spjatou s výkonem veřejné moci.
57      Pokud jde o úpravu odpovědnosti notáře v českém právním řádu, skutečnost, že činnosti, za které nese stát odpovědnost, jsou v tomto právním řádu považovány za součást výkonu státní správy, podle Komise neznamená, že jsou tyto činnosti přímo a specificky spjaty s výkonem veřejné moci ve smyslu čl. 51 prvního pododstavce SFEU. 
58      Ohledně činnosti vykonávané notářem v českém právním řádu Komise zaprvé uvádí, že sepisování veřejných listin o právních jednáních předpokládá předchozí souhlas nebo shodnou vůli stran. Důkazní síla a vykonatelnost takových listin sice způsobují, že jsou spojeny s významnými právními důsledky, avšak nedovolují, aby byla činnost spočívající v sepisování takových listin považována za přímo a specificky spjatou s výkonem veřejné moci. Připojení doložky vykonatelnosti notářem na titul zakládající pohledávku rovněž podle Komise předpokládá svolení účastníka, který se zaváže splnit dluh. Pravomoc notáře je tedy omezena na prohlášení pohledávky za nespornou, dokud není prokázán opak, zaznamenání svolení dlužníka a ověření platnosti dotyčné listiny. Pravomoc řešit spory týkající se pohledávky náleží jako taková soudci.
59      Pokud jde zadruhé o osvědčování právně významných skutečností a prohlášení notářem, Komise tvrdí, že se tato činnost pojí k sepisování úředních listin, jež mají často podobu veřejné listiny. Předchozí ověření provedené notářem v obecném zájmu, aby se ujistil o splnění právem požadovaných podmínek pro sepsání veřejné listiny, přitom podle Komise neznamená výkon veřejné moci. Totéž podle ní platí i pro činnost, kdy notář činí protesty směnek a šeků.
60      Pokud jde zatřetí o zápis skutečností do veřejných rejstříků prováděný notářem, je tato činnost podle Komise prováděna na žádost oprávněné osoby po předložení požadovaných listin a pouze na základě notářského zápisu osvědčujícího, že příslušný postup i prvky požadované právními předpisy byly dodrženy. Komise uvádí, že jakákoli dotčená strana může tento zápis u soudu zpochybnit. Výkon této činnosti neznamená na straně notáře žádnou posuzovací pravomoc, donucovací pravomoc ani pravomoc k přijetí vynucovacích opatření.
61      Pokud se začtvrté jedná o služby právního poradenství, které může notář poskytovat v souvislosti se sepisováním veřejných listin o právních jednáních, správou majetku a zastupováním při řízeních v případě platební neschopnosti, výkon těchto činností se podle Komise nedotýká volné úvahy soudního orgánu ani svobodného výkonu soudní pravomoci.
62      Co se zapáté týče úkolů notáře jako soudního komisaře v řízení o pozůstalosti, Komise uvádí, že rámec, v němž se notáři v českém právním řádu pohybují, pokud jde o jejich jmenování, omezení jejich počtu a jejich místní příslušnosti, jakož i o systém jejich odměňování, nezávislosti, neodvolatelnosti a nepřeložitelnosti, neopravňuje Českou republiku, aby plnění těchto úkolů vyhradila pouze svým státním příslušníkům.
63      Komise dále tvrdí, že i když se notář v řízení o pozůstalosti podílí na plnění úkolů soudních orgánů a má za tím účelem některé soudní pravomoci, nepřiznávají mu vnitrostátní právní předpisy posuzovací, rozhodovací či vynucovací pravomoc, jež náleží těmto orgánům.
64      Řízení o pozůstalosti je totiž řízením nesporným preventivního charakteru. Toto řízení je obligatorní a spočívá v provádění jednotlivých úkonů, které na sebe logicky navazují a mají předem pevně stanovené pořadí a rámec. Účast notáře v tomto řízení má za cíl toto řízení urychlit a přispět k odbřemenění soudů od administrativně jednoduché agendy a jedná se o činnost pomocné povahy. 
65      Pokud dojde mezi účastníky tohoto řízení ke sporu, notář jako soudní komisař nemá podle Komise jinou možnost než je odkázat na soud. Notář tedy nemá pravomoc jednat nezávisle na vůli účastníků. 
66      Ustanovení § 185 odst. 1 písm. e) zákona o zvláštních řízeních soudních podle Komise opravňuje notáře k rozdělení pozůstalosti pouze na žádost dědiců. Pokud není taková žádost učiněna a nedojde-li k dohodě dědiců o vypořádání dědictví, je notář povinen potvrdit dědictví podle dědických podílů. Obsah rozhodnutí o dědictví, který je vymezen v § 185 tohoto zákona, se mimoto může týkat pouze pozůstalosti, ohledně níž nejsou mezi dědici sporné skutečnosti. Jsou-li skutečnosti sporné, notář k nim nemá posuzovací pravomoc ani donucovací pravomoc ve vztahu k účastníkům.
67      Komise uvádí, že pravomoc svěřená notáři podle § 169 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních rozhodnout usnesením zejména o dědické nezpůsobilosti umožňuje notáři nanejvýš přijmout opatření, jejichž cílem je zajistit správný a rychlý průběh řízení o pozůstalosti a která se netýkají podstaty předmětných práv. Tato pravomoc je navíc omezena pouze na případy, kdy vyřešení sporu o dědické právo závisí na právním posouzení pouze takových skutečností, které jsou mezi dědici nesporné. 
68      Pokud jde o úkony notáře při sporech o započtení daru na povinný díl dědice a rozdělení pozůstalosti, notář podle Komise postupuje v rámci pravidel stanovených zákonem, aby zajistil, že všichni dědicové obdrží, co jim právem náleží, a nerozhoduje spory mezi nimi. 
69      Skutečnost, že usnesení notáře v dědickém řízení je označováno jako „usnesení okresního soudu“ a rozhodnutí notáře se stane pravomocným, pokud proti němu není ve stanovené lhůtě podáno odvolání, podle Komise neznamená, že notář vykonává skutečnou rozhodovací pravomoc.
70      To, že při vypořádání společného jmění manželů postupuje notář dle stejného právního rámce, podle jakého by postupoval soud, ještě neznamená, že je tato jeho činnost přímo a specificky spjata s výkonem veřejné moci. Dojde-li ke sporům o tom, co vše patří do společného jmění manželů, notář ke spornému majetku nepřihlíží. O takovém sporu rozhodují soudy.
71      Pokud se jedná o rozdělení pozůstalosti, týkají se rozhodnutí notáře pouze té části pozůstalosti, ohledně níž nejsou mezi dědici sporné skutečnosti.
72      Jde-li o notářem prováděné vypořádání společného jmění manželů pro případ zániku manželství smrtí jednoho z manželů a o rozdělení pozůstalosti na žádost dědiců, jsou úkony notáře činěny na bázi konsensu.
73      Skutečnost, že notář jednající jako soudní komisař může být považován za „soud“ ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení (Úř. věst. 2012, L 201, s. 107) nebo že splňuje podmínky „soudu“ ve smyslu článku 267 Sࠀࠂࠈࠊࢂࢄ࢖࢘ࣘ୶୸೤ිුේොฮ์ႆႦᄾᅞᔬᔾᜂ᜜᜞ឆឈ⯜퇟맃ꚯ릜袒幮幋óᔤ畨쁲ᘀ畨쁲㔀脈࠶䎁ᡊ倀J尀脈࡝憁ᡊᔞ畨쁲ᘀ畨쁲㘀脈䩃䩐࡝憁ᡊᔞ畨쁲ᘀ畨쁲㔀脈䩃䩐࡜憁ᡊᘒɨ慽䌀ᡊ倀J愀ᡊᘒṨㅳ䌀ᡊ倀J愀ᡊᘒ∃䌀ᡊ倀J愀ᡊᘒ푨ꬒ䌀ᡊ倀J愀ᡊᔐꁨꍡᘀ霠倀Jᘒ㕨ὓ䌀ᡊ倀J愀ᡊᘒ霠䌀ᡊ倀J愀ᡊᔛ푨ꬒᘀ⑨옪㸀Ī䩃䩐䩡ᔛ푨ꬒᘀ㕨ὓ㸀Ī䩃䩐䩡ᘒ⑨옪䌀ᡊ倀J愀ᡊᘒ譨䌀ᡊ倀J愀ᡊᔘ畨쁲ᘀ畨쁲䌀ᡊ倀J愀ᡊᴀࠀࠂࠊࢄ࢘ࣘ୸ුොฮ๎྄ྨႆᄜᄲᄾሂòä혀Ö쬀Ë봀äꈀ¢ꈀꈀ¢ഀ␃༂㞄ᐂ帀㞄愂Ȥ摧牵À਀萏ȷꐔð葞ȷ摧牵Àༀ␃༁㞄ጂ墤ᐂイ市㞄愂Ĥ摧牵Àഀ␃༁㞄ᐂ帀㞄愂Ĥ摧⃳਀萏ȷꐔð葞ȷ摧⃳ഀ␃༁㞄ᐂ帀㞄愂Ĥ摧猞1ഀ␃༁㞄ᐂ帀㞄愂Ĥ摧牵À
̀$옍⌂崊愀$摧牵Àᄀሂሖቌዾጾ᎘ᐼᔒᔬᔾᜂ᜜ឈᢢ᫨ᴠṀ⁚Ⅾ≆ñØ�Ø�Ø�È똀©�¶똀¶똀¶똀¶ఀ萏ȷꐓǠꐔð葞ȷ摧牵Àༀ㞄ᄂᏽ撤᐀嬀Ĥ葞ȷ葠﷥摧牵Àༀ␃༁㞄ጂᐁ币㞄愂Ĥ摧牵À਀萏ȷꐔð葞ȷ摧牵Àഀ␃༁㞄ᐂ帀㞄愂Ĥ摧牵Àഀ␃༂㞄ᐂ帀㞄愂Ȥ摧牵Àጀ≆⏒⓺☈➚⤮⯜Ⱔ⸘⿾㇀㎬㕆㜺㭈㴀㹪㾞䅂䍔䞞䯊互倒厈嗎外íííâííííííííí਀萏ȷꐔð葞ȷ摧牵Àༀ㞄ᄂᏽ撤᐀嬀Ĥ葞ȷ葠﷥摧牵Àᨀ⯜⯞ⰢⰤ沚注蕈蕜蕞薔薖쯆�አኢዌዎ院隈駎鮈鮺鱈鲬鲮鳰鳲鳴鳸鳺鳾鴀鴄鴆鴊鴌鴶鴸鴺鴼鵀鵂鵄鵆�탰타뻐샐샐킱Ʇ骱躒躒躒躒芆禆芆蹵ᘆ煏ᘑﱪ洀H渄H甄Ĉᘆ䙨謉̏jᘀ䙨謉唀Ĉᘆ繨䠃̏jᘀ繨䠃唀Ĉᔘﱨ鑠ᘀ≨豦䌀ᡊ倀J愀ᡊᘒﱨ鑠䌀ᡊ倀J愀ᡊᔘ畨쁲ᘀﱨ鑠䌀ᡊ倀J愀ᡊ唃Ĉᔞ畨쁲ᘀ畨쁲㔀脈䩃䩐࡜憁ᡊᔘ畨쁲ᘀ畨쁲䌀ᡊ倀J愀ᡊᔤ畨쁲ᘀ畨쁲㔀脈࠶䎁ᡊ倀J尀脈࡝憁ᡊᔞ畨쁲ᘀ畨쁲㘀脈䩃䩐࡝憁ᡊ⬀外宾廄惠折撴梨欶沚注滾煆狨窢粸翦脪荸蒴蕈蕜薖蠈諠辂ííííàíííííÕí਀萏ȷꐔð葞ȷ摧牵Àఀ萏ȷꐓǠꐔð葞ȷ摧牵Àༀ㞄ᄂᏽ撤᐀嬀Ĥ葞ȷ葠﷥摧牵À᠀辂鑰頲髒ꅐꓨꤌꯊ꼞녀둒뗨멪빎쁰슚앰욪졒�ííííííííííííííༀ㞄ᄂᏽ撤᐀嬀Ĥ葞ȷ葠﷥摧牵ÀᬀFEU, nijak podle Komise nenapovídá tomu, že by činnost notáře jako soudního komisaře v řízení o pozůstalosti byla přímo spjata s výkonem veřejné moci ve smyslu článku 51 SFEU. 
74      Komise uvádí, že definice pojmu „soud“ podle uvedeného čl. 3 odst. 2 platí pouze pro účely použití nařízení č. 650/2012 a s ohledem na účel tohoto nařízení, tj. aby bylo státním příslušníkům členských států umožněno projednání přeshraničního dědictví v rámci jednoho práva a jedním orgánem, musí být vykládána široce, zatímco pojem „veřejná moc“ ve smyslu článku 51 SFEU musí být vykládán striktně. Mimoto se v případě článku 267 SFEU a článku 51 SFEU jedná o rozdílná ustanovení. Je rovněž pochybné, že by notář splňoval podmínky, aby mohl být považován za „soud“ ve smyslu článku 267 SFEU.
75      Česká republika tvrdí, že v jejím právním řádu je činnost notáře spjata s výkonem veřejné moci ve smyslu čl. 51 prvního pododstavce SFEU.
76      Uvedený členský stát má za to, že stanovisko Komise, podle něhož výkon veřejné moci předpokládá rozhodovací pravomoci nad rámec oprávnění vycházejících z obecného práva, které se vyznačují oprávněním jednat nezávisle na vůli jiných právních subjektů, nebo dokonce proti této jejich vůli, předpokládá pravomoci nad rámec zákona. Toto stanovisko by odporovalo základním zásadám demokratického právního státu, na nichž Evropská unie spočívá. Výkon veřejné moci se vyznačuje volnou úvahou a svobodným výkonem soudní pravomoci. 
77      S ohledem na pravomoci svěřené notáři v českém právním řádu je podle České republiky činnost notáře jako soudního komisaře v řízení o pozůstalosti jednoznačně spjata s přímou a specifickou účastí na výkonu veřejné moci.
78      Zaprvé má notář v tomto ohledu výlučnou pravomoc, neboť soud nemůže přidělit vyřízení pozůstalosti žádnému jinému orgánu. Notář má v zásadě stejné postavení, pravomoci a povinnosti, jaké má soudce v civilním soudním řízení. Jednotlivci jsou povinni se těmto úkonům podřídit, jako kdyby se jednalo o úkony soudů.
79      Česká republika zadruhé uvádí, že jedná-li notář jako soudní komisař, je nadán posuzovací a rozhodovací pravomocí v případě vypořádání společného jmění manželů pro případ zániku manželství smrtí jednoho z manželů a v případě rozdělení pozůstalosti na žádost dědiců. 
80      Postupuje totiž shodně, jako by postupoval soud, a uplatňuje pravidla, která by byl povinen uplatňovat soud. Jeho rozhodnutí je autoritativní a zasahuje do práv a povinností dotčených subjektů. Pravomoc notáře se neomezuje pouze na konstatování vůle stran, nýbrž „zasahuje“ do pravomoci soudu. 
81      Česká republika uvádí, že v rámci vypořádání společného jmění manželů pro případ zániku manželství smrtí jednoho z manželů notář jako soudní komisař posuzuje majetková práva a povinnosti manželů. V případě neshody mezi pozůstalým manželem a dědici sám usnesením odliší podle zásad uvedených v občanském zákoníku majetek ze společného jmění manželů patřící do pozůstalostního jmění od majetku patřícího výlučně pozůstalému manželovi. 
82      V rámci rozdělení pozůstalosti na žádost dědiců přidělí notář každému z nich jeden či více předmětů z pozůstalosti a případně jim uloží, aby uspokojili ostatní dědické nároky. Postup notáře je tedy stejný jako postup soudu při zrušení spoluvlastnictví.
83      Česká republika zatřetí podotýká, že se činnost notáře jako soudního komisaře liší od činnosti advokáta v tom, že advokát nikdy nejedná jménem soudu a nejsou mu svěřeny soudní pravomoci. 
84      Činnost notáře však není pomocné povahy ve vztahu k výkonu soudní moci. Pokud jde o argument Komise, že účast notáře v řízení o pozůstalosti má za cíl urychlení tohoto řízení a odbřemenění soudů od administrativně jednoduché agendy, má Česká republika za to, že i taková agenda může představovat výkon veřejné moci.
85      Začtvrté tento členský stát uvádí, že ačkoli se řízení o pozůstalosti považuje – jelikož není zahajováno z důvodu panujícího sporu mezi stranami – za řízení nesporné, může vést k neshodě mezi nimi, jejíž rozuzlení vyžaduje přijetí autoritativního rozhodnutí. V takovém řízení rozhoduje notář podle své volné úvahy. 
86      Skutečnost, že notář koná v nesporném řízení, nevylučuje přímou a specifickou účast na výkonu veřejné moci. Jiná nesporná řízení, jako jsou například řízení o určení a popření otcovství, řízení ve věcech osvojení, řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, řízení o úschovách a řízení ve věcech kapitálového trhu, takovou účast v případě soudu představují. Výkon veřejné moci se týká situací, kdy je autoritativně rozhodnuto o vzájemných poměrech mezi osobami bez ohledu na typ řízení.
87      Dále je notář jako soudní komisař pověřen na základě § 169 zákona o zvláštních řízeních soudních rozhodováním sporů o dědické právo, jejichž vyřešení závisí na právním posouzení pouze takových skutečností, které jsou mezi dědici nesporné. V tomto ohledu může notář zejména rozhodnout o započtení na povinný díl dědice, o dědické nezpůsobilosti a o určení výše vypořádání v případech uvedených v § 1693 odst. 3 občanského zákoníku.
88      V rámci své pravomoci rozhodovat o započtení na povinný podíl notář podle České republiky rozhoduje o skutkových sporech mezi dědici.
89      Zapáté skutečnost, že notář jako soudní komisař musí postupovat podle zákona a uplatňovat v něm stanovené zásady, podle České republiky neznamená, že se přímo a specificky neúčastní výkonu veřejné moci. Stejné meze totiž platí pro soudy či policejní orgány.
90      Česká republika zašesté tvrdí, že jedná-li notář jako soudní komisař, musí na něj být pohlíženo jako na „soud“ ve smyslu nařízení č. 650/2012, neboť v českém právním řádu vykonávají notáři v určitých dědických záležitostech soudní funkce stejně jako soudy. Česká republika poznamenává, že jelikož je notář ve funkci soudního komisaře pověřen projednáváním pozůstalosti, je vázán pravidly zakotvenými v tomto nařízení, neboť vykonává soudní funkce. Z tohoto titulu notář naplňuje podmínky, aby mohl být považován za „soud“ ve smyslu článku 267 SFEU, a podle tohoto ustanovení se může obrátit na Soudní dvůr s žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu uvedeného nařízení. Proto musí být jeho činnost považována za spjatou s výkonem veřejné moci pro účely nařízení č. 650/2012.
91      Zasedmé Česká republika tvrdí, že notář v rámci své funkce soudního komisaře nejedná pod dohledem soudu. Jeho činnost nelze považovat za činnost pomocné či přípravné povahy ve vztahu k činnosti soudů.
92      Zaosmé skutečnost, že se na notáře jako soudního komisaře podobně jako na soudce vztahují v rámci dědického řízení ústavní principy platné pro civilní řízení, svědčí podle České republiky o tom, že vykonává veřejnou moc. Skutečnost, že má všechna oprávnění, která přísluší soudu jako orgánu veřejné moci při výkonu soudnictví, totiž znamená, že se na něj vztahuje princip nezávislosti a nestrannosti soudců. Skutečnost, že notář jednající jako soudní komisař je pověřen soudem a dědici si nemohou vybrat jiného notáře než toho, který jim byl přidělen, znamená, že se na něj vztahuje princip zákonného soudce.
93      Česká republika dále zdůrazňuje, že skutečnost, že s činností notáře může být spojena odpovědnost státu, je znakem přenesení výkonu veřejné moci.
 Závěry Soudního dvora
94      Úvodem je třeba upřesnit, jak vyplývá z bodu 52 tohoto rozsudku, že se žaloba Komise týká pouze slučitelnosti podmínky státní příslušnosti požadované českou právní úpravou pro přístup k povolání notáře z hlediska svobody usazování zakotvené v článku 49 SFEU. Tato žaloba se netýká ani postavení a organizace povolání notáře v českém právním řádu ani jiných podmínek přístupu k povolání notáře v tomto členském státě, než je podmínka státní příslušnosti.
95      V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr již rozhodl, že se svoboda usazování, zakotvená v článku 49 SFEU, vztahuje na povolání notáře (rozsudek ze dne 10. září 2015, Komise v. Lotyšsko, C151/14, EU:C:2015:577, bod 48 a citovaná judikatura).
96      Dále je třeba připomenout, že cílem článku 49 SFEU je zajistit právo na národní zacházení každému státnímu příslušníkovi členského státu, který se usadí v jiném členském státě, aby zde vykonával samostatnou výdělečnou činnost, a zakazuje jakožto omezení svobody usazování jakoukoli diskriminaci na základě státní příslušnosti vyplývající z vnitrostátních právních předpisů (rozsudek ze dne 10. září 2015, Komise v. Lotyšsko, C151/14, EU:C:2015:577, bod 52 a citovaná judikatura).
97      V projednávané věci přitom § 7 odst. 1 notářského řádu vyhrazuje přístup k povolání notáře pouze českým státním příslušníkům, a zavádí tedy rozdílné zacházení na základě státní příslušnosti, které je v zásadě zakázané článkem 49 SFEU.
98      Česká republika však tvrdí, že činnosti notáře jsou z působnosti článku 49 SFEU vyňaty, neboť jsou v tomto členském státě spjaty s výkonem veřejné moci ve smyslu čl. 51 prvního pododstavce SFEU.
99      V souvislosti s pojmem „výkon veřejné moci“ ve smyslu posledně uvedeného ustanovení je třeba vzít podle ustálené judikatury Soudního dvora při jeho výkladu v úvahu skutečnost, že meze, které toto ustanovení klade dovoleným výjimkám ze zásady svobody usazování, jsou specificky unijněprávní meze, aby nemohl být užitečný účinek Smlouvy v oblasti svobody usazování zmařen jednostrannými opatřeními přijatými členskými státy (rozsudek ze dne 1. prosince 2011, Komise v. Nizozemsko, C157/09, nezveřejněný, EU:C:2011:794, bod 56 a citovaná judikatura).
100    Z ustálené judikatury Soudního dvora rovněž vyplývá, že čl. 51 první pododstavec SFEU představuje výjimku ze základního pravidla svobody usazování. Tato výjimka musí být jako taková vykládána způsobem, který omezí její působnost na případy, kdy je to nezbytně nutné k hájení zájmů, jejichž ochranu toto ustanovení členským státům umožňuje (rozsudek ze dne 1. prosince 2011, Komise v. Nizozemsko, C157/09, nezveřejněný, EU:C:2011:794, bod 57 a citovaná judikatura).
101    Soudní dvůr mimoto opakovaně zdůraznil, že výjimka stanovená v čl. 51 prvním pododstavci SFEU musí být omezena na činnosti, které jsou samy o sobě přímo a specificky spjaty s výkonem veřejné moci (rozsudek ze dne 1. prosince 2011, Komise v. Nizozemsko, C157/09, nezveřejněný, EU:C:2011:794, bod 58 a citovaná judikatura).
102    V tomto ohledu se Soudní dvůr vyjádřil v tom smyslu, že z působnosti výjimky stanovené v čl. 51 prvním pododstavci SFEU jsou vyloučeny některé pomocné a přípravné činnosti ve vztahu k výkonu veřejné moci (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. července 1993, Thijssen, C42/92, EU:C:1993:304, bod 22, ze dne 29. října 1998, Komise v. Španělsko, C114/97, EU:C:1998:519, bod 38, ze dne 30. března 2006, Servizi Ausiliari Dottori Commercialisti, C451/03, EU:C:2006:208, bod 47, ze dne 29. listopadu 2007, Komise v. Německo, C404/05, EU:C:2007:723, bod 38, a ze dne 22. října 2009, Komise v. Portugalsko, C438/08, EU:C:2009:651, bod 36), některé činnosti, jejichž výkon – třebaže zahrnuje i pravidelné a systémově dané styky se správními a soudními orgány, či dokonce povinné přispění k plnění jejich úkolů – nezasahuje do posuzovacích a rozhodovacích pravomocí uvedených orgánů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. června 1974, Reyners, 2/74, EU:C:1974:68, body 51 a 53) nebo také některé činnosti, které nezahrnují výkon rozhodovacích pravomocí (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. července 1993, Thijssen, C42/92, EU:C:1993:304, body 21 a 22, ze dne 29. listopadu 2007, Komise v. Rakousko, C393/05, EU:C:2007:722, body 36 a 42, ze dne 29. listopadu 2007, Komise v. Německo, C404/05, EU:C:2007:723, body 38 a 44, a ze dne 22. října 2009, Komise v. Portugalsko, C438/08, EU:C:2009:651, body 36 a 41), ani donucovacích pravomocí (v tomto smyslu viz zejména rozsudek ze dne 29. října 1998, Komise v. Španělsko, C114/97, EU:C:1998:519, bod 37) či pravomocí k přijetí vynucovacích opatření (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 30. září 2003, Anker a další, C47/02, EU:C:2003:516, bod 61, a ze dne 22. října 2009, Komise v. Portugalsko, C438/08, EU:C:2009:651, bod 44).
103    Ve světle judikatury připomenuté v bodech 99 až 102 tohoto rozsudku je tedy třeba ověřit, zda činnosti svěřené notářům v českém právním řádu jsou přímo a specificky spjaty s výkonem veřejné moci.
104    Pokud jde o činnosti spočívající v sepisování veřejných listin o právních jednáních, připojení doložky vykonatelnosti, osvědčování právně významných skutečností a prohlášení, zápisu skutečností do veřejných rejstříků a poskytování služeb právního poradenství v souvislosti s činností notáře, Česká republika na jednání uznala, že tyto činnosti nejsou spjaty s výkonem veřejné moci ve smyslu čl. 51 prvního pododstavce SFEU.
105    Nicméně podle ustálené judikatury Soudního dvora přísluší Soudnímu dvoru určit, zda vytýkané nesplnění povinnosti existuje či nikoli, a to i v rozsahu, v němž dotyčný stát nesplnění povinnosti nezpochybňuje (rozsudek ze dne 14. září 2017, Komise v. Řecko, C320/15, EU:C:2017:678, bod 21 a citovaná judikatura).
106    V případě činností spočívajících v sepisování veřejných listin o právních jednáních a v připojení doložky vykonatelnosti je z § 63 odst. 1 písm. g) notářského řádu zřejmé, že notářský zápis musí obsahovat údaj o tom, že byl po přečtení účastníky schválen. V souladu s § 71a a 71b notářského řádu je svolení účastníka, aby byl notářský zápis exekučním titulem v případě nesplnění povinnosti, kterou zápis potvrzuje, výslovně obsaženo v doložce vykonatelnosti připojené notářem na tento zápis, která z něj takto činí exekuční titul. Úkon notáře tedy předpokládá předchozí souhlas nebo shodnou vůli účastníků.
107    Soudní dvůr v tomto ohledu rozhodl, že činnost spočívající v sepisování veřejných listin o právních jednáních takto svěřená notářům nevykazuje jako taková přímou a specifickou spojitost s výkonem veřejné moci ve smyslu čl. 51 prvního pododstavce SFEU (obdobně viz zejména rozsudky Komise v. Belgie, C47/08, EU:C:2011:334, bod 92, a ze dne 1. února 2017, Komise v. Maďarsko, C392/15, EU:C:2017:73, bod 120).
108    Soudní dvůr kromě toho upřesnil, že skutečnost, že daná činnost zahrnuje sepisování veřejných listin s takovými účinky, jako je důkazní síla a vykonatelnost, nemůže postačovat k tomu, aby tato činnost byla považována za přímo a specificky spjatou s výkonem veřejné moci ve smyslu čl. 51 prvního pododstavce SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. prosince 2011, Komise v. Nizozemsko, C157/09, nezveřejněný, EU:C:2011:794, bod 73 a citovaná judikatura).
109    Co se konkrétně týče důkazní síly notářského zápisu, je totiž třeba uvést, že se řídí právní úpravou dokazování zakotvenou v českém právním řádu. Důkazní síla přiznaná určité listině právními předpisy tedy nemá přímý dopad na otázku, zda činnost zahrnující sepsání této listiny sama o sobě představuje přímou a specifickou účast na výkonu veřejné moci, jak vyžaduje judikatura Soudního dvora (obdobně viz rozsudek ze dne 1. prosince 2011, Komise v. Nizozemsko, C157/09, nezveřejněný, EU:C:2011:794, bod 74 a citovaná judikatura).
110    Ani vykonatelnost veřejné listiny není projevem toho, že by měl notář pravomoci, které zahrnují přímou a specifickou účast na výkonu veřejné moci. I když je veřejná listina vykonatelná připojením doložky vykonatelnosti k této listině notářem, spočívá tato vykonatelnost na vůli stran učinit právní jednání nebo uzavřít dohodu po ověření jejich souladu s právními předpisy notářem a přiznat jim uvedenou vykonatelnost (obdobně viz rozsudek ze dne 24. května 2011, Komise v. Belgie, C47/08, EU:C:2011:334, bod 103).
111    Ohledně služeb právního poradenství, zastupování účastníků v určitých případech, sepisování soukromých listin a zpracovávání právních rozborů, které může notář v souladu s § 3 odst. 1 notářského řádu poskytovat v souvislosti se svou činností, již Soudní dvůr judikoval, že takové činnosti nelze považovat za účast na výkonu veřejné moci, i když je notář vykonává na základě zákonné povinnosti (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 24. května 2011, Komise v. Rakousko, C53/08, EU:C:2011:338, bod 104, a ze dne 1. prosince 2011, Komise v. Nizozemsko, C157/09, nezveřejněný, EU:C:2011:794, bod 72 a citovaná judikatura).
112    Pokud jde o osvědčování právně významných skutečností a prohlášení prováděné notářem, z notářského řádu vyplývá, že se tato činnost týká v zásadě skutečností a prohlášení, které by mohly být podkladem pro uplatňování nebo prokazování práv nebo kterými by mohly být způsobeny právní následky. Úkony notáře v této souvislosti tedy mohou představovat nanejvýš předstupeň k případnému zahájení soudního řízení o těchto skutečnostech a prohlášeních.
113    Jak přitom vyplývá z ustálené judikatury Soudního dvora uvedené v bodě 102 tohoto rozsudku, přípravné činnosti ve vztahu k výkonu veřejné moci jsou vyloučeny z působnosti výjimky stanovené v čl. 51 prvním pododstavci SFEU. Dále vzhledem k tomu, že osvědčování skutečností či prohlášení nemusí nutně vyústit v řízení, jež by zahrnovalo výkon veřejné moci, není tím spíše možné tuto výjimku na takovou přípravnou činnost vztáhnout.
114    Ohledně činností spočívajících v zápisu skutečností do veřejných rejstříků nebo seznamů vykonávaných jednak na základě § 4 notářského řádu a jednak na základě zákona č. 304/2013 o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, již Soudní dvůr judikoval, že činnosti, které jsou spjaty se zveřejňováním aktů, neznamenají přímý a specifický výkon veřejné moci notářem (obdobně viz rozsudky ze dne 24. května 2011, Komise v. Lucembursko, C51/08, EU:C:2011:336, bod 113, a ze dne 1. února 2017, Komise v. Maďarsko, C392/15, EU:C:2017:73, bod 136).
115    Pokud jde o úkoly notáře při přijímání listin a peněz do notářské úschovy, při správě majetku a při postupu v případě insolvence, je nesporné, že nezahrnují výkon rozhodovacích pravomocí, donucovacích pravomocí či pravomocí k přijetí vynucovacích opatření a některé z nich jsou navíc pomocné ve vztahu k dalším činnostem, které notář vykonává.
116    V souvislosti s pravomocí notáře činit protesty směnek již Soudní dvůr judikoval, že takové činnosti jsou coby přípravná fáze před dalším řízením vyloučeny z působnosti výjimky stanovené v čl. 51 prvním pododstavci SFEU (rozsudek ze dne 24. května 2011, Komise v. Řecko, C61/08, EU:C:2011:340, bod 102).
117    Pokud jde o úkoly, jež notář plní jako soudní komisař v řízení o pozůstalosti, je třeba zaprvé uvést, že notář – jak vyplývá z § 162 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních – v rámci vypořádání společného jmění manželů pro případ zániku manželství smrtí jednoho z manželů určí, jaký majetek ze společného jmění patří do pozůstalostního jmění a jaký majetek patří výlučně pozůstalému manželovi, avšak neshodnou-li se dědici s pozůstalým manželem na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do společného jmění manželů, ke spornému majetku se nepřihlíží.
118    Co se zadruhé týče sestavení seznamu aktiv a seznamu pasiv pozůstalosti, z § 172 odst. 2 a § 173 věty druhé tohoto zákona vyplývá, že v případě neshody dědiců se podobně jako při řešení uvedeném v předchozím bodě nepřihlíží v řízení a při projednání pozůstalosti k jejím aktivům či pasivům, která jsou předmětem neshody.
119    V ustanovení § 189 odst. 1 uvedeného zákona se dále stanoví, že v případech uvedených v § 162 odst. 2 větě druhé, § 172 odst. 2 větě druhé a § 173 větě druhé tohoto zákona je případně na účastnících, aby se svých práv domáhali žalobou.
120    Pokud jde zatřetí o úkol notáře spočívající v rozdělení pozůstalosti mezi dědice, z § 1697 občanského zákoníku, ve spojení s § 185 odst. 1 písm. e) zákona o zvláštních řízeních soudních, vyplývá, že tuto pravomoc vykonává podle nařízení zůstavitele nebo – nebrání-li tomu zůstavitelovo nařízení – podle dohody dědiců. Nedojde-li mezi nimi k dohodě, může notář pozůstalost rozdělit, pouze pokud o to požádají všichni dědicové a pokud mezi nimi není sporu o tom, co do pozůstalosti náleží. Rozdělení pozůstalosti se tedy provádí na bázi konsensu.
121    Řízení o pozůstalosti mimoto nemusí nutně vést k jejímu rozdělení. Z ustanovení § 1697 odst. 3 občanského zákoníku totiž vyplývá, že nejsou-li tyto podmínky splněny, notář pozůstalost nerozdělí a potvrdí dědicům nabytí dědictví podle dědických podílů.
122    Co se začtvrté týče pravomoci, kterou notáři svěřuje § 169 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, a sice rozhodnout, se kterými účastníky bude v řízení o pozůstalosti nadále jednáno a se kterými nikoli, zejména – jak uvádí Česká republika – v případě sporů o povinný díl dědice, započtení daru na povinný díl dědice a dědické nezpůsobilosti, je třeba zdůraznit, že podle uvedeného ustanovení se tato pravomoc vykonává jen tehdy, závisí-li vyřešení těchto sporů na právním posouzení pouze takových skutečností, které jsou mezi dědici nesporné.
123    Z ustanovení § 169 odst. 2 tohoto zákona mimoto vyplývá, že rozhodnutím notáře o této otázce nejsou dotčena dědická práva těch, jejichž účast v řízení byla ukončena.
124    Dále z § 170 odst. 1 uvedeného zákona vyplývá, že řešení sporů o dědické právo, kdy je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, náleží do pravomoci soudů.
125    Pokud jde zapáté o pravomoc notáře podle § 185 odst. 3 písm. a) téhož zákona, tj. v rozhodnutí o dědictví rozhodnout o návrhu na vypořádání podaném na základě § 1693 odst. 3 občanského zákoníku dědicem, který se staral o zůstavitele delší dobu nebo přispěl značnou měrou k udržení či zvětšení zůstavitelova majetku prací, peněžitou podporou nebo podobným způsobem, aniž byl za to odměňován, notář o tomto návrhu rozhoduje – jak v podstatě tvrdí Komise, aniž to Česká republika popírá – na základě skutečností, které jsou mezi dědici nesporné.
126    Vzhledem k tomu, že úkoly svěřené notáři v dědických věcech jsou tedy vykonávány na bázi konsensu a v případě neshod mezi stranami nezasahují do pravomoci soudu, nelze je jako takové považovat za přímo a specificky spjaté s výkonem veřejné moci (obdobně viz rozsudek ze dne 1. února 2017, Komise v. Maďarsko, C392/15, EU:C:2017:73, bod 116).
127    Pokud jde o argument České republiky ohledně nařízení č. 650/2012, stačí poukázat na to, že se tento akt týká příslušnosti, rozhodného práva, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a vytvoření evropského dědického osvědčení, a nemá tedy vliv na výklad čl. 51 prvního pododstavce SFEU (obdobně viz rozsudek ze dne 1. února 2017, Komise v. Maďarsko, C392/15, EU:C:2017:73, bod 129).
128    K notářským činnostem uvedeným v § 100 odst. 3 zákona o zvláštních řízeních soudních je třeba připomenout, že odborné úkony zahrnující případně i povinné přispění k plnění úkolů soudů ještě nepředstavují účast na výkonu veřejné moci (rozsudek ze dne 24. května 2011, Komise v. Belgie, C47/08, EU:C:2011:334, bod 112).
129    Konečně ke zvláštnímu postavení notářů v českém právním řádu postačí připomenout, že otázku, zda tyto činnosti spadají do působnosti výjimky upravené v čl. 51 prvním pododstavci SFEU, je třeba posuzovat z hlediska povahy samotných předmětných činností, a nikoli z hlediska tohoto postavení jako takového (rozsudky ze dne 1. prosince 2011, Komise v. Nizozemsko, C157/09, nezveřejněný, EU:C:2011:794, bod 84, a ze dne 1. února 2017, Komise v. Maďarsko, C392/15, EU:C:2017:73, bod 139).
130    Za těchto podmínek je třeba uzavřít, že notářské činnosti, tak jak jsou k okamžiku uplynutí lhůty stanovené ve druhém dodatečném odůvodněném stanovisku definovány v českém právním řádu, nejsou spjaty s výkonem veřejné moci ve smyslu čl. 51 prvního pododstavce SFEU.
131    Je tedy třeba konstatovat, že podmínka státní příslušnosti požadovaná českou právní úpravou pro přístup k povolání notáře představuje diskriminaci na základě státní příslušnosti zakázanou článkem 49 SFEU.
132    S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba žalobu Komise považovat za opodstatněnou.
133    Proto je třeba konstatovat, že Česká republika tím, že uložila podmínku státní příslušnosti pro přístup k povolání notáře, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 49 SFEU.
 K nákladům řízení
134    Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Česká republika neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:
1)      Česká republika tím, že uložila podmínku státní příslušnosti pro přístup k povolání notáře, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 49 SFEU.
2)      České republice se ukládá náhrada nákladů řízení.
Fernlund	Arabadžev	Regan
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 15. března 2018.
Vedoucí soudní kanceláře	 	Předseda šestého senátu
A. Calot Escobar	 	C. G. Fernlund








PAGE   \* MERGEFORMAT1




懲︘ƆʢҶ૸ಚᅬአዎᙪᡶ᱈Ḯῄ␞⟐⩤㡖㧬㵊㿈䒔ííííííâíííííí਀萏ȷꐔð葞ȷ摧牵Àༀ㞄ᄂᏽ撤᐀嬀Ĥ葞ȷ葠﷥摧牵Àᨀ䒔䟔䭶侪厾墠尨徒揮暬検涐瀠爆癖硜粸縒罺菆蚂觪豶遐鉲鐚铠院ííííííííííííííༀ㞄ᄂᏽ撤᐀嬀Ĥ葞ȷ葠﷥摧牵Àᬀ院隈饜駎鬔鮈鮺鱈鲮鳲鳶鳸鳼鳾鴂鴄鴈鴊òò츀Î먀«鰀需需需需ĀЀ摧ॆ̀$옍젋᐀낤愄$摧惼฀␃ጀ撤᐀撤嬀Ĥ⑜愁$摧牵À̀$옍젋ጀ撤᐀撤嬀Ĥ⑜愁$摧牵Àༀ溄ᄄ즄ᏽ撤᐀嬀Ĥ葞Ѯ葠﷉摧牵Àༀ㞄ᄂᏽ撤᐀嬀Ĥ葞ȷ葠﷥摧牵Àఀ萏ȷꐓǠꐔð葞ȷ摧牵Àᄀ鴊鴾鵀鵂鵄鵆úöç̀$옍젋᐀낤愄$摧惼ĀĀ&Ѐ&␃愁ĤԀ,週Ũ뀟⺂뀠䇆뀡։뀢։連։逤։뀥뀗˄뀘˄逌˄Ѣ(ċضضضضضضضضضɶɶɶɶɶɶɶɶɶضضضضضضȾضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضض¨ضضضضضضضضضض¸ضضضضضضضضضضضضŨňضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضضΰضزπϐϠϰЀАРарѐѠѰҀҐπϐϠϰЀАزȨǘǨРарѐѠѰҀҐπϐϠϰЀАРарѐѠѰҀҐπϐϠϰЀАРарѐѠѰҀҐπϐϠϰЀАРарѐѠѰҀҐπϐϠϰЀАРарѐѠѰҀҐπϐϠϰЀАРарѐѠѰҀҐĸŘǸȈȘɖɾ䩐䡟Ё䡭Ѕ䡮Ѕ䡳Ѕ䡴ЅB怀￱BဌNormální␃愃̤䡟Ё䡭Ѕ䡳Ѕ䡴ЅJ⁁￲¡JഌStandardní písmo odstavceZi￳³ZഌذNormální tabulka㐀ۖĀ̊l혴ԁ愀϶0⁫￴Á0ഀذBez seznamuF恕￲ñFऌ牵ÀذHypertextový odkaz	⨾瀁h＀l俾Ăl牵Àc01pointnumerotealtn萏ȷ萑﷥ꐓdꐔð⑛币㞄怂ý䩃䩐䩡N俾ĒN牵À
c02alineaalta萏ȷꐔð葞ȷ䩃䩐䩡P俾ĢP牵À	c04titre1萏ȷꐓǠꐔð葞ȷ࠵䎁ᡊ倀J尀脈䩡L俾ĲL牵À	c05titre2萏ȷꐔð葞ȷ࠶䎁ᡊ倀J崀脈䩡d俾łd牵À
c08dispositif萏Ѯ萑﷉ꐓdꐔð⑛币溄怄즄ý࠵䎁ᡊ倀J尀脈䩡L俾ŒL牵À	c19centre␃༁㞄ᐂ帀㞄愂Ĥ䩃䩐䩡f俾Ţf牵Àc75debutdesmotifs␃༁㞄ጂᐁ币㞄愂Ĥ࠵䎁ᡊ倀J尀脈䩡N俾ŲN牵À
c77signatures萏ȷꐔҰ葞ȷ䩃䩐䩡X俾ƂX牵Àc72alineadroite␃༂㞄ᐂ帀㞄愂Ȥ䩃䩐䩡X俾ƒX牵À
c71indicateur␃༁㞄ጂ墤ᐂイ市㞄愂Ĥ䩃䩐䩡v䁜vഎ牵Àذz-Začátek formuláře␃☁٤倁ࣆ＀Ć②࠼䎁၊伀Ɋ倀J儀Ɋ帀Ɋ愀၊d濾￲ƱdČ牵Àذz-Začátek formuláře Char࠼䎁၊伀Ɋ倀J儀Ɋ帀Ɋ愀၊(恗￲ǁ(ဌ牵ÀŠSilné࠵岁脈,⿾￲Ǒ,牵À
outputeclij俾Ǣj牵Àc41dispositifintroduction萏ȷꐓǠꐔð葞ȷ䩃䩐䩡X俾ǲX牵Àc42footnotelangue␃ༀ㞄市㞄愂$䩃䩐䩡l俾Ȃl牵Àc77signaturescomposition ␃ጀ撤᐀撤嬀Ĥ⑜愁$䩃䩐䩡b俾Ȓb牵Àc77signaturesalinea!␃ጀ撤᐀撤嬀Ĥ⑜愁$䩃䩐䩡r䁝rഎ#牵Àذz-Konec formuláře"␃␁٤丁ࣆ＀Ć②࠼䎁၊伀Ɋ倀J儀Ɋ帀Ɋ愀၊`濾￲ȱ`Č"牵Àذz-Konec formuláře Char࠼䎁၊伀Ɋ倀J儀Ɋ帀Ɋ愀၊6ɂ6ఌ%ॆذZáhlaví
$옍렂瀑ģ0࿾¢ɑ0$ॆذZáhlaví Char4䀠ɢ4ఌ'ॆذZápatí
&옍렂瀑ģ.࿾¢ɱ.&ॆذZápatí Char䭐Ѓ!�뼏ÿȜ䍛湯整瑮呟灹獥⹝浸걬쮑썎ူﱈ䨭늜ࡀ잂잎粢죀⒙줖님喧퉌䉔₨氖�㮞狣᾽딇飃Ꞝ꽊䋲␫ᯫ嵇�伷귙襖᪁㰘ꕡ頏뫴벾㜨肇襉劚箥烦䱧㶲邎ὲ꒐㮝ȸ㗋♶ﶀ຀痍�醉䏉똃ᶰ㵘飹뒐㾺丶䪬ࡃ뎃鋀令쥆䈖쨮➹⻵⮤ꆉ姍哂᧹敞턵꠵⃞௲ኌ냃褌콟⁧ⴙ뿦鸻훛汙�늎粎帶仌￁怔㿵Ꮸ쳓孿ɿ䭐Ѓ!횥ÀĶ牟汥⽳爮汥葳쾏썪ర붅톃兽쏒┘⽶邥⽃綣缨≨�俛ۇ묊萈꧷︽议ᘠꪚ쌆䏢쬿㵶羿즂ꒅ▧嬈灸ꎆ�徵傼ꏑ촼ᬱ䢥ザን蠏俙劼䊮텤჉䫒�戴缤醧影ῗ麘䰶刖㟗깠ꢏ￉쎳찰侞翁ⲯ䗥渄鐷楌拤ꢡ뵓ꢐꩥỔ뗐隸﷖＀Ͽ倀͋ᐄ؀ࠀ℀欀陹茖言ᰀ琀敨敭琯敨敭琯敨敭慍慮敧⹲浸౬䷌쌊ဠꅽ遷㟙뭣䔨뉢껋䌀᪜읁튠�菣츷ᓟ鯕ോⱙޜ訍쵥蠮ⱼᮧ�᱈ⳅᗇᡸ듉ᎍ䧟珈絑픣薐떭⃝뗖픫�륞樤謽均폨⧷䗢⯫ਦ㠂ǽ䭐Ѓ!ǝھ᮹桴浥⽥桴浥⽥桴浥ㅥ砮汭姬潏㔜뼔객鞹⛬榻쪦癮䠛䛓淙轑᧞賯켛摸鍻෮䞵␤䅄儠三℈加焫ꜩ侊⠒⊂⯵泰쳏뎎㚓⍩ꂨ䡻�点囱탌ᄾ�禩⒈༾ቨ붶썫맾༕蕉鸳뚐┷믒寶說䱈감渪酻싪ᡡ矋䩸頒猛挑꼅尢Ј>ㆺ塛햬ព䱢༓㠥눆峛緑Ꜥ㵒㛾ꂞ랉玖㇩镠ꤨ簇ئޚ雉⟄뿗慼쇰嵞肣靔됉妏ϛƦᠿ宒䏊䬌ጅ꽭繦싞藚밅⶚떘疥훋୥붂썅葓芣뵩棟�庸힯헭程耆ώ떴钲㙩⯺仵덎누뮴暵䯢韴擦畮鴺⭦얓㔒ﬠ飘꿃雔຋胞븬蜹瑯믖旝漇ᙀ㲿澟㜭뱜䔁⚌獻绐ꌿ䁞鳆噭埂븀쭒㏠䐔ᅃ驡飅岛Ǵ솤⬌ₚ䴵ᣉ჻巖輜씄চ╞㒸蝣㥼ꐷ⇹௩ꪚ詞䔡㶞ﻺꏙ쏃㿛�玹ﭸ䭇姈覵낓㟩？菧麯﷞᪴쬯�ퟰ㾟کੂ쓍﷙῟翞鱗罇睼ʷ⺾꣰Ἄ飒瑈ᲅ嶠茞왢긪擤两抷愘幚麱ኄ堧ꥳ�酓뺃씲⎎蝇ᚸ⺼蒠Ŕ䴯㩮༂ㄢ둑ᑖ쀻칭蝙䪋氫幩㌥✏塉峍쩌嶸碫煷㞷ꅉ�袍쌎슉䤡䊈蹺ᇯꅒෝᵊ溻当쥰ેꃝ莨ꕩ虉퍄텬账⿁⫓솝軟뙭ꎯ朎婕遯᝽変妁쉃㌜쉞蔓⫣䎒댜솲振唕㤉ઘ貿䧫鸅ऎ꣣ဗꬩ峖ꀕ쥯審ꨘꕖ럛㓙酶텂⪽鞚�䛫丸낫騃敄믬ིᑂᶣꪮ�췜ﴐ縎지亾៮荗㑫䑴֚麈袙弊≞觜쇟趔ㄱڥ묊ꭓ驣꼼㍰锊狛문ෂ韉⫷绤䭝㫶廬㥕禳傤蜟娻뮞ќ캯砛䠐麗煍卾붜糿㹱鼮뻏켤オ栔话曘듛㭳㇯汥ꚠ岌Ꚗ雹ﾰ約퐘쵫鐱꜔㒱䞂춝쓀藁鬂䠵唾⃑⧂併ओ䙥鐺ฒ暍銸욶뎑ྩ똣䡺뚬恹鞇烴젨ꤘ獂춸ⴙɩ攧璶⌾먊ಽ몳�䛪匴ᴘ蕮�຀⼦荔싁킚⃘蝨쫀烋ꀑ썙ށሳ뭨Ὓ滥帱䬸줗܈횑�畇ꓣ嘼ᓦ竑惘ߐៈ굘귄즥ʾ鎷ꤸ껌౱�꽻ꗢ舼幧樂퍇░।栺굻拦䏓举�츘ꜘ痠箩챉롂낕｡擂夶⭦챗艍尺墁쾻臔䡔膵摥썃敌쀡촒쫉�댄閞ᔂ剤괬぀毼聒崝鋗飱꫸裒鶶쵽⥊⢟آ灑䚀≬ㅶ徸⪇Ꮸॐṗ⊦៨ꎸ훓匶煮鋎粮昳癰댜숴륙⧕枚薲芛졔�溁늕꽎䦊㏹ꕒ옜㏿ɾ့腋胶˅鴣洩ஏ焕䊨䑩뻽퓁蠎렖藧ࡩ렪㚵׿ퟙ淿姎☚ꤠ楶҈ﶅ䕈邂⠝♋建걀陝쬤餈⪈⮉⭓裶Ꮼ퐶瀵ử₊䷔줵胊᷁㾍㷷ꃋꡑ鲛빲锹�浻ﰎ鷓䶏偦귊ꛃ즡忭墈޴嶳껕쬷뷳겷麈떘赙⬼妀⭩敨ｩ⊒犜떫欕曅ᰮ煸捞Ⱈꈚ邑ϾΏ㸕徳㪆믤子簑탄⃄⁬쾪웙椂䜇㣐䇙䰛钚洵㫖ꭩ鯥᧵멷�옣鋖쒝꟟瘴鳑岜䬼杣瘖浬軇㔵詨탂㼸ᣌ飇杯꿥籚፴봜�☍䥌䰓뷰恊ꇨ☇‏ⷹ덇o䭐Ѓ!턍龐¶ě'桴浥⽥桴浥⽥牟汥⽳桴浥䵥湡条牥砮汭爮汥葳䶏숊ᐰ瞂漈퍯Ⴚ⚑裝귐ϔവ㼶儤긍ࠬ蜮빡榙鞻증挓�栱᪪㨈闩驱淁䂎ᙒ襎㯙끤艠澎朕䮑䴨␦⡒ㄮ犘✎鍊킜咊胹㢮辣ꌢ䆦믈䣐痷ꁽ鯱簁Ⓟ抽笐Õ阙驐돿㣽褚⽧ᘟ﹝䅑�օꈨ쳆⏠ꪛь寊몺�＀Ͽ倀ŋⴂ᐀؀ࠀ℀࿞﾿ᰀጀ嬀潃瑮湥彴祔数嵳砮汭䭐ȁ-!횥ÀĶİ牟汥⽳爮汥偳ŋⴂ᐀؀ࠀ℀欀陹茖言ᰀᤀ琀敨敭琯敨敭琯敨敭慍慮敧⹲浸偬ŋⴂ᐀؀ࠀ℀�밁뻷뤀ᘀ혀琀敨敭琯敨敭琯敨敭⸱浸偬ŋⴂ᐀؀ࠀ℀ഀ郑뚟ᬀ✀저	琀敨敭琯敨敭弯敲獬琯敨敭慍慮敧⹲浸⹬敲獬䭐؅ŝૃ㼼浸⁬敶獲潩㵮ㄢ〮•湥潣楤杮∽呕ⵆ∸猠慴摮污湯㵥礢獥㼢ാ㰊㩡汣䵲灡砠汭獮愺∽瑨灴⼺猯档浥獡漮数确汭潦浲瑡⹳牯⽧牤睡湩浧⽬〲㘰洯楡≮戠ㅧ∽瑬∱琠ㅸ∽此∱戠㉧∽瑬∲琠㉸∽此∲愠捣湥ㅴ∽捡散瑮∱愠捣湥㉴∽捡散瑮∲愠捣湥㍴∽捡散瑮∳愠捣湥㑴∽捡散瑮∴愠捣湥㕴∽捡散瑮∵愠捣湥㙴∽捡散瑮∶栠楬歮∽汨湩≫映汯汈湩㵫昢汯汈湩≫㸯쎆ꘀ	(((+ࠀ⯜鵆fjࠀሂ≆外辂䒔院鴊鵆ghiklÏÐÑÒ"$+ℓﾔ肕ӘӘӘӘӘӘӘ8Ђ@ÿ肀÷ကༀȀ鋰ကࠀࣰĀĀༀ̀ヰༀЀ⣰ĀऀჰȀ਀ࣰԀༀЀ䋰ሀ਀ࣰĀ匀଀Ự뼀က쬀＀ࠀЀः㼀ăĀᄀӰĀ＀蟿ࠀ䘀漀漀琀爀攀昀⨀؀瀀漀椀渀琀㄀؀瀀漀椀渀琀㈀؀瀀漀椀渀琀㌀؀瀀漀椀渀琀㐀؀瀀漀椀渀琀㔀؀瀀漀椀渀琀㘀؀瀀漀椀渀琀㜀؀瀀漀椀渀琀㠀؀瀀漀椀渀琀㤀܀瀀漀椀渀琀㄀　܀瀀漀椀渀琀㄀㄀܀瀀漀椀渀琀㄀㈀܀瀀漀椀渀琀㄀㌀܀瀀漀椀渀琀㄀㐀܀瀀漀椀渀琀㄀㔀܀瀀漀椀渀琀㄀㘀܀瀀漀椀渀琀㄀㜀܀瀀漀椀渀琀㄀㠀܀瀀漀椀渀琀㄀㤀܀瀀漀椀渀琀㈀　܀瀀漀椀渀琀㈀㄀܀瀀漀椀渀琀㈀㈀܀瀀漀椀渀琀㈀㌀܀瀀漀椀渀琀㈀㐀܀瀀漀椀渀琀㈀㔀܀瀀漀椀渀琀㈀㘀܀瀀漀椀渀琀㈀㜀܀瀀漀椀渀琀㈀㠀܀瀀漀椀渀琀㈀㤀܀瀀漀椀渀琀㌀　܀瀀漀椀渀琀㌀㄀܀瀀漀椀渀琀㌀㈀܀瀀漀椀渀琀㌀㌀܀瀀漀椀渀琀㌀㐀܀瀀漀椀渀琀㌀㔀܀瀀漀椀渀琀㌀㘀܀瀀漀椀渀琀㌀㜀܀瀀漀椀渀琀㌀㠀܀瀀漀椀渀琀㌀㤀܀瀀漀椀渀琀㐀　܀瀀漀椀渀琀㐀㄀܀瀀漀椀渀琀㐀㈀܀瀀漀椀渀琀㐀㌀܀瀀漀椀渀琀㐀㐀܀瀀漀椀渀琀㐀㔀܀瀀漀椀渀琀㐀㘀܀瀀漀椀渀琀㐀㜀܀瀀漀椀渀琀㐀㠀܀瀀漀椀渀琀㐀㤀܀瀀漀椀渀琀㔀　܀瀀漀椀渀琀㔀㄀܀瀀漀椀渀琀㔀㈀܀瀀漀椀渀琀㔀㌀܀瀀漀椀渀琀㔀㐀܀瀀漀椀渀琀㔀㔀܀瀀漀椀渀琀㔀㘀܀瀀漀椀渀琀㔀㜀܀瀀漀椀渀琀㔀㠀܀瀀漀椀渀琀㔀㤀܀瀀漀椀渀琀㘀　܀瀀漀椀渀琀㘀㄀܀瀀漀椀渀琀㘀㈀܀瀀漀椀渀琀㘀㌀܀瀀漀椀渀琀㘀㐀܀瀀漀椀渀琀㘀㔀܀瀀漀椀渀琀㘀㘀܀瀀漀椀渀琀㘀㜀܀瀀漀椀渀琀㘀㠀܀瀀漀椀渀琀㘀㤀܀瀀漀椀渀琀㜀　܀瀀漀椀渀琀㜀㄀܀瀀漀椀渀琀㜀㈀܀瀀漀椀渀琀㜀㌀܀瀀漀椀渀琀㜀㐀܀瀀漀椀渀琀㜀㔀܀瀀漀椀渀琀㜀㘀܀瀀漀椀渀琀㜀㜀܀瀀漀椀渀琀㜀㠀܀瀀漀椀渀琀㜀㤀܀瀀漀椀渀琀㠀　܀瀀漀椀渀琀㠀㄀܀瀀漀椀渀琀㠀㈀܀瀀漀椀渀琀㠀㌀܀瀀漀椀渀琀㠀㐀܀瀀漀椀渀琀㠀㔀܀瀀漀椀渀琀㠀㘀܀瀀漀椀渀琀㠀㜀܀瀀漀椀渀琀㠀㠀܀瀀漀椀渀琀㠀㤀܀瀀漀椀渀琀㤀　܀瀀漀椀渀琀㤀㄀܀瀀漀椀渀琀㤀㈀܀瀀漀椀渀琀㤀㌀܀瀀漀椀渀琀㤀㐀܀瀀漀椀渀琀㤀㔀܀瀀漀椀渀琀㤀㘀܀瀀漀椀渀琀㤀㜀܀瀀漀椀渀琀㤀㠀܀瀀漀椀渀琀㤀㤀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀　　ࠀ瀀漀椀渀琀㄀　㄀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀　㈀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀　㌀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀　㐀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀　㔀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀　㘀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀　㜀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀　㠀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀　㤀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀㄀　ࠀ瀀漀椀渀琀㄀㄀㄀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀㄀㈀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀㄀㌀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀㄀㐀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀㄀㔀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀㄀㘀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀㄀㜀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀㄀㠀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀㄀㤀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀㈀　ࠀ瀀漀椀渀琀㄀㈀㄀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀㈀㈀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀㈀㌀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀㈀㐀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀㈀㔀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀㈀㘀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀㈀㜀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀㈀㠀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀㈀㤀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀㌀　ࠀ瀀漀椀渀琀㄀㌀㄀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀㌀㈀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀㌀㌀ࠀ瀀漀椀渀琀㄀㌀㐀ᜀ鼀쐀儀琀	退
 ⴀ뜀⌀

紀Ѐ촀需ሀఀ＀혀ꌀ鴀ꐀ耀㔀케ꄀꨀ케!䤀#ऀ$쐀%&謀(�)戀+瀀,䰀-娀.吀0鬀1琀2缀3ꌀ4琀5儀9尀:;销<밀=娀>쬀>Ѐ@瀀A섀C㠀FᤀH椀IꠀL琀N蘀PQ輀SꀀT⤀VV㔀Y✀[㠀\䴀]렀^唀_⤀`鐀bd縀e鈀g瘀h똀i준jk눀m뜀n笀o뼀p̀rsꘀu㐀v㸀w开z　{餀}䨀~᠀Ḁ܀切씀쬀ᔀ฀�蠀윀ⴀ촀鸀렀숀㌀¡¢가¤�¦㤀¨焀©꬀«¬฀°ᄀ±㼀³³ꀀ´였¶␀¸�¹Ḁ»଀½ᰀ¾¾匀¿✀À蜀ÃĀȀ̀ЀԀ؀܀ࠀऀ਀଀ఀഀ฀ༀကᄀሀጀ᐀ᔀᘀᜀ᠀ᤀᨀᬀᰀᴀḀἀ ℀∀⌀␀─☀✀⠀⤀⨀⬀Ⰰⴀ⸀⼀　㄀㈀㌀㐀㔀㘀㜀㠀㤀㨀㬀㰀㴀㸀㼀䀀䄀䈀䌀䐀䔀䘀䜀䠀䤀䨀䬀䰀䴀一伀倀儀刀匀吀唀嘀圀堀夀娀嬀尀崀帀开怀愀戀挀搀攀昀最栀椀樀欀氀洀渀漀瀀焀爀猀琀甀瘀眀砀礀稀笀簀紀縀缀耀脀舀茀萀蔀蘀☀ꀀ씀刀甀	鄀
℀⸀렀␀

缀؀케餀᐀฀Ā�ꔀ鼀ꘀ舀㜀턀ꌀ가턀!䬀#଀$였%&贀()搀+爀,一-尀.嘀0鴀1瘀2脀3ꔀ4瘀5匀9帀:;需<븀=尀>촀>؀@爀A쌀C㨀FᬀH欀IꨀL瘀N蠀PQ鄀SꈀT⬀VV㜀Y⤀[㨀\伀]먀^圀_⬀`阀bd耀e鐀g砀h렀i쬀j切k됀m뤀n紀o섀pԀrsꠀu㘀v䀀w愀z㈀{鬀}䰀~ᨀ ऀﰀ윀츀᠀ᄀ�謀쨀　퀀ꄀ묀씀㘀¡切¢꼀¤�¦㰀¨琀©글«¬ᄀ°᐀±䈀³³ꌀ´준¶✀¸�¹℀»฀½ἀ¾¾嘀¿⨀À蜀ÃĀĀ嬀Ã尀Ã帀Ã开Ã愀Ã戀Ã搀Ã攀Ã最Ã栀Ã脀Ã萀Ã蜀ÃЀ܀Ѐ܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁ܀܀ȀĀ☀☀꜀Â꜀Â꼀Â뀀Â뤀Â먀Â뼀Â쀀Â܀Ã܀ÃἀÃ Ã℀Ã∀Ã㤀Ã㨀Ã䨀Ã䬀Ã䰀Ã䴀Ã嬀Ã尀Ã栀Ã脀Ã蜀ÃЀ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀ȀȀ܀Ȁ଀萀繱쨈뭷Ō阀쁏ࠟⱽ ࠀⱽਖU꤀捙࠼ⱽ 䴀젴쩉뭷Ō㜿ࡋⱽ 쨀뭷ꥌ捙<ਖUȁȀ휀䁥ࡘⱽ 婖ࡦⱽ 鐀଎쩱뭷Ō☀Ѐࠀ᠀⨀ȁꘀȗ瀀अ怀ा㔀ὓ∃ꀀ⵨䬀ど蜀べḀㅳ䀀䅾伀䔙栀䕃退䙌縀䠃䐀䴻됀倚Ȁ慽騀扉ﬀ栌Ā瀳煏䘀謉∀豦琀鍢ﰀ鑠霠ꀀꍡ퐀ꬒ਀뀨猀눗甀쁲␀옪ꨀ전謀̀ﱪ砀︜尀Ã帀ÃĀ＀̀ƀĀĀȀd̀Ԁ؀ༀጀ䀀懣쎆èࠀè฀èሀè᐀è☀è⸀è蠀è�UnknownṇƐîȂ̆ЅȅЃ⫿硁쀀	ǿTimes New RomanḵƐԅȁ܁Ȇ܅က耀Symbol⸳ƐîଂІȂȂЂ⫿硃쀀	ǿArial⸷Ɛî༂ȅȂ̄Ђ˿곿䀀ƟCalibriṁƐîЂ̅Ѕ̆Ђ˿⓿䈀ƟCambria Math"࠱ᢈ˄Ʃ匂杪匂杪剸杪᱐꜌c逃Ť᱐꜌cŤ̡։։´´膁〒싹싹퐇⎜䨀ᆃ﷼ࠀ偈࿿ऀ値Ӣ翿翿翿翿翿翿牵À؀2Сᰐxx֠ÜČervená Renata JUDr.Červená Renata JUDr.Ć藠俹ၨ醫✫�0Őx ´	Ôà
ĀČĘ
ĤİĸŀňӢ旈癲湥⃡敒慮慴䨠䑕⹲潎浲污搮瑯m旈癲湥⃡敒慮慴䨠䑕⹲2楍牣獯景⁴晏楦散圠牯d@@⠀꼋恮ǔ@鰀䤧悀ǔ@鰀䤧悀ǔ᱐꜌Ć픂헍⺜ရ鞓Ⱛ껹0ìhp ¨°¸
ÀÍӢ卍⁐勈Ťc싹သఀȀḀ؀一竡癥̀Ā	

 !"#$%&'()*+,-./0123456789:;<=>?@ABCDEFGHIJKLMNOPQRSTUVWXYZ[\]^_`abcdefghijklmnopqrstuvwxyz{|}~ ¡¢£¤¥¦§¨©ª«¬®¯°±²³´µ¶·¸¹º»¼½¾¿ÀÁÂÃÄÅÆÇÈÉÊËÌÍÎÏÐÑÒÓÕÖ×ØÙÚÛÜÝÞßàáâãäåæçèéêëìíîðñòóôõöøùúûüýþ���ăćĆĈđĉĊċČčĎďĐĒRoot EntryąआÀ䘀�氩悀ǔąᙀ1TableÔ㐨WordDocumentĂ꘮SummaryInformation(ĂïကDocumentSummaryInformation8Ă÷ကMacrosā
氧悀ǔ氧悀ǔVBA氧悀ǔ氧悀ǔdiṙ	
 !"#$%&'()*+,-./0123456789:;<=>?@ABCDEFGHIJKLMNPQRSTUX́肳⨰Ȃঐ瀀͈ؔ舀Є܀ᰀ倀潲敪瑣儅⠀ɀؔᐂ괽ਂȇŬࠔሆȉ耒꘭嶘ȌቊȼᘊĀ獲摴漐敬Ⱦ猙琀dol健ഀ栀─^⨃尀筇〰㈰뀰㌴ⴰࠀЄC̊ขሁ〰㘴⍽㈀〮〣䌣:坜湩潤獷尀祳瑳浥г尲攃⸲汴b伣䕌䄠瑵澀慭楴湯怀茂久牯慭լ䖃聎牃洀愀聑ๆ ᆀ耉⨁尌̓਒ጆ㚾ѓ%Ↄ晏楦ᅣ构O聦椀挀舕鹧ᾀ芔䜡㉻䐀㡆い䌴-䈵䅆ㄭ㄰䉀䈭䕄耵䅧䅪斀耴㈅枈몀g慲⁭楆敬猀䍜浯潭Ů؄楍牣獯o瑦匠慨敲搀作䙆䍉E㐱䵜体䐮䰘⍌ႇ䶃ㄠ‴〮传腢⃣쁌扩慲祲▀ᘢ碂卍쁆獁о฀ҀMS酆䊄s䀳Ȁd㑄㈵䕅ⴱ䔐㠰ņ䄰㠭ⴄ㈰〶䌸㑀い䉂࠴眰ൡ䙤㉍䰰䈧”삣챰⼦㬀∀쀱ἀ艄簂纂Č艃〰瑽〣艂쀣而鸀〵4肩謉Àᡁ䌶䌀䔹䘰ⴲ4ㄵⴰ䔴㥁ⴀ䉂う㜭1䉅㡆䌲䄷㤄蠹唶敳獲尀䍒牥敶n屡灁䑰瑡愀䱜捯污\敔灭坜牯搰⸸0艤⸸㱥摸攈㶕⍀⻡䔀輍᫠蔐䀮怂䶌됋ᄏ숓鰁ᦅȁ哏楨䑳捯甀敭瑮GԘເ联槐猀䐀䀑捭甀대e啮�츚㈋׺怜	ꉈ㄀禂ΞⰀḀĢʁ倐⩟∢⬄¢ꈐᘁḀ␀Ȁ　＀䓿頀Ā鰀傅_＀蠀똀＀ǿ＀ÿ＀ÿက̀Ԁ܀＀ǿࠁ＀磿Ā⨀䐀晥畡瑬捏乸浡㙥ThisDocumentĂ	
ѯ_VBA_PROJECTெPROJECTĂOƌPROJECTwmV)‬ⰰ〠‬卍潆浲ⱳ䠠䵔䡌摩敤࡮䕍āßP≓ၓ≓ᑳ㰂㰂㰂㰂ā(1Normal.ThisDocumentāh耂(Ă%%耪ȩ0Ƙ88ᘁ⨀尀刀㠀　　㔀⨀⌀㠀㌀�쫾āx촁°瑁牴扩瑵攀嘠彂慎m⁥‽吢楨猀潄畣敭ၮ≴਍谊慂ų谂丱牯慭ɬ᤮䝖潬慢Ⅼꨁ灓捡氁慆氈敳ꈌ牃慥琐扡ᕬ借敲搠捥慬؀摉咞畲䈍硅ࡰ獯ᑥ吜浥p慬整敄楲瘂␕畃瑳浯椌葺遃䌱湯ࡴ潲腬䒏晥䁡汵佴硣涁蠶‬Ȱ䴁䙓覀猀‬呈䱍⁈摩敤聮懌Ā＀ЅЉӢú*\G{000204EF-0000-0000-C000-000000000046}#4.1#9#C:\PROGRA~1\COMMON~1\MICROS~1\VBA\VBA7\VBE7.DLL#Visual Basic For ApplicationsĐ*\G{00020905-0000-0000-C000-000000000046}#8.5#0#C:\Program Files\Microsoft Office\Office14\MSWORD.OLB#Microsoft Word 14.0 Object Library¼*\G{00020430-0000-0000-C000-000000000046}#2.0#0#C:\Windows\system32\stdole2.tlb#OLE Automation*\CNormal*\CNormal븓匶%Ĩ*\G{2DF8D04C-5BFA-101B-BDE5-00AA0044DE52}#2.5#0#C:\Program Files\Common Files\Microsoft Shared\OFFICE14\MSO.DLL#Microsoft Office 14.0 Object LibraryÞ*\G{0D452EE1-E08F-101A-852E-02608C4D0BB4}#2.0#0#C:\windows\system32\FM20.DLL#Microsoft Forms 2.0 Object LibraryĖ*\G{6CC9E0F2-4510-4EA9-BBF0-71EBF82C7A99}#2.0#0#C:\Users\RCervena\AppData\Local\Temp\Word8.0\MSForms.exd#Microsoft Forms 2.0 Object Library⻡൅ယ⺅怂䶌됋ȌȎȐȒȔȖȜ꘭嶘薜ThisDocument0F5d98a64aȟThisDocument彐Ȁ鸀＀ǿ ＀ÿ＀㻿⾠ꖶ롼魊｀ǿ＀惿耀ᬀ᠁̀(Ѐ圄牯卤‱̀嘄䅂 Ѕ楗ㅮ輶‐Ԁ圄湩㈳ვ Ѕ楗㙮䘴‑̀䴄捡늳 Є䉖㙁⎭ Є䉖㝁⎮ Ј牐橯捥ㅴᜊ І瑳潤敬悓 Ї牐橯捥⵴₮ఀ各楨䑳捯浵湥㱴₞ऀ＀̃开癅污慵整� 潎浲污� 萆Ͽ晏楦散甕 耇Ͽ卍潆浲䍳‏ༀ䐄晥畡瑬捏乸浡㙥ꔨ Џ敄慦汵佴硣慎敭✵₥ༀ䐄晥畡瑬捏乸浡㑥ꔦ Џ敄慦汵佴硣慎敭┳₥ༀ䐄晥畡瑬捏乸浡㉥ꔤ Џ敄慦汵佴硣慎敭⌱₥฀䐄晥畡瑬捏乸浡ὥₛࠀࢄ＀ă䐀捯浵湥橴⃓Ȁā`ȢȤȦȈȊȚȜȟ䑉∽㥻㍁㑁䄰ⴹ㝁〱㐭㉃ⵂ㤹㑂ㄭ㈱䅄㠷㝃㝃紲ഢ䐊捯浵湥㵴桔獩潄畣敭瑮☯え〰〰〰ര上浡㵥倢潲敪瑣ഢ䠊汥䍰湯整瑸䑉∽∰਍敖獲潩䍮浯慰楴汢㍥㴲㌢㌹㈲〲〰ഢ䌊䝍∽㉅ぅ〳䘱㥄㌲㥄㌲㥄㌲㥄㌲ഢ䐊䉐∽䘸䐸䐵㉆㝁㈳㔵㌳㔵㌳㔵ഢ䜊㵃㌢㍃䕅䉅㍄㘶㍂㘷㍂㤷∴਍਍䡛獯⁴硅整摮牥䤠普嵯਍䠦〰〰〰㄰笽㠳㈳㙄〴䌭㥆ⴰㄱ䙃㠭㑅ⴳ〰ぁ㥃ㄱ〰䄵㭽䉖㭅䠦〰〰〰〰਍䠦〰〰〰㈰笽〰㈰㤰㉆〭〰ⴰ〰〰䌭〰ⴰ〰〰〰〰〰㘴㭽潗摲⸸㬰䠦〰〰〰〰਍桔獩潄畣敭瑮吀栀椀猀䐀漀挀甀洀攀渀琀ਃआÀ䘀)潄畫敭瑮愠汰歩捡⁥楍牣獯景⁴潗摲CompObjW{㤠ⴷ〲㌰਀䴀坓牯䑤捯က圀牯⹤潄畣敭瑮㠮눹q