Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                II.
Předkládací zpráva

Ministerstvo pro místní rozvoj předkládá do meziresortního připomínkového řízení návrh nového stavebního zákona na základě Plánu legislativních prací vlády na rok 2019 a podle usnesení vlády č. 448 ze dne 24. 6. 2019, kterým vláda schválila věcný záměr nového stavebního zákona a vymezila základní zadání nové právní úpravy spočívající v:
· snížení administrativní zátěže související s územní přípravou, umisťováním, povolováním a užíváním staveb, 
· dosažení maximální integrace dotčených orgánů do soustavy státní stavební správy,
· přijímání územně plánovací dokumentace formu právního předpisu.
Předkládaný návrh zákona vychází z vládou schváleného věcného záměru, ve znění stanoviska předsedkyně Legislativní rady vlády, a z dalších analytických a koncepčních materiálů předkladatele, zejména z analýz stavu na úseku územního plánování a stavebního řádu, z věcných tezí zadání v materiálu „Rekodifikace veřejného stavebního práva, Informace o hlavních směrech a cílech rekodifikace, Ministerstvo pro místní rozvoj, srpen 2018“ projednaného vládou dne 4. 9. 2018 a z Politiky architektury a stavební kultury schválené vládou dne 14. 1. 2015. 
Návrh stavebního zákona byl připraven ve spolupráci s Hospodářskou komorou České republiky a odborníky zejména na správní právo, stavební právo, právo životního prostředí, územní plánování, urbanismus, architekturu a přípravu staveb z profesních komor, advokacie, úřadů, územních samospráv a akademické obce.
Podle Světové banky je proces povolování staveb v České republice jeden z nejpomalejších na světě. Podle délky standardizovaného stavebního řízení se Česká republika umístila na 157. místě ze 190 posuzovaných zemí s délkou 246 dnů. Reálný stav je však mnohem horší, neboť stavební řízení je jen tou jednodušší částí povolovacího procesu, který zahrnuje samostatné územní řízení, posouzení EIA, agendu vydávání a samostatných přezkumů závazných stanovisek dotčených orgánů a soudní přezkum. Významné stavby jsou již v době zahájení zastaralé, neboť od jejich projektu uplynulo nezřídka i více než 10 let. Nedržíme krok s evropskou špičkou urbanismu, architektury ani moderních technologií a vybavení staveb (např. zelená města, požadavky na elektromobilitu ad.). Zaostává výstavba bytů a služeb v intravilánech měst, kde zůstávají brownfieldy, proluky a jiná volná místa, a investoři obsazují okolní volnou krajinu, kde pociťují menší odpor.
Většina evropských států řeší obtíže (podobně jako Česká republika) s vysokou mírou fragmentace a rezortní předurčenosti veřejné správy, s nerovnoměrností veřejné správy na úrovni obce, regionu a státu a často je tomu tak právě v oblasti dosud neharmonizovaného stavebního práva. Tyto státy hledají cestu, jak učinit systém povolování staveb účinnější a rychlejší. Řada států pak spatřuje řešení těchto problémů ve sjednocování povolovacích režimů a v integraci ochrany složkových veřejných zájmů do řízení před stavebním úřadem. Zhruba polovina členských států Evropské unie proto již spojila územní a stavební řízení do jediného procesu nebo zavádí koncepce jednoho integrovaného povolovacího místa. Na úrovni evropského práva se tyto myšlenky staly podkladem např. konkrétní úpravy projektů společného zájmu a konceptu komplexního rozhodnutí založeného na integraci všech povolovacích procesů do jediného právně závazného rozhodnutí. V České republice se tak stalo pro účely povolování vybraných složitých zařízení již od r. 2002 vydáním zákona o integrované prevenci (IPPC). Povinnost využívat koordinované nebo společné postupy při posuzování a povolování záměrů v území vyplývá též ze směrnice EIA, směrnice IPPC a dalších směrnic v oblasti životního prostředí.
V programovém prohlášení vlády se konstatuje, že vláda podpoří a zrychlí výstavbu v České republice a prosadí rekodifikaci veřejného stavebního práva, která povede ke zjednodušení a zkrácení přípravy staveb pro zvýšení konkurenceschopnosti České republiky. 
Tyto cíle naplňuje předkládaný stavební zákon a související změny doprovodných zákonů.
V institucionální rovině je hlavním cílem reformy veřejného stavebního práva vytvoření nové soustavy státní stavební správy, která má přinést zásadní sjednocení, zefektivnění a zlepšení ochrany veřejných zájmů, jež reprezentuje stát, a vytvoření dlouhodobých podmínek pro sjednocování výkonu státní správy, jednotné zavádění nástrojů e-Governmentu, lepší metodické a personální řízení, kariérní růst a nezávislost úředníků stavebních úřadů. Komplementárním cílem je posílení postavení obcí a krajů v oblasti stanovování podmínek rozvoje území prostřednictvím nástrojů územního plánování a plánovacích smluv s vlastníky a investory v území a odstranění rizika systémové podjatosti úřadů vykonávajících státní správu jako přenesenou působnost v úřadech těchto samospráv. 
Státní stavební správa integruje dosavadní rozdrobenou soustavu stavebních úřadů (13 typů obecných, speciálních a jiných stavebních úřadů v gesci pod 9 ústředními resorty, umístěných z části v úřadech samospráv v přenesené působnosti, z části v orgánech státu). Dále do sebe integruje většinu dosavadních dotčených orgánů, které dosud vydávaly závazná stanoviska podléhající samostatným přezkumům. U zbývajících se mění forma závazného stanoviska na vyjádření.
V oblasti územního plánování je hlavním cílem posílení významu nástrojů územního plánování a posílení schopnosti přijetí územně plánovací dokumentace v reálném čase a zajištění její stability, neboť tato je základem pro právní jistotu v území. Za tím účelem dochází k opuštění stávající formy opatření obecné povahy a návratu k formě právního předpisu, která se pro územně plánovací dokumentaci uplatňovala do r. 2007. Zapojení účasti veřejnosti do pořizování územně plánovací dokumentace se tímto nemění, mění se však rozsah přezkumu schválené územně plánovací dokumentace, který bude zaměřen pouze na její věcnou zákonnost, nikoli však již na procesní otázky jejího přijímání. Zachován zůstává i dozor státu, a to v rámci běžného dozoru nad vydáváním obecně závazných vyhlášek obcí a krajů, který však bude vykonávat dle věcné působnosti místo Ministerstva vnitra Nejvyšší stavební úřad. Dochází též k výraznému posílení obcí, které se budou moci z důvodu místních specifik a vlastních zájmů odchýlit v územně plánovací dokumentaci od územních požadavků stanovených podzákonnými právními předpisy a budou moci podmínit rozhodování stavebního úřadu v území uzavřením plánovacích smluv s vlastníky pozemků a investory.
V oblasti individuálních řízení před stavebními úřady se díky koncepci integrace zásadně snižuje počet řízení a jejich přezkumů, a to při zachování ochrany veřejných zájmů, z několika desítek na jediné. Velké množství povolovacích procesů, které vzniklo pro umísťování a povolování staveb podle stavebního zákona jeho postupnými novelizacemi (územní řízení, územní řízení s EIA, společné územní a stavební řízení, společné územní a stavební řízení s EIA, zjednodušené územní řízení, územní souhlas, společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru, ohlášení, stavební povolení a veřejnoprávní smlouva nahrazujících stavební povolení) se zrušuje a jako jediné řízení se stanoví řízení o povolení stavby.
Cílem procesní úpravy je, aby bylo vedeno pouze jedno řízení na jednom úřadu s jediným rozhodnutím. Včetně odvolání a soudního přezkumu by mělo být řízení skončeno do 1 roku.
V oblasti hmotného práva dochází k doplnění základních pravidel na vymezování pozemků a umísťování staveb (územní požadavky) a na technické požadavky na stavby do zákona. Cílem je především zajistit nejdůležitější kvalitativní požadavky na vystavěné prostředí a veřejný prostor na zákonné úrovni. Podrobnější požadavky stanoví tak jako doposud prováděcí právní předpis, případně územní plán obce či regulační plán.
V oblasti soudního přezkumu dochází ke stanovení některých zvláštních pravidel zaměřených na zrychlení soudního přezkumu rozhodnutí stavebních úřadů a specializaci na stavební právo.
Základní nosné změny nového stavebního zákona oproti dosavadní právní úpravě lze shrnout v následujících bodech:
· oddělení státní správy a samosprávy  při činnostech podle stavebního zákona,  
· vytvoření nové jednotné soustavy státních stavebních úřadů v čele s Nejvyšším stavebním úřadem, krajskými stavebními úřady v krajích a jejich územními pracovišti v obcích se stavebním úřadem, která integruje ochranu veřejných zájmů státu, bude metodicky řiditelná a umožní sdílení kapacit a know-how,
· odstranění problému systémové podjatosti stavebních úřadů a dotčených orgánů a rizika jejich politického ovlivňování zájmy samospráv,
· posílení územních samospráv v oblasti územního plánování, plánovacích smluv s investory a ochraně jimi reprezentovaných veřejných zájmů jako účastníků v řízení,
· reorganizace dotčených orgánů a jejich maximální integrace do státních stavebních úřadů, kdy dojde k zásadnímu zjednodušení řízení, posílení odpovědnosti stavebního úřadu za výsledek řízení a posílení ochrany veřejných zájmů, které se přesunou přímo do rozhodování stavebního úřadu,
· zrušení duality územního a stavebního řízení, zrušení všech stávajících povolovacích procesů, jejich alternativ a variant a vytvoření jediného efektivního řízení o povolení stavby,
· konec instančního ping-pongu mezi stavebními úřady různých stupňů i mezi stavebními úřady a soudy díky zavedení apelačního principu (povinnost nadřízeného rozhodnout ve věci, ne jen rušit napadené rozhodnutí a vracet věc k dalšímu řízení),
· zachování všech účastenských práv obcí, sousedů, dotčených osob i občanské veřejnosti, včetně práva na odvolání a soudní přezkum s koncentrací námitek (princip pouze jednou),
· revize, modernizace a sjednocení obecných požadavků na výstavbu do jednoho právního předpisu spolu s eliminací multiplicit chráněných zájmů s cílem je zpřehlednit, zjednodušit a zajistit kvalitu architektury, urbanismu a ochranu volné krajiny,
· úplná digitalizace stavební agendy od územně plánovacích dokumentací, přes digitální technickou mapu, projektové dokumentace staveb až po elektronický spis stavebních úřadů,
· úprava hierarchie a obsahu závazných nástrojů územního plánování umožňujících přímé rozhodování v území; zavedení územního rozvojového plánu jako celostátního nástroje územního plánování a územního plánu kraje přijímaného pro celé území kraje, nahrazujícího dnešní politiku, resp. zásady územního rozvoje; na úrovni obce bude ponechán územní plán obce a regulační plán, 
· změna formy vydávání územně plánovací dokumentace na právní předpis – na celostátní úrovni nařízení vlády a na úrovni obcí a krajů obecně závazná vyhláška, které posílí její stabilitu v čase, při zachování účasti veřejnosti na pořizování a soudního přezkumu,
· zavedení ekonomického rozměru územního plánování – odhadu nákladů navrhovaných záměrů a opatření jako povinné obsahové náležitosti územně plánovací dokumentace.
1