Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA

A.	OBECNÁ ČÁST

1. Zhodnocení platného právního stavu, zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
V současné době je platný zákon č. 184/2004 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů. Na základě Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2022 je předkládán návrh nového zákona o vyvlastnění, který zcela nahradí dosavadní právní úpravu. Předložený návrh změnového zákona je předkládán v přímé souvislosti s návrhem nového zákona o vyvlastnění a zohledňuje změny dotčených právních předpisů, které je nezbytné realizovat.
Zhodnocení platného právního stavu ve vztahu k dotčeným právním předpisům
· Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve svých ustanoveních nezohledňuje možný souběh vyvlastňovacího a trestního řízení.
· Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů
Ustanovení § 15 odst. 3 zákona o státní památkové péči stanovuje účel vyvlastnění.
· Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve svých ustanoveních vyvlastnění dosud nezohledňuje.
· Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů
V § 45 a násl. se upravuje vyvlastnění ve zkráceném řízení jako zvláštním druhu vyvlastňovacího řízení za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu.
· Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů
Insolvenční zákon v současné době neupravuje souběh a konkurenci vyvlastňovacího a insolvenčního řízení.
· Zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění pozdějších předpisů
V § 2 odst. 3 zákona č. 416/2009 Sb., liniový zákon, ve znění pozdějších předpisů, je obsažena úprava, podle níž se staví běh lhůty platnosti rozhodnutí o povolení stavby v případě vyvlastnění.
V § 3 až 4d zákona č. 416/2009 Sb., liniový zákon, ve znění pozdějších předpisů, je obsažena speciální úprava vyvlastnění pro stavby podle liniového zákona.
· Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů
Dle § 23 odst. 1 písm. k) katastrálního zákona se k nemovitosti zapisuje poznámka o žádosti o vyvlastnění práv k pozemkům a stavbám podané u příslušného vyvlastňovacího úřadu.
Zápis poznámky má vazbu na současný § 19 odst. 1 zákona č. 184/2004 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů
· Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů
V § 170 jsou uvedeny účely pro vyvlastnění primárně v souvislosti s výstavbou.
Výše uvedená současná právní úprava nezakládá pro dotčené osoby nerovné podmínky z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru.

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Navrhovaná právní úprava přímo navazuje na nový návrh zákona o vyvlastnění, který nahradí současnou právní úpravu. Navrhovaná úprava navazuje na novou úpravu v oblasti občanskoprávní, zejména na změny v oblasti katastru nemovitostí a principu materiální publicity. Na změny v občanském právu reaguje i úprava v oblasti památkové péče. 
Nový zákon o vyvlastnění obsahuje dosud absentující úpravu souběhu vyvlastňovacího řízení a některých dalších řízení, na což reaguje navrhovaná úprava.
Konečně jedním z hlavních principů nového zákona o vyvlastnění je inkorporace zákonné úpravy vyvlastnění v liniovém zákoně do jednoho právního předpisu. 
V oblasti obrany a bezpečnosti státu návrh zákona reaguje na současnou bezpečnostní situaci. Česká republika musí aktivně reagovat na zhoršenou bezpečnostní situaci v důsledku války na Ukrajině. Součástí této reakce je i přehodnocení dosavadního pohledu na zajištění bojeschopnosti a připravenosti Armády České republiky (dále jen „AČR“). Tu není možné zajistit bez funkčních vojenských objektů, které slouží např. k uskladňování munice nebo výcviku a ubytování vojáků. 
Vojenské objekty jsou doposud upraveny v § 2 odst. 1 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, kde je uvedeno, že vojenské objekty jsou majetkem státu, což ale fakticky neplatí. V současné době je situace taková, že některé strategické vojenské objekty, které slouží k zajišťování obrany státu, nejsou ve výlučném vlastnictví České republiky, což představuje bezpečnostní riziko. Soukromí vlastníci mohou s pozemky pod vojenskými objekty libovolně nakládat, např. je prodat cizím státním příslušníkům nebo státům, požadovat nepřiměřeně vysoké nájemné nebo v horším případě podat žalobu na vyklizení nemovitosti. 
Dále Česká republika nemůže tyto vojenské objekty rozvíjet (např. zvyšovat jejich skladové kapacity, stavět nové budovy), a to i v důsledku superficiální zásady zavedené občanským zákoníkem, která znamená, že stavby, které by Ministerstvo obrany vybudovalo na cizím pozemku, by byly součástí tohoto cizího pozemku. 
Cílem navrhované právní úpravy je proto v oblasti obrany a bezpečnosti státu také zajištění a zvýšení obranyschopnosti České republiky. Konkrétně je navrhováno:
1) Aby stát byl výlučný vlastník zcela klíčových vojenských objektů, které splňují podmínky čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2) Aby k ostatním již existujícím vojenským objektům měl stát alespoň majetkové právo ve formě věcného břemene (služebnosti), pokud to bude Ministerstvem obrany vyhodnoceno jako potřebné.
3) Umožnit Ministerstvu obrany nákupy pozemků a staveb pro účely zajišťování obrany státu za cenu obvyklou, resp. v případech hodných zvláštního zřetele až jejího čtyřnásobku. Návrh také upravuje speciální účel pro vyvlastnění pro účely zajišťování obrany státu, který byl doposud upraven ve stavebním zákoně. 
Návrh zákona proto v této souvislosti také sjednocuje terminologii v oblasti obranné legislativy. Návrh zákona má za cíl zakotvit definici vojenského objektu přímo v zákoně č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky a současně zrušit definici vojenského objektu v zákoně č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a to z důvodu právní systematiky, chráněných veřejných zájmů a předmětu právní úpravy.
Návrh zákona z výše uvedených důvodů stanoví, že nejvýznamnější vojenské objekty smí být jen ve vlastnictví státu, jelikož jde o majetek, který splňuje podmínky čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (zabezpečuje potřebu a veřejný zájem na zajištění obrany státu) a tyto objekty stanoví konkrétně v příloze zákona. Právní úprava má proto za cíl narovnat majetkoprávní vztahy a v konečném důsledku zajistit obranyschopnost České republiky a možný rozvoj těch nejvýznamnějších vojenských objektů. 
Návrh zákona dále umožňuje Ministerstvu obrany při úplatném nabývání pozemků a staveb pro zajišťování obrany státu sjednávat cenu do výše obvyklé ceny, resp. v případech hodných zvláštního zřetele až do výše čtyřnásobku této ceny (výjimka z § 12 odst. 4 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů). Navrhovaná úprava proto zajistí rychlejší výkupy pozemků a staveb pro potřeby zajišťování obrany státu. 
Návrh zákona také stanoví, že práva k pozemkům a stavbám lze odejmout nebo omezit za účelem realizace záměru pro zajišťování obrany státu. Tedy upravuje účel vyvlastnění ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a zároveň ho z důvodu duplicity ruší ve stavebním zákoně. Přesun vyvlastňovacího účelu pro zajišťování obrany státu ze stavebního zákona do zákona č. 222/1999 Sb. je proveden z důvodu právní systematiky, logičnosti a předmětu právní úpravy stavebního zákona a zákona o zajišťování obrany České republiky.
Nakonec návrh upravuje možnost provádění měření a průzkumných prací na cizích pozemcích. A to proto, aby stát nakupoval, případně vyvlastňoval pouze ty pozemky, které jsou pro případnou výstavbu vojenských objektů vhodné.
Současná situace nezakládá pro dotčené osoby nerovné podmínky z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru.

3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy
V souvislosti s přijetím nového zákona o vyvlastnění je nezbytné novelizovat i některé další právní předpisy, jichž se právní úprava dotýká. Jedná se především o katastrální zákon, jehož znění je třeba přizpůsobit terminologii nového zákona o vyvlastnění. Úprava zákona o státní památkové péči se ukázala nezbytná proto, že dosavadní úprava neumožňuje efektivně uplatnit institut vyvlastnění na případy, u nichž by vyvlastnění bylo přípustně; obdobně je tomu u zákona o ozbrojených silách České republiky a zákona o zajišťování obrany České republiky. Nezbytnost úpravy trestního řádu vyplývá ze skutečnosti, že zákon o vyvlastnění upravuje souběh řízení o vyvlastnění a trestního řízení, a proto je oba předpisy třeba provázat. U liniového zákona je nezbytnost navrhované úpravy dána zejména potřebou sjednotit právní úpravu vyvlastnění do jednoho předpisu. Ve stavebním zákoně se jedná o úpravu nadbytečnosti, neboť vyvlastnění pro účely obrany se nově bude upravovat především v zákoně o zajišťování obrany České republiky.

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem ČR 
Návrh je pouze odrazem změn provedených v návrhu zákona o vyvlastnění, je technického rázu a je v souladu s ústavním pořádkem ČR. Návrh v souladu s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod stanovuje v případě zákona o zajišťování obrany České republiky účel pro vyvlastnění. 
Navrhované úpravy směřující primárně k souběhu vyvlastňovacího a jiného řízení jsou vždy vedeny principem rovnosti a ochrany vlastnického práva (čl. 1 a 11 Listiny základních práv a svobod).
	Navrhované úpravy zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, jsou v souladu s čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který umožňuje, aby byl určitý majetek svěřen výlučně do vlastnictví státu z důvodu zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu. Na zajištění obrany státu je nepochybně dán veřejný zájem, přičemž zajišťování obrany státu je současně i celospolečenskou potřebou. 
Teorie moderního státu důsledně spatřuje spojnici mezi vlastnictvím státu a možnostmi, jak stát může vykonávat své funkce. Stát, který by nedisponoval potřebným majetkem, by své funkce nemohl plnit. Tento majetek je buď soukromý, nebo veřejný. Při zajišťování obranyschopnosti se Česká republika nemůže z politického a strategického hlediska spoléhat na soukromý sektor, proto Listina základních práv a svobod dovoluje, jak bylo řečeno výše, aby byl určitý majetek svěřen výlučně do vlastnictví státu. Platná právní úprava počítá již například s tím, že majetek na území vojenského újezdu smí být jen ve vlastnictví státu; současný návrh je k tomu proto určitou, byť z územního pohledu významně omezenější, paralelou. 

5. Zhodnocení slučitelnosti s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie, popřípadě i s legislativními záměry a s návrhy předpisů Evropské unie
Předpisy Evropské unie ani judikatura soudních orgánů Evropské unie se navrhovaných změn nedotýká.

6. Zhodnocení souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, se na danou oblast nevztahují.
7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopady na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí
Návrh zákona nepředstavuje žádné relevantní dopady do ostatních veřejných rozpočtů. 
Co se týče dopadů na státní rozpočet, ty lze předpokládat v souvislosti s navrhovanými úpravami v zákoně č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, resp. se stanovením, že určitý majetek, který dnes není ve vlastnictví státu, může být v budoucnu pouze ve výlučném vlastnictví státu. Jde zejména o náklady související s výkupy pozemků v některých vojenských objektech, které k účinnosti návrhu zákona nebudou ve vlastnictví státu.
Podle dostupných údajů Ministerstva obrany se obvyklá cena za výkup pozemků ve vojenských objektech pohybuje v řádu cca 500 mil. Kč. Konečná cena za výkup pozemků pak závisí na tom, zda se vykoupí právě za obvyklou cenu, nebo bude nutné uplatnit postup podle navrhovaného § 29b odst. 1 věty druhá, tj. s ohledem na strategickou hodnotu tohoto majetku pro stát bude třeba vykoupit tento majetek za cenu vyšší, či zda dokonce nebude nutné tento majetek vyvlastnit za podmínek předkládaného návrhu zákona o vyvlastnění.
To však představuje v konečném důsledku pozitivní finanční dopad do státního rozpočtu, neboť v případě nezbytné potřeby rozvoje vojenských objektů, kdy by jejich rozvoj nebyl umožněn z důvodu nevyřešených majetkových vztahů, by náklady na přesun těchto objektů a jejich nové vybudování odpovídající potřebám bezpečnostní situace dosahovaly řádů miliard korun. Je totiž odhadováno, že výstavba jednoho nového muničního skladu s odpovídajícím zázemím by vyšla na 2,3 až 2,8 mld. Kč, přičemž kalkulace předpokládá výstavbu na pozemcích ve vlastnictví ČR-MO. Případný výkup pozemků, případně poplatky za vynětí pozemků ze zemědělského půdního fondu, nejsou do kalkulace zahrnuty. 
Dopady do ostatních oblastí lze z důvodu technického rázu návrhu zákona vyloučit.
8. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů.
9. Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná právní úprava s sebou nepřináší žádná korupční rizika.
10. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nebude mít negativní dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
Navrhovaná úprava má naopak za cíl posílit obranu a bezpečnost státu, neboť při respektu k ochraně vlastnického práva zakotví mechanismy řešení majetkoprávních vztahu u objektů důležitých pro obranu státu.
11. Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení 12 mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů; zhodnocení musí obsahovat vysvětlení příčin případných rozdílů, očekávaných dopadů nebo očekávaného vývoje, s využitím statistických nebo jiných údajů, jsou-li tyto údaje k dispozici
Navrhované úpravy nemají do této oblasti žádné dopady, neboť se jedná o technické změny související s návrhem zákona o vyvlastnění.
12. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Navrhovaná úprava nemá přímé dopady do činnosti územních samosprávných celků v oblasti samosprávy ani v oblasti přenesené působnosti.
13. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)
Navrhovaná úprava je technického rázu a souvisí s návrhem zákona o vyvlastnění, dopady v této oblasti budou totožné jako v případě návrhu zákona o vyvlastnění. Úprava nemá dopady do digitální oblasti ani nevylučuje nebo neomezuje přístup specifických osob k některým službám v důsledku digitalizace. 

B. ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K části první
K čl. I 
Jelikož nový zákon o vyvlastnění obsahuje úpravu souběhu vyvlastnění a trestního řízení, jsou v té souvislosti navrhovány změny trestního řádu, které oba předpisy provazují.
Nový zákon o vyvlastnění v případě věcí zajištěných pro potřeby trestního řízení umožňuje, aby se vyvlastňovaný a vyvlastnitel dohodli na uzavření smlouvy o získání práv k předmětu vyvlastnění, čímž odpadne nutnost vést vyvlastňovací řízení. Jelikož vyvlastňovaný (vlastník) nemůže se zajištěnými věcmi nakládat, stanovuje se oprávnění soudu vyslovit souhlas se smlouvou o získání práv, aby mohlo být dosaženo vyvlastnění, které je ve veřejném zájmu.
Navržená úprava proto uvádí do souladu trestní řád a nový zákon o vyvlastnění.

K části druhé 
K čl. II
Novela zákona o státní památkové péči – na rozdíl od dosavadní poměrně kusé právní úpravy v § 15 odst. 3 – podrobněji a v návaznosti na nový zákon o vyvlastnění upravuje a zpřesňuje vyvlastnění nemovité kulturní památky. K vyvlastnění by mělo dojít pouze ve výjimečných případech, tj. pokud opatření vydané podle § 10 zákona o státní památkové péči vůči vlastníkovi, který neplní své povinnosti týkající se péče o kulturní památku, nevede k zachování hodnoty, pro kterou jsou stavba nebo pozemek chráněny jako kulturní památka. Podmínkou vyvlastnění je nejenom trvalé (tj. dlouhodobé) zanedbávání povinností vlastníka kulturní památky, které ohrožuje její zachování, ale také celospolečenský zájem a skutečnost, že nedojde k dohodě s vlastníkem o prodeji nemovité kulturní památky státu. 
Návrh neupravuje konkrétní výši náhrady za vyvlastnění kulturní památky (což s ohledem na její specifika není možné) s tím, že ani v § 13 zákona o vyvlastnění není výslovně zařazena specifická úprava náhrady za vyvlastněnou kulturní památku. Zákon o vyvlastnění ale zároveň stanoví, že „výše náhrady za vyvlastnění musí být vzhledem ke všem okolnostem spravedlivá a musí odpovídat majetkové újmě, která vyvlastněním vznikla ke dni rozhodnutí o vyvlastnění“.
Obecné principy stanovení výše náhrady obsahuje § 13 odst. 1 a 2 zákona o vyvlastnění, zatímco odstavec 3 téhož ustanovení představuje výjimku z pravidel uvedených v odstavcích 1 a 2. Cílem vyvlastnění je logicky významné zhodnocení vyvlastňované věci v souvislosti s naplňovaným účelem vyvlastnění, tj. budoucí zhodnocení se nepromítne do ceny předmětu vyvlastnění a bude se vycházet ze skutečného stavu ke dni podání žádosti o vyvlastnění.
Tato úprava je v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, ze které vyplývá, že výše náhrady za vyvlastnění musí být spravedlivá a odpovídat konkrétnímu případu. Důsledkem navržené úpravy mimo jiné je, že není vyloučeno, aby spravedlivá výše náhrady byla nižší než cena obvyklá, odůvodňují-li to okolnosti případu. Návrh tak reflektuje i zahraniční zkušenost vyjádřenou v rozsudku Krajského soudu v Meiningenu č. j. (2) BLK O 2/18 ze dne 11. 12. 2019. 
Jak správní soudy, tak i Ústavní soud opakovaně judikovaly, že podle čl. 35 odst. 3 Listiny nikdo nesmí při výkonu svých práv mj. ohrožovat či poškozovat kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. Jedním ze zákonných ustanovení věnujících se povinnosti chránit kulturní památky před ohrožením či poškozením je podle těchto soudů rovněž § 9 odst. 1 zákona o státní památkové péči, dle něhož je vlastník kulturní památky povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. K této problematice viz zejména usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3147/18 ze dne 9. 10. 2018, rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 115/2021 - 31 ze dne 19. 8. 2021, č. j. 3 As 73/2017 – 41 ze dne 17. 7. 2018, č. j. 9 As 99/2012 – 30 ze dne 29. 11. 2012, Městského soudu v Praze č. j. 14 A 26/2021 – 56 ze dne 1. 12. 2021, č. j. 14 A 79/2019 – 27 ze dne 11. 10. 2021, č. j. 11 A 30/2020 – 86 ze dne 20. 5. 2021, č. j. 11 A 307/2011 – 29 ze dne 21. 5. 2013 nebo Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 4 To 105/2020 – 1024 ze dne 14. 12. 2020.
Navrhovanou úpravou tak dojde jak k potvrzení subsidiarity vyvlastnění, jako ultima ratio řešení závadného stavu kulturní památky, tak k faktickému navázání tohoto ustanovení na § 9 zákona o státní památkové péči, neboť jediným důvodem pro uložení opatření podle § 10 zákona o státní památkové péči může být porušení povinností vlastníka kulturní památky podle § 9 odst. 1.
Jak je uvedeno ve výše citované judikatuře, je základní povinností vlastníka kulturní památky péče o ni, a to na vlastní náklad. Zanedbání této povinnosti by tak představovalo důvod pro zpracování znaleckých posudků, což bylo zmíněno i ve výše uvedeném rozsudku Krajského soudu v Meiningenu č. j. (2) BLK O 2/18 ze dne 11. 12. 2019. Tento soud neseznal, že by nabídka vyvlastnitele získat vlastnictví za symbolickou cenu 1 euro a nezatíženou byla nepřiměřená a nebyla míněna vážně. Naopak nabízí hospodárnou, a zvláště rozpočtově přiměřenou rozvahu při respektování principu dobrého hospodáře, který nemohl v tomto případě učinit vyšší nabídku. V daném případě tedy soud akceptoval fakt, že vyvlastňovaná nemovitost má vnitřní dluh, který byl způsoben nerespektováním povinnosti vlastníka kulturní památky o ni pečovat, na svůj náklad. 
Návrh tak umožňuje stanovení výše spravedlivé výše náhrady ve vazbě na § 13 odst. 1 a 2 zákona o vyvlastnění. Stanovení spravedlivé náhrady v tomto případě nemusí korespondovat s cenou obvyklou, a to v důsledku vnitřního dluhu dané kulturní památky, pokud na straně vyvlastňovaného došlo k úspoře prostředků, které v rozporu s čl. 35 odst. 3 Listiny a § 9 odst.  1 zákona o státní památkové péči nevynaložil na plnění svých povinností, a když sám přivodil postup ústící ve vyvlastnění.
K bodu 1
Navrhuje se nahrazení současné úpravy vyvlastnění v zákoně o státní památkové péči, která se v praxi příliš neosvědčila, neboť např. v důsledku změn struktury orgánů státní správy, které nastaly od účinnosti zákona o státní památkové péči, je sporné, kdo je jménem státu povinen učinit vlastníkovi kulturní památky nabídku na vyvlastnění. Dosavadní účel vyvlastnění nemovité kulturní památky tímto zůstává nedotčen a vyvlastnění stále zůstává krajním prostředkem k ochraně kulturních památek.
K bodu 2
Podle tohoto ustanovení bude možné vyvlastnit i pozemek, který není prohlášen za kulturní památku, pokud bude vyvlastňována stavba, která za kulturní památku prohlášena je a která je součástí tohoto pozemku. Pokud bude postačovat vyvlastnění jen části pozemku, nebude vyvlastňován pozemek celý. 
Ministerstvo kultury zároveň určí, která organizační složka státu nebo státní organizace spadající do jeho působnosti za stát uplatní veřejný zájem na vyvlastnění kulturní památky. Takovou organizací pak může v praxi být např. Národní památkový ústav jako odborná organizace státní památkové péče, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo kultury. 
S ohledem na různorodost kulturních památek a jejich specifické vlastnosti nelze obecně konstatovat, že by veřejný zájem za stát nutně mohl hájit pouze jediný předem stanovený subjekt, a proto úprava ukládá Ministerstvu kultury určit subjekt, který s ohledem na své úkoly a vlastnosti konkrétní kulturní památky naplní nejlépe zákonem předpokládaný účel, kterým je zachování takové kulturní památky.

K části třetí
K čl. III
Zákon zrušuje ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, a to s ohledem na jeho systematiku a především s ohledem na předmět úpravy zákona č. 219/1999 Sb. a zákona č. 222/1999 Sb. S ohledem na zrušení odstavce 1 se nově zavádí příslušné legislativní zkratky. 

K části čtvrté
K čl. IV
K bodu 1 až 3 (§ 29)
První věta navrhovaného odstavce 1 charakterizuje objekty důležité pro obranu státu. Tyto objekty mají význam pro zajišťování obrany státu z hlediska politického, vojenského nebo hospodářského a jsou nezbytné k zabezpečení základních funkcí a zabezpečení ozbrojených sil. Druhá věta pak vyjmenovává objekty, které jsou objekty důležitými pro obranu státu vždy. V § 29 jsou nově zahrnuty i vojenské objekty, které byly doposud upraveny zákonem č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů. K vojenskému objektu více v odůvodnění § 29a.
Je zachována možnost z důvodu veřejného zájmu nebo z důvodu bezpečnosti omezit nebo zakázat vstup do objektů důležitých pro obranu státu.
K bodu 4 
(§ 29a)
Vojenské objekty odstavec 1 definuje s ohledem na jejich význam (slouží k zabezpečení výcviku, ubytování vojáků v činné službě, uskladnění, udržování a opravám vojenského materiálu). Primárně se pak jedná o pozemky a stavby, které k uvedeným účelům slouží přímo, ale také pozemky a stavby, které s nimi tvoří funkční celek anebo jinak slouží k zabezpečení úkolů Ministerstva obrany, Armády České republiky nebo Hradní stráži. Co jsou úkoly Ministerstva obrany, AČR a Hradní stráže definují právní předpisy a konkretizují je prováděcí právní předpisy. Jedná se např. o zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů.
Oproti stávající právní úpravě ustanovení § 29a neobsahuje větu, že vojenské objekty jsou majetkem státu, protože to fakticky neplatí, např. kvůli restitucím. V některých případech to nepředstavuje problém, v jiných však jde o bezpečnostní riziko.
Mezi nejvýznamnější vojenské objekty se v současné době řadí muniční sklady, které uskladňují materiál, který má sloužit k obraně České republiky. Tyto vojenské objekty jsou z hlediska zajišťování obrany státu naprosto klíčové. Bez nich nelze vůbec hovořit o obranyschopnosti ve smyslu zajištění svrchovanosti, územní celistvosti a ústavního zřízení před jakýmkoliv vojenským ohrožením.
V areálech muničních skladů je uložená munice k zabezpečení mobilizace ozbrojených sil ČR, zároveň i munice připravená k okamžité aktivaci pro nasazení aktivních úkolových uskupení Armády České republiky, zásobování organizačních celků rezortu obrany výcvikovou municí a pro potřeby zahraničních misí. Muniční sklady tak zabezpečují potřeby celé společnosti, které spočívají v zajištění obrany České republiky. Zajišťování obrany České republiky je veřejným zájmem, který bez munice nelze účinně chránit. Tento veřejný zájem pak dle kompetenčního zákona zajišťuje stát prostřednictvím Ministerstva obrany.
Po roce 1990 došlo díky navrácení majetku na základě restitučních zákonů (např. zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí) jejich původním vlastníkům, resp. jejich právním nástupcům, ke stavu, že vlastníkem vojenských objektů není pouze stát. Jedná se např. i o jmenované muniční sklady, střelnice, cvičiště, letiště, kasárna. 
S ohledem na zajišťování obrany a možného budoucího rozvoje však není žádoucí, aby pozemky a stavby v areálech muničních skladů, kde je uskladněná munice pro potřeby zajištění obrany ČR, vlastnil někdo jiný než stát. Absence vlastnictví pozemků v areálech muničních skladů totiž fakticky znemožňuje rozvoj areálů, dostavbu kapacit skladišť nebo jejich modernizaci a rekonstrukci bezpečnostních prvků a inženýrských sítí v celém areálu. Za současné mezinárodně politické situace dochází k výraznému nárůstu požadavků na celkové množství skladované munice v návaznosti na narůstající počty jednotek, osob a techniky v tabulkách počtů AČR. Současně dochází k modernizaci AČR, pořizování a zavádění nové sofistikované vojenské bojové techniky s potřebou používání nové tzv. inteligentní munice. Tato munice je výrazně náročnější na skladovací podmínky, skladovou plochu i klimatické a bezpečnostní prostředí. Je nezbytné zvýšit počet skladových objektů munice ve stávajících vojenských objektech k doplnění skladovacích kapacit.
Pro ilustraci uvádíme příklad Muničního skladu Čermná nad Orlicí, který se nachází v Pardubickém kraji, a má rozlohu 1 273 932 m2. Z převážné části je na pozemcích soukromého vlastníka (1 129 632 m2). Ministerstvo obrany vlastní v technickém prostoru vojenského objektu stavby a z pozemků pouze pozemky pod sklady, pozemky mezi dvojitým oplocením a pozemky v prostoru vlečky. Všechny ostatní pozemky (lesní pozemky) jsou ve vlastnictví soukromé osoby. Tzn., že ministerstvo nemůže tento muniční sklad dále rozvíjet. Nemůže např. sklady rozšiřovat nebo modernizovat. 
Soukromé vlastnictví pozemků v areálech muničních skladů zásadně limituje možnosti Ministerstva obrany efektivně nastavit bezpečnostní provozní opatření ve vojenských objektech muničních skladů, což vytváří hrozbu rizik. Soukromý vlastník může také vůči Ministerstvu obrany uplatňovat veškerá svá vlastnická práva, což se v realitě stává – např. může chtít vyšší nájem nebo může požadovat vyklizení svých pozemků, což je stav, který ohrožuje obranyschopnost České republiky. Vlastnictví veškerých pozemků v muničních skladech musí zajišťovat funkčnost těchto objektů, tedy pozemky mají primárně plnit ochrannou funkci, a nikoliv funkci hospodářskou. Za současného stavu je pouze na rozhodnutí vlastníka, jestli bude respektovat požadavky AČR na správné hospodaření s těmito pozemky.  
Ministerstvo obrany nemůže reálně přesunout muniční sklady jinam, jelikož by výstavba nových muničních skladů trvala neúměrně dlouho a byla by velmi nákladná. Pozemky a stavby ve stávajících vojenských objektech nelze vyvlastnit, jelikož by se jednalo o dodatečné vyvlastnění, které je principiálně nepřípustné. Výkup pozemků se v minulosti také nezdařil, a to z různých důvodů. Jednalo se například o neochotu vlastníků pozemky prodat nebo byla požadována nepřiměřeně vysoká cena, kterou s ohledem na zákon o majetku státu nebylo možné akceptovat. 
Čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod dovoluje, aby byl určitý majetek z důvodu zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu svěřen výlučně do vlastnictví státu. Na zajištění obrany státu je nepochybně dán veřejný zájem, přičemž zajišťování obrany státu je současně i celospolečenskou potřebou. Vybrané vojenské objekty, konkrétně muniční sklady, jsou nepochybně majetkem, který musí vlastnit pouze Česká republika. Svojí důležitostí se tyto vojenské objekty blíží vojenským újezdům, ve kterých pozemky a stavby může také vlastnit pouze Česká republika.
Konkrétně pak tyto vojenské objekty – v současnosti muniční sklady jsou stanoveny v příloze zákona, stejně, jak tomu bylo kdysi v případě zřízení vojenských újezdů. V této příloze jsou uvedeny informace o názvu, dílčích částech, umístění vojenského objektu a jeho hranice, včetně jejich grafického znázornění. 
(§ 29b) 
Ustanovení umožní Ministerstvu obrany efektivně nakupovat pozemky a stavby pro zajišťování obrany státu až do výše obvyklé ceny. V případech hodných zvláštního zřetele bude moci Ministerstvo obrany sjednat cenu až do výše čtyřnásobku obvyklé ceny. Zákon výslovně stanoví, že se nepoužije § 12 odst. 4 zákona o majetku České republiky, podle kterého stát může sjednat cenu pouze do výše ceny určené podle zákona o oceňování majetku, tedy u nemovitostí do výše zjištěné ceny podle cenového předpisu. Tato cena není s ohledem na významnost pozemků jejich vlastníky v praxi akceptována. Ve veřejném zájmu pak může dát Ministerstvo financí souhlas ke sjednání ceny vyšší, což znamená, že ve strategických objektech, u nichž si je vlastník vědom důležitosti objektu pro stát, by takřka každý výkup ve prospěch státu mělo schvalovat Ministerstvo financí.
Nově je možnost sjednání vyšší ceny vázána na případy hodného zvláštního zřetele (např. půjde o situace, kdy se nakupují pozemky v již stávajících vojenských objektech a vybudování obdobných jinde by bylo příliš nákladné nebo by byla výstavba vzhledem k délce jejího trvání skoro nemožná, nebo situace, kdy bude nutné vojenský objekt vybudovat velmi rychle či pozemky nebo stavby Ministerstvo obrany nutně potřebuje k užívání s ohledem na zabezpečování veřejného zájmu na zajišťování obrany státu). Dále bude možné v těchto případech vyplácet jen maximálně čtyřnásobek obvyklé ceny. Dosud maximální cena totiž nebyla zákonem explicitně omezena. Čtyřnásobek obvyklé ceny byl zvolen na základě poznatků z praxe, kdy se požadované ceny často blížily právě zvolenému násobku. Tato cena je dostatečně motivující a odrážející kvalitu a význam pozemků a na druhé straně nepředstavuje nepřiměřenou finanční zátěž pro Ministerstvo obrany, resp. státní rozpočet. Čtyřnásobek obvyklé ceny se nebude nabízet automaticky, ale počítá se s tím, že obě strany budou o ceně rozumně vyjednávat.
Pokud by se nepodařilo daný pozemek či stavbu vykoupit ani za zvýšenou cenu, muselo by ministerstvo obrany postupovat podle zákona o vyvlastnění (v případech, že by šlo o realizaci nových záměrů) nebo by se muselo obrátit na soud se žádostí o zřízení služebnosti dle § 29c.
(§ 29c) 
Cílem tohoto ustanovení je pomocí soudem zřízené služebnosti ve prospěch státu, resp. Ministerstva obrany, zajistit funkčnost existujících vojenských objektů, které nesplňují podmínky § 29a odst. 2. V současné situaci je možné, aby soukromí vlastníci pozemků nacházejících se ve stávajících vojenských objektech po státu požadovali nepřiměřeně vysoké nájemné nebo např. nájemní smlouvu vypověděli. Taková situace přímo ohrožuje veřejný zájem na zajišťování obrany státu. Většina vojenských objektů není jednoduše nahraditelná novou výstavbou (nákupy pozemků, stavební řízení, výstavba) nebo se nacházejí na strategickém místě. 
Návrh vyjma vojenských objektů uvedených v § 29a odst. 2 nepřipouští odejmutí vlastnického práva tam, kde vojenské objekty již stojí. Pouze navrhuje možné omezení tohoto vlastnického práva ve formě soudem zřízené služebnosti, jsou-li naplněny Listinou základních práv a svobod stanovené podmínky pro omezení vlastnického práva dle čl. 11 odst. 4. Tedy, že omezit vlastnické právo lze pouze na základě zákona, ve veřejném zájmu a za náhradu. 
Náhradu pak soud určí jako roční plnění, a to ve výši odpovídající místně obvyklému nájemnému k pozemku, ke kterému se zřizuje služebnost. V tomto případě se neuplatní cenové limity dle zákona č. 219/1999 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Na návrh ministerstva nebo vlastníka pozemku, ke kterému bylo soudem zřízeno věcné břemeno, se bude možné obrátit na soud ohledně změny výše náhrady, pokud se podstatně změnily okolnosti (např. se zvedne obvyklé nájemné apod.), za nichž byla výše náhrady určena nebo sjednána. 
(§ 29d)
Nově je účel vyvlastnění pro zajišťování obrany státu upraven speciálním zákonem 
č. 222/1999 Sb., a nikoliv zákonem č. 283/2021 Sb., stavební zákon [§ 170 odst. 1 písm. c)] tak, jak je tomu v mnoha jiných případech. Jednotlivé speciální zákony upravují účely vyvlastnění s ohledem na veřejný zájem, který tyto speciální zákony chrání (horní zákon, lázeňský zákon, zákon o státní památkové péči, vodní zákon, zákon o pozemních komunikacích, síťové zákony apod.). Zákon č. 222/1999 Sb. chrání veřejný zájem na zajišťování obrany státu, a proto by měl být účel vyvlastnění pro tyto účely upraven v něm.
Realizace záměru (budoucího) pro zajišťování obrany státu je nově chápána šířeji, než tomu bylo doposud ve stavebním zákoně. Záměr pro obranu státu typicky nebude spočívat pouze v realizaci stavby a opatření tak, jak počítá § 170 odst. 1 písm. c) stavebního zákona. Často spočívá v realizaci vojenského areálu, který se skládá ze staveb a pozemků kolem nich, které dohromady tvoří jeden funkční celek. Může se jednat např. o areál muničního skladu, který se skládá z jednotlivých budov a pozemků kolem nich, přičemž pozemky budou co do rozlohy převažovat. Stejně tomu bude např. i u střelnic, kasárna. Zákon z těchto důvodů musí umožňovat vyvlastnit i tyto pozemky, bez kterých by vojenský objekt nemohl sloužit svému zamýšlenému účelu. Záměrem pro zajišťování obrany státu je třeba rozumět i opatření stejně tak, jako tomu bylo doposud dle stavebního zákona. 
Zákon upravuje pouze účel vyvlastnění, přičemž při samotném odnětí nebo omezení vlastnického práva se bude postupovat podle zákona o vyvlastnění, který je obecným vyvlastňovacím předpisem. Podle tohoto zákona je vyvlastnění přípustné pouze pro daný účel vyvlastnění, existuje-li veřejný zájem na naplnění účelu vyvlastnění, přičemž musí převažovat nad zájmem na zachování dosavadních práv vlastníka. Dále nelze-li účel vyvlastnění naplnit jiným způsobem než vyvlastněním, nelze-li požadovat uzavření smlouvy o získání práv, v rozsahu, který je nezbytný k naplnění účelu vyvlastnění a není-li v rozporu s územně plánovací dokumentací a cíli a úkoly územního plánování. Přípustnost vyvlastnění pak musí vyvlastnitel prokázat ve vyvlastňovacím řízení.
(29e)
Navrhuje se, aby příslušné osoby (zejména vlastníci a uživatelé pozemků) byly povinny strpět provádění přípravných prací (zejména měření, průzkum půdy a podzemních vod), které jsou zcela nezbytné pro adekvátní přípravu některých staveb, které mají sloužit jako vojenské objekty, a to po předchozím oznámení. Jedná se o obdobné ustanovení, jaké nalezneme v § 2f zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon). Odpovídající oprávnění bude náležet pouze ministerstvu a jím zmocněným osobám. Po skončení prací mají povinnost uvést pozemky a stavby do předchozího stavu, a pokud to nebude možné, do stavu odpovídajícímu předchozímu účelu nebo využívání pozemků a staveb. Pokud byl vlastník nebo uživatel omezen v obvyklém užívání pozemku nebo stavby nebo pokud vlastníku nebo uživateli pozemku nebo stavby vznikne v důsledku průzkumných činností škoda, má právo na přiměřenou jednorázovou náhradu ve výši dvojnásobku (z důvodu motivace vlastníků pozemků) částky stanovené dle zákona o oceňování majetku.
K bodu 5 (Příloha k zákonu č. 222/1999 Sb.)
Příloha obsahuje vojenské objekty – muniční sklady, které plní podmínky dané čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (viz více v odůvodnění § 29a). Vlastnictví státu těchto muničních skladů bylo narušeno restitucemi po roce 1990.
Funkční celek vojenského objektu muničního skladu se typicky skládá z technického prostoru, který tvoří soubor staveb a pozemků určených k samotnému uskladnění munice, a hospodářského prostoru, který tvoří např. kasárna, administrativní budovy, další skladové budovy, čistírna odpadních vod, čerpací stanice, trafostanice aj. Dále se skládá z nezbytných příjezdových komunikací, případně železniční vlečky. Všechny tyto dílčí části jsou nutné k tomu, aby samotný muniční sklad mohl plnit svou základní funkci – zajistit obranyschopnost České republiky.
Muniční sklad Čermná nad Orlicí
Muniční sklad Čermná nad Orlicí je situován v k.ú. Dolní Jelení a Malá Čermná nad Orlicí. Vojenský objekt muničního skladu Čermná nad Orlicí je tvořen technickým a hospodářským prostorem. Technický prostor představuje oplocený objekt samotného muničního skladu (se stavbami jednotlivých muničních skladů) a související železniční vlečka. Hospodářský prostor představují kasárna Čermná nad Orlicí s příjezdovou komunikací, která propojuje kasárna se samotným muničním skladem. Tato komunikace začíná za železničním přejezdem, kde je napojena na místní komunikaci. Všechny uvedené objekty jsou provozně úzce spjaty s funkcí muničního skladu, resp. samotný muniční sklad by bez vlečky, hospodářského prostoru a příjezdové komunikace nemohl plnit svoji funkci, a proto je nutné na celý tento komplex pohlížet jako na jeden funkční celek ve smyslu § 29a odst. 1 návrhu zákona.
Česká republika vlastní v technickém prostoru muničního skladu stavby a z pozemků pouze pozemky pod sklady, pozemky mezi dvojitým oplocením a pozemky v prostoru vlečky. Všechny ostatní pozemky jsou ve vlastnictví soukromé osoby. V hospodářském prostoru není stát vlastníkem převážné většiny lesních pozemků. 
Muniční sklad Dobronín
Muniční sklad Dobronín se rozkládá na 3 katastrálních územích - k.ú. Štoky, Střelecká a Dobronín. Vojenský objekt muničního skladu Dobronín je tvořen samotným muničním skladem a provozně a funkčně souvisejícími kasárnami, čerpací stanicí vody, která je hlavní zásobárnou vody pro kasárna, dalšími skladištními budovami, komunikací propojující místní komunikaci s kasárnami a samotným muničním skladem, komunikací propojující kasárny s železniční vlečkou, která spojuje muniční sklad s železniční tratí. Uvedené objekty jsou s muničním skladem provozně úzce spjaty, resp. samotný muniční sklad by bez vlečky, kasáren, čerpací stanice vody, komunikací nebo dalších skladových prostor nemohl sloužit k zajišťování obrany ČR, proto je nutné na celý tento komplex pohlížet jako na jeden funkční celek ve smyslu § 29a odst. 1 návrhu zákona.
Samotný muniční sklad je vybudován pouze na pozemcích nestátních vlastníků – městyse Štoky, obce Dobronín, soukromých osob a na pozemcích ve spoluvlastnictví 25 obcí, které tyto pozemky pronajímají Lesnímu družstvu Štoky. Objekt kasáren je vybudován z poloviny na pozemcích soukromých osob, obce Dobronín a pozemku ve spoluvlastnictví 25 obcí, polovina pozemků v objektu kasáren je ve vlastnictví České republiky. Železniční vlečka a čerpací stanice vody jsou vybudovány na pozemcích ve vlastnictví obce Dobronín. 
Muniční sklad Travčice
Muniční sklad Travčice je umístěn ve 4 katastrálních územích, k.ú Travčice, Nučničky, Hrdly, a Oleško u Rohatců. Vojenský objekt muničního skladu tvoří systém skladových budov, technické prostory se zázemím pro obsluhu a příjezdová komunikace, která se napojuje na pozemní komunikaci 1. třídy. Dohromady tvoří jeden funkční celek.
V k.ú. Travčice a k.ú. Hrdly jsou veškeré pozemky ve vlastnictví České republiky nebo VLS ČR, s.p. V k.ú. Oleško u Rohatců je z celkového počtu 24 stavebních parcel 9 z ½ ve vlastnictví soukromé osoby a z ½ ve vlastnictví České republiky. Ostatní stavební parcely jsou vlastnictvím České republiky. Ostatní plochy a lesní pozemky jsou ve spoluvlastnictví soukromých osob, České republiky a VLS ČR, s.p. V k.ú. Nučničky je z celkového počtu 10 stavebních parcel 5 ve vlastnictví soukromých osob. Ostatní stavební parcely jsou vlastnictvím České republiky. Ostatní plochy a lesní pozemky pak vlastní soukromí vlastníci, Česká republika a VLS ČR, s.p.
Muniční sklad Týniště nad Orlicí
Muniční sklad Týniště nad Orlicí se nachází v k.ú. Týniště nad Orlicí a v k.ú. Bolehošť. Muniční sklad tvoří skladové a technické prostory a funkčně související objekt čistírny odpadních vod (slouží pouze pro tento objekt, vzhledem ke strategickému umístění muničního skladu uprostřed lesa daleko od zastavěného území) a vlečky (byla vybudována pro obslužnost muničního skladu). Dále je funkční součástí muničního skladu komunikace, která napojuje muniční sklad na místní komunikaci. Uvedené objekty jsou úzce spjaty s muničním skladem, proto je nutné na celý tento komplex pohlížet jako na jeden funkční celek ve smyslu § 29a odst. 1 návrhu zákona. 
Muniční sklad je umístěn na pozemcích ve vlastnictví České republiky a na pozemcích soukromých vlastníků. Lesní pozemky jsou ve vlastnictví soukromých osob. 
K čl. V (Přechodná ustanovení k zákonu o zajišťování obrany)
Ustanovení určuje, že po dobu 3 let je dán prostor pro uzavření dohody mezi státem a vlastníky vojenských objektů tak, aby byla splněna zákonem daná podmínka, že vojenské objekty uvedené v příloze zákona smí být jen ve vlastnictví státu. Až pokud do 3 let nebudou vlastnická práva k vojenským objektům převedena na stát, zahájí Ministerstvo obrany postupy podle zákona o vyvlastnění, protože jediným legitimním postupem k dosažení toho, aby vojenské objekty uvedené v příloze zákona byly ve vlastnictví státu, je jeho vyvlastnění provedené v souladu s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a ustanovení zákona o vyvlastnění. 
V případech, kdy s vojenskými objekty ve vlastnictví státu nehospodaří subjekty uvedené v § 29a odst. 1, příslušné subjekty ve spolupráci s ministerstvem do 1 roku od účinnosti tohoto zákona zajistí změnu v příslušnosti nebo práva s nimi hospodařit. Nejčastěji půjde o pozemky, se kterými hospodaří Lesy České republiky, s. p. Pokud se tak nestane do 3 let, pak s těmito vojenskými objekty bude příslušné hospodařit Ministerstvo obrany.

K části páté
K čl. VI
Aby bylo možné ve vyvlastňovacím řízení vyplatit náhradu za vyvlastnění, stanovuje se výjimka ze zásady, že po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze rozhodnout o náhradě škody nebo jiné újmy.

K části šesté
K čl. VII
K bodu 1
	Nový zákon o vyvlastnění stanovuje lhůtu pro podání žaloby ve věcech vyvlastnění obdobně jako je to mu v novém stavebním zákoně (viz § 306 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon). Jelikož již tato lhůta představuje zkrácení lhůty pro podání žaloby v oproti standardní lhůtě pro podání správní žaloby ve smyslu § 72 soudního řádu správního, navrhuje se vyloučení speciality liniového zákona spočívající ve zkrácení standardních lhůt pro podání správní žaloby na polovinu, i na případy žalob proti rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu.
K bodu 2
Jelikož se úprava vyvlastnění obsažená v liniovém zákoně celá inkorporuje do zákona o vyvlastnění, zrušuje se veškerá úprava, která se vyvlastnění týká. Obdoba úpravy podle tohoto ustanovení byla převzata do obecné úpravy zákona o vyvlastnění.
K bodu 3
Zrušuje se celá úprava vyvlastňovacího procesu, neboť je převzata do nového zákona o vyvlastnění.

K části sedmé
K čl. VIII
K bodu 1
Podle § 51 návrhu zákona o vyvlastnění má vyvlastňovací úřad v případě souběhu vkladového a vyvlastňovacího řízení postupovat tak, že přeruší vyvlastňovací řízení a pokračuje v něm až po právní moci rozhodnutí o povolení vkladu do katastru nemovitostí. Pokud by ale samotné vkladové řízení bylo přerušeno pro předběžnou otázku, pak by mohlo vyvlastňovací řízení zůstat přerušeno i celé roky, což je nežádoucí. Jelikož přerušování vkladových řízení pro předběžnou otázku, která je řešena v soudním řízení, působí v praxi obtíže i v řadě dalších situací (tedy zdaleka nejen v souvislosti s vyvlastňovacím řízením), navrhuje se jiné, vhodnější řešení.
Podle navrhovaného ustanovení by v případě, kdy je vedeno soudní řízení, o kterém se do katastru zapisuje poznámka [viz § 23 odst. 1 písm. o) katastrálního zákona] a které je ve vztahu k některé ze skutečností, které katastrální úřad přezkoumává, řízením o předběžné otázce, bylo postupováno tak, že vkladové řízení by nebylo přerušováno a katastrální úřad by rozhodl podle stavu, jako by soudní řízení vedeno nebylo. V případě, že by soud v řízení, o kterém je zapsána poznámka, žalobci vyhověl, působilo by rozhodnutí soudu vůči všem osobám, jejichž práva byla do katastru zapsána po zápisu poznámky o soudním řízení, neboť tyto osoby o předmětném soudním řízení věděly a riziko jeho výsledku na sebe dobrovolně vzaly.
Navrhované řešení je obdobou řešení, které je již v současnosti v katastrálním zákoně obsaženo ve vztahu k poznámkám spornosti (viz § 24 odst. 2 a 3 katastrálního zákona) a které se osvědčilo. Rozšíření tohoto principu i na zbývající situace, kdy je v rámci soudního řízení, o kterém se do katastru zapisuje poznámka, řešena otázka, která má ve vztahu ke vkladovému řízení charakter otázky předběžné, umožní efektivně řešit situace, kdy i přes ne zcela vyjasněnou právní situaci mají účastníci vkladového řízení zájem na nabytí nemovité věci nebo věcného práva k ní. Nakládání s nemovitou věcí nebude zbytečně a neúčelně blokováno – bude na úvaze každého, zda i přes vedené soudní řízení, o kterém se na základě zapsané poznámky dozví, učiní příslušné právní jednání a dobrovolně na sebe vezme riziko, že soudní řízení nedopadne podle jeho očekávání.
K bodu 2
Jedná se o formální úpravu bez materiálních dopadů. Nový zákon o vyvlastnění upravuje „poznámku o zahájeném vyvlastňovacím řízení“, pročež je ustanovení § 23 odst. 1 písm. k) dáno do souladu s pojmoslovím nového zákona o vyvlastnění. 
K bodu 3
Pro případ, že výsledkem vyvlastňovacího řízení je vyvlastnění nemovité věci, upravuje nový zákon o vyvlastnění novou poznámku o vydaném rozhodnutí o vyvlastnění, tj. rozhodnutí, kterým došlo k vyvlastnění.
Poznámka upozorňuje na skutečnost, že vyvlastňovaný není oprávněn nakládat s předmětem vyvlastnění. Případný nabyvatel se tak nemůže domáhat dobré víry, pokud mu po vyvlastnění (a před zápisem vyvlastnitele jako vlastníka předmětu vyvlastnění) vyvlastňovaný převede předmět vyvlastnění, k němuž už nemá vlastnické právo. Takový převod by totiž byl jinak zpravidla platný s ohledem na zásadu materiální publicity katastru nemovitostí.

K čl. IX
Vkládá se standardní přechodné ustanovení zabraňující nelegitimnímu zásahu do již probíhajících vkladových řízení.

K části osmé
K čl. X
Úprava reaguje na výše uvedené změny v zákoně o zajišťování obrany. Navrhuje se vypuštění jednoho z účelů pro vyvlastnění zakotvených ve stavebním zákoně. Ponechání tohoto účelu vyvlastnění by znamenalo duplicitní úpravu účelů vyvlastnění s navrhovanou úpravou zákona o zajišťování obrany České republiky. 

K části deváté
K čl. XI
	V souladu s § 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv, a § 9, 10 a 20 odst. 1 písm. h) zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv), se navrhuje účinnost zákona na 1. ledna 2025.


6