Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNCHRK8Z2K najdete zde
Přehled
Návrh zákona o vyvlastnění a Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o vyvlastnění
Resort zásadní ZV zásadní ZZ doporučující ZV doporučující ZZ Celkem Kontakt pro vypořádání
MPO 4 2 14 4 24 Mgr. Jana Slabá, tel. 224 852 212 a JUDr. Jana Hájková, tel. 224 853 174, e-mail hajkova@mpo.cz, Ing. Ladislav Vaněk, tel. 224 852 239, e-mail vanek@mpo.cz., Mgr. Jana Slabá, tel. 224 852 212 a JUDr. Jana Hájková, tel 224 853174, e-mail hajkova@mpo.cz.
MŽP 3 0 6 0 9 č. 1–5 MŽP je Mgr. Pavel Chlíbek, odbor legislativní (pavel.chlibek@mzp.cz, tel. 267 122 097), a pro doporučující připomínku č. 6 Martin Polášek, odbor politiky životního prostředí a udržitelného rozvoje (martin.polasek@mzp.cz, tel.: 725 806 548)
MO 1 0 2 0 3 Mgr. et Mgr. Jitku Dvořákovou, e-mail: dvorakovaj4@army.cz, legislativa.mo@army.cz, tel. 973 201 834
MZE 29 0 12 1 42 Mgr. Robert Pavloušek, robert.pavlousek@mze.cz tel.: 2279
MPSV 1 0 0 0 1 Mgr. Jan Šporcra, Legislativní odbor, tel. 221 922 469, e-mail: Jan.Sporcr@mpsv.cz.
MV 14 2 17 3 36 Mgr. Lucie Jakubčíková, e-mail: lucie.jakubcikova@mvcr.cz, tel.: 974 817 346, mob.: 725 812 401
MF 19 2 29 7 57 Mgr. Tereza Nedvídková, email: tereza.nedvidkova@mfcr.cz, tel. č. 704 685 988
MD 45 4 11 0 60 JUDr. Miroslav Kvapil z Odboru legislativy Ministerstva dopravy, e-mail: miroslav.kvapil@mdcdr.cz, tel. 602 319 856
MK 0 1 4 0 5 JUDr. Martin Zídek (památková inspekce), tel. +220 407 452 (martin.zidek@mkcr.cz) a Mgr. Milan Kvasnička (odbor legislativní a právní), tel.: +420 257 085 310 (milan.kvasnicka@mkcr.cz).
MSP 16 0 15 1 32 Jan Broz, tel. 221 997 507, email jbroz@msp.justice.cz, a Mgr. Barbora Záleská, tel. 221 997 345, email bzaleska@msp.justice.cz.
ÚVČR-KLM 16 0 14 0 30 MUDr. Mgr. Filip Wagner (Oddělení soukromoprávní regulace a finančního práva); wagner.filip@vlada.cz, 224 002 387 – připomínky č. 1 až 9
Mgr. Lukáš Bartík (vedoucí Oddělení poradců ministra pro legislativu); bartik.lukas@vlada.cz, 224 002 406 – připomínka č. 10
Ing. Lydie Kotajná, M.A. (Oddělení RIA); kotajna.lydie@vlada.cz, 224 002 008 – připomínky č. 11 až 30
ÚVČR-VÚV 0 0 1 0 1 Mgr. Michael Glogr, glogr.michael@vlada.cz, 224 002 405, Ing. Štěpán Křeček, MBA, stepan.krecek@bhs.cz, Ing. Karel Tauchman, tauchman.karel@vlada.cz, 224 002 204
ÚVČR-KOM 1 0 1 1 3 Mgr. Bohumil Peterka, Mgr. Barbara Šteiner Baffiová
NSOUD 1 0 0 0 1 JUDr. Petra Polišenská, e-mail: petra.polisenska@nsoud.cz, tel.: 541593340
ČÚZK 15 0 8 1 24 Mgr. Lenka Vrzalová (eMail: lenka.vrzalova@cuzk.cz, tel.: 284 041 287) a Mgr. Irena Hojdnovouá (eMail: irena.hojdnova@cuzk.cz, tel.: 284 041 223)
SMOČR 5 0 1 0 6 Mgr. Bc. Martin Pikous, Legislativní a právní sekce, tel. 732 354 495, e-mail: pikous@smocr.cz
SPCR 42 0 15 0 57 Jan Šebesta, jsebesta@spcr.cz, 225 279 204
UZSVM 5 0 0 0 5 Mgr. Tomáš Jasný, telefon: 225 776 610, e-mail: tomas.jasny@uzsvm.cz
UZSČR 13 0 0 0 13 Mgr. Jakub Machytka, e-mail: jakub.machytka@uzs.cz, tel.: 727 956 059
MHMP 16 1 5 0 22 Mgr. Jana Janečková, vedoucí oddělení právního odboru stavebního řádu Magistrátu hlavního města Prahy, tel.: 23600 4795, e-mail: jana.janeckova@praha.eu., JUDr. Věra Liakou, vedoucí oddělení právních činností odboru hospodaření s majetkem Magistrátu hlavního města Prahy, e-mail: vera.liakou@praha.eu, telefon: 236002387.
Středočeský kraj 6 0 0 0 6 Mgr. Ludmila Němcová, telefon 257 280 955, e-nemcoval@kr-s.cz
Kraj Vysočina 3 0 0 0 3 JUDr. Miroslav Magrot, e-mail: magrot.m@kr-vysocina.cz, tel. 564 602 185
Olomoucký kraj 10 0 0 0 10 Bc. Ing. Hana Mazurová, tel.: 585 508 649, email: h.mazurova@olkraj.cz (připomínky č. 1, 2, 5 až 10) a JUDr. Lenka Antoníčková, tel.: 585 508 165, email: l.antonickova@olkraj.cz připomínky č. 3 a 4).
Jihomoravský kraj 11 0 0 0 11 Ing. arch. Eva Hamrlová, vedoucí odboru územního plánování a stavebního řádu, e-mail: hamrlova.eva@kr-jihomoravsky.cz, tel.: 541 651 365
Jihočeský kraj 1 0 16 0 17 Mgr. Štěpán Konopa, tel. 386 720 144, e-mail konopa@kraj-jihocesky.cz
Ústecký kraj 6 0 4 0 10 JUDr. Simona Hejnová (hejnova.s@kr-ustecky.cz), HUDr- Milan Boháčrk (bohacek.m@kr-ustecky.cz)
Zlínský kraj 1 0 3 0 4 JUDr. Jana Morávková, Odbor územního plánování a stavebního řádu, Oddělení stavebního řádu, tel. 577 043 456, e-mail jana.moravkova@kr-zlinsky.cz
Plzeňský kraj 11 0 0 0 11 Ing. Helena Štvánová, 377 195 422, helena.stvanova@plzensky-kraj.cz
Moravskoslezský kraj 5 0 0 0 5 Mgr. Silvie Janečková, 595 622 255
Liberecký kraj 8 0 1 0 9 Mgr. Zdeněk Hluštík, tel. 485 226 452, zdenek.hlustik@kraj-lbc.cz, Ing. Jan Starý, tel. 485 226 406, jan.stary@kraj-lbc.cz
Pardubický kraj 4 0 1 0 5 Ing. Miroslav Vohlídal Miroslav.vohlidal@pardubickykraj.cz , tel. 466 026 419
Královéhradecký kraj 19 0 0 0 19 Mgr. Bc. Davida Mazánka, právníka odboru dopravy a silničního hospodářství, Mgr. Ludmilu Šímovou, právničku odboru majetkoprávního
EKČR 0 0 3 0 3 Antonín Toman (pravnik2@ekcr.cz)
Asociace krajů 7 0 0 0 7
HKČR 47 1 16 0 64 pripominkovani@komora.cz
ČBK 1 0 0 0 1 JUDr. Jakub Kříž, e-mail: lexius@lexius.cz, tel. 731 625 964
KZPS 24 0 1 0 25 Ing. Jiří Nouzae-mail: nouza@sps.cz tel:02 304 890, Ing. Vladimír Budínský MBAe-mail: budinsky@zsdnp.cz mob:724 082 663, Dr. Jan Zikeš e-mail: zikes@kzps.cztel:222 324 985
KVOP 4 0 2 0 6 Mgr. Pavel Půček, Ph.D. (607 275 026, 542 542 358, pucek@ochrance.cz) a Mgr. Martin Studnička (607 023 665, 542 542 379, studnicka@ochrance.cz)
SMSCR 4 0 0 0 4 Mgr. Jindra Tužilová, vedoucí legislativní analytik SMS ČR
tuzilova@smscr.cz, Ing. Adéla Palíšková, zastupující vedoucí legislativní analytik SMS ČR
paliskova@smscr.cz
ČBÚ 0 0 2 0 2 PhDr. JUDr. Vítězslav Urbanec, Ph.D., tel. 221 775 660, email: vitezslav.urbanec@cbusbs.cz, Mgr. Jakub Suchomel, tel.: 221 775 343, email: jakub.suchomel@cbusbs.cz
Celkem 418 13 204 18 653
Připomínky ZZ
VI.
Vypořádání připomínek k materiálu:
Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o vyvlastnění
Č. Připomínkové místo K části Z/D Text připomínky Vypořádání Odůvodnění vypořádání Stanovisko připomínkového místa Případný komentář připomínkového místa Rozpory
1. MPO Část první
bod 1
§ 47 odst. 4 D V bodě 1 doporučujeme větu doplňovanou do § 47 odst. 4 uvést v tomto znění:
„Po předchozím souhlasu soudu a v přípravném řízení státního zástupce lze uzavřít smlouvu o získání práv podle zákona upravujícího vyvlastnění.“.
Současně doporučujeme zvážit, zda by uvedená věta neměla být vzhledem k svému předmětu úpravy zařazena jako samostatný odstavec v § 47.
Odůvodnění:
Úprava provedená v § 47 odst. 4 trestního řádu stanoví úkony soudu ve vztahu k určenému majetku. Proto je vhodné v rámci jednoho ustanovení zachovat systematiku prováděné úpravy ve smyslu upřednostnění nositele udělovaného souhlasu před předmětem tohoto souhlasu, a to kromě jiného také proto, že předmětem věty (udělovaného souhlasu) je smlouva podle jiného právního předpisu (zákona o vyvlastnění).
Navrhované zařazení věty, která je předmětem bodu 1 části první návrhu zákona, jako samostatného odstavce, směřuje k ucelenosti předmětu úpravy jednotlivých ustanovení § 47, když její navrhované zařazení do odstavce 4 tohoto paragrafu působí poněkud nesourodě. Akceptováno Dojde k úpravě v souladu s připomínkou.
2. MV Část první
bod 1
§ 47 odst. 4 D Vzhledem k tomu, že § 47 odst. 4 trestního řádu upravuje režim zajištění majetku a dispoziční omezení a jiné povinnosti s tím související, přičemž § 79e odst. 1 pak stanoví následky právních jednání učiněných v rozporu se zákazy uvedenými v rozhodnutí o zajištění, domníváme se, že by bylo vhodné věty navrhované v bodech 1 a 3 stanovit jako samostatné odstavce § 47, resp. § 79e trestního řádu, neboť se problematika režimu uzavírání smlouvy o získání práv těchto ustanovení dotýká spíše nepřímo. Akceptováno Dojde k úpravě v souladu s připomínkou.
3. MF Část první
bod 3
§ 79e odst. 1 D V materiálu v části první, čl. I, bod 3 (§ 79e odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb.) upozorňujeme na nesoulad textu doplňující věty u paragrafovaného znění "...předchozím souhlasu soudu" a platného znění "...předchozím souhlasu předsedy senátu". Akceptováno Dojde k úpravě v souladu s připomínkou.
4. MPO Část první
bod 3
§ 79e odst. 1 D V bodě 3 doporučujeme větu doplňovanou do § 79e uvést ve znění tak, jak je uvedena v připomínce č. 1, a obdobně s citovanou připomínkou také zvážit, zda by nebylo přehlednější a systematičtější začlenit ji do § 79e jako nový odstavec 2.
Odůvodnění
V § 79e provádí každý z jeho odstavců regulaci konkrétní oblasti právních vztahů, přičemž navrhovaná úprava odstavce 1 nepůsobí úplně sourodě s úpravou doposud prováděnou v odstavci 1. Akceptováno Dojde k úpravě v souladu s připomínkou.
5. MF Část první
bod 4
§ 79e odst. 1 D V materiálu v části první, čl. I, bod 4 (§ 79e odst. 2 věta první zákona č. 141/1961 Sb.) upozorňujeme na rozdílnost textu na konci věty první. Paragrafované znění zní: "; obdobně se postupuje v případě majetku obviněného, o jehož vyvlastnění má být rozhodnuto podle zákona upravujícího vyvlastnění." Platné znění zní: "; obdobně se postupuje v případě věci, o jejímž vyvlastnění má být rozhodnuto podle zákona upravujícího vyvlastnění." Akceptováno Dojde k úpravě v souladu s připomínkou.
6. MV Část první
bod 4
§ 79e odst. 1 D Upozorňujeme, že v novelizační větě chybí zvratné sloveso „se“ před slovy „na konci textu“. Akceptováno Dojde k úpravě v souladu s připomínkou.
7. MK Část druhá
bod 1 a 2
§ 15
Z Ministerstvo kultury navrhuje nahradit stávající body 1 a 2 části druhé následujícím textem:
1. V § 15 se odstavec 3, včetně poznámky pod čarou č. 12) zrušuje.
Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 3.
2. Za § 15 se vkládá nový § 15a, který včetně nadpisu zní:
„§ 15a
Vyvlastnění kulturní památky
(1) Stavbu nebo pozemek lze vyvlastnit, pokud opatření podle § 10 nevedlo k zachování hodnoty, pro kterou jsou stavba nebo pozemek chráněny jako kulturní památka. Vyvlastnitelem může být pouze Česká republika.
(2) Je-li kulturní památkou pouze stavba, která není samostatnou věcí, lze současně vyvlastnit pozemek nebo jeho část, který je nezbytný pro naplnění účelu podle odstavce 1.
(3) Ve znaleckém posudku nebo ocenění odhadce určujícím úplatu za získání potřebných práv ke stavbě nebo pozemku podle odstavce 1 se přihlédne k výši nákladů spojených s plněním povinností vlastníka kulturní památky podle § 9 odst. 1.
(4) Ustanovení zvláštního právního předpisu12) o směně se v případě stavby nebo pozemku podle odstavce 1 neuplatní.
(5) K žádosti o vyvlastnění podle zvláštního právního předpisu12) se nepřikládá projektová dokumentace zamýšleného záměru a povolení záměru.
(6) Ministerstvo určí, která organizační složka státu nebo státní organizace za stát uplatní veřejný zájem podle odstavce 1.
-------------------------
12) Zákon č. ……/2023 Sb., o vyvlastnění.“.
Navržená úprava promítá do textu zákona o státní památkové péči (zákon č. 20/1987 Sb.) odchylky od obecné právní úpravy, které se týkají určení výše úplaty, problematiky možnosti požadování směny a náležitostí žádosti o vyvlastnění.
Ministerstvo kultury je toho názoru, že z hlediska legislativní-technického a nárůstu odstavců je vhodnější danou úpravu promítnout do samostatného ustanovení a nerozšiřovat tak neúměrně počet odstavců ve stávajícím § 15, který dosud problematiku vyvlastnění řešil v rozsahu jediného odstavce.
Zmíněnou úpravou by tak došlo jak k potvrzení subsidiarity vyvlastnění, jako ultima ratio řešení závadného stavu kulturní památky, tak k faktickému navázání tohoto ustanovení na § 9 zákona č. 20/1987 Sb., neboť jediným důvodem pro uložení opatření podle § 10 zákona o státní památkové péči, může být porušení povinností vlastníka kulturní památky podle § 9 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb.
Ministerstvo kultury upozorňuje, že jak správní soudy, tak i Ústavní soud opakovaně judikovaly, že podle čl. 35 odst. 3 Listiny základních práv a svobod nesmí nikdo při výkonu svých práv mj. ohrožovat či poškozovat kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. Jedním ze zákonných ustanovení věnujících se povinnosti chránit kulturní památky před ohrožením či poškozením je podle těchto soudů rovněž § 9 odst. 1 zákona o státní památkové péči, dle něhož je vlastník kulturní památky povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením (k této problematice srov. zejména usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3147/18 ze dne 9. 10. 2018, rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 115/2021 - 31 ze dne 19. 8. 2021, č. j. 3 As 73/2017 – 41 ze dne 17. 7. 2018, č. j. 9 As 99/2012 – 30 ze dne 29. 11. 2012, rozsudky Městského soudu v Praze č. j. 14 A 26/2021 – 56 ze dne 1. 12. 2021, č. j. 14 A 79/2019 – 27 ze dne 11. 10. 2021, č. j. 11 A 30/2020 – 86 ze dne 20. 5. 2021, č. j. 11 A 307/2011 – 29 ze dne 21. 5. 2013 nebo rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 4 To 105/2020 – 1024 ze dne 14. 12. 2020).
Jak je uvedeno ve výše citované judikatuře, je základní povinností vlastníka kulturní památky péče o ní, a to na vlastní náklad. Zanedbání této povinnosti by tak podle Ministerstva kultury představovalo důvod pro zpracování znaleckých posudků, které by měly přihlédnout ke znehodnocení, popř. zhodnocení předmětu vyvlastnění.
V této souvislosti proto Ministerstvo kultury připomíná zahraniční rozsudek Krajského soudu v durynském Meiningenu ze dne 11. 12. 2019, č. j. (2) BLK O 2/18, ve kterém soud neseznal, že by nabídka vyvlastnitele získat vlastnictví za symbolickou cenu 1 euro
a nezatíženou byla nepřiměřená a nebyla míněna vážně. Naopak shledal, že vyvlastnitel nabízí hospodárnou, a zvláště rozpočtově přiměřenou rozvahu při respektování principu dobrého hospodáře, který nemohl v tomto případě učinit vyšší nabídku. V daném případě tedy soud akceptoval fakt, že vyvlastňovaná nemovitost má vnitřní dluh, který byl způsoben nerespektováním povinnosti vlastníka kulturní památky o ni pečovat na svůj náklad. V této konkrétní kauze vycházel vyvlastňovací úřad mj. z následujících metod zjištění ceny -
- ocenění z 28. 5. 2015, které určilo tržní cenu stanovenou metodou porovnání ve výši 170.200 eur a
- reálná hodnota stanovená metodou diskontovaných peněžních toků ve výši mínus 494.900 eur.
Odvolání proti tomuto rozsudku bylo následně odmítnuto usnesením Vrchního zemského soudu v Jeně ze dne 12. 10. 2020, č. j. BI U 51/20, neboť odvolání nebylo
ve stanoveném termínu odůvodněno. Opravný prostředek proti tomuto usnesení ke Spolkovému soudnímu dvoru již nebyl podán. Ve věci vyvlastnění dané kulturní památky pak s konečnou platností ještě rozhodl znovu Krajský soud v Meiningenu, nicméně jeho rozhodnutí ze dne 20. 1. 2021, č. j. (4) BLK O 4/19, se již problematiky stanovení výše náhrady netýkalo.
Lze tedy shrnout, že stanovení spravedlivé náhrady v tomto případě tak nemusí korespondovat s cenou obvyklou, a to v důsledku vnitřního dluhu dané kulturní památky, pokud na straně vyvlastňovaného došlo k úspoře prostředků, které v rozporu s čl. 35 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a § 9 odst. 1 zákona o státní památkové péči nevynaložil
na plnění svých povinností, a pokud sám přivodil postup ústící ve vyvlastnění.
Dále s ohledem na skutečnost, že důvodem vyvlastnění v tomto případě je neplnění povinností vlastníka kulturní památky podle § 9 odst. 1 zákona o státní památkové péči, v takovém případě je podle Ministerstva kultury nelogické nabídnout vlastníkovi kulturní památky možnost, aby požadoval směnu. Podmínkou směny podle § 8 odst. 1 návrhu zákona o vyvlastnění je, že předmět vyvlastnění a nemovitá věc, o níž je vedeno jednání, je stejného druhu a obdobného účelového určení a v uskutečnění směny nebrání vyvlastniteli podstatné důvody. Pak musí vyvlastnitel směnu umožnit, jinak nebude splněna podmínka přípustnosti vyvlastnění podle § 3 odst. 1 písm. e) návrhu zákona.
Ministerstvo kultury nepovažuje za logické dovozovat, že podstatným důvodem, který vyvlastniteli brání realizovat směnu, je skutečnost, že nehodlá směnit kulturní památku
ve státním vlastnictví stejného druhu, ale typicky v podstatně lepším technickém stavu
za vyvlastňovanou kulturní památku, kterou svým jednáním přivedl její vlastník do stavu, kdy jediným funkčním nástrojem její záchrany je její vyvlastnění. Zároveň by šlo nesporně
o postup v rozporu s dobrými mravy, a to i s ohledem na předpoklad, že vlastník kulturní památky, který o svou kulturní památku doposud nepečoval, by začal zcela odlišnou a lepší péči věnovat dosud státní a směňované kulturní památce.
Ministerstvo kultury dále upozorňuje, že důvodem vyvlastnění je v zásadě závadný stav kulturní památky a pasivita vlastníka v otázce péče o takovou památku. Současně je však tato pasivita spojena v některých případech se zásadní procesní aktivitou, kdy vlastník velmi aktivně brání orgánům státní památkové péče zjistit stav dané kulturní památky. Za tohoto stavu je prakticky nemožné zpracovat projektovou dokumentaci a zajistit si patřičná povolení, která by umožňovala rehabilitaci takové kulturní památky (k tomu např. rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 11 A 30/2020-86 ze dne 20. 5. 2021).
Z tohoto důvodu je podle Ministerstva kultury nezbytné upravit odchylně náležitosti žádosti o vyvlastnění od obecné úpravy. Akceptováno Dojde k úpravě v souladu s připomínkou. Souhlasím s vypořádáním
8. MPO Část druhá
bod 2
§ 15 odst. 4
D V bodě 2 v navrhovaném znění § 15 odst. 4 doporučujeme slova „který je nezbytný pro naplnění účelu podle odstavce 3“ nahradit slovy „které jsou nezbytné pro zachování nebo udržování kulturní památky v souladu s jejím kulturně politickým významem, památkovou hodnotou nebo technickým stavem“.
Odůvodnění
Účelem regulace podle odstavce 3 je stanovení podmínek, za kterých lze kulturní památky vyvlastnit v zájmu zajištění jejího zachování nebo užívání v souladu s atributy, pro které byla prohlášena kulturní památkou, popřípadě nabýt od vlastnictví státu její koupí. Navrhovaná regulace v § 15 odst. 4 zákona o památkové péči však vyvlastnění stanoví jako hlavní předmět své úpravy a potřeba specifikovat vyvlastňovaný pozemek nebo jeho část již není třeba ve vztahu k vyvlastnění, ale k předmětu společenského zájmu, pro který se tak děje, tedy pro uchování hodnotových atributů, pro něž byla nemovitost zařazena mezi kulturní památky.
Akceptováno Dojde k úpravě v souladu s připomínkou.
9. MPO Část druhá
bod 2
§ 15 odst. 5
D V bodě 2 v navrhovaném znění § 15 odst. 5 je nutné slovo „Ministerstvo“ nahradit slovy „Ministerstvo kultury“ a dále doporučujeme slova „za stát uplatní veřejný zájem podle odstavce 3“ nahradit slovy „za stát uplatní jako vyvlastnitel žádost o vyvlastnění kulturní památky v zájmu jejího zachování nebo udržování v souladu s jejím kulturně politickým významem, památkovou hodnotou nebo technickým stavem“ (popřípadě slovy „za stát uplatní jako vyvlastnitel žádost o vyvlastnění kulturní památky v zájmu dosažení účelu tohoto zákona podle § 1 odst. 1“).
Odůvodnění
V § 2 odst. 1 zákona o památkové péči je zavedena pro slova „ministerstvo kultury České republiky“ legislativní zkratka „ministerstvo kultury“. Z kontextu věty, jež tvoří navrhovaný odstavec 5, je zřejmé, že se jedná právě o tento ústřední orgán státní správy, a tedy je nutné – v souladu s čl. 44 odst. 3 Legislativních pravidel vlády – tuto legislativní zkratku důsledně používat v celém dalším textu právního předpisu.
V celém dosavadním textu zákona o památkové péči nejsou užita slova „veřejný zájem“, a proto není normativně zcela korektní užitý odkaz na „veřejný zájem podle odstavce 3“. Pro účely zákona o památkové péči nejsou obsahově vymezena ani slova „společenský zájem“, která jsou užita v § 15 odst. 3 zákona o památkové péči, avšak pouze ve smyslu účelu prováděného vyvlastnění, přičemž samotný pojem „společenský zájem“ je v kontextu tohoto ustanovení naplněn až účelem zákona o památkové péči stanovený v jeho § 1 odst. 1 („Účelem zákona je vytvořit všestranné podmínky pro další prohlubování politicko- organizátorské a kulturně výchovné funkce státu při péči o kulturní památky, o jejich zachování, zpřístupňování a vhodné využívání, aby se podílely na rozvoji kultury, umění, vědy a vzdělávání, formování tradic a vlastenectví, na estetické výchově pracujících, a tím přispívaly k dalšímu rozvoji společnosti.“). Text je tedy nutné formulovat tak, aby byl jednoznačný, přesný a vylučoval jeho výklad způsobem odporujícím zákonu o památkové péči.
Akceptováno Dojde k úpravě v souladu s připomínkou.
10. MF Část druhá
bod 2
§ 15 odst. 5
Z V návrhu nového § 15 odst. 5 zákona č. 20/1987 Sb. se stanoví, že Ministerstvo kultury určí OSS/SO, která "za stát uplatní veřejný zájem podle odstavce 3". V odkazovaném ustanovení se přitom ve větě druhé říká, že "Vyvlastnitelem může být pouze Česká republika.". Máme za to, že formulace navrhovaná v § 15 odst. 5 není přesná ani vhodná a navrhujeme její změnu, tj. aby § 15 odst. 5 zněl následovně: "Ministerstvo určí, která organizační složka státu nebo státní organizace v jeho působnosti bude za stát jednat jako vyvlastnitel.". Zúžení navrhovaného § 15 odst. 5 na výhradně rezortní organizace či složky Ministerstva kultury shledáváme jako zcela odpovídající předmětu ochrany, kterým jsou kulturní památky. Akceptováno Dojde k úpravě v souladu s připomínkou. Souhlasím s vypořádáním
11. MF Část druhá
bod 2
§ 15 odst. 5 D V materiálu v části druhé, čl. II, bod 2 doporučujeme v nově navrhovaném § 15 odst. 5 zákona č. 20/1987 Sb. nahradit slovo "ministerstvo" textem "ministerstvo kultury", neboť taková je zavedená legislativní zkratka v § 2 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Akceptováno Dojde k úpravě v souladu s připomínkou.
12. HKČR Část třetí
nové
§ 1 odst. 6 Z Požadujeme upravit znění následujícím způsobem:
„(6) Přípoloží se pro účely tohoto zákona rozumí podzemní stavba infrastruktury elektronických komunikací, která se přikládá
a) ke stavbě pozemní komunikace17) nebo dráhy18), nebo
b) k podzemní stavbě kanalizace, energetického vedení, veřejného osvětlení, produktovodu nebo vedení sítě elektronických komunikací19).“.
Odůvodnění:
Problematická přípolož ke kanalizaci byla zavedena z nám ne zcela jasného důvodu zákonem č. 403/2020 Sb., kterým se změnil uvedený zákon č. 416/2009 Sb.
Podle tohoto ustanovení byla v několika případech snaha napevno uchytit elektronická vedení přímo pod vrchem uvnitř kanalizačního potrubí. Toto však není v praxi vhodné, protože by tato přípolož znemožnila řádné potřebné vyčištění kanalizace, jež je zpravidla prováděné průtahem mechanického zařízení plným profilem stoky, neboť by došlo ke stržení přípolože.
Rovněž přípolož do těsného venkovního souběhu se stokou není přijatelná z důvodu téměř jistého poškození přípolože stavebními mechanismy při opravách nebo obnově stoky – je zapotřebí respektovat ochranné pásmo kanalizace předepsané v § 23 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, v platném znění. Neakceptováno Změna věcně nesouvisí s vyvlastněním, proto nelze akceptovat při přijímání nového zákona o vyvlastnění. Beru na vědomí vypořádání
13. ÚVČR-KOM Část třetí
D Ke změnám v části třetí – novele liniového zákona odkazujeme na připomínku uplatněnou u k návrhu zákona o vyvlastnění (č.j. 52399/2022-UVCR), která se týká probíhající transpozice směrnice 2021/1187 do liniového zákona. Akceptováno Navrhovaná právní úprava bude zkoordinována s úpravou směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1187 ze dne 7. července 2021 o zjednodušení opatření na zlepšení realizace transevropské dopravní sítě (TEN-T) implementovanou do liniového zákona a to ve spolupráci s Ministerstvem dopravy.
14. MD Část třetí Z 1. V návrhu zákona o vyvlastnění dochází k odstranění institutu mezitímního rozhodnutí zakotveného v § 4a současného liniového zákona. Tento institut je v přepracované formě (rozhodnutí v části věci) převtělen do návrhu nového zákona o vyvlastnění. V předmětném návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o vyvlastnění, je proto navrhováno zrušit všechny relevantní části liniového zákona, které se týkají vyvlastnění a přesunují se do nového zákona o vyvlastnění.
Liniový zákon však obsahuje i přílohu, která přímo souvisí pouze s ustanoveními o mezitímním rozhodnutí, která se však v liniovém zákoně zrušují.
Vzhledem ke zrušení institutu mezitímního rozhodnutí v liniovém zákoně bez náhrady pozbývá zachování přílohy k liniovému zákonu z pohledu Ministerstva dopravy smyslu.
Požadujeme proto úplné vypuštění této přílohy.
Akceptováno jinak K úpravě liniového zákona dojde v návaznosti na probíhající legsialtivní proces (změna liniového zákona). Souhlasím s vypořádáním
15. MD Část třetí
§ 2 odst. 5 Z 2. Požadujeme v § 2 odst. 5 (resp. vzhledem k přečíslování daného odstavce předloženým návrhem k odstavci 4) současného liniového zákona zrušit bez náhrady slova „nebo účastníkem vyvlastňovacího řízení“.
Liniový zákon vyjímá veškeré instituty věnující se vyvlastnění z liniového zákona a vkládá je do nového zákona o vyvlastnění. Z tohoto důvodu je zmínka o účastníkovi vyvlastňovacího řízení nadbytečná. Akceptováno jinak K úpravě liniového zákona dojde v návaznosti na probíhající legsialtivní proces (změna liniového zákona). Souhlasím s vypořádáním
16. MF Část třetí
bod 2
§ 3 až 4d D V materiálu v části třetí, čl. III, bod 2 navrhujeme v textu "§ 3 až 4d" doplnit za § 3 slova "odstavce 1". Akceptováno Dojde k úpravě v souladu s připomínkou.
17. MD Část třetí Z 3. Požadujeme, aby z ustanovení liniového zákona, která se návrhem nezrušují, byly odkazy na zrušovaná ustanovení nahrazeny odkazy na zákon o vyvlastnění, resp. jeho konkrétní ustanovení, do nichž byla předmětná úprava přesunuta, či aby byla právní úprava, na níž je odkazováno, výslovně upravena i v dotčených ustanoveních liniového zákona. Jedná se o odkazy v § 2f a 2g liniového zákona. Akceptováno jinak K úpravě liniového zákona dojde v návaznosti na probíhající legsialtivní proces (změna liniového zákona). Souhlasím s vypořádáním
18. MV Část třetí Z Požadujeme provést revizi rozsahu navrhovaných zrušujících ustanovení tak, aby skutečně změnový zákon obsáhl a zrušil všechna ustanovení dotýkající se vyvlastnění.
Navrhovaná změna, resp. zrušení části ustanovení liniového zákona neruší plný rozsah úpravy, která se vztahuje k vyvlastnění. Jak stanoví důvodová zpráva k navrhovanému zákonu, nově má být celá úprava vyvlastnění (včetně všech odchylek doposud stanovených liniovým zákonem) obsažena v navrhovaném zákoně o vyvlastnění. Navrhovaný čl. III však ruší pouze § 2 odst. 3 a § 3 až § 4d liniového zákona. V liniovém zákoně však lze nalézt i další ustanovení, které zůstává zachováno, a to ustanovení § 2 odst. 6 liniového zákona (dle účinného znění), které upravuje režim stanovení opatrovníka při úmrtí účastníka vyvlastňovacího řízení a které je navíc fakticky duplicitní k § 32 odst. 2 písm. e) správního řádu. Akceptováno Dojde k úpravě v souladu s připomínkou. Souhlasím s vypořádáním
19. MSP Část čtvrtá
bod 2
§ 23 odst. 1 písm. l) D Doporučujeme z návrhu § 23 odst. 1 písm. l) vypustit předložku „o“, jelikož tato předložka je již obsažena na konci návětí § 23 odst. 1 katastrálního zákona. Akceptováno Dojde k úpravě v souladu s připomínkou.
20. MF Část čtvrtá bod 2
§ 23 odst. 1 D V materiálu v části čtvrté, čl. IV, bod 2 navrhujeme sjednotit znění § 23 odst. 1 a text "o vydání rozhodnutí o vyvlastnění" v písm. l) nahradit textem "vydání rozhodnutí o vyvlastnění,". Akceptováno Dojde k úpravě v souladu s připomínkou.
21. ČÚZK Část čtvrtá
§ 17
nový odstavec 6 D Požaduji do § 17 katastrálního zákona doplnit nový odstavec 6, který zní:
„(6) Je-li vedeno soudní řízení, o kterém se do katastru zapisuje poznámka a které je ve vztahu k některé ze skutečností, které katastrální úřad přezkoumává, řízením o předběžné otázce, vkladové řízení se nepřerušuje a katastrální úřad rozhodne podle stavu, jakoby soudní řízení vedeno nebylo. Vyhoví-li soud žalobě, o které je zapsána poznámka, působí rozhodnutí vůči všem osobám, jejichž práva byla zapsána po zápisu poznámky o soudním řízení. Obdobně se postupuje v případě, kdy je podáno dovolání nebo ústavní stížnost, na jejichž základě může dojít ke zrušení rozhodnutí soudu vydaného v řízení o předběžné otázce ve věci, které je ve vztahu k některé ze skutečností, které katastrální úřad přezkoumává, řízením o předběžné otázce a o kterém se do katastru zapisuje poznámka.“
Odůvodnění:
Podle § 51 zákona o vyvlastnění má vyvlastňovací úřad v případě souběhu vkladového a vyvlastňovacího řízení postupovat tak, že přeruší vyvlastňovací řízení a pokračuje v něm až po právní moci rozhodnutí o povolení vkladu do katastru nemovitostí. Pokud by ale samotné vkladové řízení bylo přerušeno pro předběžnou otázku, pak by mohlo vyvlastňovací řízení zůstat přerušeno i celé roky, což je nežádoucí. Jelikož přerušování vkladových řízení pro předběžnou otázku, která je řešena v soudním řízení, působí v praxi obtíže i mimo tuto souvislost, je na namístě přistoupit k jinému, vhodnějšímu řešení. Akceptováno Dojde k úpravě v souladu s připomínkou.
22. MF Část čtvrtá
bod 2
§ 23 odst. 1 D V platném znění v zákoně č. 256/2013 Sb., v jeho § 23 odst. 1 navrhujeme sjednotit znění § 23 odst. 1 a text "o vydání rozhodnutí o vyvlastnění" v písm. l) nahradit textem "vydání rozhodnutí o vyvlastnění,". Akceptováno Dojde k úpravě v souladu s připomínkou.
23. MZE Část čtvrtá D V návaznosti na připomínku Ministerstva zemědělství č. 29 k návrhu zákona o vyvlastnění dáváme předkladateli ke zvážení, zda neumožnit také zápis poznámky o doručeném návrhu smlouvy o získání práv ve smyslu zákona o vyvlastnění.
Tím by bylo i třetím osobám ještě před zahájením vyvlastňovacího řízení zřejmé, že nemovitost je předmětem zájmu vyvlastnitele a současně, že by samy měly vyvíjet včasnou snahu o získání návrhu smlouvy, pakliže mají vstoupit do postavení vyvlastňovaného. Stávající úprava krátí právní nástupce vyvlastňovaného na řádné možnosti seznámení se s návrhem smlouvy (daná osoba o smlouvě vůbec nemusí vědět a lhůta 90 dnů k uzavření smlouvy běží již od doručení vyvlastňovanému).
(připomínka MZE č. 29 - § 45 NZoV) Neakceptováno Prosíme vizte vypořádání připomínky č. 29 k návrhu NZoV
24. MPO Část pátá
nová
Zákon č. 44/1988 Sb., horní zákon Z Požadujeme vložit novou část pátou, která zní
„ČÁST PÁTÁ
Změna zákona o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon)
Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona č. 541/1991 Sb., zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 168/1993 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 366/2000 Sb., zákona č. 315/2001 Sb., zákona č. 61/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 150/2003 Sb., zákona č. 3/2005 Sb., zákona č. 386/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 313/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 157/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 85/2012 Sb., zákona č. 350/2012 Sb., zákona č. 498/2012 Sb., zákona č. 257/2013 Sb., zákona č. 89/2016 Sb., zákona č. 264/2016 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 225/2017 Sb., zákona č. 403/2020 Sb., zákona č. 609/2020 Sb., zákona č. 88/2021 Sb., zákona č. 261/2021 Sb. a zákona č. 284/2021 Sb., se mění takto:
1. Za § 7 se vkládá nový § 7a včetně poznámky pod čarou:
§ 7a
Zvláštní ustanovení o strategických nerostech
(1) Nerosty, z nichž lze průmyslově vyrábět kovy, uran, ropa, hořlavý zemní plyn, bituminózní břidlice a nerostné suroviny nezbytné pro stavby nízkoemisních energetických zařízení a pro související dopravní stavby se považují za strategické nerosty.
(2) Za účelem dobývání ložisek strategických nerostů lze odejmout nebo omezit právo k pozemku nebo stavbě podle zvláštního právního předpisu33) pro záměry sloužící k
a) zajištění energetické bezpečnosti České republiky anebo
b) zajištění surovinové bezpečnosti České republiky.
(3) Konkrétní záměry podle odst. 2, pro které lze odejmout nebo omezit právo k pozemku nebo stavbě, stanoví Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo životního prostředí vyhláškou, ve které zároveň vymezí
a) výčet strategických nerostů, jejichž dobývání je záměrem vyžadováno,
b) výčet ložisek strategických nerostů s ohledem na jejich vzdálenost od záměru,
c) základní ekonomické parametry záměru v rozsahu odpovídajícímu požadavkům pro žádost o udělení přechozího souhlasu ke stanovení dobývacího prostoru.
(4) U záměrů podle odst. 2 platí, že v případě, že vlastník záměrem dotčených pozemků nebo staveb není znám nebo není určen nebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo nedošlo k dohodě s ním podle § 33 odst. 1 a 2 a jsou-li dány podmínky pro omezení nebo odejmutí vlastnického práva k pozemku nebo stavbě podle zvláštního právního předpisu33, příslušný vyvlastňovací úřad rozhodne na návrh organizace, které byl udělen předchozí souhlas k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru nebo která je držitelem dobývacího prostoru o odnětí vlastnického práva ke stavbě nebo nemovitosti nebo její části nebo omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene umožňujícího využití této stavby nebo nemovitosti či její části.
__________
33) zákon o vyvlastnění“
Dosavadní část pátá bude označena jako část sedmá. Akceptováno
jinak Úprava jednotlivých složkových zákonů je řešena v rámci projednávané novely liniového zákona. Souhlasím s vypořádáním
25. MPO Část pátá
nová
Zákon č. 44/1988 Sb., horní zákon Z Požadujeme vložit novou část šestou, která zní
„ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě
Zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 542/1991 Sb., zákona č. 169/1993 Sb., zákona č. 128/1999 Sb., zákona č. 71/2000 Sb., zákona č. 124/2000 Sb., zákona č. 315/2001 Sb., zákona č. 206/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 226/2003 Sb., zákona č. 227/2003 Sb., zákona č. 3/2005 Sb., zákona č. 386/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 313/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 376/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 155/2010 Sb., zákona č. 184/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 204/2015 Sb., zákona č. 206/2015 Sb., zákona č. 320/2015 Sb., zákona č. 91/2016 Sb., zákona č. 243/2016 Sb., zákona č. 451/2016 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 91/2018 Sb., zákona č. 403/2020 Sb., zákona č. 609/2020 Sb., zákona č. 261/2021 Sb., zákona č. 284/2021 Sb. a zákona č. …/2022 Sb., se mění takto:
1. V § 40 odst. 5 písmeno i) včetně poznámky pod čarou zní:
„i) je vyvlastňovacím úřadem podle zvláštního právního předpisu34)“
_________
34) zákon o vyvlastnění
2. Za § 41 odst. 3 se vkládá nový odstavec 4, který včetně poznámky pod čarou zní:
„(4) Obvodní báňské úřady jsou vyvlastňovacím úřadem podle zvláštního právního předpisu34).“
__________
34) zákon o vyvlastnění
Úplné znění § 40 odst. 5 a § 41 odst. 4 po požadované úpravě:
§ 40
Český báňský úřad
(5) Český báňský úřad
a) vede souhrnnou evidenci dobývacích prostorů a jejich změn, provozovaných hlavních důlních děl a souhrnnou evidenci oprávnění pro hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem (§ 5 odst. 2); pouze pro účely vrchního dozoru vede souhrnnou evidenci podzemních objektů a jejich změn. Údaje v evidencích se uchovávají trvale,
b) řídí a koordinuje vývoj a výzkum v oblasti působnosti státní báňské správy, který je financován ze státních prostředků,
c) plní vůči Komisi povinnosti České republiky, které vyplývají z tohoto zákona,
d) povoluje jednotlivé druhy výbušnin k prvnímu použití v rizikových podmínkách a v rizikovém prostředí (§ 28a),
e) je orgánem dozoru podle právních předpisů upravujících posuzování shody stanovených výrobků a technické požadavky na výrobky30), případně podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího dozor nad trhem27), jedná-li se o výbušniny a pomůcky,
f) stanoví zvláštní podmínky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu včetně bezpečnosti používaných vyhrazených i ostatních technických zařízení při nakládání s výbušninami,
g) řídí a koordinuje výzkum a vývoj a povoluje zkušební provoz zařízení a systémů v rámci výzkumu a vývoje a k tomu stanovuje podmínky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu,
h) plní úkoly nadřízeného správce daně podle daňového řádu a vydává tiskopisy pro přiznání k úhradám placeným podle horního zákona,
i) je vyvlastňovacím úřadem podle zvláštního právního předpisu34).
__________
34) zákon o vyvlastnění
§ 41
Obvodní báňské úřady
(4) Obvodní báňské úřady jsou vyvlastňovacím úřadem podle zvláštního právního předpisu34).
__________
34) zákon o vyvlastnění“
Odůvodnění
Ochrana životního prostředí je v právním pořádku České republiky na ústavní úrovni zajištěna Ústavou (především čl. 7) a Listinou základních práv a svobod. Obě právní normy chrání všechny složky životního prostředí bez rozdílu, to znamená i horninové prostředí a nerostné bohatství státu. Nerostné bohatství požívá ústavní ochrany také jako předmět vlastnického práva.
Hornická činnost – dobývání ložisek vyhrazených nerostů je činností realizovanou ve veřejném zájmu (k tomuto blíže viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6.5.2009, č.j. 4As 68/2008 – 138). S odkazem na charakter veřejného zájmu je žádoucí znovu zavést možnost vyvlastnění nemovitostí dotčených využíváním výhradních ložisek nerostů do horního zákona pro účely stanovení dobývacího prostoru a povolení hornické činnosti.
Navrhovaná úprava bez doplnění možnosti využití institutu vyvlastnění pro účely stanovení dobývacího prostoru, hornické činnosti, případně geologických prací je v rozporu s Věcným záměrem zákona o vyvlastnění, resp. závěry hodnocení dopadů regulace k věcnému záměru zákona o vyvlastnění.
Hodnocení dopadů regulace (RIA) k věcnému záměru zákona o vyvlastnění k hornímu zákonu uvádí: „Zákonem č. 498/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „horní zákon“), byl s účinností od 15. ledna 2013 (v návaznosti na změnu § 31 odst. 4) vypuštěn odstavec 4, který umožňoval vyvlastnění nemovitostí dotčených využíváním výhradních ložisek nerostů (odstavec 4 zněl: "Nedojde-li k dohodě mezi organizací a fyzickými nebo právnickými osobami, které jsou vlastníky dotčených pozemků a nemovitostí a převažuje-li veřejný zájem na využití výhradního ložiska nad oprávněným zájmem vlastníka pozemků a jiných nemovitostí, postupuje se podle § 31 odst. 4."). Stalo se tak z politických zájmů při hledání potřebné většiny pro přijetí církevních restitucí proti „vetu prezidenta republiky ze dne 19. listopadu 2012.
Odstraněním možnosti vyvlastnit nemovitosti, pod kterými se nachází výhradní ložiska, vznikla disproporce mezi postavením státu jako vlastníka nerostného bohatství a postavením vlastníků příslušných nemovitostí. Naplnění povinnosti státu dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství podle čl. 7 Ústavy tak bylo ztíženo a v praxi mohou nastat případy, kdy by celé ložisko nerostu nemohlo být řádně vydobyto ani ochráněno. Stát se na základě zákona č. 498/2012 Sb. zbavil obecného právního nástroje, který mu v případě potřeby zajišťoval přístup k jeho vlastnictví, tj. k nerostnému bohatství.
Přitom aby bylo možné v České republice provést transformaci hospodářství směrem k výrobě energie nízkouhlíkovým a dlouhodobě udržitelným způsobem, je zřejmé, že k této transformaci je nutné zajistit přístup k vybraným surovinám. Předložený návrh si klade za cíl, aby alespoň u těch záměrů, u kterých bude do budoucna nutná transformace českého hospodářství a pro jejichž realizaci zcela bez pochyby bude potřeba zajistit určité suroviny, legislativa umožňovala, aby v krajním případě bylo možné omezit nebo odebrat vlastnické právo k pozemku nebo ke stavbě. S ohledem na stávající právní úpravu, je však dnes pro stát téměř nemožné provést transformaci hospodářství bez navrácení institutu vyvlastnění do horního zákona. Dalším důsledkem stávajícího stavu je nutnost ekologicky nešetrných, drahých a v podstatě zbytečných dovozů určitých surovin z velkých vzdáleností.
Odstranění možnosti odnětí či omezení vlastnického práva pro účely dobývání ložiska je určitou formou diskriminace státu, jako vlastníka nerostného bohatství, k přístupu k tomuto ložisku. Obsahem vlastnického práva je mimo jiné oprávnění věc užívat a požívat, nadto v případě ložisek vyhrazených nerostů se jedná o požívání ve veřejném zájmu pro zajištění surovinové soběstačnosti a v případě některých nerostů energetické bezpečnosti. Akceptováno
jinak Úprava jednotlivých složkových zákonů je řešena v rámci projednávané novely liniového zákona. Souhlasím s vypořádáním
26. MD Část pátá
nová
Zákon o dráhách- zákon č. 266/1994 Sb. Z Za stávající část čtvrtou požadujeme doplnit novou část pátou, níže uvedeného znění, stávající část pátou požadujeme označit jako část šestou a stávající čl. V požadujeme označit jako čl. VI.
„ČÁST PÁTÁ
Změna zákona o dráhách
Čl. V
V § 5 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění zákona č. 23/2000 Sb., zákona č. 103/2004 Sb., zákona č. 181/2006 Sb., zákona č. 377/2009 Sb., zákona č. 319/2016 Sb. a zákona č. 169/2018 Sb., odstavec 2 zní:
„(2) Podle zákona o vyvlastnění lze odejmout nebo omezit
a) vlastnické právo k pozemku nebo ke stavbě nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě potřebným k uskutečnění stavby dráhy nebo staveb souvisejících, nebo
b) vlastnické právo k cizímu pozemku, na kterém byla zřízena stavba dráhy celostátní nebo regionální.“.“
Stávající znění § 5 odst. 2 bylo do zákona o dráhách vloženo zákonem č. 319/2016 Sb. s účinností od 1. dubna 2017. Uvedené ustanovení představuje zvláštní titul (oproti stavebnímu zákonu) pro možnost vyvlastnění pro účely uskutečnění stavby dráhy podle zákona o vyvlastnění, obdobně jako např. v případě pozemních komunikací.
Z platné právní úpravy vyplývá, že vyvlastnění je možné jen pro uskutečnění stavby dráhy (včetně úprav, jež by bylo možno označit například pojmy jako modernizace, oprava, rekonstrukce). Z ústavněprávních limitů čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod ve spojení s požadavkem vyvlastňovacího zákona na účel vyvlastnění stanovený zvláštními zákony je zřejmé, že vyvlastnění pozemků pod stávajícími stavbami drah bez výslovného účelu vyvlastnění stanoveného zákonem není možné. Například v případě staveb pozemních komunikací je takový účel vyvlastnění stanoven v § 17 odst. 2 písm. b) zákona o pozemních komunikacích, podle kterého je možné ve smyslu zákona o vyvlastnění odejmout nebo omezit „vlastnické právo k pozemku, jestliže byla dálnice, silnice nebo místní komunikace zřízena na cizím pozemku“.
I v případě staveb drah je přitom za určitých okolností žádoucí vyřešit situaci, kdy stavba dráhy již vznikla a existuje na pozemcích vlastníků odlišných od vlastníka dráhy. K takovým situacím došlo buď historicky, případně mohou ojediněle vzniknout i v procesu nové výstavby. Existence a provozování dráhy zpravidla omezuje vlastníka pozemku v užívání jeho části zastavěné dráhou natolik, že se fakticky jedná o holé vlastnictví. V případě staveb dráhy jde přitom zpravidla o stavby trvalé, jejichž životnost, příp. existence, dosahuje desítek let. Přitom vlastník dráhy zřízené na cizím pozemku může být vystaven nejistotě stran soukromoprávních oprávnění k užívání pozemku. Je přitom zřejmé, že soukromoprávní řešení formou nájmů či věcných břemen nejsou dostatečně efektivní a nereflektují v zásadě rozsah omezení a jeho „trvalost“. Je tedy žádoucí v případě, kdy se vlastník dráhy s vlastníkem pozemku nedohodnou na odprodeji, umožnit vyvlastnění.
Stávající úprava § 5 odst. 2 zákona o dráhách výslovně nepoužívá pojem „stavby související“. Přitom například liniový zákon hovoří v § 1 odst. 2 písm. b) o tom, že stavbami dopravní infrastruktury jsou stavby celostátních drah a stavby s nimi související. Obdobně se hovoří o stavbách souvisejících v případě staveb vybraných pozemních komunikací (§ 1 odst. 2 písm. a) liniového zákona) a v tomto případě tomu odpovídá i textace § 17 odst. 2 písm. a) zákona o pozemních komunikacích, podle kterého lze ve smyslu zákona o vyvlastnění odejmout nebo omezit „vlastnické právo k pozemku nebo ke stavbě nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě potřebným k uskutečnění výstavby, opravy, úpravy, modernizace nebo rekonstrukce dálnice, silnice, místní komunikace I. třídy, jejich součástí, příslušenství nebo staveb souvisejících“.
Podle § 5 odst. 2 zákona o dráhách lze podle zákona o vyvlastnění odejmout nebo omezit vlastnické právo k pozemku nebo ke stavbě potřebným „k uskutečnění stavby dráhy“. Součástí vymezení stavby dráhy je v § 5 odst. 1 zákona o dráhách kromě stavby samotné cesty určené k dopravě drážních vozidel i „stavba, která rozšiřuje, doplňuje, mění nebo zabezpečuje dráhu bez ohledu, zda je v obvodu dráhy či nikoliv“. Tím jsou nepochybně v samotném pojmu stavby dráhy zahrnuty některé stavby, jež by jinak mohly být považovány za související. Nicméně přeložky dopravní a technické infrastruktury, jako jeden z nejtypičtějších příkladů staveb souvisejících, dráhu zpravidla nijak nerozšiřují, nedoplňují, nemění ani nezabezpečují, jejich provedení je pouze nezbytné k realizaci stavby dráhy v navržené podobě. Ve stávající úpravě zákona o drahách jsou stavby související zahrnuty implicitně v účelu vyvlastnění s tím, že ve smyslu § 5 odst. 2 zákona o dráhách jde o „uskutečnění stavby dráhy“, neboť bez těchto staveb by nebylo možné stavbu dráhy uskutečnit.
Nicméně z hlediska kompaktnosti právního řádu se jeví vhodné zmínit v § 5 odst. 2 zákona o dráhách stavby související výslovně a přiblížit tak vzájemně úpravu § 5 odst. 2 zákona o dráhách a § 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích jako dvou předpisů upravujících infrastrukturu významných dopravních módů. Výstavba infrastruktury pro tyto módy je přitom celospolečensky významnou aktivitou a v případě drah nabyde § 5 odst. 2 zákona o dráhách na zásadnějším významu především v souvislosti s přípravou a realizací vysokorychlostních tratí. Neakceptováno Úprava jednotlivých složkových zákonů není (s výjimkou nezbytných formálních změn) předmětem obecného zákona o vyvlastnění. Připomínce proto nemůžeme vyhovět. Souhlasím s vypořádáním
27. MV Důvodová zpráva
Obecná část D Doporučujeme opravit chybný odkaz na současný zákon o vyvlastnění a text „184/2004 Sb.“ nahradit textem „184/2006 Sb.“. Akceptováno Dojde k úpravě v souladu s připomínkou.
28. MF Důvodová zpráva
Obecná část D V důvodové zprávě na úvodní straně v části „A. OBECNÁ ČÁST“ navrhujeme doplnit v zákoně č. 416/2009 Sb. pod názvem právního předpisu ve druhém odstavci za § 3 slova "odst. 1". Akceptováno Dojde k úpravě v souladu s připomínkou.
29. MHMP obecně Z Požadujeme rozšířit výčet zákonů měněných v souvislosti s přijetím zákona o vyvlastnění o ty zákony, které se zabývají veřejným prostranstvím, ale neobsahují možnost vyvlastnit za náhradu nemovitost sloužící jako veřejné prostranství.
Odůvodnění:
Vycházíme ze zkušenosti se žalobami vlastníků pozemků sloužících jako veřejné prostranství, které jim byly nesprávně ze strany MHMP v postavení pozemkového úřadu vráceny v restitucích v 90. letech, než HMP dosáhlo zvratu nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 581/14 ze dne 1. 7. 2014 v praxi pozemkových úřadů státu, které pouze pokračovaly v praxi MHMP z 90. let, která se otočila proti HMP a následně proti MČ poté, co začali restituenti vést soudní spory s HMP a s MČ o zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání jejich nemovitostí jako veřejného prostranství. HMP bylo v počátcích těchto sporů žalováno samostatně nebo spolu s příslušnou MČ podle místa daného veřejného prostranství. AK Zvolánková zastupující HMP v těchto sporech se podařilo dosáhnout judikatury Nejvyššího soudu, že v těchto sporech je pasivně věcně legitimována příslušná MČ a nikoliv HMP. AK Zvolánková však nebyla v tomto úspěšná zcela, protože podle Nejvyššího soudu byla pasivní věcná legitimace HMP daná tehdy, pokud dané veřejné prostranství mělo celoměstský význam (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2019 sp. zn. 28 Cdo 276/2019). I když jsou ve většině takových soudních sporů pasivně věcně legitimovány příslušné MČ, ve výsledku je neodvratná prohra MČ v těchto soudních sporech v podstatě prohrou také HMP, protože rozpočty MČ jsou navázány na rozpočet HMP. Restituenti např. dále pozemky prodávají spekulantům, kteří je kupují právě jen za účelem konfrontace s MČ nebo HMP. Ústavní soud v bodu 43 nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 581/14 zmiňuje, že nejvhodnější řešením by byl dobrovolný výkup nemovitosti od restituenta nebo vyvlastnění, pokud by pozemek nebyl dobrovolně odprodán, avšak Ústavní soud opomněl, že zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů, stanoví pouze postup při vyvlastnění, nikoliv však účel, pro který má být vyvlastněno (§ 3 odst. 1). Tento účel má být obsažen ve zvláštním zákonu. Navrhovaný zákon o vyvlastnění na tom nic nezměnil (viz jeho § 2 písm. f), podle kterého se účelem vyvlastnění rozumí účel, který je uveden v jiném zákoně a pro jehož naplnění jiný zákon stanovuje možnost vyvlastnění). Restituenti či spekulanti naopak danou nemovitost sloužící jako veřejné prostranství prodat HMP nebo MČ dobrovolně nechtějí, protože pozemek sloužící jako veřejné prostranství je pro ně příslovečná slepice snášející zlatá vejce, přestože jsou jejich žaloby založeny na tom, jak je jejich vlastnické právo omezováno. Chtějí své majetkoprávní nároky bez konce konfrontovat s veřejnou mocí, která garantuje užívání nemovitosti jako veřejné prostranství (viz bod 31 odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 581/14). Stav faktického holého vlastnictví jim vyhovuje, i když deklarují, jak jsou omezeni ve vlastnickém právu. V tomto se Ústavní soud v bodu 43 nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. S 581/14 rozchází s realitou, jestliže má za to, že vlastníci pozemků považují daný stav pro sebe za nepříznivý, který by chtěli řešit. Zaznamenali jsme, že na základě nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2022 sp. zn. III. ÚS 2049/21 budou MČ a HMP do budoucna pomyslně tahat za hodně krátký konec provazu, protože obecné soudy budou muset spekulantům přiznávat nárok na bezdůvodné obohacení a krátit ho budou moci jen výjimečně s patřičným odůvodněním. Za této situace máme za to, že je vhodné a je k tomu nyní příležitost, aby byl rozšířen výčet oněch jiných zákonů, v nichž bude uvedena možnost vyvlastnit nemovitost za náhradu za účelem jejího užívání jako veřejného prostranství. Přichází tak v úvahu doplnění § 34 zákona o obcích a § 14b zákona o hlavním městě Praze o možnost vyvlastnění za náhradu. Jsou možné také další varianty. Doplnit možnost vyvlastnění za náhradu přímo do § 490 občanského zákoníku. Nebo doplnit možnost vyvlastnění za náhradu do stavebního zákona, protože předkupní právo k pozemku určenému v územním plánu jako veřejné prostranství (§ 101 stavebního zákona) závisí na úmyslu restituenta nebo spekulanta pozemek někomu dalšímu prodat, což neřeší podstatu problému, neboť je územním plánem omezeno vlastnické právo již stávajícího vlastníka pozemku bez ohledu na to, zda někdy v budoucnu bude pozemek prodávat někomu dalšímu. Vtělení ustanovení o možnosti omezení vlastnického práva k pozemkům, plnícím účel veřejného prostranství, je možné. Příkladem může být implementace § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), která poskytuje řešení situací, kdy vlastník pozemku, na kterém se nachází místní komunikace, nechce pozemek prodat a vlastník komunikace má možnost tuto patovou situaci vyřešit právě s použitím tohoto ustanovení zákona o pozemních komunikacích, které přímo stanoví účel vyvlastnění. Neakceptováno Úprava jednotlivých složkových zákonů není (s výjimkou nezbytných formálních změn) předmětem obecného zákona o vyvlastnění. Připomínce proto nemůžeme vyhovět. Nesouhlasím s vypořádáním Rozpor trvá - Nelze souhlasit s vypořádáním zásadní námitky tak, že na základě § 170 odst. 1 ve spojení s § 10 a § 11 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „StZ“), který v této části nabude účinnosti dne 1. 1. 2024, bude možno obecně vyvlastnit pozemky pro účely zřízení jakéhokoli nového veřejného prostranství.
Veřejné prostranství je v § 10 StZ zahrnuto pod pojem veřejná infrastruktura, ale v § 170 odst. 1 StZ není uvedeno, že lze vyvlastnit pozemek pro veřejnou infrastrukturu. Aby bylo možno pozemek vyvlastnit, bude opět nutné, aby zřizované veřejné prostranství vzniklo stavbou, a to veřejně prospěšnou (také důvodová zpráva k § 170 StZ uvádí, že se přebírá dosavadní právní úprava). Tedy opět, i pozemky určené od 1. 1. 2024 např. pro park nebo lesopark nebude možno vyvlastnit podle § 170 odst.1, protože v případě např. pouhého přistavení městského mobiliáře jako jsou lavičky a koše do lesa k existujícím lesním cestám, se nebude jednat o stavbu nebo zařízení ( § 5, § 7). Stavební úřad tak nebude vést řízení o povolení záměru umístit lavičku nebo odpadkový koš (§ 4, § 182). V souladu s § 11 StZ je, pokud se týká veřejně prospěšné stavby podmínkou, že se jedná o stavbu nebo o zařízení, vymezené v územně plánovací dokumentaci. Avšak i v případě, že by na pozemcích byla naplánována veřejně prospěšná stavba (např. altán), nelze vyloučit, že nedojde k vyvlastnění celého pozemku, ale pouze té části pozemku pro veřejně prospěšnou stavbu.
Pokud se týká možnosti vyvlastnění pozemků, již sloužících jako veřejné prostranství („dodatečné“ vyvlastnění), nelze souhlasit s tvrzením o jeho nemožnosti. Čl. 11 odst. 4 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky, umožňuje vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Nelze pochybovat o tom, že vhledem k této možnosti některé právní předpisy tyto možnosti „dodatečného“ vyvlastnění již umožňují. Není zde tedy dán žádný právní ani logický důvod pro nevyužití této možnosti pro vyřešení těchto palčivých celorepublikových problémů, odčerpávajících z veřejných rozpočtů enormní finanční prostředky. Současný stav má své historické kořeny a jeho vyřešení není možné bez existence zajištění možnosti trvalého majetkoprávního vypořádání. Máme za to, že se v případě předmětného návrhu zákona o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o vyvlastnění jedná o vhodný nosič pro úpravu v souladu s předmětnou zásadní připomínkou.
Nelze předpokládat, že by tato problematika, která má celorepublikový rozsah, mohla být efektivně, určitě a srozumitelně vyřešena změnou judikatury.
Změna/Upřesnění definice veřejného prostranství tak, že se o veřejné prostranství jedná pouze v případě, je-li ve vlastnictví územního samosprávného celku shledáváme jako nereálné, a to také z důvodu existence mnoha pozemků ve vlastnictví třetích osob, nacházejících se mezi pozemky ve vlastnictví územních samosprávných celků.
Zásadní připomínce tak nebylo vyhověno, a to ani částečně, neboť v § 170 odst. 1 StZ nejsou uvedeny nové účely pro vyvlastnění v porovnání s účely pro vyvlastnění, obsaženými v § 170 zák. č. 183/2006 Sb., tj. stavebního zákona, platného do 31.12.2023. ROZPOR
30. MF obecně Z 1. Návrh „Zákona o vyvlastnění“ bude pravděpodobně vyžadovat také novelizaci zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Nutné úpravy v současné době analyzujeme a následně zašleme MMR legislativní text. Zároveň žádáme MMR o sdělení termínu, do kterého je nutné tento legislativní text připravit. Vzato na vědomí Na základě konzultace s MF a jejich provedené analýzy nebudou v rámci doprovodného zákona k novému zákonu o vyvlastnění navrhovat žádnou novelizaci zákona o daních z příjmů. Souhlasím s vypořádáním
31. MV obecně Z Nad rámec návrhu:
Domníváme se, že v souvislosti s přijetím nového zákona o vyvlastnění bude nutné provést navazující změny i v zákoně č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. Například ustanovení § 7 a 8 navrhovaného zákona o vyvlastnění upravují případy, kdy vyvlastnitel a vyvlastňovaný přistoupí k uzavření dohody, která musí splňovat podmínky zákona o vyvlastnění. Není však řešen vztah k zákonu č. 219/2000 Sb. (zejména problematika schvalování takových smluv dle § 22 zákona č. 219/2000 Sb.), s výjimkou navrhovaného § 41 v části páté „Vyvlastňovací řízení ve věcech vyjmenovaných staveb“, dle kterého se u vyjmenovaných staveb nevyžaduje udělení souhlasu, výjimky nebo schválení podle zákona č. 219/2000 Sb. Neakceptováno Domníváme se, že výslovná změna není nezbytná, neboť NZoV představuje speciální úpravu k zákonu 219/2000 Sb. a použijí se pravidla speciality. Souhlasím s vypořádáním