Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA

A.	OBECNÁ ČÁST
1.	Zhodnocení platného právního stavu, zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
V současné době je platný zákon č. 184/2004 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů. Na základě Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2022 je předkládán návrh nového zákona o vyvlastnění, který zcela nahradí dosavadní právní úpravu. Předložený návrh změnového zákona je předkládán v přímé souvislosti s návrhem nového zákona o vyvlastnění a zohledňuje změny dotčených právních předpisů, které je nezbytné realizovat.
Zhodnocení platného právního stavu ve vztahu k dotčeným právním předpisům
· Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve svých ustanoveních vyvlastnění dosud nezohledňuje.
· Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů
Ustanovení § 15 odst. 3 zákona o státní památkové péči stanovuje účel vyvlastnění.
· Zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění pozdějších předpisů
V § 2 odst. 3 zákona č. 416/2009 Sb., liniový zákon, ve znění pozdějších předpisů, je obsažena úprava, podle níž se staví běh lhůty platnosti rozhodnutí o povolení stavby v případě vyvlastnění.
V § 3 až 4d zákona č. 416/2009 Sb., liniový zákon, ve znění pozdějších předpisů, je obsažena speciální úprava vyvlastnění pro stavby podle liniového zákona.
· Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů
Dle § 23 odst. 1 písm. k) katastrálního zákona se k nemovitosti zapisuje poznámka o žádosti o vyvlastnění práv k pozemkům a stavbám podané u příslušného vyvlastňovacího úřadu.
Zápis poznámky má vazbu na současný § 19 odst. 1 zákona č. 184/2004 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů
Výše uvedená současná právní úprava nezakládá pro dotčené osoby nerovné podmínky z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru.
2.	Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Navrhovaná právní úprava přímo navazuje na nový návrh zákona o vyvlastnění, který nahradí současnou právní úpravu. Navrhovaná úprava navazuje na novou úpravu v oblasti občanskoprávní, zejména na změny v oblasti katastru nemovitostí a principu materiální publicity. Na změny v občanském právu reaguje i úprava v oblasti památkové péče. 
Nový zákon o vyvlastnění obsahuje dosud absentující úpravu souběhu vyvlastňovacího řízení a některých dalších řízení, na což reaguje navrhovaná úprava.
Konečně jedním z hlavních principů nového zákona o vyvlastnění je inkorporace zákonné úpravy vyvlastnění v liniovém zákoně do jednoho právního předpisu. 
Současná situace nezakládá pro dotčené osoby nerovné podmínky z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru.
3.	Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy
V souvislosti s přijetím nového zákona o vyvlastnění je nezbytné novelizovat i některé další právní předpisy, jichž se právní úprava dotýká. Jedná se především o katastrální zákon, jehož znění je třeba přizpůsobit terminologii nového zákona o vyvlastnění. Úprava zákona o státní památkové péči se ukázala nezbytná proto, že dosavadní úprava neumožňuje efektivně uplatnit institut vyvlastnění na případy, u nichž by vyvlastnění bylo přípustně. Nezbytnost úpravy trestního řádu vyplývá ze skutečnosti, že zákon o vyvlastnění upravuje souběh řízení o vyvlastnění a trestního řízení, a proto je oba předpisy třeba provázat. U liniového zákona je nezbytnost navrhované úpravy dána zejména potřebou sjednotit právní úpravu vyvlastnění do jednoho předpisu.
4.	Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem ČR 
Návrh je pouze odrazem změn provedených v návrhu zákona o vyvlastnění, je technického rázu a je v souladu s ústavním pořádkem ČR.
5.	Zhodnocení slučitelnosti s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie, popřípadě i s legislativními záměry a s návrhy předpisů Evropské unie
Předpisy Evropské unie ani judikatura soudních orgánů Evropské unie se navrhovaných změn nedotýká.
6.	Zhodnocení souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, se na danou oblast nevztahují.
7.	Předpokládaný hospodářský a finanční dopad na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopady na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí
Návrh zákona nepředstavuje žádné relevantní dodatečné finanční dopady na státní rozpočet, ani ostatní veřejné rozpočty.
8.	Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů.
9.	Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná právní úprava s sebou nepřináší žádná korupční rizika.
10.	Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nebude mít žádný dopad na bezpečnost nebo obranu státu.

B. ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K části první
K čl. I 
Jelikož nový zákon o vyvlastnění obsahuje úpravu souběhu vyvlastnění a trestního řízení, jsou v té souvislosti navrhovány změny trestního řádu, které oba předpisy provazují.
Nový zákon o vyvlastnění v případě věcí zajištěných pro potřeby trestního řízení umožňuje, aby se vyvlastňovaný a vyvlastnitel dohodli na uzavření smlouvy o získání práv k předmětu vyvlastnění, čímž odpadne nutnost vést vyvlastňovací řízení. Jelikož vyvlastňovaný (vlastník) nemůže se zajištěnými věcmi nakládat, stanovuje se oprávnění soudu vyslovit souhlas se smlouvou o získání práv, aby mohlo být dosaženo vyvlastnění, které je ve veřejném zájmu.
K části druhé 
K čl. II
Novela zákona o státní památkové péči – na rozdíl od dosavadní poměrně kusé právní úpravy v § 15 odst. 3 – podrobněji a v návaznosti na nový zákon o vyvlastnění upravuje a zpřesňuje vyvlastnění nemovité kulturní památky. K vyvlastnění by mělo dojít pouze ve výjimečných případech, tj. pokud opatření vydané podle § 10 zákona o státní památkové péči vůči vlastníkovi, který neplní své povinnosti týkající se péče o kulturní památku, nevede k zachování hodnoty, pro kterou jsou stavba nebo pozemek chráněny jako kulturní památka. Podmínkou vyvlastnění je nejenom trvalé (tj. dlouhodobé) zanedbávání povinností vlastníka kulturní památky, které ohrožuje její zachování, ale také celospolečenský zájem a skutečnost, že nedojde k dohodě s vlastníkem o prodeji nemovité kulturní památky státu. 
Návrh neupravuje konkrétní výši náhrady za vyvlastnění kulturní památky (což s ohledem na její specifika není možné) s tím, že ani v § 13 zákona o vyvlastnění není výslovně zařazena specifická úprava náhrady za vyvlastněnou kulturní památku. Zákon o vyvlastnění ale zároveň stanoví, že „výše náhrady za vyvlastnění musí být vzhledem ke všem okolnostem spravedlivá a musí odpovídat majetkové újmě, která vyvlastněním vznikla ke dni rozhodnutí o vyvlastnění“.
Obecné principy stanovení výše náhrady obsahuje § 13 odst. 1 a 2 zákona o vyvlastnění, zatímco odstavec 3 téhož ustanovení představuje výjimku z pravidel uvedených v odstavcích 1 a 2. Cílem vyvlastnění je logicky významné zhodnocení vyvlastňované věci v souvislosti s naplňovaným účelem vyvlastnění, tj. budoucí zhodnocení se nepromítne do ceny předmětu vyvlastnění a bude se vycházet ze skutečného stavu ke dni podání žádosti o vyvlastnění.
Tato úprava je v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, ze které vyplývá, že výše náhrady za vyvlastnění musí být spravedlivá a odpovídat konkrétnímu případu. Důsledkem navržené úpravy mimo jiné je, že není vyloučeno, aby spravedlivá výše náhrady byla nižší než cena obvyklá, odůvodňují-li to okolnosti případu. Návrh tak reflektuje i zahraniční zkušenost vyjádřenou v rozsudku Krajského soudu v Meiningenu č. j. (2) BLK O 2/18 ze dne 11. 12. 2019. 
Jak správní soudy, tak i Ústavní soud opakovaně judikovaly, že podle čl. 35 odst. 3 Listiny nikdo nesmí při výkonu svých práv mj. ohrožovat či poškozovat kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. Jedním ze zákonných ustanovení věnujících se povinnosti chránit kulturní památky před ohrožením či poškozením je podle těchto soudů rovněž § 9 odst. 1 zákona o státní památkové péči, dle něhož je vlastník kulturní památky povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. K této problematice viz zejména usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3147/18 ze dne 9. 10. 2018, rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 115/2021 - 31 ze dne 19. 8. 2021, č. j. 3 As 73/2017 – 41 ze dne 17. 7. 2018, č. j. 9 As 99/2012 – 30 ze dne 29. 11. 2012, Městského soudu v Praze č. j. 14 A 26/2021 – 56 ze dne 1. 12. 2021, č. j. 14 A 79/2019 – 27 ze dne 11. 10. 2021, č. j. 11 A 30/2020 – 86 ze dne 20. 5. 2021, č. j. 11 A 307/2011 – 29 ze dne 21. 5. 2013 nebo Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 4 To 105/2020 – 1024 ze dne 14. 12. 2020.
Navrhovanou úpravou tak dojde jak k potvrzení subsidiarity vyvlastnění, jako ultima ratio řešení závadného stavu kulturní památky, tak k faktickému navázání tohoto ustanovení na § 9 zákona o státní památkové péči, neboť jediným důvodem pro uložení opatření podle § 10 zákona o státní památkové péči může být porušení povinností vlastníka kulturní památky podle § 9 odst. 1.
Jak je uvedeno ve výše citované judikatuře, je základní povinností vlastníka kulturní památky péče o ni, a to na vlastní náklad. Zanedbání této povinnosti by tak představovalo důvod pro zpracování znaleckých posudků, což bylo zmíněno i ve výše uvedeném rozsudku Krajského soudu v Meiningenu č. j. (2) BLK O 2/18 ze dne 11. 12. 2019. Tento soud neseznal, že by nabídka vyvlastnitele získat vlastnictví za symbolickou cenu 1 euro a nezatíženou byla nepřiměřená a nebyla míněna vážně. Naopak nabízí hospodárnou, a zvláště rozpočtově přiměřenou rozvahu při respektování principu dobrého hospodáře, který nemohl v tomto případě učinit vyšší nabídku. V daném případě tedy soud akceptoval fakt, že vyvlastňovaná nemovitost má vnitřní dluh, který byl způsoben nerespektováním povinnosti vlastníka kulturní památky o ni pečovat, na svůj náklad. 
Návrh tak umožňuje stanovení výše spravedlivé výše náhrady ve vazbě na § 13 odst. 1 a 2 zákona o vyvlastnění. Stanovení spravedlivé náhrady v tomto případě nemusí korespondovat s cenou obvyklou, a to v důsledku vnitřního dluhu dané kulturní památky, pokud na straně vyvlastňovaného došlo k úspoře prostředků, které v rozporu s čl. 35 odst. 3 Listiny a § 9 odst.  1 zákona o státní památkové péči nevynaložil na plnění svých povinností, a když sám přivodil postup ústící ve vyvlastnění.
K bodu 1:
Navrhuje se nahrazení současné úpravy vyvlastnění v zákoně o státní památkové péči, která se v praxi příliš neosvědčila, neboť např. v důsledku změn struktury orgánů státní správy, které nastaly od účinnosti zákona o státní památkové péči, je sporné, kdo je jménem státu povinen učinit vlastníkovi kulturní památky nabídku na vyvlastnění. Dosavadní účel vyvlastnění nemovité kulturní památky tímto zůstává nedotčen a vyvlastnění stále zůstává krajním prostředkem k ochraně kulturních památek.
K bodu 2:
Podle tohoto ustanovení bude možné vyvlastnit i pozemek, který není prohlášen za kulturní památku, pokud bude vyvlastňována stavba, která za kulturní památku prohlášena je a která je součástí tohoto pozemku. Pokud bude postačovat vyvlastnění jen části pozemku, nebude vyvlastňován pozemek celý. 
Ministerstvo zároveň určí, která organizační složka státu nebo státní organizace za stát uplatní veřejný zájem na vyvlastnění kulturní památky. Takovou organizací pak může v praxi být např. Národní památkový ústav jako odborná organizace státní památkové péče, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo kultury. 
S ohledem na různorodost kulturních památek a jejich specifické vlastnosti nelze obecně konstatovat, že by veřejný zájem za stát nutně mohl hájit pouze jediný předem stanovený subjekt, a proto úprava ukládá Ministerstvu kultury určit subjekt, který s ohledem na své úkoly a vlastnosti konkrétní kulturní památky naplní nejlépe zákonem předpokládaný účel, kterým je zachování takové kulturní památky.
K části třetí
K čl. III
K bodu 1: 
Jelikož se úprava vyvlastnění obsažená v liniovém zákoně celá inkorporuje do zákona o vyvlastnění, zrušuje se veškerá úprava, která se vyvlastnění týká. Obdoba úpravy podle tohoto ustanovení byla převzata do obecné úpravy zákona o vyvlastnění.
K bodu 2:
Zrušuje se celá úprava vyvlastňovacího procesu, neboť je převzata do nového zákona o vyvlastnění.
K části čtvrté
K čl. IV
K bodu 1:
Jedná se o formální úpravu bez materiálních dopadů. Nový zákon o vyvlastnění upravuje „poznámku o zahájeném vyvlastňovacím řízení“, pročež je ustanovení § 23 odst. 1 písm. k) dáno do souladu s pojmoslovím nového zákona o vyvlastnění. 
K bodu 2:
Pro případ, že výsledkem vyvlastňovacího řízení je vyvlastnění nemovité věci, upravuje nový zákon o vyvlastnění novou poznámku o vydaném rozhodnutí o vyvlastnění, tj. rozhodnutí, kterým došlo k vyvlastnění.
Poznámka upozorňuje na skutečnost, že vyvlastňovaný není oprávněn nakládat s předmětem vyvlastnění. Případný nabyvatel se tak nemůže domáhat dobré víry, pokud mu po vyvlastnění (a před zápisem vyvlastnitele jako vlastníka předmětu vyvlastnění) vyvlastňovaný převede předmět vyvlastnění, k němuž už nemá vlastnické právo. Takový převod by totiž byl jinak zpravidla platný s ohledem na zásadu materiální publicity katastru nemovitostí.
K části páté
K čl. V
Jako den nabytí účinnosti zákona je stanoven den nabytí účinnosti nového zákona o vyvlastnění.
6