Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                III.

ODŮVODNĚNÍ

OBECNÁ ČÁST

Název

Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 342/2012 Sb., o zdraví zvířat a jeho ochraně, o přemísťování a přepravě zvířat a o oprávnění a odborné způsobilosti k výkonu některých odborných veterinárních činností, ve znění pozdějších předpisů.


Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy a odůvodnění jejích hlavních principů

1. Potřeba novelizovat vyhlášku č. 342/2012 Sb., o zdraví zvířat a jeho ochraně, o přemísťování a přepravě zvířat a o oprávnění a odborné způsobilosti k výkonu některých odborných veterinárních činností, ve znění pozdějších předpisů, je vyvolána zákonem č. 246/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Tento zákon reaguje na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 ze dne 9. března 2016 o nákazách zvířat a o změně a zrušení některých aktů v oblasti zdraví zvířat („právní rámec pro zdraví zvířat“), v platném znění, které tvoří právní rámec pro zdraví zvířat. Nařízení Komise vydaná na jeho základě obsahují a budou obsahovat komplexní právní úpravu pravidel pro předcházení a zdolávání nákaz, úpravu přemísťování a vysledovatelnosti zvířat a zárodečných produktů v rámci Evropské unie a veterinárních požadavků na dovoz zvířat a zárodečných produktů ze třetích zemí. Tato právní úprava byla až dosud obsažena ve směrnicích a byla transponována do právního řádu České republiky zákonem č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcími právními předpisy. V návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a nařízení Komise vydaná na jeho základě výše uvedená novela veterinárního zákona většinu transpozičních ustanovení ruší.

Vzhledem k tomu, že platné znění vyhlášky č. 342/2012 Sb., o zdraví zvířat a jeho ochraně, o přemísťování a přepravě zvířat a o oprávnění a odborné způsobilosti k výkonu některých odborných veterinárních činností, ve znění pozdějších předpisů, obsahuje transpoziční právní úpravu, která je nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 již zrušena, je nutné text vyhlášky uvést do souladu jak s novelizovaným zněním veterinárního zákona, tak s výše uvedeným nařízením.

2. Nad rámec výše uvedené implementace předpisů Evropské unie návrh novely vyhlášky reaguje na situaci způsobenou pandemií nemoci covid-19, kdy nebylo možné vyučovat a zkoušet fyzicky, ale nově se začaly používat metody distanční výuky a zkoušení. Tato forma výuky a zkoušení se ukázala srovnatelnou s prezenční formou výuky a zkoušení, a proto se navrhuje do vyhlášky doplnit společná ustanovení k jednotlivým kurzům, u nichž je možné rozhodnout o vyučování a zkoušení on-line. U atestačního studia bude o této možnosti v případě vyučování rozhodovat Státní veterinární správa, resp. její ústřední ředitel v případě zkoušek, v ostatních případech studia a zkoušek stanovených v této vyhlášce organizátor, jímž je vysoká škola uskutečňující akreditovaný studijní program v oblasti veterinárního lékařství nebo veterinární hygieny.

3. Dále návrh vyhlášky reaguje na veterinárním zákonem nově zavedený výkon státního veterinárního dozoru nad dodržováním povinností stanovených zákonem na ochranu zvířat proti týrání, který se nově svěřuje osobám, které nejsou úředními veterinárními lékaři, resp. veterinárními inspektory ve smyslu veterinárního zákona, a to při splnění následujících podmínek:

a) státní veterinární dozor může kromě veterinárního inspektora vykonávat pouze inspektor ochrany zvířat proti týrání – osoba s vysokoškolským vzděláním získaným studiem v magisterském studijním programu v oblasti ochrany zvířat proti týrání navazujícím na bakalářský studijní program v oblasti ochrany zvířat proti týrání;

b) inspektor ochrany zvířat proti týrání je dále povinen získat specializační vzdělání, které organizuje Státní veterinární správa ve spolupráci s vysokou školou uskutečňující akreditovaný studijní program v oblasti veterinárního lékařství nebo veterinární hygieny;

c) stejně jako je tomu u veterinárních inspektorů, může být inspektor ochrany zvířat proti týrání pověřen výkonem dozoru podle zákona na ochranu zvířat proti týrání, pokud (kromě výše uvedeného splnění požadavku veterinárního zákona na specializační vzdělání) získá i osvědčení o způsobilosti po úspěšném složení zkoušek podle § 26 odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týrání.

Cílem této nové právní úpravy je, aby funkci úředních veterinárních inspektorů mohly vykonávat také osoby, které získaly vysokoškolské vzdělání studiem v magisterském studijním programu v oblasti ochrany zvířat proti týrání navazujícím na bakalářský studijní program v oblasti ochrany zvířat proti týrání. Absolventi tohoto magisterského programu mají odpovídající znalosti o fyziologii, laboratorní diagnostice, fyziologických požadavcích zvířat a v neposlední řadě mají i znalosti právních předpisů v oblasti veterinární péče, ochrany zvířat proti týrání a výkonu úřední kontroly. Tito absolventi umí rozpoznat poruchy chování a zdraví zvířat z nevhodné výživy či podmínek chovu, umí rozpoznat nákazy u zvířat, mají informace o činnosti státní veterinární správy a dalších institucí v oblasti ochrany zvířat, ovládají laboratorní diagnostiku stresu a bolesti u zvířat a umí interpretovat výsledky vyšetření. 

4. V návrhu vyhlášky jsou navrhovány i další drobnější úpravy, jejichž smyslem je racionalizace a sjednocení podmínek jednotlivých kurzů k získání odborné způsobilosti.  

Hlavním principem navrhované právní úpravy je tedy, jak vyplývá z výše uvedeného, dosažení souladu se změnami provedenými novelou veterinárního zákona. Z těchto skutečností také plyne nezbytnost provedení navrhovaných úprav.


Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se zákonem, k jehož provedení je navržena

Předkládaný návrh vyhlášky je vypracován v souladu se zmocněním uvedeným v § 78 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, které v tomto případě zmocňuje k provedení § 5 odst. 7 písm. a) a e), § 6 odst. 8 písm. a) a b), § 21a odst. 5, § 27b odst. 9 písm. d) a e), § 42 odst. 10, § 50 odst. 10, § 53 odst. 8 písm. c), § 53a odst. 3, § 53d odst. 3 a 5, § 59 odst. 6, § 64 odst. 6, § 64a odst. 5, 64b odst. 1 až 4, § 64c odst. 4 písm. b) a c) a § 70 odst. 3 písm. a) veterinárního zákona. 

Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Čl. 270 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 zrušil celou řadu právních předpisů Evropské unie. V důsledku toho bylo nutné upravit i veterinární zákon a současně též znění vyhlášky, která některá jeho ustanovení provádí. Proto bylo nutné tato ustanovení z vyhlášky č. 342/2012 Sb., o zdraví zvířat a jeho ochraně, o přemísťování a přepravě zvířat a o oprávnění a odborné způsobilosti k výkonu některých odborných veterinárních činností, ve znění pozdějších předpisů, vypustit.

Při přípravě novely vyhlášky byl hodnocen též dopad čl. 45 a čl. 49 Smlouvy o fungování Evropské unie, tzn. zda není návrhem vyhlášky vytvářeno neodůvodněné nebo neproporcionální omezení volného pohybu. Návrh vyhlášky nezakládá jakoukoliv diskriminaci pro pracovníky jiných členských států na základě státní příslušnosti. Úpravy stávajících ustanovení týkajících se vzdělávání jsou jen marginální, sjednocují stávající znění a nezakládají žádné překážky pro přístup cizích státních příslušníků. 

V případě posuzování odborné způsobilosti cizího státního příslušníka k výkonu profese úřední veterinární lékař, popř. inspektor ochrany zvířat proti týrání, bude postupováno podle příslušných ustanovení veterinárního zákona a zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace, ve znění pozdějších předpisů.

Při přípravě novely vyhlášky byla rovněž posouzena nezbytnost provedení testu přiměřenosti podle nařízení vlády č. 306/2020 Sb., o předávání údajů nezbytných k plnění informační povinnosti o regulovaných povoláních, jímž byla do českého právního řádu provedena směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/958 ze dne 28. června 2018 o testu přiměřenosti před přijetím nové právní úpravy povolání. Na základě výsledku tohoto posouzení není test přiměřenosti s ohledem na skutečnost, že návrh vyhlášky nezavádí nové požadavky ani změnu dosavadních požadavků pro přístup k regulovanému povolání nebo jeho výkonu, nezbytné provést. Navrhované změny se týkají sjednocení právní úpravy týkající se organizace, ověřování znalostí, zkušebních komisí, případně zavedení institutu zkušebního komisaře, a stanovují především požadavky pro plynulý a zdárný průběh školení nebo průpravy, a jako takové se tedy týkají zejména organizátora těchto vzdělávacích akcí, aniž by byl novelou vyhlášky omezován přístup ke školení, jeho výkonu nebo se měnilo profesní označení absolventů. Ke změně obsahu nebo rozsahu odborných činností, k nimž absolvování opravňuje, v daných případech nedochází.

Rovněž vzhledem ke skutečnostem, že návrh vyhlášky jen mírně zvyšuje, resp. mění požadavky stran hodinové dotace u odborného kurzu podle § 27 a u specializované odborné přípravy podle § 37, nepředstavují tyto změny nepřiměřené požadavky, které by mohly ve svém důsledku vést k vytvoření nepřiměřeného omezení volného pohybu pracovníků.

Navrhovaná novela vyhlášky je s výše uvedenými předpisy Evropské unie a s právem Evropské unie plně slučitelná.

Návrh není v rozporu s judikaturou soudních orgánů Evropské unie a je v souladu s obecnými zásadami práva Evropské unie.


Zhodnocení platného právního stavu a odůvodnění nezbytnosti jeho změny 

Cílem návrhu vyhlášky je uvést do souladu text vyhlášky s novelizovaným zněním veterinárního zákona, které implementuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a nařízení Komise vydaná na jeho základě do právního řádu České republiky. Toto nařízení zrušilo řadu směrnic, které byly dosud zapracovány do zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (veterinární zákon), a jeho prováděcích předpisů.

V návaznosti na výše uvedené nařízení a veterinární zákon se z vyhlášky vypouští ustanovení týkající se 
· veterinárních podmínek a požadavků na přepravu zvířat,
· veterinárních podmínek na shromažďovací středisko, 
· veterinárních požadavků na osoby obchodující se skotem nebo prasaty a na osoby obchodující s ovcemi nebo kozami,
· zavedení sítě epizootologického sledování skotu nebo prasat.

V neposlední řadě návrh vyhlášky obsahuje některé změny týkající se vzdělávání na úseku veterinární péče, jejichž potřeba vyplynula z praxe. Nejvýznamnější změnou je nově zavedený výkon státního veterinárního dozoru nad dodržováním povinností stanovených zákonem na ochranu zvířat proti týrání, který se nově svěřuje inspektorům ochrany zvířat proti týrání. Další změny se navrhují za účelem co největšího sjednocení podmínek pro studium a zkoušky, včetně možnosti využití distančního způsobu komunikace.

Odborná způsobilost veterinárních lékařů je upravena v § 59 a násl. veterinárního zákona. Ustanovení § 59 zavádí systém uznávání odborných kvalifikací a jiné způsobilosti k výkonu tzv. regulovaného povolání v oblasti veterinární péče. 

A. V případě úředních veterinárních lékařů, kteří získali zákonem požadovanou odbornou kvalifikaci studiem v České republice, musí být odborná kvalifikace k výkonu odborné veterinární činnosti podle § 59 odst. 1 a 2 veterinárního zákona doplněna specializovanou odbornou průpravou spočívající v získání atestace I. stupně. Její případné nezískání v zákonem stanovené lhůtě znamená pozbytí předpokladů pro výkon služebního poměru podle zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě. 

Pro úřední veterinární lékaře, kteří prokazují své znalosti, dovednosti a schopnosti doklady o odborné kvalifikaci získanými v České republice, je k výkonu funkce úředních veterinárních lékařů orgánů veterinární správy v souladu s § 59 odst. 5 veterinárního zákona naprosto nezbytné doplnit odbornou způsobilost k výkonu odborných veterinárních činností specializovanou odbornou průpravou spočívající v získání atestace I. stupně. Po dobu běhu lhůty určené ke splnění povinnosti získat atestaci není výkon funkce úředního veterinárního lékaře omezen a tento je oprávněn tuto funkci vykonávat samostatně. Do získání atestace I. stupně se tento úřední veterinární lékař považuje za úředního veterinárního lékaře, který je odborně způsobilý k výkonu státního veterinárního dozoru. Pokud atestaci I. stupně ve stanovené lhůtě nezíská, není k výkonu státního veterinárního dozoru nadále odborně způsobilý. Při výkonu státního veterinárního dozoru veterinární inspektoři kontrolují a vyhodnocují, zda jsou dodržovány právní předpisy [viz § 2 písm. f) veterinárního zákona]. Naprosto nezbytná je znalost nejen evropských předpisů, ale i předpisů vnitrostátních, procesních i hmotněprávních. Klíčovými vnitrostátními předpisy, které musí úřední veterinární lékaři umět v praxi aplikovat, jsou zákon o kontrole, správní řád, zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, zákon na ochranu zvířat proti týrání, plemenářský zákon, prováděcí předpisy vydané na jejich základě atd. Tyto informace získají v rámci atestačního studia. 

B. V případě osoby, která je v jiném členském státě plně kvalifikována k časově nelimitovanému výkonu činnosti stejného druhu, jakou představuje v České republice výkon státní veterinárního dozoru úředním veterinárním lékařem, bude respektováno její právo na zohlednění veškerých jejích dokladů k dosažené kvalifikaci, jakož i veškeré její relevantní zkušenosti (tj. nejenom akademického diplomu) v duchu principu zohledňování kvalifikací z jiných členských států. V tomto případě bude postupováno v souladu s § 59 odst. 7 veterinárního zákona podle zákona č. 18/2004 Sb., tedy budou posouzeny a zohledněny všechny diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci, jakož i relevantní zkušenosti, a to porovnáním způsobilosti potvrzené těmito diplomy a zkušenostmi na jedné straně se znalostmi a kvalifikací, které vyžadují vnitrostátní právní předpisy na straně druhé, a v případě, že toto porovnání ukáže jen částečnou shodu, bude v souladu s § 10 zákona o uznávání odborných kvalifikací uloženo kompenzační opatření, aby si tato osoba potřebné znalosti doplnila a prokázala, že chybějící znalosti a kvalifikace získala. V tomto případě tedy bude nezbytné, aby si tato osoba hodlající vykonávat státní veterinární dozor doplnila jak teoretické, tak praktické znalosti vnitrostátní legislativy, a to procesní i hmotněprávní, u klíčových vnitrostátních předpisů České republiky, které musí úřední veterinární lékaři umět v praxi aplikovat. Těmito klíčovými vnitrostátními předpisy jsou zejména zákon o kontrole, správní řád, zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, zákon na ochranu zvířat proti týrání, plemenářský zákon, prováděcí předpisy vydané na jejich základě atd. Od této osoby tak nebude požadováno atestační studium za účelem získání atestace I. stupně.

Uznáním kvalifikace, resp. osvědčením o ní získá osoba, jejíž kvalifikace pocházející z jiného členského státu byla uznána, stejná oprávnění jako osoba, která dosáhla této kvalifikace v hostitelském (přijímacím) státě. Osobě, která je v jednom členském státě dostatečně kvalifikovaná k výkonu určitého povolání, musí být v zásadě povolen přístup ke stejnému povolání v jiném členském státě. 

Obdobně je nastaveno vyhláškou nově prováděné specializační studium pro inspektory ochrany zvířat proti týrání, kteří dosáhli svou odbornou způsobilost zákonem požadovaným studiem v České republice a kteří, rovněž jako veterinární inspektoři, vykonávají státní veterinární dozor – správní kontrolu, výhradně nad dodržováním povinností stanovených zákonem na ochranu zvířat proti týrání. 

V případě uznávání odborné kvalifikace u inspektorů ochrany zvířat proti týrání, kteří získali kvalifikaci v jiném členském státě, se uplatní obdobné zásady jako u úředních veterinárních lékařů. V tomto případě se bude postupovat na základě § 76a veterinárního zákona podle zákona o uznávání odborné kvalifikace, a je tedy garantováno zohledňování odborné kvalifikace z jiného členského státu v rozsahu, v jakém to požaduje právo Evropské unie (vykládané Soudním dvorem EU). Za tímto účelem je nezbytné novelou veterinárního zákona výslovně stanovit, že „není-li možno uznat odbornou způsobilost k výkonu činnosti inspektora ochrany zvířat proti týrání podle § 53d odst. 2, postupuje se podle zákona o uznávání odborné kvalifikace“. Po této osobě, která hodlá na území České republiky vykonávat funkci inspektora ochrany zvířat proti týrání a která je v jiném členském státě plně kvalifikována a byla jí na základě žádosti posouzena její kvalifikace, diplomy a znalosti a případně uloženo kompenzační opatření podle zákona o uznávání odborné kvalifikace, nebude požadováno absolvovat specializační studium.

Do doby nabytí účinnosti zákona č. 246/2022 Sb., tj. do 1. října 2022, byl výkon státního veterinárního dozoru umožněn v souladu s § 53 veterinárního zákona výlučně úředním veterinárním lékařům, resp. veterinárním inspektorům ve smyslu veterinárního zákona. Ustanovení § 53d veterinárního zákona nově umožňuje, aby výhradně na úseku výkonu státního veterinárního dozoru nad dodržováním povinností stanovených zákonem na ochranu zvířat proti týrání byl vykonáván státní veterinární dozor i osobami, kteří veterinárními inspektory nejsou, a to za splnění zákonem stanovených podmínek. Dozor v oblasti welfare předpokládá u kontrolujících osob schopnost samostatné odborné analýzy a správní rozvahy. Ze své podstaty není možné dozor v oblasti welfare plně standardizovat a specifikovat metrickými parametry. Vždy je nutné odborné posouzení každého jednotlivého případu. Z tohoto důvodu je nezbytné i další specializační (postgraduální) vzdělávání absolventů magisterského studijního programu. Jeho cílem je poskytnout absolventům specializační školení a implementovat správnou kontrolní praxi tak, aby inspektoři rozhodovali v rámci obecně stanovených standardů. Navržený systém specializačního studia pro inspektory ochrany zvířat proti týrání je paralelou obdobné situace u veterinárních lékařů, kteří jsou také oprávněni k výkonu státního veterinárního dozoru, resp. získávají odbornou způsobilost k jeho výkonu absolvováním atestace I. stupně.

Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, sociální dopady včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí

Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty:

Navrhovaná změna nebude mít žádné dopady na státní rozpočet.

Dopady na podnikatelské prostředí České republiky:

Navrhované změny se týkají sjednocení právní úpravy týkající se organizace, ověřování znalostí, zkušebních komisí případně zavedení zkušebního komisaře, stanovují především požadavky pro plynulý a zdárný průběh školení/průpravy a jako takové se tedy týkají zejména organizátora těchto vzdělávacích akcí. Z výše uvedeného máme za to, že navrhovaná úprava nebude mít žádný dopad na podnikatelské prostředí České republiky.

Dopady na Státní veterinární správu:

Návrh vyhlášky nebude mít dopady na činnost orgánů veterinární správy.

Dopady na spotřebitelskou veřejnost:

Změna vyhlášky nebude představovat změnu, která by měla dopad na spotřebitelskou veřejnost.

Přijetí vyhlášky nebude mít dopad v sociální oblasti.

Z navrhované právní úpravy nevyplývají žádné negativní dopady na životní prostředí.


Zhodnocení dopadu navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Návrh vyhlášky nemá žádné negativní dopady ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen.


Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navrhovaná úprava je v souladu s ochranou soukromí a osobních údajů. 


Zhodnocení korupčních rizik

Navrhovaná právní úprava neobsahuje žádné ustanovení, které by bylo předmětem korupčního rizika. 


Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná právní úprava neobsahuje žádné ustanovení, které by se vztahovalo k bezpečnosti nebo obraně státu.


Rozhodování o provedení RIA

RIA nebyla zpracována, protože podle článku 5 Obecných zásad pro hodnocení regulace (RIA) byl tento legislativní úkol zařazen do Plánu vyhlášek na rok 2022 s informací, že se RIA provést neukládá.


ZVLÁŠTNÍ ČÁST

K čl. I:

K bodům 1, 9 a 10 [§ 1 písm. d) až g), § 6, § 10 až 13]:
Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 byly s účinností od 21. 4. 2021 zrušeny směrnice, které dotčená ustanovení implementovala, a proto je nutné příslušná ustanovení zrušit i ve vyhlášce č. 342/2012 Sb. Ustanovení § 6 a § 10 až 13 vyhlášky navazovala na původní znění § 8, § 9a, § 9b a § 17a veterinárního zákona (ve znění do novely provedené zákonem č. 246/2022 Sb.) a společně byla transpozičním opatřením ke:
· směrnici Rady 64/432/EHS o veterinárních otázkách obchodu se skotem a prasaty uvnitř Společenství, v platném znění (čl. 11, 12, 13 a 14), a
· směrnici Rady 91/68/EHS o veterinárních podmínkách obchod s ovcemi a kozami uvnitř Společenství, v platném znění (čl. 8a, 8b, 8c). 

S účinností od 21. dubna 2021 nařízení (EU) 2016/429 směrnice 64/432/EHS a 91/68/EHS zrušilo. Původně upravená problematika směrnic byla nahrazena přímo použitelným předpisem EU, ke kterému jsou a budou postupně vydávány prováděcí předpisy. Je tedy nezbytné z vnitrostátního práva odstranit ta ustanovení, která jsou s ním v rozporu. Příslušná ustanovení, která zapracovávala výše uvedenou směrnici, byla již z veterinárního zákona vypuštěna nebo byla upravena v návaznosti na výše uvedené nařízení, tzn. ta ustanovení, pro která by prováděcí předpis stanovil podrobnosti, již nejsou součástí veterinárního zákona, a proto je třeba je z vyhlášky vypustit. Jedná se v tomto případě o negativní implementaci. 

K bodům 2, 17 až 19 [§ 1 písm. e), nadpis nad § 27, § 27 až 29]:
Navrhovaná ustanovení slučují dosavadní specializovanou odbornou průpravu pro odchyt zvířat bez pána, toulavých a opuštěných zvířat a zacházení s nimi, včetně péče o ně v útulcích pro zvířata, a dosavadní specializovanou odbornou průpravu pro sběr a neškodné odstraňování kadáverů zvířat v zájmovém chovu. Obě průpravy spolu obsahově částečně souvisí, a protože byl zájem o přihlášení na obě průpravy současně a některá témata se v obou opakovala, dochází ke spojení dosavadních specializovaných odborných průprav do jedné. Obou těchto průprav, tj. pro odchyt zvířat bez pána, toulavých a opuštěných zvířat a zacházení s nimi, včetně péče o ně v útulcích pro zvířata, a pro sběr a neškodné odstraňování kadáverů zvířat v zájmovém chovu, se ročně účastní okolo 300 osob. V roce 2019 to bylo 294 osob, v roce 2020 bylo kvůli epidemii proškoleno jen 183 osob, v roce 2021 vzrostly počty proškolených osob na 278. Z toho převážnou část tvoří příslušníci městské policie, tj. cca 80 %, což souvisí i s častou obměnou jejich příslušníků, provozovatelé útulků tvoří cca 20 % z celkového počtu proškolených osob. Městská policie často disponuje alespoň záchytným kotcem a i na stránkách Státní veterinární správy jsou záchytné kotce mezi útulky registrovány. 

Podle informací z Veterinární univerzity Brno videoprojekce již nyní doplňuje praktickou část výuky, je více názorná v možnosti ukázat správné postupy a výslovně upozornit na jejich nesprávné provádění, a to s ohledem na množství prezentovaných činností (např. odchyt pomocí odchytové tyče, foukačky) a různé druhy zvířat, jichž se má kurz týkat (např. plazi, ptáci, kočky, psi apod.). Praktické vyzkoušení na živých zvířatech je nereálné; stejně tak jako i v jiných odvětvích (např. u laboratorních zvířat), i zde dochází ke snižování kontaktu se živými zvířaty, a tím k minimalizaci jejich stresu a vystavování jich stresovým situacím.

Sběrem kadáverů je též většinou pověřena městská policie, avšak též útulky samy mají zájem o proškolení, jak s uhynulými těly zvířat nakládat. V mnoha případech při odchytu zvířat u chovatelů, kde bylo zjištěno týrání zvířat, odvážejí provozovatelé útulků jak živá zvířata, tak kadávery nalezených uhynulých zvířat. Každý provozovatel útulku musí mít k dispozici kafilerní box. Proto se osoby přihlašují současně na oba kurzy. Je zbytečné oba kurzy ponechávat samostatně, finanční zátěž to účastníkům nepřinese.

U této specializované odborné průpravy zůstane zachována praktická výuka, bez praktické části zkoušky. Zároveň je ve vyhlášce výslovně stanoveno, že v případě potřeby organizátor při využití nástroje distančního způsobu komunikace provede praktickou výuku videonahrávkami správných technik odchytů zvířat. 

K bodům 3, 56, 57 a 64 [§ 1 písm. f), nadpis § 40, § 40 odst. 2, příloha č. 16]:
Tato ustanovení provádějí ustanovení veterinárního zákona, která zavádějí institut inspektora ochrany zvířat proti týrání. Pro inspektora ochrany zvířat proti týrání je třeba stanovit vzor jeho služebního průkazu, podobně jako v případě veterinárního inspektora a úředního veterinárního asistenta.

K bodu 4 [§ 1 písm. j), l) a m)]:
Navrhovaná legislativně technická úprava odstraňuje jazykové nedostatky uvedeného ustanovení.

K bodu 5 [§ 1 písm. t)]:
Státní veterinární dozor vykonávají úřední veterinární lékaři orgánů veterinární správy (veterinární inspektoři), kteří dosáhli zákonem požadované odborné způsobilosti, tj. podle služebního zařazení atestace I. nebo II. stupně. Změnami veterinárního zákona se výkon státního veterinárního dozoru umožňuje osobám, které nejsou úředními veterinárními lékaři, resp. veterinárními inspektory ve smyslu veterinárního zákona. V souvislosti s tím se v návrhu vyhlášky stanoví forma, obsah a organizace specializačního studia pro tyto inspektory ochrany zvířat proti týrání, způsob a organizace ověřování znalostí a vydávání osvědčení a je nutné současně kromě příslušných ustanovení doplnit též ustanovení týkající se předmětu vyhlášky. 

K bodu 6 (nadpis nad § 2):
Legislativně technická úprava reaguje na úpravu číslování ustanovení ve veterinárním zákoně. 

K bodu 7 [§ 2a písm. c)]:
Stávající ustanovení se zpřesňuje, pokud jde o vzdálenost mezi požadovaným dvojím oplocením. Tato minimální vzdálenost je stanovena z epizootologického hlediska. Je třeba zabránit přímému kontaktu domácích prasat, která mají přístup na oplocený pozemek, s prasaty divokými – nesmí docházet k fyzickému kontaktu jakékoli části těla mezi domácími prasaty a prasaty divokými (zejména vzájemný kontakt rypáky). Doporučuje se vzdálenost mezi oběma ploty minimálně 50 cm. Zároveň je třeba minimalizovat riziko přenosu prostřednictvím sekretů a exkretů vylučovaných prasaty divokými, a to především v souvislosti s rizikem možného přenosu viru afrického moru prasat, který se v populaci prasat divokých na území České republiky vyskytoval v letech 2017 až 2018 a stále jeho zavlečení hrozí, a také rizikem přenosu viru Aujeszkyho choroby, která se v populaci prasat divokých v České republice vyskytuje dlouhodobě. U obou uvedených nákaz je přenos možný právě i prostřednictvím všech sekretů a exkretů (nosní sekrety, sliny, mléko, vaginální sekrety, moč a výkaly), které jsou prasaty divokými vylučovány. Česká republika je v současné době zemí prostou afrického moru prasat a také zemí prostou viru Aujeszkyho choroby u domácích prasat. Obě uvedená onemocnění patří mezi nebezpečné nákazy a jejich zavlečení, byť jen do jediného hospodářství s chovem domácích prasat, by znamenalo ztrátu těchto statusů a výrazná omezení, a následně s tím spojené finanční ztráty pro české chovatele prasat a na ně navázaný zpracovatelský průmysl.

K bodu 8 (§ 4 odst. 6):
Navrhované ustanovení reaguje na novelu veterinárního zákona, která ruší povinnost stanovenou v § 6 zákona, a to vyžádat si veterinární osvědčení k přemísťování včelstev mimo území kraje. 

K bodu 11 [§ 18 písm. a) a § 39c odst. 1 písm. a)]:
Návrh vyhlášky reaguje na zákon č. 501/2020 Sb. a novelu veterinárního zákona provedenou zákonem č. 246/2022 Sb., které novelizovaly mimo jiné ustanovení § 9 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Kastraci samců prasat, skotu, ovcí a koz bez znecitlivění bude moci provést osoba odborně způsobilá podle veterinárního zákona do 7 dnů od narození. U těchto samců budou používány chirurgické nekrvavé metody, jejichž princip spočívá v přerušení přívodu krve do varlete a nadvarlete anebo do celého šourku. Používají se tzv. Burdiczovy kleště, tj. za pomocí speciálních kleští s mohutnými tupými čelistmi se se na dvou místech nad sebou rozdrtí semenný provazec. Následně dojde k nekróze a atrofii varlete a nadvarlete. Tímto způsobem lze kastrovat býky, berany a kozly. Použití kastračních gumiček je v tomto případě nevhodné, neboť gumičky se nasazovaly na celý šourek, následně došlo k jeho nekróze a odloučení. To bylo pro mladé samce značně bolestivé. Možnost kastrovat mláďata u samců bez anestezie v raném věku zůstává tedy zachována, nebrání se však tomu, aby se v pozdějším věku kastrovalo, avšak za použití místního znecitlivění. Bolestivé zákroky, nebo zákroky, u nichž lze bolestivost reálně předpokládat, se mají provádět po navození anestézie. 

Podle § 7 odst. 3 písm. a) zákona č. 246/2022 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, se znecitlivění rovněž nepožaduje při kastraci samců mladších 7 dnů u prasat, skotu, ovcí nebo koz, kteří netrpí anatomickou vadou pohlavních orgánů, jestliže je tento zákrok prováděn osobou odborně způsobilou podle veterinárního zákona. Novelou zákona č. 246/1992 Sb. byli králíci z dotčeného ustanovení vypuštěni, neboť u králíků dochází k sestoupení varlat až ve starším věku, a tudíž takový zákrok bez znecitlivění by byl pro ně příliš bolestivý.

K bodu 12 (§ 19 odst. 1):
Navrhované ustanovení reaguje na zpřesnění textu v novele veterinárního zákona, kdy dochází ke zobecnění názvu vysoké školy Veterinární univerzity v Brně na vysokou školou uskutečňující akreditovaný studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny. 

K bodu 13 (§ 20 odst. 1):
Návrhem ustanovení dochází ke zpřesnění textu tak, aby bylo nepochybné, že základní část atestačního studia je společná pro všechny účastníky tohoto studia, je čtrnáctidenní a probíhá formou jednoho týdenního soustředění k bloku veřejné veterinářství a veterinární hygiena s laboratorní diagnostikou ve veterinární hygieně a jednoho týdenního soustředění k bloku epizootologie a pohoda zvířat s laboratorní diagnostikou v epizootologii.

K bodu 14 (§ 20 odst. 3):
Navrhované ustanovení jednak reaguje na zobecnění názvu vysoké školy, a dále s ohledem na to, že se atestační zkouška týká též laboratorní diagnostiky, se doplňuje možnost zapojení odborníků státních veterinárních ústavů do zkušebních komisí. Zároveň se zpřesňuje text tím, že se stanoví, že atestační práce se předkládá jak v listinné, tak v elektronické podobě. 

K bodu 15 (§ 21 odst. 5):
Navrhovaná úprava § 21 odst. 5 zpřesňuje text tak, aby bylo jednoznačné, že účastník požádal o opakování atestační zkoušky, a to písemně, s tím, že pro její opakování platí stejné podmínky jako pro konání zkoušky.

K bodu 16 (§ 26a až 26c):
Cílem specializačního studia je seznámení se s aktuální problematikou řešenou v rámci veterinárního dozoru v návaznosti na povinnosti vyplývající z platných právních předpisů a pravidel správné kontrolní praxe tak, aby inspektoři rozhodovali v rámci obecně stanovených standardů. Navržený systém je podobný jako u veterinárních lékařů, kteří jsou rovněž oprávněni k výkonu státního veterinárního dozoru, resp. získávají odbornou způsobilost k jeho výkonu absolvováním atestace I. stupně. Specializační studium je organizováno formou týdenního soustředění k bloku veřejné veterinářství a veterinární hygiena s laboratorní diagnostikou ve veterinární hygieně a týdenního soustředění k bloku epizootologie a pohoda zvířat s laboratorní diagnostikou v epizootologii. Specializační studium může být organizováno společně se základní částí atestačního studia. 

K bodu 20 (§ 30 odst. 1):
Změna ustanovení § 30 spočívá v legislativně technické úpravě, kdy je nutno reagovat na zavedení legislativní zkratky již v ustanovení § 27 vyhlášky.

K bodům 21 a 28 (§ 31 odst. 1, § 32 odst. 3):
Navržená ustanovení sjednocují režim týkající se organizace jednotlivých kurzů. Vzhledem k tomu, že se zkouška vykonává pouze formou písemného testu, kdy se vybírá jedna správná odpověď ze tří, osvědčuje zkoušku namísto tříčlenné zkušební komise pouze jeden člověk – zkušební komisař. Zkoušku lze složit bezprostředně po absolvování školení, což je zavedená praxe, a účastník má tak možnost nabyté vědomosti uplatnit bezprostředně.

K bodu 22 (§ 31 odst. 2 úvodní část ustanovení, § 32 odst. 4 úvodní část ustanovení, § 35 odst. 2, § 38 odst. 2, § 39e odst. 2 a § 39h odst. 2):
Vyhláška pro všechny kurzy jednotně stanoví, že v závěrečném písemném testu jsou sice stále ke každé otázce přiřazeny 3 možné odpovědi, ale namísto možnosti více správných odpovědí je správná vždy jen jedna odpověď.

K bodu 23 (§ 31 odst. 2 úvodní části ustanovení a § 32 odst. 4 úvodní části ustanovení)
Věty pátá až sedmá se systematicky přesouvají do odstavce 3, resp. v § 32 do odstavce 5. 

K bodům 24, 25, 29, 30, 33, 38 a 47 [§ 31 odst. 2 písm. a) a b), § 32 odst. 4 písm. a) a b), § 35 odst. 2, § 38 odst. 2, § 39h odst. 2]:
Navrhovaná ustanovení upravují dobu pro vykonání zkoušky tak, aby bylo zkoušení spravedlivé ke všem účastníkům. Celková doba pro vykonání zkoušky se vypočítává tak, aby průměrná doba pro odpověď na jednu zkušební otázku byla 1 minuta 30 vteřin.

K bodům 26 a 31 (§ 31 odst. 3 až 5, § 32 odst. 5 až 7):
Navržené ustanovení sjednocuje režim skládaných zkoušek. Zkouška je vykonávána pouze formou písemného testu, kdy se vybírá jedna správná odpověď ze tří. Zkoušku osvědčuje namísto tříčlenné zkušební komise pouze jeden člověk – zkušební komisař, kterého vybírá organizátor ze zástupců Státní veterinární správy nebo organizátora. Zpravidla to bude lektor, který na školení přednáší a po jeho přednášce bude bez prodlení probíhat zkouška. O výsledku zkoušky se vyhotovuje protokol. V případě, že účastník zkoušku nesloží a nepožádá nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy mu bylo oznámeno, že tuto zkoušku nesložil, o její opakování, bude muset absolvovat znovu specializované školení podle § 30. Požadavky na obsah vzdělávání proškolených osob vycházejí z nařízení (ES) č. 853/2004 přílohy III oddílu IV kapitoly I. Bod 4 písm. d) tohoto ustanovení požaduje, aby byly myslivci (lovci) dostatečně proškoleni mj. v právních a správních předpisech týkajících se zvířat a veřejného zdraví a hygienických podmínek upravujících uvádění živočišných produktů z volně žijící zvěře na trh. Vzhledem k vývoji poznatků v této oblasti se právní předpisy pravidelně aktualizují a je nezbytné, aby byla platnost vydaného osvědčení časově omezena a aby byli myslivci provádějící prvotní vyšetření ulovené zvěře pravidelně proškolováni.

K bodům 27, 35, 42, 46, 49 a 55 (§ 31 odst. 6, § 35 odst. 7, § 38 odst. 6, § 39e odst. 6, § 39h odst. 7, § 39k odst. 5):
V souvislosti s úpravou znění předchozího odstavce se ustanovení pro nadbytečnost zrušuje.
 
K bodu 32 (§ 33 odst. 2 a 3):
Návrh vyhlášky v ustanovení § 33 zpřesňuje stávající text, neboť veterinární zákon stanoví, že Ústřední veterinární správa seznam proškolených osob zveřejňuje na svých internetových stránkách, a ustanovení o tom, že se seznam předává Ústřední veterinární správě, ve vyhlášce dosud chybělo.

K bodům 34, 41, 45, 48 a 54 (§ 35 odst. 6, § 38 odst. 5, § 39e odst. 5, § 39h odst. 6, § 39k odst. 4):
Sjednocují se ustanovení týkající se jednotlivých kurzů. Účastník studia, který zkoušku nesložil, bude moci kdykoliv do 6 měsíců ode dne, kdy mu bylo oznámeno, že tuto zkoušku nesložil, požádat o opakování zkoušky. Opakování zkoušky však lze povolit pouze jednou. V případě, že v této lhůtě o opakování zkoušky nepožádá, musí absolvovat znovu příslušné studium nebo kurz.

K bodu 36 [§ 36 odst. 2 písm. a), § 39 odst. 2 písm. a), § 39f odst. 2 písm. a), § 39i odst. 2 písm. a) a § 39l odst. 2 písm. a)]:
Pojem „bydliště“ je neformální pojem zavedený v § 80 občanského zákoníku a pro identifikační účely není použitelný. Proto se v celém textu vyhlášky zavádí pojem „adresa místa pobytu“, který je definován v § 18 odst. 1 písm. d) zákona o základních registrech, je využíván informačními systémy veřejné správy a zahrnuje všechny druhy evidovaných pobytů.

K bodům 37, 38 a 39 (§ 37 odst. 1, § 38 odst. 1 až 3):
V případě specializované odborné průpravy se zaměřením na označování zvířat označovaných podle plemenářského zákona výžehem nebo injekční aplikací elektronického identifikátoru dochází k úpravám týkajícím se způsobu vykonání zkoušky, která bude mít formu pouze písemnou. Praktické cvičení zůstane zachováno, avšak bez praktické části zkoušky. Vzhledem k tomu, že bude zachována praktická část zkoušky, účastníci této specializované průpravy si dostatečně osvojí a vyzkouší např. na kůži nebo kadáveru zvířete techniku označování zvířat výžehem i injekční aplikaci. Není nezbytné, aby tyto dovednosti byly předmětem praktické zkoušky. Tím, že zkouška z této specializované průpravy bude probíhat formou písemného testu, je dostačující k jejímu vyhodnocení pouze jeden zkušební komisař oproti dosavadní tříčlenné zkušební komisi. Vzhledem k tomu, že zůstane zachována praktická část výuky, nebude u této specializované průpravy umožněna případná možnost on-line kurzu, jako je tomu u jiných kurzů a školení upravených v předmětné vyhlášce.

K bodu 40 (§ 38 a § 39e odst. 3):
Zkouška je vykonávána pouze formou písemného testu, kdy se vybírá jedna správná odpověď ze tří. Zkoušku osvědčuje zkušební komisař, kterého vybírá organizátor ze zástupců Státní veterinární správy nebo organizátora. Zpravidla to bude lektor, který na školení přednáší a po jeho přednášce bude bez prodlení probíhat zkouška. O výsledku zkoušky vyhotovuje komisař protokol, který eviduje a uchovává organizátor.

K bodu 43 (§ 39 odst. 3 a § 39f odst. 3):
Zkušební komisi nahrazuje zkušební komisař – jde o formální promítnutí úpravy do dalších ustanovení.

K bodu 44 (§ 39e odst. 1):
Zkouška je vykonávána pouze formou písemného testu, kdy se vybírá jedna správná odpověď ze tří. Z ustanovení se proto vypouští formulace týkající se zkušební komise. 


K bodu 50, 51, 52 a 53 (§ 39j a § 39k odst. 1 a 3):
Jedná se pouze o formulační zpřesnění a uvedení do souladu s příslušnými ustanoveními veterinárního zákona. Dále se doplňuje ustanovení, které obsahují i ostatní jednotlivá školení a v ustanovení § 39k dosud chybělo. 

K bodu 58 (§ 40b):
Návrh novely reaguje na nedávnou situaci způsobenou pandemií, kdy nebylo možné vyučovat a zkoušet fyzicky, ale nově se začaly používat distanční metody výuky a zkoušení. Proto se navrhuje do vyhlášky doplnit společná ustanovení, kdy je možné rozhodnout o vyučování a zkoušení on-line. U atestačního studia o této možnosti bude rozhodovat Státní veterinární správa v případě vyučování, resp. její ústřední ředitel v případě zkoušek, v ostatních případech studia a zkoušek stanovených v této vyhlášce organizátor, jímž je vysoká škola uskutečňující akreditovaný studijní program v oblasti veterinárního lékařství nebo veterinární hygieny.

K bodu 59 (příloha č. 1):
Změna přílohy č. 1 je vyvolána potřebou promítnout do vzoru veterinárního osvědčení a zdravotního potvrzení k přemístění zvířete změny vyplývající z novely veterinárního zákona. Pokud bude zvíře přemisťováno do zařízení pro svody kopytníků nebo zařízení pro svody drůbeže podle čl. 94 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429, bude to zde výslovně uvedeno. Pokud bude účel vydání či přemístění jiný, tj. podle § 6 odst. 1 písm. b) nebo c) veterinárního zákona, bude to zde také výslovně uvedeno. Zároveň se zpřesňují některé formulace, např. v části III se osvědčuje splnění podmínek pro přemístění. Z důvodu přehlednosti se navrhuje nové znění přílohy č. 1.

K bodu 60 (příloha č. 5):
Úprava přílohy č. 5 je vyvolána jednak legislativně technickou úpravou, která odkazuje na správné ustanovení veterinárního zákona, a zároveň reaguje na zpřesnění ustanovení § 32 odst. 5. Z důvodu přehlednosti se navrhuje nové znění přílohy č. 5.

K bodu 61 (přílohy č. 7 a 11):
Předsedu zkušební komise nahrazuje zkušební komisař – jde o formální promítnutí úpravy do dalších ustanovení.

K bodům 62 a 63 (přílohy č. 12 a 14):
Vyhláška stanoví nový vzor průkazu proškolené osoby a vzor průkazu prohlížitele včelstev. Oproti stávajícímu vzoru je nový vzor jednodušší, bude jednostranný a jeho vydávání bude vzhledem k tomu, že již nebude nutné dodat fotografii, snadnější. Pravost průkazu bude v obou případech snadné ověřit, neboť seznamy proškolených osob a prohlížitelů včelstev předává organizátor Státní veterinární správě.

K čl. II:
Přechodné ustanovení stanoví platnost vydaných průkazů proškolené osoby tak, aby zůstaly platné po dobu v nich vyznačenou a jejich držitelé nemuseli předčasně absolvovat další školení; toto školení budou muset absolvovat nejpozději do 5 let ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky, a pokud úspěšně složí zkoušku podle § 32, bude jim vydán nový průkaz proškolené osoby, aniž by to vyvolalo zvýšené náklady jak organizátora, tak proškolené osoby.

Pro průkazy prohlížitele včelstev není přechodné ustanovení stanoveno, protože zatím nebyl žádný takový průkaz vydán. Organizátor uvedl, že zatím zájem o toto školení nebyl.

K čl. III:
Nabytí účinnosti je navrženo v souladu s § 3 odst. 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv.

1