Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                II. 
PŘEDKLÁDACÍ ZPRÁVA
Usnesením vlády č. 332 ze dne 27. dubna 2022 byl schválen Plán legislativních prací vlády na zbývající část rok 2022, v němž bylo Ministerstvu spravedlnosti uloženo vypracování návrhu zákona o hromadném řízení.
V návaznosti na tento úkol Ministerstvo spravedlnosti připravilo návrh předpisu, jehož cílem je transponovat do právního řádu České republiky směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1828 ze dne 25. listopadu 2020 o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a o zrušení směrnice 2009/22/ES (dále jen „směrnice o zástupných žalobách“).
Směrnice o zástupných žalobách ukládá členským státům přijetí kolektivního soudního řízení za účelem zlepšení vymáhání práv spotřebitelů. V oblasti spotřebitelského práva totiž z důvodu ekonomických a hospodářských může docházet k tomu, že jediné protiprávní jednání podnikatele zasáhne do práv větší skupiny osob. Na základě protiprávního jednání vzniká této skupině spotřebitelů řada stejných či obdobných nároků, které je za stávající právní úpravy nutné vymáhat individuálně. Spotřebitelům tak vznikají náklady s jednotlivým soudním řízením, které často převyšují samotný žalovaný nárok. Ve světle těchto okolností spotřebitelé často na uplatňování svých práv raději rezignují. Pokud se pak spotřebitelé na soud přeci jen rozhodnou obrátit, je tím zbytečně zatížena justice a v neposlední řadě také sám žalovaný. Na uvedenou realitu hmotného práva je tedy třeba reagovat i odpovídajícím procesním nástrojem, který poskytne spotřebitelům efektivní, rychlou a účinnou soudní ochranu. Jak vyplývá z evropské směrnice o zástupných žalobách, uvedeného cíle se má dosáhnout za pomoci kolektivních řízení. Takové řízení zároveň povede k hospodárnosti a odbřemenění soudů, neboť projednáním spotřebitelských sporů bude vytížen pouze jeden soudce v jediném soudním řízení. V neposlední řadě hromadné řízení přispěje ke sjednocování rozhodovací praxe českých soudů ve skutkově shodných či obdobných případech.
Hromadné řízení v předloženém zákoně je založeno na principu minimální harmonizace. Hromadné žaloby budou moci podávat pouze ověřené a předem určené neziskové subjekty, které budou zařazeny na seznam oprávněných osob. Působnost zákona se omezuje pouze na vztahy mezi spotřebiteli a podnikateli; jiné nároky nebude možné v hromadném řízení uplatňovat. Spotřebitelé se budou muset do hromadného řízení aktivně přihlásit. Zákon v souladu se směrnicí pamatuje rovněž na regulaci smíru, náhrady nákladů řízení či efektivní sankce. Konečně počítá i s mechanismem podpory pro neziskové organizace.
Spolu s návrhem zákona o hromadném řízení se předkládá i doprovodný zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o hromadném řízení. V návaznosti na některé legislativní a praktické souvislosti obsahuje změny dalších právních předpisů a usiluje o to, aby byl právní řád na zavedení hromadného řízení do českého práva připraven (např. změny v zákoně č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nebo zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele).
V rámci meziresortního připomínkového řízení bylo uplatněno nadstandardní množství zásadních i doporučujících připomínek ze strany resortů, zástupců podnikatelské sféry, spotřebitelských organizací a reprezentantů advokacie i justice. Ministerstvo spravedlnosti vynaložilo při vypořádání velké úsilí, aby byly uplatněné výhrady zohledněny. Zaslané připomínky však byly často ve vzájemném v rozporu, tudíž nebylo vždy možné jim plně vyhovět a výsledkem řady připomínek je kompromisní úprava. 
I s ohledem na protichůdné požadavky obsahuje návrh zákona variantní řešení, pokud jde o určení výše odměny žalobce. První varianta počítá s maximální výší odměny 5 %, druhá varianta s limitem odměny ve výši 25 %. V rámci připomínkového řízení se vyskytly jak resorty podporující variantu I (např. Ministerstvo financí), tak i resorty podporující variantu II (např. ministr pro legislativu).
Pokud jde o zásadní připomínky resortů, ty se podařilo v naprosté většině případů vypořádat. Nepodařilo se však vypořádat zásadní připomínky ministra pro legislativu a místopředsedy vlády pro digitalizaci. Návrh zákona je tak předkládán s těmito rozpory:
· požadavek na to, aby v zákoně bylo upraveno i odhlašovací hromadné řízení (tzv. opt-out);
· požadavek na rozšíření možnosti vedení hromadných řízení nejen ve spotřebitelských sporech (minimální transpozice), ale ve všech sporech z poměrů soukromého práva;
· požadavek na vytvoření nové kategorie neziskových organizací pro zákon o hromadném řízení, které by nemusely splňovat tak přísné podmínky a nemusely by být určovány předem Ministerstvem průmyslu a obchodu (o splnění podmínek by rozhodoval soud);
· požadavek na vypuštění povinného právního zastoupení;
· požadavek na to, aby se v rejstříku hromadných řízení uveřejňovala informace o podání hromadné žaloby ještě před tím, než soud rozhodne o přípustnosti této žaloby.
Ze strany podnikatelských svazů byly v připomínkovém řízení uplatněny výhrady směřující k omezení navrhovaného zákona, např. k doplnění dalších podmínek hromadného řízení, ke zúžení procesní legitimace či zúžení působnosti zákona jen na porušení předpisů v Příloze I směrnice. Pokud bylo možné, předkladatel se snažil těmto připomínkám vyhovět. V návaznosti na vznesené výhrady byla vypuštěna úprava zpřístupnění dokumentů, došlo k vyjasnění některých neurčitých pojmů nebo zakotvení dalších práv žalovaného, kterými se může v řízení bránit. Některým připomínkám však nebylo možné vyhovět, a to zejména pro rozpor s požadavky směrnice (např. návrh na posun účinnosti zákona o 1,5 roku nebo připomínka k přechodnému ustanovení) nebo z důvodu kolize se zásadními připomínkami některých resortů.
Ze strany justice a advokacie byly uplatňovány připomínky především procesního rázu, které předkladatel do zákona z větší části promítl. Vyhověl také požadavku České advokátní komory na posílení advokátního přímusu či vypuštění řízení o zpřístupnění dokumentů. 
Neziskové organizace požadovaly zejména posílení navrhovaného zákona v oblasti financování neziskových organizací. Některým těmto požadavkům neziskových organizací nebylo možné vyhovět, a to zejména z fiskálních důvodů nebo pro kolizi se zásadními připomínkami některých resortů (např. u požadavku na zvýšení odměny na 35 %).