Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                V l á d n í  n á v r h

Z Á K O N
ze dne ……………………. 2024, 

kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
		Změna zákona o vysokých školách
Čl. I
Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákona č. 210/2000 Sb., zákona č. 147/2001 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 96/2004 Sb., zákona č. 121/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 473/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 552/2005 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 310/2006 Sb., zákona č. 624/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 110/2009 Sb., zákona č. 419/2009 Sb., zákona č. 159/2010 Sb., zákona č. 365/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 48/2013 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 137/2016 Sb., zákona č. 230/2016 Sb., zákona č. 24/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 200/2017 Sb., zákona č. 303/2017 Sb., zákona č. 32/2019 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 403/2020 Sb., zákona č. 495/2020 Sb., zákona č. 609/2020 Sb., zákona č. 153/2021 Sb. a zákona č. 349/2023 Sb., se mění takto:
1. V § 1 se za písmeno c) vkládá nové písmeno d), které zní: 
„d) prosazují uplatňování rovného přístupu k právům a usilují o odstranění znevýhodnění a vyrovnání příležitostí znevýhodněných skupin,“.
Dosavadní písmena d) až f) se označují jako písmena e) až g).
2. V § 1 se na konci písmene g) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno h), které zní:
„h) usilují o transfer znalostí.“. 

3. V § 2 odstavec 2 zní:
„(2) Tuzemská vysoká škola je veřejná, soukromá nebo státní. Státní vysoká škola je vojenská nebo policejní.“. 
4. V § 2 se na konci odstavce 3 doplňují věty „V případě českých právnických osob zahrnuje omezení používání označení „vysoká škola“ a „univerzita“ a z nich odvozených tvarů slov v názvu i omezení používání cizojazyčných překladů uvedených označení a z nich odvozených tvarů slov. Českým právnickým osobám je též zakázáno použít ve svém názvu jiného cizojazyčného označení způsobilého vyvolat mylnou domněnku, že jde o vysokou školu nebo univerzitu podle tohoto zákona.“.
5.   V § 2 odstavec 7 zní:
„(7) Veřejná vysoká škola je právnickou osobou. Soukromou vysokou školou je právnická osoba, která má státní souhlas působit jako soukromá vysoká škola. Vojenská vysoká škola je součástí Ministerstva obrany. Policejní vysoká škola je organizační složkou České republiky, k níž funkci zřizovatele plní Ministerstvo vnitra.“. 
6. V § 9 odst. 1 písm. i) se slova „a každoroční plán realizace strategického záměru (dále jen „strategický záměr veřejné vysoké školy“) předložený“ nahrazují slovy „(dále jen „strategický záměr veřejné vysoké školy“) a každoroční plán jeho realizace předložené“. 
V § 9 odst. 3 se za slovo „předkladatel“ vkládají slova „, popřípadě, není-li předkladatelem rektor, předseda akademického senátu veřejné vysoké školy,“ a slovo „kalendářních“ se zrušuje.
V § 12 odst. 1 písm. a) se slova „před jeho“ nahrazují slovy „a každoroční plán jeho realizace před jejich“.
7. V § 12 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2) Podklady ke schválení podle odstavce 1 písm. b) až f) a návrhy podle odstavce 1 písm. h) až k) je jejich předkladatel povinen nejméně 7 dnů před jejich projednáváním zpřístupnit členům vědecké rady veřejné vysoké školy způsobem umožňujícím dálkový přístup.“.
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.
8. V § 12 odst. 4 se slova „, c) a e)“ nahrazují slovy „až f)“.
9. V § 12a odst. 3 se za slovo „jmenuje“ vkládají slova „a odvolává“, slova „nebo docenty“ se nahrazují slovy „, docenty nebo mimořádnými profesory“ a slova „; z toho jednu třetinu na návrh vědecké rady a jednu třetinu na návrh akademického senátu“ a věta pátá se zrušují.
10. V § 12a odst. 4 písm. b) se slovo „řídí“ nahrazuje slovy „dohlíží na“.
11. V § 13 odst. 2 se slovo „Funkční“ nahrazuje slovy „Délku funkčního“ a slova „je nejvýše dvouleté“ se nahrazují slovy „stanoví vnitřní předpis veřejné vysoké školy“.
12. V § 15 odst. 1 se na konci textu písmene c) doplňují slova „k věcem podle písmen a) a b)“.
13. V § 15 odst. 2 se na konci textu písmene a) doplňují slova „; zpráva i dodatky ke zprávě mohou být projednány i před schválením v akademickém senátu veřejné vysoké školy, přičemž v takovém případě rektor zašle členům správní rady veřejné vysoké školy schválené znění zprávy či dodatku na vědomí, pokud se liší od znění projednaného správní radou“.
 V § 15 odst. 2 se na konci textu písmene c) doplňují slova „a každoroční plán jeho realizace“.
V § 16 odst. 1 se slova „zastupuje ji“ nahrazují slovy „jedná za ni“.
14. V § 18 odst. 3 se na konci textu věty druhé doplňují slova „, případně závazky k dosažení určitých výsledků ve vzdělávací a tvůrčí činnosti přijaté veřejnou vysokou školou v rámci programu schváleného vládou“.
15. V § 18 odst. 3 se věta třetí nahrazuje větou „Pro výši příspěvku je také rozhodný strategický záměr vzdělávací a tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol (dále jen „strategický záměr ministerstva“) a každoroční plán jeho realizace vypracované ministerstvem a strategický záměr veřejné vysoké školy a každoroční plán jeho realizace.“.
16. V § 18 odst. 5 se věta poslední nahrazuje větou „Pro výši dotací je rozhodný strategický záměr veřejné vysoké školy a každoroční plán jeho realizace a strategický záměr ministerstva a každoroční plán jeho realizace.“.
17. V § 18 odst. 7 se za větu druhou vkládá věta „Zdrojem všech fondů veřejné vysoké školy mohou být dary.“.
18. V § 18 odst. 10 se za text „písm. c)“ vkládají slova „, za něž se pro účely tohoto zákona považují i prostředky poskytnuté příjemcem podpory veřejné vysoké škole jakožto dalšímu účastníku projektu podílejícímu se na řešení projektu,“, text „5 %“ se nahrazuje textem „10 %“ a za slova „inovací v daném kalendářním roce“ se vkládají slova „, nestanoví-li v případě víceletých projektů poskytovatel podpory ve smlouvě o poskytnutí podpory nebo v rozhodnutí o poskytnutí podpory jinak“.
19.  V § 18a odst. 2 se věta druhá nahrazuje větou „Pro rozhodování o příspěvku se použijí ustanovení zákona upravujícího poskytování a odnímání dotací ze státního rozpočtu.“.
Poznámky pod čarou č. 9b a 9c se zrušují.
V § 18a odst. 4 se text „(§ 12)“ nahrazuje slovy „nebo každoročním plánem jeho realizace“.
V § 18a se odstavec 6 zrušuje.
20. V § 21 odst. 1 písm. a) se za slovo „zveřejnit“ vkládají slova „ve veřejné části svých internetových stránek“ a slova „kterou stanoví ministr opatřením zveřejněném ve Věstníku ministerstva“ se nahrazují slovy „které stanoví ministerstvo“.
21. V § 21 odst. 1 písm. b) se za slovo „zveřejnit“ vkládají slova „ve veřejné části svých internetových stránek“ a slova „v termínu a formě, kterou stanoví ministr“ se nahrazují slovy „a každoroční plán jeho realizace v termínu a formě, které stanoví a ve veřejné části svých internetových stránek zveřejní ministerstvo“.
22. V § 21 odst. 1 písmeno e) zní:
„e) zřídit kontaktní místo určené pro poskytování informací o opatřeních pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole, pro předcházení a řešení případů diskriminace a zajišťování rovného zacházení a bezpečného prostředí na vysoké škole a zveřejňovat ve veřejné části svých internetových stránek údaj o tomto místu,“. 
23. V § 21 odst. 1 písm. h) a v § 42 odst. 1 písm. e) se slovo „výuky“ nahrazuje slovem „studia“ a slovo „předem“ se nahrazuje slovem „bezodkladně“.
24. V § 21 odst. 3 písm. a) se slovo „roční“ nahrazuje slovem „řádnou“.
25. V § 21 odst. 3 písm. b) se slova „výrok auditora k roční účetní závěrce“ nahrazují slovy „zprávu auditora o ověření účetní závěrky“.
26. V § 21 odst. 4 se za slovo „školy“ vkládají slova „a každoroční plán jeho realizace“.
27. V § 21 se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5) Veřejná vysoká škola zajišťuje přiměřená podpůrná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole, není-li to v rozporu s požadavky na zdravotní způsobilost ke studiu příslušného studijního programu. Pravidla jejich zajišťování stanoví vnitřní předpis vysoké školy.“. 
28. V § 23 odstavec 1 zní:
	„(1) Fakulta uskutečňuje samostatně nejméně jeden akreditovaný studijní program a vykonává tvůrčí činnost; to nevylučuje možnost jiných součástí téže vysoké školy se na uskutečňování studijního programu podílet.“.
29. V § 23 se za odstavec 1 vkládají nové odstavce 2 a 3, které znějí:
  „(2) Fakulta může uskutečňovat studijní program též ve spolupráci s dalšími fakultami téže vysoké školy nebo se může na uskutečňování studijního programu téže vysoké školy nebo jiné její fakulty podílet. Ustanovení odstavce 1 tím není dotčeno.  
(3) Je-li studijní program uskutečňován ve spolupráci mezi 2 nebo více fakultami téže vysoké školy, upraví vysoká škola vnitřním předpisem alespoň 
a) určení fakulty nebo fakult, které samostatně přijímají uchazeče nebo jejich část ke studiu ve studijním programu, provádějí jejich zápis do studia a přiznávají absolventům daného studijního programu příslušný akademický titul,
 b) spolupráci fakult při stanovení podmínek pro přijetí uchazečů ke studiu studijního programu a organizaci studia ve studijním programu a
c) práva a povinnosti studentů daného programu, včetně použití vnitřních předpisů spolupracujících fakult na studenty, a příslušnost těchto fakult a jejich orgánů rozhodovat o právech a povinnostech studentů daného studijního programu.“.
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 4 a 5.
30. V § 24 odst. 2 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní: 
„b) rozhodování o právech a povinnostech studentů studijních programů uskutečňovaných fakultou,“.
Dosavadní písmena b) až d) se označují jako písmena c) až e).
31. V § 26 odst. 3 se slova „veřejné vysoké školy“ nahrazují slovem „fakulty“.
32. V § 27 odst. 1 písm. h) se za slova „činnosti fakulty“ vkládají slova „(dále jen „strategický záměr fakulty“) a každoroční plán jeho realizace“ a za slovo „školy“ se vkládají slova „a každoročním plánem jeho realizace“.
33. V § 27 odst. 3 se za slovo „předkladatel“ vkládají slova „, popřípadě, není-li předkladatelem děkan, předseda akademického senátu fakulty,“ a slovo „kalendářních“ se zrušuje.
34. V § 30 odst. 1 písm. a) se slova „vzdělávací a tvůrčí činnosti“ zrušují a slova „vypracovaný v souladu se strategickým záměrem veřejné vysoké školy a návrhy každoročního plánu realizace strategického záměru“ se nahrazují slovy „a každoroční plán jeho realizace před jejich předložením akademickému senátu“.
35. V § 31 odst. 2 se slovo „Funkční“ nahrazuje slovy „Délku funkčního“ a slova „je nejvýše dvouleté“ se nahrazují slovy „stanoví vnitřní předpis fakulty“.
36. V § 35 odst. 1 se za slova „lékařství a“ vkládá slovo „veterinární“.
37. V § 37 se za slovo „opatření“ vkládají slova „nebo vnitřní předpis“.
38. V § 39 odst. 1 a v § 81 odst. 1 se slovo „, nebo“ nahrazuje slovem „a“.
39. V § 39 se na konci odstavce 4 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno g), které zní:
„g) doklady o bezúhonnosti žadatele, je-li zahraniční právnickou osobou, a bezúhonnosti členů statutárního orgánu nebo jiného obdobného řídicího orgánu žadatele, kteří jsou cizincem nebo zahraniční právnickou osobou, nejde-li o případ podle odstavce 3; doklady nesmí být ke dni podání žádosti starší než 3 měsíce a předkládají se v originále nebo v úředně ověřené kopii.“.
40. V § 39 se za odstavec 5 vkládají nové odstavce 6 až 9, které znějí:
„(6) Nejde-li o případ podle odstavce 3, ministerstvo si za účelem doložení bezúhonnosti žadatele a členů jeho statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu vyžádá podle jiného právního předpisu výpis z rejstříku trestů. 
(7) Nejde-li o případ podle odstavce 3, žadatel předloží za účelem doložení bezúhonnosti členů jeho statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu, kteří jsou cizincem nebo zahraniční právnickou osobou, výpis z cizozemské evidence trestů nebo rovnocenný doklad vydaný orgánem státu,
a) jehož je fyzická osoba občanem, jakož i orgánem státu, ve kterém se fyzická osoba naposledy v posledních 3 letech bezprostředně předcházejících dni podání žádosti o udělení státního souhlasu nepřetržitě zdržovala po dobu delší než 6 měsíců; za účelem doložení bezúhonnosti fyzické osoby, která je nebo byla občanem jiného členského státu Evropské unie nebo má nebo měla bydliště v jiném členském státě Evropské unie, postačí předložit výpis z rejstříku trestů, a to s případnou přílohou obsahující informace o jejích pravomocných odsouzeních za trestné činy a o navazujících údajích o těchto odsouzeních zapsaných v evidenci tohoto státu,
b) v němž má nebo v posledních 3 letech bezprostředně předcházejících dni podání žádosti o udělení státního souhlasu měla zahraniční právnická osoba sídlo, jakož i orgánem státu, ve kterém zahraniční právnická osoba má nebo v posledních 3 letech bezprostředně předcházejících dni podání žádosti o udělení státního souhlasu měla organizační složku obchodního závodu, pokud právní řád tohoto státu upravuje trestní odpovědnost právnických osob.
(8) Nejde-li o případ podle odstavce 3, postupuje žadatel za účelem doložení bezúhonnosti občana České republiky, který se v posledních 3 letech bezprostředně předcházejících dni podání žádosti o udělení státního souhlasu nepřetržitě zdržoval po dobu delší než 6 měsíců v zahraničí, podle odstavce 7 písm. a) obdobně.
(9) Nevydává-li cizí stát výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad nebo existují-li právní nebo jiné překážky pro předložení výpisu z evidence trestů, předloží žadatel čestné prohlášení o své bezúhonnosti, je-li zahraniční právnickou osobou, nebo o bezúhonnosti člena jeho statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu, který je cizincem nebo zahraniční právnickou osobou, nebo je občanem České republiky, který se v posledních 3 letech bezprostředně předcházejících dni podání žádosti o udělení státního souhlasu nepřetržitě zdržoval po dobu delší než 6 měsíců v zahraničí.“.
Dosavadní odstavec 6 se označuje jako odstavec 10.
41. V § 39a odst. 1 písm. c) se slova „předpisy, nebo“ nahrazují slovem „předpisy,“.
42. V § 39a odst. 1 písmeno d) zní:
„d) právnická osoba, která má působit jako soukromá vysoká škola, nebo některý z členů jejího statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu nejsou bezúhonní, nebo“.
43. V § 39a odst. 1 se doplňuje písmeno e), které zní:
„e) právnická osoba, která má působit jako soukromá vysoká škola, nebo některý z členů jejího statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu nejsou důvěryhodní.“.
44. V § 39a se za odstavec 1 vkládají nové odstavce 2 a 3, které znějí:
„(2) Za bezúhonného podle odstavce 1 písm. d) a § 42 odst. 1 písm. l) bodu 2 se nepovažuje
a)  právnická osoba, která má působit jako soukromá vysoká škola, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s poskytováním vzdělávání nebo pro úmyslný trestný čin, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena,
b)  člen statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu právnické osoby, která má působit jako soukromá vysoká škola, který byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s poskytováním vzdělávání nebo pro úmyslný trestný čin, pokud se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen.
(3) Za důvěryhodného podle odstavce 1 písm. e) se nepovažuje
a) právnická osoba po dobu 5 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým jí byl z důvodu závažného porušování povinností stanovených tímto zákonem nebo vnitřním předpisem soukromé vysoké školy odňat státní souhlas působit jako soukromá vysoká škola,
b) fyzická osoba po dobu 5 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byl z důvodu závažného porušování povinností stanovených tímto zákonem nebo vnitřním předpisem soukromé vysoké školy odňat státní souhlas působit jako soukromá vysoká škola právnické osobě, v níž daná fyzická osoba působila jako člen jejího statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu, pokud důvody pro odnětí státního souhlasu nastaly v době jejího působení.“.
Dosavadní odstavce 2 až 7 se označují jako odstavce 4 až 9.
45. V § 39a odst. 7 se slova „nebo případného“ nahrazují slovy „a případná“ a slova „unie nebo“ se nahrazují slovy „unie a“.
46. V § 39a odst. 8 a 9 se číslo „5“ nahrazuje číslem „7“.
47. V § 40 odst. 2 se číslo „3“ nahrazuje číslem „5“.        
V § 40 odst. 3 se slova „realizace strategického záměru, strategického záměru ministerstva“ nahrazují slovy „jeho realizace, strategického záměru ministerstva a každoročního plánu jeho realizace“.
48. § 41 včetně nadpisu zní: 
㤠41
Vnitřní předpisy soukromé vysoké školy 
(1) Právnická osoba, která má státní souhlas působit jako soukromá vysoká škola, vydá vnitřní předpisy soukromé vysoké školy, kterými stanoví, které orgány této právnické osoby vykonávají působnost vysoké školy, popřípadě působnost součásti vysoké školy, stanovenou v částech čtvrté až jedenácté a v části sedmnácté. 
(2) Vnitřními předpisy soukromé vysoké školy jsou 
a)	statut soukromé vysoké školy, 
b)	 studijní a zkušební řád, 
c) stipendijní řád, 
d) disciplinární řád pro studenty, 
e)	pravidla systému zajišťování kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností a vnitřního hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností soukromé vysoké školy,
f)	řád celoživotního vzdělávání, jestliže soukromá vysoká škola poskytuje programy celoživotního vzdělávání podle § 60,
g) řád úhrad spojených se studiem, 
h) další předpisy, pokud tak stanoví statut soukromé vysoké školy.
(3) Statut soukromé vysoké školy obsahuje alespoň
a)	název, sídlo a typ vysoké školy, 
b)	údaje o právní formě a identifikačním čísle, bylo-li přiděleno, právnické osoby, která má státní souhlas působit jako soukromá vysoká škola,
c)	identifikační údaje o zřizovateli nebo zakladateli,
d)	v případě zániku právnické osoby mající státní souhlas působit jako soukromá vysoká škola podle § 39a odst. 7 identifikační údaje o zanikající právnické osobě s oprávněním působit jako soukromá vysoká škola a nástupnické právnické osobě s oprávněním působit jako soukromá vysoká škola, 
e)	označení statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu a jiných orgánů právnické osoby, která má státní souhlas působit jako soukromá vysoká škola, a vymezení jejich působnosti,
f) určení orgánu právnické osoby, která má státní souhlas působit jako soukromá vysoká škola, oprávněného schvalovat vnitřní předpisy soukromé vysoké školy podle odstavce 2 a vnitřní předpisy součástí soukromé vysoké školy,
g) organizační strukturu, 
h) rámcové podmínky pro přijetí ke studiu a způsob podávání přihlášek, 
i) podmínky studia cizinců, 
 j) pravidla pro užívání akademických insignií a pro konání akademických obřadů, 
k) pravidla rozhodování o právech a povinnostech studentů,
l) pravidla doručování písemností studentům, uchazečům o studium a osobám s přerušeným studiem podle § 69a.
(4) Pro registraci vnitřních předpisů soukromé vysoké školy a jejich změn platí § 36 obdobně.“. 
 V § 42 odst. 1 písm. a) se za slovo „zveřejnit“ vkládají slova „ve veřejné části svých internetových stránek“ a slova „kterou stanoví ministr“ se nahrazují slovy „které stanoví a ve veřejné části svých internetových stránek zveřejní ministerstvo“.
V § 42 odst. 1 písm. b) se za slovo „zveřejnit“ vkládají slova „ve veřejné části svých internetových stránek“ a slova „realizace strategického záměru v termínu a formě, kterou stanoví ministr“ se nahrazují slovy „jeho realizace v termínu a formě, které stanoví a ve veřejné části svých internetových stránek zveřejní ministerstvo“.
49. V § 42 odst. 1 se za písmeno d) vkládá nové písmeno e), které zní:
„e) zřídit kontaktní místo určené pro poskytování informací o opatřeních pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole, pro předcházení a řešení případů diskriminace a zajišťování rovného zacházení a bezpečného prostředí na vysoké škole a zveřejňovat ve veřejné části svých internetových stránek údaj o tomto místu,“.
Dosavadní písmena e) až j) se označují jako písmena f) až k).
50. V § 42 odst. 1 písm. h) se za slovo „školy“ vkládají slova „a vnitřní předpisy fakulty“.
51. V § 42 odst. 1 písm. j) se slova „nebo že soukromá vysoká škola byla pravomocně odsouzena za trestný čin“ zrušují.
52. V § 42 odst. 1 písm. k) se číslo „5“ nahrazuje číslem „7“.
53. V § 42 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno l), které zní:
„l) informovat ministerstvo o 
1. podstatné změně údajů podle § 39 odst. 4 písm. d) předkládaných v žádosti o udělení státního souhlasu,
2. ztrátě bezúhonnosti právnické osoby, která má státní souhlas působit jako soukromá vysoká škola, ztrátě bezúhonnosti člena jejího statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu a ztrátě důvěryhodnosti člena jejího statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu.“.
V § 42 odst. 4 se za slovo „školy“ vkládají slova „a každoroční plán jeho realizace“.
54. V § 42 se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5) Soukromá vysoká škola zajišťuje přiměřená podpůrná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole, není-li to v rozporu s požadavky na zdravotní způsobilost ke studiu příslušného studijního programu. Pravidla jejich zajišťování stanoví vnitřní předpis soukromé vysoké školy.“.
55. V § 43 odst. 1 se za slovo „opatření“ vkládají slova „nebo vnitřní předpis“ a za slova „vysoké školy“ se vkládají slova „nebo její fakulty“.
56. V § 43 odst. 2 se za písmeno a) vkládají nová písmena b) a c), která znějí: 
„b) o odnětí státního souhlasu požádá,
 c) v době následující po uplynutí 2 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení státního souhlasu neuskutečňuje žádný studijní program, a to déle než 6 po sobě následujících kalendářních měsíců,“.
Dosavadní písmena b) až d) se označují jako písmena d) až f).
57. V § 43 odst. 2 písm. e) se slova „nebo 5“ zrušují.
58. V § 43 odst. 5 se za slova „v odstavci 2“ vkládá text „písm. f)“.
59. V § 44 odst. 2 písm. h) se slovo „kombinovaného“ zrušuje a za slovo „programu“ se vkládají slova „náležejícího do více oblastí vzdělávání“.
60. V § 44 odst. 6 se slovo „součástí“ nahrazuje slovy „fakultou nebo uskutečňované ve spolupráci více fakultami téže vysoké školy“. 
61. V § 44 odst. 8 se slova „, popřípadě obhajobou disertační práce,“ a slovo „kombinovaným“ zrušují a za slovo „programem“ se vkládají slova „náležejícím do více oblastí vzdělávání“.
62. V § 44 se doplňuje odstavec 9, který zní:
„(9) Vysoká škola při přípravě, schvalování a uskutečňování studijních programů zajišťuje, aby absolvováním studia ve studijním programu bylo dosahováno takových výsledků učení, sestávajících z konkrétních odborných znalostí, odborných dovedností a obecných způsobilostí, které budou odpovídat příslušné kvalifikační úrovni výsledků učení, obecně vymezené pro jednotlivé typy studijních programů v rámci kvalifikací vysokoškolského vzdělávání (dále jen „rámec kvalifikací“). Rámec kvalifikací vymezuje pro jednotlivé typy studijních programů rovněž jejich zařazení nebo jinou specifikaci podle mezinárodních kvalifikačních rámců vysokoškolského vzdělávání a průměrnou studijní zátěž potřebnou pro dosažení výsledků učení, vyjádřenou odpovídajícím počtem kreditů, specifikovaných jejich časovou hodnotou nebo přiřazením k mezinárodnímu systému přenosu a akumulace kreditů. Rámec kvalifikací stanoví prováděcí právní předpis.“.
63. V § 45 odst. 3 se slova „součástí je zpravidla obhajoba bakalářské práce“ nahrazují slovy „obsah a forma odpovídá profilu studijního programu“ a na konci odstavce se doplňují věty „Státní závěrečná zkouška může mít více částí; částí může být i obhajoba bakalářské práce. Státní závěrečná zkouška nemůže spočívat jen v obhajobě bakalářské práce. “.
64. V § 46 odstavec 3 zní:
„(3) Studium se řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou, která může mít více částí a jejíž obsah a forma odpovídá profilu studijního programu; částí musí být obhajoba diplomové práce. Státní závěrečná zkouška může spočívat i jen v obhajobě diplomové práce. V oblasti všeobecného lékařství, vojenského všeobecného lékařství, zubního lékařství, vojenského zubního lékařství, veterinárního lékařství a veterinární hygieny se studium řádně ukončuje státní rigorózní zkouškou.“.

65. V § 46 odst. 4 písm. c) se za slova „všeobecného lékařství“ vkládají slova „a vojenského všeobecného lékařství“.
66. V § 46 odst. 4 písm. d) se za slova „v oblasti zubního lékařství“ vkládají slova „a vojenského zubního lékařství“.
67. V § 46 odst. 5 větě první se slovo „součástí“ nahrazuje slovem „částí“.
68. V § 46 odst. 5 se na konci textu věty druhé doplňují slova „; nezaplatí-li uchazeč ve stanovené lhůtě poplatek, platí, že vzal přihlášku zpět“.

69. V § 46 odst. 5 písm. b) se za slovo „pedagogických“ vkládají slova „, nelékařských zdravotnických“.

70. V § 47 odst. 4 se slova „doktorskou zkouškou a veřejnou obhajobou disertační práce, kterými se prokazuje schopnost a připravenost k samostatné činnosti v oblasti výzkumu nebo vývoje nebo k samostatné teoretické a tvůrčí umělecké činnosti“ nahrazují slovy „závěrečnou zkouškou spočívající v obhajobě disertační práce“ a věta poslední se nahrazuje větami „Disertační práce musí zahrnovat původní výsledky tvůrčí činnosti studenta předkládajícího disertační práci uveřejněné způsobem obvyklým pro uveřejňování výsledků výzkumu, vývoje nebo jiných tvůrčích činností obvyklých v příslušném oboru nebo výsledky takto přijaté k uveřejnění. Disertační práci může rovněž tvořit umělecký výstup nebo funkční prototyp technického zařízení, patentová přihláška vynálezu nebo technická dokumentace vytvořená při výzkumné, vývojové nebo inovační činnosti nebo jiný aplikačně realizovaný výsledek výzkumu, vývoje nebo inovací.“.
Poznámka pod čarou č. 15 se zrušuje.

71. V § 47 odst. 6, § 47e odst. 4 a v § 79 odst. 2 písm. a) se slovo „součásti“ nahrazuje slovem „fakulty“.

72. Nadpis § 47b zní: 
„Zpřístupňování závěrečných prací veřejnosti“.

73. V § 47b odst. 1 se slovo „zveřejňuje“ nahrazuje slovy „zpřístupňuje veřejnosti“, slovo „zveřejnění“ se nahrazuje slovem „zpřístupnění“, slovo „nezveřejňuje“ se nahrazuje slovy „veřejnosti nezpřístupňuje“ a slovo „zveřejněna“ se nahrazuje slovem „zpřístupněna“.

74. V § 47b odst. 2 se slova „zveřejněny k nahlížení veřejnosti v místě určeném vnitřním předpisem vysoké školy nebo není-li tak určeno, v místě pracoviště vysoké školy, kde se má konat obhajoba práce“ nahrazují slovy „zpřístupněny veřejnosti způsobem stanoveným vnitřním předpisem vysoké školy“ a slovo „zveřejněné“ se nahrazuje slovem „zpřístupněné“.

75. V § 47b odst. 3 se slova „zveřejněním své práce“ nahrazují slovy „zpřístupněním své práce veřejnosti“.

76. V § 47b odst. 4 se slova „odložit zveřejnění“ nahrazují slovy „odložit zpřístupnění“, za slovo „části“ se vkládá slovo „veřejnosti“, slova „pro zveřejnění31)“ se nahrazují slovy „pro zpřístupnění31)“, slova „3 let“ se nahrazují slovy „5 let, jde-li o veřejnou nebo soukromou vysokou školu, nebo 15 let, jde-li o státní vysokou školu“, slova „odložení zveřejnění“ se nahrazují slovy „odložení zpřístupnění“, slova „zveřejněna na stejném místě, kde jsou zveřejňovány“ se nahrazují slovy „zpřístupňovány stejným způsobem jako“ a věta poslední se zrušuje.
77. V nadpisu § 47c, nadpisu § 47f a v nadpisu § 47g se slova „součásti nebo obhajoby disertační práce“ nahrazují slovem „části“.
78. V § 47c odst. 1 se slova „součásti, státní rigorózní zkoušky nebo její součásti, státní doktorské zkoušky nebo obhajoby disertační práce“ nahrazují slovy „části nebo státní rigorózní zkoušky nebo její části“ a slova „nebo obhajoba disertační práce“ se zrušují.
79. V § 47c odstavec 2 zní: 
„(2) Rektor vysloví rozhodnutím neplatnost vykonání státní zkoušky nebo její části, pokud osoba, o jejíž státní zkoušku nebo její část jde, nesplnila nebo splnila jen zdánlivě podmínky nebo předpoklady stanovené zákonem o vysokých školách, studijním programem nebo studijním a zkušebním řádem pro konání a úspěšné vykonání státní zkoušky nebo její části v důsledku
a) úmyslného trestného činu, 
b) úmyslného neoprávněného užití díla jiné osoby porušujícího závažným způsobem právní předpisy upravující ochranu duševního vlastnictví, nebo
c) jiného závažného úmyslného nečestného nebo nepoctivého jednání.“. 
80. V § 47c odst. 3, § 47c odst. 4 písm. b), § 47c odst. 5, § 47d odst. 2, § 47e odst. 1, 5 a 6, § 47f a v § 47g se slova „součásti nebo obhajoby disertační práce“ nahrazují slovem „části“. 
81. V § 47c odst. 3, § 47d odst. 3 a v § 47e odst. 1 a 5 se slova „součást nebo obhajobu disertační práce“ nahrazují slovem „část“. 
82. V § 47c odst. 3 se slova „písm. a) a b)“ zrušují.
83. V § 47c odst. 4 písm. b) se číslo „3“ nahrazuje číslem „7“ a na konci textu písmene se doplňují slova „nebo c)“.
84. V § 47c odst. 6, § 72 odst. 5, § 74 odst. 3 a v § 74a odst. 5 se za slovo „docentů“ vkládají slova „, mimořádných profesorů“.
85. V § 47e odst. 2 se slovo „součásti“ nahrazuje slovem „části“ a slovo „součást“ se nahrazuje slovem „část“.
86. V § 47e odst. 6 se slova „nebo obhajobu“ zrušují.
87. V § 48 odst. 1 se za slova „nebo v magisterském studijním programu“ vkládají slova „, který nenavazuje na bakalářský studijní program,“ a slovo „rovněž“ se zrušuje.
88. V § 48 odst. 4 úvodní části ustanovení se slovo „středoškolské“ nahrazuje slovem „střední“.
89. V § 48 odst. 4 písm. a) se za slovo „dosažení“ vkládá slovo „zahraničního“.
90. V § 48 odst. 4 se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní: 
„c) dokladem o udělení Mezinárodního bakalaureátu, vydaným International Baccalaureate světovou školou, autorizovanou švýcarskou nadací International Baccalaureate nebo sdruženou v některé asociaci International Baccalaureate světových škol uznané švýcarskou nadací International Baccalaureate,“.
Dosavadní písmena c) a d) se označují jako písmena d) a e).
91. V § 48 odst. 4 písm. e) se slova „středoškolském vzdělání“ nahrazují slovy „středním vzdělání“, slovo „druhé“ se nahrazuje slovem „poslední“ a slova „doplňující informace o obsahu a rozsahu zahraničního středoškolského studia“ se nahrazují slovy „doplňujících informací o tomto zahraničním středním vzdělání potřebných pro posouzení podle odstavce 6, včetně potvrzení příslušného zahraničního orgánu o tom, že daná zahraniční střední škola byla v době studia uchazeče v uvedeném cizím státě oprávněna poskytovat střední vzdělání,“.
92. V § 48 odst. 5 úvodní části ustanovení se slova „ve vysokoškolském programu“ nahrazují slovy „v zahraničním vysokoškolském studijním programu“.
93. V § 48 odst. 5 písm. c) se slova „ve vysokoškolském programu“ nahrazují slovy „v zahraničním vysokoškolském studijním programu“, slovo „druhé“ se nahrazuje slovem „poslední“, slova „doplňující informace o obsahu a rozsahu zahraničního vysokoškolského studia a“ se nahrazují slovy „doplňujících informací o tomto zahraničním vysokoškolském vzdělání potřebných pro posouzení podle odstavce 6, včetně“, slovo „je“ se nahrazuje slovy „byla v době studia uchazeče součástí vysokoškolského vzdělávacího systému“, za slova „cizím státě“ se vkládají slova „a že byla“ a na konci textu písmene se doplňují slova „v daném zahraničním vysokoškolském studijním programu“.
94. V § 48 odstavec 6 zní:
„(6) Odstavec 4 písm. e) a odstavec 5 písm. c) lze použít, pokud splnění podmínky dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou nebo podmínky řádného ukončení studia ve studijním programu prokazuje uchazeč veřejné vysoké škole nebo vysoké škole, která má institucionální akreditaci pro alespoň jednu oblast vzdělávání, a tato vysoká škola nemá pochybnosti o získání zahraničního vzdělání uchazečem, doloženého zahraničním dokladem, které
a) dosahuje úrovně středního vzdělání s maturitní zkouškou, jde-li o postup podle odstavce 4 písm. e), nebo
b) splňuje podmínky pro uznání vyplývající z § 90 odst. 5, jež se použijí obdobně, jde-li o postup podle odstavce 5 písm. c).

Vysoká škola může vyzvat uchazeče k prokázání vzdělání způsobem podle odstavce 4 písm. a) nebo odstavce 5 písm. a).“.
95. V § 48 odst. 7 se text „písm. d)“ nahrazuje textem „písm. e)“.
96. V § 48 se doplňují odstavce 8 a 9, které znějí:
„(8) Není-li v odstavci 5 písm. c), v odstavci 6 nebo ve větě poslední stanoveno jinak, na postup při prokazování a posuzování splnění podmínky pro přijetí ke studiu podle odstavce 5 písm. c) se nepoužijí § 89 až 90b. Rozhodnutí o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice podle § 89 se v případě podle odstavce 5 písm. c) nevydává a vysoká škola o případném prokázání splnění podmínky řádného ukončení studia v kterémkoliv typu studijního programu nebo řádného ukončení studia v magisterském studijním programu způsobem podle odstavce 5 písm. c) učiní záznam do spisu vedeného v přijímacím řízení. Záznam do spisu vedeného v přijímacím řízení vysoká škola učiní i o případném prokázání splnění podmínky dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou způsobem podle odstavce 4 písm. e). Na zahraniční doklady podle odstavce 4 písm. b) až e) a podle odstavce 5 písm. b) a c) a ověření pravosti podpisů a otisků razítek na originálech dokladů se § 90 odst. 4 použije obdobně.
(9) Dosažené předchozí vzdělání může uchazeč pro účely přijetí na soukromou nebo státní vysokou školu bez institucionální akreditace prokázat podle § 48 odst. 4 písm. e) a § 48 odst. 5 písm. c) na veřejné vysoké škole nebo na vysoké škole s institucionální akreditací na základě veřejnoprávní smlouvy vysokých škol.“.
97. V § 49 odstavec 3 zní:
„(3) Vysoká škola nebo fakulta může stanovit odlišné podmínky pro přijetí 
a) uchazečů, kteří absolvovali studijní program nebo jeho část nebo studují jiný studijní program na vysoké škole v České republice nebo v zahraničí anebo absolvovali akreditovaný vzdělávací program nebo jeho část ve vyšší odborné škole nebo studují akreditovaný vzdělávací program ve vyšší odborné škole v České republice nebo v zahraničí, nebo
b) příjemců stipendia nebo uchazečů o stipendium v rámci realizace programů poskytování rozvojových vládních stipendií ke studiu na vysokých školách v České republice, schválených vládou na základě zákona o zahraniční rozvojové spolupráci, nebo programů vyhlašovaných ministerstvem podle § 91b.“.
98. V § 49 se na konci odstavce 5 doplňuje věta „Tyto povinnosti se nevztahují na přijímání podle odstavce 2 nebo podle odstavce 3 písm. b).“.
99. V § 49 odst. 6 se slova „nebo institucionální akreditace pro oblast vzdělávání“ zrušují a za slovo „úřadem“ se vkládají slova „nebo schválen studijní program k uskutečňování na základě institucionální akreditace pro oblast nebo oblasti vzdělávání“.
100. V § 50 odst. 1 se slovo „součásti“ nahrazuje slovem „fakultě“.
101. V § 50 se na konci textu odstavce 3 doplňují slova „soukromé vysoké školy“. 
102. V § 50 odst. 4 se slova „podle § 49 odst. 5“ zrušují.
103. V § 50 odstavec 6 zní: 
„(6) O odvolání uchazeče proti rozhodnutí rozhoduje rektor. Rektor v odvolacím řízení přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy, vnitřními předpisy vysoké školy a fakulty a s podmínkami přijetí ke studiu stanovenými vysokou školou nebo fakultou.“.
104. V § 50 se odstavce 7 a 8 zrušují.
Dosavadní odstavce 9 a 10 se označují jako odstavce 7 a 8. 
105. V § 50 odst. 7 se věta poslední zrušuje.
106. V § 51 odst. 1 se slovo „Sdělením“ nahrazuje slovem „Oznámením“, slovo „stanovené“ se nahrazuje slovy „a formou stanovenou“, slovo „součástí“ se nahrazuje slovem „fakultou“ a na konci odstavce se doplňují věty „Zapsal-li se uchazeč do studia před uplynutím lhůty pro podání odvolání proti rozhodnutí o přijetí ke studiu, platí, že se práva podat odvolání zápisem vzdal. Zapsal-li se uchazeč do studia po podání odvolání v průběhu odvolacího řízení, odvolací řízení je zápisem do studia zastaveno; usnesení o zastavení řízení se nevydává.“.
107. V § 51 odst. 2 a v § 63 odst. 3 písm. b) se slovo „součásti“ nahrazuje slovem „fakultě“.
108. V § 53 odst. 2 se za slovo „docenti“ vkládají slova „, mimořádní profesoři,“.
109. Za § 54a se vkládá nový § 54b, který včetně nadpisu zní:
㤠54b
Přestup mezi studijními programy vysoké školy
(1) Počátečním studijním programem se pro účely přestupu mezi studijními programy vysoké školy rozumí studijní program uskutečňovaný vysokou školou nebo její fakultou, v němž je student zapsán nebo v němž bylo fyzické osobě povoleno přerušení studia. Pokračovacím studijním programem se pro účely přestupu mezi studijními programy vysoké školy rozumí jiný než počáteční studijní program uskutečňovaný toutéž vysokou školou nebo její fakultou, do kterého student nebo osoba s přerušeným studiem přestoupí.
(2) V době studia nebo přerušení studia počátečním studijním programu může student tohoto studijního programu i fyzická osoba s přerušeným studiem tohoto studijního programu požádat o povolení přestupu ze studia počátečního studijního programu do studia pokračovacího studijního programu, stanoví-li tak vnitřní předpis vysoké školy. O žádosti o povolení přestupu rozhoduje vysoká škola nebo fakulta, která uskutečňuje pokračovací studijní program. Ustanovení § 48 o podmínce předchozího vzdělání se na přestup použijí obdobně. Další podmínky povolení přestupu může stanovit studijní a zkušební řád nebo jiný vnitřní předpis vysoké školy. 
(3) Vyhoví-li vysoká škola nebo fakulta žádosti o povolení přestupu, rozhodne současně z úřední povinnosti o uznání části studia, zkoušek nebo splnění jiných studijních povinností, vykonaných nebo splněných žadatelem v rámci studia v počátečním studijním programu, a o zařazení do příslušného semestru, ročníku nebo bloku studia v pokračovacím studijním programu. Zároveň může v souladu s pravidly stanovenými studijním a zkušebním řádem žadateli pro účely studia v pokračovacím studijním programu prodloužit lhůty pro plnění studijních povinností nebo pro splnění podmínek pro postup do dalšího semestru, ročníku nebo bloku studia; může mu též prodloužit maximální dobu studia nebo maximální dobu přerušení studia v pokračovacím studijním programu, stanoví-li je studijní a zkušební řád. 
(4)  O žádosti o povolení přestupu rozhodují orgány podle § 50 odst. 2 a 3.  Ustanovení § 50 odst. 5 se na řízení o žádosti o povolení přestupu použije obdobně, přičemž účastníkem řízení je pouze fyzická osoba, o jejíž studium jde. 
(5)  Dnem oznámení rozhodnutí, kterým se přestup povoluje, vzniká studentovi právo na zápis do studia pokračovacího studijního programu ve lhůtě stanovené vysokou školou nebo její fakultou, která uskutečňuje nebo se podílí na uskutečňování pokračovacího studijního programu; fyzické osobě s přerušeným studiem vzniká právo zapsat se do studia pokračovacího studijního programu po uplynutí doby, na kterou jí bylo studium v počátečním studijním programu přerušeno. Zapsal-li se student nebo fyzická osoba s přerušeným studiem do studia pokračovacího studijního programu před uplynutím lhůty pro podání odvolání proti rozhodnutí o povolení přestupu, platí, že se práva podat odvolání zápisem vzdal. Zapsal-li se student nebo fyzická osoba s přerušeným studiem do studia pokračovacího studijního programu po podání odvolání v průběhu odvolacího řízení, odvolací řízení je zápisem do studia pokračovacího studijního programu zastaveno; usnesení o zastavení řízení se nevydává. 
(6) Přestup nabývá účinnosti a student nebo fyzická osoba s přerušeným studiem se stává studentem pokračovacího studijního programu dnem zápisu do studia pokračovacího studijního programu. Den předcházející uvedenému zápisu je dnem, jehož uplynutím student přestal být studentem počátečního studijního programu a fyzická osoba s přerušeným studiem v počátečním studijním programu pozbyla možnost budoucího opětovného zápisu do studia počátečního studijního programu; ustanovení § 54 odst. 4 věty poslední se použije obdobně.
(7)  Doba studia v počátečním studijním programu se ode dne zápisu do studia v pokračovacím studijním programu považuje za dobu studia v pokračovacím studijním programu, a to pro účely posuzování podmínek pro případné stanovení poplatku za delší studium podle § 58 a podmínek pro přiznání stipendia; doba studia v počátečním studijním programu se rovněž započítává do maximální doby studia v pokračovacím studijním programu a doba přerušení studia v počátečním studijním programu se započítává do maximální doby přerušení studia v pokračovacím studijním programu, stanoví-li tyto maximální doby studijní a zkušební řád. Členství studentů v samosprávných orgánech veřejné vysoké školy nebo fakulty, podmíněné členstvím v akademické obci vysoké školy nebo fakulty dnem přestupu zaniká, pokud vnitřní předpis vysoké školy nestanoví jinak.“.
110. V § 56 odst. 1 písmeno c) zní:
„c) přestupem do jiného studijního programu podle § 54b,“.
111. V § 56 odst. 2 se věta třetí zrušuje a slova „součásti nebo obhajoby disertační práce“ se nahrazují slovem „části“.
112. V § 56 odst. 3 se slova „a 3“ zrušují a slova „4 až 6“ se nahrazují číslem „5“.
113. V § 57 odstavec 5 zní:
„(5) Doklad o vykonaných zkouškách nebo potvrzení o studiu vydává vysoká škola na základě žádosti fyzické osoby, o jejíž studium jde; žádost lze podat také prostřednictvím elektronického informačního systému vysoké školy.  Požádal-li o to žadatel v žádosti o vydání dokladu nebo potvrzení, doručuje se doklad o vykonaných zkouškách nebo potvrzení o studiu prostřednictvím elektronického informačního systému vysoké školy, přičemž vysoká škola doklad nebo potvrzení zapečetí kvalifikovanou elektronickou pečetí.“.
114. Za § 57 se vkládá nový § 57a, který zní:
㤠57a
(1) Vysoká škola, která absolventu studijního programu vydala vysokoškolský diplom nebo dodatek k diplomu, mu na jeho žádost vyhotoví stejnopis prvopisu daného dokladu, případně jeho druhopis nebo stejnopis druhopisu.
(2)  Prokáže-li absolvent příslušné vysoké škole nebo fakultě, že mu bylo přiděleno nové rodné číslo podle zákona o evidenci obyvatel nebo že mu byla na základě jeho žádosti povolena změna jména, popřípadě jmen, nebo příjmení podle zákona o matrikách, vysoká škola mu na jeho žádost vydá nový doklad podle § 57 odst. 1 písm. a) a c) až f) nebo podle § 57 odst. 3 věty poslední, v němž se uvede jméno, popřípadě jména, a příjmení, a případně též rodné číslo, podle stavu ke dni vydání nového dokladu. Postup vysoké školy podle věty první se použije obdobně při změně jména, jmen nebo příjmení povolené v zahraničí.
(3) Vysoká škola může za úkony spojené s vyhotovením dokladu podle odstavce 1 nebo nového vysokoškolského diplomu nebo dodatku k diplomu podle odstavce 2 stanovit poplatek, který činí za každý doklad v případě podle odstavce 1 nejvýše 4 000 Kč a v případě podle odstavce 2 nejvýše 1 000 Kč. Od uvedeného poplatku jsou osvobozeny úkony spojené s vyhotovením nového vysokoškolského diplomu nebo dodatku k diplomu podle odstavce 2 v případě prokázání přidělení nového rodného čísla nebo v případě změny jména, popřípadě jmen, nebo příjmení podle zákona o matrikách povolené nebo provedené z důvodu zahájení nebo ukončení léčby pro změnu pohlaví. Poplatek je příjmem vysoké školy.“.
115. V § 58 se na konci textu odstavce 1 doplňují slova „; nezaplatí-li uchazeč poplatek ve stanovené lhůtě, platí, že vzal přihlášku ke studiu zpět“.
116. V § 58 odst. 3 se za slova „Studuje-li student ve studijním programu“ vkládají slova „veřejné vysoké školy“, za slova „magisterských studijních programech“ se vkládají slova „veřejných vysokých škol“ a na konci textu věty první se doplňují slova „na veřejné, státní nebo soukromé vysoké škole“.
117. V § 58 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Magisterský studijní program, který nenavazuje na bakalářský studijní program, a bakalářský studijní program se pro účely tohoto odstavce vzájemně považují za studijní programy stejného typu.“.
118. V § 58 odstavec 4 zní:
	„(4) Uskutečňuje-li veřejná vysoká škola studijní program v cizím jazyce, může stanovit poplatek za úkony spojené s přijímacím řízením, stanoví poplatek za studium v bakalářském nebo magisterském studijním programu a může stanovit poplatek za studium v doktorském studijním programu. Poplatek za studium v bakalářském nebo magisterském studijním programu nemusí být stanoven 
a) v případě studia, které se uskutečňuje v rámci 
1. provádění mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, nebo aktu vydaného na jejím základě, 
2. realizace programu Evropské unie nebo jiného mezinárodního programu nebo projektu, nebo
3. spolupráce veřejné vysoké školy se zahraniční institucí, 
b) v případě studia studenta podporovaného prostřednictvím stipendia v rámci realizace 
1. programů poskytování rozvojových vládních stipendií ke studiu na vysokých školách v České republice, schválených vládou na základě zákona o zahraniční rozvojové spolupráci, nebo 
2. programů vyhlašovaných ministerstvem podle § 91b. 
Na stanovení výše těchto poplatků se nevztahují odstavce 1 až 3, s výjimkou odstavce 1 části věty za středníkem.“.
119. V § 58 odst. 5 se za slovo „pokud“ vkládá slovo „veřejná“.
120. V § 58 odst. 6 se slova „Poplatky za studium s výjimkou odstavce 4 jsou“ nahrazují slovy „Poplatek za studium podle odstavce 3 je“.
121. § 59 včetně nadpisu zní:
㤠59
Úhrada spojená se studiem na soukromé vysoké škole
(1) Druhy úhrad spojených se studiem na soukromé vysoké škole, pravidla pro stanovení jejich výše, formu placení a splatnost stanoví soukromá vysoká škola ve svém řádu úhrad spojených se studiem. Výši úhrad spojených se studiem soukromá vysoká škola zveřejňuje ve veřejné části svých internetových stránek.
(2) Vnitřní předpis podle odstavce 1 může stanovit pravidla pro snížení nebo prominutí úhrad spojených se studiem na soukromé vysoké škole.
(3) Ustanovení § 58 odst. 8 se použije obdobně.“. 
122. V § 60 odst. 1 se na konci textu věty první doplňují slova „nebo orientované na zvýšení odbornosti studentů nebo absolventů zahraniční nebo tuzemské vysoké školy“.
123. V § 60 odst. 2 se za větu první vkládá věta „Účastníkům může vysoká škola udělit v případě programu celoživotního vzdělávání orientovaného na zvýšení odbornosti studentů nebo absolventů zahraniční nebo tuzemské vysoké školy i mezinárodně uznávaný titul.“, za slova „studijních programů“ se vkládají slova „nebo v rámci oblasti vzdělávání, pro kterou má vysoká škola institucionální akreditaci“, slova „kredity, které získali v programu celoživotního vzdělávání až do výše 60 %“ se nahrazují slovy „splnění studijních povinností odpovídajících nejvýše 60 % z počtu“ a na konci odstavce se doplňuje věta „Podmínky uznávání splnění studijních povinností z celoživotního vzdělávání v rámci studia studijních programů stanoví vysoká škola ve vnitřním předpisu.“.
124. § 60a se včetně nadpisu zrušuje.
125. V § 63 odst. 2 se za slovo „povinen“ vkládají slova „jednat při studiu čestně a poctivě a“.
126. V § 66 se věta poslední nahrazuje větami „Lhůta jednoho roku se přerušuje oznámením o zahájení disciplinárního řízení; přerušením lhůty počíná běh jednoroční lhůty nové. Do lhůt se nezapočítává doba, kdy fyzická osoba není studentem, a doba, po kterou se o věci vedlo soudní řízení správní.“.
127. V § 68 odst. 1 písm. e) se slovo „přiznání“ zrušuje. 
128. V § 68 odst. 1 písm. f) se slovo „vyměření“ a slova „a 4“ zrušují.
129. V § 68 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno j), které zní:
„j) povolení přestupu studenta mezi studijními programy podle § 54b.“.
130. V § 68 odst. 2 větě druhé se za slova „až f)“ vkládají slova „a j)“. 
131. V § 68 odst. 3 větě první se slova „řízení ve věcech uvedených v písmenech“ nahrazují slovy „řízeních ve věcech podle odstavce 1 písm.“.
132. V § 68 odstavec 4 zní:
„(4) O odvolání studenta proti rozhodnutí rozhoduje rektor. Rektor přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a vnitřními předpisy vysoké školy a fakulty. Odkladný účinek odvolání nelze vyloučit.“. 
133. V § 68 se odstavce 5 a 6 zrušují.
Dosavadní odstavec 7 se označuje jako odstavec 5.
134. V § 69 odst. 1 větě první se za slovo „nebo“ vkládají slova „disciplinární komise fakulty na návrh“.
135. § 69a včetně nadpisu zní: 
㤠69a
Doručování písemností studentům, uchazečům o studium 
a osobám s přerušeným studiem

(1) Vysoká škola v řízeních podle § 50, 54b a 68 doručuje písemnosti účastníkům řízení sama nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.
(2) Stanoví-li tak vnitřní předpis vysoké školy, vysoká škola může v řízeních podle § 50, 54b nebo 68 doručovat písemnosti účastníkům řízení prostřednictvím elektronického informačního systému vysoké školy. Pro řízení podle § 50 vysoká škola nebo fakulta zveřejní informaci pro uchazeče o takovém způsobu doručování společně se skutečnostmi zveřejňovanými podle § 49 odst. 5. Vnitřní předpis vysoké školy může stanovit pro řízení podle § 50, 54b a 68 takové doručování i jen pro některá řízení nebo některé úkony v řízení.
(3) V případě, kdy vnitřní předpis vysoké školy stanoví podle odstavce 2, že vysoká škola písemnosti doručuje prostřednictvím elektronického informačního systému vysoké školy, není vysoká škola povinna doručovat tyto písemnosti do datové schránky a odstavec 5 se nepoužije.
(4) Písemnost doručovaná podle odstavce 2 je doručena okamžikem, kdy se po zpřístupnění písemnosti účastníku řízení v elektronickém informačním systému vysoké školy účastník řízení do uvedeného systému přihlásí. Nepřihlásí-li se do něj ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy mu byla písemnost v elektronickém informačním systému zpřístupněna, považuje se tato písemnost za doručenou posledním dnem této lhůty. 
(5) Nepodaří-li se písemnost v řízení podle § 54b nebo 68 doručit z důvodu, že student nesplnil povinnost nahlásit adresu pro doručování uvedenou v § 63 odst. 3 písm. b), nebo nepodaří-li se písemnost v řízení podle § 50, 54b nebo 68 doručit na adresu pro doručování nahlášenou uchazečem nebo studentem, doručí se písemnost veřejnou vyhláškou, přičemž vysoká škola není povinna ustanovit uchazeči nebo studentovi opatrovníka. Povinnost vysoké školy doručovat do datové schránky tím není dotčena.“.
136. Za § 69a se vkládá nový § 69b, který včetně nadpisu zní: 
㤠69b
Podání k vysoké škole
Stanoví-li tak vnitřní předpis vysoké školy, může činit uchazeč o studium, student nebo osoba, které bylo studium přerušeno, podání k vysoké škole pouze v elektronické podobě prostřednictvím elektronického informačního systému vysoké školy, přičemž takové podání se považuje za podepsané. Podání je učiněno jeho potvrzením v elektronickém informačním systému vysoké školy. Pokud vnitřní předpis vysoké školy stanoví takovéto činění podání k vysoké škole pro uchazeče o studium, vysoká škola nebo fakulta zveřejní informaci pro uchazeče o způsobu činění podání společně se skutečnostmi zveřejňovanými podle § 49 odst. 5.“.
137. V § 70 odst. 1 se za slovo „zaměstnanci“ vkládají slova „veřejné nebo soukromé“ a slovo „vykonávajícími“ se nahrazuje slovy „nebo zaměstnanci České republiky zařazenými k výkonu práce na státní vysoké škole a vykonávají“.
138. V § 70 odst. 2 se číslo „20“ nahrazuje číslem „10“.
139. V § 70 odst. 3 se za slovo „odborníci“ vkládají slova „, a to zpravidla“.
140. V § 70 se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5) Akademický pracovník, který působí na vysoké škole v pracovním poměru, je povinen tuto vysokou školu bezodkladně informovat o každém svém dalším pracovním poměru, popřípadě následně o jeho skončení, v němž působí na jiné tuzemské vysoké škole, u poskytovatele zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky, na veřejné výzkumné instituci nebo u jiné výzkumné instituce, zapsané do seznamu výzkumných organizací schválených pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí podle jiného právního předpisu, a to i v těch případech, kdy jde o výkon vědecké, pedagogické, publicistické, literární nebo umělecké činnosti. Obdobnou informační povinnost má i uchazeč, který s vysokou školou sjednává pracovní poměr akademického pracovníka.“.
141. V § 72 odst. 5 a v § 74 odst. 3 se za slovo „profesor“ vkládají slova „nebo mimořádný profesor“.
142. V § 72 odst. 16 větě první se slova „na úřední desce vysoké školy“ nahrazují slovy „ve veřejné části svých internetových stránek“.
143. V § 74 odst. 2 se za slovo „profesorů“ vkládají slova „nebo mimořádných profesorů“.
144. V § 75 odstavec 2 zní:
„(2) Vysoká škola oznámí ministerstvu v případě habilitačního řízení bezodkladně po jeho zastavení nebo po jmenování uchazeče docentem a v případě řízení ke jmenování profesorem bezodkladně po jeho zastavení nebo po schválení návrhu na jmenování uchazeče profesorem vědeckou nebo uměleckou radou vysoké školy jméno, příjmení, rok narození, pohlaví, údaje o pracovním nebo služebním poměru uchazeče, výsledek a datum ukončení řízení.“.
145. V § 75 odst. 3 se slovo „zahájení“ nahrazuje slovem „výsledcích“ a slova „a o výsledcích těchto řízení“ se zrušují.
146. V § 75 odst. 4 se slovo „zveřejňování“ nahrazuje slovem „zpřístupňování“ a slovo „zveřejněna“ se nahrazuje slovem „zpřístupněna“.
147. V § 77a odst. 4, § 83e odst. 1 a v § 84 odst. 3 se slovo „hodnotící“ nahrazuje slovem „hodnoticí“. 
148. V § 78 odst. 2, § 79 odst. 6 a v § 80 odst. 2 se slova „kombinovaný studijní program“ nahrazují slovy „studijní program náležející do více oblastí vzdělávání“. 
149. V § 78 odst. 6 a 7 a v § 79 odst. 2 písm. g) se slova „Ministerstva obrany nebo Ministerstva vnitra“ nahrazují slovy „Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra“.
150. V § 78 odst. 10 se slovo „přiznávat“ nahrazuje slovy „konat státní rigorózní zkoušku a udělovat“.
151. V § 79 odst. 2 písm. b) se slova „; u kombinovaného studijního programu také procentně vyjádřený podíl základních tematických okruhů náležejících do jednotlivých oblastí vzdělávání na výuce“ zrušují.
152. V § 79 odst. 2 písm. e), § 81a odst. 2 písm. d) a v § 81a odst. 4 písm. c) se slovo „sebehodnotící“ nahrazuje slovem „sebehodnoticí“.
153. V § 79 odst. 3, § 81a odst. 3, § 83a odst. 2, 4 a 5, § 83e odst. 1, § 83e odst. 2 písm. a) a c) a v § 83e odst. 3 a 4 se slovo „hodnotících“ nahrazuje slovem „hodnoticích“.
154. V § 79 se na konci odstavce 3 doplňují věty „Součástí posouzení může být ověření podmínek v místě uskutečňování studijního programu. Pokud vysoká škola neumožní ověření podmínek v místě uskutečňování studijního programu, Akreditační úřad žádost zamítne.“. 
155. V § 79 odst. 4 písm. c) se slova „nemá vytvořeny podmínky pro řádné zajištění výuky a související tvůrčí činnosti“ nahrazují slovy „neuskutečňuje odpovídající související tvůrčí činnost“.
V § 79 odst. 6 se slovo „jejímu“ nahrazuje slovem „jejich“. 
156. V § 80 odst. 1 písm. c) se slova „z hlediska personálního, finančního a materiálního zabezpečení“ zrušují.
157. V § 80 odst. 8 se slova „byla sankce uložena“ nahrazují slovy „byl správní trest uložen“.
158. V § 81 odst. 1 se za slovo „též“ vkládají slova „další vysoká škola nebo jiná“.
159. V § 81 odst. 2 se za slovo „předloží“ vkládá slovo „žadatel“ a slovo „kde“ se nahrazuje slovy „ve spolupráci s kým“.
160. V § 81 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3) Žádají-li o akreditaci společně alespoň 2 vysoké školy, dohoda žadatelů o vzájemné spolupráci při uskutečňování studijního programu může upravit přijímání uchazečů ke studiu ve studijním programu a udělování akademických titulů absolventům tohoto studijního programu odlišně od úpravy podle odstavce 2.  Dohoda v takovém případě též stanoví, která vysoká škola přijímá uchazeče nebo jejich část ke studiu, přičemž uchazeč může být zapsán v tomto studijním programu  do studia pouze  na jedné ze spolupracujících vysokých škol, a stanoví podrobnosti o organizaci studia ve studijním programu a o akademických právech a povinnostech studentů, včetně platnosti studijních a zkušebních řádů, stipendijních řádů a případně dalších vnitřních předpisů nebo pravidel těchto vysokých škol nebo jejich součástí  pro studenty, a o věcné příslušnosti těchto vysokých škol nebo jejich součástí a jejich orgánů rozhodovat o právech a povinnostech studentů daného studijního programu.“.
        Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5.
161. V § 81 odst. 4 se slova „a 2“ nahrazují slovy „až 3“.
162. V § 81 odst. 5 se slova „právnické osoby a vysoké školy“ nahrazují slovem „žadatelů“ a na konci odstavce se doplňuje věta „Společné uskutečňování doktorského studijního programu podle odstavce 3 je možné pouze v případě, že každá ze spolupracujících vysokých škol uskutečňuje ke dni vydání rozhodnutí o žádosti o udělení společné akreditace doktorského studijního programu doktorský studijní program.“. 
163. V § 81a odst. 3 se text „odst. 3“ nahrazuje textem „odst. 4“ a na konci odstavce se doplňují věty „Součástí posouzení může být ověření podmínek v místě uskutečňování vzdělávací činnosti v oblasti nebo oblastech vzdělávání, ve kterých vysoká škola na základě akreditace hodlá působit. Pokud vysoká škola neumožní ověření podmínek v místě uskutečňování vzdělávací činnosti, Akreditační úřad žádost zamítne.“.
164. V § 81a odst. 4 písm. f) se za slovo „vzdělávání“ vkládají slova „; do uvedené doby 10 let může Akreditační úřad v případech zvláštního zřetele hodných započítat i dobu uskutečňování stejného nebo obdobného studijního programu jinou vysokou školou nebo její fakultou, pokud vysoká škola žádající o akreditaci podle odstavce 2 využívá při zajištění jí uskutečňovaného studijního programu v podstatné míře personální zabezpečení, využívané před podáním žádosti jinou vysokou školou nebo její fakultou k zajištění stejného nebo obdobného studijního programu“.
165. V § 82 odst. 6 písm. b) se za slovo „studia“ vkládají slova „; do uvedené doby uskutečňování doktorského studijního programu může Akreditační úřad v případech zvláštního zřetele hodných započítat i dobu uskutečňování stejného nebo obdobného doktorského studijního programu jinou vysokou školou nebo její fakultou, pokud vysoká škola žádající o akreditaci podle odstavce 2 využívá při zajištění jí uskutečňovaného doktorského studijního programu v podstatné míře personální zabezpečení, využívané před podáním žádosti jinou vysokou školou nebo její fakultou k zajištění stejného nebo obdobného doktorského studijního programu“.
166. V § 83 odst. 2 písm. f) se slova „v § 93f odst. 5 písm. a) a v § 93h odst. 5 písm. a)“ nahrazují slovy „v § 93d odst. 2 písm. a), § 93d odst. 3, § 93ib odst. 2 písm. a) a v § 93ib odst. 3 a při následné kontrole jejich dodržování“. 
167. V § 83 odst. 2 se za písmeno h) vkládá nové písmeno i), které zní:
„i) spolupracuje se zahraničními všeobecně uznávanými hodnoticími agenturami a zapojuje se formou spolupráce nebo, se souhlasem vlády, formou členství do činnosti mezinárodních sdružení nebo jiných nadnárodních nevládních organizací nebo orgánů působících v oblasti zabezpečování kvality vysokoškolského vzdělávání,“.
Dosavadní písmeno i) se označuje jako písmeno j).
168. V § 83 odstavec 4 zní:
„(4) Stanovisko k typu vysoké školy nebo stanovisko vyžádané v rámci součinnosti při posuzování splnění nebo dodržování podmínek podle § 93d odst. 2 písm. a), § 93d odst. 3, § 93ib odst. 2 písm. a) a v § 93ib odst. 3 Akreditační úřad vydává do 90 dnů ode dne, kdy mu byla žádost o stanovisko doručena.“. 
169. V § 83a odst. 2 se za slovo „komisí“ vkládají slova „, vydává usnesení Akreditačního úřadu o zastavení správního řízení v případě zpětvzetí žádosti žadatelem“.
V § 83a se na konci odstavce 4 doplňuje věta „Jmenování členem hodnoticí komise nezakládá pracovněprávní vztah k České republice ani služební poměr státního zaměstnance.“.
170. V § 83b odst. 6 se slova „a nesmí přímo nebo zprostředkovaně poskytovat za úplatu poradenskou nebo obdobnou pomoc vysokým školám“ zrušují a na konci odstavce se doplňuje věta „Předseda Rady Akreditačního úřadu ani místopředsedové Rady Akreditačního úřadu nesmějí přímo nebo zprostředkovaně poskytovat za úplatu poradenskou nebo obdobnou pomoc vysokým školám.“.
171. V § 83c odst. 2 písm. b) úvodní části ustanovení se za slovo „rozhodovat“ vkládají slova „, s výjimkou vydávání usnesení o zastavení řízení v případě zpětvzetí žádosti žadatelem,“.  
V § 83c odst. 2 písm. b) bodě 2 se slova „3 a 4“ nahrazují slovy „2 až 5“.
172. V § 83c odst. 2 písm. h) se slova „ke splnění podmínek pro řádné zajištění výuky a související tvůrčí činnosti“ nahrazují slovy „k uskutečňování odpovídající související tvůrčí činnosti“, za slova „na území České republiky“ se vkládají slova „v zahraničním vysokoškolském studijním programu nebo k dodržování uvedených podmínek držitelem tohoto povolení nebo oprávnění“, za slova „posuzování splnění“ se vkládají slova „nebo dodržování“ a slova „§ 93f odst. 5 písm. a) nebo § 93h odst. 5 písm. a)“ se nahrazují slovy „§ 93d odst. 2 písm. a) a v § 93d odst. 3 nebo v § 93ib odst. 2 písm. a) a v § 93ib odst. 3“.
173. V § 83c se za odstavec 4 vkládají nové odstavce 5 a 6, které znějí:
„(5) Při poradě a hlasování o usneseních podle odstavce 2 mohou být přítomni pouze členové Rady Akreditačního úřadu, osoba, která je pověřena sepsáním protokolu, a další osoby po předchozím souhlasu Rady Akreditačního úřadu.  
(6) Ve správních řízeních podle odstavce 2 písm. b) v době od přijetí usnesení ve věci samé Radou Akreditačního úřadu nejsou účastníci řízení oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a k jejich podáním učiněným v době od přijetí usnesení ve věci samé Radou Akreditačního úřadu před vydáním rozhodnutí se nepřihlíží, s výjimkou uplatnění práva žadatele zúžit předmět své žádosti nebo vzít žádost zpět. Akreditační úřad spolu s výzvou k vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí před vydáním rozhodnutí ve věci poučí účastníka řízení o těchto omezeních a sdělí mu den, kdy Rada Akreditačního úřadu věc projedná.“.  
Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 7.
174. V § 83c odstavec 7 zní:
„(7) Akreditační úřad zveřejňuje na internetových stránkách ministerstva výrokovou část pravomocných rozhodnutí vydaných podle odstavce 2 písm. b) a výrokovou část pravomocných rozhodnutí o odvolání vydaných podle odstavce 4, a to spolu se stručně uvedenými důvody těchto rozhodnutí. Jiná usnesení přijatá Radou Akreditačního úřadu podle odstavce 2 a jejich důvody Akreditační úřad zveřejňuje na internetových stránkách ministerstva bezprostředně po jejich přijetí. Akreditační úřad dále na internetových stránkách ministerstva zveřejňuje závěrečný písemný výstup z činnosti hodnoticí komise.“.    
V § 83d se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Jmenování členem Přezkumné komise Akreditačního úřadu nezakládá pracovněprávní vztah k České republice ani služební poměr státního zaměstnance.“. 
175. V nadpisu § 83e se slovo „Hodnotící“ nahrazuje slovem „Hodnoticí“.
176. V § 83e odst. 2 písm. a) se slova „hodnotící komise je vždy také jeden student“ nahrazují slovy „hodnoticí komise je vždy také alespoň jeden student, nejde-li o správní řízení ve věcech udělení nebo odnětí akreditace habilitačního řízení nebo řízení ke jmenování profesorem nebo jejího pozastavení nebo zrušení pozastavení“.
177. V § 83e odst. 3 se věta poslední zrušuje.
178. V § 83e odst. 4 se za slova „písm. e) nebo“ vkládá slovo „osoba,“ a slova „na výzvu Akreditačního úřadu zveřejněnou na internetových stránkách ministerstva“ a slova „po projednání s orgány reprezentace vysokých škol,“ se zrušují.
179. V § 84 odst. 2 písmeno b) zní: 
„b) na základě usnesení Rady Akreditačního úřadu.“.
V § 87 odst. 1 se na konci textu písmene b) doplňují slova „a každoroční plán jeho realizace“.
180. V § 87 odst. 1 písm. g) bod 1 zní: 
„1. rámec kvalifikací,“.
181. V § 87 odst. 1 písm. j) bodech 1, 3 a 4 se slovo „registr“ nahrazuje slovy „neveřejný registr“.
182. V § 87 odst. 1 písm. j) bodě 2, § 87a odst. 1 a v § 87a odst. 2 větě první se slovo „uskutečňovaných“ zrušuje.
183. V § 87 odst. 1 písm. o) se slova „hrazená ze státního rozpočtu podle § 91“ nahrazují slovy „podle § 91b“.
184. V § 87 odst. 1 písmeno x) zní:
„x) uděluje tuzemské povolení k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu na území České republiky (dále jen „tuzemské povolení“) podle § 93b až 93e a tuzemské oprávnění k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu na území České republiky (dále jen „tuzemské oprávnění“) podle § 93i až 93ic a vykonává kontrolu dodržování právních předpisů v oblasti poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání a dodržování podmínek pro uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání podle § 93d odst. 2 a 3, § 93e odst. 1, § 93f odst. 1, § 93ib odst. 2 a 3, § 93ic odst. 1 a § 93id odst. 1; při kontrole dodržování uvedených předpisů a podmínek může požádat o součinnost Akreditační úřad,“. 
185. V § 87 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno za), které zní:
„za) samo, případně prostřednictvím jím pověřené osoby, provádí statistická zjišťování a výzkumná šetření související s vysokým školstvím také s využitím kontaktních údajů sdružených podle písmene i).“.
186. V § 87 odst. 2 písm. a) bodě 1, § 87 odst. 2 písm. b) bodě 1 a v § 87 odst. 2 písm. c) bodě 2 a 3 se za slovo „rektorům“ vkládají slova „a děkanům fakult“.
187. V § 87 odst. 2 písm. a) bodě 1 a v § 87 odst. 2 písm. b) bodě 1 se slova „plnícím funkci“ nahrazují slovy „vykonávajícím působnost“. 
188. V 87 odst. 2 písm. b) bodě 1 se slova „základních pracovněprávních vztahů“ nahrazují slovy „pracovních nebo služebních poměrů“.
189. V § 87 odst. 2 písm. c) bodě 3 se slovo „funkci“ nahrazuje slovem „působnost“.
190. V nadpisu § 87a se slovo „uskutečňovaných“ zrušuje.
191. V § 87a odstavec 1 zní:
„(1) Registr vysokých škol a studijních programů je součástí Informačního systému vzdělávání podle školského zákona.“.
192.  V § 87a odst. 2 a v § 87b odst. 5 se text „§ 93a“ nahrazuje slovy „§ 93b a 93i“.
193. V § 87a odst. 2 se za slovo „typů“ vkládají slova „akreditovaných nebo schválených“.
194. V § 87a se na konci textu odstavce 3 doplňují slova „, a to prostřednictvím registru vysokých škol a studijních programů, nestanoví-li ministerstvo jiný způsob předávání údajů“.
195. V § 87b odst. 1 se za slovo „zaměstnancích“ vkládají slova „v pracovním nebo služebním poměru“.
196. V § 87b odst. 2 písm. b) se slova „datu získání vysokoškolského vzdělání zaměstnance, o jeho akademických titulech, vědeckých hodnostech a“, slova „programů a“ a slova „byly tituly a hodnosti získány a ve kterých“ zrušují a na konci textu písmene se doplňují slova „; u mimořádných profesorů datum získání nejvyššího dosaženého vzdělání“.
197. V § 87b odst. 2 písm. c) se slova „základního pracovněprávního vztahu“ nahrazují slovy „pracovního poměru“ a slova „základní pracovněprávní vztah“ se nahrazují slovy „pracovní poměr“.
198. V § 87b odst. 3 písm. c) se slova „veřejných vysokých škol a státních vysokých škol, orgány soukromých vysokých škol plnící funkci rektora“ zrušují.
199. V § 87b odst. 5 větě první se slova „v základním pracovněprávním vztahu“ nahrazují slovy „v pracovním poměru“.
200. V § 88 odst. 3 se za písmeno g) vkládají nová písmena h) a i), která znějí:
„h) přestupu,
i) přiznání a odnětí doktorského stipendia,“.
Dosavadní písmeno h) se označuje jako písmeno j).
201. V § 88 odst. 3 se závěrečná část ustanovení zrušuje.
202. V § 88 odst. 4 se text „g)“ nahrazuje textem „i)“, za slovo „neprodleně“ se vkládají slova „, nejpozději však do 3 pracovních dnů“, na konci textu věty první se doplňují slova „nebo do 3 pracovních dnů po dni, kdy se vysoká škola dozví, že tato událost nastala“ a slova „zvláštních předpisů.21)“ se nahrazují slovy „zákona o archivnictví.“.
Poznámka pod čarou č. 21 se zrušuje.
203. V § 89 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „osvědčení o uznání vysokoškolského vzdělání nebo jeho části v České republice:“ nahrazují slovy „rozhodnutí o žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice“.  
204. V § 89 odst. 1 písm. b) se slova „obsahově obdobný studijní program“ nahrazují slovy „nebo je oprávněna uskutečňovat studijní program alespoň v jedné z oblastí vzdělávání, do nichž zahraniční vysokoškolský studijní program náleží; na zařazení zahraničních vysokoškolských studijních programů do oblastí vzdělávání se § 44 odst. 8 a § 44a použijí přiměřeně“.
205. V § 89 odst. 2 se slova „o uznání vysokoškolského vzdělání nebo jeho části“ nahrazují slovy „o žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice“.
206. V § 89 odstavce 3 a 4 včetně poznámky pod čarou č. 39 znějí:
„(3) Veřejná vysoká škola nebo ministerstvo rozhodne o žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice na základě posouzení, zda je instituce, na které bylo zahraniční vzdělání získáno, zahraniční vysokou školou, a na základě zahraniční vysokoškolské kvalifikace osvědčující získání znalostí a dovedností odpovídajících kvalifikační úrovni příslušného typu studijního programu. Zahraniční vysokoškolskou kvalifikací 39) se pro účely § 89 až 90b rozumí zahraniční vysokoškolský diplom nebo obdobný zahraniční doklad osvědčující získání zahraničního vysokoškolského vzdělání.

 (4) Nedaří-li se prokazatelně žadateli doručovat nebo nepodaří-li se žadateli doručit do ciziny, orgán rozhodující o žádosti doručuje žadateli bez ustanovení opatrovníka veřejnou vyhláškou.
__________
39) Čl. I Úmluvy o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu, 
      vyhlášené pod č. 60/2000 Sb. m. s.“.
207. V § 90 odstavec 2 zní:
	„(2) Součástí žádosti o uznání je originál nebo úředně ověřená kopie zahraniční vysokoškolské kvalifikace a originál nebo úředně ověřená kopie dodatku k diplomu nebo obdobného dokladu. Veřejná vysoká škola nebo ministerstvo může požadovat, aby žadatel vedle těchto náležitostí předložil též doplňující informace o tom, že studijní program uskutečňovala instituce oprávněná poskytovat vzdělání srovnatelné s vysokoškolským vzděláním podle tohoto zákona, nebo informace o náplni studia v zahraničním vysokoškolském studijním programu nebo potřebné informace o zahraničním vysokoškolském vzdělání, o jehož uznání je žádáno. Součástí žádosti je i informace o místě poskytování vzdělání, pokud se liší od sídla zahraniční vysoké školy.“.
208. V § 90 odst. 3 se za slovo „sídlo“ vkládá slovo „zahraniční“.
209. V § 90 odstavec 5 zní: 
„(5) Veřejná vysoká škola nebo ministerstvo žádost o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice zamítne, pokud zahraniční vysokoškolské vzdělání, o jehož uznání je žádáno, 
a) bylo poskytováno institucí, která nebyla v době studia žadatele součástí vysokoškolského vzdělávacího systému domovského státu jako vysoká škola,
b) bylo poskytováno institucí bez příslušného oprávnění vyžadovaného právními předpisy domovského státu pro uskutečňování studijního programu,  
c)   neodpovídá příslušné kvalifikační úrovni podle § 44 odst. 9 vysokoškolského vzdělání v bakalářském, magisterském nebo doktorském studijním programu v České republice nebo vykazuje podstatný rozdíl mezi zahraniční vysokoškolskou kvalifikací, o jejíž uznání je žádáno, a odpovídající kvalifikací v České republice, nebo
d) bylo získáno absolvováním zahraničního vysokoškolského studijního programu uskutečňovaného zcela nebo zčásti v České republice, přičemž
1. 	zahraniční vysoká škola nebyla v době studia žadatele oprávněna podle právních předpisů jejího domovského státu, podle kterých se zahraniční vysokoškolské vzdělávání na území České republiky uskutečňovalo, daný program uskutečňovat přímo nebo prostřednictvím české právnické osoby v České republice, nebo
2. 	zahraniční vysoká škola nebo česká právnická osoba spolupracující s příslušnou zahraniční vysokou školou nebyla v době studia žadatele v zahraničním vysokoškolském studijním programu, uskutečňovaném na území České republiky, podle právních předpisů České republiky oprávněna poskytovat zahraniční vysokoškolské vzdělávání na území České republiky v daném zahraničním vysokoškolském studijním programu.“.
210. V § 90 se doplňují odstavce 6 a 7, které znějí:
„(6) Vyhoví-li veřejná vysoká škola nebo ministerstvo žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice, v rozhodnutí o uznání vždy uvede i název zahraničního programu absolvovaného žadatelem, příslušný typ studijního programu v České republice, který odpovídá zahraničnímu programu absolvovanému žadatelem, oblast nebo oblasti vzdělávání, do nichž zahraniční program náleží, a označení zahraničního dokladu o vzdělání, jehož se žádost týká, včetně názvu a státu sídla zahraniční vysoké školy, která jej vydala, a označení státu, podle jehož právního řádu byl doklad vydán.
(7) Domovským státem vzdělávací instituce se pro účely tohoto zákona rozumí cizí stát, jehož vysokoškolského vzdělávacího systému je daná instituce součástí.“. 
211. V § 90b odst. 1 písm. b) se za slova „názvu a“ vkládá slovo „státu“ a slova „zahraniční vysoké školy“ se nahrazují slovem „instituce“.
212. V § 90b se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno d), které zní:
„d) další údaje ze zahraničního dokladu o vzdělání, jsou-li k dispozici.“.
213. § 91 včetně nadpisu zní:
㤠91
Stipendia přiznávaná vysokou školou
(1) Vysoké školy mohou rozhodovat o stipendiích přiznávaných vysokou školou. Tato stipendia mohou být hrazena
a) z prostředků stipendijního fondu nebo jiných vlastních zdrojů vysoké školy,  
b) z prostředků státního rozpočtu poskytnutých vysoké škole formou dotace nebo příspěvku podle tohoto zákona, nebo
c) z prostředků soustředěných v Národním fondu nebo z jiných veřejných prostředků poskytnutých vysoké škole podle jiného právního předpisu nebo v rámci provádění mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána.
(2) Stipendia mohou být přiznána 
a) za vynikající studijní výsledky, 
b) za vynikající výzkumné, vývojové a inovační, umělecké nebo další tvůrčí výsledky přispívající k prohloubení znalostí, 
c) na výzkumnou, vývojovou a inovační činnost podle jiného právního předpisu, 
d) v případě tíživé sociální situace studenta, 
e) v případech zvláštního zřetele hodných,  
f) na podporu studia, tvůrčí činnosti, vzdělávací činnosti nebo praktických stáží, uskutečňovaných v rámci realizace programů Evropské unie nebo jiných mnohostranných nebo dvoustranných mezinárodních programů nebo projektů, nebo 
g) v dalších případech stanovených stipendijním řádem.
(3) Stipendia podle odstavce 2 mohou být přiznána studentům vysokých škol. Stipendia podle odstavce 2 písm. a) a b) mohou být přiznána též absolventům studia ve studijním programu, kteří splnili podmínky pro jejich přiznání v době svého studia. Stipendia podle odstavce 2 písm. f) mohou být přiznána též absolventům studia ve studijním programu, účastníkům celoživotního vzdělávání, akademickým pracovníkům a jiným zaměstnancům vysoké školy, pokud nejsou financovaná 
a) ze stipendijního fondu veřejné vysoké školy, nebo 
b) z prostředků státního rozpočtu poskytnutých veřejné vysoké škole formou příspěvku, nejde-li o podporu aktivit uskutečňovaných v rámci provádění mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, nebo aktu vydaného na jejím základě, v rámci realizace programu Evropské unie nebo jiného mezinárodního programu nebo projektu nebo v rámci spolupráce vysoké školy se zahraniční institucí.
(4) Studentům doktorských studijních programů může být přiznáno též doktorské stipendium podle § 91a. 
(5) Stipendium podle odstavce 2 písm. d) se přiznává vždy studentům, kteří mají nárok na přídavek na dítě podle zákona o státní sociální podpoře, jestliže rozhodný příjem v rodině zjišťovaný pro účely přídavku na dítě nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1,5. Stipendium se přiznává po standardní dobu studia na 10 měsíců v akademickém roce. Měsíční výše stipendia odpovídá jedné čtvrtině výše měsíční minimální mzdy, s tím, že takto určená výše stipendia se zaokrouhluje na celé desetikoruny nahoru. Nárok na stipendium prokazuje student písemným potvrzením vydaným na jeho žádost orgánem státní sociální podpory, který přídavek přiznal, že příjem rodiny zjišťovaný pro účely přídavku na dítě za třetí kalendářní čtvrtletí roku nepřevýšil součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1,5. Potvrzení pro účely přiznání stipendia platí po dobu 11 měsíců od uplynutí čtvrtletí, za které byl příjem rodiny zjišťován. Nárok na stipendium může student uplatnit za určité časové období pouze jednou. 
(6) Ve věcech stipendia rozhoduje vysoká škola nebo fakulta
a) podle stipendijního řádu, nebo
b) podle pravidel vyplývajících z příslušných přímo použitelných předpisů Evropské unie nebo z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a z aktů vydaných na jejich základě. 
(7) Ustanovení § 68 odst. 2 až 4 o účastenství, postavení a právech a povinnostech studentů a postupu vysoké školy v řízeních ve věcech stipendií a o průběhu těchto řízení, § 69a odst. 3 o doručování studentům a § 69b o podání studenta k vysoké škole se na osoby podle odstavce 3 věty druhé a třetí použijí obdobně.
(8) Vyplývá-li to z pravidel podle odstavce 6 písm. b), vysoká škola poskytuje stipendium na základě smlouvy uzavřené s příjemcem stipendia a správní řízení o přiznání stipendia se nevede.“.
Poznámka pod čarou č. 21a, která zní: „21a) § 17 odst. 2 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.“, se zrušuje.
214. Za § 91 se vkládají nové § 91a až 91c, které včetně nadpisů znějí: 
㤠91a
Doktorský studijní příjem a doktorské stipendium
(1) Pro účely tohoto zákona se doktorským studijním příjmem rozumí součet měsíční výše peněžních prostředků doktorského stipendia přiznaného vysokou školou nebo její fakultou studentovi jejího doktorského studijního programu a měsíční výše mzdy nebo platu sjednané, stanovené nebo určené za práci, v níž uvedený student jako zaměstnanec dané vysoké školy nebo zaměstnanec České republiky působící na dané vysoké škole vykonává v pracovním poměru tvůrčí činnost související se vznikem jeho disertační práce.
(2) Nárok na doktorské stipendium podle odstavce 3 má při svém prvním studiu v některém z doktorských studijních programů uskutečňovaných veřejnými nebo státními vysokými školami nebo jejich fakultami, jde-li o studium ve standardní době studia v prezenční formě, student doktorského studijního programu 
a) veřejné vysoké školy nebo její fakulty
b) vojenské vysoké školy nebo její fakulty, není-li vojákem v činné službě., nebo
c) policejní vysoké školy nebo její fakulty, není-li příslušníkem Policie České republiky nebo jiného bezpečnostního sboru ve služebním poměru.  
(3) Jde-li o studenta podle odstavce 2, vysoká škola při rozhodování ve věcech jeho doktorského stipendia zajistí, je-li doktorský studijní příjem studenta na dané vysoké škole tvořen
a) pouze doktorským stipendiem, aby výše doktorského stipendia nebyla nižší než minimální měsíční mzda vynásobená koeficientem 1,2 a poté zaokrouhlená na celé desetikoruny nahoru,
b) kombinací měsíční mzdy nebo platu podle odstavce 1 a doktorského stipendia, aby součet dvou třetin výše měsíční mzdy nebo platu podle odstavce 1 a celé výše doktorského stipendia nebyl nižší než minimální měsíční mzda vynásobená koeficientem 1,2 a poté zaokrouhlená na celé desetikoruny nahoru.
(4) Řízení ve věci doktorského stipendia se zahajuje doručením žádosti studenta vysoké škole; lze je zahájit i z moci úřední, jde-li o snížení, zvýšení nebo odnětí doktorského stipendia nebo jde-li o přiznání doktorského stipendia v jiných případech než podle odstavce 2. Doktorské stipendium se přiznává zvlášť na každý akademický rok nebo jeho část po standardní dobu studia, a to i na období prázdnin; doktorské stipendium lze přiznat i zpětně. Pro účely určení výše doktorského stipendia podle odstavce 3 se za minimální měsíční mzdu považuje její výše platná a účinná v den 1. července kalendářního roku, v němž na dané vysoké škole začíná akademický rok, pro který má být doktorské stipendium přiznáno.
(5) Zapíše-li se přijatý uchazeč o studium tentýž den do studia ve více doktorských studijních programech, v nichž splňuje podmínky podle odstavce 2, nárok na doktorské stipendium podle odstavce 3 může pro tutéž dobu uplatnit žádostí podle odstavce 4 pouze v jednom z těchto studijních programů, který si sám určí. Bylo-li studentovi vysokou školou pravomocně přiznáno doktorské stipendium podle odstavce 3, může student volbu studijního programu podle věty první změnit před skončením studia v daném studijním programu pouze tehdy, bude-li mu na jeho žádost přiznané stipendium vysokou školou odňato. 
(6) Dosahuje-li doktorský studijní příjem studenta podle odstavce 1 alespoň výše podle odstavce 3 písm. a), nemusí být doktorské stipendium přiznáno a již přiznané doktorské stipendium může být sníženo nebo odňato. Doktorské stipendium může vysoká škola nepřiznat, snížit pod úroveň podle odstavce 3 nebo odejmout též v případě studenta, který závažným způsobem neplní studijní povinnosti vyplývající z jeho individuálního studijního plánu. 
(7) Podrobnosti podmínek pro přiznání, snížení, zvýšení nebo odejmutí doktorského stipendia a pravidla pro určení jeho výše stanoví veřejné a státní vysoké školy, popřípadě též soukromé vysoké školy v případech podle odstavce 8, ve stipendijním řádu. 
(8) Vysoká škola může stanovit podmínky, za kterých vzniká nárok na doktorské stipendium studentům doktorského studijního programu v jiných případech než podle odstavce 2; v takovém případě se může odchýlit od odstavců 3 až 6.
§ 91b
Stipendia přiznávaná ministerstvem
(1) Ministerstvo může rozhodovat o stipendiích přiznávaných  
a) za vynikající studijní výsledky, 
b) za vynikající výzkumné, vývojové a inovační, umělecké nebo další tvůrčí výsledky přispívající k prohloubení znalostí, 
c) na výzkumnou, vývojovou a inovační činnost podle jiného právního předpisu,
d) na podporu studia ve studijních programech nebo programech celoživotního vzdělávání na tuzemských nebo zahraničních vysokých školách nebo studia v zahraničních vysokoškolských studijních programech na území České republiky, 
e) na podporu studijních nebo výzkumných pobytů nebo praktických stáží nebo jiných aktivit, spočívajících v provádění přednáškové nebo jiné vzdělávací nebo tvůrčí činnosti, uskutečňovaných v rámci realizace programů Evropské unie nebo jiných mezinárodních programů nebo projektů nebo jiných aktivit, nebo na podporu jiných akademických mobilit, 
f) na podporu sportujících studentů,
g) v případě tíživé sociální situace studenta, 
h) v případech zvláštního zřetele hodných, nebo
i) v dalších případech stanovených stipendijním programem ministerstva.
(2) Stipendia podle odstavce 1 mohou být přiznána studentům tuzemských nebo zahraničních vysokých škol. Stipendia podle odstavce 1 písm. a) a b) mohou být přiznána též absolventům studia ve studijním programu, kteří splnili podmínky pro jejich přiznání v době svého studia. Stipendia podle odstavce 1 písm. d) mohou být přiznána též účastníkům celoživotního vzdělávání. Stipendia podle odstavce 1 písm. e) mohou být přiznána též absolventům studia ve studijním programu, účastníkům celoživotního vzdělávání, akademickým pracovníkům a jiným zaměstnancům vysoké školy. Věta čtvrtá se použije pouze na stipendia podporující aktivity uskutečňované v rámci provádění mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, nebo aktu vydaného na jejím základě, nebo v rámci realizace programu Evropské unie nebo jiného mezinárodního programu nebo projektu.
(3)  Ministerstvo přiznává stipendia za podmínek podle odstavců 1 a 2 podle programů vyhlašovaných ministerstvem, s přihlédnutím k závazkům z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. 
(4) Programy vyhlašované ministerstvem též stanoví, zda stipendia, přiznaná ministerstvem podle programu, vyplácí ministerstvo, jím určená organizační složka České republiky nebo státní příspěvková organizace v působnosti ministerstva, nebo tuzemská vysoká škola, která přijímá nebo vysílá příjemce stipendia ke studiu, praktické stáži nebo jiné mobilitě. Pokud stipendium vyplácí vysoká škola, obdrží peněžní prostředky na jeho vyplacení prostřednictvím příspěvku nebo dotace, případně z jiných prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu nebo z jiných veřejných prostředků.“.
V nadpisu § 93a se slovo „tuzemská“ nahrazuje slovem „česká“.
215. V § 93a odstavec 1 zní:
„(1) Pro účely části čtrnácté a patnácté se rozumí
a) 	zahraniční vysokou školou právnická osoba, která je podle právních předpisů svého domovského státu oprávněna poskytovat vzdělávání, jehož absolvováním se v domovském státě podle jeho právních předpisů získává vysokoškolské vzdělání; je-li právnická osoba součástí vysokoškolského vzdělávacího systému ve 2 nebo více cizích státech, určuje se domovský stát v jednotlivých případech podle toho, do jakého vysokoškolského vzdělávacího systému cizího státu příslušný zahraniční vysokoškolský studijní program patří; je-li právnická osoba zároveň tuzemskou vysokou školou, považuje se za zahraniční vysokou školu pouze ve vztahu k uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání, pro něž nemá institucionální akreditaci nebo akreditaci studijního programu udělenou podle tohoto zákona,
b) evropskou zahraniční vysokou školou zahraniční vysoká škola, která byla zřízena nebo založena podle práva členského státu Evropské unie a má v členském státě Evropské unie sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní místo své činnosti, 
c) pobočkou zahraniční vysoké školy česká právnická osoba, která má tuzemské oprávnění k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu zahraniční vysoké školy na území České republiky,
d) pobočkou evropské zahraniční vysoké školy taková pobočka zahraniční vysoké školy, která má tuzemské oprávnění k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu evropské zahraniční vysoké školy na území České republiky.“.
216. V § 93a se odstavce 2 až 5 zrušují. 
Dosavadní odstavce 6 a 7 se označují jako odstavce 2 a 3.
217. V § 93a odst. 2 se slova „odstavci 2 až 5“ nahrazují slovy „§ 93b a 93i“.
218. § 93b až 93i včetně nadpisů znějí: 
„Udělení tuzemského povolení zahraniční vysoké škole
§ 93b
 Tuzemské povolení opravňuje zahraniční vysokou školu poskytovat zahraniční vysokoškolské vzdělávání na území České republiky v zahraničním vysokoškolském studijním programu, pro který bylo uděleno.
§ 93c
(1) Tuzemské povolení uděluje zahraniční vysoké škole ministerstvo na základě její písemné žádosti. Účastníkem řízení o žádosti o udělení tuzemského povolení je pouze žadatel.
(2) Součástí žádosti o udělení tuzemského povolení jsou  
a) doklady prokazující, že žadatel je zahraniční vysokou školou a že studijní program, jenž má být na základě požadovaného tuzemského povolení uskutečňován, je zahraničním vysokoškolským studijním programem,
b)		údaje o statutárním nebo jiném obdobném řídicím orgánu žadatele a jeho členech, zahrnující zpravidla označení orgánu, počet jeho členů a uvedení způsobu, jak orgán za žadatele jedná, a pokud je členem tohoto orgánu 
		1. právnická osoba, její název a sídlo,
		2. fyzická osoba, její osobní jméno, popřípadě jména, a příjmení, datum narození a adresa místa pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky adresu místa pobytu,
c) údaje o všech místech uskutečňování zahraniční vzdělávací činnosti v zahraničním vysokoškolském studijním programu, včetně adres těchto míst, a podle typu studijního programu i uskutečňování tvůrčí činnosti na území České republiky a kopie nájemních smluv nebo jiných dokladů osvědčujících užívací právo žadatele k budovám nebo prostorám na území České republiky, v nichž bude uvedená vzdělávací a tvůrčí činnost v rámci daného zahraničního vysokoškolského studijního programu uskutečňována, 
d) informace o personálním zabezpečení zahraničního vysokoškolského studijního programu a podle typu programu i tvůrčí činnosti na území České republiky,
e) informace o finančním a materiálním zabezpečení vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu a podle typu programu i tvůrčí činnosti na území České republiky,
f) informace o studiu v zahraničním vysokoškolském studijním programu, který hodlá uskutečňovat na území České republiky, zejména o jeho obsahu, uplatnitelnosti absolventů, organizaci studia, udělovaném zahraničním akademickém nebo jiném titulu, rozsahu studia, právech a povinnostech studentů, 
g) doklady o akreditaci nebo jiné formě uznání zahraničního vysokoškolského studijního programu, který hodlá uskutečňovat na území České republiky, podle právních předpisů jeho domovského státu; doklady se předkládají v originále nebo v úředně ověřené kopii, 
h) doklad o oprávnění žadatele podle právních předpisů jeho domovského státu poskytovat zahraniční vysokoškolské vzdělávání na území České republiky, pokud právní předpisy domovského státu toto oprávnění upravují nebo omezují; není-li toto oprávnění právními předpisy domovského státu upravováno nebo omezováno, doloží žadatel tuto skutečnost svým čestným prohlášením; doklad se předkládá v originále nebo v úředně ověřené kopii,
i) doklady o bezúhonnosti žadatele, je-li zahraniční právnickou osobou, a členů statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu žadatele, kteří jsou cizincem nebo zahraniční právnickou osobou; doklady nesmí být ke dni podání žádosti starší než 3 měsíce; doklady se předkládají v originále nebo v úředně ověřené kopii. 
(3) Za účelem doložení bezúhonnosti žadatele, který je českou právnickou osobou, a bezúhonnosti člena statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu žadatele, který je občanem České republiky nebo českou právnickou osobou, si ministerstvo vyžádá podle jiného právního předpisu výpis z rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z rejstříku trestů a výpis z rejstříku trestů se předkládají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. 
(4) Za účelem doložení bezúhonnosti žadatele, který je zahraniční právnickou osobou, a bezúhonnosti člena statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu žadatele, který je cizincem nebo zahraniční právnickou osobou, předloží žadatel výpis z cizozemské evidence trestů nebo rovnocenný doklad vydaný orgánem státu,
a) 	jehož je fyzická osoba občanem, jakož i orgánem státu, ve kterém se fyzická osoba naposledy v posledních 3 letech bezprostředně předcházejících dni podání žádosti o udělení tuzemského povolení nepřetržitě zdržovala po dobu delší než 6 měsíců; za účelem doložení bezúhonnosti fyzické osoby, která je nebo byla občanem jiného členského státu Evropské unie nebo má nebo měla adresu bydliště v jiném členském státě Evropské unie, postačí předložit výpis z rejstříku trestů s přílohou obsahující informace o jejích pravomocných odsouzeních za trestné činy a o navazujících údajích o těchto odsouzeních zapsaných v evidenci tohoto státu,
b) 	v němž má nebo v posledních 3 letech bezprostředně předcházejících dni podání žádosti o udělení tuzemského povolení měla zahraniční právnická osoba sídlo, jakož i orgánem státu, ve kterém zahraniční právnická osoba má nebo v posledních 3 letech bezprostředně předcházejících dni podání žádosti o udělení tuzemského povolení měla organizační složku obchodního závodu, pokud právní řád tohoto státu upravuje trestní odpovědnost právnických osob.
(5)  Nevydává-li cizí stát výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad nebo existují-li právní nebo jiné překážky pro předložení výpisu z evidence trestů, předloží žadatel čestné prohlášení o své bezúhonnosti, je-li zahraniční právnickou osobou, nebo o bezúhonnosti člena jeho statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu, který je cizincem nebo zahraniční právnickou osobou.
§ 93d
(1) Ministerstvo rozhodne o žádosti o udělení tuzemského povolení do 150 dnů od zahájení řízení. 
(2) Ministerstvo tuzemské povolení neudělí, jestliže 
a) zahraniční vysokoškolský studijní program, který hodlá žadatel uskutečňovat na území České republiky, není dostatečně zabezpečen po stránce personální, finanční nebo materiální nebo žadatel neuskutečňuje odpovídající související tvůrčí činnost, 
b) doklady o vzdělání získané absolvováním studia v České republice by nebyly rovnocenné s doklady o vzdělání získanými absolvováním příslušného studia v domovském státě žadatele, 
c) působení zahraniční vysoké školy na území České republiky by bylo v rozporu s právními předpisy jejího domovského státu,
d) žadatel nebo některý z členů jeho statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu není bezúhonný,
e) žadatel nebo některý z členů jeho statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu není důvěryhodný, nebo 
f) byl udělen správní trest zákazu činnosti poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky podle § 93n.
(3) Při posuzování personálního, finančního a materiálního zabezpečení a podmínek pro řádné zajištění výuky nebo související tvůrčí činnosti se v rozsahu odpovídajícím povaze zahraničního vzdělávání přihlíží ke standardům pro akreditace studijních programů podle § 78a. 
(4) Za bezúhonného podle odstavce 2 písm. d) a § 93h odst. 1 písm. h) bodu 3 se nepovažuje 
a) 		žadatel, který byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s poskytováním vzdělávání nebo pro úmyslný trestný čin, pokud se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen,
b) člen statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu žadatele, který byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s poskytováním vzdělávání nebo pro úmyslný trestný čin, pokud se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen.
(5) Za důvěryhodného podle odstavce 2 písm. e) se nepovažuje 
a) 		právnická osoba po dobu 5 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým jí bylo nejméně potřetí v průběhu 1 roku z důvodu závažného nebo opakovaného porušení povinnosti stanovené tímto zákonem nebo z důvodu neposkytování součinnosti při kontrole odňato tuzemské povolení,
b)  	fyzická osoba po dobu 5 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo nejméně potřetí v průběhu 1 roku z důvodu závažného nebo opakovaného porušení povinnosti stanovené tímto zákonem nebo z důvodu neposkytování součinnosti při kontrole odňato tuzemské povolení právnické osobě, v níž tato fyzická osoba působila jako člen jejího statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu, pokud důvody pro odnětí tuzemského povolení nastaly alespoň v jednom případě v době jeho působení.
§ 93e
(1) Výroková část rozhodnutí o udělení tuzemského povolení musí vždy obsahovat
a) název zahraničního vysokoškolského studijního programu, pro který se tuzemské povolení uděluje, 
b) dobu platnosti tuzemského povolení, 
c) název státu, jehož právními předpisy se poskytované zahraniční vysokoškolské vzdělávání v daném programu řídí, a 
d) zahraniční akademický nebo jiný titul, pokud je absolventům udělován.
(2) Tuzemské povolení se uděluje na dobu nejvýše 6 let. 
(3) Ministerstvo rozhoduje na základě žádosti zahraniční vysoké školy o prodloužení doby platnosti tuzemského povolení až o 6 let, a to i opakovaně; § 93c a 93d a odstavec 1 se použijí obdobně. Žádost o prodloužení doby platnosti tuzemského povolení lze podat nejdříve 2 roky před uplynutím doby platnosti tuzemského povolení. 
§ 93f
(1) Tuzemské povolení udělené ministerstvem nelze převést na jinou právnickou osobu a nepřechází na právního nástupce zahraniční vysoké školy, které bylo tuzemské povolení uděleno. 
(2) Byla-li žádost o udělení tuzemského povolení zamítnuta nebo bylo-li řízení o žádosti o udělení tuzemského povolení zastaveno z důvodu zpětvzetí žádosti, může zahraniční vysoká škola podat novou žádost o udělení tuzemského povolení pro daný nebo obdobný zahraniční vysokoškolský studijní program nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byla žádost zamítnuta nebo jímž bylo řízení o žádosti zastaveno. 
§ 93g
(1) Pokud ministerstvo zjistí nedostatky při uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu, pro který má zahraniční vysoká škola tuzemské povolení, nebo že zahraniční vysoká škola nepůsobí v souladu s tuzemským povolením, vyzve ji, aby nedostatky odstranila ve lhůtě 90 dnů ode dne doručení výzvy. Pokud zahraniční vysoká škola nedostatky v této lhůtě po výzvě ministerstva neodstraní, nebo pokud zahraniční vysoká škola závažným způsobem nebo opakovaně poruší povinnost stanovenou jí tímto zákonem nebo neposkytne součinnost při kontrole, může ministerstvo podle povahy věci tuzemské povolení odejmout nebo omezit. Omezení tuzemského povolení spočívá v zákazu přijímat ke studiu příslušného zahraničního vysokoškolského studijního programu uchazeče. Pokud ministerstvo zjistí závažné nedostatky při uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu, pro který má zahraniční vysoká škola tuzemské povolení, ministerstvo podle povahy věci tuzemské povolení odejme nebo omezí. Ministerstvo může tuzemské povolení odejmout nebo omezit i v případě, že na straně zahraniční vysoké školy nastaly takové okolnosti, které by odůvodňovaly zastavení řízení o žádosti o udělení nebo prodloužení platnosti tuzemského povolení nebo zamítnutí této žádosti. 
(2) Ministerstvo do 30 dnů od doručení oznámení zahraniční vysoké školy o skončení uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu v České republice rozhodne o odnětí tuzemského povolení. Ministerstvo může rozhodnout o odnětí tuzemského povolení též bez předchozího oznámení, pokud zjistí, že došlo ke skončení uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu v České republice. 
(3) Bylo-li zahraniční vysoké škole tuzemské povolení odňato z jiného důvodu než podle odstavce 1 věty druhé nebo čtvrté, může zahraniční vysoká škola podat novou žádost o udělení tuzemského povolení pro daný nebo obdobný zahraniční vysokoškolský studijní program nejdříve po uplynutí 2 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž bylo tuzemské povolení odňato. 
(4) Pokud před skončením doby platnosti tuzemského povolení pominou důvody, pro které bylo tuzemské povolení omezeno, ministerstvo omezení zruší. 
§ 93h
Další povinnosti zahraniční vysoké školy
(1) Zahraniční vysoká škola, které bylo uděleno tuzemské povolení, je v době jeho platnosti povinna
a) poskytovat aktuální údaje o zahraničních vysokoškolských studijních programech uskutečňovaných na území České republiky do Seznamu poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky a jimi uskutečňovaných zahraničních vysokoškolských studijních programů, 
b) každoročně vypracovat, předložit ministerstvu a zveřejnit ve veřejné části svých internetových stránek výroční zprávu o činnosti zahraniční vysoké školy na území České republiky, a to v termínu a formě, které stanoví ministerstvo; na obsah výroční zprávy se přiměřeně použije § 21 odst. 2, 
c) vypracovat, předložit ministerstvu a zveřejnit ve veřejné části svých internetových stránek strategický záměr působení zahraniční vysoké školy na území České republiky, a to nejpozději do 4 měsíců od získání alespoň jednoho tuzemského povolení, 
d) poskytovat ministerstvu na jeho žádost ve stanovených termínech informace potřebné pro jeho činnost podle tohoto zákona, 
e) vést matriku studentů o studentech studujících na území České republiky, na kterou se § 87 odst. 1 písm. i) a § 88 použije přiměřeně, a předávat ministerstvu z matriky studentů údaje do databáze, vedené podle § 87 odst. 1 písm. i), v termínech pro předávání údajů z matrik studentů ministerstvu,
f) poskytovat aktuální údaje do registru docentů, profesorů a mimořádných profesorů vysokých škol o docentech a profesorech, působících jako pedagogičtí nebo vědečtí pracovníci na zahraniční vysoké škole na území České republiky, 
g) oznámit ministerstvu své zrušení nebo zánik, 
h) informovat ministerstvo o 
1. skončení poskytování vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu na území České republiky,
 2. změně údajů podle § 93c odst. 2 předkládaných v žádosti o udělení nebo prodloužení doby platnosti tuzemského povolení nebo jiných skutečností, které mají podstatný dopad na uskutečňování vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu na území České republiky, pro který má zahraniční vysoká škola tuzemské povolení, a
3. ztrátě bezúhonnosti dané zahraniční vysoké školy nebo člena jejího statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu a ztrátě důvěryhodnosti člena jejího statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu,
i) ve veřejné části svých internetových stránek zveřejňovat 
1. seznam zahraničních vysokoškolských studijních programů, které uskutečňuje na území České republiky, včetně jejich typu, případného členění na studijní obory, formy studia a standardní doby studia, 
2. doklady o platnosti akreditace nebo jiné formy uznání zahraničních vysokoškolských studijních programů, uskutečňovaných na území České republiky, podle právních předpisů jejího domovského státu, 
3. podmínky pro přijetí ke studiu uskutečňovanému na území České republiky, způsob podávání přihlášek a informace o zápisu do studia, 
4. informaci o právech a povinnostech studenta a absolventa studia v zahraničním vysokoškolském studijním programu, 
5. stanovené úhrady spojené se studiem, 
6. popis kreditového systému, je-li používán, 
7. všechna místa uskutečňování studia v zahraničních vysokoškolských studijních programech na území České republiky, včetně adres těchto míst, 
8. seznam programů dalšího vzdělávání, 
9. studijní a zkušební řád nebo obdobný vnitřní předpis, je-li podle pravidel v domovském státě vydáván, popřípadě jiný předpis upravující obdobná pravidla jako studijní a zkušební řád vydávaný podle § 17 odst. 1 písm. g) tohoto zákona. 
(2) Povinnosti podle odstavce 1 písm. g) je třeba splnit bez zbytečného odkladu poté, co zahraniční vysoká škola zjistí, že oznamovaná skutečnost nastala nebo nastane. Povinnosti podle odstavce 1 písm. h) je třeba splnit do 30 dnů ode dne, kdy oznamovaná skutečnost nastala. Povinnosti podle odstavce 1 písm. i) je třeba plnit tak, aby aktuální platné údaje nebo dokumenty byly zveřejněny nejpozději do 30 dnů po příslušné změně zveřejňovaného údaje nebo dokumentu. 
(3) Nejsou-li příslušné dokumenty nebo informace podle odstavce 1 vyhotoveny v českém jazyce, poskytovatel je předkládá spolu s jejich úředně ověřeným překladem do českého jazyka. Ve veřejné části internetových stránek se takové dokumenty zveřejňují spolu s textem odpovídajícím jejich úředně ověřenému překladu.
(4) Budovy a prostory na území České republiky, v nichž je vzdělávací a tvůrčí činnost v rámci zahraničního vysokoškolského studijního programu poskytovatelem zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky uskutečňována, musí být daným poskytovatelem trvale a zvenčí viditelně označeny názvem poskytovatele.
Udělení tuzemského oprávnění české právnické osobě
§ 93i
Tuzemské oprávnění opravňuje českou právnickou osobu v rámci spolupráce se zahraniční vysokou školou poskytovat zahraniční vysokoškolské vzdělávání na území České republiky v zahraničním vysokoškolském studijním programu, pro který bylo uděleno.“.
219. Za § 93i se vkládají nové § 93ia až 93if, které znějí:  
 㤠93ia
(1) Tuzemské oprávnění uděluje české právnické osobě ministerstvo na základě její žádosti. Státní vysoká škola má pro účely části čtrnácté a patnácté a pro účely jiných právních předpisů vymezujících soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání stejné postavení jako česká právnická osoba. Účastníkem řízení o žádosti o udělení tuzemského oprávnění je pouze žadatel. 
(2) Součástí žádosti o udělení tuzemského oprávnění jsou
a) doklady prokazující, že je příslušná zahraniční vysoká škola právnickou osobou a je součástí vysokoškolského vzdělávacího systému domovského státu jako zahraniční vysoká škola podle § 93a odst. 1 písm. a) a že studijní program, jenž má být na základě požadovaného tuzemského oprávnění uskutečňován, je zahraničním vysokoškolským studijním programem,
b) údaje o statutárním nebo jiném obdobném řídicím orgánu zahraniční vysoké školy a jeho členech zahrnující zpravidla označení orgánu, počet jeho členů a uvedení způsobu, jak orgán za zahraniční vysokou školu jedná, a pokud je členem tohoto orgánu 
		1. právnická osoba, její název a sídlo,
		2. fyzická osoba, její osobní jméno, popřípadě jména, a příjmení, datum narození a adresa místa pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky adresu místa pobytu, 
c) údaje o všech místech, uskutečňování zahraniční vzdělávací činnosti v zahraničním vysokoškolském studijním programu, včetně adres těchto míst, a podle typu programu i uskutečňování tvůrčí činnosti na území České republiky a kopie nájemních smluv nebo jiných dokladů osvědčujících užívací právo žadatele k budovám nebo prostorám na území České republiky, v nichž bude uvedená vzdělávací a tvůrčí činnost v rámci daného zahraničního vysokoškolského studijního programu uskutečňována, 
d) informace o personálním zabezpečení zahraničního vysokoškolského studijního programu a podle typu programu i tvůrčí činnosti na území České republiky,
e) informace o finančním a materiálním zabezpečení vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu a podle typu programu i tvůrčí činnosti na území České republiky,
f) informace o studiu v zahraničním vysokoškolském studijním programu, který hodlá uskutečňovat na území České republiky, zejména o jeho obsahu, uplatnitelnosti absolventů, organizaci studia, udělovaném zahraničním akademickém nebo jiném titulu, rozsahu studia a právech a povinnostech studentů, 
g) doklady o akreditaci nebo jiné formě uznání zahraničního vysokoškolského studijního programu, který hodlá uskutečňovat na území České republiky, podle právních předpisů domovského státu příslušné zahraniční vysoké školy; doklady se předkládají v originále nebo v úředně ověřené kopii, 
h) dohoda nebo dohody nebo jiné doklady prokazující a upravující spolupráci dané české právnické osoby s příslušnou zahraniční vysokou školou; doklady se předkládají v originále nebo v úředně ověřené kopii, 
i) doklad, že žadatel je podle právních předpisů domovského státu příslušné zahraniční vysoké školy oprávněn v rámci spolupráce s danou zahraniční vysokou školou poskytovat zahraniční vysokoškolské vzdělávání na území České republiky, pokud právní předpisy domovského státu dané zahraniční vysoké školy toto oprávnění upravují nebo omezují; není-li toto oprávnění právními předpisy domovského státu dané zahraniční vysoké školy upravováno nebo omezováno, doloží žadatel tuto skutečnost svým čestným prohlášením; doklad se předkládá v originále nebo v úředně ověřené kopii, 
j) předchozí písemný souhlas Ministerstva vnitra k podání žádosti o udělení tuzemského oprávnění pro konkrétní zahraniční vysokoškolský studijní program a k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu zahraniční vysoké školy podle právních předpisů domovského státu zahraniční vysoké školy žadatelem, je-li žadatelem policejní vysoká škola, 
k) předchozí písemný souhlas Ministerstva obrany k podání žádosti o udělení tuzemského oprávnění pro konkrétní zahraniční vysokoškolský studijní program a k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu zahraniční vysoké školy podle právních předpisů domovského státu zahraniční vysoké školy žadatelem, je-li žadatelem vojenská vysoká škola, 
l) doklady o bezúhonnosti člena statutárního orgánu žadatele, který je cizincem nebo zahraniční právnickou osobou; doklady nesmí být ke dni podání žádosti starší než 3 měsíce. 
(3) Za účelem doložení bezúhonnosti žadatele a bezúhonnosti člena jeho statutárního orgánu, který je občanem České republiky nebo českou právnickou osobou, si ministerstvo vyžádá podle jiného právního předpisu výpis z rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z rejstříku trestů a výpis z rejstříku trestů se předkládají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(4)  Za účelem doložení bezúhonnosti člena statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu žadatele, který je cizincem nebo zahraniční právnickou osobou, předloží žadatel výpis z cizozemské evidence trestů nebo rovnocenný doklad vydaný orgánem státu,
a) 	jehož je fyzická osoba občanem, jakož i orgánem státu, ve kterém se fyzická osoba naposledy v posledních 3 letech bezprostředně předcházejících dni podání žádosti o udělení tuzemského oprávnění nepřetržitě zdržovala po dobu delší než 6 měsíců; za účelem doložení bezúhonnosti fyzické osoby, která je nebo byla občanem jiného členského státu Evropské unie nebo má nebo měla bydliště v jiném členském státě Evropské unie, postačí předložit výpis z rejstříku trestů, a to s případnou přílohou obsahující informace o jejích pravomocných odsouzeních za trestné činy a o navazujících údajích o těchto odsouzeních zapsaných v evidenci tohoto státu,
b) 	v němž má nebo v posledních 3 letech bezprostředně předcházejících dni podání žádosti o udělení tuzemského oprávnění měla zahraniční právnická osoba sídlo, jakož i orgánem státu, ve kterém zahraniční právnická osoba má nebo v posledních 3 letech bezprostředně předcházejících dni podání žádosti o udělení tuzemského oprávnění měla organizační složku obchodního závodu, pokud právní řád tohoto státu upravuje trestní odpovědnost právnických osob.
(5) Nevydává-li cizí stát výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad nebo existují-li právní nebo jiné překážky pro předložení výpisu z evidence trestů, předloží žadatel čestné prohlášení o bezúhonnosti člena jeho statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu, který je cizincem nebo zahraniční právnickou osobou.
§ 93ib
(1) Ministerstvo rozhodne o žádosti o udělení tuzemského oprávnění do 150 dnů od zahájení řízení. 
 (2) Ministerstvo tuzemské oprávnění neudělí, jestliže 
a) zahraniční vysokoškolský studijní program, který hodlá žadatel uskutečňovat na území České republiky, není dostatečně zabezpečen po stránce personální, finanční nebo materiální nebo žadatel neuskutečňuje odpovídající související tvůrčí činnost, 
b) doklady o vzdělání získané absolvováním studia v České republice by nebyly rovnocenné s doklady o vzdělání získanými absolvováním příslušného studia v domovském státě příslušné zahraniční vysoké školy, 
c) působení příslušné zahraniční vysoké školy na území České republiky prostřednictvím žadatele by bylo v rozporu s právními předpisy jejího domovského státu,
d) žadatel nebo některý z členů jeho statutárního orgánu není bezúhonný, nebo
e) žadatel nebo některý z členů jeho statutárního orgánu není důvěryhodný.
(3) Při posuzování personálního, finančního a materiálního zabezpečení a podmínek pro řádné zajištění výuky nebo související tvůrčí činnosti se v rozsahu odpovídajícím povaze zahraničního vzdělávání přihlíží ke standardům pro akreditace studijních programů podle § 78a. 
(4) Za bezúhonného podle odstavce 2 písm. d) a § 93if odst. 1 písm. g) bodu 3 se nepovažuje 
a)		žadatel, který byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s poskytováním vzdělávání nebo pro úmyslný trestný čin, pokud se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen,
b)  	člen statutárního orgánu žadatele, který byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s poskytováním vzdělávání nebo pro úmyslný trestný čin, pokud se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen.
(5) Za důvěryhodného podle odstavce 2 písm. e) se nepovažuje 
a) 		právnická osoba po dobu 5 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým jí bylo nejméně potřetí v průběhu 1 roku z důvodu závažného nebo opakovaného porušení povinnosti stanovené tímto zákonem nebo z důvodu neposkytování součinnosti při kontrole odňato tuzemské oprávnění,
b)  	fyzická osoba po dobu 5 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo nejméně potřetí v průběhu 1 roku z důvodu závažného nebo opakovaného porušení povinnosti stanovené tímto zákonem nebo z důvodu neposkytování součinnosti při kontrole odňato tuzemské oprávnění právnické osobě, v níž tato fyzická osoba působila jako člen jejího statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu, pokud důvody pro odnětí tuzemského oprávnění nastaly alespoň v jednom případě v době jejího působení.
§ 93ic
(1) Výroková část rozhodnutí o udělení tuzemského oprávnění musí vždy obsahovat 
a) název zahraničního vysokoškolského studijního programu zahraniční vysoké školy, pro který se tuzemské oprávnění uděluje, 
b) dobu platnosti tuzemského oprávnění, 
c) název státu, jehož právními předpisy se poskytované zahraniční vysokoškolské vzdělávání v daném programu řídí, a 
d) zahraniční akademický nebo jiný titul zahraniční vysoké školy, pokud je absolventům udělován.
(2) Tuzemské oprávnění se uděluje na dobu nejvýše 6 let. 
(3) Ministerstvo rozhoduje na základě žádosti pobočky zahraniční vysoké školy o prodloužení doby platnosti tuzemského oprávnění až o 6 let, a to i opakovaně; § 93ia a 93ib a odstavec 1 se použijí obdobně. Žádost o prodloužení doby platnosti tuzemského oprávnění lze podat nejdříve 2 roky před uplynutím doby platnosti tuzemského oprávnění. 
§ 93id
(1) Tuzemské oprávnění udělené ministerstvem nelze převést na jinou právnickou osobu a nepřechází na právního nástupce české právnické osoby, které bylo tuzemské oprávnění uděleno. 
(2) Byla-li české právnické osobě žádost o udělení tuzemského oprávnění zamítnuta nebo bylo-li řízení o žádosti o udělení tuzemského oprávnění zastaveno z důvodu zpětvzetí žádosti, může česká právnická osoba podat novou žádost o udělení tuzemského oprávnění pro daný nebo obdobný zahraniční vysokoškolský studijní program nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byla žádost zamítnuta nebo řízení o žádosti zastaveno.
§ 93ie
(1) Pokud ministerstvo zjistí nedostatky při uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu, pro který má pobočka zahraniční vysoké školy tuzemské oprávnění, nebo že pobočka zahraniční vysoké školy nepůsobí v souladu s tuzemským oprávněním, vyzve ji, aby nedostatky odstranila ve lhůtě 90 dnů ode dne doručení výzvy. Pokud pobočka zahraniční vysoké školy v této lhůtě po výzvě ministerstva nedostatky neodstraní, nebo pokud pobočka zahraniční vysoké školy závažným způsobem nebo opakovaně poruší povinnost stanovenou jí tímto zákonem nebo neposkytne součinnost při kontrole, může ministerstvo podle povahy věci tuzemské oprávnění odejmout nebo omezit. Omezení tuzemského oprávnění spočívá v zákazu přijímat ke studiu příslušného zahraničního vysokoškolského studijního programu uchazeče. Pokud ministerstvo zjistí závažné nedostatky při uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu, pro který má pobočka zahraniční vysoké školy tuzemské oprávnění, ministerstvo podle povahy věci tuzemské oprávnění odejme nebo omezí. Ministerstvo může tuzemské oprávnění odejmout nebo omezit i v případě, že na straně pobočky zahraniční vysoké školy nebo příslušné zahraniční vysoké školy nastaly takové okolnosti, které by odůvodňovaly zastavení řízení o žádosti o udělení nebo prodloužení platnosti tuzemského oprávnění nebo zamítnutí této žádosti.
(2) Ministerstvo do 30 dnů od doručení oznámení pobočky zahraniční vysoké školy o skončení uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu v České republice rozhodne o odnětí tuzemského oprávnění. Ministerstvo může rozhodnout o odnětí tuzemského oprávnění též bez předchozího oznámení, pokud zjistí, že došlo ke skončení uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu v České republice. 
(3) Bylo-li pobočce zahraniční vysoké školy tuzemské oprávnění odňato z jiného důvodu než podle odstavce 1 věty druhé nebo čtvrté, může daná česká právnická osoba podat novou žádost o udělení tuzemského oprávnění pro daný nebo obdobný zahraniční vysokoškolský studijní program nejdříve po uplynutí 2 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž bylo tuzemské oprávnění odňato. 
(4) Pokud před skončením doby platnosti tuzemského oprávnění pominou důvody, pro které bylo tuzemské oprávnění omezeno, ministerstvo omezení zruší. 
§ 93if
Další povinnosti pobočky zahraniční vysoké školy
(1) Pobočka zahraniční vysoké školy je povinna 
a) poskytovat aktuální údaje o zahraničních vysokoškolských studijních programech uskutečňovaných na území České republiky do Seznamu poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky a jimi uskutečňovaných zahraničních vysokoškolských studijních programů, 
b) každoročně vypracovat, předložit ministerstvu a zveřejnit ve veřejné části svých internetových stránek výroční zprávu o poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky, a to v termínu a formě, které stanoví ministerstvo; na obsah výroční zprávy se přiměřeně použije § 21 odst. 2, 
c) poskytovat ministerstvu na jeho žádost ve stanovených termínech informace potřebné pro jeho činnost podle tohoto zákona, 
d) vést matriku studentů o studentech studujících na území České republiky, na kterou se § 87 odst. 1 písm. i) a § 88 použije přiměřeně, a předávat ministerstvu z matriky studentů údaje do databáze, vedené podle § 87 odst. 1 písm. i), v termínech podle § 87 odst. 1 písm. g) bodu 3 a § 87 odst. 1 písm. i) pro předávání údajů z matrik studentů ministerstvu,
e) poskytovat aktuální údaje do registru docentů, profesorů a mimořádných profesorů vysokých škol o docentech a profesorech, působících jako pedagogičtí nebo vědečtí pracovníci na pobočce zahraniční vysoké školy na území České republiky, 
f) oznámit ministerstvu zrušení nebo zánik příslušné zahraniční vysoké školy, 
g) informovat ministerstvo o
1.  	skončení poskytování vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu na území České republiky,
 2. 	změně údajů podle § 93ia odst. 2 předkládaných v žádosti o udělení nebo prodloužení doby platnosti tuzemského oprávnění nebo jiných skutečností, které mají podstatný dopad na uskutečňování vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu na území České republiky, pro který má pobočka zahraniční vysoké školy tuzemské oprávnění, a
3. 	ztrátě bezúhonnosti dané pobočky zahraniční vysoké školy nebo člena jejího statutárního orgánu a ztrátě důvěryhodnosti člena jejího statutárního orgánu,
h) ve veřejné části svých internetových stránek zveřejňovat 
1. seznam zahraničních vysokoškolských studijních programů, které uskutečňuje na území České republiky, včetně jejich typu, případného členění na studijní obory, formy studia a standardní doby studia, 
2. doklady o platnosti akreditace nebo jiné formy uznání zahraničních vysokoškolských studijních programů, uskutečňovaných na území České republiky, podle právních předpisů domovského státu příslušné zahraniční vysoké školy, 
3. podmínky pro přijetí ke studiu uskutečňovanému na území České republiky, způsob podávání přihlášek a informace o zápisu do studia, 
4. informaci o právech a povinnostech studenta a absolventa studia v zahraničním vysokoškolském studijním programu, 
		     5. stanovené úhrady spojené se studiem, 
6. 	popis kreditového systému, je-li používán, 
7. všechna místa, včetně adres, uskutečňování studia v zahraničním vysokoškolském studijním programu na území České republiky, 
8. 	seznam programů dalšího vzdělávání, 
9. studijní a zkušební řád nebo obdobný vnitřní předpis, je-li podle pravidel v domovském státě vydáván, popřípadě jiný předpis upravující obdobná pravidla jako studijní a zkušební řád vydávaný podle § 17 odst. 1 písm. g) tohoto zákona. 
(2) Povinnosti podle odstavce 1 písm. f) je třeba splnit bez zbytečného odkladu poté, co zahraniční vysoká škola zjistí, že oznamovaná skutečnost nastala nebo nastane. Povinnosti podle odstavce 1 písm. g) je třeba splnit do 30 dnů ode dne, kdy oznamovaná skutečnost nastala. Povinnosti podle odstavce 1 písm. h) je třeba plnit tak, aby aktuální platné údaje nebo dokumenty byly zveřejněny nejpozději do 30 dnů po příslušné změně zveřejňovaného údaje nebo dokumentu. Nejsou-li příslušné dokumenty nebo informace podle odstavce 1 vyhotoveny v českém jazyce, poskytovatel je předkládá spolu s jejich úředně ověřeným překladem do českého jazyka. Ve veřejné části internetových stránek se takové dokumenty zveřejňují spolu s textem odpovídajícím jejich úředně ověřenému překladu.
(3) Budovy a prostory na území České republiky, v nichž je vzdělávací a tvůrčí činnost v rámci zahraničního vysokoškolského studijního poskytovatelem zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky uskutečňována, musí být daným poskytovatelem trvale a zvenčí viditelně označeny názvem poskytovatele.“.
220. V § 93j odstavec 1 zní:
„(1) Stanoví-li zákon o státní sociální podpoře nebo zákon o důchodovém pojištění, že ministerstvo rozhoduje pro účely státní sociální podpory nebo důchodového pojištění o tom, že vzdělávání v rámci zahraničního vysokoškolského studijního programu, uskutečňovaného na území České republiky zahraniční vysokou školou nebo českou právnickou osobou, je postaveno na roveň studia na vysokých školách v České republice, může tak ministerstvo rozhodnout pouze, jde-li o vzdělávání poskytované
a) zahraniční vysokou školou, měla-li zahraniční vysoká škola pro daný zahraniční vysokoškolský studijní program tuzemské povolení podle § 93b až 93e v době příslušného studia, nebo
b) 	českou právnickou osobou, měla-li česká právnická osoba pro daný zahraniční vysokoškolský studijní program tuzemské oprávnění podle § 93i až 93ic v době příslušného studia.“. 
V § 93j odst. 2 se slovo „tuzemskou“ nahrazuje slovem „českou“. 
221. V § 93k větě první se slova „informačních povinností podle § 93b až 93e“ nahrazují slovy „povinností podle § 93h a 93if“. 
222. V § 93m odst. 2 se částka „5 000 Kč“ nahrazuje částkou „50 000 Kč“.
223. § 93n včetně nadpisu zní:
㤠93n
Přestupky 
(1) Fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že  
a) v rozporu s tímto zákonem přizná akademický titul nebo koná habilitační řízení anebo řízení ke jmenování profesorem nebo používá akademické insignie anebo koná akademické obřady, 
b) se v rozporu s § 97 odst. 1 dopustí jednání způsobilého vyvolat mylnou domněnku, že je oprávněna poskytovat vysokoškolské vzdělávání,  
c) v rozporu s § 97 odst. 2 vydá doklad o absolvování studia vyvolávající nebezpečí záměny s vysokoškolským diplomem vydaným tuzemskou vysokou školou nebo přizná oprávnění používat titul nebo jeho příslušnou zkratku vyvolávající nebezpečí záměny s akademickým titulem přiznaným tuzemskou vysokou školou podle tohoto zákona nebo jeho zkratkou, nebo 
d) se v rozporu s § 97 odst. 3 dopustí jednání způsobilého vyvolat mylnou domněnku, že je oprávněna poskytovat na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v určitém zahraničním vysokoškolském studijním programu.  
(2) Podnikající fyzická osoba a právnická osoba se dopustí přestupku tím, že  
a) v rozporu s § 2 odst. 3 užívá ve svém názvu označení 
         1. „vysoká škola“ nebo z něho odvozené tvary slov nebo cizojazyčný překlad uvedeného označení nebo z něho odvozených tvarů slov nebo cizojazyčné označení způsobilé vyvolat mylnou domněnku, že jde o vysokou školu podle tohoto zákona, nebo  
         2. „univerzita“ nebo z něho odvozený tvar slova nebo cizojazyčný překlad uvedeného označení nebo z něho odvozeného tvaru slova nebo slov nebo cizojazyčné označení způsobilé vyvolat mylnou domněnku, že jde o univerzitu podle tohoto zákona, nebo 
b) se v rozporu s § 97 odst. 1 dopustí jednání způsobilého vyvolat mylnou domněnku, že je vysokou školou.  
(3) Česká právnická osoba se dopustí přestupku tím, že  
a) poskytuje na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu bez příslušného tuzemského oprávnění pro daný program podle § 93i až 93ic, nebo  
b) nesplní některou z povinností podle § 93if.  
(4) Veřejná vysoká škola se dopustí přestupku tím, že neposkytuje ministerstvu nebo Akreditačnímu úřadu informace podle § 21 odst. 1 písm. c).  
(5) Soukromá vysoká škola se dopustí přestupku tím, že neposkytuje ministerstvu nebo Akreditačnímu úřadu informace podle § 42 odst. 1 písm. c).  
(6) Zahraniční vysoká škola se dopustí přestupku tím, že  
a) poskytuje na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu bez příslušného tuzemského povolení pro daný program podle § 93b až 93e, nebo  
b) nesplní některou z povinností podle § 93h.  
(7) Za přestupek lze uložit pokutu do  
a) 2 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 nebo 2, odstavce 3 písm. a) nebo odstavce 6 písm. a), 
b) 500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 3 písm. b), odstavce 4 nebo 5 nebo odstavce 6 písm. b). 
(8) Za přestupek podle odstavce 1 až 6 lze uložit správní trest zveřejnění rozhodnutí o přestupku.  
(9) Byl-li přestupek podle odstavce 1 písm. b), c) nebo d), odstavce 2 písm. b), odstavce 3 písm. a) nebo odstavce 6 písm. a) spáchán do 10 let po nabytí právní moci rozhodnutí o kterémkoliv z těchto přestupků, jímž byl obviněný uznán vinným, lze za něj uložit správní trest zákazu činnosti poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky až na dobu 10 let.“. 
224. V § 93o odst. 2 větě poslední se číslo „8“ nahrazuje číslem „7“.
225. V § 93o se doplňují odstavce 3 až 6, které znějí:
„(3) Je-li nebo stane-li se právnická osoba, která se dopustila přestupku podle § 93n, za který jí byla podle tohoto zákona pravomocně uložena pokuta nejméně ve výši 100 000 Kč nebo zákaz činnosti poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky, poskytovatelem zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky podle § 93b nebo 93i, zapíší se údaje o spáchání přestupku podle § 93n do Seznamu poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. V tomto zápisu se uvede den nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku, označení přestupku a výše uložené pokuty nebo délka trvání zákazu činnosti.  
(4) Údaje zapisované podle odstavce 3 se z uvedeného seznamu vymažou nebo nebudou zapsány po uplynutí 10 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku.
(5) Možnost uložení a výkon správního trestu zveřejnění rozhodnutí o přestupku podle § 93n odst. 8 nejsou zápisem podle odstavce 3 dotčeny. 
(6) Za přestupky podle § 93m a 93n lze uložit pouze správní tresty stanovené tímto zákonem.“.
226. V § 95 odstavec 1 zní:
„(1) Na státní vysoké školy se použije část druhá s výjimkou § 14, 15, § 17 odst. 1 písm. d), § 18, 19 a 20 a v případě financování vzdělávání vojáků v činné službě § 18a; část devátá se na ně použije s výjimkou § 81 a 81d. Peněžní prostředky podle § 18 odst. 2 písm. a) a b) a § 18 odst. 5 poskytované ze státního rozpočtu se státní vysoké škole převádějí rozpočtovým opatřením. Peněžní prostředky na stipendia podle § 91 odst. 2 písm. e) nebo podle § 91 odst. 5 přiznávaná studentům studijních programů v oblasti bezpečnostních studií, kteří nejsou vojáky v činné službě, mohou být vojenské vysoké škole převedeny z rozpočtu ministerstva rozpočtovým opatřením. Podmínky pro provedení rozpočtového opatření jsou obdobné podmínkám poskytnutí dotace veřejným vysokým školám.“.
Poznámka pod čarou č. 23 se zrušuje.
227. V § 95 odst. 2 větě první se slova „vojáků v činné službě“ nahrazují slovem „uchazečů“.
228. V § 95 odstavec 4 zní: 
 „(4) Státní vysoká škola může požádat o samostatnou akreditaci studijního programu zabezpečovaného ve spolupráci se státní vysokou školou, veřejnou vysokou školou nebo jinou právnickou osobou, která má sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti na území některého členského státu Evropské unie a která byla zřízena nebo založena podle práva některého členského státu Evropské unie, zabývající se vzdělávací a tvůrčí činností. O této spolupráci při zabezpečení studijního programu musí být předem žadatelem uzavřena s dalším zúčastněným subjektem nebo subjekty dohoda o vzájemné spolupráci zúčastněných subjektů, která je náležitostí žádosti o akreditaci daného studijního programu. Jsou-li mezi zúčastněnými subjekty alespoň 2 státní vysoké školy, namísto uzavření dohody se vyžaduje vyhotovení zápisu. K uzavření dohody nebo vyhotovení zápisu o spolupráci při zabezpečení studijního programu je potřebný předchozí písemný souhlas Ministerstva obrany, jde-li o vojenskou vysokou školu, nebo Ministerstva vnitra, jde-li o policejní vysokou školu. “.
229. V § 95 se za odstavec 4 vkládají nové odstavce 5 a 6, které znějí:
 „(5) Státní vysoká škola, které byla udělena akreditace studijního programu podle odstavce 4 věty první, přijímá uchazeče o studium ve studijním programu a uděluje absolventům tohoto studijního programu příslušný akademický titul. Jsou-li mezi zúčastněnými subjekty alespoň 2 vysoké školy, lze přijímání uchazečů ke studiu ve studijním programu a udělování akademických titulů absolventům tohoto studijního programu upravit odlišně od úpravy uvedené ve větě první, přičemž dohoda nebo zápis o spolupráci zúčastněných subjektů v takovém případě musí obsahovat alespoň
a) 		určení vysoké školy nebo vysokých škol, které přijímají uchazeče nebo jejich část ke studiu ve studijním programu,
b) určení vysoké školy nebo vysokých škol, které udělují absolventům studijního programu příslušný akademický titul,
c) 		pravidla pro přijímání uchazečů do studijního programu, organizaci a ukončení studia ve studijním programu,
d) 		použití vnitřních předpisů vysokých škol na studenty ve studijním programu.
(6) Ke vzniku oprávnění státní vysoké školy uskutečňovat studijní program podle odstavce 4 věty první se vyžaduje akreditace podle § 79 i v případě, že zúčastněná vysoká škola má institucionální akreditaci pro oblast nebo oblasti vzdělávání, v rámci kterých má být daný studijní program uskutečňován.“. 
         Dosavadní odstavce 5 až 14 se označují jako odstavce 7 až 16.
230. V § 95 odstavec 7 zní:
„(7) Státní vysoké školy zpřístupňují výsledky vědy nebo výzkumu a vývoje a závěrečné práce v souladu s obecnými předpisy o ochraně utajovaných informací. Zpřístupněním nesmí být ohroženo plnění úkolů na úseku zajišťování obrany České republiky, bezpečnosti osob, majetku nebo veřejného pořádku, trestního řízení a ochrany kritické infrastruktury. Zpřístupněním nesmí také dojít k ohrožení zájmů České republiky v zahraničí a ke zveřejnění informace poskytnuté Organizací Severoatlantické smlouvy nebo Evropskou unií, která je v zájmu bezpečnosti státu, veřejné bezpečnosti nebo ochrany práv třetích osob chráněna uvedenými původci označením „NATO UNCLASSIFIED“ nebo „LIMITE“ a v České republice je toto označení respektováno z důvodů plnění povinností vyplývajících pro Českou republiku z jejího členství v Organizaci Severoatlantické smlouvy nebo Evropské unii, nedal-li původce informace ke zveřejnění souhlas.“.
Poznámka pod čarou č. 25 se zrušuje.
231. V § 95 odst. 9 se písmeno d) zrušuje.
Dosavadní písmena e) a f) se označují jako písmena d) a e).
232. V § 95 odst. 10 písm. g) se slova „a 4“ nahrazují slovy „a § 91b odst. 1“.
233. V § 95 odst. 12 se slova „vztahuje se na ně § 77 obdobně“ nahrazují slovy „použije se na ně § 70 a 70a obdobně s tím, že ustanovení týkající se pracovního poměru se použijí pro služební poměr a ustanovení týkající se pracovní doby se použijí pro dobu služby“.
234. V § 95 se na konci odstavce 15 doplňuje věta „Stanovisko podle § 78 odst. 6 věty druhé a § 79 odst. 2 písm. g) a povolení podle § 78 odst. 7 věty třetí nevydávají u studijních programů státních vysokých škol Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra, ale pouze Ministerstvo obrany u vojenských vysokých škol a Ministerstvo vnitra u policejních vysokých škol.“.
235. Za nadpis části devatenácté se vkládá nový § 97, který zní:
㤠97
(1) Každý je povinen zdržet se jednání způsobilého vyvolat mylnou domněnku, že je oprávněn poskytovat vysokoškolské vzdělávání, nebo že je vysokou školou. 
(2) Každý je povinen zdržet se vydání dokladu o absolvování studia vyvolávajícího nebezpečí záměny s vysokoškolským diplomem vydaným tuzemskou vysokou školou a přiznání oprávnění používat titul nebo jeho příslušnou zkratku vyvolávající nebezpečí záměny s akademickým titulem přiznaným tuzemskou vysokou školou podle tohoto zákona nebo jeho zkratkou. 
(3) Na území České republiky lze zahraniční vysokoškolské vzdělávání v určitém zahraničním vysokoškolském studijním programu poskytovat pouze na základě tuzemského povolení pro daný program podle § 93b až 93e nebo tuzemského oprávnění pro daný program podle § 93i až 93ic. Každý je povinen zdržet se jednání způsobilého vyvolat mylnou domněnku, že je oprávněn poskytovat na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v určitém zahraničním vysokoškolském studijním programu
(4) Jednáním způsobilým vyvolat mylnou domněnku se pro účely tohoto zákona rozumí jednání způsobilé vyvolat mylnou domněnku u osoby průměrného rozumu.“.
236. V § 106 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Věta první se nepoužije na § 39 odst. 7 písm. a) část věty za středníkem, § 93c odst. 4 písm. a) část věty za středníkem a § 93ia odst. 4 písm. a) část věty za středníkem; pro účely těchto ustanovení se však za členský stát Evropské unie považuje rovněž Spojené království Velké Británie a Severního Irska.“.
237. V § 106 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3) Je-li členem statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu právnické osoby jiná právnická osoba, použije se na fyzickou osobu, která tuto jinou právnickou osobu při výkonu uvedené členské funkce v daném orgánu zastupuje, úprava v tomto zákoně týkající se fyzické osoby, která je členem uvedeného orgánu, obdobně.“.

Čl. II
Přechodná ustanovení

1.  Právnická osoba uvede svůj název do souladu se zákonem č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
2.   Vnitřní předpisy vysoké školy upravené podle zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, předloží vysoká škola příslušnému ministerstvu k registraci nejpozději do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Vnitřní předpisy součástí vysoké školy uvede vysoká škola do souladu se zákonem č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
3. 	Na právnickou osobu, která byla v poslední den přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona soukromou vysokou školou, se použije § 39 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
4.   Řízení o žádosti o udělení státního souhlasu působit jako soukromá vysoká škola, které nebylo pravomocně skončeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí a práva a povinnosti s ním související se posoudí podle § 39 a 39a zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 
5.  Právnická osoba, která je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona soukromou vysokou školou, nebo která získá státní souhlas v řízení podle bodu 4, uvede nejpozději do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nebo získání státního souhlasu podle bodu 4 složení svého statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu do souladu s požadavkem bezúhonnosti a důvěryhodnosti člena statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu právnické osoby podle § 39a zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona; neučiní-li tak, může jí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy státní souhlas odejmout. 
6. Povinnosti vysoké školy podle § 44 odst. 9 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se nevztahují na studijní programy, které byly schváleny vysokou školou k uskutečňování na základě institucionální akreditace nebo akreditovány v době přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
7.   Na řádné ukončení studia studenta, který se zapsal do studia studijního programu a jehož první období výuky v rámci daného studia započalo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije § 45 odst. 3, § 46 odst. 3, nebo § 47 odst. 4 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 
8.  	Změna způsobu řádného ukončení studia ve studijních programech platí pro studenta, který se zapsal do studia studijního programu, schváleného k uskutečňování na základě institucionální akreditace nebo akreditovaného v době přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, po nabytí účinnosti tohoto zákona a studenta, který se zapsal do studia takového studijního programu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a jehož první období výuky v rámci daného studia započalo nejdříve v den nabytí účinnosti tohoto zákona, podle § 45 odst. 3, § 46 odst. 3, nebo § 47 odst. 4 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Dosavadní oprávnění uskutečňovat studijní programy schválené vysokou školou na základě institucionální akreditace a akreditace studijních programů udělené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nejsou změnou způsobu řádného ukončení studia dotčeny.
9.   Výtisky bakalářských, diplomových, disertačních a rigorózních prací zaslané Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy k uchování podle § 47b odst. 4 věty poslední zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, vrátí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vysokým školám, od nichž tyto výtisky obdrželo, do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
10. Rozhodnutí o vyměření poplatku spojeného se studiem, vydané podle § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, v řízení pravomocně ukončeném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, není § 58 odst. 3 větou poslední zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dotčeno. V řízeních vedených podle § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dne nabytí účinnosti tohoto zákona, která nebyla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona pravomocně skončena, jakož i v řízeních vedených podle § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije ustanovení § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, přičemž při případném určování studijních programů stejného typu podle § 58 odst. 3 věty poslední zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se zohledňují i taková řádně ukončená studia, která byla zahájena nebo ukončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
11.	Kde dosavadní vnitřní předpis, opatření nebo ujednání soukromé vysoké školy označuje úplatu spojenou se studiem jako „poplatek“, rozumí se tím v případě soukromé vysoké školy „úhrada“. Dosavadní nároky týkající se poplatku spojeného se studiem na soukromé vysoké škole nejsou nahrazením slova „poplatek“ slovem „úhrada“ dotčeny.
12. Probíhající studium v mezinárodně uznávaném kursu uskutečňovaném podle zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle § 60a zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
13.  Akademický pracovník, který působí na vysoké škole v pracovním nebo služebním poměru a byl akademickým pracovníkem dané vysoké školy i v den předcházející dni nabytí účinnosti tohoto zákona, splní ohledně svého souběžného pracovního nebo služebního poměru vzniklého přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona informační povinnost podle § 70 odst. 5, popřípadě podle § 70 odst. 5 ve spojení s § 95 odst. 11, zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 1 měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
14. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy upraví dosavadní registr docentů, profesorů a mimořádných profesorů vysokých škol podle zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 
15. Řízení o žádostech o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání nebo jeho části nebo jednotlivé zkoušky v České republice podle § 89 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí a práva a povinnosti s nimi související se posoudí podle § 89 až 90a zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
16. Zkrácení doby platnosti potvrzení orgánu státní sociální podpory o příjmu rodiny, vydávaného pro účely přiznání stipendia, ze 24 na 11 měsíců od uplynutí čtvrtletí, za které byl příjem rodiny zjišťován, se nevztahuje na řízení ve věcech stipendií, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.  
17. Ustanovení § 91a zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne 1. září 2025, se nevztahuje na studenta doktorského studijního programu, který byl do studia daného studijního programu zapsán a jehož první období výuky v rámci daného studia započalo přede dnem 1. září 2025. Při posuzování, zda jde o první studium v doktorském studijním programu podle § 91a odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne 1. září 2025, se bere v úvahu i studium přede dnem 1. září 2025. 
18. Právnická osoba, která v poslední den přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona poskytovala na území České republiky podle § 93a odst. 2 a § 93b odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu nebo programech, je oprávněna pokračovat v poskytování uvedeného vzdělávání podle zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, až do získání tuzemského povolení k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu na území České republiky pro příslušný program nebo programy podle zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nejdéle však po dobu 7 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Po uplynutí doby 7 měsíců může taková právnická osoba v poskytování uvedeného vzdělávání pokračovat za podmínek podle zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pouze za účelem dostudování stávajících studentů, kteří studium zahájili přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,  s tím, že ke studiu příslušných programů uskutečňovaných podle zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,  již nelze přijímat nové uchazeče. Po dobu pokračování v poskytování vzdělávání se na takovou právnickou osobu ohledně daného pokračujícího vzdělávání a souvisejících práv, povinností a postupů vztahuje zákon č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
19. Česká právnická osoba, která v poslední den přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona poskytovala na území České republiky podle § 93a odst. 4 a § 93d odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu nebo programech evropské zahraniční vysoké školy, je oprávněna pokračovat v poskytování uvedeného vzdělávání podle zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, až do získání tuzemského oprávnění k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu na území České republiky pro příslušný program nebo programy podle zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nejdéle však po dobu 7 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Po uplynutí doby 7 měsíců může taková právnická osoba v poskytování uvedeného vzdělávání pokračovat za podmínek podle zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pouze za účelem dostudování stávajících studentů, kteří studium zahájili přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,  s tím, že ke studiu příslušných programů uskutečňovaných podle zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, již nelze přijímat nové uchazeče. Po dobu pokračování v poskytování vzdělávání se na takovou právnickou osobu ohledně daného pokračujícího vzdělávání a souvisejících práv, povinností a postupů vztahuje zákon č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
20. Oprávnění právnické osoby poskytovat na základě tuzemského povolení podle § 93a odst. 3 a § 93f zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu nebo programech, vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, není tímto zákonem dotčeno a trvá do uplynutí doby, na kterou bylo tuzemské povolení uděleno, nebo do dne jeho odnětí.
21. Oprávnění české právnické osoby poskytovat na základě tuzemského oprávnění podle § 93a odst. 5 a § 93h zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dne nabytí účinnosti tohoto zákona, na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu nebo programech mimoevropské zahraniční vysoké školy, vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, není tímto zákonem dotčeno a trvá do uplynutí doby, na kterou bylo tuzemské oprávnění uděleno, nebo do dne jeho odnětí.
22. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy může tuzemské povolení právnické osoby podle bodu 20 a tuzemské oprávnění právnické osoby podle bodu 21 odejmout podle zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
23. Na studium v zahraničních vysokoškolských studijních programech se použije § 93j zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, týká-li se rozhodování Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy podle zákona o státní sociální podpoře nebo zákona o důchodovém pojištění doby studia přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo doby studia uskutečňovaného v zahraničních vysokoškolských studijních programech uskutečňovaných podle bodu 18, 19, 20 nebo 21.
24. Na studijní programy, uskutečňované vysokými školami k poslednímu dni přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a akreditované na základě žádosti podle § 95 odst. 4 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se až do uplynutí doby platnosti jejich akreditace použije § 95 odst. 4 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení

Čl. III
Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 590/1992 Sb., zákona č. 37/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 306/1997 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 133/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 159/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 238/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 411/2000 Sb., zákona č. 116/2001 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 263/2002 Sb., zákona č. 265/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 518/2002 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 453/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 167/2004 Sb., zákona č. 281/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 24/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 405/2006 Sb., zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 152/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 479/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 303/2009 Sb., zákona č. 326/2009 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 177/2011 Sb., zákona č. 180/2011 Sb., zákona č. 220/2011 Sb., zákona č. 263/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 348/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 365/2011 Sb., zákona č. 366/2011 Sb., zákona č. 367/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 470/2011 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 401/2012 Sb., zákona č. 403/2012 Sb., zákona č. 274/2013 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 313/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 136/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 251/2014 Sb., zákona č. 267/2014 Sb., zákona č. 332/2014 Sb., zákona č. 131/2015 Sb., zákona č. 317/2015 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 47/2016 Sb., zákona č. 137/2016 Sb., zákona č. 190/2016 Sb., zákona č. 213/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 24/2017 Sb., zákona č. 99/2017 Sb., zákona č. 148/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 195/2017 Sb., zákona č. 203/2017 Sb., zákona č. 259/2017 Sb., zákona č. 310/2017 Sb., zákona č. 92/2018 Sb., zákona č. 335/2018 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 164/2019 Sb., zákona č. 228/2019 Sb., zákona č. 315/2019 Sb., zákona č. 255/2020 Sb., zákona č. 540/20020 Sb., zákona č. 261/2021 Sb., zákona č. 270/2021 Sb., zákona č. 323/2021 Sb., zákona č. 330/2021 Sb., zákona č. 216/2022 Sb., zákona č. 221/2022  Sb., zákona č. 366/2022 Sb., zákona č. 423/2022 Sb., zákona č. 455/2022 Sb., zákona č. 321/2023 Sb., zákona č. 349/2023 Sb., zákona č. 412/2023 Sb. a zákona č. 414/2023 Sb., se mění takto:

1. V § 3 odst. 2 se slovo „a“ nahrazuje čárkou a na konci textu odstavce se doplňují slova „a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy“.

2. Za § 10b se vkládá nový § 10c, který včetně nadpisu zní:
㤠10c  
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

(1) Pro účely vydání rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy podle § 21 odst. 1 písm. a) bodu 1, 2 nebo 3 zákona o důchodovém pojištění předloží žadatel originál nebo úředně ověřenou kopii potvrzení o studiu vydaného zahraniční střední školou, vyšší odbornou školou nebo vysokou školou (dále jen „zahraniční škola“) nebo českou právnickou osobou uskutečňující vysokoškolský studijní program zahraniční vysoké školy na území České republiky v rámci spolupráce s danou zahraniční vysokou školou (dále jen „pobočka zahraniční vysoké školy“), nebo obdobný doklad nebo doklady, které obsahují 
a) jméno, příjmení a datum narození žáka nebo studenta a název a sídlo zahraniční školy nebo pobočky zahraniční vysoké školy, 
b)   učební plán žáka nebo studenta nebo jiný výčet studovaných předmětů s uvedením jejich časového rozsahu, včetně celkového počtu vyučovacích hodin týdně, a formu a standardní délku studia, jde-li o studium na zahraniční střední nebo vyšší odborné škole, 
c) název a typ zahraničního vysokoškolského studijního programu, místo a formu studia v daném programu, jde-li o studium na zahraniční vysoké škole nebo v pobočce zahraniční vysoké školy, 
d)   den zahájení studia na zahraniční škole, jde-li o studium na zahraniční střední nebo vyšší odborné škole; jde-li o studium na zahraniční vysoké škole, den, kdy se fyzická osoba, o jejíž zahraniční studium jde, stala studentem zahraniční vysoké školy, popřípadě, nelze-li tento den určit, den zahájení studia,
e)   v případě probíhajícího studia den, kdy fyzická osoba, o jejíž studium jde, přestane být žákem nebo studentem; nelze-li tento den určit, pak standardní dobu studia potřebnou k řádnému ukončení studia, včetně vyznačení období, ve kterém žákem nebo studentem nebyla z důvodu přerušení studia nebo z jiných důvodů, a
f)   v případě ukončeného studia den, kdy fyzická osoba, o jejíž studium jde, přestala být žákem nebo studentem, včetně vyznačení období, ve kterém žákem nebo studentem nebyla z důvodu přerušení studia nebo z jiných důvodů, a diplom, jde-li o řádně ukončené studium na zahraniční vysoké škole nebo v pobočce zahraniční vysoké školy, nebo jiný doklad o ukončení studia.
(2) Žadatel dále předloží
a) podklady pro rozhodnutí vyhotovené v cizím jazyce v úředně ověřeném překladu do českého jazyka, pokud Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nesdělí žadateli, že takový překlad nevyžaduje; takové prohlášení může Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy učinit na své úřední desce i pro neurčitý počet řízení v budoucnu,
b) na výzvu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy doklad nebo doklady o skutečnosti, že zahraniční škola i příslušný zahraniční vzdělávací nebo studijní program jsou uznávanou součástí vzdělávací soustavy příslušného cizího státu, pokud tato skutečnost nevyplývá z jiných předložených dokladů; popřípadě i doplňující informace o zahraniční škole a poskytovaném vzdělávání, 
c) na výzvu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy doklad podle odstavce 1, u něhož byla pravost podpisů a otisků razítek na originálu ověřena ministerstvem zahraničních věcí státu, v němž má sídlo zahraniční škola, která doklad vydala, nebo příslušným cizozemským orgánem a příslušným zastupitelským úřadem České republiky, pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak. 
 (3) Nepředloží-li žadatel podklady podle odstavce 1 nebo 2, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy řízení usnesením zastaví. Předložení dokladů podle odstavce 1 a odstavce 2 písm. b) a c) lze se souhlasem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy nahradit čestným prohlášením účastníka řízení nebo svědeckou výpovědí, zanikla-li zahraniční škola, na níž se uskutečňovalo příslušné studium, nebo z jiných důvodů hodných zvláštního zřetele.

(4) Nedaří-li se prokazatelně žadateli doručovat nebo nepodaří-li se žadateli doručit do ciziny, orgán rozhodující o žádosti doručuje žadateli bez ustanovení opatrovníka veřejnou vyhláškou.

(5) Lhůta pro vydání rozhodnutí o žádosti činí 90 dnů od zahájení řízení.

(6) Účastníkem řízení podle odstavce 1 je pouze žadatel.

(7) Žadatelem může být jen fyzická osoba, o jejíž studium jde, popřípadě fyzická osoba po ní pozůstalá, má-li na rozhodnutí právní zájem.“.


ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o daních z příjmů
0. Čl. IV 
V § 38l zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 210/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 340/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 117/2001 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 280/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 530/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 552/2005 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 2/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 304/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 346/2010 Sb., zákona č. 348/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 192/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 401/2012 Sb., zákona č. 403/2012 Sb., zákona č. 428/2012 Sb., zákona č. 500/2012 Sb., zákona č. 503/2012 Sb., zákona č. 105/2013 Sb., zákona č. 160/2013 Sb., zákona č. 215/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 247/2014 Sb., zákona č. 267/2014 Sb., zákona č. 127/2015 Sb., zákona č. 170/2017 Sb., zákona č. 200/2017 Sb., zákona č. 225/2017 Sb., zákona č. 293/2017 Sb., zákona č. 343/2020 Sb., zákona č. 386/2020 Sb., zákona č. 540/2020 Sb., zákona č. 543/2020 Sb., zákona č. 609/2020 Sb., zákona č. 251/2021 Sb., zákona č. 285/2021 Sb., zákona č. 286/2021 Sb., zákona č. 297/2021 Sb., zákona č. 324/2021 Sb., zákona č. 353/2021 Sb., zákona č. 432/2022 Sb., zákona č. 349/2023 Sb. a zákona č. 462/2023 Sb., odstavec 4 zní: 

„(4) Studuje-li zletilé dítě, na které je uplatňováno daňové zvýhodnění, na střední nebo vysoké škole v zahraničí, na zahraniční vysoké škole v České republice nebo ve vysokoškolském studijním programu zahraniční vysoké školy uskutečňovaném na území České republiky českou právnickou osobou, nárok na daňové zvýhodnění se plátci daně prokazuje 

a) potvrzením o studiu vydaným zahraniční školou nebo českou právnickou osobou na určité období a 

b) rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, podle kterého je toto studium pro účely státní sociální podpory postaveno na roveň studia na středních školách nebo vysokých školách v České republice.“.

Poznámka pod čarou č. 130 se zrušuje. 
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o státní sociální podpoře

Čl. V
Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění ve znění zákona č. 137/1996 Sb., zákona č. 132/1997 Sb., zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 158/1998 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 125/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 453/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 315/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 204/2005 Sb., zákona č. 218/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 552/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 213/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 414/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 326/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 346/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 366/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 331/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 401/2012 Sb., zákona č. 48/2013 Sb., zákona č. 267/2013 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 306/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 101/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 252/2014 Sb., zákona č. 253/2014 Sb., zákona č. 332/2014 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 137/2016 Sb., zákona č. 188/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 98/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 200/2017 Sb., zákona č. 222/2017 Sb., zákona č. 92/2018 Sb., zákona č. 32/2019 Sb., zákona č. 277/2019 Sb., zákona č. 363/2019 Sb., zákona č. 540/2020 Sb., zákona č. 588/2020 Sb., zákona č. 261/2021 Sb., zákona č. 285/2021 Sb., zákona č. 363/2021 Sb., zákona č. 17/2022 Sb., zákona č. 203/2022 Sb., zákona č. 358/ 2022 Sb., zákona č. 456/2022 Sb. a zákona č. 407/2023 Sb., se mění takto:

1. V § 12 odst. 1 písm. d) se část věty za středníkem včetně středníku zrušuje.

2. V § 12 odst. 1 písm. e) se slova „tuzemskou právnickou osobou na základě její dohody s danou zahraniční vysokou školou“ nahrazují slovy „v rámci spolupráce s danou zahraniční vysokou školou českou právnickou osobou (dále jen „pobočka zahraniční vysoké školy“)“ a za slova „pokud je“ se vkládají slova „takové studium“.

3.  V § 12 se doplňuje odstavec 4, který zní:
             „(4) Při rozhodování ve věcech podle odstavce 1 písm. c), d) nebo e) se pravidla stanovená zákonem o organizaci a provádění sociálního zabezpečení pro řízení o postavení studia na středních, vyšších odborných nebo vysokých školách v cizině nebo studia na zahraničních vysokých školách nebo v pobočkách zahraničních vysokých škol na území České republiky na roveň studia na středních, vyšších odborných nebo vysokých školách v České republice pro účely důchodového pojištění použijí obdobně.“.
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona o důchodovém pojištění

Čl. VI
Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 289/1997 Sb., zákona č. 224/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 116/2001 Sb., zákona č. 188/2001 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 263/2002 Sb., zákona č. 264/2002 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 85/2004 Sb., zákona č. 281/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 24/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 405/2006 Sb., zákona č. 152/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 178/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 479/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 108/2009 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 303/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 135/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 220/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 348/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 365/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 470/2011 Sb., zákona č. 314/2012 Sb., zákona č. 401/2012 Sb., zákona č. 403/2012 Sb., zákona č. 463/2012 Sb., zákona č. 267/2013 Sb., zákona č. 274/2013 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 182/2014 Sb., zákona č. 183/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 267/2014 Sb., zákona č. 332/2014 Sb., zákona č. 131/2015 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 47/2016 Sb., zákona č. 137/2016 Sb., zákona č. 190/2016 Sb., zákona č. 212/2016 Sb., zákona č. 213/2016 Sb., zákona č. 24/2017 Sb., zákona č. 99/2017 Sb., zákona č. 148/2017 Sb., zákona č. 150/2017 Sb., zákona č. 203/2017 Sb., zákona č. 259/2017 Sb., zákona č. 310/2017 Sb., zákona č. 191/2018 Sb., zákona č. 32/2019 Sb., zákona č. 244/2019 Sb., zákona č. 315/2019 Sb., zákona č. 469/2020 Sb., zákona č. 540/2020 Sb., zákona č. 323/2021 Sb., zákona č. 330/2021 Sb., zákona č. 221/2022 Sb., zákona č. 455/2022 Sb., zákona č. 71/2023 Sb. , zákona č. 270/2023 Sb., zákona č. 321/2023 Sb., zákona č. 28/2024 Sb. a zákona č. 29/2024 Sb., se mění takto:

0. V § 21 odst. 1 písm. a) bodě 2 se slovo „školách46)“ nahrazuje slovem „školách a část věty za středníkem včetně středníku se zrušuje.

2. V § 21 odst. 1 písm. a) bodě 3 se slova „tuzemskou právnickou osobou na základě její dohody s danou zahraniční vysokou školou“ nahrazují slovy „v rámci spolupráce s danou zahraniční vysokou školou českou právnickou osobou“ a za slova „pokud je“ se vkládají slova „takové studium“.

3. V § 105c odst. 1 a 2 se slovo „spoření46)“ nahrazuje slovem „spoření“.  

4. Poznámky pod čarou č. 46 se zrušují.
ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob

Čl. VII
Zákon č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, ve znění zákona č. 384/2008 Sb. a zákona č. 329/2011 Sb., se mění takto:

1. V § 7 se na konci textu písmene b) doplňují slova „v souladu s jinými právními předpisy“.

2. V § 8 odstavec 3 zní: 
„(3) Poskytování tlumočnických služeb neslyšícím a hluchoslepým osobám při předškolním, základním, středním a vyšším odborném vzdělávání a při studiu na vysoké škole upravují jiné právní předpisy.“.

3. § 10 zní:
㤠10
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví vyhláškou obsah a rozsah kursů podle § 9.“.

ČÁST SEDMÁ
Změna zákona o uznávání odborné kvalifikace

Čl. VIII
	Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění zákona č. 96/2004 Sb., zákona č. 588/2004 Sb., zákona č. 21/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 52/2012 Sb., zákona č. 101/2014 Sb., zákona č. 126/2016 Sb., zákona č. 222/2017 Sb., zákona č. 176/2019 Sb. a zákona č. 261/2021 Sb., se mění takto: 
1. V § 36a odst. 4 písm. a) se za slova „datum narození“ vkládají slova „, adresu místa podnikání v zemi původu, případně doručovací adresu“.
CELEX: 32005L0036
2. V § 36a odstavec 6 zní:
„(6) Ministerstvo zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup tyto údaje týkající se oznámení:
a) jméno, popřípadě jména, a příjmení uchazeče,
b) název regulované činnosti, pro kterou bylo oznámení podáno,
c) adresa místa podnikání v zemi původu, případně doručovací adresa, a
d) údaje o zaměstnavateli usazeném v jiném členském státě Evropské unie uvedené v odstavci 4 písm. d), pokud je uchazeč vyslán na území České republiky v rámci poskytování služeb tímto zaměstnavatelem.“.
ČÁST OSMÁ
Změna školského zákona 
Čl. IX
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 158/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 624/2006 Sb., zákona č. 217/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 343/2007 Sb., zákona č. 58/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 242/2008 Sb., zákona č. 243/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 49/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 378/2009 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 331/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 472/2011 Sb., zákona č. 53/2012 Sb., zákona č. 333/2012 Sb., zákona č. 370/2012 Sb., zákona č. 241/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 82/2015 Sb., zákona č. 178/2016 Sb., zákona č. 230/2016 Sb., zákona č. 101/2017 Sb., zákona č. 222/2017 Sb., zákona č. 167/2018 Sb., zákona č. 46/2019 Sb., zákona č. 284/2020 Sb., zákona č. 349/2020 Sb., zákona č. 403/2020 Sb., zákona č. 94/2021 Sb., zákona č. 261/2021 Sb., zákona č. 152/2023 Sb., zákona č. 183/2023 Sb., zákona č. 349/2023 Sb. a zákona č. 421/2023 Sb., se mění takto: 
1. V § 28 odst. 5 se za větu první vkládá věta „Vzájemnou kombinací sdružovaných údajů, včetně sestavování časových řad, vytváří ministerstvo, popřípadě jím zřízená právnická osoba, podklady pro přípravu návrhů právních předpisů a tvorbu koncepcí v oblasti vzdělávání, jakož i pro vyhodnocování, jak jsou naplňovány.“.
2. Za § 28 se vkládá nový § 28a, který včetně nadpisu zní:
㤠28a
Informační systém vzdělávání
Zřizuje se Informační systém vzdělávání jako informační systém veřejné správy. Správcem Informačního systému vzdělávání je ministerstvo.“.
3. V § 81 odst. 5 se číslo „10“ nahrazuje číslem „11“.
4. V § 115 se slova „, rozvojových programů“ zrušují.
5. V § 141 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „seznam, který“ nahrazují slovem „a“.

6. V § 141 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2) Školský rejstřík je součástí Informačního systému vzdělávání.“.
Dosavadní odstavce 2 až 4 se označují jako odstavce 3 až 5.
7. V § 141 se odstavec 5 zrušuje.

8. V § 144 odst. 1 písm. b) se za slovo „sídlo,“ vkládají slova „adresa elektronické pošty, identifikátor datové schránky,“.

9. V § 144 odst. 1 písm. c) se za slovo „pošty“ vkládají slova „, identifikátor datové schránky“.

10. V § 144 odst. 1 písm. i) se za slovo „příjmení“ vkládají slova „, adresa místa pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky adresu místa pobytu,“.

11. V § 144 odst. 1 se písmeno j) zrušuje.
Dosavadní písmena k) až m) se označují jako písmena j) až l).
12. V § 144 odst. 1 se na konci písmene k) čárka nahrazuje tečkou a písmeno l) se zrušuje.
13. V § 147 odst. 1 písm. b) se za slovo „sídlo“ vkládají slova „, adresu elektronické pošty“.
14. V § 147 odst. 1 písm. l) se za slovo „příjmení“ vkládají slova „, adresu místa pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky adresu místa pobytu“.
15. V § 149 odst. 2 se slova „, i), j) a m)“ nahrazují slovy „a i)“.
16. V § 149 odst. 4 se slova „, j) a m)“ zrušují.

17. V § 149 se doplňuje odstavec 6, který zní:
„(6) Dojde-li ke změně údaje podle odstavce 2 v základním registru, změní se příslušný údaj v rejstříku škol a školských zařízení bez řízení.“.
18. V § 159 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5) Dojde-li ke změně údaje zapisovaného do rejstříku školských právnických osob v základním registru, změní se příslušný údaj v rejstříku školských právnických osob bez řízení.“.
Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 6.
ČÁST DEVÁTÁ
Změna zákona o správních poplatcích
Čl. X
Příloha k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 228/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 553/2005 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 215/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 575/2006 Sb., zákona č. 106/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 38/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 182/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č.  239/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 296/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 9/2009 Sb., zákona č.  141/2009 Sb., zákona č. 197/2009 Sb., zákona č. 206/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 346/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., zákona č. 132/2010 Sb., zákona č. 148/2010 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 343/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 30/2011 Sb., zákona č. 105/2011 Sb., zákona č. 133/2011 Sb., zákona č. 134/2011 Sb., zákona č. 152/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 245/2011 Sb., zákona č. 249/2011 Sb., zákona č. 255/2011 Sb., zákona č. 262/2011 Sb., zákona č. 300/2011 Sb., zákona č. 308/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č.  344/2011 Sb., zákona č.  349/2011 Sb., zákona č.  350/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 472/2011 Sb., zákona č. 19/2012 Sb., zákona č. 37/2012 Sb., zákona č. 53/2012 Sb., zákona č. 119/2012 Sb., zákona č. 169/2012 Sb., zákona č. 172/2012 Sb., zákona č. 202/2012 Sb., zákona č. 221/2012 Sb., zákona č. 225/2012 Sb., zákona č. 274/2012 Sb., zákona č. 350/2012 Sb., zákona č. 359/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 407/2012 Sb., zákona č. 428/2012 Sb., zákona č.  496/2012 Sb., zákona č. 502/2012 Sb., zákona č. 503/2012 Sb., zákona č. 50/2013 Sb., zákona č. 69/2013 Sb., zákona č. 102/2013 Sb., zákona č. 170/2013 Sb., zákona č. 185/2013 Sb., zákona č. 186/2013 Sb., zákona č. 232/2013 Sb., zákona č. 239/2013 Sb., zákona č. 241/2013 Sb., zákona č. 257/2013 Sb., zákona č. 273/2013 Sb., zákona č. 279/2013 Sb., zákona č. 281/2013 Sb., zákona č. 306/2013 Sb., zákona č. 313/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 101/2014 Sb., zákona č. 127/2014 Sb., zákona č. 187/2014 Sb., zákona č. 249/2014 Sb., zákona č. 257/2014 Sb., zákona č. 259/2014 Sb., zákona č. 264/2014 Sb., zákona č. 268/2014 Sb., zákona č. 331/2014 Sb., zákona č. 81/2015 Sb., zákona č. 103/2015 Sb., zákona č. 204/2015 Sb., zákona č. 206/2015 Sb., zákona č. 224/2015 Sb., zákona č. 268/2015 Sb., zákona č. 314/2015 Sb., zákona č. 318/2015 Sb., zákona č. 113/2016 Sb., zákona č. 126/2016 Sb., zákona č. 137/2016 Sb., zákona č. 148/2016 Sb., zákona č. 188/2016 Sb., zákona č. 229/2016 Sb., zákona č. 243/2016 Sb., zákona č. 258/2016 Sb., zákona č. 264/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 319/2016 Sb., zákona č. 324/2016 Sb., zákona č. 369/2016 Sb., zákona č. 63/2017 Sb., zákona č. 170/2017 Sb., zákona č. 194/2017 Sb., zákona č. 195/2017 Sb., zákona č. 199/2017 Sb., zákona č. 202/2017 Sb., zákona č. 204/2017 Sb., zákona č. 206/2017 Sb., zákona č. 222/2017 Sb., zákona č. 225/2017 Sb., zákona č. 251/2017 Sb., zákona č. 261/2017 Sb., zákona č. 289/2017 Sb., zákona č. 295/2017 Sb., zákona č. 299/2017 Sb., zákona č. 302/2017 Sb., zákona č. 304/2017 Sb., zákona č. 371/2017 Sb., zákona č. 90/2018 Sb., zákona č. 171/2018 Sb., zákona č. 193/2018 Sb., zákona č. 286/2018 Sb., zákona č. 307/2018 Sb., zákona č. 135/2019 Sb., zákona č. 176/2019 Sb., zákona č. 209/2019 Sb., zákona č. 255/2019 Sb., zákona č. 277/2019 Sb., zákona č. 279/2019 Sb., zákona č. 364/2019 Sb., zákona č. 368/2019 Sb., zákona č. 369/2019 Sb., zákona č. 12/2020 Sb., zákona č. 115/2020 Sb., zákona č. 117/2020 Sb., zákona č. 119/2020 Sb., zákona č. 334/2020 Sb., zákona č. 336/2020 Sb., zákona č. 337/2020 Sb., zákona č. 501/2020 Sb., zákona č. 524/2020 Sb., zákona č. 543/2020 Sb., zákona č. 13/2021 Sb., zákona č. 14/2021 Sb., zákona č. 90/2021 Sb., zákona č. 261/2021 Sb., zákona č. 270/2021 Sb., zákona č. 274/2021 Sb., zákona č. 284/2021 Sb., zákona č. 300/2021 Sb., zákona č. 362/2021 Sb., zákona č. 366/2021 Sb., zákona č. 371/2021 Sb., zákona č. 374/2021 Sb., zákona č. 426/2021 Sb., zákona č. 91/2022 Sb., zákona č. 96/2022 Sb., zákona č. 217/2022 Sb., zákona č. 225/2022 Sb., zákona č. 246/2022 Sb., zákona č. 314/2022 Sb., zákona č. 372/2022 Sb., zákona č. 376/2022 Sb., zákona č. 431/2022 Sb., zákona č. 432/2022 Sb., zákona č. 458/2022 Sb., zákona č. 88/2023 Sb., zákona č. 149/2023 Sb., zákona č. 173/2023 Sb., zákona č. 185/2023 Sb., zákona č. 271/2023 Sb., zákona č. 277/2023 Sb., zákona č. 349/2023 Sb., zákona č. 414/2023 Sb., zákona č. 469/2023 Sb. a zákona č. 1/2024 Sb., se mění takto:

1. V položce 10 písm. d) se částka „Kč 1 000“ nahrazuje částkou „Kč 3 000“.

2. V položce 22 písm. s) a u) se za slovo „vzdělávání“ vkládají slova „v zahraničním vysokoškolském studijním programu“ a částka „Kč 100 000“ se nahrazuje částkou „Kč 50 000“.
3. V položce 22 písm. t) a v) se slovo „rozšíření“ nahrazuje slovy „prodloužení platnosti“ a za slovo „vzdělávání“ se vkládají slova „v zahraničním vysokoškolském studijním programu“.
4.  Poznámky pod čarou č. 26d až 26g se včetně odkazů na ně zrušují. 
Čl. XI
Přechodné ustanovení
    Pro poplatkové povinnosti u správního poplatku podle položky 10 a 22 přílohy k zákonu č. 634/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro práva a povinnosti s nimi související se použije zákon č. 634/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST DESÁTÁ
Změna zákona o opatřeních v oblasti školství v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace

Čl. XII
Zákon č. 67/2022 Sb., o opatřeních v oblasti školství v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění zákona č. 175/2022 Sb., zákona č. 199/2022 Sb., zákona č. 20/2023 Sb. a zákona č. 454/2023 Sb., se mění takto:

1. V § 8 odst. 1 písm. b) se text „písm. d)“ nahrazuje textem „písm. e)“.

2. V § 8 odst. 1 písm. d) se text „odst. 8“ nahrazuje textem „odst. 10“.
ČÁST JEDENÁCTÁ
ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ
Čl. XIII
Zrušují se:
1. Vyhláška č. 343/2002 Sb., o postupu a podmínkách při zveřejnění průběhu přijímacího řízení na vysokých školách.
2. Vyhláška č. 276/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 343/2002 Sb., o postupu a podmínkách při zveřejnění průběhu přijímacího řízení na vysokých školách.
ČÁST DVANÁCTÁ
ÚČINNOST
Čl. XIV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2025, s výjimkou ustanovení
a) čl. I bodů 206 a 209 a čl. IX bodů 2 a 5 až 18, která nabývají účinnosti dnem 1. července 2025, a
b) čl. I bodů 44 až 52, 55, 58 až 62, 65 až 68, 131 a 213 a čl. I bodu 230 ohledně vložení ustanovení § 91a, která nabývají účinnosti dnem 1. září 2025.

Důvodová zpráva
I. Obecná část
A) Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
K úpravě podmínek studentů se specifickými potřebami
Aktuální zákonná úprava se zvláštními podmínkami studentů se specifickými potřebami výslovně nezabývá. Velmi obecně je v ustanovení § 21 odst. 1 písm. e) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, (dále také „zákon o VŠ“ nebo „zákon o vysokých školách“ nebo „ZVŠ“) upravena povinnost veřejné vysoké školy „činit všechna dostupná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole“. Pro soukromé vysoké školy není výslovně zákonem o vysokých školách upravena žádná povinnost v této oblasti. 
Postavení osob se specifickými potřebami, tedy zejména se zrakovým, sluchovým nebo pohybovým postižením, se specifickými poruchami učení, s poruchou autistického spektra nebo s jinými obtížemi danými zdravotním postižením nebo zdravotním stavem, si žádá, aby jim byla v průběhu jejich studia poskytnuta specifická individuální podpora a nastaveny takové specifické podmínky, které jim umožní studium v plném rozsahu a odpovídající kvalitě. Jestliže se zákon o VŠ výslovně touto podporou nezabývá, nejsou vysoké školy zavázány k zpřístupňování studia studentům se specifickými potřebami. Na řadě veřejných vysokých škol je již v současné době rozvinut systém podpory studentů se specifickými potřebami podporovaný finančním nástrojem Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (dále také „ministerstvo“ nebo „MŠMT“), proměna společenské situace však vyžaduje uzákonění této povinnosti veřejných i soukromých vysokých škol.
Ke zveřejňování výročních zpráv a strategických záměrů
Podle ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) zákona o VŠ má ministr školství, mládeže a tělovýchovy (dále také „ministr“) stanovit opatřením zveřejněným ve Věstníku ministerstva termín a formu zveřejnění výroční zprávy o činnosti a výroční zprávy o hospodaření veřejné vysoké školy. Obdobná záležitost se dále řeší též v § 42 odst. 1 písm. a) a b) zákona, kde je navázána na soukromé vysoké školy. V obou případech je ke stanovení termínu a formy zveřejnění kompetentní ministr, nicméně u soukromých škol je ponechána forma, kterou ministr stanoví termíny a formy zveřejnění, na zvážení ministra. Nově bude obojí stanovovat ministerstvo.
K uvedení terminologie do souladu s dalšími ustanoveními zákona
V § 35 a § 46 zákona o VŠ se hovoří o totožné oblasti studia, nicméně je použito odlišné označení této oblasti. Ust. § 35 uvádí „veterinární lékařství a hygiena“, § 46 uvádí „veterinární lékařství a veterinární hygiena“. Návrh novely hodlá uvést terminologii do vzájemného souladu.     
V obdobném duchu se novela zabývá též úpravou ustanovení § 46 odst. 4 písm. c), kde se hovoří o udělování titulu „doktor medicíny“ (ve zkratce „MUDr.“) v oblasti všeobecného lékařství. Nově má být tento titul udělován též v oblasti vojenského všeobecného lékařství. A titul „doktor zubního lékařství“ (ve zkratce „MDDr.“) má být udělován též v oblasti vojenského zubního lékařství.
K soukromým vysokým školám a jejich vnitřním předpisům
Aktuální zákonná úprava nekonkretizuje vnitřní předpisy soukromé vysoké školy ani jejich obsah, ustanovení § 41 zákona o VŠ pouze stanovuje povinnost soukromé vysoké školy stanovit svými vnitřními předpisy, které orgány vykonávají působnost podle části čtvrté až jedenácté zákona o VŠ, a tyto předpisy registrovat podle § 36 zákona o VŠ. Soukromé vysoké školy tak nemají stanoveny vnitřní předpisy zákonem tak, jako veřejné vysoké školy (v § 17 Vnitřní předpisy veřejné vysoké školy), a rovněž pro stanovení vnitřních předpisů, obdobně jako u stanovení orgánů a jejich kompetencí, využívají soukromé vysoké školy zástupně ustanovení části druhé zákona o vysokých školách, která jsou však závazná pouze pro veřejné vysoké školy, což činí významné praktické i výkladové problémy.
Zcela nově se proto v § 41 stanovuje výčet vnitřních předpisů soukromé vysoké školy, a to včetně uvedení povinného obsahu statutu. Ministerstvo bude dále plnit funkci kontrolní s pravomocí vyzvat k nápravě protizákonných poměrů v souladu s § 43 odst. 1, který nově zahrnuje možnost přezkoumání nejen opatření, ale rovněž vnitřních předpisů soukromé vysoké školy.

K odnětí státního souhlasu
Ustanovení § 43 odst. 2 v platném znění uvádí důvody, pro které může ministerstvo odejmout státní souhlas právnické osobě, která působí jako soukromá vysoká škola. Těmito důvody jsou:
· absence akreditace studijního programu nebo institucionální akreditace po uplynutí 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení státního souhlasu, 
· odnětí akreditace více než dvou studijních programů nebo institucionální akreditace alespoň u dvou oblastí vzdělávání v průběhu jednoho roku, 
· nezjednání nápravy podle § 43 odst. 1 a 
· závažné porušování povinností stanovených zákonem o VŠ nebo vnitřním předpisem soukromé vysoké školy.

Navzdory dobrovolnosti podání žádosti o udělení státního souhlasu není však souvztažně řešeno odnětí státního souhlasu na žádost soukromé vysoké školy – tzn. dobrovolné „vzdání se“ oprávnění působit jako soukromá vysoká škola (tj. státního souhlasu), nově je proto navrženo ustanovení § 43 odst. 2 písm. b), které umožní odnětí státního souhlasu, jestliže o to soukromá vysoká škola požádá.
Dále je nově explicitně doplněna v § 43 odst. 2 písm. c) možnost odnětí státního souhlasu na základě skutečnosti, že soukromá vysoká škola dlouhodobě neuskutečňuje žádný studijní program.
K rámci kvalifikací
Zákonná úprava v současné době upravuje cíle a očekávané výsledky studia v jednotlivých typech vysokoškolských studijních programů jen velmi obecně (§ 45 až 47) a kromě standardní doby studia nevymezuje průměrnou studijní zátěž vyjádřenou počtem kreditů. Není rovněž jasně vymezen vztah vysokoškolských kvalifikací ČR k mezinárodním rámcům kvalifikací.
Rámec kvalifikací vysokoškolského vzdělávání České republiky (dále také „RKVV”) byl dne 27. listopadu 2018 schválen ministrem školství, mládeže a tělovýchovy a byl uveřejněn ve Věstníku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. RKVV popisuje a kategorizuje kvalifikace udělované vysokými školami v České republice a určuje rámcové požadavky na studijní programy uskutečňované vysokými školami, čímž slouží ke zvýšení přehlednosti a prostupnosti vzdělávacích soustav v národním i mezinárodním kontextu.
K zasílání závěrečných prací
Ustanovení § 47b odst. 4 uvádí v poslední větě, že „Vysoká škola zašle bez zbytečného odkladu po obhájení bakalářské, diplomové, disertační a rigorózní práce, jíž se týká odklad zveřejnění podle věty první, jeden výtisk práce k uchování ministerstvu.“.  V praxi se zasílání závěrečných prací na ministerstvo neosvědčilo. Aplikace tohoto ustanovení přináší nadbytečné administrativní i finanční zatížení vysokých škol i ministerstva a účelu lze dosáhnout též jiným způsobem – tedy uchováním závěrečných prací na vysoké škole.
K posuzování předchozího zahraničního vzdělání v rámci procedury přijímacího řízení
Vysoké školy mají možnost posuzovat podmínku dosaženého vzdělání v rámci přijímacího řízení podle § 48 bez předchozího uznání zahraničního středoškolského nebo vysokoškolského vzdělání prostřednictvím nostrifikačního řízení podle školského zákona nebo zákona o VŠ. Jedná-li se o studium absolvované ve středoškolském vzdělávacím programu na zahraniční střední škole nebo absolvované v zahraničním vysokoškolském studijním programu na zahraniční vysoké škole, může veřejná vysoká škola nebo vysoká škola s institucionální akreditací podle navrženého doplnění v odst. 6 § 48 využít institutu prokázání splnění podmínky dosaženého vzdělání pro přijetí ke studiu bez nostrifikačního řízení dle § 48 odst. 4  písm. e) a § 48 odst. 5 písm. c); tato možnost je definována výhradně pro účely přijímacího řízení.
Zcela nově je pak upravena možnost prokázání splnění podmínky dosaženého vzdělání pro přijetí ke studiu dle § 48 odst. 4 písm. e) a § 48 odst. 5 písm. c) na soukromou nebo státní vysokou školu bez institucionální akreditace, bez uplatnění nostrifikačního řízení, prostřednictvím veřejné vysoké školy nebo vysoké školy s institucionální akreditací na základě veřejnoprávní smlouvy mezi příslušnými vysokými školami.
Navržená úprava dále v § 48 odst. 6 definuje podmínky prokázání splnění podmínky dosaženého vzdělání přijetí ke studiu mimo nostrifikační řízení a připouští i možnost vyzvat uchazeče k doložení nostrifikace svého absolvovaného zahraničního vzdělání. V § 48 odst. 8 je pak nově upraven postup odlišný od postupu podle § 89 a 90 zákona o VŠ (nostrifikace), kdy vysoká škola postupující v rámci ustanovení § 48 odst. 6 nevydává rozhodnutí, ale pouze zaznamenává prokázání splnění podmínky přijetí ke studiu do spisu vedeného v přijímacím řízení. 
Lhůty pro ověření podmínky předchozího vzdělání stanoví vysoká škola v podmínkách přijímacího řízení.
K přestupům mezi studijními programy vysoké školy
„Přestup“ mezi studijními programy téže vysoké školy je za současné právní úpravy možný pouze za podmínky ukončení předchozího studia a přijetí a zápisu do nového studia. Vzhledem k velké poptávce po realizaci přestupů je třeba stanovit alespoň rámcové podmínky přestupů a umožnit pro tyto případy zjednodušení a urychlení některých administrativních úkonů (např. podávání žádostí, rozhodování o uznávání částí studia). 
Ke zveřejnění průběhu přijímacího řízení
Podle ustanovení § 50 odst. 9 věty třetí ministerstvo „stanoví vyhláškou postup a podmínky při zveřejnění průběhu přijímacího řízení, a to včetně požadavků na základní statistické charakteristiky.“. Aplikace tohoto ustanovení ukazuje jeho nadbytečnost, neboť stejného cíle je dosahováno též díky dosavadnímu odstavci 10 téhož paragrafu, podle něhož jsou údaje poskytovány pro statistické účely dle zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších přepisů. 
K poplatkům 
V ustanovení § 58 odst. 3 zákona o VŠ zabývajícím se poplatky za studium na veřejné vysoké škole nebylo dosud dostatečně jasně řešeno případné zohlednění studia na soukromých nebo státních vysokých školách. V praxi tato mezera v zákoně působila nemalé nejasnosti a aplikační obtíže a bylo tak třeba provést úpravu tak, aby bylo zřejmé, která studia se do poplatku za delší studium započítávají a která nikoliv.
Aktuální právní úprava dále v § 58 odst. 4 zákona o VŠ nutí vysoké školy zavádět povinně poplatek za studium ve studijních programech uskutečňovaných v cizím jazyce (dále jen „cizojazyčné studium“). Ze strany vysokých škol je povinnost vždy stanovit poplatek za studium v cizojazyčném studijním programu (byť je možné vyměřený poplatek na žádost studenta snížit nebo odpustit, vždy se však jedná o nadbytečný administrativní proces). Nastavení poplatků u doktorských studijních programů vede ke snížení zájmu talentovaných zahraničních studentů o tento typ studijních programů v ČR a tím ke snížení konkurenceschopnosti vysokých škol v této oblasti.
K celoživotnímu vzdělávání 
Ustanovení § 60 se zabývá možností vysoké školy uskutečňovat programy celoživotního vzdělávání a následující ustanovení § 60a nabízí pro veřejnou vysokou školu obdobnou možnost uskutečňování mezinárodně uznávaného kurzu. Podrobnosti obou typů programů stanoví vnitřní předpis. Mezinárodně uznávaný kurz, který je řešen v ustanovení § 60a, je zvláštním typem celoživotního vzdělávání a po jeho absolvování může být veřejnou vysokou školou udělen mezinárodně uznávaný titul.  
Ke zveřejňování údajů o habilitačních řízeních a řízeních ke jmenování profesorem
Aktuální právní úprava požaduje průběžné informování ministerstva o průběhu habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem. Aplikace takového ustanovení ukazuje jeho nadbytečnost a nedůvodnou administrativní zátěž pro všechny zúčastněné. Dále jsou požadovány údaje, které nejsou pro proces habilitace a řízení ke jmenování profesorem nezbytné a je možné je s ohledem na princip minimalizace zpracovávání osobních údajů nadále nepožadovat. 
Ke společným akreditacím
V případě akreditace studijních programů uskutečňovaných vysokou školou podle § 81 zákona o VŠ ve spolupráci s jinou právnickou osobou docházelo často k nejasnostem při výkladu, zda je za „jinou právnickou osobu“ možno považovat též další vysokou školu. Akreditace společně s jinou vysokou školou jsou jednou z nejpravděpodobnějších variant spolupráce a bylo by vhodné předejít dalším nejasnostem přesnější úpravou v zákoně o VŠ. 
Odst. 3 v § 81 zavádí zvláštní výjimky z odst. 2 pro případ udělení akreditace studijního programu společně dvěma nebo více vysokým školám, týkající se přijímání ke studiu a udělování titulu.   
K akreditacím
Novelou z roku 2016 byl zřízen Národní akreditační úřad pro vysoké školství (dále také „NAÚ“ nebo „Akreditační úřad“). V průběhu jeho dosavadního působení se ukázaly mnohé nejasnosti a nepřesnosti v právní úpravě. Je tak třeba upravit otázky týkající se průběhu řízení před Radou NAÚ. 
Aktuální právní úprava řízení před NAÚ umožňuje žadatelům doplňovat a upravovat svoje žádosti o akreditace v kterékoliv fázi řízení. S ohledem na praxi a zásadu ekonomie řízení je třeba tuto možnost omezit jen na dobu před přijetím meritorního rozhodnutí Radou NAÚ.   
K údajům v Registru docentů, profesorů a mimořádných profesorů
V rámci aktuální právní úpravy jsou požadovány údaje, které byly praxí shledány jako nadbytečné, a s ohledem na princip minimalizace zpracovávání osobních údajů je vhodné jejich zpracování vypustit. V ustanovení § 87b odst. 2 písm. c) jsou požadovány údaje o „základním pracovněprávním vztahu“. Dle § 3 zákoníku práce jsou základními pracovněprávními vztahy pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Praxe ukázala, že údaje o dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr není třeba pro nadbytečnost a administrativní zátěž vyžadovat.
K uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace
Současná úprava uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace (tzv. nostrifikace) stanoví věcnou příslušnost k rozhodování v této věci v prvoinstančním řízení veřejným vysokým školám (které uskutečňují obsahově obdobný studijní program) nebo Ministerstvu vnitra (v oblasti bezpečnostních služeb) nebo Ministerstvu obrany (v oblasti vojenství); existují-li pochybnosti o věcné příslušnosti, rozhoduje ministerstvo. § 90 odst. 5 pak obsahuje jediný výslovně uvedený důvod pro zamítnutí žádosti o nostrifikaci, kterým je odlišnost v podstatných rysech mezi srovnávanými studijními programy. Stávající úprava nereflektuje rostoucí internacionalizaci vysokoškolského vzdělávání, jeho obsahovou diverzifikaci a terminologii platné mezinárodní smlouvy v této oblasti tzv. Lisabonské úmluvy o uznávání, kterou je Česká republika vázána. Při rozhodování dochází k nevhodnému, často i nezákonnému, detailnímu srovnávání obsahu zahraničního vysokoškolského vzdělání s obsahem konkrétního studijního programu příslušné veřejné vysoké školy (jako prvoinstančního orgánu), což v praxi často vede k zamítnutí žádosti v první instanci a k odvolacímu řízení. Z těchto důvodů se pak prodlužuje délka řízení směřujícího k vydání rozhodnutí o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace (nostrifikaci) a dochází k neproduktivní administrativní a organizační zátěži jak veřejných vysokých škol, tak ministerstva jako odvolacího orgánu, přičemž smyslem vysokoškolské nostrifikace je posouzení srovnatelnosti absolvovaného zahraničního vzdělání se studijním programem v České republice definovaným zákonem o vysokých školách, nikoliv detailní srovnávání obsahu zahraničního vysokoškolského vzdělání s obsahem konkrétního studijního programu příslušné veřejné vysoké školy. Navržená úprava řeší tyto problémy úpravou věcné příslušnosti, kdy žádost se bude podávat k veřejné vysoké škole podle oblasti/oblastí vzdělávání, ve které/kterých veřejná vysoká škola uskutečňuje nebo je oprávněna uskutečňovat svoje studijní programy, bez vazby na detailní srovnávání vlastního obsahu vzdělání, dále se zavádí a konkretizuje výčet důvodů pro zamítnutí žádosti a sjednocuje se terminologie s Lisabonskou úmluvou o uznávání.
Ke stipendiím
Ustanovení § 91 upravuje podmínky přiznávání stipendií. Aktuálně je možné přiznávat stipendia zejména studentům, a to stipendia hrazená z dotace ze státního rozpočtu nebo z příspěvku ze státního rozpočtu na vzdělávací a vědeckou a výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. V této chvíli právní úprava nepočítá s možnými stipendii z jiných zdrojů než ze státního rozpočtu. 
K doktorským stipendiím
Aktuální znění zákona se v oblasti doktorských stipendií omezuje pouze na základní stanovení možnosti toto stipendium přiznávat. Není nijak blíže definováno, a to ani jeho minimální výše. Současná právní úprava nereflektuje potřeby českého systému doktorského studia, ve kterém je nadprůměrný počet studentů, ale málo studentů ho dokončuje, a ještě méně ve standardní době studia. Současné nastavení právních předpisů podporuje neefektivní finanční podporu doktorských studentů, jejíž výše neodpovídá dostatečnému pokrytí životních nákladů studentů tak, aby se studiu mohli věnovat naplno. Navrhované změny mají za cíl přispět ke zlepšení situace doktorských studií z pohledu studujících i vysokých škol. Pečlivější výběr studujících při současně přibližném zachování počtu absolvujících bude znamenat možnost jednotlivým studujícím věnovat větší prostor pro jejich individuální rozvoj a samostatnou tvůrčí činnost. Součástí návrhů změn zákona i následných souvisejících změn standardů pro akreditace je i větší propojení s praxí a mezinárodním prostředím. Komplexní změny umožní kvalitnější přípravu na budoucí samostatnou kariéru a zlepšení situace studujících i po stránce rovných příležitostí ke studiu, protože umožní studujícím lépe slaďovat studijní, pracovní a osobní život. Navrhované úpravy zákona zaměřující se především na systematizaci stipendií budou znamenat okamžité zlepšení životní situace studujících a budou výrazně motivující k dokončení studia a k dokončení v rámci standardní doby studia. Předkládaný návrh odvozující koeficientem výši stipendia od minimální mzdy navíc znamená strategický krok v podobě zajištění pravidelné valorizace bez nutnosti opakovaných zásahů do zákona. Zajistí se tak kontinuální větší návaznost potřeb studia na aktuální společenskou situaci.
K poskytovatelům zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území ČR
Novelizace zákona o VŠ provedená zákonem č. 137/2016 Sb. zavedla regulaci poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Tato regulace spočívala u tzv. evropských zahraničních vysokých škol a jejich poboček v zavedení institutu přihlášení se k plnění informačních povinností dle § 93b a § 93d a u tzv. mimoevropských vysokých škol a jejich poboček v zavedení udělování tuzemského povolení dle § 93f a tuzemského oprávnění dle § 93h k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Dosavadní aplikační praxe ukázala některé závažné nedostatky této právní úpravy. U evropských vysokých škol a jejich poboček se při institutu přihlášení se k plnění informačních povinností jednalo o zcela neformální proces, na který nebylo možné aplikovat principy správního řízení a na jehož samotném konci nebylo vydáváno meritorní rozhodnutí ve věci samé. Dále u evropských vysokých škol a jejich poboček nebyl možný přezkum jejich materiálního, personálního a finančního zabezpečení co do splnění minimálních standardů pro vysokoškolské vzdělávání. 
Tyto dva výše uvedené nedostatky vedly v praxi k situacím, kdy evropské vysoké školy a jejich pobočky často obcházely zákon o vysokých školách, neoprávněně modifikovaly své studijní programy, či bylo jejich působení v jiném rozporu s právním řádem domovského státu zahraniční vysoké školy. Z těchto důvodů často získané vzdělání nemohlo být považováno za vzdělání vysokoškolské, ačkoliv tak bylo poskytovatelem deklarováno. 
Ze strany správních orgánů domovského státu přitom nemohla být efektivně vykonávána kontrola dodržování podmínek vysokoškolského vzdělávání, které bylo uskutečňováno na území České republiky. Neformální proces přihlášení se k plnění informačních povinností současně neumožňoval ministerstvu možnost přezkumu zabezpečení těchto poskytovatelů po stránce personální, materiální a finanční. Vlastní vysokoškolská výuka byla často uskutečňována osobami bez dostatečného vzdělání či v prostorách, které byly svou povahou absolutně nevhodné k této činnosti. Vzhledem k neformálnosti celého procesu přihlášení se k plnění informačních povinností nebylo možné evropské zahraniční vysoké škole či její pobočce odejmout oprávnění k působení na území České republiky. V praxi dále velmi často docházelo k přizpůsobování obsahu zahraničních vysokoškolských studijních programů pro české státní příslušníky, kdy tyto modifikace jsou v rozporu s právním řádem domovského státu a mají potom negativní vliv na uznávání daného vysokoškolského vzdělání v České republice, jakož i v domovském státě zahraniční vysoké školy. Na všechny tyto negativní jevy předkládaná právní úprava reaguje.
Evropské vysoké školy a jejich pobočky budou nově spadat pod režim udělování tuzemského povolení dle § 93b až 93e a tuzemského oprávnění dle § 93i až 93ic pro účely uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Tuzemské oprávnění/povolení bude udělováno ve správním řízení, jehož předmětem bude i posouzení dostatečnosti personálního, materiálního a finančního zabezpečení dle § 93d odst. 2 písm. a) a § 93d odst. 3 a § 93ib odst. 2 písm. a) a § 93ib odst. 3. 
Bude zaveden jednotný režim pro všechny poskytovatele zahraničního vysokoškolského vzdělávání, kteří chtějí působit na území České republiky. Tuzemské oprávnění/povolení bude rovněž možné zahraniční vysoké škole či její pobočce odejmout.
Nová právní úprava je plně v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu. Kritéria pro udělování tuzemského povolení, resp. oprávnění splňují požadavky směrnice 2006/123/ES na povolovací kritéria (čl. 10 uvedené směrnice), tj. aby byla mj. nediskriminační, opodstatněná naléhavým důvodem obecného zájmu a přiměřená danému cíli obecného zájmu. Rovněž splňují požadavky, aby byla povolovací kritéria jasná a jednoznačná, objektivní, předem zveřejněná, průhledná a přístupná.
Právní úprava je dále plně v souladu s článkem 15 odst. 3 písm. a) až c) předmětné směrnice. Nová kritéria budou aplikována totožně a jednotně na všechny subjekty, tedy bez jakýchkoliv nahodilých či diskriminačních prvků. Co do přezkumu personálního, materiálního a finančního zabezpečení se pak na tyto subjekty budou vztahovat akreditační standardy v rozsahu, který odpovídá povaze zahraničního vzdělávání. I z tohoto důvodu bude zajištěn soulad nové právní úpravy s touto směrnicí. Nová právní úprava je pak rovněž v souladu s požadavkem nezbytnosti a přiměřenosti, kdy existuje obecný zájem na výhradním uskutečňování vysokoškolského vzdělávání, jež dosahuje alespoň minimální potřebné úrovně a kvality. Dosavadní právní úprava není dostatečně účinná a dosažení požadovaného účelu není možné přijetím méně restriktivních opatření.
Nově se dále mění definice samotné zahraniční vysoké školy, stanovená nově pro účely ustanovení zákona o VŠ o poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území ČR a o přestupcích (v § 93a odst. 1), kdy je vypuštěn definiční znak v podobě uskutečňování vysokoškolského vzdělávání na území domovského státu (tj. dle § 90 odst. 7 cizího státu, jehož vysokoškolského vzdělávacího systému je daná instituce součástí), resp. vypouští se podmínka, že zahraniční vysokou školou mohou být pouze právnické osoby zřízené dle právních předpisů cizího státu. I takové instituce, které neuskutečňují vysokoškolské vzdělávání přímo na území domovského státu, mohou být součástí zahraničního vysokoškolského vzdělávacího systému domovského státu. Totožné pak platí rovněž i pro právnické osoby zřízené dle právního řádu České republiky, které ovšem mohou disponovat zahraniční akreditací a představovat v tomto ohledu zahraniční vysokou školu. Nová definice zahraniční vysoké školy je tak v tomto ohledu přesnější a pružněji reaguje na možné situace.  
Nová právní úprava rovněž zakotvuje v § 90 odst. 5 mezi důvody pro zamítnutí žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace vedle důvodů dle § 90 odst. 5 písm. a) až c) i situace, kdy zahraniční vysoká škola či její pobočka nebyla oprávněna v době studia žadatele uskutečňovat na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání podle právních předpisů domovského státu, či zahraniční vysoká škola či její pobočka nebyla oprávněna realizovat zahraniční studijní program na území České republiky z důvodu absence udělení potřebného tuzemského oprávnění/povolení dle českého právního řádu.
Dojde rovněž k posílení kontrolních pravomocí ministerstva ve vztahu k zahraničním vysokým školám a jejich pobočkám. Ministerstvo ve spolupráci s Národním akreditačním úřadem pro vysoké školství bude vykonávat kontrolu dodržování právních předpisů v oblasti poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání dle § 87 odst. 1 písm. x).
K přestupkům
S ohledem na nedostatky současné právní úpravy je nebytné další zpřísnění, zpřesnění a rozšíření právní úpravy upravující přestupky fyzických, podnikajících fyzických a právnických osob.
Dochází tedy zejména ke zpřesnění skutkových podstat přestupků při poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Zpřísnění spočívá v zavedení vyšších sankcí za přestupky, v zavedení nových správních trestů v podobě správního trestu zákazu činnosti a správního trestu zveřejnění rozhodnutí o přestupku, a rovněž i v zavedení nových skutkových podstat přestupků.
Současná právní úprava stanovuje v situaci, kdy poskytovatel zahraničního vysokoškolského vzdělávání uskutečňuje zahraniční vysokoškolské vzdělání na území České republiky bez přihlášení se k plnění informačních povinností, možnost udělení pokuty až do výše 500 000 Kč. Vzhledem k závažnosti tohoto protiprávního jednání a vzhledem ke skutečnosti, že nová navrhovaná právní úprava zakotvuje povinnost disponovat za účelem výkonu této činnosti tuzemským oprávněním/povolením, se výše pokuty nejeví jako dostačující. Dle navrhované právní úpravy je horní hranice pokuty zvýšena na 2 000 000 Kč. Dle aktuální úpravy rovněž není možné uložit poskytovateli zahraničního vysokoškolského vzdělávání jiný správní trest než pokutu.
Nová právní úprava předpokládá zavedení správního trestu zveřejnění rozhodnutí o přestupku, kdy vzhledem k povaze a závažnosti přestupku se v odůvodněných případech může jevit jako vhodné informovat tímto způsobem veřejnost o protiprávním jednání poskytovatele zahraničního vzdělávání. Jako účelné se dále jeví zavedení možnosti udělení správního trestu zákazu činnosti v podobě zákazu uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky při opakovaném spáchání přestupku, kdy toto protiprávní jednání může vykazovat vysokou míru společenské škodlivosti, na kterou lze uložením tohoto správního trestu adekvátně reagovat. Aktuální právní úprava udělení této sankce neumožňuje.
Novela současně zakotvuje zápis vybraných údajů o přestupci v případě některých skutkových podstat do „Seznamu poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělání na území České republiky“ v případě, kdy v přestupkovém řízení bude udělena pokuta ve výši nejméně 100 000 Kč nebo uložen zákaz činnosti. 
Předkládaná právní úprava dále zavádí nové skutkové podstaty přestupků. Za přestupek bude nově považováno jednání způsobilé vyvolat mylnou domněnku, že je osoba oprávněna poskytovat vysokoškolské vzdělávání, nebo jednání, kdy dochází k vydávání dokladů o absolvování studia vyvolávajících nebezpečí záměny s vysokoškolskými diplomy vydávanými tuzemskými vysokými školami nebo přiznávání oprávnění používat titul nebo jeho příslušnou zkratku vyvolávající nebezpečí záměny s akademickým titulem přiznávaným tuzemskými vysokými školami nebo jeho zkratkou. Nově se také dle § 93n odst. 2 písm. b) dopustí přestupku podnikající fyzická či právnická osoba tím, že se dopustí jednání způsobilého vyvolat mylnou domněnku, že je vysokou školou, ačkoliv vysokou školou není. Dále se dle § 93n odst. 1 písm. d) fyzická, podnikající fyzická a právnická osoba dopustí přestupku tím, že se dopustí jednání způsobilého vyvolat mylnou domněnku, že je oprávněna poskytovat na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v určitém zahraničním vysokoškolském studijním programu, ačkoliv k poskytování uvedeného vzdělávání není podle zákona o vysokých školách oprávněna. Jednáním způsobilým vyvolat mylnou domněnku se rozumí jednání způsobilé vyvolat mylnou domněnku u osoby průměrného rozumu.
Česká právnická osoba se dopustí přestupku tím, že bude poskytovat na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu bez příslušného tuzemského oprávnění nebo tím, že nebude plnit některou ze svých povinností uvedených v § 93if. Nově bude přestupkem soukromé vysoké školy nezasílání svých vnitřních předpisů nebo jejich změny ministerstvu podle § 41 odst. 4 nebo § 42l odst. 4.
V případě přestupku fyzické osoby spočívajícím v úmyslném neoprávněném užívání vědecké hodnosti nebo titulu absolventa vysoké školy neplní současná výše pokuty sankční charakter, je navrženo její zvýšení na desetinásobek.
B) Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
K podpoře rovnosti
Otázka rovnosti je zakotvena v úpravě podmínek uchazečů a studentů se specifickými potřebami tak, aby jejich postavení bylo s ohledem na jejich specifické potřeby srovnatelné s ostatními uchazeči a studenty. Dosud byla tato problematika zákonem o VŠ řešena pouze okrajově v rámci obecné deklarace povinnosti veřejné vysoké školy činit všechna dostupná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole. Moderní společnost však vyžaduje, aby byly příležitosti studovat na vysoké škole pokud možno co nejširší a nevylučovaly nadané zájemce s různými typy specifických potřeb. Navrhovaná zákonná úprava následuje opatření finanční povahy, kterým MŠMT v této oblasti již delší dobu intervenuje. K podpoře rovnosti přispívá také úprava požadovaná ze strany organizací hájících práva transgender osob, která upravuje možnost vydávání nového diplomu pro osobu, které bylo na základě žádosti změněno jméno, příjmení nebo rodné číslo.   

Zjednodušení právní úpravy pro jasnější aplikaci
V mnoha částech novely bylo vycházeno z aplikační praxe platného znění zákona tak, aby došlo k jejímu zjednodušení. Jedná se o zjednodušení výkladu (úprava terminologie, konkretizace pojmů – u možné spolupráce při uskutečňování studijního programu) a snížení administrativní zátěže jak vysokých škol, tak ministerstva (zveřejňování, zasílání závěrečných prací, úprava habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem, uznávání zahraničního vzdělání).
Reakce na aktuální otázky z praxe
S ohledem na potřeby vysokých škol bylo zakotveno několik nových ustanovení reagujících na aktuální situaci, která mají napomoci zjednodušit administrativní a další procesy tak, aby více odpovídaly vývoji společenských událostí (např. odnětí státního souhlasu soukromé vysoké škole na základě její žádosti nebo na základě faktické nečinnosti, přestupy mezi studijními programy vysoké školy, poplatky za cizojazyčné studium, řízení vedená Národním akreditačním úřadem pro vysoké školství, navrhování členů rady pro vnitřní hodnocení, poskytovatelé zahraničního vysokoškolského vzdělávání a přestupky právnických osob).
K soukromým vysokým školám a jejich vnitřním předpisům
Pro vydání státního souhlasu právnické osobě působit jako soukromá vysoká škola bude nově rovněž vyžadováno splnění podmínky bezúhonnosti a podmínky důvěryhodnosti této právnické osoby i členů jejího statutárního orgánu, nepřipouštějící např.   předchozí odnětí státního souhlasu v posledních 5 letech z důvodu závažného porušování povinností stanovených zákonem o vysokých školách nebo vnitřním předpisem soukromé vysoké školy u právnické osoby, která má působit jako soukromá VŠ, nebo nepřipouštějící u členů statutárního orgánu právnické osoby žádající o státní souhlas jejich členství v předchozích 5 letech ve statutárním orgánu nedůvěryhodné právnické osoby.  Podmínky bezúhonnosti a důvěryhodnosti budou posuzovány u právnické osoby i členů jejích statutárních orgánů. Požadavek na bezúhonnost a důvěryhodnost bude uplatňován i při vydávání tuzemského oprávnění a tuzemského povolení. Zároveň bude zákon o vysokých školách nově zahrnovat povinný výčet vnitřních předpisů soukromé vysoké školy, včetně povinného obsahu statutu.

Rámec kvalifikací
Schválení RKVV a jeho propojení se systémem zajišťování kvality je součástí mezinárodních cílů České republiky vyplývajících z účasti na Boloňském procesu. V roce 2005 byl ministerskou deklarací Bergenské komuniké schválen zastřešující Rámec kvalifikací pro Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání (QF-EHEA), k němuž signatářské země včetně České republiky hodlají vytvořit kompatibilní národní kvalifikační rámce. Českým národním kvalifikačním rámcem je RKVV. Rámce kvalifikací popisují kvalifikace udělované vysokými školami, jejich návaznost a propojení, a zlepšují tak transparentnost vzdělávacích systémů jak v národním, tak v mezinárodním kontextu. RKVV je stejně jako QF-EHEA založen na trojstupňovém systému kvalifikací (bakalářský, magisterský a doktorský stupeň) a na stanovení tzv. výsledků učení, kterých by absolventi jednotlivých úrovní měli při absolvování studia dosahovat. Rámce kvalifikací lze využívat při tvorbě a srovnávání studijních programů, při určování studijní zátěže prostřednictvím kreditů a při zajišťování konzistence akademických standardů. Kompatibilita RKVV se zastřešujícím QF-EHEA prokazuje soulad českého systému vysokého školství s evropským třístupňovým systémem a zajišťuje, že studijní programy dosahují požadovaných standardů kvality jako v EHEA (obsah, kreditový rozsah). 
Ke stipendiím
Vzhledem k možnostem, které jsou vysokým školám nabízeny v oblasti stipendií a finanční podpory vzdělávání z dalších stran, nejen ze státního rozpočtu, je třeba upravit právní rámec tak, aby bylo možné tento potenciál využít. Jedná se o podporu vzdělání ze strany Evropské unie či na základě mezinárodních smluv, konkrétně poskytování stipendií z třetí strany (např. z mezinárodních a unijních mobilitních programů (zejména program Erasmus+), z rozpočtu EU, od soukromých podnikatelů apod.). Tato podpora je nabízena nejen studentům, ale také absolventům, účastníkům celoživotního vzdělávání, akademickým pracovníkům a dalším zaměstnancům vysokých škol. Byť byla dosud stipendia cílena zejména na studenty, vzhledem k nabízeným možnostem není třeba omezovat podporu vzdělání dalším osobám, které by mohly na tyto prostředky dosáhnout.
K doktorským stipendiím
Důvodem úpravy doktorských stipendií je především naplnění prioritního cíle ze Strategického záměru ministerstva pro oblast vysokých škol na období od roku 2021, kterým je zvýšení efektivity a zkvalitnění doktorského studia. Cílem je zásadně zvýšit efektivitu systému, jak z hlediska vynaložených prostředků, tak z hlediska času a potenciálu studujících i jejich školitelů. Úprava zákona se zaměřuje především na finanční stránku doktorských studií v podobě systematizace stipendií a možnosti spojení studia a pracovního poměru studujících. Na úpravu v zákoně naváže novela nařízení vlády č. 274/2016 Sb., o standardech pro akreditace ve vysokém školství, kde se upravují podmínky uskutečňování doktorských studijních programů tak, aby se zvýšila kvalita doktorského studia. Změny v oblasti doktorských studií jsou tak komplexní záležitostí spojující více vzájemně provázaných dílčích změn. Cílem navrhovaných změn je zlepšit podmínky pro studující i pro vysoké školy, a v důsledku tak i napomoci ke zkvalitnění nejvyššího stupně vzdělávání i českého vědeckého prostředí a ke zlepšení mezinárodní prestiže. Jednotlivé změny povedou k nižšímu počtu přijímaných uchazečů a uchazeček, kteří budou důsledněji vybíráni, přičemž bude přibližně zachován počet absolvujících, tudíž vybraným bude možno věnovat výraznější prostor pro jejich individuální růst a rozvoj samostatné tvůrčí činnosti, čímž budou kvalitněji připravováni na samostatnou kariéru po skončení studií. Navrhované úpravy pracují i s větším propojením s praxí a mezinárodním prostorem a současně umožňují studujícím lépe slaďovat studijní, pracovní a osobní život, čímž napomáhají ke zlepšení životní situace studujícím a k větší přístupnosti a rovnosti studia. 
C) Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
K podpoře rovnosti
Rovné zacházení s rozdílnými skupinami osob je jedním z primárních požadavků demokratického právního státu, které vycházejí z ustanovení Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a z mezinárodních závazků České republiky. Pokud není v oblasti vysokého školství dostatečně upravena otázka rovnosti, je nezbytné takovou úpravu provést tak, aby byly vysoké školy motivovány k podpoře znevýhodněných skupin. Je nezbytné zakotvit přesnější úpravu týkající se osob, které mají nárok na podpůrná opatření ze strany vysokých škol a rozsahu povinností v oblasti podpůrných opatření realizovaných ze strany vysokých škol, které povedou k vyrovnání příležitostí pro tuto skupinu studentů. Tím dojde k lepší vynutitelnosti a zvýšení právní jistoty uchazečů a studentů vysokých škol, na straně vysokých škol se tak zvýší priorita podpory uchazečů o studium a studentů se zdravotním postižením tak, aby jejich studijní podmínky byly srovnatelné s podmínkami ostatních studentů a uchazečů o studium.  
Úprava také reaguje na ztíženou situaci osob po změně pohlaví při prokazování získaného vzdělání prostřednictvím dokladů o vzdělání získaných před změnou pohlaví. Vysokým školám explicitně stanovuje povinnost vydávat na žádost dotčené osoby nový diplom obsahující aktuální údaje o této osobě, čímž dojde k minimalizaci nežádoucích efektů či diskriminaci při prokazování se původními doklady o vzdělání. Dotčená osoba bude osvobozena od placení poplatku za úkony spojené s vydáním nového vysokoškolského diplomu nebo dodatku k diplomu.
Zjednodušení právní úpravy pro jasnější aplikaci
Novela se snaží zjednodušit právní úpravu tak, aby bylo snazší ji aplikovat. Nová úprava vychází vstříc subjektům, jimž jsou stanovovány povinnosti zákonem o vysokých školách, tak, že upravuje a vyjasňuje terminologii a snižuje administrativní zátěž dotčeným orgánům.
Reakce na aktuální otázky z praxe
S ohledem na potřeby vysokých škol bylo zakotveno několik nových ustanovení reagujících na aktuální situaci.
Odnětí státního souhlasu soukromé vysoké škole na základě její žádosti odpovídá možnosti podat žádost o udělení státního souhlasu. Stejně jako je dobrovolné podání žádosti o udělení souhlasu, měla by být přiměřeně poskytnuta i možnost dobrovolně se státního souhlasu vzdát, resp. požádat o odejmutí. 
Navrhovaná úprava přestupů mezi studijními programy vysoké školy reaguje na současnou situaci, kdy se řada studentů po prvním ročníku rozhodne pro změnu studijního programu v rámci dané vysoké školy, dojde k oboustranné dohodě, uznání předchozích studijních výsledků, nicméně chybí zákonná úprava pro administrativně nenáročný přechod mezi studijními programy. Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně složitou situaci, která vyvolává mnoho nejasností, považujeme za nezbytné poskytnout vysokým školám minimální zákonný rámec. 
Poplatky za tzv. delší studium nebyly dostatečně specifikovány zejména co do vzájemných vztahů studia na veřejné, soukromé a státní vysoké škole a nebylo tak jasně kodifikováno, které studium se do těchto poplatků započítává. Nová úprava konkretizuje studia, která je třeba do doby delšího studia pro účely poplatku započítat.
Aktuální úprava stanoví vysokým školám povinnost zavést poplatek za cizojazyčné studium. Některé školy však mají zájem ve specifických případech poskytovat cizojazyčné studium zejména v doktorských studijních programech zdarma, a to tak, že poplatek nebude vyměřen a nebude tedy nutné administrativě náročným způsobem jej studentovi na základě jeho žádosti promíjet. Jelikož bezplatné poskytování cizojazyčného studia není v rozporu s ústavními předpisy, máme za to, že je možné upravit ustanovení tak, aby odpovídalo požadavkům a možnostem vysokých škol.
Pokud jde o složení rady pro vnitřní hodnocení veřejné vysoké školy, dojde ke zjednodušení nominačních procedur, kdy nově bude všechny jmenované členy rady pro vnitřní hodnocení jmenovat rektor bez návrhu vědecké rady či akademického senátu. Podmínkou jejich jmenování však nadále zůstane předchozí souhlas akademického senátu a předchozí projednání ve vědecké radě veřejné vysoké školy.
Soukromé vysoké školy a jejich vnitřní předpisy
Úprava udílení státního souhlasu a vymezení vnitřních předpisů odpovídá cílům sledovaným ministerstvem při nastavování a udržování principů akademického prostředí a svobod podle zákona o VŠ, institucionálního prostředí soukromých vysokých škol v souladu se standardy platnými pro akreditace ve vysokém školství a transparentního rámce pro zajišťování kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností soukromé vysoké školy.
Rámec kvalifikací
Zakotvení RKVV odpovídá cílům ministerstva vyplývajícím z účasti na Boloňském procesu a potřebě rozvíjet nástroje na podporu internacionalizace vysokého školství.
K poskytovatelům zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území ČR
Současná právní úprava vykazuje některé závažné nedostatky, které vedou k obcházení zákona o vysokých školách, neoprávněným modifikacím zahraničních studijních programů a poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělání v rozporu s právním řádem domovského státu. Na tyto nedostatky reaguje nová právní úprava zpřísněním ustanovení regulujících činnost poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Zpřísnění se bude týkat zejména převedení evropských zahraničních vysokých škol a jejich poboček do režimu vyžadujícího získání tuzemského oprávnění/povolení, změn vymezení pobočky evropské i mimoevropské vysoké školy, rozšíření důvodů pro zamítnutí žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, změny definice zahraniční vysoké školy, úpravy sazebníku správních poplatků ohledně poplatků za přijetí žádosti o udělení nebo prodloužení platnosti tuzemského oprávnění/povolení a v neposlední řadě i posílení kontrolních pravomocí ministerstva, jež budou vykonávány ve spolupráci s Národním akreditačním úřadem pro vysoké školství. 


Ke stipendiím
S ohledem na možnosti, které jsou poskytovány na poli finanční podpory vzdělávání, je třeba upravit zákonný rámec tak, aby bylo možné tuto podporu plně využívat, a to různými subjekty a ze všech dostupných zdrojů. 
K doktorským stipendiím
Navrhovaná právní úprava zákona (a následná úprava nařízení vlády o standardech pro akreditace ve vysokém školství) jsou pro zvýšení efektivity a zlepšení kvality českého systému doktorského studia nezbytné. Zavedení minimální výše doktorského stipendia spolu se změnou systému financování bude klíčové pro zvýšení motivace vysokých škol alokovat finanční prostředky efektivně. Zároveň bude zabráněno nárůstu mandatorních výdajů pro státní rozpočet. Přímým důsledkem pro studenty doktorských studijních programů pak bude nárokovost stipendia ve stanovené minimální výši a v důsledku úprav standardů pro akreditace také zlepšení podmínek studia.
K přestupkům
Současná právní úprava vykazuje neefektivnost udílených správních trestů, včetně výše pokut, kdy jejich výše neplní sankční charakter. Zcela klíčové je poté zavedení nových skutkových podstat přestupků, aby bylo možné postihovat i taková jednání obcházející zákon, jež vykazují vysokou míru společenské škodlivosti a která současně nejsou za přestupek zákonem označena. Praxe rovněž ukázala, že udílení peněžitých pokut není dostatečné, kdy je rovněž třeba zavedení nových správních sankcí, aby mohla být tato protiprávní činnost efektivně potírána.  

D) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Návrh zákona se dotýká následujících ustanovení Ústavy a Listiny:
Čl. 79 odst. 1 a 3 Ústavy
Upravuje se působnost ministerstva, popř. Ministerstva vnitra nebo Ministerstva obrany, a to zejména v následujících oblastech:
-	zveřejňování výročních zpráv a strategických záměrů
- 	udělování a odnímání státního souhlasu soukromým vysokým školám
-	uskutečňování studijních programů státních vysokých škol ve spolupráci s veřejnými vysokými školami nebo jinými subjekty 
-	uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace 
-	poskytování zahraničního vzdělávání na území České republiky – kontrola dodržování předpisů, rozhodování o udělení tuzemského povolení nebo oprávnění, řízení o přestupcích 

Čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny
Návrh zákona v plné míře respektuje rovnost před zákonem a zákaz diskriminace. Vyrovnávání příležitostí ve smyslu omezení diskriminace reflektuje úprava podmínek pro uchazeče a studenty se specifickými potřebami, zejména zrakovým, sluchovým a pohybovým postižením, specifickými poruchami učení, poruchou autistického spektra nebo jinými obtížemi danými zdravotním postižením nebo zdravotním stavem. Uvedené je též v souladu s čl. 31 Listiny.
Čl. 10 odst. 1 a 3 Listiny
Ochrany osobních údajů se dotýká úprava zveřejňování údajů o habilitačním řízení a řízení ke jmenování profesorem. Zákon upravuje údaje, které jsou zasílány na ministerstvo v rámci oznamovací povinnosti. S ohledem na princip minimalizace zpracovávání osobních údajů byl rozsah požadovaných údajů zkrácen tak, aby byly požadovány osobní údaje pouze v nezbytné míře. Stejně tak je požadován menší rozsah osobních údajů uváděných do Registru docentů, profesorů a mimořádných profesorů. Upravuje se také využívání osobních údajů pro potřeby šetření v oblasti vysokého školství.
Čl. 11 odst. 5 Listiny
Novelizují se oprávnění vysoké školy v oblasti poplatkové agendy týkající se poplatku za cizojazyčné studium. Současně se novela zabývá úpravou sazeb poplatků vztahujících se k žádosti o povolení/oprávnění k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělání. Nově se stanoví možnost stanovit poplatek až ve výši 4000 Kč za vydání stejnopisu/druhopisu vysokoškolského diplomu nebo dodatku k diplomu (např.  při jeho ztrátě, zničení, poškození nebo odcizení), popř. ve výši až 1 000 Kč při vydání nového dokladu při změně jména, jmen nebo příjmení povolené na základě žádosti nebo při přidělení nového rodného čísla. Od uvedeného poplatku jsou osvobozeny úkony spojené s vyhotovením nového vysokoškolského diplomu nebo dodatku k diplomu z důvodu přidělení nového rodného čísla nebo změny jména nebo příjmení při zahájení nebo ukončení léčby pro změnu pohlaví. Podle ustanovení čl. 11 odst. 5 Listiny lze ukládat daně a poplatky výhradně na základě zákona. 
Čl. 33 odst. 1 Listiny
Podle tohoto ustanovení má každý právo na vzdělání. Na základě toho se novela zabývá zjednodušením a zefektivněním procesu uznávání zahraničního vzdělání získaného na střední nebo vysoké škole v zahraničí podle ustanovení § 89 a násl. nebo uznávání výhradně pro účely přijetí ke studiu podle ustanovení § 48 odst. 6. 
Čl. 33 odst. 3 Listiny
Zřizování soukromých vysokých škol má být vždy regulováno zákonem. Novela upravuje přístup ke státnímu souhlasu, na základě něhož může právnická osoba (po následném získání příslušné akreditace) uskutečňovat studijní programy. Specifikuje dvě nové skutkové podstaty pro odejmutí souhlasu. 
Stejně tak poskytovatelé zahraničního vysokoškolského vzdělávání mohou působit v České republice jen na základě podmínek stanovených zákonem. Tyto podmínky je třeba přizpůsobit tak, aby nedocházelo k obcházení zákona a zneužívání mezer v zákoně.
Zároveň bude totožně u soukromých vysokých škol a poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání vyžadováno prokázání podmínky bezúhonnosti a důvěryhodnosti právnické osoby a členů jejího statutárního orgánu. 
Čl. 33 odst. 4 Listiny
Zákonem má být stanoveno, za jakých podmínek má občan právo na pomoc státu při studiu. Ustanovení odpovídá podpora osob se specifickými potřebami, stanovení zvláštních podmínek a opatření pro vyrovnání příležitostí. 
Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
E) Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Návrh novely zákona je s právem Evropské unie plně slučitelný. S návrhem nesouvisí konkrétní závěry jednání s orgány Evropské unie.
Ve smyslu čl. 165 a 166 SFEU je společná politika všeobecného a odborného vzdělávání vyloučena z harmonizace zákonů a ostatních právních předpisů členských států. Právo EU plně respektuje odpovědnost členských států mj. za organizaci jejich vzdělávacích systémů. Sbližování právních předpisů je členskými státy realizováno na základě dobrovolnosti, tj. na základě aktů EU, které mají pouze doporučující charakter. Národní právní úprava však i v tomto případě musí respektovat základní zásady práva EU a zejména základní svobody vnitřního trhu (volný pohyb osob a svobodu usazování apod.) podle příslušných článků Smlouvy o fungování EU.
Předložený návrh se v širších souvislostech týká také
· směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu,
· nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů)
· směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES, o uznávání odborných kvalifikací, ve znění pozdějších změn.
Návrh novely zákona týkající se části 14 a 15 ZVŠ byl zpracován po vzoru několika legislativ států EU, regulujících činnost poskytovatelů v oblasti zahraničního vysokoškolského vzdělávání. V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (s článkem 15 odst. 7) však bude nezbytné o zpřísnění právní úpravy evropských poskytovatelů informovat Evropskou komisi. Tato samotná notifikační povinnost nebrání přijetí navrhované změny právní úpravy. Vnitrostátní právní úprava může v souladu s touto směrnicí stanovovat cizozemským subjektům sídlícím na území EU stejné povinnosti, jaké jsou kladeny na české subjekty, pokud je splněno kritérium přiměřenosti dle článku 15 odst. 3 písm. c) směrnice.
Návrh zákona plně respektuje povinnost chránit právo každého na vzdělání a přístup ke vzdělávání, které je zakotveno v řadě dokumentů mezinárodního práva i práva Evropské unie, například:
· čl. 2 dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, zvlášť ve spojení s čl. 14 Úmluvy zakazujícím diskriminaci,
· čl. 13 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech,
· čl. 14 Charty základních práv Evropské unie.
Pokud jde o problematiku služeb (či podpůrných opatření) pro uchazeče a studenty se zrakovým, sluchovým nebo pohybovým postižením, tato rovněž není právem EU v podrobnostech upravena ani doporučujícím způsobem. Zmínit lze proto pouze obecnou „Evropskou strategii pro práva osob se zdravotním postižením na období 2021–2030: Unie pro rovnost“, která navazuje na „Evropskou strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010-2020: Obnovený závazek pro bezbariérovou Evropu“. Strategie podporuje provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením na úrovni EU i vnitrostátně a má za cíl zajistit osobám se zdravotním postižením plnou účast ve společenském životě.
Strategie se věnuje třem hlavním iniciativám týkajícím se svobody pohybu, účasti na politickém životě, možnosti nezávislého života a začleňování a ochrany osob se zdravotním postižením před jakoukoli formou diskriminace a násilí. V oblasti vzdělávání je zmíněna nutnost zajišťování podmínek pro inkluzivní přístup, jelikož mladí lidé v současné době opouštějí vzdělávání předčasně a méně účastníků vzdělávání se zdravotním postižením dosáhne vysokoškolského vzdělání (rozdíl ve výši 14,4 procentního bodu). Vytváření inkluzivního vzdělávání navazuje i na osy Evropského prostoru vzdělávání. Uvedená strategie posiluje spolupráci při vnitrostátních reformách v oblasti inkluzivního vzdělávání, členské státy jsou pak vyzývány k podpoře rozvoje inkluzivních škol. Předložená úprava je tak v souladu s cíli předmětné strategie [Viz Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, Unie rovnosti: Strategie práv osob se zdravotním postižením na období 2021-2030].
Předložená úprava rovněž respektuje obecný zákaz diskriminace (a ustanovení článků 18 a 19 Smlouvy o fungování EU) či úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).
Nová právní úprava je dále v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006, o službách na vnitřním trhu. 
F) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Návrh zákona plně respektuje povinnost chránit právo každého na vzdělání, které je zakotveno v řadě dokumentů mezinárodního práva i práva Evropské unie (čl. 2 dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 13 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, čl. 28 Úmluvy o právech dítěte, čl. 14 Charty základních práv Evropské unie).
Problematika uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a dokladů o tomto vzdělání je upravena těmito mezinárodními smlouvami: 
Mnohostranné
	Poř.č.
	Název (podpis)
	publikace

	1
	Evropská úmluva o rovnocennosti dokladů umožňujících přístup na vysoké školy, č. 15 (Paříž, 11. 12. 1953); vstoupila v platnost 20. dubna 1954; pro ČSFR vstoupila v platnost dnem 26. března 1991 (pro Českou republiku 1. ledna 1993).
	č. 627/1992 Sb.

	2
	Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o rovnocennosti dokladů o vzdělání umožňujících přístup na vysoké školy, č. 49 (Štrasburk, 3. 6. 1964); vstoupil v platnost dnem 4. července 1964; pro ČSFR vstoupil v platnost dnem 27. dubna 1991 (pro Českou republiku 1. ledna 1993).
	č. 622/1992 Sb.

	3
	Evropská úmluva o rovnocennosti částečného studia na vysokých školách, č. 21 (Paříž, 15. 12. 1956); vstoupila v platnost dnem 18. září 1957; pro ČSFR vstoupila v platnost dnem 26. března 1991 (pro Českou republiku 1. ledna 1993).
	č. 628/1992 Sb.

	4
	Evropská úmluva o akademickém uznávání univerzitní kvalifikace, č. 32 (Paříž, 14. 12. 1959); vstoupila v platnost dnem 27. listopadu 1961; pro ČSFR vstoupila v platnost dnem 27. dubna 1991 (pro Českou republiku 1. ledna 1993).
	č. 609/1992 Sb.

	5
	Úmluva o uznávání studií a diplomů týkajících se vysokého školství ve státech evropského regionu (Paříž, 21. 12. 1979); vstoupila v platnost 19. února 1982; pro ČSSR vstoupila v platnost dnem 6. června 1988 (pro Českou republiku 1. ledna 1993).
	č. 77/1990 Sb.

	6
	Úmluva o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu, č. 165 (Lisabon, 11. 4. 1997), (tzv. Lisabonská úmluva o uznávání); vstoupila v platnost dnem 1. února 1999; pro Českou republiku vstoupila v platnost dnem 1. února 2000.
	č. 60/2000 Sb. m. s.

Dvoustranné (o vzájemném uznávání rovnocennosti)
	Poř. č.
	Stát
	Název (podpis)
	publikace

	1
	Slovinsko (bývalá SFRJ)
	Dohoda mezi vládou Československé socialistické republiky a Svazovou výkonnou radou Skupštiny Socialistické federativní republiky Jugoslávie o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání a dokladů o vědeckých hodnostech a titulech, vydávaných v Československé socialistické republice a v Socialistické federativní republice Jugoslávii (Bělehrad, 12 9. 1989); dohoda vstoupila v platnost dnem 27. srpna 1990; platná pro Českou republiku pouze ve vztahu ke Slovinsku
	č. 89/1991 Sb. m. s.

	2
	Maďarsko
	Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Maďarské republiky o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání a dokladů o vědeckých hodnostech a titulech vydávaných v České republice a v Maďarské republice (Budapešť, 6. 5. 2004); dohoda vstoupila v platnost dne 9. června 2005.
	č. 92/2005 Sb. m. s.

	3
	Německo
	Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Spolkové republiky Německo o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání v oblasti vysokého školství (Praha, 23. 3. 2007); dohoda vstoupila v platnost dnem 7. července 2008). 
	č. 60/2008 Sb. m. s.

	4
	Polsko
	Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o vzájemném uznávání částí studia, rovnocennosti dokladů o vzdělání a dokladů o vědeckých hodnostech a titulech vydávaných v České republice a v Polské republice, (Praha 16. 1. 2006); dohoda vstoupila v platnost dnem 1. listopadu 2006.
	č. 104/2006 Sb. m. s.

	5
	Slovensko
	Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a ve Slovenské republice (Praha, 28. 11. 2013); smlouva vstoupila v platnost dne 28. března 2015. 
	č. 23/2015 Sb. m. s.

Přijetí změny zákona o vysokých školách se negativně nedotkne provádění mezinárodních smluv o uznávání vzdělání, neboť navrhovaná novela zákona nemění systém českých vysokoškolských studijních programů, pokud jde např. o jejich délku a obsah a rozsah poskytovaného vzdělání. Naopak změny, které jsou prováděny v rámci novely, vedou k přesnějšímu naplnění požadavků Lisabonské úmluvy o uznávání.  
Navrhovaná úprava je rovněž v souladu s čl. 24 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (publikováno pod č. 10/2010 Sb.m.s.), který garantuje rovný přístup osob se zdravotním postižením ke vzdělání.
G) Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí
Odhaduje se zvýšení nákladů pro rozpočty vysokých škol v prvním roce od účinnosti novely o 69, 1 mil. Kč, a to na zajištění stipendií pro nově přijaté studenty na první tři měsíce studia v akademickém roce 2025/2026 za předpokládaného poklesu zapsaných studentů o 1000. V roce 2026 pak bude celkově ve vysokém školství třeba navýšení prostředků o 345 600 000 Kč, v roce 2027 o dalších 345 600 000 Kč. Jde o zvýšené náklady na stipendia v doktorském studiu, které půjdou k tíži vysokých škol, MŠMT nebude vznášet v této věci požadavky na prostředky ze státního rozpočtu ČR. V dalších upravovaných oblastech (poplatky za studium, habilitace, členství NAÚ v mezinárodních organizacích) nelze předem odhadnout dopad na státní rozpočet.
Navrhovaná právní úprava má řadu pozitivních dopadů v první řadě na studenty vysokých škol. Umožní se přestupy mezi studijními programy, čímž mj. dojde ke snížení studijní neúspěšnosti; zvýší se požadavky na zpřístupňování studia studentům se specifickými potřebami, což zvýší přístupnost vysokoškolského studia pro nadané studenty s hendikepem a ze sociálně znevýhodněného prostředí; vysokoškolský systém ČR bude díky rámci kvalifikací přehlednější a srozumitelnější pro zahraniční zájemce o studium i pro vysoké školy a zaměstnavatele nejen ze zahraničí, kteří budou přijímat absolventy českých vysokých škol; studium na vysokých školách (resp. i uplatnění na trhu práce) v ČR bude přístupnější pro zájemce ze zahraničí díky zjednodušení procesu uznávání zahraničního vzdělání.
Ustanovení novely celkově přinášejí značnou administrativní úlevu na mnoha stranách – pro ministerstvo, pro vysoké školy, pro studenty. Jedná se o redukci nadbytečné administrativní zátěže, která nepřináší žádnou přidanou hodnotu. Ministerstvo nebude nadále zveřejňovat termín a formu zveřejnění výročních zpráv a strategických záměrů ve Věstníku ministerstva, nebudou mu zasílány závěrečné práce v režimu odložení zveřejnění, nebude muset vydávat vyhlášku k postupu a podmínkám při zveřejnění průběhu přijímacího řízení, bude informováno o habilitačním řízení a řízení ke jmenování profesorem až při jeho ukončení, celkově budou zjednodušeny nostrifikace a nebude muset nadále schvalovat smlouvy státní a veřejné vysoké školy o zabezpečování společného studijního programu.  
Vysoké školy nemusí zasílat závěrečné práce na ministerstvo, zpřesňuje a zjednodušuje se proces uznávání zahraničního vzdělání a kvalifikace a zákonem se zavádí institut přestupů mezi studijními programy, zjednodušuje se oznamování při habilitačních řízeních a řízeních ke jmenování profesorem. Nově taktéž odpadá náročný proces registrace vnitřních předpisů soukromých vysokých škol.

Kvalifikovaný odhad nákladů lze provést v těchto oblastech:

K vyrovnání příležitostí osob se specifickými potřebami 
Jedná se o výdaje v rámci rozpočtového ukazatele vysoké školy (tedy bez speciálních nároků na státní rozpočet), v dalších letech se výše těchto prostředků, která není obligatorně stanovená, bude odvíjet od objemu a finanční náročnosti realizovaných činností pro studenty se specifickými potřebami a od možností rozpočtového ukazatele vysoké školy. Dle dlouhodobého trendu sledujícího proaktivní přístup veřejných vysokých škol a podporu ze speciálního finančního nástroje MŠMT lze uvést, že zájem vysokých škol roste a s ním i požadované potřebné prostředky. Dle kalkulovaných nákladů veřejných vysokých škol pro rok 2022 představovala částka přibližně 130 mil. Kč, přičemž předpokládaný příspěvek se rovná 100 mil. Kč.
Ke stipendiím
Dochází k rozšíření možného počtu příjemců stipendií, zejména v souvislosti s podporou internacionalizace. Nově bude též upraveno přiznávání stipendií absolventům, pokud splnili podmínky pro jejich přiznání v době studia. Typicky se bude jednat o stipendium za vynikající studijní výsledky v době celého studia. Nové nároky na státní rozpočet v této oblasti nejsou předpokládány.
K doktorským stipendiím
Odhady pro rok 2025 pracují s nárůstem prostředků potřebných pro studenty zapsané do 1. ročníku v akademickém roce 2025/26 a zároveň se snížením prostředků v důsledku snížení jejich počtu (předpokládaný proces v rámci kvalitnějšího výběru studujících, kterým bude následně poskytnuta větší péče). Aktuální stav nově zapsaných je přibližně 4 000/rok, výhled tedy pracuje s 3 000 zapsanými. Finanční saldo pro r. 2025 představuje – 69 120 000 Kč. V roce 2026 pak bude třeba navýšení prostředků o 345 600 000 Kč, v následujícím roce o dalších 345 600 000 Kč. Tento výpočet je založen na předpokládané výši minimální měsíční mzdy v roce 2025 za předpokladu, že by v daném roce ještě nebyla účinná připravovaná novela zákoníku práce (č.j. MPSV-2023/180883-522/6, č.j. OVA 89/24, schválená usnesením vlády ze dne 20. března 2024 č. 163), stanovující způsob jejího výpočtu s použitím mj. součinu predikce průměrné hrubé měsíční nominální mzdy v národním hospodářství na následující kalendářní rok a koeficientu (stanoveného tak, aby výsledná výše minimální mzdy byla přiměřená zejména ve vztahu ke kupní síle minimální mzdy s ohledem na životní náklady, obecné úrovni mezd a jejich rozdělení, tempu růstu mezd, dlouhodobému vývoji a míře produktivity) a s použitím orientační referenční hodnoty 45 % k posouzení přiměřenosti minimální mzdy.
H) Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná právní úprava se dotýká ochrany osobních údajů tím, že v určitých případech dochází ke změnám zpracovávaných osobních údajů. Dále dochází v novele zákona o vysokých školách k rozšíření zpracování osobních údajů o statistická šetření. 
K části první
Oprávnění působit jako soukromá vysoká škola (§ 39 ZVŠ)
Zpracování osobních údajů podle § 39 ZVŠ obsahující informace z Rejstříku trestů, případně z cizozemské evidence trestů případně rovnocenných cizozemských dokladů bude probíhat ve veřejném zájmu s cílem ověření bezúhonnosti členů statutárního orgánu žadatele při rozhodování o udělení státního souhlasu. Nově se tedy rozšiřuje oprávnění MŠMT zpracovávat osobní údaje, které souvisí s prokázáním bezúhonnosti statutárního orgánu žadatele. Neopatří-li si uvedené údaje z Rejstříku trestů MŠMT, bude žadatel dokumenty zasílat MŠMT sám.  Uvedené dokumenty může zasílat datovou schránkou, e-mailem se zaručeným elektronickým podpisem či v listinné podobě. Bude-li dokument doručen datovou zprávou, bude evidována v elektronickém systému spisové služby MŠMT (EPD) a soubory budou uloženy v jeho zabezpečeném úložišti s řízeným přístupem. K doručeným souborům mají přístup pouze pověření pracovníci MŠMT. Osobní údaje obsažené v doručených souborech se automatizovaně nezpracovávají. V případě doručení e-mailem bude zpráva s obsahem přesunuta příslušnou osobou do spisu v systému EPD. U listinného doručování se listina zařadí do spisu, který je uchováván u příslušné úřední osoby v uzamčené místnosti, případně je po ukončení správního řízení přesunut do archivu.  Předmětné údaje budou zpracovávány MŠMT po dobu 5 let od pravomocného ukončení správního řízení a to zejména pro potřeby uschování podkladů, na základě kterých bylo rozhodnuto, v případě, že předmětné pravomocné rozhodnutí by bylo přezkoumáno na základě mimořádného opravného prostředku, dozorčího prostředku, případně též ve správním soudnictví. 
Na zpracování osobních údajů podle § 93c ZVŠ bude aplikován stejný postup jako při zpracování osobních údajů dle § 39 ZVŠ.

Informační povinnost akademických pracovníků (§ 70 odst. 5 ZVŠ), zaváděná pro usnadnění plnění podmínek pro získání akreditací vysokou školou 
Novelizací zákona dojde k rozšíření povinností akademického pracovníka v pracovním poměru a uchazeče o zaměstnání na pozici akademického pracovníka v pracovním poměru informovat vysokou školu o každém svém dalším pracovním poměru v rámci kterého působí na jiné tuzemské vysoké škole, u poskytovatele zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky, na veřejné výzkumné instituci nebo u jiné výzkumné instituce, zapsané do seznamu výzkumných organizací schválených pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí podle zvláštního právního předpisu. Dochází tak k rozšíření zpracovávání osobních údajů vysokou školou. Zpracování osobních údajů bude probíhat ve veřejném zájmu, konkrétně pak za účelem zajištění, aby vysoká škola splňovala standardy standardy pro akreditace týkající se personálního zabezpečení v souladu s podmínkami stanovenými nařízením vlády č. 274/2016 Sb., o standardech pro akreditace ve vysokém školství. Způsob předání osobních údajů stanoví sama vysoká škola, vůči které je fyzická osoba v postavení zaměstnance či uchazeče o zaměstnání. Uvedené osobní údaje je doporučeno vysokým školám zpracovávat, a to pro případ nutnosti zpětného prokázání v případě zaměstnanců, po dobu 5 let od ukončení pracovního poměru, který podléhá oznamovací povinnosti. V případě uchazečů o zaměstnání pak do 1 roku od ukončení výběrového řízení. 
Habilitační řízení a řízení ke jmenování profesorem a zveřejňování údajů (§ 75 ZVŠ)
Zpracování osobních údajů podle § 75 odst. 2 ZVŠ (jméno, příjmení, rok narození, pohlaví, údaje o pracovním nebo služebním poměru uchazeče, výsledek a datum ukončení řízení) jsou nezbytné pro plnění úkolů prováděných ve veřejném zájmu (dle čl. 6 odst. 1 písm. e) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). Tyto údaje poskytují MŠMT, které je správcem osobních údajů, základní přehled o ukončených či zastavených habilitačních řízeních a řízeních ke jmenování profesorem, osobách, kterých se tato řízení týkají, spolu s dalšími základními údaji o těchto řízeních a o pracovním nebo služebním poměru těchto osob. Zpracovávané osobní údaje slouží k jednoznačnému určení, že  daná osoba ukončila habilitační řízení či řízení ke jmenování profesorem v České republice, ostatní údaje jsou agregovány a ve formě statistického přehledu a slouží MŠMT jako podkladový materiál pro tvorbu národní vzdělávací politiky v oblasti vysokého školství. Zpracovávané údaje nejsou dostupné z jiného zdroje. Jejich předávání probíhá prostřednictvím standardizovaných formulářů, kterými vysoké školy předávají osobní údaje MŠMT. Vysoká škola zasílá uvedené formuláře datovou schránkou. Doručená datová zpráva je evidována v elektronickém systému spisové služby MŠMT (EPD) a soubory jsou uloženy v jeho zabezpečeném úložišti s řízeným přístupem. K doručeným souborům mají přístup pouze pověření pracovníci MŠMT. Osobní údaje obsažené v doručených souborech se automatizovaně nezpracovávají. S ohledem na potřebu přehledu MŠMT o osobách, kterých se předmětná řízení týkají, budou osobní údaje uchovávány po dobu 65 let, v souvislosti s délkou lidského života tak, aby uvedená data bylo možné využít po celou dobu života osoby, jejíž údaje jsou zpracovávány. Při stanovení doby 65 let je bráno do úvahy to, že v České republice není povinný věk odchodu do důchodu vysokoškolských pedagogů a zároveň je možné stát se docentem již ve věku 30 let. Podle odst. 3 budou zveřejňovány jméno, příjmení, rok narození, pohlaví, údaje o pracovním nebo služebním poměru uchazeče a výsledek a datum ukončení řízení. V navrhované úpravě dochází k zúžení zpracovávaných údajů o přesné datum narození, adresu místa trvalého pobytu, bydliště v České republice a státní občanství. Tyto údaje, s ohledem na praktické zkušenosti a princip minimalizace zpracování osobních údajů, není, s ohledem na výše uvedené, nezbytné zpracovávat i nadále.
Statistická zjišťování a výzkumná šetření (§ 87 ZVŠ)
V § 87 odst. 1 písm. za) ZVŠ dochází k uvedení nové úpravy za účelem možnosti využívání sdružovaných informací pro provádění statistických zjišťování a jiných šetření (dále sdruženě jen „šetření“). Šetření je jedním ze základních pilířů pro výkon činnosti MŠMT v rámci vzdělávací politiky v oblasti vysokého školství. Bez pravidelných nebo jednorázových šetření, díky nimž získává MŠMT informace a údaje, které nemůže získat jinou cestou, není možné realizovat politiku/rozhodování založenou na datech (data based policy). Bez uvedených šetření by činnost MŠMT byla založená na neúplných informacích, a tedy nutně chybná. Uvedená šetření MŠMT doposud mohlo provádět jen prostřednictvím vysokých škol, které dále oslovují konkrétní studenty či absolventy, na které je šetření zaměřeno. Toto řešení se v praxi ukázalo jako neefektivní v několika rovinách – jedná se o zejména o velmi nízkou návratnost odpovědí a tedy i nízkou výpovědní hodnotu zjištěných informací, tím dochází k neefektivnímu využití vložených prostředků (finanční, lidský kapitál), zvýšení administrativní zátěže jak pro MŠMT, tak pro vysoké školy, zvýšení počtu osob, které přichází do styku s osobními údaji, a stejně tak se zvyšuje počet operací, které se s údaji provádí. MŠMT navíc již nyní má k dispozici kontaktní údaje na tyto osoby.
Na základě doporučení Rady Evropské unie bude šetření provádět přímo MŠMT. K šetřením hodlá využívat údaje z databáze sdružených informací matrik studentů, jejímž je správcem. Účelem navrhované změny je proto zejména možnost využití kontaktní adresy elektronické pošty vyjmenovaných skupin osob, a to pro potřeby přímého oslovení při provádění šetření. Ostatní údaje týkající se osob či jejich studia budou využívány výhradně v návaznosti na charakter šetření a jeho účel, se zachováním principu minimalizace využívání sdružovaných údajů. Např. při šetření, které bude zaměřené na otázku odchodu zdravotních sester mimo toto povolání v rámci ČR, respektive jejich odchod mimo pracovní trh v ČR, bude pro účely designu šetření a oslovení využita kontaktní e-mailová adresa k oslovení, jméno, příjmení, údaj o vysoké škole, fakultě a studijním oboru/programu, datu zahájení studia (pro určení ročníku), datum a způsob absolvování studia (pro určení úspěšných absolvujících a doby od konce studia), a pro účely analýzy získaných výsledků pak např. pohlaví, datum narození a bydliště (na úrovni kraje/okrasu), aby bylo možné určit, jaké proměnné ovlivňují zjištěné výsledky. Ostatní údaje by nebyly pro toto šetření využity, jelikož nejsou pro daný účel nezbytně nutné. Jelikož však praxe (společenský vývoj, rozvoj určitých vědních oblastí, potřeb společnosti, vnější, mezinárodní kontext a události) ukazuje, že z důvodu variability a nepredikovatelnosti potřeb není možné určit taxativní výčet údajů, které MŠMT bude pro výkon své činnosti potřebovat využívat, navrhuje se možnost využívat pro účely šetření všechny sdružované údaje, se zachováním principu minimalizace a účelnosti jejich využívání. Jediným údajem, který bude využit vždy při přímém oslovení, bude adresa elektronické pošty vyjmenovaných skupin osob. Uvedená přímá oslovování budou realizována nejdéle do 10 let od ukončení studia, jelikož šetření u starších absolventů by ztrácela smysl s ohledem na dlouhou dobu, která uplynula od ukončení studia a vstupu na trh práce. Změnou úpravy dojde ke zvýšení efektivity šetření a tím i činnosti MŠMT (návazně i využité veřejných prostředků) a minimalizaci možnosti zneužití při zpracování a dočasném uchování údajů na vysokých školách. Uvedené údaje jsou zpracovávány pro plnění úkolů prováděných ve veřejném zájmu (dle čl. 6 odst. 1 písm. e) obecného nařízení o ochraně osobních údajů). 

Registr docentů, profesorů a mimořádných profesorů (§ 87b ZVŠ)
Zpracování osobních údajů dle § 87b ZVŠ probíhá pro plnění úkolů prováděných ve veřejném zájmu (dle čl. 6 odst. 1 písm. e) obecného nařízení o ochraně osobních údajů). Zpracovávány budou nadále tyto údaje: osobní jméno a příjmení, popřípadě další jména a rodné příjmení, rok narození a obec, kde má zaměstnanec trvalý pobyt; u cizinců také pohlaví, adresa místa hlášeného pobytu v České republice a státní občanství, údaje o úspěšně ukončených habilitačních řízeních a řízeních ke jmenování profesorem, včetně uvedení oborů, ve kterých byla habilitační řízení a řízení ke jmenování profesorem ukončena a uvedení vysoké školy, na které se habilitační řízení nebo řízení ke jmenování profesorem uskutečnilo, a o datech jmenování docentem a profesorem; u mimořádných profesorů datum získání nejvyššího dosaženého vzdělání, údaje o vzniku, změně a skončení pracovního poměru zaměstnance k vysoké škole nebo v případě státní vysoké školy k České republice, včetně údaje o rozsahu práce, vyjádřeném stanoveným počtem hodin výkonu práce za týden, případně za kalendářní rok nebo za jiné příslušné období, a o době, na kterou je pracovní poměr k vysoké škole nebo k České republice sjednán a obdobné údaje o služebním poměru, je-li místo akademického pracovníka působícího na státní vysoké škole obsazeno vojákem v činné službě nebo příslušníkem Policie České republiky ve služebním poměru.

Cílem je získání informací o počtu docentů, profesorů a mimořádných profesorů a možnost ověření, že daná osoba působí jako docent, profesor nebo mimořádný profesor. V uvedeném registru mohou být uváděny i osoby, respektive zde mohou být zpracovávány údaje osob, které neprošly habilitačním řízením v České republice (§ 75 ZVŠ) a naopak ne každá osoba, která byla jmenována docentem či profesorem, musí aktuálně působit v pracovním či služebním poměru jako docent či profesor.

Údaje též slouží jako podklad pro jednotlivá řízení vedená Národním akreditačním úřadem pro vysoké školství při rozhodování o akreditacích; pomocí údajů z neveřejného registru Národní akreditační úřad pro vysoké školství ověřuje údaje o personálním zabezpečení studijního programu a jejich soulad s požadavky kladenými právními předpisy.

Předávání údajů do registru upravuje vyhláška č. 276/2016 Sb., o předávání údajů do registru docentů, profesorů a mimořádných profesorů vysokých škol. V ní je obsažena technická specifikace, zpracování, způsob předávání dat a vymezení předávaných údajů (v této souvislosti bude provedena novelizace vyhlášky týkající se zpracování osobních údajů). Předkladatel navrhuje, aby došlo ke změně délky zpracování osobních údajů z doby neurčité na dobu 65 let, v souvislosti s délkou lidského života tak, aby uvedená data bylo možné využít po celou dobu života osob, jejichž údaje jsou zpracovávány. Při stanovení doby 65 let je bráno do úvahy to, že v České republice není povinný věk odchodu do důchodu vysokoškolských pedagogů a zároveň je možné stát se docentem již ve věku 30 let. Při stanovení kratší doby uchování údajů by mohlo dojít k poškození práv dotčených osob. 

Registr docentů, profesorů a mimořádných profesorů je neveřejný a přístup k údajům bude mít po přihlášení uživatelským jménem a heslem taxativně vymezený okruh osob [pověření zaměstnanci MŠMT (zejména pracovníci Odboru kanceláře NAÚ), členové Rady NAÚ a pověření zaměstnanci NAÚ, rektoři a zaměstnanci vysokých škol zvlášť k tomu pověření rektorem a zaměstnanci vysoké školy, jejichž údaje jsou obsaženy v registru, pokud jde o údaje o jejich osobě]. MŠMT vede seznam osob, které mají do uvedeného neveřejného registru přístup. Osobní údaje jsou uchovávány na chráněném úložišti MŠMT, které je spravováno třetím subjektem na základě veřejné soutěže. Údaje jsou automaticky propisovány na základě údajů zasílaných vysokou školou elektronickou formou. Do Registru již nebudou požadovány informace o datu získání vysokoškolského vzdělání zaměstnance, akademických titulech a studijních programech a oborech, ve kterých byly získány tituly a hodnosti. Nejedná se o relevantní údaje pro daný účel zpracování. Naopak nově bude zpracovávána informace o datu získání nejvyššího dosaženého vzdělání u mimořádných profesorů, kdy vyžadování tohoto údaje koresponduje s údaji požadovanými u docentů a profesorů. Lze uzavřít, že ve všech uvedených případech dojde ke snížení rizikovosti při zpracování osobních údajů, ať už zúžením rozsahu zpracovávaných osobních údajů, nebo novou úpravou realizace zjišťování a jiných šetření, které bude moci realizovat přímo MŠMT. 

Zahraniční vzdělání a kvalifikace (§ 90b ZVŠ)

Zpracování osobních údajů dle § 90b ZVŠ probíhá ve veřejném zájmu za účelem prokázání, že s osobou bylo nebo je vedeno řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání či kvalifikace v České republice a že jí případně bylo vzdělání uznáno. Do neveřejného registru řízení o žádostech o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace mají přístup, po zadání hesla, pověření zaměstnanci MŠMT, Ministerstva obrany a  Ministerstva vnitra a rektoři a jimi pověření zaměstnanci veřejných vysokých škol; nově budou mít přímo ze zákona přístup též děkani fakult veřejných vysokých škol. Uvedené správní úřady a veřejné vysoké školy  rozhodují o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace ve správním řízení a údaje v registru využívají pro účely zjišťování skutkového stavu v těchto řízeních (a pro posuzování existence překážek řízení). Registr dále mohou využívat, stejně jako rektoři (a nově i děkani fakult) státních a soukromých vysokých škol a jimi pověření zaměstnanci, i při zjišťování skutkového stavu v řízeních o žádostech o přijetí ke studiu. Systém je spravován třetím subjektem, a to na základě veřejné soutěže. Údaje jsou do systému předávány přímo vysokými školami, a to datovým souborem s datovou větou. Předávání údajů podle § 90b ZVŠ upravuje vyhláška č. 278/2016 Sb., o předávání údajů do registru řízení o žádostech o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace. Ve vyhlášce je obsažena technická specifikace, zpracování, způsob předávání dat a vymezení předávaných údajů (v této souvislosti bude provedena novelizace vyhlášky týkající se zpracování osobních údajů).

V současné době jsou a nadále budou zpracovávány: jméno, příjmení, bydliště, datum narození, adresa místa trvalého pobytu žadatele, označení zahraničního dokladu o vzdělání, označení státu, podle jehož právního řádu byl doklad vydán, údaje o výsledku řízení o žádosti s uvedením orgánu, který o žádosti rozhodoval a uvedením spisové značky, pod kterou bylo řízení vedeno, včetně uvedení čísla jednacího a data vyhotovení a data vydání rozhodnutí o žádosti. Dále pak jsou sbírány údaje o pohlaví, státním občanství a adrese místa hlášeného pobytu u cizinců. Novelizací dojde k úpravě zpracovávaných osobních údajů, kdy bude místo názvu a sídla zahraniční vysoké školy, která jej vydala, uváděn název a stát sídla instituce, která doklad vydala. K uvedené změně dochází proto, že není třeba zpracovávat pro účely správního řízení celou adresu instituce, ale postačí pouze stát, ve kterém byla listina vydána. Fakticky tak dochází ke zúžení rozsahu zpracovávaných údajů. Jde-li o označení vydavatele dokladu pojmem „instituce“, je tato úprava potřebná, jelikož příslušnou listinu nemusí vydávat pouze vysoká škola. 

Dále bude nově možné vkládat do registru i další údaje ze zahraničního dokladu o vzdělání, jsou-li k dispozici. Uvedená úprava směruje k možnosti vložit další údaje uváděné na diplomu či jeho dodatku (např. číslo diplomu, pokud jej diplom obsahuje) tak, aby pomocí těchto údajů bylo možné odhalovat vícečetně podané žádosti se stejným obsahem u různých vysokých škol, případně, aby bylo možné odhalit padělané doklady.

Uvedené osobní údaje je navrženo zpracovávat po dobu 80 let, aby bylo po dobu délky lidského života možné prokázat, že osoba má v ČR uznané zahraniční vysokoškolské vzdělání či kvalifikaci. 


K části druhé

Úkoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v sociálním zabezpečení (§ 10c zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení)

Zpracování osobních údajů podle § 10c probíhá za účelem plnění zákonné povinnosti, a to při rozhodování, zdali lze studium na střední nebo vyšší odborné  či vysoké škole v cizině, případně studium na zahraniční vysoké škole uskutečňované  na území České republiky nebo studium ve vysokoškolském studijním programu zahraniční vysoké školy uskutečňované na území České republiky (v rámci spolupráce se zahraniční vysokou školou) českou právnickou osobou, postavit na roveň studia na středních, vyšších odborných nebo vysokých školách v České republice. Uvedené rozhodnutí slouží jako podklad pro prokázání statusu nezaopatřeného dítěte či celé řady práv v oblasti sociálního zabezpečení. Zpracovávané osobní údaje jsou uvedeny v § 10c odst. 1 (jméno, příjmení a datum narození žáka nebo studenta a údaje o jeho studiu). 

Předávání osobních údajů probíhá v listinné podobě či elektronicky. Uvedené dokumenty může žadatel zasílat datovou schránkou, e-mailem se zaručeným elektronickým podpisem či v listinné podobě. Bude-li dokument doručen datovou zprávou, bude evidován v elektronickém systému spisové služby MŠMT (EPD) a soubory budou uloženy v jeho zabezpečeném úložišti s řízeným přístupem. K doručeným souborům mají přístup pouze pověření pracovníci MŠMT. Osobní údaje obsažené v doručených souborech se automatizovaně nezpracovávají. V případě doručení e-mailem bude zpráva s obsahem přesunuta příslušnou osobou do spisu v systému EPD. U listinného doručování se listina zařadí do spisu, který je uchováván u příslušné úřední osoby v uzamčené místnosti, případně je po ukončení správního řízení přesunut do archivu. Osobní údaje obsažené v doručených souborech se automatizovaně nezpracovávají. 

Uvedené osobní údaje ve správních spisech je navrženo zpracovávat po dobu 60 let od pravomocného ukončení řízení, jelikož je tyto údaje třeba zpracovávat po celou dobu ekonomické aktivity člověka, aby kdykoliv v tomto období bylo možné doložit, jak MŠMT v dané věci rozhodlo

K části třetí 

Daňové zvýhodnění (§ 38l zákona o daních z příjmů)

Dochází ke zpřesnění, jakými doklady se pro účely prokázání daňového zvýhodnění prokazuje studium na střední, vyšší odborné či vysoké škole v zahraničí, studium na zahraniční vysoké škole v České republice nebo studium ve vysokoškolském studijním programu zahraniční vysoké školy uskutečňované na území České republiky českou právnickou osobou, postavené rozhodnutím MŠMT na roveň studia na středních, vyšších odborných nebo vysokých školách v České republice. Bude tak docházet ke zpracování osobních údajů uvedených na předkládaných dokladech. Uvedené doklady budou předkládány zaměstnavatelům, případně orgánům Finanční správy ČR, a to ve veřejném zájmu s cílem prokázání existence a délky trvání daného studia. Údaje budou zaměstnavateli a orgány Finanční správy ČR zpracovávány v souladu s jimi nastavenými pravidly pro zpracování osobních údajů.

K části sedmé

Oznámení uznávacímu orgánu (§ 36a zákona o uznávání odborné kvalifikace)

Zpracování osobních údajů podle § 36a probíhá ve veřejném zájmu, a to s cílem prokázání, že dochází k legálnímu dočasnému nebo příležitostnému výkonu regulovaných činností na území České republiky státním příslušníkem členského státu EU nebo zaměstnancem, kterého zaměstnavatel usazený v jiném členském státě EU vyslal na území ČR vykonávat regulovanou činnost. 

Podle odst. 4 jsou a nadále budou zpracovávány údaje uvedené v odst. 4 písm. a) až d).
Dále dojde k rozšíření zpracovávaných osobních údajů o doručovací adresu a o adresu místa podnikání v zemi původu, a to za účelem možnosti doručování korespondence a případného dotázání správních orgánů jiného státu ohledně podnikání v domovském státu. 

Zpracování osobních údajů může probíhat listinou formou i elektronicky, a to v souladu s pravidly, která nastaví příslušný uznávací orgán, jimiž jsou ministerstva, jiné ústřední správní úřady či profesní komory. 

Osobní údaje související s oznámeními jsou zpracovávány v neveřejné databázi, kterou spravuje MŠMT na chráněném úložišti. K uvedené databázi mají přístup pověření zaměstnanci MŠMT a uznávacích orgánů na základě hesla. Je navrženo zpracovávat uvedené osobní údaje po dobu 25 let od učinění oznámení, a to pro možnost provádění veřejnosprávních kontrol a zpětného ověření, že regulované služby byly danou osobou v daný okamžik poskytovány legálně.

V odst. 6 dochází k uvedení taxativního výčtu, jaké osobní údaje jsou z neveřejné databáze zveřejňovány. Jimi jsou: jméno a příjmení, název regulované činnosti, adresa místa podnikání v zemi původu, případně doručovací adresa, a údaje o zaměstnavateli usazeném v jiném členském státě Evropské unie uvedené v odstavci 4 písm. d), pokud je uchazeč vyslán na území České republiky v rámci poskytování služeb tímto zaměstnavatelem. Uvedené údaje jsou zpracovávány ve veřejném zájmu, za účelem možnosti ověření ze strany veřejnosti, že dané služby jsou poskytovány na území České republiky legálně. Legálnost poskytování služeb není možné ověřit jiným způsobem, jelikož po zaslání oznámení nedochází k vydání rozhodnutí či jiného dokladu stvrzujícího oznámení.

K části osmé
Údaje v rejstříku škol a školských zařízení (§ 144 školského zákona)

Cílem dosavadního zpracování osobních údajů je evidence ředitelů škol a školských zařízení a evidence osob, které jsou členem statutárního orgánu právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení. Zpracování osobních údajů evidovaných podle § 144 probíhá ve veřejném zájmu, a to s cílem vytvořit datovou základnu pro poskytování autoritativních dat ze školského rejstříku.

Novela školského zákona spočívá primárně v legislativním ukotvení Informačního systému vzdělávání a školského rejstříku jako jeho součásti. Pokud jde o rozsah evidovaných osobních údajů, novela ruší pro nadbytečnost zápis dle § 144 odst. 1 písm. j) jména a příjmení a dalších údajů o členu nebo členech statutárního orgánu právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení. V § 144 odst. 1 písm. i) je pak rozšiřován taxativní výčet osobních údajů o ředitelích škol a školských zařízení, které jsou zveřejňovány. Tyto údaje budou v Informačním systému vzdělávání vedeny v rozsahu nezbytném pro jednoznačnou identifikaci ředitele školy nebo školského zařízení: jméno, příjmení, adresa místa pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky adresu místa pobytu a datum narození.

Osobní údaje evidované ve školském rejstříku zpracovává ministerstvo v rozsahu stanoveném školským zákonem a za účelem plnění jemu stanovené povinnosti vést školský rejstřík. 

Z hlediska posouzení rizik pro práva a svobody fyzických osob nebezpečí neoprávněného přístupu k osobním údajům evidovaným o řediteli nevzniká, neboť se z charakteru této pozice jedná o veřejného činitele.

Osobní údaje související s vedením školského rejstříku jsou zpracovávány v neveřejné databázi, kterou spravuje MŠMT na chráněném úložišti. K uvedené databázi mají přístup pověření zaměstnanci MŠMT. S ohledem na veřejnost školského rejstříku dle § 141 odst. 3 budou údaje evidované dle § 144 odst. 1 písm. i) veřejně dostupné prostřednictvím Informačního systému vzdělávání k nahlédnutí, či vytvoření výpisu ze školského rejstříku. Uvedené osobní údaje je navrženo uchovávat po dobu neurčitou z důvodu možnosti provádění veřejnoprávních kontrol, které mohou vyžadovat identifikaci osoby, která zastávala pozici ředitele v konkrétním časovém období, respektive poskytnutí této informace veřejnosti.

Účelem zpracování osobních údajů je evidence ředitelů škol a školských zařízení ve školském rejstříku v souladu s § 144 školského zákona. 

Tato část důvodové zprávy byla konzultována s pověřencem pro ochranu osobních údajů MŠMT.
I) Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná právní úprava nepřináší nová rizika spojená s korupčním chováním. Převážně se jedná o zjednodušení procesů a právní úpravy, kde nevznikají nová rizika neúměrná těm stávajícím. 
J) Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Návrh se nedotýká bezpečnosti ani obrany státu. Výjimkou je úprava zpřístupňování výsledků vědy nebo výzkumu a vývoje a závěrečných prací, jejímž zpodrobněním v § 95 odst. 6 ZVŠ a úpravou odložení zpřístupnění v § 47b odst. 3 ZVŠ se posílí obrana a bezpečnost České republiky.
K) Zhodnocení souladu předkládaného předpisu se Zásadami digitálně přívětivé legislativy (DPL)
Zásada 1: Budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default)
Zásada 2: Maximální opakovatelnost a znovupoužitelnost údajů a služeb (princip only once)
Zásada 3: Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením (princip governance accessibility)
Zásada 4: Sdílené služby veřejné správy
Zásada 5: Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy
Zásada 6: Mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru
Zásada 7: Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip GDPR)
Zásada 8: Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open government)
Zásada 9: Technologická neutralita
Zásada 10: Uživatelská přívětivost
Nová právní úprava se v několika bodech zaměřuje na digitalizaci a zjednodušení veřejné správy. Primárním prostředkem obsaženým v novele je vytvoření jednotného Informačního systému vzdělávání, který z principu naplňuje požadavky digitálně přívětivé legislativy. Kromě toho se digitální přívětivost propisuje též do ustanovení vztahujících se k vydávání potvrzení o studiu (§ 57) a k doručování (§ 69a a 69b). 

II. Zvláštní část
K ČÁSTI PRVNÍ [změna zákona o vysokých školách]
K čl. I
K bodu 1 [k § 1 písm. d)]
V návaznosti na připomínku zmocněnkyně vlády pro lidská práva se zákon o vysokých školách ve vztahu k úloze vysokých škol aktivně přihlašuje k principům nediskriminace a rovnosti.
K bodu 2 [k § 1 písm. h)]
Navazuje na inciativu odborné národní asociace Transfera.cz a její diskusi s ministryní pro vědu, výzkum a inovace, ze které vyplývá zájem o existenci vyšší míry právní jistoty pro ty vysoké školy, které se transferu znalostí zatím obávají. V důsledku lze očekávat stabilizaci a harmonizaci této tématiky napříč vysokými školami v ČR. Měla by vzniknout vazba na připravovanou novelizaci zákona o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (zákon č. 130/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů), kde se předpokládá nově zařazená úprava přímo věnovaná transferu znalostí.
K bodům 3 a 5 [k § 2 odst. 2 a 7]
V základních ustanoveních dochází ke specifikaci jednotlivých typů vysokých škol a určení, zdali se jedná o právnickou osobu, součást Ministerstva obrany nebo organizační složku České republiky.
K bodu 4 [k § 2 odst. 3]
Z důvodu právní jistoty uživatelů je třeba zajistit, aby nebylo zneužíváno zákonem aprobované označení, a to ani obcházením prostřednictvím využití cizího jazyka. 
Označení „univerzita“, popřípadě z něho odvozené tvary slov mohou mít ve svém názvu (dle stávající úpravy zavedené novelou č. 552/2005 Sb.) pouze vysoké školy univerzitní. Předloženou novelou bude navíc pouze výslovně stanoveno, resp. zpřesněno, že v případě českých právnických osob zahrnuje uvedený zákaz i zákaz používání cizojazyčných překladů uvedeného označení a z něho odvozených tvarů slov. Tak, jak je ustanovení formulováno, tedy vylučuje užití např. slova „university“ toliko v oficiálním (úředním) názvu české právnické osoby. Nebrání však tomu, aby dané slovo bylo využíváno v cizojazyčné komunikaci vysoké školy jako výraz specifikující typ instituce či jako součást překladu oficiálního názvu. Uvedené vyplývá ze skutečnosti, že v nově doplňované poslední větě v § 2 odst. 3 je užito slov „zahrnuje zákaz...podle věty druhé a třetí …“; zákaz užití překladu tedy nepřesahuje základní rámec zákazu, týkajícího se pouze úředního názvu. Ten může být oficiálně pouze jeden. Kogentně je tedy upravován toliko „oficiální“ název české právnické osoby – to jest název jakožto jeden z identifikačních údajů právnické osoby, který se se dle českých právních předpisů např. zapisuje do českého obchodního rejstříku nebo jiného veřejného rejstříku právnických osob (viz např. § 120 a 132 občanského zákoníku a zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů).
K bodům 6, 8, 16, 19, 20, 32, 38, 40, 54, 63, 194 [k § 9 odst. 1 písm. i), § 12 odst. 1 písm. a), § 15 odst. 2 písm. c), § 18 odst. 3 a 5, § 21 odst. 4, § 27 odst. 1 písm. h), § 30 odst. 1 písm. a), § 40 odst. 3, § 42 odst. 4, § 87 odst. 1 písm. b)]
Dochází k úpravě legislativní zkratky, jelikož strategický záměr ministerstva, strategický záměr vysoké školy, případně strategický záměr fakulty, a každoroční plán realizace strategického záměru ministra, každoroční plán realizace strategického záměru vysoké školy, případně každoroční plán realizace strategického záměru fakulty, představují samostatné dokumenty.
K bodům 7 a 9 [k § 9 odst. 3, § 12 odst. 2]
V návaznosti na připomínky reprezentace vysokých škol dochází ke specifikaci v určení odpovědnosti za zpřístupňování návrhů a podkladů, předložených akademickému senátu veřejné vysoké školy, členům akademické obce veřejné vysoké školy, pokud se jedná o návrhy, jejichž předkladatelem není rektor. Uvedené dokumenty bude zpřístupňovat předseda akademického senátu veřejné vysoké školy. Dále dochází k doplnění povinnosti předkladatele zpřístupňovat podklady členům vědecké rady veřejné vysoké školy způsobem umožňujícím dálkový přístup alespoň 7 kalendářních dnů před projednáváním. 
K bodu 10 [k § 12 odst. 4]
Pravomoci vysoké školy s institucionální akreditací schvalovat programy odpovídá na druhé straně pravomoc tyto studijní programy rušit. Tuto zrušovací pravomoc má dle zákona pouze vědecká rada vysoké školy, přičemž na rozdíl od dalších působností uvedených v § 12 odst. 4 ji není možné delegovat na radu pro vnitřní hodnocení, ačkoliv jí může být svěřena působnost schvalovat studijní programy. Veřejná vysoká škola získá novelou možnost vybrat si, jestli ponechá pravomoc vědecké radě vysoké školy, nebo ji přenese na radu pro vnitřní hodnocení. 

K bodům 11, 94, 118, 151 a 153 [k § 12a odst. 3, § 47c odst. 6, § 53 odst. 2, § 72 odst. 5 a § 74 odst. 2 a 3 a § 74a odst. 5]
Zákon reaguje na požadavek vyrovnání postavení mimořádného profesora v rámci vysokoškolského vzdělávání a jeho působení v rámci vysoké školy. 
K bodu 11 [k § 12a odst. 3]
Dosavadní mechanismus dělení pravomoci navrhovat členy rady pro vnitřní hodnocení (RVH) mezi několik akademických orgánů je velmi složitý a v situaci, kdy orgány mají striktní harmonogramy jednání, může způsobit ochromení činnosti RVH na několik měsíců. (A to tím spíše, že někteří členové RVH mohou z různých důvodů nedokončit původní mandát a mechanismus zařazení nového člena na uvolněné místo není dostatečně pružný.)   Dojde proto ke zjednodušení procesu sestavení rady pro vnitřní hodnocení. Z § 12 odst. 3 bude vypuštěno dosavadní jmenování třetiny tzv. „ostatních členů“ rady pro vnitřní hodnocení na návrh vědecké rady a třetiny na návrh akademického senátu. Podmínkou jmenování „ostatních členů“ rady pro vnitřní hodnocení bude pouze projednání takového záměru rektora ve vědecké radě veřejné vysoké školy [dle § 12 odst. 1 písm. i)] a předchozí souhlas akademického senátu veřejné vysoké školy [dle § 9 odst. 1 písm. f)], a to bez pevně určeného pořadí. Navržený postup bude rovněž organizačně přehlednější, neboť každý z relevantních orgánů bude návrh posuzovat pouze jednou (za současné situace akademický senát a vědecká rada jmenování navrhují a poté následně ještě v druhém kole projednávají/schvalují). 

V návaznosti na uvedenou úpravu pak bude jako neopodstatněná z § 12 odst. 3 vypuštěna věta, že „Nejmenuje-li rektor členem rady toho, kdo byl na jmenování členem rady navržen, je povinen toto navrhovateli zdůvodnit.“. 

Úprava směřuje k zachování autonomie Rady pro vnitřní hodnocení a zároveň napomáhá ke zjednodušení administrativních úkonů VŠ, tedy ke snížení administrativní zátěže a praktickému zlepšení procesů VŠ. 
K bodu 12 [k § 12a odst. 4 písm. b)]
Stávající znění přisuzuje radě pro vnitřní hodnocení povinnost, která se dostává do konfliktu s odpovědnostmi univerzitní a fakultní exekutivy a dalších samosprávných orgánů vysoké školy a fakulty. „Řízení“ průběhu vnitřního hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností veřejné vysoké školy je v řadě oblastí odpovědností jiných osob a orgánů (např. rektor, děkan); RVH reálně řídí průběh hodnocení jen v těch oblastech, kde jí to výslovně stanoví vnitřní předpis vysoké školy (typicky oblast studijních programů na základě § 12 odst. 4 zákona). RVH stanoví rámec a pravidla pro průběh vnitřního hodnocení (metodika, rozhodovací praxe apod.), v případě porušení může požadovat sjednání nápravy, udělit sankci. Termín „řídí“ bude proto nahrazen příhodnějším termínem „dohlíží na“.
K bodu 13 [k § 13 odst. 2]
Dochází ke změně, kdy se zrušuje stávající délka funkčního období, která je zákonem stanovena jako maximálně dvouletá, a navrhuje se stanovení délky funkčního období ponechat na vysoké škole, která délku funkčního období určí vnitřním předpisem. (V současné době nemají povinné funkční období ani členové vědeckých rad vysokých škol či fakult.) Přičemž již nyní mohou být členové disciplinární komise odvolání kdykoliv před koncem funkčního období. Navíc, k přirozené obměně členů dochází i v průběhu funkčního období, zejména při ukončení studia u studentských členů. Z praxe vyplývá, že disciplinární komise řeší jednotky excesů ročně. 
Uvedená úprava má za cíl zjednodušit administrativu vysokým školám; zároveň podporuje autonomii VŠ změnou na stanovení délky funkčního období vnitřním předpisem. Navíc je třeba podotknout, že v současné době běžně dochází k opakovanému navrhování totožných osob do disciplinární komise na další funkční období.
K bodu 14 [k § 15 odst. 1 písm. c)]
Dochází ke zpřesnění kompetencí správní rady veřejné vysoké školy, které doposud musely být dovozeny až výkladem.
K bodu 15 [k § 15 odst. 2 písm. a)]
Dochází ke zjednodušení postupů při projednání zprávy o vnitřním hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností veřejné vysoké školy a jejich dodatků na základě zkušeností z praxe.
K bodu 17 [k § 16 odst. 1]
Dochází k formulační úpravě u pravomocí kvestora na základě doporučení Legislativní rady vlády a jejich komisí.
K bodu 18 [k § 18 odst. 3]
Navrhuje se výslovně zakotvit speciální finanční mechanismus zajišťování společenských potřeb v oblasti vysokoškolského vzdělávání, v rámci kterého bude např. možno dle potřeb praxe (podle společenské poptávky) finančně podporovat mimo jiné navýšení počtu studentů ve studijních programech nebo kvalitu jejich vzdělávání.
Vláda již takovým způsobem přijala opatření v oblasti lékařských povolání (usnesení ze dne 4. září 2018 č. 563) nebo v oblasti veterinárních profesí (usnesení ze dne 19. července 2023 č. 543). Zákon o vysokých školách nicméně výslovně s vládními usneseními tohoto typu v oblasti financování vysokých škol nepočítá.
Uvedená úprava má podporu Vládního výboru pro strategické investice.

K bodu 21 [k § 18 odst. 7]
Úprava reaguje na zkušenosti z praxe, které poukázaly na chybějící výslovnou úpravu možnosti plnění fondů formou darů, čímž docházelo k pochybnostem a zbytečnému omezování plnění fondů.
K bodu 22 [k § 18 odst. 10]
Doplnění a úprava znamená dvojí změnu, která reaguje na poznatky z praxe a směřuje ke zjednodušení administrativních procesů a k praktickému vylepšení procesů fungování VŠ. Díky úpravě dochází k vyjasnění jiných souvisejících zákonných znění (viz např. terminologie v zákoně č. 130/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů), tedy k jasnému oprávnění vytvářet FÚUP i pro VVŠ, které jsou v pozici dalšího účastníka projektu. Současně dochází k praktickému navýšení objemu převoditelných prostředků na dvojnásobek dosavadní hodnoty, nestanoví-li v případě víceletých projektů poskytovatel podpory ve smlouvě o poskytnutí podpory nebo v rozhodnutí o poskytnutí podpory jinak.
K bodům 23 až 25 [§ 18a odst. 2 a 6, poznámka pod čarou č. 9b]
Novela reaguje na platnou úpravu vzájemného vztahu rozpočtových pravidel a správního řádu. Na příslušné řízení se tedy budou vztahovat rozpočtová pravidla, včetně ustanovení rozpočtových pravidel o jejich vztahu ke správnímu řádu.
Doposud je v § 18a ZVŠ mj. stanoveno, že „Pro ostatní náležitosti rozhodnutí o poskytnutí příspěvku se použijí přiměřeně ustanovení zvláštního zákona pro vydání rozhodnutí o poskytování dotací ze státního rozpočtu9b a pro rozhodování o odnímání dotací 9c .“ (tj. zákona č. 218/2000 Sb.) a že „Na řízení o vydání rozhodnutí o poskytnutí příspěvku a na řízení o jeho odnětí se nevztahuje správní řád.“. 
Ustanovení § 18a ZVŠ (několikrát novelizované) bylo do ZVŠ zavedeno zákonem č. 624/2006 Sb. (s účinností od 30.12.2006). Tato úprava byla tedy do ZVŠ začleněna v době, kdy bylo v odkazovaném zákoně č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, v § 14 a násl. (o poskytování dotací a řízení o jejich odnětí) mj. uvedeno, že na rozhodnutí o poskytnutí dotace se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Řízení o poskytnutí dotace bylo tehdy upraveno v § 14 rozpočtových pravidel. Byla v nich upravena žádost o poskytnutí dotace a rozhodnutí o jejím poskytnutí včetně jeho náležitostí. Při vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace bylo vyloučeno použití správního řádu a soudní přezkum rozhodnutí. Dále bylo v rozpočtových pravidlech uvedeno, že vyhoví-li poskytovatel žádosti o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, vydá písemné rozhodnutí, které obsahuje požadované náležitosti. Na výše uvedené rozhodnutí se nevztahovaly obecné předpisy o správním řízení a bylo vyloučeno jeho soudní přezkoumání. Všeobecně rozšířený výklad tohoto ustanovení byl takový, že vyloučení správního řádu a soudního přezkumu se vztahuje jak na pozitivní, tak i negativní rozhodnutí (v případě nevyhovění žádosti neměl neúspěšný žadatel možnost využít proti rozhodnutí poskytovatele žádné opravné prostředky).
Tato právní úprava poskytování dotací ze státního rozpočtu však byla v souvislosti s vývojem právního řádu a s vývojem judikatury Nejvyššího správního soudu překonána (počínaje přelomovým rozhodnutím NSS ze dne 30. 9. 2015, č.j. 9 Ads 83/2014-46, zmiňujícím aplikaci správního řádu na rozhodování o nevyhovění žádosti o dotaci). NSS došel k závěru, že poskytování dotací ze státního rozpočtu je výkonem veřejné správy, a proto se na něj vztahuje správní řád, a to i z toho důvodu, že poskytování dotací není podřízeno žádnému procesu, který by správní řád plně nahrazoval.
V návaznosti na to pak došlo k novelizaci odkazovaného zákona č. 218/2000 Sb. a k zásadní úpravě řízení podle rozpočtových pravidel, provedené s účinností od 1.1.2018 zákonem č. 367/2017 Sb.
Uvedená novela zákona upravila nově proces poskytování dotací ze státního rozpočtu. V rozpočtových pravidlech došlo mj. k podřízení procesu poskytování dotací ze státního rozpočtu správnímu řádu (se stanovenými výjimkami a zvláštní úpravou některých institutů). 
Řízení o poskytnutí dotace tedy – na rozdíl od dřívější úpravy – v zásadě podléhá správnímu řádu.
Řízení o poskytnutí dotace ze státního rozpočtu se řídí ustanoveními § 14g až 14p rozpočtových pravidel. V otázkách výslovně neupravených rozpočtovými pravidly se použije správní řád s výjimkou ustanovení výslovně uvedených v § 14q. [V § 14q (Vztah ke správnímu řádu) rozpočtových pravidel je uvedeno, že „V řízení o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci se nepoužije ustanovení § 37 odst. 3, § 41, § 45 odst. 2 a 4, § 71 odst. 3, § 80 odst. 4 písm. b) až d), § 140 odst. 2 a § 146 správního řádu.“ a že „Proti rozhodnutí poskytovatele není přípustné odvolání ani rozklad. Obnova řízení se nepřipouští. Přezkumné řízení se nepřipouští, s výjimkou postupu podle § 153 odst. 1 písm. a) správního řádu.“.]
Stávající úprava obsažená v § 18a zákona o vysokých školách, která přikazuje přiměřené použití rozpočtových pravidel a zároveň vylučuje působnost správního řádu, se tak svým způsobem věcně dostala do kolize s úpravou obsaženou v rozpočtových pravidlech, která vzhledem k judikatuře od výluky správního řádu ustoupila a je založena na obecném použití správního řádu. Předložená novela § 18a ZVŠ se snaží daný rozpor odstranit.   
K bodu 26 [k § 21 odst. 1 písm. a)]
Ustanovení stanoví přesnou formu, jíž má být stanoven termín a forma zveřejnění výroční zprávy o činnosti a výroční zprávy o hospodaření veřejné vysoké školy. Vzhledem k tomu, že v obdobných ustanoveních (§ 21 odst. 1 písm. b) nebo § 42 odst. 1 písm. a) a b)) je forma ponechána na uvážení ministra, navrhujeme uvolnění formy tak, aby bylo možné rozhodnout, jak se zveřejní termín a forma zveřejnění výroční zprávy. Dříve požadovaná forma zveřejnění v rámci opatření ve Věstníku ministerstva byla administrativně zatěžující a s ohledem na dostatečnou efektivitu zveřejnění jinými cestami (zveřejnění na webu a elektronické zasílání), obdobně jako u záležitostí uvedených v následujícím bodu, se navrhuje sjednocení a zjednodušení úpravy.  Zároveň se navrhuje, aby termín a formu zveřejnění výroční zprávy veřejné vysoké školy stanovilo ministerstvo a nikoliv ministr.
K bodům 27, 56 a 57 [k § 21 odst. 1 písm. b) a § 42 odst. 1 písm. a) a b)]
Obdobně jako u předchozího ustanovení navrhujeme v § 21 odst. 1 písm. b), aby termín a formu zveřejnění strategického záměru vzdělávací a vědecké a výzkumné, vývojové a inovační, umělecké nebo další tvůrčí činnosti veřejné vysoké školy a každoročního plánu realizace strategického záměru stanovilo ministerstvo a nikoliv ministr. 
Rovněž ustanovení § 42 odst. 1 písm. a) zákona je třeba upravit tak, aby bylo v souladu s obdobným ustanovením týkajícím se veřejných vysokých škol (§ 21 odst. 1 písm. a)), tedy že termín a formu zveřejnění výročních zpráv soukromých vysokých škol určuje ministerstvo a nikoliv ministr. 
Obdobně je tomu u písm. b) v § 42 odst. 1. Navrhuje se, aby termín a formu zveřejnění strategického záměru soukromé vysoké školy a každoročního plánu realizace strategického záměru stanovilo ministerstvo a nikoliv ministr.
Celá úprava v bodech 17 a 18 směřuje ke zjednodušení procesu – formálně není třeba podniknout tolik kroků, stanovuje-li formu a termín ministerstvo, než když je třeba toto stanovení provést přímo z pozice ministra. Výsledek je shodný, nicméně navrhovaná úprava přináší administrativní zjednodušení.  
K bodům 28 a 58 [k § 21 odst. 1 písm. e) a k § 42 odst. 1 písm. e)]
Úprava zavádí povinnost veřejné vysoké školy obligatorně zřídit pracoviště určené pro poskytování informací o opatřeních zajišťovaných pro vyrovnání příležitosti studovat na vysoké škole a pro předcházení a řešení případů diskriminace a zajišťování rovného zacházení a bezpečného prostředí, kdy údaj o tomto místu bude zveřejněn ve veřejné části internetových stránek. Činnost tohoto místa nebo těchto míst se neomezuje pouze na sdělování informací, nýbrž zajišťuje širší podporu dle potřeb studujících. 
Vysoká škola si může stanovit optimální model fungování kontaktního místa či míst podle vlastních potřeb, personálních a finančních kapacit a místních podmínek. Informování, předcházení a řešení případů diskriminace je vhodné zajistit osobami s potřebnou kvalifikací a dostatečnou časovou kapacitou pro výkon uvedených činností. Pracoviště a pracovníci zajištující kontaktní místo by měli mít nezávislé postavení v rámci organizace vysoké školy a mít k dispozici potřebné materiální a další vybavení.
Předcházení a řešení případů diskriminace a zajišťování rovného zacházení a bezpečného prostředí se týká dalších diskriminačních důvodů (zejména pohlaví a pohlavní identifikace, věku, rasy, etnického původu, národnosti, sexuální orientace a náboženského vyznání), které mohou být zdrojem různých forem diskriminace. Bezpečí na vysoké škole lze definovat jako ideální stav prostředí, ve kterém je chování a jednání všech přítomných přirozeně vedeno principy kolegiality, integrity, rovnosti, respektu, otevřenosti a pozornosti k ostatním a kde jakákoliv forma nežádoucího chování, zastrašování, agrese, šikany nebo diskriminace je považována za nepřijatelnou.
Kontaktní místo či místa mohou předcházet výskytu diskriminace a narušení sociálního bezpečí prostřednictvím pravidelného vzdělávání studujících a zaměstnanců (např. přednáškami, besedami, praktickými workshopy, semináři, konferencemi), monitorováním výskytu nežádoucího chování (např. realizací kvantitativních a kvalitativních výzkumů, anket), poskytováním individuální a skupinové  psychologické podpory či zvyšováním povědomí o vybraných otázkách prostřednictvím cílených osvětových kampaní (např. vydáváním praktických příruček a návodů, videí na sociálních sítích).
Na kontaktní místo či místa by měli mít právo obrátit se všichni studující a v důvěrném prostředí oznámit jednání, které podle nich porušuje zákaz diskriminace či narušuje bezpečí na škole. Kontaktní místo či místa by měla mít možnost studující podpořit v konkrétní situaci (např. poradenstvím či dalším jednáním za využití vhodných komunikačních technik) s cílem oznámení prověřit a přispět vhodným způsobem k vyřešení případu. Vysoká škola může působnost, pravomoci a postup kontaktního místa či míst při řešení oznámení upravit vnitřním předpisem a zároveň vymezit jejich vztah k dalším orgánům vysoké školy. Vysoké školy mohou zároveň využít některý z osvědčených modelů, které na vysokých školách v České republice a v zahraničí již existují: např. pozice ochránců práv (tzv. ombudsosob), koordinátorů či poradců pro sociální bezpečí či osob v obdobném postavení. 
Obdobná povinnost se vztahuje podle § 42 odst. 1 písm. e) i na soukromou vysokou školu.
K bodu 29 [k § 21 odst. 1 písm. h) a v § 42 odst. 1 písm. e)]
Změna, nahrazující povinnost informovat Akreditační úřad „předem“ povinností informovat jej „bezodkladně“, reaguje na vyjasnění a zjednodušení administrativních procesů tak, aby více odpovídaly praxi a snižovala se administrativní zátěž na VŠ.
Úprava reaguje na faktický stav, kdy vysoká škola není v některých případech schopná informovat o změnách v rámci uskutečňovaných akreditovaných činností NAÚ předem. Jedná se zejména o situace, kdy změnu schvaluje s okamžitou účinností. Pro tyto účely dochází k úpravě lhůty pro splnění informační povinnosti, a to z termínu „předem“ na termín „bezodkladně“.
V § 21 odst. 1 písm. h) se dále pojem „formy výuky“ nahrazuje v zájmu sjednocení terminologie přesnějším pojmem „formy studia“ - v souladu s terminologií dle § 44, který zmiňuje „formu studia“ jakožto součást studijního programu, resp. jako jeden z identifikačních znaků programu, a stanoví výčet „forem studia“. Obdobná úprava se pak provádí i v některých dalších ustanoveních zákona, která opisují definující aspekty studijního programu. (Je přitom dbáno, aby při nahrazení pojmů nešlo o případy, kdy je pojmu „forma výuky“ užíváno v jiném smyslu, jako je tomu v nařízení vlády o standardech pro akreditace ve vysokém školství, kde je užito pojmu „zajištění přednášek, seminářů a dalších forem výuky ve studijním programu“.) 
K bodům 30 a 31 [k § 21 odst. 3 písm. a) a b)]
Formulačně jsou upraveny náležitosti výroční zprávy o hospodaření veřejné vysoké školy.
K bodům 33 a 64 [§ 21 odst. 5 a § 42 odst. 5]
Dosavadní ustanovení § 21 odst. 1 písm. e) o povinnosti veřejné vysoké školy „činit všechna dostupná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole“ se nahrazuje úpravou v § 21 odst. 5 (obdobně doplňovanou v § 42 odst. 5) o zajištění přiměřených podpůrných opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole, není-li to v rozporu s požadavky na zdravotní způsobilost ke studiu příslušného studijního programu. Podpůrná opatření se vztahují na všechny studující, kteří mají dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními. Veřejná vysoká škola tedy bude zajišťovat přiměřená podpůrná opatření pro uchazeče a studenty se specifickými potřebami, např. pro uchazeče a studenty se zrakovým, sluchovým nebo pohybovým postižením, se specifickými poruchami učení, s poruchou autistického spektra nebo s jinými obtížemi danými zdravotním postižením nebo zdravotním stavem, které mají dopad na průběh přijímacího řízení nebo na plnění studijních povinností.
Ustanovení se snaží o vyrovnávání příležitostí studovat na vysoké škole všem uchazečům a studentům, ať jsou jakkoliv znevýhodněni, není-li to v rozporu s požadavky na zdravotní způsobilost ke studiu příslušného studijního programu. Lze-li překážku k absolvování studia odstranit poskytnutím přiměřených podpůrných opatření, nejde o zdravotní nezpůsobilost ke studiu. Ustanovení je postaveno na principu přiměřenosti. Přiměřená podpůrná opatření musí být takového charakteru, aby umožňovala studentům účinné vzdělávání s ohledem na jejich individuální potřeby. Pravidla poskytování podpůrných opatření stanoví vnitřní předpis vysoké školy.
Stát má na základě článku 24 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením povinnost těmto osobám „v rámci všeobecné vzdělávací soustavy poskytnout nezbytnou podporu umožňující jejich účinné vzdělávání a učinit přiměřenou úpravu podle individuálních potřeb“. Stejně tak článek 2 Protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o lidských právech („Úmluva“) ukládá státům povinnost poskytnout studentům se zdravotním postižením podpůrná opatření / přiměřené úpravy pro zajištění účinné možnosti studovat na vysoké škole. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva přitom plyne, že povinnost přiměřených úprav nemá pro státy, potažmo pro samotné vysoké školy, představovat nepřiměřené nebo nadměrné břemeno (Stoian proti Rumunsku, č. 289/14, rozsudek ze dne 25. června 2019). Konkrétní přiměřené úpravy však musí sledovat účel uspokojení vzdělávacích potřeb osoby se zdravotním postižením a musí být způsobilé kompenzovat její faktickou nerovnost. Ve věci Enver Şahin proti Turecku (č. 23065/12, rozsudek ze dne 30. ledna 2018) přitom Evropský soud pro lidská práva neakceptoval neřešení problému přístupnosti budovy pro studenta na vozíčku až do okamžiku, kdy budou shromážděny veškeré finanční prostředky. Shledal, že je třeba vždy zkoumat potřeby jednotlivé osoby se zdravotním postižením a možnosti řešení její situace, které by jí umožnily pokračovat ve studiu ve srovnatelných podmínkách s ostatními studenty a které by zároveň neznamenaly pro příslušnou univerzitu nepřiměřené břemeno. Nedostatek finančních prostředků tak sám o sobě nezbavuje univerzitu povinnosti zajistit osobě se zdravotním postižením účinný přístup ke vzdělání.
Z výše uvedeného vyplývá, že na základě mezinárodních závazků České republiky je třeba přijmout alespoň taková opatření, která ve svém souhrnu budou na základě zohlednění individuálních potřeb dané osoby schopna kompenzovat její faktickou nerovnost a zajistit jí účinnou možnost studovat na vysoké škole.
Dodržování mezinárodních závazků ČR není návrhem narušeno. Přijetí novely zákona o vysokých školách a zákona o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob nebude mít za důsledek zúžení a omezení služeb, které veřejné vysoké školy bezplatně poskytují studentům se zdravotním postižením již nyní, za stávajícího právního stavu. 
V praxi je doposud poskytování pomoci zdravotně postiženým osobám při studiu na veřejných vysokých školách zajištěno (resp. podpořeno a motivováno) i mimoprávně (ekonomicky) prostřednictvím poskytování, resp. navýšení „příspěvku ze státního rozpočtu na vzdělávací a vědeckou a výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost“, poskytovaného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy dle § 18 odst. 2 písm. a) zákona o VŠ (z něhož jsou mj. financovány zvýšené náklady na studium studentů se specifickými potřebami. 
Za dosavadní právní oporu pro povinnost veřejné vysoké školy poskytovat podporu zdravotně postiženým či jinak znevýhodněným uchazečům a studentům je mj. možno považovat zmiňované obecné ustanovení § 21 písm.  e) zákona o vysokých školách o povinnosti veřejných vysokých škol „činit všechna dostupná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole“ (která se nyní zmírňuje na povinnost zajišťovat „přiměřená“ podpůrná opatření). Pro soukromé vysoké školy takováto povinnost zákonem o vysokých školách explicitně stanovena není a pro státní ji lze vyvodit z § 95 odst. 1 zákona o VŠ.
Zmínit lze rovněž, že dle zákona o VŠ je veřejná, soukromá i státní vysoká škola povinna zveřejňovat ve veřejné části svých internetových stránek seznam akreditovaných studijních programů, které uskutečňuje, včetně mj. informace o jejich dostupnosti pro osoby se zdravotním postižením [viz § 21 odst. 1 písm. h), § 42 odst. 1 písm. e), nově písm. f), a § 95 odst. 1 zákona o VŠ].  
Uvést lze i skutečnost, že podle nařízení vlády č. 274/2016 Sb., o standardech pro akreditace ve vysokém školství, patří mezi standardy pro institucionální akreditaci mj. standard, dle kterého „Vysoká škola má nastaven účinný systém zajišťující rovný přístup ke studiu všem uchazečům o studium a studentům. Vysoká škola poskytuje služby a další podpůrná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole pro studenty se specifickými potřebami.“. 
Mezi standardy pro akreditaci studijního programu je pak zakotven mj. standard, dle kterého „Vysoká škola zajišťuje dostupné služby, stipendia a další podpůrná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole pro studenty se specifickými potřebami. Vysoká škola zejména a) v oblasti vyrovnávání podmínek studia studentů se specifickými potřebami vychází z obecně závazných právních předpisů, b) zajišťuje poučený a lidskou důstojnost respektující přístup všech svých zaměstnanců ke studentům a uchazečům se specifickými potřebami, c) zajišťuje, aby poskytované služby a úpravy realizované s cílem dosáhnout přístupnosti akademického života pro studenty se specifickými potřebami nevedly ke snižování studijních nároků.“.
Zmíněné standardy se vztahují jak na vysoké školy veřejné či státní, tak i na vysoké školy soukromé.
Podle navrhované novely bude současná, ne zcela jasná formulace povinnosti veřejných vysokých škol „činit všechna dostupná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole“, zakotvená v § 21 odst. 1 písm. e) zákona o VŠ, nahrazena § 21 odst. 5.  Ze současného znění ustanovení § 21 odst. 1 písm. e) není totiž dostatečně, resp. prima facie zřejmé, jak má být ona „dostupnost“ interpretována a co má být tedy považováno za „všechna dostupná opatření“.
Výkladem se nicméně musí dospět k závěru, že se nejedná o všechna teoreticky existující (resp. „poznaná“) opatření (neboť pak by zmínka o dostupnosti byla v textu zbytečná a hovořilo by se pouze o „všech opatřeních“). 
„Dostupnost“ opatření je tedy zřejmě vlastností, jež měla doposud býti posuzována a hodnocena ve vztahu k vysoké škole jakožto adresátu (nositeli) příslušné „opatřovací povinnosti“, resp. k možnostem této vysoké školy. 
Povinnost veřejné vysoké školy bude nově upřesněna formulací „zajišťuje přiměřená podpůrná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole, není-li to v rozporu s požadavky na zdravotní způsobilost ke studiu příslušného studijního programu. Pravidla jejich poskytování stanoví vnitřní předpis vysoké školy“.
Tato formulace [jež bude nově vložena jako formulace povinnosti i pro soukromé vysoké školy v § 42 odst. 5] bude aplikována na podporu různě znevýhodněných uchazečů o studium a studentů – tj. nejen osob znevýhodněných svým zdravotním postižením, ale např. i osob znevýhodněných např. jejich ekonomickým zázemím či jinými okolnostmi.
Úprava, odkazující v § 21 odst. 5 a v § 42 odst. 5 ZVŠ na pravidla stanovená vnitřním předpisem vysoké školy, bude plně v souladu s mezinárodními závazky České republiky, vyplývajícími mimo jiné z ustanovení čl. 14 evropské Úmluvy o lidských právech ve spojení s čl. 2 Protokolu č. 1 k této Úmluvě, a to v souladu s jejich interpretací, jak byla předestřena např. v těchto rozhodnutích Evropského soudu pro lidská práva, týkajících se zákazu diskriminace (dle článku 14 Úmluvy o lidských právech) při přístupu ke vzdělání (dle článku 2 Protokolu č. 1 k uvedené Úmluvě): v rozsudku ze dne 23. února 2016 ve věci č. 51500/08 - Çam proti Turecku a v rozsudku ze dne 30. ledna 2018 ve věci č. 23065/12 - Enver Şahin proti Turecku.
Zmíněná rozhodnutí mj. deklarují, že Úmluva o lidských právech musí být vykládána v souladu s dalšími pravidly mezinárodního práva, mj. s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením. Tyto mezinárodní úmluvy stojí mj. na zásadách univerzality a nediskriminace při užívání práva na vzdělání. 
Evropská Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod v čl. 14 (zakotvujícím „Zákaz diskriminace“) stanoví, že „Užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení.“. 
V Dodatkovém protokolu (v Protokolu č. 1) k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod je pak v článku 2 (zakotvujícím „Právo na vzdělání“) mj. stanoveno, že „Nikomu nesmí být odepřeno právo na vzdělání.“.

Předmětný zákaz diskriminace dále vyplývá mj. i z dalších mezinárodních smluv (např. z článku 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech).
Zákaz diskriminace dále vyplývá i přímo z předpisů vnitrostátního práva – např. z čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dle kterého jsou lidé rovní v právech) či ze zákona č. 198/2008 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon).
Ustanovení § 21 odst. 5 a § 42 odst. 5 ZVŠ budou nápomocna k naplňování mezinárodních závazků ČR vyplývajících z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením.
Prostřednictvím této vnitrostátní úpravy (a její aplikace) bude totiž mj. naplňován závazek ČR zajistit při uskutečňování práva osob se zdravotním postižením na vzdělání, aby tyto osoby nebyly z důvodu svého postižení vyloučeny ze všeobecné vzdělávací soustavy, [viz čl. 24 odst. 2 písm. a) úmluvy], aby jim bylo zajištěno přiměřené přizpůsobení jejich individuálním potřebám [viz čl. 24  odst. 2 písm. c) úmluvy], aby jim v rámci všeobecné vzdělávací soustavy byla poskytována potřebná podpora pro usnadnění jejich účinného vzdělávání [viz čl. 24  odst. 2 písm. d) úmluvy] a především pak závazek zajistit, aby osoby se zdravotním postižením měly možnost přístupu k obecnému terciárnímu vzdělávání bez diskriminace a na rovnoprávném základě s ostatními a aby jim za tímto účelem bylo poskytováno přiměřené přizpůsobení [viz čl. 24  odst. 5 úmluvy].
„Přiměřeným přizpůsobením“ se přitom dle čl. 2 cit. úmluvy rozumí „nezbytné a odpovídající modifikace a úpravy, které nepředstavují nepřiměřené nebo nadměrné zatížení, a které jsou prováděny, pokud to konkrétní případ vyžaduje, s cílem zaručit osobám se zdravotním postižením uplatnění nebo užívání všech lidských práv a základních svobod na rovnoprávném základě s ostatními“.
Úmluva tedy nevyžaduje, aby byla Českou republikou, potažmo příslušnými vnitrostátními subjekty – vysokými školami, prováděna všechna podpůrná opatření způsobilá kompenzovat faktickou (neopodstatněnou) nerovnost zdravotně postižených osob ( – tedy např. i taková, která by byla pro vysokou školu pro jejich vysokou finanční náročnost „likvidační“), ale pouze taková, která nepředstavují nepřiměřené nebo nadměrné zatížení.
Pokud jde o skutečnost, že ustanovení zákona o VŠ výslovně nezmiňují potřebu přihlížet a posuzovat, resp. brát v potaz před poskytnutím podpůrného opatření individuální potřeby jednotlivých zdravotně postižených uchazečů či studentů, tato by měla být dostatečně kompenzována skutečností, že v případě veřejných a státních vysokých škol vnitřní předpis vysoké školy, v němž by měla být stanovena pravidla pro zajišťování podpůrných opatření, bude podléhat – stejně jako ostatní vnitřní předpisy veřejné vysoké školy – registraci ze strany příslušného ministerstva [viz § 36 a § 95 odst. 8, resp. nově 9 písm. a) zákona o VŠ]. V rámci řízení o žádosti o tuto registraci, v němž se posuzuje, zda vnitřní předpis neodporuje zákonu nebo jinému právnímu předpisu, bude tedy posuzována mj. i skutečnost, zda je respektováno ustanovení čl. 1 odst. 2 Ústavy ČR (dle kterého „Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.“) a zda je tedy mj. plně respektována úprava obsažená v Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením.
Zakotvení pravidel poskytování podpůrných opatření do vnitřního předpisu přitom navíc přispěje (spolu se stávajícím zněním § 21 odst. 1 písm. d) zákona o VŠ) i k naplňování ustanovení článku 4 odst. 1 písm. h) úmluvy, obsahující pro ČR závazek „poskytovat osobám se zdravotním postižením přístupné informace o kompenzačních pomůckách, zařízeních a podpůrných technologiích, včetně nových technologií, jakož i o jiných formách pomoci, podpůrných službách a zařízeních“.
Nové ustanovení § 21 odst. 5 zákona o VŠ řeší komplexněji než dosavadní rušené ustanovení § 21 odst. 1 písm. e) situaci studentů se specifickými potřebami, když ukládá vysoké škole zajistit přiměřená podpůrná opatření tak, aby byly vyrovnány příležitosti uchazečů a studentů s ohledem na jejich znevýhodnění. Při tom je třeba také brát v potaz požadavky studijního programu na zdravotní způsobilost studentů k jeho studiu. Pravidla těchto specifických podpůrných opatření si stanoví každá vysoká škola přiměřeně podle svých možností a podmínek vnitřním předpisem vysoké školy.  
V § 42 odst. 5 se povinnost zajišťovat přiměřená podpůrná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole zavádí i pro soukromé vysoké školy tak, jak to odpovídá povinnosti stanovené veřejným vysokým školám dle § 21 odst. 5.
S ohledem na odůvodnění ustanovení § 21 odst. 5 ve věci přiměřenosti se tento princip promítá i do úpravy pro soukromé vysoké školy. Povinnost přijmout „přiměřené úpravy“ způsobilé kompenzovat faktickou nerovnost zdravotně postižených osob se dle mezinárodních závazků České republiky vztahuje jak na veřejné vysoké školy, tak na soukromé vysoké školy. Konkrétně článek 2 Protokolu č. 1 ukládá státům povinnost zajistit účinný přístup ke všem vysokým školám existujícím na jejich území (Leyla Şahin proti Turecku, č. 44774/98, rozsudek velkého senátu ze dne 10. listopadu 2005, § 136–137). Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva přímo vyplývá, že požadavky Úmluvy vážou všechna vzdělávací zařízení, tedy jak veřejná, tak soukromá (Costello-Roberts proti Spojenému království, č. 13134/87, rozsudek ze dne 25. března 1993, § 25 a násl). 
Rozdíl mezi soukromými a veřejnými vzdělávacími institucemi nečiní ani Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením - viz autoritativní interpretace dané úmluvy obsažená v Obecném komentáři Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením č. 4 (2016),  (OSN dok. CRPD/C/GC/4), k právu na inkluzívní vzdělávání (zejm. v bodech 20, 23, 24, 38, 39 a 74 komentáře), dle které mj. smluvní státy musí zajistit, aby osoby se zdravotním postižením měly přístup ke vzdělání ve veřejných i soukromých akademických institucích za stejných podmínek jako ostatní, a právo na inkluzivní vzdělávání se vztahuje na poskytování veškerého vzdělávání, nejen na právo poskytované veřejnými orgány.
K bodu 34 [k § 23 odst. 1]
Formulační úprava zpřesňující vyjádření a význam související s dalšími doplněními paragrafu 23 v následujících odstavcích.
K bodu 35 [k § 23 odst. 2 a 3]
Obdobně jako je v rámci § 81 zákona umožněno společné uskutečňování studijního programu s jinou právnickou osobou a nově se rozšiřuje právní úprava o podrobnosti pro společné studijní programy uskutečňované dvěma nebo více vysokými školami, umožňuje v § 23 se také společné uskutečňování studijního programu fakulty společně s jinou fakultou téže vysoké školy.
Úprava nastavuje podmínky organizace společného studijního programu, a to formou vnitřního předpisu vysoké školy. Podrobnosti mohou být ve vnitřním předpisu uvedeny rámcově, právě proto, aby byly upraveny též zastřešující podmínky pro spolupracující fakulty.
K bodu 36 [k § 24 odst. 2 písm. b)]
Doplnění odstavce o rozhodování o právech a povinnostech studentů studijních programů uskutečňovaných fakultou, a to za účelem odstranění potřeby svěřovat tuto zásadní kompetenci fakultám statutem veřejné vysoké školy. 
K bodu 37 [k § 26 odst. 3]
Úprava textace, aby znění přesněji odpovídalo dotčeným administrativním procesům. Ustanovení se týká chodu fakulty, je tedy vhodné, aby zmíněné podmínky bylo možné nastavovat na úrovni fakulty.
K bodu 38 [k § 27 odst. 1 písm. h)]
Naplňování Strategického záměru je dlouhodobou činností, jejíž nedílnou součástí je zpracování a dodržování každoročních Plánů realizace. Doplnění textace je tak napravením chyby, které vyplývalo z praktické nutnosti vyjasnit text vzhledem k reálné praxi.
K bodu 39 [k § 27 odst. 3]
V návaznosti na připomínky reprezentací vysokých škol dochází ke zpřesnění povinností při zpřístupňování předložených návrhů pro členy akademického obce fakulty obdobným způsobem jako při zpřístupňování návrhů předložených akademickému senátu veřejné vysoké školy.
K bodu 40 [k § 30 odst. 1 písm. a)]
Úprava vyplývající z dalších doplnění textu, viz např. § 27 odst. 1 písm. h). Nová textace lépe odpovídá reálné praxi a vyjasňuje administrativní procesy VŠ a jejích součástí.
K bodu 41 [k § 31 odst. 2]
Nutná formulační úprava odpovídající zpřesnění textu v jiných částech, viz § 13 odst. 2.
K bodu 42 [k § 35 odst. 1]
Důvodem úpravy je nesoulad názvu oblasti studia v § 35 a v § 46 zákona. V § 35 je uveden název oblasti studia jako „veterinární lékařství a hygiena“ a v § 46 název stejné oblasti jako „veterinární lékařství a veterinární hygiena“. 
K bodu 43 [k § 35 odst. 1]
Na základě zkušeností z praxe je navrženo upřesnit, že výzvu k nápravě lze vůči vysoké škole učinit i v případě vnitřních předpisů, které jsou v rozporu s právními předpisy.
K bodu 44 [k § 39 odst. 1 a § 81 odst. 1]
Ustanovení je upraveno tak, aby právnická osoba, která hodlá působit jako soukromá vysoká škola, splnila obě uvedené podmínky kumulativně (obdobně jako v čl. 54 SFEU) a nikoliv alternativně, jak je uvedeno dosud. Jedná se o podmínky sídla (nebo ústřední správy nebo hlavního místa podnikatelské činnosti) právnické osoby v členském státu Evropské unie a zřízení podle práva členského státu Evropské unie. (Přičemž za členský stát Evropské unie se dle § 106 odst. 2 pro účely zákona o VŠ považuje i jiný smluvní stát Dohody o Evropském hospodářském prostoru a Švýcarská konfederace.) 
K bodům 45 až 50 [k § 39 odst. 4 písm. g), k § 39 odst. 6 až 8, k § 39a odst. 1 písm. c), d) a e) k § 39a odst. 2, 3]
Zavádí se povinnost prokázání bezúhonnosti a důvěryhodnosti právnické osoby žádající o státní souhlas působit jako soukromá vysoká škola a členů jejího statutárního orgánu. Uvedené okolnosti budou zkoumány, jelikož je ve veřejném zájmu, aby vysokoškolské vzdělávání neposkytovaly právnické osoby, které samy, případně členové jejího statutárního orgánu, nesplňují podmínky důvěryhodnosti a bezúhonnosti. Především se však uvedenou úpravou zajišťuje, že bude možno obdobné podmínky důvěryhodnosti a bezúhonnosti vyžadovat i od zahraničních vysokých škol ucházejících se o udělení tuzemského povolení k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území ČR, aniž by takový požadavek bylo možno označit za nepřípustnou diskriminaci zahraničních vysokých škol z členských států Evropské unie oproti tuzemským vysokým školám.
Podmínka důvěryhodnosti není v případě žadatelů o státní souhlas naplněna v případě právnických osob, u kterých došlo v době pěti let před podáním žádosti k odnětí státního souhlasu působit jako soukromá vysoká škola z důvodu závažného porušování povinností stanovených zákonem o vysokých školách nebo vnitřním předpisem soukromé vysoké školy nebo u nichž je členem statutárního orgánu osoba, která byla v uvedené pětileté době (kdykoliv v jejím průběhu) členem statutárního orgánu právnické osoby, které byl v dané době odňat státní souhlas z důvodu závažného porušování povinností stanovených zákonem o vysokých školách nebo vnitřním předpisem soukromé vysoké školy. 
Podmínka bezúhonnosti pak brání působení osob, pravomocně odsouzených pro úmyslný trestný čin nebo trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s poskytováním vzdělávání, jakožto soukromých vysokých škol nebo jakožto členů statutárních orgánů soukromých vysokých škol. A to pokud se na danou osobu nehledí, jako by nebyla odsouzena.
Uvedené novelizační body upravují postup, jakým způsobem je podmínka bezúhonnosti prověřena, případně jaké doklady musí žadatel o státní souhlas v této věci doložit. Pokud jde o podmínku důvěryhodnosti, podklady pro posouzení jejího splnění by mělo mít ministerstvo k dispozici na základě své předchozí úřední činnosti, neboť je orgánem příslušným rozhodovat o odnětí státního souhlasu.  
K bodu 51 [k § 39a odst. 7]     
Odstraňuje se jazykový nedostatek v dosavadním znění ustanovení řešícího přeměnu právnické osoby působící jako soukromá vysoká škola. A dále se v návaznosti na úpravu ustanovení § 39 odst. 1 i zde – ve vymezení možné nástupnické právnické osoby – mění alternativně vymezené podmínky ohledně sídla a zřízení na výčet kumulativní. 
K bodu 52 [k § 39a odst. 8 a 9]
Dochází ke změně číslování odstavců, na které se odkazuje, a to v souvislosti s vložením úpravy týkající se bezúhonnosti a důvěryhodnosti právnické osoby. V § 39a byly vloženy nové odstavce 2 a 3 a dosavadní odstavce 2 až 7 byly označeny jako odstavce 4 až 9. Toto nové označení dosavadních odstavců je proto třeba promítnout i do odkazů na ně.
K bodu 53 [k § 40 odst. 2]
S ohledem na změnu ustanovení § 91 bylo třeba změnit odkaz v tomto ustanovení.  
K bodu 55 [k § 41]
S ohledem na skutečnost, že aktuální zákonná úprava nekonkretizuje vnitřní předpisy soukromé vysoké školy ani jejich obsah a zástupně jsou nesystémově a nekomplexně při stanovení vnitřních předpisů soukromé vysoké školy a jejich úpravě využívána ustanovení části druhé zákona o vysokých školách, se nově stanovují vnitřní předpisy soukromých vysokých škol. V případě statutu soukromé vysoké školy se pak stanoví jeho povinný obsah.
K bodu 59 [k § 42 odst. 1 písm. h)]
Dochází k úpravě zmiňující možnost členění soukromé vysoké školy mj. na fakulty.
K bodům 60 až 62 [k § 42 odst. 1 písm. j), k) a l)]
Dochází k úpravám informační povinnosti souvisejícím mj. se zavedením institutu bezúhonnosti a důvěryhodnosti právnických osob působících jako soukromá vysoká škola a členů jejich statutárních orgánů.
K bodu 54 [k § 43 odst. 1]
Doplnění ustanovení k zachování kontrolní funkce ministerstva s pravomocí vyzvat k nápravě protizákonných poměrů či vnitřních předpisů soukromé vysoké školy nebo její fakulty.
K bodům 66 až 68 [k § 43 odst. 2 písm. b), c) a e) a § 43 odst. 5]
Jsou rozšířeny důvody pro odejmutí státního souhlasu soukromé vysoké škole. První nový důvod je založen na vůli samotné soukromé vysoké školy, když taková možnost nebyla dosud v zákoně upravena.
Druhý důvod reflektuje na skutečnost, když soukromá vysoká škola dlouhodobě neuskutečňuje žádný akreditovaný studijní program.  
Na základě změny ustanovení odst. 2 bylo třeba upravit v odst. 5 odkaz týkající se upozornění ze strany ministerstva v případě zjednání nápravy před odnětím státního souhlasu.
K bodu 69 [k § 44 odst. 2 písm. h)]
Formální úprava textu zpřesňuje formulaci dle aktuálního znění zákona a napravuje chybu v nedostatečné definici původního pojmu „kombinovaný studijní program“. Současné znění zákona o VŠ užívá pojmu „kombinovaný studijní program“, za který je dle § 44 odst. 2 písm. h) ZVŠ studijní program považován tehdy, pokud se státními zkouškami, popřípadě obhajobou disertační práce, ověřují profilující znalosti nebo dovednosti ze základních tematických okruhů náležejících do více oblastí vzdělávání. Uvedený pojem však je terminologicky matoucí – a to s ohledem na existenci tzv. kombinované formy studia (tj. formy studia, která je dle § 44 odst. 4 ZVŠ kombinací prezenčního a distančního studia). Termín „kombinovaný studijní program“ se proto navrhuje nahradit termínem „studijní program náležející do více oblastí vzdělávání“, popisujícím podstatu nahrazovaného termínu.
K bodu 70 [k § 44 odst. 6]
 Ustanovení zohledňuje možnost uskutečňování studijního programu ve spolupráci více fakult téže vysoké školy. 
K bodu 71 [k § 44 odst. 8]
Formální úprava textu zpřesňující formulaci dle aktuálního znění zákona. Původní pojem „kombinovaný studijní program“ navázaný na úpravu ukončování studia (který mohl být matoucí s ohledem na podobně znějící, avšak obsahově rozdílný pojem „kombinovaná forma studia“) se nahrazuje popisným názvem „studijní program náležející do více oblastí vzdělávání“. 
K bodům 72 a 195 [k § 44 odst. 9 a § 87 odst. 1 písm. g) bodu 1]
Rámec kvalifikací vysokoškolského vzdělávání České republiky byl dne 27. listopadu 2018 schválen ministrem školství, mládeže a tělovýchovy a byl uveřejněn ve Věstníku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. RKVV popisuje a kategorizuje kvalifikace udělované vysokými školami v České republice a určuje rámcové požadavky na studijní programy uskutečňované vysokými školami. 
Navrhuje se upravit RKVV vyhláškou. Je tedy třeba do zákona doplnit zmocnění k vydání této vyhlášky. 
K bodům 73, 74 a 80 [k § 45 odst. 3, § 46 odst. 3, § 47 odst. 4]
Na základě praxe vysokých škol a v souladu s internacionalizací vysokého školství dochází k úpravě ukončování studia v bakalářském studijním programu. Vysokým školám se tak otevírá prostor pro modifikaci státní závěrečné zkoušky podle konkrétních potřeb a podmínek daného studijního programu. Státní závěrečná zkouška může mít jednu nebo více částí. Obhajoba bakalářské práce může, ale nemusí být jednou z těchto částí. Státní závěrečná zkouška však nemůže spočívat jen v obhajobě bakalářské práce.
Upravuje se také ukončování studia v magisterském studijním programu, a to tak, že jedinou povinnou součástí státní závěrečné zkoušky zůstává obhajoba diplomové práce. Další součásti státní závěrečné zkoušky jsou fakultativní s ohledem na charakter studijního programu. 
V návaznosti na to dochází také ke sjednocení terminologie u ukončování doktorského studia, kdy se studium ukončuje státní závěrečnou zkouškou, která je tvořena obhajobou disertační práce. Dochází k upřesnění povinných součástí disertační práce a na základě připomínek ministryně pro vědu, výzkum a inovace a Svazu průmyslu a dopravy České republiky dochází dále k uvedení dalších možných podob disertační práce. V této souvislosti dochází také k formální úpravě některých návazných ustanovení v zákoně.
K bodům 74 až 76 [k § 46 odst. 3 věta poslední a § 46 odst. 4 písm. c) a d)]
Aktuální právní úprava umožňuje získat titul „doktor medicíny“ (ve zkratce „MUDr.“) výhradně absolventům v oblasti všeobecného lékařství a zcela opomíjí studijní programy vojenského všeobecného lékařství. Ty zabezpečují lékařské vzdělání na obdobné úrovni a mimo to nabízí další rozšíření v oblasti vojenské přípravy. Návrh novely proto zavádí udělování titulu „MUDr.“ též absolventům v oblasti vojenského všeobecného lékařství a současně je zaváděno také, stejně jako u všeobecného lékařství, ukončení studia státní rigorózní zkouškou. Obdobně se řeší též otázka studijního programu Vojenské zubní lékařství – titul „doktor zubního lékařství“ (ve zkratce „MDDr.“) bude udělován též v oblasti vojenského zubního lékařství. 
K bodu 77 [k § 46 odst. 5 větě první]
Zpřesňující textová úprava terminologie s ohledem na potřebu zajištění možnosti sjednocení terminologie dle § 45 odst. 3 a 46 odst. 3 a 5 s ustanoveními § 47c a násl.
K bodu 78 [k § 46 odst. 5 větě druhé]
Zpřesňující a doplňující textová úprava vyjasňující význam situace, která může reálně nastat.
K bodu 79 [k § 46 odst. 5 písm. b)]
Akreditační komise schválila možnost udělení titulu PhDr. studijnímu programu Fyzioterapie pro FTVS (rozhodnutí MŠMT-12899/2015). V rámci institucionální akreditace pro oblast zdravotnické obory Rada pro vnitřní hodnocení po konzultaci s NAU schválila rigorózní řízení s možností udělit titul PhDr. pro studijní program Aplikovaná fyzioterapie a Adiktologie. O rigorózním řízení se uvažuje v případě navazujícího magisterského studijního programu Intenzivní péče. Pro tato řízení nebylo ze ZVŠ jasné, jaký titul má být udělován, proto dochází k zpřesňující formulaci dle aktuální reálné situace.
K bodům 81, 110 a 117 [k § 47 odst. 6, § 47e odst. 4, § 50 odst. 1, § 51 odst. 2, § 63 odst. 3 písm. b), § 79 odst. 2 písm. a)]
Náhrada obecnějšího pojmu „součást vysoké školy“ pojmem „fakulta“ je zpřesněním textu, odrážejícím skutečnost, že akreditace studijního programu může být udělena pouze té součásti vysoké školy, která je fakultou.
K bodům 82 až 86 a 156 [k § 47b a § 75 odst. 4]
Formální úprava textace zpřesňující vyznění směrem k věcnému obsahu ustanovení. Místo terminologicky nevhodného pojmu „zveřejnění“ bude užíváno pojmu „zpřístupnění veřejnosti“. A to v souladu s terminologií obsaženou mj. v autorském zákoně, podle jehož § 4 je dílo zveřejněno prvním oprávněným veřejným přednesením, provedením, předvedením, vystavením, vydáním či jiným zpřístupněním veřejnosti.
Škola bude zpřístupňovat práce „způsobem stanoveným vnitřním předpisem“, přičemž může jít i o „on-line zpřístupnění“. Tak jako u všech zákonných licencí je využití § 47b zákona o vysokých školách, obsahující kvazilicenční omezení autorského práva, podmíněno dodržením podmínek stanovených tzv. třístupňovým testem obsaženým v § 29 odst. 1 autorského zákona, a to včetně podmínky, že nebudou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.
K § 47b odst. 2
Formální úpravy textace zpřesňující vyznění směrem k věcnému obsahu ustanovení, jejímž účelem je konkretizovat přístupnost závěrečných prací a zjednodušit procesy VŠ.
K § 47b odst. 3
Formální úpravy textace zpřesňující vyznění směrem k věcnému obsahu ustanovení a zjednodušující procesy VŠ.
K § 47b odst. 4 větě poslední
V praxi se neosvědčilo zasílat bez zbytečného odkladu jeden výtisk po obhájení bakalářských, diplomových, disertačních a rigorózních prací nebo jejich částí po dobu trvání překážky pro jejich zveřejnění k uchování ministerstvu. Navrhuje se proto zrušení tohoto ustanovení zákona.
Současně s ohledem na možnou potřebu delšího nezveřejnění, než je doba tří let, se navrhuje dobu odložení zveřejnění prodloužit na 5 let. S ohledem na specifičnost studia a bezpečnostní otázky spojené se vzděláváním na státních vysokých školách může být zveřejnění odloženo až o 15 let. 
K § 75 odst. 4
Ustanovení § 75 odst. 4 se terminologicky přizpůsobuje ustanovení § 47b, užívajícímu nově přesnější termín „zpřístupnění“ místo terminologicky nevhodného pojmu „zveřejnění“.
K bodu 87 [k nadpisu § 47c, v nadpisu § 47f a v nadpisu § 47g]
Formulační úprava, jejíž nutnost vyplývá z předešlých úprav znění § 47.
K bodu 88 [k § 47c odst. 1]
Formulační úprava, jejíž nutnost vyplývá z předešlých úprav znění § 47.
K bodům 89, 92 a 93 [k § 47c odst. 2 až 4]
Ustanovení § 47c se zabývá řízením o vyslovení neplatnosti vykonání státní zkoušky (nebo její části), odstavec 2 pak specifikuje důvody pro vyslovení této neplatnosti. S ohledem na interpretační potíže při aplikaci tohoto ustanovení se navrhuje celková úprava ustanovení odst. 2 a nové vymezení skutkových podstat, při jejichž naplnění je možné vyslovit neplatnost vykonání státní závěrečné zkoušky nebo její části.  
Dále se navrhuje v § 47c odst. 4 písm. b) prodloužit lhůtu, ve které může být zahájeno řízení o vyslovení neplatnosti vykonání státní zkoušky nebo její poslední části ze současných 3 let na 7 let ode dne vykonání nebo zdánlivého vykonání státní zkoušky nebo její poslední části. Mezi jednotlivými skutkovými podstatami podle § 47c odst. 2 tak jsou rozdíly v jejich závažnosti, což se projevuje odlišnou úpravou v § 47c odst. 4. 
Jde o kompromisní úpravu ve vztahu k návrhu na prodloužení této lhůty na 15 let [obsaženému v „návrhu poslanců Jakuba Michálka, Ivana Bartoše, Františka Navrkala, Mikuláše Ferjenčíka a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů“, který byl předložen Poslanecké sněmovně v předcházejícím  volebním období jako sněmovní tisk č. 887], která přihlíží k potřebě právní jistoty i k prodloužení lhůty možného odložení zpřístupnění závěrečné práce. Bude-li např. dle § 47b zpřístupnění práce odloženo o 5 let, budou zbývat po zpřístupnění práce veřejnosti ještě 2 roky např. pro odhalení plagiátů a zahájení řízení podle § 47c.
V odst. 3 a 4 dochází rovněž k formulačním úpravám.
K bodům 90, 91, 95, 96 a 121 [k § 47c odst. 3, § 47c odst. 4 písm. b), § 47 c odst. 5, 47d odst. 2 a 3, 47e odst. 1, 2, 5 a 6, § 47f, § 47g a § 56 odst. 2]
V souvislosti se změnou terminologie týkající se ukončování studia v doktorských studijních programech dochází k úpravě textace ustanovení.
K bodu 97 [k § 48 odst. 1]
Na základě připomínek orgánů reprezentace vysokých škol dochází ke zrušení nadbytečného ověřování středoškolského vzdělání u uchazečů o navazující magisterské studium, kteří již absolvovali vysokoškolské studium v bakalářském stupni studia.
K bodům 98 až 106 [k § 48 odst. 4, 5, 6, 7, 8 a 9]
S ohledem na komplexnější úpravu uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání dle § 89 až 90 v rámci této novely je též třeba upravit podmínky uznávání zahraničního středoškolského a vysokoškolského vzdělání pro účely přijetí k vysokoškolskému studiu. Toto uznávání je prováděno samotnou vysokou školou, které byla udělena institucionální akreditace, u níž se student o studium uchází, a to v rámci přijímacího řízení a posuzování splnění podmínek přijetí ke studiu. Nově je bude moci provádět i každá veřejná vysoká škola.
Podle ustanovení odstavce 6 není nadále požadováno, aby vysoká škola pro potřeby přijetí ke studiu posuzovala rozsah a obsah předchozího zahraničního studia, ale posuzuje se pouze úroveň dosaženého vzdělání. Novela tak přispívá k naplňování záměrů ohledně zajištění automatického vzájemného uznávání vysokoškolského vzdělání pro účely dalšího studia (prováděného, aniž by bylo nutné projít zvláštním procesem uznávání). Je tedy jedním z kroků, které Rada Evropské unie doporučila členským státům EU učinit do roku 2025 k dosažení cílů vyjádřených v Doporučení ze dne 26. listopadu 2018 o podpoře automatického vzájemného uznávání kvalifikací získaných v rámci vysokoškolského vzdělání a vyššího sekundárního vzdělání a odborné přípravy a výsledků z období studia v zahraničí (2018/C 444/01). 
Jde-li o splnění podmínky vysokoškolského vzdělání, pro její posouzení podle tohoto ustanovení se obdobně užije ustanovení § 90 odst. 5, které upravuje důvody pro zamítnutí žádosti o (obecné) uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice. V případě potřeby může vysoká škola vyzvat uchazeče k prokázání vzdělání dokladem o obecném uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání v České republice, získaným podle § 89 a 90 zákona o VŠ.
Obdobně není již podle odst. 4 písm. e) požadováno zkoumání obsahu a rozsahu zahraničního středoškolského vzdělání, ale pouze informace o oprávněném poskytování středoškolského vzdělání příslušnou zahraniční střední školou. 

Lhůty pro ověření podmínky předchozího vzdělání v rámci přijímacího řízení, příp. pro vznesení požadavku na uznání podle § 89 a 90 zákona o VŠ, stanoví vysoká škola v podmínkách pro přijetí ke studiu ve studijních programech vysoké školy.

Ustanovením odstavce 8 se nově výslovně vylučuje užití obecných ustanovení o nostrifikaci (§ 89 až 90b), není-li výslovně stanoveno jinak. Dále se zavádí povinnost záznamu do spisu, vedeného v přijímacím řízení, o prokázání splnění podmínky příslušného vzdělání. 
Odstavec 9 odráží nástroj vycházející z úpravy zákona č. 67/2022 Sb., který umožňuje soukromé nebo státní vysoké škole bez institucionální akreditace využít uznávání předchozího vzdělání pro účely přijetí ke studiu ze strany veřejné vysoké školy nebo vysoké školy s institucionální akreditací. Dosažené předchozí vzdělání může být pro účely přijetí na soukromou nebo státní vysokou školu bez institucionální akreditace prokazováno na veřejné vysoké škole nebo na vysoké škole s institucionální akreditací na základě veřejnoprávní smlouvy vysokých škol.
Bez dalšího bude pro účely prokázání podmínky středoškolského vzdělání uznáván doklad o udělení Mezinárodního bakalaureátu, vydaným IB světovou školou, autorizovanou švýcarskou organizací International Baccalaureate nebo sdruženou v některé asociaci IB světových škol uznané švýcarskou organizací International Baccalaureate. Automatické uznávání těchto dokladů, které mají široké mezinárodní povědomí, povede k podpoře internacionalizace.
K bodu 107 a 108 [k § 49 odst. 3 a 5]
Ministerstvo může na základě mezinárodních smluv nebo usnesení vlády (v souladu se zákonem o zahraniční rozvojové spolupráci) přiznávat zvláštní stipendia mj. na podporu uchazečů z rozvojových zemí. Aby se usnadnilo přijímání těchto uchazečů, může vysoká škola stanovit zvláštní podmínky přijetí. Stejně tak není nutné dodržení termínů zveřejnění těchto podmínek shodně s obecným čtyřměsíčním pravidlem. Úprava formálně začleňuje do ustanovení tyto uchazeče o studium.
[Ministerstvo může na základě § 91b, v souladu s usnesením vlády ČR o zahraniční rozvojové pomoci, usnesením vlády ČR o Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí a se závazky vyplývajícími  mezinárodních smluv z oblasti školské spolupráce, kterými je ČR vázána, přiznávat zvláštní stipendia na podporu uchazečů z rozvojových zemí, krajanů, cizích státních příslušníků přijímaných ke studiu v ČR na základě mezinárodních smluv, příp. cizích státních příslušníků, u nichž bylo přijetí ke studiu a přiznání stipendia doporučeno zastupitelským úřadem ČR v zahraničí, příp. cizím zastupitelským úřadem v ČR (stipendia z důvodu hodného zvláštního zřetele). Cílem novely je tedy vytvořit podmínky k přiznání stipendia cizincům, kterým je ze strany ČR učiněna stipendijní nabídka a jejichž přijetí je v zájmu ČR. Přiznání stipendia uchazeči je možné pouze po předchozím souhlasu vysoké školy s přijetím uchazeče ke studiu. Z procesních důvodů (další vnitrostátní posuzování žádosti zainteresovanými resorty) není možné kopírovat harmonogram stanovený VŠ pro běžné přijímací řízení. Aby se usnadnilo přijímání těchto uchazečů, může vysoká škola stanovit zvláštní podmínky přijetí. (Úprava též navazuje na § 3 zákona č. 151/2010 Sb., o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí a o změně souvisejících zákonů, zahrnující mezi způsoby uskutečňování zahraniční rozvojové spolupráce i „poskytování vládních stipendií ke studiu na vysokých školách v ČR“).
K bodu 109 [k § 49 odst. 6]
Jedná se o doplnění mezery v zákoně. Úprava textace směřující ke zpřesnění vyznění více odpovídajícímu praxi. 
K bodu 112 [k § 50 odst. 4]
Dochází k odstranění odkazu na § 49 odst. 5 neboť pro přijetí ke studiu mají být ověřeny nejen podmínky podle tohoto ustanovení ale též podmínka předchozího vzdělání podle § 48, případně též podmínky vyplývající z § 49 odst. 2.
K bodu 111 [k § 50 odst. 3]
Zpřesňující úprava uvádějící, že se má jednat o vnitřní předpis soukromé vysoké školy.
K bodům 113 a 114 [k § 50, k novému odst. 5, k § 50 odst. 6 a7]
Dochází k úpravě odvolání a postupů odvolacího správního orgánu, kterým je rektor.
Podle stávajícího platného znění § 50 odst. 6 zákona o VŠ činí délka lhůty pro podání odvolání proti rozhodnutí o přijetí ke studiu 30 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Nově se délka odvolací lhůty v přijímacím řízení zkracuje na 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Nová délka lhůty odpovídá standardní lhůtě upravené zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, není tedy nezbytné explicitně uvádět lhůtu v tomto zákoně, proto se ustanovení vypouští. Zkrácení lhůty má přinést zefektivnění a zkrácení celého přijímacího procesu a možné rychlejší přijetí uchazečů ve druhém kole přijímacího řízení. 
Z důvodu formulačních úprav dochází ke zrušení odst. 9 a 10.
K bodu 115 [k § 50, k dosavadnímu odst. 9 – nově označenému odst. 7]
Navrhuje se zrušení poslední věty tohoto ustanovení, týkající se povinnosti (zmocnění) ministerstva stanovit vyhláškou postup a podmínky při zveřejnění průběhu přijímacího řízení, včetně požadavků na základní statistické charakteristiky, a to pro nadbytečnost. Zároveň se zruší (v čl. XII návrhu zákona) vyhláška č. 343/2002 Sb., o postupu a podmínkách při zveřejnění průběhu přijímacího řízení na vysokých školách, ve znění vyhlášky č. 276/2004 Sb. Vyhláška se věnuje zveřejňování informací týkajících se např. počtu uchazečů, kteří se účastnili písemné přijímací zkoušky, nejlepších možných a skutečně dosažených výsledků nebo průměrně dosažených výsledků. Nicméně sběr těchto údajů, resp. jejich zveřejňování se nadále jeví jako nadbytečné. Podle posledního odstavce téhož paragrafu (§ 50 zákona o VŠ) má totiž vysoká škola nebo fakulta povinnost zpracovávat a poskytovat údaje o uchazečích pro účely statistických zjišťování. S ohledem na ustanovení § 10 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, lze v případě potřeby sbírat statistické údaje o přijímacím řízení na základě každoročně vydávané vyhlášky o programu statistických zjišťování.
K bodu 116 [k § 51 odst. 1]
Pro sjednocení právní úpravy a zjednodušení aplikace je nahrazen termín „Sdělení“ termínem „oznámení“.  Dále se ve vztahu k zápisu do studia zavádí právní důsledky spočívající v tom, že zapíše-li se přijatý uchazeč do studia před uplynutím lhůty pro podání odvolání proti rozhodnutí o přijetí ke studiu, platí, že se práva podat odvolání zápisem vzdal. A zapíše-li se uchazeč do studia po podání odvolání v průběhu odvolacího řízení, odvolací řízení je zápisem do studia zastaveno a usnesení o zastavení řízení se nevydává. 
Úprava snižuje administrativní zátěž pro vysoké školy a nejistotu při hromadných zápisech, které by mohly být paralyzovány různě dlouhotrvajícími lhůtami na odvolání u jednotlivých studentů. Současně nemá úprava negativní dopad na postavení uchazečů a jejich práva na odvolání. Terminologicky dochází ke sladění se správním řádem.  
Dále se doplňuje, že uchazeči se zapisují „formou“ stanovenou vysokou školou nebo její fakultou. Již současné znění zákona však ale nevylučuje, aby se zápis konal i bez osobní přítomnosti zapisovaného, elektronickou formou – on line.
K bodům 119, 120, 139 a 140 [k § 54b, § 56 odst. 1 písm. c), § 68 odst. 1 písm. j) a § 68 odst. 2]
Nová úprava se týká přestupů mezi jednotlivými studijními programy téže vysoké školy, případně jejích fakult. Vzhledem k samostatné akreditaci studijního programu ve formě prezenční a ve formě kombinované, případně distanční, se za přestup v tomto smyslu považuje též změna formy studijního programu. Vysokým školám je ponechána poměrně vysoká míra autonomie co do podmínek přestupů i rozhodování o přestupu. Podmínky si vysoká škola stanoví v rámci svých vnitřních předpisů. 

V odstavci 2 paragrafu 54b novela upravuje situaci, kdy bylo žádosti o přestup vyhověno. Jsou zde stanoveny další záležitosti (např. uznání zkoušek vykonaných v rámci dřívějšího studia v tzv. počátečním studijním programu a zařazení do příslušného semestru, ročníku nebo bloku studia v tzv. pokračovacím studijním programu), o nichž má být v zájmu právní jistoty studenta rozhodnuto současně v rámci povolení přestupu. (V té souvislosti se ponechává zcela na vysoké škole – a v předložené novele se tedy nikterak nepředjímá – zda a jak pravidla stanovená studijním a zkušebním řádem umožní žadateli pro účely studia v pokračovacím studijním programu např. prodloužit lhůty pro plnění studijních povinností, jakož i pro splnění podmínek pro postup do dalšího semestru, ročníku nebo bloku, a prodloužit maximální přípustnou dobu studia, stanoví-li ji studijní a zkušební řád.).
Odst. 3 paragrafu 54b pověřuje příslušné orgány vysoké školy rozhodováním o přestupech. Současně se zabývá procesními otázkami v případě nespokojenosti s rozhodnutím, přičemž se odkazuje na postup při přijímacím řízení, jehož úprava ohledně odvolacího řízení se použije obdobně. 
Odst. 4 paragrafu 54b upravuje okamžik přestupu, tedy termín zápisu do pokračovacího studijního programu a tím také ukončení studia v počátečním studijním programu. Nezapíše-li se student do pokračovacího studijního programu, zůstává studentem počátečního studijního programu. Dochází též k úpravě přestupů u osob s přerušeným studiem.
Odst. 5 paragrafu 54b je určitým typem přechodného ustanovení, které řeší otázku stanovení poplatků za delší studium v případě přestupu, započítávání do maximální přípustné doby studia a maximálně doby přerušení, případně členství v samosprávných orgánech. Ostatní situace zůstávají opět v kompetenci vysoké školy, aby je upravila ve vnitřních předpisech. 
Otázka přestupu mezi studijními programy nebyla v zákoně o VŠ dosud řešena a je třeba pokrýt mezeru v zákoně s ohledem na četnost požadavků na přestupy a nejasnosti, které jsou s nimi spojeny. Ostatní výše uvedená ustanovení odráží tuto změnu v příslušných ustanoveních zákona v situacích, které se přestupů dotýkají. Přestup je např. doplněn do výčtu způsobů ukončení studia ve studijním programu a mezi předměty rozhodování vysoké školy o právech a povinnostech studentů. 
K bodu 120 [k § 56 odst. 1 písm. c)]
Pokud jde o odstranění původní zmínky o ukončení studia „odnětím akreditace studijního programu“, jde o eliminaci duplicitní úpravy – dle § 80 odst. 5 je totiž odnětí podmnožinou zániku.
Do výčtu způsobů ukončení studia se doplňuje přestup do jiného studijního programu podle § 54b. Přestup se však nedoplňuje do § 56 odst. 2, neboť přesný termín ukončení studia při přestupu je již stanoven v § 54b odst. 4 (- dnem ukončení studia v počátečním studijním programu je den předcházející dni zápisu do studia pokračovacího studijního programu) a při doplnění do § 56 odst. 2 by se jednalo o legislativně nežádoucí nadbytečnou duplicitní úpravu.
K bodu 121 [k § 56 odst. 2 větě třetí]
V ustanovení § 56 odst. 2 se zrušuje věta třetí, která řeší určení dne ukončení studia v případě odnětí akreditace studijního programu. 
K bodu 122 [k § 56 odst. 3]
Do formulace odkazů v ustanovení § 56 odst. 3 je třeba promítnout změny provedené v § 50.
K bodu 123 [k § 57 odst. 5]
Ustanovení upravuje vydávání potvrzení o studiu, nově jsou výslovně vymezeny možnosti elektronických potvrzení o studiu. Tato úprava odpovídá zásadám digitálně přívětivé legislativy, primárně odpovídá zásadě „Budování přednostně digitálních služeb“ (Principu digital by default), tedy aby legislativa umožňovala výběr formy, kterou klient/student využije. 

K bodu 124 [k § 57a]
Úprava reaguje na společenský požadavek absolventů a organizací v záležitosti vydávání nových vysokoškolských diplomů v situaci změny pohlaví absolventa. Vysoké školy nevidí v zákoně explicitně popsaný postup či povinnost v tomto směru, a proto se mnohdy zdráhají nové diplomy vydávat. Pro osobu, která prošla změnou pohlaví, je vydání diplomu s novým jménem a rodným číslem zásadním krokem pro další životní, především pak profesní, dráhu. V případě, že by taková osoba byla nucena nadále se prokazovat původním diplomem, docházelo by např. při přijímacích řízeních k okamžitému, a ne vždy žádoucímu coming outu, který může takové osobě významným způsobem ztížit postavení na trhu práce. Vydání nových diplomů se bude vztahovat i na případy, kdy absolventovi byla povolena změna jména, popřípadě jmen, nebo příjmení podle zákona o matrikách.
Úprava je inspirována úpravou užitou v rámci zákona č. 561/2004 Sb. a návazné vyhlášky č. 3/2015 Sb. Dále se rovněž stanovují podmínky, za nichž dochází k vydávání stejnopisů, případně druhopisů, a stanoví se poplatek ve výši 1000 Kč za vyhotovení nového dokladu při změně jména či příjmení a poplatek 4 000 Kč za vyhotovení stejnopisu prvopisu nebo druhopisu při ztrátě, zničení, poškození nebo odcizení vysokoškolského diplomu nebo dodatku k diplomu. Vyhotovení nového dokladu při změně pohlaví poplatku podléhat nebude.
K bodu 125 [k § 58 odst. 1]
Zvýšení právní jistoty u postupu vysokých škol v případě, že uchazeč o studium neuhradí poplatek za přijímací řízení. 
K bodům 126 až 130 [k § 58 odst. 3, 4, 5 a 6]
Odstavec 3 se zabývá poplatkem za tzv. delší studium. Aktuální znění způsobuje aplikační nejasnosti ohledně toho, zda je do dob neúspěšných studií započítáváno studium jen na veřejných, nebo i soukromých a státních vysokých školách. S ohledem na různé interpretace již vydávalo ministerstvo vyjádření ve smyslu, že započítáváno je podle tohoto ustanovení pouze studium na veřejné vysoké škole. Přičemž se nemá započítávat doba neúspěšných studií, po kterých došlo k řádnému ukončení studia ve studijním programu stejného typu na vysoké škole jakéhokoliv druhu (tj. na vysoké škole veřejné, soukromé i státní). Nová úprava ustanovení je tedy pouze kodifikací ustáleného výkladu ministerstva.  
Nově je v ustanovení též zpřesněno postavení nenavazujícího (tzv. dlouhého) magisterského studia. Pro účely stanovení poplatku za delší studium se tento studijní program považuje za studijní program stejného typu jako bakalářský studijní program. 
Ustanovení odst. 4 se navrhuje upravit tak, aby bylo na rozhodnutí veřejné vysoké školy, zda za studium v doktorském studijním programu uskutečňovaném v cizím jazyce poplatek za studium stanoví, či nikoliv. Zde je použita stejná formulační konstrukce jako u poplatku za úkony spojené s přijímacím řízením. V ostatních stupních studia nemusí být poplatek stanoven ve studiích, která se uskutečňují v rámci provádění mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, nebo aktu vydaného na jejím základě, v rámci realizace programu Evropské unie nebo jiného mezinárodního programu nebo projektu nebo v rámci spolupráce veřejné vysoké školy se zahraniční institucí, a v případě studií studentů podporovaných prostřednictvím stipendia v rámci realizace programů poskytování rozvojových vládních stipendií ke studiu na vysokých školách v České republice, schválených vládou na základě zákona o zahraniční rozvojové spolupráci, nebo programů vyhlašovaných ministerstvem podle § 91b.
Ve zbytku paragrafu dochází ke zpřesňujícím úpravám.
K bodu 131 [k § 59] 
Ve vazbě na stanovení vnitřních předpisů soukromých vysokých škol v § 41 zákona o VŠ a současně s ohledem na ministerstvem zaznamenané problémy při stanovování poplatků spojených se studiem, které jsou nově nahrazeny terminologicky správnějším termínem úhrady, se zavádí povinnost soukromých vysokých škol stanovit ve vnitřním předpisu soukromé vysoké školy – v řádu úhrad spojených se studiem - druhy úhrad, pravidla pro stanovení jejich výše, formu placení a splatnost, přičemž soukromá vysoká škola může současně stanovit pravidla pro snížení, prominutí nebo odložení termínu splatnosti úhrad spojených se studiem. Stanovuje se rovněž povinnost soukromé vysoké školy zveřejňovat výši úhrad spojených se studiem ve veřejné části svých internetových stránek.

K bodům 132 až 134 [k § 60 a 60a]
Vzhledem ke skutečnosti, že mezinárodně uznávaný kurz je typem celoživotního vzdělávání, je vhodné právní úpravu obou institutů sjednotit a zjednodušit. Ustanovení § 60a bude zcela zrušeno a úprava mezinárodně uznávaného kurzu bude začleněna do předchozího ustanovení § 60. Celoživotní vzdělávání může být dle navrhované novely orientováno na výkon povolání, zájmově nebo nově též na zvýšení odbornosti studentů nebo absolventů zahraniční nebo tuzemské vysoké školy. V případě absolutoria programu celoživotního vzdělávání orientovaného na zvýšení odbornosti studentů nebo absolventů zahraniční nebo tuzemské vysoké školy může vysoká škola (tj. jako doposud dle zrušovaného § 60a veřejná vysoká škola a nově i soukromá nebo státní vysoká škola) udělit mezinárodně uznávaný titul.
Mezinárodně uznávané tituly oproti standardním akademickým titulům udělovaným v souladu se zákonem o VŠ (§ 45, 46 a 47) nemají přesně stanovené podmínky udělování a vzhledem ke skutečnosti, že jsou udělovány různými státy za různých podmínek, nelze zaručit srovnatelnou úroveň studijních programů a kurzů, za něž jsou tyto tituly udělovány. Zákon tedy tyto tituly podporuje, nicméně nemůže se za ně zaručit. Není tedy účelné, aby byla v zákoně uvedena konkrétní úprava mezinárodně uznávaných titulů.
Upravuje se také možnost započítávání vzdělání absolvovaného v kurzech celoživotního vzdělávání (ať už v akreditovaném studijním programu či v programu schváleném na základě institucionální akreditace) pro účely dalšího studia ve studijním programu. Podmínky budou stanoveny ve vnitřních předpisech vysoké školy.  
K bodu 135 [k § 63 odst. 2] 
Stanovuje se výslovná povinnost studenta jednat při studiu čestně a poctivě; porušení této povinnosti může mít dopad v souvislosti s úpravou v § 47c odst. 2 písm. c).
Nově zaváděný standard jednat čestně a poctivě je odlišný od povinnosti jednat v právním styku poctivě ve smyslu § 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. V těchto případech se tak nepoužije domněnka uvedená v § 7 občanského zákoníku.
K bodu 136 [k § 66]
Prodloužení lhůty k projednání disciplinárního přestupku dává vysoké škole časový prostor k řádnému projednání, ke kterému z důvodu nedostatku času v mnohých případech nemohlo dojít. 
K bodům 137, 138 a 141 [k § 68 odst. 1 písm. e) a f) a § 68 odst. 3]
Ustanovení § 68 odst. 1 vymezuje situace, v nichž rozhoduje vysoká škola o právech a povinnostech jako správní orgán, tedy postupuje podle správního řádu, není-li stanoveno jinak. Novelou č. 137/2016 Sb. bylo zrušeno znění ustanovení § 58 odst. 4, které stanovovalo poplatek za tzv. „další studium“, a na místo odstavce 4 se posunul poplatek za studium v cizím jazyce, u něhož je rozhodování podle správního řádu neefektivní. Navrhuje se v písm. f) zrušit text „a 4“, aby bylo znění uvedeno do souladu s provedenou dřívější úpravou.

Písm. e) umožňuje rozhodovat o „přiznání“ stipendia. Vzhledem k této kompetenci je analogicky možné i snížení, zvýšení či odnětí stipendia; za účelem posílení právní jistoty bude nicméně v textu užito obecnější formulace rozhodování „ve věci stipendia“.
Obdobně jako v písm. e) bude i v § 68 odst. 1 písm. f) užito obecnější formulace (– bude stanoveno, že vysoká škola rozhoduje o právech a povinnostech studenta ve věci „poplatku spojeného se studiem podle § 58 odst. 3“), která bude zahrnovat jak vyměření poplatku, tak jeho případné snížení, prominutí nebo odložení termínu jeho splatnosti
V § 68 odst. 3 se napravuje písařská chyba ustanovení z novely č. 137/2016 Sb. 
K bodům 142 a 143 [k § 68 odst. 4, 5 a 6]
Obdobně jako u ustanovení § 50 odst. 6 se zkracuje lhůta pro odvolání proti rozhodnutí z 30 dnů na standardní lhůtu 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Vzhledem k dorovnání délky lhůty s obecnou lhůtou dle správního řádu bylo výslovné vymezení lhůty vypuštěno. Dále dochází k formulačním úpravám a zrušení odst. 5 a 6.
K bodu 144 [k § 69 odst. 1 větě první]
Zpřesnění postupu v případě zahájení disciplinárního řízení. 
K bodům 145 a 146 [k § 69a a 69b)]  
Ustanovení § 69a upravuje specifické možnosti doručování pro oblast vysokého školství. Specifika spočívají primárně ve vztahu vysoké školy k uchazeči/studentovi/osobě s přerušeným studiem (pro účely tohoto komentáře k ustanovení § 69a dále jen „student“). Vysoká škola vykonává funkce správního orgánu, nicméně vztah je založen na svobodném rozhodnutí, zda student do tohoto vztahu vstoupí. Je tak nastavena zjednodušená pozice studenta s ohledem na dobrovolnost vztahu a též na častou nezkušenost studentů s jednáním se správními orgány. 
Doručování v přijímacím řízení má být prováděno, stanoví-li tak vnitřní předpis vysoké školy, primárně elektronicky, jak požadují zásady digitálně přívětivé legislativy. K tomuto postupu však musí dát student, v případě rozhodnutí o přijetí, dle současné úpravy souhlas na přihlášce ke studiu. Je navrženo, aby bylo možné elektronicky doručovat veškeré písemnosti v přijímacím řízení.
K doručování se bude využívat elektronického informačního systému vysoké školy, ustanovení odkazuje na vnitřní předpisy vysoké školy, kde jsou stanoveny podrobnosti k takovému doručování.
Nově zákon v § 69b upravuje také doručování ze strany studenta směrem k vysoké škole. Zákon umožňuje i zde využití elektronického informačního systému vysoké školy bez nutnosti uznávaného elektronického podpisu. Uvedené podání bude vůči vysoké škole učiněno jeho potvrzením v elektronickém informačním systému vysoké školy. 
K bodům 147 až 149 [k § 70 odst. 1 až 3]
Dochází ke zpřesnění definice akademických pracovníků, včetně mimořádných profesorů, a to i s ohledem na specifika státních vysokých škol. Zároveň bude povoleno zaměstnávat pro výuku další odborníky i jinak než prostřednictvím dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.
K bodu 150 [k § 70 odst. 5]
Povinnost akademických pracovníků informovat vysokou školu o dalších pracovních poměrech na jiné tuzemské vysoké škole, u poskytovatele zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky, na veřejné výzkumné instituci nebo u jiné výzkumné instituce, zapsané do seznamu výzkumných organizací schválených pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí podle zvláštního právního předpisu povede k omezení střetu zájmů, zamezení dvojího nebo křížového financování z veřejných financí. Totožnou povinnost bude mít i uchazeč o zaměstnání, který s vysokou školou sjednává pracovní poměr akademického pracovníka.
K bodu 152 [k § 72 odst. 16]
Jde o sjednocení právní úpravy, kdy u jiných poplatků podle zákona o vysokých školách se jejich výše zveřejňuje ve veřejné části internetových stránek vysoké školy (např. § 74 odst. 10 a § 58 odst. 5). V současné době je výše poplatku za úkony spojené s habilitačním řízením zveřejňována na úřední desce vysoké školy. Novelou by mělo dojít ke sjednocení úpravy a stejně jako u ostatních poplatků bude výše poplatku za habilitační řízení zveřejňována ve veřejné části internetových stránek vysoké školy.   
K bodům 154 a 155 [k § 75 odst. 2 a 3]
Původní zákonná úprava požadovala, aby bylo ministerstvo informováno o zahájení, průběhu a ukončení habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem. Praxe ukazuje, že úprava je zbytečně administrativně zatěžující jak pro školu, tak pro ministerstvo. Považuje se za dostatečné, když k informování ministerstva dojde při ukončení habilitačního řízení nebo řízení ke jmenování profesorem. Upraveny byly též údaje, které jsou ministerstvu sdělovány s ohledem na potřebnost údajů a princip minimalizace zpracovávání osobních údajů. S ohledem na ohlašování ukončení habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem ministerstvu byl též upraven odst. 3, který ukládá zveřejnění výsledků habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem ze strany ministerstva. 
K bodu 157 [k § 77a odst. 4, § 83e odst. 1 a § 84 odst. 3]
Odstraňuje se jazykový nedostatek v dosavadním znění. 
K bodu 158 [k § 78 odst. 2, § 79 odst. 6 a v § 80 odst. 2]
Pojem „kombinovaný studijní program” působí zmatení ve spojitosti s kombinovanou formou studia, přičemž podstatu kombinovaného programu je možné vyjádřit opisem. 
K bodu 159 [k § 78 odst. 6 a 7 a § 79 odst. 2 g)]
Úprava požaduje souhlasné vyjádření Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany při akreditaci studijního programu zaměřeného na přípravu odborníků v oblasti bezpečnosti České republiky nově kumulativně, a to z důvodu častých přesahů do obou oblastí.  
K bodu 160 [k § 78 odst. 10]
Úprava terminologie týkající se akreditace pro konání rigorózních zkoušek a udělování akademických titulů podle § 46 odst. 5.
K bodu 161 [k § 79 odst. 2 písm. b)]
S ohledem na vymezení součásti studijního programu dle § 44 odst. 2 písm. h) je vypouštěná část textu duplicitní a tedy nadbytečná. 
K bodu 162 [k § 79 odst. 2 písm. e), § 81a odst. 2 písm. d) a § 81a odst. 4 písm. c)]
Odstraňuje se jazykový nedostatek v dosavadním znění. 
K bodu 163 [k § 79 odst. 3, § 81a odst. 3, § 83a odst. 2, 4 a 5, § 83e odst. 1, § 83e odst. 2 písm. a) a c) a § 83e odst. 3 a 4]
Odstraňuje se jazykový nedostatek v dosavadním znění. 
K bodům 164 a 165, 167 a 174 [k § 79 odst. 3 a 4, § 80 odst. 1 písm. c) a § 81a odst. 3]
Úprava nastavení podmínek při udělování (případně prodloužení) akreditace studijního programu či institucionální akreditace, přihlížející k podmínkám pro posuzování akreditace nastaveným ze strany mezinárodních organizací. NAÚ zpravidla ověřuje podmínky v místě, kde je studijní program nebo vzdělávací činnost uskutečňována. Statut NAÚ bude po nabytí účinnosti zákona doplněn tak, aby obsahoval dílčí procesní lhůtu, ve které NAÚ informuje vysokou školu o záměru uskutečnit ověření podmínek v místě uskutečňování studijního programu.
Akreditace nebude udělena mj. v případě, kdy vysoká škola neuskutečňuje tvůrčí činnost. Dále dochází v § 79 odst. 4 k formulační úpravě spočívající ve vypuštění nadbytečného slovního spojení, jelikož je stránka materiální, finanční a personální již zkoumána.
K bodu 166 [k § 79 odst. 6]
Odstraňuje se jazykový nedostatek v dosavadním znění. 
K bodu 168 [k § 80 odst. 8]
Úprava reflektuje změnu terminologie v oblasti správního trestání.
K bodům 169 až 173 [k § 81]
Je třeba upravit problematiku společných studijních programů tak, aby bylo jednoznačné, že jde o studijní programy uskutečňované nejen vysokou školou a jinou právnickou osobou, ale též dvěma nebo více českými vysokými školami. Zároveň se doplňuje nový odstavec, který specifikuje zvláštní podmínky studijních programů uskutečňovaných dvěma nebo více vysokými školami. Je třeba vyřešit otázky, který by mohly působit konfliktně s ohledem na odlišné podmínky na jednotlivých vysokých školách – např. přijímání ke studiu, udělování titulů, nebo kterým studijním a zkušebním řádem se budou studenti řídit. 
Výslovně je též upravena způsobilost vysoké školy společně uskutečňovat doktorský studijní program, která je podmíněna uskutečňováním jiného doktorského studijního programu každou ze zúčastněných vysokých škol. 
K bodům 175 a 176 [k § 81a odst. 4 písm. f) a § 82 odst. 6 písm. b)]
Uvedený návrh má za cíl odstranit tvrdost aktuální právní úpravy v případech, kdy vysoká škola využívá při zajištění jí uskutečňovaného studijního programu v podstatné míře personální zabezpečení, využívané před podáním žádosti jinou vysokou školou nebo její fakultou k zajištění stejného nebo obdobného studijního programu.
K bodům 177 a 179 [k § 83 odst. 2 písm. f) a § 83 odst. 4]
Odkazy obsažené v § 83 v odstavci 2 písm. f) a v odstavci 4 budou přizpůsobeny nově navrhovanému znění části čtrnácté zákona o VŠ (o poskytovatelích zahraničního vysokoškolského vzdělávání).
Zároveň bude působnost NAÚ posuzovat „splnění“ příslušných podmínek rozšířena o kompetenci kontrolovat dodržování (a vydávat stanoviska k dodržování) podmínek vyžadovaných pro uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání, resp. k získání tuzemského povolení/oprávnění, týkajících se dostatečného zabezpečení zahraničního programu po stránce personální, finanční nebo materiální a podmínek pro řádné zajištění výuky nebo související tvůrčí činnosti. Stanoví se též speciální lhůta pro vydání stanoviska NAÚ. 
K bodu 178 [k § 83 odst. 2 písm. i)]
Ustanovení stanoví nový úkol NAÚ, a to spolupráci se zahraničními všeobecně uznávanými hodnoticími agenturami, tj. organizacemi, které jsou zařazeny v registru EQAR (Evropském registru agentur zabezpečujících kvalitu) nebo jsou členem sdružení ENQA (Evropské asociace pro zabezpečování kvality ve vysokém školství). Ustanovení rovněž vytváří vnitrostátní předpoklady, aby se NAÚ sám, se souhlasem vlády, stal členem sdružení ENQA.
K bodu 180a 183 [k § 83a odst. 2 a § 83c odst. 2 písm. b)]
Ustanovení § 83a odst. 2 upravuje samostatnou kompetenci předsedy NAÚ k vydávání usnesení o zastavení řízení v případě, kdy žadatel vezme žádost zpět. Jedná se o akt zjednodušení a zefektivnění správního procesu. 
Inverzní úprava pak v § 83c odst. 2. vyjímá tuto kompetenci z působnosti Rady NAÚ.
K bodům 181 a 188 [k § 83a odst. 4 a § 83d] 
V platném znění zákona o vysokých školách je ohledně orgánů NAÚ upraveno pouze členství v Radě Akreditačního úřadu; nyní je u nich výslovně stanoveno, že „jmenování předsedou, místopředsedou nebo dalším členem Rady Akreditačního úřadu nezakládá pracovní ani služební poměr státního zaměstnance“.
Pokud jde o další orgány Akreditačního úřadu, zákon o vysokých školách toliko stanoví, že činnost členů hodnoticích komisí a činnost členů Přezkumné komise Akreditačního úřadu je úkonem v obecném zájmu a že za její výkon jim ministerstvo poskytuje odměnu, kterou stanoví statut Akreditačního úřadu.
V zájmu právní jistoty se proto nyní navrhuje do zákona o vysokých školách výslovně doplnit, že jmenování členem Přezkumné komise Akreditačního úřadu a jmenování členem hodnoticí komise nezakládá pracovněprávní vztah k České republice ani služební poměr státního zaměstnance.
K bodu 182 [k § 83b odst. 6] 
Ustanovení § 83b odst. 6 se drobně formulačně zpřesňuje, aby bylo zřejmé, že výjimka ohledně podílení se na výuce podle § 70 odst. 3 se vztahuje pouze k zákazu pracovněprávního nebo obdobného vztahu k vysokým školám, nikoliv k zákazu poskytovat za úplatu poradenskou nebo obdobnou pomoc vysokým školám.
K bodům 184 až 187 [k § 83c]
Ustanovení § 83c upravuje kompetence Rady NAÚ a v odst. 2 specifikuje, že Rada NAÚ je kompetentní nejen k vydávání stanovisek týkajících se personálního, finančního a materiálního zabezpečení zahraničních studijních programů a k uskutečňování související tvůrčí činnosti, ale nově též stanovisek ohledně dodržování uvedených podmínek držiteli tuzemského povolení nebo oprávnění k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání.  
Nově je do ustanovení zaveden odst. 5, podle něhož mohou být poradě a hlasování Rady NAÚ přítomni pouze členové Rady NAÚ a osoba, která je pověřena sepsáním protokolu; další osoby mohou být přítomny jen s předchozím souhlasem Rady NAÚ. 
Zcela nový odst. 6 pak stanoví zvláštní podmínky pro řízení v době od přijetí meritorního rozhodnutí Radou NAÚ, kdy účastníci již nejsou poté, co se Rada ve správním řízení zmíněném v § 83c odst. 2 písm. b) usnesla o výroku nebo výrocích rozhodnutí ve věci, oprávněni navrhovat důkazy a činit návrhy, s výjimkou práva zúžit předmět své žádosti nebo vzít žádost zpět. K tomuto omezení dochází z důvodu procesní ekonomie. 
Správní řízení vedené Akreditačním úřadem je specifické v tom, že se v něm nerozhoduje monokraticky, ale usnesením kolegiálního orgánu. Příslušná ustanovení správního řádu jsou bez problémů aplikovatelná na monokratické rozhodování správního orgánu. Při rozhodování usnesením kolegiálního orgánu dochází k disproporci mezi okamžikem, kdy se kolegiální orgán usnáší na výroku rozhodnutí, a okamžikem, kdy je rozhodnutí písemně vyhotoveno. S ohledem na složitost odůvodnění může mezi přijetím usnesení a vyhotovením rozhodnutí uplynout delší časový odstup (podle počtu a složitosti i v řádu několika týdnů). Znamená to, že zatímco k faktickému rozhodnutí ve věci dochází již samotným usnesením kolegiálního orgánu, závazným aktem se stává až písemné vyhotovení rozhodnutí a až do písemného vyhotovení rozhodnutí může dle platné úpravy žadatel (popř. jiný účastník řízení) činit úkony, přestože se už kolegiální orgán usnesl na výroku ve věci.
Dosavadní správní praxe ukázala, že tato skutečnost se výrazně negativním způsobem promítá do efektivnosti rozhodování Rady Akreditačního úřadu. 
Navrhovaná úprava v žádném případě nekrátí účastníka řízení na jeho právech. Účastník může až do usnesení kolegiálního orgánu činit všechny návrhy a podání. Pokud by hypoteticky rozhodoval monokratický, nikoliv kolegiální orgán, nedocházelo by k časové disproporci mezi usnesením ve věci a písemným vyhotovením rozhodnutí, ale rozhodlo by se jediným aktem. Přijetím navrhované úpravy zákona jsou práva účastníka řízení vzhledem k usnesení kolegiálního orgánu analogicky stejná, jako by byla k vydání rozhodnutí monokratického orgánu.
V praxi NAÚ spolu s oznámením o nashromáždění podkladů pro rozhodnutí bude účastníka řízení předem informovat o přesném termínu zasedání NAÚ, na kterém bude daná věc projednána. Tuto informaci bude NAÚ odesílat obligatorně ve všech řízeních i v těch, ve kterých se žadateli plně vyhoví.
Text ustanovení § 83c odst. 7 implementuje požadavky standardu 2.6 Standards and Guidelines for Quality Assurance in the European Higher Education Area (ESG), který zní:
Standard: Úplné znění hodnoticích zpráv, které sestavili experti, by mělo být zveřejněné, jasné a přístupné celé akademické obci, externím partnerům a jiným zainteresovaným osobám. Pokud agentura přijme oficiální rozhodnutí na základě hodnoticí zprávy, toto rozhodnutí by mělo být zveřejněné spolu s hodnoticí zprávou. 
Metodika: Hodnoticí zpráva vypracovaná experty je základem následných opatření vysoké školy vyplývajících z vnějšího hodnocení a zároveň poskytuje veřejnosti informace o činnosti vysoké školy. Aby bylo možno hodnoticí zprávu použít jako základ pro přijímání opatření, musí mít jasnou a výstižnou strukturu i jazyk a obsahovat: − vysvětlení kontextu (pro lepší zasazení vysoké školy do jejího specifického kontextu); − charakteristiku konkrétního postupu včetně odborníků sestavujících hodnoticí zprávu; − fakta, analýzy a zjištění; − závěry; − příklady dobré praxe v činnosti vysoké školy; − doporučení pro následná opatření. Zároveň může být užitečná i příprava souhrnné zprávy. Faktografická správnost hodnoticí zprávy se zvyšuje, pokud se vysoké škole poskytne možnost poukázat na faktické nesrovnalosti v hodnoticí zprávě před jejím dokončením.
Současný stav, kdy nejsou zveřejňovány hodnoticí výstupy, znemožňuje, aby NAÚ byl přijat za člena asociace ENQA a zapsán na seznam evropského registru akreditačních agentur EQAR. Vstup NAÚ do obou organizací je jednou z klíčových priorit národní vysokoškolské politiky. 
K bodům 189 až 192 [k § 83e]
Jazyková úprava slov „hodnotící“/“hodnoticí“ a následná konkretizace znění, které mj. zjednodušuje získávání kandidátů pro zápis do Seznamu hodnotitelů.	
V ustanovení § 83e bude nově upraveno začlenění studentů do hodnoticí komise tak, že explicitní povinnost jmenovat členem hodnoticích komisí [ustavovaných pro přípravu podkladů pro jednotlivá řízení podle § 83c odst. 2 písm. b) a pro jednotlivá vnější hodnocení] vždy také alespoň jednoho studenta bude v případě habilitačních a profesorských řízení zrušena. 
K bodu 193 [k § 84 odst. 2 písm. b)]
Ustanovení § 84 odst. 2 vymezuje důvody pro provádění hodnocení vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností vysokých škol. Na rozdíl od kontroly dodržování právních předpisů při uskutečňování akreditovaných činností, která se řídí kontrolním řádem, je vnější hodnocení vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností vysokých škol upraveno Statutem NAÚ a soustředí se především na metodickou podporu dalšího rozvoje kvality na předmětné vysoké škole, v posuzované oblasti vzdělávání i ve vysokém školství obecně. Jedná se o standardně využívaný nástroj v Evropském vzdělávacím prostoru při hodnocení kvality vysokých škol. Cílem navrhované změny je usnadnit uskutečňování vnějšího hodnocení činnosti vysokých škol tím, že nutnou podmínkou pro jeho provedení nebude již toliko podnět ministra nebo závažné důvody pro mimořádné hodnocení; budou tedy rozšířeny důvody pro uskutečňování vnějšího hodnocení činnosti vysokých škol, obsažené v § 84 odst. 2 zákona o vysokých školách.
K bodům 196, 201 až 204 [k § 87 odst. 1 písm. j), § 87 odst. 2]
Úprava kompetencí k nahlížení do registrů, které ministerstvo vede.
K bodům 197 a 205 až 209 [k § 87 odst. 1 písm. j), § 87a]
Úpravou ustanovení § 87 odst. 1 písm. j) a § 87a se zpřesňuje vymezení, resp. rozšiřuje okruh studijních programů evidovaných v registru – nově půjde namísto studijních programů „uskutečňovaných“ pouze o studijní programy (tedy i o studijní programy akreditované i schválené v rámci institucionální akreditace). 
Další změna tohoto ustanovení pak řadí registr vysokých škol a studijních programů do připravovaného Informačního systému vzdělávání. 
Toto zařazení odpovídá obecně zásadám digitálně přívětivé legislativy, neboť registr bude součástí informačního systému, který má splňovat předpoklady kladené na digitální veřejnou správu.  
K bodům 198 až 200 [k § 87 odst. 1]
Ustanovení v písm. o) ruší omezení týkající se přiznávání stipendií výhradně ze státního rozpočtu a v písm. x) stanoví nové kompetence ministerstva v oblasti poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání. Ministerstvo bude mít možnost kontrolovat dodržování právních předpisů a podmínek pro uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání a může též požádat o součinnost NAÚ.    
Navrhuje se upravit zákonné zmocnění pro MŠMT k využívání kontaktních údajů z matriky studentů v souladu s § 87 odst. 1 písm. i) zákona o vysokých školách. Na základě Strategického záměru pro oblast vysokých škol se např. v nadcházejících 10 letech plánuje provedení několika národních i mezinárodních šetření v několika kolech (Doktorandi, Eurostudent, Absolvent, Eurograduate). Potřebu provádění těchto šetření lze však očekávat průběžně i ve vzdálenější budoucnosti. V rámci těchto šetření je třeba oslovovat studenty a absolventy vysokých škol. MŠMT disponuje kontaktními údaji (zejména e-maily) v matrice SIMS, ale nemá zákonné zmocnění k jejich využívání. Dosud se problém řešil prostřednictvím vysokých škol, které mají zákonné zmocnění k využívání kontaktních údajů, a vysoké školy tak rozesílaly svým studentům (a absolventům na bázi souhlasu s užitím kontaktního údaje) dotazníky v rámci šetření připravených v gesci MŠMT. Tento způsob je po zkušenostech z proběhlých šetření hodnocen jako vysoce neefektivní, komplikovaný a nadbytečně zatěžuje vysoké školy. Zároveň jsou výsledky šetření do velké míry ovlivněné ochotou vysokých škol na daném šetření spolupracovat, což snižuje relevanci a srovnatelnost výsledků těchto šetření v rámci EU.
K bodům 210 až 214 [k § 87b]
Ustanovení hodlá omezit zasílání údajů do Registru docentů, profesorů a mimořádných profesorů vysokých škol (dále jen „REDOP“), a to pouze na osoby zaměstnané v pracovním nebo služebním poměru. Nadále již nebude třeba zasílat údaje o osobách zaměstnaných na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Dále se vypouští údaje, které mají být uváděny do REDOPu, a při aplikaci tohoto ustanovení zákona se ukázaly jako nadbytečné (datum získání vysokoškolského vzdělání zaměstnance, akademické tituly, vědecké hodnosti, studijní programy, ve kterých byly získány tituly a hodnosti). Naopak nově je požadován údaj o datu získání nejvyššího dosaženého vzdělání u mimořádných profesorů.
K bodům 215 až 217 [k § 88 odst. 3 a 4]
Ustanovení reflektuje novou úpravu přestupů mezi studijními programy vysoké školy v § 54b a nárok na přiznání doktorského stipendia. Současně se též upravuje ustanovení o zápisu údajů do matriky studentů.  
Dále se ruší požadavek na projednání podoby struktury informační věty provozované databáze a její technické podmínky mezi ministerstvem a vysokou školou. Není věcný ani legislativní důvod ze strany ministerstva stanovovat požadavky na systém vysoké školy. Struktura datové věty je do jisté míry určena požadavkem na předávání údajů z matrik studentů dle § 87 odst. 1 písm. i). 
K bodům 218 až 227 [k § 89, 90 a 90b]
Procedura uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání je správním řízením a současně není řízením o uznání odborné způsobilosti pro výkon regulované profese. Zachování současného stavu upraveného stávajícím zněním zákona o vysokých školách v podstatě konzervuje více než dvacetiletou praxi, která se ve vztahu k posunu vývoje fungování vysokého školství, k návaznostem na Boloňský proces a k legislativní úpravě podmínek pro výkon řady profesí jeví jako překonaná. Zamýšlená změna by měla vést k jednoznačnějšímu procesu posuzování žádostí, posílit principy vzájemného uznávání vysokoškolského vzdělávání v Evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání, zejména mezi členskými státy Evropské unie, a promítnout do procesu uznávání změny ve vysokoškolském vzdělávání, k nimž došlo s účinností od 1. 9. 2016 zákonem č. 137/2016 Sb.
Současná úprava procedury uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace (tzv. nostrifikace) prostřednictvím ustanovení § 89 a 90 zákona o vysokých školách stanoví věcnou příslušnost k tomuto řízení v prvním stupni obecně veřejným vysokým školám, které uskutečňují obdobný studijní program. (Přičemž existují-li pochybnosti o tom, která veřejná vysoká škola uskutečňuje obsahově obdobný studijní program a je tedy příslušná rozhodnout o žádosti o uznání, určí příslušnost veřejné vysoké školy Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nebo rozhodne o žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice v prvním stupni samo. Jedná-li se o oblast vojenství, o žádosti o nostrifikaci rozhoduje v prvním stupni Ministerstvo obrany; v oblasti bezpečnostních služeb rozhoduje v prvním stupni o žádosti Ministerstvo vnitra.)
Od účinnosti příslušných ustanovení zákona č. 137/2016 Sb. bylo zrušeno členění studijních programů na studijní obory a studijní programy uskutečňované vysokými školami se zařazují v souladu se zákonem o vysokých školách do příslušné oblasti vzdělávání.
Novelizovaná ustanovení komplexně řeší otázku uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace (tzv. nostrifikace), které aktuálně přináší mnoho problémů při jejich aplikaci vlivem rostoucí internacionalizace a diverzifikace vysokoškolského vzdělávání a mobility vysokoškolsky vzdělaných pracovníků, vč. např. vládních programů na podporu mobility expertních pracovníků ze zahraničí. Novela reaguje na tyto změny a upravuje celý proces uznávání v souladu s tzv. Lisabonskou úmluvou o uznávání (Úmluva o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu, č. 165, přijatá v Lisabonu dne 11. dubna 1997, publikovaná pod č. 60/2000 Sb.m.s.) a s přihlédnutím ke Global Convention on the Recognition of Qualifications concerning Higher Education, přijaté v Paříži dne 25. listopadu 2019 (jež vstoupila v platnost 5. března 2023). Dále reaguje i na obsah Doporučení Rady Evropské unie o podpoře automatického vzájemného uznávání kvalifikací získaných v rámci vysokoškolského vzdělání a vyššího sekundárního vzdělání a odborné přípravy a výsledků z období studia v zahraničí (2018/C 444/01), byť při respektování formálních náležitostí správního řízení.
Je zpřesněna a sjednocena používaná terminologie, zejména v návaznosti na Lisabonskou úmluvu o uznávání. 
Pokud jde o nahrazení vydávání „osvědčení o uznání“ vydáváním „rozhodnutí“, jako důvod pro změnu terminologie je možno zmínit i argumentaci obsaženou v odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 129/2012-41 ze dne 27. září 2012. (V něm bylo mj. uvedeno: „[26] „Osvědčení“ vydané na základě § 89 odst. 1 zákona o vysokých školách je výsledkem autoritativní rozhodovací činnosti správního orgánu, na jehož procesní postup jednoznačně dopadá správní řád (§ 105 zákona o vysokých školách). Pokud správní orgán vyhoví žádosti absolventa, de facto úředně potvrzuje, že žadatelem absolvované zahraniční vysokoškolské vzdělání je rovnocenné s příslušným českým vysokoškolským vzděláním – v tomto ohledu jde tedy o deklaratorní rozhodnutí úředně potvrzující práva a povinnosti. Současně však takové rozhodnutí zakládá absolventu zahraniční vysoké školy veřejné subjektivní právo, aby pro účely kvalifikace bylo jeho zahraniční vysokoškolské vzdělání posuzováno stejně jako vzdělání získané na veřejné vysoké škole v České republice. Z tohoto pohledu jde ve skutečnosti o rozhodnutí, které má konstitutivní účinky, neboť se jím právo kvalifikace zakládá. V případě osvědčení podle § 89 odst. 1 zákona o vysokých školách se tedy jedná o správní akt v podobě rozhodnutí, které lze považovat za rozhodnutí smíšené povahy, které má dílem deklaratorní a dílem konstitutivní účinky. 
[27] V souladu s teorií správního práva je totiž třeba rozlišovat mezi konstitutivními, deklaratorními či smíšenými správními akty (rozhodnutími) na straně jedné a jinými správními úkony ve formě osvědčení na straně druhé. Jiné správní úkony upravené v části čtvrté správního řádu (§ 154 a násl.) představují velkou a vnitřně nesourodou skupinu různě pojmenovaných úkonů, při jejichž provádění správní orgány vykonávají působnost v oblasti veřejné správy. Jde o úkony prováděné jednostranně a v konkrétních věcech vůči dotčeným osobám, nemají však povahu rozhodnutí. Účinky jiných správních úkonů zpravidla nespočívají ve vzniku, změně nebo zániku práv a povinností, jako je tomu v případě rozhodnutí. (Vedral, J. Správní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: Bova Polygon, 2012, s. 1218-1219).
[28] Nejvyšší správní soud považuje za nezbytné vycházet ze skutečné povahy konkrétního úkonu správního orgánu v dané věci a nespoléhat pouze na jeho formální podobu nebo zákonné označení. Jakkoli tedy zákon o vysokých školách hovoří o vydání osvědčení, nejedná se o osvědčení ve smyslu části čtvrté správního řádu, ale o vydání správního aktu (rozhodnutí) smíšené povahy. Takový akt samozřejmě může být formálně označen buď jako rozhodnutí, či jako osvědčení; to ovšem nic nemění na skutečnosti, že nepůjde o osvědčení ve smyslu § 154 a násl. správního řádu, ale o rozhodnutí ve smyslu § 67 odst. 1. Jak ostatně stanoví § 69 odst. 1 správního řádu v písemném vyhotovení rozhodnutí se uvede označení „rozhodnutí“ nebo jiné označení stanovené zákonem. Sám správní řád tedy počítá s růzností terminologie ve zvláštních zákonech i pro tyto případy (srov. Vedral, J. c.d., s. 1220). Zákon o vysokých školách tedy pojmu „osvědčení“ v § 89 odst. 1 používá pro ten případ, kdy je vzhledem k právním účinkům tohoto aktu zjevné, že jde o rozhodnutí smíšené povahy ve smyslu § 67 odst. 1 správního řádu.“.)“.
Dále je upřesněno (úpravou obsaženou v § 48 odst. 8), že příslušná „nostrifikační“ ustanovení se nevztahují na posuzování zahraničního vzdělání pro účely přijímacího řízení podle příslušných ustanovení § 48, pokud není v § 48 odst. 5 písm. c) a v § 48 odst. 6 zákona o VŠ výslovně stanoveno jinak. 
Současně se v rámci úpravy § 89 vypouští možnost uznávání jednotlivých zkoušek (či částí studia) vykonaných na vysoké škole v zahraničí z důvodu, že v praxi se podle těchto ustanovení uznávání neprovádí, uznávání jednotlivých zkoušek (či částí studia) provádí jednotlivé vysoké školy v rámci svých studijních programů v souladu se svým studijním a zkušebním řádem, který je ze zákona o vysokých školách registrovaným vnitřním předpisem [podle § 68 odst. 1 písm. d)].
Novelou je upravena věcná příslušnost veřejných vysokých škol k posuzování žádostí o uznání v souvislosti se zavedením institutu oblastí vzdělávání novelou zákona o vysokých školách č. 137/2016 Sb.; nově nebude nutné, aby škola uskutečňovala obdobný studijní program, ale pouze studijní program ze stejné nebo stejných oblastí vzdělávání, které uskutečňuje. Předpokládá se, že navržená úprava povede jednak ke snížení počtu prvoinstančních žádostí, které vyřizuje ministerstvo, a dále ke zjednodušení vlastního uznávání při zachování požadovaného výsledku, tj. veřejné vysoké školy nebudou nad rámec zákona porovnávat zejména vlastní obsah absolvovaného zahraničního vysokoškolského vzdělání, což má být předmětem řízení o uznání odborné kvalifikace při povolování výkonu profese u regulovaných povolání, ale těžiště procesu uznávání bude spočívat především v ověření oprávněnosti nabytí zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v zemi jeho původu a jeho vztahu k zákonným definicím vysokoškolského vzdělání v České republice podle zákona o VŠ. Takové praxi uznávacích orgánů v řízení vedeném dle zákona o vysokých školách přisvědčil i rozsudek Krajského soudu v Ostravě č.j. 22 A 17/2015 ze dne 28. 5. 2020, který jednoznačně formuloval dělící hranici mezi legislativou řídící proces uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělávání (uznávání tzv. akademického) a legislativou řídící proces uznávání způsobilosti k vlastnímu výkonu povolání (uznávání tzv. profesního).
Žalobkyně v řízení o uznání a v žalobě namítala, že v řízení o uznání vzdělání podle zákona o vysokých školách uznávající orgán (Ostravská univerzita, resp. MŠMT jako odvolací orgán) měl posoudit její znalosti a dovednosti ve smyslu § 89 odst. 3 zákona o vysokých školách jejich porovnáním se standardy stanovenými zákonem č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, a jeho prováděcí vyhláškou č. 187/2009 Sb., o minimálních požadavcích na studijní programy všeobecné lékařství, zubní lékařství, farmacie a na vzdělávací program všeobecné praktické lékařství.
Krajský soud v Ostravě se k této otázce vyslovil v bodu 13. odůvodnění svého rozsudku č.j. 22 A 17/2015 ze dne 28. 5. 2020 takto: „Krajský soud … nicméně nesouhlasí ani s žalobkyniným názorem ze zcela opačné strany spektra, pokud požadovala, aby byl porovnán pouze „výsledek studia“ – soubor znalostí a dovedností absolventa. Soud připomíná, že správní orgán vychází z písemných podkladů, nepodrobuje např. žadatele zkoušce ke zjištění jeho znalostí a dovedností. Za nedůvodnou považuje soud rovněž námitku, v níž se žalobkyně dožadovala porovnání svého studijního programu s minimálními požadavky na studijní program všeobecného lékařství podle vyhlášky č. 187/2009 Sb., neboť uvedená vyhláška provádí zákon č. 95/2004 Sb., který má jiný účel než porovnávání vysokoškolských kvalifikací, a to – stručně řečeno – uznávání způsobilosti k výkonu tam uvedených zdravotnických povolání.“.
Účastník nostrifikačního řízení, jehož žádost by byla zamítnuta zejména z důvodů obsahových odlišností vzdělání, může být přitom negativně dotčen např. na svém právu na vzdělání ve smyslu čl. 33 Listiny základních práv a svobod, když by z důvodu neuznání předchozího zahraničního vzdělání nesplňoval jednu z podmínek pro přijetí ke studiu v magisterském studijním programu navazujícím na bakalářský studijní program (stanovenou v § 48 odst. 1 větě poslední zákona o VŠ) nebo pro přijetí ke studiu v doktorském studijním programu (stanovenou v § 48 odst. 3 zákona o VŠ). Rovněž by mohl být různými způsoby negativně dotčen i na svém právu na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
V § 89 odst. 4 bude nově zakotvena speciální výjimka z obecné povinnosti (vyplývající z § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu) ustanovovat účastníkům správního řízení, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, procesního opatrovníka. Nostrifikační orgány tak budou žadateli písemnosti doručovat veřejnou vyhláškou (tj. způsobem stanoveným v § 25 správního řádu), aniž by mu ustanovily opatrovníka, nebude-li se prokazatelně dařit žadateli doručovat (nebo doručit, půjde-li o doručování do ciziny).  Výslovným zakotvením uvedeného pravidla bude ohledně „řízení o žádosti uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice“ (dále také „nostrifikační řízení“) mj. odstraněna potřeba posuzovat, zda typově jde či nejde o správní řízení, v němž má být žadateli „uložena povinnost nebo odňato právo“. Tj. bude odstraněna potřeba posuzovat, zda lze či nelze ohledně žadatelů o nostrifikaci, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, aplikovat výjimku (z § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu), zakotvenou v § 32 odst. 3 správního řádu, podle níž správní orgán procesního opatrovníka účastníkům řízení neustanovuje a doručuje jim veřejnou vyhláškou, nejde-li o účastníky, jimž má být v řízení uložena povinnost nebo odňato právo. Úpravu považujeme za účelnou, neboť ve správní praxi se lze setkat i s extenzivním výkladem pojmu „účastník, kterému má být v řízení uložena povinnost nebo odňato právo“, který bere v úvahu netoliko úzkou podstatu, resp. předmět samotného řízení, ale i navazující, resp. související práva a povinnosti daných osob vyplývající z jiných právních předpisů, kdy může dojít a dochází k zásahům do veřejných subjektivních práv účastníka a kdy dle extenzivního výkladu má správní orgán ustanovit účastníku řízení opatrovníka i tehdy, pokud může být rozhodnutím negativně dotčen, i když se mu např. žádné právo neodnímá přímo. (K tomu lze odkázat např. na Závěry ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu č. 28 ze dne 6. 3. 2006, č. 32 ze dne 10. 4. 2006 a č. 78 ze dne 22. 6. 2009 a usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 64/2005-108 ze dne 6. 2. 2007.)
V § 90 odst. 5 se nově výčtem zpřesňují důvody pro zamítnutí žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, k nimž náleží získání zahraničního vysokoškolského vzdělání, které neodpovídá příslušné kvalifikační úrovni vysokoškolského vzdělání v bakalářském, magisterském nebo doktorském studijním programu v České republice definovaném zákonem o VŠ, nebo získání zahraničního vysokoškolského vzdělání na vysokých školách (popř. institucích), které nebyly oprávněny ho poskytovat nebo nejsou součástí vysokoškolského systému země původu vysokoškolského vzdělání a získané kvalifikace.
Na závěr se v rámci § 90 odst. 6 upravují (nad rámec obecného výčtu dle § 68 a 69 správního řádu) obsahové náležitosti rozhodnutí pro případ, že je žádosti o uznání vyhověno. V odst. 7 se zavádí definice domovského státu vzdělávací instituce, kterým se rozumí cizí stát, jehož vysokoškolského vzdělávacího systému je daná instituce součástí.
K bodu 228 [k § 91]
Dochází ke komplexnímu přepracování úpravy stipendií. V § 91 odst. 1 dochází k uvedení, z jakých zdrojů mohou být stipendia hrazena. Stipendia mohou být vyplácena ze stipendijních fondů, vlastních zdrojů vysoké školy (např. prostředků získaných darem) i prostředků ze státního rozpočtu (např. pro stipendia na podporu ubytování). Podle zákona o vysokých školách jsou příspěvkem prostředky vypláceny veřejným vysokým školám, dotací soukromým. Písm. c) obsahuje zbylý výčet zdrojů, ze kterých může vysoká škola stipendia poskytovat.
Stipendium tak může být vyplaceno např. z prostředků typu peněžních prostředků z finančního mechanismu Evropského hospodářského prostoru nebo z finančního mechanismu Norska. Dalšími zdroji jsou primárně třetí strany (např. mezinárodní a unijní mobilitní programy, zejména program Erasmus+, úhrady z rozpočtu EU, od soukromých podnikatelů apod.). Pojmem ostatní veřejné prostředky je zajištěno, že vysoká škola bude moci poskytovat stipendia i z jiných veřejných prostředků, které není možné plně definovat.
Prostřednictvím Fondů EHP a Norska přispívají státy Island, Lichtenštejnsko a Norsko ke snižování ekonomických a sociálních rozdílů v Evropském hospodářském prostoru (EHP) a k posilování spolupráce s patnácti evropskými státy. Příjemci finanční podpory jsou země střední, východní a jižní Evropy. Právě velký důraz na sdílení a výměnu zkušeností mezi donory a příjemci grantů je důležitý aspekt, kterým se tyto fondy liší od fondů EU. Česká republika je příjemcem těchto fondů od roku 2004, kdy vstoupila do Evropské unie a tím také do Evropského hospodářského prostoru, který vznikl dohodou mezi ES (dnešní EU) a zeměmi Evropského sdružení volného obchodu (ESVO). Od roku 2004 podpořily Fondy EHP a Norska v České republice přes 1 000 zajímavých projektů za více než 6 mld. Kč. Aktuálně je Česká republika pátým největším příjemcem, a to po Polsku, Rumunsku, Maďarsku a Bulharsku. Hlavním koordinátorem Fondů EHP a Norska v České republice je Ministerstvo financí, které spravuje většinu programů, a to ve spolupráci s příslušnými resorty a institucemi. Sekretariátem Fondů EHP a Norska pro všechny přijímající země je Kancelář finančních mechanismů v Bruselu.
Systém finančních toků z rozpočtu FM EHP je založen na principu předfinancování prostředků z kapitoly SR, resp. státního fondu a následného převedení prostředků na příjmový účet příslušného správce kapitoly/účet státního fondu ze zdrojového účtu Certifikačního orgánu „CO“. Finanční prostředky ze zdrojového účtu CO jsou převáděny na nižší úrovně implementace, kterou je v případě kapitoly MŠMT zprostředkovatel programu Dům zahraniční spolupráce, který prostředky dále poskytuje prostřednictvím grantů. U prostředků FM EHP poskytovaných z Fondu pro bilaterální spolupráci, u kterých není podíl SR (pouze FM podíl), jsou v roli konečného příjemce organizační složky státu a státní příspěvkové organizace. Finanční toky FM EHP se řídí podle dokumentu „Metodika finančních toků, kontroly a certifikace programů financovaných z Finančních mechanismů Evropského hospodářského prostoru a Norska 2014-2021“, který vydalo MF – Certifikační orgán.
Stipendia přiznávaná podle § 91 odst. 2 písm. a) a b) mohou být přiznávána ve výjimečných případech i absolventům, pokud se uvedené stipendium přiznává za dobu, kdy daná osoba byla studentem (např. stipendium za vynikající výsledky v průběhu celého studia). Nově se též zavádí možnost přiznání stipendia na podporu praktických stáží a mobilit s místem realizace v České republice i v zahraničí také absolventům vysokoškolského studia, účastníkům celoživotního vzdělávání, akademickým pracovníkům a jiným zaměstnancům vysoké školy za předpokladu, že nejsou financována ze stipendijního fondu vysoké školy nebo fakulty ani z prostředků státního rozpočtu poskytnutých veřejné vysoké škole formou příspěvku,  nejde-li o podporu aktivit uskutečňovaných v rámci provádění mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, nebo aktu vydaného na jejím základě, v rámci realizace programu Evropské unie nebo jiného mezinárodního programu nebo projektu  nebo v rámci spolupráce vysoké školy se zahraniční institucí. 
V odst. 6, 7 a 8 je podrobněji popsán postup rozhodování ve věci stipendia. Použijí se v tomto případě, kromě stipendijních řádů, pravidla vyplývající z příslušných přímo použitelných předpisů Evropské unie nebo z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a z prováděcích aktů vydaných na jejich základě. Půjde zejména o: nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/817 ze dne 20. května 2021, kterým se zavádí program Erasmus+: program Unie pro vzdělávání a odbornou přípravu, pro mládež a pro sport a zrušuje nařízení (EU) č. 1288/2013, a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2710 ze dne 13. září 2023, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/817 o ustanovení týkající se zavedení rámce pro monitorování a hodnocení u programu Erasmus+.
Na rozhodování ve věci stipendia je navrženo aplikovat vybraná ustanovení § 68, 69a a 69b V odst. 8 je navrženo zjednodušení postupu, kdy již nebude nutné vést správní řízení o přiznání stipendia tam, kde je přiznást. 6 písm. b).
K bodu 229 [Poznámka pod čarou 21a]
Dochází ke zrušení poznámky a nahrazení spojením podle zákona o státní sociální podpoře.
K bodu 230 [k § 91a, 91b a 91c]
§ 91a
Odst. 1, 2, 3: Zavádí se definice doktorského studijního příjmu, který může být tvořen stipendiem, mzdou nebo platem, nebo kombinací stipendia a mzdy či platu. Části či veškerý příjem lze vyplácet mzdou či platem, pokud student zároveň vykonává tvůrčí činnost směřující ke vzniku jeho disertační práce v pracovním poměru jako zaměstnanec dané vysoké školy nebo zaměstnanec České republiky působící na dané státní vysoké škole. V případě „pracovního poměru, v němž je vykonávána tvůrčí činnost související se vznikem disertační práce“ bude základní náplní práce (časově i obsahově) v pracovním poměru přímo práce na disertaci. Pokud tedy bude závislá práce spočívat ve výkonu tvůrčí činnosti směřující ke vzniku jeho disertační práce jen částečně, v nepodstatné míře, nebude pracovní poměr při výpočtu výše doktorského stipendia zohledňován.
Specifikace konkrétního druhu práce, respektive konkretizace konkrétní tvůrčí činnosti směřující ke vzniku disertační práce může být upravena nejen v pracovní smlouvě; náplň práce samotné (resp. bližší označení druhu práce v Informaci o obsahu pracovního poměru dle § 37 odst. 1 písm. b) zákoníku práce) může též konkretizovat, že se jedná o práci směřující ke vzniku disertační práce.
Nárok na doktorský studijní příjem má při svém prvním studiu v některém z doktorských studijních programů uskutečňovaných veřejnými nebo vojenskými vysokými školami nebo jejich fakultami, jde-li o studium ve standardní době studia v prezenční formě, student doktorského studijního programu veřejné vysoké školy nebo její fakulty, nebo vojenské vysoké školy nebo její fakulty, není-li vojákem v činné službě. Nárok se bude vztahovat na studenty, kteří zahájí výuku ne dříve než v akademickém roce 2025/2026.
Doktorský studijní příjem nesmí být nižší než 1,2násobek minimální mzdy, je-li tvořen pouze doktorským stipendiem. V případě kombinace doktorského stipendia se mzdou či platem nesmí hrubá výše tohoto příjmu poklesnout pod částku vypočtenou podle § 91a odst. 3 písm. b) tak, aby součet dvou třetin výše hrubé měsíční mzdy nebo platu podle odstavce 1 a celé výše doktorského stipendia nebyl nižší minimální mzda za měsíc vynásobená koeficientem 1,2 a poté zaokrouhlená na celé desetikoruny nahoru. Tímto bude zajištěno, že student, který obdrží příjem touto formou, nebude znevýhodněn vzhledem k platbám záloh na daň z příjmů a pojistného, příjem tak fakticky neklesne pod 1,2násobek minimální mzdy, což by bez této úpravy a ponechání koeficientu 1,2 i při kombinaci se mzdou či platem hrozilo.
Finanční prostředky po zavedení nové právní úpravy vysokým školám na částečné financování doktorských studijních příjmů budou přiznávány při zohlednění několika kritérií – kvality vysoké školy (v souladu se závěry z hodnocení výzkumných organizací metodikou hodnocení výzkumných organizací a výsledků ukončených programů), podílu na celkovém počtu doktorandů za uplynulých 5 let a studijní neúspěšnosti a délky studia doktorandů na dané vysoké škole. 
Potřeba navýšených prostředků půjde k tíži vysokých škol, MŠMT pro potřeby navýšení příjmů doktorandů nebude vznášet požadavky na navýšení prostředků ze státního rozpočtu. Vysoká škola může pro výplatu doktorských stipendií použít prostředky z příjmů uvedených v § 18 odst. 2 ZVŠ, s výjimkou dotací. Dále pak též účelovou podporu na specifický vysokoškolský výzkum a další dotační tituly poskytované na výzkum, vývoj a inovace podle zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů, a to za podmínky, pokud uvedení studenti participují na daném výzkumu.

Stanovení minimální výše příjmů součinem stanoveného koeficientu a minimální měsíční mzdy (jež na základě připravované novelizace zákoníku práce nahradí sazbu minimální mzdy za měsíc dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 567/2006 Sb.) studentům umožní přibližně pokrýt jejich základní životní náklady. Studenti získají možnost věnovat se studiu v plné míře a zvýší se tak předpoklad dokončení studia ve standardní době. Současně bude zajištěna možnost průběžné valorizace stipendia bez nutnosti následných zásahů do zákona.
Zavedení doktorského stipendia bez ohledu na jazyk studia přinese narovnání podmínek a zatraktivnění studia v ČR pro studenty ze zahraničí. Doktorští studenti se při poskytnutí stipendia budou moci studiu věnovat naplno a zvýší se jejich motivace dokončit studium ve standardní době studia. 
Odst. 4,5: Navrhuje se, že nárok na doktorský studijní příjem mohou studenti uplatnit jen v jednom studijním programu. Pokud tedy student studuje více doktorských studijních programů, rozhodující bude den, kdy bylo studium zahájeno. Byla-li studia zahájena ve stejný den, může pobírat stipendium jen na jednom z nich dle svého výběru. Cílem tohoto ustanovení je efektivní podpora doktorských studentů.
Doktorské stipendium se přiznává zvlášť na každý akademický rok nebo jeho část po standardní dobu studia, a to i na období prázdnin; doktorské stipendium lze v případech zvláštního zřetele hodných přiznat i zpětně. Pro účely určení výše doktorského stipendia se za minimální měsíční mzdu považuje její výše platná ke dni 1. července kalendářního roku, v němž na dané vysoké škole začíná akademický rok, pro který má být doktorské stipendium přiznáno. Uvedené opatření má snížit administrativní náročnost vysokým školám.
Odst. 6: Navrhuje se umožnit vysoké škole vyplatit část či celou výši doktorského studijního příjmu mzdou či platem za předpokladu, že student vykonává závislou práci v pracovním poměru směřující ke vzniku disertační práce na dané veřejné či státní vysoké škole. Čistý příjem studenta v tomto případě nebude nižší než 1,2 násobek minimální mzdy.
Cílem tohoto kroku je umožnit studujícím vykonávat i závislou práci a zvýšit tak objem svých finančních prostředků, protože jak uvádí vysvětlení výše, doktorské stipendium v základní výši pokrývá spíše jen základní životní náklady. Takovéto znění tak současně motivuje studující k vlastní aktivitě a další praxi. Uvedené ustanovení umožňující kombinaci stipendia se mzdou či platem z pracovního poměru usnadní studentům doktorských studijních programů čerpání některých dávek (např. mateřské) nebo zlepší jejich postavení při sjednávání bankovních produktů. 
Odst. 7, 8: Podmínky pro přiznání, snížení, zvýšení či odejmutí stipendia stanoví veřejná vysoká škola ve stipendijním řádu. Vysoká škola tak bude moci, stanoví-li tak ve svém stipendijním řádu, např. v případě, kdy studenti neplní studijní povinnosti, zastavit vyplácení stipendia, případně vyplatit jen část. Tento odstavec může napomoci řešit situace, kdy s ohledem na procesní postupy vysokých škol a lhůty vyplývající z jiných předpisů může mezi faktickým ukončením plnění studijních povinností a pravomocným rozhodnutím o ukončení studia uběhnout i několik měsíců. Předejde se tak tomu, aby studenti, kteří fakticky nestudují, měli nadále nárok na finanční podporu. 
S ohledem na skutečnost, že se právní úprava bude vztahovat jen na studenty, kteří zahájí studium až po účinnosti novely zákona o vysokých školách, bude veřejným, soukromým i státním vysokým školám umožněno, aby si stanovily, kdy přiznají i stávajícím studentům nárok na doktorský studijní příjem, který jim přizná z vlastních zdrojů.
V § 91b dochází k vyčlenění stipendií přiznávaných MŠMT do samostatného paragrafu. V odst. 1 a 2 je specifikováno, jaká stipendia může MŠMT přiznávat a komu. V případě stipendií přiznávaných podle § 91b odst. 1 písm. e) se stipendia přiznávají na podporu realizace studijních nebo výzkumných pobytů nebo praktických stáží nebo jiných aktivit, spočívajících v provádění přednáškové nebo jiné vzdělávací nebo tvůrčí činnosti, s místem realizace v České republice i v zahraničí.
Jestliže dvoustranný mezinárodní výměnný projekt prováděný na úrovni ministerstva/vlády zahrnuje podmínku, že stipendium vyplácí vysílající strana, přiznává MŠMT stipendium ze státního rozpočtu na podporu pobytu v zahraničí.
Jestliže mezinárodní výměnný projekt zahrnuje podmínku, že stipendium vyplácí přijímající strana, přiznávána jsou stipendia na realizaci pobytu v České republice. Podrobnosti o finančních aspektech jsou uvedeny následovně:
Podle odst. 3 jsou stipendia přiznávána podle programů vyhlašovaných MŠMT s přihlédnutím k závazkům z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. Jedná se zejména o mezinárodní smlouvy upravující výměnné pobyty mezi ČR a zahraničím, které dále upravují i stipendia určená na tyto mobility. Závazky z mezinárodních smluv zahrnují rovněž veškeré závazky ČR vyplývající z jejího členství v EU, resp. mj. ze smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii (publ. pod č. 44/2004 Sb.m.s.) či z čl. 288 Smlouvy o fungování Evropské unie, v úplném znění; závazky vyplývající z práva (právních aktů) Evropské unie tedy nejsou navrženou úpravou dotčeny.
Je navrženo, aby stipendia přiznávaná MŠMT mohlo vyplácet MŠMT, případně jím určená organizační složka České republiky nebo státní příspěvková organizace v působnosti MŠMT. 
Pro některé případy, kdy je Česká republika vysílající smluvní stranou, budou stipendia vyplácena ze státního rozpočtu. Ve všech ostatních případech však bude výplatu provádět vysoká škola, která obdrží prostředky pro jejich výplatu prostřednictvím příspěvku, který bude poskytován pouze pro úhradu cestovného, dotace, případně z jiných prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu nebo z jiných veřejných prostředků. Úpravou odst. 3 nejsou dotčeny závazky vyplývající z práva EU.
V § 91c je specifikováno, co zahrnuje rozhodování ve věci stipendia. 
K bodu 231 [k nadpisu § 93a]
Dochází k jazykové úpravě.
K bodům 232 až 239 [k § 93a až 93k]
Zákon o vysokých školách nyní stanoví (ve stávajících ustanoveních § 93a až 93l), že zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničních vysokoškolských studijních programech mohou na území ČR uskutečňovat buď 
a) zahraniční vysoké školy z jiných členských států Evropské unie (popř. jiných smluvních států Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo ze Švýcarské konfederace) nebo české právnické osoby uskutečňující v dohodě s těmito školami jejich studijní programy – a to pokud v České republice splní ohlašovací povinnost, resp. povinnost přihlásit se k plnění informačních povinností podle zákona o vysokých školách, 

   anebo 

b) zahraniční vysoké školy z jiných států, než jsou zmíněny v písmenu a), a české právnické osoby uskutečňující v dohodě s těmito školami jejich studijní programy – a to pokud v České republice získají tuzemské povolení (jde-li o tzv. „mimoevropské zahraniční vysoké školy“) nebo tuzemské oprávnění (jde-li o tzv. „pobočky mimoevropských vysokých škol“) k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání, udělované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. 

Předmětem novelizace části čtrnácté zákona o vysokých školách je zejména zpřísnění podmínek realizace zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území ČR pro tzv. evropské subjekty – evropské zahraniční vysoké školy (ve smyslu § 93a odst. 2 zákona o VŠ) a jejich pobočky, tj. pobočky evropských zahraničních vysokých škol (ve smyslu § 93a odst. 4 zákona o VŠ). 
Aplikace části čtrnácté zákona o VŠ (jež nabyla účinnosti 1. 9. 2016, resp. fakticky se plně realizuje od 1. 10. 2017 na základě přechodných ustanovení zákona č. 137/2016 Sb.) totiž poukázala na zásadní nedostatky, které tato právní úprava přináší. V současné době tyto subjekty podléhají „pouze“ tzv. „přihlášení se k plnění informačních povinností“, které se však nejeví jako dostatečné.  
Dle aktuální právní úpravy působení evropských subjektů není jakkoliv regulováno, kdy neexistuje nástroj, který by umožnil ministerstvu takto realizované studium jakkoliv přezkoumávat, kdy realizace studia je často v rozporu s udělenou akreditací domovského státu (například zahraniční vysokoškolský studijní program z hlediska jeho materiálního, personálního a finančního zajištění neodpovídá standardům akreditace domovského státu, ve kterém byl daný studijní program akreditován). Tyto subjekty se dostávají do „právního vakua“, kdy orgány domovského státu nemohou vykonávat kontrolu na území České republiky za účelem přezkoumávání dodržování podmínek akreditace daného studijního programu, kdy současně právní předpisy České republiky (zákon o vysokých školách) nezakotvují žádný povolovací režim, v rámci kterého by ministerstvo mohlo přezkoumávat dodržování akreditačních standardů domovského státu, resp. minimálních standardů pro vysokoškolské vzdělávání. 
Dle aktuální podoby zákona o vysokých školách jsou evropské subjekty v rámci plnění informačních povinností povinny mj. prokázat, že daný studijní program je akreditován nebo jinou formou uznán podle právních předpisů domovského státu evropské zahraniční vysoké školy, případně že daná instituce je součástí vysokoškolského systému domovského státu. Oprávnění působit na území České republiky však není na samotné plnění informačních povinností nikterak vázáno. Přičemž v případě nepřihlášení se k plnění informačních povinností nebo nesplnění některé konkrétní informační povinnosti se poskytovatel vystavuje „pouze“ riziku stíhání za přestupek. Působení evropských subjektů však není na našem území jakkoliv regulováno. 
Co do vlastního přezkoumávání obsahu studia a zajištění studijního programu (po stránce materiální, personální apod.), neexistuje nástroj, na základě kterého by mohlo být hodnoceno, zda studium na našem území po kvalitativní stránce odpovídá studiu, pro které byla domovským státem udělena akreditace. Tento stav vede ke zneužívání daného studia. 
Předloženou novelou se proto k odstranění těchto nedostatků zavede i pro evropské subjekty povolovací režim. 
Evropské (stejně jako mimoevropské) zahraniční vysoké školy budou moci na území ČR působit pouze v případě, že jim bude ministerstvem uděleno tuzemské povolení podle § 93b až 93e, opravňující je k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území ČR v konkrétním zahraničním vysokoškolském studijním programu, pro který bylo uděleno. Toto povolení bude vázáno mj. na prokázání, že zahraniční vysokoškolský studijní program, pro který se tuzemské povolení uděluje, je dostatečně zabezpečen po stránce personální, finanční nebo materiální a že zahraniční vysoká škola žádající o udělení tuzemského povolení   uskutečňuje odpovídající související tvůrčí činnost, přičemž se bude přiměřeně přihlížet k „českým“ akreditačním standardům. Zároveň se bude mj. vyžadovat i soulad působení zahraniční vysoké školy na území ČR s právními předpisy jejího domovského státu.
A obdobně pak české právnické osoby (jako „pobočky“ evropských nebo mimoevropských zahraničních vysokých škol) budou moci na území ČR působit pouze v případě, že jim bude ministerstvem uděleno „tuzemské oprávnění“ podle § 93i až 93ic, opravňující je v rámci spolupráce se zahraniční vysokou školou k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území ČR v konkrétním zahraničním vysokoškolském studijním programu, pro který bylo uděleno.
 Další změnou oproti stávající právní úpravě pak bude změna v konstrukci tuzemského povolení/oprávnění. Tuzemské povolení/oprávnění již nebude udělováno pro jeden program nebo společně pro několik zahraničních studijních programů (s možností rozšíření o další studijní programy), ale bude se nově samostatně vztahovat vždy pouze na jeden konkrétní zahraniční studijní program. 
§93a
Ustanovení definuje základní pojmy související s působením poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Jedná se o definice (stanovené pouze pro účely ustanovení zákona vysokých školách o poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky a o přestupcích) zahraniční vysoké školy, evropské zahraniční vysoké školy, pobočky zahraniční vysoké školy a pobočky evropské zahraniční vysoké školy. Definice zahraniční vysoké školy vypouští oproti předchozí právní úpravě definiční znak v podobě poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělání na území státu, podle jehož právních předpisů byla daná právnická osoba zřízena, resp. vypouští se podmínka, že zahraniční vysokou školou mohou být pouze právnické osoby zřízené dle právních předpisů cizího státu. I takové instituce (právnické osoby), které nebyly zřízeny podle právních předpisů domovského státu (podle jehož předpisů poskytují vysokoškolské vzdělávání), mohou být součástí zahraničního vysokoškolského vzdělávacího systému domovského státu. Totožné pak platí rovněž i pro právnické osoby zřízené dle právního řádu České republiky, které ovšem mohou disponovat zahraniční akreditací a představovat v tomto ohledu zahraniční vysokou školu. 
§93b až 93if	 
Zákon sjednocuje podmínky působení poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Zákon v případě evropských zahraničních vysokých škol a poboček evropských zahraničních vysokých škol upouští od institutu přihlášení se k plnění informačních povinností, kdy i tyto subjekty musí před zahájením zahraničního vysokoškolského vzdělávání disponovat tuzemským povolením/oprávněním udělovaným ve správním řízení. 
§93b
Uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky je pro zahraniční vysoké školy podmíněno udělením tuzemského povolení. Tuzemské povolení je oproti předchozí právní úpravě udělováno samostatně pro každý jeden zahraniční studijní program, kdy tento podléhá přezkumu co do zabezpečení minimálních kvalitativních standardů. Náležitosti žádosti a podmínky udělení tuzemského oprávnění zákon vymezuje v § 93c a 93d.  
§93c
Tuzemské povolení je udělováno ve správním řízení zahájeném na žádost zahraniční vysoké školy ve smyslu § 44 správního řádu.  Věcně příslušným správním orgánem je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Žádost kromě obecných náležitostí dle § 37 odst. 2 a § 45 odst. 1 správního řádu musí obsahovat rovněž i zvláštní náležitosti (součásti žádosti) dle § 93c odst. 2 písm. a) až i). Součástí žádosti pak musí být i další zákonem vymezené podklady. Jako součást žádosti musí žadatel připojit podklady prokazující jeho ustanovení v domovském státě jakožto vysoké školy, resp. prokazující skutečnost, že zahraniční vysoká škola je v domovském státě součástí vysokoškolské vzdělávací soustavy. V českém právním řádu by tento doklad představovalo například rozhodnutí o udělení státního souhlasu působit jako soukromá vysoká škola ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o vysokých školách. Zákon předpokládá předložení obdobného dokladu vyplývajícího z právní úpravy domovského státu zahraniční vysoké školy. Tato podmínka může být žadatelem splněna i odkazem na zahraniční právní předpis, dochází-li k ustanovení zahraniční vysoké školy právě v důsledku účinnosti zahraničního právního předpisu. Tento odkaz však musí být dostatečně určitý a srozumitelný a musí z něj vyplývat konkrétní právní předpis, případně i konkrétní ustanovení ustanovující zahraniční vysokou školu. V opačném případě se jedná o vadu žádosti ve smyslu § 45 odst. 2 správního řádu. Žadatel je dále povinen předložit doklady prokazující, že v případě studijního programu, jež má být zahraniční vysokou školou uskutečňován, jde o zahraniční vysokoškolský studijní program, tedy o studijní program, jehož absolvováním absolvent získá dle právního řádu domovského státu vysokoškolské vzdělání.
Žádost zahraniční vysoké školy o udělení tuzemského povolení musí obsahovat údaje o všech statutárních orgánech umožňující jejich identifikaci. V případě fyzických osob musí žádost obsahovat jméno, příjmení, datum narození a adresu trvalého pobytu. V případě právnických osob musí žádost obsahovat název, sídlo, případně i identifikační či jiné obdobné číslo, je-li právnické osobě přiděleno. Z údajů by měl rovněž vyplývat rozsah oprávnění statutárního orgánu jednat jménem zahraniční vysoké školy, tj. zejména skutečnost, zda je daná osoba oprávněna jednat samostatně, či pouze v součinnosti s dalšími osobami.
Podmínkou udělení tuzemského povolení je mj. prokázání dostatečného materiálního zabezpečení. V souladu s touto podmínkou musí zahraniční vysoká škola zejména prokázat, že disponuje odpovídajícími výukovými prostory, které budou v řízení o žádosti shledány jako dostatečné za účelem vysokoškolského vzdělávání. Současně žadatel musí prokázat i právní titul, opravňující jej uvedené prostory za účelem vzdělávání využívat. Tímto titulem může být zejména nájemní smlouva či jiný obdobný doklad. Smlouvu či obdobný doklad je možné předložit v její kopii, kdy dostatečná je i kopie prostá, tj. nikoliv úředně ověřená. V případě, že bude využíván prostor ve vlastnictví zahraniční vysoké školy a je-li vlastnické právo zahraniční vysoké školy zjistitelné pro ministerstvo z veřejného seznamu, nemusí žadatel tuto skutečnost nijak dokládat. Uvedená skutečnost by však měla být sdělena v žádosti.
Žadatel je za účelem vyhovění žádosti o udělení tuzemského povolení povinen prokázat, že splňuje minimální kvalitativní předpoklady odpovídající úrovni vysokoškolského vzdělávání. Zahraniční vysoká škola tak musí disponovat dostatečným personálním, finančním a materiálním zabezpečením. Povinné údaje o personálním zabezpečení obsažené v žádosti představují zejména identifikační údaje osob, které se mají bezprostředně podílet na uskutečňování vysokoškolského vzdělávání, údaje o jejich dosaženém vzdělání a o jejich publikační činnosti. Údaje o finančním zabezpečení pak směřují k prokázání dostatečné solventnosti zahraniční vysoké školy, aby tato byla způsobilá dostát svým finančním závazkům. Údaje o materiálním zabezpečení pak představují vedle údajů o místech, kde má být vzdělávání uskutečňováno, například i údaje o technickém, technologickém či IT vybavení, to vše na úrovni odpovídající vysokoškolskému vzdělávání. V případě neprokázání dostatečnosti personálního, finančního a materiálního zabezpečení je toto důvodem pro zamítnutí žádosti o udělení tuzemského povolení. Za účelem hodnocení personálního, finančního a materiálního zabezpečení se přiměřeně přihlíží ke standardům pro akreditace studijních programů. 
Zákon předpokládá, že právní řád domovského státu zahraniční vysoké školy může působení vysokých škol, jež jsou součástí jeho vysokoškolské vzdělávací soustavy, na území dalších států omezovat. Uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky je podmíněno splněním podmínek daných právním řádem domovského státu, kdy splnění těchto podmínek musí být žadatelem podloženo relevantním podkladem. Rovněž tento doklad je nezbytnou součástí žádosti. Právní úprava obsahující podmínky působení poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání obsažená v českém právním řádu je sekundární k právní úpravě domovského státu zahraniční vysoké školy. Pouze zahraniční vysoká škola, která splňuje všechny podmínky dané zahraniční právní úpravou, je způsobilá uskutečňovat zahraniční vysokoškolské vzdělávání na území České republiky. Udělení tuzemského povolení je vázáno na splnění podmínek zahraniční právní úpravy. 
Nebude-li těmto podmínkám zahraniční právní úpravy vyhověno, představuje tato skutečnost důvod k zamítnutí žádosti. Není-li působení zahraniční vysoké školy právním řádem domovského státu nijak omezeno, předloží žadatel o této skutečnosti čestné prohlášení. Ukáže-li se během správního řízení o udělení tuzemského povolení, že je čestné prohlášení žadatele nepravdivé, je tato skutečnost důvodem k zamítnutí žádosti dle § 93d odst. 2 písm. c). Ukáže-li se čestné prohlášení žadatele jako nepravdivé po právní moci rozhodnutí o udělení tuzemského povolení, může být tato skutečnost důvodem např. pro přezkumné řízení nebo obnovu řízení z moci úřední, popř. k odnětí tuzemského povolení dle § 93g odst. 1.
§ 93d
Ustanovení odlišně od § 71 odst. 3 správního řádu stanovuje „obecnou“ lhůtu pro vydání rozhodnutí o udělení tuzemského povolní, která činí 150 dnů ode dne zahájení správního řízení. Aplikace § 71 odst. 3 písm. a) a b) správního řádu však vyloučena není. Ustanovení dále uvádí důvody pro zamítnutí žádosti o udělení tuzemského povolení. 
 Jeden z důvodů zamítnutí žádosti představuje neprokázání dostatečného personálního, materiálního a finančního zabezpečení žadatelem. Uváděné zabezpečení je pak ze strany ministerstva hodnoceno ke dni vydání meritorního rozhodnutí. K tomuto dni musí žadatel disponovat mj. dostatečným personálním zabezpečením, kdy nelze přihlížet ke skutečnostem, jež mají nastat teprve v budoucnu (například uzavření budoucího pracovního poměru). Současně žadatel ke dni vydání meritorního rozhodnutí musí uskutečňovat odpovídající tvůrčí činnost. Oproti předchozí právní úpravě, která „pouze“ vyžadovala, aby žadatel měl vytvořeny podmínky pro uskutečňování související tvůrčí činnosti, žadatel již musí (nejpozději ke dni vydání meritorního rozhodnutí) odpovídající tvůrčí činnost vykazovat. 
Zákon dále stanovuje jako důvod pro zamítnutí žádosti skutečnost, že žadatel, jeho statutární orgán, resp. některý z členů statutárního orgánu není bezúhonný, resp. důvěryhodný. Kritérium bezúhonnosti není naplněné v případě osoby, jež byla pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin nebo trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s poskytováním vzdělávání, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena. 
Kritérium důvěryhodnosti pak nesplňuje zahraniční vysoká škola, které bylo v 5 letech předcházejících dni podání žádosti o udělení tuzemského povolení v průběhu jednoho roku odňata více než 2 tuzemská povolení k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu zahraniční vysoké školy na území České republiky. Stejně tak toto kritérium nesplňuje člen statutárního orgánu (jednočlenného nebo vícečlenného), který v uvedené době působil jako člen statutárního orgánu právnické osoby, které byla v posledních 5 letech v průběhu jednoho roku odňata více než 2 tuzemská povolení k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu zahraniční vysoké školy na území České republiky. 
Další nově zaváděný důvod zamítnutí žádosti představuje skutečnost, kdy by působení zahraniční vysoké školy bylo v rozporu s právními předpisy domovského státu. Pouze zahraniční vysoká škola, která splňuje všechny podmínky dané zahraniční právní úpravou, je způsobilá uskutečňovat zahraniční vysokoškolské vzdělávání na území České republiky. Udělení tuzemského povolení je tak vázáno na splnění podmínek dle zahraniční právní úpravy. Byť je tento důvod zamítnutí žádosti zákonem uveden výslovně nově, je možné jej dovodit rovněž za užití předchozí právní úpravy vztahující se k udělování tuzemského povolení a oprávnění.   
§93e
Ustanovení vymezuje nad rámec § 68 odst. 2 správního řádu náležitosti výroku rozhodnutí o udělení tuzemského povolení. Tuzemské povolení lze udělit nejdéle na dobu 6 let. Správní orgán může rozhodnout i o kratší době trvání tuzemského povolení (než jakou žadatel uvede v žádosti), a to dle volného uvážení, jež však musí být v každém jednotlivém případě dostatečně odůvodněno za tím účelem, aby ve shodných případech nevznikaly nedůvodné rozdíly. Udělení kratší doby tuzemského povolení bude připadat v úvahu zejména v případě, kdy materiální, finanční a personální zabezpečení žadatele bude dosahovat hraničních hodnot co do jejich dostatečnosti, kdy se žadatel zaváže uvedený stav zlepšit v průběhu uskutečňování vzdělávání. V tomto případě tedy ministerstvo je oprávněno rozhodnou o jiné době udělení tuzemského povolení, než jakou žadatel uvede v žádosti. V případě, že žadatel v žádosti požádá o udělení tuzemského oprávnění na dobu kratší 6 let, je touto žádostí správní orgán vázán a lze udělit povolení nejdéle na dobu požadovanou žadatelem. Žadatel by současně jako součást žádosti měl uvést dobu, na kterou mu má být tuzemské povolení uděleno. Toto lze považovat za nezbytnou náležitost, kdy v případě její absence je nutné vadu podání odstranit postupem dle § 45 odst. 2 správního řádu.  Před uplynutím doby, na které je tuzemské povolení uděleno, může žadatel požádat o prodloužení doby platnosti tuzemského povolení, kdy správní orgán bude postupovat obdobně dle § 93c a 93d. Žádost o prodloužení tuzemského povolení lze podat nejdříve 2 roky před uplynutím doby platnosti. Bude-li žádost podána před touto lhůtou, rozhodne správní orgán o zastavení řízení. 
§93f
Ustanovení stanovuje nepřenositelnost uděleného tuzemského povolení na jinou právnickou osobu, kdy uvedené se týká rovněž právního nástupce. Případný právní nástupce je tak povinen samostatně podat žádost o udělení tuzemského povolení, kdy musí splnit veškerá zákonná kritéria umožňující uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. 
Dojde-li k zamítnutí žádosti z některého z důvodů specifikovaných v § 93d odst. 2, může žadatel podat novou žádost týkající se totožného, resp. obdobného zahraničního studijního programu až po uplynutí 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení tuzemského povolení. Uvedené omezení se nevztahuje na podání žádosti o udělení tuzemského povolení v případě zcela odlišného zahraničního studijního programu. Za obdobný studijní program je pak nezbytné považovat takový zahraniční studijní program, který se svým obsahem a zaměřením podstatně shoduje s posuzovaným zahraničním studijním programem, a který by měl být uskutečňován s využitím obdobného materiálního a personálního zabezpečení. Omezení opětovného podání žádosti v případě zastavení řízení dle § 66 odst. 1 písm. a) správního řádu, tedy v důsledku zpětvzetí žádosti žadatele, má za úkol zabránit účelovému jednání konanému za účelem vyhnutí se důsledkům zamítnutí žádosti. 
§ 93g
Budou-li ministerstvem zjištěny závažné nedostatky při uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu, pro který má zahraniční vysoká škola tuzemské povolení, nebo v případě zjištění, že zahraniční vysoká škola nepůsobí v souladu s tuzemským povolením, je tato skutečnost důvodem k zahájení správního řízení o odnětí tuzemského povolení. Řízení je v tomto případě zahajováno ministerstvem z moci úřední. Podmínkou řízení o odnětí tuzemského povolení je předchozí výzva ze strany ministerstva k odstranění zjištěných nedostatků, kdy zahraniční vysoké škole musí být k nápravě poskytnuta lhůta v délce 90 dnů. 
Místo rozhodnutí o odnětí tuzemského povolení může za stejných podmínek ministerstvo rozhodnout o omezení tuzemského povolení, kdy omezení umožňuje dokončit zahraniční vysoké škole vzdělávání u těch studentů, kteří již studium zahájili. Posouzení, zda bude rozhodnuto o odnětí tuzemského povolení, či zda bude tuzemské povolení omezeno, spočívá na volném uvážení ministerstva, kdy je nezbytné vycházet zejména z povahy a závažnosti zjištěných nedostatků. 
O odnětí či omezení tuzemského povolení může ministerstvo rozhodnout rovněž i v případě, kdy zahraniční vysoká škola přestane splňovat podmínky pro vydání kladného rozhodnutí, tedy například v případě odnětí rozhodnutí o udělení akreditace zahraničního studijního programu dle právního řádu domovského státu, či v případě, kdy uplyne doba akreditace zahraničního studijního programu, aniž by tato byla prodloužena. Důvodem pro odejmutí tuzemského povolení může být dále mj. případ, kdy zahraniční vysoká škola přestane naplňovat kritérium dostatečného personálního, materiálního či finančního zabezpečení. Výzva ministerstva za účelem odstranění zjištěných nedostatků v tomto případě není podmínkou zahájení správního řízení, kdy však dle povahy nedostatků může přirozeně ministerstvu tuto výzvu rovněž učinit. 
V případě odnětí tuzemského povolení pro daný nebo obdobný zahraniční vysokoškolský studijní program lze novou žádost podat nejdříve po uplynutí 2 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž bylo tuzemské povolení odňato. Stran stejného, resp. obdobného studijního programu přitom platí stejná pravidla, jako ta uvedená k § 93f odst. 2. 

Bude-li ministerstvo informováno zahraniční vysokou školou o ukončení vzdělávání na území České republiky v zahraničním studijním programu, pro který bylo vydáno tuzemské povolení, rozhodne ministerstvo do 30 dnů od doručení oznámení o odnětí tuzemského povolení. Stejně tak bude ministerstvo postupovat i v případě, kdy ukončení uskutečňování vzdělávání bude zjištěno z úřední činnosti. O ukončení uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu se bude jednat v těch případech, kdy je zjevná vůle poskytovatele ve vzdělávání soustavně a dlouhodobě nepokračovat, a dále v případě, kdy nemožnost dalšího uskutečňování vzdělávání bude vyplývat z omezení tuzemského povolení dle rozhodnutí ministerstva.

§ 93h
Ustanovení vyjmenovává další povinnosti, které je zahraniční vysoká škola povinna plnit po právní moci rozhodnutí o udělení tuzemského povolení. Nesplnění některé z uvedených povinností vede k naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 93n odst. 6 písm. b). 

§ 93i až 93if
Ustanovení řeší postup při udělování tuzemského oprávnění tzv. pobočkám zahraničních vysokých škol za účelem uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu na území České republiky. V případě uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu pobočkou zahraniční vysoké školy ve spolupráci se zahraniční vysokou školou dochází k přenosu pravomoci uskutečňovat vzdělávání na jiný subjekt, než kterému byla udělena akreditace zahraničního vysokoškolského studijního programu, a to na základě právního jednání uzavřeného mezi zahraniční vysokou školou a českou právnickou osobou. Tento přenos pravomoci musí být primárně umožněn právním řádem domovského státu spolupracující zahraniční vysoké školy. V opačném případě nemůže být pobočka zahraniční vysoké školy k uskutečňování vzdělávání způsobilá. V případě uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu pobočkou zahraniční vysoké školy je to právě tato pobočka, kdo nese primární odpovědnost za tuto činnost a tato musí splňovat všechna kritéria pro udělení tuzemského oprávnění. Například v rámci správního řízení je tak přezkoumáváno personální zabezpečení pobočky zahraniční vysoké školy, nikoliv spolupracující zahraniční vysoké školy. 
Právní úprava udělování tuzemského oprávnění tuzemským právnickým osobám je obdobná právní úpravě pro udělování tuzemského povolení zahraničním vysokým školám a lze odkázat na odůvodnění této právní úpravy. Odlišnosti jsou dány výlučně povahou subjektu, který má zahraniční vysokoškolské vzdělávání uskutečňovat.  
Nezbytnou součástí žádosti o udělení tuzemského oprávnění je předložení dohody nebo jiného dokladu prokazujícího a upravujícího spolupráci dané české právnické osoby s příslušnou zahraniční vysokou školou. Jak je uvedeno výše, je to pobočka zahraniční vysoké školy, kdo je oprávněna uskutečňovat zahraniční vysokoškolský studijní program na území České republiky a současně je za tuto činnost odpovědná. Pobočka zahraniční vysoké školy není zpravidla originálním nositelem zahraniční akreditace zahraničního vysokoškolského studijního programu; oprávnění vzniká sekundárně na základě právního jednání uzavřeného mezi zahraniční vysokou školou a českou právnickou osobou. 
Platnost právního jednání je pak mj. dána zněním právní úpravy domovského státu zahraniční vysoké školy, která musí přenos oprávnění umožňovat. V opačném případě nemůže být české právnické osobě tuzemské oprávnění uděleno. Stejně tak je nezbytné postupovat v případě, kdy je dohoda či obdobné právní jednání neplatné z jiného právního důvodu. Slučitelnost uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu pobočkou zahraniční vysoké školy s právním řádem domovského státu zahraniční vysoké školy je dokládána ze strany žadatele patřičným dokladem, případně čestným prohlášením. Předmětem dohody musí být přenos oprávnění uskutečňovat konkrétní zahraniční vysokoškolský studijní program na pobočku zahraniční vysoké školy, a to na účet a odpovědnost pobočky. Předmětem dohody dále musejí být podmínky tohoto přenosu a vzájemná práva a povinnosti smluvních stran vyplývající z uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu pobočkou zahraniční vysoké školy. 


K bodu 240 [k § 93m odst. 2]
Dochází ke zvýšení horní hranice sazby pokuty na desetinásobek, jelikož pokuta neplní sankční funkci.
K bodům 241 až 243 [k § 93n a 93o]
§ 93n a 93o
Uvedená ustanovení upravují mimo jiné problematiku přestupků právnických osob, ke kterým dochází při poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Současná praxe prokázala nedostatky ve výši a druhu správních trestů udílených v řízení o přestupku. Záměrem je celkové zpřísnění právní úpravy zabývající se přestupky. Zpřísnění se týká nejen samotné zvýšení horní hranice pokut, ale rovněž i zavedení nových skutkových podstat přestupků společně se zavedením možnosti uložení správních trestů zákazu činnosti a zveřejnění rozhodnutí o přestupku v některých případech.

Zákon v § 93n odst. 1 písm. b) zavádí novou skutkovou podstatu přestupku, kterého se dopustí fyzická osoba, podnikající fyzická osoba a právnická osoba jednáním způsobilým vyvolat mylnou domněnku, že je oprávněna poskytovat vysokoškolské vzdělávání, ačkoliv k tomu oprávněna není a jedná v rozporu s 97 odst. 1. Přestupku dle § 93n odst. 2 písm. b) se dopustí podnikající fyzická osoba a právnická osoba jednáním v rozporu s § 97 odst. 1, způsobilým vyvolat mylnou domněnku,  že je vysokou školou, ačkoliv vysokou školou není. Vysokoškolské vzdělávání dle zákona o vysokých školách mohou uskutečňovat výlučně subjekty uvedené v § 2 odst. 7 zákona o vysokých školách, tj. veřejné, soukromé nebo státní vysoké školy, které pro daný vysokoškolský studijní program disponují akreditací ve smyslu § 78 odst. 1 zákona o vysokých školách. Jednáním způsobilým vyvolat mylnou domněnku, že daná osoba je vysokou školou, nebo že studijní program disponuje akreditací dle zákona o vysokých školách, je pak naplněna příslušná skutková podstata. Popisovaným jednáním   může být v konkrétním případě naplněna i skutková podstatu trestného činu. Rozlišovacím kritériem mezi přestupkem a trestným činem pak bude míra společenské škodlivosti. Naplnění znaku skutkové podstaty v podobě potenciálu jednání uvést třetí osobu v omyl pak musí být vyhodnoceno individuálně v každém jednotlivém případě. Obecně může být skutková podstata přestupku naplněna například reklamní inzercí či jiným obdobným způsobem. Uvedené přitom platí rovněž v případě skutkové podstaty dalších přestupků. 

Zákon v § 93n odst. 1 písm. d) zavádí novou skutkovou podstatu přestupku, kterého se dopustí fyzická osoba, podnikající fyzická osoba a právnická osoba jednáním v rozporu s § 97 odst. 3 způsobilým vyvolat mylnou domněnku, že je oprávněna poskytovat na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v určitém zahraničním vysokoškolském studijním programu, ačkoliv k poskytování uvedeného vzdělávání není podle tohoto zákona oprávněna. Zahraniční vysokoškolské vzdělávání mohou na území České republiky uskutečňovat pouze zahraniční vysoké školy, které disponují tuzemským povolením pro daný zahraniční vysokoškolský studijní program, a dále pobočky zahraničních vysokých škol, které disponují tuzemským oprávněním. Jednáním způsobilým vyvolat mylnou domněnku, že studijní program disponuje tuzemským povolením nebo tuzemským oprávněním dle zákona o vysokých školách, je pak naplněna tato skutková podstata.

Zákon dále mění ustanovení týkající se ukládání správních trestů. Zákon zavádí v případě některých přestupků možnost uložení dalších správních trestů v podobě zákazu činnosti poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky a zveřejnění rozhodnutí o přestupku. Při vlastním ukládání správních trestů je pak nutné vycházet z pravidel dle zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Možné rozmezí správního trestu zákazu činnosti bylo zvoleno tak, aby v každém jednotlivém případě bylo možné adekvátně reagovat na společenskou škodlivost protiprávního jednání. Tato škodlivost se přitom může zásadním způsobem v jednotlivých případech lišit. Společenská škodlivost je dána zejména rozsahem, v jakém bylo zahraniční vysokoškolské vzdělávání poskytováno, dále dopadem do právní roviny absolventů (nemožnost uznání protiprávně uskutečňovaného zahraničního vysokoškolského vzdělání), jakož i celkovou výší škody způsobené poškozeným. Potenciálně vysoká společenská škodlivost v individuálních případech se pak projevuje rovněž v možnosti správního orgánu udělit pokutu až do výše 2 000 000 Kč. Současně se jeví jako žádoucí zachovat možnost postihnout „nejnebezpečnější” protiprávní jednání správním trestem zákazu činnosti až ve výši 10 let.

V § 93o se mění i číselné označení odstavce o pokutách z paragrafu 93n, na nějž je odkazováno.
Novela současně zakotvuje zápis vybraných údajů o přestupci v případě některých skutkových podstat do Seznamu poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělání na území České republiky v případě, kdy v přestupkovém řízení bude udělena pokuta ve výši nejméně 100 000 Kč.
K bodu 244 [k § 95 odst. 1]
V § 95 odst. 1 dochází ke komplexní úpravě, která odpovídá reálné situaci v oblasti fungování a hospodaření státních vysokých škol. Navrhovaná změna ustanovení § 95 odst. 1 tak vylučuje aplikaci ustanovení § 81 a 81d na státní vysoké školy. Důvodem je komplexní speciální právní úprava, zakotvená pro státní vysoké školy v § 95 odst. 4 a 5. Dále se aktualizuje odkaz mj. na ustanovení o stipendiích přiznávaných v případech hodných zvláštního zřetele, jímž je specifikován druh stipendií přiznávaných „civilním studentům“ studijních programů v oblasti bezpečnostních služeb, na něž může Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy poskytnout vojenské vysoké škole peněžní prostředky rozpočtovým opatřením. 
K bodu 245 [k § 95 odst. 2]
V § 95 odst. 2 se na základě návrhu Ministerstva obrany mění vymezení okruhu osob, při jejichž přijímání ke studiu se vojenská vysoká škola řídí požadavky Ministerstva obrany. Pojem „vojáci v činné službě“ byl nahrazen pojmem „uchazeči“, neboť Ministerstvo obrany může mít požadavky nejen na přijímání vojáků v činné službě, ale i na přijímání civilních uchazečů.
K bodům 246 a 247 [k § 95 odst. 4 až 6]
Státní vysoké školy budou moci samostatně žádat o samostatnou (tj. nikoliv společně udělovanou jako v § 81) akreditaci podle § 79 i takových studijních programů, které budou jimi zabezpečeny ve spolupráci s jinou státní vysokou školou, veřejnou vysokou školou nebo „evropskou“ právnickou osobou [tj. právnickou osobou se sídlem, ústřední správou nebo hlavním místem podnikatelské činnosti na území některého členského státu Evropské unie  (nebo – podle § 106 odst. 2 ZVŠ -  jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace] a zřízenou nebo založenou podle práva některého členského státu EU (nebo jiného smluvního státu Dohody o EHP nebo Švýcarské konfederace], zabývající se vzdělávací a tvůrčí činností. 
Podmínkou pro akreditaci bude dohoda zúčastněných subjektů o vzájemné spolupráci, která bude přímo náležitostí žádosti o akreditaci; budou-li mezi zúčastněnými subjekty obě státní vysoké školy, namísto uzavření dohody se bude vyžadovat vyhotovení zápisu. Přičemž k uzavření dohody i vyhotovení zápisu bude potřebný předchozí písemný souhlas Ministerstva obrany (půjde-li o vojenskou vysokou školu) nebo Ministerstva vnitra (půjde-li o policejní vysokou školu); souhlas Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy již vyžadován nebude. 
[Zakotvení institutu „zápisu“ vychází ze skutečnosti, že státní vysoké školy spolu nemohou uzavírat (vzhledem k jejich právní formě) smlouvy, neboť na obou stranách smlouvy by stál tentýž subjekt – ČR.  Dle § 95 odst. 1 zákona o vysokých školách je vojenská vysoká škola součástí Ministerstva obrany (tedy organizační složky státu) a policejní vysoká škola je organizační složkou státu, k níž funkci zřizovatele plní Ministerstvo vnitra. Zápis dle § 95 odst. 4 je formou „zápisu“ zmiňovaného v  § 19 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích,   ve znění pozdějších předpisů, (podle kterého mj. „Nakládání s majetkem a jiné právní jednání mezi organizačními složkami České republiky navzájem se uskutečňuje zápisem.“ a organizační složky ČR se při vzájemném právním jednání řídí pravidly o náležitostech zápisů, která stanoví prováděcí právní předpis) a v § 14 a násl. vyhlášky č. 62/2001 Sb., o hospodaření organizačních složek státu a státních organizací s majetkem státu, ve znění pozdějších předpisů, (podle které mj. „Organizační složky mezi sebou navzájem v rámci své působnosti anebo stanoveného předmětu činnosti své vztahy při nakládání s majetkem a jiném právním jednání upravují zápisem.“ a „Zúčastněné organizační složky se v zápisu označí svým názvem, sídlem a identifikačním číslem osoby spolu s uvedením jména a funkce (pracovního zařazení) fyzické osoby, která je oprávněna k podepsání zápisu, jakož i důvodu, který tuto osobu k podpisu opravňuje.“ atd.)]
Ustanovení § 95 odst. 4 již také nebude vyžadovat, aby státní vysoká škola, která bude žádat o akreditaci magisterského, doktorského nebo nově i bakalářského studijního programu, zabezpečeného podle § 95 odst. 4, měla již akreditovaný nějaký doktorský studijní program. 
Budou-li mezi spolupracujícími subjekty alespoň dvě vysoké školy, bude primárně platit pravidlo, že uchazeče o studium bude přijímat a absolventům studia udělovat akademický titul ta státní vysoká škola, které byla udělena akreditace. Od této úpravy se bude možno odchýlit v dohodě (nebo zápisu) zúčastněných vysokých škol; minimální povinné náležitosti takové úpravy, jež bude součástí dohody nebo zápisu o spolupráci při zabezpečení studijního programu, jsou uvedeny v § 95 odst. 4 v písmenech a) až d). 
Vysoké školy budou tedy muset mít v takovém případě vyřešenu otázku vzájemných práv a povinností, zejména mít určeno, která nebo které z nich budou uchazeče přijímat ke studiu a která nebo které z nich budou udělovat akademické tituly, a musí mít též vyřešeny podrobnosti o přijímání uchazečů, organizaci a ukončení studia a použití vnitřních předpisů vysokých škol. 
Podle odst. 6 bude platit, že ke vzniku oprávnění státní vysoké školy uskutečňovat studijní program podle odstavce 4 věty první se bude vyžadovat akreditace i v případě, že zúčastněná vysoká škola má institucionální akreditaci v oblasti či oblastech vzdělávání, v rámci kterých má být daný studijní program uskutečňován.
K bodu 248 [k § 95 odst. 7]
Úprava modifikuje zveřejňování, resp. zpřístupňování výsledků vědy, výzkumu, vývoje a závěrečných prací v kontextu nezbytné ochrany informací z důvodu bezpečnosti státu. Nakládání s utajovanými informacemi se řídí zákonem č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů, respektive zákonem č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti), ve znění pozdějších předpisů, které jsou na stejné úrovni právní síly jako zákon o vysokých školách.

Různé subjekty v České republice jsou adresáty neutajovaných dokumentů NATO označovaných textem NATO UNCLASSIFIED a neutajovaných dokumentů EU označovaných textem LIMITE. Ač jsou tyto typy dokumentů neutajované, nakládání s nimi podléhá zvláštnímu režimu vyžadovanému jejich původci, který je odlišný od režimu manipulace s ostatními neutajovanými dokumenty. 
NATO a EU doporučuje, aby členské státy upravily svými předpisy nakládání s dokumenty typu NATO UNCLASIFIED, respektive LIMITE. Část druhá navrhovaného zákona tak představuje naplnění tohoto doporučení. Hlavním účelem zvláštního režimu je zabránit neoprávněným osobám, aby se mohly seznámit s obsahem takovýchto dokumentů. Konkrétní způsob zajištění ochrany je ponechán na jejich adresátovi. Text ustanovení je formulován obecně, a to z toho důvodu, že v obou institucích jsou vyvíjeny aktivity směřující k modifikacím zvláštního režimu nakládání s těmito typy dokumentů, a tím do budoucna může obecné ustanovení předejít dalším legislativním úpravám této problematiky na národní úrovni.

Na rozdíl od utajovaných dokumentů jsou v případě dokumentů typu NATO UNCLASSIFIED i dokumentů typu LIMITE subjekty v České republice pouze příjemci těchto dokumentů, nikoliv jejich původci.

K bodu 249 [k § 95 odst. 7, resp. odst. 9]
Novelizací ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) a b) (viz čl. I body 3 a 4) byly působnosti ministra školství, mládeže a tělovýchovy, týkající se výroční zprávy a strategického záměru, přeneseny na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. 
Úprava obsažená doposud v § 95 odst. 7 písm. d) tak již není nutná, neboť obě působnosti bude možno nově podřadit mezi působnosti Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra uvedené v § 95 v odstavci 9 (nově označeném jako odstavec 10) v písm. l).
V § 95 bylo proto v dosavadním odstavci 7, nově označeném jako odstavec 9, bez náhrady zrušeno ustanovení písm. d). 
K bodu 250 [k § 95 odst. 10 písm. g)]
Úprava reaguje na změnu členění ustanovení § 91 o stipendiích; odstavec 4 paragrafu 91 je třeba nahradit § 91b odst. 1
K bodu 251 [k § 95 odst. 12]
Dochází k úpravě s ohledem na specifika služebního poměru.
K bodu 252 [k § 95 odst. 15]
Na základě připomínek Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany se zavádí speciální právní úprava ve vztahu ke stanoviskům podle § 78 odst. 6 věty druhé a § 79 odst. 2 písm. g) a povolení podle § 78 odst. 7 věty třetí, pokud se jedná o studijní programy státních vysokých škol. V těchto případech nebude nutné stanovisko obou ministerstev, ale pouze Ministerstva obrany u vojenských vysokých škol a Ministerstva vnitra u policejních vysokých škol.
K bodu 253 [k § 97]
Z důvodu ochrany třetích stran (primárně studentů a uchazečů o studium) bylo do zákona doplněno ustanovení nového § 97, zakotvující povinnost zdržet se jednání způsobilého uvést v omyl – a to co do oprávnění poskytovat vysokoškolské vzdělávání a působení jako vysoká škola (v odstavci 1) a co do oprávnění poskytovat v ČR zahraniční vysokoškolské vzdělávání (v odstavci 3). Zakazuje se také vydávání dokladů o absolvování studia, diplomů a přiznávání titulů vyvolávajících příslušné nebezpečí záměny. Jednáním způsobilým vyvolat mylnou domněnku se rozumí jednání způsobilé vyvolat mylnou domněnku u osoby průměrného rozumu.  
K čl. II [Přechodná ustanovení k novele zákona o vysokých školách]
S ohledem na rozsah a charakter navrhovaných změn platné právní úpravy se navrhují přechodná ustanovení. 

Ustanovení čl. II zejména zavádí přechodná období pro splnění určitých povinností a uvedení praxe do souladu s novou právní úpravou.

Podle bodu 1 uvedou právnické osoby uvedou svůj název do souladu s touto novelou nejpozději do 31. prosince 2025. 

V bodě 2 je stanoveno, že vysoké školy své vnitřní předpisy uvedou do souladu s novou právní úpravou a předloží je k registraci ministerstvu nejpozději do 1 roku ode dne nabytí účinnosti této novely; soukromé vysoké školy je předloží ministerstvu na vědomí do 2 let. Další rok pak budou mít vysoké školy na zajištění souladu u vnitřních předpisů součástí.

Ustanovením bodu 3 se zajišťuje, že zúžení okruhu právnických osob, které se budou moci v České republice získat oprávnění působit jako soukromá vysoká škola, vyplývající ze zpřísnění podmínek v § 39 odst. 1 zákona o vysokých školách (stanovených nově kumulativně, nikoliv jako doposud alternativně), se nebude vztahovat (a nebude mít negativní dopad) na stávající soukromé vysoké školy, resp. subjekty, které by získaly státní souhlas působit jako soukromá vysoká škola před účinností předložené novely. 

V souladu s ustanovením bodu 4 budou řízení o žádosti o udělení státního souhlasu působit jako soukromá vysoká škola, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončena a práva a povinnosti s těmito řízeními související posouzena podle § 39 a 39a zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti předložené novely.

Dle bodu 5 bude nutné do 1 roku od nabytí účinnosti této novely, aby právnická osoba, která je soukromou vysokou školou, nebo která získá státní souhlas, uvedla složení svého statutárního orgánu do souladu s požadavkem bezúhonnosti a důvěryhodnosti člena statutárního orgánu právnické osoby; neučiní-li tak v uvedené jednoleté lhůtě, může jí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy udělený státní souhlas odejmout.

Podle bodu 6 se povinnost vysokých škol zajišťovat při přípravě, schvalování a uskutečňování studijních programů jejich soulad s „rámcem kvalifikací vysokoškolského vzdělávání“ bude vztahovat jen na „nové“ studijní programy.

Body 7 a 8 reagují na úpravu ukončování studia a reformu doktorských studijních programů.

V bodě 9 se řeší zacházení s obhájenými závěrečnými pracemi s odloženým zveřejněním, které MŠMT obdrželo od vysokých škol k uchování podle dosavadního znění § 47b odst. 4 zákona o vysokých školách (tj. z důvodu existence překážky pro zveřejnění).

Dle bodu 10 nejsou rozhodnutí o vyměření poplatku spojeného se studiem, dle § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách, která již byla vydána, novelizací dotčena. Na řízení, která nebudou před účinnosti novely pravomocně ukončena, je nutné použít ustanovení § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách v novelizovaném znění; při případném určování studijních programů stejného typu podle § 58 odst. 3 věty poslední je třeba zohlednit i řádně ukončená studia, která byla zahájena či ukončena před účinností novely.

Podle bodu 11 se nový pojem úhrada spojená se studiem na soukromé vysoké škole považuje za ekvivalentní k pojmu poplatek spojený se studiem na soukromé vysoké škole.

V bodě 12 je stanoveno, že probíhající studium v mezinárodně uznávaném kurzu se dokončí podle dosavadního znění § 60a zákona o vysokých školách.

Podle bodu 13 splní akademický pracovník, který působí na vysoké škole v pracovním nebo služebním poměru, svou informační povinnost ohledně svého již existujícího souběžného pracovního nebo služebního poměru do 1 měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 

V bodě 14 je stanoveno, že ministerstvo upraví do jednoho roku podle nové úpravy registr docentů, profesorů a mimořádných profesorů vysokých škol.

Bod 15 zakotvuje dokončení nostrifikačních řízení podle dosavadní právní úpravy. 

Bod 16 zakotvuje skutečnost, že zkrácení doby platnosti potvrzení orgánu státní sociální podpory o příjmu rodiny, vydávaného pro účely přiznání stipendia, se nebude vztahovat na řízení ve věcech stipendií, která nebyla před účinností novely pravomocně ukončena.

Ustanovení § 91a se dle bodu 17 budou vztahovat pouze na studenty, kteří své první období výuky zahájí od 1. září 2025.

V bodech 18 až 22 je řešen přechod poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území ČR do nového právního režimu, vyplývajícího ze změn části čtrnácté zákona o vysokých školách. Uvedená přechodná ustanovení umožňují dostudovat studentům, kteří započali své studium před nabytím účinnosti této novely.

Právnické osoby, které podle stávající právní úpravy poskytují na území ČR vzdělávání v zahraničních vysokoškolských studijních programech toliko na základě splnění ohlašovací povinnosti (jako tzv. „evropské zahraniční vysoké školy“ a „pobočky evropských zahraničních vysokých škol“ ve smyslu dosavadního znění zákona o vysokých školách) budou moci (podle bodů 18 a 19) po dobu až 7 měsíců od účinnosti předložené novely pokračovat v uskutečňování dosavadních studijních programů. 

Nezískají-li v průběhu této doby pro tyto programy uvedené zahraniční vysoké školy tuzemské povolení a jejich pobočky (- české právnické osoby) tuzemské oprávnění, budou sice moci v poskytování uvedeného vzdělávání pokračovat, ale toliko za účelem dostudování stávajících studentů, kteří studium zahájili před účinností předložené novely, přičemž ke studiu těchto dobíhajících programů již nebudou moci přijímat nové uchazeče.

Po dobu uvedeného pokračování se na tyto poskytovatele ohledně daného pokračujícího vzdělávání a souvisejících práv, povinností a postupů bude vztahovat dosavadní znění zákona o vysokých školách.

Pokud jde o právnické osoby, které podle stávající právní úpravy poskytují na území ČR vzdělávání v zahraničních vysokoškolských studijních programech  na základě tuzemského povolení (tzv. „mimoevropské zahraniční vysoké školy“) nebo na základě tuzemského oprávnění (tzv. „pobočky mimoevropských zahraničních vysokých škol“), jejich oprávnění poskytovat toto vzdělávání nebude (podle bodu 20 a 21) novelou dotčeno  a bude trvat  do uplynutí doby, na kterou bylo tuzemské povolení nebo tuzemské oprávnění uděleno, nebo do dne jeho odnětí. Přičemž MŠMT bude moci (podle bodu 22) uvedené tuzemské povolení nebo tuzemské oprávnění odejmout za podmínek podle stávajícího znění zákona o vysokých školách.

Dle bodu 23 se na studium v zahraničních vysokoškolských studijních programech použije právní úprava o jeho postavení na roveň ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti novely, týká-li se rozhodování Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy podle zákona o státní sociální podpoře nebo zákona o důchodovém pojištění doby studia přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo doby studia uskutečňovaného v zahraničních vysokoškolských studijních programech uskutečňovaných podle bodu 16, 17, 18 nebo 19.

Na dosavadní studijní programy státních vysokých škol, zabezpečované podle § 95 odst. 4 zákona o vysokých školách ve spolupráci s veřejnou vysokou školou, se po dobu platnosti jejich akreditace bude podle bodu 24 vztahovat dosavadní znění § 95 odst. 4 zákona o vysokých školách. Přechodné ustanovení je potřebné z důvodu legislativního zajištění dobíhajících studijních programů zabezpečovaných Univerzitou obrany ve spolupráci s veřejnými vysokými školami (Univerzitou Karlovou a Univerzitou Pardubice).

K ČÁSTI DRUHÉ [změna zákona č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů]
Nově je  úpravou v § 3 odst. 2 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy doplněno mezi subjekty vykonávající působnost na úseku sociálního zabezpečení, neboť se do zákona zároveň zakotvují některá pravidla řízení o postavení studia na středních, vyšších odborných nebo vysokých školách v cizině (nebo studia na zahraničních vysokých školách nebo v pobočkách zahraničních vysokých škol na území České republiky) na roveň studia na středních, vyšších odborných nebo vysokých školách v České republice, o němž MŠMT doposud rozhoduje pro účely důchodového pojištění (na základě kompetence stanovené v § 21 zákona o důchodovém pojištění) a pro účely státní sociální podpory (na základě kompetence stanovené v § 12 zákona o státní sociální podpoře). 
Úprava zmíněného správního řízení o postavení studia na roveň byla zařazena do zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (do § 10c) s ohledem na skutečnost, že právní úprava důchodového pojištění je rozdělena tak, že „hmotně právní úpravu“ obsahuje zákon o důchodovém pojištění a organizační a procesní úpravu včetně řízení obsahuje zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Zmíněná pravidla řízení o postavení studia na roveň, stanovená v zákoně o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, budou tedy při vydávání rozhodnutí pro účely důchodového pojištění [tj. při rozhodování v řízeních podle § 21 odst. 1 písm. a) bodu 1, 2 nebo 3 zákona o důchodovém pojištění] používána automaticky, aniž by na tato pravidla muselo být v zákoně o důchodovém pojištění výslovně odkázáno.
Tato pravidla budou dále obdobně používána i při vydávání rozhodnutí pro účely státní sociální podpory [tj. při rozhodování v řízeních podle § 12 odst. 1 písm. c), d) nebo e) zákona o státní sociální podpoře], a to na základě výslovného odkazu uvedeného v § 12 odst. 4 zákona o státní sociální podpoře. 
Nově zavedená pravidla sjednocují, zpřehledňují a zefektivňují vedení řízení, což by mělo mít pozitivní vliv i na jeho délku. 
Pokud jde o samotný věcný obsah zmíněných pravidel, upravujících nově proces rozhodování o postavení „zahraničního studia“ na roveň studia v České republice (na středních a vyšších odborných školách podle školského zákona a na vysokých školách podle zákona o vysokých školách), ustanovení § 10c upravuje především podklady pro rozhodnutí a jejich náležitosti – v odstavcích 1 až 3. 
Ustanovení § 10c pak dále v odstavci 4 umožňuje odlišně od ustanovení správního řádu při doručování nestanovit opatrovníka k převzetí písemnosti. V §10c odst. 4 bude totiž nově zakotvena speciální výjimka z obecné povinnosti [vyplývající z § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu] ustanovovat účastníkům správního řízení, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, procesního opatrovníka. Orgány rozhodující o postavení studia na roveň (tj. v 1. stupni řízení ministerstvo a ve 2. stupni ministr školství, mládeže a tělovýchovy) tak budou žadateli písemnosti doručovat veřejnou vyhláškou (tj. způsobem stanoveným v § 25 správního řádu), aniž by mu ustanovily opatrovníka, nebude-li se prokazatelně dařit žadateli doručovat (nebo doručit, půjde-li o doručování do ciziny). Výslovným zakotvením pravidla „Nedaří-li se prokazatelně žadateli doručovat nebo nepodaří-li se žadateli doručit do ciziny, orgán rozhodující o žádosti doručuje žadateli bez ustanovení opatrovníka veřejnou vyhláškou.“ bude ohledně správních řízení o postavení studia na roveň studia na středních, vyšších odborných  nebo vysokých školách v České republice, vydávaných pro účely důchodového pojištění nebo pro účely státní sociální podpory, mj. odstraněna potřeba posuzovat, zda typově jde či nejde o správní řízení, v němž má být žadateli „uložena povinnost nebo odňato právo“. 
Tj. bude odstraněna potřeba posuzovat, zda lze či nelze ohledně žadatelů o postavení studia na roveň, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, aplikovat výjimku [z § 32 odst. 2 písm.  d) správního řádu], zakotvenou v § 32 odst. 3 správního řádu, podle níž správní orgán procesního opatrovníka účastníkům řízení neustanovuje a doručuje jim veřejnou vyhláškou, nejde-li o účastníky, jimž má být v řízení uložena povinnost nebo odňato právo.
Úpravu považujeme za účelnou, neboť ve správní praxi se lze setkat i s extenzivním  výkladem pojmu „účastník, kterému má být v řízení uložena povinnost nebo odňato právo“, který bere v úvahu netoliko úzkou podstatu, resp. předmět samotného řízení, ale i navazující, resp. související práva a povinnosti daných osob vyplývající z jiných právních předpisů, kdy může dojít a dochází k zásahům do veřejných subjektivních práv účastníka a kdy dle extenzivního výkladu má správní orgán ustanovit účastníku řízení opatrovníka i tehdy, pokud může být rozhodnutím negativně dotčen, i když se mu např. žádné právo neodnímá přímo.
(K tomu lze odkázat např. na Závěry ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu č. 28 ze dne 6.3.2006, č. 32 ze dne 10.4.2006 a č. 78 ze dne 22.6.2009 a usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 64/2005-108 ze dne 6.2.2007.)
Účastník řízení o postavení studia na roveň pro účely důchodového pojištění, jehož žádost by byla zamítnuta, může být přitom  negativně dotčen např. na svém právu na pomoc státu při studiu ve smyslu čl. 33 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť při zamítnutí žádosti nebude (nebo přestane být) pro účely důchodového pojištění považován za osobu soustavně se připravující na budoucí povolání studiem, resp. za nezaopatřené dítě, a nebude mít nárok na požitky spojené s nezaopatřeností podle zákona o důchodovém pojištění (např. sirotčí důchod) nebo podle jiných právních předpisů, které na tento zákon při vymezení nezaopatřenosti odkazují. (Viz např. peněžitá pomoc v mateřství podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.) 
A obdobně i účastník řízení o postavení studia na roveň pro účely státní sociální podpory, jehož žádost by byla zamítnuta, může být  negativně dotčen např. na svém právu na pomoc státu při studiu ve smyslu čl. 33 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť při zamítnutí žádosti nebude (nebo přestane být) pro účely státní sociální podpory považován za osobu soustavně se připravující na budoucí povolání studiem, resp. za nezaopatřené dítě, a nebude mít on (popř. příslušná osoba blízká) nárok na požitky spojené se zvýhodněným právním statusem nezaopatřeného dítěte připravujícího se na budoucí povolání studiem podle zákona o státní sociální podpoře nebo podle jiných právních předpisů, které na tento zákon při vymezení nezaopatřenosti odkazují. (Viz např. daňové zvýhodnění pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů,  placení pojistného veřejného zdravotního pojištění státem podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, požitky poskytované nezaopatřeným dětem  v domovech pro osoby se zdravotním postižením podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, či dávka pěstounské péče podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.)
Podle odst. 6 bude specifikováno, že účastníkem řízení je pouze žadatel. V odst. 7 se uvádí, že žadatelem může být jen osoba, o jejíž studium jde, popřípadě osoba po ní pozůstalá, má-li na vydání rozhodnutí právní zájem.
K ČÁSTI TŘETÍ [změna zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů] 
V § 38l odst. 4 zákona o daních z příjmů dochází ke specifikaci, jaké konkrétní důkazní prostředky se použijí pro prokázání uplatnění daňového zvýhodnění na zletilé dítě, které je studentem na střední nebo vysoké škole v zahraničí, na zahraniční vysoké škole v České republice nebo ve vysokoškolském studijním programu zahraniční vysoké školy uskutečňovaném na území České republiky českou právnickou osobou. Uvedené bude prokazováno potvrzením vydaným českou právnickou osobou nebo zahraniční školou a rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, podle kterého je toto studium pro účely státní sociální podpory postaveno na roveň studia na středních školách, nebo vysokých školách v České republice. Skutečnost, že pro účely tohoto ustanovení se za studium na střední škole považuje i studium na konzervatoři a na vyšší odborné škole, vyplývá z posuzování srovnatelnosti studia podle zákona o státní sociální podpoře, který v § 12 odst. 2 písm. a) a c) výslovně uvádí, že studiem na středních školách se pro účely zákona o státní sociální podpoře rozumí studium na konzervatořích a vyšších odborných školách zapsaných do rejstříku škol a školských zařízení. 

K ČÁSTI ČTVRTÉ [změna zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů] 
V § 12 odst. 1 písm. d) se s ohledem na úpravy v zákoně o vysokých školách vypouští definice zahraniční vysoké školy zakotvená pro účely zákona o státní sociální podpoře; zákon o státní sociální podpoře pak bude ohledně uvedeného pojmu v § 12 odst. 1 písm. d) toliko odkazovat (prostřednictvím poznámky pod čarou č. 70) na ustanovení zákona o vysokých školách.   
V návaznosti na změny ustanovení § 93a a násl. zákona o vysokých školách o poskytovatelích zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky je dále nezbytné promítnout do zákona o státní sociální podpoře do ustanovení § 12 odst. 1 písm. e) o soustavné přípravě dítěte na budoucí povolání studiem ve vysokoškolském studijním programu zahraniční vysoké školy příslušnou formulační změnu ohledně případu poskytování uvedeného vzdělávání českou právnickou osobou.
Dále se v § 12 doplňuje nový odstavec 4, jímž bude použití pravidel stanovených v zákoně o organizaci a provádění sociálního zabezpečení pro řízení o postavení studia na roveň pro účely důchodového pojištění vztaženo i na rozhodování prováděné pro účely státní sociální podpory.
K ČÁSTI PÁTÉ [změna zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů] 
V návaznosti na změny ustanovení § 93a a násl. zákona o vysokých školách o poskytovatelích zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky je nezbytné promítnout do zákona o důchodovém pojištění do ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) bodu 3 o soustavné přípravě dítěte na budoucí povolání studiem ve vysokoškolském studijním programu zahraniční vysoké školy příslušnou formulační změnu ohledně případu poskytování uvedeného vzdělávání českou právnickou osobou.
V § 21 odst. 1 písm. a) bodě 2 se pak s ohledem na úpravy v zákoně o vysokých školách vypouští definice zahraniční vysoké školy zakotvená pro účely zákona o důchodovém pojištění. 
K ČÁSTI ŠESTÉ [změna zákona č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, ve znění pozdějších předpisů] 
Úprava zákona reflektuje dřívější změny provedené ve školském zákoně (mj. v § 16) ohledně úpravy vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami i nyní současně navrhované změny v zákoně o vysokých školách, který nově výslovně upravuje povinnost vysokých škol zajišťovat pro uchazeče a studenty se specifickými potřebami (tj. nejen pro uchazeče a studenty se sluchovým postižením, ale komplexně mj. i pro uchazeče se zrakovým nebo pohybovým postižením, se specifickými poruchami učení, s poruchou autistického spektra nebo s jinými obtížemi danými zdravotním postižením nebo zdravotním stavem) přiměřená podpůrná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole.  
Důvodem pro změnu zákona o vysokých školách (pro doplnění nových ustanovení § 21 odst. 5 a § 42 odst. 5) a navazující změny zákona o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob je mj. skutečnost, že dosavadní zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu o podmínkách a rozsahu tlumočnických služeb poskytovaných neslyšícím a hluchoslepým studentům vysokých škol, obsažené v § 8 odst. 3 a § 10 písm. a) zákona o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, se ukázalo být z hlediska ústavnosti nedostatečnou právní oporou pro vydání prováděcí vyhlášky o tlumočnických službách pro neslyšící a hluchoslepé studenty vysokých škol, neboť vysoké školy nebyly jako adresát povinnosti zajistit studentům vysokých škol tlumočnické služby určeny zákonem. Podle ustanovení čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod přitom mohou být povinnosti ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích. A podle čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Má-li být tedy nějaká povinnost uložena vyhláškou, je nezbytné, aby k tomu existovalo odpovídající zákonné zmocnění. 
Problematika poskytování tlumočnických služeb neslyšícím a hluchoslepým osobám při předškolním, základním, středním a vyšším odborném vzdělávání a při studiu na vysoké škole tak již nebude předmětem úpravy zákona o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob. Podpora poskytovaná při vzdělávání bude primárně řešena školskými právními předpisy – školským zákonem (a vyhláškou č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, ve znění pozdějších předpisů) a zákonem o vysokých školách (§ 21 a 42). 
K ČÁSTI SEDMÉ [změna zákona č. 18/2004., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů]  
V § 36a odst. 4 písm. a) se výslovně upravuje, že mezi požadované údaje, které je povinen uchazeč oznámit před výkonem regulované profese, patří i adresa místa podnikání v zemi původu, případně doručovací adresa. 
Rovněž se zpřesňuje dosavadní právní úprava § 36a odst. 6 zákona. Ze stávajícího znění není zřejmý okruh údajů, které by měly být přístupné způsobem umožňujícím dálkový přístup, ačkoliv implicitně se dá očekávat, že s veřejným přístupem do evidence, která obsahuje i rozsah údajů, zcela evidentně zákonodárce při přijímání ustanovení § 36a odst. 6 počítal. Důvodová zpráva k zákonu č. 52/2012 Sb. k danému ustanovení uvádí: „V textu nového odstavce 6 je zakotven přístup do veřejné části jednotné evidence poskytovatelů služeb prostřednictvím internetu a možnost ověření úplného splnění oznamovací povinnosti poskytovatelem služeb.“. 
Okruh údajů směřuje k tomu, aby měly uznávací nebo kontrolní orgány pro výkon své působnosti k dispozici údaje o osobách oprávněných k dočasnému nebo příležitostnému výkonu regulované činnosti. Zda existuje oprávnění vykonávat regulovanou činnost dočasně nebo příležitostně, by měl mít možnost ověřit rovněž klient, který služby těchto osob zamýšlí využít. 
Provedené legislativní úpravy zachovávají dosavadní rozsah přístupu veřejnosti a orgánů veřejné moci k údajům databáze regulovaných povolání. 
K ČÁSTI OSMÉ [Změna školského zákona] 
Úprava tohoto zákona spočívá primárně v zakotvení Informačního systému vzdělávání (ISV). Právní úprava by měla dále reflektovat postupný vznik ISV (připravovaného nejprve v rámci projektu Resortní informační systém ministerstva) jako informačního systému veřejné správy, jehož správcem bude ministerstvo. Systém bude v první etapě svého budování eEdu-I zpracovávat informace, které ministerstvo shromažďuje na základě školského zákona i zákona o vysokých školách.
K bodu 1 [k § 28 odst. 5]
Dochází k upřesnění, za jakým účelem MŠMT sdružuje pro statistické účely a pro účely plnění dalších povinností údaje z dokumentace škol a školských zařízení a ze školních matrik. Tyto údaje jsou základním podkladem pro tvorbu koncepcí v oblasti vzdělávání a vyhodnocování jejich naplnění a pro přípravu návrhů právních předpisů. 

K bodu 2 [k § 28a]
Je definován nově zaváděný Informační systém vzdělávání (ISV), který bude s ohledem na svůj charakter klasifikován jako neveřejný informační systém veřejné správy, jehož nefunkčností by bylo bezprostředně narušeno nebo ohroženo plnění vrchnostenských povinností. ISV bude obsahovat údaje o vykonávané správní činnosti a zcela naplňovat parametry kladené na informační systém veřejné správy.

Prostřednictvím ISV budou v rámci první fáze jeho budování eEdu-I zpracovávány údaje především z oblasti následujících agend:  
· Rejstříku škol a školských zařízení
· Rejstříku školských právnických osob
· Registru vysokých škol a studijních programů

K bodu 3 [k § 81 odst. 5]
Upravuje se nepřesnost v aktuálním znění zákona.  

K bodu 4 [k § 115]
V návaznosti na dřívější vypuštění úpravy poskytování finančních prostředků ze státního rozpočtu na rozvojové programy z § 163 a 171 školského zákona (provedené s účinností od 1.10.2020 zákonem č. 284/2020 Sb.) se vypouští „rozvojové programy“, resp. zajišťování jejich koordinace, i z ustanovení § 115 školského zákona, vymezujícího činnosti zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků.
K bodům 5 a 6 [k § 141 odst. 1 a 2]
V souvislosti se zavedením Informačního systému vzdělávání bude mimo jiné nově elektronizována také agenda školského rejstříku. Tuto změnu reflektuje odpovídajícím způsobem novelizovaný § 141. 
K bodu 7 [k § 141 odst. 5]
Vzhledem ke skutečnosti, že školský rejstřík bude nově součástí informačního systému veřejné správy, je potřeba vypustit dosavadní úpravu, dle které má elektronická podoba tohoto rejstříku informativní charakter.
K bodu 8 [§ 144 odst. 1 písm. b)]
Stávající písmeno m) zakotvovalo údaj o adrese elektronické pošty školy nebo školského zařízení. Ve skutečnosti však jde o adresu elektronické pošty právnické osoby, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení. Z tohoto důvodu je vhodnější uvést adresu elektronické pošty přímo v písmenu b), kde jsou uvedeny údaje, které se zapisují právě o právnické osobě vykonávající činnost školy. S ohledem na digitalizaci a na zákon č. 261/2021 Sb., o změně zákonů související s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci, na jehož základě se rozšiřuje okruh subjektů, jimž se zřizují datové schránky, se doplňuje také identifikátor datové schránky, který je rovněž vhodný zapisovat do rejstříku škol a školských zařízení.
K bodu 9 [§ 144 odst. 1 písm. c)]
Legislativně technická úprava spočívající v doplnění identifikátoru datové schránky, stejně jako je tomu u písmene b).
K bodu 10 [§ 144 odst. 1 písm. i)]
S ohledem na nově zaváděné pravidlo, kdy při změně v některých údajích nebude potřeba tyto změny hlásit (viz nový odstavec 6 v § 149), je nutné, aby v případě ředitelů škol a školských zařízení docházelo i k předávání údaje o adrese místa pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky adresu místa pobytu. Bez tohoto údaje nebude možné ztotožnění v základních registrech za situace, kdy základní registry budou obsahovat více osob stejného jména, příjmení a data narození. Byť se zřejmě bude jednat o výjimečné případy, nechceme ani tyto osoby zbytečně zatěžovat povinností nám hlásit dané změny. Z uvedeného důvodu je tedy potřeba nově vyžadovat další údaje podstatné pro ztotožnění.
K bodu 11 [k § 144 odst. 1 písm. j)]
Z důvodu nadbytečnosti se ruší zápis jména a příjmení a dalších údajů u statutárního orgánu právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení. V případě veřejných škol je statutárním orgánem ředitel školy a u soukromých škol je statutární orgán dohledatelný přímo v obchodním rejstříku. Není tedy nutné zapisovat tento údaj i do školského rejstříku.
K bodu 12 [zrušení § 144 odst. 1 písm. l)]
Z důvodu sjednocení se zrušuje nové písmeno l), které vzniklo přečíslováním dosavadního písmene m). Jak bylo uvedeno výše, v případě adresy elektronické pošty školy nebo školského zařízení jde ve skutečnosti o adresu elektronické pošty právnické osoby, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení. Z tohoto důvodu došlo k přesunutí údaje do písmene b), které tak bude obsahovat výčet všech údajů, které se zapisují do školského rejstříku, u právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení.
K bodům 12 a 13 [§ 147 odst. 1]
Úprava spočívající v rozšíření náležitosti žádosti o zápis do rejstříku škol a školských zařízení o adresu elektronické pošty a adresu místa pobytu nebo bydliště ředitele.
K bodům 15 a 16 [§ 149 odst. 2 a 4]
Legislativně technická úprava v důsledku zrušení dosavadních písmen j) a m) v § 144 odst. 1.
K bodům 15 a 16 [§ 149 odst. 6 a § 159 odst. 5]
Novelou ustanovení § 149 se odstraňuje nadbytečná duplicita při předávání některých údajů. Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů, ve svém § 5 odst. 1 a 2 totiž zakotvuje pro orgány veřejné moci povinnost využívat údaje vedené v základních registrech. Dále je stanoveno, že tyto orgány jsou oprávněny požadovat poskytnutí údajů od osob, po kterých je jiným právním předpisem požadováno doložení údajů vedených v základním registru, pouze za určitých podmínek (např. nejsou dané údaje obsaženy ve výčtu údajů zpřístupněných orgánu veřejné moci pro výkon agendy nebo jsou označeny jako nesprávné). Stejně tak § 7 odst. 1 zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, uvádí, že orgán veřejné moci nevyžaduje údaje vedené v základním registru nebo agendovém informačním systému, které jsou mu zpřístupněné pro výkon agendy nebo na základě souhlasu uživatele služby.
Je tedy zcela nadbytečné po právnických osobách vykonávajících činnost školy nebo školského zařízení požadovat, aby hlásily změnu v některých údajích, když si je správní orgán může převzít ze základních registrů. Mezi takové údaje patří většina údajů obsažených v § 144 odst. 1 písm. b), c) a i) a to v případě, kdy došlo ke změně těchto údajů v základním registru. Netýká se to však např. situace, kdy bude vybrán nový ředitel školy, případně dojde k přeměně právnické osoby. Půjde rovněž o změnu adresy elektronické pošty právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení, pokud tato adresa nebude v základním registru uvedena. V takových případech je nutné o zápis uvedených změn požádat, jelikož nepůjde o informace, které by mohl správní orgán zjistit ze základních registrů. Výslovně se zakotvuje, že o zápisu změny v předmětných údajích se nevede řízení.
Ze stejného důvodu dochází i k novele v § 159. I v případě školských právnických osob totiž může ministerstvo převzít některé údaje ze základních registrů. Není proto potřebné podávat žádost o změnu v zapisovaných údajích, vést o takové změně řízení a vydávat rozhodnutí. Jde zejména o údaje podle § 154 odst. 1 písm. a), b), c), d), i) a j), jestliže dojde k jejich změně v základním registru. Zde však také budou případy, kdy i nadále bude potřeba žádost o změnu podat a vést o takové žádosti řízení. Například pokud dojde ke změně v osobě ředitele školské právnické osoby, člena školské právnické osoby, v osobě likvidátora či insolvenčního správce apod.
K ČÁSTI DEVÁTÉ [změna zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů]
V souvislosti s komplexní změnou úpravy poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky v zákoně o vysokých školách je třeba věcně i terminologicky upravit formulace zpoplatňovaných úkonů v položce 22 písm. s), t), u) a v) sazebníku správních poplatků. 
V položce č. 10 písm. d) se pak navyšuje správní poplatek za „přijetí žádosti o uznání platnosti nebo vydání osvědčení o uznání rovnocennosti dokladu o dosažení základního, středního nebo vyššího odborného vzdělání získaného v zahraniční škole“ (prováděné dle školského zákona) z 1.000,- Kč na 3.000,- Kč [tj. na stejnou výši, jaká platí v případě správního poplatku požadovaného za „přijetí žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání  a dokladu o zahraničním vysokoškolském vzdělání podle zákona o vysokých školách Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvem vnitra nebo Ministerstvem obrany“ podle položky č. 22 písm. m)]. Důvodem navýšení je mj. skutečnost, že dosavadní poplatek vybíraný krajským úřadem kryje zhruba 1/3 nákladů, které krajský úřad vynakládá na platy učitelů, kteří zajišťují nostrifikační zkoušky. Počet nostrifikačních zkoušek se přitom v posledních letech ztrojnásobil. Dále je nutné doplnit, že částka 1 000 Kč také zjevně není pro žadatele motivační: žadatelé chodí k nostrifikačním zkouškám často nepřipraveni a ke zkoušce přistupují jako k pokusu, krajské úřady tak evidují mnoho opakovaných žádostí z důvodu nedostavení se k nostrifikační zkoušce či neúspěšnosti u této zkoušky.
Pro poplatkové povinnosti u správních poplatků vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro práva a povinnosti s nimi související se použije zákon č. 634/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
K ČÁSTI DESÁTÉ [změna zákona č. 67/2022 Sb., o opatřeních v oblasti školství v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů]
Dne 1. ledna 2024 nabyl účinnosti zákon č. 454/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Uvedeným zákonem bylo znovelizováno ustanovení o účinností, a to tak, že zákon pozbude platnosti až uplynutím dne 31. srpna 2025.

Jelikož novelou ZVŠ, která má nabýt účinnosti již k 1. lednu 2025, dochází k vložení nového písmena v § 48 odst. 4 a vložení nového odstavce v § 95, je třeba tyto změny promítnout i do § 8 zákona o opatřeních v oblasti školství v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů, který se na ustanovení příslušných paragrafů odkazuje.
K ČÁSTI JEDENÁCTÉ [zrušovací ustanovení]
Úpravou ustanovení § 50 odst. 9 zákona o VŠ došlo ke zrušení povinnosti, resp. zmocnění ministerstva stanovit vyhláškou postup a podmínky při zveřejnění průběhu přijímacího řízení na vysokých školách. V dané souvislosti se ruší i původní vyhláška č. 343/2002 Sb. (včetně novelizace provedené vyhláškou č. 276/2004 Sb.), vydaná na základě uvedeného zmocnění.
K ČÁSTI DVANÁCTÉ [účinnost] 
Je plánováno nabytí účinnosti zákona dnem 1. ledna 2025, s výjimkou ustanovení souvisejících s Informačním systémem vzdělávání (ustanovení čl. I bodů 206 a 209 a čl. IX bodů 2 a 5 až 18), která by měla nabýt účinnosti dnem 1. července 2025, a s výjimkou ustanovení týkajících se soukromých vysokých škol nebo doktorského stipendia (ustanovení čl. I bodů 44 až 52, 55, 58 až 62, 65 až 68, 131 a 213 a čl. I bodu 230 ohledně vložení ustanovení § 91a zákona o vysokých školách), která by měla nabýt účinnosti dnem 1. září 2025.
Pokud jde o datum „1. září“ (odchylující se od obecné úpravy stanovení účinnosti dle zákona o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, dle které právní předpisy nabývají za stanovených podmínek účinnosti k nejbližšímu 1. lednu nebo nejbližšímu 1. červenci kalendářního roku.), jeho použití při určování počátku účinnosti je dáno naléhavým obecným zájmem, spočívajícím v potřebě sladit náběh nové právní úpravy s obvyklým začátkem akademického roku.


V Praze dne 27. března 2024


Předseda vlády:
prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
podepsáno elektronicky

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy:
doc. PhDr. Mikuláš Bek, Ph.D.
podepsáno elektronicky
1

88