Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                V.
Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA)

SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA

	1. Základní identifikační údaje

	Název návrhu: Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

	Zpracovatel / zástupce předkladatele: 

MŠMT
	Předpokládaný termín nabytí účinnosti, v případě dělené účinnosti rozveďte
1. ledna 2025
a) ustanovení čl. I bodů 198 a 201 a čl. IX bodů 2 a 5 až 16 (týkající se Informačního systému vzdělávání), která nabývají účinnosti dnem 1. července 2025, a
b) ustanovení čl. I bodů 33 až 51, 53 až 57, 86, 122, 194, 196 a 205 a čl. I bodu 223 ohledně vložení ustanovení § 91a zákona o vysokých školách (týkající se soukromých vysokých škol a doktorského stipendia), která nabývají účinnosti dnem 1. září 2025.
 

	Implementace práva EU:  

	2. Cíl návrhu zákona 

	Návrh novely reaguje zejména na některé problémy, které byly identifikovány při implementaci novely zákona z roku 2016. 

Závěrečná zpráva obsahuje tyto části: 

A) K podpoře rovnosti studentů (zavedení povinnosti činit přiměřená opatření pro studenty se specifickými potřebami) – úprava cílí na potřeby studentů
B) K vnitřním předpisům soukromé vysoké školy – komplexní řešení odchylné úpravy oproti zbylým VŠ, stanovení povinného výčtu vnitřních předpisů a základních náležitostí nejvýznamnějšího vnitřního předpisu (statutu vysoké školy)
C) Rámec kvalifikací (naplněny mezinárodní cíle ČR plynoucí z tzv. Boloňského procesu, součástí je i jistá kodifikace kreditového systému) – úprava cílí na podporu internacionalizace
D) K vyslovení neplatnosti státní závěrečné zkoušky
E) K přestupům mezi studijními programy vysoké školy – legislativní umožnění přestupů mezi studijními programy v rámci vysoké školy
F) K poplatkům – dochází ke změně nastavení poplatků za studium v cizím jazyce v doktorských studijních programech, kdy se z povinnosti stává možnost
G) K elektronickému potvrzení o studiu a elektronickému doručování – úprava cílí na snižování administrativní zátěže a na zesouladění procesu nostrifikace s mezinárodními smlouvami
H) K uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace
I) Ke stipendiím
J)   K zahraničním poskytovatelům vysokoškolského vzdělání
K)  K přestupkům 
L)  K úpravě týkající se Informačního systému vzdělávání – dochází k legislativnímu zakotvení informačního systému veřejné správy, který bude shromažďovat a zpracovávat informace podle školského zákona i zákona o vysokých školách
M) K doktorským studiím – úprava cílí na zlepšení podmínek pro studující i pro vysoké školy a celkově ke zlepšení kvality a konkurenceschopnosti nejvyššího stupně vzdělávání

Napříč novelou zákona dochází k řešení některých legislativně-technických problémů. 

	3. Agregované dopady návrhu zákona

	3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: 

	Odhaduje se zvýšení nákladů pro veřejné rozpočty pro rok 2025 o 69,1 mil. Kč, jde o zvýšené náklady na stipendia v doktorském studiu, které půjdou k tíži vysokých škol, MŠMT nebude vznášet v této věci požadavky na prostředky ze státního rozpočtu ČR. V dalších upravovaných oblastech (poplatky za studium,) nelze předem odhadnout dopad na státní rozpočet.

K vyrovnání příležitostí osob se specifickými potřebami 
Jedná se o výdaje v rámci rozpočtového ukazatele vysoké školy (tedy bez speciálních nároků na státní rozpočet), v dalších letech se výše těchto prostředků, která není obligatorně stanovená, bude odvíjet od objemu a finanční náročnosti realizovaných činností pro studenty se specifickými potřebami a od možností rozpočtového ukazatele vysoké školy. V dalších letech se bude jednat o částku 100 mil. Kč, která bude řešena v rámci rozpočtové kapitoly MŠMT.

K úpravě týkající se Informačního systému vzdělávání (ISV)
Samotná navrhovaná právní úprava nemá přímý dopad na státní rozpočet ve smyslu změny nákladů na pořízení a rozvoj ISV či financování jeho dalších nezbytných úprav či úprav na straně informačních systémů ve správě resortních organizací, které mají být v rámci ISV propojeny. Realizace ISV byla zahájena od 3. 1. 2022 a probíhá v souladu se schváleným harmonogramem projektu. Celkové náklady na realizaci (vývoj a dvouletý rozvoj) první etapy budování ISV – eEdu-I činí 26 995 100 Kč s DPH. 

K doktorským studiím

Odhady pro rok 2025 pracují s nárůstem prostředků potřebných pro studenty zapsané do 1. ročníku v akademickém roce 2025/26 a zároveň se snížením prostředků v důsledku snížení jejich počtu (předpokládaný proces v rámci kvalitnějšího výběru studujících, kterým bude následně poskytnuta větší péče). Aktuální stav nově zapsaných je přibližně 4 000/rok, výhled tedy pracuje s 3 000 zapsanými. Finanční saldo pro r. 2025 představuje – 69 120 000 Kč. V roce 2026 pak bude třeba navýšení prostředků o 345 600 000 Kč, v následujícím roce o dalších 345 600 000 Kč. Tento výpočet je založen na předpokládané výši minimální měsíční mzdy v roce 2025 za předpokladu, že by v daném roce ještě nebyla účinná připravovaná novela zákoníku práce (č.j. MPSV-2023/180883-522/6, č.j. OVA 89/24, schválená usnesením vlády ze dne 20. března 2024 č. 163), stanovující způsob jejího výpočtu s použitím mj. součinu predikce průměrné hrubé měsíční nominální mzdy v národním hospodářství na následující kalendářní rok a koeficientu (stanoveného tak, aby výsledná výše minimální mzdy byla přiměřená zejména ve vztahu ke kupní síle minimální mzdy s ohledem na životní náklady, obecné úrovni mezd a jejich rozdělení, tempu růstu mezd, dlouhodobému vývoji a míře produktivity) a s použitím orientační referenční hodnoty 45 % k posouzení přiměřenosti minimální mzdy.

	3.2 Dopady na mezinárodní konkurenceschopnost ČR: 

	Zejména úpravy v oblasti doktorského studia mají vést ke zvýšení kvality tohoto stupně studia, podpoře internacionalizace a navýšení mezinárodní prestiže a konkurenceschopnosti.

	3.3 Dopady na podnikatelské prostředí: 

	Novela upravuje dílčím způsobem postavení právnických osob, které jsou oprávněny působit jako soukromé vysoké školy. Dále je komplexně upraveno postavení a podmínky působení zahraničních poskytovatelů vysokoškolského vzdělání v České republice.  

	3.4 Dopady na územní samosprávné celky (obce, kraje):  

	      

	3.5 Sociální dopady: 

	K pozitivnímu dopadu dochází i v oblasti doktorských studií, ve kterých navrhované změny mají vést ke zlepšení životního stavu studujících (větší finanční zajištění, možnosti praxe a kombinace s pracovním poměrem atd.)

	3.6 Dopady na spotřebitele: 

	     

	3.7 Dopady na životní prostředí:  

	      

	3.8 Dopady ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů:

	Návrh stanovuje povinnosti vysokým školám k zajištění přiměřených opatření pro vyrovnání podmínek ke studiu osob se specifickými potřebami (zrakové, sluchové a pohybové postižení, specifické poruchy učení, porucha autistického spektra nebo jiné obtíže dané zdravotním postižením nebo zdravotním stavem). Pozitivní dopad je očekáván i od změn v doktorském studiu, ve kterém navrhované změny mají vést zejména k lepším možnostem slaďování studijního, pracovního a soukromého života, čímž napomáhají větší rovnoprávnosti v přístupu ke studiu, k lepšímu životnímu stavu studujících a k větší úspěšnosti studia, tedy i k lepší uplatnitelnosti absolventů na pracovním trhu a ke zlepšení českého vědeckého prostředí.

	3.9 Dopady na výkon státní statistické služby:

	K úpravě týkající se informačního systému vzdělávání
Návrh zákona nezpůsobí žádné zásadní dopady na výkon státní statistické služby. Lze předpokládat, že zavedení informačního systému vzdělávání přinese uživatelsky přívětivější a jednodušší způsob vykazování údajů. Informační systém vzdělávání bude evidované údaje ověřovat vůči základním registrům nebo jiným informačním systémům veřejné správy. Tato skutečnost by v rámci výkonu státní statistické služby mohla přinést i vyšší přesnost. Zákon rovněž výslovně zakotví kompetenci MŠMT provádět (samo nebo prostřednictvím jím pověřené osoby) statistická zjišťování a výzkumná šetření související s vysokým školstvím také s využitím kontaktních údajů sdružených podle § 87 odst. 1 písm. i) zákona o vysokých školách. 

	3.10 Korupční rizika: 

	     

	3.11 Dopady na bezpečnost nebo obranu státu: Ano

	Návrh by mohl zprostředkovaně posílit bezpečnost státu s ohledem na prodloužení doby odložení zpřístupnění závěrečných prací na státních vysokých školách až na 15 let (dle úpravy § 47b odst. 4 zákona o vysokých školách) a s ohledem na nové znění § 95 odst. 6 zákona o vysokých školách (dle kterého „Státní vysoké školy zpřístupňují výsledky vědy nebo výzkumu a vývoje a závěrečné práce v souladu s obecnými předpisy o ochraně utajovaných informací25).“, přičemž nově je výslovně stanoveno, že "Zpřístupněním nesmí být ohroženo plnění úkolů na úseku zajišťování obrany České republiky, bezpečnosti osob, majetku nebo veřejného pořádku, trestního řízení a ochrany kritické infrastruktury. Zpřístupněním nesmí také dojít k ohrožení zájmů České republiky a jejích občanů v zahraničí a ke zveřejnění informací, které jsou chráněny z důvodů plnění povinností vyplývajících pro Českou republiku z jejího členství v Organizaci Severoatlantické smlouvy nebo Evropské unii, nedal-li původce informace ke zveřejnění souhlas.“.


1. Důvod předložení a cíle
1.1 Název
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. 

1.2 Definice problému
A) K podpoře rovnosti
Rozsah povinnosti činit podpůrná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole je v současné právní úpravě nejasný, a tak zde není ani vynutitelnost těchto podpůrných opatření ze strany uchazečů a studentů. Jedná se o dlouhodobý problém, který komplikuje řešení nerovností. 
Cílem navrhovaných změn tak je udělat další důležitý krok v procesu zvyšování přístupnosti vysokoškolského vzdělávání všem bez rozdílu a ve zlepšování kvality. Na základě této legislativní změny budou VŠ mít povinnost zajišťovat přiměřená podpůrná opatření pro studium na vysoké škole. S ohledem na široký okruh zdravotních postižení je velice obtížné jejich výčet taxativně konkretizovat. V závislosti na konkrétním postižení studenta se může jednat například o zajištění bezbariérového přístupu, poskytnutí pomůcek (např. čteček pro studenty se zrakovým postižením), úpravu formy zkoušení studenta atd.
B) K vnitřním předpisům soukromé vysoké školy
Aktuální zákonná úprava nikterak nekonkretizuje jaké vnitřní předpisy soukromá vysoká škola musí mít. MŠMT na soukromých vysokých školách dlouhodobě zaznamenává růst variability úpravy práv a povinností členů akademické obce, zejména pak záležitostí týkající se studia. Tento stav však vede k situacím, kdy registrované vnitřní předpisy upravují pouze stručně některé základní otázky fungování soukromé vysoké školy, přičemž další oblasti jsou regulovány jinými dokumenty, kde MŠMT nemá žádnou možnost kontroly nad zákonností jejich obsahu. Aktuální právní úprava se neukazuje jako efektivní, jelikož při absenci základní regulace vnitřních předpisů soukromé vysoké školy může docházet v krajním případě až k porušování práv studentů a k jednání v rozporu s dobrými mravy. 
K narovnání tohoto stavu se proto nově stanovuje základní výčet vnitřních předpisů soukromé vysoké školy, a to s ohledem na příslušná ustanovení zákona o vysokých školách, která úpravu záležitostí svěřují výslovně vnitřním předpisům a dále též základní výčet náležitostí, které musí upravovat statut soukromé vysoké školy za současného zachování kontrolních a metodických funkcí ministerstva.
C) Rámec kvalifikací
Rámec kvalifikací vysokoškolského vzdělávání (dále jen „RKVV”) byl v roce 2018 schválen MŠMT a byl uveřejněn ve Věstníku MŠMT. Schválení RKVV a jeho propojení se systémem zajišťování kvality je součástí mezinárodních závazků České republiky vyplývajících z účasti na Boloňském procesu. Jedná se o ministerskou deklaraci z roku 2005, ve které signatářské země včetně České republiky schválily zastřešující Rámec kvalifikací pro Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání (QF-EHEA) a zavázaly se k němu vytvořit kompatibilní národní rámce. Kompatibilita českého RKVV se zastřešujícím QF-EHEA prokazuje soulad českého systému vysokého školství s evropským třístupňovým systémem a zajišťuje, že studijní programy dosahují požadovaných standardů jako v EHEA (co do obsahu a kreditového rozsahu studia).
Problémem je v tomto případě absence rámce kvalifikací jako nástroje transparentnosti vůči vysokoškolským systémům v rámci Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání (48 zemí) a jinde.
D) K vyslovení neplatnosti státní závěrečné zkoušky
Novela č. 137/2016 Sb. doplnila do zákona ustanovení § 47c, které se zabývá možností vyslovení neplatnosti státní závěrečné zkoušky. Praxe ukazuje, že ustanovení dostatečně nepokrývá všechny situace, při nichž dojde k morálně zavrženíhodnému jednání a měla by existovat možnost vyslovit neplatnost státní zkoušky. Problematická je aplikace zejména podmínky opakovanosti a soustavnosti jednání proti dobrým mravům. Medializovaná kauza o jednorázovém podvádění u státní závěrečné zkoušky na Univerzitě Palackého v Olomouci je toho důkazem. Je třeba vymezit skutkové podstaty tak, aby se co nejvíce pokryla oblast možných podvodů a neetického jednání a vysoké školy tak měly kompetence vyslovovat neplatnost státní závěrečné zkoušky při takovém jednání. V obecném smyslu je třeba chránit kvalitu vzdělávání a jeho certifikační funkce, které jsou podvody ohroženy. Možnosti podvodů jsou navíc díky moderním technologiím čím dál širší. 
E) K přestupům mezi studijními programy vysoké školy
Současná právní úprava neumožňuje studujícím bez větších komplikací měnit studijní program v průběhu studia, přitom se jedná o vyhledávanou možnost především s ohledem na vysokou komplexnost volby studijního programu a častou studijní neúspěšnost z důvodu nesouladu očekávání a reality. Tento postup však dosud nemá vlastní právní úpravu. V praxi dochází často k situacím, kdy vysoká škola chce studentovi vyhovět, např. vzhledem k blízkosti oborů (původního a nového), bohužel k tomu nemá zákonnou oporu. Byť nejde o nezákonný postup vysokých škol, lze zde spatřovat některé rysy obcházení právní úpravy v tom, že vysoké školy umožní studentovi jeden studijní program ukončit a do druhého nastoupit v rámci zjednodušeného přijímacího řízení a započtení původně složených zkoušek a studijních povinností. Řešení problému by mohlo přinést vytvoření právní úpravy pro přestupy tak, aby vysoké školy a studenti nebyli nuceni k výše uvedenému postupu za účelem změny studijního programu během studia. 
Podle aktuálních informací z matriky studentů došlo v roce 2022 k 32 120 přestupům nebo převodům mezi studijními programy. Lze tedy říci, že jde o jev poměrně častý a s narůstajícím trendem (např. v roce 2019 to bylo 14 282 přestupů), který vyžaduje zvláštní legislativní úpravu. 
F) K poplatkům 
Aktuální znění způsobuje aplikační nejasnosti ohledně započítávání neúspěšných studií na veřejných, nebo i soukromých a státních vysokých školách. S ohledem na odlišnou interpretaci již vydávalo MŠMT své vyjádření, nicméně toto nemá právní sílu a vysoké školy tak zůstávají nejisté v aplikaci. Vzhledem k návrhu ve věci přestupů mezi studijními programy by další aplikační problém vyvstal v souvislosti se započítáváním tohoto přestupu do stanovení poplatku za delší studium. Jelikož poplatky za delší studium jsou poměrně často řešenou záležitostí, považuje navrhovatel za vhodné oblast upravit. Podle aktuálních informací z matriky studentů bylo ke konci roku 2022 evidováno 16 tisíc studentů, kteří překročili standardní dobu studia plus jeden rok a splňují tedy zákonné podmínky pro vyměření poplatku za delší studium. 

Dalším problémem je povinnost vysokých škol vyměřit poplatek za studium v cizím jazyce, byť v symbolické výši jedné koruny. Výzkumně orientované vysoké školy se snaží přilákat nadané studenty ze zahraničí, a to mimo jiné i nabídkou stipendií nebo mezd (typicky ve vztahu k řešeným výzkumným projektům), jak je to běžné i v zahraničí. Dochází tím k paradoxní situaci, kdy doktorand na jednu stranu získává od vysoké školy příjem, ale zároveň jí musí zpět platit poplatek za studium v cizím jazyce. Taková situace je jednak nesrozumitelná a odrazující (zejména) pro zahraniční uchazeče, jednak administrativně zatěžující pro obě strany. Vysoké školy tudíž nutnost vyměřovat poplatek považují za zbytečně zatěžující a znevýhodňující je v konkurenční soutěži o nadané uchazeče v mezinárodním kontextu. V důsledku Česká republika přichází o talenty důležité pro rozvoj domácího akademického prostředí a internacionalizaci vědy.
G) K elektronickému potvrzení o studiu a elektronickému doručování
Existující právní úprava nedostatečně reflektuje možnosti a přínosy elektronizace a digitalizace úkonů. V současné době význam těchto způsobů komunikace vzrostl natolik, že v rámci zákona o vysokých školách je přímá úprava nezbytná, zejména s ohledem na zásady digitalizace veřejné správy. 
První část úpravy řeší otázku elektronizace vydávání potvrzení o studiu. MŠMT v této věci reaguje na řadu podnětů (například iniciativy Youth Speak Up) požadujících zavedení možnosti vydávání potvrzení o studiu elektronicky. Tento podnět vychází z širokého zájmu studentů vysokých škol. Byť zákon nevylučuje vydávání potvrzení o studiu elektronicky, vysoké školy nemají povinnost ani motivaci k nabídce této možnosti.
Druhou oblastí digitalizace je úprava komunikace mezi vysokou školu a studentem. Komunikace mezi vysokou školou a studenty byla dosud vedena primárně prostřednictvím poštovních služeb, což v současné době přestává být primárním způsobem komunikace, vzhledem k dalším možnostem komunikace, u nichž lze dostatečně věrohodně prokázat totožnost odesílatele či adresáta. Při těchto možnostech není nezbytné, aby se komunikace omezovala na poštovní služby. 
H) K uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace
Procedura je správním řízením, v jejímž výsledku má být uznáno zahraniční vysokoškolské vzdělání a kvalifikace žadatele v České republice, tj. vydáno rozhodnutí, zda toto vzdělání žadatele splňuje či nesplňuje požadavky na získání vysokoškolského vzdělání podle zákona o vysokých školách a souvisejících mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. 
MŠMT z vedených statistik a vlastní správní činnosti, včetně činnosti jako nadřízený správní orgán veřejných vysokých škol ve správním řízení ve věci uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice, zaznamenává dlouhodobé nežádoucí trendy ve vývoji řízení o uznání spočívající zejména v těchto skutečnostech:
· významně roste počet odvolacích řízení v důsledku zamítání žádostí na základě výsledku detailního porovnávání předmětového obsahu žadateli získaného zahraničního vysokoškolského vzdělání a vzdělání uskutečňovaného vysokou školou jako prvoinstančním správním orgánem, čímž se mimo jiné prodlužuje délka správního řízení
· významně roste počet žádostí podávaných přímo ministerstvu prvoinstančně, kdy vysoké školy dopředu informují žadatele, že jeho žádost nelze přijmout k řízení a vzdělání uznat z důvodu detailní obsahové rozdílnosti žadatelem získaného vzdělání a vzdělání uskutečňovaného vysokou školou
· významně roste počet žádostí postoupených podle § 12 správního řádu veřejnými vysokými školami k vyřízení jinou veřejnou vysokou školou nebo ministerstvem,
· objektivně narůstají rozdíly mezi obsahem jednotlivých zahraničních studijních programů (oborů) a obsahem studijních programů na českých vysokých školách, kdy obsahy studijních programů nemají již historickou centrálně stanovenou podobu, jsou vytvářeny přímo vysokými školami a dochází tak k diverzifikaci obsahu studia i v rámci reflexe rychle se vyvíjejících potřeb praxe (vznik a rozvoj studijních programů, ve kterých jsou zastoupeny různou měrou různé odborné oblasti), což je nejčetnějším důvodem zamítnutí žádosti a tím i nárůstu zamítavých rozhodnutí,
· jsou protizákonně zamítány žádosti pro obsahové rozdíly mezi žadatelem získaným vysokoškolským vzděláním a vzděláním uskutečňovaným vysokou školou, kdy například mezi podanými žádostmi o uznání v posledních letech stoupá množství absolventů studijních lékařských programů absolvovaných v bývalé SSSR (Lékařství, Zubní lékařství, Pediatrie, Hygiena, Epidemiologie, studijních programů absolvovaných v zemích bývalého SSSR až do roku 2005), jejichž dosažené vzdělání stále podléhá ustanovení mezinárodní smlouvy Protokol o rovnocennosti dokumentů o vzdělání, vědeckých hodnostech a titulech, které jsou vydávány nebo udělovány v Československé socialistické republice a ve Svazu sovětských socialistických republik (123/1973 Sb.) – u těchto absolventů je dokonce jejich dosažené zahraniční vysokoškolské vzdělání na území České republiky podle tohoto protokolu platné automaticky bez dalšího řízení a nostrifikace těchto diplomů není nutná k žádnému účelu a její vyžadování je porušením práv jejich držitelů,
· na straně prvoinstančních orgánů (veřejných vysokých škol) přetrvává nepochopení skutečnosti, že kvalifikace v daném řízení je dokument – diplom (či jiný doklad stejného charakteru a jiného názvu), a nikoliv soubor znalostí a dovedností opravňujících žadatele k výkonu konkrétní profese,
· řízení vedené veřejnými vysokými školami na základě stávající zákonné úpravy vykazuje významné problémy ve vazbě na odůvodnění zamítnutí s ohledem na definování podstatných rozdílů, které stávající zákonná úprava blíže nespecifikuje – to v důsledku vede k extenzivnímu výkladu tohoto pojmu a značné rozdílnosti v rozhodovací praxi mezi veřejnými vysokými školami jako prvoinstančními orgány,
· roste počet řízení, ve kterých se nedaří úspěšně doručovat písemnosti zejména do zahraničí, což přináší ve vztahu k podmínkám správního řízení a počtu vedených řízení se zahraničními žadateli problémy s ukončením těchto řízení a dále problémy s finančními dopady na určené opatrovníky (zahájení řízení je zpoplatněno správním poplatkem ve výši 3.000, - Kč),
· kladná rozhodnutí o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace jsou v platném znění zákona o vysokých školách nazývána osvědčeními, což v praxi vyvolává zmatení a nejednotnou správní praxi ohledně právního charakteru daného aktu. 
I) Ke stipendiím 
Úpravu stipendií provází v současném znění zákona řada nejasností, které například souvisí se samotným rozhodováním o stipendiích (jejich přiznávání, snižování, zvyšování či odnímání). Není též jasně určeno, z jakých zdrojů stipendia mohou být hrazena ani není možné v odůvodněných případech přiznat stipendium jiné osobě než studentovi. Dále je nutné vymezit, jaká stipendia může přiznávat MŠMT za účelem podpory internacionalizace. V souladu s Programovým prohlášením vlády je taktéž nutné upravit oblast doktorských stipendií.
J) K zahraničním poskytovatelům vysokoškolského vzdělání
Primární problémem v této oblasti představuje samotná definice zahraniční vysoké školy. Zákonná definice stanovuje, že zahraniční vysokou školou může být pouze subjekt, který je v domovském státě součástí vysokoškolské vzdělávací soustavy a současně na území domovského státu uskutečňuje vlastní vysokoškolské vzdělávání. Dle této definice pak zahraniční vysokou školou nemůže být subjekt, který ve svém domovském státě nerealizuje vysokoškolské vzdělávání, ale je přesto považován za součást vysokoškolského vzdělávacího systému domovského státu (vzdělávání uskutečňuje pouze na území jiného státu než toho, ve kterém je „akreditován“). 
U evropských vysokých škol a jejich poboček stran institutu přihlášení se k plnění informačních povinností problém spočívá v samotné podstatě tohoto procesu. Jedná se o proces čistě neformální, na který nelze aplikovat principy, pravidla a procesní postupy správního řízení. Primárně je samo oprávnění k uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu vázáno výhradně jen na přihlášení se k plnění informačních povinností, kdy poskytovatel v rámci tohoto přihlášení se „pouze“ MŠMT, třeba i neformálním způsobem, informuje, že hodlá studijní program na území České republiky uskutečňovat. V této fázi současné právní úpravy neexistuje povinnost uvedení žádných relevantních informací, resp. předložení relevantních dokumentů (například za účelem prokázání akreditace studijního programu v domovském státě). Toto přihlášení se k plnění informačních povinností současně může poskytovatel učinit jakýmkoliv, třeba i neformálním způsobem (tedy například i prostým 
e-mailem). Splnění, resp. nesplnění následných informačních povinností pak již nemá vliv na samotné oprávnění k uskutečňování daného studijního programu na území České republiky. Toto nesplnění „pouze“ představuje naplnění skutkové podstaty přestupku. 
Neformálnost procesu pak představuje problém rovněž při vlastním plnění informačních povinností. Lze například uvést problém při předkládání zákonem stanovených dokumentů (prokazujících například ustanovení a působení zahraniční vysoké školy v domovském státě, resp. prokazujících, že je daná instituce součástí vysokoškolské vzdělávací soustavy v domovském státě). Pokud nejsou tyto dokumenty dostatečné, resp. nejsou plně průkazné, nelze aplikovat ustanovení správního řádu. Není tak možné zaslat výzvu k odstranění vad podání ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu, resp. žádosti ve smyslu § 45 odst. 2 správního řádu, stanovit závaznou lhůtu k odstranění vad podání, přerušit řízení ve smyslu § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu a případně i zastavit řízení dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu (v případě neodstranění vad podání). MŠMT tak může „pouze“ neformálně sdělit poskytovateli nedostatky, kdy však odstranění vad, resp. předložení dostatečných podkladů je plně na vůli poskytovatele. Z důvodu neformálnosti procesu ani nelze například aplikovat § 16 odst. 2 správního řádu (povinnost relevantní podklady předložit v českém jazyce či případně s úředně ověřeným překladem).   
Další problém představuje skutečnost, že díky neformálnímu procesu u evropských poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělání (evropské zahraniční vysoké školy a jejich pobočky) není možné přezkoumávat dostatečnost jejich zabezpečení po stránce personální, materiální a finanční. Při uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání, ke kterému dochází na území České republiky, nemůže být přitom ze strany správních orgánů domovského státu efektivně vykonávána kontrola dodržování podmínek pro tuto činnost (vzdělávání je uskutečňováno na území jiného státu, kde tyto orgány nejsou oprávněny vykonávat svou pravomoc), resp. dodržování minimálních kvalitativních standardů (například dostatečnost personálního zabezpečení). Na evropské poskytovatele vysokoškolského vzdělávání tak nejsou kladena de facto „vůbec“ žádná kritéria co do kvality a odbornosti vysokoškolského vzdělávání. Dochází tak k nerovnému postavení ve srovnání s „českými“ vysokými školami, které musí dodržovat přísné standardy dle zákona o vysokých školách. Jak „čeští“ tak „zahraniční“ poskytovatelé vysokoškolského vzdělání pak působí ve stejné oblasti činnosti, kdy však stran podmínek uskutečňování vysokoškolského vzdělání jsou na ně kladeny zásadně odlišné nároky. 
Další problém představuje skutečnost, že zákon o vysokých školách neobsahuje žádnou speciální úpravu pro uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání, které bylo uskutečňováno na území České republiky. Zcela absentuje možnost zamítnutí žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání na základě skutečnosti, že daný poskytovatel neměl „oprávnění“ na území České republiky působit. Například v případě mimoevropských poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání (mimoevropské zahraniční vysoké školy a jejich pobočky), kteří pro uskutečňování vzdělávání musí disponovat tuzemským oprávněním/povolením, a kteří současně musí v rámci správního řízení za účelem udělení „oprávnění“ prokázat dostatečnost jejich personálního, materiálního a finančního zabezpečení (tedy základní kvalitativní požadavky pro vysokoškolské vzdělávání), v případě uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání bez tuzemského oprávnění/povolení naplňují potenciálně „pouze“ skutkovou podstatu přestupku. Samotné vzdělání však nelze pro tento důvod „neuznat“ (ačkoliv poskytovatel nemusel splňovat ani minimální kvalitativní požadavky pro vysokoškolské vzdělávání). Potenciálně tak dochází k zásadně odlišným nárokům, které jsou kladeny na studenty „českých“ a „zahraničních vysokých škol“, kdy však výsledek studia z hlediska obdržení vysokoškolské kvalifikace je v obou případech totožný. 
V případě udílení tuzemského oprávnění/povolení u mimoevropských poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání je problémem celková koncepce udílení tohoto oprávnění/povolení co do úhrady správního poplatku. V současné podobě je správní poplatek 100 000 Kč stanoven za žádost o udělení tuzemského oprávnění/povolení, kdy ovšem není rozlišováno, kolik zahraničních studijních programů hodlá poskytovatel uskutečňovat na základě „jedné“ žádosti. Správní poplatek za následné rozšíření tuzemského oprávnění/povolení pak činí 50 000 Kč. Jinými slovy tuzemské oprávnění/povolení není udíleno pro každý jeden zahraniční studijní program, ale univerzálně pro všechny studijní programy, které jsou obsaženy v „jedné“ žádosti. Pokud následně poskytovatel hodlá uskutečňovat další studijní programy, jedná se o rozšíření tuzemského oprávnění/povolení. Pokud je tak například podána žádost o udělení tuzemského povolení pro tři zahraniční studijní programy, činí správní poplatek 100 000 Kč. Pokud je podána žádost o udělení tuzemského oprávnění/povolení pro jeden studijní program, a následně poskytovatel hodlá tuzemské oprávnění/povolení „rozšířit“ o dva nové studijní programy (podá žádost o rozšíření tuzemského oprávnění/povolení), za uskutečňován tří zahraničních studijních programů bude muset uhradit správní poplatek v celkové výši 150 000 Kč (tedy o 50 000 Kč více, než kdyby podal „jednu“ žádost vztahující se na všechny tři zahraniční studijní programy).  Tento stav tak zjevně zavádí zásadní nerovnosti co do výše správního poplatku v jednotlivých případech. 
K) K přestupkům 
Primární problém zejména spočívá v absenci některých skutkových podstat. Například v případě, kdy pobočka evropské zahraniční vysoké školy poskytuje na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání, aniž by se přihlásila k plnění informačních povinností, naplňuje toto jednání skutkovou podstatu přestupku. Pokud však je zjištěno, že daná tuzemská právnická osoba nebyla vůbec oprávněna, byť například jen pro určité období, spolupracovat s žádnou zahraniční vysokou školou (v rámci uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání), nejedná se v tomto případě o přestupek dle zákona o vysokých školách. Zde tak v úvahu připadá řešení tohoto nežádoucího jednání výlučně prostředky trestního práva, kdy ovšem v některých případech orgány činné v trestním řízení konstatují nedostatečnou společenskou škodlivost tohoto jednání pro řešení v trestním řízení. V tomto případě tak není toto „nežádoucí“ jednání postižitelné.  
Dále pak problém představuje nedostatečná horní hranice pokut u některých přestupků, které nereagují na potenciální výši ziskovosti uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání. Například uskutečňování vzdělávání bez přihlášení se k plnění informačních povinností je stíháno maximální pokutou ve výši 500 000 Kč. Dle údajů z přestupkových řízení ministerstva za roky 2018 a 2019 činí přibližná průměrná výše ročního školného (tedy za dva semestry) na studenta studujícího zahraniční studijní program na území České republiky 75 000 Kč. Při přibližném průměru 400 studentů na jeden studijní program u evropských poskytovatelů činí celkový roční průměrný příjem přibližně 30 000 000 Kč (za jeden studijní program). V tomto ohledu MŠMT nepovažuje horní hranici pokuty za dostatečně „odrazující“. Dále pak problém představuje skutečnost, že jediným správním trestem v případě spáchání přestupku stanoveným v zákoně o vysokých školách je udělení pokuty. Nejen vyšší částka možné udělené pokuty, ale i navrhované zavedení dalších skutkových podstat přestupků, může mít pozitivní dopad na příjem státního rozpočtu. 
L) K úpravě týkající se Informačního systému vzdělávání
Dosavadní znění školského zákona a dalších právních předpisů stanovuje pravidla pro fungování celé řady informačních systémů veřejné správy. Všechny tyto systémy jsou samostatné a neexistuje mezi nimi žádné propojení. Systémy mnohdy obsahují stejná data, která jsou tak po subjektech vyžadována vždy znovu, přičemž vyžadování stále stejných dat, kterými však již veřejná správa disponuje, je neefektivní, zatěžující a nehospodárné. Současně není možné sledovat vzdělávací dráhu jednotlivých osob. Legislativně je tedy nutné upravit pravidla, která by stanovovala vzájemné propojení těchto systémů, možnost jejich využívání a s tím související pravidla pro zpracování osobních údajů a jejich využívání,

M) K doktorským studiím
Aktuální znění zákona se v oblasti doktorských stipendií omezuje pouze na základní stanovení možnosti toto stipendium přiznávat. Není nijak blíže definováno, a to ani jeho minimální výše. Současná právní úprava nereflektuje potřeby českého systému doktorského studia, ve kterém je nadprůměrný počet studentů, ale málo studentů ho dokončuje, a ještě méně ve standardní době studia. Současné nastavení právních předpisů podporuje neefektivní finanční podporu doktorských studentů, jejíž výše neodpovídá dostatečnému pokrytí životních nákladů studentů tak, aby se studiu mohli věnovat naplno.
Aktuální stav doktorských studií ukazuje, že pouze 40 % studujících studium dokončí. Průměrná délka studia se přitom navíc pohybuje okolo 5,5 roku, standardní dobu studia tak překračuje o zhruba o 50 %. Nejsou přitom výjimkou studia trvající 8 i více let. Pouze 7 % úspěšných dokončí v řádném termínu. Takovýto stav je dlouhotrvající a vyžaduje zásadní změnu. Jedním z hlavních problémů a příčin takovéhoto nepříznivého stavu je právě nedostatečně řešená finanční situace studujících. V úvahu je potřeba zapojit i kritický věk doktorských studentů a studentek, kteří musí více než v jiných stupních studia pracovat s potřebou slaďování studijního, pracovního a soukromého života, do kterého je potřeba počítat možné zakládání vlastní rodiny i možnou péči o rodiče (tzv. „sendvičová generace“). Nutnost změny, vylepšení a standardizace finanční podpory v podobě stipendia podtrhují i další faktory. V první řadě je to aktuální společenská situace, která přináší výrazně rostoucí náklady na život – zajištění bydlení, ceny energií, potravin apod. Dále jsou to i podstatné rozdíly mezi jednotlivými VŠ a studijními programy. Absence právní úpravy by tak znamenala nejen neřešení výše popsaného špatného stavu, ale i jeho další prohlubování. ČR by tak nejen nemohla zajišťovat a zlepšovat kvalitu nejvyššího stupně vzdělávání, ale výrazně by zaostávala i v mezinárodním srovnání. Nevyhovující stav doktorského studia má také přímé silně negativní dopady na české vědecko-výzkumné prostředí i rozvoj ekonomiky.

1.3 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti
Stávající právní úprava je poměrně podrobně popsána již v bodě 1.2 této ZZ RIA. Jelikož se až na výjimky (popsané níže) jedná především o dílčí změny, nikoliv komplexní úpravu, je třeba zohlednit každou samostatnou právní úpravu dílčích změn. 
V celku se pak jedná o stav, který přináší zejména nejasnosti ve výkladu a také nadbytečné administrativní úkony, které byly praxí zjištěny. 
Žádná z upravovaných oblastí se za současné právní úpravy nedotýká otázek nerovného postavení žen a mužů. 
Žádné ustanovení, které má být touto novelou upraveno, nejeví znaky diskriminace.
A) K podpoře rovnosti
Oblast zvláštních podmínek studentů se specifickými potřebami je upravena velmi obecně v § 21 odst. 1 písm. e) zákona povinností veřejné vysoké školy „činit všechna dostupná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole“. V případě soukromých vysokých škol dokonce žádná povinnost neexistuje.
B) K vnitřním předpisům soukromé vysoké školy
Aktuální zákonná úprava nekonkretizuje, oproti veřejným vysokým školám, vnitřní předpisy soukromé vysoké školy ani jejich obsah. Ustanovení § 41 zákona o vysokých školách pouze stanovuje povinnost soukromé vysoké školy stanovit svými vnitřními předpisy, které orgány vykonávají působnost podle části čtvrté až jedenácté zákona o vysokých školách a tyto předpisy registrovat podle § 36 zákona o vysokých školách
V praxi soukromé vysoké školy však soukromé vysoké školy pro úpravu svého organizačního uspořádání využívají ustanovení především části druhé zákona o vysokých školách, která jsou však závazná pouze pro orgány veřejné vysoké školy, což činí významné praktické i výkladové problémy.
C) Rámec kvalifikací
RKVV je v současné době uveřejněn ve Věstníku MŠMT, není tak součástí právního řadu ani není obecně závazný.
D) K vyslovení neplatnosti státní závěrečné zkoušky

Aktuální právní úprava nedopadá na všechny situace, ve kterých je možno vyslovit neplatnost státní závěrečné zkoušky. Obtíže jsou uváděny zejména při prokazování soustavného a opakovaného jednání proti dobrým mravům. Současně se ukazuje dosavadní tříletá lhůta v některých konkrétních případech jako krátká.
E) K přestupům mezi studijními programy vysoké školy
V této oblasti právní úprava zcela absentuje, byť je MŠMT známo, že k přestupům dochází. Je tedy žádoucí kodifikace tohoto institutu. 
F) K poplatkům 
Oblast poplatků spojených se studiem je upravena v § 58 zákona o vysokých školách. Jedná se o poplatek za delší studium, poplatek za studium v cizím jazyce a o poplatek za úkony spojené s přijímacím řízením. Aktuální právní úprava v odst. 3 způsobuje nejasnosti v otázce výpočtu poplatků zejména u tzv. „dlouhých“ magisterských studijních programů. Podle odst. 4 je pak vysoká škola povinna poplatek za studium v cizím jazyce stanovit vždy, což může být kontraproduktivní při snaze získat budoucí nadějné výzkumníky ze zahraničí do doktorských studijních programů. Stanovení poplatku v minimální výši pak zatěžuje administrativní systém.

G) K elektronickému potvrzení o studiu a elektronickému doručování
Doklady o studiu jsou upraveny v §57 zákona o vysokých školách, přičemž otázka jejich elektronické podoby není nikterak právně upravena. Otázka doručování je upravena v § 69a zákona o vysokých školách, přičemž vysokým školám není umožněno doručovat rozhodnutí o nepřijetí elektronicky.
H) K uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace
Z aktuální právní úpravy je běžně při uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace (tzv. nostrifikace) vyvozena nutnost srovnat získané zahraniční vysokoškolské vzdělání se studijním programem uskutečňovaným věcně příslušnou veřejnou vysokou školou v České republice, přičemž věcná příslušnost je určena obsahovou obdobou uskutečňovaného studijního programu. Jediným důvodem pro zamítnutí žádosti o uznání je odlišnost mezi srovnávanými studijními programy v podstatných rysech; tento důvod není blíže specifikován. Základní principy současné úpravy procedury:
· prvoinstančním orgánem jsou veřejné vysoké školy (popř. Ministerstvo vnitra, nebo Ministerstvo obrany), výjimečně MŠMT; druhoinstančním orgánem je MŠMT (popř. ministr vnitra, nebo ministr obrany),
· věcná příslušnost je určena podle uskutečňovaného obsahově obdobného studijního programu vysoké školy,
· důvody zamítnutí jsou odlišnosti v podstatných rysech srovnávaných studijních programů, bez zákonem určených dalších podrobností,
· výsledným kladným rozhodnutím je osvědčení, výsledným negativním rozhodnutím je rozhodnutí (podle správního řádu).
I) Ke stipendiím 
Stávající legislativa (§ 91 odst. 4 a 6 zákona o vysokých školách) neupravuje v dostatečném rozsahu problematiku přiznání stipendia na podporu praktických stáží a mobilit absolventům, účastníkům celoživotního vzdělávání, akademickým pracovníkům a jiným zaměstnancům vysoké školy. I podle pravidel vyplývajících z příslušných přímo použitelných předpisů Evropské unie nebo mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a z prováděcích aktů vydaných na jejich základě, je toto možné. Dochází tak k situaci, kdy jsou uvedená stipendia poskytována bez dostatečně komplexní národní právní úpravy. V rámci největšího unijního programu na podporu vzdělávání Erasmus+ se v souvislosti s aktuálním návrhem víceletého finančního rámce na období 2021–2027 počítá s navýšením prostředků na program Erasmus+ o cca 70 %, a tím pádem s nárůstem počtu účastníků, kteří budou program využívat. 

V České republice je nezbytná legislativní úprava, která přinese snížení administrativní zátěže pro všechny vysoké školy a současně pro všechny jednotlivce, kteří podporu z mezinárodních programů využijí. Česká republika tím dostojí jednomu ze závazků, kterým je pro nové období 2021–2027 eliminace existujících bariér. Současně jednoduchá a jasná definice pro postup při přidělování finančních prostředků z mezinárodních a komunitárních programů zajistí rovný přístup pro všechny příjemce.
J) K zahraničním poskytovatelům vysokoškolského vzdělání
Novela zákona č. 137/2016 Sb., kterou se měnil zákon o vysokých školách, zavedla regulaci poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělání působících na území České republiky. Tato regulace spočívala u evropských zahraničních vysokých škol a jejich poboček v zavedení institutu přihlášení se k plnění informačních povinností dle § 93b a § 93d a u mimoevropských vysokých škol a jejich poboček v zavedení udělování tuzemského povolení dle § 93f a tuzemského oprávnění dle § 93h k uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Více než tříletá aplikační praxe ukázala některé závažné nedostatky této právní úpravy, které jsou popsány v předchozí kapitole. Tyto nedostatky vyplývají zásadně ze samotného znění aktuálně účinné právní úpravy, která byla v tomto ohledu nesprávně nastavena.
K) K přestupkům
Přestupky proti zákonu o vysokých školách jsou upraveny v části patnácté, která obsahuje přestupek fyzické osoby při úmyslném neoprávněném užívání vědecké hodnosti nebo titulu absolventa vysoké školy. Výše sankce je v současné době nedostatečná. Novela č. 137/2016 Sb., kterou se měnil zákon o vysokých školách, k již existujícím přestupkům právnických osob doplnila přestupky nové, jakožto prvotní snahu o regulaci zahraničních poskytovatelů vysokoškolského vzdělávání na území České republiky po vzoru jiných států EU. Tato právní úprava však vykazuje některé nedostatky. 
L) K úpravě týkající se informačního systému vzdělávání
V současnosti právní úprava obsahuje několik informačních systémů veřejné správy v gesci MŠMT, které nejsou na legislativní úrovni nijak propojeny. 
Jedná se např. o:   
· Rejstřík škol a školských zařízení (část třináctá školského zákona)
· Rejstřík školských právnických osob (část třináctá školského zákona)
· Registr vysokých škol a uskutečňovaných studijních programů (§ 87a zákona o vysokých školách)
· Sdružené informace matrik studentů (§ 87 odst. 1 písm. i) a § 88 zákona o vysokých školách)
· Školská statistika – databáze údajů ze školních matrik (evidencí dětí, žáků nebo studentů) a dokumentace škol (§ 28 odst. 5 školského zákona)
· Informační systém pro uznávání odborné kvalifikace (§ 28 odst. 2 písm. e) zákona o uznávání odborné kvalifikace)
· Registr docentů, profesorů a mimořádných profesorů (§ 87b zákona o vysokých školách)
· Seznam řízení o žádostech o vydání osvědčení o uznání rovnocennosti zahraničního vysvědčení v České republice, nebo rozhodnutí o uznání platnosti zahraničního vysvědčení v České republice (podle § 108 a 108a školského zákona) a registr řízení o žádostech o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace (podle § 90b zákona o vysokých školách).
M) K doktorským studiím
Aktuální znění zákona se v oblasti doktorských stipendií omezuje pouze na základní stanovení možnosti toto stipendium přiznávat. Není nijak blíže definováno, a to ani jeho minimální výše. Současná právní úprava nereflektuje potřeby českého systému doktorského studia, ve kterém je nadprůměrný počet studentů, ale málo studentů ho dokončuje, a ještě méně ve standardní době studia. Současné nastavení právních předpisů podporuje neefektivní finanční podporu doktorských studentů, jejíž výše neodpovídá dostatečnému pokrytí životních nákladů studentů, tak aby se studiu mohli věnovat naplno.
Absence standardu v tomto případě znamená v podstatě podporu nerovného přístupu – dovoluje vznikat velkým rozdílům v ohodnocování mezi vysokými školami nebo obory a studijními programy. Současný stav významně dopadá i na sociální a genderové nerovnosti, protože např. nereflektuje věk studujících, ve kterém studenti a studentky často zakládají vlastní rodiny – neumožňuje tak slaďovat studijní, pracovní a soukromý život a v dlouhodobém kontextu i rozvíjet pracovní kariéru. Standardizace a nastavení minimální výše, která bude vyšší, než je v současnosti v naprosté většině případu běžné, napomohou překlenutí mnoha genderových rozdílů, zvýší přístupnost vzdělávání a pomohou udržet ve vzdělávacím systému talenty bez ohledu na jejich další charakteristiky (např. gender) a zajistit jejich rozvoj, což přináší benefity jak pro dané studující, tak pro celou společnost.

1.4 Identifikace dotčených subjektů
Dotčenými subjekty jsou v tomto případě primárně vysoké školy, jejichž práva a povinnosti jsou návrhem zákona upravovány. Úprava se dotýká jak soukromých vysokých škol, tak veřejných, ale i státních vysokých škol.  Dotčeni jsou též studenti, kterých se týkají především změny v rámci vyrovnávání příležitostí, zjednodušení přestupů mezi studijními programy téže vysoké školy, poplatků, stipendií a vyslovení neplatnosti státní závěrečné zkoušky. Dále se návrh zákona dotýká akademických pracovníků v rámci ochrany osobních údajů, které jsou uváděny při habilitačním řízení, řízení ke jmenování profesorem a do REDOPu, a také přiznávání stipendií. Stejně tak se přiznávání stipendií dotýká absolventů, účastníků celoživotního vzdělávání a jiných zaměstnanců vysoké školy. Úprava řeší otázky vztahující se k činnosti NAÚ a zabývá se jednáním Rady NAÚ. V neposlední řadě je dotčeným subjektem také MŠMT, které je nově zmocněno k vydání vyhlášky o RKVV, rozšířily se důvody k odejmutí státního souhlasu soukromé vysoké škole a je upravena kompetence ke stanovení způsobu zveřejňování výročních zpráv a strategických záměrů vysokých škol.  
Mezi dotčené subjekty řadíme též zahraniční poskytovatele vysokoškolského vzdělání a celní úřady.
Nová úprava informačního systému vzdělávání se pak dotýká: 
· právnických osob vykonávajících činnost mateřských, základních, středních nebo vyšších odborných škol a konzervatoří,
· zřizovatelů škol a školských zařízení (kraje, obce, svazky obcí, zřizovatelé soukromých a církevních škol),
· vysokých škol, 
· krajských úřadů při výkonu působnosti podle § 108 školského zákona,
· České školní inspekce,
· MŠMT.

 1.5 Popis cílového stavu
A) K podpoře rovnosti
Cílem úpravy by mělo být uložení povinnosti zajišťovat podpůrná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole. Je třeba také konkretizovat rozsah povinností, aby bylo možné tato opatření i vymáhat. Vynutitelnost těchto opatření je předpokladem zvýšení právní jistoty uchazečů a studentů vysokých škol, kteří mají na podpůrná opatření nárok. Na straně vysokých škol se tak zvýší priorita podpory uchazečů o studium a studentů se zdravotním postižením tak, aby jejich studijní podmínky byly srovnatelné s podmínkami ostatních studentů a uchazečů o studium.  
B) K vnitřním předpisům soukromé vysoké školy
Cílem je stanovení povinného výčtu vnitřních předpisů, které soukromá vysoká škola musí za současného určení povinných náležitostí a obsahu statutu soukromé vysoké školy. Výsledná úprava bude podobná s úpravou pro veřejné vysoké školy a bude splňovat i úpravu otázek výslovně svěřených zákonem o vysokých školách vnitřním předpisům
C) Rámec kvalifikací
Zavedením rámce kvalifikací do českého právního řádu budou naplněny mezinárodní cíle vyplývající z účasti na Boloňském procesu. Cílem zavedení je kodifikace kreditového systému, a tím i legislativní sjednocení se současným mezinárodním stavem vysokého školství. 
D) K vyslovení neplatnosti státní závěrečné zkoušky
Cílem prováděných změn je pokrýt co nejširší okruh nedovolených jednání, která by měla vést k vyslovení neplatnosti státní závěrečné zkoušky nebo její součásti, tak aby nedocházelo k podvodnému získávání titulů bez skutečného splnění studijních povinností a dosažení očekávaných výsledků učení. Ideálním řešením je zobecnit úpravu tak, aby na základě výkladu mohly VŠ, resp. v dalších stupních správní soudy, postihovat co nejširší okruh nežádoucího jednání. 
E) K přestupům mezi studijními programy vysoké školy
Cílovým stavem úpravy je vyšší flexibilita vysokoškolského studia z hlediska studovaného programu. Vyšší mobilita studentů v rámci studijních programů jedné vysoké školy zvýší soulad mezi studovaným programem a očekáváními studujících a sníží studijní neúspěšnost. Proces přestupu bude zastřešen dohledem vysoké školy, která odpovídá za kvalitu vzdělávání a může se zaručit za vysokou úroveň poskytnutého vzdělání. Má-li student zájem o změnu studijního programu a je-li to účelné, vysoká škola umožní tuto změnu s tím, že studentovi a vlastně ani vysoké škole samotné nebudou kladeny nadbytečné administrativní překážky jako oficiální ukončení jednoho studijního programu a nové přijímací řízení do druhého studijního programu. 
F) K poplatkům 
Právní úprava poplatků za tzv. delší studium má několik problematických míst. Cílem úpravy ustanovení je odstranění existující nejednotné aplikační praxe. Je řešena otázka, která studia se započítávají do tohoto poplatku ve vztahu k typu vysoké školy (veřejná, soukromá, státní). 
V otázce poplatků za cizojazyčné studium je cílovým stavem situace, kdy vysoké školy budou více konkurenceschopné v přijímání uchazečů do cizojazyčných doktorských studijních programů a nebudou vázány povinností zpoplatnit tento studijní program. Úprava by měla uvolnit administrativní svázanost vysokých škol a umožnit volbu vysoké školy, zda poplatek stanoví nebo ne, na základě vlastní ekonomické úvahy. V případě ostatních stupňů studia umožní úprava nevyměřit poplatek studentům účastnících se mobilitních programů, nebo např. vládním stipendistům.
G) K elektronickému potvrzení o studiu a elektronickému doručování
Potvrzení o studiu je dokladem, kterým se studenti prokazují vůči mnoha stranám, ať už orgánům veřejné moci, komerčním subjektům nebo (potenciálním) zaměstnavatelům. Mnohdy je takových dokladů jednomu studujícímu třeba vydat několik. Cílovým stavem je tak efektivní, snadné, rychlé a ideálně vzdálené vydávání potvrzení o studiu tak, aby studující jednoduše zažádali elektronicky a vysoká škola mohla vydat potvrzení rovněž elektronicky. 
Druhou oblastí úpravy týkající se digitalizace v oblasti vysokého školství je úprava doručování. S ohledem na důraz na digitalizaci a elektronizaci je cílem rozšíření komunikace tímto prostřednictvím. Cílem úpravy by mělo být zavedení primárního užití elektronického informačního systému vysoké školy nebo datové schránky při co nejvíce úkonech komunikace, a to ať na straně studenta, tak na straně vysoké školy.   
H) K uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace
V této oblasti je zapotřebí navodit takový cílový stav legislativy, který bude implementovat mezinárodní právní závazky České republiky a zohledňovat vývoj vysokoškolského vzdělávání v České republice i zahraničí s ohledem na rostoucí mezinárodní akademickou a zaměstnaneckou mobilitu (internacionalizaci). Návrh směřuje k usnadnění a větší transparentnosti celého procesu uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace prostřednictvím úpravy věcné příslušnosti k rozhodování a zakotvení terminologie tzv. Lisabonské úmluvy o uznávání, která je základní „evropskou“ mezinárodní úmluvou stanovující základní principy a terminologické definice v agendě uznávání, proto je zákon o vysokých školách výslovně zapracovává. Stejné principy a definice jsou závazné (nikoliv však zatím pro ČR) i na globální úrovni (podle Global Convention on the Recognition of Qualifications concerning Higher Education, přijaté v Paříži dne 25. listopadu 2019, jež vstoupila v platnost 5. března 2023). Dále je cílem stanovení důvodů pro zamítnutí žádosti, s přenesením důrazu při posuzování jednotlivých žádostí z obsahových stránek vzdělání na legislativně formální, tj. posouzení dosažené úrovně zahraniční kvalifikace ve srovnání s vysokoškolskou kvalifikací definovanou zákonem o vysokých školách a jejím vyjádřením v národním kvalifikačním rámci (bakalářská, magisterská, doktorská kvalifikace), a posouzení oprávnění zahraniční vysoké školy dané zahraniční vzdělání poskytovat. Základní principy navrhované úpravy procedury jsou:
· věcná příslušnost je určena podle oblastí vzdělávání, do nichž zahraniční vysokoškolský studijní program náleží,
· proces uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace (tzv. nostrifikace) spočívá v posouzení, zda je instituce, na které bylo zahraniční vzdělání získáno, oprávněnou zahraniční vysokou školou a zda zahraniční vysokoškolská kvalifikace (tj. diplom) osvědčuje získání znalostí a dovedností odpovídajících kvalifikační úrovni příslušného typu studijního programu podle zákona o vysokých školách (bakalářský, magisterský, doktorský studijní program),
· důvody zamítnutí jsou nově přesně definovány,
· výsledným rozhodnutím je vždy rozhodnutí (dle správního řádu).
I) Ke stipendiím
V otázce umožnění stipendií na podporů praktických stáží je cílovým stavem úprava rozšířeného okruhu potencionálních příjemců a současně možné využití dalších zdrojů financování. Na základě úpravy by mělo dojít k vyšší podpoře nejen studentů, ale i dalších osob, které budou mít přístup k praktickým stážím ať už v zahraničí nebo v České republice. Vzhledem k rozšiřujícím se možnostem financování je možné i rozšířeně specifikovat skupinu příjemců těchto stipendií a výslovně zmínit i absolventy, účastníky celoživotního vzdělávání, akademické pracovníky a další zaměstnance vysoké školy. Konečným důsledkem pak bude vyšší kompetence těchto osob získaná na základě praktické stáže. 
J) K zahraničním poskytovatelům vysokoškolského vzdělání
Cílem je zavedení jednotného systému pro udílení „oprávnění“ k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Jak pro mimoevropské, tak i pro evropské poskytovatele zahraničního vysokoškolského vzdělávání by právní úprava měla stanovovat jednotné požadavky (povinnost disponovat tuzemským oprávněním/povolením udělovaným ve správním řízení). V případě evropských poskytovatelů je cílem odstranění neformálnosti celého procesu přihlašování se k plnění informačních povinností a zavedení rozhodování ve správním řízení. 
Zásadním cílem pak je v případě evropských poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání zakotvení minimálních kvalitativních kritérií pro zahraniční vysokoškolské vzdělávání (přezkum dostatečnosti personálního, materiálního a finančního zabezpečení). Cílem dále je částečné odstranění zásadních odlišností, nároků a požadavků, které jsou kladeny na evropské poskytovatele ve srovnání s dalšími subjekty, působícími v oblasti vysokoškolského vzdělávání (zejména s „českými“ vysokými školami). Záměrem není zavedení „reakreditace“ zahraničních vysokoškolských studijních programů, kdy účelem je výlučně zavedení minimálních kvalitativních nároků, které by měly splňovat všichni poskytovatelé vysokoškolského vzdělávání. Dále se jeví žádoucí, aby dostatečnost materiálního, finančního a personálního zabezpečení mohla být přezkoumávána ze strany ministerstva (v součinnosti s Národním akreditačním úřadem pro vysoké školství), a to jednak před vlastním zahájením vzdělávání, tak i průběžně v rámci výkonu kontrolních pravomocí ministerstva. Možnost přezkumu ministerstva je žádoucí díky nemožnosti aktivního zjišťování dodržování kvalitativních standardů ze strany příslušných orgánů domovského státu, ve kterém byla akreditace udělena.

Stran vymezení předmětu řízení při udělování tuzemského oprávnění/povolení, resp. při stanovování výše správního poplatku pak cílem je, aby bylo tuzemské oprávnění/povolení udělováno vždy pro každý jeden zahraniční studijní program samostatně (stanovení jednotného správního poplatku pro všechny případy). Cílem tedy je odstranění stavu, kdy je výše správního poplatku závislá na skutečnosti, kolik zahraničních studijních programů žadatel zahrne do jedné žádosti (ať už o udělení tuzemského oprávnění/povolení nebo o jeho rozšíření). 

K) K přestupkům 
Cílem je zavedení nových skutkových podstat přestupků, aby mohlo být adekvátně reagováno i na další nežádoucí jednání v oblasti poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání. Cílem je rovněž zdůraznění „preventivního“ a „odrazujícího“ prvku v podobě zvýšení horní hranice pokut u některých skutkových podstat přestupků, a dále zavedení možnosti udílení i dalších správních trestů. 
L) K úpravě týkající se Informačního systému vzdělávání
MŠMT v roce 2022 zahájilo budování jednotného informačního systému vzdělávání (dále také „ISV“). Hlavním cílem Projektu ISV je zajistit jednotnou, účinnou a efektivní datovou politiku a vybudovat centrální místo pro sdílení a poskytování dat a informací uživatelům. Vybudováním ISV jako technologicky pokročilého, robustního a stabilního informačního systému, který vyjma zpracování vlastních agend ministerstva umožní i zpřístupnění relevantních informací z podporovaných agend a agendových informačních systémů MŠMT a jemu podřízených vybraných organizací, zejména České školní inspekce, Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání a Národního ústavu pro vzdělávání, dojde k zefektivnění procesů a výkonu jednotlivých agend, snížení administrativní zátěže a naplnění principů eGovernmentu.
ISV není aktuálně ukotven po legislativní stránce. Jednotlivé procesní oblasti, které budou prostřednictvím ISV podporovány, jsou sice v právních předpisech uvedeny (ne ve všech případech je zatím přímo stanoveno, že se jedná o informační systémy veřejné správy), legislativně však chybí pravidla, která by stanovovala vzájemné propojení těchto uvažovaných subsystémů nebo modulů, které v rámci budovaného jednotného informačního systému MŠMT sdílejí autoritativní data a vytvářejí propojený datový fond. 

Prostřednictvím ISV tedy v budoucnu budou, po postupném legislativním ukotvování, zpracovávány údaje především z oblasti následujících stávajících agend, které jsou pokryty již vyjmenovanými informačními systémy veřejné správy:  
Nejprve: 
· Rejstřík škol a školských zařízení,
· Rejstřík školských právnických osob,
· Registr vysokých škol a studijních programů.
V budoucnu pak výhledově, v rámci další zákonné úpravy, i  
· Sdružené informace matrik žáků a studentů,
· Školská statistika,
· Uznávání odborných kvalifikací,
· Registr docentů, profesorů a mimořádných profesorů
· Uznávání vzdělání – nostrifikace.
Vzhledem k problémům, které se v současnosti objevují v oblasti řízení systému podpůrných opatření, je vhodné se zamyslet, zda Informační systém vzdělávání (ISV) nevyužít rovněž jako efektivní prostředek pro rychlé sdílení relevantních dat mezi jednotlivými aktéry (škola/školské zařízení; MŠMT; ČŠI).
V této oblasti je zapotřebí navodit takový cílový stav legislativy, který bude plně zohledňovat existenci ISV (ať již vybudovaného na základě realizace projektu v rámci IROP nebo z národních zdrojů), jenž podpoří zpracování vlastních agend ministerstva a umožní i zpřístupnění relevantních informací z propojeného datového fondu v rámci resortu. 
Po své realizaci musí ISV jakožto agendový informační systém přiměřeně naplňovat ustanovení především následujících právních předpisů: 
· zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, 
· zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti), ve znění pozdějších předpisů, 
· zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
· zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů,
· zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů, 
· vyhláška č. 317/2014 Sb., o významných informačních systémech a jejich určujících kritériích, ve znění pozdějších předpisů, 
· vyhláška č. 469/2006 Sb., o formě a technických náležitostech předávání údajů do informačního systému o datových prvcích a o postupech Ministerstva informatiky a jiných orgánů veřejné správy při vedení, zápisu a vyhlašování datových prvků v informačním systému o datových prvcích (vyhláška o informačním systému o datových prvcích), 
· vyhláška č. 528/2006 Sb., o formě a technických náležitostech předávání údajů do informačního systému, který obsahuje základní informace o dostupnosti a obsahu zpřístupněných informačních systémů veřejné správy (vyhláška o informačním systému o informačních systémech veřejné správy),
· vyhláška č. 529/2006 Sb., o požadavcích na strukturu a obsah informační koncepce a provozní dokumentace a o požadavcích na řízení bezpečnosti a kvality informačních systémů veřejné správy (vyhláška o dlouhodobém řízení informačních systémů veřejné správy),
· vyhláška č. 82/2018 Sb., o bezpečnostních opatřeních, kybernetických bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních, náležitostech podání v oblasti kybernetické bezpečnosti a likvidaci dat (vyhláška o kybernetické bezpečnosti).

M) K doktorským studiím
Doktorské studium na českých vysokých školách trápí v současné době především vysoká studijní neúspěšnost doktorandů a nízké finanční ohodnocení. Jedná se však o stupeň studia, které díky tomu, že připravuje další generaci na vědecko-výzkumnou kariéru, musí být věnována náležitá pozornost. Cílovým stavem změn v oblasti doktorského studia je zvýšení kvality a mezinárodní prestiže nejvyššího stupně vzdělávání a českého vědeckého prostředí. Smyslem změn je zlepšit podmínky pro studující i pro vysoké školy. Celkový počet nově přijímaných studujících by se měl díky lepšímu výběru uchazečů snížit, přičemž ale má být zachována dosavadní míra absolvujících za rok (přibližně 2 000/rok). S ohledem na skutečnost, že zvýšené náklady v souvislosti s doktorskými stipendii půjdou k tíži vysokých škol, předpokládá se, že vysoké školy sníží počty přijímaných studentů. Již od přijímacího řízení se očekává posílení individuálního přístupu vůči studentovi i větší důraz na kvalitu a motivaci k dokončení studia. 
MŠMT však bude nadále poskytovat finanční prostředky na částečné financování doktorských studijních příjmů, které budou nově přiznávány při zohlednění několika kritérií – kvality vysoké školy (v souladu se závěry z hodnocení výzkumných organizací metodikou hodnocení výzkumných organizací a výsledků ukončených programů), podílu na celkovém počtu doktorandů za uplynulých 5 let a studijní neúspěšnosti a délky studia doktorandů na dané vysoké škole. 

Cílovým stavem tak je kvalitnější doktorské studium, které se projeví měřitelnými faktory, jako je zejména míra úspěšnosti v dokončování studia nebo kratší doba potřebná pro absolvování. Mezi cíle patří také rovnoprávnější přístup ke vzdělávání a srovnání podmínek napříč VŠ a studijními programy, což vede ke spravedlivějšímu vzdělávání pro všechny skupiny studujících. Z dlouhodobého hlediska se jedná o změny, které znamenají zatraktivnění doktorského studia pro talenty z ČR i zahraničí, snížení velmi vysoké studijní neúspěšnosti, zlepšování mezinárodní prestiže a zejména větší míru kvalitních absolventů a absolventek, kteří budou přínosem pro vědecko-výzkumné prostředí i pro trh práce.
1.6 Zhodnocení rizika
Mezi politická rizika pak patří neplnění programového prohlášení vlády. Další případná rizika jsou pak blíže popsána ve vztahu k jednotlivým oblastem.
A) K podpoře rovnosti
Bez přijetí právní úpravy nebudou výslovně podporovány skupiny osob, které jsou znevýhodněné s ohledem na své specifické potřeby vycházející ze zdravotního stavu.
Potenciální riziko pro naplnění cílů právní úpravy může představovat to, že vysoké školy nestihnout včas přijmout předmětný vnitřní předpis pro stanovení pravidel poskytování přiměřených podpůrných opatření.
B) K vnitřním předpisům soukromé vysoké školy
Bez úpravy stávající regulace vnitřních předpisů soukromých vysokých škol se bude dále prohlubovat tendence k úpravám práv a povinností členů akademické obce soukromé vysoké školy nebo dalších otázek, které mají být upraveny vnitřním předpisem soukromé vysoké školy mimo rámec zákona o vysokých školách, a to v jiných než vnitřních předpisech způsobem, který je v rozporu se zákonem.
C) K rámci kvalifikací
Rizika nejsou předpokládána. 
D) K vyslovení neplatnosti státní závěrečné zkoušky
V případě nepřijetí právní úpravy bude dále docházet k nejasnostem ve výkladu a k nemožnosti postihnout některá nežádoucí jednání. S ohledem na novou úpravu může rizikem být skutečnost, že nebude možné použít dosavadní judikaturu v uvedené oblasti, a tak bude nová judikatura až časem dotvořena. 
E) K přestupům mezi studijními programy vysoké školy
Rizika v souvislosti s přijetím nové úpravy nejsou předpokládána, naopak v případě přijetí nové úpravy dojde k odstranění současného stavu, kdy tento postup není nikterak transparentně upraven. 
F) K poplatkům 
Rizika v souvislosti s přijetím právní úpravy nejsou předpokládána, naopak se očekává odstranění současných nejasností výkladu zákona.
G) K elektronickému potvrzení o studiu a elektronickému doručování
Rizika nejsou předpokládána. Otázka vlastnictví zařízení s připojením k internetu u uchazečů taktéž není relevantní, jelikož v současné době fakticky není možné podat přihlášku na vysokou školu jinak než elektronicky.
H) K uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace
Rizika v souvislosti s přijetím právní úpravy nejsou předpokládána.
I) Ke stipendiím
Rizika v souvislosti s přijetím právní úpravy nejsou předpokládána.
J) K zahraničním poskytovatelům vysokoškolského vzdělání
Rizika v souvislosti s přijetím právní úpravy nejsou předpokládána.
K) K přestupkům
Rizika v souvislosti s přijetím právní úpravy nejsou předpokládána.
L) K úpravě týkající se Informačního systému vzdělávání
Nezohlednění ISV v rámci předkládané novelizace by znamenalo právní nejistotu v důsledku chybějící reflexe reálného stavu a procesů, které nastanou po uvedení ISV do ostrého provozu. Kupříkladu lze uvést, že stávající zákon postrádá ustanovení umožňující přístup a sdílení dat z informačních systémů veřejné správy, jejichž správcem je MŠMT, s Českou školní inspekcí pro plnění jejích úkolů vyplývajících ze zákona. 
Chybějící legislativní podpora by tak ve svém důsledku vytvořila stav, kdy nedojde k naplnění potenciálu, který by ISV mohl mít na výkon agend, jež by při náležitém legislativním zakotvení mohly být prováděny efektivněji. 
Jako jisté nikoliv bezvýznamné riziko lze vnímat i možnost, že zprovoznění ISV nabere zpoždění z různých procesních důvodů (kupř. v souvislosti s aplikací pravidel o zadávání veřejných zakázek). Toto riziko lze zmírnit tím, že bude navržena realistická legisvakance zohledňující možná úskalí při realizaci ISV.
M) K doktorským studiím 
V případě doktorských studií by absence změn znamenala prohlubování současného značně nevyhovujícího stavu. Takový stav představuje národní i mezinárodní problém, protože ČR by zaostávala za globálním vývojem a snižovala by se tak prestiž a kvalita českého vzdělávacího systému, což má přímé dopady na vědecko-výzkumné prostředí i pracovní trh, které jsou ochuzovány o odborníky v různých oborech. Rizikem také je prohlubování sociálních a genderových nerovností a zhoršování přístupnosti vzdělávání, a to v návaznosti na aktuální společenskou situaci, která klade na studující stále vyšší (zejména finanční) nároky.
Možným rizikem v případě přijetí právní úpravy může být nedostatek finančních prostředků některých vysokých škol nebo jejich součástí pro realizaci doktorských studijních programů ve stávajícím rozsahu, jelikož zvýšené náklady spojené s reformou doktorského studia půjdou k tíži vysokých škol. 
2. Návrh variant řešení
A) K podpoře rovnosti
Aktuální zákonná úprava se též výslovně nezabývá zvláštními podmínkami studentů se specifickými potřebami. Velmi obecně je v ustanovení § 21 odst. 1 písm. e) zákona upravena povinnost veřejné vysoké školy „činit všechna dostupná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole“. Pro soukromé vysoké školy není výslovně zákonem upravena žádná povinnost v této oblasti. 
VARIANTA NULOVÁ 
V případě nulové varianty by nedošlo k žádné legislativní změně a soukromé vysoké školy by nebyly žádným způsobem nuceny do podpory rovnosti. Veřejné vysoké školy se při podpoře opírají pouze o obecné ustanovení o rovnosti.
VARIANTA 1
Varianta 1 by znamenala vyrovnání právní úpravy tak, aby stejnou povinnost zajišťovat přiměřená podpůrná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole měly také soukromé vysoké školy. Povinnost zajišťovat přiměřená podpůrná opatření platí, není-li to v rozporu s požadavky na zdravotní způsobilost ke studiu příslušného studijního programu. Pravidla poskytování pak stanoví vnitřní předpis vysoké školy. Jsou tak zohledňovány možnosti vysokých škol. V případě soukromých vysokých škol se v tuto chvíli neuvažuje o zavedení finanční podpory na zavádění podpůrných opatření z kapitoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, což může v konečném důsledku vést k tomu, že případné zvýšené náklady na zavádění podpůrných opatření na soukromých vysokých školách bude muset nést daná soukromá vysoká škola sama.
Ustanovení se snaží o vyrovnávání příležitostí studovat na vysoké škole všem uchazečům a studentům, ať jsou, jakkoliv znevýhodněni.  Ustanovení je postaveno na principu přiměřenosti. Přiměřená podpůrná opatření musí být takového charakteru, aby umožňovala studentům účinné vzdělávání s ohledem na jejich individuální potřeby. Formulace vychází z mezirezortního připomínkového řízení a reflektuje judikaturu Evropského soudu pro lidská práva.
VARIANTA 2
Varianta 2 se od varianty 1 odlišuje tím, že by právní úprava byla doplněna o taxativní výčet všech postižení, na která se mají podpůrná opatření vztahovat. Současně by pravidla poskytování nestanovoval vnitřní předpis, ale metodicky by je určilo MŠMT. 
B) K vnitřním předpisům soukromé vysoké školy
Ustanovení § 41 zákona o VŠ stanovuje povinnost soukromé vysoké školy stanovit svými vnitřními předpisy, které orgány vykonávají působnost podle části čtvrté až jedenácté zákona o VŠ a tyto předpisy registrovat podle § 36 zákona o VŠ.  
VARIANTA NULOVÁ 
V případě nulové varianty nebudou vnitřní předpisy soukromé vysoké školy nikterak konkretizovány a podle ustanovení § 41 budou orgány soukromé vysoké školy (případně její součásti) stanovovat vnitřní předpisy soukromé vysoké školy, přičemž budou zástupně využívána ustanovení části druhé zákona o VŠ, která jsou však závazná pouze pro orgány veřejné vysoké školy, což bude i nadále činit významné praktické i výkladové problémy. Bude zachována povinnost registrace těchto vnitřních předpisů soukromé vysoké školy ministerstvem.
VARIANTA 1

Vymezuje základní výčet vnitřních předpisů soukromé vysoké školy a současně vymezuje základní povinné obsahové složky statutu soukromé vysoké školy, čímž přibližuje úpravu blíže k úpravě platné pro veřejné vysoké školy a současně zajišťuje splnění zákonem o vysokých školách požadovaného požadavku úpravy okruhu otázek vnitřním předpisem soukromé vysoké školy. Vnitřní předpisy soukromých vysokých škol budou nadále podléhat registraci MŠMT, jemuž budou nejen zachovány kontrolní a metodické funkce v této oblasti, ale i rozšířeny kontrolní funkce (§ 43 odst. 1). 
VARIANTA 2

Vymezuje výčet orgánů soukromé vysoké školy a jejich kompetence, včetně jejího vnitřního členění za účelem oprávněné ochrany práv současných i budoucích členů akademické obce. Dále též systémově a komplexně řeší stanovení vnitřních předpisů soukromé vysoké školy spolu se zrušením povinnosti jejich registrace ministerstvem, při přenesení zodpovědnosti za stav vnitřních poměrů soukromé vysoké školy výhradně na soukromou vysokou školu jako subjekt soukromého práva, čímž by došlo ke zvýšení pružnosti v rozhodovacích procesech a v řízení soukromých vysokých škol v rámci nastavených zákonných limitů, za současného zachování kontrolních funkcí ministerstva (§ 43 odst. 1). 
C) K rámci kvalifikací
V roce 2005 byl ministerskou deklarací Bergenské komuniké schválen zastřešující Rámec kvalifikací pro Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání (QF-EHEA), ke kterému se signatářské země včetně České republiky zavázaly vytvořit kompatibilní národní kvalifikační rámce.
VARIANTA NULOVÁ 
V této chvíli je RKVV uveřejněn ve Věstníku ministerstva.
VARIANTA 1
RKVV bude začleněn do zákonné úpravy v rámci přílohy zákona o vysokých školách.
VARIANTA 2
RKVV bude začleněn do zákonné úpravy formou odkazu na vyhlášku ministerstva o RKVV.
D) K vyslovení neplatnosti státní závěrečné zkoušky
Aktuální právní úprava budí velké nejasnosti ve výkladu důvodů pro vyslovení neplatnosti státní závěrečné zkoušky.
VARIANTA NULOVÁ 
V současné době jsou zákonem stanoveny následující důvody pro zneplatnění státní zkoušky: úmyslný trestný čin, plagiátorství nebo jiné úmyslné jednání proti dobrým mravům, které je soustavné nebo opakované. V případě, že bude zachován platný zákonný stav, bude docházet k nejasnostem ve výkladu. Současně nebudou pokryty některé skutkové podstaty, které by měly být posuzovány jako nemorální nebo dokonce protizákonné jednání, které je způsobilé zneplatnit vykonání státní závěrečné zkoušky.
VARIANTA 1
Na základě návrhů od vysokých škol a poslanecké iniciativy (sněmovní tisk 887/0 v 8. volebním období) byla zvažována úprava původního textu dílčími způsoby, např. tak, že bude definována soustavnost (v souvislosti s judikaturou Nejvyššího správního soudu 2 As 123/2019-37), nebo naopak bude podmínka soustavnosti zcela vynechána z textu ustanovení. 
VARIANTA 2
S ohledem na interpretační potíže při aplikaci tohoto ustanovení je navrhováno zcela nové znění. Skutkové podstaty, při nichž dochází k rozhodnutí o neplatnosti státní závěrečné zkoušky, jsou nově definovány. Důvody pro zneplatnění tedy nově jsou, pokud osoba, o jejíž státní zkoušku nebo její součást jde, nesplnila nebo splnila jen zdánlivě podmínky nebo předpoklady stanovené zákonem o vysokých školách, studijním programem nebo studijním a zkušebním řádem pro konání a úspěšné vykonání státní zkoušky nebo její součásti nebo obhajoby disertační práce v důsledku
a) úmyslného trestného činu, 
b) úmyslného neoprávněného užití díla jiné osoby hrubě porušujícího právní předpisy upravující ochranu duševního vlastnictví, nebo
c) jiného závažného úmyslného nečestného nebo nepoctivého jednání.
E) K přestupům mezi studijními programy vysoké školy
Přestupy mezi studijními programy téže vysoké školy jsou jevem, který dosud nemá vlastní zvláštní právní úpravu. Je však třeba stanovit alespoň rámcové podmínky přestupů a umožnit pro tyto případy zjednodušení některých administrativních úkonů (např. podávání přihlášek). 
VARIANTA NULOVÁ 
Zůstane-li i nadále problematika neřešena v rámci zákona, bude faktická poptávka po „přestupech“ řešena buďto formálním ukončením prvního studia a započetím studia nového, což je nevhodný a komplikovaný postup, nebo jinými netransparentními postupy.  
VARIANTA 1
Varianta 1 umožňuje přestupy studentů mezi studijními programy v rámci jedné vysoké školy. Student má na základě této úpravy možnost požádat o povolení přestupu do jiného studijního programu. O povolení přestupu rozhoduje orgán vysoké školy, který rozhoduje o přijetí do studijního programu (děkan, rektor). V případě povolení přestupu je třeba současně rozhodnout o případném uznání částí studia, zkoušek nebo jiných studijních povinností, o zařazení do semestru, ročníku nebo bloku studia. Nová úprava se zabývá konkrétním vymezením okamžiku přestupu a též dalšími skutečnostmi navázanými na studium ve studijním programu (poplatek za studium, přiznání stipendia nebo členství v samosprávných orgánech. 
VARIANTA 2
Varianta 2 nabízí širokou autonomii vysokých škol v otázkách přestupů a to tak, že zákonná úprava bude pouze minimální, aby přestupy byly umožněny, nicméně bude záležet na každé vysoké škole, jak přestupy mezi svými studijními programy upraví. Úpravy vysokých škol by byly zakotveny v jejich vnitřních předpisech. Vzhledem k rozmanitosti přístupů vysokých škol k organizaci studia lze předpokládat též vysokou roztříštěnost těchto úprav v rámci jednotlivých vysokých škol. Variabilita může být umožněna např. v postupu při rozhodování o žádosti (časové následnosti rozhodnutí a uznávání předchozího studia či zařazení do semestru) nebo se stanovením účinnosti přestupu a jeho následcích.  
VARIANTA 3
Varianta 3 naopak poskytuje pevný rámec přestupů a zabývá se konkrétními otázkami (např. za jakých podmínek je možné přestup povolit, příbuznost studijních programů apod.). Co se týče podmínek přestupů, bylo zvažováno navázání na příbuznost studijních programů či oblastí vzdělávání. Dále by bylo možné vymezit podmínky uznávání předchozího studia, např. je možné uznat pouze ty předměty, které se kryjí s předměty v rámci studijního programu, do kterého student přestupuje, nebo maximálně jeden ročník studia atd. 
Jsou to dílčí otázky, které byly diskutovány, avšak s ohledem na vysokou míru autonomie, kterou vysoké školy na základě zákona o vysokých školách disponují, neodpovídá taková striktnost celkové koncepci zákona.  
F) K poplatkům 
Ustanovení § 58 odst. 3 upravuje poplatek za tzv. delší studium. Vzhledem k tomu, že výklad ustanovení nebyl zcela jednoznačný, je třeba zpřesnit některá výkladová místa.
Ustanovení § 58 odst. 4 zákona upravuje poplatek za cizojazyčné studium, jeho výši pak ponechává na samotných vysokých školách.
VARIANTA NULOVÁ 
Výkladové nejasnosti přinášely nejednotnou aplikační praxi a komplikace při stanovování výše poplatku. Nebude-li ustanovení upraveno, zůstane tato oblast nadále nejasná a bude přinášet rozdílný přístup jednotlivých škol, či dokonce jednotlivých studijních referentů, kteří výši poplatků vypočítávají. 
Co se týče poplatku za cizojazyčné studium, aktuální právní úprava uvaluje na vysoké školy povinnost vyměřovat poplatek za cizojazyčné studium. 
VARIANTA 1
Aktuální znění způsobuje aplikační nejasnosti ohledně toho, zda je do dob neúspěšných studií započítáváno studium jen na veřejných, nebo i soukromých a státních vysokých školách. S ohledem na odlišnou interpretaci již vydávalo MŠMT vyjádření ve smyslu, že započítáváno je podle tohoto ustanovení pouze studium na veřejné vysoké škole. Naopak se nemá započítávat doba neúspěšných studií, po kterých došlo k absolvování stejného typu studijního programu na jakémkoliv typu vysoké školy. Nová úprava ustanovení je tedy kodifikací ustáleného výkladu ministerstva. Vysoké školy budou mít zachovány nadále moderační pravomoc týkající se výše či termínu splatnosti poplatku. Tento institut umožňuje vysoké škole rozlišovat situace, kdy dochází k neefektivnímu prodlužování studia a k situacím, kdy se během studia vyskytly okolnosti, které odůvodňují snížení či prominutí poplatku (např. zapojení do zahraničních mobilit, sportovní reprezentace, zdravotní či sociální důvody, případně též spojeny s dobrým prospěchem).
Kromě tohoto je do výčtu studií, která se nezapočítávají do poplatku za delší studium, zařazeno též ukončení studia v rámci přestupu podle nového ustanovení § 54b. Tedy počáteční studium není považováno za neúspěšné pro účely stanovení poplatku za delší studium. Jedná se o řešení pro potřeby nově zaváděných přestupů mezi studijními programy v rámci jedné vysoké školy. Počáteční studijní program se díky této úpravě nebude považovat za tzv. neúspěšné studium, ale za jediné studium společně se studiem ve studijním programu, do kterého student přestoupil.
Nově je v ustanovení též zpřesněno postavení nenavazujícího (tzv. dlouhého) magisterského studia. Pro účely stanovení poplatku za delší studium se tento studijní program považuje za studijní program stejného typu jako bakalářský studijní program.
Úprava varianty 1 u poplatků za cizojazyčné studium spočívá v uvolnění původní povinnosti stanovovat poplatek za cizojazyčné studium. Vysoké školy, které budou poplatek nadále požadovat, budou mít zákonné zmocnění. Nicméně vysokým školám, které budou chtít nabídnout své doktorské studijní programy v cizím jazyce bezplatně, nebude zákon klást překážky. Důsledkem takové úpravy bude, že vysoké škola, která bude chtít získat zahraniční studenty, bude moci tak učinit bez toho, aby byla povinna jim vyměřit poplatek. S ohledem na zahraniční vysoké školy, kde se standardně takový poplatek nepožaduje, přinese taková možnost větší konkurenceschopnosti českých vysokých škol v oblasti vědy a výzkumu. Bude však vždy na rozhodnutí vysoké školy, zda a v jakých případech bude považovat takovou úpravu za ekonomickou a výhodnou. 

V případě bakalářských a magisterských studijních poplatků, nemusí být poplatek stanoven v případě studia, které se uskutečňuje v rámci provádění mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, nebo aktu vydaného na jejím základě, v rámci realizace programu Evropské unie nebo jiného mezinárodního programu nebo projektu nebo v rámci spolupráce veřejné vysoké školy se zahraniční institucí,  a v případě studia studenta podporovaného prostřednictvím stipendia v rámci realizace programů poskytování rozvojových vládních stipendií ke studiu na vysokých školách v České republice, schválených vládou na základě zákona o zahraniční rozvojové spolupráci, nebo programů vyhlašovaných ministerstvem. Jedná se tak o odůvodněnou podporu internacionalizace a studia vládních stipendistů.
Poplatky z cizojazyčných studijních programů jsou a nadále budou významným zdrojem příjmů některých vysokých škol a vysoké školy i nadále budou motivovány získávat z těchto poplatků co největší částky, MŠMT nebude žádným způsobem kompenzovat případný výpadek příjmů způsobený jejich zrušením.  Naopak, MŠMT objem prostředků získaných z těchto poplatků zohledňuje jako jedno z kritérií hodnocení kvality a výkonu vysokých škol, plošné rušení poplatků ve studijních programech všech typů by tak vedlo ke zhoršení situace vysoké školy.
VARIANTA 2
Varianta 2 v sobě obsahuje zpřísnění poplatkové povinnosti spočívající ve zrušení jednoletého zvýšení standardní doby studia a stanovení poplatku pro studenty ze zemí mimo EU ve všech studijních programech. 
G) K elektronickému potvrzení o studiu a elektronickému doručování
S ohledem na prosazování zásad digitálně přívětivé legislativy je třeba se též výslovně v zákoně přiklonit k elektronickým variantám komunikace.
VARIANTA NULOVÁ 
Bude-li ponechána zákonná úprava v aktuálním znění, lze reálně očekávat zhoršení kvality komunikace s ohledem na rychlý rozvoj digitalizace, ať už obecně, tak primárně v rámci veřejné správy. Konkrétně u studentů je digitální komunikace výrazně rozvinutá a je zřejmé, že studenti budou čím dál víc tento způsob komunikace preferovat i v oficiálních záležitostech. 
VARIANTA 1
Ustanovení výslovně upravuje vydávání potvrzení o studiu, nově jsou výslovně vymezeny možnosti elektronických potvrzení o studiu. Tato úprava odpovídá zásadám digitálně přívětivé legislativy, primárně odpovídá Principu „digital by default“, tedy aby legislativa umožňovala výběr formy, jakou klient/student využije. 
Jako subvarianta je také možné zavedení vydávání potvrzení o studiu prostřednictvím portálu veřejné správy, tak aby toto potvrzení bylo dosažitelné dálkově bez nutnosti zřízení datové schránky či elektronického podpisu. Potvrzení o studiu by pak bylo možné získat v rámci poboček Czech POINT. Naopak nebylo zvažováno vytváření například veřejného on-line přehledu, ke kterému by student poskytl přístup, a to s ohledem na náklady s vytvářeních těchto nových systémů. Stejně tak je třeba zvážit případná rizika související se zpracováváním velkého množství osobních údajů. 
Doručování podle § 69a má být prováděno primárně elektronicky, jak požadují zásady digitálně přívětivé legislativy, a to za předpokladu, že uvedené stanoví vnitřní předpis vysoké školy. K doručování se pak využívá elektronického informačního systému vysoké školy, ustanovení odkazuje na vnitřní předpisy vysoké školy, kde jsou stanoveny podrobnosti k takovému doručování.
Nově zákon upravuje v § 69b také doručování ze strany studenta směrem k vysoké škole. Zákon umožňuje i zde využití elektronického systému vysoké školy bez nutnosti uznávaného elektronického podpisu.   
H) K uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace
Řešení definovaných problémů a dosažení určených cílů v procesu uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace je uvažováno s ohledem na mezinárodní závazky a komplexnost procesu ve dvou variantách.
VARIANTA NULOVÁ 
Zachování existujícího právního stavu s ohledem na rostoucí mezinárodní mobilitu studentů a vysokoškolsky vzdělaných pracujících a tím i průběžný nárůst počtu žádostí o nostrifikaci povede k dalšímu nárůstu administrativních a organizačních nároků na veřejné vysoké školy (a Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany) jako prvoinstanční orgány a návazně i na MŠMT (nebo ministra vnitra nebo obrany) jako druhoinstanční orgán, což s sebou ponese i prodlužování doby řízení, zvýšenou zátěž personální a omezení až zamezení přístupu zahraničních vysokoškolských absolventů k dalšímu studiu a přístupu na pracovní trh v České republice. Současně se bude v řízení o uznání vlivem vývoje vysokoškolského vzdělávání v České republice i zahraničí zvětšovat nejednotnost v přístupu k posuzování obsahové stránky daného zahraničního vysokoškolského studia a důvodů pro zamítnutí žádosti, což u jednotlivých veřejných vysokých škol dále povede k různým výsledkům u jednotlivých obdobných řízení, tj. k nežádoucím rozdílům mezi žadateli, a to až diskriminačním.
VARIANTA 1
Navrhovaná novelizace řeší ve vazbě na identifikované dlouhodobé nežádoucí trendy zjednodušení a zjednoznačnění uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace. Touto variantou dojde k harmonizaci terminologie definované Lisabonskou úmluvou o uznávání, kterou je Česká republika při rozhodování o uznání vázána, s terminologií zákona o vysokých školách a v návaznosti na to bude upravena definice procesu rozhodování ve věci uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice. Bude harmonizováno určení věcné příslušnosti k rozhodnutí s principy akreditací studijních programů daných novelou zákona č. 137/2016 Sb., opírajících se o definování oblastí vzdělávání. Nově budou kodifikovány důvody k zamítnutí žádosti o uznání, a to i ve vztahu k poskytovatelům zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. V rámci této varianty bude odlišně od správního řádu upravena výluka z povinnosti stanovit opatrovníka při doručování veřejnou vyhláškou, což jedině může vyřešit praxí generované problémy v této oblasti. 
VARIANTA 2
Variantou 2 by bylo převzetí celé agendy uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace podle § 89 až § 90a od veřejných vysokých škol, které tuto agendu vykonávají v přenesené pravomoci státu, na jeden centrální orgán veřejné moci (MŠMT nebo jemu přímo podřízenou organizaci). Tak tomu je v řadě zemí Evropské unie.
Toto řešení by přineslo zásadní změnu řadu desetiletí existující praxe a vznik specializovaného pracoviště/orgánu státu. To by znamenalo nutnost nárůstu počtu úředníků-zaměstnanců státu. S touto variantou by se zároveň pojila organizační i legislativní úprava uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání pro účely výkonu regulovaných povolání v případě vzdělání získaného z tzv. třetích zemí.
Pro zjednodušení procedury by bylo možné zcela vypustit z rozhodnutí studijní program nebo oblast vzdělávání podle varianty 1, ke které se zahraniční vysokoškolské vzdělání přirovnává. Tímto by však rozhodnutí o uznání zcela ztratilo vypovídající hodnotu, kterou zavedená praxe a veřejnost od těchto rozhodnutí očekává.
I) Ke stipendiím
Stipendia umožňují finanční podporu na mnoha úrovních. Vzhledem k rozšiřujícím se možnostem této podpory, především v oblasti zahraničních studijních a akademických mobilit a praktických stáží v rámci mezinárodních mobilitních programů (zejména Erasmus+), by nebylo racionální tyto možnosti omezovat. Je třeba upravit legislativní znění tak, aby bylo čerpání podpory vzdělávání možné pro co největší okruh osob. Dle pravidel mezinárodních a unijních programů se zahraničních stáží účastní ve stále vyšší míře kromě studentů i akademičtí pracovníci a další zaměstnanci či absolventi vysokých škol a mají nárok na čerpání finanční podpory z rozpočtu Evropské unie.
VARIANTA NULOVÁ 
Aktuální úprava výslovně zmiňuje poskytování stipendií studentům a ze státního rozpočtu z dotace nebo příspěvku. Dále úprava dostatečně jasně nezohledňuje přiznávání finanční podpory z mezinárodních a unijních programů, což zásadně komplikuje implementaci těchto programů na úrovni vysokých škol. Neexistující legislativní úprava v České republice přináší nejasnosti, nejednotnou aplikační praxi a zejména navyšuje administrativní náročnost přidělování finančních prostředků z EU.
VARIANTA 1
Nová úprava přináší rozšíření finančních zdrojů pro poskytování stipendií, a to z dalších prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, z rozpočtu Evropské unie nebo z jiných veřejných prostředků. 
Varianta 1 též zmiňuje přiznávání stipendia na podporu praktických stáží a mobilit také absolventům, účastníkům celoživotního vzdělávání, akademickým pracovníkům a jiným zaměstnancům vysoké školy. Nová úprava tak má uvést do souladu národní legislativu s pravidly vyplývajícími z předpisů Evropské unie nebo mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a z prováděcích aktů vydaných na jejich základě, a odstraňuje tak legislativní bariéry pro využívání podpory ze stále se rozšiřující nabídky mezinárodních a  unijních mobilitních programů, především programu Erasmus+, což umožní zapojení co největšího počtu osob a efektivní využívání rozpočtu přiděleného pro Českou republiku ze zdrojů Evropské unie.
     
V souladu s tím jsou proto upraveny zdroje finančních prostředků udělovaných stipendií a je také podrobněji upraven také způsob udělování stipendií. Tyto úpravy zajistí jednotnost postupů u všech vysokých škol a sníží administrativní náročnost přidělování finančních prostředků. Česká republika tímto zajistí naplnění svého závazku, kterým je plné zapojení do unijních programů a zajištění administrace na národní úrovni dle priorit pro nové období. Snížení administrativní zátěže je jednou ze zásadních priorit programu Erasmus+ pro období 2021–2027.

Alternativně lze pouze v rámci varianty 1 uvažovat o dalších subvariantách, které by řešily okruh osob, kterým lze stipendium přiznat. Ještě širší rozšíření okruhu osob však není žádoucí s ohledem na zásadní připomínky Ministerstva financí ve vztahu k dopadům na státní rozpočet.
VARIANTA 2

Varianta 2 by představovala úplné zrušení stipendií. V takovém případě by však vysoké školy neměly žádnou možnost motivačně ocenit studenty, stejně tak by nebylo možné podporovat jakoukoliv internacionalizaci, ani např. sociálně slabé studenty.
J) K zahraničním poskytovatelům vysokoškolského vzdělání
VARIANTA NULOVÁ 
Nulová varianta počítá s neformálním procesem institutu přihlášení se k plnění informačních povinností u evropských poskytovatelů a s nemožností přezkumu jejich materiálního, finančního a personálního zabezpečení. Vzhledem k neformálnosti celého procesu není možné na procesní postupy aplikovat ustanovení správního řádu.
Zahraniční vysokou školou dále dle současné definice nemůže být poskytovatel, který ve svém domovském státě nerealizuje vysokoškolské vzdělávání, ale je přesto považován za součást vysokoškolského vzdělávacího systému domovského státu.  Rovněž dle současné právní úpravy není možné zamítnout žádost o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace z důvodu, že žadatel studoval na zahraniční vysoké škole či pobočce v České republice bez příslušného oprávnění, resp. bez splnění všech zákonných povinností. 
Konečně dle nulové varianty je dle sazebníku k zákonu č. 634/2004Sb., o správních poplatcích, položka 22 písm. s), za podání žádosti o udělení tuzemského oprávnění/povolení pro mimoevropskou vysokou školu a její pobočku stanoven poplatek 100 000 Kč a za podání žádosti o rozšíření tuzemského oprávnění/povolení je poplatek 50 000 Kč.
VARIANTA 1
Evropské vysoké školy a jejich pobočky budou nově spadat pod režim udělování tuzemského oprávnění/povolení. Bude nově zavedena možnost posuzování jejich personálního, materiálního a finančního zabezpečení. Bude tak zaveden jednotný režim pro všechny poskytovatele zahraničního vysokoškolského vzdělávání, kteří chtějí působit na území České republiky. Tuzemské oprávnění/povolení bude rovněž možné zahraniční vysoké škole či její pobočce odejmout. 
Nově se mění definice samotné zahraniční vysoké školy, kdy je vypuštěn definiční znak v podobě podmínky uskutečňování vysokoškolského vzdělávání na území domovského státu (tj. cizího státu, jehož vysokoškolského vzdělávacího systému je daná instituce součástí), resp. vypouští se podmínka, že zahraniční vysokou školou mohou být pouze právnické osoby zřízené dle právních předpisů cizího státu. I takové instituce, které neuskutečňují vysokoškolské vzdělávání přímo na území domovského státu, ale výhradně na území státu jiného, mohou být součástí zahraničního vysokoškolského vzdělávacího systému domovského státu.  Totéž platí pro tuzemské právnické osoby (zřízené dle právního řádu České republiky), které mohou získat zahraniční akreditaci a být v tomto smyslu zahraniční vysokou školou. Nová definice zahraniční vysoké školy je přesnější a pružněji reaguje na možné situace.   
Varianta 1 také zakotvuje důvody pro zamítnutí žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace dle § 90 odst. 5 písm. d) bodu 2, kdy žádost je možné nově zamítnout s odkazem na absenci oprávnění poskytovat zahraniční vysokoškolské vzdělávání na území České republiky. 
Varianta 1 počítá s posílením kontrolních pravomocí ministerstva ve vztahu k již registrovaným zahraničním vysokým školám a jejich pobočkám. MŠMT ve spolupráci s Národním akreditačním úřadem pro vysoké školství bude vykonávat kontrolu dodržování právních předpisů v oblasti poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání dle § 87 odst. 1 písm. x).
Konečně varianta 1 počítá se změnou koncepce správních poplatků, kdy správní poplatek bude placen vždy za udělení tuzemského oprávnění/povolení pro jeden zahraniční studijní program. Za všech okolností pak bude výše správního poplatku pro všechny účastníky správního řízení stejná. 
SUBVARIANTA VARIANTY 1:
Subvarianta k Variantě 1 dále počítá se změnou definice pobočky zahraniční vysoké školy. Oproti současném stavu, kdy pobočkou zahraniční vysoké školy může být kterákoliv tuzemská právnická osoba, která spolupracuje s příslušnou zahraniční vysoko školou, pobočkou zahraniční vysoké školy budou moci být výhradně právnické osoby, které jsou veřejnou, státní nebo soukromou vysokou školou, případně veřejnou výzkumnou institucí. Tento návrh předpokládá, že je žádoucí, aby se na zahraničním vysokoškolském vzdělávání v postavení pobočky zahraniční vysoké školy podílely výhradně ty tuzemské právnické osoby, které jsou součástí české vysokoškolské vzdělávací soustavy, a které v tomto ohledu prošly již přezkumem co do dodržování minimálních kvalitativních předpokladů pro vysokoškolské vzdělávání dle právních předpisů České republiky. Návrh by měl garantovat vyšší kvalitu zahraničního vysokoškolského vzdělávání uskutečňovaného pobočkami zahraničních vysokých škol.
VARIANTA 2
Varianta 2 oproti Variantě 1 dále zpřísňuje podmínky pro uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky.  Vzhledem ke skutečnosti, že varianta 1 počítá výhradně s posuzováním základních a minimálních kvalitativních předpokladů pro vysokoškolské vzdělávání (zabezpečení personální, materiální a finanční), Varianta 2 počítá s tím, že na zahraniční studijní programy by měly být kladeny zcela totožné nároky, jako je tomu v případě studijních programů akreditovaných dle právního řádu České republiky. Předpokládá se, že v rámci žádosti o udělení tuzemského oprávnění/povolení pro vysokoškolský zahraniční studijní program dojde k „reakreditaci“ zahraničního studijního programu za účelem jeho uskutečňování na území České republiky. Zahraniční studijní programy budou muset vyhovovat kritériím vyplývajícím z nařízení vlády č. 274/2016 Sb., o standardech pro akreditace ve vysokém školství, tedy například budou muset splňovat kritéria obsahu vysokoškolských studijních programů, a dále rovněž i podmínky stanovené pro formy (prezenční, distanční a kombinovaná) vysokoškolského vzdělávání. 
K) K přestupkům
Ustanovení § 93m a 93n upravuje skutkové podstaty přestupků a výši pokut. V ustanovení § 93o je zakotvena pravomoc k vybírání a vymáhání pokut podle § 93m odst. 2 pro obecní úřad obce s rozšířenou působností, a pravomoc ministerstva vybírat pokuty za přestupky podle § 93n odst. 8. 
VARIANTA NULOVÁ 
V případě nulové varianty jsou přestupky následující:
§ 93m
Přestupek fyzické osoby
(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že úmyslně neoprávněně užívá vědeckou hodnost nebo titul absolventa vysoké školy.
(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 5000 Kč.
§ 93n
Přestupky právnických osob
(1) Právnická osoba se dopustí přestupku tím, že
a) v rozporu s § 2 odst. 3 užívá ve svém názvu označení
1. „vysoká škola“ nebo z něho odvozené tvary slov, ačkoliv není vysokou školou, nebo
2. „univerzita“ nebo z něho odvozené tvary slov, ačkoliv není vysokou školou univerzitní, nebo
b) v rozporu s tímto zákonem přiznává akademické tituly nebo koná habilitační řízení anebo řízení ke jmenování profesorem nebo používá akademické insignie anebo koná akademické obřady.
(2) Veřejná vysoká škola se dopustí přestupku tím, že neposkytuje ministerstvu nebo Akreditačnímu úřadu informace podle § 21 odst. 1 písm. c).
(3) Soukromá vysoká škola se dopustí přestupku tím, že neposkytuje ministerstvu nebo Akreditačnímu úřadu informace podle § 42 odst. 1 písm. c).
(4) Evropská zahraniční vysoká škola se dopustí přestupku tím, že
a) poskytuje na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu v rozporu s § 93a odst. 2, nebo
b) nesplní některou z povinností podle § 93b odst. 2 nebo 3 anebo § 93c.
(5) Pobočka evropské zahraniční vysoké školy se dopustí přestupku tím, že
a) poskytuje na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu v rozporu s § 93a odst. 4, nebo
b) nesplní některou z povinností podle § 93d odst. 2 nebo 3 anebo § 93e.
(6) Mimoevropská zahraniční vysoká škola se dopustí přestupku tím, že
a) poskytuje na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu v rozporu s § 93a odst. 3, nebo
b) nesplní některou z povinností podle § 93g.
(7) Pobočka mimoevropské zahraniční vysoké školy se dopustí přestupku tím, že
a) poskytuje na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu v rozporu s § 93a odst. 5, nebo
b) nesplní některou z povinností podle § 93i.
(8) Za přestupek podle odstavce 1, odstavce 6 písm. a) nebo odstavce 7 písm. a) lze uložit pokutu do 2 000 000 Kč; za přestupek podle odstavce 2 nebo 3 nebo podle odstavce 4 písm. a) a b), odstavce 5 písm. a) a b), odstavce 6 písm. b) nebo odstavce 7 písm. b) lze uložit pokutu do 500 000 Kč.
Dále je v ustanovení § 93o zakotvena pravomoc k vybírání a vymáhání pokut podle § 93n odst. 8 pro MŠMT.
VARIANTA 1
Z výše uvedeného vyplývá, že současná právní úprava stanovuje v situaci, kdy poskytovatel zahraničního vysokoškolského vzdělávání uskutečňuje zahraniční vysokoškolské vzdělání na území České republiky bez přihlášení se k plnění informačních povinností, možnost udělení pokuty až do výše 500 000 Kč. Vzhledem k závažnosti tohoto protiprávního jednání a vzhledem ke skutečnosti, že nová navrhovaná právní úprava zakotvuje povinnost disponovat za účelem výkonu této činnosti tuzemským oprávněním/povolením, se výše pokuty nejeví jako dostačující. Dle navrhované právní úpravy je horní hranice pokuty zvýšena na 2 000 000 Kč. Dle aktuální úpravy rovněž není pro zahraničního poskytovatele v zákoně o vysokých školách zakotven jiný správní trest než pokuta. Varianta 1 předpokládá zavedení správního trestu zveřejnění rozhodnutí o přestupku, kdy vzhledem k povaze a závažnosti přestupku se v odůvodněných případech může jevit jako vhodné informovat tímto způsobem veřejnost o protiprávním jednání poskytovatele zahraničního vzdělávání. Jako účelné se dále jeví zavedení možnosti udělení správního trestu zákazu činností v podobě zákazu uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky při opakovaném spáchání přestupku, kdy toto protiprávní jednání může vykazovat vysokou míru společenské škodlivosti, na kterou lze uložením tohoto správního trestu adekvátně reagovat. Aktuální právní úprava udělení této sankce neumožňuje. 
Varianta 1 rovněž počítá se zavedením nových skutkových podstat přestupků. Za přestupek bude např. nově považováno jednání způsobilé vyvolat mylnou domněnku, že je osoba oprávněna poskytovat vysokoškolské vzdělávání, nebo jednání, kdy dochází k vydávání dokladů o absolvování studia vyvolávajících nebezpečí záměny s vysokoškolskými diplomy vydávanými tuzemskými vysokými školami nebo přiznávání oprávnění používat titul nebo jeho příslušnou zkratku vyvolávající nebezpečí záměny s akademickým titulem přiznávaným tuzemskými vysokými školami nebo jeho zkratkou. Nově se také dle § 93n odst. 2 písm. b) dopustí přestupku podnikající fyzická či právnická osoba tím, že se dopustí jednání způsobilého vyvolat mylnou domněnku, že je vysokou školou, ačkoliv vysokou školou není. Dále se dle § 93n odst. 1 písm. d) fyzická, podnikající fyzická a právnická osoba dopustí přestupku tím, že se dopustí jednání způsobilého vyvolat mylnou domněnku, že je oprávněna poskytovat na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v určitém zahraničním vysokoškolském studijním programu, ačkoliv k poskytování uvedeného vzdělávání není podle zákona o vysokých školách oprávněna. Tuzemská právnická osoba se dopustí přestupku tím, že bude poskytovat na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu bez příslušného tuzemského oprávnění nebo tím, že nesplní některou ze svých povinností uvedených v § 93if. Nově bude přestupkem soukromé vysoké školy nezasílání svých vnitřních předpisů nebo jejich změny ministerstvu podle § 41 odst. 4 nebo § 42l odst. 4.V případě přestupku fyzických osob se za úmyslné neoprávněné užívání vědecké hodnosti nebo titulu absolventa vysoké školy zvyšuje horní hranice pokuty na desetinásobek, jelikož pokuta neplní dlouhodobě sankční funkci.
L) K úpravě týkající se Informačního systému vzdělávání
VARIANTA NULOVÁ 
Zachování existujícího právního stavu bez výslovného zakotvení Informačního systému vzdělávání (ISV) v právních předpisech.
VARIANTA 1
Navrhovanou novelizací bude zajištěn soulad mezi zákonem stanovenými právy, povinnostmi a podmínkami a reálným stavem a praxí po zavedení ISV. Touto variantou dojde k definování ISV jakožto ústředního informačního systému ministerstva a resortu včetně vymezení jeho základního účelu.
V rámci této varianty se též harmonizují příslušná ustanovení, která upravují výkon dotčených agend a přístup k ministerstvem sdružovaným autoritativním údajům v rámci nově implementovaného ISV. 
Jiná věcná varianta nebyla zvažována z toho důvodu, že řešený problém je navýsost legislativního charakteru. Uvedené plyne z nutnosti stanovit zamýšlené propojení dosud samostatných informačních systémů veřejné správy a zajistit soulad s jinými právními předpisy v oblasti digitalizace veřejné správy (k tomu viz kapitoly popisující definici problému a cílový stav). 
M) K doktorským studiím
Aktuální znění zákona se v oblasti doktorských stipendií omezuje pouze na základní stanovení možnosti toto stipendium přiznávat. Není nijak blíže definováno, a to ani jeho minimální výše. Současná právní úprava nereflektuje potřeby českého systému doktorského studia, ve kterém je nadprůměrný počet studentů, ale málo studentů ho dokončuje, a ještě méně ve standardní době studia. Současné nastavení právních předpisů podporuje neefektivní finanční podporu doktorských studentů, jejíž výše neodpovídá dostatečnému pokrytí životních nákladů studentů, tak, aby se studiu mohli věnovat naplno.
VARIANTA NULOVÁ 
Zachování existujícího právního stavu, který stipendium určuje pouze jako možnost a nedefinuje jeho formu ani minimální výši. Taková varianta představuje nejen zachování, ale další prohlubování současného reálného stavu, ve kterém pouze 40 % studujících studium dokončí. Průměrná délka studia se přitom navíc pohybuje okolo 5,5 roku, standardní dobu studia tak překračuje zhruba o 50 %. Nejsou přitom výjimkou studia trvající 8 i více let. Pouze 7 % úspěšných dokončí studium v řádném termínu. Prohlubování problému by znamenalo postupující nerovnosti mezi studujícími různých VŠ a studijních programů. V souvislosti s aktuálně rostoucími náklady na základní životní podmínky by nulová varianta mohla znamenat další zhoršování výše uvedených statistik a snižovat kvalitu doktorského stupně studia.
VARIANTA 1
Nová úprava přinese jasnou definici doktorského stipendia po stránce jeho obsahu, formy i minimální výše. Novelizací tak bude zajištěn stav lépe odpovídající současným společenským nárokům (rostoucí náklady na životní podmínky a sociální zajištění) a potřebám českého doktorského studia a dojde k jeho zkvalitnění a zvýšení prestiže i na mezinárodní úrovni. Navrhované úpravy představují komplexní balíček jednotlivých kroků, které jsou vzájemně provázané a společně budou napomáhat většímu zaměření se na individuální růst studujících a umožní zlepšení jejich životní situace. Vysokým školám umožní se studujícími lépe pracovat a poskytovat tak kvalitnější vzdělání a zvyšovat tak i svou vlastní prestiž. Český vzdělávací systém tak naplní podmínky kontinuální práce na zvyšování a zajištění kvality. Díky navrhovaným krokům bude pro studující snadnější stabilizovat svou životní situaci, slaďovat studijní, pracovní a soukromý život, a tím pádem i věnovat studiu potřebný prostor. Z druhé strany umožní i vysokým školám se dostatečně věnovat studujícím, kteří jsou skutečně kvalitní a mají o studium vážný zájem. Díky tomu budou získávat i velmi cenné členy a členky výzkumných týmů. Sociální zajištění studujících a dostatečný prostor pro individuální rozvoj a tvůrčí činnost ve výsledku bude přinášet zlepšování míry úspěšnosti studia a kratší čas pro jeho dokončení, výstupem budou také lépe připravení absolventi a absolventky.
Další varianty MŠMT při přípravě reformy doktorského studia nezvažovalo ke zvážení je pouze vytváření subvariant k variantě 1, které by obsahovaly jiné výše doktorského stipendia.

3. Vyhodnocení nákladů a přínosů
Odhaduje se zvýšení nákladů pro veřejné rozpočty pro rok 2025 o 69,1 mil. Kč. Jde o zvýšené náklady na stipendia v doktorském studiu, které půjdou k tíži vysokých škol, MŠMT nebude vznášet v této věci požadavky na prostředky ze státního rozpočtu ČR. V dalších upravovaných oblastech (poplatky za studium, habilitace, členství NAÚ v mezinárodních organizacích) nelze předem odhadnout dopad na státní rozpočet.
A) K podpoře rovnosti
VARIANTA NULOVÁ 
Využití nulové varianty by neobnášelo žádné náklady na straně vysokých škol. 
VARIANTA 1
Varianta 1 vyrovná postavení veřejných a soukromých vysokých škol co do podmínek přístupu k osobám se specifickými podmínkami. Nadále však zůstává vyrovnání podmínek přístupu ke studiu pro studenty v obecné rovině. Náklady této varianty jsou na straně státního rozpočtu nulové, u soukromých vysokých škol by vedla k nákladům, jejichž výši nelze přesně určit (veřejné vysoké školy v roce 2022 na tento typ intervencí získaly prostřednictvím speciálního finančního nástroje MŠMT 100 mil. Kč). 
2015		51 300 tis. Kč
2016		51 300 tis. Kč
2017		60 000 tis. Kč
2018		80 000 tis. Kč
2019		86 690 tis. Kč
2020		86 690 tis. Kč
2021		86 690 tis. Kč
2022		100 000 tis. Kč
2023		100 000 tis. Kč

V dalších letech se výše těchto prostředků, která není obligatorně stanovená, bude odvíjet od objemu a finanční náročnosti realizovaných činností pro studenty se specifickými potřebami a od možností rozpočtového ukazatele vysoké školy.
Celková výše prostředků, poskytovaných VVŠ k financování zvýšených nákladů na studium studentů se specifickými potřebami, vychází z kvantifikace zvýšených nákladů poskytovaných služeb při studiu pro jednotlivé kategorie studentů se specifickými potřebami (ve vazbě na příslušné oblasti vzdělávání) a ze školami nahlášených počtů studentů, kteří požadavek na poskytování těchto služeb uplatnili a nárok předepsaným způsobem doložili. Rozsah vykrytí takto stanovené částky je stanoven s ohledem na rozpočtové možnosti ministerstva. 

Pro podporu soukromých vysokých škol v této oblasti neplánuje v tuto chvíli MŠMT speciální programy a podpůrná opatření budou tak hrazena z rozpočtů soukromých vysokých škol. Bude tak zohledněna pozice a možnosti té konkrétní vysoké školy. Vzhledem k tomu, že nelze přesně určit náklady soukromých vysokých škol na tato opatření, uvádíme odhad na základě rozpočtu pro veřejné vysoké školy, kdy na každou vysokou školu připadá cca 3,9 mil. Kč. Aktuálně má státní souhlas k působení jako soukromá vysoká škola uděleno 30 právnických osob. Při financování obdobném jako u veřejných vysokých škol by tak prostředky na podpůrná opatření činily 117 mil. Kč.       
VARIANTA 2
V případě Varianty 2 lze odhadovat podobné náklady vysokých škol jako v analýze pro Variantu 1. Zároveň by však tato varianta přinesla dodatečné náklady pro MŠMT v souvislosti s vytvářením a úpravami metodických pokynů. Úprava by též byla pro vysoké školy zatěžující, omezující co do jejich autonomie a neflexibilní, jelikož by změny ve výčtu postižení nebylo možné dosáhnout jinak než změnou zákona.
B) K vnitřním předpisům soukromé vysoké školy
VARIANTA NULOVÁ 
V případě nulové varianty nebudou stanoveny vnitřní předpisy soukromé vysoké školy. Náklady na tuto variantu jsou nulové, ale je třeba dále počítat s administrativní zátěží a s náklady správního řízení vedeného ve věci registrace vnitřních předpisů soukromých vysokých škol ministerstvem, příp. i soudních řízení.
VARIANTA 1
Varianta přinese vyjasnění výčtu a obsahu vnitřních předpisů soukromých vysokých škol. Je třeba dále předpokládat náklady ministerstva na vedení správních řízení o registraci vnitřních předpisů i náklady na straně soukromých vysokých škol, které s revizí a přípravou vnitřních předpisů budou mít. Lze však očekávat zjednodušení a zrychlení registračního procesu vlivem standardizace a přiblížení právní úpravy směrem k úpravě pro veřejné vysoké školy.
VARIANTA 2
Varianta by přinesla časovou úsporu, konkretizaci a zjednodušení v procesu stanovení orgánů, vnitřního uspořádání a vnitřních předpisů soukromých vysokých škol, a to jak na straně soukromých vysokých škol, tak na straně ministerstva a dalších dotčených subjektů (studenti, akademičtí pracovníci, stakeholdeři). Současně by ale vyvolala náklady spojené s revizí činností jednotlivých orgánů soukromé vysoké školy a taktéž by ještě více vychýlila postavení soukromých vysokých škol vůči jiným typům vysokých škol.
C) Rámec kvalifikací
VARIANTA NULOVÁ 
V této chvíli je RKVV uveřejněn ve Věstníku ministerstva. Přínosy a náklady této varianty jsou nulové.
VARIANTA 1
V případě využití varianty 1 by bylo třeba měnit zákon vždy, když dojde, byť k nepatrné, změně v RKVV. Náklady a přínosy této varianty jsou nulové.
VARIANTA 2
RKVV bude začleněn do zákonné úpravy formou odkazu na vyhlášku ministerstva. Přínosem bude naplnění mezinárodního cíle plynoucího z účasti na Boloňském procesu. RKVV bude začleněn do právního řádu České republiky a současně nebude nutné s každou jeho změnou měnit též zákon o vysokých školách. Náklady a přínosy této varianty jsou nulové.
D) K vyslovení neplatnosti státní závěrečné zkoušky
VARIANTA NULOVÁ 
V případě, že bude zákonný stav ponechán tak, jak je aktuálně v ustanovení upraven, může docházet k nejasnostem ve výkladu. Současně nebudou pokryty některé skutkové podstaty, které by měly být posuzovány jako nečestné, nepoctivé nebo dokonce protizákonné jednání, které je způsobilé zneplatnit vykonání státní závěrečné zkoušky. Důsledkem neprovedení úpravy může být vedení soudních řízení, jelikož nebude zákonná úprava jasná a zřejmá a vysoké školy v prvním stupni řízení nebudou postupovat jednotně. Náklady této varianty není snadné konkrétně vyčíslit, nicméně se jedná o náklady na vícestupňové řízení, ať už na straně vysokých škol, tak následně v rámci správního soudnictví. V důsledku samozřejmě náklady řízení dopadnou též na samotného účastníka, o jehož státní zkoušku se jedná. 
VARIANTA 1
Varianta úpravy původního textu může přinést vyjasnění a zpřesnění některých míst textu. V případě, že bude úprava provedena dostatečně jasným a srozumitelným způsobem, lze očekávat snížení administrativních nákladů ve smyslu zkrácení řízení jak na straně vysoké školy, tak následně na straně správního soudu a potažmo i na straně účastníka, o jehož státní zkoušce se rozhoduje. 
VARIANTA 2
Vzhledem k tomu, že oproti variantě 1 se jedná pouze o rozdílnost legislativního textu, ale účel a důsledky obou variant se předpokládají shodné nebo alespoň obdobné, náklady se budou obdobně odvozovat od poklesu administrativní zátěže v průběhu řízení o vyslovení neplatnosti státní zkoušky či v následném řízení před správním soudem.   
E) K přestupům mezi studijními programy vysoké školy
VARIANTA NULOVÁ 
V případě neřešení dané otázky v rámci zákona spočívají náklady v komplikovanějších administrativních krocích, které musí vysoká škola a spolu s ní i student uskutečnit, aby došli do cíle, kterým je přestup studenta do jiného studijního programu téže vysoké školy. Administrativa pak bude přinejmenším obnášet ukončení původního studia a následné přijímací řízení do druhého studijního programu. Kromě toho bude vysoké škola rozhodovat v samostatném řízení o uznání předmětů, nebo částí studia, které již student absolvoval. Je také třeba počítat s možnými náklady na tzv. delší studium (dle § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách), kdy tento poplatek platí student v případě překročení standardní doby studia. V případě tohoto komplikovaného a legislativně neupraveného procesu může dojít k průtahům a v důsledku toho pak také k prodloužení studia nad dobu, kdy student není povinen platit poplatek za delší studium. Nelze také opominout poplatek za přijímací řízení podle § 58 odst. 1, který si vysoké školy stanovují. Náklady, byť jejich vyčíslení není přesně možné, spočívají v nadbytečné administrativě. 
VARIANTA 1 
Varianta 1 umožňuje přestupy studentů mezi studijními programy v rámci jedné vysoké školy. 
Je stanoven zákonný rámec, který specifikuje některé otázky tak, aby se vysoké školy dokázaly v problematice snáze zorientovat vzhledem k tomu, že se jedná o nově řešenou otázku v zákoně. Finanční náklady na tuto variantu budou opět spočívat výhradně v administrativním zatížení, nicméně úprava se snaží administrativní kroky sjednotit a zjednodušit tak, aby se omezila nadbytečnost a k celému procesu došlo, pokud možno, v rámci jednoho řízení na vysoké škole. Studentům také odpadá povinnost platit poplatek za přijímací řízení, který se pohybuje v řádu stovek korun až jednoho tisíce. 
Přínosem oproti nulové variantě bude zkrácení a zjednodušení celého postupu a jasné vymezení takového jednání v zákoně. Důsledkem toho pak budou snížené náklady na straně vysokých škol, co do řízení, a na straně studentů, co do poplatků. 
VARIANTA 2
Varianta 2 nabízí širokou autonomii vysokých škol v otázkách přestupů a to tak, že zákonná úprava bude pouze minimální. Vzhledem k tomu, že se jedná o zcela novou úpravu v zákoně, lze očekávat nejednotnou aplikaci ustanovení. Máme za to, že taková volnost bez jakéhokoliv pevnějšího rámce by přinášela spíše nejasnosti a komplikace. Náklady na tuto variantu jsou oproti variantě jedna zanedbatelné a bude záležet na úpravách jednotlivých vysokých škol, jak postupy nastaví. Lze předpokládat, že i vysoké školy se budou v tomto kontextu snažit o co nejvýraznější snížení nákladů. 
VARIANTA 3
Naopak poskytnutí pevného a přesného rámce by znamenalo omezení autonomie vysokých škol, což neodpovídá koncepci zákona o vysokých školách. Co do nákladů, lze předpokládat srovnatelnost nákladů na toto řešení jako v případě varianty 1. 
F) K poplatkům 
VARIANTA NULOVÁ 
Úprava poplatků za tzv. delší studium není v některých místech zcela konkrétní a důsledky pak obnášejí průtahy v řízení na úrovni vysoké školy, případně dále při jednání před soudy. V důsledku pak jednotlivé vysoké školy vyměřují poplatky odlišně a může docházet k nedůvodným rozdílům v posuzování a vyměřování poplatků. Náklady tedy spočívají zejména v administrativních úkonech, které mohou být z důvodu nejasnosti legislativního textu nadbytečně prodlužovány a také v nepřesnosti stanovení poplatku. 
Ponechání povinnosti zavést poplatek za cizojazyčné studium v doktorském studijním programu může vést k formálnímu plnění zákonných požadavků stanovením poplatku v marginální výši nebo naopak úhradou poplatku a jeho následné „navracení“ prostřednictvím stipendií. Náklady mohou vznikat samotným studentům, kterým vysoká škola stanovuje poplatek za cizojazyčné studium, byť by jej sama ze své vůle po studentech nepožadovala. Pokud pak vysoká škola stanoví poplatek v minimální výši, protože ze zákona musí, administrativně ji to zatěžuje více, než kolik od studentů vybere.  
VARIANTA 1
Úprava tzv. delšího studia nepřináší oproti nulové variantě další náklady na dotčené subjekty, pouze vyjasňuje aplikaci s tím, že jasnější interpretace může zkrátit řízení a poplatky pak budou vybírány za jasných pravidel.
Vysoké školy mohou dle této varianty poskytovat své doktorské cizojazyčné studijní programy bezplatně. Bezplatné studium není proti ústavnímu pořádku a s ohledem na požadavky vysokých škol by možnost volby stanovení poplatku znamenala optimalizaci současného stavu, která by byla ve prospěch studentů, a která by usnadnila internacionalizaci vysokého školství. Zrušením povinnosti vybírat poplatek se sníží administrativní zatížení při správě těchto poplatků v případě, že jsou vyměřovány poplatky pouze v symbolické výši. V případě ostatních stupňů studia bude zavedena možnost poplatek nestanovit v případě studia vládních stipendistů a v případě studia, které se uskutečňuje v rámci provádění mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, nebo aktu vydaného na jejím základě, v rámci realizace programu Evropské unie nebo jiného mezinárodního programu nebo projektu nebo v rámci spolupráce veřejné vysoké školy se zahraniční institucí.
Úprava poplatků se nedotýká státního rozpočtu, pouze rozpočtu vysokých škol, které mají pravomoc upravit vyměřování poplatků za cizojazyčné studium nebo ponechat jejich stávající výši. V případě § 58 odst. 3 se jedná o vyjasnění právního textu, aby nedocházelo k odlišným podmínkám na jednotlivých vysokých školách; lze předpokládat, že v souladu s již dříve vydanými stanovisky MŠMT stanovily VŠ poplatky v souladu s těmito změnami a nelze tak odhadnout dopad na rozpočet VŠ.
Úprava tzv. delšího studia nepřináší oproti nulové variantě další náklady na dotčené subjekty, pouze vyjasňuje aplikaci s tím, že jasnější interpretace může zkrátit řízení a poplatky pak budou vybírány za jasných pravidel.
VARIANTA 2
Přijetí varianty 2 by přineslo zvýšené náklady zejména studentům, ať už ze zemí Evropské unie, nebo mimo ni. Zavedení poplatků za studium pro studenty mimo EU, kteří by studovali ve studijních programech v českém jazyce by sice přineslo další prostředky vysokým školám, avšak by se negativně projevilo na internacionalizaci české vysokého školství. Do úvahy je také třeba vzít počty studentů, na které by poplatek dopadla a současně též náklady spojené se správou poplatku. 
Zrušení umožnění studovat o jeden rok navíc v rámci tzv. standardní doby studia by taktéž vedlo ke zvýšení nákladů pro studenty. Současně by došlo k významnému poklesu využití zahraničních mobilit. Vysoké školy by řešily vyšší počet správních řízení o vyměření poplatku, současně lze však předpokládat, že by ze stran studentů docházelo k podávání žádostí o snížení či prominutí poplatků na základě důvodů hodných zvláštního zřetele (zdravotní situace, sociální důvody, reprezentace VŠ či ČR v zahraničí, zahraniční studijní pobyt atd). Nelze tedy uzavřít, že by přijetí této varianty, s ohledem na její negativní vedlejší důsledky a zvýšené náklady, které je třeba se správou poplatku vynaložit, bylo přínosné. 
G) K elektronickému potvrzení o studiu a elektronickému doručování
VARIANTA NULOVÁ 
Bude-li ponechána zákonná úprava v aktuálním znění, nepřinese žádné zásadní obtíže, nicméně neumožní také rychlejší rozvoj elektronizace. Nulová varianta s sebou nese zátěž v podobě zvýšené administrativy na straně vysoké školy spojené s vyhotovením fyzického potvrzení o studiu, náklady na tisk a případné cestování studujících z důvodu získání potvrzení nebo doručování potvrzení o studiu prostřednictvím poštovních služeb.
V případě nákladů je nutné dále uvážit náklady na zaměstnance vysokých škol věnující se agendě potvrzení o studiu, ale též i náklady na tisk a papír a s tím související environmentální zátěž. Dalším důležitým nákladem, který vzniká na straně studenta, je náklad ušlé příležitosti – náklad na čas obětovaný cestování studujících z důvodu získání potvrzení o studiu, který by studující mohli věnovat například studiu nebo práci.
VARIANTA 1
Nová úprava umožňuje žádat o potvrzení studiu elektronickou formou a dává vysokým školám povinnost touto formou potvrzení poskytnout. Je třeba brát v potaz vstupní náklady pro úpravu systémů vysokých škol, aby byly způsobilé k využívání všech elektronických prostředků, nicméně většina škol již takovým vybavením disponuje a přijetí úpravy pro ně nevyvolá nové náklady, ale bude spíše formálním potvrzením již fungujících procesů. Administrativně se procesy zjednoduší a nebude třeba potvrzení nutně tisknout v případě, že bude opatřeno elektronickým podpisem. Uvedená varianta povede k efektivní digitalizaci a ke snížení nákladů na straně vysokých škol i studentů.
Náklady na tuto variantu lze odhadovat jen velmi komplikovaně vzhledem ke skutečnosti, že mnoho vysokých škol již tuto možnost nabízí. Vstupní náklady pro tyto vysoké školy tak budou v zásadě nulové. V případě, že vysoká škola dosud možností elektronických potvrzení o studiu vůbec nedisponuje, lze náklady na takové úpravy odhadovat na základě dřívějších zkušeností se zaváděním obdobných úprav na cca 1 mil. Kč na vysokou školu. 
Subvarianta, která umožňuje vydávat potvrzení o studiu prostřednictvím portálu veřejné správy, spočívá v propojení matriky studentů s tímto portálem.
H) K uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace
VARIANTA NULOVÁ 
Zachování původního stavu nepřináší žádné změny ve více než dvacetileté praxi. S ohledem na vzrůstající počet žádostí o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, současně s tím i růst počtu odvolání a počtu řízení s procesními kroky určujícími věcnou příslušnost prvoinstančních orgánů (veřejných vysokých škol), je tento stav spojený s nárůstem administrativy, organizační náročnosti a času potřebného k vyřízení žádosti – vlivem toho dochází i k nárůstu finančních nákladů. Finanční náklady by měly být do určité míry kompenzovány poplatkem za úkony spojené s řízením dle ustanovení § 90a odst. 2.
VARIANTA 1
Varianta 1 při dosažení stanovených cílů povede k určitému zjednodušení a větší systémovosti procesu posuzování žádostí, který by se měl projevit ve zrychlení řízení, úbytku odvolacích řízení a procesních úkonů určujících věcnou příslušnost prvoinstančních orgánů (postupování žádostí mezi veřejnými vysokými školami navzájem a mezi veřejnými vysokými školami a ministerstvem). Náklady na úpravu stávajícího stavu uznávání jsou předpokládány minimální, pouze ve vazbě na proškolení úředních osob ve vztahu k zavedení žádoucí správní praxe a přínosem úpravy by mělo být snížení administrativní, organizační a časové zátěže veřejných vysokých škol a ministerstva, včetně personální stabilizace zabezpečení vedení řízení.
VARIANTA 2
Přínosem varianty 2 by bylo zjevnější sjednocení správní praxe, o které usiluje i varianta 1. Zřejmý je negativní dopad na státní rozpočet, kdy agendu, kterou v přenesené působnosti státu vykonávají veřejné vysoké školy se svým vlastním aparátem, by musel vykonávat přímo stát (státní zaměstnanci). Zároveň by se jednalo o zásadní zásah do desítky let zavedené praxe posuzování žádostí, po které není poptávka ani zainteresovaných orgánů ani veřejnosti. Pokud by rovněž bylo upuštěno od přirovnávání vzdělání k příslušným oblastem vzdělávání, došlo by k významné ztrátě vypovídající hodnoty uznávacích rozhodnutí. Proces by se tak stal potvrzením o stupni vzdělání.
I) Ke stipendiím
VARIANTA NULOVÁ 
Aktuální úprava umožňuje čerpání stipendií výslovně studentům, a to stipendií hrazených z prostředků ze státního rozpočtu poskytovaných škole formou dotace ze státního rozpočtu nebo formou příspěvku ze státního rozpočtu na vzdělávací a tvůrčí činnost. V České republice nejsou nastavena pravidla pro mezinárodní a unijní programy. Implementace těchto programů je pro vysoké školy administrativně náročná a současně nejasná, proto může docházet k odlišnostem mezi jednotlivými vysokými školami. Nejednotnost postupů přináší riziko nerovného přístupu k jednotlivcům, kteří mohou programy využívat, a celkově pomalejší a administrativně náročnější implementaci.
VARIANTA 1
Nově se upravuje možnost přiznání stipendia na podporu praktických stáží a mobilit také absolventům, účastníkům celoživotního vzdělávání, akademickým pracovníkům a jiným zaměstnancům vysoké školy, a to podle pravidel vyplývajících z příslušných přímo použitelných předpisů Evropské unie nebo mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a z prováděcích aktů vydaných na jejich základě. V rámci největšího unijního programu na podporu vzdělávání Erasmus+ představuje rozpočet dedikovaný pro zmíněnou cílovou skupinu přímo z rozpočtu Evropské unie ročně částku okolo 800 mil. Kč. Tyto prostředky umožňují realizovat až 10 000 mezinárodních mobilit studentů a absolventů a až 4 000 mobilit zaměstnanců (akademických pracovníků i dalších zaměstnanců) ročně. Od roku 2021 se v souvislosti s aktuálním víceletým finančním rámcem na období 2021–2027 přitom počítá s navýšením prostředků na program Erasmus+ o cca 70 %, a tím pádem s nárůstem počtu studentů, absolventů i zaměstnanců vysokých škol, kteří budou program využívat.

Ve výše uvedeném kontextu jsou proto upraveny též zdroje finančních prostředků udělovaných stipendií a je upraven také způsob udělování stipendií. Navrhovaná legislativní úprava přinese snížení administrativní zátěže pro všechny vysoké školy a současně pro všechny jednotlivce, kteří podporu z mezinárodních programů využijí. Česká republika dostojí jednomu ze závazků, kterým je pro nové období 2021–2027 eliminace existujících bariér. Současně jednoduchá a jasná definice pro postup při přidělování finančních prostředků z mezinárodních a unijních programů zajistí rovný přístup pro všechny příjemce. 
J) K zahraničním poskytovatelům vysokoškolského vzdělání
VARIANTA NULOVÁ 
V případě zachování neformálního institutu přihlášení se k plnění informačních povinností u evropských zahraničních vysokých škol a jejich poboček tento postup nepodléhá žádnému správnímu poplatku. V případě mimoevropských zahraničních vysokých škol a jejich poboček je správní poplatek pro podání žádosti o udělení tuzemského oprávnění/povolení 100 000 Kč. Následná žádost o rozšíření tuzemského oprávnění/povolení podléhá správnímu poplatku 50 000 Kč. Správní poplatek za podání žádosti bude financován výlučně z prostředků zahraniční vysoké školy, resp. pobočky zahraniční vysoké školy. 
VARIANTA 1
Využití varianty 1 by v případě zavedení institutu udílení tuzemského oprávnění/povolení rovněž pro evropské poskytovatele, včetně přezkumu jejich materiálního, finančního a personálního zabezpečení neobnášelo oproti nulové variantě žádné zvýšené náklady, ale ani nadměrnou zátěž pro MŠMT či Národní akreditační úřad pro vysoké školství.  
Varianta 1 počítá se změnou systému správních poplatků u tuzemského oprávnění/povolení, které bude podle varianty 1 dopadat i na evropské vysoké školy a jejich pobočky. Za podání žádosti o udělení tuzemského oprávnění/povolení bude nově stanoven správní poplatek ve výši 50 000 Kč za žádost pro každý jednotlivý zahraniční vysokoškolský studijní program, a dále správní poplatek ve výši 50 000 Kč za prodloužení doby uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu. Správní poplatek za podání žádosti bude financován výlučně z prostředků zahraniční vysoké školy, resp. pobočky zahraniční vysoké školy.
VARIANTA 2
V případě Varianty 2 je zachován zcela totožný koncept správních poplatků, jako v případě Varianty 1. 
K) K přestupkům 
VARIANTA NULOVÁ 
Ponechání původního znění zákona nepřinese nové náklady požadované ze státního rozpočtu, ani nezatíží dotčené subjekty.
VARIANTA 1 
Využití varianty 1 by neobnášelo žádné náklady, kdy tato varianta současně počítá se zvýšením horní hranice pokut u vybraných přestupků až na desetinásobek a zavedením nových skutkových podstat přestupků.  Potenciálně se tak zvyšuje příjem státního rozpočtu.
L) K úpravě týkající se Informačního systému vzdělávání
VARIANTA NULOVÁ
Tato varianta nemá prakticky žádný měřitelný finanční dopad na samotnou realizaci ISV ani ve vztahu ke státnímu rozpočtu. 
Absence právního ukotvení ISV není s ohledem na význam tohoto systému a jeho značný dopad do výkonu agend ministerstva, jeho podřízených organizací, zřizovatelů škol i dalších aktérů v resortu školství žádoucí.  V případě nulové varianty nebudou definována jakákoliv práva a povinnosti pro sdílení dat, přístup a využívání samotného ISV a jeho funkcionalit jednotlivými aktéry. 

VARIANTA 1
 Tato varianta nemá prakticky žádný měřitelný finanční dopad na samotnou realizaci ISV ani ve vztahu ke státnímu rozpočtu, ve smyslu nákladů tudíž není hodnotitelná, resp. porovnatelná s nulovou variantou. Varianta v podstatě nepřináší žádné náklady nad rámec již realizovaného Projektu ISV financovaného ze SR. Realizace ISV již byla zahájena a probíhá v souladu se schváleným harmonogramem. Náklady na realizaci první etapy budování ISV – eEdu-I projektu činí 26 995 100,- Kč s DPH. 

Lze shrnout, že mezi hlavní očekávané přínosy samotného Projektu ISV patří:
· Automatizace podpůrných činností v agendách
· Dostupnost (veřejných) informací resortu z jednoho referenčního místa
· Kontinuální naplňování principů eGovernmentu a Smart Administration, zejména:
· využívání služeb Základních registrů veřejné správy 
· podpora sdíleného datového fondu veřejné správy
· podpora úplného elektronického podání
· podpora publikace Open Data 
· Optimalizace a konsolidace dat v resortu
· Podpora výkonu agend
· Poskytování podpůrných funkcí uživatelům (jednotné přihlášení do systémů, zajištění přístupu a dat na základě definovaného oprávnění)
· Centralizace publikace dat v rámci ISV
· Procesní a metodická optimalizace
· Uživatelská přívětivost a přizpůsobitelnost ISV
M) K doktorským studiím
VARIANTA NULOVÁ
Tato varianta nebude znamenat nárůst finančních nákladů, ale bude představovat zachování aktuálního nevyhovujícího stavu, který nedostatečnou definicí a zakotvením stipendia vzbuzuje pro studující vyšší míru nejistoty a v praxi způsobuje i výrazné rozdíly ve výši stipendií. Zachování aktuálního stavu také znamená další zhoršování života studujících, kteří v současné socio-politicko-ekonomické situaci musí také řešit větší životní náklady, tudíž nejasné stipendium pro ně může znamenat značné problémy v možnostech studia a jeho dokončení, zároveň ani nejsou natolik motivováni k jeho dokončení, případně alespoň k dokončení ve standardní době studia. Nulová varianta tak znamená prohlubování problémů současného stavu a další zhoršování doktorského studia, které bude znamenat nižší míru úspěšnosti, delší studia, častější ukončování apod. Takové faktory znamenají neefektivní vynakládání státních financí. Přestože tedy nedochází k nárůstu finančních nákladů, je stávající systém reprezentovaný nulovou variantou v podstatě prodělečný. Negativní dopady se přitom projevují u všech dotčených subjektů – dopadají na studující, vysoké školy, české vědecko-výzkumné prostředí a pracovní trh i na stát.
VARIANTA 1
Varianta znamená zvýšené nároky na finanční náklady. Odhady pro rok 2025 pracují s nárůstem prostředků potřebných pro studenty zapsané do 1. ročníku v akademickém roce 2025/26 a zároveň se snížením prostředků v důsledku snížení jejich počtu (předpokládaný proces v rámci kvalitnějšího výběru studujících, kterým bude následně poskytnuta větší péče). Aktuální stav nově zapsaných je přibližně 4 000/rok, výhled tedy pracuje s 3 000 zapsanými. Finanční saldo pro r. 2025 představuje – 69 120 000 Kč. V roce 2026 pak bude třeba navýšení prostředků o 345 600 000 Kč, v následujícím roce o dalších 345 600 000 Kč. Tento výpočet je založen na předpokládané výši minimální měsíční mzdy v roce 2025 za předpokladu, že by v daném roce ještě nebyla účinná připravovaná novela zákoníku práce (č.j. MPSV-2023/180883-522/6, č.j. OVA 89/24, schválená usnesením vlády ze dne 20. března 2024 č. 163), stanovující způsob jejího výpočtu s použitím mj. součinu predikce průměrné hrubé měsíční nominální mzdy v národním hospodářství na následující kalendářní rok a koeficientu (stanoveného tak, aby výsledná výše minimální mzdy byla přiměřená zejména ve vztahu ke kupní síle minimální mzdy s ohledem na životní náklady, obecné úrovni mezd a jejich rozdělení, tempu růstu mezd, dlouhodobému vývoji a míře produktivity) a s použitím orientační referenční hodnoty 45 % k posouzení přiměřenosti minimální mzdy.
Přínosy změn znamenají větší míru jistoty pro studující a zároveň umožňují studujícím výrazně lépe sladit studijní, pracovní a soukromý život. Studium se díky navrhovaným změnám stává rovnoprávnější a přístupnější. Studující jsou také více motivováni ke studiu a k jeho dokončení (obzvlášť ve standardní době studia). Díky formě návrhu je také zajištěná pravidelná valorizace stipendia bez nutnosti opakovaných zásahů do zákona, čímž je strategicky zajištěno, že stipendium bude nadále odpovídat společenskému vývoji. Související navrhované změny znamenají i pro vysoké školy zlepšení podmínek pro práci se studujícími a nabízení kvalitnějšího vzdělání a osobního rozvoje jedinců. Celkově lze konstatovat, že navrhované změny povedou ke zvýšení kvality doktorského studia a návazně i vědeckého prostředí, čímž dojde i ke zvýšení mezinárodní prestiže. Dopady na jednotlivé dotčené subjekty jsou shodně přínosné. Benefitují na nich v první řadě studující a vysoké školy, díky zkvalitnění celého systému, vědecko-výzkumné prostředí i pracovní trh, kteří mohou získávat kvalitnější absolventy a absolventky, i stát, který díky tomu může své prostředky vynakládat výrazně efektivněji a z pohledu rozvoje společnosti ziskově. Naplňuje se tak závazek postupného zvyšování kvality, přístupnosti a rovnosti.


4. Zvolení vybraného řešení
Zásadní podmínkou pro budoucí právní úpravu je její co nejsnadnější aplikace při současném respektování postavení jednotlivých účastníků – studentů, akademických pracovníků, vysokých škol a ministerstva.
A) K podpoře rovnosti 
Současná praxe ukazuje, že právní úprava podmínek osob se specifickými potřebami není dostačující, proto je možné nulovou variantu vyloučit. Vhodnou variantou se tedy jeví varianta 1, která zohledňuje specifika studijních programů i konkrétní možnosti vysokých škol, kterých se má vyrovnávání příležitostí týkat a současně vyžaduje proaktivnější přístup v konkrétnějších otázkách.
Specifické dopady na zkoumané kategorie vybraná problematika nemá, s výjimkou pozitivního vlivu ve smyslu diskriminace. Vybraná varianta podporuje osoby se specifickými potřebami, aby byly vyrovnány jejich příležitosti ke studiu. 
Zvolení varianty 2 nebylo zvažováno pro její složitost, neflexibilitu a stejně tak i pro skutečnost, že by omezila autonomii vysokých škol.
B) K vnitřním předpisům soukromých vysokých škol
Nulová varianta zachovává nesystémový stav v otázce vnitřních předpisů soukromých vysokých škol. Varianta 1 představuje řešení těchto problémů. 
Zvolení varianty 2 nebylo uvažováno, jelikož byť by pro MŠMT představovala značné snížení nákladů na vedení správních řízení, značně by zasáhla do fungování a struktury právnických osob majících souhlas působit jako soukromá vysoká škola a zároveň by ještě více vychýlila jejich postavení vůči jiným typům vysokých škol. 
C) Rámec kvalifikací
Požadavek začlenění do právního řádu České republiky bude naplněn v případě zakotvení RKVV do zákona. Nulová varianta je tedy nedostačující, neboť nedojde k zavedení RKVV do právního řádu a v tomto důsledku nebude RKVV právně závazný. Varianta 1 přináší komplikace v případě změny znění RKVV, jelikož by bylo třeba měnit též zákon, což znamená poměrně dlouhý a komplikovaný legislativní proces, v případě potřeby i mnohokrát opakovaný, dojde-li byť jen k drobným změnám ve znění RKVV. Bude-li využita varianta 2, bude dostatečně splněn mezinárodní cíl a bude zjednodušen proces v případě změny RKVV, neboť legislativní proces vyhlášky je značně jednodušší. Varianta 2 se tedy jeví jako nejvhodnější. 
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií.
D) K vyslovení neplatnosti státní závěrečné zkoušky
Varianta nulová se v průběhu jejího užívání od roku 2016 ukázala jako nedostatečná a nepřesná. Docházelo k obcházení zákona, nečestnému a nepoctivému jednání s tím, že jej nebylo možné postihnout v rámci řízení k vyslovení neplatnosti státní zkoušky. Z tohoto důvodu je nezbytné provést úpravu, která by tomuto jednání zamezila. Varianta 1 je jistým doplněním textu zákona na základě zkušeností při aplikaci a zejména pak na základě judikatury Nejvyššího správního soudu, který v těchto věcech rozhoduje jako poslední správně soudní instance. Navrhované znění ve variantě 1 by se snažilo v rámci původního textu o vymezení nejasných a nekonkrétních pojmů, nicméně celý text se těmito zásahy poměrně komplikuje. Nabízí se tedy legislativní úprava dle varianty 2, která spočívá ve zcela nové formulaci textu tak, aby byl text zjednodušen, a pod jednotlivými písmeny jsou uvedeny skutkové podstaty, které definují jednání způsobilé k vyslovení neplatnosti státní zkoušky. Věcně jsou varianty 1 a 2 v zásadě srovnatelné, nicméně co do textace a zřejmosti úpravy považujeme variantu 2 za jasnější a v důsledku pak poskytující jasnou oporu pro řízení v této věci. Proto se jeví varianta 2 jako vhodnější.
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií. 
E) K přestupům mezi studijními programy vysoké školy
Nulovou variantu považujeme za nevhodnou vzhledem k aktuální situaci a praxi vysokých škol.  Dále se rozhodujeme mezi intenzitou úpravy. Jen základní rámec by neposkytoval vysokým školám dostatečnou oporu a mohlo by docházet ke značným aplikačním rozdílnostem, což není vzhledem k potřebě ochrany práv studujících žádoucí. Varianta 3 naopak silně omezuje autonomii vysokých škol tím, že se zabývá velmi konkrétními otázkami, které je vhodné nechat v kompetenci samotných vysokých škol. Nejlépe použitelná se jeví varianta 1, která je jakousi střední cestou, kdy je stanoven rámec s jistými omezeními, nicméně stále zůstává mnoho otázek v kompetenci vysokých škol, které budou upraveny v jejich vnitřních předpisech.  Tato varianta dle názoru ministerstva nejlépe odpovídá celkové koncepci zákona o vysokých školách.
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií. 
F) K poplatkům
Oproti nulové variantě znamená varianta 1 úlevu především pro studenty a též pro vysoké školy, které hodlají poskytovat svoje cizojazyčné studijní programy zdarma a také vyjasnění formulací způsobujících interpretační potíže. Nulová varianta se jeví jako nedostačující s ohledem na aktuální požadavky vysokých škol. Varianta č. 2 by sice přinesla nové prostředky do rozpočtu vysokých škol, celkový přínos této úpravy však není jednoznačně kladný, jelikož by přijetí úpravy vedlo k výrazně vyšším nákladům spojeným se správou poplatků, poklesu internacionalizace českého vysokého školství i dalšímu zatížení studentů.
Přikláníme se tedy ke vhodnosti varianty 1. Vzhledem k tomu, že se jedná v zásadě o vyjasnění textu a věcně pak byly cíle stanoveny jasně, nebylo třeba zvažovat jiné varianty.
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií. 
G) K elektronickému potvrzení o studiu a elektronickému doručování
Varianta 1 zcela podporuje principy digitálně přívětivé legislativy, a proto je hodnocena jako vhodnější oproti stávajícímu stavu právní úpravy. Na zvážení byla subvarianta zavedení vydávání potvrzení o studiu do portálu veřejné správy. 
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií. 
H) K uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace
Hlavním důvodem pro upuštění od nulové varianty je potřebnost harmonizace terminologie a principů řízení definovaných Lisabonskou úmluvou o uznávání, kterou je Česká republika při rozhodování o uznání vázána, a skutečnost, že stejné principy a definice platí (zatím nikoliv pro ČR) i na globální úrovni. S tím pak nastupuje i potřeba usnadnění a větší transparentnosti procedury posuzování žádostí o uznání. Se zjednodušením procedury dojde i ke stabilizaci administrativních a organizačních úkonů, včetně stabilizace personální (stabilizace potřeby oprávněných úředních osob). Varianta 1 by měla rovněž snížit časovou zátěž u žadatelů (snížení nákladů obětované příležitosti) směřujících do České republiky v rámci akademické i pracovní mobility. Varianta 2 umožňuje rovněž efektivní dosažení uvedených cílů, ovšem za cenu radikální změny celého systému posuzování; na takovéto změně nepanuje předjednaný konsensus a znamenala by zvýšené náklady pro státní rozpočet, včetně potřeby zásahů do dalších zákonů. Řešení definovaných problémů a dosažení určených cílů v procesu uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace je možno dosáhnout nejefektivněji přijetím varianty 1.
Změnová varianta nepřinese negativní změnu v možnosti výskytu a dopadech korupčních jevů. Navrhovaná změna v procesu nostrifikace zachovává několikastupňový kontrolní mechanismus prostřednictvím vícestupňového rozhodování, včetně možnosti využití mimořádných a soudních opravných prostředků, současně je prvoinstanční i druhoinstanční řízení pod trvalou průběžnou evidencí prostřednictvím informačního systému veřejné správy „Registr řízení o žádostech o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace“ (vedený podle § 90b zákona o vysokých školách). Nově definované důvody pro zamítnutí žádosti o nostrifikaci naopak významnost korupčních rizik snižují, protože transparentněji vymezují a zpřesňují právní rámec rozhodování. Řízení vedené o žádosti o nostrifikaci včetně výsledku rozhodování je zákonným způsobem archivováno na všech stupních rozhodování a umožňuje dlouhodobou zpětnou kontrolu. Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií. 
I) Ke stipendiím
Nulová varianta omezuje možnosti poskytování stipendia v oblasti vzdělávání. Nulová varianta také neposkytuje oporu pro implementaci mezinárodních a unijních programů, k čemuž se Česká republika zavázala. Nezajištění legislativní opory, která respektuje pravidla programů a současně je v souladu se související národní legislativou, je zásadní nedostatek nulové varianty. Varianta 2 je pak zcela nežádoucí, jelikož by vedla k vypuštění úpravy stipendií ze zákona, což by vedlo k celé řadě negativních důsledků, jelikož by vysoké školy ani stát nemohly nikterak podporovat potřebné skupiny studentů.

Varianta 1 naopak umožňuje větší finanční podporu vzdělání z více zdrojů a také více příjemcům. Varianta 1 definuje postup pro přiznání finanční podpory z mezinárodních a unijních programů, což zajišťuje transparentní a rovný přístup ke všem jednotlivcům, pro které jsou programy určené. Díky stanovenému postupu Česká republika zajistí, že programy budou administrovány stejně na všech vysokých školách a zajistí tak dobrou kvalitu implementace těchto programů. Kromě toho se sníží administrativní zátěž, jak pro vysoké školy, tak i pro jednotlivce. Varianta 1 zásadně minimalizuje riziko nejasnosti v postupech přidělování finančních prostředků. Toto nastavení zajistí soulad praxe s legislativou České republiky i pravidly mezinárodních programů. Jako vhodnější se jeví varianta 1.  
Rozšíření okruhu potenciálních žadatelů nevede k nárůstu korupčních rizik, protože ta jsou ošetřena konkrétními pravidly pro proces výběru projektů a poskytováním podpory na úrovni uvedených programů a následným povinným auditem realizace těchto procesů. 
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií. 
J) K zahraničním poskytovatelům vysokoškolského vzdělání
Využití nulové varianty se v praxi sice ukázalo použitelné, nicméně během aplikační praxe se ukázala celá řada nedostatků. Největším problémem současné právní úpravy je celkový koncept institutu přihlášení se k plnění informačních povinností pro evropské zahraniční vysoké školy a jejich pobočky, kdy ministerstvu nepřísluší přezkoumávat ani minimální standardy kvality realizovaných zahraničních vysokoškolských studijních programů. Dalším problémem je neformálnost celého procesu přihlášení se k plnění informačních povinností, kdy na tento proces nelze aplikovat ustanovení správního řádu. Nulová varianta současně obsahuje problematický způsob výměry správního poplatku. Správní poplatek je vyměřen na základě podání žádosti o udělení tuzemského oprávnění/povolení, kdy není více rozlišováno, kolik studijních programů chce poskytovatel na základě žádosti uskutečňovat. Tento stav tak vede k situaci, kdy je výše správního poplatku závislá na skutečnosti, kolik zahraničních studijních programů žadatel zahrne do jedné žádosti (ať už o udělení tuzemského oprávnění/povolení nebo o jeho rozšíření).
V rámci subvarianty varianty 1 byl dále záměr změnit definici pobočky zahraniční vysoké školy. Bylo počítáno se zúžením okruhu subjektů, které by mohly v postavení pobočky uskutečňovat zahraniční vysokoškolské vzdělávání. Nově by tak pobočkou zahraniční vysoké školy mohly být výhradně veřejné, soukromé a státní vysoké školy, resp. veřejné výzkumné instituce.  Tato subvarianta byla zamítnuta, a to pro rozpor s právními předpisy Evropské unie. Tato změna by zakotvila nerovné zacházení s různými formami tzv. sekundárního usazení (usazení formou dceřiné společnosti, formou pobočky nebo formou kanceláře). Docházelo by tak k narušování svobody usazování. 
Varianta 2 se pak jeví problematickou zejména z důvodu, že jde proti vlastnímu smyslu a povaze zahraničního vzdělávání. Tato varianta předpokládá „reakreditaci“ již akreditovaného zahraničního studijního programu (v domovském státě zahraniční vysoké školy) za účelem uskutečňování zahraničního studijního programu na území České republiky, kdy však v tomto případě by nebylo rozdílu mezi zahraničním studijním programem a studijním programem „českým“. V případě evropských poskytovatelů (evropské zahraniční vysoké školy a jejich pobočky) pak varianta 2 představuje rovněž rozpor s právními předpisy Evropské unie. Konkrétně lze poukázat na rozpor s články 49 a 54 Smlouvy o fungování Evropské unie, tedy porušení zákazu omezení svobody usazování. Organizování vysokoškolského vzdělávání za úplatu je ekonomickou činností, která podléhá úpravě zákazu omezení volného pohybu služeb dle části třetí hlavy IV kapitoly 3 Smlouvy o fungování Evropské unie. Omezení předpokládané Variantou 2 nelze označit za proporcionální.  
Z těchto důvodů považujeme za vhodnou variantu 1.
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií. 
K) K přestupkům 
Nulová varianta není sice zcela nepoužitelná, avšak současná praxe ukazuje neefektivnost zejména z důvodu absence některých skutkových podstat postihujících jednání související s uskutečňováním zahraničního vysokoškolského vzdělání, které lze označit za nežádoucí. Dle nulové varianty je dále možné udílení pokut za přestupky, kdy v úvahu nepřipadá uložení správního trestu zákazu činnosti. Konečně pak aktuální horní hranici pokut u některých přestupku nelze považovat za dostačující. 
 Z tohoto důvodu považujeme za vhodnou variantu 1. 
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií. 
L) K úpravě týkající se Informačního systému vzdělávání
Hodnocena byla 2 variantní řešení, a to z hlediska jejich nákladů a přínosů. Obě uvažované varianty nemají z pohledu nákladů prakticky žádný měřitelný dopad na státní rozpočet, v rámci tohoto kritéria tudíž nejsou porovnatelné, resp. hodnotitelné. Co se týče přínosů, varianta 1 zakotvující existenci ISV přináší zejména sníženou administrativní zátěž (např. využívání služeb Základních registrů veřejné správy, automatické předávání dat a s ním spojenou nižší chybovost), dále pak možnost sdílení dat mezi více aktéry vzdělávání a další přínosy. 

Lze shrnout, že mezi hlavní očekávané přínosy samotného Projektu ISV patří:
· Automatizace podpůrných činností v agendách
· Dostupnost (veřejných) informací resortu z jednoho referenčního místa
· Kontinuální naplňování principů eGovernmentu a Smart Administration, zejména:
· využívání služeb Základních registrů veřejné správy 
· podpora sdíleného datového fondu veřejné správy
· podpora úplného elektronického podání
· podpora publikace Open Data 
· Optimalizace a konsolidace dat v resortu
· Podpora výkonu agend
· Poskytování podpůrných funkcí uživatelům (jednotné přihlášení do systémů, zajištění přístupu a dat na základě definovaného oprávnění)
· Centralizace publikace dat v rámci ISV
· Procesní a metodická optimalizace
· Uživatelská přívětivost a přizpůsobitelnost ISV 
Přijetí varianty 1 ve srovnání s variantou nulovou umožní efektivněji pořizovat a sdílet data s využitím služeb základních registrů a se sníženou administrativní náročností. 
Varianta nulová naopak v této oblasti žádné přínosy nepřináší. 
Po porovnání obou variant je tak jednoznačně vhodné se přiklonit k realizaci varianty 1.  
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií. 
M) K doktorským studiím
Z porovnání obou možných variant vyplývá, že přes vyšší finanční zátěž je výrazně výhodnější a přínosnější varianta 1, v rámci které je možno dále diskutovat o nastavení násobků minimální mzdy. Nulová varianta znamená nejen zakonzervování současného stavu, ale především další prohlubování problematických oblastí. Nedochází v ní ke zlepšení situace pro studující, ani pro školy, ani ke zkvalitňování celého vzdělávacího systému a vědecko-výzkumného prostředí. Oproti tomu varianta 1 nabízí i v dlouhodobém horizontu výrazné zlepšení, vzhledem ke strategickému spojení výpočtu stipendia s koeficientem minimální mzdy, navíc za nízkých požadavků na pokračující úpravy. Zlepšení nastává na úrovni vzdělávacího systému a vědecko-výzkumného prostředí i jednotlivých aktérů a odpovídá závazkům v programovém prohlášení vlády i strategickým záměrům ministerstva, a to zejména z pohledu zvyšování přístupnosti studia, větší rovnoprávnosti i zkvalitňování formy a výstupů vzdělávání. Vybraná varianta také výrazně více odpovídá aktuálnímu společenskému vývoji a potřebám doktorského studia. Díky lepším možnostem slaďování studijního, soukromého a pracovního života a zajištění sociálních potřeb dochází ve Variantě 1 ke snižování genderových a sociálních rozdílů v přístupnosti studia a k lepší možnosti práce s talenty. Varianta 1 znamená dodržení zásad udržitelného rozvoje, protože neupřednostňuje žádnou ze sfér (ekonomickou, sociální nebo enviromentální) a současně v nich nepřináší zhoršení, ale naopak zlepšení po stránce efektivnosti využívání prostředků a získaných výstupů. Naopak varianta nulová znamená prohlubování současného nevyhovujícího stavu, čímž zhoršuje efektivitu vynakládaných prostředků a negativně dopadá i na oblast sociální, protože nepřispívá k rozvoji, naopak přináší zhoršení stavu po stránce rovnosti, přístupnosti a efektivity studia (z pohledu míry úspěšnosti, délky studia a prostoru, který studující mohou směřovat do studia a tvůrčí činnosti, nikoliv do dalších procesů pro zajištění základních životních potřeb).
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií.

5. Implementace doporučené varianty a vynucování
Nepředpokládáme implementační potíže těchto úprav, nicméně celá úprava je v gesci ministerstva, které poskytuje metodickou pomoc při implementaci nové zákonné úpravy. Bude nezbytné provedení některých přechodných opatření, která jsou navržena v textu novely.
S ohledem na celkové značné zjednodušení právní úpravy se nedomníváme, že bude třeba využívat donucovacích prostředků k jejímu zohledňování. 
A) K podpoře rovnosti
Implementační potíže nejsou předpokládány. Pravidla pro poskytování podpůrných opatření však bude nutné zahrnout do již existujících vnitřních předpisů, případně registrovat nový vnitřní předpis. MŠMT v tomto případě poskytne poradenství v rámci předběžných konzultací před odesláním žádosti o registraci.
Pokud VŠ tato pravidla ve svém vnitřním předpisu nestanoví, lze nápravu vynutit prostřednictvím opatření uvedených v Hlavě III zákona o vysokých školách.
B) K vnitřním předpisům soukromé vysoké školy

V uvedeném případě budou soukromé vysoké školy potřebovat prostor na změny svých vnitřních předpisů i z uvedeného důvodu bude na úpravu týkajících se soukromých VŠ aplikována odložená účinnost. MŠMT v tomto případě poskytne poradenství v rámci předběžných konzultací před odesláním žádosti o registraci. 

Vynucení nové právní úpravy lze docílit prostřednictvím výzvy k nápravě podle § 43 zákona o vysokých školách a v krajním případě zahájením řízení o odejmutí státního souhlasu podle § 43 zákona o vysokých školách.

C) Rámec kvalifikací

Rámec kvalifikací stanoví MŠMT vyhláškou, nejsou předpokládány implementační potíže ani nutnost vynucovat splnění této povinnosti.

D) K vyslovení neplatnosti státní závěrečné zkoušky

Implementační potíže nejsou předpokládány, úprava směřuje k odstranění nejasností. Otázka vynucení není v tomto případě relevantní, jedná se o řízení, které se zahajuje z moci úřední.

E) K přestupům mezi studijními programy vysoké školy

MŠMT umožní přestup mezi studijními programy vysoké školy na základě změny legislativy, přičemž jde o institut fakultativní. Nepředpokládá se tedy, že bude docházet k vynucování. 

Případné otázky spojené s implementací mohou nastat při úpravě tohoto institutu ve vnitřních předpisech, kdy je MŠMT připraveno poskytovat předběžné konzultace. Samotné rozhodnutí o povolení přestupu bude přezkoumatelné ve správním soudnictví.

F) K poplatkům

Implementační potíže nejsou předpokládány, jelikož úprava směřuje na vyjasnění stávajících nejasností. Nebude-li student souhlasit s vyměřením poplatku, bude moci i nadále po odvolacím řízení dosáhnout přezkumu rozhodnutí ve správním soudnictvím.

Otázka vynucování přichází v úvahu pouze v případech, kdy VŠ nebude stanovovat poplatek tam, kde jej podle zákona stanovit musí. V takovém případě zváží MŠMT užití nápravných opatření dle Hlavy III zákon o vysokých školách.

G) K elektronickému potvrzení o studiu a elektronickému doručování

Implementační potíže nejsou předpokládány i s ohledem na skutečnost, že většina vysokých škol již elektronická potvrzení o studiu vydává a současně se možnosti dalšího elektronického doručování domáhají. Nepředpokládá se, že by v uvedené oblasti mělo docházet k vynucování.

H) K uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace

Lze předpokládat, že v prvotní fázi může docházet k obtížím při změně určování rozhodujícího správního orgánu (veřejné vysoké školy), kdy tomu tak nebude podle obdobného studijního programu, ale podle oblasti či oblastí vzdělávání, ve kterých realizuje svoje studijní programy. Veřejným vysokým školám k tomuto budou určena školení a metodiky od MŠMT. K tomu, aby sami žadatelé byli schopni určit, ke které vysoké škole si žádost podat, se předpokládá využití nových technických uprav registru vysokých škol a uskutečňovaných studijních programů, ze kterého budou dostupné podstatné informace o tom, v jakých oblastech vzdělávání vysoké školy své studijní programy uskutečňují.
Implementace bude znamenat i změnu správní praxe, kdy nebude možné zamítat žádosti o uznání z důvodu obsahových rozdílů ve studijních plánech. MŠMT za tímto účelem proškolí veřejné vysoké školy jako rozhodující správní orgány prvního stupně, poskytne jim metodiku a v případě nutnosti bude tuto změnu v celém konceptu řízení vynucovat jako odvolací správní orgán.

I) Ke stipendiím

Nejsou očekávány implementační potíže, úprava směřuje k vyjasnění toho, kdo stipendium může dostat, z jakých zdrojů mu může mít vyplaceno a kdo jej přiznává. Bude-li mít osoba, která o stipendium žádá, nebo jí je stipendium přiznáváno, pochybnosti o správnosti rozhodnutí, může po odvolacím řízení dosáhnout jeho přezkumu ve správním soudnictví.

J) K zahraničním poskytovatelům vysokoškolského vzdělání

Nejsou očekávány žádné implementační obtíže.

K) K přestupkům

S ohledem, že MŠMT projednává všechny přestupky s výjimkou přestupky podle § 93m, kde dochází pouze ke zvýšení horní hranice pokuty, a vybírá z nich pokuty, nejsou implementační potíže předpokládány. Vynutit dodržování nové právní úpravy bude možné prostřednictvím navržených jednotlivých druhů sankcí.
L) K úpravě týkající se Informačního systému vzdělávání
Implementace právní úpravy ohledně ISV bude v primární míře v gesci MŠMT, které musí zajistit propojení stávajících informačních systémů a vytvoření nových funkcionalit po technické i formální stránce. Data předaná prostřednictvím ISV v rámci regionálního školství budou podkladem pro tvorbu politiky a pro řízení systému podpůrných opatření.
M) K doktorským studiím

Implementační potíže mohou vznikat v souvislosti s variantami výplaty doktorského stipendia/doktorského studijního příjmu podle § 91a odst. 3 zákona o vysokých školách. V této souvislosti bude MŠMT poskytovat vysokým školám metodickou pomoc. Pokud bude implementace shledána jako úspěšná, bude MŠMT hledat další možnosti podpory zaměstnávání doktorandů. Důsledkem implementace bude též snížení počtu doktorských studentů na vysokých školách a jejich součástech.

6. Přezkum účinnosti regulace
Ve vymezených oblastech bude MŠMT přezkoumávat účinnost regulace následovně: 
A) K podpoře rovnosti studentů
· MŠMT bude v dané oblasti pokračovat ve svých dosavadních aktivitách, kterými jsou: průběžná komunikace s vysokými školami prostřednictvím jejich reprezentací, sběr zpětné vazby, analýza výročních zpráv o činnosti a dalších strategických dokumentů vysoké školy.

B) K vnitřním předpisům soukromých vysokých škol
· Průběžné monitorování zasílaných vnitřních předpisů a konzultace se soukromými vysokými školami. V tuto chvíli nejsou data z vnitřních předpisů statisticky sledována.

C) Rámec kvalifikací
· Přezkum účinnosti regulace není v této oblasti relevantní.

D) K vyslovení neplatnosti státní závěrečné zkoušky

· Sledování příslušných částí výročních zpráv o činnosti, analýza judikatury ve správním soudnictví. Data o počtech vyslovených neplatností státních závěrečných zkoušek nejsou v tuto chvíli systematicky sbírána, avšak jsou dostupná v jednotlivých výročních zprávách o činnosti vysokých škol.

E) K přestupům mezi studijními programy vysoké školy
· Sledování statistik o počtu přestupů ve Sdružených informacích matrik studentů (SIMS), kdy, jak je popsáno na str. 6, jsou data již sledována. 

F) K poplatkům

· Sledování statistik o počtu doktorandů s cizím státním občanstvím v cizojazyčných doktorských studijních programech, kterých je k počátku roku 2024 zhruba 5 500.

G) K elektronickému potvrzení o studiu a elektronickému doručování
- 	V uvedeném případě se jedná primárně o záležitost vysokých škol, MŠMT bude monitoring provádět na základě průběžné komunikace s VŠ, jejími reprezentacemi a dále analýzou výročních zpráv a strategických dokumentů

H) K uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace
· Sledován bude počet nově zahájených řízení, náležitosti žádostí a dále též údaje z registru řízení o žádostech o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace Sledován bude počet nově zahájených řízení, náležitosti žádostí a dále též údaje z registru řízení o žádostech o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace; tyto údaje již jsou v registru sbírány, budou se pouze provádět úpravy technického rázu registru tak, aby umožňoval více možností získávání statistických údajů a zároveň možností pokročilého vyhledávání pro zákonem oprávněné uživatele

I) Ke stipendiím

· Sledován bude počet udělených stipendií ze strany MŠMT a dále též počet uskutečněných mobilit, kdy se očekává narůst. Uvedená data jsou již sledována.

J) K zahraničním poskytovatelům vysokoškolského vzdělání

- 	Sledován bude počet nově zahájených správních řízení, kde se očekává navýšení. Data nejsou v tuto chvíli systematicky sledována.

K) K přestupkům 

- 	Sledován bude počet nově zahájených přestupkových řízení, kde se očekává v prvních letech navýšení, jelikož v současné chvíli není možné postihovat některá nežádoucí jednání. Data nejsou v tuto chvíli systematicky sledována.


L)  K úpravě týkající se Informačního systému vzdělávání
- 	Přezkum účinnosti regulace bude možný po zhruba 2 letech od nabytí účinnosti právní úpravy ohledně ISV. V tom období již bude možné vyhodnotit, zda se sdílení a integrace dat v rámci stávajících informačních systémů projevila v lepších výchozích podkladech pro tvorbu politiky a pro řízení systému podpůrných opatření. Měřitelnými ukazateli pro vyhodnocení by tedy měly být:
a) Snížení administrativní zátěže
b) Nižší chybovost při předávání údajů ze strany škol a školských zařízení. 

M) K doktorským studiím

-	Sledováno bude několik kritérií: kvalita vysoké školy (v souladu se závěry z hodnocení výzkumných organizací metodikou hodnocení výzkumných organizací a výsledků ukončených programů), počet doktorandů a podíl VŠ na celkovém počtu doktorandů v ČR, studijní neúspěšnost, délka studia doktorandů na dané vysoké škole či počet přiznaných a odňatých stipendií. Uvedená data jsou již sledována s výjimkou počtu přiznaných či odňatých stipendií.

Obecně lze říci, že MŠMT bude účinnost regulace sledovat z hlediska administrativní zátěže vysokých škol i ministerstva a poznatky a aplikace této právní úpravy budou sloužit pro nastavení právní úpravy do budoucna. Přezkum účinnosti úpravy bude možno vyhodnotit do pěti let od účinnosti. 
Součástí již zmíněné komunikace s vysokými školami jsou i strategické dokumenty dlouhodobého charakteru a jejich průběžné aktualizace Jedná se zejména o Strategický záměr na období od r. 2021, Strategii internacionalizace na období od r. 2021 a jejich každoroční aktualizace v podobě Plánu realizace na daný rok a souvisejícího Investičního záměru vysoké školy. Tyto dokumenty jsou vydány jak ministerstvem, tak jednotlivými vysokými školami, jsou tvořeny v souladu strategií a Plán realizace je pravidelně projednáván. Díky tomu je zajištěn rozvoj vysokého školství dle dlouhodobého záměru a zároveň je možné průběžně flexibilně reagovat na společenský vývoj a ve vzájemné komunikaci sdílet informace, data a další potřebné údaje. Vysoké školy dále komunikují s MŠMT průběžně, když se obracejí v případě nejasností a nezbytnosti metodické podpory rozličného druhu (interpretační, správně-právní, ekonomické či personální).
7. Konzultace a zdroje dat
Návrh zákona byl intenzivně konzultován s orgány reprezentace vysokých škol (Českou konferencí rektorů, Radou vysokých škol včetně Studentské komory Rady vysokých škol). Jednání probíhala od října 2019 ve formě mnoha prezenčních i online setkání, během kterých byla diskutována celková koncepce novely a orgány reprezentace se vyjadřovaly k jednotlivým změnám. Součástí těchto orgánů jsou i zástupci soukromých vysokých škol, z nichž někteří jsou zároveň i poskytovali zahraničního vysokoškolského vzdělání.

Ministerstvo průmyslu a obchodu – významně byly konzultovány otázky zahraničních poskytovatelů vzdělávání tak, aby celá úprava korespondovala s právem Evropské unie.

Ministerstvo obrany – byla konzultována otázka státních vysokých škol, zejména pak spolupráce Univerzity obrany s Univerzitou Karlovou v oblasti lékařského a zdravotnického vzdělávání. Řešily se otázky udílení titulů a vydávání diplomů na základě této spolupráce.

Úřad vlády – Odbor kompatibility – významně byly konzultovány otázky zahraničních poskytovatelů vzdělávání tak, aby celá úprava korespondovala s právem Evropské unie.
L) K úpravě týkající se Informačního systému vzdělávání
Realizovatelnost základních rysů legislativního řešení Resortního informačního systému (RIS) byla v roce 2019 předmětem dvou konzultací mezi MŠMT a Ministerstvem vnitra. Při jednáních byla představena základní koncepce právního předpisu, který byl vnímán konsenzuálně. 

ISV, který je nástupnickým projektem původního RIS, je budován na stejném půdoryse v postupných etapách eEdu-I – eEdu-III. Po svém dobudování by tak měl pokrývat novou elektronizací shodnou množinu agend a poskytovat jejich autoritativní data a služby.
Podle zpětné vazby je základní myšlenka elektronizace prostřednictvím ISV vnímána dotčenou veřejností bez významných rozporů.
Zdroje dat:
Eurostudent VI database, 2017, http://database.eurostudent.eu/
Eurostat database, Evropská komise, https://ec.europa.eu/eurostat/web/products-datasets/-/educ_uoe_fina01
 
8. Kontakt na zpracovatele RIA
Mgr. Dušan Hrstka, Odbor vysokých škol Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, tel. 234 812 165, e-mail: dusan.hrstka@msmt.cz.

51