Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNCNUTLVWM najdete zde
V
NÁVRH VYHLÁŠKY O RÁMCI KVALIFIKACÍ VYSOKOŠKOLSKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ ČESKÉ REPUBLIKY
(Návrh paragrafového textu s odůvodněním)
Návrh
VYHLÁŠKA
ze dne ……. 2024
o Rámci kvalifikací vysokoškolského vzdělávání České republiky
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví podle § 87 odst. 1 písm. g) bodu 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákona č. 137/2016 Sb. a zákona č. …/2024 Sb.:
§ 1
Předmět úpravy
Tato vyhláška upravuje Rámec kvalifikací vysokoškolského vzdělávání České republiky, vymezující obecně pro jednotlivé typy studijních programů
a) odpovídající kvalifikační úroveň odborných znalostí, odborných dovedností a obecných způsobilostí dosahovaných studiem ve studijním programu,
b) jejich zařazení nebo jinou specifikaci podle mezinárodních kvalifikačních rámců vysokoškolského vzdělávání,
c) průměrnou studijní zátěž potřebnou pro dosažení výsledků učení uvedených v písmenu a), vyjádřenou odpovídajícím počtem kreditů, specifikovaných jejich časovou hodnotou nebo přiřazením k mezinárodnímu systému přenosu a akumulace kreditů.
§ 2
Rámec kvalifikací vysokoškolského vzdělávání České republiky
Rámec kvalifikací vysokoškolského vzdělávání České republiky je stanoven v příloze k této vyhlášce.
§ 3
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2025.
Příloha k vyhlášce č. … /.... Sb.
Rámec kvalifikací vysokoškolského vzdělávání České republiky
Označení úrovně kvalifikace
I.
II.
III.
Typ studijního programu
Bakalářský studijní program
Magisterský studijní program
Doktorský studijní program
Vztah k zastřešujícím rámcům kvalifikací – uvedení kvalifikace odpovídající úrovně
EQF
6
7
8
QF-EHEA
první cyklus
druhý cyklus
třetí cyklus
Kreditová hodnota (ECTS)
180–240 kreditů
60–180 kreditů (v případě studijního programu navazujícího na bakalářský studijní program)
300–360 kreditů (v případě studijního programu nenavazujícího na bakalářský studijní program)
180 kreditů
Odborné znalosti
Absolventi studijního program mají:
a) jde-li o bakalářský studijní program:
· široké znalosti a porozumění předmětu a rozsahu daného oboru
· široké znalosti teorií, konceptů a metod oboru
· porozumění možnostem, podmínkám a omezením využití teorií, konceptů a metod oboru v praxi
b) jde-li o magisterský studijní program:
· široké a hluboké znalosti a porozumění předmětu a rozsahu oboru odpovídající soudobému stavu poznání
· široké a hluboké znalosti a porozumění teoriím, konceptům a metodám odpovídající soudobému stavu poznání v oboru
· porozumění možnostem, podmínkám a omezením využití poznatků souvisejících oborů
c) jde-li o doktorský studijní program:
· hluboké a systematické znalosti a porozumění předmětu a rozsahu oboru odpovídající soudobému stavu poznání
· hluboké a systematické znalosti a porozumění teoriím, konceptům a metodám, které jsou v popředí poznání oboru na mezinárodní úrovni
· porozumění systému věd a výzkumným problémům na pomezí oborů
Odborné dovednosti
Absolventi studijního programu umí:
a) jde-li o bakalářský studijní program:
· s využitím odborných znalostí na základě rámcově vymezeného úkolu řešit problémy v oboru
· vyhledat, utřídit a interpretovat informace relevantní pro řešení vymezeného problému
· použít některé základní výzkumné postupy oboru v rozsahu potřebném pro řešení problémů v oboru
b) jde-li o magisterský studijní program:
· s využitím odborných znalostí samostatně vymezit a tvůrčím způsobem řešit teoretický a praktický problém v oboru
· samostatně a tvůrčím způsobem řešit komplexní problém s použitím vybraných teorií, konceptů a metod oboru
· použít některé z pokročilých výzkumných postupů v oboru způsobem umožňujícím získávat nové původní informace
c) jde-li o doktorský studijní program:
· navrhovat a používat pokročilé výzkumné postupy v oboru způsobem umožňujícím rozšiřovat poznání oboru původním výzkumem
· rozvíjet a vyhodnocovat teorie, koncepty a metody oboru včetně vymezení oborů nebo jejich zařazení do širší oblasti
Obecné způsobilosti
Absolventi studijního programu jsou schopni:
a) jde-li o bakalářský studijní program:
· samostatně a odpovědně se rozhodovat v jen částečně známých souvislostech na základě rámcového zadání
· dle rámcového zadání a přidělených zdrojů koordinovat činnost týmu a nést odpovědnost za jeho výsledky
· do řešení problémů zahrnout úvahu o jejich etickém rozměru
· srozumitelně a přesvědčivě sdělovat odborníkům i laikům informace o povaze odborných problémů a vlastním názoru na jejich řešení
· srozumitelně shrnout názory ostatních členů týmu
· jednat v rámci svých odborných znalostí, dovedností a způsobilostí v alespoň jednom cizím jazyce
· samostatně získávat další odborné znalosti, dovednosti a způsobilosti na základě především praktické zkušenosti a jejího vyhodnocení, ale také samostatným studiem teoretických poznatků oboru
b) jde-li o magisterský studijní program:
· samostatně a odpovědně rozhodovat v nových nebo měnících se souvislostech nebo v zásadně se vyvíjejícím prostředí s přihlédnutím k širším společenským důsledkům rozhodování
· dle vyvíjejících se souvislostí a dostupných zdrojů vymezit zadání pro odborné činnosti, koordinovat je, a nést konečnou odpovědnost za jejich výsledky
· samostatně řešit etický problém
· srozumitelně a přesvědčivě sdělovat odborníkům i širší veřejnosti vlastní odborné názory
· jednat v rámci svých odborných znalostí, dovedností a způsobilostí v alespoň jednom cizím jazyce
· plánovat, podporovat a řídit s využitím teoretických poznatků oboru získávání dalších odborných znalostí, dovedností a způsobilostí ostatních členů týmu
c) jde-li o doktorský studijní program:
· vyhodnocovat nové poznatky a ideje s přihlédnutím k dlouhodobým společenským důsledkům jejich využívání
· plánovat rozsáhlé činnosti tvůrčí povahy a získávat a plánovat zdroje pro jejich uskutečnění
· samostatně řešit složitý etický problém při tvůrčí činnosti nebo využívání jejích výsledků
· srozumitelně a přesvědčivě sdělovat vlastní poznatky v oboru ostatním členům vědecké komunity na mezinárodní úrovni i široké veřejnosti
· jednat v rámci svých odborných znalostí, dovedností a způsobilostí v alespoň jednom cizím jazyce, včetně ústní a písemné prezentace výsledků tvůrčí činnosti
· získávat nové odborné znalosti, dovednosti a způsobilosti vlastní tvůrčí činností a ovlivňovat podmínky a souvislostí vzdělávání ostatních
Studenti jsou jako plnohodnotní členové akademické obce ovlivňováni její svobodnou, nezávislou a demokratickou kulturou a také svým přímým či nepřímým podílem na dalších činnostech a rolích vysoké školy nad rámec vzdělávací činnosti.
Studium na vysoké škole má proto pro studenty i přínosy v následujících oblastech:
· vztahy a propojení se studenty jak vlastního oboru, tak ideálně různých oborů, vedoucí k širšímu pohledu jak na vlastní odbornou, tak i všeobecnou společenskou problematiku, které jsou rovněž využitelné v profesním uplatnění i mimo něj
· osvojení specifických kulturních hodnot spojených s akademickým prostředím založených na svobodě, demokracii a otevřenosti
· internacionalizace umožněná jak mezinárodním prostředím na domácí vysoké škole tak zahraničními studijními či výzkumnými návštěvami a pobyty, která podporuje otevřený a tolerantní přístup a napomáhá mezinárodnímu uplatnění jednotlivce
· studium vedoucí k III. úrovni kvalifikace (studium v doktorském studijním programu) svým zaměřením na původní tvůrčí činnost studentů rozvíjí řadu specifických kompetencí
Poznámky:
1) Položka s kreditovou hodnotou, uvedená u doktorského studijního programu, platí v případě, že je pro hodnocení studia v doktorském studijním programu využíván kreditový systém.
2) Pojem „výzkumný postup“ nebo „výzkumný problém“ zahrnuje pro účely této přílohy také umělecký postup nebo umělecký problém v oborech, pro něž je to relevantní.
3) Pojem „společenské důsledky“ zahrnuje pro účely této přílohy také vliv na životní prostředí.
ODŮVODNĚNÍ
Obecná část
a) Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy, odůvodnění jejích hlavních principů
Změna ustanovení § 87 odst. 1 písm. g) bodu 1 zákona o vysokých školách, která nabude účinnosti dnem 1. ledna 2025, předpokládá vydání vyhlášky stanovící Rámec kvalifikací vysokoškolského vzdělávání České republiky. Předloženým návrhem bude uvedené zmocnění naplněno.
b) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se zákonem, k jehož provedení je navržena, včetně souladu se zákonným zmocněním k jejímu vydání
Navrhovaná právní úprava je v souladu s § 44 odst. 9, § 78a odst. 3 a § 87 odst. 1 písm. g) bodu 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákona č. 137/2016 Sb. a předloženého návrhu zákona.
Zmíněná ustanovení budou po navržené novelizaci zákona o vysokých školách obsahovat pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zmocnění stanovit vyhláškou Rámec kvalifikací vysokoškolského vzdělávání České republiky (dále také „Rámec kvalifikací“). Předložený návrh vyhlášky odpovídá rámci zmíněného zmocnění a je s ním v souladu.
c) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Na problematiku stanovení standardů pro institucionální akreditaci a standardů pro akreditaci studijního programu (a tedy ani na problematiku úpravy Rámce kvalifikací) se předpisy Evropské unie, judikatura soudních orgánů EU a obecné právní zásady práva Evropské unie nevztahují.
Návrh vyhlášky do právního řádu České republiky nezapracovává právo EU a je s právem Evropské unie plně slučitelný. S návrhem nesouvisí konkrétní závěry jednání s orgány Evropské unie.
Navrhovaná právní úprava obsažená v předloženém návrhu vyhlášky zásadně náleží do oblasti, ve které (s ohledem na čl. 165 a 166 Smlouvy o fungování EU) nemá sbližování právních předpisů pomocí aktů EU, resp. harmonizace zákonů a ostatních předpisů členských států, obligatorní charakter.
EU plně respektuje odpovědnost členských států mj. za organizaci jejich vzdělávacích systémů. Sbližování právních předpisů je členskými státy realizováno na základě dobrovolnosti, tj. na základě aktů EU, které mají pouze doporučující charakter. Přičemž problematika akreditace studijních programů či standardů stanovících požadavky na studijní programy a na vysoké školy není právem EU výslovně upravena ani doporučujícím způsobem.
Pokud jde pak o specifické požadavky na studijní programy připravující pro výkon regulovaných povolání, vyplývající z práva Evropské unie (a týkající se např. minimálního počtu hodin teoretické výuky či praktického vyučování či vymezení znalostí, schopností a dovedností, které mají být studiem získány), jejich splnění není předmětem hodnocení prováděného Národním akreditačním úřadem pro vysoké školství podle standardů pro akreditace zakotvených v zákoně o vysokých školách (a v nařízení vlády č. 274/2016 Sb., o standardech pro akreditace ve vysokém školství), ale je předmětem posuzování ze strany příslušných uznávacích orgánů, prováděného podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/55/EU ze dne 20. listopadu 2013, kterou se mění směrnice 2005/36/EU o uznávání odborných kvalifikací a nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu („nařízení o systému IMI“) a dalších změn, a příslušných resortních předpisů; např. v případě studijních programů připravujících pro výkon regulovaného povolání např. všeobecné sestry či porodní asistentky lze zmínit vyhlášku č. 39/2005 Sb., kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání, ve znění pozdějších předpisů.
d) Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy
na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
S návrhem nebude spojen vznik dodatečných výdajů státního rozpočtu.
Vůči státním fondům nebo vůči rozpočtům územních samosprávných celků nemá návrh žádné požadavky.
Navrhovaná úprava nepředpokládá vznik dopadů na ostatní veřejné rozpočty.
Navrhovaná úprava nepředpokládá dopady na podnikatelské prostředí.
e) Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
Navrhovaná úprava nepředpokládá dopady na sociální prostředí ani dopady na životní prostředí.
f) Zhodnocení současného stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Navrhovaná právní úprava do zákazu diskriminace nebo do rovnosti mužů a žen nezasahuje.
g) Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Předkládané nařízení vlády nepřináší žádná nová rizika pro ochranu soukromí a osobních údajů.
h) Zhodnocení korupčních rizik (CIA)
Navrhovaná právní úprava nepřináší nová korupční rizika.
i) Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nebude mít bezprostřední dopady na bezpečnost a obranu státu.
j) Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů
Navrhovaná právní úprava nebude mít bezprostřední dopady na uvedenou oblast.
k) Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Navrhovaná právní úprava nebude mít bezprostřední dopady na uvedenou oblast.
l) Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)
Navrhovaná právní úprava není v rozporu se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy.
Zvláštní část
K § 1 (k Předmětu úpravy)
Předloženou vyhláškou bude plně naplněno zmocnění, obsažené v § 87 odst. 1 písm. g) bodu 1 zákona o vysokých školách. Současně bude respektováno vymezení Rámce kvalifikací vysokoškolského vzdělávání České republiky, vyplývající z § 44 odst. 9 zákona o vysokých školách.
K § 2 a k Příloze (k Rámci kvalifikací vysokoškolského vzdělávání České republiky)
Obsahem Přílohy je Rámec kvalifikací vysokoškolského vzdělávání České republiky, který sestává z popisu a kategorizace kvalifikací získávaných v České republice absolvováním studia v jednotlivých typech studijních programů. Rámec kvalifikací je založen na stanovení výsledků, kterých by absolventi jednotlivých úrovní měli podle požadavků vyplývajících ze standardů dosahovat při absolvování studia. Tyto tzv. výsledky učení jsou kategorizovány na odborné znalosti, odborné dovednosti a obecné způsobilosti. Rámec kvalifikací vymezuje obecné požadavky na absolventy jednotlivých úrovní vysokoškolského vzdělávání a účel a cíle jednotlivých stupňů vysokoškolského studia. Součástí akreditačních standardů je Rámec kvalifikací z toho důvodu, že poskytuje obecné vymezení výsledků učení jako referenční rámec pro stanovení profilů absolventů jednotlivých studijních programů. Zároveň slouží jako referenční rámec pro gradaci znalostí, dovedností a kompetencí pro rámcové profily absolventů využívané při specifikaci oblastí vzdělávání.
Rámec kvalifikací je nástrojem v první řadě komunikačním. Rámec kvalifikací nemá změnit podobu a obsah vysokoškolského studia v České republice, má však všem aktérům poskytnout nástroj tvorby, realizace, hodnocení i srovnávání vysokoškolských kvalifikací. Komunikační funkce se uplatňuje zaprvé uvnitř samotného vysokoškolského systému (sdílené porozumění mezi členy akademické obce), zadruhé vůči vnějším aktérům v rámci České republiky (zaměstnavatelé, zájemci o studium, společnost obecně) a zatřetí vůči zahraničí (zahraniční vysoké školy či zaměstnavatelé). Ve všech těchto sférách Rámec kvalifikací přispívá k transparentnosti vzdělávacího systému České republiky a vzájemné důvěře mezi aktéry na všech úrovních.
Rámec kvalifikací svým jednoznačným zaměřením na výsledky vzdělávacího procesu představuje přístup využitelný i samotnými akademickými pracovníky při přípravě studijních programů, potažmo jejich realizaci i hodnocení. Obecné výsledky učení formulované pro celý vysokoškolský systém lze specifikovat pro konkrétní studijní programy a jejich jednotlivé součásti a docílit tím logické provázanosti obecných cílů a jednotlivých součástí (předmětů) studijních programů (vertikální provázanost) i jednotlivých předmětů vzájemně (horizontální provázanost).
Komunikační funkce Rámce kvalifikací je podmíněna jeho určitým regulatorním působením. Regulatorní funkce zajišťuje, aby Rámec kvalifikací byl odrazem skutečné podoby vzdělávání na vysokých školách, respektive aby skutečnost odpovídala popisu. Základním regulatorním nástrojem pro vysoké školství je akreditace, případně vnější hodnocení. Zapojení Rámce kvalifikací do procesů akreditace a vnějšího hodnocení lze využít jako konkrétní vyjádření požadavků na kvalitu vysokoškolského vzdělávání. Obecnost Rámce kvalifikací zároveň neomezuje svobodnou tvorbu studijních programů, stanovuje však minimální standard.
V mezinárodním měřítku Rámec kvalifikací zvýší transparentnost vysokého školství České republiky a pomůže tak mj. snadnějšímu uznávání kvalifikací poskytovaných domácími vysokými školami v zahraničí. Rámec kvalifikací byl vytvořen jako národní rámec kompatibilní se zastřešujícím Rámcem kvalifikací Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání (QF-EHEA), který propojuje Českou republiku s dalšími téměř padesáti zeměmi tvořícími EHEA.
Rámec kvalifikací využívá tyto základní pojmy a principy:
1. Předpokládá se, že absolventi studijního programu vyšší kvalifikační úrovně mají také znalosti, dovednosti a způsobilosti příslušející studijnímu programu nižší kvalifikační úrovně.
1. Kreditová hodnota ECTS[footnoteRef:1] vychází z metodiky Evropského systému přenosu
a akumulace kreditů. Užívání kreditů ECTS se řídí Příručkou pro uživatele ECTS[footnoteRef:2], dle kterého kredity ECTS kvantitativně vyjadřují objem učení na základě definovaných výsledků učení a odvozené studijní zátěže. Výsledky učení a odpovídající studijní zátěž v jednom akademickém roce nebo jeho ekvivalentu odpovídají 60 kreditům.[footnoteRef:3] Studijní zátěž je odhadem typické časové náročnosti splnění všech aktivit (např. přednášek, seminářů, projektové práce, cvičení, stáží, praxí a individuálního studia), které jsou vyžadovány pro dosažení stanovených výsledků učení. [1: European Credit Transfer and Accumulation System] [2: Evropská unie. 2015. ECTS Users‘ Guide. Lucemburk: Publikační kancelář Evropské unie. ] [3: Uvedené platí dle uživatelského manuálu pro ECTS při tzv. plném (full-time) studiu.]
1. Druhá (II.) úroveň kvalifikací (magisterské studijní programy) dosahuje hodnoty 60–180 kreditů v případě programů navazujících na bakalářský studijní program, respektive hodnoty 300–360 kreditů v případě programů nenavazujících na bakalářský studijní program.
0. Kreditová hodnota odpovídající dolnímu rozsahu daného rozpětí u studijních programů navazujících na bakalářské studijní programy (60–90 kreditů) se předpokládá u studijních programů s přímou návazností na bakalářské studijní programy s kreditovou hodnotou odpovídající hornímu rozsahu (210–240 kreditů) rozpětí určeného pro bakalářské studijní programy.
0. Kreditová hodnota odpovídající hornímu rozsahu daného rozpětí u studijních programů navazujících na bakalářské studijní programy (150–180 kreditů)
a u studijních programů nenavazujících na bakalářské studijní programy (330–360 kreditů) se předpokládá u studijních programů směřujících ke kvalifikacím poskytujícím základ pro uplatnění v některém regulovaném povolání.
1. V případě kreditové hodnoty ECTS u třetí (III.) úrovně kvalifikací se jedná
o doporučující hodnotu v případě, že ECTS kredity jsou na vysoké škole pro doktorské studijní programy užívány.
1. Evropský rámec kvalifikací pro celoživotní učení (EQF) je společným evropským referenčním rámcem umožňujícím zemím Evropské unie vzájemné propojení kvalifikačních systémů. EQF využívá osm referenčních úrovní kvalifikací založených na popisu výsledků učení kategorizovaných na znalosti, dovednosti a kompetence. EQF byl přijat Evropským parlamentem a Radou EU 23. dubna 2008. Národní kvalifikační systémy by měly být přiřazeny k úrovním EQF, možností je rovněž přiřazení úrovní národních rámců kvalifikací k úrovním EQF.
1. Rámec kvalifikací Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání (QF-EHEA) je zastřešujícím rámcem pro kvalifikace terciárního vzdělávání zemí sdružených v EHEA. QF-EHEA obsahuje tři cykly popsané předpokládanými výsledky učení dle tzv. Dublinských deskriptorů, první cyklus navíc zahrnuje programy tzv. krátkého cyklu. Byl přijat v roce 2005 a členské země se zavázaly vytvořit národní rámce kvalifikací, jež by byly se zastřešujícím rámcem EHEA kompatibilní.
1. Odborné znalosti jsou faktické a teoretické. Faktické znalosti se vztahují zejména k předmětu vědění v daném oboru; teoretické znalosti se týkají zejména teorií, konceptů
a metod poznávání a interpretace v daném oboru.
4. Široké znalosti se opírají především o sekundární prameny oboru a předpokládá se jejich uplatnění jak v praxi (mimo akademické povolání, což je jinak samozřejmě také druh praxe), tak při pokračujícím vzdělávání (schopnost dále se pod odborným vedením vzdělávat je jednou ze způsobilostí nabývaných v první (I.) úrovni, pro jejíž vymezení je kategorie širokých znalostí zásadní).
4. Hluboké znalosti se vztahují k určitému výseku oboru/oblasti vzdělávání ve své šíři; předpokládá se, že se opírají jak o sekundární prameny, tak o výsledky vlastní tvůrčí činnosti (dovednost získávat nové poznatky pokročilými výzkumnými postupy oboru je jedním ze znaků druhé (II.) úrovně, pro kterou jsou hluboké znalosti charakteristické). Zatímco široké znalosti předpokládají především prosté porozumění, schopnost bezprostřední aplikace, případně také analýzy, pro hluboké znalosti je typická převaha vyšší míry schopnosti porozumění, tj. analýzy, syntézy a evaluace.
4. Systematické znalosti (charakterizující třetí (III.) úroveň) jsou založeny na dominanci schopnosti evaluace a vztahují se ke schopnosti propojit vysokou míru specializovaného poznání (hluboké znalosti) s dostupnými vědeckými poznatky a teoriemi vůbec.
4. Kategorie porozumění je užívána ve spojení se znalostmi a označuje požadavek, aby úroveň ovládnutí znalostí umožňovala více než pouhé reprodukování a gradovala v kontextu potřeby funkčního používání horizontálně souvisejících dovedností a způsobilostí.
1. Odborné dovednosti jsou vymezeny jako schopnost použití odborných znalostí. Nejde tedy např. o to, jaké výzkumné metody absolvent zná (ve smyslu: ví o nich, je schopen je popsat, vysvětlit a rozlišovat), ale s jakými metodami, v jakém rozsahu a na jaké úrovni je schopen pracovat. (Prostá znalost výzkumných metod spadá do kategorie odborných znalostí teoretických.)
5. Řešením problémů se rozumí schopnost zjistit základní příčinu určitého jevu (stavu).
5. Výzkumnými postupy se v rámci kategorie dovedností rozumí všechny postupy poznávání založené na vědecké metodě, i když nejsou použity v úzce chápaném akademickém kontextu. Nemusí se tudíž jednat pouze o výzkum a vývoj jako takový, ale i o praktické užití postupů, jako jsou diagnostické metody apod. Adjektiva „základní“ a „pokročilé“ je třeba chápat v těchto souvislostech ve vztahu k funkci, jakou má tato dovednost na dané kvalifikační úrovni plnit.
5. Dovednost provádět vědecký výzkum v plném rozsahu, včetně tvorby
a vyhodnocování teorií, konceptů a metod, se očekává až ve třetí (III.) kvalifikační úrovni; stupeň pokročilosti zvládaných výzkumných postupů, prokázaný při ukončení druhé (II.) kvalifikační úrovně, má být takový, aby umožnil zahájení studia ve třetí (III.) kvalifikační úrovni.
1. Obecné způsobilosti vyjadřují, v jakém kontextu a s jakou mírou samostatnosti
a odpovědnosti je nositel kvalifikace schopen uplatňovat odborné znalosti a odborné dovednosti. Adjektivum „obecné“ značí předpoklad, že způsobilosti vymezené popsanými výsledky učení jsou společné v rozsahu jednotlivých kvalifikačních úrovní pro celé vysokoškolské vzdělávání, tj. bez ohledu na oblast vzdělávání. Obecné způsobilosti představují kategorii, na níž do značné míry staví profily jednotlivých kvalifikací při formulaci předpokládaného uplatnění absolventů. Obecné způsobilosti mají v rámci horizontálních vazeb v kvalifikačním rámci (propojení znalostí, dovedností a způsobilostí v rámci téže kvalifikační úrovně) důležitý význam tím, že vyjadřují kontext, avšak činí tak ve formě samostatně pozorovatelných výsledků učení, jejichž naplňování kurikulem studijního programu je neméně závažné, než je tomu u znalostí a dovedností. Obecné způsobilosti zahrnují především tvoření úsudku, komunikaci a schopnost dalšího vzdělávání.
6. Etický problém a etický rozměr problému jsou chápány ve smyslu sociální etiky založené na morálním hodnocení sociální skutečnosti a reflexi společenské odpovědnosti.
1. Ve vymezení jednotlivých očekávaných výsledků učení na jednotlivých úrovních kvalifikací se gradace promítá přímo do jejich formulace – s výjimkou jazykové způsobilosti. To však má své opodstatnění právě ve funkci vyjadřování kontextu, na němž pojetí obecných způsobilostí stojí. Jestliže popis rámce kvalifikací požaduje, aby absolvent studijního programu na každé jednotlivé kvalifikační úrovni byl schopen používat své odborné znalosti, odborné dovednosti a obecné způsobilosti v alespoň jednom cizím jazyce, pak se to logicky vztahuje k používání těch znalostí, dovedností a způsobilostí, které jsou očekávány na dané kvalifikační úrovni. Gradace jazykových způsobilostí je tak v RKVV stanovena implicitně. Pojetí jazykových způsobilostí zde navíc překračuje prostou komunikaci, jestliže například absolvent bakalářského studijního programu má být schopen získávat další znalosti mj. samostatným studiem teoretických poznatků oboru, pak z vymezení jazykových způsobilostí podle principu implicitní gradace plyne, že tak musí být schopen činit také v nejméně jednom cizím jazyce.
1. Oblast vzdělávání je (v souladu s § 44a zákona o vysokých školách) věcně vymezený úsek vysokoškolského vzdělávání, v jehož rámci jsou připravovány, schvalovány a uskutečňovány studijní programy blízkého nebo příbuzného obsahového zaměření odrážející společný teoretický a metodologický základ dané oblasti vzdělávání.
1. Pojem „výzkumný postup“ nebo „výzkumný problém“ zahrnuje také umělecký postup nebo umělecký problém v oborech, pro něž je to relevantní.
1. Pojem „společenské důsledky“ je chápán v nejširším smyslu a zahrnuje také vliv na životní prostředí.
K § 3 (k Účinnosti)
Navrhuje se, aby vyhláška nabyla účinnosti současně s novelou zákona o vysokých školách, kterou se institut Rámce kvalifikací vysokoškolského vzdělávání České republiky zavádí.
2