Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                IV.
Důvodová zpráva
I. Obecná část
A) Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
K úpravě podmínek studentů se specifickými potřebami
Aktuální zákonná úprava se zvláštními podmínkami studentů se specifickými potřebami výslovně nezabývá. Velmi obecně je v ustanovení § 21 odst. 1 písm. e) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, (dále také „zákon o VŠ“ nebo „zákon o vysokých školách“ nebo „ZVŠ“) upravena povinnost veřejné vysoké školy „činit všechna dostupná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole“. Pro soukromé vysoké školy není výslovně zákonem o vysokých školách upravena žádná povinnost v této oblasti. 
Postavení osob se specifickými potřebami, tedy zejména se zrakovým, sluchovým nebo pohybovým postižením, se specifickými poruchami učení, s poruchou autistického spektra nebo s jinými obtížemi danými zdravotním postižením nebo zdravotním stavem, si žádá, aby jim byla v průběhu jejich studia poskytnuta specifická individuální podpora a nastaveny takové specifické podmínky, které jim umožní studium v plném rozsahu a odpovídající kvalitě. Jestliže se zákon o VŠ výslovně touto podporou nezabývá, nejsou vysoké školy zavázány k zpřístupňování studia studentům se specifickými potřebami. Na řadě veřejných vysokých škol je již v současné době rozvinut systém podpory studentů se specifickými potřebami podporovaný finančním nástrojem Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (dále také „ministerstvo“ nebo „MŠMT“), proměna společenské situace však vyžaduje uzákonění této povinnosti veřejných i soukromých vysokých škol.
Ke zveřejňování výročních zpráv a strategických záměrů
Podle ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) zákona o VŠ má ministr školství, mládeže a tělovýchovy (dále také „ministr“) stanovit opatřením zveřejněným ve Věstníku ministerstva termín a formu zveřejnění výroční zprávy o činnosti a výroční zprávy o hospodaření veřejné vysoké školy. Obdobná záležitost se dále řeší též v § 42 odst. 1 písm. a) a b) zákona, kde je navázána na soukromé vysoké školy. V obou případech je ke stanovení termínu a formy zveřejnění kompetentní ministr, nicméně u soukromých škol je ponechána forma, kterou ministr stanoví termíny a formy zveřejnění, na zvážení ministra. 
K uvedení terminologie do souladu s dalšími ustanoveními zákona
V § 35 a § 46 zákona o VŠ se hovoří o totožné oblasti studia, nicméně je použito odlišné označení této oblasti. Ust. § 35 uvádí „veterinární lékařství a hygiena“, ust. § 46 uvádí „veterinární lékařství a veterinární hygiena“. Návrh novely hodlá uvést terminologii do vzájemného souladu.     
V obdobném duchu se novela zabývá též úpravou ustanovení § 46 odst. 4 písm. c), kde se hovoří o udělování titulu „doktor medicíny“ (ve zkratce „MUDr.“) v oblasti všeobecného lékařství. Nově má být tento titul udělován též v oblasti vojenského všeobecného lékařství. A titul „doktor zubního lékařství“ (ve zkratce „MDDr.“) má být udělován též v oblasti vojenského zubního lékařství.
Ke stanovení orgánů soukromé vysoké školy a jejích kompetencí
Aktuální zákonná úprava nekonkretizuje orgány soukromé vysoké školy ani jejich kompetence, podle ustanovení § 41 stanoví vnitřní předpisy soukromé vysoké školy, které orgány vykonávají působnost podle části čtvrté až jedenácté zákona o VŠ. V praxi soukromé vysoké školy pak zástupně využívají ke stanovení svého organizačního uspořádání ustanovení části druhé zákona o vysokých školách, která jsou však závazná pouze pro orgány veřejné vysoké školy, což činí významné praktické i výkladové problémy.
Na soukromých vysokých školách, které jsou podle zákona o vysokých školách právnickými osobami v různých právních formách (zpravidla společnost s ručením omezeným, akciová společnost, nadační fond, zapsaný ústav, obecně prospěšná společnost), kterým bylo uděleno oprávnění (státní souhlas) působit jako soukromá vysoká škola, je variabilita řešení organizačního uspořádání a jejích orgánů „neakademických“ a „akademických“ a vymezení jejich působnosti značná. Ministerstvo však v souvislosti s touto diverzifikací zaznamenává rostoucí tendenci k úpravám organizační struktury soukromých vysokých škol a dělby jejich akademických pravomocí a odpovědnosti významně odlišně od zástupně využívaných ustanovení části druhé zákona o vysokých školách. Bez úpravy stávající regulace orgánů soukromých vysokých škol tak může docházet k potlačení principů akademického prostředí a svobod ve smyslu zákona o VŠ. Zcela nově se proto v § 40a až 40i zákona o VŠ stanovují orgány soukromé vysoké školy, a to s přihlédnutím ke skutečnosti že jsou struktura, orgány a jejich pravomoci u právnických osob působících jako soukromé vysoké školy primárně určeny právními předpisy, podle kterých byly tyto společnosti zřízeny, a současně se vychází z dlouhodobé zkušenosti ministerstva, když návrh reflektuje dlouhodobou praxi soukromých vysokých škol v ustavení orgánů soukromých vysokých škol, kterými jsou vždy rektor, akademická nebo vědecká nebo umělecká rada a disciplinární komise. Současně je nová úprava povinných orgánů soukromých vysokých škol vyvážena zrušením povinnosti registrace jejich vnitřních předpisů, což jednoznačně povede k větší pružnosti v řízení soukromých vysokých škol.
Ke stanovení vnitřních předpisů soukromé vysoké školy
Aktuální zákonná úprava nekonkretizuje vnitřní předpisy soukromé vysoké školy ani jejich obsah, ustanovení § 41 zákona o VŠ pouze stanovuje povinnost soukromé vysoké školy stanovit svými vnitřními předpisy, které orgány vykonávají působnost podle části čtvrté až jedenácté zákona o VŠ, a tyto předpisy registrovat podle § 36 zákona o VŠ. Soukromé vysoké školy tak nemají stanoveny vnitřní předpisy zákonem tak, jako veřejné vysoké školy (v § 17 Vnitřní předpisy veřejné vysoké školy), a rovněž pro stanovení vnitřních předpisů, obdobně jako u stanovení orgánů a jejich kompetencí, využívají soukromé vysoké školy zástupně ustanovení části druhé zákona o vysokých školách, která jsou však závazná pouze pro veřejné vysoké školy, což činí významné praktické i výkladové problémy.
Zcela nově se proto v § 41 stanovují vnitřní předpisy soukromé vysoké školy a ruší se povinnost jejich registrace MŠMT při současném zachování povinnosti jejich zveřejnění a zavedení povinnosti jejich zaslání MŠMT po jejich schválení příslušným orgánem soukromé vysoké školy. Zrušením povinnosti registrace vnitřních předpisů, při současně navrhovaném stanovení orgánů soukromé vysoké školy (v § 40a až 40i) a stanovení jejích vnitřních předpisů zákonem o VŠ, se přenáší zodpovědnost za stav vnitřních poměrů soukromých vysokých škol výhradně na soukromé vysoké školy jako subjekty soukromého práva, když soukromé vysoké školy jsou v souladu se zákonem o vysokých školách právnickými osobami, kterým bylo uděleno oprávnění působit jako soukromá vysoká škola, přičemž ministerstvo plní nadále funkci kontrolní s pravomocí vyzvat k nápravě protizákonných poměrů v souladu s § 43 odst. 1, který nově zahrnuje možnost přezkoumání nejen opatření, ale rovněž vnitřních předpisů soukromé vysoké školy. Současně je navrženo doplnění odst. 3 v § 93n, když se soukromá vysoká škola dopustí přestupku tím, že nezasílá MŠMT vnitřní předpisy a jejich změny.

K členění soukromé vysoké školy
V souvislosti s návrhem na určení orgánů soukromé vysoké školy (§ 40a až 40i) je rovněž navrženo v § 42a až 42m členění soukromé vysoké školy, které vychází z členění veřejné vysoké školy při naplňování účelu zejména jejich akademické činnosti, a to s přihlédnutím ke skutečnosti že jsou struktura, orgány a jejich pravomoci u právnických osob působících jako soukromé vysoké školy primárně určeny právními předpisy, podle kterých byly tyto společnosti zřízeny. Nově je explicitně navržena možnost členit soukromou vysokou školu na fakulty, vysokoškolské ústavy, jiná pracoviště pro vzdělávací a tvůrčí činnost nebo pro poskytování informačních služeb nebo převod technologií, účelová zařízení pro kulturní a sportovní činnost, pro ubytování a stravování zejména členů akademické obce nebo k zajišťování provozu soukromé vysoké školy, a je upravena pravomoc a odpovědnost orgánů součástí soukromé vysoké školy.

K odnětí státního souhlasu
Ustanovení § 43 odst. 2 v platném znění uvádí důvody, pro které může ministerstvo odejmout státní souhlas právnické osobě, která působí jako soukromá vysoká škola. Těmito důvody jsou:
· absence akreditace studijního programu nebo institucionální akreditace po uplynutí 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení státního souhlasu, 
· odnětí akreditace více než dvou studijních programů nebo institucionální akreditace alespoň u dvou oblastí vzdělávání v průběhu jednoho roku, 
· nezjednání nápravy podle § 43 odst. 1 nebo 5 a 
· závažné porušování povinností stanovených zákonem o VŠ nebo vnitřním předpisem soukromé vysoké školy.

Vzhledem k dobrovolnosti podání žádosti o udělení státního souhlasu není však souvztažně řešeno odnětí státního souhlasu na žádost soukromé vysoké školy – tzn. dobrovolné „vzdání se“ oprávnění působit jako soukromá vysoká škola (tj. státního souhlasu), nově je proto navrženo ustanovení § 43 odst. 2 písm. b), které umožní odnětí státního souhlasu, jestliže o to soukromá vysoká škola požádá.
Dále je nově explicitně doplněna v § 43 odst. 2 písm. c) možnost odnětí státního souhlasu na základě skutečnosti, že soukromá vysoká škola dlouhodobě neuskutečňuje žádný studijní program.
K rámci kvalifikací
Zákonná úprava v současné době upravuje cíle a očekávané výsledky studia v jednotlivých typech vysokoškolských studijních programů jen velmi obecně (§ 44 až § 47) a kromě standardní doby studia nevymezuje průměrnou studijní zátěž vyjádřenou počtem kreditů. Není rovněž jasně vymezen vztah vysokoškolských kvalifikací ČR k mezinárodním rámcům kvalifikací.
Rámec kvalifikací vysokoškolského vzdělávání České republiky (dále také „RKVV”) byl dne 27. listopadu 2018 schválen ministrem školství, mládeže a tělovýchovy a byl uveřejněn ve Věstníku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. RKVV popisuje a kategorizuje kvalifikace udělované vysokými školami v České republice a určuje rámcové požadavky na studijní programy uskutečňované vysokými školami, čímž slouží ke zvýšení přehlednosti a prostupnosti vzdělávacích soustav v národním i mezinárodním kontextu.
K zasílání závěrečných prací
Ustanovení § 47b odst. 4 uvádí v poslední větě, že „Vysoká škola zašle bez zbytečného odkladu po obhájení bakalářské, diplomové, disertační a rigorózní práce, jíž se týká odklad zveřejnění podle věty první, jeden výtisk práce k uchování ministerstvu.“.  V praxi se zasílání závěrečných prací na ministerstvo neosvědčilo. Aplikace tohoto ustanovení přináší nadbytečné administrativní i finanční zatížení vysokých škol i ministerstva a účelu lze dosáhnout též jiným způsobem – tedy uchováním závěrečných prací na vysoké škole.
K uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace
Vysoké školy mají možnost posuzovat podmínku dosaženého vzdělání v rámci přijímacího řízení podle § 48 bez předchozího uznání zahraničního středoškolského nebo vysokoškolského vzdělání prostřednictvím nostrifikačního řízení podle školského nebo zákona o VŠ. Jedná-li se o studium absolvované ve středoškolském vzdělávacím programu na zahraniční střední škole nebo absolvované v zahraničním vysokoškolském studijním programu na zahraniční vysoké škole, může veřejná vysoká škola nebo vysoká škola s institucionální akreditací podle navrženého doplnění v odst. 6 § 48 využít institutu prokázání splnění podmínky dosaženého vzdělání pro přijetí ke studiu bez nostrifikačního řízení dle § 48 odst. 4  písm. d) a § 48 odst. 5 písm. c); tato možnost je definována výhradně pro účely přijímacího řízení.
Zcela nově je pak upravena možnost prokázání splnění podmínky dosaženého vzdělání pro přijetí ke studiu dle § 48 odst. 4 písm. d) a § 48 odst. 5 písm. c) na soukromou nebo státní vysokou školu bez institucionální akreditace, bez uplatnění nostrifikačního řízení, prostřednictvím veřejné vysoké školy nebo vysoké školy s institucionální akreditací na základě veřejnoprávní smlouvy mezi příslušnými vysokými školami.
Navržená úprava dále v § 48 odst. 6 definuje podmínky prokázání splnění podmínky dosaženého vzdělání přijetí ke studiu mimo nostrifikační řízení a připouští i možnost vyzvat uchazeče k doložení nostrifikace svého absolvovaného zahraničního vzdělání. V § 48 odst. 8 je pak nově upraven postup odlišný od postupu podle § 89 a 90 zákona o VŠ (nostrifikace), kdy vysoká škola postupující v rámci ustanovení § 48 odst. 6 nevydává rozhodnutí, ale pouze zaznamenává prokázání splnění podmínky přijetí ke studiu do spisu vedeného v přijímacím řízení. 
K přestupům mezi studijními programy vysoké školy
„Přestup“ mezi studijními programy téže vysoké školy je za současné právní úpravy možný pouze za podmínky ukončení předchozího studia a přijetí a zápisu do nového studia. Vzhledem k velké poptávce po realizaci přestupů je třeba stanovit alespoň rámcové podmínky přestupů a umožnit pro tyto případy zjednodušení a urychlení některých administrativních úkonů (např. podávání žádostí, rozhodování o uznávání částí studia). 
Ke zveřejnění průběhu přijímacího řízení
Podle ustanovení § 50 odst. 9 věty třetí ministerstvo „stanoví vyhláškou postup a podmínky při zveřejnění průběhu přijímacího řízení, a to včetně požadavků na základní statistické charakteristiky.“. Aplikace tohoto ustanovení ukazuje jeho nadbytečnost, neboť stejného cíle je dosahováno též díky dosavadnímu odstavci 10 téhož paragrafu, podle něhož jsou údaje poskytovány pro statistické účely dle zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších přepisů. 
K poplatkům 
V ustanovení § 58 odst. 3 zákona o VŠ zabývajícím se poplatky za studium na veřejné vysoké škole nebylo dosud dostatečně jasně řešeno případné zohlednění studia na soukromých nebo státních vysokých školách. V praxi tato mezera v zákoně působila nemalé nejasnosti a aplikační obtíže a bylo tak třeba provést úpravu tak, aby bylo zřejmé, která studia se do poplatku za delší studium započítávají a která nikoliv.
Aktuální právní úprava dále v § 58 odst. 4 zákona o VŠ nutí vysoké školy zavádět povinně poplatek za studium ve studijních programech uskutečňovaných v cizím jazyce (dále jen „cizojazyčné studium“). Ze strany vysokých škol je povinnost vždy stanovit poplatek za studium v cizojazyčném studijním programu (byť je možné vyměřený poplatek na žádost studenta snížit nebo odpustit, vždy se však jedná o nadbytečný administrativní proces). Nastavení poplatků zejména u doktorských studijních programů vede ke snížení zájmu talentovaných zahraničních studentů o tento typ studijních programů v ČR a tím ke snížení konkurenceschopnosti vysokých škol v této oblasti.

K celoživotnímu vzdělávání 
Ustanovení § 60 se zabývá možností vysoké školy uskutečňovat programy celoživotního vzdělávání a následující ustanovení § 60a nabízí pro veřejnou vysokou školu obdobnou možnost uskutečňování mezinárodně uznávaného kurzu. Podrobnosti obou typů programů stanoví vnitřní předpis. Mezinárodně uznávaný kurz, který je řešen v ustanovení § 60a, je zvláštním typem celoživotního vzdělávání a po jeho absolvování může být veřejnou vysokou školou udělen mezinárodně uznávaný titul.  
Ke zveřejňování údajů o habilitačních řízeních a řízeních ke jmenování profesorem
Aktuální právní úprava požaduje průběžné informování ministerstva o průběhu habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem. Aplikace takového ustanovení ukazuje jeho nadbytečnost a nedůvodnou administrativní zátěž pro všechny zúčastněné. Dále jsou požadovány údaje, které nejsou pro proces habilitace a řízení ke jmenování profesorem nezbytné a je možné je s ohledem na princip minimalizace zpracovávání osobních údajů nadále nepožadovat. 
Ke společným akreditacím
V případě akreditace studijních programů uskutečňovaných vysokou školou podle § 81 zákona o VŠ ve spolupráci s jinou právnickou osobou docházelo často k nejasnostem při výkladu, zda je za „jinou právnickou osobu“ možno považovat též další vysokou školu. Akreditace společně s jinou vysokou školou jsou jednou z nejpravděpodobnějších variant spolupráce a bylo by vhodné předejít dalším nejasnostem přesnější úpravou v zákoně o VŠ. 
Odst. 3 v § 81 zavádí zvláštní výjimky z odst. 2 pro případ udělení akreditace studijního programu společně dvěma nebo více vysokým školám, týkající se přijímání ke studiu a udělování titulu.   
K akreditacím
Novelou z roku 2016 byl zřízen Národní akreditační úřad pro vysoké školství (dále také „NAÚ“ nebo „Akreditační úřad“). V průběhu jeho dosavadního působení se ukázaly mnohé nejasnosti a nepřesnosti v právní úpravě. Je tak třeba upravit otázky týkající se průběhu řízení před Radou NAÚ a členství v Radě NAÚ. 
Aktuální právní úprava řízení před NAÚ umožňuje žadatelům doplňovat a upravovat svoje žádosti o akreditace v kterékoliv fázi řízení. S ohledem na praxi a zásadu ekonomie řízení je třeba tuto možnost omezit jen na dobu před přijetím meritorního rozhodnutí Radou NAÚ.   
K údajům v Registru docentů, profesorů a mimořádných profesorů
V rámci aktuální právní úpravy jsou požadovány údaje, které byly praxí shledány jako nadbytečné, a s ohledem na princip minimalizace zpracovávání osobních údajů je vhodné jejich sběr vypustit. V ustanovení § 87b odst. 2 písm. c) jsou požadovány údaje o „základním pracovněprávním vztahu“. Dle § 3 zákoníku práce jsou základními pracovněprávními vztahy pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Praxe ukázala, že údaje o dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr není třeba pro nadbytečnost a administrativní zátěž vyžadovat.
K uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace
Současná úprava uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace (tzv. nostrifikace) stanoví věcnou příslušnost k rozhodování v této věci v prvoinstančním řízení veřejným vysokým školám (které uskutečňují obsahově obdobný studijní program) nebo Ministerstvu vnitra (v oblasti bezpečnostních služeb) nebo Ministerstvu obrany (v oblasti vojenství); existují-li pochybnosti o věcné příslušnosti, rozhoduje ministerstvo. § 90 odst. 5 pak obsahuje jediný výslovně uvedený důvod pro zamítnutí žádosti o nostrifikaci, kterým je odlišnost v podstatných rysech mezi srovnávanými studijními programy. Stávající úprava nereflektuje rostoucí internacionalizaci vysokoškolského vzdělávání, jeho obsahovou diverzifikaci a terminologii platné mezinárodní smlouvy v této oblasti tzv. Lisabonské úmluvy o uznávání, kterou je Česká republika vázána. Při rozhodování dochází k nevhodnému, často i nezákonnému, detailnímu srovnávání obsahu zahraničního vysokoškolského vzdělání s obsahem konkrétního studijního programu příslušné veřejné vysoké školy (jako prvoinstančního orgánu), což v praxi často vede k zamítnutí žádosti v první instanci a k odvolacímu řízení. Z těchto důvodů se pak prodlužuje délka řízení směřujícího k vydání rozhodnutí o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace (nostrifikaci) a dochází k neproduktivní administrativní a organizační zátěži jak veřejných vysokých škol, tak ministerstva jako odvolacího orgánu, přičemž smyslem vysokoškolské nostrifikace je posouzení srovnatelnosti absolvovaného zahraničního vzdělání se studijním programem v České republice definovaným zákonem o vysokých školách, nikoliv detailní srovnávání obsahu zahraničního vysokoškolského vzdělání s obsahem konkrétního studijního programu příslušné veřejné vysoké školy. Navržená úprava řeší tyto problémy úpravou věcné příslušnosti, kdy žádost se bude podávat k veřejné vysoké škole podle oblasti/oblastí vzdělávání, ve které/kterých veřejná vysoká škola uskutečňuje nebo je oprávněna uskutečňovat svoje studijní programy, bez vazby na detailní srovnávání vlastního obsahu vzdělání, dále se zavádí a konkretizuje výčet důvodů pro zamítnutí žádosti a sjednocuje se terminologie s Lisabonskou úmluvou o uznávání.
Ke stipendiím
Ustanovení § 91 upravuje podmínky přiznávání stipendií. Aktuálně je možné přiznávat stipendia výhradně studentům, a to stipendia hrazená z dotace ze státního rozpočtu nebo z příspěvku ze státního rozpočtu na vzdělávací a vědeckou a výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. V této chvíli právní úprava nepočítá s možnými stipendii z jiných zdrojů než ze státního rozpočtu. Koeficient, od něhož se odvíjí přiznávání tzv. sociálního stipendia (resp. jímž se násobí částka životního minima při výpočtu maximální výše rozhodného příjmu v rodině zjišťovaného pro účely přídavku na dítě, při níž se vždy přiznává stipendium v případě tíživé sociální situace studenta), je podle současné právní úpravy 1,5.


K doktorským stipendiím
Aktuální znění zákona se v oblasti doktorských stipendií omezuje pouze na základní stanovení možnosti toto stipendium přiznávat. Není nijak blíže definováno, a to ani jeho minimální výše. Současná právní úprava nereflektuje potřeby českého systému doktorského studia, ve kterém je nadprůměrný počet studentů, ale málo studentů ho dokončuje, a ještě méně ve standardní době studia. Současné nastavení právních předpisů podporuje neefektivní finanční podporu doktorských studentů, jejíž výše neodpovídá dostatečnému pokrytí životních nákladů studentů tak, aby se studiu mohli věnovat naplno. Navrhované změny mají za cíl přispět ke zlepšení situace doktorských studií z pohledu studujících i vysokých škol. Pečlivější výběr studujících při současně přibližném zachování počtu absolvujících bude znamenat možnost jednotlivým studujícím věnovat větší prostor pro jejich individuální rozvoj a samostatnou tvůrčí činnost. Součástí návrhů změn zákona i následných souvisejících změn standardů je i větší propojení s praxí a mezinárodním prostředím. Komplexní změny umožní kvalitnější přípravu na budoucí samostatnou kariéru a zlepšení situace studujících i po stránce rovných příležitostí ke studiu, protože umožní studujícím lépe slaďovat studijní, pracovní a osobní život. Navrhované úpravy zákona zaměřující se především na systematizaci stipendií budou znamenat okamžité zlepšení životní situace studujících a budou výrazně motivující k dokončení studia a k dokončení v rámci standardní doby studia. Předkládaný návrh odvozující koeficientem výši stipendia od minimální mzdy navíc znamená strategický krok v podobě zajištění pravidelné valorizace bez nutnosti opakovaných zásahů do zákona. Zajistí se tak kontinuální větší návaznost potřeb studia na aktuální společenskou situaci.
K poskytovatelům zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území ČR
Novelizace zákona o VŠ provedená zákonem č. 137/2016 Sb. zavedla regulaci poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Tato regulace spočívala u tzv. evropských zahraničních vysokých škol a jejich poboček v zavedení institutu přihlášení se k plnění informačních povinností dle § 93b a § 93d a u tzv. mimoevropských vysokých škol a jejich poboček v zavedení udělování tuzemského povolení dle § 93f a tuzemského oprávnění dle § 93h k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Více než tříletá aplikační praxe ukázala některé závažné nedostatky této právní úpravy. U evropských vysokých škol a jejich poboček se při institutu přihlášení se k plnění informačních povinností jednalo o zcela neformální proces, na který nebylo možné aplikovat principy správního řízení a na jehož samotném konci nebylo vydáváno meritorní rozhodnutí ve věci samé. Dále u evropských vysokých škol a jejich poboček nebyl možný přezkum jejich materiálního, personálního a finančního zabezpečení co do splnění minimálních standardů pro vysokoškolské vzdělávání. 
Tyto dva výše uvedené nedostatky vedly v praxi k situacím, kdy evropské vysoké školy a jejich pobočky často obcházely zákon o vysokých školách, neoprávněně modifikovaly své studijní programy, či bylo jejich působení v jiném rozporu s právním řádem domovského státu zahraniční vysoké školy. Z těchto důvodů často získané vzdělání nemohlo být považováno za vzdělání vysokoškolské, ačkoliv tak bylo poskytovatelem deklarováno. 
Ze strany správních orgánů domovského státu přitom nemohla být efektivně vykonávána kontrola dodržování podmínek vysokoškolského vzdělávání, které bylo uskutečňováno na území České republiky. Neformální proces přihlášení se k plnění informačních povinností současně neumožňoval ministerstvu možnost přezkumu zabezpečení těchto poskytovatelů po stránce personální, materiální a finanční. Vlastní vysokoškolská výuka byla často uskutečňována osobami bez dostatečného vzdělání či v prostorách, které byly svou povahou absolutně nevhodné k této činnosti. Vzhledem k neformálnosti celého procesu přihlášení se k plnění informačních povinností nebylo možné evropské zahraniční vysoké škole či její pobočce odejmout oprávnění k působení na území České republiky. V praxi dále velmi často docházelo k přizpůsobování obsahu zahraničních vysokoškolských studijních programů pro české státní příslušníky, kdy tyto modifikace jsou v rozporu s právním řádem domovského státu a mají potom negativní vliv na uznávání daného vysokoškolského vzdělání v České republice, jakož i v domovském státě zahraniční vysoké školy. Na všechny tyto negativní jevy předkládaná právní úprava reaguje.
Evropské vysoké školy a jejich pobočky budou nově spadat pod režim udělování tuzemského povolení dle § 93b až 93e a tuzemského oprávnění dle § 93i až 93ic pro účely uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Tuzemské oprávnění/povolení bude udělováno ve správním řízení, jehož předmětem bude i posouzení dostatečnosti personálního, materiálního a finančního zabezpečení dle § 93d odst. 2 písm. a) a § 93d odst. 3 a § 93ib odst. 2 písm. a) a § 93ib odst. 3. 
Bude zaveden jednotný režim pro všechny poskytovatele zahraničního vysokoškolského vzdělávání, kteří chtějí působit na území České republiky. Tuzemské oprávnění/povolení bude rovněž možné zahraniční vysoké škole či její pobočce odejmout.
Nová právní úprava je plně v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu, konkrétně s článkem 15 odst. 3 písm. a) až c). Nová kritéria budou aplikována totožně a jednotně na všechny subjekty, tedy bez jakýchkoliv nahodilých či diskriminačních prvků. Co do přezkumu personálního, materiálního a finančního zabezpečení se pak na tyto subjekty budou vztahovat obdobná kritéria, jako je tomu v případě českých vysokých škol. I z tohoto důvodu bude zajištěn soulad nové právní úpravy s touto směrnicí. Nová právní úprava je pak rovněž v souladu s požadavkem nezbytnosti a přiměřenosti, kdy existuje obecný zájem na výhradním uskutečňování vysokoškolského vzdělávání, jež dosahuje alespoň minimální potřebné úrovně a kvality. Dosavadní právní úprava není dostatečně účinná a dosažení požadovaného účelu není možné přijetím méně restriktivních opatření.
Nově se dále mění definice samotné zahraniční vysoké školy, stanovená nově pro účely ustanovení zákona o VŠ o poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území ČR a o přestupcích (v § 93a odst. 1), kdy je vypuštěn definiční znak v podobě uskutečňování vysokoškolského vzdělávání na území domovského státu, resp. vypouští se podmínka, že zahraniční vysokou školou mohou být pouze právnické osoby zřízené dle právních předpisů cizího státu. I takové instituce, které neuskutečňují vysokoškolské vzdělávání přímo na území domovského státu, mohou být součástí zahraničního vysokoškolského vzdělávacího systému domovského státu. Totožné pak platí rovněž i pro právnické osoby zřízené dle právního řádu České republiky, které ovšem mohou disponovat zahraniční akreditací a představovat v tomto hledu zahraniční vysokou školu. Nová definice zahraniční vysoké školy je tak v tomto ohledu přesnější, kdy pružněji reaguje na možné situace.  
Nová právní úprava rovněž zakotvuje v § 90 odst. 5 mezi důvody pro zamítnutí žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace vedle důvodů dle § 90 odst. 5 písm. a) až c) i situace, kdy zahraniční vysoká škola či její pobočka nebyla oprávněna v době studia žadatele uskutečňovat na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání podle právních předpisů domovského státu, či zahraniční vysoká škola či její pobočka nebyla oprávněna realizovat zahraniční studijní program na území České republiky z důvodu absence udělení potřebného tuzemského oprávnění/povolení dle českého právního řádu.
Dojde rovněž k posílení kontrolních pravomocí ministerstva ve vztahu k zahraničním vysokým školám a jejich pobočkám. Ministerstvo ve spolupráci s Národním akreditačním úřadem pro vysoké školství bude vykonávat kontrolu dodržování právních předpisů v oblasti poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání dle § 87 odst. 1 písm. x).
K přestupkům právnických osob
S ohledem na nedostatky současné právní úpravy je nebytné zpřísnění právní úpravy upravující přestupky právnických osob při poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Toto zpřísnění spočívá v zavedení vyšších sankcí za přestupky, v zavedení nových správních trestů v podobě správního trestu zákazu činnosti a správního trestu zveřejnění rozhodnutí o přestupku, a rovněž i v zavedení nových skutkových podstat přestupků.
Současná právní úprava stanovuje v situaci, kdy poskytovatel zahraničního vysokoškolského vzdělávání uskutečňuje zahraniční vysokoškolské vzdělání na území České republiky bez přihlášení se k plnění informačních povinností, možnost udělení pokuty až do výše 500 000 Kč. Vzhledem k závažnosti tohoto protiprávního jednání a vzhledem ke skutečnosti, že nová navrhovaná právní úprava zakotvuje povinnost disponovat za účelem výkonu této činnosti tuzemským oprávněním/povolením, se výše pokuty nejeví jako dostačující. Dle navrhované právní úpravy je horní hranice pokuty zvýšena na 2 000 000 Kč. Dle aktuální úpravy rovněž není možné uložit poskytovateli zahraničního vysokoškolského vzdělávání jiný správní trest než pokutu.
Nová právní úprava předpokládá zavedení správního trestu zveřejnění rozhodnutí o přestupku, kdy vzhledem k povaze a závažnosti přestupku se v odůvodněných případech může jevit jako vhodné informovat tímto způsobem veřejnost o protiprávním jednání poskytovatele zahraničního vzdělávání. Jako účelné se dále jeví zavedení možnosti udělení správního trestu zákazu činnosti v podobě zákazu uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky při opakovaném spáchání přestupku, kdy toto protiprávní jednání může vykazovat vysokou míru společenské škodlivosti, na kterou lze uložením tohoto správního trestu adekvátně reagovat. Aktuální právní úprava udělení této sankce neumožňuje.
Novela současně zakotvuje zápis vybraných údajů o přestupci v případě některých skutkových podstat do Seznamu poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělání v případě, kdy v přestupkovém řízení bude udělena pokuta ve výši nejméně 100 000 Kč. 
Předkládaná právní úprava dále zavádí nové skutkové podstaty přestupků. Nově se dle § 93n odst. 1 písm. c) dopustí přestupku právnická osoba tím, že se dopustí jednání způsobilého vyvolat mylnou domněnku, že daná právnická osoba je oprávněna poskytovat vysokoškolské vzdělávání nebo že je vysokou školou, ačkoliv vysokou školou není. Dále se dle § 93n odst. 1 písm. e) právnická osoba dopustí přestupku tím, že se dopustí jednání způsobilého vyvolat mylnou domněnku, že daná právnická osoba je oprávněna poskytovat na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v určitém zahraničním vysokoškolském studijním programu, ačkoliv k poskytování uvedeného vzdělávání není podle zákona o vysokých školách oprávněna.

B) Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
K podpoře rovnosti
Otázka rovnosti je zakotvena v úpravě podmínek uchazečů a studentů se specifickými potřebami tak, aby jejich postavení bylo s ohledem na jejich specifické potřeby srovnatelné s ostatními uchazeči a studenty. Dosud byla tato problematika zákonem o VŠ řešena pouze okrajově v rámci obecné deklarace povinnosti veřejné vysoké školy činit všechna dostupná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole. Moderní společnost však vyžaduje, aby byly příležitosti studovat na vysoké škole pokud možno co nejširší a nevylučovaly nadané zájemce s různými typy specifických potřeb. Navrhovaná zákonná úprava následuje opatření finanční povahy, kterým MŠMT v této oblasti již delší dobu intervenuje. K podpoře rovnosti přispívá také úprava požadovaná ze strany organizací hájících práva transgender osob, která upravuje možnost vydávání nového diplomu pro osobu, které bylo na základě žádosti změněno jméno, příjmení nebo rodné číslo.   
Zjednodušení právní úpravy pro jasnější aplikaci
V mnoha částech novely bylo vycházeno z aplikační praxe platného znění zákona tak, aby došlo k jejímu zjednodušení. Jedná se o zjednodušení výkladu (úprava terminologie, konkretizace pojmů – u možné spolupráce při uskutečňování studijního programu) a snížení administrativní zátěže jak vysokých škol, tak ministerstva (zveřejňování, zasílání závěrečných prací, úprava habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem, uznávání zahraničního vzdělání).
Reakce na aktuální otázky z praxe
S ohledem na potřeby vysokých škol bylo zakotveno několik nových ustanovení reagujících na aktuální situaci, která mají napomoci zjednodušit administrativní a další procesy tak, aby více odpovídaly vývoji společenských událostí (odnětí státního souhlasu soukromé vysoké škole na základě její žádosti nebo na základě faktické nečinnosti, přestupy mezi studijními programy vysoké školy, poplatky za cizojazyčné studium, řízení v Radě NAÚ, poskytovatelé zahraničního vysokoškolského vzdělávání a přestupky právnických osob).
Stanovení orgánů soukromé vysoké školy, jejích vnitřních předpisů a jejího členění
Aktuální zákonná úprava nekonkretizuje orgány soukromé vysoké školy ani jejich kompetence, zástupně jsou nesystémově a nekomplexně při stanovení organizačního uspořádání soukromé vysoké školy využívána ustanovení části druhé zákona o vysokých školách. K narovnání této skutečnosti se proto nově stanovují orgány soukromé vysoké školy, včetně jejích vnitřních předpisů a jejího vnitřního členění s přihlédnutím ke struktuře, orgánům a jejich pravomoci u právnických osob působících jako soukromé vysoké školy primárně určeným zvláštními právními předpisy.
Rámec kvalifikací
Schválení RKVV a jeho propojení se systémem zajišťování kvality je součástí mezinárodních cílů České republiky vyplývajících z účasti na Boloňském procesu. V roce 2005 byl ministerskou deklarací Bergenské komuniké schválen zastřešující Rámec kvalifikací pro Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání (QF-EHEA), k němuž signatářské země včetně České republiky hodlají vytvořit kompatibilní národní kvalifikační rámce. Českým národním kvalifikačním rámcem je RKVV. Rámce kvalifikací popisují kvalifikace udělované vysokými školami, jejich návaznost a propojení, a zlepšují tak transparentnost vzdělávacích systémů jak v národním, tak v mezinárodním kontextu. RKVV je stejně jako QF-EHEA založen na trojstupňovém systému kvalifikací (bakalářský, magisterský a doktorský stupeň) a na stanovení tzv. výsledků učení, kterých by absolventi jednotlivých úrovní měli při absolvování studia dosahovat. Rámce kvalifikací lze využívat při tvorbě a srovnávání studijních programů, při určování studijní zátěže prostřednictvím kreditů a při zajišťování konzistence akademických standardů. Kompatibilita RKVV se zastřešujícím QF-EHEA prokazuje soulad českého systému vysokého školství s evropským třístupňovým systémem a zajišťuje, že studijní programy dosahují požadovaných standardů kvality jako v EHEA (obsah, kreditový rozsah). 
Ke stipendiím
Vzhledem k možnostem, které jsou vysokým školám nabízeny v oblasti stipendií a finanční podpory vzdělávání z dalších stran, nejen ze státního rozpočtu, je třeba upravit právní rámec tak, aby bylo možné tento potenciál využít. Jedná se o podporu vzdělání ze strany Evropské unie či na základě mezinárodních smluv, konkrétně poskytování stipendií z třetí strany (např. z mezinárodních a komunitárních mobilitních programů (zejména program Erasmus+), z rozpočtu EU, od soukromých podnikatelů apod.). Tato podpora je nabízena nejen studentům, ale také absolventům, účastníkům celoživotního vzdělávání, akademickým pracovníkům a dalším zaměstnancům vysokých škol. Byť byla dosud stipendia cílena výhradně na studenty, vzhledem k nabízeným možnostem není třeba omezovat podporu vzdělání dalším osobám, které by mohly na tyto prostředky dosáhnout.
K doktorským stipendiím
Důvodem úpravy doktorských stipendií je především naplnění prioritního cíle ze Strategického záměru ministerstva pro oblast vysokých škol na období od roku 2021, kterým je zvýšení efektivity a zkvalitnění doktorského studia. Cílem je zásadně zvýšit efektivitu systému, jak z hlediska vynaložených prostředků, tak z hlediska času a potenciálu studujících i jejich školitelů. Úprava zákona se zaměřuje především na finanční stránku doktorských studií v podobě systematizace stipendií a možnosti spojení studia a pracovního poměru studujících. Na úpravu v zákoně naváže novela nařízení vlády č. 274/2016 Sb., o standardech pro akreditace ve vysokém školství, kde se upravují podmínky uskutečňování doktorských studijních programů tak, aby se zvýšila kvalita doktorského studia. Změny v oblasti doktorských studií jsou tak komplexní záležitostí spojující více vzájemně provázaných dílčích změn. Cílem navrhovaných změn je zlepšit podmínky pro studující i pro vysoké školy, a v důsledku tak i napomoci ke zkvalitnění nejvyššího stupně vzdělávání i českého vědeckého prostředí a ke zlepšení mezinárodní prestiže. Jednotlivé změny by měly vést k nižšímu počtu přijímaných uchazečů a uchazeček, kteří budou důsledněji vybíráni, přičemž bude přibližně zachován počet absolvujících, tudíž vybraným bude možno věnovat výraznější prostor pro jejich individuální růst a rozvoj samostatné tvůrčí činnosti, čímž budou kvalitněji připravováni na samostatnou kariéru po skončení studií. Navrhované úpravy pracují i s větším propojením s praxí a mezinárodním prostorem a současně umožňují studujícím lépe slaďovat studijní, pracovní a osobní život, čímž napomáhají ke zlepšení životní situace studujícím a k větší přístupnosti a rovnosti studia. 

C) Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
K podpoře rovnosti
Rovné zacházení s rozdílnými skupinami osob je jedním z primárních požadavků demokratického právního státu, které vycházejí z ustanovení Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a z mezinárodních závazků České republiky. Pokud není v oblasti vysokého školství dostatečně upravena otázka rovnosti, je nezbytné takovou úpravu provést tak, aby byly vysoké školy motivovány k podpoře znevýhodněných skupin. Je nezbytné zakotvit přesnější úpravu týkající se vymezení osob, které mají nárok na podpůrná opatření ze strany vysokých škol a rozsahu povinností v oblasti podpůrných opatření realizovaných ze strany vysokých škol, které povedou k vyrovnání příležitostí pro tuto skupinu studentů. Tím dojde k lepší vynutitelnosti a zvýšení právní jistoty uchazečů a studentů vysokých škol, na straně vysokých škol se tak zvýší priorita podpory uchazečů o studium a studentů se zdravotním postižením tak, aby jejich studijní podmínky byly srovnatelné s podmínkami ostatních studentů a uchazečů o studium.  
Úprava také reaguje na ztíženou situaci osob po změně pohlaví při prokazování získaného vzdělání prostřednictvím dokladů o vzdělání získaných před změnou pohlaví. Vysokým školám explicitně stanovuje povinnost vydávat na žádost dotčené osoby nový diplom obsahující aktuální údaje o této osobě, čímž dojde k minimalizaci nežádoucích efektů či diskriminaci při prokazování se původními doklady o vzdělání.
Zjednodušení právní úpravy pro jasnější aplikaci
Novela se snaží zjednodušit právní úpravu tak, aby bylo snazší ji aplikovat. Nová úprava vychází vstříc subjektům, jimž jsou stanovovány povinnosti zákonem o vysokých školách, tak, že upravuje a vyjasňuje terminologii a snižuje administrativní zátěž dotčeným orgánům.
Reakce na aktuální otázky z praxe
S ohledem na potřeby vysokých škol bylo zakotveno několik nových ustanovení reagujících na aktuální situaci.
Odnětí státního souhlasu soukromé vysoké škole na základě její žádosti odpovídá možnosti podat žádost o udělení státního souhlasu. Stejně jako je dobrovolné podání žádosti o udělení souhlasu, měla by být přiměřeně poskytnuta i možnost dobrovolně se státního souhlasu vzdát, resp. požádat o odejmutí. 
Navrhovaná úprava přestupů mezi studijními programy vysoké školy reaguje na současnou situaci, kdy se řada studentů po prvním ročníku rozhodne pro změnu studijního programu v rámci dané vysoké školy, dojde k oboustranné dohodě, uznání předchozích studijních výsledků, nicméně chybí zákonná úprava pro administrativně nenáročný přechod mezi studijními programy. Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně složitou situaci, která vyvolává mnoho nejasností, považujeme za nezbytné poskytnout vysokým školám minimální zákonný rámec. 
Poplatky za tzv. delší studium nebyly dostatečně specifikovány zejména co do vzájemných vztahů studia na veřejné, soukromé a státní vysoké škole a nebylo tak jasně kodifikováno, které studium se do těchto poplatků započítává. Nová úprava konkretizuje studia, která je třeba do doby delšího studia pro účely poplatku započítat.
Aktuální úprava stanoví vysokým školám povinnost zavést poplatek za cizojazyčné studium. Některé školy však mají zájem ve specifických případech poskytovat cizojazyčné studium zdarma, a to tak, že poplatek nebude vyměřen a nebude tedy nutné administrativě náročným způsobem jej studentovi na základě jeho žádosti promíjet. Jelikož bezplatné poskytování cizojazyčného studia není v rozporu s ústavními předpisy, máme za to, že je možné upravit ustanovení tak, aby odpovídalo požadavkům a možnostem vysokých škol.
Stanovení orgánů soukromé vysoké školy, jejích vnitřních předpisů a jejího členění
Stanovení orgánů soukromé vysoké školy, úprava jejích vnitřních předpisů a jejího členění odpovídá cílům sledovaným ministerstvem při nastavování a udržování principů akademického prostředí a svobod podle zákona o VŠ, institucionálního prostředí soukromých vysokých škol v souladu se standardy platnými pro akreditace ve vysokém školství a transparentního rámce pro zajišťování kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností soukromé vysoké školy.
Rámec kvalifikací
Zakotvení RKVV odpovídá cílům ministerstva vyplývajícím z účasti na Boloňském procesu a potřebě rozvíjet nástroje na podporu internacionalizace vysokého školství.
K poskytovatelům zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území ČR
Současná právní úprava vykazuje některé závažné nedostatky, které vedou k obcházení zákona o vysokých školách, neoprávněným modifikacím zahraničních studijních programů a poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělání v rozporu s právním řádem domovského státu. Na tyto nedostatky reaguje nová právní úprava zpřísněním ustanovení regulujících činnost poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Zpřísnění se bude týkat zejména převedení evropských zahraničních vysokých škol a jejich poboček do režimu vyžadujícího získání tuzemského oprávnění/povolení, změn vymezení pobočky evropské i mimoevropské vysoké školy, rozšíření důvodů pro zamítnutí žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, změny definice zahraniční vysoké školy, úpravy sazebníku správních poplatků ohledně poplatků za přijetí žádosti o udělení nebo prodloužení platnosti tuzemského  oprávnění/povolení a v neposlední řadě i posílení kontrolních pravomocí ministerstva, jež budou vykonávány ve spolupráci s Národním akreditačním úřadem pro vysoké školství. 
Ke stipendiím
S ohledem na možnosti, které jsou poskytovány na poli finanční podpory vzdělávání, je třeba upravit zákonný rámec tak, aby bylo možné tuto podporu plně využívat, a to různými subjekty a ze všech dostupných zdrojů. 
K doktorským stipendiím
Navrhovaná právní úprava zákona a úprava nařízení vlády o standardech pro akreditace ve vysokém školství jsou pro zvýšení efektivity a zlepšení kvality českého systému doktorského studia nezbytné. Zavedení minimální výše doktorského stipendia spolu se změnou systému financování bude klíčové pro zvýšení motivace vysokých škol alokovat finanční prostředky efektivně. Zároveň bude zabráněno nárůstu mandatorních výdajů pro státní rozpočet. Přímým důsledkem pro studenty doktorských studijních programů pak bude nárokovost stipendia ve stanovené minimální výši a v důsledku úprav standardů pro akreditace také zlepšení podmínek studia.
K přestupkům právnických osob
Současná právní úprava vykazuje neefektivnost udílených správních trestů, včetně výše pokut, kdy se např. výše vybírané pokuty v některých případech rovná školnému u jednoho či dvou studentů za jeden akademický rok daného zahraničního vysokoškolského studijního programu. Zcela klíčové je poté zavedení nových skutkových podstat přestupků, aby bylo možné postihovat i taková jednání obcházející zákon, jež vykazují vysokou míru společenské škodlivosti a která současně nejsou za přestupek zákonem označena. Praxe rovněž ukázala, že udílení peněžitých pokut není dostatečné, kdy je rovněž třeba zavedení nových správních sankcí, aby mohla být tato protiprávní činnost efektivně potírána.  

D) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Návrh zákona se dotýká následujících ustanovení Ústavy a Listiny:
Čl. 79 odst. 1 a 3 Ústavy
Upravuje se působnost ministerstva, popř. Ministerstva vnitra nebo Ministerstva obrany, a to zejména v následujících oblastech:
-	zveřejňování výročních zpráv a strategických záměrů
- 	udělování a odnímání státního souhlasu soukromým vysokým školám
-	uskutečňování studijních programů státních vysokých škol ve spolupráci s veřejnými vysokými školami nebo jinými subjekty 
-	uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace 
-	poskytování zahraničního vzdělávání na území České republiky – kontrola dodržování předpisů, rozhodování o udělení tuzemského povolení nebo oprávnění, řízení o přestupcích 

Čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny
Návrh zákona v plné míře respektuje rovnost před zákonem a zákaz diskriminace. Vyrovnávání příležitostí ve smyslu omezení diskriminace reflektuje úprava podmínek pro uchazeče a studenty se specifickými potřebami, zejména zrakovým, sluchovým a pohybovým postižením, specifickými poruchami učení, poruchou autistického spektra nebo jinými obtížemi danými zdravotním postižením nebo zdravotním stavem. Uvedené je též v souladu s čl. 31 Listiny.
Čl. 10 odst. 1 a 3 Listiny
Ochrany osobních údajů se dotýká úprava zveřejňování údajů o habilitačním řízení a řízení ke jmenování profesorem. Zákon upravuje údaje, které jsou zasílány na ministerstvo v rámci oznamovací povinnosti. S ohledem na princip minimalizace zpracovávání osobních údajů byl rozsah požadovaných údajů zkrácen tak, aby byly požadovány osobní údaje pouze v nezbytné míře. Stejně tak je požadován menší rozsah osobních údajů uváděných do Registru docentů, profesorů a mimořádných profesorů. Upravuje se také využívání osobních údajů pro potřeby šetření v oblasti vysokého školství.
Čl. 11 odst. 5 Listiny
Novelizují se oprávnění vysoké školy v oblasti poplatkové agendy týkající se poplatku za cizojazyčné studium. Současně se novela zabývá úpravou sazeb poplatků vztahujících se k žádosti o povolení/oprávnění k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělání. Nově se stanoví možnost stanovit poplatek až ve výši 4000 Kč za vydání stejnopisu/druhopisu vysokoškolského diplomu nebo dodatku k diplomu při jeho ztrátě, zničení, poškození nebo odcizení, popř. ve výši až 1 000 Kč při změně jména, jmen nebo příjmení povolené na základě žádosti nebo při přidělení nového rodného čísla. Podle ustanovení čl. 11 odst. 5 Listiny lze ukládat daně a poplatky výhradně na základě zákona. 
Čl. 33 odst. 1 Listiny
Podle tohoto ustanovení má každý právo na vzdělání. Na základě toho se novela zabývá zjednodušením a zefektivněním procesu uznávání předchozího zahraničního vzdělání získaného na střední nebo vysoké škole v zahraničí podle ustanovení § 89 a násl. nebo uznávání výhradně pro účely přijetí ke studiu podle ustanovení § 48 odst. 6. 
Čl. 33 odst. 3 Listiny
Zřizování soukromých vysokých škol má být vždy regulováno zákonem. Novela upravuje přístup ke státnímu souhlasu, na základě něhož může právnická osoba uskutečňovat studijní programy. Specifikuje dvě nové skutkové podstaty pro odejmutí souhlasu. 
Stejně tak poskytovatelé zahraničního vysokoškolského vzdělávání mohou působit v České republice jen na základě podmínek stanovených zákonem. Tyto podmínky je třeba přizpůsobit tak, aby nedocházelo k obcházení zákona a zneužívání mezer v zákoně.
Čl. 33 odst. 4 Listiny
Zákonem má být stanoveno, za jakých podmínek má občan právo na pomoc státu při studiu. Ustanovení odpovídá podpora osob se specifickými potřebami, stanovení zvláštních podmínek a opatření pro vyrovnání příležitostí. Dále je v souladu s tímto ustanovením Listiny upraveno poskytování stipendia v případě tíživé sociální situace studenta (dále jen „sociální stipendium“). To má být nově poskytováno studentům, kteří mají nárok na přídavek na dítě podle zvláštního předpisu, jestliže rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje 3,4 násobek životního minima rodiny. Dříve byl koeficient stanoven na 1,5. Díky této změně dosáhne na sociální stipendium více studentů. 
Zlepšení sociální situace studentů přinese bezpochyby také stanovení minimální sazby doktorského stipendia.    
Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

E) Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Návrh novely zákona je s právem Evropské unie plně slučitelný. S návrhem nesouvisí konkrétní závěry jednání s orgány Evropské unie.
Ve smyslu čl. 165 a 166 SFEU je společná politika všeobecného a odborného vzdělávání vyloučena z harmonizace zákonů a ostatních právních předpisů členských států. Právo EU plně respektuje odpovědnost členských států mj. za organizaci jejich vzdělávacích systémů. Sbližování právních předpisů je členskými státy realizováno na základě dobrovolnosti, tj. na základě aktů EU, které mají pouze doporučující charakter. Národní právní úprava však i v tomto případě musí respektovat základní zásady práva EU a zejména základní svobody vnitřního trhu (volný pohyb osob a svobodu usazování apod.) podle příslušných článků Smlouvy o fungování EU.
Předložený návrh se v širších souvislostech týká také
· směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu,
· nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).
Návrh novely zákona týkající se části 14 a 15 byl zpracován po vzoru několika legislativ států EU, regulujících činnost poskytovatelů v oblasti zahraničního vysokoškolského vzdělávání. V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (s článkem 15 odst. 7) však bude nezbytné o zpřísnění právní úpravy evropských poskytovatelů informovat Evropskou komisi. Tato samotná notifikační povinnost nebrání přijetí navrhované změny právní úpravy. Vnitrostátní právní úprava může v souladu s touto směrnicí stanovovat cizozemským subjektům sídlícím na území EU stejné povinnosti, jaké jsou kladeny na české subjekty, pokud je splněno kritérium přiměřenosti dle článku 15 odst. 3 písm. c) směrnice.
Návrh zákona plně respektuje povinnost chránit právo každého na vzdělání a přístup ke vzdělávání, které je zakotveno v řadě dokumentů mezinárodního práva i práva Evropské unie, například:
· čl. 2 dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, zvlášť ve spojení s čl. 14 Úmluvy zakazujícím diskriminaci,
· čl. 13 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech,
· čl. 14 Charty základních práv Evropské unie.
Pokud jde o problematiku služeb (či podpůrných opatření) pro uchazeče a studenty se zrakovým, sluchovým nebo pohybovým postižením, tato rovněž není právem EU v podrobnostech upravena ani doporučujícím způsobem. Zmínit lze proto pouze obecnou „Evropskou strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020: Obnovený závazek pro bezbariérovou Evropu“, která vychází z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením (kterou přijala také EU), doplňuje strategii Evropa 2020 (strategii EU pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění) a Listinu základních práv EU Lisabonské smlouvy. Cílem Strategie je posílit postavení osob se zdravotním postižením tak, aby mohly zcela využívat svých práv a plně se zapojit do společnosti a hospodářství na rovnoprávném základě s ostatními. Ve Strategii je zdůrazněno osm oblastí pro společné kroky EU a zemí EU, mj. oblast „vzdělávání a odborná příprava“, kdy cílem je „zajistit, že žáci se zdravotním postižením budou moci využívat přístupný vzdělávací systém a programy celoživotního učení“. EU podporuje národní úsilí o propagaci inkluzivního a celoživotního vzdělávání u zdravotně postižených žáků a studentů. [Viz rozhodnutí Rady EU z 26. listopadu 2009 o uzavření Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením Evropským společenstvím (2010/48/ES), sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Evropská strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010-2020: Obnovený závazek pro bezbariérovou Evropu, KOM (2010) 636 v konečném znění, či stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k uvedenému sdělení (2011/C 376/15).
Předložená úprava rovněž respektuje obecný zákaz diskriminace (a ustanovení článků 18 a 19 Smlouvy o fungování EU) či úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).
Nová právní úprava je dále v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006, o službách na vnitřním trhu. 
F) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Návrh zákona plně respektuje povinnost chránit právo každého na vzdělání, které je zakotveno v řadě dokumentů mezinárodního práva i práva Evropské unie (čl. 2 dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 13 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, čl. 28 Úmluvy o právech dítěte, čl. 14 Charty základních práv Evropské unie).
Problematika uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a dokladů o tomto vzdělání je upravena těmito mezinárodními smlouvami: 
Mnohostranné
	Poř.č.
	Název (podpis)
	publikace

	1
	Evropská úmluva o rovnocennosti dokladů umožňujících přístup na vysoké školy, č. 15 (Paříž, 11. 12. 1953); vstoupila v platnost 20. dubna 1954; pro ČSFR vstoupila v platnost dnem 26. března 1991 (pro Českou republiku 1. ledna 1993).
	č. 627/1992 Sb.

	2
	Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o rovnocennosti dokladů o vzdělání umožňujících přístup na vysoké školy, č. 49 (Štrasburk, 3. 6. 1964); vstoupil v platnost dnem 4. července 1964; pro ČSFR vstoupil v platnost dnem 27. dubna 1991 (pro Českou republiku 1. ledna 1993).
	č. 622/1992 Sb.

	3
	Evropská úmluva o rovnocennosti částečného studia na vysokých školách, č. 21 (Paříž, 15. 12. 1956); vstoupila v platnost dnem 18. září 1957; pro ČSFR vstoupila v platnost dnem 26. března 1991 (pro Českou republiku 1. ledna 1993).
	č. 628/1992 Sb.

	4
	Evropská úmluva o akademickém uznávání univerzitní kvalifikace, č. 32 (Paříž, 14. 12. 1959); vstoupila v platnost dnem 27. listopadu 1961; pro ČSFR vstoupila v platnost dnem 27. dubna 1991 (pro Českou republiku 1. ledna 1993).
	č. 609/1992 Sb.

	5
	Úmluva o uznávání studií a diplomů týkajících se vysokého školství ve státech evropského regionu (Paříž, 21. 12. 1979); vstoupila v platnost 19. února 1982; pro ČSSR vstoupila v platnost dnem 6. června 1988 (pro Českou republiku 1. ledna 1993).
	č. 77/1990 Sb.

	6
	Úmluva o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu, č. 165 (Lisabon, 11. 4. 1997), (tzv. Lisabonská úmluva o uznávání); vstoupila v platnost dnem 1. února 1999; pro Českou republiku vstoupila v platnost dnem 1. února 2000.
	č. 60/2000 Sb. m. s.

Dvoustranné (o vzájemném uznávání rovnocennosti)
	Poř. č.
	Stát
	Název (podpis)
	publikace

	1
	Slovinsko (bývalá SFRJ)
	Dohoda mezi vládou Československé socialistické republiky a Svazovou výkonnou radou Skupštiny Socialistické federativní republiky Jugoslávie o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání a dokladů o vědeckých hodnostech a titulech, vydávaných v Československé socialistické republice a v Socialistické federativní republice Jugoslávii (Bělehrad, 12 9. 1989); dohoda vstoupila v platnost dnem 27. srpna 1990; platná pro Českou republiku pouze ve vztahu ke Slovinsku
	č. 89/1991 Sb. m. s.

	2
	Maďarsko
	Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Maďarské republiky o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání a dokladů o vědeckých hodnostech a titulech vydávaných v České republice a v Maďarské republice (Budapešť, 6. 5. 2004); dohoda vstoupila v platnost dne 9. června 2005.
	č. 92/2005 Sb. m. s.

	3
	Německo
	Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Spolkové republiky Německo o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání v oblasti vysokého školství (Praha, 23. 3. 2007); dohoda vstoupila v platnost dnem 7. července 2008). 
	č. 60/2008 Sb. m. s.

	4
	Polsko
	Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o vzájemném uznávání částí studia, rovnocennosti dokladů o vzdělání a dokladů o vědeckých hodnostech a titulech vydávaných v České republice a v Polské republice, (Praha 16. 1. 2006); dohoda vstoupila v platnost dnem 1. listopadu 2006.
	č. 104/2006 Sb. m. s.

	5
	Slovensko
	Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a ve Slovenské republice (Praha, 28. 11. 2013); smlouva vstoupila v platnost dne 28. března 2015. 
	č. 23/2015 Sb. m. s.

Přijetí změny zákona o vysokých školách se negativně nedotkne provádění mezinárodních smluv o uznávání vzdělání, neboť navrhovaná novela zákona nemění systém českých vysokoškolských studijních programů, pokud jde např. o jejich délku a obsah a rozsah poskytovaného vzdělání. Naopak změny, které jsou prováděny v rámci novely, vedou k přesnějšímu naplnění požadavků Lisabonské úmluvy o uznávání.  
Navrhovaná úprava je rovněž v souladu s čl. 24 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (publ. pod č. 10/2010 Sb.m.s.), který garantuje rovný přístup osob se zdravotním postižením ke vzdělání.

G) Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí
Odhaduje se zvýšení nákladů pro státní rozpočet o 387,41 mil. Kč, které plánuje MŠMT dlouhodobě pokrýt v rámci navýšených rozpočtových ukazatelů kapitoly MŠMT. Tyto náklady se vztahují ke změnám v udělování sociálních stipendií, k podpoře studentů se speciálními potřebami a ke stipendiím v doktorském studiu. V dalších upravovaných oblastech (poplatky za studium, habilitace, členství NAÚ v mezinárodních organizacích) nelze předem odhadnout dopad na státní rozpočet.
Navrhovaná právní úprava má řadu pozitivních dopadů v první řadě na studenty vysokých škol. Umožní se přestupy mezi studijními programy, čímž mj. dojde ke snížení studijní neúspěšnosti; zvětší se okruh příjemců sociálního stipendia a zvýší se požadavky na zpřístupňování studia studentům se specifickými potřebami, což zvýší přístupnost vysokoškolského studia pro nadané studenty s hendikepem a ze sociálně znevýhodněného prostředí; vysokoškolský systém ČR bude díky rámci kvalifikací přehlednější a srozumitelnější pro zahraniční zájemce o studium i pro vysoké školy a zaměstnavatele nejen ze zahraničí, kteří budou přijímat absolventy českých vysokých škol; studium na vysokých školách (resp. i uplatnění na trhu práce) v ČR bude přístupnější pro zájemce ze zahraničí díky zjednodušení procesu uznávání zahraničního vzdělání.
Ustanovení novely celkově přinášejí značnou administrativní úlevu na mnoha stranách – pro ministerstvo, pro vysoké školy, pro studenty. Jedná se o redukci nadbytečné administrativní zátěže, která nepřináší žádnou přidanou hodnotu. Ministerstvo nebude nadále zveřejňovat termín a formu zveřejnění výročních zpráv a strategických záměrů ve Věstníku ministerstva, nebudou mu zasílány závěrečné práce v režimu odložení zveřejnění, nebude muset vydávat vyhlášku k postupu a podmínkám při zveřejnění průběhu přijímacího řízení, bude informováno o habilitačním řízení a řízení ke jmenování profesorem až při jeho ukončení, celkově budou zjednodušeny nostrifikace a nebude muset nadále schvalovat smlouvy státní a veřejné vysoké školy o zabezpečování společného studijního programu.  
Vysoké školy nemusí zasílat závěrečné práce na ministerstvo, zpřesňuje a zjednodušuje se proces uznávání zahraničního vzdělání a kvalifikace a zákonem se zavádí institut přestupů mezi studijními programy, zjednodušuje se oznamování při habilitačních řízeních a řízeních ke jmenování profesorem. 

Kvalifikovaný odhad nákladů lze provést v těchto oblastech:

K vyrovnání příležitostí osob se specifickými potřebami 
Jedná se o výdaje v rámci rozpočtového ukazatele vysoké školy (tedy bez speciálních nároků na státní rozpočet), v dalších letech se výše těchto prostředků, která není obligatorně stanovená, bude odvíjet od objemu a finanční náročnosti realizovaných činností pro studenty se specifickými potřebami a od možností rozpočtového ukazatele vysoké školy. Dle dlouhodobého trendu sledujícího proaktivní přístup veřejných vysokých škol a podporu ze speciálního finančního nástroje MŠMT lze uvést, že zájem vysokých škol roste a s ním i požadované potřebné prostředky. Dle kalkulovaných nákladů veřejných vysokých škol pro rok 2022 představovala částka přibližně 130 mil. Kč, přičemž předpokládaný příspěvek se rovná 100 mil. Kč.
Ke stipendiím
Zvýšením koeficientu dojde k navýšení počtu studentů, kteří budou mít na sociální stipendium nárok. Dle odhadu MŠMT by se za současné socio-ekonomické struktury studentů vysokých škol mělo jedna o cca 5 400 studentů. V případě minimální mzdy o celkové výši 18 700 Kč v r. 2024 bude celkový roční výdaj na sociální stipendium 252 450 000 Kč. Oproti výdaji 22 000 000 Kč v r. 2022 se jedná o nárůst o 230 450 000 Kč. Šance získat sociální stipendium zároveň může stimulovat příslušníky cílové příjmové skupiny k většímu zájmu o studium na vysoké škole (cílem opatření je učinit studium dostupnějším) a počet podpořených osob tak výhledově může dále růst. Předpokládaný rozpočtový dopad této změny plánuje MŠMT dlouhodobě pokrýt v rámci navýšených rozpočtových ukazatelů kapitoly MŠMT. 
K doktorským stipendiím
Odhady pro rok 2024 pracují s nárůstem prostředků potřebných pro studenty zapsané do 1. ročníku v akademickém roce 2024/25 a zároveň se snížením prostředků v důsledku snížení jejich počtu (předpokládaný proces v rámci kvalitnějšího výběru studujících, kterým bude následně poskytnuta větší péče). Aktuální stav nově zapsaných je přibližně 4 000/rok, výhled tedy pracuje s 3 000 zapsanými. Navýšení prostředků lze vypočítat následovně: 3 000 studentů x (18 700 Kč x 1,2 -135 000/12) x 3 měsíce = 100 710 000 Kč. Naopak snížení v důsledku nižšího počtu znamená: 1 000 studentů x 135 000/12 x 3 = 33 750 000 Kč. Finanční saldo pro r. 2024 tak představuje + 66 960 000 Kč.
H) Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná právní úprava se přímo nedotýká ochrany osobních údajů. Nicméně novelou dochází k redukci údajů, které jsou požadovány.  V ustanovení § 75 a 87b se vypouští uvádění údajů, které byly dříve požadovány a s ohledem na praktické zkušenosti a princip minimalizace zpracovávání osobních údajů není nezbytné je požadovat i nadále. Jedná se o údaje o datu narození, adresu místa trvalého pobytu, bydliště v České republice a státní občanství, které byly požadovány v rámci oznamovací povinnosti při habilitačním řízení a řízení ke jmenování profesorem. Nadále též nebudou do Registru docentů, profesorů a mimořádných profesorů požadovány informace o datu získání vysokoškolského vzdělání zaměstnance, akademických titulech a studijních programech, ve kterých byly získány tituly a hodnosti. 
Na základě doporučení Rady Evropské unie bude MŠMT provádět šetření, k nimž hodlá využívat údaje z databáze sdružených informací matrik studentů, jejímž je správcem. 
I) Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná právní úprava nepřináší nová rizika spojená s korupčním chováním. Převážně se jedná o zjednodušení procesů a právní úpravy, kde nevznikají nová rizika neúměrná těm stávajícím. 
J) Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Návrh se nedotýká bezpečnosti ani obrany státu.
K) Zhodnocení souladu předkládaného předpisu se Zásadami digitálně přívětivé legislativy (DPL)
Zásada 1: Budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default)
Zásada 2: Maximální opakovatelnost a znovupoužitelnost údajů a služeb (princip only once)
Zásada 3: Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením (princip governance accessibility)
Zásada 4: Sdílené služby veřejné správy
Zásada 5: Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy
Zásada 6: Mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru
Zásada 7: Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip GDPR)
Zásada 8: Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open government)
Zásada 9: Technologická neutralita
Zásada 10: Uživatelská přívětivost
Nová právní úprava se v několika bodech zaměřuje na digitalizaci a zjednodušení státní správy. Primárním prostředkem obsaženým v novele je vytvoření jednotného Informačního systému vzdělávání, který z principu naplňuje požadavky digitálně přívětivé legislativy. Kromě toho se digitální přívětivost propisuje též do ustanovení vztahujících se k vydávání potvrzení o studiu (§ 57) a k doručování (§ 69a a 69b). 

II. Zvláštní část
K ČÁSTI PRVNÍ [změna zákona o vysokých školách]
K čl. I
K bodu 1 [k § 1 písm. e)]
Navazuje na inciativu odborné národní asociace Transfera.cz a její diskusi s ministryní pro vědu, výzkum a inovace, ze které vyplývá zájem o existenci vyšší míry právní jistoty pro ty vysoké školy, které se transferu znalostí zatím obávají. V důsledku lze očekávat stabilizaci a harmonizaci této tématiky napříč vysokými školami v ČR. Měla by vzniknout vazba na připravovanou novelizaci zákona o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (zákon č. 130/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů), kde se předpokládá nově zařazená úprava přímo věnovaná transferu znalostí.
K bodu 2 [k § 2 odst. 3]
Z důvodu právní jistoty uživatelů je třeba zajistit, aby nebylo zneužíváno zákonem aprobované označení, a to ani obcházením prostřednictvím využití cizího jazyka. 
K bodu 3 [k § 12 odst. 3]
Pravomoci vysoké školy s institucionální akreditací schvalovat programy odpovídá na druhé straně pravomoc tyto studijní programy rušit. Tuto zrušovací pravomoc má dle zákona pouze vědecká rada vysoké školy, přičemž na rozdíl od dalších působností uvedených v § 12 odst. 3 není možné ji delegovat na radu pro vnitřní hodnocení, ačkoliv jí může být svěřena působnost schvalovat studijní programy. Veřejná vysoká škola získá novelou možnost vybrat si, jestli ponechá pravomoc vědecké radě vysoké školy, nebo ji přenese na radu pro vnitřní hodnocení. 

K bodům 4, 69, 92, 130 a 132 [k § 12a odst. 3, § 47c odst. 6, § 53 odst. 2, § 72 odst. 5 a § 74 odst. 2 a 3 a § 74a odst. 5]
Zákon reaguje na požadavek vyrovnání postavení mimořádného profesora v rámci vysokoškolského vzdělávání a jeho působení v rámci vysoké školy.
K bodu 5 [k § 12a odst. 4]
Stávající znění přisuzuje radě pro vnitřní hodnocení (RVH) povinnost, která se dostává do konfliktu s odpovědnostmi univerzitní a fakultní exekutivy a dalších samosprávných orgánů vysoké školy a fakulty. Řízení průběhu vnitřního hodnocení je v řadě oblastí odpovědností jiných osob a orgánů (např. rektor, děkan), RVH reálně řídí průběh hodnocení jen v těch oblastech, kde jí to výslovně stanoví vnitřní předpis vysoké školy (typicky oblast studijních programů na základě § 12 odst. 3 zákona). RVH stanoví rámec a pravidla pro průběh vnitřního hodnocení (metodika, rozhodovací praxe apod.), v případě porušení může požadovat sjednání nápravy, udělit sankci.
K bodu 6 [k § 13 odst. 2]
Úprava směřuje ke zjednodušení administrativních procesů VŠ a zároveň podporuje autonomii VŠ změnou na stanovení délky funkčního období vnitřním předpisem.
K bodu 7 [k § 15 odst. 2]
Změna představuje umožnění zjednodušeného postupu schvalování. Úprava směřuje k zachování autonomie Rady pro vnitřní hodnocení a zároveň napomáhá ke zjednodušení administrativních úkonů VŠ, tedy ke snížení administrativní zátěže a praktickému zlepšení procesů VŠ. 
K bodu 8 [k § 18 odst. 7]
Úprava reaguje na zkušenosti z praxe, které poukázaly na chybějící možnost plnění fondů formou darů, čímž docházelo k pochybnostem a zbytečnému omezování plnění fondů.
K bodu 9 [k § 18 odst. 10]
Doplnění a úprava znamená dvojí změnu, která reaguje na poznatky z praxe a směřuje ke zjednodušení administrativních procesů a k praktickému vylepšení procesů fungování VŠ. Díky úpravě dochází k vyjasnění jiných souvisejících zákonných znění, viz např. terminologie v zákoně č. 130/2022 Sb., tedy k jasnému oprávnění vytvářet FÚUP i pro VVŠ, které jsou v pozici dalšího účastníka projektu. Současně dochází k praktickému navýšení objemu převoditelných prostředků na dvojnásobek dosavadní hodnoty.
K bodům 10 až 12 [§ 18a odst. 2 a 6, poznámka pod čarou č. 9b]
Novela reaguje na platnou úpravu vzájemného vztahu rozpočtových pravidel a správního řádu. Na příslušné řízení se tedy budou vztahovat rozpočtová pravidla, včetně ustanovení rozpočtových pravidel o jejich vztahu ke správnímu řádu.
K bodu 13 [k § 21 odst. 1 písm. a)]
Ustanovení stanoví přesnou formu, jíž má být stanoven termín a forma zveřejnění výroční zprávy o činnosti a výroční zprávy o hospodaření veřejné vysoké školy. Vzhledem k tomu, že v obdobných ustanoveních (§ 21 odst. 1 písm. b) nebo § 42 odst. 1 písm. a) a b)) je forma ponechána na uvážení ministra, navrhujeme uvolnění formy tak, aby bylo možné rozhodnout, jak se zveřejní termín a forma zveřejnění výroční zprávy. Dříve požadovaná forma zveřejnění v rámci opatření ve Věstníku ministerstva byla administrativně zatěžující a s ohledem na dostatečnou efektivitu zveřejnění jinými cestami (zveřejnění na webu a elektronické zasílání), obdobně jako u záležitostí uvedených v následujícím bodu, se navrhuje sjednocení a zjednodušení úpravy.  Zároveň se navrhuje, aby termín a formu zveřejnění výroční zprávy veřejné vysoké školy stanovilo ministerstvo a nikoliv ministr.
K bodu 14 [k § 21 odst. 1 písm. b) a § 42 odst. 1 písm. a) a b)]
Obdobně jako u předchozího ustanovení navrhujeme v § 21 odst. 1 písm. b), aby termín a formu zveřejnění strategického záměru vzdělávací a vědecké a výzkumné, vývojové a inovační, umělecké nebo další tvůrčí činnosti veřejné vysoké školy a každoročního plánu realizace strategického záměru stanovilo ministerstvo a nikoliv ministr. 
Rovněž ustanovení § 42 odst. 1 písm. a) zákona je třeba upravit tak, aby bylo v souladu s obdobným ustanovením týkajícím se veřejných vysokých škol (§ 21 odst. 1 písm. a)), tedy že termín a formu zveřejnění výročních zpráv soukromých vysokých škol určuje ministerstvo a nikoliv ministr. 
Obdobně je tomu u písm. b). Navrhuje se, aby termín a formu zveřejnění strategického záměru soukromé vysoké školy a každoročního plánu realizace strategického záměru stanovilo ministerstvo a nikoliv ministr.
Celá úprava v bodech 13 a 14 směřuje ke zjednodušení procesu – formálně není třeba podniknout tolik kroků, stanovuje-li formu a termín ministerstvo, než když je třeba toto stanovení provést přímo z pozice ministra. Výsledek je shodný, nicméně navrhovaná úprava přináší administrativní zjednodušení.  
K bodům 15, 19 a 36 [k § 21 odst. 1 písm. e), § 21 odst. 5 a § 42 odst. 5]
Dosavadní ustanovení § 21 odst. 1 písm. e) o povinnosti veřejné vysoké školy „činit všechna dostupná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole“ se zmírňuje formulací „zajišťovat přiměřená podpůrná ….“. .
Zároveň se do § 21 (a obdobně do § 42) doplňuje nový odstavec 5, upravující problematiku podpůrných opatření zajišťovaných vysokou školou pro uchazeče a studenty se specifickými potřebami.
Ustanovení se snaží o vyrovnávání příležitostí studovat na vysoké škole všem uchazečům a studentům, ať jsou jakkoliv znevýhodněni.  Ustanovení je postaveno na principu přiměřenosti. Přiměřená podpůrná opatření musí být takového charakteru, aby umožňovala studentům účinné vzdělávání s ohledem na jejich individuální potřeby.
Stát má na základě článku 24 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením povinnost těmto osobám „v rámci všeobecné vzdělávací soustavy poskytnout nezbytnou podporu umožňující jejich účinné vzdělávání a učinit přiměřenou úpravu podle individuálních potřeb“. Stejně tak článek 2 Protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o lidských právech („Úmluva“) ukládá státům povinnost poskytnout studentům se zdravotním postižením podpůrná opatření / přiměřené úpravy pro zajištění účinné možnosti studovat na vysoké škole. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva přitom plyne, že povinnost přiměřených úprav nemá pro státy, potažmo pro samotné vysoké školy, představovat nepřiměřené nebo nadměrné břemeno (Stoian proti Rumunsku, č. 289/14, rozsudek ze dne 25. června 2019). Konkrétní přiměřené úpravy však musí sledovat účel uspokojení vzdělávacích potřeb osoby se zdravotním postižením a musí být způsobilé kompenzovat její faktickou nerovnost. Ve věci Enver Şahin proti Turecku (č. 23065/12, rozsudek ze dne 30. ledna 2018) přitom Evropský soud pro lidská práva neakceptoval neřešení problému přístupnosti budovy pro studenta na vozíčku až do okamžiku, kdy budou shromážděny veškeré finanční prostředky. Shledal, že je třeba vždy zkoumat potřeby jednotlivé osoby se zdravotním postižením a možnosti řešení její situace, které by jí umožnily pokračovat ve studiu ve srovnatelných podmínkách s ostatními studenty a které by zároveň neznamenaly pro příslušnou univerzitu nepřiměřené břemeno. Nedostatek finančních prostředků tak sám o sobě nezbavuje univerzitu povinnosti zajistit osobě se zdravotním postižením účinný přístup ke vzdělání.
Z výše uvedeného vyplývá, že na základě mezinárodních závazků České republiky je třeba přijmout alespoň taková opatření, která ve svém souhrnu budou na základě zohlednění individuálních potřeb dané osoby schopna kompenzovat její faktickou nerovnost a zajistit jí účinnou možnost studovat na vysoké škole.
Dodržování mezinárodních závazků ČR není návrhem narušeno. Přijetí novely zákona o vysokých školách a zákona o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob nebude mít za důsledek zúžení a omezení služeb, které veřejné vysoké školy bezplatně poskytují studentům se zdravotním postižením již nyní, za stávajícího právního stavu. 
V praxi je doposud poskytování pomoci zdravotně postiženým osobám při studiu na veřejných vysokých školách zajištěno (resp. podpořeno a motivováno) i mimoprávně (ekonomicky) prostřednictvím poskytování, resp. navýšení „příspěvku ze státního rozpočtu na vzdělávací a vědeckou a výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost“, poskytovaného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy dle § 18 odst. 2 písm. a) zákona o VŠ (z něhož jsou mj. financovány zvýšené náklady na studium studentů se specifickými potřebami. 
Za dosavadní právní oporu pro povinnost veřejné vysoké školy poskytovat podporu zdravotně postiženým či jinak znevýhodněným uchazečům a studentům je mj. možno považovat zmiňované obecné ustanovení § 21 písm.  e) zákona o vysokých školách o povinnosti veřejných vysokých škol „činit všechna dostupná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole“ (která se nyní zmírňuje na povinnost zajišťovat „přiměřená“ podpůrná opatření). Pro soukromé vysoké školy takováto povinnost zákonem o vysokých školách explicitně stanovena není a pro státní ji lze vyvodit z § 95 odst. 1 zákona o VŠ.)
Zmínit lze rovněž, že dle zákona o VŠ je veřejná, soukromá i státní vysoká škola povinna zveřejňovat ve veřejné části svých internetových stránek seznam akreditovaných studijních programů, které uskutečňuje, včetně mj. informace o jejich dostupnosti pro osoby se zdravotním postižením [viz § 21 odst. 1 písm. h), § 42 odst. 1 písm. e) a § 95 odst. 1 zákona o VŠ].  
Uvést lze i skutečnost, že podle nařízení vlády č. 274/2016 Sb., o standardech pro akreditace ve vysokém školství, patří mezi standardy pro institucionální akreditaci mj. standard, dle kterého „Vysoká škola má nastaven účinný systém zajišťující rovný přístup ke studiu všem uchazečům o studium a studentům. Vysoká škola poskytuje služby a další podpůrná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole pro studenty se specifickými potřebami.“. 
Mezi standardy pro akreditaci studijního programu je pak zakotven mj. standard, dle kterého „Vysoká škola zajišťuje dostupné služby, stipendia a další podpůrná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole pro studenty se specifickými potřebami. Vysoká škola zejména a) v oblasti vyrovnávání podmínek studia studentů se specifickými potřebami vychází z obecně závazných právních předpisů, b) zajišťuje poučený a lidskou důstojnost respektující přístup všech svých zaměstnanců ke studentům a uchazečům se specifickými potřebami, c) zajišťuje, aby poskytované služby a úpravy realizované s cílem dosáhnout přístupnosti akademického života pro studenty se specifickými potřebami nevedly ke snižování studijních nároků.“.
Zmíněné standardy se vztahují jak na vysoké školy veřejné či státní, tak i na vysoké školy soukromé.
Podle navrhované novely bude současná, ne zcela jasná formulace povinnosti veřejných vysokých škol „činit všechna dostupná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole“, zakotvená v ust. § 21 odst. 1 písm. e) zákona o VŠ, změněna a v § 21 doplněna podrobněji formulovaným odstavcem 5.  Ze současného znění ustanovení § 21 odst. 1 písm. e) není totiž dostatečně, resp. prima facie zřejmé, jak má být ona „dostupnost“ interpretována a co má být tedy považováno za „všechna dostupná opatření“.
Výkladem se nicméně musí dospět k závěru, že se nejedná o všechna teoreticky existující (resp. „poznaná“) opatření (neboť pak by zmínka o dostupnosti byla v textu zbytečná a hovořilo by se pouze o „všech opatřeních“). 
„Dostupnost“ opatření je tedy zřejmě vlastností, jež měla doposud býti posuzována a hodnocena ve vztahu k vysoké škole jakožto adresátu (nositeli) příslušné „opatřovací povinnosti“, resp. k možnostem této vysoké školy. 
Povinnost veřejné vysoké školy bude nově v odstavci 1 písm. e) obecně vyjádřena a v odstavci 5 zpřesněna formulací „zajišťuje přiměřená podpůrná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole podle pravidel stanovených vnitřním předpisem vysoké školy“.
Tato formulace [jež bude nově vložena jako formulace povinnosti i pro soukromé vysoké školy v § 42 odst. 5] bude aplikována na podporu různě znevýhodněných uchazečů o studium a studentů – tj. nejen osob znevýhodněných svým zdravotním postižením, ale např. i osob znevýhodněných např. jejich ekonomickým zázemím či jinými okolnostmi.
Úprava, odkazující v § 21 odst. 5 a v § 42 odst. 5 ZVŠ na pravidla stanovená vnitřním předpisem vysoké školy, bude plně v souladu s mezinárodními závazky České republiky, vyplývajícími mj. z ust. čl. 14 evropské Úmluvy o lidských právech ve spojení s čl. 2 Protokolu č. 1 k této Úmluvě, a to v souladu s jejich interpretací, jak byla předestřena např. v těchto rozhodnutích Evropského soudu pro lidská práva, týkajících se zákazu diskriminace (dle článku 14 Úmluvy o lidských právech) při přístupu ke vzdělání (dle článku 2 Protokolu č. 1 k uvedené Úmluvě): v rozsudku ze dne 23. února 2016 ve věci č. 51500/08 - Çam proti Turecku a v rozsudku ze dne 30. ledna 2018 ve věci č. 23065/12 - Enver Şahin proti Turecku.
Zmíněná rozhodnutí mj. deklarují, že Úmluva o lidských právech musí být vykládána v souladu s dalšími pravidly mezinárodního práva, mj. s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením. Tyto mezinárodní úmluvy stojí mj. na zásadách univerzality a nediskriminace při užívání práva na vzdělání. 
Evropská Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod v čl. 14 (zakotvujícím „Zákaz diskriminace“) stanoví, že „Užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení.“. 
V Dodatkovém protokolu (v Protokolu č. 1) k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod je pak v článku 2 (zakotvujícím „Právo na vzdělání“) mj. stanoveno, že „Nikomu nesmí být odepřeno právo na vzdělání.“.

Předmětný zákaz diskriminace dále vyplývá mj. i z dalších mezinárodních smluv (např. z článku 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech).
Zákaz diskriminace dále vyplývá i přímo z předpisů vnitrostátního práva – např. z ust. článku 1 Listiny základních práv a svobod (dle kterého jsou lidé rovní v právech) či ze zákona č. 198/2008 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon).
Ustanovení § 21 odst. 5 a § 42 odst. 5 ZVŠ budou nápomocna k naplňování mezinárodních závazků ČR vyplývajících z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením.
Prostřednictvím této vnitrostátní úpravy (a její aplikace) bude totiž mj. naplňován závazek ČR zajistit při uskutečňování práva osob se zdravotním postižením na vzdělání, aby tyto osoby nebyly z důvodu svého postižení vyloučeny ze všeobecné vzdělávací soustavy, [viz čl. 24 odst. 2 písm. a) úmluvy], aby jim bylo zajištěno přiměřené přizpůsobení jejich individuálním potřebám [viz čl. 24  odst. 2 písm. c) úmluvy], aby jim v rámci všeobecné vzdělávací soustavy byla poskytována potřebná podpora pro usnadnění jejich účinného vzdělávání [viz čl. 24  odst. 2 písm. d) úmluvy] a především pak závazek zajistit, aby osoby se zdravotním postižením měly možnost přístupu k obecnému terciárnímu vzdělávání bez diskriminace a na rovnoprávném základě s ostatními a aby jim za tímto účelem bylo poskytováno přiměřené přizpůsobení [viz čl. 24  odst. 5 úmluvy].
„Přiměřeným přizpůsobením“ se přitom dle čl. 2 cit. úmluvy rozumí „nezbytné a odpovídající modifikace a úpravy, které nepředstavují nepřiměřené nebo nadměrné zatížení, a které jsou prováděny, pokud to konkrétní případ vyžaduje, s cílem zaručit osobám se zdravotním postižením uplatnění nebo užívání všech lidských práv a základních svobod na rovnoprávném základě s ostatními“.
Úmluva tedy nevyžaduje, aby byla Českou republikou, potažmo příslušnými vnitrostátními subjekty – vysokými školami, prováděna všechna podpůrná opatření způsobilá kompenzovat faktickou (neopodstatněnou) nerovnost zdravotně postižených osob ( – tedy např. i taková, která by byla pro vysokou školu pro jejich vysokou finanční náročnost „likvidační“), ale pouze  taková, která nepředstavují nepřiměřené nebo nadměrné zatížení.
Pokud jde o skutečnost, že ustanovení zákona o VŠ výslovně nezmiňují potřebu přihlížet a posuzovat, resp. brát v potaz před poskytnutím podpůrného opatření individuální potřeby jednotlivých zdravotně postižených uchazečů či studentů, tato by měla být dostatečně kompenzována skutečností, že v případě veřejných a státních vysokých škol vnitřní předpis vysoké školy, v němž by měla být stanovena pravidla pro zajišťování podpůrných opatření, bude podléhat – stejně jako ostatní vnitřní předpisy veřejné vysoké školy – registraci ze strany příslušného ministerstva [viz § 36 a § 95 odst. 8, resp. nově 9 písm. a) zákona o VŠ]. V rámci řízení o žádosti o tuto registraci, v němž se posuzuje, zda vnitřní předpis neodporuje zákonu nebo jinému právnímu předpisu, bude tedy posuzována mj. i skutečnost, zda je respektováno ustanovení čl. 1 odst. 2 Ústavy ČR (dle kterého „Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.“) a zda je tedy mj. plně respektována úprava obsažená v Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením.
Zakotvení pravidel poskytování podpůrných opatření do vnitřního předpisu přitom navíc přispěje (spolu se stávajícím zněním § 21 odst. 1 písm. d) zákona o VŠ) i k naplňování ustanovení článku 4 odst. 1 písm. h) úmluvy, obsahující pro ČR závazek „poskytovat osobám se zdravotním postižením přístupné informace o kompenzačních pomůckách, zařízeních a podpůrných technologiích, včetně nových technologií, jakož i o jiných formách pomoci, podpůrných službách a zařízeních“.
Nové ustanovení § 21 odst. 5 zákona o VŠ řeší komplexněji než dosavadní měněné ustanovení § 21 odst. 1 písm. e) situaci studentů se specifickými potřebami, když výslovně (byť demonstrativně) vymezuje okruh osob, jimž mají být zajištěny specifické podmínky při studiu a přijímacím řízení (resp. přiměřená podpůrná opatření) tak, aby byly vyrovnány jejich příležitosti k řádnému dokončení studia s ohledem na jejich znevýhodnění. Při tom je třeba také brát v potaz požadavky studijního programu na zdravotní způsobilost studentů k jeho studiu. Pravidla těchto specifických podpůrných opatření si stanoví každá vysoká škola přiměřeně podle svých možností a podmínek vnitřním předpisem vysoké školy.  
V § 42 odst. 5 se povinnost zajišťovat přiměřená podpůrná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole zavádí i pro soukromé vysoké školy tak, jak to odpovídá povinnosti stanovené veřejným vysokým školám dle § 21 odst. 5.
S ohledem na odůvodnění ustanovení § 21 odst. 5 ve věci přiměřenosti se tento princip promítá i do úpravy pro soukromé vysoké školy. Povinnost přijmout „přiměřené úpravy“ způsobilé kompenzovat faktickou nerovnost zdravotně postižených osob se dle mezinárodních závazků České republiky vztahuje jak na veřejné vysoké školy, tak na soukromé vysoké školy. Konkrétně článek 2 Protokolu č. 1 ukládá státům povinnost zajistit účinný přístup ke všem vysokým školám existujícím na jejich území (Leyla Şahin proti Turecku, č. 44774/98, rozsudek velkého senátu ze dne 10. listopadu 2005, § 136–137). Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva přímo vyplývá, že požadavky Úmluvy vážou všechna vzdělávací zařízení, tedy jak veřejná, tak soukromá (Costello-Roberts proti Spojenému království, č. 13134/87, rozsudek ze dne 25. března 1993, § 25 a násl). 
Rozdíl mezi soukromými a veřejnými vzdělávacími institucemi nečiní ani Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením - viz autoritativní interpretace dané úmluvy obsažená v Obecném komentáři Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením č. 4 (2016),  (OSN dok. CRPD/C/GC/4), k právu na inkluzívní vzdělávání (zejm. v bodech 20, 23, 24, 38, 39 a 74 komentáře), dle které mj. smluvní státy musí zajistit, aby osoby se zdravotním postižením měly přístup ke vzdělání ve veřejných i soukromých akademických institucích za stejných podmínek jako ostatní, a právo na inkluzivní vzdělávání se vztahuje na poskytování veškerého vzdělávání, nejen na právo poskytované veřejnými orgány.
K bodu 15 [k § 21 odst. 1 písm. e)]
Úprava představuje zpřesnění terminologie, aby více odpovídala reálným a praktickým okolnostem a více napomáhala dosahovat smyslu stanovené povinnosti.
K bodu 16 [k § 21 odst. 1 písm. h) a v § 42 odst. 1 písm. e)]
Změna reaguje na vyjasnění a zjednodušení administrativních procesů tak, aby více odpovídaly praxi a snižovala se administrativní zátěž na VŠ.
Úprava reaguje na faktický stav, kdy vysoká škola není v některých případech schopná informovat o změnách v rámci uskutečňovaných akreditovaných činností NAÚ předem. Jedná se zejména o situace, kdy změnu schvaluje s okamžitou účinností. Pro tyto účely dochází k úpravě lhůty pro splnění informační povinnosti, a to z termínu „předem“ na termín „bezodkladně“.
K bodům 17 a 18 [k § 21 odst. 3 písm. a) a b)]
Formulačně jsou upraveny náležitosti výroční zprávy o hospodaření veřejné vysoké školy.
K bodu 19 [k § 21 nový odst. 5]
Doplňuje se odstavec, který zpřesňuje povinnosti vysoké školy ve smyslu odpovídajícím potřebám současné společnosti a ve znění, které odpovídá možnostem vysokých škol, aby nedocházelo ke zhoršení procesů a navýšení administrativní zátěže.
K bodu 23 [k § 23 odst. 1]
Formulační úprava zpřesňující vyjádření a význam související s dalšími doplněními paragrafu 23 v následujících odstavcích.
K bodu 21 [k § 23 odst. 2 a 3]
Obdobně jako je v rámci § 81 zákona umožněno společné uskutečňování studijního programu s jinou právnickou osobou a nově se rozšiřuje právní úprava o podrobnosti pro společné studijní programy uskutečňované dvěma nebo více vysokými školami, umožňuje se také společné uskutečňování studijního programu fakulty společně s jinou fakultou téže vysoké školy.
Úprava nastavuje podmínky organizace společného studijního programu, a to formou vnitřního předpisu vysoké školy. Podrobnosti mohou být ve vnitřním předpisu uvedeny rámcově, právě proto, aby byly upraveny též zastřešující podmínky pro spolupracující fakulty.
K bodu 22 [k § 24 odst. 2 písm. a)]
Doplnění odstavce z důvodu zpřesnění vyjádření tak, aby bylo zřejmé, že rozhodování o právech a povinnostech studentů je zcela nepochybně součástí uskutečňování studijních programů, do jejichž studia jsou daní studenti zapsáni. A to např. z toho důvodu, že bez platné akreditace či bez oprávnění uskutečňovat studijní program a schválení studijního programu na základě IA by dotčené osoby nemohly být považovány za studenty. Stejně tak je součástí uskutečňování studijního programu např. rozhodování v přijímacím řízení, a to bez ohledu na skutečnost, že dané kompetence jsou ve výčtu samosprávných kompetencí v § 6 odst. 1 uvedeny samostatně. 
K bodu 23 [k § 26 odst. 3]
Doplnění textace, aby znění přesněji odpovídalo významu a dotčeným administrativním procesům. Ustanovení se týká chodu fakulty, je tedy vhodné, aby zmíněné podmínky bylo možné nastavovat na úrovni fakulty.
K bodu 24 [k § 27 odst. 1 písm. h)]
Naplňování Strategického záměru je dlouhodobou činností, jejíž nedílnou součástí je zpracování a dodržování každoročních Plánů realizace. Doplnění textace je tak napravením chyby, které vyplývalo z praktické nutnosti vyjasnit text vzhledem k reálné praxi.
K bodu 25 [k § 30 odst. 1 písm. a)]
Úprava vyplývající z dalších doplnění textu, viz např. § 27 odst. 1 písm. h). Nová textace lépe odpovídá reálné praxi a vyjasňuje administrativní procesy VŠ a jejích součástí.
K bodu 26 [k § 31 odst. 2]
Nutná formulační úprava odpovídající zpřesnění textu v jiných částech, viz § 13 odst. 2.
K bodu 27 [k § 35 odst. 1]
Důvodem úpravy je nesoulad názvu oblasti studia v § 35 a v § 46 zákona. V § 35 je uveden název oblasti studia jako „veterinární lékařství a hygiena“ a v § 46 název stejné oblasti jako „veterinární lékařství a veterinární hygiena“. 
K bodu 28 [k § 39 odst. 1 a § 81 odst. 1]
Ustanovení je upraveno tak, aby právnická osoba, která hodlá působit jako soukromá vysoká škola, splnila obě uvedené podmínky kumulativně (obdobně jako v čl. 54 SFEU) a nikoliv alternativně, jak je uvedeno dosud. Jedná se o podmínky sídla (nebo ústřední správy nebo hlavního místa podnikatelské činnosti) právnické osoby v členském státu Evropské unie a zřízení podle práva členského státu Evropské unie. (Přičemž za členský stát Evropské unie se dle § 106 odst. 2 pro účely zákona o VŠ považuje i jiný smluvní stát Dohody o Evropském hospodářském prostoru a Švýcarská konfederace.) 
K bodu 29 [k § 39a odst. 3]
V návaznosti na stanovení orgánů soukromých vysokých škol a jejich kompetencí v § 40a až 40j, stanovení vnitřních předpisů soukromých vysokých škol v § 41 a zrušení povinnosti registrace vnitřních předpisů soukromých vysokých škol ministerstvem je upravena textace ustanovení.
K bodu 30 [k § 39a odst. 5]
Odstraňuje se jazykový nedostatek v dosavadním znění ustanovení řešícího přeměnu právnické osoby působící jako soukromá vysoká škola. A dále se v návaznosti na úpravu ustanovení § 39 odst. 1 i zde – ve vymezení možné nástupnické právnické osoby – mění alternativně vymezené podmínky ohledně sídla a zřízení na výčet kumulativní. 
K bodu 32 [k § 40 odst. 2]
S ohledem na změnu ustanovení § 91 bylo třeba změnit odkaz v tomto ustanovení.  
K bodu 33 [k § 40a až 40i]
S ohledem na skutečnost, že aktuální zákonná úprava nekonkretizuje orgány soukromé vysoké školy ani jejich kompetence a zástupně jsou nesystémově a nekomplexně při stanovení organizačního uspořádání soukromé vysoké školy využívána ustanovení části druhé zákona o vysokých školách, se nově stanovují orgány soukromé vysoké školy, s přihlédnutím ke struktuře, orgánům a jejich pravomoci právnických osob působících jako soukromé vysoké školy primárně určeným zvláštními právními předpisy a současně s přihlédnutím k dlouhodobé praxi soukromých vysokých škol v ustavení orgánů soukromých vysokých škol, kterými jsou vždy rektor, akademická nebo vědecká nebo umělecká rada a disciplinární komise.
K bodu 34 [k § 41]
 S ohledem na skutečnost, že aktuální zákonná úprava nekonkretizuje vnitřní předpisy soukromé vysoké školy ani jejich obsah a zástupně jsou nesystémově a nekomplexně při stanovení vnitřních předpisů soukromé vysoké školy a jejich úpravě využívána ustanovení části druhé zákona o vysokých školách, se nově stanovují vnitřní předpisy soukromých vysokých škol a současně se ruší povinnost jejich registrace ministerstvem při zachování povinnosti jejich zveřejnění a zavedení povinnosti jejich zaslání ministerstvu po jejich schválení příslušným orgánem soukromé vysoké školy.
K bodu 35 [k § 42 odst. 1 písm. g)]
Formální reakce na úpravu § 41 odst. 4, kdy vnitřní předpisy soukromé vysoké školy již nepodléhají registraci ministerstva.
K bodu 37 [k § 42a až 42m]
V souvislosti s návrhem na určení orgánů soukromé vysoké školy je nově explicitně navržena možnost členit soukromou vysokou školu na fakulty, vysokoškolské ústavy, jiná pracoviště pro vzdělávací a tvůrčí činnost nebo pro poskytování informačních služeb nebo převod technologií, účelová zařízení pro kulturní a sportovní činnost, pro ubytování a stravování zejména členů akademické obce nebo k zajišťování provozu soukromé vysoké školy, a je upravena pravomoc a odpovědnost orgánů součástí soukromé vysoké školy.
K bodu 38 [k § 43 odst. 1]
Doplnění ustanovení k zachování kontrolní funkce ministerstva s pravomocí vyzvat k nápravě protizákonných poměrů v reakci na úpravu § 41, kdy vnitřní předpisy soukromé vysoké školy již nepodléhají registraci ministerstva.
K bodům 39 až 41 [k § 43 odst. 2 a 5]
Jsou rozšířeny důvody pro odejmutí státního souhlasu soukromé vysoké škole. První nový důvod je založen na vůli samotné soukromé vysoké školy, když taková možnost nebyla dosud v zákoně upravena.
Druhý důvod reflektuje na skutečnost, když soukromá vysoká škola dlouhodobě neuskutečňuje žádný akreditovaný studijní program.  
Na základě změny ustanovení odst. 2 bylo třeba upravit v odst. 5 odkaz týkající se upozornění ze strany ministerstva v případě zjednání nápravy před odnětím státního souhlasu.
K bodu 42 [k § 44 odst. 2 písm. h)]
Formální úprava textu zpřesňuje formulaci dle aktuálního znění zákona a napravuje chybu v nedostatečné definici původního pojmu „kombinovaný studijní program“. Současné znění zákona o VŠ užívá pojmu „kombinovaný studijní program“, za který je dle § 44 odst. 2 písm. h) ZVŠ studijní program považován tehdy, pokud se státními zkouškami, popřípadě obhajobou disertační práce, ověřují profilující znalosti nebo dovednosti ze základních tematických okruhů náležejících do více oblastí vzdělávání. Uvedený pojem však je terminologicky matoucí – a to s ohledem na existenci tzv. kombinované formy studia (tj. formy studia, která je dle § 44 odst. 4 ZVŠ kombinací prezenčního a distančního studia). Termín „kombinovaný studijní program“ se proto navrhuje nahradit termínem „studijní program náležející do více oblastí vzdělávání“, popisujícím podstatu nahrazovaného termínu.
K bodu 43 [k § 44 odst. 6]
 Ustanovení zohledňuje možnost uskutečňování studijního programu ve spolupráci více fakult téže vysoké školy. 
K bodu 44 [k § 44 odst. 8]
Formální úprava textu zpřesňující formulaci dle aktuálního znění zákona. Původní pojem „kombinovaný studijní program“ navázaný na úpravu ukončování studia (který mohl být matoucí s ohledem na podobně znějící, avšak obsahově rozdílný pojem „kombinovaná forma studia“) se nahrazuje popisným názvem „studijní program náležející do více oblastí vzdělávání“. 
K bodům 46 a 172 [k § 44 odst. 9 a § 87 odst. 1 písm. g) bodu 1]
Rámec kvalifikací vysokoškolského vzdělávání České republiky byl dne 27. listopadu 2018 schválen ministrem školství, mládeže a tělovýchovy a byl uveřejněn ve Věstníku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. RKVV popisuje a kategorizuje kvalifikace udělované vysokými školami v České republice a určuje rámcové požadavky na studijní programy uskutečňované vysokými školami. 
Navrhuje se upravit RKVV vyhláškou. Je tedy třeba do zákona doplnit zmocnění k vydání této vyhlášky. 
K bodům 47, 48 a 54 [k § 45 odst. 3, § 46 odst. 3, § 47 odst. 4]
Na základě praxe vysokých škol a v souladu s internacionalizací vysokého školství dochází k úpravě ukončování studia v bakalářském studijním programu. Vysokým školám se tak otevírá prostor pro modifikaci státní závěrečné zkoušky podle konkrétních potřeb a podmínek daného studijního programu. Státní závěrečná zkouška může mít jednu nebo více částí. Obhajoba bakalářské práce může, ale nemusí být jednou z těchto částí. 
 Upravuje se také ukončování studia v magisterském studijním programu, a to tak, že jedinou povinnou součástí státní závěrečné zkoušky zůstává obhajoba diplomové práce. Další součásti státní závěrečné zkoušky jsou fakultativní s ohledem na charakter studijního programu. 
V návaznosti na to dochází také ke sjednocení terminologie u ukončování doktorského studia, kdy se studium ukončuje státní závěrečnou zkouškou, která je tvořena obhajobou disertační práce. V této souvislosti dochází také k formální úpravě některých návazných ustanovení v zákoně.
K bodům 48 až 50 [k § 46 odst. 3 věta poslední a odst. 4]
Aktuální právní úprava umožňuje získat titul „doktor medicíny“ (ve zkratce „MUDr.“) výhradně absolventům v oblasti všeobecného lékařství a zcela opomíjí studijní programy vojenského všeobecného lékařství. Ty zabezpečují lékařské vzdělání na obdobné úrovni a mimo to nabízí další rozšíření v oblasti vojenské přípravy. Návrh novely proto zavádí udělování titulu „MUDr.“ též absolventům v oblasti vojenského všeobecného lékařství a současně je zaváděno také, stejně jako u všeobecného lékařství, ukončení studia státní rigorózní zkouškou. Obdobně se řeší též otázka studijního programu Vojenské zubní lékařství – titul „doktor zubního lékařství“ (ve zkratce „MDDr.“) bude udělován též v oblasti vojenského zubního lékařství. 
K bodu 51 [k § 46 odst. 5 větě první]
Zpřesňující textová úprava terminologie s ohledem na potřebu zajištění možnosti sjednocení terminologie dle § 45 odst. 3 a 46 odst. 3 a 5 s ustanoveními § 47c a násl.
K bodu 52 [k § 46 odst. 5 větě druhé]
Zpřesňující a doplňující textová úprava vyjasňující význam situace, která může reálně nastat.
K bodu 53 [k § 46 odst. 5 písm. b)]
Akreditační komise schválila možnost udělení titulu PhDr. studijnímu programu Fyzioterapie pro FTVS (rozhodnutí MŠMT-12899/2015). V rámci institucionální akreditace pro oblast zdravotnické obory Rada pro vnitřní hodnocení po konzultaci s NAU schválila rigorózní řízení s možností udělit titul PhDr. pro SP Aplikovaná fyzioterapie a Adiktologie. O rigorózním řízení se uvažuje v případě NMgr SP Intenzivní péče. Pro tato řízení nebylo ze ZVŠ jasné, jaký titul má být udělován, proto dochází k zpřesňující formulaci dle aktuální reálné situace.
K bodu 54 [k § 47 odst. 4]
Změna představuje sjednocení terminologie názvu závěrečných zkoušek v oblasti vysokoškolského vzdělávání. Současně dochází k zpřesnění vyznění, které tak lépe odpovídá praxi a více sleduje věcný záměr ustanovení.
K bodům 55 a 91 [k § 47 odst. 6, § 47e odst. 4, § 50 odst. 1, § 79 odst. 2 písm. a), § 51 odst. 2 a § 63 odst. 3 písm. b)]
Náhrada obecnějšího pojmu „součást vysoké školy“ pojmem „fakulta“ je zpřesněním textu, odrážejícím skutečnost, že akreditace studijního programu může být udělena pouze té součásti vysoké školy, která je fakultou.
K bodům 56 až 60 a 135 [k § 47b a § 75 odst. 4]
Formální úprava textace zpřesňující vyznění směrem k věcnému obsahu ustanovení. Místo terminologicky nevhodného pojmu „zveřejnění“ bude užíváno pojmu „zpřístupnění veřejnosti“. A to v souladu s terminologií obsaženou mj. v autorském zákoně, podle jehož § 4 je dílo zveřejněno prvním oprávněným veřejným přednesením, provedením, předvedením, vystavením, vydáním či jiným zpřístupněním veřejnosti.
Škola bude zpřístupňovat práce „způsobem stanoveným vnitřním předpisem“, přičemž může jít i o „on-line zpřístupnění“.


K § 47b odst. 2
Formální úpravy textace zpřesňující vyznění směrem k věcnému obsahu ustanovení, jejímž účelem je konkretizovat přístupnost závěrečných prací a zjednodušit procesy VŠ.
K § 47b odst. 3
Formální úpravy textace zpřesňující vyznění směrem k věcnému obsahu ustanovení a zjednodušující procesy VŠ.
K § 47b odst. 4 větě poslední
V praxi se neosvědčilo zasílat bez zbytečného odkladu jeden výtisk po obhájení bakalářských, diplomových, disertačních a rigorózních prací nebo jejich částí po dobu trvání překážky pro jejich zveřejnění k uchování ministerstvu. Navrhuje se proto zrušení tohoto ustanovení zákona.
Současně s ohledem na možnou potřebu delšího nezveřejnění, než je doba tří let, se navrhuje dobu odložení zveřejnění prodloužit na 5 let. S ohledem na specifičnost studia a bezpečnostní otázky spojené se vzděláváním na státních vysokých školách může být zveřejnění odloženo až o 15 let. 
K § 75 odst. 4
Ustanovení § 75 odst. 4 se terminologicky přizpůsobuje ustanovení § 47b, užívajícímu nově přesnější termín „zpřístupnění“ místo terminologicky nevhodného pojmu „zveřejnění“.

K bodu 61 [k nadpisu § 47c, v nadpisu § 47f a v nadpisu § 47g]
Formulační úprava, jejíž nutnost vyplývá z předešlých úprav znění § 47.
K bodu 62 [k § 47c odst. 1]
Formulační úprava, jejíž nutnost vyplývá z předešlých úprav znění § 47.
K bodu 63 [k § 47c odst. 2]
Ustanovení § 47c se zabývá řízením o vyslovení neplatnosti vykonání státní zkoušky (nebo její součásti), odstavec 2 pak specifikuje důvody pro vyslovení této neplatnosti. S ohledem na interpretační potíže při aplikaci tohoto ustanovení se navrhuje celková úprava ustanovení odst. 2 a nové vymezení skutkových podstat, při jejichž naplnění je možné vyslovit neplatnost vykonání státní závěrečné zkoušky nebo její části.  
Dále se navrhuje v § 47c odst. 4 písm. b) prodloužit lhůtu, ve které může být zahájeno řízení o vyslovení neplatnosti vykonání státní zkoušky nebo její poslední části ze současných 3 let na 7 let ode dne vykonání nebo zdánlivého vykonání státní zkoušky nebo její poslední části. 
Jde o kompromisní úpravu ve vztahu k návrhu na prodloužení této lhůty na 15 let [obsaženému v „návrhu poslanců Jakuba Michálka, Ivana Bartoše, Františka Navrkala, Mikuláše Ferjenčíka a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů“, který byl předložen Poslanecké sněmovně v předcházejícím  volebním období jako sněmovní tisk č. 887], která přihlíží k potřebě právní jistoty i k prodloužení lhůty možného odložení zpřístupnění závěrečné práce. Bude-li např. dle § 47b zpřístupnění práce odloženo o 5 let, budou zbývat po zpřístupnění práce veřejnosti ještě 2 roky např. pro odhalení plagiátů a zahájení řízení podle § 47c.
K bodům 64, 65, 68, 70, 71 [k § 47c, 47d a 47e]
V souvislosti se změnou terminologie týkající se ukončování studia v doktorských studijních programech dochází k úpravě textace ustanovení.
K bodu 72 [k § 47f a 74d]
Změna provedená pro sjednocení obdobné praxe a terminologie na veřejných a soukromých vysokých školách.
K bodům 73 až 79 [k § 48 odst. 4, 5, 6, 8 a 9]
S ohledem na komplexnější úpravu uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání dle § 89 až 90 v rámci této novely je též třeba upravit podmínky uznávání zahraničního středoškolského a vysokoškolského vzdělání pro účely přijetí k vysokoškolskému studiu. Toto uznávání je prováděno samotnou vysokou školou, které byla udělena institucionální akreditace, u níž se student o studium uchází, a to v rámci přijímacího řízení a posuzování splnění podmínek přijetí ke studiu. Nově je bude moci provádět i každá veřejná vysoká škola.
Podle ustanovení odstavce 6 není nadále požadováno, aby vysoká škola pro potřeby přijetí ke studiu posuzovala rozsah a obsah předchozího zahraničního studia, ale posuzuje se pouze úroveň dosaženého vzdělání. Novela tak přispívá k naplňování záměrů ohledně zajištění automatického vzájemného uznávání vysokoškolského vzdělání pro účely dalšího studia (prováděného, aniž by bylo nutné projít zvláštním procesem uznávání). Je tedy jedním z kroků, které Rada Evropské unie doporučila členským státům EU učinit do roku 2025 k dosažení cílů vyjádřených v Doporučení ze dne 26. listopadu 2018 o podpoře automatického vzájemného uznávání kvalifikací získaných v rámci vysokoškolského vzdělání a vyššího sekundárního vzdělání a odborné přípravy a výsledků z období studia v zahraničí (2018/C 444/01). 
Jde-li o splnění podmínky vysokoškolského vzdělání, pro její posouzení podle tohoto ustanovení se obdobně užije ustanovení § 90 odst. 5, které upravuje důvody pro zamítnutí žádosti o (obecné) uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice. V případě potřeby může vysoká škola vyzvat uchazeče k prokázání vzdělání dokladem o obecném uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání v České republice, získaným podle § 89 a 90 zákona o VŠ.
Obdobně není již podle odst. 4 písm. d) požadováno zkoumání obsahu a rozsahu zahraničního středoškolského vzdělání, ale pouze informace o oprávněném poskytování středoškolského vzdělání příslušnou zahraniční střední školou. 
Ustanovením odstavce 8 se nově výslovně vylučuje užití obecných ustanovení o nostrifikaci (§ 89 až 90b), není-li výslovně stanoveno jinak. Dále se zavádí povinnost záznamu do spisu, vedeného v přijímacím řízení, o prokázání splnění podmínky příslušného vzdělání. 
Odstavec 9 odráží nástroj vycházející z úpravy zákona č. 67/2022 Sb., který umožňuje soukromé nebo státní vysoké škole bez institucionální akreditace využít uznávání předchozího vzdělání pro účely přijetí ke studiu ze strany veřejné vysoké školy nebo vysoké školy s institucionální akreditací.
K bodu 80 a 81 [k § 49 odst. 3 a 5]
Ministerstvo může na základě mezinárodních smluv nebo usnesení vlády (v souladu se zákonem o zahraniční rozvojové spolupráci) přiznávat zvláštní stipendia mj. na podporu uchazečů z rozvojových zemí. Aby se usnadnilo přijímání těchto uchazečů, může vysoká škola stanovit zvláštní podmínky přijetí. Stejně tak není nutné dodržení termínů zveřejnění těchto podmínek shodně s obecným čtyřměsíčním pravidlem. Úprava formálně začleňuje do ustanovení tyto uchazeče o studium.
[Ministerstvo může na základě § 91, v souladu s usnesením vlády ČR o zahraniční rozvojové pomoci, usnesením vlády ČR o Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí a se závazky vyplývajícími  mezinárodních smluv z oblasti školské spolupráce, kterými je ČR vázána, přiznávat zvláštní stipendia na podporu uchazečů z rozvojových zemí, krajanů, cizích státních příslušníků přijímaných ke studiu v ČR na základě mezinárodních smluv, příp. cizích státních příslušníků, u nichž bylo přijetí ke studiu a přiznání stipendia doporučeno zastupitelským úřadem ČR v zahraničí, příp. cizím zastupitelským úřadem v ČR (stipendia z důvodu hodného zvláštního zřetele). Cílem novely je tedy vytvořit podmínky k přiznání stipendia cizincům, kterým je ze strany ČR učiněna stipendijní nabídka a jejich přijetí je v zájmu ČR. Přiznání stipendia uchazeči je možné pouze po předchozím souhlasu vysoké školy s přijetím uchazeče ke studiu. Z procesních důvodů (další vnitrostátní posuzování žádosti zainteresovanými resorty) není možné kopírovat harmonogram stanovený VŠ pro běžné přijímací řízení. Aby se usnadnilo přijímání těchto uchazečů, může vysoká škola stanovit zvláštní podmínky přijetí. (Úprava též navazuje na § 3 zákona č. 151/2010 Sb., o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí ..., zahrnující mezi způsoby uskutečňování zahraniční rozvojové spolupráce i „poskytování vládních stipendií ke studiu na vysokých školách v ČR“).
K bodu 82 [k § 49 odst. 6]
Jedná se o doplnění mezery v zákoně. Úprava textace směřující ke zpřesnění vyznění více odpovídajícímu praxi. 
K bodu 83 [k § 50 odst. 2]
Na soukromých vysokých školách bude v přijímacím řízení v prvním stupni rozhodovat rektor i ohledně přijetí do studia studijních programů uskutečňovaných na fakultě, nesvěří-li vnitřní předpis tuto působnost děkanovi.
K bodu 84 [k § 50, k dosavadnímu odst. 3]
Došlo ke sjednocení praxe na veřejných a vysokých školách. V návaznosti na odst. 2 rozhoduje o přijetí ve studijním programu, který uskutečňuje vysoká škola, rektor. Samostatná úprava pro soukromé vysoké školy je nadbytečná. 
K bodu 85 [k § 50, k novému odst. 3]
Dosavadní znění ukládá vysokým školám vydat rozhodnutí do 30 dnů od ověření dalších podmínek přijetí, což však nelze, neboť vysoká škola nemůže vydat rozhodnutí bez ověření, že byly splněny zákonem stanovené požadavky na předchozí vzdělání. Úpravou bude docíleno toho, že lhůta pro vydání rozhodnutí poběží od ověření poslední z podmínek pro přijetí ke studiu.
K bodu 86 [k § 50, k dnovému odst. 5]
Z důvodu právní jistoty je právo na odvolání uvedeno explicitně. 
K bodu 87 [k § 50, k dosavadnímu odst. 6]
Podle stávajícího platného znění § 50 odst. 6 zákona o VŠ činí délka lhůty pro podání odvolání proti rozhodnutí o přijetí ke studiu 30 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Nově se délka odvolací lhůty v přijímacím řízení zkracuje na 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Nová délka lhůty odpovídá standardní lhůtě upravené zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, není tedy nezbytné explicitně uvádět lhůtu v tomto zákoně, proto se ustanovení vypouští. Zkrácení lhůty má přinést zefektivnění a zkrácení celého přijímacího procesu a možné rychlejší přijetí uchazečů v druhém kole přijímacího řízení. 
K bodu 88 [k § 50, k dosavadnímu odst. 9 – nově označenému odst. 7]
Navrhuje se zrušení poslední věty tohoto ustanovení, týkající se povinnosti (zmocnění) ministerstva stanovit vyhláškou postup a podmínky při zveřejnění průběhu přijímacího řízení, včetně požadavků na základní statistické charakteristiky, a to pro nadbytečnost. Zároveň se zruší (v čl. XI návrhu zákona) vyhláška č. 343/2002 Sb., o postupu a podmínkách při zveřejnění průběhu přijímacího řízení na vysokých školách, ve znění vyhlášky č. 276/2004 Sb. Vyhláška se věnuje zveřejňování informací týkajících se např. počtu uchazečů, kteří se účastnili písemné přijímací zkoušky, nejlepších možných a skutečně dosažených výsledků nebo průměrně dosažených výsledků. Nicméně sběr těchto údajů, resp. jejich zveřejňování se nadále jeví jako nadbytečné. Podle posledního odstavce téhož paragrafu (§ 50 zákona o VŠ) má totiž vysoká škola nebo fakulta povinnost zpracovávat a poskytovat údaje o uchazečích pro účely statistických zjišťování. S ohledem na ustanovení § 10 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, lze v případě potřeby sbírat statistické údaje o přijímacím řízení na základě každoročně vydávané vyhlášky o programu statistických zjišťování.
K bodu 89 a 90 [k § 51 odst. 1]
Pro sjednocení právní úpravy a zjednodušení aplikace je nahrazen termín „Sdělení“ termínem „oznámení“.  Dále se ve vztahu k zápisu do studia zavádí právní důsledky spočívající v tom, že zapíše-li se přijatý uchazeč do studia před uplynutím lhůty pro podání odvolání proti rozhodnutí o přijetí ke studiu, platí, že se práva podat odvolání zápisem vzdal. A zapíše-li se uchazeč do studia po podání odvolání v průběhu odvolacího řízení, odvolací řízení se zápisem do studia zastaví. 
Úprava snižuje administrativní zátěž pro vysoké školy a nejistotu při hromadných zápisech, které by mohly být paralyzovány různě dlouhotrvajícími lhůtami na odvolání u jednotlivých studentů. Současně nemá úprava negativní dopad na postavení uchazečů a jejich práva na odvolání. Terminologicky dochází ke sladění se správním řádem.  
Dále se doplňuje, že uchazeči se zapisují „formou“ stanovenou vysokou školou nebo její fakultou. Již současné znění zákona však ale nevylučuje, aby se zápis konal i bez osobní přítomnosti zapisovaného, elektronickou formou – on line.
K bodům 93, 94, 116 a 117 [k § 54b, § 56 odst. 1 písm. c), § 68 odst. 1 písm. j) a § 68 odst. 2]
Nová úprava se týká přestupů mezi jednotlivými studijními programy téže vysoké školy, případně jejích fakult. Vzhledem k samostatné akreditaci studijního programu ve formě prezenční a ve formě kombinované, případně distanční, se za přestup v tomto smyslu považuje též změna formy studijního programu. Vysokým školám je ponechána poměrně vysoká míra autonomie co do podmínek přestupů i rozhodování o přestupu. Podmínky si vysoká škola stanoví v rámci svých vnitřních předpisů. 
V odstavci 2 paragrafu 54b novela upravuje situaci, kdy bylo žádosti o přestup vyhověno. Jsou zde stanoveny další záležitosti (např. uznání zkoušek vykonaných v rámci dřívějšího studia v tzv. počátečním studijním programu a zařazení do příslušného semestru, ročníku nebo bloku studia v tzv. pokračovacím studijním programu), o nichž má být v zájmu právní jistoty studenta rozhodnuto současně v rámci povolení přestupu. (V té souvislosti se ponechává zcela na vysoké škole – a v předložené novele se tedy nikterak nepředjímá – zda a jak pravidla stanovená studijním a zkušebním řádem umožní žadateli pro účely studia v pokračovacím studijním programu např. prodloužit lhůty pro plnění studijních povinností, jakož i pro splnění podmínek pro postup do dalšího semestru, ročníku nebo bloku, a prodloužit maximální přípustnou dobu studia, stanoví-li ji studijní a zkušební řád.).
Odst. 3 paragrafu 54b pověřuje příslušné orgány vysoké školy rozhodováním o přestupech. Současně se zabývá procesními otázkami v případě nespokojenosti s rozhodnutím, přičemž se odkazuje na postup při přijímacím řízení, jehož úprava ohledně odvolacího řízení se použije obdobně. 
Odst. 4 paragrafu 54b upravuje okamžik přestupu, tedy termín zápisu do pokračovacího studijního programu a tím také ukončení studia v počátečním studijním programu.
Odst. 5 paragrafu 54b je určitým typem přechodného ustanovení, které řeší otázku stanovení poplatků za delší studium v případě přestupu, případně členství v samosprávných orgánech. Ostatní situace zůstávají opět v kompetenci vysoké školy, aby je upravila ve vnitřních předpisech. 
Otázka přestupu mezi studijními programy nebyla v zákoně o VŠ dosud řešena a je třeba pokrýt mezeru v zákoně s ohledem na četnost požadavků na přestupy a nejasnosti, které jsou s nimi spojeny. Ostatní výše uvedená ustanovení odráží tuto změnu v příslušných ustanoveních zákona v situacích, které se přestupů dotýkají. Přestup je např. doplněn do výčtu způsobů ukončení studia ve studijním programu a mezi předměty rozhodování vysoké školy o právech a povinnostech studentů. 
K bodu 94 [k § 56 odst. 1 písm. c)]
Eliminace duplicitní úpravy, dle § 80 odst. 5 je odnětí podmnožinou zániku.
Do výčtu způsobů ukončení studia se doplňuje přestup do jiného studijního programu podle § 54b. Přestup se však nedoplňuje do § 56 odst. 2, neboť přesný termín ukončení studia při přestupu je již stanoven v § 54b odst. 4 (- dnem ukončení studia v počátečním studijním programu je den předcházející dni zápisu do studia pokračovacího studijního programu) a při doplnění do § 56 odst. 2 by se jednalo o legislativně nežádoucí nadbytečnou duplicitní úpravu.
K bodu 95 [k § 56 odst. 2 větě třetí]
V ustanovení § 56 odst. 2 se zrušuje věta třetí, která řeší určení dne ukončení studia v případě odnětí akreditace studijního programu. 
K bodu 96 [k § 56 odst. 3]
Do formulace odkazů v ustanovení § 56 odst. 3 je třeba promítnout změny provedené v § 50.
K bodům 97 a 98 [k § 57 odst. 5, 6 a 7]
Ustanovení upravuje vydávání potvrzení o studiu, nově jsou výslovně vymezeny možnosti elektronických potvrzení o studiu. Tato úprava odpovídá zásadám digitálně přívětivé legislativy, primárně odpovídá zásadě „Budování přednostně digitálních služeb“ (Principu digital by default), tedy aby legislativa umožňovala výběr formy, kterou klient/student využije. 

K bodu 99 [k § 57a]
Úprava reaguje na společenský požadavek absolventů a organizací v záležitosti vydávání nových vysokoškolských diplomů v situaci změny pohlaví absolventa. Vysoké školy nevidí v zákoně explicitně popsaný postup či povinnost v tomto směru, a proto se mnohdy zdráhají nové diplomy vydávat. Pro osobu, která prošla změnou pohlaví, je vydání diplomu s novým jménem a rodným číslem zásadním krokem pro další životní, především pak profesní, dráhu. V případě, že by taková osoba byla nucena nadále se prokazovat původním diplomem, docházelo by např. při přijímacích řízeních k okamžitému, a ne vždy žádoucímu coming outu, který může takové osobě významným způsobem ztížit postavení na trhu práce.
Úprava je inspirována úpravou užitou v rámci zákona č. 561/2004 Sb. a návazné vyhlášky č. 3/2015 Sb. Dále se rovněž stanovují podmínky, za nichž dochází k vydávání stejnopisů, případně druhopisů, a stanoví se poplatek ve výši 1000 Kč za vyhotovení nového dokladu při změně pohlaví a poplatek 4 000 Kč za vyhotovení stejnopisu prvopisu nebo druhopisu při ztrátě, zničení, poškození nebo odcizení vysokoškolského diplomu nebo dodatku k diplomu 
K bodu 100 [k § 58 odst. 1]
Zvýšení právní jistoty u postupu vysokých škol v případě, že uchazeč o studium neuhradí poplatek za přijímací řízení. 
K bodům 101 až 105 [k § 58 odst. 3, 4, 5 a 6]
Odstavec 3 se zabývá poplatkem za tzv. delší studium. Aktuální znění způsobuje aplikační nejasnosti ohledně toho, zda je do dob neúspěšných studií započítáváno studium jen na veřejných, nebo i soukromých a státních vysokých školách. S ohledem na různé interpretace již vydávalo ministerstvo vyjádření ve smyslu, že započítáváno je podle tohoto ustanovení pouze studium na veřejné vysoké škole. Přičemž se nemá započítávat doba neúspěšných studií, po kterých došlo k řádnému ukončení studia ve studijním programu stejného typu na vysoké škole jakéhokoliv druhu (tj. na vysoké škole veřejné, soukromé i státní). Nová úprava ustanovení je tedy pouze kodifikací ustáleného výkladu ministerstva.  
Nově je v ustanovení též zpřesněno postavení nenavazujícího (tzv. dlouhého) magisterského studia. Pro účely stanovení poplatku za delší studium se tento studijní program považuje za studijní program stejného typu jako bakalářský studijní program. 
Ustanovení odst. 4 se navrhuje upravit tak, aby bylo na rozhodnutí veřejné vysoké školy, zda za studium ve studijním programu uskutečňovaném v cizím jazyce poplatek za studium stanoví, či nikoliv. Zde je použita stejná formulační konstrukce jako u poplatku za úkony spojené s přijímacím řízením. 
K bodu 106 [k § 59] 
Ve vazbě na stanovení vnitřních předpisů soukromých vysokých škol v § 41 zákona o VŠ a současně s ohledem na ministerstvem zaznamenané problémy při stanovování poplatků spojených se studiem soukromými vysokými školami se zavádí povinnost soukromých vysokých škol stanovit ve vnitřním předpisu soukromé vysoké školy – v řádu poplatků spojených se studiem - druhy poplatků, pravidla pro stanovení jejich výše, formu placení a splatnost, přičemž soukromá vysoká škola může současně stanovit pravidla pro snížení, prominutí nebo odložení termínu splatnosti těchto poplatků. Stanovuje se rovněž povinnost soukromé vysoké školy zveřejňovat výši poplatků spojených se studiem ve veřejné části svých internetových stránek.

K bodům 107 až 109 [k § 60 a 60a]
Vzhledem ke skutečnosti, že mezinárodně uznávaný kurz je typem celoživotního vzdělávání, je vhodné právní úpravu obou institutů sjednotit a zjednodušit. Ustanovení § 60a bude zcela zrušeno a úprava mezinárodně uznávaného kurzu bude začleněna do předchozího ustanovení § 60. Celoživotní vzdělávání může být dle navrhované novely orientováno na výkon povolání, zájmově nebo nově též na zvýšení odbornosti studentů nebo absolventů zahraniční nebo tuzemské vysoké školy. V případě absolutoria programu celoživotního vzdělávání orientovaného na zvýšení odbornosti studentů nebo absolventů zahraniční nebo tuzemské vysoké školy může vysoká škola (tj. jako doposud dle zrušovaného § 60a veřejná vysoká škola a nově i soukromá nebo státní vysoká škola) udělit mezinárodně uznávaný titul.
Mezinárodně uznávané tituly oproti standardním akademickým titulům udělovaným v souladu se zákonem o VŠ (§ 45, 46 a 47) nemají přesně stanovené podmínky udělování a vzhledem ke skutečnosti, že jsou udělovány různými státy za různých podmínek, nelze zaručit srovnatelnou úroveň studijních programů a kurzů, za něž jsou tyto tituly udělovány. Zákon tedy tyto tituly podporuje, nicméně nemůže se za ně zaručit. Není tedy účelné, aby byla v zákoně uvedena konkrétní úprava mezinárodně uznávaných titulů.
Upravuje se také možnost započítávání absolvovaného vzdělání v kurzech celoživotního vzdělávání (ať už při akreditovaném studijním programu či v rámci institucionální akreditace) pro účely dalšího studia ve studijním programu. Podmínky budou stanoveny ve vnitřních předpisech vysoké školy.  
K bodům 110 až 112, 121 a 146 [k § 65, § 69 odst. 1 a § 80 odst. 8]
Úprava reflektuje změnu terminologie v oblasti správního trestání.
K bodu 113 [k § 66]
Prodloužení lhůty dává vysoké škole časový prostor k řádnému projednání, ke kterému z důvodu nedostatku času v mnohých případech nemohlo dojít. 
K bodům 114, 115 a 118 [k § 68 odst. 1 písm. e), f) a § 68 odst. 3]
Ustanovení § 68 odst. 1 vymezuje situace, v nichž rozhoduje vysoká škola o právech a povinnostech jako správní orgán, tedy postupuje podle správního řádu, není-li stanoveno jinak. Novelou č. 137/2016 Sb. bylo zrušeno znění ustanovení § 58 odst. 4, které stanovovalo poplatek za tzv. „další studium“, a na místo odstavce 4 se posunul poplatek za studium v cizím jazyce, u něhož je rozhodování podle správního řádu neefektivní. Navrhuje se v písm. f) zrušit text „a 4“, aby bylo znění uvedeno do souladu s provedenou dřívější úpravou.
Písm. e) umožňuje rozhodovat o „přiznání“ stipendia. Vzhledem k této kompetenci je analogicky možné i snížení, zvýšení či odnětí stipendia; za účelem posílení právní jistoty bude nicméně v textu užito obecnější formulace rozhodování „ve věci stipendia“.
V § 68 odst. 3 se napravuje písařská chyba ustanovení z novely č. 137/2016 Sb. 
K bodu 119 [k § 68 odst. 4]
Obdobně jako u ustanovení § 50 odst. 6 se zkracuje lhůta pro odvolání proti rozhodnutí z 30 dnů na standardní lhůtu 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Vzhledem k dorovnání délky lhůty s obecnou lhůtou dle správního řádu bylo výslovné vymezení lhůty vypuštěno.
K bodu 120 [k § 69 odst. 1]
Zpřesnění postupu v případě zahájení disciplinárního řízení. 
K bodům 122 až 128 [k § 69a a 69b)]  
Ustanovení § 69a upravuje specifické možnosti doručování pro oblast vysokého školství. Specifika spočívají primárně ve vztahu vysoké školy k uchazeči/studentovi/osobě s přerušeným studiem (pro účely tohoto komentáře k ustanovení § 69a dále jen „student“). Vysoká škola vykonává funkce správního orgánu, nicméně vztah je založen na svobodném rozhodnutí, zda student do tohoto vztahu vstoupí. Je tak nastavena zjednodušená pozice studenta s ohledem na dobrovolnost vztahu a též na častou nezkušenost studentů s jednáním se správními orgány. 
Doručování v přijímacím řízení má být prováděno, stanoví-li tak vnitřní předpis vysoké školy, primárně elektronicky, jak požadují zásady digitálně přívětivé legislativy. K tomuto postupu však musí dát student dle současné úpravy souhlas na přihlášce ke studiu; požadavek tohoto souhlasu se nyní vypouští. K doručování se pak využívá elektronického informačního systému vysoké školy, ustanovení odkazuje na vnitřní předpisy vysoké školy, kde jsou stanoveny podrobnosti k takovému doručování.
Nově zákon v § 69b upravuje také doručování ze strany studenta směrem k vysoké škole. Zákon umožňuje i zde využití elektronického systému vysoké školy bez nutnosti uznávaného elektronického podpisu.   
K bodu 129 [k § 70 odst. 5]
Povinnost akademických pracovníků informovat vysokou školu o pedagogické a vědecké činnosti na jiné instituci povede k omezení střetu zájmů, zamezení dvojího nebo křížového financování z veřejných financí. 
K bodu 131 [k § 72 odst. 16]
Jde o sjednocení právní úpravy, kdy u jiných poplatků podle zákona o vysokých školách se jejich výše zveřejňuje ve veřejné části internetových stránek vysoké školy (např. § 74 odst. 10 a § 58 odst. 5). V současné době je výše poplatku za úkony spojené s habilitačním řízením zveřejňována na úřední desce vysoké školy. Novelou by mělo dojít ke sjednocení úpravy a stejně jako u ostatních poplatků bude výše poplatku za habilitační řízení zveřejňována ve veřejné části internetových stránek vysoké školy.   
K bodům 133 a 134 [k § 75 odst. 2 a 3]
Původní zákonná úprava požadovala, aby bylo ministerstvo informováno o zahájení, průběhu a ukončení habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem. Praxe ukazuje, že úprava je zbytečně administrativně zatěžující jak pro školu, tak pro ministerstvo. Považuje se za dostatečné, když k informování ministerstva dojde při ukončení habilitačního řízení nebo řízení ke jmenování profesorem. Upraveny byly též údaje, které jsou ministerstvu sdělovány s ohledem na potřebnost údajů a princip minimalizace zpracovávání osobních údajů. S ohledem na ohlašování ukončení habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem ministerstvu byl též upraven odst. 3, který ukládá zveřejnění výsledků habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem ze strany ministerstva. 
K bodu 136 [k § 77a odst. 4, 83e odst. 1 a v § 84 odst. 3]
Odstraňuje se jazykový nedostatek v dosavadním znění. 
K bodu 137 [k § 79 odst. 2 písm. e), § 81a odst. 2 písm. d) a § 81a odst. 4 písm. c)]
Odstraňuje se jazykový nedostatek v dosavadním znění. 
K bodu 138 [k § 78 odst. 2, § 79 odst. 6 a v § 80 odst. 2]
Pojem „kombinovaný studijní program” působí zmatení ve spojitosti s kombinovanou formou studia, přičemž podstatu kombinovaného programu je možné vyjádřit opisem. 
K bodu 139 [k § 78 odst. 6 a 7 a § 79 odst. 2 g)]
Úprava požaduje souhlasné vyjádření Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany při akreditaci studijního programu zaměřeného na přípravu odborníků v oblasti bezpečnosti České republiky nově kumulativně, a to z důvodu častých přesahů do obou oblastí.  
K bodu 140 [k § 78 odst. 10]
Úprava terminologie týkající se akreditace pro konání rigorózních zkoušek a udělování akademických titulů podle § 46 odst. 5.
K bodu 141 [k § 79 odst. 2 písm. b)]
S ohledem na vymezení součásti studijního programu dle § 44 odst. 2 písm. h) je vypouštěná část textu duplicitní a tedy nadbytečná. 
K bodu 142 [k § 79 odst. 3, § 81a odst. 3, § 83a odst. 2, 4 a 5, § 83e odst. 1, § 83e odst. 2 písm. a) a c) a v § 83e odst. 3 a 4]
Odstraňuje se jazykový nedostatek v dosavadním znění. 
K bodům 143 až 145 a 153 [k § 79 odst. 3 a 4, § 80 odst. 1 písm. c) a § 81a odst. 3]
Úprava nastavení podmínek při udělování (případně prodloužení) akreditace studijního programu či institucionální akreditace, přihlížející k podmínkám pro posuzování akreditace nastaveným ze strany mezinárodních organizací. NAÚ zpravidla ověřuje podmínky v místě, kde je studijní program nebo vzdělávací činnost uskutečňována. 
Akreditace nebude udělena mj. v případě, kdy vysoká škola neuskutečňuje tvůrčí činnost. 
K bodům 147 až 152 [k § 81]
Je třeba upravit problematiku společných studijních programů tak, aby bylo jednoznačné, že jde o studijní programy uskutečňované nejen vysokou školou a jinou právnickou osobou, ale též dvěma nebo více českými vysokými školami. Zároveň se doplňuje nový odstavec, který specifikuje zvláštní podmínky studijních programů uskutečňovaných dvěma nebo více vysokými školami. Je třeba vyřešit otázky, který by mohly působit konfliktně s ohledem na odlišné podmínky na jednotlivých vysokých školách – např. přijímání ke studiu, udělování titulů, nebo kterým studijním a zkušebním řádem se budou studenti řídit. 
Výslovně je též upravena způsobilost vysoké školy společně uskutečňovat doktorský studijní program, která je podmíněna uskutečňováním jiného doktorského studijního programu každou ze zúčastněných vysokých škol.    
K bodům 156 a 158 [k § 83 odst. 2 písm. f) a § 83 odst. 4]
Odkazy obsažené v § 83 v odstavci 2 písm. f) a v odstavci 4 budou přizpůsobeny nově navrhovanému znění části čtrnácté zákona o VŠ (o poskytovatelích zahraničního vysokoškolského vzdělávání).
Zároveň bude působnost NAÚ posuzovat „splnění“ příslušných podmínek rozšířena o kompetenci kontrolovat dodržování (a vydávat stanoviska k dodržování) podmínek vyžadovaných pro uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání, resp. k získání tuzemského povolení/oprávnění, týkajících se dostatečného zabezpečení zahraničního programu po stránce personální, finanční nebo materiální a podmínek pro řádné zajištění výuky nebo související tvůrčí činnosti. Stanoví se též speciální lhůta pro vydání stanoviska NAÚ. 
K bodu 157 [k § 83 odst. 2 písm. i)]
Ustanovení stanoví nový úkol NAÚ, a to spolupráci se zahraničními všeobecně uznávanými hodnotícími agenturami, tj. organizacemi, které jsou zařazeny v registru EQAR (Evropském registru agentur zabezpečujících kvalitu) nebo jsou členem sdružení ENQA (Evropské asociace pro zabezpečování kvality ve vysokém školství). Ustanovení rovněž vytváří vnitrostátní předpoklady, aby se NAÚ sám stal členem sdružení ENQA.
K bodu 159 a 162 [k § 83a odst. 2 a § 83c odst. 2 písm. b)]
Ustanovení § 83a odst. 2 upravuje samostatnou kompetenci předsedy NAÚ k vydávání usnesení o zastavení řízení v případě, kdy žadatel vezme žádost zpět. Jedná se o akt zjednodušení a zefektivnění správního procesu. 
Inverzní úprava pak v § 83c odst. 2. vyjímá tuto kompetenci z působnosti Rady NAÚ.
K bodům 160 a 161 [k § 83b odst. 6 a 7] 
Ustanovení § 83b odst. 6 se drobně formulačně zpřesňuje, aby bylo zřejmé, že výjimka ohledně podílení se na výuce podle § 70 odst. 3 se vztahuje pouze k zákazu pracovněprávního nebo obdobného vztahu k vysokým školám, nikoliv k zákazu poskytovat za úplatu poradenskou nebo obdobnou pomoc vysokým školám.
Ustanovení odstavce 7 o možnosti vykonávat vědeckou, pedagogickou a další tam uvedenou činnost se pak rozšiřuje na všechny členy Rady NAÚ, tj. nově i na předsedu a místopředsedy.
K bodům 162 až 165 [k § 83c]
Ustanovení § 83c upravuje kompetence Rady NAÚ a v odst. 2 specifikuje, že Rada NAÚ je kompetentní nejen k vydávání stanovisek týkajících se personálního, finančního a materiálního zabezpečení zahraničních studijních programů a k uskutečňování související tvůrčí činnosti, ale nově též stanovisek ohledně dodržování uvedených podmínek držiteli tuzemského povolení nebo oprávnění k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání.  
Nově je do ustanovení zaveden odst. 5, podle něhož mohou být poradě a hlasování Rady NAÚ přítomni pouze členové Rady NAÚ a osoba, která je pověřena sepsáním protokolu; další osoby mohou být přítomny jen s předchozím souhlasem Rady NAÚ. 
Zcela nový odst. 6 pak stanoví zvláštní podmínky pro řízení v době od přijetí meritorního rozhodnutí Radou NAÚ, kdy účastníci již nejsou poté, co se Rada ve správním řízení zmíněném v § 83c odst. 2 písm. b) usnesla o výroku nebo výrocích rozhodnutí ve věci, oprávněni navrhovat důkazy a činit návrhy, s výjimkou práva zúžit předmět své žádosti nebo vzít žádost zpět. K tomuto omezení dochází z důvodu procesní ekonomie. 
Správní řízení vedené Akreditačním úřadem je specifické v tom, že se v něm nerozhoduje monokraticky, ale usnesením kolegiálního orgánu. Příslušná ustanovení správního řádu jsou bez problémů aplikovatelná na monokratické rozhodování správního orgánu. Při rozhodování usnesením kolegiálního orgánu dochází k disproporci mezi okamžikem, kdy se kolegiální orgán usnáší na výroku rozhodnutí, a okamžikem, kdy je rozhodnutí písemně vyhotoveno. S ohledem na složitost odůvodnění může mezi přijetím usnesení a vyhotovením rozhodnutí uplynout delší časový odstup (podle počtu a složitosti i v řádu několika týdnů). Znamená to, že zatímco k faktickému rozhodnutí ve věci dochází již samotným usnesením kolegiálního orgánu, závazným aktem se stává až písemné vyhotovení rozhodnutí a až do písemného vyhotovení rozhodnutí může dle platné úpravy žadatel (popř. jiný účastník řízení) činit úkony, přestože se už kolegiální orgán usnesl na výroku ve věci.
Dosavadní správní praxe ukázala, že tato skutečnost se výrazně negativním způsobem promítá do efektivnosti rozhodování Rady Akreditačního úřadu. 
Navrhovaná úprava v žádném případě nekrátí účastníka řízení na jeho právech. Účastník může až do usnesení kolegiálního orgánu činit všechny návrhy a podání. Pokud by hypoteticky rozhodoval monokratický, nikoliv kolegiální orgán, nedocházelo by k časové disproporci mezi usnesením ve věci a písemným vyhotovením rozhodnutí, ale rozhodlo by se jediným aktem. Přijetím navrhované úpravy zákona jsou práva účastníka řízení vzhledem k usnesení kolegiálního orgánu analogicky stejná, jako by byla k vydání rozhodnutí monokratického orgánu.
V praxi NAÚ spolu s oznámením o nashromáždění podkladů pro rozhodnutí bude účastníka řízení předem informovat o přesném termínu zasedání NAÚ, na kterém bude daná věc projednána. Tuto informaci bude NAÚ odesílat obligatorně ve všech řízeních i v těch, ve kterých se žadateli plně vyhoví.
Text ustanovení § 83c odst. 8 implementuje požadavky standardu 2.6  Standards and Guidelines for Quality Assurance in the European Higher Education Area (ESG), který zní:
Standard: Úplné znění hodnoticích zpráv, které sestavili experti, by mělo být zveřejněné, jasné a přístupné celé akademické obci, externím partnerům a jiným zainteresovaným osobám. Pokud agentura přijme oficiální rozhodnutí na základě hodnoticí zprávy, toto rozhodnutí by mělo být zveřejněné spolu s hodnoticí zprávou. 
Metodika: Hodnoticí zpráva vypracovaná experty je základem následných opatření vysoké školy vyplývajících z vnějšího hodnocení a zároveň poskytuje veřejnosti informace o činnosti vysoké školy. Aby bylo možno hodnoticí zprávu použít jako základ pro přijímání opatření, musí mít jasnou a výstižnou strukturu i jazyk a obsahovat: − vysvětlení kontextu (pro lepší zasazení vysoké školy do jejího specifického kontextu); − charakteristiku konkrétního postupu včetně odborníků sestavujících hodnoticí zprávu; − fakta, analýzy a zjištění; − závěry; − příklady dobré praxe v činnosti vysoké školy; − doporučení pro následná opatření. Zároveň může být užitečná i příprava souhrnné zprávy. Faktografická správnost hodnoticí zprávy se zvyšuje, pokud se vysoké škole poskytne možnost poukázat na faktické nesrovnalosti v hodnoticí zprávě před jejím dokončením.
Současný stav, kdy nejsou zveřejňovány hodnoticí výstupy, znemožňuje, aby NAÚ byl přijat za člena asociace ENQA a zapsán na seznam evropského registru akreditačních agentur EQAR. Vstup NAÚ do obou organizací je jednou z klíčových priorit národní vysokoškolské politiky. 
K bodu 166 až 169 [k § 83e]
Jazyková úprava slov „hodnotící“/“hodnoticí“ a následná konkretizace znění, které mj. zjednodušuje získávání kandidátů pro zápis do Seznamu hodnotitelů.	
V ustanovení § 83e bude nově upraveno začlenění studentů do hodnoticí komise tak, že explicitní povinnost jmenovat členem hodnoticích komisí [ustavovaných pro přípravu podkladů pro jednotlivá řízení podle § 83c odst. 2 písm. b) a pro jednotlivá vnější hodnocení] vždy také jednoho studenta bude v případě habilitačních a profesorských řízení zrušena. 
K bodu 170 [k § 84]
Ustanovení § 84 odst. 2 vymezuje důvody pro provádění hodnocení vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností vysokých škol. Cílem navrhované změny je usnadnit uskutečňování vnějšího hodnocení činnosti vysokých škol tím, že nutnou podmínkou pro jeho provedení nebude již toliko podnět ministra nebo závažné důvody pro mimořádné hodnocení; budou tedy rozšířeny důvody pro uskutečňování vnějšího hodnocení činnosti vysokých škol, obsažené v § 84 odst. 2 zákona o vysokých školách.
K bodům 171 až 176 [k § 87 odst. 1]
S ohledem na omezení kompetence ministerstva při registracích vnitřních předpisů soukromých vysokých škol dochází k eliminaci oprávnění v tomto smyslu i v kompetenčním ustanovení zákona o vysokých školách – v § 87 odst. 1 písm. a).
Ustanovení upravuje kompetence ministerstva k stanovení Rámce kvalifikací formou vyhlášky (písm. g)), v písm. o) ruší omezení týkající se přiznávání stipendií výhradně ze státního rozpočtu a v písm. x) stanoví nové kompetence ministerstva v oblasti poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání. Ministerstvo bude mít možnost kontrolovat dodržování právních předpisů a podmínek pro uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání a může též požádat o součinnost NAÚ.    
Navrhuje se upravit zákonné zmocnění pro MŠMT k využívání kontaktních údajů z matriky studentů v souladu s § 87 odst. 1 písm. i) zákona o vysokých školách. Na základě Strategického záměru pro oblast vysokých škol se v nadcházejících 10 letech plánuje provedení několika národních i mezinárodních šetření v několika kolech (Doktorandi, Eurostudent, Absolvent, Eurograduate). V rámci těchto šetření je třeba oslovovat studenty a absolventy vysokých škol. MŠMT disponuje kontaktními údaji (zejména e-maily) v matrice SIMS, ale nemá zákonné zmocnění k jejich využívání. Dosud se problém řešil prostřednictvím vysokých škol, které mají zákonné zmocnění k využívání kontaktních údajů, a vysoké školy tak rozesílaly svým studentům (a absolventům na bázi souhlasu s užitím kontaktního údaje) dotazníky v rámci šetření připravených v gesci MŠMT. Tento způsob je po zkušenostech z proběhlých šetření hodnocen jako vysoce neefektivní, komplikovaný a nadbytečně zatěžuje vysoké školy. Zároveň jsou výsledky šetření do velké míry ovlivněné ochotou vysokých škol na daném šetření spolupracovat, což snižuje relevanci a srovnatelnost výsledků těchto šetření v rámci EU.
K bodům 177 až 179 [k § 87 odst. 2]
Ustanovení odstavce 2 upravuje kompetence k nahlížení do registrů, které ministerstvo vede.
K bodům 180 až 184 [k § 87a]
Úpravou ustanovení § 87a se zpřesňuje vymezení, resp. rozšiřuje okruh studijních programů evidovaných v registru – nově půjde namísto studijních programů „uskutečňovaných“ pouze o studijní programy (tedy i o studijní programy akreditované i schválené v rámci institucionální akreditace). 
Další změna tohoto ustanovení pak řadí registr vysokých škol a studijních programů do připravovaného Informačního systému vzdělávání. 
Toto zařazení odpovídá obecně zásadám digitálně přívětivé legislativy, neboť registr bude součástí informačního systému, který má splňovat předpoklady kladené na digitální veřejnou správu.  
K bodům 185 až 189 [k § 87b]
Ustanovení hodlá omezit zasílání údajů do Registru docentů, profesorů a mimořádných profesorů vysokých škol (dále jen „REDOP“), a to pouze na osoby zaměstnané v pracovním nebo služebním poměru. Nadále již nebude třeba zasílat údaje o osobách zaměstnaných na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Dále se vypouští údaje, které mají být uváděny do REDOPu, a při aplikaci tohoto ustanovení zákona se ukázaly jako nadbytečné (datum získání vysokoškolského vzdělání zaměstnance, akademické tituly, vědecké hodnosti, studijní programy, ve kterých byly získány tituly a hodnosti). Naopak nově je požadován údaj o datu získání nejvyššího dosaženého vzdělání u mimořádných profesorů.
K bodům 190 až 192 [k § 88 odst. 3 a 4]
Ustanovení reflektuje novou úpravu přestupů mezi studijními programy vysoké školy v § 54b a nárok na přiznání doktorského stipendia. Současně se též upravuje ustanovení o zápisu údajů do matriky studentů.  
Dále se ruší požadavek na projednání podoby struktury informační věty provozované databáze a její technické podmínky mezi ministerstvem a vysokou školou. Není věcný ani legislativní důvod ze strany ministerstva stanovovat požadavky na systém vysoké školy. Struktura datové věty je do jisté míry určena požadavkem na předávání údajů z matrik studentů dle § 87 odst. 1 písm. i). 
K bodu 193 [k poznámce pod čarou č. 21]
Ustanovení odkazuje na aktuální legislativní normu v oblasti archivace.  
K bodům 194 až 203 [k § 89, 90 a 90b]
Procedura uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání je správním řízením a současně není řízením o uznání odborné způsobilosti pro výkon regulované profese. Zachování současného stavu upraveného stávajícím zněním zákona o vysokých školách v podstatě konzervuje více než dvacetiletou praxi, která se ve vztahu k posunu vývoje fungování vysokého školství, k návaznostem na Boloňský proces a k legislativní úpravě podmínek pro výkon řady profesí jeví jako překonaná. Zamýšlená změna by měla vést k jednoznačnějšímu procesu posuzování žádostí, posílit principy vzájemného uznávání vysokoškolského vzdělávání v Evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání, zejména mezi členskými státy Evropské unie, a promítnout do procesu uznávání změny ve vysokoškolském vzdělávání, k nimž došlo s účinností od 1. 9. 2016 zákonem č. 137/2016 Sb.
Současná úprava procedury uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace (tzv. nostrifikace) prostřednictvím ustanovení § 89 a 90 zákona o vysokých školách stanoví věcnou příslušnost k tomuto řízení v prvním stupni obecně veřejným vysokým školám, které uskutečňují obdobný studijní program. (Přičemž existují-li pochybnosti o tom, která veřejná vysoká škola uskutečňuje obsahově obdobný studijní program a je tedy příslušná rozhodnout o žádosti o uznání, určí příslušnost veřejné vysoké školy Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nebo rozhodne o žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice v prvním stupni samo. Jedná-li se o oblast vojenství, o žádosti o nostrifikaci rozhoduje v prvním stupni Ministerstvo obrany; v oblasti bezpečnostních služeb rozhoduje v prvním stupni o žádosti Ministerstvo vnitra.)
Od účinnosti příslušných ustanovení zákona č. 137/2016 Sb. bylo zrušeno členění studijních programů na studijní obory a studijní programy uskutečňované vysokými školami se zařazují v souladu se zákonem o vysokých školách do příslušné oblasti vzdělávání.
Novelizovaná ustanovení komplexně řeší otázku uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace (tzv. nostrifikace), které aktuálně přináší mnoho problémů při jejich aplikaci vlivem rostoucí internacionalizace a diverzifikace vysokoškolského vzdělávání a mobility vysokoškolsky vzdělaných pracovníků, vč. např. vládních programů na podporu mobility expertních pracovníků ze zahraničí. Novela reaguje na tyto změny a upravuje celý proces uznávání v souladu s tzv. Lisabonskou úmluvou o uznávání (Úmluva o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu, č. 165, přijatá v Lisabonu dne 11. dubna 1997, publ. pod č. 60/2000 Sb.m.s.) a s přihlédnutím ke Global Convention on the Recognition of Qualifications concerning Higher Education, přijaté v Paříži dne 25. listopadu 2019 (jež dosud nevstoupila v platnost). Dále reaguje i na obsah Doporučení Rady Evropské unie o podpoře automatického vzájemného uznávání kvalifikací získaných v rámci vysokoškolského vzdělání a vyššího sekundárního vzdělání a odborné přípravy a výsledků z období studia v zahraničí (2018/C 444/01), byť při respektování formálních náležitostí správního řízení.
Je zpřesněna a sjednocena používaná terminologie, zejména v návaznosti na Lisabonskou úmluvu o uznávání. 
Pokud jde o nahrazení vydávání „osvědčení o uznání“ vydáváním „rozhodnutí“, jako důvod pro změnu terminologie je možno zmínit i argumentaci obsaženou v odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 129/2012-41 ze dne 27. září 2012. (V něm bylo mj. uvedeno: „[26] „Osvědčení“ vydané na základě § 89 odst. 1 zákona o vysokých školách je výsledkem autoritativní rozhodovací činnosti správního orgánu, na jehož procesní postup jednoznačně dopadá správní řád (§ 105 zákona o vysokých školách). Pokud správní orgán vyhoví žádosti absolventa, de facto úředně potvrzuje, že žadatelem absolvované zahraniční vysokoškolské vzdělání je rovnocenné s příslušným českým vysokoškolským vzděláním – v tomto ohledu jde tedy o deklaratorní rozhodnutí úředně potvrzující práva a povinnosti. Současně však takové rozhodnutí zakládá absolventu zahraniční vysoké školy veřejné subjektivní právo, aby pro účely kvalifikace bylo jeho zahraniční vysokoškolské vzdělání posuzováno stejně jako vzdělání získané na veřejné vysoké škole v České republice. Z tohoto pohledu jde ve skutečnosti o rozhodnutí, které má konstitutivní účinky, neboť se jím právo kvalifikace zakládá. V případě osvědčení podle § 89 odst. 1 zákona o vysokých školách se tedy jedná o správní akt v podobě rozhodnutí, které lze považovat za rozhodnutí smíšené povahy, které má dílem deklaratorní a dílem konstitutivní účinky. 
[27] V souladu s teorií správního práva je totiž třeba rozlišovat mezi konstitutivními, deklaratorními či smíšenými správními akty (rozhodnutími) na straně jedné a jinými správními úkony ve formě osvědčení na straně druhé. Jiné správní úkony upravené v části čtvrté správního řádu (§ 154 a násl.) představují velkou a vnitřně nesourodou skupinu různě pojmenovaných úkonů, při jejichž provádění správní orgány vykonávají působnost v oblasti veřejné správy. Jde o úkony prováděné jednostranně a v konkrétních věcech vůči dotčeným osobám, nemají však povahu rozhodnutí. Účinky jiných správních úkonů zpravidla nespočívají ve vzniku, změně nebo zániku práv a povinností, jako je tomu v případě rozhodnutí. (Vedral, J. Správní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: Bova Polygon, 2012, s. 1218-1219).
[28] Nejvyšší správní soud považuje za nezbytné vycházet ze skutečné povahy konkrétního úkonu správního orgánu v dané věci a nespoléhat pouze na jeho formální podobu nebo zákonné označení. Jakkoli tedy zákon o vysokých školách hovoří o vydání osvědčení, nejedná se o osvědčení ve smyslu části čtvrté správního řádu, ale o vydání správního aktu (rozhodnutí) smíšené povahy. Takový akt samozřejmě může být formálně označen buď jako rozhodnutí, či jako osvědčení; to ovšem nic nemění na skutečnosti, že nepůjde o osvědčení ve smyslu § 154 a násl. správního řádu, ale o rozhodnutí ve smyslu § 67 odst. 1. Jak ostatně stanoví § 69 odst. 1 správního řádu v písemném vyhotovení rozhodnutí se uvede označení „rozhodnutí“ nebo jiné označení stanovené zákonem. Sám správní řád tedy počítá s růzností terminologie ve zvláštních zákonech i pro tyto případy (srov. Vedral, J. c.d., s. 1220). Zákon o vysokých školách tedy pojmu „osvědčení“ v § 89 odst. 1 používá pro ten případ, kdy je vzhledem k právním účinkům tohoto aktu zjevné, že jde o rozhodnutí smíšené povahy ve smyslu § 67 odst. 1 správního řádu.“.)“.
Dále je upřesněno (úpravou obsaženou v § 48 odst. 8), že příslušná „nostrifikační“ ustanovení se nevztahují na posuzování zahraničního vzdělání pro účely přijímacího řízení podle příslušných ustanovení § 48, pokud není v § 48 odst. 5 písm. c) a v § 48 odst. 6 zákona o VŠ výslovně stanoveno jinak. 
Současně se v rámci úpravy § 89 vypouští možnost uznávání jednotlivých zkoušek (či částí studia) vykonaných na vysoké škole v zahraničí z důvodu, že v praxi se podle těchto ustanovení uznávání neprovádí, uznávání jednotlivých zkoušek (či částí studia) provádí jednotlivé vysoké školy v rámci svých studijních programů v souladu se svým studijním a zkušebním řádem, který je ze zákona o vysokých školách registrovaným vnitřním předpisem [podle § 68 odst. 1 písm d)].
Novelou je upravena věcná příslušnost veřejných vysokých škol k posuzování žádostí o uznání v souvislosti se zavedením institutu oblastí vzdělávání novelou zákona o vysokých školách č. 137/2016 Sb.; nově nebude nutné, aby škola uskutečňovala obdobný studijní program, ale pouze studijní program ze stejné nebo stejných oblastí vzdělávání, které uskutečňuje. Předpokládá se, že navržená úprava povede jednak ke snížení počtu prvoinstančních žádostí, které vyřizuje ministerstvo, a dále ke zjednodušení vlastního uznávání při zachování požadovaného výsledku, tj. veřejné vysoké školy nebudou nad rámec zákona porovnávat zejména vlastní obsah absolvovaného zahraničního vysokoškolského vzdělání, což má být předmětem řízení o uznání odborné kvalifikace při povolování výkonu profese u regulovaných povolání, ale těžiště procesu uznávání bude spočívat především v ověření oprávněnosti nabytí zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v zemi jeho původu a jeho vztahu k zákonným definicím vysokoškolského vzdělání v České republice podle zákona o VŠ. Takové praxi uznávacích orgánů v řízení vedeném dle zákona o vysokých školách přisvědčil i rozsudek Krajského soudu v Ostravě č.j. 22 A 17/2015 ze dne 28. 5. 2020, který jednoznačně formuloval dělící hranici mezi legislativou řídící proces uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělávání (uznávání tzv. akademického) a legislativou řídící proces uznávání způsobilosti k vlastnímu výkonu povolání (uznávání tzv. profesního).
Žalobkyně v řízení o uznání a v žalobě namítala, že v řízení o uznání vzdělání podle zákona o vysokých školách uznávající orgán (Ostravská univerzita, resp. MŠMT jako odvolací orgán) měl posoudit její znalosti a dovednosti ve smyslu § 89 odst. 3 zákona o vysokých školách jejich porovnáním se standardy stanovenými zákonem č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, a jeho prováděcí vyhláškou č. 187/2009 Sb., o minimálních požadavcích na studijní programy všeobecné lékařství, zubní lékařství, farmacie a na vzdělávací program všeobecné praktické lékařství.
Krajský soud v Ostravě se k této otázce vyslovil v bodu 13. odůvodnění svého rozsudku č.j. 22 A 17/2015 ze dne 28. 5. 2020 takto: „Krajský soud … nicméně nesouhlasí ani s žalobkyniným názorem ze zcela opačné strany spektra, pokud požadovala, aby byl porovnán pouze „výsledek studia“ – soubor znalostí a dovedností absolventa. Soud připomíná, že správní orgán vychází z písemných podkladů, nepodrobuje např. žadatele zkoušce ke zjištění jeho znalostí a dovedností. Za nedůvodnou považuje soud rovněž námitku, v níž se žalobkyně dožadovala porovnání svého studijního programu s minimálními požadavky na studijní program všeobecného lékařství podle vyhlášky č. 187/2009 Sb., neboť uvedená vyhláška provádí zákon č. 95/2004 Sb., který má jiný účel než porovnávání vysokoškolských kvalifikací, a to – stručně řečeno – uznávání způsobilosti k výkonu tam uvedených zdravotnických povolání.“.
Účastník nostrifikačního řízení, jehož žádost by byla zamítnuta zejména z důvodů obsahových odlišností vzdělání, může být přitom negativně dotčen např. na svém právu na vzdělání ve smyslu čl. 33 Listiny základních práv a svobod, když by z důvodu neuznání předchozího zahraničního vzdělání nesplňoval jednu z podmínek pro přijetí ke studiu v magisterském studijním programu navazujícím na bakalářský studijní program (stanovenou v § 48 odst. 1 větě poslední zákona o VŠ) nebo pro přijetí ke studiu v doktorském studijním programu (stanovenou v § 48 odst. 3 zákona o VŠ). Dále by mohl být negativně dotčen např. v možnosti ucházet se na základě habilitačního řízení o jmenování docentem (neboť by nemohl ke svému návrhu předložit doklad o dosaženém vysokoškolském vzdělání, vyžadovaný v § 72 odst. 2). Rovněž by mohl být různými způsoby negativně dotčen i na svém právu na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
V § 89 odst. 4 bude nově zakotvena speciální výjimka z obecné povinnosti (vyplývající z § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu) ustanovovat účastníkům správního řízení, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, procesního opatrovníka. Nostrifikační orgány tak budou žadateli písemnosti doručovat veřejnou vyhláškou (tj. způsobem stanoveným v § 25 správního řádu), aniž by mu ustanovily opatrovníka, nebude-li se prokazatelně dařit žadateli doručovat (nebo doručit, půjde-li o doručování do ciziny).  Výslovným zakotvením uvedeného pravidla bude ohledně „řízení o žádosti uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice“ (dále také „nostrifikační řízení“) mj. odstraněna potřeba posuzovat, zda typově jde či nejde o správní řízení, v němž má být žadateli „uložena povinnost nebo odňato právo“. Tj. bude odstraněna potřeba posuzovat, zda lze či nelze ohledně žadatelů o nostrifikaci, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, aplikovat výjimku (z § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu), zakotvenou v § 32 odst. 3 správního řádu, podle níž správní orgán procesního opatrovníka účastníkům řízení neustanovuje a doručuje jim veřejnou vyhláškou, nejde-li o účastníky, jimž má být v řízení uložena povinnost nebo odňato právo. Úpravu považujeme za účelnou, neboť ve správní praxi se lze setkat i s extenzivním výkladem pojmu „účastník, kterému má být v řízení uložena povinnost nebo odňato právo“, který bere v úvahu netoliko úzkou podstatu, resp. předmět samotného řízení, ale i navazující, resp. související práva a povinnosti daných osob vyplývající z jiných právních předpisů, kdy může dojít a dochází k zásahům do veřejných subjektivních práv účastníka a kdy dle extenzivního výkladu má správní orgán ustanovit účastníku řízení opatrovníka i tehdy, pokud může být rozhodnutím negativně dotčen, i když se mu např. žádné právo neodnímá přímo. (K tomu lze odkázat např. na Závěry ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu č. 28 ze dne 6. 3. 2006, č. 32 ze dne 10. 4. 2006 a č. 78 ze dne 22. 6. 2009 a usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 64/2005-108 ze dne 6. 2. 2007.)
V § 90 odst. 5 se nově výčtem zpřesňují důvody pro zamítnutí žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, k nimž náleží získání zahraničního vysokoškolského vzdělání, které neodpovídá příslušné kvalifikační úrovni vysokoškolského vzdělání v bakalářském, magisterském nebo doktorském studijním programu v České republice definovaném zákonem o VŠ, nebo získání zahraničního vysokoškolského vzdělání na vysokých školách (popř. institucích), které nebyly oprávněny ho poskytovat nebo nejsou součástí vysokoškolského systému země původu vysokoškolského vzdělání a získané kvalifikace.
Na závěr se v rámci § 90 odst. 6 upravují (nad rámec obecného výčtu dle § 68 a 69 správního řádu) obsahové náležitosti rozhodnutí pro případ, že je žádosti o uznání vyhověno.
K bodům 204 až 207 [k § 91]]
V § 91 odst. 3 (nově odst. 4) se zvyšuje koeficient pro výpočet nároku na tzv. sociální stipendium (tj. stipendium, přiznávané v případě tíživé sociální situace obligatorně těm studentům, kteří mají nárok na přídavek na dítě podle zákona o státní sociální podpoře, jestliže rozhodný příjem v rodině zjišťovaný pro účely přídavku na dítě nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu stanoveného ustanovením § 91 odst. 3 (resp. 4) zákona o vysokých školách) z 1,5 na 3,4, což odpovídá koeficientu dle zákona o státní sociální podpoře. [V zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, je v § 17 (Podmínky nároku na přídavek na dítě) uvedeno, že „Nárok na přídavek na dítě má nezaopatřené dítě, jestliže rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 3,40.“.]
Sociální stipendium má být tedy nově poskytováno studentům, kteří mají nárok na přídavek na dítě podle zvláštního předpisu, jestliže rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje 3,4násobek životního minima rodiny. V tomto ohledu dosáhne na sociální stipendium více studentů.
Doposud byl koeficient v zákoně o vysokých školách stanoven na 1,5, což odpovídá dřívější hodnotě koeficientu stanovené v § 17 zákona o státní sociální podpoře, který byl však ohledně výše koeficientu již několikrát novelizován, aniž by se obdobná změna promítla do zákona o vysokých školách. Zvýšené finanční nároky na státní rozpočet budou pokryty v rámci schválených výdajových rámců MŠMT.
Nově se též zavádí možnost přiznání stipendia na podporu praktických stáží a mobilit také absolventům vysokoškolského studia, účastníkům celoživotního vzdělávání, akademickým pracovníkům a jiným zaměstnancům vysoké školy. Jsou upraveny též zdroje finančních prostředků udělovaných stipendií a způsob udělování stipendií (odst. 1, 3 a 5). 
Stipendia budou moci být hrazena z dotace nebo z příspěvku, není však ani vyloučeno jejich hrazení z jiných prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu – např. z prostředků typu peněžních prostředků z finančního mechanismu Evropského hospodářského prostoru nebo z finančního mechanismu Norska. Dalšími zdroji jsou primárně třetí strany (např. mezinárodní a komunitární mobilitní programy, zejména program Erasmus+, úhrady z rozpočtu EU, od soukromých podnikatelů apod.).
 Prostřednictvím Fondů EHP a Norska přispívají státy Island, Lichtenštejnsko a Norsko ke snižování ekonomických a sociálních rozdílů v Evropském hospodářském prostoru (EHP) a k posilování spolupráce s patnácti evropskými státy. Příjemci finanční podpory jsou země střední, východní a jižní Evropy. Právě velký důraz na sdílení a výměnu zkušeností mezi donory a příjemci grantů je důležitý aspekt, kterým se tyto fondy liší od fondů EU. Česká republika je příjemcem těchto fondů od roku 2004, kdy vstoupila do Evropské unie a tím také do Evropského hospodářského prostoru, který vznikl dohodou mezi ES (dnešní EU) a zeměmi Evropského sdružení volného obchodu (ESVO). Od roku 2004 podpořily Fondy EHP a Norska v České republice přes 1 000 zajímavých projektů za více než 6 mld. Kč. Aktuálně je Česká republika pátým největším příjemcem, a to po Polsku, Rumunsku, Maďarsku a Bulharsku.
Hlavním koordinátorem Fondů EHP a Norska v České republice je Ministerstvo financí, které spravuje většinu programů, a to ve spolupráci s příslušnými resorty a institucemi. Sekretariátem Fondů EHP a Norska pro všechny přijímající země je Kancelář finančních mechanismů v Bruselu.
Systém finančních toků z rozpočtu FM EHP je založen na principu předfinancování prostředků z kapitoly SR, resp. státního fondu a následného převedení prostředků na příjmový účet příslušného správce kapitoly/účet státního fondu ze zdrojového účtu Certifikačního orgánu „CO“. Finanční prostředky ze zdrojového účtu CO jsou převáděny na nižší úrovně implementace, kterou je v případě kapitoly MŠMT zprostředkovatel programu Dům zahraniční spolupráce, který prostředky dále poskytuje prostřednictvím grantů. U prostředků FM EHP poskytovaných z Fondu pro bilaterální spolupráci, u kterých není podíl SR (pouze FM podíl), jsou v roli konečného příjemce organizační složky státu a státní příspěvkové organizace. Finanční toky FM EHP se řídí podle dokumentu „Metodika finančních toků, kontroly a certifikace programů financovaných z Finančních mechanismů Evropského hospodářského prostoru a Norska 2014-2021“, který vydalo MF – Certifikační orgán.
K bodu 208 [k § 91a]
Odst. 1: Zavádí se nárok na stipendium pro studenty v prezenční formě studia doktorského studijního programu veřejné vysoké školy, jde-li o jejich první studium v doktorském programu – a to po standardní dobu studia, bez ohledu na jazyk studia. Vysoká škola zároveň může určit podmínky, při jejichž splnění vzniká nárok na stipendium i po uplynutí standardní doby studia a studentům v kombinované a distanční formě studia. Zavedení doktorského stipendia bez ohledu na jazyk studia přinese narovnání podmínek a zatraktivnění studia v ČR pro studenty ze zahraničí. Doktorští studenti se při poskytnutí stipendia budou moci studiu věnovat naplno a zvýší se jejich motivace dokončit studium ve standardní době studia. 
Odst. 2: Navrhuje se stanovení minimální výše stipendia pro doktorské studenty v prezenční formě, přičemž o konečné výši stipendia rozhoduje příslušná vysoká škola či fakulta. Stanovení minimální výše stipendia na koeficient 1,2 základní sazby minimální mzdy za měsíc dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 567/2006 Sb. studentům umožní přibližně pokrýt jejich základní životní náklady. Studenti získají možnost věnovat se studiu v plné míře a zvýší se tak předpoklad dokončení studia ve standardní době. Současně za zajistí průběžná valorizace stipendia bez nutnosti následných zásahů do zákona.
Odst. 3: Navrhuje se, že nárok na stipendium mohou studenti uplatnit jen v jednom studijním programu. Pokud tedy student studuje více doktorských studijních programů, může pobírat stipendium jen na jednom z nich podle svého výběru. Cílem tohoto ustanovení je efektivní podpora doktorských studentů.
Odst. 4: Podmínky pro přiznání, snížení, zvýšení či odejmutí stipendia stanoví veřejná vysoká škola ve stipendijním řádu. Vysoká škola tak bude moci, stanoví-li tak ve svém stipendijním řádu, např. v případě, kdy studenti neplní studijní povinnosti, zastavit vyplácení stipendia případně vyplatit jen část. Tento odstavec může napomoci řešit situace, kdy s ohledem na procesy vysokých škol a lhůty vyplývající z jiných předpisů, může mezi faktickým zanecháním studia a pravomocným rozhodnutím o jeho ukončení uběhnout i několik měsíců. Předejde se tak tomu, aby studenti, kteří fakticky nestudují, měli nadále nárok na finanční podporu.
Odst. 5: Navrhuje se možnost upravit výši vypláceného stipendia za předpokladu, že studentovi vzniká současně nárok na vyplácení stipendia a současně vykonává závislou práci v pracovním poměru. V tomto případě může stipendium klesnout i pod hodnotu uvedenou v odstavci 2, ale pouze za předpokladu, že součet výše stipendia a hrubé mzdy/platu studenta neklesne pod úroveň 1,5násobku měsíční výše doktorského stipendia podle odst. 2. Cílem tohoto kroku je umožnit studujícím vykonávat i závislou práci a zvýšit tak objem svých finančních prostředků, protože jak uvádí vysvětlení o odst. 2, doktorské stipendium v základní výši pokrývá spíše jen základní životní náklady. Takovéto znění tak současně motivuje studující k vlastní aktivitě a další praxi.
K bodům 209 až 215 [k § 93a až 93k]
Zákon o vysokých školách nyní stanoví (ve stávajících ustanoveních § 93a až 93l), že zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničních vysokoškolských studijních programech mohou na území ČR uskutečňovat buď 
a) zahraniční vysoké školy z jiných členských států Evropské unie (popř. jiných smluvních států Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo ze Švýcarské konfederace) nebo tuzemské právnické osoby uskutečňující v dohodě s těmito školami jejich studijní programy – a to pokud v České republice splní ohlašovací povinnost, resp. povinnost přihlásit se k plnění informačních povinností podle zákona o vysokých školách, 
   anebo 
b) zahraniční vysoké školy z jiných států, než jsou zmíněny v písmenu a), a tuzemské právnické osoby uskutečňující v dohodě s těmito školami jejich studijní programy – a to pokud v České republice získají tuzemské povolení (jde-li o tzv. „mimoevropské zahraniční vysoké školy“) nebo tuzemské oprávnění (jde-li o tzv. „pobočky mimoevropských vysokých škol“) k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání, udělované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. 

Předmětem novelizace části čtrnácté zákona o vysokých školách je zejména zpřísnění podmínek realizace zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území ČR pro tzv. evropské subjekty – evropské zahraniční vysoké školy (ve smyslu § 93a odst. 2 zákona o VŠ) a jejich pobočky, tj. pobočky evropských zahraničních vysokých škol (ve smyslu § 93a odst. 4 zákona o VŠ). 
Aplikace části čtrnácté zákona o VŠ (jež nabyla účinnosti 1. 9. 2016, resp. fakticky se plně realizuje od 1. 10. 2017 na základě přechodných ustanovení zákona č. 137/2016 Sb.) totiž poukázala na zásadní nedostatky, které tato právní úprava přináší. V současné době tyto subjekty podléhají „pouze“ tzv. „přihlášení se k plnění informačních povinností“, které se však nejeví jako dostatečné.  
Dle aktuální právní úpravy působení evropských subjektů není jakkoliv regulováno, kdy neexistuje nástroj, který by umožnil ministerstvu takto realizované studium jakkoliv přezkoumávat, kdy realizace studia je často v rozporu s udělenou akreditací domovského státu (například zahraniční vysokoškolský studijní program z hlediska jeho materiálního, personálního a finančního zajištění neodpovídá standardům akreditace domovského státu, ve kterém byl daný studijní program akreditován). Tyto subjekty se dostávají do „právního vakua“, kdy orgány domovského státu nemohou vykonávat kontrolu na území České republiky za účelem přezkoumávání dodržování podmínek akreditace daného studijního programu, kdy současně právní předpisy České republiky (zákon o vysokých školách) nezakotvují žádný povolovací režim, v rámci kterého by ministerstvo mohlo přezkoumávat dodržování akreditačních standardů domovského státu, resp. minimálních standardů pro vysokoškolské vzdělávání. 
Dle aktuální podoby zákona o vysokých školách jsou evropské subjekty v rámci plnění informačních povinností povinny mj. prokázat, že daný studijní program je akreditován nebo jinou formou uznán podle právních předpisů domovského státu evropské zahraniční vysoké školy, případně že daná instituce je součástí vysokoškolského systému domovského státu. Oprávnění působit na území České republiky však není na samotné plnění informačních povinností nikterak vázáno. Přičemž v případě nepřihlášení se k plnění informačních povinností nebo nesplnění některé konkrétní informační povinnosti se poskytovatel vystavuje „pouze“ riziku stíhání za přestupek. Působení evropských subjektů však není na našem území, jakkoliv regulováno. 
Co do vlastního přezkoumávání obsahu studia a zajištění studijního programu (po stránce materiální, personální apod.), neexistuje nástroj, na základě kterého by mohlo být hodnoceno, zda studium na našem území po kvalitativní stránce odpovídá studiu, pro které byla domovským státem udělena akreditace. Tento stav vede ke zneužívání daného studia. 
Předloženou novelou se proto k odstranění těchto nedostatků zavede i pro evropské subjekty povolovací režim. 
Evropské (stejně jako mimoevropské) zahraniční vysoké školy budou moci na území ČR působit pouze v případě, že jim bude ministerstvem uděleno tuzemské povolení podle § 93b až 93e, opravňující je k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území ČR v konkrétním zahraničním vysokoškolském studijním programu, pro který bylo uděleno. Toto povolení bude vázáno mj. na prokázání, že zahraniční vysokoškolský studijní program, pro který se tuzemské povolení uděluje, je dostatečně zabezpečen po stránce personální, finanční nebo materiální a že zahraniční vysoká škola žádající o udělení tuzemského povolení   uskutečňuje odpovídající související tvůrčí činnost, přičemž se bude přiměřeně přihlížet k „českým“ akreditačním standardům. Zároveň se bude mj. vyžadovat i soulad působení zahraniční vysoké školy na území ČR s právními předpisy jejího domovského státu.
A obdobně pak tuzemské právnické osoby (jako „pobočky“ evropských nebo mimoevropských zahraničních vysokých škol) budou moci na území ČR působit pouze v případě, že jim bude ministerstvem uděleno „tuzemské oprávnění“ podle § 93i až 93ic, opravňující je v rámci spolupráce se zahraniční vysokou školou k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území ČR v konkrétním zahraničním vysokoškolském studijním programu, pro který bylo uděleno.
 Další změnou oproti stávající právní úpravě pak bude změna v konstrukci tuzemského povolení/oprávnění. Tuzemské povolení/oprávnění již nebude udělováno pro jeden program nebo společně pro několik zahraničních studijních programů (s možností rozšíření o další studijní programy), ale bude se nově samostatně vztahovat vždy pouze na jeden konkrétní zahraniční studijní program. 
Přičemž vzdělávání (mj. výuku) v daném programu bude možno v ČR uskutečňovat pouze na místě nebo místech výslovně stanovených v rozhodnutí o udělení tuzemského povolení/oprávnění. 
§93a
Ustanovení definuje základní pojmy související s působením poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Jedná se o definice zahraniční vysoké školy, evropské zahraniční vysoké školy, pobočky zahraniční vysoké školy a pobočky evropské zahraniční vysoké školy. Definice zahraniční vysoké školy vypouští oproti předchozí právní úpravě definiční znak v podobě poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělání na území domovského státu, resp. vypouští se podmínka, že zahraniční vysokou školou mohou být pouze právnické osoby zřízené dle právních předpisů cizího státu. I takové instituce, které neuskutečňují vysokoškolské vzdělávání přímo na území domovského státu, mohou být součástí zahraničního vysokoškolského vzdělávacího systému domovského státu. Totožné pak platí rovněž i pro právnické osoby zřízené dle právního řádu České republiky, které ovšem mohou disponovat zahraniční akreditací a představovat v tomto ohledu zahraniční vysokou školu. 
 §93b až 93if	 
Zákon sjednocuje podmínky působení poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Zákon v případě evropských zahraničních vysokých škol a poboček evropských zahraničních vysokých škol upouští od institutu přihlášení se k plnění informačních povinností, kdy i tyto subjekty musí před zahájením zahraničního vysokoškolského vzdělávání disponovat tuzemským povolením/oprávněním udělovaným ve správním řízení. 
§93b
Uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky je pro zahraniční vysoké školy podmíněno udělením tuzemského povolení. Tuzemské povolení je oproti předchozí právní úpravě udělováno samostatně pro každý jeden zahraniční studijní program, kdy tento podléhá přezkumu co do zabezpečení minimálních kvalitativních standardů. Náležitosti žádosti a podmínky udělení tuzemského oprávnění zákon vymezuje v § 93c.  
§93c
Tuzemské povolení je udělováno ve správním řízení zahájeném na žádost zahraniční vysoké školy ve smyslu § 44 správního řádu.  Věcně příslušným správním orgánem je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Žádost kromě obecných náležitostí dle § 37 odst. 2 a § 45 odst. 1 správního řádu musí obsahovat rovněž i zvláštní náležitosti (součásti žádosti) dle § 93c odst. 2 písm. a) až i). Součástí žádosti pak musí být i další zákonem vymezené podklady. Jako součást žádosti musí žadatel připojit podklady prokazující jeho ustanovení v domovském státě jakožto vysoké školy, resp. prokazující skutečnost, že zahraniční vysoká škola je v domovském státě součástí vysokoškolské vzdělávací soustavy. V českém právním řádu by tento doklad představovalo například rozhodnutí o udělení státního souhlasu působit jako soukromá vysoká škola ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o vysokých školách. Zákon předpokládá předložení obdobného dokladu vyplývajícího z právní úpravy domovského státu zahraniční vysoké školy. Tato podmínka může být žadatelem splněna i odkazem na zahraniční právní předpis, dochází-li k ustanovení zahraniční vysoké školy právě v důsledku účinnosti zahraničního právního předpisu. Tento odkaz však musí být dostatečně určitý a srozumitelný a musí z něj vyplývat konkrétní právní předpis, případně i konkrétní ustanovení ustanovující zahraniční vysokou školu. V opačném případě se jedná o vadu žádosti ve smyslu § 45 odst. 2 správního řádu. Žadatel je dále povinen předložit doklady prokazující, že v případě studijního programu, jež má být zahraniční vysokou školou uskutečňován, jde o zahraniční vysokoškolský studijní program, tedy o studijní program, jehož absolvováním absolvent získá dle právního řádu domovského státu vysokoškolské vzdělání.
Žádost zahraniční vysoké školy o udělení tuzemského povolení musí obsahovat údaje o všech statutárních orgánech umožňující jejich identifikaci. V případě fyzických osob musí žádost obsahovat jméno, příjmení, datum narození a adresu trvalého pobytu. V případě právnických osob musí žádost obsahovat název, sídlo, případně i identifikační či jiné obdobné číslo, je-li právnické osobě přiděleno. Z údajů by měl rovněž vyplývat rozsah oprávnění statutárního orgánu jednat jménem zahraniční vysoké školy, tj. zejména skutečnost, zda je daná osoba oprávněna jednat samostatně, či pouze v součinnosti s dalšími osobami.
Podmínkou udělení tuzemského povolení je mj. prokázání dostatečného materiálního zabezpečení. V souladu s touto podmínkou musí zahraniční vysoká škola zejména prokázat, že disponuje odpovídajícími výukovými prostory. Zahraniční vysokoškolské vzdělávání může být uskutečňováno výhradně v prostorách označených žadatelem v žádosti o udělení tuzemského povolení, které budou v řízení o žádosti shledány jako dostatečné za účelem vysokoškolského vzdělávání. Současně žadatel musí vedle označení všech míst prokázat i právní titul, opravňující jej uvedené prostory za účelem vzdělávání využívat. Tímto titulem může být zejména nájemní smlouva či jiný obdobný doklad. Smlouvu či obdobný doklad je možné předložit v její kopii, kdy dostatečná je i kopie prostá, tj. nikoliv úředně ověřená. V případě, že bude využíván prostor ve vlastnictví zahraniční vysoké školy a je-li vlastnické právo zahraniční vysoké školy zjistitelné pro ministerstvo z veřejného seznamu, nemusí žadatel tuto skutečnost nijak dokládat. Uvedená skutečnost by však měla být sdělena v žádosti.
Žadatel je za účelem vyhovění žádosti o udělení tuzemského povolení povinen prokázat, že splňuje minimální kvalitativní předpoklady odpovídající úrovni vysokoškolského vzdělávání. Zahraniční vysoká škola tak musí disponovat dostatečným personálním, finančním a materiálním zabezpečením. Povinné údaje o personálním zabezpečení obsažené v žádosti představují zejména identifikační údaje osob, které se mají bezprostředně podílet na uskutečňování vysokoškolského vzdělávání, údaje o jejich dosaženém vzdělání a o jejich publikační činnosti. Údaje o finančním zabezpečení pak směřují k prokázání dostatečné solventnosti zahraniční vysoké školy, aby tato byla způsobilá dostát svým finančním závazkům. Údaje o materiálním zabezpečení pak představují vedle údajů o místech, kde má být vzdělávání uskutečňováno, například i údaje o technickém, technologickém či IT vybavení, to vše na úrovni odpovídající vysokoškolskému vzdělávání. V případě neprokázání dostatečnosti personálního, finančního a materiálního zabezpečení je toto důvodem pro zamítnutí žádosti o udělení tuzemského povolení. Za účelem hodnocení personálního, finančního a materiálního zabezpečení se přiměřeně přihlíží ke standardům pro akreditace studijních programů. 
Zákon předpokládá, že právní řád domovského státu zahraniční vysoké školy může působení vysokých škol, jež jsou součástí jeho vysokoškolské vzdělávací soustavy, na území dalších států omezovat. Uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky je podmíněno splněním podmínek daných právním řádem domovského státu, kdy splnění těchto podmínek musí být žadatelem podloženo relevantním podkladem. Rovněž tento doklad je nezbytnou součástí žádosti. Právní úprava obsahující podmínky působení poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání obsažená v českém právním řádu je sekundární k právní úpravě domovského státu zahraniční vysoké školy. Pouze zahraniční vysoká škola, která splňuje všechny podmínky dané zahraniční právní úpravou, je způsobilá uskutečňovat zahraniční vysokoškolské vzdělávání na území České republiky. Udělení tuzemského povolení je vázáno na splnění podmínek zahraniční právní úpravy. 
Nebude-li těmto podmínkám zahraniční právní úpravy vyhověno, představuje tato skutečnost důvod k zamítnutí žádosti. Není-li působení zahraniční vysoké školy právním řádem domovského státu nijak omezeno, předloží žadatel o této skutečnosti čestné prohlášení. Ukáže-li se během správního řízení o udělení tuzemského povolení, že je čestné prohlášení žadatele nepravdivé, je tato skutečnost důvodem k zamítnutí žádosti dle § 93d odst. 2 písm. c). Ukáže-li se čestné prohlášení žadatele jako nepravdivé po právní moci rozhodnutí o udělení tuzemského povolení, může být tato skutečnost důvodem např. pro přezkumné řízení nebo obnovu řízení z moci úřední, popř. k odnětí tuzemského povolení dle § 93g odst. 1.
§ 93d
Ustanovení odlišně od § 71 odst. 3 správního řádu stanovuje „obecnou“ lhůtu pro vydání rozhodnutí o udělení tuzemského povolní, která činí 150 dnů ode dne zahájení správního řízení. Aplikace § 71 odst. 3 písm. a) a b) správního řádu však vyloučena není. Ustanovení dále uvádí důvody pro zamítnutí žádosti o udělení tuzemského povolení. 
 Jeden z důvodů zamítnutí žádosti představuje neprokázání dostatečného personálního, materiálního a finančního zabezpečení žadatelem. Uváděné zabezpečení je pak ze strany ministerstva hodnoceno ke dni vydání meritorního rozhodnutí. K tomuto dni musí žadatel disponovat mj. dostatečným personálním zabezpečením, kdy nelze přihlížet ke skutečnostem, jež mají nastat teprve v budoucnu (například uzavření budoucího pracovního poměru). Současně žadatel ke dni vydání meritorního rozhodnutí musí uskutečňovat odpovídající tvůrčí činnost. Oproti předchozí právní úpravě, která „pouze“ vyžadovala, aby žadatel měl vytvořeny podmínky pro uskutečňování související tvůrčí činnosti, žadatel již musí (nejpozději ke dni vydání meritorního rozhodnutí) odpovídající tvůrčí činnost vykazovat. 
Zákon dále stanovuje jako důvod pro zamítnutí žádosti skutečnost, že žadatel, jeho statutární orgán, resp. některý z členů statutárního orgánu není bezúhonný, resp. důvěryhodný. Kritérium bezúhonnosti není naplněné v případě osoby, jež byla pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin nebo trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s poskytováním zahraničního vysokoškolského vzdělávání, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena. 
Kritérium důvěryhodnosti, pak nesplňuje zahraniční vysoká škola, které bylo v 5 letech předcházejících dni podání žádosti o udělení tuzemského povolení odňato tuzemské povolení nebo oprávnění k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu zahraniční vysoké školy na území České republiky. Stejně tak toto kritérium nesplňuje statutární orgán či člen statutárního orgánu, který v uvedené době působil jako statutární orgán či člen statutárního orgánu právnické soby, které bylo tuzemské oprávnění či povolení odňato. 
Další nově zaváděný důvod zamítnutí žádosti představuje skutečnost, kdy by působení zahraniční vysoké školy bylo v rozporu s právními předpisy domovského státu. Pouze zahraniční vysoká škola, která splňuje všechny podmínky dané zahraniční právní úpravou, je způsobilá uskutečňovat zahraniční vysokoškolské vzdělávání na území České republiky. Udělení tuzemského povolení je tak vázáno na splnění podmínek dle zahraniční právní úpravy. Byť je tento důvod zamítnutí žádosti zákonem uveden výslovně nově, je možné jej dovodit rovněž za užití předchozí právní úpravy vztahující se k udělování tuzemského povolení a oprávnění.   
§93e
Ustanovení vymezuje nad rámec § 68 odst. 2 správního řádu náležitosti výroku rozhodnutí o udělení tuzemského povolení. Výrok rozhodnutí o udělení tuzemského povolení by měl obsahovat konkrétní místo, kde má být zahraniční vysokoškolský studijní program uskutečňován. Místo výuky co do naplnění odpovídajících podmínek pro realizaci vysokoškolského vzdělávání podléhá hodnocení v rámci posuzování materiálního zabezpečení. Zahraniční studijní program může být uskutečňován pouze v místech, která svou povahou umožňují vzdělávání v kvalitě odpovídající vzdělávání vysokoškolskému. Pouze místa, která žadatel specifikuje ve své žádosti a která budou shledána po kvalitativní stránce jako dostatečná, mohou sloužit k realizaci výuky. Pokud bude zahraniční vysoká škola uskutečňovat vzdělávání v místě, které není označeno ve výroku rozhodnutí, a které nebylo posuzováno v rámci správního řízení, naplní toto jednání skutkovou podstatu přestupku dle § 93n odst. 4 písm. a). 
Tuzemské povolení lze udělit nejdéle na dobu 6 let. Správní orgán může rozhodnout i o kratší době trvání tuzemského povolení (než jakou žadatel uvede v žádosti), a to dle volného uvážení, jež však musí být v každém jednotlivém případě dostatečně odůvodněno za tím účelem, aby ve shodných případech nevznikaly nedůvodné rozdíly. Udělení kratší doby tuzemského povolení bude připadat v úvahu zejména v případě, kdy materiální, finanční a personální zabezpečení žadatele bude dosahovat hraničních hodnot co do jejich dostatečnosti, kdy se žadatel zaváže uvedený stav zlepšit v průběhu uskutečňování vzdělávání. V tomto případě tedy ministerstvo je oprávněno rozhodnou o jiné době udělení tuzemského povolení, než jakou žadatel uvede v žádosti. V případě, že žadatel v žádosti požádá o udělení tuzemského oprávnění na dobu kratší 6 let, je touto žádostí správní orgán vázán a lze udělit povolení nejdéle na dobu požadovanou žadatelem. Žadatel by současně jako součást žádosti měl uvést dobu, na kterou mu má být tuzemské povolení uděleno. Toto lze považovat za nezbytnou náležitost, kdy v případě její absence je nutné vadu podání odstranit postupem dle § 45 odst. 2 správního řádu.  Před uplynutím doby, na které je tuzemské povolení uděleno, může žadatel požádat o prodloužení doby platnosti tuzemského oprávnění, kdy správní orgán bude postupovat obdobně dle § 93c a 93d. Žádost o prodloužení tuzemského povolení lze podat nejdříve 2 roky před uplynutím doby platnosti. Bude-li žádost podána před touto lhůtou, rozhodne správní orgán o zastavení řízení. 
§93f
Ustanovení stanovuje nepřenositelnost uděleného tuzemského povolení na jinou právnickou osobu, kdy uvedené se týká rovněž právního nástupce. Případný právní nástupce je tak povinen samostatně podat žádost o udělení tuzemského povolení, kdy musí splnit veškerá zákonná kritéria umožňující uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. 
Dojde-li k zamítnutí žádosti z některého z důvodů specifikovaných v § 93d odst. 2, může žadatel podat novou žádost týkající se totožného, resp. obdobného zahraničního studijního programu až po uplynutí 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení tuzemského povolení. Uvedené omezení se nevztahuje na podání žádosti o udělení tuzemského povolení v případě zcela odlišného zahraničního studijního programu. Za obdobný studijní program je pak nezbytné považovat takový zahraniční studijní program, který se svým obsahem a zaměřením podstatně shoduje s posuzovaným zahraničním studijním programem, a který by měl být uskutečňován s využitím obdobného materiálního a personálního zabezpečení. Omezení opětovného podání žádosti v případě zastavení řízení dle § 66 odst. 1 písm. a) správního řádu, tedy v důsledku zpětvzetí žádosti žadatele, má za úkol zabránit účelovému jednání konanému za účelem vyhnutí se důsledkům zamítnutí žádosti. 
§ 93g
Budou-li ze strany ministerstva zjištěny závažné nedostatky při uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu, pro který má zahraniční vysoká škola tuzemské povolení, nebo v případě zjištění, že zahraniční vysoká škola nepůsobí v souladu s tuzemským povolením, je tato skutečnost důvodem k zahájení správního řízení o odnětí tuzemského povolení. Řízení je v tomto případě zahajováno ministerstvem z moci úřední. Podmínkou řízení o odnětí tuzemského povolení je výzva ze strany ministerstva k odstranění zjištěných nedostatků, kdy zahraniční vysoké škole musí být poskytnuta lhůta v délce 90 dnů. 
Místo rozhodnutí o odnětí tuzemského povolení může za stejných podmínek ministerstvo rozhodnout o omezení tuzemského povolení, kdy omezení umožňuje dokončit zahraniční vysoké škole vzdělávání u těch studentů, kteří již studium zahájili. Posouzení, zda bude rozhodnuto o odnětí tuzemského povolení, či zda bude tuzemské povolení omezeno, spočívá na volném uvážení ministerstva, kdy je nezbytné vycházet zejména z povahy a závažnosti zjištěných nedostatků. 
O odnětí či omezení tuzemského povolení může ministerstvo rozhodnout rovněž i v případě, kdy zahraniční vysoká škola přestane splňovat podmínky pro vydání kladného rozhodnutí, tedy například v případě odnětí rozhodnutí o udělení akreditace zahraničního studijního programu dle právního řádu domovského státu, či v případě, kdy uplyne doba akreditace zahraničního studijního programu, aniž by tato byla prodloužena. Důvodem pro odejmutí tuzemského povolení může být dále mj. případ, kdy zahraniční vysoká škola přestane naplňovat kritérium dostatečného personálního, materiálního či finančního zabezpečení. Výzva ministerstva za účelem odstranění zjištěných nedostatků v tomto případě není podmínkou zahájení správního řízení, kdy však dle povahy nedostatků může přirozeně ministerstvu tuto výzvu rovněž učinit. 
V případě odnětí tuzemského povolení pro daný nebo obdobný zahraniční vysokoškolský studijní program lze novou žádost podat nejdříve po uplynutí 2 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž bylo tuzemské povolení odňato. Stran stejného, resp. obdobného studijního programu přitom platí stejná pravidla, jako ta uvedená k § 93f odst. 3. 

Bude-li ministerstvo informováno zahraniční vysokou školou o ukončení vzdělávání na území České republiky v zahraničním studijním programu, pro který bylo vydáno tuzemské povolení, rozhodne ministerstvo do 30 dnů od doručení oznámení o odnětí tuzemského povolení. Stejně tak bude ministerstvo postupovat i v případě, kdy ukončení uskutečňování vzdělávání bude zjištěno z úřední činnosti. O ukončení uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu se bude jednat v těch případech, kdy je zjevná vůle poskytovatele ve vzdělávání soustavně a dlouhodobě nepokračovat, a dále v případě, kdy nemožnost dalšího uskutečňování vzdělávání bude vyplývat z omezení tuzemského povolení dle rozhodnutí ministerstva.

§ 93h
Ustanovení vyjmenovává další povinnosti, které je zahraniční vysoká škola povinna plnit po právní moci rozhodnutí o udělení tuzemského povolení. Nesplnění některé z uvedených povinností vede k naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 93n odst. 4 písm. b). 

§ 93i až 93if
Ustanovení řeší postup při udělování tuzemského oprávnění tzv. pobočkám zahraničních vysokých škol za účelem uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu na území České republiky. V případě uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu pobočkou zahraniční vysoké školy ve spolupráci se zahraniční vysokou školou dochází k přenosu pravomoci uskutečňovat vzdělávání na jiný subjekt, než kterému byla udělena akreditace zahraničního vysokoškolského studijního programu, a to na základě právního jednání uzavřeného mezi zahraniční vysokou školou a tuzemskou právnickou osobou. Tento přenos pravomoci musí být primárně umožněn právním řádem domovského státu spolupracující zahraniční vysoké školy. V opačném případě nemůže být pobočka zahraniční vysoké školy k uskutečňování vzdělávání způsobilá. V případě uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu pobočkou zahraniční vysoké školy je to právě tato pobočka, kdo nese primární odpovědnost za tuto činnost a tato musí splňovat všechna kritéria pro udělení tuzemského oprávnění. Například v rámci správního řízení je tak přezkoumáváno personální zabezpečení pobočky zahraniční vysoké školy, nikoliv spolupracující zahraniční vysoké školy. 
Právní úprava udělování tuzemského oprávnění tuzemským právnickým osobám je obdobná právní úpravě pro udělování tuzemského povolení zahraničním vysokým školám a lze odkázat na odůvodnění této právní úpravy. Odlišnosti jsou dány výlučně povahou subjektu, který má zahraniční vysokoškolské vzdělávání uskutečňovat.  
Nezbytnou součástí žádosti o udělení tuzemského oprávnění je předložení dohody nebo jiného dokladu prokazujícího a upravujícího spolupráci dané tuzemské právnické osoby s příslušnou zahraniční vysokou školou. Jak je uvedeno výše, je to pobočka zahraniční vysoké školy, kdo je oprávněna uskutečňovat zahraniční vysokoškolský studijní program na území České republiky a současně je za tuto činnost odpovědná. Pobočka zahraniční vysoké školy není zpravidla originálním nositelem zahraniční akreditace zahraničního vysokoškolského studijního programu; oprávnění vzniká sekundárně na základě právního jednání uzavřeného mezi zahraniční vysokou školou a tuzemskou právnickou osobou. 
Platnost právního jednání je pak mj. dána zněním právní úpravy domovského státu zahraniční vysoké školy, která musí přenos oprávnění umožňovat. V opačném případě nemůže být tuzemské právnické osobě tuzemské oprávnění uděleno. Stejně tak je nezbytné postupovat v případě, kdy je dohoda či obdobné právní jednání neplatné z jiného právního důvodu. Slučitelnost uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu pobočkou zahraniční vysoké školy s právním řádem domovského státu zahraniční vysoké školy je dokládána ze strany žadatele patřičným dokladem, případně čestným prohlášením. Předmětem dohody musí být přenos oprávnění uskutečňovat konkrétní zahraniční vysokoškolský studijní program na pobočku zahraniční vysoké školy, a to na účet a odpovědnost pobočky. Předmětem dohody dále musejí být podmínky tohoto přenosu a vzájemná práva a povinnosti smluvních stran vyplývající z uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu pobočkou zahraniční vysoké školy. 

K bodům 216 až 230 [k § 93n a 93o]
§ 93n a 93o
Uvedená ustanovení upravují problematiku přestupků právnických osob, ke kterým dochází při poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Současná praxe prokázala nedostatky ve výši a druhu správních trestů udílených v řízení o přestupku. Záměrem je celkové zpřísnění právní úpravy zabývající se přestupky. Zpřísnění se týká nejen samotné zvýšení horní hranice pokut, ale rovněž i zavedení nových skutkových podstat přestupků společně se zavedením možnosti uložení správních trestů zákazu činnosti a zveřejnění rozhodnutí o přestupku v některých případech.
Zákon v § 93n odst. 1 písm. c) zavádí novou skutkovou podstatu přestupku, kterého se dopustí právnická osoba jednáním způsobilým vyvolat mylnou domněnku, že je oprávněna poskytovat vysokoškolské vzdělávání, ačkoliv k tomu oprávněna není, nebo že je vysokou školou, ačkoliv vysokou školou není. Vysokoškolské vzdělávání dle zákona o vysokých školách mohou uskutečňovat výlučně subjekty uvedené v § 2 odst. 7 zákona o vysokých školách, tj. veřejné, soukromé nebo státní vysoké školy, které pro daný vysokoškolský studijní program disponují akreditací ve smyslu § 78 odst. 1 zákona o vysokých školách.  
Jednáním způsobilým vyvolat mylnou domněnku, že daná právnická osoba je vysokou školou, nebo že studijní program disponuje akreditací dle zákona o vysokých školách, je pak naplněna tato skutková podstata. Popisovaným jednáním právnické osoby může být v konkrétním případě naplněna i skutková podstatu trestného činu. Rozlišovacím kritériem mezi přestupkem a trestným činem pak bude míra společenské škodlivosti. Naplnění znaku skutkové podstaty v podobě potenciálu jednání uvést třetí osobu v omyl pak musí být vyhodnoceno individuálně v každém jednotlivém případě. Obecně může být skutková podstata přestupku naplněna například reklamní inzercí či jiným obdobným způsobem. Uvedené přitom platí rovněž v případě skutkové podstaty přestupku dle § 93n odst. 1 písm. e).    
Zákon v § 93n odst. 1 písm. e) zavádí novou skutkovou podstatu přestupku, kterého se dopustí právnická osoba jednáním způsobilým vyvolat mylnou domněnku, že je oprávněna poskytovat na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v určitém zahraničním vysokoškolském studijním programu, ačkoliv k poskytování uvedeného vzdělávání není podle tohoto zákona oprávněna. Zahraniční vysokoškolské vzdělávání mohou na území České republiky uskutečňovat pouze zahraniční vysoké školy, které disponují tuzemským povolením pro daný zahraniční vysokoškolský studijní program, a dále pobočky zahraničních vysokých škol, které disponují tuzemským oprávněním. Jednáním způsobilým vyvolat mylnou domněnku, že daná právnická osoba je zahraniční vysokou školou nebo pobočkou zahraniční vysoké školy, anebo že studijní program disponuje tuzemským povolením nebo tuzemským oprávněním dle zákona o vysokých školách, je pak naplněna tato skutková podstata.
Zákon dále mění ustanovení týkající se ukládání správních trestů. Zákon zavádí v případě některých přestupků možnost uložení dalších správních trestů v podobě zákazu činnosti a zveřejnění rozhodnutí o přestupku. Při vlastním ukládání správních trestů je pak nutné vycházet z pravidel dle zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Možné rozmezí správního trestu zákazu činnosti bylo zvoleno tak, aby v každém jednotlivém případě bylo možné adekvátně reagovat na společenskou škodlivost protiprávního jednání. Tato škodlivost se přitom může zásadním způsobem v jednotlivých případech lišit. Společenská škodlivost je dána zejména rozsahem, v jakém bylo zahraniční vysokoškolské vzdělávání poskytováno, dále dopadem do právní roviny absolventů (nemožnost uznání protiprávně uskutečňovaného zahraničního vysokoškolského vzdělání), jakož i celkovou výší škody způsobené poškozeným. Potenciálně vysoká společenská škodlivost v individuálních případech se pak projevuje rovněž v možnosti správního orgánu udělit pokutu až do výše 2 000 000 Kč. Současně se jeví jako žádoucí zachovat možnost postihnout “nejnebezpečnější” protiprávní jednání správním trestem zákazu činnosti až ve výši 10 let.

V § 93o se mění i číselné označení odstavce o pokutách z paragrafu 93n, na nějž je odkazováno.
Novela současně zakotvuje zápis vybraných údajů o přestupci v případě některých skutkových podstat do Seznamu poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělání v případě, kdy v přestupkovém řízení bude udělena pokuta ve výši nejméně 100 000 Kč.

K bodu 231 [k § 95 odst. 1]
V § 95 odst. 1 se ve druhé větě doplňuje výčet ustanovení zákona, která se nevztahují na státní vysoké školy, o ustanovení § 81 a 81d. Navrhovaná změna ustanovení § 95 odst. 1 tak vylučuje aplikaci ustanovení § 81 a 81d na státní vysoké školy. Důvodem je komplexní speciální právní úprava, zakotvená pro státní vysoké školy v § 95 odst. 4 a 5.
V § 95 odst. 1 ve čtvrté větě se pak, vzhledem ke změnám prováděným v § 91 o stipendiích, aktualizuje odkaz na ustanovení o stipendiích přiznávaných v případech hodných zvláštního zřetele, jímž je specifikován druh stipendií přiznávaných „civilním studentům“ studijních programů v oblasti bezpečnostních služeb, na něž může Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy poskytnout vojenské vysoké škole dotaci ze státního rozpočtu.
K bodu 232 [k § 95 odst. 2]
V § 95 odst. 2 se na základě návrhu Ministerstva obrany mění vymezení okruhu osob, při jejichž přijímání ke studiu se vojenská vysoká škola řídí požadavky Ministerstva obrany. Pojem „vojáci v činné službě“ byl nahrazen pojmem „uchazeči“, neboť Ministerstvo obrany může mít požadavky nejen na přijímání vojáků v činné službě, ale i na přijímání civilních uchazečů.
K bodům 233 a 234 [k § 95 odst. 4 a 5]
Státní vysoké školy budou moci samostatně žádat o samostatnou (tj. nikoliv společně udělovanou jako v § 81) akreditaci podle § 79 i takových studijních programů, které budou jimi zabezpečeny ve spolupráci s jinou státní vysokou školou, veřejnou vysokou školou nebo „evropskou“ právnickou osobou [tj. právnickou osobou se sídlem, ústřední správou nebo hlavním místem podnikatelské činnosti na území některého členského státu Evropské unie  (nebo – podle § 106 odst. 2 ZVŠ -  jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace]  a zřízenou nebo založenou podle práva některého členského státu EU (nebo jiného smluvního státu Dohody o EHP nebo Švýcarské konfederace], zabývající se vzdělávací a tvůrčí činností. 
Podmínkou pro akreditaci bude dohoda zúčastněných subjektů o vzájemné spolupráci, která bude přímo náležitostí žádosti o akreditaci; budou-li mezi zúčastněnými subjekty obě státní vysoké školy, namísto uzavření dohody se bude vyžadovat vyhotovení zápisu. Přičemž k uzavření dohody i vyhotovení zápisu bude potřebný předchozí písemný souhlas Ministerstva obrany (půjde-li o vojenskou vysokou školu) nebo Ministerstva vnitra (půjde-li o policejní vysokou školu); souhlas Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy již vyžadován nebude. 
[Zakotvení institutu „zápisu“ vychází ze skutečnosti, že státní vysoké školy spolu nemohou uzavírat (vzhledem k jejich právní formě) smlouvy, neboť na obou stranách smlouvy by stál tentýž subjekt – ČR.  Dle § 95 odst. 1 zákona o vysokých školách je vojenská vysoká škola součástí organizační složky státu Ministerstva obrany, financovanou ze státního rozpočtu, zejména z kapitoly Ministerstva obrany, a policejní vysoká škola je organizační složkou státu financovanou z kapitoly Ministerstva vnitra.) Zápis dle § 95 odst. 4 je formou „zápisu“ zmiňovaného v  § 19 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích,   ve znění pozdějších předpisů, (podle kterého mj. „Nakládání s majetkem a jiné právní jednání mezi organizačními složkami České republiky navzájem se uskutečňuje zápisem.“ a organizační složky ČR se při vzájemném právním jednání řídí pravidly o náležitostech zápisů, která stanoví prováděcí právní předpis) a v § 14 a násl. vyhlášky č. 62/2001 Sb., o hospodaření organizačních složek státu a státních organizací s majetkem státu, ve znění pozdějších předpisů, (podle které mj. „Organizační složky mezi sebou navzájem v rámci své působnosti anebo stanoveného předmětu činnosti své vztahy při nakládání s majetkem a jiném právním jednání upravují zápisem.“ a „Zúčastněné organizační složky se v zápisu označí svým názvem, sídlem a identifikačním číslem osoby spolu s uvedením jména a funkce (pracovního zařazení) fyzické osoby, která je oprávněna k podepsání zápisu, jakož i důvodu, který tuto osobu k podpisu opravňuje.“ atd.)]
Ustanovení § 95 odst. 4 již také nebude vyžadovat, aby státní vysoká škola, která bude žádat o akreditaci magisterského, doktorského nebo nově i bakalářského studijního programu, zabezpečeného podle § 95 odst. 4, měla již akreditovaný nějaký doktorský studijní program. 
Budou-li mezi spolupracujícími subjekty alespoň dvě vysoké školy, bude primárně platit pravidlo, že uchazeče o studium bude přijímat a absolventům studia udělovat akademický titul ta státní vysoká škola, které byla udělena akreditace. Od této úpravy se bude možno odchýlit v dohodě (nebo zápisu) zúčastněných vysokých škol; minimální povinné náležitosti takové úpravy, jež bude součástí dohody nebo zápisu o spolupráci při zabezpečení studijního programu, jsou uvedeny v § 95 odst. 4 v písmenech a) až d). 
Vysoké školy budou tedy muset mít v takovém případě vyřešenu otázku vzájemných práv a povinností, zejména mít určeno, která nebo které z nich budou uchazeče přijímat ke studiu a která nebo které z nich budou udělovat akademické tituly, a musí mít též vyřešeny podrobnosti o přijímání uchazečů, organizaci a ukončení studia a použití vnitřních předpisů vysokých škol. 
K bodu 235 [k § 95 odst. 6]
Úprava modifikuje zveřejňování, resp. zpřístupňování výsledků vědy, výzkumu, vývoje a závěrečných prací v kontextu nezbytné ochrany informací z důvodu bezpečnosti státu. Nakládání s utajovanými informacemi se řídí zákonem č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů, respektive zákonem č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti), ve znění pozdějších předpisů, které jsou na stejné úrovni právní síly jako zákon o vysokých školách, a závěrečné práce obsahující utajované informace tak lze nezveřejnit, resp. nezpřístupnit. Avšak závěrečné práce obsahující „neutajované informace“, resp. informace pro služební potřebu, které nevymezuje zákon, ale pouze rezortní předpis Ministerstva obrany, by podle zákona o vysokých školách zveřejněny, resp. zpřístupněny, být měly. Tyto závěrečné práce však zahrnují celou řadu témat a informací, jejichž zveřejnění by mohlo mít negativní dopad na bezpečnost státu.

K bodu 236 [k § 95 odst. 7, resp. odst. 8]
Novelizací ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) a b) (viz čl. I body 3 a 4) byly působnosti ministra školství, mládeže a tělovýchovy, týkající se výroční zprávy a strategického záměru, přeneseny na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. 
Úprava obsažená doposud v ust. § 95 odst. 7 písm. d) tak již není nutná, neboť obě působnosti bude možno nově podřadit mezi působnosti Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra uvedené v § 95 v odstavci 8 (nově označeném jako odstavec 9) v písm. l).
V § 95 bylo proto v dosavadním odstavci 7, nově označeném jako odstavec 8, bez náhrady zrušeno ustanovení písm. d).  
K bodu 237 [k § 95 odst. 9 písm. g)]
Úprava reaguje na změnu členění ustanovení § 91 o stipendiích; odstavec 4 paragrafu 91 již nezakotvuje důvody přiznání stipendia a odkaz na toto ustanovení je proto třeba z § 95 odst. 9 písm. g) vypustit. 
K bodu 238 [k § 97]
Z důvodu ochrany třetích stran (primárně studentů a uchazečů o studium) bylo do zákona doplněno ustanovení nového § 97, zakotvující povinnost zdržet se jednání způsobilého uvést v omyl – a to co do oprávnění poskytovat vysokoškolské vzdělávání a působení jako vysoká škola (v odstavci 1) a co do oprávnění poskytovat v ČR zahraniční vysokoškolské vzdělávání (v odstavci 3). Zakazuje se také vydávání dokladů o absolvování studia, diplomů a přiznávání titulů vyvolávajících příslušné nebezpečí záměny.   
K čl. II [Přechodná ustanovení k novele zákona o vysokých školách]
S ohledem na rozsah a charakter navrhovaných změn platné právní úpravy se navrhují přechodná ustanovení. 

Ustanovení čl. II zejména zavádí přechodná období pro splnění určitých povinností a uvedení praxe do souladu s novou právní úpravou.

Podle bodu 1 uvedou právnické osoby uvedou svůj název do souladu s touto novelou nejpozději do 31. prosince 2025. 

V bodě 2 je stanoveno, že veřejné a státní vysoké školy své vnitřní předpisy uvedou do souladu s novou právní úpravou a předloží je k registraci ministerstvu nejpozději do 1 roku ode dne nabytí účinnosti této novely; soukromé vysoké školy je předloží ministerstvu na vědomí do 2 let. Další rok pak budou mít vysoké školy na zajištění souladu u vnitřních předpisů součástí.

Ustanovením bodu 3 se zajišťuje, že zúžení okruhu právnických osob, které se budou moci v České republice stát soukromou vysokou školou, vyplývající ze zpřísnění podmínek v § 39 odst. 1 zákona o vysokých školách (stanovených nově kumulativně, nikoliv jako doposud alternativně), se nebude vztahovat (a nebude mít negativní dopad) na stávající soukromé vysoké školy, resp. subjekty, které by získaly státní souhlas působit jako soukromá vysoká škola před účinností předložené novely. 

V bodě 4 se řeší zacházení s obhájenými závěrečnými pracemi s odloženým zveřejněním, které MŠMT obdrželo od vysokých škol k uchování podle dosavadního znění § 47b odst. 4 zákona o vysokých školách (tj. z důvodu existence překážky pro zveřejnění).

Podle bodu 5 se povinnost vysokých škol zajišťovat při přípravě, schvalování a uskutečňování studijních programů jejich soulad s „rámcem kvalifikací vysokoškolského vzdělávání“ bude vztahovat jen na „nové“ studijní programy.

Body 6, 7 a 12 reagují na úpravu ukončování studia a reformu doktorských studijních programů.

V bodě 8 je stanoveno, že probíhající studium v mezinárodně uznávaném kurzu se dokončí podle dosavadního znění § 60a zákona o vysokých školách.

V bodě 9 je stanoveno, že ministerstvo upraví do jednoho roku podle nové úpravy registr docentů, profesorů a mimořádných profesorů vysokých škol.

Bod 10 zakotvuje dokončení nostrifikačních řízení podle dosavadní právní úpravy. 

V bodech 13 až 17 je řešen přechod poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území ČR do nového právního režimu, vyplývajícího ze změn části čtrnácté zákona o vysokých školách. Uvedená přechodná ustanovení umožňují dostudovat studentům, kteří započali své studium před nabytím účinnosti této novely.

Právnické osoby, které podle stávající právní úpravy poskytují na území ČR vzdělávání v zahraničních vysokoškolských studijních programech toliko na základě splnění ohlašovací povinnosti (jako tzv. „evropské zahraniční vysoké školy“ a „pobočky evropských zahraničních vysokých škol“ ve smyslu dosavadního znění zákona o vysokých školách) budou moci (podle bodů 13 a 14) po dobu až 7 měsíců od účinnosti předložené novely pokračovat v uskutečňování dosavadních studijních programů. 

Nezískají-li v průběhu této doby pro tyto programy uvedené zahraniční vysoké školy tuzemské povolení a jejich pobočky (- tuzemské právnické osoby) tuzemské oprávnění, budou sice moci v poskytování uvedeného vzdělávání pokračovat, ale toliko za účelem dostudování stávajících studentů, kteří studium zahájili před účinností předložené novely, přičemž ke studiu těchto dobíhajících programů již nebudou moci přijímat nové uchazeče.
Po dobu uvedeného pokračování se na tyto poskytovatele ohledně daného pokračujícího vzdělávání a souvisejících práv, povinností a postupů bude vztahovat dosavadní znění zákona o vysokých školách.

Pokud jde o právnické osoby, které podle stávající právní úpravy poskytují na území ČR vzdělávání v zahraničních vysokoškolských studijních programech  na základě tuzemského povolení (tzv. „mimoevropské zahraniční vysoké školy“) nebo na základě tuzemského oprávnění (tzv. „pobočky mimoevropských zahraničních vysokých škol“), jejich oprávnění poskytovat toto vzdělávání nebude (podle bodu 15 a 16) novelou dotčeno  a bude trvat  do uplynutí doby, na kterou bylo tuzemské povolení nebo tuzemské oprávnění uděleno, nebo do dne jeho odnětí. Přičemž MŠMT bude moci (podle bodu 17) uvedené tuzemské povolení nebo tuzemské oprávnění odejmout za podmínek podle stávajícího znění zákona o vysokých školách.

Na dosavadní studijní programy státních vysokých škol, zabezpečované podle § 95 odst. 4 zákona o vysokých školách ve spolupráci s veřejnou vysokou školou, se po dobu platnosti jejich akreditace bude podle bodu 18 vztahovat dosavadní znění § 95 odst. 4 zákona o vysokých školách. Přechodné ustanovení je potřebné z důvodu legislativního zajištění dobíhajících studijních programů zabezpečovaných Univerzitou obrany ve spolupráci s veřejnými vysokými školami (Univerzitou Karlovou a Univerzitou Pardubice).


K ČÁSTI DRUHÉ [změna zákona č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů]
Nově je doplněním do § 3 odst. 2 do zákona začleněno také Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy jako orgán sociálního zabezpečení, neboť se do zákona zároveň zakotvují některá pravidla řízení o postavení studia na středních, vyšších odborných nebo vysokých školách v cizině (nebo studia na zahraničních vysokých školách nebo v pobočkách zahraničních vysokých škol na území České republiky) na roveň studia na středních, vyšších odborných nebo vysokých školách v České republice, o němž MŠMT doposud rozhoduje pro účely důchodového pojištění (na základě kompetence stanovené v § 21 zákona o důchodovém pojištění) a pro účely státní sociální podpory (na základě kompetence stanovené v § 12 zákona o státní sociální podpoře). Úprava vzešla z mezirezortního připomínkového řízení na základě jednání s Ministerstvem práce a sociálních věcí. 
Úprava zmíněného správního řízení o postavení studia na roveň byla zařazena do zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (do § 10c) s ohledem na skutečnost, že právní úprava důchodového pojištění je rozdělena tak, že „hmotně právní úpravu“ obsahuje zákon o důchodovém pojištění a organizační a procesní úpravu včetně řízení obsahuje zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Zmíněná pravidla řízení o postavení studia na roveň, stanovená v zákoně o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, budou tedy při vydávání rozhodnutí pro účely důchodového pojištění [tj. při rozhodování v řízeních podle § 21 odst. 1 písm. a) bodu 1, 2 nebo 3 zákona o důchodovém pojištění] používána automaticky, aniž by na tato pravidla muselo být v zákoně o důchodovém pojištění výslovně odkázáno.
Tato pravidla budou dále obdobně používána i při vydávání rozhodnutí pro účely státní sociální podpory [tj. při rozhodování v řízeních podle § 12 odst. 1 písm. c), d) nebo e) zákona o státní sociální podpoře], a to na základě výslovného odkazu uvedeného v § 12 odst. 4 zákona o státní sociální podpoře. 
Nově zavedená pravidla sjednocují, zpřehledňují a zefektivňují vedení řízení, což by mělo mít pozitivní vliv i na jeho délku. 
Pokud jde o samotný věcný obsah zmíněných pravidel, upravujících nově proces rozhodování o postavení „zahraničního studia“ na roveň studia v České republice (na středních a vyšších odborných školách podle školského zákona a na vysokých školách podle zákona o vysokých školách), ustanovení § 10c upravuje především podklady pro rozhodnutí a jejich náležitosti – v odstavcích 1 až 3. 
Ustanovení § 10c pak dále v odstavci 4 umožňuje odlišně od ustanovení správního řádu při doručování nestanovit opatrovníka k převzetí písemnosti. V §10c odst. 4 bude totiž nově zakotvena speciální výjimka z obecné povinnosti [vyplývající z § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu] ustanovovat účastníkům správního řízení, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, procesního opatrovníka. Orgány rozhodující o postavení studia na roveň (tj. v 1. stupni řízení ministerstvo a ve 2. stupni ministr školství, mládeže a tělovýchovy) tak budou žadateli písemnosti doručovat veřejnou vyhláškou (tj. způsobem stanoveným v § 25 správního řádu), aniž by mu ustanovily opatrovníka, nebude-li se prokazatelně dařit žadateli doručovat (nebo doručit, půjde-li o doručování do ciziny). Výslovným zakotvením pravidla „Nedaří-li se prokazatelně žadateli doručovat nebo nepodaří-li se žadateli doručit do ciziny, orgán rozhodující o žádosti doručuje žadateli bez ustanovení opatrovníka veřejnou vyhláškou.“ bude ohledně správních řízení o postavení studia na roveň studia na středních, vyšších odborných  nebo vysokých školách v České republice, vydávaných pro účely důchodového pojištění nebo pro účely státní sociální podpory, mj. odstraněna potřeba posuzovat, zda typově jde či nejde o správní řízení, v němž má být žadateli „uložena povinnost nebo odňato právo“. 
Tj. bude odstraněna potřeba posuzovat, zda lze či nelze ohledně žadatelů o postavení studia na roveň, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, aplikovat výjimku [z § 32 odst. 2 písm.  d) správního řádu], zakotvenou v § 32 odst. 3 správního řádu, podle níž správní orgán procesního opatrovníka účastníkům řízení neustanovuje a doručuje jim veřejnou vyhláškou, nejde-li o účastníky, jimž má být v řízení uložena povinnost nebo odňato právo.
Úpravu považujeme za účelnou, neboť ve správní praxi se lze setkat i s extenzivním  výkladem pojmu „účastník, kterému má být v řízení uložena povinnost nebo odňato právo“, který bere v úvahu netoliko úzkou podstatu, resp. předmět samotného řízení, ale i navazující, resp. související práva a povinnosti daných osob vyplývající z jiných právních předpisů, kdy může dojít a dochází k zásahům do veřejných subjektivních práv účastníka a kdy dle extenzivního výkladu má správní orgán ustanovit účastníku řízení opatrovníka i tehdy, pokud může být rozhodnutím negativně dotčen, i když se mu např. žádné právo neodnímá přímo.
(K tomu lze odkázat např. na Závěry ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu č. 28 ze dne 6.3.2006, č. 32 ze dne 10.4.2006 a č. 78 ze dne 22.6.2009 a usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 64/2005-108 ze dne 6.2.2007.)
Účastník řízení o postavení studia na roveň pro účely důchodového pojištění, jehož žádost by byla zamítnuta, může být přitom  negativně dotčen např. na svém právu na pomoc státu při studiu ve smyslu čl. 33 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť při zamítnutí žádosti nebude (nebo přestane být) pro účely důchodového pojištění považován za osobu soustavně se připravující na budoucí povolání studiem, resp. za nezaopatřené dítě, a nebude mít nárok na požitky spojené s nezaopatřeností podle zákona o důchodovém pojištění (např. sirotčí důchod) nebo podle jiných právních předpisů, které na tento zákon při vymezení nezaopatřenosti odkazují. (Viz např. peněžitá pomoc v mateřství podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.) 
A obdobně i účastník řízení o postavení studia na roveň pro účely státní sociální podpory, jehož žádost by byla zamítnuta, může být  negativně dotčen např. na svém právu na pomoc státu při studiu ve smyslu čl. 33 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť při zamítnutí žádosti nebude (nebo přestane být) pro účely státní sociální podpory považován za osobu soustavně se připravující na budoucí povolání studiem, resp. za nezaopatřené dítě, a nebude mít on (popř. příslušná osoba blízká) nárok na požitky spojené se zvýhodněným právním statusem nezaopatřeného dítěte připravujícího se na budoucí povolání studiem podle zákona o státní sociální podpoře nebo podle jiných právních předpisů, které na tento zákon při vymezení nezaopatřenosti odkazují. (Viz např. daňové zvýhodnění a slevy na dani pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů,  placení pojistného veřejného zdravotního pojištění státem podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, požitky poskytované nezaopatřeným dětem  v domovech pro osoby se zdravotním postižením podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, či dávka pěstounské péče podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.)
K ČÁSTI TŘETÍ [změna zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů] 
V § 12 odst. 1 písm. d) se s ohledem na úpravy v zákoně o vysokých školách vypouští definice zahraniční vysoké školy zakotvená pro účely zákona o státní sociální podpoře; zákon o státní sociální podpoře pak bude ohledně uvedeného pojmu v § 12 odst. 1 písm. d) toliko odkazovat (prostřednictvím poznámky pod čarou č. 70) na ustanovení zákona o vysokých školách.   
V návaznosti na změny ustanovení § 93a a násl. zákona o vysokých školách o poskytovatelích zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky je dále nezbytné promítnout do zákona o státní sociální podpoře do ustanovení § 12 odst. 1 písm. e) o soustavné přípravě dítěte na budoucí povolání studiem ve vysokoškolském studijním programu zahraniční vysoké školy příslušnou formulační změnu ohledně případu poskytování uvedeného vzdělávání tuzemskou právnickou osobou.
Dále se v § 12 doplňuje nový odstavec 4, jímž bude použití pravidel stanovených v zákoně o organizaci a provádění sociálního zabezpečení pro řízení o postavení studia na roveň pro účely důchodového pojištění vztaženo i na rozhodování prováděné pro účely státní sociální podpory.
Dále v návaznosti na změnu ustanovení § 91 odst. 3 zákona o vysokých školách (dle níž má být tzv. sociální stipendium přiznáváno studentům, kteří mají nárok na přídavek na dítě, jestliže rozhodný příjem v rodině zjišťovaný pro účely přídavku na dítě nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu v nové výši 3,4) je třeba změnu koeficientu promítnout i do § 64 odst. 7 zákona o státní sociální podpoře, tedy upravit též kompetence krajských poboček (a pobočky pro hlavní město Prahu) Úřadu práce České republiky v ust. § 64 odst. 7 zákona o státní sociální podpoře. Tyto pobočky mají na žádost oprávněné osoby sdělit, že rozhodný příjem rodiny odpovídá nároku na stipendium podle § 91 odst. 3 zákona o vysokých školách. 
K ČÁSTI ČTVRTÉ [změna zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů] 
V návaznosti na změny ustanovení § 93a a násl. zákona o vysokých školách o poskytovatelích zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky je nezbytné promítnout do zákona o důchodovém pojištění do ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) bodu 3 o soustavné přípravě dítěte na budoucí povolání studiem ve vysokoškolském studijním programu zahraniční vysoké školy příslušnou formulační změnu ohledně případu poskytování uvedeného vzdělávání tuzemskou právnickou osobou.
V § 21 odst. 1 písm. a) bodě 2 se pak s ohledem na úpravy v zákoně o vysokých školách vypouští definice zahraniční vysoké školy zakotvená pro účely zákona o důchodovém pojištění; zákon o důchodovém pojištění pak bude ohledně uvedeného pojmu v § 21 odst. 1 písm. a) bodě 2 toliko odkazovat (prostřednictvím poznámky pod čarou č. 54, dříve č. 46) na ustanovení zákona o vysokých školách. V té souvislosti se pak rovněž odstraňuje legislativní nedostatek zákona o důchodovém pojištění spočívající v tom, že obsahuje 3 různé poznámky pod čarou, označené shodně jako poznámka č. 46. 
K ČÁSTI PÁTÉ [změna zákona č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, ve znění pozdějších předpisů] 
Úprava zákona reflektuje dřívější změny provedené ve školském zákoně (mj. v § 16) ohledně úpravy vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami i nyní současně navrhované změny v zákoně o vysokých školách, který nově výslovně upravuje povinnost vysokých škol zajišťovat pro uchazeče a studenty se specifickými potřebami (tj. nejen pro uchazeče a studenty se sluchovým postižením, ale komplexně mj. i pro uchazeče se zrakovým nebo pohybovým postižením, se specifickými poruchami učení, s poruchou autistického spektra nebo s jinými obtížemi danými zdravotním postižením nebo zdravotním stavem) přiměřená podpůrná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole.  
Důvodem pro změnu zákona o vysokých školách (pro doplnění nových ustanovení § 21 odst. 5 a § 42 odst. 5) a navazující změny zákona o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob je mj. skutečnost, že dosavadní zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu o podmínkách a rozsahu tlumočnických služeb poskytovaných neslyšícím a hluchoslepým studentům vysokých škol, obsažené v § 8 odst. 3 a § 10 písm. a) zákona o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, se ukázalo být z hlediska ústavnosti nedostatečnou právní oporou pro vydání prováděcí vyhlášky o tlumočnických službách pro neslyšící a hluchoslepé studenty vysokých škol, neboť vysoké školy nebyly jako adresát povinnosti zajistit studentům vysokých škol tlumočnické služby určeny zákonem. Podle ustanovení čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod přitom mohou být povinnosti ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích. A podle čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Má-li být tedy nějaká povinnost uložena vyhláškou, je nezbytné, aby k tomu existovalo odpovídající zákonné zmocnění. 
Problematika poskytování tlumočnických služeb neslyšícím a hluchoslepým osobám při předškolním, základním, středním a vyšším odborném vzdělávání a při studiu na vysoké škole tak již nebude předmětem úpravy zákona o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob. Podpora poskytovaná při vzdělávání bude primárně řešena školskými právními předpisy – školským zákonem (a vyhláškou č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, ve znění pozdějších předpisů) a zákonem o vysokých školách (§ 21 a 42). 
K ČÁSTI ŠESTÉ [změna zákona č. 18/2004., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů]  
V § 36a odst. 4 písm. a) se výslovně upravuje, že mezi požadované údaje, které je povinen uchazeč oznámit před výkonem regulované profese, patří i adresa místa podnikání v zemi původu, případně doručovací adresa. 
Rovněž se zpřesňuje dosavadní právní úprava § 36a odst. 6 zákona. Ze stávajícího znění není zřejmý okruh údajů, které by měly být přístupné způsobem umožňujícím dálkový přístup, ačkoliv implicitně se dá očekávat, že s veřejným přístupem do evidence, která obsahuje i rozsah údajů, zcela evidentně zákonodárce při přijímání ustanovení § 36a odst. 6 počítal. Důvodová zpráva k zákonu č. 52/2012 Sb. k danému ustanovení uvádí: „V textu nového odstavce 6 je zakotven přístup do veřejné části jednotné evidence poskytovatelů služeb prostřednictvím internetu a možnost ověření úplného splnění oznamovací povinnosti poskytovatelem služeb.“. 
Okruh údajů směřuje k tomu, aby měly uznávací nebo kontrolní orgány pro výkon své působnosti k dispozici údaje o osobách oprávněných k dočasnému nebo příležitostnému výkonu regulované činnosti. Zda existuje oprávnění vykonávat regulovanou činnost dočasně nebo příležitostně, by měl mít možnost ověřit rovněž klient, který služby těchto osob zamýšlí využít. 
Provedené legislativní úpravy zachovávají dosavadní rozsah přístupu veřejnosti a orgánů veřejné moci k údajům databáze regulovaných povolání. 
K ČÁSTI SEDMÉ [Změna školského zákona] 
Úprava tohoto zákona spočívá primárně v zakotvení Informačního systému vzdělávání (ISV). Právní úprava by měla dále reflektovat etapizovaný vznik ISV (připravovaného nejprve v rámci projektu Resortní informační systém ministerstva) jako informačního systému veřejné správy, jehož správcem bude ministerstvo. Systém bude v první etapě svého budování eEdu-I zpracovávat informace, které ministerstvo shromažďuje na základě školského zákona i zákona o vysokých školách
K bodu 1 [k § 28a a 28b]
Je definován nově zaváděný Informační systém vzdělávání (ISV), který bude s ohledem na svůj charakter, jakožto systém pro výkon veřejné správy, jehož nefunkčností by bylo bezprostředně narušeno nebo ohroženo plnění vrchnostenských povinností, a který bude obsahovat údaje o vykonávané správní činnosti, zcela naplňovat parametry kladené na informační systém veřejné správy.

Prostřednictvím ISV budou v rámci první fáze jeho budování eEdu-I zpracovávány údaje především z oblasti následujících agend:  
· Rejstříku škol a školských zařízení
· Rejstříku školských právnických osob
· Registru vysokých škol a akreditovaných studijních programů

Tato informační základna a z ní vzešlé a následně zpracované údaje v podobě agregovaných výstupů jsou základním podkladem pro tvorbu koncepcí, strategií, změn v rámci nastavování politik a pravidel, podkladů k rozhodování či přípravě právních předpisů, při vyhodnocování efektivity řízení vzdělávací soustavy. V této souvislosti je navrhováno nově definovat Informační systém vzdělávání a vymezit jeho hlavní účel. S ohledem na rozsah a šíři informační datové základny ISV se jeví jako vhodná i omezující podmínka využití pouze těch údajů, které jsou nezbytné pro splnění daného úkolu. 

K bodu 2 [k § 81 odst. 5]
Upravuje se nepřesnost v aktuálním znění zákona.  

K bodu 3 [k § 115]
V návaznosti na dřívější vypuštění úpravy poskytování finančních prostředků ze státního rozpočtu na rozvojové programy z § 163 a 171 školského zákona (provedené s účinností od 1.10.2020 zákonem č. 284/2020 Sb.) se vypouští „rozvojové programy“, resp. zajišťování jejich koordinace, i z ustanovení § 115 školského zákona, vymezujícího činnosti zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků.

K bodům 4 a 5 [k § 141 odst. 1 a 2]
V souvislosti se zavedením Informačního systému vzdělávání bude mimo jiné nově elektronizována také agenda školského rejstříku. Tuto změnu reflektuje odpovídajícím způsobem novelizovaný § 141. 

K bodu 6 [k § 141 odst. 5]
Vzhledem ke skutečnosti, že školský rejstřík bude nově součástí informačního systému veřejné správy, je potřeba vypustit dosavadní úpravu, dle které má elektronická podoba tohoto rejstříku informativní charakter.

K bodu 7 [§ 144 odst. 1 písm. b)]
Stávající písmeno m) zakotvovalo údaj o adrese elektronické pošty školy nebo školského zařízení. Ve skutečnosti však jde o adresu elektronické pošty právnické osoby, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení. Z tohoto důvodu je vhodnější uvést adresu elektronické pošty přímo v písmenu b), kde jsou uvedeny údaje, které se zapisují právě o právnické osobě vykonávající činnost školy. S ohledem na digitalizaci a na zákon č. 261/2021 Sb., o změně zákonů související s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci, na jehož základě se rozšiřuje okruh subjektů, jimž se zřizují datové schránky, se doplňuje také identifikátor datové schránky, který je rovněž vhodný zapisovat do rejstříku škol a školských zařízení.
K bodu 8 [§ 144 odst. 1 písm. c)]
Legislativně technická úprava spočívající v doplnění identifikátoru datové schránky, stejně jako je tomu u písmene b).
K bodu 9 [§ 144 odst. 1 písm. i)]
S ohledem na nově zaváděné pravidlo, kdy při změně v některých údajích nebude potřeba tyto změny hlásit (viz nový odstavec 6 v § 149), je nutné, aby v případě ředitelů škol a školských zařízení docházelo i k předávání údaje o místě trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu. Bez tohoto údaje nebude možné ztotožnění v základních registrech za situace, kdy základní registry budou obsahovat více osob stejného jména, příjmení a data narození. Byť se zřejmě bude jednat o výjimečné případy, nechceme ani tyto osoby zbytečně zatěžovat povinností nám hlásit dané změny. Z uvedeného důvodu je tedy potřeba nově vyžadovat další údaje podstatné pro ztotožnění.
K bodu 10 [k § 144 odst. 1 písmeno j)]
Z důvodu nadbytečnosti se ruší zápis jména a příjmení a dalších údajů u statutárního orgánu právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení. V případě veřejných škol je statutárním orgánem ředitel školy a u soukromých škol je statutární orgán dohledatelný přímo v obchodním rejstříku. Není tedy nutné zapisovat tento údaj i do školského rejstříku.
K bodu 11 [zrušení § 144 odst. 1 písm. l)]
Z důvodu sjednocení se zrušuje nové písmeno l), které vzniklo přečíslováním dosavadního písmene m). Jak bylo uvedeno výše, v případě adresy elektronické pošty školy nebo školského zařízení jde ve skutečnosti o adresu elektronické pošty právnické osoby, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení. Z tohoto důvodu došlo k přesunutí údaje do písmene b), které tak bude obsahovat výčet všech údajů, které se zapisují do školského rejstříku, u právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení.
K bodům 12 a 13 [§ 149 odst. 2 a 4]
Legislativně technická úprava v důsledku zrušení písmen j) a m) v § 144 odst. 1.
K bodu 14 a 15 [§ 149 odst. 6 a § 159 odst. 5]
Novelou ustanovení § 149 se odstraňuje nadbytečná duplicita při předávání některých údajů. Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů, ve svém § 5 odst. 1 a 2 totiž zakotvuje pro orgány veřejné moci povinnost využívat údaje vedené v základních registrech. Dále je stanoveno, že tyto orgány jsou oprávněny požadovat poskytnutí údajů od osob, po kterých je jiným právním předpisem požadováno doložení údajů vedených v základním registru, pouze za určitých podmínek (např. nejsou dané údaje obsaženy ve výčtu údajů zpřístupněných orgánu veřejné moci pro výkon agendy nebo jsou označeny jako nesprávné). Stejně tak § 7 odst. 1 zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, uvádí, že orgán veřejné moci nevyžaduje údaje vedené v základním registru nebo agendovém informačním systému, které jsou mu zpřístupněné pro výkon agendy nebo na základě souhlasu uživatele služby.
Je tedy zcela nadbytečné po právnických osobách vykonávajících činnost školy nebo školského zařízení požadovat, aby hlásily změnu v některých údajích, když si je správní orgán může převzít ze základních registrů. Mezi takové údaje patří většina údajů obsažených v § 144 odst. 1 písm. b), c) a i) a to v případě, kdy došlo ke změně těchto údajů v základním registru. Netýká se to však např. situace, kdy bude vybrán nový ředitel školy, případně dojde k přeměně právnické osoby. Půjde rovněž o změnu adresy elektronické pošty právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení, pokud tato adresa nebude v základním registru uvedena. V takových případech je nutné o zápis uvedených změn požádat, jelikož nepůjde o informace, které by mohl správní orgán zjistit ze základních registrů. Výslovně se zakotvuje, že o zápisu změny v předmětných údajích se nevede řízení.
Ze stejného důvodu dochází i k novele v § 159. I v případě školských právnických osob totiž může ministerstvo převzít některé údaje ze základních registrů. Není proto potřebné podávat žádost o změnu v zapisovaných údajích, vést o takové změně řízení a vydávat rozhodnutí. Jde zejména o údaje podle § 154 odst. 1 písm. a), b), c), d), i) a j), jestliže dojde k jejich změně v základním registru. Zde však také budou případy, kdy i nadále bude potřeba žádost o změnu podat a vést o takové žádosti řízení. Například pokud dojde ke změně v osobě ředitele školské právnické osoby, člena školské právnické osoby, v osobě likvidátora či insolvenčního správce apod.
K bodu 16 [k § 174 odst. 16]
V § 174 odst. 16 je zakotven přístup České školní inspekce k údajům uvedeným ve školském rejstříku (tj. v rejstříku škol a školských zařízení a v rejstříku školských právnických osob).

K ČÁSTI OSMÉ [změna zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů]
V souvislosti s komplexní změnou úpravy poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky v zákoně o vysokých školách je třeba věcně i terminologicky upravit formulace zpoplatňovaných úkonů v položce 22 písm. s), t), u) a v) sazebníku správních poplatků. 
V položce č. 10 písm. d) se pak navyšuje správní poplatek za „přijetí žádosti o uznání platnosti nebo vydání osvědčení o uznání rovnocennosti dokladu o dosažení základního, středního nebo vyššího odborného vzdělání získaného v zahraniční škole“ (prováděné dle školského zákona) z 1.000,- Kč na 3.000,- Kč [tj. na stejnou výši, jaká platí v případě správního poplatku požadovaného za „přijetí žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání  a dokladu o zahraničním vysokoškolském vzdělání podle zákona o vysokých školách Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvem vnitra nebo Ministerstvem obrany“ podle položky č. 22 písm. m)]. Důvodem navýšení je mj. skutečnost, že dosavadní poplatek vybíraný krajským úřadem kryje zhruba 1/3 nákladů, které krajský úřad vynakládá na platy učitelů, kteří zajišťují nostrifikační zkoušky. Počet nostrifikačních zkoušek se přitom za posledních cca 5 let ztrojnásobil.
K ČÁSTI DEVÁTÉ [zrušovací ustanovení]
Úpravou ustanovení § 50 odst. 9 zákona o VŠ došlo ke zrušení povinnosti, resp. zmocnění ministerstva stanovit vyhláškou postup a podmínky při zveřejnění průběhu přijímacího řízení na vysokých školách. V dané souvislosti se ruší i původní vyhláška č. 343/2002 Sb. (včetně novelizace provedené vyhláškou č. 276/2004 Sb.), vydaná na základě uvedeného zmocnění.
K ČÁSTI DESÁTÉ [účinnost] 
Je plánováno nabytí účinnosti zákona dnem 1. ledna 2024, s výjimkou ustanovení souvisejících s Informačním systémem vzdělávání (ustanovení čl. I bodů 181 a 184 a čl. VIII bodů 1 a 4 až 16), která by měla nabýt účinnosti dnem 1. července 2024, a s výjimkou ustanovení týkajících se soukromých vysokých škol nebo doktorského stipendia (ustanovení čl. I bodů 29, 31, 33 až 35, 37 a 38, 72, 106, 178, 179, 188 a 206 až 208, která by měla nabýt účinnosti dnem 1. září 2024.
Pokud jde o datum „1. září“ (odchylující se od obecné úpravy stanovení účinnosti dle zákona o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, dle které právní předpisy nabývají za stanovených podmínek účinnosti k nejbližšímu 1. lednu nebo nejbližšímu 1. červenci kalendářního roku.), jeho použití při určování počátku účinnosti je dáno naléhavým obecným zájmem, spočívajícím v potřebě sladit náběh nové právní úpravy s obvyklým začátkem akademického roku.

2