Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

V.
Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA)

SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA

1. Základní identifikační údaje

Název návrhu: Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Zpracovatel / zástupce předkladatele:

MŠMT
Předpokládaný termín nabytí účinnosti, v případě dělené účinnosti rozveďte
1. ledna 2024
s výjimkou ust. čl. I bodů 181 a 184 a čl. VIII bodů 1 a 4 až 16 (týkajících se Informačního systému vzdělávání), která nabývají účinnosti dnem 1. července 2024, a
b) ustanovení čl. I bodů 31, 33 až 35, 37 a 38, 72, 106, 178, 179, 188 a 206 až 208 (týkajících se soukromých vysokých škol a doktorského stipendia), která nabývají účinnosti dnem 1. září 2024.

Implementace práva EU:

2. Cíl návrhu zákona

Návrh novely reaguje zejména na některé problémy, které byly identifikovány při implementaci novely zákona z roku 2016. Jedná se zejména o snahu upravit fungování poskytovatelů zahraničního vzdělání na území ČR (§ 93a a násl.), což je také nejrozsáhlejší část návrhu.
Dále se jedná o některé úpravy zaměřené zejména
1. na potřeby studentů: zavedení povinnosti činit přiměřená opatření pro studenty se specifickými potřebami (oddíl K podpoře rovnosti), legislativní umožnění tzv. přestupů mezi studijními programy (K přestupům mezi studijními programy vysoké školy) a rozšíření okruhu studentů, kteří mají nárok na sociální stipendium (Ke stipendiím);
1. na snižování administrativní zátěže: omezení sbíraných údajů v REDOPu (K údajům v Registru docentů, profesorů a mimořádných profesorů), vykazování habilitačních a jmenovacích řízení vůči MŠMT (K habilitacím), zasílání závěrečných prací, u nichž bylo odloženo zveřejnění (K zasílání závěrečných prací), zrušení vyhlášky o přijímacím řízení, která se v praxi ukázala jako nadbytečná a zavádějící, z některých změn vyplývá zároveň nutnost novelizovat vyhlášku č. 276/2016 Sb., úpravu procesu nostrifikací v souladu s mezinárodními smlouvami (K uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace);
1. komplexní řešení nesystémové úpravy orgánů soukromé vysoké školy, jejích vnitřních předpisů a jejího členění s ohledem na cíle sledované ministerstvem při nastavování a udržování principů akademického prostředí a svobod podle zákona o VŠ, institucionálního prostředí soukromých vysokých škol v souladu se standardy platnými pro akreditace ve vysokém školství a transparentního rámce pro zajišťování kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností soukromé vysoké školy.
1. na podporu internacionalizace: zejm. změnu u nastavení poplatků za studium v cizím jazyce, kdy se z povinnosti stává možnost (K poplatkům), zavedení tzv. Rámce kvalifikací, čímž jsou naplněny mezinárodní závazky ČR plynoucí z tzv. Boloňského procesu, součástí je i jistá kodifikace kreditového systému (Rámec kvalifikací);
1. na řešení největších problémů spojených se členstvím v Radě NAÚ: zmírnění omezení dalších činností, možnost opakovaných členství (K Národnímu akreditačnímu úřadu pro vysoké školství;
1. na zlepšení stavu doktorských studií (K doktorským studiím), ve kterých směřuje zejména ke zlepšení podmínek pro studující i pro vysoké školy a celkově ke zlepšení kvality a konkurenceschopnosti nejvyššího stupně vzdělávání;
1. řešení některých legislativně-technických problémů.

Právní úprava by měla dále reflektovat vznik Informačního systému vzdělávání (připravovaného v rámci činnosti navazující na projekt Resortní informační systém MŠMT) jako informačního systému veřejné správy, jehož správcem bude MŠMT. Systém bude (v postupně ukotvovaném rozsahu) zpracovávat informace, které MŠMT shromažďuje na základě školského zákona i zákona o vysokých školách.

3. Agregované dopady návrhu zákona

3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty:

Odhaduje se zvýšení nákladů pro státní rozpočet o 387,41 mil. Kč, které plánuje MŠMT dlouhodobě pokrýt v rámci navýšených rozpočtových ukazatelů kapitoly MŠMT. Tyto náklady se vztahují ke změnám v udělování sociálních stipendií, k podpoře studentů se speciálními potřebami a ke stipendiím v doktorském studiu. V dalších upravovaných oblastech (poplatky za studium, habilitace, členství NAÚ v mezinárodních organizacích) nelze předem odhadnout dopad na státní rozpočet.

K vyrovnání příležitostí osob se specifickými potřebami
Jedná se o výdaje v rámci rozpočtového ukazatele vysoké školy (tedy bez speciálních nároků na státní rozpočet), v dalších letech se výše těchto prostředků, která není obligatorně stanovená, bude odvíjet od objemu a finanční náročnosti realizovaných činností pro studenty se specifickými potřebami a od možností rozpočtového ukazatele vysoké školy. Odhaduje se částka 90 mil. Kč.
Ke stipendiím
Zvýšením koeficientu dojde k navýšení počtu studentů, kteří budou mít na sociální stipendium nárok. Dle odhadu MŠMT by se za současné socio-ekonomické struktury studentů vysokých škol mělo jednat o cca 5 400 studentů. V případě minimální mzdy o celkové výši 18 700 Kč v r. 2024 bude celkový roční výdaj na sociální stipendium 252 450 000 Kč. Oproti výdaji 22 000 000 Kč v r. 2022 se jedná o nárůst o 230 450 000 Kč. Šance získat sociální stipendium zároveň může stimulovat příslušníky cílové příjmové skupiny k většímu zájmu o studium na vysoké škole (cílem opatření je učinit studium dostupnějším) a počet podpořených osob tak výhledově může dále růst. Předpokládaný rozpočtový dopad této změny plánuje MŠMT dlouhodobě pokrýt v rámci navýšených rozpočtových ukazatelů kapitoly MŠMT.
K úpravě týkající se informačního systému vzdělávání
Samotná navrhovaná právní úprava nemá přímý dopad na státní rozpočet ve smyslu změny nákladů na pořízení a rozvoj ISV či financování jeho dalších nezbytných úprav či úprav na straně informačních systémů ve správě resortních organizací, které mají být v rámci ISV propojeny. Realizace ISV byla zahájena od 3. 1. 2022 a probíhá v souladu se schváleným harmonogramem projektu. Celkové náklady na realizaci (vývoj s dvouletý rozvoj) první etapy budování ISV - eEdu-I činí 26 995 100 Kč s DPH.
K doktorským studiím
Odhady pro rok 2024 pracují s nárůstem prostředků potřebných pro studenty zapsané do 1. ročníku v akademickém roce 2024/25 a zároveň se snížením prostředků v důsledku snížení jejich počtu (předpokládaný proces v rámci kvalitnějšího výběru studujících, kterým bude následně poskytnuta větší péče). Aktuální stav nově zapsaných je přibližně 4 000/rok, výhled tedy pracuje s 3 000 zapsanými. Navýšení prostředků lze vypočítat následovně: 3 000 studentů x (18 700 Kč x 1,2 -135 000/12) x 3 měsíce = 100 710 000 Kč. Naopak snížení v důsledku nižšího počtu znamená: 1 000 studentů x 135 000/12 x 3 = 33 750 000 Kč. Finanční saldo pro r. 2024 tak představuje + 66 960 000 Kč.

3.2 Dopady na mezinárodní konkurenceschopnost ČR:

Zejména úpravy v oblasti doktorského studia mají vést ke zvýšení kvality tohoto stupně studia, podpoře internacionalizace a navýšení mezinárodní prestiže a konkurenceschopnosti.

3.3 Dopady na podnikatelské prostředí:

Novela upravuje dílčím způsobem postavení právnických osob, které jsou oprávněny působit jako soukromé vysoké školy. Dále je komplexně upraveno postavení a podmínky působení zahraničních poskytovatelů vysokoškolského vzdělání v České republice.

3.4 Dopady na územní samosprávné celky (obce, kraje):

3.5 Sociální dopady:

Pozitivní sociální dopad přináší novela ve věci přiznávání tzv. sociálního stipendia širšímu okruhu studentů a vede tedy ke snižování nerovností v přístupu k vysokoškolskému vzdělávání. K pozitivnímu dopadu dochází i v oblasti doktorských studií, ve kterých navrhované změny mají vést ke zlepšení životního stavu studujících (větší finanční zajištění, možnosti praxe a kombinace s pracovním poměrem atd.)

3.6 Dopady na spotřebitele:

3.7 Dopady na životní prostředí:

3.8 Dopady ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů:

Návrh stanovuje povinnosti vysokým školám k zajištění přiměřených opatření pro vyrovnání podmínek ke studiu osob se specifickými potřebami (zrakové, sluchové a pohybové postižení, specifické poruchy učení, porucha autistického spektra nebo jiné obtíže dané zdravotním postižením nebo zdravotním stavem). Pozitivní dopad je očekáván i od změn v doktorském studiu, ve kterém navrhované změny mají vést zejména k lepším možnostem slaďování studijního, pracovního a soukromého života, čímž napomáhají větší rovnoprávnosti v přístupu ke studiu, k lepšímu životnímu stavu studujících a k větší úspěšnosti studia, tedy i k lepší uplatnitelnosti absolventů na pracovním trhu a ke zlepšení českého vědeckého prostředí.

3.9 Dopady na výkon státní statistické služby:

K úpravě týkající se informačního systému vzdělávání
Návrh zákona nezpůsobí žádné dopady na výkon státní statistické služby. Lze předpokládat, že zavedení informačního systému vzdělávání přinese uživatelsky přívětivější a jednodušší způsob vykazování údajů. Informační systém vzdělávání bude evidované údaje ověřovat vůči základním registrům nebo jiným informačním systémům veřejné správy. Tato skutečnost by v rámci výkonu státní statistické služby mohla přinést i vyšší přesnost.

3.10 Korupční rizika:

3.11 Dopady na bezpečnost nebo obranu státu:

1. Důvod předložení a cíle
1.1 Název
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

1.2 Definice problému
A) Ke zveřejňování výročních zpráv a strategických záměrů
Zveřejňování výročních zpráv a strategických záměrů vysokých škol je každoročně sjednoceno datem a formou zveřejnění, které stanovuje na základě zákona ministr nebo ministerstvo, a to buď stanovenou formou (ve Věstníku ministerstva), nebo jakoukoliv formou. Problém z pohledu ministerstva je spatřován v nejednotnosti postupu, resp. kompetence a současně rigidně stanovené formě zveřejnění. Aby mohlo být dosaženo jasného a jednotného konceptu v této oblasti, je třeba legislativního zásahu, který při původní tvorbě zákona nebyl zcela jednoznačně označován jako dostačující. Praxe ukazuje, že ve všech dílčích částech této úpravy (tedy u výročních zpráv i strategických záměrů ať už veřejných nebo soukromých vysokých škol) je možné využít administrativně nejsnazší způsob jako dostatečně efektivní.
B) K podpoře rovnosti
Zákon v současné době konkrétně nevymezuje kategorie osob, vůči kterým mají vysoké školy činit podpůrná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole. Rozsah této povinnosti vysokých škol tak není jasný a tím ani vynutitelnost těchto podpůrných opatření ze strany uchazečů a studentů.
C) Stanovení orgánů soukromé vysoké školy, jejích vnitřních předpisů a jejího členění
Aktuální zákonná úprava nekonkretizuje orgány soukromé vysoké školy ani jejich kompetence, zástupně jsou nesystémově a nekomplexně při stanovení organizačního uspořádání soukromé vysoké školy využívána ustanovení části druhé zákona o vysokých školách. K narovnání této skutečnosti se proto nově stanovují orgány soukromé vysoké školy, včetně jejích vnitřních předpisů a jejího vnitřního členění s přihlédnutím ke struktuře, orgánům a jejich pravomoci u právnických osob působících jako soukromé vysoké školy primárně určenými zvláštními právními předpisy.
D) K odnětí státního souhlasu
Právnická osoba může působit jako soukromá vysoká škola v případě, že jí ministerstvo udělí státní souhlas. Zákon upravuje též důvody pro odnětí státního souhlasu. Praxe však tyto taxativní důvody pro odnětí státního souhlasu ukázala jako nedostatečné, protože v případě objektivních důvodů pro odnětí státního souhlasu jako je dobrovolné „vzdání se“ státního souhlasu nebo skutečnost, že právnická osoba nevykonává činnost soukromé vysoké školy, nelze jednat operativně a je nutné vyčkávat stanovených lhůt, po jejichž uplynutí lze teprve konat ve věci odnětí státního souhlasu.

E) Rámec kvalifikací
Rámec kvalifikací vysokoškolského vzdělávání (dále jen „RKVV”) byl v roce 2018 schválen MŠMT a byl uveřejněn ve Věstníku MŠMT. Schválení RKVV a jeho propojení se systémem zajišťování kvality je součástí mezinárodních závazků České republiky vyplývajících z účasti na Boloňském procesu. Jedná se o ministerskou deklaraci z roku 2005, ve které signatářské země včetně České republiky schválily zastřešující Rámec kvalifikací pro Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání (QF-EHEA) a zavázaly se k němu vytvořit kompatibilní národní rámce. Kompatibilita českého RKVV se zastřešujícím QF-EHEA prokazuje soulad českého systému vysokého školství s evropským třístupňovým systémem a zajišťuje, že studijní programy dosahují požadovaných standardů jako v EHEA (co do obsahu a kreditového rozsahu studia).
Problémem je v tomto případě absence rámce kvalifikací jako nástroje transparentnosti vůči vysokoškolským systémům v rámci Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání (48 zemí) a jinde.
F) K zasílání závěrečných prací
Zákon č. 137/2016 Sb. doplnil ustanovení § 47b o odstavec 4, podle kterého má vysoká škola zasílat ministerstvu jeden výtisk prací s odloženým zveřejněním. Důvodem zavedení této povinnosti byla jistá pojistka proti zneužívání možnosti odložit zveřejnění práce. Nicméně praxe ukázala povinnost jako nadbytečnou, vzhledem ke skutečnosti, že ministerstvo nemá pravomoc do prací nahlížet a objektivně kontrolovat, zda se jedná skutečně o důvodně odloženou práci. Tato praxe, bez naplnění předpokládaného účelu, nadbytečně zatěžuje jak vysoké školy, které zasílají závěrečné práce, tak ministerstvo, které tyto závěrečné práce ukládá. Vzniká tak zvýšená potřeba prostoru pro uložení odložených prací od všech vysokých škol (ke konci roku 2022 bylo evidováno a uloženo 2 850 výtisků závěrečných prací) a nadbytečná administrativa spojená se zasíláním a evidencí.
Další problematickou záležitostí se ukázala délka odložení zveřejnění. Aktuálně může být zveřejnění závěrečné práce odloženo nejdéle o tři roky. V této souvislosti se studenti, zejména pak doktorských studijních programů, setkávají s negativními reakcemi podniků, s nimiž hodlali spolupracovat. Podniky se obávají zveřejnění svého know-how, svých plánů či jiných informací, a proto raději studenty odmítají. Studenti tak mají zúžené možnosti při výběru spolupracujících organizací a získávání praktických vědomostí a zkušeností. V případě prodloužení doby odložení by se možnosti spolupráce soukromých podniků či veřejnoprávních organizací pro studenty rozšířily.
G) K vyslovení neplatnosti státní závěrečné zkoušky
Novela č. 137/2016 Sb. doplnila do zákona ustanovení § 47c, které se zabývá možností vyslovení neplatnosti státní závěrečné zkoušky. Praxe ukazuje, že ustanovení dostatečně nepokrývá všechny situace, při nichž dojde k morálně zavrženíhodnému jednání a měla by existovat možnost vyslovit neplatnost státní zkoušky. Problematická je aplikace zejména podmínky opakovanosti a soustavnosti jednání proti dobrým mravům. Medializovaná kauza o jednorázovém podvádění u státní závěrečné zkoušky na Univerzitě Palackého v Olomouci je toho důkazem. Je třeba vymezit skutkové podstaty tak, aby se co nejvíce pokryla oblast možných podvodů a neetického jednání a vysoké školy tak měly kompetence vyslovovat neplatnost státní závěrečné zkoušky při takovém jednání. V obecném smyslu je třeba chránit kvalitu vzdělávání a jeho certifikační funkce, které jsou podvody ohroženy. Možnosti podvodů jsou navíc díky moderním technologiím čím dál širší.
H) K přestupům mezi studijními programy vysoké školy
Současná právní úprava neumožňuje studujícím bez větších komplikací měnit studijní program v průběhu studia, přitom se jedná o vyhledávanou možnost především s ohledem na vysokou komplexnost volby studijního programu a častou studijní neúspěšnost z důvodu nesouladu očekávání a reality. Tento postup však dosud nemá vlastní právní úpravu. V praxi dochází často k situacím, kdy vysoká škola chce studentovi vyhovět, např. vzhledem k blízkosti oborů (původního a nového), bohužel k tomu nemá zákonnou oporu. Byť nejde o nezákonný postup vysokých škol, lze zde spatřovat některé rysy obcházení právní úpravy v tom, že vysoké školy umožní studentovi jeden studijní program ukončit a do druhého nastoupit v rámci zjednodušeného přijímacího řízení a započtení původně složených zkoušek a studijních povinností. Řešení problému by mohlo přinést vytvoření právní úpravy pro přestupy tak, aby vysoké školy a studenti nebyli nuceni k výše uvedenému postupu za účelem změny studijního programu během studia.
Podle aktuálních informací z matriky studentů došlo v roce 2022 k 32 120 přestupům nebo převodům mezi studijními programy. Lze tedy říci, že jde o jev poměrně častý a s narůstajícím trendem (např. v roce 2019 to bylo 14 282 přestupů), který vyžaduje zvláštní legislativní úpravu.
I) K poplatkům
Odstavec 3 ustanovení § 58 se zabývá poplatkem za tzv. delší studium. Aktuální znění způsobuje aplikační nejasnosti ohledně započítávání neúspěšných studií na veřejných, nebo i soukromých a státních vysokých školách. S ohledem na odlišnou interpretaci již vydávalo ministerstvo své vyjádření, nicméně toto nemá právní sílu a vysoké školy tak zůstávají nejisté v aplikaci. Vzhledem k návrhu ve věci přestupů mezi studijními programy by další aplikační problém vyvstal v souvislosti se započítáváním tohoto přestupu do stanovení poplatku za delší studium. Jelikož poplatky za delší studium jsou poměrně často řešenou záležitostí, považuje navrhovatel za vhodné oblast upravit. Podle aktuálních informací z matriky studentů bylo ke konci roku 2022 evidováno 16 tisíc studentů, kteří překročili standardní dobu studia plus jeden rok a splňují tedy zákonné podmínky pro vyměření poplatku za delší studium.
Ustanovení odst. 4 upravuje otázku zpoplatnění studia v cizím jazyce. Ke konci roku 2022, dle matriky studentů bylo evidováno přibližně 15 181 aktivních studií v jiném než českém jazyce. Problémem je povinnost vysokých škol vyměřit v tomto případě poplatek, byť v symbolické výši jedné koruny. Výzkumně orientované vysoké školy se snaží přilákat nadané studenty ze zahraničí, a to mimo jiné i nabídkou stipendií nebo mezd (typicky ve vztahu k řešeným výzkumným projektům), jak je to běžné i v zahraničí. Dochází tím k paradoxní situaci, kdy doktorand na jednu stranu získává od vysoké školy příjem, ale zároveň jí musí zpět platit poplatek za studium v cizím jazyce. Taková situace je jednak nesrozumitelná a odrazující (zejména) pro zahraniční uchazeče, jednak administrativně zatěžující pro obě strany. Vysoké školy tudíž nutnost vyměřovat poplatek považují za zbytečně zatěžující a znevýhodňující je v konkurenční soutěži o nadané uchazeče v mezinárodním kontextu. V důsledku Česká republika přichází o talenty důležité pro rozvoj domácího akademického prostředí a internacionalizaci vědy.
Přestože z dosavadních signálů nepředpokládáme, že by vysoké školy masově stejnou politiku uplatňovaly i u bakalářského nebo magisterského studia, v některých případech může být takový postup legitimní, a tudíž nenavrhujeme ho legislativně omezit.
J) K celoživotnímu vzdělávání
Při tvorbě zákona o vysokých školách byly koncipovány dva typy vzdělávání mimo standardní vysokoškolský systém, a to celoživotní vzdělávání a vzdělávání v mezinárodně uznávaném kurzu. V praxi je však mezinárodně uznávaný kurz typem celoživotního vzdělávání a neexistuje důvod pro jeho oddělování. Oddělení obou institutů v zákoně způsobuje interpretační potíže a jedná se o nadbytečnou právní úpravu.
K) K elektronickému potvrzení o studiu a elektronickému doručování
Existující právní úprava nedostatečně reflektuje možnosti a přínosy elektronizace a digitalizace úkonů. V současné době význam těchto způsobů komunikace vzrostl natolik, že v rámci zákona o vysokých školách je přímá úprava nezbytná, zejména s ohledem na zásady digitalizace veřejné správy.
První část úpravy řeší otázku elektronizace vydávání potvrzení o studiu. Ministerstvo v této věci reaguje na řadu podnětů (například iniciativy Youth Speak Up) požadujících zavedení možnosti vydávání potvrzení o studiu elektronicky. Tento podnět vychází z širokého zájmu studentů vysokých škol. Byť zákon nevylučuje vydávání potvrzení o studiu elektronicky, vysoké školy nemají povinnost ani incentivy k nabídce této možnosti.
Druhou oblastí digitalizace je úprava komunikace mezi vysokou školu a studentem. Komunikace mezi vysokou školou a studenty byla dosud vedena primárně prostřednictvím poštovních služeb, což v současné době přestává být primárním způsobem komunikace, vzhledem k dalším možnostem komunikace, u nichž lze dostatečně věrohodně prokázat totožnost odesílatele či adresáta. Při těchto možnostech není nezbytné, aby se komunikace omezovala na poštovní služby.
L) K habilitacím
Aktuální právní úprava požaduje průběžné informování ministerstva o průběhu habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem a také předávání řady osobních údajů o účastnících řízení. Po několikaleté aplikaci tohoto ustanovení dospělo ministerstvo k závěru, že údaje, které jsou tímto ustanovením požadované, jsou nadbytečné. V souvislosti s aplikací tohoto ustanovení dochází k nadbytečných administrativním úkonům. S ohledem na Obecné nařízení na ochranu osobních údajů (dále jen „GDPR“) je třeba chránit osobní údaje a nepožadovat je, není-li to nezbytné.
Podle aktuální úpravy zákona požaduje ministerstvo:
a) při zahájení habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem jméno, příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu, pohlaví, bydliště v České republice a státní občanství, a údaje o pracovním poměru uchazeče,
b) v průběhu habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem změny v údajích uvedených v písmenu a) nebo důvod a datum přerušení řízení,
c) při ukončení habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem datum a výsledek řízení.
M) K Národnímu akreditačnímu úřadu pro vysoké školství
Národní akreditační úřad pro vysoké školství (dále jen „NAÚ“) je orgán, který rozhoduje o akreditacích studijních programů na vysokých školách, kontroluje dodržování právních předpisů a provádí hodnocení vysokých škol. Jedná se o širokou škálu činností, které mají komplexní vliv na kvalitu vysokého školství v České republice. Pro zvýšení kvality je vysoce žádoucí spolupráce se zahraničními organizacemi a orgány. Aby bylo možné takovou spolupráci uskutečnit, chybí v zákoně kompetence NAÚ takovou spolupráci uskutečňovat.
Členství v Radě NAÚ je aktuálně omezeno maximálním počtem dvou funkčních období a zákazu souběžného výkonu pozice akademického pracovníka vysoké školy. Tím dochází ke kritickému ohrožení schopnosti NAÚ zajistit dostatek kvalifikovaných členů a členek.
Dalším zásadním problémem týkajícím se NAÚ je jeho rozhodování. Správní řízení vedené Akreditačním úřadem je specifické v tom, že se v něm nerozhoduje monokraticky, ale usnesením kolegiálního orgánu. Příslušná ustanovení správního řádu jsou bez problémů aplikovatelná na monokratické rozhodování správního orgánu. Při rozhodování usnesením kolegiálního orgánu dochází k disproporci mezi okamžikem, kdy se kolegiální orgán usnáší na výroku rozhodnutí, a okamžikem, kdy je rozhodnutí písemně vyhotoveno. S ohledem na složitost odůvodnění může mezi přijetím usnesení a vyhotovením rozhodnutí uplynout delší časový odstup (podle počtu a složitosti i v řádu několika týdnů). Znamená to, že zatímco k faktickému rozhodnutí ve věci dochází již samotným usnesením kolegiálního orgánu, závazným aktem se stává až písemné vyhotovení rozhodnutí a až do písemného vyhotovení rozhodnutí může dle platné úpravy žadatel činit úkony, přestože se už kolegiální orgán usnesl na výroku ve věci.
Dosavadní správní praxe ukázala, že tato skutečnost se výrazně negativním způsobem promítá do efektivnosti rozhodování Rady Akreditačního úřadu.
N) K údajům v Registru docentů, profesorů a mimořádných profesorů
V rámci aktuální právní úpravy je do Registru docentů, profesorů a mimořádných profesorů (dále jen „REDOP“) požadována řada údajů. Po několikaleté aplikaci tohoto ustanovení dospělo ministerstvo k závěru, že některé údaje, které jsou tímto ustanovením požadované, jsou tak nadbytečné. S ohledem na GDPR je třeba chránit osobní údaje a nepožadovat je, není-li to nezbytné.
O) K uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace
Procedura je správním řízením, v jejímž výsledku má být uznáno zahraniční vysokoškolské vzdělání a kvalifikace žadatele v České republice, tj. vydáno rozhodnutí, zda toto vzdělání žadatele splňuje či nesplňuje požadavky na získání vysokoškolského vzdělání podle zákona o vysokých školách a souvisejících mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. Procedura není řízením, v němž by se rozhodovalo o tom že:
1. absolvent zahraničního vysokoškolského studijního programu je/není absolventem českého studijního programu a
2. obsah studia absolventa zahraničního vysokoškolského studijního programu splňuje/nesplňuje požadavky na vzdělání pro uznání a výkon regulované profese.
Uznává se:
a) zahraniční vysokoškolské vzdělání a
b) kvalifikace,
přičemž podle Lisabonské úmluvy, se definuje:
Vysokoškolské vzdělávání
„Všechny typy studia nebo jeho části, přípravy nebo vědecké přípravy na vyšší než středoškolské úrovni, které jsou uznávány příslušnými orgány Strany za součást jejího vysokoškolského systému.“
Vysokoškolská kvalifikace
„Jakýkoliv titul, diplom nebo jiné osvědčení vydané příslušným orgánem osvědčující úspěšné ukončení vysokoškolského programu.“
Uznání
„Oficiální potvrzení hodnoty akademické kvalifikace (tj. hodnoty titulu, diplomu nebo jiného osvědčení) získané v zahraničí příslušným orgánem za účelem přístupu ke vzdělávacím a/nebo pracovním aktivitám.“
Ministerstvo vede podle § 87 odst. 1 písm. j) bod 4. zákona o vysokých školách registr o řízení o žádostech o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, který je informačním systémem veřejné správy a do kterého ministerstvo, Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra a veřejné vysoké školy vkládají informace o jednotlivých řízeních o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace podle § 90b zákona o vysokých školách. Tento registr funguje od 1. ledna 2017 a do konce roku 2022 evidoval přibližně 28 200 řízení (řízení zahájená před tímto datem nejsou v registru uvedena). Ministerstvo jako odvolací správní orgán vede nad rámec registru samostatnou dlouhodobou statistiku evidující podání k ministerstvu v řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace podle zákona o vysokých školách. Z vedených statistik je zřejmé, že počet jak žádostí podávaných přímo ministerstvu, tak i počet odvolacích řízení si dlouhodobě udržuje vysokou úroveň. Podle statistiky vedené ministerstvem narostl počet řízení vedených ministerstvem mezi lety 2015 až 2019 z 402 na 801, což představuje zdvojnásobení jejich počtu. V dalších letech se pak jednalo o 580 (2020), 566 (2021) a 534 (2022) nově podaných žádostí. Ministerstvo z vedených statistik a vlastní správní činnosti, včetně činnosti jako nadřízený správní orgán veřejných vysokých škol ve správním řízení ve věci uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice, zaznamenává dlouhodobé nežádoucí trendy ve vývoji řízení o uznání spočívající ve skutečnostech:
· významně roste počet odvolacích řízení v důsledku zamítání žádostí na základě výsledku detailního porovnávání předmětového obsahu žadateli získaného zahraničního vysokoškolského vzdělání a vzdělání uskutečňovaného vysokou školou jako prvoinstančním správním orgánem
· významně roste počet žádostí podávaných přímo ministerstvu prvoinstančně, kdy vysoké školy dopředu informují žadatele, že jeho žádost nelze přijmout k řízení a vzdělání uznat z důvodu detailní obsahové rozdílnosti žadatelem získaného vzdělání a vzdělání uskutečňovaného vysokou školou
· významně roste počet žádostí postoupených podle § 12 správního řádu veřejnými vysokými školami k vyřízení jinou veřejnou vysokou školou nebo ministerstvem
· v důsledku nárůstu počtu odvolacích řízení, přímých podání žádostí ministerstvu a postoupených žádostí veřejnými vysokými školami se prodlužuje délka jednotlivých řízení v důsledku řetězení kompetenčních nejasností mezi správními orgány
· objektivně narůstají rozdíly mezi obsahem jednotlivých zahraničních studijních programů (oborů) a obsahem studijních programů na českých vysokých školách, kdy obsahy studijních programů nemají již historickou centrálně stanovenou podobu, jsou vytvářeny přímo vysokými školami a dochází tak k diverzifikaci obsahu studia i v rámci reflexe rychle se vyvíjejících potřeb praxe (vznik a rozvoj studijních programů, ve kterých jsou zastoupeny různou měrou různé odborné oblasti), což je nejčetnějším důvodem zamítnutí žádosti a tím i nárůstu zamítavých rozhodnutí
· od 1. 9. 2016, data účinnosti zákona č. 137/2016 Sb., byly navíc zrušeny studijní programy dělící se na studijní obory a dle současné legislativy se studijní programy zařazují do příslušné oblasti vzdělávání (nařízení č. 275/2016 Sb.), a dále byl zaveden zcela nový právní institut – institucionální akreditace; to způsobuje při řízení o uznání nárůst konfliktů mezi obsahem srovnávaných studijních programů a v určení věcné příslušnosti k rozhodnutí
· jsou protizákonně zamítány žádosti pro obsahové rozdíly mezi žadatelem získaným vysokoškolským vzděláním a vzděláním uskutečňovaným vysokou školou, kdy například mezi podanými žádostmi o uznání v posledních letech stoupá množství absolventů studijních lékařských programů absolvovaných v bývalé SSSR (Lékařství, Zubní lékařství, Pediatrie, Hygiena, Epidemiologie, studijních programů absolvovaných v zemích bývalého SSSR až do roku 2005), jejichž dosažené vzdělání stále podléhá ustanovení mezinárodní smlouvy Protokol o rovnocennosti dokumentů o vzdělání, vědeckých hodnostech a titulech, které jsou vydávány nebo udělovány v Československé socialistické republice a ve Svazu sovětských socialistických republik (123/1973 Sb.) – u těchto absolventů je dokonce jejich dosažené zahraniční vysokoškolské vzdělání na území České republiky podle tohoto protokolu platné automaticky bez dalšího řízení a nostrifikace těchto diplomů není nutná k žádnému účelu a její vyžadování je porušením práv jejich držitelů
· na straně prvoinstančních orgánů (veřejných vysokých škol) přetrvává nepochopení skutečnosti, že kvalifikace v daném řízení je dokument – diplom (či jiný doklad stejného charakteru a jiného názvu), a nikoliv soubor znalostí a dovedností opravňujících žadatele k výkonu konkrétní profese
· řízení vedené veřejnými vysokými školami na základě stávající zákonné úpravy vykazuje významné problémy ve vazbě na odůvodnění zamítnutí s ohledem na definování podstatných rozdílů, které stávající zákonná úprava blíže nespecifikuje – to v důsledku vede k extenzivnímu výkladu tohoto pojmu a značné rozdílnosti v rozhodovací praxi mezi veřejnými vysokými školami jako prvoinstančními orgány
· roste počet řízení, ve kterých se nedaří úspěšně doručovat písemnosti zejména do zahraničí, což přináší ve vztahu k podmínkám správního řízení a počtu vedených řízení se zahraničními žadateli problémy s ukončením těchto řízení a dále problémy s finančními dopady na určené opatrovníky (zahájení řízení je zpoplatněno správním poplatkem ve výši 3.000,- Kč)
· kladná rozhodnutí o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace jsou v platném znění zákona o vysokých školách nazývána osvědčeními, což v praxi vyvolává zmatení a nejednotnou správní praxi ohledně právního charakteru daného aktu. P) Ke stipendiím
V ČR v zásadě neexistuje podpora sociálně znevýhodněných studujících vysokých škol. Existující sociální stipendium je poměrně nízké a získává ho jen nepatrná část studujících. Z tohoto důvodu se navrhuje poměrně významné rozšíření skupiny příjemců tohoto stipendia.
Zvyšuje se koeficient pro výpočet nároku na sociální stipendium z 1,5 na 3,4, což odpovídá koeficientu dle zákona o státní sociální podpoře. Sociální stipendium má být nově poskytováno studentům, kteří mají nárok na přídavek na dítě podle zvláštního předpisu, jestliže rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje 3,4násobek životního minima rodiny. Dříve byl koeficient stanoven na 1,5. V tomto ohledu dosáhne na sociální stipendium více studentů.
Pro srovnání uvádíme grafy, z nichž je zřejmá násobně vyšší podpora studentů ze strany vlády dalších států.

Zdroj: Eurostat database, Evropská komise, https://ec.europa.eu/eurostat/web/products-datasets/-/educ_uoe_fina01

Zdroj: Eurostudent VI database, 2017, http://database.eurostudent.eu/

Ve věci podpory praktických stáží není v současné době uspokojivě řešena otázka přidělování stipendií na jejich podporu. V rámci pravidel komunitárních programů je možnost přidělit tato stipendia nejenom studentům vysokých škol, ale také absolventům, účastníkům celoživotního vzdělávání, akademickým pracovníkům a další zaměstnancům vysokých škol. Současná úprava legislativy České republiky tyto možnosti vůbec neřeší, proto dochází k tomu, že okruh potencionálních příjemců je buď výrazně omezen, nebo je implementace těchto praktických stáží extrémně administrativně náročná. Legislativní znění v současné době nezajišťuje dostatečným způsobem možnost čerpání podpory vzdělávání pro co největší okruh osob. Pro Českou republiku nevýhodným způsobem jsou tímto omezeny možnosti zvyšování kompetencí osob, které lze získat na základě praktických stáží.
R) K zahraničním poskytovatelům vysokoškolského vzdělání
Novela zákona č. 137/2016 Sb., kterou se měnil zákon o vysokých školách, zavedla regulaci poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělání působících na území České republiky. Tato regulace spočívala u evropských zahraničních vysokých škol a jejich poboček v zavedení institutu přihlášení se k plnění informačních povinností dle § 93b a § 93d a u mimoevropských vysokých škol a jejich poboček v zavedení udělování tuzemského povolení dle § 93f a tuzemského oprávnění dle § 93h k uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Více než tříletá aplikační praxe ukázala některé závažné nedostatky této právní úpravy.
Primární problém představuje samotná definice zahraniční vysoké školy. Zákonná definice stanovuje, že zahraniční vysokou školou může být pouze subjekt, který je v domovském státě součástí vysokoškolské vzdělávací soustavy a současně na území domovského státu uskutečňuje vlastní vysokoškolské vzdělávání. Dle této definice pak zahraniční vysokou školou nemůže být subjekt, který ve svém domovském státě nerealizuje vysokoškolské vzdělávání, ale je přesto považován za součást vysokoškolského vzdělávacího systému domovského státu (vzdělávání uskutečňuje pouze na území jiného státu než toho, ve kterém je „akreditován“).
U evropských vysokých škol a jejich poboček stran institutu přihlášení se k plnění informačních povinností problém spočívá v samotné podstatě tohoto procesu. Jedná se o proces čistě neformální, na který nelze aplikovat principy, pravidla a procesní postupy správního řízení. Primárně je samo oprávnění k uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu vázáno výhradně jen na přihlášení se k plnění informačních povinností, kdy poskytovatel v rámci tohoto přihlášení se „pouze“ ministerstvo, třeba i neformálním způsobem, informuje, že hodlá studijní program na území České republiky uskutečňovat. V této fázi současné neexistuje povinnost uvedení žádných relevantních informací, resp. předložení relevantních dokumentů (například za účelem prokázání akreditace studijního programu v domovském státě). Toto přihlášení se k plnění informačních povinností současně může poskytovatel učinit jakýmkoliv, třeba i neformálním způsobem (tedy například i prostým
e-mailem). Splnění, resp. nesplnění následných informačních povinností pak již nemá vliv na samotné oprávnění k uskutečňování daného studijního programu na území České republiky. Toto nesplnění „pouze“ představuje naplnění skutkové podstaty přestupku.
Neformálnost procesu pak představuje problém rovněž při vlastním plnění informačních povinností. Lze například uvést problém při předkládání zákonem stanovených dokumentů (prokazujících například ustanovení a působení zahraniční vysoké školy v domovském státě, resp. prokazujících, že je daná instituce součástí vysokoškolské vzdělávací soustavy v domovském státě). Pokud nejsou tyto dokumenty dostatečné, resp. nejsou plně průkazné, nelze aplikovat ustanovení správního řádu. Není tak možné zaslat výzvu k odstranění vad podání ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu, resp. žádosti ve smyslu § 45 odst. 2 správního řádu, stanovit závaznou lhůtu k odstranění vad podání, přerušit řízení ve smyslu § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu a případně i zastavit řízení dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu (v případě neodstranění vad podání). Ministerstvo tak může „pouze“ neformálně sdělit poskytovateli nedostatky, kdy však odstranění vad, resp. předložení dostatečných podkladů je plně na vůli poskytovatele. Z důvodu neformálnosti procesu ani nelze například aplikovat § 16 odst. 2 správního řádu (povinnost relevantní podklady předložit v českém jazyce či případně s úředně ověřeným překladem).
Další problém představuje skutečnost, že díky neformálnímu procesu u evropských poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělání (evropské zahraniční vysoké školy a jejich pobočky) není možné přezkoumávat dostatečnost jejich zabezpečení po stránce personální, materiální a finanční. Při uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání, ke kterému dochází na území České republiky, nemůže být přitom ze strany správních orgánů domovského státu efektivně vykonávána kontrola dodržování podmínek pro tuto činnost (vzdělávání je uskutečňováno na území jiného státu, kde tyto orgány nejsou oprávněny vykonávat svou pravomoc), resp. dodržování minimálních kvalitativních standardů (například dostatečnost personálního zabezpečení). Na evropské poskytovatele vysokoškolského vzdělávání tak nejsou kladena de facto „vůbec“ žádná kritéria co do kvality a odbornosti vysokoškolského vzdělávání. Dochází tak k nerovnému postavení ve srovnání s „českými“ vysokými školami, které musí dodržovat přísné standardy dle zákona o vysokých školách. Jak „čeští“ tak „zahraniční“ poskytovatelé vysokoškolského vzdělání pak působí ve stejné oblasti činnosti, kdy však stran podmínek uskutečňování vysokoškolského vzdělání jsou na ně kladeny zásadně odlišné nároky.
Další problém představuje skutečnost, že zákon o vysokých školách neobsahuje žádnou speciální úpravu pro uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání, které bylo uskutečňováno na území České republiky. Zcela absentuje možnost zamítnutí žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání na základě skutečnosti, že daný poskytovatel neměl „oprávnění“ na území České republiky působit. Například v případě mimoevropských poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání (mimoevropské zahraniční vysoké školy a jejich pobočky), kteří pro uskutečňování vzdělávání musí disponovat tuzemským oprávněním/povolením, a kteří současně musí v rámci správního řízení za účelem udělení „oprávnění“ prokázat dostatečnost jejich personálního, materiálního a finančního zabezpečení (tedy základní kvalitativní požadavky pro vysokoškolské vzdělávání), v případě uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání bez tuzemského oprávnění/povolení naplňují potenciálně „pouze“ skutkovou podstatu přestupku. Samotné vzdělání však nelze pro tento důvod „neuznat“ (ačkoliv poskytovatel nemusel splňovat ani minimální kvalitativní požadavky pro vysokoškolské vzdělávání). Potenciálně tak dochází k zásadně odlišným nárokům, které jsou kladeny na studenty „českých“ a „zahraničních vysokých škol“, kdy však výsledek studia z hlediska obdržení vysokoškolské kvalifikace je v obou případech totožný.
V případě udílení tuzemského oprávnění/povolení u mimoevropských poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání je problémem celková koncepce udílení tohoto oprávnění/povolení co do úhrady správního poplatku. V současné podobě je správní poplatek 100 000 Kč stanoven za žádost o udělení tuzemského oprávnění/povolení, kdy ovšem není rozlišováno, kolik zahraničních studijních programů hodlá poskytovatel uskutečňovat na základě „jedné“ žádosti. Správní poplatek za následné rozšíření tuzemského oprávnění/povolení pak činí 50 000 Kč. Jinými slovy tuzemské oprávnění/povolení není udíleno pro každý jeden zahraniční studijní program, ale univerzálně pro všechny studijní programy, které jsou obsaženy v „jedné“ žádosti. Pokud následně poskytovatel hodlá uskutečňovat další studijní programy, jedná se o rozšíření tuzemského oprávnění/povolení. Pokud je tak například podána žádost o udělení tuzemského povolení pro tři zahraniční studijní programy, činí správní poplatek 100 000 Kč. Pokud je podána žádost o udělení tuzemského oprávnění/povolení pro jeden studijní program, a následně poskytovatel hodlá tuzemské oprávnění/povolení „rozšířit“ o dva nové studijní programy (podá žádost o rozšíření tuzemského oprávnění/povolení), za uskutečňován tří zahraničních studijních programů bude muset uhradit správní poplatek v celkové výši 150 000 Kč (tedy o 50 000 Kč více, než kdyby podal „jednu“ žádost vztahující se na všechny tři zahraniční studijní programy). Tento stav tak zjevně zavádí zásadní nerovnosti co do výše správního poplatku v jednotlivých případech.
Uvedené nedostatky vyplývají zásadně ze samotného znění aktuálně účinné právní úpravy, která byla v tomto ohledu nesprávně nastavena.
S) K přestupkům
Novela č. 137/2016 Sb., kterou se měnil zákon o vysokých školách, zakotvila nově část 14 a 15 jakožto prvotní snahu o regulaci zahraničních poskytovatelů vysokoškolského vzdělávání na území České republiky po vzoru jiných států EU. Tato právní úprava však vykazuje některé nedostatky.
Problém zejména spočívá v absenci některých skutkových podstat. Například v případě, kdy pobočka evropské zahraniční vysoké školy uskutečňuje na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělání, aniž by se přihlásila k plnění informačních povinností, naplňuje toto jednání skutkovou podstatu přestupku. Pokud však je zjištěno, že daná tuzemská právnická osoba nebyla vůbec oprávněna, byť například jen pro určité období, spolupracovat s žádnou zahraniční vysokou školou (v rámci uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělání), nejedná se v tomto případě o přestupek dle zákona o vysokých školách. Zde tak v úvahu připadá řešení tohoto nežádoucího jednání výlučně prostředky trestního práva, kdy ovšem v některých případech orgány činné v trestním řízení konstatují nedostatečnou společenskou škodlivost tohoto jednání pro řešení v trestním řízení. V tomto případě tak není toto „nežádoucí“ jednání postižitelné.
Dále pak problém představuje nedostatečná horní hranice pokut u některých přestupků, které nereagují na potenciální výši ziskovosti uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělání. Například uskutečňování vzdělávání bez přihlášení se k plnění informačních povinností je stíháno maximální pokutou ve výši 500 000 Kč. Dle údajů z přestupkových řízení ministerstva za roky 2018 a 2019 činí přibližná průměrná výše ročního školného (tedy za dva semestry) na studenta studujícího zahraniční studijní program na území České republiky 75 000 Kč. Při přibližném průměru 400 studentů na jeden studijní program u evropských poskytovatelů činí celkový roční průměrný příjem přibližně 30 000 000 Kč (za jeden studijní program). V tomto ohledu ministerstvo nepovažuje horní hranici pokuty za dostatečně „odrazující“. Dále pak problém představuje skutečnost, že jediným možným správním trestem v případě spáchání přestupku je udělení pokuty.
T) K úpravě státních vysokých škol
Státní vysoké školy mohou žádat společně s veřejnou vysokou školou o společnou akreditaci studijního programu. Absentuje však možnost společné akreditace také s jinou státní vysokou školou, přičemž ze strany státních vysokých škol vznikl zájem takové studijní programy uskutečňovat.
Aktuální vztah vysokých škol při společné akreditaci studijního programu dvou vysokých škol (státní a veřejné) není dostatečně regulován, což přináší velmi širokou a nejasně definovanou oblast, kterou si vysoké školy mohou upravit libovolně. Vzhledem k tomu ale vysoké školy mnohdy ve smlouvě neupravují záležitosti, které jsou pro řádné zajištění studijního programu nezbytné.
U) K úpravě týkající se Informačního systému vzdělávání
Dosavadní znění školského zákona a dalších právních předpisů stanovuje pravidla pro fungování celé řady informačních systémů veřejné správy. Všechny tyto systémy jsou samostatné a neexistuje mezi nimi žádné propojení. Systémy mnohdy obsahují stejná data, která jsou tak po subjektech vyžadována vždy znovu, přičemž vyžadování stále stejných dat, kterými však již veřejná správa disponuje, je neefektivní, zatěžující a nehospodárné. Současně není možné sledovat vzdělávací dráhu jednotlivých osob. Legislativně tedy chybí pravidla, která by stanovovala vzájemné propojení těchto systémů a možnost jejich využívání.

1.3 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti
Stávající právní úprava je poměrně podrobně popsána již v bodě 1.2 této ZZ RIA. Jelikož se až na výjimky (popsané níže) jedná především o dílčí změny, nikoliv komplexní úpravu, je třeba zohlednit každou samostatnou právní úpravu dílčích změn.
V celku se pak jedná o stav, který přináší zejména nejasnosti ve výkladu a také nadbytečné administrativní úkony, které byly praxí zjištěny.
Žádná z upravovaných oblastí se za současné právní úpravy nedotýká otázek nerovného postavení žen a mužů.
Žádné ustanovení, které má být touto novelou upraveno, nejeví znaky diskriminace.
C) Ke stanovení orgánů soukromé vysoké školy, jejích vnitřních předpisů a jejího členění
Aktuální zákonná úprava nekonkretizuje orgány soukromé vysoké školy ani jejich kompetence, podle ustanovení § 41 stanoví vnitřní předpisy soukromé vysoké školy, které orgány vykonávají působnost podle části čtvrté až jedenácté zákona o VŠ. V praxi soukromé vysoké školy pak zástupně využívají ke stanovení svého organizačního uspořádání ustanovení části druhé zákona o vysokých školách, které jsou však závazné pouze pro orgány veřejné vysoké školy, což činí významné praktické i výkladové problémy.
Aktuální zákonná úprava nekonkretizuje vnitřní předpisy soukromé vysoké školy ani jejich obsah, ustanovení § 41 zákona o VŠ pouze stanovuje povinnost soukromé vysoké školy stanovit svými vnitřními předpisy, které orgány vykonávají působnost podle části čtvrté až jedenácté zákona o VŠ a tyto předpisy registrovat podle § 36 zákona o VŠ. Soukromé vysoké školy tak nemají stanoveny vnitřní předpisy zákonem tak, jako veřejné vysoké školy (v § 17 Vnitřní předpisy veřejné vysoké školy), a rovněž pro stanovení vnitřních předpisů, obdobně jako u stanovení orgánů a jejich kompetencí, využívají soukromé vysoké školy zástupně ustanovení části druhé zákona o vysokých školách, která jsou však závazná pouze pro veřejné vysoké školy, což činí významné praktické i výkladové problémy.
Aktuální zákonná úprava neobsahuje žádná ustanovení týkající se členění soukromé vysoké školy.
O) K uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace
Dle aktuální právní úpravy je při uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace (tzv. nostrifikace) nutné srovnat získané zahraniční vysokoškolské vzdělání se studijním programem uskutečňovaným věcně příslušnou veřejnou vysokou školou v České republice, přičemž věcná příslušnost je určena obsahovou obdobou uskutečňovaného studijního programu. Jediným důvodem pro zamítnutí žádosti o uznání je odlišnost mezi srovnávanými studijními programy v podstatných rysech; tento důvod není blíže specifikován. Základní principy současné úpravy procedury:
· prvoinstančním orgánem jsou veřejné vysoké školy (Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany), výjimečně ministerstvo; druhoinstančním orgánem je ministerstvo (ministr vnitra, ministr obrany)
· věcná příslušnost je určena podle uskutečňovaného obsahově obdobného studijního programu vysoké školy
· důvody zamítnutí jsou odlišnosti v podstatných rysech srovnávaných studijních programů, bez zákonem určených dalších podrobností
· výsledným kladným rozhodnutím je osvědčení, výsledným negativním rozhodnutím je rozhodnutí (podle správního řádu).
P) Ke stipendiím
Stávající legislativa neupravuje možnost přiznání stipendia na podporu praktických stáží a mobilit absolventům, účastníkům celoživotního vzdělávání, akademickým pracovníkům a jiným zaměstnancům vysoké školy. Podle pravidel vyplývajících z příslušných přímo použitelných předpisů Evropské unie nebo mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a z prováděcích aktů vydaných na jejich základě, je toto možné. Dochází tak k situaci, kdy jsou uvedená stipendia poskytována bez dostatečně komplexní národní právní úpravy. V rámci největšího komunitárního programu na podporu vzdělávání Erasmus+ se v souvislosti s aktuálním návrhem víceletého finančního rámce na období 2021–2027 počítá s navýšením prostředků na program Erasmus+ o cca 70 %, a tím pádem s nárůstem počtu účastníků, kteří budou program využívat.

V České republice je nezbytná legislativní úprava, která přinese snížení administrativní zátěže pro všechny vysoké školy a současně pro všechny jednotlivce, kteří podporu z mezinárodních programů využijí. Česká republika tím dostojí jednomu ze závazků, kterým je pro nové období 2021–2027 eliminace existujících bariér. Současně jednoduchá a jasná definice pro postup při přidělování finančních prostředků z mezinárodních a komunitárních programů zajistí rovný přístup pro všechny příjemce.

U sociálních stipendií lze doplnit, že byla do českého vysokoškolského systému zavedena od roku 2006 a novela zákona o vysokých školách účinná od září 2016 pak navázala výši sociálního stipendia na výši základní sazby minimální mzdy a tím stabilizovala jeho význam v systému finanční pomoci studentům. Existující sociální stipendium je však stále poměrně nízké a získává ho jen nepatrná část studujících.
U) K úpravě týkající se informačního systému vzdělávání
V současnosti právní úprava obsahuje několik informačních systémů veřejné správy v gesci MŠMT, které nejsou na legislativní úrovni nijak propojeny.
Jedná se o:
· Rejstřík škol a školských zařízení (část třináctá školského zákona)
· Rejstřík školských právnických osob (část třináctá školského zákona)
· Registr vysokých škol a akreditovaných studijních programů (§ 87a zákona o vysokých školách)
· Sdružené informace matrik žáků a studentů (§ 88 zákona o vysokých školách)
· Školská statistika (§ 28 odst. 5 školského zákona)
· Informační systém pro uznávání odborné kvalifikace (§ 28 odst. 2 písm. e) zákona o uznávání odborné kvalifikace)
· Registr docentů a profesorů (§ 87b zákona o vysokých školách)
· Uznávání vzdělání – nostrifikace (§ 108 a 108a školského zákona a § 89 zákona o vysokých školách).
V) K doktorským studiím
Aktuální znění zákona se v oblasti doktorských stipendií omezuje pouze na základní stanovení možnosti toto stipendium přiznávat. Není nijak blíže definováno, a to ani jeho minimální výše. Současná právní úprava nereflektuje potřeby českého systému doktorského studia, ve kterém je nadprůměrný počet studentů, ale málo studentů ho dokončuje, a ještě méně ve standardní době studia. Současné nastavení právních předpisů podporuje neefektivní finanční podporu doktorských studentů, jejíž výše neodpovídá dostatečnému pokrytí životních nákladů studentů, tak aby se studiu mohli věnovat naplno.

1.4 Identifikace dotčených subjektů
Dotčenými subjekty jsou v tomto případě primárně vysoké školy, jejichž práva a povinnosti jsou návrhem zákona upravovány. Úprava se dotýká jak soukromých vysokých škol, tak veřejných, ale i státních vysokých škol. Dotčeni jsou též studenti, kterých se týkají především změny v rámci vyrovnávání příležitostí, zjednodušení přestupů mezi studijními programy téže vysoké školy, poplatků, stipendií a vyslovení neplatnosti státní závěrečné zkoušky. Dále se návrh zákona dotýká akademických pracovníků v rámci ochrany osobních údajů, které jsou uváděny při habilitačním řízení, řízení ke jmenování profesorem a do REDOPu, a také přiznávání stipendií. Stejně tak se přiznávání stipendií nově dotýká absolventů, účastníků celoživotního vzdělávání a jiných zaměstnanců vysoké školy. Úprava řeší otázky vztahující se k činnosti NAÚ, zabývá se členstvím v jeho Radě a také jednáním Rady NAÚ. V neposlední řadě je dotčeným subjektem také ministerstvo, které je nově zmocněno k vydání vyhlášky o RKVV, rozšířily se důvody k odejmutí státního souhlasu soukromé vysoké škole a je upravena kompetence ke stanovení způsobu zveřejňování výročních zpráv a strategických záměrů vysokých škol.
Mezi dotčené subjekty řadíme též zahraniční poskytovatele vysokoškolského vzdělání a celní úřady.
Nová úprava informačního systému vzdělávání se pak dotýká:
· právnických osob vykonávajících činnost mateřských, základních, středních a vyšších odborných škol
· zřizovatelů škol a školských zařízení (kraje, obce, svazky obcí, zřizovatelé soukromých a církevních škol)
· vysokých škol
· krajských úřadů při výkonu působnosti podle § 108 školského zákona
· České školní inspekce
· MŠMT

1.5 Popis cílového stavu
A) Ke zveřejňování výročních zpráv a strategických záměrů
Cílovým stavem je sjednocení postupu ministerstva při zveřejňování výročních zpráv a strategických záměrů veřejných i soukromých vysokých škol. Po zavedení úpravy by pokyny (termín a forma) pro zveřejnění mělo ministerstvo vydávat jednotně a nemělo by být nadmíru administrativně zatíženo co do formy vydání těchto pokynů. Praxe ukázala efektivitu jednodušších postupů jako dostatečnou pro potřeby stanovení pokynů vysokým školám, což by z logiky věci mělo být cílovým stavem, tedy řešením problému.
B) K podpoře rovnosti
Cílem úpravy by mělo být konkrétní vymezení osob, které mají nárok na podpůrná opatření ze strany vysokých škol. Podpůrná opatření mají za úkol vyrovnat příležitosti studujících a uchazečů o studium na vysoké škole. Je třeba také konkretizovat rozsah povinností, aby bylo možné tato opatření i vymáhat. Vynutitelnost těchto opatření je předpokladem zvýšení právní jistoty uchazečů a studentů vysokých škol, kteří mají na podpůrná opatření nárok. Na straně vysokých škol se tak zvýší priorita podpory uchazečů o studium a studentů se zdravotním postižením tak, aby jejich studijní podmínky byly srovnatelné s podmínkami ostatních studentů a uchazečů o studium.
C) Stanovení orgánů soukromé vysoké školy, jejích vnitřních předpisů a jejího členění
Cílem je stanovení orgánů soukromé vysoké školy, jejích vnitřních předpisů a jejího členění s ohledem na nastavování a udržování principů akademického prostředí a svobod podle zákona o VŠ, institucionálního prostředí soukromých vysokých škol v souladu se standardy platnými pro akreditace ve vysokém školství a transparentního rámce pro zajišťování kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností soukromé vysoké školy.
D) K odnětí státního souhlasu
Pokud soukromá vysoká škola neuskutečňuje žádný studijní program, fakticky tedy nevykonává činnost soukromé vysoké školy, je vhodné zajistit v takovém případě zjednodušení procesu odnětí státního souhlasu. Obdobné zjednodušení procesu považujeme za vhodné v případě žádosti právnické osoby o odejmutí státního souhlasu.
E) Rámec kvalifikací
Zavedením rámce kvalifikací do českého právního řádu budou naplněny mezinárodní závazky vyplývající z účasti na Boloňském procesu. Cílem zavedení je kodifikace kreditového systému, který vychází z těchto mezinárodních dohod, a tím i legislativní sjednocení se současným mezinárodním stavem vysokého školství.
F) K zasílání závěrečných prací
Cílovým stavem je zjednodušení a zefektivnění procesu spojeného s odloženým zveřejnění závěrečných prací s ohledem na aktuální poznatky z praxe. Oproti aktuálnímu stavu by mělo dojít k administrativnímu zjednodušení úpravou procesu zasílání závěrečných zpráv tak, aby nebylo nutné tyto práce zasílat a v důsledku pak i skladovat.
G) K vyslovení neplatnosti státní závěrečné zkoušky
Cílem prováděných změn je pokrýt co nejširší okruh nedovolených jednání, které by měly vést k vyslovení neplatnosti státní závěrečné zkoušky nebo její součásti nebo obhajoby disertační práce, tak aby nedocházelo k podvodnému získávání titulů bez skutečného splnění studijních povinností a dosažení očekávaných výsledků učení. Ideálním řešením je zobecnit úpravu tak, aby na základě výkladu mohly VŠ, resp. v dalších stupních správní soudy, postihovat co nejširší okruh nežádoucího jednání.
H) K přestupům mezi studijními programy vysoké školy
Cílovým stavem úpravy je vyšší flexibilita vysokoškolského studia z hlediska studovaného programu. Vyšší mobilita studentů v rámci studijních programů jedné vysoké školy zvýší soulad mezi studovaným programem a očekáváními studujících a sníží studijní neúspěšnost. Proces přestupu bude zastřešen dohledem vysoké školy, která odpovídá za kvalitu vzdělávání a může se zaručit za vysokou úroveň poskytnutého vzdělání. Má-li student zájem o změnu studijního programu a je-li to účelné, vysoká škola umožní tuto změnu s tím, že studentovi a vlastně ani vysoké škole samotné nebudou kladeny nadbytečné administrativní překážky jako oficiální ukončení jednoho studijního programu a nové přijímací řízení do druhého studijního programu.
I) K poplatkům
Právní úprava poplatků za tzv. delší studium má několik problematických míst. Cílem úpravy ustanovení je odstranění existující nejednotné aplikační praxe. Je řešena otázka, která studia se započítávají do tohoto poplatku ve vztahu k typu vysoké školy (veřejná, soukromá, státní).
V otázce poplatků za cizojazyčné studium je cílovým stavem situace, kdy vysoké školy budou více konkurenceschopné v přijímání uchazečů do cizojazyčných studijních programů a nebudou vázány povinností zpoplatnit tento studijní program. Úprava by měla uvolnit administrativní svázanost vysokých škol a umožnit volbu vysoké školy, zda poplatek stanoví nebo ne, na základě vlastní ekonomické úvahy.
J) K celoživotnímu vzdělávání
Úprava otázek celoživotního vzdělávání by měla přinést primárně zjednodušení a sjednocení celého konceptu celoživotního vzdělávání a v důsledku i snížení administrativy na straně vysokých škol. Vzhledem k tomu, že se u obou aktuálně zavedených typů vzdělávání (celoživotní a vzdělávání v mezinárodně uznávaném kurzu) jedná legislativně o velmi podobnou úpravu, není předpokládána žádná věcná změna, pouze odstranění samostatné úpravy studia v mezinárodně uznávaných kurzech, které jsou ze své podstaty pouze typem celoživotního vzdělávání.
K) K elektronickému potvrzení o studiu a elektronickému doručování
Potvrzení o studiu je dokladem, kterým se studenti prokazují vůči mnoha stranám, ať už orgánům veřejné moci, komerčním subjektům nebo (potenciálním) zaměstnavatelům. Mnohdy je takových dokladů jednomu studujícímu třeba vydat několik. Cílovým stavem je tak efektivní, snadné, rychlé a ideálně vzdálené vydávání potvrzení o studiu tak, aby studující jednoduše zažádali elektronicky a vysoká škola mohla vydat potvrzení rovněž elektronicky.
Druhou oblastí úpravy týkající se digitalizace v oblasti vysokého školství je úprava doručování. S ohledem na důraz na digitalizaci a elektronizaci je cílem rozšíření komunikace tímto prostřednictvím. Cílem úpravy by mělo být zavedení primárního užití elektronického informačního systému vysoké školy nebo datové schránky při co nejvíce úkonech komunikace, a to ať na straně studenta, tak na straně vysoké školy.
L) K habilitacím
S ohledem na nadbytečnost údajů, které jsou aktuálně požadovány, je cílem úpravy zjednodušení a snížení administrativní zátěže, a to jak na straně vysokých škol, tak na straně ministerstva. Současně by se úpravou mělo dosáhnout vyšší míry ochrany osobních údajů na základě GDPR.
M) K Národnímu akreditačnímu úřadu pro vysoké školství
Správní řízení vedené NAÚ má jistá specifika primárně se odvíjející od kolegiálního rozhodování, které bylo popsáno výše. Cílem úpravy je zefektivnění celého procesu tak, aby nedocházelo k prodlužování řízení a zároveň byla zajištěna právní jistota všech zúčastněných.
N) K údajům v Registru docentů, profesorů a mimořádných profesorů
S ohledem na nadbytečnost údajů, které jsou aktuálně požadovány, je cílem úpravy zjednodušení a snížení administrativní zátěže, a to jak na straně vysokých škol, tak na straně ministerstva. Současně by se úpravou mělo dosáhnout vyšší míry ochrany osobních údajů na základě GDPR.
O) K uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace
V této oblasti je zapotřebí navodit takový cílový stav legislativy, který bude implementovat mezinárodní právní závazky České republiky a zohledňovat vývoj vysokoškolského vzdělávání v České republice i zahraničí s ohledem na rostoucí mezinárodní akademickou a zaměstnaneckou mobilitu (internacionalizaci). Návrh směřuje k usnadnění a větší transparentnosti celého procesu uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace prostřednictvím úpravy věcné příslušnosti k rozhodování a zakotvení terminologie Lisabonské úmluvy, která je základní mezinárodní úmluvou stanovující základní principy a terminologické definice v agendě uznávání – stejné principy a definice budou v nejbližší době závazné i na globální úrovni, proto je zákon o VŠ musí aplikovat. Dále je cílem stanovení důvodů pro zamítnutí žádosti, s přenesením důrazu při posuzování jednotlivých žádostí z obsahových stránek vzdělání na legislativně formální, tj. posouzení dosažené úrovně zahraniční kvalifikace ve srovnání s vysokoškolskou kvalifikací definovanou zákonem o vysokých školách a jejím vyjádřením v národním kvalifikačním rámci (bakalářská, magisterská, doktorská kvalifikace), a posouzení oprávnění zahraniční vysoké školy dané zahraniční vzdělání poskytovat. Základní principy navrhované úpravy procedury jsou:
· věcná příslušnost je určena podle oblastí vzdělávání, do nichž zahraniční vysokoškolský studijní program náleží
· proces uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace (tzv. nostrifikace) spočívá v posouzení, zda je instituce, na které bylo zahraniční vzdělání získáno, oprávněnou zahraniční vysokou školou a zda zahraniční vysokoškolská kvalifikace (tj. diplom) osvědčuje získání znalostí a dovedností odpovídajících kvalifikační úrovni příslušného typu studijního programu podle zákona o vysokých školách (bakalářský, magisterský, doktorský studijní program)
· důvody zamítnutí jsou nově přesně definovány
· výsledným rozhodnutím je vždy rozhodnutí (dle správního řádu).
P) Ke stipendiím
Cílovým stavem v oblasti přiznávání tzv. sociálních stipendií je zvýšení podpory sociálně slabých studentů tak, aby díky podpoře ze strany státu nebyli nuceni věnovat nepřiměřenou část svých kapacit výdělečné činnosti na úkor studia. Tím by se zvýšila efektivita jejich studia a v konečném důsledku lze předpokládat neprodlužování studia a tím také snížení výdajů státu na studenta.
V otázce umožnění stipendií na podporů praktických stáží je cílovým stavem rozšíření okruhu potencionálních příjemců a současně možné využití dalších zdrojů financování. Na základě úpravy by mělo dojít k vyšší podpoře nejen studentů, ale i dalších osob, které budou mít přístup k praktickým stážím ať už v zahraničí nebo v České republice. Vzhledem k rozšiřujícím se možnostem financování je možné i rozšířit skupinu příjemců těchto stipendií a to i na absolventy, účastníky celoživotního vzdělávání, akademické pracovníky a další zaměstnance vysoké školy. Konečným důsledkem pak bude vyšší kompetence těchto osob získaná na základě praktické stáže.
R) K zahraničním poskytovatelům vysokoškolského vzdělání
Cílem je zavedení jednotného systému pro udílení „oprávnění“ k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Jak pro mimoevropské, tak i pro evropské poskytovatele zahraničního vysokoškolského vzdělávání by právní úprava měla stanovovat jednotné požadavky (povinnost disponovat tuzemským oprávněním/povolením udělovaným ve správním řízení). V případě evropských poskytovatelů je cílem odstranění neformálnosti celého procesu přihlašování se k plnění informačních povinností a zavedení rozhodování ve správním řízení.
Zásadním cílem pak je v případě evropských poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání zakotvení minimálních kvalitativních kritérií pro zahraniční vysokoškolské vzdělávání (přezkum dostatečnosti personálního, materiálního a finančního zabezpečení). Cílem dále je částečné odstranění zásadních odlišností, nároků a požadavků, které jsou kladeny na evropské poskytovatele ve srovnání s dalšími subjekty, působícími v oblasti vysokoškolského vzdělávání (zejména s „českými“ vysokými školami). Záměrem není zavedení „reakreditace“ zahraničních vysokoškolských studijních programů, kdy účelem je výlučně zavedení minimálních kvalitativních nároků, které by měly splňovat všichni poskytovatelé vysokoškolského vzdělávání. Dále se jeví žádoucí, aby přezkum dostatečnosti materiálního, finančního a personálního zabezpečení mohl být přezkoumáván ze strany ministerstva (v součinnosti s Národním akreditačním úřadem pro vysoké školství), a to jednak před vlastním zahájením vzdělávání, tak i průběžně v rámci výkonu kontrolních pravomocí ministerstva. Možnost přezkumu ministerstva je žádoucí díky nemožnosti aktivního zjišťování dodržování kvalitativních standardů ze strany příslušných orgánů domovského státu, ve kterém byla akreditace udělena.
Stran vymezení předmětu řízení při udělování tuzemského oprávnění/povolení, resp. při stanovování výše správního poplatku pak cílem je, aby bylo tuzemské oprávnění/povolení udělováno vždy pro každý jeden zahraniční studijní program samostatně (stanovení jednotného správního poplatku pro všechny případy). Cílem tedy je odstranění stavu, kdy je výše správního poplatku závislá na skutečnosti, kolik zahraničních studijních programů žadatel zahrne do jedné žádosti (ať už o udělení tuzemského oprávnění/povolení nebo o jeho rozšíření).
S) K přestupkům
Cílem je zavedení nových skutkových podstat přestupků, aby mohlo být adekvátně reagováno i na další nežádoucí jednání v oblasti poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání. Cílem je rovněž zdůraznění „preventivního“ a „odrazujícího“ prvku v podobě zvýšení horní hranice pokut u některých skutkových podstat přestupků, a dále zavedení možnosti udílení i dalších správních trestů.
T) K úpravě státních vysokých škol
Cílovým stavem je zpřehlednění a uvolnění současného stavu ve věci společných akreditací u státních vysokých škol. Úprava by měla přinést větší možnosti státních vysokých škol v oblasti společného zabezpečování studijních programů a přehlednější právní rámec společných studijních programů.
U) K úpravě týkající se Informačního systému vzdělávání
Ministerstvo v roce 2022 zahájilo budování jednotného informačního systému vzdělávání (dále také „ISV“) Hlavním cílem Projektu ISV je zajistit jednotnou, účinnou a efektivní datovou politiku a vybudovat centrální místo pro sdílení a poskytování dat a informací uživatelům. Vybudováním ISV jako technologicky pokročilého, robustního a stabilního informačního systému, který vyjma zpracování vlastních agend ministerstva umožní i zpřístupnění relevantních informací z podporovaných agend a agendových informačních systémů MŠMT a jemu podřízených vybraných organizací, zejména České školní inspekce, Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání a Národního ústavu pro vzdělávání, dojde k zefektivnění procesů a výkonu jednotlivých agend, snížení administrativní zátěže a naplnění principů eGovernmentu.
ISV není aktuálně ukotven po legislativní stránce. Jednotlivé procesní oblasti, které budou prostřednictvím ISV podporovány, jsou sice v právních předpisech uvedeny (ne ve všech případech je zatím přímo stanoveno, že se jedná o informační systémy veřejné správy), legislativně však chybí pravidla, která by stanovovala vzájemné propojení těchto uvažovaných subsystémů nebo modulů, které v rámci budovaného jednotného informačního systému MŠMT sdílejí autoritativní data a vytvářejí propojený datový fond.
Prostřednictvím ISV tedy v budoucnu budou, po postupném legislativním ukotvování, zpracovávány údaje především z oblasti následujících stávajících agend, které jsou pokryty již vyjmenovanými informačními systémy veřejné správy:
Nejprve:
· Rejstřík škol a školských zařízení
· Rejstřík školských právnických osob
· Registr vysokých škol a akreditovaných studijních programů
V budoucnu pak výhledově, v rámci další zákonné úpravy, i
· Sdružené informace matrik žáků a studentů
· Školská statistika
· Uznávání odborných kvalifikací
· Registr docentů a profesorů
· Uznávání vzdělání – nostrifikace.
Vzhledem k problémům, které se v současnosti objevují v oblasti řízení systému podpůrných opatření, je vhodné se zamyslet, zda Informační systém vzdělávání (ISV) nevyužít rovněž jako efektivní prostředek pro rychlé sdílení relevantních dat mezi jednotlivými aktéry (škola/školské zařízení; MŠMT; ČŠI).
V této oblasti je zapotřebí navodit takový cílový stav legislativy, který bude plně zohledňovat existenci ISV (ať již vybudovaného na základě realizace projektu v rámci IROP nebo z národních zdrojů), jenž podpoří zpracování vlastních agend ministerstva a umožní i zpřístupnění relevantních informací z propojeného datového fondu v rámci resortu.
Po své realizaci musí ISV jakožto agendový informační systém přiměřeně naplňovat ustanovení především následujících právních předpisů:
· zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
· zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti), ve znění pozdějších předpisů,
· zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů
· zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů,
· zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů,
· vyhláška č. 317/2014 Sb., o významných informačních systémech a jejich určujících kritériích, ve znění vyhlášky č. 205/2016 Sb.,
· vyhláška č. 469/2006 Sb., o formě a technických náležitostech předávání údajů do informačního systému o datových prvcích a o postupech Ministerstva informatiky a jiných orgánů veřejné správy při vedení, zápisu a vyhlašování datových prvků v informačním systému o datových prvcích (vyhláška o informačním systému o datových prvcích),
· vyhláška č. 528/2006 Sb., o formě a technických náležitostech předávání údajů do informačního systému, který obsahuje základní informace o dostupnosti a obsahu zpřístupněných informačních systémů veřejné správy (vyhláška o informačním systému o informačních systémech veřejné správy),
· vyhláška č. 529/2006 Sb., o požadavcích na strukturu a obsah informační koncepce a provozní dokumentace a o požadavcích na řízení bezpečnosti a kvality informačních systémů veřejné správy (vyhláška o dlouhodobém řízení informačních systémů veřejné správy),
· vyhláška č. 82/2018 Sb., o bezpečnostních opatřeních, kybernetických bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních, náležitostech podání v oblasti kybernetické bezpečnosti a likvidaci dat (vyhláška o kybernetické bezpečnosti).

V) K doktorským studiím
Cílovým stavem změn v oblasti doktorského studia je zvýšení kvality a mezinárodní prestiže nejvyššího stupně vzdělávání a českého vědeckého prostředí. Smyslem změn je zlepšit podmínky pro studující i pro vysoké školy. Celkový počet nově přijímaných studujících by se měl díky lepšímu výběru uchazečů snížit, přičemž ale má být zachována dosavadní míra absolvujících za rok (přibližně 2 000/rok). Toho bude možné dosáhnout díky většímu zaměření na jednotlivé studující a jejich vlastní tvůrčí činnost a rozvoj. Dochází ke zlepšení i sociálně-ekonomické situace studujících a ke kvalitnějšímu profilu absolvujících.

1.6 Zhodnocení rizika
Bez přijetí konkretizující právní úpravy bude třeba vykonávat některé činnosti a uvádět údaje (REDOP, habilitační řízení a řízení ke jmenování profesorem) nadbytečně a bude docházet k nežádoucímu zatížení dotčených osob.
Dále nebudou výslovně podporovány skupiny osob, které jsou znevýhodněné s ohledem na své specifické potřeby vycházející ze zdravotního stavu.
Nadále budou s nadbytečnou zátěží vykonávány další procesy, které jsou neodmyslitelně spojeny s činností vysokých škol a jejichž zjednodušení by přineslo ekonomickou úsporu, ať už časovou, procesní, personální či finanční.
Bez úpravy stávající regulace orgánů a vnitřních předpisů soukromých vysokých škol se bude dále prohlubovat tendence k úpravám organizační struktury soukromých vysokých škol a dělby jejich akademických pravomocí a odpovědnosti významně odlišně od zástupně využívaných ustanovení části druhé zákona o VŠ (platných pro veřejné vysoké školy) s následkem potlačení principů akademického prostředí a svobod ve smyslu zákona o VŠ v institucionálním prostředí soukromých vysokých škol.
Aplikační potíže zjištěné v průběhu užívání ustanovení dle novely č. 137/2016 Sb. je třeba v tomto kontextu upravit, aby mohla být zajištěna přesná a jasná interpretace.
V případě, že nebude upravena otázka stipendií v § 91, nebude umožněno čerpání finanční podpory v takové míře, v jaké je nabízena, a dojde tak k jejich marnému prodělání. Současně pak ve věci tzv. sociálních stipendií bude podporována jen velmi úzká skupina studentů, byť by touto podporou mohlo být usnadněno studium širšímu okruhu studentů.
Nezohlednění ISV v rámci předkládané novelizace by znamenalo právní nejistotu v důsledku chybějící reflexe reálného stavu a procesů, které nastanou po uvedení ISV do ostrého provozu. Kupříkladu lze uvést, že stávající zákon postrádá ustanovení umožňující přístup a sdílení dat z informačních systémů veřejné správy, jejichž správcem je MŠMT, s Českou školní inspekcí pro plnění jejích úkolů vyplývajících ze zákona.
Chybějící legislativní podpora by tak ve svém důsledku vytvořila stav, kdy nedojde k naplnění potenciálu, který by ISV mohl mít na výkon agend, jež by při náležitém legislativním zakotvení mohly být prováděny efektivněji.
Jako jisté nikoliv bezvýznamné riziko lze vnímat i možnost, že zprovoznění ISV nabere zpoždění z různých procesních důvodů (kupř. v souvislosti s aplikací pravidel o zadávání veřejných zakázek). Toto riziko lze zmírnit tím, že bude navržena realistická legisvakance zohledňující možná úskalí při realizaci ISV.
Případná rizika navrhovaných řešení jsou blíže popsána v následující kapitole.

2. Návrh variant řešení
A) Ke zveřejňování výročních zpráv a strategických záměrů
Podle ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) zákona má ministr stanovit opatřením ve Věstníku ministerstva termín a formu zveřejnění výroční zprávy o činnosti a výroční zprávy o hospodaření veřejné vysoké školy. Pod písmenem b) je stanovena obdobná povinnost pro stanovení termínu a formy zveřejnění strategického záměru veřejné vysoké školy, nicméně již není uvedeno, že má být stanoveno opatřením ve Věstníku ministerstva. Ustanovení § 42 odst. 1 písm. a) a b) zákona uvádí tuto povinnost ve vztahu k soukromým vysokým školám.
VARIANTA NULOVÁ
Nulová varianta by v tomto případě znamenala zachování původního stavu, a to přímou kompetenci ministra ke stanovení termínů a forem zveřejnění výročních zpráv a strategických záměrů, v případě veřejných vysokých škol a výročních zpráv též povinnost stanovení termínů a forem zveřejnění opatřením ve Věstníku ministerstva.
VARIANTA 1
Ve variantě 1 bude sjednocen postup pro veřejné i soukromé vysoké školy a to tak, že termíny a formy bude stanovovat ministerstvo, nikoliv ministr. Forma stanovení bude ponechána na ministerstvu.
VARIANTA 2
Varianta 2 vychází z pevně stanovených termínů a forem (struktury) výročních zpráv a strategických záměrů. Nabízí se řešení formou pevného stanovení v rámci zákona nebo ve vyhlášce. Případnou variantou může být také uvedení ve Věstníku tak, jak je tomu aktuálně u výročních zpráv veřejných vysokých škol.
B) K podpoře rovnosti
Aktuální zákonná úprava se též výslovně nezabývá zvláštními podmínkami studentů se specifickými potřebami. Velmi obecně je v ustanovení § 21 odst. 1 písm. e) zákona upravena povinnost veřejné vysoké školy „činit všechna dostupná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole“. Pro soukromé vysoké školy není výslovně zákonem upravena žádná povinnost v této oblasti.
VARIANTA NULOVÁ
V případě nulové varianty by nedošlo k žádné legislativní změně a soukromé vysoké školy by nebyly žádným způsobem nuceny do podpory rovnosti. Veřejné vysoké školy se při podpoře opírají pouze o obecné ustanovení o rovnosti.
VARIANTA 1
Varianta 1 by znamenala vyrovnání právní úpravy tak, aby stejnou obecnou povinnost k vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole, která váže veřejné vysoké školy v ust. § 21 odst. 1 písm. e) zákona, měly také soukromé vysoké školy v ust. § 42 odst. 1 písm. h). Konkrétní znění pak odráží také ochranu vysokých škol samotných, kdy jsou činěna všechna jí dostupná opatření.
VARIANTA 2
Rozšířením předchozí varianty a její větší specifikací bychom dospěli k variantě 2. Ta výslovně vymezuje osoby, které jsou do úpravy zahrnuty a kterým má být poskytnuta podpora v podobě dostupných opatření pro vyrovnání příležitostí, které mají dopad na průběh přijímacího řízení a na plnění studijních povinností. Těmito osobami jsou osoby se zrakovým, sluchovým nebo pohybovým postižením, se specifickými poruchami učení, s poruchou autistického spektra nebo s jinými obtížemi danými zdravotním postižením nebo zdravotním stavem. Konkretizace činěných opatření by pak byla ponechána v kompetenci vysoké školy v rámci jejích vnitřních předpisů, nicméně jsou zohledňovány také možnosti vysoké školy a požadavky na zdravotní způsobilost ke studiu příslušného studijního programu.
Ustanovení se snaží o vyrovnávání příležitostí studovat na vysoké škole všem uchazečům a studentům, ať jsou jakkoliv znevýhodněni. Ustanovení je postaveno na principu přiměřenosti. Přiměřená podpůrná opatření musí být takového charakteru, aby umožňovala studentům účinné vzdělávání s ohledem na jejich individuální potřeby. Formulace vychází z mezirezortního připomínkového řízení a reflektuje judikaturu Evropského soudu pro lidská práva.
C) Ke stanovení orgánů soukromé vysoké školy, jejích vnitřních předpisů a jejího členění
Ustanovení § 41 zákona o VŠ stanovuje povinnost soukromé vysoké školy stanovit svými vnitřními předpisy, které orgány vykonávají působnost podle části čtvrté až jedenácté zákona o VŠ a tyto předpisy registrovat podle § 36 zákona o VŠ.
VARIANTA NULOVÁ
V případě nulové varianty nebudou orgány soukromé vysoké školy ani její členění konkretizovány a podle ustanovení § 41 budou orgány soukromé vysoké školy (případně její součásti) stanovovat vnitřní předpisy soukromé vysoké školy, přičemž budou zástupně využívána ustanovení části druhé zákona o VŠ, která jsou však závazná pouze pro orgány veřejné vysoké školy, což bude i nadále činit významné praktické i výkladové problémy. Dále nebudou stanoveny vnitřní předpisy soukromé vysoké školy, kdy bude obdobně jako u stanovení orgánů soukromé vysoké školy (a jejího členění) nadále zástupně využívána ustanovení části druhé zákona o VŠ a bude zachována povinnost registrace těchto vnitřních předpisů soukromé vysoké školy ministerstvem.
VARIANTA 1
Konkretizuje orgány soukromé vysoké školy a jejich kompetence, včetně jejího vnitřního členění, systémově a komplexně řeší návazné stanovení vnitřních předpisů soukromé vysoké školy spolu se zrušením povinnosti jejich registrace ministerstvem, při přenesení zodpovědnosti za stav vnitřních poměrů soukromé vysoké školy výhradně na soukromou vysokou školu jako subjekt soukromého práva, s předpokládaným zvýšením pružnosti v řízení soukromých vysokých škol, za současného zachování kontrolních funkcí ministerstva.
D) K odnětí státního souhlasu
Ustanovení § 43 odst. 2 uvádí důvody, při nichž může ministerstvo odejmout státní souhlas soukromé vysoké škole, který je nezbytný k tomu, aby mohla působit jako soukromá vysoká škola.
VARIANTA NULOVÁ
V případě nulové varianty bude odnětí státního souhlasu podle § 43 odst. 2 prováděno, jestliže:
a) nemá v době následující po uplynutí 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení státního souhlasu akreditovaný žádný studijní program z důvodu odnětí akreditace studijního programu, uplynutí doby platnosti akreditace studijního programu nebo oznámení o zrušení akreditovaného studijního programu a nemá ani institucionální akreditaci pro žádnou oblast vzdělávání,
b) v průběhu jednoho roku jí byla odňata akreditace více než dvou studijních programů nebo institucionální akreditace pro alespoň 2 oblasti vzdělávání,
c) po výzvě ministerstva nezjedná nápravu podle odstavce 1 nebo 5, nebo
d) závažným způsobem porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo jejím vnitřním předpisem.
VARIANTA 1
Vzhledem k dobrovolnosti podání žádosti o udělení státního souhlasu není souvztažně řešeno odnětí státního souhlasu na žádost soukromé vysoké školy – tzn. dobrovolné „vzdání se“ oprávnění působit jako soukromá vysoká škola (tj. státního souhlasu).
Dále není upravena možnost odnětí státního souhlasu na základě skutečnosti, že soukromá vysoká škola dlouhodobě neuskutečňuje žádný studijní program.
Úpravou jsou tak rozšířeny důvody pro odejmutí státního souhlasu soukromé vysoké škole, když první nový důvod je založen na vůli samotné soukromé vysoké školy a druhý důvod reflektuje skutečnost, neuskutečňování hlavní činnosti (uskutečňování akreditovaného studijního programu) soukromou vysokou školou.
Varianta 1 tyto důvody předpokládá proto, aby bylo možné odnětí státního souhlasu zjednodušit a urychlit na základě žádosti soukromé vysoké školy nebo faktického stavu nevykonávání činnosti soukromé vysoké školy.
E) K rámci kvalifikací
V roce 2005 byl ministerskou deklarací Bergenské komuniké schválen zastřešující Rámec kvalifikací pro Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání (QF-EHEA), ke kterému se signatářské země včetně České republiky zavázaly vytvořit kompatibilní národní kvalifikační rámce.
VARIANTA NULOVÁ
V této chvíli je RKVV uveřejněn ve Věstníku ministerstva.
VARIANTA 1
RKVV bude začleněn do zákonné úpravy v rámci přílohy zákona o vysokých školách.
VARIANTA 2
RKVV bude začleněn do zákonné úpravy formou odkazu na vyhlášku ministerstva o RKVV.
F) K zasílání závěrečných prací
Ustanovení § 47b odst. 4 uvádí v poslední větě, že „Vysoká škola zašle bez zbytečného odkladu po obhájení bakalářské, diplomové, disertační a rigorózní práce, jíž se týká odklad zveřejnění podle věty první, jeden výtisk práce k uchování ministerstvu.“
VARIANTA NULOVÁ
Ponechá-li se úprava v tomto znění, bude docházet k nadbytečnému administrativními zatížení vysokých škol i ministerstva. Ministerstvo při této právní úpravě funguje pouze jako úschovna závěrečných prací bez toho, aby mělo zákonnou kompetenci se zaslanými pracemi jakkoliv nakládat.
VARIANTA 1
Nebude již třeba zasílat závěrečné práce při odkladu zveřejnění na ministerstvo, nicméně pro přehled o odkladech zveřejnění bude škola zasílat oznámení o odkladu zveřejnění společně s důvody odložení. Oznámení by obsahovalo základní údaje o autorovi práce, obsahu práce a důvodu pro odložení zveřejnění.
VARIANTA 2
Vzhledem k tomu, že cílem ustanovení o odložení zveřejnění je ochrana informací (např. zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů) není v tomto případě nutný zásah ministerstva. Varianta 2 tak spočívá v tom, že závěrečné práce nebudou na ministerstvo zasílány vůbec a odložení zveřejnění bude plně záležitostí vysokých škol, které budou kopie prací rovněž samy uchovávat pro případné účely například kontroly existence závěrečné práce nebo možného plagiátorství.
Jako podvarianta se pro účely ochrany některých informací nabízí možnost prodloužení doby maximálního odložení zveřejnění. Na základě požadavku z několika stran (poslanecká iniciativa, některé vysoké školy) byla zvažována délka tohoto prodloužení na 5 nebo 15 let.
G) K vyslovení neplatnosti státní závěrečné zkoušky
Aktuální právní úprava budí velké nejasnosti ve výkladu důvodů pro vyslovení neplatnosti státní závěrečné zkoušky.
VARIANTA NULOVÁ
V současné době jsou zákonem stanoveny následující důvody pro zneplatnění státní zkoušky: úmyslný trestný čin, plagiátorství nebo jiné úmyslné jednání proti dobrým mravům, které je soustavné nebo opakované. V případě, že bude zachován platný zákonný stav, bude docházet k nejasnostem ve výkladu. Současně nebudou pokryty některé skutkové podstaty, které by měly být posuzovány jako nemorální nebo dokonce protizákonné jednání, které je způsobilé zneplatnit vykonání státní závěrečné zkoušky.
VARIANTA 1
Na základě návrhů od vysokých škol a poslanecké iniciativy (sněmovní tisk 887/0) byla zvažována úprava původního textu dílčími způsoby, např. tak, že bude definována soustavnost (v souvislosti s judikaturou Nejvyššího správního soudu 2 As 123/2019-37), nebo naopak bude podmínka soustavnosti zcela vynechána z textu ustanovení.
VARIANTA 2
S ohledem na interpretační potíže při aplikaci tohoto ustanovení je navrhováno zcela nové znění. Skutkové podstaty, při nichž dochází k rozhodnutí o neplatnosti státní závěrečné zkoušky, jsou nově definovány. Důvody pro zneplatnění tedy nově jsou, pokud osoba, o jejíž státní zkoušku nebo její součást nebo obhajobu disertační práce jde, nesplnila nebo splnila jen zdánlivě podmínky nebo předpoklady stanovené zákonem o vysokých školách, studijním programem nebo studijním a zkušebním řádem pro konání a úspěšné vykonání státní zkoušky nebo její součásti nebo obhajoby disertační práce v důsledku
a) úmyslného trestného činu,
b) úmyslného neoprávněného užití díla jiné osoby hrubě porušujícího právní předpisy upravující ochranu duševního vlastnictví, nebo
c) jiného závažného úmyslného jednání proti dobrým mravům.
H) K přestupům mezi studijními programy vysoké školy
Přestupy mezi studijními programy téže vysoké školy jsou jevem, který dosud nemá vlastní zvláštní právní úpravu. Je však třeba stanovit alespoň rámcové podmínky přestupů a umožnit pro tyto případy zjednodušení některých administrativních úkonů (např. podávání přihlášek).
VARIANTA NULOVÁ
Zůstane-li i nadále problematika neřešena v rámci zákona, bude faktická poptávka po „přestupech“ řešena buďto formálním ukončením prvního studia a započetím studia nového, což je nevhodný a komplikovaný postup, nebo jinými netransparentními postupy.
VARIANTA 1
Varianta 1 umožňuje přestupy studentů mezi studijními programy v rámci jedné vysoké školy. Student má na základě této úpravy možnost požádat o povolení přestupu do jiného studijního programu. O povolení přestupu rozhoduje orgán vysoké školy, který rozhoduje o přijetí do studijního programu (děkan, rektor). V případě povolení přestupu je třeba současně rozhodnout o případném uznání částí studia, zkoušek nebo jiných studijních povinností, o zařazení do semestru, ročníku nebo bloku studia. Nová úprava se zabývá konkrétním vymezením okamžiku přestupu a též dalšími skutečnostmi navázanými na studium ve studijním programu (poplatek za studium, přiznání stipendia nebo členství v samosprávných orgánech.
VARIANTA 2
Varianta 2 nabízí širokou autonomii vysokých škol v otázkách přestupů a to tak, že zákonná úprava bude pouze minimální, aby přestupy byly umožněny, nicméně bude záležet na každé vysoké škole, jak přestupy mezi svými studijními programy upraví. Úpravy vysokých škol by byly zakotveny v jejich vnitřních předpisech. Vzhledem k rozmanitosti přístupů vysokých škol k organizaci studia lze předpokládat též vysokou roztříštěnost těchto úprav v rámci jednotlivých vysokých škol. Variabilita může být umožněna např. v postupu při rozhodování o žádosti (časové následnosti rozhodnutí a uznávání předchozího studia či zařazení do semestru) nebo se stanovením účinnosti přestupu a jeho následcích.
VARIANTA 3
Varianta 3 naopak poskytuje pevný rámec přestupů a zabývá se konkrétními otázkami (např. za jakých podmínek je možné přestup povolit, příbuznost studijních programů apod.). Co se týče podmínek přestupů, bylo zvažováno navázání na příbuznost studijních programů či oblastí vzdělávání. Dále by bylo možné vymezit podmínky uznávání předchozího studia, např. je možné uznat pouze ty předměty, které se kryjí s předměty v rámci studijního programu, do kterého student přestupuje, nebo maximálně jeden ročník studia atd.
Jsou to dílčí otázky, které byly diskutovány, avšak s ohledem na vysokou míru autonomie, kterou vysoké školy na základě zákona o vysokých školách disponují, neodpovídá taková striktnost celkové koncepci zákona.
I) K poplatkům
Ustanovení § 58 odst. 3 upravuje poplatek za tzv. delší studium. Vzhledem k tomu, že výklad ustanovení nebyl zcela jednoznačný, je třeba zpřesnit některá výkladová místa.
Ustanovení § 58 odst. 4 zákona upravuje poplatek za cizojazyčné studium, jeho výši pak ponechává na samotných vysokých školách.
VARIANTA NULOVÁ
Výkladové nejasnosti přinášely nejednotnou aplikační praxi a komplikace při stanovování výše poplatku. Nebude-li ustanovení upraveno, zůstane tato oblast nadále nejasná a bude přinášet rozdílný přístup jednotlivých škol, či dokonce jednotlivých studijních referentů, kteří výši poplatků vypočítávají.
Co se týče poplatku za cizojazyčné studium, aktuální právní úprava uvaluje na vysoké školy povinnost vyměřovat poplatek za cizojazyčné studium.
VARIANTA 1
Aktuální znění způsobuje aplikační nejasnosti ohledně toho, zda je do dob neúspěšných studií započítáváno studium jen na veřejných, nebo i soukromých a státních vysokých školách. S ohledem na odlišnou interpretaci již vydávalo ministerstvo vyjádření ve smyslu, že započítáváno je podle tohoto ustanovení pouze studium na veřejné vysoké škole. Naopak se nemá započítávat doba neúspěšných studií, po kterých došlo k absolvování stejného typu studijního programu na jakémkoliv typu vysoké školy. Nová úprava ustanovení je tedy kodifikací ustáleného výkladu ministerstva.
Kromě tohoto je do výčtu studií, která se nezapočítávají do poplatku za delší studium, zařazeno též ukončení studia v rámci přestup podle nového ustanovení § 54b. Tedy počáteční studium není považováno za neúspěšné pro účely stanovení poplatku za delší studium. Jedná se o řešení pro potřeby nově zaváděných přestupů mezi studijními programy v rámci jedné vysoké školy. Počáteční studijní program se díky této úpravě nebude považovat za tzv. neúspěšné studium, ale za jediné studium společně se studiem ve studijním programu, do kterého student přestoupil.
Nově je v ustanovení též zpřesněno postavení nenavazujícího (tzv. dlouhého) magisterského studia. Pro účely stanovení poplatku za delší studium se tento studijní program považuje za studijní program stejného typu jako bakalářský studijní program.
Úprava varianty 1 u poplatků za cizojazyčné studium spočívá v uvolnění původní povinnosti stanovovat poplatek za cizojazyčné studium. Vysoké školy, které budou poplatek nadále požadovat, budou mít zákonné zmocnění. Nicméně vysokým školám, které budou chtít nabídnout své studijní programy v cizím jazyce bezplatně, nebude zákon klást překážky. Důsledkem takové úpravy bude, že vysoké škola, která bude chtít získat například zahraniční studenty pro doktorské studium, bude moci tak učinit bez toho, aby byla povinna jim vyměřit poplatek. S ohledem na zahraniční vysoké školy, kde se standardně takový poplatek nepožaduje, přinese taková možnost větší konkurenceschopnost českých vysokých škol. Bude však vždy na rozhodnutí vysoké školy, zda a v jakých případech bude považovat takovou úpravu za ekonomickou a výhodnou.
Primárně byla úprava zamýšlena na doktorské studium. Přestože z dosavadních signálů ministerstvo nepředpokládá, že by vysoké školy masově stejnou politiku uplatňovaly i u bakalářského nebo magisterského studia, v některých případech může být takový postup legitimní, a tudíž nepovažuje za nezbytné jeho legislativní omezení.
Návrh neruší možnost, ale pouze povinnost VŠ poplatek za studium v cizím jazyce vybírat. Předpokládáme, že VŠ nadále budou tento poplatek vyměřovat v případech, kdy je to ekonomicky racionální. Poplatky z cizojazyčných studijních programů jsou významným zdrojem příjmů některých vysokých škol a vysoké školy i nadále budou motivovány získávat z těchto poplatků co největší částky, ministerstvo nebude žádným způsobem kompenzovat případný výpadek příjmů způsobený jejich zrušením. Naopak, ministerstvo objem prostředků získaných z těchto poplatků zohledňuje jako jedno z kritérií hodnocení kvality a výkonu vysokých škol, plošné rušení poplatků ve studijních programech všech typů by tak vedlo ke zhoršení situace vysoké školy.
J) K celoživotnímu vzdělávání
Úprava celoživotního vzdělávání dosud rozlišuje dva typy a to celoživotní vzdělávání a vzdělávání v mezinárodně uznávaném kurzu.
VARIANTA NULOVÁ
Nulová varianta, která ponechá současný stav zákonné úpravy, nepředstavuje v praxi zvláštní obtíže, nicméně vede k nadbytečné administrativě a nevhodnému vydělení vzdělávání v mezinárodně uznávaném kurzu z rámce celoživotního vzdělávání.
VARIANTA 1
Vzhledem ke skutečnosti, že mezinárodně uznávaný kurz je typem celoživotního vzdělávání, je vhodné právní úpravu obou institutů sjednotit a zjednodušit. Ustanovení § 60a bude zcela zrušeno a úprava mezinárodně uznávaného kurzu bude začleněna do předchozího ustanovení § 60. Celoživotní vzdělání může být dle navrhované novely orientováno na výkon povolání, zájmově nebo nově též na zvýšení odbornosti studentů nebo absolventů zahraniční nebo tuzemské vysoké školy. V případě absolutoria programu celoživotního vzdělávání orientovaného na zvýšení odbornosti studentů nebo absolventů zahraniční nebo tuzemské vysoké školy může vysoká škola udělit mezinárodně uznávaný titul.
K) K elektronickému potvrzení o studiu a elektronickému doručování
S ohledem na prosazování zásad digitálně přívětivé legislativy je třeba se též výslovně v zákoně přiklonit k elektronickým variantám komunikace.
VARIANTA NULOVÁ
Bude-li ponechána zákonná úprava v aktuálním znění, lze reálně očekávat zhoršení kvality komunikace s ohledem na rychlý rozvoj digitalizace, ať už obecně, tak primárně v rámci státní správy. Konkrétně u studentů je digitální komunikace výrazně rozvinutá a je zřejmé, že studenti budou čím dál víc tento způsob komunikace preferovat i v oficiálních záležitostech.
VARIANTA 1
Ustanovení výslovně upravuje vydávání potvrzení o studiu, nově jsou výslovně vymezeny možnosti elektronických potvrzení o studiu. Tato úprava odpovídá zásadám digitálně přívětivé legislativy, primárně odpovídá Principu „digital by default“, tedy aby legislativa umožňovala výběr formy, jakou klient/student využije.
Jako podvarianta je také možné zavedení vydávání potvrzení o studiu prostřednictvím portálu veřejné správy, tak aby toto potvrzení bylo dosažitelné dálkově bez nutnosti zřízení datové schránky či elektronického podpisu. Potvrzení o studiu by pak bylo možné získat v rámci poboček Czech POINT.
Doručování podle ust. § 69a má být prováděno primárně elektronicky, jak požadují zásady digitálně přívětivé legislativy. K tomuto postupu však musí dát student souhlas na přihlášce ke studiu. K doručování se pak využívá elektronického informačního systému vysoké školy, ustanovení odkazuje na vnitřní předpisy vysoké školy, kde jsou stanoveny podrobnosti k takovému doručování.
Nově zákon upravuje v ust. § 69b také doručování ze strany studenta směrem k vysoké škole. Zákon umožňuje i zde využití elektronického systému vysoké školy bez nutnosti uznávaného elektronického podpisu.
L) K habilitacím
Habilitační řízení a řízení ke jmenování profesorem je procesem, který je do značné míry veřejný a je třeba upravit podmínky zveřejnění údajů o uchazečích o habilitační řízení a řízení ke jmenování profesorem.
VARIANTA NULOVÁ
Aktuální úprava požaduje zasílání informací o habilitačním řízení a řízení ke jmenování profesorem v průběhu celého řízení. Požaduje též zasílání širšího okruhu osobních údajů o uchazečích.
VARIANTA 1
Na základě varianty 1 nebude třeba zasílat informace v průběhu habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem, ale pouze při jeho ukončení. Bude též zvýšena ochrana osobních údajů uchazečů, neboť se nadále nebude zasílat informace o datu narození (pouze rok), adrese místa trvalého pobytu, bydlišti v České republice a státním občanství.
Bylo též zvažováno, že se nebudou zveřejňovat informace v průběhu řízení, ale obsah zveřejňovaných informací zůstane stejný. S ohledem na GDPR a nadbytečnost některých zasílaných údajů se navrhovatel nepřiklonil k této podvariantě.
Nově bude tedy ministerstvo požadovat ohlášení informací v tomto formátu:
(2) Vysoká škola oznámí ministerstvu v případě habilitačního řízení bezodkladně po jeho zastavení nebo po jmenování uchazeče docentem a v případě řízení ke jmenování profesorem bezodkladně po jeho zastavení nebo po schválení návrhu na jmenování uchazeče profesorem vědeckou nebo uměleckou radou vysoké školy jméno, příjmení, rok narození, pohlaví, údaje o pracovním nebo služebním poměru uchazeče, výsledek a datum ukončení řízení.
M) K Národnímu akreditačnímu úřadu pro vysoké školství
Výkon činnosti NAÚ přinesl potřebu legislativních úprav týkajících se především jednání Rady NAÚ.
VARIANTA NULOVÁ
Současné znění zákona ve věci správních řízení vedených NAÚ umožňuje bez omezení předkládání návrhů a důkazů a vůbec manipulaci se žádostí. Taková úprava způsobuje neúměrné prodlužování řízení a komplikace při vydávání rozhodnutí.
VARIANTA 1
Zcela nové ustanovení odst. 6 stanoví zvláštní podmínky pro správní řízení v době od přijetí rozhodnutí Radou NAÚ, kdy účastníci již nejsou oprávněni navrhovat důkazy a činit návrhy a také zúžit předmět své žádosti nebo vzít žádost zpět. K tomuto omezení dochází z důvodu procesní ekonomie. Odstavec 5 upravuje možnost účasti na jednání Rady NAÚ.
N) K údajům v Registru docentů, profesorů a mimořádných profesorů
V rámci aktuální právní úpravy jsou požadovány údaje, které byly praxí shledány jako nadbytečné a s ohledem na GDPR je vhodné požadavek některých údajů vypustit. Nová úprava má vést ke sběru údajů pouze v rámci pracovního poměru, nikoliv dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.
VARIANTA NULOVÁ
V případě nulové varianty budou nadále požadovány údaje o datu získání vysokoškolského vzdělání zaměstnance, jeho akademických titulech a vědeckých hodnostech a programech, ve kterých byly tituly a hodnosti získány. Také budou požadovány údaje o zaměstnancích na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.
VARIANTA 1
S ohledem na GDPR upravuje novela text tak, aby byl minimalizován objem údajů, které jsou uváděny do REDOPu. Nadbytečné údaje byly z ustanovení vypuštěny. Současně se počítá s úpravou odst. 2 písm. c), kdy jsou do REDOPu zahrnuti též zaměstnanci na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Nadále by byly informace požadovány pouze o zaměstnancích v pracovním poměru.
O) K uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace
Řešení definovaných problémů a dosažení určených cílů v procesu uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace je uvažováno s ohledem na mezinárodní závazky a komplexnost procesu ve dvou variantách.
VARIANTA NULOVÁ
Zachování existujícího právního stavu s ohledem na rostoucí mezinárodní mobilitu studentů a vysokoškolsky vzdělaných pracujících a tím i průběžný nárůst počtu žádostí o nostrifikaci, povede k dalšímu nárůstu administrativních a organizačních nároků na veřejné vysoké školy (Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany) jako prvoinstanční orgány a návazně i na ministerstvo (ministra) jako druhoinstanční orgán, což s sebou ponese i prodlužování doby řízení, zvýšenou zátěž personální a omezení až zamezení přístupu zahraničních vysokoškolských absolventů k dalšímu studiu a přístupu na pracovní trh v České republice. Současně se bude v řízení o uznání vlivem vývoje vysokoškolského vzdělávání v České republice i zahraničí zvětšovat nejednotnost v přístupu k posuzování obsahové stránky daného zahraničního vysokoškolského studia a důvodů pro zamítnutí žádosti, což u jednotlivých veřejných vysokých škol dále povede k různým výsledkům u jednotlivých obdobných řízení, tj. k nežádoucím rozdílům mezi žadateli, a to až diskriminačním.
VARIANTA 1
Navrhovaná novelizace řeší ve vazbě na identifikované dlouhodobé nežádoucí trendy zjednodušení a zjednoznačnění uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace. Touto variantou dojde k harmonizaci terminologie definované Lisabonskou úmluvou, kterou je Česká republika při rozhodování o uznání vázána, s terminologií zákona o vysokých školách a v návaznosti na to bude upravena definice procesu rozhodování ve věci uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice. Bude harmonizováno určení věcné příslušnosti k rozhodnutí s principy akreditací studijních programů daných novelou zákona č. 137/2016 Sb., opírajících se o definování oblastí vzdělávání. Nově budou kodifikovány důvody k zamítnutí žádosti o uznání, a to i ve vztahu k poskytovatelům zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. V rámci této varianty bude odlišně od správního řádu upravena povinnost stanovit opatrovníka při doručování veřejnou vyhláškou, což jedině může vyřešit praxí generované problémy v této oblasti.
P) Ke stipendiím
Stipendia umožňují finanční podporu na mnoha úrovních. Vzhledem k rozšiřujícím se možnostem této podpory, především v oblasti zahraničních studijních a akademických mobilit a praktických stáží v rámci mezinárodních mobilitních programů (zejména Erasmus+), by nebylo racionální tyto možnosti omezovat. Je třeba upravit legislativní znění tak, aby bylo čerpání podpory vzdělávání možné pro co největší okruh osob. Dle pravidel mezinárodních a komunitárních programů se zahraničních stáží účastní ve stále vyšší míře kromě studentů i akademičtí pracovníci a další zaměstnanci či absolventi vysokých škol a mají nárok na čerpání finanční podpory z rozpočtu Evropské unie.
VARIANTA NULOVÁ
Aktuální úprava umožňuje čerpání stipendií výhradně studentům a ze státního rozpočtu z dotace nebo příspěvku. Tzv. sociální stipendium je dosažitelné pro osoby, jejichž rozhodný příjem v rodině zjišťovaný pro účely přídavku na dítě nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1,5. Aktuální úprava žádným způsobem nezohledňuje přiznávání finanční podpory z mezinárodních a komunitárních programů, což zásadně komplikuje implementaci těchto programů na úrovni vysokých škol. Neexistující legislativní úprava v České republice přináší nejasnosti, nejednotnou aplikační praxi a zejména navyšuje administrativní náročnost přidělování finančních prostředků z EU.
VARIANTA 1
Nová úprava přináší rozšíření finančních zdrojů pro poskytování stipendií, a to z dalších prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, z rozpočtu Evropské unie nebo z jiných veřejných prostředků.
U tzv. sociálního stipendia se nově zvyšuje koeficient, od něhož se odvíjí nárok na stipendium, a to na 3,4. Při tomto zvýšení dosáhne na podporu vzdělávání širší okruh studentů v tíživé ekonomické situaci.
Ambicí předkladatele není v návrhu legislativní úpravy předložit systémovou reformu finanční podpory studentů, tak jak ji navrhoval např. zákon o finanční podpoře studia na VŠ v roce 2010, a která by měnila definici statusu studenta pro účely studia a pro účely sociálního zabezpečení. Stejně tak není cílem opatření řešit komplexní problematiku sociálních nerovností ve vysokoškolském sektoru. Posílením jednoho konkrétního nástroje přímé finanční pomoci studentům (které jsou v ČR zastoupeny slaběji než mechanismy nepřímé) v gesci MŠMT při zachování bezplatného studia na VŠ lze podpořit širší okruh těch nejvíce socioekonomicky znevýhodněných studentů na VŠ.
Sociální stipendia byla do českého vysokoškolského systému zavedena od roku 2006 a novela zákona o vysokých školách účinná od září 2016 pak navázala výši sociálního stipendia na výši základní sazby minimální mzdy a tím stabilizovala jeho význam v systému finanční pomoci studentům. Existující sociální stipendium je však stále poměrně nízké a získává ho jen nepatrná část studujících. Z tohoto důvodu se navrhuje další posílení tohoto přímého nástroje pomocí zvýšení koeficientu pro výpočet nároku na sociální stipendium z 1,5 na 3,4, což odpovídá koeficientu dle zákona o státní sociální podpoře. Sociální stipendium má být nově poskytováno studentům, kteří mají nárok na přídavek na dítě podle zvláštního předpisu, jestliže rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje 3,4násobek životního minima rodiny. Tím dochází také k podpoře studentů rodičů.
Varianta 1 též zavádí možnost přiznání stipendia na podporu praktických stáží a mobilit také absolventům, účastníkům celoživotního vzdělávání, akademickým pracovníkům a jiným zaměstnancům vysoké školy. Nová úprava tak má uvést do souladu národní legislativu s pravidly vyplývajícími z předpisů Evropské unie nebo mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a z prováděcích aktů vydaných na jejich základě, a odstraňuje tak legislativní bariéry pro využívání podpory ze stále se rozšiřující nabídky mezinárodních a komunitárních mobilitních programů, především programu Erasmus+, což umožní zapojení co největšího počtu osob a efektivní využívání rozpočtu přiděleného pro Českou republiku ze zdrojů Evropské unie.

V souladu s tím jsou proto upraveny zdroje finančních prostředků udělovaných stipendií a je upraven také způsob udělování stipendií (odst. 5). Tyto úpravy zajistí jednotnost postupů u všech vysokých škol a sníží administrativní náročnost přidělování finančních prostředků. Česká republika tímto zajistí naplnění svého závazku, kterým je plné zapojení do komunitárních programů a zajištění administrace na národní úrovni dle priorit pro nové období. Snížení administrativní zátěže je jednou ze zásadních priorit programu Erasmus+ pro období
2021–2027.
R) K zahraničním poskytovatelům vysokoškolského vzdělání
VARIANTA NULOVÁ
Nulová varianta počítá s neformálním procesem institutu přihlášení se k plnění informačních povinností u evropských poskytovatelů a s nemožností přezkumu jejich materiálního, finančního a personálního zabezpečení. Vzhledem k neformálnosti celého procesu není možné na procesní postupy aplikovat ustanovení správního řádu.
Zahraniční vysokou školou dále dle současné definice nemůže být poskytovatel, který ve svém domovském státě nerealizuje vysokoškolské vzdělávání, ale je přesto považován za součást vysokoškolského vzdělávacího systému domovského státu. Rovněž dle současné právní úpravy není možné zamítnout žádost o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace z důvodu, že žadatel studoval na zahraniční vysoké škole či pobočce v České republice bez příslušného oprávnění, resp. bez splnění všech zákonných povinností.
Konečně dle nulové varianty je dle sazebníku k zákonu 634/2004Sb., o správních poplatcích, položka 22 písm. s), za podání žádosti o udělení tuzemského oprávnění/povolení pro mimoevropskou vysokou školu a její pobočku stanoven poplatek 100 000 Kč a za podání žádosti o rozšíření tuzemského oprávnění/povolení je poplatek 50 000 Kč.
VARIANTA 1
Evropské vysoké školy a jejich pobočky budou nově spadat pod režim udělování tuzemského oprávnění/povolení. Bude nově zavedena možnost přezkumu jejich personálního, materiálního a finančního zabezpečení. Bude tak zaveden jednotný režim pro všechny poskytovatele zahraničního vysokoškolského vzdělávání, kteří chtějí působit na území České republiky. Tuzemské oprávnění/povolení bude rovněž možné zahraniční vysoké škole či její pobočce odejmout.
Nově se mění definice samotné zahraniční vysoké školy, kdy je vypuštěn definiční znak v podobě podmínky uskutečňování vysokoškolského vzdělávání na území domovského státu. I takové instituce, které neuskutečňují vysokoškolské vzdělávání přímo na území domovského státu, ale výhradně na území státu jiného, mohou být součástí zahraničního vysokoškolského vzdělávacího systému domovského státu. Nová definice zahraniční vysoké školy je přesnější, kdy pružněji reaguje na možné situace.
Varianta 1 také zakotvuje důvody pro zamítnutí žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace dle § 90 odst. 5 písm. d) bod 2, kdy žádost je možné nově zamítnout s odkazem na absenci oprávnění poskytovatele zahraničního vysokoškolského vzdělávání.
Varianta 1 počítá s posílením kontrolních pravomocí ministerstva ve vztahu k již registrovaným zahraničním vysokým školám a jejich pobočkám. Ministerstvo ve spolupráci s Národním akreditačním úřadem pro vysoké školství bude vykonávat kontrolu dodržování právních předpisů v oblasti poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání dle § 87 písm. x).
Konečně Varianta jedna počítá se změnou koncepce správních poplatků, kdy správní poplatek bude placen vždy za udělení tuzemského oprávnění/povolení pro jeden zahraniční studijní program. Za všech okolností pak bude výše správního poplatku pro všechny účastníky správního řízení stejná.
SUBVARIANTA VARIANTY 1:
Subvarianta k Variantě 1 dále počítá se změnou definice pobočky zahraniční vysoké školy. Oproti současném stavu, kdy pobočkou zahraniční vysoké školy může být kterákoliv tuzemská právnická osoba, která spolupracuje s příslušnou zahraniční vysoko školou, pobočkou zahraniční vysoké školy budou moci být výhradně právnické osoby, které jsou veřejnou, státní nebo soukromou vysokou školou, případně veřejnou výzkumnou institucí. Tento návrh předpokládá, že je žádoucí, aby se na zahraničním vysokoškolském vzdělávání v postavení pobočky zahraniční vysoké školy podílely výhradně ty tuzemské právnické osoby, které jsou součástí české vysokoškolské vzdělávací soustavy, a které v tomto ohledu prošly již přezkumem co do dodržování minimálních kvalitativních předpokladů pro vysokoškolsky vzdělávání dle právních předpisů České republiky. Návrh by měl garantovat vyšší kvalitu zahraničního vysokoškolského vzdělávání uskutečňovaných pobočkami zahraničních vysokých škol.
VARIANTA 2
Varianta 2 oproti Variantě 1 dále zpřísňuje podmínky pro uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Vzhledem ke skutečnosti, že Varianta 1 počítá výhradně s přezkumem základních a minimálních kvalitativních předpokladů pro vysokoškolské vzdělávání (zabezpečení personální, materiální a finanční), Varianta 2 počítá s tím, že na zahraniční studijní programy by měly být kladeny zcela totožné nároky, jako je tomu v případě studijních programů akreditovaných dle právního řádu České republiky. Předpokládá se, že v rámci žádosti o udělení tuzemského oprávnění/povolení pro vysokoškolský zahraniční studijní program dojde k „reakreditaci“ zahraničního studijního programu za účelem jeho uskutečňování na území České republiky. Zahraniční studijní programy budou muset vyhovovat kritériím vyplývajícím z nařízení vlády č. 274/2016 Sb., o standardech pro akreditace ve vysokém školství, tedy například budou muset splňovat kritéria obsahu vysokoškolských studijních programů, a dále rovněž i podmínky stanovené pro formy (prezenční, distanční a kombinovaná) vysokoškolského vzdělávání.
S) K přestupkům
Ustanovení § 93n odst. 1 až 8 odst. 2 upravuje skutkové podstaty přestupků a výši pokut. V ustanovení § 93o je zakotvena pravomoc k vybírání a vymáhání pokut na ministerstvo.
VARIANTA NULOVÁ
V případě nulové varianty jsou přestupky právnických osob následující:
§ 93n
Přestupky právnických osob
(1) Právnická osoba se dopustí přestupku tím, že
a) v rozporu s § 2 odst. 3 užívá ve svém názvu označení
1. „vysoká škola“ nebo z něho odvozené tvary slov, ačkoliv není vysokou školou, nebo
2. „univerzita“ nebo z něho odvozené tvary slov, ačkoliv není vysokou školou univerzitní, nebo
b) v rozporu s tímto zákonem přiznává akademické tituly nebo koná habilitační řízení anebo řízení ke jmenování profesorem nebo používá akademické insignie anebo koná akademické obřady.
(2) Veřejná vysoká škola se dopustí přestupku tím, že neposkytuje ministerstvu nebo Akreditačnímu úřadu informace podle § 21 odst. 1 písm. c).
(3) Soukromá vysoká škola se dopustí přestupku tím, že neposkytuje ministerstvu nebo Akreditačnímu úřadu informace podle § 42 odst. 1 písm. c).
(4) Evropská zahraniční vysoká škola se dopustí přestupku tím, že
a) poskytuje na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu v rozporu s § 93a odst. 2, nebo
b) nesplní některou z povinností podle § 93b odst. 2 nebo 3 anebo § 93c.
(5) Pobočka evropské zahraniční vysoké školy se dopustí přestupku tím, že
a) poskytuje na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu v rozporu s § 93a odst. 4, nebo
b) nesplní některou z povinností podle § 93d odst. 2 nebo 3 anebo § 93e.
(6) Mimoevropská zahraniční vysoká škola se dopustí přestupku tím, že
a) poskytuje na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu v rozporu s § 93a odst. 3, nebo
b) nesplní některou z povinností podle § 93g.
(7) Pobočka mimoevropské zahraniční vysoké školy se dopustí přestupku tím, že
a) poskytuje na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu v rozporu s § 93a odst. 5, nebo
b) nesplní některou z povinností podle § 93i.
(8) Za přestupek podle odstavce 1, odstavce 6 písm. a) nebo odstavce 7 písm. a) lze uložit pokutu do 2000000 Kč; za přestupek podle odstavce 2 nebo 3 nebo podle odstavce 4 písm. a) a b), odstavce 5 písm. a) a b), odstavce 6 písm. b) nebo odstavce 7 písm. b) lze uložit pokutu do 500000 Kč.
Dále v ustanovení § 93o je zakotvena pravomoc k vybírání a vymáhání pokut na ministerstvo.
VARIANTA 1
Z výše uvedeného vyplývá, že současná právní úprava stanovuje v situaci, kdy poskytovatel zahraničního vysokoškolského vzdělávání uskutečňuje zahraniční vysokoškolské vzdělání na území České republiky bez přihlášení se k plnění informačních povinností možnost udělení pokuty až do výše 500 000 Kč. Vzhledem k závažnosti tohoto protiprávního jednání a vzhledem ke skutečnosti, že nová navrhovaná právní úprava zakotvuje povinnost disponovat za účelem výkonu této činnosti tuzemským oprávněním/povolením, se výše pokuty nejeví jako dostačující. Dle navrhované právní úpravy je horní hranice pokuty zvýšena na 2 000 000 Kč. Dle aktuální úpravy rovněž není možné uložit zahraničnímu poskytovateli jiný správní trest, než pokutu. Varianta 1 předpokládá zavedení správního trestu zveřejnění rozhodnutí o přestupku, kdy vzhledem k povaze a závažnosti přestupku se v odůvodněných případech může jevit jako vhodné informovat tímto způsobem veřejnost o protiprávním jednání poskytovatele zahraničního vzdělávání. Jako účelné se dále jeví zavedení možnosti udělení správního trestu zákazu činností v podobě zákazu uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky při opakovaném spáchání přestupku, kdy toto protiprávní jednání může vykazovat vysokou míru společenské škodlivosti, na kterou lze uložením tohoto správního trestu adekvátně reagovat. Aktuální právní úprava udělení této sankce neumožňuje.
Varianta 1 rovněž počítá se zavedením nových skutkových podstat přestupků. Nově se dle § 93n odst. 1 písm. c) dopustí přestupku právnická osoba tím, že se dopustí jednání způsobilého vyvolat mylnou domněnku, že daná právnická osoba je oprávněna poskytovat vysokoškolské vzdělávání, nebo že je vysokou školou, ačkoliv vysokou školou není. Dále se dle § 93n odst. 1 písm. d) právnická osoba dopustí přestupku tím, že se dopustí jednání způsobilého vyvolat mylnou domněnku, že daná právnická osoba je oprávněna poskytovat na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v určitém zahraničním vysokoškolském studijním programu, ačkoliv k poskytování uvedeného vzdělávání není podle zákona o vysokých školách oprávněna. Dle § 93n odst. 3 se pak přestupku dopustí soukromá vysoká škola, která nezasílá ministerstvu vnitřní předpisy a jejich změny podle § 41 odst. 4 nebo § 42l odst. 4.
T) K úpravě státních vysokých škol
Státní vysoké školy jsou specifickým subjektem ve vysokoškolském systému a v některých oblastech je nezbytná zvláštní zákonná úprava. Současná úprava zakotvuje možnost akreditování studijního programu státní vysoké školy, na jehož zabezpečení spolupracuje vysoká škola veřejná.
VARIANTA NULOVÁ
Aktuální úprava společných studijních programů požaduje, aby státní vysoká škola měla akreditovaný alespoň jeden doktorský studijní program. Současně musí vysoké školy uzavřít smlouvu o vzájemných závazcích, s níž musí souhlasit ministerstvo a Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra.
VARIANTA 1
Nově se kromě společného studijního programu státní a veřejné vysoké školy zavádí možnost také společného studijního programu dvou státních vysokých škol. Formální úprava vzájemných vztahů spolupracujících vysokých škol má být obsažena nikoliv ve smlouvě, nýbrž v protokolu. Tento protokol musí odsouhlasit Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra, podle toho, zda se jedná o policejní vysokou školu nebo vojenskou vysokou školu.
Bylo zvažováno rovněž ponechání schválení protokolu i Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy tak, jak tomu bylo u původní smlouvy. Nicméně vzhledem ke vztahu státních vysokých škol a jejich dozorujících ministerstev (obrany a vnitra) se navrhovatel přiklání k ponechání této kompetence v rukou těchto orgánů.
U) K úpravě týkající se Informačního systému vzdělávání
VARIANTA NULOVÁ
Zachování existujícího právního stavu bez výslovného zakotvení Informačního systému vzdělávání (ISV) v právních předpisech.
VARIANTA 1
Navrhovanou novelizací bude zajištěn soulad mezi zákonem stanovenými právy, povinnostmi a podmínkami a reálným stavem a praxí po zavedení ISV. Touto variantou dojde k definování ISV jakožto ústředního informačního systému ministerstva a resortu včetně vymezení jeho základního účelu, dále budou kodifikovány podmínky pro zajištění přístupu k autoritativním datům a dalším funkcionalitám ISV pro další aktéry – kupř. ČŠI, kraje a obce v roli zřizovatelů škol, další zřizovatele škol a školských zařízení či vysoké školy.
V rámci této varianty se též harmonizují příslušná ustanovení, která upravují výkon dotčených agend a přístup k ministerstvem sdružovaným autoritativním údajům v rámci nově implementovaného ISV.
Jiná věcná varianta nebyla zvažována z toho důvodu, že řešený problém je navýsost legislativního charakteru. Uvedené plyne z nutnosti stanovit zamýšlené propojení dosud samostatných informačních systémů veřejné správy a zajistit soulad s jinými právními předpisy v oblasti digitalizace veřejné správy (k tomu viz kapitoly popisující definici problému a cílový stav).

V) K doktorským studiím
Aktuální znění zákona se v oblasti doktorských stipendií omezuje pouze na základní stanovení možnosti toto stipendium přiznávat. Není nijak blíže definováno, a to ani jeho minimální výše. Současná právní úprava nereflektuje potřeby českého systému doktorského studia, ve kterém je nadprůměrný počet studentů, ale málo studentů ho dokončuje, a ještě méně ve standardní době studia. Současné nastavení právních předpisů podporuje neefektivní finanční podporu doktorských studentů, jejíž výše neodpovídá dostatečnému pokrytí životních nákladů studentů, tak, aby se studiu mohli věnovat naplno.
VARIANTA NULOVÁ
Zachování existujícího právního stavu, který stipendium určuje pouze jako možnost a nedefinuje jeho formu ani minimální výši.
VARIANTA 1
Nová úprava přinese jasnou definici doktorského studie po stránce jeho obsahu, formy i minimální výše. Novelizací tak bude zajištěn stav lépe odpovídající současným potřebám českého doktorského studia a dojde k jeho zkvalitnění a zvýšení prestiže i na mezinárodní úrovni. Navrhované úpravy budou napomáhat většímu zaměření se na individuální růst studujících a umožní zlepšení jejich životní situace. Vysokým školám umožní se studujícími lépe pracovat a poskytovat tak kvalitnější vzdělání a zvyšovat tak i svou vlastní prestiž.
3. Vyhodnocení nákladů a přínosů
Předpokládaný rozpočtový dopad všech opatření by měl být pokryt v rámci navýšených rozpočtových ukazatelů kapitoly MŠMT
Odhaduje se zvýšení nákladů pro státní rozpočet o 387,41 mil. Kč, které plánuje MŠMT dlouhodobě pokrýt v rámci navýšených rozpočtových ukazatelů kapitoly MŠMT. Tyto náklady se vztahují ke změnám v udělování sociálních stipendií, k podpoře studentů se speciálními potřebami a ke stipendiím v doktorském studiu. V dalších upravovaných oblastech (poplatky za studium, habilitace, členství NAÚ v mezinárodních organizacích) nelze předem odhadnout dopad na státní rozpočet.

Ke zveřejňování výročních zpráv a strategických záměrů
VARIANTA NULOVÁ
Zachování původního stavu nepřináší žádné vícenáklady ani přínosy – úprava je nejednotná a zakládá zbytečnou administrativní zátěž přímo osoby ministra.
VARIANTA 1
Ve variantě 1 jde o administrativní zjednodušení procesu, kdy nadále bude termíny a formy stanovovat ministerstvo, nikoliv ministr. Forma stanovení bude ponechána na ministerstvu. Náklady na úpravu jsou nulové a přínosem úpravy je zefektivnění činnosti ministerstva.
VARIANTA 2
Varianta 2 by znamenala náklady zejména na administrativu ve smyslu aktualizace formou změny zákona nebo vyhlášky nebo další vícenáklady při vydávání Věstníku ministerstva.
B) K podpoře rovnosti
VARIANTA NULOVÁ
Využití nulové varianty by neobnášelo žádné náklady na straně vysokých škol.
VARIANTA 1
Varianta 1 vyrovná postavení veřejných a soukromých vysokých škol co do podmínek přístupu k osobám se specifickými podmínkami. Nadále však zůstává vyrovnání podmínek přístupu ke studiu pro studenty pouze v obecné rovině a vysoká škola není více nucena do aktivního přístupu k řešení této otázky. Náklady této varianty jsou na straně státního rozpočtu nulové, u soukromých vysokých škol by vedla k nákladům, jejichž výši nelze přesně určit (veřejné vysoké školy v roce 2022 na tento typ intervencí získaly prostřednictvím speciálního finančního nástroje MŠMT 100 mil. Kč).
2015 51 300 tis. Kč
2016 51 300 tis. Kč
2017 60 000 tis. Kč
2018 80 000 tis. Kč
2019 86 690 tis. Kč
2020 86 690 tis. Kč
2021 86 690 tis. Kč
2022 100 000 tis. Kč
2023 100 000 tis. Kč

V dalších letech se výše těchto prostředků, která není obligatorně stanovená, bude odvíjet od objemu a finanční náročnosti realizovaných činností pro studenty se specifickými potřebami a od možností rozpočtového ukazatele vysoké školy.
Celková výše prostředků, poskytovaných VVŠ k financování zvýšených nákladů na studium studentů se specifickými potřebami, vychází z kvantifikace zvýšených nákladů poskytovaných služeb při studiu pro jednotlivé kategorie studentů se specifickými potřebami (ve vazbě na příslušné oblasti vzdělávání) a ze školami nahlášených počtů studentů, kteří požadavek na poskytování těchto služeb uplatnili a nárok předepsaným způsobem doložili. Rozsah vykrytí takto stanovené částky je stanoven s ohledem na rozpočtové možnosti ministerstva.
VARIANTA 2
Větší konkretizace podpory osob se specifickými podmínkami má přinést proaktivní přístup vysokých škol k řešení otázky vyrovnání příležitostí. Pro státní rozpočet nebude znamenat ani tato varianta žádné vícenáklady, u soukromých vysokých škol by vedla k nákladům, jejichž výši nelze přesně určit. (Veřejné vysoké školy v roce 2022 na tento typ intervencí získaly prostřednictvím speciálního finančního nástroje MŠMT 100 mil. Kč, v letech 2019-2021 částku 86,7 mil. Kč/rok, v roce 2018 částku 80 mil. Kč, v roce 2017 částku 60 mil. Kč, v letech 2015 a 2016 částku 51,3 mil. Kč. V roce 2022 byly kalkulované náklady VVŠ přes 130 mil. Kč, z čehož příspěvek pokrýval 100 mil. Kč, tedy více jak tři čtvrtiny.) Z uvedeného vývoje je patrné, že rozpočet v této oblasti je na jedné straně stále více podporován ze strany MŠMT a na druhé straně též využíván vysokými školami. V dalších letech se výše těchto prostředků, která není obligatorně stanovená, bude odvíjet od objemu a finanční náročnosti realizovaných činností pro studenty se specifickými potřebami a od možností rozpočtového ukazatele vysoké školy. V tuto chvíli není reálné odhadovat konkrétní finanční dopad legislativní úpravy na rozpočty veřejných vysokých škol, nicméně s ohledem na výše prezentovaný trend, kdy se částky téměř každoročně zvyšují, lze předpokládat i obdobný postup v dalších letech tak, aby bylo možné podpořit vysoké školy v tomto směru.
Pro podporu soukromých vysokých škol v této oblasti neplánuje v tuto chvíli MŠMT speciální programy a podpůrná opatření budou tak hrazena z rozpočtů soukromých vysokých škol. V tomto kontextu se jeví jako smysluplné omezit podpůrná opatření činěná soukromými vysokými školami tak, aby byla přiměřená. Bude tak zohledněna pozice a možnosti té konkrétní vysoké školy. Vzhledem k tomu, že nelze přesně určit náklady soukromých vysokých škol na tato opatření, uvádíme odhad na základě rozpočtu pro veřejné vysoké školy, kdy na každou vysokou školu připadá cca 3,9 mil. Kč. Aktuálně má státní souhlas k působení jako soukromá vysoká škola uděleno 31 právnických osob. Při financování obdobném jako u veřejných vysokých škol by tak prostředky na podpůrná opatření činily 120,9 mil. Kč.
C) Ke stanovení orgánů soukromé vysoké školy, jejích vnitřních předpisů a jejího členění
VARIANTA NULOVÁ
V případě nulové varianty nebudou orgány soukromé vysoké školy ani její členění konkretizovány a nebudou stanoveny vnitřní předpisy soukromé vysoké školy. Náklady na tuto variantu jsou nulové, ale je třeba dále počítat s náklady správního řízení vedeného ve věci registrace vnitřních předpisů soukromých vysokých škol ministerstvem a současně s náklady času soukromých vysokých škol obětovaného na proces stanovení orgánů, vnitřního uspořádání a vnitřních předpisů soukromých vysokých škol a jejich registrace.
VARIANTA 1
Celkově přinese varianta 1 časovou úsporu, konkretizaci a zjednodušení v procesu stanovení orgánů, vnitřního uspořádání a vnitřních předpisů soukromých vysokých škol, a to jak na straně soukromých vysokých škol, tak na straně ministerstva a dalších dotčených subjektů (studenti, akademičtí pracovníci, stakeholdeři). Úprava je bez dalších finančních nákladů na dotčené subjekty, přechodná ustanovení dávají dostatečně dlouhou dobu pro přizpůsobení se nové právní úpravě, přičemž ministerstvo s ohledem na obsah stávajících vnitřních předpisů nepředpokládá zvýšenou zátěž pro soukromé vysoké školy při implementaci.
D) K odnětí státního souhlasu
VARIANTA NULOVÁ
V případě nulové varianty budou pouze formálně existovat soukromé vysoké školy, i když fakticky již svou činnost nebudou vykonávat, dokud nenaplní jednu ze skutkových podstat aktuálně uvedených v ustanovení § 43 odst. 2 zákona. Náklady této varianty jsou nulové, nicméně je třeba počítat s administrativními úkony vycházejícími např. ze zasílání výzev podle § 43 odst. 5, kdy v případě, že soukromá vysoká škola naplňuje některou z podmínek pro odejmutí státního souhlasu, má ministerstvo tuto vysokou školu upozornit a zaslat jí výzvu ke zjednání nápravy.
VARIANTA 1
Celkově přinese varianta 1 zjednodušení procesu odejmutí státního souhlasu z formálního i časového hlediska. Navíc není třeba počítat ani s náklady (byť zanedbatelnými) na administrativní úkony podle § 43 odst. 5 zákona o vysokých školách. Úprava je bez dalších finančních nákladů na dotčené subjekty.
E) Rámec kvalifikací
VARIANTA NULOVÁ
V této chvíli je RKVV uveřejněn ve Věstníku ministerstva. Přínosy a náklady této varianty jsou nulové.
VARIANTA 1
V případě využití varianty 1 by bylo třeba měnit zákon vždy, když dojde, byť k nepatrné, změně v RKVV. Náklady a přínosy této varianty jsou nulové.
VARIANTA 2
RKVV bude začleněn do zákonné úpravy formou odkazu na vyhlášku ministerstva. Přínosem bude naplnění mezinárodního závazku plynoucího z účasti na Boloňském procesu. RKVV bude začleněn do právního řádu České republiky a současně nebude nutné s každou jeho změnou měnit též zákon o vysokých školách. Náklady a přínosy této varianty jsou nulové.
F) K zasílání závěrečných prací
VARIANTA NULOVÁ
Ponechá-li se úprava v tomto znění, bude docházet k nadbytečnému administrativnímu zatížení vysokých škol i ministerstva. Ministerstvo při této právní úpravě funguje pouze jako úschovna závěrečných prací bez toho, aby měla zákonnou kompetenci se zaslanými pracemi jakkoliv nakládat. Přínosy této varianty jsou nulové, neboť stejného účelu lze dosáhnout jinými vhodnými způsoby. Náklady na tuto variantu spočívají v nákladech na poštovné při zasílání závěrečných prací (zde velmi obecným odhadem mohou být náklady na straně vysokých škol cca 69 Kč – za doporučené psaní do 500 g prostřednictvím České pošty – s tím, že ke konci roku 2022 je na ministerstvu uložených 2 850 prací, což odpovídá celkově cca 197 tis. Kč + náklady na straně studujících na tisk dalšího výtisku) a též v administraci a úschově na ministerstvu.
VARIANTA 1
Nebude již třeba zasílat závěrečné práce při odkladu zveřejnění (resp. zpřístupnění) na ministerstvo, nicméně pro alespoň rámcový přehled o odkladech zveřejnění (zpřístupnění) bude škola zasílat oznámení o odkladu zveřejnění (zpřístupnění) společně s důvody odložení. Náklady této varianty jsou významně nižší než varianty 0, jelikož odpadá náklad na poštovné a úschovu prací. Stále je třeba administrovat oznámení odkladu, ale vzhledem tomu, že není možné jakkoliv posuzovat relevantnost a pravdivost uvedených údajů, neboť ministerstvo nemá přístup k odložené závěrečné práci, je varianta neefektivní.
VARIANTA 2
Varianta nabízí možnost, která plní účel odložení zveřejnění (zpřístupnění) tak, že vysoká škola fakticky závěrečnou práci nezveřejní (nezpřístupní), nicméně není třeba další administrace ve smyslu zásahu (byť pasivního) ministerstva. Náklady na tuto variantu jsou nulové s tím, že je dosaženo cíle zákona. Podvarianta spočívající v prodloužení odložení na 5 let z důvodu vyšší ochrany utajovaných informací je, co se týče nákladů, nulová.
G) K vyslovení neplatnosti státní závěrečné zkoušky
VARIANTA NULOVÁ
V případě, že bude zákonný stav ponechán tak, jak je aktuálně v ustanovení upraven, může docházet k nejasnostem ve výkladu. Současně nebudou pokryty některé skutkové podstaty, které by měly být posuzovány jako nemorální nebo dokonce protizákonné jednání, které je způsobilé zneplatnit vykonání státní závěrečné zkoušky. Důsledkem neprovedení úpravy může být vedení soudních řízení, jelikož nebude zákonná úprava jasná a zřejmá a vysoké školy v prvním stupni řízení nebudou postupovat jednotně. Náklady této varianty není snadné konkrétně vyčíslit, nicméně se jedná o náklady na vícestupňové řízení, ať už na straně vysokých škol, tak následně v rámci správního soudnictví. V důsledku samozřejmě náklady řízení dopadnou též na samotného účastníka, o jehož státní zkoušku se jedná.
VARIANTA 1
Varianta úpravy původního textu může přinést vyjasnění a zpřesnění některých míst textu. V případě, že bude úprava provedena dostatečně jasným a srozumitelným způsobem, lze očekávat snížení administrativních nákladů ve smyslu zkrácení správního řízení jak na straně vysoké školy, tak následně na straně správního soudu a potažmo i na straně účastníka, o jehož státní zkoušce se rozhoduje.
VARIANTA 2
Vzhledem k tomu, že oproti variantě 1 se jedná pouze o rozdílnost legislativního textu, ale účel a důsledky obou variant se předpokládají shodné nebo alespoň obdobné, náklady se budou obdobně odvozovat od poklesu administrativní zátěže v průběhu řízení o vyslovení neplatnosti státní zkoušky či v následném řízení před správním soudem.
H) K přestupům mezi studijními programy vysoké školy
VARIANTA NULOVÁ
V případě neřešení dané otázky v rámci zákona spočívají náklady v komplikovanějších administrativních krocích, které musí vysoká škola a spolu s ní i student uskutečnit, aby došli do cíle, kterým je přestup studenta do jiného studijního programu téže vysoké školy. Administrativa pak bude přinejmenším obnášet ukončení původního studia a následné přijímací řízení do druhého studijního programu. Kromě toho bude vysoké škola rozhodovat v samostatném řízení o uznání předmětů, nebo částí studia, které již student absolvoval. Je také třeba počítat s možnými náklady na tzv. delší studium (dle § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách), kdy tento poplatek platí student v případě překročení standardní doby studia. V případě tohoto komplikovaného a legislativně neupraveného procesu může dojít k průtahům a v důsledku toho pak také k prodloužení studia nad dobu, kdy student není povinen platit poplatek za delší studium. Nelze také opominout poplatek za přijímací řízení podle § 58 odst. 1, který si vysoké školy stanovují.
Náklady, byť jejich vyčíslení není přesně možné, spočívají v nadbytečné administrativě.
VARIANTA 1
Varianta 1 umožňuje přestupy studentů mezi studijními programy v rámci jedné vysoké školy.
Je stanoven zákonný rámec, který specifikuje některé otázky tak, aby se vysoké školy dokázaly v problematice snáze zorientovat vzhledem k tomu, že se jedná o nově řešenou otázku v zákoně. Finanční náklady na tuto variantu budou opět spočívat výhradně v administrativním zatížení, nicméně úprava se snaží administrativní kroky sjednotit a zjednodušit tak, aby se omezila nadbytečnost a k celému procesu došlo pokud možno v rámci jednoho řízení na vysoké škole. Studentům také odpadá povinnost platit poplatek za přijímací řízení, který se pohybuje v řádu stovek korun až jednoho tisíce.
Přínosem oproti nulové variantě bude zkrácení a zjednodušení celého postupu a jasné vymezení takového jednání v zákoně. Důsledkem toho pak budou snížené náklady na straně vysokých škol, co do řízení, a na straně studentů, co do poplatků.
VARIANTA 2
Varianta 2 nabízí širokou autonomii vysokých škol v otázkách přestupů a to tak, že zákonná úprava bude pouze minimální. Vzhledem k tomu, že se jedná o zcela novou úpravu v zákoně, lze očekávat nejednotnou aplikaci ustanovení. Máme za to, že taková volnost bez jakéhokoliv pevnějšího rámce by přinášela spíše nejasnosti a komplikace. Náklady na tuto variantu jsou oproti variantě jedna zanedbatelné a bude záležet na úpravách jednotlivých vysokých škol, jak postupy nastaví. Lze předpokládat, že i vysoké školy se budou v tomto kontextu snažit o co nejvýraznější snížení nákladů.
VARIANTA 3
Naopak poskytnutí pevného a přesného rámce by znamenalo omezení autonomie vysokých škol, což neodpovídá koncepci zákona o vysokých školách. Co do nákladů, lze předpokládat srovnatelnost nákladů na toto řešení jako v případě varianty 1.
I) K poplatkům
VARIANTA NULOVÁ
Úprava poplatků za tzv. delší studium není v některých místech zcela konkrétní a důsledky pak obnášejí průtahy v řízení na úrovni vysoké školy, případně dále při jednání před soudy. V důsledku pak jednotlivé vysoké školy vyměřují poplatky odlišně a může docházet k nedůvodným rozdílům v posuzování a vyměřování poplatků. Náklady tedy spočívají zejména v administrativních úkonech, které mohou být z důvodu nejasnosti legislativního textu nadbytečně prodlužovány a také v nepřesnosti stanovení poplatku.
Ponechání povinnosti zavést poplatek za cizojazyčné studium může vést k formálnímu plnění zákonných požadavků stanovením poplatku v marginální výši nebo naopak úhradou poplatku a jeho následné „navracení“ prostřednictvím stipendií. Náklady mohou vznikat samotným studentům, kterým vysoká škola stanovuje poplatek za cizojazyčné studium, byť by jej sama ze své vůle po studentech nepožadovala. Pokud pak vysoká škola stanoví poplatek v minimální výši, protože ze zákona musí, administrativně ji to zatěžuje více, než kolik od studentů vybere.
VARIANTA 1
Úprava tzv. delšího studia nepřináší oproti nulové variantě další náklady na dotčené subjekty, pouze vyjasňuje aplikaci s tím, že jasnější interpretace může zkrátit řízení a poplatky pak budou vybírány za jasných pravidel.
Vysoké školy mohou dle této varianty poskytovat své cizojazyčné studijní programy bezplatně. Bezplatné studium není proti ústavnímu pořádku a s ohledem na požadavky vysokých škol by možnost volby stanovení poplatku znamenala optimalizaci současného stavu, která by byla ve prospěch studentů, a která by usnadnila internacionalizaci vysokého školství. Zrušením povinnosti vybírat poplatek se sníží administrativní zatížení při správě těchto poplatků v případě, že jsou vyměřovány poplatky pouze v symbolické výši
Úprava poplatků se nedotýká státního rozpočtu, pouze rozpočtu vysokých škol, které mají pravomoc upravit vyměřování poplatků za cizojazyčné studium nebo ponechat jejich stávající výši. U odst. 3 se jedná o vyjasnění právního textu, aby nedocházelo k odlišným podmínkám na jednotlivých vysokých školách; lze předpokládat, že v souladu s již dříve vydanými stanovisky MŠMT stanovily VŠ poplatky v souladu s těmito změnami a nelze tak odhadnout dopad na rozpočet VŠ.
J) K celoživotnímu vzdělávání
VARIANTA NULOVÁ
Nulová varianta nebude představovat zvláštní obtíže, nicméně je také svým způsobem více svazující pro vysoké školy a je spojena s aplikačními nejasnostmi.
VARIANTA 1
Jedná se o formální úpravu, která nebude mít dopad na státní rozpočet. Náklady na ostatní subjekty jsou zanedbatelné, neboť se jedná výhradně o formální systémovou úpravu administrativní činnosti, kdy náklady jsou v zásadě srovnatelné s nulovou variantou a nepředstavují tak rozhodný faktor.
K) K elektronickému potvrzení o studiu a elektronickému doručování
VARIANTA NULOVÁ
Bude-li ponechána zákonná úprava v aktuálním znění, nepřinese žádné zásadní obtíže, nicméně neumožní také rychlejší rozvoj elektronizace. Nulová varianta s sebou nese zátěž v podobě zvýšené administrativy na straně vysoké školy spojené s vyhotovením fyzického potvrzení o studiu, náklady na tisk a případné cestování studujících z důvodu získání potvrzení nebo doručování potvrzení o studiu prostřednictvím poštovních služeb.
Pokud bereme v potaz pouze čas zaměstnanců vysoké školy na vydání určitého počtu potvrzení o studiu všem vysokoškolským studentům všech vysokých škol České republiky, docházíme k závěru, že náklad na tento úkon na jedné vysoké škole je přes 471 000 Kč/rok.[footnoteRef:1] Náklady všech vysokoškolských subjektů tedy dle tohoto výpočtu nyní čítají přes 28 770 000 Kč/rok. Do nákladů nejsou započítány náklady na tisk a papír a s tím související environmentální zátěž. Dalším důležitým nákladem, který vzniká na straně studenta, je náklad ušlé příležitosti – náklad na čas obětovaný cestování studujících z důvodu získání potvrzení o studiu, který by studující mohli věnovat například studiu nebo práci. [1: Pro výpočet vycházíme z předpokladu, že vydání jednoho potvrzení o studiu zabere zaměstnanci vysoké školy 5 minut, při odhadované měsíční superhrubé mzdě 40 140 Kč. Student si o toto potvrzení zažádá v průměru pětkrát za rok. Pro výpočet jsme použili počet vysokoškolských studentů za rok 2019 (288 915) a vysokoškolských subjektů (61).]

VARIANTA 1
Nová úprava umožňuje žádat o potvrzení studiu elektronickou formou a dává vysokým školám povinnost touto formou potvrzení poskytnout. Je třeba brát v potaz vstupní náklady pro úpravu systémů vysokých škol, aby byly způsobilé k využívání všech elektronických prostředků, nicméně většina škol již takovým vybavením disponuje a úprava pro ně bude spíše formálním potvrzením již fungujících procesů. Administrativně se procesy zjednoduší a nebude třeba potvrzení nutně tisknout v případě, že bude opatřeno elektronickým podpisem.
Náklady na tuto variantu lze odhadovat jen velmi komplikovaně vzhledem ke skutečnosti, že mnoho vysokých škol již tuto možnost nabízí. Vstupní náklady pro tyto vysoké školy tak budou v zásadě nulové. V případě, že vysoká škola dosud možností elektronických potvrzení o studiu vůbec nedisponuje, lze náklady na takové úpravy odhadovat na základě dřívějších zkušeností se zaváděním obdobných úprav na cca 1 mil. Kč na vysokou školu.
Podvarianta, která umožňuje vydávat potvrzení o studiu prostřednictvím portálu veřejné správy, spočívá v propojení matriky studentů s tímto portálem.
L) K habilitacím
VARIANTA NULOVÁ
Nulová varianta představuje vyšší náklady na administraci jak ze strany vysokých škol, tak ministerstva. Přínosem této varianty je větší přehled ministerstva o uchazečích a o samotných habilitačních řízeních a řízeních ke jmenování profesorem. Náklady spočívají zejména v administraci zasílaných údajů a jejich správě na straně ministerstva i vysokých škol.
VARIANTA 1
Přínosem této varianty je administrativní úspora vysokých škol i ministerstva a současně ochrana osobních údajů účastníků habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem. Snižují se náklady na administraci a správu zasílaných údajů, které je náročné přesně definovat a vyčíslit, nicméně jde primárně o zjednodušení procesu.
M) K Národnímu akreditačnímu úřadu pro vysoké školství
VARIANTA NULOVÁ
Co se týče nákladů na správní řízení dle aktuálního znění, je zde patrná silná neefektivita řízení s ohledem na průtahy způsobené skutečností, že žadatel může svojí žádostí disponovat neomezeně a řízení se tak mnohdy nedůvodně prodlužuje. Přesné vyčíslení nákladů na správní řízení lze určit jen těžko, nicméně náklady spočívají v nadbytečné administrativní činnosti na straně NAÚ.
VARIANTA 1
Efektivnější bude samotné jednání Rady NAÚ, kdy nebude docházet k průtahům v řízení.
Případné členství NAÚ v mezinárodních sdruženích nebo jiných nadnárodních nevládních organizacích nebo orgánech může být spojeno s trvalým ročním dopadem na SR z titulu platby členského příspěvku, jehož výši nelze odhadnout.
N) K údajům v Registru docentů, profesorů a mimořádných profesorů
VARIANTA NULOVÁ
Varianta obnáší administrativní zatížení vysokých škol se zasíláním nadbytečných údajů a údajů o zaměstnancích na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Přínosem této varianty je vyšší přehled ministerstva o akademických pracovnících vysokých škol, ovšem za cenu vyšší administrativní zátěže na straně vysokých škol i ministerstva spočívající v zasílání, evidenci a správě údajů a nižší ochrany osobních údajů.
VARIANTA 1
Především snížení administrativní zátěže a ochrana osobních údajů jsou hlavním cílem a přínosem navrhované změny. Je očekávatelné snížení nákladů na administraci na straně vysokých škol i ministerstva z důvodu nižšího objemu zasílaných a spravovaných údajů.
O) K uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace
VARIANTA NULOVÁ
Zachování původního stavu nepřináší žádné změny ve více než dvacetileté praxi. S ohledem na vzrůstající počet žádostí o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, současně s tím i růst počtu odvolání a počtu řízení s procesními kroky určujícími věcnou příslušnost prvoinstančních orgánů (veřejných vysokých škol), je tento stav spojený s nárůstem administrativy, organizační náročnosti a času potřebného k vyřízení žádosti – vlivem toho dochází i k nárůstu finančních nákladů. Finanční náklady by měly být do určité míry kompenzovány poplatkem za úkony spojené s řízením dle ustanovení § 90a odst. 2.
VARIANTA 1
Varianta 1 při dosažení stanovených cílů povede k určitému zjednodušení a větší systémovosti procesu posuzování žádostí, který by se měl projevit ve zrychlení řízení, úbytku odvolacích řízení a procesních úkonů určujících věcnou příslušnost prvoinstančních orgánů (postupování žádostí mezi veřejnými vysokými školami navzájem a mezi veřejnými vysokými školami a ministerstvem). Náklady na úpravu stávajícího stavu uznávání jsou předpokládány minimální, pouze ve vazbě na proškolení úředních osob ve vztahu k zavedení žádoucí správní praxe a přínosem úpravy by mělo být snížení administrativní, organizační a časové zátěže veřejných vysokých škol a ministerstva, včetně personální stabilizace zabezpečení vedení řízení.
P) Ke stipendiím
VARIANTA NULOVÁ
Aktuální úprava umožňuje čerpání stipendií výhradně studentům a ze státního rozpočtu z dotace nebo příspěvku. Tzv. sociální stipendium je dosažitelné pro osoby, jejichž rozhodný příjem v rodině zjišťovaný pro účely přídavku na dítě nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1,5. Aktuální úprava neposkytuje postup pro poskytování finanční podpory jiné, než ze státního rozpočtu. V České republice nejsou nastavena pravidla pro mezinárodní a komunitární programy. Implementace těchto programů je pro vysoké školy administrativně náročná a současně nejasná, proto může docházet k odlišnostem mezi jednotlivými vysokými školami. Nejednotnost postupů přináší riziko nerovného přístupu k jednotlivcům, kteří mohou programy využívat, a celkově pomalejší a administrativně náročnější implementaci.
VARIANTA 1
Zvyšuje se koeficient pro výpočet nároku na sociální stipendium z 1,5 na 3,4, což odpovídá koeficientu dle zákona o státní sociální podpoře. Sociální stipendium má být nově poskytováno studentům, kteří mají nárok na přídavek na dítě podle zvláštního předpisu, jestliže rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje 3,4násobek životního minima rodiny. Dříve byl koeficient stanoven na 1,5. V tomto ohledu dosáhne na sociální stipendium více studentů.
Zvýšením koeficientu dojde k navýšení počtu studentů, kteří budou mít na sociální stipendium nárok. Dle odhadu MŠMT by se za současné socio-ekonomické struktury studentů vysokých škol mělo jednat o cca 5 400 studentů. V případě minimální mzdy o celkové výši 18 700 Kč v r. 2024 bude celkový roční výdaj na sociální stipendium 252 450 000 Kč. Oproti výdaji 22 000 000 Kč v r. 2022 se jedná o nárůst o 230 450 000 Kč. Šance získat sociální stipendium zároveň může stimulovat příslušníky cílové příjmové skupiny k většímu zájmu o studium na vysoké škole (cílem opatření je učinit studium dostupnějším) a počet podpořených osob tak výhledově může dále růst.
Odhad nákladů na sociální stipendia vychází z dat Úřadu práce. Nárok na přídavek na dítě je konstruován stejným způsobem, jako nárok na sociální stipendium dle návrhu. Odhad nákladů staví na předpokladu, že všichni způsobilí studenti o stipendium požádají, v praxi nicméně víme, že ne všichni tak učiní a reálné náklady tedy budou nižší. Odhad zároveň předpokládá, že počet způsobilých osob zůstane v budoucnu stabilní; pokles počtu je možné očekávat v případě, že bude docházet k dalšímu růstu mezd (a více rodin tedy překročí stanovenou příjmovou hranici), naopak k nárůstu počtu způsobilých osob by mohlo dojít v případě, že mzdy v ekonomice klesnou, případně výrazně vzroste míra nezaměstnanosti.
Nově se též zavádí možnost přiznání stipendia na podporu praktických stáží a mobilit také absolventům, účastníkům celoživotního vzdělávání, akademickým pracovníkům a jiným zaměstnancům vysoké školy, a to podle pravidel vyplývajících z příslušných přímo použitelných předpisů Evropské unie nebo mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a z prováděcích aktů vydaných na jejich základě. V rámci největšího komunitárního programu na podporu vzdělávání Erasmus+ představuje rozpočet dedikovaný pro zmíněnou cílovou skupinu přímo z rozpočtu Evropské unie ročně částku okolo 800 mil. Kč. Tyto prostředky umožňují realizovat až 10 000 mezinárodních mobilit studentů a absolventů a až 4 000 mobilit zaměstnanců (akademických pracovníků i dalších zaměstnanců) ročně. Od roku 2021 se v souvislosti s aktuálním víceletým finančním rámcem na období 2021–2027 přitom počítá s navýšením prostředků na program Erasmus+ o cca 70 %, a tím pádem s nárůstem počtu studentů, absolventů i zaměstnanců vysokých škol, kteří budou program využívat.
Ve výše uvedeném kontextu jsou proto upraveny též zdroje finančních prostředků udělovaných stipendií a je upraven také způsob udělování stipendií (odst. 5). Navrhovaná legislativní úprava přinese snížení administrativní zátěže pro všechny vysoké školy a současně pro všechny jednotlivce, kteří podporu z mezinárodních programů využijí. Česká republika dostojí jednomu ze závazků, kterým je pro nové období 2021–2027 eliminace existujících bariér. Současně jednoduchá a jasná definice pro postup při přidělování finančních prostředků z mezinárodních a komunitárních programů zajistí rovný přístup pro všechny příjemce.
Navrhovaná varianta nepřináší ve vazbě na státní rozpočet vznik žádných dodatečných nákladů, neboť rozšíření okruhu potenciálních příjemců nemá vliv na celkový objem poskytnutých prostředků a tedy ani na administrativní náročnost spojenou s jejich případným poskytováním. V souvislosti s navrhovanou variantou není požadováno vytvoření dalších pracovních či služebních míst.
R) K zahraničním poskytovatelům vysokoškolského vzdělání
VARIANTA NULOVÁ
V případě zachování neformálního institutu přihlášení se k plnění informačních povinností u evropských zahraničních vysokých škol a jejich poboček toto řízení nepodléhá žádnému správnímu poplatku. V případě mimoevropských zahraničních vysokých škol a jejich poboček je správní poplatek pro podání žádosti o udělení tuzemského oprávnění/povolení 100 000 Kč. Následná žádost o rozšíření tuzemského oprávnění/povolení podléhá správnímu poplatku 50 000 Kč. Správní poplatek za podání žádosti bude financován výlučně z prostředků zahraniční vysoké školy, resp. pobočky zahraniční vysoké školy.
VARIANTA 1
Využití varianty 1 by v případě zavedení institutu udílení tuzemského oprávnění/povolení rovněž pro evropské poskytovatele, včetně přezkumu jejich materiálního, finančního a personálního zabezpečení neobnášelo oproti nulové variantě žádné zvýšené náklady, ale ani nadměrnou zátěž pro ministerstvo či Národní akreditační úřad pro vysoké školství.
Varianta 1 počítá se změnou systému správních poplatků u tuzemského oprávnění/povolení, které bude podle varianty 1 dopadat i na evropské vysoké školy a jejich pobočky. Za podání žádosti o udělení tuzemského oprávnění/povolení bude nově stanoven správní poplatek ve výši 50 000 Kč za žádost pro každý jednotlivý zahraniční vysokoškolský studijní program, a dále správní poplatek ve výši 50 000 Kč za prodloužení doby uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu. Správní poplatek za podání žádosti bude financován výlučně z prostředků zahraniční vysoké školy, resp. pobočky zahraniční vysoké školy.
VARIANTA 2
V případě Varianty 2 je zachován zcela totožný koncept správních poplatků, jako v případě Varianty 1.
S) K přestupkům
VARIANTA NULOVÁ
Ponechání původního znění zákona nepřinese nové náklady požadované ze státního rozpočtu, ani nezatíží dotčené subjekty.
VARIANTA 1
Využití varianty 1 by neobnášelo žádné náklady, kdy tato varianta současně počítá se zvýšením horní hranice pokut u vybraných přestupků, a tedy se potenciálně zvyšuje příjem státního rozpočtu.
T) K úpravě státních vysokých škol
VARIANTA NULOVÁ
Ponechání původního znění zákona nepřinese nové náklady požadované ze státního rozpočtu, ani nezatíží dotčené subjekty, nicméně také neplní požadovaný účel zákona.
VARIANTA 1
Úprava nepřináší nové náklady na státní rozpočet, ale upravuje postavení státních vysokých škol ve vysokoškolském systému. Náklady na dotčené subjekty budou v dané věci srovnatelné s náklady současnými.
U) K úpravě týkající se Informačního systému vzdělávání
VARIANTA NULOVÁ
Tato varianta nemá prakticky žádný měřitelný finanční dopad na samotnou realizaci ISV ani ve vztahu ke státnímu rozpočtu.
Absence právního ukotvení ISV není s ohledem na význam tohoto systému a jeho značný dopad do výkonu agend ministerstva, jeho podřízených organizací, zřizovatelů škol i dalších aktérů v resortu školství žádoucí. V případě nulové varianty nebudou definována jakákoliv práva a povinnosti pro sdílení dat, přístup a využívání samotného ISV a jeho funkcionalit jednotlivými aktéry.
VARIANTA 1
Tato varianta nemá prakticky žádný měřitelný finanční dopad na samotnou realizaci ISV ani ve vztahu ke státnímu rozpočtu, ve smyslu nákladů tudíž není hodnotitelná, resp. porovnatelná s nulovou variantou. Varianta v podstatě nepřináší žádné náklady nad rámec již realizovaného Projektu ISV financovaného z SR. Realizace ISV již byla zahájena a probíhá v souladu se schváleným harmonogramem. Náklady na realizaci první etapy budování ISV – eEdu-I projektu činí 26 995 100,- Kč s DPH.

V) K doktorským studiím
VARIANTA NULOVÁ
Tato varianta nebude znamenat nárůst finančních nákladů, ale bude představovat zachování aktuálního nevyhovujícího stavu, který nedostatečnou definicí a zakotvením stipendia vzbuzuje pro studující vyšší míru nejistoty a v praxi způsobuje i výrazné rozdíly ve výši stipendií. Zachování aktuálního stavu také znamená další zhoršování života studujících, kteří v současné socio-politicko-ekonomické situace musí také řešit větší životní náklady, tudíž nejasné stipendium pro ně může znamenat značné problémy v možnostech studia a jeho dokončení, zároveň ani nejsou natolik motivováni k jeho dokončení, případně alespoň k dokončení ve standardní době studia.
VARIANTA 1
Varianta znamená zvýšené nároky na finanční náklady. Odhady pro rok 2024 pracují s nárůstem prostředků potřebných pro studenty zapsané do 1. ročníku v akademickém roce 2024/25 a zároveň se snížením prostředků v důsledku snížení jejich počtu (předpokládaný proces v rámci kvalitnějšího výběru studujících, kterým bude následně poskytnuta větší péče). Aktuální stav nově zapsaných je přibližně 4 000/rok, výhled tedy pracuje s 3 000 zapsanými. Navýšení prostředků lze vypočítat následovně: 3 000 studentů x (18 700 Kč x 1,2 -135 000/12) x 3 měsíce = 100 710 000 Kč. Naopak snížení v důsledku nižšího počtu znamená: 1 000 studentů x 135 000/12 x 3 = 33 750 000 Kč. Finanční saldo pro r. 2024 tak představuje + 66 960 000 Kč.
Přínosy změn znamenají větší míru jistoty pro studující a zároveň umožňují studujícím výrazně lépe sladit studijní, pracovní a soukromý život. Studium se díky navrhovaným změnám stává rovnoprávnější a přístupnější. Studující jsou také více motivováni ke studiu a k jeho dokončení (obzvlášť ve standardní době studia). Díky formě návrhu je také zajištěná pravidelná valorizace stipendia bez nutnosti opakovaných zásahů do zákona, čímž je strategicky zajištěno, že stipendium bude nadále odpovídat společenskému vývoji. Související navrhované změny znamenají i pro vysoké školy zlepšení podmínek pro práci se studujícími a nabízení kvalitnějšího vzdělání a osobního rozvoje jedinců. Celkově lze konstatovat, že navrhované změny povedou ke zvýšení kvality doktorského studia a návazně i vědeckého prostředí, čímž dojde i ke zvýšení mezinárodní prestiže.

4. Zvolení vybraného řešení
Zásadní podmínkou pro budoucí právní úpravu je její co nejsnadnější aplikace při současném respektování postavení jednotlivých účastníků – studentů, akademických pracovníků, vysokých škol a ministerstva.
A) Ke zveřejňování výročních zpráv a strategických záměrů
Předně nejednotnost a nadbytečná administrativní zátěž je důvodem pro vyloučení nulové varianty a hledání vhodnějšího řešení. Vzhledem k poměrně jednoduché úpravě jako celku se nenabízí mnoho variant řešení, která by byla jednoduše použitelná. Navržená varianta 1 zjednodušuje proces a nabízí administrativní úlevu. Oproti nulové variantě se jasně jeví jako vhodnější. Na základě výše uvedeného by varianta 2 byla administrativně více zatěžující než nulová varianta vzhledem k tomu, že by byl pevně stanoven termín a zpřísněna forma, ať už zveřejnění ve Věstníku ministerstva nebo legislativní cestou.
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií (Státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty, mezinárodní konkurenceschopnost České republiky, podnikatelské prostředí, územní samosprávné celky, sociální dopady, dopady na spotřebitele, životní prostředí, zákaz diskriminace, rovnost žen a mužů, výkon státní statistické služby, bezpečnost a obrana státu a korupční rizika).
B) K podpoře rovnosti
Současná praxe ukazuje, že právní úprava podmínek osob se specifickými potřebami není dostačující, proto je možné nulovou variantu vyloučit hned na počátku. Ze stejného důvodu se můžeme přiklonit k vyloučení též varianty 1, která vyrovnává úpravu pro soukromé vysoké školy se současnou úpravou veřejných vysokých škol. Není-li znění dostatečné pro veřejné vysoké školy, nelze předpokládat, že by přineslo větší úspěch u vysokých škol soukromých. Vhodnou variantou se tedy jeví varianta 2, která specifikuje okruh osob, jichž se má vyrovnávání příležitostí týkat a současně vyžaduje proaktivnější přístup v konkrétnějších otázkách.
Specifické dopady na zkoumané kategorie vybraná problematika nemá, s výjimkou pozitivního vlivu ve smyslu diskriminace. Vybraná varianta podporuje osoby se specifickými potřebami, aby byly vyrovnány jejich příležitosti ke studiu.
C) Ke stanovení orgánů soukromé vysoké školy, jejích vnitřních předpisů a jejího členění
Nulová varianta zachovává nesystémový a nekomplexní stav při stanovení orgánů soukromé vysoké školy, jejích vnitřních předpisů a jejího členění se zástupným využitím ustanovení části druhé zákona o vysokých školách. Varianta 1 představuje řešení těchto problémů.
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií s výjimkou vlivu na podnikatelské prostředí, vzhledem k tomu, že řeší uspořádání soukromých vysokých škol, tedy právnických osob, které jsou oprávněné působit jako soukromá vysoká škola na základě státního souhlasu. Vybraná varianta postavení těchto právnických osob však upravuje stanovení orgánů soukromé vysoké školy, jejích vnitřních předpisů a jejího členění s přihlédnutím ke struktuře, orgánům a jejich pravomoci u právnických osob působících jako soukromé vysoké školy primárně určenými zvláštními právními předpisy a současně s přihlédnutím k dlouhodobě ustavovaným orgánům a vnitřním předpisům přímo soukromými vysokými školami.
D) K odnětí státního souhlasu
Nulová varianta není sice zcela nepoužitelná, neboť do této doby byla poměrně úspěšně aplikována, nicméně praxe ukazuje též další požadavky na zákonnou úpravu, tak aby bylo dáno zadost faktickému stavu a požadavkům vysokých škol. Varianta 1 nabízí naplnění těchto požadavků a oproti nulové variantě přináší zjednodušení procesů odnímání státního souhlasu soukromým vysokým školám. Za splnění stanovených podmínek nebude nutné konat nadbytečné administrativní úkony a neúměrně dlouhou dobu vyčkávat, aby bylo dosaženo výsledného odnětí státního souhlasu. Varianta 1 tak nabízí cestu pro přímé splnění vytýčeného cíle.
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií s výjimkou vlivu na podnikatelské prostředí, vzhledem k tomu, že řeší postavení soukromých vysokých škol, tedy právnických osob, které jsou oprávněné působit jako soukromá vysoká škola na základě státního souhlasu. Vybraná varianta postavení těchto právnických osob upravuje ve smyslu nového oprávnění (žádat o odnětí státního souhlasu) a ve smyslu administrativního konstatování faktického stavu.
E) Rámec kvalifikací
Požadavek začlenění do právního řádu České republiky bude naplněn v případě zakotvení RKVV do zákona. Nulová varianta je tedy nedostačující, neboť nedojde k zavedení RKVV do právního řádu a v tomto důsledku nebude RKVV právně závazný. Varianta 1 přináší komplikace v případě změny znění RKVV, jelikož by bylo třeba měnit též zákon, což znamená poměrně dlouhý a komplikovaný legislativní proces, v případě potřeby i mnohokrát opakovaný, dojde-li byť jen k drobným změnám ve znění RKVV. Bude-li využita varianta 2, bude dostatečně splněn mezinárodní závazek a bude zjednodušen proces v případě změny RKVV, neboť legislativní proces vyhlášky je značně jednodušší. Varianta 2 se tedy jeví jako nejvhodnější.
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií.
F) K zasílání závěrečných prací
Při rozhodování o vhodnosti varianty bylo v tomto případě zohledněno především zjednodušení a optimalizace procesu a možnost dosažení cíle zákona dostatečně i za využití jiných prostředků. Nulová varianta se jeví jako neekonomická co do finančních i administrativních nákladů a je tedy účelné od ní ustoupit a otázku řešit alternativním způsobem. Oproti nulové variantě představuje varianta 1 nižší náklady finanční i administrativní. Ministerstvo bude nadále informováno o odložení zveřejnění (zpřístupnění) závěrečné práce, nicméně nebude nezbytné fyzické zasílání a skladování závěrečných prací. Co do efektivity a nejnižší finanční a administrativní náročnosti se jeví varianta 2 jako nejvhodnější. Bude dosaženo stejného cíle – tedy odložení zveřejnění (zpřístupnění) závěrečné práce a současně nedojde k nadbytečnému zatížení dalších osob (vysokých škol a ministerstva).
Co se týče doby, po kterou je možné odložit zveřejnění (zpřístupnění) práce, s ohledem na požadavek vysokých škol považujeme její prodloužení za oprávněný požadavek. Nicméně odložení na dobu příliš dlouhou nebo neomezenou by mohlo přinést neúměrné riziko podvádění při tvorbě závěrečných prací. Z těchto důvodů považujeme za nejvhodnější prodloužení této doby na 5 let.
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií. Ve věci korupčních rizik se oproti původnímu znění riziko nezvyšuje, neboť vzhledem k tomu, že ministerstvo nemělo k obsahu odložených prací přístup, je kontrola (a v důsledku i případné riziko plagiátorství) na obdobné úrovni, jako dosud.
G) K vyslovení neplatnosti státní závěrečné zkoušky
Varianta nulová se v průběhu jejího užívání od roku 2016 ukázala jako nedostatečná a nepřesná. Docházelo k obcházení zákona a nemorálnímu jednání s tím, že jej nebylo možné postihnout v rámci řízení k vyslovení neplatnosti státní zkoušky. Z tohoto důvodu je nezbytné provést úpravu, která by tomuto jednání zamezila. Varianta 1 je jistým doplněním textu zákona na základě zkušeností při aplikaci a zejména pak na základě judikatury Nejvyššího správního soudu, který v těchto věcech rozhoduje jako poslední správně soudní instance. Navrhované znění ve variantě 1 by se snažilo v rámci původního textu o vymezení nejasných a nekonkrétních pojmů, nicméně celý text se těmito zásahy poměrně komplikuje. Nabízí se tedy legislativní úprava dle varianty 2, která spočívá ve zcela nové formulaci textu tak, aby byl text zjednodušen, a pod jednotlivými písmeny jsou uvedeny skutkové podstaty, které definují jednání způsobilé k vyslovení neplatnosti státní zkoušky. Věcně jsou varianty 1 a 2 v zásadě srovnatelné, nicméně co do textace a zřejmosti úpravy považujeme variantu 2 za jasnější a v důsledku pak poskytující jasnou oporu pro řízení v této věci. Proto se jeví varianta 2 jako vhodnější.
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií.
H) K přestupům mezi studijními programy vysoké školy
Nulovou variantu považujeme za nevhodnou vzhledem k aktuální situaci a praxi vysokých škol. Dále se rozhodujeme mezi intenzitou úpravy. Jen základní rámec by neposkytoval vysokým školám dostatečnou oporu a mohlo by docházet ke značným aplikačním rozdílnostem, což není vzhledem k potřebě ochrany práv studujících žádoucí. Varianta 3 naopak silně omezuje autonomii vysokých škol tím, že se zabývá velmi konkrétními otázkami, které je vhodné nechat v kompetenci samotných vysokých škol. Nejlépe použitelná se jeví varianta 1, která je jakousi střední cestou, kdy je stanoven rámec s jistými omezeními, nicméně stále zůstává mnoho otázek v kompetenci vysokých škol, které budou upraveny v jejich vnitřních předpisech. Tato varianta dle názoru ministerstva nejlépe odpovídá celkové koncepci zákona o vysokých školách.
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií.
I) K poplatkům
Oproti nulové variantě znamená varianta 1 úlevu především pro studenty a též pro vysoké školy, které hodlají poskytovat svoje cizojazyčné studijní programy zdarma a také vyjasnění formulací způsobujících interpretační potíže. Nulová varianta se jeví jako nedostačující s ohledem na aktuální požadavky vysokých škol. Přikláníme se tedy ke vhodnosti varianty 1. Vzhledem k tomu, že se jedná v zásadě o vyjasnění textu a věcně pak byly cíle stanoveny jasně, nebylo třeba zvažovat jiné varianty.
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií.
J) K celoživotnímu vzdělávání
Varianta nulová je vyhodnocena jako nadbytečně komplikovaná, a proto se přikláníme ke zjednodušení legislativního textu. Věcně jde o poměrně jasnou problematiku s jasně stanoveným cílem za konkrétních podmínek, proto nebylo třeba zvažovat jiné varianty a byla jednoznačně zvolena varianta 1.
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií.
K) K elektronickému potvrzení o studiu a elektronickému doručování
Varianta 1 zcela podporuje principy digitálně přívětivé legislativy, a proto je hodnocena jako vhodnější oproti stávajícímu stavu právní úpravy. Na zvážení byla podvarianta zavedení vydávání potvrzení o studiu do portálu veřejné správy.
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií.
L) K habilitacím
V případě údajů ohlašovaných při habilitačním řízení a řízení ke jmenování profesorem se nulová varianta ukazuje jako administrativně náročnější co do frekvence ohlašování a též méně vhodná při ochraně osobních údajů. Varianta 1 nabízí administrativní zjednodušení pro vysoké školy a též pro ministerstvo a též vyšší míru ochrany osobních údajů uchazečů procházejících habilitačním řízením a řízením ke jmenování profesorem. Věcně jde o poměrně jasnou problematiku s jasně stanoveným cílem za konkrétních podmínek, proto nebylo třeba zvažovat jiné varianty. Z těchto důvodů považujeme variantu 1 za efektivnější a vhodnější.
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií.
M) K Národnímu akreditačnímu úřadu pro vysoké školství
Praxe od roku 2016 ukázala nevhodnost stávající právní úpravy zejména co do procesní ekonomie jednání Rady NAÚ. Z tohoto důvodu se přikláníme k nové úpravě (dle varianty 1), aby byly činnosti NAÚ efektivnější a úprava lépe odpovídala praxi.
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií.
N) K údajům v Registru docentů, profesorů a mimořádných profesorů
Obdobně, jako bylo uvedeno u bodu týkajícího se habilitací, je varianta 1 považována za efektivnější v otázkách administrativních a především v ochraně osobních údajů akademických pracovníků. Nulová varianta znamená nadbytečné zatížení vysokých škol a nižší míru ochrany osobních údajů s ohledem na GDPR. Věcně jde o poměrně jasnou problematiku s jasně stanoveným cílem za konkrétních podmínek, proto nebylo třeba zvažovat jiné varianty.
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií.
O) K uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace
Hlavním důvodem pro upuštění od nulové varianty je nezbytnost harmonizace terminologie a principů řízení definovaných Lisabonskou úmluvou o uznávání, kterou je Česká republika při rozhodování o uznání vázána, a skutečnost, že stejné principy a definice budou v nejbližší době závazné i na globální úrovni. S tím pak nastupuje i potřeba usnadnění a větší transparentnosti procedury posuzování žádostí o uznání. Se zjednodušením procedury dojde i ke stabilizaci administrativních a organizačních úkonů, včetně stabilizace personální (stabilizace potřeby oprávněných úředních osob). Varianta 1 by měla rovněž snížit časovou zátěž u žadatelů (snížení nákladů obětované příležitosti) směřujících do České republiky v rámci akademické i pracovní mobility. Řešení definovaných problémů a dosažení určených cílů v procesu uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace je možno dosáhnout jedině přijetím varianty 1.
Změnová varianta nepřinese negativní změnu v možnosti výskytu a dopadech korupčních jevů. Navrhovaná změna v procesu nostrifikace zachovává několikastupňový kontrolní mechanismus prostřednictvím vícestupňového rozhodování, včetně možnosti využití mimořádných a soudních opravných prostředků, současně je prvoinstanční i druhoinstanční řízení pod trvalou průběžnou evidencí prostřednictvím informačního systému veřejné správy „Registr řízení o žádostech o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace“ (vedený podle § 90b zákona o vysokých školách). Nově definované důvody pro zamítnutí žádosti o nostrifikaci naopak významnost korupčních rizik snižují, protože transparentněji vymezují a zpřesňují právní rámec rozhodování. Řízení vedené o žádosti o nostrifikaci včetně výsledku rozhodování je zákonným způsobem archivováno na všech stupních rozhodování a umožňuje dlouhodobou zpětnou kontrolu. Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií.
P) Ke stipendiím
Nulová varianta omezuje možnosti poskytování stipendia v oblasti vzdělávání. Současně zužuje okruh osob, které by mohly dosáhnout na tzv. sociální stipendium. Nulová varianta neposkytuje oporu pro implementaci mezinárodních a komunitárních programů, k čemuž se Česká republika zavázala. Nezajištění legislativní opory, která respektuje pravidla programů a současně je v souladu se související národní legislativou, je zásadní nedostatek nulové varianty.
Varianta 1 naopak umožňuje větší finanční podporu vzdělání z více zdrojů a také více příjemcům. Varianta 1 definuje postup pro přiznání finanční podpory z mezinárodních a komunitárních programů, což zajišťuje transparentní a rovný přístup ke všem jednotlivcům, pro které jsou programy určené. Díky stanovenému postupu Česká republika zajistí, že programy budou administrovány stejně na všech vysokých školách a zajistí tak dobrou kvalitu implementace těchto programů. Kromě toho se sníží administrativní zátěž, jak pro vysoké školy, tak i pro jednotlivce. Varianta 1 zásadně minimalizuje riziko nejasnosti v postupech přidělování finančních prostředků. Toto nastavení zajistí soulad praxe s legislativou České republiky i pravidly mezinárodních programů. Jako vhodnější se jeví varianta 1.
Rozšíření okruhu potenciálních žadatelů nevede k nárůstu korupčních rizik, protože ta jsou ošetřena konkrétními pravidly pro proces výběru projektů a poskytováním podpory na úrovni uvedených programů a následným povinným auditem realizace těchto procesů.
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií.
R) K zahraničním poskytovatelům vysokoškolského vzdělání
Využití nulové varianty se v praxi sice ukázalo použitelné, nicméně během tříleté aplikační praxe se ukázala celá řada nedostatků. Největším problémem současné právní úpravy je celkový koncept institutu přihlášení se k plnění informačních povinností pro evropské zahraniční vysoké školy a jejich pobočky, kdy ministerstvu nepřísluší přezkoumávat ani minimální standardy kvality realizovaných zahraničních vysokoškolských studijních programů. Dalším problémem je neformálnost celého procesu přihlášení se k plnění informačních povinností, kdy na tento proces nelze aplikovat ustanovení správního řádu. Nulová varianta současně obsahuje problematický způsob výměry správního poplatku. Správní poplatek je vyměřen na základě podání žádosti o udělení tuzemského oprávnění/povolení, kdy není více rozlišováno, kolik studijních programů chce poskytovatel na základě žádosti uskutečňovat. Tento stav tak vede k situaci, kdy je výše správního poplatku závislá na skutečnosti, kolik zahraničních studijních programů žadatel zahrne do jedné žádosti (ať už o udělení tuzemského oprávnění/povolení nebo o jeho rozšíření).
V rámci subvarianty varianty 1 byl dále záměr změnit definici pobočky zahraniční vysoké školy. Bylo počítáno se zúžením okruhu subjektů, které by mohly v postavení pobočky uskutečňovat zahraniční vysokoškolské vzdělávání. Nově by tak pobočkou zahraniční vysoké školy mohly být výhradně veřejné, soukromé a státní vysoké školy, resp. veřejné výzkumné instituce. Tato subvarianta byla zamítnuta, a to pro rozpor s právními předpisy Evropské unie. Tato změna by zakotvila nerovné zacházení s různými formami tzv. sekundárního usazení (usazení formou dceřiné společnosti, formou pobočky nebo formou kanceláře). Docházelo by tak k narušování svobody usazování.
Varianta 2 se pak jeví problematickou zejména z důvodu, že jde proti vlastnímu smyslu a povaze zahraničního vzdělávání. Tato varianta předpokládá „reakreditaci“ již akreditovaného zahraničního studijního programu (v domovském státě zahraniční vysoké školy) za účelem uskutečňování zahraničního studijního programu na území České republiky, kdy však v tomto případě by nebylo rozdílu mezi zahraničním studijním programem a studijním programem „českým“. V případě evropských poskytovatelů (evropské zahraniční vysoké školy a jejich pobočky) pak varianta 2 představuje rovněž rozpor s právními předpisy Evropské unie. Konkrétně lze poukázat na rozpor s články 49 a 54 Smlouvy o fungování Evropské unie, tedy porušení zákazu omezení svobody usazování. Organizování vysokoškolského vzdělávání za úplatu je ekonomickou činností, která patří do kapitoly Smlouvy o fungování Evropské unie. Omezení předpokládané Variantou 2 nelze označit za proporcionální.
Z těchto důvodů považujeme za vhodnou variantu 1.
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií.
S) K přestupkům
Nulová varianta není sice zcela nepoužitelná, avšak současná praxe ukazuje neefektivnost zejména z důvodu absence některých skutkových podstat postihujících jednání související s uskutečňováním zahraničního vysokoškolského vzdělání, které lze označit za nežádoucí. Dle nulové varianty je dále možné výhradní udílení pokut za přestupky, kdy v úvahu nepřipadá uložení jiného správního trestu. Konečně pak aktuální horní hranici pokut u některých přestupku nelze považovat za dostačující.
Z tohoto důvodu považujeme za vhodnou variantu 1.
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií.
T) K úpravě státních vysokých škol
Aktuální úprava omezuje subjekty, které mohou společně akreditovat studijní programy. V tomto smyslu je navržená úprava varianty 1 vhodnější, a to i ve smyslu bližší specifikace náležitostí protokolu o společném studijním programu.
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií.
U) K úpravě týkající se Informačního systému vzdělávání
Hodnocena byla 2 variantní řešení, a to z hlediska jejich nákladů a přínosů. Obě uvažované varianty nemají z pohledu nákladů prakticky žádný měřitelný dopad na státní rozpočet, v rámci tohoto kritéria tudíž nejsou porovnatelné, resp. hodnotitelné. Co se týče přínosů, varianta I zakotvující existenci ISV přináší zejména sníženou administrativní zátěž (např. využívání služeb Základních registrů veřejné správy, automatické předávání dat a s ním spojenou nižší chybovost), dále pak možnost sdílení dat mezi více aktéry vzdělávání a další přínosy.

Lze shrnout, že mezi hlavní očekávané přínosy samotného Projektu ISV patří:
· Automatizace podpůrných činností v agendách
· Dostupnost (veřejných) informací resortu z jednoho referenčního místa
· Kontinuální naplňování principů eGovernmentu a Smart Administration, zejména:
· využívání služeb Základních registrů veřejné správy
· podpora sdíleného datového fondu veřejné správy
· podpora úplného elektronického podání
· podpora publikace Open Data
· Optimalizace a konsolidace dat v resortu
· Podpora výkonu agend
· Poskytování podpůrných funkcí uživatelům (jednotné přihlášení do systémů, zajištění přístupu a dat na základě definovaného oprávnění)
· Centralizace publikace dat v rámci ISV
· Procesní a metodická optimalizace
· Uživatelská přívětivost a přizpůsobitelnost ISV
Přijetí varianty 1 ve srovnání s variantou nulovou umožní efektivněji pořizovat a sdílet data s využitím služeb základních registrů a se sníženou administrativní náročností.
Varianta nulová naopak v této oblasti žádné přínosy nepřináší.
Po porovnání obou variant je tak jednoznačně vhodné se přiklonit k realizaci varianty 1.
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií.
V) K doktorským studiím
Z porovnání obou možných varianta vyplývá, že přes vyšší finanční zátěž je výrazně výhodnější a přínosnější varianta 1. Nulová varianta znamená nejen zakonzervování současného stavu, ale především další prohlubování problematických oblastí. Nedochází v ní ke zlepšení situace pro studující, ani pro školy, ani ke zkvalitňování celého oboru. Oproti tomu varianta 1 nabízí i v dlouhodobém horizontu výrazné zlepšení, vzhledem ke strategickému spojení výpočtu stipendia s koeficientem minimální mzdy, navíc za nízkých požadavků na pokračující úpravy. Zlepšení nastává na úrovni oboru i jednotlivých aktérů a odpovídá strategickým záměrům ministerstva, a to zejména z pohledu zvyšování přístupnosti studia, větší rovnoprávnosti i zkvalitňování formy a výstupů vzdělávání. Vybraná varianta také výrazně více odpovídá aktuálnímu společenskému vývoji a potřebám doktorského studia.
Vybraná varianta nemá dopad na žádnou ze zkoumaných kategorií.

5. Implementace doporučené varianty a vynucování
Nepředpokládáme implementační potíže těchto úprav, nicméně celá úprava je v gesci ministerstva, které poskytuje metodickou pomoc při implementaci nové zákonné úpravy. Bude nezbytné provedení některých přechodných opatření, která jsou navržena v textu novely.
S ohledem na celkové značné zjednodušení právní úpravy se nedomníváme, že bude třeba využívat donucovacích prostředků k jejímu zohledňování.
U) K úpravě týkající se Informačního systému vzdělávání
Implementace právní úpravy ohledně ISV bude v primární míře v gesci MŠMT, které musí zajistit propojení stávajících informačních systémů a vytvoření nových funkcionalit po technické i formální stránce. Data předaná prostřednictvím ISV v rámci regionálního školství budou podkladem pro tvorbu politiky a pro řízení systému podpůrných opatření.

6. Přezkum účinnosti regulace
Vzhledem ke skutečnosti, že velká část definovaných tematických oblastí spočívá v poměrně jasné a ne příliš rozsáhlé úpravě, rozhodlo se ministerstvo pro účely přezkumu účinnosti regulace postupovat ve většině z těchto kategorií jednotně. Výjimku tvoří úprava Informačního systému vzdělávání, která je primárně obsažená ve školském zákoně. Proto má přezkum účinnosti regulace upravený samostatně.
Obecně tedy bude ministerstvo účinnost regulace sledovat z hlediska administrativní zátěže vysokých škol i ministerstva a poznatky a aplikace této právní úpravy budou sloužit pro nastavení právní úpravy do budoucna. Přezkum účinnosti úpravy bude možno vyhodnotit do pěti let od účinnosti. Jako zdroj dat pro posouzení účinnosti bude možné využít například výroční zprávy vysokých škol, další podklady pro hodnocení ze strany vysokých škol (zpráva o vnitřním hodnocení) a tvorba a následná účinnost vnitřních předpisů vysokých škol. Zásadním ukazatelem pak bude zejména komunikace s vysokými školami, které se na ministerstvo obracejí v případě nejasností a nezbytnosti metodické podpory rozličného druhu (interpretační, správně-právní, ekonomické, personální atd.).
U) K úpravě týkající se Informačního systému vzdělávání
Přezkum účinnosti regulace bude možný po zhruba 2 letech od nabytí účinnosti právní úpravy ohledně ISV. V tom období již bude možné vyhodnotit, zda se sdílení a integrace dat v rámci stávajících informačních systémů projevila v lepších výchozích podkladech pro tvorbu politiky a pro řízení systému podpůrných opatření. Měřitelnými ukazateli pro vyhodnocení by tedy měly být:
a) Snížení administrativní zátěže
b) Nižší chybovost při předávání údajů ze strany škol a školských zařízení.

7. Konzultace a zdroje dat
Návrh zákona byl intenzivně konzultován s orgány reprezentace vysokých škol (Českou konferencí rektorů, Radou vysokých škol včetně Studentské komory Rady vysokých škol). Jednání probíhala od října 2019 ve formě mnoha prezenčních i online setkání, během kterých byla diskutována celková koncepce novely a orgány reprezentace se vyjadřovaly k jednotlivým změnám.
Ministerstvo průmyslu a obchodu – významně byly konzultovány otázky zahraničních poskytovatelů vzdělávání tak, aby celá úprava korespondovala s právem Evropské unie.
Ministerstvo obrany – byla konzultována otázka státních vysokých škol, zejména pak spolupráce Univerzity obrany s Univerzitou Karlovou v oblasti lékařského a zdravotnického vzdělávání. Řešily se otázky udílení titulů a vydávání diplomů na základě této spolupráce.
Úřad vlády – Odbor kompatibility – významně byly konzultovány otázky zahraničních poskytovatelů vzdělávání tak, aby celá úprava korespondovala s právem Evropské unie.
U) K úpravě týkající se Informačního systému vzdělávání
Realizovatelnost základních rysů legislativního řešení Resortního informačního systému (RIS) byla v roce 2019 předmětem dvou konzultací mezi MŠMT a Ministerstvem vnitra. Při jednáních byla představena základní koncepce právního předpisu, který byl vnímán konsenzuálně.
ISV, který je nástupnickým projektem původního RIS, je budován na stejném půdoryse v postupných etapách eEdu-I – eEdu-III. Po svém dobudování by tak měl pokrývat novou elektronizací shodnou množinu agend a poskytovat jejich autoritativní data a služby.
Podle zpětné vazby je základní myšlenka elektronizace prostřednictvím ISV vnímána dotčenou veřejností bez významných rozporů.
Zdroje dat:
Eurostudent VI database, 2017, http://database.eurostudent.eu/
Eurostat database, Evropská komise, https://ec.europa.eu/eurostat/web/products-datasets/-/educ_uoe_fina01

8. Kontakt na zpracovatele RIA
Mgr. Dušan Hrstka, odbor vysokých škol, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, tel. 234 812 165, e-mail: dusan.hrstka@msmt.cz.
Podíl výdajů na finanční podporu studentů na celkových vládních výdajích na vysoké školství (Eurostat, 2016)
Podíl výdajů na finanční podporu studentů na celkových vládních výdajích na vysoké školství (Eurostat, 2016) : : : : : : Nizozemsko Norsko Švédsko Itálie Island Kypr Irsko Německo Turecko Belgie Finsko Bulharsko Malta Slovensko Portugalsko Polsko Estonsko Španělsko Maďarsko Litva Slovinsko Francie Lotyšsko Rakousko Rumunsko Lucembursko Česká republika 0.34399999999999997 0.27500000000000002 0.26600000000000001 0.25600000000000001 0.25 0.21600000000000003 0.20699999999999999 0.18100000000000002 0.158 0.153 0.153 0.14499999999999999 0.14099999999999999 0.13 0.127 0.11900000000000001 0.113 0.113 0.11 0.109 0.107 8.8000000000000009E-2 8.8000000000000009E-2 7.9000000000000001E-2 5.7000000000000002E-2 5.2999999999999999E-2 2.1000000000000001E-2

Průměrná výše vládního stipendia/grantu v paritě kupní síly
(Eurostudent VI, 2017)

Průměrná výše vládního stipendia/grantu v paritě kupní síly (Eurostudent VI, 2017) Dánsko Švýcarsko Irsko Rakousko Francie Rumunsko Portugalsko Nizozemsko Německo Polsko Turecko Norsko Švédsko Itálie Estonsko Slovinsko Srbsko Chorvatsko Lotyšsko Litva Malta Gruzie Maďarsko Slovensko Česká republika 510.1 472.2 363.2 355.7 292.7 274.10000000000002 270.8 261.5 253.6 253.4 236.8 236.5 234.6 222.8 217.4 209.7 182.1 178.7 178.3 166.4 151.4 137.69999999999999 128.19999999999999 112.5 76.7