Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNCRPH4FWW najdete zde
VII.
VYPOŘÁDÁNÍ PŘIPOMÍNEK K MATERIÁLU S NÁZVEM:
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností
a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů,
a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
Návrh zákona byl rozeslán dne 18. 5. 2023 prostřednictvím eKLEP do meziresortního připomínkového řízení všem ministerstvům a dalším připomínkovým místům určeným Legislativními pravidly vlády s termínem pro uplatnění připomínek do 20 pracovních dnů od vložení do eKLEP, tj. do 15. 6. 2023. Návrh byl také zaslán vrchní ředitelkou sekce všem registrovaným církvím a náboženským společnostem, a to buď jednotlivě, nebo prostřednictvím České biskupské konference a Ekumenické rady církví v České republice těm církvím, které jsou v nich sdruženy.
Zásadní připomínky uplatnila tato připomínková místa: Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo financí, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo životního prostředí.
Pouze doporučující připomínky uplatnila tato připomínková místa: Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo pro místní rozvoj a Úřad vlády ČR – Ministr a předseda Legislativní rady vlády.
Žádné připomínky neuplatnila tato připomínková místa: Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo obrany, Ministerstvo dopravy, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Úřad vlády – Odbor kompatibility, Úřad vlády ČR – Ministr pro evropské záležitosti, Úřad vlády ČR – Vedoucí Úřadu vlády, Český statistický úřad, Bezpečnostní informační služba a Úřad pro ochranu osobních údajů.
V tabulce níže je uvedeno vyhodnocení věcných připomínek. Legislativně technické a formální připomínky uplatněné Ministerstvem pro místní rozvoj, Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem vnitra byly předkladatelem posouzeny a většině z nich bylo vyhověno (v tabulce uvedeny nejsou).
Všechny zásadní připomínky byly projednány a vypořádány, materiál se předkládá vládě bez rozporu.
Připomínkové místo
Připomínky
Vypořádání
Ministerstvo spravedlnosti
1. K čl. I bod 17
Uvedeným ustanovením má být do zákona č. 3/2002 Sb. doplněno, že návrh na evidenci církevní právnické osoby musí obsahovat také označení typu církevní právnické osoby podle § 10 odst. 3 písm. f) zák. č. 3/2002 Sb. K tomu uvádíme, že § 10 odst. 3 písm. f) zák. č. 3/2002 Sb. neobsahuje výčet typů církevních právnických osob. Stejně tak nečiní ani § 15a odst. 1 zák. č. 3/2002 Sb., který příkladmo hovoří o orgánu „registrované církve a náboženské společnosti, řeholní a jinou církevní instituci“. Proto doporučujeme, aby předkladatel navrhované znění § 16 odst. 1 písm. h) zák. č. 3/2002 Sb. reformuloval, nebo aby do § 16 odst. 1 písm. h) zák. č. 3/2002 Sb. namísto odkazu doplnil výčet typů církevních právnických osob způsobilých k evidenci.
Akceptováno jinak
Ustanovení § 10 odst. 3 písm. f) [resp. nyní nově písm. e)] skutečně neobsahuje výčet typů církevních právnických osob, ovšem ukládá církvím a náboženským společnostem, aby výčet typů právnických osob, které budou navrhovat k evidenci, uvedly ve svém základním dokumentu. Zákonodárce nemůže určovat konkrétní typy církevních právnických osob, neboť by vstupoval do vnitřních záležitostí církví a náboženských společností. Může je vymezit pouze příkladmo, jak činí v § 15a odst. 1. V základním dokumentu si sama církev a náboženská společnost určí, jaké typy právnických osob (tj. jaké své orgány a organizační součásti) bude navrhovat k evidenci. Jedná se např. o sbor, diakonii, meditační centrum, diecézi, náboženskou obec, středisko diakonie, misii, biskupství, kapitulu, farnost, prelaturu apod.
Text § 16 odst. 1 písm. h) byl v návaznosti na tuto připomínku upraven a zní: „h) označení typu právnické osoby podle výčtu uvedeného v základním dokumentu podle § 10 odst. 3 písm. e).“.
2. K čl. I bod 37
Uvedené ustanovení navrhuje do § 25 odst. 1 zák. č. 3/2002 Sb. doplnit, že registrovaná církev a náboženská společnost nezanikne dříve než všechny její církevní právnické osoby evidované podle zák. č. 3/2002 Sb. Předkladatel tímto nepřímo stanovuje, že právní osobnost církevní právnické osoby je odvozená od registrované církve nebo náboženské společnosti, která ji navrhla k evidenci. Pokud je toto cílem předkladatele, pak doporučujeme blíže odůvodnit doplnění § 25 odst. 1 zák. č. 3/2002 Sb. v důvodové zprávě. V návaznosti na novelizaci předmětného § 25 odst. 1 zároveň předkladateli doporučujeme, aby vysvětlil vztah mezi navrženým doplněním a § 26 odst. 1 písm. c) zák. č. 3/2002 Sb., případně aby ustanovení § 26 odst. 1 písm. c) zák. č. 3/2002 Sb. zrušil, protože hypotéza tohoto ustanovení by se podle našeho názoru po novele předmětného § 25 odst. 1 neměla nikdy naplnit.
Akceptováno jinak
Cílem předkladatele není nepřímo stanovit, že právní osobnost církevní právnické osoby je odvozená od registrované církve a náboženské společnosti, která ji navrhla k evidenci. Tato skutečnost je zřejmá z jiných ustanovení církevního zákona. Záměrem předkladatele bylo eliminovat riziko, že církev a náboženská společnost zanikne dříve než její církevní právnické osoby. Takové riziko podle účinného znění hrozí.
Ustanovení § 26 odst. 1 písm. c) podle současného znění dopadá pouze na situace, kdy je církev zrušena podle § 24 odst. 3, tedy bez likvidace a na vlastní žádost. Je však třeba ošetřit i situace, kdy je církev rušena s likvidací, ať už na vlastní žádost nebo z moci úřední. Příklad: Dne 10. ledna bude zrušena registrace církve (§ 24 odst. 1), v důsledku toho bude zahájena likvidace církve a likvidace jejích právnických osob (§ 24 odst. 2). Dne 10. února bude ukončena likvidace církve a ministerstvo do 15. února církev vymaže z rejstříku (§ 25 odst. 2), čímž církev zanikne (§ 25 odst. 1). Ovšem likvidace jí zřízených právnických osob může trvat déle, takže nastane situace, kdy ještě nezanikly evidované právnické osoby, ačkoliv jejich „mateřská“ církev již zanikla. Této nežádoucí situaci mělo právě zabránit navrhované doplnění věty do § 25 odst. 1.
Je však pravdou, že se tak v § 25 dostávají do rozporu odstavce 1 a 2. Podle odstavce 1 církev nezanikne dříve než její právnické osoby, ale zároveň podle odstavce 2 ministerstvo provede výmaz církve do 5 pracovních dnů od skončení likvidace. Jako vhodnější se proto jeví vložit nově navrhovanou větu nikoliv na konec odstavce 1, ale do textu odstavce 2: „(2) Ministerstvo provede výmaz podle předchozího odstavce do 5 pracovních dnů od oznámení skončení likvidace likvidátorem nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení registrace, pokud k likvidaci podle tohoto zákona nedochází. Registrovaná církev a náboženská společnost však nezanikne dříve, než zaniknou všechny její církevní právnické osoby evidované podle tohoto zákona. Před provedením výmazu ministerstvo zkoumá, zda jeho provedení nebrání probíhající trestní stíhání proti registrované církvi a náboženské společnosti nebo proti svazu církví a náboženských společností, nebo výkon trestu, který jim byl uložen podle zvláštního právního předpisu.“ (novelizační bod 45).
Dále je vhodné výslovně stanovit, že v případě zrušení registrace církve a náboženské společnosti, které nebude provedeno způsobem podle § 24 odst. 3, je třeba zrušit evidenci i církevní právnické osoby rušené církve. Proto navrhujeme nově z § 26 odst. 1 písm. c) vypustit slova „podle § 24 odst. 3“ (novelizační bod 49). Prakticky to bude znamenat, že zruší-li ministerstvo z jakéhokoliv důvodu registraci církve a náboženské společnosti, tím samým okamžikem zruší i evidenci všech jejích církevních právnických osob. S výjimkou případů § 24 odst. 3 (zrušení s právním nástupcem) pak bude následovat likvidace církve a náboženské společnosti i jejích právnických osob, přičemž je ošetřeno, že zánik církve nenastane dříve, než zanikne poslední její církevní právnická osoba (nová věta v § 25).
Ministerstvo průmyslu a obchodu
3. V normativním textu v Čl. V se předpokládá účinnost zákona dnem 1. července 2024. S ohledem na lhůty v legislativním procesu může být takto navržená lhůta při zachování minimální legisvakance těžko zvládnutelná – případně bude nutné v rámci dalšího legislativního procesu datum účinnosti změnit.
Neakceptováno
V návrhu je ponechána účinnost zákona dnem 1. července 2024. Ministerstvo jej zpracovalo na základě aktuální potřeby mimo Plán legislativních prací vlády na rok 2023, prodlení není vhodné. K datu 1. července 2024 bude připravena i nezbytná úprava informačního systému církevních rejstříků.
Ministerstvo zemědělství
1. obecně k pojmu „církevní právnická osoba“
Podle našeho názoru pojem evidovaná právnická osoba, který je v účinném znění zákona č. 3/2002 Sb. užíván pro právnické osoby církví a náboženských společností, které jsou evidovány podle zákona, je pojmem přesnějším, a to z těchto důvodů.
Pojem církev pochází z řeckého Kyriaké, „Pánova“ (Kyrios – Pán), z označení Ekklésia tú Kyriú, „shromáždění Pánovo“ (myšleno Ježíše Krista), jedná se tedy o označení skupiny křesťanských věřících. Dokonce některé registrované církve a náboženské společnosti i ve svém názvu deklarují, že se nepovažují za církev (křesťanské společenství), ale za náboženskou společnost. Pojem církevní právnická osoba tak v sobě nezahrnuje právnické osoby založené náboženskou společností jiné víry než křesťanské.
Pojem evidovaná právnická osoba také dostatečně vyjadřuje také skutečnost, že právnická osoba založená církví a náboženskou společností je zapisována po splnění zákonných podmínek do rejstříku orgánem státní moci.
Pokud by předkladatel trval na zrušení pojmu evidovaná právnická osoba, navrhujeme pojem právnická osoba církve a náboženské společnosti.
Neakceptováno
Pojem „církevní právnická osoba“ se užíval v předchozí právní úpravě a byl uveden i v původně účinném znění novelizovaného zákona, přičemž nečinil necírkevním náboženským společnostem žádné obtíže. Kromě toho je tento pojem stále používán v odborné literatuře i v některých oficiálních materiálech vlády (např. v 10411/2023-UVCR). Pojem „evidovaná právnická osoba“ sice vyjadřuje, že se tato osoba někde eviduje, ale nevyjadřuje podstatnou skutečnost, o jaký druh právnické osoby se jedná, tedy kde a kdo ji eviduje.
Všechny náboženské společnosti byly osloveny s žádostí o připomínky, žádná z nich pojem „církevní právnická osoba“ nepřipomínkovala. Na neformálním setkání s představiteli církví a náboženských společností v červnu 2023 byly necírkevní náboženské společnosti výslovně dotázány, zda jim tento pojem vadí. Odpověděly, že nevadí, protože je to jednodušší než vymýšlet nějaký dlouhý název. Z tohoto důvodu také není vhodné akceptovat návrh na zavedení dlouhého pojmu „právnická osoba církve a náboženské společnosti“.
2. k čl. I. bodu 18
Upozorňujeme, že podle navrhovaného znění § 15a odst. 1 se vyjmenované právnické osoby církví a náboženských společností stávají církevní právnickou osobou až evidencí podle zákona.
Doporučujeme tedy v novelizačním bodě č. 18 upravit navrhovanou změnu textu takto: V § 16 odst. 2 se slova „založení právnické osoby podle § 15a odst. 1 písm. a)“ nahrazují slovy: „založení právnické osoby podle § 15a odst. 1“.
Akceptováno jinak
Věta druhá v § 15a odst. 1 po úpravě nově zní:
„Evidencí podle tohoto zákona se tyto orgány a instituce stávají církevními právnickými osobami podle tohoto zákona.“.
Věta druhá v § 16 odst. 2 nově zní:
„Návrh podle odstavce 1 podá orgán registrované církve a náboženské společnosti podle § 10 odst. 3 písm. d) do 10 dnů ode dne založení orgánu nebo instituce podle § 15a odst. 1.“.
Ministerstvo zdravotnictví
1. K § 15a odst. 1 a současně k bodu 1.2.5 Závěrečné zprávy RIA („Ručení církví a náboženských společností za závazky jejich evidovaných právnických osob v likvidaci)
Požadujeme podrobněji rozepsat důvody, které vedou předkladatele k předloženému názoru, že se „nejeví se však jako důvodné, aby ručení za závazky evidovaných právnických osob bylo upraveno jinak, než je tomu u obdobných typů právnických osob v českém právním řádu“ (viz bod 1.2.5 RIA) ve spojení s § 15a odst. 1, ve kterém může „orgán registrované církve a náboženské společnosti…navrhnout k evidenci podle tohoto zákona orgán registrované církve a náboženské společnosti…založené za účelem vyznávání náboženské víry nebo pro poskytování charitativních nebo výchovně vzdělávacích služeb“.
Resp. požadujeme náležitě odůvodnit udělované zvýhodnění těmto církevním právnickým osobám, díky kterému mohou tyto církevní právnické osoby zakládat „pobočné církevní právnické osoby“, za jejichž činnost v obecném slova smyslu (dluhy, škody etc.) nemusí nést odpovědnost.
Odůvodnění:
Vzhledem k faktu, že církevní právnické osoby mohou zakládat a provozovat různé typy zařízení, která se zaměřují na citlivé oblasti společenského života a ve kterých může docházet ke konfliktům různých zájmů – myšleno právně ke konfliktům poskytovatele služby a jejího klienta (tj. např. k poškození na zdraví při nesprávném poskytování dané služby, k manipulaci s citlivými daty apod.) – zdá se jako neodůvodněné, že by tyto církevní osoby měly být zcela odloučené od jejich zakladatelů, tedy od vlastních církví a náboženských společností.
V případě, že se církve a náboženské společnosti rozhodnou uskutečňovat činnosti, které se jim jeví jako riskantní, tak jim nic nebrání v tom, aby založili právnické osoby podle zvláštních právních předpisů (jak je ostatně stanoveno v § 15a odst. 2).
Nejeví se tedy jako vhodné umožňovat církvím a náboženským společnostem obcházet tyto zvláštní právní předpisy tím způsobem, že by se pouze usnesly na založení „pobočné církevní právnické osoby“, za kterou by v případě nutnosti nenesly žádnou odpovědnost, ale současně požívaly jiných výhod, které jim uděluje zákon o církvích a náboženských společnostech.
Modelová situace, kdy by církevní právnická osoby vedla zdravotnické nebo sociální zařízení, ve kterém by došlo k hrubému porušení práv jejích klientů, za které by jeho faktický zakladatel-provozovatel (tj. ona církev či náboženská společnost) nenesl žádnou odpovědnost, se jeví jako zcela nepřípustná.
Touto připomínkou nechceme nijak zasahovat do charitativního charakteru církví a náboženských společností jako takových, který je zcela určitě velice důležitým prvkem sociální pospolitosti naší společnosti. Pouze poukazujeme na možné, byť rozhodně nezamýšlené, negativní důsledky, které by takováto úprava mohla přinést.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno, odůvodněno
Nedochází ke zvýhodnění církevních právnických osob, naopak dochází k narovnání nevýhody, kterou podle současné právní úpravy mají. Církve a náboženské společnosti nemohou zakládat „pobočné církevní právnické osoby“. Je ale zřejmé, že mohou zakládat své vlastní (tj. církevní) instituce za účelem poskytování zdravotnických služeb (viz např. nálezy Ústavního soudu Pl. ÚS 6/02, I. ÚS 146/03, Pl. ÚS 9/07). Z připomínky nevyplývá, v čem by mělo spočívat „obcházení“ zvláštních právních předpisů. Pokud si církev nebo náboženská společnost založí podle zvláštního právního předpisu obchodní korporaci (např. společnost s ručením omezeným) poskytující zdravotnické služby (kupř. Nemocnice sv. Kříže Žižkov, s. r. o., jejímž jediným společníkem je Česká provincie Kongregace Milosrdných sester sv. Kříže), rovněž neručí za případné „dluhy, škody etc.“ této právnické osoby. Současná legislativa tedy staví zdravotnické církevní právnické osoby (např. Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze) do podstatně horší pozice, než mají necírkevní zdravotnická zařízení. Návrhem tak v žádném případě nedochází ke zvýhodnění církevních právnických osob, naopak, dochází ke srovnání jejich nerovného postavení.
Kromě toho je třeba podotknout, že v případě církevních nemocnic a hospiců nebývají zřizovatelem církve a náboženské společnosti jako celky, ale jiné jejich církevní právnické osoby. Není tedy důvod, aby za závazky církevního zdravotnického zařízení ručila církev a náboženská společnost, když jej ani nezaložila.
2. K § 15a odst. 4 a současně k bodu 1.2.1 Závěrečné zprávy RIA („Složitá a administrativně náročná evidence evidovaných právnických osob“)
Požadujeme přehledně odůvodnit, jestli a jakým způsobem dojde v rámci navrhované novely k zachování možnosti církevních právnických osob poskytovat obecně prospěšné, charitativní, sociální nebo zdravotnické činnosti.
Dále požadujeme do navrhované zákonné úpravy náležitě promítnout odkazy na specifické zákony související s těmito obecně prospěšnými, charitativními, sociálními a především zdravotnickými činnostmi. Primárně tedy o náležité promítnutí odkazů na zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a zákon č. 108/2006 Sb., zákon o sociálních službách, které se jeví jako nejdůležitější pro uváděnou činnost církevních právnických osob a na které současně v navrhované právní úpravě zcela chybí odkaz.
Odůvodnění:
Dochází ke zrušení jednoho druhu církevních právnických osob, konkrétně „evidované právnické osoby založené pro poskytování charitativních služeb“, resp. k její subsumaci pod zbývající církevní právnickou osoby s tím, že by veškeré možné činnosti, které tato rušená právnická osoba do této chvíle vykonávala, měly být i nadále umožněny zbývající právnické osobě.
Tím současně dochází ke zrušení daných ustanovení, která se těmto „charitativním osobám“ věnují, ale není zcela jasné jakým způsobem a v jakých ustanovení nově navrhované právní úpravy přecházejí tyto možné činnosti na jediný zachovaný typ církevní právnické osoby.
Jako jediné ustanovení, která stále zachovává jakýkoliv odkaz na možnost charitativní činnosti v současném rozsahu se jeví ust. § 15a odst. 4, které ovšem pouze zmiňuje tyto činnosti a podrobněji nedefinuje jejich specifika.
Současně s tím ust. § 15a odst. 4 (a stejně tak zbytek navrhované právní úpravy) neobsahuje jakýkoliv odkaz na specifické zákony, podle kterých by měly církevní právnické osoby postupovat při svých činnostech v oblasti obecně prospěšných, charitativních, sociálních nebo zdravotnických služeb.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno, odůvodněno a doplněno
Ano, dojde k zachování možnosti církevních právnických osob poskytovat obecně prospěšné, charitativní, sociální a zdravotnické činnosti. Tato možnost vyplývá z § 15a odst. 1, podle nějž církevní právnické osoby jsou zakládané mj. pro poskytování charitativních služeb (resp. po připomínkovém řízení „pro výkon charitativní nebo jiné obecně prospěšné činnosti“). Je zřejmé, že pod pojem charitativní služby, resp. charitativní obecně prospěšné činnosti je možné podřadit i služby sociální či zdravotnické. To ostatně vyplývá i ze současného znění zákona („pro poskytování charitativních služeb“ v § 15a odst. 1 písm. b) a „vedle obecně prospěšné činnosti charitativní, sociální nebo zdravotnické“ v § 15a odst. 4), podle nějž jsou zakládány mj. charity, diakonie, hospice a nemocnice.
Odkazy na zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, budou doplněny formou poznámky pod čarou.
Rušení dvou typů evidovaných právnických osob nebude mít žádný praktický dopad na činnost dosavadních účelových zařízení. Charity, diakonie a církevní zdravotnická zařízení budou nadále fungovat jako doposud podle zákona o zdravotních či sociálních službách. Jediné, co se změní, bude zjednodušení administrace při jejich evidenci a evidenci změn (snížení byrokratické zátěže).
Podle Legislativních pravidel vlády má právní předpis obsahovat pouze ustanovení normativní povahy. To mj. znamená, že právní předpis „by neměl obsahovat ustanovení, která pouze deklarují platnost jiných právních předpisů, neobsahují však novou právní úpravu“ (viz Metodická pomůcka pro přípravu návrhů právních předpisů, str. 12). Z tohoto důvodu je nadbytečné do církevního zákona uvádět, že církevní právnické osoby jsou povinny řídit se dalšími zákony.
3. K bodu 3.8 závěrečné zprávy hodnocení RIA („Dopady na životní prostředí“)
Požadujeme obdobně podrobně doplnit také zbývající kapitoly bodu 3 („3. Agregované dopady návrhu zákona“).
Případně náležitě odůvodnit, proč tomu tak je, že v těchto specifických oblastech žádný dopad uvedený není.
Případně, pokud nedojde k naplnění předchozích požadavků, tak žádáme o uvedení detailněji vypočítaného snížení uhlíkové stopy způsobeného snížením administrativní zátěže při evidenci církevních právnických osob.
Odůvodnění:
Kvitujeme zaměření na snížení uhlíkové stopy státní správy při současném snižování administrativní zátěže při evidenci církevních právnických osob.
Nelze se ovšem zbavit dojmu, že snížení uhlíkové stopy při současném snižování administrativní zátěže při evidenci církevních právnických osob bude jistě mít také pozitivní dopad na rodiny, spotřebitele či pozitivní sociální dopady obecně.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno jinak, vysvětleno
Bod 3.8 závěrečné zprávy RIA modifikován a vypuštěn text ohledně snižování regionálních disparit.
Ministerstvo financí
Zásadní připomínka:
K části druhé – Změna zákona o správních poplatcích, Čl. III: Slova „účelová zařízení registrovaných církví a náboženských společností,“ požadujeme vypustit také z ustanovení „Osvobození“ bod 2 k položce 4 a 5 sazebníku zákona o správních poplatcích.
Akceptováno
Ministerstvo vnitra
K čl. I bodu 21 – k § 16 odst. 4 a 5:
Pokud má být provádění zápisu do evidence úkonem podle části čtvrté správního řádu (§ 154 a násl. správního řádu), jak uvádí důvodová zpráva ke změně nově označeného odstavce 4 (ze stávajícího znění: „řízení o návrhu se zastaví“ se mění na nové znění: „ministerstvo evidenci neprovede“), podle níž se nejedná o správní řízení (tj. postup podle části druhé a třetí správního řádu), je nutno provést také úpravu nově označeného odstavce 5. Odstavec 5 sice není dotčen změnou, avšak hovoří o tom, že ministerstvo návrh na evidenci zamítne, nejde-li o právnickou osobu evidovanou podle tohoto zákona. Jedná se tedy zřejmě o meritorní rozhodnutí ve správním řízení (podle části druhé a třetí správního řádu), které se však v případě provádění zápisu do evidence dle předkladatele vést nemá.
Znění odstavce 5 proto požadujeme upravit v souladu s novým zněním odstavce 4, tj. obecně ve smyslu § 155 odst. 2 a 3 ve spojení s § 158 odst. 1 správního řádu („Je-li správní orgán požádán o vydání osvědčení nebo ověření a jsou-li splněny předpoklady k provedení požadovaného úkonu, správní orgán tento úkon bez dalšího provede; pokud správní orgán shledá, že nelze vydat vyjádření nebo osvědčení, provést ověření nebo učinit sdělení, je povinen o tom na požádání písemně uvědomit dotčenou osobu a sdělit důvody, které k tomuto závěru vedly.“) tak, aby obsahoval důvody pro neprovedení zápisu do evidence, kterými jsou nedoplnění nebo neodstranění nedostatků návrhu ve lhůtě podle odstavce 4 a skutečnost, že předmětem návrhu je jiná právnická osoba než evidovaná církevní právnická osoba podle tohoto zákona, a dále vyrozumění navrhovatele o neprovedení zápisu, a to například takto:
„(5) Ministerstvo evidenci neprovede a vyrozumí o tom navrhovatele [alt. „podatele návrhu“], pokud předmětem návrhu není církevní právnická osoba podléhající evidenci podle tohoto zákona nebo pokud navrhovatel [alt. „podatel návrhu“] nedoplní, popřípadě neodstraní nedostatky návrhu ve lhůtě podle odstavce 4.“.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno jinak
Vzhledem k připomínce ministra pro legislativu a předsedy Legislativní rady vlády ponecháme v § 16 odst. 4 původní text „řízení o návrhu se zastaví“. Církvím a náboženským společnostem tak nebude odebrána možnost podání rozkladu v situaci, kdy ministerstvo církevní právnickou osobu nezaeviduje.
Z tohoto důvodu rovněž není třeba měnit odstavec 5.
Důvodová zpráva byla v tomto smyslu upravena.
K čl. I bodu 35 – k § 21 odst. 2 až 4:
Domníváme se, že speciální důvody pro zastavení řízení o zrušení oprávnění k výkonu zvláštních práv uvedené v odstavci 2 se týkají pouze řízení z moci úřední podle odstavce 1 písm. a), c) a d) (k tomu srov. obecné důvody pro zastavení řízení z moci úřední podle § 66 odst. 2 správního řádu, které jsou těmito speciálními důvody pro zastavení řízení z moci úřední podle našeho názoru do určité míry rozvinuty a specifikovány, zejména ve vztahu k zániku důvodu řízení), a nikoli též řízení o žádosti podle nového písmene b) v odstavci 1. Podle našeho názoru pro zastavení řízení o žádosti o zrušení oprávnění k výkonu zvláštních práv postačují obecné důvody pro zastavení řízení o žádosti podle § 66 odst. 1 písm. a) až g) správního řádu, popřípadě lze v případě odůvodněného požadavku doplnit zvláštní důvod nebo důvody pro zastavení řízení o žádosti v souladu s § 66 odst. 1 písm. h) správního řádu. Požadujeme danou otázku vyjasnit a poté normativní text náležitě upravit.
[zásadní připomínka]
Akceptováno
§ 21 odst. 2 vypuštěn bez náhrady.
V odstavcích 3 a 4 požadujeme zohlednit nově doplňované řízení o žádosti, resp. jeho pozitivní výsledek, kterým je v souladu s dikcí nového odstavce 1 písm. b) rozhodnutí o vyhovění žádosti o zrušení oprávnění k výkonu zvláštních práv, k výkonu některého zvláštního práva nebo k výkonu některých zvláštních práv. A to například takto:
„(3) Rozhodnutí ministerstva o zrušení oprávnění k výkonu zvláštních práv registrované církve a náboženské společnosti a rozhodnutí ministerstva o vyhovění žádosti o zrušení oprávnění k výkonu zvláštních práv registrované církve a náboženské společnosti se týká všech zvláštních práv podle § 7 odst. 1, nejedná-li se o rozhodnutí ministerstva o vyhovění žádosti o zrušení oprávnění k výkonu některého zvláštního práva nebo některých zvláštních práv registrované církve a náboženské společnosti.
(4) Pravomocné rozhodnutí ministerstva o zrušení oprávnění k výkonu zvláštních práv registrované církve a náboženské společnosti, pravomocné rozhodnutí ministerstva o vyhovění žádosti o zrušení oprávnění k výkonu zvláštních práv registrované církve a náboženské společnosti a pravomocné rozhodnutí ministerstva o vyhovění žádosti o zrušení oprávnění k výkonu některého zvláštního práva nebo některých zvláštních práv registrované církve a náboženské společnosti zasílá ministerstvo na vědomí Ministerstvu vnitra.“.
Tyto připomínky považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno jinak
§ 21 odst.3 upraven:
„(3) Rozhodnutí ministerstva o zrušení oprávnění k výkonu zvláštních práv registrované církve a náboženské společnosti se týká všech zvláštních práv podle § 7 odst. 1, nepožádala-li církev a náboženská společnost postupem podle odstavce 1 písm. b) o zrušení oprávnění k výkonu pouze některého nebo některých zvláštních práv.“
Odstavec 4 zůstává beze změny.
Nad rámec:
S cílem omezit vliv zahraničních subjektů, které se mohou snažit podkopat demokratické principy České republiky prostřednictvím podporování extremistických výkladů různých náboženských konceptů, požadujeme do návrhu zakomponovat povinnost církví, náboženských společností, svazů církví a náboženských společností a církevních právnických osob každoročně zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup přehled dárců, jejichž peněžité dary dosáhly v součtu alespoň 500 000 Kč. U fyzických osob z řad dárců by bylo uvedeno jméno, příjmení a datum narození. U právnických osob pak název a identifikační číslo, u zahraničních právnických osob název a sídlo.
Česká republika by se měla bránit radikalizaci společenských skupin i jednotlivců, která může v krajních případech přejít v agresivní činy mající za cíl narušit fungování státu. Na tato rizika dlouhodobě upozorňují bezpečnostní složky ostatních států Evropské unie, akademické instituce i nadnárodní organizace. Některé státy na tato rizika již reagovaly legislativními změnami (např. Francie či Rakousko). Francouzská právní úprava zmiňuje hranici 15. 300,- EURO ročně, rakouská pak umožňuje pouze financování od místních rakouských komunit a jejich členů.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Neakceptováno, vysvětleno
Ministerstvo kultury považuje navrhovanou povinnost, která by měla být uložena církvím a náboženským společnostem, svazům církví a náboženských společností a církevním právnickým osobám, za nepřijatelnou zejména z toho důvodu, že poskytování darů církvím a náboženským společnostem od jejich sesterských církví a náboženských společenství v tuzemsku i zahraničí má dlouhodobou tradici a je projevem náboženské víry. V případech, kdy stát považuje konkrétní dar za ohrožení bezpečnosti státu, lze postupovat podle obecné právní úpravy, navíc zavedení takové povinnosti by bylo i diskriminační, jelikož by se netýkalo jiných soukromoprávních korporací. Ve výsledku by také mohlo vést ke snížení objemu darů.
Doporučující připomínka:
K čl. I bodu 27 – k § 17 odst. 8:
Domníváme se, že ustanovení o získání úředně ověřeného elektronického výpisu z rejstříku by mohlo být nadbytečné s ohledem na § 9 odst. 1 větu první zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů („Z informačních systémů veřejné správy nebo jejich částí, které jsou veřejnými evidencemi, rejstříky nebo seznamy, vydávají orgány veřejné správy, které jsou správci těchto systémů, na požádání úplný nebo částečný výpis ze zápisu vedeného v elektronické podobě v tomto informačním systému.“). Doporučujeme otázku prověřit, popřípadě též konzultovat s Digitální a informační agenturou, která je věcným gestorem zákona č. 365/2000 Sb.
Neakceptováno
Ustanovení o získání úředně ověřeného elektronického výpisu z rejstříku nepovažujeme s ohledem na příslušné ustanovení zákona č. 365/2000 Sb. za nadbytečné.
Jedním z hlavních cílů novely je zpřehlednění současného právního stavu a přívětivější digitální výstupy z rejstříků, které přinesou užitek nejen církvím a náboženským společnostem, ale i dalším subjektům, které výpis potřebují (banky, katastrální úřady, smluvní strany v obchodním styku…).
Jsme přesvědčeni, že ustanovení § 17 odst. 8 církevního zákona o možnosti získat úředně ověřený elektronický výpis z církevních rejstříků dálkovým způsobem má své opodstatnění a přináší čtenáři normy okamžitou informaci o snazším, rychlejším, ekonomičtějším a ekologičtějším způsobu získání výpisů z rejstříků.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Zásadní připomínka:
K bodu 9 materiálu: S doplněním slov „nebo výchovně vzdělávacích služeb“ souhlasíme pouze za předpokladu, že i nadále bude platit, že církevní právnické osoby evidované podle tohoto zákona nebudou právní formou, kterou lze zapsat do školského rejstříku jako školu nebo školské zařízení. V současnosti platí, že církve a náboženské společnosti nemohou zřizovat školy v této právní formě. Školský zákon upravuje tuto problematiku v § 8 odst. 6, kde je oprávnění církví a náboženských společností vyjádřeno slovy „zřizují školy a školská zařízení jako školské právnické osoby nebo právnické osoby podle zvláštních právních předpisů, jejichž předmětem činnosti je poskytování vzdělávání...“. Rozšíření předmětu činnosti v návrhu novely zákona o církvích a náboženských společnostech o „výchovně vzdělávací služby“ by však mohlo být vnímáno jako rozšíření právních forem způsobilých být školou nebo školským zařízením právě kvůli právní konstrukci odkazu ve školském zákoně. Z důvodové zprávy k tomuto návrhu se však nelze dočíst, že by toto bylo záměrem předkladatele. Proto požadujeme vyjasnění této věci a případné přeformulování návrhu tak, aby zohlednil výše uvedené.
Akceptováno
Slova „výchovně vzdělávacích služeb“ se z textu § 15a odst. 1 vypouštějí, podle zákona č. 3/2002 Sb. tak budou jako církevní právnické osoby evidovány „orgány registrované církve a náboženské společnosti, řeholní a jiné církevní instituce založené za účelem vyznávání náboženské víry nebo pro výkon charitativní nebo jiné obecně prospěšné činnosti“.
Ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády
K čl. I bodu 1
Církevní právnická osoba má být, podobně jako pobočný spolek, určitý typ právnické osoby, proto by bylo žádoucí definovat ji jako právní pojem, nikoli jako legislativní zkratku, jejíž užití je omezeno na zákon č. 3/2002 Sb. a ostatní právní předpisy musí používat různé opisující formulace. Navrhujeme proto např. tyto definice (jako doplnění § 3):
„e) církevní právnickou osobou právnická osoba založená registrovanou církví a náboženskou společností a evidovaná podle tohoto zákona.“.
nebo
„e) církevní právnickou osobou právnická osoba založená registrovanou církví a náboženskou společností, jejíž právní osobnost se odvozuje od právní osobnosti registrované církve a náboženské společnosti a která je evidovaná podle tohoto zákona.“.
Slovo „církevní“ je spjato pouze s křesťanskými církvemi, použití pojmu církevní právnická osoba jako zastřešujícího pro právnické osoby založené i nekřesťanskými náboženskými společnostmi proto není vhodné a mohlo by představovat i porušení zásady náboženské neutrality státu (čl. 2 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Princip náboženské neutrality ostatně vedl zákonodárce k volbě, byť poněkud kostrbatého, pojmu registrovaná církev a náboženská společnost, ačkoliv mohl použít kratší a elegantnější pojem „registrovaná církev“.
Neakceptováno
Neshledáváme důvod definovat právní pojem církevní právnické osoby, protože v ostatních právních předpisech se příslušná ustanovení zpravidla nevztahují pouze na evidované právnické osoby, ale na všechny právnické osoby vzniklé podle zákona upravujícího církve a náboženské společnosti. Jiné právní předpisy totiž často nerozlišují mezi evidovanou (nově církevní) právnickou osobou a církví a náboženskou společností. V textu právních předpisů se používá spíše termín „registrované církve a náboženské společnosti“, jímž se míní jak církve a náboženské společnosti, tak evidované právnické osoby (např. zákon o daních z příjmů v § 15 odst. 1 a § 20 odst. 8: „Od základu daně … lze odečíst hodnotu … pro registrované církve a náboženské společnosti, …“), nebo se evidované právnické osoby opisují jinými slovy (např. zákon o evidenci skutečných majitelů v § 38 odst. 5: „… církve, náboženské společnosti a ostatních právnických osob podle zákona upravujícího církve a náboženské společnosti …“). Vzhledem k tomu, že by právní pojem „církevní právnická osoba“ nenašel širší uplatnění v jiných právních předpisech, nepovažujeme za nutné jej definovat.
Kromě toho vložením definice do § 3, který je uvozen slovy „Pro účely tohoto zákona se rozumí“, bychom se omezení definovaného pojmu pouze na církevní zákon stejně nevyhnuli.
Pokud jde o slovo „církevní“: Všechny náboženské společnosti byly osloveny s žádostí o připomínky, žádná z nich pojem „církevní právnická osoba“ nepřipomínkovala. Na neformálním setkání s představiteli církví a náboženských společností v červnu 2023 byly necírkevní náboženské společnosti výslovně dotázány, zda jim tento pojem vadí. Odpověděly, že nevadí, protože je to jednodušší než vymýšlet nějaký dlouhý název. Z tohoto důvodu také není vhodné zavádět jiný, dlouhý a méně praktický pojem. Dle názoru předkladatele nedochází užíváním této legislativní zkratky, pod kterou se fakticky zahrnují i právnické osoby nekřesťanských náboženských společností, k porušení náboženské neutrality státu. Pojem „církevní právnická osoba“ používá ve své judikatuře i Ústavní soud a používá se i v oficiálních materiálech vlády (např. v 10411/2023-UVCR).
K čl. I bodu 3
Doporučujeme vypustit celý § 8 odst. 3 pro nadbytečnost, neboť to, že církevní právnickou osobu může založit pouze registrovaná církev a náboženská společnost, vyplývá z § 1 písm. b) a § 15a odst. 1.
Akceptováno
K čl. I bodu 4
Stejně jako v § 11 odst. 1 písm. b) by mělo být i v § 7 odst. 3 upraveno, že registrovaná církev a náboženská společnost zasílá výroční zprávu o výkonu zvláštních práv Ministerstvu kultury.
Neakceptováno
Není důvod pro změnu fungující praxe, tedy pro přidání další byrokratické povinnosti církvím a náboženským společnostem (viz programové prohlášení vlády: „Prosekání byrokratické džungle … pravidla zjednodušíme …“).
K čl. I bodu 9
Doporučujeme nahradit slova „poskytování charitativních služeb nebo výchovně vzdělávacích služeb“ slovy „výkon charitativní činnosti, výchovně vzdělávacích služeb nebo jiné obecně prospěšné činnosti“ tak, aby zde byla návaznost na definici církví a náboženské společnosti v § 3 písm. a).
Akceptováno jinak
Nový text zní „... založené za účelem vyznávání náboženské víry nebo pro výkon charitativní nebo jiné obecně prospěšné činnosti“ (novelizační bod 13).
Na základě zásadní připomínky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy se vypouštějí slova „výchovně vzdělávacích“.
K čl. I bodu 21
Navrhovaná úprava, kdy Ministerstvo kultury místo vydání rozhodnutí o zastavení řízení pouze neprovede evidenci, neodůvodněně zhoršuje dosavadní právní postavení registrovaných církví a náboženských společností, neboť jim odebírá možnost opravného prostředku ve správním řízení a v podstatě jedinou možností obrany pro ně tak zůstává správní soudnictví. Přitom důsledky spojené s neprovedením evidence církevní právnické osoby, která již byla v registrované církví a náboženské společnosti založena, jsou velmi významné. Navíc posouzení, zda má návrh na evidenci všechny náležitosti, má i určitý věcný charakter, např. při posuzování založení církevní právnické osoby k tomu příslušným orgánem registrované církve a náboženské společnosti podle jejího základního dokumentu. Platí, že stávající úprava je projevem registračního principu v evidenci církevních právnických osob stejně jako § 16 odst. 6, kde se vydání rozhodnutí nadále zachovává. Rozhodnutí o odmítnutí se ostatně vydává v případě, že návrh na zápis právnické osoby neobsahuje všechny předepsané náležitosti, i podle zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů. Navrhujeme proto ponechání dosavadní úpravy.
Akceptováno
V § 16 odst. 4 ponechána slova „řízení o návrhu se zastaví“.
K čl. I bodu 24
Součástí sbírky listin Rejstříku registrovaných církví a náboženských společností by měly být i zasílané výroční zprávy a účetní závěrky.
Akceptováno
Nový § 18 odst. 2: „(2) Do sbírky listin Rejstříku registrovaných církví a náboženských společností se zakládají výroční zprávy a účetní závěrky zaslané ministerstvu.“.
K čl. I bodu 34
Navrhovaná možnost požádat o zrušení oprávnění k výkonu jen některého zvláštního práva je koncepční změnou oproti stávající úpravě, která vychází z principu, že jednotlivá zvláštní práva tvoří celek jednoho oprávnění. Přiznání oprávnění mělo vydělit zvláštní skupinu registrovaných církví a náboženských společností, u nichž lze slovy důvodové zprávy do značné míry garantovat serióznost v působení ve veřejné sféře, ale též patřičné odborné zázemí pro takovou činnost. V odborné literatuře se v souvislosti s přiznáním oprávnění mluví i o registraci druhého stupně nebo i o tzv. akreditovaných církvích a náboženských společnostech. Proto je nyní možné požádat o přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv jen jako celku a stejně tak i tento celek zrušit. Pokud se má tato koncepce opustit, je potřeba tuto změnu promítnout do celého zákona. Zvláště by mělo být umožněno, aby si registrovaná církev a náboženská společnost, která má zájem pouze o výkon jednoho určitého zvláštního práva, mohla požádat pouze o něj. Podle navrhovaného zákona by totiž byla v tomto případě po získání oprávnění k výkonu zvláštních práv podle § 7 odst. 1 písm. a) až d) nucena žádat o zrušení nadbytečných 3 zvláštních práv. Rovněž by mělo být v případě podle § 21 odst. 1 písm. c) umožněno zrušit pouze oprávnění k výkonu dotčeného zvláštního práva, při němž dochází k porušování povinností registrované církve a náboženské společnosti, nikoli i výkonu ostatních zvláštních práv, kde k takovému porušování nedochází.
Neakceptováno
Princip, že jednotlivá zvláštní práva tvoří celek jednoho oprávnění, v praxi neplatí, neboť různé církve a náboženské společnosti mají různá oprávnění. Tudíž není naplněna idea tzv. registrace druhého stupně nebo akreditace ve smyslu buď všechna práva nebo žádné.
Neshledáváme praktický důvod pro zavedení možnosti požádat o přiznání pouze jednoho zvláštního práva. Zároveň neshledáváme důvod pro změnu § 21 odst. 1 písm. c).
K čl. I bodu 44
Doporučujeme doplnit navrhované zrušení ručení registrované církve a náboženské společnosti za závazky církevní právnické osoby, pokud při likvidaci její majetek nepostačuje k úhradě závazků, přechodným ustanovením tak, aby nedošlo ke zhoršení postavení věřitele v situaci, kdy by církevní právnická osoba vstoupila do likvidace ještě před nabytím účinnosti navrhované změny.
Akceptováno
K čl. I bodu 45
Doporučujeme pro nadbytečnost vypustit § 27 odst. 1 až 3, neboť tato pravidla jsou již obsažena ve správním řádu. Ponechání těchto ustanovení může pouze působit výkladové obtíže, např. zda je možné učinit podání v elektronické podobě nebo v jazyce národnostní menšiny.
Akceptováno
K čl. III
Doporučujeme do návrhu zařadit i vypuštění bodu 4 v položce 3. Toto osvobození bylo vázáno na provádění zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a lze ho již v této době považovat za obsoletní.
Neakceptováno
Ministr kultury měl až do začátku roku 2023 povinnost každoročně předkládat Zprávu o dopadech zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Z této zprávy vyplývá, že soudy ČR ještě řeší 727 žalob na určení vlastnického práva a další žaloby přibývají z důvodu nepromlčitelnosti tohoto práva (rozsudek NS ze dne 23.03.2021 28 Cdo 390/2021). Proto ustanovení bodu 4 v položce 3 Sazebníku zákona o správních poplatcích není obsoletní.
K části Shrnutí závěrečné zprávy RIA
Považujeme za problematické tvrzení předkladatele, že navrhovaná právní úprava bude mít pozitivní dopad na životní prostředí, konkrétně snížení uhlíkové stopy v důsledku snížení administrativní zátěže. Tvrzení není podloženo žádnými daty, navíc předkladatel uvádí, že dojde k „drobným úpravám Informačního systému církví a náboženských společností“, jejichž uhlíkovou stopu předkladatel nezmiňuje. Se stejnou logikou by bylo nutné zohlednit uhlíkovou stopu vzniklou při tvorbě návrhu této regulace, včetně energií spotřebovaných na tvorbu a vypořádání připomínek. V obecné rovině lze polemizovat s tím, že by rušení administrativních úkonů prováděných prostřednictvím informačních technologií vedlo k úspoře energií, protože počítače či servery zpravidla neběží o to méně, ale vykonávají se na nich jiné úkony. Protože je velmi diskutabilní, zda skutečně k nějaké redukci uhlíkové stopy dochází, doporučujeme toto tvrzení ze ZZ RIA vypustit.
Akceptováno
Předmětné tvrzení ze závěrečné zprávy RIA vypuštěno.
K části 1.2.5 Ručení církví a náboženských společností za závazky jejich evidovaných právnických osob v likvidaci
V tabulce ve sloupci Pobočné spolky doporučujeme nahradit hovorové „víc jak“ spisovným „více než“.
Akceptováno
Ministerstvo životního prostředí
Zásadní připomínka:
1. Dle rozhodnutí ÚOHS je nutné pojímat diecézi, jako minimální jednotku církve, což mnohdy způsobuje problémy. Na základě uvedeného žádáme do novely předmětného zákona zařadit jako minimální jednotku církve farnost nebo řád.
Odůvodnění:
Změna by znamenala lepší koordinaci a spolupráci.
Upřesnění připomínky ze dne 27. července 2023:
1. Navrhujeme doplnění novely o ustanovení § 27 odst. 10:
V § 27 se za odstavec 9 vkládá nový odstavec 10, který zní: „Vztahy mezi církevními právnickými osobami navzájem a vztahy mezi církevními právnickými osobami a církvemi a náboženskými společnostmi nezakládají existenci jednoho podniku ani propojených podniků ve smyslu evropského práva.“
Odůvodnění:
V současnosti vyvstávají pochybnosti nad aplikací uvedených pravidel na církevní právnické osoby, což posiluje právní nejistotu. Připomínka reflektuje specifickou povahu církevních právnických osob a úkolů, které plní. Změna by znamenala lepší koordinaci a spolupráci.
Neakceptováno, vysvětleno
Existence jednoho podniku, resp. propojených podniků je upravena přímo použitelnými předpisy EU, např. v příloze I Nařízení Komise (EU) 2022/2472, na které připomínka MŽP odkazuje. Vzhledem k tomu, že nařízení EU mají aplikační přednost před vnitrostátním právem, neměl by nově vložený odstavec žádný právní význam, neboť vztahy mezi církevními právnickými osobami jako propojenými podniky by musely i nadále být posuzovány podle nařízení EU. Případné pochybnosti nelze odstranit vnitrostátní legislativou, ale toliko vyjasněním na úrovni práva evropského.
Církev Křesťanská společenství
Rádi bychom zapracovali do zákona možnost, abychom jako církev existující nepřetržitě nejprve v Československu a posléze v České republice od roku 1991, mít přidělena zvláštní práva vyjmenovaná v § 7 zmíněného zákona.
Jak jsem uvedl, naše církev byla založena v roce 1991. Základem byl původní sbor ČCE Holešovice (Na Maninách), kolem kterého se začaly sdružovat další nezávislé skupiny. Vzhledem k nemožnosti registrace dle tehdejšího zákona o církvích, byla naše registrace vedena jak občanské sdružení. V roce 2002 jsme se jako první zaregistrovali dle nového zákona, který se nyní novelizuje.
Během let jsme na MK zasílali naše výroční zprávy a účetní uzávěrky. Nyní je pravidelně zveřejňujeme na webu CKS.
Při vzniku zákona o církvích v roce 2002 byly zavedeny požadavky, které umožňovaly nebo naopak neumožňovaly dosáhnout na zvláštní práva. Jsou jimi zmíněné výroční zprávy, podpisy občanů hlásících se k církvi v počtu 1 promile počtu občanů České republiky a existence církve dle tohoto zákona po dobu 10 let. Požadavky se zdály býti pochopitelnými, nicméně církve v České republice nerostou, ba naopak. Tak jsme se dostali do momentu, kdy se zvláštním právům těší církve s mnohem menšími počty, než mají Křesťanská společenství, což nám přijde nerovné. Toho se týká i vykazování počtu členů. Církve obdobného typu, jako jsme my, mají jednak členství aktivních členů a jednak zmiňují přátele církve nebo lidi, kteří se někdy účastní jejich aktivit. Námi zveřejňované počty se týkají pouze aktivních členů.
Situace se během dvaceti let změnila, proto prosíme o narovnání možnosti dosažení na tato práva.
V souvislosti s tím bychom Vás chtěli požádat o zanesení do návrhu novely zákona možnost se o práva jako církev ucházet.
Možnosti se nám po diskuzi s Vámi jeví dvě a to buď
A. navrhnout snížení požadovaných podpisů na 0,2 promile v § 11. Při současném počtu obyvatel je to něco přes 2000 lidí. Tento návrh má výhodu, že případné schvalovaní nebude probíhat mezirezortním připomínkovým procesem
nebo
B. prodloužit výjimku v § 27 na 25 let. Zde je mezirezortní připomínkové řízení podmínkou a může celý proces schvalování zkomplikovat.
Zvláštní práva měla být podle původního záměru přidělována církvím a náboženským společnostem ověřeným, které mají pozitivní vliv na společnost a nejsou ohrožením, že by práva zneužily. Máme za to, že jsme za 30 let existence nebyli součástí žádného excesu nebo soudního řízení. Od státu jsme nikdy nežádali finanční prostředky ani jinou podporu. Prosíme tedy o vstřícnost v umožnění se v tomto zařadit mezi ostatní legitimní církve v České republice.
Neakceptováno
Ministerstvo kultury požádalo o stanovisko k těmto připomínkám Bezpečnostní informační službu, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo obrany, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo spravedlnosti, tedy ústřední orgány, do jejichž gescí zvláštní práva církví a náboženských společností zasahují.
Odpovědi všech dotázaných orgánů byly negativní, a to zejména z důvodů bezpečnostních, popř. praktických, rozpočtových či legislativně technických (prodloužení výjimky).
Zároveň platí, že náboženská svoboda je garantována v plné šíři i těm církvím a náboženským společnostem, jimž zvláštní práva přiznána nejsou. Zvláštní práva nespadají pod čl. 16 Listiny, jedná se o speciální privilegia, kdy stát dovoluje, aby církev a náboženská společnost pronikala do veřejnoprávního prostoru.
Kněžské bratrstvo svatého Pia X. v České republice
Naše připomínky se týkají ustanovení § 11 zákona o náležitostech návrhu na přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv (uvedených v § 7 zákona), kde navrhujeme u zvláštních práv uvedených pod písm. c), d) a e) odst. 1 § 7 zákona zrušení náležitosti uvedené v ust. § 11 odst. 4 písm. a) zákona.
Následuje podrobnější rozbor a zdůvodnění výše uvedeného návrhu:
Zvláštní práva, uvedená v ust. § 7 odst. 1 písm. a) až e) zákona, lze rozdělit na dvě skupiny.
První skupina zvláštních práv, do níž počítáme zvláštní práva uvedená pod písm. a) a b), opravňuje registrovanou církev a náboženskou společnost spolupůsobit vedle příslušných státních zaměstnanců či pedagogických pracovníků ve státních institucích a státních zařízeních, a sice na státních školách, v ozbrojených silách, ve vazebních věznicích, věznicích, detenčních ústavech a místech výkonu ochranného léčení a ochranné výchovy, a podílet se na výkonu činnosti těchto institucí a zařízení, která mají zásadní význam pro fungování či ochranu společnosti. Je proto logické, že v tomto případě vzhledem k mimořádnému veřejnému zájmu na nerušeném plnění účelu těchto institucí a zařízení stát stanoví přísnější podmínky a požaduje doložení určitého vyššího, z hlediska celkového počtu obyvatelstva státu reprezentativnějšího počtu osob hlásících se k dané registrované církvi a náboženské společnosti.
Druhá skupina zvláštních práv, do níž počítáme zvláštní práva uvedená pod písm. c), d) a e), se bezprostředně týká pouze osob hlásících se k příslušné registrované církvi a náboženské společnosti a přímo souvisí s výkonem náboženského vyznání těchto osob, náboženskými úkony a bohoslužbou, jejichž svoboda je zaručena ústavním pořádkem ČR a potvrzena i tímto zákonem. Realizace činností zahrnutých do kategorie těchto zvláštních práv (tj. uzavírání církevních sňatků, zřizování církevních škol a zachovávání povinnosti mlčenlivosti duchovními v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství) bezprostředně nezasahuje do fungování a činnosti státních orgánů, institucí a zařízení ani se na nich nepodílí. Proto jsme toho názoru, že při podávání žádosti o přiznání oprávnění k výkonu těchto zvláštních práv není adekvátní požadovat prokázání vyššího počtu věřících, než bylo prokázáno při registraci dané registrované církve a náboženské společnosti, a nevidíme tedy důvod, přoč by po desetiletém prověřování činnosti dané registrované církve a náboženské společnosti měly být k této žádosti přikládány podpisy ve smyslu ust. § 11 odst. 4. písm. a) zákona.
K jednotlivým zvláštním právům této skupiny (uvedeným pod písm. c), d) a e) § 7 odst. 1 zákona) uvádíme z tohoto hlediska následující:
1) Zřizování církevních škol (§ 7 odst. 1 písm. d) zákona): Církevní školy se zakládají především pro děti věřících přináležejících k dané registrované církvi a náboženské společnosti a pouze tím se liší od škol soukromých. V České republice může přitom soukromou školu založit mnohem menší právní subjekt než církev a náboženská společnost, proto nevidíme logický důvod, proč by toto právo mělo být upíráno registrované církvi a náboženské společnosti, která je nadto státem mnohem lépe prověřena.
2) Konání obřadů, při nichž jsou uzavírány církevní sňatky (§ 7 odst. 1 písm. c) zákona): Sňatek je u věřících osob zpravidla spojen s náboženským kultem, proto je dovoleno duchovním registrovaných církví a náboženských společností uzavírat sňatky vlastních věřících. Občanskoprávní účinky církevních sňatků se beztak, stejně jako u ciyilních sňatků, řídí občanským právem. Nevidíme důvod, proč by státní uznání církevní formy sňatku před duchovním měla být upírána registrovaným církvím a náboženským společnostem s menším počtem věřících, pokud jinak splní stejné podmínky jako početnější registrované církve a náboženské společnosti. Sňatky musí být beztak vždy nahlášeny příslušnému státnímu orgánu (matričnímu úřadu) a jím potvrzeny. Upření státního uznání obřadu církevního sňatku registrovaným církvím a náboženským společnostem s menším počtem věřících má jistý diskriminační charakter z hlediska výkonu náboženské víry ve srovnání s početnějšími registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi, aniž by to bylo zdůvodnitelné veřejným zájmem, což se jeví v nesouladu s ústavním pořádkem ČR. V záležitosti sňatků sice naše Kněžské bratrstvo svátého Pia X. momentálně kooperuje s registrovanou církví a náboženskou společností Církví římskokatolickou - s jednotlivými diecézemi -, ale toto je založeno na vzájemné dohodě, a proto to nehraje roli ve vztahu k právní úpravě.
3) Zachovávání povinnosti mlčenlivosti duchovními v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství (§ 7 odst. 1 písm. e) zákona): Rovněž pro přiznání oprávnění k výkonu tohoto zvláštního práva není pro stát relevantní počet osob přináležejících k registrované církvi a náboženské společnosti, neboť se to bezprostředně týká svobodného uplatňování náboženského přesvědčení při výkonu náboženských funkcí a úkonů. Proto jsme toho názoru, že by i zde, stejně jako v předchozím případě, měla platit rovnost v možnostech praktikování náboženské víry bez ohledu na velikost registrované církve a náboženské společnosti, pokud není zjištěna objektivní překážka přiznání tohoto zvláštního práva. Stejně jako v předchozím případě upírání tohoto práva menším registrovaným církvím a náboženským společnostem jen na základě počtu věřících má jistý diskriminační charakter.
Shrnutí:
Plně souhlasíme s návrhem novely zákona č. 3/2002 Sb., zpřísňujícím podmínky pro přiznání oprávnění k výkonu zvláštního práv ve smyslu každoročního zasílání výroční
zprávy o činnosti za kalendářní rok a účetní závěrky Ministerstvu kultury (navrhovaná změna ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona).
Ve smyslu výše uvedeného zdůvodnění navrhujeme zrušení povinnosti předkládat „podpisy tolika zletilých občanů České republiky nebo cizinců s trvalým pobytem v České republice hlásících se k této církvi a náboženské společnosti, kolik činí nejméně 1 promile obyvatel České republiky podle posledního sčítání lidu", kterou stanoví § 11 odst. 4 písm. a) zákona jako součást návrhu na přiznání oprávnění k výkonu těchto zvláštních práv (uvedených v ust. § 7 odst. 1 zákona pod písm. c), d) a e)):
1) konat obřady, při nichž jsou uzavírány církevní sňatky podle zvláštního právního předpisu,
2) zřizovat církevní školy podle zvláštního právního předpisu,
3) zachovávat povinnosti mlčenlivosti duchovními v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo práva obdobného zpovědnímu tajemství.
2