Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNCRPH4FWW najdete zde
V.
SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA
1. Základní identifikační údaje
Zákon, kterým se mění zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích
a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb.,
o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
Zpracovatel / zástupce předkladatele:
Ministerstvo kultury
Předpokládaný termín nabytí účinnosti, v případě dělené účinnosti rozveďte
1. července 2024
Implementace práva EU: Ne
2. Cíl návrhu zákona
Cíle návrhu zákona jsou následující:
2.1 zjednodušení systému evidence církevních právnických osob a snížení administrativní zátěže při jejich evidenci,
2.2 zajištění možnosti získat elektronický úředně ověřený výpis z církevních rejstříků dálkovým přístupem,
2.3 zavedení možnosti, aby církve a náboženské společnosti mohly samy podat návrh na zrušení oprávnění k výkonu zvláštních práv nebo některého zvláštního práva,
2.4 posílení transparentnosti církví a náboženských společností, které mají v úmyslu požádat
o přiznání zvláštních práv,
2.5 úprava ručení církví a náboženských společností tak, aby odpovídalo ručení u obdobných právnických osob v českém právním řádu,
2.6 upřesnění některých ustanovení zákona,
2.7 zjednodušení legislativy, tj. zrušení zmocňovacího ustanovení pro vydání prováděcí vyhlášky a zrušení této vyhlášky,
2.8 navazující změny, které je nutné promítnout do zákona o správních poplatcích.
3. Agregované dopady návrhu zákona
3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: ANO
Marginální náklady, které budou plně hrazeny z rozpočtové kapitoly MK, se budou týkat drobných úprav Informačního systému církví a náboženských společností (na výpisech bude nově uvedena i mateřská církev, změní se název rejstříku). Nebudou vznášeny žádné další požadavky vůči státnímu rozpočtu.
3.2 Dopady na mezinárodní konkurenceschopnost ČR: NE
3.3 Dopady na podnikatelské prostředí: NE
3.4 Územní dopady včetně dopadů na územní samosprávné celky: NE
3.5 Sociální dopady: NE
3.6 Dopady na rodiny: NE
3.7 Dopady na spotřebitele: NE
3.8 Dopady na životní prostředí: ANO
Snížením administrativní zátěže při evidenci církevních právnických osob dojde ke snížení uhlíkové stopy.
3.9 Dopady ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů: NE
3.10 Dopady na výkon státní statistické služby: NE
3.11 Korupční rizika: NE
3.12 Dopady na bezpečnost nebo obranu státu: NE
ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA Z HODNOCENÍ DOPADŮ REGULACE (RIA)
k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
1. Důvod předložení a cíle
1.1 Název
Zákon, kterým se mění zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
1.2 Definice problému
1.2.1 Složitá a administrativně náročná evidence evidovaných právnických osob
Evidované (církevní) právnické osoby se v současné době podle zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů, (dále také jen „církevní zákon“ nebo „zákon“) člení do dvou druhů, a to na a) evidované právnické osoby sloužící k realizaci svobody náboženského vyznání, typicky farnosti, náboženské obce, sbory, farní sbory, biskupství, diecéze, senioráty, řeholní řády a kongregace, misijní skupiny apod., a na b) evidované právnické osoby založené pro poskytování charitativních služeb, zákonem souhrnně označované za účelová zařízení. V praxi se běžně označují jako charity a diakonie. Patří mezi ně lůžkové hospice nebo mobilní specializovaná paliativní péče, sociální a zdravotní služby, chráněné dílny a další.
Zatímco evidence prvního druhu evidovaných právnických osob je poměrně jednoduchá, v případě charit, diakonií a podobných účelových zařízení je k evidenci vyžadována řada dokladů, včetně úředně ověřených podpisů. Zároveň jsou těmto subjektům ukládány povinnosti, které se prvního druhu evidovaných právnických osob netýkají.
Rozčlenění evidovaných právnických osob na dvě kategorie postrádá jak teoretické, tak praktické opodstatnění.
V rovině teoretické totiž nelze od sebe oddělit „vyznávání náboženské víry“ a „poskytování charitativních služeb“, neboť vyznávání víry se projevuje blíženskou láskou a naopak nezištná služba potřebným je faktickým projevem žité víry. V praxi tak např. farnosti a sbory, tedy instituce založené „za účelem vyznávání náboženské víry“ často samy poskytují humanitární a další sociální pomoc. Tyto dva aspekty projevů náboženské víry nelze oddělit.
V rovině praktické v rejstříku evidovaných právnických osob neexistuje a ani není vyžadován údaj o tom, zda se jedná o první nebo o druhý typ evidované právnické osoby. Absence této informace nezpůsobuje žádné problémy, což dokládá, že odlišovat dva typy evidovaných právnických osob nemá opodstatnění ani v praxi.
V současné době je v rejstříku evidováno více než 4 tisíce evidovaných právnických osob, z nichž je 226 účelových zařízení (6 %).
1.2.2 Neexistence zákonné povinnosti poskytnout veřejnosti elektronický úředně ověřený výpis z církevních rejstříků
V současné době neexistuje zákonná povinnost, aby Ministerstvo kultury (dále také jen „ministerstvo“) umožňovalo získat úředně ověřený výpis z církevních rejstříků. Jediná zákonem zaručená možnost je získat výpis v listinné podobě, což je možné pouze na Ministerstvu kultury na základě žádosti a po zaplacení příslušného správního poplatku.
1.2.3 Nemožnost zrušení oprávnění k výkonu zvláštního práva na návrh církve a náboženské společnosti
V současné době zákon umožňuje pozbytí oprávnění k výkonu zvláštních práv pouze z moci úřední, popř. při zániku církve a náboženské společnosti. Zákon neupravuje možnost, aby církve a náboženské společnosti mohly samy o zrušení tohoto oprávnění požádat, a to ani u všech zvláštních práv ani jednotlivě. Tato situace je z podstaty neudržitelná: církev a náboženská společnost nemá legální možnost pozbýt zvláštních práv z vlastního rozhodnutí.
1.2.4 Výroční zprávy a účetní závěrky církví a náboženských společností ve vztahu k žádostem o přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv
Církve a náboženské společnosti, které žádají o přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv, mají povinnost deset let před podáním návrhu zveřejňovat své výroční zprávy. Zákon však neupravuje, jakým způsobem mají být tyto zprávy zveřejňovány, a především nedává ministerstvu možnost, jak by splnění této povinnosti mohlo kontrolovat. Ministerstvo sice obdrží najednou výroční zprávy a účetní závěrky za posledních deset let spolu s návrhem na přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv, ale nemá možnost ověřit, zda a jakým způsobem byly výroční zprávy zveřejněny. Zároveň by bylo vhodné, aby byly veřejnosti k dispozici v průběhu let i účetní závěrky – takovou povinnost zákon církvím a náboženským společnostem usilujícím o přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv neukládá, takže kontrola jejich financování ze strany veřejnosti není možná.
1.2.5 Ručení církví a náboženských společností za závazky jejich evidovaných právnických osob v likvidaci
Současná legislativa upravuje ručení církví a náboženských společností za evidované právnické osoby tak, že nepostačuje-li při likvidaci evidované právnické osoby její majetek k úhradě závazků, ručí za tyto závazky registrovaná církev a náboženská společnost, jejíž orgán navrhl tuto evidovanou právnickou osobu k evidenci. Nejeví se však jako důvodné, aby ručení za závazky evidovaných právnických osob bylo upraveno jinak, než je tomu u obdobných typů právnických osob v českém právním řádu.
Analýzou zahraničních právních úprav bylo zjištěno, že v žádné z uvedených zemí (Německo, Rakousko, Belgie, Nizozemí, Francie, Řecko, Slovensko, Španělsko, Portugalsko) není zákonem zakotvený vztah ručení církve jako celku za závazky jiné církevní instituce. Většina církví a náboženských společností představuje mnohovrstevnaté útvary a jsou členěny na větší množství „církevních institucí“, které jsou zpravidla mezi sebou v určitých hierarchických nebo jiných koordinačních vztazích. Tak například Církev československá husitská se vnitřně organizačně člení na 5 diecézí, 280 náboženských obcí, 3 „jiné“ instituce a 13 institucí charitativního typu (účelových zařízení). Českobratrská církev evangelická se člení na 14 seniorátů, do nichž se sdružuje 242 sborů a nadto zřizuje tato církev 25 diakonií. Největší církev, tedy římskokatolická, svých 2 267 evidovaných právnických osob hierarchicky člení do 2 provincií, v nich do 8 (arci)biskupství, vedle nichž stojí 161 řeholních institucí, sdružených do konferencí vyšších řeholních představených.
Z hlediska vnitrostátní systematické komparace lze vztah registrované církve a náboženské společnosti a jí zřizovaných evidovaných právnických osob připodobnit vztahu spolku a pobočného spolku. Hlavní spolek může ručit za dluhy určité, popřípadě i za veškeré dluhy pobočného spolku, vždy však soukromoprávní cestou a pouze v rozsahu určeném stanovami hlavního spolku. Míru ručení je zároveň třeba nechat zapsat do rejstříku spolků. Pokud není ve stanovách zakotveno jinak, hlavní spolek za dluhy pobočného spolku po jeho vzniku neručí. Standardem vztahu mezi pobočným spolkem a hlavním spolkem je absence ručení, ve výjimečných případech ručení omezené symbolickou částkou nebo hodnotou likvidačního zůstatku.
Pro lepší zdůraznění současného a navrhovaného stavu problematiky ručení uvádíme následující přehlednou tabulku několika vybraných spolků, které zřizují větší množství pobočných spolků, než kolik je evidovaných právnických osob všech registrovaných církví a náboženských společností dohromady.
NÁZEV
POBOČNÉ SPOLKY
RUČENÍ
ODKAZ
Junák - český skaut, z. s.
Ano, víc jak 550 pobočných spolků.
Omezené. Za dluhy vzniklé z činnosti organizační jednotky ručí organizační jednotka jí přímo nadřízená, není-li taková, pak ručí Junák jako hlavní spolek. Ručení podle předchozí věty je omezeno částkou sto tisíc korun souhrnně za všechny dluhy organizační jednotky.
Stanovy, bod 47
Orel
Ano, 284 pobočných spolků.
Ne. Stanovy ručení nezmiňují
Odkaz
Česká unie sportu, z.s. (dříve ČSVT)
Ano, 115 pobočných spolků.
Ne. ČUS neručí za závazky a dluhy KO ČUS.
Stanovy, čl. XIII. písm. b)
Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska
Ano, víc jak 7000 pobočných spolků
Ne. SH ČMS neručí za dluhy organizační jednotky – pobočného spolku a neodpovídá za činnost organizační jednotky – pobočného spolku. Před zápisem ano - Z právních jednání organizační jednotky – pobočného spolku vzniklých přede dnem jeho zápisu do spolkového rejstříku je SH ČMS oprávněn a zavázán společně a nerozdílně s organizační jednotkou.
Stanovy, čl. 5 odst. 7
Česká obec sokolská (Sokol)
Ano, víc jak 1000 pobočných spolků
Ne. Po zápisu jednoty nebo župy do spolkového rejstříku za dluhy jednoty či župy ČOS neručí.
Odkaz (Stanovy, čl. 10.2.)
Český zahrádkářský svaz, z. s.
Ano, víc jak 1000 pobočných spolků
Omezené. Z právních jednání organizační jednotky, vzniklých přede dnem jejího zápisu do veřejného rejstříku, je svaz oprávněn a zavázán společně a nerozdílně s organizační jednotkou. Ode dne zápisu organizační jednotky do veřejného rejstříku ručí svaz za dluhy organizační jednotky pouze do výše hodnoty likvidačního zůstatku organizační jednotky po vypořádání všech závazků organizační jednotky.
Stanovy § 1 odst. 6
Pionýr, z. s.
Ano, víc jak 200 pobočných spolků.
Ne. Pionýr a jeho pobočné spolky za své závazky vzájemně neručí.
Odkaz (Stanovy, čl. IX odst. 4.)
Klub českých turistů
Ano, víc jak 300 pobočných spolků.
Ne. KČT neručí za závazky.
Stanovy, bod 34
Česká tábornická unie, z.s.
Ano, víc jak 100 pobočných spolků.
Ne. ČTU neručí za závazky.
Stanovy, bod 7.2
Český červený kříž
Ano, víc jak 100 pobočných spolků.
Ne. Jednotlivé subjekty ČČK si navzájem neručí za své závazky.
Stanovy, § 64
Český svaz včelařů, z.s.
Ano, víc jak 1000 pobočných spolků
Ne. Svaz neručí za závazky pobočných spolků a pobočné spolky neručí za závazky svazu
Stanovy, čl. 38 odst. 11
Český svaz žen z.s.
Ano, 87 pobočných spolků.
Ne. Ručí jen v případě že statutární orgán ručení schválí
Stanovy, bod 7.7.1.
V případě odborových organizací je skutečnost podstatně méně přehledná, neboť s ohledem na privilegovaný způsob jejich založení (§ 3025 odst. 2 občanského zákoníku) se ve veřejném rejstříku neevidují vztahy mezi odborovými organizacemi, které mají povahu „základních organizací“ (de facto pobočných spolků), a odborových organizací v podobě „odborových svazů“ (de facto hlavních spolků).
Uvedené dokládá, že právní úprava odpovědnosti registrovaných církví a náboženských společností za závazky evidovaných právnických osob je nepoměrně přísnější, než právní úprava v případě spolků a odborových organizací, aniž by pro to byl rozumný důvod.
Ministerstvu je zatím znám pouze jeden případ evidované právnické osoby v úpadku. Jedná se o Římskokatolickou farnost Trmice, která začala obchodovat se dřevem. Původně úspěšné podnikání se po nákupu pily a briketárny v roce 2009 zhoršilo natolik, že v roce 2010 bylo zahájeno insolvenční řízení, v němž se 28 věřitelů přihlásilo o pohledávky ve výši 18 mil. Kč. V následném konkurzu pak musely být rozprodány jak fary, tak kostely včetně přilehlého hřbitova.
Zákonem č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 177/2013 Sb. a zákona
č. 125/2019 Sb., byl církvím a náboženským společnostem vrácen rozsáhlý hospodářský majetek. Jako náhradu za majetek, který nebylo možné vydat, vyplácí stát církvím
a náboženským společnostem finanční náhradu a po přechodné období jim vyplácí také příspěvek na činnost, jehož výše se každoročně snižuje a jehož vyplácení bude ukončeno v roce 2029. Církve a náboženské společnosti tak počínaje rokem 2030 ponesou vlastní zodpovědnost za své hospodářské zabezpečení. Tyto důvody je vedou k tomu, aby vrácený majetek efektivně investovaly do hospodářských činností. V důsledku však může dojít nejen ke ztrátě, ale v krajním případě i k úpadku evidované právnické osoby. Tato okolnost zvyšuje naléhavost změny příslušné právní úpravy ohledně ručení.
1.2.6 Nepřesnost některých ustanovení zákona
a) Zákon umožňuje církvím a náboženským společnostem zakládat účelová zařízení pouze za účelem poskytování charitativních služeb. Ústavní soud ale opakovaně judikoval, že církve a náboženské společnosti vykonávají mj. i činnosti v oblasti vzdělávací (viz např. ÚS 4/2002 Sb., I. ÚS 146/03, Pl. ÚS 9/07). Tento účel v zákoně stále chybí.
b) Po novele insolvenčního zákona, která zrušila možnost zamítnout insolvenční návrh proto, že majetek nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, nebyl aktualizován zákon č. 3/2002 Sb., v němž je tato možnost na několika místech stále uvedena.
c) V průběhu platnosti předchozího zákona č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností, ale i po přijetí současného zákona č. 3/2002 Sb. se používal pojem „církevní právnická osoba“. Novelou zákona č. 495/2005 Sb. byl tento pojem nahrazen novým pojmem „evidovaná právnická osoba“, který se však v praxi nevžil a bez kontextu se zákonem č. 3/2002 Sb. nemusí být vždy srozumitelný. Termín „církevní právnická osoba“ se rovněž nedůsledně ponechal v některých částech církevního zákona a v zákoně o správních poplatcích. Terminologie je tedy v současné době nevyhovující.
d) Při předkládání návrhu na evidenci nové evidované právnické osoby zákon neukládá církvím a náboženským společnostem, aby v návrhu uvedly, o jaký typ právnické osoby v rámci jejich vnitřního uspořádání se jedná. U církví a náboženských společností se složitou strukturou se ovšem z pouhého názvu nedá poznat, zda se jedná např. o řeholní společnost nebo laické sdružení, charitní zařízení apod. Informace, o jaký typ evidované právnické osoby se jedná, je přitom důležitá, neboť základní dokument církve a náboženské společnosti může upravovat některé náležitosti různých typů jejích právnických osob odlišně.
e) Mezi informacemi, které musí být v rejstříku evidovaných právnických osob zveřejněny, chybí údaj o tom, pod kterou církev a náboženskou společnost daná evidovaná právnická osoba spadá, přesněji, pod kterou církev a náboženskou společnost spadá orgán, který ji navrhl k evidenci. V některých případech tato příslušnost sice vyplývá ze samotného názvu (např. „Římskokatolická farnost v …“), často ovšem tuto příslušnost nelze bez bližší znalosti organizační struktury dané církve a náboženské společnosti poznat (např. „Domov blahoslavené Bronislavy“, „Dílo svaté Hedviky“, „Společenství svaté Kláry“, „Hospic na Svatém Kopečku“ apod.).
f) Zákon na několika místech uvádí, že úkon provádí „orgán, který navrhl“ právnickou osobu k evidenci. Tato formulace je nepřesná, neboť v případě některých církví existuje pluralita takových orgánů a jejich kompetence vymezené v základním dokumentu se nezřídka překrývají. Z hlediska validity evidenčního úkonu je rozhodné pouze to, že návrh podal jeden z orgánů, který je k takovému kroku oprávněn podle základního dokumentu. Nehledě na to, že orgán, který právnickou osobu navrhl v minulosti k evidenci, již nemusí existovat.
g) Podnikání a jinou výdělečnou činnost zákon označuje jako „doplňkovou“. Za „doplňkovou“ činnost lze obecně považovat činnost navazující na činnost hlavní nebo činnost sloužící
k účinnějšímu využití zdrojů a majetku (viz např. zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, § 20 odst. 2; zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon, § 135). Současné znění vychází ze situace před účinností zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. V té době byl provoz církví a náboženských společností financován ze státního rozpočtu, proto církve a náboženské společnosti neměly potřebu podnikat. Zákon o majetkovém vyrovnání však financování církví a náboženských společností od státního rozpočtu zcela oddělil. Vrácený majetek a finanční náhrada mají sloužit také jako kapitálová základna pro to, aby se církve a náboženské společnosti financovaly samy, bez pomoci státu. Z toho plyne, že podnikání a jiná výdělečná činnost již nenaplňuje znaky „doplňkovosti“. Nicméně i nadále je účelem církví a náboženských společností a evidovaných právnických osob vyznávání náboženské víry a poskytování veřejně prospěšných služeb, přičemž podnikání je pouze zdrojem pro činnost hlavní.
h) Právní úprava uvedená v § 16 odst. 1 opakuje úpravu obsaženou již v § 15a odst. 1.
ch) Zákon požaduje, aby k návrhu na evidenci právnické osoby byly přiloženy její stanovy. Podle terminologie církví a náboženských společností však některé jejich církevní právnické osoby nemají stanovy, ale statut nebo jinak označený obdobný dokument.
i) V § 16 odst. 5 zákon uvádí, že se řízení o návrhu na evidenci zastaví, ačkoliv se v tomto případě nejedná o správní řízení, ale pouze o evidenční úkon.
j) V zákoně není výslovně uvedeno, že registrovaná církev a náboženská společnost nemůže zaniknout jako právnická osoba dříve, než zaniknou všechny její právnické osoby evidované v rejstříku evidovaných právnických osob.
k) Veškeré návrhy podávané podle tohoto zákona mají být podávány ve dvojím vyhotovení.
V současné době je však většina návrhů podávána elektronicky prostřednictvím datové schránky, nikoli v listinné podobě.
1.2.7 Nadbytečnost prováděcí vyhlášky č. 232/2002 Sb. upravující vedení rejstříků podle zákona č. 3/2002 Sb.
Ustanovení hlavy V (§ 17 - § 20) církevního zákona stanoví, které údaje a dokumenty tvoří obligatorní obsah zápisů v jednotlivých rejstřících (tj. v Rejstříku registrovaných církví
a náboženských společností, v Rejstříku svazů církví a náboženských společností a v Rejstříku evidovaných právnických osob). Vyhláška v podstatě opakuje to, co již obsahuje zákon. Vyhláška má dále stanovit vzory výpisů a vzory návrhů na evidenci.
Porovnejme, jak je ošetřeno vedení rejstříků v jiných oblastech veřejné správy. Uspořádání veřejných rejstříků není řešeno právním předpisem, ale pouze instrukcí Ministerstva spravedlnosti ČR č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okrestní, krajské a vrhchní soudy. Katastrální vyhláška č. 357/2013 Sb. obsahuje ohledně sbírky listin pouze jedinou větu.
Prováděcí vyhláška k vedení církevních rejstříků je s ohledem na dostačující úpravu v zákoně nadbytečná.
1.3 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti
Zákon č. 3/2002 Sb. provádí právo na svobodu náboženského vyznání, zaručené čl. 15 odst. 1 a čl. 16 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Upravuje svobodu náboženského vyznání a její výkon jak v individuální, tak v kolektivní rovině, přičemž jeho těžiště spočívá v právní úpravě registrace církví a náboženských společností a evidence jimi zřizovaných institucí (tzv. evidované právnické osoby). Prostřednictvím úpravy tzv. zvláštních práv umožňuje registrovaným církvím a náboženským společnostem přístup k oprávněním, obsahujícím veřejnoprávní prvky. Prováděcím předpisem k církevnímu zákonu je vyhláška č. 232/2002 Sb., která upravuje podrobnosti a podmínky pro vedení Rejstříku registrovaných církví a náboženských společností, Rejstříku svazů církví a náboženských společností a Rejstříku evidovaných právnických osob.
1.3.1 Evidence evidovaných právnických osob
Listina v čl. 16 odst. 2 garantuje církvím a náboženským společnostem právo zřizovat řeholní a jiné instituce, a to nezávisle na státních orgánech. Registrované církve a náboženské společnosti tak mají právo (nikoli povinnost) navrhovat ministerstvu k evidenci podle církevního zákona své vnitřní úvary, které tím získají právní osobnost a právní formu evidované (církevní) právnické osoby. Samotné založení evidované (církevní) právnické osoby nepostačuje k jejímu vzniku, ale vyžaduje se její evidence v Rejstříku evidovaných právnických osob. Evidovaná právnická osoba je tedy součástí registrované církve a náboženské společnosti a musí se pohybovat v jí daných mezích, a současně v mezích, které jsou dány církevním zákonem.
Pokud dojde ke změně evidovaných údajů evidované (církevní) právnické osoby, vyžaduje se ohlášení změny formou podání návrhu na evidenci změny orgánem církve a náboženské společnosti, který je k tomu určený v základním dokumentu církve a náboženské společnosti.
Pokud jsou splněny zákonem předepsané podmínky pro evidenci či evidenci změny, je ministerstvo povinno evidenci a evidenci změny provést.
Církevní zákon koncipuje evidované (církevní) právnické osoby podobně jako pobočné spolky, tedy právnické osoby, které svou právní osobnost odvozují od právní osobnosti registrované církve a náboženské společnosti.
1.3.2 Možnost získání výpisu z církevních rejstříků
Pro každý druh právnických osob, upravených církevním zákonem, vede ministerstvo samostatný rejstřík. Ministerstvo z nich vydává úřední výpisy, opisy a potvrzení o určitém zápisu v rejstříku či potvrzení o tom, že v něm určitý zápis není. Tyto dokumenty jsou veřejnými listinami, které se vydávají na základě písemné žádosti, ke které je přiložen kolek v hodnotě stanovené zákonem o správních poplatcích. Výjimku tvoří pouze prvopis výpisu, který není zpoplatněn a ministerstvo jej zasílá jako doklad o tom, že provedlo navrhovaný zápis do rejstříku.
V současném znění zákona není upravena možnost získat dálkovým přístupem úředně ověřený elektronický výpis, který je v souladu s rozvojem digitalizace a přinese žadatelům o výpis časovou i ekonomickou úsporu.
1.3.3 Zrušení oprávnění k výkonu zvláštních práv
Ministerstvo zahájí řízení o zrušení oprávnění k výkonu zvláštních práv, pokud registrovaná církev a náboženská společnost porušuje závažným způsobem nebo opakovaně závazky vůči státu nebo třetím osobám, na základě podnětu orgánu státní správy podle jeho působnosti dané zvláštním právním předpisem, v němž je doloženo závažné nebo opakované porušování povinností pro působení registrované církve a náboženské společnosti podle zvláštního právního předpisu nebo dohody s tímto orgánem státní správy, nebo pokud registrovaná církev a náboženská společnost přestala být bezúhonná. Současné znění zákona nepočítá s možností, aby církev a náboženská společnost mohla sama požádat o zrušení oprávnění k výkonu zvláštních práv, a to i jednotlivě.
1.3.4 Návrh na přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv
V současném znění zákona není specifikován způsob zveřejňování výročních zpráv církve a náboženské společnosti, která má oprávnění k výkonu zvláštních práv, či která má v úmyslu o toto oprávnění usilovat. Situace je pro třetí osoby nepřehledná a ani ministerstvo při řízení o přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv nemá žádnou možnost ověřit, zda církev a náboženská společnost v uplynulých 10 letech tuto povinnost plnila, nebo ne.
1.3.5 Ručení církví a náboženských společností za závazky evidovaných právnických osob
Ustanovení § 26 odst. 4 církevního zákona stanoví, že nepostačuje-li při likvidaci evidované právnické osoby její majetek k úhradě závazků, ručí za tyto závazky registrovaná církev a náboženská společnost, jejíž orgán ji navrhl k evidenci. Při likvidaci evidované právnické osoby je tedy registrovaná církev zákonným ručitelem za závazky této evidované právnické osoby.
1.3.6 Nepřesná a neaktuální ustanovení
a) Zákon neumožňuje církvím a náboženským společnostem zakládat vzdělávací zařízení ve formě evidované (církevní) právnické osoby. Tato možnost by v souladu s nálezy Ústavního soudu (např. ÚS 4/2002 Sb., I. ÚS 146/03, Pl. ÚS 9/07) měla být doplněna.
b) Církevní zákon na několika místech připouští možnost zamítnout insolvenční návrh proto, že majetek nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Tato možnost je v rozporu s aktuálním zněním insolvenčního zákona.
c) Pojem „evidovaná právnická osoba“, který se dostal do zákona až novelou zákona č. 495/2005 Sb., se mezi církvemi a náboženskými společnostmi neujal a je stále používán pojem původní, tedy „církevní právnická osoba“, který navíc byl nedůsledně ponechán v některých částech církevního zákona a v zákoně o správních poplatcích.
d) Zákon neukládá církvi a náboženské společnosti v návrhu na evidenci nové právnické osoby uvést, o jaký typ právnické osoby v rámci její organizační struktury se jedná.
e) V současné době není ve všech případech z rejstříku evidovaných právnických osob patrné, pod kterou církev a náboženskou společnost konkrétní evidovaná právnická osoba spadá.
f) V některých případech církevní zákon uvádí, že úkon provádí „orgán, který navrhl“ právnickou osobu k evidenci. U některých církví ale existuje pluralita orgánů, které mohou úkony provádět, a jejich kompetence vymezené v základním dokumentu se nezřídka překrývají.
g) Zákon označuje výdělečnou činnost církví a náboženských společností za „doplňkovou“. Současné znění vychází ze situace před účinností zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, kdy byl provoz církví a náboženských společností financován ze státního rozpočtu. Podnikání a jiná výdělečná činnost dnes již nenaplňuje znaky „doplňkovosti“, ale je zdrojem pro hlavní činnost, kterou je vyznávání náboženské víry a poskytování veřejně prospěšných služeb.
h) První odstavec § 16 opakuje úpravu, která je uvedena již v § 15a odst. 1.
ch) Současné znění církevního zákona požaduje, aby k návrhu na evidenci právnické osoby byly přiloženy její stanovy. Podle terminologie církví a náboženských společností však některé církevní právnické osoby nemají stanovy, ale statut nebo jinak označený obdobný dokument.
i) V § 16 odst. 5 církevní zákon chybně uvádí, že se řízení o návrhu zastaví, ačkoliv se nejedná o správní řízení, ale pouze o evidenční úkon, na nějž se vztahuje část čtvrtá správního řádu, tedy nevede se o tomto úkonu správní řízení.
j) Registrovaná církev a náboženská společnost musí své zrušení realizovat podáním žádosti Ministerstvu kultury. V zákoně chybí zásada, že registrovaná církev a náboženská společnost nezanikne dříve, než zaniknou všechny její právnické osoby evidované v rejstříku evidovaných právnických osob.
k) V § 27 odst. 2 je stanovena povinnost zasílat veškeré návrhy ministerstvu ve dvou vyhotoveních.
1.3.7 Zmocňovací ustanovení a prováděcí vyhláška
Vyhláška ministerstva kultury č. 232/2002 Sb., kterou se provádí zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů, je nejen s ohledem na postupující digitalizaci veřejné správy zastaralá, ale také duplicitně stanoví postupy, které jsou již upraveny církevním zákonem. Prováděcí vyhláška je zcela nadbytečná. Zákonný důvod pro zápis osobních údajů do rejstříku nebude dotčen (viz čl. 6 odst. 1 písm. c) a čl. 9 odst. 2 písm. g) GDPR).
1.4 Identifikace dotčených subjektů
1.4.1 Církve a náboženské společnosti, evidované (církevní) právnické osoby
Přímé dopady:
· jednodušší evidence církevních právnických osob,
· možnost navrhnout zrušení oprávnění k výkonu zvláštních práv,
· nové povinnosti církví a náboženských společností, které mají v úmyslu požádat o přiznání zvláštních práv,
· ručení za církevní právnické osoby je obdobné jako u spolků a pobočných spolků,
· možnost zakládat církevní právnické osoby za účelem výchovně vzdělávací činnosti,
· dosavadní účelová zařízení nebudou osvobozena od správního poplatku za listinný výpis z církevního rejstříku (ale nově si ho mohou stáhnout zcela zdarma z internetu).
1.4.2 Třetí osoby, vstupující do právních vztahů s církvemi a náboženskými společnostmi či evidovanými (církevními) právnickými osobami
Nepřímé dopady:
· ručení za závazky církevních právnických osob se narovná, takže bude obvyklé jako u ostatních typů právnických osob.
1.4.3 Široká veřejnost
Nepřímé dopady:
· možnost získat úředně ověřený elektronický výpis z rejstříku zdarma,
· v rejstříku církevních právnických osob bude zveřejněna i „mateřská“ církev a náboženská společnost.
1.4.5 Ministerstvo kultury
Přímé dopady:
· získání více informací o církvi a náboženské společnosti, která usiluje o přiznání oprávnění k výkonu zváštních práv,
· získání informace, o jaký typ právnické osoby podle základního dokumentu církve a náboženské společnosti se jedná,
· nutnost drobné změny Informačního systému církví a náboženských společností (změna názvu příslušného rejstříku a doplnění „mateřské“ církve a náboženské společnosti do výpisu).
1.5 Popis cílového stavu
Evidence církevních právnických osob je přehledná a jednoduchá.
Veřejnost může získat ověřený výpis z církevních rejstříků dálkovým způsobem bez časových a finančních nákladů.
Církve a náboženské společnosti mají možnost navrhnout zrušení oprávnění k výkonu zvláštního práva.
Církve a náboženské společnosti, které mají v úmyslu požádat o přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv, zasílají předchozích deset let své výroční zprávy a účetní závěrky ministerstvu, které je zveřejňuje.
Ručení církví a náboženských společností za církevní právnické osoby je upraveno způsobem pro český právní řád obvyklým, např. jako u spolků.
Ustanovení zákona jsou přesnější a lépe odpovídají dalším právním předpisům a judikatuře Ústavního soudu.
Je zrušeno zmocňovací ustanovení a prováděcí vyhláška č. 232/2002 Sb.
Zákon o správních poplatcích je v souladu s novelizovaným církevním zákonem.
Návaznost na Programové prohlášení vlády:
· str. 31: „Veřejná správa musí být dostupná … prostřednictvím digitálních služeb.“
· str. 53: „Prosekání byrokratické džungle, kvalitní legislativa …“
„Nutná pravidla zjednodušíme. Zrušíme, co je v českém právu zbytečné nebo přestalo dávat smysl: povinnosti, razítka i samotné zákony.“
1.6 Zhodnocení rizika
1.6.1 Pokud jde o zjednodušení administrativy, nejeví se rizika jako přímo ohrožující. V dlouhodobém horizontu však zbytečná byrokracie může mít obecně negativní dopad na konkurenceschopnost České republiky.
1.6.2 Obdobně nemožnost získat elektronický výpis z církevních rejstříků nepředstavuje bezprostřední riziko, kromě toho, že by Česká republika zaostávala za vývojem digitální společnosti.
1.6.3 V případě, že církev a náboženská společnost nebude moci sama požádat o zrušení oprávnění k výkonu zvláštního práva, hrozí riziko, že nastane situace, kdy církev a náboženská společnost nebude mít zájem o výkon zvláštního práva, avšak nikdo (ani veřejný orgán) nebude mít možnost toto právo zrušit. Takový nesmyslný stav by bylo nutné řešit patrně pouze soudní cestou.
1.6.4 Přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv další církvi nebo náboženské společnosti představuje pro společnost poměrně vysoké potenciální riziko. Pokud by totiž např. právo vyučovat náboženství na veřejných školách nebo vykonávat duchovenskou službu v armádě a ve věznicích bylo přiznáno církvi a náboženské společnosti, u níž by státní orgán včas nerozpoznal její patologický charakter (např. extremismus, výzvy k terorismu apod.), který ještě v době její registrace nemusel být patrný, mohlo by dojít k nenapravitelným sociálním škodám. Z tohoto důvodu se navrhuje posílit informovanost veřejnosti a ministerstva ohledně činnosti a financování církve a náboženské společnosti, která usiluje o zvláštní práva.
1.6.5 Za současné právní úpravy ručení v církvích hrozí reálné riziko, že církve a náboženské společnosti budou nuceny hradit závazky za evidované právnické osoby v případě jejich likvidace, ačkoliv jako takové (tedy ústřední církevní orgány) nebudou moci manažerská rozhodnutí konkrétních osob řídících evidované právnické osoby ovlivnit. Takový způsob ručení je v českém právním řádu nesystémový a nespravedlivý. Minimálně jeden takový případ již nastal a vzhledem k majetkovému vyrovnání a nutnosti církví a náboženských společností nahradit státní dotace ziskem z podnikání (a tedy i rozsáhlejším zapojením se do širšího spektra právních vztahů) je vznik obdobných situací vysoce pravděpodobný.
1.6.6 Nebudou-li zpřesněna některá ustanovení zákona, přímé riziko nevznikne, nadále bude aplikována dosavadní praxe. Riziko, že by se ministerstvo a církve a náboženské společnosti neshodly na výkladu nepřesných ustanovení, je poměrně malé. Zůstane však obecný problém menší srozumitelnosti a obtížnější aplikovatelnosti právní úpravy, což by se v právním státě mělo řešit.
1.6.7 Nebude-li zrušena prováděcí vyhláška, bude právní řád nadále zatížen existencí právního předpisu, který k vedení rejstříků podle církevního zákona není nezbytný.
1.6.8 Budou-li novelizována ta ustanovení církevního zákona, která se dotýkají zákona o správních poplatcích, je nutné novelizovat i ten. V opačném případě by vznikla nová diskrepance.
2. Návrh variant řešení
Obecně
Varianta 0 – Zachování současného stavu
Problémy a rizika popsaná výše nebudou řešena.
Varianta 1 – Vydání zcela nového zákona
Faktické a právní dopady by byly stejné jako u novely zákona, ale nový zákon by musel v zásadě opakovat ustanovení původní úpravy.
Varianta 2 – Novelizace stávajícího zákona
Dojde k vyřešení shora popsaných problémů bez zbytečné neefektivní legislativní práce.
V případě návazné novely zákona o správních poplatcích jiná varianta než novela nepřipadá v úvahu.
2.1 Dvojí typ evidovaných právnických osob
Varianta 2.1.0 – zachování současného stavu
Evidence právnických osob nadále zůstane dvoukolejná a v případě druhého typu administrativně náročná.
Varianta 2.1.1 - jediný typ církevní právnické osoby
Namísto dosavadních dvou typů evidovaných právnických osob, pro které podle dosavadní praxe není teoretické ani praktické opodstatnění, bude existovat pouze jeden typ. Při evidenci církevní právnické osoby se bude postupovat jednoduše, bez zbytečných administrativních úkonů, tedy tak, jako u současného prvního typu evidované právnické osoby. Tato varianta je vhodná k řešení problému.
2.2 Elektronický výpis z církevních rejstříků
Varianta 2.2.0 – zachování současného stavu
Současná právní úprava neukládá ministerstvu, aby umožnilo veřejnosti získat ověřený elektronický výpis z církevních rejstříků. Nicméně ministerstvo tyto výpisy poskytuje v rámci digitální přívětivosti.
Varianta 2.2.1 - povinnost poskytnout elektronické výpisy bude uvedena v zákoně
Stávající praxe bude promítnuta do zákona, takže ministerstvo nebude moci tuto službu v budoucnu bez dalšího zrušit a veřejnosti na ni vznikne právo. V provozované praxi se však nic nezmění. Tato varianta je vhodná k řešení problému.
2.3 Možnost zrušit oprávnění k výkonu zvláštních práv z podnětu církve a náboženské společnosti
Varianta 2.3.0 – zachování současného stavu
Církve a náboženské společnosti, kterým bylo jednou oprávnění k výkonu zvláštních práv přiznáno, se jej nebudou moci vzdát, ani když jim z jakýchkoliv důvodů nebude nadále vyhovovat.
Varianta 2.3.1 - zavedení možnosti zrušit zvláštní právo na žádost církve a náboženské společnosti
Církve a náboženské společnosti budou mít možnost pozbýt oprávnění k výkonu některého nebo všech zvláštních práv na základě svého vlastního rozhodnutí. Tato varianta je vhodná k řešení problému.
2.4 Větší transparentnost církví a náboženských společností, žádajících o přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv
Varianta 2.4.0 – zachování současného stavu
Církve a náboženské společnosti, které usilují o přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv, budou nadále zveřejňovat své výroční zprávy libovolným způsobem a ministerstvu pošlou současně s návrhem na přiznání oprávnění posledních deset výročních zpráv a deset účetních závěrek najednou. Ministerstvo nebude moci ověřit, zda byly v průběhu posledních 10 let výroční zprávy skutečně vyhotoveny a zveřejněny.
Varianta 2.4.1 – povinnost zveřejňovat výroční zprávy způsobem umožňujícím dálkový přístup
Tato varianta upřesňuje, jakým způsobem musí být výroční zpráva zveřejněna. Ovšem církve a náboženské společnosti nejsou povinny informovat ministerstvo o úmyslu požádat o oprávnění k výkonu zvláštních práv, takže ministerstvo neví, u kterých z nich tuto povinnost vyžadovat a u kterých ne. Účetní závěrky nadále nebudou zveřejňovány průběžně.
Varianta 2.4.2 – povinnost zveřejňovat výroční zprávy a účetní závěrky způsobem umožňujícím dálkový přístup
I při této variantě ministerstvo neví, kterých církví a náboženských společností se tato povinnost týká.
Varianta 2.4.3 – povinnost zasílat výroční zprávy a účetní závěrky deset let před žádostí ministerstvu
Církev a náboženská společnost, která má v úmyslu požádat o přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv, je povinna deset let před podáním návrhu zasílat ministerstvu výroční zprávy a účetní závěrky každoročně. Ministerstvo tak bude moci průběžně činnost a případná rizika vyhodnocovat a bude zřejmé, zda církev a náboženská společnost tuto povinnost splnila nebo ne. Ministerstvo výroční zprávy a závěrky zveřejní ve sbírce listin církevního rejstříku (i dálkovým způsobem). Tato varianta je vhodná k řešení problému.
Varianta 2.4.4 - povinnost zasílat výroční zprávy a účetní závěrky deset let před žádostí ministerstvu a zároveň je průběžně zveřejňovat způsobem umožňujícím dálkový přístup
Kromě výhod, které jsou uvedeny v předchozí variantě, bude mít veřejnost k dispozici výroční zprávy a závěrky i na webových stránkách církve a náboženské společnosti. Tato varianta je vhodná k řešení problému.
2.5 Ručení za závazky církevních právnických osob
Varianta 2.5.0 – zachování současného stavu
Církve a náboženské společnosti (jako celky) budou nadále ručit za všechny své církevní právnické osoby.
Varianta 2.5.1 – ručí zřizovatel
V této variantě za závazky církevní právnické osoby neručí církev a náboženská společnost jako celek, ale ten orgán církve a náboženské společnosti, který ji zřídil (např. diecéze, která zřídila farnost). Tato varianta by přinesla dva problémy: a) církevní orgán, který právnickou osobu zřídil, nemusí mít právní osobnost; b) církevní rejstříky neevidují, který orgán církevní právnickou osobu navrhl k evidenci. Tato varianta není vhodná k řešení problému.
Varianta 2.5.2 – ručení se upraví stejně jako u spolků
V této variantě bude převzat systém ručení obdobný spolkům – bude záležet na základním dokumentu církve a náboženské společnosti, resp. na stanovách, statutu nebo obdobném dokumentu příslušné církevní právnické osoby, jak bude ručení upraveno. Tato varianta je vhodná k řešení problému.
2.6 Upřesnění některých ustanovení zákona
Varianta 2.6.0 – zachování současného stavu
Některá ustanovení zákona zůstanou nepřesná, překonaná a rozporná s insolvenčním zákonem a judikaturou Ústavního soudu.
Varianta 2.6.1 – novelizují se pouze některá z těchto ustanovení:
a) Do účelu založení církevní právnické osoby se doplní výchovně vzdělávací činnost.
b) Vypustí se slova, která odkazují na zrušené ustanovení insolvenčního zákona.
c) Nevypovídající pojem „evidovaná právnická osoba“ se nahradí zažitým pojmem „církevní právnická osoba“.
d) Doplní se povinnost v návrhu na evidenci církevní právnické osoby uvádět, o jaký typ církevní právnické osoby se jedná podle základního dokumentu církve a náboženské společnosti.
e) V rejstříku církevních právnických osob se bude nově zveřejňovat i název církve a náboženské společnosti, jejíž orgán církevní právnickou osobu navrhl k evidenci.
f) Na několika místech se nahradí úkon orgánu, který církevní právnickou osobu navrhl k evidenci, úkonem orgánu, který je podle základního dokumentu oprávněn navrhovat evidenci a změnu evidence církevní právnické osoby.
g) Podnikání a jiná výdělečná činnost nebude označena jako „doplňková“, ale jako „vedlejší“.
h) Duplicitní ustanovení zákona se vypustí.
ch) K návrhu na evidenci bude možné přiložit nikoliv pouze stanovy, ale též statut nebo jinak označený obdobný dokument.
i) Opraví se chyba na místě, kde se nesprávně uvádí, že správní řízení bude zastaveno (nejedná se o správní řízení).
j) Doplní se přirozená zásada, že registrovaná církev a náboženská společnost nezanikne dříve, než zaniknou všechny její církevní právnické osoby evidované v rejstříku.
k) Zruší se povinnost předkládat veškeré návrhy ve dvojím vyhotovení.
Tato varianta řeší výše popsané problémy pouze částečně.
Varianta 2.6.2 – Upřesní se všechna výše uvedená ustanovení zákona
Tato varianta vede k vyřešení všech výše popsaných problémů.
2.7 Zrušení zmocňovacího ustanovení a vyhlášky č. 232/2002 Sb.
Varianta 2.7.0 – zachování současného stavu
Tato varianta nepřispěje ke zvýšení přehlednosti českého právního systému. Při této variantě je nutné vyhlášku novelizovat. Tato varianta nevede k řešení problému.
Varianta 2.7.1 – zrušení zmocňovacího ustanovení a vyhlášky
Tato varianta vede k řešení problému.
2.8 Navazující změny v zákoně o správních poplatcích
Varianta 2.8.0 – zachování současného stavu
Při této variantě nastane nová diskrepance mezi právními předpisy.
Varianta 2.8.1 – promítnutí změn do zákona o správních poplatcích
Tato varianta vede k řešení problému.
2.9 Přizpůsobení variant regulaci a její vynucování
a) Výše označené varianty povedou k naplnění stanovených cílů.
b) Varianty nevyžadují zavedení sankcí za nesplnění nových povinností. Nesplnění některých povinností je sankcionováno neprovedením požadovaného úkonu (nesplníš - nedostaneš).
c) Realizací varianty 2.1.1 a 2.2.1 dojde k výraznému snížení administrativy. Varianty 2.4.3 a 2.4.4 zvýší administrativní náročnost, ovšem jedná se o situace, které nastávají výjimečně (od nabytí účinnosti zákona taková situace zatím nenastala). Varianta 2.7.1 povede ke zpřehlednění právní úpravy.
d) Není třeba zavádět novou kompetenci žádného ze subjektů veřejné správy.
e) Nárůst nákladů teoreticky může nastat pouze u dosavadních účelových zařízení církví a náboženských společností tím, že bude zrušeno osvobození od správního poplatku podle písm. a) položky 3 Sazebníku (přílohy) zákona o správních poplatcích. Vzhledem k tomu, že účelová zařízení většinou potřebují pouze výpisy z církevních rejstříků (např. pro žádosti o dotace) a tyto výpisy je možné získat zdarma přímo z internetu, není třeba žádné kompenzace.
f) Rizika jednotlivých variant jsou popsána výše.
Závěr:
i) Ke stanoveným cílům nevedou varianty:
· Varianta 0 – zachování současného stavu
· Varianta 1 – vydání zcela nového zákona
· Varianta 2.1.0 – zachování současného stavu
· Varianta 2.2.0 – zachování současného stavu
· Varianta 2.3.0 – zachování současného stavu
· Varianta 2.4.0 – zachování současného stavu
· Varianta 2.4.1 – povinnost zveřejňovat výroční zprávy způsobem umožňujícím dálkový přístup
· Varianta 2.4.2 – povinnost zveřejňovat výroční zprávy a účetní závěrky způsobem umožňujícím dálkový přístup
· Varianta 2.5.0 – zachování současného stavu
· Varianta 2.5.1 – ručí zřizovatel
· Varianta 2.6.0 – zachování současného stavu
· Varianta 2.7.0 – zachování současného stavu
· Varianta 2.8.0 – zachování současného stavu.
Tyto varianty se vyřazují.
ii) Ke stanoveným cílům vedou částečně nebo úplně tyto varianty:
· Varianta 2 – novelizace stávajícího zákona
· Varianta 2.1.1 - jediný typ církevní právnické osoby
· Varianta 2.2.1 - povinnost poskytnout elektronické výpisy bude uvedena v zákoně
· Varianta 2.3.1 - zavedení možnosti zrušit zvláštní právo na žádost církve a náboženské společnosti
· Varianta 2.4.3 – povinnost zasílat výroční zprávy a účetní závěrky deset let před žádostí ministerstvu
· Varianta 2.4.4 - povinnost zasílat výroční zprávy a účetní závěrky deset let před žádostí ministerstvu a zároveň je průběžně zveřejňovat způsobem umožňujícím dálkový přístup
· Varianta 2.5.2 – ručení se upraví stejně jako u spolků
· Varianta 2.6.1 – upřesní se pouze některá z ustanovení
· Varianta 2.6.2 – upřesní se všechna ustanovení
· Varianta 2.7.1 – zrušení zmocňovacího ustanovení a vyhlášky
· Varianta 2.8.1 – promítnutí změn do zákona o správních poplatcích.
Tyto varianty se nevyřazují.
3. Vyhodnocení nákladů a přínosů
3.1 Identifikace nákladů a přínosů
V souladu s principem přiměřenosti (viz Obecné zásady pro hodnocení dopadů regulace) jsou vzhledem k věcné podstatě tohoto zákona náklady a přínosy identifikovány následovně:
3.2 Náklady
Církve a náboženské společnosti:
· nová povinnost uvádět při návrhu na evidenci nové církevní právnické osoby, o jaký typ instituce podle základního dokumentu se jedná.
Církve a náboženské společnosti, které mají v úmyslu žádat o přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv:
· nová povinnost zasílat ministerstvu výroční zprávy a účetní závěrky v průběhu deseti let předcházejících návrhu,
· nová povinnost zveřejňovat deset let před podáním návrhu výroční zprávy a účetní závěrky způsobem umožňujícím dálkový přístup (při variantě 2.4.4).
Ministerstvo kultury:
· zajistit možnost dálkově pořídit úřední výpis z církevních rejstříků: tato možnost je již v provozu, nevzniknou proto žádné nové náklady,
· upravit název rejstříku církevních právnických osob,
· doplnit u všech církevních právnických osob údaj, pod kterou „mateřskou“ církev nebo náboženskou společnost patří.
Náklady církví a náboženských společností jsou rozdílné pouze u variant 2.4.3 (povinnost zasílat výroční zprávy a účetní závěrky deset let před žádostí ministerstvu) a 2.4.4 (povinnost zasílat výroční zprávy a účetní závěrky deset let před žádostí ministerstvu a zároveň je průběžně zveřejňovat způsobem umožňujícím dálkový přístup). V případě varianty 2.4.4 jsou požadavky kladené na církve a náboženské společnosti vyšší.
3.3 Přínosy
Církve a náboženské společnosti:
· zjednodušení administrativy při evidenci církevních právnických osob,
· možnost získat úředně ověřený výpis z církevních rejstříků zdarma on-line,
· možnost požádat o zrušení oprávnění k výkonu zvláštního práva,
· možnost zakládat církevní právnické osoby za účelem výchovně vzdělávací činnosti ve formě církevní právnické osoby,
· možnost, aby některé úkony kromě církevního orgánu, který právnickou osobu navrhl k evidenci, mohl provádět i jiný orgán podle základního dokumentu církve a náboženské společnosti,
· zrušení povinnosti předkládat všechny návrhy ve dvojím vyhotovení.
Veřejnost:
· možnost získat úředně ověřený výpis z církevních rejstříků zdarma on-line,
· vyšší transparentnost církví a náboženských společností, které hodlají požádat o přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv,
· odstranění rozporů v právním řádu (v případě varianty 2.6.1 pouze částečné),
· jasnější terminologie,
· veřejná informace o tom, pod kterou církev a náboženskou společnost církevní právnická osoba patří,
· zjednodušení právního řádu (zrušení prováděcí vyhlášky).
Ministerstvo kultury:
· vyšší transparentnost církví a náboženských společností, které hodlají požádat o přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv,
· jednoznačné určení, o jaký typ církevní právnické osoby podle základního dokumentu se jedná.
Přínosy jsou rozdílné pouze u varianty 2.6.1 (upřesní se pouze některá z ustanovení) a 2.6.2 (upřesní se všechna ustanovení). Vyšší přínosy představuje odstranění všech nepřesností, tedy varianta 2.6.2.
3.4 Vyhodnocení variant
Varianty, které nebyly vyřazeny a vedou alespoň k částečnému řešení problému, jsou uvedeny výše v kapitole 2.9.
Ve dvou případech jsou navrhována alternativní řešení problému:
1. případ: 2.4 Větší transparentnost církví a náboženských společností, žádajících o přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv:
Varianta 2.4.3 – povinnost zasílat výroční zprávy a účetní závěrky deset let před žádostí ministerstvu.
Varianta 2.4.4 - povinnost zasílat výroční zprávy a účetní závěrky deset let před žádostí ministerstvu a zároveň je průběžně zveřejňovat způsobem umožňujícím dálkový přístup.
Obě varianty přestavují více méně stejné přínosy, neboť jak ministerstvo, tak veřejnost bude moci nalézt výroční zprávy a účetní závěrky na internetu, ať už v elektronické sbírce listin církevního rejstříku nebo na webových stránkách církve a náboženské společnosti. Varianta 2.4.4 však přináší více nákladů, a sice požadavek, aby církev a náboženská společnost zveřejňovala dokumenty i na svých webových stránkách. I v tomto případě by však byly dokumenty zveřejňovány i v elektronické sbírce listin církevního rejstříku, kde je veřejnost snadno nalezne. Vzhledem k tomu, že přínosy (tj. přístup veřejnosti k informacím) jsou u obou variant stejné, není zapotřebí ukládat církvím a náboženským společnostem další povinnost. Z tohoto důvodu je vybrána varianta 2.4.3.
2. případ: 2.6 Upřesnění některých ustanovení zákona
Varianta 2.6.1 - novelizují se pouze některá ustanovení.
Varianta 2.6.2 – novelizují se všechna nepřesná ustanovení.
Vzhledem k tomu, že náklady na obě varianty jsou nulové, je vybrána varianta, která řeší problém vcelku, nikoliv pouze částečně, tedy varianta 2.6.2.
U ostatních problémů nepostoupily do této fáze hodnocení dopadů regulace alternativní varianty.
4. Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení
Na základě provedeného hodnocení byly jako nejvhodnější řešení vybrány tyto varianty:
• Varianta 2 – novelizace stávajícího zákona
• Varianta 2.1.1 - jediný typ církevní právnické osoby
• Varianta 2.2.1 - povinnost poskytnout elektronické výpisy bude uvedena v zákoně
• Varianta 2.3.1 - zavedení možnosti zrušit oprávnění k výkonu zvláštních práv na žádost církve a náboženské společnosti
• Varianta 2.4.3 – povinnost zasílat výroční zprávy a účetní závěrky deset let před podáním žádosti ministerstvu
• Varianta 2.5.2 – ručení se upraví stejně jako u spolků
• Varianta 2.6.2 – upřesní se všechna ustanovení
• Varianta 2.7.1 – zrušení zmocňovacího ustanovení a vyhlášky
• Varianta 2.8.1 – promítnutí změn do zákona o správních poplatcích.
Vybrané varianty odpovídají principům udržitelného rozvoje, environmentální cíle nejsou poškozovány.
Varianty mají marginální dopad na veřejné rozpočty (drobné úpravy Informačního systému církví a náboženských společností), který bude zcela pokryt z rozpočtové kapitoly Ministerstva kultury bez požadavků na její navýšení.
Vybrané varianty byly rovněž posouzeny z hlediska územních dopadů. Snížení administrativní zátěže v případě charit, diakonií a dalších charitativních církevních institucí může přispět ke snižování regionálních disparit.
Sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, nejsou identifikovány. Pokud jde o národnostní menšiny, které v některých případech sociologicky souvisí s menšinami náboženskými (např. Ukrajinci a pravoslavná církev), dojde ke zlepšení postavení církví a náboženských společností (zejm. zjednodušení byrokracie).
Zvolené varianty nemají dopady na podnikatelské prostředí a nedopadají ani na různé typy rodin, ani se nedotýkají ochrany práv dětí. Varianty také nijak nesouvisí se zákazem diskriminace a nemají vliv na rovnost žen a mužů. Nevznikají nové statistické povinnosti. Ochrana osobních údajů není variantami nijak dotčena. Žádná korupční rizika se k variantám nevztahují. Rovněž se netýkají bezpečnosti a obrany státu.
Varianty představují přívětivější digitální prostředí (elektronické výpisy z církevních rejstříků).
5. Implementace doporučené varianty a vynucování
a) Za implementaci bude odpovědné ministerstvo.
b) V důsledku implementace regulace budou muset církve a náboženské společnosti uvádět v návrhu na evidenci církevní právnické osoby nově i údaj o tom, o jaký typ církevní právnické osoby podle základního dokumentu se jedná. Církve a náboženské společnosti, které mají v úmyslu požádat o přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv, budou mít povinnost zasílat deset let před podáním návrhu výroční zprávy a účetní závěrky ministerstvu.
c) Žádné další orgány veřejné správy nebudou implementací a vynucováním regulace dotčeny.
d) Pro administraci řešení je nezbytná informace, pod kterou církev a náboženskou společnost každá jednotlivá církevní právnická osoba spadá. Tuto informaci ministerstvo má k dispozici. Další informace není třeba pro implementaci získávat.
e) Další informace nejsou zapotřebí.
f) V případě potřeby se církve a náboženské společnosti budou obracet s dotazy na ministerstvo.
g) Žádná rizika spojená s implementací nejsou identifikována.
h) Účinnost novely se předpokládá od 1. ledna 2024. Prostředky pro implementaci nejsou zapotřebí.
Pro obce a kraje nevyplývají žádné nové úkoly.
Vynucování navrhovaného řešení je automatické: pokud regulovaný subjekt nesplní vyžadované podmínky, nebude požadovaný úkon učiněn.
Implementace konkrétních variant:
• Varianta 2 – novelizace stávajícího zákona
Implementace bude provedena formou novelizace stávajícího církevního zákona (a návazně vyvolanou drobnou změnou zákona o správních poplatcích).
• Varianta 2.1.1 - jediný typ církevní právnické osoby
V § 15a se stanoví, že orgán registrované církve a náboženské společnosti podle § 10 odst. 3 písm. d) církevního zákona může navrhnout k evidenci podle církevního zákona orgán registrované církve a náboženské společnosti, řeholní a jinou církevní instituci založené za účelem vyznávání náboženské víry nebo pro poskytování charitativních nebo výchovně vzdělávacích služeb. Evidencí podle církevního zákona se tyto právnické osoby stanou církevními právnickými osobami. Bude vypuštěn § 16a a na něj přímo navazující další ustanovení zákona.
• Varianta 2.2.1 - povinnost poskytnout elektronické výpisy bude uvedena v zákoně
V § 17 odst. 8 se stanoví, že ministerstvo uveřejní části rejstříků podle odstavce 1, které jsou veřejným seznamem, způsobem umožňujícím dálkový přístup a umožní získat úředně ověřený elektronický výpis.
• Varianta 2.3.1 - zavedení možnosti zrušit oprávnění k výkonu zvláštních práv na žádost církve a náboženské společnosti
V § 21 odst. 1 písm. b) se nově stanoví právo registrované církve a náboženské společnosti podat ministerstvu žádost o zrušení oprávnění k výkonu zvláštních práv nebo některého zvláštního práva.
• Varianta 2.4.3 – povinnost zasílat výroční zprávy a účetní závěrky deset let před žádostí ministerstvu
V § 11 odst. 1 písm. b) se nově stanoví, že registrovaná církev a náboženská společnost, která podává návrh na přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv, musí každoročně 10 let před podáním tohoto návrhu zasílat ministerstvu výroční zprávy o činnosti za kalendářní rok a účetní závěrky.
Naopak se vypouští z § 11 odst. 4 písm. c), které duplicitně stanovilo, že návrh na přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv musí obsahovat mimo jiné texty výročních zpráv a účetních závěrek za dobu 10 let předcházejících podání tohoto návrhu.
• Varianta 2.5.2 – ručení se upraví stejně jako u spolků
V § 26 odst. 4 se ruší první věta odstavce a nastavuje se systém ručení obdobný spolkům. Bude záležet na základním dokumentu každé registrované církve a náboženské společnosti, resp. na stanovách, statutu nebo obdobném dokumentu příslušné církevní právnické osoby, jak bude ručení upraveno.
• Varianta 2.6.2 – upřesní se všechna nepřesná ustanovení
Novelizují se všechna dosavadní nepřesná ustanovení církevního zákona, tedy:
- mezi účely založení církevní právnické osoby se doplní výchovně vzdělávací činnost,
- vypustí se slova, která odkazují na zrušené ustanovení insolvenčního zákona,
- nevypovídající pojem „evidovaná právnická osoba“ se nahradí zažitým pojmem „církevní právnická osoba“,
- doplní se povinnost v návrhu na evidenci církevní právnické osoby uvádět, o jaký typ církevní právnické osoby se jedná podle základního dokumentu církve a náboženské společnosti,
- v rejstříku církevních právnických osob se bude nově zveřejňovat i název církve a náboženské společnosti, jejíž orgán církevní právnickou osobu navrhl k evidenci,
- na několika místech se nahradí úkon orgánu, který církevní právnickou osobu navrhl k evidenci, úkonem orgánu, který je podle základního dokumentu oprávněn navrhovat evidenci a změnu evidence církevní právnické osoby,
- podnikání a jiná výdělečná činnost nebude označena jako „doplňková“, ale jako „vedlejší“,
- vypustí se duplicitní ustanovení zákona,
- k návrhu na evidenci bude možné přiložit nikoliv pouze stanovy, ale též statut nebo jinak označený obdobný dokument,
- opraví se chyba textu zákona, že správní řízení bude zastaveno (nejedná se o správní řízení),
- doplní se přirozená zásada, že registrovaná církev a náboženská společnost nezanikne dříve, než zaniknou všechny její církevní právnické osoby evidované v rejstříku,
- zruší se povinnost předkládat veškeré návrhy ve dvojím vyhotovení.
• Varianta 2.7.1 – zrušení zmocňovacího ustanovení a vyhlášky
Vypustí se § 29 a zruší se vyhláška Ministerstva kultury č. 232/2002 Sb., kterou se provádí zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), včetně všech jejích novel.
• Varianta 2.8.1 – promítnutí změn do zákona o správních poplatcích
Některé změny je třeba promítnout do zákona o správních poplatcích, resp. jeho přílohy, kde se z položky 3 Sazebníku vypustí slova „účelová zařízení registrovaných církví a náboženských společností“ a vypustí se poznámka pod čarou č. 7, která odkazuje na rušenou vyhlášku.
6. Přezkum účinnosti regulace
Přezkum účinnosti regulace bude v působnosti ministerstva. Z hlediska kvantitativního vyhodnocení nákladů a přínosů v průběhu účinnosti navrhované úpravy se jako lhůta vhodná k získání dostatečných informací pro účel přezkumu účinnosti navrhované úpravy jeví doba pěti let od vstupu tohoto zákona v účinnost.
Předmětem přezkumu bude zejména:
· zda se osvědčilo zjednodušení systému evidence církevních právnických osob,
· počet stažených elektronických výpisů v porovnání s počtem vydaných listinných výpisů,
· zkušenosti z případného řízení o přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv,
· zkušenosti církví a náboženských společností v případě církevních právnických osob v likvidaci,
· praxe vedení církevních rejstříků bez prováděcí vyhlášky.
Účinnost regulace bude prověřována rovněž průběžně podle vývoje praxe, především v závislosti na návrzích předkládaných církvemi a náboženskými společnostmi, jejichž množství a obsah nelze předem předvídat.
7. Konzultace a zdroje dat
- Česká biskupská konference
- Ekumenická rada církví
- Federace židovských obcí
- Rejstřík registrovaných církví a náboženských společností
- Rejstřík svazů církví a náboženských společností
- Rejstřík evidovaných právnických osob.
8. Kontakt na zpracovatele RIA
Závěrečnou zprávu RIA zpracovali a kontaktními osobami pro případné připomínky a dotazy jsou:
ThLic. Petr Šimůnek, vedoucí samostatného oddělení církví a náboženských společností Ministerstva kultury
tel.: 257 085 571
e-mail: petr.simunek@mkcr.cz
29
JUDr. Renata Pešková, vedoucí legislativního oddělení, odbor legislativní a právní Ministerstva kultury
tel.: 257 085 293
e-mail: renata.peskova@mkcr.cz
28
image1.emf