Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNCRQBVW5B najdete zde
IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
Obecná část
A. Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy
Právní řád České republiky doposud regulaci tématu sociální ekonomiky a sociálního podnikání, jakož i stanovení práv a povinností subjektů sociální ekonomiky a sociálních podniků neobsahuje. V roce 2019 Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) započalo přípravu legislativních prací směřujících k zakotvení právní úpravy, která tento stav napravuje. V první řadě návrh zákona zavádí do právního řádu ČR pojem „sociální ekonomika“, stanovuje její obecnou charakteristiku a některé dílčí znaky. Dále stanoví najisto, že subjektem sociální ekonomiky jsou sociální podniky obecně a registrované sociální podniky, jimiž se předkládaná právní úprava dále zabývá. V návrhu zákona je používán termín „podnik“, a to i přesto, že zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), zakotvuje termín „obchodní závod“ (popř. rodinný nebo zemědělský), a stanoví vyvratitelnou právní domněnku, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu. Oproti tomu návrh zákona považuje „podnik“ za subjekt právních vztahů. Toto pojetí vychází z české a zahraniční tradice a označuje specifický subjekt vymezený tímto návrhem. Kromě charakteristiky sociálního podniku přináší zejména jasnou definici registrovaného sociálního podniku. Nezbytnou součástí je popis jeho znaků, dělení na jednotlivé druhy a stanovení povinností vůči společnosti a zaměstnancům z řad znevýhodněných osob. Dále právní úprava umožní efektivnější práci Úřadu práce České republiky (dále také „úřad práce) s jeho klienty, a to zejména s osobami dlouhodobě nezaměstnanými a dále osobami se specifickými potřebami, které jsou nejvíce zranitelné na trhu práce.
Přínosem navrhované právní úpravy je zavedení dvou ryzích druhů registrovaného sociálního podniku. Každý z nich pak má mít nezastupitelnou roli při rozvoji sociální ekonomiky a uspokojování veřejného nebo komunitního zájmu.
Prvním druhem registrovaného sociálního podniku je registrovaný stabilizační sociální podnik, přičemž jeho znaky mohou být obsaženy a rozvíjeny i v registrovaném smíšeném sociálním podniku či registrované sociální farmě. Tento druh sociálního podniku má zabezpečit důstojné a stabilní zaměstnávání svých zaměstnanců, což jsou osoby se zdravotním postižením a osoby v předdůchodovém věku.
Dalším druhem registrovaného sociálního podniku je pak registrovaný prostupný sociální podnik, primárně určený k řešení neuspokojivé situace osob se specifickými potřebami a osob se zdravotním postižením. Cílem tohoto druhu registrovaného sociálního podniku pak je, vedle samotného procesu integrace na pracovní trh, širší pomoc těmto osobám na začlenění do společnosti a osvojování širokého okruhu sociálních dovedností.
Kromě těchto dvou ryzích druhů (modelů) sociálního podniku předpokládá zákon možnost založení a následnou registraci sociálního podniku smíšeného modelu, jako tzv. registrovaného smíšeného sociálního podniku. V něm se budou moci snoubit oba shora popsané koncepty. Zákonnou podmínkou pak bude vymezení rozsahu poměru obou ryzích druhů, tedy určité vyjádření toho, jak bude plněn rozsah povinností kladených na jednotlivé ryzí druhy. Předpokládaným cílem smíšeného sociálního podniku je v tomto ohledu skutečnost, že se cílové skupiny obou typů sociálních podniků budou vzájemně podporovat (např. osoba propuštěná z výkonu trestu odnětí svobody bude v pracovním prostředí pomáhat osobám se zdravotním postižením). Lze očekávat, že zakládání registrovaných smíšených sociálních podniků bude nejčastější formou sociálního podnikání.
Jako čtvrtý druh registrovaného sociálního podniku zákon zakotvuje registrovanou sociální farmu. Jedná se v zásadě pouze o jeden ze zbývajících tří druhů registrovaného sociálního podniku. Ten však je specifickými povinnostmi zaměřen pouze na zemědělskou činnost. Bude se proto jednat např. o registrovaný stabilizační sociální podnik, který při splnění dalších podmínek zemědělské činnosti bude registrován jako registrovaná sociální farma.
Navrhovaná právní úprava pak kromě zakotvení vlastních prostředků k podpoře registrovaných sociálních podniků obsahuje i novelizační ustanovení ke čtyřem dalším právním předpisům, pomocí čehož má být docíleno komplexní pomoci s udržitelným rozvojem sociálního podnikání. Jedná se o změny zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojistném na sociální zabezpečení“), zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Úřadu práce ČR“), a zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZZVZ“).
Nová právní úprava je zaměřena na podporu registrovaných sociálních podniků, a to sociálních podniků registrovaných na dobu neurčitou. Důvodem pro toto zúžení podpory je snaha o zkrácení doby registrace na dobu určitou, tedy jakéhosi přechodného režimu, kdy je sociální podnik označen za registrovaný sociální podnik, ačkoliv ještě nejsou naplněny veškeré, zákonem stanovené povinnosti. Veškerá podpora registrovaných sociálních podniků (registrovaných na dobu neurčitou) nemá za účel zlepšit ekonomickou situaci těchto podnikajících subjektů, aniž by vytvářely očekávaný přínos pro společnost. Níže rozvedené formy podpory naopak mají fakticky umocňovat ekonomický úspěch registrovaného sociálního podniku, případně jej dále stimulovat, např. podpora ve formě preference při zadávání veřejných zakázek má pomoci registrovanému sociálnímu podniku při uplatňování smysluplných produktů, ať již ve formě dodávky zboží nebo služeb. Pokud by registrovaný sociální podnik tento smysluplný produkt neměl, nemůže dále ekonomicky růst, protože podle zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů, pro zadávání veřejných zakázek, je zadavatel zavázán k účelnému pořizování poptávaných komodit. V neposlední řadě pak nebude registrovaný sociální podnik moci dosahovat zisku, když nebude dodávat poptávanou komoditu. Pokud by se zákon vydal opačnou cestou, tj. souborem přímé podpory nenavázané na dosahování viditelného ekonomického úspěchu, zařadil by tím registrované sociální podniky do množiny kvazi neziskových organizací, které by mohly fungovat, aniž by existoval jakýkoliv tlak na jejich podnikatelské aktivity.
Změnou zákona o daních z příjmů se zakotvuje jedna z forem podpory registrovaných sociálních podniků, a to pouze registrovaných sociálních podniků na dobu neurčitou. Cílem tohoto ustanovení je zrovnoprávnit motivaci osob se zdravotním postižením, tedy osob primárně určených k zaměstnávání v registrovaném stabilizačním sociálním podniku, s dalšími skupinami znevýhodněných osob, tedy osob se specifickými potřebami specifikovanými v § 6 návrhu zákona. Návrh v této části rovněž diferencuje, stejně jako u osob se zdravotním postižením s lehčím a těžším zdravotním postižením, u osob se specifickými potřebami. Diferenciace, resp. preference osob se specifickými potřebami podle § 33a odst. 2 písm. e) zákona o zaměstnanosti, je zakotvena z důvodu zvýšené motivace k zaměstnávání této skupiny osob, ohrožených nejvyšší mírou sociálního vyloučení. I tato forma podpory navazuje na filozofii pomoci úspěšným registrovaným sociálním podnikům. Podpora se totiž uplatní pouze u takové fyzické podnikající nebo právnické osoby, která dosahuje zisku.
Změnou zákona o pojistném na sociální zabezpečení má být docílena podpora registrovaných sociálních podniků na dobu neurčitou ve formě slevy na pojistném. Stejně jako u podpory ve formě slevy na dani, jsou i zde diferencovány skupiny jednotlivých zaměstnanců, osob se specifickými potřebami. Ve standardním ekonomickém modelu zaměstnávání osob nejvíce ohrožených sociálním vyloučením nebo osob, které se již ocitly v sociálním vyloučení, by měly být tyto osoby fakticky osvobozeny od povinnosti hradit tuto povinnou platbu. Předpokládá se, že takto ušetřené prostředky zaměstnavatele registrovaného sociálního podniku budou využity buď na zvýšení takto vyplácené mzdy nebo na další rozvoj sociálního podniku.
Vzhledem k tomu, že příslušným orgánem, který plní úkoly také v oblasti zaměstnanosti, je Úřad práce ČR, předkládaným zákonem se navrhuje rozšířit dosavadní rozsah těchto jeho úkolů i ve vztahu k podpoře zaměstnanosti v rámci registrovaných sociálních podniků, a to novelou zákona o Úřadu práce ČR, ve znění pozdějších předpisů. Rozšířená působnost Úřadu práce se týká agendy spojené s posuzováním a vyplácením motivačního příspěvku.
Základním právním předpisem v oblasti zaměstnanosti je zákon o zaměstnanosti. Navrhovaná právní úprava se dotýká právě tohoto zákona, a to konkrétně těchto oblastí:
· zprostředkování zaměstnání Úřadem práce ČR,
· zaměstnávání osob se zdravotním postižením.
Stávající právní úprava v oblasti zprostředkování zaměstnání obecně stanoví, že při zprostředkování zaměstnání se věnuje zvýšená péče uchazečům o zaměstnání, kteří ji pro svůj zdravotní stav, věk, péči o dítě nebo z jiných vážných důvodů potřebují. Zároveň je nyní v zákoně o zaměstnanosti upraveno, že ke zvýšení možnosti uplatnění uchazeče o zaměstnání na trhu práce slouží Individuální akční plán (dále jen „IAP“). Vzhledem k potřebám některých uchazečů o zaměstnání souvisejících právě se zvýšenou péčí je žádoucí tuto problematiku v zákoně o zaměstnanosti upravit podrobněji. Současná právní úprava umožňuje poskytnout zvýšenou péči pouze uchazečům o zaměstnání. Vzhledem k aktuální situaci na trhu práce a smyslu poskytování služeb zaměstnanosti, které mají být určeny všem fyzickým osobám, které chtějí a mohou pracovat (nikoliv pouze uchazečům o zaměstnání), je potřeba přímo v právní úpravě zakotvit, že úřad práce přistupuje ke svým klientům individuálně a také nově upravit, že zvýšená péče bude věnována všem osobám, které to vzhledem ke svým specifickým potřebám a situaci, v níž se nacházejí, potřebují.
V návaznosti na to se také nově navrhuje stanovení tří stupňů profilace osob na trhu práce. Bude se jednat o osoby se specifickými potřebami, které budou zařazeny do třetího a druhého stupně profilace, přičemž všechny ostatní osoby budou zařazeny do prvního stupně profilace. Výčet jednotlivých skupin osob se specifickými potřebami v rámci druhého a třetího stupně profilace se navrhuje jako demonstrativní.
S nově navrhovanou úpravou týkající se profilace osob souvisí také IAP. Podle stávající úpravy ukládá zákon o zaměstnanosti úřadu práce vypracovat uchazeči o zaměstnání IAP, pokud o něj požádá, avšak vždy, pokud je uchazeč o zaměstnání veden v evidenci uchazečů o zaměstnání nepřetržitě déle než 5 měsíců. Z praxe vyplývá, že tato úprava vypracování IAP dává úřadu práce při jeho vypracování značnou benevolenci a v mnoha případech není dostatečně efektivní. Proto se navrhuje, že IAP bude vypracován vždy v návaznosti na stupeň profilace uchazeče o zaměstnání a délku jeho vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání tak, aby byl dosažen jeho účel, kterým je zvýšení možnosti uplatnění uchazeče o zaměstnání na trhu práce.
Problematika zaměstnávání osob se zdravotním postižením je oblastí, které MPSV věnuje intenzivní pozornost. Navrhovaná právní úprava se dotýká plnění povinného podílu, resp. problematiky náhradního plnění, tj. plnění povinnosti prostřednictvím odebírání výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů působcích na chráněném trhu práce nebo od osob se zdravotním postižením, které jsou samostatně výdělečně činné. V rámci tzv. náhradního plnění přináší právní úprava dvě změny:
· rozšíření okruhu zaměstnavatelů dodávajících tzv. náhradní plnění o registrované sociální podniky podle navrhovaného zákona,
· úpravu výše limitu pro celkový objem dodávek v rámci náhradního plnění, kdy pro registrované sociální podniky je ponechaná současná výše tohoto limitu, tj. 28násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předcházejícího kalendářního roku za každého přepočteného zaměstnance se zdravotním postižením a pro zaměstnavatele uznané na chráněném trhu práce a osoby se zdravotním postižením samostatně výdělečně činné je limit snížen na 14násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předcházejícího kalendářního roku za každého přepočteného zaměstnance se zdravotním postižením.
Přehled stávajících právních předpisů pro oblast zprostředkování zaměstnání v gesci MPSV:
· Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů,
· Vyhláška č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb.,
o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
Navrhovaná právní úprava zákona o zaměstnanosti také směřuje k zefektivnění přístupu úřadu práce k jeho klientům, zejména se zaměřením na osoby dlouhodobě nezaměstnané a na osoby se specifickými potřebami, a to tak, aby došlo k zapojení i těchto osob na trh práce. Proto je nezbytné přijmout legislativní změny spočívající v zakotvení individuálního přístupu úřadu práce při poskytování služeb zaměstnanosti přímo do zákona, se zohledněním specifických potřeb jednotlivých klientů s ohledem na možnosti jejich pracovního uplatnění, a to včetně změny způsobu vypracování IAP z hlediska časového i jeho náplně. Tím dochází k propojení jednotlivých navrhovaných úprav, které se vzájemně doplňují a směřují k naplnění cíle napomoci uplatnění na trhu práce i osobám nejvíce zranitelným.
Navrhovaná úprava v oblasti povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postižením má více pozitivních efektů. Jednak bude zajištěna motivace zaměstnavatelů stávat se registrovanými sociálními podniky, a to i v případě zaměstnavatelů uznaných na chráněném trhu práce. Tato motivace bude zjištěna ve vzájemné synergii s dalšími motivačními nástroji podle zákona o registrovaném sociálním podniku. Podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením dosud není podmíněna činnostmi zaměstnavatelů, které by vedly k integraci těchto osob do většinové společnost. Předmětná úprava posílí integrační roli zaměstnávání osob se zdravotním postižením.
Dále snížení limitu v případě zaměstnavatelů na chráněném trhu práce podpoří využívání ostatních forem plnění povinného podílu, zejména pak přímé zaměstnávání osob se zdravotním postižením v pracovním poměru na volném trhu práce a přispěje k zamezení negativních praktik spojených s problematikou náhradního plnění. Jde zejména o tzv. přefakturaci, kdy je přes zaměstnavatele uznané na chráněném trhu práce fakturováno zboží, na jehož dodání se tento zaměstnavatel žádným způsobem nepodílel. Snížení limitu omezí objem takto obchodovaného zboží v rámci náhradního plnění a tím vytvoří tlak na dodávání takových výrobků a služeb, na jejichž realizaci se podílí osoby se zdravotním postižením. V konečném důsledku přinese tato změna zvýšený zájem odběratelů o využívání ostatních forem plnění povinného podílu, tj. také o přímé zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Pokud jde o náhradní plnění za rok 2021, limit objemu dodávek byl v průměru za všechny dodavatele čerpán ve výši 42 %. Současně náhradní plnění dodávala pouze polovina všech potencionálních dodavatelů. Z toho je patrné, že v případě zaměstnavatelů uznaných na chráněném trhu práce existuje v rámci stávající výše limitu velký prostor pro přefakturaci.
ZZVZ v § 38 transponuje ustanovení čl. 24 směrnice 2014/23/EU, čl. 20 směrnice 2014/24/EU a čl. 38 směrnice 2014/25/EU. Podle těchto ustanovení: Členské státy mohou vyhradit právo na účast v zadávacím řízení chráněným dílnám a hospodářským subjektům, jejichž hlavním cílem je sociální a profesní začlenění osob s postižením nebo osob znevýhodněných, nebo mohou vyhradit plnění veřejných zakázek v rámci programů chráněného zaměstnání, pokud alespoň 30 % zaměstnanců těchto dílen, hospodářských subjektů nebo programů jsou osoby s postižením nebo osoby znevýhodněné. Výzva k účasti v soutěži musí odkazovat na tento článek.
Ve stávající právní úpravě není plně využito rozsahu, který evropské právo členským státům dává. Podle aktuálního znění § 38 ZZVZ může zadavatel tzv. vyhradit veřejnou zakázku pro dodavatele zaměstnávající na chráněných pracovních místech podle zákona o zaměstnanosti alespoň 50 % osob se zdravotním postižením z celkového počtu svých zaměstnanců. Svým charakterem se jedná o podmínku účasti v zadávacím řízení. S dodavatelem, který tuto podmínku nesplňuje nemůže být uzavřena předmětná smlouva na veřejnou zakázku.
Zatímco právo EU umožňuje zohledňovat zaměstnavatele zdravotně postižených a osob znevýhodněných, česká stávající úprava cílí jen na zaměstnavatele zdravotně postižených. Dále lze výhradu podle práva EU provést pro dodavatele, jejichž alespoň 30 % zaměstnanců jsou osoby s postižením nebo osoby znevýhodněné, avšak česká úprava stanoví limit 50 %. Při přípravě ZZVZ bylo zvoleno řešení spočívající v prozatímním zachováním kontinuity s dřívější národní (§ 101 zákona č. 137/2006 Sb.) i evropskou úpravou (např. čl. 19 směrnice 2004/18/ES) s tím, že k revizi dojde až v rámci přípravy nové úpravy sociálního podnikání.
Navrhovaná právní úprava pro oblast zadávání veřejných zakázek je očekávána od roku 2016 a cílí na plné využití rozsahu, který je dán evropským právem pro tzv. vyhrazené veřejné zakázky. Pro zadavatele i dodavatele dojde ke snížení administrativní náročnosti a chybovosti v zadávacím řízení, protože doložení, že se jedná o dodavatele, ke kterému výhrada směřuje, bude činěno prostřednictvím odkazu do veřejně vedeného registru sociálních podniků. Po přechodnou dobu dvou let bude možné výhradu směřovat jak k registrovaným sociálním podnikům, tak i k zaměstnavatelům na chráněném trhu práce. Následně bude možné výhrady provést jen vůči registrovaným sociálním podnikům.
B. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Předkládaný návrh je v souladu s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů („dále jen „Ústava“). Nezasahuje do žádného základního práva zakotveného Usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993, o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku České republiky (dále jen „Listina“). Návrh zákona respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky.
Navrhuje se svěřit státní správu v oblasti sociálního podnikání MPSV v návaznosti na čl. 79 Ústavy, zmocňující zákonodárce ke stanovení působnosti ministerstev, a na § 9 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, který jmenuje MPSV ústředním orgánem státní správy mimo jiné pro oblast zaměstnanosti a sociální politiky.
Regulace podnikání musí stejně jako celý právní řád respektovat ústavní pořádek – z tohoto hlediska je zejména relevantní článek 4 Listiny, podle kterého při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu, což se vztahuje i na čl. 26 Listiny, který zakotvuje právo podnikat, ačkoliv současně platí, že dle čl. 41 Listiny se tohoto práva lze domáhat pouze v mezích zákonů, které čl. 26 provádějí. Zákonná omezení práva podnikat tedy musejí šetřit podstatu a smysl tohoto práva. Navrhovaný zákon nebude omezovat právo podnikat. Práva a povinnosti bude ukládat jen těm podnikatelům, kteří se dobrovolně rozhodnou požádat o status registrovaného sociálního podniku. Rozhodování o registraci, změně registrace i o zrušení registrace bude v souladu s čl. 36 odst. 2 Listiny podléhat soudnímu přezkumu („Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny“). Přezkum rozhodnutí MPSV o registraci, změně registrace a o zrušení registrace, případně rozhodnutí, jímž nebylo žádosti vyhověno, pak bude realizováno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“). Navrhovaná právní úprava je tedy v souladu s ústavním pořádkem ČR.
C. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, její slučitelnosti s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie, popřípadě i s legislativními záměry a s návrhy předpisů Evropské unie
Návrh zákona není transpozicí aktů Evropské unie a není technickým předpisem ve smyslu nařízení vlády č. 339/2009 Sb., o postupech při poskytování informací v oblasti technických předpisů, technických dokumentů a technických norem, v platném znění. Seznam předpisů a dalších právních aktů Evropské unie, které se vztahují k oblasti sociálního podnikání viz příslušná část závěrečné zprávy RIA. Pro zajištění souladu navrhovaného zákona s. čl. 54 Smlouvy o fungování EU a čl. 34 Smlouvy o Evropském hospodářském prostoru (EHP), které zakazují omezit svobodu usazování právnických osob se sídlem na území EHP, se navrhuje umožnit těmto osobám, pokud podnikají v ČR a jsou zapsané do obchodního rejstříku, umožnit přístup k registraci daného subjektu coby registrovaného sociálního podniku za stejných podmínek jako českým právnickým osobám. Stejně tak není dotčeno uvedené právo v případě podnikajících fyzických osob s místem podnikání mimo území České republiky.
Návrh zákona rovněž připouští zvýhodnění v prokazování jednotlivých povinností při registraci v systému EMAS podle Čl. 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 761/2001, rozhodnutí Komise 2001/681/ES a 2006/193/ES.
Návrh zákona v tuto chvíli spočívá na podpoře de minimis při respektování nařízení Komise (EU) č. 360/2012 ze dne 25. dubna 2012 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis udílenou podnikům poskytujícím služby obecného hospodářského zájmu a nařízení Komise (EU) č. 1407/2013 ze dne 18. prosince 2013, o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis. Ve věci limitů de minimis v případě sociální farmy (zemědělská prvovýroba, rybářství a akvakultura) však bude postupováno podle nařízení Komise (EU) č. 1408/2013 ze dne 18. prosince 2013 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis v odvětví zemědělství a nařízení Komise (EU) č. 717/2014 ze dne 27. června 2014 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis v odvětví rybolovu a akvakultury.
Úprava novely zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, je souladná s ustanoveními:
· čl. 24 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělování koncesí,
· čl. 38 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES,
· čl. 20 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES.
Navrhované právní úpravy se dotýkají v oblasti zprostředkovávání zaměstnání a zaměstnávání osob se zdravotním postižením tyto právní akty Evropské unie:
· Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání,
· Úmluva o právech osob se zdravotním postižením (sdělení MZV č. 10/2010 Sb. m. s.), která byla ratifikována rovněž Evropskou unií 23. prosince 2010,
· Směrnice Rady 94/33/ES ze dne 22. června 1994 o ochraně mladistvých pracovníků,
· nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES,
· nařízení Komise (EU) č. 1408/2013 ze dne 18. prosince 2013 o použití článků o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis v odvětví zemědělství,
· nařízení Komise (EU) č. 717/2014 ze dne 27. června 2014 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis v odvětví rybolovu a akvakultury.
Navrhovaná právní úprava je v souladu s výše uvedenými právními předpisy Evropské unie, které vytváří rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání a pro možnosti poskytování podpor na nábor a zaměstnávání znevýhodněných pracovníků a pracovníků se zdravotním postižením. Navrhovaná právní úprava v oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením je tedy plně v souladu se Směrnicí Rady 2000/78/ES.
Návrh zákona není v rozporu s žádnými mezinárodněprávními závazky ČR.
D. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů; a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopady na životní prostředí, dopady na ochranu práv dětí a dopady navrhované právní úpravy ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Přestože bývá v posledních letech zaznamenávána nízká nezaměstnanost, u osob sociálně vyloučených či sociálním vyloučením ohrožených zůstává podíl dlouhodobě nezaměstnaných, v porovnání s většinovou společností, stále vysoký. Návrh zákona je koncipován jako nástroj ke snížení nezaměstnanosti osob, které jsou z objektivních i subjektivních důvodů na pracovním trhu znevýhodněny. Na základě výše uvedeného lze předpokládat pozitivní vliv zákona na ekonomickou funkci rodiny v řádu několika tisíců rodin s určitým faktorem, ztěžujícím rodičům (zejm. matkám), vstup nebo setrvání na trhu práce, či jinak sociálně znevýhodněným rodinám.
Účelem zákona je nastavení možnosti zvýhodněného zaměstnávání osob, například rodičů, které z důvodu péče o děti do deseti let nebo o osoby v druhém až čtvrtém stupni závislosti hledají obtížně uplatnění na trhu práce. Lze předpokládat, že právě registrovaný prostupný sociální podnik (§ 6) ve spojení s definicí těchto osob v § 33a odst. 1 písm. a) a b) zákona o zaměstnanosti bude úspěšnou platformou, kde zaměstnavatel bude hledat nástroje ke skloubení osobního a profesního života u těchto zaměstnanců. V mnoha případech patrně nebude zapotřebí u této skupiny osob se specifickými potřebami hledat žádné nástroje sociální práce, ale kýženého cíle uplatnění těchto osob na trhu práce, bude moci být dosaženo například vhodným nastavením pracovní doby, zvýšeným množstvím tzv. homeworkingu či zřizováním dětských skupin s možností úzké spolupráce na sladění pracovních a rodičovských kompetencí.
Lze opodstatněně konstatovat, že se ekonomická aktivita výše uvedených osob pozitivně odrazí nejen na finanční situaci jejich domácností, ale posílí pozitivní sociální návyky, které z různých důvodů dlouhodobě absentovaly. Za konkrétní sociální dopad návrhu na situaci dětí, žijících v sociálně znevýhodněném prostředí lze očekávat skutečnost, že zaměstnaný rodič bude v tomto ohledu pozitivním vzorem pro své děti. Na základě toho lze předpokládat větší pravděpodobnost, že budou děti ze sociokulturně znevýhodněného prostředí po ukončení vzdělávacího procesu také ekonomicky aktivní a že se nestanou osobami závislými na veřejném systému sociální pomoci.
Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, stejně jako na další veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, sociální dopady, dopady na životní prostředí a dopady na rovnost mužů a žen jsou blíže specifikovány v závěrečné zprávě RIA. V oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením se finanční dopady nepředpokládají. Zvýšené počáteční náklady spojené s registrací sociálního podniku postupně vykompenzuje zejména zvýšení počtu ekonomicky aktivních osob, ale také lze předpokládat snížení napětí mezi většinovou společností a osobami sociálně vyloučenými. Jedná se pouze o úpravu dodavatelsko–odběratelských vztahů v rámci tzv. náhradního plnění. Potencionální dopad na státní rozpočet lze připustit v případě rozšíření „trhu náhradního plnění“ o registrované sociální podniky, kdy rozšířením nabídky náhradního plnění může být upozaděna forma plnění povinnosti prostřednictvím odvodu finančních prostředků do státního rozpočtu. Nicméně tento dopad nelze předpokládat vzhledem k tomu, že již v současné době je nabídka náhradního plnění velmi široká a celkový limit pro náhradní plnění není čerpán ani z poloviny.
V souvislosti s navrhovanou úpravou týkající se individuálního přístupu úřadu práce ke klientům, profilace osob na trhu práce a změn IAP se finanční dopady nepředpokládají. IAP jsou uzavírány již v současné době, jedná se o zavedené opatření APZ. Navrhovaná úprava pouze nově diferencuje lhůty pro nejzazší uzavření IAP. Školení poradců IAP a jejich vzdělávání je již realizováno a standardně zajišťováno, a to jak interními lektory úřadu práce, tak i v rámci metodického vedení a jeho aktualizace. Proto se zvýšené finanční dopady ani v této oblasti nepředpokládají.
Na základě uskutečněných analýz lze očekávat, že se potřebné výdaje spojené s přijetím navrhované právní úpravy pozitivně odrazí na úsporách veřejných výdajů, a to minimálně v podobě snížení přímých, nepřímých a druhotně vyvolaných výdajů státu spojených se vznikem nových pracovních příležitostí v prostředí sociálních podniků.
Výraznou položku v nákladech tvoří náklady na správu agendy. Nejvýraznější položku v těchto nákladech tvoří osobní náklady, mzdové náklady na zvýšenou administrativní zátěž na MPSV. Bude se jednat o standardní mzdové náklady pro 10 služebních míst na MPSV. Další výraznou nákladovou položku tvoří jednorázový náklad na vznik potřebného softwaru a jeho následný provoz. Zbývající položku pak budou tvořit režijní náklady. Průměrná roční částka na zvýšenou administrativní zátěž, tvořená výše uvedenými položkami, je odhadována ve výši 20.000.000 Kč. Odhadované náklady na podporu sociálního podnikání v podobě vypláceného motivačního příspěvku, slevy na daních z příjmů a slevy na pojistném činí 255.000.000 Kč, přičemž tyto náklady budou vznikat až s určitým zpožděním, např. v případě motivačního příspěvku se tyto náklady mohou projevit až po třech a více letech.
Podle expertních odhadů je v ČR v současnosti 400 až 600 sociálních podniků, z nichž 210 je registrovaných v adresáři MPSV. Na základě provedeného šetření lze konstatovat, že jeden sociální podnik zaměstnává v průměru 19,73 znevýhodněných zaměstnanců, kteří naplňují celkem zhruba 12,72 pracovních úvazků. Roční náklady na jednu nezaměstnanou osobu činí přibližně 291.000 Kč (Jahoda, 2021[footnoteRef:1])). [1: ) JAHODA, Robert. Odhad nákladů veřejných rozpočtů vynakládaných na jednoho nezaměstnaného za rok 2021 - Aktualizace studie. Praha: VÚPSV, 2001]
V případě založení 100 nových sociálních podniků tak lze na základě výše uvedených dat očekávat, že přibude 1.973 nově zaměstnaných znevýhodněných osob (1.272 nových úvazků). Bude-li založeno 150 nových sociálních podniků, bude počet nově zaměstnaných znevýhodněných osob činit 2.960. Při reálném předpokladu založení 300 nových registrovaných sociálních podniků v prvním roce po nabytí účinnosti zákona s uvedeným průměrným počtem zaměstnanců a předpokladem, že polovinu z tohoto počtu zaměstnanců budou tvořit osoby dlouhodobě hlášené v evidenci uchazečů o zaměstnání na úřadu práce a odhadované výši výdajů veřejných rozpočtů na tuto osobu v částce 291.000 Kč docházíme k předpokládané realistické výši úspor na příspěvku v nezaměstnanosti cca 861.360.000 Kč. Realistický rozdíl nákladů na provoz a podporu sociálního podnikání a uspořených nákladů, zejména v položce podpory v nezaměstnanosti, tedy činí 586.360.000 Kč.
Pochopitelně je nutné podotknout, že tento odhad vychází z dat nikoliv zcela časově kompatibilních. Zatímco počty a náklady na zaměstnance se odvíjejí od současných finančních relací a předpokládaných údajů z prvního roku po nabytí účinnosti zákona, tak náklady budou rozprostřeny po dobu tří let po nabytí účinnosti. Rovněž údaj ve výši 300 nových sociálních podniků vychází z předpokladu na první rok účinnosti zákona, obecně však je tento počet v dlouhodobé perspektivě předpokládán jako podstatně vyšší. Naprojektovaná výše úspor je tak považována za minimální a lze předpokládat v řádu pěti let od nabytí účinnosti zákona úsporu přibližně dvojnásobnou. Výše úspory rovněž nezahrnuje nepřímé náklady státu spojené s doplatkem sociálních dávek a s krytím nákladů na sociální externality existující nezaměstnanosti.
Lze tak konstatovat, že přijetí navrhované právní úpravy bude generovat značné úspory ve státním rozpočtu. I přes zvýšené finanční náklady, zejména v prvním roce po jejím přijetí, bude závěrečná roční bilance výrazně přebytková.
Podle údajů evidovaných ve Věstníku veřejných zakázek dochází k vyhrazení veřejných zakázek v přibližně 30 zadávacích řízení s finančními dopady ve stamilionech Kč ročně.
Rok zadání
Počet využití
Celková předpokládaná hodnota
Celková vysoutěžená cena
2020
29
191,488,266.00
207,309,105.49
2021
25
103,370,969.81
95,847,847.46
2022
31
204,622,296.00
161,232,198.07
Celkem
85
499,481,531.81
464,389,151.02
Předmětům veřejných zakázek, které byly vyhrazeny v letech 2020 až 2022, přiřadili zadavatelé následující hlavní CPV kódy podle nařízení 2195/2002.
Kód CPV
Název CPV
Počet zadaných VZ
Celková vysoutěžená cena
39800000-0
Čisticí a lešticí výrobky
2
41,000,000.00
79710000-4
Bezpečnostní služby
6
38,347,430.24
30197644-2
Xerografický papír
7
38,031,808.60
30213000-5
Osobní počítače
6
34,702,215.00
79520000-5
Reprografické služby
1
34,000,000.00
33140000-3
Zdravotnický spotřební materiál
13
33,636,467.40
33760000-5
Toaletní papír, kapesníky, ruční utěrky a ubrousky
2
33,195,731.20
35113400-3
Ochranné a bezpečnostní oděvy
1
31,845,557.34
33141420-0
Chirurgické rukavice
2
19,813,173.80
79713000-5
Strážní služby
3
19,481,996.30
30200000-1
Počítače
4
15,707,526.00
79992000-4
Recepční služby
1
15,000,000.00
30213100-6
Přenosné počítače
3
14,700,514.00
90500000-2
Služby související s likvidací odpadů a odpady
1
11,597,560.00
98310000-9
Praní a čištění
2
11,558,665.81
90910000-9
Úklidové služby
9
11,430,704.23
30190000-7
Různé kancelářské zařízení a potřeby
1
10,000,000.00
39130000-2
Kancelářský nábytek
1
10,000,000.00
33141114-2
Zdravotnická gáza
2
6,023,700.00
22800000-8
Rejstříky, účetní knihy, rychlovazače, formuláře a ostatní tištěné papírnické výrobky z papíru nebo lepenky
2
4,957,616.00
39715000-7
Ohřívače vody a vytápění budov, instalatérská zařízení
1
4,426,200.00
30125110-5
Tonery pro laserové tiskárny/faxové přístroje
2
4,020,538.00
33141113-4
Obvazy, obinadla
5
3,637,790.00
30237000-9
Součásti, příslušenství a doplňky pro počítače
1
3,474,350.00
98341130-5
Úklidové práce
1
3,398,930.42
18424300-0
Rukavice na jedno použití
1
3,276,000.00
33141118-0
Tampóny
3
2,722,565.07
50421000-2
Opravy a údržba zdravotnických přístrojů
1
2,000,000.00
30192000-1
Kancelářské potřeby
1
1,249,096.61
39143100-7
Nábytek pro ložnice
2
1,153,015.00
V návaznosti na rozvinutí sociální ekonomiky, rozšíření rozsahu dodavatelů, kterým lze veřejnou zakázku vyhradit, a zjednodušení prokazování v zadávacích řízeních, lze očekávat větší rozsah využívání institutu vyhrazených veřejných zakázek.
Ambice navrhovaného zákona však sahá dále, klade si totiž za cíl začlenění tisíců občanů České republiky do společnosti. Okruh těchto osob (např. osoby se specifickými potřebami podle § 33a odst. 2 písm. e) zákona o zaměstnanosti osoby po výkonu trestu odnětí svobody) by se měly tedy přesunout z šedé ekonomiky mezi daňové poplatníky bez negativních sociálních externalit dosavadního způsobu života. Navrhovaná právní úprava proto očekává nejen významnou úsporu v nákladech na dosavadní, sociálně neuspokojivý, způsob života cílových skupin, ale očekává významný posun ve fungování sociální ekonomiky a občanské společnosti a zvýšení kvality života každého občana ČR i dalších osob, zdržujících se na území ČR.
Působení registrovaných sociálních podniků bude přispívat ke kultivaci podnikatelského prostředí, protože na tyto podnikatelské subjekty budou kladeny zvýšené nároky v oblasti sociálních standardů či vztahu k životnímu prostředí a jejich účelem bude dosahovat společenského prospěchu. Přitom přihlášení se sociálních podniků k zákonem vypočteným principům sociálního podnikání bude založeno na dobrovolnosti. Sociální podnik, který se k uvedeným principům hlásit chtít nebude, nebude navrhovanou právní úpravou jakýmkoliv způsobem dotčen.
Působení registrovaných sociálních podniků bude mít pozitivní dopad na zaměstnavatele, protože bude zvyšovat nabídku práce v prostředí registrovaného prostupného sociálního podniku. Předkládaný soubor pravidel související se zaměstnáváním osob se specifickými potřebami v prostředí registrovaného prostupného sociálního podniku (též registrovaného smíšeného sociálního podniku a registrované sociální farmy) nelze chápat toliko jako příležitost ke snížení nezaměstnanosti právě v podobě tohoto maximálně dva roky trvajícího pracovního poměru. Obmyšlený systém naopak spočívá v pomoci tisícům osob, a to zaměstnancům ve složité sociální situaci či zaměstnancům se zdravotním postižením, kteří se připravují na vstup na volný trh práce. Odstraněním bariér pro vstup na volný trh práce a vyřešením případných sociálních problémů v době trvání pracovního poměru u těchto druhů sociálních podniků dojde ke zlepšení vyhlídek těchto osob na snadný vstup na volný trh práce.
Současně bude mít pozitivní sociální dopady na sociálně znevýhodněné skupiny, konkrétně na osoby se specifickými potřebami, které budou vedle osob se zdravotním postižením cílovými skupinami registrovaných prostupných sociálních podniků. Nezanedbatelným přínosem je i rozšíření nabídky, v rámci tzv. náhradního plnění, o nabídku produkce registrovaných sociálních podniků. Navrhovanou právní úpravou jsou registrované stabilizační podniky (též i registrované smíšené sociální podniky a registrované sociální farmy) definovány odlišně oproti zaměstnavatelům na chráněném trhu práce dle zákona o zaměstnanosti. V části případů sice dojde k prolínání obou kategorií subjektů splňujících předpoklady pro dodávky náhradního plnění, avšak část registrovaných sociálních podniků se bude pohybovat vně stávající množiny subjektů pro dodávky náhradního plnění, čímž dojde k rozšíření nabídky náhradního plnění pro vymezený okruh zaměstnavatelů, jemuž takovou povinnost ukládá zákon o zaměstnanosti.
Návrh zákona by měl mít zásadně pozitivní dopad na rodinu. V definicích cílových skupin pro zaměstnávání v registrovaném prostupném sociálním podniku (rovněž registrovaném smíšeném sociálním podniku a registrované sociální farmě), které vycházejí z výčtu v novelizovaném znění zákona o zaměstnanosti, jsou obsaženy rovněž osoby pečující o jinou osobu. Předkládaná právní úprava si proto klade za jeden z dílčích cílů skloubení rodinného a pracovního života těchto osob ve složité sociální situaci. Nepřímý pozitivní vliv pak bude mít zaměstnávání dalších cílových skupin z řad osob se specifickými potřebami i osob se zdravotním postižením, neboť předcházení sociálního vyloučení jednoho z členů rodiny může upevnit ekonomickou stabilitu rodiny.
Pozitivní vliv na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením je základním cílem předkládané právní úpravy. U zaměstnávání osob se zdravotním postižením má právní úprava vliv na zaměstnavatele uznané na chráněném trhu práce, kterým je o polovinu snižován limit pro náhradní plnění.
Návrh zákona si klade dále za cíl nejen pomoc jednotlivým skupinám osob se specifickými potřebami v jejich pracovním začlenění. Taková to aktivita je pouze jakýmsi pomyslným základem struktury sociálního začlenění. Mezi nadstavbové činnosti patří např. sociální práce s vymezenými skupinami osob se specifickými potřebami, ale rovněž propojení těchto skupin zaměstnanců s odborníky na řešení specifických okruhů překážek. Do této kategorie spadá očekávaná pomoc s řešením dluhové problematiky, závislostí či např. adaptace na kulturně sociální prostředí České republiky. Pro osoby se zdravotním postižením, stejně jako pro osoby ve věku 55+ je pak modelován systém důstojného a stabilního zaměstnání v registrovaném stabilizačním sociálním podniku (případně registrovaném smíšeném sociálním podniku nebo registrované sociální farmě).
V oblasti dopadu na národnostní menšiny je očekáván pozitivní vliv při rozvoji podnikatelského úsilí jednotlivých skupin národnostních menšin. Již v současné době působí v České republice několik podnikatelských subjektů z řad romských podnikatelů. Při svém podnikatelském úsilí však naráží na bariéry v oblasti zadávání veřejných zakázek a prohlubování spolupráce s veřejnými zadavateli a navyšování objemu zadaných zakázek. Předpokládaným cílem navrhované regulace je jednak prohloubení využívání těchto podnikatelských subjektů a jednak navazující předpokládané kulturně-sociální aktivity, jež lze zařadit do kategorie očekávaného společensky prospěšného cíle.
Navrhovaná úprava nebude mít za následek žádné dopady na životní prostředí.
Předkládaný návrh zákona se týká postavení fyzických osob a nezakládá žádnou diskriminaci ve smyslu antidiskriminačního zákona, podle jehož úpravy jde o nerovné zacházení nebo znevýhodnění některé osoby z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru. Lze proto konstatovat, že navrhované řešení nemá žádné dopady ve vztahu k zákazu diskriminace.
Z hlediska rovnosti mužů a žen je návrh neutrální, neboť navrhovaná právní úprava je pro obě pohlaví stejná.
E. Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Ochrana osobních údajů fyzických osob není předloženým, samotným, návrhem zákona dotčena. Výjimku tvoří níže uvedená oblast ochrany osobních údajů ve vztahu k novelizačním ustanovením zákona o zaměstnanosti. Vzhledem k tomu, že se navrhovaným zákonem zakládají nové právní vztahy, nenavazuje tato oblast na dřívější oblast, kde by se ochrana osobních údajů uplatňovala.
Ochrana osobních údajů zaměstnanců registrovaného sociálního podniku bude uplatňována v obvyklé míře stejně jako u jakéhokoli jiného zaměstnavatele. Rizikovým faktorem je skutečnost, že v evidenci zaměstnavatelů (registrovaného sociálního podniku) rovněž budou osobní údaje o zaměstnancích z řad osob se zdravotním postižením či osob se specifickými potřebami. Právě na ochranu těchto skutečností musí zaměstnavatelé z řad registrovaných sociálních podniků zvláště důsledně dbát. V tomto ohledu lze konstatovat, že analogická situace již dnes existuje u zaměstnavatelů na chráněném trhu práce, pouze je okruh zaměstnanců rozšířen o další skupiny znevýhodněných zaměstnanců, tj. osob se specifickými potřebami.
Oblast ochrany osobních údajů fyzických osob je v rámci navrhované novely zákona o zaměstnanosti posuzována ve vztahu k zavádění institutu profilace fyzických osob žádajících o zprostředkování zaměstnání a nových podmínek pro zpracovávání IAP. Pro posouzení vlivu zpracování osobních údajů v rámci navrhovaných legislativních úprav na ochranu osobních údajů byla zhodnocena rizikovost pro subjekty údajů – tj. fyzické osoby, jimž je zprostředkováváno zaměstnání úřadem práce, a zároveň byla vyhodnocena opatření k zabezpečení osobních údajů, pokud jde o volbu okruhu oprávněných osob přistupovat k osobním údajům a tyto údaje návazně zpracovat nebo jinak využívat.
Navrhovaná právní úprava byla z hlediska dodržení zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).
Navrhovaný zákon je s obecným nařízením o ochraně osobních údajů v souladu. MPSV bude mít povinnosti správce ve smyslu tohoto nařízení v souvislosti se svými dalšími pravomocemi bez ohledu na to, zda bude navrhovaný zákon přijat, a při jeho aplikaci se tímto nařízení bude řídit. Navrhovaný zákon nezakládá žádné nové oprávnění předávat osobní údaje do třetích zemí.
Osobní údaje budou získávány od subjektů, které budou mít k dispozici informace uvedené v čl. 13 obecného nařízení o ochraně osobních údajů ze samotného zákona. Není pravděpodobné, že zpracování podle návrhu zákona bude mít za následek vysoké riziko pro práva a svobody fyzických osob podle čl. 35 obecného nařízení.
Navrhované povinnosti v souvislosti s evidencí stanovených skupin zaměstnanců a jejich zveřejňování ve výročních zprávách bude realizováno v anonymizované podobě. Kontrolní mechanismy zakotvených povinností se pak nijak neodlišují od dosavadní, s uvedenými předpisy o ochraně osobních údajů a soukromí konformních, postupů dle zákona o zaměstnanosti.
Pověřenec pro ochranu osobních údajů MPSV na základě konzultací s předkladatelem konstatoval, že navrhovaná novela zákona o zaměstnanosti přináší reálnou změnu dosavadního zpracování osobních údajů uchazečů o zaměstnání (dále také jen „klientů“) úřadu práce jako správce jejich osobních údajů jen v minimální míře. Zpracování osobních údajů klientů úřadu práce ve smyslu uvažované novelizace bude probíhat v podstatě bez výrazných změn z pohledu samotných operací zpracování, včetně operace hodnocení a následného profilování. Profilace je v praxi totiž již v podstatě prováděna, a to za tím účelem, aby mohl být úřadu práce efektivně nápomocen klientovi při hledání optimálního uplatnění vzhledem k jeho pracovnímu profilu se všemi jeho charakteristikami. V navrhované změně zákona je pouze popsána/uvedena kategorizace klientů, tedy jejich rozdělení do tří specifikovaných profilů. Předkládaná novela dle názoru pověřence mění stávající zpracování osobních údajů jen minimálně. Z pohledu způsobu a organizace zpracování osobních údajů je zachováván informační systém, kde jsou osobní údaje o klientech uloženy/zpracovávány, včetně okruhu oprávněných osob, které s nimi mají pracovat, resp. přístupových práv k nim, navíc se jedná vždy jen o dobrovolně registrující se klienty ke státem nabízenému servisu zprostředkovávanému prostřednictvím úřadu práce. Také vzhledem k tomu, že za dosavadní období nejsou známy žádné incidenty týkající se újmy na právech a svobodě klientů, neshledává pověřenec ani po aktivaci účinnosti předkládané novelizace v tomto směru žádné další, silnější nebo modifikované hrozby pro bezpečnost zpracovávaných osobních údajů klientů. Z toho plyne, že dosud realizovaná technická a organizační opatření na zabezpečení a ochranu osobních údajů jsou dostatečně přiměřená a účinná.
Pověřenec přesto doporučil předkladateli následující:
a) prověřit, zda v současnosti zavedená technická a organizační opatření zaručují v dostatečné míře bezpečnost osobních údajů i pro zamýšlené a v novele popsané zpracování osobních údajů, resp. zda se v dostatečné míře aplikovaly povinnosti správce v podobě jak tzv. záměrné („by design“), tak i standardní („by default“) ochrany dle článku 25 GDPR. Toto doporučení je zmiňováno zejména z důvodu možných průběžně prováděných změn v informačních systémech úřadu práce.
Předkladatel k tomuto doporučení uvádí, že ke zpracování osobních údajů uchazečů o zaměstnání v informačním systému v oblasti státní politiky zaměstnanosti, který je úřadem práce používán při plnění jeho povinností vyplývajících ze zákona o zaměstnanosti a zákona o Úřadu práce ČR mají přístup výhradně zaměstnanci a státní zaměstnanci úřadu práce s uživatelským oprávněním, přičemž se jedná o osoby, které zabezpečují příslušnou agendu. Bez uživatelské role a oprávnění pro práci s daty subjektů údajů nelze s daty v informačním systému v oblasti státní politiky zaměstnanosti pracovat a ani do informačního systému vstupovat. Uvedený postup ochrany osobních údajů je standardní součástí již zavedené dosavadní praxe úřadu práce.
b) provést posouzení dopadu novelizace na ochranu osobních údajů, protože veškerá zpracování prováděná úřadem práce ve prospěch klientů v rámci zákona o zaměstnanosti vykazují parametry, které jsou uváděny v charakteristice Pokynů a v Seznamu druhů operací podléhajících požadavku na posouzení vlivu na ochranu osobních údajů, a to konkrétně:
· zpracování kritických údajů a údajů vysoce osobní povahy subjektů údajů (dle kritéria 4 Pokynů) – jde o údaje, které fyzická osoba sděluje úřadu práce za účelem zprostředkování zaměstnání a jsou podstatné pro zařazení fyzické osoby do určitého stupně profilace – sdělení, že jde o osobu, proti které je veden výkon rozhodnutí nebo exekuce, sdělení, že osoba ukončila výkon trestu odnětí svobody nebo že osoba byla propuštěna z výkonu ochranného opatření zabezpečovací detence
· zpracování osobních údajů velkého rozsahu (dle kritéria 5 Pokynů), a to vzhledem k počtu zpracovávaných minimálně 200 000 klientů
· zpracování osobních údajů s vazbou na jiné správce nebo zpracovatele (dle kritéria 6 a 9 Pokynů), a to vzhledem ke komunikaci s VZP ohledně zdravotního pojištění klientů úřadu práce (sdělování pouze údaje, že konkrétní osoba je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a je tak státním pojištěncem), a po nabytí účinnosti novely pak dále zpracování osobních údajů s omezeným ovlivněním subjekty údajů (dle kritéria 1 a 9 Pokynů), kdy se jedná o zpracování, jehož provedení správcem upravil přímo právní předpis.
Toto doporučení bylo předkladatelem splněno v rámci provedení tohoto rozboru.
c) přeformulovat navrhované ustanovení § 33b odst. 6 zákona o zaměstnanosti tak, aby text lépe vystihoval zamýšlenou spolupráci úřadu práce s dalšími subjekty při tvorbě opatření IAP.
V případě dodatečných změn či úprav obsahu řešeného problematiky novelizace se doporučuje provést případné další konzultace s pověřencem pro ochranu osobních údajů MPSV, eventuálně i úřadu práce. Toto doporučení předkladatel bude respektovat.
Na základě výše uvedených doporučení pověřence předkladatel vyhodnotil, že v rámci navrhovaných legislativních úprav se nejedná o nové zpracovávání osobních údajů. Již existující zpracování osobních údajů fyzických osob za účelem zprostředkování zaměstnání se podstatným způsobem nemění, ať už jde o technické zabezpečení či přístupová práva oprávněných úředních osob. Správce nadále bude povinen dodržet organizační a bezpečnostní opatření k tomu, aby bylo zajištěno, že jsou pro daný účel standardně zpracovány jen osobní údaje nezbytně nutné.
K navrhované právní úpravě týkající se profilace:
Podle ustanovení § 17 zákona o zaměstnanosti lze osobní údaje o fyzických osobách a údaje o zaměstnavatelích získávat, zpracovávat a sdělovat jen pro účely zprostředkování zaměstnání, poskytování příspěvků na nástroje a opatření aktivní politiky zaměstnanosti, příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením a statistické účely. Evidence uchazečů o zaměstnání podle ustanovení § 27 odst. 1 zákona o zaměstnanosti obsahuje údaje uvedené v žádosti o zprostředkování zaměstnání a dále údaje o průběhu zprostředkování zaměstnání, součinnosti uchazeče o zaměstnání s krajskou pobočkou úřadu práce a poskytování služeb v rámci aktivní politiky zaměstnanosti a pracovní rehabilitace. Údaje z evidence uchazečů o zaměstnání jsou určeny pro účely zprostředkování zaměstnání, pro statistické účely a pro účely stanovené zvláštními právními předpisy. Důvody pro stanovení stupně profilace jsou údaji uváděnými v žádosti o zprostředkování zaměstnání, přičemž subjekt údajů stvrzuje svým podpisem souhlas se zpracováním svých osobních údajů pro účely zprostředkování zaměstnání a pro poskytování dalších služeb podle zákona o zaměstnanosti. Nevyplývají-li důvody pro stanovení vyššího než prvního stupně profilace ze žádosti o zprostředkování zaměstnání, jsou úřadu práce sděleny uchazečem v průběhu zprostředkování vhodného zaměstnání. Některé z těchto důvodů jsou výstupem činnosti úřadu práce, např. informace o poskytování dávek ze systému pomoci v hmotné nouzi, přičemž posouzení, zda je fyzická osoba osobou v hmotné nouzi provádí právě úřad práce a na základě tohoto posouzení jsou této osobě poskytovány dávky ze systému pomoci v hmotné nouzi. Úřad práce rovněž posuzuje, zda fyzické osobě bude poskytován příspěvek na péči, a následně tento příspěvek na péči vyplácí. Kategorie uchazečů o zaměstnání vyjmenované v profilaci a uvedené v navrhované právní úpravě vychází z údajů, které jsou subjektem údajů sděleny v žádosti o zprostředkování zaměstnání, v průběhu jeho vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a při poskytování služby zprostředkování zaměstnání anebo se jedná o údaje, které jsou úřadu práce známy z jeho vlastní činnosti.
Data subjektů údajů zpracovávají oprávněné úřední osoby úřadu práce zajišťující agendu zprostředkování zaměstnání a poradenství pro zprostředkování zaměstnání, případně další oprávněné osoby vstupující do procesu zprostředkování zaměstnání ve smyslu práce s klientem při řešení jeho nezaměstnanosti, které jsou rovněž státními zaměstnanci či zaměstnanci úřadu práce. Zajištění ochrany osobních údajů v rámci informačního systému používaného úřadem práce je uvedeno výše, a to v rámci vyjádření předkladatele k doporučení pověřence pod písmenem a).
K navrhované právní úpravě týkající se IAP:
Proces vypracování, vyhodnocování a aktualizace IAP probíhá ve vzájemné spolupráci uchazeče o zaměstnání a úřadu práce, a to bez přítomnosti jakýchkoliv třetích osob. Vypracovaný dokument je součástí spisové dokumentace uchazeče o zaměstnání, ke které má přístup oprávněná úřední osoba úřadu práce. Písemný dokument není předáván žádnému dalším subjektu.
Záměrem navrhované právní úpravy je legislativně zakotvit možnost spolupráce úřadu práce s dalšími subjekty, jejichž činnost povede ke zlepšení postavení a uplatnění uchazeče o zaměstnání na trhu práce. Jedná se o spolupráci se subjekty realizující projekty zaměřené na podporu osob se specifickými potřebami na trhu práce nebo poskytující aktivity směřující k řešení nepříznivé sociální situace, kterými mohou být např. nestátní neziskové organizace, občanské poradny, obecní úřady poskytující službu sociálního kurátora, dluhové poradny nebo poskytovatelé sociálních služeb. Identifikuje-li úřad práce ve vazbě na řešení nezaměstnanosti uchazeče o zaměstnání další bariéru mající vliv na jeho integraci na trh práce, bude mít možnost spolupracovat s potřebným subjektem tak, aby vzájemně napomohli uchazeči o zaměstnání komplexně vyřešit jeho nepříznivou situaci, jejíž součástí je nejen ztráta zaměstnání či dlouhodobá nezaměstnanost, ale i další vyskytující se problém (specifická potřeba) např. s bydlením, existujícími dluhy, krizovou situací způsobenou ztrátou zdraví či blízké osoby, rozvodem, domácím násilím.
Veškeré osobní údaje a další informace obsažené v IAP budou k dispozici pouze uchazeči o zaměstnání a oprávněné úřední osobě úřadu práce, která s klientem pracuje. Ve vztahu ke zpracování osobních údajů uchazeče o zaměstnání a uchovávání těchto údajů jsou dodržovány veškeré příslušné právní předpisy a vnitřní akty řízení MPSV a úřadu práce upravující postupy související s ochranou osobních údajů, přístup k těmto údajům je rovněž umožněn pouze zaměstnanci s oprávněním s daty subjektů údajů pracovat, jak je uvedeno výše.
Vzhledem k výše uvedenému zhodnocení všech rizik v oblasti nakládání s osobními údaji dotčených fyzických osob, která předkladatel identifikoval jako možná v souvislosti s navrhovanou právní úpravou, a vzhledem k tomu, že zabezpečení osobních údajů dotčených fyzických osob bude zajištěno stejně jako doposud v rámci stávajícího fungujícího informačního systému a příslušnými opatřeními správce, předkladatel konstatuje, že práva fyzických osob v oblasti ochrany osobních údajů nebudou navrhovanou novelou negativně dotčena.
F. Zhodnocení korupčních rizik
Korupční rizika jsou blíže specifikována v závěrečné zprávě RIA. Navrhovaná právní úprava nepřináší zvláštní korupční rizika. O přiznání, změně a odnětí statusu registrovaného sociálního podniku bude rozhodováno ve správním řízení a bude přezkoumatelné podle soudního řádu správního, což zaručí dostatečné a zpětně ověřitelné zjištění skutečností rozhodných pro přiznání, či odnětí statusu. Korupční riziko s tím spojené spočívá v případném ovlivňování úředních osob, které budou o udělení a odnětí statusu registrovaného sociálního podniku rozhodovat, je problém společný veškerým správním řízením, v nichž se rozhoduje o záležitostech, které mají finanční dopad na soukromé osoby. Korupční rizika budou umenšována nadstandardním objemem zveřejňovaných údajů. O činnosti jednotlivých registrovaných sociálních podniků, z čehož plyne i nadstandardní možnost veřejné kontroly této oblasti. Kromě samotného rozhodování ve správním řízení je navrhováno včlenění konzultační činnosti s externím hodnotitelem. Při tvorbě zákona bylo zvažováno, zda by měl být hodnotitel zaměstnancem MPSV či nezávislá, externě najatá odborná osoba. Vzhledem k tomu, že proces hodnocení vyžaduje značné znalosti z oblasti podnikání v privátním sektoru, je více než pravděpodobné, že externista se zkušenostmi ze soukromého sektoru bude efektivnějším článkem v procesu registrace. V případě vhodného využití těchto odborníků z praxe by měla být možnost korupčního jednání vůči státním zaměstnancům významně eliminovaná.
G. Dopady na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nebude mít dopady na bezpečnost ani na obranu státu. Organizační složky státu (veřejní zadavatelé) z řad ozbrojených složek státní moci nebudou nijak nuceni k nákupům citlivého materiálu skrze vyhrazené veřejné zakázky.
H. Zhodnocení souladu se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)
1. Budování přednostně digitálních služeb
Předkládaná právní úprava předpokládá příjem žádostí ve formě elektronického podání a rozesílání předmětných rozhodnutí v této podobě.
2. Maximální opakovatelnost a znovupoužitelnost údajů a služeb
MPSV bude při opětovném řešení žádostí stejného subjektu o vydání nového rozhodnutí vycházet z již dostupných údajů.
3. Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením
Předložená právní úprava bude šetrná vůči potřebám osob s nejrůznějším zdravotním postižením (viz stávající prostředí MPSV), v oblasti pomoci osob se zdravotním postižením a jejich zaměstnáváním bude hodnocen předložený projekt činnosti, aby byly zamítnuty takové žádosti o registraci sociálního podniku, které nebudou kompatibilní se specifickými potřebami jednotlivých skupin osob se zdravotním postižením.
4. Sdílené služby veřejné správy – předložená právní úprava vychází z dosavadní dobré praxe sdílených služeb ve veřejné správě, přičemž při správním řízení o podané žádosti bude vycházet z informací již dříve dostupných jiným orgánům veřejné správy.
5. Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy
Předložená právní úprava, jak již vyplývá z předchozích zásad, bude vycházet z dostupných údajů jak samotného zpracovatele žádosti, tak dalších orgánů veřejné správy. MPSV bude při budování informačního systému vycházet z dobré praxe při plnění této zásady.
6. Mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru
Podle jednotlivých ustanovení navrhovaného právního předpisu budou informace o jednotlivých registrovaných sociálních podnicích dostupné na internetových stránkách Ministerstva i jednotlivých registrovaných sociálních podniků. Shodně tomu bude u sociálních podniků registrovaných v ČR, které však mají sídlo mimo hranice ČR.
7. Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby
Předložená právní úprava nepředpokládá nadbytečné shromažďování osobních údajů, které nebudou zapotřebí pro posouzení podaných žádostí nebo pro přezkum zákonem stanovených povinností. Shromažďovány budou pouze takové údaje, které budou nezbytné pro posouzení zákonem stanovených povinností.
8. Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb
Návrh zákona počítá se zveřejňováním důležitých informací o jednotlivých registrovaných sociálních podnicích včetně stanoveného okruhu dokumentů o jejich činnosti. Tím může dojít ke zpracování srovnávacích studií a dalších analýz potřebných k zajištění kontroly transparentnosti a ochrany před zvýhodňováním některého ze subjektů, klientelismem a korupcí.
9. Technologická neutralita
Předložený návrh zákona nepreferuje žádné konkrétní technické řešení.
10. Uživatelská přívětivost
Samotný návrh zákona stanovuje pouze okruh případů vrchnostenského působení veřejné moci. S respektem k zásadě enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí budou zpracovávány toliko taková rozhodnutí, jež bude platná právní úprava ukládat. S přihlédnutím k předešlým zásadám bude nastaveno takové prostředí, které bude přívětivé nejen pro uživatele z řad „obvyklých“ podnikatelů, ale i osob se zdravotním postižením.
11. Zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování
V návrhu zákona nelze identifikovat žádná omezení možností přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování. V případě zájmu ze strany zájemce o vyhledání informací o sociálních podnicích mohou v tomto ohledu pomoci např. sociální pracovníci NNO, úřadů územně samosprávných celků, či jednotlivých pracovišť Úřadu práce. Za takto žádané informace lze považovat zejména nabídku pracovních příležitostí ze strany registrovaných sociálních podniků právě pro osoby s omezeným sociokulturním rozhledem, které by mohly být ohroženy také digitálním vyloučením. Lze ovšem předpokládat, že registrované sociální podniky si budou předmětného digitálního vyloučení z řad svých potenciálních zaměstnanců vědomy a najdou jiné kreativní řešení, jak nutné informace k adresátům doručit.
I. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Po nabytí účinnosti návrhu zákona lze očekávat zvýšení počtu sociálních podniků, které mohou být významnými partnery územně samosprávných celků v oblasti zaměstnanosti osob sociálně vyloučených či sociálním vyloučením ohrožených. Samotný zákon je koncipován tak, aby přispíval ke zlepšení sociální situace dotyčných zaměstnanců nejen po stránce ekonomické, ale komplexně napomáhal ke zlepšení jejich celkové sociální situace. Zaměstnanci úřadů územně samosprávných celků, kteří vykonávají sociální práci, a řeší mimo jiné problematiku zaměstnanosti svých klientů, velmi často narážejí na neochotu zaměstnavatelů zaměstnat osoby takto znevýhodněné na trhu práce. Registrované sociální podniky tak budou významnými partnery sociálních odborů úřadů územně samosprávních celků, kteří v konečném důsledku přispějí ke snížení nezaměstnanosti osob znevýhodněných na trhu práce. Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že navrhovaný zákon výrazně přispěje k řešení problematiky sociálního vyloučení na území celé České republiky. V územích, kde bude zjištěna malá koncentrace registrovaných sociálních podniků s vhodným zaměřením na zaměstnávání jednotlivých skupin osob se zdravotním postižením, nebo osob se specifickými potřebami, návrh zákon předvídá zakládání registrovaných sociálních podniků přímo jednotlivými obcemi, kraji nebo jejich jednotlivými sdruženími. O zvláštní zmínku stojí rovněž možnost nastavení množství a zaměření jednotlivých registrovaných sociálních podniků ze strany územních samospráv ve formě vhodně nastavené dotační politiky.
Zvláštní část
K ČÁSTI PRVNÍ
K § 1
Navrhuje se vymezit předmět úpravy zákona o sociálním podniku. Mezi stěžejní záležitosti navrhované právní úpravy náleží zejména zakotvení stanovených pojmů v právním řádu ČR vymezení subjektů sociální ekonomiky a upravení podmínek jejich činnosti. Účelem navrhované právní úpravy je dát sociálnímu podnikání v ČR právní rámec a přispět tím k jeho rozvoji.
K § 2
Návrh tímto ustanovením podobně jako tomu je v případě legislativní úpravy okolních států[footnoteRef:2]) definuje sociální ekonomiku jako souhrn výrobních, zásobovacích nebo spotřebitelských činností, přičemž jmenované činnosti vykonávají subjekty sociální ekonomiky, a to nezávisle na státu a za účelem dosahování společensky prospěšných cílů. [2: ) Například § 3 zákona č. 112/2018 Zb., o sociálnej ekonomike a sociálnych podnikoch a o zmene a doplnení niektorých zákonov.]
Okruh vymezených činností vychází z mezinárodních standardů. Pojem „výrobní“ nelze, v souladu s odstavcem 3, chápat pouze jako činnost produkující hmotné statky, ale jako souhrn činností produkujících jakoukoliv službu nebo statek. Je důležité ozřejmit, že požadavek nezávislosti na státu neznamená, že příslušný subjekt sociální ekonomiky nepřichází do kontaktu se státními organizacemi nebo organizačními složkami státu nebo že je zcela ve všech bodech od státu odvislý. Jeho smyslem je zakotvení pravidla, že žádný subjekt sociální ekonomiky není rozhodováním závislý na rozhodování státních organizací nebo organizačních složek státu ve smyslu manažerského rozhodování. Pochopitelně tím není dotčen rozhodovací vliv ve smyslu vrchnostenského výkonu veřejné moci. Z okruhu zakladatelů sociálního podniku je tedy tímto pravidlem vyloučen okruh státních organizací a organizačních složek státu ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. Naopak tím není vyloučena zakladatelská, resp. zřizovatelská činnost jinými veřejnoprávními subjekty jako jsou obce nebo kraje. Rovněž tím není vyloučeno dané jednání od společností ve vlastnictví státu, resp. společností s majetkovou účastí státu. Charakteristika v podobě dosahování společensky prospěšného cíle nijak nelimituje další cíle, např. aby byl registrovaný sociální podnik motivován k dosahování zisku.
Dané ustanovení rovněž definuje, co je společensky prospěšným cílem podle odstavce 1, pojmenovává subjekty sociální ekonomiky a blíže charakterizuje principy, na nichž existence a činnost těchto subjektů spočívá. Žádoucím cílem tohoto zákona je charakterizovat nejen sociální podniky, které prošly postupem registrace, ale i subjekty, které o registraci z nějakého důvodu neusilují, nebo svým zaměřením nespadají do jednotlivých druhů. Charakteristika zaměření podle odstavce 3 písm. a) a b) zakotvuje tyto subjekty v obecných principech. Charakteristika podle odstavce 3 písm. c) zakotvuje nutnost specifického hospodaření s vygenerovaným ziskem.
K § 3
Toto ustanovení charakterizuje pojem sociálního podniku jako subjektu sociální ekonomiky a stanoví jeho cíle a jednotlivé znaky. Charakterizování subjektu sociálního podniku vně množiny registrovaných sociálních podniků je jednak odrazem mezinárodních standardů, a jednak důležitým východiskem pro některé dotační tituly, které chtějí množinu sociálních podniků vymezit odlišně od množiny registrovaných sociálních podniků (§ 4). Sociální ekonomika, resp. sociální podniky, jsou projevem určitého podnikatelského rozhodnutí či výsledkem občanské iniciativy. Není proto žádoucí, aby byl okruh sociálních podniků bez registrace vyloučen z prostředí sociální ekonomiky. K těmto subjektům se řadí např. sociální podniky, které nenalezly důvod k registraci anebo ty sociální podniky, jejichž záměrem není dosahování cíle v oblasti pomoci osobám zdravotně postiženým nebo sociálně znevýhodněným lidem (osobám se specifickými potřebami), ale plní jiný cíl, který je všeobecně uznáván za žádoucí. Lze hovořit o sociálních podnicích environmentálního, kulturního nebo vzdělávacího charakteru bez splnění podmínky zaměstnání vydefinovaných skupin výše zmíněných znevýhodněných osob.
Navrhuje se zakotvit, že sociálním podnikem je podnikající fyzická či právnická osoba, která splňuje podmínky stanovené tímto zákonem. K navrhovaným znakům sociálního podniku je třeba přičíst i znaky subjektů sociální ekonomiky podle § 2, kterým je okruh sociálních podniků omezen na subjekty vně veřejnoprávních subjektů. Důležitým znakem sociálního podniku je požadavek na soustavnost hospodářské činnosti. Z okruhu sociálních podniků se tak vylučují subjekty s vymezenou činností prováděnou nahodile či příležitostně. Rovněž samotné vymezení v podobě „hospodářské“ činnosti je zřejmým ukotvením v podnikatelském prostředí. Zákon nijak nezapovídá, aby se konkrétní sociální podnik věnoval i jiným činnostem, avšak výkon hospodářské činnosti je nezbytný pro zahrnutí do kategorie sociálního podniku.
Předmětné ustanovení odlišuje sociální podnik od jiného podnikající subjektu, jelikož je zřejmé, že zakladatelské listiny právnické osoby již musí počítat s odlišným pojetím cíle dané podnikatelské entity. Cílem souhrnu činností daného sociálního podniku totiž není jen dosahování zisku, ale taktéž dosahování jiného společensky prospěšného cíle. Dalším zakotveným požadavkem je nutnost vymezit měřitelné plnění veřejného nebo komunitního zájmu. Není proto možné prosazovat jakési vágní či neuchopitelné a mlhavé cíle, ale efekt činnosti sociálního podniku je nutné charakterizovat vyčíslitelným způsobem. Tento měřitelný efekt zároveň není prosté zaměstnání osob se specifickými potřebami či osob se zdravotním postižením podle příslušných ustanovení zákona o zaměstnanosti, ale stanovený měřitelný cíl může být ve zřejmé souvislosti s daným zaměstnáním. Mezi přípustné cíle z oblasti sociálního rozvoje zaměstnanců může patřit například snaha o oddlužení, bezúhonný život, dokončení vzdělání sociálně znevýhodněných osob bez vzdělání, předlužených osob či osob s kriminální minulostí. Mezi měřitelné cíle v oblasti mimo péči o zaměstnance můžeme chápat snahu o dodávání určitého objemu nedostatkové zdravé potraviny, propagaci určitého prvku kulturní tradice nebo například sběr nebo separaci určitého materiálu z odpadu.
V souladu s § 2 odst. 3 písm. d) se navrhuje zavést povinnost sociálního podniku investovat více než polovinu dosaženého zisku po zdanění k podpoře společensky prospěšných cílů a podrobnější pravidla pro tuto alokaci.
Odstavce 5 a 6 vymezují pojmy „veřejný zájem“ a „komunitní zájem“, přičemž jsou tyto pojmy odlišovány zejména šířkou okruhu obmyšlených adresátů působené pozitivní činnosti. „Veřejný zájem“ je vymezen tak, že se jedná o poskytování společensky prospěšných služeb pro neomezený okruh osob a poskytování všeobecně prospěšných služeb a pracovního uplatnění pro vymezené cílové skupiny. Komunitním zájmem“ je pak poskytování společensky prospěšných služeb zacílené na vybranou skupinu osob podle územního, členského, zájmového nebo jiného objektivního kritéria.
K § 4
Ustanovení definuje pojem registrovaného sociálního podniku jako subjektu sociální ekonomiky, podmnožiny sociálního podniku. Může jím být pouze sociální podnik, který splnil podmínky potřebné k registraci podle § 14, na základě čehož je zapsán v registru sociálních podniků, který vede ministerstvo. Z registrace plynou sociálnímu podniku práva a zvýhodnění, a to např. v oblasti veřejných zakázek, a taktéž povinnosti, např. reinvestice dosaženého zisku, či v případě registrovaného prostupného sociálního podniku poskytování sociální podpory určenému okruhu osob se specifickými potřebami. Odstavec 2 vyjmenovává jednotlivé druhy registrovaného sociálního podniku, které jsou následně charakterizovány v § 6 až 9.
K § 5
Navrhuje se upravit podmínky, za kterých je možné registrovat sociální podnik. Ten musí splňovat nejen znaky podle § 3, ale dále taktéž požadavky stanovené ustanovením § 5. Oproti neformálnímu pojetí sociálního podniku podléhá registrace sociálního podniku schvalovacímu procesu.
Vypočtenými požadavky, podmiňujícími registraci sociálního podniku, se návrh snaží docílit stavu, kdy registrovaným sociálním podnikem bude zejména osoba bezúhonná, sídlící v zemi s transparentním právním řádem a vyspělou mírou právní vymahatelnosti a bez prohřešků na poli odvodů. Odstavec 2 jasně vymezuje podmínku bezúhonnosti, kdy stanoví, že mimo vypočtený okruh trestných činů je příslušný žadatel považován za bezúhonného. Rozšířený požadavek na širší okruh bezúhonných osob, kromě samotného sociálního podniku, je pak veden snahou o eliminaci osob v tomto druhu podnikání, které mají ve své minulosti aktivity neslučitelné s podnikáním jako takovým, a sociálním podnikáním dvojnásob.
Příslušné ustanovení klade dále důraz na neuložení pokuty sociálnímu podniku za přestupek v oblastech právní úpravy, jež se obsahově kryjí s jedním z cílů sociální ekonomiky jako celku. Požadavek týkající se neuložené pokuty za přestupek na úseku životního prostředí podtrhuje zájem o to, aby byl na registrované sociální podniky kladen zvýšený důraz i ve vztahu k životnímu prostředí. Návrh zákona zároveň zakotvuje možnost správního uvážení a zmírnění tvrdosti zákona v případě sankce, která nepřesáhla 50 000 Kč, nebo v případě, že přestupek nebyl spáchán v souvislosti s plněním společensky prospěšného cíle. Tato možnost bude ze strany ministerstva aplikována v rámci principu legitimního očekávání tak, aby v obdobných případech bylo přistupováno k žadatelům se srovnatelným proviněním obdobně. Záměrem dané úpravy není zabránit v registraci např. tomu, kdo se dopustil administrativního pochybení, ale eliminovat subjekty, které se zjevným pohrdáním právem vyčleňují ze skupiny subjektů sociální ekonomiky s určitým hodnotovým standardem.
Předpokladem úspěšného posouzení žádosti o registraci sociálního podniku je skutečnost, že má příslušný subjekt sídlo podnikání na území České republiky, jiného členského státu Evropské unie, státu, který je smluvní stanou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, anebo Švýcarské konfederace. Je přípustným a žádoucím stavem, aby byl sociální podnik registrován i v jiných státech, podle tamějšího právního řádu, avšak je třeba zdůraznit, že registrace sociální podniku z jiného státu, např. ze země sídla dané společnosti, není přenositelná do České republiky.
Odstavec 5 předmětného ustanovení je promítnutím obecných principů sociální ekonomiky, jejichž obsahovým vyjádřením je zásada, že subjekty sociální ekonomiky mají směřovat k dosahování určitých sociálních cílů. Není proto v souladu s návrhem zákona, aby byla registrace provedena osobě, jejíž činností je aktivita s prokazatelným negativním společenským dosahem, přičemž takovou činností je právě provozování hazardních her podle zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů.
K § 6
Ustanovení § 6 upravuje registrovaný prostupný sociální podnik, přičemž v odstavci 1 definuje jeho cíl. Jeho hlavním společensky prospěšným cílem je zaměstnávat osoby se specifickými potřebami, které jsou vymezeny v odstavci 2 prostřednictvím odkazů na příslušná ustanovení zákona o zaměstnanosti, a osoby se zdravotním postižením, a to zejména ty s potenciálem vstupu na volný trh práce, a podporovat integraci těchto osob na trh práce. U vybraných kategorií osob se specifickými potřebami se navrhuje stanovit povinnost v podobě určité doby v evidenci uchazečů o zaměstnání Úřadu práce ČR a taktéž u některých z těchto osob je stanovena povinnost být bezprostředně před uzavřením pracovního poměru s registrovaným sociálním podnikem v této evidenci. Tato podmínka má zabránit tomu, aby registrované sociální podniky „přetahovaly“ jiným zaměstnavatelům jejich zaměstnance, kteří byli v posledních dvou letech v evidenci uchazečů o zaměstnání.
Vedle osob se specifickými potřebami počítá návrh zákona se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením, které vyžadují upevnění jejich pracovních kompetencí pro vstup na volný trh práce. Pokud by takový plán nebyl úspěšný, zákonem stanovená pravidla nebrání jejímu zahrnutí do kategorie osob se zdravotním postižením v registrovaném stabilizačním nebo smíšeném sociálním podniku. V takovém případě ovšem registrovaný sociální podnik přijde o možnost čerpání motivačního příspěvku.
Vzhledem k individualitě sociálních znevýhodnění vydefinované skupiny zaměstnanců se nejeví jako účelné demonstrativně, dvojnásob pak taxativně, definovat konkrétní podporu zaměstnanců v rovině sociální. Lze si ovšem představit velmi širokou paletu aktivit k eliminaci negativních sociálních jevů. U některých kategorií zaměstnanců se může jednat o velmi individuální nastavení pracovní doby s významným zapojením možnosti práce mimo pracoviště zaměstnavatele, např. z domova (osoba pečující o osobu s nevyzpytatelnou predikcí zdravotního stavu či osoba se zdravotním postižením). V případě kategorie osoby po výkonu trestu odnětí svobody, jež nikdy neuzavřela pracovní poměr, je předlužená, bez přístřeší a má významné problémy s gramotností v důsledku neukončeného základního vzdělání, je nutné nastavit velmi podrobný plán jejího sociálního rozvoje. Návrh proto stanoví obecný cíl s příkladným výčtem v podobě řádného života a zabránění narůstání dluhu. Je ovšem na posouzení registrovaného prostupného sociálního podniku, jaké další cíle na sebe vezme. Žádoucí pak je, aby se aktivity při socializaci v rámci pracovního poměru u registrovaného prostupného sociálního podniku snoubily s další pomocí orgánů veřejné správy, územní samosprávy a zejm. občanské společnosti v dané komunitě.
Vzhledem k individuálnosti zdravotních a sociálních znevýhodnění a obecnému vymezení podpory zaměstnanců v jejich směřování na volný trh práce stanoví odstavec 3 registrovanému prostupnému sociálnímu podniku povinnost zpracovat u vymezených skupin osob vstupní diagnostiku, která má jednak popsat stávající překážky (bariéry) v plnohodnotném výkonu práce zaměstnance a jeho sociální situaci, a rovněž kvantifikovat, jaký je potenciál zaměstnance po vyřešení řešitelných problémů, a zpracovat individuální plán tohoto zaměstnance, ve kterém bude popsáno, jak dané negativní faktory odbourávat a jakými prostředky problémy řešit. Ačkoliv je zamýšlená doba na adaptaci zaměstnance delší, je nutné stanovit určité časové úseky, po nichž je zaměstnavatel povinen vyhodnotit, zda jsou zvolené prostředky efektivní a zda je dosahováno průběžného cíle. Z toho vyplývá, že spolupráce sociálního pracovníka se zaměstnancem registrovaného prostupného sociálního podniku, který spadá do vybrané cílové skupiny, přesahuje oblast pracovní a jejím cílem je zlepšení celkové sociální situace zaměstnance i v jiných oblastech (např. fyzické i psychické zdraví, bydlení, oddlužení, zvyšování kvalifikace atp.).
V souladu s mezinárodními standardy a obvyklou praxí jednotlivých právních úprav v zemích EU byl stanoven procentuálně vyjádřený průměrný čtvrtletní přepočtený počet zaměstnanců se specifickými potřebami (definovaných v odstavci 2) a osob se zdravotním postižením, které musí registrovaný prostupný sociální podnik zaměstnávat, aby splňoval podmínky registrace. Vymezení počátku plynutí dvouleté doby pro započitatelnost určitého zaměstnance do tohoto v podobě dne, kdy vznikl pracovní poměr, znamená, že tento pracovní poměr může vzniknout i se zaměstnavatelem, který v daný okamžik ještě není registrovaným sociálním podnikem. V takovém případě se bude započitatelnost této osoby krátit, neboť se bude započítávat do dvouleté doby právě i doba pracovního poměru před registrací daného zaměstnavatele coby registrovaného sociálního podniku.
Zaměstnancům, jejichž situace to vyžaduje a kteří spadají do vybrané cílové skupiny, je registrovaný prostupný sociální podnik povinen zajistit podporu sociálního pracovníka. Sociální podpora spočívá nejen v pomoci se začleněním pracovníka na trh práce, ale zohledňuje celkovou situaci zaměstnance. K integraci do společnosti by totiž zaměření na pouhou oblast zaměstnanosti bylo nedostatečné. Tentýž princip je uplatňován i v případě registrovaného smíšeného sociálního podniku (§ 8). Návrh uvádí jednotlivé formy sociální práce, které jsou vhodné pro aplikaci v případě vybrané skupiny zaměstnanců.
Skutečnost, že povinnosti uvedené v odstavcích 3 a 5 se vztahují i na registrovaný smíšený sociální podnik, je zakotvena v odstavci 6.
K § 7
Ustanovení § 7 upravuje registrovaný stabilizační sociální podnik, kdy v odstavci 1 definuje jeho cíl. Jeho hlavním společensky prospěšným cílem je umožnění smysluplného a důstojného zaměstnání pro vymezený okruh znevýhodněných zaměstnanců. Cílem proto není příprava na otevřený trh práce ani zlepšení sociální situace zaměstnance, ačkoliv i aktivity směřující ke zlepšení sociální situace a společenského začlenění jsou žádoucí. Zároveň mohou být dalším měřitelným cílem daného registrovaného stabilizačního sociálního podniku. Okruh skupin znevýhodněných zaměstnanců je tvořen dvěma skupinami – osobami se zdravotním postižením a osobami v předdůchodovém věku vymezenými v § 33a odst. 1 písm. d) zákona o zaměstnanosti. Důvodem pro zařazení druhé vydefinované skupiny je obtížná situace těchto osob při dojednávání nového zaměstnání a případná rostoucí frustrace v důsledku nezdarů při shánění zaměstnání s rostoucím věkem. U osob v předdůchodovém věku je zákonem dána podmínka v podobě určité doby v evidenci uchazečů o zaměstnání Úřadu práce ČR.
Procentuálně vyjádřený průměrný čtvrtletní přepočtený počet zaměstnanců, které musí registrovaný stabilizační sociální podnik zaměstnávat, aby splňoval podmínky registrace, je uveden v odstavci 2. Na rozdíl od modelu registrovaného prostupného sociálního podniku bylo přistoupeno k váženému započtení jednotlivých skupin znevýhodněných osob. Tato úprava vychází z dlouhodobé právní úpravy zákona o zaměstnanosti. Odlišná úprava by vnesla zvýšenou administrativní zátěž pro zaměstnavatele, který je zaměstnavatelem osob se zdravotním postižením podle zákona o zaměstnanosti a zároveň registrovaným stabilizačním sociálním podnikem podle tohoto zákona. Z tohoto důvodu byl v odstavci 2 převzat model většího zápočtu těžce zdravotně postižených osob do předepsaného podílu.
K § 8
Toto ustanovení definuje registrovaný smíšený sociální podnik jako subjekt, který je současně registrovaným prostupným a stabilizačním sociálním podnikem. Lze předpokládat, že vedle těchto dvou druhů registrovaného sociálního podniku bude v praxi docházet i k jejich častému kombinování. Registrovaný smíšený sociální podnik si sám již v žádosti o registraci určí poměr, v němž budou tyto druhy registrovaného sociálního podniku naplňovány. Podle tohoto poměru pak musí registrovaný smíšený sociální podnik splňovat povinnost zaměstnávat určitý procentuálně vyjádřený průměrný čtvrtletní přepočtený počet zaměstnanců v každé z částí určených tímto poměrem, tedy jak pro registrovaný prostupný, tak pro registrovaný stabilizační sociální podnik. Návrh dále ukládá registrovanému sociálnímu podniku povinnost zaměstnat alespoň jednu osobu, která spadá do cílové skupiny registrovaného prostupného sociálního podniku a alespoň jednu osobu, která spadá do cílové skupiny registrovaného stabilizačního sociálního podniku.
Skutečnost, že povinnosti uvedené v § 6 odst. 3 a 5 se vztahují i na registrovaný smíšený sociální podnik, je zakotvena v odstavci 4.
K § 9
Ustanovení § 9 definuje registrovanou sociální farmu, tedy jeden z druhů registrovaného sociálního podniku. Registrovanou sociální farmou je registrovaný prostupný, stabilizační nebo smíšený sociální podnik, který je provozován zemědělským podnikatelem podle zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů. Skutečnost, že bude registrovaný sociální podnik provozován coby registrovaná sociální farma, je nutné uvést v žádosti o registraci podle § 10.
Přestože registrované sociální farmy zpravidla výrazněji naplňují i pozitivní environmentální externality, tyto jsou v jejich případě spíše další přidanou hodnotou, přičemž základem zůstává přínos sociální. Zemědělská farma je unikátním prostředím, které nabízí řadu možností pro propojení se sociální sférou ve formě terapie, vzdělávání, ale i zaměstnávání, či přípravě na něj. Toto může být naplněno i při respektování základních environmentálních pravidel vztahujících se na každého zemědělce.
Na základě zkušeností z dalších zemí, včetně těch, kde je sociální zemědělství nejrozvinutější, nelze čekat masivní příliv sociálních farem. I v zemích s nejrozšířenějším konceptem sociálního zemědělství jsou zastoupeny řádově stovky farem, resp. něco přes tisíc farem. Tvorba bariér, které by vstup do konceptu nadměrně komplikovaly, by odradila potenciální cenné zájemce, kteří by samotný princip sociálního zemědělství mohli naplňovat velmi dobře.
Je také potřeba počítat s určitou formou konzervativního přístupu ze strany českých zemědělců, pro které je zároveň velmi důležité i samostatné vymezení registrované sociální farmy, což je pro řadu z nich snáze uchopitelný koncept než sociální podnik.
Aby byl nastaven soulad se Společnou zemědělskou politikou a definicí Aktivního zemědělce, byl stanoven limit 1 hektaru. Další podmínka, kterou je přímá podpora, zaručuje dodržování správné zemědělské praxe (DZEZ). Definice registrované sociální farmy s takto nastavenými kritérii vytváří předpoklady pro další účelnou podporu jejich rozvoje v rámci zemědělské politiky.
K § 10
Dotčeným ustanovením je založena příslušnost ministerstva v řízení o registraci sociálních podniků. Řízení o registraci je podřízeno režimu správního řízení podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
K zajištění administrativní jednoduchosti a přehlednosti zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup formulář, jenž je povinen žadatel o registraci sociálního podniku podat ministerstvu.
Navrhované ustanovení uvádí povinné náležitosti žádosti. Mezi nimi je rovněž druh registrovaného sociálního podniku, o jehož registraci žádá. V případě registrovaného smíšeného sociálního podniku je nutné vymezit poměr, ve kterém se budou druhy registrovaného sociálního podniku kombinovat. Z vymezení poměru pak plyne i nutnost dodržování stanovených procentuálně vyjádřených průměrných čtvrtletních přepočtených počtů zaměstnanců pro každý z druhů registrovaného sociálního podniku. V případě registrované sociální farmy bude nutné rovněž vymezit, který ze zbývajících druhů registrovaného sociálního podniku bude v registrované sociální farmě uplatňován (např. registrovaná sociální farma – registrovaný stabilizační sociální podnik).
Dále ustanovení stanovuje povinné přílohy žádosti. Přílohy žádosti mají doložit splnění podmínek pro vymezení charakteristiky registrovaného sociálního podniku, transparentní strukturu žadatele a životaschopnost navrhovaného projektu sociálního podniku.
V odstavci 8 je stanoveno, že řízení o registraci nepodléhá povinnosti úhrady správního poplatku. Důvodem je zvýšený společenský zájem na zakládání nových registrovaných sociálních podniků bez zbytečných finančních bariér.
K § 11
Toto ustanovení stanoví povinný rámec projektu činnosti. Projekt činnosti je povinnou přílohou k žádosti o registraci podle § 10 odst. 3 písm. b). Jedná se o dokument zcela zásadní pro posouzení žádosti o registraci sociálního podniku. Na jeho vyhodnocení se podle následujících ustanovení podílí nejen správní úřad – ministerstvo, ale i hodnotitel. Předmětný dokument má osvědčit schopnost udržitelnosti podnikatelského záměru a zřetelný přínos společnosti.
Jedním z okruhů zkoumaných skutečností je, zda bude naplněn jeden ze základních požadavků zákona, tj. naplněn podíl zaměstnaných osob se specifickými potřebami, osob se zdravotním postižením či obou vymezených skupin podle dle § 6 a 7. Požadavkem na vymezení skupin znevýhodněných zaměstnanců není zamýšlen toliko okruh např. podle § 33a odst. 2 písm. e) zákona o zaměstnanosti, ale zamýšlenou náležitostí projektu je vydefinování podrobnější skupiny či skupin. Může jít např. o osoby propuštěné z výkonu trestu, kteří během výkonu trestu odnětí svobody absolvovaly svářečský kurz a nemají, podle dostupných informací, přístřeší. Jiným příkladem správně vydefinované skupiny zaměstnanců jsou osoby v předdůchodovém věku s praxí v účetnictví, které navíc pečují o osobu blízkou a vyžadují proto pomoc v individuálnosti pracovní doby či výkon práce z domova.
Podle uvedených znaků sociálního podniku je tento založen za účelem naplňování společensky prospěšných cílů. Ten může být, avšak nemusí, propojen s péčí o znevýhodněné zaměstnance. Podle odstavce 2 písm. c) tohoto ustanovení tedy nestačí uvést, že tímto vydefinovaným cílem je prosté zaměstnání nebo vágně vydefinovaná péče. Předně musí být podrobně vysvětlen stanovený společensky prospěšný cíl, tedy např. zajištění bydlení osob po výkonu trestu odnětí svobody, které se staly zaměstnanci daného registrovaného sociálního podniku či např. zajištění nedostatkové služby pro komunitu, malou obec bez dostatečné občanské vybavenosti.
Dále musí být podrobně popsán způsob posilování kompetencí zaměstnanců ze skupiny osob se specifickými potřebami i osob se zdravotním postižením. V dílčí výseči řešené problematiky se jedná i o splnění požadavku § 10 odst. 4 v případě osob vydefinované skupiny v registrovaném prostupném nebo smíšeném sociálním podniku. Je-li pak např. společensky prospěšným cílem snižování dluhové zátěže předlužených zaměstnanců, může být považováno za žádoucí k splnění náležitosti projektu podle odstavce 2 písm. d) aktivity v oblasti navyšování finanční gramotnosti vybraných zaměstnanců, individuální poradenství při organizaci rodinného hospodaření, konzultace při řešení insolvence či pomoc při zhodnocování majetku dluhy ohroženého zaměstnance.
Registrovaný sociální podnik má být vzorovým subjektem pro naplňování všech aspektů budoucnosti a udržitelnosti společnosti. Není žádoucím cílem, aby sice takový registrovaný sociální podnik plánoval a následně vykazoval společensky prospěšný cíl při zaměstnání a řešení sociálních problémů znevýhodněných zaměstnanců, ale vedle toho přispíval k negativnímu působení na společnost či životní prostředí v jiných oblastech. Vedle zákazu některých předmětů činnosti registrovaného sociálního podniku by měl registrovaný sociální podnik naplňovat environmentální aspekty činnosti. Jedná se o jeden z klíčových principů sociálního podniku. Projekt činnosti by měl obsahovat popis plánu, jak toho bude dosahováno.
Použité pojmy, jako např. integrační podpora, popis způsobu posilování sociálních kompetencí zaměstnanců a environmentální aspekty činnosti sociálního podniku musí být vykládány podle jejich obecně užívaného významu.
K § 12
Navrhuje se zakotvit předpoklady pro výkon činnosti hodnotitele, podmínky zapsání do veřejně přístupného seznamu hodnotitelů, který vede ministerstvo, a povinnosti hodnotitele. Hodnotitel je ustanoven ministerstvem ke zpracování písemného stanoviska k žádosti (§ 13 odst. 2) a zaujímá zásadní roli při hodnocení projektu činnosti. Předpokladem pro výkon činnosti hodnotitele je vedle bezúhonnosti také podmínka v podobě vymezeného vzdělání a rovněž délky činnosti v daném oboru nebo skutečnost, že byla daná fyzická osoba členem statutárního orgánu registrovaného sociálního podniku za podmínek stanovených zákonem. Cílem je maximalizovat odborný vhled do dané problematiky při hodnocení podaných projektů činnosti. Institut hodnotitele má rozšířit portfolio odborných znalostí interních zaměstnanců MPSV o zkušenosti externistů z jiných oborů činnosti, případně o znalosti osob, které se úspěšně prosadily v managementu registrovaných sociálních podniků. Ačkoliv jsou názory hodnotitelů ve správním řízení, zejm. o registraci sociálního podniku, hlasem konzultačním, existuje předpoklad, že bez tohoto k úřednickému pohledu alternujícího názoru by pohled na předložené projekty činnosti jednotlivých žadatelů nebyl úplný a mohl by být zúžený pouze na určitou dílčí problematiku.
Předpokladem výkonu činnosti hodnotitele je jeho mlčenlivost, aby nedocházelo ke zneužívání know-how žadatele o přiznání statusu registrovaného sociálního podniku.
Do návrhu zákona je dále zapracována možnost ministerstva provést výmaz hodnotitele ze seznamu hodnotitelů v případě zpracování stanovisek v rozporu s § 13 odst. 2 až 4.
K § 13
Právní rámec pro využití činnosti hodnotitele v rámci řízení o registraci stanoví lhůtu pro ustanovení hodnotitele k vypracování stanoviska k žádosti i lhůtu pro vypracování stanoviska. Usnesení o ustanovení hodnotitele se oznamuje pouze hodnotiteli, avšak žadatel má v souladu se správním řádem samozřejmě možnost v případě potřeby tuto informaci zjistit nahlédnutím do správního spisu. Hodnotitel by měl svými odbornými znalostmi podpořit kvalitu posuzování jednotlivých žádostí o registraci. Vzhledem k tomu, že není záměrem podporovat vznik přechodných projektů či nedomyšlených podnikatelských záměrů, jejichž důsledkem by byla právní nejistota zaměstnanců v perspektivnosti jejich pracovního poměru, smysluplnosti vynaloženého snažení a v neposlední řadě neúčelně vynaložené prostředky ze strany státu na podporu registrovaného sociálního podniku, je nutné tyto projekty identifikovat a eliminovat ještě před jejich registrací.
Stanovisko hodnotitele je podkladem pro rozhodnutí ministerstva o registraci. Zákon stanovuje, co konkrétně hodnotitel ve svém stanovisku posuzuje. Pokud hodnotitel neshledá žádné vady předložené dokumentace, označí žádost jako vyhovující. V opačném případě je povinen označit nedostatky a vydat stanovisko s výhradou a doporučením na doplnění a úpravu žádosti a jejích podkladů. Stanovisko hodnotitele má být dokumentem se strukturovanou formou. Z důvodu přehlednosti a strukturovanosti ustanovení odstavců 3 a 4 se stanoví jednotlivé oblasti, na něž musí oslovený hodnotitel reagovat jednotlivě. V případě stanoviska s výhradou bude pak snadné, aby žadatel rozpoznal, kde jsou shledávány nedostatky a naopak, kde je žádost s projektem shledána jako bezvadná.
Navrhuje se zakotvit právo ministerstva provádět šetření na místě za účasti hodnotitele a žadatele a za podmínek zde stanovených. Místem je zejména zamýšlen prostor budoucí nebo existující provozovny žadatele. Jedním z důvodů možného využití tohoto nástroje je eliminace provozu v nedůstojných nebo jinak nevhodných podmínkách. Hodnotitel tak přímo na místě může objasnit své výhrady či ministerstvu doplnit konkrétní parametry pro zahrnutí v doplnění projektu činnosti ze strany žadatele. O průběhu šetření na místě je ministerstvo povinno vyhotovit protokol, který je taktéž podkladem pro rozhodnutí.
Návrh zákona zavádí pravidla proti případnému střetu zájmů hodnotitele.
K § 14
Zde je zakotvena povinnost podávat žádost o registraci ministerstvu a dále je zde uvedeno, kdy se provádí registrace na dobu neurčitou a kdy na dobu určitou. Registraci na dobu neurčitou lze provést v případě, pokud žadatel již splňuje všechny podmínky pro registraci stanovené zákonem. Oproti tomu je na dobu určitou registrován takový žadatel, který splňuje podmínky pro registraci, kromě těch, které jsou uvedeny v odstavci 4. Registrace je v takovém případě provedena na 12 měsíců.
Důvodem pro zavedení režimu registrace na dobu určitou je zajištění právní jistoty žadatele, který usiluje o registraci na dobu neurčitou, ale pro naplnění všech podmínek je pro něj klíčové rozhodnutí ministerstva, které bude hodnotit předložený projekt činnosti jako vyhovující. Od samotného rozhodnutí o registraci je nutné oddělit druhý úkon ministerstva, tj. registraci samotnou, která je provedena v den nabytí právní moci rozhodnutí o registraci.
K § 15
Ustanovení upravuje další okruh povinností registrovaného sociálního podniku. Registrovaný sociální podnik má povinnost vést účetnictví v plném rozsahu i v případě, že by jinak nebyl adresátem právní normy, která takovou povinnost ukládá. Důvodem je nutnost možnosti přezkumu jednotlivých náležitostí stanovených tímto i dalšími zákony. Uveřejňování informací stanovených zákonem ze strany registrovaného sociálního podniku cílí na nutnost široce pojaté transparentnosti informací o registrovaném sociálním podniku. Jestliže je zákonem kladen důraz na plnění veřejného nebo komunitního zájmu, je logickým odrazem tohoto pojetí i zakotvení povinnosti k maximálnímu zveřejňování informací o činnosti registrovaného sociálního podniku. Pro zveřejňování vypočteného okruhu informací jsou optimálním řešením internetové stránky registrovaného sociálního podniku. Vzhledem ke specifické povaze zaměstnavatele, který je registrovaným sociálním podnikem, se okruh povinností dále rozšiřuje o projev participativního principu. Povinnosti registrovaného sociálního podniku se rozšiřují o informační povinnost vůči zaměstnancům. Ta je rozšířena nad obecný rámec stanovený zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). Na registrované sociální podniky se tedy nevztahuje výjimka, podle níž se informační a projednací povinnosti zaměstnavatelů vůči zaměstnancům podle § 279 a § 280 zákoníku práce netýkají zaměstnavatelů s méně než 10 zaměstnanci. Pro registrované sociální podniky, které mají 10 a více zaměstnanců, je toto ustanovení bez dopadu.
Navrhovanou povinností registrovaných sociálních podniků je dále vedení evidence celkového počtu zaměstnanců a zároveň zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením nebo se specifickými potřebami, a to v členění podle zákona o zaměstnanosti. S uvedenou povinností se dále pojí navrhovaná povinnost registrovaného sociálního podniku vést informace o plnění podmínky předepsaného průměrného čtvrtletního přepočteného počtu zaměstnanců.
K § 16
Toto ustanovení stanoví okruh registrovaných sociálních podniků, které mají povinnost zřídit garanční výbor, a upravuje složení a práva garančního výboru. Povinné zřízení garančního výboru je vázáno buď na dosažení určitého počtu zaměstnanců z okruhu osob se specifickými potřebami nebo osob se zdravotním postižením anebo určitého objemu tržeb. Dikce navrhovaného znění uvádí pojem „osoba“. Rozhodným pro povinnost zřídit garanční výbor je tedy skutečný počet zaměstnanců s předmětným znevýhodněním, a nikoliv počet přepočtených úvazků aj.
Garanční výbor má být tvořen zaměstnanci, čímž je podpořeno naplňování participativního principu. Zákon stanovuje minimální počet členů garančního výboru, avšak širší složení se jeví jako vhodné zejména v případě, kdy registrovaný sociální podnik zaměstnává více skupin znevýhodněných osob a každá z těchto skupin by byla reprezentována jedním členem výboru. Kromě práv, která plynou garančnímu výboru ze zákona, je žádoucí, aby měl možnost širší spolupráce s vedením registrovaného sociálního podniku. Za přínosné lze považovat rovněž projednávání návrhů na zlepšení zapojování znevýhodněných osob do širších komunitních aktivit či hledání možností zapojení registrovaného sociálního podniku do společensky prospěšných aktivit.
K § 17
Zpráva o činnosti registrovaného sociálního podniku je dokumentem, který bilančně zhodnocuje, jak je plněn projekt činnosti a další aspekty činnosti registrovaného sociálního podniku. Slouží pro kontrolu jak ze strany ministerstva, tak i široké veřejnosti. Vedle stanoveného povinného obsahu může registrovaný sociální podnik uvést další důležité informace o své činnosti a dosahovaných výsledcích i mimo vymezené povinné náležitosti.
Zákon stanoví periodicitu a lhůtu pro zasílání zprávy o činnosti ministerstvu a v důsledku toho i periodicitu zveřejňování zprávy o činnosti v registru sociálních podniků a ze strany samotného registrovaného sociálního podniku. Vzhledem ke zvýšenému tlaku na dosahovaný výsledek v prvních třech letech po registraci sociálního podniku byla stanovena frekvence předkládání zprávy o činnosti jedenkrát ročně. Naopak v dalších letech, kdy již registrovaný sociální podnik překlenul období svého vzniku v prostředí sociálního podnikání, je preferován delší interval pro předkládání a zveřejňování zprávy o činnosti. Registrovanému sociálnímu podniku tím ubude administrativní zátěž.
K § 18
Na základě rozhodnutí o registraci je příslušný subjekt zapsán do registru sociálních podniků, který se tímto zákonem zřizuje. Toto ustanovení pak stanoví, že orgánem veřejné správy, který daný registr spravuje, je ministerstvo. Dále je zakotvena skutečnost, že registr je přístupný způsobem umožňujícím bezplatný dálkový přístup. Předmětné ustanovení stanoví, jaké údaje registr obsahuje a jak dlouho jsou údaje o registrovaném sociálním podniku v registru uchovávány. Cílem tohoto ustanovení je zajištění, co největší transparentnosti údajů o subjektech, které byly registrovány. Tím má být zajištěna maximální míra veřejné kontroly. Očekávaným důsledkem vedení registru je možnost vyhledání registrovaných sociálních podniků s vhodným zaměřením. To může pomoci vedle potenciálních zaměstnanců rovněž zadavatelům veřejných zakázek i zákazníkům na trhu s odbytem produkce registrovaných sociálních podniků. Dostatečná informovanost o činnosti registrovaných sociálních podniků pak přispěje k dalšímu rozvoji sociální ekonomiky.
K § 19
Předmětné ustanovení zajišťuje právní jistotu subjektům, které jsou vedeny v registru a plní tak zákonem stanovené povinnosti, že jiný subjekt nebude využívat daného označení. Kromě ochrany registrovaných sociálních podniků je důvodem zavedení také ochrana veřejnosti a potenciálních odběratelů před nekalou soutěží. Je předpokládáno, že samotná skutečnost, že určitý výrobek nebo služba pochází z produkce registrovaného sociálního podniku přiláká určitou část spotřebitelů. Používání daného označení bez provedení registrace by mohlo způsobit znepřehlednění a ztrátu důvěry k trhu s produkcí registrovaných sociálních podniků. Porušení tohoto zákazu může být postižitelné soukromoprávně jako porušení zákazu nekalé soutěže podle § 2976 a následující občanského zákoníku. Tímto právním předpisem není zavedeno oprávnění orgánů státní správy správně trestat osoby neoprávněně se označující jako registrované sociální podniky.
K § 20
Registrovaný sociální podnik má povinnost nahlásit změnu údajů zapsaných v registru a požádat ministerstvo o změnu registrace. Dále je stanoveno, že pouze v případě, že registrovaný sociální podnik bude žádat o změnu druhu sociálního podniku, vyzve ministerstvo hodnotitele ke zpracování stanoviska.
Pokud registrovaný sociální podnik na dobu určitou splní veškeré podmínky pro registraci, má na základě odstavce 2 právo žádat o změnu registrace na dobu neurčitou.
Dále jsou zde stanoveny podmínky změny registrace v případě smrti fyzické osoby nebo v případě přeměny právnické osoby, která je registrovaným sociálním podnikem. Je zde stanoveno, za jakých podmínek v uvedených případech registrace zaniká. Tento model je odvozen od přechodu práv a povinností zaměstnavatele podle příslušných ustanovení zákoníku práce. Důvodem zakotvení daných pravidel je snaha o zachování registrovaných sociálních podniků.
K § 21
Stanoví se podmínky pro zánik a zrušení registrace registrovaného sociálního podniku. Odstavec 1 stanoví případy, kdy registrace zaniká. V odstavci 2 jsou pak uvedeny důvody, kdy ministerstvo registraci zruší. To může být buď na žádost registrovaného sociálního podniku nebo z moci úřední. Důvodem pro zrušení registrace na žádost registrovaného sociálního podniku mohou být případy, kdy je splněn společensky prospěšný cíl registrovaného sociálního podniku nebo kdy již nejsou dány podmínky pro plnění původně stanoveného cíle v projektu činnosti a není vůle ze strany registrovaného sociálního podniku pro stanovení nových cílů. Obligatorní důvody pro zrušení registrace z moci úřední jsou stanoveny taxativně. V odstavci 3 jsou pak stanoveny fakultativní důvody pro zrušení registrace z moci úřední.
Navrhuje se zakotvit, že registraci nelze z moci úřední zrušit v případě, že uplynuly minimálně tři roky po vzniku skutečnosti, která by jinak byla důvodem pro zrušení. To však neplatí v případě nesplnění podmínky bezúhonnosti. Návrh zákona stanovuje podmínky, za kterých lze získat opětovně registraci v případě, že tato zanikla z důvodu uplynutí doby registrace na dobu určitou nebo pokud byla registrace zrušena.
Zatímco získání opětovné registrace po zrušení registrace sociálního podniku je možné nejdříve po uplynutí tří let od nabytí právní moci rozhodnutí o jejím zrušení, v případě sociálního podniku registrovaného na dobu určitou, který nepožádal o změnu registrace na dobu neurčitou např. v důsledku nesplnění zákonem stanovených povinností, je návrhem stanoveno, že další registraci na dobu určitou může získat nejdříve po uplynutí 12 měsíců. Důvodem pro zavedení těchto podmínek v odstavcích 6 a 7 je mimo jiné předcházení administrativní zátěže ministerstva. Důvodem pro rozdílně stanovenou dobu, která musí uplynout od zániku nebo zrušení registrace, aby sociální podnik mohl opětovně žádat o registraci, je rozdílná míra neslučitelnosti s nastavenými pravidly. Z návrhu zákona pak plyne žádoucí eventualita, tj. že určitý subjekt, který dříve získal registraci na dobu určitou, jenž zanikla uplynutím doby registrace, může požádat o registraci na dobu neurčitou i dříve než po uplynutí jednoho roku, neboť se již zcela podřídil pravidlům zakotvených navrhovaným předpisem.
K § 22
Toto ustanovení zavádí nový příspěvek pro registrovaný sociální podnik s registrací na dobu neurčitou a upravuje podmínky jeho získání a vyplácení. Důvodem zavedení tohoto příspěvku je motivace registrovaného sociálního podniku k co nejširší sociální integraci zaměstnance z okruhu osob se specifickými potřebami či osob se zdravotním postižením. Příjemcem motivačního příspěvku proto může být registrovaný prostupný nebo smíšený sociální podnik. Zákon stanoví příslušnost krajských poboček Úřadu práce ČR k poskytování příspěvku, přičemž místní příslušnost je dána sídlem nebo místem podnikání registrovaného sociálního podniku.
Pro poskytnutí příspěvku musí být splněny podmínky stanovené v odstavci 2. Prvotně musí být splněna délka pracovního poměru mezi registrovaným sociálním podnikem a zaměstnancem z vymezené skupiny osob. Minimální doba byla stanovena v délce jednoho roku, tedy období, pro něž je zpracováván individuální plán podle § 6 odst. 3. Maximální doba je záměrně stanovena dvojnásobně déle, než doba uvedená v § 6. Zamýšleným záměrem je to, aby motivační příspěvek mohl čerpat i registrovaný sociální podnik, který zaměstnával znevýhodněnou osobu i po skončení doby, po kterou je daná osoba započitatelná do potřebného podílu k plnění podmínek registrovaného sociálního podniku.
Odlišně návrh zákona upravuje v odstavci 3 minimální dobu pracovního poměru osoby podle § 33a odst. 2 písm. e) zákona o zaměstnanosti po ukončení výkonu trestu odnětí svobody, u které se do minimální doby 1 roku započítává i délka zaměstnání v době výkonu trestu odnětí svobody u registrovaného sociálního podniku. U těchto osob je pak ovšem započitatelnost limitována skutečností, že minimálně tři měsíce musela tato osoba působit v pracovním poměru v době po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.
Pracovní poměr tohoto zaměstnance musí skončit dohodou podle § 49 zákoníku práce a integrovaný zaměstnanec musí uzavřít nový pracovní poměr se zaměstnavatelem nejpozději první den následujícího měsíce. Nový zaměstnavatel integrované osoby nesmí být registrovaným sociálním podnikem ani zaměstnavatelem uznaným za zaměstnavatele na chráněném trhu práce. Integrovaná osoba musí být u nového zaměstnavatele v pracovním poměru s minimálním rozsahem poloviny stanovené týdenní pracovní doby. Ustanovení pak stanoví podmínky, za kterých nový zaměstnavatel integrované osoby nesmí pobírat příspěvky na integrovaného zaměstnance po dobu, kdy registrovanému sociálnímu podniku náleží motivační příspěvek. Integrovaný zaměstnanec nesmí být po dobu, za kterou náleží registrovanému sociálnímu podniku příspěvek veden v evidenci uchazečů o zaměstnání Úřadu práce ČR.
Zákon dále stanoví pravidla pro situace, kdy o poskytnutí příspěvku na tutéž integrovanou osobu požádá více registrovaných sociálních podniků. Pro tuto situaci je rozhodná doba vzniku pracovního poměru integrované osoby k žadatelům. Motivační příspěvek bude poskytnut tomu žadateli, u kterého vznikl pracovní poměr nejdříve.
Navrhovaný mechanismus motivačního příspěvku předpokládá výplatu příspěvku pololetně, přičemž výše příspěvku na jednu integrovanou osobu bude odpovídat 2násobku průměrné mzdy v národním hospodářství vyhlášenému sdělením ministerstva uveřejněném ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. Příspěvek může být registrovanému sociálnímu podniku poskytnut maximálně dvakrát na jednoho integrovaného zaměstnance, a to v závislosti na délce pracovního vztahu integrovaného zaměstnance u nového zaměstnavatele, kdy je délkou tohoto pracovního poměru ze strany zákonodárce presumováno to, jak vhodně byl integrovaný zaměstnanec registrovaným sociálním podnikem připraven na nový pracovní poměr.
Příspěvek je poskytován na základě žádosti registrovaného sociální podniku. Zákon upravuje dobu, do kdy je možné tuto žádost Úřadu práce ČR podat, co musí tato žádost obsahovat a co je její součástí. O poskytnutí příspěvku vydá krajská pobočka Úřadu práce oznámení. V případě neposkytnutí příspěvku musí o tomto vydat rozhodnutí. Navrhuje se také upravit splatnost příspěvku a povinnost registrovaného sociálního podniku příspěvek za podmínek stanovených zákonem vrátit. Motivační příspěvek nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí vedenou proti registrovanému sociálnímu podniku jako povinnému.
K § 23
Vzhledem ke specifické povaze registrovaných sociálních podniků a zákonem předvídané povaze společensky prospěšných cílů je žádoucí, aby činnost registrovaných sociálních podniků podléhala kontrole ze strany státu. Navrhuje se kontrolní pravomoc svěřit ministerstvu. Cílem kontroly má být zejména to, zda registrovaný sociální podnik plní veškeré povinnosti dle tohoto zákona. Z věcné příslušnosti ministerstva je vyloučena kontrola, která je vykonávána jinými správními orgány podle jiných právních předpisů (např. zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů). Zákon stanoví, že na postup při kontrole ministerstva se nevztahuje kontrolní řád. Důvodem pro zavedení tohoto pravidla je potřeba velmi operativní a flexibilní reakce ministerstva na zjištěná pochybení kontrolovaných registrovaných sociálních podniků. Je žádoucím cílem co nejvíce zkrátit dobu mezi uskutečněnou kontrolou, zjištěním zásadních nedostatků a provedením kroků k jejich okamžité eliminaci. Proces stanovený kontrolním řádem se v tomto smyslu jeví jako podstatně zdlouhavější a nevyhovující shora popsané potřebě, neboť každý den, kdy by určitý subjekt beztrestně porušoval nastavená pravidla, by měl za důsledek nejen významné dopady v rovině fiskální, ale i snížení společenského kreditu registrovaných sociálních podniků jako nositelů vydefinovaných hodnot.
Předmětné ustanovení vymezuje tři možné závěry kontroly, a to ten, že kontrolou nebyly zjištěny žádné nedostatky, byly zjištěny nedostatky nebo byly zjištěny zásadní nedostatky. V případě zjištění nedostatků jiných než zásadních, stanoví ministerstvu registrovanému sociálnímu podniku lhůtu pro jejich odstranění. Kontrolovaná osoba má zákonem zakotvenou povinnost se v odůvodněných případech dostavit k orgánům kontroly a předložit doklady potřebné k provedení kontroly.
S ohledem na zefektivnění činnosti orgánů veřejné moci zakotvuje návrh v odstavcích 7 a 8 povinnost ministerstva informovat o výsledku kontrol tyto orgány v zákonem vymezených případech, aby zjištěné výsledky mohly být využity při činnosti těchto orgánů.
K § 24
Důvodem pro úpravu tohoto ustanovení je eliminace nadměrné administrativní zátěže pro ty registrované sociální podniky, které již splňují standard hodnocení své činnosti v environmentální oblasti.
Odstavec 2 pak dává najisto, že motivační příspěvek podle § 22, sleva na pojistném podle § 7aa zákona č. 589/1992 Sb. a sleva na dani podle § 35 zákona č. 586/1992 Sb. je podporou malého rozsahu podle zvláštního právního předpisu. Podle tohoto předpisu pak budou dotčené orgány veřejné správy postupovat při evidenci vymezených druhů podpory.
K § 25
Předmětné ustanovení výslovně stanoví, co se rozumí zaměstnáváním osob se specifickými potřebami a osob se zdravotním postižením registrovaným sociálním podnikem pro účely tohoto zákona. Tím je míněn pouze pracovní poměr, nikoli pracovněprávní vztah založený dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.
K § 26
Předmětné ustanovení stanoví, jak se pro účely tohoto zákona zjišťuje průměrný čtvrtletní přepočtený počet zaměstnanců, který je podstatný pro zjištění plnění povinného podílu zaměstnávání osob se specifickými potřebami či osob se zdravotním postižením registrovaného sociálního podniku.
K § 27
Navrhuje se na základě zákonného zmocnění v prováděcím právním předpisu (nařízení vlády), upravit zvláštní úpravu týkající se zejména výše odměny hodnotitele a podmínek pro její poskytování, způsob a náležitosti vyúčtování činnosti hodnotitele, podmínky pro poskytování náhrady hotových výdajů hodnotitele, postup při zápisu hodnotitele do seznamu hodnotitelů a podmínky jeho výmazu z tohoto seznamu a podrobnější postup pro určení hodnotitele ze seznamu hodnotitelů.
K ČÁSTI DRUHÉ
K § 28
Změna zákona o daních z příjmů
K bodům 1 a 2 (§ 35)
V současné podobě příslušné ustanovení zákona o daních z příjmů obsahuje daňové zvýhodnění pouze pro zaměstnavatele osob se zdravotním postižením. Cílem navržené změny je srovnání obou skupin znevýhodněných v zákoně o registrovaném sociálním podniku pro účely předmětného daňového zvýhodnění. Osoby se specifickými potřebami, jak jsou definovány v § 6, jsou, stejně jako osoby se zdravotním postižením, rozděleny do dvou kategorií podle míry sociálního znevýhodnění. Cílem je vyšší míra podpory pro zaměstnavatele osob se specifickými potřebami podle § 33a odst. 2 písm. e) ZOZ, zejména zaměstnavatelů osob po výkonu trestu odnětí svobody.
Podpora skrze daňovou stimulaci má podpořit tlak na podnikatelské úsilí a podnikatelský úspěch registrovaného sociálního podniku. Pokud se bude jevit projekt činnosti podle § 11 jako neúspěšný a nevýdělečný, nebude se tato daňová výhoda uplatňovat. Naopak úspěšné registrované sociální podniky budou získávat podporu na další rozvoj.
K ČÁSTI TŘETÍ
K § 29
Změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
K bodu 1 (§ 7aa)
Vymezení okruhu zaměstnavatelů na registrované sociální podniky stanovených typů (prostupných a smíšených) navazuje na vymezení těchto podniků v zákoně o registrovaném sociálním podniku. Je zamýšleno poskytnout určitou hmotnou výhodu při podnikatelských aktivitách v oblasti sociální ekonomiky, která bude pro zaměstnavatele snadno dostupná. Zaměstnavatelé osob se zdravotním postižením, kteří se mohou stát registrovaným stabilizačním sociálním podnikem, jsou nositeli řady výhod v oblasti zákona o zaměstnanosti. Naproti tomu definovaný okruh registrovaných prostupných sociálních podniků nenavazuje na žádný právní model podnikatelského subjektu k zaměstnávání sociálně znevýhodněných (osob se specifickými potřebami). Z vydefinované cílové skupiny zaměstnanců obtížně zaměstnavatelných je zřejmé, že tito zaměstnanci nebudou v prostupné době (až 2 roky od uzavření pracovního poměru) vykazovat plnou produktivitu práce. Naopak je z návrhu zákona o registrovaném sociálním podniku očekávána hluboká aktivita zaměstnavatele, směřující k získání či prohloubení nejen pracovních dovedností, ale osvojení i dalších, souvisejících, sociálních dovedností. Je proto žádoucím cílem dané regulace přispět ke zlevnění mzdových nákladů na vydefinovaný okruh zaměstnanců, osob se specifickými potřebami. Vzhledem ke specifickým povinnostem podle zákona o registrovaném sociálním podniku není žádoucí ukotvení dané slevy na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „sleva na pojistném“) ve prospěch všech zaměstnavatelů zaměstnávajících osoby se specifickými potřebami, ale pouze registrovaných sociálních podniků, kterým je kladeno za povinnost zvýšeným způsobem pečovat o vybrané zaměstnance.
Okruh zaměstnanců, z titulu jejichž zaměstnání může zaměstnavatel uplatnit slevu na pojistném, je (až na dvě výjimky) shodný s okruhem osob se specifickými potřebami nově vymezeném v § 33a odst. 1 zákona o zaměstnanosti.
Oběma výjimkami, které jsou uvedeny „navíc“ proti „obecnému“ výčtu osob se specifickými potřebami uvedenému v § 33a odst. 1 zákona o zaměstnanosti, jsou osoby uvedené v písm. f) („osoby s exekucí“) a písm. g) (osoby potřebující zvláštní pomoc).
Výčet zaměstnanců, osob se specifickými potřebami podle § 6 zákona o registrovaném sociálním podniku, je okruhem skupin osob, které se uplatňují nejsložitěji na trhu práce, a zároveň, jak plyne z jejich specifikace, jsou nositeli nejhlubších sociálních problémů. Zatímco u osob dle § 33a odst. 1 zákona o zaměstnanosti (uvedených v písm. a) až e) tohoto ustanovení) je podmínkou nároku na slevu na pojistném délka vedení v evidenci na úřadu práce; skupiny osob (uvedených v písm. f), g) a h) tohoto ustanovení) dle § 33a odst. 2 zákona o zaměstnanosti tuto podmínku neobsahují.
Důvodem tohoto rozlišení je zřejmá skutečnost, že osoby dle § 33a odst. 2 zákona o zaměstnanosti jsou v natolik složité sociální situaci (např. výstup z výkonu trestu odnětí svobody), že stanovení délky v evidenci úřadu práce by pouze jejich sociální vyčlenění prohloubila. K odůvodnění vybraných skupin více viz odůvodnění § 6 zákona o registrovaném sociálním podniku a příslušná novelizační ustanovení zákona o zaměstnanosti.
K bodům 2, 14, 15, 17, 18 a 20
Jedná se o formulační úpravu směřující k odlišení jednotlivých druhů slev na pojistném. Je třeba, aby bylo jednoznačně zřejmé, kdy se jedná o slevu na pojistném náležející zaměstnavateli za zaměstnance zavedenou na základě zákona č. 216/2022 Sb. (sleva při zkráceném pracovním úvazku), a kdy jde o slevu na pojistném pro sociální podnik.
K bodu 3 (§ 7ba)
Zavádí se sleva na pojistném pro zaměstnavatele z úhrnu vyměřovacích základů vyjmenovaných zaměstnanců.
K odstavci 1
Diferenciace mezi skupinami osob se specifickými potřebami je podle stupně jejich určitého sociálního znevýhodnění. V dalších nástrojích zákona o registrovaném sociálním podniku jsou tyto dvě skupiny rovněž odlišeny dalšími nástroji jejich podpory. Mezi takového rozdílné přístupy patří zejm. intenzita sociální práce k jejich přivedení na otevřený trh práce a k řešení dalších specifických sociálních problémů. K tomuto odlišnému přístupu při řešení problémů musí odpovídat rovněž míra zvýhodnění při jejich zaměstnávání.
Poměr mezi poskytnutou slevou na pojistném odráží přibližný poměr očekávané vynaložené sociální práce. Nižší sleva na pojistném cílí na například osoby bez vzdělání, které nemají doposud žádnou nebo prakticky žádnou zkušenost na trhu práce. Pro tyto osoby je zapotřebí vynaložit určitou energii při osvojování pracovních dovedností a získávání kupříkladu sociálních zkušeností při komunikaci s kolegy a vnímání nutnosti pravidelného docházení do zaměstnání. Na tyto osoby bude náležet sleva na pojistném ve výši 10 % z jejich vyměřovacího základu. Pokud by mzda zaměstnance činila 15 000 Kč za měsíc, odvod pojistného na sociální zabezpečení by činil 4 695 Kč (z 15 000 Kč platí 24,8 % zaměstnavatel a 6,5 % zaměstnanec). Po odečtení slevy na pojistném ve výši 10 % z 15 000 (1 500 Kč) by činil odvod pojistného za tohoto zaměstnance 3 195 Kč. Naproti tomu například osoba bez přístřeší po několikaletém opakovaném výkonu trestu odnětí svobody bude vyžadovat podstatně hlubší zapojení sociální práce k jejich resocializaci a osvojení zcela základních sociálních dovedností, včetně dovedností v oblasti zaměstnanosti. Bude rovněž nutné očekávat i určitou míru absence v práci bez řádné omluvy, čímž dojde k dalšímu snížení produktivity práce. V tomto případě lze očekávat velmi intenzivní a profesionální sociální práci. Na tyto osoby bude náležet sleva na pojistném ve výši 24,8 % z jejich vyměřovacího základu. Za zaměstnance, jehož vyměřovací základ by činil 15 000 Kč, by nebylo odvedeno pojistné ve výši 4 695 Kč, ale jen ve výši 975 Kč (6,5 % z 15 000 Kč). Zaměstnanec by byl v tomto měsíci účasten důchodového a nemocenského pojištění s nárokem na dávky z tohoto pojištění za stejných podmínek jako ostatní zaměstnanci.
Způsob zaokrouhlování vždy na celé koruny nahoru odpovídá obecnému principu zaokrouhlování uplatňovanému v oblasti pojistného na sociální zabezpečení.
K odstavci 2
Určuje se den, v němž musí být splněny u zaměstnance podmínky, při jejichž splnění bude mít zaměstnavatel nárok na slevu na pojistném. Za den vzniku pracovního poměru se podle zákoníku práce považuje den, který je uveden v pracovní smlouvě jako den nástupu do zaměstnání. Za den nástupu do zaměstnání se podle zákona o nemocenském pojištění i u těchto zaměstnanců považuje den, v němž do zaměstnání nastoupili nebo den, za který jim náležela podle zákoníku práce náhrada mzdy nebo měsíční mzda se jim nekrátila (například sjednaný den nástupu do zaměstnání připadl na svátek 1. ledna, který by byl jinak pracovním dnem, tak dnem nástupu do zaměstnání je 1. leden, i když k nástupu do zaměstnání dojde později). Tak například bude-li sjednáno jako den nástupu do zaměstnání pondělí 2. října, ale zaměstnanec nastoupí do zaměstnání až ve středu 11. října, bude se posuzovat, zda podmínky pro uplatnění slevy na pojistném jsou splněny dne 2. října, ale účast na nemocenském a důchodovém pojištění vznikne tomuto zaměstnanci až 11. října.
K odstavci 3:
Zaměstnavatel odvádí pojistné jednou částkou za celý kalendářní měsíc, je proto třeba, aby podmínky pro poskytnutí slevy na pojistném splňoval po dobu celého kalendářního měsíce. Pokud by se např. jednalo o zaměstnavatele, který by byl sociálním podnikem, požádal MPSV o registraci, a to by vydalo kladné rozhodnutí nabývající vykonatelnosti dnem 16. 4., došlo by k situaci, kdy by byl zaměstnavatel po prvou část kalendářního měsíce sociálním podnikem, zatímco po druhou část téhož měsíce registrovaným sociálním podnikem. V takovém případě však nelze oddělit část pojistného, které by platil jako sociální podnik nemající nárok na slevu na pojistném, od části pojistného, kterou by platil jako registrovaný sociální podnik již s nárokem na slevu pojistném. Pro řádné uplatnění slevy na pojistném je proto nezbytné, aby byly podmínky na straně zaměstnavatele splněny po celý kalendářní měsíc.
K odstavci 4:
Naproti tomu u zaměstnance není nezbytné vyžadovat splnění podmínek, pro které by byl považován za osobu se specifickými potřebami, vždy nutně po celý kalendářní měsíc, ale postačí pouze, aby byly tyto podmínky splněny při uzavření pracovního poměru. Při splnění podmínek pro nárok na slevu na pojistném na zaměstnance ke dni uzavření pracovního poměru, trvá nárok na tuto slevu po dobu 2 roků ode dne nástupu do zaměstnání, pokud trvá zaměstnání; zda nadále trvají tyto podmínky, se nesleduje.
U zaměstnanců, na které se bude uplatňovat sleva na pojistném z některého z důvodů uvedených v § 7aa odst. 1 písm. a) až f), je podmínkou nároku na tuto slevu v podstatě nástup do zaměstnání v době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Tak například zaměstnanec, který uzavře pracovní poměr od 12. 3. 2025, musel být veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v období od 12. 3. 2023 do 11. 3 2025 po dobu aspoň 12 měsíců a zároveň musel být uchazečem o zaměstnání i 11. 3. 2025. Pokud by mu pracovní poměr trval až do března 2027 (aspoň 2 roky), uplatňoval by na něho zaměstnavatel slevu na pojistném, i kdyby důvod pro uplatnění slevy na straně zaměstnance trval jen 12. 3. 2025, například dítě by dosáhlo 13. 3. 2023 věku 10 let, 13. 3. 2025 přestal zaměstnanec pečovat o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby.
Při opakovaném nástupu do zaměstnání může nárok na slevu na pojistném vzniknout opakovaně. Tak například zaměstnanec, na kterého je uplatňována sleva na pojistném z důvodu dosažení nejvýše základního vzdělání, po půl roce od nástupu do zaměstnání pracovní poměr ukončí, přihlásí se jako uchazeč o zaměstnání a po krátké době opět uzavře s registrovaným sociálním podnikem pracovní poměr. Podmínku vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání bezprostředně před vznikem pracovního poměru splní a pokud splní i podmínku vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání v posledních 24 měsících po dobu aspoň 12 měsíců, má zaměstnavatel na téhož zaměstnance nárok na slevu na pojistném opět po dobu 2 roků.
U zaměstnanců, na které se bude uplatňovat sleva na pojistném z některého z důvodů uvedených v § 7aa odst. 1 písm. h) nebo h), není podmínkou nároku na tuto slevu vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Podmínkou pro uplatnění slevy na pojistném je, že zaměstnanec nastoupil do zaměstnání do 12 měsíců (u důvodů v písm. g)) nebo do 24 měsíců (u důvodů v písm. h)) po skončení důvodů uvedených v uvedených písmenech. Skončením zaměstnání a opětovným nástupem do zaměstnání by mohla být sleva na pojistném uplatňována téměř po dobu až 4 roků na téhož zaměstnance. V obou těchto případech činí výše slevy na pojistném 24,8 % z vyměřovacího základu.
Časové období pro poskytnutí slevy na pojistném se kryje s dobou prostupnosti podle § 6 návrhu zákona o registrovaném sociálním podniku. Je žádoucím cílem zlevnit mzdové náklady na vydefinovanou skupinu osob se specifickými potřebami.
K bodům 4 a 9
Z důvodu větší přehlednosti a lepší orientace v zákoně se vkládají vhodné nadpisy u jednotlivých ustanovení a skupinové nadpisy.
K bodu 5
V tomto ustanovení se upravuje technický způsob uplatnění slevy na pojistném, a to formou odečtu od odváděného pojistného za příslušný kalendářní měsíc. Sleva na pojistném se bude tedy uplatňovat podáním stanoveného přehledu podle § 9 odst. 2. V tomto směru je doplněno již existující ustanovení týkající se slev na pojistném podle § 7a zákona o pojistném (tj. slev při zkráceném úvazku). Registrovaný sociální podnik bude uplatňovat slevu na pojistném obdobně jako uplatňuje slevu na pojistném zaměstnavatel na zaměstnance zaměstnané na zkrácený pracovní úvazek.
K bodu 6
Navrhované ustanovení řeší postup v případě, kdy zaměstnavatel si odečetl od pojistného slevu na pojistném po dni splatnosti pojistného, když již slevu nelze uplatnit. Volí se přitom nejjednodušší a obvykle používaný postup, kdy se neoprávněný odečet slevy na pojistném od pojistného automaticky transformuje v nedoplatek pojistného, s nimž se pak již zachází jako s ostatními nedoplatky pojistného vzniklými z jakýchkoli jiných důvodů. Přeplatek na pojistném nemůže zaměstnavateli vzniknout v případě, kdy uplatnění slevu na pojistném v nižší částce, než mohl uplatnit. Nebyla-li sleva na pojistném uplatněna ve stanovené lhůtě nebo na přehledu o výši pojistného byla uvedena sleva na pojistném v nižší částce, než mohla být uvedena, přeplatek na pojistném nevzniká. Slevu na pojistném nelze dodatečně uplatnit.
Možnost uplatnit slevu na pojistném je pro zaměstnavatele právem, nikoliv povinností. Je proto v jeho zájmu, aby nárok na slevu včas a řádně uplatnil. Pokud zaměstnavatel tento nárok včas nebo ve správné výši neuplatní, vychází se z toho, že nerealizoval své právo v plném rozsahu. Důvody, pro které byla sleva na pojistném odečtena v nižší částce, jsou přitom nerozhodné.
K bodům 7 a 8
Zaměstnavatel odvádí pojistné na sociální zabezpečení za jednotlivé kalendářní měsíce. Protože sleva na pojistném bude realizována jejím přímým odpočtem od odváděného pojistného, je nejjednodušším řešením stanovit „rozhodné období“ pro posuzování nároku na ni shodně s časovým obdobím, za které se pojistné odvádí.
Zaměstnavatel je povinen předkládat příslušné OSSZ stanovený přehled o pojistném. Pro účely uplatnění slevy na pojistném se údaje na tomto přehledu doplňují o údaje související s uplatněním slevy na pojistném, a to též pro účely průběžné kontroly správnosti uplatňování slev na pojistném. Doplněné údaje na přehledu rovněž umožní sledovat a vyhodnocovat efektivitu navrhovaného opatření. Uvedené údaje také pomohou cíleněji zaměřit kontrolní činnost u zaměstnavatelů.
Vlastní realizace slevy na pojistném pro registrovaný sociální podnik se navrhuje tak, aby byla pro zaměstnavatele co nejoperativnější a administrativně nejjednodušší. Navrhuje se proto použití nejméně formalizovaného postupu: zaměstnavatel si částku slevy na pojistném prostě odečte z jím odváděného pojistného a tuto skutečnost vykáže na tiskopise, jímž každý měsíc sděluje příslušné OSSZ základní údaje týkající se jím odváděného pojistného, včetně údaje o výši vyměřovacích základů zaměstnanců podle výše uplatněné sazby pro výpočet pojistného. Na tomto tiskopise vyznačí kromě potřebných údajů též skutečnost, že se jedná o registrovaný sociální podnik oprávněný čerpat slevu na pojistném.
Skutečnost, že se u tohoto zaměstnavatele skutečně jedná o registrovaný prostupný sociální podnik nebo registrovaný smíšený sociální podnik (§ 3 písm. c) a písm. e) zákona o registrovaném sociálním podniku a o změně souvisejících zákonů), ověří příslušná OSSZ přímo z registru sociálních podniků vedeného MPSV.
Účelem slevy na pojistném je průběžně podporovat zaměstnavatele, který je registrovaným sociálním podnikem, je proto třeba, aby zaměstnavatel nárok na slevu průběžně uplatňoval.
K bodům 10, 11, 12 a 13
Zaměstnanec bude povinen sdělovat a dokládat zaměstnavateli všechny skutečnosti potřebné pro posouzení nároku zaměstnavatele na uplatňování slevy na pojistném od nástupu do zaměstnání. Jaké doklady bude zaměstnanec předkládat a od koho je získá, je uvedeno v § 23c. Zaměstnanec registrovaného sociálního podniku má obdobné povinnosti jako zaměstnanec, na kterého je uplatňována sleva na pojistném z důvodu zkráceného pracovního úvazku.
K bodu 16 (§ 23da)
Zaměstnavatel, který je registrovaným sociálním podnikem, musí vést evidenci zaměstnanců, na které uplatňuje slevu na pojistném. Z údajů, které je povinen u takových zaměstnanců vést, musí být zřejmé, že jsou u zaměstnance splněny podmínky pro uplatňování slevy. Co musí evidence těchto zaměstnanců obsahovat, je dané v ustanovení § 23da.
Zaměstnavatel je povinen písemně oznámit zaměstnanci, že na něho bude uplatňovat slevu na pojistném a zároveň ho informovat o povinnosti předkládat doklady prokazující nárok na slevu. Zaměstnanec by měl být informován i o tom, že zaviní-li doložením nepravdivých údajů přeplatek na slevě, což znamená nedoplatek na pojistném, protože bylo za kalendářní měsíce odvedeno pojistné v nižší výši, než mělo být odvedeno, bude zaměstnavateli povinen uhradit penále z tohoto dlužného pojistného naběhlé.
K bodu 19 (§ 23f odst. 2)
Upřesňují se evidenční povinnosti ČSSZ týkající se vedení evidence zaměstnanců, na které je sleva na pojistném uplatňována.
K bodu 21 (§ 23f odst. 4)
Stanovuje se ČSSZ, jaké údaje musí u zaměstnanců, na které je sleva na pojistném uplatňována, obsahovat evidence takových zaměstnanců.
K bodu 22
K § 23fa
Registr registrovaných sociálních podniků vede podle zákona o registrovaném sociálním podniku MPSV v elektronické podobě. Registr má být veřejně přístupný. S ohledem na skutečnost, že zaměstnavatel bude slevu na pojistném uplatňovat na přehledu o výši pojistného, bude umožněno automatizované využívání údajů z registru MPSV ČSSZ tak, aby bylo možné při zpracování přehledu ověřit, zda slevu uplatňuje registrovaný sociální podnik, a to včetně toho, zda jde o registrovaný prostupný nebo smíšení sociální podnik.
K § 23fb
Vzhledem k poměrně značnému překryvu důvodů, pro které jsou poskytovány slevy na pojistném u specifických skupin zaměstnanců, s důvody, pro které se zavádějí navrhované slevy na pojistném u specifické skupiny zaměstnavatelů, může dojít k tomu, že by byl u téhož zaměstnavatele splněn nárok na obě slevy současně (např. v případě, kdy registrovaný sociální podnik jako zaměstnavatel přijme do pracovního poměru v rozsahu 0,75 pracovního úvazku zaměstnance staršího 55 let věku). I když je každá z obou těchto slev zaměřena k jinému cíli (sleva na pojistném pro registrovaný sociální podnik nijak nemotivuje zaměstnavatele např. preferovat zkrácené pracovní úvazky), navrhuje se omezení zaměstnavatele v tom směru, že bude moci uplatnit pouze jednu z těchto slev. Navrhuje se proto preferovat slevu na pojistném pro registrovaný sociální podnik, která je pro zaměstnavatele z finančního hlediska výhodnější.
Slevu na pojistném z důvodu zkráceného pracovního úvazku lze za kalendářní měsíc poskytnout na téhož zaměstnance pouze jednomu zaměstnavateli a jen z jednoho zaměstnání v pracovním nebo služebním poměru. Tento princip neplatí pro poskytování slevy na pojistném registrovanému sociálního podniku na zaměstnance z jiného důvodu než zkráceného pracovního úvazku. Slevu na pojistném může registrovaný podnik uplatnit ze všech zaměstnání v pracovním poměru vykonávaných zaměstnancem u téhož zaměstnavatele; vykonává-li zaměstnanec zaměstnání v pracovním poměru u více registrovaných sociálních podniků, může slevu na pojistném uplatnit každý z nich. Jestliže na zaměstnance, který například pečuje o dítě mladší 10 let věku, uplatní slevu na pojistném registrovaný sociální podnik z jiného důvodu než z důvodu zkráceného pracovního úvazku, a zaměstnanec poté nastoupí do zaměstnání v pracovním poměru ještě k jinému zaměstnavateli s pracovním úvazkem do 30 hodin týdně, může tento zaměstnavatel na něho uplatnit slevu na pojistném z důvodu zkráceného pracovního úvazku.
K bodům 23 a 24
Zaměstnavateli, který nepředloží příslušné OSSZ přehled o výši pojistného nebo na něm neuvede požadované údaje, včetně údajů o jednotlivých zaměstnancích, na které v kalendářním měsíci byla sleva na pojistném uplatněna, může být za takový přestupek uložena pokuta až 50 000 Kč. Pokuta až 50 000 Kč může být také uložena zaměstnavateli i za to, že nevede evidenci o zaměstnancích, na které uplatňuje slevu na pojistném nebo tato evidence neobsahuje všechny údaje, které je podle § 23da odst. 1 povinen evidovat.
K ČÁSTI ČTVRTÉ
K § 30
Změna zákona o zaměstnanosti
K bodu 1 [§ 30 odst. 2 písm. c) a § 119a odst. 2]
Jedná se o legislativně-technickou změnu normativního odkazu související s vložením nového § 33b.
K bodům 2 a 3 (§ 33)
Nově se navrhuje profilace osob na trhu práce, a to ve třech stupních, přičemž tento stupeň stanoví krajská pobočka Úřadu práce České republiky s ohledem na konkrétní specifické potřeby a situaci dané osoby.
Stupeň profilace posoudí příslušná krajská pobočka Úřadu práce České republiky vždy, když vznikne potřeba poskytnout zvýšenou péči a zohlednit specifické potřeby osoby při poskytování služeb podle zákona o zaměstnanosti, respektive stupeň profilace klienta bude přímo nutno zohlednit při vypracování individuálního akčního plánu uchazeče o zaměstnání.
K bodu 4 (§ 33a a 33b)
Profilace osob na trhu práce navazuje na § 33, který upravuje zvýšenou péči při zprostředkování zaměstnání u těch fyzických osob, které ji vzhledem ke specifickým potřebám a situaci, v níž se nacházejí, potřebují, a to s ohledem na stupeň jejich profilace na trhu práce. Důvody pro stanovení stupně profilace jednotlivých osob jsou objektivně doložitelné. Do druhého a třetího stupně profilace budou patřit osoby, jejichž specifické potřeby nejsou natolik limitující, aby samy o sobě bránily poskytnutí adekvátní podpory jejich vstupu na trh práce ze strany Úřadu práce České republiky. Výčet jednotlivých skupin osob se specifickými potřebami v rámci druhého a třetího stupně profilace je upraven jako demonstrativní, protože se zde ponechává prostor pro poskytnutí zvýšené péče i dalším osobám, které se budou nacházet v takové tíživé životní nebo sociální situaci, kterou nelze předvídat, resp. bude se jednat o zcela ojedinělé, nestandardní specifické potřeby.
Navrhovanou právní úpravou jsou, vzhledem k nově zaváděné profilaci osob na trhu práce, stanoveny lhůty pro uzavření individuálního akčního plánu u jednotlivých stupňů profilace. S cílem posílit individuální charakter individuálního akčního plánu a zabránit jeho formalizovanému vytváření je posunuta lhůta vypracování individuálního akčního plánu pro všechny uchazeče o zaměstnání až na dobu, kdy je uchazeč o zaměstnání veden v evidenci uchazečů o zaměstnání nepřetržitě déle než 12 měsíců.
V případě osob ve druhém stupni profilace je však ponechána povinnost Úřadu práce České republiky uzavřít individuální akční plán poté, co je osoba vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání nepřetržitě déle než 5 měsíců. Výjimku tvoří uchazeči o zaměstnání mladší 25 let, u nichž je navrhováno, v souladu s Doporučením Rady ze dne 22. dubna 2013 o zavedení Záruk pro mladé lidi (Záruky), uzavírat individuální akční plán po uplynutí doby evidence 3 měsíců. Výjimkou jsou rovněž uchazeči o zaměstnání s dobou evidence delší 5 měsíců, kteří také spadají do druhého stupně profilace, ale kteří souběžně nevykazují jiné specifické potřeby. Důvodem je snaha o koncentraci individuálního přístupu posilujícího efektivitu individuálního akčního plánu na ty uchazeče o zaměstnání, kteří jej vyžadují z důvodu individuálních charakteristik bránících jim v uplatnění na trhu práce. Vypracovávání individuálního akčního plánu pro všechny uchazeče o zaměstnání, kteří jsou v evidenci uchazečů o zaměstnání vedeni déle než 5 měsíců, zvyšuje nároky na personální kapacity Úřadu práce České republiky a vede, vzhledem ke značnému objemu této skupiny, k formalizaci individuálního akčního plánu.
S uchazeči o zaměstnání, kteří jsou osobami ve třetím stupni profilace, se navrhuje uzavírat individuální akční plán po uplynutí 3 měsíců jejich vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Důvodem je skutečnost, že v případě těchto osob je vhodné zahájit intervenci směřující k podpoře jejich uplatnění na trhu práce co nejdříve a posílením role individuálního akčního plánu podpořit individuální a komplexní přístup k těmto klientům Úřadu práce České republiky. Dále se také navrhuje zakotvit v zákoně o zaměstnanosti povinnost Úřadu práce České republiky aktualizovat a vyhodnocovat IAP v závazném termínu. Nyní je stanovení tohoto termínu výlučně na uvážení Úřadu práce České republiky. Z tohoto důvodu se navrhuje stanovit, že individuální akční plán bude vyhodnocen a případně aktualizován nejpozději po 6 měsících ode dne jeho vypracování.
Rovněž se nově do zákonné úpravy navrhuje implementovat demonstrativní výčet opatření ke zvýšení možnosti uplatnění uchazeče o zaměstnání na trhu práce, a to včetně takových, která spočívají v účasti na dalším vzdělávání, využívání sociálních služeb, vedou-li ke komplexnímu řešení nepříznivé sociální situace uchazeče o zaměstnání či účasti na opatřeních třetích subjektů (se souhlasem Úřadu práce České republiky). Opatřeními třetích subjektů jsou míněny zejména projekty, které jsou realizovány prostřednictví Evropského sociálního fondu (popřípadě prostřednictvím jiného fondu či programu financovaného státním rozpočtem anebo z prostředků EU) a jejichž cílem je podpora znevýhodněných osob, resp. osob se specifickými potřebami, na trhu práce či eliminace nepříznivých sociálních situací.
Vzhledem k potřebě řešit nepříznivou sociální situaci uchazečů o zaměstnání komplexně, přičemž nezaměstnanost je jen dílčí částí tohoto problému, je umožněno Úřadu práce České republiky spolupracovat a koordinovat opatření individuálního akčního plánu s dalšími relevantními subjekty, jejichž činnost vede ke zlepšení postavení uchazeče o zaměstnání na trhu práce.
K bodu 5 (§ 81 odst. 2 a 3)
Rozšiřuje se výčet potencionálních dodavatelů náhradního plnění o registrované sociální podniky pode nového právního předpisu. Navržená úprava zajišťuje určitou výhodu pro nový segment – registrované sociální podniky. Rozšíření okruhu potencionálních dodavatelů náhradního plnění o registrované sociální podniky zajistí těmto podnikům odbyt jejich činnosti, resp. motivuje odběratele, aby odebírali výrobky, služby nebo zadávali zakázky také registrovaným sociálním podnikům. Jedná se o nefinanční benefit, který má spolu s dalšími nástroji motivovat zaměstnavatele k registraci a zakládání sociálních podniků.
Dále se stanovují dvě různé výše limitu pro celkový objem náhradního plnění. Jednak pro registrované sociální podniky a jednak pro ostatní dodavatele. Cílem je zvýhodnit registrované sociální podniky oproti ostatním dodavatelům náhradního plnění. Registrované sociální podniky tak budou moci v režimu náhradního plnění dodávat výrobky či služby do výše 28násobku průměrné mzdy v národním hospodářství za každého přepočteného zaměstnance se zdravotním postižením zaměstnaného v roce předchozím. V případě ostatních dodavatelů, tj. zaměstnavatelů uznaných na chráněném trhu práce a osob se zdravotním postižením samostatně výdělečně činných se bude jednat o polovinu tohoto limitu. Důvodem zvýhodnění registrovaných sociálních podniků je zohlednit jejich integrační roli. Registrované sociální podniky budou oproti ostatním dodavatelům náhradního plnění povinny plnit řadu povinností ve vztahu k cílové skupině a její integraci na volný trh práce.
K ČÁSTI PÁTÉ
K § 31
Úkoly Úřadu práce ČR jsou obsaženy v jednotlivých právních předpisech, na které je odkazováno v ustanovení § 4 zákona o Úřadu práce ČR. Proto se navrhuje doplnění v tom smyslu, že úkoly v oblasti zaměstnanosti plní Úřad práce ČR i ve vztahu k podpoře zaměstnanosti na základě zákona o registrovaném sociálním podniku.
K ČÁSTI ŠESTÉ
K Čl. I
K § 32
Změna zákona o zadávání veřejných zakázek
K bodům 1 až 5
Cílem novelizace zákona o veřejných zakázkách v tomto ustanovení je podpora registrovaných sociálních podniků prostřednictvím veřejných zakázek. Zjednodušením režimu při zadávání veřejných zakázek dojde k významné stimulaci registrovaných sociálních podniků prostřednictvím navyšování objemu dodávek a služeb. Zavedení, resp. rozšíření režimu podle § 38 ZZVZ a zjednodušení postupu zadavatele veřejných zakázek ve vymezeném rozsahu podle § 30 ZZVZ je počátkem významnějších změn.
Výjimka pro podlimitní veřejné zakázky je možností, nikoli povinností na straně zadavatele. Ten může i tak postupovat podle zákona, případně i v rámci výjimky uplatňovat například pravidla pro veřejnou obchodní soutěž. Možnost postupu mimo režim ZZVZ může napomoci registrovaným sociálním podnikům, pro něž může postup v režimu zákona představovat faktickou překážku. I v případě, že se zadavatel rozhodne výjimku využít, je nadále povinen dodržovat základní zásady a vyhnout se nedůvodnému a nepřiměřenému narušování či dokonce vylučování hospodářské soutěže.
Za účelem zajištění dosažení hlavního cíle dodavatele spočívajícího v sociálním a profesním začlenění osob se znevýhodněním při plnění veřejné zakázky je zadavatel oprávněn přijímat přiměřená opatření, například tam, kde je to vhodné a možné, požadovat, aby určené významné činnosti při plnění veřejné zakázky byly plněny přímo vybraným dodavatelem podle § 105 ZZVZ. Takovéto skutečnosti se prokazují předložením uvedených dokumentů.
Ustanovení § 30 ZZVZ zavádí novou výjimku z podlimitního zadávacího řízení ve prospěch registrovaných sociálních podniků na dobu neurčitou. Tato výhoda se proto nevztahuje na registrované sociální podniky, které doposud nesplnily veškeré, zákonem stanovené povinnosti, a jsou proto registrovány na dobu určitou. Navrhované zvýhodnění má významně zjednodušit podporu nově se rozvíjejícího trhu sociálních podniků přístupem k veřejným nákupům. Na rozdíl od zaměstnavatelů na chráněném trhu práce dle ZOZ jsou registrované sociální podniky vázány celou řadou dalších zákonných povinností a garantují vyšší přidanou hodnotu v sociální oblasti. Nově ukotvená výhoda spočívá ve snížení administrativní náročnosti procesu nákupu. Obdobná právní úprava existuje ve slovenském zákoně o verejnom obstarávání a nově vydefinované ustanovení tak bude vykazovat vysokou míru kompatibility s příbuzným právním řádem, čímž bude docíleno možnosti snadného přechodu jednotlivých sociálních podniků při dodávkách zboží a služeb v blízkých regionech. Samotná, dotčeným ustanovením zakotvovaná, výjimka v zásadě nevylučuje hospodářskou soutěž a bude nezbytné i při aplikaci této výjimky dodržovat obecné zásady zadávání veřejných zakázek. Zároveň je nutné podotknout, že zakotvovaná výjimka z podlimitního zadávacího řízení nebude chápána jako bezbřehá, bude se jednat o výhodu pro registrované sociální podniky v řádu stovek entit, z nichž však pouze zlomek bude schopen poskytovat dodávky nebo služby.
Navrhuje se rozšířit okruh subjektů, které jsou oprávněnými dodavateli v rámci vyhrazených veřejných zakázek. Mělo by se jednat nejen o zaměstnavatele na chráněném trhu práce, ale rovněž o nově definované registrované sociální podniky. Do budoucna se předpokládá, že těmito dodavateli budou nadále pouze registrované sociální podniky (viz § 32).
K Čl. II
K přechodným ustanovením
Zadávací řízení zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle stávajících právních předpisů.
K ČÁSTI SEDMÉ
K § 33
Je navržena dvojí účinnost. V souladu s nutností přizpůsobení informačních systémů u dotčených orgánů veřejné správy se navrhuje nabytí účinnosti po šestiměsíční legisvakanční lhůtě.
Důvodem pro zavedení dvojí účinnosti je nutnost zajištění dostatečného časového prostoru (přibližně dvou let) pro vznik a smysluplnou adaptaci na trhu registrovaných sociálních podniků na dobu neurčitou, které budou moci nabízet v rámci veřejných zakázek smysluplné produkty. V rámci období od nabytí účinnosti stěžejní části zákona do 31. 12. 2025 je možnost aplikace předmětného režimu u veřejných zakázek koncipována s datem 1. 1. 2026 jako jediná možná.
2