Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam KORNCSAGX2IT najdete zde


                II.
Předkládací zpráva
Ministerstvo pro místní rozvoj předkládá vládě návrh zákona o podpoře v bydlení na základě Plánu legislativních prací vlády na rok 2023.
Cílem návrhu zákona je nastavení systémového řešení bytové nouze v České republice, které bude spolu s dalšími nástroji fungovat dlouhodobě a bude sloužit i jako prostředek pro efektivní nastavení potřebných investic do bydlení. Návrh zákona pomůže obcím i dalším zapojeným subjektům chránit 1,6 milionu ohrožených osob (hrozba ztráty bydlení, energetická chudoba a nadměrné náklady na bydlení) před bytovou nouzí, kdy se jedná zejména o děti, seniory, samoživitele i oběti domácího násilí. V aktuální situaci bez legislativního ukotvení počet ohrožených stále roste a aktuální nástroje prevence jsou nedostatečné.
Ve vážné bytové nouzi se v České republice nyní nachází 154 tisíc osob (z toho dvě třetiny připadají na rodiny s dětmi), přičemž cílem zákona o podpoře v bydlení je v horizontu 10 let snížit tento počet o 30 %. Kromě toho by napomohl snížit počet dětí, které jsou každý rok umístěny do státní péče, neboť bytová nouze 2,7násobně zvyšuje pravděpodobnost odebrání dětí z rodin a rovněž výrazně zvyšuje riziko nedokončení jejich vzdělání. Dalším pozitivním efektem návrhu zákona by mělo být omezení tzv. obchodu s chudobou díky tomu, že se v systému podpory v bydlení budou používat cenové mapy nájemného a kontrolovat standardy bytů.
Navrhovaný zákon klade důraz na prevenci, snížení existujících nákladů bytové nouze, zabránění jejich dalšímu růstu a v neposlední řadě na dobrovolnost zapojení, podpořené systémem motivací pro vlastníky bytů, a to jak soukromé, tak obce.
Hlavními pilíři zákona jsou:
a) zřízení kontaktních míst pro bydlení při obcích s rozšířenou působností, která budou v přenesené působnosti
1. poskytovat veřejnosti poradenství ohledně bydlení,
2. zapisovat do evidence podpory v bydlení osoby v bytové nouzi a osoby ohrožené bytovou nouzí,
3. zkoumat, zda byty, v nichž se má osobám v bytové nouzi poskytnout bydlení, splňují základní funkční standardy (technické, bezpečnostní, hygienické), a zapisovat je do evidence podpory v bydlení,
4. koordinovat a kontrolovat poskytování podpůrných opatření osobám v bytové nouzi a
5. jednou za 3 roky vypracovávat zprávu o bydlení pro svůj správní obvod (tj. pro správní obvod obce s rozšířenou působností),
b) nastavení systému příspěvků přiznávaných krajskými úřady, které budou motivovat určité subjekty (tzv. poskytovatele), aby osobám v bytové nouzi poskytovaly podpůrná opatření, kterými budou
1. poskytování garancí, spočívající zejména v závazku uhradit za nájemce pronajímateli škodu, kterou mu způsobí nájemce (osoba dříve vyhodnocená jako osoba v bytové nouzi),
2. poskytování podnájemního bydlení, tedy poskytování podnájemního bydlení v bytech, které si poskytovatel pronajme k tomuto účelu,
3. poskytování podporovaného obecního bydlení, tedy pronájem bytů ve vlastnictví obcí, které jsou v tomto případě poskytovateli, a
4. poskytování asistence jakožto prevence ztráty bydlení a minimalizace rizik pro majitele bytů a sousedy.
Navrhované řešení a jednotlivé nástroje zákona vyplývají z rozšířené zahraniční praxe (Belgie, Francie, Nizozemsko, Velká Británie, Španělsko, Německo) a jsou v rámci Operačního programu zaměstnanost dlouhodobě a úspěšně realizována v řadě měst v ČR, např. v Plzni, Ostravě, Chomutově, Mostě, Brně, Písku, Praze, Otrokovicích a dalších. Návrh zákona tuto praxi zavádí systémově a celoplošně.
Bytová nouze jen v letošním roce představuje zátěž veřejných rozpočtů ve výši 4,1 miliardy Kč. Náklady implementace zákona o podpoře v bydlení jsou vyčísleny na 1,6 miliardy Kč ročně, přičemž po 5 letech účinnosti zákona se roční náklady a vyčíslené úspory téměř vyrovnají. Absence zákona o podpoře v bydlení tedy představuje pro Českou republiku větší finanční zátěž než jeho dlouhodobé zavedení.
Meziresortní připomínkové řízení k návrhu zákona proběhlo od 31. května do 29. června 2023. Uplatněno bylo celkem 713 připomínek, z toho bylo 422 označeno jako zásadní. Materiál se předkládá s 61 rozpory.
S Ministerstvem financí přetrvává 10 rozporů. Pět rozporů se týká financování systému podpory v bydlení. Podle MF mají náklady na výkon přenesené působnosti kontaktního místa a krajských úřadů hradit MMR a MPSV v rámci schválených limitů svých rozpočtů bez nároku na jejich budoucí navyšování a nové personální náklady v rámci ministerstev na agendy spojené se zákonem je nutné pokrýt v rámci stávajících tabulkových míst a objemů prostředků na platy dotčených ministerstev. MF rovněž požaduje zavedení jiného motivačního mechanismu pro zapojení do systému podpory v bydlení. Obce a kraje by dle MF měly podstatnou část navrhovaných aktivit realizovat standardně v rámci výkonu samosprávy. Požaduje rovněž, aby úprava rozmezí pro stanovení výše příspěvků vyhláškou byla ponechána v rukou vlády či zákonodárců.
Tři rozpory s MF se týkají překryvu systému podpory v bydlení se sociálními službami, kdy MF neakceptovalo objasnění rozdílů mezi činnostmi systému podpory v bydlení a činnostmi sociálních služeb a vzneslo rovněž požadavek na zamezení duplicitnímu financování. MF se domnívá, že by bylo vhodnější rozšířit kompetence již existujících struktur dle zákona o sociálních službách než agendu bydlení ze sociální práce vyčleňovat.
Dále s MF přetrvávají 2 rozpory týkající se vypracovávání zprávy o bydlení, nesouhlasu MF s celoplošností navrhovaných opatření, nesouhlasu MF se vznikem jakýchkoli nových pozic na úřadech a s ochranou obcí před škodami a dluhy způsobenými nájemci, která je podle MF nedostatečná.
Se Svazem měst a obcí ČR se nepodařilo vypořádat 6 rozporů. SMO požaduje zajištění odpovídajících finančních prostředků ve státním rozpočtu na výkon přenesené působnosti s účinností zákona, a to jak na vznik a provoz kontaktních míst pro bydlení, kde požadují plné finanční krytí, tak na realizaci dalších podpůrných opatření. SMO dále požaduje garanci toho, že přijetí navrhovaného zákona nepovede k dalšímu snižování dotací na výkon sociální práce, které považuje za nedostatečné, ale naopak dojde k jejímu navyšování až na úroveň skutečných nákladů. SMO dále setrvává na připomínce týkající se nedostatku sociálních pracovníků a jejich neadekvátního ohodnocení ve veřejné sféře, které způsobuje jejich odliv do soukromé sféry; to vnímá jako překážku pro obsazení kontaktních míst kvalifikovanými pracovníky. Další dva rozpory se týkají poskytování poradenství kontaktními místy, kdy SMO souhlasí s poskytováním základního poradenství, které považuje za obdobu základního sociálního poradenství dle zákona o sociálních službách. Nesouhlasí však s poskytováním specializovaného poradenství, které považuje za vhodné pouze zprostředkovávat, a namítá rovněž, že náklady na specializované poradenství nebudou příspěvkem na výkon státní správy adekvátně pokryty. Jeden rozpor se týká rovněž evidenčního systému, který má dle návrhu zákona vzniknout, kdy SMO nesouhlasí s dopracováním některých funkcionalit evidence až do roku 2030 a formuluje požadavky na širší funkcionality systému, komunikační vazby na jiné systémy (zejména agendové systémy obcí) a správu identit. 
S nadpoloviční většinou krajů byly připomínky vypořádány: Ústecký kraj neměl k návrhu připomínky, všechny rozpory se podařilo vyřešit s Krajem Vysočina, se Středočeským, Královéhradeckým, Jihomoravským, Karlovarským a Plzeňským krajem a s hlavním městem Prahou.
Ze zásadních připomínek se nepodařilo odstranit 28 rozporů s kraji. Po jednom rozporu mají Liberecký a Pardubický kraj a týkají se požadavku na zajištění dostatečného financování agendy ukládané krajům a obcím v přenesené působnosti; Pardubický kraj zmiňuje rovněž požadavek na výkon agendy podpory v bydlení Úřadem práce ČR. Zbývající kraje kromě Zlínského mají 2 až 4 rozpory, které se nepodařilo vypořádat. U Olomouckého a Jihočeského kraje zůstává kromě rozporů týkajících se financování a hospodárnosti systému také rozpor týkající se duplicity se sociálními službami; Jihočeský kraj uvádí rovněž byrokratické zatížení poskytovatelů, absenci bytového fondu a nepřehlednost návrhu; Olomoucký kraj nesouhlasí s tím, aby mohl na výkonu asistence participovat i zdravotnický pracovník. Tři zbývající rozpory Moravskoslezského kraje se týkají výkonu kontrol, požadavku na zpětné vyplácení příspěvků a na definici řádného výkonu podpůrného opatření. Pouze Zlínský kraj má vyšší počet zásadních rozporů (17), kdy 15 z nich se týká požadavku na výkon agendy podpory v bydlení Úřadem práce ČR, zbývající požadavku na úpravu kontrolních pravomocí krajů a provádění změn v evidenci pouze kontaktními místy pro bydlení, nikoliv kraji.
S Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR se nepodařilo odstranit 17 rozporů, a to zejména z toho důvodu, že připomínkové místo odmítá navrhovanou právní úpravu jako celek.
Předkladatel k připomínkám týkajícím se financování uvádí, že neřešení problému bytové nouze stojí státní rozpočet ročně neméně 4,1 miliardy Kč ročně. Při účinnosti od července 2025 bude implementace zákona stát v tomto roce 400 mil. Kč, což je ekvivalent výdajů na dávky na bydlení za 1 týden. Po plném náběhu se náklady předpokládají ve výši 1,6 mld. Kč ročně, přičemž od pátého roku účinnosti předkládaný zákon ročně ušetří státnímu rozpočtu ekvivalent nákladů spojených se svou realizací, bude tedy rozpočtově neutrální a výhledově rozpočtově pozitivní. Navíc umožní lidem v bytové nouzi získat standardní nájemní bydlení, zajistí prevenci ztráty bydlení desítkám tisíc lidí ročně a bude tedy postupně řešit dlouhodobý problém, na který ČR opakovaně upozorňují Evropská komise, Evropský výbor pro sociální práva, Evropský soud pro lidská práva, Nejvyšší kontrolní úřad a Ústavní soud. Úspory jsou meziresortní, proto nelze prostředky na financování hledat v rámci rozpočtů MMR a MPSV. Úspory se týkají státních výdajů, předkladatel proto podporuje připomínky obcí a krajů, které požadují krytí nákladů na tuto agendu státem, a v rámci navrhovaného řešení toto zohledňuje.
K rozporům týkajícím se překryvu systému podpory v bydlení se sociálními službami předkladatel uvádí, že specializace na řešení problému z určité oblasti je běžná z řady jiných sektorů. Zde se jedná o řešení problematiky bydlení, kdy je v rámci nově zaváděného systému třeba upravit povinnosti, motivační mechanismy a fungování jednotlivých nástrojů zákona a rovněž je třeba koordinovat široké pole aktérů (vlastníky bytů, poskytovatele podpůrných opatření, obce, kraje, osoby v bytové nouzi aj.), přičemž tyto činnosti jsou vůči sociální práci značně specializované a jejich komplexní úprava v rámci zákona o sociálních službách není možná. Zároveň však platí, že systém sociálních služeb a systém podpory v bydlení se vzájemně doplňují a navazují na sebe. Jak sociální pracovníci obce, tak specialisté na bydlení na kontaktních místech budou dostupní na jednom místě (obecní úřad ORP) a budou si předávat informace a situaci domácnosti řešit společně. Kontaktní místa zajišťují primárně podporu, pomoc a koordinaci v rámci systému podpory v bydlení, sociální pracovníci se i nadále věnují sociálnímu začleňování domácnosti jako celku. Systém podpory v bydlení je tedy s činnostmi sociální práce plně kompatibilní. Nastavený systém kontrol a financování zamezí duplicitnímu financování. S požadavkem SMO na to, aby financování systému podpory v bydlení nemělo negativní dopad na financování sociální práce, předkladatel souhlasí.
K připomínkám MF týkajícím se požadavku na odlišný motivační mechanismus a tvrzení, že obce mají dané činnosti realizovat již nyní v rámci výkonu samosprávy, předkladatel upozorňuje na nález Ústavního soudu ze dne 25. dubna 2023, sp. zn. II. ÚS 2533/20, který konstatuje, že zákon nyní neukládá povinnost obcím vytvořit systém pro zajišťování bytových potřeb svých občanů. Stanovení povinnosti pro obce nebylo zvoleno jako vhodné řešení, neboť zhruba 2000 malých obcí nevlastní žádný byt a jen asi 1200 obcí vlastní více než 10 bytů. Pokud velká část obcí objektivně nedokáže naplnit povinnost zajistit bydlení, tak ji nemá smysl zavádět. Obce aktuálně samostatně dané systémy nevytvářejí nebo nefinancují (zpravidla jsou financované z projektů v rámci Operačního programu zaměstnanost), jako vhodné a preferované řešení bylo zvoleno dobrovolné zapojení obcí a vlastníků soukromých bytů spolupracujících s poskytovateli garancí, kdy je toto dobrovolné zapojení podpořené finanční motivací a osvědčilo se v pilotních projektech. Předkladatel zároveň připravuje a realizuje další opatření na podporu výstavby bytů obcemi. Navrhované řešení je celoplošné, neboť neexistuje správní obvod obce s rozšířenou působností, kde by obyvatelé v bytové nouzi nebyli, nebo kde by lidé nebyli ohrožení ztrátou bydlení. Proto je nutné, aby kapacity podpory v bydlení vznikly v celé republice, ale byly navrženy podle počtu potřebných domácností. Tento požadavek předkládané řešení naplňuje. Celoplošné řešení je navrhované rovněž proto, že aktivní a motivované obce nemají podle předkladatele nést důsledky neaktivity a neřešení problému ze strany jiných obcí.
K připomínce týkající se počtu nových úředníků předkladatel uvádí, že obce s rozšířenou působností budou mít povinnost vykonávat činnosti kontaktního místa upravené v návrhu zákona. Počet nových zaměstnanců se ale nebude rovnat počtu úvazků uváděných v Závěrečné zprávě RIA, jedná se totiž pouze o pomocný indikátor adekvátního finančního zajištění výkonu agendy. Realistický počet zaměstnanců nově přijatých na ORP v souvislosti se schválením zákona je 197 pracovníků, neboť část agendy podpory v bydlení se obcím podaří zajistit pomocí stávajících zaměstnanců, kterým bude navýšen úvazek, nebo se změní zdroj jejich financování (z původního projektového na příspěvek na výkon státní správy v přenesené působnosti). Ke zbývajícím rozporům MF předkladatel uvádí, že zákon upravuje rozmezí pro stanovení příspěvků vyhláškou, přičemž toto rozmezí umožňuje jak valorizaci, tak devalorizaci, a jeho stanovení je v rukou zákonodárců. Obce získají na pokrytí případných nevymožených dluhů nebo jiných škod státní příspěvek, a neplatí tedy, že před těmito skutečnostmi nejsou dostatečně chráněny. Zprávu o bydlení budou obce s rozšířenou působností vypracovávat pro území celého správního obvodu, takovou povinnost jim dosud žádný právní předpis neukládal a podobné zprávy nevypracovávají ani nad rámec svých povinností. Neplatí tedy argument MF, že povinnost vypracovávat zprávy o bydlení není třeba zavádět.
Ke zbývajícím připomínkám Svazu měst a obcí předkladatel uvádí, že ohodnocení sociálních pracovníků ve veřejně sféře není předmětem navrhovaného zákona. Realističnost náboru pracovníků na kontaktní místa je detailně popsána v Příloze 6 závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace (RIA). Co se týče poskytování poradenství kontaktními místy, předkladatel považuje za zcela nezbytné poskytování jak základního, tak specializovaného poradenství v oblasti bydlení, a to z důvodu adekvátního zajištění těchto služeb s dostatečnými kapacitami pro všechny obyvatele ČR. Krytí nákladů specializovaného poradenství považuje předkladatel za dostatečné, neboť obcím úhradu odpovídající kapacity specializovaného poradenství umožní.
K připomínce týkající se evidence podpory v bydlení předkladatel uvádí, že v okamžiku účinnosti zákona bude systém zcela funkční a poskytne plnou oporu systému podpory bydlení tak, jak jej navrhuje zákon. Komunikační vazby na základní registry a další agendové informační systémy budou zajištěny již v této variantě. Ostatní funkcionality, které jsou uvedeny v přechodných ustanoveních, jsou již nadstavby vedoucí ke zvýšení uživatelské přívětivosti a jejich existence není pro funkčnost systému nezbytná, proto se předpokládá jejich dopracování do roku 2030. Evidenční systém bude vytvářen ve spolupráci s Digitální a informační agenturou, která dohlíží na dodržení požadavků Informační koncepce ČR a dalších právních předpisů vztahujících se k agendovým informačním systémům.
Po provedení úprav návrhu zákona dle požadavku krajů je již jejich nadpoloviční většina bez rozporu. S požadavkem na zajištění dostatečného financování nové agendy předkladatel souhlasí. Výkon agendy podpory v bydlení Úřadem práce ČR by znamenal zásadní změnu celého konceptu, který byl ověřený úspěšnými pilotními projekty realizovanými obcemi nebo neziskovými organizacemi. Samotná cílová skupina poradenství a podpůrných opatření preferuje umístění této služby na obcích. Limitované jsou rovněž kapacity Úřadu práce ČR. Kontrolní mechanismy byly upraveny po konzultacích s Ministerstvem vnitra a MF, jejich úpravu považuje předkladatel za dostatečnou. Na absenci bytového fondu reagoval předkladatel tím, že umožnil zapojení soukromých bytů, nestanovil povinnost obcí poskytnout své byty do systému podporovaného obecního bydlení a realizuje rovněž další opatření, která směřují k podpoře výstavby. Administrativní zátěž poskytovatelů nebude nijak nadměrná – kontroly bytů ze strany kontaktních míst sledují legitimní cíl předcházení tzv. obchodu s chudobou. Též systém pověřování a průběžné kontroly řádného poskytování podpůrných opatření povede k požadované kvalitě poskytování podpůrných opatření. K ostatním připomínkám krajů týkajícím se věcných podrobností vizte část X materiálu – vypořádání připomínek z meziresortního připomínkového řízení.
Podrobnosti k jednotlivým rozporům jsou uvedeny v části X materiálu – vypořádání připomínek z meziresortního připomínkového řízení.
2