Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNCSAGX2IT najdete zde
IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
A. OBECNÁ ČÁST
1. Zhodnocení platného právního stavu včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
V současné době v České republice neexistuje žádný právní předpis, který by upravoval oblast sociálního nebo dostupného bydlení. Soukromoprávní vztahy jsou upraveny zejména občanským zákoníkem, veřejnoprávní úprava se vztahuje pouze k dílčím oblastem, zejména k sociálním transferům (zákon o státní sociální podpoře, zákon o pomoci v hmotné nouzi) a organizaci sociální práce.
Předkládaný návrh zákona se věcně zabývá pronájmem bytů, který je upraven v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Občanský zákoník obsahuje komplexní úpravu nájmu a nájmu bytu. Detailně specifikuje ochranu nájemce vůči pronajímateli, práva a povinnosti obou smluvních stran, výpovědní důvody, podmínky pro sjednání jistoty, podmínky pro navyšování nájemného v průběhu trvání nájemního vztahu, povinnosti spojené s běžnou údržbou aj. Zákon o podpoře v bydlení do této úpravy nezasahuje a nestanoví žádné speciální podmínky pro nájem nebo podnájem v režimu tohoto zákona, ve svém znění upravuje nástroje pracující se specifiky spojenými s pronájmem bytů osobám v bytové nouzi, konkrétně asistencí v bydlení, garancemi pro majitele a kompenzacemi pro obce.
Pronájem obecních bytů má oporu v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích ve znění pozdějších předpisů, zejména ustanovení § 35 odst. 2 upravuje povinnost obce dbát na uspokojování potřeb občanů v oblasti bydlení. V praxi tvoří limity obcí řešení problému s bydlením zejména nedostatečnost kapacit sociálního bydlení a složitost systému žádostí o obecní byty a pravidel jejich přidělování. Návrh zákona obsahuje systém kompenzací pro obce, které se dobrovolně rozhodnou své byty pronajímat osobám v bytové nouzi.
Pronájem bytů soukromých majitelů je v navrhovaném zákoně podpořen systémem garancí. Jedná se o službu pro vlastníky bytů, kteří se dobrovolně rozhodnou do tohoto systému vstoupit. Služba spočívá v tom, že třetí strana (garant) jim po omezenou dobu garantuje úhradu nájemného, plateb za služby a náhradu škod v případě, kdy je neuhradí nájemce. Bydlení s garancí pro majitele bytu může být realizováno jak soukromými fyzickými či právnickými osobami, tak obcemi. V oblasti realizace bydlení s garancí pro majitele bytů napřímo obcí a ručení za závazky třetích osob naráží v současnosti obce na zákonná omezení stanovená zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), a obdobnou úpravou v zákoně č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 38 odst. 3 zákona o obcích stanoví, že obec nesmí ručit za závazky fyzických osob a právnických osob vyjma zákonem specifikovaných případů.
Krom garancí je možné využívat k pronájmu bytů soukromých majitelů osobám v bytové nouzi tzv. krizové a nadační fondy, u kterých ale platí, že nejsou nárokové, mají velmi omezenou působnost a nesystémové financování, některé mají i velmi úzce vymezenou cílovou skupinu. Využívání těchto nástrojů může být nahrazeno poskytováním dávky mimořádné okamžité pomoci na udržení bydlení, tedy systémovým řešením realizovaným za zákonem daných podmínek státem a vypláceným v odůvodněných případech státem.
Návrh zákona neupravuje výstavbu bydlení, byť se je bydlení jeho prioritním tématem. Obecně je stavebnictví upraveno právními předpisy soukromého a veřejného práva. Z předpisů soukromého práva jde zejména o zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů. Z oblasti veřejného práva jde především o zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcí vyhlášky, zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu podpory investic ve znění pozdějších předpisů, do budoucna také zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcí vyhlášky.
Stavební právo v současnosti nijak nevymezuje pojem sociální byt ani jinou jeho obdobu. Sociální byty musejí splňovat stejné požadavky jako jakékoliv jiné byty a změnu v tomto ohledu předkladatel v současné době nepřipouští. Pojem sociální bydlení je pro potřeby návrhu zákona chápán jako bydlení v bytě s pomocí, přičemž pojem pomoc zahrnuje podporu v bydlení od sociálních služeb, které realizují sociální práci v bydlení, nebo podporu ve formě asistence v bydlení podle návrhu zákona o podpoře v bydlení.
Podpora infrastruktury sociálního bydlení se dlouhodobě potýká s problémy v čerpání. Pro období 2014-2020 byl sice stanoven cíl pořízení 5 000 sociálních bytů, tento cíl se však nepodaří naplnit ani z poloviny. Dle zprávy NKÚ stála za nízkým čerpáním ze strany obcí hlavně legislativní nejistota ohledně vymezení sociálního bydlení, která demotivovala potenciální žadatele.
Navrhovaný zákon je pouze jedním z pilířů řešení bytové krize a neklade si za úkol vyřešit problematiku bydlení komplexně, nicméně Ministerstvo pro místní rozvoj (dále také jen „ministerstvo“) ve spolupráci se Státním fondem podpory investic (dále také jen „SFPI“) paralelně připravuje investiční programy, které jsou provázány na zákon o podpoře v bydlení. Jde zejména o téměř 3 mld. Kč na sociální bydlení (Integrovaný regionální operační program), plánované cca 3 mld. Kč ze státního rozpočtu na programy dostupného nájemního bydlení SFPI (aktuálně probíhá notifikace u Evropské komise) a zejména komponenta bydlení Národního plánu obnovy, která předpokládá využití cca 8 mld. Kč na dostupné byty a další zapojení soukromých investic díky pákovému efektu připravovaných finančních nástrojů. Výše uvedené investice se plánují pro období 2023-2026 a přímá provazba s navrhovaným zákonem s předpokládanou účinností nejdříve v průběhu roku 2025 by zbrzdila potřebnou výstavbu. Propojení zákona o podpoře v bydlení na dotační a investiční programy je možné vytvořit až po nabytí účinnosti zákona stanovením podmínek v těchto programech. Pro stávající sociální byty nelze stanovit retroaktivní účinnost zákona. Zpráva o bydlení jako jeden z analytických podkladů, který bude díky navrhovanému zákonu vznikat, umožní vhodné nastavení investic a dotačních programů tak, aby reagovaly na potřeby v území. Kontaktní místa budou rovněž plnit koordinační roli ve smyslu získávání informací od Ministerstva pro místní rozvoj (dále také jen „MMR“) a SFPI ohledně podpořených investičních projektů ve správním obvodu obce s rozšířenou působností a také sbírat podněty ohledně obsazování podpořených sociálních či dostupných bytů a tyto informace předávat poskytovatelům dotací. Budou pracovat s evidencí osob v bytové nouzi, v níž se budou vyskytovat i relevantní cílové skupiny pro sociální byty zřízené z dotací.
Příspěvky upravené zákonem (zejména příspěvek na podporované obecní bydlení), který má být využit na pokrytí výdajů poskytovatele, které mu vznikly v souvislosti s neplněním povinností nájemce vyplývajících z nájemní smlouvy a jiných výdajů souvisejících s byty ve vlastnictví poskytovatele, umožňuje využití pro účely bytové politiky. Tím však není zamýšlena primárně nová výstavba, neboť tu by výše příspěvků neumožnila zrealizovat, ale spíše drobnější opravy či rekonstrukce v rámci celého bytového fondu poskytovatele (obce).
Pronájem bytů dle návrhu zákona bude doprovázen podporou sociální práce, která je v současné době upravena zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, který obsahuje obecné podklady pro výkon povolání sociálního pracovníka, některé specifické povinnosti, výčet činností sociální práce a upravuje oblast sociálních služeb, jako např. sociální poradenství, terénní programy, případně azylové domy, domy na půl cesty, chráněné bydlení, noclehárny, denní centra a sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a oblast výkonu sociální práce v přenesené působnosti. Financování sociálních služeb a financování činností sociální práce sociálních pracovníků na krajských a obecních úřadech je uvedeno § 101a a následujících zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. V současné době neexistuje odpovídající legislativní ukotvení služby, která by mohla podporovat osoby v bytové nouzi v bydlení v potřebné šíři všech cílových skupin. Některé služby definované v rámci zákona o sociálních službách by bylo možné využít díky jejich široké definici (terénní programy, sociální rehabilitace), žádná z nich ale není cílena na podporu v bydlení, která má svá specifika.
V zamýšlené novele zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, je z hlediska sociální práce s osobami bez přístřeší či ohroženými ztrátou bydlení, zvažováno doplnění výše uvedeného ustanovení § 109 o novou činnost zacílenou přímo na podporu při hledání bydlení, jeho udržení apod. a rovněž v oblasti sociálních služeb i mezi základní činnosti vybraných služeb zařadit podporu bydlení.
Zákon o podpoře v bydlení má ambici vyplnit dosavadní neošetřenou oblast služeb podpory v bydlení v rozsahu, který v tuto chvíli zákon o sociálních službách neumožňuje. Není zřejmé, zda zamýšlená novela zákona o sociálních službách bude přijata v takovém rozsahu, aby úprava byla z pohledu využití nástrojů podpory v bydlení dostatečná. Navrhovaný zákon tak může zvýšit dostupnost sociální práce osobám, které se ocitly v nepříznivé sociální situaci, související s bydlením, a nejsou ji schopny vyřešit vlastními silami. Lze rovněž uvažovat o budoucím propojení obou norem.
Pro osoby v hmotné nouzi je v zákoně č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ukotven mj. nárok na základní sociální poradenství každému, kdo se nachází v hmotné nouzi nebo je jí ohrožen. Tento zákon ukotvuje zajištění výkonu činností sociální práce na pověřených obecních úřadech a úřadech obcí s rozšířenou působností. Praxe však ukazuje, že kapacity tohoto poradenství jsou zcela nedostatečné a nejsou specializované na poradenství v oblasti bydlení. Na tento nedostatek nasedá základní a specializované poradenství dle návrhu zákona.
Dávky na bydlení osobám z cílové skupiny zákona pomáhají hradit pravidelné náklady bydlení poté, co získají právo užívání bytu (typicky nájem v sociálním bytě, v systému bydlení s garancí nebo na volném trhu). Dávky na bydlení však přímo nepodporují získání bydlení (zabydlení) osob v bytové nouzi, které jsou bez střechy nebo bez bytu, či hledají jiné vhodné nebo stabilní bydlení. Dávky na bydlení jsou upraveny v těchto právních předpisech:
· zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (osobám v hmotné nouzi jsou poskytovány dávky pomoci v hmotné nouzi, vč. doplatku na bydlení),
· zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, upravující rozhodné příjmy pro získání nároku na dávky a také okruh společně posuzovaných osob v domácnosti, do níž jsou vypláceny dávky,
· zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (příspěvek na bydlení)
· (po přechodnou dobu také) zákon č. 66/2022 Sb., o opatřeních v oblasti zaměstnanosti a oblasti sociálního zabezpečení v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů, který nebyl určen občanům ČR.
Nejvyšší kontrolní úřad ve své Zprávě o bydlení v České republice z roku 2018 konstatuje, že dávky na bydlení jsou využívány neefektivně. Místo toho, aby šly prostřednictvím nájemného obcím a sloužily rozvoji obecního bytového fondu, končí v rukou soukromníků. Dochází ke vzniku či rozšiřování sociálně vyloučených lokalit a podpoře tzv. obchodu s chudobou. Cílem státu má být podle NKÚ zajištění přiměřené dostupnosti ve všech formách bydlení. Návrh zákona na tuto skutečnost reaguje cílením podpory, kontrolou standardu bytů v systémů včetně důrazu na desegregaci a udržitelnou výšku nájemného i kontrolou poskytovaných podpůrných opatření. Návrh zákona představuje systémovou alternativu a tím také konkurenci pro pronajímatele, kteří využívají (až zneužívají) složitou sociální a ekonomickou situaci části domácností.
Zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Jednotlivé v současnosti platné právní předpisy nejsou považovány za diskriminační a nepříčí se v zásadě rovnosti mužů a žen. Bytová nouze však disproporčním způsobem dopadá na osoby nebo domácnosti, u kterých se vyskytuje jeden nebo více diskriminačních důvodů, a to v důsledku diskriminujícího jednání některých pronajímatelů bytového fondu. Mezi nejčastější diskriminační důvody při hledání bydlení patří etnicita nebo rodinný stav. Absence uceleného systému opatření na řešení bytové nouze neumožňuje státu naplňovat právo na bydlení diskriminovaných skupin.
Na trhu s bydlením jsou v převážně nevýhodné situaci často ženy, a to zejména v situaci sólo rodičů, dále jako seniorky. Ze sociologických výzkumů vyplývá, že z hlediska zakořeněných strukturálních nerovností jsou chudobou a materiálním nedostatkem ohroženy ve všech věkových kohortách především ženy.
Popis současného právního stavu je uveden v závěrečné zprávě z hodnocení dopadu regulace (RIA).
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
Cílem návrhu zákona je vznik systémové podpory získání a udržení bydlení pro osoby v bytové nouzi a osoby ohrožené bytovou nouzí. Cílem je snížení rozsahu bytové nouze v ČR, předcházení vzniku bytové nouze a minimalizace doby, po jakou se domácnosti v bytové nouzi nachází. Tím dojde ke snížení celospolečenských nákladů, které existence bytové nouze generuje.
Zákon zavádí rovnost přístupu k podpoře v bydlení na území celé ČR, definuje také role jednotlivých orgánů státní správy na národní, krajské a obecní úrovni v oblasti podpory v bydlení. V neposlední řadě zákon definuje základní pojmy jako bytová nouze či standard bytu pro uspokojování potřeb bydlení.
Zákon navrhuje dosažení cíle pomocí zavedení nových nástrojů k řešení bytové nouze, které zároveň umožní i lepší využívání již existujících nástrojů sociální politiky v oblasti bydlení. Souvisejícím cílem je díky infrastruktuře systémové podpory bydlení získávat kvalitní data o rozsahu bytové nouze a efektivitě nástrojů k jejímu řešení.
Cílem navrhované regulace není úprava podmínek čerpání příspěvku nebo doplatku na bydlení, ale sekundárně povede k efektivnějšímu využívání dávek na bydlení a omezení sekundárního trhu se substandardním bydlením, často neoficiálně nazývaného „obchod s chudobou“. Zákon nedefinuje investiční podporu státu v oblasti bydlení, ale vytváří pro investice určité předpoklady, jako je mapování potřebnosti bydlení, doporučení pro rozvoj bydlení vč. výstavby, které budou podkladem pro dotační politiku státu.
Cílem zákona je minimalizace celospolečenských nákladů, které s sebou nese existence bytové nouze domácností. Navrhovaná právní úprava bude snižovat tyto náklady pomocí:
· snížení počtu domácností vyskytujících se v dlouhodobé bytové nouzi
· minimalizace doby trvání bytové nouze u domácností, které se v ní nově ocitnou
· předcházení vzniku bytové nouze pomocí preventivních opatření
· uvolnění kapacit dočasných typů ubytování (azylové domy, obecní ubytovny) pro překlenutí akutních situací díky snížení počtu domácností v dlouhodobé nouzi
· pravidelného systematického vyhodnocování ohrožení bytovou nouzí, analýzy účinnosti a vhodnosti nástrojů pro prevenci ztráty bydlení a zabydlování, včasné reakce na vývoj na trhu s bydlením.
Díky implementaci zákona dojde ke snížení počtu domácností v bytové nouzi a efektivnější prevenci propadu domácností do bytové nouze, a to bude mít pozitivní dopad na státní rozpočet z hlediska úspor nákladů bytové nouze zhruba ve výši 1,4 mld. Kč ročně (rozdíl v nákladech na bytovou nouzi mezi pátým rokem bez zákona a pátým rokem se zákonem). Podrobnější výstupy analýzy nákladů a přínosů jsou obsaženy v závěrečné zprávě z hodnocení dopadu regulace (RIA).
Cíle by měly být dosahovány pomocí palety nástrojů, kdy jsou využívány vždy nejdostupnější možné a nejméně nákladné nástroje pro konkrétní domácnost.
Předkládaný návrh zákona reaguje na problémy v oblastech poskytování poradenství, získání a udržení bydlení ve standardním bytě a poskytování asistence v bydlení.
Poradenství
Současný stav poskytování poradenství v ČR se potýká s několika zásadními problémy:
· Celkový nedostatek kapacit k poskytování poradenství (obecného i specifického), malý prostor na řešení problémů s bydlením v rámci poskytovaného sociálního poradenství i přes značnou poptávku klientů
· Pozdní poskytování poradenství v oblasti bydlení, které často znemožní využití méně finančně a časově náročných řešení, nízká míra využívání stávajících dávkových nástrojů
· Úzké zaměření současných poradenských služeb na segment „sociálních klientů“ a výsledná stigmatizace poskytovatelů a klientů (týká se sociálních odborů měst, kontaktních pracovišť úřadů práce i sociálních programů neziskových organizací)
· Nesystémovost, regionálně heterogenní intenzita a obsah poskytovaných poradenských služeb
· Nepropojenost služeb a odtrženost poradenství od nástrojů řešení bytové nouze (nízká nabídka nástrojů řešení bytové nouze, malý přehled o dostupných možnostech)
· Absence místa jednotného vstupu pro klienty, kde by získali dobrou orientaci o možnostech řešení bytové nouze; nutnost obcházet různé poskytovatele a opakovaně vysvětlovat svou situaci
· Nejistota financování a udržitelnosti programů prevence a řešení ztráty bydlení, projektové financování
· V důsledku zvyšující se energetické chudoby bude docházet ke zvyšování potřebnosti poradenství, která má již nyní nedostačující kapacity.
Bydlení ve standardních bytech
Vzhledem k současnému vývoji cen nemovitostí, nájmů a energií se dá očekávat, že se do bytové nouze bude propadávat více domácností než doposud, a to i přes snahu vlády o lepší informovanost o dostupných dávkách na bydlení, jejich zvyšování a zjednodušování procesu žádosti o dávku.
V procesu přípravy jsou další dotační programy pro obce na výstavbu či rekonstrukci obecních bytů. Jen část obcí se ale při jejich přidělování soustředí na cílovou skupinu domácností v bytové nouzi a bez motivačních nástrojů se dá předpokládat, že ochota zabydlovat domácnosti v těžkých formách bytové nouze se nezvýší ani mezi obcemi, ani mezi soukromými pronajímateli.
Současný stav se potýká s následujícími problémy:
· Velký počet lidí je v bytové nouzi a nejsou dostupné nástroje, jak je zabydlet
· Domácnosti, které čelí bytové nouzi z důvodu neschopnosti zaplatit jednorázový vyšší výdaj, nebo u nich dojde ke krátkodobému výpadku příjmů, upadají do bytové nouze.
· Domácnosti v bytové nouzi bez dostatečné podpory státu jsou na soukromém trhu s bydlením vnímány jako rizikové
· Azylové domy neslouží svému účelu jako přechodné, krizové ubytování, ale kolují mezi nimi domácnosti, které tak v azylových domech bydlí dlouhodobě
· Prosperuje sekundární trh s bydlením, který zneužívá situace domácností, které jinak není nikdo ochotný ubytovat
· Obce se obávají pronajímat disponibilní byty ohroženým domácnostem, pokud nemají kapacity na podporu stabilizace nájemníků. Nedostatek kapacit sociální práce s nájemníky je tak bariérou pro využívání standardních bytů pro řešení bytové nouze.
Asistence v bydlení
Současný stav poskytování asistence v bydlení se potýká s následujícími problémy:
· Nedostatečná kapacita sociální práce a dalších odborníků k poskytování dlouhodobější a v některých případech intenzivní asistence v bydlení.
· Stávající legislativní rámec neumožňuje poskytování potřebného rozsahu činností a intenzity podpory.
· Stávající systém financování sociálních služeb je velmi rigidní a není schopen pružně reagovat na změny v poptávce. Počty úvazků sociálních pracovníků v sociálních službách se řeší v rámci střednědobého plánování na krajské úrovni.
· Služby asistence v bydlení jsou poskytovány jen v rámci lokálních programů a nemají společnou metodiku a vymezení. Programy jsou nekoordinované a nejsou pokryty všechny cílové skupiny.
Navrhovaná právní úprava reaguje na výše zmíněné problémy a zavádí portfolio nástrojů pro řešení bytové nouze a předcházení bytové nouzi. Díky tomu je možné snížit počet osob v bytové nouzi. Díky vzniku podpůrných opatření poskytování garancí a poskytování podnájemního bydlení (souhrnně nazýváno bydlení s garancí), které snižují riziko pronajímání pro majitele soukromých bytů, se podaří mobilizovat podstatné zabydlovací kapacity ze soukromého trhu. Systém obecního podporovaného bydlení motivuje obce k poskytování vlastních ubytovacích kapacit pro cílovou skupinu zákona. Vyšší dostupnost bydlení pro cílovou skupinu může snižovat míru diskriminace v bydlení a zároveň pomáhat snižovat rozsah sekundárního trhu s bydlením.
Návrh zákona předpokládá vznik koordinační a poradenské sítě kontaktních míst pro bydlení (dále také jen „kontaktní místo“ nebo „KMB“) na území celé ČR. Klienti tak dostanou přístup k poradenství s bydlením a získají přehled o možnostech řešení bytové nouze v lokalitě. Krizová pomoc v rámci systému bude zároveň lépe koordinována a monitorována vč. systematické kontroly poskytování jednotlivých podpůrných opatření či kontroly standardů bytů zapojených do systému. Díky vyššímu využívání dávek mimořádné okamžité pomoci bude méně domácností přicházet o bydlení kvůli nenadálému výdaji či kvůli neschopnosti zaplatit kauci na nový byt.
Třetím pilířem navrhované reformy je rozšíření sociální práce nejen na domácnosti v bytech pronajatých díky realizaci podpůrných opatření (týká se obecních i soukromých bytů), ale také na některé domácnosti, které využívají tzv. „měkkých nástrojů“ ve stávajícím bydlení (prevence jeho ztráty) nebo při pronájmu bytu na volném trhu. To je zajištěno díky podpůrnému opatření asistence v bydlení, které povede ke zvýšení úspěšnosti zabydlovacích nástrojů ve smyslu udržení bydlení.
Kompletní portfolio nástrojů řešení bytové nouze s sebou ponese náklady nejen na vytvoření a provoz poradenské sítě kontaktních míst pro bydlení, ale i na garance pro soukromé i obecní majitele bytů a na intenzivnější sociální služby. Zároveň ale budou k dispozici nástroje k vyřešení bytové nouze v podstatném počtu případů. Díky tomu bude možné snížit výdaje rozpočtu, které jsou vydávány na osoby v bytové nouzi.
Cílový právní stav nevytváří žádné problémy ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen. Vzhledem k tomu, že bytová nouze disproporčně dopadá více právě na ženy, její řešení má větší pozitivní vliv na situaci žen.
Podrobnosti jsou uvedeny v samostatné zprávě z hodnocení dopadů na rovnost žen a mužů, která je připojena za závěrečnou zprávu z hodnocení dopadu regulace podle obecných zásad (RIA).
3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
V České republice doposud neexistuje systémová prevence a řešení bytové nouze, což se promítá do setrvale vysokého počtu domácností nacházejících se v bytové nouzi. V souvislosti s aktuálním vývojem (energetická krize, dopady covidové krize, vysoká inflace) se může rozsah problému bytové nouze v následujících letech ještě výrazně navýšit.
Bytová nouze lidem ztěžuje nebo znemožňuje naplňování základních potřeb. Má závažné dopady na fyzické i psychické zdraví, rodinný život nebo soukromí. Zejména u dětí má zásadní dopady na právo na vzdělávání a na jejich životní strategie a dráhy. Bytová nouze má v současnosti také vliv na umísťování dětí do náhradní péče, nebo se kvůli ní prodlužuje pobyt obětí domácího násilí ve společné domácnosti s násilníkem.
Kromě dopadů na samotné domácnosti v bytové nouzi má tento problém i velké celospolečenské dopady, jako je vliv na veřejné prostory ve městech, rozvoj čtvrtí nebo oblastí s vysokým výskytem bytové nouze, vytváření prostoru pro sekundární trh s bydlením, erozi společenské soudržnosti a další.
V roce 2022 žilo v ČR v bytové nouzi přibližně 67 tisíc domácností, ve kterých bylo přibližně 154 tisíc osob. Tento vytrvale vysoký počet se s pomocí stávajících nástrojů nedaří snižovat. V současném přístupu k řešení bytové nouze navíc schází důraz na prevenci bytové nouze a řeší se již akutní ztráta bydlení. Zákon tak cílí na širší kategorii osob ohrožených ztrátou bydlení, energetickou chudobou a s nadměrnými náklady na bydlení, kterých je přibližně 1,6 milionu. Za poslední rok vidíme výrazný nárůst (cca o 30 %) ohrožených domácností kvůli rostoucím cenám energií, rekordnímu růstu cen či vlivem války na Ukrajině.
Tabulka 1 uvádí (podle nejaktuálnějších zdrojů) počet osob v bytové nouzi a ohrožených ztrátou bydlení, energetickou chudobou a nadměrnými náklady na bydlení, tedy cílové skupiny navrhovaného zákona.
Tab. 1: Počty osob v cílové skupině zákona
Název cílové skupiny osob
Bytová nouze
Ohrožení ztrátou bydlení, energetická chudoba, nadměrné náklady na bydlení
Děti do 18 let
61 000
340 000
Dospělí v rodinách
32 000
320 000
Samoživitelky
15 000
80 000
Senioři ve věku 65 a více let
9 000
410 000
Ostatní
37 000
420 000
Celkem osob
154 000
1 570 000
Metodologie výpočtu a zdroje dat jsou uvedeny v závěrečné zprávě z hodnocení dopadu regulace (RIA).
V současné situaci zhoršující se dostupnosti bydlení, doznívání covidové a nástupu energetické krize navíc hrozí výrazné zvýšení počtu domácností, které budou bezprostředně ohroženy ztrátou bydlení.
Bytová nouze generuje i nezanedbatelné přímé náklady pro veřejné rozpočty, se kterými počítá i předkládané hodnocení dopadů regulace. Jen v letošním roce činí náklady bytové nouze pro veřejné rozpočty 4,089 miliardy korun (. Detailní popis celospolečenských dopadů bytové nouze a dopadů na veřejné rozpočty obsahuje závěrečná zpráva z hodnocení dopadu regulace (RIA).
Řešení problematiky bytové nouze je v současnosti závislé na ochotě jednotlivých obcí a nárazových zdrojích financování, například z Operačního programu zaměstnanost. Obce navíc často nedisponují potřebnými nástroji a postrádají podporu státu. Nesystémové uchopení problému vede nejen k velkému rozsahu bytové nouze a souvisejícím nákladům, ale také k dalším negativním jevům, jako je neefektivní využívání zařízení přechodného ubytování („rotující“ domácnosti v azylových domech), sekundární trh s bydlením (financovaný i prostřednictvím státních prostředků poskytovaných jako sociální dávky na bydlení), nebo vznik vyloučených lokalit.
Vznik zákona o sociálním či dostupném bydlení je úkolem řady koncepcí, zejména Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v České republice do roku 2020, Koncepce sociálního bydlení České republiky 2015-2025, Strategie sociálního začleňování 2021–2030 a Koncepce bydlení České republiky 2021+. Poslední zmíněná koncepce se zabývá všemi aspekty státní politiky souvisejícími s bydlením. Předkládaného návrhu zákona o podpoře v bydlení se týká zejména cíl 3.3.1, Dostupné kvalitní bydlení, jehož součástí je mimo jiné opatření 1.5 Vypracování a prosazení zákona o dostupném bydlení, s datem plnění v roce 2022.
Navrhovaný zákon by významně posílil využívání preventivních nástrojů pro předcházení vzniku bytové nouze (kontaktní místo pro bydlení, asistence v bydlení), napomohl lepšímu využívání stávajících nástrojů (lepší přístup k dávkám na bydlení, širší využívání dávky mimořádné okamžité pomoci) a zvýšil motivaci soukromých majitelů i obcí k pronajímání bytů ohroženým skupinám obyvatel.
Podrobnější vysvětlení nezbytnosti navrhovaných úprav je obsaženo v závěrečné zprávě z hodnocení dopadu regulace (RIA).
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem ČR
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavními principy a ústavním pořádkem ČR.
Česká republika v Listině základních práv a svobod výslovně právo na ochranu přiměřené životní úrovně, ekvivalentní čl. 11 odst. 1 Paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, neformuluje, ovšem z mezinárodního práva lidských práv lze ochranu bydlení jako základní právo dovodit. Toto explicitně plyne z judikatury Ústavního soudu, který uvedl, že i když Listina, coby ústavní zákon, neuvedla mezi vyhlášenými sociálními právy výslovně právo na ochranu přiměřené životní úrovně, včetně bydlení, tak „tato okolnost však nikterak nediskvalifikuje ústavní relevanci tohoto práva zakotveného ve výše uvedených mezinárodních smlouvách.“ (nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/2000 ze dne 21. 6. 2000). V souladu s ustáleným principem jsou ústavní a smluvní katalogy lidských práv komplementární a působí ve vzájemné harmonii. Z principu vzájemné harmonie mezi ústavními a smluvními katalogy lidských práv plyne, že neuvedení určitého práva (v tomto případě práva na ochranu přiměřené životní úrovně, včetně bydlení) v Listině nesmí být vykládáno jako omezení tohoto práva zaručeného jednotlivci podle mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách, přičemž má jednotlivec zaručeno „příznivější zacházení“ (v tomto případě podle mezinárodní smlouvy). Navíc, právo na bydlení v kontextu čl. 11 odst. 1 Paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech se interpretuje i jako právo soudně vymahatelné (E/C.12/55/D/2/2014 ze dne 13. 10. 2015, odst. 11.3).
Navrhovaná právní úprava cílí k naplnění těchto východisek a respektuje ústavně zakotvená pravidla výkonu státní moci, kterou lze podle čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Navrhovaná právní úprava taktéž respektuje ústavně zakotvenou zásadu, vyjádřenou v čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, která spočívá v tom, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
5. Zhodnocení slučitelnosti s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie, popřípadě i s legislativními záměry a s návrhy předpisů Evropské unie
Návrh zákona předpokládá zpracování osobních údajů pro účely vedení evidence podpory v bydlení (dále také jen „evidence“), a to při respektování všech platných a účinných právních předpisů včetně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů dále jen „GDPR“). Návrh zákona není v rozporu s požadavky uvedeného nařízení a současně nepovede k narušení základních práv a svobod fyzických osob, zejména jejich soukromí, v souvislosti se zpracováváním osobních údajů. Osobní údaje uvedené v evidenci budou chráněny podle platných právních norem. Při zpracování těchto osobních údajů bude zpracovatel postupovat v souladu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů. Z hlediska ochrany osobních údajů je návrh zákona také v souladu s právem Evropské unie.
Navrhovaná opatření státní podpory ve formě financování přeneseného výkonu státní správy a ve formě dalších podpůrných opatření budou realizována plně v souladu s přímo použitelnými předpisy Evropské unie v oblasti veřejné podpory, zejména článkem 107 odstavcem 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“), a to tak, aby tato podpora buď nenaplňovala kumulativně všechny znaky veřejné podpory ve smyslu článku 107 odst. 1 SFEU, nebo byla považována za veřejnou podporu slučitelnou s vnitřním trhem EU bez nutnosti předchozí notifikace.
Navrhovaný zákon počítá s následujícími formami podpory:
1. podpora činnosti kontaktního místa v rámci výkonu státní správy v přenesené působnosti; a
2. podpora formou čtyř podpůrných opatření, kterými jsou poskytování:
a. garančního plnění zajišťovaného pověřenými poskytovateli garancí;
b. podnájemního bydlení zajišťovaného pověřenými poskytovateli podnájemního bydlení;
c. podporovaného obecního bydlení zajišťovaného pověřenými poskytovateli podporovaného obecního bydlení; a
d. asistence zajišťované pověřenými poskytovateli asistence.
Pokud jde o podporu činnosti kontaktního místa v rámci výkonu státní správy v přenesené působnosti, jedná se o podporu, která nezakládá nedovolenou veřejnou podporu ve smyslu článku 107 odst. 1 SFEU, neboť příjemce (obec, resp. obecní úřad obce s rozšířenou působností) není ve vztahu k této činnosti považován za podnik; činnost kontaktního místa je výkonem veřejné správy a nemá ve smyslu předpisů EU hospodářskou povahu[footnoteRef:1]). Cílem a obsahem poradenské činnosti kontaktního místa je poskytnutí základní orientace potřebným osobám při řešení jejich nepříznivé bytové situace včetně vstupního poradenství při uskutečnění některých vybraných úkonů, resp. právních jednání směřujících k řešení jejich nepříznivé situace; jedná se o obsah a úroveň poradenských úkonů, které jsou obdobně poskytovány jinými orgány veřejné správy při výkonu jejich činnosti a které nezasahují do služeb poskytovaných specializovanými poradenskými subjekty na relevantním trhu. Činnost kontaktního místa je zásadně zajišťována interně, tj. prostřednictvím zaměstnanců v pracovněprávním vztahu. V případě, že kontaktní místo hodlá v nezbytném rozsahu některé činnosti externalizovat (např. z důvodu nedostatku odborné nebo personální kapacity), může tak učinit pouze postupem, který bude v souladu se zvláštními předpisy v oblasti veřejného zadávání[footnoteRef:2]); tím bude plně zajištěno, že nedojde k přenesení podpory kontaktního místa na případného externího dodavatele služby. [1: ) Sdělení Komise o pojmu státní podpora uvedeném v čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (2016/C 262/01, Úř. věst. C 262/1, 19.7.2016).] [2: ) Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů.]
Pokud jde o podporu navrhovaných čtyř podpůrných opatření, u všech těchto opatření je s ohledem na smysl a účel navrhovaného zákona, blíže popsaný v této důvodové zprávě, dána existence veřejného zájmu a tržního selhání zajištění jejich dostupnosti, neboť bez systémové státní intervence není existující volný trh služeb schopen reálně zajistit dané činnosti pro předmětné cílové skupiny v nepříznivé situaci. Z uvedeného důvodu lze podpůrná opatření považovat za veřejnou podporu služeb obecného hospodářského zájmu ve smyslu článku 106 odst. 2 SFEU, která je při splnění určitých podmínek považována za veřejnou podporu slučitelnou s vnitřním trhem bez nutnosti předchozí notifikace dle přímo použitelného předpisu EU[footnoteRef:3]), nebo za podporu malého rozsahu (de minimis) dle přímo použitelného předpisu EU[footnoteRef:4]). [3: ) Rozhodnutí Komise ze dne 20. prosince 2011 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (2012/21/EU, Úř. věst. L 7, 11. 1. 2012).] [4: ) Nařízení Komise (EU) č. 360/2012 ze dne 25. dubna 2012 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis udílenou podnikům poskytujícím služby obecného hospodářského zájmu (Úř. věst. L 114, 26. 4. 2012).]
K zajištění podmínek podpory navrhovaných podpůrných opatření coby služeb obecného hospodářského zájmu přináší navrhovaný zákon koncepci zákonného pověřovacího aktu (vizte § 117 a násl. navrhovaného zákona), který spolu s jednotlivými právními jednáními, zakládajícími právní nárok na poskytnutí příslušné podpory, naplní obligatorní podmínky pověření ve smyslu příslušných přímo použitelných předpisů EU v oblasti veřejné podpory[footnoteRef:5]). [5: ) Článek 4 rozhodnutí Komise ze dne 20. prosince 2011 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (2012/21/EU, Úř. věst. L 7, 11. 1. 2012), a článek 3 nařízení Komise (EU) č. 360/2012 ze dne 25. 4. 2012 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis udílenou podnikům poskytujícím služby obecného hospodářského zájmu (Úř. věst. L 114, 26. 4. 2012).]
Navrhovaný zákon dále zajišťuje, aby podpora poskytovatelům podpůrných opatření byla v konečném důsledku přenášena pouze na (potřebné) fyzické osoby, které nejsou v postavení podniku ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.
Jiné předpisy Evropské unie ani judikatura soudních orgánů Evropské unie se na danou oblast nevztahují.
6. Zhodnocení souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Navrhovaný zákon neodporuje mezinárodním smlouvám, kterými je Česká republika vázána. Právo na bydlení je na mezinárodní úrovni součástí práva označovaného jako právo na přiměřenou životní úroveň. Všeobecná deklarace lidských práv upravuje v čl. 25 právo na přiměřenou životní úroveň jako právo každého: „Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt i zdraví a blahobyt jeho rodiny, počítajíc v to zejména výživu, šatstvo, byt a lékařskou péči, jakož i nezbytná sociální opatření; má právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při nezpůsobilosti k práci, při ovdovění, ve stáří nebo v ostatních případech ztráty výdělečných možností, nastalé v důsledku okolností nezávislých na jeho vůli.“.
Jakkoliv je deklarace svým charakterem doporučujícím dokumentem, Ústavní soud zdůraznil, že „(…) má nesporně značný právně interpretační význam i význam pro formulaci univerzálních standardů lidských práv“ (nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/2000 ze dne 21. 6. 2000).
Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech v čl. 11 odst. 1 k přiměřenému bydlení stanoví: „Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo každého jednotlivce na přiměřenou životní úroveň pro něj a jeho rodinu, zahrnujíce v to dostatečnou výživu, šatstvo, byt, a na neustálé zlepšování životních podmínek. Smluvní státy podniknou odpovídající kroky, aby zajistily uskutečnění tohoto práva, uznávajíce pro dosažení tohoto cíle zásadní důležitost mezinárodní spolupráce, založené na svobodném souhlasu.“.
Nejvýznamnějším nástrojem ochrany sociálních práv na evropské úrovni je dokument Rady Evropy Evropská sociální charta (dále jen „Charta“) publikovaná ve Sbírce mezinárodních smluv pod číslem 14/2000 Sb. m. s. Charta, ratifikovaná Českou republikou, upravuje právo rodiny na sociální, právní a hospodářskou ochranu následovně: „S cílem zajistit nezbytné podmínky pro plný rozvoj rodiny, která je základní jednotkou společnosti, se smluvní strany zavazují podporovat ekonomickou, právní a sociální ochranu rodinného života takovými prostředky, jako jsou rodinné dávky, daňová opatření, poskytování bydlení pro rodiny, dávek novomanželům, a jinými vhodnými prostředky.“ (článek 16).
Právo na bydlení je právem, které požívá ochranu ze strany státu, avšak toto právo není absolutní. Ve všech výše uvedených dokumentech je spojováno s určitými sociálními skupinami ve zranitelné situaci, např. s rodinami s dětmi, seniory, lidmi s postižením atp. Úkolem jednotlivých států je vytvořit podmínky, které umožní maximální možnou realizaci práva na bydlení. Účelem navrhované právní úpravy je prostřednictvím uznání práva na bydlení a stanovením podpory státu vedoucí k předcházení bytové nouzi a k jejímu řešení umožnit na základě vnitrostátních právních norem uplatňování a realizaci práva na bydlení, a to zejména těm, kteří jsou ve zranitelné situaci.
Česká republika byla v minulosti v souvislosti s nevyhovujícím stavem právní úpravy bytové nouze a vystěhovávání odsouzena Evropským výborem pro sociální práva. V rozhodnutí European Roma and Travellers Forum (ERTF) proti České republice výbor shledal, že došlo k porušení článku 16 Evropské sociální charty z důvodů nedostatečného naplnění práv Romů v oblasti bydlení. Výbor opakovaně zhodnotil dosavadní postup, právní rámec a vnitrostátní praxi České republiky jako nesouladné s článkem 16 Charty. Vyjádřil, že tento článek, který zakotvuje právo rodiny na sociální, právní a hospodářskou ochranu, zdůrazňuje poskytování bydlení jako jeden ze základních prostředků, jimiž lze toto právo ze strany státu naplnit. Česká republika v době od vydání odsuzujícího rozhodnutí ERTF již některé dílčí kroky směrem k nápravě učinila. Výbor však stále současný stav požaduje za nevyhovující a žádá o komplexní a systémové změny v oblasti bydlení.
Otázka práva na bydlení, přístupu k bydlení, územní segregace a nevyhovujících bytových podmínek je taktéž předmětem dosud nerozhodnuté kolektivní stížnosti European Federation of National Organisations Working with the Homeless (FEANTSA) proti České republice před Evropským výborem pro sociální práva. Stěžovatelka zejména namítá, že bydlení není dostupné a udržitelné kvůli absenci zákona o sociálním bydlení, který by zaručoval právo na přístup k adekvátnímu bydlení pro chudé domácnosti, a kvůli omezením ve vyplácení sociálních dávek v oblasti bydlení; vnitrostátní právní úprava krátkodobých nájmů neposkytuje záruky pro udržitelnost bydlení a dostatečnou ochranu před nuceným vystěhováním osob žijících na ubytovnách; opatření sociální kontroly v podobě právní úpravy adresy místa trvalého pobytu má negativní dopad na účinný výkon práv některých osob v oblasti bydlení.
Nevyhovující stav současné vnitrostátní úpravy vyplývá i z provedené analýzy judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Podle soudu je obecně třeba, aby se zákonodárce v oblasti bydlení dostatečně snažil o nalezení spravedlivé rovnováhy mezi střetávajícími se zájmy s přihlédnutím k individuálním okolnostem každé osoby a také k jejich lidské důstojnosti. Soud již dříve uzavřel, že z článku 8 Úmluvy chránící soukromý a rodinný život jednotlivců může vyplynout povinnost státu zajistit zranitelným osobám přístřeší nebo navazující kroky související s přístupem či zajištěním bydlení. Zvláštní pozornost je třeba věnovat potřebám zranitelných menšin jak při plánování regulace, tak při přijímání rozhodnutí v konkrétních případech.
S přihlédnutím k dosud nerozhodnuté věci FEANTSA proti České republice, věci ERTF proti České republice, která dosud nebyla uspokojivě a plně implementována, a rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva, Evropského výboru pro sociální práva a výborů OSN je tedy značným rizikem, že v případě nepřijetí nové právní úpravy a navazujících opatření bude Česká republika opakovaně odsuzována před mezinárodními orgány v individuálních či kolektivních stížnostech kvůli nevyhovujícímu řešení bytové nouze a práv souvisejících s bydlením či přístupem k němu. Taková případná praxe má nejenom nežádoucí vliv na plnění mezinárodních závazků v oblasti základních práv a svobod České republiky, ale také značný negativní potenciální finanční dopad, kdy mezinárodní orgány mohou stěžovatelům opakovaně přiznávat náhradu majetkové i nemajetkové újmy v penězích, kterou je Česká republika povinna uhradit.
Komisař Rady Evropy pro lidská práva ve své zprávě již v roce 2013 naléhal na české vnitrostátní orgány, aby zvýšily své úsilí při potírání postupů vedoucích k územní segregaci či diskriminaci při přidělování sociálního bydlení.
Navrhovaná právní úprava je rovněž v souladu s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením, která v článku 28 odst. 2 písm. d) uvádí, že státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, uznávají právo osob se zdravotním postižením na sociální ochranu a na užívání tohoto práva bez diskriminace na základě zdravotního postižení a podniknou odpovídající kroky, aby zabezpečily a podpořily realizaci tohoto práva, včetně opatření na zajištění přístupu osob se zdravotním postižením k programům sociálního bydlení.
Česká republika by proto přijetím zákona a souvisejících opatření dostála mezinárodním závazkům, které pro ni z mezinárodního práva v oblasti základních práv a svobod vyplývají.
7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
Hospodářský a finanční dopad
Tabulka 2 poskytuje přehled dopadů zákona na státní rozpočet v 5. roce implementace. Poradenství na obcích prostřednictvím kontaktních míst pro bydlení a výkon agendy kraje jsou realizovány v přenesené působnosti a financovány prostřednictvím navýšení příspěvku na výkon státní správy v přenesené působnosti.
Asistence v bydlení, poskytování garancí, poskytování podnájemního bydlení a obecní podporované bydlení jsou financovány prostřednictvím transferu ze státního rozpočtu na účet kraje, přičemž krajský úřad vyplácí příspěvky poskytovatelům podpůrných opatření. Příspěvky jsou poskytovatelům podpůrných opatření vypláceny krajskými úřady na základě doložení potřebných podkladů.
Tab. 2: Náklady zákona v 5. roce implementace dle Cost-Benefit analýzy (CBA)
Opatření financovaná dle zákona
Roční náklady v 5. roce dle CBA
Poradenství (KMB) na obcích
483 mil. Kč
Obecní podporované byty
182 mil. Kč
Asistence
611 mil. Kč
Bydlení s garancí pro vlastníky bytu
227 mil. Kč
Krajské úřady a resorty
65 mil. Kč
IT systém
20 mil. Kč
Celkem
1, 588 mld. Kč
Náklady na dávku mimořádné okamžité pomoci činí 193 mil. Kč a jsou uváděny samostatně, neboť jejich financování není upraveno navrhovaným zákonem.
Při zohlednění přímých nákladů regulace lze finanční dopad do rozpočtu kapitoly 313 – MPSV vyčíslit jako náklady spojené s realizací asistence a podíl nákladů na pracovníky na ministerstvech (MMR cca 8,3 mil. Kč a MPSV cca 5,2 mil. Kč).
Náklady bude třeba zohlednit adekvátně v rozpočtovém výhledu státního rozpočtu.
Na druhou stranu ovšem dojde ke snížení počtu domácností v bytové nouzi a prevence propadu domácností do bytové nouze, a to bude mít pozitivní dopad na státní rozpočet z hlediska aditivních nákladů bytové nouze zhruba ve výši 1,4 mld. Kč.
V tabulce 3 jsou uvedeny vyčíslené a nevyčíslené náklady bytové nouze (tedy současného stavu bez navrhované právní úpravy). Tabulka 4 poskytuje přehled výše nákladů bytové nouze, a to jak celkově (za všechny osoby v bytové nouzi v roce 2020), tak průměrně jako náklad na jednu osobu v bytové nouzi za rok. Vidíme, že celkové náklady veřejných rozpočtů dosahovaly v roce 2020 vzhledem k odhadované velikosti populace v bytové nouzi přes 2,4 mld. Kč, což odpovídá nákladu přes 20 tis. Kč ročně na jednu osobu (Zapletalová a kol., 2021). Původní studie počítá s průměrnou velikostí domácnosti 2,47 osob. Podle nových dat je průměrná velikost napříč všemi kategoriemi bytové nouze jen 2,28 osob. Celkové náklady veřejných rozpočtů na jednu domácnost v bytové nouzi v roce 2020 uvažujeme proto ve výši 46 291 Kč za rok. Při započtení růstu cen od roku 2020 do současnosti jsou náklady stanoveny na 61 035 Kč ročně, přičemž počet domácností v bytové nouzi v roce 2022 je 67 000. Náklady bytové nouze pro veřejné rozpočty v roce 2023 tedy přesáhnou částku 4 miliardy Kč.
Tab. 3: Přehled vyčíslených a nevyčíslených nákladů bytové nouze
Vyčíslené náklady bytové nouze
Nevyčíslené náklady bytové nouze
· Zdravotní stav osob v bytové nouzi
· Psychické zdraví
· Fyzické zdraví
· Využívání zdravotnických služeb
· Zdravotnická záchranná služba
· Pohotovostní služby
· Hospitalizace
· Náhradní rodinná péče
· Vzdělávání dětí
· Domácí násilí
· Kvalita života
· Vězeňství
· Kriminalita
· Participace na trhu práce
· Závislosti
· Stigmatizace a sociální koheze
· Kvalita veřejného prostoru
Tab.4: Průměrné roční náklady bytové nouze pro veřejné rozpočty
Oblast
Náklad bytové nouze/ rok v Kč
Celkový
(stav roku 2023)
Celkový (stav roku 2020)
Na osobu (stav roku 2020)
Na domácnost (stav roku 2020)
Na domácnost, při zohlednění inflace (2020-2023)
Hospitalizace
3 221 829 000
1 919 481 101
15 996
36 471
48 087
Záchranná zdravotnická služba
455 600 000
271 466 243
2 262
5 157
6 800
Náhradní péče o děti
348 668 000
207 728 228
1 731
3 947
5 204
Pohotovost
32 227 000
19 221 968
160
365
481
Psychické zdraví
31 021 000
18 428 560
154
351
463
Náklady veřejných rozpočtů
4 089 345 000
2 436 326 100
20 303
46 291
61 035
Detailní popis způsobu výpočtu a zdroje dat nákladů zákona a nákladů bytové nouze jsou popsány v závěrečné zprávě z hodnocení dopadu regulace (RIA).
Dotčenými subjekty jsou
Cílová skupina: Cílovou skupinou regulace jsou osoby v bytové nouzi a osoby ohrožené ztrátou bydlení, kterým mají navrhované nástroje pomoci se získáním, nebo udržením standardního bydlení. Vyřešení jejich bytové nouze s sebou nese celou řadu pozitivních dopadů na zdraví, kvalitu života, rodinnou situaci, vzdělávání dětí atd.
Dopady na obce a kraje – vizte samostatné vyhodnocení níže
Krajské pobočky Úřadu práce České republiky: Krajské pobočky Úřadu práce ČR budou v případě schválení zákona spolupracovat s kontaktními místy pro bydlení a budou si vzájemně předávat údaje o klientech, což oběma správním orgánům usnadní některá řízení. Činnost kontaktních míst spolu s větším využíváním dávek mimořádné okamžité pomoci může vést k vyššímu počtu žadatelů o dávky. Na druhou stranu tito žadatelé budou přicházet již připraveni z kontaktních míst, které jim bude pomáhat s podáním žádostí a shromážděním podkladů.
Zprostředkovatelé bydlení pro cílovou skupinu (neziskové subjekty i jiné právnické osoby): V případě schválení zákona může dojít k přesunu části bytů vhodných pro cílovou skupinu z volného trhu do systému bydlení s garancí pro majitele, protože část majitelů bytů, kteří by dříve byli ochotní pronajmout byt osobám v bytové nouzi napřímo na volném trhu, využije nyní raději systém bydlení s garancí. To je výhodné pro ty zprostředkovatele, kteří požádají o pověření k poskytování garancí nebo podnájemního bydlení podle zákona o podpoře v bydlení, protože na poskytování tohoto podpůrného opatření budou moci čerpat finanční příspěvky státu.
Registrovaní poskytovatelé soc. služeb (neziskové subjekty, příspěvkové organizace obcí): Poskytovatelé sociálních služeb mohou být subjekty, které budou po získání pověření podle zákona vykonávat novou samostatnou agendu asistence v bydlení se zajištěným financováním.
Právnické osoby poskytující odborné poradenství (dluhové poradny, právní poradny apod.): Mohou pro kontaktní místa vykonávat specializované poradenství na základě smlouvy. Lze očekávat nárůst klientů pro specializované poradenství, které bude mít zajištěné financování v závislosti na poptávce.
Pronajímatelé soukromých bytů: Při pronajímání soukromých bytů cílové skupině budou moci pronajímatelé čerpat v případě zákonem definované situace garance úhrady nájemného a záloh za služby a vzniklých škod a budou mít zajištěny služby garantů (prevence problémů s placením, sousedských konfliktů aj.). Zároveň budou pronajímatelé nuceni uvést byty do standardního stavu, aby bylo možné je do systému bydlení s garancí zapojit, a spolupracovat s poskytovatelem garancí nebo podnájemního bydlení.
Nepřímé dopady
Developeři: Pronájem formou obecního podporovaného bydlení dle podmínek zákona se může promítnout do investičních a dotačních plánů státu týkajících se výstavby dostupného a sociálního bydlení a pravidel pro nový development. Stejně tak je možné zohlednit pravidelně sbíraná data od kontaktních míst pro bydlení k zacílení investičních a dotačních plánů státu. Pokud by podmínky vyžadovaly pronájem konkrétním cílovým skupinám, kontaktní místo bude moci tyto nájemce doporučovat z řad obyvatel dané obce.
Ústavní pobytová zařízení: Díky zákonu o podpoře v bydlení se část klientů bude moci přesunout do samostatného bydlení, dojde k uvolnění kapacit ústavů.
Poskytovatelé přechodných forem bydlení: V případě úspěšného řešení bytové nouze se uvolní kapacity azylových domů a ubytoven, které budou moci být využívány ke svému původnímu účelu – poskytování dočasného ubytování, které slouží k překlenutí období nutného k řešení problémů s bydlením nebo v případě krizových situací, jako je domácí násilí apod. Přestane se vyskytovat dnes obvyklá situace, kdy tyto kapacity slouží k dlouhodobému řešení bytové nouze. U substandardních ubytoven vzroste tlak na zkvalitnění poskytovaného ubytování.
Nájemci nespadající do cílové skupiny: V důsledku zákona o podpoře v bydlení se může snížit počet nájemních bytů na volném trhu a může být těžší získat obecní byt pro domácnosti, které nespadají pod definici domácností v bytové nouzi. Nejde však o dopad významný – pokud by systém bydlení s garancí absorboval 2000 bytů v ČR ročně, jedná se o necelých 10 bytů na jeden správní obvod obce s rozšířenou působností (dále také „ORP“). Rovněž se dá očekávat nižší ochota obcí se zbavovat dalších bytů formou privatizace současným nájemcům.
Obyvatelé obcí s vysokým výskytem bytové nouze a sociálně vyloučenými lokalitami: V případě snižování rozsahu a koncentrace bytové nouze se zvýší kvalita života v dotčených obcích (částech obcí) a hodnota nemovitostí.
Sousedé bytů v systému podporovaného obecního bydlení nebo bydlení s garancí: V případě zabydlení domácností, které mají problém s dodržováním povinností nájemce, mohou být jejich sousedé vystaveni negativním dopadům ve formě zvýšeného hluku, nepořádku, apod. Tomu by měla předcházet intenzivní sociální práce formou asistence v bydlení.
Vězeňství: Problémy s hledáním bydlení bývají citovány jako jeden z důležitých faktorů při opětovném začleňování osob po výkonu trestu do společnosti a podpora bydlení tak může snižovat míru recidivy vězňů.
8. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
Cílovou skupinou návrhu zákona jsou osoby v bytové nouzi a bytovou nouzí ohrožené. Zákon bude mít tedy klíčový dopad na jejich situaci.
Zákon díky posouzení zvláštní potřebnosti umožňuje přednostní řešení situace konkrétních prioritních cílových skupin označených jako zvláště potřebné. Mezi tyto skupiny patří: ohrožené děti, zranitelní mladí dospělí, osoby se zdravotním postižením nebo se závažnými zdravotními potížemi (vč. podskupiny osob se závažnými zdravotními potížemi duševní nebo závislostní povahy), oběti domácího násilí, ohrožení samoživitelé, osoby v domácnosti s více dětmi, osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo vazby a osoby po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebo vazby, osaměle žijící osoby starší 65 let, osoby před opuštěním pobytového zařízení, sociální služby nebo lůžkové péče ve zdravotnickém zařízení a osoby nedávno opustivší pobytové zařízení sociální služby nebo lůžkovou péči ve zdravotnickém zařízení, oběti trestného činu, váleční veteráni, osoby diskriminované na trhu s bydlením, osoby bez střechy a osoby bez bytu, osoby v dlouhodobé bytové nouzi, osoby v úpadku a osoby v exekuci.
Zákon nebude mít žádný dopad na životní prostředí.
9. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů, které musí obsahovat vysvětlení účelu navrhovaného zpracování osobních údajů a popis návaznosti na stávající nebo již připravovaná zpracování osobních údajů, posouzení navrhovaného řešení zpracování z hlediska nezbytnosti a přiměřenosti ve vztahu k jím sledovanému účelu a posouzení rizik pro práva a svobody fyzických osob a možných opatření k jejich snížení
Účel zpracování osobních údajů
Pokud jde o návrh zákona o podpoře v bydlení, účelem navrhované právní úpravy je takové zpracování osobních údajů, které bude sloužit výhradně pro účely:
· získání informací o osobách podpořených základním a specializovaným poradenstvím,
· sledování dopadů poradenství,
· získání informací o žadatelích o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření,
· získání informací o neúspěšném žadateli o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření,
· koordinace poskytování poradenství a podpůrných opatření,
· poskytování podpůrných opatření podporovaným osobám,
· kontroly poskytování podpůrného opatření,
· výplaty a vyúčtování příspěvku na podpůrná opatření,
· získání informací o vlastníkovi bytu nebo nájemci družstevního bytu, ve kterém má být poskytováno podpůrné opatření.
V evidenci podpory v bydlení se povedou následující kategorie osobních údajů:
a) o osobě, které bylo poskytnuto poradenství: identifikační údaje, kontaktní údaje, záznamy o poskytnutí poradenství,
b) o potřebném nebo podporované osobě a ostatních členech jejich domácností: identifikační údaje, kontaktní údaje, údaj o případném omezení svéprávnosti, údaj o rodinném stavu, údaj o šetření bytové situace, údaje o příjmech a výdajích, údaje o bytové situaci, jiné údaje potřebné pro vyhodnocení potřeby podpůrného opatření, údaje o případném podpůrném opatření a kontrole jeho řádného poskytování a údaje o případném podání poskytovatele souvisejícím s potřebným nebo podporovanou osobou, pokud bylo učiněno prostřednictvím evidence,
c) o neúspěšném žadateli o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření nebo o prodloužení platnosti takového údaje: identifikační údaje, kontaktní údaje, údaje o rozhodnutí o neprovedení zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření nebo o neprodloužení platnosti takového zápisu a údaje o jejich důvodech,
d) o vlastníkovi bytu nebo nájemci družstevního bytu: identifikační údaje, kontaktní údaje.
Druhy zpracovávaných osobních údajů a rozsah:
· Identifikační údaje: jméno/a, příjmení, rodné příjmení, dřívější příjmení, datum narození, místo narození, okres narození, stát narození, státní občanství
· Údaje o rodinném stavu: rodinný stav a registrované partnerství
· Údaje o omezení svéprávnosti
· Kontaktní údaje: adresa místa trvalého pobytu, adresa místa hlášeného pobytu na území České republiky, doručovací adresa, skutečné bydliště, telefonní číslo, e-mailová adresa
· Záznamy o poskytnutí poradenství: záznam ze základního poradenství, potřeba specializovaného poradenství, záznam ze specializovaného poradenství
· Údaj o šetření bytové situace: zápis ze šetření bytové situace
· Údaje o příjmech a výdajích: příjem ze zaměstnaní, příspěvek na živobytí, mimořádná okamžitá pomoc, doplatek na bydlení, příspěvek na bydlení, přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, náhradní výživné, příspěvek na péči, odměna pěstouna, příspěvek při pěstounské péči, příspěvek na úhradu potřeb dítěte, zaopatřující příspěvek, starobní důchod, podpora v nezaměstnanosti, podpora při rekvalifikaci, invalidní důchod, vdovský a vdovecký důchod, sirotčí důchod, mzdové nároky podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, údaje o osobách, se kterými sdílí domácnost, celkové měsíční náklady za bydlení, celkové měsíční náklady za energie, celkové měsíční ostatní náklady (jídlo, škola, léky atd.)
· Údaje o bytové situaci: aktuální bytová situace, délka aktuální bytové situace, akutní hrozba ztráty bydlení, důvod akutní hrozby ztráty bydlení, hrozba ztráty bydlení za 3 a více měsíců, minimálně 3 opakování krátkodobé nájemní nebo podnájemní smlouvy s délkou trvání 1 až 3 měsíce v posledních 2 letech, druhy bytové nouze za posledních 36 měsíců, délka bytové nouze za posledních 36 měsíců
· Jiné údaje potřebné pro vyhodnocení potřeby podpůrného opatření: specifické potřeby, údaje o osobách, se kterými sdílí domácnost, příslušnost ke skupině zvláště potřebných osob v příloze č. 4, doba v evidenci, bezprostřední ohrožení zdraví nebo života
· Údaje o podpůrném opatření: údaj o potřebě bytového podpůrného opatření, údaj o prodloužení platnosti zápisu údaje o potřebě bytového podpůrného opatření, údaj o potřebě asistence, údaj o prodloužení platnosti zápisu údaje o potřebě asistence, údaj o přiznání příspěvku na poskytování podpůrného opatření, záznam z koordinačního setkání, záznam o ukončení poskytování podpůrného opatření, údaj o rozhodnutí, že se údaj o potřebě podpůrného opatření nezapíše, údaj o rozhodnutí, že se platnost zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření neprodlouží, nárok na navýšení příspěvku na podpůrné opatření, údaje o případném podpůrném opatření poskytovaném v souvislosti s bytem (obsahuje údaje odporované osoby),
· Údaje o kontrole poskytování podpůrného opatření: záznam o provedené kontrole řádného poskytování podpůrného opatření, jejích závěrech, vyřízení případných námitek, případném podání podnětu krajskému úřadu nebo finančnímu úřadu
Právním základem zpracování osobních údajů je ve všech výše uvedených účelech plnění právní povinnosti podle článku 6 odst. 1 písm. c) GDPR.
Nástrojem zpracování osobních údajů je zejména evidence podpory v bydlení, která pro účely implementace návrhu zákona vznikne, dále spisová služba, správní spis, případně informační systémy poskytovatelů, ve kterých budou evidovat informace o jimi podporovaných osobách.
Ostatní údaje týkající se bytů (identifikační údaje, údaje o umístění bytu a jeho základních vlastnostech a vybavení, údaj o úmyslu poskytovatele v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření, údaje o kontrole souladu údajů v evidenci se skutečností a údaje o případném podání poskytovatele souvisejícím s bytem, pokud bylo učiněno prostřednictvím evidence a netýká se podporované osoby) a údaje týkající se poskytovatelů nebo bývalých poskytovatelů podpůrných opatření, které jsou vždy právnickými osobami, (identifikační údaje, údaje o pověření, údaje o poskytování podpůrných opatření a údaje o případném podání poskytovatele, pokud bylo učiněno prostřednictvím evidence a netýká se podporované osoby) nejsou osobními údaji.
Popis návaznosti na stávající nebo již připravovaná zpracování osobních údajů
Co se týče návaznosti na stávající nebo již připravovaná zpracování osobních údajů, lze konstatovat, že v evidenci bude zpracovávána řada osobních údajů, které nyní jednotliví správci mohou mít k dispozici a zpracovávají je v rámci výkonu jiných agend (soukromoprávní vztahy jako je nájem bytu, dále agenda výkonu sociální práce, sociálně-právní ochrana dětí, správní řízení aj.).
Zákonem o podpoře v bydlení se zakládá nové zpracování údajů, které správci osobních údajů dosud pro dané účely neevidují. Zpracovávané údaje jsou neveřejné a přístupné pouze správcům plnícím právní povinnosti podle článku 6 odst. 1 písm. c) GDPR.
Kontaktní místa mají povinnost vydávat zprávu o bydlení a evidence podpory v bydlení musí dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, umožnit zveřejnění otevřených dat. V obou případech se však bude jednat o anonymizovaná data.
Část údajů v evidenci podpory v bydlení bude přebírána ze základních registrů (prosté převzetí), a pouze pokud tam tyto údaje nebudou uvedeny, z jiných informačních systémů veřejné správy (Jednotný informační systém práce a sociálních věcí).
Ostatní údaje poskytuje subjekt údajů. Nestanoví-li zákon o podpoře v bydlení zvláštní postup pro zápis údaje do evidence nebo jeho výmaz z ní, zapisuje tento údaj do evidence nebo jej z evidence vymazává kontaktní místo, krajský úřad, ministerstvo nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále také jen „MPSV“), kdykoliv dojdou při své úřední činnosti k závěru, že údaje v evidenci neodpovídají skutečnosti nebo že jsou neúplné.
Posouzení z hlediska nezbytnosti a přiměřenosti ve vztahu k účelu
Zpracování osobních údajů prostřednictvím evidence podpory v bydlení je nezbytné k dosažení účelu, je efektivní a je v souladu se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy a je v souladu s požadavky zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o právu na digitální služby“). Jedná se o efektivní řešení, které umožňuje jednotlivým správcům urychlit procesy komunikace a zpracování údajů a šetří tím potřebné personální kapacity. Sledovaných účelů lze zvolenými prostředky dosáhnout. Jedná se navíc o obdobné řešení, které je využíváno v případě zpracování osobních údajů v jiných situacích: např. zpracování údajů pro potřeby výplaty dávek státní sociální podpory nebo pomoci v hmotné nouzi, zpracování údajů pro potřeby zákona č. 66/2022 Sb., sociální šetření podle zákona o sociálních službách atp. Zásahy do soukromí subjektů údajů jsou obdobné jaké ve výše specifikovaných případech (např. zjišťování příjmů a dalších sociálních poměrů domácnosti), nejsou v českém právním řádu nijak nestandardní a jsou odůvodnitelné potřebou pomoci na straně subjektu údajů, přičemž zapojení do systému podpory v bydlení je pro subjekty údajů vždy dobrovolné.
Variantní řešení spočívá v postupném náběhu funkcionalit systému, který bude spuštěn v základní variantě, která např. nebude umět odesílat automatické zprávy jejich adresátům. Evidence bude postupně vyvíjena tak, aby umožnila efektivnější zpracování (součástí však nikdy nebude automatické rozhodování).
Systematický popis zamýšlených operací je součástí popisu tzv. business request připravovaného pro tvorbu agendového informačního systému evidence podpory v bydlení. Vzhledem k jeho rozsáhlosti není možné jej uvádět v rámci důvodové zprávy.
Co se týče vymezení nákladů a přínosů zvoleného řešení, jejich popis je obsažen v závěrečné zprávě z hodnocení dopadu regulace (RIA), zejména kapitole 3.1 a 5.
Posouzení rizik pro práva a svobody fyzických osob a možných opatření k jejich snížení
Pro posouzení vlivu zpracování osobních údajů v rámci navrhované legislativní úpravy na ochranu osobních údajů byla zhodnocena také rizikovost pro subjekty údajů – tj. fyzické osoby využívající základní nebo specializované poradenství a žadatele o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření do evidence a osoby využívající podpůrné opatření.
Mezi identifikovaná rizika patří narušení dostupnosti, integrity nebo důvěrnosti osobních údajů evidovaných v Evidenci podpory v bydlení, a to v rámci přístupu k údajům ze strany oprávněných subjektů, kdy lze toto riziko hodnotit jako nízké, a ze strany neoprávněných subjektů, kdy lze toto riziko hodnotit jako nejvýše střední, ale pravděpodobněji nízké.
Detailní hodnocení rizik bude provedeno při tvorbě agendového informačního systému Evidence podpory v bydlení. Konkrétní opatření k ochraně osobních údajů, technická a organizační, budou odpovídat úrovni zabezpečení agendových informačních systémů veřejné správy.
Oprávnění subjektu údajů se řídí GDPR, zvláštní úprava těchto oprávnění není navrhována.
Podmínky čl. 5 GDPR jsou naplněny, návrh zákona specifikuje konkrétní postupy týkající se zajištění přesnosti údajů, jejich aktualizace (i z moci úřední), výmazu, předávání aj.
Na základě výše uvedeného lze tedy shrnout, že navrhovaná právní úprava nebude mít negativní dopady na ochranu soukromí a osobních údajů fyzických osob.
Přístupy a jejich zabezpečení jsou upraveny v zákoně č. 250/2017 Sb, o elektronické identifikaci, ve znění pozdějších předpisů. Správce evidence je kvalifikovaným poskytovatelem dle § 18 tohoto zákona a využití elektronické identifikace a konkrétní úroveň záruky má povinnost specifikovat ve vyrozumění správci národního bodu.
Mezi konkrétní opatření, která zajišťují ochranu osobních údajů, patří omezení okruhu osob oprávněných k přístupu k těmto údajům – zaměstnanci ORP, krajského úřadu (nebo Úřadu práce, avšak pouze u údajů evidovaných v Jednotném informačním systému práce a sociálních věcí), kteří jsou oprávněni k editaci, a zaměstnanci MMR a MPSV, kteří budou mít oprávnění k náhledu. Tito úředníci jsou vázáni mlčenlivostí, jejíž porušení je sankcionováno.
Zápis údaje o potřebě podpůrného opatření je evidován po dobu 1 roku. Návrh zákona rovněž v příslušných ustanoveních upravuje podmínky výmazu údajů z evidence podpory v bydlení. Další lhůty jsou stanoveny ve zvláštním právním předpisu, a to v zákoně č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů.
10. Zhodnocení korupčních rizik
V rámci přípravy návrhu zákona byla komplexně posouzena míra korupčních rizik v souladu s metodikou zpracovanou Odborem hodnocení dopadů regulace Úřadu vlády České republiky. V rámci hodnocení korupčních rizik je předpokládána nízká míra potencionálního korupčního rizika ve vztahu k zápisu údajů do evidence.
Přiměřenost
Problematika vytvoření systému řešení a předcházení bytové nouze vyžaduje právní úpravu. Stávající stav ukazuje, že mimoprávní prostředky a soukromoprávní úprava zejména nájemních vztahů nejsou dostatečné. Rozsah povinností ukládaných obcím, krajům a poskytovatelům podpůrných opatření je odpovídající danému účelu. Kompetence svěřené krajským úřadům, obecním úřadům a ministerstvům jsou nezbytné pro efektivní zajištění vymáhání navrhované úpravy. Systém sankcí je v porovnání např. se sociálními službami jednodušší a přiměřeně zohledňuje význam uložených povinností a závažnost jejich porušení.
Jednoznačnost
Návrh jasně vymezuje práva a povinnosti všech dotčených orgánů a osob. Právní úprava stanoví jasné procesní postupy, vymezuje dostatečným způsobem podklady pro rozhodnutí, umožňuje volné hodnocení důkazů. Lhůty vyplývají ze správního řádu. Právní úprava upravuje dostatečně kritéria rozhodnutí. U zápisu údaje o žadateli a o potřebě podpůrného opatření do evidence a u zápisu bytu do evidence umožňuje právní úprava zohlednit výsledky šetření bytové situace, resp. u bytu ohledání na místě, a to z důvodu nutnosti posoudit konkrétní okolnosti situace dané domácnosti nebo konkrétního bytu. Zvolená šíře diskrece je v obou případech odůvodněna povahou dané problematiky. U řízení vedených krajskými úřady je rozhodováno pouze na základě zákonem specifikovaných podkladů pro rozhodnutí, volné uvážení je minimalizováno.
Standardnost
Jednotlivé instituty navrhované úpravy jsou vhodně zakotveny do existujícího systému, kterým je v případě zápisů do evidence, přiznávání příspěvků a řízení o udělení či odnětí pověření správní řád. Na kontrolní postupy se použije kontrolní řád.
Motivace ke korupci
Zápis údaje o potřebě podpůrného opatření o evidence má dopad na postavení žadatele ve vztahu k čerpání podpůrných opatření v navrhované úpravě. Zápis bytu do evidence má dopad na ekonomické postavení poskytovatele podpůrných opatření. Samotné zápisy do evidence jsou však pouze nutnou prerekvizitou pro možnost poskytovatele čerpat na evidovaného potřebného nebo byt příspěvky, neznamenají automatický nárok na bezprostřední poskytnutí podpůrného opatření. Příspěvky se přiznávají na základě doložení smluv uzavřených s potřebnými.
Přiznání příspěvku je však podmíněno také předchozím udělením pověření k poskytování podpůrného opatření. Poskytování podpůrných opatření podle tohoto návrhu zákona však bude často pouze doplňkovou činností daného poskytovatele, nikoliv jeho primární aktivitou.
Co se týče pronájmu obecních bytů, které návrh zákona upravuje pouze v oblasti čerpání příspěvků na podporované obecní bydlení, v této oblasti obecně nelze vyloučit existenci korupčního jednání. Zákon však nezasahuje do podmínek pronájmu obecních bytů. Návrh zákona u podpůrného opatření podporovaného obecního bydlení eliminuje toto riziko díky přesnému stanovení podmínek pro zápisy žadatelů a podpůrných opatření do evidence a díky stanovení podmínek pro výplatu příspěvků.
Rozhodování
rozhodovací pravomoc
Proces rozhodování je formalizovaný a řídí se správním řádem, přičemž odchylky jsou upraveny v navrhovaném zákoně. Je jednoznačně stanovena příslušnost k rozhodování. Pravomoc orgánu i konkrétní rozhodující osoby je nezávislá na volbě subjektu, návrh zákona specifikuje místní příslušnost.
kontrolovatelnost rozhodování
Rozhodování vyžaduje odborné znalosti. Jde o rozhodování dle správního řádu, proces rozhodování je tedy formalizovaný.
odpovědnost
Lze jednoznačně určit osobu zodpovědnou za konkrétní rozhodnutí. Rozhodující osoby jsou odpovědné za důsledky v případě nesprávného rozhodnutí (personální opatření, povinnost regresní úhrady škody nahrazené státem na základě zákona upravujícího odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem).
opravné prostředky
Proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření do evidence má žadatel možnost se odvolat.
Při zápisu bytu do evidence se postupuje podle části čtvrté správního řádu. Nejsou-li splněny předpoklady pro zápis bytu do evidence, kontaktní místo byt nezapíše a prostřednictvím evidence o tom vyrozumí společně s důvody žadatele. Proti vyrozumění se nelze odvolat. Pokud však krajský úřad zjistí, že kontaktní místo nepostupovalo v souladu se zákonem, nařídí mu, aby ve stanovené lhůtě přijalo opatření k nápravě, případně takové opatření učiní sám.
Opravné prostředky jako celek poskytují efektivní prostředek faktické nápravy nesprávného postupu.
Transparentnost
Evidence a rozsah údajů do ní zapisovaných jsou upraveny v navrhovaném zákoně. Jednotlivá rozhodnutí nejsou zveřejňována. Rozsah zveřejňovaných údajů je specifikován v návrhu zákona. Přístupné veřejnosti budou rovněž informace o poskytovatelích podpůrných opatření s pověřením. Povinně zveřejňované budou zprávy o bydlení.
11. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nebude mít žádný dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
12. Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů
V bytové nouzi vyrůstá přibližně 60 tisíc dětí do 18 let. Nejvíce, téměř 14 tisíc (23 %) z nich se nachází v silně přelidněných bytech, dalších 13 tisíc vyrůstá v rodinách trpících extrémní nejistotou bydlení, protože mají opakovaně nájemní (či podnájemní) smlouvy pouze na 1 až 3 měsíce. Ve funkčně nevyhovujícím bydlení (které není přelidněné) se nachází dalších přibližně šest tisíc dětí. V azylových domech se nachází v jeden okamžik přibližně 2 tisíce dětí.
Z hlediska počtu osob tvoří rodiny s dětmi největší skupinu osob v bytové nouzi, 70 % z osob v bytové nouzi jsou členové rodin s dětmi. Děti samotné představují téměř 40 % ze všech osob v bytové nouzi.
Seniorské domácnosti, kterých je v bytové nouzi přibližně 8 tisíc, tvoří přibližně 12 % ze všech domácností v bytové nouzi. Největší část z nich žije v ubytovnách (přibližně 20 %). Značná část z nich se do bytové nouze dostává až ve stáří, i když dříve bydleli v běžném bydlení.
Bytová nouze má přímé dopady na rodiny, zdravotní stav jejich členů aj. U dětí v bytové nouzi je vyšší výskyt astmatu, respiračních chorob, zranění a předčasných úmrtí v důsledku nevyhovujícího bydlení. V rodinách v bytové nouzi existuje 2,7krát vyšší riziko odebrání dítěte do náhradní péče. Výskyt závažných duševních onemocnění má 4,5krát vyšší pravděpodobnost u osob v bytové nouzi, pečujících o děti. Detailní přehled dopadů vč. odkazů na příslušné studie je popsán v závěrečné zprávě z hodnocení dopadu regulace (RIA).
Navrhovaná právní úprava pomůže, mimo jiné ochraně až stovek tisíc osob, například seniorů či samoživitelů ohrožených ztrátou bydlení či energetickou chudobou díky rychlé orientaci a pomoci Kontaktních míst pro bydlení. Dalším cílem je snížení počtu osob v bytové nouzi nejméně o 30 % za 10 let a zpomalení nárůstu počtu dětí ve státní péči. Úprava pomůže tomu, aby oběti domácího násilí měly alternativy k bydlení s násilníkem (absence bydlení je jednou z hlavních překážek odchodu obětí od agresora). Zákon pomůže snížení počtu dětí znevýhodněných ve vzdělávání, protože se jejich rodina nachází v bytové nouzi.
13. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Návrh zákona vychází z Koncepce bydlení České republiky 2021 +, která přímo navazuje na Strategii regionálního rozvoje ČR 2021+. Cíle a nástroje regionální politiky se protínají s politikou bydlení zejména v oblasti potřeby zastavení úbytku obyvatel v hospodářsky slabých a strukturálně postižených regionech, v oblasti územně diferencované intenzity bytové výstavby a s ní související migrační atraktivitou regionů. Ve strukturálně postižených regionech je bytová nouze nebo ohrožení častým problémem, navíc je velmi geograficky koncentrovaná. Téměř polovina (47 %) z domácností v bytové nouzi žije na území 20 z 206 správních obvodů ORP a naopak území více než poloviny ČR je bytovou nouzí zasaženo jen relativně málo. V 20 ORP relativně nejvíce zasažených bytovou nouzí je přepočtený počet domácností v bytové nouzi více než čtyřikrát vyšší než ve 20 ORP nejméně zasažených bytovou nouzí.
Navrhovaná právní úprava zavádí jednotný systém podpory v bydlení na celém území České republiky, neboť řešený problém je přítomný na celém území, s kapacitami odpovídajícími zatížení území bytovou nouzí tak, aby více zatížené regiony získaly dostatek finančních prostředků a kapacit pro řešení bytové nouze na svém území.
Dopady právního předpisu povedou ke zvýšení územní soudržnosti a územní konkurenceschopnosti a k postupnému snižování regionálních disparit (spíše v dlouhodobém horizontu, viz cíle navrhované právní úpravy). Návrh zákona cílí na sociální situaci hospodářsky a sociálně ohrožených území, avšak nikoli výlučně tato území, neboť má celostátní působnost.
Obce jsou dotčeným subjektem v několika směrech. V případě existence bytové nouze nebo koncentrace bytové nouze do určitých oblastí nesou obce negativní dopady těchto jevů ve formě zhoršené kvality veřejných prostor, možnosti existence sekundárního trhu s bydlením a souvisejících společensky patologických jevů.
V případě řešení bytové nouze podle navrhovaného zákona budou obce vystupovat v následujících rolích (a budou mít s tím spojené povinnosti):
· V přenesené působnosti (týká se obcí s rozšířenou působností).
· Vykonávání činnosti poradenství prostřednictvím kontaktních míst pro bydlení, sběr dat a vytváření podkladů o situaci s bydlením
· Příjem žádostí o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření do evidence;
· Evidence a kontrola bytů vložených do systému obecního podporovaného bydlení a bydlení s garancí
· Dále volitelně dle rozhodnutí každé obce, se státním příspěvkem a v samostatné působnosti:
· Vykonávání činnosti asistence
· Zapojení do obecního podporovaného bydlení – pronajímání obecních bytů cílové skupině dle existujících pravidel obce
· Poskytování garancí soukromým pronajímatelům
Krajské úřady budou v případě schválení zákona vykonávat nové agendy v přenesené působnosti:
· Nadřízený správní orgán vůči kontaktnímu místu pro bydlení
· Metodické vedení a kontrola ve vztahu ke kontaktním místům pro bydlení, poskytovatelům asistence a garantům
· Vydávání a odebírání pověření k výkonu asistence v bydlení a výkonu činnosti garanta
· Výplata státních příspěvků
Roční rozpočtové dopady na územní samosprávné celky jsou následující:
· KMB na obcích (ORP): 483 mil. Kč
· Krajské úřady a resorty: 65 mil. Kč
Podrobnější popis personálních a rozpočtových dopadů je obsažen v závěrečné zprávě z hodnocení dopadu regulace (RIA), zejména v Příloze 4.
Zhodnocení bylo provedeno dle Metodické pomůcky pro hodnocení územních dopadů včetně dopadů na územní samosprávné celky.
14. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy
Návrh zákona předpokládá vznik evidence, do které se zapisují údaje o žadateli a o potřebě podpůrného opatření, dále údaje o bytech a údaje o poskytovatelích podpůrných opatření. Žádosti o zápis se podávají prostřednictvím evidence, přičemž s podáním žádosti o podpůrné opatření pomáhá klientům Kontaktní místo pro bydlení.
Bylo provedeno vyhodnocení navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, a to s následujícími závěry:
Budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default): Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.
Maximální opakovatelnost a znuvupoužitelnost údajů a služeb (princip data only once): Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.
Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením (princip governance accessibility): Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.
Sdílené služby veřejné správy: Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.
Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy: Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.
Mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru: Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.
Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip GDPR): Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.
Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open government): Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.
Technologická neutralita: Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.
Uživatelská přívětivost: Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.
B. ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K § 1
Navrhuje se stanovit předmět úpravy, kterým je v první řadě podpora v bydlení, pro jejíž realizaci je třeba upravit organizaci veřejné správy.
Podpora v bydlení podle návrhu zákona sestává, zjednodušeně řečeno, zejména
· z poradenství v bydlení, které má být zajišťováno kontaktními místy (tj. obecními úřady obcí s rozšířenou působností) a které má sloužit velmi širokému okruhu osob (přes 1 milion osob), a
· z podpůrných opatření v bydlení
· ve formě poskytování bydlení osobám v bytové nouzi (bydlení s garancí, podnájemní bydlení, podporované obecní bydlení) a
· ve formě podpory k udržení vyhovujícího bydlení (asistence v bydlení),
k nimž mají být různé subjekty (územní samosprávy, jiné právnické osoby) motivovány příspěvky vyplácenými krajskými úřady za součinnosti kontaktních míst (provádějících zápisy údajů o potřebě podpůrného opatření a zápisy způsobilých bytů), přičemž se podpůrná opatření mají poskytovat mnohem užšímu okruhu osob (kolem 150 tisícům osob).
Poradenství v bydlení je upraveno v části druhé hlavě I návrhu zákona, podpůrným opatření, příspěvkům na ně, souvisejícím zápisům v evidenci podpory v bydlení a jiné související záležitosti jsou pak upraveny v částech třetí až desáté návrhu zákona v a přílohách č. 1 až 4 k návrhu zákona.
Organizace veřejné správy je upravena v části první hlavě III návrhu zákona a v příloze č. 5 k návrhu zákona.
Schematicky lze nejdůležitější složky systému podpory v bydlení zobrazit takto:
K § 2
Ustanovením se navrhuje vymezit pojem osoba v bytové nouzi s mírnými odchylkami od evropské typologie bezdomovství a vyloučení z bydlení ETHOS, jak je mj. popsána v Koncepci sociálního bydlení České republiky 2015-2025.
K odst. 1
Jedná se zejména o osoby zcela bez bydlení (osoby přežívající venku, osoby přežívající v noclehárně), bez bytu (osoby v ubytovnách, osoby před opuštěním instituce, ubytovací zařízení), s nejistým bydlením (osoby ohrožené vystěhováním, osoby ohrožené domácím násilím) a s nevyhovujícím bydlením (osoby žijící v provizorních a neobvyklých stavbách, osoby žijící v nevhodném bydlení, osoby žijící v přelidněném bytě).
Vzhledem k tomu, že potřebu bydlet (bytovou potřebu) mají pouze fyzické osoby, rozumí se samo sebou, že osobami v bytové nouzi mohou být pouze fyzické osoby. Proto není nezbytné toto výslovně stanovit v definici osoby v bytové nouzi.
Posouzení, zda je určitá osoba osobou v bytové nouzi, je podstatné zejména pro vyhodnocení, zda se na žádost zapíše do evidence podpory v bydlení údaj o tom, že žadatel potřebuje podpůrného opatření k dosažení nebo udržení vyhovujícího bydlení. Toto vyhodnocení provádí kontaktní místo [vizte § 32 odst. 1 písm. a) návrhu zákona], popřípadě krajský úřad při nápravě protiprávního postupu podle § 43 nebo § 61 návrhu zákona. V případě zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření může ten, kdo osobě s tímto údajem poskytne podpůrné opatření, žádat při splnění dalších podmínek o příspěvek na poskytování tohoto podpůrného opatření (vizte část šestou návrhu zákona).
Pro bližší vysvětlení pojmu vyhovující bydlení vizte § 3 a 4 a jejich odůvodnění.
Skutečnost, že někdo (v danou chvíli) nemá vyhovující bydlení, ještě neznamená, že je nutně v bytové nouzi. Tak například základním funkčním standardem bytu podle přílohy č. 2 bodu 2 je mimo jiné i vybavení bytu varnou deskou. Pokud se varná deska rozbije, nelze hovořit o vyhovujícím bydlením [vizte § 3 odst. 2 písm. b), § 4 odst. 1 a přílohu č. 2 bod 2]. Přesto se ten, komu se varná deska v bytě rozbila, typicky nestane osobou v bytové nouzi, neboť bude mít zpravidla možnost opatřit si vyhovující bydlení na trhu tím, že si koupí novou varnou desku. Rovněž ten, kdo z nějakého důvodu nemá v bytě umyvadlo, není v bytové nouzi, dokud má možnost umyvadlo zakoupit a v bytě jej instalovat.
Možnost opatřit si bydlení na trhu se však většinou nebude vztahovat na opravy nebo úpravy bytu, ale na přestěhování se do nového bytu.
Slova „bez možnosti opatřit si vlastním přičiněním vyhovující bydlení na trhu“ zjednodušeně řečeno znamenají, že osobou v bytové nouzi je ten, kdo si bez další pomoci nedokáže na trhu sehnat vyhovující bydlení.
Předpokládá se rovněž zohledněné příjmového kritéria, a to prostřednictvím metodiky. Limit čistého měsíčního příjmu může být stanoven jako maximální hodnota čistého příjmu 6. decilu populace. Limity se přepočítávají podle metodiky OECD pro výpočet spotřebních jednotek: tato metoda přiřazuje váhu všem členům domácnosti (a poté je sečte, aby se dospělo k ekvivalentní velikosti domácnosti): 1,0 první dospělé osobě; 0,5 druhé a každé další osobě starší 14 let; 0,3 každému dítěti mladšímu 14 let. Započítávají se všechny příjmy domácnosti včetně dávek na bydlení, naopak se odečítají případné platby vyplývající z exekuce nebo insolvence. Příjem 6. decilu je odvozen od deklarovaných příjmů šetření EU-SILC a v metodice kontaktního místa bude upraven o míru inflace předchozího roku.
Výhodou metodiky je možnost flexibilních úprav nebo doplnění podle zkušeností z území nebo podle nových poznatků z oboru sociálních věd, včetně ekonomie. Pokud by tedy byly zjištěny aplikační potíže, lze zahrnout další podrobnosti o výkladu pojmu buď do nezávazné metodiky, nebo přímo do směrnice MMR, která by byla podle § 61 odst. 2 písm. b) bodu 1 zákona o obcích a obdobných ustanovení zákona o hlavním městě Praze a zákona o krajích závazná i pro kontaktní místa a krajské úřady.
Příjmové kritérium však nelze aplikovat bezvýhradně, v bytové nouzi totiž nemusejí být pouze osoby, které si nedokážou opatřit vyhovující bydlení na trhu z důvodu příliš nízkých příjmů. Může jít například také o osoby, které mají příjmy běžně postačující k dosažení standardního nájemního bydlení na trhu, ale pro které je takové nájemní bydlení fakticky nedostupné z důvodu diskriminace pro její (třeba i domnělý) etnický původ nebo pro její zdravotní postižení.
Důvody nemožnosti opatřit si vyhovující bydlení na trhu tedy mohou být objektivní i subjektivní povahy, přičemž může být v některých případech i sporné, zda je určitý důvod objektivní, či subjektivní, a často se bude jednat o kombinaci těchto důvodů.
Pozornost je třeba věnovat také kritériu trhu, vyjádřenému slovy „na trhu“. Trhem se míní standardní tržní podmínky, nejedná se tedy typicky o obecní bydlení nebo o bydlení, kdy za případné dluhy nájemce ručí dobročinná organizace. Vzhledem k tomu, že drtivá většina bytů v České republice je nabízena za tržních podmínek, nikoliv na neziskovém základě nebo s podporou neziskového sektoru, musí být trh hlavním měřítkem možnosti opatřit si vyhovující bydlení.
Pro kontaktní místo je také mnohem méně spekulativní zhodnocení, zda má konkrétní osoba možnost opatřit si vyhovující bydlení na trhu (např. srovnáním jejích příjmů a výše nájemného u bytů, které odpovídají potřebám její domácnosti, popřípadě i se zohledněním systematické diskriminace na trhu s bydlením), než zhodnocení, zda by osoba nemohla získat vyhovující bydlení od obce nebo od soukromého subjektu, který bydlení poskytuje na nekomerčním základě.
Samozřejmě se musí jednat o trh určitým způsobem relevantní ve vztahu k dané osobě. Typicky tedy trh s byty s určitými vlastnostmi (typicky s dostatečně velkými byty) na určitém území (typicky v rozumné dojezdové vzdálenosti od pracoviště). Při vyhodnocování, zda je někdo osobou v bytové nouzi, bude kontaktní místo zkoumat situaci na území svého správního obvodu – bude tedy zjišťovat, zda má žadatel možnost opatřit si vyhovující bydlení na trhu v území správního obvodu kontaktního místa. Kontaktní místo by tedy nemělo nevyhovět žádosti o podpůrné opatření (vizte § 17 odst. 2, § 27 a 28) obyvatele Brna, který nemá možnost opatřit si v Brně vyhovující bydlení, s poukazem na to, že jeho v Brně nedostatečné příjmy jsou dostatečné k zajištění vyhovujícího bydlení v Osoblažském výběžku.
Dá se předpokládat, že se v souvislosti s pojmem osoba v bytové nouzi rozvine obsáhlejší výkladová praxe usměrňovaná metodickým vedením Ministerstva pro místní rozvoj.
K odst. 2
Navrhuje se stanovit právní fikci, že je osobou v bytové nouzi také osoba, které teprve hrozí, že se v následujících 3 měsících stane osobou v bytové nouzi. Důvodem je snaha, aby právní úprava působila také preventivně, tedy dříve, než se do bytové nouze osoba skutečně propadne. Jedná se například o ohrožení ztrátou bydlení z důvodu hrozící demolice objektu či jiné objektivně doložitelné skutečnosti. Zároveň platí, že většinu ohrožených osob bude kontaktní místo odbavovat pomocí specializovaného poradenství (pomoc se řešením zadlužení, hledání bytu na volném trhu, doporučení čerpání dávky mimořádné okamžité pomoci), nikoli pomocí podpůrných opatření.
Dále se navrhuje stanovit právní fikci, že je osobou v bytové nouzi také osoba bez možnosti opatřit si vyhovující bydlení na trhu, která má vyhovující bydlení v důsledku podpůrného opatření. Slovo „má“ je zde třeba vykládat ve smyslu „získala nebo si udržuje“. Tato právní fikce je důležitá pro situace, kdy je potřeba prodloužit poskytování podpůrného opatření (vizte § 37, 38 a 106 návrhu zákona).
K § 3
Ustanovení vymezuje pojem vyhovující bydlení.
K odst. 1
Vyhovující bydlení je vymezeno především přiměřeností. Pojem přiměřené bydlení používá zákon o pomoci v hmotné nouzi. V návrhu zákona o podpoře v bydlení se však jedná o popis (přiměřené bydlení), který je na výkladu pojmu přiměřené bydlení podle zákona o pomoci v hmotné nouzi zcela nezávislý. Jde totiž použity ve velmi odlišném kontextu a slouží k vyjádření jiných skutečností a jiných vztahů. Slovo „přiměřeně“ je v zákoně o podpoře v bydlení je třeba chápat obdobně jako například v § 14 odst. 1 občanského zákoníku.
Přiměřeným bydlením je třeba rozumět bydlení, které je vhodné, dostatečné a odpovídající pro uspokojování bytových potřeb jednotlivce nebo rodiny. Znamená to, že dané bydlení je adekvátní a přizpůsobené potřebám obyvatel vzhledem k jejich počtu, vzájemným vztahům, např. rodinným, věku, zdravotnímu stavu a dalším relevantním faktorům. Přiměřenost bydlení zahrnuje několik aspektů, včetně fyzických, sociálních a ekonomických faktorů. Fyzické aspekty se týkají samotného bytu nebo stavby, včetně jejich velikosti, kvality, bezpečnosti, dostupnosti základních služeb a infrastruktury (např. voda, elektřina, odpadové hospodářství). Sociální aspekty zahrnují dostupnost zdravotní péče, a jsou-li třeba, i vzdělání a sociálních služeb. Ekonomické aspekty se týkají cenové dostupnosti bydlení vzhledem k příjmům domácnosti.
Vyhovující bydlení musí být rovněž takové, které se uskutečňuje v bytě nebo ve stavbě určené k bydlení a na základě právního titulu.
Hledisko určení bytu nebo stavby k bydlení se vztahuje na veřejnoprávní určení bytu nebo stavby k bydlení, tedy na existenci příslušného kolaudačního rozhodnutí nebo souhlasu podle předpisů stavebního práva, popřípadě na existenci obdobných úkonů podle starší právní úpravy, např. povolení k uvedení do trvalého provozu (užívání) podle § 26 vládního nařízení č. 8/1956 Sb., o odevzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich částí a i povolení k jejich uvedení do trvalého provozu (užívání), užívací povolení podle § 23 vládního nařízení č. 93/1950 Sb., o výstavbě obcí nebo povolení podle § 124 zákona ze dne 8. ledna 1889, č. 5 zem. zák., jímžto se vydává stavební řád pro království České, vyjímajíc obce, pro které platí stavební řád ze dne 10. dubna 1886 č. 40. zem. zák.
Protiprávní bydlení v prostorách, které nejsou postupy stavebního práva určeny (schváleny) k bydlení, nelze považovat za vyhovující stav. Podobně nelze za vyhovující považovat ani situaci, kdy jsou byt či stavba protiprávně užívány k bydlení bez odpovídajícího právního titulu.
Na tomto místě je vhodné zdůraznit, že ani dlouhodobější přebývání v prostorách (resp. zařízeních), které vůbec nejsou způsobilé k uspokojování bytové potřeby, nikdy nemůže být bydlením, a tím méně bydlením vyhovujícím. Jedná se tady jak o koncepční kategorii „nevyhovující bydlení“ evropské typologie ETHOS, ale i o další kategorie vyloučení z bydlení.
Bydlením, a tedy ani vyhovujícím bydlením, proto nikdy nebude přebývání
· v zařízení sociálních služeb,
· v ubytovacím zařízení,
· v ústavním zařízení,
· ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče,
· ve věznici,
· ve vazební věznici ani
· v ústavu pro výkon zabezpečovací detence.
K odst. 2
Je uveden příkladmý výčet, co vyhovujícím bydlením není. Ve zde uvedených případech o vyhovující bydlení nepůjde nikdy.
Vedle příkladů uvedených v normativním textu není vyhovujícím bydlením například okolnostmi vynucené přebývání u příbuzných či přátel pouze „na dobré slovo“ s negativními dopady na členy domácnosti, nebo bydlení v (jinak vyhovujícím) bytě na základě nájemní nebo podnájemní smlouvy s dobou nájmu nebo podnájmu kratší než 3 měsíce.
Výslovné uvedení příkladů z odůvodnění § 3 odst. 1 v normativním textu je nadbytečné, jelikož je přebývání v prostorách, které nejsou způsobilé k uspokojování bytové potřeby, z pojmu bydlení jednoznačně pojmově vyloučeno.
Dá se předpokládat, že se v souvislosti s pojmem vyhovující bydlení rozvine obsáhlejší výkladová praxe usměrňovaná metodickým vedením Ministerstva pro místní rozvoj.
K písm. a)
Jako příklad, kdy nejde o vyhovující bydlení, se navrhuje výslovně uvést bydlení v přelidněném bytě podle přílohy č. 1 k návrhu zákona. Podle této přílohy se v souvislosti s přelidněním bytu posuzuje nikoliv pouze počet metrů čtverečních připadajících na určitý počet osob obývajících byt, ale také počet obytných místností připadajících na určitý počet osob obývající byt. To je dáno tím, že pro vyhovující bydlení je potřeba jistá minimální míra soukromí, která nemůže být zajištěna, pokud třeba i velkou místnost používá větší počet lidí.
Pro účely vyhodnocení přelidněnosti bytu podle přílohy č. 1 k návrhu zákona je lhostejné, zda jsou osoby obývající byt členy jedné domácnosti nebo více domácností. Obývání bytu více domácnostmi však může být známkou toho, že bydlení není vyhovující, přestože není naplněno hledisko přelidněnosti bytu podle § 3 odst. 2 písm. a), resp. podle přílohy č. 1 k návrhu zákona. V těchto situacích je třeba vycházet z okolností konkrétního případu.
K písm. b)
Jako příklad, kdy nejde o vyhovující bydlení, se navrhuje výslovně uvést bydlení v bytě, který není způsobilým bytem (vizte § 4 odst. 1), tedy v bytě, který nesplňuje základní funkční standardy bytu podle přílohy č. 3 k návrhu zákona.
Bude se jednat např. bydlení v bytě, jehož vstupní dveře jsou natolik poškozeny, že je nelze zamknout. Zde je opět na místě připomenout, že osobou v bytové nouzi nebude kdokoliv, kdo má takovým způsobem poškozené vstupní dveře do bytu, ale pouze ten, kdo nemá na trhu možnost zajistit odpovídající opravu dveří (resp. výměnu zámku, popř. celých dveří) ani možnost opatřit si vyhovující bydlení přestěhováním se do jiného bytu s uzamykatelnými vstupními dveřmi. (Byť se samozřejmě výměna zámku nebo dveří na první pohled jeví být méně náročnou z těchto dvou možností.)
K písm. c)
Jako příklad, kdy nejde o vyhovující bydlení, se navrhuje výslovně uvést bydlení v bytě, který nevyhovuje specifickým potřebám osoby, popřípadě specifickým potřebám člena její domácnosti podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu. Půjde například o situaci, kdy v rodině jedno z dětí utrpí vážný úraz, v jehož důsledku se může pohybovat pouze na invalidním vozíku, přičemž ale rodiče dítěte nemají dostatečné příjmy ani majetek na to, aby se rodina vlastními silami přestěhovala z bytu ve čtvrtém patře bez výtahu do bezbariérového bytu.
Do bytové nouze se podobným způsobem mohou dostat i lidé, kteří dříve neměli s nalezením vyhovujícího bydlení potíže. Dosáhnout bydlení v bezbariérovém bytě totiž může být výrazně obtížnější než dostáhnout bydlení v běžném bytě, zvláště v určitých správních obvodech kontaktních míst pro bydlení, v nichž třeba bude nabídka bezbariérových bytů omezená.
K písm. d)
V písmenu d) se navrhuje uvést příklady, kdy je bydlení pro osobu nevyhovující nikoliv kvůli vlastnostem obydlí, ale kvůli domácímu násilí.
K bodu 1
Jako příklad, kdy nejde o vyhovující bydlení, se navrhuje výslovně uvést bydlení s tím, kdo se proti osobě nebo členu její domácnosti dopustil činu povahy
· trestného činu, který zahrnoval nátlak, násilí nebo pohrůžku násilím,
· trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti (část druhá, hlava III trestního zákoníku, dále také jen „TZ“),
· týrání svěřené osoby,
· týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 TZ),
· nebezpečného vyhrožování (§ 353 TZ) nebo
· nebezpečného pronásledování (§ 354 TZ).
V případě činu povahy trestného činu, který zahrnoval nátlak, násilí nebo pohrůžku násilím nepůjde o naplnění znaků konkrétních skutkových podstat uvedených ve zvláštní části trestního zákoníku, ale o způsob provedení takového činu. Je zřejmé, že se tato kategorie bude v praxi částečně překrývat s ostatními, níže uvedenými kategoriemi. Typicky se bude jednat o ublížení na zdraví (§ 146 TZ).
Bydlení s pachatelem domácího násilí samozřejmě nemůže být vyhovujícím bydlením. Ustanovení schválně po vzoru občanského zákoníku užívá pojem čin povahy trestného činu. Tím se sleduje dvojí účinek:
Pojem čin povahy trestného činu zahrnuje i skutky, kterých se někdo dopustil ve stavu nepříčetnosti, a proto z důvodu absence zavinění nejsou trestným činem. Z důvodu možné absence zavinění je ostatně užito i slovo „dopustil“ a nikoliv slovo „spáchal“, se kterým se pojí silnější odsudek.
Díky užití pojmu čin povahy trestného činu si také kontaktní místo pro bydlení bude moci samo učinit úsudek o předběžné otázce, zda se tento čin skutečně stal a kdo se jej dopustil. Kontaktní místo si totiž nemůže samo učinit úsudek o předběžné otázce, zda se stal trestný čin a kdo jej spáchal. K tomu vizte § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu. Pravomocným odsuzujícím rozsudkem je však samozřejmě kontaktní místo vázáno.
K bodu 2
Jako další příklad, kdy nejde o vyhovující bydlení, se navrhuje výslovně uvést bydlení s tím, kdo se proti osobě nebo členu její domácnosti dopustil činu povahy přestupku proti občanskému soužití, podle § 7 odst. 1 zákona o některých přestupcích. Samozřejmě ne každé jednání vyjmenované v § 7 odst. 1 zákona o některých přestupcích dosahuje takové intenzity, aby skutečně došlo k narušení občanského soužití, a takové společenské nebezpečnosti, aby bylo přestupkově relevantní (§ 5 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Ne každá schválnost [§ 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích] tedy bude činem povahy přestupku. Ale pokud se schválnosti například opakují a svojí intenzitou narušují občanské soužití, způsobují druhému útrapy tím, že přerůstají až v šikanu, půjde o nepochybně o čin povahy přestupku proti občanskému soužití, přinejmenším do té chvíle, kdy již svojí intenzitou nepřerostou v čin povahy trestného činu týrání osoby žijící ve společném období. Zařazení i přestupkového a kvazipřestupkového jednání do písmene d) je vhodné právě z důvodu časté postupné eskalace méně nápadného a nepříliš intenzivního závadného chování v chování pro oběť extrémně nebezpečné, kdy je odstraňování nepříznivých důsledků domácího násilí buď velmi náročné, zdlouhavé a individuálně i společensky nákladné, nebo dokonce nemožné.
Pro použití pojmu čin povahy přestupku platí obdobně výše uvedené. Kontaktní místo nebude muset zkoumat zavinění domnělého pachatele a bude si moci samo učinit úsudek o předběžné otázce, zda se tento čin skutečně stal. Kontaktní místo si totiž nemůže samo učinit úsudek o předběžné otázce, zda se stal přestupek čin a kdo jej spáchal. K tomu vizte § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu. Pravomocným rozhodnutím o přestupku, kterým se vyslovuje vina, je však kontaktní místo samozřejmě vázáno.
K bodu 3
Posledním příkladem nevyhovujícího bydlení uvedeným v § 3 odst. 2 písmenu d) je bydlení s někým, kdo byl vykázán ze společného obydlí postupem podle zákona o Policii České republiky nebo komu soud uložil povinnost předběžným opatřením v řízení ve věci ochrany proti domácímu násilí podle zákona o zvláštních řízeních soudních. V těchto případech bude kontaktní místo vycházet z úsudku jiných orgánů veřejné moci, kdy pouhá vysoká pravděpodobnost výskytu domácího násilí, pro kterou bylo přikročeno k vykázání nebo vydání předběžného opatření, bude dostatečná pro učinění závěru o nevyhovujícím bydlení.
K § 4
Ustanovením se navrhuje vymezit pojmy způsobilý byt a vhodný byt.
K odst. 1
Navrhuje se stanovit, že způsobilým bytem je ten byt, který splňuje základní funkční standardy bytu podle přílohy č. 3 k návrhu zákona. To mj. znamená, že byt buď je, nebo není způsobilý sám o sobě, bez ohledu na člověka nebo lidi, kteří v něm bydlí nebo kteří by v něm bydlet mohli. Jedná o standardy, které musí každý byt splňovat, aby mohlo být bydlení v něm vyhovujícím bydlením.
Zda je byt způsobilým bytem, zkoumá kontaktní místo při vyřizování žádosti o zápis bytu do evidence podpory v bydlení [§ 47 odst. 1 písm. a)]. Pokud se kontaktní místo dozví, že byt přestal být způsobilým bytem (ať už na základě oznámení poskytovatele, nebo při vlastní úřední činnosti, včetně kontroly podle § 59), zapíše do evidence údaj o nezpůsobilosti bytu (§ 52). Stane-li se byt opět způsobilým bytem, samozřejmě je možné údaj o nezpůsobilosti bytu z evidence vymazat (§ 53).
Podmínkou přiznání příspěvků správu, příspěvku na poskytování bydlení s garancí, na poskytování podnájemního bydlení a na poskytování podporovaného obecního bydlení je, že musí být byt, v souvislosti s nímž se podpůrné opatření poskytuje, podle údajů v evidenci ve vztahu k potřebnému (vizte dále) vhodným bytem (§ 4 odst. 2 a § 100 odst. 1 úvodní část ustanovení). Jelikož může být vhodným bytem pouze způsobilý byt (§ 4 odst. 2), je otázka případného zápisu údaje o nezpůsobilosti bytu do evidence klíčová pro přiznání a následné vyplacení příspěvku, s výjimkou příspěvku na poskytování asistence (srov. § 100 odst. 2).
K odst. 2
Navrhuje se stanovit, že vhodným bytem je způsobilý byt, který ve vztahu ke konkrétní osobě a členům její domácnosti není přelidněným bytem ani nedostatečně zalidněným bytem podle přílohy č. 1 k návrhu zákona a vyhovuje jejich specifickým potřebám podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu. Zjednodušeně se tedy dá říci, že vhodným bytem je způsobilý byt (§ 4 odst. 1), který vyhovuje potřebám konkrétní domácnosti.
Jak bylo uvedeno výše, podmínkou přiznání příspěvků s výjimkou příspěvku na poskytování asistence je, že musí být byt, v souvislosti s nímž se podpůrné opatření poskytuje, podle údajů v evidenci ve vztahu k potřebnému (vizte dále) vhodným bytem (§ 4 odst. 2 a § 100 odst. 1 úvodní část ustanovení). Proto je nezbytné, aby byly v evidenci vedeny pravdivé a co nejpřesnější údaje jak u potřebného, kterému se má poskytovat podpůrné opatření, tak o bytu, v souvislosti s nímž se má podpůrné opatření poskytovat.
K § 5
Podpůrnými opatřeními jsou poskytování garancí, poskytování podnájemního bydlení, poskytování podporovaného obecního bydlení nebo poskytování asistence. Poskytování garancí, poskytování podnájemního bydlení a poskytování podporovaného obecního bydlení jsou vázány ke konkrétnímu bytu a ke konkrétní osobě. Asistence je vázána pouze ke konkrétní osobě.
K § 6
Navrhuje se zavést pojem potřebný. Tím má být osoba, u níž je v evidenci podpory v bydlení zapsán údaj o potřebě podpůrného opatření.
Údajem o potřebě podpůrného opatření může být podle § 26 buď
a) údaj o potřebě bytového podpůrného opatření, tedy údaj o potřebě poskytování garancí, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení k dosažení nebo udržení vyhovujícího bydlení, nebo
b) údaj o potřebě asistence, tedy údaj o potřebě poskytování asistence k udržení vyhovujícího bydlení.
Postup pro zápis údaje o potřebě podpůrného opatření se navrhuje stanovit v části třetí. Tento údaj se zapisuje na dobu 1 roku. Potřebný však může zažádat o prodloužení této doby (§ 37) nebo si podat novou žádost o zápis tohoto údaje (§ 38).
Pro přehlednost na tomto místě uvádíme přehled označení jednotlivých osob v textu zákona a provazby těchto pojmů:
· Osoba, které bylo poskytnuto poradenství (§ 14 až 17)
· Osoba v bytové nouzi (§ 2) = osoba bez vyhovujícího bydlení a bez možnosti opatřit si vyhovující bydlení na trhu. Za osobu v bytové nouzi se dále považuje osoba, jíž hrozí, že se v následujících 3 měsících stane osobou v bytové nouzi, jakož i osoba bez možnosti opatřit si vyhovující bydlení na trhu, která má vyhovující bydlení v důsledku podpůrného opatření.
· Žadatel (§ 27) = osoba podávající žádost o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření. Takto je označována během vyřizování její žádosti.
· Potřebný (§ 6) = osoba, u které je v evidenci zapsán údaj o potřebě podpůrného opatření. V okamžiku zápisu do evidence se jedná o osobu v bytové nouzi, neboť jedním z předpokladů pro zápis údaje o potřebě podpůrného opatření je právě skutečnost, že je žadatel osobou v bytové nouzi.
· Osoba zvláště potřebná (§ 7) = osoba, která přísluší nejméně k jedné ze skupin zvláště potřebných osob podle přílohy č. 4 k návrhu zákona [§ 7 písm. a)],
· má u sebe v evidenci zapsán údaj o potřebě bytového podpůrného opatření nepřetržitě nejméně po dobu 3 let, aniž by u ní byl v evidenci v posledních 3 letech zapsán údaj o poskytování garancí, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení [§ 7 písm. b)], nebo
· je v bezprostředním ohrožení života nebo zdraví kvůli nedostatku vyhovujícího bydlení [§ 7 písm. c)].
· Podporovaná osoba (§ 8) = osoba, které je poskytováno podpůrné opatření.
Vztahy mezi jednotlivými pojmy jsou znázorněny níže (pozn.: ze znázornění nelze usuzovat na velikost daných skupin).
Vztah mezi pojmy žadatel, potřebný a podporovaná osoba na časové ose:
Běh času
Žadatel
Potřebný
(1 rok, pak žádost o prodloužení)
………………….
(různě dlouhé období)
Potřebný
……………
Podporovaná osoba
Podporovaná osoba
(prodloužení je možné, jen pokud je podporovaná osoba současně potřebným)
K § 7
Navrhuje se stanovit okruh zvláště potřebných osob, které jsou následně v návrhu zákona zvýhodněny oproti osobám, které nejsou zvláště potřebné (vizte zejména § 101).
K písm. a)
První kategorií zvláště potřebných osob jsou osoby, které přísluší k jedné ze skupin zvláště potřebných osob uvedených v příloze č. 4 k návrhu zákona. Tato příloha obsahuje jakýsi katalog skupin, které se navrhovatel rozhodl zvýhodnit oproti jiným potřebným, zejména s ohledem na jejich zvýšenou zranitelnost na trhu s bydlením a často také na celospolečenské náklady, které jsou bytovou nouzí těchto osob vyvolány.
K písm. b)
Druhou kategorií zvláště potřebných osob jsou lidé, kterým se dlouhodobě nedaří nalézt poskytovatele, který by jim poskytl garance, podnájemní bydlení nebo podporované obecní bydlení, přestože mají v evidenci zapsán údaj o tom, že takové podpůrné opatření potřebují k dosažení nebo udržení vyhovujícího bydlení. Cílem ustanovení je zvýhodnit tyto osoby oproti jiným lidem, přestože nespadají ani do jedné ze skupin uvedených v příloze č. 4 (a z tohoto důvodu jim pravděpodobně dosud nebyla učiněna nabídka ze strany poskytovatele „zabydlovacího“ podpůrného opatření).
K písm. c)
Poslední kategorií zvláště potřebných osob jsou lidé, jejichž život nebo zdraví jsou bezprostředně ohroženy nedostatkem vyhovujícího bydlení. Cílem zahrnutí této kategorie osob mezi zvláště potřebné osoby je snaha předejít ztrátám na životech a újmám na zdraví. Pod písmeno c) budou spadat zvláštní případy domácností, které nejsou zahrnuty v příloze č. 4 a které budou vyžadovat individuální posouzení sociálním pracovníkem ORP. Mezi odůvodněnými zvláštními okolnostmi lze uvést např. člověka, který onemocní rakovinou nebo jinou velmi závažnou chorobou, postihne ho zásadní úraz, ale ještě nebude splňovat podmínky zdravotního postižení nebo jiné podmínky uvedené v Příloze č. 4. Může to být také život či zdraví ohrožující situace, která byla způsobena závažnými změnami sociální situace žadatele. Popis možných příkladů bude součástí metodik. Počet žadatelů, kteří se stali zvláště potřebnými na základě tohoto písmene, by u daného kontaktního místa ročně neměl přesáhnout více než 5 % nově zapsaných zvláště potřebných, využití tohoto ustanovení má být tedy skutečně výjimečné.
K § 8
Navrhuje se zavést pojem podporovaná osoba. Tou má být osoba, které je aktuálně poskytováno podpůrné opatření.
K § 9
K odst. 1
Navrhuje se stanovit definici poskytovatele. Tím se rozumí osoba, která má pověření k poskytování podpůrného opatření. Pověření se uděluje a také odnímá postupem podle části sedmé.
Příslušné pověření je předpokladem pro přiznání příspěvku na správu a příspěvků na poskytování podpůrných opatření. Bez pověření totiž není subjekt legitimován k podání žádosti o přiznání příspěvku (§ 93 odst. 1 až 3). Pověření se uděluje po jednotlivých krajích (§ 118). Aby byl příspěvek přiznán, musí mít žadatel odpovídající pověření pro území kraje, kde se nachází byt, v souvislosti s nímž se podpůrné opatření poskytuje (§ 93 odst. 4).
K odst. 2
Navrhuje se stanovit definici poskytovatele garancí nebo podnájemního bydlení. Tím se rozumí osoba se základním nebo rozšířeným pověřením pro poskytování garancí nebo podnájemního bydlení. Postup pro udělení pověření k poskytování garancí nebo podnájemního bydlení je stanoven v části sedmé, hlavě I a hlavě II dílech 1 až 3 (§ 117 až 132).
K odst. 3
Navrhuje se stanovit definici poskytovatele podporovaného obecního bydlení. Tím se rozumí osoba s pověřením k poskytování podporovaného obecního bydlení. Postup pro udělení pověření k poskytování podporovaného obecního bydlení je stanoven v části sedmé, hlavě I a hlavě II dílech 1 a 4 (§ 117 až 124 a § 133 až 135).
K odst. 4
Navrhuje se stanovit definici poskytovatele asistence. Tím se rozumí osoba s pověřením k poskytování asistence. Postup pro udělení pověření k poskytování asistence je stanoven v části sedmé, hlavě I a hlavě II dílech 1 a 5 (§ 117 až 124 a § 136 až 139).
K § 10
Navrhuje se stanovit, co se míní cenovou mapou nájemného. Cenovou mapou nájemného se rozumí cenová mapa nájemného stanovená vyhláškou Ministerstva pro místní rozvoj, které při její tvorbě vychází z cenové mapy nájemného schválené vládou a zveřejněné na internetových stránkách Ministerstva financí. Ministerstvo financí bude cenovou mapu nájemného vypracovávat a vládě ke schválení předkládat dvakrát ročně, což je četnost, která účelům návrhu přípravy vyhlášky Ministerstvem pro místní rozvoj plně vyhovuje. U cenové mapy Ministerstva financí se předpokládá využití pro celou řadu účelů, proto bude konkrétní podoba cenových map pro využití v rámci zákona o podpoře v bydlení specifikována ve vyhlášce MMR, kdy vyhláška může cenové mapy např. aktualizovat s odlišnou frekvencí, než s jakou budou aktualizovány cenové mapy Ministerstva financí.
Na údaje o výši nájemného v cenové mapě nájemného jsou navázány
· minimální garanční plnění při poskytování garancí (§ 65 odst. 1; 200 %),
· maximální garanční plnění při poskytování garancí obcí nebo hlavním městem Prahou (čl. I bod 1 a čl. II bod 2 návrhu souvisejícího změnového zákona; 400 %),
· maximální výše nájemného podle nájemní smlouvy při poskytování garancí (§ 66 odst. 4; 100 %),
· maximální výše nájemného podle nájemní smlouvy při poskytování podnájemního bydlení [§ 69 odst. 3 písm. b); 100 %],
· maximální výše podnájemného podle podnájemní smlouvy při poskytování podnájemního bydlení (§ 70 odst. 3; 100 %] a
· maximální výše podporovaného obecního bydlení podle nájemní smlouvy při poskytování podporovaného obecního bydlení (§ 74 odst. 3; 100 %).
Údaje v cenové mapě nájemného Ministerstva financí budou založeny na datech o nabídkových cenách nájemního bydlení zveřejňovaných na realitních portálech. Tato data budou zpracována pomocí modelu hedonické regrese. Výsledkem modelu bude odhad tržního nájemného pro referenční malý (34 m2), střední (60 m2) a velký byt (88 m2). Modelovaná cena referenčního bytu bude očištěna o vliv kvalitativních charakteristik, jako je stav, vybavenost, typ stavební konstrukce nebo velikost bytu. Odhad tržní ceny bude vypočítán vždy zvlášť pro každé katastrální území na základě místních dat. V případě, že se v daném katastrálním území bude vyskytovat příliš malý počet inzerovaných nabídek nájemního bydlení (méně než 250), budou využita data z území v okruhu do 30 km. Výsledná data budou kontrolována na vzorku dat o realizovaných nájemních cenách.
V ustanovení se také navrhuje zavést pro Ministerstvo pro místní rozvoj legislativní zkratku „ministerstvo“.
K § 11
K odst. 1
Navrhuje se na jednom místě vyjmenovat správní orgány, které budou vykonávat působnost podle návrhu zákona. Jsou jimi Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo práce a sociálních věcí, krajské úřady a kontaktní místa (obecní úřady obce s rozšířenou působností).
V rámci zákona mají jednotlivé správní orgány kompetence a oprávnění, uvedené u odůvodnění jednotlivých písmen odstavce 1.
K písm. a)
Mezi správními orgány vykonávajícími působnost podle návrhu zákona se navrhuje uvést Ministerstvo pro místní rozvoj.
Ministerstvo pro místní rozvoj je i podle § 14 odst. 1 kompetenčního zákona ústředním orgánem státní správy ve věcech politiky bydlení a podle § 14 odst. 2 téhož zákona spravuje finanční prostředky určené k zabezpečování politiky bydlení a koordinuje činnosti ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při zabezpečování politiky bydlení, včetně koordinace financování těchto činností, pokud tyto prostředky přímo nespravuje.
Z tohoto základního určení působnosti Ministerstva pro místní rozvoj pak vychází i skutečnost, že právě toto ministerstvo vypracovalo ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí tento návrh zákona.
V jednotlivých ustanoveních návrhu zákona se navrhuje stanovit konkrétní případy výkonu působnosti Ministerstvem pro místní rozvoj. Ministerstvo pro místní rozvoj
· stanoví standardy kvality činnosti kontaktního místa (§ 25 odst. 3),
· stanoví podobu formuláře žádosti o podpůrné opatření (§ 28 odst. 1),
· stanoví podobu formuláře žádosti o prodloužení platnosti zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření (§ 37 odst. 5),
· stanoví podobu formuláře žádosti o změnu údaje o potřebném v evidenci (§ 39 odst. 3),
· stanoví podobu formuláře žádosti o výmaz bytu z evidence (§ 57 odst. 3),
· provádí kontrolu souladu údajů v evidenci se skutečností (§ 59 odst. 1),
· stanoví standardy kvality poskytování garancí (68 odst. 3),
· stanoví standardy kvality poskytování podnájemního bydlení (73 odst. 3),
· provádí kontrolu podpůrných opatření, vyjma asistence (§ 88 odst. 2),
· kontroluje nadměrnou vyrovnávací platbu a v případě potřeby rozhoduje o povinnosti vrátit nadměrnou vyrovnávací platbu (§ 90 odst. 2),
· rozhoduje o žádostech o přiznání příspěvku na poskytování podpůrných opatření, vyjma asistence, které podal kraj nebo hl. m. Praha (§ 92 odst. 2, § 100 an.),
· stanoví výši příspěvků a navýšení příspěvku na správu (§ 97 odst. 1),
· rozhoduje o prodloužení doby přiznání příspěvku, je-li poskytovatelem kraj nebo hl. m. Praha a nejde-li o příspěvek na poskytování asistence (§ 106),
· vyplácí příspěvky na poskytování podpůrných opatření (vyjma příspěvků na poskytování asistence) kraji nebo hlavnímu městu Praze (§ 109 odst. 1),
· přijímá příspěvky vracené krajem nebo hl. m. Prahou, nejde-li o příspěvky na poskytování asistence (§ 110 odst. 1 a 2),
· přijímá vyúčtování a přeplatek od kraje nebo hl. m. Prahy, nejde-li o příspěvky na poskytování asistence (§ 111 odst. 1 a 2, § 112 odst. 3),
· stanoví náležitosti vyúčtování příspěvků (§ 111 odst. 3),
· vyzývá k vrácení určené částky a tuto částku přijímá, je-li poskytovatelem kraj nebo hl. m. Praha a nejde-li o příspěvky na poskytování asistence (§ 113),
· nechává se informovat o rozhodných skutečnostech poskytovatelem, je-li poskytovatelem kraj nebo hl. m. Praha a nejde-li o příspěvky na poskytování asistence, a může tyto poskytovatele také vyzvat k informování o těchto skutečnostech (§ 115),
· provádí u podporované osoby zápisy, změny a výmazy v evidenci, je-li poskytovatelem kraj nebo hl. m. Praha a nejde-li o poskytování asistence (§ 116),
· uděluje pověření k poskytování podpůrných opatření, vyjma asistence, pro kraje nebo hl. m. Prahu (§ 121 odst. 2, § 124, 127, 131, 134),
· zapisuje údaje o poskytovateli a o udělení pověření do evidence, je-li poskytovatelem kraj nebo hl. m. Praha a nejde-li o pověření k poskytování asistence (§ 128, 132, 135),
· zapisuje a vymazává údaje o správních obvodech kontaktních míst, ve kterých hodlá poskytovatel poskytovat podpůrná opatření, je-li poskytovatelem kraj a nejde-li o poskytování asistence (§ 142), a vyrozumívá poskytovatele, kteří jsou krajem nebo hl. m. Prahou, o změnách těchto údajů (§ 143),
· nařizuje nebo samo činí potřebná opatření potřebná ke zjednání nápravy nesprávného postupu krajského úřadu při změně údajů o poskytovateli u podpůrných opatření, vyjma asistence (§ 144),
· může provádět kontrolu, zda poskytovatelé podpůrných opatření, vyjma asistence, splňují podmínky pro udělení pověření a informuje krajský úřad o provedené kontrole (§ 145 odst. 2 a 4),
· rozhoduje o odnětí pověření a podmíněném odnětí pověření kraji nebo hl. m. Praze, nejde-li o pověření k poskytování asistence (§ 148, 149),
· zapisuje údaje o odnětí pověření nebo podmíněném odnětí pověření kraji nebo hl. m. Praze a vyrozumívá o tom kontaktní místa nejde-li o pověření k poskytování asistence (§ 150),
· jako nadřízený orgán krajského úřadu a Magistrátu hl. m. Prahy rozhoduje o odvoláních proti jejich rozhodnutím v prvním stupni v ostatních věcech, než jsou příspěvek na poskytování asistence a pověření k poskytování asistence (§ 11 odst. 4 návrhu zákona, § 89 odst. 1 správního řádu),
· vyplácí příspěvky na financování podpůrných opatření, vyjma asistence, krajům (§ 154 odst. 1),
· stanoví způsob výpočtu výše finančních prostředků na financování podpůrných opatření, vyjma asistence (§ 155 odst. 1),
· rozhoduje o vyplacení a vyplácí další prostředky na financování podpůrných opatření, vyjma asistence, krajům (§ 158 odst. 1),
· spravuje a provozuje evidenci (§ 161 odst. 2),
· provádí změny v údajích vedených v evidenci, nestanoví-li jiná ustanovení navrhovaného zákona zvláštní postup (§ 162 odst. 2),
· má v evidenci přístup k údajům o všech bytech (§ 163 odst. 1),
· má v evidenci přístup k údajům o všech potřebných a podporovaných osobách (§ 164),
· má v evidenci přístup k jiným než veřejně přístupným údajům o poskytovatelích (§ 165 odst. 2),
· má přístup k vyjádření o nepotřebnosti (§ 173 odst. 2),
· má přístup k vyjádření o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření (§ 176 odst. 2), a
· má přístup k vyjádření o navýšení příspěvku na poskytování asistence prvního a druhého stupně (§ 179 odst. 3),
· stanoví podobu elektronických formulářů, na nichž se činí podání v přechodném období [§ 182 odst. 2 písm. b)].
Ve věcech, které se týkají asistence v bydlení však působí v podobném postavení Ministerstvo práce a sociálních věcí (vizte níže).
K písm. b)
Mezi správními orgány vykonávajícími působnost podle návrhu zákona se navrhuje uvést Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Úloha MPSV je podobná jako úloha MMR, týká se nicméně pouze záležitostí asistence v bydlení. V jednotlivých ustanoveních návrhu zákona se navrhuje stanovit konkrétní případy výkonu působnosti Ministerstvem práce a sociálních věcí. Ministerstvo práce a sociálních věcí
· stanoví obsah úkonů při činnostech v rámci asistence (§ 76 odst. 3),
· pořádá vstupní kurz pracovníků asistence a stanoví jeho obsah, průběh a způsob zakončení (§ 81 odst. 2 a 3),
· označuje akreditované programy vhodné pro další vzdělávání pracovníků asistence (§ 82 odst. 3).
· stanoví standardy kvality poskytování asistence (§ 85 odst. 3),
· provádí kontrolu řádného poskytování asistence (§ 90 odst. 3),
· rozhoduje o žádosti o přiznání příspěvku na poskytování asistence, je-li žadatelem kraj nebo hl. m. Praha (§ 92 odst. 2, § 100 an.),
· vyplácí příspěvky na poskytování asistence kraji nebo hl. m. Praze (§109 odst. 1),
· přijímá příspěvky na poskytování asistence vracené krajem nebo hl. m. Prahou (§ 110 odst. 3),
· přijímá vyúčtování a přeplatek od kraje nebo hl. m. Prahy, jde-li o příspěvky na poskytování asistence (§ 111 odst. 1 a 2 a 112 odst. 3),
· vyzývá k vrácení určené částky a tuto částku přijímá, je-li poskytovatelem kraj nebo hl. m. Praha a jde-li o příspěvky na poskytování asistence (§ 113),
· nechává se informovat o rozhodných skutečnostech poskytovatelem, je-li poskytovatelem kraj nebo hl. m. Praha a jde-li o příspěvky na poskytování asistence, a může tyto poskytovatele také vyzvat k informování o těchto skutečnostech (§ 115),
· provádí u podporované osoby zápisy, změny a výmazy v evidenci, pokud ji poskytuje asistenci kraj nebo hl. m. Praha (§ 116),
· uděluje pověření k poskytování asistence pro kraje nebo hl. m. Prahu (§ 121 odst. 2, § 124 a 138),
· zapisuje údaje o poskytovateli asistence a o udělení pověření do evidence, je-li poskytovatelem asistence kraj nebo hl. m. Praha a jde-li o poskytování asistence (§ 139),
· provádí změnu údajů o poskytovateli asistence, kterým je kraj nebo hl. m. Praha (§ 142),
· vyrozumívá poskytovatele asistence, kterým je kraj nebo hl. m. Praha o změnách údajů v evidenci nebo o jejich neprovedení (§ 143),
· nařizuje nebo samo činí potřebná opatření potřebná ke zjednání nápravy nesprávného postupu krajského úřadu při změně údajů o poskytovateli u asistence (§ 144),
· může provádět kontrolu, zda poskytovatelé asistence splňují podmínky pro udělení pověření, a informuje krajský úřad o provedené kontrole (§ 145 odst. 3 a 4),
· rozhoduje o odnětí pověření k poskytování asistence a podmíněném odnětí pověření k poskytování asistence kraji nebo hl. m. Praze, nejde-li o pověření k poskytování asistence (§ 148 a 149),
· zapisuje údaje o odnětí pověření k poskytování asistence nebo podmíněném odnětí pověření k poskytování asistence kraji nebo hl. m. Praze a vyrozumívá o tom kontaktní místa (§ 150),
· jako nadřízený orgán krajského úřadu a Magistrátu hl. m. Prahy rozhoduje o odvoláních proti jejich rozhodnutím v prvním stupni, ve věcech příspěvku na poskytování asistence a pověření k poskytování asistence (§ 11 odst. 5 návrhu zákona, § 89 odst. 1 správního řádu),
· vyplácí příspěvky na financování asistence krajům (§ 154 odst. 4),
· stanoví způsob výpočtu výše finančních prostředků na financování asistence (§ 155 odst. 2),
· rozhoduje o vyplacení a vyplácí další prostředky na financování asistence krajům (§ 158 odst. 4),
· provádí změny v údajích vedených v evidenci, nestanoví-li jiná ustanovení navrhovaného zákona zvláštní postup (§ X 162 odst. 2),
· má v evidenci přístup k údajům o všech bytech (§ 163 odst. 1),
· má v evidenci přístup k údajům o všech potřebných a podporovaných osobách (§ 164),
· má v evidenci přístup k jiným než veřejně přístupným údajům o poskytovatelích (§ 165 odst. 2),
· má přístup k vyjádření o navýšení příspěvku na poskytování asistence prvního a druhého stupně (§ 179 odst. 3),
Působnost mezi ministerstvy je tak rozdělena – MPSV se věnuje záležitostem asistence v bydlení, MMR pak přísluší zbytková působnost, např. ve věcech poskytování garancí, podnájemního bydlení a podporovaného obecního bydlení. MPSV a MMR budou také poskytovat metodickou pomoc nejen podřízeným orgánům (krajským a obecním úřadům), ale i poskytovatelům, a to podle výše uvedeného rozdělení působnosti.
K písm. c)
Mezi správními orgány vykonávajícími působnost podle návrhu zákona se navrhuje uvést krajské úřady. Podle § 31 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze pak bude vykonávat přenesenou působnost svěřenou krajskému úřadu také Magistrát hlavního města Prahy.
Krajské úřady mají působnost zejména v otázce příspěvků, udělování pověření a jako nadřízené orgány kontaktních míst pro bydlení (včetně rozhodování o odvoláních proti rozhodnutí kontaktních míst).
V jednotlivých ustanoveních návrhu zákona se navrhuje stanovit konkrétní případy výkonu působnosti krajskými úřady. Krajský úřad
· nařizuje kontaktnímu místu, aby učinilo potřebná opatření ke zjednání nápravy ve věci zápisu údajů o fyzických osobách do evidence podle části třetí [§ 43 písm. a)],
· činí potřebná opatření ke zjednání nápravy ve věci zápisu údajů o fyzických osobách do evidence podle části třetí [§ 43 písm. b)] a případně vyrozumívá fyzické osoby (§ 42 obdobně),
· provádí kontrolu souladu údajů o bytu v evidenci se skutečností (§ 59 odst. 1),
· nařizuje kontaktnímu místu, aby učinilo potřebná opatření ke zjednání nápravy ve věci zápisu údajů o bytech do evidence [§ 61 písm. a)],
· činí potřebná opatření ke zjednání nápravy ve věci zápisu údajů o bytech do evidence [§ 61 písm. b)],
· kontroluje řádné provádění podpůrného opatření, na jehož poskytování byl přiznán příspěvek (§ 90 odst. 1),
· rozhoduje o žádostech o přiznání příspěvků (§ 92 odst. 1, § 100 an.),
· rozhoduje o žádostech o prodlužení doby přiznání příspěvku (§ 106),
· vyplácí příspěvky (§ 109),
· přijímá příspěvky vrácené poskytovateli (§ 110),
· přijímá roční vyúčtování a přeplatek od poskytovatelů (§ 111, § 112 odst. 1 a 2),
· vyzývá k vrácení určené částky (§ 113),
· nechává se informovat o rozhodných skutečnostech a může také vyzvat poskytovatele, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek, jeho výši nebo výplatu (§ 115),
· provádí u podporované osoby zápisy, změny a výmazy v evidenci (§ 116),
· vyřizuje žádosti o udělení pověření (§ 121 odst. 1, § 124),
· uděluje základní pověření k poskytování garancí a podnájemního bydlení (§ 127),
· zapisuje poskytovatele do evidence společně s údajem o udělení základního pověření k poskytování garancí a podnájemního bydlení a údajem o správních obvodech kontaktních míst, ve kterých poskytovatel hodlá poskytovat garance nebo podnájemní bydlení (§ 128),
· uděluje rozšířené pověření k poskytování garancí a podnájemního bydlení (§ 131),
· zapisuje poskytovatele do evidence společně s údajem o udělení rozšířeného pověření k poskytování garancí a podnájemního bydlení a údajem o správních obvodech kontaktních míst, ve kterých poskytovatel hodlá poskytovat garance nebo podnájemní bydlení (§ 132),
· uděluje pověření k poskytování podporovaného obecního bydlení (§ 134),
· poskytovatele do evidence společně s údajem o udělení pověření k poskytování podporovaného obecního bydlení (§ 135),
· uděluje pověření k poskytování asistence (§ 138),
· zapisuje poskytovatele do evidence společně s údaji o asistenci podle § 137 písm. a) a údajem o udělení pověření, zároveň vkládá do evidence doklady podle § 137 písm. b) až d) (§ 139),
· provádí změnu údajů o správních obvodech kontaktních míst, ve kterých poskytovatel hodlá poskytovat podpůrná opatření (§ 140 odst. 1),
· vkládá nové údaje a provádí změnu údajů, které byly součástí žádosti o udělení pověření (§ 140 odst. 2),
· provádí změnu údajů v evidenci oznámenou podle § 141 odst. 1 (§ 142 odst. 1)
· kontroluje, zda poskytovatel splňuje podmínky pro udělení pověření i po jeho udělení (§ 145 odst. 1),
· může odejmout pověření, které udělil (§ 146 a 148),
· může zahájit řízení o odnětí pověření (§ 147),
· může namísto rozhodnutí o odnětí pověření rozhodnout o podmíněném odnětí pověření (§ 149),
· zapisuje do evidence údaj o odnětí pověření, údaj o době, po kterou nemůže být poskytovateli opětovně uděleno pověření, a údaj o podmíněném odnětí pověření (§ 150),
· žádá ministerstvo o vyplacení dalších prostředků na financování podle § 153 odst. 1 písm. a). (§ 157 odst. 1),
· odvádí nevyužité prostředky zpět do státního rozpočtu (§ 160),
· provádí změny v údajích vedených v evidenci, nestanoví-li jiná ustanovení navrhovaného zákona zvláštní postup (§ 162 odst. 2),
· má v evidenci přístup k údajům o bytech, které se nachází v jeho správním obvodu nebo mimo jeho správní obvod, při výkonu kontroly poskytovatele (§ 163 odst. 2),
· má přístup k vyjádření o navýšení příspěvku na poskytování asistence (§ 179 odst. 3),
· uděluje rozšířené pověření k poskytování garancí a podnájemního bydlení v souladu s § 181 (§ 181 odst. 3).
Dále v souladu s § 61 odst. 3 zákona o obcích budou krajské úřady poskytovat metodickou pomoc kontaktním místům.
K písm. d)
Mezi správními orgány vykonávajícími působnost podle návrhu zákona se navrhuje uvést kontaktní místa pro bydlení, pro něž se navrhuje zavést legislativní zkratku „kontaktní místo“. Kontaktními místy jsou podle odstavce 2 obecní úřady obcí s rozšířenou působností (blíže vizte odůvodnění k odstavci 2).
V jednotlivých ustanoveních návrhu zákona se navrhuje stanovit konkrétní případy výkonu působnosti kontaktními místy. Kontaktní místo
· poskytuje základní poradenství (§ 15),
· zajišťuje poskytování specializovaného poradenství (§ 16),
· provádí v evidenci záznam o poskytnutí poradenství (§ 17 odst. 1),
· poučuje osobu, které poskytuje základní poradenství, o některých předpokladech vyhovění žádosti o podpůrné opatření (§ 17 odst. 2),
· nabízí osobě, které bylo poradenství poskytnuto, bezplatné vyhotovení záznamu o poskytnutí poradenství (§ 17 odst. 3),
· koordinuje poskytování podpůrných opatření ve svém správním obvodu (§ 18),
· provádí kontrolu řádného poskytování podpůrného opatření (§ 19 odst. 1)
· provede v evidenci záznam o provedené kontrole podpůrného opatření (§ 19 odst. 3),
· vloží do evidence fotografie, pokud je při kontrole pořídilo (§ 19 odst. 4),
· vypracovává a zveřejňuje pro území svého správního obvodu alespoň jednou za 3 roky zprávu o bydlení (§ 20),
· může požádat územně samosprávný celek nebo jiný orgán o informace potřebné k vypracování zprávy o bydlení (§ 22),
· zveřejní zprávu o bydlení na svém webu po dobu 11 let (§ 23 odst. 1),
· vyřizuje žádosti o podpůrné opatření a provádí zápisy na základě žádosti o podpůrné opatření (část třetí hlava I a III),
· vyřizuje žádosti o změně údaje o potřebném (část třetí hlava II a III),
· vyřizuje žádost o zápis bytu do evidence (část čtvrtá hlava I),
· provádí změny údajů o bytu v evidenci (část čtvrtá hlava II) a kontroluje soulad údajů v evidenci se skutečností (§ 59 odst. 1),
· svolává koordinační jednání při ukončení poskytování asistence nebo pokud podporovaná osoba neposkytuje součinnost k poskytování asistence a plní další související úkoly (§ 84),
· uloží údaj o oznámení předčasného ukončení podpůrného opatření, vyjma asistence, považuje-li oznámení za hodnověrné (§ 87 odst. 2),
· vydává souhlas se změnou vhodného bytu (§ 114 odst. 1),
· poskytuje vyjádření, zda se poskytovatel dopustil hrubého porušení povinností vyplývajících z navrhovaného zákona (§ 130 odst. 2),
· provádí změny v údajích vedených v evidenci, nestanoví-li jiná ustanovení navrhovaného zákona zvláštní postup (§ 162 odst. 2),
· má v evidenci přístup k údajům o bytech, které se nacházejí v jeho správním obvodu (161 odst. 3),
· má v evidenci přístup k údajům o všech potřebných a podporovaných osobách (§ 164),
· má v evidenci přístup k jiným než veřejně přístupným údajům o poskytovatelích (§ 165 odst. 2),
· vydává vyjádření o osobách evidovaných v seznamu potřebných (§ 169),
· vydává vyjádření o nepotřebnosti a má k němu přístup (§ 173),
· vydává vyjádření o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření a má k němu přístup (§ 176)
· vydává vyjádření o navýšení příspěvku na poskytování asistence prvního a druhého stupně a má k nim přístup (§ 179).
Kontaktní místo je díky své působnosti rovněž příslušným orgánem obce, který by měl být dle § 340 občanského soudního řádu vyrozuměn o tom, že má dojít k výkonu rozhodnutí vyklizením.
K odst. 2
Navrhuje se stanovit, že působnost kontaktního místa vykonává obecní úřad obce s rozšířenou působností. Více než 200 obecních úřadů obcí s rozšířenou působností poskytne dostatečně hustou síť úřadů zabývajících se podporou v bydlení na nejnižší úrovni.
Působnost kontaktních míst však budou vykonávat také některé městské části hlavního města Prahy (vizte § 13 a přílohu č. 5 k návrhu zákona) a s nejvyšší pravděpodobností také některé městské části nebo městské obvody územně členěných statutárních měst.
K odst. 3
Navrhuje se výslovně stanovit, že nadřízeným správním orgánem kontaktního místa, tedy obecního úřadu obce s rozšířenou působností, je na úseku podpory v bydlení podle tohoto návrhu zákona krajský úřad.
K odst. 4
Navrhuje se stanovit, že nadřízeným správním orgánem krajského úřadu je Ministerstvo pro místní rozvoj. Jedná se o obecné pravidlo, k němuž je speciální pravidlo stanovené v následujícím odstavci, podle kterého je v některých věcech nadřízeným správním orgánem krajského úřadu Ministerstvo práce a sociálních věcí. Ministerstvo pro místní rozvoj tedy bude nadřízeným správním orgánem kontaktního místa ve všech věcech podle tohoto návrhu zákona, ve kterých nebude nadřízeným správním orgánem krajského úřadu Ministerstvo práce a sociálních věcí.
K odst. 5
Navrhuje se stanovit, že v taxativně vyčtených věcech, které se týkají asistence v bydlení je nadřízeným správním orgánem krajského úřadu Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Agenda asistence v bydlení je totiž odborně velmi blízká jiným agendám MPSV, zejména sociálním službám, a proto je účelné využít odborný aparát MPSV.
K § 12
Pro vyloučení pochybností a aby bylo možné čerpat příspěvek na výkon státní správy, se stanovuje, že činnost krajského úřadu a kontaktního místa je výkonem státní správy.
K § 13
Ustanovení je speciální vůči § 11 odst. 1 písm. d) a § 11 odst. 2. V případě hl. m. Prahy budou kontaktními místy úřady městských částí uvedených v příloze zákona, nestanoví-li Statut hlavního města Prahy jinak.
K § 14
Jednou z hlavních činností prováděných kontaktním místem bude zajišťování poradenství v bydlení, pro které se v § 14 navrhuje zavést legislativní zkratku „poradenství“. Poskytování poradenství je preventivní činností, která má předcházet nutnosti poskytování nákladnějších podpůrných opatření.
K § 15
Navrhuje se stanovit, že kontaktní místo vždy přímo poskytuje základní poradenství. Některé činnosti základního poradenství se navrhuje výslovně uvést demonstrativním výčtem už v zákoně.
V rámci základního poradenství kontaktní místo doporučí také vhodné odborné služby (sociální odbor obce, poskytovatele sociálních služeb, poskytovatele pobytových služeb a podobně). Základní poradenství také zahrnuje pomoc s orientací v dávkovém systému a doporučení uplatnění nároku na konkrétní dávky.
Základní poradenství se provádí formou rozhovoru (osobního či telefonického), popřípadě písemnou formou e-mailem. Posouzení bytové situace podle zde nemá představovat žádný formální ani méně formální správní úkon ani sled správních úkonů a v této fázi se nejedná ani o sociální šetření. Úředník kontaktního místa pro bydlení s člověkem probere jeho situaci, posoudí ji (zváží ji) a na základě této úvahy pak člověku navrhne další postup. Posouzení je zde nutné vnímat jako úvahu v kontextu navržení dalšího postupu. Výstupem je záznam o poskytnutí poradenství, jehož struktura a obsah bude základním vodítkem pro postup při posouzení bytové situace. Na poskytnutí základního poradenství může bezprostředně navazovat žádost o zápis potřebného do evidence. Kontaktní místo má při tom povinnost poskytnout žadateli nezbytnou pomoc.
„Navržení dalšího postupu“ zahrnuje zejména informování o možnostech bydlení ve správním obvodu kontaktního místa, které jsou dostupné a vhodné pro žadatele, i doporučení a zprostředkování specializovaného poradenství. Zahrnuje rovněž doporučení dalších podpůrných služeb (například sociálních či jiných služeb), včetně předání kontaktu.
Základní poradenství je pozitivně vymezeno zejména tím, že se musí týkat bydlení („poradenství“ je pouze legislativní zkratkou pro „poradenství v bydlení“). Dále je pak negativně vymezeno taxativním výčtem činností, které jsou specializovaným poradenstvím. Služby, které jsou ještě náročnější než specializované poradenství, např. vypracování nebo pomoc při vypracování složitých podání, nebudou kontaktním místem zajišťovány.
K § 16
K odst. 1
Navrhuje se stanovit, že specializované poradenství kontaktní místo zajišťuje, čímž se míní, že může buď tyto činnosti vykonávat samo prostřednictvím zaměstnanců obce zařazených do obecního úřadu, nebo že může poskytování tohoto poradenství zajistit smluvně u jiných osob. Těmito jinými osobami budou typicky zřejmě dluhové poradny, advokáti, realitní zprostředkovatelé apod. a obvykle tak budou činit za úplatu, kterou kontaktní místo poskytne. Tyto osoby budou muset splňovat kvalifikační požadavky pro poskytování specializovaného poradenství, pokud tak zvláštní právní předpis stanoví. Budou tedy splňovat požadavky pro úplatné poskytování právních služeb (advokáti), pro poskytování služeb realitního zprostředkování podnikatelským způsobem (realitní zprostředkovatelé), pro poskytování služeb dluhového poradenství a podobně.
Bude samozřejmě možné, aby kontaktní místo některé činnosti specializovaného poradenství poskytovalo přímo a některé zajišťovalo smluvně jinými osobami. Lze předpokládat, že k využití jiných osob k poskytování specializovaného poradenství bude docházet zejména v případech, kdy kontaktní místo nebude mít dostatečné vlastní personální kapacity na poskytování specializovaného poradenství a kdy tyto služby nebudou dostupné od jiných poskytovatelů.
Vzhledem k větší náročnosti poskytování specializovaného poradenství (a tedy i vyšším nákladům na jeho poskytování) se navrhuje stanovit, že se specializované poradenství smí poskytovat pouze osobám, kterým poskytnutí specializovaného poradenství doporučilo kontaktní místo při základním poradenství. Takové doporučení bude uváděno v záznamu o poskytnutí základního poradenství.
K odst. 2
Jedná se o taxativní výčet činností v rámci specializovaného poradenství, proto pokud by kontaktní místo poskytovalo služby nad rámec zde uvedených služeb, nevztahoval by se na ně příspěvek na výkon státní správy v přenesené působnosti.
K písm. a)
Pomoc při uplatňování práv souvisejících s bydlením představuje zejména výklad konkrétních nájemních a podnájemních smluv k bytu a výklad právních předpisů souvisejících s bydlením ve vztahu ke konkrétní situaci osoby, které se poradenství poskytuje. Dá se předpokládat, že specializované poradenství podle písmene a) leckdy plynule přejde do specializovaného poradenství podle písmene b).
K písm. b)
V jednoduchých podáních jsou zejména zahrnuta všechna formulářová podání, námitky proti výpovědi nájmu, jednoduchá žaloba na neplatnost výpovědi, nebo žádost o dávky pomoci v hmotné nouzi a státní sociální podpory.
Jednoduchým podáním není zejména dovolaní nebo ústavní stížnost.
K písm. c)
Může jít o jakékoliv zadlužení, které vniklo v souvislosti s bydlením, nebo které má podstatný negativní dopad na schopnost udržet si nebo získat vyhovující bydlení.
K písm. d)
Osobou v postavení obdobném pronajímatelovu může být například nájemce při podnájmu, vypůjčitel u výprosy a výpůjčky, vedoucí azylového domu nebo ubytovatel.
K písm. e)
Služby podle tohoto ustanovení zahrnují také zejména pomoc s orientací na realitním trhu, aktivní vyhledávání nabídek vyhovujícího bydlení, oslovování poskytovatelů bydlení, doprovázení na jednání s poskytovateli bydlení a podporu při uzavírání nájemní nebo obdobné smlouvy.
K odst. 3
Doporučuje-li kontaktní místo specializované poradenství, poučí osobu, které se poskytuje základní poradenství, o skutečnosti, že specializované poradenství je možné poskytnout pouze pokud osoba poskytne své identifikační údaje.
K § 17
K odst. 1
Poskytuje-li se poradenství několika osobám z jedné domácnosti najednou, může kontaktní místo vyhotovit jeden záznam o poskytnutí poradenství, do kterého je možné (nikoliv povinné) uvést více osob. Typicky může jít o manžele, registrované partnery nebo rodiny s dětmi.
V záznamu se uvede zejména
a) označení kontaktního místa,
b) datum, kdy bylo poradenství poskytnuto,
c) adresa místa, kde bylo poradenství poskytnuto, nebylo-li poskytnuto na dálku,
d) stručný popis situace osoby, které se poradenství poskytlo,
e) stručný popis poskytnutého poradenství, včetně doporučení využít specializovanou poradenskou službu, pokud ji kontaktní místo pro bydlení doporučilo,
f) věk osoby, které se poskytlo poradenství, její povolání a nejvyšší dosažené vzdělání, pokud je tato osoba sdělí; nesdělí-li osoba, které se poskytlo poradenství, svůj věk, a je-li možné její věk odhadnout, zapíše se do záznamu alespoň její odhadovaný věk,
g) další informace nezbytné pro poskytnutí poradenství či doporučení vhodného postupu.
Žádá-li o to osoba, které bylo poradenství poskytnuto, zapíše kontaktní místo pro bydlení do záznamu o poskytnutí poradenství také identifikační údaje osoby, které bylo poradenství poskytnuto.
Pokud bylo poskytnuto základní poradenství a specializované poradenství zároveň, vyhotoví kontaktní místo pro bydlení pouze jeden společný záznam o poradenství.
Poskytuje-li poradenství samo KMB, i bez stanovení lhůty platí, že záznam provede neprodleně. Je-li poradenství poskytováno třetí osobou (v případě specializovaného poradenství), KMB provede záznam neprodleně po převzetí údajů, které obdrží od této třetí osoby.
K odst. 2
Jelikož je poskytnutí základního poradenství podmínkou pro vyhotovení žádosti, musí o této skutečnosti kontaktní místo poskytovatele poučit.
K odst. 3
Navrhuje se stanovit, že kontaktní místo nabídne každé osobě, které bylo poradenství poskytnuto, bezplatné vyhotovení záznamu o poskytnutí poradenství. Nezáleží na tom, zda je poradenství poskytováno osobně, nebo na dálku telefonicky nebo e-mailem. Kontaktní místo může nabídnout jak listinnou, tak elektronickou podobu záznamu o poskytnutí poradenství.
Je-li poradenství poskytováno na dálku, zahrnuje bezplatné vyhotovení záznamu o poskytnutí poradenství také jeho bezplatné zaslání ať už na osobou uvedenou adresu elektronické pošty, nebo datovou schránkou, nebo poštou na osobou uvedenou doručovací adresu.
K § 18
Poskytování podpůrných opatření koordinuje kontaktní místo. Koordinační role kontaktního místa je široká a spočívá v zajišťování fungování systému podpory v bydlení na svém území. Kontaktní místo zejména doporučuje potřebnému poskytovatele, který poskytuje podpůrná opatření ve správním obvodu kontaktního místa a o kterém se lze důvodně domnívat, že je schopen žadateli podpůrná opatření poskytnout.
Bude zpracována metodika MMR pro výkon koordinační role kontaktního místa. Níže jsou uvedeny různé příklady koordinace realizované kontaktním místem (KMB):
Kontaktní místo bude také zřejmě orgánem podpory v bydlení, se kterým přijde potřebný nejčastěji do styku. Dá se proto také předpokládat, že právě vůči němu bude potřebný zpravidla uplatňovat svoje právo podle čl. 15 odst. 1 a 3 GDPR, tedy právo na poskytnutí informací o údajích, které se o něm vedou v evidenci.
Jelikož není stanoveno, v jaké lhůtě tak kontaktní místo učiní, rozumí se, že tak učiní bez zbytečného odkladu, tedy ihned, je-li to možné. Typicky zřejmě půjde o osobní návštěvu kontaktního místa, kdy si fyzická osoba na přepážce vyžádá tento výpis. Vyloučit však nelze ani požádání o výpis a jeho vydání elektronicky, např. za použití informačního systému datových schránek. Vždy je však potřeba pamatovat, že musí dojít k dostatečnému ztotožnění osoby, která o výpis žádá, aby kontaktní místo neporušilo právo evidované osoby na ochranu osobních údajů vydáním výpisu někomu jinému než evidované osobě, popř. jejímu zmocněnci, opatrovníkovi apod.
Nejdůležitější je poskytnutí výpisu pro potřebné, kteří teprve hledají poskytovatele, který by jim poskytl podpůrné opatření. I bez součinnosti kontaktního místa budou moci kontaktovat poskytovatele a předat mu výpis, který osvědčuje, že k okamžiku vyhotovení výpisu o něm byly v evidenci uvedeny určité údaje – např. údaj o potřebě bytového podpůrného opatření nebo údaj o příslušnosti k některé ze skupin zvláště potřebných osob podle přílohy č. 4.
K § 19
Na kontrolu poskytování podpůrných opatření se samozřejmě vedle zvláštních ustanovení zákona o podpoře v bydlení použije obecná právní úprava zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).
K odst. 1
Aby nedocházelo k nesprávnému poskytování podpůrných opatření, musí kontaktní místo kontrolovat jejich poskytování. Zjistí-li na straně poskytovatele nedostatky, předá kontrolní protokol spolu s podnětem ke krajskému úřadu nebo finančnímu úřadu. Řádné poskytování znamená poskytování podpůrného opatření v souladu s minimálními požadavky stanovenými zákonem, v případě asistence v bydlení, poskytování garancí a poskytování podnájemního bydlení také vyhláškami, kterými se stanoví standardy kvality poskytování daného podpůrného opatření.
Kontrolu lze provádět nejen návštěvou v obydlí (odst. 2), ale také například rozhovorem s podporovanou osobou, s vlastníkem bytu, vyžádáním listin (například kontrola záznamů v evidenci o provedených úkonech asistence aj.
Navrhuje se výslovně stanovit, že kontrola řádného poskytování podpůrného opatření může zahrnovat i kontrolu souvisejících povinností poskytovatele. Typicky se bude jednat o povinnosti, které vyplývají ze zákona, nikoliv ze smluvního vztahu mezi poskytovatelem a podporovanou osobou nebo mezi poskytovatelem a vlastníkem bytu v případě poskytování garancí. Takovou povinností je např. informační povinnost poskytovatele podporovaného obecního bydlení vůči poskytovateli asistence (§ 75), povinnost vkládat do evidence asistenční plány, záznamy o plnění asistence a aktualizace asistenčních plánů (§ 79 odst. 5), další informační povinnosti poskytovatelů asistence (§ 83), povinnost kteréhokoliv poskytovatele svolat jednání při hrozbě ztráty bydlení (§ 88).
Podobná „doprovodná“ povinnost však nemusí být podrobně specifikována přímo v zákoně. Ustanovení § 85 obsahuje i zákonné zmocnění pro vydání vyhlášky o standardech kvality poskytování asistence. Tato vyhláška bude obsahovat mj. i standardy dokumentace poskytování asistence [§ 85 odst. 2 písm. d)]. Předpokládá se, že Ministerstvo práce a sociálních věcí jako standard stanoví, že se provádí záznam o každém provedeném úkonu asistence. Během kontroly pak bude moci kontaktní místo (popřípadě krajský úřad nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí podle § 90 odst. 1, 3 a 4) zkoumat, zda poskytovatel asistence skutečně takové záznamy vede, zda odpovídají skutečnosti a zda z nich nevyplývá, že měl poskytovatel asistence splnit jinou svoji povinnost, např. informovat kontaktní místo o neposkytování součinnosti podporovanou osobou podle § 83 písm. b), vrátit část příspěvku na poskytování asistence podle § 110 odst. 3 nebo informovat krajský úřad o neposkytování součinnosti podporovanou osobou podle § 115 odst. 1.
Konkrétní postup při kontrole bude stanoven ve standardech kvality kontaktního místa a navazujících metodikách.
K odst. 2
S ohledem na čl. 12 odst. 3 Listiny se stanovuje, že kontrola v obydlí je možná pouze se souhlasem osoby, která v něm bydlí.
Je vhodné, aby kontrolující orgán, který má v úmyslu provádět kontrolu v obydlí, o tom s předstihem informoval osobu, která v obydlí bydlí, oznámil rozsah a obsah kontroly, stejně jako její účel. Tím bude také zvýšena pravděpodobnost vpuštění kontrolujících osob do obydlí. Praxe může ukázat i jiné, účinnější způsoby, jak přimět osobu, která v obydlí bydlí, ke vpuštění kontrolující osoby do obydlí. Nikdy však nebude možné vytvářet nátlak na osobu, která v obydlí bydlí, aby kontrolu umožnila – souhlas musí být v každém případě udělen svobodně.
Příklady dobré praxe pak budou případně zahrnuty do metodiky pro kontaktní místa.
K odst. 3
Navrhuje se stanovit, že kontaktní místo provede v evidenci záznam o provedené kontrole, jejích závěrech a popřípadě také o vyřízení námitek poskytovatele proti kontrolnímu zjištění a o podání podnětu krajskému nebo finančnímu úřadu. Úřední osoby provedou tento záznam pomocí uživatelského rozhraní evidence, které je navede pomocí příslušných kolonek k vyplnění.
Není výslovně stanovena lhůta, ve které musí kontaktní místo záznam provést. Stejně jako v jiných obdobných případech platí, že tak kontaktní místo učiní bez zbytečného odkladu. Předpokládá se, že kontaktní místo nejprve provede záznam o kontrole (a jejích závěrech), aniž by čekalo na případné podání námitek a jejich následné vyřízení. Po vyřízení případných námitek pak bude v evidenci záznam o kontrole doplněn záznamem o vyřízení námitek. Obdobné platí i pro podání podnětu krajskému nebo finančnímu úřadu – i k těmto úkonům může totiž dojít s jistou časovou prodlevou po samotném provedení kontroly.
Provedení záznamu o provedené kontrole v evidenci nelze směšovat s vyhotovením kontrolního protokolu. Ustanovení o kontrolním protokolu v kontrolním řádu nejsou § 19 odst. 3 dotčena.
K odst. 4
Navrhuje se výslovně stanovit povinnost vložit do evidence fotografie bytu, pokud byly při kontrole pořízeny. Fotografie mohou mít vliv na posouzení řádného poskytování podpůrného opatření a také na posouzení souladu údajů evidovaných o bytu se skutečností [§ 50 odst. 1 písm. b), § 52 písm. b)].
K § 20
Stanovuje se četnost vypracování a zveřejnění zprávy pro bydlení. Za dobu tří let dochází zpravidla k dostatečně podstatné změně, aby bylo odůvodněné vyhotovení nové zprávy pro bydlení.
K § 21
Zpráva o bydlení obsahuje informace potřebné k posouzení potřeby a dopadů podpory v bydlení v daném místě. Tomu odpovídá rozsah informací uváděných ve zprávě o bydlení. Pro zhodnocení bytových potřeb obyvatel ve správním obvodu a o uspokojování těchto potřeb budou využita především data z evidenčního systému KMB. Půjde zejména o informace o počtu, a struktuře žadatelů o podpůrná opatření (úspěšných i neúspěšných), včetně demografických charakteristik či příslušnosti k zvláště potřebným skupinám dle přílohy č. 4 zákona. Dále bude obsahem zprávy zhodnocení poskytování podpůrných opatření (počty osob s potřebou jednotlivých druhů podpůrných opatření a počty osob, kterým byly poskytnuty jednotlivé druhy podpůrných opatření), vč. kapacit poskytovatelů. V neposlední řadě KMB na základě sběru dalších zdrojů dat odhadne počet osob bez vyhovujícího bydlení a vývoje bytové nouze v posledních třech letech. Zpráva se dále zaměřuje na informace o počtu a struktuře obecních bytů v rámci správního obvodu KMB, pravidlech pronájmu těchto bytů, dostupnosti pro ohrožené osoby či na informace o plánované výstavbě cenově dostupného nájemního bydlení ve sledovaném území.
Data získaná ze zpráv o bydlení umožní rovněž vhodné nastavení investic a dotačních programů tak, aby reagovaly na potřeby v území. Další podrobnosti o obsahu a způsobu vypracování zprávy o bydlení budou uvedeny ve Standardech kvality činnosti kontaktního místa.
K § 22
Navrhuje se stanovit územním samosprávným celkům a jiným orgánům veřejné správy povinnost součinnosti při vypracování zprávy o bydlení, aby nedocházelo k nemožnosti zprávu o bydlení vypracovat.
Pokud orgán veřejné správy požadovanou informaci nemá, vyrozumí o tom kontaktní místo bez zbytečného odkladu. Z navrhovaného ustanovení nelze v žádném případě dovozovat, že by na základě žádosti o součinnost mělo docházet k vytvoření nové informace.
K § 23
Navrhuje se stanovit, že zprávu o bydlení zveřejní kontaktní místo na internetových stránkách obce po dobu nejméně 7 let.
Doba 7 let se jeví jako dostatečná pro zpřístupnění zprávy o bydlení. Na internetových stránkách obce tedy budou v jeden okamžik uveřejněny alespoň 3 zprávy o bydlení zároveň. To poskytne i široké veřejnosti možnost vyhodnotit vývoj bytové situace v území.
K § 24
K odst. 1
Stanovuje se četnost vypracování a zveřejnění státní zprávy o bydlení. Četnost zhotovení koresponduje s četností zveřejnění zprávy o bydlení za jednotlivá KMB, ze kterých státní zpráva o bydlení vychází.
K odst. 2
Státní zpráva o bydlení sestává z informací ze všech zpráv o bydlení za jednotlivá ORP, dat extrahovaných z evidenčního systému a informací o struktuře a využití bytového fondu ve vlastnictví státu a právnických osob ovládaných státem. Na celostátní úrovni v daném intervalu zhodnocuje míru sociálního a prostorového vyloučení, vyhodnocuje funkčnost aplikovaného systému podpory bydlení a přináší doporučení k efektivnějšímu naplňování bytové potřeby obyvatel České republiky, a to včetně zacílení státních investic do bydlení.
K odst. 3
Navrhuje se stanovit, že se § 22 použije obdobně. To znamená, že se navrhuje stanovit územním samosprávným celkům a jiným orgánům veřejné správy povinnost součinnosti při vypracování státní zprávy o bydlení, aby bylo možné zprávu o bydlení vypracovat. Na rozdíl od § 22 se však dá očekávat, že drtivou většinu potřebných informací bude mít již ministerstvo k dispozici z jednotlivých zpráv o bydlení vypracovaných a zveřejněných kontaktními místy.
Největší význam tak bude mít odstavec 3 ve vztahu k bytům ve vlastnictví státu – ústřední správní úřady, např. Ministerstvo obrany, budou mít povinnost na vyžádání sdělit Ministerstvu pro místní rozvoj příslušné údaje.
K odst. 4
Navrhuje se stanovit, že státní zprávu o bydlení zveřejní ministerstvo na svých internetových stránkách po dobu nejméně 23 let. Stanovená doba zveřejnění zaručí, že v jeden čas bude široké veřejnosti k dispozici takové množství státních zpráv o bydlení, které umožní sledovat a zhodnotit dlouhodobý vývoj bytové situace v České republice. Předpokládá se, že krom státní zprávy o bydlení bude ministerstvo zveřejňovat i dílčí statistiky sestavené z dat z evidenčního systému.
K odst. 5
Navrhuje se stanovit, že ministerstvo zveřejní na úřední desce po dobu nejméně 30 dnů odkaz na internetové stránky, kde je státní zpráva o bydlení zveřejněna. Na rozdíl od § 23 odst. 2, se ale nenavrhuje stanovit povinnost umožnit náhled do státní zprávy o bydlení v listinné podobě.
K § 25
Stanovují se meze zákonného zmocnění pro vydání vyhlášky se standardy kvality činnosti kontaktního místa. Standardy kvality jsou nezbytné pro správné fungování systému podpory v bydlení.
K § 26
Navrhuje se vymezit pojmy údaj o potřebě podpůrného opatření, údaj o potřebě bytového podpůrného opatření a údaj o potřebě asistence.
Tyto údaje vztahující se k osobám zapisuje do evidence kontaktní místo na žádost těchto osob. Je-li v evidenci u osoby zapsán údaj o potřebě bytového podpůrného opatření, může jí poskytovatel poskytnout garance, podnájemní bydlení nebo podporované obecní bydlení podle tohoto zákona s vidinou přiznání příspěvku na poskytování odpovídajícího podpůrného opatření. Je-li v evidenci u osoby zapsán údaj o potřebě asistence, může jí poskytovatel poskytnout asistenci s vidinou přiznání příspěvku na poskytování asistence.
K § 27
Postup kontaktního místa při zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření do evidence:
1. Osoba žádá kontaktní místo o zápis některého z údajů o potřebě podpůrného opatření nebo o zápis kombinace těchto údajů (§ 26 a 28 odst. 2 návrhu). Pokud o to žadatel stojí, úředník kontaktního místa mu poradí, o co je vhodné žádat, a pomůže mu s vyplněním žádosti (§ 4 odst. 1 a 4 a § 37 odst. 3 správního řádu).
2. Je-li to nezbytné, vyzve kontaktní místo žadatele k doplnění žádosti či odstranění vad (§ 37 odst. 3 správního řádu).
3. Je-li to potřeba ke zjištění stavu věci, provede kontaktní místo šetření bytové situace (§ 31 odst. 1 až 3 návrhu). Sociální pracovník, který šetření fakticky uskuteční, provede o šetření záznam v evidenci (§ 31 odst. 4 a 5 návrhu).
4. Kontaktní místo údaj o potřebě podpůrného opatření zapíše (§ 32 odst. 1 návrhu). Pokud žadatel samotný ještě v evidenci zapsán není, zapíše jej kontaktní místo zároveň se zápisem údaje o potřebě podpůrného opatření.
5. Zjistí-li krajský úřad, že kontaktní místo nepostupovalo v souladu s právními předpisy, buď nařídí kontaktnímu místu, aby ve stanovené lhůtě učinilo potřebná opatření ke zjednání nápravy, nebo sám učiní potřebná opatření ke zjednání nápravy (§ 43 návrhu).
Žádostí není zahájeno správní řízení. Na postupy podle této části se použije část čtvrtá správního řádu. Bude se totiž jednat o zápis do evidence na základě žádosti, který se v případě naplnění zákonem stanovených podmínek provede (vizte § 158 odst. 1 správního řádu ve spojení s § 155 odst. 2 správního řádu). Nebudou-li splněny zákonné předpoklady pro zápis požadovaného údaje, kontaktní místo údaj nezapíše a žadatele o tom vyrozumí. Vyrozumění o neprovedení požadovaného zápisu se bude řídit § 42 odst. 2 návrhu, který bude speciální právní úpravou vůči § 155 odst. 3 správního řádu v tom smyslu, že kontaktní místo žadatele vyrozumí o neprovedení požadovaného zápisu a jeho důvodech, přestože o toto vyrozumění žadatel výslovně nepožádal. Zápis údaje do evidence představuje evidenční úkon, který nebude žadatelům (v případě hlavy I) ani potřebným (v případě hlavy II) zakládat práva, ani jim ukládat povinnosti. Nebude se tedy autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech těchto osob, a proto se nebude jednat o správní řízení podle části druhé a třetí správního řádu, zakončené správním rozhodnutím.
K odst. 1
Žádost o podpůrné opatření (tedy žádost o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření k dosažení nebo udržení vyhovujícího bydlení) mohou podat dvě skupiny osob.
První skupinou jsou osoby, kterým bylo v posledním roce před podáním žádosti poskytnuto základní poradenství a v záznamu o tomto poradenství (uloženém v evidenci) jsou uvedeny jejich identifikační údaje. Jedná se o způsob, jak předejít většímu počtu žádostí o podpůrné opatření, které by byly zamítnuty z toho důvodu, že žadateli k dosažení nebo udržení vyhovujícího bydlení postačují méně nákladné intervence, než jsou podpůrná opatření podle zákona o podpoře v bydlení. Podmínka uvedení identifikačních údajů v záznamu o základním poradenství se navrhuje stanovit s ohledem na to, že je potřeba jednoduše prokázat poskytnutí základního poradenství.
Žadateli postačí, pokud mu základní poradenství poskytlo kterékoliv kontaktní místo, nemusí se jednat o kontaktní místo, kterému nyní podává žádost o podpůrné opatření. Žadatel tedy může např. využít v březnu 2030 základní poradenství kontaktního místa v České Lípě a v květnu 2030 podat žádost o podpůrné opatření u kontaktního místa v Děčíně.
Druhou skupinou jsou osoby, kterým se poskytuje podpůrné opatření. Tyto osoby budou svoje žádosti podávat s cílem udržet si bydlení, které získaly díky zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření v minulosti. Poskytování základního poradenství těmto osobám, přestože o to osoby samy nestojí a vyhledají základní poradenství pouze kvůli naplnění podmínek stanovených zákonem, by bylo neúčelné jak pro kontaktní místo, tak pro žadatele.
K odst. 2
Pro osoby, které nejsou občany České republiky, jsou navíc stanoveny další předpoklady pro podání žádosti o podpůrné opatření. Navrhované předpoklady jsou povětšinou převzaty ze zákona o pomoci v hmotné nouzi a upraveny tak, aby byla výslovně zmíněna práva osob, kterým podle předpisů Evropské unie náleží právo na obdobné zacházení jako s občany České republiky.
K odst. 3
Hledisko bydliště na území České republiky v odstavci 2 bylo převzato ze zákona o pomoci v hmotné nouzi. Proto se navrhuje, aby bylo toto hledisko totožné s hlediskem podle zákona o pomoci v hmotné nouzi. V současnosti stanovení § 5 odst. 6 zákona o pomoci v hmotné nouzi následující:
„(6) Osoba má bydliště na území České republiky, zejména pokud se zde dlouhodobě zdržuje, vykonává zde výdělečnou činnost, žije zde s rodinou, plní zde povinnou školní docházku nebo se zde soustavně připravuje na budoucí povolání, popřípadě existují jiné významné důvody, zájmy či aktivity, jejichž vzájemná souvislost dokládá sepětí této osoby s Českou republikou.“.
V případě změny tohoto ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi dojde nepřímo i ke změně právní normy vyjádření § 27 odst. 3, což se jeví jako vhodné, neboť není důvod pro rozdíly mezi těmito právními úpravami.
K § 28
K odst. 1
Žádost o podpůrné opatření se podává na formuláři, jehož podobu stanoví prováděcí právní předpis. Tyto formuláře budou mít jak listinnou, tak elektronickou podobu. Díky formulářovému podání se sníží počet vadných žádostí, a tedy i výzev k doplnění žádosti. Formulářová podání také usnadní práci úředním osobám vyřizujícím tyto žádosti, neboť budou údaje ve formulářovém podání přehledně rozčleněny. Dá se předpokládat, že velká část žadatelů svoji žádost podá osobně na pracovišti kontaktního místa, přičemž jim úředníci kontaktního místa budou pomáhat s vyplněním formuláře.
K odst. 2
Žadatel v žádosti uvede údaj, o jehož zápis žádá. Předpokládá se, že na příslušných řádcích formuláře žádosti budou zaškrtávací pole. Žadatel bude moci požádat o zápis jednoho i více údajů.
K odst. 3
Žadatel je povinen v žádosti o podpůrné opatření uvést také identifikační údaje ostatních členů své domácnosti. Mezi dospělými je průvodním znakem vedení společné domácnosti zejména jejich společné hospodaření. Návrh zákona však mezi členy domácnosti zahrnuje také osoby bez možnosti samostatně hospodařit, tedy zejména děti, ale i těžce mentálně postižené dospělé. Žádá-li žadatel o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření, míní se zde žadatelova domácnost v tom složení, které lze vzhledem k okolnostem případu předpokládat v případě úspěšného nastěhování žadatele do vhodného bytu.
To zejména znamená, že je mezi členy žadatelovy domácnosti potřeba zahrnout také děti v náhradní rodinné péči nebo ve školském zařízení pro výkon ústavní výchovy, které se v případě získání vyhovujícího bydlení pravděpodobně stanou členy žadatelovy domácnosti. (Typicky se takto děti navrátí ke svým rodičům, ale lze si představit i případy, kdy se přestěhují např. ke svojí babičce, které bude poskytnuto podpůrné opatření.)
Jindy může jít o případy, kdy se stávající domácnost rozdělí, např. kdy se dcera se svým manželem či druhem, případně i dítětem, odstěhuje od svých nebo od jeho rodičů. Podobně však může dojít k současnému rozdělení a sloučení domácností, např. pokud se žena s dítětem odstěhuje od rodičů a sestěhuje se s partnerem a jeho dítětem z předchozího vztahu. Lze uvažovat také o prostém sestěhování dvou lidí, tedy o sloučení dvou jednočlenných domácností do jedné domácnosti dvoučlenné, např. když by poskytnutí podpůrného opatření umožnilo sestěhování dvou osamělých seniorů.
Žádá-li žadatel o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření, je povinen uvést v žádosti o podpůrné opatření také svoje specifické potřeby nebo specifické potřeby jiného člena svojí domácnosti podle přílohy č. 2.
Počet členů žadatelovy domácnosti je totiž relevantní nejen pro přestěhování žadatele a ostatních členů jeho domácnosti do vhodného bytu, ale také pro poskytování asistence a její zprostředkování, resp. koordinaci jejího poskytování kontaktním místem. Kontaktní místo např. může zprostředkovat poskytování asistence poskytovatelem asistence, který se zaměřuje na pomoc rodinám s více dětmi, případně naopak poskytovatelem asistence, který se zabývá zejména pomocí osamělým seniorům. Specifické potřeby podle přílohy č. 2 jsou však relevantní pouze pro vyhodnocování vhodnosti bytu, kam by se měl potřebný s ostatními členy svojí domácnosti přestěhovat. Proto se specifické potřeby podle přílohy č. 2 sledují pouze v případě, kdy má být zapsán nebo kdy je již zapsán údaj o potřebě bytového podpůrného opatření.
Správnost uvedených údajů ověřuje kontaktní místo pro bydlení (§ 32 odst. 2). To je nezbytné k zajištění souladu těchto údajů v evidenci se skutečností, který je zase nezbytný pro to, aby byli lidé zabydlováni do bytů, které jsou pro ně vhodné, případně aby jim byla vhodným způsobem poskytována asistence. Lze si představit případy, kdy žadatel uvede jako člena své domácnosti osobu, která jím není, s cílem zvýšení svých šancí na získání vyhovujícího bydlení. Takové podvodné jednání by mělo být zjistitelné řádným provedením šetření bytové situace (§ 31), případně provedením jiných důkazů, které vyvrátí tvrzení o blízkém vztahu dané osoby k žadateli.
K odst. 4
Žadatel může současně požádat také o zápis údaje o svojí příslušnosti nebo příslušnosti člena své domácnosti ke skupině osob podle přílohy č. 4 nebo o zápis údaje o nedostatku vyhovujícího bydlení bezprostředně ohrožujícím jeho život nebo zdraví nebo život nebo zdraví členu jeho domácnosti. To je podstatné pro případné zohlednění zvláštní potřebnosti žadatele [§ 7 písm. a) a c), § 101 a 173], případně pro navýšení příspěvku na poskytování podpůrného opatření (§ 99, 176, 179).
Je čistě v zájmu žadatele, aby o zápis těchto údajů požádal, proto se jejich zápis ponechává na jeho vůli. Nicméně lze předpokládat, že pokud žadatel podání žádosti o podpůrné opatření zkonzultuje s úředníkem kontaktního místa, doporučí mu tento úředník, aby o zápis takových údajů požádal, pokud se shodují se skutečností.
K § 29
K vyřízení žádosti o podpůrné opatření je příslušné kontaktní místo, tedy obecní úřad obce s rozšířenou působností. Místní příslušnost se řídí § 11 odst. 1 písm. d) správního řádu.
K § 30
Jelikož mají osoby s nestabilním bydlením leckdy evidovanou jinou adresu místa trvalého pobytu než adresu, na které se skutečně zdržují, je vhodné stanovit doplňkovou příslušnost kontaktního místa pro bydlení, která doplňuje (nikoliv nahrazuje) obecnou místní příslušnost podle správního řádu.
K odst. 1
Kritérii této doplňkové příslušnosti je alespoň dvouletý pobyt, práce nebo studium ve správním obvodu kontaktního místa pro bydlení, aby se předešlo podávání žádostí kontaktním místům, k jejichž správnímu obvodu nemá žadatel podstatný vztah. Pojem „pracuje“ je potřeba vykládat nejen jako výkon závislé práce, ale také jako výkon samostatné výdělečné činnosti.
Věta poslední pak cílí na osoby, které nemají zajištěné žádné bydlení (ani nevyhovující), a proto ani nelze mluvit o jejich bydlišti (vizte také odůvodnění k § 3 odst. 1). Podobným způsobem je druhotně určena příslušnost např. v § 37 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže.
K odst. 2
Pro účely určení doplňkové místní příslušnosti kontaktního místa pomocí místa, kde žadatel pracuje, se stanoví právní fikce, která místo, kde žadatel pracuje, zužuje. Žadatel totiž např. může nákladním vozem rozvážet květiny po květinářstvích rozmístěných na území celých Čech, a každý týden tak pracuje ve správních obvodech mnoha kontaktních míst. Obdobně např. živnostník-instalatér může každý den pracovně navštívit hned několik správních obvodů kontaktních míst.
Částečnou inspirací tohoto ustanovení je § 34a zákoníku práce.
K odst. 3
Žadatel musí již ve své žádosti prokázat, že je dána doplňková místní příslušnost kontaktního místa. U žadatele, který bydlí v nájmu, to bude typicky nájemní smlouva. U žadatele, který se dovolává místa svého pracoviště, to bude typicky pracovní smlouva obsahující dostatečně úzké určení místa výkonu práce. U žadatele, který se dovolává místa, kde studuje, se bude jednat typicky o potvrzení o studiu. Žadatel, který se dovolává toho, že se ve správním obvodu kontaktního místa zdržuje, předloží např. potvrzení provozovatele azylového domu, kde se zdržuje nikoliv přechodně nebo účtenky vystavené provozovatelem ubytovny. Osoby bez přístřeší mohou předkládat např. potvrzení nocleháren, poskytovatelů sociálních služeb nebo charitativních organizací, popř. i příkazovými bloky (dříve „pokutový blok“), které popisují skutky spáchané ve správním obvodu kontaktního místa.
K odst. 4
Navrhuje se stanovit, že se pro účely určení doplňkové místní příslušnosti považuje území hlavního města Prahy nebo územně členěného statutárního města za jeden správní obvod. V hlavním městě Praze a v některých územně členěných statutárních městech se totiž očekává zřízení několika kontaktních míst. Požadavek na to, aby žadatel musel mít bydliště, pracoviště nebo místo studia stabilně v obvodu jednoho kontaktního místa, by byl nepřiměřený. Obzvláště při zohlednění častějšího stěhování osob s nestabilním bydlením.
K odst. 5
Ustanovení stanoví vzájemný vztah návrhu zákona a správního řádu ve věci místní příslušnosti. Je stanoveno najisto, že doplňková místní příslušnost není ke správnímu řádu ve vztahu speciality, tedy její úprava nevylučuje obecnou úpravu místní příslušnosti podle správního řádu, ale rozšiřuje ji. Jinak řečeno, žadatel může podávat žádost o podpůrné opatření jak v místě svého evidovaného trvalého pobytu (obecná úprava podle správního řádu), tak v místech podle odst. 1.
Dojde-li žádost o podpůrné opatření kontaktnímu místu, které není příslušné ani podle § 11 odst. 1 písm. d) správního řádu, ani podle § 30 zákona o podpoře v bydlení, postoupí tuto žádost podle § 12 správního řádu kontaktnímu místu, které je příslušné podle § 11 odst. 1 písm. d) správního řádu, tedy tomu kontaktnímu místu, v jehož správním obvodu má žadatel adresu místa trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince.
K § 31
K odst. 1 a 2
Je-li to při vyřizování žádosti o podpůrné opatření nezbytné pro zjištění stavu věci, provede se šetření bytové situace žadatele. Toto šetření bude zpravidla kombinovat rozhovor se žadatelem (popřípadě i s ostatními členy jeho domácnosti) a ohledání na místě. Ke zdárnému provedení šetření, tedy ke shromáždění potřebných zjištění, bude zpravidla potřeba aktivní součinnost žadatele a v některých případech také ostatních členů jeho domácnosti.
Dá se předpokládat, že při prvním vyhodnocování žádosti o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření, bude šetření bytové situace prováděno ve velké většině případů.
K odst. 3
Žadateli musí být včas sděleno místo, datum a čas šetření bytové situace, aby mohl poskytnout potřebnou součinnost, popřípadě aby svoje obydlí připravil na návštěvu sociálního pracovníka, který šetření bytové situace provádí.
K odst. 4
Navrhuje se stanovit, aby mohl šetření bytové situace provést pouze sociální pracovník podle zákona o sociálních službách. Je důvodné se domnívat, že kvalifikace a zkušenosti sociálního pracovníka umožní shromáždění poznatků, které budou kontaktnímu místu stačit k provedení úvahy, zda jsou splněny předpoklady pro zápis údaje o potřebě podpůrného opatření do evidence.
Jelikož tuto činnost vykonává kontaktní místo při výkonu vrchnostenské veřejné správy, musí být sociální pracovník zaměstnancem obce zařazeným do obecního úřadu.
K odst. 5
Sociální pracovník provede o šetření záznam v evidenci tím, že v uživatelském rozhraní evidence vyplní příslušné kolonky a následně potvrdí provedení záznamu v evidenci (samozřejmostí bude možnost průběžně si uložit rozepsaný záznam). O provedení záznamu bude evidencí vyrozuměno kontaktní místo, které opis záznamu zašle (ať už v listinné, nebo elektronické podobě) žadateli.
K odst. 6
Navrhuje se upravit situace, kdy žádost o podpůrné opatření vyřizuje krajský úřad. K tomu může dojít při postupu podle § 43 písm. b), kdy krajský úřad může sám činit potřebná opatření ke zjednání nápravy předchozího protiprávního postupu kontaktního místa. Mimo jiné může krajský úřad sám vyřídit celou žádost o podpůrné opatření.
K písm. a)
Navrhuje se stanovit, že pokud vyřizuje žádost o podpůrné opatření krajský úřad, nemusí šetření bytové situace provádět jen „krajský“ sociální pracovník, ale krajský úřad může požádat o provedení šetření kontaktní místo. Důvodem je nejen nedostatek sociálních pracovníků na některých krajských úřadech, ale také výtečná znalost místního prostředí ze strany obecních sociálních pracovníků. Tato věta je zvláštním ustanovením k § 13 odst. 1 větě první správního řádu. Navrhuje se totiž stanovit, že krajský úřad může požádat o provedení šetření kontaktní místo, aniž by musel dojít k závěru, že tento úkon může provést pouze s obtížemi nebo s neúčelnými náklady.
K písm. b)
Navrhuje se stanovit zvláštní pravidlo oproti odstavci 5 větě poslední: Pokud žádost o podpůrné opatření vyřizuje krajský úřad při zjednávání nápravy podle § 43 písm. b), předává opis záznamu o šetření bytové situace on. Výjimku z tohoto zvláštního pravidla představuje případ, kdy šetření provedl sociální pracovník kontaktního místa, přestože žádost vyřizuje krajský úřad, a to v návaznosti na žádost podle písmene a). V takovém případě předává opis záznamu o šetření (v souladu s odstavcem 5 větou poslední) opět kontaktní místo.
K § 32
K odst. 1
Kontaktní místo bude v první řadě na základě shromážděných podkladů vyhodnocovat, zda je žadatel osobou v bytové nouzi (§ 2). Žádá-li žadatel o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření, bude kontaktní místo následně zkoumat, zda žadatel skutečně potřebuje k dosažení nebo udržení vyhovujícího bydlení, aby mu byly poskytovány garance, podnájemní bydlení nebo podporované obecní bydlení podle tohoto zákona. Způsob vyhodnocení této skutečnosti bude podrobně upraven v metodice pro kontaktní místa. Dojde-li kontaktní místo k závěru, že ano, údaj o potřebě bytového podpůrného opatření zapíše. (Výjimky stanoví § 33 a 34.)
Obdobně se bude postupovat u žádosti o zápis údaje o potřebě asistence. Budou-li splněny předpoklady pro zápis údaje o potřebě podpůrného opatření, ale žadatel ještě nebude v evidenci vůbec evidován, kontaktní místo pro bydlení jej do evidence zapíše.
Zápis údaje o potřebě podpůrného opatření, stejně jako všechny jiné zápisy, změny a výmazy údajů v evidenci, jsou úkony podle § 158 odst. 1 správního řádu.
O zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření bude žadatel vyrozuměn v souladu s § 42 odst. 1 do 15 dnů od provedení zápisu.
Nebudou-li splněny podmínky pro zápis údaje o potřebě podpůrného opatření, kontaktní místo údaj nezapíše, žadatele o tom vyrozumí a sdělí mu důvody, které k neprovedení zápisu vedly (§ 42 odst. 2). Kontaktní místo současně vyhodnotí, zda je pro žadatele vhodné uplatnění zákonných nároků jako podání žádosti o dávku mimořádné okamžité pomoci k úhradě jednorázového výdaje spojeného s dosažením nebo udržením bydlení, podání žádosti o jinou dávku, podání žaloby na stanovení nebo zvýšení výživného apod. Pokud kontaktní místo sezná, že ano, poučí žadatele o možnosti uplatnit tyto nároky (např. o možnosti podat žádost o dávku mimořádné okamžité pomoci), případně mu doporučí využít specializované poradenství (§ 16).
Pokud fyzická osoba zažádá o zápis údaje o potřebě asistence a nezažádá o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření, ale kontaktní místo sezná, že potřebuje oba druhy podpůrných opatření, kontaktní místo zapíše do evidence jen údaj o potřebě asistence a v souladu se zásadami dobré správy upozorní žadatele (nyní již potřebného), že pokud podá žádost o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření do evidence, pravděpodobně by této žádosti bylo vyhověno. Zároveň by samozřejmě kontaktní místo vysvětlilo potřebnému faktické výhody, které by byly spojeny se zápisem údaje o potřebě bytového podpůrného opatření – zejména výrazné zvýšení pravděpodobnosti, že mu některý z poskytovatelů podpůrných opatření poskytne garance, podnájemní bydlení nebo podporované obecní bydlení.
Omezení podání opakované žádosti podle § 38 je nutné chápat v tom smyslu, že se rozlišuje žádost o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření a žádost o zápis údaje o potřebě asistence. Ve vztahu k ustanovení § 38 se jedná o dva různé druhy žádosti. To znamená, že fyzická osoba bude moci podat žádost o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření, přestože od doby vyřízení její žádosti o zápis údaje o potřebě asistence nedošlo k podstatné změně okolností ani neuplynul stanovený čas.
(Pokud naopak fyzická osoba zažádá o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření, ale nezažádá o zápis údaje o potřebě asistence, ale kontaktní místo sezná, že potřebuje oba druhy podpůrných opatření, kontaktní místo v souladu s § 35 zapíše do evidence oba tyto údaje. Vizte § 35 a níže jeho odůvodnění.)
K odst. 2
Při zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření bude potřeba zajistit, aby se údaje o členech žadatelovy domácnosti, shodovaly se skutečností. Proto se navrhuje stanovit, že kontaktní místo tyto údaje do evidence zapíše, případně i z evidence vymaže, v souladu se svými zjištěními, aniž by se muselo řídit údaji uvedenými v žádosti o podpůrné opatření. Půjde-li o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření, bude to platit i pro údaj o specifických potřebách žadatele nebo jiného člena jeho domácnosti podle přílohy č. 2.
Počet členů žadatelovy domácnosti bude totiž relevantní nejen pro přestěhování žadatele a ostatních členů jeho domácnosti do vhodného bytu, ale také pro poskytování asistence a její zprostředkování, resp. koordinaci jejího poskytování kontaktním místem. Kontaktní místo např. bude moci zprostředkovat poskytování asistence poskytovatelem asistence, který se zaměřuje na pomoc rodinám s více dětmi, případně naopak poskytovatelem asistence, který se zabývá zejména pomocí osamělým seniorům. Specifické potřeby podle přílohy č. 2 budou však relevantní pouze pro vyhodnocování vhodnosti bytu, kam by se měl potřebný s ostatními členy svojí domácnosti přestěhovat. Proto se specifické potřeby podle přílohy č. 2 budou sledovat pouze v případě, kdy má být zapsán nebo kdy již bude zapsán údaj o potřebě bytového podpůrného opatření.
Zápis na základě zjištění kontaktního místa bude nezbytný k zajištění souladu údajů v evidenci se skutečností, který zase bude nezbytný pro to, aby byli lidé zabydlováni do bytů, které pro ně budou vhodné, případně aby jim byla vhodným způsobem poskytována asistence. Lze si představit případy, kdy žadatel uvede jako člena své domácnosti osobu, která jím není, s cílem zvýšení svých šancí na získání vyhovujícího bydlení. Takové podvodné jednání by mělo být zjistitelné řádným provedením šetření bytové situace (§ 31), případně provedením jiných důkazů, které vyvrátí tvrzení o blízkém vztahu dané osoby k žadateli.
Pokud však kontaktní místo nebude mít pochybnosti o pravdivosti údajů uvedených žadatelem, samozřejmě nebude muset provádět šetření bytové situace ani jiné důkazy a svá zjištění bude moci opírat toliko o žádost o podpůrné opatření.
Kontaktní místo sice při provádění zápisů a výmazů podle § 32 odst. 2 nebude vázáno údaji, které žadatel v souladu s § 28 odst. 3 uvedl v žádosti o podpůrné opatření, ale dá se předpokládat, že kontaktní místo bude považovat údaje uvedené v žádosti za dobrý výchozí bod pro další úvahy o složení žadatelovy domácnosti a o specifických potřebách podle přílohy č. 2 jejích členů.
Zápis údaje o členech žadatelovy domácnosti a zápis o specifických potřebách podle přílohy č. 2 jsou úkony podle § 158 odst. 1 správního řádu.
O zápisu těchto údajů bude žadatel vyrozuměn podle § 42 odst. 1 do 15 dnů od provedení zápisu.
Nezapíše-li kontaktní místo do evidence údaj uvedený žadatelem v žádosti podle § 28 odst. 3, vyrozumí ho o tom podle § 42 odst. 2. Může jít např. o případ, kdy žadatel v žádosti uvede podle § 28 odst. 3 jako člena své domácnosti osobu, která jím ve skutečnosti nebude.
Naopak pokud kontaktní místo zapíše do evidence údaj, který žadatelem nebyl v žádosti v rozporu s § 28 odst. 3 uveden, vyrozumí ho o tomto zápisu kontaktní místo podle § 42 odst. 3 do 15 dnů od provedení takového zápisu. Může jít např. o případ, kdy žadatel zamlčí svoji specifickou potřebu podle přílohy č. 2.
Obdobně se bude postupovat i v případech, kdy bude kontaktní místo z evidence údaje vymazávat, ať už v souladu, nebo v rozporu s tím, co žadatelé v žádosti uvedou.
K odst. 3
Zapisuje-li kontaktní místo údaj o potřebě bytového podpůrného opatření a žádá-li žadatel také o zápis údaje o příslušnosti svojí nebo jiného člena svojí domácnosti k některé ze skupin osob podle přílohy č. 4, musí kontaktní místo vyhodnotit, jestli je žadatel nebo jiný člen jeho domácnosti skutečně příslušníkem takové skupiny. Pokud ano, zapíše tento údaj do evidence. Obdobně si kontaktní místo počíná při vyřizování žádosti o zápis údaje nedostatku vyhovujícího bydlení bezprostředně ohrožujícím život nebo zdraví žadatele nebo jiného člena jeho domácnosti.
Žadatelé budou zřejmě usilovat o zápis těchto údajů, aby dosáhli zvýhodnění oproti osobám, které tyto údaje v evidenci zapsané mít nebudou. Navrhuje se zapisovat pouze ty údaje, které jsou relevantní pro upřednostnění těchto osob podle § 101 nebo které jsou relevantní pro navýšení příspěvku podle § 99 odst. 1. Není proto zapisován údaj o příslušnosti k podskupině zvláště potřebných osob podle přílohy č. 4.
Zápis údajů podle tohoto odstavce je úkonem podle § 158 odst. 1 správního řádu.
O zápisu údaje o příslušnosti ke skupině podle přílohy č. 4 bude žadatel vyrozuměn v souladu s § 42 odst. 1 do 15 dnů od provedení zápisu. To samé platí i pro vyrozumění o zápisu údaje o bytové nouzi bezprostředně ohrožující život nebo zdraví žadatele nebo jiného člena jeho domácnosti.
Pokud žadatel požádá o zápis údaje o příslušnosti své nebo jiného člena jeho domácnosti k některé ze skupin podle přílohy č. 4, ale nebudou splněny podmínky pro zápis takového údaje, kontaktní místo takový údaj nezapíše, žadatele o tom vyrozumí a sdělí mu důvody, které k neprovedení zápisu vedly (§ 42 odst. 2). Obdobně se bude postupovat i v případě nevyhovění žádosti o zápis údaje o nedostatku vyhovujícího bydlení bezprostředně ohrožujícím život nebo zdraví žadatele nebo jiného člena jeho domácnosti.
Pokud žadatel nezažádá o zápis údaje o příslušnosti ke skupině zvláště potřebných osob podle přílohy č. 4 (ať už rovnou podle § 28 odst. 4, nebo později podle § 39 odst. 1), ale kontaktní místo shodou okolností přijde na to, že by zápis takového údaje v případě příslušné žádosti provést mohlo, mělo by kontaktní místo v souladu se zásadami dobré správy upozornit žadatele (nyní již potřebného), že může podle § 39 odst. 1 požádat o zápis údaje o příslušnosti ke skupině zvláště potřebných osob podle přílohy č. 4 a že by této žádosti bylo pravděpodobně vyhověno. Zároveň by samozřejmě kontaktní místo vysvětlilo potřebnému faktické výhody, které by byly spojeny se zápisem takového údaje – zejména prioritizaci potřebného zajištěné ustanovením § 101 a bonifikaci poskytování podpůrného opatření potřebnému podle § 99 a 174 a násl., které zvyšují pravděpodobnost, že potřebnému některý z poskytovatelů podpůrných opatření poskytne podpůrné opatření.
K odst. 4
Jedná se v podstatě o obdobu odstavce 3, avšak ve vztahu k žadatelům, u kterých budou splněny předpoklady pro zápis údaje o potřebě asistence. Navrhuje zapisovat pouze ty údaje, které budou relevantní pro navýšení příspěvku podle § 99 odst. 2 a 3. Nebude proto zapisován údaj o nedostatku vyhovujícího bydlení ohrožujícím život nebo zdraví žadatele nebo jiného člena jeho domácnosti.
Samozřejmě pokud se žadateli bude zapisovat jak údaj o potřebě bytového podpůrného opatření, tak údaj o potřebě asistence, bude možné zapsat jak údaj o příslušnosti k podskupině zvláště potřebných osob podle přílohy č. 4, tak údaj o nedostatku vyhovujícího bydlení ohrožujícím život nebo zdraví žadatele nebo jiného člena jeho domácnosti.
Zápis těchto údajů je úkonem podle § 158 odst. 1 správního řádu.
O zápisu údaje o příslušnosti ke skupině nebo podskupině podle přílohy č. 4 bude žadatel vyrozuměn v souladu s § 42 odst. 1 do 15 dnů od provedení zápisu.
Pokud žadatel požádá o zápis údaje o příslušnosti své nebo jiného člena jeho domácnosti k některé ze skupin nebo podskupin podle přílohy č. 4, ale nebudou splněny podmínky pro zápis takového údaje, kontaktní místo takový údaj nezapíše, žadatele o tom vyrozumí a sdělí mu důvody, které k neprovedení zápisu vedly (§ 42 odst. 2).
K § 33
K odst. 1
Navrhuje se stanovit, že kontaktní místo zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření nemusí provést, pokud je žadatelem osoba, které byly v bezprostředně předcházejících 2 letech poskytovány garance, podnájemní bydlení nebo podporované obecní bydlení, na které byly přiznány příspěvky, a k ukončení poskytování tohoto podpůrného opatření došlo dohodou uzavřenou se žadatelem nebo z důvodů na straně žadatele.
Důvody na straně žadatele mohou být např. vypovězení nájmu pronajímatelem pro neplacení nájemného žadatelem (v té době v postavení podporované osoby), nebo vypovězení nájmu žadatelem, aniž by pronajímatel porušoval svoje povinnosti. Důvodem na straně žadatele však může být také neuzavření nové nájemní smlouvy podle § 66 nebo 74 nebo podnájemní smlouvy podle § 70 nebo neprodloužení doby nájmu nebo podnájmu podle těchto smluv, pokud k nim došlo z důvodu na straně podporované osoby, pro který by bylo možné nájem nebo podnájem vypovědět (vizte § 87 odst. 2). Takovým důvodem by byl zejména dluh žadatele na nájemném, resp. podnájemném, pro který by bylo možné nájem nebo podnájem vypovědět. Důvody skončení poskytování garancí, podnájemního bydlení a podporovaného obecního bydlení bude moci kontaktní místo zjistit z údajů uložených v evidenci podle § 87 odst. 3. Ustanovení je vedeno snahou o efektivní využití kapacit systému podpory v bydlení. Zároveň se jeví jako spravedlivé, aby byli v systému podpory v bydlení upřednostněni lidé, kterým ještě nebylo poskytnuto podpůrné opatření nebo kterým podpůrné opatření poskytnuto bylo a nezapříčinili případné předčasné ukončení jeho poskytování.
Toto ustanovení se samozřejmě nevztahuje na případy změny vhodného bytu (§ 114).
K odst. 2
Navrhuje se stanovit, že se odstavec 1 nepoužije, představuje-li pro žadatele nebo jiného člena jeho domácnosti nedostatek vyhovujícího bydlení bezprostřední ohrožení jejich života nebo zdraví. Zájem na ochraně života a zdraví v takovém případě totiž převáží nad zájmem o co nejefektivnější využití nabídky podpůrných opatření. Zdravotní péče navíc bývá poměrně nákladná, a proto se i z čistě ekonomického hlediska může vyplatit, pokud společnost „dá druhou šanci“ osobě, která by ji jinak nedostala.
K § 34
Stanoví se pravidla pro zohlednění neodůvodnitelné zátěže. Ustanovení odkazuje na právní úpravu neodůvodnitelné zátěže v zákoně o pomoci v hmotné nouzi. Odchylně od zákona o pomoci v hmotné nouzi se nicméně stanoví, že v případě bodového hodnocení mezi 11 a 19 body se nevydává rozhodnutí, zda jde o osobu, která je neodůvodnitelnou zátěží systému. Důvody, proč kontaktní místo vyhodnotilo žadatele jako neodůvodnitelnou zátěž systému podpory v bydlení, musejí být uvedeny ve vyrozumění, resp. sdělení podle § 42 odst. 2.
K § 35
K odst. 1
Kontaktní místo zapíše údaj o potřebě asistence, pokud budou splněny předpoklady pro zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření a pokud dojde k závěru, že je asistence nezbytná pro udržení vyhovujícího bydlení žadatele. Předpoklady pro zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření jsou podání žádosti o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření k tomu oprávněnou osobou (§ 27), která je zároveň osobou v bytové nouzi a pro kterou je poskytování garancí, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení nezbytné pro dosažení nebo zachování vyhovujícího bydlení (§ 32 odst. 1), aniž by byly dány zvláštní důvody pro neprovedení zápisu (§ 33 a 34).
Zápis údaje o potřebě asistence je úkonem podle § 158 odst. 1 správního řádu.
Žadatel, který žádal o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření, bude o zápisu údaje o potřebě asistence vyrozuměn kontaktním místem podle § 42 odst. 3 do 15 dnů. Kontaktní místo zároveň žadateli sdělí důvody, proč mu byl údaj o potřebě asistence do evidence zapsán, přestože o jeho zápis nežádal. Je-li u potřebného zapsán údaj o potřebě asistence, znamená to, že poskytovateli nemůže být přiznán příspěvek na poskytování garancí, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení, pokud zároveň potřebný neuzavřel smlouvu o poskytování asistence.
Ustanovení je vedeno snahou o efektivní využití kapacit systému podpory v bydlení – je neúčelné a nehospodárné podporovat poskytování garancí, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení někomu, kdo odmítá asistenci v bydlení, kterou ale potřebuje k udržení tohoto vyhovujícího bydlení.
K § 36
K odst. 1
Doba platnosti zápisu se stanoví na 1 rok. Jedná se o dobu, během které by mělo být možné najít poskytovatele podpůrného opatření a vyřídit případnou žádost o příspěvek na poskytování podpůrného opatření. Zároveň se jedná o dobu, během níž není tolik pravděpodobná podstatná změna okolností žadatele-potřebného.
K odst. 2
Navrhuje se stanovit, aby byl potřebný v dostatečném předstihu upozorněn na konec platnosti zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření, pokud byla v žádosti o podpůrné opatření uvedena adresa elektronické pošty potřebného (tj. e-mailová adresa). Doba 80 dní by měla být dostatečné k vyřízení případné žádosti o prodloužení doby platnosti zápisu nebo k vyřízení nové žádosti o podpůrné opatření.
K § 37
Navrhuje se stanovit pravidla pro prodloužení doby platnosti zápisu o potřebě podpůrného opatření. Kontaktní místo žádosti vyhoví, pokud nedošlo k podstatné změně okolností, tedy pokud se nezlepšila situace žadatele natolik, že není v bytové nouzi nebo že mu pro překonání nebo odvrácení bytové nouze budou stačit mírnější formy pomoci (např. specializované poradenství).
Ustanovení o vyřízení žádosti o podpůrné opatření se použijí obdobně. To platí např. pro provedení šetření bytové situace, pro zohlednění neodůvodnitelné zátěže apod.
Žádost o prodloužení doby platnosti zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření se podává na formuláři, jehož podobu stanoví prováděcí právní předpis. Tyto formuláře budou mít jak listinnou, tak elektronickou podobu. Díky formulářovému podání se sníží počet vadných žádostí, a tedy i výzev k doplnění žádosti. Formulářová podání také usnadní práci úředním osobám vyřizujícím tyto žádosti, neboť budou údaje ve formulářovém podání přehledně rozčleněny.
K § 38
Navrhuje se stanovit pravidla pro opětovné podání žádosti o podpůrné opatření. Žádost o podpůrné opatření lze samozřejmě podat i u jiného kontaktního místa, než které vyřizovalo žádost předchozí. Musí být však dána místní příslušnost kontaktního místa buď základní [podle § 11 odst. 1 písm. d) správního řádu], nebo doplňková (podle § 30).
Podstatnou změnu okolností je nutné chápat jako změnu, která by mohla vést k zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření, přestože byl zápis takového údaje dříve odepřen. Může jít o situaci, kdy se žadatel stal osobou v bytové nouzi (např. přišel o vyhovující bydlení nebo došlo k podstatné změně příjmové nebo zdravotní situace, které mají přímé dopady na jeho možnost opatřit si vyhovující bydlení na trhu). Nejedná se o případy, které lze řešit prostřednictvím žádosti o provedené změny údaje (podle § 39).
Omezení podání opakované žádosti podle § 38 je pak nutné chápat v tom smyslu, že se rozlišuje žádost o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření a žádost o zápis údaje o potřebě asistence. Ve vztahu k ustanovení § 38 se jedná o dva různé druhy žádosti. To znamená, že fyzická osoba bude moci podat žádost o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření, přestože od doby vyřízení její žádosti o zápis údaje o potřebě asistence nedošlo k podstatné změně okolností ani neuplynul stanovený čas.
Pokud tedy např. fyzická osoba zažádá o zápis údaje o potřebě asistence a nezažádá o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření, ale kontaktní místo sezná, že potřebuje oba druhy podpůrných opatření, kontaktní místo zapíše do evidence jen údaj o potřebě asistence a v souladu se zásadami dobré správy upozorní žadatele (nyní již potřebného), že pokud podá žádost o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření do evidence, pravděpodobně by této žádosti bylo vyhověno. Zároveň by samozřejmě kontaktní místo vysvětlilo potřebnému faktické výhody, které by byly spojeny se zápisem údaje o potřebě bytového podpůrného opatření – zejména výrazné zvýšení pravděpodobnosti, že mu některý z poskytovatelů podpůrných opatření poskytne garance, podnájemní bydlení nebo podporované obecní bydlení.
K § 39
K odst. 1
Potřebný, tedy osoba, u níž je v evidenci veden údaj o potřebě podpůrného opatření, může požádat o provedení změny údajů, o jejichž zápis mohl požádat již při podání žádosti o podpůrné opatření. Žádostí o provedení změny údajů se rozumí i žádost o zápis nového údaje a žádost o výmaz již zapsaného údaje.
Striktně vzato by měla být stanovena povinnost oznámení změny ve složení žadatelovy domácnosti a změny ve specifických potřebách potřebného nebo jiného člena jeho domácnosti podle přílohy č. 2. Stanovení sankcí za porušení takové povinnosti však nebylo vyhodnoceno jako vhodné, a proto by norma ukládající takovou povinnost byla toliko normou imperfektní. Pro zachování co největší jednoduchosti textu bylo proto sdělení změny ve složení žadatelovy domácnosti nebo změny specifických potřeb formulováno jako možnost, nikoliv jako povinnost.
Pokud žadatel nezažádá podle § 39 odst. 1 o zápis údaje o příslušnosti ke skupině zvláště potřebných osob podle přílohy č. 4, ale kontaktní místo shodou okolností, např. v souvislosti s prováděním jiných úkonů, přijde na to, že by zápis takového údaje v případě příslušné žádosti provést mohlo, mělo by kontaktní místo v souladu se zásadami dobré správy upozornit žadatele (nyní již potřebného), že může podle § 39 odst. 1 požádat o zápis údaje o příslušnosti ke skupině zvláště potřebných osob podle přílohy č. 4 a že by této žádosti bylo pravděpodobně vyhověno. Zároveň by samozřejmě kontaktní místo vysvětlilo potřebnému faktické výhody, které by byly spojeny se zápisem takového údaje – zejména prioritizaci potřebného zajištěné ustanovením § 101 a bonifikaci poskytování podpůrného opatření potřebnému podle § 99 a 174 a násl., které zvyšují pravděpodobnost, že potřebnému některý z poskytovatelů podpůrných opatření poskytne podpůrné opatření.
K odst. 2
Příslušnost potřebného ke skupině zvláště potřebných osob podle přílohy č. 4 kontaktní místo zapíše, pouze pokud je potřebný skutečně příslušníkem takové skupiny. Proto se od potřebného vyžaduje doložení příslušnosti k takové skupině.
To samé pak platí o zápis údaje o nedostatku vyhovujícího bydlení bezprostředně ohrožujícím život nebo zdraví potřebného. Pouze pokud takové bezprostřední ohrožení skutečně existuje, zapíše kontaktní místo údaj o něm do evidence.
Obdobné pak platí i pro provádění jiných změn v evidenci, ovšem s tím rozdílem, že zde se pravdivost nahlášené změny nevztahuje pouze k zápisu, ale také k výmazu údaje (přičemž se změna údaje vždy fakticky skládá z výmazu jednoho a zápisu jiného údaje). Je proto třeba doložit jakoukoliv změnu ostatních údajů.
K odst. 3
Žádost o provedení změny evidovaného údaje se podává na formuláři, jehož podobu stanoví prováděcí právní předpis. Tyto formuláře budou mít jak listinnou, tak elektronickou podobu. Díky formulářovému podání se sníží počet vadných žádostí, a tedy i výzev k doplnění žádosti. Formulářová podání také usnadní práci úředním osobám vyřizujícím tyto žádosti, neboť budou údaje ve formulářovém podání přehledně rozčleněny.
K § 40
Navrhuje se stanovit příslušnost k provedení změn údajů o potřebném. Jeví se jako vhodné, aby se žádostí zabývalo kontaktní místo, které naposledy vyřizovalo žádost o podpůrné opatření v prvním stupni, neboť by mělo mít z předchozí úřední činnosti nejaktuálnější poznatky.
K § 41
K odst. 1
Navrhuje se stanovit, že kontaktní místo provede na základě žádosti podle § 39 změnu evidovaného údaje o potřebném, včetně údajů o jiných členech jeho domácnosti, pokud se požadovaná změna shoduje se zjištěními kontaktního místa. S výjimkou stanovenou v odstavci 2 tedy kontaktní místo zkoumá, zda požadovaný zápis nebo výmaz údaje odpovídá skutečnosti. Pokud skutečnosti neodpovídá, kontaktní místo žádosti podle § 39 nevyhoví. O tom, že žádosti nelze vyhovět, pak kontaktní místo žadatele vyrozumí a zároveň mu sdělí důvody, které ho k tomuto závěru vedly (§ 42 odst. 2).
K odst. 2
V odstavci 2 se navrhuje stanovit odchylku od obecného pravidla stanoveného odstavcem 1.
Je čistě v zájmu žadatele, aby byl v evidenci zapsán údaj o příslušnosti jeho nebo člena jeho domácnosti ke skupině nebo podskupině zvláště potřebných osob podle přílohy č. 4. Stejně je jen v jeho zájmu, aby byl v evidenci zapsán údaj o nedostatku vyhovujícího bydlení ohrožujícím života nebo zdraví jeho nebo jiného člena jeho domácnosti. S těmito zápisy se nepojí žádná přímá ani nepřímá omezení pro potřebného. Proto kontaktní místo provede výmaz těchto údajů vždy, když o to potřebný požádá, neboť není důvod předpokládat, že si potřebný žádostí o výmaz těchto údajů bude bezdůvodně škodit. O výmazu bude žadatel vyrozuměn podle § 42 odst. 1.
(Jde-li o zápis těchto údajů, použije se obecné pravidlo stanovené v odstavci 1).
K odst. 3
Stanoví se postup pro výmaz údaje o příslušnosti ke skupině zvláště potřebných osob podle přílohy č. 4 a pro výmaz údaje o bezprostředním ohrožení života nebo zdraví v důsledku nedostatku vyhovujícího bydlení, má-li k takovému výmazu dojít bez žádosti potřebného.
Výmaz je úkonem podle § 158 odst. 1 správního řádu.
O výmazu takového údaje bez žádosti potřebného je potřebný vyrozuměn kontaktním místem podle § 42 odst. 3. Zároveň kontaktní místo potřebnému sdělí důvody, pro které výmaz údaje provedlo.
K odst. 4
Stanoví se postup pro změnu údajů o členech domácnosti potřebného a o specifických potřebách potřebného a jiných členů jeho domácnosti podle přílohy č. 2, má-li k takové změně dojít bez žádosti potřebného.
Změna údaje (zápis, výmaz nebo kombinace obojího) je úkonem podle § 158 odst. 1 správního řádu.
O této změně je pak potřebný vyrozuměn podle § 42 odst. 3. Zároveň kontaktní místo potřebnému sdělí důvody, pro které změnu údaje provedlo.
K § 42
K odst. 1
Navrhuje se stanovit pravidlo pro vyrozumění potřebného o zápisu, změně nebo výmazu údaje podle části třetí, pokud k nim došlo v souladu se žádostí. Použití obratu „v souladu se žádostí“ cílí nejen na zápisy, změny a výmazy údajů, o které potřebný požádal (§ 28 odst. 2 a 4, § 39 odst. 1), ale také na zápisy, změny a výmazy údajů, které jsou v žádosti povinně uvedeny (§ 28 odst. 3).
V případě takových zápisů, změn a výmazů údajů v evidenci kontaktní místo vyrozumí potřebného o zápisu, změně nebo výmazu údaje v evidenci do 15 dnů od jejich provedení. Potřebný totiž musí vědět, že kontaktní místo není nečinné a že skutečně zápis, změnu nebo výmaz provedlo. Zároveň toto vyrozumění může potřebný předložit poskytovateli, který může zvážit, zda mu poskytne podpůrné opatření, na což by mu mohl být přiznán příspěvek.
Jako příklad použití § 42 odst. 1 lze uvést fyzickou osobu, která je již z dřívějška zapsána v evidenci a u které jsou v evidenci zapsáni jako členové její domácnosti její manžel a dcera. V žádosti o podpůrné opatření zažádá podle § 28 odst. 2 písm. b) o zápis údaje o potřebě asistence, podle § 28 odst. 3 pak uvede jako jiného člena svojí domácnosti pouze svého manžela, protože její dcera opustila společnou domácnost. Kontaktní místo dojde k závěru, že jsou splněny podmínky pro zápis údaje o potřebě asistence a podle § 32 odst. 1 tento údaj zapíše. Zároveň dojde kontaktní místo k závěru, že v domácnosti společně žijí skutečně pouze žadatelka a její manžel, a proto vymaže z evidence dceru, která byla do té chvíle v evidenci zapsána jako jiný člen žadatelčiny domácnosti. Jelikož oba tyto úkony provede kontaktní místo v souladu se žádostí (zápis údaje na žádost žadatelky, výmaz dcery v souladu s údaji uvedenými v žádosti), použije se § 42 odst. 1 a kontaktní místo vyrozumí žadatelku, nyní zároveň potřebnou, o zápisu údaje o potřebě asistence a o výmazu její dcery jako jiného člena její domácnosti. Vyrozumění bude obsahovat samozřejmě nejen sdělení skutečnosti, že k zápisu a k výmazu došlo, ale také datum, kdy byly provedeny. Zároveň podle § 42 odst. 4 budou žadatelce zrekapitulovány veškeré aktuální údaje, které o ní jsou v evidenci vedeny – mimo jiné si tedy žadatelka ověří, že její manžel je skutečně i nadále v evidenci veden jako člen její domácnosti.
(Kdokoliv však bude moci požádat kterékoliv kontaktní místo o výpis údajů, které jsou o něm v evidenci vedeny, a to podle článku 15 odst. 1 a 3 GDPR, popřípadě si tyto údaje sám bude moci zjistit prostřednictvím portálového řešení podle § 11 odst. 1 zákona o právu na digitální služby.)
Lhůta 15 dnů se jeví jako dostatečná k doručení vyrozumění pomocí fikce doručení podle § 24 odst. 1 správního řádu. Kratší doba by v tomto ohledu byla problematická, neboť by v řadě případů nebylo možné lhůtu pro vyrozumění dodržet.
K odst. 2
Navrhuje se stanovit, že pokud podle kontaktního místa nelze provést zápis, změnu nebo výmaz údaje podle části třetí v souladu se žádostí, vyrozumí o tom kontaktní místo žadatele a sdělí mu důvody, které k tomuto závěru vedly. Stejně jako v odstavci 1, cílí použití obratu „v souladu se žádostí“ nejen na zápisy, změny a výmazy údajů, o které potřebný požádal (§ 28 odst. 2 a 4, § 39 odst. 1), ale také na zápisy, změny a výmazy údajů, které jsou v žádosti povinně uvedeny (§ 28 odst. 3).
Právní norma vyjádřená v navrhovaném ustanovení je speciální vůči právní normě vyjádřené v § 155 odst. 3 správního řádu ve spojení s § 158 odst. 1 správního řádu. Podle obecné úpravy správního řádu správní orgán vyrozumí, že nelze provést úkon podle § 158 odst. 1 správního řádu, a sdělí důvody, které k tomuto závěru vedly, na požádání. Podle navrhovaného ustanovení však kontaktní místo vyrozumí žadatele o nemožnosti provést zápis, změnu nebo výmaz údaje v souladu se žádostí a důvodech, které k tomu závěru vedly, vždy, tedy nikoliv pouze na požádání.
Taková právní úprava je v souladu se zásadami dobré správy. Žadatel bude vědět, že kontaktní místo není nečinné, dozví se, že kontaktní místo neučinilo to, co podle svého přesvědčení mohl očekávat, a také se dozví, proč tomu tak bylo. Díky tomu bude moci žadatel zvážit svůj další postup, např. podá krajskému úřadu podnět k nápravě podle něj protiprávního postupu kontaktního místa podle § 43.
Oproti odstavci 1 nebo 3 se v těchto případech neprovádí před vyrozuměním jiný správní úkon, od kterého by mohla začít běžet lhůta pro vyrozumění žadatele. Formálně nelze určit okamžik, kdy úřední osoby vyřizující žádost dojdou k závěru, že nelze v evidenci provést zápis, změnu nebo výmaz údajů v souladu se žádostí. Proto navrhované ustanovení neobsahuje lhůtu, dokdy musí být žadatel vyrozuměn. V souladu se zásadami dobré správy, včetně základních zásad činnosti správních orgánů podle části první správního řádu, je však pouze postup bez zbytečných odkladů a svižné vyřízení celé věci. Kontaktní místo proto nesmí s vyrozuměním nedůvodně otálet.
Samozřejmě je možné, že v návaznosti na jednu žádost kontaktní místo vyrozumí žadatele jak podle § 42 odst. 1, tak podle § 42 odst. 2. Jako příklad lze uvést fyzickou osobu, která požádá podle § 28 odst. 2 písm. a) o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření a zároveň také podle § 28 odst. 4 písm. a) požádá o zápis údaje o svojí příslušnosti ke skupině osoby se zdravotním postižením nebo se závažnými zdravotními potížemi podle přílohy č. 4 řádku skupiny 3. Kontaktní místo dojde k závěru, že jsou splněny podmínky pro zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření a podle § 32 odst. 1 tento údaj zapíše. Zároveň však dojde k závěru, že nejsou splněny podmínky pro zápis údaje o příslušnosti žadatele ke skupině osoby se zdravotním postižením nebo se závažnými zdravotními potížemi, neboť se nepodařilo prokázat, že jeho chronické zdravotní potíže duševní povahy trvají alespoň 1 rok, a zároveň trvá jimi způsobená pracovní neschopnost „pouhé“ 3 měsíce. Kontaktní místo proto podle § 42 odst. 1 vyrozumí žadatele (nyní již potřebného), že o něm byl do evidence zapsán údaj o potřebě bytového podpůrného opatření, a to do 15 dnů od provedení tohoto zápisu, a zároveň podle § 42 odst. 2 kontaktní místo žadatele vyrozumí, že do evidence nelze zapsat údaj o jeho příslušnosti ke skupině osoby se zdravotním postižením nebo se závažnými zdravotními potížemi, přičemž uvede důvody, které je k tomuto závěru vedly. Podle § 42 odst. 4 kontaktní místo žadateli-potřebnému vypíše také všechny aktuální údaje, které jsou o něm v evidenci vedeny.
K odst. 3
Navrhuje se stanovit, že pokud provede kontaktní místo zápis, změnu nebo výmaz údaje podle části třetí, aniž by o to potřebný požádal nebo v rozporu s jeho žádostí, vyrozumí jej o tom do 15 dnů a sdělí důvody, pro které zápis, změnu nebo výmaz údaje provedlo.
K zápisu, změně nebo výmazu údaje podle části třetí, aniž by o to potřebný požádal nebo v rozporu s jeho žádostí, bude moci dojít v různých situacích.
Zaprvé se bude jednat o případy podle § 32 odst. 2, kdy kontaktní místo údaje o jiných členech žadatelovy domácnosti a údaje o specifických potřebách žadatele nebo jiných členů jeho domácnosti podle přílohy č. 2 zapíše nebo vymaže tak, aby se shodovaly se zjištěními kontaktního místa, přestože žadatel uvedl podle § 28 odst. 3 údaje, které byly neúplné nebo přímo v rozporu s pozdějšími zjištěními kontaktního místa.
Zadruhé se bude jednat o případy podle § 35, kdy kontaktní místo zapíše do evidence údaj o potřebě asistence i bez žádosti, pokud je poskytování asistence nezbytné k udržení vyhovujícího bydlení žadatele a pokud jsou splněny předpoklady pro zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření. Těmito předpoklady jsou podání žádosti o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření k tomu oprávněnou osobou (§ 27), která je zároveň osobou v bytové nouzi a pro kterou je poskytování garancí, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení nezbytné pro dosažení nebo zachování vyhovujícího bydlení (§ 32 odst. 1), aniž by byly dány zvláštní důvody pro neprovedení zápisu (§ 33 a 34).
Zatřetí se bude jednat o případy podle § 41 odst. 3, kdy kontaktní místo při své úřední činnosti dojde k závěru, že potřebný nebo jiný člen jeho domácnosti již nepřísluší ke skupině nebo podskupině zvláště potřebných osob podle přílohy č. 4 nebo že již nedostatek vyhovujícího bydlení bezprostředně neohrožuje život ani zdraví potřebného nebo jiného člena jeho domácnosti, a proto vymaže příslušné údaje z evidence, přestože o výmaz potřebný nepožádal.
Začtvrté se bude jednat o případy podle § 41 odst. 4, kdy kontaktní místo dojde při své úřední činnosti k závěru, že se složení domácnosti potřebného změnilo nebo že se změnily specifické potřeby potřebného nebo jiného člena jeho domácnosti podle přílohy č. 2, a proto provede v evidenci změny příslušných údajů, přestože o tyto změny potřebný nepožádal.
Ustanovení zmiňuje jako osobu, kterou kontaktní místo o zápisu, změně nebo výmazu vyrozumí, potřebného, neboť v okamžiku vyrozumění bude mít tato osoba v evidenci zapsán údaj o potřebě podpůrného opatření. U osob, které nemají v evidenci zapsán údaj o potřebě podpůrného opatření, totiž nebude docházet k výše uvedeným zápisům, změnám a výmazům údajů. Pakliže by se jednalo o žadatele, jehož žádosti o podpůrné opatření nebylo vyhověno, použil by se § 42 odst. 2 (vizte výše), který nezmiňuje potřebného, ale žadatele. O potřebného totiž jít může (např. pokud již má zapsán údaj o potřebě asistence a navíc žádá o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření), ale nemusí jít. O žadatele však půjde v každém případě.
Lhůta 15 dnů se jeví jako dostatečná k doručení vyrozumění pomocí fikce doručení podle § 24 odst. 1 správního řádu. Kratší doba by v tomto ohledu byla problematická, neboť by v řadě případů nebylo možné lhůtu pro vyrozumění dodržet.
K odst. 4
Navrhuje se stanovit, že kontaktní místo současně s vyrozuměním podle odstavce 1, 2 nebo 3 sdělí potřebnému nebo žadateli také veškeré aktuální údaje, které jsou o nich a o jiných členech jejich domácnosti v evidenci vedeny.
Navrhované ustanovení zajistí, aby potřebný (nebo žadatel) získal povědomí o aktuálních údajích vedených o něm a o členech jeho domácnosti v evidenci, aniž by musel žádat kontaktní místo podle čl. 15 odst. 1 a 3 GDPR o výpis těchto údajů nebo se přihlašovat do evidence, kde mu budou tyto údaje zpřístupněny [§ 11 odst. 1 zákona o právu na digitální služby, nejpozději od 1. ledna 2030, vizte § 182 odst. 2 písm. a)].
Informace předané kontaktním místem může potřebný také předložit poskytovateli podpůrných opatření, aby jej přesvědčil o tom, že má poskytovat podpůrné opatření právě jemu.
K § 43
Navrhuje se stanovit postup pro nápravu protiprávního postupu kontaktního místa. Obecná právní úprava ve správním řádu totiž neumožňuje účinné zásahy nadřízeného orgánu k nápravě protiprávního postupu podřízeného orgánu, jde-li o postup podle části čtvrté správního řádu.
K nápravě protiprávního postupu může samozřejmě dát podnět i fyzická osoba, která byla nesprávným postupem kontaktního místa poškozena.
K § 44
Navrhuje se stanovit, že o zápis bytu do evidence mohou požádat poskytovatel s pověřením k poskytování garancí a podnájemního bydlení nebo poskytovatel s pověřením k poskytování podporovaného obecního bydlení.
Na poskytování garancí, podnájemního bydlení a podporovaného obecního bydlení budou přiznány příspěvky pouze v případě, že byt, v souvislosti s nímž se dané podpůrné opatření poskytuje, není v evidenci zapsán jako nezpůsobilý byt (úvodní část ustanovení § 100 odst. 1 – způsobilost bytů zapsaných v evidenci se presumuje).
K § 45
K odst. 1
Žádost o zápis bytu se podává prostřednictvím evidence. Uživatelské rozhraní bude nastaveno tak, aby žadatel neopomenul odeslat žádost se všemi náležitostmi.
K odst. 2
Údaje vyplňované v žádosti o zápis bytu do evidence slouží k jednoznačné identifikaci bytu, k získání základní představy o podobě a vnitřním uspořádání bytu a ke spárování bytů a potřebných.
Obrat „identifikace jednotky, která byt zahrnuje, nebo která je bytem,“ vychází z dvojího pojetí jednotky. Jednotky vymezené podle již zrušeného zákona o vlastnictví bytů jsou byty – vizte § 2 písm. h) zákona o vlastnictví bytů. Jednotky vymezené podle současného občanského zákoníku byty zahrnují – vizte § 1159 občanského zákoníku.
Při výkladu pojmu podlahová plocha se bude vycházet z ustáleného výkladu předpisů stavebního práva, které pojem podlahová plocha užívají bez podrobnějšího zákonného vymezení. Do podlahové plochy bytu se nezahrnují stavební plochy (plochy nosných, dělicích nebo jiných konstrukcí – sloupy, pilíře, příčky, komíny), plochy prostor, které nejsou místností (balkón, terasa, lodžie, půda) nebo které jsou mimo byt (komora nebo sklep přístupné ze společné chodby).
Údaj o dispozicích bytu bude uváděn zažitým 1kk, 1+1, 2kk, 2+1, 3kk, 3+1 atd. Dispozici bytu žadatel zaškrtne v uživatelském rozhraní evidence z nabídky, pro případy méně typicky řešených bytů bude možné uvést také údaj vlastní, např. 6+2 nebo 5kk+1.
Není-li vlastníkem bytu žadatel, musí žadatel předložit i souhlas vlastníka bytu se zápisem, aby nebyly do evidence zapisovány byty proti vůli jejich vlastníků.
K odst. 3
Navrhuje se stanovit, že společně se žádostí o zápis bytu do evidence bude možné požádat o zápis údaje, že byt vyhovuje některé ze specifických potřeb podle přílohy č. 2. Není vhodné, aby žadatel musel u každého bytu vyhodnocovat, zda náhodou specifickým potřebám podle přílohy č. 2 vyhovuje, a aby kontaktní místo u každé žádosti o zápis bytu do evidence muselo zkoumat, zda byt náhodou specifickým potřebám podle přílohy č. 2. Takový přístup by znamenal nadměrnou zátěž jak poskytovatelů, tak kontaktních míst.
K § 46
Příslušným pro vyřízení žádosti o zápis bytu je kontaktní místo, neboť má nejlepší předpoklady provést ohledání bytu před tím, než byt zapíše do evidence, nebo než odepře zápis bytu do evidence. Místní příslušnost kontaktního místa je dána § 11 odst. 1 písm. b) správního řádu, tedy místem, kde se byt nachází.
K § 47
Na tomto místě je pro přehlednost uvedeno stručné shrnutí postupu při zápisu bytu do evidence:
1. O zápis bytu do evidence může požádat poskytovatel podpůrných opatření.
2. Postupuje se vždy podle části čtvrté správního řádu (nikdy se tedy nejedná o správní řízení).
3. Je-li to potřeba ke zjištění stavu věci, obstará si kontaktní místo další podklady, např. ohledáním na místě.
4. Kontaktní místo byt do evidence zapíše, pokud
a) je byt způsobilým bytem,
b) případné poskytování podpůrného opatření v souvislosti s bytem nezhorší míru sociálního a prostorového vyloučení.
5. Nejsou-li splněny předpoklady pro zápis bytu do evidence, kontaktní místo byt nezapíše a prostřednictvím evidence o tom vyrozumí, společně s důvody, žadatele (a případně vlastníka).
6. Nejde o správní rozhodnutí, nelze se proti němu odvolat, ale krajský úřad může postup kontaktního místa sám od sebe nebo i na podnět žadatele přezkoumat a případně zjednat nápravu.
Zápis bytu do evidence je následně podkladem pro řízení o přiznání příspěvku poskytovateli vedené krajským úřadem.
K odst. 1
Vedle podání žádosti bez vad (§ 45) osobou, která je k tomu oprávněna (§ 44), se navrhují stanovit dva další předpoklady pro zápis bytu do evidence.
Prvním předpokladem je, že musí být byt způsobilým bytem (§ 4 odst. 1 a příloha č. 3).
Druhým předpokladem je, že případné poskytování podpůrného opatření v souvislosti s bytem nezhorší míru sociálního a prostorového vyloučení. Není přitom zohledňována pouze změna stavu podporované osoby, ale také zájmy sousedů bytů, ve kterých jsou podpůrná opatření poskytována. Cílem posouzení zhoršení míry sociálního a prostorového vyloučení tak je i zajištění toho, aby se poskytování podpůrných opatření nekoncentrovalo do jednoho domu či oblasti, protože to by mohlo znamenat neúměrnou zátěž pro sousedy nebo konkrétní čtvrť apod. Za účelem správného posouzení tohoto předpokladu budou kontaktní místa vycházet z certifikovaných metodik Ministerstva práce a sociálních věcí vzniklých ve spolupráci autorského kolektivu prof. RNDr. Luďka Sýkory, Ph.D., Ministerstva práce a sociálních věcí, Agentury pro sociální začleňování a dalších aktérů.
Celý proces zápisu bytu do evidence probíhá podle části čtvrté správního řádu. Na rozdíl od části třetí zde nedochází ke správnímu řízení a správnímu rozhodování ani v případech, kdy žádosti o zápis bytu nelze vyhovět.
K odst. 2
Zjistí-li kontaktní místo nesrovnalosti mezi údaji uvedenými v žádosti a skutečností, zapíše do evidence údaje o bytu v souladu se svými zjištěními.
Požádal-li poskytovatel o zápis údaje, že byt vyhovuje specifickým potřebám podle přílohy č. 2 a shoduje-li se tento údaj se zjištěními kontaktního místa, zapíše kontaktní místo k bytu také tento údaj.
Kontaktní místo zároveň zapisuje i údaje o nezpůsobilosti bytu a o úmyslu poskytovatele poskytovat v souvislosti s bytem podpůrné opatření. Tyto údaje mohou být ze stanovených důvodů později vymazány a opět zapsány (vizte § 52 až 55).
K odst. 3
Do evidence kontaktní místo vloží i fotodokumentaci bytu – obvykle to bude fotodokumentace, která byla součástí žádosti, ale kontaktní místo může do evidence vložit i fotodokumentaci vlastní, kterou pořídilo při ohledání věci (§ 54 správního řádu). Fotodokumentace není v normativním textu uvedena samostatně, neboť je zahrnuta pod pojmem údaj.
Dále kontaktní místo při zápisu bytu do evidence zapíše k bytu údaje o poskytovateli, která má v úmyslu v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření. Tímto poskytovatelem se v okamžiku zápisu bytu rozumí žadatel.
Údaj o úmyslu poskytovatele v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření je důležitý zejména ze dvou důvodů – jednak je takto zapsaný poskytovatel povinen oznamovat změnu údajů o bytu nebo o ztrátě způsobilosti bytu, jednak umožňuje kontaktnímu místu, aby se na poskytovatele obracelo ve snaze propojit potřebné s poskytovateli, kteří pro ně mají vhodné byty. Při zápisu bytu se jako poskytovatel, který má v úmyslu v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření, samozřejmě zapisuje ten poskytovatel, který žádost o zápis bytu do evidence podal.
Jelikož se při zápisu bytu zkoumá, zda je způsobilým bytem, nezapisuje se zvlášť údaj o tom, že se jedná o způsobilý údaj. Pokud byt později přestane být způsobilým bytem, použije se postup pro zápis údaje o nezpůsobilosti bytu (vizte § 51 až 53). Způsobilost bytu zapsaného v evidenci se tedy presumuje, pokud u bytu není zapsán údaj o nezpůsobilosti, bude ho krajský úřad při rozhodování o přiznání příspěvku považovat za způsobilý byt.
K § 48
K odst. 1
Žadatele vyrozumívá kontaktní místo o důvodech odepření zápisu bytu do evidence, nikoliv o jeho zápisu. O zápisu bytu do evidence se žadatel dozví tak, že v evidenci uvidí byt, u něhož je zapsán jako poskytovatel, který má v úmyslu v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření.
Vyrozumění o důvodech odepření zápisu bytu se provádí prostřednictvím evidence, aby byly co nejvíce sníženy nároky na administrativu.
Podle věty druhé dochází k vyrozumění také o důvodech zápisu jiných údajů, než které uvedl v žádosti, a o odepření zápisu údaje, že byt vyhovuje některé ze specifických potřeb podle přílohy č. 2.
K odst. 2
Není-li vlastník bytu žadatelem, kontaktní místo jej vyrozumí nejen o důvodech odepření zápisu bytu do evidence, ale také o zápisu bytu do evidence. Vlastníkem bytu totiž mohou být i osoby, které nebudou chtít využívat evidenci, aby zjišťovaly, zda je jejich byt v evidenci zapsán, nebo nikoliv. Z tohoto důvodu se také vyrozumívají vlastníci bytů odlišní od žadatele standardním způsobem, nikoliv pouze prostřednictvím evidence.
K § 49 a 50
Poskytovatel, který má podle údaje v evidenci v úmyslu v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření, je povinen oznamovat kontaktnímu místu změny v údajích podle § 45 odst. 2 písm. b) až f) do 15 pracovních dnů ode dne, kdy změna nastala. Zároveň změnu údajů doloží.
Poskytovatel je také povinen oznámit, že skutečnosti přestal odpovídat údaj, že byt vyhovuje některé ze specifických potřeb podle přílohy č. 2. Lhůta pro oznámení je rovněž stanovena na 15 pracovních dnů.
Výjimku představuje § 51 písm. b) upravující případy, kdy údaje zapsané v evidenci přestaly být aktuální až po zápisu údaje o úmyslu poskytovatel poskytovat v souvislosti s bytem podpůrné opatření (vizte § 55). Lhůta 15 pracovních dnů počíná běžet až tímto zápisem. Nebylo by totiž spravedlivé požadovat dřívější oznámení popsaných skutečností.
Pokud byt vyhovuje specifickým potřebám podle přílohy č. 2, může to poskytovatel oznámit. V takovém případě tuto skutečnost doloží. Takový postup se uplatní zřejmě v případech, kdy byt nebo společné prostory domu prošly patřičnými úpravami nebo kdy tento údaj dříve zapsán nebyl, ačkoliv zapsán být mohl.
Kontaktní místo pro bydlení provede v evidenci změnu údajů podle § 45 odst. 2 písm. b) až f), pokud se oznámená změna údajů shoduje s jeho zjištěními. Pokud jsou podklady předložené poskytovatelem v oznámení přesvědčivé, vychází zjištění kontaktního místa pouze z nich. Pokud podklady přesvědčivé nejsou, kontaktní místo shromáždí další podklady pro vyhodnocení, zda změnu údajů provést. Kontaktní místo provede změnu údajů také v případě, že samo dojde při své úřední činnosti k závěru, že údaje v evidenci neodpovídají skutečnosti nebo že jsou neúplné.
Obdobné platí také pro zápis a výmaz údaje, že byt vyhovuje specifickým potřebám podle přílohy č. 2. Kontaktní místo však vymaže tento údaj vždy, pokud mu jeho nesoulad se skutečností poskytovatel oznámí. Předpokládá se totiž, že poskytovatel nemá důvod, aby takové oznámení učinil, pokud by neodpovídalo skutečnosti. Vyhodnocování pravdivosti takového oznámení by tak bylo pouze mrháním kapacit kontaktního místa.
Cílem ustanovení je zachování souladu údajů vedených v evidenci se skutečností. To je podstatné nejen pro rozhodování o přiznání příspěvku na správu nebo na poskytování podpůrného opatření krajským úřadem, ale také pro usnadnění koordinace poskytování podpůrných opatření, kterou má na starosti kontaktní místo.
K § 51 a 52
Poskytovatel, který má podle údaje v evidenci v úmyslu v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření, je dále povinen kontaktnímu místu oznámit, že tento byt přestal být způsobilým bytem, a to do 15 pracovních dnů ode dne, kdy se o ztrátě způsobilosti bytu dozvěděl, nebo do 15 pracovních dnů ode dne, kdy byl zapsán do evidence jeho úmysl poskytovat v souvislosti s bytem podpůrné opatření (vizte § 55 a také odůvodnění § 49 a 50).
Kontaktní místo pak do evidence zapíše údaj o nezpůsobilosti bytu. Kontaktní místo však může tento údaj do evidence zapsat i bez oznámení ztráty způsobilosti bytu, dojde-li samo při své úřední činnosti k závěru, že tento byt již není způsobilým bytem.
K § 53
Pokud se stane byt opět způsobilým bytem, může se poskytovatel domoci výmazu údaje o nezpůsobilosti bytu, pokud tuto skutečnost kontaktnímu místu oznámí a zároveň doloží, že je byt způsobilým bytem, a předloží souhlas vlastníka bytu s výmazem údaje o nezpůsobilosti bytu.
Ustanovení o zápisu údaje o nezpůsobilosti bytu a o jeho výmazu jsou v návrhu zákona zařazena, aby nebylo nutné po výmazu bytu z evidence z důvodu ztráty způsobilosti podávat novou žádost o zápis bytu se všemi náležitostmi. To by totiž znamenalo zbytečnou administrativní zátěž.
K § 54
Pokud již poskytovatel nemá v úmyslu poskytovat v souvislosti s bytem podpůrné opatření, může požádat o výmaz údaje, že má v úmyslu v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření. Tím se vyváže z oznamovací povinnosti vůči kontaktnímu místu (§ 49 a 51) a zároveň mu kontaktní místo pro bydlení nebude navrhovat uzavření smluv s konkrétními potřebnými.
Kontaktní místo vymaže údaj o úmyslu poskytovatele v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření také v případě, že již 5 let nebyl u bytu zapsán údaj o přiznání příspěvku na poskytování podpůrného opatření. Z tak dlouhé doby bez evidování přiznání příspěvku totiž vyplývá, že poskytovatel již nemá úmyslu poskytovat podpůrné opatření v souvislosti s tímto bytem.
K § 55
Navrhuje se stanovit postup pro samostatný zápis údaje o úmyslu poskytovatele poskytovat v souvislosti s bytem podpůrné opatření. Není vyloučeno, že se k bytu takto přihlásí více než jeden poskytovatel. Kontaktní místo takto zapíše i druhého, třetího nebo kteréhokoliv jiného dalšího poskytovatele.
K zápisu více poskytovatelů jako poskytovatelů, kteří mají v úmyslu v souvislosti s bytem poskytovat podpůrná opatření, může například dojít tak, že vlastník bytu uzavře s poskytovatelem garancí smlouvu o spolupráci, tento poskytovatel však více nespolupracuje a nezprostředkovává uzavírání nájemních smluv s potřebnými. Proto může vlastník bytu uzavřít smlouvu o spolupráci s jiným poskytovatelem, o němž se domnívá, že bude aktivnějším.
Ze zápisu nevyplývají k bytu žádná práva (s výjimkou práva na vyrozumění podle § 58), pouze povinnosti. Proto není problematické ponechat u bytu i více zápisů o úmyslu poskytovat v souvislosti s ním podpůrné opatření.
Ustanovení § 55 se navrhuje uvést až za ustanovením § 54 z toho důvodu, že se údaj o poskytovateli, který má v úmyslu poskytovat v souvislosti s bytem podpůrné opatření, zapisuje již při prvním zápisu bytu do evidence [§ 47 odst. 3 písm. b)]. Všechny byty v evidenci tak zpočátku mají zapsán údaj o úmyslu poskytovatele v souvislosti s bytem poskytovat podpůrná opatření. Kontaktní místo tento údaj vymaže podle § 54, pokud mu poskytovatel oznámí, že již nemá v úmyslu v souvislosti s bytem poskytovat podpůrná opatření, nebo pokud po dobu 5 let nebyl k bytu zapsán údaj o přiznání příspěvku na poskytování podpůrného opatření.
Přestože je možné, aby bylo v evidenci u bytu zapsáno i více poskytovatelů, předkladatel předpokládá, že zpravidla dojde nejprve k výmazu údaje o jednom poskytovateli, který již nebude chtít poskytovat podpůrná opatřeními v souvislosti s daným bytem, a až poté bude následovat zápis údaje o novém poskytovateli, který bude mít v úmyslu v souvislosti s bytem poskytovat podpůrná opatření. Proto se navrhuje uvést § 54 a 55 v tomto pořadí.
K § 56
Navrhuje se stanovit, že se výše uvedené skutečnosti, úmysly a ztráty úmyslu oznamují kontaktnímu místu prostřednictvím evidence.
K § 57
Navrhuje se stanovit, kdy bude byt z evidence vymazán. Vlastník nemá zákonnou povinnost strpět zápis svého bytu v evidenci, pokud zrovna není v souvislosti s bytem poskytováno podpůrné opatření. (Zavázat se k tomu však může smluvně.) V době, kdy je poskytováno podpůrné opatření, nelze byt z evidence vymazat, aby např. kontaktní místo mohlo v evidenci u bytu zapisovat provedení kontroly poskytování podpůrného opatření apod. V případě, že je podpůrné opatření poskytování garancí nebo poskytování podnájemního bydlení poskytováno v družstevním bytě a dojde k vyloučení vlastníka družstevního podílu (nájemce), zanikne i podnájem. V takovém případě může vlastník bytu (družstvo) navrhnout výmaz bytu z evidence.
Samozřejmostí je výmaz bytu z evidence v případě zániku bytu. Takový byt již nemá smysl v evidenci vést. Nikdy však nedojde ke ztrátě dat, údaje o bytu v evidenci zůstanou, pouze budou přeškrtnuty, ale vyhledávač evidence jej při běžném vyhledávání nenabídne jako nalezenou položku.
K § 58
Navrhuje se stanovit, ve kterých situacích a jak vyrozumí kontaktní místo poskytovatele a vlastníka bytu o změnách údajů o bytu. (Změna údajů zahrnuje i změnu ve fotodokumentaci bytu v evidenci.) Opět se vychází z toho, že se poskytovatel vyrozumívá prostřednictvím evidence, ale vlastník standardními způsoby (doporučený dopis, datová schránka).
Společně s vyrozuměním kontaktní místo také sdělí důvody změny, kterou v evidenci provedlo, popřípadě důvody, proč změny neprovedlo.
K § 59
K odst. 1
Při rozhodování o příspěvku vychází krajský úřad při posuzování vhodnosti bytu pro potřebného pouze z údajů vedených v evidenci. Proto je nezbytné, aby měly orgány vykonávající působnost na úseku podpory v bydlení dostatečné prostředky k tomu, aby průběžně kontrolovaly soulad údajů zapsaných o bytu v evidenci se skutečností. Předpokládá se, že nejvíce budou kontroly souladu údajů v evidenci se skutečností provádět kontaktní místa, a to už proto, že jejich síť je hustší než síť krajských úřadů, a mají tedy k bytům mimo správní obvod, v němž se nachází krajské město, fyzicky blíže. Pokud má však krajský úřad za to, že kontaktní místo neplní dostatečně svoji kontrolní úlohu, samozřejmě může svůj plán kontrol náležitě upravit. Kontrolu však může vykonávat i Ministerstvo pro místní rozvoj – zřejmě tak bude činit zejména u bytů, u nichž je v evidenci jako poskytovatel zapsán kraj, neboť pro úředníky krajského úřadu nemusí být komfortní kontrolovat činnost svých kolegů z jiného útvaru krajského úřadu. Podobně nemusí být pro úředníky kontaktního místa komfortní kontrolovat činnost úředníků krajského úřadu, který je nadřízeným orgánem kontaktního místa.
Samozřejmě i pro kontrolu souladu údajů o bytech s údaji v evidenci platí § 27 věta druhá kontrolního řádu: „Kontrolní orgán koordinuje obsah plánu kontrol s ostatními kontrolními orgány, je-li to v zájmu ochrany práv kontrolovaných osob a nebrání-li tomu účel kontrol.“. Poskytovatelé (případně vlastníci bytů tam, kde není v evidenci u bytu zapsán údaj o poskytovateli) nemohou být kontrolami nadměrně zatěžováni, a proto musejí kontrolní orgány svoji kontrolní činnost koordinovat.
Kontrolou souladu v evidenci zapsaných údajů se skutečností se rozumí také kontrola způsobilosti bytu. Údaj o způsobilosti bytu se samostatně do evidence nezapisuje, neboť každý byt zapisovaný do evidence je v okamžiku zápisu do evidence způsobilým bytem. Způsobilost bytu v evidenci se tedy presumuje – absence zápisu údaje o nezpůsobilosti bytu svědčí o jeho způsobilosti např. pro účely přiznání příspěvku podle části šesté. Kontrolou bytu zapsaného v evidenci se tedy mj. ověřuje, zda je v souladu se skutečností, že údaj o nezpůsobilosti bytu v evidenci u bytu zapsán není.
K závěru, že byt již není způsobilým bytem, může dojít správní orgán i v průběhu kontroly poskytování podpůrného opatření podle § 19 nebo 88. Aby však bylo možné způsobilost bytu (nebo jinou jeho vlastnost, která je do evidence zapisována jako samostatný údaj) ověřovat ještě před zahájením poskytování podpůrného opatření, na jehož poskytování byl přiznán příspěvek, musí být samostatným ustanovením umožněno provádění kontrol ještě před přiznáním příspěvku na poskytování podpůrného opatření.
K odst. 2
Při kontrole se použije kontrolní řád. Navrhuje se výslovně stanovit, kdo je kontrolovanou osobou, a tedy kdo má práva a povinnosti z toho podle kontrolního řádu vyplývající. Je-li v evidenci zapsán údaj o poskytovateli, který má v úmyslu poskytovat podpůrná v souvislosti s bytem, jde o tohoto poskytovatele. To ostatně odpovídá i jeho povinnosti oznamovat kontaktnímu místu změny údajů o bytu (§ 49) a ztrátu jeho způsobilosti (§ 51). Není-li však takového poskytovatele, hledí na vlastníka bytu jako na kontrolovanou osobu. (Vlastník bytu se však vždy může kontrole vyhnout tím, že požádá o výmaz svého bytu z evidence.)
K odst. 3 a 4
S ohledem na čl. 12 odst. 3 Listiny nelze osobu bydlící v bytě, ve kterém má být provedena kontrola, nutit k součinnosti s kontrolujícím orgánem za účelem provedení kontroly. Stanovuje se tedy, že pokud osoba bydlící v kontrolovaném bytě nesouhlasí s provedením kontroly, a zároveň nebude ani poskytnuta potřebná součinnost ze strany kontrolované osoby (poskytovatel nebo vlastník), bude kontrolní orgán k bytu přistupovat tak, že přestal být způsobilým bytem. Je-li tedy kontrolním orgánem kontaktní místo, rovnou do evidence zapíše údaj o tom, že se nejedná o způsobilý byt [§ 52 písm. b)]. Je-li kontrolním orgánem krajský úřad nebo ministerstvo, měly by zaslat informaci o neposkytnutí součinnosti příslušnému kontaktnímu místu s podnětem k zápisu údaje o nezpůsobilosti bytu z evidence.
Samozřejmě ke zvýšení pravděpodobnosti, že osoby bydlící v bytě kontrolující osobu do bytu vpustí, je vhodné o kontrole s předstihem informovat také přímo osobu bydlící v bytě a oznámit jí rozsah a obsah chystané kontroly, stejně jako její účel. Praxe může ukázat i jiné, účinnější způsoby, jak přimět osobu, která v bytě bydlí, ke vpuštění kontrolující osoby do obydlí. Nikdy však nebude možné vytvářet nátlak na osobu, která v obydlí bydlí, aby kontrolu umožnila – souhlas musí být v každém případě udělen svobodně.
Příklady dobré praxe pak budou případně zahrnuty do metodiky pro kontaktní místa.
K § 60
Ustanovení je nezbytné, aby byly městské části a městské obvody informovány o změnách, které byly učiněny v souvislosti s byty, které jim byly svěřeny do správy.
Toto ustanovení se uplatní zejména v situaci, kdy poskytovatelem je třetí osoba, vlastníkem bytu je hl. m. Praha nebo územně členěné statutární město, a městské části nebo městskému obvodu byl byt svěřen do správy z majetku hl. m. Prahy nebo územně členěného statutárního města. Bez tohoto ustanovení by totiž městské části a městské obvody, které byty spravují a fakticky mají k bytům blíže než vlastník, neměly informace o tom, jak je s byty v jejich správě nakládáno, což předkladatel nepovažuje za vhodné. Bude tedy doručováno i příslušným městským částem a městským obvodům.
K § 61
Navrhuje se stanovit postup pro nápravu protiprávního postupu kontaktního místa. Obecná právní úprava ve správním řádu totiž neumožňuje účinné zásahy nadřízeného orgánu k nápravě protiprávního postupu podřízeného orgánu, jde-li o postup podle části čtvrté správního řádu.
K nápravě protiprávního postupu může samozřejmě dát podnět i poskytovatel, který byl protiprávním postupem kontaktního místa poškozen.
K § 62
Pro hospodárnost systému je nezbytné, aby bylo poskytováno pouze jedno „bytové“ podpůrné opatření zároveň. Pokud potřebný bydlí v bytě s garancí, není hospodárné, aby mu zároveň bylo poskytováno podporované obecní bydlení.
Naproti tomu asistence může být nutná, i když je potřebnému poskytováno „bytové“ podpůrné opatření, aby si byt udržel.
K § 63
Poskytování podpůrných opatření obcemi a kraji je na dobrovolné bázi, je vykonávané v samostatné působnosti, a není tedy výkonem přenesené působnosti.
Z povahy podpůrných opatření je zřejmé, že se jedná o soukromoprávní jednání, kterými se nikdy neupravují práva a povinnosti v oblasti veřejného práva. Podpůrná opatření se tedy vždy poskytují na základě soukromoprávních smluv, O veřejnoprávní smlouvy se nikdy nejedná.
K § 64
K odst. 1
Pro poskytování garancí musí být nejdříve uzavřena smlouva o spolupráci, ve které si vlastník (popřípadě osoba v obdobném postavení) smluví podrobnosti poskytování garancí.
K odst. 2
Před samotným poskytováním garancí se poskytovatel zavazuje nacházet potřebné, se kterými bude vlastník uzavírat nájemní smlouvy. Přípustná je pouze nájemní smlouva, nikoliv jiné typy smluv, s výjimkou garancí u družstevního bytu, kde je možné uzavřít rovněž podnájemní smlouvu.
Schematicky lze znázornit takto:
Návrh se tedy zaměřuje na dvě nejčastější formy dispozice s užívacím právem k bytu, a to nájem v případě vlastnictví bytu a podnájem u družstevního bytu. Obě jsou totiž dostatečně stabilní a dlouhodobé a nedochází k jejich častým změnám, které by mohly představovat ohrožení stability bydlení pro podporované osoby. Možnost byt pronajmout na základě výpůjčky nebo na základě dispozice s užívacím právem vyplývající ze služebnosti bytu je pouze okrajová. Za žádoucí je v rámci realizace podpůrných opatření považováno zejména bydlení na základě nájemní smlouvy. Podnájemní smlouva je akceptována pouze v případě, kdy je nájemcem poskytovatel (vizte podmínky podpůrného opatření poskytování podnájemního bydlení), jehož povinnosti zákon specificky upravuje, nebo pokud je nájem spojený se členstvím v bytovém družstvu.
K odst. 3
Dojde-li ke zprostředkování uzavření nájemní smlouvy, poskytovatel poté poskytuje vlastníkovi bytu „servis“ skládající se z činností podle tohoto ustanovení. Účelem je poskytnout vlastníkům co největší komfort při pronájmu bytu osobám z cílových skupin. Z podstaty věci zřejmé, že poskytování podpůrného opatření musí probíhat tak, aby bylo způsobilé vyřešit problémovou situaci. Například při řešení sousedských stížností musí poskytovatel postupovat bez prodlení. Detailní postupy budou upraveny standardy kvality poskytování garance.
Službami se míní plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) podle § 1181 občanského zákoníku, resp. plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby podle § 2247 odst. 1 občanského zákoníku, o kterých se v odstavcích 2 až 4 téhož paragrafu píše jen jako o „službách“. Určitá pojmoslovná nejednotnost v občanském zákoníku však nemůže vzbudit pochyby o totožnosti daných pojmů. Zálohy na tyto služby se zpravidla platí každý měsíc. Náklady na služby se v rozsahu, ve kterém nejsou pokryty uhrazenými zálohami, hradí po provedení vyúčtování za zpravidla roční zúčtovací období. K tomu také vizte zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů, a prováděcí vyhláška č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům.
Pro zálohy a náklady na služby se pak navrhuje zavést legislativní zkratku „náklady na služby“.
K odst. 4
Předpokládá se, že spolupráce s vlastníky bude dlouhodobá. Navrhuje se proto stanovit, že se smlouva o spolupráci uzavírá na dobu neurčitou, nebo na dobu alespoň 2 let. Nájemní smlouvy s potřebnými se pak budou uzavírat na dobu alespoň 1 roku (§ 66 odst. 2).
K § 65
Podstatou podpůrného opatření poskytování garancí je závazek poskytovatele nahradit škodu, kterou potřebný způsobil vlastníkovi bytu, a to nejméně do výše dvojnásobku měsíčního nájemného podle cenové mapy. Pro obce navíc změna zákona o obcích stanoví maximální limit ručení, kterým je čtyřnásobek měsíčního nájemného podle cenové mapy nájemného v okamžiku uzavření smlouvy o spolupráci.
Jedná se o ručení podle občanského zákoníku (§ 2018 a násl. občanského zákoníku).
Přednostně by však měla být pohledávka vlastníka bytu započtena na peněžitou jistotu podle § 2254 občanského zákoníku, byla-li dána. Proto se navrhuje stanovit, že vlastník bytu může po poskytovateli požadovat úhradu garančního plnění pouze v rozsahu, v němž nebude moci svoji pohledávku započíst na peněžitou jistotu.
Uplatňování regresního nároku po nájemci může být pro poskytovatele garancí nehospodárné, neboť ne vždy bude realistické vymožení pohledávky v takové výši, která by převyšovala náklady poskytovatele na její vymáhání. Poskytovatel by měl situaci, kdy by vymáhání již nebylo účelné, předcházet svojí proaktivní činností, komunikací s oběma stranami, případně do komunikace zapojit i poskytovatele asistence. V metodikách zpracovaných ministerstvem budou popsány další vhodné postupy, které mají za cíl reagovat na vznikající dluh a případně zabránit jeho dalšímu nárůstu. Jedním z těchto postupů je i institut přímé úhrady, který se využívá u dávky doplatek na bydlení a příspěvek na bydlení a slouží k přímé úhradě nájemného či služeb přímo na účet pronajímatele (případně poskytovatele, pokud realizuje správu plateb). Využívá se v případech, kdy reálně hrozí, že příjemce nevyužije dávky na bydlení za účelem úhrady nákladů na bydlení nebo příjemce dávek neumí s dávkami hospodařit apod. Může být využíván také v případě, kdy vlastník bytu jako poskytovatel služeb neuhradil společenství vlastníků jednotek zálohy za služby spojené s užíváním bytu a příspěvek do fondu oprav.
Odstavec 3 vypočítává, co všechno zahrnuje garanční plnění. Náhradu, na kterou má vlastník bytu nárok, neodevzdá-li nájemce byt vlastníkovi bytu v den skončení nájmu, upravuje § 2295 občanského zákoníku.
K § 66
Nájemní smlouvou podle § 66 se pronajímatel (vlastník bytu) zavazuje přenechat nájemci (potřebnému) k zajištění jeho bytových potřeb a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu. Jedná se proto o nájem bytu či domu, který je vedle obecných pravidel (§ 2201 a násl. občanského zákoníku) upraven také zvláštními ustanovení o nájmu bytu a domu (§ 2235 a násl. občanského zákoníku). Pokud se nájemní smlouva mezi pronajímatelem (vlastníkem bytu) a nájemcem (potřebným) odchýlí od pravidel stanovených v § 66 (např. bude ujednána na dobu 8 měsíců), neznamená to neplatnost daného ustanovení ani neplatnost celé smlouvy, ale pouze nemožnost vyhodnotit tuto nájemní smlouvu jako nájemní smlouvu podle § 66, a tedy v důsledku nemožnost dosáhnout přiznání příspěvku na správu a příspěvku na poskytování garancí (vizte § 95 odst. 1 a 2).
K odst. 1
Nájemní smlouvu pro účely garancí je možné uzavřít pouze s potřebným, který potřebuje „bytové“ podpůrné opatření.
K odst. 2
Navrhuje se stanovit, že nájemní smlouva se uzavírá na dobu nejméně jednoho roku, nebo na dobu neurčitou. Cílem je podpořit stabilitu bydlení potřebného a omezit snahu obcházet právní úpravu taxativně stanovených výpovědních důvodů uzavíráním, resp. prodlužováním nájemní smlouvy na krátkou dobu určitou (například kratší než 6 měsíců). Doba neurčitá je uvedena jako jedna z možností zejména z toho důvodu, aby zákon zcela nevylučoval její uzavření. V praxi však bude nejčastěji docházet k uzavírání smluv na dobu jednoho roku nebo dvou let.
K odst. 3
Stanovuje se, že vlastník může vypovědět nájem i v případě, že škodu způsobenou nájemcem poskytovatel za nájemce nahradí. Pokud tedy například nájemce nezaplatí nájemné za 3 měsíce, bude vlastník moci nájemní smlouvu vypovědět, i když poskytovatel veškeré dlužné nájemné vlastníkovi uhradil.
K odst. 4
Nájemné může dosahovat nejvýše do částky stanovené v cenové mapě. Nájemní bydlení tedy musí zůstat pro potřebného finančně dostupné.
K § 67
Aby bylo umožněno zahrnout do systému podpory bydlení i družstevní (nájemní) byty, výslovně se to stanovuje. V takovém případě se ustanovení hlavy II použijí obdobně, přičemž se považuje za
a) vlastníka bytu nájemce družstevního bytu,
b) nájemní smlouvu podle § 66 obdobná podnájemní smlouva,
c) nájem podnájem,
d) nájemné podnájemné a
e) nájemce podnájemce.
Členství v bytovém družstvu zaniká způsoby uvedenými v § 610 zákona o obchodních korporacích. Podle § 734 odst. 3 zákona o obchodních korporacích pak zánikem členství v bytovém družstvu zaniká i nájem družstevního bytu. Jelikož je podnájem odvozen od nájmu, skončí zánikem členství nájemce v bytovém družstvu i podnájem družstevního bytu.
K § 68
Pro zajištění dostatečné kvality poskytování asistence se stanovují standardy poskytování garancí. Podrobnosti standardů stanoví vyhláškou ministerstvo. Cílem je zajistit odpovídající a jednotnou kvalitu poskytování tohoto podpůrného opatření a konkrétní postupy při realizaci zákonných povinností.
K § 69
Oproti poskytování garancí je v případě poskytování podnájemního bydlení základem nikoliv smlouva o spolupráci, ale nájemní smlouva. Na základě této smlouvy poskytovatel podnajímá byt potřebnému.
Schematicky lze znázornit takto:
Nájemní smlouva uzavřená mezi vlastníkem bytu jako pronajímatelem a poskytovatelem jako nájemcem je nájemní smlouvou podle § 2201 a násl. občanského zákoníku. Jelikož je poskytovatel právnickou osobou, nemá bytovou potřebu, a nelze s ním proto uzavřít nájemní smlouvu za účelem uspokojování jeho bytové potřeby. Nejedná se tedy o nájem bytu a domu podle § 2235 a násl. občanského zákoníku.
K § 70
Podnájemní smlouva je obdobou nájemní smlouvy u poskytování garancí.
Poskytovatel je v postavení nájemce a potřebný, resp. podporovaná osoba, v postavení podnájemce.
K § 71
Ustanovení má za účel chránit podnájemce před skončením podnájmu tím, že se poskytovatel a vlastník dohodnou na skončení nájmu, nebo dojde k výpovědi nájmu, čímž by došlo i ke skončení podnájemního vztahu. Navrhuje se stanovit ochrannou dobu v délce 3 měsíců od oznámení výpovědi nájmu nebo dohody o skončení nájmu podnájemci.
Pro počátek běhu této tříměsíční ochranné doby nebude rozhodné, zda oznámení výpovědi nájmu nebo dohody o jeho ukončení oznámí podnájemci poskytovatel, který k tomu bude povinen [srov. § 72 písm. a)], nebo zda tuto skutečnost oznámí vlastník bytu.
Cílem navrhované právní úpravy není chránit podnájemce před možností pronajímatele dát nájemci výpověď i z jiných důvodů, než pro které lze dát výpověď nájmu (resp. podnájmu) bytu. Cílem je, v případě, že k výpovědi nájmu nebo k dohodě o ukončení nájmu dojde, poskytnout podnájemci rozumný čas pro to, aby si našel jiné bydlení. Lze přitom předpokládat, že opět využije systém podpory v bydlení a že mu při hledání nového bydlení bude pomáhat kontaktní místo plněním své koordinační role.
Na právní vztah mezi nájemcem (poskytovatelem) a podnájemcem (podporovanou osobou) se však uplatní ustanovení občanského zákoníku o nájmu bytu. Nájemce proto nebude moci vypovědět podnájem z jiných důvodů, než které jsou stanoveny v § 2288 odst. 1 a 2 a v § 2291 odst. 1 občanského zákoníku.
K § 72
Navrhuje se stanovit povinnost poskytovatele oznámit vlastníkovi bytu, tedy pronajímateli, identifikační údaje podnájemce do 10 dnů od uzavření podnájemní smlouvy [písmeno a)]. Také se navrhuje stanovit, že je poskytovatel povinen oznámit podnájemci výpověď nájmu nebo uzavření dohody o ukončení nájmu do 10 dnů od doručení výpovědi nebo od uzavření dohody o ukončení nájmu [písmeno b)].
Cílem obou ustanovení je zejména zajistit počátek běhu ochranné tříměsíční doby podle § 71 odst. 2 věty první, kdy nájem neskončí dříve než 3 měsíce od oznámení výpovědi nájmu nebo dohody o jeho ukončení podnájemci (ledaže podnájem skončí dříve).
Podle § 72 písm. b) je tedy oznámení výpovědi nájmu nebo dohody o jeho ukončení primárně na poskytovateli. Pro případ, že by poskytovatel tuto svoji zákonnou povinnost nesplnil, by však měl mít vlastník bytu dostatečné znalosti o osobě podnájemce, aby mu mohl výpověď nájmu nebo dohodu o jeho ukončení oznámit sám. Tím bude moci vlastník bytu zahájit běh tříměsíční ochranné lhůty. Z tohoto důvodu se navrhuje právě zařazení § 72 písm. a) do návrhu.
Lhůta 10 dnů se pak jeví pro splnění výše uvedených povinností jako dostatečná, zejména také vzhledem k tomu, že se dá předpokládat, že si smluvní strany ujednají méně formální způsoby komunikace než prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.
K § 73
Pro zajištění dostatečné kvality poskytování podnájemního bydlení se stanovují standardy poskytování podnájemního bydlení. Podrobnosti standardů stanoví vyhláškou ministerstvo. Cílem je zajistit odpovídající a jednotnou kvalitu poskytování tohoto podpůrného opatření a konkrétní postupy při realizaci zákonných povinností.
K § 74
Poskytovat podporované obecní bydlení mohou obce a jiné osoby uvedené v § 133 (podrobněji vizte odůvodnění k § 133). Činí tak na základě standardní nájemní smlouvy uzavřené buď na dobu neurčitou, nebo na dobu alespoň 1 roku. Výše nájemného je omezena na 100 % nájemného podle cenové mapy nájemného, kterou stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj vyhláškou na základě dat od Ministerstva financí (k tomu vizte odůvodnění k § 10).
Podporované obecní bydlení je podpůrné opatření založené na dobrovolném zapojení obcí [a dalších osob dle § 133 písm. b), c) nebo d)], které je podpořené finančním příspěvkem. Spočívá v pronájmu obecních bytů potřebným a je vykonáváno vždy v samostatné působnosti. Tato konstrukce je zvolena úmyslně a odlišuje se tak od předchozího návrhu zákona o sociálním bydlení, který v této oblasti stanovil obcím povinnosti. Průběh může být následující. Obec či jiná výše uvedená právnická osoba se může rozhodnout, že chce část svých bytů pronajmout občanům daného ORP v bytové nouzi a oznámí kontaktnímu místu, že má disponibilní byty; kontaktní místo poté obci nabídne zvláště potřebné a pomůže jim vyplnit žádost o obecní byt. Nebo poskytovatel podporovaného obecního bydlení při výběru nájemce zjistí od kontaktního místa, kteří ze žadatelů o obecní byt jsou zvláště potřební – schválení pronájmu bytu takovým žadatelům znamená možnost čerpat příspěvek státu na podporované obecní bydlení. Kontaktní místo všechny relevantní byty posoudí a zapíše do evidence. Následuje standardní schvalovací proces na obci (zákon nezasahuje do pravidel pronájmu) nebo jiné právnické osoby a finální výběr nájemce a pronájem bytu tak zůstává v kompetenci poskytovatele. Kontaktní místo současně potřebného napojuje na poskytovatele asistence, pokud má toto podpůrné opatření zapsané v evidenci; poskytovatelem asistence může být i poskytovatel podporovaného obecního bydlení, pokud získal obě pověření. Obec či jiná výše specifikovaná právnická osoba poté žádá o příspěvek na podporované obecní bydlení a využívá ho pro účely bytové politiky, což je další motivační prvek pro zapojení bytů. Kontaktní místo zajišťuje v průběhu celého procesu koordinaci.
K § 75
Navrhuje se stanovit povinnost informovat potřebného a poskytovatele asistence o prodlení s platbách nájemného a záloh na služby a o případných stížnostech. Účelem je upozornit na tyto skutečnosti potřebného a dát příležitost poskytovateli asistence, aby zakročil, hrozila-li by ztráta vyhovujícího bydlení z důvodu výpovědi nájmu kvůli neplacení nájemného nebo neprodloužení nájmu kvůli neplacení nájemného nebo kvůli neshodám se sousedy.
Je nadbytečné stanovit, odkdy počíná běžet lhůta pro splnění informační povinnosti, např. doplněním slov „ode dne, kdy se o tom poskytovatel dozvěděl“, Prodlení nájemce s platbou nájemného nebo nákladů na služby se pronajímatel dozví nebo může dozvědět tím, že nastane předem ujednaný den splatnosti, aniž by předtím nájemce zaplatil. Rovněž o stížnosti se samozřejmě pronajímatel dozví okamžikem, kdy mu byla sdělena.
K § 76
Poskytování asistence se může uskutečňovat v bytě, který je v systému podporovaného bydlení, anebo i v jiném bytě. Je tedy vázána na osobu. Jejím účelem je udržení vyhovujícího bydlení, čehož je dosahováno činnostmi uvedenými v odstavci 1, přičemž činnosti podle písmene a) až c) vyžadují, aby byly vykonávány kvalifikovanými sociálními, asistenčními nebo odbornými pracovníky, zatímco u činností podle písmene d) a e) mohou poskytovat i pomocní pracovníci.
MPSV vyhláškou stanoví, které úkony jsou v činnostech zahrnuty.
Pro vyloučení jakýchkoliv případných pochybností je na tomto místě vhodné uvést, že § 76 odst. 1 písm. c) neznamená, že sám poskytovatel asistence bude (vždy) podporované osobě poskytovat sociální služby. Písmeno c) je samozřejmě třeba číst společně s úvodní částí ustanovení. Z toho vyplývá, že asistence zahrnuje také podporu a pomoc podporované osobě, aby si ona sama zajistila potřebnou sociální nebo jinou službu, tedy že jde o napojení podporované osoby na sociální nebo jinou službu, která není asistencí a kterou bude (zpravidla) poskytovat jiný subjekt než poskytovatel asistence. (Nelze totiž vyloučit, že někteří poskytovatelé asistence budou zároveň poskytovateli některých sociálních služeb.)
K § 77
Asistence se poskytuje na základě smlouvy o asistenci.
K § 78
Asistenci je možné poskytovat pouze prostřednictvím osob s určitou kvalifikací (vyjma pomocného pracovníka, kterým může jakákoliv bezúhonná osoba).
Přestože poskytování asistence není sociální službou, je vhodné, aby se pro jednotlivé pracovníky stanovovaly požadavky podle zákona o sociálních službách, neboť se asistence svou povahou do určité míry sociální službě podobá.
K § 79
Asistenční plán se vyhotovuje za účelem optimálního nastavení poskytování asistence. Rozsah asistence tedy může být v různých případech odlišný. V asistenčním plánu se sjednávají podrobnosti poskytování asistence.
Asistenční plán se posílá na kontaktní místo, které má možnost jej kontrolovat.
Třetí osobou podle odstavce 2 písm. c) je možné rozumět i poskytovatele garancí nebo podnájemního bydlení nebo poskytovatele podporovaného obecního bydlení.
K § 80
Stanovuje se povinnost dohledu sociálního pracovníka nad ostatními pracovníky asistence, aby byla zajištěna kvalita poskytování asistence. Obě podmínky musejí být splněny kumulativně.
Původně byla zvažována také podmínka, že pracovník asistence s výjimkou sociálního pracovníka, musí pracovat pod dohledem sociálního pracovníka v prvním měsíci ode dne svého nástupu do zaměstnání, ať už úspěšně ukončil vstupní kurz a odpracoval nejméně 240 hodin, nebo nikoliv. Tato podmínka nakonec zařazena nebyla, neboť se nepředpokládá takové pracovní vytížení pracovníka asistence, aby v prvním měsíci od nástupu do zaměstnání takový počet hodin odpracoval (přibližně 1,3 plného úvazku).
K § 81
Z důvodu zásadního dopadu poskytování asistence na situaci potřebných se stanovuje pro poskytovatele asistence povinnost poskytovat asistenci pouze prostřednictvím pracovníků asistence, kteří úspěšně absolvovali vstupní kurzu, který je na poskytování asistence připraví. Seznámí se se zásadními informacemi a systémem poskytování podpory v bydlení. Vstupní vzdělávání bude mít podobu online kurzu (zdarma) a jeho zpracovatelem bude MPSV.
Hlavními oblastmi kurzu budou mj.:
1. nastavení systému podpory v bydlení, činnosti asistence
2. základní právní úprava a související metodiky, vyhlášky a další materiály,
3. povinnosti a role jednotlivých aktérů,
4. představení principů práce s klienty v bytové nouzi (včetně specifik různých cílových skupin),
5. možnosti poradenství a pomoci klientům.
Kurz bude uzpůsoben pro pracovníky asistence dle písmen a) až d), jeho ukončení bude podmíněno úspěšným složením zkoušky (zřejmě v podobě testu) a potvrzeno certifikátem.
K § 82
Pracovníci asistence přímo vykonávající činnosti asistence musejí absolvovat další vzdělávání. Je tím zajištěna dostatečná kvalita poskytování asistence. Pomocní pracovníci další vzdělání absolvovat nemusejí, neboť s ohledem na obsah jejich práce v rámci asistence není nutné jejich vzdělávání rozšiřovat nad rámec vstupního kurzu. Dalšího vzdělávání se však účastnit samozřejmě mohou.
K § 83
Kromě povinností vyplývajících ze smlouvy o asistenci a jiných zákonných povinností spojených přímo s poskytováním asistence musí poskytovatel informovat kontaktní místo o skutečnostech majících dopad na trvání poskytování asistence.
Účelem ustanovení je umožnění včasného zásahu kontaktního místa, které může předejít nežádoucímu ukončení poskytování asistence.
Důsledkem ukončení poskytování asistence může být povinnost poskytovatele vrátit příspěvek podle § 110 odst. 3.
K § 84
Jelikož po ukončení poskytování asistence hrozí, že podporovaná osoba si nebude schopna udržet vyhovující bydlení, stanovuje se při ukončování asistence zvláštní postup, aby byla minimalizována rizika negativních důsledků ukončení poskytování asistence.
K § 85
Pro zajištění dostatečné kvality poskytování asistence se stanovují standardy poskytování asistence. Podrobnosti standardů stanoví vyhláškou MPSV.
Tato vyhláška bude obsahovat např. i standardy dokumentace poskytování asistence [§ 85 odst. 2 písm. d)]. Předpokládá se, že Ministerstvo práce a sociálních věcí jako standard stanoví, že se provádí záznam o každém provedeném úkonu asistence. Během kontroly pak bude moci kontaktní místo (popřípadě krajský úřad nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí podle § 90 odst. 1, 3 a 4) zkoumat, zda poskytovatel asistence skutečně takové záznamy vede, zda odpovídají skutečnosti a zda z nich nevyplývá, že měl poskytovatel asistence splnit jinou svoji povinnost, např. informovat kontaktní místo o neposkytování součinnosti podporovanou osobou podle § 83 písm. b), vrátit část příspěvku na poskytování asistence podle § 110 odst. 3 nebo informovat krajský úřad o neposkytování součinnosti podporovanou osobou podle § 115 odst. 1 věty druhé.
K § 86
Ustanovení si klade za cíl předejít ztrátě vyhovujícího bydlení podporované osoby. Jde svojí podstatou o intervenční jednání, které má usnadnit komunikaci všech aktérů a umožnit naplánovat další postup pro udržení vyhovujícího bydlení, případně naplánovat strategii odchodu, pokud již udržení bydlení není realistické. Způsob vedení setkání má vycházet z principů případového setkání.
K § 87
K odst. 1
Pro účely použití § 33 se navrhuje stanovit povinnost oznamovat kontaktnímu místu předčasné ukončení podpůrného opatření, pokud k němu dojde dohodou uzavřenou s podporovanou osobou nebo z důvodů na straně podporované osoby.
K odst. 2
Obdobný postup se navrhuje také pro případy, kdy z důvodu na straně podporované osoby, pro který by bylo možné nájem nebo podnájem vypovědět, nebyla uzavřena nová nájemní smlouva podle § 66 nebo 74 nebo podnájemní smlouva podle § 70 nebo nebyla prodloužena doba nájmu nebo podnájmu podle těchto smluv. Takovým důvodem bude zejména dluh podporované osoby na nájemném, resp. podnájemném, pro který by bylo možné nájem nebo podnájem vypovědět.
K odst. 3
Pokud kontaktní místo považuje oznámení podle odstavce 2 nebo 3 za hodnověrné, uloží údaj o něm do evidence. Tento údaj poslouží jako podklad pro rozhodnutí o zamítnutí žádosti o podpůrné opatření podle § 33. Pokud kontaktní místo nepovažuje oznámení za hodnověrné, použije se na základě § 158 odst. 1 správního řádu obdobně § 155 odst. 3 správního řádu. Údaj o oznámení tedy kontaktní místo do evidence neuloží a na požádání o tom písemně uvědomí oznamovatele a sdělí mu důvody, které k tomuto závěru vedly.
K § 88
Nad výkonem poskytování podpůrných opatření vykonávají kontrolu kromě kontaktního místa (podle § 19), které má povinnosti kontroly nejméně jednou ročně u každého podpůrného opatření, také krajské úřady, MMR a MPSV, přičemž každý z nich vykonává kontrolu v jím spravované oblasti.
Samozřejmě i pro kontrolu poskytování podpůrných opatření platí § 27 věta druhá kontrolního řádu: „Kontrolní orgán koordinuje obsah plánu kontrol s ostatními kontrolními orgány, je-li to v zájmu ochrany práv kontrolovaných osob a nebrání-li tomu účel kontrol.“. Poskytovatelé ani podporované osoby nemohou být kontrolami nadměrně zatěžováni, a proto musejí kontrolní orgány svoji kontrolní činnost koordinovat.
Prostřednictvím příslušných správních řízení může být konečným důsledkem provedených kontrol vrácení příspěvků, popřípadě také podmíněné nebo nepodmíněné odnětí pověření k poskytování podpůrného opatření, tedy nemožnost čerpat příspěvky v budoucnu. Příslušný krajský úřad může sám zahájit řízení o vrácení příspěvku nebo o odnětí pověření k poskytování podpůrného opatření, ostatní krajské úřady a ministerstva mohou k zahájení takového řízení dát příslušnému krajskému úřadu podnět.
K odst. 1
Předpokládá se, že nejvíce budou kontroly poskytování podpůrných opatření provádět kontaktní místa, a to už proto, že jejich síť je hustší než síť krajských úřadů, a mají tedy k podporovaným osobám fyzicky blíže. Pokud má však krajský úřad za to, že kontaktní místo neplní dostatečně svoji kontrolní úlohu, samozřejmě může svůj plán kontrol náležitě upravit.
K odst. 2
Kontrolu, zda je prováděno řádně poskytování garancí, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení, na které byl přiznán příspěvek, však může vykonávat i Ministerstvo pro místní rozvoj. Bude tak činit zejména u podpůrných opatření, u kterých je poskytovatelem kraj či obec, neboť pro úředníky kontaktního místa nebo krajského úřadu nemusí být komfortní kontrolovat činnost svých kolegů z jiného útvaru.
K odst. 3
Kontrolu, zda je prováděno řádně poskytování asistence, na které byl přiznán příspěvek, však může vykonávat i Ministerstvo práce a sociálních věcí. Bude tak činit zejména u podpůrných opatření, u kterých je poskytovatelem kraj či obec, neboť pro úředníky kontaktního místa nebo krajského úřadu nemusí být komfortní kontrolovat činnost svých kolegů z jiného útvaru.
K odst. 4
Navrhuje se stanovit, že se při provádění kontrol jinými kontrolními orgány, než je kontaktní místo, použijí ustanovení § 19 odst. 1 věty druhé a § 19 odst. 2 až 4 obdobně.
K § 89
Ustanovení obsahuje základní rozdělení příspěvků podle návrhu zákona. Jde o příspěvek na správu a příspěvky na poskytování podpůrných opatření. Příspěvky na poskytování podpůrných opatření pak jsou příspěvek na poskytování garancí, příspěvek na poskytování podnájemního bydlení, příspěvek na poskytování podporovaného obecního bydlení a příspěvek na poskytování asistence.
Na tomto místě je vhodné ozřejmit vztah právní úpravy příspěvků k rozpočtovým pravidlům. Jelikož se prostředky na financování vyplácejí na účet kraje jako na účet cizích prostředků, tedy mimo rozpočet kraje (§ 153 odst. 2), zůstávají prostředky na financování a posléze i vyplácené příspěvky peněžními prostředky státního rozpočtu, a proto se použijí rozpočtová pravidla (tzv. „velká“, tedy zákon č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Příspěvky podle návrhu zákona však nelze považovat za dotaci ve smyslu rozpočtových pravidel, což si vyžádalo zařazení § 113, neboť se § 14f rozpočtových pravidel vztahuje pouze právě na dotace podle rozpočtových pravidel (vizte také odůvodnění § 113). Nic však nebrání použití ustanovení o porušení rozpočtové kázně, neboť tato se nevztahují pouze na dotace, ale obecně na neoprávněné nakládání, resp. zadržení peněžních prostředků státního rozpočtu. Odvod pro porušení rozpočtové kázně a penále bude v případě potřeby ukládat finanční úřad, kterému kontrolní orgány podle návrhu zákona (kontaktní místo, krajský úřad, ministerstvo, Ministerstvo práce a sociálních věcí) mohou dají podnět k zahájení řízení o uložení odvodu v případě, že nedojde k vrácení určené částky postupem podle § 113.
Právní úprava finančního vypořádání podle rozpočtových pravidel se naopak nepoužije, ustanovení § 111 a 112 jsou vůči těmto obecným pravidlům speciální.
K 90
K odst. 1
V souladu s přímo použitelnými předpisy Evropské unie v oblasti veřejné podpory jsou příspěvky koncipovány jako podpora služeb obecného hospodářského zájmu. Poskytnutí příspěvků tak představuje veřejnou podporu slučitelnou s vnitřním trhem Evropské unie, případně podporu malého rozsahu (de minimis).
V současnosti je tedy potřeba se při poskytování příspěvků řídit nejen vnitrostátním právem, ale také
· rozhodnutím Komise ze dne 20. prosince 2011 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytování služeb obecného hospodářského zájmu (dále jen „Rozhodnutí Komise“), nebo
· nařízením Komise (EU) č. 360/2012 ze dne 25. dubna 2012 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis udílenou podnikům poskytujícím služby obecného hospodářského zájmu.
Bude-li příspěvek vyplácen jako veřejná podpora slučitelná s pravidly upravujícími vnitřní trh Evropské unie podle Rozhodnutí Komise, bude příspěvek představovat vyrovnávací platbu za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu.
K odst. 2
Vzhledem k tomu, že § 111 o ročním vyúčtování svým obsahem nevyhovuje požadavkům čl. 6 Rozhodnutí Komise, kterým se stanoví povinnost členských států kontrolovat, zda nedochází k nadměrnému vyrovnání (tj. k vyplácení nadměrných vyrovnávacích plateb), navrhuje se zvlášť stanovit, že orgánem příslušným k těmto kontrolám je ministerstvo. K těmto kontrolám by v souladu s článkem 6 odst. 1 mělo docházet alespoň jednou za 3 roky a po skončení pověření prováděním služeb obecného hospodářského zájmu. Předpokládá se, že úřednický aparát ministerstva bude dostatečně robustní a erudovaný, aby pro ministerstvo nepředstavovala tato kontrolní povinnost přílišnou zátěž.
Ve větě druhé se pak navrhuje stanovit obdobné užití § 113, aby měl poskytovatel, kterému byla poskytnuta nadměrná vyrovnávací platba, možnost dobrovolně a bez zbytečných procesních formalit vrátit nadměrně vyplacenou částku. (Ustanovení § 113 je o obdobu § 14f rozpočtových pravidel, která však nelze použít, neboť příspěvky podle návrhu zákona nejsou dotací ve smyslu rozpočtových pravidel.)
Nevrátí-li poskytovatel nadměrně vyplacenou částku (příspěvek) postupem podle věty druhé, bude samozřejmě nutné rozhodnout o jeho povinnosti tuto částku vrátit. Bude-li možné v konkrétním případě považovat nevrácení nadměrně vyplacené částky za porušení rozpočtové kázně podle § 44 a 44a rozpočtových pravidel, podá ministerstvo příslušnému finančnímu úřadu podnět k uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně a penále podle zákona o rozpočtových pravidlech. Nebude-li však z jakéhokoliv důvodu možné uložit odvod za porušení rozpočtové kázně, rozhodne samo ministerstvo z moci úřední o povinnosti poskytovatele vrátit nadměrně vyplacenou částku. Tím bude zajištěna implementace čl. 6 Rozhodnutí Komise.
Povinnost členského státu zajistit, aby vyplácené vyrovnávací platby nebyly nadměrné, tedy aby výše vyrovnávací platby poskytovaná ve formě příspěvků podnikům provozujícím službu obecného hospodářského zájmu nepřesahovala rozsah nezbytný k pokrytí čistých nákladů vynaložených na tuto službu, by se měla odrazit i v pravidelném vyhodnocování vyhláškou stanovené výše příspěvků (§ 97) ze strany ministerstva. Ukáže-li se, že jsou příspěvky příliš vysoké, mělo by ministerstvo přikročit k jejich snížení. Ukáže-li se dokonce, že spodní hranice zákonného zmocnění pro stanovení výše příspěvků vyhláškou je příliš vysoká, mělo by ministerstvo vypracovat a předložit vládě návrh na odpovídající změnu zákona, který by vláda v případě osvojení takového návrhu předložila Poslanecké sněmovně.
K § 91
Navrhuje se stanovit účelové určení příspěvků. Nejširší účelové určení je stanoveno v odstavci 4 pro příspěvek na poskytování podporovaného obecního bydlení. Poskytovatel podporovaného obecního bydlení totiž může příspěvek využít i na pokrytí výdajů, které nesouvisejí s poskytováním podpůrných opatření podle tohoto zákona. Postačí, pokud výdaje souvisejí s byty ve vlastnictví poskytovatele, kterým může být obec nebo jiná osoba uvedená v § 133. Nejčastěji se nebude jednat o novou výstavbu, neboť pro její realizaci není výše příspěvků dostatečně vysoká, ale o financování oprav nebo rekonstrukcí obecních bytů v rámci celého bytového fondu poskytovatele. Využití příspěvku se tedy nevztahuje výlučně na pronajatý byt v souvislosti s kterým byl příspěvek na poskytování podporovaného obecního bydlení poskytnut.
K § 92
K odst. 1
K řízení o přiznání příspěvku je příslušný krajský úřad. Místní příslušnost se určí podle § 11 odst. 1 písm. a) správního řádu. Místně příslušným tedy bude krajský úřad, v jehož správním obvodu se nachází byt, v souvislosti s nímž se podpůrné opatření poskytuje. To platí i pro asistenci, neboť ta se poskytuje za účelem udržení podporované osoby ve vyhovujícím bydlení, což předpokládá, že tato podporovaná osoba již bydlí v bytě.
Příspěvek na správu se poskytuje vždy ve spojení s poskytováním garancí nebo podnájemního bydlení. Jelikož se tato podpůrná opatření také vždy pojí k určitému bytu, je i v tomto případě příslušnost dána podle místa, kde se nachází byt, v souvislosti s nímž se garance nebo podnájemní bydlení poskytují.
K odst. 2
Navrhuje se stanovit, že pokud je žadatelem kraj nebo hlavní město Praha, je pro přiznání příspěvku na poskytování asistence Ministerstvo práce a sociálních věcí a pro přiznání jiného příspěvku ministerstvo. Poskytovatelem kteréhokoliv podpůrného opatření podle tohoto zákona totiž může být i kraj nebo hlavní město Praha. Kvůli systémové podjatosti pak není vhodné, aby vyšší územní samosprávný celek rozhodoval o přiznávání příspěvků sám sobě. Krajský úřad bude totiž přinejmenším zkoumat soulad obsahu smluv, které jsou součástí žádosti, s náležitostmi stanovenými zákonem. Účastníkem řízení je navíc pouze žadatel (tedy kraj), nikdo jiný by podjatost ani nemohl namítat.
Zvolené řešení je proto vhodnější než v každém jednotlivém případě postupovat podle § 14 odst. 5 a § 131 odst. 4 správního řádu. Systémovou podjatost také řeší, byť poněkud odlišným způsobem, také návrh nového zákona o vyvlastnění.
Pro účely části šesté se proto také navrhuje stanovit, že se krajským úřadem rozumí v případě vyřizování žádosti kraje nebo hlavního města Prahy také ministerstvo nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Kde se v ustanoveních části šesté píše o krajském úřadu, tam je třeba, je-li žadatelem o příspěvek kraj nebo hlavní město Praha, spatřovat v tomto pojmu také Ministerstvo práce a sociálních věcí (ve věci žádosti o přiznání příspěvku na poskytování asistence) nebo ministerstvo (ve věcech žádostí o jiné příspěvky). V § 109 odst. 1 se pak stanoví pro vyplácení příspěvků krajským úřadem a ministerstvy odlišná pravidla.
K § 93
Navrhuje se stanovit, které osoby jsou oprávněny podat žádost o který příspěvek. Otázka souvisí s udělováním (a odnímáním) pověření podle části sedmé. Pouze osoba s pověřením k poskytování garancí a podnájemního bydlení (ať už v režimu základním, nebo rozšířeném – vizte § 125 až 132) může žádat o příspěvek na správu, o příspěvek na poskytování garancí a o příspěvek na poskytování podnájemního bydlení.
Obdobně o příspěvek na poskytování podporovaného obecního bydlení může požádat pouze ten, kdo má pověření k poskytování podporovaného obecního bydlení. O příspěvek na poskytování asistence pak může požádat jen poskytovatel s pověřením k poskytování asistence.
Ustanovení se použije také pro určení osob oprávněných podat žádost o prodloužení doby, na kterou se příspěvek přiznává.
K § 94
Obdobně jako mnoho jiných žádostí se i žádost o přiznání příspěvku bude podávat prostřednictvím evidence. Uživatelské rozhraní evidence by mělo zajistit nízký podíl vadných žádostí.
K § 95
Navrhuje se stanovit, co je vedle obecných náležitostí podle správního řádu součástí žádosti o přiznání jednotlivých druhů příspěvků.
K odst. 1
Vzhledem k tomu, že je příspěvek na správu přiznáván jak v souvislosti s poskytováním garancí, tak v souvislosti s poskytováním podnájemního bydlení, obsahuje ustanovení alternativní výčet. Pokud se podává žádost o přiznání příspěvku na správu v souvislosti s poskytováním garancí, je součástí žádosti také účinná smlouva o spolupráci a účinná nájemní smlouva podle § 66. Pokud se podává žádost o přiznání příspěvku na správu v souvislosti s poskytováním podnájemního bydlení, je součástí žádosti také účinná nájemní smlouva podle § 69 a podnájemní smlouva podle § 70.
Tyto smlouvy jsou pro krajský úřad klíčové pro posouzení, zda je poskytováno podpůrné opatření.
K odst. 2 až 5
Součástí žádosti o přiznání příspěvku na poskytování jednotlivých druhů podpůrných opatření jsou i účinné smlouvy, jimiž lze prokázat poskytování podpůrného opatření.
K odst. 6
Je-li v evidenci u podporované osoby zapsán údaj o potřebě asistence, musí být součástí žádosti o přiznání příspěvku na poskytování garancí, na poskytování podnájemního bydlení nebo na poskytování podporovaného obecního bydlení také účinná smlouva o asistenci.
Ustanovení je vedeno snahou o efektivní využití kapacit systému podpory v bydlení – je neúčelné a nehospodárné podporovat poskytování garancí, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení někomu, kdo odmítá asistenci v bydlení, kterou ale potřebuje k udržení tohoto vyhovujícího bydlení.
K § 96
K písm. a)
Již v žádosti je žadatel povinen uvést, na které číslo účtu má být příspěvek v případě jeho přiznání vyplacen.
K písm. b)
Ustanovení čl. 9 Rozhodnutí Komise stanoví členským státům povinnost předkládat každé 2 roky Evropské komisi zprávu o provádění Rozhodnutí Komise. Za Českou republiku tuto zprávu předkládá souhrnně Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Tomu zřejmě budou potřebné údaje předávat buď přímo krajské úřady, nebo ministerstvo, které si případně od krajských úřadů vyžádá potřebnou součinnost. V současnosti slouží k předávání údajů Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže standardizované formuláře, předpokládá se však brzké zavedení předávání údajů prostřednictvím webového uživatelského rozhraní.
Součástí zprávy o provádění Rozhodnutí Komise jsou také údaje o výši podpory vyplacené jednotlivým velikostním kategoriím podniků, tedy malým podnikům, středním podnikům a velkým podnikům ve smyslu doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků (Úř. Věst. L 124, 20.5.2003, s. 36).
Krajský úřad ani ministerstvo však nebudou mít vždy informace o tom, zda je žadatel o příspěvek malým, středním, nebo velkým podnikem. Navrhuje se proto, aby tento údaj poskytovatel uváděl v žádosti o přiznání příspěvku. Takto shromážděné údaje od různých poskytovatelů pak budou předávány Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za účelem vypracování zprávy podle čl. 9 Rozhodnutí komise.
Jeví se zároveň jako vhodné, aby tento údaj sdělovali poskytovatelé při každé žádosti o přiznání příspěvku, neboť by se mohly v době, po kterou platí pověření platí (vizte § 123 a § 124 odst. 2 a 3), tyto údaje i významně měnit.
Vzhledem k využívání evidence k podávání žádostí o příspěvek, resp. k využívání stanovených elektronických formulářů v přechodném období (vizte § 182) nelze předpokládat, že by výběr z předem nabízených možností v uživatelském rozhraní evidence, resp. zaškrtnutí příslušných údajů ve stanoveném elektronickém formuláři představovaly pro poskytovatele nadměrnou administrativní zátěž.
Doporučení Komise 2003/361/ES nebylo v úředním věstníku vydáno v českém znění, a proto se navrhuje v poznámce pod čarou uvést sdělení Ministerstva průmyslu a obchodu o vyhlášení českého znění doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků.
K § 97
K odst. 1
Vyhláškou ministerstvo stanoví výši jednotlivých příspěvků pro jednotlivé správní obvody kontaktních míst. To umožní reagovat nejen na rozdílné výše nájemného nebo ceny práce napříč územím České republiky, ale potenciálně také na nižší ochotu poskytovat podpůrná opatření v určitých regionech.
K odst. 2
Navrhují se stanovit meze zákonného zmocnění pro první kalendářní rok účinnosti zákona. Jelikož je vhodné zohlednit úspory z rozsahu, navrhuje se u příspěvku na správu stanovit rozdílné rozmezí pro příspěvek, o který žádá poskytovatel spravující méně než 51 bytů, a pro příspěvek, o který žádá poskytovatel spravující 51 nebo více bytů.
K odst. 3 a 4
Ustanovení obsahuje meze zákonného zmocnění pro první kalendářní rok účinnosti zákona u jiných příspěvků, než je příspěvek na správu. Rozmezí je rozdílné pro Prahu a Brno na straně jedné a zbytek území České republiky na straně druhé.
K odst. 5
U příspěvku na správu, příspěvku na poskytování asistence a navýšení příspěvku na správu se navrhuje každý rok upravovat dolní i horní mez zákonného zmocnění shodně s procentuální změnou spotřebitelských cen. V případě ostatních příspěvků se každý rok bude měnit dolní i horní mez zákonného zmocnění shodně s procentuální změnou výše nájemného z bytu.
K § 98
K odst. 1
Příspěvky se přiznávají ve výši podle prováděcího právního předpisu, kterým je vyhláška ministerstva. Zákonné zmocnění k vydání této vyhlášky a meze tohoto zákonného zmocnění jsou uvedeny v § 97.
Je-li příspěvek na správu přiznáván v souvislosti s určitým bytem a vlastníkem bytu poprvé, navyšuje se o částku, kterou rovněž stanoví vyhláška vydaná na základě § 97 a v jeho mezích. Navýšení příspěvku na správu má kompenzovat náklady poskytovatele na vyhledání cizího bytu, na přesvědčení vlastníka bytu k uzavření smlouvy o spolupráci nebo nájemní smlouvy podle § 69 a na zápis bytu do evidence.
Jelikož je výše příspěvků stanovena určitou částkou na dobu 1 roku (např. 20 000 Kč ročně), navrhuje se stanovit pravidlo, že se příspěvky přiznané na jinou dobu než na dobu celých let přiznávají v poměrné výši.
K odst. 2 až 6
Příspěvky se přiznávají na dobu, na kterou je uzavřena smlouva s podporovanou osobou (nájemní smlouva podle § 66, podnájemní smlouva podle § 70, nájemní smlouva podle § 74, smlouva o asistenci podle § 77). Navrhuje se dále stanovit maximální doby, na které lze jednotlivé příspěvky přiznat.
K § 99
Navrhuje se stanovit navýšení příspěvku v případě poskytování podpůrných opatření některým zvlášť potřebným osobám. Cílem je motivovat poskytovatele, aby právě těmto zvlášť potřebným osobám poskytovali podpůrná opatření, přestože by je třeba mohli vyhodnocovat jako více rizikové nebo vyžadující více práce.
K odst. 1
Navrhuje se vymezit příspěvky, které se za stanovených podmínek navyšují o 20 %. Jde o příspěvek na poskytování garancí, příspěvek na poskytování podnájemního bydlení, příspěvek na poskytování podporovaného obecního bydlení a také o příspěvek na správu. U příspěvku na správu se však navyšuje jen jeho základní část, tedy nikoliv navýšení podle § 98 odst. 1 věty druhé. Navýšení podle § 98 odst. 1 věty druhé totiž představuje náhradu nákladů poskytovatele za vyhledání způsobilého bytu a jeho zápis do evidence. Navýšení podle § 99 se však vztahuje zejména k vyšší rizikovosti a náročnosti poskytování podpůrného opatření některým zvláště potřebným osobám.
K přiznání příspěvku s 20% navýšením dojde v případě, kdy je v evidenci uloženo vyjádření o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření (vizte část devátou hlavu III díl 1 a 3). Toto vyjádření slouží k doložení toho, že potřebný, kterému se poskytuje podpůrné opatření, je (nebo alespoň v době podání žádosti o vydání vyjádření byl) podle údajů v evidenci zvláště potřebnou osobou, kterou se předkladatel rozhodl ještě více zvýhodnit oproti ostatním zvláště potřebným osobám.
Zvažována byla také varianta, při které by poskytovatel podal žádost o přiznání příspěvku „naslepo“, aniž by si mohl být zcela jistý, že mu bude příspěvek přiznán a vyplacen včetně navýšení. Předkladatel je však přesvědčen, že využití takové možnosti není příliš pravděpodobné, a proto navrhuje, aby se v každém případě vyžadovalo předchozí vydání vyjádření a jeho uložení do evidence.
K písm. a)
Aby mělo vyjádření o navýšení příspěvku na podpůrné opatření dostatečnou relevanci, navrhuje se stanovit, že nesmí být starší 3 měsíců. Jedná se o kompromis mezi požadavkem na aktuálnost vyhodnocení situace, k němuž při vydání vyjádření dochází, a požadavkem na poskytnutí dostatku času poskytovateli, aby mohl pohodlně připravit poskytování podpůrného opatření konkrétní osobě a podat žádost o přiznání příspěvku.
Aby poskytovateli byl přiznán navýšený příspěvek, musí mít potřebný, které podpůrné opatření poskytuje, alespoň 3 body zvláštní potřebnosti, to znamená, že je v evidenci zapsána jeho příslušnost nebo příslušnost ostatních členů jeho domácnosti alespoň ke 3 skupinám zvláště potřebných osob podle přílohy č. 4 (srov. § 170).
K písm. b)
Vyjádření o navýšení příspěvku na podpůrné opatření se vydává ve vztahu k potřebnému, kterému poskytovatel hodlá poskytovat podpůrné opatření, a ve vztahu ke správnímu obvodu určitého kontaktního místa, v němž hodlá poskytovat podpůrné opatření potřebnému. Zjišťuje se totiž postavení potřebného vůči ostatním zvláště potřebným osobám na seznamu potřebných v daném správním obvodě kontaktního místa. Je tedy potřeba stanovit, že se vyjádření má týkat podporované osoby a správního obvodu kontaktního místa, v němž se nachází byt, v souvislosti s nímž se poskytuje podpůrné opatření.
Dalším předpokladem pro přiznání navýšeného příspěvku je, že se potřebný počtem svých bodů zvláštní potřebnosti umístí v první čtvrtině potřebných na seznamu potřebných pro daný správní obvod kontaktního místa. Smysl má samozřejmě porovnávat pouze ty zvláště potřebné osoby, které mají zapsán údaj o potřebě bytového podpůrného opatření a kterým takové podpůrné opatření není poskytováno.
K odst. 2
Podobně jako u odstavce 1 se navrhuje stanovit, že se v případě uloženého vyjádření o navýšení příspěvku na poskytování asistence prvního stupně (část devátá hlava III díl 1 a 4) navýší příspěvek na poskytování asistence o 20 %. Stejně jako u odstavce 1 je cílem zvýšení motivace pro poskytovatele, aby poskytovali asistenci zvláště potřebným osobám, jejichž okruh je stanoven v § 179 odst. 1.
Vedle vyjádření o navýšení příspěvku na poskytování asistence prvního stupně, zná návrh zákona také vyjádření o navýšení příspěvku na poskytování asistence druhého stupně (vizte odůvodnění odstavce 3).
K odst. 3
Navrhuje se stanovit navýšení příspěvku na poskytování asistence o 40 %, kdy je v evidenci uloženo vyjádření o navýšení příspěvku na poskytování asistence druhého stupně. Vyjádření o navýšení příspěvku na poskytování asistence druhého stupně se vydává a do evidence ukládá v případě, že poskytovatel asistence hodlá poskytovat asistenci potřebnému, u něhož je v evidenci zapsán údaj o příslušnosti ke skupině zvláště potřebných osob se závažnými zdravotními potížemi duševní nebo závislostní povahy nebo údaj o příslušnosti ke skupině zvláště potřebných osob bez střechy (vizte § 179 odst. 2 a 3).
Cílem je motivovat poskytovatele asistence, aby asistenci poskytovali také těmto osobám, přestože to bude podle současných zkušeností o mnoho náročnější, a proto také nákladnější.
K odst. 4
Navrhuje se stanovit, že pokud jsou v evidenci uložena vyjádření o navýšení příspěvku na poskytování asistence prvního i druhého stupně, která splňují podmínky podle odstavce 2, přihlíží se pouze k vyjádření o navýšení příspěvku na poskytování asistence druhého stupně. Přestože tedy budou v evidenci uložena vyjádření o navýšení příspěvku na poskytování asistence obou stupňů, dosáhne navýšení pouze 40 %, a celková výše přiznaného příspěvku dosáhne 140 % základní výše příspěvku stanovené vyhláškou v souladu s § 97.
Předpokládá se, že navýšení příspěvků podle odstavce 3 bude dostatečné a že nebude třeba kumulovat navýšení podle odstavců 2 a 3, aby byli poskytovatelé dostatečně motivováni k poskytování asistence osobám, u kterých je poskytování asistence nejnáročnější a nejdražší. Bylo proto zvoleno rozpočtově šetrnější řešení.
K § 100
Navrhují se stanovit podmínky, za kterých krajský úřad žádosti o příspěvek vyhoví.
Vhodnost bytu pro konkrétní podporovanou osobu (resp. i pro ostatní členy její domácnosti) posuzuje krajský úřad podle údajů v evidenci. Proto je velmi žádoucí, aby byly v evidenci aktuální a dostatečně přesné údaje.
Jinak jsou podmínkou pro přiznání příspěvku zejména účinné smlouvy, na jejichž základě se podpůrná opatření poskytují.
Za určitých podmínek stanovených následujícími ustanoveními návrhu zákona se však žádost o přiznání příspěvku zamítne (§ 101 až 105).
K § 101
Žádá-li poskytovatel o přiznání příspěvku na správu, na poskytování garancí, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení ve vztahu k potřebnému, který je podle údajů v evidenci osobou zvláště potřebnou, nemusí se ustanovením o hledisku zvláštní potřebnosti zabývat.
Pokud však žádá o přiznání příspěvku na správu, na poskytování garancí, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení ve vztahu k potřebnému, který podle údajů v evidenci není osobou zvláště potřebnou, potřebuje nejprve vyjádření kontaktního místa, že se, zjednodušeně řečeno, ve správním obvodu kontaktního místa nenachází osoba zvláště potřebná, které nejsou poskytovány garance, podnájemní bydlení nebo podporované obecní bydlení a pro kterou je vhodným bytem byt, v souvislosti s nímž poskytovatel hodlá poskytovat podpůrné opatření.
Zmíněné vyjádření kontaktního místa se nazývá vyjádření o nepotřebnosti bytu pro zvláště potřebnou osobu a je pro něj v § 101 písm. b) zavedena legislativní zkratka vyjádření o nepotřebnosti bytu. Toto vyjádření a jeho vydání upravují část devátá hlava III díly 1 a 2 (§ 167 až 173). Pokud vyjádření o nepotřebnosti bytu ve vztahu k danému bytu kontaktní místo vydá, resp. uloží do evidence, má poskytovatel 4 měsíce na to, aby podal žádost o přiznání příspěvku na správu, na poskytování garancí, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení ve vztahu k osobě, která není zvláště potřebná, a v souvislosti s bytem, ke kterému se vztahuje vyjádření uložené v evidenci.
Ustanovení zajišťuje upřednostňování osob zvláště potřebných („prioritních“).
K § 102
K odst. 1
Ustanovení má za cíl vyloučit případy, že osoba dosáhne zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření u jednoho kontaktního místa, ale následně si nechá poskytnout podpůrné opatření na jiném místě, kde by např. na základě svých příjmů a levnějšího bydlení ani nebyla považována za osobu v bytové nouzi.
K odst. 2
Ustanovení se navrhuje z toho důvodu, že by bylo příliš nepraktické rozdělovat území hlavního města Prahy nebo územně členěného statutárního města na části, mezi nimiž by se zabraňovalo stěhování. Poskytovateli tedy např. bude přiznán příspěvek na poskytování garancí ve správním obvodu Úřadu městské části Praha 7, přestože u podporované osoby zapsal údaj o potřebě bytového podpůrného opatření Úřad městské části Praha 8.
K § 103
Ustanovení má za cíl zabránit tomu, aby poskytovatel žádal o příspěvek příliš pozdě, aby tak znemožnil průběžnou kontrolu řádného poskytování podpůrného opatření ze strany kontrolních orgánů. Právní úprava má za cíl spíše vyplácet příspěvky na budoucí dobu než zpětně.
Začátek běhu lhůty podle § 103 bude zpravidla spojen s účinností smlouvy, která je součástí žádosti a která nabyla účinnosti jako poslední.
Např. v případě poskytování garancí potřebnému, u nějž je veden také údaj o potřebě asistence, musí být předložena účinná smlouva o spolupráci [§ 95 odst. 2 písm. a)], účinná nájemní smlouva podle § 66 [§ 95 odst. 2 písm. b)] a účinná smlouva o asistenci (§ 95 odst. 6). Smlouva o spolupráci bude např. uzavřena 5. 5. 2027 a účinnosti nabude stejný den, nájemní smlouva bude uzavřena 4. 6. 2027 s odkládací podmínkou uzavření a účinnosti smlouvy o asistenci, smlouva o asistenci bude uzavřena 9. 6. 2027 a nabude účinnosti stejný den, čímž nabude účinnosti také nájemní smlouva uzavřená 4. 6. 2027. V tomto příkladě, při splnění ostatních podmínek (např. že je žadatelem poskytovatel s příslušným pověřením), může poskytovatel zažádat o příspěvek ještě téhož dne, tedy 9. 6. 2027. V souladu s pravidly počítání času stanovenými § 40 správního řádu se lhůta počítá ode dne bezprostředně následujícího po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, tedy od 10. 6. 2027. Konec lhůty by při prostém připočtení 60 dní připadl na neděli 8. 8. 2027, v souladu s § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu je proto posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den, tedy pondělí 9. 8. 2027.
K § 104
Se základním pověřením k poskytování garancí a podnájemního bydlení je spojeno omezení počtu bytů, v souvislosti s nimiž může najednou poskytovatel poskytovat podpůrná opatření.
K § 105
Navrhuje se stanovit, že krajský úřad nepřizná příspěvek na správu, na poskytování garancí nebo na poskytování podnájemního bydlení, jestliže jsou vlastník bytu, poskytovatel, podporovaná osoba, jejich osoby blízké, případně člen domácnosti podporované osoby spřízněni taxativně uvedenými způsoby.
Nebude tedy např. možné, aby byl vyplacen příspěvek na poskytování garancí, pokud bude vlastníkem bytu fyzická osoba, která je zároveň předsedou spolku, který garance poskytuje.
Pojem skutečný majitel je vymezen zákonem o evidenci skutečných majitelů. Krajské úřady budou při aplikaci § 105 návrhu hojně používat evidenci skutečných majitelů. Pojem osoba blízká je pak vymezen v § 22 odst. 1 občanského zákoníku. Základní vztahy blízkosti mohou krajské úřady snadno seznat z informačního systému evidence obyvatel a informačního systému cizinců.
K § 106
Navrhuje se stanovit pravidla pro prodloužení doby, na kterou se příspěvek poskytuje. Dobu nebude možné prodlužovat neomezeně, předpokládá se, že určitá doba poskytování podpůrných opatření by měla postačovat pro stabilizaci bytové situace podporované osoby. Poskytovatelé podpůrných opatření dle metodik MMR/MPSV podporují v této době samostatnost a kompetence podporované osoby, případně ji napojí na běžné služby v území tak, aby kapacita podpůrných opatření mohla být po ukončení standardní doby věnována dalším osobám v bytové nouzi.
Prodlužuje-li se doba, na kterou se příspěvek poskytuje, na dobu delší, než na kterou lze příspěvek přiznat poprvé (§ 98 odst. 2 až 6), musí být v evidenci u potřebného zapsán údaj o potřebě příslušného podpůrného opatření.
Dále se stanoví, že krajský úřad při prodlužování doby neposuzuje některé skutečnosti mající vliv na to, zda je byt stále vhodným bytem pro podporovanou osobu. Je to opět projevem snahy o podporu stabilizace bytové situace podporované osoby (například narodí-li se do domácnosti podporované osoby 3 děti, není jistě vhodné z toho důvodu považovat byt za přelidněný).
K § 107
Ustanovením se navrhuje stanovit pravidla pro určení výše příspěvku na dobu, o kterou se prodlužuje doba přiznání příspěvku. Základní premisou je, že se vychází z právní úpravy účinné v okamžiku vydání rozhodnutí o prodloužení doby přiznání příspěvku. Pokud byl tedy původně přiznán příspěvek na dobu 1 roku ve výši 32 000 Kč, ale posléze se výše příspěvku změnou vyhlášky zvýšila na 34 000 Kč, bude se při prodloužení doby přiznání příspěvku o další 1 rok fakticky rozhodovat o vyplacení dalších 34 000 Kč, nikoliv 32 000 Kč.
Před podáním žádosti o prodloužení doby přiznání příspěvku samozřejmě lze také požádat o vydání vyjádření o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření nebo o vydání vyjádření o navýšení příspěvku na poskytování asistence. Ve větě druhé se však navrhuje stanovit, že se 20% navýšení příspěvku podle § 99 uplatní také v případě, že se uplatnilo již při předchozím rozhodnutí o přiznání příspěvku nebo při předchozím rozhodnutí o prodloužení doby přiznání příspěvku. Stačí tedy, pokud někdy dříve bylo před vyřízením takové žádosti v evidenci uloženo vyjádření o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření nebo vyjádření o navýšení příspěvku na poskytování asistence. Pro 20% navýšení příspěvku není potřeba, aby poskytovatel vždy žádal o nové vyjádření kontaktního místa.
K § 108
Navrhuje se stanovit pravidla opětovného přiznávání příspěvku v souvislosti s týmž bytem. Bez tohoto ustanovení by byli vlastníci bytů motivováni k ukončení nájemního vztahu s nájemcem, kterému končí doba, na kterou se mu poskytuje podpůrné opatření, aby se jeho nájemcem stala nová osoba, které se podpůrné opatření poskytovat bude.
Není však záměrem předkladatele, aby se v bytech zapojených do systému podpory v bydlení střídaly domácnosti po 3 nebo 5 letech. Právě naopak, cílem je poskytnout co nejstabilnější bydlení jednotlivcům a domácnostem, které trpěly bytovou nouzí nebo kterým bytová nouze bezprostředně hrozila.
K § 109
K odst. 1
Příspěvky jsou vypláceny krajským úřadem z účtu kraje vedeného u České národní banky, který je podřízen státní pokladně podle rozpočtových pravidel (dále jen „účet kraje“). Ministerstvo a Ministerstvo práce a sociálních věcí vyplácejí na účet kraje prostředky na zajištění financování výplat příspěvků krajským úřadem (vizte část osmou). Prostředky na financování příspěvků jsou vedeny mimo rozpočet kraje (§ 153 odst. 2).
V případech podle § 92 odst. 2, kdy o přiznání příspěvku rozhoduje již v prvním stupni Ministerstvo práce a sociálních věcí nebo ministerstvo, by bylo samozřejmě zbytečně administrativně zatěžující, aby byl příspěvek vyplácen z účtu kraje. Proto se navrhuje stanovit, aby v takových případech byly příspěvky vypláceny přímo Ministerstvem práce a sociálních věcí nebo ministerstvem.
K odst. 2
Příspěvky se vyplácejí v přiznané výši vcelku, tedy nikoliv ve splátkách, do 30 dnů od právní moci rozhodnutí o přiznání příspěvku nebo rozhodnutí o prodloužení doby přiznání příspěvku. Cílem je zajistit včasné financování případných výdajů souvisejících s poskytováním podpůrných opatření.
K § 110
Pokud je podpůrné opatření poskytováno kratší dobu, než se předpokládalo, je poskytovatel povinen vrátit poměrnou část příspěvku.
Pro případy, kdy podporovaná osoba neposkytuje součinnost poskytovateli asistence, se navrhuje stanovit nevyvratitelnou domněnku, že poskytování asistence skončilo posledním dnem druhého měsíce neposkytování součinnosti. Doba neposkytování součinnosti se počítá ode dne, kdy poskytovatel asistence marně vyzval podporovanou osobu k poskytnutí součinnosti.
K § 111
Každý rok provádí poskytovatel vyúčtování příspěvků na správu, poskytování garancí, podnájemního bydlení, podporovaného obecního bydlení a asistence. Příspěvky, které nejsou v průběhu kalendářního roku použity ke svému účelu, musejí být do 31. května následujícího roku vráceny na účet kraje. Z těchto vrácených prostředků lze pak vyplácet nově přiznané příspěvky, popřípadě příspěvky, u nichž došlo k prodloužení doby, na kterou byly přiznány (§ 156).
Podrobnosti vyúčtování stanoví vyhláška ministerstva.
Vyúčtování se provádí za území jednotlivých krajů (§ 112 odst. 1 věta první) a zasílá se krajskému úřadu kraje, o jehož území se jedná (§ 112 odst. 1 věta druhá).
K § 112
K odst. 1
Navrhuje se stanovit, že se vyúčtování podle § 111 vyhotoví za území jednotlivých krajů podle toho, kde se nacházel byt, v souvislosti s nímž se poskytovalo podpůrné opatření (věta první), a že se zasílá krajskému úřadu kraje, o jehož území se jedná (věta druhá).
K odst. 2
Navrhuje se stanovit, že za území jednotlivých krajů, podle toho, kde se nacházel byt, v souvislosti s nímž se poskytovalo podpůrné opatření, se také vrací částky podle § 111 odst. 2.
Krajskému úřadu, který příspěvek vyplatil, se tedy zasílá podle § 112 odst. 1 roční vyúčtování podle 111 odst. 1 a na účet kraje, jehož je orgánem, se následně posílají i částky podle § 111 odst. 2.
K odst. 3
Navrhuje se stanovit zvláštní pravidla pro případy, kdy je poskytovatelem kraj. Je-li poskytovatelem kraj a jde-li o příspěvek na poskytování asistence, rozhoduje o žádosti o přiznání příspěvku Ministerstvo práce a sociálních věcí (§ 92 odst. 2). Je-li poskytovatelem kraj a jde-li o ostatní příspěvky, rozhoduje o žádosti o přiznání příspěvku ministerstvo (tamtéž). Je proto vhodné stanovit, že i vyúčtováním se zabývají tato ministerstva a že se částky podle § 111 odst. 2 vracejí na účet, které příslušné ministerstvo sdělí.
K § 113
Navrhuje se stanovit ustanovení obdobné § 14f rozpočtových pravidel. Ustanovení § 14f rozpočtových pravidel totiž nelze použít, neboť příspěvek není dotací ve smyslu rozpočtových pravidel. Ustanovení umožní vrácení poměrné části příspěvku podle § 110 nebo částky podle § 111 odst. 2 bez toho, aby finanční úřad podle rozpočtových pravidel vedl řízení o uložení odvodu pro porušení rozpočtové kázně a penále a vydával rozhodnutí o uložení takového odvodu a penále. Tím bude možné dosáhnout vrácení předmětných částek, aniž by docházelo ke zbytečným administrativním nákladům.
K odst. 1
Ustanovení je obdobou § 14f odst. 3 rozpočtových pravidel.
Navrhuje se stanovit, že správní orgán, kterému se zasílá vyúčtování podle § 111, vyzval poskytovatele k vrácení poměrné části příspěvku podle § 110 nebo částky podle § 111 odst. 2, pokud zjistí, že poskytovatel porušil svoji povinnost k vrácení těchto peněžních prostředků. Správním orgánem, kterému se zasílá vyúčtování podle § 111, je především krajský úřad (§ 112 odst. 1 věta poslední). Je-li poskytovatelem kraj nebo hlavní město Praha a jde-li o příspěvky na poskytování asistence, je tímto správním orgánem Ministerstvo práce a sociálních věcí (§ 112 odst. 3). Je-li poskytovatelem kraj nebo hlavní město Praha a jde-li o jiné příspěvky, je tímto správním orgánem Ministerstvo práce a sociálních věcí (§ 112 odst. 3).
Navrhuje se také zavést v odstavci 1 legislativní zkratku „určená částka“ pro poměrnou část příspěvku podle § 110 a pro částku podle § 111 odst. 2.
K odst. 2
Ustanovení je obdobou § 14f odst. 5 rozpočtových pravidel.
Navrhuje se stanovit, že vrácená určená částka nebo její část se dnem jejího vrácení započítává do plnění povinnosti provést odvod za porušení rozpočtové kázně podle rozpočtových pravidel. To znamená, že finanční úřad neuloží odvod za porušení rozpočtové kázně, případně že uloží odvod za porušení kázně, který bude nižší o vrácenou částku.
Dá se předpokládat, že v některých případech poskytovatel uzná svoji povinnost vrátit určenou částku pouze částečně, případně že nebude mít volné peněžní prostředky pro její vrácení v plné výši. Proto se navrhuje výslovně zmínit i částečně vracení určené částky. O vrácení zbylé části určené částky v takovém případě bude rozhodovat finanční úřad v řízení o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně a penále.
K odst. 3
Navrhuje se stanovit, na který účet se vrací určená částka, popřípadě její část. V případě, že příspěvek nebo příspěvky vyplatilo některé z ministerstev, vrátí se určená částka nebo její částka na účet, ze kterého byly příspěvek nebo příspěvky vyplaceny, ledaže výzva k vrácení určené částky obsahuje pokyn, že se má určená částka uhradit na jiný účet.
V ostatních případech, jichž bude naprostá většina, se určená částka bude vracet na účet kraje (§ 109 odst. 1). Určená částka vrácená na účet kraje představuje vrácený příspěvek podle § 156, a považuje se tedy za součást prostředků na financování vyplacených na kalendářní rok, v němž byla určená částka na účet kraje připsána. Vrácená určená částka proto může být krajským úřadem použita na vyplácení dalších příspěvků ve stejném kalendářní roce, ve kterém byla vrácená částka na účet kraje připsána. Zbylé prostředky na financování jsou po konci kalendářního roku, na který byly vyplaceny, krajským úřadem vyúčtovány a odvedeny zpět do státního rozpočtu (§ 160).
K odst. 4
Ustanovení je obdobou § 14f odst. 7 rozpočtových pravidel.
K § 114
Navrhuje se stanovit možnost výměny bytu v průběhu poskytování garancí, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení. Podmínkou je souhlas kontaktního místa. Kontaktní místo dá souhlas vždy, pokud je nový byt pro podporovanou osobu vhodným bytem.
K § 115
Navrhuje se stanovit poskytovateli oznamovací povinnost vůči krajskému úřadu týkající se skutečností rozhodných pro vrácení nebo odnětí příspěvku. Stejně tak je poskytovatel povinen osvědčit na výzvu krajského úřadu skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek, jeho výši nebo výplatu. Cílem ustanovení je zajistit, že se krajský úřad dozví o situacích, kdy má být příspěvek vrácen nebo odňat.
Změnou ve skutečnosti rozhodnou pro vrácení nebo odnětí příspěvku je i skončení poskytování asistence na základě nevyvratitelné domněnky podle § 110 odst. 3 věty druhé. Ta totiž stanoví, že pokud podporovaná osoba neposkytuje součinnost při poskytování asistence po dobu nejméně 2 měsíců, platí, že poskytování asistence skončilo posledním dnem druhého měsíce neposkytování součinnosti. Doba neposkytování součinnosti se počítá ode dne, kdy poskytovatel asistence marně vyzval podporovanou osobu k poskytnutí součinnosti.
K § 116
Zápisy, změny a výmazy údajů souvisejících s příspěvky provádí v evidenci krajský úřad, neboť ten vede v prvním stupni řízení o přiznání příspěvku. Ministerstvo a Ministerstvo práce a sociálních věcí provádí tyto zápisy, změny a výmazy v návaznosti na odvolací nebo přezkumné řízení, které jako nadřízené orgány vedou.
K § 117
Podobně jako mnohé jiné žádosti a jiná oznámení podle návrhu zákona se i žádosti a oznámení podle části sedmé podávají prostřednictvím evidence. Uživatelské rozhraní evidence pak napomůže žadateli nebo oznamovateli, aby jeho podání nemělo vady.
K § 118
Navrhuje se stanovit územní rozsah pro udělení, podmíněné odnímání a odnímání pověření, a to pro území jednotlivých krajů. Řada právnických osob, které by mohly požádat o udělení pověření, má celostátní působnost, nicméně konkrétní podpůrné opatření by bylo vždy poskytováno lokálně konkrétními pracovníky poskytovatele. Například při žádosti o pověření k poskytování asistence budou právnické osoby povinny doložit popis personálního zajištění poskytování asistence. Vzhledem k tomu, že konkrétní pracovníci asistence budou zpravidla působit pouze ve správním obvodu nejvýše několika kontaktních míst, nedávalo by smysl posuzovat personální zajištění celostátně, ale je nutné je posuzovat vždy s přihlédnutím k pracovníkům asistence dostupným v území daného kraje. Kvalita výkonu podpůrných opatření a případné porušení povinností mohou být diferencované pro regionální pobočky poskytovatelů s celostátní působností, a proto i sankce budou řešeny pro jednotlivé kraje. Krajské úřady tak budou mít v případě podnětu snazší kontrolu i interakci s příslušným kontaktním místem, než by měly v případě, kdy by všechny poskytovatele s celostátní působností registrované v Praze kontroloval Magistrát hlavního města Prahy.
K § 119
Navrhuje se stanovit náležitosti žádosti o udělení pověření. V souladu se zásadami dobré správy se od žadatele nevyžadují údaje nebo dokumenty, které jsou přístupné ve veřejném rejstříku.
K § 120
Navrhuje se stanovit, že pořádat o udělení pověření mohou pouze právnické osoby, které mají sídlo v České republice, jiném členském státě Evropské unie, ve státě, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, nebo ve Švýcarské konfederaci. Co se zahraničních subjektů týče, vychází se vstříc požadavkům na nediskriminování subjektů z těchto států. Zároveň lze očekávat, že v případě potřeby budou orgány těchto států ochotné a schopné účinně spolupracovat s českými orgány. Pravděpodobnost, že by větší počet zahraničních právnických osob usiloval o udělení pověření, nicméně zřejmě nebude vysoká.
K § 121
Navrhuje se stanovit, že k řízení o žádosti o udělení pověření je příslušný krajský úřad kraje, pro jehož území se žádá o udělení pověření. Pouze pro případ, že by žadatelem byl kraj nebo hlavní město Praha, se navrhuje stanovit, že je k udělení pověření k poskytování asistence příslušné Ministerstvo práce a sociálních věcí a k udělení ostatních pověření ministerstvo. Vzhledem k systémové podjatosti by nebylo vhodné, aby vyšší územní samosprávný celek rozhodoval o udělení pověření sám sobě. I v případě, že pověření uděluje ministerstvo nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí, uděluje se po jednotlivých krajích (§ 118).
Výslovné stanovení místní příslušnosti je nezbytné, protože by při užití obecných ustanovení správního řádu o místní příslušnosti mohlo být sporné, zda se má místní příslušnost řídit místem činnosti [§ 11 odst. 1 písm. a) správního řádu], nebo sídlem právnické osoby [§ 11 odst. 1 písm. e) správního řádu].
K § 122
Poskytovatelem může být pouze bezúhonná osoba, která nebyla odsouzena za jakýkoli úmyslný trestný čin, nebo za nedbalostní trestný čin spáchaný při výkonu činností relevantních pro poskytování podpory podle tohoto zákona. Lze rozumně předpokládat, že osoba, která není bezúhonná v oblastech podle písmen a) až c), není způsobilá poskytovat podporu podle tohoto zákona.
K § 123
Navrhuje se stanovit, že se pověření uděluje na dobu 10 let. Tato doba se jeví vzhledem k činnosti poskytovatele jako přiměřená. Jelikož není stanoveno nic jiného, začíná doba 10 let plynout právní mocí rozhodnutí, kterým se pověření uděluje (odlišně v § 124 odst. 2).
Delší dobu platnosti pověření ani nelze stanovit vzhledem k čl. 2 odst. 2 Rozhodnutí Komise. Rozhodnutí, kterým se uděluje pověření, je totiž pověřovacím aktem podle čl. 4 Rozhodnutí Komise. V rozhodnutí, kterým se uděluje pověření, však nemusejí (a z povahy věci ani nemohou) být uvedeny všechny náležitosti čl. 4 písm. a) až f) Rozhodnutí Komise. Sám čl. 4 Rozhodnutí Komise připouští, že poskytováním služby obecného hospodářského zájmu je dotčený podnik pověřen jedním nebo několika akty, jejichž formu si mohou upravit jednotlivé členské státy, přičemž v tomto aktu nebo aktech musejí být uvedeny stanovené údaje.
Pověřovacími akty budou v systému podpory v bydlení zákon o podpoře v bydlení, vyhláška ministerstva, kterou se stanoví výše příspěvku (§ 97 odst. 1), rozhodnutí, kterým se uděluje pověření (§ 127, 131, 134, 138, případně v kombinaci s § 124) a rozhodnutí o přiznání příspěvku (§ 100). V souhrnu budou tyto pověřovací akty obsahovat veškeré náležitosti stanovené čl. 4 písm. a) až f) Rozhodnutí Komise.
K § 124
K odst. 1
Navrhuje se stanovit, že v době od 10 měsíců před uplynutím doby, na kterou bylo pověření uděleno, až do konce doby, na kterou bylo pověření uděleno (není-li pověření odňato), může poskytovatel požádat o opětovné udělení pověření. Doba 10 měsíců představuje dostatečně dlouhou dobu na to, aby bylo o žádosti rozhodnuto v 1. a případně také ve 2. stupni. Zároveň se však nejedná o natolik dlouhou dobu, aby byla příliš pravděpodobná ztráta způsobilosti žadatele k udělení pověření (vizte např. § 131) do okamžiku, kdy nové pověření začne platit.
V souladu s § 117 se pak žádost o opětovné udělení pověření podává prostřednictvím evidence. V přechodném období se však v souladu s § 182 odst. 2 písm. b) bude žádost podávat na formuláři, jehož podobu stanoví ministerstvo vyhláškou.
Pakliže poskytovatel nepodá žádost o opětovné udělení pověření do konce doby, na kterou bylo pověření dříve uděleno, přestane být poskytovatelem, a proto nebude moci podat žádost o opětovné udělení pověření. V takovém případě však samozřejmě bude moci podat žádost o udělení pověření, jako kdyby mu pověření nikdy předtím nebylo uděleno. Obdobně to samozřejmě bude platit i v případech, kdy bylo poskytovateli pověření odňato podle § 148 odst. 1 a 2. (Trvání doby, po kterou nemůže být poskytovateli uděleno pověření, podle § 148 odst. 3 je samozřejmě překážkou úspěchu žádosti o udělení pověření, včetně žádosti o opakované udělení pověření.)
Trvání pověření, tedy oprávnění podat žádost o opětovné udělení pověření, se zkoumá pouze k okamžiku podání žádosti o opětovné udělení pověření. To znamená, že pokud doba, na kterou bylo uděleno původní pověření, uplyne ještě před právní mocí rozhodnutí o žádosti o opětovné udělení pověření, řízení o této žádosti se nezastaví pro nedostatek aktivní legitimace žadatele.
K odst. 2
Navrhuje se stanovit, že se pověření opětovně uděluje na dobu 10 let od skončení doby, na kterou bylo pověření dříve uděleno. Tím bude v případě včasného podání a vyhovění žádosti zajištěno, že původní pověření a nové pověření na sebe budou navazovat a že poskytovatel dosáhne souhrnné doby pověření v délce celých 20 let. [Nikoliv např. 19 let a 8 měsíců jako v případě, že by se doba nového pověření počítala již od právní moci rozhodnutí o opětovném udělení pověření, a částečně se tak překrývala se stávající dobou pověření – vizte také odstavec 4 písm. a) a odstavec 5.] Samozřejmě bude možné podávat žádost o opětovné udělení pověření opakovaně, v ideálním případě tedy bude souhrnná doba všech po sobě následujících pověření dosahovat násobků 10 let.
Na obecné pravidlo stanovené odstavcem 2 se navrhuje navázat zvláštní právní normou vyjádřenou v odstavci 3.
K odst. 3
V odstavci 3 se navrhuje stanovit, že v některých situacích se pověření opětovně uděluje na dobu 10 let od právní moci rozhodnutí, kterým se pověření opětovně uděluje. Jde tedy o zvláštní právní normu, odchylku od obecného pravidla stanoveného v odstavci 2.
K písm. a)
Navrhuje se stanovit, že se pověření opětovně uděluje na dobu 10 let od právní moci rozhodnutí v případech, kdy byla žádost o opětovné udělení pověření podána později než 6 měsíců před uplynutím doby, na kterou bylo pověření dříve uděleno.
Smyslem tohoto ustanovení je motivovat poskytovatele, aby podávali žádost o opětovné udělení pověření s dostatečným předstihem a aby jejich pověření na sebe navazovala. Opačná situace by mohla znamenat dočasné zhoršení dostupnosti podpůrných opatření a zbytečnou administrativní zátěž nejen pro krajský úřad (resp. ministerstvo nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí), ale také pro poskytovatele samotného.
Pokud tedy poskytovatel podá žádost o opětovné udělení pověření sice později než 10 měsíců před uplynutím doby, na kterou bylo pověření uděleno, což je podmínkou přípustnosti žádosti (vizte odstavec 1), ale zároveň také později než 6 měsíců před uplynutím této doby, nebude mu dopřána výhoda, že 10letá doba platnosti nového pověření začne plynout až po konci doby, na kterou mu bylo uděleno původní pověření (vizte odstavec 2, srov. také odstavec 4).
Uvedené řešení bylo upřednostněno před variantou, kdy by se v odstavci 1 stanovilo, že žádost o opětovné udělení pověření musí být podána v době od 10 do 6 měsíců před uplynutím doby, na kterou bylo pověření uděleno. Taková právní úprava by totiž znamenala, že by žádost o opětovné udělení pověření podaná po konci této lhůty musela být zamítnuta, přestože by jí třeba správní orgán stihl bez potíží vyhovět ještě před koncem platnosti původního pověření. Žádost o udělení pověření by pak mohl žadatel podat až po konci platnosti původního pověření. Zbytečně by tak vznikalo období, kdy by žadatel neměl pověření, což by mělo důsledky nejen pro poskytování podpůrných opatření, ale také pro administrativní zátěž správních orgánů i bývalého poskytovatele.
K písm. b)
Rovněž se navrhuje stanovit, že se pověření opětovně uděluje na dobu 10 let od právní moci rozhodnutí v případech, kdy rozhodnutí, kterým se pověření opětovně uděluje, nabude právní moci až po uplynutí doby, na kterou bylo uděleno původní pověření. V písmenu b) se tedy jedná o situace, kdy v průběhu řízení o opětovném udělení pověření žadatel svoje původní (dřívější) pověření ztratí z důvodu plynutí času, aniž by mu bylo do tohoto okamžiku uděleno pověření nové.
V tomto případě je lhostejné, zda byla žádost o opětovné udělení pověření podána dříve, nebo později než 6 měsíců před uplynutím doby, na kterou bylo pověření dříve uděleno. Lze si představit obě situace, byť zřejmě nebude příliš časté, aby řízení o opětovném udělení pověření trvalo déle než 6 měsíců.
Důvodem pro navrhovanou právní úpravu je, že se jeví jako vhodné předejít retroaktivitě, tedy zpětné účinnosti rozhodnutí o opětovném udělení pověření. Retroaktivita by např. mohla být problematická s ohledem na rozhodování o příspěvcích na poskytování podpůrných opatření.
K odst. 4
Navrhuje se stanovit, že pokud byla žádost o opětovné udělení pověření podána později než 6 měsíců před uplynutím doby, na kterou bylo pověření dříve uděleno, skončí platnost původního pověření nejpozději opětovným udělením pověření, tedy dnem, kdy nabude právní moci rozhodnutí, kterým se opětovně uděluje pověření. Důvodem pro navrhovanou právní úpravu je výslovné a jednoznačné vyloučení souběhu dvou pověření stejného druhu u jednoho poskytovatele. Ustanovení navazuje na odstavec 3 písm. a).
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že v případě podání přípustné žádosti o opětovné udělení pověření mohou nastat čtyři situace:
1. Žádost je podána do 6 měsíců před uplynutím doby původního pověření a právní moc rozhodnutí, kterým se nové pověření uděluje, nastává před uplynutím doby, na kterou bylo pověření uděleno dříve. V takovém případě se pověření opětovně uděluje na dobu 10 let od uplynutí doby, na kterou bylo pověření dříve uděleno. Doby platnosti pověření na sebe navazují a nejsou nijak zkráceny. 10 let původního pověření je následováno 10 lety nového pověření.
2. Žádost je podána do 6 měsíců před uplynutím doby původního pověření, ale právní moc rozhodnutí, kterým se nové pověření uděluje, nastává až po uplynutí doby, na kterou bylo pověření dříve uděleno. V takovém případě se pověření opětovaně uděluje na dobu 10 let od právní moci rozhodnutí, kterým se pověření opětovně uděluje. Doby platnosti pověření na sebe nenavazují, vzniká období, kdy žadatel nemá žádné pověření, nicméně doby platnosti pověření alespoň nejsou nijak zkráceny. 10 let původního pověření je následováno určitým obdobím bez pověření, po kterém následuje 10 let nového pověření.
3. Žádost je podána později než 6 měsíců před uplynutím doby původního pověření, ale právní moc rozhodnutí, kterým se nové pověření uděluje, nastává před uplynutím doby, na kterou bylo pověření dříve uděleno. V takovém případě se pověření uděluje na dobu 10 let od právní moci rozhodnutí, kterým se pověření opětovně uděluje. Doby platnosti pověření na sebe sice navazují, a tedy nevzniká období bez pověření, nicméně platnost původního pověření je v souladu s odstavcem 5 zkrácena. Méně než 10 let původního pověření je následováno 10 lety nového pověření.
4. Žádost je podána později než 6 měsíců před uplynutím doby původního pověření a právní moc rozhodnutí, kterým se nové pověření uděluje, nastává až po uplynutí doby, na kterou bylo pověření dříve uděleno. V takovém případě se pověření opětovně uděluje na dobu 10 let od právní moci rozhodnutí, kterým se pověření opětovně uděluje. Doby platnosti pověření na sebe nenavazují, vzniká období, kdy žadatel nemá žádné pověření, nicméně doby platnosti pověření alespoň nejsou nijak zkráceny. 10 let původního pověření je následováno určitým obdobím bez pověření, po kterém následuje 10 let nového pověření. Výsledný stav se tedy neliší od výsledného stavu popsaného ve druhé situaci.
Dá se nicméně předpokládat, že vzhledem k zájmu poskytovatelů na nerušeném pokračování v činnosti bude v drtivé většině případů docházet k první situaci a ostatní budou spíše marginálními odchylkami.
K § 125
Základní pověření slouží jako zkušební období pro poskytovatele, kteří doposud podporu v bydlení (v jakékoliv formě) neposkytovali. Pokud se osvědčí, mohou žádat o rozšířené pověření, které poskytovatelům umožňuje poskytovat podpůrná opatření garancí a podnájemního bydlení v celém rozsahu. Požádat o základní pověření mohou vyjmenované osoby.
K § 126
Žadatel musí být bezúhonný, žádné další požadavky na žadatele kladeny nejsou. Je tím umožněn vznik širokého pole poskytovatelů s různým zaměřením.
Poskytovatel zároveň musí uvést, ve kterých správních obvodech hodlá poskytovat podpůrná opatření.
K § 127
Krajský úřad udělí pověření, pokud je žadatel bezúhonný a pokud netrvá doba, po kterou nemůže být poskytovateli uděleno pověření znovu.
K § 128
Zápis poskytovatele do evidence provádí příslušný krajský úřad, neboť je to on, který o pověření rozhoduje.
K § 129
Rozdíl mezi rozšířeným a základním pověřením spočívá v tom, že poskytovatelé s rozšířeným pověřením nejsou v přiznávání příspěvků omezeni ustanovením § 104. Poskytovatelům s rozšířeným pověřením tedy krajský úřad přizná příspěvek na správu, na poskytování garancí nebo na poskytování podnájemního bydlení i v případě, že poskytovatel poskytuje garance nebo podnájemní bydlení, na které mu byl přiznán příspěvek, v souvislosti s 10 nebo více byty.
O rozšířené pověření může žádat osoba se základním pověřením, která má zkušenosti s poskytováním podpůrných opatření [písmeno e) bod 1] a zároveň se nedopustila hrubého porušení svých povinností [písmeno e) bod 2]. Hrubé porušení bude vždy záležet na intenzitě porušení povinností, které bude na posouzení krajského úřadu. Příkladem hrubého porušení je porušení více různých norem nebo ustanovení. Za hrubé porušení je také nutné považovat porušení takové povinnosti, která je pro zákon esenciální, popřípadě se jedná o ojedinělé porušení dosahující značné intenzity. V případě zákona o podpoře v bydlení za zvlášť hrubé porušení bude zpravidla nutné považovat úplnou absenci komunikace poskytovatele s kontaktním místem, opakované selhávání ve výkonu podpůrných opatření při základním pověření, činnost v očividném rozporu se standardy upravujícími poskytování podpůrných opatření, použití vyplacených příspěvků na činnost netýkající se poskytování podpůrných opatření, nevrácení příspěvku, pakliže k tomu byl poskytovatel povinen, a podobně.
O rozšířené pověření může rovněž přímo žádat obec [písm. a)], kraj [písm. b)], příspěvková organizace obce nebo kraje [písm. c)] a právnická osoba, jejímiž členy jsou pouze obce, kraje nebo jejich příspěvkové organizace [písm. d)]. Právnickou osobou podle písmena d) může být např.:
· dobrovolný svazek obcí podle § 49 a násl. zákona o obcích,
· Asociace krajů České republiky, která je zájmovým sdružením právnických osob podle § 20f a násl. občanského zákoníku z roku 1964,
· zapsaný spolek několika obcí a kraje,
· společnost s ručením omezeným, kde je obec jediným společníkem,
· společnost s ručením omezeným, kde je více společníků, kterými jsou obce nebo kraje,
· akciová společnost, kde je kraj jediným akcionářem,
· akciová společnost, kde 60 % akcií vlastní kraj a 40 % různé obce nebo jejich příspěvkové organizace,
· družstvo, jehož členy jsou pouze obce.
U osob podle písm. a) až d) se způsobilost k poskytování podpůrných opatření předpokládá a nevyžaduje se, aby musely mít dříve základní pověření.
K § 130
Primární náležitosti žádosti o rozšířené pověření jsou stejné jako u základního pověření (údaj o správních obvodech a doklad o bezúhonnosti). Nad rámec těchto náležitostí musí žadatel se základním pověřením (odstavec 2) předložit vyjádření kontaktního místa, že se nedopustil hrubého porušení svých povinností. Nejvyšší přípustné stáří vyjádření bylo stanoveno jako 2 měsíce z toho důvodu, že tato doba se zdá jako dostatečná pro případný rozptyl v rychlosti vydání těchto vyjádření více kontaktními místy. Doba 1 měsíce by se mohla ukázat jako příliš krátká, neboť by jedno kontaktní místo vydalo vyjádření velmi rychle, např. již příští den po obdržení žádosti o vyjádření, a jiné kontaktní místo by mohlo žádost vyřizovat podstatně delší dobu, mj. třeba i z důvodu souběhu nedostatku personálu a potřeby vyhodnocení, zda určité jednání poskytovatele hodnotit jako hrubé porušení jeho povinností, nebo nikoliv.
K § 131
Pokud je žadatelem běžný žadatel se základním pověřením, krajský úřad rozšířené pověření udělí, pokud jsou splněny podmínky podle písmen a) až d). Pokud je žadatelem obec, kraj nebo osoba podle § 129 písm. c) a d), pověření se udělí, pokud jsou splněny podmínky podle písmen a), b) a c).
K § 132
Zápis poskytovatele do evidence provádí příslušný krajský úřad, neboť je to on, který o pověření rozhoduje. Je-li žadatelem o udělení pověření kraj, provádí zápis ministerstvo (vizte § 121 odst. 2).
K § 133
Navrhuje se stanovit, že žadatelem o udělení pověření k poskytování podporovaného obecního bydlení může být pouze obec, kraj, příspěvková organizace obce nebo kraje nebo právnická osoba, jejímiž členy jsou výhradně dříve vyjmenované osoby. Pro příklady poslední skupiny právnických osob vizte odůvodnění k § 129.
K § 134
Žadatel musí být bezúhonný, žádné další požadavky na žadatele kladeny nejsou.
Poskytovatel zároveň musí uvést, ve kterých správních obvodech hodlá poskytovat podpůrná opatření.
K § 135
Zápis poskytovatele do evidence provádí příslušný krajský úřad, neboť je to on, který o pověření rozhoduje. Je-li žadatelem o udělení pověření kraj, provádí zápis Ministerstvo práce a sociálních věcí (vizte § 121 odst. 2).
K § 136
Pro poskytování asistence se vyžaduje zvláštní pověření, neboť poskytování asistence je od poskytování jiných podpůrných opatření odlišné a vyžaduje zvláštní podmínky.
Poskytovatel, který má pověření k jiným podpůrným opatřením, může získat i pověření k poskytování asistence. Pověření lze tedy kombinovat.
K § 137
Jelikož se poskytování asistence může uskutečňovat nejenom v bytě v systému podpory v bydlení, ale lze ji poskytovat například i v provozovně poskytovatele asistence, jsou součástí žádosti i další údaje a doklady, které dokládají způsobilost žadatele k poskytování asistence.
K § 138
Krajský úřad pověření udělí, je-li žadatel bezúhonný, neběží-li doba, po kterou nelze pověření udělit (tyto podmínky jsou stejné jako u ostatních pověření), má-li dostatečné personální zajištění a je-li oprávněn užívat prostory k poskytování asistence (jedná se o podmínky výlučně pro asistenci).
K § 139
Zápis poskytovatele do evidence provádí příslušný krajský úřad, neboť je to on, který o pověření rozhoduje.
K § 140
Ustanovení má význam pouze ve vztahu k těm poskytovatelům, kteří nejsou kraji. Pokud je poskytovatelem kraj, vykonává působnost podle této části Ministerstvo práce a sociálních věcech poskytování asistence a ministerstvo ve věcech ostatních podpůrných opatření.
K odst. 1
Navrhuje se stanovit, že ke změnám údajů o správních obvodech kontaktních míst, kde poskytovatel hodlá poskytovat podpůrná opatření, je příslušný krajský úřad, jehož správní obvod zahrnuje správní obvod těchto kontaktních míst.
Pokud tedy např. poskytovatel s pověřením k poskytování asistence v Libereckém a Ústeckém kraji již nehodlá poskytovat asistenci ve správních obvodech kontaktních míst Nový Bor a Varnsdorf a naopak pojme úmysl poskytovat asistenci ve správním obvodu kontaktního místa Lovosice, oznámí krajskému úřadu Libereckého kraje, že již nehodlá poskytovat asistenci ve správním obvodu kontaktního místa Nový Bor, a krajskému úřadu Ústeckého kraje, že již nehodlá poskytovat asistenci ve správním obvodu kontaktního místa Varnsdorf a že nově hodlá poskytovat asistenci ve správním obvodu kontaktního místa Lovosice (§ 140 odst. 1 ve spojení s § 140 odst. 2). Krajský úřad Libereckého kraje na základě oznámení vymaže údaj o tom, že poskytovatel hodlá poskytovat asistenci ve správním obvodu kontaktního místa Nový Bor, krajský úřad Ústeckého kraje vymaže údaj o tom, že poskytovatel hodlá poskytovat asistenci ve správním obvodu kontaktního místa Varnsdorf, a naopak zapíše údaj o úmyslu poskytovatele poskytovat asistenci ve správním obvodu kontaktního místa Lovosice (§ 140 odst. 2).
K odst. 2
Vzhledem k tomu, že budou některé údaje a doklady obsažené v žádosti o udělení pověření stejné v žádostech podaných různým krajským úřadům, navrhuje se stanovit, že pro vložení nových dokladů nebo provedení změn údajů do evidence je příslušný kterýkoliv krajský úřad, kterému byly původní údaje a doklady předloženy jako součást žádosti o udělení pověření.
K § 141
Aby byly údaje v evidenci aktuální, stanovuje se poskytovateli povinnost oznamovat krajskému úřadu změny v těchto údajích. Kromě poskytovatele podporovaného obecního bydlení musejí poskytovatelé také oznamovat, zda hodlají poskytovat podpůrná opatření v jiných správních obvodech, než ve kterých podpůrná opatření dosud poskytovali.
K § 142
Krajský úřad posoudí, jestli jsou změny v souladu se skutečností, a pokud ano, změny zapíše. Údaj o změně správních obvodů, ve kterých má poskytovatel v úmyslu poskytovat podpůrná opatření, zapíše však vždy, neboť úmysly poskytovatele nelze ve správním řízení rozumně přezkoumávat, proto krajskému úřadu postačí tvrzení poskytovatele.
K § 143
Krajský úřad vyrozumívá poskytovatele jednak o tom, že nezměnil údaje v evidenci nebo nevložil doklady do evidence, přestože jej o to poskytovatel požádal (§ 142 odst. 1), jednak o tom, že provedl změnu údajů v evidenci z moci úřední (§ 142 odst. 3).
Naopak krajský úřad nemusí informovat poskytovatele o tom, že jeho žádosti o změnu údajů nebo o vložení dokumentů vyhověl a tyto provedl, neboť k pozměněným údajům a vloženým dokumentům v evidenci má poskytovatel přístup.
K § 144
Navrhuje se stanovit Ministerstvu práce a sociálních věcí ve věcech poskytovatelů asistence a ministerstvu ve věcech ostatních poskytovatelů pravomoc k nápravě nesprávného postupu krajského úřadu ohledně provádění změn údajů o poskytovateli v evidenci. Buď mohou ministerstva krajskému úřadu nařídit, aby učinil potřebná opatření ke zjednání nápravy, nebo mohou sama taková opatření učinit. Druhou možnost pravděpodobně využijí, pokud bude opatření natolik prosté, že bude jednodušší je učinit přímo, než se zatěžovat více formálními postupy při nařizování krajskému úřadu.
Uvedené ustanovení je speciální ke správnímu řádu. Ustanovení správního řádu o přezkumu postupu podle části čtvrté správního řádu příliš nevyhovují právní úpravě změn údajů podle tohoto návrhu zákona, neboť nepočítá se zásahem nadřízeného orgánu (§ 156 odst. 2 správního řádu).
K § 145
K odst. 1
Krajský úřad kontroluje, zda poskytovatelé splňují podmínky pro udělení pověření i po jeho udělení. Jedná se o obdobu § 82 odst. 3 zákona o sociálních službách. Zjistí-li krajský úřad, že poskytovatel přestal splňovat podmínky pro udělení pověření, zahájí správní řízení a rozhodne o odnětí pověření podle § 148 odst. 1 písm. b).
K odst. 2 až 4
Kontrolu, zda poskytovatelé splňují podmínky pro udělení pověření i po jeho udělení, mohou provádět i ministerstva – ve vztahu k poskytovatelům s pověřením k poskytování asistence Ministerstvo práce a sociálních věcí, ve vztahu k ostatním poskytovatelům pak ministerstvo. Po provedení kontroly informují ministerstva krajský úřad, který je příslušný k provádění kontroly, o provedení kontroly a jejích výsledcích. Pakliže některé z ministerstev zjistí důvod pro odnětí pověření, podají podnět krajskému úřadu, aby zahájil řízení a vydal rozhodnutí podle § 148 odst. 1 písm. b).
Ustanovení nemá představovat obdobu § 24 kontrolního řádu, nejde o tzv. atrakci. Navržené řešení bylo zvoleno z podobných důvodů jako v případě § 88. Vzhledem k tomu, že poskytovatelem může být krajský úřad nebo „s ním spřízněná“ osoba, je vhodnější umožnit kontrolu setrvalého plnění podmínek pro udělení pověření i ministerstvům.
K § 146
Navrhuje se stanovit příslušnost pro řízení o odnětí pověření. Příslušným bude krajský úřad, který pověření udělil.
K § 147
Navrhuje se stanovit okolnosti zahájení řízení o odnětí pověření. Buď je řízení o odnětí pověření zahájeno na vlastní žádost poskytovatele [§ 148 odst. 1 písm. a)], nebo z moci úřední [§ 148 odst. 1 písm. b) a § 148 odst. 2]. Řízení o odnětí pověření z důvodu podle § 148 odst. 2 nebo § 149 (hrubé porušení povinností poskytovatele, opakované méně závažné porušení povinností) lze zahájit v případě, že od posledního porušení povinností poskytovatele neuplynuly více než tři roky. Jedná se v podstatě o obdobu promlčecí doby.
K § 148
K odst. 1
Krajský úřad rozhodne o odnětí pověření vždy, když o to poskytovatel požádá. Poskytovatel může být k odnětí pověření motivován např. tím, že již neposkytuje podpůrná opatření a již nechce být subjektem oznamovací povinnosti podle § 141 odst. 1.
Přestane-li poskytovatel splňovat podmínky pro udělení pověření, krajský úřad rovněž rozhodne vždy o odnětí pověření. V tomto případě nemá krajský úřad prostor pro správní uvážení.
K odst. 2
Krajský úřad však může využít správního uvážení v případech řízení o odnětí pověření podle § 148 odst. 2. Měl by být veden především závažností porušení povinnosti poskytovatelem, jeho snahou o nápravu, včetně nahrazení případné škody, předchozí činností poskytovatele atd. Krajský úřad nemůže odejmout pověření pro opakované méně závažné porušení povinností poskytovatele, pokud nebylo v posledních 5 letech pro obdobné porušení jeho povinností rozhodnuto o podmíněném odnětí jeho pověření (§ 149).
K odst. 3
Navrhuje se stanovit, že krajský úřad rozhodne také o době, po kterou bývalý poskytovatel nebude moci požádat o opětovné udělení pověření. Je totiž potřeba zabránit tomu, aby si osoba, jíž bylo pověření odebráno, neprodleně podala novou žádost o udělení pověření, na které by mohla mít při své trestní bezúhonnosti právní nárok. Aby tedy bylo odnětí pověření účinnou sankcí, musí dojít ke stanovení doby, kdy osoba nebude moci opětovně získat pověření, a tedy jí nebudou moci být přiznány příspěvky na poskytování podpůrných opatření.
K § 149
Namísto rozhodnutí o odnětí pověření může krajský úřad rozhodnout o podmíněném odnětí pověření. Může tak učinit v případě, že poskytovatel hrubě porušil svoji povinnost v souvislosti s poskytováním podpůrného opatření, nebo pokud se poskytovatel dopustil opakovaného méně závažného porušení svých povinností v souvislosti s poskytováním podpůrného opatření.
Krajský úřad zvolí sankci podle okolností případu v rámci svého správního uvážení tak, aby bylo podmíněné odnětí pověření, nebo odnětí pověření, přiměřenou sankcí za porušení povinností poskytovatele.
K § 150
K odst. 1
Zápis údaje o odnětí pověření, údaje o době, po kterou nemůže být poskytovateli opětovně uděleno pověření, a údaje o podmíněném odnětí pověření, má vzhledem ke zveřejnění těchto údajů v evidenci preventivní charakter. Osoby, které by chtěly s poskytovatelem (resp. bývalým poskytovatelem) spolupracovat, budou moci být srozuměny s tím, že mu bylo odebráno nebo podmíněně odebráno pověření.
Z obecných ustanovení správního řádu vyplývá, že k zápisu výše zmíněných údajů dojde až po právní moci příslušného rozhodnutí. Není proto třeba toto pravidlo zvlášť stanovit v návrhu zákona. Dokud rozhodnutí nenabude právní moci, nevyvolává právní účinky (s výjimkou možnosti rozhodnutí napadnout opravnými prostředky apod.), a proto ani na jeho základě nelze zápis provést (§ 73 odst. 2 správního řádu).
K odst. 2
Navrhuje se stanovit, že krajský úřad prostřednictvím evidence vyrozumí o zápisu údaje podle odstavce 1 kontaktní místa, jejichž správní obvody se nacházejí na území, kterého se zápis týká. Jelikož se pověření uděluje, odnímá a podmíněně odnímá pro území jednotlivých krajů, půjde o kontaktní místa podřízená příslušnému krajskému úřadu. Formulace „podřízená kontaktní místa“ však nebyla použita, neboť se podle § 121 odst. 2 a § 146 rozumí krajským úřadem také ministerstvo a Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud jde o udělování, odnímání a podmíněné odnímání pověření krajům. V ustanovení navržená formulace zajišťuje, že budou vyrozuměna pouze kontaktní místa, jejichž správní obvody se nenacházejí na území, jichž se zápis týká, nikoliv všechna kontaktní místa ve státě.
V § 182 odst. 2 se pak navrhuje stanovit, že se toto vyrozumění v přechodném období nezasílá prostřednictvím evidence (vizte také odůvodnění § X 182). Místo toho se užijí běžné způsoby komunikace mezi správními orgány.
K § 151
Údaje o odnětí pověření, o době, po kterou nemůže být poskytovateli opětovně uděleno pověření a o podmíněném odnětí pověření, se vedou pouze po omezenou dobu. Zveřejnění těchto údajů v evidenci představuje pro provozovatele samostatnou sankci, která by však měla být omezená. Po uplynutí stanovené doby budou tyto údaje z evidence automaticky vymazány.
K § 152
Navrhuje se stanovit, že příspěvky na správu a příspěvky na poskytování podpůrných opatření se poskytovatelům vyplácejí prostřednictvím krajských úřadů. Krajské úřady příspěvky přiznávají i vyplácejí v přenesené působnosti.
Na tomto místě je vhodné ozřejmit vztah právní úpravy prostředků na financování k rozpočtovým pravidlům. Jelikož se prostředky na financování vyplácejí na účet kraje jako na účet cizích prostředků, tedy mimo rozpočet kraje (§ 153), zůstávají prostředky na financování a posléze i vyplácené příspěvky peněžními prostředky státního rozpočtu, a proto se použijí rozpočtová pravidla (tzv. „velká“, tedy zákon č. 218/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Prostředky na financování však nelze považovat za dotaci ve smyslu rozpočtových pravidel. Nic však nebrání použití ustanovení o porušení rozpočtové kázně, neboť tato se nevztahují pouze na dotace, ale obecně na neoprávněné nakládání, resp. zadržení peněžních prostředků státního rozpočtu. Pakliže by tedy krajský úřad nakládal s prostředky na financování jinak, než stanoví zákon, může mu být uložen odvod pro porušení rozpočtové kázně a penále.
Právní úprava finančního vypořádání podle rozpočtových pravidel se naopak nepoužije, ustanovení § 160 je vůči těmto obecným pravidlům speciální.
K § 153
K odst. 1
Navrhuje se vymezit pojem prostředky na financování. Ty jsou dvojího druhu – podle toho, které druhy příspěvků se jimi financují, o nich rozhoduje a vyplácí je buď ministerstvo [§ 153 odst. 1 písm. a)], nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí [§ 153 odst. 1 písm. b)]. Jedná se o mandatorní výdaje. Vyplacení prostředků na financování je dalším výdajem podle § 7 odst. 1 písm. t) rozpočtových pravidel.
Navrhuje se stanovit, že prostředky na financování se vyplácejí na účet kraje, což je legislativní zkratka zavedená v § 109 odst. 1 pro účet kraje vedený u České národní banky, který je podřízen státní pokladně podle rozpočtových pravidel.
K odst. 2
Navrhuje se výslovně stanovit, že se přesuny prostředků na financování a jejich vyúčtování uskutečňují mimo rozpočet kraje prostřednictvím účtu kraje. Rada ani zastupitelstvo kraje do těchto procesů nezasahují.
Předpokládá se, že účet kraje bude užíván i k jiným účelům, než je přijímání a vracení prostředků na financování a vyplácení příspěvků podle tohoto zákona.
K § 154
Způsob financování je na základě doporučení Ministerstva financí inspirován vládním návrhem zákona o správě voleb.
Každý rok vydává ministerstvo a Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodnutí o vyplacení prostředků na financování na následující kalendářní rok. Pro každý kraj se vydávají dvě rozhodnutí – jedno vydává ministerstvo a týká se prostředků na financování podle § 153 odst. 1 písm. a), druhé vydává Ministerstvo práce a sociálních věcí a týká se prostředků na financování podle § 153 odst. 1 písm. b).
Z těchto prostředků na financování a z vrácených příspěvků (§ 110) se pak v průběhu roku vyplácejí příspěvky na správu a na poskytování podpůrných opatření.
Dokud rozhodnutí nenabude právní moci, nelze na jeho základě prostředky vyplatit, protože nepravomocné rozhodnutí nevyvolává právní účinky (§ 73 odst. 2 správního řádu). Nicméně vzhledem k tomu, že podle § 159 odst. 2 nebude možné podat proti rozhodnutí rozklad, nastane právní moc rozhodnutí zpravidla velmi brzy, neboť u správního orgánu jako adresáta rozhodnutí nelze předpokládat velkou prodlevu mezi vydáním rozhodnutí (§ 71 správního řádu) a jeho doručením.
K § 155
Způsob určení výše prostředků na financování vyplacených na základě rozhodnutí z moci úřední (§ 154) stanoví každé ministerstvo zvlášť pro prostředky na financování, o jejichž vyplacení rozhoduje a jejichž výplatu následně provádí.
V prvních letech účinnosti zákona se zřejmě bude ve vyhlášce vycházet z odhadů nákladů na vyplácení příspěvků, v následujících letech pravděpodobně budou zohledněny náklady minulých let a očekávané trendy.
K § 156
Příspěvky na správu a na poskytování podpůrných opatření, které poskytovatelé vrátili na účet kraje, se považují za součást prostředků na financování vyplacených ministerstvem nebo Ministerstvem práce a sociálních věcí na kalendářní rok, v němž byly tyto příspěvky vráceny. To umožňuje použití vrácených příspěvků na vyplácení nových příspěvků v témže kalendářním roce, ve kterém byly vráceny. Snižuje se tím pravděpodobnost, že bude potřeba žádat o vyplacení dalších prostředků na financování a tyto další prostředky na financování posléze vyplácet.
K § 157 a 158
Navrhuje se stanovit, že hrozí-li vzhledem k tempu vyplácení příspěvků, tempu vracení příspěvků a zbývajícímu objemu prostředků na financování na daný kalendářní rok, že prostředky na financování nebudou postačovat na vyplácení příspěvků, je krajský úřad povinen požádat ministerstvo (popřípadě Ministerstvo práce a sociálních věcí) o vyplacení dalších prostředků na financování.
Dojde-li ministerstvo (nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí) k názoru, že prostředky na financování skutečně nebudou krajskému úřadu postačovat na zajištění vyplácení příspěvků, rozhodne o vyplacení dalších prostředků na financování žadateli, a to ve výši, která je podle ministerstva (eventuálně Ministerstva práce a sociálních věcí) nezbytná.
O vyplacení dalších prostředků na financování může kraj v případě potřeby žádat v průběhu roku i opakovaně.
K § 159
Navrhuje se ustanovení omezující použití některých ustanovení správního řádu. Obsahově ustanovení vychází z vládního návrhu zákona o správě voleb. Cílem ustanovení je zejména zrychlit a administrativně zjednodušit řízení.
· Ustanovení § 37 odst. 3 správního řádu stanoví povinnost správního orgánu pomoci podateli odstranit nedostatky podání nebo jej vyzvat k jejich odstranění a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu. Ministerstva se tedy nebudou zdržovat pomocí krajskému úřadu nebo stanovením lhůty pro odstranění vad podání.
· Ustanovení § 41 správního řádu stanoví úpravu prominutí zmeškání úkonu. Zmeškání úkonu tedy nebude možné prominout.
· Ustanovení § 45 odst. 2 správního řádu stanoví obdobně jako § 37 odst. 3 správního řádu povinnost správního orgánu pomoci žadateli odstranit nedostatky žádosti nebo jej vyzvat k jejich odstranění, stanovit mu k tomu dostatečnou lhůtu a poučit jej o důsledcích neodstranění nedostatků v této lhůtě. Ministerstva se tedy nebudou zdržovat pomocí krajskému úřadu nebo stanovením lhůty pro odstranění vad žádosti.
· Ustanovení § 45 odst. 4 správního řádu stanoví možnost zúžit předmět žádosti nebo vzít žádost zpět. Krajský úřad tedy nebude moci vzít žádost zpět nebo zúžit její předmět, což by mohlo znamenat prodlevy ve stanovených procesech.
· Ustanovení § 71 odst. 3 správního řádu stanoví lhůtu pro vydání správního rozhodnutí. Nedá se předpokládat, že by ministerstva měla zájem na prodlužování doby řízení, vždy rozhodnou bez zbytečného odkladu, aniž by byla stanovena nejzazší lhůta pro vydání rozhodnutí.
· Ustanovení § 80 odst. 4 písm. c) správního řádu stanoví oprávnění nadřízeného správního orgánu pověřit jiný správní orgán ve svém správním obvodu vedením řízení. Vzhledem k tomu, že nadřízeným orgánem ministerstev je vždy příslušný ministr a není jiného správního orgánu, který by mohl pověřit vedením řízení, jeví se toto ustanovení jako neaplikovatelné, a pro jistotu je jeho užití vyloučeno.
· Ustanovení § 80 odst. 4 písm. d) správního řádu stanoví oprávnění nadřízeného orgánu prodloužit za určitých okolností zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že je použití ustanovení o lhůtách pro vydání rozhodnutí vyloučeno, jeví toto ustanovení jako nadbytečné.
· Ustanovení § 140 odst. 2 správního řádu stanoví možnost spojení různých řízení (společné řízení). Vzhledem k povaze řízení se jeví toto ustanovení jen jako těžko aplikovatelné. Kdyby ke spojení řízení došlo, zřejmě by to znamenalo jen zbytečné průtahy v řízení, kdy by jeden účastník řízení musel čekat na procesní postup ve věci jiného účastníka řízení.
· Ustanovení § 146 správního řádu stanoví pravidla pro řízení o výběru žádosti. Vzhledem k povaze řízení je toto ustanovení neaplikovatelné.
Oproti návrhu zákona o správě voleb a oproti rozpočtovým pravidlům se nenavrhuje vyloučení § 80 odst. 4 písm. b) správního řádu. Vzhledem k povaze řízení si totiž lze snadno představit, že ministr převezme sám řízení a rozhodne namísto nečinného ministerstva, resp. Ministerstva práce a sociálních věcí.
K § 160
Prostředky na financování podléhají vyúčtování se státním rozpočtem, krajský úřad je povinen nepoužitou část prostředků na financování vyplacených na určitý kalendářní rok odvést zpět do státního rozpočtu. Postupuje přitom podle postupů a lhůt pro vyúčtování stanovených v rozhodnutí o vyplacení prostředků na financování z moci úřední [§ 154 odst. 3 písm. d)].
K § 160
Navrhuje se, aby ministerstvo spravovalo a provozovalo evidenci podpory v bydlení, která bude informačním systémem veřejné správy. Jednotná evidence bude představovat úspory z rozsahu a umožní snadné sdílení informací mezi správními orgány navzájem a mezi správními orgány a jinými osobami podílejícími se na systému podpory v bydlení.
Jednotlivé zápisy, změny a výmazy údajů však v evidenci neprovádí pouze ministerstvo, ale také Ministerstvo práce a sociálních věcí (např. pokud provede kontrolu poskytování asistence podle § 88 odst. 3 a 4), krajský úřad (typicky v řízení o přiznání příspěvku) a kontaktní místo (zápisy základních údajů o potřebných, zápisy bytů, zápisy o provedených kontrolách atd.). Poskytovatelé navíc do evidence mohou nahrávat různé dokumenty (např. asistenční plán), nejen ji používat k podávání žádostí a oznamování skutečností správním orgánům.
K § 162
K odst. 1
Navrhuje se vymezit okruh údajů, které se v evidenci vedou o osobě, které bylo poskytnuto poradenství, o potřebném nebo podporované osobě a ostatních členech jejich domácností, o neúspěšném žadateli o zápis, o bytu a o poskytovateli.
Některé z těchto údajů jsou jinde v návrhu zákona zmíněny a někdy jsou i podrobněji konkretizovány (např. údaji o pověření jsou údaje o udělení pověření, údaje o odnětí pověření, údaj o době, kdy nemůže být pověření uděleno apod.). Zpravidla je pak u těchto údajů stanoven i podrobný postup pro jejich zápisy a výmazy (vizte níže odůvodnění odstavce 2). V jiných případech však tyto údaje nejsou na jiných místech návrhu zmíněny, např. údaje o příjmech a výdajích potřebného a členů jeho domácnosti nebo podrobné údaje o jejich bytové situaci. U těchto údajů podrobný postup pro jejich zápis stanoven v návrhu zákona není a použije se odstavec 2.
Některé údaje zmiňované na jiných místech návrhu zákona naopak nejsou v odstavci 1 vyjmenovány. Jedná se zejména o údaje obsažené v různých záznamech a ve vyjádřeních o osobách evidovaných v seznamu potřebných.
Na tomto místě je vhodné uvést některé podrobnosti o vedení údajů o neúspěšném žadateli o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření nebo prodloužení platnosti takového zápisu. Kontaktní místo, případně krajský úřad jako nadřízený orgán zapíše do evidence identifikační údaje žadatele a údaje o neprovedení zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření, případně údaj o neprodloužení platnosti zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření. Současně se předpokládá, že součástí těchto údajů bude také údaj, zda bylo žadateli vyhověno alespoň zčásti, pakliže žádal o zápis obou možných údajů o potřebě podpůrného opatření, resp. o prodloužení platnosti zápisu obou těchto údajů.
Dále se u neúspěšného žadatele uvede, z jakého důvodu nebylo jeho žádosti vyhověno, zejména tedy, zda zápis nebyl proveden (resp. zda nebyla prodloužena platnosti zápisu) pro nesplnění podmínek podle § 32 odst. 1, z důvodů podle § 33 odst. 1, nebo z důvodů podle § 34 odst. 1.
Údaje o neúspěšných žadatelích je poté možné sdílet s Úřadem práce v rámci součinnosti (vizte změnový zákon, konkrétně navrhované změny v zákoně č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a v zákoně č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Evidování neúspěšných žadatelů a jejich údajů umožní propojení evidenčních systémů, a tím pádem zefektivnění a zrychlení součinnosti těchto správních orgánů.
Údaje o případných podáních poskytovatele [písm. b) bod 10, písm. d) bod 8, písm. e) bod 4] budou v evidenci vedeny nejpozději po konci přechodného období, kdy bude již evidence uvedena do plného provozu a kdy bude stanovena povinnost využívat k těmto podáním evidenci [vizte § 182 odst. 2 písm. b) a odst. 3 a jejich odůvodnění v důvodové zprávě]. Údaje o případných podáních tak budou v evidenci vedeny automaticky, nebude je do evidence přepisovat úředník v každém jednotlivém případě zvlášť.
K odst. 2
Některé údaje budou přebírány z ostatních informačních systémů veřejné správy. Například identifikační údaje potřebného budou přebírány z agendového informačního systému evidence obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců. Díky tomu dojde v evidenci k automatické aktualizaci těchto údajů, budou-li tyto údaje změněny v těchto „zdrojových“ informačních systémech. Podobně dojde v evidenci i k automatické aktualizaci identifikačních údajů vlastníka bytu, případně i ke změně v samotné osobě vlastníka bytu, neboť bude evidence propojena i s registrem územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN). Dalším příkladem převzetí údajů z jiného informačního systému veřejné správy mohou být údaje o příjmech člena domácnosti podporované osoby, které lze přebírat z Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí. Jde o údaje o starobním důchodu, invalidním důchodu, příspěvku na živobytí, náhradním výživném, odměně pěstouna atd. atp.
Údaje podle odstavce 1, které nebudou přebírány z jiných informačních systémů veřejné správy a pro jejichž zápis nebo výmaz není návrhem zákona stanoven zvláštní postup (např. v části třetí), budou zapisovány kontaktním místem, krajským úřadem, ministerstvem nebo Ministerstvem práce a sociálních věcí. Tyto správní orgány provedou příslušné úpravy v evidenci, kdykoliv při své úřední činnosti dojdou k závěru, že údaje v evidenci neodpovídají skutečnosti nebo že jsou neúplné. Takové zápisy nebo výmazy budou správním úkonem podle § 158 odst. 1 správního řádu.
K § 163 až 166
Navrhuje se stanovit, které správní orgány mají přístup ke kterým údajům vedeným v evidenci. Pro účely snadnější koordinace a případného poskytování rad členům veřejnosti se stanoví, že v hlavním městě Praze a územně členěných statutárních městech mají kontaktní místa pro bydlení přístup i k údajům o bytech v celé Praze a v celém územně členěném statutárním městě.
Přístup k údajům o potřebných a podporovaných osobách mají vyjmenované orgány veřejné moci. Kontaktní místa potřebují přístup ke všem údajům zejména z toho důvodu, aby viděly, zda a s jakým výsledkem byla podána žádost o podpůrné opatření ve správním obvodu jiného kontaktního místa. Obdobně to platí i pro krajské úřady, které se žádostmi o podpůrná opatření budou zabývat v druhém stupni. Úřad práce ČR a jeho krajské pobočky potřebují přístup k údajům zejména z důvodu posouzení splnění podmínek pro nárok na příspěvek na bydlení nebo dávky pomoci v hmotné nouzi.
Dále se navrhuje stanovit, co je to seznam potřebných. Tento seznam je zásadní pro vydávání vyjádření o osobách evidovaných v seznamu potřebných – vyjádření o nepotřebnosti bytu, vyjádření o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření, navýšení příspěvku na poskytování asistence prvního stupně a navýšení příspěvku na poskytování asistence druhého stupně (§ 167 až 179). Tato vyjádření jsou pak podkladem pro přiznávání příspěvků krajskými úřady (§ 99 a 101).
Rovněž se navrhuje stanovit, aby část údajů o poskytovatelích byla veřejně přístupná způsobem umožňujícím dálkový přístup. Základní informace o poskytovatelích, např. kde působí nebo zda jim nebylo podmíněně odňato pověření, se tak bude moci snadno dozvědět i široká veřejnost.
K § 167
Navrhuje se stanovit zastřešující pojem pro různé druhy vyjádření, která budou vydávat kontaktní místa na základě údajů v evidenci, aby bylo možné pohodlně stanovit pravidla, která budou platit pro všechny druhy těchto vyjádření. Vzhledem k tomu, že se všechna vyjádření týkají osob evidovaných v seznamu potřebných, byl zvolen pojem vyjádření o osobách evidovaných v seznamu potřebných. Takovými vyjádřeními jsou
a) vyjádření o nepotřebnosti bytu pro zvláště potřebnou osobu, pro které je v § 101 písm. b) zavedena legislativní zkratka vyjádření o nepotřebnosti bytu,
b) vyjádření o navýšení příspěvku na správu, příspěvku na poskytování garancí, příspěvku na poskytování podnájemního bydlení a příspěvku na poskytování podporovaného obecního bydlení, pro které je v § 99 odst. 1 zavedena legislativní zkratka vyjádření o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření,
c) vyjádření o navýšení příspěvku na poskytování asistence prvního stupně a
d) vyjádření o navýšení příspěvku na poskytování asistence druhého stupně.
Tato vyjádření usnadňují poskytovateli výběr osob. Díky vyjádření nepotřebnosti poskytovatel ví, že jeho žádost o přiznání příspěvku nebude zamítnuta kvůli tomu, že poskytne „bytové“ podpůrné opatření osobě, která není zvláště potřebná (vizte § 101). Díky ostatním třem vyjádřením poskytovatel ví, že mu může být přiznán vyšší než základní příspěvek, pokud určité osobě poskytne podpůrné opatření (vizte § 99).
§ 168
K odst. 1
Veškeré žádosti o vyjádření podle této hlavy se podávají prostřednictvím uživatelského rozhraní evidence.
K odst. 2
Vzhledem k tomu, že se vyjádření vždy vztahují ke správnímu obvodu kontaktního místa (resp. k seznamu potřebných pro správní obvod kontaktního místa), je nutné v žádosti uvést, v souvislosti se kterým bytem se má podpůrné opatření poskytovat.
Takovým bytem nemusí být nutně byt zapsaný v evidenci – může se jednat o byt, o jehož zápis do evidence poskytovatel teprve požádal, nebo o byt, v souvislosti s nímž bude poskytována asistence, jehož zápis do evidence vůbec není podmínkou vyplacení příspěvku na poskytování asistence.
Předkladatel počítá s tím, že žadatel nebude vždy muset vypisovat veškeré identifikační údaje sám. V uživatelském rozhraní bude poskytovatel moci vybrat byt z bytů, u nichž je zapsán údaj o tom, že poskytovatel má v úmyslu v souvislosti s nimi poskytovat podpůrné opatření. Žádost se mu pak vyplní identifikačními údaji o bytu, jak jsou zapsány v evidenci. Poté potvrdí podání žádosti.
§ 169
Navrhuje se stanovit, že k vydávání vyjádření o osobách evidovaných v seznamu potřebných je příslušné kontaktní místo. Místní příslušnost se určí podle § 11 odst. 1 písm. a) správního řádu. Místně příslušným tedy bude kontaktní místo, v jehož správním obvodu se nachází byt, v souvislosti s nímž se podpůrné opatření má poskytovat. To platí i pro asistenci, neboť ta se poskytuje za účelem udržení podporované osoby ve vyhovujícím bydlení, což předpokládá, že tato podporovaná osoba již bydlí v bytě. Byt, v souvislosti s nímž má být podpůrné opatření poskytováno, je vždy identifikován v žádosti (vizte § 168 odst. 2).
Při vydávání těchto vyjádření vychází kontaktní místo čistě z existujících záznamů v evidenci. Není sice stanovena lhůta pro vydání (a uložení) vyjádření, jako v jiných podobných případech však lze dovodit, že kontaktní místo musí vydat vyjádření bez zbytečného odkladu. Vzhledem k tomu, že se při tomto postupu předpokládá vysoká míra automatizace pomocí evidence, dá se předpokládat, že takové žádosti bude možné zpravidla vyhovět, popřípadě vyrozumět žadatele o nevyhovění žádosti, v průběhu 1 pracovního dne.
Postupy podle této hlavy jsou postupy podle části čtvrté správního rádu.
§ 170
K odst. 1
Navrhuje se, aby za každý v evidenci zapsaný údaj o příslušnosti ke skupině zvláště potřebných osob náleží potřebnému 1 bod zvláštní potřebnosti. (Body se tedy nepřiznávají za příslušnost k podskupině, pouze za příslušnost ke skupině.) Nezáleží přitom, zda je údaj o příslušnosti ke skupině zvláště potřebných veden přímo u potřebného, nebo u člena jeho domácnosti. Body zvláštní potřebnosti mají význam pro navýšení příspěvku – vizte § 99 odst. 1 a 2, § 176 odst. 1 písm. a) a § 179 odst. 1 písm. a) a b).
K odst. 2
Navrhuje se stanovit, že pokud bude mít více členů domácnosti potřebného (tedy včetně potřebného samotného) zapsán údaj o příslušnosti ke stejné skupině zvláště potřebných, započítává se v souvislosti s takovými údaji pouze 1 bod zvláštní potřebnosti.
Potřebný má např. zapsán údaj o příslušnosti ke skupině osoby samostatně pečující o dítě (příloha č. 4 řádek skupiny 5) a údaj o příslušnosti ke skupině osoby se zdravotním postižením nebo se závažnými zdravotními potížemi (příloha č. 4 řádek skupiny 3). Starší dítě potřebného má zapsáno údaj o příslušnosti ke skupině ohrožené děti (příloha č. 4 řádek skupiny 1). Mladší dítě potřebného má zapsáno údaj o příslušnosti ke skupině ohrožené děti (příloha č. 4 řádek skupiny 1) a údaj o příslušnosti ke skupině osoby se zdravotním postižením nebo se závažnými zdravotními potížemi (příloha č. 4 řádek skupiny 3). Za údaje o příslušnosti jeho dětí ke skupině ohrožené děti náleží podle § 170 odst. 2 potřebnému dohromady pouze 1 bod zvláštní potřebnosti. Rovněž za údaje o jeho příslušnosti a příslušnosti mladšího dítěte ke skupině osoby se zdravotním postižením nebo se závažnými zdravotními potížemi náleží potřebnému dohromady pouze 1 bod zvláštní potřebnosti. Celkem tedy bude mít potřebný 3 body zvláštní potřebnosti – 1 za svoji příslušnost ke skupině osoby samostatně pečující o dítě, 1 za příslušnost svých dětí ke skupině ohrožené děti, 1 za svoji příslušnost a příslušnost mladšího dítěte ke skupině osoby se zdravotním postižením nebo se závažnými zdravotními potížemi.
K odst. 3
K písm. a)
Potřebnému bude náležet 1 bod zvláštní potřebnosti také v případě, že bude osobou zvláště potřebnou podle § 7 písm. b). Tuto skutečnost lze zjistit z evidence, a není proto potřeba ji zvlášť zapisovat jako v případě příslušnosti ke skupině osob zvlášť potřebných podle přílohy č. 4 nebo jako v případě nedostatku vyhovujícího bydlení bezprostředně ohrožujícím život nebo zdraví.
K písm. b)
Bod zvláštní potřebnosti lze získat také tím, že v evidenci je u potřebného zapsán údaj o nedostatku vyhovujícího bydlení bezprostředně ohrožujícím život nebo zdraví potřebného nebo jiného člena jeho domácnosti. Z tohoto důvodu však může potřebný získat pouze 1 bod zvláštní potřebnosti, neboť se odstavec 2 použije obdobně.
Pokud by tedy potřebný z příkladu uvedeného v odůvodnění odstavce 2 byl osobou zvláště potřebnou podle § 7 písm. b) a pokud by u obou dětí byl v evidenci zapsán údaj, že nedostatek vyhovujícího bydlení bezprostředně ohrožuje jejich zdraví, měl by potřebný celkem 5 bodů zvláštní potřebnosti – 1 za to, že je osobou zvláště potřebnou podle § 7 písm. b), 1 za to, že je v evidenci zapsán údaj o nedostatku vyhovujícího bydlení bezprostředně ohrožujícím život nebo zdraví staršího a mladšího dítěte, 1 za svoji příslušnost ke skupině osoby samostatně pečující o dítě, 1 za příslušnost svých dětí ke skupině ohrožené děti, 1 za svoji příslušnost a příslušnost mladšího dítěte ke skupině osoby se zdravotním postižením nebo se závažnými zdravotními potížemi.
K § 171
Navrhuje se stanovit postup pro případ, že nejsou splněny podmínky pro vydání vyjádření o osobách evidovaných v seznamu potřebných. Kontaktní místo o nesplnění podmínek žadatele prostřednictvím evidence uvědomí a sdělí mu důvody, které k tomuto závěru vedly.
K § 172
Vyjádření o nepotřebnosti bytu slouží poskytovatelům garancí, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení, aby se vyhnuli zamítnutí žádosti o přiznání příspěvku kvůli upřednostnění osoby zvláště potřebné.
Proto se navrhuje, aby o vyjádření o možnosti poskytnout bydlení mohli požádat právě tito poskytovatelé. Skutečnost, že u potřebného, kterému se poskytuje asistence, není podle údajů v evidenci zvláště potřebný, není důvodem pro zamítnutí žádosti o přiznání příspěvku na poskytování asistence, a proto poskytovatelé asistence ani nepotřebují toto vyjádření.
K § 173
K odst. 1
Navrhuje se stanovit, že kontaktní místo vyjádření o nepotřebnosti bytu vydá, pokud ve správním obvodu kontaktního místa, kde se byt nachází, není na seznamu potřebných žádný potřebný,
· který je podle údajů v evidenci zvláště potřebnou osobou nebo který podle údajů v evidenci sdílí domácnost s osobou zvláště potřebnou,
· u kterého je zapsán údaj o potřebě bytového podpůrného opatření a
· pro kterého je zároveň byt vhodným bytem.
Spojka „a“ značí, že se na seznamu potřebných nesmí vyskytovat žádný potřebný splňující všechny tyto podmínky současně.
Úředníci kontaktního místa samozřejmě sami nebudou zkoumat, pro koho je byt uvedený v žádosti vhodný. Proces bude co nejvíce automatizovaný a výsledek – zda vyjádření vydat, nebo nikoliv – vyhodnotí evidence sama, na základě údajů zapsaných o bytu a o potřebných.
K odst. 2
Vyjádření se automaticky ukládá do evidence k bytu. Je přístupné ministerstvu, krajskému úřadu, kontaktnímu místu a žadateli. Zejména pro krajský úřad je vyjádření důležité, a to kvůli zohlednění zvláštní potřebnosti podle § 101.
K § 174
Právní úprava vyjádření o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření se navrhuje proto, aby měl poskytovatel možnost předem zjistit, zda na poskytování podpůrného opatření konkrétní osobě dostane příspěvek s 20% navýšením (vizte také § 99 odst. 1). Toto navýšení pak může poskytovatele motivovat, aby podpůrné opatření poskytl osobě, která je příslušníkem více skupin zvláště potřebných osob podle katalogu uvedeného v příloze č. 4.
Jelikož se navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření vztahuje pouze k příspěvku na správu, příspěvku na poskytování garancí, příspěvku na poskytování podnájemního bydlení a příspěvku na poskytování podporovaného obecního bydlení, navrhuje se, že žádost o příslušné vyjádření mohou podat pouze poskytovatel garancí nebo podnájemního bydlení nebo poskytovatel podporovaného obecního bydlení.
K § 175
Navrhuje se stanovit, že žadatel musí v žádosti uvést identifikační údaje potřebného, kterému hodlá podpůrné opatření poskytovat. To je samozřejmě nezbytné k tomu, aby evidence zjistila, kolik má tento potřebný bodů zvláštní potřebnosti.
Současně stále platí § 168 odst. 2, který stanoví, že v žádosti musejí být uvedeny identifikační údaje bytu, v souvislosti s nímž poskytovatel hodlá podpůrné opatření poskytovat.
Obě sady údajů jsou nezbytné pro vyhodnocení příslušnost kontaktního místa a pouze při jejich současném poskytnutí evidence může pro kontaktní místo automaticky vyhodnotit, zda se potřebný umístil mezi 25 % potřebných ve správním obvodu kontaktního místa s nejvyšším počtem bodů zvláštní potřebnosti.
§ 176
K odst. 1
Navrhuje se stanovit, kdy bude vydáno vyjádření o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření. Navýšením příspěvku na bytové podpůrné opatření budou poskytovatelé motivováni k poskytování garancí, podnájemního bydlení a podporovaného obecního bydlení dvěma okruhům potřebným. Ty jsou vymezeny v písmenech a) a b).
K písm. a)
První podmínkou pro vydání vyjádření o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření podle písmena a) je, že potřebný musí mít nejméně 3 body zvláštní potřebnosti. To znamená, že potřebný nebo ostatní členové jeho domácnosti jsou příslušníky nejméně 3 skupin zvláště potřebných osob podle přílohy č. 4 (vizte § 170).
Druhou podmínkou je, že se potřebný umístil mezi 25 % potřebných ve správním obvodu kontaktního místa s nejvyšším počtem bodů zvláštní potřebnosti, přičemž se při sestavování tohoto pořadí přihlíží pouze k těm potřebným, u kterých je veden údaj o potřebě bytového podpůrného opatření a u kterých zároveň není veden údaj o poskytování podpůrného opatření. Pouze tito potřební si totiž navzájem „konkurují“ ve své potřebě získat podpůrné opatření.
K písm. b)
Vyjádření o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření se vydá také v případě, že jde o potřebného, u něhož je v evidenci zapsán údaj o příslušnosti jeho nebo jiného člena jeho domácnosti k podskupině zvláště potřebných osob se závažnými zdravotními potížemi duševní nebo závislostní povahy podle přílohy č. 4. Obdobně to platí u potřebného, u něhož je v evidenci zapsán údaj o příslušnosti jeho nebo jiného člena jeho domácnosti k podskupině osob bez střechy podle přílohy č. 4.
U těchto podskupin se navrhuje navýšení příspěvku, neboť se předpokládá, že budou poskytovateli vyhodnocováni jako rizikovější, a proto bude potřeba poskytovatele obzvláště motivovat k tomu, aby jim poskytovali podpůrná opatření.
Nebudou-li splněny podmínky pro vydání vyjádření, poskytovateli se podle § 171 prostřednictvím evidence sdělí důvody, proč vyjádření nebylo vydáno. Typicky k tomu může dojít pro to, že potřebný nemá dostatek bodů zvláštní potřebnosti. (V přechodném období podle § 182 však kontaktní místo sdělí důvody nikoliv prostřednictvím evidence, ale běžnými způsoby komunikace, v tomto případě obvykle prostřednictvím informačního systému datových schránek.)
K odst. 2
Navrhuje se stanovit, že se vyjádření o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření ukládá do evidence k potřebnému, neboť právě k potřebnému se vyjádření váže. Vyjádření si mohou zobrazit ministerstvo, krajský úřad nebo kontaktní místo pro bydlení, ale samozřejmě také žadatel o jeho vydání.
§ 177
Právní úprava vyjádření o navýšení příspěvku na poskytování asistence prvního a druhého stupně se navrhuje proto, aby měl poskytovatel možnost předem zjistit, zda na poskytování asistence konkrétní osobě dostane příspěvek s 20% navýšením, popřípadě příspěvek se 40% navýšením (vizte také § 99 odst. 2 až 4). Tato navýšení pak může poskytovatele motivovat, aby podpůrné opatření poskytoval osobám, které jsou příslušníky více skupin zvláště potřebných osob podle katalogu uvedeného v příloze č. 4, která má vážné zdravotní potíže duševní povahy, trpí závislostí na omamných nebo psychotropních látkách nebo je osobou bez přístřeší.
Jelikož se navýšení příspěvku na poskytování asistence vztahuje pouze k příspěvku na poskytování asistence, navrhuje se, že žádost o příslušné vyjádření může podat pouze poskytovatel asistence.
Poskytovatel asistence bude moci požádat buď o vyjádření o navýšení příspěvku na poskytování asistence prvního stupně, nebo o vyjádření o navýšení příspěvku na poskytování asistence druhého stupně, nebo zároveň o obě tato vyjádření.
§ 178
Navrhuje se stanovit, že žadatel musí v žádosti uvést identifikační údaje o potřebného, kterému hodlá podpůrné opatření poskytovat.
Současně stále platí § 168 odst. 2, který stanoví, že v žádosti musejí být uvedeny identifikační údaje bytu, v souvislosti s nímž poskytovatel hodlá podpůrné opatření poskytovat.
Obě sady údajů jsou nezbytné pro vyhodnocení příslušnost kontaktního místa a pouze při jejich současném poskytnutí evidence může pro kontaktní místo automaticky vyhodnotit, zda se potřebný umístil mezi 25 % potřebných ve správním obvodu kontaktního místa s nejvyšším počtem bodů zvláštní potřebnosti.
To je samozřejmě nezbytné k tomu, aby evidence zjistila, které údaje jsou o potřebném zapsány, a byla popřípadě schopná vyhodnotit, zda potřebný umístil mezi 25 % potřebných ve správním obvodu kontaktního místa s nejvyšším počtem bodů zvláštní potřebnosti.
K § 179
K odst. 1
Navrhuje se stanovit, kdy bude vydáno vyjádření o navýšení příspěvku na poskytování asistence prvního stupně. S tímto vyjádřením se pojí navýšení příspěvku na poskytování asistence o 20 % (vizte § 99 odst. 2).
K písm. a)
První podmínkou pro vydání vyjádření o navýšení příspěvku na poskytování asistence prvního stupně je, že potřebný má nejméně 3 body zvláštní potřebnosti. To znamená, že potřebný nebo ostatní členové jeho domácnosti jsou příslušníky nejméně 3 skupin zvláště potřebných osob podle přílohy č. 4 (vizte § 170).
Druhou podmínkou je, že se potřebný zároveň umístil mezi 25 % potřebných ve správním obvodu kontaktního místa s nejvyšším počtem bodů zvláštní potřebnosti, přičemž se při sestavování tohoto pořadí přihlíží pouze k těm potřebným, u kterých je veden údaj o potřebě asistence a u kterých zároveň není veden údaj o poskytování asistence. Pouze tito potřební si totiž navzájem „konkurují“ ve své potřebě získat asistenci.
Nejsou-li splněny podmínky pro vydání vyjádření, poskytovateli se podle § 171 prostřednictvím evidence sdělí důvody, proč vyjádření nebylo vydáno. Typicky k tomu může dojít pro to, že potřebný nemá dostatek bodů zvláštní potřebnosti.
(V přechodném období podle § 182 však kontaktní místo sdělí důvody nikoliv prostřednictvím evidence, ale běžnými způsoby komunikace, v tomto případě obvykle prostřednictvím informačního systému datových schránek.)
K odst. 2
Navrhuje se stanovit, kdy bude vydáno vyjádření o navýšení příspěvku na poskytování asistence druhého stupně. S tímto vyjádřením se pojí navýšení příspěvku na poskytování asistence o 40 % (vizte § 99 odst. 3).
Podle písmene a) může být příspěvek navýšen o 40 % při poskytování asistence člověku, u kterého je v evidenci zapsán údaj o příslušnosti jeho příslušnosti nebo příslušnosti jiného člena jeho domácnosti k podskupině zvláště potřebných osob se závažnými zdravotními potížemi duševní nebo závislostní povahy podle přílohy č. 4. Podle písmena b) pak může být příspěvek navýšen o 40 % při poskytování asistence člověku, u kterého je v evidenci zapsán údaj o příslušnosti jeho nebo jiného člena jeho domácnosti k podskupině zvláště potřebných osob bez střechy podle přílohy č. 4. Právě osoby s duševními poruchami nebo se závislostmi budou patřit mezi náročnější klienty asistence, kterým se poskytovatelé asistence budou muset věnovat více. Proto je namístě podpořit poskytování asistence těmto osobám navýšením příspěvku. Podobné platí i pro osoby bez střechy.
K odst. 3
Navrhuje se stanovit, že se vyjádření o navýšení příspěvku na poskytování asistence (ať už prvního, nebo druhého stupně) ukládá do evidence k potřebnému, neboť právě k potřebnému se vyjádření váže. Vyjádření si mohou zobrazit ministerstvo jako správce a provozovatel evidence, Ministerstvo práce a sociálních věcí jako ústřední správní úřad pro záležitosti asistence, krajský úřad nebo kontaktní místo pro bydlení, ale samozřejmě také žadatel o jeho vydání.
K § 180
Navrhuje se stanovit, že ministerstvo vypracuje a zveřejní první státní zprávu o bydlení (§ 24) nejpozději do 31. prosince 2028.
Předpokládá se totiž, že státní zpráva o bydlení bude do jisté míry vycházet i ze zpráv o bydlení vypracovaných a zveřejněných kontaktními místy (§ 20 až 23). Vzhledem k tomu, že se navrhuje povinnost vypracovávat a zveřejňovat zprávy o bydlení nejméně jednou za 3 roky (§ 20), a k tomu, že se navrhuje, aby příslušná ustanovení zákona nabyla účinnosti 1. července 2025 (§ 184), budou první zprávy o bydlení zveřejněny kontaktními místy nejpozději do 1. července 2028. Aby mohla první státní zpráva o bydlení vycházet ze zpráv o bydlení kontaktních míst, musí být termín pro její vypracování a zveřejnění pozdější. Půl roku se pak jeví jako dostatečná doba pro vypracování a zveřejnění první státní zprávy o bydlení.
Ustanovení je tedy speciální vůči § 24 odst. 1.
K § 181
Již v současnosti několik právnických osob poskytuje služby, které je možné považovat za obdobu poskytování garancí a podnájemního bydlení. Jejich zkušenosti s podporou osob v bytové nouzi byly cennými podněty i pro přípravu tohoto návrhu zákona. Jelikož tyto služby poskytují zpravidla v mnohem větším rozsahu, než je 10 bytů, resp. domácností, navrhuje se stanovit přechodné období, během něhož by tyto právnické osoby mohly krajskému úřadu prokázat svoje zkušenosti, a získat rovnou rozšířené pověření k poskytování garancí a podnájemního bydlení, aniž by musely procházet režimem základního pověření k poskytování garancí a podnájemního bydlení. Zmíněnou sociální prací je zamýšlena podpora v udržení bydlení obdobná asistenci.
K § 182
Vzhledem k omezenému množství peněžních prostředků vyčleněných k vybudování evidence se navrhuje stanovit přechodné období, v němž nebudou v evidenci zprovozněny veškeré funkcionality stanovené návrhem zákona.
K odst. 1
Přechodné období se navrhuje stanovit jako období od počátku účinnosti ustanovení, která jsou ve vztahu k evidenci relevantní, tedy od 1. července 2025, do posledního dne roku 2029, tedy do 31. prosince 2029. Předpokládá se, že se do té doby podaří zprovoznit veškeré funkcionality evidence.
K odst. 2
K písm. a)
Jako relativně nákladné a pro vlastní fungování systému podpory v bydlení nikoliv nezbytné se jeví automatické zasílání zprávy o blížícím se konci platnosti zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření potřebnému, který adresu elektronické pošty uvedl v žádosti (§ 36 odst. 2). Zasílání tohoto upozornění kontaktními místy pro bydlení v jednotlivých případech jednotlivými zaměstnanci obecního úřadu, ať už e-mailem, poštou, nebo datovou zprávou by představovalo značnou administrativní zátěž, která by byla neúměrná prospěchu, který by z tohoto upozornění potřebným plynul. Dokud nebude evidence umožňovat automatické zasílání e-mailů s upozorněním, potřebný nebude na blížící se konec platnosti zápisu upozorňován.
Jako nákladné se také jeví zpřístupnění údajů vedených v evidenci samotným potřebným, kteří by si pomocí portálu mohli zobrazit údaje, které se jich týkají (§ 11 odst. 1 zákona o právu na digitální služby). Bude-li si potřebný přát znát údaje, které o něm jsou v evidenci vedeny nebo bude-li tyto údaje potřebovat pro prokázání určitých skutečností např. poskytovateli, se kterým chce navázat spolupráci, může se obrátit např. na kontaktní místo a tyto údaje si vyžádat podle čl. 15 odst. 1 a 3 GDPR.
Vzhledem ke spíše menšímu významu se nepředpokládá, že by výše zmíněné funkcionality byly zprovozněny s výrazným předstihem před koncem přechodného období. Proto se nenavrhuje obdoba odstavců 3 a 4.
K písm. b)
V prvních letech účinnosti zákona o podpoře v bydlení zřejmě také nebude možné zprovoznit funkcionalitu podávání žádostí a oznámení podle rozličných ustanovení zákona prostřednictvím evidence. Navrhuje se proto stanovit, že v přechodném období se tato podání činí na elektronických formulářích, jejichž podobu stanoví ministerstvo vyhláškou.
Pro případ, že se tuto funkcionalitu podaří zprovoznit před koncem přechodného období, navrhuje se v odstavci 3 umožnit i podávání žádostí a oznámení prostřednictvím evidence (vizte odůvodnění odstavce 3).
K písm. c)
Rovněž se nepředpokládá, že by již od počátku účinnosti zákona byla zprovozněna funkcionalita umožňující správním orgánům, aby prováděly vyrozumění a sdělení prostřednictvím evidence. Navrhuje se proto stanovit, že v přechodném období nebude k tomuto účelu evidence správními orgány využívána. Správní orgány budou využívat standardní způsoby doručování. Tam, kde se předpokládá pozdější využívání evidence pro doručování vyrozumění a sdělení, jsou adresáty právnické osoby. Proto bude doručování prostřednictvím evidence v přechodném období nahrazeno doručováním prostřednictvím datových schránek.
Také v tomto případě se může stát, že se příslušnou funkcionalitu podaří zprovoznit před koncem přechodného období. Takové eventualitě se věnuje odstavec 4 (vizte odůvodnění odstavce 4).
K odst. 3
Navrhuje se stanovit, že pokud to umožní technický stav evidence, mohou být podání podle odstavce 2 písm. b) činěna i prostřednictvím evidence už v přechodném období. Není totiž důvod, aby musel žadatel nebo oznamovatel vyplňovat interaktivní elektronický formulář např. ve formátu PDF a ten následně zasílat prostřednictvím systému datových schránek, když by mohl žádost nebo oznámení mnohem jednodušeji podat prostřednictvím uživatelského rozhraní evidence. Rovněž zpracování údajů zaslaných prostřednictvím evidence bude pro správní orgány jednodušší.
K odst. 4
Podobně jako u odstavce 3 se navrhuje umožnit užívání evidence ještě před koncem přechodného období, tentokrát ve vztahu k vyrozuměním a sdělením ze strany správních orgánů. Vedle podmínky technické připravenosti evidence však přistupuje podmínka druhá: Výslovný souhlas adresáta takového vyrozumění a sdělení, že mu lze vyrozumění a sdělení zasílat prostřednictvím evidence místo toho, aby mu byla zasílána standardním způsobem, tedy prostřednictvím systému datových schránek.
Navrhuje se stanovit, že souhlas musí být dán prostřednictvím evidence, což je zároveň dokladem toho, že daný adresát zvládá s evidencí zacházet na odpovídající úrovni.
K § 183
K odst. 1
Navrhuje se, že rozhodnutí o vyplacení prostředků na financování podle § 153 odst. 1 písm. a) na rok 2025 vydá ministerstvo do 30. dubna 2025. To představuje odchylku od obecného pravidla, že se rozhodnutí o vyplacení prostředků na financování na určitý kalendářní rok vydávají do 31. října (§ 154 odst. 1). Jelikož se však navrhuje pozdější účinnost (vizte § 184), je třeba stanovit, že se toto rozhodnutí vydává později.
S výjimkou lhůty pro vydání rozhodnutí se plně využijí ostatní ustanovení o příspěvku na financování podle § 153 odst. 1 písm. a), např. náležitosti rozhodnutí (§ 154 odst. 3) nebo výpočet výše prostředků na základě prováděcí vyhlášky (§ 155 odst. 1).
K odst. 2
Navrhuje se, že na vydání rozhodnutí o vyplacení prostředků na financování podle § 153 odst. 1 písm. b) na rok 2025 se odstavec 1 použije obdobně. To znamená, že rozhodnutí o vyplacení prostředků na financování podle § 153 odst. 1 písm. b) na rok 2025 vydá Ministerstvo práce a sociálních věcí do 30. dubna 2025.
Důvody pro navrhovanou úpravu jsou shodné jako v případě odstavce 1. Stejně tak platí, že se s výjimkou lhůty pro vydání rozhodnutí plně využití ostatní ustanovení o příspěvku na financování podle § 153 odst. 1 písm. b).
K § 184
V souladu se zákonem o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv se navrhuje účinnost od 1. července 2025. Výjimku představují ustanovení o prostředcích na financování, která nabývají účinnosti již 1. ledna 2025, aby ministerstvo a Ministerstvo práce a sociálních věcí vydala rozhodnutí, na jejichž základě následně vyplatí na účty krajů prostředky na financování na zbývající část kalendářního roku 2025.
K příloze č. 1
Příloha č. 1 k návrhu zákona obsahuje parametry přelidněného a nedostatečně zalidněného bytu. Parametry přelidněného bytu jsou osvědčené a byly použity např. už v nařízení vlády č. 112/2019 Sb., o podmínkách použití finančních prostředků Státního fondu podpory investic na pořízení sociálních a dostupných bytů a sociálních, smíšených a dostupných domů. Výhoda tohoto nastavení je, že nezohledňuje pouze podlahovou plochu, ale také počet místností jako základní předpoklad pro zajištění dostatečného soukromí členů domácnosti.
Doplněno bylo kritérium nedostatečně zalidněného bytu, aby nebylo podporováno stěhování menších domácností do zbytečně velkých bytů, což je nejen neefektivní, ale potenciálně i rizikové vzhledem k větším nákladům na bydlení ve větších bytech.
K příloze č. 2
Příloha č. 2 k návrhu zákona uvádí specifické potřeby osob, pro které nemusejí být běžné byty zcela vyhovující. Údaj o specifických potřebách zapisuje kontaktní místo do evidence ve vztahu k potřebnému a k ostatním členům jeho domácnosti (§ 32 odst. 2, § 41 odst. 2 a 4). Kontaktní místo zapisuje také údaj, že byt vyhovuje některé ze specifických potřeb [§ 47 odst. 3 písm. b)]. Díky zápisům jak na straně osob, kterým má být poskytnuto bydlení, tak na straně bytů v systému podpory v bydlení, bude možné zajistit, že budou lidé v bytové nouzi zabydlování do bytů, které jsou pro ně vhodné (§ 4 odst. 2, § 100 odst. 1 úvodní část ustanovení).
Pro úplnost je třeba dodat, že byt, u něhož má být zapsán údaj, že vyhovuje některé ze specifických potřeb podle přílohy č. 2, musí vyhovovat nejen svojí samotnou úpravou, ale také tím, že se nachází v domě, jehož společné prostory umožňují využívání bytu osobou se specifickými potřebami (např. vstup do domu musí být bezbariérový, a i další přístup k bytu ze společných prostor musí být bezbariérový).
K bodu 1
V bodě 1 je uvedena potřeba bytu umožňujícího využívání chodítka, berlí i menšího mechanického vozíku. Údaj o potřebě takového bytu bude samozřejmě kontaktním místem zapisován do evidence osobám, které se obvykle nedokážou samostatně pohybovat bez užití chodítka, berlí, menšího mechanického vozíku nebo jiných obdobných pomůcek.
Nenavrhuje se stanovit konkrétní stavebně-technické vlastnosti bytu ani jeho vybavení, které by byly podmínkou pro zápis údaje, že byt vyhovuje této specifické potřebě. V tomto ohledu se počítá s metodickým vedením kontaktních míst, aby byla schopna správně vyhodnocovat, který byt této specifické potřebě vyhovuje a který nikoliv. S jistotou se však dá říci, že byt, jehož vlastnosti budou odpovídat univerzálnímu standardu (S120) popsanému v Metodice uplatňování principů univerzálního designu a celoživotního bydlení v bytové výstavbě z roku 2021, resp. v navazující technické normě, bude splňovat předpoklady pro zápis údaje, že byt vyhovuje potřebě bytu umožňujícího využívání chodítka, berlí i menšího mechanického vozíku. Jelikož se však jedná o nově připravený standard, bude mu zřejmě odpovídat pouze poměrně malé množství starších bytů. Omezujícím činitelem v tomto směru může být např. požadavek na hloubku lodžie či balkonu dosahující alespoň 120 cm. Zejména v případě, že jsou členy domácnosti i lidé, kteří nemají s pohybem potíže, se jeví požadavek na tuto hloubku lodžie či balkonu jako přehnaný, neboť lodžii nebo balkon mohou využívat a udržovat tito ostatní členové domácnosti a méně pohyblivá osoba je využívat ani udržovat nemusí (ostatně byt zapisovaný do evidence vůbec lodžii ani balkon mít nemusí). Proto bude umožněno, aby byl do evidence zapsán údaj, že byt vyhovuje této specifické potřebě, přestože byt nesplňuje všechna kritéria univerzálního standardu.
Při posuzování, zda má žadatel specifickou potřebu menšího mechanického vozíku, může kontaktní místo vycházet z kategorizace vozíků podle technické normy EN 12184:2014 a jejího českého ekvivalentu. Menším mechanickým vozíkem bude zpravidla takový, který odpovídá třídě A. Vyhodnocení velikosti vozíku bude náležet kontaktnímu místu v každém jednotlivém případě a kontaktní místo se může od kategorizace odchýlit. Předpokládá se však metodické vedení ze strany Ministerstva pro místní rozvoj, které bude rozhodování kontaktních míst sjednocovat.
K bodu 2
V bodě 2 je uvedena potřeba bytu umožňujícího využívání většího mechanického vozíku a elektrického vozíku. Údaj o potřebě takového bytu bude samozřejmě zapisován do evidence osobám, které se obvykle nedokážou samostatně pohybovat bez užití většího mechanického vozíku nebo elektrického vozíku.
Stejně jako v bodě 1 se ani v bodě 2 nenavrhuje stanovit konkrétní stavebně-technické vlastnosti bytu ani jeho vybavení, které by byly podmínkou pro zápis údaje, že byt vyhovuje této specifické potřebě. V tomto ohledu se počítá s metodickým vedením kontaktních míst, aby byla schopna správně vyhodnocovat, který byt této specifické potřebě vyhovuje a který nikoliv. S jistotou se však dá říci, že byt, jehož vlastnosti budou odpovídat bezbariérovému standardu (S150) popsanému v Metodice uplatňování principů univerzálního designu a celoživotního bydlení v bytové výstavbě z roku 2021, resp. v navazující technické normě, bude splňovat předpoklady pro zápis údaje, že byt vyhovuje potřebě bytu umožňujícího využívání většího mechanického vozíku a elektrického vozíku. Stejně jako v případě univerzálního standardu se i zde jedná o nově formulovaný standard, kterého zřejmě nebude dosahovat větší množství starších bytů, které by však i tak mohly vyhovovat osobám využívajícím větší mechanický vozík nebo elektronický vozík. Proto bude umožněno, aby byl do evidence zapsán údaj, že byt vyhovuje této specifické potřebě, přestože byt nesplňuje všechna kritéria bezbariérového standardu (S150).
Při posuzování, zda má žadatel specifickou potřebu většího mechanického vozíku nebo elektrického vozíku, může kontaktní místo vycházet z kategorizace vozíků podle technické normy EN 12184:2014 a jejího českého ekvivalentu. Větším mechanickým vozíkem bude zpravidla takový, který odpovídá třídě B nebo C. Vyhodnocení velikosti vozíku bude náležet kontaktnímu místu v každém konkrétní případě a kontaktní místo se může od kategorizace odchýlit. Předpokládá se však metodické vedení ze strany Ministerstva pro místní rozvoj. které bude rozhodování kontaktních míst sjednocovat.
K bodu 3
V bodě 3 je uvedena potřeba bytu vyhovujícího osobám s myopatií, svalovou dystrofií, těžší formou dětské mozkové obrny nebo jinou podobnou poruchou zdraví, kde se předpokládá, že většinu činností zajišťuje asistent. Údaj o potřebě takového bytu bude samozřejmě zapisován do evidence osobám s myopatií, svalovou dystrofií, těžší formou dětské mozkové obrny nebo jinou podobnou poruchou zdraví, kde se předpokládá, že většinu činností zajišťuje asistent. Jinou podobnou poruchou zdraví může být například obdobně závažná porucha hybnosti způsobená velmi těžkým úrazem.
Stejně jako v předchozích bodech se ani zde nenavrhuje stanovit konkrétní stavebně-technické vlastnosti bytu ani jeho vybavení, které by byly podmínkou pro zápis údaje, že byt vyhovuje této specifické potřebě. V tomto ohledu se počítá s metodickým vedením kontaktních míst, aby byla schopna správně vyhodnocovat, který byt této specifické potřebě vyhovuje a který nikoliv. S jistotou se však dá říci, že byt, jehož vlastnosti budou odpovídat specifickému standardu (S180) popsanému v Metodice uplatňování principů univerzálního designu a celoživotního bydlení v bytové výstavbě z roku 2021, resp. v navazující technické normě, bude splňovat předpoklady pro zápis údaje, že byt vyhovuje potřebě bytu vyhovujícího osobám s myopatií, svalovou dystrofií, těžší formou dětské mozkové obrny nebo jinou podobnou poruchou zdraví, kde se předpokládá, že většinu činností zajišťuje asistent. Stejně jako v případě univerzálního standardu (S120) a bezbariérového standardu (S150) se i v tomto případě jedná o nově formulovaný standard, kterého zřejmě nebude dosahovat větší množství starších bytů, které by však i tak mohly vyhovovat výše zmíněnému okruhu osob. Proto bude umožněno, aby byl do evidence zapsán údaj, že byt vyhovuje této specifické potřebě, přestože byt nesplňuje všechna kritéria specifického standardu (S180). Vzhledem k povaze poruchy hybnosti a nutnosti osobní asistence však k tomuto postupu zřejmě nebude docházet tak často, jako v případě předchozích dvou specifických potřeb.
K bodu 4
V bodě 4 je uvedena potřeba bytu vyhovujícího osobám s těžkým zrakovým postižením. Údaj o potřebě takového bytu bude samozřejmě zapisován do evidence osobám s těžkým zrakovým postižením.
Stejně jako v předchozích bodech se ani zde nenavrhuje stanovit konkrétní stavebně-technické vlastnosti bytu ani jeho vybavení, které by byly podmínkou pro zápis údaje, že byt vyhovuje této specifické potřebě. V tomto ohledu se počítá s metodickým vedením kontaktních míst, aby byla schopna správně vyhodnocovat, který byt této specifické potřebě vyhovuje a který nikoliv. S jistotou se však dá říci, že byt, jehož vlastnosti budou odpovídat požadavkům pro osoby se zrakovým omezením popsaným v Metodice uplatňování principů univerzálního designu a celoživotního bydlení v bytové výstavbě z roku 2021, resp. v navazující technické normě, bude splňovat předpoklady pro zápis údaje, že byt vyhovuje potřebě bytu vyhovujícího osobám s těžkým zrakovým postižením. Rovněž zde však bude umožněno, aby byl do evidence zapsán údaj, že byt vyhovuje této specifické potřebě, přestože byt nebude vyhovovat veškerým požadavkům pro osoby se zrakovým omezením podle výše zmíněné metodiky, resp. navazující technické normy, bude-li se to jevit jako vhodné.
K příloze č. 3
Příloha stanoví základní funkční standardy bytů. Pouze byt, který splňuje tyto základní funkční standardy, je způsobilým bytem. Nastavení vychází z projektů IROP (Integrovaný regionální operační program), došlo pouze k drobným, povětšinou formulačním úpravám.
K příloze č. 4
Navrhuje se vymezit skupiny a podskupiny zvláště potřebných osob. Za každý v evidenci zapsaný údaj o příslušnosti ke skupině zvláště potřebných osob podle této přílohy náleží potřebnému 1 bod zvláštní potřebnosti (§ 170). Za příslušnost k podskupině žádné body nenáleží (§ 170 a contrario).
Jednou z podmínek pro navýšení příspěvku na bytová podpůrná opatření je získání nejméně 3 bodů zvláštní potřebnosti. Pro navýšení příspěvku na poskytování asistence je jednou z podmínek získání alespoň 3 bodů zvláštní potřebnosti nebo příslušnost ke konkrétní podskupině zvláště potřebných osob, případně příslušnost ke skupině osob v dlouhodobé bytové nouzi.
Pro zápis údaje o příslušnosti osoby ke skupině zvláště potřebných osob je nutné, aby byla tato příslušnost prokázána. Žadatel o zápis takového údaje musí svoji příslušnost ke skupině zvláště potřebných doložit (§ 39 odst. 2 věta první). To však nevylučuje další dokazování v této věci, včetně provedení sociálního šetření, přičemž se § 31 použije obdobně (§ 39 odst. 2 věty druhá a poslední). Kontaktní místo opatřuje podklady přednostně s využitím úřední evidence, do níž má přístup (například insolvenční rejstřík, evidence obyvatel, informační systém cizinců, Jednotný informační systém práce a sociálních věcí aj.). Pokud lze podklady opatřit s využitím úřední evidence, do níž má přístup, žadatel není povinen danou skutečnost dokládat pomocí jiných podkladů. Vzhledem k tomu, že žadatelem může být i osoba, která není občanem České republiky, jsou níže uvedeny i způsoby doložení, které se týkají primárně těchto osob.
Samozřejmě vždy platí zásada volného hodnocení důkazů, vyjádřená i ve správním řádu (§ 51 odst. 1 věta první správního řádu). Přesto je vhodné již na tomto místě uvést konkrétní příklady dokumentů, jejichž předložení by mohlo sloužit k prokázání příslušnosti ke skupině nebo podskupině zvláště potřebných osob, případně příklady jiných způsobů prokázání takové příslušnosti. Níže uvedené příklady budou pro všechny skupiny a podskupiny doplněny, upřesněny a zejména průběžně aktualizovány v metodikách vydávaných ministerstvem nebo Ministerstvem práce a sociálních věcí.
Ohrožené děti:
· Vyjádření příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, že se jedná o rodinu s dítětem, které je podle tohoto orgánu ohrožené podle § 6 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Vyjádření musí být vydáno se souhlasem žadatele.
· Rozsudek či jiné rozhodnutí soudu dokládající rozhodné skutečnosti.
Zranitelní mladí dospělí:
· Vyjádření příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí vydané se souhlasem žadatele.
· Rozsudek či jiné rozhodnutí dokládající rozhodné skutečnosti.
· Vyjádření zařízení ústavní péče nebo zařízení ochranné výchovy, které mladý dospělý opouští nebo opustil nebo jiný dokument dokládající opuštění zařízení ústavní péče nebo ochranné výchovy nebo opuštění náhradní rodinné péče.
Osoby se zdravotním postižením nebo se závažnými zdravotními potížemi:
· Rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu stupně.
· Průkaz OZP (TP, ZTP nebo ZTP/P).
· Lékařské potvrzení diagnózy v kategorii SMI (závažné duševní onemocnění) nebo potvrzení o psychiatrické léčbě (ambulantní, lůžkové či Centra duševního zdraví).
· Ověření v evidenci MPSV o přiznání příspěvku na péči I. až IV. stupně.
Osoby se závažnými zdravotními potížemi duševní nebo závislostní povahy:
· Lékařské potvrzení diagnózy v kategorii SMI (závažné duševní onemocnění) nebo potvrzení o psychiatrické léčbě (ambulantní, lůžkové či Centra duševního zdraví).
· Rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu.
· Potvrzení o dlouhodobé pracovní neschopnosti (delší než 6 měsíců).
· Vyjádření ošetřujícího lékaře nebo lékaře příslušného zdravotnického zařízení,
· Vyjádření sociálního nebo odborného pracovníka zdravotnického zařízení, psychiatrické nemocnice či léčebny, centra duševního zdraví, obce nebo poskytovatele sociální služby pro osoby se závažným zdravotními potížemi duševní nebo závislostní povahy
Oběti domácího násilí:
· Záznamy Policie České republiky, dokládající rozhodnou skutečnost.
· Rozsudek či jiné rozhodnutí soudu dokládající rozhodnou skutečnost.
· Rozhodnutí přestupkové komise dokládající rozhodnou zkušenost.
· Vyjádření sociálního nebo odborného pracovníka sociální služby nebo jiné služby pracující se skupinou osob ohrožených domácím násilím.
Osoby samostatně pečující o dítě:
· Rozsudek či jiné rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče u rozvedených rodičů nebo jiné pečující osobě.
· Vyjádření příslušného orgánu sociálně právní ochrany dětí.
· Čestné prohlášení daného rodiče nebo jiné pečující osoby potvrzující, že v domácnosti nežije jiná dospělá osoba je povinnou součástí žádosti pro tuto cílovou skupinu.
· Dokumenty dokládající existenci společně posuzovaných osob podle dat Úřadu práce České republiky.
Osoby v domácnosti s více dětmi:
· Dokumenty dokládající nezaopatřenost dětí, např. potvrzení o studiu.
Osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo vazby a osoby po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebo vazby:
· Vyjádření Probační a mediační služby.
· Vyjádření sociálního kurátora, sociálního nebo jiného odborného pracovníka věznice.
· Potvrzení o propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.
Osaměle žijící osoby starší 65 let:
· Občanský průkaz, cestovní pas nebo jiný doklad totožnosti, z něhož lze seznat věk žadatele.
· Čestné prohlášení, že v domácnosti nežije jiná dospělá osoba.
Osoby před opuštěním pobytového zařízení sociální služby nebo lůžkové péče ve zdravotnickém zařízení a osoby nedávno opustivší pobytové zařízení sociální služby nebo lůžkovou péči ve zdravotnickém zařízení:
· Vyjádření sociálního pracovníka pobytové sociální služby dokládající rozhodnou skutečnost.
· Vyjádření sociálního nebo odborného pracovníka zdravotnického zařízení lůžkové péče.
· Zpráva o opuštění z daného zařízení nebo propouštěcí zpráva.
Oběti trestného činu:
· Rozsudek či jiné rozhodnutí soudu dokládající rozhodnou skutečnost.
· Záznamy Policie České republiky dokládající rozhodnou skutečnost.
· Vyjádření sociálního pracovníka sociální služby, zdravotnického zařízení, jež se zaměřuje na tuto cílovou skupinu.
· Lékařská zpráva osvědčující přetrvávající nepříznivé poznamenání zdravotního stavu.
· Vyjádření subjektu z Registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů.
Váleční veteráni:
· Osvědčení válečného veterána.
· Vyjádření Ministerstva obrany České republiky, že vydalo dané osobě osvědčení válečného veterána, pokud žadatel osvědčení ztratil nebo je nepředložil.
Osoby diskriminované na trhu s bydlením:
· Vyjádření příslušného odboru obce s rozšířenou působností.
· Vyjádření sociálního nebo odborného pracovníka sociální služby.
· Vyjádření realitního zprostředkovatele, že je žadatel opakovaně odmítán potenciálními pronajímateli,
· Zprávy nevládních neziskových organizací nebo rozhodnutí orgánů mezivládních organizací dokládající diskriminaci skupiny osob, jíž je žadatel příslušníkem, na trhu s bydlením, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že je žadatel odmítán potenciálními pronajímateli z důvodu jeho příslušnosti nebo domnělé příslušnosti k dané skupině.
Diskriminaci na trhu s bydlením musejí často čelit Romové a příslušníci jiných národnostních nebo etnických menšin, cizinci, lidé se zdravotním znevýhodněním (postižením), včetně postižení psychosociálního, nebo rodiny s více dětmi. Nelze však samozřejmě tvrdit, že jsou této diskriminaci vystaveni všichni příslušníci těchto skupin ani že se jiné skupiny nepotýkají při hledání bydlení s diskriminací. Diskriminaci příslušníků etnických menšin na trhu s bydlením v České republice v historii potvrdily např. Evropská komise proti rasismu a nesnášenlivosti (ECRI), Výbor OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva či výzkum „Attention discrimination: Theory and field experiments“ CERGE-EI.
Osoby bez střechy a osoby bez bytu:
· Vyjádření sociálního pracovníka sociální služby nebo příslušného odboru obce.
· Smlouva o ubytování.
· Jiné dokumenty potvrzující rozhodnou skutečnost (doložení hrazení plateb nájemného na ubytovně, v azylovém domě, potvrzení Úřadu práce ČR o výplatách doplatku na bydlení do nevyhovujících forem ubytování).
Osoby bez střechy:
· Vyjádření sociálního pracovníka sociální služby nebo příslušného odboru obce.
· Vyjádření obce potvrzující rozhodnou skutečnost.
Osoby v dlouhodobé bytové nouzi:
· Vyjádření sociálního pracovníka sociální služby.
· Smlouvy o ubytování.
· Jiné dokumenty dokládající rozhodnou skutečnost (doložení hrazení plateb nájemného na ubytovně, v azylovém domě, potvrzení Úřadu práce ČR o výplatách doplatku na bydlení do nevyhovujících forem ubytování).
Osoby v úpadku a osoby v exekuci:
· Výpis z insolvenčního rejstříku.
· Potvrzení o probíhající insolvenci.
· Rozsudek či jiné rozhodnutí soudu dokládající rozhodnou skutečnost.
· Potvrzení o úhradách splátek.
· Potvrzení o provedených srážek z příjmů.
· Dokumenty osvědčující, že aktuální situace nedovoluje žadateli splácet dluhy ani v minimální výši.
K příloze č. 5
Příloha č. 5 stanoví, které úřady městských částí vykonávají pro území hlavního města Prahy působnost kontaktního místa, a jejich správní obvody, pro případ, že to nestanoví Statut hlavního města Prahy. Návrh vychází ze současného běžného rozdělení kompetencí podle Statutu hlavního města Prahy, kdy úřady městských částí označených číslem (Praha 1 až 22) vykonávají část přenesené působnosti nejen pro území vlastní městské části, ale také pro území městských částí, které nejsou označeny číslem.
1
image1.png
image2.png
image3.png
image4.png
image5.png
image6.png
image7.png