Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam KORNCSAGX2IT najdete zde


                IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
A. OBECNÁ ČÁST
1. Zhodnocení platného právního stavu včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
V současné době v České republice neexistuje žádný právní předpis, který by upravoval oblast sociálního nebo dostupného bydlení. Soukromoprávní vztahy jsou upraveny zejména občanským zákoníkem, veřejnoprávní úprava se vztahuje pouze k dílčím oblastem, zejména k sociálním transferům (zákon o státní sociální podpoře, zákon o pomoci v hmotné nouzi) a organizaci sociální práce.
Předkládaný návrh zákona se věcně zabývá pronájmem bytů, který je upraven v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Občanský zákoník obsahuje komplexní úpravu nájmu a nájmu bytu. Detailně specifikuje ochranu nájemce vůči pronajímateli, práva a povinnosti obou smluvních stran, výpovědní důvody, podmínky pro sjednání jistoty, podmínky pro navyšování nájemného v průběhu trvání nájemního vztahu, povinnosti spojené s běžnou údržbou aj. Zákon o poskytování některých opatření v podpoře bydlení (zákon o podpoře bydlení) do této úpravy nezasahuje, ve svém znění upravuje nástroje pracující se specifiky spojenými s pronájmem bytů osobám v bytové nouzi, konkrétně asistencí v bydlení, ručením a dalšími službami pro vlastníky a kompenzacemi pro obce.
Pronájem obecních bytů má oporu v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích ve znění pozdějších předpisů, zejména ustanovení § 35 odst. 2 upravuje povinnost obce dbát na uspokojování potřeb občanů v oblasti bydlení. V praxi tvoří limity obcí řešení problému s bydlením zejména nedostatečnost kapacit sociálního bydlení a složitost systému žádostí o obecní byty a pravidel jejich přidělování. Návrh zákona obsahuje systém kompenzací pro obce, které se dobrovolně rozhodnou své byty pronajímat osobám v bytové nouzi.
Pronájem bytů soukromých majitelů je v navrhovaném zákoně podpořen systémem bydlení s ručením. Jedná se o službu pro vlastníky bytů, kteří se dobrovolně rozhodnou do tohoto systému vstoupit. Služba spočívá v tom, že třetí strana (poskytovatel) jim po omezenou dobu ručí za úhradu nájemného, plateb za služby a náhradu škod v případě, kdy je neuhradí nájemce. Obdobou je poté poskytování podnájemního bydlení, kdy je poskytovatel v postavení nájemce a osoba v bytové nouzi v postavení podnájemce. Bydlení s ručením pro vlastníky bytu nebo poskytování podnájemního bydlení může být realizováno jak soukromými fyzickými či právnickými osobami, tak obcemi. V oblasti realizace bydlení s ručením pro majitele bytů napřímo obcí a ručení za závazky třetích osob naráží v současnosti obce na zákonná omezení stanovená zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), a obdobnou úpravou v zákoně č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 38 odst. 3 zákona o obcích stanoví, že obec nesmí ručit za závazky fyzických osob a právnických osob vyjma zákonem specifikovaných případů.
Krom garancí nebo ručení je možné využívat k pronájmu bytů soukromých majitelů osobám v bytové nouzi tzv. krizové a nadační fondy, u kterých ale platí, že nejsou nárokové, mají velmi omezenou působnost a nesystémové financování, některé mají i velmi úzce vymezenou cílovou skupinu. Využívání těchto nástrojů může být nahrazeno poskytováním dávky mimořádné okamžité pomoci na udržení bydlení, tedy systémovým řešením realizovaným za zákonem daných podmínek státem a vypláceným v odůvodněných případech státem.
Návrh zákona neupravuje výstavbu bydlení, byť se je bydlení jeho prioritním tématem. Obecně je stavebnictví upraveno právními předpisy soukromého a veřejného práva. Z předpisů soukromého práva jde zejména o zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů. Z oblasti veřejného práva jde především o zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcí vyhlášky, zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu podpory investic ve znění pozdějších předpisů, do budoucna také zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcí vyhlášky. 
Stavební právo v současnosti nijak nevymezuje pojem sociální byt ani jinou jeho obdobu. Sociální byty musejí splňovat stejné požadavky jako jakékoliv jiné byty a změnu v tomto ohledu předkladatel v současné době nepřipouští. Pojem sociální bydlení je pro potřeby návrhu zákona chápán jako bydlení v bytě s pomocí, přičemž pojem pomoc zahrnuje podporu bydlení od sociálních služeb, které realizují sociální práci v bydlení, nebo podporu ve formě asistence v bydlení podle návrhu zákona o podpoře bydlení.  
Podpora infrastruktury sociálního bydlení se dlouhodobě potýká s problémy v čerpání. Pro období 2014-2020 byl sice stanoven cíl pořízení 5 000 sociálních bytů, tento cíl se však nepodaří naplnit ani z poloviny. Dle zprávy NKÚ stála za nízkým čerpáním ze strany obcí hlavně legislativní nejistota ohledně vymezení sociálního bydlení, která demotivovala potenciální žadatele.
Navrhovaný zákon je pouze jedním z pilířů řešení bytové krize a neklade si za úkol vyřešit problematiku bydlení komplexně, nicméně Ministerstvo pro místní rozvoj (dále také jen „ministerstvo“) ve spolupráci se Státním fondem podpory investic (dále také jen „SFPI“) paralelně připravuje investiční programy, které jsou provázány na zákon o podpoře bydlení. Jde zejména o téměř 3 mld. Kč na sociální bydlení (Integrovaný regionální operační program), plánované cca 3 mld. Kč ze státního rozpočtu na programy dostupného nájemního bydlení SFPI (aktuálně probíhá notifikace u Evropské komise) a zejména komponenta bydlení Národního plánu obnovy, která předpokládá využití cca 8 mld. Kč na dostupné byty a další zapojení soukromých investic díky pákovému efektu připravovaných finančních nástrojů. Výše uvedené investice se plánují pro období 2023-2026 a přímá provazba s navrhovaným zákonem s předpokládanou účinností nejdříve v průběhu roku 2025 by zbrzdila potřebnou výstavbu. Propojení zákona o podpoře bydlení na dotační a investiční programy je možné vytvořit až po nabytí účinnosti zákona stanovením podmínek v těchto programech. Pro stávající sociální byty nelze stanovit retroaktivní účinnost zákona. Zpráva o bydlení jako jeden z analytických podkladů, který bude díky navrhovanému zákonu vznikat, umožní vhodné nastavení investic a dotačních programů tak, aby reagovaly na potřeby v území. Kontaktní místa budou rovněž plnit koordinační roli ve smyslu získávání informací od Ministerstva pro místní rozvoj (dále také jen „MMR“) a SFPI ohledně podpořených investičních projektů ve správním obvodu obce s rozšířenou působností a také sbírat podněty ohledně obsazování podpořených sociálních či dostupných bytů a tyto informace předávat poskytovatelům dotací. Budou pracovat s evidencí osob v bytové nouzi, v níž se budou vyskytovat i relevantní cílové skupiny pro sociální byty zřízené z dotací.
Příspěvky upravené zákonem (zejména příspěvek na podporované obecní bydlení), který má být využit na pokrytí výdajů poskytovatele, které mu vznikly v souvislosti s neplněním povinností nájemce vyplývajících z nájemní smlouvy a jiných výdajů souvisejících s byty ve vlastnictví poskytovatele, umožňuje využití pro účely bytové politiky. Tím však není zamýšlena primárně nová výstavba, neboť tu by výše příspěvků neumožnila zrealizovat, ale spíše drobnější opravy či rekonstrukce v rámci celého bytového fondu poskytovatele (obce).
Pronájem bytů dle návrhu zákona bude doprovázen asistencí v bydlení. Podobná, avšak obsahově nedostačující, služba je v současné době upravena zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, který obsahuje obecné podklady pro výkon povolání sociálního pracovníka, některé specifické povinnosti, výčet činností sociální práce a upravuje oblast sociálních služeb, jako např. sociální poradenství, terénní programy, případně azylové domy, domy na půl cesty, chráněné bydlení, noclehárny, denní centra a sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a oblast výkonu sociální práce v přenesené působnosti. Financování sociálních služeb a financování činností sociální práce sociálních pracovníků na krajských a obecních úřadech je uvedeno § 101a a následujících zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. V současné době neexistuje odpovídající legislativní ukotvení služby, která by mohla podporovat osoby v bytové nouzi v bydlení v potřebné šíři všech cílových skupin. Některé služby definované v rámci zákona o sociálních službách by bylo možné využít díky jejich široké definici (terénní programy, sociální rehabilitace), žádná z nich ale není cílena na podporu bydlení, která má svá specifika.
V zamýšlené novele zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, je z hlediska sociální práce s osobami bez přístřeší či ohroženými ztrátou bydlení, zvažováno doplnění výše uvedeného ustanovení § 109 o novou činnost zacílenou přímo na podporu při hledání bydlení, jeho udržení apod. a rovněž v oblasti sociálních služeb i mezi základní činnosti vybraných služeb zařadit podporu bydlení.  
Zákon o podpoře bydlení má ambici vyplnit dosavadní neošetřenou oblast služeb podpory bydlení v rozsahu, který v tuto chvíli zákon o sociálních službách neumožňuje. Není zřejmé, zda zamýšlená novela zákona o sociálních službách bude přijata v takovém rozsahu, aby úprava byla z pohledu využití nástrojů podpory bydlení dostatečná. Navrhovaný zákon tak může zvýšit dostupnost sociální práce osobám, které se ocitly v nepříznivé sociální situaci, související s bydlením, a nejsou ji schopny vyřešit vlastními silami. Lze rovněž uvažovat o budoucím propojení obou norem. 
Pro osoby v hmotné nouzi je v zákoně č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ukotven mj. nárok na základní sociální poradenství každému, kdo se nachází v hmotné nouzi nebo je jí ohrožen. Tento zákon ukotvuje zajištění výkonu činností sociální práce na pověřených obecních úřadech a úřadech obcí s rozšířenou působností. Praxe však ukazuje, že kapacity tohoto poradenství jsou zcela nedostatečné a nejsou specializované na poradenství v oblasti bydlení. Na tento nedostatek nasedá základní a specializované poradenství dle návrhu zákona.
Dávky na bydlení osobám z cílové skupiny zákona pomáhají hradit pravidelné náklady bydlení poté, co získají právo užívání bytu (typicky nájem v sociálním bytě, v systému bydlení s ručením nebo na volném trhu). Dávky na bydlení však přímo nepodporují získání bydlení (zabydlení) osob v bytové nouzi, které jsou bez střechy nebo bez bytu, či hledají jiné vhodné nebo stabilní bydlení. Dávky na bydlení jsou upraveny v těchto právních předpisech: 
· zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (osobám v hmotné nouzi jsou poskytovány dávky pomoci v hmotné nouzi, vč. doplatku na bydlení), 
· zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, upravující rozhodné příjmy pro získání nároku na dávky a také okruh společně posuzovaných osob v domácnosti, do níž jsou vypláceny dávky, 
· zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (příspěvek na bydlení) 
· (po přechodnou dobu také) zákon č. 66/2022 Sb., o opatřeních v oblasti zaměstnanosti a oblasti sociálního zabezpečení v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů, který nebyl určen občanům ČR.
Nejvyšší kontrolní úřad ve své Zprávě o bydlení v České republice z roku 2018 konstatuje, že dávky na bydlení jsou využívány neefektivně. Místo toho, aby šly prostřednictvím nájemného obcím a sloužily rozvoji obecního bytového fondu, končí v rukou soukromníků. Dochází ke vzniku či rozšiřování sociálně vyloučených lokalit a podpoře tzv. obchodu s chudobou. Cílem státu má být podle NKÚ zajištění přiměřené dostupnosti ve všech formách bydlení. Návrh zákona na tuto skutečnost reaguje cílením podpory, kontrolou standardu bytů v systémů včetně důrazu na desegregaci a udržitelnou výšku nájemného i kontrolou poskytovaných podpůrných opatření. Návrh zákona představuje systémovou alternativu a tím také konkurenci pro pronajímatele, kteří využívají (až zneužívají) složitou sociální a ekonomickou situaci části domácností. 
Zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen 
Jednotlivé v současnosti platné právní předpisy nejsou považovány za diskriminační a nepříčí se v zásadě rovnosti mužů a žen. Bytová nouze však disproporčním způsobem dopadá na osoby nebo domácnosti, u kterých se vyskytuje jeden nebo více diskriminačních důvodů, a to v důsledku diskriminujícího jednání některých pronajímatelů bytového fondu. Mezi nejčastější diskriminační důvody při hledání bydlení patří etnicita nebo rodinný stav. Absence uceleného systému opatření na řešení bytové nouze neumožňuje státu naplňovat právo na bydlení diskriminovaných skupin. 
Na trhu s bydlením jsou v převážně nevýhodné situaci často ženy, a to zejména v situaci sólo rodičů, dále jako seniorky. Ze sociologických výzkumů vyplývá, že z hlediska zakořeněných strukturálních nerovností jsou chudobou a materiálním nedostatkem ohroženy ve všech věkových kohortách především ženy. 
Popis současného právního stavu je uveden v závěrečné zprávě z hodnocení dopadu regulace (RIA).
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
Cílem návrhu zákona je vznik systémové podpory získání a udržení bydlení pro osoby v bytové nouzi a osoby ohrožené bytovou nouzí. Cílem je snížení rozsahu bytové nouze v ČR, předcházení vzniku bytové nouze a minimalizace doby, po jakou se domácnosti v bytové nouzi nachází. Tím dojde ke snížení celospolečenských nákladů, které existence bytové nouze generuje. 
Zákon zavádí rovnost přístupu k podpoře bydlení na území celé ČR, definuje také role jednotlivých orgánů státní správy na národní, krajské a obecní úrovni v oblasti podpory bydlení. V neposlední řadě zákon definuje základní pojmy jako vyhovující bydlení či způsobilost bytu pro uspokojování potřeb bydlení.
Zákon navrhuje dosažení cíle pomocí zavedení nových nástrojů k řešení bytové nouze, které zároveň umožní i lepší využívání již existujících nástrojů sociální politiky v oblasti bydlení. Souvisejícím cílem je díky infrastruktuře systémové podpory bydlení získávat kvalitní data o rozsahu bytové nouze a efektivitě nástrojů k jejímu řešení.
Cílem navrhované regulace není úprava podmínek čerpání příspěvku nebo doplatku na bydlení, ale sekundárně povede k efektivnějšímu využívání dávek na bydlení a omezení sekundárního trhu se substandardním bydlením, často neoficiálně nazývaného „obchod s chudobou“. Zákon nedefinuje investiční podporu státu v oblasti bydlení, ale vytváří pro investice určité předpoklady, jako je mapování potřebnosti bydlení, doporučení pro rozvoj bydlení vč. výstavby, které budou podkladem pro dotační politiku státu.
Cílem zákona je minimalizace celospolečenských nákladů, které s sebou nese existence bytové nouze domácností. Navrhovaná právní úprava bude snižovat tyto náklady pomocí:
· snížení počtu domácností vyskytujících se v dlouhodobé bytové nouzi
· minimalizace doby trvání bytové nouze u domácností, které se v ní nově ocitnou
· předcházení vzniku bytové nouze pomocí preventivních opatření
· uvolnění kapacit dočasných typů ubytování (azylové domy, obecní ubytovny) pro překlenutí akutních situací díky snížení počtu domácností v dlouhodobé nouzi
· pravidelného systematického vyhodnocování ohrožení bytovou nouzí, analýzy účinnosti a vhodnosti nástrojů pro prevenci ztráty bydlení a zabydlování, včasné reakce na vývoj na trhu s bydlením.
Díky implementaci zákona dojde ke snížení počtu domácností v bytové nouzi a efektivnější prevenci propadu domácností do bytové nouze, a to bude mít pozitivní dopad na státní rozpočet z hlediska úspor nákladů bytové nouze zhruba ve výši 1,4 mld. Kč ročně (rozdíl v nákladech na bytovou nouzi mezi pátým rokem bez zákona a pátým rokem se zákonem). Podrobnější výstupy analýzy nákladů a přínosů jsou obsaženy v závěrečné zprávě z hodnocení dopadu regulace (RIA).
Cíle by měly být dosahovány pomocí palety nástrojů, kdy jsou využívány vždy nejdostupnější možné a nejméně nákladné nástroje pro konkrétní domácnost.
Předkládaný návrh zákona reaguje na problémy v oblastech poskytování poradenství, získání a udržení bydlení ve standardním bytě a poskytování asistence v bydlení. 
Poradenství
Současný stav poskytování poradenství v ČR se potýká s několika zásadními problémy:
· Celkový nedostatek kapacit k poskytování poradenství (obecného i specifického), malý prostor na řešení problémů s bydlením v rámci poskytovaného sociálního poradenství i přes značnou poptávku klientů
· Pozdní poskytování poradenství v oblasti bydlení, které často znemožní využití méně finančně a časově náročných řešení, nízká míra využívání stávajících dávkových nástrojů
· Úzké zaměření současných poradenských služeb na segment „sociálních klientů“ a výsledná stigmatizace poskytovatelů a klientů (týká se sociálních odborů měst, kontaktních pracovišť úřadů práce i sociálních programů neziskových organizací)
· Nesystémovost, regionálně heterogenní intenzita a obsah poskytovaných poradenských služeb
· Nepropojenost služeb a odtrženost poradenství od nástrojů řešení bytové nouze (nízká nabídka nástrojů řešení bytové nouze, malý přehled o dostupných možnostech)
· Absence místa jednotného vstupu pro klienty, kde by získali dobrou orientaci o možnostech řešení bytové nouze; nutnost obcházet různé poskytovatele a opakovaně vysvětlovat svou situaci
· Nejistota financování a udržitelnosti programů prevence a řešení ztráty bydlení, projektové financování
· V důsledku zvyšující se energetické chudoby bude docházet ke zvyšování potřebnosti poradenství, která má již nyní nedostačující kapacity.
Bydlení ve standardních bytech
Vzhledem k současnému vývoji cen nemovitostí, nájmů a energií se dá očekávat, že se do bytové nouze bude propadávat více domácností než doposud, a to i přes snahu vlády o lepší informovanost o dostupných dávkách na bydlení, jejich zvyšování a zjednodušování procesu žádosti o dávku. 
V procesu přípravy jsou další dotační programy pro obce na výstavbu či rekonstrukci obecních bytů. Jen část obcí se ale při jejich přidělování soustředí na cílovou skupinu domácností v bytové nouzi a bez motivačních nástrojů se dá předpokládat, že ochota zabydlovat domácnosti v těžkých formách bytové nouze se nezvýší ani mezi obcemi, ani mezi soukromými pronajímateli.
Současný stav se potýká s následujícími problémy:
· Velký počet lidí je v bytové nouzi a nejsou dostupné nástroje, jak je zabydlet
· Domácnosti, které čelí bytové nouzi z důvodu neschopnosti zaplatit jednorázový vyšší výdaj, nebo u nich dojde ke krátkodobému výpadku příjmů, upadají do bytové nouze.
· Domácnosti v bytové nouzi bez dostatečné podpory státu jsou na soukromém trhu s bydlením vnímány jako rizikové
· Azylové domy neslouží svému účelu jako přechodné, krizové ubytování, ale kolují mezi nimi domácnosti, které tak v azylových domech bydlí dlouhodobě
· Prosperuje sekundární trh s bydlením, který zneužívá situace domácností, které jinak není nikdo ochotný ubytovat
· Obce se obávají pronajímat disponibilní byty ohroženým domácnostem, pokud nemají kapacity na podporu stabilizace nájemníků. Nedostatek kapacit sociální práce s nájemníky je tak bariérou pro využívání standardních bytů pro řešení bytové nouze.
Asistence v bydlení
Současný stav poskytování asistence v bydlení se potýká s následujícími problémy:
· Nedostatečná kapacita sociální práce a dalších odborníků k poskytování dlouhodobější a v některých případech intenzivní asistence v bydlení.
· Stávající legislativní rámec neumožňuje poskytování potřebného rozsahu činností a intenzity podpory.
· Stávající systém financování sociálních služeb je velmi rigidní a není schopen pružně reagovat na změny v poptávce. Počty úvazků sociálních pracovníků v sociálních službách se řeší v rámci střednědobého plánování na krajské úrovni.
· Služby asistence v bydlení jsou poskytovány jen v rámci lokálních programů a nemají společnou metodiku a vymezení. Programy jsou nekoordinované a nejsou pokryty všechny cílové skupiny.
Navrhovaná právní úprava reaguje na výše zmíněné problémy a zavádí portfolio nástrojů pro řešení bytové nouze a předcházení bytové nouzi. Díky tomu je možné snížit počet osob v bytové nouzi. Díky vzniku podpůrných opatření poskytování bydlení s ručením a poskytování podnájemního bydlení (někdy souhrnně nazýváno jako bydlení s garancí), které snižují riziko pronajímání pro majitele soukromých bytů, se podaří mobilizovat podstatné zabydlovací kapacity ze soukromého trhu. Systém obecního podporovaného bydlení motivuje obce k poskytování vlastních ubytovacích kapacit pro cílovou skupinu zákona. Vyšší dostupnost bydlení pro cílovou skupinu může snižovat míru diskriminace v bydlení a zároveň pomáhat snižovat rozsah sekundárního trhu s bydlením.
Návrh zákona předpokládá vznik koordinační a poradenské sítě kontaktních míst pro bydlení (dále také jen „kontaktní místo“ nebo „KMB“) na území celé ČR. Klienti tak dostanou přístup k poradenství s bydlením a získají přehled o možnostech řešení bytové nouze v lokalitě. Krizová pomoc v rámci systému bude zároveň lépe koordinována a monitorována vč. systematické kontroly poskytování jednotlivých podpůrných opatření či kontroly standardů bytů zapojených do systému. Díky vyššímu využívání dávek mimořádné okamžité pomoci bude méně domácností přicházet o bydlení kvůli nenadálému výdaji či kvůli neschopnosti zaplatit kauci na nový byt.
Třetím pilířem navrhované reformy je rozšíření sociální práce nejen na domácnosti v bytech pronajatých díky realizaci podpůrných opatření (týká se obecních i soukromých bytů), ale také na některé domácnosti, které využívají tzv. „měkkých nástrojů“ ve stávajícím bydlení (prevence jeho ztráty) nebo při pronájmu bytu na volném trhu. To je zajištěno díky podpůrnému opatření asistence v bydlení, které povede ke zvýšení úspěšnosti zabydlovacích nástrojů ve smyslu udržení bydlení. 
Kompletní portfolio nástrojů řešení bytové nouze s sebou ponese náklady nejen na vytvoření a provoz poradenské sítě kontaktních míst pro bydlení, ale i na garance pro soukromé i obecní majitele bytů a na intenzivnější sociální služby. Zároveň ale budou k dispozici nástroje k vyřešení bytové nouze v podstatném počtu případů. Díky tomu bude možné snížit výdaje rozpočtu, které jsou vydávány na osoby v bytové nouzi.
Cílový právní stav nevytváří žádné problémy ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen. Vzhledem k tomu, že bytová nouze disproporčně dopadá více právě na ženy, její řešení má větší pozitivní vliv na situaci žen. 
Podrobnosti jsou uvedeny v samostatné zprávě z hodnocení dopadů na rovnost žen a mužů, která je připojena za závěrečnou zprávu z hodnocení dopadu regulace podle obecných zásad (RIA).
3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
V České republice doposud neexistuje systémová prevence a řešení bytové nouze, což se promítá do setrvale vysokého počtu domácností nacházejících se v bytové nouzi. V souvislosti s aktuálním vývojem (energetická krize, dopady covidové krize, vysoká inflace) se může rozsah problému bytové nouze v následujících letech ještě výrazně navýšit.
Bytová nouze lidem ztěžuje nebo znemožňuje naplňování základních potřeb. Má závažné dopady na fyzické i psychické zdraví, rodinný život nebo soukromí. Zejména u dětí má zásadní dopady na právo na vzdělávání a na jejich životní strategie a dráhy. Bytová nouze má v současnosti také vliv na umísťování dětí do náhradní péče, nebo se kvůli ní prodlužuje pobyt obětí domácího násilí ve společné domácnosti s násilníkem.
Kromě dopadů na samotné domácnosti v bytové nouzi má tento problém i velké celospolečenské dopady, jako je vliv na veřejné prostory ve městech, rozvoj čtvrtí nebo oblastí s vysokým výskytem bytové nouze, vytváření prostoru pro sekundární trh s bydlením, erozi společenské soudržnosti a další. 
V roce 2022 žilo v ČR v bytové nouzi přibližně 67 tisíc domácností, ve kterých bylo přibližně 154 tisíc osob. Tento vytrvale vysoký počet se s pomocí stávajících nástrojů nedaří snižovat. V současném přístupu k řešení bytové nouze navíc schází důraz na prevenci bytové nouze a řeší se již akutní ztráta bydlení. Zákon tak cílí na širší kategorii osob ohrožených ztrátou bydlení, energetickou chudobou a s nadměrnými náklady na bydlení, kterých je přibližně 1,6 milionu. Za poslední rok vidíme výrazný nárůst (cca o 30 %) ohrožených domácností kvůli rostoucím cenám energií, rekordnímu růstu cen či vlivem války na Ukrajině.
Tabulka 1 uvádí (podle nejaktuálnějších zdrojů) počet osob v bytové nouzi a ohrožených ztrátou bydlení, energetickou chudobou a nadměrnými náklady na bydlení, tedy cílové skupiny navrhovaného zákona.
Tab. 1: Počty osob v cílové skupině zákona
	Název cílové skupiny osob
	Bytová nouze
	Ohrožení ztrátou bydlení, energetická chudoba, nadměrné náklady na bydlení

	Děti do 18 let 
	61 000 
	340 000 

	Dospělí v rodinách 
	32 000 
	320 000 

	Samoživitelky 
	15 000 
	80 000 

	Senioři ve věku 65 a více let 
	9 000 
	410 000 

	Ostatní 
	37 000 
	420 000 

	Celkem osob 
	154 000 
	1 570 000


Metodologie výpočtu a zdroje dat jsou uvedeny v závěrečné zprávě z hodnocení dopadu regulace (RIA).
V současné situaci zhoršující se dostupnosti bydlení, doznívání covidové a nástupu energetické krize navíc hrozí výrazné zvýšení počtu domácností, které budou bezprostředně ohroženy ztrátou bydlení.
Bytová nouze generuje i nezanedbatelné přímé náklady pro veřejné rozpočty, se kterými počítá i předkládané hodnocení dopadů regulace. Jen v letošním roce činí náklady bytové nouze pro veřejné rozpočty 4,089 miliardy korun. Detailní popis celospolečenských dopadů bytové nouze a dopadů na veřejné rozpočty obsahuje závěrečná zpráva z hodnocení dopadu regulace (RIA).
Řešení problematiky bytové nouze je v současnosti závislé na ochotě jednotlivých obcí a nárazových zdrojích financování, například z Operačního programu zaměstnanost. Obce navíc často nedisponují potřebnými nástroji a postrádají podporu státu. Nesystémové uchopení problému vede nejen k velkému rozsahu bytové nouze a souvisejícím nákladům, ale také k dalším negativním jevům, jako je neefektivní využívání zařízení přechodného ubytování („rotující“ domácnosti v azylových domech), sekundární trh s bydlením (financovaný i prostřednictvím státních prostředků poskytovaných jako sociální dávky na bydlení), nebo vznik vyloučených lokalit.
Vznik zákona o sociálním či dostupném bydlení je úkolem řady koncepcí, zejména Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v České republice do roku 2020, Koncepce sociálního bydlení České republiky 2015-2025, Strategie sociálního začleňování 2021–2030 a Koncepce bydlení České republiky 2021+. Poslední zmíněná koncepce se zabývá všemi aspekty státní politiky souvisejícími s bydlením. Předkládaného návrhu zákona o podpoře bydlení se týká zejména cíl 3.3.1, Dostupné kvalitní bydlení, jehož součástí je mimo jiné opatření 1.5 Vypracování a prosazení zákona o dostupném bydlení, s datem plnění v roce 2022.
Navrhovaný zákon by významně posílil využívání preventivních nástrojů pro předcházení vzniku bytové nouze (kontaktní místo pro bydlení, asistence v bydlení), napomohl lepšímu využívání stávajících nástrojů (lepší přístup k dávkám na bydlení, širší využívání dávky mimořádné okamžité pomoci) a zvýšil motivaci soukromých majitelů i obcí k pronajímání bytů ohroženým skupinám obyvatel. 
Podrobnější vysvětlení nezbytnosti navrhovaných úprav je obsaženo v závěrečné zprávě z hodnocení dopadu regulace (RIA).
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem ČR
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavními principy a ústavním pořádkem ČR.
Česká republika v Listině základních práv a svobod výslovně právo na ochranu přiměřené životní úrovně, ekvivalentní čl. 11 odst. 1 Paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, neformuluje, ovšem z mezinárodního práva lidských práv lze ochranu bydlení jako základní právo dovodit. Toto explicitně plyne z judikatury Ústavního soudu, který uvedl, že i když Listina, coby ústavní zákon, neuvedla mezi vyhlášenými sociálními právy výslovně právo na ochranu přiměřené životní úrovně, včetně bydlení, tak „tato okolnost však nikterak nediskvalifikuje ústavní relevanci tohoto práva zakotveného ve výše uvedených mezinárodních smlouvách.“ (nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/2000 ze dne 21. 6. 2000). V souladu s ustáleným principem jsou ústavní a smluvní katalogy lidských práv komplementární a působí ve vzájemné harmonii. Z principu vzájemné harmonie mezi ústavními a smluvními katalogy lidských práv plyne, že neuvedení určitého práva (v tomto případě práva na ochranu přiměřené životní úrovně, včetně bydlení) v Listině nesmí být vykládáno jako omezení tohoto práva zaručeného jednotlivci podle mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách, přičemž má jednotlivec zaručeno „příznivější zacházení“ (v tomto případě podle mezinárodní smlouvy). Navíc, právo na bydlení v kontextu čl. 11 odst. 1 Paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech se interpretuje i jako právo soudně vymahatelné (E/C.12/55/D/2/2014 ze dne 13. 10. 2015, odst. 11.3).
Navrhovaná právní úprava cílí k naplnění těchto východisek a respektuje ústavně zakotvená pravidla výkonu státní moci, kterou lze podle čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Navrhovaná právní úprava taktéž respektuje ústavně zakotvenou zásadu, vyjádřenou v čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, která spočívá v tom, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
5. Zhodnocení slučitelnosti s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie, popřípadě i s legislativními záměry a s návrhy předpisů Evropské unie
Návrh zákona předpokládá zpracování osobních údajů pro účely vedení evidence podpory bydlení (dále také jen „evidence“), a to při respektování všech platných a účinných právních předpisů včetně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů dále jen „GDPR“). Návrh zákona není v rozporu s požadavky uvedeného nařízení a současně nepovede k narušení základních práv a svobod fyzických osob, zejména jejich soukromí, v souvislosti se zpracováváním osobních údajů. Osobní údaje uvedené v evidenci budou chráněny podle platných právních norem. Při zpracování těchto osobních údajů bude zpracovatel postupovat v souladu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů. Z hlediska ochrany osobních údajů je návrh zákona také v souladu s právem Evropské unie. 
Navrhovaná opatření státní podpory ve formě financování přeneseného výkonu státní správy a ve formě dalších podpůrných opatření budou realizována plně v souladu s přímo použitelnými předpisy Evropské unie v oblasti veřejné podpory, zejména článkem 107 odstavcem 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“), a to tak, aby tato podpora buď nenaplňovala kumulativně všechny znaky veřejné podpory ve smyslu článku 107 odst. 1 SFEU, nebo byla považována za veřejnou podporu slučitelnou s vnitřním trhem EU bez nutnosti předchozí notifikace.
Navrhovaný zákon počítá s následujícími formami podpory:
1. podpora činnosti kontaktního místa v rámci výkonu státní správy v přenesené působnosti; a 
2. podpora formou čtyř podpůrných opatření, kterými jsou poskytování:
a. bydlení s ručením zajišťovaného pověřenými poskytovateli bydlení s ručením;
b. podnájemního bydlení zajišťovaného pověřenými poskytovateli podnájemního bydlení;
c. podporovaného obecního bydlení zajišťovaného pověřenými poskytovateli podporovaného obecního bydlení; a
d. asistence zajišťované pověřenými poskytovateli asistence.
Pokud jde o podporu činnosti kontaktního místa v rámci výkonu státní správy v přenesené působnosti, jedná se o podporu, která nezakládá nedovolenou veřejnou podporu ve smyslu článku 107 odst. 1 SFEU, neboť příjemce (obec, resp. obecní úřad obce s rozšířenou působností) není ve vztahu k této činnosti považován za podnik; činnost kontaktního místa je výkonem veřejné správy a nemá ve smyslu předpisů EU hospodářskou povahu[footnoteRef:2]). Cílem a obsahem poradenské činnosti kontaktního místa je poskytnutí základní orientace potřebným osobám při řešení jejich nepříznivé bytové situace včetně vstupního poradenství při uskutečnění některých vybraných úkonů, resp. právních jednání směřujících k řešení jejich nepříznivé situace; jedná se o obsah a úroveň poradenských úkonů, které jsou obdobně poskytovány jinými orgány veřejné správy při výkonu jejich činnosti a které nezasahují do služeb poskytovaných specializovanými poradenskými subjekty na relevantním trhu. Činnost kontaktního místa je zásadně zajišťována interně, tj. prostřednictvím zaměstnanců v pracovněprávním vztahu. V případě, že kontaktní místo hodlá v nezbytném rozsahu některé činnosti externalizovat (např. z důvodu nedostatku odborné nebo personální kapacity), může tak učinit pouze postupem, který bude v souladu se zvláštními předpisy v oblasti veřejného zadávání[footnoteRef:3]); tím bude plně zajištěno, že nedojde k přenesení podpory kontaktního místa na případného externího dodavatele služby. [2: ) Sdělení Komise o pojmu státní podpora uvedeném v čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (2016/C 262/01, Úř. věst. C 262/1, 19.7.2016).]  [3: ) Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů.] 

Pokud jde o podporu navrhovaných čtyř podpůrných opatření, u všech těchto opatření je s ohledem na smysl a účel navrhovaného zákona, blíže popsaný v této důvodové zprávě, dána existence veřejného zájmu a tržního selhání zajištění jejich dostupnosti, neboť bez systémové státní intervence není existující volný trh služeb schopen reálně zajistit dané činnosti pro předmětné cílové skupiny v nepříznivé situaci. Z uvedeného důvodu lze podpůrná opatření považovat za veřejnou podporu služeb obecného hospodářského zájmu ve smyslu článku 106 odst. 2 SFEU, která je při splnění určitých podmínek považována za veřejnou podporu slučitelnou s vnitřním trhem bez nutnosti předchozí notifikace dle pravidel EU[footnoteRef:4]), nebo za podporu malého rozsahu (de minimis) dle přímo použitelného předpisu EU[footnoteRef:5]). [4: ) Rozhodnutí Komise ze dne 20. prosince 2011 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (2012/21/EU, Úř. věst.  L 7, 11. 1. 2012).]  [5: ) Nařízení Komise (EU) č. 2023/2832 ze dne 13. prosince 2023 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis udílenou podnikům poskytujícím služby obecného hospodářského zájmu (Úř. věst. L 2832, 15.12.2023).] 

K zajištění podmínek podpory navrhovaných podpůrných opatření coby služeb obecného hospodářského zájmu přináší navrhovaný zákon koncepci zákonného pověřovacího aktu (vizte § 115 a násl. navrhovaného zákona), který spolu s jednotlivými právními jednáními, zakládajícími právní nárok na poskytnutí příslušné podpory, naplní obligatorní podmínky pověření ve smyslu příslušných pravidel EU v oblasti veřejné podpory[footnoteRef:6]). [6: ) Článek 4 rozhodnutí Komise ze dne 20. prosince 2011 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (2012/21/EU, Úř. věst.  L 7, 11. 1. 2012).] 

Navrhovaný zákon dále zajišťuje, aby podpora poskytovatelům podpůrných opatření byla v konečném důsledku přenášena pouze na (potřebné) fyzické osoby, které nejsou v postavení podniku ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.
Jiné předpisy Evropské unie ani judikatura soudních orgánů Evropské unie se na danou oblast nevztahují.
6. Zhodnocení souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Navrhovaný zákon neodporuje mezinárodním smlouvám, kterými je Česká republika vázána. Právo na bydlení je na mezinárodní úrovni součástí práva označovaného jako právo na přiměřenou životní úroveň. Všeobecná deklarace lidských práv upravuje v čl. 25 právo na přiměřenou životní úroveň jako právo každého: „Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt i zdraví a blahobyt jeho rodiny, počítajíc v to zejména výživu, šatstvo, byt a lékařskou péči, jakož i nezbytná sociální opatření; má právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při nezpůsobilosti k práci, při ovdovění, ve stáří nebo v ostatních případech ztráty výdělečných možností, nastalé v důsledku okolností nezávislých na jeho vůli.“.
Jakkoliv je deklarace svým charakterem doporučujícím dokumentem, Ústavní soud zdůraznil, že „(…) má nesporně značný právně interpretační význam i význam pro formulaci univerzálních standardů lidských práv“ (nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/2000 ze dne 21. 6. 2000). 
Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech v čl. 11 odst. 1 k přiměřenému bydlení stanoví: „Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo každého jednotlivce na přiměřenou životní úroveň pro něj a jeho rodinu, zahrnujíce v to dostatečnou výživu, šatstvo, byt, a na neustálé zlepšování životních podmínek. Smluvní státy podniknou odpovídající kroky, aby zajistily uskutečnění tohoto práva, uznávajíce pro dosažení tohoto cíle zásadní důležitost mezinárodní spolupráce, založené na svobodném souhlasu.“.
Nejvýznamnějším nástrojem ochrany sociálních práv na evropské úrovni je dokument Rady Evropy Evropská sociální charta (dále jen „Charta“) publikovaná ve Sbírce mezinárodních smluv pod číslem 14/2000 Sb. m. s. Charta, ratifikovaná Českou republikou, upravuje právo rodiny na sociální, právní a hospodářskou ochranu následovně: „S cílem zajistit nezbytné podmínky pro plný rozvoj rodiny, která je základní jednotkou společnosti, se smluvní strany zavazují podporovat ekonomickou, právní a sociální ochranu rodinného života takovými prostředky, jako jsou rodinné dávky, daňová opatření, poskytování bydlení pro rodiny, dávek novomanželům, a jinými vhodnými prostředky.“ (článek 16).
Právo na bydlení je právem, které požívá ochranu ze strany státu, avšak toto právo není absolutní. Ve všech výše uvedených dokumentech je spojováno s určitými sociálními skupinami ve zranitelné situaci, např. s rodinami s dětmi, seniory, lidmi s postižením atp. Úkolem jednotlivých států je vytvořit podmínky, které umožní maximální možnou realizaci práva na bydlení. Účelem navrhované právní úpravy je prostřednictvím uznání práva na bydlení a stanovením podpory státu vedoucí k předcházení bytové nouzi a k jejímu řešení umožnit na základě vnitrostátních právních norem uplatňování a realizaci práva na bydlení, a to zejména těm, kteří jsou ve zranitelné situaci.
Česká republika byla v minulosti v souvislosti s nevyhovujícím stavem právní úpravy bytové nouze a vystěhovávání odsouzena Evropským výborem pro sociální práva. V rozhodnutí European Roma and Travellers Forum (ERTF) proti České republice výbor shledal, že došlo k porušení článku 16 Evropské sociální charty z důvodů nedostatečného naplnění práv Romů v oblasti bydlení. Výbor opakovaně zhodnotil dosavadní postup, právní rámec a vnitrostátní praxi České republiky jako nesouladné s článkem 16 Charty. Vyjádřil, že tento článek, který zakotvuje právo rodiny na sociální, právní a hospodářskou ochranu, zdůrazňuje poskytování bydlení jako jeden ze základních prostředků, jimiž lze toto právo ze strany státu naplnit. Česká republika v době od vydání odsuzujícího rozhodnutí ERTF již některé dílčí kroky směrem k nápravě učinila. Výbor však stále současný stav požaduje za nevyhovující a žádá o komplexní a systémové změny v oblasti bydlení. 
Otázka práva na bydlení, přístupu k bydlení, územní segregace a nevyhovujících bytových podmínek je taktéž předmětem dosud nerozhodnuté kolektivní stížnosti European Federation of National Organisations Working with the Homeless (FEANTSA) proti České republice před Evropským výborem pro sociální práva. Stěžovatelka zejména namítá, že bydlení není dostupné a udržitelné kvůli absenci zákona o sociálním bydlení, který by zaručoval právo na přístup k adekvátnímu bydlení pro chudé domácnosti, a kvůli omezením ve vyplácení sociálních dávek v oblasti bydlení; vnitrostátní právní úprava krátkodobých nájmů neposkytuje záruky pro udržitelnost bydlení a dostatečnou ochranu před nuceným vystěhováním osob žijících na ubytovnách; opatření sociální kontroly v podobě právní úpravy adresy místa trvalého pobytu má negativní dopad na účinný výkon práv některých osob v oblasti bydlení.
Nevyhovující stav současné vnitrostátní úpravy vyplývá i z provedené analýzy judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Podle soudu je obecně třeba, aby se zákonodárce v oblasti bydlení dostatečně snažil o nalezení spravedlivé rovnováhy mezi střetávajícími se zájmy s přihlédnutím k individuálním okolnostem každé osoby a také k jejich lidské důstojnosti. Soud již dříve uzavřel, že z článku 8 Úmluvy chránící soukromý a rodinný život jednotlivců může vyplynout povinnost státu zajistit zranitelným osobám přístřeší nebo navazující kroky související s přístupem či zajištěním bydlení. Zvláštní pozornost je třeba věnovat potřebám zranitelných menšin jak při plánování regulace, tak při přijímání rozhodnutí v konkrétních případech.
S přihlédnutím k dosud nerozhodnuté věci FEANTSA proti České republice, věci ERTF proti České republice, která dosud nebyla uspokojivě a plně implementována, a rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva, Evropského výboru pro sociální práva a výborů OSN je tedy značným rizikem, že v případě nepřijetí nové právní úpravy a navazujících opatření bude Česká republika opakovaně odsuzována před mezinárodními orgány v individuálních či kolektivních stížnostech kvůli nevyhovujícímu řešení bytové nouze a práv souvisejících s bydlením či přístupem k němu. Taková případná praxe má nejenom nežádoucí vliv na plnění mezinárodních závazků v oblasti základních práv a svobod České republiky, ale také značný negativní potenciální finanční dopad, kdy mezinárodní orgány mohou stěžovatelům opakovaně přiznávat náhradu majetkové i nemajetkové újmy v penězích, kterou je Česká republika povinna uhradit.
Komisař Rady Evropy pro lidská práva ve své zprávě již v roce 2013 naléhal na české vnitrostátní orgány, aby zvýšily své úsilí při potírání postupů vedoucích k územní segregaci či diskriminaci při přidělování sociálního bydlení. 
Navrhovaná právní úprava je rovněž v souladu s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením, která v článku 28 odst. 2 písm. d) uvádí, že státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, uznávají právo osob se zdravotním postižením na sociální ochranu a na užívání tohoto práva bez diskriminace na základě zdravotního postižení a podniknou odpovídající kroky, aby zabezpečily a podpořily realizaci tohoto práva, včetně opatření na zajištění přístupu osob se zdravotním postižením k programům sociálního bydlení.
Česká republika by proto přijetím zákona a souvisejících opatření dostála mezinárodním závazkům, které pro ni z mezinárodního práva v oblasti základních práv a svobod vyplývají.
7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
Hospodářský a finanční dopad
Tabulka 2 poskytuje přehled dopadů zákona na státní rozpočet v 5. roce implementace. Poradenství na obcích prostřednictvím kontaktních míst pro bydlení a výkon agendy kraje jsou realizovány v přenesené působnosti a financovány prostřednictvím navýšení příspěvku na výkon státní správy v přenesené působnosti. 
Asistence v bydlení, poskytování bydlení s ručením, poskytování podnájemního bydlení a obecní podporované bydlení jsou financovány prostřednictvím transferu ze státního rozpočtu na účet kraje, přičemž krajský úřad vyplácí příspěvky poskytovatelům podpůrných opatření. Příspěvky jsou poskytovatelům podpůrných opatření vypláceny krajskými úřady na základě doložení potřebných podkladů.
Tab. 2: Náklady zákona v 5. roce implementace dle Cost-Benefit analýzy (CBA)
	Opatření financovaná dle zákona 
	Roční náklady v 5. roce dle CBA 

	Poradenství (KMB) na obcích  
	483 mil. Kč

	Obecní podporované byty  
	182 mil. Kč

	Asistence 
	611 mil. Kč

	Bydlení s ručením pro vlastníky bytu 
	227 mil. Kč

	Krajské úřady a resorty  
	65 mil. Kč

	IT systém  
	20 mil. Kč

	Celkem  
	1,588 mld. Kč


Náklady na dávku mimořádné okamžité pomoci činí 193 mil. Kč a jsou uváděny samostatně, neboť jejich financování není upraveno navrhovaným zákonem.
Při zohlednění přímých nákladů regulace lze finanční dopad do rozpočtu kapitoly 313 – MPSV vyčíslit jako náklady spojené s realizací asistence a podíl nákladů na pracovníky na ministerstvech (MMR cca 8,3 mil. Kč a MPSV cca 5,2 mil. Kč).
Náklady bude třeba zohlednit adekvátně v rozpočtovém výhledu státního rozpočtu.
Na druhou stranu ovšem dojde ke snížení počtu domácností v bytové nouzi a prevence propadu domácností do bytové nouze, a to bude mít pozitivní dopad na státní rozpočet z hlediska aditivních nákladů bytové nouze zhruba ve výši 1,4 mld. Kč.
V tabulce 3 jsou uvedeny vyčíslené a nevyčíslené náklady bytové nouze (tedy současného stavu bez navrhované právní úpravy). Tabulka 4 poskytuje přehled výše nákladů bytové nouze, a to jak celkově (za všechny osoby v bytové nouzi v roce 2020), tak průměrně jako náklad na jednu osobu v bytové nouzi za rok. Vidíme, že celkové náklady veřejných rozpočtů dosahovaly v roce 2020 vzhledem k odhadované velikosti populace v bytové nouzi přes 2,4 mld. Kč, což odpovídá nákladu přes 20 tis. Kč ročně na jednu osobu (Zapletalová a kol., 2021). Původní studie počítá s průměrnou velikostí domácnosti 2,47 osob. Podle nových dat je průměrná velikost napříč všemi kategoriemi bytové nouze jen 2,28 osob. Celkové náklady veřejných rozpočtů na jednu domácnost v bytové nouzi v roce 2020 uvažujeme proto ve výši 46 291 Kč za rok. Při započtení růstu cen od roku 2020 do současnosti jsou náklady stanoveny na 61 035 Kč ročně, přičemž počet domácností v bytové nouzi v roce 2022 je 67 000. Náklady bytové nouze pro veřejné rozpočty v roce 2023 tedy přesáhnou částku 4 miliardy Kč.
Tab. 3: Přehled vyčíslených a nevyčíslených nákladů bytové nouze
	Vyčíslené náklady bytové nouze
	Nevyčíslené náklady bytové nouze

	· Zdravotní stav osob v bytové nouzi
· Psychické zdraví
· Fyzické zdraví
· Využívání zdravotnických služeb
· Zdravotnická záchranná služba
· Pohotovostní služby
· Hospitalizace 
· Náhradní rodinná péče
	· Vzdělávání dětí
· Domácí násilí
· Kvalita života
· Vězeňství
· Kriminalita
· Participace na trhu práce
· Závislosti
· Stigmatizace a sociální koheze
· Kvalita veřejného prostoru


Tab.4: Průměrné roční náklady bytové nouze pro veřejné rozpočty
	Oblast 
  
	
Náklad bytové nouze/ rok v Kč 

	
	Celkový
 (stav roku 2023)
	Celkový (stav roku 2020)
	Na osobu (stav roku 2020)
	Na domácnost (stav roku 2020)
	Na domácnost, při zohlednění inflace (2020-2023) 

	Hospitalizace 
	3 221 829 000
	1 919 481 101 
	15 996 
	36 471 
	48 087   

	Záchranná zdravotnická služba 
	455 600 000
	271 466 243 
	2 262 
	5 157 
	6 800 

	Náhradní péče o děti 
	348 668 000
	207 728 228 
	1 731 
	3 947 
	5 204 

	Pohotovost 
	32 227 000
	19 221 968 
	160 
	365 
	481 

	Psychické zdraví 
	31 021 000
	18 428 560 
	154 
	351 
	463 

	Náklady veřejných rozpočtů 
	4 089 345 000
	2 436 326 100 
	20 303 
	46 291 
	61 035 


Detailní popis způsobu výpočtu a zdroje dat nákladů zákona a nákladů bytové nouze jsou popsány v závěrečné zprávě z hodnocení dopadu regulace (RIA).
Dotčenými subjekty jsou
Cílová skupina: Cílovou skupinou regulace jsou osoby v bytové nouzi a osoby ohrožené ztrátou bydlení, kterým mají navrhované nástroje pomoci se získáním, nebo udržením standardního bydlení. Vyřešení jejich bytové nouze s sebou nese celou řadu pozitivních dopadů na zdraví, kvalitu života, rodinnou situaci, vzdělávání dětí atd.
Dopady na obce a kraje – vizte samostatné vyhodnocení níže
Krajské pobočky Úřadu práce České republiky: Krajské pobočky Úřadu práce ČR budou v případě schválení zákona spolupracovat s kontaktními místy pro bydlení a budou si vzájemně předávat údaje o klientech, což oběma správním orgánům usnadní některá řízení. Činnost kontaktních míst spolu s větším využíváním dávek mimořádné okamžité pomoci může vést k vyššímu počtu žadatelů o dávky. Na druhou stranu tito žadatelé budou přicházet již připraveni z kontaktních míst, které jim bude pomáhat s podáním žádostí a shromážděním podkladů.
Zprostředkovatelé bydlení pro cílovou skupinu (neziskové subjekty i jiné právnické osoby): V případě schválení zákona může dojít k přesunu části bytů vhodných pro cílovou skupinu z volného trhu do systému bydlení s garancí pro majitele, protože část majitelů bytů, kteří by dříve byli ochotní pronajmout byt osobám v bytové nouzi napřímo na volném trhu, využije nyní raději systém bydlení s garancí. To je výhodné pro ty zprostředkovatele, kteří požádají o pověření k poskytování garancí nebo podnájemního bydlení podle zákona o podpoře v bydlení, protože na poskytování tohoto podpůrného opatření budou moci čerpat finanční příspěvky státu.
Registrovaní poskytovatelé soc. služeb (neziskové subjekty, příspěvkové organizace obcí): Poskytovatelé sociálních služeb mohou být subjekty, které budou po získání pověření podle zákona vykonávat novou samostatnou agendu asistence v bydlení se zajištěným financováním.
Právnické osoby poskytující odborné poradenství (dluhové poradny, právní poradny apod.): Mohou pro kontaktní místa vykonávat specializované poradenství na základě smlouvy. Lze očekávat nárůst klientů pro specializované poradenství, které bude mít zajištěné financování v závislosti na poptávce.
Pronajímatelé soukromých bytů: Při pronajímání soukromých bytů cílové skupině budou moci pronajímatelé čerpat v případě zákonem definované situace garance úhrady nájemného a záloh za služby a vzniklých škod a budou mít zajištěny služby poskytovatelů (prevence problémů s placením, sousedských konfliktů aj.). Zároveň budou pronajímatelé nuceni uvést byty do standardního stavu, aby bylo možné je do systému bydlení s garancí zapojit, a spolupracovat s poskytovatelem garancí nebo podnájemního bydlení.
Nepřímé dopady
Developeři: Pronájem formou obecního podporovaného bydlení dle podmínek zákona se může promítnout do investičních a dotačních plánů státu týkajících se výstavby dostupného a sociálního bydlení a pravidel pro nový development. Stejně tak je možné zohlednit pravidelně sbíraná data od kontaktních míst pro bydlení k zacílení investičních a dotačních plánů státu. Pokud by podmínky vyžadovaly pronájem konkrétním cílovým skupinám, kontaktní místo bude moci tyto nájemce doporučovat z řad obyvatel dané obce. 
Ústavní pobytová zařízení: Díky zákonu o podpoře bydlení se část klientů bude moci přesunout do samostatného bydlení, dojde k uvolnění kapacit ústavů.
Poskytovatelé přechodných forem bydlení: V případě úspěšného řešení bytové nouze se uvolní kapacity azylových domů a ubytoven, které budou moci být využívány ke svému původnímu účelu – poskytování dočasného ubytování, které slouží k překlenutí období nutného k řešení problémů s bydlením nebo v případě krizových situací, jako je domácí násilí apod. Přestane se vyskytovat dnes obvyklá situace, kdy tyto kapacity slouží k dlouhodobému řešení bytové nouze. U substandardních ubytoven vzroste tlak na zkvalitnění poskytovaného ubytování.
Nájemci nespadající do cílové skupiny: V důsledku zákona o podpoře bydlení se může snížit počet nájemních bytů na volném trhu a může být těžší získat obecní byt pro domácnosti, které nespadají pod definici domácností v bytové nouzi. Nejde však o dopad významný – pokud by systém bydlení s garancí absorboval 2000 bytů v ČR ročně, jedná se o necelých 10 bytů na jeden správní obvod obce s rozšířenou působností (dále také „ORP“). Rovněž se dá očekávat nižší ochota obcí se zbavovat dalších bytů formou privatizace současným nájemcům. 
Obyvatelé obcí s vysokým výskytem bytové nouze a sociálně vyloučenými lokalitami: V případě snižování rozsahu a koncentrace bytové nouze se zvýší kvalita života v dotčených obcích (částech obcí) a hodnota nemovitostí.
Sousedé bytů v systému podporovaného obecního bydlení nebo bydlení s garancí: V případě zabydlení domácností, které mají problém s dodržováním povinností nájemce, mohou být jejich sousedé vystaveni negativním dopadům ve formě zvýšeného hluku, nepořádku apod. Tomu by měla předcházet intenzivní sociální práce formou asistence v bydlení.
Vězeňství: Problémy s hledáním bydlení bývají citovány jako jeden z důležitých faktorů při opětovném začleňování osob po výkonu trestu do společnosti a podpora bydlení tak může snižovat míru recidivy vězňů. 
8. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
Cílovou skupinou návrhu zákona jsou osoby v bytové nouzi a bytovou nouzí ohrožené. Zákon bude mít tedy klíčový dopad na jejich situaci.
Zákon díky posouzení zvláštní zranitelnosti umožňuje přednostní řešení situace konkrétních prioritních cílových skupin označených jako zvláště zranitelné. Mezi tyto skupiny patří: ohrožené děti, zranitelní mladí dospělí, osoby se zdravotním postižením nebo závažným onemocněním  (vč. podskupiny osob se závažnou duševní poruchou nebo poruchou chování ), oběti domácího násilí, osoby samostatně pečující o dítě, osoby v domácnosti s více dětmi, osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo vazby a osoby po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebo vazby, osaměle žijící osoby starší 65 let, osoby před opuštěním pobytového zařízení, sociální služby nebo lůžkové péče ve zdravotnickém zařízení a osoby nedávno opustivší pobytové zařízení sociální služby nebo lůžkovou péči ve zdravotnickém zařízení, oběti trestného činu, váleční veteráni, osoby diskriminované na trhu s bydlením, osoby bez střechy a osoby bez bytu, osoby v dlouhodobé bytové nouzi, osoby v úpadku a osoby v exekuci.
Zákon nebude mít žádný dopad na životní prostředí.
9. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů, které musí obsahovat vysvětlení účelu navrhovaného zpracování osobních údajů a popis návaznosti na stávající nebo již připravovaná zpracování osobních údajů, posouzení navrhovaného řešení zpracování z hlediska nezbytnosti a přiměřenosti ve vztahu k jím sledovanému účelu a posouzení rizik pro práva a svobody fyzických osob a možných opatření k jejich snížení 
Účel zpracování osobních údajů
Pokud jde o návrh zákona o podpoře bydlení, účelem navrhované právní úpravy je takové zpracování osobních údajů, které bude sloužit výhradně pro účely: 
· získání informací o osobách podpořených základním a specializovaným poradenstvím,
· sledování dopadů poradenství,
· získání informací o žadatelích o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření,
· získání informací o neúspěšném žadateli o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření,
· koordinace poskytování poradenství a podpůrných opatření,
· poskytování podpůrných opatření podporovaným osobám,
· kontroly poskytování podpůrného opatření,
· výplaty a vyúčtování příspěvku na podpůrná opatření,
· získání informací o vlastníkovi bytu nebo nájemci družstevního bytu, ve kterém má být poskytováno podpůrné opatření. 
V evidenci podpory bydlení se povedou následující kategorie osobních údajů: 
a) o osobě, které bylo poskytnuto poradenství: záznamy o poskytnutí poradenství (obsahující rovněž identifikační údaje a kontaktní údaje),
b) o potřebném nebo podporované osobě a ostatních členech jejich domácností: identifikační údaje, kontaktní údaje, údaj o případném omezení svéprávnosti, údaj o rodinném stavu, údaj o šetření bytové situace, údaje o příjmech a výdajích, údaje o bytové situaci, jiné údaje potřebné pro vyhodnocení potřeby podpůrného opatření, jiné údaje potřebné pro koordinaci poskytování podpůrných opatření, údaje o poskytovaném podpůrném opatření a kontrole jeho poskytování, údaje o případném přiznání, vyplacení nebo vrácení příspěvku v souvislosti s podpůrným opatřením a údaje o případném podání poskytovatele souvisejícím s potřebným nebo podporovanou osobou, pokud bylo učiněno prostřednictvím informačního systému podpory bydlení,
c) o neúspěšném žadateli o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření nebo o prodloužení platnosti takového údaje: identifikační údaje, kontaktní údaje, údaje o rozhodnutí o neprovedení zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření nebo o neprodloužení platnosti takového zápisu a údaje o jejich důvodech,
d) o vlastníkovi bytu nebo nájemci družstevního bytu: identifikační údaje, kontaktní údaje.
Druhy zpracovávaných osobních údajů a rozsah:
· Identifikační údaje: jméno/a, příjmení, rodné příjmení, dřívější příjmení, datum narození, místo narození, okres narození, stát narození, státní občanství
· Údaje o rodinném stavu: rodinný stav a registrované partnerství
· Údaje o omezení svéprávnosti
· Kontaktní údaje: adresa místa trvalého pobytu, adresa místa hlášeného pobytu na území České republiky, doručovací adresa, skutečné bydliště, telefonní číslo, e-mailová adresa
· Záznamy o poskytnutí poradenství: záznam ze základního poradenství, potřeba specializovaného poradenství, záznam ze specializovaného poradenství
· Údaj o šetření bytové situace: zápis ze šetření bytové situace
· Údaje o příjmech a výdajích: příjem ze zaměstnaní, příspěvek na živobytí, mimořádná okamžitá pomoc, doplatek na bydlení, příspěvek na bydlení, přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, náhradní výživné, příspěvek na péči, odměna pěstouna, příspěvek při pěstounské péči, příspěvek na úhradu potřeb dítěte, zaopatřující příspěvek, starobní důchod, podpora v nezaměstnanosti, podpora při rekvalifikaci, invalidní důchod, vdovský a vdovecký důchod, sirotčí důchod, mzdové nároky podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, údaje o osobách, se kterými sdílí domácnost, celkové měsíční náklady za bydlení, celkové měsíční náklady za energie, celkové měsíční ostatní náklady (jídlo, škola, léky atd.)
· Údaje o bytové situaci: aktuální bytová situace, délka aktuální bytové situace, akutní hrozba ztráty bydlení, důvod akutní hrozby ztráty bydlení, hrozba ztráty bydlení za 3 a více měsíců, minimálně 3 opakování krátkodobé nájemní nebo podnájemní smlouvy s délkou trvání 1 až 3 měsíce v posledních 2 letech, druhy bytové nouze za posledních 36 měsíců, délka bytové nouze za posledních 36 měsíců
· Jiné údaje potřebné pro vyhodnocení potřeby podpůrného opatření: specifické potřeby, údaje o osobách, se kterými sdílí domácnost, příslušnost ke skupině zvláště zranitelných osob v příloze č. 4, doba v evidenci
· Údaje o podpůrném opatření: údaj o potřebě  bytového podpůrného opatření, údaj o prodloužení platnosti zápisu údaje o potřebě bytového podpůrného opatření, údaj o potřebě asistence, údaj o prodloužení platnosti zápisu údaje o potřebě asistence, údaj o přiznání příspěvku na poskytování podpůrného opatření, záznam z koordinačního setkání, záznam o ukončení poskytování podpůrného opatření,  údaj o rozhodnutí, že se údaj o potřebě podpůrného opatření nezapíše, údaj o rozhodnutí, že se platnost zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření neprodlouží, nárok na navýšení příspěvku na podpůrné opatření, údaje o případném podpůrném opatření poskytovaném v souvislosti s bytem (obsahuje údaje odporované osoby), 
· Údaje o kontrole poskytování podpůrného opatření: záznam o provedené kontrole řádného poskytování podpůrného opatření, jejích závěrech, vyřízení případných námitek, případném podání podnětu krajskému úřadu nebo finančnímu úřadu
Právním základem zpracování osobních údajů je ve všech výše uvedených účelech plnění právní povinnosti podle článku 6 odst. 1 písm. c) GDPR. 
Nástrojem zpracování osobních údajů je zejména informační systém podpory bydlení, jehož součástí je evidence podpory bydlení, který pro účely implementace návrhu zákona vznikne, dále spisová služba, správní spis, případně informační systémy poskytovatelů, ve kterých budou evidovat informace o jimi podporovaných osobách.
Ostatní údaje týkající se bytů (identifikační údaje, údaje o umístění bytu a jeho základních vlastnostech a vybavení, jiné údaje potřebné pro koordinaci poskytování podpůrných opatření, údaj o úmyslu poskytovatele v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření, údaj o případném podpůrném opatření poskytovaném v souvislosti s bytem a kontrole jeho řádného poskytování, údaje o případném přiznání, vyplacení nebo vrácení příspěvku v souvislosti s podpůrným opatřením poskytovaným v souvislosti s bytem, o kontrole souladu údajů v evidenci se skutečností a údaje o případném podání poskytovatele souvisejícím s bytem, pokud bylo učiněno prostřednictvím informačního systému podpory v bydlení a netýká se podporované osoby) a údaje týkající se poskytovatelů nebo bývalých poskytovatelů podpůrných opatření (identifikační údaje, identifikační údaje členů jeho statutárního orgánu, údaje o pověření, údaje o kontrole plnění podmínek pro udělení pověření, údaje o poskytování podpůrného opatření a kontrole jeho poskytování, údaje o případném přiznání, vyplacení nebo vrácení příspěvku,  údaje o případném podání poskytovatele, pokud bylo učiněno prostřednictvím informačního systému podpory v bydlení a netýká se podporované osoby) nejsou osobními údaji.
Popis návaznosti na stávající nebo již připravovaná zpracování osobních údajů
Co se týče návaznosti na stávající nebo již připravovaná zpracování osobních údajů, lze konstatovat, že v evidenci bude zpracovávána řada osobních údajů, které nyní jednotliví správci mohou mít k dispozici a zpracovávají je v rámci výkonu jiných agend (soukromoprávní vztahy jako je nájem bytu, dále agenda výkonu sociální práce, sociálně-právní ochrana dětí, správní řízení aj.). 
Zákonem o podpoře bydlení se zakládá nové zpracování údajů, které správci osobních údajů dosud pro dané účely neevidují. Zpracovávané údaje jsou neveřejné a přístupné pouze správcům plnícím právní povinnosti podle článku 6 odst. 1 písm. c) GDPR. 
Kontaktní místa mají povinnost vydávat zprávu o bydlení a evidence podpory bydlení musí dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, umožnit zveřejnění otevřených dat. V obou případech se však bude jednat o anonymizovaná data.
Část údajů v evidenci podpory bydlení bude přebírána ze základních registrů (prosté převzetí), a pouze pokud tam tyto údaje nebudou uvedeny, z jiných informačních systémů veřejné správy (Jednotný informační systém práce a sociálních věcí). 
Ostatní údaje poskytuje subjekt údajů. Nestanoví-li zákon o podpoře bydlení zvláštní postup pro zápis údaje do evidence nebo jeho výmaz z ní, zapisuje tento údaj do evidence nebo jej z evidence vymazává kontaktní místo, krajský úřad, ministerstvo nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále také jen „MPSV“), kdykoliv dojdou při své úřední činnosti k závěru, že údaje v evidenci neodpovídají skutečnosti nebo že jsou neúplné.
Posouzení z hlediska nezbytnosti a přiměřenosti ve vztahu k účelu
Zpracování osobních údajů prostřednictvím informačního systému podpory bydlení, jehož součástí je evidence podpory bydlení je nezbytné k dosažení účelu, je efektivní a je v souladu se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy a je v souladu s požadavky zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o právu na digitální služby“). Jedná se o efektivní řešení, které umožňuje jednotlivým správcům urychlit procesy komunikace a zpracování údajů a šetří tím potřebné personální kapacity. Sledovaných účelů lze zvolenými prostředky dosáhnout. Jedná se navíc o obdobné řešení, které je využíváno v případě zpracování osobních údajů v jiných situacích: např. zpracování údajů pro potřeby výplaty dávek státní sociální podpory nebo pomoci v hmotné nouzi, zpracování údajů pro potřeby zákona č. 66/2022 Sb., sociální šetření podle zákona o sociálních službách atp. Zásahy do soukromí subjektů údajů jsou obdobné jaké ve výše specifikovaných případech (např. zjišťování příjmů a dalších sociálních poměrů domácnosti), nejsou v českém právním řádu nijak nestandardní a jsou odůvodnitelné potřebou pomoci na straně subjektu údajů, přičemž zapojení do systému podpory bydlení je pro subjekty údajů vždy dobrovolné.
Variantní řešení spočívá v postupném náběhu funkcionalit systému, který bude spuštěn v základní variantě, která např. nebude umět odesílat automatické zprávy jejich adresátům. Informační systém bude postupně vyvíjen tak, aby umožnila efektivnější zpracování (součástí však nikdy nebude automatické rozhodování).
Systematický popis zamýšlených operací je součástí popisu tzv. business request připravovaného pro tvorbu agendového informačního systému evidence podpory bydlení. Vzhledem k jeho rozsáhlosti není možné jej uvádět v rámci důvodové zprávy.
Co se týče vymezení nákladů a přínosů zvoleného řešení, jejich popis je obsažen v závěrečné zprávě z hodnocení dopadu regulace (RIA).
Posouzení rizik pro práva a svobody fyzických osob a možných opatření k jejich snížení
Pro posouzení vlivu zpracování osobních údajů v rámci navrhované legislativní úpravy na ochranu osobních údajů byla zhodnocena také rizikovost pro subjekty údajů – tj. fyzické osoby využívající základní nebo specializované poradenství a žadatele o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření do evidence a osoby využívající podpůrné opatření. 
Mezi identifikovaná rizika patří narušení dostupnosti, integrity nebo důvěrnosti osobních údajů evidovaných v evidenci podpory bydlení, a to v rámci přístupu k údajům ze strany oprávněných subjektů, kdy lze toto riziko hodnotit jako nízké, a ze strany neoprávněných subjektů, kdy lze toto riziko hodnotit jako nejvýše střední, ale pravděpodobněji nízké. 
Detailní hodnocení rizik bude provedeno při tvorbě agendového informačního systému podpory bydlení. Konkrétní opatření k ochraně osobních údajů, technická a organizační, budou odpovídat úrovni zabezpečení agendových informačních systémů veřejné správy. 
Oprávnění subjektu údajů se řídí GDPR, zvláštní úprava těchto oprávnění není navrhována.
Podmínky čl. 5 GDPR jsou naplněny, návrh zákona specifikuje konkrétní postupy týkající se zajištění přesnosti údajů, jejich aktualizace (i z moci úřední), výmazu, předávání aj.
Na základě výše uvedeného lze tedy shrnout, že navrhovaná právní úprava nebude mít negativní dopady na ochranu soukromí a osobních údajů fyzických osob. 
Přístupy a jejich zabezpečení jsou upraveny v zákoně č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, ve znění pozdějších předpisů. Správce evidence je kvalifikovaným poskytovatelem dle § 18 tohoto zákona a využití elektronické identifikace a konkrétní úroveň záruky má povinnost specifikovat ve vyrozumění správci národního bodu. 
Mezi konkrétní opatření, která zajišťují ochranu osobních údajů, patří omezení okruhu osob oprávněných k přístupu k těmto údajům – zaměstnanci ORP, krajského úřadu (nebo Úřadu práce, avšak pouze u údajů evidovaných v Jednotném informačním systému práce a sociálních věcí), kteří jsou oprávněni k editaci, a zaměstnanci MMR a MPSV, kteří budou mít oprávnění k náhledu. Tito úředníci jsou vázáni mlčenlivostí, jejíž porušení je sankcionováno. 
Zápis údaje o potřebě podpůrného opatření je evidován po dobu 1 roku. Návrh zákona rovněž v příslušných ustanoveních upravuje podmínky výmazu údajů z evidence podpory bydlení. Další lhůty jsou stanoveny ve zvláštním právním předpisu, a to v zákoně č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů. 
10. Zhodnocení korupčních rizik
V rámci přípravy návrhu zákona byla komplexně posouzena míra korupčních rizik v souladu s metodikou zpracovanou Odborem hodnocení dopadů regulace Úřadu vlády České republiky. V rámci hodnocení korupčních rizik je předpokládána nízká míra potencionálního korupčního rizika ve vztahu k zápisu údajů do evidence. 
Přiměřenost
Problematika vytvoření systému řešení a předcházení bytové nouze vyžaduje právní úpravu. Stávající stav ukazuje, že mimoprávní prostředky a soukromoprávní úprava zejména nájemních vztahů nejsou dostatečné. Rozsah povinností ukládaných obcím, krajům a poskytovatelům podpůrných opatření je odpovídající danému účelu. Kompetence svěřené krajským úřadům, obecním úřadům a ministerstvům jsou nezbytné pro efektivní zajištění vymáhání navrhované úpravy. Systém sankcí je v porovnání např. se sociálními službami jednodušší a přiměřeně zohledňuje význam uložených povinností a závažnost jejich porušení.
Jednoznačnost
Návrh jasně vymezuje práva a povinnosti všech dotčených orgánů a osob. Právní úprava stanoví jasné procesní postupy, vymezuje dostatečným způsobem podklady pro rozhodnutí, umožňuje volné hodnocení důkazů. Lhůty vyplývají ze správního řádu. Právní úprava upravuje dostatečně kritéria rozhodnutí. U zápisu údaje o žadateli a o potřebě podpůrného opatření do evidence a u zápisu bytu do evidence umožňuje právní úprava zohlednit výsledky šetření bytové situace, resp. u bytu ohledání na místě, a to z důvodu nutnosti posoudit konkrétní okolnosti situace dané domácnosti nebo konkrétního bytu. Zvolená šíře diskrece je v obou případech odůvodněna povahou dané problematiky. U řízení vedených krajskými úřady je rozhodováno pouze na základě zákonem specifikovaných podkladů pro rozhodnutí, volné uvážení je minimalizováno. 
Standardnost
Jednotlivé instituty navrhované úpravy jsou vhodně zakotveny do existujícího systému, kterým je v případě zápisů do evidence, přiznávání příspěvků a řízení o udělení či odnětí pověření správní řád. Na kontrolní postupy se použije kontrolní řád.
Motivace ke korupci
Zápis údaje o potřebě podpůrného opatření o evidence má dopad na postavení žadatele ve vztahu k čerpání podpůrných opatření v navrhované úpravě. Zápis bytu do evidence má dopad na ekonomické postavení poskytovatele podpůrných opatření. Samotné zápisy do evidence jsou však pouze nutnou prerekvizitou pro možnost poskytovatele čerpat na evidovaného potřebného nebo byt příspěvky, neznamenají automatický nárok na bezprostřední poskytnutí podpůrného opatření. Příspěvky se přiznávají na základě doložení smluv uzavřených s potřebnými.
Přiznání příspěvku je však podmíněno také předchozím udělením pověření k poskytování podpůrného opatření. Poskytování podpůrných opatření podle tohoto návrhu zákona však bude často pouze doplňkovou činností daného poskytovatele, nikoliv jeho primární aktivitou.
Co se týče pronájmu obecních bytů, které návrh zákona upravuje pouze v oblasti čerpání příspěvků na podporované obecní bydlení, v této oblasti obecně nelze vyloučit existenci korupčního jednání. Zákon však nezasahuje do podmínek pronájmu obecních bytů. Návrh zákona u podpůrného opatření podporovaného obecního bydlení eliminuje toto riziko díky přesnému stanovení podmínek pro zápisy žadatelů a podpůrných opatření do evidence a díky stanovení podmínek pro výplatu příspěvků.
Rozhodování
rozhodovací pravomoc
Proces rozhodování je formalizovaný a řídí se správním řádem, přičemž odchylky jsou upraveny v navrhovaném zákoně. Je jednoznačně stanovena příslušnost k rozhodování. Pravomoc orgánu i konkrétní rozhodující osoby je nezávislá na volbě subjektu, návrh zákona specifikuje místní příslušnost.
kontrolovatelnost rozhodování
Rozhodování vyžaduje odborné znalosti. Jde o rozhodování dle správního řádu, proces rozhodování je tedy formalizovaný.
odpovědnost
Lze jednoznačně určit osobu zodpovědnou za konkrétní rozhodnutí. Rozhodující osoby jsou odpovědné za důsledky v případě nesprávného rozhodnutí (personální opatření, povinnost regresní úhrady škody nahrazené státem na základě zákona upravujícího odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem).
opravné prostředky
Proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření nebo proti rozhodnutí o zamítnutí zápisu bytu do evidence, případně proti rozhodnutí o změnách zapsaných údajů nemá žadatel možnost se odvolat. Může však podat novou žádost nebo využít soudní přezkum rozhodnutí.
Výjimku představuje rozhodnutí obsahující výrok, že žadatel představuje neodůvodnitelnou zátěž systému podpory bydlení, proti kterému je odvolání možné.
Opravné prostředky jako celek poskytují efektivní prostředek faktické nápravy nesprávného postupu.
Transparentnost
Evidence a rozsah údajů do ní zapisovaných jsou upraveny v navrhovaném zákoně. Jednotlivá rozhodnutí nejsou zveřejňována. Rozsah zveřejňovaných údajů je specifikován v návrhu zákona. Přístupné veřejnosti budou rovněž informace o poskytovatelích podpůrných opatření s pověřením. Povinně zveřejňované budou zprávy o bydlení. 
11. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nebude mít žádný dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
12. Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů
V bytové nouzi vyrůstá přibližně 60 tisíc dětí do 18 let. Nejvíce, téměř 14 tisíc (23 %) z nich se nachází v silně přelidněných bytech, dalších 13 tisíc vyrůstá v rodinách trpících extrémní nejistotou bydlení, protože mají opakovaně nájemní (či podnájemní) smlouvy pouze na 1 až 3 měsíce. Ve funkčně nevyhovujícím bydlení (které není přelidněné) se nachází dalších přibližně šest tisíc dětí. V azylových domech se nachází v jeden okamžik přibližně 2 tisíce dětí. 
Z hlediska počtu osob tvoří rodiny s dětmi největší skupinu osob v bytové nouzi, 70 % z osob v bytové nouzi jsou členové rodin s dětmi. Děti samotné představují téměř 40 % ze všech osob v bytové nouzi.
Seniorské domácnosti, kterých je v bytové nouzi přibližně 8 tisíc, tvoří přibližně 12 % ze všech domácností v bytové nouzi. Největší část z nich žije v ubytovnách (přibližně 20 %). Značná část z nich se do bytové nouze dostává až ve stáří, i když dříve bydleli v běžném bydlení.
Bytová nouze má přímé dopady na rodiny, zdravotní stav jejich členů aj. U dětí v bytové nouzi je vyšší výskyt astmatu, respiračních chorob, zranění a předčasných úmrtí v důsledku nevyhovujícího bydlení. V rodinách v bytové nouzi existuje 2,7krát vyšší riziko odebrání dítěte do náhradní péče. Výskyt závažných duševních onemocnění má 4,5krát vyšší pravděpodobnost u osob v bytové nouzi, pečujících o děti. Detailní přehled dopadů vč. odkazů na příslušné studie je popsán v závěrečné zprávě z hodnocení dopadu regulace (RIA).
Navrhovaná právní úprava pomůže, mimo jiné ochraně až stovek tisíc osob, například seniorů či samoživitelů ohrožených ztrátou bydlení či energetickou chudobou díky rychlé orientaci a pomoci Kontaktních míst pro bydlení. Dalším cílem je snížení počtu osob v bytové nouzi nejméně o 30 % za 10 let a zpomalení nárůstu počtu dětí ve státní péči. Úprava pomůže tomu, aby oběti domácího násilí měly alternativy k bydlení s násilníkem (absence bydlení je jednou z hlavních překážek odchodu obětí od agresora). Zákon pomůže snížení počtu dětí znevýhodněných ve vzdělávání, protože se jejich rodina nachází v bytové nouzi.
13. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Návrh zákona vychází z Koncepce bydlení České republiky 2021 +, která přímo navazuje na Strategii regionálního rozvoje ČR 2021+. Cíle a nástroje regionální politiky se protínají s politikou bydlení zejména v oblasti potřeby zastavení úbytku obyvatel v hospodářsky slabých a strukturálně postižených regionech, v oblasti územně diferencované intenzity bytové výstavby a s ní související migrační atraktivitou regionů. Ve strukturálně postižených regionech je bytová nouze nebo ohrožení častým problémem, navíc je velmi geograficky koncentrovaná. Téměř polovina (47 %) z domácností v bytové nouzi žije na území 20 z 206 správních obvodů ORP, a naopak území více než poloviny ČR je bytovou nouzí zasaženo jen relativně málo. V 20 ORP relativně nejvíce zasažených bytovou nouzí je přepočtený počet domácností v bytové nouzi více než čtyřikrát vyšší než ve 20 ORP nejméně zasažených bytovou nouzí.
Navrhovaná právní úprava zavádí jednotný systém podpory bydlení na celém území České republiky, neboť řešený problém je přítomný na celém území, s kapacitami odpovídajícími zatížení území bytovou nouzí tak, aby více zatížené regiony získaly dostatek finančních prostředků a kapacit pro řešení bytové nouze na svém území.
Dopady právního předpisu povedou ke zvýšení územní soudržnosti a územní konkurenceschopnosti a k postupnému snižování regionálních disparit (spíše v dlouhodobém horizontu, viz cíle navrhované právní úpravy). Návrh zákona cílí na sociální situaci hospodářsky a sociálně ohrožených území, avšak nikoli výlučně tato území, neboť má celostátní působnost.
Obce jsou dotčeným subjektem v několika směrech. V případě existence bytové nouze nebo koncentrace bytové nouze do určitých oblastí nesou obce negativní dopady těchto jevů ve formě zhoršené kvality veřejných prostor, možnosti existence sekundárního trhu s bydlením a souvisejících společensky patologických jevů.
V případě řešení bytové nouze podle navrhovaného zákona budou obce vystupovat v následujících rolích (a budou mít s tím spojené povinnosti):
· V přenesené působnosti (týká se obcí s rozšířenou působností).
· Vykonávání činnosti poradenství prostřednictvím kontaktních míst pro bydlení, sběr dat a vytváření podkladů o situaci s bydlením
· Příjem žádostí o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření do evidence;
· Evidence a kontrola bytů vložených do systému obecního podporovaného bydlení, bydlení s ručením a podnájemního bydlení 
· Dále volitelně dle rozhodnutí každé obce, se státním příspěvkem a v samostatné působnosti:
· Vykonávání činnosti asistence
· Zapojení do obecního podporovaného bydlení – pronajímání obecních bytů cílové skupině dle existujících pravidel obce
· Poskytování bydlení s ručením nebo podnájemního bydlení.
Krajské úřady budou v případě schválení zákona vykonávat nové agendy v přenesené působnosti:
· Nadřízený správní orgán vůči kontaktnímu místu pro bydlení
· Metodické vedení a kontrola ve vztahu ke kontaktním místům pro bydlení, poskytovatelům asistence a garantům
· Vydávání a odebírání pověření k výkonu asistence v bydlení a výkonu činnosti garanta
· Výplata státních příspěvků
Roční rozpočtové dopady na územní samosprávné celky jsou následující:
· KMB na obcích (ORP): 483 mil. Kč
· Krajské úřady a resorty: 65 mil. Kč
Podrobnější popis personálních a rozpočtových dopadů je obsažen v závěrečné zprávě z hodnocení dopadu regulace (RIA), zejména v Příloze 4.
Zhodnocení bylo provedeno dle Metodické pomůcky pro hodnocení územních dopadů včetně dopadů na územní samosprávné celky.
14. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy
Návrh zákona předpokládá vznik evidence, do které se zapisují údaje o žadateli a o potřebě podpůrného opatření, dále údaje o bytech a údaje o poskytovatelích podpůrných opatření. Žádosti o zápis se podávají prostřednictvím evidence, přičemž s podáním žádosti o podpůrné opatření pomáhá klientům Kontaktní místo pro bydlení.
Bylo provedeno vyhodnocení navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, a to s následujícími závěry:
Budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default): Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.
Maximální opakovatelnost a znuvupoužitelnost údajů a služeb (princip data only once): Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.  
Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením (princip governance accessibility): Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.  
Sdílené služby veřejné správy: Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.
Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy: Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.
Mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru: Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.
Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip GDPR): Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.
Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open government): Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.
Technologická neutralita: Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.
Uživatelská přívětivost: Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.


B. ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K § 1
Navrhuje se stanovit předmět úpravy, kterým je poskytování poradenství v bydlení, poskytování některých podpůrných opatření v bydlení, příspěvky na poskytování podpůrných opatření a příspěvek na správu bytu, informační systém podpory bydlení a výkon veřejné správy v oblasti poskytování podpory podle tohoto zákona. 
Poradenství v bydlení má být zajišťováno kontaktními místy pro bydlení (tj. obecními úřady obcí s rozšířenou působností) a má sloužit velmi širokému okruhu osob (přes 1 milion osob). Člověk zde získá základní informace, které mu pomohou se zorientovat v oblasti bydlení, možnostech zajistit si nebo udržet bydlení a kontakty na další pomoc. Podrobněji se poradenství na kontaktním místě pro bydlení věnuje část druhá.
Podpůrná opatření v bydlení mohou být poskytována ve dvou formách:
· poskytování bydlení osobám v bytové nouzi (bydlení s ručením, podnájemní bydlení, podporované obecní bydlení) a
· podpora při udržení vyhovujícího bydlení (asistence v bydlení),
K poskytování podpůrných opatření mají být různé subjekty (územní samosprávy, jiné právnické osoby) motivovány příspěvky vyplácenými krajskými úřady za součinnosti kontaktních míst (provádějících zápisy údajů o potřebě podpůrného opatření a zápisy způsobilých bytů), přičemž se podpůrná opatření mají poskytovat mnohem užšímu okruhu osob (cca 154 tisícům osob).
Poradenství v bydlení je upraveno v části druhé návrhu zákona. Podpůrná opatření, příspěvky na ně, související zápisy v evidenci v informačním systému podpory bydlení a jiné související záležitosti jsou pak upraveny v částech třetí až desáté návrhu zákona v a přílohách č. 1 až 6 k návrhu zákona.
Informační systém podpory bydlení je upraven v části jedenácté návrhu zákona.
Schematicky lze nejdůležitější složky systému podpory bydlení zobrazit takto:
Návrh zákona o podpoře bydlení upravuje čtyři druhy podpůrných opatření. Bydlení s ručením, podnájemní bydlení a podporované obecní bydlení slouží k zajištění nájemního nebo podnájemního bydlení, kdy je poskytování tohoto bydlení po určitou dobu finančně podporováno příspěvky. Časově omezená finanční podpora se týká rovněž asistence v bydlení, která slouží k udržení vyhovujícího bydlení. 
Poskytování bydlení s ručením, poskytování podnájemního bydlení a poskytování podporovaného obecního bydlení jsou vázány ke konkrétnímu bytu a ke konkrétní osobě. Asistence je vázána pouze ke konkrétní osobě.
K § 2
Ustanovení vymezuje pojem vyhovující bydlení.
Vyhovující bydlení je pro účely tohoto zákona vymezeno tím, že se realizuje v bytě, že se realizuje na základě právního důvodu k užívání za účelem zajištění bytové potřeby a že je přiměřené potřebám členů domácnosti. 
Za vyhovující pak nelze považovat situaci, kdy jsou byt či stavba protiprávně užívány k bydlení bez odpovídajícího právního důvodu za účelem zajištění bytové potřeby.
Na tomto místě je vhodné zdůraznit, že ani dlouhodobější přebývání v prostorách (resp. zařízeních), které vůbec nejsou způsobilé k uspokojování bytové potřeby, nikdy nemůže být bydlením, a tím méně bydlením vyhovujícím. Jedná se tady jak o koncepční kategorii „nevyhovující bydlení“ evropské typologie ETHOS, ale i o další kategorie vyloučení z bydlení.
Bydlením, a tedy ani vyhovujícím bydlením, proto nikdy nebude přebývání
· v zařízení sociálních služeb,
· v ubytovacím zařízení,
· v ústavním zařízení,
· ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče,
· ve věznici,
· ve vazební věznici ani
· v ústavu pro výkon zabezpečovací detence.
Vyhovující bydlení je rovněž přiměřené potřebám členů domácnosti. Pojem přiměřené bydlení používá zákon o pomoci v hmotné nouzi. V návrhu zákona o podpoře bydlení se však jedná o popis přiměřenosti bydlení, který je na výkladu pojmu přiměřené bydlení podle zákona o pomoci v hmotné nouzi zcela nezávislý. Jsou totiž použity ve velmi odlišném kontextu a slouží k vyjádření jiných skutečností a jiných vztahů. Slovo „přiměřeně“ je v zákoně o podpoře bydlení je třeba chápat obdobně jako například v § 14 odst. 1 občanského zákoníku.
Přiměřeným bydlením je třeba rozumět bydlení, které je vhodné, dostatečné a odpovídající pro uspokojování bytových potřeb jednotlivce nebo rodiny. Znamená to, že dané bydlení je adekvátní a přizpůsobené potřebám obyvatel vzhledem k jejich počtu, vzájemným vztahům, např. rodinným, věku, zdravotnímu stavu a dalším relevantním faktorům. Přiměřenost bydlení zahrnuje několik aspektů, včetně fyzických, sociálních a ekonomických faktorů. Fyzické aspekty se týkají samotného bytu nebo stavby, včetně jejich velikosti, kvality, bezpečnosti, dostupnosti základních služeb a infrastruktury (např. voda, elektřina, odpadové hospodářství). Sociální aspekty zahrnují dostupnost zdravotní péče, a jsou-li třeba, i vzdělání a sociálních služeb. Ekonomické aspekty se týkají cenové dostupnosti bydlení vzhledem k příjmům domácnosti.
Je uveden příkladný výčet, co není bydlením přiměřeným potřebám členů domácnosti. Ve zde uvedených případech o vyhovující bydlení nepůjde nikdy.
Vedle příkladů uvedených v normativním textu není vyhovujícím bydlením například okolnostmi vynucené přebývání u příbuzných či přátel pouze „na dobré slovo“ s negativními dopady na členy domácnosti, nebo bydlení v (jinak vyhovujícím) bytě na základě nájemní nebo podnájemní smlouvy s dobou nájmu nebo podnájmu kratší než 3 měsíce.
Přebývání v prostorách, které nejsou způsobilé k uspokojování bytové potřeby, je z pojmu bydlení jednoznačně pojmově vyloučeno.
Dá se předpokládat, že se v souvislosti s pojmem vyhovující bydlení rozvine obsáhlejší výkladová praxe usměrňovaná metodickým vedením Ministerstva pro místní rozvoj.
K písm. a)
Jako příklad, kdy nejde o vyhovující bydlení, se navrhuje výslovně uvést bydlení v přelidněném bytě podle přílohy č. 1 k návrhu zákona. Podle této přílohy se v souvislosti s přelidněním bytu posuzuje nikoliv pouze počet metrů čtverečních připadajících na určitý počet osob obývajících byt, ale také počet obytných místností připadajících na určitý počet osob obývající byt. To je dáno tím, že pro vyhovující bydlení je potřeba jistá minimální míra soukromí, která nemůže být zajištěna, pokud třeba i velkou místnost používá větší počet lidí.
Pro účely vyhodnocení přelidněnosti bytu podle přílohy č. 1 k návrhu zákona je lhostejné, zda jsou osoby obývající byt členy jedné domácnosti nebo více domácností. Obývání bytu více domácnostmi však může být známkou toho, že bydlení není vyhovující, přestože není naplněno hledisko přelidněnosti bytu podle § 3 odst. 2 písm. a), resp. podle přílohy č. 1 k návrhu zákona. V těchto situacích je třeba vycházet z okolností konkrétního případu.
K písm. b)
Jako příklad, kdy nejde o vyhovující bydlení, se navrhuje výslovně uvést bydlení v bytě, který není způsobilým bytem (vizte § 3), tedy v bytě, který nesplňuje základní funkční standardy bytu podle přílohy č. 3 k návrhu zákona.
Bude se jednat např. bydlení v bytě, jehož vstupní dveře jsou natolik poškozeny, že je nelze zamknout. Zde je opět na místě připomenout, že osobou v bytové nouzi nebude kdokoliv, kdo má takovým způsobem poškozené vstupní dveře do bytu, ale pouze ten, kdo nemá možnost zajistit odpovídající opravu dveří (resp. výměnu zámku, popř. celých dveří) ani možnost opatřit si vyhovující bydlení přestěhováním se do jiného bytu s uzamykatelnými vstupními dveřmi. (Byť se samozřejmě výměna zámku nebo dveří na první pohled jeví být méně náročnou z těchto dvou možností.)
K písm. c)
Jako příklad, kdy nejde o vyhovující bydlení, se navrhuje výslovně uvést bydlení v bytě, který nevyhovuje specifickým potřebám osoby, popřípadě specifickým potřebám člena její domácnosti podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu. Půjde například o situaci, kdy v rodině jedno z dětí utrpí vážný úraz, v jehož důsledku se může pohybovat pouze na invalidním vozíku, přičemž ale rodiče dítěte nemají dostatečné příjmy ani majetek na to, aby se rodina vlastními silami přestěhovala z bytu ve čtvrtém patře bez výtahu do bezbariérového bytu.
Do bytové nouze se podobným způsobem mohou dostat i lidé, kteří dříve neměli s nalezením vyhovujícího bydlení potíže. Dosáhnout bydlení v bezbariérovém bytě totiž může být výrazně obtížnější než dostáhnout bydlení v běžném bytě, zvláště v určitých správních obvodech kontaktních míst pro bydlení, v nichž třeba bude nabídka bezbariérových bytů omezená.
K písm. d)
V písmenu d) se navrhuje uvést příklady, kdy je bydlení nepřiměřené potřebám členů domácnosti nikoliv kvůli vlastnostem obydlí, ale kvůli důvodnému subjektivnímu pocitu nebezpečí způsobenému jiným uživatelem bytu, tedy zejména kvůli domácímu násilí. 
Pojem domácí násilí je po široké expertní diskusi vydefinován v novele občanského zákoníku § 3021, který v současné době prochází legislativním procesem a je předložen na legislativní radu vlády. Je žádoucí, aby v ČR existovala jedna identická definice domácího násilí a jeho oběti. Předkladatel se s návrhem této definice v novele občanského zákoníku ztotožňuje a bude využívána i pro účely tohoto zákona:
„§ 3021
Domácí násilí
(1) Domácím násilím se rozumí veškeré násilné jednání vůči oběti, při kterém zpravidla dochází ke zneužívání moci nebo nerovného postavení a kterým
a) bylo nebo mělo být neoprávněně zasaženo do její tělesné integrity,
b) bylo nebo mělo být neoprávněně opakovaně nebo vážně zasaženo do její duševní integrity, svobody, důstojnosti, zejména v pohlavní oblasti, do její vážnosti, cti nebo soukromí nebo 
c) byla vážně ohrožena nebo narušena její schopnost uspokojovat své potřeby nebo potřeby členů společné domácnosti.
(2) Obětí domácího násilí může být 
a) osoba, která s osobou dopouštějící se domácího násilí žije nebo žila ve společné domácnosti, 
b) osoba blízká nebo ten, kdo jí dříve byl, nebo rodič společného dítěte nebo ten, kdo s osobou dopouštějící se domácího násilí vykonává rodičovskou odpovědnost.
(3) Ustanovení § 751 až 753 proti domácímu násilí se použijí také v případě společného bydlení jiných osob, než jsou manželé.“. 
Pokud by se ukázala v budoucnu nejednotnost výkladu nebo pochybnosti, bude možné zpřesnění výkladu této definice upřesnit směrnicí podle zákona o obcích a tím nařídit kontaktním místům, aby pojem „domácí násilí“ vykládala právě tímto způsobem. 
Bydlení s pachatelem domácího násilí samozřejmě nemůže být bydlením přiměřeným potřebám členů domácnosti. Kontaktní místo pro bydlení si bude moci samo činit úsudek o předběžné otázce, zda je osoba ohrožena domácím násilím i v případě, že tato osoba ještě nemá pravomocné rozhodnutí. Pravomocným odsuzujícím rozsudkem je však samozřejmě kontaktní místo vázáno. Může pro takové vyhodnocení využít i informaci od specializovaného poskytovatele poradenství pro osoby ohrožené domácím násilím (zejména intervenční centrum), který u takové osoby potvrdil vysokou pravděpodobnost domácího násilí. Lze využít i způsoby dokazování uvedené v důvodové zprávě k příloze č. 4 ke skupině Oběti domácího násilí. Platí rovněž zásada volného hodnocení důkazů, vyjádřená i ve správním řádu (§ 51 odst. 1 věta první správního řádu). 
Za nenaplnění podmínky důvodnosti by byla například považována situace, kdy by v rámci žádosti o podpůrné opatření dle § 13 žadatel uvedl identifikační údaje člena domácnosti, kvůli kterému se on nebo jiný člen domácnosti důvodně necítí v bezpečí, neboť by s ním chtěl bydlet i nadále.
K § 3
Ustanovením se navrhuje vymezit pojem vhodný byt a zavést legislativní zkratku „způsobilý byt“.
Navrhuje se zavést legislativní zkratku „způsobilý byt“ pro byt, který splňuje základní funkční standardy bytu podle přílohy č. 3 k návrhu zákona. To mj. znamená, že byt buď je, nebo není způsobilý sám o sobě, bez ohledu na člověka nebo lidi, kteří v něm bydlí nebo kteří by v něm bydlet mohli. Jedná o standardy, které musí každý byt splňovat, aby mohlo být bydlení v něm vyhovujícím bydlením. Jedna z podmínek se týká i stavu domu, ve kterém se byt nachází.
Zda je byt způsobilým bytem, zkoumá kontaktní místo při vyřizování žádosti o zápis bytu do evidence podpory bydlení [§ 28 odst. 1 písm. a)]. Pokud se kontaktní místo dozví, že byt přestal být způsobilým bytem (ať už na základě oznámení poskytovatele, nebo při vlastní úřední činnosti, včetně kontroly podle § 135), zapíše do evidence údaj o nezpůsobilosti bytu (§ 31). Stane-li se byt opět způsobilým bytem, samozřejmě je možné údaj o nezpůsobilosti bytu z evidence vymazat (§ 32).
Podmínkou přiznání příspěvků správu, příspěvku na poskytování bydlení s ručením, na poskytování podnájemního bydlení, na poskytování podporovaného obecního bydlení a na poskytování asistence je, že musí být byt, v souvislosti s nímž se podpůrné opatření poskytuje, podle údajů v evidenci ve vztahu k potřebnému (vizte dále) vhodným bytem [§ 3 a 89 odst. 1 a 2 písm. e)] nebo u příspěvku na poskytování asistence také v bytě, který není zapsaný v evidenci, ale je vyhovujícím bydlením (§ 2 a § 89 odst. 3). Jelikož může být vhodným bytem pouze způsobilý byt (§ 3), je otázka případného zápisu údaje o nezpůsobilosti bytu do evidence klíčová pro přiznání a následné vyplacení příspěvku.
Navrhuje se stanovit, že vhodným bytem je způsobilý byt, který ve vztahu ke konkrétní osobě a členům její domácnosti není přelidněným bytem ani nedostatečně zalidněným bytem podle přílohy č. 1 k návrhu zákona a vyhovuje jejich specifickým potřebám podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu. Zjednodušeně se tedy dá říci, že vhodným bytem je způsobilý byt (§ 3), který vyhovuje potřebám konkrétní domácnosti.
Jak bylo uvedeno výše, podmínkou přiznání příspěvků je, že musí být byt, v souvislosti, s nímž se podpůrné opatření poskytuje, podle údajů v evidenci ve vztahu k potřebnému (vizte dále) vhodným bytem (§ 3 a § 89 odst. 1 a 2). Proto je nezbytné, aby byly v evidenci vedeny pravdivé a co nejpřesnější údaje jak u potřebného, kterému se má poskytovat podpůrné opatření, tak o bytu, v souvislosti, s nímž se má podpůrné opatření poskytovat.
K § 4
Navrhuje se stanovit okruh zvláště zranitelných osob, které jsou následně v návrhu zákona zvýhodněny oproti osobám, které nejsou zvláště zranitelné (vizte zejména § 81 a 90).
K písm. a)
První kategorií zvláště zranitelných osob jsou osoby, které přísluší k jedné ze skupin osob uvedených v příloze č. 4 k návrhu zákona. Tato příloha obsahuje jakýsi katalog skupin, které se navrhovatel rozhodl zvýhodnit oproti jiným potřebným, zejména s ohledem na jejich zvýšenou zranitelnost na trhu s bydlením a často také na celospolečenské náklady, které jsou bytovou nouzí těchto osob vyvolány.
K písm. b)
Druhou kategorií zvláště zranitelných osob jsou lidé, kterým se dlouhodobě nedaří nalézt poskytovatele, který by jim poskytl bydlení s ručením, podnájemní bydlení nebo podporované obecní bydlení, přestože mají v evidenci zapsán údaj o tom, že takové podpůrné opatření potřebují k dosažení nebo udržení vyhovujícího bydlení. Cílem ustanovení je zvýhodnit tyto osoby oproti jiným lidem, přestože nespadají ani do jedné ze skupin uvedených v příloze č. 4 (a z tohoto důvodu jim pravděpodobně dosud nebyla učiněna nabídka ze strany poskytovatele bytového podpůrného opatření).
K § 5
K odst. 1
Navrhuje se na jednom místě vyjmenovat správní orgány, které budou vykonávat působnost podle návrhu zákona. Jsou jimi Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo práce a sociálních věcí, krajské úřady a obecní úřady obce s rozšířenou působností jako kontaktní místa pro bydlení, přičemž pro zpřehlednění textu se zde zavádí legislativní zkratka “kontaktní místo”.
V rámci zákona mají jednotlivé správní orgány kompetence a oprávnění, uvedené u odůvodnění jednotlivých písmen odstavce 1.
K písm. a)
Mezi správními orgány vykonávajícími působnost podle návrhu zákona se navrhuje uvést Ministerstvo pro místní rozvoj.
Ministerstvo pro místní rozvoj je i podle § 14 odst. 1 kompetenčního zákona ústředním orgánem státní správy ve věcech politiky bydlení a podle § 14 odst. 2 téhož zákona spravuje finanční prostředky určené k zabezpečování politiky bydlení a koordinuje činnosti ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při zabezpečování politiky bydlení, včetně koordinace financování těchto činností, pokud tyto prostředky přímo nespravuje.
Z tohoto základního určení působnosti Ministerstva pro místní rozvoj pak vychází i skutečnost, že právě toto ministerstvo vypracovalo ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí tento návrh zákona.
V jednotlivých ustanoveních návrhu zákona se navrhuje stanovit konkrétní případy výkonu působnosti Ministerstvem pro místní rozvoj.
Ministerstvo pro místní rozvoj
· upozorní na blížící se konec platnosti zápisu pomocí zprávy, kterou informační systém podpory bydlení automaticky zašle 80 dní před koncem platnosti zápisu (§19),
· stanoví podobu formuláře (§ 24) žádosti o podpůrné opatření (§ 12), žádosti o prodloužení platnosti zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření (§ 19 odst. 2), žádosti o provedení změny evidovaného údaje o potřebném v evidenci (§ 21), 
· zapisuje do evidence údaj o úmyslu poskytovatele v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření (§ 34 odst. 2),
· stanoví podobu formuláře žádosti o výmaz bytu z evidence (§ 37 odst. 2),
· vypočítává údaj o výši nájemného nezbytný pro stanovení nejvyššího přípustného nájemného a uveřejňuje ho na svých internetových stránkách (§ 41), 
· stanoví opatřením obecné povahy výši příspěvku na správu, na poskytování bydlení s ručením, na poskytování podnájemního bydlení a na poskytování obecního podporovaného bydlení (§ 78), 
· oznamuje ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv spodní a horní hranice rozmezí pro stanovení výše příspěvků (§ 79 odst. 5),
· rozhoduje o žádostech o přiznání příspěvku na poskytování podpůrných opatření, vyjma asistence, které podal kraj nebo hl. m. Praha (§ 83 odst. 2, § 89 an.),
· rozhoduje o povolení změny bytu (§ 96),
· rozhoduje o prodloužení doby přiznání příspěvku, pokud je správním orgánem, který příspěvek přiznal (§ 98),
· stanoví vyhláškou podrobné náležitosti vyúčtování (§ 102 odst. 4), 
· přijímá vyúčtování a přeplatek od kraje nebo hl. m. Prahy, nejde-li o příspěvky na poskytování asistence (§ 103 odst. 3), 
· vyzývá k vrácení určené částky a tuto částku přijímá, je-li poskytovatelem kraj nebo hl. m. Praha a nejde-li o příspěvky na poskytování asistence (§ 104),
· nechává se informovat o rozhodných skutečnostech poskytovatelem, je-li poskytovatelem kraj nebo hl. m. Praha a nejde-li o příspěvky na poskytování asistence, a může tyto poskytovatele také vyzvat k informování o těchto skutečnostech (§ 105),
· rozhoduje o prodloužení doby přiznání příspěvku, je-li poskytovatelem kraj nebo hl. m. Praha a nejde-li o příspěvek na poskytování asistence (§ 97 a § 83 odst. 2),
· má přístup k potvrzení o rozšířené využitelnosti bytu (§ 111 odst. 2), k potvrzení o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření, potvrzení o navýšení příspěvku na asistenci o 20 % a potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 40 % (§ 114),
· uděluje a zrušuje pověření k poskytování podpůrných opatření, vyjma asistence, pro kraje nebo hl. m. Prahu (§ 119 a 121, § 125 an.),
· vyplácí na účet kraje peněžní prostředky určené k financování příspěvků na správu a příspěvků na poskytování garancí bydlení s ručením, podnájemního bydlení a podporovaného obecního bydlení (§ 128), 
· vždy do 31. října sdělí krajským úřadům výši prostředků na financování podle § 128 odst. 1 na následující kalendářní rok (§ 129 odst. 1), 
· sdělí, krajskému úřadu, o jakou částku budou navýšeny tyto prostředky na financování, pokud je to nezbytné k zajištění vyplácení příspěvků na správu nebo příspěvků na poskytování bytového podpůrného opatření (§ 132), 
· provádí kontrolu podpůrných opatření, vyjma asistence [§ 134 písm. b)],
· provádí změnu údaje podle části čtvrté hlavy II vyplývající z kontrolního zjištění (§ 135 odst. 5),
· kontroluje nadměrnou vyrovnávací platbu a v případě potřeby rozhoduje o povinnosti vrátit nadměrnou vyrovnávací platbu (§ 137),
· vypracovává a zveřejňuje zprávu o bydlení v České republice (§ 140), 
· je správcem informačního systému podpory bydlení (§ 141); avšak do 31. prosince 2026 je provozovatelem informačního systému podpory bydlení Ministerstvo práce a sociálních věcí,
· provádí zápisy a výmazy údajů do nebo z evidence, nestanoví-li jiná ustanovení navrhovaného zákona zvláštní postup (§ 142 odst. 2),
· má v evidenci přístup k údajům o všech bytech (§ 143), 
· má v evidenci přístup k údajům o všech potřebných a podporovaných osobách v rozsahu nezbytném pro výkon své působnosti (§ 144), 
· má v evidenci přístup k jiným než veřejně přístupným údajům o poskytovatelích (§ 145 odst. 2),
· stanoví podobu formulářů pro podání v přechodném období [§ 154 odst. 2 písm. g)] a případně oznamuje sdělením ve Sbírce zákonů a m.s. možnost provádět úkony prostřednictvím informačního systému podpory v bydlení [§ 154 odst. 5)],
· jako nadřízený orgán krajského úřadu a Magistrátu hl. m. Prahy rozhoduje ministerstvo o odvoláních proti jejich rozhodnutím v prvním stupni v ostatních věcech, než jsou příspěvek na poskytování asistence a pověření k poskytování asistence (§ 5 odst. 4 návrhu zákona, § 89 odst. 1 správního řádu).
Dále v souladu s § 61 odst. 2 písm. b) zákona o obcích bude ministerstvo rovněž řídit přenesenou působnost obcí pomocí vydávání směrnic.    
Ve věcech, které se týkají asistence v bydlení však působí v podobném postavení Ministerstvo práce a sociálních věcí (vizte níže).
K písm. b)
Mezi správními orgány vykonávajícími působnost podle návrhu zákona se navrhuje uvést Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Úloha MPSV je podobná jako úloha MMR, týká se nicméně pouze záležitostí asistence v bydlení. V jednotlivých ustanoveních návrhu zákona se navrhuje stanovit konkrétní případy výkonu působnosti Ministerstvem práce a sociálních věcí.
Ministerstvo práce a sociálních věcí
· je nadřízeným orgán krajského úřadu a Magistrátu hl. m. Prahy a rozhoduje ministerstvo o odvoláních proti jejich rozhodnutím v prvním stupni ve věcech příspěvku na poskytování asistence, pověření k poskytování asistence a kontroly poskytování asistence a souvisejících povinností a dalšího vzdělávání pracovníků asistence (§ 5 odst. 4 návrhu zákona, § 89 odst. 1 správního řádu),
· stanoví obsah úkonů při činnostech v rámci asistence (§ 59 odst. 2),
· pořádá vstupní kurz pracovníků asistence a vydává potvrzení o jeho ukončení (§ 62),
· stanoví opatřením obecné povahy výši příspěvku poskytování asistence (§ 78), 
· rozhoduje o žádostech o přiznání příspěvku na poskytování asistence, které podal kraj nebo hl. m. Praha (§ 83 odst. 2, § 89 an.),
· rozhoduje o prodloužení doby přiznání příspěvku na asistenci, je-li poskytovatelem kraj nebo hl. m. Praha (§ 97 a § 83 odst. 2),
· rozhoduje o prodloužení doby přiznání příspěvku, pokud je správním orgánem, který příspěvek přiznal (§ 98),
· přijímá vyúčtování a přeplatek příspěvku na poskytování asistence od kraje nebo hl. m. Prahy (§ 103 odst. 3), 
· vyzývá k vrácení určené částky a tuto částku přijímá, je-li poskytovatelem kraj nebo hl. m. Praha a nejde-li o příspěvky na poskytování asistence (§ 104),
· nechává se informovat o rozhodných skutečnostech poskytovatelem, je-li poskytovatelem asistence kraj nebo hl. m. Praha a může tyto poskytovatele také vyzvat k informování o těchto skutečnostech (§ 105),
· má přístup k potvrzení o navýšení příspěvku na asistenci o 20 % a potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 40 % (§ 114),
· uděluje a zrušuje pověření k poskytování asistence pro kraje nebo hl. m. Prahu (§ 119 a 121, § 125 an.),
· vyplácí na účet kraje peněžní prostředky určené k financování příspěvků poskytování asistence (§ 128), 
· vždy do 31. října sdělí krajským úřadům výši prostředků na financování podle § 128 odst. 1 na následující kalendářní rok (§ 129 odst. 3), 
· sdělí, krajskému úřadu, o jakou částku budou navýšeny tyto prostředky na financování, pokud je to nezbytné k zajištění vyplácení příspěvků na správu nebo příspěvků na poskytování bytového podpůrného opatření (§ 132), 
· provádí kontrolu podpůrného opatření asistence v bydlení [§ 134 písm. c)],
· provádí zápisy a výmazy údajů do nebo z evidence, nestanoví-li jiná ustanovení navrhovaného zákona zvláštní postup (§ 142 odst. 2),
· má v evidenci přístup k údajům o všech bytech (§ 143), 
· má v evidenci přístup k údajům o všech potřebných a podporovaných osobách v rozsahu nezbytném pro výkon své působnosti (§ 144), 
· má v evidenci přístup k jiným než veřejně přístupným údajům o poskytovatelích (§ 145 odst. 2),
· do 31. prosince 2026 je provozovatelem informačního systému podpory bydlení.
Působnost mezi ministerstvy je tak rozdělena – MPSV se věnuje záležitostem asistence v bydlení, MMR pak přísluší zbytková působnost, např. ve věcech poskytování bydlení s ručením, podnájemního bydlení a podporovaného obecního bydlení. MPSV a MMR budou také poskytovat metodickou pomoc nejen podřízeným orgánům (krajským a obecním úřadům), ale i poskytovatelům, a to podle výše uvedeného rozdělení působnosti.
K písm. c)
Mezi správními orgány vykonávajícími působnost podle návrhu zákona se navrhuje uvést krajské úřady. Podle § 31 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze pak bude vykonávat přenesenou působnost svěřenou krajskému úřadu také Magistrát hlavního města Prahy.
Krajské úřady mají působnost zejména v otázce příspěvků, udělování pověření a jako nadřízené orgány kontaktních míst pro bydlení, včetně rozhodování o odvoláních proti rozhodnutí kontaktních míst, která jsou v některých případech přípustná (§ 149).
V jednotlivých ustanoveních návrhu zákona se navrhuje stanovit konkrétní případy výkonu působnosti krajskými úřady. Krajský úřad
· provádí kontrolu souladu údajů o bytu v evidenci se skutečností (§ 135 odst. 1),
· kontroluje řádné provádění podpůrného opatření, na jehož poskytování byl přiznán příspěvek (§ 134),
· rozhoduje o žádostech o přiznání příspěvků (§ 84 odst. 1, § 89 an.),
· rozhoduje o žádostech o prodlužení doby přiznání příspěvku (§ 97),
· vyplácí příspěvky (§ 100),
· přijímá příspěvky vrácené poskytovateli (§ 101),
· přijímá roční vyúčtování a přeplatek od poskytovatelů (§ 102, § 103 odst. 1 a 2),
· vyzývá k vrácení určené částky (§ 104),
· nechává se informovat o rozhodných skutečnostech a může také vyzvat poskytovatele, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek, jeho výši nebo výplatu (§ 105),
· vyřizuje žádosti o udělení pověření (§ 119 odst. 1, § 123),
· uděluje pověření k poskytování podpůrných opatření (§ 121), 
· zapisuje poskytovatele do evidence (§ 142 odst. 2) společně s údaji podle § 142 odst. 3,
· provádí zápisy a výmazy údajů do nebo z evidence, nestanoví-li jiná ustanovení navrhovaného zákona zvláštní postup (§ 142 odst. 2),
· může zrušit pověření, které udělil (§ 125 a 127),
· žádá ministerstvo o navýšení prostředků na financování podle § 128 odst. 1 (§ 131 odst. 1),
· odvádí nevyužité prostředky zpět do státního rozpočtu (§ 133),
· má v evidenci přístupy k vybraným údajům o bytech, o potřebných a podporovaných osobách a o poskytovateli (§ 143 až 145), 
· má přístup k potvrzení o navýšení příspěvku (§ 114 odst. 4),
· v souladu s § 61 odst. 3 zákona o obcích poskytují metodickou pomoc kontaktním místům.
K písm. d)
Mezi správními orgány vykonávajícími působnost podle návrhu zákona se navrhuje uvést obecní úřady obcí s rozšířenou působností jako kontaktní místa pro bydlení, pro něž se pro účely tohoto zákona zavádí legislativní zkratka kontaktní místa, neboť toto označení je již cílové skupině zákona známé z pilotního ověření funkčnosti nástrojů v rámci projektů. Více než 200 obecních úřadů obcí s rozšířenou působností poskytne dostatečně hustou síť úřadů zabývajících se podporou bydlení na nejnižší úrovni.
Působnost kontaktních míst pro bydlení však budou vykonávat také některé městské části hlavního města Prahy (vizte § 7 a přílohu č. 5 k návrhu zákona) a s nejvyšší pravděpodobností také některé městské části nebo městské obvody územně členěných statutárních měst.
V jednotlivých ustanoveních návrhu zákona se navrhuje stanovit konkrétní případy výkonu působnosti kontaktními místy. Kontaktní místo
· poskytuje základní poradenství (§ 8),
· zajišťuje poskytování specializovaného poradenství (§ 9),
· provádí v evidenci záznam o poskytnutí poradenství (§ 11),
· vypracovává a zveřejňuje pro území svého správního obvodu alespoň jednou za 3 roky zprávu o bydlení (§ 139),
· může požádat územně samosprávný celek nebo jiný orgán o informace potřebné k vypracování zprávy o bydlení (§ 139 odst. 3),
· zveřejní zprávu o bydlení na svém webu po dobu 7 let (§ 139 odst. 4),
· vyřizuje žádosti o podpůrné opatření a provádí zápisy na základě žádosti o podpůrné opatření a vyřizuje žádosti o změně údaje o potřebném (část třetí) vyřizuje žádost o zápis bytu do evidence (část čtvrtá hlava I),
· provádí změny údajů o bytu v evidenci (část čtvrtá hlava II),
· svolává jednání při ukončení poskytování asistence nebo pokud podporovaná osoba neposkytuje součinnost k poskytování asistence a plní další související úkoly (§ 67),
· koordinuje poskytování podpůrných opatření ve svém správním obvodu (§ 68),
· uloží údaj o oznámení předčasného ukončení podpůrného opatření, vyjma asistence, považuje-li oznámení za hodnověrné (§ 73), 
· vydává závazné stanovisko o vyhovujícím bydlení (§ 87),
· provádí změny v údajích vedených v evidenci, nestanoví-li jiná ustanovení navrhovaného zákona zvláštní postup (§ 142 odst. 2),
· má v evidenci přístup k vybraným údajům o bytech, o potřebných a podporovaných osobách a o poskytovatelích (§ 143 až 145),
· vydává potvrzení o osobách evidovaných v seznamu potřebných (§ 107 an.),
· provádí kontrolu řádného poskytování podpůrného opatření (§ 134),
· kontroluje soulad údajů o bytech v evidenci se skutečností (§ 135 odst. 1),
· vloží do evidence fotografie, pokud je při kontrole pořídilo (§ 136),
· provede v evidenci záznam o provedené kontrole podpůrného opatření (§ 138).
Kontaktní místo je díky své působnosti rovněž příslušným orgánem obce, který by měl být podle § 340 občanského soudního řádu vyrozuměn o tom, že má dojít k výkonu rozhodnutí vyklizením.
K odst. 2
Navrhuje se výslovně stanovit, že nadřízeným správním orgánem úřadu městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města je krajský úřad.
K odst. 3
Navrhuje se stanovit, že nadřízeným správním orgánem krajského úřadu je Ministerstvo pro místní rozvoj. Jedná se o obecné pravidlo, k němuž je speciální pravidlo stanovené v následujícím odstavci, podle kterého je v některých věcech nadřízeným správním orgánem krajského úřadu Ministerstvo práce a sociálních věcí. Ministerstvo pro místní rozvoj tedy bude nadřízeným správním orgánem krajského úřadu ve všech věcech podle tohoto návrhu zákona, ve kterých nebude nadřízeným správním orgánem krajského úřadu Ministerstvo práce a sociálních věcí.
K odst. 4
Navrhuje se stanovit, že v taxativně vyčtených věcech, které se týkají asistence v bydlení, je nadřízeným správním orgánem krajského úřadu Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Agenda asistence v bydlení je totiž odborně velmi blízká jiným agendám MPSV, zejména sociálním službám, a proto je účelné využít odborný aparát MPSV.
K § 6
Pro vyloučení pochybností a aby bylo možné čerpat příspěvek na výkon státní správy, se stanovuje, že výkon působnosti krajského úřadu a obecního úřadu obce s rozšířenou působností jako kontaktního místa pro bydlení je výkonem státní správy v přenesené působnosti, který je financovaný prostřednictvím navýšení příspěvku na výkon státní správy. 
Oproti tomu poskytování podpůrných opatření podle části páté obcemi a kraji je na dobrovolné bázi, je vykonávané v samostatné působnosti, a není tedy výkonem přenesené působnosti. Z povahy podpůrných opatření je zřejmé, že se jedná o soukromoprávní jednání, kterými se nikdy neupravují práva a povinnosti v oblasti veřejného práva. Podpůrná opatření se tedy vždy poskytují na základě soukromoprávních smluv, O veřejnoprávní smlouvy se nikdy nejedná.
K § 7
Ustanovení je speciální vůči § 5 odst. 1 písm. d) a § 5 odst. 2. V případě hl. m. Prahy budou působnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností jako kontaktního místa pro bydlení vykonávat úřady městských částí uvedených v příloze zákona, nestanoví-li Statut hlavního města Prahy jinak. Jejich nadřízeným správním orgánem bude Magistrát hlavního města Prahy.
K § 8
Jednou z hlavních činností prováděných kontaktním místem pro bydlení bude zajišťování poradenství v bydlení. Poskytování poradenství je preventivní činností, která má předcházet nutnosti poskytování nákladnějších podpůrných opatření. 
Navrhuje se stanovit, že kontaktní místo pro bydlení vždy přímo poskytuje základní poradenství. Některé činnosti základního poradenství se navrhuje výslovně uvést demonstrativním výčtem už v zákoně.
Základní poradenství se provádí formou rozhovoru (osobního či telefonického), popřípadě písemnou formou e-mailem. Vyhodnocení bytové situace podle zde nemá představovat žádný formální ani méně formální správní úkon ani sled správních úkonů a v této fázi se nejedná ani o sociální šetření. Úředník kontaktního místa pro bydlení s člověkem probere jeho situaci, posoudí ji (zváží ji) a na základě této úvahy pak člověku navrhne další postup, přičemž skutečnosti tvrzené člověkem nemusí být v tuto chvíli žádným způsobem dokládány. Posouzení je zde nutné vnímat jako úvahu v kontextu navržení dalšího postupu. Výstupem je záznam o poskytnutí poradenství, jehož struktura a obsah bude základním vodítkem pro postup při posouzení bytové situace. Na poskytnutí základního poradenství může bezprostředně navazovat žádost o zápis podpůrného opatření do evidence. Kontaktní místo pro bydlení má při tom povinnost poskytnout žadateli nezbytnou pomoc. 
„Navržení dalšího postupu“ zahrnuje zejména:
· obecné informování o právech a povinnostech nájemce nebo podnájemce bytu;
· informování o možnostech bydlení ve správním obvodu kontaktního místa, které jsou dostupné a vhodné pro žadatele, i doporučení a zprostředkování specializovaného poradenství; 
·  doporučení další vhodné odborné služby (sociální odbor obce, poskytovatele sociálních služeb, poskytovatele pobytových služeb a podobně), včetně předání kontaktu;
· pomoc s orientací v dávkovém systému a doporučení uplatnění nároku na konkrétní dávky.
Základní poradenství je pozitivně vymezeno zejména tím, že se musí týkat bydlení. Dále je pak negativně vymezeno taxativním výčtem činností, které jsou specializovaným poradenstvím. Služby, které jsou ještě náročnější než specializované poradenství, např. vypracování nebo pomoc při vypracování složitých podání, nebudou kontaktním místem zajišťovány.
K § 9
K odst. 1
Jedná se o taxativní výčet činností v rámci specializovaného poradenství. Kontaktní místo může poskytovat i jiné služby, ale ty nebudou relevantní při stanovení příspěvku na výkon přenesené působnosti.
K písm. a)
Pomoc při uplatňování práv souvisejících s bydlením představuje zejména výklad konkrétních nájemních a podnájemních smluv k bytu a výklad právních předpisů souvisejících s bydlením ve vztahu ke konkrétní situaci osoby, které se poradenství poskytuje. Dá se předpokládat, že specializované poradenství podle písmene a) leckdy plynule přejde do specializovaného poradenství podle písmene b).
K písm. b)
V jednoduchých podáních jsou zejména zahrnuta všechna formulářová podání, námitky proti výpovědi nájmu, jednoduchá žaloba na neplatnost výpovědi, nebo žádost o dávky pomoci v hmotné nouzi a státní sociální podpory.
Jednoduchým podáním není zejména dovolaní nebo ústavní stížnost.
Udržení vyhovujícího bydlení neznamená pouze udržení samotného bydlení, ale také udržení takové jeho kvality, aby bylo možné hovořit o vyhovujícím bydlení.
K písm. c)
Může jít o jakékoliv zadlužení, které vzniklo v souvislosti s bydlením, nebo které má podstatný negativní dopad na schopnost udržet si nebo získat vyhovující bydlení.
K písm. d)
Osobou v postavení, které je obdobné postavení pronajímatele může být například vypůjčitel u výprosy a výpůjčky, vedoucí azylového domu nebo ubytovatel.
K písm. e)
Služby podle tohoto ustanovení zahrnují také zejména pomoc s orientací na realitním trhu, aktivní vyhledávání nabídek vyhovujícího bydlení, oslovování poskytovatelů bydlení, doprovázení na jednání s poskytovateli bydlení a podporu při uzavírání nájemní nebo obdobné smlouvy.
K odst. 2
Navrhuje se stanovit, že specializované poradenství zajišťuje kontaktní místo a že tak může činit dvěma způsoby.  Prvním způsobem bude přímé poskytování specializovaného poradenství kontaktním místem, pomocí zaměstnanců obce zařazených do obecního úřadu. Druhým způsobem, jak bude moci kontaktní místo zajistit poskytování specializovaného poradenství, bude vytvoření sítě specializovaného poradenství. Tato síť vznikne uzavíráním veřejnoprávních smluv mezi obcí a s jinými osobami. 
Těmito jinými osobami budou typicky zřejmě dluhové poradny, advokáti, realitní zprostředkovatelé apod. a obvykle tak budou činit za úplatu, kterou kontaktní místo poskytne. Tyto osoby budou muset splňovat kvalifikační požadavky pro poskytování specializovaného poradenství, pokud je zvláštní právní předpis stanoví. Budou tedy splňovat požadavky pro úplatné poskytování právních služeb (advokáti), pro poskytování služeb realitního zprostředkování podnikatelským způsobem (realitní zprostředkovatelé), pro poskytování služeb dluhového poradenství a podobně.
Lze předpokládat, že ke vzniku sítě, tedy k využití jiných osob k poskytování specializovaného poradenství, bude docházet zejména v případech, kdy kontaktní místo nebude mít dostatečné vlastní personální kapacity k poskytování specializovaného poradenství.
Kontaktní místa pro bydlení budou moci kombinovat oba způsoby. Kontaktní místo bude moci např. některou kategorii specializovaného poradenství podle odstavce 1 písmen a) až e) ponechat pouze na síti specializovaného poradenství a ostatní kategorie vykonávat samo. Popřípadě bude kontaktní místo moci část specializovaného poradenství i v rámci jedné kategorie podle odstavce 1 písmena a) až e) vykonávat samo a část ponechat na síti specializovaného poradenství. 
Vzhledem k větší náročnosti poskytování specializovaného poradenství (a tedy i vyšším nákladům na jeho poskytování) se navrhuje stanovit, že se specializované poradenství smí poskytovat pouze osobám, kterým poskytnutí specializovaného poradenství doporučilo kontaktní místo při základním poradenství. Takové doporučení bude uváděno v záznamu o poskytnutí poradenství. Zároveň je vhodné, aby kontaktní místo při doporučení specializovaného poradenství určilo maximální počet hodin, které smí osoba v rámci specializovaného poradenství čerpat.
V odstavci 2 se také navrhují zavést legislativní zkratky. A to “veřejnoprávní smlouva” pro veřejnoprávní smlouvu o poskytování specializovaného poradenství a “specializovaný poradce” pro osobu, která je oprávněna k poskytování činnosti, která je předmětem specializovaného poradenství.
K § 10
Ustanovením § 10 se navrhuje stanovit právní úpravu veřejnoprávní smlouvy, jejíž pomocí bude moci kontaktní místo vytvářet pro svůj správní obvod síť specializovaného poradenství. Tato veřejnoprávní smlouva bude smlouvou podle § 161 správního řádu. Spory z veřejnoprávní smlouvy tedy bude rozhodovat krajský úřad jako správní orgán nadřízený kontaktnímu místu [§ 169 odst. 1 písm. d) správního řádu]. Krajský úřad bude také přezkoumávat soulad veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy (§ 165 odst. 5 správního řádu) a rozhodovat o žádosti o zrušení veřejnoprávní smlouvy (§ 167 odst. 3 správního řádu).
K odst. 1
Navrhuje se stanovit povinný obsah veřejnoprávní smlouvy, pomocí které bude vytvářena síť specializovaného poradenství. 
Konkrétně se navrhuje stanovit, že veřejnoprávní smlouva bude obsahovat vymezení činností specializovaného poradenství, které bude specializovaný poradce poskytovat, a způsob a rozsah tohoto poskytování. 
Bude možné např. ujednat, že specializovaný poradce bude vykonávat činnost specializovaného poradenství podle § 9 odst. 1 písmena a), a to osobně v prostorách kontaktního místa, každé pondělí mezi 7:15 a 9:30 a každý druhý čtvrtek mezi 16:00 a 17:30. Jindy si smluvní strany raději ujednají poskytování specializovaného poradenství v prostorách specializovaného poradce, případně poskytování specializovaného poradenství na dálku, např. pomocí audiovizuálního přenosu mezi počítačem specializovaného poradce u něj v kanceláři a počítačem umístěným v budově obecního úřadu, u kterého bude sedět osoba, které se specializované poradenství bude poskytovat. (Nutno však připomenout, že specializované poradenství nebude vždy spočívat v pouhém rozhovoru s klientem.)
V přechodném období (§ 154 odst. 1) musí veřejnoprávní smlouva navíc obsahovat ujednání o předávání údajů o poskytnutém specializovaném poradenství kontaktnímu místu za účelem provedení záznamu o poskytnutí poradenství do evidence kontaktním místem [§ 17 a 154 odst. 2 písm. d)].
K odst. 2
Navrhuje se stanovit, že kontaktní místo pro bydlení může vypovědět veřejnoprávní smlouvu i bez udání důvodu ve tříměsíční výpovědní době, není-li ujednání doba kratší. Jde o zvláštní právní úpravu vůči obecné právní úpravě obsažené v § 166 odst. 2 správního řádu.
K odst. 3
Aby osoba, které bylo poskytnuto základní poradenství, nemusela specializovanému poradci opětovně opakovat detailní popis své bytové situace, navrhuje se, aby měl specializovaný poradce, se kterým kontaktní místo pro bydlení uzavřelo veřejnoprávní smlouvu, možnost v evidenci nahlížet v nezbytném rozsahu do záznamu o poskytnutí poradenství této osobě. Specializovaný poradce pak v evidenci provede záznam o poskytnutí poradenství (§ 11).
V přechodných ustanoveních [§ 154 odst. 2 písm. c) a d)] se stanoví, že během přechodného období specializovaný poradce neprovádí v evidenci záznam o poskytnutí poradenství do evidence a veřejnoprávní smlouva musí obsahovat ujednání o předávání údajů o poskytnutém specializovaném poradenství kontaktnímu místu za účelem provedení záznamu o poskytnutí poradenství do evidence kontaktním místem.
K § 11
Poskytuje-li se poradenství několika osobám z jedné domácnosti najednou, může kontaktní místo pro bydlení vyhotovit jeden záznam o poskytnutí poradenství, do kterého je možné (nikoliv povinné) uvést více osob. Typicky může jít o manžele, registrované partnery nebo rodiny s dětmi.
V záznamu se uvede zejména
a) označení kontaktního místa,
b) datum, kdy bylo poradenství poskytnuto,
c) adresa místa, kde bylo poradenství poskytnuto, nebylo-li poskytnuto na dálku,
d) identifikační údaje osoby, které bylo poradenství poskytnuto,
e) stručný popis situace osoby, které se poradenství poskytlo,
f) stručný popis poskytnutého poradenství, včetně doporučení využít specializované poradenství,
g) věk osoby, které se poskytlo poradenství, její povolání a nejvyšší dosažené vzdělání, pokud je tato osoba sdělí; nesdělí-li osoba, které se poskytlo poradenství, svůj věk, a je-li možné její věk odhadnout, zapíše se do záznamu alespoň její odhadovaný věk,
h) další informace nezbytné pro poskytnutí poradenství či doporučení vhodného postupu.
Pokud bylo poskytnuto základní poradenství a specializované poradenství zároveň, vyhotoví kontaktní místo pro bydlení pouze jeden společný záznam o poradenství.
Záznam o poskytnutí poradenství provedou v evidenci kontaktní místo nebo specializovaný poradce bez zbytečného odkladu. Během přechodného období nebude moci provádět záznamy v evidenci specializovaný poradce, a proto musí veřejnoprávní smlouva obsahovat ujednání o předávání údajů o poskytnutém specializovaném poradenství kontaktnímu místu za účelem provedení záznamu o poskytnutí poradenství do evidence kontaktním místem [§ 154 odst. 2 písm. c) a d)]. Po obdržení údajů o poskytnutém specializovaném poradenství kontaktní místo záznam provede také bez zbytečného odkladu.
Kontaktní místo také nabídne každé osobě, které bylo poradenství poskytnuto, bezplatné vyhotovení záznamu o poskytnutí poradenství. Nezáleží na tom, zda je poradenství poskytováno osobně, nebo na dálku telefonicky nebo e-mailem. Kontaktní místo může nabídnout jak listinnou, tak elektronickou podobu záznamu o poskytnutí poradenství.
Je-li poradenství poskytováno na dálku, zahrnuje bezplatné vyhotovení záznamu o poskytnutí poradenství také jeho bezplatné zaslání ať už na osobou uvedenou adresu elektronické pošty, nebo datovou schránkou, nebo poštou na osobou uvedenou doručovací adresu.
K § 12
Jelikož je § 12 prvním ustanovením části třetí hlavy I, bude vhodné na tomto místě stručně shrnout postup kontaktního místa při zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření do evidence:
1. Osoba žádá kontaktní místo o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření, o zápis údaje o potřebě asistence, nebo o zápis obou těchto údajů [§ 13 písm. a)]. Pokud o to žadatel stojí, úředník kontaktního místa mu poradí, o co je vhodné žádat, a pomůže mu s vyplněním žádosti (§ 4 odst. 1 a 4 a § 37 odst. 3 správního řádu).
2. Je-li to nezbytné, vyzve kontaktní místo žadatele k doplnění žádosti či odstranění vad (§ 7 odst. 3 správního řádu a § 147).
3. Přinejmenším zpočátku se postupuje podle části čtvrté správního řádu a nejedná se tedy o správní řízení.
4. Je-li to potřeba ke zjištění stavu věci, provede kontaktní místo šetření bytové situace (§ 15 odst. 1). Sociální pracovník, který šetření fakticky uskuteční, provede o šetření záznam v evidenci (§ 15 odst. 2).
5. Kontaktní místo údaj o potřebě podpůrného opatření a další údaje podle § 13 odst. 1 zapíše (§ 16 odst. 1) a žadatele o tom vyrozumí (§ 22). 
6. Správní řízení a správní rozhodnutí proběhnou, pouze pokud nejsou splněny podmínky pro provedení zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření nebo údaje o příslušnosti žadatele nebo člena jeho domácnosti ke skupině zvláště zranitelných osob podle přílohy č. 4 (§ 25). Správní rozhodnutí lze vydat jako první úkon v řízení, bude-li vydáno pouze na základě podkladů, které správnímu orgánu předložil účastník řízení (§ 148). Údaje podle § 13 odst. 1 písm. b) a c) se zapíšou (popřípadě v evidenci aktualizují) podle skutečnosti i v případech, kdy je žadatel v žádosti uvedl jinak, a to aniž by se vydávalo rozhodnutí. Proti případnému rozhodnutí není přípustné odvolání, s výjimkou rozhodnutí o tom, že žadatel představuje neodůvodnitelnou zátěž pro systém podpory bydlení – v takovém případě je odvolání přípustné a rozhoduje o něm krajský úřad jako nadřízený orgán kontaktního místa (§ 149).
7. Krajský úřad pak může uplatnit jak apelační princip, tak kasační princip. Pokud rozhodnutí zruší a řízení zastaví, sám zapíše do evidence údaj o potřebě podpůrného opatření.
Žádostí není zahájeno správní řízení. Na postupy podle této části se použije část čtvrtá správního řádu. Bude se totiž jednat o zápis do evidence na základě žádosti, který se v případě naplnění zákonem stanovených podmínek provede (vizte § 158 odst. 1 správního řádu ve spojení s § 155 odst. 2 správního řádu). 
Teprve když nejsou splněny podmínky pro vyhovění žádosti nebo pokud provádí správní orgán změnu údajů žadatele nezávisle na jeho vůli, dochází k zahájení správního řízení z moci úřední a vydání správního rozhodnutí. Jedná se o obdobný postup jako v případě zápisu do Seznamu výrobců podle § 22 a 25 zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností.
Podobné nastavení, kdy se nejprve postupuje podle části čtvrté správního řádu a až následně se v některých případech zahajuje správní řízení (popř. vydává správní rozhodnutí jako první úkon v řízení), je známé především díky § 47 odst. 1 a 6 živnostenského zákona a § 7 odst. 5 a 6 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.
V případě, že kontaktní místo po zahájení správního řízení dojde k závěru, že se žádosti přece jen má vyhovět, správní řízení zastaví podle § 66 odst. 2 správního řádu a žádosti následně vyhoví zápisem požadovaného údaje do evidence. Stejně tak kontaktní místo správní řízení zastaví podle § 66 odst. 2 správního řádu v případě, že zahájilo řízení s cílem změnit v evidenci údaj, aniž by jej o to někdo požádal, a až následně dospělo k závěru, že taková změna údaje není na místě (vizte např. § 16 odst. 2 a § 21 odst. 4 návrhu zákona).
K zastavování správního řízení by však mělo docházet co nejméně, neboť již ve fázi před zahájením správního řízení, kdy se postupuje podle části čtvrté správního řádu, by mělo kontaktní místo shromáždit veškeré podklady potřebné pro učinění závěru o tom, zda se žádostí vyhoví prostým zápisem jako úkonem podle § 158 odst. 1 správního řádu, nebo zda se žádost správním rozhodnutím zamítne. (Eventuálně také, zda dojde ke změně evidovaného údaje i bez žádosti.) V ideálním případě by pak např. vyjádření účastníka řízení k podkladům podle § 36 odst. 3 správního řádu nemělo kontaktnímu místu přinést nové, do té doby neznámé informace, na jejichž základě by provedlo další doplnění podkladů nebo na jejichž základě by rovnou změnilo svůj závěr o způsobu vyřízení žádosti. I k tomu však samozřejmě bude v praxi docházet.
K odst. 1
Údajem o potřebě podpůrného opatření jsou údaj o potřebě bydlení s ručením, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení (při použití legislativní zkratky tedy „údaj o potřebě bytového podpůrného opatření“) a údaj o potřebě asistence.
Údaj o potřebě podpůrného opatření lze do evidence zapsat na základě žádosti dvou skupin osob.
První skupinou jsou osoby, kterým bylo v posledním roce před podáním žádosti poskytnuto základní poradenství a v evidenci je o tomto veden záznam. Jedná se o způsob, jak předejít většímu počtu žádostí o podpůrné opatření, které by byly zamítnuty z toho důvodu, že žadateli k dosažení nebo udržení vyhovujícího bydlení postačují méně nákladné intervence, než jsou podpůrná opatření podle zákona o podpoře bydlení. 
Žadateli postačí, pokud mu základní poradenství poskytlo kterékoliv kontaktní místo, nemusí se jednat o kontaktní místo, kterému nyní podává žádost o podpůrné opatření. Žadatel tedy může např. využít v březnu 2030 základní poradenství kontaktního místa v České Lípě a v květnu 2030 podat žádost o podpůrné opatření u kontaktního místa v Děčíně.
Druhou skupinou jsou osoby, kterým se poskytuje podpůrné opatření. Tyto osoby budou svoje žádosti podávat s cílem udržet si bydlení, které získaly díky zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření v minulosti. Poskytování základního poradenství těmto osobám, přestože o to osoby samy nestojí a vyhledají základní poradenství pouze kvůli naplnění podmínek stanovených zákonem, by bylo neúčelné jak pro kontaktní místo, tak pro žadatele.
K odst. 2
Pro osoby, které nejsou občany České republiky, jsou navíc stanoveny další předpoklady pro zápis údaje o potřebě podpůrného opatření do evidence. Navrhované předpoklady jsou povětšinou převzaty ze zákona o pomoci v hmotné nouzi a upraveny tak, aby byla výslovně zmíněna práva osob, kterým podle předpisů Evropské unie náleží právo na obdobné zacházení jako s občany České republiky.
K odst. 3
Hledisko bydliště na území České republiky v odstavci 2 bylo převzato ze zákona o pomoci v hmotné nouzi. Proto se navrhuje, aby bylo toto hledisko totožné s hlediskem podle zákona o pomoci v hmotné nouzi. V současnosti stanovení § 5 odst. 6 zákona o pomoci v hmotné nouzi následující:
„(6) Osoba má bydliště na území České republiky, zejména pokud se zde dlouhodobě zdržuje, vykonává zde výdělečnou činnost, žije zde s rodinou, plní zde povinnou školní docházku nebo se zde soustavně připravuje na budoucí povolání, popřípadě existují jiné významné důvody, zájmy či aktivity, jejichž vzájemná souvislost dokládá sepětí této osoby s Českou republikou.“.
V případě změny tohoto ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi dojde nepřímo i ke změně právní normy vyjádřené v § 12 odst. 3, což se jeví jako vhodné, neboť není důvod pro rozdíly mezi těmito právními úpravami.
K § 13
Žádost o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření do evidence se podává na formuláři, který stanoví ministerstvo vyhláškou (§ 24). Žadatel v žádosti uvede údaj, o jehož zápis žádá. Předpokládá se, že na příslušných řádcích formuláře žádosti budou zaškrtávací pole. Žadatel bude moci požádat o zápis jednoho i více údajů.
K písm. a)
Údaje vztahující se k osobám zapisuje do evidence kontaktní místo pro bydlení na žádost těchto osob. Je-li v evidenci u osoby zapsán údaj o potřebě bytového podpůrného opatření, může jí poskytovatel poskytnout bydlení s ručením, podnájemní bydlení nebo podporované obecní bydlení podle tohoto zákona s vidinou přiznání příspěvku na poskytování odpovídajícího podpůrného opatření. Je-li v evidenci u osoby zapsán údaj o potřebě asistence, může jí poskytovatel poskytnout asistenci s vidinou přiznání příspěvku na poskytování asistence.
K písm. b)
Žadatel je povinen v žádosti o podpůrné opatření uvést také identifikační údaje ostatních členů své domácnosti. Mezi dospělými je průvodním znakem vedení společné domácnosti zejména jejich společné hospodaření. Návrh zákona však mezi členy domácnosti zahrnuje také osoby bez možnosti samostatně hospodařit, tedy zejména děti, ale i těžce mentálně postižené dospělé. Žádá-li žadatel o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření, míní se zde žadatelova domácnost v tom složení, které lze vzhledem k okolnostem případu předpokládat v případě úspěšného nastěhování žadatele do vhodného bytu.
To zejména znamená, že je mezi členy žadatelovy domácnosti potřeba zahrnout také děti v náhradní rodinné péči nebo ve školském zařízení pro výkon ústavní výchovy, které se v případě získání vyhovujícího bydlení pravděpodobně stanou členy žadatelovy domácnosti. (Typicky se takto děti navrátí ke svým rodičům, ale lze si představit i případy, kdy se přestěhují např. ke svojí babičce, které bude poskytnuto podpůrné opatření.)
Jindy může jít o případy, kdy se stávající domácnost rozdělí, např. kdy se dcera se svým manželem či druhem, případně i dítětem, odstěhuje od svých nebo od jeho rodičů. Podobně však může dojít k současnému rozdělení a sloučení domácností, např. pokud se žena s dítětem odstěhuje od rodičů a sestěhuje se s partnerem a jeho dítětem z předchozího vztahu. Lze uvažovat také o prostém sestěhování dvou lidí, tedy o sloučení dvou jednočlenných domácností do jedné domácnosti dvoučlenné, např. když by poskytnutí podpůrného opatření umožnilo sestěhování dvou osamělých seniorů.
Žádá-li žadatel o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření, je povinen uvést v žádosti o podpůrné opatření také svoje specifické potřeby nebo specifické potřeby jiného člena svojí domácnosti podle přílohy č. 2.
Počet členů žadatelovy domácnosti je totiž relevantní nejen pro přestěhování žadatele a ostatních členů jeho domácnosti do vhodného bytu, ale také pro poskytování asistence a její zprostředkování, resp. koordinaci jejího poskytování kontaktním místem. Kontaktní místo např. může zprostředkovat poskytování asistence poskytovatelem asistence, který se zaměřuje na pomoc rodinám s více dětmi, případně naopak poskytovatelem asistence, který se zabývá zejména pomocí osamělým seniorům. Specifické potřeby podle přílohy č. 2 jsou však relevantní pouze pro vyhodnocování vhodnosti bytu, kam by se měl potřebný s ostatními členy svojí domácnosti přestěhovat. Proto se specifické potřeby podle přílohy č. 2 sledují pouze v případě, kdy má být zapsán nebo kdy je již zapsán údaj o potřebě bytového podpůrného opatření.
Správnost uvedených údajů ověřuje kontaktní místo pro bydlení (§ 16). To je nezbytné k zajištění souladu těchto údajů v evidenci se skutečností, který je zase nezbytný pro to, aby byli lidé zabydlováni do bytů, které jsou pro ně vhodné, případně aby jim byla vhodným způsobem poskytována asistence. Lze si představit případy, kdy žadatel uvede jako člena své domácnosti osobu, která jím není, s cílem zvýšení svých šancí na získání vyhovujícího bydlení. Takové podvodné jednání by mělo být zjistitelné řádným provedením šetření bytové situace (§ 15), případně provedením jiných důkazů, které vyvrátí tvrzení o blízkém vztahu dané osoby k žadateli.
K písm. c)
Žadatel může požádat rovněž o zápis specifických potřeb svých nebo členů své domácnosti.
K písm. d)
Žadatel může v žádosti požádat také o zápis údaje o svojí příslušnosti nebo příslušnosti člena své domácnosti ke skupině osob podle přílohy č. 4. To je podstatné pro případné zohlednění zvláštní zranitelnosti žadatele [§ 4 písm. a), § 90 a 106 an.], případně pro navýšení příspěvku na poskytování podpůrného opatření (§ 81).
Je čistě v zájmu žadatele, aby o zápis těchto údajů požádal, proto se jejich zápis ponechává na jeho vůli. Nicméně lze předpokládat, že pokud žadatel podání žádosti o podpůrné opatření zkonzultuje s úředníkem kontaktního místa, doporučí mu tento úředník, aby o zápis takových údajů požádal, pokud se shodují se skutečností.
K § 14
K odst. 1
K vyřízení žádosti o podpůrné opatření je věcně příslušné kontaktní místo pro bydlení, tedy obecní úřad obce s rozšířenou působností. Místní příslušnost se řídí § 11 odst. 1 písm. d) správního řádu, tedy místem trvalého pobytu žadatele.
K odst. 2
Jelikož mají osoby s nestabilním bydlením leckdy evidovanou jinou adresu místa trvalého pobytu než adresu, na které se skutečně zdržují, je vhodné stanovit doplňkovou místní příslušnost kontaktního místa pro bydlení, která doplňuje (nikoliv nahrazuje) obecnou místní příslušnost podle správního řádu. 
Doplňková místní příslušnost není ke správnímu řádu ve vztahu speciality, tedy její úprava nevylučuje obecnou úpravu místní příslušnosti podle správního řádu, ale rozšiřuje ji. Jinak řečeno, žadatel může podávat žádost o podpůrné opatření jak v místě svého evidovaného trvalého pobytu (obecná úprava podle správního řádu), tak v místech podle odst. 2.
Dojde-li žádost o podpůrné opatření kontaktnímu místu pro bydlení, které není příslušné ani podle § 11 odst. 1 písm. d) správního řádu, ani podle § 14 odst. 2 zákona o podpoře bydlení, postoupí tuto žádost podle § 12 správního řádu kontaktnímu místu, které je příslušné podle § 11 odst. 1 písm. d) správního řádu, tedy tomu kontaktnímu místu, v jehož správním obvodu má žadatel adresu místa trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince.
Kritérii této doplňkové příslušnosti je alespoň dvouleté bydliště, práce nebo studium ve správním obvodu kontaktního místa pro bydlení, aby se předešlo podávání žádostí kontaktním místům, k jejichž správnímu obvodu nemá žadatel podstatný vztah. Pojem „pracuje“ je potřeba vykládat nejen jako výkon závislé práce, ale také jako výkon samostatné výdělečné činnosti.
Pojem bydliště odkazuje na § 80 občanského zákoníku, kde je bydliště vymezeno takto: “Člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. Uvádí-li člověk jako své bydliště jiné místo než své skutečné bydliště, může se každý dovolat i jeho skutečného bydliště. Proti tomu, kdo se v dobré víře dovolá uvedeného místa, nemůže člověk namítat, že má své skutečné bydliště v jiném místě.”.
Ustanovení § 80 odst. 2 občanského zákoníku pak upravuje situaci, kdy osoba bydliště nemá: “Nemá-li člověk bydliště, považuje se za ně místo, kde žije. Nelze-li takové místo zjistit, anebo lze-li je zjistit jen s neúměrnými obtížemi, považuje se za bydliště člověka místo, kde má majetek, popřípadě místo, kde měl bydliště naposledy.”. Toto vymezení doplňkové místní příslušnosti vhodně cílí na osoby, které nemají zajištěné žádné bydlení (ani nevyhovující). Žádost těchto osob proto vyřídí kontaktní místo pro bydlení, v jehož správním obvodu osoba nejméně dva roky žije. To samozřejmě neznamená, že taková osoba vůbec neopustila během 2 let správní obvod daného kontaktního místa pro bydlení. Podmínka, že osoba ve správním obvodu kontaktního místa pro bydlení nejméně 2 roky „žije“, bude splněna už v případě, pokud se v tomto obvodu osoba nejméně dva roky obvykle zdržuje – nocuje ve správním obvodu, tráví v něm svůj volný čas apod. 
Žadatel je povinen doložit, zda splňuje podmínky doplňkové místní příslušnosti, pokud podává žádost u jiného kontaktního místa než u toho, které je místně příslušné podle obecné místní příslušnosti podle § 11 odst. 1 písm. d) správního řádu. Povinnost doložit doklady dle tohoto ustanovení se tedy týká pouze doplňkové místní příslušnosti, nikoli obecné místní příslušnosti dle správního řádu. 
Žadatel musí již ve své žádosti prokázat, že je dána doplňková místní příslušnost kontaktního místa. U žadatele, který bydlí v nájmu, to bude typicky nájemní smlouva. U žadatele, který se dovolává místa svého pracoviště, to bude typicky pracovní smlouva obsahující dostatečně úzké určení místa výkonu práce. U žadatele, který se dovolává místa, kde studuje, se bude jednat typicky o potvrzení o studiu. Žadatel, který se dovolává toho, že se ve správním obvodu kontaktního místa zdržuje, předloží např. potvrzení provozovatele azylového domu, kde se zdržuje nikoliv přechodně, nebo účtenky vystavené provozovatelem ubytovny. Osoby bez přístřeší mohou předkládat např. potvrzení nocleháren, poskytovatelů sociálních služeb nebo charitativních organizací, popř. i příkazové bloky (dříve „pokutový blok“), které popisují skutky spáchané ve správním obvodu kontaktního místa. Vzhledem k tomu, že návrh zákona cílí i na tuto skupinu osob, nelze posuzování místní příslušnosti pomocí těchto podkladů považovat za neúměrné obtíže při zjišťování místa, kde osoba žije (§ 80 odst. 2 občanského zákoníku).
K odst. 3
Pro účely určení doplňkové místní příslušnosti kontaktního místa pro bydlení pomocí místa, kde žadatel pracuje, se stanoví právní fikce, která místo, kde žadatel pracuje, zužuje. Žadatel totiž např. může nákladním vozem rozvážet květiny po květinářstvích rozmístěných na území celých Čech, a každý týden tak pracuje ve správních obvodech mnoha kontaktních míst. Obdobně např. živnostník-instalatér může každý den pracovně navštívit hned několik správních obvodů kontaktních míst.
Částečnou inspirací tohoto ustanovení je § 34a zákoníku práce.
K odst. 4
Navrhuje se stanovit, že se pro účely určení místní příslušnosti, jak doplňkové, tak obecné, se území hlavního města Prahy nebo územně členěného statutárního města považuje za jeden správní obvod. V hlavním městě Praze a v některých územně členěných statutárních městech se totiž očekává zřízení několika kontaktních míst. Požadavek na to, aby žadatel musel mít bydliště, pracoviště nebo místo studia stabilně v obvodu jednoho kontaktního místa, by byl nepřiměřený. Obzvláště při zohlednění častějšího stěhování osob s nestabilním bydlením.
K § 15
K odst. 1
Je-li to při vyřizování žádosti o podpůrné opatření nezbytné pro zjištění stavu věci, provede kontaktní místo pro bydlení šetření bytové situace žadatele. Toto šetření bude zpravidla kombinovat rozhovor se žadatelem (popřípadě i s ostatními členy jeho domácnosti) a ohledání na místě. Ke zdárnému provedení šetření, tedy ke shromáždění potřebných zjištění, bude zpravidla potřeba aktivní součinnost žadatele a v některých případech také ostatních členů jeho domácnosti.
Dá se předpokládat, že při prvním vyhodnocování žádosti o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření, bude šetření bytové situace prováděno ve velké většině případů. 
Žadateli musí být včas oznámeno místo, datum a čas šetření bytové situace, aby mohl poskytnout potřebnou součinnost, popřípadě aby svoje obydlí připravil na návštěvu sociálního pracovníka, který šetření bytové situace provádí.
Navrhuje se stanovit, aby mohl šetření bytové situace provést pouze sociální pracovník podle zákona o sociálních službách. Je důvodné se domnívat, že kvalifikace a zkušenosti sociálního pracovníka umožní shromáždění poznatků, které budou kontaktnímu místu stačit k provedení úvahy, zda jsou splněny předpoklady pro zápis údaje o potřebě podpůrného opatření do evidence.
Jelikož tuto činnost vykonává kontaktní místo při výkonu vrchnostenské veřejné správy, musí být sociální pracovník zaměstnancem obce zařazeným do obecního úřadu a být úředníkem podle zákona o úřednících územně samosprávného celku.
Pokud žádost o podpůrné opatření vyřizuje krajský úřad, například při odvolání proti výroku o tom, že žadatel představuje neodůvodnitelnou zátěž systému podpory bydlení, krajský úřad může sám vyřídit celou žádost o podpůrné opatření. Pokud žádost o podpůrné opatření vyřizuje krajský úřad, použijí se ustanovení odstavce 1 a 2 obdobně. 
Pokud vyřizuje žádost o podpůrné opatření krajský úřad, nemusí šetření bytové situace provádět jen „krajský“ sociální pracovník, ale krajský úřad může požádat o provedení šetření kontaktní místo. Důvodem je nejen nedostatek sociálních pracovníků na některých krajských úřadech, ale také výtečná znalost místního prostředí ze strany obecních sociálních pracovníků. Tato věta je zvláštním ustanovením k § 13 odst. 1 větě první správního řádu. Navrhuje se totiž stanovit, že krajský úřad může požádat o provedení šetření kontaktní místo, aniž by musel dojít k závěru, že tento úkon může provést pouze s obtížemi nebo s neúčelnými náklady. V takovém případě předává opis záznamu o šetření (v souladu s odstavcem 5 větou poslední) opět kontaktní místo.
K odst. 2
Sociální pracovník provede o šetření záznam v evidenci tím, že v uživatelském rozhraní evidence vyplní příslušné kolonky a následně potvrdí provedení záznamu v evidenci (samozřejmostí bude možnost průběžně si uložit rozepsaný záznam). O provedení záznamu bude evidencí vyrozuměno kontaktní místo, které opis záznamu zašle (ať už v listinné, nebo elektronické podobě) žadateli.
K § 16
K odst. 1
Kontaktní místo bude v první řadě na základě shromážděných podkladů vyhodnocovat, zda je žadatel osobou v bytové nouzi. Toto vyhodnocení provádí kontaktní místo, popřípadě krajský úřad při odvolání proti rozhodnutí obsahujícímu výrok, že žadatel představuje neodůvodnitelnou zátěž systému podpory bydlení podle tohoto zákona. V případě zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření může ten, kdo osobě s tímto údajem poskytne podpůrné opatření, žádat při splnění dalších podmínek o příspěvek na poskytování tohoto podpůrného opatření (vizte část šestou návrhu zákona).
K písm. a)
Za osoby v bytové nouzi budou považovány osoby vymezené v písm. a) bodech 1 až 3. V těchto bodech se v podstatě navrhuje vymezit obsah pojmu osoba v bytové nouzi s drobnými odchylkami od evropské typologie bezdomovství a vyloučení z bydlení ETHOS, jak je mj. popsána v Koncepci sociálního bydlení České republiky 2015-2025.
Podle typologie ETHOS se jedná zejména o osoby zcela bez bydlení (osoby přežívající venku, osoby přežívající v noclehárně), bez bytu (osoby v ubytovnách, osoby před opuštěním instituce, ubytovací zařízení), s nejistým bydlením (osoby ohrožené vystěhováním, osoby ohrožené domácím násilím) a s nevyhovujícím bydlením (osoby žijící v provizorních a neobvyklých stavbách, osoby žijící v nevhodném bydlení, osoby žijící v přelidněném bytě).
Vzhledem k tomu, že potřebu bydlet (bytovou potřebu) mají pouze fyzické osoby, rozumí se samo sebou, že osobami v bytové nouzi mohou být pouze fyzické osoby. Proto není nezbytné toto výslovně stanovit.
Pro bližší vysvětlení pojmu vyhovující bydlení vizte § 2 a jeho odůvodnění.
Skutečnost, že někdo (v danou chvíli) nemá vyhovující bydlení, ještě neznamená, že je nutně v bytové nouzi. Tak například základním funkčním standardem bytu podle přílohy č. 2 bodu 2 je mimo jiné i vybavení bytu varnou deskou. Pokud se varná deska rozbije, nelze hovořit o vyhovujícím bydlení [vizte § 2 písm. c), a přílohu č. 3 bod 2]. Přesto se ten, komu se varná deska v bytě rozbila, typicky nestane osobou v bytové nouzi, neboť bude mít zpravidla možnost opatřit si vyhovující bydlení tím, že si koupí novou varnou desku. Rovněž ten, kdo z nějakého důvodu nemá v bytě umyvadlo, není v bytové nouzi, dokud má možnost umyvadlo zakoupit a v bytě jej instalovat.
Slova „bez možnosti opatřit si vlastním přičiněním vyhovující bydlení“ zjednodušeně řečeno znamenají, že osobou v bytové nouzi je ten, kdo si bez další pomoci nedokáže sehnat vyhovující bydlení.
Předpokládá se rovněž zohledněné příjmového kritéria, a to prostřednictvím metodiky. Limit čistého měsíčního příjmu může být stanoven jako maximální hodnota čistého příjmu 6. decilu populace. Limity se přepočítávají podle metodiky OECD pro výpočet spotřebních jednotek: tato metoda přiřazuje váhu všem členům domácnosti (a poté je sečte, aby se dospělo k ekvivalentní velikosti domácnosti): 1,0 první dospělé osobě; 0,5 druhé a každé další osobě starší 14 let; 0,3 každému dítěti mladšímu 14 let. Započítávají se všechny příjmy domácnosti včetně dávek na bydlení, naopak se odečítají případné platby vyplývající z exekuce nebo insolvence. Příjem 6. decilu je odvozen od deklarovaných příjmů šetření EU-SILC a v metodice kontaktního místa bude upraven o míru inflace předchozího roku. 
Výhodou metodiky je možnost flexibilních úprav nebo doplnění podle zkušeností z území nebo podle nových poznatků z oboru sociálních věd, včetně ekonomie. Pokud by tedy byly zjištěny aplikační potíže, lze zahrnout další podrobnosti o výkladu pojmu buď do nezávazné metodiky, nebo přímo do směrnice MMR, která by byla podle § 61 odst. 2 písm. b) bodu 1 zákona o obcích a obdobných ustanovení zákona o hlavním městě Praze a zákona o krajích závazná i pro kontaktní místa a krajské úřady.
Příjmové kritérium však nelze aplikovat bezvýhradně, v bytové nouzi totiž nemusejí být pouze osoby, které si nedokážou opatřit vyhovující bydlení na trhu z důvodu příliš nízkých příjmů. Může jít například také o osoby, které mají příjmy běžně postačující k dosažení standardního nájemního bydlení na trhu, ale pro které je takové nájemní bydlení fakticky nedostupné z důvodu diskriminace pro její (třeba i domnělý) etnický původ nebo pro její zdravotní postižení.
Důvody nemožnosti opatřit si vyhovující bydlení tedy mohou být objektivní i subjektivní povahy, přičemž může být v některých případech i sporné, zda je určitý důvod objektivní, či subjektivní, a často se bude jednat o kombinaci těchto důvodů.
Při ověřování možnosti opatřit si vyhovující bydlení bude věnována pozornost také kritériu trhu s bydlením, který je pro danou domácnost relevantní. Trhem se míní standardní tržní podmínky, nejedná se tedy typicky o obecní bydlení nebo o bydlení, kdy za případné dluhy nájemce ručí dobročinná organizace. Vzhledem k tomu, že drtivá většina bytů v České republice je nabízena za tržních podmínek, nikoliv na neziskovém základě nebo s podporou neziskového sektoru, musí být trh hlavním měřítkem možnosti opatřit si vyhovující bydlení.
Pro kontaktní místo je také mnohem méně spekulativní zhodnocení, zda má konkrétní osoba možnost opatřit si vyhovující bydlení na trhu (např. srovnáním jejích příjmů a výše nájemného u bytů, které odpovídají potřebám její domácnosti, popřípadě i se zohledněním systematické diskriminace na trhu s bydlením), než zhodnocení, zda by osoba nemohla získat vyhovující bydlení od obce nebo od soukromého subjektu, který bydlení poskytuje na nekomerčním základě.
Samozřejmě se musí jednat o trh určitým způsobem relevantní ve vztahu k dané osobě. Typicky tedy trh s byty s určitými vlastnostmi (typicky s dostatečně velkými byty) na určitém území (typicky v rozumné dojezdové vzdálenosti od pracoviště). Při vyhodnocování, zda je někdo osobou v bytové nouzi, bude kontaktní místo zkoumat situaci na území svého správního obvodu – bude tedy zjišťovat, zda má žadatel možnost opatřit si vyhovující bydlení na trhu v území správního obvodu kontaktního místa. Kontaktní místo by tedy nemělo nevyhovět žádosti o podpůrné opatření obyvatele Brna, který nemá možnost opatřit si v Brně vyhovující bydlení, s poukazem na to, že jeho v Brně nedostatečné příjmy jsou dostatečné k zajištění vyhovujícího bydlení v Osoblažském výběžku.
Dá se předpokládat, že se v souvislosti s výkladem bodu 1 rozvine obsáhlejší výkladová praxe usměrňovaná metodickým vedením Ministerstva pro místní rozvoj.
V písm. a) bodu 2 se navrhuje stanovit, že se za osobu v bytové nouzi bude považovat také osoba, které teprve hrozí, že se v následujících 3 měsících stane osobou v bytové nouzi podle bodu 1. Důvodem je snaha, aby právní úprava působila také preventivně, tedy dříve, než se do bytové nouze osoba skutečně propadne. Jedná se například o ohrožení ztrátou bydlení z důvodu hrozící demolice objektu či jiné objektivně doložitelné skutečnosti. Zároveň platí, že většinu ohrožených osob bude kontaktní místo odbavovat pomocí specializovaného poradenství (pomoc se řešením zadlužení, hledání bytu na trhu, doporučení čerpání dávky mimořádné okamžité pomoci), nikoli pomocí podpůrných opatření.
V písm. a) bodu 3 se dále navrhuje stanovit, že se za osobu v bytové nouzi bude považovat také osoba bez možnosti opatřit si vlastním přičiněním vyhovující bydlení nebo si vyhovující bydlení udržet, která má vyhovující bydlení v důsledku podpůrného opatření. Slovo „má“ je zde třeba vykládat ve smyslu „získala nebo si udržuje“. Zařazení tohoto bodu je důležité pro situace, kdy je potřeba prodloužit poskytování podpůrného opatření (vizte § 19, 20 a 97 an.).
K písm. b)
Písm. b) stanoví, že žádá-li žadatel o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření, bude kontaktní místo následně zkoumat, zda žadatel skutečně potřebuje k dosažení nebo udržení vyhovujícího bydlení, aby mu byly poskytovány bydlení s ručením, podnájemní bydlení nebo podporované obecní bydlení podle tohoto zákona. Způsob vyhodnocení této skutečnosti bude podrobně upraven v metodice pro kontaktní místa, popřípadě v závazné směrnici. Dojde-li kontaktní místo k závěru, že ano, údaj o potřebě bytového podpůrného opatření zapíše. (Výjimky stanoví odstavec 2 a § 17).
Obdobně se bude postupovat v případě žádosti o zápis údaje o potřebě asistence. Vzhledem k tomu, že pro podpůrné opatření asistence v bydlení není stanovené maximální časové omezení jejího čerpání financovaného příspěvkem, bude v případě, kdy podporovaná osoba již čerpala podpůrné opatření asistence 3 roky a žádala by o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření asistence na další období, upraven odlišný postup posuzování skutečnosti, zda je podpůrné opatření nezbytné pro dosažení nebo udržení vyhovujícího bydlení žadatele. Předpokládá se totiž, že tříletá podpora by měla být pro většinu domácností dostatečná a delší bezprostředně navazující poskytování asistence by mělo být umožněno pouze v případech hodných zvláštního zřetele.
Zápis údaje o potřebě podpůrného opatření je úkonem podle § 158 odst. 1 správního řádu.
O zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření bude žadatel vyrozuměn v souladu s § 22 odst. 1 do 15 dnů od provedení zápisu.
V rozsahu, ve kterém nejsou splněny podmínky pro zápis údaje o potřebě podpůrného opatření, kontaktní místo pro bydlení vydá rozhodnutí o neprovedení zápisu, změny nebo výmazu údajů (§ 25). Ve vztahu k žádosti o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření do evidence je nutné slova „v rozsahu“ vykládat tak, že pokud žadatel žádá zároveň o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření a o zápis údaje o potřebě asistence, ale splněny jsou pouze podmínky pro zápis jednoho z nich, kontaktní místo zapíše alespoň ten údaj, pro jehož zápis podmínky splněny jsou, a o neprovedení zápisu druhého údaje vydá rozhodnutí.
K zahájení správního řízení dochází z moci úřední, teprve pokud kontaktní místo vyhodnotí, že nejsou splněny podmínky pro zápis údaje o potřebě podpůrného opatření, kterého se žadatel svojí žádostí snaží dosáhnout. Jedná se o obdobný postup jako v případě zápisu do Seznamu výrobců podle § 22 a 25 zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností. (Žádostí o podpůrné opatření tedy není zahájeno správní řízení.)
Rozhodnutí o neprovedení zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření bude možné vydat jako první úkon v řízení, bude-li vydáno pouze na základě podkladů, které správnímu orgánu předložil účastník řízení (§ 148). To je pro kontaktní místo důležité zejména z toho důvodu, že nebude muset žadatele vyzvat, aby se v přiměřené lhůtě vyjádřil k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 3 věta první a § 39 správního řádu).
Odvolání proti rozhodnutí o neprovedení zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření nebude přípustné, s výjimkou těch případů, kdy součástí rozhodnutí bude i výrok, že žadatel představuje neodůvodnitelnou zátěž systému podpory bydlení (§ 17 odst. 2 věta poslední, § 149).
Nebudou-li splněny podmínky pro zápis údaje o potřebě podpůrného opatření, kontaktní místo vyhodnotí, zda je pro žadatele vhodné uplatnění zákonných nároků jako podání žádosti o dávku mimořádné okamžité pomoci k úhradě jednorázového výdaje spojeného s dosažením nebo udržením bydlení, podání žádosti o jinou dávku, podání žaloby na stanovení nebo zvýšení výživného apod. Pokud kontaktní místo sezná, že ano, poučí žadatele o možnosti uplatnit tyto nároky (např. o možnosti podat žádost o dávku mimořádné okamžité pomoci), případně mu doporučí využít specializované poradenství (§ 9).
Pokud fyzická osoba zažádá o zápis údaje o potřebě asistence a nezažádá o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření, ale kontaktní místo sezná, že potřebuje oba druhy podpůrných opatření, kontaktní místo zapíše do evidence jen údaj o potřebě asistence a v souladu se zásadami dobré správy upozorní úspěšného žadatele, že pokud podá žádost o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření do evidence, pravděpodobně by této žádosti bylo vyhověno. Zároveň samozřejmě kontaktní místo vysvětlí faktické výhody, které by byly spojeny se zápisem údaje o potřebě bytového podpůrného opatření – zejména výrazné zvýšení pravděpodobnosti, že mu některý z poskytovatelů podpůrných opatření poskytne bydlení s ručením, podnájemní bydlení nebo podporované obecní bydlení.
Omezení možnosti zapsat údaj o potřebě podpůrného opatření na základě nové žádosti podle § 20 je nutné chápat v tom smyslu, že se rozlišuje žádost o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření a žádost o zápis údaje o potřebě asistence. Ve vztahu k ustanovení § 20 se jedná o dva různé druhy žádosti. To znamená, že fyzické osobě bude moci být zapsán údaj o potřebě bytového podpůrného opatření, přestože od doby vyřízení její žádosti o zápis údaje o potřebě asistence nedošlo k podstatné změně okolností ani neuplynul stanovený čas.
Pokud naopak fyzická osoba zažádá o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření, ale nezažádá o zápis údaje o potřebě asistence, ale kontaktní místo sezná, že potřebuje oba druhy podpůrných opatření, kontaktní místo podle § 18 vyzve žadatele k doplnění žádosti o zápis údaje o potřebě asistence a stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu. Pokud žadatel ve stanovené lhůtě žádost nedoplní, neprovede kontaktní místo zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření a vydá o tom rozhodnutí. Rozhodnutí o neprovedení zápisu údaje o potřebě asistence samozřejmě kontaktní místo nevydává, neboť o takový zápis ani nebylo požádáno. (Vizte také § 18 a níže jeho odůvodnění.)
Zápisem údaje o potřebě podpůrného opatření do evidence se žadatel stává potřebným. Tato legislativní zkratka pro osobu, u níž je evidenci zapsán údaj o potřebě podpůrného opatření, je zavedena v § 19 odst. 2.
Zapisuje-li kontaktní místo údaj o potřebě bytového podpůrného opatření a žádá-li žadatel také o zápis údaje o příslušnosti svojí nebo jiného člena svojí domácnosti k některé ze skupin nebo podskupin zvláště zranitelných osob podle přílohy č. 4 [§ 13 písm. d)], musí kontaktní místo vyhodnotit, jestli je žadatel nebo jiný člen jeho domácnosti skutečně příslušníkem takové skupiny. Pokud ano, zapíše tento údaj do evidence. Pokud ne, zápis tohoto údaje neprovede a vydá o tom rozhodnutí (§ 25). Také v případě těchto rozhodnutí se použije § 148 o možnosti vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení a § 149 o nepřípustnosti odvolání.
Při zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření bude nezbytné zajistit, aby se údaje o členech žadatelovy domácnosti shodovaly se skutečností. Kontaktní místo tyto údaje do evidence zapíše, případně i z evidence vymaže, v souladu se svými zjištěními, aniž by se muselo řídit údaji uvedenými v žádosti o podpůrné opatření. Půjde-li o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření, bude to platit i pro údaj o specifických potřebách žadatele nebo jiného člena jeho domácnosti podle přílohy č. 2. 
Počet členů žadatelovy domácnosti bude totiž relevantní nejen pro přestěhování žadatele a ostatních členů jeho domácnosti do vhodného bytu, ale také pro poskytování asistence a její zprostředkování, resp. koordinaci jejího poskytování kontaktním místem. Kontaktní místo např. bude moci zprostředkovat poskytování asistence poskytovatelem asistence, který se zaměřuje na pomoc rodinám s více dětmi, případně naopak poskytovatelem asistence, který se zabývá zejména pomocí osamělým seniorům. Specifické potřeby podle přílohy č. 2 budou však relevantní pouze pro vyhodnocování vhodnosti bytu, kam by se měl potřebný s ostatními členy svojí domácnosti přestěhovat (srov. § 3). Proto se specifické potřeby podle přílohy č. 2 budou sledovat pouze v případě, kdy má být zapsán nebo kdy již bude zapsán údaj o potřebě bytového podpůrného opatření.  
Zápis na základě zjištění kontaktního místa bude nezbytný k zajištění souladu údajů v evidenci se skutečností, který zase bude nezbytný pro to, aby byli lidé zabydlováni do bytů, které pro ně budou vhodné, případně aby jim byla vhodným způsobem poskytována asistence. Lze si představit případy, kdy žadatel uvede jako člena své domácnosti osobu, která jím není, s cílem zvýšení svých šancí na získání vyhovujícího bydlení. Takové podvodné jednání by mělo být zjistitelné řádným provedením šetření bytové situace (§ 15), případně provedením jiných důkazů, které vyvrátí tvrzení o blízkém vztahu dané osoby k žadateli.
Pokud však kontaktní místo nebude mít pochybnosti o pravdivosti údajů uvedených žadatelem, samozřejmě nebude muset provádět šetření bytové situace ani jiné důkazy a svá zjištění bude moci opírat toliko o žádost o podpůrné opatření.
Kontaktní místo sice při provádění zápisů a výmazů podle § 16 odst. 1 nebude vázáno údaji, které žadatel v souladu s § 13 písm. b) a c) uvedl v žádosti o podpůrné opatření, ale dá se předpokládat, že kontaktní místo bude považovat údaje uvedené v žádosti za dobrý výchozí bod pro další úvahy o složení žadatelovy domácnosti a o specifických potřebách podle přílohy č. 2 jejích členů.
Zápisy a výmazy těchto údajů jsou úkony podle § 158 odst. 1 správního řádu. 
O zápisu, změně nebo výmazu těchto údajů v souvislosti s vyhověním žádosti o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření bude žadatel vyrozuměn podle § 22 odst. 1 do 15 dnů od provedení zápisu, změny nebo výmazu. Podle § 22 odst. 2 však budou žadateli sděleny i ty údaje podle § 18 písm. b) až d), které jsou v evidenci vedeny, ale k jejichž zápisu, změně nebo výmazu nyní nedošlo.
K odst. 2
Navrhuje se stanovit, že kontaktní místo pro bydlení zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření neprovede, pokud je žadatelem osoba, které byly v bezprostředně předcházejících 2 letech před podáním žádosti poskytováno bydlení s ručením, podnájemní bydlení nebo podporované obecní bydlení, na které byly přiznány příspěvky podle tohoto zákona, a k ukončení poskytování tohoto podpůrného opatření došlo dohodou uzavřenou se žadatelem nebo z důvodů na straně žadatele.
Důvody na straně žadatele mohou být např. vypovězení nájmu pronajímatelem pro neplacení nájemného žadatelem (v té době v postavení podporované osoby), nebo vypovězení nájmu žadatelem, aniž by pronajímatel porušoval svoje povinnosti. Důvodem na straně žadatele však může být také neuzavření nové nájemní smlouvy podle § 46 nebo 57 nebo podnájemní smlouvy podle § 52 nebo neprodloužení doby nájmu nebo podnájmu podle těchto smluv, pokud k nim došlo z důvodu na straně podporované osoby, pro který by bylo možné nájem nebo podnájem vypovědět (vizte § 73 odst. 2). Takovým důvodem by byl zejména dluh žadatele na nájemném, resp. podnájemném, pro který by bylo možné nájem nebo podnájem vypovědět. Důvody skončení poskytování bydlení s ručením, podnájemního bydlení a podporovaného obecního bydlení bude moci kontaktní místo zjistit z údajů uložených v evidenci podle § 73 odst. 3. Ustanovení je vedeno snahou o efektivní využití kapacit systému podpory bydlení. Zároveň se jeví jako spravedlivé, aby byli v systému podpory bydlení upřednostněni lidé, kterým ještě nebylo poskytnuto podpůrné opatření nebo kterým podpůrné opatření poskytnuto bylo a nezapříčinili případné předčasné ukončení jeho poskytování.
Toto ustanovení se samozřejmě nevztahuje na případy změny vhodného bytu (§ 96).
Navrhuje se stanovit, že se věta první nepoužije, představuje-li pro žadatele nebo jiného člena jeho domácnosti nedostatek vyhovujícího bydlení bezprostřední ohrožení jejich života nebo zdraví a v jiných případech hodných zvláštního zřetele. 
V prvním případě zájem na ochraně života a zdraví převáží nad zájmem o co nejefektivnější využití nabídky podpůrných opatření. Zdravotní péče navíc bývá poměrně nákladná, a proto se i z čistě ekonomického hlediska může vyplatit, pokud společnost „dá druhou šanci“ osobě, která by ji jinak nedostala. 
Mezi případy hodné zvláštního zřetele se může řadit například situace, kdy jsou členy domácnosti děti, u kterých by hrozilo umístění do náhradní rodinné nebo ústavní péče mimo jiné z důvodu nedostatku vyhovujícího bydlení. 
K § 17
Stanoví se pravidla pro zohlednění neodůvodnitelné zátěže. Ustanovení odkazuje na právní úpravu neodůvodnitelné zátěže v zákoně o pomoci v hmotné nouzi.  V případě bodového hodnocení mezi 11 a 19 body se vydává rozhodnutí o tom, že žadatel představuje neodůvodnitelnou zátěž pro systém podpory bydlení, a o neprovedení zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření. Proti takovému rozhodnutí je přípustné odvolání. 
K § 18
K odst. 1
Kontaktní místo pro bydlení vyzve žadatele o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření k doplnění žádosti o podpůrné opatření také o žádost o zápis údaje o potřebě asistence, pokud budou splněny předpoklady pro zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření, pokud dojde k závěru, že je asistence nezbytná pro udržení vyhovujícího bydlení žadatele, a pokud žadatel dosud o zápis tohoto údaje nepožádal. Předpoklady pro zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření jsou uvedeny v § 16. 
K odst. 2
Kontaktní místo pro bydlení poskytne žadateli přiměřenou lhůtu k doplnění žádosti a poučí jej o následcích nedoplnění žádosti v dané lhůtě, kterými jsou neprovedení zápisu údaje o potřebě kteréhokoli podpůrného opatření a vydání rozhodnutí o tomto.
Je-li u potřebného zapsán údaj o potřebě asistence, znamená to, že poskytovateli nemůže být přiznán příspěvek na poskytování bydlení s ručením, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení, pokud zároveň potřebný neuzavřel smlouvu o poskytování asistence.
Ustanovení je vedeno snahou o efektivní využití kapacit systému podpory bydlení – je neúčelné a nehospodárné podporovat poskytování bydlení s ručením, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení někomu, kdo odmítá asistenci v bydlení, kterou ale potřebuje k udržení tohoto vyhovujícího bydlení.
K § 19
K odst. 1
Doba platnosti zápisu se stanoví na 1 rok. Jedná se o dobu, během které by mělo být možné najít poskytovatele podpůrného opatření a vyřídit případnou žádost o příspěvek na poskytování podpůrného opatření. Zároveň se jedná o dobu, během níž není tolik pravděpodobná podstatná změna okolností žadatele-potřebného.
K odst. 2
Navrhuje se zavést pojem potřebný. Tím má být osoba, u níž je v evidenci podpory bydlení zapsán údaj o potřebě podpůrného opatření.
Údajem o potřebě podpůrného opatření může být údaj o potřebě bytového podpůrného opatření, tedy údaj o potřebě poskytování bydlení s ručením, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení k dosažení nebo udržení vyhovujícího bydlení, nebo údaj o potřebě asistence, tedy údaj o potřebě poskytování asistence k udržení vyhovujícího bydlení.
Postup pro zápis údaje o potřebě podpůrného opatření se navrhuje stanovit v části třetí. Tento údaj se zapisuje na dobu 1 roku. Potřebný však může zažádat o prodloužení této doby (§ 19) nebo si podat novou žádost o zápis tohoto údaje (§ 20).
Pro přehlednost na tomto místě uvádíme přehled označení jednotlivých osob v textu zákona a provazby těchto pojmů:
· Osoba, které bylo poskytnuto poradenství (adresát poradenství v § 8 a 9)
· Osoba v bytové nouzi (§ 16) = pojem jako takový není v textu zákona vymezen, ale jedná se o osobu bez vyhovujícího bydlení a bez možnosti opatřit si vyhovující bydlení na trhu. Za osobu v bytové nouzi se dále považuje osoba, jíž hrozí, že se v následujících 3 měsících stane osobou v bytové nouzi, jakož i osoba bez možnosti si vyhovující bydlení na trhu opatřit nebo udržet, která má vyhovující bydlení v důsledku podpůrného opatření. 
· Žadatel = osoba podávající žádost o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření. Takto je označována během vyřizování její žádosti. 
· Potřebný (§ 19) = osoba, u které je v evidenci zapsán údaj o potřebě podpůrného opatření. V okamžiku zápisu do evidence se jedná o osobu v bytové nouzi, neboť jedním z předpokladů pro zápis údaje o potřebě podpůrného opatření je právě skutečnost, že je žadatel osobou v bytové nouzi.
· Osoba zvláště zranitelná (§ 4) = osoba, která přísluší nejméně k jedné ze skupin osob podle přílohy č. 4 k návrhu zákona [§ 4 písm. a)], nebo
· má u sebe v evidenci zapsán údaj o potřebě bytového podpůrného opatření nepřetržitě nejméně po dobu 3 let, aniž by u ní byl v evidenci v posledních 3 letech zapsán údaj o poskytování bydlení s ručením, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení [§ 4 písm. b)].
·  Podporovaná osoba = osoba, které je poskytováno podpůrné opatření.
Navrhuje se stanovit, aby Ministerstvo pro místní rozvoj jako správce a provozovatel informačního systému podpory bydlení potřebného v dostatečném předstihu upozornilo prostřednictvím automatické zprávy zasílané informačním systémem na konec platnosti zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření, pokud je mu známa adresa elektronické pošty potřebného (tj. e-mailová adresa). Doba 80 dní by měla být dostatečná k vyřízení případné žádosti o prodloužení doby platnosti zápisu nebo k vyřízení nové žádosti o podpůrné opatření.
K odst. 3 až 5
Navrhuje se stanovit pravidla pro prodloužení doby platnosti zápisu o potřebě podpůrného opatření. 
O prodloužení doby platnosti zápisu může potřebný požádat nejdříve tři měsíce před uplynutím doby platnosti předchozího zápisu.
Dobu platnosti zápisu prodlužuje kontaktní místo pro bydlení příslušné dle § 29. 
Kontaktní místo žádosti vyhoví a prodlouží platnost zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření o další 1 rok, a to i opakovaně, pokud nedošlo ke změně okolností, za kterých byl zápis v evidenci proveden, tedy pokud se nezlepšila situace žadatele natolik, že není v bytové nouzi nebo že mu pro překonání nebo odvrácení bytové nouze budou stačit mírnější formy pomoci (např. specializované poradenství).
Ustanovení o vyřízení žádosti o podpůrné opatření se použijí obdobně. To platí např. pro provedení šetření bytové situace, pro zohlednění neodůvodnitelné zátěže apod.
Žádost o prodloužení doby platnosti zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření se podává na formuláři, který stanoví ministerstvo vyhláškou. Tyto formuláře budou mít jak listinnou, tak elektronickou podobu. Díky formulářovému podání se sníží počet vadných žádostí, a tedy i výzev k doplnění žádosti. Formulářová podání také usnadní práci úředním osobám vyřizujícím tyto žádosti, neboť budou údaje ve formulářovém podání přehledně rozčleněny.
Pokud dobu platnosti zápisu nebude možné prodloužit, považuje se žádost za novou žádost o podpůrné opatření.
K § 20
K odst. 1 a 2
Navrhuje se stanovit pravidla pro zápis údaje o potřebě podpůrného opatření na základě nové žádosti o podpůrné opatření. Podstatnou změnu okolností je nutné chápat jako změnu, která by mohla vést k zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření, přestože byl zápis takového údaje dříve odepřen. Může jít o situaci, kdy se žadatel stal osobou v bytové nouzi (např. přišel o vyhovující bydlení nebo došlo k podstatné změně příjmové nebo zdravotní situace, které mají přímé dopady na jeho možnost opatřit si vyhovující bydlení na trhu). Nejedná se o případy, které lze řešit prostřednictvím žádosti o provedené změny údaje (podle § 21).
Omezení podle § 20 je pak nutné chápat v tom smyslu, že se rozlišuje žádost o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření a žádost o zápis údaje o potřebě asistence. Ve vztahu k ustanovení § 20 se jedná o dva různé druhy žádosti. To znamená, že fyzická osoba bude moci být zapsán údaj o potřebě bytového podpůrného opatření, přestože od doby vyřízení její žádosti o zápis údaje o potřebě asistence nedošlo k podstatné změně okolností ani neuplynul stanovený čas.
Pokud tedy např. fyzická osoba zažádá o zápis údaje o potřebě asistence a nezažádá o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření, ale kontaktní místo sezná, že potřebuje oba druhy podpůrných opatření, kontaktní místo zapíše do evidence jen údaj o potřebě asistence a v souladu se zásadami dobré správy upozorní žadatele (nyní již potřebného), že pokud podá žádost o zápis údaje o potřebě bytového podpůrného opatření do evidence, pravděpodobně by této žádosti bylo vyhověno. Zároveň by samozřejmě kontaktní místo vysvětlilo potřebnému faktické výhody, které by byly spojeny se zápisem údaje o potřebě bytového podpůrného opatření – zejména výrazné zvýšení pravděpodobnosti, že mu některý z poskytovatelů podpůrných opatření poskytne bydlení s ručením, podnájemní bydlení nebo podporované obecní bydlení.
K odst. 3
Žádost o podpůrné opatření lze samozřejmě podat i u jiného kontaktního místa, než které vyřizovalo žádost předchozí. Musí být však dána místní příslušnost kontaktního místa buď základní [podle § 11 odst. 1 písm. d) správního řádu], nebo doplňková (podle § 14).
Žádost se nepovažuje za novou žádost, je-li podávána jinému kontaktnímu místu. To se netýká situace, kdy by byly žádosti podány kontaktním místům v hlavním městě Praze nebo ve stejném územně členěném statutárním městě.
K § 21
K odst. 1
Potřebný, tedy osoba, u níž je v evidenci veden údaj o potřebě podpůrného opatření, může požádat o provedení změny údajů podle § 13 odst. 1 písm. b) až d). Žádostí o provedení změny údajů se rozumí i žádost o zápis nového údaje a žádost o výmaz již zapsaného údaje.
Pod provedením změny je třeba chápat zápis údaje, výmaz údaje nebo kombinaci obojího (výmaz neaktuálního údaje a jeho nahrazení zápisem aktuálního údaje).
Striktně vzato by měla být stanovena povinnost oznámení změny ve složení žadatelovy domácnosti a změny ve specifických potřebách potřebného nebo jiného člena jeho domácnosti podle přílohy č. 2. Stanovení sankcí za porušení takové povinnosti však nebylo vyhodnoceno jako vhodné, a proto by norma ukládající takovou povinnost byla toliko normou imperfektní. Pro zachování co největší jednoduchosti textu bylo proto sdělení změny ve složení žadatelovy domácnosti nebo změny specifických potřeb formulováno jako možnost, nikoliv jako povinnost.
K odst. 2
Skutečnost, které se změna týká, je potřebný povinen doložit. 
Například příslušnost potřebného ke skupině nebo podskupině zvláště zranitelných osob podle přílohy č. 4 kontaktní místo zapíše, pouze pokud je potřebný skutečně příslušníkem takové skupiny. Proto se od potřebného vyžaduje doložení příslušnosti k takové skupině. Je-li to nezbytné pro zjištění stavu věci, provede kontaktní místo šetření o této skutečnosti, přičemž se § 15 použije obdobně.
K odst. 3
K písm. a)
Navrhuje se stanovit, že kontaktní místo provede na základě žádosti podle § 21 výmaz údaje o příslušnosti jeho nebo člena jeho domácnosti ke skupině nebo podskupině zvláště zranitelných osob, pokud o něj potřebný požádá. Je čistě v zájmu žadatele, aby byl v evidenci zapsán údaj o příslušnosti jeho nebo člena jeho domácnosti ke skupině nebo podskupině zvláště zranitelných osob podle přílohy č. 4.  S těmito zápisy se nepojí žádná přímá ani nepřímá omezení pro potřebného. Proto kontaktní místo provede výmaz těchto údajů vždy, když o to potřebný požádá, neboť není důvod předpokládat, že si potřebný žádostí o výmaz těchto údajů bude bezdůvodně škodit. O výmazu bude žadatel vyrozuměn podle § 22 odst. 1.
K písm. b)
Kontaktní místo provede jinou změnu (zápis či výmaz) evidovaného údaje na základě žádosti potřebného, pokud se požadovaná změna shoduje se zjištěními kontaktního místa.  Toto ustanovení se týká žádosti:
- o zápis [nikoli výmaz, ten je upraven v písm. a)] údaje o tom, že potřebný nebo člen jeho domácnosti přísluší ke skupině nebo podskupině zvláště zranitelných osob podle přílohy č. 4 k tomuto zákonu,
- o zápis či výmaz údaje o členech svojí domácnosti a
- o zápis či výmaz specifické potřeby svojí nebo členů své domácnosti podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu.
Kontaktní místo tedy zkoumá, zda požadovaný zápis nebo výmaz údaje odpovídá skutečnosti, a pokud ano, změnu provede a vyrozumí o tom potřebného podle § 22 odst. 1. Pokud požadovaná změna skutečnosti neodpovídá, kontaktní místo změnu údaje neprovede a vydá o tom rozhodnutí (§ 25). Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat (§ 149). 
K odst. 4
Stanoví se postup pro změny zapsaných údajů, má-li k nim dojít bez žádosti potřebného, tedy v řízení zahájeném z moci úřední. Ani proti rozhodnutím podle tohoto odstavce není odvolání přípustné (§ 149).
K písm. a)
Stanoví se postup pro výmaz (nikoli zápis) údaje o příslušnosti ke skupině nebo podskupině zvláště zranitelných osob podle přílohy č. 4, má-li k takovému výmazu dojít bez žádosti potřebného.
O výmazu údaje o příslušnosti ke skupině nebo podskupině zvláště zranitelných osob podle přílohy č. 4 bez žádosti potřebného vydá kontaktní místo rozhodnutí.  
Platí tedy, že zapsat údaj podle § 13 písm. d) lze buď na žádost, která je součástí žádosti o podpůrné opatření [§ 13 písm. d) a § 16], nebo později na základě žádosti o změnu údaje [§ 21 odst. 1 a 3 písm. b)]. Žádosti o výmaz tohoto údaje kontaktní místo vždy vyhoví [§ 21 odst. 3 písm. a)]. O výmazu může však kontaktní místo rozhodnout i bez žádosti, pokud při své úřední činnosti zjistí, že daný údaj již skutečnosti neodpovídá [§ 21 odst. 4 písm. a)].
K písm. b)
Stanoví se postup pro změnu údajů (zápis či výmaz) o členech domácnosti potřebného a o specifických potřebách potřebného a jiných členů jeho domácnosti podle přílohy č. 2,
má-li k takové změně dojít bez žádosti potřebného. O takovém zápisu nebo výmazu vydá kontaktní místo rozhodnutí.
K § 22
K odst. 1
Navrhuje se stanovit pravidlo pro vyrozumění potřebného o zápisu, změně nebo výmazu údaje podle části třetí, s výjimkou výmazu údaje o potřebě podpůrného opatření z důvodu skončení jeho platnosti, pokud o nich nerozhodlo ve správním řízení. 
V případě takových zápisů, změn a výmazů údajů v evidenci kontaktní místo vyrozumí potřebného o zápisu, změně nebo výmazu údaje v evidenci do 15 dnů od jejich provedení. Potřebný totiž musí vědět, že kontaktní místo není nečinné a že skutečně zápis, změnu nebo výmaz provedlo. Zároveň toto vyrozumění může potřebný předložit poskytovateli, který může zvážit, zda mu poskytne podpůrné opatření, na což by mu mohl být přiznán příspěvek.
Jako příklad použití § 22 odst. 1 lze uvést fyzickou osobu, která je již z dřívějška zapsána v evidenci a u které jsou v evidenci zapsáni jako členové její domácnosti její manžel a dcera. V žádosti o podpůrné opatření zažádá podle § 13 písm. a) o zápis údaje o potřebě asistence, podle § 13 písm. b) pak uvede jako jiného člena svojí domácnosti pouze svého manžela, protože její dcera opustila společnou domácnost. Kontaktní místo dojde k závěru, že jsou splněny podmínky pro zápis údaje o potřebě asistence a podle § 16 odst. 1 tento údaj zapíše. Zároveň dojde kontaktní místo k závěru, že v domácnosti společně žijí skutečně pouze žadatelka a její manžel, a proto vymaže z evidence dceru, která byla do té chvíle v evidenci zapsána jako jiný člen žadatelčiny domácnosti. Jelikož oba tyto úkony provede kontaktní místo v souladu se žádostí (zápis údaje na žádost žadatelky, výmaz dcery v souladu s údaji uvedenými v žádosti), nevydává o nich kontaktní místo rozhodnutí a použije se § 22 odst. 1. Kontaktní místo poté vyrozumí žadatelku, nyní zároveň potřebnou, o zápisu údaje o potřebě asistence a o výmazu její dcery jako jiného člena její domácnosti. Vyrozumění bude obsahovat samozřejmě nejen sdělení skutečnosti, že k zápisu a k výmazu došlo, ale také datum, kdy byly provedeny. Zároveň podle § 22 odst. 2 budou žadatelce zrekapitulovány veškeré aktuální údaje, které o ní jsou v evidenci vedeny – mimo jiné si tedy žadatelka ověří, že její manžel je skutečně i nadále v evidenci veden jako člen její domácnosti.
(Kdokoliv však bude moci požádat kterékoliv kontaktní místo o výpis údajů, které jsou o něm v evidenci vedeny, a to podle článku 15 odst. 1 a 3 GDPR, popřípadě si tyto údaje sám bude moci zjistit prostřednictvím portálového řešení podle § 11 odst. 1 zákona o právu na digitální služby.)
Lhůta 15 dnů se jeví jako dostatečná k doručení vyrozumění pomocí fikce doručení podle § 24 odst. 1 správního řádu. Kratší doba by v tomto ohledu byla problematická, neboť by v řadě případů nebylo možné lhůtu pro vyrozumění dodržet.
K odst. 2
Navrhuje se stanovit, že kontaktní místo současně s vyrozuměním podle odstavce 1 nebo s doručením rozhodnutí podle této části sdělí potřebnému nebo žadateli také veškeré aktuální údaje, které jsou o nich a o jiných členech jejich domácnosti v evidenci vedeny.
Navrhované ustanovení zajistí, aby potřebný (nebo žadatel) získal povědomí o aktuálních údajích vedených o něm a o členech jeho domácnosti v evidenci, aniž by musel žádat kontaktní místo podle čl. 15 odst. 1 a 3 GDPR o výpis těchto údajů nebo se přihlašovat do evidence, kde mu budou tyto údaje zpřístupněny [§ 11 odst. 1 zákona o právu na digitální služby, nejpozději od 1. ledna 2030, vizte § 154 odst. 2 písm. a)].
Informace předané kontaktním místem může potřebný také předložit poskytovateli podpůrných opatření, aby jej přesvědčil o tom, že má poskytovat podpůrné opatření právě jemu. 
K § 23
Navrhuje se postavit na jisto, že účastníkem řízení podle této části je pouze žadatel, nikoli členové jeho domácnosti uvedení v žádosti o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření.
Údaje vztahující se ke členům domácnosti potřebného, jejich specifickým potřebám a případně zvláštní zranitelnosti, jsou v evidenci vždy zapsané jako údaje „náležející“ potřebnému, který o jejich zápis požádal. 
Jedná se o podobný přístup jako v zákoně o pomoci v hmotné nouzi, kdy společně posuzované osoby také nejsou účastníky řízení. Tím je pouze žadatel.
K § 24
Žádost podle části třetí se podávají na formuláři, který stanoví ministerstvo vyhláškou. Tyto formuláře budou mít jak listinnou, tak elektronickou podobu. Díky formulářovému podání se sníží počet vadných žádostí, a tedy i výzev k doplnění žádosti. Formulářová podání také usnadní práci úředním osobám vyřizujícím tyto žádosti, neboť budou údaje ve formulářovém podání přehledně rozčleněny. Dá se předpokládat, že velká část žadatelů svoji žádost podá osobně na pracovišti kontaktního místa, přičemž jim úředníci kontaktního místa budou pomáhat s vyplněním formuláře.
Pokud podání nebude učiněno stanoveným způsobem a tato vada podání nebude ve stanovené lhůtě odstraněna, správní orgán se podáním nebude dále zabývat (§ 147).
K § 25
Navrhuje se stanovit, v jakých případech v části třetí se vydává rozhodnutí ve správním řízení. 
Rozhodnutí může být vydáno jako první úkon v řízení, bude-li vydáno pouze na základě podkladů, které správnímu orgánu předložil účastník řízení (§ 148).
Proti rozhodnutí podle části třetí není odvolání přípustné, ledaže jde o rozhodnutí obsahující výrok, že žadatel představuje neodůvodnitelnou zátěž systému podpory bydlení podle tohoto zákona (§ 149). 
K § 26
K odst. 1
Navrhuje se stanovit, že bytu se do evidence zapisuje na žádost poskytovatele s pověřením k poskytování bydlení s ručením a podnájemního bydlení nebo poskytovatele s pověřením k poskytování podporovaného obecního bydlení.
Na poskytování bydlení s ručením, podnájemního bydlení a podporovaného obecního bydlení budou přiznány příspěvky pouze v případě, že byt, v souvislosti, s nímž se dané podpůrné opatření poskytuje, není v evidenci zapsán jako nezpůsobilý byt (§ 89 odst. 1 – způsobilost bytů zapsaných v evidenci se presumuje).
K odst. 2
Údaje vyplňované v žádosti o zápis bytu do evidence slouží k jednoznačné identifikaci bytu, k získání základní představy o podobě a vnitřním uspořádání bytu a ke spárování bytů a potřebných.
Obrat „identifikace jednotky, která byt zahrnuje, nebo která je bytem,“ vychází z dvojího pojetí jednotky. Jednotky vymezené podle již zrušeného zákona o vlastnictví bytů jsou byty – vizte § 2 písm. h) zákona o vlastnictví bytů. Jednotky vymezené podle současného občanského zákoníku byty zahrnují – vizte § 1159 občanského zákoníku.
Při výkladu pojmu podlahová plocha se bude vycházet z ustáleného výkladu předpisů stavebního práva, které pojem podlahová plocha užívají bez podrobnějšího zákonného vymezení. Do podlahové plochy bytu se nezahrnují stavební plochy (plochy nosných, dělicích nebo jiných konstrukcí – sloupy, pilíře, příčky, komíny), plochy prostor, které nejsou místností (balkón, terasa, lodžie, půda) nebo které jsou mimo byt (komora nebo sklep přístupné ze společné chodby).
Údaj o dispozicích bytu bude uváděn zažitým 1kk, 1+1, 2kk, 2+1, 3kk, 3+1 atd. Dispozici bytu žadatel zaškrtne v uživatelském rozhraní evidence z nabídky, pro případy méně typicky řešených bytů bude možné uvést také údaj vlastní, např. 6+2 nebo 5kk+1.
Fotodokumentace bytu označuje souhrn fotografií, z nichž si lze učinit představu o podobě bytu a o jeho stavu. Nepředpokládá se, že by součástí žádosti byly videozáznamy.
Není-li vlastníkem bytu žadatel, musí žadatel předložit i souhlas vlastníka bytu se zápisem, aby nebyly do evidence zapisovány byty proti vůli jejich vlastníků.
K odst. 3
Navrhuje se stanovit, že společně se žádostí o zápis bytu do evidence bude možné požádat o zápis údaje, že byt vyhovuje některé ze specifických potřeb podle přílohy č. 2. Není vhodné, aby žadatel musel u každého bytu vyhodnocovat, zda náhodou specifickým potřebám podle přílohy č. 2 vyhovuje, a aby kontaktní místo u každé žádosti o zápis bytu do evidence muselo zkoumat, zda byt náhodou specifickým potřebám podle přílohy č. 2. Takový přístup by znamenal nadměrnou zátěž jak poskytovatelů, tak kontaktních míst.
K § 27
Věcně příslušným pro vyřízení žádosti o zápis bytu je kontaktní místo pro bydlení, neboť má nejlepší předpoklady provést ohledání bytu před tím, než byt zapíše do evidence, nebo než odepře zápis bytu do evidence. Místní příslušnost kontaktního místa je dána § 11 odst. 1 písm. b) správního řádu, tedy místem, kde se byt nachází.
K § 28
Na tomto místě je pro přehlednost uvedeno stručné shrnutí postupu při zápisu bytu do evidence:
Byt se do evidence zapisuje na žádost poskytovatele se základním pověřením k poskytování bydlení s ručením a podnájemního bydlení, poskytovatele s rozšířeným pověřením k poskytování bydlení s ručením a podnájemního bydlení, nebo poskytovatele s pověřením k poskytování podporovaného obecního bydlení.
Přinejmenším zpočátku se postupuje podle části čtvrté správního řádu a nejedná se tedy o správní řízení. 
Je-li to nezbytné, vyzve kontaktní místo žadatele k doplnění žádosti či odstranění vad (§ 37 odst. 3 správního řádu). Je-li to potřeba ke zjištění stavu věci, obstará si kontaktní místo další podklady, např. ohledáním na místě.
Kontaktní místo byt do evidence zapíše, pokud
a) je žádost o zápis bytu do evidence úplná,
b) je byt způsobilým bytem,
c) poskytování podpůrného opatření v souvislosti s bytem nezhorší míru sociálního a prostorového vyloučení v oblasti, kde se byt nachází. 
Pokud kontaktní místo zjistí, že údaje podle § 26 odst. 2 písm. c) až g) uvedené v žádosti neodpovídají skutečnosti, budou do evidence zapsány v souladu se skutečností, aniž by bylo vydáváno rozhodnutí. (Neshoda těchto údajů se skutečností u těchto údajů není důvodem pro vydání rozhodnutí, že se byt do evidence nezapíše.) V případě zjevných nesprávností by to mohlo platit i pro údaje podle § 26 odst. 2 písm. a) a b), ale při vadném označení bytu bude obvykle na místě vyzvat žadatele, ať svoji žádost náležitě opraví, aby nemohly vzniknout pochybnosti o tom, který byt hodlá poskytovatel do evidence zapsat.
Správní řízení a správní rozhodnutí proběhnou, pouze pokud nejsou splněny předpoklady pro zápis bytu do evidence. V takovém případě kontaktní místo byt nezapíše a vydá o tom rozhodnutí. Rozhodnutí o neprovedení zápisu bytu bude možné vydat jako první úkon v řízení, bude-li vydáno pouze na základě podkladů, které správnímu orgánu předložil účastník řízení (§ 148). To je pro kontaktní místo důležité zejména z toho důvodu, že nebude muset žadatele vyzvat, aby se v přiměřené lhůtě vyjádřil k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 3 věta první a § 39 správního řádu).
Proti rozhodnutím podle části čtvrté není odvolání přípustné (§ 149).
Údaje o bytu v evidenci jsou následně podkladem pro rozhodnutí o žádosti o přiznání příspěvku poskytovateli [§ 89 odst. 1 písm. e) a § 89 odst. 2 písm. d)]. Toto rozhodnutí bude zpravidla vydávat krajský úřad, méně často ministerstvo nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí [§ 83].
K odst. 1
Vedle podání žádosti bez vad osobou, která je k tomu oprávněna (§ 26 odst. 1), se navrhují stanovit dva další předpoklady pro zápis bytu do evidence.
Prvním předpokladem je, že musí být byt způsobilým bytem (§ 3 a příloha č. 3).
Druhým předpokladem je, že případné poskytování podpůrného opatření v souvislosti s bytem nezhorší míru sociálního a prostorového vyloučení v oblasti, kde se byt nachází. Není přitom zohledňována pouze změna stavu podporované osoby, ale také zájmy sousedů bytů, ve kterých jsou podpůrná opatření poskytována. Cílem posouzení zhoršení míry sociálního a prostorového vyloučení v oblasti, kde se byt nachází, tak je i zajištění toho, aby se poskytování podpůrných opatření nekoncentrovalo do jednoho domu či oblasti, protože to by mohlo znamenat neúměrnou zátěž pro sousedy nebo konkrétní čtvrť apod. Za účelem správného posouzení tohoto předpokladu budou kontaktní místa pro bydlení vycházet ze směrnice vydané Ministerstvem pro místní rozvoj závazné pro kontaktní místa podle § 61 odst. 2 písm. b) zákona o obcích. 
Jsou-li splněny předpoklady pro zápis bytu do evidence, ale údaje podle § 26 odst. 2 písm. a) až g) uvedené v žádosti se neshodují se zjištěními kontaktního místa, kontaktní místo zapíše tyto údaje do evidence v souladu se svými zjištěními a rozhodnutí o tom nevydává. Pokud nejsou splněny předpoklady pro zápis bytu do evidence, kontaktní místo byt nezapíše a vydá o tom rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání (§ 149).
K odst. 2
Do evidence kontaktní místo zapíše v souladu se svými zjištěními údaje podle § 26 odst. 2 písm. a) až f). 
Do evidence kontaktní místo vloží i fotodokumentaci bytu podle § 26 odst. 2 písm. g) – obvykle to bude fotodokumentace, která byla součástí žádosti, ale kontaktní místo může do evidence vložit i fotodokumentaci vlastní, kterou pořídilo při ohledání věci (§ 54 správního řádu). 
Do evidence kontaktní místo zapíše v souladu se svými zjištěními údaje podle § 26 odst. 3, pokud žadatel o zápis takového údaje požádal a pokud se takový údaj shoduje se zjištěními kontaktního místa.
Dále kontaktní místo při zápisu bytu do evidence zapíše k bytu údaje o poskytovateli, který má v úmyslu v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření. Tímto poskytovatelem se v okamžiku zápisu bytu rozumí žadatel.
Údaj o úmyslu poskytovatele v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření je důležitý zejména ze dvou důvodů – jednak je takto zapsaný poskytovatel povinen oznamovat změnu údajů o bytu nebo o ztrátě způsobilosti bytu, jednak umožňuje kontaktnímu místu, aby se na poskytovatele obracelo ve snaze propojit potřebné s poskytovateli, kteří pro ně mají vhodné byty. Při zápisu bytu se jako poskytovatel, který má v úmyslu v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření, samozřejmě zapisuje ten poskytovatel, který žádost o zápis bytu do evidence podal.
Jelikož se při zápisu bytu zkoumá, zda je způsobilým bytem, nezapisuje se zvlášť údaj o tom, že se jedná o způsobilý byt. Pokud byt později přestane být způsobilým bytem, použije se postup pro zápis údaje o nezpůsobilosti bytu (vizte § 31). Způsobilost bytu zapsaného v evidenci se tedy presumuje, pokud u bytu není zapsán údaj o nezpůsobilosti, bude ho krajský úřad při rozhodování o přiznání příspěvku považovat za způsobilý byt.
K § 29
Není-li vlastník bytu žadatelem, například u podpůrných opatření poskytování bydlení s ručením nebo poskytování podnájemního bydlení, kontaktní místo jej vyrozumí o zápisu bytu do evidence nebo o vydání rozhodnutí, že se byt do evidence nezapíše. Samotné rozhodnutí se mu tedy nedoručuje, byť bude obsah rozhodnutí sdělen v oznámení, a není účastníkem řízení.  Cílem tohoto ustanovení je, aby byl vlastník bytu vždy informován o provedení či neprovedení zápisu. 
Žadatel se o zápisu bytu do evidence dozví tak, že v evidenci, do které bude mít přístup, uvidí byt, u něhož je zapsán jako poskytovatel, který má v úmyslu v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření. Dle § 182 odst. 2 písm. h) v přechodném období správní orgány nepoužívají informační systém podpory bydlení pro vyrozumění žadatele, poskytovatele nebo jiného správního orgánu ani pro sdělení důvodů o provedení nebo neprovedení určitého úkonu, žadatel (poskytovatel) tedy bude vyrozuměn standardními způsoby (doporučený dopis, datová schránka).
K § 30
K odst. 1
Poskytovatel, který má podle údaje v evidenci v úmyslu v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření, je povinen oznamovat kontaktnímu místu změny v údajích podle § 26 odst. 2 písm. b) až f) do 15 pracovních dnů ode dne, kdy změna nastala, nebo kdy byl do evidence zapsán údaj o jeho úmyslu poskytovat v souvislosti s bytem podpůrné opatření. Zároveň změnu údajů doloží.
Poskytovatel je také povinen oznámit, že skutečnosti přestal odpovídat údaj, že byt vyhovuje některé ze specifických potřeb podle přílohy č. 2 (§ 26 odst. 3). Lhůta pro oznámení je rovněž stanovena na 15 pracovních dnů. 
Pokud byt vyhovuje specifickým potřebám podle přílohy č. 2, může to poskytovatel oznámit. V takovém případě tuto skutečnost doloží. Takový postup se uplatní zřejmě v případech, kdy byt nebo společné prostory domu prošly patřičnými úpravami nebo kdy tento údaj dříve zapsán nebyl, ačkoliv zapsán být mohl.
K odst. 2
Kontaktní místo pro bydlení provede v evidenci změnu údajů podle § 26 odst. 2 písm. b) až f), pokud se oznámená změna údajů shoduje se skutečností. Pokud jsou podklady předložené poskytovatelem v oznámení přesvědčivé, vychází zjištění kontaktního místa pouze z nich. Pokud podklady přesvědčivé nejsou, kontaktní místo shromáždí další podklady pro vyhodnocení, zda změnu údajů provést. Pokud se oznámená změna údajů se skutečností neshoduje, kontaktní místo změnu údajů podle § 26 odst. 2 písm. b) až f) neprovede a vydá o tom rozhodnutí, proti kterému není přípustné odvolání.
Kontaktní místo provede změnu údajů a vydá o tom rozhodnutí také v případě, že samo dojde při své úřední činnosti k závěru, že údaje v evidenci neodpovídají skutečnosti nebo že jsou neúplné. Obdobné platí také pro zápis a výmaz údaje, že byt vyhovuje specifickým potřebám podle přílohy č. 2. Cílem ustanovení je zachování souladu údajů vedených v evidenci se skutečností. To je podstatné nejen pro rozhodování o přiznání příspěvku na správu nebo na poskytování podpůrného opatření krajským úřadem, ale také pro usnadnění koordinace poskytování podpůrných opatření, kterou má na starosti kontaktní místo.
K odst. 3
Pokud kontaktní místo při své činnosti dojde k závěru, že údaje podle § 26 odst. 2 písm. b) až f) a § 26 odst. 3 neodpovídají skutečnosti, rozhodne o jejich změně. Není k tomu třeba oznámení, řízení může být zahájeno z moci úřední. 
Proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání. 
K odst. 4
Podle odst. 1 je poskytovatel povinen oznámit změnu údaje podle § 26 odst. 3 (tedy údaje, že byt vyhovuje specifické potřebě podle bodu 1, 2, 3 nebo 4 přílohy č. 2), pouze pokud je v evidenci takový údaj zapsán. Není povinen oznámit, že byt začal takové potřebě vyhovovat. Proto je možnost, avšak nikoli povinnost, tuto skutečnost oznámit upravena v odst. 4.
K § 31
Poskytovatel, který má podle údaje v evidenci v úmyslu v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření, je dále povinen kontaktnímu místu oznámit, že tento byt přestal být způsobilým bytem, a to do 15 pracovních dnů ode dne, kdy se o ztrátě způsobilosti bytu dozvěděl, nebo do 15 pracovních dnů ode dne, kdy byl zapsán do evidence jeho úmysl poskytovat v souvislosti s bytem podpůrné opatření (vizte § 34).
Kontaktní místo pak do evidence zapíše údaj o nezpůsobilosti bytu. Kontaktní místo však tento údaj do evidence zapíše a rozhodne o tom i bez oznámení ztráty způsobilosti bytu, dojde-li samo při své úřední činnosti k závěru, že tento byt již není způsobilým bytem. Proti takovému rozhodnutí není přípustné odvolání.
K § 32
Pokud se stane byt opět způsobilým bytem, může se poskytovatel domoci výmazu údaje o nezpůsobilosti bytu, pokud tuto skutečnost kontaktnímu místu oznámí a zároveň doloží, že je byt způsobilým bytem, a předloží souhlas vlastníka bytu s výmazem údaje o nezpůsobilosti bytu.
Ustanovení o zápisu údaje o nezpůsobilosti bytu a o jeho výmazu jsou v návrhu zákona zařazena, aby nebylo nutné po výmazu bytu z evidence z důvodu ztráty způsobilosti podávat novou žádost o zápis bytu se všemi náležitostmi. To by totiž znamenalo zbytečnou administrativní zátěž.
Pokud nejsou splněny předpoklady pro výmaz údaje o nezpůsobilosti bytu z evidence, kontaktní místo tento údaj nevymaže a vydá o tom rozhodnutí, proti kterému není přípustné odvolání.
K § 33
Pokud poskytovatel aktuálně neposkytuje v souvislosti s bytem bydlení s ručením, podnájemní bydlení nebo podporované obecní bydlení nebo již nemá v úmyslu poskytovat v souvislosti s bytem podpůrné opatření, může požádat o výmaz údaje, že má v úmyslu v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření. Tím se vyváže z oznamovací povinnosti vůči kontaktnímu místu (§ 30 a 31) a zároveň mu kontaktní místo pro bydlení nebude navrhovat uzavření smluv s konkrétními potřebnými.
Pokud nejsou splněny předpoklady pro výmaz tohoto údaje, kontaktní místo tento údaj nevymaže a vydá o tom rozhodnutí, proti kterému není přípustné odvolání.
Kontaktní místo rozhodne o výmazu údaje o úmyslu poskytovatele v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření také v případě, že již 5 let nebyl u bytu zapsán údaj o přiznání příspěvku na poskytování podpůrného opatření. Z tak dlouhé doby bez evidování přiznání příspěvku totiž vyplývá, že poskytovatel již nemá úmyslu poskytovat podpůrné opatření v souvislosti s tímto bytem.
K § 34
K odst. 1
Navrhuje se stanovit postup pro samostatný zápis údaje o úmyslu poskytovatele bydlení s ručením nebo podnájemního bydlení nebo poskytovatele podporovaného obecního bydlení poskytovat v souvislosti s bytem podpůrné opatření. Není vyloučeno, že se k bytu takto přihlásí více než jeden poskytovatel. Kontaktní místo takto zapíše i druhého, třetího nebo kteréhokoliv jiného dalšího poskytovatele.
K zápisu více poskytovatelů jako poskytovatelů, kteří mají v úmyslu v souvislosti s bytem poskytovat bytová podpůrná opatření, může například dojít tak, že vlastník bytu uzavře s poskytovatelem bydlení s ručením smlouvu o spolupráci, tento poskytovatel však více nespolupracuje a nezprostředkovává uzavírání nájemních smluv s potřebnými. Proto může vlastník bytu uzavřít smlouvu o spolupráci s jiným poskytovatelem, o němž se domnívá, že bude aktivnějším.
Ze zápisu nevyplývají k bytu žádná práva, pouze povinnosti. Proto není problematické ponechat u bytu i více zápisů o úmyslu poskytovat v souvislosti s ním podpůrné opatření.
Ustanovení § 34 se navrhuje uvést až za ustanovením § 33 z toho důvodu, že se údaj o poskytovateli, který má v úmyslu poskytovat v souvislosti s bytem podpůrné opatření, zapisuje již při prvním zápisu bytu do evidence [§ 28 odst. 2 písm. b)]. Všechny byty v evidenci tak zpočátku mají zapsán údaj o úmyslu poskytovatele v souvislosti s bytem poskytovat podpůrná opatření. Kontaktní místo tento údaj vymaže podle § 33, pokud mu poskytovatel oznámí, že již nemá v úmyslu v souvislosti s bytem poskytovat podpůrná opatření, nebo pokud po dobu 5 let nebyl k bytu zapsán údaj o přiznání příspěvku na poskytování podpůrného opatření.
Přestože je možné, aby bylo v evidenci u bytu zapsáno i více poskytovatelů, předkladatel předpokládá, že zpravidla dojde nejprve k výmazu údaje o jednom poskytovateli, který již nebude chtít poskytovat podpůrná opatřeními v souvislosti s daným bytem, a až poté bude následovat zápis údaje o novém poskytovateli, který bude mít v úmyslu v souvislosti s bytem poskytovat podpůrná opatření. Proto se navrhuje uvést § 33 a 34 v tomto pořadí.
K odst. 2
Údaj o úmyslu poskytovatele v souvislosti s bytem poskytovat podpůrné opatření zapíše do evidence také krajský úřad, ministerstvo nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud rozhodoval o věcech, ze kterých je zřejmé, že poskytovatel v souvislosti s bytem podpůrné opatření poskytuje.
K § 35
Navrhuje se stanovit, kdy bude byt z evidence vymazán. Vlastník nemá zákonnou povinnost strpět zápis svého bytu v evidenci, pokud zrovna není v souvislosti s bytem poskytováno podpůrné opatření. (Zavázat se k tomu však může smluvně.) V době, kdy je poskytováno podpůrné opatření, nelze byt z evidence vymazat, aby např. kontaktní místo mohlo v evidenci u bytu zapisovat provedení kontroly poskytování podpůrného opatření apod. V případě, že je podpůrné opatření poskytování bydlení s ručením nebo poskytování podnájemního bydlení poskytováno v družstevním bytě a dojde k vyloučení vlastníka družstevního podílu (nájemce), zanikne i podnájem. V takovém případě může vlastník bytu (družstvo) navrhnout výmaz bytu z evidence.
Samozřejmostí je výmaz bytu z evidence v případě zániku bytu. Takový byt již nemá smysl v evidenci vést. Nikdy však nedojde ke ztrátě dat, údaje o bytu v evidenci zůstanou, pouze budou přeškrtnuty, ale vyhledávač evidence jej při běžném vyhledávání nenabídne jako nalezenou položku.
K § 36
Navrhuje se stanovit, ve kterých situacích a jak vyrozumí kontaktní místo vlastníka bytu o změnách údajů o bytu. (Změna údajů zahrnuje i změnu ve fotodokumentaci bytu v evidenci.) Vlastník, pokud je osobou odlišnou od poskytovatele, se vyrozumívá standardními způsoby (doporučený dopis, datová schránka). Společně s vyrozuměním kontaktní místo také sdělí důvody změny, kterou v evidenci provedlo. 
Pokud má kontaktní místo povinnost v daném případě vydat rozhodnutí, vyrozumí vlastníka o vydání rozhodnutí. Samotné rozhodnutí se mu tedy nedoručuje, byť bude obsah rozhodnutí sdělen v oznámení, a vlastník není účastníkem řízení.  Cílem tohoto ustanovení je, aby byl vlastník bytu vždy informován o provedení či neprovedení zápisu, změny či výmazu údajů.
Co se týče informování poskytovatele, který má podle zápisu v evidenci v úmyslu poskytovat v souvislosti s bytem podpůrné opatření, je vyrozumíván následujícím způsobem:
Pokud kontaktní místo vydává rozhodnutí o provedení zápisu, změny, výmazu údaje v evidenci, je poskytovatel účastníkem řízení a rozhodnutí je mu doručeno.
Pokud kontaktní místo vydává rozhodnutí o neprovedení zápisu, změny, výmazu údaje v evidenci, je poskytovatel také účastníkem řízení a rozhodnutí je mu doručeno.
Pokud kontaktní místo zapisuje, mění, vymazává údaj v evidenci v souladu se žádostí nebo oznámením poskytovatele, poskytovatel se to může dozvědět z evidence, kam má možnost nahlížet, a není tedy třeba, aby mu bylo zasláno upozornění na zápis, změnu, nebo výmaz údaje.
Dle § 182 odst. 2 písm. h) však v přechodném období správní orgány nepoužívají informační systém podpory bydlení pro vyrozumění žadatele, poskytovatele nebo jiného správního orgánu ani pro sdělení důvodů o provedení nebo neprovedení určitého úkonu, poskytovatel tedy bude vyrozuměn standardními způsoby (doporučený dopis, datová schránka).
K § 37
Pokud podání nebude učiněno stanoveným způsobem a tato vada podání nebude ve stanovené lhůtě odstraněna, správní orgán se podáním nebude dále zabývat (§ 147).
K odst. 1
Žádost nebo oznámení podle části čtvrté se činí prostřednictvím informačního systému podpory bydlení. Uživatelské rozhraní bude nastaveno tak, aby žadatel neopomenul odeslat žádost se všemi náležitostmi. 
V přechodném období se podle § 182 odst. 2 písm. g) podání činí na elektronických formulářích, které stanoví ministerstvo vyhláškou.
K odst. 2
Žádost o výmaz bytu z evidence se podává na formuláři, který stanoví ministerstvo vyhláškou. Tyto formuláře budou mít jak listinnou, tak elektronickou podobu. Díky formulářovému podání se sníží počet vadných žádostí, a tedy i výzev k doplnění žádosti. Formulářová podání také usnadní práci úředním osobám vyřizujícím tyto žádosti, neboť budou údaje ve formulářovém podání přehledně rozčleněny.
K § 38
K odst. 1
Navrhuje se postavit na jisto, že účastníkem řízení podle hlavy I je pouze žadatel, nikoli vlastník bytu, pokud jde o osobu odlišnou od žadatele, ani osoba, která aktuálně užívá byt k uspokojování své bytové potřeby.
K odst. 2 a 3
Navrhuje se postavit na jisto, kdo je účastníkem řízení podle hlavy II. 
§ 39
Navrhuje se stanovit, v jakých případech v části čtvrté se vydává rozhodnutí ve správním řízení. Rozhodnutí může být vydáno jako první úkon v řízení, bude-li vydáno pouze na základě podkladů, které správnímu orgánu předložil účastník řízení (§ 148). Proti rozhodnutí podle části čtvrté není odvolání přípustné (§ 149).
K § 40
Ustanovení je nezbytné, aby byly městské části a městské obvody informovány o změnách, které byly učiněny v souvislosti s byty, které jim byly svěřeny do správy. Účinky doručení nemohou nastat dříve, než je doručeno městské části nebo městskému obvodu.
Toto ustanovení se uplatní zejména v situaci, kdy poskytovatelem je třetí osoba, vlastníkem bytu je hl. m. Praha nebo územně členěné statutární město, a městské části nebo městskému obvodu byl byt svěřen do správy z majetku hl. m. Prahy nebo územně členěného statutárního města. Bez tohoto ustanovení by totiž městské části a městské obvody, které byty spravují a fakticky mají k bytům blíže než vlastník, neměly informace o tom, jak je s byty v jejich správě nakládáno, což předkladatel nepovažuje za vhodné. Bude tedy doručováno i příslušným městským částem a městským obvodům.
K § 41
Navrhuje se stanovit, co se míní nejvyšším přípustným nájemným pro přiznání příspěvku.
Na údaje o nejvyšším přípustném nájemném jsou navázány
· minimální výše ručení při poskytování bydlení s ručením (§ 44 odst. 2; 200 %),
· maximální výše ručení při poskytování bydlení s ručením obcí, krajem nebo hlavním městem Prahou (čl. I bod 3, čl. 2 bod 3 a čl. III bod 3 návrhu souvisejícího změnového zákona; 400 %),
· maximální výše nájemného podle nájemní smlouvy při poskytování bydlení s ručením (§ 46 odst. 2 písm. a); 100 %),
· maximální výše nájemného podle nájemní smlouvy při poskytování podnájemního bydlení [§ 51 odst. 2 písm. b); 100 %],
· maximální výše podnájemného podle podnájemní smlouvy při poskytování podnájemního bydlení (§ 52 odst. 2; 100 %] a
· maximální výše podporovaného obecního bydlení podle nájemní smlouvy při poskytování podporovaného obecního bydlení [§ 57 odst. 2 písm. a); 100 %].
K odst. 1
Navrhuje se stanovit nejvyšší přípustné nájemné jako součin podlahové plochy bytu a údaje o výši nájemného. Tak bude možné jednoznačně určit nejvyšší přípustné nájemné pro každý byt zapsaný v evidenci.
K odst. 2
Ministerstvo pro místní rozvoj bude nejméně jednou ročně vypočítávat údaje o výši nájemného u bytů. Při výpočtu bude ministerstvo vycházet buď z veřejně dostupných nabídkových cen nájmů zveřejňovaných na realitních portálech, a nebo, pokud bude k dispozici, z cenové mapy nájemného schválené vládou a zveřejněné na internetových stránkách Ministerstva financí. Ministerstvo pro místní rozvoj údaje o výši nájemného vypočítá pro nejméně tři velikostní nebo dispoziční kategorie bytů a co se týče územního členění, pro alespoň správní obvody obcí s rozšířenou působností. Při stanovení údaje o výši nájemného může ministerstvo zohlednit i jiné vlastnosti bytů, které mívají vliv na výši tržního nájemného.
Ministerstvo financí bude cenovou mapu nájemného vypracovávat a vládě ke schválení předkládat dvakrát ročně, což je četnost, která je pro účely výpočtu údajů o výši nájemného Ministerstvem pro místní rozvoj vyhovující. 
Údaje v cenové mapě nájemného Ministerstva financí budou založeny na datech o nabídkových cenách nájemního bydlení zveřejňovaných na realitních portálech. Tato data budou zpracována pomocí modelu hédonické regrese. Výsledkem modelu bude odhad tržního nájemného pro referenční malý (34 m2), střední (60 m2) a velký byt (88 m2). Modelovaná cena referenčního bytu bude očištěna o vliv kvalitativních charakteristik, jako je stav, vybavenost, typ stavební konstrukce nebo velikost bytu. Odhad tržní ceny bude vypočítán vždy zvlášť pro každé katastrální území na základě místních dat. V případě, že se v daném katastrálním území bude vyskytovat příliš malý počet inzerovaných nabídek nájemního bydlení (méně než 250), budou využita data z území v okruhu do 30 km. Výsledná data budou kontrolována na vzorku dat o realizovaných nájemních cenách.
K odst. 3
Údaje podle odst. 2 bude Ministerstvo pro místní rozvoj uveřejňovat na svých internetových stránkách a budou tak snadno dostupné jak krajským úřadům, které je budou využívat v rámci svého správního rozhodování, tak poskytovatelům či vlastníkům bytu, pro které mohou představovat důležité vodítko při zvažování zapojení do systému podpory bydlení.
K § 42
U každého podpůrného opatření se navrhuje stanovit, na základě jakých smluv se uskutečňuje, mezi kterými osobami se dané smlouvy uzavírají a jaké náležitosti musí tyto smlouvy splnit. 
Poskytování bydlení s ručením se uskutečňuje na základě smlouvy o spolupráci uzavřené mezi poskytovatelem bydlení s ručením nebo podnájemního bydlení a vlastníkem bytu. 
Druhou smlouvu, kterou je pro poskytování bydlení s ručením nezbytné uzavřít, je nájemní smlouva mezi vlastníkem bytu a osobou, které se má bydlení s ručením poskytovat. V případě uzavření první smlouvy mezi týmiž smluvními stranami se jedná o potřebného (při prodloužení smlouvy osoba tento status mít vždy nemusí). Nájemní smlouvou podle § 46 se pronajímatel (vlastník bytu) zavazuje přenechat nájemci (potřebnému) k zajištění jeho bytových potřeb a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu. Jedná se proto o nájem bytu či domu, který je vedle obecných pravidel (§ 2201 a násl. občanského zákoníku) upraven také zvláštními ustanovení o nájmu bytu a domu (§ 2235 a násl. občanského zákoníku). 
Přestože poskytovatel neuzavírá smlouvu, ze které by potřebné osobě přímo vyplývalo právo užívat určitý byt, poskytuje podpůrné opatření, které zahrnuje ručení vlastníkovi a další služby, ze kterých benefituje jak vlastník, tak podporovaná osoba. Díky činnosti poskytovatele došlo k vytvoření podmínek, které uzavření nájemní smlouvy mezi vlastníkem a potřebným umožní, a jeho další povinnosti umožní snazší správu nájemního vztahu aj.
Bydlení s ručením lze poskytovat také ve družstevním bytě (§ 49).
K § 43
K odst. 1
Před samotným poskytováním bydlení s ručením se poskytovatel zavazuje navrhovat vlastníkovi bytu potřebné, s nimiž by mohl uzavřít nájemní smlouvu. Přípustná je pouze nájemní smlouva, nikoliv jiné typy smluv, s výjimkou bydlení s ručením u družstevního bytu, kde je možné uzavřít rovněž podnájemní smlouvu.
Schematicky lze znázornit takto:

Návrh se tedy zaměřuje na dvě nejčastější formy dispozice s užívacím právem k bytu, a to nájem v případě vlastnictví bytu a podnájem u družstevního bytu. Obě jsou totiž dostatečně stabilní a dlouhodobé a nedochází k jejich častým změnám, které by mohly představovat ohrožení stability bydlení pro podporované osoby. Možnost byt pronajmout na základě výpůjčky nebo na základě dispozice s užívacím právem vyplývající ze služebnosti bytu je pouze okrajová. Za žádoucí je v rámci realizace podpůrných opatření považováno zejména bydlení na základě nájemní smlouvy. Podnájemní smlouva je akceptována pouze v případě, kdy je nájemcem poskytovatel (vizte podmínky podpůrného opatření poskytování podnájemního bydlení), jehož povinnosti zákon specificky upravuje, nebo pokud je nájem spojený se členstvím v bytovém družstvu.
Dojde-li ke zprostředkování uzavření nájemní smlouvy, poskytovatel poté poskytuje vlastníkovi bytu „servis“ skládající se z činností podle tohoto ustanovení, podle ustanovení o informační povinnosti, podle ustanovení § 47 a podle přílohy č. 6. Účelem je poskytnout vlastníkům co největší komfort při pronájmu bytu osobám z cílových skupin. Z podstaty věci zřejmé, že poskytování podpůrného opatření musí probíhat tak, aby bylo způsobilé vyřešit problémovou situaci. Například při řešení sousedských stížností musí poskytovatel postupovat bez prodlení. 
Službami se míní plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) podle § 1181 občanského zákoníku, resp. plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby podle § 2247 odst. 1 občanského zákoníku, o kterých se v odstavcích 2 až 4 téhož paragrafu píše jen jako o „službách“. Určitá pojmoslovná nejednotnost v občanském zákoníku však nemůže vzbudit pochyby o totožnosti daných pojmů. Zálohy na tyto služby se zpravidla platí každý měsíc. Náklady na služby se v rozsahu, ve kterém nejsou pokryty uhrazenými zálohami, hradí po provedení vyúčtování za zpravidla roční zúčtovací období. K tomu také vizte zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů, a prováděcí vyhláška č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům.
Pro zálohy a náklady na služby se pak navrhuje zavést legislativní zkratku „náklady na služby“.
K odst. 2
Poskytování bydlení s ručením lze realizovat ve dvou základních režimech. V rámci prvního platí podporovaná osoba nájemné a náklady (resp. zálohy) na služby přímo vlastníkovi bytu. V rámci druhého hradí tyto platby prostřednictvím poskytovatele, který v tomto vlastníka zastupuje (ujednání má příkazní charakter). Poskytovatel a vlastník bytu si musejí ujednat, který z výše uvedených režimů zvolí. 
Poskytovatel není povinen zajistit opravu bytu ani se na ní přímo podílet, neujednají-li si to poskytovatel a vlastník bytu nebo podporovaná osoba výslovně. Tím není dotčena povinnost nápomoci vlastníkovi bytu a podporované osobě při zajištění oprav bytu, k nimž jsou povinni podle nařízení vlády, kterým se vymezují pojmy běžná údržba a drobné opravy související s nájmem bytu (příloha č. 6 návrhu část B bod 3.).
Výslovné ujednání týkající se zajištění oprav bude mezi poskytovatelem a vlastníkem poměrně časté, neboť se jedná o běžnou operativu související s pronajímáním bytu a část vlastníků bude zastoupení poskytovatelem v této věci požadovat. Platí však, že v rozsahu, v jakém nebude kryta příspěvkem na správu nebo příspěvkem na poskytování bydlení s ručením (§ 77 odst. 1 a 2) je povinen tuto službu vlastník poskytovateli hradit. Tím není dotčena povinnost poskytovatele splnit ručitelský závazek vyplývající ze smlouvy o spolupráci, který zahrnuje náhradu škody způsobené na bytě nebo na jeho vybavení, k níž je podporovaná osoba povinna.  
K odst. 3
Předpokládá se, že spolupráce s vlastníky bude dlouhodobá. Navrhuje se proto stanovit, že se smlouva o spolupráci uzavírá na dobu neurčitou, nebo na dobu alespoň 2 let. Nájemní smlouvy s potřebnými se pak budou uzavírat na dobu alespoň 1 roku (§ 46 odst. 1).
K § 44
Podstatou podpůrného opatření poskytování bydlení s ručením je závazek poskytovatele uspokojit vlastníka bytu, který uzavřel nájemní smlouvu, pro případ, že podporovaná osoba neuhradí nájemné, náklady na služby, náhradu podle § 2295 občanského zákoníku nebo náhradu škody způsobené na bytě nebo na jeho vybavení, k níž je podporovaná osoba povinna. Nezbytnou podmínkou je, že poskytovatel uzavření nájemní smlouvy zprostředkoval nebo s jejím uzavřením souhlasil. Výše ručení musí být ujednána v souhrnu nejméně ve výši dvojnásobku nejvyššího přípustného nájemného v den uzavření smlouvy o spolupráci. Může tedy být ujednána i vyšší nebo neomezená.  To neplatí pro obce, u kterých změna zákona o obcích stanoví i maximální limit ručení, kterým je čtyřnásobek nejvyššího přípustného nájemného v den uzavření smlouvy o spolupráci.
Jedná se o ručení podle občanského zákoníku (§ 2018 a násl. občanského zákoníku).
Přednostně by však měla být pohledávka vlastníka bytu započtena na peněžitou jistotu podle § 2254 občanského zákoníku, byla-li dána, nebo pokryta pojistným plněním, pokud některou z pohledávek pokrývá. Proto se navrhuje stanovit, že vlastník bytu může po poskytovateli požadovat úhradu garančního plnění pouze v rozsahu, v němž nebude moci svoji pohledávku započíst na peněžitou jistotu nebo ve kterém částku pohledávky nepokrývá pojistné plnění.
Po uspokojení vlastníka bytu bude poskytovatel po nájemci uplatňovat regresní nárok, může tak činit i pomocí uzavření splátkového kalendáře. Ve výjimečných případech může nastat situace, kdy uplatňování regresního nároku po nájemci může být pro poskytovatele bydlení s ručením nehospodárné, neboť nebude realistické vymožení pohledávky v takové výši, která by převyšovala náklady poskytovatele na její vymáhání. Poskytovatel by měl situaci, kdy by vymáhání již nebylo účelné, předcházet svojí proaktivní činností, komunikací s oběma stranami, případně do komunikace zapojit i poskytovatele asistence. V metodikách zpracovaných ministerstvem budou popsány další vhodné postupy, které mají za cíl reagovat na vznikající dluh a případně zabránit jeho dalšímu nárůstu. Jedním z těchto postupů je i institut přímé úhrady, který se využívá u dávky doplatek na bydlení a příspěvek na bydlení a slouží k přímé úhradě nájemného či služeb přímo na účet pronajímatele (případně poskytovatele, pokud realizuje správu plateb). Využívá se v případech, kdy reálně hrozí, že příjemce nevyužije dávky na bydlení za účelem úhrady nákladů na bydlení nebo příjemce dávek neumí s dávkami hospodařit apod. Může být využíván také v případě, kdy vlastník bytu jako poskytovatel služeb neuhradil společenství vlastníků jednotek zálohy za služby spojené s užíváním bytu a příspěvek do fondu oprav.
K § 45
K odst. 1
Navrhuje se stanovit, jakým způsobem a v jaké lhůtě bude vlastník bytu informovat poskytovatele bydlení s ručením o prodlení podporované osoby s platbou nájemného nebo nákladů na služby nebo stížnosti na podporovanou osobu, o které se vlastník bytu dozvěděl, v případě, kdy je ujednáno, že podporovaná osoba bude platit nájemné nebo náklady na služby přímo vlastníkovi bytu. Vzhledem k povinnostem poskytovatele při poskytování tohoto podpůrného opatření je nezbytné, aby se o vzniku dluhu nebo stížnosti nebo o zvýšení nájemného dozvěděl včas a mohl tak spolupracovat s podporovanou osobou a eventuálně poskytovatelem asistence na tom, aby byl dluh zaplacen a stížnost prošetřena.
K odst. 2
V případě, kdy se poskytovatel včas nedozví od vlastníka o vzniku dluhu, nemá dostatek času pro řešení tohoto zadlužení s podporovanou osobou a případným poskytovatelem asistence, a to s vyšší pravděpodobností povede k nutnosti uspokojit vlastníka bytu dle § 44 odst. 1. Z tohoto důvodu mají poskytovatel a vlastník bytu povinnost si ujednat, že v případě porušení povinnosti podle odst. 1 písm. a) dojde ke snížení rozsahu ručení. 
K odst. 3
Navrhuje se stanovit povinnost ujednat si, jakým způsobem a v jaké lhůtě bude vlastník bytu informovat poskytovatele bydlení s ručením o zvýšení nájemného. Tato lhůta nesmí být delší než 15 dnů.
K § 46
Pokud se nájemní smlouva mezi pronajímatelem (vlastníkem bytu) a nájemcem (potřebným) odchýlí od pravidel stanovených v § 46 (např. bude ujednána na dobu 8 měsíců), neznamená to neplatnost daného ustanovení ani neplatnost celé smlouvy, ale pouze nemožnost vyhodnotit tuto nájemní smlouvu jako nájemní smlouvu podle § 46, a tedy v důsledku nemožnost dosáhnout přiznání příspěvku na správu a příspěvku na poskytování bydlení s ručením (vizte § 85 odst. 1 a 2).Nájemní smlouvu pro účely bydlení s ručením je možné uzavřít pouze s potřebným, který potřebuje „bytové“ podpůrné opatření, případně s podporovanou osobou v případě prodloužení smlouvy.
Vlastník může vypovědět nájem i v případě, že škodu způsobenou nájemcem poskytovatel za nájemce nahradí. Pokud tedy například nájemce nezaplatí nájemné za 3 měsíce, bude vlastník moci nájemní smlouvu vypovědět podle § 2291 odst. 1 občanského zákoníku, i když poskytovatel veškeré dlužné nájemné vlastníkovi uhradil.
K odst. 1
Navrhuje se stanovit, že nájemní smlouva se uzavírá na dobu nejméně jednoho roku, nebo na dobu neurčitou. Cílem je podpořit stabilitu bydlení potřebného a omezit snahu obcházet právní úpravu taxativně stanovených výpovědních důvodů uzavíráním, resp. prodlužováním nájemní smlouvy na krátkou dobu určitou (například kratší než 6 měsíců). Doba neurčitá je uvedena jako jedna z možností zejména z toho důvodu, aby zákon zcela nevylučoval její uzavření. V praxi však bude nejčastěji docházet k uzavírání smluv na dobu jednoho roku nebo dvou let.
K odst. 2
Navrhuje se stanovit povinnost ujednat si ve smlouvě výši nájemného, která nepřesahuje nejvyšší přípustné nájemné. Nájemní bydlení tedy musí zůstat pro potřebného finančně dostupné. Smlouva musí obsahovat také ujednání, zda nájemce platí nájemné vlastníkovi napřímo, nebo prostřednictvím poskytovatele. Zároveň je nezbytné vyloučit zvyšování nájemného podle § 2249 a 2250 občanského zákoníku v prvním roce trvání nájmu a po dobu účinnosti smlouvy o spolupráci. Vyloučení zvyšování nájmu v prvním roce trvání nájmu je relevantní pouze pro § 2250 občanského zákoníku. Odst. 3 pak stanoví, co může obsahovat ujednání o zvyšování nájemného. Cílem je udržení hladiny nájemného ve výši maximálně nejvyššího přípustného nájemného. 
K odst. 3
Navrhuje se stanovit pravidla pro možné ujednání zvyšování nájemného. Cílem je udržení hladiny nájemného ve výši maximálně nejvyššího přípustného nájemného.
K § 47
Příloha č. 6 specifikuje další činnosti poskytovatele, které jsou nezbytné pro zajištění řádného výkonu podpůrného opatření bydlení s ručením. K některým z těchto činností je nezbytná součinnost vlastníka bytu. Zákonnou povinnost nápomoci, upozornění, doporučení nebo návrhu vůči vlastníkovi bytu poskytovatel samozřejmě naplní i tím, pokud se sám zaváže obstarat určitou záležitost pro vlastníka bytu (např. se nechá zmocnit a vyúčtování služeb zasílá nájemci on místo toho, aby vlastníka bytu na tuto povinnost upozornil).
K § 48
Navrhuje se stanovit informační povinnost poskytovatele, a to pro různé situace a vůči různým osobám. Cílem je předcházet ztrátě bydlení podporované osoby a včas za pomoci všech relevantních poskytovatelů a podporované osoby řešit vzniklé problémy. 
Poskytovatelem asistence se rozumí ten poskytovatel, který poskytuje asistenci v souvislosti s předmětným bytem.
Poskytovatel bydlení s ručením nemusí osobu nebo poskytovatele asistence informovat, pokud je zřejmé, že již byl o těchto skutečnostech informován. Např. dozví-li se danou informaci zaměstnanec poskytovatele bydlení s ručením a zaměstnanec asistence na jednání, kde jsou přítomni oba, nemusí již poskytovatel bydlení s ručením informovat poskytovatele asistence. Obdobně lze postupovat v případě, kdy se poskytovatel bydlení s ručením dozví informaci od poskytovatele asistence.
Lhůta je uvedena buď ve dnech (odst. 2), čímž se rozumí kalendářní dny, nebo je výslovně uvedeno, že se jedná o pracovní dny (odst. 1 a 3).
Lhůta zmíněná v odst. 3 počíná běžet po vyřízení stížnosti. Povinnost informovat zde má poskytovatel, jemuž byla stížnost adresována nebo jejíž vyřízení převzal. Nemá informační povinnost ve vztahu k vyřízení stížnosti jinou osobou (například poskytovatelem asistence), o které se dozvěděl.
K § 49
Aby bylo umožněno zahrnout do systému podpory bydlení i družstevní (nájemní) byty, výslovně se to stanovuje. V takovém případě se ustanovení hlavy II upravující bydlení s ručením v jiném než družstevním bytě a související práva a povinnosti použijí obdobně, přičemž 
a) nájemce družstevního bytu se považuje za vlastníka bytu,
b) obdobná podnájemní smlouva se považuje za nájemní smlouvu podle § 46, 
c) podnájem se považuje za nájem,
d) podnájemné se považuje za nájemné a
e) podnájemce se považuje za nájemce.
Členství v bytovém družstvu zaniká způsoby uvedenými v § 610 zákona o obchodních korporacích. Podle § 734 odst. 3 zákona o obchodních korporacích pak zánikem členství v bytovém družstvu zaniká i nájem družstevního bytu. Jelikož je podnájem odvozen od nájmu, skončí zánikem členství nájemce v bytovém družstvu i podnájem družstevního bytu.
K § 50
U každého podpůrného opatření se navrhuje stanovit, na základě jakých smluv se uskutečňuje, mezi kterými osobami se dané smlouvy uzavírají a jaké náležitosti musí tyto smlouvy splnit.
Oproti poskytování bydlení s ručením je v případě poskytování podnájemního bydlení základem nikoliv smlouva o spolupráci, ale nájemní smlouva. Na základě této smlouvy poskytovatel podnajímá byt potřebnému.
Schematicky lze znázornit takto:

K § 51
Nájemní smlouva uzavřená mezi vlastníkem bytu jako pronajímatelem a poskytovatelem jako nájemcem je nájemní smlouvou podle § 2201 a násl. občanského zákoníku. Jelikož je poskytovatel právnickou osobou, nemá bytovou potřebu, a nelze s ním proto uzavřít nájemní smlouvu za účelem uspokojování jeho bytové potřeby. V § 53 se však navrhuje stanovit, že se pro nájem na základě nájemní smlouvy podle § 51 použijí ustanovení občanského zákoníku o nájmu bytu (§ 2235 a násl. občanského zákoníku).
K odst. 1
Navrhuje se stanovit, že nájemní smlouva se uzavírá na dobu nejméně dvou let, nebo na dobu neurčitou. Cílem je vytvořit stabilní rámec spolupráce vlastníka a poskytovatele a tím návazně podpořit stabilitu bydlení potřebného. Doba neurčitá je uvedena jako jedna z možností zejména z toho důvodu, aby zákon zcela nevylučoval její uzavření. V praxi bude nejčastěji docházet k uzavírání smluv na dobu dvou let.
K odst. 2
Pronajímatel a nájemce uzavírají nájemní smlouvu, aby v bytě bylo možné poskytovat podpůrné opatření. Proto si musí ujednat, že poskytovatel uzavře podnájemní smlouvu pouze s potřebným, který má v evidenci zapsaný údaj o potřebě bytového podpůrného opatření (při prvním uzavření podnájemní smlouvy s danou osobou), případně že půjde o prodloužení podnájemní smlouvy s danou osobou. 
Navrhuje se stanovit povinnost ujednat si ve smlouvě výši nájemného, která nepřesahuje nejvyšší přípustné nájemné. 
Povinnosti poskytovatele vůči vlastníkovi v případě poskytování podnájemního bydlení vyplývají z uzavřené nájemní smlouvy (např. povinnost poskytovatele hradit nájemné bez ohledu na to, zda podnájemce hradil včas, odpovědnost za škody aj.). Návrh stanoví další povinnosti, jako jsou informační povinnosti (§ 55) a povinnost napomáhat při řešení sousedských sporů (§ 54).
K odst. 3
Navrhuje se stanovit pravidla pro zvyšování nájemného po dobu přiznání příspěvku na poskytování podnájemního bydlení. Ustanovení je nutné číst v kontextu § 53 odst. 1, kde je uvedeno, že nájemné a podnájemné nelze zvyšovat podle § 2249 nebo 2250 občanského zákoníku.
Cílem je udržení hladiny nájemného i podnájemného ve výši maximálně nejvyššího přípustného nájemného.
K § 52
Podnájemní smlouva je obdobou nájemní smlouvy u poskytování bydlení s ručením.
Poskytovatel je v postavení nájemce a potřebný, resp. podporovaná osoba, v postavení podnájemce.
Navrhuje se stanovit, že nájemní smlouva se uzavírá na dobu nejméně jednoho roku, nebo na dobu neurčitou, a to v případě, kdy byla i nájemní smlouva uzavřena na dobu neurčitou. Cílem je podpořit stabilitu bydlení potřebného.
Navrhuje se stanovit povinnost ujednat si ve smlouvě výši podnájemného, která nepřesahuje nejvyšší přípustné nájemné. Nájemní bydlení tedy musí zůstat pro potřebného finančně dostupné. 
Navrhuje se rovněž stanovit pravidla pro zvyšování podnájemného. Ustanovení je nutné číst v kontextu § 53 odst. 1, kde je uvedeno, že nájemné a podnájemné nelze zvyšovat podle § 2249 nebo 2250 občanského zákoníku. Cílem je udržení hladiny podnájemného ve výši maximálně nejvyššího přípustného nájemného.
K § 53
K odst. 1
Ustanovení má za účel postavit na jisto, jaká ustanovení občanského zákoníku se použijí pro nájemní vztah mezi vlastníkem a poskytovatelem a jakou ochranu požívá podnájemce.
K odst. 2
Cílem tohoto ustanovení je ochrana podnájemce před skončením podnájmu tím, že se poskytovatel a vlastník dohodnou na skončení nájmu, čímž by došlo i ke skončení podnájemního vztahu. Navrhuje se stanovit ochrannou dobu v délce 3 měsíců od oznámení dohody o skončení nájmu podnájemci.
Pro počátek běhu této tříměsíční ochranné doby nebude rozhodné, zda oznámení dohody o ukončení nájmu oznámí podnájemci poskytovatel, který k tomu bude povinen [srov. § 55 odst. 1 písm. b)], nebo zda tuto skutečnost oznámí vlastník bytu.
Cílem navrhované právní úpravy není chránit podnájemce před možností pronajímatele dát nájemci výpověď i z jiných důvodů, než pro které lze dát výpověď nájmu (resp. podnájmu) bytu. Cílem je, v případě, že k výpovědi nájmu nebo k dohodě o ukončení nájmu dojde, poskytnout podnájemci rozumný čas pro to, aby si našel jiné bydlení. Lze přitom předpokládat, že opět využije systém podpory bydlení a že mu při hledání nového bydlení bude pomáhat kontaktní místo plněním své koordinační role.
K odst. 3
Navrhuje se postavit na jisto, že k ujednání v neprospěch poskytovatele nebo podporované osoby se nepřihlíží.
K § 54
Nápomoc při řešení sousedských sporů není standardním obsahem nájemní smlouvy, proto je třeba ji stanovit jako samostatnou povinnost pro poskytovatele. Vlastník bytu je povinen poskytnout poskytovateli potřebnou součinnost.
K § 55
K odst. 1
Navrhuje se stanovit povinnost poskytovatele oznámit vlastníkovi bytu, tedy pronajímateli, identifikační údaje podnájemce do 10 dnů od uzavření podnájemní smlouvy [písmeno a)]. Také se navrhuje stanovit, že je poskytovatel povinen oznámit podnájemci výpověď nájmu nebo uzavření dohody o ukončení nájmu do 10 dnů od doručení výpovědi nebo od uzavření dohody o ukončení nájmu [písmeno b)].
Cílem ustanovení je předání nezbytných informací vlastníkovi a podnájemci a také zajištění počátku běhu ochranné tříměsíční doby podle § 53 odst. 2, kdy nájem neskončí dříve než 3 měsíce od oznámení dohody o ukončení nájmu podnájemci (ledaže podnájem skončí dříve).
Podle § 55 odst. 1 písm. b) je oznámení výpovědi nájmu nebo dohody o jeho ukončení primárně na poskytovateli. Pro případ, že by poskytovatel tuto svoji zákonnou povinnost nesplnil, by však měl mít vlastník bytu dostatečné znalosti o osobě podnájemce, aby mu mohl výpověď nájmu nebo dohodu o jeho ukončení oznámit sám. Tím bude moci vlastník bytu zahájit běh tříměsíční ochranné lhůty. Z tohoto důvodu se navrhuje právě zařazení § 55 odst. 1 písm. a) do návrhu.
Lhůta 10 kalendářních dnů se pak jeví pro splnění výše uvedených povinností jako dostatečná, zejména také vzhledem k tomu, že se dá předpokládat, že si smluvní strany ujednají méně formální způsoby komunikace než prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.
K odst. 2 až 3
Navrhuje se stanovit informační povinnost poskytovatele, a to pro různé situace a vůči různým osobám. Cílem je předcházet ztrátě bydlení podporované osoby a včas za pomoci všech relevantních poskytovatelů a podporované osoby řešit vzniklé problémy. 
Poskytovatel podnájemního bydlení nemusí osobu nebo poskytovatele informovat, pokud je zřejmé, že již byl o těchto skutečnostech informován. Např. dozví-li se danou informaci zaměstnanec poskytovatele podnájemního bydlení a zaměstnanec asistence na jednání, kde jsou přítomni oba, nemusí již poskytovatel podnájemního bydlení informovat poskytovatele asistence. Obdobně lze postupovat v případě, kdy se poskytovatel podnájemního bydlení dozví informaci od poskytovatele asistence.
Poskytovatel do 5 pracovních dnů informuje stěžovatele a osoby podle odstavce 2 o způsobu vyřízení stížnosti na podporovanou osobu, která mu byla adresována nebo jejíž vyřízení převzal.  
Lhůta je uvedena buď ve dnech, čímž se rozumí kalendářní dny, nebo je výslovně uvedeno, že se jedná o pracovní dny.
K § 56
Ustanovení specifikuje, na základě jaké smlouvy je poskytování podporovaného obecního bydlení uskutečňováno. Poskytovat podporované obecní bydlení mohou obce a jiné osoby uvedené v § 121 odst. 5 (podrobněji vizte odůvodnění k § 121). Poskytování se uskutečňuje v rámci samostatné působnosti obce.
K § 57
Poskytování podporovaného obecního bydlení se uskutečňuje na základě standardní nájemní smlouvy uzavřené buď na dobu neurčitou, nebo na dobu alespoň 1 roku. 
Výše nájemného je omezena na 100 % nejvyššího přípustného nájemného nájemní smlouva musí také obsahovat ujednání vylučující zvyšování nájemného podle § 2249 a 2250 občanského zákoníku v prvním roce trvání nájmu (toto se týká zejména zvyšování podle § 2250 občanského zákoníku) a po dobu, na kterou byl přiznán příspěvek na poskytování podporovaného obecního bydlení. V odst. 3 se navrhuje stanovit rovněž pravidla pro možné ujednání zvyšování podnájemného. Cílem je udržení hladiny nájemného ve výši maximálně nejvyššího přípustného nájemného. Podporované obecní bydlení je podpůrné opatření založené na dobrovolném zapojení obcí [a dalších osob podle § 121 odst. 3 písm. a) bodů 1 až 4], které je podpořené finančním příspěvkem. Spočívá v pronájmu obecních bytů potřebným a je vykonáváno vždy v samostatné působnosti. Tato konstrukce je zvolena úmyslně a odlišuje se tak od předchozího návrhu zákona o sociálním bydlení, který v této oblasti stanovil obcím povinnosti. Průběh může být následující. Obec či jiná výše uvedená právnická osoba se může rozhodnout, že chce část svých bytů pronajmout občanům daného ORP v bytové nouzi a oznámí kontaktnímu místu, že má disponibilní byty; kontaktní místo poté obci nabídne zvláště zranitelné a pomůže jim vyplnit žádost o obecní byt. Nebo poskytovatel podporovaného obecního bydlení při výběru nájemce zjistí od kontaktního místa, kteří ze žadatelů o obecní byt jsou zvláště zranitelní – schválení pronájmu bytu takovým žadatelům znamená možnost čerpat příspěvek státu na podporované obecní bydlení. Kontaktní místo všechny relevantní byty posoudí a zapíše do evidence. Následuje standardní schvalovací proces na obci (zákon nezasahuje do pravidel pronájmu) nebo jiné právnické osoby a finální výběr nájemce a pronájem bytu tak zůstává v kompetenci poskytovatele. Kontaktní místo současně potřebného napojuje na poskytovatele asistence, pokud má toto podpůrné opatření zapsané v evidenci; poskytovatelem asistence může být i poskytovatel podporovaného obecního bydlení, pokud získal obě pověření. Obec či jiná výše specifikovaná právnická osoba poté žádá o příspěvek na podporované obecní bydlení a využívá ho pro účely bytové politiky, což je další motivační prvek pro zapojení bytů. Kontaktní místo zajišťuje v průběhu celého procesu koordinaci.
K § 58
Navrhuje se stanovit povinnost informovat podporovanou osobu a poskytovatele asistence o prodlení s platbami nájemného a záloh na služby a o případných stížnostech na podporovanou osobu, o kterých podporovaná osoba nebo poskytovatel asistence zatím neví. Účelem je včas na tyto skutečnosti upozornit podporovanou osobu a dát příležitost poskytovateli asistence, aby zakročil, hrozila-li by ztráta vyhovujícího bydlení z důvodu výpovědi nájmu kvůli neplacení nájemného nebo neprodloužení nájmu kvůli neplacení nájemného nebo kvůli neshodám se sousedy. Informační povinnost vůči podporované osobě týkající se prodlení s platbou nájemného není nadbytečná, neboť ne vždy je celá výše nájemného hrazena v hotovosti či převodem na účet z účtu podporované osoby. V případě přímé platby u dávek na bydlení může část úhrady nájemného odcházet na účet poskytovatele napřímo z účtu Úřadu práce a v případě prodlení s odesláním se o tomto podporovaná osoba nemusí dozvědět včas.
Lhůta je stanovena jako 15 kalendářních dnů.
Je nadbytečné stanovit, odkdy počíná běžet lhůta pro splnění informační povinnosti, např. doplněním slov „ode dne, kdy se o tom poskytovatel dozvěděl“, Prodlení nájemce s platbou nájemného nebo nákladů na služby se pronajímatel dozví nebo může dozvědět tím, že nastane předem ujednaný den splatnosti, aniž by předtím nájemce zaplatil. Rovněž o stížnosti se samozřejmě pronajímatel dozví okamžikem, kdy mu byla sdělena.
K § 59
Poskytování asistence se může uskutečňovat v bytě, který je v zapsaný v evidenci, anebo i v jiném bytě. Je tedy vázána na osobu. Jejím účelem je udržení vyhovujícího bydlení, čehož je dosahováno činnostmi uvedenými v odstavci 1. Při poskytování asistence je poskytovatel povinen zajistit všechny činnosti podle odst. 1. Ustanovení § 61 odst. 4 stanoví, jaký zaměstnanec poskytovatele smí vykonávat dané činnosti.
MPSV vyhláškou stanoví, které úkony jsou v činnostech zahrnuty.
Pro vyloučení jakýchkoliv případných pochybností je na tomto místě vhodné uvést, že § 76 odst. 1 písm. c) neznamená, že sám poskytovatel asistence bude (vždy) podporované osobě poskytovat sociální služby. Písmeno c) je samozřejmě třeba číst společně s úvodní částí ustanovení. Z toho vyplývá, že asistence zahrnuje také podporu a pomoc podporované osobě, aby si ona sama zajistila potřebnou sociální nebo jinou službu, tedy že jde o napojení podporované osoby na sociální nebo jinou službu, která není asistencí a kterou bude (zpravidla) poskytovat jiný subjekt než poskytovatel asistence. (Nelze totiž vyloučit, že někteří poskytovatelé asistence budou zároveň poskytovateli některých sociálních služeb.)
K § 60
Asistence se poskytuje na základě smlouvy o asistenci. Poskytnutí asistence je financováno příspěvkem na poskytování asistence, poskytovatel tedy nesmí požadovat úhradu za poskytnutí asistence po podporované osobě. 
K § 61
Asistenci je možné poskytovat pouze prostřednictvím osob s určitou kvalifikací (vyjma pomocného pracovníka, kterým může jakákoliv bezúhonná osoba absolvující vstupní kurz, u níž není povinná podmínka plné svéprávnosti). Pomocným pracovníkem tak může být i peer pracovník předávající cenné zkušenosti podporované osobě. Činnosti podle § 59 odstavce 1 písm. d) a e) může však vykonávat jen pod dohledem pracovníka asistence, kterým je sociální pracovník podle § 61 odstavce 2 písm. a), dokud neabsolvuje vstupní kurz a neodpracuje 240 hodin v rámci poskytování asistence nebo v souvislosti s ní.
 Poskytování asistence není sociální službou, ale protože pracovníky asistence jsou mimo jiné pracovníci splňující předpoklady k výkonu povolání sociálního pracovníka nebo činnosti pracovníka v sociálních službách podle zákona o sociálních službách, co se týče jejich odborné způsobilosti a bezúhonnosti, musí splňovat předpoklady podle zákona o sociálních službách.
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ustanovení § 109 zahrnuje výčet činností povolání sociálního pracovníka.
Tento výčet výslovně nezahrnuje podporu a pomoc při řešení sousedských vztahů, hospodárném užívání bytu, které nevede k jeho nadměrnému opotřebení, a udržování bytu ve vyhovujícím stavu (včetně pomoci při jeho zařizování či údržbě). Stávající znění zákona o sociálních službách také neobsahuje proces informování a aktivního jednání mezi poskytovateli podpůrných opatření a kontaktním místem při neposkytování součinnosti podporovanou osobou. Jeho zavedení má podporované osobě pomoci včasně řešit nedodržování závazků plynoucích z nájemní smlouvy a smlouvy o asistenci, aby nedošlo ukončení jejich poskytování. To zároveň klade vyšší nároky na kontrolu podporované osoby pracovníkem asistence.
Pracovník asistence může tuto činnost vykonávat i před absolvováním vstupního kurzu podle § 62, nejvýše však po dobu dvou měsíců. 
K § 62
Z důvodu zásadního dopadu poskytování asistence na situaci potřebných se stanovuje pro poskytovatele asistence povinnost poskytovat asistenci pouze prostřednictvím pracovníků asistence, kteří úspěšně absolvovali vstupní kurz, který je na poskytování asistence připraví. Seznámí se se zásadními informacemi a systémem poskytování podpory bydlení. Vstupní vzdělávání bude mít podobu online kurzu (zdarma) a jeho pořadatelem a zpracovatelem bude MPSV. Vstupní kurz je bezplatný.
Kurz může být rozdělen do úrovní odpovídajících jednotlivým kvalifikacím pracovníků asistence, jeho ukončení bude podmíněno úspěšným složením zkoušky (předpokládá se podoba testu). Potvrzení o úspěšném absolvování vydává MPSV. 
K § 63
Pracovníci asistence přímo vykonávající činnosti asistence musejí absolvovat další vzdělávání. Je tím zajištěna dostatečná kvalita poskytování asistence. Pomocní pracovníci (§ 61 odst. 4) další vzdělání absolvovat nemusejí, neboť s ohledem na obsah jejich práce v rámci asistence není nutné jejich vzdělávání rozšiřovat nad rámec vstupního kurzu. Dalšího vzdělávání se však účastnit samozřejmě mohou. 
K § 64
Asistenční plán se vyhotovuje za účelem optimálního nastavení poskytování asistence. Rozsah asistence tedy může být v různých případech odlišný. V asistenčním plánu se sjednávají podrobnosti poskytování asistence. Minimálně jednou za 6 měsíců se plnění asistenčního plánu vyhodnocuje a aktualizuje. Asistenční plán a záznam o jeho plnění se vkládají ve stanovených lhůtách do evidence, kde k němu má přístup kontaktní místo a slouží mu jako jeden z podkladů ke kontrole poskytování asistence.  
K § 65
Kromě povinností vyplývajících ze smlouvy o asistenci a jiných zákonných povinností spojených přímo s poskytováním asistence musí poskytovatel asistence informovat kontaktní místo (bez zbytečného odkladu) a je-li poskytováno bytové podpůrné opatření, také poskytovatele tohoto podpůrného opatření (do 15 kalendářních dnů) o skutečnostech majících dopad na trvání poskytování asistence.
Účelem ustanovení je umožnění včasného zásahu kontaktního místa, které může předejít nežádoucímu ukončení poskytování asistence. 
Poskytovatel také informuje podporovanou osobu, které poskytuje asistenci, a je-li poskytováno bytové podpůrné opatření, také poskytovatele tohoto podpůrného opatření, o případných stížnostech, Cílem je usilovat v zájmu podporované osoby i celkového společenství domu, v němž podporovaná osoba bydlí, o jejich co nejrychlejší a vstřícné vyřešení, a tak předejít možnému ukončení bydlení osoby v bytě. O vyřešení stížnosti informuje všechny zúčastněné.   
Poskytovatel nemusí podle odstavce 2 až 4 informovat osobu, u které je zřejmé, že již byla o těchto skutečnostech informována.
Důsledkem ukončení poskytování asistence může být povinnost poskytovatele vrátit příspěvek podle § 101odst. 3.
K § 66
Jsou stanoveny další povinnosti poskytovatele asistence, mezi něž patří vedení dokumentace o poskytování asistence. Účelem stanovení této povinnosti je zajištění evidence činností a úkonů realizovaných u dané podporované osoby, vč. jejich časového rozsahu, a zamezení duplicitnímu financování u poskytovatelů asistence, kteří jsou současně poskytovateli sociálních služeb.
K § 67
Jelikož po ukončení poskytování asistence hrozí, že podporovaná osoba si nebude schopna udržet vyhovující bydlení, stanovuje se při ukončování asistence zvláštní postup, aby byla minimalizována rizika negativních důsledků ukončení poskytování asistence, případně aby osoba uzavřela smlouvu s jiným poskytovatelem asistence Jednání v tomto případě svolává kontaktní místo. 
Poskytovatel asistence se jednání povinně zúčastní, pokud na něj byl pozván nejméně tři pracovní dny předem. To platí i pro situace, kdy došlo k předčasnému ukončení poskytování asistence, a v takovém případě se jednání povinně zúčastní poskytovatel, který osobě poskytoval asistenci naposledy.
K § 68
K odst. 1
Poskytování podpůrných opatření koordinuje kontaktní místo. Koordinační role kontaktního místa je široká a spočívá v zajišťování fungování systému podpory bydlení na svém území. Kontaktní místo zejména doporučuje potřebnému poskytovatele, který poskytuje podpůrná opatření ve správním obvodu kontaktního místa a o kterém se lze důvodně domnívat, že je schopen žadateli podpůrná opatření poskytnout. Zprostředkovává také komunikaci mezi potřebnými a poskytovateli dle jejich potřeb.
Bude zpracována směrnice MMR pro výkon koordinační role kontaktního místa závazná pro ORP dle zákona o obcích a navazující metodika MMR týkající se zapojení poskytovatelů.
Kontaktní místo bude také zřejmě orgánem podpory bydlení, se kterým přijde potřebný nejčastěji do styku. Dá se proto také předpokládat, že právě vůči němu bude potřebný zpravidla uplatňovat svoje právo podle čl. 15 odst. 1 a 3 GDPR, tedy právo na poskytnutí informací o údajích, které se o něm vedou v evidenci.
Jelikož není stanoveno, v jaké lhůtě tak kontaktní místo učiní, rozumí se, že tak učiní bez zbytečného odkladu, tedy ihned, je-li to možné. Typicky zřejmě půjde o osobní návštěvu kontaktního místa, kdy si fyzická osoba na přepážce vyžádá tento výpis. Vyloučit však nelze ani požádání o výpis a jeho vydání elektronicky, např. za použití informačního systému datových schránek. Vždy je však potřeba pamatovat, že musí dojít k dostatečnému ztotožnění osoby, která o výpis žádá, aby kontaktní místo neporušilo právo evidované osoby na ochranu osobních údajů vydáním výpisu někomu jinému než evidované osobě, popř. jejímu zmocněnci, opatrovníkovi apod.
Nejdůležitější je poskytnutí výpisu pro potřebné, kteří teprve hledají poskytovatele, který by jim poskytl podpůrné opatření. I bez součinnosti kontaktního místa budou moci kontaktovat poskytovatele a předat mu výpis, který osvědčuje, že k okamžiku vyhotovení výpisu o něm byly v evidenci uvedeny určité údaje – např. údaj o potřebě bytového podpůrného opatření nebo údaj o příslušnosti k některé ze skupin zvláště zranitelných osob podle přílohy č. 4.
K odst. 2
Navrhuje se stanovit povinnost pro kontaktní místo a krajský úřad svolávat metodická a koordinační setkání, na která zvou poskytovatele podpůrných opatření, kteří působí nebo hodlají působit v jejich správních obvodech. Cílem je zajistit kvalitní metodické vedení pro nově vznikající systém podpory bydlení, vzdělávání pro poskytovatele a také zajistit koordinaci poskytování podpůrných opatření v území. Setkání mohou probíhat prezenční i distanční formou.  
Metodická setkání budou realizovat i ministerstvo a Ministerstvo práce a sociálních věcí.
K odst. 3
Poskytovatel má povinnost oznámit správnímu orgánu, který mu udělil pověření, tedy krajskému úřadu, ministerstvu nebo Ministerstvu práce a sociálních věcí, ve kterých správních obvodech kontaktních míst hodlá poskytovat jednotlivé druhy podpůrných opatření. To zahrnuje nejen to, že někde nově hodlá poskytovat podpůrná opatření, ale také to, že v některých správních obvodech již nadále nehodlá poskytovat podpůrná opatření.
K odst. 4
Někteří poskytovatelé asistence se budou specializovat na konkrétní skupiny zvláště potřebných osob, například osob se závažnou duševní poruchou nebo poruchou chování, a přizpůsobí tomu svůj tým pracovníků. Při koordinaci podpůrných opatření pak kontaktní místo může propojovat osobu z dané skupiny zvlášť zranitelných osob přednostně s tímto poskytovatelem. Proto má kontaktní místo vědět, pokud se poskytovatel pro tuto specializaci rozhodl.
K odst. 5
Navrhuje se stanovit, jakým způsobem se oznámení podle odst. 3 a 4 činí. V přechodném období se oznámení činí prostřednictvím elektronického formuláře, jehož podobu stanoví ministerstvo vyhláškou [§ 154 odst. 2 písm. g)].
K § 69
K odst. 1
Navrhuje se stanovit, že pokud jedné osobě poskytuje podpůrné opatření více poskytovatelů, mají povinnost se navzájem bez zbytečného odkladu informovat o skutečnostech významných pro udržení vyhovujícího bydlení. Může se jednat o obsah smluv, na jejichž základě se podpůrná opatření poskytují, a to včetně jejich případných změn, například dodatků. Pokud například dojde u poskytování bydlení s ručením k prodloužení nájemní smlouvy nebo ke změně obsahu smlouvy o spolupráci mezi vlastníkem a poskytovatelem, má poskytovatel bydlení s ručením povinnost o této změně informovat poskytovatele asistence, pokud daná podporovaná osoba toto podpůrné opatření čerpá.
Povinnost informování se netýká obsahu asistenčního plánu.
K odst. 2
Pro zajištění návaznosti péče o podporovanou osobu se stanoví původnímu poskytovateli podpůrného opatření povinnost sdělit novému poskytovateli asistence skutečnosti významné pro udržení vyhovujícího bydlení podporované osoby. To může zahrnovat předání opisu dokumentace novému poskytovateli. Tato povinnost je navázaná na požadavek podporované osoby nebo nového poskytovatele asistence, přičemž postačuje, aby tento požadavek vznesl pouze jeden z nich. 
K § 70
Díky tomuto ustanovení budou mít krajské úřady vždy k dispozici aktuální podobu smluv. V přechodném období (§ 154 odst. 2) nebude poskytovatel dané podklady vkládat napřímo do evidence, ale zašle je krajskému úřadu a krajský úřad dodatek nebo jinou smlouvu vloží do evidence.
K § 71
Díky tomuto ustanovení budou mít krajské úřady přehled o aktuální výši nájemného u bytových podpůrných opatření. 
Poskytovatelem bytového podpůrného opatření se rozumí poskytovatel
a) se základním pověřením k poskytování bydlení s ručením a podnájemního bydlení, nebo
b) s rozšířeným pověřením k poskytování bydlení s ručením a podnájemního bydlení, nebo
c) s pověřením k poskytování podporovaného obecního bydlení.
V přechodném období (§ 154 odst. 2) oznámí poskytovatel příslušné údaje krajskému úřadu a ten je zapíše do evidence.
K § 72
Ustanovení si klade za cíl předejít ztrátě vyhovujícího bydlení podporované osoby. Jde svojí podstatou o intervenční jednání, které má usnadnit komunikaci všech aktérů a umožnit naplánovat další postup pro udržení vyhovujícího bydlení, případně naplánovat strategii odchodu, pokud již udržení bydlení není realistické. Způsob vedení setkání má vycházet z principů případového setkání.
Pozvaný může být i pracovník kontaktního místo pro bydlení, pokud je to potřeba.
Navrhuje se rovněž stanovit poskytovateli, který dané podporované osobě poskytuje podpůrné opatření, povinnou účast na jednání při hrozbě ztráty bydlení svolaném jiným poskytovatelem. 
K § 73
K odst. 1
Pro účely použití § 16 odst. 2 se navrhuje stanovit povinnost oznamovat kontaktnímu místu předčasné ukončení podpůrného opatření, pokud k němu dojde dohodou uzavřenou s podporovanou osobou nebo z důvodů na straně podporované osoby. 
K odst. 2
Obdobný postup se navrhuje také pro případy, kdy z důvodu na straně podporované osoby, pro který by bylo možné nájem nebo podnájem vypovědět, nebyla uzavřena nová nájemní smlouva podle § 46 nebo 57 nebo podnájemní smlouva podle § 52 nebo nebyla prodloužena doba nájmu nebo podnájmu podle těchto smluv. Takovým důvodem bude zejména dluh podporované osoby na nájemném, resp. podnájemném, pro který by bylo možné nájem nebo podnájem vypovědět.
K odst. 3
Stanoví se povinnost poskytovatele skutečnosti dle odst. 1 nebo 2 prokázat.
K odst. 4
Pokud došlo k ukončení poskytování podpůrného opatření dohodou nebo kontaktní místo považuje oznámení podle odstavce 1 nebo 2 za hodnověrné, uloží údaj do evidence. Tento údaj poslouží jako podklad pro rozhodnutí o zamítnutí žádosti o podpůrné opatření podle § 16 odst. 2. Pokud kontaktní místo nepovažuje oznámení za hodnověrné, použije se na základě § 158 odst. 1 správního řádu obdobně § 155 odst. 3 správního řádu. Údaj o oznámení tedy kontaktní místo do evidence neuloží a na požádání o tom písemně uvědomí oznamovatele a sdělí mu důvody, které k tomuto závěru vedly.
K § 74
Pro zvýšení jistoty bydlení podporované osoby se navrhuje, aby poskytovatel nejpozději 60 kalendářních dnů před předpokládaným koncem poskytování podpůrného opatření oznámil podporované osobě, zda má v úmyslu jí poskytovat podpůrné opatření i nadále za předpokladu, že budou naplněny podmínky pro to, aby mu byl na další poskytování podpůrného opatření vyplacen příspěvek. 
Aby poskytovatel bydlení s ručením nebo podnájemního bydlení toto oznámení mohl učinit, upraví si ve smlouvě o spolupráci podle § 43 nebo v nájemní smlouvě podle § 51 povinnost vlastníka bytu v adekvátním předstihu sdělit, zda a za jakých podmínek bude prodloužena nájemní smlouva dle § 46 nebo nájemní smlouva dle § 51, případně zda a za jakých podmínek bude uzavřena smlouva nová.
V případě, kdy se podporovaná osoba dozví, že další pokračování není realistické, má prostor vyhledat jiného poskytovatele, a to za pomoci kontaktního místa, případně požadovat po poskytovateli, aby požádal o povolení změnu bytu dle § 96.
K § 75
Ustanovení obsahuje základní rozdělení příspěvků podle návrhu zákona. Jde o příspěvek na správu a příspěvky na poskytování podpůrných opatření. Příspěvky na poskytování podpůrných opatření pak jsou příspěvek na poskytování bydlení s ručením, příspěvek na poskytování podnájemního bydlení, příspěvek na poskytování podporovaného obecního bydlení a příspěvek na poskytování asistence.
K § 76
Na tomto místě je vhodné ozřejmit vztah právní úpravy příspěvků k rozpočtovým pravidlům. Jelikož se prostředky na financování vyplácejí na účet kraje jako na účet cizích prostředků, tedy mimo rozpočet kraje (§ 128 odst. 3), zůstávají prostředky na financování a posléze i vyplácené příspěvky peněžními prostředky státního rozpočtu, a proto se použijí rozpočtová pravidla (tzv. „velká“, tedy zákon č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Příspěvky podle návrhu zákona však nelze považovat za dotaci ve smyslu rozpočtových pravidel, což si vyžádalo zařazení § 104, neboť se § 14f rozpočtových pravidel vztahuje pouze právě na dotace podle rozpočtových pravidel (vizte také odůvodnění § 104). Nic však nebrání použití ustanovení o porušení rozpočtové kázně, neboť tato se nevztahují pouze na dotace, ale obecně na neoprávněné nakládání, resp. zadržení peněžních prostředků státního rozpočtu. Odvod pro porušení rozpočtové kázně a penále bude v případě potřeby ukládat finanční úřad, kterému kontrolní orgány podle návrhu zákona (kontaktní místo, krajský úřad, ministerstvo, Ministerstvo práce a sociálních věcí) mohou dají podnět k zahájení řízení o uložení odvodu v případě, že nedojde k vrácení určené částky postupem podle § 104.
Právní úprava finančního vypořádání podle rozpočtových pravidel se naopak nepoužije, ustanovení § 101 a 102 jsou vůči těmto obecným pravidlům speciální.
K § 77
Navrhuje se stanovit účelové určení příspěvků. Nejširší účelové určení je stanoveno v odstavci 4 pro příspěvek na poskytování podporovaného obecního bydlení. Poskytovatel podporovaného obecního bydlení totiž může příspěvek využít i na pokrytí výdajů, které nesouvisejí s poskytováním podpůrných opatření podle tohoto zákona. Postačí, pokud výdaje souvisejí s byty ve vlastnictví poskytovatele, kterým může být obec nebo jiná osoba uvedená v § 121 odst. 3 písm. a) bodů 1 až 4. Nejčastěji se nebude jednat o novou výstavbu, neboť pro její realizaci není výše příspěvků dostatečně vysoká, ale o financování oprav nebo rekonstrukcí obecních bytů v rámci celého bytového fondu poskytovatele. Využití příspěvku se tedy nevztahuje výlučně na pronajatý byt v souvislosti s kterým byl příspěvek na poskytování podporovaného obecního bydlení poskytnut. 
Příspěvek na poskytování asistence je určen na pokrytí výdajů poskytovatele, které mu vznikly v souvislosti s poskytováním asistence, včetně účasti na jednání při ukončení poskytování asistence podle § 67, účasti na jednání při hrozbě ztráty bydlení podle § 72 a účastí na metodickém nebo koordinačním setkání podle § 68 odst. 2. 
K § 78
Navrhuje se upravit, že Ministerstvo pro místní rozvoj a MPSV stanoví výši příspěvků opatřením obecné povahy, a to pro jednotlivé správní obvody kontaktních míst pro bydlení. To umožní reagovat nejen na rozdílné výše nájemného nebo ceny práce napříč územím České republiky, ale potenciálně také na nižší ochotu poskytovat podpůrná opatření v určitých regionech.
Vyloučení § 34 soudního řádu správního při soudním přezkumu opatření obecné povahy je stanoveno obdobně jako v § 13 odst. 6 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů. 
K § 79
K odst. 1
Ustanovení obsahuje rozmezí pro stanovení výše příspěvku pro první kalendářní rok účinnosti zákona u příspěvku na správu. Jelikož je vhodné zohlednit úspory z rozsahu, navrhuje se u příspěvku na správu stanovit rozdílné rozmezí pro příspěvek, o který žádá poskytovatel spravující méně než 51 bytů, a pro příspěvek, o který žádá poskytovatel spravující 51 nebo více bytů.
K odst. 2 a 3
Ustanovení obsahuje rozmezí pro stanovení výše příspěvku pro první kalendářní rok účinnosti zákona u jiných příspěvků, než je příspěvek na správu. Rozmezí je rozdílné pro Prahu a Brno na straně jedné a zbytek území České republiky na straně druhé. V závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace bylo vyhodnoceno, že toto územní členění je dostatečné; příspěvky navíc podléhají vyúčtování.
K odst. 4
U příspěvku na správu a příspěvku na poskytování asistence se navrhuje každý rok upravovat dolní i horní rozmezí shodně s procentuální změnou spotřebitelských cen. V případě ostatních příspěvků se každý rok bude měnit dolní i horní hranice rozmezí shodně s procentuální změnou výše nájemného z bytu.
K odst. 5
Spodní a horní hranici rozmezí oznamuje Ministerstvo pro místní rozvoj ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv vždy do 1. října. 
K § 80
K odst. 1
Navýšení příspěvku na správu stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj opatřením obecné povahy.
K odst. 2
Ustanovení obsahuje rozmezí pro stanovení navýšení příspěvku na správu pro první kalendářní rok účinnosti zákona. Rozmezí je rozdílné pro Prahu a Brno na straně jedné a zbytek území České republiky na straně druhé. V závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace bylo vyhodnoceno, že toto územní členění je dostatečné; příspěvky navíc podléhají vyúčtování.
K odst. 3
Ustanovení obsahuje pravidla pro úpravu spodní a horní hranice rozmezí pro stanovení navýšení příspěvku na správu a způsob oznámení tohoto upraveného rozmezí. 
K § 81
Navrhuje se stanovit navýšení příspěvku v případě poskytování podpůrných opatření některým zvlášť zranitelným osobám. Cílem je motivovat poskytovatele, aby právě těmto zvlášť zranitelným osobám poskytovali podpůrná opatření, přestože by je třeba mohli vyhodnocovat jako více rizikové nebo vyžadující více práce.
K odst. 1
Navrhuje se vymezit příspěvky, které se za stanovených podmínek navyšují o 20 %. Jde o příspěvek na poskytování bydlení s ručením, příspěvek na poskytování podnájemního bydlení, příspěvek na poskytování podporovaného obecního bydlení a také o příspěvek na správu. U příspěvku na správu se však navyšuje jen jeho základní část, tedy nikoliv navýšení podle § 80 odst. 2. Navýšení podle § 80 odst. 2 totiž představuje náhradu nákladů poskytovatele za vyhledání způsobilého bytu a jeho zápis do evidence. Navýšení podle § 81 se však vztahuje zejména k vyšší rizikovosti a náročnosti poskytování podpůrného opatření některým zvláště zranitelným osobám.
K přiznání příspěvku s 20% navýšením dojde v případě, kdy je v evidenci uloženo potvrzení o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření (vizte část šestou hlavu V díl 1 a 3). Toto potvrzení slouží k doložení toho, že potřebný, kterému se poskytuje podpůrné opatření, je (nebo alespoň v době podání žádosti o vydání potvrzení byl) podle údajů v evidenci zvláště zranitelnou osobou, kterou se předkladatel rozhodl ještě více zvýhodnit oproti ostatním zvláště zranitelným osobám.
Zvažována byla také varianta, při které by poskytovatel podal žádost o přiznání příspěvku „naslepo“, aniž by si mohl být zcela jistý, že mu bude příspěvek přiznán a vyplacen včetně navýšení. Předkladatel je však přesvědčen, že využití takové možnosti není příliš pravděpodobné, a proto navrhuje, aby se v každém případě vyžadovalo předchozí vydání potvrzení a jeho uložení do evidence.
K písm. a)
Aby mělo potvrzení o navýšení příspěvku na podpůrné opatření dostatečnou relevanci, navrhuje se stanovit, že nesmí být starší 3 měsíců. Jedná se o kompromis mezi požadavkem na aktuálnost vyhodnocení situace, k němuž při vydání vyjádření dochází, a požadavkem na poskytnutí dostatku času poskytovateli, aby mohl pohodlně připravit poskytování podpůrného opatření konkrétní osobě a podat žádost o přiznání příspěvku.
Aby poskytovateli byl přiznán navýšený příspěvek, musí mít potřebný, které podpůrné opatření poskytuje, alespoň 3 body zvláštní zranitelnosti, to znamená, že je v evidenci zapsána jeho příslušnost nebo příslušnost ostatních členů jeho domácnosti alespoň ke 3 skupinám zvláště zranitelných osob podle přílohy č. 4 (srov. § 113).
K písm. b)
Potvrzení o navýšení příspěvku na podpůrné opatření se vydává ve vztahu k potřebnému, kterému poskytovatel hodlá poskytovat podpůrné opatření, a ve vztahu ke správnímu obvodu určitého kontaktního místa, v němž hodlá poskytovat podpůrné opatření potřebnému. Zjišťuje se totiž postavení potřebného vůči ostatním zvláště zranitelným osobám na seznamu potřebných v daném správním obvodě kontaktního místa. Je tedy potřeba stanovit, že se vyjádření má týkat podporované osoby a správního obvodu kontaktního místa, v němž se nachází byt, v souvislosti s nímž se poskytuje podpůrné opatření.
Dalším předpokladem pro přiznání navýšeného příspěvku je, že se potřebný počtem svých bodů zvláštní zranitelnosti umístí v první čtvrtině potřebných na seznamu potřebných pro daný správní obvod kontaktního místa. Smysl má samozřejmě porovnávat pouze ty zvláště zranitelné osoby, které mají zapsán údaj o potřebě bytového podpůrného opatření a kterým takové podpůrné opatření není poskytováno.
K odst. 2
Podobně jako u odstavce 1 se navrhuje stanovit, že se v případě uloženého potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 20 % (část šestá hlava V díl 1 a 3) navýší příspěvek na poskytování asistence o 20 %. Stejně jako u odstavce 1 je cílem zvýšení motivace pro poskytovatele, aby poskytovali asistenci zvláště zranitelným osobám, jejichž okruh je stanoven v § 114 odst. 2.
Vedle potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 20 % zná návrh zákona také potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 40 % (vizte odůvodnění odstavce 3).
K odst. 3
Navrhuje se stanovit navýšení příspěvku na poskytování asistence o 40 %, kdy je v evidenci uloženo potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 40 %. Potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 40 % se vydává a do evidence ukládá v případě, že poskytovatel asistence hodlá poskytovat asistenci potřebnému, u něhož je v evidenci zapsán údaj o příslušnosti ke skupině zvláště zranitelných osob se závažnou duševní poruchou nebo poruchou chování nebo údaj o příslušnosti ke skupině zvláště zranitelných osob bez střechy (vizte § 114 odst. 3).
Cílem je motivovat poskytovatele asistence, aby asistenci poskytovali také těmto osobám, přestože to bude podle současných zkušeností o mnoho náročnější, a proto také nákladnější.
K odst. 4
Navrhuje se stanovit, že pokud jsou v evidenci uložena potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 20 % i o 40 %, která splňují podmínky podle odstavce 2, přihlíží se pouze k vyjádření o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 40 %. Přestože tedy budou v evidenci uložena potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 20 i 40 %, dosáhne navýšení pouze 40 %, a celková výše přiznaného příspěvku dosáhne 140 % základní výše příspěvku stanovené opatřením obecné povahy v souladu s § 79.
Předpokládá se, že navýšení příspěvků podle odstavce 3 bude dostatečné a že nebude třeba kumulovat navýšení podle odstavců 2 a 3, aby byli poskytovatelé dostatečně motivováni k poskytování asistence osobám, u kterých je poskytování asistence nejnáročnější a nejdražší. Bylo proto zvoleno rozpočtově šetrnější řešení.
K § 82 
Ustanovením se navrhuje stanovit pravidla pro určení výše příspěvku na dobu, o kterou se prodlužuje doba přiznání příspěvku. Základní premisou je, že se vychází z právní úpravy účinné v okamžiku vydání rozhodnutí o prodloužení doby přiznání příspěvku. Pokud byl tedy původně přiznán příspěvek na dobu 1 roku ve výši 32 000 Kč, ale posléze se výše příspěvku změnou vyhlášky zvýšila na 34 000 Kč, bude se při prodloužení doby přiznání příspěvku o další 1 rok fakticky rozhodovat o vyplacení dalších 34 000 Kč, nikoliv 32 000 Kč.
Před podáním žádosti o prodloužení doby přiznání příspěvku samozřejmě lze také požádat o vydání potvrzení o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření nebo o vydání potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence. Ve větě druhé se však navrhuje stanovit, že se 20% nebo 40% navýšení příspěvku podle § 81 uplatní také v případě, že byl příspěvek navýšen již při předchozím rozhodnutí o přiznání příspěvku nebo při předchozím rozhodnutí o prodloužení doby přiznání příspěvku. Stačí tedy, pokud někdy dříve bylo před vyřízením takové žádosti v evidenci uloženo potvrzení o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření nebo potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence. Pro navýšení příspěvku není potřeba, aby poskytovatel vždy žádal o nové vyjádření kontaktního místa.
K § 83
K odst. 1
O přiznání příspěvku rozhoduje příslušný krajský úřad. Místní příslušnost se určí podle § 11 odst. 1 písm. a) správního řádu. Místně příslušným tedy bude krajský úřad, v jehož správním obvodu se nachází byt, v souvislosti s nímž se podpůrné opatření poskytuje. To platí i pro asistenci, neboť ta se poskytuje za účelem udržení podporované osoby ve vyhovujícím bydlení, což předpokládá, že tato podporovaná osoba již bydlí v bytě.
Příspěvek na správu se poskytuje vždy ve spojení s poskytováním bydlení s ručením nebo podnájemního bydlení. Jelikož se tato podpůrná opatření také vždy pojí k určitému bytu, je i v tomto případě příslušnost dána podle místa, kde se nachází byt, v souvislosti s nímž se bydlení s ručením nebo podnájemní bydlení poskytují.
K odst. 2
Navrhuje se stanovit, že pokud je žadatelem kraj, rozhoduje o přiznání příspěvku na poskytování asistence Ministerstvo práce a sociálních věcí a pro přiznání jiného příspěvku ministerstvo. Hlavní město Praha je krajem. 
Poskytovatelem kteréhokoliv podpůrného opatření podle tohoto zákona může být i kraj. Kvůli systémové podjatosti pak není vhodné, aby vyšší územní samosprávný celek rozhodoval o přiznávání příspěvků sám sobě. Krajský úřad bude totiž přinejmenším zkoumat soulad obsahu smluv, které jsou součástí žádosti, s náležitostmi stanovenými zákonem. Účastníkem řízení je navíc pouze žadatel (tedy kraj), nikdo jiný by podjatost ani nemohl namítat.
Zvolené řešení je proto vhodnější než v každém jednotlivém případě postupovat podle § 14 odst. 5 a § 131 odst. 4 správního řádu. Systémovou podjatost také řeší, byť poněkud odlišným způsobem, také návrh nového zákona o vyvlastnění.
K § 84
Navrhuje se stanovit, na žádost jakých osob je možné přiznat které příspěvky. Otázka souvisí s udělováním (a odnímáním) pověření podle části sedmé. Pouze osoba s pověřením k poskytování bydlení s ručením a podnájemního bydlení (ať už v režimu základním, nebo rozšířeném – vizte § 121) může žádat o příspěvek na správu, o příspěvek na poskytování bydlení s ručením a o příspěvek na poskytování podnájemního bydlení.
Obdobně o příspěvek na poskytování podporovaného obecního bydlení může požádat pouze ten, kdo má pověření k poskytování podporovaného obecního bydlení. O příspěvek na poskytování asistence pak může požádat jen poskytovatel s pověřením k poskytování asistence.
Ustanovení se použije také pro určení osob oprávněných podat žádost o prodloužení doby, na kterou se příspěvek přiznává.
Obdobně jako mnoho jiných žádostí se i žádost o přiznání příspěvku bude podávat prostřednictvím informačního systému podpory bydlení. Uživatelské rozhraní informačního systému by mělo zajistit nízký podíl vadných žádostí.
K § 85
Navrhuje se stanovit, co je vedle obecných náležitostí podle správního řádu součástí žádosti o přiznání jednotlivých druhů příspěvků.
K odst. 1
Vzhledem k tomu, že je příspěvek na správu přiznáván jak v souvislosti s poskytováním bydlení s ručením, tak v souvislosti s poskytováním podnájemního bydlení, obsahuje ustanovení alternativní výčet. Pokud se podává žádost o přiznání příspěvku na správu v souvislosti s poskytováním bydlení s ručením, je součástí žádosti také účinná smlouva o spolupráci a účinná nájemní smlouva podle § 46. Pokud se podává žádost o přiznání příspěvku na správu v souvislosti s poskytováním podnájemního bydlení, je součástí žádosti také účinná nájemní smlouva podle § 51 a podnájemní smlouva podle § 52.
Tyto smlouvy jsou pro krajský úřad klíčové pro posouzení, zda je poskytováno podpůrné opatření.
K odst. 2 až 4
Součástí žádosti o přiznání příspěvku na poskytování jednotlivých druhů podpůrných opatření jsou i účinné smlouvy, jimiž lze prokázat poskytování podpůrného opatření.
K odst. 5
Je-li v evidenci u podporované osoby zapsán údaj o potřebě asistence, musí být součástí žádosti o přiznání příspěvku na poskytování bydlení s ručením, na poskytování podnájemního bydlení nebo na poskytování podporovaného obecního bydlení také účinná smlouva o asistenci.
Ustanovení je vedeno snahou o efektivní využití kapacit systému podpory bydlení – je neúčelné a nehospodárné podporovat poskytování bydlení s ručením, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení někomu, kdo odmítá asistenci v bydlení, kterou ale potřebuje k udržení tohoto vyhovujícího bydlení.
K odst. 6
Součástí žádosti o přiznání příspěvku na poskytování jednotlivých druhů podpůrných opatření jsou i účinné smlouvy, jimiž lze prokázat poskytování podpůrného opatření.
K § 86
K odst. 1
K písm. a)
Již v žádosti je žadatel povinen uvést, na které číslo účtu má být příspěvek v případě jeho přiznání vyplacen.
K písm. b)
Ustanovení čl. 9 Rozhodnutí Komise stanoví členským státům povinnost předkládat každé 2 roky Evropské komisi zprávu o provádění Rozhodnutí Komise. Za Českou republiku tuto zprávu předkládá souhrnně Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Tomu zřejmě budou potřebné údaje předávat buď přímo krajské úřady, nebo ministerstvo, které si případně od krajských úřadů vyžádá potřebnou součinnost. V současnosti slouží k předávání údajů Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže standardizované formuláře, předpokládá se však brzké zavedení předávání údajů prostřednictvím webového uživatelského rozhraní.
Součástí zprávy o provádění Rozhodnutí Komise jsou také údaje o výši podpory vyplacené jednotlivým velikostním kategoriím podniků, tedy malým podnikům, středním podnikům a velkým podnikům ve smyslu doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36).
Krajský úřad ani ministerstvo však nebudou mít vždy informace o tom, zda je žadatel o příspěvek malým, středním, nebo velkým podnikem. Navrhuje se proto, aby tento údaj poskytovatel uváděl v žádosti o přiznání příspěvku. Takto shromážděné údaje od různých poskytovatelů pak budou předávány Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za účelem vypracování zprávy podle čl. 9 Rozhodnutí komise.
Jeví se zároveň jako vhodné, aby tento údaj sdělovali poskytovatelé při každé žádosti o přiznání příspěvku, neboť by se mohly v době, po kterou platí pověření platí (vizte § 122 a § 123 odst. 2 a 3), tyto údaje i významně měnit.
Vzhledem k využívání informačního systému podpory bydlení k podávání žádostí o příspěvek, resp. k využívání stanovených elektronických formulářů v přechodném období (vizte § 154) nelze předpokládat, že by výběr z předem nabízených možností v uživatelském rozhraní informačního systému, resp. zaškrtnutí příslušných údajů ve stanoveném elektronickém formuláři představovaly pro poskytovatele nadměrnou administrativní zátěž.
Doporučení Komise 2003/361/ES nebylo v úředním věstníku vydáno v českém znění, a proto se navrhuje v poznámce pod čarou uvést sdělení Ministerstva průmyslu a obchodu o vyhlášení českého znění doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků.
K odst. 2
Navrhuje se stanovit, u jaké právnické osoby a v jakém státě musí být veden účet poskytovatele. Účelem tohoto ustanovení je kromě jiného snížení nákladů spojených s bankovním převodem. Předpokládá se, že naprostá většina poskytovatelů bude mít účet veden v České republice.
K § 87
Každé podpůrné opatření v rámci systému podpory bydlení je nezbytné poskytovat v bytě, jež splňuje určité požadavky. Pokud je asistence v bydlení poskytována samostatně, tedy bez bytového podpůrného opatření, navrhuje se stanovit speciální postup pro ověření, zda je byt vyhovujícím bydlením. Bude se jednat o byt, ve kterém potřebný aktuálně bydlí a hrozí mu ztráta tohoto bydlení, nebo se bude jednat o byt pronajatý potřebným mimo systém bytových podpůrných opatření (tzv. na trhu). Některým potřebným pomůže s nalezením tohoto bydlení specializované poradenství.
K ověření, zda bydlení v bytě, v souvislosti s nímž se poskytuje nebo má poskytovat asistence, představuje vyhovující bydlení pro podporovanou osobu nebo pro osobu, s níž má být uzavřena smlouva o asistenci, může poskytovatel asistence požádat kontaktní místo pro bydlení o vydání závazného stanoviska. 
Daná skutečnost však může vyplývat také ze záznamu o šetření bytové situace podle § 15 odst. 2 nebo záznamu o šetření ve věci změn evidovaných údajů podle § 21 odst. 2, které ke dni uzavření smlouvy o asistenci nejsou starší než 1 rok. V takovém případě není nutné o závazné stanovisko žádat. 
Doložení záznamu o šetření bytové situace nebo závazného stanoviska je jednou z podmínek přiznání příspěvku na poskytování asistence dle § 89 odst. 3 písm. c).
Při ověřování, zda bydlení v bytě představuje pro podporovanou osobu vyhovující bydlení, se tedy posuzuje způsobilost bytu dle přílohy č. 3, přelidněnost (avšak nikoli nedostatečná zalidněnost), to, zda byt vyhovuje specifickým potřebám, a to, zda se člen domácnosti důvodně necítí v bezpečí kvůli jinému členu domácnosti. Byt není zapisován do evidence, proto se neposuzuje, zda případné poskytování podpůrného opatření v souvislosti s bytem nezhorší míru sociálního a prostorového vyloučení v oblasti, kde se byt nachází.
Pro zjištění stavu věci může kontaktní místo pro bydlení provést šetření bytové situace dle § 15, které provádí sociální pracovník (zaměstnanec obce s rozšířenou působností). Nejedná se tedy o ohledání na místě, které se provádí při zápisu bytu do evidence.
Závazné stanovisko kontaktní místo pro bydlení doručí žadateli a uloží je do evidence.
K § 88
K odst. 1
Jelikož je výše příspěvků stanovena určitou částkou na dobu 1 roku (např. 20 000 Kč ročně), navrhuje se v § 89 odst. 5 stanovit pravidlo, že příspěvky přiznané na jinou dobu než na dobu celých let se přiznávají v poměrné výši.
Příspěvky se přiznávají na dobu, na kterou je uzavřena smlouva s podporovanou osobou (nájemní smlouva podle § 46, podnájemní smlouva podle § 52, nájemní smlouva podle § 57, smlouva o asistenci podle § 60). Navrhuje se dále stanovit maximální doby, na které lze jednotlivé příspěvky přiznat.
K § 89
Navrhují se stanovit podmínky, za kterých správní orgán, tedy krajský úřad, ministerstvo nebo MPSV žádosti o příspěvek vyhoví.
Podmínkou pro přiznání příspěvku jsou zejména splnění náležitostí žádosti, zápis údaje o potřebě konkrétního podpůrného opatření a dále účinné smlouvy, na jejichž základě se podpůrná opatření poskytují. Ustanovení uvádí další specifické podmínky pro jednotlivá podpůrná opatření. 
Za určitých podmínek stanovených následujícími ustanoveními návrhu zákona se však žádost o přiznání příspěvku zamítne (§ 90 až 94).
K odst. 1
Písm. c) stanoví, že ve stejném bytě nelze současně poskytovat jiné bytové podpůrné opatření. Nelze tedy například při poskytování podnájemního bydlení uzavřít dvě podnájemní smlouvy pro dvě různé podporované osoby v jednom velkém bytě, který by mohl být kapacitně dostačující. 
Písm. d) stanoví, že poskytovateli, který poskytuje bytové podpůrné opatření osobě, které je již podle údajů v evidenci bytové podpůrné opatření poskytováno, nemůže být přiznán na tuto osobu příspěvek. Míní se tím jak případy, kdy jiný poskytovatel poskytuje podporované osobě bytové podpůrné opatření jiného druhu (např. bydlení s ručením x podnájemní bydlení), tak případy, kdy jiný poskytovatel poskytuje podporované osobě bytové podpůrné opatření stejného druhu (např. bydlení s ručením a bydlení s ručením), tak případy, kdy stejný poskytovatel poskytuje podporované osobě bytové podpůrné opatření stejného druhu, tak případy, kdy stejný poskytovatel poskytuje podporované osobě bytové podpůrné opatření jiného druhu.
Vhodnost bytu pro konkrétní podporovanou osobu (resp. i pro ostatní členy její domácnosti) posuzuje správní orgán podle údajů v evidenci. Proto je velmi žádoucí, aby byly v evidenci aktuální a dostatečně přesné údaje.
K odst. 2
V případě, kdy je asistence poskytována současně s bytovým podpůrným opatřením, posuzuje se vhodnost bytu ve vztahu k podporované osobě. 
K odst. 3 a 4
V případě, kdy je asistence poskytována mimo bytové podpůrné opatření, posuzuje se, zda bydlení v bytě, v souvislosti s nímž se asistence poskytuje, představuje pro podporovanou osobu vyhovující bydlení. K doložení této skutečnosti slouží buď závazné stanovisko podle § 87, nebo, pokud závazné stanovisko není v evidenci uloženo, záznam o šetření bytové situace podle § 15 odst. 2 nebo záznam o šetření ve věci změn evidovaných údajů podle § 21 odst. 2. Podmínkou je, že tyto podklady nesmí být ke dni uzavření smlouvy o asistenci starší než 1 rok. Závazné stanovisko se vydává na žádost poskytovatele asistence, nebo si jej vyžádá správní orgán.
K odst. 5
Přiznávají-li se příspěvky na jinou dobu než na dobu celých let, přiznávají se v poměrné výši. Doby, na které lze jednotlivé druhy příspěvků přiznat, stanoví § 88.
K odst. 6
V souladu s pravidly Evropské unie v oblasti veřejné podpory jsou příspěvky koncipovány jako podpora služeb obecného hospodářského zájmu. Poskytnutí příspěvků tak představuje veřejnou podporu slučitelnou s vnitřním trhem Evropské unie, případně podporu malého rozsahu (de minimis).
V současnosti je tedy potřeba se při poskytování příspěvků řídit nejen vnitrostátním právem, ale také
· rozhodnutím Komise ze dne 20. prosince 2011 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytování služeb obecného hospodářského zájmu (dále jen „Rozhodnutí Komise“), nebo
· nařízením Komise (EU) 2023/2832 ze dne 13. prosince 2023 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis udílenou podnikům poskytujícím služby obecného hospodářského zájmu.
Bude-li příspěvek vyplácen jako veřejná podpora slučitelná s pravidly upravujícími vnitřní trh Evropské unie podle Rozhodnutí Komise, bude příspěvek představovat vyrovnávací platbu za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu.
Vzhledem k tomu, že § 102 o ročním vyúčtování svým obsahem nevyhovuje požadavkům čl. 6 Rozhodnutí Komise, kterým se stanoví povinnost členských států kontrolovat, zda nedochází k nadměrnému vyrovnání (tj. k vyplácení nadměrných vyrovnávacích plateb), navrhuje se v § 137 stanovit, že orgánem příslušným k těmto kontrolám je ministerstvo. Ustanovení § 137 je tedy možné chápat jako adaptaci českého právního řádu na právo Evropské unie.
Ke kontrolám nadměrné vyrovnávací platby by v souladu s článkem 6 odst. 1 Rozhodnutí Komise mělo docházet alespoň jednou za 3 roky a po skončení pověření prováděním služeb obecného hospodářského zájmu. Předpokládá se, že úřednický aparát ministerstva bude dostatečně robustní a erudovaný, aby pro ministerstvo nepředstavovala tato kontrolní povinnost přílišnou zátěž.
Ve větě druhé se pak navrhuje stanovit obdobné užití § 104, což znamená, že pokud ministerstvo zjistí, že došlo k nadměrné vyrovnávací platbě, vyzve poskytovatele k vrácení takové částky, aby bylo nadměrné vyrovnání eliminováno. Poskytovatel, kterému byla poskytnuta nadměrná vyrovnávací platba, tedy bude mít možnost dobrovolně a bez zbytečných procesních formalit vrátit nadměrně vyplacenou částku. (Ustanovení § 104 je o obdobu § 14f rozpočtových pravidel, která však nelze použít, neboť příspěvky podle návrhu zákona nejsou dotací ve smyslu rozpočtových pravidel.)
Nevrátí-li poskytovatel nadměrně vyplacenou částku (příspěvek) postupem podle věty druhé, bude samozřejmě nutné rozhodnout o jeho povinnosti tuto částku vrátit. Bude-li možné v konkrétním případě považovat nevrácení nadměrně vyplacené částky za porušení rozpočtové kázně podle § 44 a 44a rozpočtových pravidel, podá ministerstvo příslušnému finančnímu úřadu podnět k uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně a penále podle zákona o rozpočtových pravidlech. Mnohdy však nepůjde o porušení rozpočtové kázně a v těchto případech rozhodne samo ministerstvo z moci úřední o povinnosti poskytovatele vrátit nadměrně vyplacenou částku. Tím bude zajištěna implementace čl. 6 Rozhodnutí Komise.
Povinnost členského státu zajistit, aby vyplácené vyrovnávací platby nebyly nadměrné, tedy aby výše vyrovnávací platby poskytovaná ve formě příspěvků podnikům provozujícím službu obecného hospodářského zájmu nepřesahovala rozsah nezbytný k pokrytí čistých nákladů vynaložených na tuto službu, by se měla odrazit i v pravidelném vyhodnocování výše příspěvků, kterou ministerstvo stanoví opatřením obecné povahy (§ 78 a 80). Ukáže-li se, že jsou příspěvky příliš vysoké, mělo by ministerstvo přikročit k jejich snížení. Ukáže-li se dokonce, že spodní hranice zákonného zmocnění pro stanovení výše příspěvků opatřením obecné povahy je příliš vysoká, mělo by ministerstvo vypracovat a předložit vládě návrh na odpovídající změnu zákona, který by vláda v případě osvojení takového návrhu předložila Poslanecké sněmovně.
K § 90
Žádá-li poskytovatel o přiznání příspěvku na správu, na poskytování bydlení s ručením, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení ve vztahu k potřebnému, který je podle údajů v evidenci osobou zvláště zranitelnou, nemusí se ustanovením o hledisku zvláštní potřebnosti zabývat.
Pokud však žádá o přiznání příspěvku na správu, na poskytování bydlení s ručením, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení ve vztahu k potřebnému, který podle údajů v evidenci není osobou zvláště zranitelnou, potřebuje nejprve vyjádření kontaktního místa, že se, zjednodušeně řečeno, ve správním obvodu kontaktního místa nenachází osoba zvláště zranitelná, které není poskytováno bydlení s ručením, podnájemní bydlení nebo podporované obecní bydlení a pro kterou je vhodným bytem byt, v souvislosti s nímž poskytovatel hodlá poskytovat podpůrné opatření, a tedy že je možné byt využít i pro neprioritní potřebné, 
Zmíněné potvrzení kontaktního místa se nazývá potvrzení o rozšířené využitelnosti bytu.  Toto potvrzení a jeho vydání upravují část šestá hlava V díly 1 a 2 (§ 106 až 111). Pokud potvrzení o rozšířené využitelnosti bytu ve vztahu k danému bytu kontaktní místo vydá, resp. uloží do evidence, má poskytovatel 4 měsíce na to, aby podal žádost o přiznání příspěvku na správu, na poskytování bydlení s ručením, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení ve vztahu k osobě, která není zvláště zranitelná, a v souvislosti s bytem, ke kterému se vztahuje vyjádření uložené v evidenci.
Ustanovení zajišťuje upřednostňování osob zvláště zranitelných („prioritních“).
K § 91
K odst. 1
Ustanovení má za cíl vyloučit případy, že osoba dosáhne zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření u jednoho kontaktního místa, ale následně si nechá poskytnout podpůrné opatření na jiném místě, kde by např. na základě svých příjmů a levnějšího bydlení ani nebyla považována za osobu v bytové nouzi.
K odst. 2
Ustanovení se navrhuje z toho důvodu, že by bylo příliš nepraktické rozdělovat území hlavního města Prahy nebo územně členěného statutárního města na části, mezi nimiž by se zabraňovalo stěhování. Poskytovateli tedy např. bude přiznán příspěvek na poskytování bydlení s ručením ve správním obvodu Úřadu městské části Praha 7, přestože u podporované osoby zapsal údaj o potřebě bytového podpůrného opatření Úřad městské části Praha 8.
K § 92
Ustanovení má za cíl zabránit tomu, aby poskytovatel žádal o příspěvek příliš pozdě, aby tak znemožnil průběžnou kontrolu řádného poskytování podpůrného opatření ze strany kontrolních orgánů. Právní úprava má za cíl spíše vyplácet příspěvky na budoucí dobu než zpětně.
Začátek běhu lhůty podle § 92 bude zpravidla spojen s účinností smlouvy, která je součástí žádosti a která nabyla účinnosti jako poslední.
Např. v případě poskytování bydlení s ručením potřebnému, u nějž je veden také údaj o potřebě asistence, musí být předložena účinná smlouva o spolupráci [§ 85 odst. 2 písm. a)], účinná nájemní smlouva podle § 46 [§ 85 odst. 2 písm. b)] a účinná smlouva o asistenci (§ 85 odst. 5). Smlouva o spolupráci bude např. uzavřena 5. 5. 2027 a účinnosti nabude stejný den, nájemní smlouva bude uzavřena 4. 6. 2027 s odkládací podmínkou uzavření a účinnosti smlouvy o asistenci, smlouva o asistenci bude uzavřena 9. 6. 2027 a nabude účinnosti stejný den, čímž nabude účinnosti také nájemní smlouva uzavřená 4. 6. 2027. V tomto příkladě, při splnění ostatních podmínek (např. že je žadatelem poskytovatel s příslušným pověřením), může poskytovatel zažádat o příspěvek ještě téhož dne, tedy 9. 6. 2027. V souladu s pravidly počítání času stanovenými § 40 správního řádu se lhůta počítá ode dne bezprostředně následujícího po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, tedy od 10. 6. 2027. Konec lhůty by při prostém připočtení 60 dní připadl na neděli 8. 8. 2027, v souladu s § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu je proto posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den, tedy pondělí 9. 8. 2027.
K § 93
Se základním pověřením k poskytování bydlení s ručením a podnájemního bydlení je spojeno omezení počtu bytů, v souvislosti s nimiž může najednou poskytovatel poskytovat podpůrná opatření.
K § 94
Navrhuje se stanovit, že správní orgán nepřizná příspěvek na správu, na poskytování bydlení s ručením nebo na poskytování podnájemního bydlení, jestliže jsou vlastník bytu, poskytovatel, podporovaná osoba, jejich osoby blízké, případně člen domácnosti podporované osoby spřízněni taxativně uvedenými způsoby.
Nebude tedy např. možné, aby byl vyplacen příspěvek na poskytování bydlení s ručením, pokud bude vlastníkem bytu fyzická osoba, která je zároveň předsedou spolku, který bydlení s ručením poskytuje.
Pojem skutečný majitel je vymezen zákonem o evidenci skutečných majitelů. Krajské úřady budou při aplikaci § 94 návrhu hojně používat evidenci skutečných majitelů. Pojem osoba blízká je pak vymezen v § 22 odst. 1 občanského zákoníku. Základní vztahy blízkosti mohou krajské úřady snadno seznat z informačního systému evidence obyvatel a informačního systému cizinců.
K § 95
Navrhuje se stanovit pravidla opětovného přiznávání příspěvku v souvislosti s týmž bytem. Bez tohoto ustanovení by byli vlastníci bytů motivováni k ukončení nájemního vztahu s nájemcem, kterému končí doba, na kterou se mu poskytuje podpůrné opatření, aby se jeho nájemcem stala nová osoba, které se podpůrné opatření poskytovat bude.
Není však záměrem předkladatele, aby se v bytech zapojených do systému podpory bydlení střídaly domácnosti po 3 nebo 5 letech. Právě naopak, cílem je poskytnout co nejstabilnější bydlení jednotlivcům a domácnostem, které trpěly bytovou nouzí nebo kterým bytová nouze bezprostředně hrozila. Ustanovení zároveň umožňuje bezprostředně navazující zapojení bytu, kde došlo k ukončení nájemní nebo podnájemní smlouvy z důvodů podle odstavce 1 písm. b). 
V případě podpůrného opatření asistence v bydlení není opětovné přiznání příspěvku omezeno, lze jej přiznávat opakovaně, dokud jsou splněny podmínky pro přiznání. Lze ovšem předpokládat, že opětovné přiznávání příspěvku, a tedy čerpání podpůrného opatření asistence v bydlení po dobu přesahující 3 roky nebude často se vyskytující situací. Doba tří let se v pilotních projektech ukázala jako dostačující ke stabilizaci klientů a podporované osoby tak po této době pravděpodobně nebudou splňovat podmínky pro zápis údaje o potřebě podpůrného opatření asistence v bydlení podle § 16 odst. 1 písm. a) bodu 2 ani 3, přičemž platný zápis tohoto údaje k okamžiku uzavření (nebo prodloužení) smlouvy o asistenci je podmínkou pro přiznání příspěvku podle § 89 odst. 2 písm. b) a § 89 odst. 3 písm. b).
K § 96
Navrhuje se stanovit možnost výměny bytu v průběhu poskytování bydlení s ručením, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení. Podmínkou je, že poskytovatel bytového podpůrného opatření o změnu bytu požádá a správní orgán změnu povolí.
Ustanovení reaguje na možný vznik situace, kdy z nejrůznějších důvodů přestane být byt pro podporovanou osobu a členy její domácnosti vhodným bytem (dojde k navýšení nebo snížení počtu členů domácnosti, změní se specifické potřeby apod.). Poskytovatel však může podat žádost po domluvě s podporovanou osobou i z jiných důvodů.
Stěhování za podmínky nepřerušení poskytování podpůrného opatření je možné pouze v rámci správního obvodu stejného kontaktního místa, neboť pouze tam budou zpravidla působit stávající poskytovatelé bytových podpůrných opatření (výměna poskytovatele asistence je možná kdykoli). 
Pokud se podporovaná osoba potřebuje přestěhovat mimo správní obvod kontaktního místa pro bydlení, kde bydlí doposud, může si podat žádost o podpůrné opatření u tohoto jiného kontaktního místa. V rámci této žádosti bude mimo jiné znovu posuzováno, zda splňuje podmínky pro zápis údaje o potřebě podpůrného opatření (např. zda její příjmy nevylučují, aby v tomto správním obvodu byla posouzena jako osoba v bytové nouzi) ve správním obvodu tohoto nového kontaktního místa. 
K § 97
Navrhuje se stanovit obdobné využití ustanovení o žádosti z řízení o přiznání příspěvků v hlavě II.
K § 98
Věcně a místně příslušným k rozhodování je správní orgán (krajský úřad, ministerstvo nebo MPSV), který příspěvek přiznal.
K § 99
Navrhuje se stanovit podmínky pro rozhodnutí o prodloužení doby, na kterou se příspěvek poskytuje. Dobu nebude možné prodlužovat neomezeně, předpokládá se, že určitá doba poskytování podpůrných opatření by měla postačovat pro stabilizaci bytové situace podporované osoby. Poskytovatelé podpůrných opatření dle metodik ministerstva a MPSV podporují v této době samostatnost a kompetence podporované osoby, případně ji napojí na běžné služby v území tak, aby kapacita podpůrných opatření mohla být po ukončení standardní doby věnována dalším osobám v bytové nouzi.
Prodlužuje-li se doba, na kterou se příspěvek poskytuje, na dobu delší, než na kterou lze příspěvek přiznat poprvé (§ 88), musí být v evidenci u potřebného zapsán údaj o potřebě příslušného podpůrného opatření.
Dále se stanoví, že správní orgán při prodlužování doby neposuzuje některé skutečnosti mající vliv na to, zda je byt stále vhodným bytem pro podporovanou osobu. Je to opět projevem snahy o podporu stabilizace bytové situace podporované osoby (například narodí-li se do domácnosti podporované osoby 3 děti, není jistě vhodné z toho důvodu považovat byt za přelidněný).
K § 100
K odst. 1
Příspěvky přiznané krajským úřadem, který tak činí v přenesené působnosti, jsou vypláceny krajským úřadem z účtu kraje vedeného u České národní banky, který je podřízen státní pokladně podle § 33 a násl. rozpočtových pravidel. Jedná se o účet územního samosprávného celku určený k příjmu prostředků poskytovaných ze státního rozpočtu – srov. § 3 písm. h) bod 11 a § 33 odst. 1 rozpočtových pravidel a § 153 návrhu zákona.
Ministerstvo a Ministerstvo práce a sociálních věcí vyplácejí na účet kraje prostředky na zajištění financování výplat příspěvků krajským úřadem (vizte část osmou). Prostředky na financování příspěvků jsou vedeny mimo rozpočet kraje (§ 128 odst. 3).
V případech podle § 92 odst. 2, kdy o přiznání příspěvku rozhoduje již v prvním stupni Ministerstvo práce a sociálních věcí nebo ministerstvo, by bylo samozřejmě zbytečně administrativně zatěžující, aby byl příspěvek vyplácen z účtu kraje. Proto se navrhuje stanovit, aby v takových případech byly příspěvky vypláceny přímo Ministerstvem práce a sociálních věcí nebo ministerstvem.
K odst. 2
Cílem ustanovení je, aby neúměrně nenarůstaly výdaje státního rozpočtu v souvislosti s poplatky za realizaci plateb na zahraniční účty.  
K odst. 3
Příspěvky se vyplácejí v přiznané výši vcelku, tedy nikoliv ve splátkách, do 30 dnů od právní moci rozhodnutí o přiznání příspěvku nebo rozhodnutí o prodloužení doby přiznání příspěvku. Cílem je zajistit včasné financování případných výdajů souvisejících s poskytováním podpůrných opatření.
K § 101
Pokud je podpůrné opatření poskytováno kratší dobu, než se předpokládalo, nebo pokud u bytových podpůrných opatření byt přestal být užívaný podporovanou osobou, je poskytovatel povinen vrátit poměrnou část příspěvku. 
Totéž platí pro případy, kdy nájemné nebo podnájemné z důvodu jejich zvýšení přesáhlo částku nejvyššího přípustného nájemného. Pokud nájemné nebo podnájemné přesáhlo částku nejvyššího přípustného nájemného pouze kvůli tomu, že částka nejvyššího přípustného nájemného poklesla, nevznikne povinnost k vrácení příspěvku. Pokud však nájemné nebo podnájemné přesáhne částku nejvyššího přípustného nájemného a současně dojde k poklesu částky nejvyššího přípustného nájemného, musí poskytovatel rovněž vrátit poměrnou část příspěvku. Pro případy, kdy podporovaná osoba neposkytuje součinnost poskytovateli asistence, se navrhuje stanovit nevyvratitelnou domněnku, že poskytování asistence skončilo posledním dnem druhého měsíce neposkytování součinnosti. Doba neposkytování součinnosti se počítá ode dne, kdy poskytovatel asistence marně vyzval podporovanou osobu k poskytnutí součinnosti.
K § 102
Každý rok provádí poskytovatel vyúčtování příspěvků na správu, poskytování bydlení s ručením, podnájemního bydlení, podporovaného obecního bydlení a asistence. Příspěvky, které nejsou v průběhu kalendářního roku použity ke svému účelu, společně s částkou odpovídajícím příjmům z uložení příspěvků na bankovním nebo jiném účtu (např. úroky) poníženou o výdaje spojené s uložením a daň musejí být do 31. května následujícího roku vráceny na účet kraje. Z těchto vrácených prostředků lze pak vyplácet nově přiznané příspěvky, popřípadě příspěvky, u nichž došlo k prodloužení doby, na kterou byly přiznány (§ 130).
Podrobnosti vyúčtování stanoví vyhláška ministerstva.
Vyúčtování se provádí za území jednotlivých krajů (§ 103 odst. 1 věta první) a zasílá se krajskému úřadu kraje, o jehož území se jedná (§ 103 odst. 1 věta druhá). 
K § 103
K odst. 1
Navrhuje se stanovit, že se vyúčtování podle § 102 odst. 1vyhotoví za území jednotlivých krajů podle toho, kde se nacházel byt, v souvislosti s nímž se poskytovalo podpůrné opatření (věta první), a že se zasílá krajskému úřadu kraje, o jehož území se jedná (věta druhá).
K odst. 2
Navrhuje se stanovit, že za území jednotlivých krajů, podle toho, kde se nacházel byt, v souvislosti s nímž se poskytovalo podpůrné opatření, se také vrací částky podle § 102 odst. 2 a 3.
Krajskému úřadu, který příspěvek vyplatil, se tedy zasílá podle § 103 odst. 1 roční vyúčtování podle 102 odst. 1 a na účet kraje, jehož je orgánem, se následně posílají i částky podle § 102 odst. 2 a 3.
K odst. 3
Navrhuje se stanovit zvláštní pravidla pro případy, kdy je poskytovatelem kraj. Je-li poskytovatelem kraj a jde-li o příspěvek na poskytování asistence, rozhoduje o žádosti o přiznání příspěvku Ministerstvo práce a sociálních věcí (§ 83 odst. 2). Je-li poskytovatelem kraj a jde-li o ostatní příspěvky, rozhoduje o žádosti o přiznání příspěvku ministerstvo (tamtéž). Je proto vhodné stanovit, že i vyúčtováním se zabývají tato ministerstva a že se částky podle § 102 odst. 2 a 3 vracejí na účet, které příslušné ministerstvo sdělí.
K § 104
Navrhuje se stanovit obdobu § 14f rozpočtových pravidel. Ustanovení § 14f rozpočtových pravidel totiž nelze použít, neboť příspěvek není dotací ve smyslu rozpočtových pravidel. Díky podobnosti obou ustanovení a k jejich obdobnému účelu lze závěry judikatury a doktríny ve vztahu k 14f rozpočtových pravidel uplatnit také pro § 104 návrhu zákona.
Ustanovení umožní vrácení poměrné části příspěvku podle § 101 nebo částky podle § 102 odst. 2 nebo 3 bez toho, aby finanční úřad podle rozpočtových pravidel vedl řízení o uložení odvodu pro porušení rozpočtové kázně a penále a vydával rozhodnutí o uložení takového odvodu a penále. Tím bude možné dosáhnout vrácení předmětných částek, aniž by docházelo ke zbytečným administrativním nákladům.
K odst. 1
Ustanovení je obdobou § 14f odst. 3 rozpočtových pravidel.
Navrhuje se stanovit, že správní orgán, kterému se zasílá vyúčtování podle § 102 odst. 1, vyzve poskytovatele k vrácení poměrné části příspěvku podle § 101 nebo částky podle § 102 odst. 2 nebo 3, pokud zjistí, že poskytovatel porušil svoji povinnost k vrácení těchto peněžních prostředků. Navrhuje se také zavést v odstavci 1 legislativní zkratku „určená částka“ pro poměrnou část příspěvku podle § 101 a pro částku podle § 103 odst. 2 nebo 3.
Správním orgánem, kterému se zasílá vyúčtování podle § 102, je především krajský úřad (§ 103 odst. 1 věta poslední). Je-li poskytovatelem kraj a jde-li o příspěvky na poskytování asistence, je tímto správním orgánem Ministerstvo práce a sociálních věcí (§ 103 odst. 3 věta první).
Je-li poskytovatelem kraj a jde-li o jiné příspěvky, je tímto správním orgánem Ministerstvo práce a sociálních věcí (§ 103 odst.  3 věta první). Pokud je však poskytovatelem kraj a není povinen provést vyúčtování jiných položek než podle § 102 odst. 1 písm. j) a k), zasílá Ministerstvu práce a sociálních věcí i vyúčtování položek podle § 102 odst. 1 písm. k) (§ 103 odst. 3 věta poslední). V takovém případě bude tedy správním orgánem příslušným k výzvě k vrácení určené částky Ministerstvo práce a sociálních věcí, přestože se bude jednat o porušení povinnost vrátit částku podle § 103 odst. 3.
Stejně jako v případě výzvy podle § 14f rozpočtových pravidel, nelze ani výzvu podle § 104 odst. 1 považovat za správní rozhodnutí. Výzvou se totiž nezakládají, nemění ani neruší práva ani povinnosti jejího adresáta, ani se neprohlašuje, že práva nebo povinnosti má nebo nemá (§ 9 správního řádu). Je na úvaze poskytovatele, jemuž byla výzva adresována, zda se se závěry správního orgánu ztotožní a určenou částku ve stanovené lhůtě vrátí, nebo zda podstoupí riziko, že se se závěry správního orgánu ztotožní finanční úřad a uloží poskytovateli postupem podle rozpočtových pravidel odvod za porušení rozpočtové kázně, a navíc i penále.
Vrácení určené částky tedy není na základě výzvy podle § 104 odst. 1 vymahatelné. Vymahatelné je až případné uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně ze strany finančního úřadu.
Finanční úřad není závěry správního orgánu nijak vázán. Může dospět k závěru, že nedošlo k porušení rozpočtové kázně, a může také dospět k závěru, že k porušení rozpočtové kázně došlo v menším nebo i ve větším rozsahu, než jaký správní orgán při výzvě k vrácení určené částky předpokládal.
K odst. 2
Ustanovení je obdobou § 14f odst. 2 a 5 rozpočtových pravidel.
Větou první se navrhuje stanovit, že v rozsahu, ve kterém je určená částka ve stanovené lhůtě vrácena, platí, že k porušení rozpočtové kázně nedošlo. Obrat značící nevyvratitelnou domněnku je zde použit, neboť k porušení rozpočtové kázně mohlo, ale nemuselo dojít, ale pro další hodnocení věci se vychází z toho, že k porušení rozpočtové kázně nedošlo.
Finanční úřad se tedy otázkou porušení rozpočtové kázně a případného uložení odvodu nezabývá v tom rozsahu, ve kterém byla určená částka na základě výzvy vrácena ve stanovené lhůtě. Jak ale bylo výše uvedeno, finanční úřad se nemusí ztotožnit se závěry správního orgánu. Pokud dojde k závěru, že došlo k porušení rozpočtové kázně přesahující částku vrácenou na základě výzvy, uloží poskytovateli odvod pro porušení rozpočtové kázně postupem podle rozpočtových pravidel v rozsahu, který není pokryt částkou, kterou poskytovatel na základě výzvy vrátil. Zároveň uloží i penále.
Větou druhou se navrhuje stanovit, že určená částka nebo její část vrácené po stanovené lhůtě se dnem vrácení započítávají do plnění povinnosti provést odvod za porušení rozpočtové kázně podle rozpočtových pravidel. Samozřejmě i v tomto případě platí, že se finanční úřad nemusí ztotožnit s hodnocením správního orgánu. V závislosti na vlastním hodnocení dané věci pak uloží, nebo neuloží odvod za porušení rozpočtové kázně a penále.
K odst. 3
Navrhuje se stanovit, na který účet se vrací určená částka, popřípadě její část. V případě, že příspěvek nebo příspěvky vyplatilo některé z ministerstev, vrátí se určená částka nebo její částka na účet, který ve výzvě k vrácení určené částky uvedlo příslušné ministerstvo.
V ostatních případech, jichž bude naprostá většina, se určená částka bude vracet na účet kraje (§ 100 odst. 1). Určená částka vrácená na účet kraje představuje vrácený příspěvek podle § 130, a považuje se tedy za součást prostředků na financování vyplacených na kalendářní rok, v němž byla určená částka na účet kraje připsána. Vrácená určená částka proto může být krajským úřadem použita na vyplácení dalších příspěvků ve stejném kalendářní roce, ve kterém byla vrácená částka na účet kraje připsána. Zbylé prostředky na financování jsou po konci kalendářního roku, na který byly vyplaceny, krajským úřadem vyúčtovány a odvedeny zpět do státního rozpočtu (§ 133).
K odst. 4
Ustanovení je obdobou § 14f odst. 7 rozpočtových pravidel.
K § 105
Navrhuje se stanovit poskytovateli oznamovací povinnost vůči správnímu orgánu týkající se skutečností rozhodných pro vrácení nebo odnětí příspěvku. Stejně tak je poskytovatel povinen osvědčit na výzvu správního orgánu skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek, jeho výši nebo výplatu. Cílem ustanovení je zajistit, že se krajský úřad nebo příslušné ministerstvo dozví o situacích, kdy má být příspěvek vrácen nebo odňat.
Změnou ve skutečnosti rozhodnou pro vrácení nebo odnětí příspěvku je i skončení poskytování asistence na základě nevyvratitelné domněnky podle § 101 odst. 3 věty druhé. Ta totiž stanoví, že pokud podporovaná osoba neposkytuje součinnost při poskytování asistence po dobu nejméně 2 měsíců, platí, že poskytování asistence skončilo posledním dnem druhého měsíce neposkytování součinnosti. Doba neposkytování součinnosti se počítá ode dne, kdy poskytovatel asistence marně vyzval podporovanou osobu k poskytnutí součinnosti.
K § 106
Navrhuje se stanovit zastřešující pojem pro různé druhy potvrzení, která budou vydávat kontaktní místa na základě údajů v evidenci, aby bylo možné pohodlně stanovit pravidla, která budou platit pro všechny druhy těchto potvrzení. Vzhledem k tomu, že se všechna potvrzení týkají osob evidovaných na seznamu potřebných, byl zvolen pojem potvrzení o osobách evidovaných na seznamu potřebných. Takovými potvrzeními jsou
a) vyjádření o rozšířené využitelnosti bytu,
b) potvrzení o navýšení příspěvku na správu, příspěvku na poskytování bydlení s ručením, příspěvku na poskytování podnájemního bydlení a příspěvku na poskytování podporovaného obecního bydlení, pro které je v § 81 odst. 1 zavedena legislativní zkratka potvrzení o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření,
c) potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 20 % a
d) potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 40 %.
Tato potvrzení usnadňují poskytovateli výběr osob. Díky potvrzení o rozšířené využitelnosti bytu poskytovatel ví, že jeho žádost o přiznání příspěvku nebude zamítnuta kvůli tomu, že poskytne „bytové“ podpůrné opatření osobě, která není zvláště zranitelná (vizte § 90). Díky ostatním třem potvrzením poskytovatel ví, že mu může být přiznán vyšší než základní příspěvek, pokud určité osobě poskytne podpůrné opatření (vizte § 81).
§ 107
Veškeré žádosti o potvrzení podle této hlavy se podávají prostřednictvím uživatelského rozhraní informačního systému podpory bydlení. Potvrzení se vydávají na žádost poskytovatele.
§ 108 
Navrhuje se stanovit, že k vydávání potvrzení o osobách evidovaných v seznamu potřebných je příslušné kontaktní místo pro bydlení. Místní příslušnost se určí podle § 11 odst. 1 písm. a) správního řádu. Místně příslušným tedy bude kontaktní místo, v jehož správním obvodu se nachází byt, v souvislosti s nímž se podpůrné opatření má poskytovat. To platí i pro asistenci, neboť ta se poskytuje za účelem udržení podporované osoby ve vyhovujícím bydlení, což předpokládá, že tato podporovaná osoba již bydlí v bytě.
Při vydávání těchto potvrzení vychází kontaktní místo čistě z existujících záznamů v evidenci. Není sice stanovena lhůta pro vydání (a uložení) vyjádření, jako v jiných podobných případech však lze dovodit, že kontaktní místo musí vydat potvrzení bez zbytečného odkladu. Vzhledem k tomu, že se při tomto postupu předpokládá vysoká míra automatizace pomocí informačního systému podpory bydlení, dá se předpokládat, že takové žádosti bude možné zpravidla vyhovět, popřípadě vyrozumět žadatele o nevyhovění žádosti, v průběhu 1 pracovního dne.
Postupy podle této hlavy jsou postupy podle části čtvrté správního rádu.
§ 109
Navrhuje se stanovit postup pro případ, že nejsou splněny podmínky pro vydání potvrzení o osobách evidovaných v seznamu potřebných. Kontaktní místo o nesplnění podmínek žadatele prostřednictvím informačního systému podpory bydlení uvědomí a sdělí mu důvody, které k tomuto závěru vedly. Typicky k tomu může dojít pro to, že potřebný nemá dostatek bodů zvláštní zranitelnosti. 
V přechodném období podle § 154 však kontaktní místo sdělí důvody nikoliv prostřednictvím informačního systému podpory bydlení, ale běžnými způsoby komunikace, v tomto případě obvykle prostřednictvím informačního systému datových schránek.
§ 110
Vzhledem k tomu, že se potvrzení vztahuje ke správnímu obvodu kontaktního místa (resp. k seznamu potřebných pro správní obvod kontaktního místa), je nutné v žádosti uvést, v souvislosti se kterým bytem se má podpůrné opatření poskytovat.
Předkladatel počítá s tím, že žadatel nebude vždy muset vypisovat veškeré identifikační údaje sám. V uživatelském rozhraní bude poskytovatel moci vybrat byt z bytů, u nichž je zapsán údaj o tom, že poskytovatel má v úmyslu v souvislosti s nimi poskytovat podpůrné opatření. Žádost se mu pak vyplní identifikačními údaji o bytu, jak jsou zapsány v evidenci. Poté potvrdí podání žádosti. Potvrzení o rozšířené využitelnosti bytu slouží poskytovatelům bydlení s ručením, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení, aby se vyhnuli zamítnutí žádosti o přiznání příspěvku kvůli upřednostnění osoby zvláště zranitelné. O potvrzení o možnosti poskytnout bydlení budou žádat právě tito poskytovatelé. Skutečnost, že potřebný, kterému se poskytuje asistence, není podle údajů v evidenci zvláště zranitelný, není důvodem pro zamítnutí žádosti o přiznání příspěvku na poskytování asistence, a proto poskytovatelé asistence ani nepotřebují toto vyjádření.
K § 111  
K odst. 1
Navrhuje se stanovit, že kontaktní místo potvrzení o rozšířené využitelnosti bytu vydá, pokud ve správním obvodu kontaktního místa, kde se byt nachází, není na seznamu potřebných žádný potřebný, 
· který je podle údajů v evidenci zvláště zranitelnou osobou nebo který podle údajů v evidenci sdílí domácnost s osobou zvláště zranitelnou, 
· u kterého je zapsán údaj o potřebě bytového podpůrného opatření a
· pro kterého je zároveň byt vhodným bytem.
Spojka „a“ značí, že se na seznamu potřebných nesmí vyskytovat žádný potřebný splňující všechny tyto podmínky současně.
Úředníci kontaktního místa samozřejmě sami nebudou zkoumat, pro koho je byt uvedený v žádosti vhodný. Proces bude co nejvíce automatizovaný a výsledek – zda vyjádření vydat, nebo nikoliv – vyhodnotí informační systém sám, na základě údajů zapsaných o bytu a o potřebných.
K odst. 2
Potvrzení se automaticky ukládá do evidence k bytu. Je přístupné ministerstvu, krajskému úřadu nadřízenému kontaktnímu místo pro bydlení, které potvrzení vydalo, kontaktnímu místu pro bydlení, které potvrzení vydalo, a žadateli. Zejména pro krajský úřad je potvrzení důležité, a to kvůli zohlednění zvláštní zranitelnosti podle § 90.
K § 112
Právní úprava potvrzení o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření se navrhuje proto, aby měl poskytovatel možnost předem zjistit, zda na poskytování podpůrného opatření konkrétní osobě dostane příspěvek s 20% navýšením (vizte také § 81 odst. 1). Toto navýšení pak může poskytovatele motivovat, aby podpůrné opatření poskytl osobě, která je příslušníkem více skupin zvláště zranitelných osob podle katalogu uvedeného v příloze č. 4 nebo dle § 4 písm. b).
Jelikož se navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření vztahuje pouze k příspěvku na správu, příspěvku na poskytování bydlení s ručením, příspěvku na poskytování podnájemního bydlení a příspěvku na poskytování podporovaného obecního bydlení, budou o příslušné potvrzení žádat pouze poskytovatelé bydlení s ručením nebo podnájemního bydlení nebo poskytovatel podporovaného obecního bydlení.
Právní úprava potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 20 % nebo o 40 % se navrhuje proto, aby měl poskytovatel možnost předem zjistit, zda na poskytování asistence konkrétní osobě dostane příspěvek s 20% navýšením, popřípadě příspěvek se 40% navýšením (vizte také § 81 odst. 2 až 4). Tato navýšení pak může poskytovatele motivovat, aby podpůrné opatření poskytoval osobám, které jsou příslušníky více skupin zvláště zranitelných osob podle katalogu uvedeného v příloze č. 4 nebo v § 7 písm. b), nebo osobě, která má vážnou duševní poruchu nebo poruchu chování nebo je osobou bez přístřeší.
Jelikož se navýšení příspěvku na poskytování asistence vztahuje pouze k příspěvku na poskytování asistence, žádost o příslušné potvrzení bude podávat poskytovatel asistence.
Poskytovatel asistence bude moci požádat buď o potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 20 %, nebo o potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 40 %, nebo zároveň o obě tato vyjádření.
Navrhuje se stanovit, že žadatel musí v žádosti uvést identifikační údaje a souhlas potřebného, kterému hodlá podpůrné opatření poskytovat. To je samozřejmě nezbytné k tomu, aby evidence zjistila, kolik má tento potřebný bodů zvláštní zranitelnosti.
Současně stále platí, že v žádosti musejí být uvedeny identifikační údaje bytu, v souvislosti s nímž poskytovatel hodlá podpůrné opatření poskytovat.
Obě sady údajů jsou nezbytné pro vyhodnocení příslušnosti kontaktního místa a pouze při jejich současném poskytnutí může informační systém pro kontaktní místo automaticky vyhodnotit, zda se potřebný umístil mezi 25 % potřebných ve správním obvodu kontaktního místa s nejvyšším počtem bodů zvláštní zranitelnosti.
§ 113
K odst. 1
Potřebnému za každý v evidenci zapsaný údaj o příslušnosti ke skupině zvláště zranitelných osob náleží 1 bod zvláštní zranitelnosti. (Body se tedy nepřiznávají za příslušnost k podskupině, pouze za příslušnost ke skupině.) Nezáleží přitom, zda je údaj o příslušnosti ke skupině zvláště zranitelných veden přímo u potřebného, nebo u člena jeho domácnosti. 
Potřebnému bude náležet 1 bod zvláštní zranitelnosti také v případě, že bude osobou zvláště zranitelnou podle § 4 písm. b). Tuto skutečnost lze zjistit z evidence, a není proto potřeba ji zvlášť zapisovat jako v případě příslušnosti ke skupině osob zvlášť zranitelných podle přílohy č. 4.
Body zvláštní zranitelnosti mají význam pro navýšení příspěvku – vizte § 81 a § 114.
K odst. 2
Navrhuje se stanovit, že pokud bude mít více členů domácnosti potřebného (tedy včetně potřebného samotného) zapsán údaj o příslušnosti ke stejné skupině zvláště zranitelných, započítává se v souvislosti s takovými údaji pouze 1 bod zvláštní zranitelnosti.
Potřebný má např. zapsán údaj o příslušnosti ke skupině osoby samostatně pečující o dítě (příloha č. 4 řádek skupiny 5) a údaj o příslušnosti ke skupině osoby se zdravotním postižením nebo závažným onemocněním (příloha č. 4 řádek skupiny 3). Starší dítě potřebného má zapsáno údaj o příslušnosti ke skupině ohrožené děti (příloha č. 4 řádek skupiny 1). Mladší dítě potřebného má zapsáno údaj o příslušnosti ke skupině ohrožené děti (příloha č. 4 řádek skupiny 1) a údaj o příslušnosti ke skupině osoby se zdravotním postižením nebo závažným onemocněním (příloha č. 4 řádek skupiny 3). Za údaje o příslušnosti jeho dětí ke skupině ohrožené děti náleží potřebnému dohromady pouze 1 bod zvláštní zranitelnosti. Rovněž za údaje o jeho příslušnosti a příslušnosti mladšího dítěte ke skupině osoby se zdravotním postižením nebo závažným onemocněním náleží potřebnému dohromady pouze 1 bod zvláštní zranitelnosti. Celkem tedy bude mít potřebný 3 body zvláštní zranitelnosti – 1 za svoji příslušnost ke skupině osoby samostatně pečující o dítě, 1 za příslušnost svých dětí ke skupině ohrožené děti, 1 za svoji příslušnost a příslušnost mladšího dítěte ke skupině osoby se zdravotním postižením nebo závažným onemocněním.
Pokud by potřebný z výše uvedeného příkladu byl osobou zvláště zranitelnou podle § 4 písm. b), měl by potřebný celkem 4 body zvláštní potřebnosti – 1 za to, že je osobou zvláště zranitelnou podle § 4 písm. b), 1 za svoji příslušnost ke skupině osoby samostatně pečující o dítě, 1 za příslušnost svých dětí ke skupině ohrožené děti, 1 za svoji příslušnost a příslušnost mladšího dítěte ke skupině osoby se zdravotním postižením nebo závažným onemocněním.
§ 114
K odst. 1
Navrhuje se stanovit, kdy bude vydáno potvrzení o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření. Nezbytnou podmínkou je souhlas potřebného. Navýšením příspěvku na bytové podpůrné opatření budou poskytovatelé motivováni k poskytování bydlení s ručením, podnájemního bydlení a podporovaného obecního bydlení dvěma okruhům potřebným. Ty jsou vymezeny v písmenech a) a b).
K písm. a)
První podmínkou pro vydání vyjádření o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření podle písmena a) je, že potřebný musí mít nejméně 3 body zvláštní zranitelnosti. To znamená, že potřebný nebo ostatní členové jeho domácnosti jsou příslušníky nejméně 3 skupin zvláště zranitelných osob podle přílohy č. 4 nebo podle § 4 písm. b) (vizte § 113).
Druhou podmínkou je, že se potřebný umístil mezi 25 % potřebných ve správním obvodu kontaktního místa s nejvyšším počtem bodů zvláštní zranitelnosti, přičemž se při sestavování tohoto pořadí přihlíží pouze k těm potřebným, u kterých je veden údaj o potřebě bytového podpůrného opatření a u kterých zároveň není veden údaj o poskytování podpůrného opatření. Pouze tito potřební si totiž navzájem „konkurují“ ve své potřebě získat podpůrné opatření.
K písm. b)
Potvrzení o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření se vydá také v případě, že jde o potřebného, u něhož je v evidenci zapsán údaj o příslušnosti jeho nebo jiného člena jeho domácnosti k podskupině zvláště zranitelných osob se závažnou duševní poruchou nebo poruchou chování podle přílohy č. 4. Obdobně to platí u potřebného, u něhož je v evidenci zapsán údaj o příslušnosti jeho nebo jiného člena jeho domácnosti k podskupině osob bez střechy podle přílohy č. 4.
U těchto podskupin se navrhuje navýšení příspěvku, neboť se předpokládá, že budou poskytovateli vyhodnocováni jako rizikovější, a proto bude potřeba poskytovatele obzvláště motivovat k tomu, aby jim poskytovali podpůrná opatření.
K odst. 2
Navrhuje se stanovit, kdy bude vydáno potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 20 %.
První podmínkou pro vydání potvrzení je souhlas potřebného. Druhou podmínkou pro vydání potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence prvního stupně je, že potřebný má nejméně 3 body zvláštní zranitelnosti. To znamená, že potřebný nebo ostatní členové jeho domácnosti jsou příslušníky nejméně 3 skupin zvláště zranitelných osob podle přílohy č. 4 nebo podle § 4 písm. b) (vizte § 113).Třetí podmínkou je, že se potřebný zároveň umístil mezi 25 % potřebných ve správním obvodu kontaktního místa s nejvyšším počtem bodů zvláštní zranitelnosti, přičemž se při sestavování tohoto pořadí přihlíží pouze k těm potřebným, u kterých je veden údaj o potřebě asistence a u kterých zároveň není veden údaj o poskytování asistence. Pouze tito potřební si totiž navzájem „konkurují“ ve své potřebě získat asistenci.
K odst. 3
Navrhuje se stanovit, kdy bude vydáno potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 40 %. Nezbytnou podmínkou je souhlas potřebného.
Podle písmene a) může být příspěvek navýšen o 40 % při poskytování asistence člověku, u kterého je v evidenci zapsán údaj jeho příslušnosti nebo příslušnosti jiného člena jeho domácnosti k podskupině zvláště zranitelných osob se závažnou duševní poruchou nebo poruchou chování podle přílohy č. 4. Podle písmene b) pak může být příspěvek navýšen o 40 % při poskytování asistence člověku, u kterého je v evidenci zapsán údaj o příslušnosti jeho nebo jiného člena jeho domácnosti k podskupině zvláště zranitelných osob bez střechy podle přílohy č. 4. Právě osoby s vážnou duševní poruchou nebo poruchou chování budou patřit mezi náročnější klienty asistence, kterým se poskytovatelé asistence budou muset věnovat více. Proto je namístě podpořit poskytování asistence těmto osobám navýšením příspěvku. Podobné platí i pro osoby bez střechy.
K odst. 4
Navrhuje se stanovit, že potvrzení o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření, potvrzení o navýšení příspěvku na asistenci o 20 % a potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence o 40 % ukládá kontaktní místo pro bydlení do evidence k potřebnému, neboť právě k potřebnému se potvrzení váže. Potvrzení si mohou zobrazit ministerstvo jako správce evidence, krajský úřad nadřízený kontaktnímu místu, které potvrzení vydalo, nebo kontaktní místo pro bydlení, které potvrzení vydalo, ale samozřejmě také poskytovatel, který o jeho vydání požádal.
K odst. 5
Potvrzení o navýšení příspěvku na poskytování asistence si může zobrazit i Ministerstvo práce a sociálních věcí jako ústřední správní úřad pro záležitosti asistence
K § 115
Poskytovatelem podpůrného opatření může být jen osoba s příslušným pověřením k poskytování podpůrného opatření. Poskytovatelem bydlení s ručením nebo podnájemního bydlení se pro účely tohoto zákona rozumí osoba se základním pověřením k poskytování bydlení s ručením nebo podnájemního bydlení a osoba s rozšířeným pověřením k poskytování bydlení s ručením nebo podnájemního bydlení. Poskytovatelem podporovaného obecního bydlení se pro účely tohoto zákona rozumí osoba s pověřením k poskytování podporovaného obecního bydlení. Poskytovatelem asistence se pro účely tohoto zákona rozumí osoba s pověřením k poskytování asistence.
Jedna osoba může získat pověření k poskytování více druhů podpůrných opatření. Například obec může získat pověření k poskytování asistence, pověření k poskytování podporovaného obecního bydlení, v rámci kterého bude pronajímat byty ve svém vlastnictví, a rozšířené pověření k poskytování bydlení s ručením nebo podnájemního bydlení, v rámci kterého bude uzavírat příslušné smlouvy s jinými vlastníky bytů. 
Pouze poskytovatelé mohou čerpat příspěvky na správu a na podpůrná opatření.
K § 116
Podobně jako mnohé jiné žádosti a jiná oznámení podle návrhu zákona se i žádosti a oznámení podle části sedmé podávají prostřednictvím informačního systému podpory bydlení. Uživatelské rozhraní informačního systému pak napomůže žadateli nebo oznamovateli, aby jeho podání nemělo vady.
V přechodném období se výše uvedená podání nečiní prostřednictvím informačního systému, ale na elektronických formulářích, které stanoví ministerstvo vyhláškou, srov. § 154 odst. 2 písm. g).
K § 117
Navrhuje se stanovit územní rozsah pro udělení, podmíněné zrušení a zrušení pověření, a to pro území jednotlivých krajů, vč. hlavního města Prahy. Řada právnických osob, které by mohly požádat o udělení pověření, má celostátní působnost, nicméně konkrétní podpůrné opatření by bylo vždy poskytováno lokálně konkrétními pracovníky poskytovatele. Například při žádosti o pověření k poskytování asistence budou právnické osoby povinny doložit popis personálního zajištění poskytování asistence. Vzhledem k tomu, že konkrétní pracovníci asistence budou zpravidla působit pouze ve správním obvodu nejvýše několika kontaktních míst, nedávalo by smysl posuzovat personální zajištění celostátně, ale je nutné je posuzovat vždy s přihlédnutím k pracovníkům asistence dostupným v území daného kraje. Kvalita výkonu podpůrných opatření a případné porušení povinností mohou být diferencované pro regionální pobočky poskytovatelů s celostátní působností, a proto i sankce budou řešeny pro jednotlivé kraje. Krajské úřady tak budou mít v případě podnětu snazší kontrolu i interakci s příslušným kontaktním místem, než by měly v případě, kdy by všechny poskytovatele s celostátní působností registrované v Praze kontroloval Magistrát hlavního města Prahy.
K § 118
Navrhuje se stanovit, že pověření k poskytování podpůrného opatření se uděluje na žádost. K žádosti přiloží žadatel podklady nezbytné k doložení skutečností požadovaných pro udělení pověření.  V souladu se zásadami dobré správy se od žadatele nebudou vyžadovat údaje nebo dokumenty, které jsou přístupné ve veřejném rejstříku.
K § 119
Navrhuje se stanovit, že k řízení o žádosti o udělení pověření je příslušný krajský úřad kraje, pro jehož území se žádá o udělení pověření. Pouze pro případ, že by žadatelem byl kraj, se navrhuje stanovit, že je k udělení pověření k poskytování asistence příslušné Ministerstvo práce a sociálních věcí a k udělení ostatních pověření ministerstvo. Vzhledem k systémové podjatosti by nebylo vhodné, aby vyšší územní samosprávný celek rozhodoval o udělení pověření sám sobě. I v případě, že pověření uděluje ministerstvo nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí, uděluje se po jednotlivých krajích (§ 117).
Výslovné stanovení místní příslušnosti je nezbytné, protože by při užití obecných ustanovení správního řádu o místní příslušnosti mohlo být sporné, zda se má místní příslušnost řídit místem činnosti [§ 11 odst. 1 písm. a) správního řádu], nebo sídlem právnické osoby [§ 11 odst. 1 písm. e) správního řádu].
K § 120
Poskytovatelem může být pouze bezúhonná osoba, která nebyla odsouzena za jakýkoli úmyslný trestný čin, nebo za nedbalostní trestný čin spáchaný při výkonu činností relevantních pro poskytování podpory podle tohoto zákona. Lze rozumně předpokládat, že osoba, která není bezúhonná v oblastech podle písmen a) až c), není způsobilá poskytovat podporu podle tohoto zákona. Podmínka bezúhonnosti se vztahuje i na člena statutárního orgánu žadatele,
K § 121
O udělení pověření se rozhoduje ve správním řízení na žádost.
K odst. 1
Navrhuje se stanovit podmínky pro udělení pověření. Pro získání pověření při splnění specifických podmínek dle odst. 2, 3, 5 a 6 je vždy nezbytné splnit také všechny základní podmínky uvedené v odst. 1.
K písm. a)
Získat pověření mohou fyzické osoby, nebo právnické osoby, které mají sídlo v České republice, jiném členském státě Evropské unie, ve státě, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, nebo ve Švýcarské konfederaci. Co se zahraničních subjektů týče, vychází se vstříc požadavkům na nediskriminování subjektů z těchto států. Zároveň lze očekávat, že v případě potřeby budou orgány těchto států ochotné a schopné účinně spolupracovat s českými orgány. Pravděpodobnost, že by větší počet zahraničních právnických osob usiloval o udělení pověření, nicméně zřejmě nebude vysoká.
K písm. b) až d)
Správní orgán, tedy krajský úřad, Ministerstvo práce a sociálních věcí nebo ministerstvo, udělí pověření, pokud je žadatel plně svéprávný a on a členové jeho statutárního orgánu bezúhonní a pokud netrvá doba, po kterou nemůže být poskytovateli uděleno pověření znovu.
K odst. 2
Navrhuje se stanovit další podmínky pro udělení základního pověření k poskytování bydlení s ručením a podnájemního bydlení.
Základní pověření slouží jako zkušební období pro poskytovatele, kteří doposud podporu bydlení (v jakékoliv formě) neposkytovali. Pokud se osvědčí, mohou žádat o rozšířené pověření, které poskytovatelům umožňuje poskytovat podpůrná opatření bydlení s ručením a podnájemního bydlení v celém rozsahu. Získat základní pověření mohou vyjmenované osoby.
Požadavky na udělení základního, tedy jakéhosi zkušebního, pověření jsou relativně mírné, neboť cílem je zde vznik širokého pole poskytovatelů s různým zaměřením. 
Zápis poskytovatele do evidence společně s údajem o udělení základního pověření k poskytování bydlení s ručením a podnájemního bydlení provádí příslušný správní orgán postupem podle § 142 odst. 2 a do evidence přitom vloží podklady podle § 142 odst. 3.
K odst. 3
Navrhuje se stanovit další podmínky pro udělení rozšířeného pověření k poskytování bydlení s ručením a podnájemního bydlení.
Rozdíl mezi rozšířeným a základním pověřením spočívá v tom, že poskytovatelé s rozšířeným pověřením nejsou v přiznávání příspěvků omezeni ustanovením § 93. Poskytovatelům s rozšířeným pověřením tedy krajský úřad přizná příspěvek na správu, na poskytování bydlení s ručením nebo na poskytování podnájemního bydlení i v případě, že poskytovatel poskytuje bydlení s ručením nebo podnájemní bydlení, na které mu byl přiznán příspěvek, v souvislosti s 11 nebo více byty.
Rozšířené pověření může přímo získat územní samosprávný celek, tedy obec, kraj nebo městská část hlavního města Prahy [písm. a) bod 1], příspěvková organizace obce, kraje nebo městské části nebo obvodu územně členěného statutárního města nebo hlavního města Prahy [písm. a) bod 2], právnická osoba, jejímiž členy jsou pouze územní samosprávné celky nebo městské části hl. m. Prahy nebo jejich příspěvkové organizace [písm. a) bod 3], nebo fundace nebo ústav, jejichž zakladateli jsou výhradně osoby podle písm. a) bodu 1 nebo 2 [písm. a) bod 5]
Právnickou osobou podle písmena a) bodu 3 může být např.:
· dobrovolný svazek obcí podle § 49 a násl. zákona o obcích,
· společenství obcí podle § 53a a násl. zákona o obcích,
· Asociace krajů České republiky, která je zájmovým sdružením právnických osob podle § 20f a násl. občanského zákoníku z roku 1964,
· zapsaný spolek několika obcí a kraje,
· společnost s ručením omezeným, kde je obec jediným společníkem,
· společnost s ručením omezeným, kde je více společníků, kterými jsou obce nebo kraje,
· akciová společnost, kde je kraj jediným akcionářem,
· akciová společnost, kde 60 % akcií vlastní kraj a 40 % různé obce nebo jejich příspěvkové organizace,
· družstvo, jehož členy jsou pouze obce.
U osob podle písm. a) bodu 1 až 4 se způsobilost k poskytování podpůrných opatření předpokládá a nevyžaduje se, aby musely mít dříve základní pověření.
Rozšířené pověření může být uděleno také osobě se základním pověřením, která má nejméně dvouleté zkušenosti s poskytováním podpůrných opatření [písmeno a) bod 5] a zároveň se nedopustila v posledních dvou letech porušení povinností podle tohoto zákona [písmeno c)]. Při posouzení splnění této podmínky bude správní orgán vždy zohledňovat intenzitu porušení povinností. Příkladem hrubého porušení je porušení více různých norem nebo ustanovení. Za hrubé porušení je také nutné považovat porušení takové povinnosti, která je pro zákon esenciální, popřípadě se jedná o ojedinělé porušení dosahující značné intenzity. V případě zákona o podpoře bydlení za zvlášť hrubé porušení bude zpravidla nutné považovat opakované selhávání ve výkonu podpůrných opatření při základním pověření, činnost v očividném rozporu s dalšími povinnostmi poskytovatele při poskytování podpůrných opatření podle § 54 nebo přílohy č. 6, použití vyplacených příspěvků na činnost netýkající se poskytování podpůrných opatření, nevrácení příspěvku, pakliže k tomu byl poskytovatel povinen, a podobně. 
Zápis poskytovatele do evidence společně s údajem o udělení rozšířeného pověření k poskytování bydlení s ručením a podnájemního bydlení provádí příslušný správní orgán postupem podle § 142 odst. 2 a do evidence přitom vloží podklady podle § 142 odst. 3.
K odst. 4
Navrhuje se stanovit způsob dokládání skutečnosti, že se žadatel se základním pověřením splňující podmínky podle odst. 3 písmena a) bodu 5 v posledních 2 letech nedopustil porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona.
Nejvyšší přípustné stáří potvrzení bylo stanoveno jako 2 měsíce z toho důvodu, že tato doba se zdá jako dostatečná pro případný rozptyl v rychlosti vydání těchto potvrzení více kontaktními místy. Doba 1 měsíce by se mohla ukázat jako příliš krátká, neboť by jedno kontaktní místo vydalo potvrzení velmi rychle, např. již příští den po obdržení žádosti o potvrzení, a jiné kontaktní místo by mohlo žádost vyřizovat podstatně delší dobu, mj. třeba i z důvodu souběhu nedostatku personálu a potřeby vyhodnocení, zda určité jednání poskytovatele hodnotit jako porušení jeho povinností, nebo nikoliv.
K odst. 5
Navrhuje se stanovit podmínky pro udělení pověření k poskytování podporovaného obecního bydlení.
Navrhuje se stanovit, že získat pověření k poskytování podporovaného obecního bydlení může pouze územní samosprávný celek, tedy obec nebo kraj, nebo městská část hlavního města Prahy, příspěvková organizace obce nebo kraje nebo městské části nebo obvodu územně členěného statutárního města nebo hlavního města Prahy, právnická osoba, jejímiž členy jsou pouze územní samosprávné celky nebo městské části hl. m. Prahy nebo jejich příspěvkové organizace, nebo fundace nebo ústav, jejichž zakladateli jsou výhradně osoby podle odst. 3 písm. a) bodu 1 a 2. Pro příklady poslední skupiny právnických osob vizte odůvodnění k odst. 3. 
Zápis poskytovatele do evidence společně s údajem o udělení pověření k poskytování podporovaného obecního bydlení provádí příslušný správní orgán postupem podle § 142 odst. 2 a do evidence přitom vloží podklady podle § 142 odst. 3.
K odst. 6
Navrhuje se stanovit další podmínky pro udělení pověření k poskytování asistence. Poskytovatel, který má pověření k jiným podpůrným opatřením, může získat i pověření k poskytování asistence. Pověření lze tedy kombinovat.
Získat pověření k poskytování asistence mohou pouze vyjmenované osoby. Správní orgán pověření udělí, pokud jsou splněny podmínky uvedené v odst. 1 a žadatelem je některá z vyjmenovaných osob [písm. a)], která má zároveň dostatečné personální zajištění [písm. b)] a která je oprávněna užívat prostory provozovny k poskytování asistence [písm. c)].
Zápis poskytovatele do evidence společně s údajem o udělení pověření k poskytování asistence provádí příslušný správní orgán postupem podle § 142 odst. 2 a do evidence přitom vloží podklady podle § 142 odst. 3.
K § 122
Navrhuje se stanovit, že se pověření uděluje na dobu 10 let. Tato doba se jeví vzhledem k činnosti poskytovatele jako přiměřená. Jelikož není stanoveno nic jiného, začíná doba 10 let plynout právní mocí rozhodnutí, kterým se pověření uděluje (odlišně v § 123 odst. 2).
Delší dobu platnosti pověření ani nelze stanovit vzhledem k čl. 2 odst. 2 Rozhodnutí Komise. Rozhodnutí, kterým se uděluje pověření, je totiž pověřovacím aktem podle čl. 4 Rozhodnutí Komise. V rozhodnutí, kterým se uděluje pověření, však nemusejí (a z povahy věci ani nemohou) být uvedeny všechny náležitosti čl. 4 písm. a) až f) Rozhodnutí Komise. Sám čl. 4 Rozhodnutí Komise připouští, že poskytováním služby obecného hospodářského zájmu je dotčený podnik pověřen jedním nebo několika akty, jejichž formu si mohou upravit jednotlivé členské státy, přičemž v tomto aktu nebo aktech musejí být uvedeny stanovené údaje.
Pověřovacími akty budou v systému podpory bydlení zákon o podpoře bydlení, oznámení ministerstva ve Sbírce zákonů, kterým se stanoví spodní a horní hranice rozmezí pro stanovení výše příspěvku (§ 79 odst. 5 a § 80 odst. 3), rozhodnutí, kterým se uděluje pověření (§ 121, případně v kombinaci s § 123) a rozhodnutí o přiznání příspěvku (§ 89). V souhrnu budou tyto pověřovací akty obsahovat veškeré náležitosti stanovené čl. 4 písm. a) až f) Rozhodnutí Komise.
K § 123
K odst. 1
Navrhuje se stanovit, že v době od 10 měsíců před uplynutím doby, na kterou bylo pověření uděleno, až do konce doby, na kterou bylo pověření uděleno (není-li pověření odňato), může poskytovatel požádat o opětovné udělení pověření. Doba 10 měsíců představuje dostatečně dlouhou dobu na to, aby bylo o žádosti rozhodnuto v 1. a případně také ve 2. stupni. Zároveň se však nejedná o natolik dlouhou dobu, aby byla příliš pravděpodobná ztráta způsobilosti žadatele k udělení pověření do okamžiku, kdy nové pověření začne platit.
V souladu s § 116 se pak žádost o opětovné udělení pověření podává prostřednictvím informačního systému podpory bydlení. V přechodném období se však v souladu s § 154 odst. 2 písm. g) bude žádost podávat na formuláři, jehož podobu stanoví ministerstvo vyhláškou.
Pakliže poskytovatel nepodá žádost o opětovné udělení pověření do konce doby, na kterou bylo pověření dříve uděleno, přestane být poskytovatelem, a proto nebude moci podat žádost o opětovné udělení pověření. V takovém případě však samozřejmě bude moci podat žádost o udělení pověření, jako kdyby mu pověření nikdy předtím nebylo uděleno. Obdobně to samozřejmě bude platit i v případech, kdy bylo poskytovateli pověření zrušeno podle § 127 odst. 1 a 2. (Trvání doby, po kterou nemůže být poskytovateli uděleno pověření, podle § 127 odst. 3 je samozřejmě překážkou úspěchu žádosti o udělení pověření, včetně žádosti o opakované udělení pověření.)
Trvání pověření, tedy oprávnění podat žádost o opětovné udělení pověření, se zkoumá pouze k okamžiku podání žádosti o opětovné udělení pověření. To znamená, že pokud doba, na kterou bylo uděleno původní pověření, uplyne ještě před právní mocí rozhodnutí o žádosti o opětovné udělení pověření, řízení o této žádosti se nezastaví pro nedostatek aktivní legitimace žadatele.
K odst. 2
Navrhuje se stanovit, že se pověření opětovně uděluje na dobu 10 let od skončení doby, na kterou bylo pověření dříve uděleno. Tím bude v případě včasného podání a vyhovění žádosti zajištěno, že původní pověření a nové pověření na sebe budou navazovat a že poskytovatel dosáhne souhrnné doby pověření v délce celých 20 let. [Nikoliv např. 19 let a 8 měsíců jako v případě, že by se doba nového pověření počítala již od právní moci rozhodnutí o opětovném udělení pověření, a částečně se tak překrývala se stávající dobou pověření – vizte také odstavec 4 písm. a) a odstavec 5.] Samozřejmě bude možné podávat žádost o opětovné udělení pověření opakovaně, v ideálním případě tedy bude souhrnná doba všech po sobě následujících pověření dosahovat násobků 10 let.
Na obecné pravidlo stanovené odstavcem 2 se navrhuje navázat zvláštní právní normou vyjádřenou v odstavci 3.
K odst. 3
V odstavci 3 se navrhuje stanovit, že v některých situacích se pověření opětovně uděluje na dobu 10 let od právní moci rozhodnutí, kterým se pověření opětovně uděluje. Jde tedy o zvláštní právní normu, odchylku od obecného pravidla stanoveného v odstavci 2.
K písm. a)
Navrhuje se stanovit, že se pověření opětovně uděluje na dobu 10 let od právní moci rozhodnutí v případech, kdy byla žádost o opětovné udělení pověření podána později než 6 měsíců před uplynutím doby, na kterou bylo pověření dříve uděleno.
Smyslem tohoto ustanovení je motivovat poskytovatele, aby podávali žádost o opětovné udělení pověření s dostatečným předstihem a aby jejich pověření na sebe navazovala. Opačná situace by mohla znamenat dočasné zhoršení dostupnosti podpůrných opatření a zbytečnou administrativní zátěž nejen pro krajský úřad (resp. ministerstvo nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí), ale také pro poskytovatele samotného.
Pokud tedy poskytovatel podá žádost o opětovné udělení pověření sice později než 10 měsíců před uplynutím doby, na kterou bylo pověření uděleno, což je podmínkou přípustnosti žádosti (vizte odstavec 1), ale zároveň také později než 6 měsíců před uplynutím této doby, nebude mu dopřána výhoda, že 10letá doba platnosti nového pověření začne plynout až po konci doby, na kterou mu bylo uděleno původní pověření (vizte odstavec 2, srov. také odstavec 4).
Uvedené řešení bylo upřednostněno před variantou, kdy by se v odstavci 1 stanovilo, že žádost o opětovné udělení pověření musí být podána v době od 10 do 6 měsíců před uplynutím doby, na kterou bylo pověření uděleno. Taková právní úprava by totiž znamenala, že by žádost o opětovné udělení pověření podaná po konci této lhůty musela být zamítnuta, přestože by jí třeba správní orgán stihl bez potíží vyhovět ještě před koncem platnosti původního pověření. Žádost o udělení pověření by pak mohl žadatel podat až po konci platnosti původního pověření. Zbytečně by tak vznikalo období, kdy by žadatel neměl pověření, což by mělo důsledky nejen pro poskytování podpůrných opatření, ale také pro administrativní zátěž správních orgánů i bývalého poskytovatele.
K písm. b)
Rovněž se navrhuje stanovit, že se pověření opětovně uděluje na dobu 10 let od právní moci rozhodnutí v případech, kdy rozhodnutí, kterým se pověření opětovně uděluje, nabude právní moci až po uplynutí doby, na kterou bylo uděleno původní pověření. V písmenu b) se tedy jedná o situace, kdy v průběhu řízení o opětovném udělení pověření žadatel svoje původní (dřívější) pověření ztratí z důvodu plynutí času, aniž by mu bylo do tohoto okamžiku uděleno pověření nové.
V tomto případě je lhostejné, zda byla žádost o opětovné udělení pověření podána dříve, nebo později než 6 měsíců před uplynutím doby, na kterou bylo pověření dříve uděleno. Lze si představit obě situace, byť zřejmě nebude příliš časté, aby řízení o opětovném udělení pověření trvalo déle než 6 měsíců.
Důvodem pro navrhovanou právní úpravu je, že se jeví jako vhodné předejít retroaktivitě, tedy zpětné účinnosti rozhodnutí o opětovném udělení pověření. Retroaktivita by např. mohla být problematická s ohledem na rozhodování o příspěvcích na poskytování podpůrných opatření.
K odst. 4
Navrhuje se stanovit, že pokud byla žádost o opětovné udělení pověření podána později než 6 měsíců před uplynutím doby, na kterou bylo pověření dříve uděleno, skončí platnost původního pověření nejpozději opětovným udělením pověření, tedy dnem, kdy nabude právní moci rozhodnutí, kterým se opětovně uděluje pověření. Důvodem pro navrhovanou právní úpravu je výslovné a jednoznačné vyloučení souběhu dvou pověření stejného druhu u jednoho poskytovatele. Ustanovení navazuje na odstavec 3 písm. a).
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že v případě podání přípustné žádosti o opětovné udělení pověření mohou nastat čtyři situace:
1. Žádost je podána do 6 měsíců před uplynutím doby původního pověření a právní moc rozhodnutí, kterým se nové pověření uděluje, nastává před uplynutím doby, na kterou bylo pověření uděleno dříve. V takovém případě se pověření opětovně uděluje na dobu 10 let od uplynutí doby, na kterou bylo pověření dříve uděleno. Doby platnosti pověření na sebe navazují a nejsou nijak zkráceny. 10 let původního pověření je následováno 10 lety nového pověření.
2. Žádost je podána do 6 měsíců před uplynutím doby původního pověření, ale právní moc rozhodnutí, kterým se nové pověření uděluje, nastává až po uplynutí doby, na kterou bylo pověření dříve uděleno. V takovém případě se pověření opětovaně uděluje na dobu 10 let od právní moci rozhodnutí, kterým se pověření opětovně uděluje. Doby platnosti pověření na sebe nenavazují, vzniká období, kdy žadatel nemá žádné pověření, nicméně doby platnosti pověření alespoň nejsou nijak zkráceny. 10 let původního pověření je následováno určitým obdobím bez pověření, po kterém následuje 10 let nového pověření.
3. Žádost je podána později než 6 měsíců před uplynutím doby původního pověření, ale právní moc rozhodnutí, kterým se nové pověření uděluje, nastává před uplynutím doby, na kterou bylo pověření dříve uděleno. V takovém případě se pověření uděluje na dobu 10 let od právní moci rozhodnutí, kterým se pověření opětovně uděluje. Doby platnosti pověření na sebe sice navazují, a tedy nevzniká období bez pověření, nicméně platnost původního pověření je v souladu s odstavcem 5 zkrácena. Méně než 10 let původního pověření je následováno 10 lety nového pověření.
4. Žádost je podána později než 6 měsíců před uplynutím doby původního pověření a právní moc rozhodnutí, kterým se nové pověření uděluje, nastává až po uplynutí doby, na kterou bylo pověření dříve uděleno. V takovém případě se pověření opětovně uděluje na dobu 10 let od právní moci rozhodnutí, kterým se pověření opětovně uděluje. Doby platnosti pověření na sebe nenavazují, vzniká období, kdy žadatel nemá žádné pověření, nicméně doby platnosti pověření alespoň nejsou nijak zkráceny. 10 let původního pověření je následováno určitým obdobím bez pověření, po kterém následuje 10 let nového pověření. Výsledný stav se tedy neliší od výsledného stavu popsaného ve druhé situaci.
Dá se nicméně předpokládat, že vzhledem k zájmu poskytovatelů na nerušeném pokračování v činnosti bude v drtivé většině případů docházet k první situaci a ostatní budou spíše marginálními odchylkami.
K § 124
Aby byly údaje v evidenci aktuální, stanovuje se poskytovateli povinnost oznamovat správnímu orgánu, který mu udělil pověření, tedy krajskému úřadu, Ministerstvu nebo Ministerstvu práce a sociálních věcí, změny ve skutečnostech rozhodných pro udělení pověření. 
Správní orgán posoudí, jestli jsou změny v souladu se skutečností, a pokud ano, změny zapíše.  Změna údajů může být provedena i bez oznámení žadatelem, pokud krajský úřad zjistí jejich nesprávnost nebo neúplnost (§ 142 odst. 2 a 3).
K § 125
Navrhuje se stanovit příslušnost pro řízení o zrušení pověření. Příslušným bude správní orgán, který pověření udělil.
K § 126
Navrhuje se stanovit okolnosti zahájení řízení o zrušení pověření. Buď je řízení o odnětí pověření zahájeno na vlastní žádost poskytovatele, nebo z moci úřední (odst. 1). Řízení o odnětí pověření z důvodu podle § 127 odst. 2 (hrubé porušení povinností poskytovatele, opakované porušení povinností) lze zahájit v případě, že od posledního porušení povinností poskytovatele neuplynuly více než tři roky. Jedná se v podstatě o obdobu promlčecí doby.
K § 127
K odst. 1
Správní orgán, nejčastěji krajský úřad, rozhodne o zrušení pověření vždy, když o to poskytovatel požádá. Poskytovatel může být k žádosti o zrušení pověření motivován např. tím, že již neposkytuje podpůrná opatření a již nechce být subjektem oznamovací povinnosti podle § 124.
Přestane-li poskytovatel splňovat podmínky pro udělení pověření, krajský úřad rovněž rozhodne vždy o zrušení pověření. V tomto případě nemá krajský úřad prostor pro správní uvážení.
K odst. 2
Krajský úřad však může využít správního uvážení v případech řízení o zrušení pověření nebo o podmíněném zrušení pověření. Měl by být veden především závažností porušení povinnosti poskytovatelem, jeho snahou o nápravu, včetně nahrazení případné škody, předchozí činností poskytovatele atd. Krajský úřad může zrušit pověření pro opakované porušení povinností poskytovatele, přičemž toto zahrnuje i opakované méně závažné porušení povinnosti.   Krajský úřad zvolí sankci podle okolností případu v rámci svého správního uvážení tak, aby bylo podmíněné zrušení pověření, nebo zrušení pověření, přiměřenou sankcí za porušení povinností poskytovatele.
K odst. 3
Navrhuje se stanovit, že krajský úřad rozhodne také o době, po kterou bývalý poskytovatel nebude moci požádat o opětovné udělení pověření. Je totiž potřeba zabránit tomu, aby si osoba, jíž bylo pověření zrušeno, neprodleně podala novou žádost o udělení pověření, na které by mohla mít při své trestní bezúhonnosti právní nárok. Aby tedy bylo zrušení pověření účinnou sankcí, musí dojít ke stanovení doby, kdy osoba nebude moci opětovně získat pověření, a tedy jí nebudou moci být přiznány příspěvky na poskytování podpůrných opatření.
K odst. 4
Namísto rozhodnutí o zrušení pověření může krajský úřad rozhodnout o podmíněném zrušení pověření a samostatným výrokem rozhodne o době, na kterou se pověření podmíněně zrušuje. 
K odst. 5
Navrhuje se stanovit, jaká pověření se pro účely odst. 2 až 4 považují za jeden druh pověření. Sankční zrušení některého z uvedených pověření k poskytování podpůrné opatření musí mít dopady i na pověření k poskytování ostatních uvedených podpůrných opatření.
K § 128
Příspěvky na správu a příspěvky na poskytování podpůrných opatření se poskytovatelům vyplácejí prostřednictvím krajských úřadů. Krajské úřady příspěvky přiznávají i vyplácejí v přenesené působnosti.
Na tomto místě je vhodné ozřejmit vztah právní úpravy prostředků na financování k rozpočtovým pravidlům. Jelikož se prostředky na financování vyplácejí na účet kraje jako na účet cizích prostředků, tedy mimo rozpočet kraje, zůstávají prostředky na financování a posléze i vyplácené příspěvky peněžními prostředky státního rozpočtu, a proto se použijí rozpočtová pravidla (tzv. „velká“, tedy zákon č. 218/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Prostředky na financování však nelze považovat za dotaci ve smyslu rozpočtových pravidel. Nic však nebrání použití ustanovení o porušení rozpočtové kázně, neboť tato se nevztahují pouze na dotace, ale obecně na neoprávněné nakládání, resp. zadržení peněžních prostředků státního rozpočtu. Pakliže by tedy krajský úřad nakládal s prostředky na financování jinak, než stanoví zákon, může mu být uložen odvod pro porušení rozpočtové kázně a penále.
Právní úprava finančního vypořádání podle rozpočtových pravidel se naopak nepoužije, ustanovení § 133 je vůči těmto obecným pravidlům speciální.
K odst. 1
Peněžní prostředky určené k financování příspěvků na správu a příspěvků na poskytování bydlení s ručením, podnájemního bydlení a podporovaného obecního bydlení vyplácí na účet kraje Ministerstvo pro místní rozvoj. Jedná se o mandatorní výdaje. Vyplacení prostředků na financování je dalším výdajem podle § 7 odst. 1 písm. t) rozpočtových pravidel.
Navrhuje se stanovit, že prostředky na financování se vyplácejí na účet kraje, což je legislativní zkratka zavedená v § 100 odst. 1 pro účet kraje vedený u České národní banky, který je podřízen státní pokladně podle rozpočtových pravidel.
K odst. 2
Peněžní prostředky určené k financování příspěvků na poskytování asistence vyplácí na účet kraje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Jedná se o mandatorní výdaje. Vyplacení prostředků na financování je dalším výdajem podle § 7 odst. 1 písm. t) rozpočtových pravidel.
Navrhuje se stanovit, že prostředky na financování se vyplácejí na účet kraje.
K odst. 3
Navrhuje se výslovně stanovit, že se přesuny prostředků na financování a jejich vyúčtování uskutečňují mimo rozpočet kraje prostřednictvím účtu kraje. Rada ani zastupitelstvo kraje do těchto procesů nezasahují.
Předpokládá se, že účet kraje bude užíván i k jiným účelům, než je přijímání a vracení prostředků na financování a vyplácení příspěvků podle tohoto zákona.
K § 129
Způsob financování je na základě doporučení Ministerstva financí inspirován vládním návrhem zákona o správě voleb, v některých aspektech se však odlišuje.
K odst. 1
Každý rok sdělí Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo práce a sociálních věcí vždy do 31. října výši prostředků na financování na následující kalendářní rok, které vyčlení v rámci své rozpočtové kapitoly. Jedno sdělení provede ministerstvo a týká se prostředků na financování podle § 128 odst. 1, druhé provede Ministerstvo práce a sociálních věcí a týká se prostředků na financování podle § 128 odst. 2.
Z těchto prostředků na financování a z vrácených příspěvků (§ 130) se pak v průběhu roku vyplácejí příspěvky na správu a na poskytování podpůrných opatření.
K odst. 2 a 3
Navrhuje se stanovit obsah sdělení ministerstev krajskému úřadu.
K § 130
Příspěvky na správu a na poskytování podpůrných opatření, které poskytovatelé vrátili na účet kraje, se považují za součást prostředků na financování vyplacených ministerstvem nebo Ministerstvem práce a sociálních věcí na kalendářní rok, v němž byly tyto příspěvky vráceny. To umožňuje použití vrácených příspěvků na vyplácení nových příspěvků v témže kalendářním roce, ve kterém byly vráceny. Snižuje se tím pravděpodobnost, že bude potřeba žádat o vyplacení dalších prostředků na financování a tyto další prostředky na financování posléze vyplácet.
K § 131 a 132
Navrhuje se stanovit, že hrozí-li vzhledem k tempu vyplácení příspěvků, tempu vracení příspěvků a zbývajícímu objemu prostředků na financování na daný kalendářní rok, že prostředky na financování nebudou postačovat na vyplácení příspěvků, je krajský úřad povinen požádat ministerstvo (popřípadě Ministerstvo práce a sociálních věcí) o navýšení prostředků na financování.
Dojde-li ministerstvo (nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí) k závěru, že prostředky na financování skutečně nebudou krajskému úřadu postačovat na zajištění vyplácení příspěvků a že pro zajištění vyplácení příspěvků na správu nebo příspěvků na poskytování podpůrných opatření je to nezbytné, sdělí ministerstvo (nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí) krajskému úřadu, o jakou částku budou navýšeny tyto prostředky na financování.
Prostředky na financování mohou být kraji v případě potřeby navyšovány v průběhu roku i opakovaně.
K § 133
Prostředky na financování podléhají vyúčtování se státním rozpočtem, krajský úřad je povinen nepoužitou část prostředků na financování vyplacených na určitý kalendářní rok odvést zpět do státního rozpočtu. Postupuje přitom podle postupů a lhůt pro vyúčtování stanovených krajskému úřadu ve sdělení podle § 129 odst. 2 písm. d).
K § 134
Na kontrolu poskytování podpůrných opatření se samozřejmě vedle zvláštních ustanovení zákona o podpoře bydlení použije obecná právní úprava zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).
Aby nedocházelo k nesprávnému poskytování podpůrných opatření, musí kontaktní místo kontrolovat jejich poskytování. Zjistí-li na straně poskytovatele nedostatky, předá kontrolní protokol spolu s podnětem ke krajskému úřadu nebo finančnímu úřadu. Řádné poskytování znamená poskytování podpůrného opatření v souladu s minimálními požadavky stanovenými zákonem, v případě asistence v bydlení také vyhláškou, kterou se stanoví úkony v rámci jednotlivých činností asistence. 
Kontrolu lze provádět nejen návštěvou v obydlí, ale také například rozhovorem s podporovanou osobou, s vlastníkem bytu, vyžádáním listin (například kontrola záznamů v evidenci o provedených úkonech asistence aj.
Nad výkonem poskytování podpůrných opatření vykonávají kontrolu kromě kontaktního místa, které má povinnosti kontroly nejméně jednou ročně u každého podpůrného opatření, také krajské úřady, MMR a MPSV, přičemž každý z nich vykonává kontrolu v jím spravované oblasti. 
Samozřejmě i pro kontrolu poskytování podpůrných opatření platí § 27 věta druhá kontrolního řádu: „Kontrolní orgán koordinuje obsah plánu kontrol s ostatními kontrolními orgány, je-li to v zájmu ochrany práv kontrolovaných osob a nebrání-li tomu účel kontrol.“. Poskytovatelé ani podporované osoby nemohou být kontrolami nadměrně zatěžováni, a proto musejí kontrolní orgány svoji kontrolní činnost koordinovat.
Prostřednictvím příslušných správních řízení může být konečným důsledkem provedených kontrol vrácení příspěvků, popřípadě také podmíněné nebo nepodmíněné odnětí pověření k poskytování podpůrného opatření, tedy nemožnost čerpat příspěvky v budoucnu. Příslušný krajský úřad může sám zahájit řízení o vrácení příspěvku nebo o odnětí pověření k poskytování podpůrného opatření, ostatní krajské úřady a ministerstva mohou k zahájení takového řízení dát příslušnému krajskému úřadu podnět.
Předpokládá se, že nejvíce budou kontroly poskytování podpůrných opatření provádět kontaktní místa, a to už proto, že jejich síť je hustší než síť krajských úřadů, a mají tedy k podporovaným osobám fyzicky blíže.
Konkrétní postup při kontrole bude stanoven směrnicí podle § 61 odst. 2 písm. b) zákona o obcích.
K písm. a)
Krajský úřad může samostatně kontrolovat poskytování podpůrných opatření. Pokud má krajský úřad za to, že kontaktní místo neplní dostatečně svoji kontrolní úlohu, může svůj plán kontrol náležitě upravit.
K písm. b)
Kontrolu, zda je prováděno řádně poskytování bydlení s ručením, podnájemního bydlení nebo podporovaného obecního bydlení, na které byl přiznán příspěvek, může vykonávat i Ministerstvo pro místní rozvoj. Bude tak činit zejména u podpůrných opatření, u kterých je poskytovatelem kraj či obec, neboť pro úředníky kontaktního místa nebo krajského úřadu nemusí být komfortní kontrolovat činnost svých kolegů z jiného útvaru. 
K písm. c)
Kontrolu, zda je prováděno řádně poskytování asistence, na které byl přiznán příspěvek, může vykonávat i Ministerstvo práce a sociálních věcí. Bude tak činit zejména u podpůrných opatření, u kterých je poskytovatelem kraj či obec, neboť pro úředníky kontaktního místa nebo krajského úřadu nemusí být komfortní kontrolovat činnost svých kolegů z jiného útvaru.
K § 135
K odst. 1
Při rozhodování o příspěvku vychází krajský úřad při posuzování vhodnosti bytu pro potřebného pouze z údajů vedených v evidenci. Proto je nezbytné, aby měly orgány vykonávající působnost na úseku podpory bydlení dostatečné prostředky k tomu, aby průběžně kontrolovaly soulad údajů zapsaných o bytu v evidenci se skutečností. Předpokládá se, že nejvíce budou kontroly souladu údajů v evidenci se skutečností provádět kontaktní místa, a to už proto, že jejich síť je hustší než síť krajských úřadů, a mají tedy k bytům mimo správní obvod, v němž se nachází krajské město, fyzicky blíže. Pokud má však krajský úřad za to, že kontaktní místo neplní dostatečně svoji kontrolní úlohu, samozřejmě může svůj plán kontrol náležitě upravit. Kontrolu však může vykonávat i Ministerstvo pro místní rozvoj – zřejmě tak bude činit zejména u bytů, u nichž je v evidenci jako poskytovatel zapsán kraj, neboť pro úředníky krajského úřadu nemusí být komfortní kontrolovat činnost svých kolegů z jiného útvaru krajského úřadu. Podobně nemusí být pro úředníky kontaktního místa komfortní kontrolovat činnost úředníků krajského úřadu, který je nadřízeným orgánem kontaktního místa.
Samozřejmě i pro kontrolu souladu údajů o bytech s údaji v evidenci platí § 27 věta druhá kontrolního řádu: „Kontrolní orgán koordinuje obsah plánu kontrol s ostatními kontrolními orgány, je-li to v zájmu ochrany práv kontrolovaných osob a nebrání-li tomu účel kontrol.“. Poskytovatelé nemohou být kontrolami nadměrně zatěžováni, a proto musejí kontrolní orgány svoji kontrolní činnost koordinovat.
Kontrolou souladu v evidenci zapsaných údajů se skutečností se rozumí také kontrola způsobilosti bytu. Údaj o způsobilosti bytu se samostatně do evidence nezapisuje, neboť každý byt zapisovaný do evidence je v okamžiku zápisu do evidence způsobilým bytem. Způsobilost bytu v evidenci se tedy presumuje – absence zápisu údaje o nezpůsobilosti bytu svědčí o jeho způsobilosti např. pro účely přiznání příspěvku podle části šesté. Kontrolou bytu zapsaného v evidenci se tedy mj. ověřuje, zda je v souladu se skutečností, že údaj o nezpůsobilosti bytu v evidenci u bytu zapsán není.
K závěru, že byt již není způsobilým bytem, může dojít správní orgán i v průběhu kontroly poskytování podpůrného opatření podle § 134. Aby však bylo možné způsobilost bytu (nebo jinou jeho vlastnost, která je do evidence zapisována jako samostatný údaj) ověřovat ještě před zahájením poskytování podpůrného opatření, na jehož poskytování byl přiznán příspěvek, musí být samostatným ustanovením umožněno provádění kontrol ještě před přiznáním příspěvku na poskytování podpůrného opatření.
K odst. 2
Při kontrole se použije kontrolní řád. Navrhuje se výslovně stanovit, kdo je kontrolovanou osobou, a tedy kdo má práva a povinnosti z toho podle kontrolního řádu vyplývající. Je-li v evidenci zapsán údaj o poskytovateli, který má v úmyslu poskytovat podpůrná v souvislosti s bytem, jde o tohoto poskytovatele. To ostatně odpovídá i jeho povinnosti oznamovat kontaktnímu místu změny údajů o bytu (§ 30) a ztrátu jeho způsobilosti (§ 31). 
K odst. 3 a 4
S ohledem na čl. 12 odst. 3 Listiny nelze osobu bydlící v bytě, ve kterém má být provedena kontrola, nutit k součinnosti s kontrolujícím orgánem za účelem provedení kontroly. 
Stanovuje se, že pokud osoba bydlící v kontrolovaném bytě nesouhlasí s provedením kontroly a má-li kontrolní orgán pochybnosti o tom, že je byt způsobilým bytem, postupuje kontrolní orgán v případě nedostatku jiných podkladů, jako kdyby dospěl k závěru, že byt již není způsobilým bytem. 
Podmínkou pro užití postupu, jako kdyby byt již nebyl způsobilým bytem, je tedy
· nesouhlas obyvatele bytu s provedením kontroly,
· pochybnosti kontrolního orgánu o způsobilosti bytu – tj. kontrolní orgán by měl mít alespoň nějaké indicie, že byt není způsobilý,
· nedostatek jiných podkladů – podklady lze získat i od jiných osob nebo orgánů (např. stavebního úřadu), nicméně primární zájem na poskytnutí podkladů, které by mohly prokázat způsobilost bytu, má zejména poskytovatel, který je kontrolovanou osobou.
Samozřejmě ke zvýšení pravděpodobnosti, že osoby bydlící v bytě kontrolující osobu do bytu vpustí, je vhodné o kontrole s předstihem informovat také přímo osobu bydlící v bytě a oznámit jí rozsah a obsah chystané kontroly, stejně jako její účel. Praxe může ukázat i jiné, účinnější způsoby, jak přimět osobu, která v bytě bydlí, ke vpuštění kontrolující osoby do obydlí. Nikdy však nebude možné vytvářet nátlak na osobu, která v obydlí bydlí, aby kontrolu umožnila – souhlas musí být v každém případě udělen svobodně.
Příklady dobré praxe pak budou případně zahrnuty do metodiky pro kontaktní místa.
K odst. 5
Změnu údaje podle části čtvrté hlavy II vyplývající z kontrolního zjištění provede kterýkoliv kontrolní orgán. Pokud bude nesoulad údajů zjištěn krajským úřadem nebo ministerstvem, provedou změny údajů v evidenci, přičemž se § 36 a 40 použijí obdobně. 
K § 136
Navrhuje se výslovně stanovit povinnost vložit do evidence fotografie bytu, pokud byly při kontrole bytu nebo při kontrole poskytování podpůrného opatření pořízeny. Fotografie mohou mít vliv na posouzení řádného poskytování podpůrného opatření a také na posouzení souladu údajů evidovaných o bytu se skutečností [§ 30 odst. 3, § 31 odst. 2].
Kontrolní orgán fotografie pořizuje tak, aby nezasáhl do práva na soukromí nebo do práva na důstojnost osob. Fotografie by měly zachycovat např. defekty bytu nebo jeho vybavení. Pokud zde taková vada není, neměl by kontrolní orgán fotografie pořizovat, ani je vkládat do evidence.
§ 137
Vzhledem k tomu, že § 102 o ročním vyúčtování svým obsahem nevyhovuje požadavkům čl. 6 Rozhodnutí Komise, kterým se stanoví povinnost členských států kontrolovat, zda nedochází k nadměrnému vyrovnání (tj. k vyplácení nadměrných vyrovnávacích plateb), navrhuje se zvlášť stanovit, že orgánem příslušným k těmto kontrolám je ministerstvo. K těmto kontrolám by v souladu s článkem 6 odst. 1 mělo docházet alespoň jednou za 3 roky a po skončení pověření prováděním služeb obecného hospodářského zájmu. Předpokládá se, že úřednický aparát ministerstva bude dostatečně robustní a erudovaný, aby pro ministerstvo nepředstavovala tato kontrolní povinnost přílišnou zátěž.
Dále také zdůvodnění k § 89 odst. 6.
K § 138
Navrhuje se stanovit, že kontrolní orgán provede v evidenci záznam o provedené kontrole, jejích závěrech a popřípadě také o vyřízení námitek poskytovatele proti kontrolnímu zjištění a o podání podnětu jinému orgánu veřejné správy, např. krajskému nebo finančnímu úřadu, ministerstvu nebo Ministerstvu práce a sociálních věcí, stavebnímu úřadu, krajské hygienické stanici, Policii ČR apod. Úřední osoby provedou tento záznam pomocí uživatelského rozhraní evidence, které je navede pomocí příslušných kolonek k vyplnění.
Není výslovně stanovena lhůta, ve které musí kontrolní orgán záznam provést. Stejně jako v jiných obdobných případech platí, že tak kontrolní orgán učiní bez zbytečného odkladu. Předpokládá se, že kontrolní orgán nejprve provede záznam o kontrole (a jejích závěrech), aniž by čekalo na případné podání námitek a jejich následné vyřízení. Po vyřízení případných námitek pak bude v evidenci záznam o kontrole doplněn záznamem o vyřízení námitek. Obdobné platí i pro podání podnětu jinému orgánu veřejné správy – i k těmto úkonům může totiž dojít s jistou časovou prodlevou po samotném provedení kontroly.
Provedení záznamu o provedené kontrole v evidenci nelze směšovat s vyhotovením kontrolního protokolu. Ustanovení o kontrolním protokolu v kontrolním řádu nejsou § 19 odst. 3 dotčena.
K § 139
K odst. 1
Stanovuje se četnost vypracování a zveřejnění zprávy pro bydlení. Za dobu tří let dochází zpravidla k dostatečně podstatné změně, aby bylo odůvodněné vyhotovení nové zprávy pro bydlení. Kontaktní místo vypracovává zprávu o bydlení pro svůj správní obvod.
K odst. 2
Zpráva o bydlení kontaktního místa obsahuje informace potřebné k posouzení potřeby a dopadů podpory bydlení v daném místě. Tomu odpovídá rozsah informací uváděných ve zprávě o bydlení. Pro zhodnocení bytových potřeb obyvatel ve správním obvodu a o uspokojování těchto potřeb budou využita především data z evidence podpory bydlení. Půjde zejména o informace o počtu, a struktuře žadatelů o podpůrná opatření (úspěšných i neúspěšných), včetně demografických charakteristik či příslušnosti k zvláště zranitelným skupinám dle přílohy č. 4 zákona. Dále bude obsahem zprávy zhodnocení poskytování podpůrných opatření (počty osob s potřebou jednotlivých druhů podpůrných opatření a počty osob, kterým byly poskytnuty jednotlivé druhy podpůrných opatření), vč. kapacit poskytovatelů. V neposlední řadě kontaktní místo na základě sběru dalších zdrojů dat odhadne počet osob bez vyhovujícího bydlení a vývoje bytové nouze v posledních třech letech. Zpráva se dále zaměřuje na informace o počtu a struktuře obecních a krajských bytů v rámci správního obvodu kontaktního místa, pravidlech pronájmu těchto bytů, dostupnosti pro ohrožené osoby či na informace o plánované výstavbě cenově dostupného nájemního bydlení ve sledovaném území.
Data získaná ze zpráv o bydlení umožní rovněž vhodné nastavení investic a dotačních programů tak, aby reagovaly na potřeby v území. Další podrobnosti o obsahu a způsobu vypracování zprávy o bydlení v přenesené působnosti uvede Ministerstvo pro místní rozvoj ve směrnici závazné dle § 61 odst. 2 písm. b) zákona o obcích.
K odst. 3
Navrhuje se stanovit územním samosprávným celkům a jiným orgánům veřejné správy povinnost součinnosti při vypracování zprávy o bydlení, aby nedocházelo k nemožnosti zprávu o bydlení vypracovat.
Pokud orgán veřejné správy požadovanou informaci nemá, vyrozumí o tom kontaktní místo bez zbytečného odkladu. Z navrhovaného ustanovení nelze v žádném případě dovozovat, že by na základě žádosti o součinnost mělo docházet k vytvoření nové informace.
K odst. 4
Navrhuje se stanovit, že zprávu o bydlení zveřejní kontaktní místo pro bydlení na internetových stránkách obce po dobu nejméně 7 let.
Doba 7 let se jeví jako dostatečná pro zpřístupnění zprávy o bydlení. Na internetových stránkách obce tedy budou v jeden okamžik uveřejněny alespoň 3 zprávy o bydlení zároveň. To poskytne i široké veřejnosti možnost vyhodnotit vývoj bytové situace v území.
K § 140
K odst. 1
Stanovuje se četnost vypracování a zveřejnění zprávy o bydlení v České republice. Četnost zhotovení koresponduje s četností zveřejnění zprávy o bydlení za jednotlivá kontaktní místa, ze kterých zpráva o bydlení v České republice vychází. 
K odst. 2
Zpráva o bydlení v České republice sestává z informací ze všech zpráv o bydlení za jednotlivá ORP, dat extrahovaných z evidenčního systému a informací o struktuře a využití bytového fondu ve vlastnictví státu a právnických osob ovládaných státem. Na celostátní úrovni v daném intervalu zhodnocuje míru sociálního a prostorového vyloučení, vyhodnocuje funkčnost aplikovaného systému podpory bydlení a přináší doporučení k efektivnějšímu naplňování bytové potřeby obyvatel České republiky, a to včetně zacílení státních investic do bydlení.
K odst. 3
Navrhuje se stanovit, že se § 139 odst. 3 použije obdobně. To znamená, že se navrhuje stanovit územním samosprávným celkům a jiným orgánům veřejné správy povinnost součinnosti při vypracování státní zprávy o bydlení, aby bylo možné zprávu o bydlení vypracovat. Na rozdíl od § 139 odst. 3 se však dá očekávat, že drtivou většinu potřebných informací bude mít již ministerstvo k dispozici z jednotlivých zpráv o bydlení vypracovaných a zveřejněných kontaktními místy.
Největší význam tak bude mít odstavec 3 ve vztahu k bytům ve vlastnictví státu – ústřední správní úřady, např. Ministerstvo obrany, budou mít povinnost na vyžádání sdělit Ministerstvu pro místní rozvoj příslušné údaje.
K odst. 4
Navrhuje se stanovit, že zprávu o bydlení v České republice zveřejní ministerstvo na svých internetových stránkách po dobu nejméně 23 let. Stanovená doba zveřejnění zaručí, že v jeden čas bude široké veřejnosti k dispozici takové množství zpráv o bydlení v České republice, které umožní sledovat a zhodnotit dlouhodobý vývoj bytové situace v České republice.  Předpokládá se, že krom zprávy o bydlení bude ministerstvo zveřejňovat i dílčí statistiky sestavené z dat z evidenčního systému.
K § 141
Navrhuje se, aby ministerstvo spravovalo a provozovalo informační systém podpory bydlení, který bude informačním systémem veřejné správy. Jednotný informační systém bude představovat úspory z rozsahu a umožní snadné sdílení informací mezi správními orgány navzájem a mezi správními orgány a jinými osobami podílejícími se na systému podpory bydlení. Součástí informačního systému podpory bydlení je evidence.
Dle přechodných ustanovení bude do 31. prosince 2026 správcem informačního systému podpory bydlení ministerstvo a provozovatelem bude Ministerstvo práce a sociálních věcí. Od 1. ledna 2027 bude správcem i provozovatelem informačního systému podpory bydlení Ministerstvo pro místní rozvoj.
Jednotlivé zápisy, změny a výmazy údajů v evidenci neprovádí pouze ministerstvo, ale také Ministerstvo práce a sociálních věcí (např. pokud provede kontrolu poskytování asistence podle § 134 písm. c)), krajský úřad (typicky v řízení o přiznání příspěvku) a kontaktní místo (zápisy základních údajů o potřebných, zápisy bytů, zápisy o provedených kontrolách atd.). Poskytovatelé navíc do evidence mohou nahrávat různé dokumenty (např. asistenční plán), nejen ji používat k podávání žádostí a oznamování skutečností správním orgánům.
K § 142
K odst. 1
Navrhuje se vymezit okruh údajů, které se v evidenci vedou o osobě, které bylo poskytnuto poradenství, o potřebném nebo podporované osobě a ostatních členech jejich domácností, o neúspěšném žadateli o zápis, o bytu a o poskytovateli.
Některé z těchto údajů jsou jinde v návrhu zákona zmíněny a někdy jsou i podrobněji konkretizovány (např. údaji o pověření jsou údaje o udělení pověření, údaje o odnětí pověření, údaj o době, kdy nemůže být pověření uděleno apod.). Zpravidla je pak u těchto údajů stanoven i podrobný postup pro jejich zápisy a výmazy (vizte níže odůvodnění odstavce 2). V jiných případech však tyto údaje nejsou na jiných místech návrhu zmíněny, např. údaje o příjmech a výdajích potřebného a členů jeho domácnosti nebo podrobné údaje o jejich bytové situaci. U těchto údajů podrobný postup pro jejich zápis stanoven v návrhu zákona není a použije se odstavec 2.
Některé údaje zmiňované na jiných místech návrhu zákona naopak nejsou v odstavci 1 vyjmenovány. Jedná se zejména o údaje obsažené v různých záznamech a ve vyjádřeních o osobách evidovaných v seznamu potřebných.
Na tomto místě je vhodné uvést některé podrobnosti o vedení údajů o neúspěšném žadateli o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření nebo prodloužení platnosti takového zápisu. Kontaktní místo, případně krajský úřad jako nadřízený orgán zapíše do evidence identifikační údaje žadatele a údaje o neprovedení zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření, případně údaj o neprodloužení platnosti zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření. Současně se předpokládá, že součástí těchto údajů bude také údaj, zda bylo žadateli vyhověno alespoň zčásti, pakliže žádal o zápis obou možných údajů o potřebě podpůrného opatření, resp. o prodloužení platnosti zápisu obou těchto údajů.
Dále se u neúspěšného žadatele uvede, z jakého důvodu nebylo jeho žádosti vyhověno, zejména tedy, zda zápis nebyl proveden (resp. zda nebyla prodloužena platnosti zápisu) pro nesplnění podmínek podle § 16 odst. 1, z důvodů podle § 16 odst. 2, nebo z důvodů podle § 17 odst. 2.
Údaje o neúspěšných žadatelích je poté možné sdílet s Úřadem práce v rámci součinnosti (vizte změnový zákon, konkrétně navrhované změny v zákoně č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a v zákoně č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Evidování neúspěšných žadatelů a jejich údajů umožní propojení informačních systémů, a tím pádem zefektivnění a zrychlení součinnosti těchto správních orgánů.
Údaje o případných podáních poskytovatele budou v evidenci vedeny nejpozději po konci přechodného období, kdy bude již informační systém uveden do plného provozu a kdy bude stanovena povinnost využívat k těmto podáním informační systém [vizte § 154 odst. 2 písm. g) a odst. 3 a jejich odůvodnění v důvodové zprávě]. Údaje o případných podáních tak budou v informačním systému vedeny automaticky, nebude je do evidence přepisovat úředník v každém jednotlivém případě zvlášť.
Údaje ze záznamu o poskytnutém poradenství vedené o osobě, které bylo poskytnuto poradenství [písm. a)], zahrnují pochopitelně identifikační a kontaktní údaje.
K odst. 2
Některé údaje budou přebírány z ostatních informačních systémů veřejné správy. Například identifikační údaje potřebného budou přebírány z agendového informačního systému evidence obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců. Díky tomu dojde v evidenci k automatické aktualizaci těchto údajů, budou-li tyto údaje změněny v těchto „zdrojových“ informačních systémech. Podobně dojde v evidenci i k automatické aktualizaci identifikačních údajů vlastníka bytu, případně i ke změně v samotné osobě vlastníka bytu, neboť bude evidence propojena i s registrem územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN). Dalším příkladem převzetí údajů z jiného informačního systému veřejné správy mohou být údaje o příjmech člena domácnosti podporované osoby, které lze přebírat z Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí. Jde o údaje o starobním důchodu, invalidním důchodu, příspěvku na živobytí, náhradním výživném, odměně pěstouna atd. atp.
Údaje podle odstavce 1, které nebudou přebírány z jiných informačních systémů veřejné správy a pro jejichž zápis nebo výmaz není návrhem zákona stanoven zvláštní postup (např. v části třetí, čtvrté a v § 135 odst. 5), budou zapisovány kontaktním místem, krajským úřadem, ministerstvem nebo Ministerstvem práce a sociálních věcí. Tyto správní orgány provedou příslušné úpravy v evidenci, kdykoliv při své úřední činnosti dojdou k závěru, že údaje v evidenci neodpovídají skutečnosti nebo že jsou neúplné. Takové zápisy nebo výmazy budou správním úkonem podle § 158 odst. 1 správního řádu.
Vyřizují-li věc podle části třetí nebo čtvrté nebo podle § 135 odst. 5 krajský úřad nebo ministerstvo jako nadřízený orgán, provádějí změny údajů v evidenci. Ustanovení § 22, 29 a 36 se použijí obdobně. Půjde také o případy, kdy bude rozhodovat o odvolání proti rozhodnutí obsahujícímu výrok, že žadatel představuje neodůvodnitelnou zátěž systému podpory bydlení podle tohoto zákona (§ 149).
K odst. 3 a 4
Navrhuje se stanovit, jaké doklady se k poskytovateli do evidence vkládají v souvislosti s postupem podle části sedmé. V odstavci 4 se navrhuje postup jejich vložení.
K § 143 až 145
Navrhuje se stanovit, které správní orgány mají přístup, ke kterým údajům vedeným v evidenci. Pro účely snadnější koordinace a případného poskytování rad členům veřejnosti se stanoví, že v hlavním městě Praze a územně členěných statutárních městech mají kontaktní místa pro bydlení přístup i k údajům o všech bytech v Praze nebo o všech bytech v územně členěném statutárním městě.
Přístup k údajům o potřebných a podporovaných osobách mají vyjmenované orgány veřejné moci. Kontaktní místa potřebují přístup ke všem údajům zejména z toho důvodu, aby viděly, zda a s jakým výsledkem byla podána žádost o podpůrné opatření ve správním obvodu jiného kontaktního místa. Obdobně to platí i pro krajské úřady, které se žádostmi o podpůrná opatření budou zabývat ve druhém stupni. Úřad práce ČR a jeho krajské pobočky potřebují přístup k údajům zejména z důvodu posouzení splnění podmínek pro nárok na příspěvek na bydlení nebo dávky pomoci v hmotné nouzi. Obecně platí, že všechny uvedené orgány veřejné moci mají v evidenci přístup k údajům o potřebných a podporovaných osobách pouze v tom rozsahu, ve kterém je to nezbytné pro výkon jejich působnosti. Například Úřad práce tak nebude mít přístup k údajům všech potřebných, ale pouze těch, jejichž žádosti související s dávkami na bydlení bude vyřizovat. 
Rovněž se navrhuje stanovit, aby část údajů o poskytovatelích byla veřejně přístupná způsobem umožňujícím dálkový přístup. Základní informace o poskytovatelích, např. kde působí nebo zda jim nebylo podmíněně odňato pověření, se tak bude moci snadno dozvědět i široká veřejnost. 
K § 146
Navrhuje se stanovit, co je to seznam potřebných. Tento seznam je zásadní pro vydávání vyjádření o osobách evidovaných v seznamu potřebných – vyjádření o rozšířené využitelnosti bytu, vyjádření o navýšení příspěvku na bytové podpůrné opatření, navýšení příspěvku na poskytování asistence o 20 % a navýšení příspěvku na poskytování asistence o 40 % (§ 106 an.). Tato vyjádření jsou pak podkladem pro přiznávání příspěvků krajskými úřady (§ 81, 89 a 90).
K § 147
Navrhuje se stanovit důsledky nepoužití formuláře nebo nepodání prostřednictvím informačního systému podpory bydlení tam, kde je tento způsob podání požadován. Pokud taková situace nastane, správní orgán vyzve podatele, aby v přiměřené lhůtě odstranil vady podání. Pokud tak neučiní, správní orgán se podáním dále nezabývá. Vhodným postupem při výzvě k odstranění vad je poučení o následcích neodstranění vad podání ve stanovené lhůtě a v případě, že se jedná o žádost o podpůrné opatření nebo jiné podání, které připravuje osoba v bytové nouzi, rovněž nabídka kontaktního místa k vyplnění žádosti na správném formuláři při osobní návštěvě na kontaktním místě.
K § 148
Navrhuje se stanovit procesní zjednodušení, kdy není nezbytné vyjádření k podkladům pro rozhodnutí ze strany účastníka řízení v případě, kdy je rozhodnutí vydáno pouze na základě podkladů, které kontaktnímu místu nebo krajskému úřadu předložil on sám. Lze totiž předpokládat, že je s jejich obsahem obeznámen dostatečně.
K § 149
Navrhuje se stanovit, že odvolání proti rozhodnutím podle části třetí a čtvrté není přípustné, pokud se nejedná o rozhodnutí obsahující výrok, že žadatel představuje neodůvodnitelnou zátěž systému podpory bydlení podle tohoto zákona.
Žadatel, který nebude souhlasit s výsledkem řízení, může využít některou z následujících možností:
· Přezkumné řízení, kdy je možné přezkoumat soulad rozhodnutí s právními předpisy (§ 94 a násl. správního řádu). 
· Nová žádost (§ 20), kterou je možné podat po dvou měsících od právní moci rozhodnutí o tom, že se zápis údaje o potřebě podpůrného opatření neprovede, nebo při podstatné změně okolností.
· Soudní přezkum rozhodnutí ve správním soudnictví.
Přestože byla, s jednou výjimkou, vyloučena možnost odvolání proti rozhodnutí, má žadatel k dispozici dostatečné prostředky ochrany a brzkou možnost o zápis požádat znovu.
K § 150
Již v současnosti několik právnických osob poskytuje služby, které je možné považovat za obdobu poskytování bydlení s ručením a podnájemního bydlení. Jejich zkušenosti s podporou osob v bytové nouzi byly cennými podněty i pro přípravu tohoto návrhu zákona. Jelikož tyto služby poskytují zpravidla v mnohem větším rozsahu, než je 10 bytů, resp. domácností, navrhuje se stanovit přechodné období, během něhož by tyto právnické osoby mohly krajskému úřadu prokázat svoje zkušenosti, a získat rozšířené pověření k poskytování bydlení s ručením a podnájemního bydlení, aniž by musely procházet režimem základního pověření k poskytování bydlení s ručením a podnájemního bydlení. Zmíněnou sociální prací je zamýšlena podpora udržení bydlení obdobná asistenci.
Pro získání pověření dle § 121 odst. 3 a tohoto ustanovení je vždy nezbytné splnit také všechny základní podmínky uvedené v § 121 odst. 1.
K § 151
K odst. 1
Navrhuje se, že ministerstvo sdělí výši prostředků na financování podle § 128 odst. 1 na rok 2025 do 30. dubna 2025. To představuje odchylku od obecného pravidla, že se výše prostředků na financování na určitý kalendářní rok sdělí do 31. října (§ 129 odst. 1). Jelikož se však navrhuje pozdější účinnost (vizte § 155), je třeba stanovit, že se toto sdělní provede později.
S výjimkou lhůty pro sdělení se plně využijí ostatní ustanovení o příspěvku na financování.
K odst. 2
Navrhuje se, že se na sdělení o výši prostředků na financování podle § 128 odst. 2 na rok 2025 použije odstavec 1 obdobně. To znamená, že Ministerstvo práce a sociálních věcí sdělí výši prostředků na financování podle na rok 2025 krajským úřadům do 30. dubna 2025.
Důvody pro navrhovanou úpravu jsou shodné jako v případě odstavce 1. Stejně tak platí, že se s výjimkou lhůty pro sdělení plně využijí ostatní ustanovení o příspěvku na financování.
K § 152
Navrhuje se stanovit, že první zprávy o bydlení vypracují a zveřejní kontaktní místa poprvé v roce 2028 a to do 30. června. Ministerstvo vypracuje a zveřejní první zprávu o bydlení České republiky (§ 140) poprvé v roce 2029, a to do 30. června.
Předpokládá se totiž, že zpráva o bydlení ČR bude do jisté míry vycházet i ze zpráv o bydlení vypracovaných a zveřejněných kontaktními místy (§ 139). Vzhledem k tomu, že se navrhuje povinnost vypracovávat a zveřejňovat zprávy o bydlení nejméně jednou za 3 roky, a k tomu, že se navrhuje, aby příslušná ustanovení zákona nabyla účinnosti 1. července 2025 (§ 155), budou první zprávy o bydlení zveřejněny kontaktními místy nejpozději do 30. června 2028. Aby mohla první zpráva o bydlení České republiky vycházet ze zpráv o bydlení kontaktních míst, musí být termín pro její vypracování a zveřejnění pozdější. Stanovená maximální doba jednoho roku se jeví jako dostatečná doba pro vypracování a zveřejnění první zprávy o bydlení v České republice.
Ustanovení je tedy speciální vůči § 139 odst. 1.
K § 153
Vzhledem k tomu, že Ministerstvo práce a sociálních věcí pro ministerstvo vytváří informační systém podpory bydlení a má zároveň technickou i zkušenostní kapacitu k provozu informačního systému takového typu, je vhodné, aby v bezprostředním období po nabytí účinnosti zákona bylo rovněž provozovatelem tohoto systému.
K § 154
Vzhledem k omezenému množství peněžních prostředků vyčleněných k vybudování informačního systému podpory v bydlení se navrhuje stanovit přechodné období, v němž nebudou v evidenci zprovozněny veškeré funkcionality stanovené návrhem zákona.
K odst. 1
Přechodné období se navrhuje stanovit jako období od počátku účinnosti ustanovení, která jsou ve vztahu k evidenci relevantní, tedy od 1. července 2025, do 31. prosince 2029. Předpokládá se, že se do té doby podaří zprovoznit veškeré funkcionality informačního systému.
K odst. 2
K písm. a)
Jako nákladné se jeví zpřístupnění údajů vedených v evidenci samotným potřebným, kteří by si pomocí portálu mohli zobrazit údaje, které se jich týkají (§ 11 odst. 1 zákona o právu na digitální služby). Bude-li si potřebný přát znát údaje, které o něm jsou v evidenci vedeny nebo bude-li tyto údaje potřebovat pro prokázání určitých skutečností např. poskytovateli, se kterým chce navázat spolupráci, může se obrátit např. na kontaktní místo a tyto údaje si vyžádat podle čl. 15 odst. 1 a 3 GDPR.
Vzhledem ke spíše menšímu významu se nepředpokládá, že by výše zmíněná funkcionalita byla zprovozněna s výrazným předstihem před koncem přechodného období.
K písm. b) 
Uvedená omezení se stanoví z toho důvodu, že v přechodném období budou mít přístup do informačního systému pouze kontaktní místa (úředníci zařazení do obecního úřadu, tedy nikoli specializovaní poradci zasmluvnění pomocí veřejnoprávní smlouvy), krajské úřady, ministerstvo a Ministerstvo práce a sociálních věcí. Dané úkony provádí poskytovatelé nebo specializovaný poradce (nahlížení do evidence na záznam o poskytnutí poradenství), kteří v přechodném období přístup do evidence mít nebudou.
K písm. c) a d)
Vzhledem k tomu, že v přechodném období nebude mít specializovaný poradce přístup do informačního systému, nebude v přechodném období provádět záznam o poskytnutí poradenství podle § 11 v evidenci. To se pochopitelně týká pouze specializovaného poradce, nikoli pracovníka poskytujícího specializované poradenství podle § 9 odst. 2 písm. a). 
Uzavřená veřejnoprávní smlouva se specializovaným poradcem musí obsahovat ujednání o předávání údajů o poskytnutém specializovaném poradenství tak, aby kontaktní místo mohlo v evidenci na základě těchto údajů provést záznam o poskytnutí poradenství samo.
K písm. e) a f) 
Vzhledem k tomu, že v přechodném období nebudou mít poskytovatelé přístup do informačního systému podpory v bydlení, zašle poskytovatel krajskému úřadu každý dodatek nebo jinou smlouvu, kterými se mění smlouva, na jejímž základě je poskytováno podpůrné opatření, na jehož poskytování byl přiznán příspěvek, a krajský úřad takový dodatek nebo jinou smlouvu vloží do evidence. Poskytovatel bytových podpůrných opatření je také povinen krajskému úřadu oznámit změnu výše nájemného nebo podnájemného placeného podle smlouvy, na jejímž základě je poskytováno podpůrné opatření, na jehož poskytování byl vyplacen příspěvek, a krajský úřad zapíše do evidence novou výši nájemného nebo podnájemného.
K písm. g)
V prvních letech účinnosti zákona o podpoře bydlení zřejmě také nebude možné zprovoznit funkcionalitu podávání žádostí, oznámení a jiných podání podle rozličných ustanovení zákona prostřednictvím informačního systému. Navrhuje se proto stanovit, že v přechodném období se tato podání činí na elektronických formulářích, jejichž podobu stanoví ministerstvo vyhláškou.
Pro případ, že se tuto funkcionalitu podaří zprovoznit před koncem přechodného období, navrhuje se v odstavci 3 umožnit i podávání žádostí a oznámení prostřednictvím informačního systému (vizte odůvodnění odstavce 3).
K písm. d)
Rovněž se nepředpokládá, že by již od počátku účinnosti zákona byla zprovozněna funkcionalita umožňující správním orgánům, aby prováděly vyrozumění a sdělení prostřednictvím informačního systému. Navrhuje se proto stanovit, že v přechodném období nebude k tomuto účelu informační systém správními orgány využíván. Správní orgány budou využívat standardní způsoby doručování. Tam, kde se předpokládá pozdější využívání informačního systému pro doručování vyrozumění a sdělení, jsou adresáty právnické osoby. Proto bude doručování prostřednictvím informačního systému v přechodném období nahrazeno doručováním prostřednictvím datových schránek.
Také v tomto případě se může stát, že se příslušnou funkcionalitu podaří zprovoznit před koncem přechodného období. Takové eventualitě se věnuje odstavec 4 (vizte odůvodnění odstavce 4).
K odst. 3
Navrhuje se stanovit, že pokud to umožní technický stav informačního systému, mohou být podání podle odstavce 2 písm. g) činěna i prostřednictvím informačního systému už v přechodném období. Není totiž důvod, aby musel žadatel nebo oznamovatel vyplňovat interaktivní elektronický formulář např. ve formátu PDF a ten následně zasílat prostřednictvím systému datových schránek, když by mohl žádost nebo oznámení mnohem jednodušeji podat prostřednictvím uživatelského rozhraní informačního systému. Rovněž zpracování údajů zaslaných prostřednictvím informačního systému bude pro správní orgány jednodušší.
K odst. 4
Podobně jako u odstavce 3 se navrhuje umožnit užívání informačního systému ještě před koncem přechodného období, tentokrát ve vztahu k vyrozuměním a sdělením ze strany správních orgánů. Vedle podmínky technické připravenosti informačního systému však přistupuje podmínka druhá: výslovný souhlas adresáta takového vyrozumění a sdělení, že mu lze vyrozumění a sdělení zasílat prostřednictvím informačního systému místo toho, aby mu byla zasílána standardním způsobem, tedy prostřednictvím systému datových schránek.
Navrhuje se stanovit, že souhlas musí být dán prostřednictvím informačního systému, což je zároveň dokladem toho, že daný adresát zvládá s informačním systémem zacházet na odpovídající úrovni.
K odst. 5
Aby bylo zajištěna odpovídající informovanost o možnosti provádět úkony podle odst. 3 nebo 4 prostřednictvím evidence, navrhuje se stanovit, že ministerstvo tuto skutečnost oznámí sdělením ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.
K § 155
V souladu se zákonem o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv se navrhuje účinnost od 1. července 2025. Výjimku představují ustanovení o prostředcích na financování, která nabývají účinnosti již 1. ledna 2025, aby ministerstvo a Ministerstvo práce a sociálních věcí sdělila výši prostředků na financování na zbývající část kalendářního roku 2025 a následně je vyplatila na účty krajů. 
K příloze č. 1
Příloha č. 1 k návrhu zákona obsahuje parametry přelidněného a nedostatečně zalidněného bytu. Parametry přelidněného bytu jsou osvědčené a byly použity např. už v nařízení vlády č. 112/2019 Sb., o podmínkách použití finančních prostředků Státního fondu podpory investic na pořízení sociálních a dostupných bytů a sociálních, smíšených a dostupných domů. Výhoda tohoto nastavení je, že nezohledňuje pouze podlahovou plochu, ale také počet místností jako základní předpoklad pro zajištění dostatečného soukromí členů domácnosti.
Doplněno bylo kritérium nedostatečně zalidněného bytu, aby nebylo podporováno stěhování menších domácností do zbytečně velkých bytů, což je nejen neefektivní, ale potenciálně i rizikové vzhledem k větším nákladům na bydlení ve větších bytech.
K příloze č. 2
Příloha č. 2 k návrhu zákona uvádí specifické potřeby osob, pro které nemusejí být běžné byty zcela vyhovující. Údaj o specifických potřebách zapisuje kontaktní místo do evidence ve vztahu k potřebnému a k ostatním členům jeho domácnosti [§ 13 písm. c), § 16 odst. 1, § 21]. Kontaktní místo zapisuje také údaj, že byt vyhovuje některé ze specifických potřeb [§ 26 odst. 3]. Díky zápisům jak na straně osob, kterým má být poskytnuto bydlení, tak na straně bytů v systému podpory bydlení, bude možné zajistit, že budou lidé v bytové nouzi zabydlování do bytů, které jsou pro ně vhodné (§ 3, § 89).
Pro úplnost je třeba dodat, že byt, u něhož má být zapsán údaj, že vyhovuje některé ze specifických potřeb podle přílohy č. 2, musí vyhovovat nejen svojí samotnou úpravou, ale také tím, že se nachází v domě, jehož společné prostory umožňují využívání bytu osobou se specifickými potřebami (např. vstup do domu musí být bezbariérový, a i další přístup k bytu ze společných prostor musí být bezbariérový).
K bodu 1
V bodě 1 je uvedena potřeba bytu umožňujícího využívání chodítka, berlí a menšího mechanického vozíku. Údaj o potřebě takového bytu bude samozřejmě kontaktním místem zapisován do evidence osobám, které se obvykle nedokážou samostatně pohybovat bez užití chodítka, berlí, menšího mechanického vozíku nebo jiných obdobných pomůcek.
Nenavrhuje se stanovit konkrétní stavebně-technické vlastnosti bytu ani jeho vybavení, které by byly podmínkou pro zápis údaje, že byt vyhovuje této specifické potřebě. V tomto ohledu se počítá s metodickým vedením kontaktních míst, aby byla schopna správně vyhodnocovat, který byt této specifické potřebě vyhovuje a který nikoliv. S jistotou se však dá říci, že byt, jehož vlastnosti budou odpovídat univerzálnímu standardu (S120) popsanému v Metodice uplatňování principů univerzálního designu a celoživotního bydlení v bytové výstavbě z roku 2021, resp. v navazující technické normě, bude splňovat předpoklady pro zápis údaje, že byt vyhovuje potřebě bytu umožňujícího využívání chodítka, berlí a menšího mechanického vozíku. Jelikož se však jedná o nově připravený standard, bude mu zřejmě odpovídat pouze poměrně malé množství starších bytů. Omezujícím činitelem v tomto směru může být např. požadavek na hloubku lodžie či balkonu dosahující alespoň 120 cm. Zejména v případě, že jsou členy domácnosti i lidé, kteří nemají s pohybem potíže, se jeví požadavek na tuto hloubku lodžie či balkonu jako přehnaný, neboť lodžii nebo balkon mohou využívat a udržovat tito ostatní členové domácnosti a méně pohyblivá osoba je využívat ani udržovat nemusí (ostatně byt zapisovaný do evidence vůbec lodžii ani balkon mít nemusí). Proto bude umožněno, aby byl do evidence zapsán údaj, že byt vyhovuje této specifické potřebě, přestože byt nesplňuje všechna kritéria univerzálního standardu.
Při posuzování, zda má žadatel specifickou potřebu menšího mechanického vozíku, může kontaktní místo vycházet z kategorizace vozíků podle technické normy EN 12184:2014 a jejího českého ekvivalentu. Menším mechanickým vozíkem bude zpravidla takový, který odpovídá třídě A. Vyhodnocení velikosti vozíku bude náležet kontaktnímu místu v každém jednotlivém případě a kontaktní místo se může od kategorizace odchýlit. Předpokládá se však metodické vedení ze strany Ministerstva pro místní rozvoj, které bude rozhodování kontaktních míst sjednocovat.
K bodu 2
V bodě 2 je uvedena potřeba bytu umožňujícího využívání většího mechanického vozíku a elektrického vozíku. Údaj o potřebě takového bytu bude samozřejmě zapisován do evidence osobám, které se obvykle nedokážou samostatně pohybovat bez užití většího mechanického vozíku nebo elektrického vozíku.
Stejně jako v bodě 1 se ani v bodě 2 nenavrhuje stanovit konkrétní stavebně-technické vlastnosti bytu ani jeho vybavení, které by byly podmínkou pro zápis údaje, že byt vyhovuje této specifické potřebě. V tomto ohledu se počítá s metodickým vedením kontaktních míst, aby byla schopna správně vyhodnocovat, který byt této specifické potřebě vyhovuje a který nikoliv. S jistotou se však dá říci, že byt, jehož vlastnosti budou odpovídat bezbariérovému standardu (S150) popsanému v Metodice uplatňování principů univerzálního designu a celoživotního bydlení v bytové výstavbě z roku 2021, resp. v navazující technické normě, bude splňovat předpoklady pro zápis údaje, že byt vyhovuje potřebě bytu umožňujícího využívání většího mechanického vozíku a elektrického vozíku. Stejně jako v případě univerzálního standardu se i zde jedná o nově formulovaný standard, kterého zřejmě nebude dosahovat větší množství starších bytů, které by však i tak mohly vyhovovat osobám využívajícím větší mechanický vozík nebo elektronický vozík. Proto bude umožněno, aby byl do evidence zapsán údaj, že byt vyhovuje této specifické potřebě, přestože byt nesplňuje všechna kritéria bezbariérového standardu (S150).
Při posuzování, zda má žadatel specifickou potřebu většího mechanického vozíku nebo elektrického vozíku, může kontaktní místo vycházet z kategorizace vozíků podle technické normy EN 12184:2014 a jejího českého ekvivalentu. Větším mechanickým vozíkem bude zpravidla takový, který odpovídá třídě B nebo C. Vyhodnocení velikosti vozíku bude náležet kontaktnímu místu v každém konkrétní případě a kontaktní místo se může od kategorizace odchýlit. Předpokládá se však metodické vedení ze strany Ministerstva pro místní rozvoj. které bude rozhodování kontaktních míst sjednocovat.
K bodu 3
V bodě 3 je uvedena potřeba bytu vyhovujícího osobám s myopatií, svalovou dystrofií, těžší formou dětské mozkové obrny nebo jinou podobnou poruchou zdraví, kde se předpokládá, že většinu činností zajišťuje asistent. Údaj o potřebě takového bytu bude samozřejmě zapisován do evidence osobám s myopatií, svalovou dystrofií, těžší formou dětské mozkové obrny nebo jinou podobnou poruchou zdraví, kde se předpokládá, že většinu činností zajišťuje asistent. Jinou podobnou poruchou zdraví může být například obdobně závažná porucha hybnosti způsobená velmi těžkým úrazem.
Stejně jako v předchozích bodech se ani zde nenavrhuje stanovit konkrétní stavebně-technické vlastnosti bytu ani jeho vybavení, které by byly podmínkou pro zápis údaje, že byt vyhovuje této specifické potřebě. V tomto ohledu se počítá s metodickým vedením kontaktních míst, aby byla schopna správně vyhodnocovat, který byt této specifické potřebě vyhovuje a který nikoliv. S jistotou se však dá říci, že byt, jehož vlastnosti budou odpovídat specifickému standardu (S180) popsanému v Metodice uplatňování principů univerzálního designu a celoživotního bydlení v bytové výstavbě z roku 2021, resp. v navazující technické normě, bude splňovat předpoklady pro zápis údaje, že byt vyhovuje potřebě bytu vyhovujícího osobám s myopatií, svalovou dystrofií, těžší formou dětské mozkové obrny nebo jinou podobnou poruchou zdraví, kde se předpokládá, že většinu činností zajišťuje asistent. Stejně jako v případě univerzálního standardu (S120) a bezbariérového standardu (S150) se i v tomto případě jedná o nově formulovaný standard, kterého zřejmě nebude dosahovat větší množství starších bytů, které by však i tak mohly vyhovovat výše zmíněnému okruhu osob. Proto bude umožněno, aby byl do evidence zapsán údaj, že byt vyhovuje této specifické potřebě, přestože byt nesplňuje všechna kritéria specifického standardu (S180). Vzhledem k povaze poruchy hybnosti a nutnosti osobní asistence však k tomuto postupu zřejmě nebude docházet tak často, jako v případě předchozích dvou specifických potřeb.
K bodu 4
V bodě 4 je uvedena potřeba bytu vyhovujícího osobám s těžkým zrakovým postižením. Údaj o potřebě takového bytu bude samozřejmě zapisován do evidence osobám s těžkým zrakovým postižením.
Stejně jako v předchozích bodech se ani zde nenavrhuje stanovit konkrétní stavebně-technické vlastnosti bytu ani jeho vybavení, které by byly podmínkou pro zápis údaje, že byt vyhovuje této specifické potřebě. V tomto ohledu se počítá s metodickým vedením kontaktních míst, aby byla schopna správně vyhodnocovat, který byt této specifické potřebě vyhovuje a který nikoliv. S jistotou se však dá říci, že byt, jehož vlastnosti budou odpovídat požadavkům pro osoby se zrakovým omezením popsaným v Metodice uplatňování principů univerzálního designu a celoživotního bydlení v bytové výstavbě z roku 2021, resp. v navazující technické normě, bude splňovat předpoklady pro zápis údaje, že byt vyhovuje potřebě bytu vyhovujícího osobám s těžkým zrakovým postižením. Rovněž zde však bude umožněno, aby byl do evidence zapsán údaj, že byt vyhovuje této specifické potřebě, přestože byt nebude vyhovovat veškerým požadavkům pro osoby se zrakovým omezením podle výše zmíněné metodiky, resp. navazující technické normy, bude-li se to jevit jako vhodné.
K příloze č. 3
Příloha stanoví základní funkční standardy bytů a rovněž domu, ve kterém se byt nachází. Pouze byt, který splňuje tyto základní funkční standardy, je způsobilým bytem. Nastavení vychází z projektů IROP (Integrovaný regionální operační program), došlo pouze k drobným, povětšinou formulačním úpravám.
Zároveň je nezbytné, aby se byt nacházel v domě bez vad, které by ohrožovaly obyvatele bytu na životě nebo zdraví. Může se jednat například o rozpadající se balkón souseda umístěný nad vchodem do domu, který může na obyvatele bytu spadnout. Za vadu ohrožující obyvatele bytu na životě a zdraví však nebude možné posuzovat kus rezavého drátu, který trčí z podlahy sousedova balkónu vzhůru, protože k němu se obyvatel bytu nedostane, a proto se o něj nemůže zranit. Kontaktní místo bude posuzovat splnění této podmínky na základě ohledání jemu přístupných částí domu (kam ho vpustí žadatel, případně vlastník či poskytovatel podpůrného opatření) a neočekává se, že by pracovník provádějící ohledání nezbytně musel kontrolovat např. nosné zdi ve všech bytech. Pro posouzení splnění podmínky pak může využít údaje i informačních systémů veřejné správy nebo doložené podklady (např. posudek statika; není však žádoucí, aby si jej kontaktní místo nechávalo vypracovat v každém případě). 
K příloze č. 4
Navrhuje se vymezit skupiny a podskupiny zvláště zranitelných osob.  Za každý v evidenci zapsaný údaj o příslušnosti ke skupině zvláště zranitelných osob podle této přílohy náleží potřebnému 1 bod zvláštní zranitelnosti (§ 113). Za příslušnost k podskupině žádné body nenáleží (§ 113 a contrario).
Jednou z podmínek pro navýšení příspěvku na bytová podpůrná opatření a na asistenci je získání nejméně 3 bodů zvláštní zranitelnosti. 
Pro zápis údaje o příslušnosti osoby ke skupině zvláště zranitelných osob je nutné, aby byla tato příslušnost prokázána. Žadatel o zápis takového údaje musí svoji příslušnost ke skupině zvláště zranitelných doložit (§ 13 a § 21). To však nevylučuje další dokazování v této věci, včetně provedení sociálního šetření, přičemž se § 15 použije obdobně (§ 21 odst. 2 věty druhá a poslední). Kontaktní místo opatřuje podklady přednostně s využitím úřední evidence, do níž má přístup (například insolvenční rejstřík, evidence obyvatel, informační systém cizinců, Jednotný informační systém práce a sociálních věcí aj.). Pokud lze podklady opatřit s využitím úřední evidence, do níž má přístup, žadatel není povinen danou skutečnost dokládat pomocí jiných podkladů. Vzhledem k tomu, že žadatelem může být i osoba, která není občanem České republiky, jsou níže uvedeny i způsoby doložení, které se týkají primárně těchto osob.
Samozřejmě vždy platí zásada volného hodnocení důkazů, vyjádřená i ve správním řádu (§ 51 odst. 1 věta první správního řádu). Přesto je vhodné již na tomto místě uvést konkrétní příklady dokumentů, jejichž předložení by mohlo sloužit k prokázání příslušnosti ke skupině nebo podskupině zvláště zranitelných osob, případně příklady jiných způsobů prokázání takové příslušnosti. Níže uvedené příklady budou pro všechny skupiny a podskupiny doplněny, upřesněny a zejména průběžně aktualizovány v metodikách vydávaných ministerstvem nebo Ministerstvem práce a sociálních věcí.
Ohrožené děti:
· Vyjádření příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, že se jedná o rodinu s dítětem, které je podle tohoto orgánu ohrožené podle § 6 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Vyjádření musí být vydáno se souhlasem žadatele.
· Rozsudek či jiné rozhodnutí soudu dokládající rozhodné skutečnosti.
Zranitelní mladí dospělí:
· Vyjádření příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí vydané se souhlasem žadatele.
· Rozsudek či jiné rozhodnutí dokládající rozhodné skutečnosti.
· Vyjádření zařízení ústavní péče nebo zařízení ochranné výchovy, které mladý dospělý opouští nebo opustil nebo jiný dokument dokládající opuštění zařízení ústavní péče nebo ochranné výchovy nebo opuštění náhradní rodinné péče.
Osoby se zdravotním postižením nebo se závažným onemocněním:
· Rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu druhého nebo třetího stupně.
· Průkaz OZP (TP, ZTP nebo ZTP/P).
· Lékařské potvrzení diagnózy v kategorii SMI (závažné duševní onemocnění) nebo potvrzení o psychiatrické léčbě (ambulantní, lůžkové či Centra duševního zdraví).
· Ověření v evidenci MPSV o přiznání příspěvku na péči I. až IV. stupně.
· Vyjádření ošetřujícího lékaře nebo lékaře příslušného zdravotnického zařízení.
Podskupina: Osoby se závažnou duševní poruchou nebo poruchou chování:
· Lékařské potvrzení diagnózy v kategorii SMI (závažné duševní onemocnění) nebo potvrzení o psychiatrické léčbě (ambulantní, lůžkové či Centra duševního zdraví).
· Rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu.
· Potvrzení o dlouhodobé pracovní neschopnosti (delší než 6 měsíců).
· Vyjádření ošetřujícího lékaře nebo lékaře příslušného zdravotnického zařízení.
· Vyjádření sociálního nebo odborného pracovníka zdravotnického zařízení, psychiatrické nemocnice či léčebny, centra duševního zdraví, obce nebo poskytovatele sociální služby pro osoby se závažným duševní poruchou nebo poruchou chování.
Oběti domácího násilí:
· Záznamy Policie České republiky dokládající rozhodnou skutečnost.
· Rozsudek či jiné rozhodnutí soudu dokládající rozhodnou skutečnost.
· Rozhodnutí přestupkové komise dokládající rozhodnou skutečnost.
· Vyjádření sociálního nebo odborného pracovníka sociální služby nebo jiné služby pracující se skupinou osob ohrožených domácím násilím.
Osoby samostatně pečující o dítě:
· Rozsudek či jiné rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče u rozvedených rodičů nebo jiné pečující osobě.
· Vyjádření příslušného orgánu sociálně právní ochrany dětí.
· Čestné prohlášení daného rodiče nebo jiné pečující osoby potvrzující, že v domácnosti nežije jiná dospělá osoba je povinnou součástí žádosti pro tuto cílovou skupinu.
· Dokumenty dokládající existenci společně posuzovaných osob podle dat Úřadu práce České republiky.
Do této skupiny pochopitelně patří i osoby, které sdílí domácnost s více nezaopatřenými dětmi.
Osoby v domácnosti s více dětmi:
· Dokumenty dokládající nezaopatřenost dětí, např. potvrzení o studiu.
Osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo vazby a osoby po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebo vazby: 
· Vyjádření Probační a mediační služby.
· Vyjádření sociálního kurátora, sociálního nebo jiného odborného pracovníka věznice.
· Potvrzení o propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.
Osaměle žijící osoby starší 65 let:
· Občanský průkaz, cestovní pas nebo jiný doklad totožnosti, z něhož lze seznat věk žadatele.
· Čestné prohlášení, že v domácnosti nežije jiná dospělá osoba.
Osoby před opuštěním pobytového zařízení sociální služby nebo lůžkové péče ve zdravotnickém zařízení a osoby nedávno opustivší pobytové zařízení sociální služby nebo lůžkovou péči ve zdravotnickém zařízení:
· Vyjádření sociálního pracovníka pobytové sociální služby dokládající rozhodnou skutečnost.
· Vyjádření sociálního nebo odborného pracovníka zdravotnického zařízení lůžkové péče.
· Zpráva o opuštění z daného zařízení nebo propouštěcí zpráva.
Oběti trestného činu:
· Rozsudek či jiné rozhodnutí soudu dokládající rozhodnou skutečnost.
· Záznamy Policie České republiky dokládající rozhodnou skutečnost.
· Vyjádření sociálního pracovníka sociální služby, zdravotnického zařízení, jež se zaměřuje na tuto cílovou skupinu.
· Lékařská zpráva osvědčující přetrvávající nepříznivé poznamenání zdravotního stavu.
· Vyjádření subjektu z Registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů.
Váleční veteráni:
· Osvědčení válečného veterána.
· Vyjádření Ministerstva obrany České republiky, že vydalo dané osobě osvědčení válečného veterána, pokud žadatel osvědčení ztratil nebo je nepředložil.
Osoby diskriminované na trhu s bydlením:
· Vyjádření příslušného odboru obce s rozšířenou působností.
· Vyjádření sociálního nebo odborného pracovníka sociální služby.
· Vyjádření realitního zprostředkovatele, že je žadatel opakovaně odmítán potenciálními pronajímateli,
· Zprávy nevládních neziskových organizací nebo rozhodnutí orgánů mezivládních organizací dokládající diskriminaci skupiny osob, jíž je žadatel příslušníkem, na trhu s bydlením, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že je žadatel odmítán potenciálními pronajímateli z důvodu jeho příslušnosti nebo domnělé příslušnosti k dané skupině.
Diskriminaci na trhu s bydlením musejí často čelit Romové a příslušníci jiných národnostních nebo etnických menšin, cizinci, lidé se zdravotním znevýhodněním (postižením), včetně postižení psychosociálního, nebo rodiny s více dětmi. Nelze však samozřejmě tvrdit, že jsou této diskriminaci vystaveni všichni příslušníci těchto skupin ani že se jiné skupiny nepotýkají při hledání bydlení s diskriminací. Diskriminaci příslušníků etnických menšin na trhu s bydlením v České republice v historii potvrdily např. Evropská komise proti rasismu a nesnášenlivosti (ECRI), Výbor OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva či výzkum „Attention discrimination: Theory and field experiments“ CERGE-EI.
Osoby bez střechy a osoby bez bytu:
· Vyjádření sociálního pracovníka sociální služby nebo příslušného odboru obce.
· Smlouva o ubytování.
· Jiné dokumenty potvrzující rozhodnou skutečnost (doložení hrazení plateb nájemného na ubytovně, v azylovém domě, potvrzení Úřadu práce ČR o výplatách doplatku na bydlení do nevyhovujících forem ubytování).
Podskupina: Osoby bez střechy:
· Vyjádření sociálního pracovníka sociální služby nebo příslušného odboru obce.
· Vyjádření obce potvrzující rozhodnou skutečnost.
Osoby v dlouhodobé bytové nouzi:
· Vyjádření sociálního pracovníka sociální služby.
· Smlouvy o ubytování.
· Jiné dokumenty dokládající rozhodnou skutečnost (doložení hrazení plateb nájemného na ubytovně, v azylovém domě, potvrzení Úřadu práce ČR o výplatách doplatku na bydlení do nevyhovujících forem ubytování).
Osoby v úpadku a osoby v exekuci:
· Výpis z insolvenčního rejstříku.
· Potvrzení o probíhající insolvenci.
· Rozsudek či jiné rozhodnutí soudu dokládající rozhodnou skutečnost.
· Potvrzení o úhradách splátek.
· Potvrzení o provedených srážek z příjmů.
· Dokumenty osvědčující, že aktuální situace nedovoluje žadateli splácet dluhy ani v minimální výši.
K příloze č. 5
Příloha č. 5 stanoví, které úřady městských částí vykonávají pro území hlavního města Prahy působnost kontaktního místa pro bydlení, a jejich správní obvody, pro případ, že to nestanoví Statut hlavního města Prahy. Návrh vychází ze současného běžného rozdělení kompetencí podle Statutu hlavního města Prahy, kdy úřady městských částí označených číslem (Praha 1 až 22) vykonávají část přenesené působnosti nejen pro území vlastní městské části, ale také pro území městských částí, které nejsou označeny číslem.
K příloze č. 6
Navrhuje se v části A až D stanovit další povinné činnosti poskytovatele při poskytování bydlení s ručením (§ 47). Zákonnou povinnost nápomoci, upozornění, doporučení nebo návrhu vůči vlastníkovi bytu poskytovatel samozřejmě naplní i tím, pokud se sám zaváže obstarat určitou záležitost pro vlastníka bytu (např. se nechá zmocnit a vyúčtování služeb zasílá nájemci on místo toho, aby vlastníka bytu na tuto povinnost upozornil). 
Příloha č. 6 upravuje minimální standard, který je poskytovatel bydlení s ručením povinen za státní příspěvky zajistit, často si však poskytovatel s vlastníkem ujednají rozšířenou správu. Příspěvek na správu lze na tuto rozšířenou ujednanou správu využít, pokud výdaje s ní spojené odpovídají činnostem podle přílohy č. 6 k tomuto zákonu, které by při poskytování podnájemního bydlení vykonával poskytovatel podnájemního bydlení. Tím dochází k vyrovnání toho, na co lze využít příspěvek na správu u poskytování bydlení s ručením a na co lze využít tento příspěvek u poskytování podnájemního bydlení, kde většina činností poskytovatele vyplývá z jeho postavení nájemce a povinností s tím spojených.
Činnosti podle části C se vztahují i na poskytovatele podnájemního bydlení (§ 54).
Detailní postupy budou upraveny metodicky.
K části A
Poskytovatel napomáhá vlastníkovi bytu v oblastech přímo souvisejících s nájmem.
K bodu 1
Vzhledem k tomu, že poskytovatel bude v souvislosti se svojí činností sledovat aktuální výši nejvyššího přípustného nájemného, jeví se jako vhodné mu stanovit povinnost napomáhat vlastníkovi bytu při ujednání výše nájemného a podmínek jeho zvyšování tak, aby bylo možné na poskytování podpůrného opatření čerpat státní příspěvky.
K bodům 2 a 3
Jednou z nejčastějších příčin vzniku dluhů u osob, které byly dříve v bytové nouzi, jsou nevhodně nastavené výše záloh na služby. Pokud jsou nastaveny příliš nízko, hrozí vznik nedoplatku, který mají podporované osoby s limitovanými příjmy problém jednorázově uhradit. Naopak pokud dojde k realistickému nastavení výše záloh za služby, je pro podporovanou osobu a členy její domácnosti snazší zajistit si včas příjmy nezbytné k úhradě těchto nákladů a platit je včas a průběžně ve formě záloh. S tím domácnosti napomáhá i poskytovatel asistence. Proto je navržena povinnost poskytovatele napomáhat vlastníkovi bytu při nastavení záloh na služby tak, aby nedocházelo k vysokým nedoplatkům, přičemž se poskytovatel řídí zejména počtem členů domácnosti a výší nákladů na služby v předchozích zúčtovacích obdobích.
Povinnost předložit roční vyúčtování nákladů za služby má vlastník bytu ze zákona. Činnost poskytovatele zde má pomoci zajistit, že tuto povinnost splní vlastník bytu řádně a včas. 
K bodu 4
Poskytovatel napomáhá vlastníkovi bytu při vyčíslení pohledávky podle § 65 odst. 1 a při přípravě splátkového kalendáře. Ke splnění této povinnosti se jeví jako dostatečné předat vlastníkovi bytu vzor splátkového kalendáře a doporučit i jeho obsah. 
Pokud je dluh podporované osoby zachycen včas, je možná spolupráce podporované osoby, poskytovatele bydlení s ručením, poskytovatele asistence a vlastníka bytu na tom, aby jej podporovaná osoba co nejdříve splatila. Ne vždy bude podporovaná osoba schopna dluh uhradit jednorázově, ale bude v jejích možnostech dluh uznat a splácet jej postupně v menších částkách. K tomu slouží splátkový kalendář. S jeho přípravou má vlastníkovi bytu napomáhat právě poskytovatel bydlení s ručením.
Pokud smlouva o spolupráci obsahuje ujednání o tom, že podporovaná osoba bude platit nájemné a náklady na služby vlastníkovi bytu prostřednictvím poskytovatele, mohou si zároveň ujednat, že poskytovatel uzavírá v zastoupení vlastníka i splátkový kalendář. 
Další situace, kdy bude uzavírán splátkový kalendář, bude často nastávat při uplatnění regresního nároku poskytovatelem vůči podporované osobě poté, co poskytovatel plnil dluh podporované osoby na základě ručení podle smlouvy o spolupráci.
K bodu 5
Doporučení postupu v případě, že podporovaná osoba porušuje povinnosti nájemce, může zahrnovat doporučení konkrétních opatření k odstranění závadného chování, doporučení uzavření splátkového kalendáře nebo doporučení zaslání výzvy k odstranění závadného chování nebo odstranění protiprávního stavu nájemci, informování o postupu při podání výpovědi aj.
K bodu 6 a 7
Tyto činnosti poskytovatele se týkají napomáhání při ukončení nájmu dohodou a při předpokládaném ukončení poskytování podpůrného opatření. K tomu může dojít žádoucím způsobem, kdy vypršela maximální doba, na kterou lze přiznat příspěvky, a kdy je domácnost zároveň stabilizovaná. Ideálním výsledkem činnosti poskytovatele je pokračování nájmu bez poskytování ručení a dalších činností poskytovatele podle tohoto zákona. Případná rizika mohou být do budoucna kryta jistotou. Případně může poskytovatel vlastníkovi bytu nabízet obdobné služby i na komerčním základě, kdy vlastník bytu za poskytování služeb poskytovateli platí. 
K části B
Další povinné činnosti poskytovatele bydlení s ručením spočívají v nápomoci související se škodami v bytě. 
První okruh činností se týká sjednání vhodného pojištění, které má krýt případné škody v bytě. Poskytovatel upozorní vlastníka a podporovanou osobu na možnost sjednat pojištění majetku či nemovitosti, pojištění odpovědnosti za škodu nebo pojištění domácnosti. 
Pokud dojde k pojistné události, napomáhá poskytovatel jak vlastníkovi, tak podporované osobě se shromážděním podkladů potřebných pro uplatnění práva na pojistné plnění. Může jít například o zajištění fotodokumentace poškození bytu či doložení, komu patří poškozená věc apod.
Poskytovatel dále také napomáhá vlastníkovi bytu a podporované osobě při zajištění oprav bytu, k nimž jsou povinni podle nařízení vlády č. 308/2015 Sb., kterým se vymezují pojmy běžná údržba a drobné opravy související s nájmem bytu. Poskytovatel však není povinen zajistit opravu bytu ani se na ní přímo podílet, neujednají-li si to vlastník bytu a poskytovatel výslovně dle § 43 odst. 2 písm.  b). 
K části C
Navrhuje se stanovit povinnosti poskytovatele v souvislosti se řešením sousedských sporů. To může zahrnovat jak stížnosti sousedů na podporovanou osobou, tak stížnosti podporované osoby na ostatní obyvatele domu. 
Účelem podpůrných opatření podle tohoto zákona je zajištění a udržení vyhovujícího bydlení. V průběhu trvání nájemního vztahu může docházet k různým situacím, například nadměrnému hluku nebo znečištění společných částí domu, a pokud je toto připisováno podporované osobě nebo členům její domácnosti, je nezbytné daný podnět prověřit a v případě, kdy se jedná o důvodnou stížnost, navrhnout a realizovat opatření k odstranění následků a předejití opakování závadného chování. Do řešení vzniklé situace má být zapojena zejména podporovaná osoba a členové její domácnosti, ale také poskytovatel asistence a případně i vlastník bytu.
V praxi se objevují i případy, kdy podporovaná osoba nebo členové její domácnosti čelí výhružkám ze strany sousedů, a to například z důvodu domnělé nebo skutečné příslušnosti k etnické skupině nebo z důvodu zdravotního postižení, přestože se žádného závadného chování nedopouštějí. I takové stížnosti je třeba prošetřit, neboť mohou mít přímý vliv na udržení bydlení podporovanou osobou.
Prošetření důvodnosti stížnosti může probíhat rozhovory se sousedy a s podporovanou osobou, návštěvou domu v době, kdy obvykle dochází k závadnému jednání (např. zvýšenému hluku v době nočního klidu) apod. K tomu může být nezbytná součinnost vlastníka, například při umožnění vstupu do bytového domu.
Pokud stížnost důvodná nebyla, nebo se závadného chování nedopustil nikdo z domácnosti podporované osoby, je nezbytné o tom informovat stěžovatele, podporovanou osobu a poskytovatele asistence (§ 48). 
Pokud stížnost důvodná je, navrhne poskytovatel ve spolupráci s poskytovatelem asistence a podporovanou osobou vhodná opatření k předejití opakování závadného chování a monitoruje, zda se je daří naplňovat. Intenzita opatření má odpovídat závažnosti zjištěných prohřešků a případnému opakování stížností na danou domácnost. Někdy může být vhodným opatřením komunikace s podporovanou osobou, kdy poskytovatel bydlení s ručením společně s poskytovatelem asistence vysvětlí nedoslýchavému seniorovi, že namísto nahlas puštěné televize je vhodné využít v nočních hodinách sluchátka. Jindy postačí opakované seznámení s domovním řádem nebo vysvětlení, kam se v daném domě ukládá odpad.
Pokud se jedná o situaci, kdy si sousedé stěžují na hlasité dupání dětí, je možné navrhnout a napomoci vlastníkovi nebo podporované osobě zrealizovat konkrétní opatření pro odhlučnění bytu (například instalace koberců, změna uspořádání místností apod.). 
V případě podezření ze spáchání trestného činu či přestupku kontaktuje poskytovatel Policii České republiky. 
Pokud se závadného chování dopustila návštěva podporované osoby, může být vhodným opatřením intenzivní spolupráce poskytovatele asistence a podporované osoby při zvládání a kontrole návštěv.
Poskytovatel informuje stěžovatele, podporovanou osobu, vlastníka bytu, a je-li současně poskytována asistence, také poskytovatele asistence do 5 pracovních dnů o způsobu vyřízení stížnosti, která mu byla adresována nebo jejíž vyřízení převzal. Této povinnosti se zprostí, pokud je zřejmé, že již byli o způsobu vyřízení stížnosti informováni. (§ 48).
K části D
Úřad práce České republiky při vyřizování dávek na bydlení (zejména příspěvku na bydlení a doplatku na bydlení) po žadatelích požaduje různé podklady. Některé z nich žadatel, který je současně podporovanou osobou podle tohoto zákona, požaduje po vlastníkovi bytu. Může se jednat například o evidenční list, dodatek k nájemní smlouvě upravující dobu trvání nájmu, vyúčtování záloh za služby aj. Vzhledem k tomu, že část podporovaných osob bude dávky bydlení využívat k alespoň částečné úhradě nákladů na bydlení, je vhodné stanovit poskytovateli povinnost napomáhat vlastníkovi bytu s přípravou potřebných podkladů tak, aby touto činností nebyl nadměrně zatěžován vlastník. 
U některých podporovaných osob bude vhodné alespoň dočasně využít institut zvláštního příjemce dávky nebo přímou platbu dávek na bydlení. Poskytovatel by měl být s těmito možnostmi detailně obeznámen a navrhnout jejich využití vlastníkovi bytu a nájemci v případě, kdy to bude vhodné pro zajištění včasných plateb nákladů na bydlení a jako prevence zadlužení. O tomto by měl být informován i případný poskytovatel asistence, eventuálně také opatrovník podporované osoby. Poskytovatel napomůže rovněž s doložením příslušných podkladů Úřadu práce České republiky.
	
	1
	

image1.png

image2.png

image3.png