Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam KORNCT3JM6I5 najdete zde


                III.
ODŮVODNĚNÍ
 
I. OBECNÁ ČÁST
 
A. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy, odůvodnění jejích hlavních principů
K přípravě návrhu této vyhlášky bylo přistoupeno v souvislosti se schváleným zákonem č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), a zákonem č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů.
Hlavní principy vyhlášky o požadavcích na výstavbu lze stručně charakterizovat následovně:
· maximálně komplexní řešení problematiky požadavků na výstavbu pro celé území České republiky, 
· ucelenost požadavků na výstavbu v jednom právním předpisu,
· zohlednění přístupnosti staveb pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace,
· řešení vazeb této vyhlášky na technické normy.
Vyhláška o požadavcích na výstavbu je novým prováděcím právním předpisem stavebního zákona, který je inspirován a vychází z dosud platných vyhlášek k zákonu č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a to:
· z vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů,
· z vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů,
· z vyhlášky č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb,
· z nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy), ve znění pozdějších předpisů.  
Zároveň jsou součástí této vyhlášky i technické požadavky, resp. jejich části, z prováděcích právních předpisů, které jsou dnes v gesci dalších ústředních správních orgánů, a to z důvodu sjednocení problematiky. Jedná se o tyto vyhlášky:
· vyhláška č. 238/2011 Sb., o stanovení hygienických požadavků na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch, ve znění pozdějších předpisů, v gesci Ministerstva zdravotnictví,
· vyhláška č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích, ve znění pozdějších předpisů, v gesci Ministerstva zemědělství,
· vyhláška č. 284/2016 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pyrotechnice, ve znění pozdějších předpisů, v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu.
Jedná se zejména o technické požadavky na bazény, koupaliště a sauny, vodovody a kanalizace a na sklad pyrotechnických výrobků, které budou novelizací stávajících právních předpisů zrušeny.  
Tato vyhláška v plném rozsahu zapracovává obsah vyhlášky č. 239/2017 Sb., o technických požadavcích pro stavby pro plnění funkcí lesa a vyhlášky č. 590/2002 Sb., o technických požadavcích pro vodní díla, ve znění pozdějších předpisů, které byly zrušeny stavebním zákonem. 
Tato vyhláška vychází z příslušných platných technických norem (ryze českých označených jako ČSN, stejně tak evropských nebo mezinárodních, které byly přejaty do soustavy českých norem a nyní se označují např. ČSN EN aj.) a čerpá také z výsledků materiálu Metodika uplatňování principů univerzálního designu a celoživotního bydlení v bytové výstavbě.
Pro přípravu této vyhlášky byla využita také norma ČSN EN 17210 Přístupnost a využitelnost zastavěného prostředí – Funkční požadavky, k níž byly vydány dvě technické zprávy, které jsou zavedeny jako TNI CEN/TR 17621 Přístupnost a využitelnost zastavěného prostředí – Technické prováděcí požadavky a specifikace a TNI CEN/TR 17622 Přístupnost a využitelnost zastavěného prostředí – Posouzení shody. Text normy je v původním anglickém znění a neobsahuje žádné konkrétní hodnoty, proto není označena jako určená norma.
Stavební právo hmotné je upraveno v části čtvrté stavebního zákona. Požadavky na výstavbu jsou nyní definovány v ustanovení § 137 stavebního zákona a jedná se o 
· požadavky na vymezování pozemků, 
· požadavky na umisťování staveb a 
· technické požadavky na stavby. 
Tyto požadavky je nutné podle § 137 odst. 2 stavebního zákona respektovat při územně plánovací a projektové činnosti, při povolování, provádění, užívání a odstraňování staveb. Musí být však respektovány nejen požadavky na výstavbu stanovené stavebním zákonem, ale i požadavky stanovené touto vyhláškou, jako jeho prováděcím právním předpisem, či požadavky stanovenými jinými právními předpisy (např. zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 133/1985 Sb., o požární bezpečnosti staveb, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, apod.). 
Stavební zákon v ustanovení § 137 odst. 4 stanoví, že požadavky na výstavbu se rovněž uplatní u změny dokončené stavby, údržby dokončené stavby, změny v užívání stavby, dočasné stavby, zařízení staveniště, pozemku nebo stavby, které jsou kulturní památkou nebo se nacházejí v památkové rezervaci nebo památkové zóně, a to v rozsahu, v jakém to závažné územně technické nebo stavebně technické důvody nebo jiný veřejný zájem nevylučují.
Ustanovení § 137 odst. 4 stavebního zákona je obdobou ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., § 2 odst. 1 vyhlášky č. 268/2009 Sb., či ustanovení § 2 odst. 2 vyhlášky č. 398/2009 Sb. a využívá se v případě např. změn staveb, kdy nelze při provádění stavebních úprav u stávajících staveb zvýšit světlou výšku místnosti či zajistit adekvátní hodnoty parkovacích míst. Ve všech případech, kdy se neuplatňují požadavky, je však nutné, aby projektant neuplatnění konkrétního požadavku jasně a přesvědčivě zdůvodnil v dokumentaci přikládané k povolení záměru a stavební úřad tak mohl zkontrolovat, zda jsou naplněny zákonem stanovené předpoklady, tj. závažné územně technické či stavebně technické důvody, které použití konkrétního ustanovení vylučují.
Tato vyhláška na základě ustanovení § 152 odst. 1 stavebního zákona stanoví podrobné požadavky na vymezování pozemků, požadavky na umisťování staveb a technické požadavky na stavby, jejichž základ je stanoven stavebním zákonem. 
Pro komplexní řešení problematiky stavebního práva je nezbytné vnímat stavební zákon, jeho prováděcí právní předpisy a požadavky stanovené jinými právními předpisy jako jeden nedílný celek.
Tato vyhláška je rozdělena do jednotlivých částí, hlav a dílů podle tematických okruhů. Část první obsahuje úvodní ustanovení a základní pojmy, v části druhé jsou řešeny požadavky na vymezování pozemků, v části třetí požadavky na umisťování staveb, v části čtvrté technické požadavky na stavby. Požadavky stanovené v části první až čtvrté vyhlášky váží ke všem druhům staveb bez rozdílu a provádí požadavky stanovené stavebním zákonem. Požadavky části páté již přísluší pouze jednotlivým vybraným druhům staveb. Část šestá upravuje požadavky pro velká sídla. Část sedmá stanovuje společná a závěrečná ustanovení.
Nedílnou součástí navrhované právní úpravy této vyhlášky jsou přílohy. Návrh vyhlášky obsahuje celkem 15 příloh. 
K hlavním principům členění této vyhlášky: 
Část první této vyhlášky uvádí rozsah svého zmocnění, stanovuje členění a vnímání jejích jednotlivých částí, a to jak pro příslušné části stavby, tak ve vztahu k celku, ať už se jedná o budovu, soubor staveb, terénní úpravy, nebo zařízení. V této části jsou také definovány základní pojmy, se kterými tato vyhláška pracuje. Většina pojmů je však definována již stavebním zákonem, a to především v ustanovení § 12 a § 13 stavebního zákona.
Část druhá této vyhlášky provádí ustanovení § 139 až § 142 stavebního zákona, tedy stanoví požadavky na vymezování pozemků. Podmínky pro vymezení pozemků jsou stanoveny požadavky pro stavby pro bydlení a rodinnou rekreaci, požadavky na parkovací stání a na hospodaření se srážkovými vodami a požadavky na veřejná prostranství. Tato vyhláška v této části pouze rozvádí požadavky stanovené ve stavebním zákoně. Vazby na jiné právní předpisy jsou případně zmíněny v odůvodnění jednotlivých ustanoveních.
Část třetí této vyhlášky provádí ustanovení § 143 a § 144 stavebního zákona a rozpracovává požadavky na umisťování staveb ve vztahu ke stavební čáře, požadavky na stavby pro reklamu a reklamní zařízení a požadavky na umisťování technické infrastruktury.
Při navrhování záměrů je třeba kromě požadavků této vyhlášky na umisťování staveb a vymezování pozemků v části druhé a třetí respektovat i obecné ustanovení § 143 odst. 1 stavebního zákona, podle něhož se „stavby umisťují s ohledem na charakter území, urbanistickou, architektonickou, kulturně historickou, přírodní a archeologickou hodnotu území a kvalitu vystavěného prostředí“. Charakter území je definován v ustanovení § 41 stavebního zákona takto: „Charakter území se určuje zejména podle funkčního využití, struktury a typu zástavby, uspořádání veřejných prostranství, dalších prvků prostorového uspořádání a urbanistických, architektonických, estetických, kulturních a přírodních hodnot území, včetně jejich vzájemných vztahů a vazeb, a to především vymezením v územně plánovací dokumentaci.“.
Část čtvrtá této vyhlášky se týká všech druhů staveb bez rozdílu a provádí technické požadavky na stavby stanovené v ustanovení § 145 až § 151 stavebního zákona.
Stavební zákon v ustanovení § 145 odst. 2 stanovuje možnost přistupovat k uplatňování technických požadavků přiměřeně, a to výlučně pro stavby v působnosti jiných staveních úřadů a stavby jaderného zařízení a staveb v areálu jaderného zařízení, které jsou jaderným zařízením. Tato možnost přiměřenosti vychází ze specifického typu stavby. Tato vyhláška se přiměřeností nezabývá, neboť je stanovena zákonem.
Část pátá této vyhlášky se věnuje jednotlivým druhům staveb. Jsou-li pak užívány specifické pojmy u daného druhu stavby, jsou tyto pojmy uvedeny v úvodu této vyhlášky, tj. část první.
Část šestá této vyhlášky upravuje požadavky pro tzv. velká sídla, kterými pro potřeby této vyhlášky stanovuje krajská města podle ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. Tímto ustanovením je umožněno těmto sídlům se odchýlit za splnění daných podmínek od určitých požadavků této vyhlášky.
Část sedmá této vyhlášky obsahuje společná a závěrečná ustanovení, zejména ustanovení pro uplatnění výjimek z tohoto předpisu a ustanovení, ve kterých je odkazováno na určenou normu.
Pro uplatnění výjimky platí, že ji lze povolit v odůvodněných případech z konkrétních ustanovení této vyhlášky a za předpokladu splnění podmínek stanovených v § 138 odst. 1 stavebního zákona. 
Určená norma v tomto případě konkretizuje obecný, souhrnný právní požadavek. Tyto požadavky mohou být splněny i jiným technickým řešením garantujícím stejnou nebo vyšší úroveň ochrany oprávněných zájmů.   Podrobnější informace k ustanovení o určené normě jsou uvedeny v odůvodnění § 100.

B. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se zákonem, k jehož provedení je navržena, včetně souladu se zákonným zmocněním k jejímu vydání
Stavební zákon v § 137 odst. 1 definuje požadavky na výstavbu jako požadavky na vymezování pozemků, požadavky na umísťování staveb a technické požadavky na stavby. 
Podrobné vymezení požadavků na výstavbu ponechává ustanovení § 152 odst. 1 stavebního zákona na prováděcím právním předpisu, tj. vyhlášce o požadavcích na výstavbu. Zákonné zmocnění k provedení § 152 je obsaženo v ustanovení § 333 stavebního zákona. 
Ustanovení § 333 tohoto zákona obsahuje zmocnění k vydání prováděcího předpisu také pro Ministerstvo dopravy, pro Hlavní město Prahu, statutární město Brno a statutární město Ostravu.
Tato vyhláška je celostátní vyhláškou, jež bude vůči předpisům tří vybraných měst (Praha, Brno, Ostrava) obecným předpisem. Tato města si budou moci své stavební přepisy upravit v rozsahu, ve kterém jim celostátní předpisy nevyhovují s ohledem na místní specifika, vyjma požadavků na výstavbu staveb dálnic, silnic, drah a civilních leteckých staveb a vyjma požadavků na stavby technické infrastruktury.
Navrhovaná právní úprava plně odpovídá uvedeným zákonným zmocněním a je v každém jednotlivém případě v mezích daného zákonného zmocnění. 
Navrhovaná vyhláška je plně v souladu se zákonem jako celkem.
C. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Přehled evropských předpisů jejichž relevantní požadavky byly transponovány do příslušných částí této vyhlášky:
· směrnice Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod, 
· směrnice Rady ze dne 30. listopadu 1989 č. 89/654/EHS o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na pracovišti (první samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS),
· směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/10/ES ze dne 6. února 2003 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví před expozicí zaměstnanců rizikům spojeným s fyzikálními činiteli (hlukem) (sedmnáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS), 
· směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/128/ES ze dne 21. října, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů.  Text s významem pro EHP,
· směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU ze dne 22. října 2014 o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva,
· směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti,
· Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/33/EU ze dne 26. února 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se výtahů a bezpečnostních komponent pro výtahy,
· nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/1745 ze dne 13. srpna 2019, kterým se doplňuje a mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU, pokud jde o dobíjecí stanice pro motorová vozidla kategorie L, dodávky elektřiny z pevniny pro plavidla vnitrozemské plavby, dodávky vodíku pro silniční dopravu a dodávky zemního plynu pro silniční a vodní dopravu, a kterým se zrušuje nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/674, 
· směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/61/EU ze dne 15. května 2014 o opatřeních ke snížení nákladů na budování vysokorychlostních sítí elektronických komunikacích,
· nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/1444 ze dne 17. června 2021, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU, pokud jde o normy pro dobíjecí stanice pro elektrické autobusy. 
Navrhované řešení je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky a s právními akty Evropské unie.  
Na základě těchto skutečností je možné návrh této vyhlášky hodnotit jako plně slučitelný   
 s právem Evropské unie.
D. Zhodnocení platného právního stavu a odůvodnění nezbytnosti jeho změny 
S ohledem na platný stavební zákon, který od 1. 7. 2023 v plném rozsahu nahradí stávající zákon č. 183/2006 Sb., a zruší platnost stávajících prováděcích předpisů, je nezbytné vydat nové prováděcí právní předpisy k jeho provedení. Tato vyhláška je jedním z nich. 
Návrh této vyhlášky vychází ze stávajících právních předpisů. V rámci revize stavebního práva dochází k institucionálním i procesním změnám vedoucím k urychlení a zjednodušení výstavby. Komplexním předpisem s požadavky na výstavbu dochází k sjednocení do příslušného právního předpisu, což povede ke zpřehlednění a provázaností se základními požadavky stanovenými v § 139 až § 151 stavebního zákona.
E. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí ČR
Navrhovaná právní úprava nemá dopad na veřejné rozpočty, nepředpokládá negativní hospodářský a finanční dopad na podnikatelské prostředí, sociální dopady ani dopady na životní prostředí. Povinnost zpracovat tuto vyhlášku je uložena stavebním zákonem. Veškeré dopady byly posouzeny a vyhodnoceny v rámci rekodifikace stavebního práva a návrhu stavebního zákona jako součást jeho Hodnocení dopadů regulace (RIA). Při přípravě návrhu této vyhlášky nebyly identifikovány žádné nové dopady. Předkládaná vyhláška v žádném případě nejde nad rámec stavebního zákona, a proto není potřeba vypracovávat samostatnou RIA.
F. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
Navrhovaná právní úprava nepředpokládá negativní dopad na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny a na ochranu práv dětí. Právě naopak. Návrh této vyhlášky stanoví požadavky na přístupnost, kterou se rozumí vytváření podmínek pro samostatné a bezpečné využití pozemků a staveb osobami s pohybovým, zrakovým nebo sluchovým postižením, osobami pokročilého věku, těhotnými ženami a osobami doprovázejícími dítě v kočárku nebo dítě do 3 let s cílem bezbariérového užívání. Rovněž konkrétními ustanoveními této vyhlášky je ošetřena ochrana životního prostředí.

G. Zhodnocení současného stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Navrhovaná právní úprava neupravuje vztahy, které by se dotýkaly zákazu diskriminace ve smyslu antidiskriminačního zákona (tj. nerovného zacházení či znevýhodnění některé osoby z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru). 
Lze proto konstatovat, že tato právní úprava nemá žádné dopady ve vztahu k zákazu diskriminace. 
Z hlediska principů rovnosti žen a mužů je návrh právních opatření neutrální, neboť navrhovaná regulace nemá bezprostřední, ani sekundární dopady na rovnost žen a mužů a nevede k diskriminaci jednoho z pohlaví, neboť nijak nerozlišuje, ani nezvýhodňuje jedno z pohlaví a nestanoví pro něj odlišné podmínky.

H. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí 
a osobních údajů
Navrhovaná právní úprava nemá vliv na ochranu soukromí a osobních údajů.

I. Zhodnocení korupčních rizik 
Navrhovaná právní úprava není předmětem korupčního rizika.
 
J. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nemá žádné dopady na bezpečnost nebo obranu státu.

K. Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů
Navrhovaná právní úprava nepředpokládá negativní dopad na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále nemá negativní dopad ani na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhu mezi prací a rodinou a na mezigenerační a širší příbuzenské vztahy.

L. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Navrhovaná právní úprava nepředstavuje negativní územní dopady. Vzhledem k velké míře integrace technických požadavků do jednoho právního předpisu, včetně požadavků na bezbariérové užívání staveb, oproti stávající právní úpravě, lze předpokládat pozitivní finanční a časové dopady při přípravě, navrhování a zhotovení staveb realizovaných územně samosprávními celky.  Z výše uvedených důvodů lze stejné pozitivní dopady očekávat i na soukromé investory a podnikatelské prostředí.

M. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)
Navrhovaná právní úprava nemá žádné dopady do zásad tvorby digitálně přívětivé legislativy. 

II. ZVLÁŠTNÍ ČÁST

K § 1 Předmět úpravy
Ustanovení vymezuje předmět úpravy této vyhlášky ve vazbě na ustanovení § 137 stavebního zákona a v návaznosti na zmocnění vyplývající z ustanovení § 152 odst. 1 stavebního zákona. Tato vyhláška stanoví požadavky na vymezování pozemků, požadavky na umisťování staveb a technické požadavky na stavby. 

K § 2
K odst. 1 – Ustanovení uvádí, že požadavky uvedené v části druhé až čtvrté této vyhlášky budou použity pro všechny druhy staveb, zatímco část pátá stanovuje speciální požadavky pro konkrétní typy staveb, pokud je třeba z pohledu veřejného zájmu takové požadavky stanovit.
V části druhé až čtvrté této vyhlášky jsou uvedeny požadavky na umisťování staveb a technické požadavky na stavby, které se týkají všech staveb bez rozdílu. Teprve až část pátá této vyhlášky stanoví požadavky pro jednotlivé konkrétní druhy staveb a stanoví je odlišně pouze tehdy, pokud jsou zásadním požadavkem pro naplnění veřejného zájmu. Z ustanovení vyplývá, že při navrhování staveb je nutné pracovat s touto vyhláškou jako celkem. Požadavky stanovené touto vyhláškou pak spolu s požadavky stanovenými již samotným stavebním zákonem tvoří nedílný celek. Tato vyhláška tedy není koncipována tak, že by pro konkrétní typ stavby byly stanoveny požadavky pouze v jedné její části. Obdobně tento princip členění využívala také vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby.  
K odst. 2 a 3 – Ustanovení upozorňuje na další technické požadavky na stavby stanovené jinými právními předpisy, které musí být při územně plánovací a projektové činnosti, při povolování, provádění, užívání a odstraňování staveb respektovány, a to uvedením odkazu na jiné právní předpisy. Jedná se např. o požadavky památkové péče, ochrany veřejného zdraví, ochrany přírody a krajiny, požární bezpečnosti apod. 
Konkrétním příkladem může být vyhláška č. 410/2005 Sb., kterou jsou požadavky na stavby pro výchovu a vzdělávání řešeny komplexně, a to jak z pohledu technických požadavků, které jsou provázány do požadavků na ochranu veřejného zdraví, a to nejen z pohledu návrhu stavby, ale i z pohledu jejího provozu. Dodržení technických požadavků velice úzce souvisí s např. provozním vybavením, které již technickým požadavkem pro stavby není. Proto bylo při tvorbě předpisu vyhodnoceno, že pro případnou kontrolu požadavků ze strany orgánu ochrany veřejného zdraví, ke které je tento orgán stále příslušný, je neúčelné, aby technické požadavky byly zcela v gesci stavebního úřadu.
Uvedení odkazu na požadavky jiných právních předpisů však pokládá návrh této vyhlášky za nezbytný, zejména z důvodů obav o opomenutí ochrany veřejných zájmů stanovených jinými předpisy, z nichž nebylo možné požadavky na výstavbu do této nové vyhlášky převzít, neboť jsou provázány s požadavky na provoz a na kontrolu příslušnými dozorovými orgány. 
K odst. 4 –  Ustanovení uvádí postup při posuzování staveb, které obsahují části sloužící různým účelům, jedná se např. o bytové domy, které v parteru obsahují obchody, zdravotnické zařízení apod. Tyto stavby musí být v části s byty posouzeny jiným způsobem než v části s obchodními jednotkami a zdravotnickým zařízením. Na každou část se pak aplikují požadavky uvedené nejen ve společné, tj. části druhé až čvrté této vyhlášky, ale případně i požadavky v páté části uvedené pro každou část podle svého druhu. 

Základní pojmy
K § 3 
V ustanovení § 3 jsou stanoveny základní pojmy, se kterými tato vyhláška pracuje. 
Pro potřeby této vyhlášky jsou definovány pouze pojmy nezbytné, tedy zejména pojmy, které nejsou definovány technickou normou nebo jiným právním předpisem. Jako příklad lze uvést pojem „podzemní podlaží“, který nebyl po úvaze zpracovatele této vyhlášky definován, neboť jeho definice je obsažena v normě ČSN 73 4301 Obytné budovy, a rovněž je tento pojem používán ve znění cit. ČSN 73 4301 Obytné budovy např. i vyhláškou č. 460/2021 Sb., o kategorizaci staveb z hlediska požární bezpečnosti a ochrany obyvatelstva.
Níže jsou pro potřeby aplikační praxe podrobněji vysvětleny některé následující pojmy:
Pojem „byt s univerzálním standardem“ - jedná se o základní kategorii z hlediska principu celoživotního bydlení v přirozeném prostředí jedince. Tento standard představuje základní, nejnižší prostorové požadavky, které mohou uspokojit většinu obyvatel a jsou zároveň aplikovatelné při běžné bytové výstavbě. Hlavním požadavkem tohoto standardu je možnost zajištění manipulačního prostoru o velikosti kruhu o průměru nejméně 1200 mm ve všech místnostech. Kromě běžné podporované bytové výstavby jsou hlavním prostorem pro uplatnění tohoto standardu zejména různé typy sociálního a podporovaného bydlení, kde se předpokládá různé složení jeho obyvatel. Vhodné jsou i pro alternativní zařízení k domům s pečovatelskou službou, zejména pro různé druhy bydlení pro seniory a samostatné seniory. Je předpoklad, že tato kategorie bytů uspokojí seniory, osoby používajících chodítko, berle i menší mechanický vozík. Tyto byty by měly být následně vhodně doplněny byty s vyššími standardy bezbariérovosti dle potřeby v dané obci.
Pojem „byt zvláštního určení“ - v obecné rovině platí, že byt zvláštního určení je zakotven v § 2300 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V rámci stavebního práva je zaveden pojem v § 13 písm. j) stavebního zákona, dle kterého se rozumí bytem zvláštního určení byt upravený k bydlení osob s těžkým pohybovým postižením nebo osob s těžkým zrakovým postižením.
Definují se druhy bytů zvláštního určení, a to pro osoby s těžkým 
· pohybovým postižením v bezbariérovém standardu, 
· pohybovým postižením ve specifickém standardu, 
· zrakovým postižením.
Byt pro osoby s těžkým pohybovým postižením v bezbariérovém standardu předpokládá uspokojení zejména osob využívajících různé typy mechanického i elektrického vozíku s různým druhem zdravotního znevýhodnění. Standard umožňuje těmto osobám neomezené užívání vozíku ve všech místnostech v bytě. Předpokládaný uživatel může bydlet samostatně, nebo být členem domácnosti, který se stará o děti i o provoz domácnosti. V základu je požadavek definován manipulačním prostorem o velikosti kruhu o průměru nejméně 1500 mm.
Byt pro osoby s těžkým pohybovým postižením ve specifickém standardu pak představuje specifický standard definovaný požadavky na manipulační prostor o velikosti kruhu o průměru nejméně 1800 mm, zohledňující osoby s diagnózou např. myopatie, nebo svalová dystrofie, případně těžší formu dětské mozkové obrny.  Nutná je celodenní péče asistenta. Specifický standard je nutné naplnit pouze v některých místnostech bytu. Typicky v koupelně a v pokoji je nutný větší manipulační prostor, který umožní použití zvedacího zařízení a prostor pro pomoc asistenta. Na další prostory v bytě nejsou kladeny zvláštní požadavky, protože většinu činností zajišťuje asistent. Specifické požadavky se neuplatňují například v kuchyni. Odpadají také požadavky na výškovou úroveň manipulačních prvků atd. oproti standardu výše uvedenému. 
Byt pro osoby s těžkým zrakovým postižením musí zohledňovat požadavky na bydlení pro osoby se zrakovým omezením, a to zajištěním vyššího standardu požadavků z hlediska hmatových a akustických opatření pro pravidelné a bezpečné užívání osobami bez vizuální kontroly, například vodicí linie v exteriéru, domovní a technické vybavení bytu.
Pojem „obytný prostor“ byl stanoven zejména ve vazbě na hodnocení denního osvětlení obytných místností, kdy je žádoucí, aby byla osvětlena adekvátní část místnosti, tedy definovaný „obytný prostor“, nikoliv celá obytná místnost. Tato vyhláška tak nově zavádí možnost pracovat nejen s místností jako celkem, ale také s její částí – prostorem.  
Obytný prostor je součástí obytné místnosti, která je definována v ustanovení § 12 písm. l) stavebního zákona jako „část bytu, která je určena k bydlení, splňuje požadavky na bydlení z hlediska velikosti, denního osvětlení, větrání, vytápění a hluku a má podlahovou plochu nejméně 8 m2; kuchyň se za obytnou místnost považuje, pokud má podlahovou plochu nejméně 12 m2; tvoří-li byt jediná obytná místnost, musí být její podlahová plocha nejméně 16 m2“.
Aby byla zajištěna alespoň minimální velikost obytného prostoru, byl zároveň stanoven požadavek na jeho minimální plochu, a to velikostí 8 m2. V případě minimální velikosti obytné místnosti dle její definice je tato místnost celá obytným prostorem a v takovém případě např. denní osvětlení musí být zajištěno v celé její ploše.
Pojem “pobytový prostor” byl stanoven ve vztahu zejména k posouzení světlé výšky tohoto prostoru či případného rozměru prostoru. Pobytový prostor je součástí pobytové místnosti viz. § 12 písm. m) stavebního zákona, obdobně jako obytný prostor je součástí obytné místnosti. Pobytová místnost, tedy i část pobytového prostoru, musí splňovat požadavky zejména požadavky na větrání, denní a umělé osvětlení, proslunění, velikost, výšku dle příslušných ustanovení této vyhlášky.
Pojem „ubytovací jednotka“ obsahuje jak jednotku tzv. přechodného ubytování, tedy ubytovací jednotku v hotelech, motelech a dalších ubytovacích zařízeních, tak jednotku v zařízení sociálních služeb, která je již z povahy věci určena pro „trvalé“ ubytování.
Pojem „stavba pro veřejnost“ je zaveden jako souhrnný pojem obsahující stavby občanského vybavení, stavby pro obchod a služby a budovy pro veřejnou dopravu, a to ve vazbě na požadavky přístupnosti staveb. Přístupnost je definována stavebním zákonem. Pro její zajištění bylo nutné stanovit požadavky aplikovatelné na nutnou množinu staveb, a proto tato vyhláška definuje pojem „stavby pro veřejnost“. Smyslem přístupnosti je samostatné, bezpečné a důstojné užívání pozemků, staveb a jejich částí všemi potenciálními uživateli, a to bez ohledu na zdravotní stav, věk a pohlaví. Navržená opatření musí umožnit jednoduchý a samostatný přístup, vstup, užívání venkovních ploch a stanovuje se nezbytné minimum těchto požadavků pro konkrétní výčet staveb. Je nutné upozornit, že požadavky této vyhlášky se nevztahují na vybavení staveb, ale pouze pro provedení stavby. 
Stavbou občanského vybavení jsou dle § 10 odst. 1 písm. d) stavebního zákona stavby, zařízení a pozemky sloužící k zajištění základních potřeb obyvatel, zejména pro vzdělávání, výchovu a sport, sociální a zdravotní služby, kulturu, veřejnou správu a ochranu obyvatelstva.
Typickým příkladem stavby pro obchod a služby jsou obchodní centra.
U dalšího druhu stavby pro veřejnost, kterou je budova pro veřejnou dopravu, je záměrně použit výraz budova, nikoliv stavba v obecném slova smyslu. Nejedná se tím pádem o všechny dopravní stavby jako například komunikace, koleje, ale o budovy např. budovy nádraží, které by podléhaly posouzení dle stavebního zákona.  
Stavbou ubytovacího zařízení pro více než 20 osob se rozumí stavba ubytovacího zařízení pro cestovní ruch, která musí být bezbariérově řešena. V případě menší kapacity než 20 lůžek je ponechán prostor pro individuální řešení odpovídající konkrétnímu území a konkrétní stavbě.
Pojem „stavba pro výchovu a vzdělávání“ je pro účely této vyhlášky nově definován, a to z toho důvodu, že stávající legislativa v oblasti výchovy a vzdělávání není jednotná a je upravena právními předpisy v gesci jak Ministerstva školství, tak Ministerstva zdravotnictví. Proto se při tvorbě definice vycházelo z ustanovení § 7 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) a z ustanovení § 7 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.
Podle § 7 zákona č. 561/2004 Sb. se jedná o školy a školská zařízení, které tvoří vzdělávací soustavu.  Druhy škol jsou mateřská škola, základní škola, střední škola (gymnázium, střední odborná škola a střední odborné učiliště), konzervatoř, vyšší odborná škola, základní umělecká škola a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky. Druhy školských zařízení jsou zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školská poradenská zařízení, školská zařízení pro zájmové vzdělávání, školská účelová zařízení, školská výchovná a ubytovací zařízení, zařízení školního stravování, školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a školská zařízení pro preventivně výchovnou péči. 
Podle § 7 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb. se jedná o školy a školská zařízení zapsaná do školského rejstříku, s výjimkou zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školských poradenských zařízení a zařízení školního stravování, a dále zařízení sociálně výchovné činnosti a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (dále jen „zařízení pro výchovu a vzdělávání“), které jsou povinny zajistit, aby byly splněny hygienické požadavky upravené prováděcím právním předpisem na prostorové podmínky, vybavení, provoz, osvětlení, vytápění, mikroklimatické podmínky, zásobování vodou, úklid a nakládání s prádlem. Povinnost uvedenou ve větě první má i osoba provozující v provozovně živnost, jejíž náplní je péče o děti do 3 let věku nebo výchova, výuka anebo mimoškolní vzdělávání dětí nad 3 roky věku v předškolním zařízení, soukromé škole nebo zařízení sloužícím odbornému vzdělávání dětí a mladistvých, nezařazených do rejstříku škol a školských zařízení a dále poskytovatel služby péče o dítě v dětské skupině, pokud se jedná o dětskou skupinu nad 12 dětí.
Pro potřeby této vyhlášky se stavbou pro výchovu a vzdělávání rozumí škola a školské zařízení. 
Škola je definována jako mateřská škola a zařízení pro péči o děti předškolního věku, kterými jsou výchovná a vzdělávací zařízení pro péči o děti nejen do 3 let věku, ale do věku nástupu do základní školy a dále dětské skupiny.  Dále pak základní škola a střední škola zahrnující gymnázium, střední odbornou školu a střední odborné učiliště. Školou je také konzervatoř a vyšší odborná škola. Vysoké školy nejsou pro potřeby této vyhlášky ve výčtu zahrnuty, a to z důvodů, kdy není třeba pro tyto stavby zavádět speciální požadavky na rozdíl oproti školám definovaným. 
Školské zařízení je definováno jako zařízení pro zájmové vzdělávání tedy dětské domovy mládeže nebo zařízení organizací pořádající různé zájmové aktivity. Dále pak školské výchovné a ubytovací zařízení, kterým je internát, campus a jiné obdobné zařízení a dále zařízení školního stravování. Mezi školské zařízení je zahrnuto také zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy tedy diagnostický a výchovný ústav, dětský domov a jiné obdobné zařízení včetně SOS domova a Klokánku, které jsou zařízeními pro děti vyžadující okamžitou pomoc. 
Pojem „hygienické zařízení“ byl definován z důvodu vyjasnění a sjednocení pojmů, které se v konkrétní části této vyhlášky objevují. Při jeho návrhu bylo čerpáno z normy ČSN 73 4108 Hygienická zařízení a šatny, přičemž bylo s jednotlivými prostory hygienického zařízení uvažováno takto:
· umývárnou se rozumí místnost nebo část místnosti určená k částečné nebo celkové tělesné očistě, 
· záchodem se rozumí místnost určená k vykonávání biologických potřeb člověka; záchod není sanitární předmět, 
· záchodovou kabinou se rozumí místnost nebo prostor jako část místnosti se záchodovou mísou jako sanitárním předmětem,
· přebalovací kabinou se rozumí místnost nebo část místnosti určená a uzpůsobená k přebalování a péči o dítě.
V tomto smyslu jsou pojmy charakterizující jednotlivé části hygienického zařízení v této vyhlášce použity.
Pro potřeby této vyhlášky se hygienickým zařízením rozumí pouze vnitřní prostory, nikoliv prostory venkovní.
Pojem „parkovací stání“ je definován jako souhrnný pojem pro potřeby dopravy v klidu. Podrobnější požadavky na krátkodobé, dlouhodobé a vyhrazené parkovací stání stanoví ustanovení § 4 a Příloha č. 1 této vyhlášky. 
Pojem „pochozí plocha“ je stanoven zejména ve vazbě na požadavky týkající se protiskluznosti a ochrany proti pádu. Pochozí plochou je každý komunikační prostor, tedy nejen vnitřní prostor, ale i venkovní, např. účelová komunikace s neveřejným provozem. Na tuto plochu je potřeba nahlížet nejen z pohledu bezpečnosti při pohybu na ní, ale i z pohledu zabezpečení této plochy vůči okolí, např. spad sněhu, stékání vody aj. Ostatní komunikace jsou předmětem zákona o pozemních komunikacích.

K § 4
Na základě principu o maximálně komplexní řešení problematiky požadavků na výstavbu pro celé území České republiky a v souvislosti se zrušením vyhlášky č. 590/2002 Sb. o technických požadavcích pro vodní díla, ve znění pozdějších předpisů provádějící zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů dochází k převzetí pojmů pro vodní díla. Tento taxativně vymezený výčet pojmů se doplňuje o pojem čistírna odpadních vod, a to z důvodu kontinuity pojmů vodního hospodářství a jejich provazby na konkrétní zejména technické požadavky stanovené touto vyhláškou. 

K § 5
Pro jednoznačnou interpretaci technických požadavků pro stavby pro plnění funkcí lesa jsou stanoveny základní pojmy z oblasti staveb lesních cest a staveb na ostatních trasách pro lesní dopravu, se kterými prováděcí předpis pracuje. Níže jsou pro potřeby aplikační praxe podrobněji vysvětleny některé následující pojmy:
Pojem „lesní cesta“ je pro účely této vyhlášky a podle zákona č. 13/1997 Sb., jako výhradně účelová komunikace sloužící primárně lesnímu hospodářství a provozu myslivosti, popř. zásahu integrovaného záchranného systému nebo potřebám obrany státu. Ostatní trasy pro lesní dopravu (lesní svážnice, technologické linky) již nejsou svým uspořádáním a vybavením určeny k běžnému provozu vozidel ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb. a z pohledu stavebního zákona nejsou ve většině případů ani stavbou, ale pouhou terénní úpravou (tato vyhláška proto řeší pouze případné stavby na těchto dopravních trasách – jmenovitě propustky). Lesní cesty se pro účely této navrhované vyhlášky člení na lesní cesty pro celoroční provoz a lesní cesty pro sezónní provoz, aby mohly být adekvátně odstupňovány technické požadavky na lesní cesty.  
Pojem „lesní cesty pro celoroční provoz“ je definován jako lesní cesty technicky (stavebně) uzpůsobené pro celoroční provoz – zejména jsou vždy opatřeny vozovkou a náležitým odvodněním. 
Pojem „lesní cesty pro sezónní provoz“ je definován pro cesty, které jsou po technické (stavební) stránce uzpůsobeny pro provoz v obdobích s nižším úhrnem srážek nebo v obdobích zámrazu, kdy lesní cesta vykazuje únosnost potřebnou pro předpokládaný provoz; tyto lesní cesty jsou zpravidla vybaveny jednodušší a méně nákladnou konstrukcí vozovky a spíše jednodušším odvodněním. Lesní svážnicí se rozumí trvalá dopravní trasa pro traktory a speciální lesnické stroje, bez jakéhokoliv zpevnění povrchu. Technologickou linkou se rozumí dočasná dopravní trasa pro traktory a speciální lesnické stroje, bez jakéhokoliv zpevnění povrchu. 
Z okruhu staveb hrazení bystřin a strží se jedná především o definici bystřiny a strže. Povodně v povodích bystřin bývají nebezpečné a ničivé, jejich prevence vyžaduje uplatnění zvláštních metod zahrazovacích úprav. Obdobná stavební opatření se používají i pro stabilizaci strží, kterými se rozumí rýhy či výmoly vzniklé jako projev extrémní eroze mimo koryta stálých vodních toků. Vznik nebo rozvoj strže bezprostředně ohrožuje nejen okolní pozemky, ale ukládáním erodovaného materiálu i nižší polohy. 
Z okruhu staveb pro úpravu vodního režimu lesních půd se jedná nejčastěji o systémy příkopů pro odvodnění zamokřených lesních půd, méně často pak příkopy pro závlahu lesních půd. V lesním hospodářství se k odvodňování lesních půd přistupuje jen v nejnutnějších případech, kdy např. v důsledku kalamity dojde k odstranění lesního porostu na rozsáhlé ploše a následně k nepříznivému zamokření této plochy, obdobně při dlouhodobém zaplavení lesní půdy po povodních. Zavlažování lesních půd se pak používá především v lužních lesích, kde umělý přívod vody (včetně rozpuštěných živin) nahrazuje dřívější pravidelné záplavy, na nichž je ekosystém lužních lesů závislý. Oba systémy (odvodňování, zavodňování) přispívají k optimálnímu vodnímu režimu lesních půd nutnému pro plnění příslušných funkcí lesních porostů. 

K § 6
Tato vyhláška navrhuje specifikaci pojmu stavba pro zemědělství, kterou ustanovení § 13 stavebního zákona rozumí stavbu pro hospodářská zvířata, doprovodnou stavbu pro hospodářská zvířata, stavbu pro rostlinnou výrobu a pro posklizňovou úpravu, stavbu pro zemědělské stroje a stavbu pro skladování produktů rostlinné výroby, minerálních hnojiv, přípravků a prostředků na ochranu rostlin. Vyhláška každý z těchto pojmů jednotlivě rozvíjí a popisuje, přičemž z důvodu kontinuity aplikační praxe veřejného stavebního práva vychází ze stávajících prováděcích právních předpisů zejména z vyhlášky č. 268/2009 Sb. 


K § 7
Tato vyhláška stanovuje pojem „podzemní objekt“, který je pojmem souhrnným a rozumí se jím podzemní a inženýrské stavba vytvořené ražením a hloubením včetně jejích přístupových částí. Přístupové části jsou pak definovány příkladmým výčtem staveb, které jsou podrobněji specifikovány. Konkrétně se jedná o kolektor, tunel a štoly přesně stanovených parametrů, které nejsou dopravní stavbou či stavbou dráhy, o stavby pro ochranu obyvatelstva, o velké kanalizační stoky nebo velké odvodňovací a vodovodní štoly anebo také o původní důlní díla sloužící např. montánnímu turismu či jiné podnikatelské činnosti. Tato vyhláška s pojmem dále pracuje při stanovení požadavků na tento druh staveb.

K § 8
Pojmy stavby pro vězeňské služby jsou touto vyhláškou navrženy nově, neboť v současné době neexistuje legislativní rámec, který by komplexně řešil problematiku souboru provozně-technických požadavků vztahujících se explicitně na stavby Vězeňské služby České republiky a stanovil také základní pojmy této problematiky. Z důvodu toho, že tato vyhláška stanovuje požadavky na tyto druhy staveb, bylo třeba vymezit základní rámec pojmosloví, s nímž tato vyhláška dále pracuje. Návrh pojmů vychází ze stávajících předpisů, které upravují problematiku vztahující se na oblast českého vězeňství.

K Části druhé – Požadavky na vymezování pozemků
Požadavky na vymezování pozemků jsou stanoveny v § 139 stavebního zákona. Základní zásadou pro vymezení a využití pozemků je souladnost s cíli a úkoly územního plánování a vždy neopomenutelným charakterem území, urbanistickou, architektonickou, kulturně historickou, přírodní a architektonickou hodnotou území, ve které se vymezení pozemku navrhuje. Tento požadavek vyplývá ze stavebního zákona a tato vyhláška jej neobsahuje.
V ustanovení § 140 stavebního zákona jsou stanoveny konkrétní požadavky pro vymezování stavebních pozemků, tedy pozemků určených k zastavění, nebo již pozemků zastavěných. Tyto požadavky se opět aplikují ve vztahu ke všem stavbám a tato vyhláška podrobněji stanoví požadavky pro stavby pro bydlení a rodinnou rekreaci.
Stavební zákon výslovně požaduje, aby stavební pozemek byl dopravně napojen na kapacitně vyhovující veřejně přístupovou komunikaci. Neurčuje však, o kterou kategorii pozemní komunikace ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, se má jednat. 
Termíny „dopravně napojen“, „napojen“, či „připojen“ na veřejně přístupnou pozemní komunikaci, které jsou užity ve stavebním zákonu, je nutno chápat jako „být napojen“ či „připojen“ v širším slova smyslu, tzn., že termín „napojení“ či „připojení“ v tomto případě znamená jak možnost vjezdu pro vozidla, tak vstup pro chodce v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. 

K § 9 Parkovací stání 
Ustanovení § 9 provádí ustanovení § 140 odst. 3 písm. a) stavebního zákona, podle kterého se stavební pozemek vymezuje tak, aby na něm bylo vyřešeno umístění odstavných a parkovacích stání pro účel využití pozemku a užívání staveb na něm umístěných. Ustanovení § 3 této vyhlášky pak zavádí souhrnný pojem parkovací stání, který je následně § 9 rozvinut obdobně jako v příloze č. 1, která zejména stanovuje výpočet pro počet parkovacích stání dle typu záměru.
K odst. 1 – Ustanovení stanoví požadavek, aby všechny stavby, jejichž doba trvání přesáhne více než 1 rok, byly vybaveny dostatečným počtem parkovacích stání. Konkrétní hodnoty pro jednotlivé stavby, resp. pro jednotlivé účely užívání, a způsob výpočtu jsou uvedeny v příloze č. 1 k této vyhlášce. Zřídit parkovací stání je nezbytné také pro nestavební záměry, jako jsou např. sportovní či zábavní parky, parky, zoologické zahrady, výstaviště a jiné obdobné záměry. 
Z ustanovení odst. 1 lze povolit výjimku.
K odst. 2 a 3 – Ustanovení zavádí formu parkování. Parkování musí být řešeno spolu se stavbou nebo se souborem staveb a musí být buď samotnou součástí stavby nebo souboru staveb jako její provozně neoddělitelná část nebo musí být vyřešeno na pozemku stavby, resp. na pozemku souboru staveb. 
Požadavek na umístění pouze formou garáží jako součást stavby z ustanovení nevyplývá, je na konkrétním návrhu, jak bude parkování zajištěno. Záměr, včetně umístění parkovacích míst, však musí být v souladu s územně plánovací dokumentaci i s charakterem území. Umístění stání na povrchu tak bude do značné míry limitovány právě těmito skutečnostmi. Vedle toho zakazují umístění stání na povrchu i jiné právní předpisy, např. zákon č. 164/2001 Sb. o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon). Ve znění pozdějších předpisů. 
Pokud nelze parkování řešit na pozemku stavby, může být řešeno jako podmiňující stavba, avšak s jasně vymezeným účelem parkování právě pro potřeby této stavby, v docházkové vzdálenosti dle normy ČSN 73 6056	Odstavné a parkovací plochy silničních vozidel a ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací. Přitom je definováno, co se rozumí „docházkovou vzdáleností“, aby při posuzování nedocházelo k jakýmkoliv pochybám, a stejně tak je stanoveno, jakým způsobem se docházková vzdálenost měří. 
Z ustanovení odst. 2 lze povolit výjimku.
Z ustanovení odst. 3 lze povolit výjimku ve velkých sídlech dle § 99 této vyhlášky. 
K odst. 4 – Ustanovením je požadováno vyhradit stání pro vozidla přepravující osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace, jejichž počet je stanoven v příloze č. 1 k této vyhlášce. Jejich počet vychází pouze z počtu krátkodobých, nikoliv dlouhodobých stání, a tato stání musí být situována na ploše krátkodobých stání. Pokud je součástí záměru více ploch s krátkodobými stáními, pak každá musí obsahovat adekvátní počet vyhrazených stání. Technické parametry vyhrazených stání jsou stanoveny určenou normou týkající se přístupnosti (dále jen „norma o přístupnosti“), která v době zpracování této vyhlášky je ve fázi přípravy. Veřejnými plochami pro parkování se rozumí jak vnější, tak i vnitřní plochy.  

K § 10 Hospodaření se srážkovými vodami
Hospodaření se srážkovými vodami upravuje ustanovení § 140 odst. 3 písm. b) a c) stavebního zákona. Zároveň je problematika hospodaření se srážkovými vodami řešena v ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 254/2001 Sb. (vodní zákon).  Podle § 5 odst. 3 vodního zákona srážkové vody jsou „povrchové vody vzniklé dopadem atmosférických srážek“. Pro hospodaření s vodami je možné také využití šedé vody (§ 3 odst. 7 zákona o ochraně veřejného zdraví), avšak problematika užití těchto vod přísluší jiným právním předpisům, proto zde tyto požadavky stanoveny nejsou, vyjma požadavků na vodovodní přípojku. V tomto případě lze šedou vodu využít za předpokladu vybavení vodovodní přípojky zařízením proti možnému zpětnému nasátí znečištěné vody z vnitřního vodovodu v souladu s požadavky určené normy ČSN EN 16941-2 Zařízení pro využití nepitné vody na místě – Část 2: Zařízení pro využití čištěné šedé vody a ČSN EN 1717 Ochrana proti znečištění pitné vody ve vnitřních vodovodech a všeobecné požadavky na zařízení na ochranu proti znečištění zpětným průtokem.
Možnost vsakování na pozemku stavby je prokázáno vždy hydrogeologickým posudkem. Protože však stavbou je např. i garáž na pozemku rodinného domu, a i při jejím navržení musí být prokázáno hospodaření se srážkovými vodami, byl stanoven v § 5 zjednodušující požadavek pro konkrétní pozemky, při jehož dodržení je vsakování srážkových vod splněno. Požadavek se týká pouze pozemků staveb pro bydlení a pro rodinnou rekreaci. Tento požadavek vychází z vyhlášky č. 501/2006 Sb. a při povolování či realizaci staveb na pozemcích rodinných domů se již osvědčil. Zároveň je však stále platný požadavek neohrožení sousedních pozemků a staveb na nich dle ustanovení § 140 odst. 3 stavebního zákona a také nelze pominout ustanovení § 1013 zákona č. 89/2022, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který vlastníku ukládá povinnost zdržet se všeho, co způsobí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku, a přímo zakazuje přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.  
Stavební zákon rovněž zahrnul ochranu životního prostředí a udržitelné využívání přírodních zdrojů mezi základní požadavky na stavby (§ 145). Oblasti požadavků stanovující hospodárnost se srážkovými vodami vyplývá taktéž z cíle Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu dle usnesení vlády ČR č. 34 ze 16. ledna 2017, zejména pak z plnění opatření týkající se akumulace srážkových vod, které tímto zcela naplňuje. 

K § 11 Veřejné prostranství
Ustanovení § 11 provádí § 141 a § 142 stavebního zákona.
K odst. 1 – Ustanovení stanoví požadavky, které při vymezování pozemků veřejného prostranství a umisťování staveb na nich zajistí přirozený pohyb chodců a základní podmínky přístupnosti, tedy požadavky ve vazbě na vodicí linie dle určené normy. Vodicí linie je součást prostředí nebo stavby sloužící k orientaci při pohybu nevidomých a slabozrakých osob. Vodicí linie jsou přirozené vodicí linie a umělé vodicí linie. Přednostně se provádí přirozená vodicí linie. Provedení umělé vodicí linie musí být zdůvodněno. Do průchozího prostoru podél vodicí linie se neumisťují žádné překážky a při umístění mimo tento průchozí prostor je nutné provést jejich zabezpečení tak, aby nebyly ohroženy osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace ani jiné osoby. Pro stanovení podrobností je použit odkaz na určenou normu o přístupnosti.
Ve veřejném prostranství se mohou vyskytnout stavby jako technická infrastruktura (např. sloupy veřejného osvětlení, sloupy trolejí), předzahrádky restaurací, prodejní stánky, venkovní pulty a zařízení jako technické vybavení, reklamní zařízení či samoobslužná zařízení, které musí výše uvedené také respektovat a nemohou pohyb chodců či přístupnost omezit nad přiměřenou míru.
K odst. 2 – Odstavec váže na ustanovení § 141 a § 142 odst. 2 stavebního zákona. V ustanovení § 141 stavebního zákona se uvádí, že pozemky veřejného prostranství se vymezují tak, aby kromě jiného, omezovaly dopady oteplování a sucha, zejména možností vsakování vody a výsadbou stromů. Ve vazbě na výsadbu stromů je pak v ustanovení § 142 odst. 2 stavebního zákona uvedeno, že v nově zakládaných uličních prostranstvích a při celkových stavebních úpravách stávajících uličních prostranstvích se vymezují pozemky tvořící výsadbový pás pro stromy nebo jinou veřejnou zeleň. Ustanovení § 11 odst. 2 této vyhlášky tedy ve vazbě na umožnění výsadby stromů a na vymezení výsadbového pásu stanovuje parametr pro tento výsadbový pás. Platí tedy, pokud je v uličním prostranství vymezován výsadbový pás, pak jeho šířka musí být alespoň 0,8 m. Ustanovení nepožaduje zřízení výsadbového pásu o stanovené šířce v každém uličním prostranství, tento požadavek této vyhlášce nepřísluší, neboť požadavek vymezení výsadbového pásu je uveden přímo v ustanovení § 142 odst. 2 stavebního zákona. Šířku navrhovaného výsadbového pásu ovlivňuje i charakter území.
Z ustanovení odst. 2 lze povolit výjimku ve velkých sídlech dle § 99 této vyhlášky.
K odst. 3 - V ustanovení je řešeno prostorové uspořádání veřejného prostranství, a to nejen sítí technického vybavení. V první větě je požadavek formulován tak, aby byly při umisťování sítí do území respektovány požadavky na ochranu stromů a jiné vegetace s tím, že je odkazováno na požadavky ochrany stanovené v určené normě ČSN 83 9061 Technologie vegetačních úprav v krajině - Ochrana stromů, porostů a vegetačních ploch při stavebních pracích. 
Ve větě druhé je pak uveden požadavek na respektování prostorového uspořádání sítí technického vybavení s odkazem na ČSN 73 6005 Prostorové uspořádání vedení technického vybavení, která bude určenou normou, a to při případném vymezování výsadbového pásu. 
Požadavek je tedy nastaven tak, aby byla zaručena ochrana zeleně i možnost umisťovat sítě, avšak vždy ve vzájemné koordinaci.
Z ustanovení odst. 3 lze povolit výjimku ve velkých sídlech dle § 99 této vyhlášky.

K § 12 Pozemek stavby pro bydlení a stavby pro rodinnou rekreaci
K odst. 1 – Navržené ustanovení provádí § 140 stavebního zákona a stanoví konkrétní požadavky pouze pro pozemky staveb pro bydlení a staveb pro rodinnou rekreaci. 
Stavba pro bydlení je bytový nebo rodinný dům, jak vyplývá z ustanovení § 13 písm. b) a c) stavebního zákona. 
Stavbou pro bydlení je také stavba tzv. výminkového bydlení.  Ta je stavbou jednoduchou, která vždy bude podléhat povolení. Předpokládá se, že stavby výminkového bydlení budou realizovány především (nikoli však výlučně) pomocí tzv. modulových domů (bez stavební či montážní činnosti). Stavba výminkového bydlení v tomto režimu je omezena na 80 m2 zastavěné plochy a 5 m výšky s jedním nadzemním podlažím, bez podsklepení. Prostorová limitace záměru omezuje možnou zátěž pro území i sousední pozemky, zároveň však poskytuje dostatečný prostor pro realizaci tak, aby stavba mohla plnit svůj účel, kdy tato výměra užitné plochy představuje minimální standard pro potřeby bydlení. Stanovením výšky 5 m bude taktéž umožněno dodržet požadavek na zachování minimální světlé výšky obytné místnosti 2,5 m. Realizace takové stavby je přípustná v tomto režimu pouze na pozemku rodinného domu. Vazba na pozemky určené již dřívějším rozhodnutím k zastavění rodinným domem eliminuje riziko umisťování tohoto typu záměrů v oblastech nevhodných či neurčených pro výstavbu (např. ve volné krajině). Zároveň se jedná o pojistku, aby nedocházelo k vytváření „obytných kempů“ v místech pro tento účel neurčených. Tuto stavbu výminkového bydlení není možné využívat za účelem zisku jako podnikatelskou činnost, čímž dojde mimo jiné k eliminaci rizik souvisejících s problematikou poskytování krátkodobého ubytování. Stavba výminkového bydlení musí být umístěna na pozemku rodinného domu v odstupové vzdálenosti nejméně 2 m od hranice pozemku a musí být funkčně spojena se stavbou rodinného domu. Současně se požaduje, aby plocha části pozemku schopná vsakovat dešťové vody po realizaci výminkového bydlení byla nejméně 50 % z celkové plochy pozemku rodinného domu. Jedná se o opatření bránící úplnému zastavění pozemků, což by nesplňovalo účel navrhované úpravy. Konečně se navrhuje, aby se na stavby sloužící jako výminkové bydlení nevztahovaly požadavky územního plánu na sklon střech, neboť v opačném případě by mohlo dojít k nepřiměřenému omezení výběru možných modulových domů, které by bylo možné pro účely výminkového bydlení v tomto režimu využít.
Závěr věty „nestanoví-li stavební zákon jinak“ připouští možnost umístit ke stavbě rodinného domu i další stavbu, která je s ním funkčně spojena. 
Stavba pro rodinnou rekreaci není definována, ale jedná se o stavbu, která slouží k rekreaci, nenaplňuje však parametry stavby ubytovacího zařízení [§ 13 písm. d) stavebního zákona]. Při stanovení konkrétního požadavku bylo použito spojení „stavba pro rodinnou rekreaci“, neboť se toto slovní spojení vyskytuje ve stavebním zákoně, a to jak v části územního plánování, tak v části pojmů stavebního řádu, ale i v části např. změn nevyžadujících povolení (viz § 214 stavebního zákona). „Stavba pro rodinnou rekreaci“ může mít různé parametry, může se jednat např. o chatu, chalupu či jiný druh stavby a nelze tak jednoznačně tento pojem definovat. Při povolení stavby bude nutné jasně vymezit její účel a zároveň bude muset tato stavba být v souladu s územně plánovací dokumentací a respektovat konkrétní účel využití území. 
U staveb a zařízení související či podmiňující funkci bydlení a rodinné rekreace není omezen jejich počet, neboť se v tomto případě může jednat např. o stavbu garáže, altánu, skleníku, sauny apod.
K odst. 2 – Ustanovení umožňuje umístit na pozemku rodinného domu kromě stavby rodinného domu, staveb souvisejících a podmiňujících, i jednu stavbu pro podnikatelskou činnost se stanovenými konkrétními parametry. 
Stavba pro podnikatelskou činnost bude vždy vyžadovat povolení stavebního úřadu, přestože se může svými parametry jevit jako drobná stavba podle přílohy č. 1 stavebního zákona, která nepodléhá povolovacímu režimu. Cílem povolení této stavby je zejména posouzení vlivů podnikatelské činnosti na okolí.

K Části třetí – Požadavky na umisťování staveb
Ustanovení této části provádí požadavky na umisťování staveb uvedené v ustanovení § 143 a § 144 stavebního zákona. V těchto ustanoveních je opět kladen hlavní důraz na navrhování záměru v souladu s charakterem území, urbanistickou, architektonickou, kulturně historickou, přírodní a archeologickou hodnotou tohoto území a kvalitou vystavěného prostředí.
Tato vyhláška nestanoví konkrétní požadavky na odstupy staveb, jak byly stanoveny např. ve vyhlášce č. 501/2006 Sb. Důvodem je jednak skutečnost, že požadavky na odstupy jsou stanoveny v § 144 stavebního zákona, a není důvod touto vyhláškou stanovit konkrétní hodnoty odstupů, a to s ohledem na různorodost území, do kterého jsou stavby umisťovány, přičemž je vždy nutné respektovat onen charakter daného území, kdy jedním z posuzovaných znaků je struktura zástavby, která mj. určuje právě vzájemné odstupy mezi stavbami či od hranice pozemků. Kromě uvedeného bude návrh řešení vzájemných odstupů výsledkem posouzení s dalšími požadavky stanovenými touto vyhláškou, jako např. požadavek na denní osvětlení, ale také požadavky jiných předpisů, jako např. odstupy vyplývající z vymezení požárně nebezpečného prostoru. Všechny tyto požadavky mají vliv na umístění stavby na pozemku ve vztahu k okolní zástavbě. Proto by bylo nesystémové pro různá území stanovit jeden jediný parametr odstupu.
Je však nadále bezesporu nutné při návrhu umístění stavby pamatovat na kvalitu zástavby, údržbu stavby a v neposlední řadě také na kvalitu prostředí, a to nejen uživatelů stavby navrhované, ale i vlastníků sousedních nemovitostí. 
Další ustanovení části třetí upravují požadavky na technickou infrastrukturu, oplocení pozemku staveniště a reklamní zařízení.

K § 13 Umisťování staveb s ohledem na stavební čáru a na hranici pozemku
K odst. 1 – Ustanovení § 8 provádí ustanovení § 143 stavebního zákona. Požadavek odstavce 1 se týká umisťování staveb, zejména nadzemních částí staveb, ve vztahu ke stavební čáře, která se odvozuje z převažujícího charakteru zástavby a jejího vztahu k veřejným prostranstvím. Pokud se v území zástavba nenachází a je vytvářena nová část území, pak je nutné respektovat umístění staveb právě ve vztahu k nově vznikajícímu charakteru s tím, že umístěním staveb zároveň vznikne i stavební čára, která bude muset být následnými záměry respektována.
Stavební čára je definována v ustanovení § 12 písm. n) stavebního zákona jako rozhraní mezi stavbou a nezastavěnou částí pozemku, která určuje polohu hrany stavby ve výši rostlého nebo upraveného terénu; stavební čára může být uzavřená, která stanoví rozhraní souvisle zastavěné, v celé délce stavby, nebo otevřená, která stanoví rozhraní přerušované stavebními mezerami.
Z ustanovení odst. 1 lze povolit výjimku ve velkých sídlech dle § 99 této vyhlášky.
K odst. 2 – Odstavec upravuje situace, kdy je stavba umisťována na hranici pozemků či v jejich bezprostřední blízkosti. Bezprostřední blízkost není definována, avšak lze odvodit, že se jedná o takovou blízkost, která jíž zabrání např. údržbě stavby, jak je vyžadováno v ustanovení § 144 odst. 2 stavebního zákona. Pokud je stavba umisťována takto blízko či přímo na hranici sousedního pozemku, pak nesmí znemožnit novou zástavbu na sousedním pozemku, případně ohrozit zástavbu stávající. 
Pokud je možné v konkrétním území umístit stavbu na hranici pozemku či v bezprostřední blízkosti, zejména vyplyne-li to z charakteru území a zejména ze struktury stávající zástavby, pak nemohou být v přilehlé stěně stavby žádné stavební otvory, a to nejenom okenní otvory, ale ani otvory větrací. Ustanovení o neexistenci žádných stavebních otvorů se neuplatní v případě situování staveb na hranici s pozemkem veřejného prostranství.
Zároveň musí být zajištěno, aby srážková voda či sníh dopadající na novou stavbu nestékala na sousední pozemek.
Požadavky jiných právních předpisů tím nejsou nijak dotčeny, například omezení výstavby oplocení v záplavových územích apod.
Z ustanovení odst. 2 lze povolit výjimku.
K odst. 3 – Jak je uvedeno v odst. 1, stavby musí být umisťovány v souladu se stavební čarou. V některých případech je však důvodné možnost překročení stavební čáry částí stavby, jako např. balkóny, vstupy do objektů, podzemní části stavby, zateplení apod. Ustanovení odst. 3 tedy umožňuje překročení stavební čáry, avšak za předpokladu řádného odůvodnění, a to právě s ohledem na charakter území a kvalitu vystavěného prostředí. 
Z ustanovení odst. 3 lze povolit výjimku.
K odst. 4 – Ustanovení stanoví požadavky pro předsazené části staveb ve vazbě k veřejnému prostranství z hlediska bezpečnosti. Předsazené části (např. balkóny, reklamní zařízení) sice mohou stavební čáru překročit dle odstavce 3, mohou tedy zasáhnout do veřejného prostranství, ale ani tyto části nesmí ohrozit provoz na veřejném prostranství. Přitom je stanovena minimální výška jejich umístění nad vozovkou a nad částí chodníku. 
Z ustanovení odst. 4 lze povolit výjimku ve velkých sídlech dle § 99 této vyhlášky.

K § 14 Technická infrastruktura
Ustanovení § 14 stanoví požadavky pro umístění technické infrastruktury a provádí ustanovení § 143 stavebního zákona. Sítě technické infrastruktury jsou součástí veřejné infrastruktury, která je definována v ustanovení § 10 stavebního zákona.
Podle § 10 odst. 2 stavebního zákona se sítí technické infrastruktury „rozumí liniové nebo prostorové vedení inženýrské sítě, včetně armatur, zařízení a konstrukcí na vedení a jeho koncových prvků, zabezpečující napojení na jednotlivé druhy využívaných médií.“. A podle § 10 odst. 3 stavebního zákona jsou „sítě technické infrastruktury podle účelu zejména energetické, vodovodní a kanalizační, elektronických komunikací a produktovody“.
K odst. 1 – V jsou stanoveny požadavky na umístění sítí technické infrastruktury v zastavěném území pod terénem. S tím, že zastavěným územím je dle § 12 písm. h) stavebního zákona „území vymezené samostatným postupem podle tohoto zákona (dále jen "vymezení zastavěného území") nebo územním plánem“. Požadavek vyplývá z dnešní právní úpravy § 24 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Jiné právní předpisy nejsou tímto ustanovením dotčeny, tedy např. požadavek na umístění elektroenergetického vedení o napěťové hladině 400 kV a větší nad zem i v zastavěném území, který je obsažen v ustanovení § 2b odst. 2 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění pozdějších předpisů, zůstává zachován.
Z ustanovení odst. 1 lze povolit výjimku.
K odst. 2 a 3 – Ustanovení těchto odstavců pak stanoví úlevy od obecného požadavku uvedeného v odst. 1, tedy, že je možné umístit i v zastavěném území elektroenergetické vedení nad zem, a to od napěťové hladiny 110 kV a vyšší, a stejně pak lze nad terénem umístit sítě technické infrastruktury pro potřeby zařízení staveniště, a to jako stavby dočasné, nebo lze nad terénem umístit také náhradní energetické sítě, a to také jako stavby dočasné.
K odst. 4 – Ustanovení stanoví požadavky na prostorové uspořádání sítí, a to jak pod terénem, tak nad terénem, a sice odkazem na příslušnou určenou normu, v tomto případě normu ČSN 73 6005 Prostorové uspořádání vedení technického vybavení. 

K § 15 Oplocení nebo jiné ohrazení pozemků
Ustanovení § 15 provádí § 143 stavebního zákona.
K odst. 1 – Toto ustanovení upravuje, pro jaké případy musí být pozemky oploceny či jinak ohrazeny. Kromě oplocení se připouští i jiný způsob řešení, kterým je ohrazení. Pro příklad lze uvést ohradníky, výsadbu nebo jiná opatření pro zabránění vniknutí nebo naopak úniku zvěře na sousední pozemek. Oplocení začíná nad úrovní terénu, pod úrovní terénu je jeho součástí základ nebo opěrná stěna.
K odst. 2 – Pokud má být zřízeno oplocení nebo jiné ohrazení, pak musí splňovat parametry uvedené v odst. 2, tedy nesmí tvarem a použitým materiálem narušit charakter stavby na oplocovaném pozemku, nesmí omezit rozhled na komunikaci, ani rozhledové poměry křižovatky v okolí pozemku a nesmí ohrožovat bezpečnost. Zároveň musí respektovat charakter území, včetně charakteru okolního oplocení – ohrazení, což vyplývá z ustanovení § 143 odst. 1 stavebního zákona. Stejně tak musí oplocení – ohrazení respektovat požadavky vyplývající z jiných právních předpisů, např. ze zákona o památkové péči či ze zákona č. 114/1992 Sb. 
K odst. 3 – Ustanovení stanoví požadavky týkající se oplocení a ohrazení v konkrétním území, a to v záplavovém území, kdy nesmí oplocení zhoršovat průběh povodně, průtok vody apod.

K § 16 Staveniště
Důležitým hlediskem staveniště je jeho bezpečná a účelná funkce, a to jak z hlediska vybavení, tak z hlediska všech bezpečnostních požadavků jako je ochrana zdraví, životního prostředí, ochrana provozu na komunikací i vztah k sousedním pozemkům a stavbám na nich apod. 
Staveniště je definováno v ustanovení § 9 stavebního zákona jako „místo, na kterém se provádí stavba, zařízení, terénní úprava nebo udržovací práce anebo na kterém se stavba, zařízení nebo terénní úprava odstraňuje“. Pokud se tedy hovoří o staveništi, pak tento pojem zahrnuje nejen provádění stavby, ale i odstraňování stavby. 
Bezpečnost práce na staveništi se řídí předpisy jiných právních předpisů, zejména Nařízením vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, které tímto předpisem nejsou dotčeny, stejně jako výkon činností koordinátora BOZP (tedy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci) na staveništi při přípravě i realizaci stavby vychází z podmínek zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů. 
K odst. 1 – Ustanovení v obecné rovině stanoví, že provoz staveniště, včetně staveniště pro odstranění stavby, nesmí ohrožovat život a zdraví osob nebo zvířat a obtěžovat okolí nad limitní hodnoty stanovené právními předpisy, tedy nesmí ohrožovat okolí nepřiměřeně. Do tohoto rozsahu posuzování patří také pohyb na přilehlých komunikacích pro chodce z hlediska přístupnosti pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace, který musí být pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace zachován. 
Stejně tak platí nutnost na staveništi konat taková opatření k předcházení vzniku prašnosti a k omezování jejímu šíření při provádění staveb, terénních úprav nebo jejich odstraňování za účelem ochrany ovzduší podle předpisů v gesci Ministerstva životního prostředí a případně jiných opatření k ochraně podle jiných právních předpisů, jejichž specifikace může být předmětem vyjádření nebo závazných stanovisek vydaných dotčenými orgány, kterým je konkrétní veřejný zájem svěřen.
K odst. 2 – Ustanovení stanoví povinnost zabezpečit rozsah staveniště, případně jeho jednotlivé části, proti vniknutí zejména osob, s cílem ochrany jejich zdraví, majetku a bezpečnosti. Záměrně není použita povinnost zamezení formou oplocení, neboť i prostor staveniště a jeho uspořádání se řídí základním požadavkem, tedy uzpůsobení místu staveniště. Pokud je například výstavba mimo zastavěné území, není potřebné její úplné oplocení proti zamezení vniknutí osob, nebo naopak probíhá-li výstavba v rámci již jiné stavby (například uvnitř budovy). Zvláštní požadavky je třeba stanovit pro území s ohledem ochrany památkové péče nebo orgánů ochrany krajiny. Přiléhajícími pozemky a stavbami se rozumí pouze stavby a pozemky se staveništěm bezprostředně sousedícími nebo na staveniště navazujícími.
K odst. 3 – Ustanovení rozvíjí § 149 písm. b) bod 1 stavebního zákona, dle kterého zohledňuje přístupnost pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace u staveb pozemních komunikací a veřejných prostranství. Přičemž u staveb pozemních komunikací se může jednat pouze o komunikaci pro chodce (chodník). Dále ustanovení odkazuje na požadavky uvedené v určené normě o přístupnosti.

K § 17 Reklamní zařízení
Ustanovení § 17 stanoví požadavky na reklamní zařízení a provádí ustanovení § 143 stavebního zákona. Reklamní zařízení je definováno v ustanovení § 7 odst. 2 stavebního zákona takto: „reklamním zařízením se v tomto zákoně rozumí panel, tabule, deska nebo konstrukce, které slouží k šíření reklamy nebo jiných informací. Reklamní zařízení o celkové ploše větší než 8 m2 se považuje za stavbu.”.
Dále ustanovení stanoví požadavky ve vazbě na architektonický charakter stavby, stanoví parametry maximálního přesahu nad úrovní střechy – ať už atiky u ploché střechy, nebo hřebene, kdy celková výška této stavby musí být včetně podpěrných či nosných konstrukcí a rámů či přesahu výšky oplocení, pokud jsou umisťovány na oplocení. 
K odst. 2 – stanoví požadavek na zachování limitů denního osvětlení podle určené normy např. ČSN 73 0580-1 Denní osvětlení budov Část 1: Základní požadavky, ČSN 73 0580 – 2 Denní osvětlení budov Část 2: Denní osvětlení obytných budov, a to pro případ, kdy reklamní zařízení může mít vliv na denní osvětlení v bytech i přesto, že budou dodrženy všechny požadavky uvedené v odst. 1.
Omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení z reklamního zařízení je řešeno ustanovením § 28 této vyhlášky.
Obecně musí každé reklamní zařízení splnit požadavky ve vazbě na charakter území, stejně jako požadavky na jeho umístění ve veřejném prostranství, jak je upraveno v ustanovení § 11 této vyhlášky.
Z celého ustanovení § 17 lze povolit výjimku ve velkých sídlech dle § 99 této vyhlášky.

K Části čtvrté, Hlavě I – Technické požadavky na stavby
Stavební zákon v ustanovení § 145 stanoví sedm základních požadavků na stavby, přičemž úprava technických požadavků na stavby vychází z prováděcích právních předpisů tj.  vyhlášky č. 268/2009 Sb. a vyhlášky č. 398/2009 Sb. 
Základní požadavky na stavby, které musí stavba splňovat po celou dobu svého trvání, aby byla vhodná pro určené využití, jsou formulovány v souladu s cíli nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 305/2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh, resp. s přílohou I k tomuto nařízení. Uvedené nařízení formuluje požadavky na vlastnosti staveb, které ale přímo souvisí s vlastnostmi výrobků, jejichž použití vyplývá z plnění jejich účelu a funkce ve stavbě.
Problematika stanovení požadavků na vlastnosti stavebních výrobků, je upravena zákonem o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, a jeho prováděcím předpisem, nařízením vlády, kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky.
Základními požadavky na stavby dle § 145 stavebního zákona jsou požadavky na
· mechanickou odolnost a stabilitu,
· požární bezpečnost,
· ochranu zdraví,
· ochranu životního prostředí,
· bezpečnost a přístupnost při užívání, provozu a údržbě, 
· úsporu energie a
· udržitelné využívání přírodních zdrojů.
Těchto sedm základních požadavků je podrobněji rozvedeno v § 146 až 151 stavebního zákona.
Stavby musí být navrhovány a prováděny tak, aby byly vhodné pro určené využití a aby plnily základní požadavky na stavby při běžné údržbě a působení běžně předvídatelných vlivů na stavby po celou dobu své životnosti.  
Zároveň dle § 153 odst.1 a 2 stavebního zákona pro stavby mohou být navrženy a použity jen takové výrobky, materiály a konstrukce, jejichž vlastnosti z hlediska způsobilosti stavby pro navržený účel zaručují, že stavba při správném provedení a běžné údržbě po dobu předpokládané existence splní základní požadavky na stavby. Výrobky pro stavby, které mají rozhodující význam pro výslednou kvalitu stavby a které by mohly ve zvýšené míře ohrozit život nebo zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí, popřípadě jiný veřejný zájem, jsou stanoveny a posuzovány podle jiných právních předpisů.
S ohledem na rozsáhlost problematiky stavebního práva se na stavby mohou podle jejich druhu a účelu vztahovat i další technické požadavky, vyplývající z dalších právních předpisů, např. ze zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, zákona č. 114/1992 Sb., zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu nebo zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. 
Tato vyhláška proto stanovuje ve vazbě na § 145 stavebního zákona základní technické požadavky na stavby, které při splnění zaručují, že stavba bude navržena a provedena bezpečně z hlediska provozu, a to jak pro uživatele stavby, tak pro její okolí, a to nejen z hlediska krátkodobých provozních vlastností, ale především z hlediska dlouhodobé životnosti a trvanlivosti stavby v časovém horizontu návrhové životnosti v trvání 50 až 100 a více let, stejně i z hlediska potřeb provozní údržby a běžných oprav.

K § 18 Mechanická odolnost a stabilita
Ustanovení § 18 provádí ustanovení § 146 stavebního zákona, kterým se stanoví požadavky na mechanickou odolnost a stabilitu stavby.  Dle § 146 odst. 1 stavebního zákona stavba musí být navržena a provedena tak, aby účinky zatížení a nepříznivé vlivy prostředí, kterým je vystavena během výstavby a užívání, neměly za následek  
· náhlé nebo postupné zřícení stavby nebo její části, 
· nepřípustné deformace, které mohou narušit stabilitu stavby, mechanickou odolnost a funkční způsobilost stavby nebo její části, 
· poškození částí stavby nebo technických zařízení anebo instalovaného vybavení v důsledku deformace nosné konstrukce, 
· poškození stavby v míře nepřiměřené původní příčině, 
· ohrožení provozuschopnosti dopravní a technické infrastruktury v dosahu stavby nebo staveniště, 
· poškození stavby vlivem nepříznivých účinků podzemních vod nebo dynamickými účinky povodňových průtoků, popřípadě hydrostatickým vztlakem při zaplavení, 
· ohrožení průtočnosti koryt vodních toků, popřípadě údolních profilů mostů a propustků. 
 
Dále podle § 146 odst. 2 stavebního zákona stavby umístěné v dosahu účinků hlubinného dobývání nebo v dosahu seizmických účinků se navrhují též s ohledem na předpokládané deformace základové půdy, způsobené projevy důlní nebo seizmické činnosti na povrchu. 
Ustanovení stanoví požadavky pro provedení stavby tak, aby její konstrukce odolaly předvídatelným vlivům. Konkrétní požadavky jsou stanoveny řadou určených norem ČSN EN 199X, které budou určenými technické normami ve stavebnictví ve smyslu ustanovení § 32 stavebního zákona, a tedy budou normami závaznými, včetně jejich národních příloh a navazujících národních norem ČSN, které je doplňují.
První věta ustanovení je současně transpozičním ustanovením směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (32018L0844), které bylo dosud zajištěno vyhláškou č. 268/2009 Sb. Z důvodu zrušení tohoto právního předpisu bylo nutné zachovat povinnost ČR ke splnění této transpozice, která bude nově zajištěna tímto ustanovením. 

K § 19 Zakládání stavby a spodní stavba
Ustanovení § 19 provádí ustanovení § 146 stavebního zákona.
K odst. 1 -V ustanovení jsou stanoveny principy zakládání staveb a určující vazby spodní stavby na základové poměry, ze kterých musí návrh této části staveb vycházet, včetně uvedení požadavku na provedení průzkumu základových poměrů v místě stavby. Bude se jednat např. o stavebně technické, geotechnické nebo inženýrské průzkumy. Požadavek na zajištění různých průzkumů je v obecné rovině zakotven ve stavebním zákoně s tím, že rozsah povinných průzkumů včetně druhu staveb, k jejichž projektové dokumentaci se závěry povinných průzkumů přikládají stanoví prováděcí právní předpis, tj. vyhláška o dokumentaci staveb.
K odst. 2 - Ustanovení stanovuje požadavek na dostatečnou hloubku založení pro zohlednění základových poměrů, místa stavby ve vazbě na klimatické podmínky a také v souvislostech vlivu založení nové stavby na sousední pozemky a stavby. 
K odst. 3 - Ustanovení stanovuje požadavek na oddělení konstrukcí stavby od okolního prostředí s důrazem na podzemní vodu a vlhkost. Především je zde kladen důraz na vazbu mezi návrhem ochrany a účelu užívání a s tím související vnitřní prostředí. Z tohoto ustanovení tak nepřímo vyplývá, že není doporučeno např. v podzemních částech budov pod hladinou podzemní vody nebo v nepropustném horninovém prostředí bez adekvátního hydroizolačního řešení a bez odvodnění umisťovat pobytové prostory u obvodu stavby.
K odst. 4 - Ustanovení stanovuje požadavek v případě nestabilního území, kdy je nutné, aby stavby byly založeny tak, že nebudou ohroženy okolní pozemky a stavby na nich.
Ustanovení je současně transpozičním ustanovením směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (32018L0844), které bylo dosud zajištěno vyhláškou č. 268/2009 Sb. Z důvodu zrušení tohoto právního předpisu bylo nutné zachovat povinnost ČR ke splnění této transpozice, která bude nově zajištěna tímto ustanovením. 

K § 20
Ustanovení § 20 stanovuje požadavek na úroveň podlahy obytné místnosti ve vazbě k přiléhajícími terénu a k nejvyšší hladině podzemní vody s tím, že přesná hodnota je stanovena určenou normou ČSN 73 4301 Obytné budovy. Určené normě současně umožňuje navrhnout taková konkrétní opatření, při kterých není nutné konkrétní hodnotu úrovně podlahy obytné místnosti dodržet.

K dílu 2 - Požadavky na ochranu zdraví a životního prostředí
Ustanovení provádí ustanovení § 148 stavebního zákona, tzn. že stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby neohrožovala bezpečnost, život nebo zdraví osob nebo zvířat, aby byl hluk v chráněném prostoru stavby udržován na úrovni, která neohrozí zdraví jejích uživatelů, zaručí noční klid a je vyhovující pro prostředí s pobytem osob nebo zvířat, a to i na sousedních pozemcích a stavbách, ani neměla nepřípustný negativní vliv na kvalitu životního prostředí nebo na klima, a to během realizace výstavby, užívání i odstraňování.
Požadavky na zajištění zdravého vnitřního prostředí pro obyvatele a uživatele staveb jsou charakterizovány tepelnou pohodou prostředí, osvětlením, prosluněním, větráním, kvalitou ovzduší, vlhkostí prostředí, hlukem atd. Dále je kladen důraz na to, aby nedocházelo k uvolňování toxických plynů, nebezpečných látek, těkavých organických sloučenin, skleníkových plynů nebo nebezpečných částic do vnitřního nebo venkovního prostředí, výskytu vlhkosti ve stavebních konstrukcích nebo na povrchu stavebních konstrukcí uvnitř staveb, emisím nebezpečného záření, uvolňování nebezpečných látek do vody nebo půdy, nesprávnému vypouštění odpadních vod, emisím odpadních plynů nebo nesprávné likvidaci pevného nebo kapalného odpadu atd.
Další požadavky na ochranu zdraví a životního prostředí vyplývají ze zákona č. 258/2000 Sb., nařízení vlády č. 272/2011 Sb., zákona č. 114/1992 Sb. a zákona č. 334/1992 Sb. nebo zákona č. 201/2012 Sb.

K § 21 Větrání
Ustanovení § 21 provádí ustanovení § 148 stavebního zákona.
Pro zajištění kvality vnitřního vzduchu musí být jednotlivé prostory dostatečně větrány. Větrání je výměna vnitřního vzduchu venkovním vzduchem snižující obsah látek a faktorů s negativním účinkem na osoby a ostatní organismy ve vnitřním prostředí posuzovaného prostoru z hlediska zdraví uživatelů stavby nebo prostoru, konstrukce stavby a jejích vlastností a z hlediska technologií stavby a instalovaných technologií a zařízení.
K odst. 1 – Ustanovení navrhuje zajištění výměny znečištěného vzduchu ve vnitřním prostředí obytných a pobytových místností, pro zajištění zdraví nezávadného prostředí, a to jak pro obytné, tak pro pobytové místnosti. Tento požadavek má být naplněn buď přirozeným větráním pomocí otevřením otvorových výplní nebo otevřením větracích průduchů, a to buď na základě rozdílu hustot vzduchu při různých teplotách vnitřního a vnějšího prostředí nebo pomocí proudění vzduchu ve venkovním prostoru (vítr). Požadavek má být naplněn buď nuceným větráním pomocí ventilátorů poháněných elektrickou energií (vzduchotechnického systému), popřípadě kombinací těchto dvou způsobů, přičemž parametry požadavku jsou stanoveny určenými normami. Pobytové místnosti mohou být i ve stavbách pro bydlení. Takovou místností může být místnost, která nesplní parametry obytné místnosti podle stavebního zákona např. pracovna, ložnice s výměrou menší než 8 m2.
K odst. 2 – Ustanovení vyžaduje u pobytových místností zajistit návrh a provedení stavby tak, aby dimenze minimálního množství větracího vzduchu a regulace zajistila splnění kvalitního vnitřního vzduchu, tj. zajistit splnění maximálního množství chemických látek a sloučenin nejen podle určené normy. 
K odst. 3 – Ustanovení nad rámec odstavce 2 tohoto § vyžaduje u staveb pro výchovu a vzdělávání zajistit, aby u pobytových místností těchto staveb bylo navrženo měřící zařízení měřící splnění chemických látek a sloučenin podle limitů stanovených vyhláškou.
K odst. 4 – Ustanovení stanovuje množství větracího vzduchu dle parametrů přílohy č. 2, která obsahuje měrné návrhové hodnoty větraného vzduchu, podle nichž se toto návrhové množství větraného vzduchu stanovuje. Příloha uvádí dle účelu užívání pobytové místnosti minimální množství přiváděného venkovního vzduchu. Jednotlivé kategorie se odvíjí dle tělesné aktivity v daném prostoru. Nejnižší požadavek odpovídá běžným aktivitám, které odpovídají místnostem jako je zasedací místnost, učebny, divadla, komerční prostory bez konzumace teplých jídel apod. Přísnější požadavek při stejné aktivitě odpovídá místnostem jako jsou kanceláře, dozorny, velíny, prostory s konzumací teplých jídel apod. Další dva požadavky reagují na prostory, kde se vykonává obchodní činnost, či služby, kde nižší platí pro pokladní, prodavačky a lehkou práci a montáž na páse, přísnější pro montáž na linkách větších dílů, práce prodavačů ve velkých prodejnách s velkou výměnou zboží nebo velkých dílů. Poslední požadavek váže na vnitřní prostory, kde se vykonává fyzická aktivita osob, tj. fitness a tělocvičny všeho druhu.
Ustanovení je současně transpozičním ustanovením směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (32018L0844), které bylo dosud zajištěno vyhláškou č. 268/2009 Sb. Z důvodu zrušení tohoto právního předpisu bylo nutné zachovat povinnost ČR ke splnění této transpozice, která bude nově zajištěna tímto ustanovením. 


Osvětlení, proslunění, stínění
K § 22 
Ustanovení § 22 provádí ustanovení § 148 stavebního zákona.
Návrh denního osvětlení podle vyhlášky je navržen s odkazem na určené normy ČSN EN 17037 Denní osvětlení budov, ČSN 734301 Obytné budovy, ČSN 730580-1 Denní osvětlení budov Část 1: Základní požadavky (s výjimkou metodiky posuzování v ČSN 730580 - 2 Denní osvětlení obytných budov – pro rozpor s EN a dosud chybějící zpracování ČSN 730582).
Požadavky na sdružené osvětlení pobytových místností jsou stanoveny pouze pro prostory lůžek ve zdravotnictví, neboť pro ostatní stavby jsou požadavky stanoveny v nařízení č. 361/2007 Sb. (pracoviště) a vyhlášce č. 410/2005 Sb. (zařízení pro výchovu a vzdělávání a provozovny pro výchovu a vzdělávání). 
Podrobnější požadavky na denní osvětlení stanoví příloha č. 3 této vyhlášky.
K odst. 1 – Stanoveny jsou požadavky na denní osvětlení obytného prostoru, tedy prostoru obytné místnosti. Obytný prostor je definován jako část obytné místnosti (zejména obývací pokoj, ložnice, jídelna), kde se předpokládá převažující pobyt osob, a který splňuje požadavky na trvalé bydlení (zejména z hlediska velikosti, osvětlení, větrání, vytápění a ochrany proti hluku); minimální plocha obytného prostoru je 8 m2. Z toho vyplývá, že musí být zajištěno denní osvětlení “obytného prostoru” a pokud má obytná místnost plochu pouze 8 m2, pak musí být zajištěn požadavek denního osvětlení v ploše celé místnosti, neboť velikost obytného prostoru musí být minimálně 8 m2.
Požadavek na denní osvětlení je stanoven také pro pobytové místnosti ve stavbách pro výchovu a vzdělávání, stavbách pro sociální služby, ve stavbách ubytovacího zařízení, ve stavbách vězeňské služby. Zde se uplatní požadavky obdobně jako u obytného prostoru, a to z důvodu zajištění kvality vnitřního prostření v souvislosti s účelem užívání určených pobytových místností. 
Touto vyhláškou bylo nutné stanovit požadavky na denní a umělé osvětlení pro zdravotnická zařízení, neboť neexistuje předpis, který by řešil denní osvětlení ve zdravotnických zařízeních.
Z uvedeného ustanovení lze povolit výjimku.
K odst. 2 a 3 – Ustanovení uvádějí požadavky na umělé osvětlení obytných i pobytových místností a na umělé a sdružené osvětlení prostor lůžek ve zdravotnických zařízeních s tím, že jsou stanoveny odkazem na určenou normu ČSN 73 4301 Obytné budovy a ČSN EN 12464-1 - Světlo a osvětlení - Osvětlení pracovišť - Část 1: Vnitřní pracoviště.
K odst. 4 – Ustanovení definuje pravidlo, které musí být respektováno při výpočtu denního osvětlení, kdy je nutné uvažovat vlivy nejen stávajícího stavu okolí (existující stavby), ale i vlivy podle podmínek vydaných rozhodnutí nebo jiných opatření dle stavebního zákona, tedy např. územního rozhodnutí, stavebního povolení, společného povolení či povolení stavby, územního souhlasu, souhlasu s ohlášením, veřejnoprávní smlouvy, apod. Zároveň je nutné uvažovat také vlivy dle podmínek regulačního plánu nebo územního plánu s prvky regulačního plánu, aby případně navrženým záměrem nebyla znemožněna zástavba, kterou výše uvedené dokumenty umožňují. 
Ustanovení odst. 1 až 3 jsou současně transpozičními ustanoveními Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (32018L0844), které bylo dosud zajištěno vyhláškou č. 268/2009 Sb. Z důvodu zrušení tohoto právního předpisu bylo nutné zachovat povinnost ČR ke splnění této transpozice, která bude nově zajištěna tímto ustanovením.

K § 23
Ustanovení § 23 provádí ustanovení § 148 stavebního zákona.
Navržený parametr proslunění bytu je jedním ze světelně technických vlastností staveb. Požadavek je nezbytné stanovit také ve vazbě ke stávající zástavbě, kdy je nutné vyhodnotit při navrhování staveb vliv na okolní zástavbu a šetrnost navržené stavby ve vztahu ke stávající zástavbě. 
Návrh ustanovení se pohybuje nově v rámci mantinelů, které poskytuje evropská norma – ČSN EN 17037 - Denní osvětlení budov. Návrh představuje významné zmírnění požadavků na proslunění oproti požadavku obsaženému ve vyhlášce č. 268/2009 Sb., a cílem je minimalizovat vznik nebytových prostorů dnes nejčastěji označovaných např. jako ateliéry apod. Předložený návrh respektuje různorodost výstavby a zejména v případě blokové zástavby nemusí být požadavek u všech bytů uplatněn. V žádném případě plnění těchto požadavků neznemožní výstavbu.
Požadavek na zachování proslunění bytů je také v souladu s evropskou legislativou, tj. není to ojedinělý požadavek ČR, neboť je součástí evropské normy EN 17037 Denní osvětlení budov, která byla přijata do soustavy českých norem, a proto je platnou technickou normou označenou jako ČSN EN 17037, která předepisuje požadavky na proslunění bytů. Evropská norma EN 17037 stanoví požadavek proslunění alespoň jedné obytné místnosti bytu ve své normativní (tedy k závaznosti určené) části a tento požadavek je nyní vztažen k bytovému prostoru, bez ohledu na to, zda se jedná o bytový či rodinný dům. Datem posuzování může být jakýkoliv den z intervalu 1. března až 21. března. Tuto možnost už převzaly okolní státy jako Slovensko v STN 734301 Bytové budovy, Polsko v Nařízení Ministerstva infrastruktury a Německo v DIN 5034-1.  Tato navrhovaná vyhláška umožňuje v souladu s ČSN EN 17037 výběr data z intervalu od 1. března až do 21. března, oproti stávajícímu jednomu datu, tj. 1. březnu, kdy je nesporné, že dne 21. března slunce svítí déle a vyskytuje se výše nad obzorem, takže sluneční záření je v tento den podstatně dostupnější než dnešního 1. března. Ačkoli správné by bylo proslunění hodnotit v době, kdy je slunečního záření největší nedostatek, tj. okolo Vánoc a začátkem roku, ale velmi nepříznivé podmínky v naší zeměpisné šířce v tomto období (maximální výška slunce nad obzorem jen 32,5°, délka slunečního svitu necelých 8 hodin denně) toto hodnocení neumožňují. Požadavky se proto snaží zajistit bytům slunce až v jarním období, tedy v období 1. března až do 21. března. Pro splnění je třeba jen prokázat vyhovující dobu proslunění v jakémkoli dni v uvedeném rozmezí. Ani stavební úřad, ani žádná jiná instituce nebude stanovovat konkrétní den a vyžadovat splnění požadavku právě v tomto dni. Kompaktní výstavbě nebude požadavkem na proslunění bráněno. 

K odst. 1 – Navržené ustanovení stanovuje jeden z požadavků světelně technických vlastností, a to požadavek proslunění bytu. 
Požadavek je stanoven pro všechny byty. Neuplatní se však na byt o jedné obytné místnosti, byt v podzemním podlaží, a to v obou případech ať se takové byty nacházejí v jakýchkoli stavbách. A dále se tento požadavek oslunění neuplatní na byty ve stavbách bytových domů, tedy stavbách, v nichž je více než polovina podlahové plochy určena k bydlení, a to pouze za splnění dvou podmínek. S podmínkou, že byt se nachází v podzemním podlaží nebo v prvních dvou navazujících nadzemních podlažích. Z uvedeného vyplývá, že byty výše popsaných specifik se z hlediska proslunění neposuzují. V mnoha případech nejsou malé byty o jedné obytné místnosti dlouhodobě užívány, a proto splnění požadavku na jeho proslunění není požadováno. Obdobně na problematiku nahlíží také legislativa v sousedních zemích např. v Polsku. Požadavek upustit od proslunění jednopokojových bytů pak vychází z Nařízení Ministerstva infrastruktury Polské republiky z 12.4.2022, o technických podmínkách, které musí splňovat budovy a jejich umístění. Požadavek výjimky oslunění se tak netýká rodinných domů, pokud však nemají byty v podzemí nebo v nich nejsou byty pouze o jedné obytné místnosti. 
K odst. 2 – Ustanovení uvádí požadavek, kdy je byt prosluněn. Pro zajištění toho, aby byl byt prosluněn, postačí, aby byl prosluněn jeden obytný prostor obytné místnosti. Byt i obytná místnost jsou definovány v ustanovení § 13 stavebního zákona. V příloze č. 4 k této vyhlášce jsou uvedeny požadavky na výpočet proslunění bytů. Jsou stanoveny přímo v příloze k této vyhlášce bez odkazu na určenou normu a bude tak zajištěna kontinuita při případné změně pravidel v normě.

K odst. 3 – Ustanovení stanovuje požadavek na proslunění pro pobytové místnosti ve stavbách pro sociální služby a pro herny mateřských škol, a tím reaguje na požadavek ČSN EN 17037, dle které je požadováno proslunění heren mateřských škol a pokojů ve zdravotnických zařízeních. Při navrhování mateřských škol je vhodné také zvážit zajištění proslunění dětských venkovních hřišť, a to z důvodu hygienických parametrů. Nejedná se však o závazný požadavek, ale o požadavek doporučující.
K odst. 4 – Je zde uvedeno pravidlo, které je nutné dodržovat při výpočtu proslunění, a to uvažování vlivů nejen stávajícího stavu okolí (existující stavby), ale i vlivů podle podmínek vydaných rozhodnutí nebo jiných opatření dle stavebního zákona, tedy např. územního rozhodnutí, stavebního povolení, společného povolení či povolení stavby, územního souhlasu, souhlasu s ohlášením, veřejnoprávní smlouvy, apod. Zároveň je nutné uvažovat také vlivy dle podmínek regulačního plánu nebo územního plánu s prvky regulačního plánu, aby případně navrženým záměrem nebyla znemožněna zástavba, kterou výše uvedené dokumenty umožňují. 
Ustanovení odst. 1 až 3 jsou současně transpozičními ustanoveními Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (32018L0844), které bylo dosud zajištěno vyhláškou č. 268/2009 Sb. Z důvodu zrušení tohoto právního předpisu bylo nutné zachovat povinnost ČR ke splnění této transpozice, která bude nově zajištěna tímto ustanovením. 

K § 24 
Ustanovení § 24 stanovuje požadavky pro posouzení vlivu navrhované zástavby na okolí, je hodnocena míra zastínění, a to posouzením denního osvětlení (odst. 1) a posouzením proslunění (odst. 2). Provádí tak ustanovení § 148 stavebního zákona ve vztahu k posouzení vlivu na okolí.
K odst. 1 – Denní osvětlení obytných prostor či pobytových místností stávajících budov je hodnoceno buď stejným způsobem jako u nových staveb (viz příloha č. 3 k této vyhlášce) nebo je hodnocen činitel denní osvětlenosti roviny vnějšího líce obvodového pláště budovy v místě středu okna Dw, jehož hodnota musí být minimálně 29 %.
Z ustanovení odst. 1 lze povolit výjimku.
K odst. 2 - Dále je upraven stav, kdy není u stávajících budov splněn požadavek na denní osvětlení v současném stavu, pak se stínění navrženou stavbou považuje za vyhovující, pokud nebude snížena hodnota činitele denní osvětlenosti roviny vnějšího líce obvodového pláště budovy v místě středu okna Dw nebo nebude snížena stávající úroveň denního osvětlení dle přílohy č. 3 k této vyhlášce.
U stínění je tedy ve všech případech umožněno hodnotit denní osvětlení stávajících místností či prostor na fasádě nebo uvnitř místnosti. Ke splnění požadavků postačí prokázání jedné z hodnot.
Z ustanovení odst. 2 lze povolit výjimku.
K odst. 3 – Při navrhování výstavby se hodnotí také vliv na proslunění stávajících obytných prostorů ve stávajících bytech ve stavbě pro bydlení a pobytových místnostech ve stavbě pro sociální služby podle zákona o sociálních službách a hernách mateřské školy, které budou navrženým záměrem ovlivněny. 
Požadavek je nastaven tak, že byty o více než jedné obytné místnosti ovlivněné navrženou stavbou musí obsahovat minimálně jednu obytnou místnost, která splní požadavky na proslunění dle přílohy č. 4 k této vyhlášce nebo dobu proslunění dle přílohy č. 4 k této vyhlášce, přičemž umístění kritického bodu je přesně popsáno v ustanovení a graficky je znázorněno níže:


Toto se uplatní i pro pobytové místnosti staveb pro sociální služby a pro herny v mateřských školách. Pokud již ve stávajícím stavu byty nemají žádnou prosluněnou obytnou místnost, případně pobytovou místnost ve stavbách pro sociální služby a hernách mateřských škol, nejsou i bez realizace nové stavby prosluněny, pak by neměly být jejich parametry pod stávající hodnoty sníženy. Pokud je již stávající stav takový, že v žádný den nebude zajištěna potřebná doba proslunění, pak nemůže být nejhorší stav snížen. Odstavec dále stanoví, že pro byty o jedné obytné místnosti a pro byty v podzemním podlaží a prvních dvou navazujících se požadavek neuplatní. 
Z ustanovení odst. 3 lze povolit výjimku.
K odst. 4 – V ustanovení je stanoveno pravidlo, které je nutné dodržovat při výpočtu vlivu na okolní zástavbu, a to uvažování vlivů nejen stávajícího stavu okolí (existující stavby), ale i vlivů podle podmínek vydaných rozhodnutí nebo jiných opatření dle stavebního zákona, tedy např. územního rozhodnutí, stavebního povolení, společného povolení či povolení stavby, územního souhlasu, souhlasu s ohlášením, veřejnoprávní smlouvy, apod. Zároveň je nutné uvažovat také vlivy dle podmínek regulačního plánu nebo územního plánu s prvky regulačního plánu, aby případně navrženým záměrem nebyla znemožněna zástavba, kterou výše uvedené dokumenty umožňují. 
K odst. 5 - V ustanovení jsou stanoveny situace, při nichž se požadavky na zastínění neuplatní, jedná-li se o doplnění zástavby výstavbou ve stavebních prolukách, výstavbou ve stavebních prolukách formou nástaveb a přístaveb. V těchto případech se posouzení vlivu nové zástavby na okolí hodnotí s porovnáním stavu, který by odpovídal zastavění proluky formou úplného souvislého zastavění. Úplná souvislá zástavba znamená vyplnění prostoru budovou, která navazuje na zdi sousedních staveb (úplná zástavba) a souvislá se vztahuje nejenom k celému vyplněné stavební proluky, ale i k navázání na stavební čáru okolních staveb, a to jak do ulice, tak do případného vnitrobloku. 
Ustanovení odst. 1 až 3 jsou současně transpozičními ustanoveními Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (32018L0844), které bylo dosud zajištěno vyhláškou č. 268/2009 Sb. Z důvodu zrušení tohoto právního předpisu bylo nutné zachovat povinnost ČR ke splnění této transpozice, která bude nově zajištěna tímto ustanovením. 

K § 25 Ochrana proti hluku a vibracím
Ustanovení § 25 provádí ustanovení § 148 stavebního zákona a stanovuje požadavky na ochranu proti hluku, a to primárně odkazem na zákon o ochraně veřejného zdraví, a na nařízení vlády č. 272/2011 Sb. Zároveň ustanovení v odst. 2 a 3 odkazuje na určené normy, které stanovují požadavky na hodnoty akustického tlaku v obytných místnostech ve vztahu k zabudovaným technickým zařízením, např. výtahům (viz odst. 2), a dále odkazuje na určené normy, které stanovují požadavky na zvukovou izolaci obvodového pláště a zvukovou izolaci mezi místnostmi (viz odst. 3). Jedná se zejména o normy ČSN 73 0532	Akustika – Ochrana proti hluku v budovách a posuzování akustických vlastností stavebních výrobků – Požadavky, ČSN EN ISO 717-1	Akustika. Hodnocení zvukové izolace stavebních konstrukcí a v budovách, ČSN EN ISO 717-1	Akustika. Hodnocení zvukové izolace stavebních konstrukcí a v budovách Část 1: Vzduchová neprůzvučnost, ČSN EN ISO 717-2 Akustika. Hodnocení zvukové izolace stavebních konstrukcí a v budovách Část 2: Kročejová neprůzvučnost. Konkrétní seznam určených norem stanoví věstník Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.
Ustanovení jsou současně transpozičními ustanoveními směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (32018L0844) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/10/ES ze dne 6. února 2003 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví před expozicí zaměstnanců rizikům spojeným s fyzikálními činiteli (hlukem) (sedmnáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) (32003L0010), která byla dosud zajištěna vyhláškou č. 268/2009 Sb. Z důvodu zrušení tohoto právního předpisu je tímto zachována povinnost ČR splnění této transpozice, která bude nově zajištěna tímto ustanovením. 

K § 26 Tepelná ochrana budov
Ustanovení § 26 provádí ustanovení § 148 stavebního zákona. 
Ustanovení stanovuje požadavky, které zajistí tepelnou ochranu staveb splňující hygienu vnitřního prostředí (omezení růstu plísní a kondenzaci na povrchu konstrukce), tepelnou pohodu uživatelů, tepelně-technické vlastnosti konstrukcí a budov, tepelně-vlhkostní podmínky konstrukcí a zajištění jejich spolehlivosti. Jednotlivé body jsou formulovány shodně s konkrétními částmi určené technické normy, které jsou odstavcem 2 zezávazněny, zejména se jedná o ČSN 73 0540 (Část 1-3) Tepelná ochrana budov. Konkrétní seznam určených norem stanoví věstník Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.
Požadavky jsou formulovány tak, aby budova již ve svém návrhu zajistila kvalitní vnitřní prostředí a současně tak, aby minimalizovala energetickou náročnost budovy. Například požadavek na letní tepelnou stabilitu je dán tak, aby v nechlazených budovách nemuselo být později instalováno aktivní chlazení. 
Uvedené ustanovení naplňuje opatření vyplývající z Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu dle usnesení vlády ČR č. 34 ze 16. ledna 2017. Konkrétně pak Specifický cíl SC_4 úkol 4_20.2, dle kterého je MMR uloženo prověřit potřebu změny legislativy, aby byla zajištěna adaptace budov na projevy změny klimatu, zejména pak s ohledem na potřebu omezení letního přehřívání, zajištění dostatečného větrání, ochranu technologických celků budovy před zatopením vodou a zefektivnění kontroly plnění stávajících požadavků zákona o hospodaření energií na energetickou náročnost. Přitom zohledňovat opatření, která jsou zároveň mitigační (např. pevné i mobilní vnější stínící prvky).
Ustanovení odst. 1 a 2 jsou současně transpozičními ustanoveními směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (32018L0844), které bylo dosud zajištěno vyhláškou č. 268/2009 Sb. Z důvodu zrušení tohoto právního předpisu bylo nutné zachovat povinnost ČR ke splnění této transpozice, která bude nově zajištěna tímto ustanovením. 

K § 27
Ustanovení § 27 provádí ustanovení § 148 odst. 1 písm. e) stavebního zákona. 
Konkrétně stanovuje požadavky na podlahové konstrukce ve vazbě k omezování nežádoucích účinků látek průsaky konstrukcemi ve vztahu k minimalizaci rizik ohrožující jakost půdy nebo vlivu těchto látek na vody, a to jak vod podzemních, tak vod povrchových. 
Pojmy povrchové a podzemní vody se rozumí pojmy stanovené zákonem č. 254/2001 Sb. Povrchovými vodami jsou vody přirozeně se vyskytující na zemském povrchu; tento charakter neztrácejí, protékají-li přechodně zakrytými úseky, přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo v nadzemních vedeních. A podzemními vodami jsou vody přirozeně se vyskytující pod zemským povrchem v pásmu nasycení v přímém styku s horninami; za podzemní vody se považují též vody protékající podzemními drenážními systémy a vody ve studních.

K § 28 Omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení
Ustanovení § 28 provádí ustanovení § 148 odst. 1. písm. d) stavebního zákona, a to v rozsahu požadavků na omezení nežádoucích účinků z venkovního osvětlení pro konkrétní aplikační případy, které vychází určené normy ČSN 36 0459 Omezování nežádoucích účinků z venkovního osvětlení. Z pohledu této vyhlášky se jedná výlučně o omezování nežádoucích účinků z venkovního osvětlení u stavby neveřejné účelové komunikace, stavby venkovního pracoviště, stavby venkovního sportoviště a u stavby trvalého reklamního zařízení o celkové ploše větší než 8 m2. Jedná se tedy vždy o stavby trvalé.  
Požadavky na omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení se neuplatní u staveb pro bydlení a rodinnou rekreaci, věznic a venkovních pracovišť určených pro práci základních složek integrovaného záchranného systému (IZS). Tyto požadavky se také dále neuplatní u dočasného venkovního osvětlení, kde se jedná např. o vánoční dekorační osvětlení, osvětlení krátkodobých kulturních, společenských a sportovních akcí, architektonického osvětlení a na parametry svítidel a světlometů u dopravních prostředků v silniční, železniční, letecké a lodní dopravě a u světelných návěstidel v dopravě. 
Tato vyhláška také neřeší omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení u dopravních staveb vyjma staveb neveřejné účelové komunikace, neboť obecné požadavky na výstavbu staveb dopravní infrastruktury nenáleží do kompetence Ministerstva pro místní rozvoj. K návrhu těchto požadavků je zmocněno Ministerstvo dopravy. 
Z tohoto ustanovení lze povolit výjimku ve velkých sídlech dle § 99 této vyhlášky.

K § 29 Komunální odpady
Ustanovení § 29 provádí ustanovení § 148 stavebního zákona, a to z pohledu ukládání odpadů v souvislosti s ochranou životního prostředí.
K odst. 1 - Ustanovení stanovuje požadavky na zajištění místa pro skladování odpadních nádob, a to pro všechny druhy staveb. Požadavek je nastaven tak, že ve stavbě se musí nacházet místnost pro odkládání komunálního odpadu, nebo musí být toto místo situováno na pozemku vlastníka. Je tedy možné vybrat jedno z uvedených řešení, a to ve vazbě na konkrétní stavební záměr.
K odst. 2 - Pokud je předmětem záměru soubor staveb, pak je možné navrhnout společné stanoviště pro odpad v docházkové vzdálenosti i mimo stavební pozemek, přičemž toto místo musí být povoleno společně se záměrem. Docházková vzdálenost je obdobou „docházkové vzdálenosti“ v případě dopravy v klidu upravené v ustanovení § 9 této vyhlášky a lze na tento pojem tedy odkázat. Případně je na zdůvodnění projektanta na jím zvolené vzdálenosti, proč toto řešení volí jako nejvhodnější.
K odst. 3 – Ustanovení řeší přístupnost stanovišť pro skladování odpadních nádob pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace, přičemž požadavek neplatí pro stavbu rodinného domu a pro stavbu pro rodinnou rekreaci.

K dílu 3 – Požadavky na bezpečnost a přístupnost
Díl 3 provádí ustanovení § 149 stavebního zákona, které stanoví požadavky na bezpečnost a přístupnost při užívání, provozu a údržbě. 
Tato vyhláška stanovuje požadavky na bezpečnost a přístupnost tak, aby byla zajištěna bezpečnost při užívání stavby jako celku, aby stavba odolala okolním vlivům prostředí. Dále aby do stavby byl zajištěn bezpečný přístup a v neposlední řadě tato vyhláška stanovuje požadavky pro bezpečné řešení vnitřních částí stavby. 
Pro zajištění bezpečného a přístupného užívání i provozu je nutné zajistit přístup do stavby pro všechny osoby, tedy i pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace. Přístup a přístupnost jsou upraveny v ustanovení § 33 této vyhlášky, kde jsou staveny podmínky pro zajištění přístupu po vnějších komunikacích, podmínky pro vstup do budovy a pak konkrétní požadavky pro zajištění přístupu a přístupnosti uvnitř stavby. 
Přístup a přístupnost v rámci vnitřních částí stavby je řešena samostatně ustanovením § 35 této vyhlášky, jehož obsahem jsou požadavky na schodiště a rampu a dále ustanovení § 36 této vyhlášky, které stanoví požadavky na výtahy a zdvihací plošiny. 
Dále jsou nastaveny požadavky pro jednotlivé části stavby, a to tak, aby jejich užívání bylo bezpečné, jedná se o ustanovení § 38 a § 39, kde jsou upraveny požadavky na ochranu proti pádu, a to požadavky na zábradlí a protiskluznost podlah.
Posledním ustanovením tohoto dílu je ustanovení § 40 týkající se zachování bezpečnosti při samotné údržbě stavby.

K § 30 Ochrana před bleskem 
Ustanovení § 30 provádí § 149 stavebního zákona, dle kterého stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby při jejím užívání, údržbě nebo provozu nevznikalo nebezpečí nehod nebo poškození zdraví osob nebo zvířat. Návrhu ustanovení vychází ze stávající právní úpravy, tj. z § 36 vyhlášky č. 258/2009 Sb.
K odst. 1 – Ochrana před bleskem je základním požadavkem pro zajištění bezpečnosti při užívání staveb. Ochrana před bleskem musí být zřízena u staveb, na které jsou kladeny požadavky vyplývající z jiných právních předpisů, např. z nařízení vlády č. 217/2017 Sb., o požadavcích na zabezpečení zbraní, střeliva, černého loveckého prachu, bezdýmného prachu a zápalek a o muničním skladišti, vyhlášky č. 99/1995 Sb., o skladování výbušnin,  § 2 zákona č. 250/2021 Sb., o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení a o změně souvisejících zákonů, které dávají ucelenou informaci tomu, kdo navrhuje a provádí, a kdy je nezbytné ochranu zřizovat.
K odst. 2 – Ustanovení doplňuje odstavec 1 o konkrétní požadavek pro zajištění ochrany před bleskem týkající se konkrétních staveb, zejména v případě staveb rodinných domů a staveb bytových domů, tedy obecně staveb pro bydlení a u staveb občanského vybavení, tj. zejména staveb pro vzdělávání, výchovu a sport, sociální a zdravotní služby, kulturu, veřejnou správu a ochranu obyvatelstva, nebo tam, kde by hrozily značné škody. Oproti stávající právní úpravě, tj.  oproti ustanovení § 36 vyhlášky č. 268/2009 Sb., došlo k rozšíření ustanovení o případ hrozby „značné škody“.  Důvodem je skutečnost, že mohou existovat stavby, kde ochrana před bleskem nadává příliš smysl (např. drobné stavby, stavby bez elektroinstalace atd.). Pojem „značná škoda“ je obecně definován v ustanovení § 138 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jako „škoda dosahující částky nejméně 1 000 000 Kč“.
K odst. 3 – Ustanovení dle stávající úpravy upřednostňuje pro funkčnost soustavy ochrany před bleskem použití základového zemniče. Definice základového zemniče vychází z normy ČSN 33 2000-5-54 ED. 3 Elektrické instalace nízkého napětí - Část 5-54: Výběr a stavba elektrických zařízení - Uzemnění a ochranné vodiče. 
K odst. 4 – Pro konkrétní typy staveb se stanoví povinnost provést výpočet řízení rizika. Výpočet řízení rizika prokazatelně určí, zda na povolovaném záměru musí či nemusí být řešena ochrana před bleskem, v jakém rozsahu, a jakých parametrů. Požadavky na výpočet řízení rizika jsou řešeny odkazem na určenou normu ČSN 62305-2 ED. 2 Izolátory pro venkovní vedení se jmenovitým napětím nad 1 000 V - Keramické nebo skleněné závěsné izolátory pro sítě se střídavým napětím - Charakteristiky talířových izolátorů. Bude tedy nezbytnou součástí dokumentace pro povolení záměru, a bude za něj odpovídat projektant. U případů dle odstavce 1 s výjimkou písmene b) a odstavce 2 je výpočet řízení rizika dle určené normy závazným dokumentem, určujícím potřebu ochrany před bleskem.
K odst. 5 – Konkrétní požadavky na návrh ochrany před bleskem jsou stanoveny v určených normách (např. ČSN EN 62305 ED. 2 Ochrana před bleskem (Část 1 – 4), soubor ČSN EN 61663-2 Ochrana před bleskem - Telekomunikační vedení - Část 2: Vedení s kovovými vodiči, ČSN EN IEC 61400-24 ED. 2 Větrné elektrárny - Část 24: Ochrana před bleskem, ČSN EN 50124-2 ED. 2 Drážní zařízení - Koordinace izolace - Část 2: Přepětí a ochrana před přepětím, ČSN EN IEC 60099-5 ED. 3 Svodiče přepětí - Část 5: Doporučení pro volbu a použití, ČSN 33 4010 Elektrotechnické předpisy. Ochrana sdělovacích vedení a zařízení proti přepětí a nadproudu atmosférického původu, ČSN 38 0810 Použití ochran před přepětím v silových zařízeních). Konkrétní seznam určených norem stanoví věstník Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.

K § 31 Ochrana před spadem ledu, sněhu a stékáním vody
Ustanovení § 31 provádí § 149 stavebního zákona, pro který platí, že stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby při jejím užívání, údržbě nebo provozu nevznikalo nebezpečí nehod nebo poškození zdraví osob nebo zvířat.
Ustanovení stanovuje požadavek, aby komunikace a pochozí plochy nebyly ohroženy pádem ledu a sněhu ze stavby, přičemž návrh opatření na zamezení spadu je stanoven pouze v obecné rovině, nikoliv konkrétně, a to s ohledem na různorodost stavebních záměrů. Konkrétní návrh opatření je tak na projektantovi, který jej musí provést s ohledem na účel užívání stavby, na použité návrhové konstrukce a materiály, na jejich uspořádání, sklon apod.
Ustanovení vychází ze stávající právní úpravy, tj. ze znění § 25 vyhlášky č.  268/2009 Sb., které stanoví požadavky na střechy.

K § 32 Ochrana před povodněmi a přívalovým deštěm
Stavbu je třeba chránit před povodněmi a přívalovým deštěm. Jedná se o další ustanovení provádějící § 149 stavebního zákona.
K odst. 1 a 2 – Ustanovení stanovují požadavky na stavby nacházející se v záplavovém území. Jedná se o požadavky na konstrukce staveb, na jednotlivé místnosti, a to podle účelu jejich využití, a na případná zařízení, která se mohou v místnostech nacházet. 
Záplavové území je definováno a popsáno ve vodním zákoně, přičemž jeho vymezení přísluší vodoprávnímu úřadu, případně je zapracováno i v územně plánovací dokumentaci.
Záplavová území jsou administrativně určené území, která mohou být při výskytu přirozené povodně zaplavena vodou – viz § 66 vodního zákona, které je vyhláškou č. 79/2018 Sb., o způsobu a rozsahu zpracování návrhu a stanovování záplavových území a jejich dokumentace, vymezené záplavovou čarou s dobou opakování povodně 100 let („povodeň s dobou opakování 100 let“). Je navíc nezbytné řešit a zohledňovat také problematiku tzv. zimní povodně, tj. problematiku ledů a promítnout ji do návrhu záměru.
K odst. 3 – Ustanovení stanoví požadavek na ochranu kanalizace pro veřejnou potřebu při povodni nebo při přívalovém dešti. V takovém případě musí být kanalizační přípojky, popřípadě vnitřní kanalizace, vybaveny zařízením proti zpětnému toku nebo uzávěrem.
K odst. 4 – Ustanovení stanoví požadavek na ochranu nádrží na látky, které by mohly ohrozit nezávadnost vod, při povodni s dobou opakování 100 let. V takovém případě, je nutné tyto nádrže zajistit proti úniku těchto látek a nádrže musí být odolné proti účinkům vod.
K odst. 5 – K ochraně staveb před povodněmi s dobou opakování 100 let se zřizují stavby vodních děl uvedené v § 80 této vyhlášky, tj. ochranné hráze, popř. mobilní zábrany, spojené se zemí pevným základem. Požadavky na převýšení a parametry ochranné hráze jsou pak stanoveny v části 9 přílohy č. 10 k této vyhlášce.
Požadavky na ochranu staveb umístěných v záplavových územích vychází ze stávající právní úpravy, tj. ze znění ustanovení § 9 odst. 5, 15 odst. 2, § 33 odst. 6 a § 35 odst. 5 vyhlášky č. 268/2009 Sb.
K § 33 Přístup a přístupnost
Ustanovení stanovuje požadavky na přístupnost ve smyslu ustanovení § 149 písm. b) stavebního zákona, a to z pohledu zajištění přístupu po neveřejných účelových komunikacích. Ostatní komunikace, a i ostatní dopravní stavby, nejsou předmětem této vyhlášky, nýbrž budou předmětem samostatného prováděcího právního předpisu v gesci Ministerstva dopravy. Dále ustanovení řeší přímou vazbu mezi vnějším prostředím a stavbou, požadavky na vstup do stavby, požadavky na užívání prostoru osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace, mezi které patří osoby s pohybovým, zrakovým nebo sluchovým postižením, osoby pokročilého věku, těhotné ženy a osoby doprovázející dítě v kočárku nebo dítě do 3 let (viz § 13 písm. d) stavebního zákona), požadavky na řádné vyznačení vyhrazených prostor, speciální akustické požadavky na informace pro orientaci veřejnosti, jsou-li součástí stavby a zachování parametrů přístupnosti po dobu trvání stavby. 
Podrobné požadavky jsou dále stanoveny v určené normě, na kterou je v textu této vyhlášky odkazováno.

K odst. 1 – Navržený odstavec provádí ustanovení § 141 odst. 3 stavebního zákona, který stanoví požadavky na přístupnost ve veřejném prostranství. Současně však také provádí ustanovení § 149 písm. b) bod 1 až 5 stavebního zákona, které stanovují požadavky na bezpečnost při užívání, provozu a údržbě s důrazem na přístupnosti osob s omezenou schopností pohybu nebo orientace, zejména u staveb pozemních komunikací a veřejných prostranství, staveb občanského vybavení v částech určených pro užívání veřejností,  společných prostor a domovního vybavení bytového domu,  bytu zvláštního určení,  staveb pro výkon práce více než 25 osob, pokud charakter provozu v těchto stavbách umožňuje zaměstnávat osoby se zdravotním postižením. 
Úprava této problematiky vychází ze stávajícího prováděcího právního předpisu – vyhlášky č. 398/2009 Sb.
Smyslem přístupnosti je pohyb ve venkovním prostředí a zajištění podmínek pro pohyb osob s omezenou schopností pohybu nebo orientace. Zároveň je stanoveno, kdy nemusí být požadavek dodržen, přičemž pak je nutné, aby neuplatnění tohoto požadavku projektant řádně v rámci dokumentace záměru odůvodnil. 
Regulace touto vyhláškou dopadá pouze na neveřejné komunikace, které nespadají do gesce Ministerstva dopravy, neboť požadavky na stavby komunikací podle zákona č. 13/1997 Sb., jsou stanoveny jinými právními předpisy, a to nejen nastavenými technickými požadavky na stavbu samotnou, ale také požadavky na jejich přístupnost. 
Ustanovení stanovuje požadavky na komunikace pro pěší v zastavěném a zastavitelném území, pokud tyto komunikace zajišťují bezbariérovou trasu. V rámci navrženého záměru je tedy nutné jednak vymezit jaké komunikace budou bezbariérovou trasu zajišťovat a následně pak prokázat splnění zde stanovených parametrů. Není nezbytné, aby všechny komunikace pro chodce splňovaly všechny požadavky zde uvedené. např. v parcích se jako bezbariérové trasy uvažují alespoň páteřní komunikace, avšak vedlejší stezky, chodníčky nemusí bezbariérovému pohybu vyhovovat (např. nezpevněný povrch, nevyhovující příčné nebo podélné sklony).
Požadavky na konkrétní technické řešení jsou pak stanoveny určenou normou. 
K odst. 2 – Předmětné ustanovení stanovuje požadavky na vytyčení přirozených či umělých vodicích linií vedených ke zde uvedeným druhům staveb. Jde tedy o interakci mezi budovou a jejím okolím. Z hlediska osob se zrakovým postižením jde zejména o hmatové vedení, tj. o návaznost vodicí linie až ke vstupu do budovy. Požadavky se nemusí uplatnit u rodinných domů a staveb pro rodinnou rekreaci. Konkrétní požadavky na technické provedení vytyčení vodicích linií jsou pak stanoveny určenou normou. 
K odst. 3 – Ustanovení stanovuje požadavky na přístup do uvedených druhů staveb. Z hlediska osob s omezenou schopností pohybu jde o eliminaci výškových rozdílů mezi veřejným prostranstvím a vstupním prostorem budovy. Zajištění přístupnosti je umožněnou formou bezbariérové rampy nebo výtahem, přičemž konkrétní požadavky na ně jsou stanoveny určenou normou. Požadavky se nemusí uplatnit u rodinných domů a staveb pro rodinnou rekreaci.
K odst. 4 – Ustanovení řeší přístup do speciálního druhu staveb tím, že stanovuje požadavek na akustické vedení neboli orientační majáček nad vstupem. Speciální druh staveb je pak vymezen taxativním výčtem budov. Konkrétní požadavky na technické řešení jsou stanoveny určenou normou.
K odst. 5 - Ustanovení stanoví požadavek na prostory užívané osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace. Ustanovení se aplikuje v souladu s účelem užívání daného prostoru. Jeho cílem je zajistit stavebně technické podmínky především na manipulační prostor pro otáčení vozíku nebo zabezpečení překážek ve výši hlavy atd.
K odst. 6 - Ustanovení zajišťuje, že 5 % pokojů lůžkové části určených staveb musí splňovat požadavky bytů zvláštního určení pro osoby s těžkým pohybovým postižením, aby bylo zajištěno jejich užívání pro všechny osoby včetně osob na vozíku.
K odst. 7 – Pro konkrétní vyhrazené prostory staveb pro veřejnost definované v § 3 písm. f) této vyhlášky se stanovuje povinnost jejich označení příslušnými symboly. Konkrétní požadavky na symboly jsou stanoveny určenou normou.
K odst. 8 – Pro případy, kdy základní informace pro orientaci veřejnosti jsou součástí stavby, se stanovuje, aby tyto informace byly dostupné pro všechny skupiny osob s omezenou schopností pohybu nebo orientace skupiny, tedy i pro nevidomé a slabozraké, a to formou akustickou, přičemž požadavky na akustické vedení se odkazují na stanovenou určenou normu.
K odst. 9 – Ustanovení navazuje na § 145 odst. 1 písm. e) zákona, který stanovuje obecný požadavek na přístupnost staveb. Citované ustanovení se použije při navrhování a provedení staveb, avšak explicitně neřeší zachování přístupnosti po dobu trvání stavby. Potřeba výslovného řešení této situace vyplývá z dosavadních poznatků z praxe, kdy opakovaně v průběhu trvání stavby dochází k provozním změnám, které mají vliv na přístupnost. Jde například o zrušení manipulačního prostoru pro vozík nebo trvalé uzavření bezbariérové toalety. Obdobné ustanovení obsahovala první věta § 15 odst. 3 dosavadní vyhlášky č. 398/2009 Sb. Vzhledem k nutnosti zachovat přístupnost po celou dobu trvání stavby se jeví jako účelné uvedené ustanovení zachovat.

K § 34 Hygienické zařízení, šatna
Ustanovení § 34 provádí § 149 stavebního zákona, kterým se stanoví požadavky na bezpečnost a přístupnost při užívání, ale také provádí § 148 stavebního zákona, kterým se stanoví požadavky na ochranu zdraví, zejména takové požadavky, kterými se předchází výskytu vlhkosti ve stavebních konstrukcích nebo na povrchu stavebních konstrukcí uvnitř staveb. Stavebně technické provedení hygienického zařízení a šatny musí splňovat požadavky stanovené určenou normou ČSN 73 4108 Hygienická zařízení a šatny.
K odst. 1 - Požadavky na hygienická zařízení jsou podrobněji řešeny v příloze č. 5. Je vždy postupováno ve smyslu pojmů z normy ČSN 73 4108 Hygienická zařízení a šatny, a to:
· umývárna – místnost nebo část místnosti určená k částečné nebo celkové tělesné očistě 
· záchod – místnost určená k vykonávání biologických potřeb člověka, záchod není sanitární předmět 
· záchodová kabina – místnost nebo prostor jako část místnosti se záchodovou mísou jako sanitárním předmětem
· přebalovací kabina – místnost nebo část místnosti určená a uzpůsobená k přebalování a péči o dítě.

Požadavky jsou v příloze č. 5 k této vyhlášce stanoveny pro stavby:
· pro bydlení a stavby pro sociální služby, kde je stanoven požadavek na minimálně jednu záchodovou mísu a jednu koupelnu. Přičemž dle normy ČSN 73 4301 Obytné budovy je koupelna prostorem pro osobní hygienu, nikoliv samostatnou místností. Z toho vyplývá, že může být umístěna koupelna i záchodová místa v rámci jedné místnosti, jako jedno hygienické zařízení.
· ke kulturním, sportovním nebo obdobným účelům, ve které se nachází prostor pro shromažďování osob 
· ubytovacích zařízení
· mateřské školy
· umělá koupaliště a sauny.
V ostatních případech nebyly konkrétní požadavky stanoveny, neboť:
· pro pracoviště jsou požadavky upraveny v nařízení č. 361/2007 Sb. Týká se to např. i čerpacích stanic pohonných hmot či hromadných garáží.
· pro stavby pro výchovu a vzdělávání jsou upraveny ve vyhlášce č. 410/2005 Sb.

Odstavce 2 až 9 upravují požadavky pro tyto stavby z pohledu jejich přístupnosti. Požadavky jsou členěny podle kapitol v příslušné normě ČSN 73 4108 Hygienická zařízení a šatny a týkají se staveb pro veřejnost, které byly definovány v rámci pojmů v § 3 této vyhlášky.
K odst. 2 – V případě realizací nových šaten určených pro užívání veřejností se již předpokládá prorodinný koncept společných prostor s průchozími převlékacími kabinkami, z nichž by měla být část vyčleněna pro osoby na vozíku s odpovídajícími parametry. Konkrétní požadavky jsou stanoveny v určené normě.
K odst. 3 – V případě, kdy se ve stavbách pro veřejnost zřizuje převlékací nebo zkoušecí kabina určená pro užívání veřejnosti, musí být stanovené množství řešeno jako bezbariérové kabiny, přičemž požadavky na ně jsou stanoveny určenou normou. Dále je zde uveden i způsob zaokrouhlování požadovaného množství bezbariérových kabin, a to tak, že každé započaté číslo se zaokrouhluje směrem nahoru. 
K odst. 4 – Stanovují se požadavky prostorů pro sprchy. Typickým příkladem aplikace jsou stavby aquaparků a plaveckých bazénů. Tyto sprchy slouží pro osobní hygienu zákazníků před vstupem do bazénu. Konkrétní požadavky na prostor pro bezbariérovou sprchu jsou stanoveny určenou normou.
K odst. 5 – Stanovují se požadavky prostorů pro vany. Typickým příkladem aplikace jsou stavby pro masáže a rehabilitace. Tyto vany slouží pro prohřátí tkání a uvolnění jejich napětí. Konkrétní požadavky na prostor pro bezbariérovou vanu jsou stanoveny určenou normou.
K odst. 6 – Dosud musela být jedna bezbariérová kabina v každém oddělení pro ženy a jedna bezbariérová kabina v každém oddělení pro muže. Tato kabina měla manipulační prostor pro přesednutí z vozíku na záchodovou mísu pouze zprava nebo pouze zleva. Tato dispozice neumožňovala využití asistence. Nově je navrženo uplatnění principu jedné bezbariérové kabiny přístupné ze společného prostoru, která bude naplňovat požadavky pro přesednutí zprava i zleva. Dispozice umožňuje využití asistence. Konkrétní požadavky na záchodovou kabinu jsou stanoveny určenou normou.
Uživatelé jednoznačně preferují kabinu přístupnou ze společného prostoru z důvodu překonání menšího počtu dveří a umožnění asistence i osobou opačného pohlaví; v roli asistenta je často člen rodiny. Dále jedna kabina s umožněním přístupu z obou stran záchodové mísy je více univerzální oproti dvěma kabinám, tj. jedné kabiny v oddělení pro ženy s prostorem pro přesednutí pouze zprava nebo pouze zleva a jedné kabiny v oddělení pro muže s prostorem pro přesednutí opět pouze zprava nebo pouze zleva. Nový požadavek vylepšuje uživatelský komfort a zároveň snižuje prostorové nároky na stavbu.
K odst. 7 – Ustanovení stanoví požadavek, kdy a v jakých případech je nutné přebalovací kabinu zřizovat. V případě přebalovací kabiny se opět uplatňuje nový prorodinný koncept bez vazby na oddělení pro ženy a oddělení pro muže, konkrétní požadavky jsou stanoveny určenou normou.
K odst. 8 – Ustanovení stanoví požadavek na zajištění hmatového označení v šatnách a hygienických zařízení uvedených v odst. 2 až 7. Hmatové štítky slouží pro nevidomé uživatele. Jejich účelem je ověření, zda tento uživatel vstupuje do šatny pro ženy nebo šatny pro muže či na záchody pro ženy nebo záchody pro muže atd. Konkrétní požadavky na hmatové označení jsou stanoveny určenou normou. 
K odst. 9 – Ustanovení stanovuje, že požadavky uvedené v odst. 2 až 6, tedy požadavky pro šatny, převlékací a zkoušecí kabiny, sprchy, vany a záchod, se použije obdobně ve stavbách pro výkon práce více než 25 osob, pokud charakter provozu v těchto stavbách umožňuje zaměstnávat osoby se zdravotním postižením.

K § 35 Schodiště a šikmá rampa v budově
Provádí se jím § 149 stavebního zákona, kterým se stanoví požadavky na bezpečnost a přístupnost při užívání. Další požadavky jsou stanoveny v příloze č. 6 k této vyhlášce. Při návrhu ustanovení se vycházelo ze stávající právní úpravy, tj. z § 22 a 23 vyhlášky č. 268/2009 Sb.
Toto ustanovení stanoví požadavky užívání jednotlivých prostor uvnitř stavby, a to i v různých podlažích. 
K odst. 1 až 3 – dle těchto ustanovení musí být propojení zajištěno minimálně jedním hlavním schodištěm, přičemž pomocná schodiště se navrhují pouze ve vyjmenovaných případech. Možnost propojení podlaží lze i formou rampy za splnění daných parametrů. Parametry schodiště a rampy jsou uvedeny v příloze č. 6 k této vyhlášce, na kterou je uveden odkaz v odstavci 2.
Pokud je součástí návrhu schodiště a rampa, které zajišťují přístupnost (ve smyslu přístupu osob s omezenou schopností pohybu a orientace) pak musí tyto schodiště a bezbariérové rampy i venkovní schodiště a předložené bezbariérové rampy splnit požadavky uvedené v odst. 3.  
K odst. 4 – Stanovuje se požadavek, aby všechny schodišťové stupně v jednom schodišťovém rameni měly stejnou návrhovou výšku, v přímých ramenech i šířku. Rozměry schodišťových stupňů a geometrie schodišťových ramen by měla být navržena s rezervou na odchylky geometrické přesnosti dle technických norem ČSN např. ČSN 73 0205 (730205) Geometrická přesnost ve výstavbě. Navrhování geometrické přesnosti, povrchové úpravy atd., tak aby bylo možné dosáhnout požadované minimální výšky i po dokončení stavební konstrukce v souladu s § 101 odst. 2 této vyhlášky.
K odst. 5 – Ustanovení umožňuje řešit prostory pro občasné používání formou žebříkového schodiště. Využití žebříkového schodiště ve vazbě na občasně užívaný prostor musí být přesvědčivě odůvodněno v dokumentaci záměru.

K § 36 Výtah a zdvihací plošina
Ustanovení § 36 provádí § 149 písm. b) stavebního zákona, kterým se stanoví přístupnost do staveb občanského vybavení v částech určených pro užívání veřejností a společných prostor bytového domu.  Návrh ustanovení vychází z ustanovení § 28 vyhlášky č. 268/2009 Sb.
K odst. 1 - Stavby podle druhu a potřeby se vybavují výtahy určenými pro dopravu osob nebo osob a nákladů, určenými pro dopravu nákladů dále výtahy požárními a evakuačními. Konkrétní požadavky jsou stanoveny určenými normami např.  ČSN EN 81-50 ED.2 Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů - Přezkoušení a zkoušky - Část 50: Konstrukční zásady, výpočty, přezkoušení a zkoušky výtahových komponent, ČSN EN 81-20 Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů - Výtahy pro dopravu osob a nákladů - Část 20: Výtahy pro dopravu osob a osob a nákladů, ČSN EN 81-28 Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů Výtahy pro dopravu osob a nákladů Část 28: Dálková nouzová signalizace u výtahů určených pro dopravu osob a osob a nákladů, ČSN EN 81-21+A1 Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů Výtahy pro dopravu osob a nákladů  Část 21: Nové výtahy pro dopravu osob a nákladů v existujících budovách, ČSN EN 81-3 + A1 Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů Část 3: Elektrické a hydraulické malé nákladní výtahy, ČSN EN 81-31 Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů Výtahy určené pouze pro dopravu nákladů Část 31: Výtahy pro dopravu nákladů s možností vstupu, ČSN EN 81-72 Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů - Zvláštní úprava výtahů určených pro dopravu osob a osob a nákladů Část 72: Požární výtahy, ČSN ISO 4190-1 Zřizování elektrických výtahů Část 1: Výtahy třídy I, II, III a VI.
K odst. 2 – Ustanovení stanoví požadavek na zajištění přístupu do prostor staveb pro veřejnost formou výtahů. Požadavek zajistí přístupnost těchto staveb pro všechny osoby bez rozdílu. 
K odst. 3 – Obdobně jako u bytových domu se stanoví požadavky na stavby ubytovacích zařízení, a to i v souvislosti, že stavbou pro veřejnost je i stavba ubytovacího zařízení o kapacitě více než 20 lůžek, která musí mít dle odst. 2 zajištěn výtah. Požadavek zřízení výtahu je vyžadován u stavby ubytovacího zařízení se vstupy do ubytovacích jednotek v úrovni čtvrtého a vyššího nadzemního podlaží nebo podkroví v téže úrovni. Z toho vyplývá, že pokud má stavba ubytovacího zařízení méně než 3 nadzemní podlaží, nemusí být výtah zřízen.  
K odst. 4 a 5 – Ustanovení odstavce 4 stanoví požadavky pro stavby bytových domů. Požadavek zřízení výtahu je vyžadován u stavby bytového domu se vstupy do bytů v úrovni pátého a vyššího nadzemního podlaží nebo podkroví v téže úrovni. V případě změn staveb se postupuje dle ustanovení § 137 odst. 4 stavebního zákona, tj. pokud to závažné územně technické nebo stavebně technické důvody nebo jiný veřejný zájem vylučují, požadavek na zřízení výtahu se neuplatní. Ve vazbě na stavby bytových domů odstavec 5 dále uvádí, u kterých prostor je třeba zajistit přístupnost. V případě bytového domu s výtahem je nezbytné zajistit přístupnost do všech společných prostor a v případě bytového domu bez výtahu do jednoho podlaží, které slouží převážně k bydlení.
K odst. 6 – Pokud je součástí stavby výtah nebo plošina sloužící k zajištění přístupnosti, pak musí splnit požadavky dané určenou normou. Požadavek se neuplatní u rodinných domů nebo u staveb pro rodinnou rekreaci, i kdyby měly zajištěnu přístupnost.
K odst. 7 – Ustanovení řeší požadavky na pohyblivé schody, pohyblivé chodníky a pohyblivé rampy, pokud jsou v rámci záměru navrženy. Nejedná se o požadavek, který by stanovoval povinnost jejich zřízení. 

K § 37 Výtahová, větrací a shozová šachta
Ustanovení § 37 provádí § 149 stavebního zákona, kterým se stanoví požadavky na bezpečnost a přístupnost při užívání. Navržený požadavek zajišťuje bezpečnost u výtahových, větracích a shozových šachet a vychází ze stávající právní úpravy, tj. ze znění ustanovení § 29 a § 30 vyhlášky č. 268/2009 Sb. 
Ustanovení odstavce 1 je současně transpozičním ustanovením směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2014/33/EU ze dne 26. února 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se výtahů a bezpečnostních komponent pro výtahy (přepracované znění) (32014L0033), které bylo dosud zajištěno vyhláškou č. 268/2009 Sb. Z důvodu zrušení tohoto právního předpisu bylo nutné zachovat povinnost ČR ke splnění této transpozice, která bude nově zajištěna tímto ustanovením. 

K § 38 Ochrana proti pádu
Ustanovení § 38 provádí § 149 stavebního zákona, kterým se stanoví požadavky na bezpečnost a přístupnost při užívání a vychází ze stávající právní úpravy vyhlášky č. 268/2009 Sb., tj.  § 25 (Střechy), § 26 (Výplně otvorů), § 27 (Zábradlí) a § 31 (Předsazené části staveb a lodžie).
K odst. 1 až 3 – Předmětem těchto ustanovení je stanovení požadavků na zajištění ochrany osob proti pádu do hloubky. Ochrana proti pádu do hloubky formou zábradlí se nezřizuje v případech, pokud by zábradlí bránilo základnímu provozu, jako jsou např. zásobovací rampy, dále v případech veřejně nepřístupných pochozích ploch, jsou-li naplněny rozměrové parametry otvorů zábrany nebo je-li vytvořen nepochozí bezpečnostní pás stanovené šířky podél jejího volného okraje. 
K odst. 4 – Účelem navržené úpravy je stanovení úpravy proti pádu na plochách, kde hrozí zvýšené nebezpečí podklouznutí formou povinnosti zřídit zábradelní zarážku. Konkrétně se jedná zejména o intenzivně veřejnosti užívané pochozí plochy, kde se na povrchu pravidelně krátkodobě či nepravidelně dlouhodobě může vyskytovat souvislá vrstva vody, sněhu, ledu, námrazy, popř. jiných kapalných či pevných látek, jež činí povrch kluzkým (např. oleje a tuky).
K odst. 5 – Ustanovení stanovuje požadavky pro případy, kdy je zábradlí či jiná zábrana součástí budovy přístupné osobám s omezenou schopností pohybu nebo orientace, a to formou odkazu na určenou normu.
K odst. 6 – Ustanovení specifikuje požadavky na okenní parapety, které nelze považovat za konstrukce shodné s ochranným zábradlím, i přesto, že obě konstrukce primárně chrání osoby proti pádu do hloubky. Dále úprava stanovuje požadavek na minimální šířku parapetu v případech, kdy parapet není dostatečně vysoký, jak je požadováno pro ochranná zábradlí.

K § 39 Protiskluznost
K odst. 1 až 3 - V ustanovení byly sjednoceny požadavky na protiskluznost uvedené v technických normách ČSN 74 4505 Podlahy. Společná ustanovení, ČSN 73 4130 Schodiště a šikmé rampy. Základní požadavky, vyhlášce č. 268/2009 Sb. a vyhlášce č. 398/2009 Sb. Požadavky jsou detailně popsány v příloze č. 7 k této vyhlášce a zapracování přímo do textu této vyhlášky zajistí jejich jednoznačný výklad při navrhování i pro rozhodování.
K odst. 4 – Ustanovení stanovuje požadavek na úpravu vnějších pochozích tak, aby na povrchu nedocházelo k zadržování vody a vzniku kaluží.

K § 40 Bezpečnost při údržbě stavby
Ustanovení stanoví požadavky na zajištění bezpečnosti při údržbě staveb. Jde o situace, kdy při návrhu budovy musí být uvažováno nejen s její realizací, ale i s její údržbou a užíváním a musí být vybavena tak, aby řádnou údržbu umožňovala. Např. musí být navržena a provedena stavebně technická opatření, zejména se jedná o dostatečný počet kotvicích bodů nebo kotvicí systém k upevnění ochranných nebo záchytných konstrukcí umožňující bezpečný přístup a provádění prací ve výškách.
Další požadavky bezpečnosti vychází ze zákona č. 309/2006 Sb., zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

K Hlavě II – Požadavky na vnitřní a vnější prostory
Požadavky na velikost prostorů, jako jsou plochy a výšky místností, rozměry přístupových chodeb, byly zavedeny z důvodu jednak zajištění minimální uživatelnosti, a jednak z důvodu zajištění bezpečnosti staveb při jejich užívání. 
Bezpečnost souvisí nejenom s velikostí prostoru a jeho případným užíváním, schopností manipulovat s daným břemenem v místě chodby, ale i s dalšími požadavky, např. hygienickými, na zajištění dostatečného prostoru souvisejícího s dostatečným množstvím vzduchu i světla. 
Aby problematika byla řešena komplexně, je obsažena přehledně na jednom místě, nikoliv u jednotlivých zvláštních typů staveb. Zejména v případě řešení polyfunkčních staveb je nutné požadavky na jednotlivé prostory vzájemně propojit. Navržené požadavky na vnitřní a vnější prostory provádí ustanovení stavebního zákona související s bezpečností, ochranou zdraví a životního prostředí (ustanovení § 148 a § 149 stavebního zákona).

K § 41 Plochy 
Ustanovení definuje minimální hodnoty ploch různých místností, přičemž konkrétní hodnoty např. pro ubytovací zařízení či místa pro vozík jsou stanoveny určenou normou. 
Do podlahové plochy místností se započítávají plochy využité k zastavění zařizovacími předměty (např. nábytek, vestavěný nábytek, umyvadlo, vana včetně schodišťového stupně, kuchyňská linka, lednice, plynový a elektrický sporák, kamna nebo jiná otopná tělesa) a příčky, které nerozdělují místnosti a nejsou postaveny až ke stropu (např. dělicí příčky v koupelnách opticky oddělující záchodovou mísu od ostatního prostoru, mobilní příčky atd.) Do podlahové plochy místností a prostorů stavebně upravených k účelovému využití ve stavbě se nezapočítávají nosné sloupy uvnitř místností, plocha dveřních a okenních ústupků, plocha instalačních šachet a předstěn, které nejsou postaveny na celou výšku místnosti. Při dvou podlažích, která jsou spojena schodištěm (myšleno betonové, ocelové i dřevěné) se započítává plocha schodiště pouze v nižším/nástupním podlaží. Plocha otvoru v podlaze horního/výstupního podlaží místnosti se nezapočítává. 

K § 42 Výšky 
Ustanovení § 42 stanoví minimální výšky obytných a pobytových prostor.
Světlou výškou podlaží se pro její stanovení rozumí svislá vzdálenost mezi horním lícem podlahy a rovinou spodního líce stropu nebo zavěšeného stropního podhledu tohoto podlaží. U trámových stropů s viditelnými trámy se měří po spodní líc podhledu stropu mezi trámy, u stropů klenbových do spodního líce vrcholu klenby. U šikmých stropů se světlá výška zjišťuje k nejvyššímu bodu zešikmení. 
K odst. 1 – Ustanovení stanoví minimální výšky obytného prostoru, včetně možností, kdy lze tuto výšku snížit. Platí, že světlá výška obytného prostoru musí být minimálně 2,5 m. Ustanovení dále připouští snížení světlé výšky na 2,1 m, avšak toto snížení nesmí tvořit více než polovinu podlahové plochy obytného prostoru. V podkroví je pak možné mít světlou výšku 2,1 m a je stanoveno, jak velká plocha musí tuto světlou výšku mít. Výška 2,5m vychází Ustanovení vychází ze stávající právní úpravy, tj. ze znění ustanovení § 10 a § 40 vyhlášky č. 268/2009 Sb., kdy však dochází ke sjednocení výšky pro stavby pro bydlení 
K odst. 2 – Stanovení výšky pobytového prostoru stavby pro bydlení, tj. v bytovém domě nebo rodinném domě, se stanovuje odkazem na odst. 1 ve smyslu, že pokud je světlá výška obytného prostoru stanovena na 2,5 m je tím dána i světlá výška pobytového prostoru. Dále lze také připustit snížení světlé výšky pobytového prostoru na 2,1 m např. v případech umístění vedení klimatizace a jiných technických instalací a zařízení pobytových místností bytu.
K odst. 3  – Dané ustanovení stanoví minimální světlou výšku 2,5 m pro pobytový prostor mateřských škol. Snížení světlé výšky lze připustit za předpokladu dodržení podmínek o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých. 
K odst. 4 – Stanoví se zvláštní požadavek pro podjezdnou výšku garážového prostoru pro vozidla, která musí být minimálně 2,2 m, ve které se nenachází žádné technické zařízení budovy, vedení potrubí apod. Jedná se o volný prostor pro průjezd vozidel a zajištění bezpečnosti provozu uvnitř garáží. V místech přechodu mezi rampami s různým podélným sklonem nebo nad rampami s podélným sklonem více než 8 % musí být podjezdná výška minimálně 2,3 m.
Z ustanovení odst. 4 lze povolit výjimku.

K § 43 Šířky a jiné rozměry
V tomto ustanovení jsou stanoveny základní požadavky pro rozměry uvnitř staveb. 
K odst. 1 – Jedná se o vymezení požadavku na hlavní vstupní dveře do bytů a pobytových prostor, kdy jejich průchodná šířka musí být min. 800 mm. Tato skutečnost nemá vliv na ustanovení týkající se přístupnosti, neboť zde je stanoven minimální rozměr a v případě návrhu, kde bude zřejmé, že bude obsahovat např. byty zvláštního určení, je nutné použít požadavky týkající se právě těchto bytů.
K odst. 2 – Odstavec stanoví minimální rozměr hlavních vnitřních komunikací v budovách s obytnými a pobytovými místnostmi, a to ve vazbě na rozměr předmětu, který musí být v těchto prostorech přepraven. Požadavek není žádnou novinkou, jedná se pouze o zajištění dostatečného prostoru v místech hlavních vnitřních komunikací, pokud se v domě nachází komunikací více, pak je nutné hlavní komunikaci označit a ta musí zde stanovený parametr splnit. Požadavek dostatečného prostoru pro přepravu se uvnitř bytových jednotek či pobytových prostor neuplatní. Zároveň tento požadavek neplatí u hlavních vnitřních komunikací v rodinných domech a stavbách pro rodinnou rekreaci, jak je uvedeno v poslední větě odstavce. Součástí požadavku je i rozměr pro stavby zajišťující zdravotní a sociální péči.
K odst. 3 – Odstavec stanoví minimální rozměr chodeb pro různé typy staveb, např. stavby pro obchod, ubytovacích zařízení, škol, které zajišťují přístup k prostorům užívaným osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace. Jde o návaznost na požadavek minimálních prostor pro projetí vozíku, přičemž není nutné tento požadavek zajistit ve všech prostorách stavby, ale v těch částech, které budou prostory pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace zpřístupňovat. 
K odst. 4 – Ustanovení stanoví parametry pro průlezné otvory ve stropech u vstupních otvorů do šachet a do kanálů. 
K odst. 5 – Ustanovení stanoví požadavek, aby průchodná šířka musí být dodržena v celém půdorysném profilu daného prostoru a bylo tak zajištěno jeho kvalitní užívání.
K odst. 6 – Ustanovení stanoví požadavky dalších prostor, a to odkazem na příslušnou určenou normu.
K odst. 7 – Ustanovení stanovuje požadavky na velikost pobytových místností škol, a to ve vazbě na potřebnou vzduchovou kapacitu místnosti dle počtu pobývajících osob, tedy např. žáků a učitelů. Požadavek je stanoven jako množství vzduchu na jednu pobývající osobu. 

K Hlavě III – Požadavky na technické zařízení staveb
Navržená znění stanoví požadavky na technické zařízení staveb a napojení na technickou infrastrukturu. U vybraných konkrétních staveb technických zařízení jsou stanovovány specifické požadavky pro jejich navrhování, realizaci i užívání. 

K § 44 Vodovodní přípojka a vnitřní vodovod
Ustanovení § 44 stanovuje požadavky na vodovodní přípojky a vnitřní vodovody zajišťující jejich bezpečné užívání, jako např. nemožnost propojení vnitřního vodovodu s jiným zdrojem vody, zajištění přípojky proti mrazu, proti zpětnému nasátí znečištěné vody a dále požadavek na hlavní uzávěr vnitřního vodovodu. 
Pro stavby s vnitřním rozvodem vody se stanovuje povinnost vybavení měřící a indikační technikou (dle ČSN EN 834 Indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění místností otopnými tělesy - Indikátory napájené elektrickou energií a ČSN EN 835 Indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění místností otopnými tělesy. Indikátory bez napájení elektrickou energií pracující na principu odparu kapaliny) tak, aby bylo možné provést rozúčtování nákladů konečným spotřebitelům dle jiného právního předpisu (vyhláška č. 194/2007 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími a registrujícími dodávku tepelné energie, ve znění pozdějších předpisů).
Ustanovení vychází ze stávající právní úpravy, tj. ze znění ustanovení § 32 vyhlášky č. 268/2009 Sb.

K § 45 Kanalizační přípojka a vnitřní kanalizace
Ustanovení § 45 stanovuje požadavky na kanalizační přípojky a vnitřní kanalizaci. 
Stanovené požadavky jsou nastaveny tak, aby bylo zajištěno bezpečné užívání těchto vedení, včetně zajištění odolnosti proti mrazu, hygienických parametrů spočívajících v umístění čistících tvarovek.
K odst. 4 – Požadavek na větrací potrubí z vnitřní kanalizace byl nastaven tak, aby zajišťoval kvalitní užívání budovy a bylo zamezeno obtěžování okolních staveb s odkazem na určenou normu řešící vyvedení větracího potrubí kanalizace nad pochozí plochy. Příslušnými určenými normami jsou zejm. ČSN 75 6760	Vnitřní kanalizace, ČSN EN 12056-1 Vnitřní kanalizace - Gravitační systémy Část 1: Všeobecné a funkční požadavky, ČSN EN 12056-3 Vnitřní kanalizace – Gravitační systémy – Část 3: Odvádění dešťových vod ze střech – navrhování a výpočet.
K odst. 5 - Likvidace vod je zajištěna i odstavcem 5, kde je řešeno navržení prostor např. s mokrým čištěním podlah nenapojených na kanalizaci (např. garáží), které pak musí být vybaveny akumulační jímkou s dostatečným objemem a musí být případně navrženo zařízení zachycující znečištěné látky a následně i likvidaci této odpadní vody odvozem apod. Opět záleží na návrhu stavebníka, včetně návrhu odvozu podle kapacity akumulační nádrže.
Ustanovení vychází ze stávající právní úpravy, tj. ze znění ustanovení § 33 vyhlášky č. 268/2009 Sb.

K § 46 Žumpa
Ustanovení stanoví požadavky na stavbu žump z pohledu jejich technického řešení. Možnost umístit žumpu vyplývá z ustanovení § 5 odst. 3 vodního zákona, dle kterého lze odpadní vody akumulovat v nepropustné jímce (žumpě) a následně je vyvézt na zařízení schválené pro jejich zneškodnění, pokud není kanalizace v místě k dispozici.
K odst. 1 a 2 - Stanoví požadavky na vodotěsnost žumpy, její vyprazdňování a situování na pozemku ve vazbě na výhledové připojení na kanalizaci. 
K odst. 3 - Ustanovení určuje, jakým způsobem je třeba žumpu navrhnout a jaké parametry při návrhu sledovat, přičemž je uveden odkaz na určenou normu.
Pro navrhování, výstavbu (osazování), změnu dokončené stavby žumpy, provozování žump a zneškodňování obsahu žump platí norma ČSN 75 6081 – Žumpy, kde jsou stanoveny mimo jiné i požadavky na vodotěsnost ve smyslu normy ČSN 75 0905 – Zkoušky vodotěsnosti vodárenských a kanalizačních nádrží.
Ustanovení vychází ze stávající právní úpravy, tj. ze znění ustanovení § 24b vyhlášky č. 201/2006 Sb. a § 4 vyhlášky č. 268/2009 Sb.


K § 47 Silnoproudé rozvody a rozvody elektronických komunikací
Ustanovení vychází ze stávající právní úpravy, tj. ze znění ustanovení § 34 vyhlášky                              č. 268/2009 Sb.

K odst. 1 až 4 – Tato ustanovení stanovují požadavky na silnoproudé rozvody a rozvody elektronických komunikací v závislosti na požadavcích stanovených technických norem, a to zejména ČSN 33 2000-5-54 ED. 3 Elektrické instalace nízkého napětí - Část 5-54: Výběr a stavba elektrických zařízení - Uzemnění a ochranné vodiče, ČSN EN 50310 ED. 4 Soustavy pospojování pro telekomunikace v budovách a jiných stavbách, ČSN EN 62305-3 ED. 2 Ochrana před bleskem - Část 3: Hmotné škody na stavbách a ohrožení života, ČSN EN 50522 Uzemňování elektrických instalací AC nad 1 kV, ČSN EN 60909-0 Zkratové proudy v trojfázových střídavých soustavách - Část 0: Výpočet proudů, ČSN 33 2000-4-43 ED. 2 Elektrické instalace nízkého napětí - Část 4-43: Bezpečnost - Ochrana před nadproudy, ČSN 33 2000-5-52 ED. 2 Elektrické instalace nízkého napětí - Část 5-52: Výběr a stavba elektrických zařízení - Elektrická vedení, ČSN 33 3015 Elektrotechnické předpisy. Elektrické stanice a elektrická zařízení. Zásady dimenzování podle elektrodynamické a tepelné odolnosti při zkratech, ČSN 33 3051 Ochrany elektrických strojů a rozvodných zařízení, ČSN 38 1754 Dimenzování elektrického zařízení podle účinku zkratových proudů, ČSN 33 2130 ED.3 Elektrické instalace nízkého napětí - Vnitřní elektrické rozvody, ČSN 73 0848 Požární bezpečnost staveb - Kabelové rozvody, ČSN 73 0895 Požární bezpečnost staveb - Zachování funkčnosti kabelových tras v podmínkách požáru - Požadavky, zkoušky, klasifikace Px-R, PHx-R a aplikace výsledků zkoušek, ČSN 33 2000-5-56 ED. 3 Elektrické instalace nízkého napětí - Část 5-56: Výběr a stavba elektrických zařízení - Zařízení pro bezpečnostní účely, ČSN EN 50171 Centrální napájecí systémy, ČSN 35 4516 Domovní zásuvky - Dvojpólové zásuvky a vidlice AC 2,5 A 250 V a AC 16 A 250 V, ČSN 35 4517 Domovní zásuvky - Zásuvky a vidlice s plochými kontakty 10 A 48 V, 10 A 250 V a 10 A 400 V, ČSN EN 61936-1 Elektrické instalace nad AC 1 kV - Část 1: Všeobecná pravidla, ČSN EN 50173-1 ED.4 Informační technologie - Univerzální kabelážní systémy - Část 1: Obecné požadavky. Stanoveny jsou požadavky z ohledu bezpečnosti osob a zvířat a majetku, které musí tyto druhy rozvodů splňovat. Dále jsou stanovovány specifické požadavky jako např. požadavek na vypnutí přívodu proudu. 

K odst. 5 a 6 – Ustanovení stanovují požadavky týkající se povinnosti zajistit fyzickou infrastrukturu pro zavedení sítí elektronických komunikací. Jeho znění bylo převzato z ustanovení § 15 zákona č. 194/2017 Sb., o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací a o změně některých souvisejících zákonů, které bylo zrušeno zákonem č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona. 
Obě ustanovení jsou transpozičními ustanoveními směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/61/EU ze dne 15. května 2014 o opatřeních ke snížení nákladů na budování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací (32014L0061), které bylo dosud zajištěno vyhláškou č. 194/2017 Sb. Z důvodu zrušení tohoto právního předpisu bylo nutné zachovat povinnost ČR ke splnění této transpozice, která bude nově zajištěna tímto ustanovením.


K § 48 Záložní zdroje elektrické energie
Ustanovení stanovuje požadavky na záložní zdroj elektrické energie, pokud je součástí záměru, a to ve vztahu k jeho zásobování palivem, včetně zajištění podlah a střech proti průniku paliv, aby nebylo ohroženo životní prostředí. 

K § 49 Plynovodní přípojka a odběrná plynová zařízení
Ustanovení definuje požadavky pro plynovodní přípojku a odběrná plynová zařízení, a to především ve vztahu k materiálu rozvodných potrubí, aby byly dimenzovány dostatečně vzhledem k přetlaku, rozváděnému materiálu apod. Především nesmí dojít k ohrožení bezpečnosti. Požadavky na instalaci rozvodů plynu jsou stanoveny formou odkazu na určenou normu.
Ustanovení vychází ze stávající právní úpravy, tj. ze znění ustanovení § 35 vyhlášky                              č. 268/2009 Sb.

K § 50 Vzduchotechnické zařízení
V ustanovení jsou stanoveny požadavky na vzduchotechnické zařízení ve vazbě na zajištění ochrany zdraví, bezpečnosti a životního prostředí. Požadavky jsou stanoveny pro výfuky odpadních vzduchů ve vazbě k okolní zástavbě, požadavky na situování nasávacích otvorů tak, aby bylo minimalizováno nasávání škodlivin, požadavky na vzduchotěsnost vzduchovodu či zpětné získávání tepla.
Požadavky na výfuk odpadního vzduchu, aby neohrožoval a neobtěžoval okolí, jsou stanoveny v ČSN 12 7010 Vzduchotechnická zařízení. Navrhování větracích a klimatizačních zařízení. Všeobecná ustanovení. 
Ustanovení vychází ze stávající právní úpravy, tj. ze znění ustanovení § 37 vyhlášky č. 268/2009 Sb.

K § 51 Teplovodní přípojka a rozvod tepelné energie
Ustanovení stanoví požadavek na zřízení hlavního uzávěru topného média, a to jak na vstupu, tak na výstupu ze stavby sloužící zejména k zajištění přerušení dodávek v případě havarijních situací.  
Jedná se o revidované požadavky ustanovení § 38 stávající vyhlášky č. 268/2009 Sb. Další požadavky stanoví vyhláška č. 193/2007 Sb., kterou se stanoví podrobnosti účinnosti užití energie při rozvodu tepelné energie a vnitřním rozvodu tepelné energie a chladu a vyhláška č.194/2007 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími a registrujícími dodávku tepelné energie. 

K § 52 Spalinová cesta
Úkolem spalinových cest je rychle, bezpečně a efektivně odvést z vnitřních prostor stavby zplodiny vznikající hořením ve zdrojích tepla využívajících princip spalování.
Spalinové cesty jsou speciálními částmi konstrukcí stavby, které musí bezpečně a spolehlivě odvádět z vnitřních prostorů stavby zplodiny vznikající spalováním médií (různé plyny, uhlí, dřevo a jeho aglomeráty aj.) ve spalovacích zdrojích tepelné energie (otopné kotle, ohřívače TUV, kamna a jiná topeniště). Vzhledem k riziku spojeným s provozováním topenišť, vznikem a odvodem spalin z vnitřního prostoru stavby jsou stanoveny požadavky na tyto konstrukce a jejich provedení včetně všech součástí a doplňků. 
Spalinovou cestou je komín a kouřovod jako volně průchozí dutiny tj. šachty, průduchy nebo o kanál, které slouží k bezpečnému odvodu spalin do ovzduší.
Parametry spalinových cest jsou stanoveny určenou normou.

K Části páté – Zvláštní požadavky na některé stavby
V části páté jsou stanoveny zvláštní požadavky na jednotlivé druhy staveb. Ustanovení části páté provádí souhrnné ustanovení § 148 a § 149 stavebního zákona ve vztahu k bezpečnosti, ochraně zdraví a životního prostředí. Tato část obsahuje specifické požadavky, které se týkají konkrétního typu stavby.
Jsou-li užívány specifické pojmy u daného druhu stavby, tj. nejsou užívány v celém rozsahu této vyhlášky jednotně a váží pouze k danému druhu staveb, jsou tyto pojmy uvedeny v úvodu příslušného dílu, nikoli v části první této vyhlášky, a to z důvodu přehlednosti. V případě posuzování záměru, stavební úřad hodnotí stavbu z hlediska účelu, kterému má sloužit a podle požadavků na tyto stavby. V případě stavby, jejíž části slouží různým účelům, se tyto části posuzují vždy samostatně podle příslušných ustanovení této vyhlášky a podle jejich druhu. Toto pravidlo je uvedeno v ustanovení § 2 odst. 1 této vyhlášky. 

K Hlavě I - Stavba pro bydlení 
K § 53
K odst. 1 a 2 – Ustanovení ukládá povinnost stavební uzavřenosti bytů a pro zajištění plnění hygienických podmínek a kvality vnitřního prostředí bytových domů vybavit je místností či prostorem s výlevkou pro úklid.
Speciální požadavky na stavby pro bydlení se týkají stavební uzavřenosti jak bytu, tak jednotlivých místností. Požadavek však necílí na nutnost vybavit jednotlivé místnosti dveřmi, jde o charakter “stavební uzavřenosti” a aby plnil předpoklady pro trvalé bydlení. Požadavek na stavební uzavřenost vychází z definice bytu dle ČSN 73 4301 Obytné budovy. Požadavek na místnost či prostor s výlevkou pro úklid, vyplývá ze stávající právní úpravy, tj. z § 39 odst. 2 vyhlášky č. 268/2009 Sb.
K odst. 3 - Ustanovení stanovuje požadavky na byty zvláštního určení, tj. na společné prostory objektu a domovní vybavení, pokud je v něm byt zvláštního určení situován. Společné prostory a domovní vybavení musí splňovat požadavky určené normy o přístupnosti. 
K odst. 4 – Na plnění požadavků na byt s univerzálním standardem a byt zvláštního určení se vztahuje určená norma o přístupnosti.
K odst. 5 – Potřeba řešení této situace vyplývá z narůstajícího využívání bytových jednotek k přechodnému ubytovávání, tj. pro účely cestovního ruchu. Jsou-li tedy součástí stavby pro bydlení prostory užívány jako ubytovací jednotky, pak je vyžadováno, aby výtah a vnitřní komunikace, které tyto jednotky zpřístupňují, splňovaly parametry kladené na přístupnost.

K Hlavě II - Stavba ubytovacího zařízení
K § 54 
Pojem stavba ubytovacího zařízení je definován v § 13 písm. e) stavebního zákona jako „stavba nebo její část pro poskytování ubytování a služby s tím spojené; stavbou ubytovacího zařízení není bytový dům, rodinný dům ani stavba pro rodinou rekreaci“. Z této definice musí vycházet požadavky stanovené touto vyhláškou pro tento druh staveb a zohledňovat předmět tohoto technického předpisu.
Ustanovení zavádí zařazení staveb ubytovacích zařízení, a to do jednotlivých druhů kategorií specifikovaných určenou normou. 
Nejedná se tedy o povinnost začleňovat stavby do jednotlivých kategorií, ale pokud to bude návrh vyžadovat, je tato terminologie zezávazněna příslušnou určenou normou, resp. její konkrétní částí. Provazba na jednotlivé kategorie dle pojmů této normy je pak např. v případě ploch ubytovacích jednotek – viz § 41 této vyhlášky, a to ve vazbě na definice kategorií jednotlivých druhů ubytovacích zařízení, přičemž se jedná pouze o ubytovací zařízení poskytující ubytování a služby s tím spojené účastníkům cestovního ruchu ve smyslu zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů. Účastníci cestovního ruchu jsou jednoznačně odlišení pro definování cílové skupiny. Jedná se o ubytovací zařízení pro turisty, nikoli ubytování pro dělníky, či sociálně slabé občany, vysokoškolské koleje či internáty či jiné typy ubytování nesloužící turistům.
Ustanovení odkazuje v terminologii a pojmech na určenou normu a případné požadavky na další členění např. v souladu s klasifikací ubytovacích zařízení určené pro certifikování těchto zařízení. Provozní požadavky o počtu pokojů a lůžek nejsou předmětem této vyhlášky, počty pokojů, dimenze stavby aj. vychází z návrhu žadatele a požadavky stavby jsou stanoveny v rozsahu působnosti danou stavebním zákonem. Tyto požadavky stavebního práva jsou také předmětem dohledu stavebního dozoru, provozní záležitosti a vybavenost pokojů je mimo zákonné zmocnění. 

K Hlavě III - Stavba pro sociální služby
K § 55 
Ustanovení stanovuje požadavky na stavby pro sociální služby ve smyslu služeb dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.
Pojmy a požadavky, které souvisejí se stavbou pro sociální služby jsou stanoveny jiným právním předpisem. Jedná se o zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, který definuje pojmy související se stavbami pro sociální služby. Jedná se o následující pojmy
a) sociální službou činnost nebo soubor činností podle tohoto zákona zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení,
b) nepříznivou sociální situací oslabení nebo ztráta schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závažných důvodů řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením,
c) dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok, a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb,
d) přirozeným sociálním prostředím rodina a sociální vazby k osobám blízkým1), domácnost osoby a sociální vazby k dalším osobám, se kterými sdílí domácnost, a místa, kde osoby pracují, vzdělávají se a realizují běžné sociální aktivity,
e) sociálním začleňováním proces, který zajišťuje, že osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené dosáhnou příležitostí a možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný,
f) sociálním vyloučením vyčlenění osoby mimo běžný život společnosti a nemožnost se do něj zapojit v důsledku nepříznivé sociální situace,
g) zdravotním postižením tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby,
h) střednědobým plánem rozvoje sociálních služeb strategický dokument obce nebo kraje schválený na dobu 3 let, který je výsledkem aktivního zjišťování potřeb osob na území obce nebo kraje a hledání způsobů jejich uspokojování s využitím dostupných zdrojů; jeho obsahem je souhrn a výsledky podkladových analýz a dat, popis způsobu zpracování plánu včetně vymezení spolupráce s obcemi, s poskytovateli sociálních služeb a osobami, kterým jsou sociální služby poskytovány, popis a analýza dostupných zdrojů a potřeb osob, kterým jsou sociální služby určeny, včetně ekonomického vyhodnocení, strategie zajišťování a rozvoje sociálních služeb obsahující popis budoucího žádoucího stavu a opatření, jejichž prostřednictvím by mělo být tohoto stavu dosaženo, povinnosti zúčastněných subjektů, postup sledování a vyhodnocování plnění plánu včetně způsobu, jakým lze provést změny v poskytování sociálních služeb a způsob zajištění sítě sociálních služeb na území kraje; střednědobý plán rozvoje sociálních služeb může být doplněn akčními plány zpracovanými na období jednoho roku, které vycházejí ze střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb,
i)  sítí sociálních služeb souhrn sociálních služeb, které v dostatečné kapacitě, náležité kvalitě a s odpovídající místní dostupností napomáhají řešit nepříznivou sociální situaci osob na území kraje a které jsou v souladu se zjištěnými potřebami osob na území kraje a dostupnými finančními a jinými zdroji; síť sociálních služeb je součástí střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb kraje.
Stavby pro sociální služby jsou zejména domovy pro seniory, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy se zvláštním režimem, chráněné bydlení, odlehčovací služby poskytované pobytovou formou, sociální rehabilitace poskytovaná pobytovou formou, týdenní stacionáře. Stavba pro sociální služby má většinou stanovenou maximální kapacitu uživatelů, zároveň je však celková kapacita objektu rozdělena jako dům bytového charakteru tak, aby byly vytvořeny samostatné bytové jednotky nebo tzv. domácnosti, vždy nejvýše pro maximálně 6 uživatelů v jedné domácnosti (domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby, domácnost může tvořit také jedna osoba), u sociálních služeb s kapacitou do 18 uživatelů.
K odst. 1 – Ustanovení ukládá, že ubytovací jednotky ve stavbách pro sociální služby musí splnit parametry bytů s univerzálním standardem podle § 53 této vyhlášky, čímž je zajištěna možnost užívání ubytovacích jednotek všemi osobami, což je v případě právě tohoto typu zařízení adekvátní požadavek.
K odst. 2 – Součástí staveb pro sociální služby jsou i prostory pro společné setkávání uživatelů, přičemž je zde nastaven požadavek na jejich zřízení. Není stanoven požadavek na velikost, neboť ten vyplyne z návrhu záměru, jeho velikosti, počtu lůžek apod. 
K odst. 3 – Součástí staveb pro sociální služby musí být také místnost pro bezpečný pobyt pro speciální potřeby uživatelů stavby, přičemž v tomto ustanovení je uveden požadavek na její zřízení. Jedná se o prostor, který má sloužit v případě použití opatření omezujících pohyb osob. Ustanovení také umožňuje řešit zajištění takto zabezpečeného prostoru jiným způsobem, pak se na něj tyto požadavky nevztahují.  

K Hlavě IV - Stavba pro výchovu a vzdělávání a stavba pro sport
Požadavky na stavby pro výchovu a vzdělávání a na stavby pro sport jsou provázány nejen na požadavky stavebního zákona, ale také na požadavky zákona č. 258/2000 Sb. a jeho prováděcích právních předpisů, zejména pak na požadavky vyhlášky č. 410/2005 Sb.

K § 56 Stavba pro výchovu a vzdělávání
Podle ústavního pořádku České republiky má každý právo na vzdělání; viz čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod v platném znění. Z hlediska stavby jde o její přístupnost.
Podle stavebního zákona stavby občanského vybavení v částech pro užívání veřejností musí být přístupné pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace; viz jeho § 149 písm. b) bod 2. Přičemž mezi stavby občanského vybavení patří také stavby sloužící k zajištění pro vzdělávání, resp. stavby škol, a školských zařízení; viz § 10 odst. 1 písm. d) stavebního zákona. 
Hlavním smyslem je inkluzivní vzdělávání. Ovšem škola své prostory využívá i pro rodičovská sdružení a kulturní akce pro veřejnost. Dále zřizovatel své školy pravidelně využívá pro další veřejné služby, např. volby do Evropského parlamentu, Parlamentu České republiky a do příslušných samospráv.
Požadavek ustanovení je možné uplatnit i pro stavby vysokých škol, a to obdobně.
Stavbou pro výchovu a vzdělávání se pro potřeby této vyhlášky rozumí škola a školské zařízení, tedy mateřská škola a zařízení pro péči o děti předškolního věku, kterými jsou výchovná a vzdělávací zařízení pro péči o děti, základní škola a střední škola, konzervatoř a vyšší odborná škola a zařízení pro zájmové vzdělávání, školské výchovné a ubytovací zařízení, zařízení školního stravování, zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy včetně zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. 
K odst. 1 – Ustanovení uvádí požadavek na stavbu pro výchovu a vzdělávání, týkající se bezbariérového užívání částí staveb určených pro užívání veřejností, prostorů pro děti, žáky, studenty a učitele. Školy jsou veřejně přístupné instituce a obsahují části, které mohou být užívány veřejností, např. při kulturních akcích školy. 
Například ustanovení § 43 této vyhlášky taxativně stanovuje požadavek na šíři chodeb ve stavbách pro školy, a to s vazbou na požadavky na přístupnost a na požadavky podle vyhlášky č. 23/2008 Sb. Nejmenší průchodná šířka chodby mateřských škol musí být 1200 mm.
Požadavek ustanovení je možné uplatnit obdobně i pro stavby pro mimoškolní vzdělávání. 
Z ustanovení odst. 1 lze povolit výjimku.
K odst. 2 – Ustanovení stanoví požadavky na charakter dveří v mateřských a základních školách, a to ve vazbě na zajištění bezpečnosti užívání prostor jejími uživateli.
K dílu 2 - Stavba pro sport 
K § 57 
K odst. 1 – Odstavec ukládá povinnosti bezbariérové přístupnosti stavby pro sport v částech pro diváky a v určitém omezeném rozsahu také v částech pro sportovce. Zajištění této povinnosti je nezbytné zejména s ohledem na skutečnost, že zvláště pro osoby se zdravotním postižením je odborně vedená pohybová aktivita významným doplňkem rehabilitace, která napomáhá rozvíjet svalové dovednosti, motorické a posturální funkce. 
Z ustanovení odst. 1 lze povolit výjimku.
K odst. 2 – Odstavec doplňuje pohled na přístupnost stanovený v odstavci 1 tohoto ustanovení, neboť stanovuje povinnost pro zajištění podmínek pro dobití akumulátorů elektrických vozíků. 

K § 58 Krytá stavba pro zimní sporty
Ustanovení uvádí základní požadavky pro kryté stavby pro zimní sporty, a to ve vazbě na vnější klimatické podmínky stavby v rámci návrhu i provozu stavby. A současně stanovuje požadavky na konstrukce, materiály, výrobky a technická a technologická zařízení kryté stavby pro zimní sporty z pohledu vnitřního prostředí stavby. Ty konkrétně u staveb pro zimní sporty představují zejména vlhkost, teplotu a chemické směsi, obvykle na bázi čpavku, které jsou užívány při výrobě ledové plochy. 

K dílu 3 - Umělé koupaliště, bazén a sauna
K § 59 až § 63  
Podle zákona č. 258/2000 Sb. se umělým koupalištěm rozumí plavecký bazén, koupelový bazén, bazén pro kojence a batolata, brouzdaliště. Za koupaliště se podle zákona č. 258/2000 Sb. nepovažují lázeňské a léčebné bazény.
V jednotlivých ustanoveních jsou stanoveny konkrétní požadavky na:
· umělé koupaliště (§ 59) – ve vazbě na přílohu č. 8, ve které jsou stanoveny konkrétní požadavky na úklidové místnosti, mikroklimatické podmínky, možnost čištění ochozů, bazénu, větrání apod.
· bazény pro kojence a batolata (§ 60) – ve vazbě na přílohu č. 8, její část 2, ve které jsou stanoveny konkrétní požadavky na související prostory, mikroklimatické podmínky apod.
· brouzdaliště (§ 61) – ve vazbě na přílohu č. 8, její část 3, ve které jsou stanoveny konkrétní požadavky na kapacity brouzdališť, hloubku vody, požadavky na cirkulaci vody,
· šatny umělých koupališť a saun (§ 62) – ve vazbě na přílohu č. 8, její část 4, ve které jsou stanoveny konkrétní požadavky na šatny, jejich oddělení, parametry podlah, počet sprch apod.
· sauny, odpočívárny a ochlazovny (§ 63) – ve vazbě na přílohu č. 8, její části 5 a 6, ve kterých jsou stanoveny konkrétní požadavky na větrání, materiály stěn a stropů s ohledem na využití prostor, osvětlení saun, požadavky na ochlazovací bazény a velikost odpočíváren.


K Hlavě V - Stavba pro obchod
K § 64 
Ustanovení stanovuje zvláštní požadavek na stavby pro obchod týkající se oddělení vstupu pro zákazníky od vstupu sloužících provozu. Cílem úpravy je především odklonění zásobování od prostoru zákazníků, aby nedocházelo k zablokování východu z prodejny nadměrnými náklady, nedocházelo k omezení přístupu pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace. 
Stavby pro obchod musí také splnit požadavky uvedené v předchozích částech této vyhlášky, a to požadavky na prostorové limity stavby, požadavky na bezbariérové užívání apod.

K Hlavě VI - Garáž, servis a opravna motorových vozidel, čerpací stanice pohonných hmot, infrastruktura pro alternativní paliva
K § 65 Garáž
Ustanovení stanovuje požadavek vztahující se na garáže, a to ať na jednotlivé, řadové či na hromadné odkazem na určenou normu, a to především z důvodu detailu těchto požadavků
Tyto požadavky stanovené určenou normou se pak v případě veřejně přístupných hromadných garážích uplatní obdobně na vyhrazená stání podle § 9 odst. 4.
Požadavky jiných právních předpisů (např. zákona o požární bezpečnosti) nejsou tímto ustanovením dotčeny a platí paralelně.

K § 66 Servis a opravna motorových vozidel, čerpací stanice pohonných hmot
Ustanovení stanovuje požadavky na stavby servisů a opraven motorových vozidel, čerpacích stanic pohonných hmot, a to z pohledu vnitřního i vnějšího prostředí těchto staveb.
K odst. 1 – Stanovuje požadavky na tyto stavby ve vazbě na určenou normu, ve které je detail těchto požadavků specifikován.
K odst. 2 – Stanovuje požadavky na venkovní plochy servisů a opraven motorových vozidel a čerpacích stanic pohonných hmot, a to na část týkající se odpadních vod. Cílem je zajistit likvidaci odpadních vod tak, aby nebylo ohroženo životní prostředí a odpadní látky nevnikaly do vod povrchových či podzemních.
K odst. 3 – Stanovuje požadavek na větrání těchto typů staveb, aby nedošlo k hromadění nebezpečných látek v ovzduší a případně následnému vznícení nebo k výbuchu.

K § 67 Infrastruktura pro alternativní paliva
Ustanovení ve vazbě na přílohu č. 9 implementuje do české legislativy požadavky EU vyplývající ze Směrnice Evropského parlamentu 2014/94/EU ze dne 22. října 2014 o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva, Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/1444 ze dne. 17. června 2021, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU, pokud jde o normy pro dobíjecí stanice pro elektrické autobusy, Nařízení Komise v Přenesené Pravomoci (EU) 2019/1745 ze dne 13. srpna 2019, kterým se doplňuje a mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU, pokud jde o dobíjecí stanice pro motorová vozidla kategorie L, dodávky elektřiny z pevniny pro plavidla vnitrozemské plavby, dodávky vodíku pro silniční dopravu a dodávky zemního plynu pro silniční a vodní dopravu, a kterým se zrušuje nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/674 a Směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické náročnosti, které byly transponovány prostřednictvím ustanovení § 48b vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů. 
Z důvodu zrušení tohoto právního předpisu bylo nutné zachovat povinnost ČR ke splnění této transpozice, která bude nově zajištěna tímto ustanovením.
Ustanovení dále nově transponuje do právního řádu ČR požadavky na dobíjecí stanice pro autobusy dle Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/1444 ze dne 17. června 2021, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU.

K § 68 Vybavení staveb dobíjecími stanicemi
Ustanovením dochází k převzetí transpozice článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (32018L0844), které bylo dosud zajištěno vyhláškou č. 268/2009 Sb. Z důvodu zrušení tohoto právního předpisu bylo nutné zachovat povinnost ČR ke splnění této transpozice, která bude nově zajištěna tímto ustanovením. 
Článek 8 dané směrnice, který v případě nových jiných než obytných budov a jiných než obytných budov procházejících větší renovací, které mají více než 10 parkovacích míst, požaduje po členských státech zajištění instalace „nejméně jedné dobíjecí stanice ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU a kabelovodů, tedy vedení elektrických kabelů, nejméně pro každé páté parkovací místo, aby byla v pozdější fázi umožněna instalace dobíjecích stanic pro elektrická vozidla” (viz. čl. 8 odst. 2). V případě nových obytných budov a obytných budov procházejících větší renovací, které mají více než deset parkovacích míst, pak dané ustanovení po členských státech požaduje zajištění instalace kabelovodů, tedy vedení pro elektrické kabely, pro každé parkovací místo, aby byla v pozdější fázi umožněna instalace dobíjecích stanic pro elektrická vozidla” (viz. čl. 8 odst. 5). Pro posouzení změny dokončené stavby, na kterou dopadají požadavky, je nezbytné primárně určit povolený (požadovaný) počet stání pro konkrétní stavbu a identifikovat, kde se stání podle povolení (kolaudace) nacházejí. Požadavky se na změnu dokončené stavby vztahují tehdy, pokud se změna týká také garáží budov nebo parkoviště, je-li plnění potřebného počtu stání budovy zajišťováno na venkovních plochách, nebo pokud se změna dokončené stavby týká elektrických rozvodů budovy nebo elektrických rozvodů parkoviště.
K odst. 1 – Ustanovení požaduje pro povolování nových staveb, které nejsou stavbami pro bydlení, s vyšším počtem stáním než 10 (celkově 11 a více) zajistit vybudování alespoň jedné dobíjecí stanice a navrhnout nejméně pro každé páté parkovací místo z celkového počtu všech stání bez ohledu na jejich polohu tzv. kabelovody jako přípravu pro budoucí uložení elektrických kabelů. Blíže se nespecifikuje kabelovod, který je pouhou přípravou pro pozdější možnou instalaci dobíjecích stanic pro elektrická vozidla, nestanovuje také, o jakou dobíjecí stanici se má jednat, ani neurčuje přesnou polohu jejího umístění.
K odst. 2 – Ustanovení se vztahuje na stavby pro bydlení s vyšším počtem stáním než 10, kdy je požadováno navrhnout kabelovody jako přípravu pro budoucí uložení elektrických kabelů bez bližší specifikace pro pozdější možnou instalaci dobíjecích stanic pro elektrická vozidla pro každé parkovací místo. Nepožaduje se zajistit vybudování dobíjecích stanic.
K odst. 3 – Jedná se o úlevové ustanovení související s ekonomickou náročností stavby, kdy je konkrétně definováno, že požadavky tohoto ustanovení se neuplatní u změny dokončené stavby, pokud náklady na instalaci dobíjecí stanice a elektrických rozvodů přesahují 7 % celkových nákladů na změnu dokončené stavby. 

K § 69 Přístupnost čerpací stanice a veřejné dobíjecí stanice
Ustanovení definuje parametry pro přístupnost osob s omezenou schopností pohybu nebo orientace, a to samostatně pro osoby s pohybovým postižením a samostatně pro osoby se zrakovým postižením.
K odst. 1 – Pro osoby s pohybovým postižením je přístupnost čerpacích a veřejných dobíjecích stanic zásadní podmínkou pro jejich svobodnou mobilitu. Přístupnost pro osoby na vozíku se provádí v plném rozsahu, a to vždy v částech určených pro veřejnost.
K odst. 2 – Osoby se zrakovým postižením ze své podstaty nemají řidičské oprávnění. Na čerpacích a veřejných dobíjecích stanicích se pohybují jen výjimečně a zpravidla v roli spolujezdce, tj. s průvodcem. Samostatnou obsluhu stojanů a zásuvek nelze rozumně předpokládat, a proto zde bylo toto omezení pro aplikaci úplných požadavků přístupnosti stanoveno.

K Hlavě VII – Vodní dílo
K § 70 až § 88
Vodní díla jsou definována v § 55 zákona č. 254/2001 Sb., dle kterého vodní díla jsou stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným tímto zákonem.
Požadavky na vodní díla uvedené v hlavě VII vychází z vyhlášky č. 590/2002 Sb., z vyhlášky č. 428/2001 Sb. a z vyhlášky č. 239/2017 Sb. Podrobnější požadavky jsou pak uvedeny v příloze č. 10 k této vyhlášce.
Tato vyhláška stanoví základní a technické požadavky na stavby vodních děl, konkrétně na 
· přehrady a hráze, 
· vodní nádrže a zdrže,
· jezy, 
· stavby, kterými se zřizují, upravují nebo mění koryta vodních toků,
· stavby na ochranu před povodněmi,
· stavby k vodohospodářským melioracím, zavlažování a odvodňování pozemků,
· stavby zřizované k plavebním účelům v korytě vodního toku nebo na jeho březích,
· stavby k využití vodní energie a energetického potenciálu,
· stavby odkališť,
· stavby sloužící k pozorování stavu povrchových nebo podzemních vod,
· studny,
· hrazení bystřin a strží,
· jiné stavby vyžadující povolení k nakládání s vodami.
Další požadavky na vodní díla pak stanoví příloha č. 10 zejména požadavky na
· zakládání vodních děl,
· stavební konstrukce vodních děl, 
· vodovodní síť, stokovou síť čistírnu odpadních vod, přehrady a hráze, jezy, 
· stavby, kterými se zřizují, upravují nebo mění koryta vodních toků
· stavby na ochranu před povodněmi,
· studny.

K vybraným vodním dílům
K § 70 Základní požadavky na vodní dílo
K odst. 1 a 2 - Vodní dílo musí splňovat základní požadavky na stavby stanovené v § 145 stavebního zákona a dále požadavky stanovené v § 68 této vyhlášky, tzn. že. musí být navrženo a provedeno způsobem zajišťujícím splnění základních požadavků na stavby a současně splnění požadavků na vodní dílo 
· z hlediska přiměřené odolnosti proti zneužití násilnou činností, 
· z hlediska ochrany konstrukcí vodního díla před účinky mrazu, ledu a splavenin, nebo
· stanovených jinými právními předpisy.
Technické požadavky pro provedení vodního díla jsou určeny jeho účelem a jeho vazbou na koryto vodního toku, vodní nádrž, zdrž nebo jiný vodní útvar. Při návrhu vodního díla se posuzuje i umístění sítí technického vybavení podle § 9 této vyhlášky, a možnosti převádění vody během výstavby vodního díla. 
K odst. 3 - Při návrhu vodního díla se dále posuzují 
· zásahy do zastavěného území, včetně minimalizace střetů se zástavbou, pozemními komunikace a sítěmi technického vybavení,
· stabilizace navazujícího úseku koryta vodního toku, 
· ochrana před účinky povodní, 
· požadavky ochrany přírody a krajiny a ochrany zdraví a zdravých životních podmínek,
· morfologické podmínky území,
· požadavky na minimalizaci škodlivých účinků vody, chodu ledů a chodu splavenin.

K § 71
K odst. 1 až 4 – Stanoví se technické podmínky pro odkaliště podle druhu a kategorie ukládaného odpadu s tím, že odkaliště nesmí být zřízeno v územích, která jsou chráněna nebo jsou v nich vymezena ochranná pásma, v aktivní zóně záplavového území a v území s výskytem svahových pohybů. V případech, kdy je součástí vodního díla čerpací stanice pro odvedení vod čerpáním, je stanoven požadavek pro umístění její strojovny. 


K § 72
K odst. 1 a 2 – Ustanovení stanovují požadavky pro stavbu sloužící k pozorování stavu povrchových vod a dále požadavky na provádění ochranné hráze a zdi podél koryt vodních toků, přičemž odkazuje do § 80 této vyhlášky, tj. stavba na ochranu před povodněmi.

K § 73 Technické požadavky na vodní dílo
K odst. 1 a 2 – Ustanovení odkazuje do části 1 přílohy č. 10 k této vyhlášce, kde jsou stanoveny podrobnější požadavky na zakládání vodního díla a do části 2 přílohy č. 10 k této vyhlášce, kde jsou stanoveny požadavky na stavební konstrukce vodního díla.

K § 74 Vodovod 
Touto vyhláškou se přebírají požadavky § 15 vyhlášky č. 428/2001 Sb. Uvedená paragrafovaná ustanovení se ve vyhlášce č. 428/2001 Sb. ruší.
K odst. 1 a 2 - Stanoví se požadavek, kterým se zakazuje propojování vodovodního potrubí vodovodu s potrubím užitkové a provozní vody nebo s vodovodním potrubím z jiného zdroje vody, který by mohl ohrozit jakost vody a provoz vodovodního systému. Dále se stanovuje požadavek k ochraně vodovodní potrubí, zejména proti zamrznutí, poškození vnějšími vlivy, vnější a vnitřní korozi a proti vnikání škodlivých mikroorganismů, chemických a jiných látek s ohledem na vlastnosti trubního materiálu, jakost dopravované vody a prostředí, ve kterém bude potrubí uloženo. 
K odst. 3 a 4 - Stanoví se požadavek na šachty na vodovodním potrubí, zejména na ochranu proti vniknutí nečistot, podzemní a povrchové vody, mrazu a na zajištění odvětrání a přístupnosti. 
K odst. 5 - Podrobné požadavky na vodovodní síť a její části jsou stanoveny v části 3 přílohy č. 10 k této vyhlášce.

K dílu 2 - Stoková síť a čistírna odpadních vod
K § 75 
Touto vyhláškou se přebírají požadavky ustanoveních § 18 a § 19 vyhlášky č. 428/2001 Sb. Uvedená paragrafovaná ustanovení se ve vyhlášce č.  428/2001 Sb. ruší.
Ustanovení upravuje pravidla pro navrhování odvádění odpadních vod, navrhování a výstavbu stokových sítí včetně požadavků na čistírny odpadních vod. Podrobnější požadavky pak stanovuje příloha č. 10 k této vyhlášce a určená norma např. ČSN 75 6101 Stokové sítě a kanalizační přípojky. Konkrétní seznam určených norem stanoví věstník Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.
Ustanovení odst. 2, 3 a 5 jsou současně transpozičními ustanoveními směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (32018L0844), které bylo dosud zajištěno vyhláškou č. 268/2009 Sb. Z důvodu zrušení tohoto právního předpisu bylo nutné zachovat povinnost ČR ke splnění této transpozice, která bude nově zajištěna tímto ustanovením. 

K § 86 Studna
Požadavky ustanovení vychází ze stávající právní úpravy, tj. z § 24a vyhlášky č. 268/2009 Sb. a z § 17 rušené vyhlášky č. 590/2002 Sb. Jsou zde kladeny požadavky na prostředí, které není zdrojem možného znečištění ani ohrožení jakosti vody ve studni, včetně požadavků na její polohu tak, aby nebyla ovlivněna vydatnost sousedních studní. Dále jsou kladeny požadavky na konstrukci studny. Studna musí být provedena ze stavebních hmot a výrobků podle určené normy. Pokud studna pro odběr podzemní vody využívá zásobování pitnou vodou, pak musí být provedena z materiálů podle vyhlášky č. 409/2005 Sb. Podmínky umístění a zřizování studny se stanoví podle požadavků stanovených v určené normě ČSN 75 5115 Studny individuálního zásobování vodou.
Požadavky na nejmenší vzdálenost studny od zdrojů možného znečištění jsou stanoveny podle druhu možného zdroje znečištění. Určení konkrétních vzdáleností upravuje část 10 přílohy č. 10 k této vyhlášce. 

K § 87 Hrazení bystřin a strží
Požadavky na stavby hrazení bystřin a strží uvedené v hlavě VII se přejímají z vyhlášky č. 239/2017 Sb. 
Z uvedeného ustanovení lze povolit výjimku.
K odst. 2 - Pro minimalizaci nevratných změn přírodního prostředí se požaduje respektování původního průběhu koryta bystřiny (ke změně trasy koryta by mělo docházet jen v zastavěných územích, při souběhu s komunikacemi apod.). Zároveň má výsledné směrové vedení koryta umožnit využívání pobřežních pozemků a provádění údržby koryta.
K odst. 3 - Definuje se situace, kdy se přistupuje k hrazení bystřiny nebo strže pro zvýšení její odolnosti vůči probíhající nadměrné erozi. Jedná se o stav, kdy je zjištěno narušení stability koryta vedoucí k nadměrnému vypadávání splavenin do koryta vodního toku. Tento materiál je potenciální příčinou povodňových škod na níže položených pozemcích a zároveň znehodnocuje přiléhající území. Proto se v takových případech provádí opatření k zamezení eroze opevněním koryta a ke zmenšení pohybové energie vody pomocí snížení podélného sklonu dna a jeho stabilizace příčnými objekty, úpravou rozměrů průtočného profilu snižující namáhání koryta i prostřednictvím již zmíněného opevnění koryta. 
K odst. 4 - Stanoví se rozsah hrazenářských úprav koryta bystřiny nebo strže. Jako rozhodovací kritérium se používá návrhová míra ochrany, odvozená od hodnoty území chráněného před návrhovou povodňovou vlnou. Zároveň je ale nutné přihlížet k historicky doloženým zkušenostem s povodněmi na daném vodním toku a při stanovení stupně ochrany tuto skutečnost nepřehlížet.
K odst. 5 - Uzavřený průtočný profil (potrubí, stoka) na bystřinách a stržích obecně není vhodný a proto se stanovuje, že se připouští pouze v odůvodněných případech a nesmí způsobovat tlakový průtok, který způsobuje ucpání průtočného profilu. V souladu s ČSN 75 2106-1 Hrazení bystřin a strží - Část 1: Obecně, se pro návrhový průtok s periodicitou 100 let požaduje pro zachování volné hladiny volný prostor alespoň 500 mm. Pro zachování průtočného profilu musí být eliminována možnost zanesení uzavřeného profilu splaveninami a splávím (cizorodým materiálem unášeným po vodní hladině), jež by způsobilo jeho ucpání, navrhuje se proto požadavek na příslušné ochranné opatření. Zároveň musí být uzavřený profil čistitelný, tedy navrhován jako přístupný.
K odst. 6 – Navrhují se technické požadavky na křížení trubních a kabelových vedení s neupravenými koryty bystřin. Trubní ani kabelová vedení se v korytech vodních toků nesmí ukládat na dno, protože se v případě eroze dna vodního toku mohou snadno stát překážkou proudění vody. Požadavek na ochranu podzemního vedení zároveň vychází z nutnosti jeho ochrany před jeho mechanickým poškozením spojeným s případným negativním vlivem poruchy na okolní prostředí. Ukládání vedení se požaduje do chráničky a do hloubky alespoň 1 400 m bez ohledu na druh vedení.
Z ustanovení odst. 6 lze povolit výjimku.
K odst. 7 - Jsou navrženy technické požadavky na křížení nebo souběh vodních toků s nadzemními vedeními. V těchto situacích se obecně požaduje co nejmenší dotčení vodohospodářských zájmů, zejména ve smyslu zajištění prostoru pro řádnou údržbu vodního toku. Požadavek na minimální vzdálenost nadzemního vedení a břehové čáry bystřiny je 6 m.
Z ustanovení odst. 7 lze povolit výjimku.
K odst. 8 – Při navrhování a provádění stavby hrazení bystřin a strží se stanovuje, že se postupuje v souladu s určenou normou ČSN 75 2106:2016-1 Hrazení bystřin a strží – Část 1: Obecně. Určená norma obsahuje řadu technicky formulovaných ustanovení o dimenzování průtočného profilu bystřiny, návrhu opevnění koryt bystřin a návrhu objektů na bystřinách, jejichž převzetí do návrhu této vyhlášky by bylo obtížně proveditelné.

K § 88 Jiná stavba vyžadující povolení k nakládání s vodami
Ustanovení definuje příkladmý výčet staveb, které vyžadují povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami. Takovou stavbou je například rybí přechod, který je umělou stavba na vodním toku, která má za úkol zajistit rybám jejich přirozený pohyb při migraci, dále vodní kanál, kterým je uměle vytvořený vodní tok, někdy i vodní plocha, která může sloužit k různým účelům, náhon, kterým je vytvořená vodní cesta většinou začínající nad jezem či hrází nebo nad vtokem rybníka či jiné vodní nádrže a tam taktéž regulovaná stavidlem nebo štola, která je v podstatě uzavřeným kanálem. 

K Hlavě VIII – Stavba pro plnění funkce lesa
Požadavky na stavby pro plnění funkce lesa uvedené v hlavě VIII se přejímají z vyhlášky č. 239/2017 Sb. Podrobnější požadavky jsou pak uvedeny v příloze č. 11 k této vyhlášce. Požadavky na stavby hrazení bystřin a strží jsou stanoveny v části této vyhlášky, která stanoví požadavky na vodní díla.

K § 89 
Ustanovení § 89 stanoví, že technické požadavky na stavby pro plnění funkcí lesa platí bez ohledu na skutečnost, zda se celá stavba pro plnění funkcí lesa nachází v lese. Stavby lesních cest, ostatní trasy pro lesní dopravu, bystřiny a strže i stavby pro úpravu vodního režimu lesních půd jsou stavbami liniovými, které nekončí na hranici lesa, ale vždy dále pokračují k nejbližší pozemní komunikaci, vodnímu toku nebo vodnímu dílu. 

K § 90 Požadavky na stavbu lesní cesty a stavbu na ostatních trasách pro lesní dopravu
K odst. 1 – Odstavec vymezuje základní zásady pro návrh trasy lesní cesty. Pro minimalizaci záborů lesních pozemků se obecně požaduje, aby nová lesní cesta vyřešila dopravní zpřístupnění co největší plochy lesa a co největšího objemu dřeva ve spádové oblasti. Pro soulad s požadavky řádného hospodaření v lese (zejm. v oblasti ochrany lesa) se doporučuje, aby lesní cesta také v dostatečné míře samostatnými sjezdy zpřístupňovala sousední lesní pozemky a tím je přímo zpřístupnila pro lesní techniku i případný zásah integrovaného záchranného systému. 

K odst. 2 - Požadavky na stavbu lesní cesty a stavbu na ostatních trasách pro lesní dopravu jsou stanoveny v části 1 přílohy č. 11 k této vyhlášce. Toto ustanovení obecně stanovuje základní technické požadavky pro stavby lesních cest a stavby na ostatních trasách pro lesní dopravu a odkazuje na ČSN 73 6108:2016 Lesní cestní síť.

K § 91 Požadavky na stavbu pro úpravu vodního režimu lesních půd
K odst. 1 – Ustanovení stanovuje několik dalších technických požadavků zásadních pro správné provádění úpravy vodního režimu lesních půd. Je požadováno vyhodnocení příčin nepříznivého vodního režimu půdy, dopadu tohoto nepříznivého stavu na lesní porosty a stav plnění funkcí lesa, vyhodnocení možností řešení této situace (s ohledem na místní terénní podmínky) a jejich ekonomické náročnosti, aby se ke stavbě pro úpravu vodního režimu lesních půd přistupovalo až v odůvodněných případech.
K odst. 2 - Požadavky na stavbu lesní cesty a stavbu na ostatních trasách pro lesní dopravu jsou stanoveny v části 1 přílohy č. 11 k této vyhlášce.

K Hlavě IX – Sklad pyrotechnických výrobků
Požadavky na stavby skladů pyrotechnických výrobků uvedené v hlavě IX se přejímají z vyhlášky č. 284/2016 Sb.

K § 92 Stavebně technické požadavky na sklad
Ustanovení stanovuje základní požadavky na konstrukce stěn, přepážek, dveří, střešních konstrukcí, stropu a podlah. Na základě tohoto ustanovení musí mít například podlahy pevný, celistvý a rovný povrch, který umožní jejich snadné čištění. Smyslem není nahrazovat požadavky, které vyplývají z jiných právních předpisů nebo technických norem, ale pouze je doplnit tak, aby byla zajištěna bezpečnost v co největší míře.  Tato vyhláška rovněž nestanovuje, o jaké materiály se jedná, nýbrž pouze stanovuje, jaké základní vlastnosti by tyto materiály měly splňovat. 
Vzhledem k tomu, že požadavky stanovené na jednotlivé části skladu jsou podrobně upraveny požárními předpisy a příslušnými technickými normami, lze tyto požadavky v této vyhlášce stanovit pouze obecně. Vzhledem k jedinečnosti každého skladu a jejich vzájemné odlišnosti na základě mnoha faktorů, nelze na sklady stanovit konkrétní požadavky tak, aby bylo zaručeno jejich splnění, aniž by byla snížena bezpečnost skladu.


K § 93 Bezpečnostní vzdálenost a ochrana před vnějšími vlivy
Ustanovení stanovuje bezpečnostní vzdálenost pro pyrotechnické výrobky zařazené do podtřídy 1.1 dle ADR, kde hrozí při výbuchu i rozlet úlomků.
Bezpečnostní vzdáleností se rozumí vzdálenost mezi skladem a okolní zástavbou včetně pozemních komunikací a železnic. Bezpečnostní vzdálenost se nevztahuje na příjezdové komunikace sloužící k obsluze skladu a na objekty a stavby – např. oplocení skladu – určené k provozu skladu. 
Výpočet bezpečnostní vzdálenosti podle této vyhlášky se použije pouze u skladů, ve kterých se skladuje více jak 100 kg čisté hmotnosti výbušných látek pyrotechnických výrobků zařazených do podtřídy 1.1 dle ADR (viz. příloha č. 12). Bezpečnostní vzdálenost se porovná s odstupovými vzdálenostmi vypočítanými podle požárně bezpečnostního řešení a zvolí se ta vzdálenost, jejíž hodnota je vyšší. Pokud se ve skladu skladují pyrotechnické výrobky více podtříd dle ADR, bezpečnostní vzdálenost se počítá pouze pro čistou hmotnost výbušných látek pyrotechnických výrobků zařazených do podtřídy 1.1, nikoliv tedy z celkové obložnosti skladu, jak tomu je při výpočtu odstupových vzdáleností dle požárně bezpečnostního řešení. 
U skladů, kde se skladuje 100 kg a méně čisté hmotnosti výbušných látek pyrotechnických výrobků zařazených do podtřídy 1.1 se výpočet bezpečnostní vzdálenosti podle této vyhlášky nebere v úvahu a postupuje se pouze podle požárně bezpečnostního řešení.
Sklad je nutné zajistit proti odcizení nebo poškození pyrotechnických výrobků. Způsob zajištění skladu je především odpovědností provozovatele skladu. V projektové dokumentaci se stanoví, jakým způsobem se sklad zajistí. Tento způsob zajištění musí být posouzen podnikatelem, který provádí zabezpečování objektů, přičemž tento podnikatel musí být způsobilý k posouzení nebezpečnosti pyrotechnických výrobků, které se ve skladu skladují. 
Zabezpečení skladu pyrotechnických výrobků musí být odpovídající skladovaným pyrotechnickým výrobkům.

K Hlavě X – Prostory pro přechovávání zbraní a střeliva a muniční skladiště
K § 94 a § 95
Požadavky na prostory pro přechovávání zbraní a střeliva a muniční skladiště uvedené v Hlavě X s odkazem do přílohy č. 13 se přejímají z nařízení č. 217/2017 Sb., o požadavcích na zabezpečení zbraní, střeliva, černého loveckého prachu, bezdýmného prachu a zápalek a o muničním skladišti, s vyznačením navrhovaných změn. Požadavky na objekty pro ukládání a skladování materiálu podléhajícího regulaci podle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů, jsou aktuálně obsaženy v nařízení vlády č. 217/2017 Sb., které však neobsahuje úplnou úpravu problematiky muničních skladišť. Stavební a technické požadavky pro muniční skladiště stanoví § 18 zmíněného nařízení tak, že pokud nestanoví toto nařízení jinak, použijí se požadavky dle jiného právního předpisu upravujícího skladování výbušnin. Tímto jiným předpisem se rozumí vyhláška č. 99/1995 Sb., o skladování výbušnin, ve znění pozdějších předpisů. V případě střeliva jsou aplikovány technické i stavební požadavky dle § 5 nařízení vlády č. 217/2017 Sb., a dle § 10 uvedeného nařízení obdobně i u určených případů munice (munice s inertními střelami nebo inertní munice).

K Hlavě XI – Stavba pro zemědělství
K § 96 
V rámci této vyhlášky jsou stanoveny také požadavky pro stavby pro zemědělství, které jsou definovány v ustanovení § 13 stavebního zákona. Požadavky byly stanoveny s ohledem na bezpečnost staveb i z hlediska vlivu na životní prostředí či okolní zástavbu. Detailní požadavky jsou pak stanoveny v příloze č. 14 k této vyhlášce.
Uvedená ustanovení obsahují 
· požadavky na stavby pro hospodářská zvířata,
· požadavky na doprovodné stavby pro hospodářská zvířata,
· požadavky na stavby pro posklizňovou úpravu a skladování produktů rostlinné výroby,
· požadavky na stavby pro skladování minerálních hnojiv,
· požadavky na stavby pro skladování přípravků a prostředků na ochranu rostlin.

K Hlavě XII – Podzemní objekt
K § 97
Ustanovení stanovuje požadavky na stavby podzemní a inženýrské, za něž pokládá stavby vytvořené ražením a hloubením včetně jejich přístupových částí. Konkrétně se pak jedná například o stavby tunelů a štol přesně stanovených parametrům, které nejsou dopravní stavbou či stavbou dráhy, o kolektory, o stavby pro ochranu obyvatelstva, o velké kanalizační stoky nebo velké odvodňovací a vodovodní štoly anebo také o původní důlní díla sloužící např. montánnímu turismu či jiné podnikatelské činnosti. Požadavky vzhledem k rozmanitosti jednotlivých druhů staveb podzemních objektů stanovuje odkazem na příslušnou určenou normu. 

K Hlavě XIII – Stavba pro účely vězeňské služby
V současné době neexistuje legislativní rámec, který by komplexně řešil problematiku souboru provozně-technických požadavků vztahujících se explicitně na stavby Vězeňské služby České republiky (dále „VS ČR“). Návrh požadavků tohoto předpisu reflektuje stávající předpisy, které upravují problematiku vztahující se na oblast českého vězeňství a které v kontextu výše uvedeného posloužily při tvorbě tohoto návrhu v části pro Stavby vězeňské služby – pro souvislost je proto nezbytné vycházet z úpravy následujících předpisů:
· zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících předpisů, v platném znění,
· zákona č. 293/1993 Sb. o výkonu vazby, v platném znění,
· zákona č. 129/2008 Sb., o výkonu zabezpečovací detence a o změně některých souvisejících předpisů, v platném znění,
· zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, v platném znění,
· vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, v platném znění,
· vyhlášky č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby, v platném znění.
S ohledem na přesah problematiky i do dalších souvisejících oblastí je pro komplexnost návrhu a provedení stavby nutné zohlednit také např.:
· zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, v platném znění,
· zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v platném znění,
· vyhlášku č. 528/2005 Sb., o fyzické bezpečnosti a certifikaci technických prostředků, v platném znění
· vyhlášku č. 92/2012 Sb., o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče, v platném znění,
· zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), v platném znění,
· zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění,
· zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, v platném znění,
· nařízení evropského parlamentu a rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).
Navrhovaná právní úprava je determinována Koncepcí vězeňství do roku 2025, která byla schválená usnesením vlády ČR č. 79 z 3. února 2016 a která v rámci specifických cílů k plnění úkolů stanoví vytvoření standardů vnitřních i vnějších prostor vězeňských zařízení a jejich zanesení do příslušných stavebních předpisů.
Navrhovaná legislativní úprava dále reaguje na požadavek standardů vyplývající z mezinárodněprávních závazků České republiky, mj. doporučení Rec(2006)2-rev Výboru ministrů členským státům k Evropským vězeňským pravidlům (dále též “Evropská vězeňská pravidla”), pravidel OSN o minimálních standardech zacházení s vězněnými osobami (dále též “Pravidla Nelsona Mandely”), doporučení Výboru OSN proti mučení (CAT) a Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT) a Veřejného ochránce práv.

K § 98
Ustanovení stanoví výčet požadavků na vězeňské stavby s odkazy na přílohu č. 15, kde jsou podrobněji rozvedeny.

K Části šesté – Velká sídla
K § 99
Ustanovení upravuje aplikaci požadavků této vyhlášky pro velká sídla. Pro účely této vyhlášky byla zvolena úroveň krajských měst vymezených podle ústavního zákona č. 347/1997 Sb. Cílem této úpravy je umožnit odchýlení se od požadavků části druhé a části třetí této vyhlášky při výstavbě v daných městech. 

Konkrétně se jedná o doplnění stávající zástavby výstavbou ve stavebních prolukách, výstavbu ve stavebních prolukách formou nástaveb a přístaveb v rámci zastavěného území. Záměr musí být v souladu s podmínkami územně plánovací dokumentace a nesmí být ohrožena bezpečnost, ochrana zdraví a život osob nebo zvířat a životní prostředí. Posouzení záměru se provádí porovnáním navrhovaného stavu se stavem návrhu dostavby stavební proluky odpovídající úplné souvislé zástavbě s ohledem na stavební čáru.

K Části sedmé - Společná a závěrečná ustanovení
K § 100 
Ustanovení výslovně uvádí, že tato vyhláška je předmětem notifikace. Dále se připouští obecně pro všechny limity provedení stavby odchylky geometrické přesnosti stanovených geometrických parametrů při realizaci podle určené normy ČSN 73 0205	Geometrická přesnost ve výstavbě. Navrhování geometrické přesnosti.

K § 101 
Uvádí se taxativní výčet ustanovení, ve kterých se odkazuje na tzv. určenou normu. Přitom požadavky se považují za splněné, postupuje-li se ve shodě s určenou normou nebo její částí oznámenou ve věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, a která obsahuje podrobnější technické požadavky. V této vyhlášce se nepoužije indikativní odkaz na technickou normu dle § 45a Legislativních pravidel vlády, neboť odkaz na určenou normu je založen § 32 stavebního zákona a jeho novelou, dle kterého MMR připraví seznam závazných českých technických norem nebo jejich částí obsahujících podrobnější technické požadavky na stavby, které určí Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví jako určené technické normy ve stavebnictví a oznámí je ve Věstníku podle jiného právního předpisu.   
Určená norma v tomto případě konkretizuje obecný, souhrnný právní požadavek. Tyto požadavky mohou být splněny i jiným technickým řešením garantujícím stejnou nebo vyšší úroveň ochrany oprávněných zájmů.   
Určená norma je definovaná v § 4a odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů takto: „Pro specifikaci technických požadavků na výrobky, vyplývajících z nařízení vlády nebo jiného příslušného technického předpisu, může Úřad po dohodě s ministerstvy a jinými ústředními správními úřady, jejichž působnosti se příslušná oblast týká, určit české technické normy, další technické normy nebo technické dokumenty mezinárodních, popřípadě zahraničních organizací, nebo jiné technické dokumenty, obsahující podrobnější technické požadavky (dále jen „určené normy"). Úřad oznamuje ve Věstníku Úřadu harmonizované české technické normy, určené normy a jejich změny nebo zrušení. V oznámení uvede též technický předpis, k němuž se tyto normy vztahují.”.
Tvorba ČSN je zákonem č. 22/1997 Sb. svěřena Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Od 1. 1. 2018 byla činností spojenou se zabezpečením tvorby, vydávání a distribucí norem pověřena Česká agentura pro standardizaci (dále jen „ČAS“) jako státní příspěvková organizace, jejíž zřizovatelem je ÚNMZ. Ústředním orgánem je Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Seznam ČSN jako určených norem 
k návrhu vyhlášky o požadavcích na výstavbu


	
§
	
Označení a číslo normy
	
Název normy


	§ 9 odst. 3 a 4
Parkovací stání

	ČSN 73 6056
	Odstavné a parkovací plochy silničních vozidel

	
	ČSN 73 6110
	Projektování místních komunikací

	
	ČSN 73 6056
	Odstavné a parkovací plochy silničních vozidel

	
	
	Pozn. Norma pro přístupnost v přípravě

	§ 11 odst. 1 a 3
Veřejné prostranství

	
	Pozn. Norma pro přístupnost v přípravě

	
	ČSN 83 9061

	Technologie vegetačních úprav v krajině - Ochrana stromů, porostů a vegetačních ploch při stavebních pracích


	
	ČSN 73 6005
	Prostorové uspořádání vedení technického vybavení


	§ 14 odst. 4
Technická infrastruktura

	ČSN 73 6005
	Prostorové uspořádání vedení technického vybavení

	§ 16 odst. 3
Staveniště
	
	Pozn. Norma pro přístupnost v přípravě

	§ 17 odst. 2
Reklamní zařízení
	ČSN 73 0580-1
	Denní osvětlení budov 
Část 1: Základní požadavky   

	
	ČSN 73 0580-2
	Denní osvětlení budov 
Část 2: Denní osvětlení obytných budov 

	
	ČSN 73 0580-3   (730580)

	Denní osvětlení budov. Část 3: Denní osvětlení škol

	
	ČSN 73 0580-4   (730580)

	Denní osvětlení budov. Část 4: Denní osvětlení průmyslových budov


	
	ČSN EN 12464-1   (360450)
	Světlo a osvětlení - Osvětlení pracovišť - Část 1: Vnitřní pracoviště

	
	ČSN EN 17037+A1   (730582)
	Denní osvětlení budov

	
	ČSN 36 0020   
	Sdružené osvětlení

	§ 18
Mechanická odolnost a stabilita

§ 19 odst. 1
Zakládání stavby a spodní stavba
	ČSN ISO 2394
	Obecné zásady spolehlivosti konstrukcí 

	
	ČSN EN 1990 ed.2
	Eurokód 1: Zásady navrhování konstrukcí 

	
	ČSN EN 1991-1-1
	Eurokód 1: Zatížení konstrukcí - Část 1-1: Obecná zatížení – Objemové tíhy, vlastní tíha a užitná zatížení pozemních staveb

	
	ČSN EN 1991-1-2
	Eurokód 1: Zatížení konstrukcí - Část 1-2: Obecná zatížení – Zatížení konstrukcí vystavených účinkům požáru

	
	ČSN EN 1991-1-3
	Eurokód 1: Zatížení konstrukcí - Část 1-3: Obecná zatížení – Zatížení sněhem

	
	ČSN EN 1991-1-4
	Eurokód 1: Zatížení konstrukcí - Část 1-4: Obecná zatížení – Zatížení větrem

	
	ČSN EN 1991-1-5
	Eurokód 1: Zatížení konstrukcí - Část 1-5: Obecná zatížení – Zatížení teplotou

	
	ČSN EN 1991-1-6
	Eurokód 1: Zatížení konstrukcí - Část 1-6: Obecná zatížení – Zatížení během provádění

	
	ČSN EN 1991-1-7
	Eurokód 1: Zatížení konstrukcí - Část 1-7: Obecná zatížení – Mimořádná zatížení

	
	ČSN EN 1991-2
	Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 2: Zatížení mostů dopravou

	
	ČSN EN 1991-3
	Eurokód 1: Zatížení konstrukcí - Část 3: Zatížení od jeřábů a strojního vybavení

	
	ČSN EN 1991-4
	Eurokód 1: Zatížení konstrukcí - Část 4: Zatížení zásobníků a nádrží

	
	ČSN EN 1992-1-1
	Eurokód 2: Navrhování betonových konstrukcí - Část 1-1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby

	
	ČSN EN 1992-1-2
	Eurokód 2: Navrhování betonových konstrukcí - Část 1-2: Obecná pravidla – Navrhování konstrukcí na účinky požáru 

	
	ČSN EN 1992-2
	Eurokód 2: Navrhování betonových konstrukcí – Část 2: Betonové mosty – Navrhování a konstrukční zásady

	
	ČSN EN 1992-3
	Eurokód 2: Navrhování betonových konstrukcí - Část 3: Nádrže na kapaliny a zásobníky

	
	ČSN EN 1993-1-1 ed.2
	Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí - Část 1-1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby

	
	ČSN EN 1993-1-2
	Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí - Část 1-2: Obecná pravidla – Navrhování konstrukcí na účinky požáru

	
	ČSN EN 1993-1-3
	Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí - Část 1-3: Obecná pravidla – Doplňující pravidla pro tenkostěnné za studena tvarované prvky a plošné profily

	
	ČSN EN 1993-1-4
	Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí - Část 1-4: Obecná pravidla – Doplňující pravidla pro korozivzdorné oceli

	
	ČSN EN 1993-1-5
	Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí - Část 1-5: Boulení stěn

	
	ČSN EN 1993-1-6
	Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí - Část 1-6: Pevnost a stabilita skořepinových konstrukcí

	
	ČSN EN 1993-1-7
	Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí - Část 1-7: Deskostěnové konstrukce příčně zatížené

	
	ČSN EN 1993-1-8
	Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí - Část 1-8: Navrhování styčníků

	
	ČSN EN 1993-1-9
	Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí - Část 1-9: Únava

	
	ČSN EN 1993-1-10
	Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí - Část 1-10: Houževnatost materiálu a vlastnosti napříč tloušťkou

	
	ČSN EN 1993-1-11
	Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí - Část 1-11: Navrhování ocelových tažených prvků

	
	ČSN EN 1993-1-12
	Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí - Část 1-12: Doplňující pravidla pro oceli vysoké pevnosti do třídy S 700

	
	ČSN EN 1993-2
	Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí – Část 2: Ocelové mosty

	
	ČSN EN 1993-3-1
	Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí - Část 3-1: Stožáry a komíny - Stožáry

	
	ČSN EN 1993-3-2
	Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí - Část 3-2: Stožáry a komíny – Komíny

	
	ČSN EN 1993-4-1
	Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí – Část 4-1: Zásobníky

	
	ČSN EN 1993-4-1 ed. 2
	Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí – Část 4-1: Zásobníky

	
	ČSN EN 1993-4-2
	Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí – Část 4-2: Nádrže

	
	ČSN EN 1993-4-3
	Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí – Část 4-3: Potrubí

	
	ČSN EN 1993-5
	Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí – Část 5: Piloty a štětové stěny

	
	ČSN EN 1993-6
	Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí – Část 6: Jeřábové dráhy

	
	ČSN EN 1994-1-1 ed.2
	Eurokód 4: Navrhování spřažených ocelobetonových konstrukcí - Část 1-1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby

	
	ČSN EN 1994-1-2
	Eurokód 4: Navrhování spřažených ocelobetonových konstrukcí - Část 1-2: Obecná pravidla – Navrhování konstrukcí na účinky požáru

	
	ČSN EN 1994-2
	Eurokód 4: Navrhování spřažených ocelových konstrukcí – Část 2: Obecná pravidla a pravidla pro mosty 

	
	ČSN EN 1995-1-1
	Eurokód 5: Navrhování dřevěných konstrukcí - Část 1-1: Obecná pravidla – Společná pravidla pro pozemní stavby

	
	ČSN EN 1995-1-2
	Eurokód 5: Navrhování dřevěných konstrukcí - Část 1-2: Obecná pravidla – Navrhování konstrukcí na účinky požáru

	
	ČSN EN 1995-2
	Eurokód 5: Navrhování dřevěných konstrukcí – Část 2: Mosty

	
	ČSN EN 1996-1-1
	Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí - Část 1-1: Obecná pravidla pro vyztužené a nevyztužené zděné konstrukce

	
	ČSN EN 1996-1-2
	Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí - Část 1-2: Obecná pravidla – Navrhování konstrukcí na účinek požáru

	
	ČSN EN 1996-2
	Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí – Část 2: Volba materiálů, konstruování a provádění zdiva

	
	ČSN EN 1996-3
	Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí – Část 3: Zjednodušené metody výpočtu nevyztužených zděných konstrukcí

	
	ČSN EN 1997-1
	Eurokód 7: Navrhování geotechnických konstrukcí - Část 1: Obecná pravidla

	
	ČSN EN 1997-2
	Eurokód 7: Navrhování geotechnických konstrukcí - Část 2: Průzkum a zkoušení základové půdy

	
	ČSN EN 1998-1
	Eurokód 8: Navrhování konstrukcí odolných proti zemětřesení - Část 1: Obecná pravidla, seizmická zatížení a pravidla pro pozemní stavby

	
	ČSN EN 1998-3
	Eurokód 8: Navrhování konstrukcí odolných proti zemětřesení - Část 3: Hodnocení a zesilování pozemních staveb

	
	ČSN EN 1998-4
	Eurokód 8: Navrhování konstrukcí odolných proti zemětřesení - Část 4: Zásobníky, nádrže a potrubí

	
	ČSN EN 1998-5
	Eurokód 8: Navrhování konstrukcí odolných proti zemětřesení - Část 5: Základy, opěrné a zárubní zdi a geotechnická hlediska

	
	ČSN EN 1998-6
	Eurokód 8: Navrhování konstrukcí odolných proti zemětřesení - Část 6: Věže, stožáry a komíny

	
	ČSN EN 1999-1-1
	Eurokód 9: Navrhování hliníkových konstrukcí - Část 1-1: Obecná pravidla pro konstrukce

	
	ČSN EN 1999-1-2
	Eurokód 9: Navrhování hliníkových konstrukcí - Část 1-2: Navrhování konstrukcí na účinky požáru

	
	ČSN EN 1999-1-3
	Eurokód 9. Navrhování hliníkových konstrukcí - Část 1-3: Konstrukce náchylné na únavu

	
	ČSN EN 1999-1-4
	Eurokód 9: Navrhování hliníkových konstrukcí - Část 1-4: Za studena tvarované plošné profily

	
	ČSN EN 1999-1-5
	Eurokód 9: Navrhování hliníkových konstrukcí - Část 1-5: Skořepinové konstrukce

	
	ČSN ISO 13822
	Zásady navrhování konstrukcí – Hodnocení existujících konstrukcí

	
	ČSN EN ISO       13 370
	Tepelné chování budov - Přenos tepla zeminou - Výpočtové metody

	
	ČSN 73 0039 
	Navrhovaní objektů na poddolovaném území
Základní ustanovení

	
	ČSN 73 0040
	Zatížení stavebních objektů technickou seizmicitou a jejich odezva

	§ 20

	ČSN 73 4301
	Obytné budovy

	§ 21 odst. 1 a 2
Větrání

	ČSN 73 4301
	Obytné budovy

	
	ČSN 12 7010
	Vzduchotechnická zařízení. Navrhování větracích a klimatizačních zařízení. Všeobecná ustanovení

	§ 22 odst. 2 a 3
Denní osvětlení 


Příloha č. 3

Příloha č. 4


	ČSN 73 4301
	Obytné budovy

	
	ČSN 73 0580-1
	Denní osvětlení budov 
Část 1: Základní požadavky   

	
	ČSN 73 0580-2
	Denní osvětlení budov 
Část 2: Denní osvětlení obytných budov 

	
	ČSN EN 12665
	Světlo a osvětlení - Základní termíny a kritéria pro stanovení požadavků na osvětlení

	
	ČSN 36 0020 
	Sdružené osvětlení

	
	ČSN EN 17037+A1
	Denní osvětlení budov

	§ 25 odst. 2 a 3
Ochrana proti hluku a vibracím

	ČSN 73 0532
	Akustika - Ochrana proti hluku v budovách a posuzování akustických vlastností stavebních výrobků - Požadavky

	
	ČSN EN ISO 717-1
	Akustika. Hodnocení zvukové izolace stavebních konstrukcí a v budovách 

	
	ČSN EN ISO 717-1
	Akustika. Hodnocení zvukové izolace stavebních konstrukcí a v budovách 
Část 1: Vzduchová neprůzvučnost

	
	ČSN EN ISO 717-2
	Akustika. Hodnocení zvukové izolace stavebních konstrukcí a v budovách 
Část 2: Kročejová neprůzvučnost

	§ 26 odst. 2
Tepelná ochrana budov
	ČSN 73 0540
	Tepelná ochrana budov (Část 1-3)


	
	ČSN 73 0543-1
	Vnitřní prostředí stájových objektů 
Část 1: Tepelná ochrana 

	
	ČSN EN ISO       13 370
	Tepelné chování budov - Přenos tepla zeminou - Výpočtové metody

	
	ČSN EN ISO 10077-1
	Tepelné chování oken, dveří a okenic - Výpočet součinitele prostupu tepla - Část 1: Obecně

	
	ČSN EN ISO 10077-2
	Tepelné chování oken, dveří a okenic - Výpočet součinitele prostupu tepla - Část 2: Výpočtová metoda pro rámy

	
	ČSN EN ISO       13 788
	Tepelně-vlhkostní chování stavebních dílců a stavebních prvků –
Vnitřní povrchová teplota pro vyloučení kritické povrchové vlhkosti
a kondenzace uvnitř konstrukce – Výpočtové metody

	
	ČSN EN ISO 10211
	Tepelné mosty ve stavebních konstrukcích - Tepelné toky a povrchové teploty - Podrobné výpočty

	
	ČSN EN ISO       12 631
	Tepelné chování lehkých obvodových plášťů - Výpočet součinitele prostupu tepla

	
	ČSN EN ISO 6946
Stavební prvky a stavební konstrukce - Tepelný odpor a součinitel prostupu tepla - Výpočtová metoda
	Stavební prvky a stavební konstrukce - Tepelný odpor a součinitel prostupu tepla - Výpočtové metoda

	§ 28
Omezování
nežádoucích účinků venkovního osvětlení
	ČSN 36 0459 
ČSN EN 12464-2 

ČSN EN 12193
	Omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení
Světlo a osvětlení – Osvětlení pracovních prostorů – Část 2: Venkovní pracovní prostory
Světlo a osvětlení – Osvětlení sportovišť

	§ 30
Ochrana před bleskem
	ČSN EN 62305-1 ed.2
	Obecné principy

	
	ČSN EN 62305-2 ed.2
	Řízení rizika

	
	ČSN EN 62305-3 ed.2
	Hmotné škody na stavbách a ohrožení života 

	
	ČSN EN 62305-4 ed.2
	Elektrické a elektronické systémy ve stavbách 

	
	ČSN EN 50124-2 ed.2  
	Drážní zařízení - Koordinace izolace - Část 2: Přepětí a ochrana před přepětím

	
	ČSN EN IEC 60099-5 ed.3 
	Svodiče přepětí - Část 5: Doporučení pro volbu a použití

	
	ČSN 38 0810 
	Použití ochran před přepětím v silových zařízeních vydána 11/1998

	
	ČSN 33 4010
	Elektrotechnické předpisy. Ochrana sdělovacích vedení a zařízení proti přepětí a nadproudu atmosférického původu

	
	ČSN EN IEC 61400-24 ed.2 
	Větrné elektrárny - Část 24: Ochrana před bleskem

	
	ČSN EN 61663-2 
	Ochrana před bleskem - Telekomunikační vedení - Část 2: Vedení s kovovými vodiči

	§ 33 odst. 1 až 5 a odst. 7 a 8
Přístup a přístupnost

	
	Pozn. Norma pro přístupnost v přípravě

	§ 34 odst. 2 až 8
Hygienické zařízení, šatna

Příloha č. 5

	
	Pozn. Norma pro přístupnost v přípravě


	
	ČSN 73 4108
	Hygienická zařízení a šatny

	§ 35 odst. 1, 3 až 5
Schodiště a šikmá rampa v budově

Příloha č. 6


	ČSN 73 4130
	Schodiště a šikmé rampy. Základní požadavky


	
	
	Pozn. Norma pro přístupnost v přípravě

	§ 36 odst. 1, 6 a 7
Výtah a zdvihací plošina


	


	Pozn. Norma pro přístupnost v přípravě

	
	ČSN EN 81-40 ED.2
	Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů - Zvláštní výtahy pro dopravu osob a nákladů - Část 40: Schodišťové výtahy a šikmé zvedací plošiny pro dopravu osob s omezenou pohyblivostí

	
	ČSN EN 81-41

	Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů - Zvláštní výtahy pro dopravu osob a nákladů - Část 41: Svislé zdvihací plošiny pro dopravu osob s omezenou schopností pohybu

	
	ČSN EN 81-70 ED.2
	Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů - Zvláštní úpravy výtahů určených pro dopravu osob a osob a nákladů - Část 70: Přístupnost výtahů včetně osob s omezenou schopností pohybu a orientace

	
	ČSN EN 81-50 ED.2
	Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů - Přezkoušení a zkoušky - Část 50: Konstrukční zásady, výpočty, přezkoušení a zkoušky výtahových komponent   

	
	ČSN EN 81-20
	Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů - Výtahy pro dopravu osob a nákladů - Část 20: Výtahy pro dopravu osob a osob a nákladů

	
	ČSN EN 81-28
	Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů 
Výtahy pro dopravu osob a nákladů  
Část 28: Dálková nouzová signalizace u výtahů určených pro dopravu osob a osob a nákladů

	
	ČSN EN 81-21+A1
	Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů 
Výtahy pro dopravu osob a nákladů  
Část 21: Nové výtahy pro dopravu osob a nákladů v existujících budovách

	
	ČSN EN 81-3 + A1
	Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů
Část 3: Elektrické a hydraulické malé nákladní výtahy

	
	ČSN EN 81-31
	Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů 
Výtahy určené pouze pro dopravu nákladů 
Část 31: Výtahy pro dopravu nákladů s možností vstupu

	
	ČSN EN 81-70
	Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů 
Část 70: Zvláštní úprava výtahů určených pro dopravu osob a osob a nákladů - Přístupnost výtahů včetně osob s omezenou schopností pohybu a orientace

	
	ČSN EN 81-72
	Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů - Zvláštní úprava výtahů určených pro dopravu osob a osob a nákladů 
Část 72: Požární výtahy

	
	ČSN ISO 4190-1
	Zřizování elektrických výtahů 
Část 1: Výtahy třídy I, II, III a VI


	§ 38 odst. 1, 2, 5 a 6
Ochrana proti pádu
	ČSN 74 3305
	Ochranná zábradlí

	
	
	Pozn. Norma pro přístupnost v přípravě

	§ 39 odst. 2
Protiskluznost
	
	Pozn. Norma pro přístupnost v přípravě

	
	ČSN 74 4507
	Odolnost proti skluznosti podlah. Stanovení součinitele smykového tření.

	
	ČSN 74 4505
	Podlahy. Společná ustanovení

	
	ČSN 73 4130
	Schodiště a šikmé rampy. Základní požadavky


	§ 41 odst. 3 a 5
Plochy

	ČSN EN ISO 18513
	Služby cestovního ruchu – Hotely a ostatní kategorie turistického ubytování - Terminologie

	
	ČSN 76 1110
	Služby cestovního ruchu - Klasifikace ubytovacích zařízení – Kategorie hotel, hotel garni, penzion, motel a botel

	
	
	Pozn. Norma pro přístupnost v přípravě

	§ 43 odst. 3 a 6
Šířky a jiné rozměry

	
	Pozn. Norma pro přístupnost v přípravě

	§ 44 odst. 3
Vodovodní přípojka a vnitřní vodovod
	ČSN EN 1717
	Ochrana proti znečištění pitné vody ve vnitřních vodovodech a všeobecné požadavky na zařízení na ochranu proti znečištění zpětným průtokem

	
	ČSN EN 16941-2
	Zařízení pro využití nepitné vody na místě - Část 2: Zařízení pro využití čištěné šedé vody

	§ 45 odst. 4
Kanalizační přípojka a vnitřní kanalizace
	ČSN 75 6760
	Vnitřní kanalizace

	
	ČSN EN 12056-1
	Vnitřní kanalizace - Gravitační systémy 
Část 1: Všeobecné a funkční požadavky

	
	ČSN EN 12056-2
	Vnitřní kanalizace – Gravitační systémy 
Část 2: Odvádění splaškových odpadních vod – Navrhování a výpočet

	
	ČSN EN 12056-3
	Vnitřní kanalizace – Gravitační systémy – Část 3: Odvádění dešťových vod ze střech – navrhování a výpočet


	§ 46 odst. 3
Žumpa

	ČSN 75 6081
	Žumpy

	
	ČSN 75 0905
	Zkoušky vodotěsnosti vodárenských a kanalizačních nádrží

	§ 47 odst. 1 až 4

Silnoproudé rozvody a rozvody elektronických komunikací
	ČSN 33 2130 ed.3
	Elektrické instalace nízkého napětí - Vnitřní elektrické rozvody

	
	ČSN 33 2000-5-54 ed.3
	Elektrické instalace nízkého napětí - Část 5-54: Výběr a stavba elektrických zařízení - Uzemnění a ochranné vodiče

	
	ČSN EN 50310 ed.4
	Soustavy pospojování pro telekomunikace v budovách a jiných stavbách

	
	ČSN EN 62305-3 ed.2
	Ochrana před bleskem - Část 3: Hmotné škody na stavbách a ohrožení života

	
	ČSN EN 50522
	Uzemňování elektrických instalací AC nad 1 kV

	
	ČSN EN 61936-1
	Elektrické instalace nad AC 1 kV - Část 1: Všeobecná pravidla

	
	ČSN 33 2000-5-52 ed.2
	Elektrické instalace nízkého napětí - Část 5-52: Výběr a stavba elektrických zařízení - Elektrická vedení

	
	ČSN EN 50173-1 ed.4
	Informační technologie - Univerzální kabelážní systémy - Část 1: Obecné požadavky

	
	ČSN EN 60909-0 ed.2
	Zkratové proudy v trojfázových střídavých soustavách - Část 0: Výpočet proudů

	
	ČSN 33 2000-4-43 ed.2
	Elektrické instalace nízkého napětí - Část 4-43: Bezpečnost - Ochrana před nadproudy

	
	ČSN 33 3015
	Elektrotechnické předpisy. Elektrické stanice a elektrická zařízení. Zásady dimenzování podle elektrodynamické a tepelné odolnosti při zkratech

	
	ČSN 33 3051
	Ochrany elektrických strojů a rozvodných zařízení

	
	ČSN 38 1754
	Dimenzování elektrického zařízení podle účinku zkratových proudů

	
	ČSN 73 0848
	Požární bezpečnost staveb - Kabelové rozvody

	
	ČSN 73 0895
	Požární bezpečnost staveb - Zachování funkčnosti kabelových tras v podmínkách požáru - Požadavky, zkoušky, klasifikace Px-R, PHx-R a aplikace výsledků zkoušek

	
	ČSN 33 2000-5-56 ed.3
	Elektrické instalace nízkého napětí - Část 5-56: Výběr a stavba elektrických zařízení - Zařízení pro bezpečnostní účely

	
	ČSN EN 50171
	Centrální napájecí systémy

	
	ČSN 35 4516
	Domovní zásuvky - Dvojpólové zásuvky a vidlice AC 2,5 A 250 V a AC 16 A 250 V

	
	ČSN 35 4517
	Domovní zásuvky - Zásuvky a vidlice s plochými kontakty 10 A 48 V, 10 A 250 V a 10 A 400 V

	§ 49 odst. 1 a 2
Plynovodní přípojka a odběrná plynová zařízení
	ČSN EN 12007-1
	Zařízení pro zásobování plynem - Plynovody s nejvyšším provozním tlakem do 16 bar včetně - Část 1: Všeobecné funkční požadavky

	
	ČSN EN 12007-2
	Zařízení pro zásobování plynem - Plynovody s nejvyšším provozním tlakem do 16 bar včetně - Část 2: Specifické funkční požadavky pro polyethylen (nejvyšší provozní tlak do 10 bar včetně)

	
	ČSN EN 12007-3
	Zásobování plynem - Plynovody s nejvyšším provozním tlakem do 16 bar včetně - Část 3: Specifické funkční požadavky pro ocel

	
	ČSN EN 12007-4
	Zařízení pro zásobování plynem - Plynovody s nejvyšším provozním tlakem do 16 bar včetně - Část 4: Specifické funkční požadavky pro rekonstrukce

	
	ČSN EN 1775 ed.2
	Zásobování plynem - Plynovody v budovách - Nejvyšší provozní tlak menší nebo rovný 5 bar - Provozní požadavky

	§ 50 odst. 2
Vzduchotechnické zařízení
	ČSN 12 7010
	Vzduchotechnická zařízení. Navrhování větracích a klimatizačních zařízení. Všeobecná ustanovení

	§ 52 odst. 2 až 8
Spalinová cesta


	ČSN 73 4201
	Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv

	
	ČSN EN 1443
	Komíny – Všeobecné požadavky

	
	ČSN 73 4301
	Obytné budovy

	
	ČSN 73 4230
	Krby s otevřeným a uzavíratelným ohništěm

	
	ČSN 73 4231
	Kamna – Individuálně stavěná kamna

	
	ČSN 73 4232
	Sporáky – Individuálně stavěné sporáky

	
	ČSN EN 13084-1
	Volně stojící komíny - Část 1: Všeobecné požadavky

	
	ČSN EN 13084-2
	Volně stojící komíny – Část 2: Betonové komíny

	
	ČSN EN 13084-4
	Volně stojící komíny – Část 4: Zděné vložky – Navrhování a provádění

	
	ČSN EN 13084-6
	Volně stojící komíny – Část 6: Ocelové vložky – Navrhování a provádění

	
	ČSN EN 13084-8
	Volně stojící průmyslové komíny – Část 8: Navrhování a provádění sloupových konstrukcí nesoucích komínové průduchy

	§ 53 odst. 3, 4 a 5
Stavba pro bydlení


	
	Pozn. Norma pro přístupnost v přípravě

	§ 54 
Stavba ubytovacího zařízení
	ČSN EN ISO 18513
	Služby cestovního ruchu – Hotely a ostatní kategorie turistického ubytování - Terminologie

	
	ČSN 76 1110
	Služby cestovního ruchu - Klasifikace ubytovacích zařízení – Kategorie hotel, hotel garni, penzion, motel a botel


	§ 57 odst. 1
Stavba pro sport

	
	Pozn. Norma pro přístupnost v přípravě

	§ 65
Garáž
	ČSN 73 6058
	Jednotlivé, řadové a hromadné garáže 


	
	ČSN EN 13 978-1
	Betonové prefabrikáty – Prefabrikované betonové garáže - Část 1: Požadavky na železobetonové garáže z prostorových nebo rovinných dílců o rozměrech garážového boxu


	§ 66 odst. 1 a 3 
Servis a opravna motorových vozidel, čerpací stanice pohonných hmot

	ČSN 73 6059
	Servisy a opravny motorových vozidel. Čerpací stanice pohonných hmot. Základní ustanovení 


	
	ČSN 73 6060
	Čerpací stanice pohonných hmot

	§ 71 odst. 4

	ČSN 75 1400
	Hydrologické údaje povrchových vod

	§ 75 odst. 2, 3 a 5
Stoková síť a čistírna odpadních vod


	ČSN 75 6101
	Stokové sítě a kanalizační přípojky.

	
	ČSN EN 752
	Venkovní systémy stokových sítí a kanalizačních přípojek - část 1 - 6.


	
	ČSN EN 1091
	Venkovní podtlakové systémy stokových sítí.


	
	ČSN EN 1671
	Venkovní tlakové systémy stokových sítí

	
	ČSN EN 1610
	Provádění stok a kanalizačních přípojek a jejich zkoušení

	
	ČSN 75 6909
	Zkoušky vodotěsnosti stok.


	
	ČSN 75 0905
	Zkoušky vodotěsnosti vodárenských a kanalizačních nádrží.

	
	ČSN 756401
	Čistírny odpadních vod pro více než 500 ekvivalentních obyvatel.

	
	ČSN 75 6415
	Plynové hospodářství čistíren odpadních vod.


	
	ČSN EN 752
	Venkovní systémy stokových sítí a kanalizačních přípojek - část 1 - 6.


	
	ČSN EN 1091
	Venkovní podtlakové systémy stokových sítí.

	
	ČSN EN 1671
	Venkovní tlakové systémy stokových sítí.

	
	ČSN EN 1610
	Provádění stok a kanalizačních přípojek a jejich zkoušení.

	§ 80 odst. 1, 3 a 4
Stavba na ochranu před povodněmi

	ČSN 75 1400
	Hydrologické údaje povrchových vod.

  

	
	ČSN 75 2410
	Malé vodní nádrže.


	
	TNV 75 2415
	Suché nádrže.

	§ 85 odst. 4
Stavba sloužící k pozorování stavu povrchových nebo podzemních vod
	ČSN 75 1400
	Hydrologické údaje povrchových vod.

	§ 86 odst. 1, 3 a 5 
Studna

	ČSN 75 5115
	Studny individuálního zásobování vodou.

	§ 87 odst. 8
Hrazení bystřin a strží
	ČSN 75 2106-1
	Hrazení bystřin a strží - Část 1: Obecně.

	§ 94 odst. 3
Prostor pro přechovávání zbraní a střeliva a muniční skladiště

Příloha č. 13


	
	gesce MV

	§ 97 
Podzemní objekt
	ČSN 73 7501
	Navrhování konstrukcí ražených podzemních objektů. Společná ustanovení

	
	ČSN P 73 7505
	Kolektory a ostatní sdružené trasy vedení inženýrských sítí

	
	ČSN 73 9010
	Navrhování a výstavba staveb civilní ochrany

	
	ČSN 73 9050
	Údržba stálých úkrytů civilní ochrany

	
	ČSN 75 6101: 2004
	Stokové sítě a kanalizační přípojky

	
	ČSN 73 0212-4
	Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti. Část 4: Liniové stavební objekty

	§ 100 odst. 2
Společná a závěrečná ustanovení 
	ČSN 73 0205
	Geometrická přesnost ve výstavbě. Navrhování geometrické přesnosti

	Příloha č. 8
Umělé koupaliště, bazén a sauna
	
	Pozn. Norma pro přístupnost v přípravě

	Příloha č. 9
Infrastruktura pro alternativní paliva
	ČSN EN 62196-2 ed. 2
	Vidlice, zásuvky, vozidlová zásuvková spojení a vozidlové přívodky - Nabíjení elektrických vozidel vodivým připojením - Část 2: Požadavky na rozměrovou kompatibilitu a zaměnitelnost pro přístroje s kolíky a dutinkami na střídavý proud.


	
	ČSN EN 62196-3
	Vidlice, zásuvky, vozidlová zásuvková spojení a vozidlové přívodky - Nabíjení elektrických vozidel vodivým připojením - Část 2: Požadavky na rozměrovou kompatibilitu a zaměnitelnost pro vozidlová zásuvková spojení s kolíky a dutinkami na stejnosměrný a střídavý/stejnosměrný proud.

	
	ČSN EN 17127
	Venkovní výdejní vodíkové čerpací stanice na plynný vodík s plnicími protokoly.

	
	ČSN ISO 17268
	Plynný vodík - Plnicí rozhraní pozemních vozidel.

	
	ČSN IEC 60884-1
	Vidlice a zásuvky pro domovní a podobná použití - Část 1: Všeobecné požadavky.

	
	ČSN EN 15869-2
	Plavidla vnitrozemské plavby - Elektrická břehová přípojka, třífázový proud 400 V, do 63 A, 50 Hz - Část 2: Přípojka na břehu, požadavky na bezpečnost nebo ČSN EN 16840 Plavidla vnitrozemské plavby - Elektrická břehová přípojka, třífázové napětí 400 V, 50 Hz a proud minimálně 250 A.

	
	ČSN EN ISO 16923
	Plnicí stanice na zemní plyn - CNG stanice pro plnění vozidel.

	
	ČSN EN ISO 16924
	Plnicí stanice na zemní plyn - LNG stanice pro plnění vozidel

	
	ČSN EN ISO 12617
	Silniční vozidla - konektor pro doplňování zkapalněného zemního plynu - 3,1 MPa konektor

	
	ČSN EN ISO 20519
	Lodě a lodní technika - Specifikace pro doplňování paliva plavidlům poháněným na zkapalněný zemní plyn - Části 5.3 až 5.7.

	Příloha č. 10
Vodní dílo
	ČSN 755401
	Navrhování vodovodních potrubí.


	
	ČSN 75 5911
	Tlakové zkoušky vodovodního a závlahového potrubí.


	
	ČSN 75 0905
	Zkoušky vodotěsnosti vodovodních a kanalizačních nádrží.


	Příloha č. 11
Stavba pro plnění funkce lesa
	ČSN 73 6108
	Lesní cestní síť.

	Příloha č. 13
Prostor pro přechovávání střeliva, muniční skladiště
	
	gesce MV

	Příloha č. 14
Stavba pro zemědělství
	ČSN 46 5750
	Zásady skladování tuhých průmyslových hnojiv

K § 102 Výjimky
Uvádí se taxativních výčet ustanovení, ze kterých bude možné povolit výjimku. Možnost povolit výjimku z konkrétního ustanovení je založena v § 138 stavebního zákona. O výjimce bude rozhodovat stavební úřad. Stavební úřad však bude oprávněn rozhodnout o výjimce pouze v případě, kdy povolení výjimky bude řádně odůvodněno. Z povahy požadavku na odůvodněnost povolení výjimky vyplývá i to, aby byla řádně odůvodněna i žádost o povolení výjimky. 
Pro velká sídla dle ustanovení § 99 této vyhlášky je pak taxativní výčet ustanovení, ze kterých bude možné povolit výjimku, rozšířen.

K § 103 Účinnost
Předpokládaná účinnost této vyhlášky je k 1.7.2024.


Odůvodnění příloh k této vyhlášce

K Příloze č. 1 Parkovací stání
Požadavky na parkovací stání upravuje § 4 této vyhlášky.
Příloha slouží k výpočtu celkového počtu parkovacích stání pro danou stavbu. Způsob výpočtu byl proti stávající ČSN 73 6110 optimalizován, aby více odpovídal stávajícímu stavu poznání i aktuální a výhledové situaci.
Optimalizovaný výpočet počtu parkovacích stání byl stanoven na základě řešení projektů TAČR TA03031301 (Aktualizace návrhových prvků pozemních komunikací v intravilánu) a specifického výzkumu VUT v Brně na fakultě stavební, a to zejména rešeršemi, dopravními průzkumy, srovnáním a analýzou modelových případů nově budované výstavby, ale i aplikací výpočtu na existující zástavby s využitím ČSN 73 6110, Pražských stavebních předpisů, požadavků na parkovací stání Bratislavy (STN 73 6110), Krakova, Norimberku, Berlína, Hamburku, Vídně a Štýrského Hradce (Graz).
 Výčet srovnávaných měst
	Město 
	Počet obyvatel 
	Předpis 
	Předpis 
	Působnost 

	Berlín 
	3645000 
	BauO Bln 
	vyhláška města 
	město 

	Bratislava 
	424000 
	STN 73 6110 
	norma 
	stát

	Brno 
	380000 
	ČSN 73 6110 
	norma 
	stát

	Štýrský Hradec (Graz) 
	284000 
	Leitfaden Mobilität 
für Bauvorhaben  
	příručka 
	město

	Hamburk 
	1841000 
	HBauO  
	právní předpis 
	město

	Krakov 
	766000 
	Program Obsługi Parkingowej dla Miasta Krakowa 
	strategie přijatá vyhláškou 
	město

	Norimberk 
	518000 
	Stellplatz 
630.746  
	právní předpis 
	město 

	Praha 
	1309000 
	PSP
	místní norma 
	město

	Vídeň 
	1897000 
	WGarG 2008 
Bauordnung für Wien   
	právní předpis 
	město 

V příloze je uveden způsob výpočtu základního počtu stání, který je součtem stání pro jednotlivé účely užívání. Potřeba pro účely užívání je stanovena v tabulce č. 1, kde jsou stání vztažena k jednotlivým účelovým jednotkám, např. k počtu bytů, počtu lůžek, k prodejní ploše apod. 
Tabulka č. 1 vychází z principu uvedeném v normě ČSN 73 6110, ovšem tato norma není pro výpočet zezávazněna, neboť hodnoty uvádí přímo v textu této vyhlášky, resp. v její příloze. Bude tak zajištěna kontinuita rozhodování, a to i při změně norem, která však neprochází klasickým legislativním procesem.
Pokud v tabulce nejsou uvedeny účely využití, a přesto jsou v rámci záměru navrhovány, pak musí projektant odůvodnit návrh ve vazbě na případně podobné účely využití. Pokud se například navrhuje stavba „komunitního centra”, musí být uvedeno, jaké využití je touto stavbou navrhováno, co je účelem této stavby a jakým způsobem bude stavba provozována, a podle tohoto popisu bude zvolen nejpodobnější způsob využití odpovídající popsanému způsobu.
Tato vyhláška umožňuje stanovit jednotlivým obcím procentuální korekce tohoto základního počtu stání, tj. nestanovuje pouze redukování, ale je možná i případné navýšení, přičemž lze stanovit jak minima, tak maxima tohoto základního počtu stání. Procentuální korekce však může být stanovena pouze v územním plánu s prvky regulačního plánu nebo v regulačním plánu, proto je zde vazba na konkrétní znalost obcí. Tato korekce naplňuje znaky výjimky dle ustanovení § 138 odst. 2 stavebního zákona. Procentuální korekce umožňuje promítnout dopravní politiky obcí a měst do požadavků na parkovací místa a tím regulovat generovanou dopravu od nové výstavby. Města a obce mají možnost rozdělit své území do jednotlivých zón/oblastí s podobným charakterem a pro ty nastavit různé procentuální korekce. Například v pěších zónách, v blízkosti historických center, v hustě zastavěných oblastech je možné požadavky snížit, v závislosti na omezené kapacitě okolních komunikací. Obdobně je možné požadavky procentuálně navýšit. Pro jednotlivé zóny/oblasti je možné stanovit různé procentuální korekce pro jednotlivé ukazatele v tabulce č. 1, tedy zvlášť pro skupiny, kódy, účely a účelové jednotky.  Různé korekce mohou být nastaveny i pro krátkodobá a dlouhodobá stání. Obce a města mají možnost nastavit si i maximální možný počet stání, tak aby nedocházelo k neúměrnému zatěžování dopravní sítě. Možnost regulovat počty stání na úrovni měst vychází z rešerše zahraničních předpisů, kdy se ukázalo, že na Evropské úrovni, je tato možnost poměrně běžnou praxí. Pro obce a města, která si nenastaví procentuální korekce dle odstavce 3, je procentuální korekce uvažována 100 % a celkový počet stání odpovídá základnímu počtu.
Je to tedy další možností, aby každá obec mohla ovlivnit na základě vlastních potřeb problematiku parkování – může zvýšit nebo snížit požadavky na parkování podle svých aktuálních možností a potřeb. Každá obec tak má možnost vycházet buď pouze ze základního počtu stání stanoveného podle přílohy č. 1, případně si stanovit korekci tohoto výpočtu uvedením v územním plánu s prvky regulačního plánu nebo v regulačním plánu nebo si podle § 138 odst. 2 stavebního zákona stanoví vlastní způsob výpočtu nezávisle na požadavcích stanovených touto vyhláškou a nadále platí možnost dalších městských předpisů daná § 152 odst. 2 stavebního zákona.
Navrhované ukazatele pro výpočet základního počtu stání vychází ze stávajících ukazatelů ČSN 73 6110, Pražských stavebních předpisů, požadavků na parkovací stání z Bratislavy, Krakova, Norimberku, Berlína, Hamburku, Vídně a Štýrského Hradce (Graz). Z rešerše vyplynulo, že pouze Pražské stavební předpisy používají jednotku hrubé podlažní plochy pro všechny typy staveb, což neodpovídá řadě staveb. Na základě těchto zjištění a modelových případů byly optimalizovány jednotlivé ukazatele, zejména účelové jednotky, počty účelových jednotek na 1 stání apod. Např. u kategorie školství došlo k výraznému snížení požadovaného počtu stání. Pro tyto kategorie je nutné zřizovat nad rámec požadavku této vyhlášky krátkodobá obrátková stání typu P+R (park and ride) v blízkosti objektů školství, ne nutně přímo na pozemku stavby.
V příloze č. 1 jsou parkovací stání rozdělena na stání krátkodobá a dlouhodobá, přičemž krátkodobá jsou převážně návštěvnická stání, dlouhodobá pak stání pro rezidenty či zaměstnance. Krátkodobá stání jsou zpravidla veřejná, mají vyšší obrátkovost, tedy auta se vystřídají např. každou hodinu nebo dvě, z čehož vyplývají parametry stání umožňující komfortnější vjetí i vyjetí. Naopak dlouhodobá stání v místě bydliště, u zaměstnání apod. se obměňují např. 2x za den, z toho tedy vyplývají nižší nároky na komfort vjetí nebo vyjetí. Toto rozdělení má návaznost i na plánovanou revizi normy ČSN 73 6056 „Odstavné a parkovací plochy silničních vozidel“.
V příloze č. 1 je popsán i způsob zaokrouhlování, aby nedocházelo při navrhování staveb k dohadům a případným nejasnostem, jednak je popsána matematická metoda zaokrouhlování (počet stání 0,5 a vyšší se zaokrouhlí na celá stání nahoru a počet stání nižší než 0,5 se zaokrouhlí na celá stání dolů), a jednak je jasně řečeno, že se zaokrouhluje až na konci výpočtu.
Výsledný počet vyhrazených stání se zaokrouhluje na celá čísla směrem nahoru.
Součástí přílohy č. 1 je i počet vyhrazených stání pro vozidla označená parkovacím průkazem osoby se zdravotním postižením, a to obdobně jako bylo nastaveno ve vyhlášce č. 398/2009 Sb. 

K Příloze č. 2 – Větrání
Požadavky na kvalitu vnitřního vzduchu upravuje § 16 této vyhlášky.
V příloze jsou navrhovány potřeby přívodu venkovního vzduchu dle druhu stavby a jejího účelu užívání, a to stanovením minimální potřeby přiváděného venkovního vzduchu v souvislosti s činností osob, které daný prostor užívají. Jednotlivé činnosti jsou vázány na produkci metabolického tepla, která je jedním z faktorů ovlivňujících požadovanou optimální teplotu, neboť ta roste s intenzitou prováděné činnosti osob. Hodnota metabolismu udává tepelný výkon člověka, a to v jednotce Met, kdy 1 Met představuje metabolické teplo produkované člověkem při lehké práci v sedě vztažené na tzv. DuBois plochu, která má 1,9 m², a tedy celková hodnota 1 Met pak odpovídá 58,2 W.m-2.
Přílohou jsou dále stanoveny minimální požadavky na výměnu znečištěného vzduchu ve vnitřním prostředí pro zajištění jeho zdravotní nezávadnosti, a to buď instalovaným vzduchotechnickým zařízením, přirozeným větráním nebo jejich kombinací. Instalací vzduchotechnického zařízení je zajištěno tzv. nucené větrání, tedy větrání, při němž trvalou výměnu vzduchu zajišťuje větrací zařízení, jehož součástí je ventilátor. Přirozené větrání oproti tomu využívá rozdílu parametrů fyzikálních veličin vnitřního a vnějšího prostředí umožňující výměnu vzduchu bez technologických (mechanických a strojních) zařízení.
Současně je stanoveno, že infiltrace spárami oken včetně mikroventilace není součástí konceptu větrání pro budovy, jejichž okna jsou vybavena těsněním bránícím přirozenému proudění vzduchu. 
Pro hygienická zařízení a kuchyně jsou dále stanoveny minimální limity pro odvod vzduchu z těchto prostorů. 
Dále jsou pak stanoveny požadavky na minimální intenzitu výměny vzduchu pro stavby bazénů a saun včetně jejich souvisejících pobytových místností, kterými jsou například šatny, vstupní haly, chodby, odpočívárny, hygienická zařízení (sprchy, WC) apod. 

K Příloze č. 3 Denní osvětlení
Požadavky na denní osvětlení upravuje § 19 této vyhlášky.
K bodu 1. - Posouzení denního osvětlení se vztahuje k obytnému prostoru, přičemž minimální plocha obytného prostoru je 8 m2, jak vyplývá z definice uvedené v § 3 této vyhlášky.
Hodnoty DT a DTM jsou v ČSN EN 17037 stanoveny v informativní části, a to jako hodnoty DT = 2,0 %, DTM = 0,7 %. Pro obytný prostor jsou stanoveny hodnoty systémově takto: DT = 2/2 = 1 %, DTM = 0,7/2 = 0,35 %, tj. po povinném zaokrouhlení 0,4 %.
Hodnoty vycházejí z dnešní praxe se zónováním, která připouští v obytných místnostech hodnoty < 0,5 % zcela běžně.
Pro praxi je nezbytné si uvědomit, že problematika denního osvětlení je řešena i nadále také jinými předpisy (např. pro stanovení výšky srovnávací roviny na komunikacích nebo v tělocvičnách, kdy je určena ve výšce podlahy, v mateřské škole ve výšce 0,45 m a v kanceláři je tou výškou stůl).  
K bodu 2. – V příloze je definován činitel denní osvětlenosti, aby nemuselo být následně odkazováno na určenou normu. Odkaz na určenou normu je uveden pouze v případě metody výpočtu. Protože v době návrhu nemusí být jasné parametry konstrukce či zasklení okna, bylo stanoveno, že pokud dojde v průběhu přípravy či realizace k takovým změnám výše uvedených parametrů zasklení, konstrukce a znečištění, resp. budou tyto hodnoty již známé na základě skutečných konstrukcí, pak pokud se hodnota součinu těchto čísel změní méně než o 20 %, zůstává v platnosti původní výpočet. Cílem je zabránit zbytečnému přepočítávání, když se v dalších fázích přípravy stavby teprve určí skutečný počet a druh skel, typů oken s konkrétním podílem prosklení ve skladebné ploše.
K bodu 3. – Pravidla pro vytyčení sítě kontrolních bodů jsou řešeny odkazem na určenou normu (EN 17037), která však nestanoví, kde se kontrolní body nacházejí. Proto bylo jednoznačně stanoveno, že se nacházejí v průsečících os sítě.
K bodu 4. – Síť kontrolních bodů (viz bod 3) i rozložení jasu oblohy jsou již velice specifické požadavky, proto byla pravidla pro vytyčení sítě a hodnoty jasu zachována v normě a zde jsou uvedeny odkazy na konkrétní část této určené normy.
K bodu 5. – V příloze byly stanoveny hodnoty vlivů, aby nebylo nutné zcela odkazovat na určenou normu. Zmenšení světelného toku se charakterizuje činitelem prostupu světla τ [–] („tau“), který je definován jako poměr prošlého světelného toku Φt [lm] ke světelnému toku Φ0 [lm] dopadajícímu.

K Příloze č. 4 Proslunění
Požadavky na proslunění upravuje § 18 této vyhlášky.
V příloze č. 4 je uvedeno požadované procento prosluněných bytů vztahující se k celkovému počtu navrhovaných bytů. Hodnota je vztažena k charakteru zástavby. Charakter zástavby je zde stanoven nikoliv podle případného subjektivního popisu navrhovatele, ale na základě jasných parametrů stanovených úhlem stínění. Úhel stínění je určujícím parametrem, s tím, že se jedná o úhel stínění budov v uličním prostranství, který pak určí charakter zástavby celého bloku. Při navrhování staveb bude každý nucen jasně prokázat, do jakého charakteru zástavby je záměr zařazen a jaké bude muset být dodrženo procento prosluněných nových bytů. Jedná se o procenta z nově umisťovaných či povolovaných bytů, nikoliv z bytů stávajících. 
K požadavkům na proslunění
Posouzení proslunění místnosti vychází z požadavků evropské normy a místnost bude prosluněna, pokud ve vybraný den mezi 1.2. a 21.3. bude splněn výše uvedený požadavek slunečních paprsků po určitou dobu.  Pro splnění je nutné prokázat požadavek pro jakýkoliv den v uvedeném rozmezí, ani stavební úřad, ani žádná jiná instituce nebude stanovovat konkrétní den a vyžadovat splnění právě v tento den.
Níže je uveden způsob posouzení

Platí 
            2t
tg β = 
             š

kde t (m) je tloušťka obvodového pláště a š (m) je šířka okna na vnějším líci.

K Příloze č. 5 Hygienické zařízení a šatna
Požadavky na hygienické zařízení a šatnu upravuje § 29 této vyhlášky.
V Příloze jsou uvedeny požadavky na jednotlivé počty hygienických zařízení a šaten v konkrétních stavbách, např. ve stavbách pro bydlení, stavbách ubytovacích zařízení, v mateřských školách apod.

K Příloze č. 6 Schodiště, vyrovnávací stupně a rampa
Požadavky na schodiště, vyrovnávací stupně a rampu upravuje § 30 této vyhlášky.
Požadavky na schodiště, vyrovnávací stupně a rampy vychází ze stávajících technických norem, v některých částech dokonce na detailní parametry schodišť odkazuje, např. v případě podchodné a průchodné výšky.
Do této vyhlášky je zapracován požadavek na nejmenší šířku schodišťového stupně na hlavním a únikovém schodišti, který zajistí bezpečné užívání, přičemž jsou stanoveny úlevy pro rodinné domy a stavby pro rodinnou rekreaci. Vztah mezi výškou a šířkou je opět řešen formou odkazu na určenou normu, neboť se jedná o detailní parametr. V bodě 3 jsou popsána řešení zakřiveného schodiště.
Požadavky na tvar a úpravu schodiště, sklon schodišťových ramen, nejmenší průchodnou šířku, rozměry podest apod. jsou pak řešeny opět odkazem na určenou normu, neboť se jedná o detailní požadavky vzájemně provázané s různými variantami řešení.
Jako obecný požadavek je zakotven požadavek na počet stupňů v jednom schodišťovém rameni, který má vliv na bezpečné užívání schodiště, přičemž je umožněno povolení výjimky při splnění základní požadavků, především bezpečnosti.
Jako technický požadavek je nastaveno i řešení madel, zajišťující bezpečné užívání staveb. Detailní požadavky na madlo, včetně tepelné vodivosti a tvaru, jsou řešeny odkazem na určenou normu.
V bodě 9 jsou stanoveny požadavky na šikmé rampy, a to formou odkazu na určenou normu.


K Příloze č. 7 Protiskluznost
Požadavky na protiskluznost upravuje § 34 této vyhlášky.
Tato příloha obsahuje požadavky na protiskluznost jednotlivých povrchů. Plochy jsou rozděleny podle toho, zda jsou přístupné veřejnosti, či nikoliv. Hodnoty jsou převzaty ze stávajících technických norem, jsou zapracovány přímo do této vyhlášky a zajistí tak kontinuitu při rozhodování.

K Příloze č. 8 Umělé koupaliště, bazén a sauna
Požadavky na umělé koupaliště, bazén a saunu upravují § 56 až § 60 této vyhlášky.
Příloha obsahuje požadavky na umělé koupaliště, bazény, včetně brouzdališť a sauny, a to požadavky týkající se přístupnosti s odkazem na určenou normu, požadavky na větrání, na vybavení šatnami, prostorové požadavky i požadavky na tepelný komfort saun.

K Příloze č. 9 Infrastruktura pro alternativní paliva
Požadavky na infrastrukturu pro alternativní paliva upravuje § 64 této vyhlášky.
Příloha implementuje do české legislativy požadavky EU vyplývající ze Směrnice Evropského parlamentu 2014/94/EU ze dne 22. října 2014 o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva, Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/1444 ze dne. 17. června 2021, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU, pokud jde o normy pro dobíjecí stanice pro elektrické autobusy, Nařízení Komise v Přenesené Pravomoci (EU) 2019/1745 ze dne 13. srpna 2019, kterým se doplňuje a mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU, pokud jde o dobíjecí stanice pro motorová vozidla kategorie L, dodávky elektřiny z pevniny pro plavidla vnitrozemské plavby, dodávky vodíku pro silniční dopravu a dodávky zemního plynu pro silniční a vodní dopravu, a kterým se zrušuje nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/674 a Směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické náročnosti.  
Důvodem je snaha EU rozšířit využití alternativních paliv v dopravě, které má přispět jednat ke snížení závislosti na fosilních zdrojích ropy v dodávce energie do dopravy a jednak přispět k dekarbonizaci dopravy a ke zvýšení environmentální výkonnosti odvětví dopravy. Tímto by také mělo dojít k naplnění požadavků EU na zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie v odvětví dopravy na alespoň 14 % v roce 2030. Z tohoto důvodu je nutné harmonizovat infrastrukturu pro alternativní paliva v rámci celé EU, k čemuž má přispět i zavedení jednotných požadavků na dobíjecí stanice na elektrickou energii a čerpací stanice na ostatní alternativní paliva (tj. zejm. pro vodík a stlačený a zkapalněný zemní plyn – CNG a LNG). Zavádění harmonizovaných technických specifikací pro dobíjecí stanice a čerpací stanice pro alternativní pohonné hmoty se týká nejen silniční dopravy (ať již individuální či hromadné nebo nákladní) ale i dopravy lodní. Tímto koordinovaným přístupem v rámci celé EU za účelem plnění dlouhodobých energetických potřeb všech druhů dopravy by měla být poskytnuta dlouhodobá jistota nezbytná pro soukromé i veřejné investice do technologií vozidel a paliv a budování infrastruktury.
Na určenou normu tedy závaznou normu, která bude určena připraveným seznamem Ministerstvem pro místní rozvoj a předána UNMZ jako určená technická norma ve stavebnictví ke zveřejnění ve Věstníku podle jiného právního předpisu, bude odkazovat např. na: 
ČSN EN 62196-2 ed. 2 Vidlice, zásuvky, vozidlová zásuvková spojení a vozidlové přívodky – Nabíjení elektrických vozidel vodivým připojením – Část 2: Požadavky na rozměrovou kompatibilitu a zaměnitelnost pro přístroje s kolíky a dutinkami na střídavý proud – odst. 1, odst. 2, odst. 4, odst. 5.
ČSN EN 62196-3 Vidlice, zásuvky, vozidlová zásuvková spojení a vozidlové přívodky – Nabíjení elektrických vozidel vodivým připojením – Část 2: Požadavky na rozměrovou kompatibilitu a zaměnitelnost pro vozidlová zásuvková spojení s kolíky a dutinkami na stejnosměrný a střídavý/stejnosměrný proud – odst.3.
Ustanovení jsou současně transpozičními ustanoveními směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (32018L0844); směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU ze dne 22. října 2014 o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva (32014L0094) a Nařízení Komise v Přenesené Pravomoci (EU) 2019/1745 ze dne 13. srpna 2019, kterým se doplňuje a mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU, pokud jde o dobíjecí stanice pro motorová vozidla kategorie L, dodávky elektřiny z pevniny pro plavidla vnitrozemské plavby, dodávky vodíku pro silniční dopravu a dodávky zemního plynu pro silniční a vodní dopravu, a kterým se zrušuje nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/674 (32019R1745), která byla dosud zajištěna vyhláškou č. 268/2009 Sb. Z důvodu zrušení tohoto právního předpisu je tímto zachována povinnost ČR splnění této transpozice, která bude nově zajištěna tímto ustanovením. 
Tato vyhláška současně nově implementuje i Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/1444 ze dne 17. června 2021, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU (32021R1444), pokud jde o normy pro dobíjecí stanice pro elektrické autobusy, jehož účinnost je ode dne 26. září 2023.

K Příloze č. 10 Vodní dílo
Příloha obsahuje konkrétní požadavky na jednotlivé druhy vodních děl, a to požadavky vyplývajících z ustanoveních § 67 až § 84 této vyhlášky:
· týkající se zakládání vodních děl (část 1), 
· na stavební konstrukce vodních děl (část 2),
· na vodovodní a stokovou síť (část 3 a část 4),
· na čistírnu odpadních vod (část 5),
· na přehrady a hráze (část 6),
· na jezy (část 7),
· na stavby, které nějakým způsobem zasahují do koryta vodního toku (část 8),
· na stavby na ochranu před povodněmi (část 9),
· na stavby studen (část 10).
Požadavky se přejímají z vyhlášky č. 590/2002 Sb., vyhlášky č. 428/2001 Sb.
Ustanovení části 5 jsou současně transpozičními ustanoveními směrnice Rady ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod (31991L0271), které bylo dosud zajištěno vyhláškou č. 590/2002 Sb. Z důvodu zrušení tohoto právního předpisu bylo nutné zachovat povinnost ČR ke splnění této transpozice, která bude nově zajištěna tímto ustanovením. 

K Příloze č. 11 Stavba pro plnění funkce lesa
Požadavky se přejímají z vyhlášky č. 239/2017 Sb.
Příloha obsahuje konkrétní požadavky na jednotlivé druhy staveb pro plnění funkce lesa, a to požadavky na stavbu lesních cest dle § 86 a 87 této vyhlášky (část 1) a na stavbu pro úpravu vodního režimu § 88 a 89 (část 2) této vyhlášky. 
Z uvedeného ustanovení lze povolit výjimku.
K Části 1 - Požadavky na stavbu lesních cest a stavbu na ostatních trasách pro lesní dopravu
K bodu 1.1. – Bod uvádí základní technické požadavky na lesní cestu pro celoroční provoz. U této kategorie lesních cest je pro potřebnou únosnost tělesa lesní cesty požadována odpovídající vozovka a účinné a technicky účelné odvodnění a vylučuje se využití brodů pro překonání malých vodních toků (v zimě mohou být nesjízdné, čímž by byl limitován požadavek na celoroční provoz). Pro vzájemné vyhýbání protijedoucích vozidel jsou na jednopruhových lesních cestách požadovány výhybny (krátké rozšíření lesní cesty o šířku jednoho pruhu), k nimž podrobné technické požadavky stanoví bod 1.8. a 1.9. této části.
K bodu 1.2. - Bod stanoví základní technické požadavky na lesní cestu pro sezónní provoz. U této kategorie lesních cest je požadována její využitelnost alespoň v obdobích s nižším úhrnem srážek nebo v obdobích zámrazu, kdy vykazuje potřebnou únosnost tělesa. V příznivých obdobích roku postačí pro provoz předpokládaných vozidel dostatečně únosné odvodnění podloží; pokud jeho parametry nevyhovují, je nutné podloží opatřit vozovkou (oproti lesní cestě pro celoroční provoz bývá vozovka lesní cesty pro sezónní provoz jednodušší a méně nákladná). Vzhledem k podobnému charakteru provozu vozidel se pro lesní cesty pro sezónní provoz požadují také výhybny.
K bodu 1.3. - Bod určuje maximální podélný sklon lesní cesty s ohledem na bezpečnost provozu na lesních cestách (vychází z požadavku bezpečného zabrzdění směrodatného vozidla při jízdě návrhovou rychlostí). Hodnota maximálního podélného sklonu lesní cesty je diferencována podle návrhové rychlosti – pro návrhovou rychlost 30 km/h je 12 %, pro návrhovou rychlost 20 km/h pak až 14 %. Tyto hodnoty vychází z požadavků technických norem pro výstavbu účelových komunikací (zejména ČSN 73 6109 Projektování polních cest), s přihlédnutím ke specifikům provozu na lesních cestách (zejména parametry směrodatného vozidla pro lesní cesty). Požadavek je stanoven pouze pro případy stavby nové lesní cesty – v případě změny stavby stávající lesní cesty by tento požadavek často vyžadoval rozsáhlé zemní práce až změnu trasování lesní cesty (včetně opuštění stávajících objektů a výstavby nových). 
K bodu 1.4. - Bod stanoví technické požadavky na příčný sklon lesní cesty (její vozovky i pláně – plochou uzavírající zemní těleso ve styku s vozovkou). Aby příčný sklon plnil svůj účel, tj. odvádění srážkové vody především z povrchu lesní cesty, požaduje se jeho střechovité provedení, ve směrových obloucích pak provedení jednostranné (klopení lesní cesty vyvažuje odstředivou sílu působící na vozidlo a umožňuje tak zachovat jeho stabilitu). Hodnota minimálního příčného sklonu je stanovena na úrovni 3 % a v případě ostatních lesních cest hodnota příčného sklonu stanovena min. 3,5 %. Tyto hodnoty vychází z požadavků technických norem pro výstavbu účelových komunikací (zejména ČSN 73 6109 Projektování polních cest). 
K bodu 1.5. -  Ve věci náležité ochrany povrchu lesní cesty před erozním vlivem srážkové vody uvádí požadavek na instalaci svodnic vody na lesních cestách nejvíce ohrožených vymílacím účinkem vody (obecně se jedná o lesní cesty bez stmeleného krytu vozovky a s podélným sklonem větším než 6 %). Účelem svodnic vody je zkrácení dráhy toku vody po povrchu lesní cesty a tím zabránění zvětšování tohoto průtoku. Pro zamezení ukládání plavenin v profilu svodnic vody se požaduje jejich ukládání šikmo k ose lesní cesty.
K bodu 1.6. - Bod upravuje technický požadavek na světlost propustku v tělese lesní cesty alespoň 510 mm (hodnota vyplývá z požadavku na možnost provádění čištění potrubí od usazených plavenin). Pro hospodářské propustky, kterými se převádí odváděná srážková voda pod sjezdy z lesních cest na ostatní trasy pro lesní dopravu nebo na sousední pozemky, se jako dostatečná pro propustky o délce do 8 m navrhuje minimální světlost 400 mm, při větší délce pak minimálně 510 mm. Pro zvýšení rychlosti (a dosažení samočisticí schopnosti) vody v propustku požaduje minimální podélný sklon jeho dna 0,5 %.
K bodu 1.7. – Bod stanovuje technické požadavky na sjezdy, kterými se stavebně řeší připojení lesních cest na silnice a místní komunikace. Tyto sjezdy musí zabezpečit bezpečný nájezd směrodatného vozidla pro lesní cesty. K minimální šířce sjezdu 6 m (tedy rozšíření lesní cesty o šířku jednoho jízdního pruhu) se navrhuje i požadavek na délku rozšířeného sjezdu min. 25 m a na jeho opatření vozovkou. V případě připojení lesních cest na účelovou komunikaci se ze stejných důvodů požaduje opatření sjezdu alespoň obdobným zpevněním, jakým je opatřena navazující účelová komunikace. Dále se stanovuje požadavek pro sjezdy z lesní cesty na ostatní trasy pro lesní dopravu a na sousední pozemky, protože se nepředpokládá jejich využití směrodatným vozidlem pro lesní cesty. Navrhuje se pouze minimální šířka 6 m, minimální délka 6 m a zpevnění alespoň drceným kamenivem, které společně zajistí bezpečný nájezd uvažovaných vozidel (traktory, těžební a vyvážecí stroje) na lesní svážnice, technologické linky a do lesních porostů a zpět.
K bodu 1.8. – Bod stanovuje technický požadavek na opatření lesních cest výhybnami, které slouží k vzájemnému vyhýbání protijedoucích vozidel a k objíždění stojících vozidel; zajišťuje se tak bezpečný a v rámci možností i plynulý obousměrný provoz na jednopruhových lesních cestách.
Z ustanovení bodu 1.8. lze povolit výjimku.
K bodu 1.9. – Bod navrhuje podrobnější technické požadavky na výhybny na lesních cestách, kdy se požaduje délka výhyben nejméně 25 m a dále provedení výhybny stejnou stavební konstrukcí, jakou je provedena lesní cesta. Z ekonomických důvodů se připouští možnost jako výhybny uvažovat i křižovatky lesních cest, samostatné sjezdy na sousední pozemky, lesní sklady nebo jiná rozšířená místa v trase lesní cesty, pokud odpovídající navrhovaným technickým požadavkům na výhybny.
K bodu 1.10. – Bod zavádí požadavky na obratiště lesních cest, která se mají zřizovat na koncích neprůjezdných lesních cest delších než 100 m. Důvodem pro technický požadavek je zajištění možnosti otáčení vozidel především integrovaného záchranného systému (příliš dlouhá vzdálenost pro couvání těchto vozidel snižuje rychlost a operativnost jejich zásahu). Z ekonomických důvodů se připouští možnost jako obratiště uvažovat i samostatné sjezdy na sousední pozemky, lesní sklady a jiná rozšířená místa, pokud umožňují otáčení směrodatného vozidla pro lesní cesty. 
Z ustanovení bodu 1.10. lze povolit výjimku.
K bodu 1.11. – Bod stanovuje zásady pro návrh záchytných bezpečnostních zařízení na lesních cestách. V případě lesních cest se s ohledem na nízkou návrhovou rychlost (20, resp. 30 km/h) i na ekonomickou nepřiměřenost investice se obecně záchytná bezpečnostní zařízení nepožadují, avšak s výjimkou případů, kdy vlivem charakteru trasy při vyjetí vozidla z lesní cesty hrozí vozidlu možné nebezpečí. Jedná se o místa, kde kolmá výška římsy objektu (mostu, opěrné zdi, propustku) nad níže položeným terénem nebo vodním tokem je větší než 2,00 m (hodnota převzata z ČSN 73 6108).
K bodu 1.12. – Požadavky pro propustky a hospodářské propustky na ostatních trasách pro lesní dopravu se uplatní obdobně jako v bodě 1.6 této části.
K bodu 1.13. – Bod požaduje pro návrh staveb lesních cest a staveb na ostatních trasách pro lesní dopravu postupovat v souladu s určenou normou - ČSN 73 6108 Lesní cestní síť. Odkazovaná technická norma obsahuje řadu technicky formulovaných ustanovení o konstrukci vozovky, odvodnění a objektů lesní cesty, jejichž převzetí do návrhu této vyhlášky by bylo obtížně proveditelné.

K Části 2 - Požadavky na stavbu pro úpravu vodního režimu lesních půd
K bodu 2.1. - Bod ve věci návrhu parametrů systému pro úpravu vodního režimu lesních půd (zejm. hloubka a rozchod příkopů) v případě odůvodněného výpočtu umožňuje výjimku ze stanoveného technického požadavku. Cílem správného stanovení parametrů je, aby stavba byla optimálně dimenzována (nedostatečné i nadměrné parametry způsobí nesplnění účelu, zbytečné vynaložení nákladů a mohou mít nepříznivý vliv na lesní ekosystém). Při tomto výpočtu se přihlíží ke dřevinnému složení lesních porostů a vlivu jednotlivých druhů dřevin na vodní režim lesních půd.
K bodu 2.2. - Pro odvodňovací příkopy se stanovuje požadavek na jejich podélný sklon potřebný pro odtok odváděné vody přiměřenou rychlostí nezpůsobující nadměrnou erozi materiálu příkopu a dále podélný sklon bez překážek plynulému proudění vody, které způsobují výmoly ve dně příkopu.
K bodu 2.3.- Při návrhu závlahových příkopů se přihlíží k poloze zdroje závlahové vody (má vliv na trasování více kapacitních hlavních a méně kapacitních vedlejších závlahových příkopů) a na vydatnost tohoto zdroje (má umožnit gravitační rozvod závlahové vody po celé závlahové soustavě, musí tedy odpovídat její kapacitě a předpokládanému přirozenému odběru).
K bodu 2.4. - Bod navrhuje technické požadavky na křížení trubních a kabelových vedení s odvodňovacími příkopy. Trubní ani kabelová vedení se v odvodňovacích příkopech nesmí ukládat na dno, protože se v případě eroze dna příkopu mohou snadno stát překážkou proudění vody. Požadavek na ochranu podzemního vedení zároveň vychází z nutnosti jeho ochrany před jeho mechanickým poškozením spojeným s případným negativním vlivem poruchy na okolní prostředí. Minimální vzdálenosti mezi vedením a dnem příkopu jsou stanoveny odchylně od ČSN 75 4030:2000 Křížení a souběhy melioračních zařízení s dráhami, pozemními komunikacemi a vedeními se s ohledem na výrazně větší četnost výmolů ve dnech příkopů odvodňujících lesní půdu, než jaká je obvyklá u příkopů odvodňujících zemědělskou půdu, požaduje ukládání vedení do chráničky a do hloubky alespoň 700 mm (trubní vedení a sdělovací kabely) nebo alespoň 1 000 mm (silové elektrické kabely).
Z ustanovení bodu 2.4. lze povolit výjimku.

K Příloze č. 12 Bezpečnostní vzdálenosti pro sklady pyrotechnických výrobků zařazených do podtřídy 1.1 v souladu s Dohodou o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR)
Požadavky na sklad pyrotechnických výrobků upravuje § 89 a § 90 této vyhlášky.
Výpočet bezpečnostní vzdálenosti podle této vyhlášky se použije pouze u skladů, ve kterých se skladuje více jak 100 kg čisté hmotnosti výbušných látek pyrotechnických výrobků zařazených do podtřídy 1.1 dle ADR. 

K Příloze č. 13 Prostor pro přechovávání střeliva, muniční skladiště
Požadavky na prostor pro přechovávání zbraní a střeliva a muniční skladiště upravuje § 91 a § 92 této vyhlášky.
Požadavky se přejímají z nařízení č. 217/2017 Sb.
V části 1 jsou uvedeny požadavky týkající se prostorů pro přechovávání zbraní, střeliva a muniční skladiště, včetně příslušného zabezpečení, řešení oken, dveří. Dále jsou stanoveny parametry pro prosklené výlohy, v nichž jsou zbraně a střelivo uloženy, vše především s důrazem na bezpečnost.
V části 2 jsou pak stanoveny požadavky na muniční skladiště, a to s ohledem na bezpečnost ve vazbě na riziko rozletu munice s důrazem na příslušné obložení, manipulační techniku apod. Požadavky jsou vztaženy i na zabezpečovací prvky, jako např. ochranné valy, včetně požadavků na počet podlaží muničního skladiště, provedení střechy a dalších konstrukcí.
Mezi požadavky jsou i parametry umístění stavby muničního skladiště ve vazbě na tzv. bezpečnou vzdálenost, dále požadavky na vytápění a větrání a elektrickou energii. Vše je nastaveno s důrazem na zajištění bezpečnosti.
V příloze jsou ve vazbě k muničním skladům stanoveny požadavky na dopravní cesty a na zabezpečení skladiště.
V části 3 jsou pak stanoveny požadavky na ochranné valy a ochranné stěny, jejich rozměrové parametry, zákazy průchodů apod., včetně jejich umístění ve vazbě ke stavbě muničního skladiště.

K Příloze č. 14 Stavba pro zemědělství
Požadavky na stavbu pro zemědělství upravuje § 93 a § 94 této vyhlášky.
V příloze jsou stanoveny požadavky na stavby pro zemědělství, a to pro
· stavbu pro hospodářská zvířata (část 1), především ve vazbě na dostatečné, ale především účelné izolování, výměnu vzduchu, osvětlení, na zacházení se závadnými látkami,
· doprovodné stavby pro hospodářská zvířata (část 2), které slouží jak pro uchovávání potravy, tedy musí zajistit dosoušení sena, slámy, tak slouží i pro tekutých odpadů, hnoje, močůvky apod. Důraz je tedy kladen na ochranu před únikem závadných látek ohrožujících životní prostředí včetně vlastního zabezpečení staveb (zábradlí, vnikání ptactva apod.).,
· stavbu pro posklizňovou úpravu a skladování produktů rostlinné výroby (část 3). Tyto požadavky jsou stanoveny s důrazem na kvalitní skladování, aniž by došlo k ohrožení kvality těchto produktů (ovoce, zelenina). Požadavky se týkají nejen např. dostatečných klimatických podmínek, izolace apod., ale i zamezení průniku hmyzu, hlodavcům a ptactvu,
· stavbu pro skladování minerálních hnojiv (část 4), a to s ohledem na zajištění přepravy těchto hnojiv, jejich skladování s ohledem na zajištění takových podmínek, aby nedošlo k ohrožení kvality těchto hnojiv a zároveň, aby nedošlo k ohrožení okolního prostředí jejich únikem.  
· stavbu pro skladování přípravků na ochranu rostlin a pomocných prostředků (část 5), a to s ohledem na zamezení jejich průniku do podzemních a povrchových vod, kde je stanoven požadavek na zajištění havarijní jímky, a také musí být prostory řádně větrány. Prostor těchto staveb musí umožnit bezpečnou manipulaci s těmito látkami a musí být vhodně členěn. 
Část 5 tohoto ustanovení je současně transpozičním ustanovením směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/128/ES ze dne 21. října, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů.  Text s významem pro EHP (32009L0128), které bylo dosud zajištěno vyhláškou č. 268/2009 Sb. Z důvodu zrušení tohoto právního předpisu bylo nutné zachovat povinnost ČR ke splnění této transpozice, která bude nově zajištěna tímto ustanovením.
 
K Příloze č. 15 Stavba pro účely vězeňské služby
Požadavky na stavbu pro účely vězeňské služby upravuje § 96 a § 97 této vyhlášky.
Je nezbytné upozornit, že na každou stavbu, tedy i na každou jednotlivou stavbu vězeňské služby se aplikují všeobecné požadavky stanovené stavebním zákonem a pak požadavky části druhé až čtvrté této vyhlášky.
Návrh této vyhlášky ve svém důsledku formuje potřebný prostor pro vytvoření standardů vnitřních a vnějších prostor prostředí výkonu trestu odnětí svobody a vytvoření obecných technických a provozních požadavků na vězeňská zařízení s cílem systematického zkvalitnění vězeňské architektury.

K části 1 - Jsou zde stanoveny požadavky na oplocení a ohrazení organizačních jednotek a funkčních celků v rámci areálů staveb pro účely vězeňské služby, a to včetně základních technických parametrů, a to jak materiálového provedení, tak rozměrů.
K části 2 - Je zde je stanoven základní požadavek pro zajištění bezpečnosti v rámci provozu staveb pro účely vězeňské služby, a to vstupy a vjezdy.
ad 2.1. Hlavní vstup a vjezd do střežené a výrobní zóny
Požadavek hlavního vstupu a vjezdu je jejich vzájemné oddělení.
ad 2.2. Zázemí pro příslušníky strážní služby
Výkon služby na strážním stanovišti je nepřetržitým výkonem v režimu 24 hodin / 7 dní v týdnu. Nezbytnou součástí tudíž musí být mj. i adekvátní zázemí ve zde definovaném minimálním dispozičním uspořádání odpovídajícímu bezpečnostním a hygienickým požadavkům.
ad 2.3. Čekárny návštěv
Součástí hlavního vstupu do organizační jednotky musí být čekárna návštěv vězňů. Jedná se zejména o návštěvy vězňů rodinnými příslušníky. Tomuto účelu odpovídá i její požadovaná dispozice.
ad 2.4. Vjezdový koš
Vjezdový koš je dalším komunikačním a konfrontačním bodem mezi službou vykonávajícím příslušníkem VS ČR a subjektem, který vjíždí do střeženého (chráněného) prostoru s vozidlem. 
Těmto služebním povinnostem a bezpečnostním požadavkům odpovídá i nutné uspořádání a vybavení vjezdového koše spočívající mj. ve vybavení pochozí lávkou.
K části 3
Ubytovací část
V této části jsou uvedeny základní požadavky na ubytovací prostory s ohledem na zajištění osvětlení, hygienického zařízení. Zvláštní požadavek je pak stanoven pro kapacity naplňující léčebný režim, kde jsou uvedeny počty lůžek, hygienická zařízení a prostory pro provoz této části staveb pro vězeňské účely.
K části 4 
ad 4.1. Zdravotnické středisko
Tato část obsahuje základní požadavky na provoz zdravotnického střediska, včetně jeho umístění v areálu.
Ostatní náležitosti jsou řešeny v souladu s vyhláškou č. 99/2012 Sb., o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče, v platném znění.
ad 4.2. Nemocnice
Tato část obsahuje základní požadavky na provoz nemocnic, které jsou integrovány v rámci areálů. Jsou stanoveny požadavky na její situování v rámci areálu i na prostorové uspořádání.
Ostatní náležitosti vězeňských nemocnic jsou řešeny v souladu s vyhláškou č. 99/2012 Sb.
K části 5 
ad 5.1. Návštěvní prostory
Tato část přílohy je věnována návštěvním prostorám, kterými musí dle uvedeného každá organizační jednotka disponovat. Zohledňuje dispoziční členění těchto prostor, nároky na jejich vybavení vyplývající ze standardů občanské vybavenosti veřejných budov v korelaci k souboru stavebně technického zabezpečení a souboru elektrických zabezpečovacích systémů. 
ad 5.2. Prostory pro návštěvy vězňů
Základní členění vychází z typu návštěvy, které je rozděleno na 4 dílčí funkční celky:
ad a) místnosti hlavních (kontaktních) návštěv
Uvedené prostory jsou určeny pro realizaci standardních návštěv, které jsou vždy prováděny pod nezbytným dohledem. Dispoziční uspořádání a hygienické požadavky vyplývají z běžných standardů. Požadavky bezpečnostního charakteru musejí respektovat základní standardy, jimiž je vybavena každá organizační jednotka. Jsou jimi základní požadavky na vymezení a zajištění stavebně technickými zabezpečeními (mříže a ostění oken a katry), a požadavky na elektrické zabezpečovací systémy.
ad b) místnosti bezkontaktních návštěv
Jedná se o návštěvy vězňů, kde v odůvodněných případech je nutné z bezpečnostních důvodů přijmout fyzické oddělení (nikoli optické) vězně od návštěvy a kde komunikace probíhá zprostředkovaně cestou komunikačního zařízení. Tomu odpovídá i adekvátní aplikace souborů stavebně technického zabezpečení a souborů elektrických zabezpečovacích systémů.
ad c) místnosti pro zvláštní návštěvy
Jedná se o obdobu místnosti uvedené v bodě b., která slouží např. (nikoli však výhradně) pro návštěvy vězňů služební povahy (státní zástupci, advokáti).
ad d) místnosti návštěv bez zrakové a sluchové kontroly
Jedná se o místnosti s vlastním hygienickým zázemím sloužící pro návštěvy vězňů, které jsou povolovány výhradně ředitelem organizační jednotky. Jedná se o prostory, které jsou zabezpečené výhradně souborem stavebně technického zabezpečení a které jsou vyjmuty z audiovizuálního monitoringu.
Nedílnou součástí návštěvních prostor musejí být i místnosti a prostory provozně obslužného a bezpečnostního charakteru. Jedná se o místnost dohledu včetně zázemí, prostory pro osobní prohlídku vězňů a prostory pro kontrolu a úschovu balíčků.
K části 6 
Výrobní zóna
V této části jsou obecně řešeny vnější a vnitřní prostory pro zaměstnávání vězňů v areálu výrobní zóny, který je řešen jako autonomní funkční celek v rámci organizační jednotky s vlastním subsystémem střežení, oplocením se vstupy a vjezdy včetně kontrolních bodů, který jej propojuje se střeženou zónou.
Veškeré prostory výrobní zóny musejí splňovat standardní požadavky a podmínky, které se řídí jinými právními úpravami, nadto však musejí splňovat provozně bezpečnostní požadavky.
K části 7 
Povrchy podlah, stěn a stropů místností
V této části jsou řešeny zvýšené požadavky na odolnosti povrchů podlah, stěn a stropů. Tyto požadavky vyplývají z povahy určení staveb pro vězeňské účely a zejména jejich uživatelů. 
V jednotlivých úrovních a podúrovních textace této části jsou citovány konkrétní požadavky a parametry na vybrané části staveb v rámci funkčních, zejména těch, kde se pohybují vězni jak bez doprovodu, tak i s doprovodem. Důvodem, proč nejsou povrchy diferencovány právě podle tohoto rozlišení je skutečnost, že organizační jednotky musejí být navrženy v rámci vnitřního členění pro nejpřísnější stupeň zabezpečení pro případ nutnosti změny profilace z důvodu vykrytí nedostatečné stávající ubytovací kapacity v dané profilaci, která může být predikována na základě vývoje zařazování odsouzených do výkonu trestu odnětí svobody dle odst. 1 a 2 § 9 zákona č. 169/1999 Sb.
Schodiště
V paralele na předchozí odstavec jsou v této části řešeny požadavky na povrchy a materiály jednotlivých elementů schodišť.
Požadavky schodiště jsou doplněny o stavebně technické zabezpečení tzv. zrcadla vycházející z konkrétních mimořádných událostí, které se udály v minulosti, jehož účelem je preventivní opatření k zamezení úmyslného, ale i neúmyslného pádu osoby nacházející se v tomto prostoru.
K části 8 
Mříže a ostění oken
V této části jsou řešeny obecné požadavky osazení vnější a vnitřní mříže oken.
K části 9 
Přístupnost staveb pro účely vězeňské služby
V této části jsou řešeny základní požadavky na přístupnost staveb pro účely vězeňské služby, které nejsou s ohledem na jejich specifičnost v obecných částech této vyhlášky řešeny.
 K části 10 
Plochy pobytových, kulturních a ostatních místností
V této části je uveden odkaz na právní úpravu řešící minimální standardy ubytovacích ploch na 1 vězně. V dalších bodech tohoto ustanovení jsou definovány ostatní minimální požadované plochy v rámci dílčích funkčních celků, a to formou koeficientu vycházejícího z minimálních standardů ubytovacích ploch. Je zde dále definován max. počet vězňů v rámci dílčí části funkčního celku ubytovací část.
2


image3.jpeg

image1.jpg

image2.jpg