Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam KORNCWHF2W72 najdete zde


                ÚŘAD VLÁDY ČR

VII
VYPOŘÁDÁNÍ PŘIPOMÍNEK K MATERIÁLU S NÁZVEM:
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony
Dle Jednacího řádu vlády byl materiál rozeslán do meziresortního připomínkového řízení dopisem ministra financí dne 11. 10. 2023, s termínem dodání stanovisek do 8. 11. 2023. Vyhodnocení připomínkového řízení je uvedeno v následující tabulce:
	Resort
	Připomínky
	Vypořádání

	Ministerstvo dopravy
	1. Požadujeme rozšířit povinnost územně samosprávných celků převést bezúplatně nemovité věci o pozemky zastavěné veřejně prospěšnou stavbou ve vlastnictví státu a o pozemky určené územně plánovací dokumentací pro veřejně prospěnou stavbu, a to do vlastnictví státu a práva hospodařit státnímu podniku Ředitelství silnic a dálnic České republiky, který je stavebníkem dané veřejně prospěšné stavby. V praxi se jedná o pozemky určené pro výstavbu silnic I. třídy a dálnic či o pozemky zastavěné veřejně prospěšnou stavbou (např. stavby prováděné středisky správy a údržby dálnic, stavby přeložek komunikací, apod.). Ve všech případech se jedná o stavby realizované ve veřejném zájmu (prospěšné nejen pro občany dotčených obcí a krajů). Stát tak zároveň může při výstavbě těchto veřejně prospěšných staveb ušetřit významné finanční prostředky. 
Na problematiku vhodnosti reciprocity při bezúplatném převádění pozemků pro stavby dopravní infrastruktury bylo upozorněno i ze strany Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který jen Hlavnímu městu Praze převedl bezúplatně více než 400 dopravních staveb a považuje proto za relevantní, aby i pozemky pro stavby dopravní infrastruktury budované státem byly převáděny od územně samosprávných celků na stát bezúplatně. 
Přestože bude Ředitelství silnic a dálnic České republiky v roce 2024 transformováno na státní podnik, bude spravovat výhradně komunikace ve vlastnictví státu, tedy i pozemky potřebné pro realizaci těchto veřejně prospěšných staveb bude nabývat stát. 
Tato připomínka je zásadní. 
	Akceptováno. 

Navrhujeme do textu § 39b odst. 1 doplnit nová písm. b) a c), a to následovně: 

„§ 39b

Bezúplatné převody na stát

(1) Podá-li organizační složka státu nebo státní organizace uvedená v písmenu d) až g) nebo Ředitelství silnic a dálnic s.p. v případě písmene a) až c) žádost podle § 39a odst. 2 a pokud tomu nebrání práva třetích osob, obec bezúplatně převede

a) silniční pozemek, na němž je umístěno těleso dálnice nebo silnice I. třídy, do vlastnictví státu a práva hospodařit Ředitelství silnic a dálnic s.p,

b) pozemek zastavěný veřejně prospěšnou stavbou ve vlastnictví státu do vlastnictví státu a práva hospodařit Ředitelství silnic a dálnic s.p., které má právo s veřejně prospěšnou stavbou hospodařit,

c) pozemek určený územně plánovací dokumentací pro veřejně prospěnou stavbu do vlastnictví státu a práva hospodařit Ředitelství silnic a dálnic s.p., které je stavebníkem dané veřejně prospěšné stavby,

d) (…).“. 

Navrhovaná změna bude promítnuta i do zákona o krajích a zákona o hlavním městě Praze.


	
	2. K části první
V § 21a odst. 1 návrhu zákona doporučujeme za slovo „celky“ vložit slova „uvedené v § 21b odst. 1 nebo § 21c odst. 1“ tak, aby bylo zřejmé, na jaké územně samosprávné celky se navrhovaná právní úprava vztahuje. 
	Neakceptováno. 

	
	3. K části první
Ustanovení § 21a odst. 2 návrhu zákona doporučujeme uvést v následujícím znění: 

„(2) Převést hmotnou nemovitou věc uvedenou v § 21b odst. 1 nebo § 21c odst. 1 do vlastnictví územního samosprávného celku lze v případě, doručí-li územní samosprávný celek uvedený v § 21b odst. 1 nebo § 21c odst. 1 příslušné organizační složce žádost o převod do 2 měsíců od uveřejnění záměru ji zcizit podle odstavce 1.“. 

Nově navrhované ustanovení přiléhavěji odpovídá záměru předkladatele upravit v ustanovení § 21a návrhu zákona obecné podmínky pro převod vlastnictví k hmotným nemovitým věcem na územně samosprávné celky (nikoliv na třetí osoby). Na nově navrhovaný odstavec 2 pak budou lépe a logičtěji navazovat další odstavce téhož ustanovení, které upravují žádost územně samosprávného celku o převod vlastnictví. Úpravu nyní obsaženou v § 21a odst. 2 návrhu zákona pak doporučujeme z důvodu vhodnější systematiky zařadit jako nový § 21d. 
	Neakceptováno. 

	
	4. K části první
Ustanovení § 21d návrhu zákona doporučujeme z důvodu vhodnější systematiky zařadit jako nový odstavec 5 v § 21a, neboť toto ustanovení obsahuje obecnou úpravu převodu vlastnictví k hmotným nemovitým věcem na územně samosprávné celky. Normativní text v případě akceptování této připomínky doporučujeme upravit tak, aby odpovídal nově zvolené systematice. 
	Akceptováno. 

	
	5. K části první
V případě akceptace připomínek uvedených v bodech 1 až 3 doporučujeme provést obdobné změny rovněž v dalších částech návrhu zákona, konkrétně v jeho části třetí (změna zákona o obcích) v § 39a a 39d, části čtvrté (změna zákona o krajích) v § 18a a 18d a části páté (změna zákona o hlavním městě Praze) v § 36a a 36d.
	Akceptováno. 

	
	
	

	Ministerstvo kultury
	1. K části první, bodu 14 – k § 22 odst. 5 a 6 
Ustanovení § 22 odst. 5 návrhu zákona, který se týká schvalování převodu hmotné movité věci a hmotné nemovité věci Ministerstvem kultury, byl doplněn o poslední větu, která zní: „(5) Pokud bude stanovisko nesouhlasné, převezme neprodleně převáděnou hmotnou nemovitou věc bezúplatně Ministerstvo kultury. S tímto majetkem je Ministerstvo kultury příslušné hospodařit v souladu s § 9“.
S výjimkou převodu movitých kulturních památek a sbírek muzejní povahy by tedy podle návrhu zákona Ministerstvo kultury již dále neschvalovalo převod nemovitých kulturních památek jako dosud. Tuto pravomoc by stejně jako v ostatních případech uplatňovalo Ministerstvo financí, které by však bylo vázáno stanoviskem Ministerstva kultury. Současně návrh zákona předpokládá, že v případě nesouhlasného stanoviska Ministerstva kultury by bylo nezbytné hmotnou nemovitou věc bezprostředně převzít. 
Podle důvodové zprávy je důvodem takového postupu skutečnost, že pokud Ministerstvo kultury vydá nesouhlasné stanovisko s odkazem na nezbytnou památkovou ochranu, pak by takový majetek mělo spravovat, neboť má památkovou péči ve své gesci a neměly by je spravovat ostatní organizační složky státu či státní organizace, pro které je takový majetek nepotřebný. Nicméně takové převzetí, tj. pouze s odkazem na příslušnou gesci a bez dostatečné alokace zdrojů (především finančních, personálních a provozních), která zajistí Ministerstvu kultury adekvátní péči ve smyslu zákona o státní památkové péči, nelze odpovídajícím způsobem realizovat. 
I s ohledem na předběžná jednání s předkladatelem návrhu zákona v tomto roce, kdy tato verze návrhu nebyla předmětem těchto jednání, Ministerstvo kultury vyjadřuje s tímto ustanovením nesouhlas a požaduje shora uvedenou větu vypustit. 
Tato připomínka je zásadní. 
	Vysvětleno. 

Kulturní památky spadají do kompetence Ministerstva kultury (viz § 8 zákona č. 2/1969 Sb., zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky). Pokud tedy příslušná organizační složka státu (zpravidla ÚZSVM) zcizuje pro stát trvale nepotřebnou hmotnou nemovitou věc, která je kulturní památkou, ovšem k takovému převodu neobdrží souhlasné stanovisko Ministerstva kultury, pak je právě s přihlédnutím k působnosti uvedeného rezortu koncepční, aby taková památka, má-li nadále setrvat ve vlastnictví státu, byla v příslušnosti hospodařit Ministerstva kultury. Při převzetí takového majetku od převádějící organizační složky by mělo dojít k převodu finančních prostředků mezi uvedenými složkami rozpočtovým opatřením podle § 23 až 26 zákona č. 218/2000 Sb. (vč. tzv. delimitace podle § 25 odst. 6). 
Po převzetí majetku Ministerstvem kultury podle § 22 odst. 5 lze takový majetek převzít organizačními složkami/státními příspěvkovými organizacemi v jeho rezortu, a to buď formou vložení takového majetku do daných entit z titulu zřizovatelské funkce nebo převzetím takového majetku podle § 19b odst. 1 kdy bude prokazatelně převzat z důvodu potřebnosti nebo veřejného zájmu jinou organizační složkou v působnosti téhož zřizovatele nebo ústředního správního úřadu. Současně upozorňujeme, že v návaznosti na novou poslední větu § 22 odst. 5 dojde k doplnění § 19b odst. 1 v tom smyslu, že majetek převzatý Ministerstvem kultury podle § 22 odst. 5 nebude nadále podléhat povinnému převzetí Úřadem v případě, že bude následně ze strany Ministerstva kultury (nebo organizační složky či státní organizace v jeho rezortu, které byl majetek převeden – viz výše) rozhodnuto o jeho trvalé nepotřebnosti. Důvodem takového postupu je zamezení opakování procesu převzetí majetku Úřadem a po nesouhlasném stanovisku Ministerstva kultury jeho opětovné převzetí právě tímto ministerstvem. Navržená změna sebou přináší vedle výše popsané možnosti převodu/vložení převzatého majetku Ministerstvem kultury na svoje rezortní organizace také možnost postupu podle § 19b odst. 3, tj. opět přednostní nabídnutí a převzetí takového majetku „mezi organizačními složkami v působnosti téhož zřizovatele nebo ústředního správního úřadu anebo je-li jedna organizační složka vůči druhé zřizovatelem nebo ústředním správním úřadem, a to i když přejímající organizační složka tento majetek nepotřebuje k plnění úkolů v rámci své působnosti nebo stanoveného předmětu činnosti, pokud takový postup povede k hospodárnějšímu naložení s tímto majetkem“. Vše výše uvedené je tedy výrazem možnosti dané Ministerstvu kultury, aby majetek převzatý podle § 22 odst. 5 mohla dále převést do příslušnosti hospodařit složek/organizací v rámci svého rezortu. 
Poslední věta ustanovení § 22 odst. 5 zákona č. 219/2000 Sb. nebyla s Ministerstvem kultury v rámci předběžných jednání konzultována, neboť k jejímu zařazení do návrhu zákona došlo až posléze v rámci vnitřního připomínkového řízení. 


	
	2. K části šesté (Změna zákona o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových)
Ministerstvo kultury navrhuje – nad rámec navržené části – do zákona č. 201/2002 Sb. vložit nový § 6a, který bude znít následovně:

§ 6a 

(1) Úřad se může dohodnout se státní organizací, na kterou se vztahuje působnost zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazíchx1), (dále jen „státní organizace“), že ji bude zastupovatx2) v řízení před soudem, rozhodčím orgánem, správním úřadem nebo jiným orgánem ve věci týkající se majetku. Státní organizace se může nechat zastoupit na základě plné moci jinou osobou pouze v případě, kdy se s Úřadem nedohodne dle věty první.

(2) Postavení a okruh účastníků řízení ani příslušnost státní organizace hospodařit s majetkemx3), kterého se řízení týká, nejsou postupem Úřadu podle odstavce 1 dotčeny a výsledek tohoto řízení včetně náhrady nákladů řízení v plném rozsahu dopadá přímo na tuto státní organizaci.

(3) V případě postupu podle odstavce 1 uzavře Úřad s příslušnou státní organizací smlouvux4) o právní pomoci, která musí obsahovat určení věci týkající se majetku nebo důvod, pro který má být zahájeno řízení, jakož i údaje určující majetek, jehož se věc týká. Ve smlouvě nelze dohodnout žádné podmínky, které by Úřad omezovaly ve způsobu jednání v řízení. 
---------------------------- 
x1) § 54 odst. 1 věta první až třetí zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. 
x2) § 26b občanského soudního řádu.
x3) § 55 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., ve znění zákona č. 492/2000 Sb. 
x4) § 55 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.

Ministerstvo kultury zdůrazňuje, že navrženou změnou se rozšiřuje okruh státních institucí, které bude moci Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) zastupovat. Nově se totiž bude moci s ÚZSVM dohodnout i státní organizace, na kterou se vztahuje působnost zákona o majetku státu, že ji bude právně zastupovat ve stejných řízeních, jako to stávající znění zákona č. 201/2002 Sb. umožňuje v případě organizačních složek státu podle § 6. 
Tato úprava se vztahuje výlučně na státní organizace v působnosti zákona o majetku státu, tj. vymezené v ustanovení § 54 odst. 1 věta první až třetí uvedeného zákona (např. státní příspěvkové organizace; státní fondy; státní podniky v likvidaci, které se řídí zákonem č. 111/1990 Sb., o státním podniku). Mezi subjekty, které budou moci být zastoupeny v řízení na základě navrhované změny, budou patřit například Národní muzeum, Národní galerie, Národní památkový ústav, Diplomatický servis, Bytová správa Ministerstva vnitra, Český hydrometeorologický ústav, Státní fond životního prostředí České republiky, Státní fond kultury České republiky, Státní fond dopravní infrastruktury, Státní zemědělský intervenční fond, Státní fond kinematografie. Naopak nebude možné, aby ÚZSVM takto zastupoval státní podniky, které režimu zákona o majetku státu nepodléhají a byly založeny nebo se považují za založené podle zákona o státním podniku (zákon č. 77/1997 Sb.), nebo státní organizace, které se zákonem č. 77/1997 Sb. v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem řídí (Správa železnic, státní organizace, nebo Budějovický Budvar, národní podnik). 
Navrhovaná úprava je vhodná zejména z důvodu, že uvedené státní organizace hospodaří s majetkem státu v režimu zvláštních zákonů a zákona o majetku státu, a je v zájmu státu zajistit řádné hospodaření s jeho majetkem včetně zajištění jednotné právní služby, kterou ÚZSVM vykonává a je schopen svými odbornými zaměstnanci zabezpečit. 
Ministerstvo kultury připomíná, že bude-li institut právního zastupování využit, lze nepochybně předpokládat úsporu finančních prostředků státu, neboť v mnoha případech jsou dané státní organizace zastupovány advokáty, ačkoli judikatura soudů směřuje k závěru, že státu nelze přiznávat náhradu nákladů řízení v případech, kdy je zastoupen advokátem, protože k právnímu zastupování disponuje vlastními odbornými zaměstnanci. ÚZSVM bude oproti tomu právní zastoupení pro uvedené státní organizace poskytovat bezplatně. 
Návrh je zároveň reakcí na judikaturu Ústavního soudu, kdy podle nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. II. ÚS 3790/19, platí, že pokud se organizační složka státu nechá zastoupit advokátem jakožto soukromým subjektem, tak pro uznání takto vzniklých nákladů organizační složky státu jako účelně vynaložených je nutné, aby prokázala nejen důvody zastupování soukromým subjektem, ale současně doložila a prokázala důvody, proč nebyla zastoupena ÚZSVM. Lze předpokládat, že v případě přijetí zamýšlené novely by se takový postup aplikoval i ve vztahu ke státním organizacím v režimu zákona č. 219/2000 Sb.
Ministerstvo kultury dále zdůrazňuje, že ÚZSVM, jako organizační složka státu, nemá právní subjektivitu, kterou má pouze stát jako právnická osoba. Navrhovanou změnou je tedy umožněno, aby se výše uvedené státní organizace mohly dohodnout se státem, že je v těchto sporech bude bezúplatně zastupovat a za stát toto zastupování bude zajištovat s podporou ÚZSVM. Vzhledem k tomu, že zastupování prostřednictvím státu vůči výše uvedeným subjektům nemůže být vnuceno, jde výhradně o zastoupení smluvní. Smluvní volnost při jeho založení mají obě strany. Zastoupení navrhuje obvykle výše uvedený subjekt, ale není povinen tak učinit. Stejně tak ÚZSVM není povinen právní pomoc převzít. Smlouva o právní pomoci má zvláštní požadavky pouze na formu a obsah, tj. musí být uzavřena písemně a musí v ní být označen majetek nebo důvod soudního sporu. V ostatním se přiměřeně použije občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.). Smluvní zastoupení pak znamená, že na tento vztah se použijí obecná ustanovení o smluvním zastoupení v § 22 až 28a občanského soudního řádu a v § 441 až 449 občanského zákoníku.  
Obsah smlouvy o právní pomoci, stejně jako práva a povinnosti smluvních stran se řídí dalšími ustanoveními zákona č. 219/2000 Sb. obdobně jako u dohodnutých právních jednání podle ustanovení § 6, tj. v případě organizačních složek státu. Stejně jako v případě organizačních složek státu zůstane postavení a okruh účastníků řízení včetně příslušnosti státní organizace hospodařit s majetkem, kterého se řízení týká, zastupováním ÚZSVM nedotčeny. 
Formulace samotného ustanovení § 6a vychází z formulace ustanovení § 6, který upravuje dohodnuté jednání ÚZSVM s organizačními složkami státu. Navrhovanou úpravou se tak stírá neodůvodněný rozdíl v přístupu k organizačním složkám státu a státním organizacím, které se řídí zákonem o majetku státu. 
Ministerstvo kultury dále připomíná, že se jedná o klasické smluvní zastoupení s jedinou výjimkou, že zástupcem je zde právnická osoba, což občanský soudní řád obecně nepřipouští (resp. připouští výslovně jen ve ustanoveních § 26 a § 26a, mj. pro případy, kdy jsou státem prostřednictvím ÚZSVM zastupovány obce). Z tohoto důvodu musí být možnost ÚZSVM zastupovat státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu, vložena rovněž do občanského soudního řádu, a to především nový § 26b, včetně odkazu na toto ustanovení v § 24:

ČÁST XXX 
Změna občanského soudního řádu
§ 26b

(1) V případech a za podmínek uvedených ve zvláštním právním předpise55a) může být státní organizace, na kterou se vztahuje působnost zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, (dále jen „státní organizace“) v řízení zastoupena státem, za nějž před soudem vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. 

(2) Při zastupování podle odstavce 1 lze státu udělit pouze procesní plnou moc. 

(3) Převezme-li stát zastoupení podle odstavce 1, jedná jménem státu za zastoupenou státní organizaci zaměstnanec zařazený v Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, pověřený jeho generálním ředitelem.

V souvislosti s vložením nového § 6a Ministerstvo kultury upozorňuje, že je nutné promítnout tuto změnu i do dalších ustanovení zákona č. 219/2000 Sb. (tj. § 7, § 8, § 10 písm. a), § 12 písm. a), § 14 odst. 1, § 15 odst. 1, 16 odst. 2, § 21 odst. 1, 2, 3, 4, § 22 odst. 1, 2, § 23 odst. 2, 5, § 24 odst. 1, a § 25 odst. 1, 2, 3, 4, 5, 6). 
Tato připomínka je zásadní.	
	Akceptováno jinak. 

Ministerstvo financí má v návrhu Plánu legislativních prací vlády na rok 2024 zařazen návrh zákona, kterým se mění zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Cílem daného návrhu je mj. zakotvit možnost ÚZSVM zastupovat na bázi dohody ve vybraných řízeních vedle organizačních složek státu i státní organizace, které se řídí zákonem o majetku státu. Daný návrh by měl být vládě předložen do června roku 2024 s tím, že účinnosti by měl nabýt dnem 1. 1. 2025. 

	
	3. K nadpisu části první
Ministerstvo kultury doporučuje vypustit slovo „státu“ v nadpisu části první.
	Akceptováno. 

	
	
	

	Ministerstvo obrany
	1. K části první, čl. I bodu 9 (§ 21a odst. 2)
Požadujeme slova „do 2 měsíců“ nahradit slovy „do 1 měsíce“.
Odůvodnění: 
Lhůta 2 měsíce daná předmětným ustanovením územním samosprávným celkům pro možnost přihlásit se o nabízený majetek značně prodlužuje proces realizace nepotřebného majetku a organizační složce státu prodražuje hospodaření s takovou věcí. Současně dané ustanovení neobsahuje povinnost pro územní samosprávné celky nabídku odmítnout. Lze očekávat, že územní samosprávné celky nechají lhůty marně uplynout, což je i administrativně méně náročné, než se v dané lhůtě vyjádřit. Stávající systém realizace nepotřebných hmotných věcí na územní samosprávné celky je jednodušší a rychlejší, neboť organizační složka státu jedná přímo s konkrétní obcí nebo krajem o možnosti majetek převzít. Vstup ÚZSVM do tohoto procesu zbytečně realizaci nepotřebného majetku prodlužuje.
Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. 

Délka navržené lhůty byla zvolena s přihlédnutím ke skutečnosti, že podání žádosti podléhá schválení radou v rámci její nevyhrazené pravomoci (v případě obcí podle § 102 odst. 3 zákona o obcích). Jedná se o kompromis mezi zájmem státu na lhůtě co nejkratší a naopak zájmem územních samosprávných celků na lhůtě delší. 

K výhradě, že „Stávající systém realizace nepotřebných hmotných věcí na územní samosprávné celky je jednodušší a rychlejší, neboť organizační složka státu jedná přímo s konkrétní obcí nebo krajem o možnosti majetek převzít. Vstup ÚZSVM do tohoto procesu zbytečně realizaci nepotřebného majetku prodlužuje.“, je třeba uvést, že dle stávající úpravy hmotný nemovitý majetek převádí na třetí osoby (tj. včetně územních samosprávných celků) ve většině případů toliko Úřad, a to s ohledem na úpravu § 19b odst. 1. Pokud dochází k převodu takového majetku za strany jiné organizační složky státu, děje se tak v případech, kdy byl majetek prohlášený za trvale nepotřebný před 1.3.2016, nebo jde o majetek, na který byl uplatněn postup podle § 14b nebo jde o směnu. Jak v případě směny, tak v případě majetku dotčeného postupem podle § 14b, se nová úprava § 21a až 21e vůbec nepoužije (viz § 21a odst. 1 věta druhá). 

V případě majetku prohlášeného za trvale nepotřebný před 1.3.2016 (tj. více než před sedmi lety) plní povinnosti stanovené podle § 21a až 21e organizační složka státu, která je s takovým majetkem příslušná hospodařit a onu nepotřebnost před 1.3.2016 prohlásila. Úřad do daného procesu nijak nevstupuje. V této souvislosti lze také poukázat na fakt, že pokud snad některý majetek, který byl za nepotřebný prohlášen před 1.3.2016, nebyl do dnešního dne zcizen, pak případné prodloužení procesu jeho zcizení o 2 měsíce nepředstavuje k vzhledem k již uplynulým více jak sedmi letům, v nichž zcizen býti mohl, zásadní časovou prodlevu. 


	
	2. K části první, čl. I bodu 10 (§ 22 odst. 2)
Požadujeme za poslední větu doplnit text ve znění:

„Při směně hmotných věcí se převáděné i nabývané věci ocení cenou v daném místě a čase obvyklou pokud cena stanovená podle ustanovení § 12 odst. 4 není vyšší než cena v daném místě a čase obvyklá.“

Odůvodnění: 
Kvůli současné právní úpravě je velmi komplikované realizovat nabývání majetku směnami (zejména s obcemi, kterým jejich zákon přikazuje pozbývání za cenu obvyklou), protože zákon přikazuje jinak oceňovat nabývaný a jinak pozbývaný majetek. Logičtější a spravedlivější vůči oběma stranám by bylo oceněním stejným postupem pro obě smluvní strany. To by v řadě případů snížilo i administrativní zátěž organizačních složek státu i Ministerstva financí, protože by odpadla spousta případů žádostí o předchozí souhlas s cenou.
Tato připomínka je zásadní. 
	Neakceptováno. 

Je třeba upozornit, že je-li podle současné právní úpravy v praxi žádáno o předchozí souhlas s vyšší cenou podle § 12 odst. 4 zákona o majetku státu, je takový souhlas při splnění zákonných podmínek Ministerstvem financí udělován v řádu týdnů. 

I pokud by bylo přijato navržené znění, pak by zůstal zachován nezbytný předchozí souhlas Ministerstva financí v případě, že by byla překročena cena v místě a čase obvyklá. Právě v rezortu obrany se přitom často jedná o nabývání majetku za cenu převyšující cenu v místě a čase obvyklou. Taková cena by tedy i nadále podléhala předchozímu souhlasu Ministerstva financí. 

Současně dochází v rámci směny hmotných nemovitých věcí dle platné úpravy ke schválení směnné smlouvy podle § 22 odst. 4 (příp. 5 a 6). V souladu s § 44 odst. 3 se dané schválení poskytuje k již uzavřené (tedy oběma stranami podepsané) smlouvě. Pokud by po přijetí navrhované úpravy došlo Ministerstvo financí při hodnocení směnné smlouvy k závěru, že cena v místě a čase obvyklá byla u nabývaných věcí určena chybně, pak by vracela již uzavřenou smlouvu zpět žadateli k přepracování a smlouva by se musela uzavírat znovu. Pokud však daná výhrada zazní již před uzavřením smlouvy v rámci posuzování žádosti o předchozí souhlas, lze ji odstranit ještě před podpisem smlouvy. 


	
	3. K části první, čl. I bodu 14 (§ 22 odst. 5 a 6)
Požadujeme dotčené odstavce přeformulovat, a to následovně:

„(5) Pokud se převádí hmotná nemovitá věc prohlášená za kulturní památku, vyžaduje její převod schválení Ministerstvem financí vždy, nejde-li o převod silničního pozemku podle odstavce 4 písm. i). Je-li kulturní památkou pouze stavba, která není samostatnou věcí, vyžaduje schválení Ministerstvem financí převod hmotné nemovité věci, jíž je kulturní památka součástí. K převodu podle věty druhé a třetí podává z hlediska své působnosti stanovisko Ministerstvo kultury. Nesouhlasné stanovisko je pro Ministerstvo financí závazné. Pokud bude stanovisko nesouhlasné, převezme neprodleně převáděnou hmotnou nemovitou věc bezúplatně Ministerstvo kultury. S tímto majetkem je Ministerstvo kultury příslušné hospodařit v souladu s § 9.

(6) Pokud se převádí pozemek ve zvláště chráněném území a jeho ochranném pásmu anebo stavba, která se eviduje v katastru nemovitostí, pokud je zřízena na pozemku ve zvláště chráněném území a jeho ochranném pásmu, vyžaduje jejich převod schválení Ministerstvem financí vždy, nejde-li o převod silničního pozemku podle odstavce 4 písm. i). K převodu podává z hlediska své působnosti stanovisko Ministerstvo životního prostředí podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Nesouhlasné stanovisko je pro Ministerstvo financí závazné. Pokud bude stanovisko nesouhlasné, převezme neprodleně převáděnou hmotnou nemovitou věc bezúplatně Ministerstvo životního prostředí. S tímto majetkem je Ministerstvo životního prostředí příslušné hospodařit v souladu s § 9.

(7) Schválení Ministerstvem kultury vyžaduje převod hmotné movité věci prohlášené za kulturní památku a převod sbírky muzejní povahy.

(8)Zřizovatel si v případě jím zřízené organizační složky může zcela nebo zčásti vyhradit schvalování při převodu hmotných věcí, u kterých jejich převod nepodléhá schválení podle odstavce 4 s výjimkou písmen c), e), h) a i), podle odstavce 5 nebo podle odstavce 6, a nejde přitom o postup podle ustanovení § 15 odst. 2. Nemá-li příslušná organizační složka zřizovatele, může si takové schvalování vyhradit věcně příslušný ústřední správní úřad, a není-li ho, Ministerstvo financí.“. 

Odůvodnění: 
Nesouhlasíme s legislativní konstrukcí dotčených odstavců. Pro jasnější a přehlednější konstrukci navrhujeme rozdělit schvalování hmotných movitých věcí a hmotných nemovitých věcí. S tím, že hmotné nemovité věci budou navazovat na § 22 odst. 4 a v novém odst. 7 bude upravena problematika schvalování Ministerstvem kultury u hmotných movitých věcí. Musí na sebe navazovat věci, které spolu souvisí. 
Dále navrhujeme zvážit, zda pouhé konstatování zákona je dostatečné k tomu, aby byla naplněna potřeba organizační složky k nakládání s majetkem, jak ji vyžaduje § 9. 
Tato připomínka je zásadní. 
	Neakceptováno, vysvětleno. 

Navrhovaná textace je vedena snahou o soustředění problematiky dotýkající se rezortu Ministerstva kultury do jednoho odstavce. V důsledku Vámi navrhovaného znění by zároveň muselo dojít k přečíslování odstavců, kdy ale na stávající odstavec 7 (dle Vašeho návrhu nově 8) je v praxi často odkazováno ve vnitřních předpisech organizačních složek státu a státních organizací. Z tohoto důvodu byla ponechána úprava regulující nakládání s kulturními památkami (movitými i nemovitými) v jednom odstavci.
Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo kultury je povinné předávaný majetek neprodleně převzít, aby se zamezilo situaci, kdy složka, pro kterou je majetek nepotřebný a která měla zájem na jeho zcizení, jej musela nadále držet, aniž by ho potřebovala. 
Konstatování, že s majetkem převzatým na základě § 22 odst. 5 je Ministerstvo kultury (a v případě § 22 odst. 6 Ministerstvo životního prostředí) příslušné hospodařit v souladu s § 9 je pro následné nakládání s takovým majetkem zcela dostatečné. Shodná textace je použita již v platném znění zákona, konkrétně v § 19b odst. 1 poslední větě či § 19b odst. 3 poslední větě. 

	
	4. K části třetí, čl. V bodu 2 (§ 39b odst. 1)
Požadujeme za písm. e) vložit nové písm. f), které zní:

„f) objekt důležitý pro obranu státu do vlastnictví státu a příslušnosti hospodařit Ministerstva obrany,“

Odůvodnění: 
V případě, že se obec rozhodne zcizit objekt důležitý pro obranu státu, mělo by být státu umožněno, aby se rozhodl, zda konkrétní zcizovaný objekt důležitý pro obranu státu je pro něj natolik potřebný a důležitý, že je bude chtít mít ve svém vlastnictví.
Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno (z důvodu akceptace připomínky č. 5).  

Nová úprava má jednoznačně stanovit, kdy má oprávněný nárok úplatné a kdy na bezúplatné nabytí konkrétního majetku. Vymezení nárokových převodů se tak nemůže překrývat a nelze tedy totožný majetek zahrnout jak do nárokových převodů úplatných tak bezúplatných. 

	
	5. K části třetí, čl. V bodu 2 (§ 39c odst. 1)
Požadujeme za písm. e) vložit nové písm. f), které zní:

„f) objekt důležitý pro obranu státu do vlastnictví státu a příslušnosti hospodařit Ministerstva obrany,“.

Odůvodnění: 
V případě, že se obec rozhodne zcizit objekt důležitý pro obranu státu, mělo by být státu umožněno, aby se rozhodl, zda konkrétní zcizovaný objekt důležitý pro obranu státu je pro něj natolik potřebný a důležitý, že je bude chtít mít ve svém vlastnictví.
Tato připomínka je zásadní. 
	Akceptováno. 

Do návrhu zákona bude vloženo nové písmeno následujícího znění: 

„objekt důležitý pro obranu státu určený vládou podle zákona o zajišťování obrany(x), který je zařazen v evidenci objektů důležitých pro obranu státu, do vlastnictví státu a příslušnosti hospodařit Ministerstva obrany, za předpokladu, že Ministerstvo obrany předem obci sdělilo, že takový objekt je v evidenci objektů důležitých pro obranu státu veden,“

Navrhujeme následující znění důvodové zprávy k výše uvedenému ustanovení: 

„Pro nárokové převody (jak ze státu na územní samosprávné celky, tak naopak z těchto celků na stát) byly vybrány takové kategorie majetku, aby nemohly vznikat výkladové nejasnosti, jaký majetek ještě do nárokových převodů spadá a jaký již nikoli. Jednoznačné vymezení daného majetku je klíčové pro řádné plnění zákonem předvídaných povinností. Objekt důležitý pro obranu státu je definován v § 29 zákona č. 222/1999 Sb. Aby nevznikaly pochyby, zda se o objekt důležitý pro obranu státu jedná, je využita evidence objektů důležitých pro obranu státu, kterou dle § 6 odst. 1 písm. i) zákona č. 222/1999 Sb. vede Ministerstvo obrany. Každý objekt, který dle zákona splňuje definici objektu důležitého pro obranu státu, musí být v evidenci zahrnut. Pro nárokové převody jsou vybrány výhradně objekty důležité pro obranu státu vymezené v § 29 odst. 2 písm. c) a d) zákona č. 222/1999 Sb., tedy takové objekty, o jejichž zařazení do dané evidence rozhoduje vláda. Pokud nebude obec před chystaným zcizením ze strany Ministerstva obrany informována o skutečnosti, že je konkrétní majetek v evidenci objektů důležitých pro obranu státu evidován, pak nemusí postupovat podle § 39a a násl. Naopak pokud bude obec o takové skutečnosti informována a teprve následně se rozhodne dotčený majetek zcizit, pak na ní postup podle § 39a a násl. dopadá. Předpokládá se, že informování o zařazení objektu do výše uvedené evidence bude probíhat adresným sdělením Ministerstva obrany doručovaným do datové schránky územního samosprávného celku.“. 


	
	6. K části čtvrté, čl. VI bodu 2 (§ 18b odst. 1)
Požadujeme za písm. e) vložit nové písm. f), které zní:

„f) objekt důležitý pro obranu státu do vlastnictví státu a příslušnosti hospodařit Ministerstva obrany,“.

Odůvodnění: 
V případě, že se kraj rozhodne zcizit objekt důležitý pro obranu státu, mělo by být státu umožněno, aby se rozhodl, zda konkrétní zcizovaný objekt důležitý pro obranu státu je pro něj natolik potřebný a důležitý, že je bude chtít mít ve svém vlastnictví.
Tato připomínka je zásadní. 
	Neakceptováno (z důvodu akceptace připomínky č. 7).  

Nová úprava má jednoznačně stanovit, kdy má oprávněný nárok úplatné a kdy na bezúplatné nabytí konkrétního majetku. Vymezení nárokových převodů se tak nemůže překrývat a nelze tedy totožný majetek zahrnout jak do nárokových převodů úplatných tak bezúplatných.

	
	7. K části čtvrté, čl. VI bodu 2 (§ 18c odst. 1)
Požadujeme za písm. e) vložit nové písm. f), které zní:

„f) objekt důležitý pro obranu státu do vlastnictví státu a příslušnosti hospodařit Ministerstva obrany,“.

Odůvodnění: 
V případě, že se kraj rozhodne zcizit objekt důležitý pro obranu státu, mělo by být státu umožněno, aby se rozhodl, zda konkrétní zcizovaný objekt důležitý pro obranu státu je pro něj natolik potřebný a důležitý, že je bude chtít mít ve svém vlastnictví.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

Návrh zákona bude doplněn v obdobném znění navrženém u vypořádání připomínky č. 5.

	
	8. K části páté, čl. VII bodu 2 (§ 36b odst. 1)
Požadujeme za písm. e) vložit nové písm. f), které zní:

„f) objekt důležitý pro obranu státu do vlastnictví státu a příslušnosti hospodařit Ministerstva obrany,“.

Odůvodnění: 
V případě, že se hlavní město Praha rozhodne zcizit objekt důležitý pro obranu státu, mělo by být státu umožněno, aby se rozhodl, zda konkrétní zcizovaný objekt důležitý pro obranu státu je pro něj natolik potřebný a důležitý, že je bude chtít mít ve svém vlastnictví.
Tato připomínka je zásadní. 
	Neakceptováno (z důvodu akceptace připomínky č. 9).  

Nová úprava má jednoznačně stanovit, kdy má oprávněný nárok úplatné a kdy na bezúplatné nabytí konkrétního majetku. Vymezení nárokových převodů se tak nemůže překrývat a nelze tedy totožný majetek zahrnout jak do nárokových převodů úplatných tak bezúplatných.

	
	9. K části páté, čl. VII bodu 2 (§ 36c odst. 1)
Požadujeme za písm. e) vložit nové písm. f), které zní:

„f) objekt důležitý pro obranu státu do vlastnictví státu a příslušnosti hospodařit Ministerstva obrany,“.

Odůvodnění: 
V případě, že se hlavní město Praha rozhodne zcizit objekt důležitý pro obranu státu, mělo by být státu umožněno, aby se rozhodl, zda konkrétní zcizovaný objekt důležitý pro obranu státu je pro něj natolik potřebný a důležitý, že je bude chtít mít ve svém vlastnictví.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

Návrh zákona bude doplněn v obdobném znění navrženém u vypořádání připomínky č. 5.

	
	10. K části šesté, čl. VIII bodu 3 (§ 27a odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b)
Požadujeme navrženou právní úpravu uvést do souladu se zákonem č. 250/2023 Sb., o veřejných dražbách, který nabude účinnosti dnem 1. 1. 2025.
Odůvodnění: 
Možnost realizace nepotřebného majetku státu formou veřejné dražby připouští platné ustanovení § 22 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. Tomu by mělo odpovídat i znění navrhovaného § 27a.
Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. 

Návrh není se zákonem č. 250/2023 Sb., o veřejných dražbách, v rozporu. Aplikace dostupná na stránkách Úřadu www.nabidkamajetku.cz nepředstavuje elektronický dražební systém dle § 29 zákona č. 250/2023 Sb., a proto není možné nové ustanovení § 27a zákona č. 201/2002 Sb. v požadovaném smyslu doplnit. Návrh zákona současně ani nestanovuje povinnost dotčeným subjektům a organizačním složkám státu skrze stránky Úřadu postupovat, ale pouze pokud tyto chtějí, mohou existující aplikaci v rozsahu jí poskytovaných činností bezúplatně využít. 


	
		
	

	Ministerstvo pro místní rozvoj
	1. K čl. I, bodu 9 [§ 21b odst. 3 písm. c)]
V nově navrhovaném § 21b odst. 3 písm. c) požadujeme slova „od nabytí právní moci změny územně plánovací dokumentace, a“ nahradit slovy „od nabytí účinnosti změny územně plánovací dokumentace, a“.
Odůvodnění:
Územně plánovací dokumentace jako opatření obecné povahy nenabývá právní moci, ale nabývá účinnosti.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

Materiál i text zákona bude upraven dle navrhované připomínky.

	
	2. K čl. I, bodu 9 (§ 21e)
Nesouhlasíme s vložením § 21e do návrhu zákona. Předmětné ustanovení požadujeme z návrhu zákona vypustit.
Odůvodnění:
Není zřejmé, co předkladatel tímto ustanovením sleduje, ani jaké by byly důsledky navrhované právní úpravy pro institut předkupního práva podle stavebního zákona. Účel navrhované změny nelze dovodit ani z důvodové zprávy, neboť odůvodnění vyloučení použití § 101 zákona č. 183/2006 Sb. v důvodové zprávě zcela absentuje. Předkupní právo vzniká nabytím účinnosti územního plánu nebo regulačního plánu. Pokud je na základě územního plánu nebo regulačního plánu zapsáno předkupní právo k pozemku nebo stavbě v katastru nemovitostí, nelze existenci takového práva vyloučit a nepřihlížet k němu. Minimálně je třeba postavit najisto, že předkupní právo podle stavebního zákona zůstává zachováno.         
Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno, vysvětleno. 

V souladu s úpravou § 101 zákona č. 183/2006 Sb. má k pozemku určenému územním plánem nebo regulačním plánem pro veřejně prospěšnou stavbu nebo veřejné prostranství a ke stavbě na tomto pozemku obec nebo kraj anebo stát předkupní právo za podmínek daného ustanovení. Kupní cena se určí ve výši obvyklé ceny podle zákona o oceňování majetku (příp. ceny zjištěné, je-li vyšší). 

V nově navrhovaném § 21b odst. 1 písm. f) a g) (a analogicky v příslušných nových ustanoveních zákona o obcích, zákona o krajích a zákona o hl. městě Praze) jsou převody pozemku zastavěného veřejně prospěšnou stavbou nebo určeného územně plánovací dokumentací pro veřejně prospěšnou stavbu převáděny oprávněným územním samosprávným celkům bezúplatně. Dochází tak ke střetu dvou úprav, kdy je současně sporné, zda by se nejprve realizovalo předkupní právo dle zákona č. 183/2006 Sb. a při jeho nevyužití teprve informační povinnost podle zákona o majetku státu, nebo naopak. V prvním případě by šlo přitom ze strany předkupníka o nabytí úplatné, ve druhém případě ze strany oprávněné osoby (předpokládáno že totožné) o bezúplatné. Pro zamezení výkladovým i aplikačním problémům bylo zvoleno řešení, že výhradně v případech převodů majetku dotčeného jak informační povinností, tak předkupním právem podle zákona č. 183/2006 Sb., se právě posledně uvedený předpis nepoužije. Takový postup je navíc pro oprávněné osoby výhodnější, neboť majetek dotčený předkupním právem nabydou podle zákona o majetku státu bezúplatně. Současně bylo přihlédnuto i ke skutečnosti, že v souladu s dosud neúčinným zákonem č. 283/2021 Sb. (§ 327 odst. 2) má předkupní právo zakotvené podle § 101 zákona č. 183/2006 Sb. zaniknout uplynutím 4 let od nabytí účinnosti zákona č. 283/2021 Sb. 

Navrhujeme text § 21e zákona č. 219/2000 Sb. (a obdobně i příslušných ustanovení zákona o obcích, zákona o krajích a zákona o hl. městě Praze) upravit následovně: 

„V případě postupu podle § 21a až 21d ohledně majetku dotčeného § 101 stavebního zákonax), se § 101 stavebního zákona nepoužije, pokud oprávněná osoba podle § 21b a 21c je totožná s osobou předkupníka podle stavebního zákona.

x) Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění do 31.12.2023.“. 

Navrhujeme současně doplnit důvodovou zprávu následovně: 

„V případě, že je majetek vymezený v ustanovení § 21b a 21c dotčen předkupním právem podle § 101 zákona č. 183/2006 Sb. v platném znění, a zároveň je osoba oprávněná podle § 21b a 21c totožná s osobou předkupníka podle § 101 zákona č. 183/2006 Sb., pak se postup podle posledně uvedeného ustanovení nepoužije. Důvodem je skutečnost, že majetek nabývaný při využití předkupního práva je nabýván za cenu obvyklou podle zákona o oceňování majetku (příp. cenu zjištěnou, je-li vyšší), nicméně totožný majetek vymezený v § 21b a 21c je nabýván bezúplatně. Řeší se tak střet dvou právních úprav ohledně totožného majetku a totožných oprávněných, kdy zvolené řešení je pro oprávněné výhodnější. 
V případě, že je osoba oprávněná z předkupního práva podle § 101 zákona č. 183/2006 Sb. odlišná od osoby oprávnění podle § 21b a 21c, pak se nejprve postupuje podle § 101 zákona č. 183/2006 Sb. a při nevyužití předkupního práva předkupníkem se uplatní postup podle § 21a až 21d zákona o majetku státu.“.
	

	
	3. K čl. V, bodu 2 (§ 39e)
Nesouhlasíme s vložením § 39e do návrhu zákona. Předmětné ustanovení požadujeme z návrhu zákona vypustit.
Odůvodnění:
Není zřejmé, co předkladatel tímto ustanovením sleduje, ani jaké by byly důsledky navrhované právní úpravy pro institut předkupního práva podle stavebního zákona. Účel navrhované změny nelze dovodit ani z důvodové zprávy, neboť odůvodnění vyloučení použití § 101 zákona č. 183/2006 Sb. v důvodové zprávě zcela absentuje. Předkupní právo vzniká nabytím účinnosti územního plánu nebo regulačního plánu. Pokud je na základě územního plánu nebo regulačního plánu zapsáno předkupní právo k pozemku nebo stavbě v katastru nemovitostí, nelze existenci takového práva vyloučit a nepřihlížet k němu. Minimálně je třeba postavit najisto, že předkupní právo podle stavebního zákona zůstává zachováno.         
Tato připomínka je zásadní.
	Viz vypořádání připomínky č. 2.

	
	4. K čl. VI, bodu 2 (§ 18e)
Nesouhlasíme s vložením § 18e do návrhu zákona. Předmětné ustanovení požadujeme z návrhu zákona vypustit.
Odůvodnění:
Není zřejmé, co předkladatel tímto ustanovením sleduje, ani jaké by byly důsledky navrhované právní úpravy pro institut předkupního práva podle stavebního zákona. Účel navrhované změny nelze dovodit ani z důvodové zprávy, neboť odůvodnění vyloučení použití § 101 zákona č. 183/2006 Sb. v důvodové zprávě zcela absentuje. Předkupní právo vzniká nabytím účinnosti územního plánu nebo regulačního plánu. Pokud je na základě územního plánu nebo regulačního plánu zapsáno předkupní právo k pozemku nebo stavbě v katastru nemovitostí, nelze existenci takového práva vyloučit a nepřihlížet k němu. Minimálně je třeba postavit najisto, že předkupní právo podle stavebního zákona zůstává zachováno.
Tato připomínka je zásadní. 
	Viz vypořádání připomínky č. 2.

	
	5. K čl. VII, bodu 2 (§ 36e)
Nesouhlasíme s vložením § 36e do návrhu zákona. Předmětné ustanovení požadujeme z návrhu zákona vypustit.
Odůvodnění:
Není zřejmé, co předkladatel tímto ustanovením sleduje, ani jaké by byly důsledky navrhované právní úpravy pro institut předkupního práva podle stavebního zákona. Účel navrhované změny nelze dovodit ani z důvodové zprávy, neboť odůvodnění vyloučení použití § 101 zákona č. 183/2006 Sb. v důvodové zprávě zcela absentuje. Předkupní právo vzniká nabytím účinnosti územního plánu nebo regulačního plánu. Pokud je na základě územního plánu nebo regulačního plánu zapsáno předkupní právo k pozemku nebo stavbě v katastru nemovitostí, nelze existenci takového práva vyloučit a nepřihlížet k němu. Minimálně je třeba postavit najisto, že předkupní právo podle stavebního zákona zůstává zachováno.       
Tato připomínka je zásadní. 
	Viz vypořádání připomínky č. 2.

	
	6. K části první 
Upozorňujeme na skutečnost, že není zcela jasný vztah úpravy obsažené v zákoně č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a v zákoně č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Oba předpisy upravují mimo jiné převody pozemků ze státu na obce (v případě pozemků převáděných podle zákona č. 503/2012 Sb. se jedná o pozemky zemědělské). Například okruh případů bezúplatného převodu pozemků ze státu na obce či kraje a podmínky takových převodů jsou v obou zákonech upraveny různě (viz § 7 až 9 zákona č. 503/2012 Sb. vs. § 21b zákona č. 219/2000 Sb.), zejména ve vztahu k veřejně prospěšným stavbám či veřejně prospěšným opatřením vymezeným v územně plánovací dokumentaci.
Není tedy zřejmé, z jakého důvodu jsou podmínky převodu nastaveny rozdílně. Důvodovou zprávu v tomto ohledu považujeme za zcela nedostatečnou, neboť bez řádného zdůvodnění nelze rozdíly považovat za opodstatněné. Doporučujeme vyjasnit vztah obou předpisů a vysvětlit důvody rozdílného nastavení podmínek. 
	Neakceptováno. 

	
	7. K nadpisu části osmé
Nadpis části osmé „Účinnost“ doporučujeme uvést tučně velkými písmeny
	Akceptováno.

	
	8. K čl. I, bodu 1 (§ 11 odst. 1)
Novelizační bod 1 doporučujeme přeformulovat takto:

„1. V § 11 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno g), které zní:“. 

Následovat bude text nového pododstavce. 
	Akceptováno.

	
	9. K čl. I, bodu 2 (§ 14a odst. 4)
V novelizačním bodě 2 doporučujeme za text „odst. 4“ vložit slova „větě první“.
	Akceptováno.

	
	10. K čl. I, bodům 4 a 6 (§ 19b odst. 2 a § 19c odst. 1)
V novelizačních bodech 4 a 6 doporučujeme slovo „převzetí“ nahradit slovem „převzetí,“. 
	Akceptováno.

	
	11. K čl. I, bodu 16 (§ 30)
V novelizačním bodě 16 doporučujeme slova „za odstavec 3 vkládá nový“ nahradit slovem „doplňuje“. 
	Akceptováno.

	
	12. K čl. I, bodu 20 (§ 55 odst. 1)
V novelizačním bodě 20 doporučujeme za slovo „konci“ vložit slovo „textu“. 
	Akceptováno.

	
	13. K části první, poznámce pod čarou č. 99
V poznámce pod čarou č. 99 doporučujeme použít zkrácenou citaci zákona o pozemních komunikacích, neboť úplná citace tohoto zákona je již obsažena v poznámce pod čarou č. 98. 
	Akceptováno.

	
	14. K čl. III, bodu 6 (§ 61 odst. 1)
V novelizačním bodě 6 doporučujeme za text „§ 61“ vložit text „odst. 1“
	Akceptováno.

	
	15. K čl. III, bodu 10 (§ 79 odst. 3) a platnému znění
Doporučujeme uvést do souladu znění nového písmene i) v § 79 odst. 3 s platným zněním s vyznačením navrhovaných změn k tomuto ustanovení. V platném znění k § 79 odst. 3 není uveden odkaz na § 61b odst. 3 až 6, ale jen na § 61b. 
	Akceptováno.

	
	16. K části druhé, poznámce pod čarou č. 67 
Z poznámky pod čarou č. 67 doporučujeme vypustit slova „věta první až třetí“. 
	Akceptováno.

	
	17. K části druhé, poznámce pod čarou č. 69
V poznámce pod čarou č. 69 doporučujeme použít zkrácenou citaci zákona o majetku České republiky, neboť úplná citace tohoto zákona je již obsažena v poznámce pod čarou č. 67.
	Akceptováno.

	
	18. K čl. V, bodu 1 (§ 39)
V novelizačním bodě 1 doporučujeme slova „za odstavec 3 vkládá nový“ nahradit slovem „doplňuje“ a v doplňovaném odstavci 4 doporučujeme za slovy „§ 39b a“ vypustit paragrafovou značku. 
	Akceptováno.

	
	19. K čl. V, bodu 2 [§ 39b odst. 1 písm. a)]
V nově navrhovaném § 39b odst. 1 písm. a) doporučujeme slova „dálnic s.p“ nahradit slovy „dálnic s.p.“.
	Akceptováno.

	
	20. K části třetí, poznámce pod čarou č. 59
Z poznámky pod čarou č. 59 doporučujeme vypustit slova „věta první až třetí“.
	Akceptováno.

	
	21. K části třetí, poznámce pod čarou č. 61
V poznámce pod čarou č. 61 doporučujeme použít zkrácenou citaci zákona o pozemních komunikacích, neboť úplná citace tohoto zákona je již obsažena v poznámce pod čarou č. 60. 
	Akceptováno.

	
	22. K čl. VI, bodu 1 (§ 18)
Na konci novelizačního bodu 1 doporučujeme uvést větu:

„Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5.“ 

Dále v doplňovaném odstavci 4 doporučujeme za slovy „§ 18b a“ vypustit paragrafovou značku. 
	Neakceptováno. 

V materiálu byl dosavadní text nahrazen textem: 

V § 18 se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5) Ustanovení odstavce 1 a 2 se nepoužije v případech uvedených v § 18b a 18c.“.


	
	23. K čl. VI, bodu 2 [§ 18b odst. 1 písm. a), b) a f)]
V nově navrhovaném § 18b odst. 1 písm. a) a b) doporučujeme slova „dálnic s.p“ nahradit slovy „dálnic s.p.“.

V souvislosti s navrhovaným textem v písmenu f) upozorňujeme, že v § 29 odst. 2 zákona o krajích je zavedena legislativní zkratka pro „Ministerstvo vnitra“. Doporučujeme proto zavést legislativní zkratku již v nově navrhovaném § 18b odst. 1 písm. f) a z § 29 odst. 2 ji vypustit.
	Akceptováno.

	
	24. K části čtvrté, poznámce pod čarou č. 38
Z poznámky pod čarou č. 38 doporučujeme vypustit slova „věta první až třetí“.
	Akceptováno.

	
	25. K části čtvrté, poznámce pod čarou č. 40
V poznámce pod čarou č. 40 doporučujeme použít zkrácenou citaci zákona o pozemních komunikacích, neboť úplná citace tohoto zákona je již obsažena v poznámce pod čarou č. 39. 
	Akceptováno.

	
	26. K čl. VII, bodu 1 (§ 36)
V novelizačním bodě 1 doporučujeme slova „za odstavec 3 vkládá nový“ nahradit slovem „doplňuje“ a v doplňovaném odstavci 4 doporučujeme za slovy „§ 36b a“ vypustit paragrafovou značku. 
	Akceptováno.

	
	27. K čl. VII, bodu 2 [§ 36b odst. 1 písm. a), b) a f)]
V nově navrhovaném § 36b odst. 1 písm. a) doporučujeme slova „dálnic s.p“ nahradit slovy „dálnic s.p.“ a v písmenu b) doporučujeme slova „dálnic s.p,“ nahradit slovy „dálnic s.p.“.

V souvislosti s navrhovaným textem v písmenu f) upozorňujeme, že v § 11 odst. 7 zákona o hlavním městě Praze je zavedena legislativní zkratka pro „Ministerstvo vnitra“. Doporučujeme proto v § 36b odst. 1 písm. f) slova „Ministerstvo vnitra“ nahradit slovem „ministerstvo“.
	Akceptováno.

	
	28. K části páté, poznámce pod čarou č. 43
V poznámce pod čarou č. 43 doporučujeme použít zkrácenou citaci zákona o pozemních komunikacích, neboť úplná citace tohoto zákona je již obsažena v poznámce pod čarou č. 42. 
	Akceptováno.

	
	29. K čl. IX (§ 4 odst. 5)
Domníváme se, že § 4 odst. 5 zákona o Státním pozemkovém úřadu by měl být zrušen včetně poznámky pod čarou č. 39. Za slovo „odstavec 5“ tedy doporučujeme vložit slova „včetně poznámky pod čarou č. 39. 
	Akceptováno.

	
	
	

	Ministerstvo spravedlnosti
	1. K § 19b odst. 2 zákona o majetku státu
Požadujeme, aby byl do čl. I návrhu zákona doplněn nový novelizační bod, kterým by v zákoně o majetku státu byla do § 19b odst. 2 za větu první vložena věta: „V případě převzetí majetku nebo jeho části podle věty první se Úřad dohodne s přejímající organizační složkou také na převodu finančních prostředků alokovaných či jinak účelově určených na provoz či obnovu předávaného majetku nebo jeho části.“
Odůvodnění:
V případě, že je na převáděnou hmotnou nemovitou věc evidovanou v Centrálním registru administrativních budov registrován investiční záměr či jinak alokovány rozpočtové prostředky, měla by být umožněna v těchto případech dohoda na převodu dalšího majetku s předávaným nemovitým majetkem včetně movitého majetku sloužící k plnění účelu převáděné nemovité věci evidované v Centrálním registru administrativních budov, případně alokovaných či jinak účelově určených rozpočtových prostředků, a to mezi organizačními složkami státu a Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen „ÚZSVM“).
Cílem navrhované úpravy je vytvoření možnosti sdružování finančních prostředků z rozpočtu ÚZSVM a organizačních složek, a tím zajištění dofinancování realizace připravovaných investičních záměrů. V praxi se opakovaně stává, že předávající má alokaci finančních prostředků na registrovaný investiční záměr a během projektové dokumentace se ukáže, že finanční prostředky jsou nedostatečné. Předložený návrh umožní převést objekt včetně těchto zdrojů, díky čemuž bude možné záměry dofinancovat a dovést k realizaci. Naopak přejímající složka nemusí disponovat rozpočtem v celém rozsahu připraveného investičního záměru a dohoda s ÚZSVM tak umožní provedení realizace. 
Tato připomínka je zásadní. 
	Neakceptováno, vysvětleno. 

Převod finančních prostředků mezi organizačními složkami státu je v souladu se zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), možný skrze tzv. rozpočtová opatření (viz § 23 až 26 daného zákona). O tom zda bude rozpočtové opatření provedeno, musí rozhodnout k tomu příslušný orgán, který musí být o provedení rozpočtového opatření požádán. Prostředky tak nelze převádět dohodou příslušných organizačních složek státu, ale výhradně na základě rozhodnutí příslušného orgánu o provedení rozpočtového opatření. Navrhovaný text je tedy v rozporu s úpravou obsaženou v zákoně č. 218/2000 Sb. Při převzetí dotčeného majetku od převádějící organizační složky by tedy mělo dojít k převodu finančních prostředků mezi uvedenými složkami rozpočtovým opatřením podle § 23 až 26 zákona č. 218/2000 Sb. (vč. tzv. delimitace podle § 25 odst. 6). 

Současně se z legislativního hlediska nejeví vhodné uložit organizačním složkám státu v textu zákona povinnost „se dohodnout“. Není totiž zřejmé, jaká by byla vymahatelnost takové povinnosti. 

K převodu prostředků mezi dotčenými organizačními složkami by tedy mělo docházet rozpočtovým opatřením i bez doplnění ustanovení § 19b odst. 2 v požadovaném smyslu. 


	
	2. K § 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věci z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších přepisů
Zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věci z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, ve svém § 1 upravuje přechod vybraných věcí z vlastnictví České republiky do vlastnictví obcí. Ustanovení § 1 zákona č. 172/1991 Sb. pro tento přechod stanovilo podmínky, z nichž jednou je i hospodaření s těmito věcmi ke dni účinnosti zákona, tedy ke 24.  květnu 1991. 
Rozhodovací praxe českých soudů v průběhu let došla k závěru, že podmínku hospodaření s danou věcí ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. je nutné vykládat materiálně. Hospodaření podle tohoto pojetí spočívá v povinnosti hospodařit s národním majetkem s péčí řádného hospodáře, zejména pak tento majetek evidovat, pečovat o jeho údržbu, chránit ho a využívat jej. Tento výklad pojmu hospodaření také vedl k závěru, že výpis z inventární knihy není důkazem o faktickém hospodaření.
Tento stav vedl k situaci, že i přesto, že k tomuto majetku jsou v katastru nemovitostí obce zapsány jako vlastníci, může být tento přechod vlastnického práva na obce zvrácen na základě zpochybnění faktického hospodaření obce s daným majetkem k předmětnému dni nabytí účinnosti zákona, tedy 24. května 1991. Vzhledem ke skutečnosti, že je tento okamžik vzdálený více než tři desítky let, a dále se v čase vzdaluje, se obcím v současné době těžko prokazuje, že k předmětnému dni skutečně fakticky s vybranými věcmi hospodařily (když výpis z inventární knihy nepostačuje). Jejich důkazní pozice je zhoršována přirozeným během času, skartačními lhůtami apod. Z tohoto důvodu dohledat osoby odpovědné, které se ze strany obcí na daných přechodech majetku účastnily, popř. jiné důkazy, je v současné době velmi složité. Stávající situace tak v nezanedbatelném rozsahu přímo ohrožuje rozsah vlastnictví obcí.
Z tohoto důvodu požadujeme, aby bylo č. 172/1991 Sb. ve vztahu k přechodu vlastnického práva z České republiky na obce podle § 1 zákona č. 172/1991 Sb. doplněna úprava časového omezení, po kterou je možné zpochybnit faktické hospodaření s výše uvedenými věcmi, a tím byla posílena právní jistota obcí ve vztahu k věcem v jejich vlastnictví. Například by mohlo být stanoveno, že „pokud je obec zapsána jako vlastník posledních 20 let, má se za to, že s majetkem hospodaří, pokud se neprokáže opak“ nebo by mohlo být stanoveno, že „pokud Česká republika k majetku, u kterého se má za to, že přešel do vlastnictví obce podle zákona č. 172/1991 Sb., ke dni účinnosti novely tohoto zákona neuplatnila žalobu na určení vlastnického práva u soudu nebo neprovedla zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí, má se za to, že tento majetek je ve vlastnictví obce“.
Tato připomínka je zásadní. 
	Akceptováno jinak.  

Navrhujeme, aby do § 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věci z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, byl doplněn nový odstavec 4 následujícího znění: 

„(4) Pokud je obec ke dni 1. 1. 2025 zapsána v katastru nemovitostí u věcí uvedených v odstavci 1 a 2 jako vlastník, má se za to, že s nimi tato obec a v hlavním městě Praze též městská část ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily, pokud se neprokáže opak.“. 

Současně bude muset být přijato (z důvodu zamezení obecně nepřípustné pravé retroaktivitě) následující přechodné ustanovení:

„V případě řízení zahájených před soudy přede dnem 1.1.2024 se § 1 odst. 4 nepoužije.“.

	
	3. K čl. I bodu 9 (§ 21b odst. 3 zákona o majetku státu)
Návrh § 21b odst. 3 zákona o majetku státu upravuje ujednání, která musí být obsahem smlouvy o bezúplatném převodu určeného pozemku do vlastnictví územního samosprávného celku. Doporučujeme doplnit důvodovou zprávu k předmětnému ustanovení o analýzu nedodržení zákonem vyžadovaných náležitostí smlouvy mezi státem a územním samosprávným celkem. 
	Akceptováno. 

Ustanovení § 58a odst. 3 věta první stanoví, že pokud právní jednání neobsahují ujednání, která musí podle tohoto zákona obsahovat, nepřihlíží se k nim. V případě, že smlouva o bezúplatném převodu majetku vymezeného v § 21b odst. 1 nebude obsahovat některé z ujednání předepsaných v § 21b odst. 3, pak se k takovému právnímu jednání s ohledem na výše uvedený § 58a odst. 3 nebude přihlížet a nepůjde tak vůbec o platné právní jednání. 

Důvodová zpráva k § 21b bude doplněna následovně: „V případě, že některé z povinných ujednání vymezených v odstavci 3 pod písm. a) až d) nebude ve smlouvě obsaženo, pak vůbec nepůjde o právní jednání, neboť § 58a odst. 3 věta první stanoví, že „pokud právní jednání neobsahují ujednání, která musí podle tohoto zákona obsahovat, nepřihlíží se k nim.“.


	
	4. K bezúplatným převodům hmotné věci podle § 22 zákona o majetku státu
Ustanovení § 22 odst. 3 zákona o majetku státu upravuje bezúplatné převody hmotných věcí z vlastnictví státu. Současná úprava těchto bezúplatných převodů však dostatečně nereflektuje specifické postavení územních samosprávných celků, jejichž vznik a činnost se řídí zákonem a jinými právními předpisy. Ve vztahu k určitým věcem, které by bylo možné bezúplatně převést ve veřejném zájmu, o jejich bezúplatný převod mohou požádat kromě územně samosprávných celků i jiné osoby. Tato skutečnost komplikuje vzájemné vztahy mezi Českou republikou a územně samosprávnými celky. Z tohoto důvodu doporučujeme, aby do úpravy bezúplatných převodů podle § 22 odst. 3 zákona o majetku státu byla doplněna ve vztahu k obcím úprava obdobná bezúplatným převodům vybraných věcí obsažená v zákoně č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, podle které v případě, že územní samosprávný celek požádá o bezúplatný převod tímto zákonem vymezených věcí, Česká republika tyto věci převede do vlastnictví žádajícího územně samosprávného celku, a zároveň byla stanovena omezení nakládání s tímto majetkem, následně specifikovatelná v příslušných smlouvách. Dále doporučujeme, aby byla do zákona o majetku státu doplněna úprava podmínek vzniku nároku územně samosprávného celku na přímý úplatný převod vlastnického práva k nemovité věci z vlastnictví České republiky včetně stanovení cenových podmínek.
	Neakceptováno.

	
	5. K čl. VIII bodu 3 (§ 27a zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových)
Doporučujeme v důvodové zprávě k čl. VIII bodu 3 (tedy k návrhu § 27a odst. 2 zákona č. 201/2002 Sb.) upravit odkaz na občanský zákoník tak, aby v něm byla za slova „formulace zde uvedených postupů ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, konkrétně jeho části čtvrté,“ doplněna slova „hlavy I.,“.
	Akceptováno.

	
	
	

	Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
	1. K čl. I bod 9 [k § 21a]: 
V současné době většina nepotřebného nemovitého majetku podléhá vnitroresortní nabídce, a pokud žádná organizace v rámci resortu neprojeví o majetek zájem, je tento majetek převeden na UZSVM. Z formulace nových ustanovení ani důvodové zprávy nám však není dostatečně zřejmé, respektive jednoznačné, kdo bude v rámci nové úpravy administrativně a systémově provádět nabídku vůči územním samosprávným celkům. Zda půjde o UZSVM (který jedná centralizovaně za stát) nebo o ministerstva (která splňují statut organizační složky) či zda dokonce jejich podřízené organizace, jež určitý majetek prohlásily za trvale nepotřebný (právní formou však jde často o státní příspěvkové organizace, a ne o organizační složky státu). Nové formulace napovídají, že záměrem je, aby daný procesní úkon prováděli organizace odlišné od UZSVM, byť prostřednictvím stránek UZSVM. Tento případný záměr by však bylo vhodné s ohledem na výše uvedené formulačně provázat s dosud platnými postupy. Požadujeme materiál doplnit ve smyslu uvedeném. 
Tato připomínka je zásadní. 
	Vysvětleno. 

Nově navrhovaná ustanovení zákona o majetku státu dopadají na případy hmotného nemovitého majetku, který je pro stát trvale nepotřebný. Jedná se tedy o nepotřebnost nikoliv pro konkrétní složku (§ 14 odst. 7), ale o nepotřebnost pro stát jako celek. Záměrem navrhované úpravy je tedy plnění informační povinnosti a souvisejících povinností ze strany státu až po aplikaci postupu předvídaného v § 19b a 19c zákona o majetku státu. Vzhledem k vymezení hmotných nemovitých věcí, na které ustanovení § 21a až 21e zákona o majetku státu dopadají, půjde ve většině případů právě o ÚZSVM, které bude informační povinnost státu plnit, neboť s ohledem na § 19b odst. 1 zákona o majetku státu právě ÚZSVM trvale nepotřebný majetek od organizačních složek státu (a podle § 54 odst. 1 ve spojení s § 19b dost. 1) i od státních organizací přebírá. 

V souladu s přechodným ustanovením č. 4 zákona č. 51/2016 Sb., kterým byl zákon o majetku tátu novelizován, platí, že povinné převzetí majetku ze strany ÚZSVM podle § 19b odst. 1 nastává teprve u majetku, o jehož trvalé nepotřebnosti bylo rozhodnuto po účinností dané novely, tj. po 1.3.2016. Některé organizační složky státu si ještě před 1.3.2016 rozhodly o trvalé nepotřebnosti vybraného majetku, s nímž měly příslušnost hospodařit, aby se povinnému převzetí ze strany ÚZSVM vyhnuly, a do dnešního dne takový majetek drží. V případě takového majetku se tedy povinné převzetí ÚZSVM neuplatní a dané složky postupují podle § 19b odst. 3 a 4 a § 19c. Proto u vymezených hmotných nemovitých věcí, na které dopadá nově navrhovaná úprava a které byly současně za trvale nepotřebné ze strany příslušných složek prohlášeny před 1.3.2016, plní informační povinnost a navazující povinnosti právě taková složka. 

V případě, že tedy bude ze strany organizačních složek státu nebo státních organizací rozhodnuto o trvalé nepotřebnosti dotčeného majetku v budoucnu nebo o ni bylo rozhodnuto po 1.3.2016, pak dopadají nová ustanovení v zásadě na ÚZSVM, který od nich majetek převzal.  

Navrhujeme doplnit důvodovou zprávu následovně: 

„Nově navrhovaná ustanovení § 21a až 21e dopadají na případy hmotného nemovitého majetku, který je pro stát trvale nepotřebný. Jedná se tedy o nepotřebnost nikoliv pro konkrétní organizační složku státu (§ 14 odst. 7), ale o nepotřebnost pro stát jako celek. Plnění informační povinnosti a souvisejících povinností ze strany státu tedy nastává až po aplikaci postupu předvídaného v § 19b a 19c zákona o majetku státu. V případech, kdy u trvale nepotřebných hmotných nemovitých věcí dochází k jejich povinnému převzetí Úřadem podle § 19b odst. 1, plní tedy povinnosti podle § 21a až 21e Úřad.“. 


	
	2. K čl. I bod 1: 
S ohledem na čl. 58 odst. 4 písm. b) Legislativních pravidel vlády doporučujeme slova „písmene f)“ nahradit slovy „odstavce 1“. 
	Akceptováno. 

	
	3. K čl. I bod 3: 
Z formálních důvodů doporučujeme na konec předmětného novelizačního bodu, tedy za závěrečné uvozovky, doplnit tečku. 
	Akceptováno.

	
	4. K čl. I bod 9 [k § 21c odst. 2]: 
Upozorňujeme, že odkaz na poznámku pod čarou č. 17 by měl být dle čl. 45 odst. 6 Legislativních pravidel vlády umístěn hned za slovo nebo část ustanovení, kterého se týká. S ohledem na uvedené doporučujeme mezeru před předmětným odkazem na poznámku pod čarou odstranit, tedy provést obdobnou úpravu, která je provedena v navrhovaném § 21b.
	Akceptováno.

	
	5. K čl. I bod 9 [k § 21e], čl. V bod 2 [k § 39e], čl. VI bod 2 [k § 18e] a k čl. VII bod 2 [k § 36e]: 
V navrhovaném ustanovením předkladatel zvolil úplnou citaci právního předpisu ve smyslu čl. 61 Legislativních pravidel vlády, avšak § 101 stavebního zákona byl již novelizován, a to zákonem č. 350/2012 Sb. a zákonem č. 257/2013 Sb., proto by měla být předmětná citace doplněna ve smyslu čl. 64 Legislativních pravidel vlády. Obecně jsme však názoru, že v případě stavebního zákona by bylo možno využít slovní citaci bez předchozí úplné citace ve smyslu čl. 63 odst. 2 Legislativních pravidel vlády, která by případně mohla být doplněna o poznámku pod čarou. Doporučujeme materiál upravit ve smyslu uvedeném.
	Akceptováno.

	
	6. K čl. I bod 10:
Z formálních důvodů a s ohledem na čl. 57 odst. 4 písm. b) Legislativních pravidel vlády doporučujeme slova „poslední věta“ nahradit slovy „věta poslední“ a dále upozorňujeme, že v platném znění s vyznačením navrhovaných změn je nesprávně škrtnuta také tečka věty předcházející větě nyní nahrazované.
	Akceptováno.

	
	7. K čl. I bod 11 a 20: 
S ohledem na platné znění s vyznačením navrhovaných změn, dle kterého mají být určitá slova doplněna před tečku, doporučujeme ve smyslu čl. 58 odst. 9 Legislativních pravidel vlády vložit za slova „na konci“ slovo „textu“.
	Akceptováno.

	
	8. K čl. I bod 14: 
Z jazykových a formálních důvodů doporučujeme v úvodu předmětného novelizačního bodu slovo „zní“ nahradit slovem „znějí“.
	Akceptováno.

	
	9. K čl. I bod 16, čl. V bod 1, čl. VI bod 1 a čl. VII bod 1: 
Upozorňujeme, že v případě úpravy, která je navrhována předmětným novelizačním bodem, je třeba postupovat podle čl. 58 odst. 4 písm. a) Legislativních pravidel vlády. S ohledem na uvedené doporučujeme slova „za odstavec 3 vkládá nový“ nahradit slovem „doplňuje“. 
	Akceptováno.

	
	10. K čl. I bod 17: 
Z formálních důvodů doporučujeme na začátek nahrazujícího čísla vložit uvozovky.
	Akceptováno.

	
	11. K čl. I bod 18: 
S ohledem na jazykovou stránku materiálu doporučujeme slovo „se“ před slovem „doplňují“ odstranit.
	Akceptováno.

	
	12. K čl. III bod 7: 
Z formálních důvodů doporučujeme na konec navrhovaných vět, tedy za jejich závěrečné uvozovky, doplnit tečku.
	Akceptováno.

	
	13. K čl. V bod 2 [k poznámce pod čarou č. 62]:
Upozorňujeme, že ustanovení uvedené v předmětné poznámce pod čarou bylo novelizováno zákonem č. 186/2006 Sb., což je třeba v předmětné poznámce pod čarou uvést. Doporučujeme materiál doplnit ve smyslu uvedeném. 
	Akceptováno.

	
	14. K čl. IX: 
Navrhovaná změna odstraňuje určitý odstavec, a to včetně odkazu na poznámku pod čarou č. 39. Z návrhu nám není jasné, z jakého důvodu předkladatel uvedenou poznámku pod čarou rovněž nezrušil, neboť nyní není tato poznámka v daném předpise využita a je nutné ji tak považovat za nadbytečnou. Doporučujeme materiál doplnit ve smyslu uvedeném.  
	Akceptováno.

	
	
	

	Ministerstvo vnitra
	1. K čl. I bodu 3 – k § 14c zákona č. 219/2000 Sb.
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových má nově za účelem ověřování údajů vedených v centrálním registru administrativních budov disponovat oprávněním provádět fyzické prohlídky budov a dalších souvisejících nemovitých věcí, s nimiž hospodaří příslušné organizační složky státu. Zaměstnanci Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových tak budou moci toto oprávnění užít i ve vztahu k nemovitostem užívaným bezpečnostními sbory (např. Policie České republiky, Úřad pro zahraniční styky a informace), které jsou evidovány v centrálním registru administrativních budov (§ 14a zákona č. 219/2000 Sb.). Jedinou možností, kdy není povinnost vyjmenované nemovitosti v centrálním registru evidovat, je postup uvedený v § 14b zákona č. 219/2000 Sb. 
S ohledem na rozsah doposud prováděných kontrol je na místě doplnění povinnosti Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových upozornit s dostatečným předstihem na prováděnou prohlídku nemovitostí, aby mohly být vyhrazeny dostatečné personální kapacity na prováděnou kontrolu, resp. mohl být organizačně zajištěn přístup do všech prostor a případně učiněna taková opatření, aby nebylo ohroženo plnění úkolů bezpečnostních sborů. 
Zároveň upozorňujeme, že prohlídky musí zajištovat ze strany Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových takoví zaměstnanci, kteří budou v případě potřeby disponovat příslušnými oprávněními splňujícími podmínky vstupu do administrativních budov bezpečnostních sborů, které podléhají tzv. vyhrazenému režimu.
Požadujeme proto doplnění § 14c o větu (ponecháváme na předkladateli, zda například do odstavce 1 či jako samostatný odstavec): „Úřad vyrozumí příslušnou organizační složku o termínu provedení prohlídky budov a dalších souvisejících nemovitých věcí nebo jejich součástí a příslušenství uvedených v § 14a odst. 1, s nimiž je příslušná organizační složka příslušná hospodařit, alespoň 30 dnů předem.“.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

Ustanovení § 14c bude za větu druhou doplněno následovně: 

„Úřad vyrozumí příslušnou organizační složku o termínu provedení prohlídky nejméně 30 dnů předem.“. 

Vymezení, kterých objektů se prohlídka týká, vyplývá z § 14c odst. 1 věty druhé.


	
	2. K čl. I bodu 3 – k § 14c odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb.
Podle předmětného ustanovení nemá Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových při daném kontrolním postupu (při ověřování souladu údajů vedených v registru se skutečným stavem) postavení kontrolního orgánu podle zákona č. 219/2000 Sb. a kontrolního řádu. Ve vztahu ke kontrolnímu řádu ovšem není zřejmé, jaký konkrétní praktický význam bude tato úprava mít. Na dotčený postup se mají přiměřeně použít ustanovení § 4 až 11 kontrolního řádu, obsahující mj. též řadu pravidel regulujících právě postup kontrolního orgánu – viz např. § 4 odst. 1 a 2, § 5 odst. 1 a § 6 odst. 1 a 2. Úřad tedy formálně nebude považován za kontrolní orgán, ale budou se na něj přiměřeně aplikovat pravidla týkající se kontrolního orgánu. 
Důvodová zpráva k tomu uvádí: „Vzhledem ke skutečnosti, že Úřad není správním orgánem ve smyslu správního řádu, ani kontrolním orgánem ve smyslu kontrolního řádu, nelze ze strany příslušných organizačních složek státu a státních organizací namítat podjatost zaměstnanců Úřadu ani podávat námitky proti záznamu o kontrole.“. Předmětná argumentace však není přiléhavá. Možnost namítat podjatost zaměstnanců Úřadu lze dovodit z § 10 odst. 1 písm. b) kontrolního řádu („Kontrolovaná osoba je oprávněna namítat podjatost kontrolujícího nebo přizvané osoby.“), který je zahrnut do výčtu přiměřeně použitelných ustanovení kontrolního řádu. Samotné nepřiznání postavení kontrolního orgánu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových podle našeho názoru nijak nebrání přiměřenému použití § 10 odst. 1 písm. b) kontrolního řádu. Vyloučení možnosti podávání námitek proti záznamu o kontrole rovněž nijak nesouvisí s nepřiznáním postavení kontrolního orgánu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Dané vyloučení totiž vyplývá z neaplikovatelnosti ustanovení o protokolu o kontrole a námitkách proti kontrolnímu zjištění (§ 12 a 13 kontrolního řádu není obsažen ve výčtu přiměřeně použitelných ustanovení). V tomto případě je navíc navržená úprava nekonzistentní, neboť právo podávat námitky proti kontrolním zjištěním je obsaženo též v § 10 odst. 1 písm. d) kontrolního řádu („Kontrolovaná osoba je oprávněna podávat námitky proti kontrolním zjištěním uvedeným v protokolu o kontrole.“), jehož přiměřená použitelnost není vyloučena.
Na základě výše uvedeného navrhujeme vypustit slova „ani ve smyslu kontrolního řádu“. Dále doporučujeme opětovně posoudit, která ustanovení kontrolního řádu je vhodné přiměřeně použít a která nikoliv, resp. zpřesnit výčet přiměřeně použitelných ustanovení kontrolního řádu. Dáváme též ke zvážení, zda je přiměřené použití kontrolního řádu vzhledem ke specifičnosti uvedeného postupu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových vůbec vhodné, popř. zda by zákon spíše neměl obsahovat vlastní úpravu
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno částečně. 

Návrh zákona bude upraven tak, že u přiměřeného použití vybraných ustanovení kontrolního řádu, dojde k vypuštění § 10 odst. 1 písm. b) a d). 

Přestože vyloučení skutečnosti, že Úřad nebude kontrolním orgánem ve smyslu kontrolního řádu, vyplývá z neaplikovatelnosti ustanovení daného předpisu, která regulují protokol o kontrole a podávání námitek, bude v návrhu v návrhu formulace, že Úřad nemá postavení kontrolního orgánu ve smyslu kontrolního řádu, z důvodu zamezení pochybnostem či výkladovým nejasnostem ponechána. 

	
	3. K čl. I bodu 6 – k § 19c odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb.
V § 19c odst. 1 požadujeme větu čtvrtou nahradit větou „U majetku, na který byl uplatněn postup podle § 14b, a u majetku určeného k zajištění bezpečnosti nebo obrany státu, se nabídka provede jiným vhodným způsobem.“.
Cílem výše uvedené úpravy je nastavit vhodná pravidla i pro nepotřebnou věc, která je takového charakteru, že ji může použít toliko organizační složka státu se shodným rozsahem plněných úkolů (typicky organizační složky v rámci bezpečnostních sborů). Takováto věc bude nabízena mimo stránky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, tj. nabídka převzetí dané věci se provede jiným vhodným způsobem. 
Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno. 

Stávající úprava § 19c odst. 1 věta čtvrtá je širší než požadovaná změna. Platné znění totiž cílí na jakýkoliv majetek, u kterého je nezbytné provést nabídku z důvodu zajištění bezpečnosti nebo obrany státu pouze jiným vhodným způsobem. Tedy jde nejenom o majetek, který jako takový je určen k zajištění bezpečnosti nebo obrany státu, ale o jakýkoliv majetek, u něhož je z uvedených důvodů nezbytné nabízet majetek jinak. Stávající formulace tak dle našeho názoru pokrývá i situaci, kdy je takový majetek (v návrhu změny uváděný jako určený k zajištění bezpečnosti nebo obrany státu) nabízen jiné organizační složce se shodným rozsahem plněných úkolů (bezpečnostní sbory).

Smyslem vnitrostátní nabídky majetku státu je zjištění potřebnosti dotčeného majetku v rámci státu jako takového. Při nezájmu ostatních organizačních složek státu a státních organizací, které se zákonem o majetku státu řídí, se pak majetek považuje za nepotřebný pro stát jako celek. Není v zásadě na převodci, aby namísto ostatních uvedených entit sám určoval, že je pro ně dotčený majetek nepotřebný. Smyslem inzerce na stránkách Úřadu je právě informování všech entit státu o takovém majetku a jejich možnost případnou potřebnost příslušné složce notifikovat. Ačkoliv z praxe mohou být vytipovány případu majetku, o které se žádné složky či organizace běžně nehlásí, není na „převodci“ nezájem těchto složek a organizací presumovat a nepotřebnost pro stát jako celek takto konstruovat. S ohledem na uvedené nepovažujeme navrženou změnu za vhodnou a současně ani za nezbytnou. 


	
	4. K čl. I bodu 9 – k § 21a zákona č. 219/2000 Sb.
Vycházíme z předpokladu, že žádost o převod ve smyslu navrhovaného § 21a odst. 2 nemá povahu nabídky/návrhu na uzavření smlouvy podle § 1731 a násl. občanského zákoníku, ale jedná se svou povahou (patrně) o jakousi výzvu k jednání o uzavření smlouvy. Stejně tak její podání nemá pro územní samosprávný celek závaznou povahu v tom smyslu, že by následně smlouvu byla povinna uzavřít (a bude moci od svého úmyslu „ustoupit“). V takovém případě by podání žádosti podléhalo schválení radou v rámci její nevyhrazené pravomoci (v případě obcí podle § 102 odst. 3 zákona o obcích). Následné uzavření smlouvy by pak podléhalo schválení zastupitelstvem v jeho vyhrazené pravomoci [podle § 85 písm. a) zákona o obcích]. Naproti tomu sdělení, že územní samosprávný celek nemá o převod zájem, tedy rozhodnutí o tom, že územní samosprávný celek nebude mít o převod zájem, bude náležet do vyhrazené pravomoci zastupitelstva [v případě obcí podle § 85 písm. a) zákona o obcích].
Požadujeme ve zvláštní části důvodové zprávy podrobněji popsat povahu úkonů obce, které ustanovení předpokládá. 
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

Povaha jednotlivých úkonů územního samosprávného celku (resp. zda spadají do působnosti rady či zastupitelstva) bude popsána v důvodové zprávě: 

Informace ze strany příslušné organizační složky státu o chystaném převodu konkrétní hmotné nemovité věci nemá povahu nabídky či návrhu na uzavření smlouvy ve smyslu § 1731 občanského zákoníku. Vzhledem k uvedenému nemá ani úkon obce/kraje spočívající v projevení zájmu o převáděnou věc povahu akceptace. Rozhodnutí o projevení zájmu ze strany obce/kraje tak spadá do pravomoci rady obce/kraje, a to podle § 102 dost. 3 zákona o obcích/§ 59 odst. 3 zákona o krajích.  
Rozhodování zastupitelstva obce/kraje nastupuje až ve chvíli, kdy je oprávněnému územnímu samosprávnému celku zaslán ze strany příslušné organizační složky státu návrh smlouvy (tj. jde o situaci po splnění informační povinnosti ze strany státu a po projevení zájmu ze strany oprávněného územního samosprávného celku). Teprve v daném momentu se jedná ze strany územního samosprávného celku o případnou akceptaci/neakceptaci zaslané nabídky, k čemuž je třeba rozhodnutí zastupitelstva podle § 85 písm. a) zákona o obcích nebo § 36 písm. a) zákona o krajích. Skutečnost, jaký majetek bude předmětem převodu a za jakých podmínek (vyjma ceny) bude územnímu samosprávnému celku známa již od zveřejnění informace o chystaném zcizení (nejpozději od podání žádosti o převod, která se podává na základě rozhodnutí rady). V informaci o chystaném zcizení je totiž vymezen majetek určený k převodu a smluvní podmínky vyplývají přímo ze zákona – u bezúplatných převodů jde o smluvní omezení uvedená v § 21b odst. 3 a 4, v případě úplatných převodů je způsob určení kupní ceny upraven v § 21c odst. 2. Žádné další omezující podmínky nad rámec těch vyplývajících přímo ze zákona nemůže návrh smlouvy obsahovat. 


	
	5. K čl. I bodu 9 – k § 21b zákona č. 219/2000 Sb.
V § 21b požadujeme doplnit odstavec 6, který zní: 
„(6) V případě, že obec disponuje majetkem využitelným pro potřeby státu, se § 21b neužije.“. 
Obecně nelze shledat důvod k předloženému nerecipročnímu upřednostňování územních samosprávných celků na úkor státu. Má-li organizační složka státu zájem řešit majetkovou dispozici s nemovitou věcí, musí tuto nejprve prohlásit za nepotřebnou, přičemž navržená nová právní úprava v § 21a by v tomto případě znamenala, že by taková věc musela být povinně převedena na územní samosprávný celek, a to bez ohledu na to, zda by nemohla být účelněji využita k získání nemovité věci, kterou naopak vlastní samosprávný celek a kterou stát (daná organizační složka státu) potřebuje pro plnění svých úkolů. 
Cílem návrhu je tak narovnání této disproporce, aby stát mohl nepotřebnou nemovitost prioritně použít ke směně s obcí. Navržená ustanovení v obecním zřízení, krajském zřízení a v zákoně o hlavním městě Praze jsou v tomto směru nedostatečná a nelze je využít, neboť jsou navázána na situaci, kdy se územní samosprávný celek rozhodne svůj nemovitý majetek toliko zcizovat. 
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak, vysvětleno. 

Návrh zákona je postaven na konstrukci nárokových převodů v zákoně taxativně vypočteného majetku státu na straně jedné a obdobného majetku územních samosprávných celků na straně druhé. Majetek vytipovaný pro nárokové převody bezúplatné byl vybrán s cílem upřednostnit obce (a v opačném případě stát) při nakládání s majetkem, který je dále využitelný v rámci veřejné sféry („pro veřejní blaho“). Jiný než v zákoně vymezený majetek do nárokových převodů nespadá. 
Nastavená konstrukce by ovšem postrádala jakýkoliv smysl (resp. by byla zcela nerealizovatelná) v případě, kdyby převodce (v navrhovaném případě stát) určoval, že územní samosprávný celek má pro stát využitelný majetek a tudíž dokud jej státu nepřevede (např. v rámci směny), nemůže být takovému celku majetek určený pro nárokové převody převeden. Stát by tak zcela jednostranně konstruoval, že konkrétní majetek je pro něj potřebný a územní samosprávný celek mu jej musí převést, čímž by ovšem zcela zásadním způsobem popíral právo obce na samosprávu a vlastní majetek v situaci, kdy by obec takový majetek ani nehodlala zcizit. Současně je nutné zdůraznit, že v případě majetku státu vzniká informační povinnost a případný nárok obce na převod výhradně u majetku, který je pro stát trvale nepotřebný, tj. jeho další držení („jako páky na obce, ať převedou, co stát potřebuje“) je zcela v rozporu s principem nepotřebnosti majetku pro stát i s principem hospodárnosti v situaci, kdy se s nepotřebným majetek pojí náklady na jeho správu. 
Současně lze očekávat, že by navrhovanou úpravu recipročně požadovaly i územní samosprávné celky, tj. i ony by nechtěly realizovat nárokový převod ve prospěch státu v případě, kdy má stát pro ně potřebný majetek. Takovou konstrukcí by ovšem ani stát ani územní samosprávné celky nikdy nic v rámci nárokových převodů nenabyly. 
Pokud je majetek určen ke směně, pak se nově navrhovaný postup § 21a a násl. zákona o majetku státu vůbec neaplikuje. Směna s územním samosprávným celkem mimo daný proces je nadále možná, a dokud bude majetek pro směnu určen (tj. nebude rozhodnuto, že směna se neprovede a bude se realizovat např. přímý prodej či výběrové řízení), pak se informační povinnost a navazující postup nepoužije.  
Ustanovení § 21a odst. 1 věta druhá výslovně stanoví, že informační povinnost se neuplatní, „jde-li o hmotnou nemovitou věc v zahraničí, určenou ke směně, která podléhá režimu § 60a nebo na kterou byl uplatněn postup podle § 14b“. 
Smyslem dané úpravy je zachování stávající možnosti, aby má-li stát i územní samosprávný celek majetek vhodný ke směně, mohl takovou směnu realizovat bez „omezení“ daných novou právní úpravou. 

Navrhujeme proto výše uvedené ustanovení zpřesnit tak, že věta druhá bude přesunuta do samostatného odstavce § 21a následujícího znění: 

„Postup podle § 21a až 21e se neuplatní, jde-li o hmotnou věc
a) nacházející se v zahraničí, 
b) určenou ke směně, 
c) podléhající režimu § 60a nebo
na kterou byl uplatněn postup podle § 14b.“.

Současně bude do § 39a zákona o obcích (a obdobných ustanovení zákona o krajích a zákona o hlavním městě Praze) vloženo následující ustanovení: 

„Postup podle § 39a až 39f se neuplatní, jde-li o hmotnou nemovitou věc určenou ke směně.“.


	
	6. K čl. I bodu 9 – k § 21c odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb.
V zájmu zachování určité reciprocity povinností samospráv a státu požadujeme odstavec 1 doplnit o ustanovení, které by bylo obdobou navrhovaného § 39c odst. 1 písm. f) a § 39c odst. 2 zákona o obcích. 
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak. 

Ustanovení § 39c odst. 1 písm. f) a odst. 2 (a analogicky v zákoně o krajích a v zákoně o hlavním městě Praze), které upravuje nárokový převod administrativních budov územních samosprávných celků na stát, bude z důvodu reciprocity bez náhrady vypuštěno. 


	
	7. K čl. I bodu 18 – k § 44 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb.
Slova „nevztahují předpisy o správním řízení“ navrhujeme nahradit slovy „nepoužije správní řád“. Prve zmíněná formulace by mohla vyvolávat pochybnost, zda je připuštěna aplikace těch ustanovení správního řádu, která neupravují samotné správní řízení podle jeho části druhé a třetí správního řádu. V posuzovaném případě by přicházel v úvahu především postup podle části čtvrté správního řádu (Vyjádření, osvědčení, sdělení). To patrně nebylo záměrem předkladatele a vzhledem k právní povaze daného úkonu (stanovisko k právnímu jednání v oblasti soukromého práva) by to ani nebylo vhodné. Nově navržená formulace proto vylučuje použití správního řádu jako celku.
Tuto připomínku obdobně vztahujeme i k čl. III bodu 9, tj. k § 61b odst. 6 zákona č. 114/1992 Sb. 
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

V ustanovení § 44 odst. 2 zákona o majetku státu a § 61b odst. 6 zákona č. 114/1992 Sb. bude použita navrhovaná formulace „nepoužije správní řád“. 


	
	8. K čl. V bodu 1 – k § 39 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb.
Navrhujeme výluku z § 39 odst. 1 a 2 vztáhnout na postupy podle § 39a až 39c (nikoli pouze § 39b a 39c). Nově navrhované ustanovení § 39a předpokládá, že obec bude mít „úmysl zcizit hmotnou nemovitou věc“, což je pouze jiné vyjádření pro „záměr prodat či darovat“ (§ 39 odst. 1 zákona o obcích). 
Navrhovaná změna by odstranila případné pochybnosti, zda před postupem podle § 39a musí být záměr (též) zveřejněn. 
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

Ustanovení § 39 odst. 4 bude upraveno tak, že k vyloučení použití jeho odstavců 1 a 2 dojde „v případě postupu podle § 39a až 39c“.

	
	9. K čl. V bodu 2 – k § 39a zákona č. 128/2000 Sb.
   1. Požadujeme v důvodové zprávě podrobněji popsat povahu úkonů obce, které dotčené ustanovení předpokládá. Vycházíme z předpokladu, že informace ve smyslu § 39a odst. 1 navrhovaného ustanovení nemá povahu nabídky/návrhu na uzavření smlouvy podle § 1731 a násl. občanského zákoníku, resp. není veřejnou nabídkou ve smyslu § 1780 odst. 1 občanského zákoníku, ale jedná se svou povahou (patrně) o výzvu k podávání nabídek podle § 1780 odst. 2 občanského zákoníku. Z toho pak dále usuzujeme, že obec poté, kdy dojde ke zveřejnění informace předpokládané v § 39a odst. 1 a kdy obdrží žádost o převod podle § 39a odst. 2, bude moci rozhodnout i tak, že od svého úmyslu zcizit hmotnou nemovitou věc ustoupí. Jinak řečeno – obci zveřejněním informace podle § 39a odst. 1 (a obdržením žádosti podle odstavce 2) nevzniká povinnost avizovaný převod uskutečnit. Je-li tento předpoklad správný, pak by o přijetí úmyslu zcizit hmotnou nemovitou věc (jakožto nutného „podkladu“ pro následné zveřejnění informace podle tohoto nového ustanovení) rozhodovala rada obce ve své nevyhrazené pravomoci podle § 102 odst. 3 zákona o obcích. 
   2. V textu důvodové zprávy (na str. 22) požadujeme doplnit, který orgán bude hodnotit plnění povinnosti podle tohoto ustanovení. Domníváme se, že kontrola plnění této povinnosti spadá do rozsahu přezkoumávání hospodaření podle zákona č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí [§ 2 odst. 2 písm. a) a § 3 písm. a)]. V rámci dozoru nad výkonem samostatné působnosti či kontroly není postup obce podle § 39a až 39c přezkoumatelný [§ 124 odst. 6 a § 129 odst. 3 písm. a) zákona o obcích]. 
   3. Domníváme se, že je nutné výslovně v normativním textu stanovit, že obec i v případě, že obdrží žádost o převod, může rozhodnout i tak, že od svého úmyslu převést hmotnou nemovitou věc ustoupí. Nabízí se proto např. následující doplnění ustanovení o odstavec 5: 
„(5) Obec nemusí zamýšlený převod hmotné nemovité věci, o němž informovala podle odstavce 1, uskutečnit, i když obdržela žádost o převod podle odstavce 2.“
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

Důvodová zpráva bude doplněna o povahu úkonů činěných ze strany územních samospráv – viz vypořádání připomínky č. 4. Současně bude doplněno, že jak zveřejnění informace o chystaném převodu, tak projevení zájmu tedy půjde ze strany jednajících subjektů odvolat. Pokud nicméně zcizující subjekt od záměru majetek zcizit ustoupí a následně takový úmysl opět pojme, bude muset informační povinnost znovu plnit. Naopak, pokud by došlo k odvolání zájmu o převáděný majetek ze strany oprávněného subjektu, nebo by tento nepřijal ve lhůtě návrh smlouvy, pak je informační povinnost považována za splněnou. Skutečnost, že po splnění informační povinnosti může obec od zcizení upustit, vyplývá již z povahy samotné informační povinnosti, kdy se nejedná o nabídku či návrh na uzavření smlouvy ve smyslu § 1731 občanského zákoníku. Nicméně návrh zákona bude doplněn tak, že může zcizující subjekt od svého záměru upustit i po odeslání návrhu smlouvy. V textu zákona tedy bude doplněno, že se jedná o odvolatelnou nabídku. 

	
	10. K čl. V bodu 2 – k § 39b zákona č. 128/2000 Sb.:
Požadujeme doplnit v důvodové zprávě text týkající se obsahu smlouvy o bezúplatném převodu. „Zrcadlové“ ustanovení, tj. navrhovaný § 21b odst. 3 zákona o majetku České republiky, předpokládá povinné náležitosti smlouvy o bezúplatném převodu majetku. Chápeme, že v zákoně o obcích není samosprávám předpisováno, jak mají být smlouvy z obsahového hlediska koncipovány, a je tudíž ponecháno na rozhodnutí té které obce, jakým způsobem závazky upraví, domníváme se však, že by tato skutečnost měla být v důvodové zprávě výslovně uvedena, včetně „upozornění“, že pro obsah smlouvy může obec nepovinně využít právě náležitosti předpokládané v § 21b odst. 3 zákona o majetku státu České republiky. 
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

Do zákona o obcích (a do zákona o krajích a zákona o hlavním městě Praze) budou doplněna obdobná omezení pro převody majetku územních samosprávných celků na stát, jaká obsahuje zákon o majetku státu pro převody majetku státu na územní samosprávné celky, a to zákaz zcizení, zákaz zatížení a omezení ve způsobu využití tak, aby nebyly porušeny právní předpisy o veřejné podpoře. 

Vzhledem ke skutečnosti, že navrhovaná právní úprava v zákoně o majetku státu a v zákonech regulujících územní samosprávné celky upravuje „nárokové“ převody, tak textace návrhu je postavena na principu, že povinný subjekt nebude mít možnost zahrnout do smlouvy omezení nad rámec zákona. 
V zákoně jsou tedy jednoznačně vymezeny smluvní závazky (§ 21b odst. 3 a 4) u bezúplatných převodů a u úplatných převodů je popsán způsob určení kupní ceny (§ 21c odst. 2). Žádné další omezující podmínky či jiné než zákonem předvídané určení ceny nemůže návrh smlouvy obsahovat. Touto zvolenou formou je zajištěno, že převodce např. nemůže mařit nárokový převod tím, že by do návrhu smlouvy zakotvoval pro druhou stranu zcela nepřijatelná omezení. Ze zákona tak lze nepřímo usuzovat na podobu převodní smlouvy, která bude shodná pro všechny převody a která tak současně zajistí jednotné zacházení ze strany rozdílných převodců. 


	
	11. K čl. V bodu 2 – k § 39b odst. 1 písm. f) zákona č. 128/2000 Sb.
   1. Požadujeme, aby písmeno f) znělo: 
„f) stavbu civilní ochrany, stavbu dotčenou požadavky civilní ochrany62), stavbu pro bezpečnost státu63) nebo hmotnou nemovitou věc potřebnou k plnění úkolů bezpečnostního sboru nebo pro přípravu na ně do vlastnictví státu a příslušnosti hospodařit Ministerstva vnitra nebo organizační složky státu, pokud je bezpečnostním sborem nebo jeho částí.“.
Stávající předkladatelem navržené znění písmene f) hovoří toliko o stavbách. K plnění úkolů na úseku zajišťování bezpečnosti státu jsou však mnohdy potřebné nejen stavby, proto se jeví nezbytným rozšířit výčet i o hmotné nemovité věci obecně. Z hlediska jednoznačnosti výkladu a odstranění případných budoucích sporů o to, zda se jedná toliko o stavby přímo sloužící bezpečnosti státu, se jeví žádoucí úprava daných ustanovení tak, aby bylo výslovně stanoveno, že důvodem pro bezúplatný převod je i příprava na plnění úkolů na úseku zajišťování bezpečnosti státu, neboť se ve své podstatě jedná o neoddělitelné věci. Současně, v návaznosti na zásadu vyplývající ze zákona o majetku státu, podle které má s majetkem státu prioritně hospodařit ta organizační složka státu, která jej potřebuje k plnění svých úkolů, se doplňuje ustanovení tak, že příslušnost hospodařit může nabýt přímo ta organizační složka státu (s podmínkou, že jde o bezpečnostní sbor nebo jeho součást), která takový majetek potřebuje, a nikoliv pouze Ministerstvo vnitra. Bude-li dána možnost nabytí takového majetku přímo tou organizační složkou státu, která ji potřebuje k plnění úkolů na úseku zajišťování bezpečnosti státu, dojde ke snížení administrativní zátěže spojené s realizací daných ustanovení, neboť nepochybně po nabytí majetku Ministerstvem vnitra by byl následně řešen převod nabytého majetku k příslušné organizační složce státu, která majetek ve svém důsledku potřebuje (bude potřebovat).
   2. Obdobný požadavek na úpravu vznášíme i k čl. VI bodu 2, tj. k § 18b odst. 1 písm. f) zákona č. 129/2000 Sb., a k čl. VII bodu 2, tj. k § 36b odst. 1 písm. f) zákona č. 131/2000 Sb. 
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak. 

Návrh zákona bude doplněn následovně: 

„stavbu civilní ochrany, stavbu dotčenou požadavky civilní ochrany62), stavbu pro bezpečnost státu63) nebo pozemky, jichž jsou uvedené stavby součástí, a hmotnou nemovitou věc určenou územní plánovací dokumentací nebo veřejnoprávní smlouvou k plnění úkolů bezpečnostního sboru nebo pro přípravu na ně, do vlastnictví státu a příslušnosti hospodařit Ministerstva vnitra nebo organizační složky státu, která je bezpečnostním sborem nebo jeho částí, za předpokladu, že v případě veřejnoprávní smlouvy Ministerstvo vnitra předem obci sdělilo, že hmotná nemovitá věc je k plnění úkolů bezpečnostního sboru nebo pro přípravu na ně určena; to neplatí, je-li obec stranou veřejnoprávní smlouvy.

	
	12. K čl. V bodu 2 – k § 39d zákona č. 128/2000 Sb.
Návrh výslovně neřeší otázku, zda právo na převod vlastnického práva zaniká navždy, případně jen ve vztahu k tomuto konkrétnímu zamýšlenému převodu. Tzn., pokud by se obec následně rozhodla původně zamýšlené zcizení vlastnického práva vůbec nerealizovat (od svého úmyslu by zcela ustoupila), musela by v případě budoucího rozhodnutí ke zcizení téže věci znovu postupovat podle § 39a a násl.? Navrhujeme tuto otázku vyřešit alespoň v důvodové zprávě. 
V této souvislosti upozorňujeme, že vzhledem k absenci předpokládaných povinných náležitostí smlouvy o převodu může dojít k situaci, kdy obec v návrhu smlouvy uvede natolik nepřijatelné podmínky převodu, že de facto získání majetku státem tímto způsobem zmaří. 
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

V důvodové zprávě bude vysvětleno, že pokud bude převod na oprávněnou osobu zmařen ze strany převodce (kdy převodce po zveřejnění informace o chystaném převodu takový převod sám zruší, nebo odvolá návrh na uzavření smlouvy v tříměsíční lhůtě, kterou má druhá strana pro jeho akceptaci), pak musí vždy při dalším zvažovaném zcizení dotčeného majetku ke splnění informační povinnosti dojít. Naopak, pokud by oprávněný subjekt ve lhůtě 2 měsíců žádost o převod nepodal, nebo by ve stejné lhůtě sdělil, že o převod nemá zájem, nebo by ve lhůtě 3 měsíců nepřijal návrh smlouvy, pak je informační povinnost považována za splněnou a nemusí se v budoucnu opakovat. 

Co se týče náležitostí smlouvy, odkazujeme na vypořádání připomínky č. 10. 


	
	13. K čl. V bodu 2 – k § 39f zákona č. 128/2000 Sb.
Požadujeme ustanovení z návrhu vypustit, resp. upravit příslušnou povinnost v zákoně č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Pravidla hospodaření dobrovolných svazků obcí a příspěvkových organizací nejsou upravena zákonem o obcích, ale právě zákonem č. 250/2000 Sb. 
V této souvislosti upozorňujeme, že podle § 27 odst. 8 zákona č. 250/2000 Sb. má příspěvková organizace povinnost v určitých případech přednostně převést majetek na svého zřizovatele. Bylo by proto vhodné vyřešit vztah nově navrhovaných povinností k tomuto ustanovení. 
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak. 

Ustanovení § 39f (a obdobná ustanovení v zákoně o krajích a zákoně hlavním městě Praze) bude bez náhrady vypuštěno (tj. nebude ani zakotveno do zákona č. 250/2000 Sb.). 


	
	14. K čl. VI a VII – k návrhům změn zákona č.129/2000 Sb. a zákona č. 131/2000 Sb.:
K příslušným ustanovením uplatňujeme obsahově identické zásadní i doporučující připomínky jako v případě zákona o obcích. 
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno v rozsahu výše vypořádaných připomínek. 


	
	15. K čl. VIII bodu 3 – k § 27a odst. 2 písm. a) zákona č. 201/2002 Sb.
   1. Z návrhu daného ustanovení není zcela zřejmé, zda se výrazem „nabídka“ míní pouze nabídky ve smyslu návrhu na uzavření smlouvy podle § 1731 odst. 1 občanského zákoníku, nebo i veřejná soutěž o nejvhodnější nabídku (§ 1772 a násl.), veřejná nabídka (§ 1780 občanského zákoníku), případně prostá výzva k podávání nabídek (§ 1780 odst. 2 občanského zákoníku). Důvodová zpráva sice hovoří o zvláštních způsobech uzavírání smlouvy, máme nicméně pochybnosti, zda zákonná formulace tyto zvláštní způsoby rovněž „pokrývá“. Doporučujeme proto tuto otázku vyřešit výslovně v normativním textu. 
   2. Dále může být sporné, zda v případě územních samosprávných celků bude možné takto zveřejňovat i záměr majetkové dispozice ve smyslu příslušných ustanovení zákonů o územních samosprávných celcích (např. § 39 odst. 1 zákona o obcích). Jazykové vyjádření spíše nasvědčuje tomu, že nikoli, máme nicméně za to, že by taková možnost byla přinejmenším vhodná (záměr má povahu jakési veřejnoprávní obdoby veřejné soutěže o nejvhodnější nabídku, resp. výzvy k podávání nabídek). Z tohoto důvodu navrhujeme následující doplnění písmene a); s poznámkou pod čarou odkazující na § 39 zákona o obcích, § 18 zákona o krajích a § 36 zákona o hlavním městě Praze: 
„a) uveřejňovat nabídky a záměry k prodeji, darování, směně, nájmu, pachtu nebo výpůjčce majetku; povinnost zveřejnit záměr majetkové dispozice podle zvláštního právního předpisu tím není dotčena“. 
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno.  

Důvodová zpráva bude doplněna v tom smyslu, že výrazem nabídka v § 27a odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a) není myšlena nabídka či návrh na uzavření smlouvy ve smyslu § 1731 občanského zákoníku, ale jde ve své podstatě o inzerci. Naopak v případě postupů podle § 27a odst. 1 písm. b) se jedná o konkrétní postupy vymezené v zákoně o majetku státu, které budou skrze aplikaci realizovány, tj. již o inzerci nejde. 
Část důvodové zprávy odkazující na občanský zákoník regulující „zvláštní způsoby uzavírání smlouvy“ se týká výhradně ustanovení § 27a odst. 2 písm. b) a souvisí s použitou formulací „jiné postupy pro uzavření smlouvy při nakládání s majetkem“. 

Návrh zákona (§ 27a odst. 2 písm. a)) bude doplněn v požadovaném smyslu, tj. bude umožňovat i zveřejnění záměru, aniž by to nahrazovalo povinnosti dle zvláštních předpisů.

	

	
	16. K čl. I – nad rámec návrhu změn zákona č. 219/2000 Sb.
   1. Má-li být majetek převeden mezi organizačními složkami státu v rámci působnosti téhož ústředního orgánu (zřizovatele), tj. v zásadě v rámci téže rozpočtové kapitoly, jeví se rozhodnutí o nepotřebnosti jako nadbytečné. V souladu se zásadou snižovat nadbytečnou administrativní zátěž navrhujeme v předestřeném případě alespoň v případě bezpečnostních sborů postupovat bez podmínky rozhodnout o nepotřebnosti majetku. Navrhujeme tedy návrh rozšířit i o změnu § 14 zákona č. 219/2000 Sb., která by spočívala v doplnění odstavce 8 v tomto znění:
„(8) O nepotřebnosti podle odstavce 7 se nerozhoduje, je-li majetek převáděn mezi organizačními složkami státu, které jsou částmi bezpečnostního sboru, v působnosti téhož zřizovatele nebo ústředního správního úřadu.“.
   2. V § 19b odst. 3 požadujeme za větu první vložit větu: „Ustanovení předchozí věty platí obdobně i v případě, že přejímající organizační složka přejímá majetek z důvodu jeho následné směny s územním samosprávným celkem.“. Ze stávající právní úpravy, ale ani výkladové praxe, jednoznačně nevyplývá, zda organizační složka státu může nabýt příslušnost hospodařit s majetkem, který by následně využila ke směně s územním samosprávným celkem za majetek ve vlastnictví tohoto celku, a za tímto účelem nabyla do vlastnictví státu majetek potřebný pro činnost této složky. Proto se navrhuje výslovně takovou možnost postupu zakotvit. Návrh změny vychází z premisy, že podle stávající úpravy mohou organizační složky státu s převzatým majetkem hospodařit v souladu s § 9 zákona č. 219/2000 Sb. Současně však považujeme za potřebné zakotvit, že v případě převodu nepotřebného majetku na územní samosprávný celek (v zájmu zachování řádného hospodaření s majetkem státu) by měl být primárně upřednostněn postup, kdy mezi státem a územním samosprávným celkem bude docházet ke směně nepotřebného majetku (tedy nikoliv k jeho mechanickému předání územnímu samosprávnému celku, jak je předpokládáno v předloženém návrhu). 
Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. Vysvětleno.   

Pokud by nebylo příslušnou organizační složkou státu rozhodováno o nepotřebnosti, pak by platila premisa zákona, že je pro ni takový majetek nadále potřebný, což by neodpovídalo skutečnému stavu. Samotné vyslovení nepotřebnosti v praxi probíhá skrze jednoduché (mnohdy) jednostránkové rozhodnutí. Uvedené tedy neshledáváme jako administrativní zátěž, obzvlášť ve výše uvedeném kontextu (potřebnost majetku). 
Samotné rozhodnutí o nepotřebnosti je přitom předpokladem dalšího naložení s věcí (ať již v rámci státu, tak příp. následně mimo stát). 
Současně by požadovaná úprava mohla být předmětem úpravy ve zvláštním zákoně (obdobně, jako je tomu např. v zákoně č. 93/1997 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, viz § 4a daného zákona). 
Nad rámec uvedeného je současně konkrétní příklad - převod příslušníka jedné OSS do jiné ovšem v rámci téhož bezpečnostního sboru a s tím spojený převod ochranných prostředků jím používaných – řešitelný vyjádřením nepotřebnosti přímo v konkrétním zápisu, kterým se z jedné OSS na jinou takový majetek převádí. Samozřejmě za předpokladu, že podepisující osobou je osoba, která je zároveň oprávněný o trvalé nepotřebnosti rozhodnout. Pro výše uvedený konkrétní případ shledáváme navrhované řešení jako možné. 

Ustanovení § 19b odst. 1 stanoví, že povinné převzetí majetku Úřadem nenastává v případě, kdy jde o majetek neevidovaný v CRAB, který je současně určen ke směně (ke směně s jakýmkoliv subjektem, tj. nejenom s územním samosprávným celkem). S takovým majetkem dále daná organizační složka nakládá dle § 19b odst. 3 a 4. Postup podle odstavce 3 přitom může, ale nemusí využít. Pokud k němu přistoupí, pak dané ustanovení výslovně stanoví, že převzetí dotčeného majetku „rezortními organizacemi“ je možné, „i když přejímající organizační složka tento majetek nepotřebuje k plnění úkolů v rámci své působnosti nebo stanoveného předmětu činnosti, pokud takový postup povede k hospodárnějšímu naložení s tímto majetkem.  S tímto majetkem je přejímající organizační složka příslušná hospodařit v souladu s ustanovením § 9.“. Tedy přejímající složka může po převzetí majetku postupem podle § 19b odst. 3 následně prohlásit jeho nepotřebnost a nakládat s ním mj. směnou. Kdyby se totiž jednalo o majetek pro ni potřebný (mimo směnu), tak by k takovému převzetí došlo v režimu § 19b odst. 1. Při postupu podle § 19b odst. 3 poslední citovaná věta současně stanoví, že i když přejímající složka dotčený majetek převezme, aniž ho potřebuje, pak je s ním příslušná hospodařit podle § 9. Chce-li tedy následně konat směnu ona sama, pak musí o trvalé nepotřebnosti takového majetku sama rozhodnout. Shora uvedené nastavení platného znění zákona o majetku státu tedy plně dopadá i na situaci popsanou v navrhovaném doplnění, a proto není nutné zákon v navrhovaném duchu doplňovat.  
Pokud je navrhované ustanovení konstruováno pro případ nabytí majetku složkou s cílem jeho využití pro směnu, ovšem nejedná se o nabytí majetku (resp. změnu příslušnosti hospodařit) v rámci státu, ale o jeho nabytí od třetí osoby, např. kraje, pak je takový postup možný již dle současné právní úpravy. 
Pokud nabývající složka potřebuje takový majetek pro uskutečnění směny se třetí osobu (tj. aby mohla nabýt od této třetí osoby majetek pro ni potřebný), je zjevné, že takový majetek (tj. ten nabývaný nejdříve, který má být pro následnou směnu využit) je pro ni potřebný a jeho nabytí je tak plně v souladu s § 9 zákona o majetku státu, neboť jde o majetek, který složka potřebuje pro plnění svých funkcí. Samozřejmě i pro takové nabytí platí zásada hospodárnosti, kdy u úplatného nabytí jsou zákonem jasně stanovené limity pro cenu, a u bezúplatného nabytí je kontrola hospodárnosti prováděna u zákonem vymezeného majetku v podobě schválení Ministerstvem financí. 


	
	17. K čl. I bodu 9 – k § 21d zákona č. 219/2000 Sb.
Navrhujeme ve větě první za slovem „práva“ doplnit upřesnění „podle § 21b a 21c“.
	Akceptováno.

	
	18. K čl. I bodu 9 – k § 21e zákona č. 219/2000 Sb.:
Navrhujeme v odkazu uvést pouze „§ 21a až 21c“, tzn. vypustit odkaz na § 21d. Toto ustanovení totiž neupravuje postup, ale pouze následky v podobě zániku práva na převod vlastnického práva. 
	Akceptováno.

	
	19. K čl. I bodu 14 – k § 22 odst. 5 a 6 zákona č. 219/2000 Sb.:
K vydání předchozího stanoviska Ministerstva kultury a Ministerstva životního prostředí není v návrhu stanovena žádná lhůta, proto se organizační složky státu a státní příspěvkové organizace mohou dostat do situace, kdy budou mít majetek pro ně trvale nepotřebný, nicméně po řadu týdnů či měsíců s ním nebudou moci nakládat, neboť bez vyjádření uvedených subjektů by bylo nehospodárné podnikat jakékoli kroky vedoucí ke zcizení majetku s takto nejistým výsledkem.
Spolu s navrhovanou informační povinností dle § 21a až 21e vůči územním samosprávným celkům a schvalovacím procesem dle § 44 zákona (a také povinnou vnitrostátní nabídkou dle § 19c zákona) se tak organizační složky státu a státní příspěvkové organizace dostanou do situací, kdy budou nuceny pečovat o nepotřebný majetek po zbytečně dlouhou dobu. Po vydání rozhodnutí o nepotřebnosti totiž musí realizovat nabídku uvnitř státu, poté nabídku dle § 21a, následně budou muset vyčkat až 2 měsíce, zda příslušný územní samosprávný celek projeví o převod majetku zájem. Pokud zájem neprojeví (nebo v krajním případě projeví, ale do 3 měsíců nepodepíše smlouvu), nastane standardní proces zcizení a bude třeba vyžádat si stanovisko Ministerstva životního prostředí či Ministerstva kultury. Protože není stanoveno, v jaké lhůtě by tato ministerstva stanoviska vydávala, lze předpokládat horizont až několika týdnů. Pokud bude stanovisko souhlasné, lze majetek zcizit a smlouvu zaslat ke schválení Ministerstvu financí, kde, dle praktických zkušeností, schvalovací proces trvá cca 2 až 3 měsíce. Jednotlivé kroky, které jsou organizační složky státu a státní příspěvkové organizace povinny učinit, přitom nelze bez dalšího sloučit.
V době, kdy je kladen důraz na rozpočtovou odpovědnost, optimalizaci činností státní správy a snižování administrativy, považujeme takové prodlení při nakládání s nepotřebným majetkem státu za nežádoucí a v rozporu se zásadami hospodárnosti a efektivity. O majetek, byť pro organizační složky státu a státní příspěvkové organizace trvale nepotřebný, je nezbytné se až do doby převodu vlastnického práva starat, aby nedocházelo k jeho znehodnocení a snížení případného výnosu z něj. Organizační složky státu a státní příspěvkové organizace budou nuceny vynakládat rozpočtové prostředky na udržení majetku určeného ke zcizení.
Dáváme proto na zvážení úpravu procesu vydání stanovisek ministerstev životního prostředí a kultury, kdy navrhujeme stanovit lhůtu pro vydání stanoviska. K jejímu konkrétnímu časovému určení by se měla vyjádřit především dotčená odborná ministerstva. 
	Neakceptováno. 

	
	20. K čl. I bodu 18 – k § 44 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb.:
Navrhuje se upravit způsob schvalování převodu hmotných nemovitých věcí na nestátní subjekt, kdy nadále má být jediným schvalovacím subjektem Ministerstvo financí. Odborná ministerstva, která doposud schvalují smlouvy o převodu vybraných nemovitých věcí, tj. Ministerstvo kultury a Ministerstvo životního prostředí, mají k těmto převodům pouze vydávat stanoviska z hlediska odborné působnosti, nikoli již z hlediska splnění podmínek zákona o majetku státu.
Předkladatel navrhuje, aby tato stanoviska byla vydávána jako „předchozí“ (viz např. str. 4 obecné části důvodové zprávy). To se odráží v navrhované úpravě § 44 odst. 2 zákona. Stanovisko má být pro Ministerstvo financí závazné, což je zakotveno v navrhovaném znění § 22 odst. 5 a 6. Ministerstvo financí by tedy převod majetku státu v případě nesouhlasného stanoviska odborných ministerstev neschválilo. Podle našeho názoru však nemůže nastat situace, kdy Ministerstvu financí bude zaslána žádost organizační složky státu nebo státní příspěvkové organizace (dále jen „OSS“ a „SPO“) obsahující nesouhlasné stanovisko Ministerstva kultury nebo Ministerstva životního prostředí, a to ze dvou důvodů:
   1. V případě, že zákon stanoví, že nesouhlasné stanovisko je překážkou schválení smlouvy, nelze předpokládat předložení takové žádosti Ministerstvu financí. Z hlediska efektivity práce by takový krok znamenal pouze nadbytečnou administrativní zátěž, a to jak pro žadatele, tak pro resort financí, když výsledek je zákonem daný. Na straně žádající OSS či SPO by se jednalo o rozpor s péčí řádného hospodáře.
   2. Návrh zároveň stanoví, že vydají-li Ministerstvo kultury nebo Ministerstvo životního prostředí nesouhlasné stanovisko k převodu majetku, pak „převezmou neprodleně nemovitou věc do své příslušnosti hospodařit“. Má-li k převzetí dojít „neprodleně“, měla by tak dotčená ministerstva spolu se zasláním nesouhlasného stanoviska ihned iniciovat převzetí příslušnosti hospodařit. Ze strany OSS a SPO by tedy neměly být podnikány žádné kroky ke zcizení majetku nestátnímu subjektu.
Navrhujeme novelizované znění doplnit následujícím způsobem:
„V případech schválení podle § 22 odst. 5 a § 25a odst. 3 je povinnou přílohou žádosti souhlasné stanovisko Ministerstva kultury. V případech schválení podle § 22 odst. 6 je povinnou přílohou žádosti souhlasné stanovisko Ministerstva životního prostředí. Na vydání stanoviska se nevztahují předpisy o správním řízení a stanovisko nepodléhá přezkoumání soudem.“
	Akceptováno.

	
	21. K čl. V až VII – obecně:
Vzhledem k tomu, že obecní zřízení, krajské zřízení a zákon o hlavním městě Praze jsou zákony upravující základní organizační záležitosti územních samosprávných celků, je ke zvážení, zda se součástí těchto zákonů mají stát podrobnosti, které jsou obsaženy v čl. V bodu 2, čl. VI bodu 2 a čl. VII bodu 2 předloženého návrhu. Pro svou technickou a věcnou povahu by se tyto podrobnosti spíše hodily např. do zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, přičemž o vztahu k tomuto zákonu svědčí i to, že se v doplňovaných ustanoveních odkazuje na § 12 zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. 
	Neakceptováno.

	
	22. K čl. V bodu 2 – k § 39b odst. 1 písm. e) zákona č. 128/2000 Sb.: 
Navrhujeme blíže stanovit, která organizační složka může nárokovat bezúplatný převod pozemku určeného k realizaci veřejně prospěšného opatření (např. ve vazbě na státní organizaci, která bude veřejně prospěšné opatření realizovat apod.).
	Neakceptováno.

	
	23. K čl. V bodu 2 – k § 39d zákona č. 128/2000 Sb.: 
Navrhujeme upřesnit, že zaniká právo na převod vlastnického práva podle § 39b a 39c. 
	Akceptováno.

	
	24. K čl. V bodu 2 – k § 39e zákona č. 128/2000 Sb.: 
   1. Navrhujeme v odkazu uvést pouze „§ 39a až 39c“, tzn. vypustit odkaz na § 39d. Toto ustanovení totiž neupravuje postup, ale pouze následky v podobě zániku práva na převod vlastnického práva. 
   2. Použitá formulace představuje tzv. statický odkaz odkazující na původní nenovelizované znění § 101 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), což znamená, že právě toto nenovelizované znění § 101 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), se nepoužije. Je otázkou, zda právě toto bylo záměrem, když § 101 zákona č. 183/2006 Sb. novelizován byl. Kromě toho celý připomínkovaný zákon má nabýt účinnosti 1. ledna 2025, což je doba, kdy zákon č. 183/2006 Sb. má být již zrušen (srov. § 334 bod 1 a § 335 zákona č. 283/2021 Sb., v účinném znění).
Tuto připomínku vztahujeme i k ekvivalentům tohoto ustanovení v novele zákona o krajích a zákona o hlavním městě Praze.
	Akceptováno.

	
	25. K označení částí:
S ohledem na legislativní zvyklosti navrhujeme označení jednotlivých částí návrhu neuvádět tučně.
	Neakceptováno.

	
	26. K čl. I – k nadpisu:
Navrhujeme z nadpisu nad označením článku I pro nadbytečnost vypustit slovo „státu“.
	Akceptováno. 

	
	27. K čl. I bodu 1 – k textu novelizačního bodu:
S odkazem na čl. 58 odst. 4 písm. b) Legislativních pravidel vlády doporučujeme novelizační větu formulovat následovně: „V § 11 se na konci odstavce 1 tečka ……….“.
	Akceptováno. 

	
	28. K čl. I bodu 9, k čl. III bodu 9, k čl. V bodu 2, k čl. VI bodu 2 a k čl. VII bodu 2 – k nadpisům ustanovení:
Upozorňujeme, že podle čl. 30 odst. 5 Legislativních pravidel platí, že text nadpisu paragrafu se píše tučně malými písmeny s velkým počátečním písmenem. Navrhujeme návrh v tomto smyslu upravit
	Akceptováno. 

	
	29. K čl. I bodu 9 – k textu novelizačního bodu:
Text nově znějících ustanovení by měl začínat dolními uvozovkami
	Akceptováno.

	
	30. K čl. I bodu 9 – k § 21a odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb.:
   1. Ve větě druhé navrhujeme před odkaz na § 21c odst. 1 doplnit předložku „v“, a to s odkazem na formulaci použitou ve větě první.
   2. S ohledem na legislativní zvyklosti by ve větě druhé nemělo být používáno odkazu na „předchozí větu“.
	Akceptováno.

	
	31. K čl. I bodu 10 – k textu novelizačního bodu:
Navrhujeme prohodit pořadí slov „poslední věta“.
	Akceptováno.

	
	32. K čl. I bodu 11 – k textu novelizačního bodu:
Doporučujeme v novelizační větě za slovo „konci“ vložit slovo „textu“, srov. čl. 58 odst. 8 písm. d) Legislativních pravidel vlády.
	Akceptováno.

	
	33. K čl. I bodu 14 – k textu novelizačního bodu:
Navrhujeme novelizační bod začít předložkou „V“ a slovo „zní“ nahradit slovem „znějí“, srov. čl. 57 odst. 2 písm. c) Legislativních pravidel vlády.
	Akceptováno. 

	
	34. K čl. I bodu 20 – k textu novelizačního bodu:
Doporučujeme v novelizační větě za slovo „konci“ vložit slovo „textu“, srov. čl. 58 odst. 8 písm. g) Legislativních pravidel vlády
	Akceptováno. 

	
	35. K čl. V až VII – k úvodním větám:
Ohledně výčtů novel upozorňujeme, že „zákon“ č. 160/2023 Sb. je nálezem Ústavního soudu. 
	Akceptováno. 

	
	36. K čl. V bodu 1 – k textu novelizačního bodu:
Navrhujeme novelizační větu formulovat následovně: „V § 39 se doplňuje odstavec 4, který zní:“, srov.  čl. 58 odst. 4 písm. a) Legislativních pravidel vlády. 
	Akceptováno. 

	
	37. K čl. V bodu 2 – k § 39a odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb.:
   1. Doporučujeme upřesnit, že obec plní informační povinnost prostřednictvím internetových stránek Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.
   2. Vzhledem k větné stavbě má být před slovy „a Ředitelství silnic a dálnic s. p.“ čárka. Tuto připomínku vztahujeme i k ekvivalentům tohoto ustanovení v novele zákona o krajích a zákona o hlavním městě Praze. 
	Akceptováno. 

	
	38. K čl. V bodu 2 – k § 39a odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb.:
Ve větě první navrhujeme před odkaz na § 39b odst. 1 vložit chybějící předložku „v“.
	Akceptováno. 

	
	39. K čl. V bodu 2 – k § 39b odst. 1 písm. d) zákona č. 128/2000 Sb.:	
Upozorňujeme na jazykový překlep, který spočívá ve slovech „veřejně prospěnou stavbu“ místo „veřejně prospěšnou stavbu.“
	Akceptováno. 

	
	40. K čl. VI bodu 1 – k textu novelizačního bodu:
Navrhujeme novelizační větu formulovat následovně: „V § 18 se doplňuje odstavec 4, který zní:“; srov.  čl. 58 odst. 4 písm. a) Legislativních pravidel vlády. 
	Akceptováno. 

	
	41. K čl. VII bodu 1 – k textu novelizačního bodu:
Navrhujeme novelizační větu formulovat následovně: „V § 36 se doplňuje odstavec 4, který zní:“; srov.  čl. 58 odst. 4 písm. a) Legislativních pravidel vlády. 
	Akceptováno. 

	
	42. K čl. VII bodu 2 – k § 36a odst. 1 a 2 zákona č. 131/2000 Sb.:
V textu „§36c odst. 1“ navrhujeme v obou odstavcích vložit mezeru za znak „§“.
	Akceptováno. 

	
	43. K čl. VII bodu 2 – k § 36b odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2000 Sb.:
Doporučujeme za písmenem „p“ na konci textu písmene b) čárku nahradit tečkou.
	Akceptováno.

	
	44. K čl. VIII bodu 2 – k § 17 odst. 2 a 3 zákona č. 201/2002 Sb.:
Navrhujeme nově vkládaná slova uvést ve znění: „uvedení v § 16 odst. 2“, tj. odstranit pro nadbytečnost slovo „ustanovení“.
	Neakceptováno.

	
	45. K čl. X – k nadpisu:
	Slovo „Účinnost“ navrhujeme uvést ve tvaru „ÚČINNOST“. 
	Akceptováno.

	
	
	

	Ministerstvo zahraničních věcí
	K části první bodu 9
MZV navrhuje znění věty druhé § 21a odst. 1 následovně: 

„To neplatí, jde-li o hmotnou nemovitou věc v zahraničí nebo určenou ke směně, která podléhá režimu § 60a nebo na kterou byl uplatněn postup podle § 14b.“

Odůvodnění:
V nově vloženém § 21a odst. 1 je v druhé větě stanovena výjimka pro hmotnou nemovitou věc v zahraničí, která je ale podmíněna tím, že nemovitost je určena ke směně a současně podléhá režimu § 60a nebo na nemovitost, na kterou byl uplatněn postup podle § 14b. To by znamenalo, že v současné podobě by výjimka byla uplatňována pouze na zcela omezený okruh nemovitostí, které se v zahraničí v podstatě nevyskytují. V jiných ustanoveních zákona č. 219/2000 Sb. jsou výjimky uvedeny (resp. některá ustanovení zákona se nevztahují na určitý okruh nemovitostí) jak pro majetek určený ke směně, tak pro majetek v zahraničí, a to bez jakýchkoliv dalších podmínek. MZV se domnívá, že tento záměr měl původně překladatel na mysli i zde, stejně jako tomu je nyní např. v ustanovení § 19c odst. 2 nebo odst. 3 předmětného zákona.
Tato připomínka je zásadní. 
	Akceptováno jinak. 

V předkládaném návrhu zákona bylo od počátku zamýšleno, aby se nově zakotvovaná informační povinnost nevztahovala na hmotnou nemovitou věc v zahraničí, ani na hmotnou nemovitou věc určenou ke směně, ani na hmotnou nemovitou věc podléhající režimu § 60a a ani na hmotnou nemovitou věc, na kterou byl uplatněn postup podle §14b. V navrhovaném § 21a odst. 1 větě druhé tak byl použit alternativní výčet. Jeho formulace nicméně může vzbuzovat pochybnosti, o který majetek se opravdu jedná. Text nově vkládaného ustanovení § 21a odst. 1 věta druhá zákona č. 219/2000 Sb. bude proto upraven následovně: 

„To neplatí, jde-li o hmotnou věc
d) nacházející se v zahraničí, 
e) určenou ke směně, 
f) podléhající režimu § 60a nebo
na kterou byl uplatněn postup podle § 14b.“.

	
	
	

	Ministerstvo zemědělství
	1. K čl. I bodu 3 (§ 14c)
V nově vkládaném § 14c navrhujeme následující změny: 

V odstavci 1 navrhujeme doplnit, že Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen „ÚZSVM“) zahájí prohlídku až po dohodnutém a odsouhlaseném termínu a po předchozím zaslání konkrétních podkladů z centrálního registru administrativních budov, které bude následně ověřovat.

V odstavci 3 navrhujeme doplnit, že ÚZSVM ani neposkytuje zjištěné výsledky Ministerstvu financí (jak je uvedeno v kontrolním řádu).

V odstavci 4 navrhujeme vypustit poslední větu, neboť ÚZSVM tuto kompetenci nemá. Tuto kompetenci má Ministerstvo financí podle § 49 odst. 4. 
Tato připomínka je zásadní. 
K § 14c dále uvádíme, že máme za to, že je rozdíl mezi povinností součinnosti uvedenou v usnesení vlády ze dne 9. března 2015 č. 171, ve znění usnesení vlády ze dne ze dne 26. června 2017 č. 481, kdy si ÚZSVM mohl součinnost dožádat tam, kde ji sám vyhodnotil jako potřebnou, a mezi navrženou úpravou, která zakládá povinnost ÚZSVM ověřovat soulad zápisů a reálného stavu u všech administrativních budov. V této souvislosti doporučujeme doplnit důvodovou zprávu o vyhodnocení, zda nárůst takové agendy nebude vytvářet dodatečné nároky na státní rozpočet.
Dále dáváme ke zvážení, zda by toto ustanovení nemělo být doplněno o výjimku uvedenou v obou výše uvedených usneseních vlády, tj. výjimku pro fyzické prohlídky budov, jestliže by taková prohlídka mohla ohrozit utajované informace. Nedojde-li k úpravě § 14c, žádáme o doplnění důvodové zprávy o informaci, z jakého důvodu tato úprava není z usnesení promítnuta. 
	Akceptováno jinak, vysvětleno. 

V návrhu zákona § 14c bude doplněno, že Úřad informuje příslušnou složku o konání prohlídky 30 dnů před jejím zahájením. 

Člen Vládní dislokační komise za Ministerstvo zemědělství, stejně jako příslušní zaměstnanci tohoto rezortu v roli administrátorů, mají do CRAB přístup a vědí tak, jaké údaje se v něm evidují. V rámci prováděné prohlídky mohou současně vyjít najevo některé skutečnosti, které neodpovídají v CRAB evidovanému stavu. Pokud by tyto nebyly s předstihem určeny k prohlídce, mohly by vznikat polemiky, zda může Úřad požadovat odstranění i takových nedostatků, což pokud nikoliv by popíralo smysl celé úpravy, která cílí právě na soulad údajů v CRAB evidovaných se skutečným stavem. 

Skutečnost, že Úřad neposkytuje zjištěné výsledky Ministerstvu financí, není v zákoně jednak ani navrhována, jednak je potvrzena samotným textem návrhu, podle kterého není Úřad kontrolním orgánem ve smyslu zákona o majetku státu ani ve smyslu kontrolního řádu. Současně je přiměřené použití kontrolního řádu omezeno výlučně na v zákoně konkrétně uvedená ustanovení kontrolního řádu, z nichž poskytování zjištěných výsledků na Ministerstvo financí nevyplývá ani nelze dovodit. Požadované doplnění textu návrhu zákona je proto nadbytečné. 

Pouhá možnost aplikace § 49 odst. 4 zákona o majetku státu nezakládá pravomoc Úřadu opatření vydávat. Úprava v navrhovaném § 14c odst. 4 pouze dává ve spojení s § 49 odst. 4 možnost taková opatření aplikovat, ovem nadále výhradně ze strany Ministerstva financí a výhradně půjde-li současně o závažný případ nedostatků v hospodaření. Navrhované vypuštění poslední věty § 14 odst. 4 proto není důvodné, neboť Úřad kompetenci předvídanou v § 49 odst. 4 zákona o majetku státu nezískává. 

Zákonná ochrana utajovaných informací vyplývající ze zvláštních předpisů není navrhovanou úpravou nijak prolomena a jakýkoliv postup při provádění daného ověření jí nesmí odporovat a musí s ní být v souladu. Uvedené bude doplněno do důvodové zprávy. 

Uložit povinnost sdělení konkrétních podkladů z centrálního registru administrativních budov (dále jen „CRAB“), které budou ověřovány, přímo v zákoně, nepovažujeme za vhodné ani nezbytné. Prohlídky administrativních budov v obdobném rozsahu, jaký je navrhován do zákona, realizuje ÚZSVM již od roku 2015, a to na základě usnesení vlády ze dne 9. března 2015 č. 171, v platném znění. V rámci přípravné fáze dochází k písemnému oznámení státní instituci o záměru provést prohlídku vč. případného vyžádání pasportizačních dokumentů a užívacích titulů (nejsou-li již vloženy přímo v CRAB). Současně je vymezen předpokládaný rozsah prověřovaných údajů, kdy v praxi se jedná typicky o ověřování údajů evidovaných v CRAB v aplikacích „Objekt“, „Právní vztahy“ a „Ekonomické údaje“. Státní instituce, u nichž prohlídky již dnes probíhají, tak v praxi informaci o požadovaných dokladech dostávají a mají prostor a čas se na prohlídky věcně připravit (vč. provedení případných oprav evidence v CRAB). V případě, že by byla stanovena bezpodmínečná povinnost informovat dotčenou státní instituci o seznamu prověřovaných skutečností, nezbylo by ÚZSVM než přistoupit k vyžadování kompletních podkladů, na jejichž základě probíhá evidence do CRAB v maximálním možném rozsahu údajů tak, jak je stanoví nařízení vlády č. 41/2017 Sb., a to z důvodu minimalizace rizika případného opomenutí jakéhokoliv podkladu, který by zaměstnanci ÚZSVM při provádění prohlídky mohli potřebovat. To by znamenalo výraznou zátěž jak na straně Úřadu, tak na straně dotčené státní instituce. 

V rámci stávající pasáže důvodové zprávy, která se věnuje novému § 14c zákona o majetku, proto navrhujeme doplnit následující: 

„Úřad oznámí zahájení prohlídky v předstihu nejméně 30 kalendářních dnů před jejím konáním a v oznámení uvede předpokládaný rozsah prověřovaných údajů a požadovaných podkladů, které bude po organizačních složkách státu a státních organizacích vyžadovat.“. 


	
	2. K čl. I bodu 9 (§ 21b odst. 1)
V nově vkládaném § 21b odst. 4 písm. h) žádáme upřesnit, že realizátorem veřejně prospěšných opatření musí být obec nebo kraj. Navrhujeme následující text:

„h) pozemek určený územně plánovací dokumentací k realizaci veřejně prospěšných opatření anebo již k tomuto účelu využitý, do vlastnictví obce, na jejímž území se daný pozemek nachází a která dané veřejně prospěšné opatření realizuje, nebo do vlastnictví kraje, na jehož území se daný pozemek nachází a který daného veřejně prospěšné opatření realizuje,“

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak. 

Navrhované nové písmeno v § 21b odst. 4 bude znít následovně: 

„pozemek určený územně plánovací dokumentací k realizaci veřejně prospěšných opatření anebo již k tomuto účelu využitý, do vlastnictví obce, která dané veřejně prospěšné opatření realizuje, nebo do vlastnictví kraje, který dané veřejně prospěšné opatření realizuje,“


	
	3. K čl. III bodu 9 (§ 61b odst. 2)
Navrhujeme následující úpravy v písm. a): „a) pozemek, který je zastavěn stavbou zapsanou v katastru nemovitostí, která je nemovitou věcí,“. 
Odůvodnění:
Ne všechny nemovité stavby podléhají zápisu do katastru nemovitostí. Příkladem jsou silážní jámy, některé vodohospodářské stavby nebo senážní věže.
Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. 

Vyjádření Ministerstva životního prostředí (dále jen „MŽP“) jako gestora zákona č. 114/1992 Sb.: 

Úprava § 61b odst. 2 ZOPK ve znění „stavba zapsaná v katastru nemovitostí“ byla zvolena zcela záměrně a cíleně. V případě prolomení zákazu zcizení musí být postaveno najisto, u kterých pozemků bude tento zákaz prolomen. Zápis v katastru nemovitostí je doložitelný a ve věci výkladu o jakou stavbu se bude jednat, pak zcela nepochybně jednoznačný. 
V mnoha případech není jednoznačně možné u různých staveb určit, zda se jedná o samostatnou věc či součást pozemku. Pro individuální posouzení charakteru stavby jako samostatné věci je rozhodující posouzení jejího stavebního provedení, což je ve většině případů předmětem sporu a znaleckého zkoumání. V mnoha případech se také jedná o pozemky o rozloze několika hektarů, na jejichž nepatrné části je zřízena blíže neurčená stavba, nicméně se může jednat o nemovitou věc. V případě nemovité věci by se prolomení zákazu vztahovalo i na liniové stavby, kdy většina těchto staveb je věcí nemovitou. Pozemek zastavěný takovou stavbou by tedy podléhal převodu, což by znamenalo, že téměř celá území národních kategorií by byla převedena z vlastnictví státu. Problémem jsou i stavby dočasné, které jsou též nemovitou věcí, avšak určení, zda se jedná o stavbu dočasnou nebo trvalou je opět velmi komplikované. 
	

	
	4. K čl. III bodu 9 (§ 61b odst. 2)
Navrhujeme doplnit do výčtu nové písmeno v následujícím znění:

„g) postup podle zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.“

Odůvodnění: 
V rámci provádění pozemkových úprav dochází k výměně, přechodu a převodu vlastnických práv k řešeným pozemkům. V tomto případě se nejedná o zcizení ve smyslu nakládání s majetkem státu. V rámci procesu pozemkových úprav dochází vždy k projednávání konkrétního záměru s jednotlivými vlastníky i správci majetku. Pozemkové úpravy se provádějí ve veřejném zájmu. Z těchto důvodů je postup podle zákona č. 139/2002 Sb. dostatečnou ochranou vlastnických i jiných práv dotčených subjektů.
Tato připomínka je zásadní. 
	Akceptováno. 

Materiál bude doplněn v souladu s navrhovaným zněním. 

	
	5. K čl. III bodu 9 (§ 61b)
Navrhujeme doplnění nového odstavce v následujícím znění:

„(7) Souhlasné stanovisko Ministerstva životního prostředí se nevyžaduje pro postup podle zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 503/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 92/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“

Odůvodnění: 
Vzhledem k nově vloženému ustanovení § 61b a jeho odstavce 4 a násl. se výrazně rozšiřuje okruh „nezcizitelných“ pozemků nad rámec § 6 zákona č. 503/2012 Sb., který bude mít zásadní dopad na hlavní činnosti Státního pozemkového úřadu, tj. na poskytování náhrad za nevydané pozemky a realizaci pozemkových úprav podle zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nově vkládaná ustanovení zásadním způsobem zkomplikují proces projednávání a realizace pozemkových úprav, neboť pro jakékoli majetkové dispozice bude nutné souhlasné vyjádření Ministerstva životního prostředí, které je z pohledu ochrany přírody a krajiny nadbytečné. Dále uvádíme, že dojde k rozšíření administrativního prvku zatěžujícího činnost Ministerstva životního prostředí i jiné organizační složky státu. Pokud pozemkové úpravy probíhají v katastrálním území, kde se vyskytuje zvláště chráněné území nebo jeho ochranné pásmo, tak je vždy dotčeným orgánem (účastníkem řízení) příslušný orgán ochrany přírody a krajiny. 
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

	
	6. K části první, úvodní větě
Doporučujeme vypustit slovo „státu“.
	Akceptováno.

	
	7. K čl. I bodu 9 (§ 21b odst. 2)
Za slovo „zastavěna“ doporučujeme vložit slova „část pozemku“. Stejnou připomínku uplatňujeme rovněž k § 39b odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., § 18b odst. 2 zákona č. 129/2000 Sb. a § 36b odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb. 
	Akceptováno.

	
	8. K čl. I bodu 9 (§ 21b odst. 3)
Dáváme ke zvážení, zda do písmene d) za slova „podle současného využití pozemku“ nevložit slova „pokud v jeho důsledku je cena vyšší než zjištěná“. Cílem je dosáhnout stavu, aby nebylo možné snížit cenu pod cenu zjištěnou např. tím, že na pozemku bude skládka. 
	Akceptováno jinak. 

Text § 21b odst. 3 bude doplněn následovně: 

„(…) je územní samosprávný celek povinen ve lhůtě podle písmene c) poskytnout příslušné organizační složce finanční náhradu ve výši ceny pozemku zjištěné podle zákona upravujícího oceňování majetku17) účinného ke dni uzavření smlouvy, kterou byl pozemek územnímu samosprávnému celku převeden, a podle současného způsobu využití pozemku, pokud v jeho důsledku je cena vyšší než v době uzavření smlouvy. (…)“.


	
	9. K čl. I bodu 9 (§ 21b odst. 4)
Navrhuje se stanovit minimální dobu, na kterou se sjednají omezení vlastnického práva v případě realizace bezúplatného převodu do vlastnictví územního samosprávného celku, a to na dobu 10 let. V této souvislosti upozorňujeme na novelu zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, ve znění pozdějších předpisů (vyhlášená jako 325/2023 Sb.), která zkracuje dobu, po kterou Státní pozemkový úřad kontroluje nakládání s pozemky, které bezúplatně převádí do vlastnictví obcí a krajů, z 10 let na 5 let. Pokud mají organizační složky státu nakládat s majetkem vůči obcím a krajům stejně, je vhodné sjednocení postupů, tedy navrhujeme zkrácení doby z 10 na 5 let. Účinnost této novely je stanovena na 1. 1. 2024
	Neakceptováno.

	
	10. K čl. I bodu 18 (§ 44 odst. 2)
Dáváme ke zvážení, zda by tato nová právní úprava neměla být vložena na jiné místo v rámci zákona o majetku České republiky. Máme za to, že na tomto místě bude úprava pro adresáty normy neočekávaná. 
	Neakceptováno.

	
	11. K čl. III bodu 6 (§ 61)
Za číslo „61“ doporučujeme doplnit text „odst. 1“. 
	Akceptováno.

	
	12. K čl. III bodu 9 (§ 61b odst. 2 písm. d)
Doporučujeme vypustit slova „ochrany přírody a krajiny“ s ohledem na skutečnost, že legislativní zkratka „Agentura“ je zavedena v § 13f.
	Akceptováno.

	
	13. K čl. V bodu 2 (§ 39a odst. 4)
Doporučujeme na konec poslední věty doplnit slova „nebo podle § 39c odst. 2. Máme za to, že rovněž toto ustanovení obsahuje zvláštní úpravu odlišnou od té uvedené v § 39a odst. 4. 
Obdobnou připomínku uplatňujeme rovněž k § 18a odst. 2 a 4 zákona o krajích a k § 36a odst. 2 a 4 zákona o hlavním městě Praze. 
	Neakceptováno. 

	
	
	

	Ministerstvo životního prostředí
	1. K části první bodu 9 - § 21b zákona č. 219/2000 Sb.
Do § 21b odst. 1 požadujeme doplnit nové písmeno j), které zní:

„j) pozemek v přírodní rezervaci nebo přírodní památce nebo v jejich ochranném pásmu, na jehož území krajský úřad zajišťuje péči a vykonává státní správu v ochraně přírody a krajiny podle zákona o ochraně přírody a krajiny, za účelem zajištění této péče, do vlastnictví kraje, na jehož území se daný pozemek nachází.“

„§ 77a odst. 3 a § 77a odst. 4 písm. f) zákona č. 114/1992 Sb., 
o ochraně přírody a krajiny.“

Do § 21b odst. 3 požadujeme doplnit nové písmeno e), které zní:

„e) závazek územního samosprávného celku, že na pozemku podle odstavce 1 písm. j) bude zajištovat péči o přírodní rezervaci nebo přírodní památku nebo jejich ochranné pásmo pode zákona o ochraně přírody a krajiny a že na něm nebude žádat o náhradu újmy za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření podle zákona o ochraně přírody a krajiny.“

Do § 21b odst. 4 požadujeme na konec ustanovení doplnit větu:

„Omezení podle odstavce 3 písm. e) platí po dobu trvání ochrany přírodní rezervace nebo přírodní památky nebo jejich ochranných pásem podle zákona o ochraně přírody a krajiny.“

V souvislosti s výše uvedenými úpravami promítnout doplnění nového písmene j) v § 21b odst. 1, resp. nového písmene e) v § 21b odst. 3 do návětí těchto ustanovení.

Odůvodnění:
Zakotvení možnosti bezúplatně převést na kraj vlastnictví k pozemku v přírodní rezervaci, přírodní památce nebo jejich ochranných pásmech (pokud o to kraj požádá), a to za účelem zajištění péče o tato zvláště chráněná území, k níž je podle zákona o ochraně přírody a krajiny příslušný krajský úřad. 
Tato připomínka je zásadní. 
	Akceptováno částečně. 

Materiál bude doplněn následovně: 

„j) pozemek v přírodní rezervaci nebo přírodní památce nebo v jejich ochranném pásmu, na jehož území krajský úřad zajišťuje péči a vykonává státní správu v ochraně přírody a krajiny podle zákona o ochraně přírody a krajinyx) do vlastnictví kraje, na jehož území se daný pozemek nachází.

x) § 77a odst. 2 a 4 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.“. 

Vložení navrhovaného závazku včetně doby, po kterou má být dodržován, považujeme za nadbytečné, neboť povinnost zajištění péče o daná zvláště chráněná území vyplývá výslovně ze zákona č. 114/1992 Sb., konkrétně z § 77a odst. 2, dle kterého „kraje mohou vydávat pro svůj správní obvod (…) nařízení o zřízení přírodních rezervací podle § 33, přírodních památek podle § 36 nebo jejich ochranných pásem podle § 37 odst. 1 a zajišťují péči o tato území (…)“. Vyloučení nároku na náhradu újmy by pak představovalo diskriminační opatření vzhledem k takovému právu ostatních dotčených vlastníků. 

Pro převody podle navrhovaného písm. j) budou platit omezení uvedená v § 21a odst. 3 písm. a) a b) zákona o majetku státu.

	
	2. K části první bodu 14 - § 22 odst. 6 zákona č. 219/2000 Sb.
Požadujeme uvést větu poslední v § 22 odst. 6 v tomto znění: 

„Pokud bude stanovisko nesouhlasné, převezme neprodleně převáděnou hmotnou nemovitou věc bezúplatně podle své územní působnosti Agentura ochrany přírody a krajiny ČR nebo správa národního praku. S tímto majetkem je Agentura ochrany přírody 
a krajiny ČR příslušná hospodařit v souladu s § 9 a správa národního parku v souladu s § 54.“

Odůvodnění:
Hmotnou nemovitou věc musí v případě nesouhlasného stanoviska MŽP převzít orgány příslušné hospodařit se státním majetkem na daném území, tj. AOPK ČR, resp. správy národních parků (viz rovněž § 22 odst. 2 a § 78 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb.).
Tato připomínka je zásadní. 
	Akceptováno. 

Materiál bude upraven následovně: 

„Pokud bude stanovisko nesouhlasné, převezme neprodleně převáděnou hmotnou nemovitou věc bezúplatně podle své územní působnosti Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky nebo správa národního praku. S tímto majetkem je Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky nebo správa národního parku příslušná hospodařit v souladu s § 9.“. 

V souladu s § 54 odst. 1 zákona o majetku státu se státní organizace při hospodaření s majetkem řídí vedle zvláštních právních předpisů těmi ustanoveními daného zákona, která se vztahují na organizační složky státu příslušné hospodařit s majetkem podle § 9. Na dané organizace tedy dopadá i úprava § 9 zákona o majetku státu.

	
	3. K části druhé bodu 9 – § 61b  zákona č. 114/1992 Sb.
V § 61b odst. 1 požadujeme vypustit druhou větu ve znění: 

„Tím nejsou dotčena práva fyzických a právnických osob podle předpisů o majetkové restituci.“

Odůvodnění:
Uvedená úprava, pokud jde o území národních parků, byla ze zákona č. 114/1992 Sb. již vypuštěna novelou č. 123/2017 Sb. (viz původní dikce § 23 odst. 1).
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

Věta druhá § 61b odst. 1 bude vypuštěna. 

	
	4. K části druhé bodu 9 – § 61b  zákona č. 114/1992 Sb.
V § 61b odst. 2 požadujeme uvést písmeno c) ve znění:

„c) směny pozemků v národním parku odůvodněné naplňováním cílů ochrany přírody a krajiny podle § 15 odst. 3 tohoto zákona,“.

Odůvodnění:
Jde o úpravu již dohodnutou s MF na pracovní úrovni. V NPR a NPP nelze směny pozemků umožňovat. Tyto dvě kategorie představují nejcennější území ochrany přírody a jde přitom o menší území s uceleným režimem ochrany (oproti národním parkům, kde je zonací a dalšími zákonnými nástroji režim odlišen a kde lze tedy najít pozemky vhodné pro směnu). Tedy na území NPR a NPP není směna pojmově představitelná, pozemky vhodné pro směnu (tzn. nepotřebné pro ochranu přírody) nelze na tomto území nalézt.
Tato připomínka je zásadní. 
	Neakceptováno. 

Předkladatel plně respektuje názor gestora, že v národních přírodních rezervacích a přírodních památkách patrně nepůjde nalézt pozemky pro směnu vhodné, nicméně přesto při ponechání takové možnosti lze stejného cíle (tj. neumožnit směnu takových pozemků) dosáhnout neudělením souhlasného stanoviska MŽP, které je podmínkou platnosti právního jednání, kterým k převodu dochází. Právní jednání je přitom v souladu s navrhovaným § 61b odst. 6 bez daného stanoviska neplatné, resp. se platným ani nestane. 

	
	5. K části druhé – zákona č. 114/1992 Sb.
Požadujeme vložit nový novelizační bod č. 11, který zní:

„11. V § 79 odst. 3 písm. q) se slova „vydává potvrzení o vzniku předkupního práva státu, podává na jeho základě návrh na zápis předkupního práva do katastru nemovitostí a“ zrušují.“

Odůvodnění:
Jde o nezbytnou úpravu kompetenčního ustanovení v návaznosti na změnu provedenou v bodě 6 (zrušení druhé věty v § 61 odst. 1).
Tato připomínka je zásadní. 
	Neakceptováno.

Vzhledem k akceptování připomínky č. 3 Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního ohledně zachování povinnosti zápisu předkupního práva podle § 61 do katastru nemovitostí, zůstává daná kompetence Ministerstva životního prostředí vymezená v § 79 odst. 3 písm. q) zachována.

	

	
	6. K části druhé k bodu 6 zákona č. 114/1992 Sb.
Doporučujeme následující znění tohoto bodu:

„6. V § 61 odst. 1 se věta druhá zrušuje.“
	Akceptováno. 

	
	7. K části druhé k bodu 9 zákona č. 114/1992 Sb.
V § 61b odst. 3 navrhujeme za slovo „převodům“ doplnit slovo „pozemků“. 
	Neakceptováno. 

	
	8. K části páté - Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace: 3. Vyhodnocení nákladů a přínosů; 3.1. Identifikace nákladů a přínosů
Varianta 1 - provedení navrhovaných změn
Nezcizitelnost pozemků ve zvláště chráněných územích doplnit v kolonce „Náklady“ body:
•	Nárůst administrativy na straně resortu životního prostředí spojené s jednáními s potenciálními vlastníky pozemků ohledně zajištění managementu nezbytného v daném zvláště chráněném území v návaznosti na schválené plány péče či zásady péče.
•	Nárůst finančních prostředků na straně resortu životního prostředí na vyplácení újmy podle § 58 ZOPK s ohledem na míru omezení hospodaření vyplývající z příslušné kategorie zvláště chráněného území.

Varianta 2 - provedení navrhovaných změn
Nezcizitelnost pozemků ve zvláště chráněných územích doplnit v kolonce „Přínosy“ body:
•	Snížení administrativy na straně resortu životního prostředí spojené s jednáními s vlastníky pozemků ohledně realizace managementu nezbytného v daném zvláště chráněném území v návaznosti na plán péče či zásady péče.
•	Vyloučení vynakládání finančních prostředků na straně resortu životního prostředí na vyplácení újmy podle § 58 ZOPK s ohledem na míru omezení hospodaření dle příslušné kategorie zvláště chráněném území.
	Akceptováno.


	
	
	

	Ministerstvo práce a sociálních věcí
	1. K části šesté, Čl. VIII, změna zákona č. 201/2002 Sb., k bodu 2 (§ 17)
Pro otázku omezení účasti v orgánech právnických osob provozujících podnikatelskou činnost i omezení samotné podnikatelské činnosti a jiné výdělečné činnosti již dnes platí úprava obsažená v zákoně č. 201/2002 Sb., která je speciální k právní úpravě § 303 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Navrženou změnou dojde ke zmírnění dosavadního striktního omezení účasti pro všechny zaměstnance ÚZSVM pouze na zaměstnance, kteří jsou, zjednodušeně řečeno, „právními zástupci“ ÚZSVM. Upozorňujeme, že zákonem č. 281/2023 Sb., s účinností od. 1. 1. 2024 došlo mj. ke změně úpravy § 303 odst. 3 zákoníku práce, spočívající také ve zmírnění dosavadního striktního pravidla zakazujícího pobírání jakýchkoli odměn od dotčené právnické osoby: 
„(3) Zaměstnanci uvedení v odstavci 1 nesmějí být členy řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost; to neplatí, pokud do takového orgánu byli vysláni zaměstnavatelem, u něhož jsou zaměstnáni. Celkový úhrn odměn vyplacených zaměstnanci za všechna členství v řídících nebo kontrolních orgánech právnických osob provozujících podnikatelskou činnost za kalendářní rok včetně podílu na zisku či jiného peněžitého plnění činí nejvýše 25 % z ročního úhrnu nejvyššího platového tarifu a nejvýše přípustného osobního příplatku v příslušné platové třídě a v případě vedoucího zaměstnance též příplatku za vedení, který mu lze jako nejvýše přípustný přiznat podle § 124 odst. 3 ve spojení se zvláštním právním předpisem, a to podle naposledy zaměstnancem obsazeného místa, na kterém zaměstnanec v příslušném kalendářním roce naposledy vykonával práci. Zaměstnanec je povinen zaměstnavatele bezodkladně informovat o každém peněžitém plnění, které mu bylo vyplaceno.“
Z navržené úpravy v bodě 2 vyplývá, že tedy na ostatní zaměstnance, kteří nejsou „právními zástupci“, by se tedy měla vztahovat obecná úprava § 303 ZP, tedy i ve znění po 1. 1. 2024. Předpokládáme, že si toho je předkladatel vědom, nicméně doporučujeme doplnit v tomto ohledu důvodovou zprávu. 
	Vzato na vědomí. 

Předkladatel si je vědom, že v důsledku navrhované úpravy bude na zaměstnance ÚZSVM, kteří nejsou právními zástupci, dopadat obecná úprava zákoníku práce (a to včetně § 303 odst. 3 novelizovaného s účinností od 1.1.2024). Tato skutečnost je vyjádřena v důvodové zprávě, zvláštní části k danému ustanovení, v níž se uvádí, že „Nově tedy bude na zaměstnance Úřadu jiné než uvedené v ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 201/2002 Sb. (tj. jiné než právní zástupce) dopadat komplexní úprava zákoníku práce obsažená v jeho ustanovení § 303 a 304.“.

	
	
	

	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	1. K části první, Čl. I, novelizačním bodům 4 a 6
Z platného znění s vyznačením změn vyplývá, že obsahem navrhované změny § 19b odst. 2 je vložení slova „převzetí“ a čárky do stávající textu daného ustanovení. V novelizačním bodě č. 4, které právě změnu § 19b odst. 2 obsahuje, je však uvedeno pouze vložení slova „převzetí“, ale vložení nové čárky za toto slovo ne. Z tohoto důvodu doporučujeme v novelizačním bodě č. 4 doplnit za slovo „převzetí“ čárku.
Stejným způsobem doporučujeme upravit i text novelizačního bodu 6 (navrhovaná změna § 19c odst. 1). 
	Akceptováno.

	
	2. K části první, Čl. I, novelizačního bodu 9
Obsahem výše uvedeného novelizačního bodu je vložení nových § 21a až § 21e do zákona. Vzhledem k tomu, že podle čl. 30 odst. 5 Legislativních pravidel vlády se text nadpisu paragrafu píše tučnými písmeny, doporučujeme nadpisy § 21a až § 21e vyznačit tučným písmem. 
	Akceptováno.

	
	3. K části první, Čl. I, novelizačního bodu 14
Doporučujeme doplnit na začátek uvedeného novelizačního bodu chybějící slovo „V“ a v následujícím textu slovo „zní“ nahradit slovem „znějí“, protože se jedná o nové znění dvou odstavců.
Předmětný novelizační bod by po úpravě zněl takto: 

„14. „V § 22 odstavce 5 a 6 znějí:  ….. “.“.
	Akceptováno.

	
	4. K části první, Čl. I, novelizačního bodu 16
Vzhledem ke skutečnosti, že obsahem uvedeného novelizačního bodu je doplnění dalšího odstavce do § 30, doporučujeme v souladu s článkem 58 odst. 4 písm. a) Legislativních pravidel vlády uvést novelizační bod 16 v tomto znění: 

„16. V § 30 se doplňuje odstavec 4, který …………..“.
	Akceptováno.

	
	5. K části první, Čl. I, novelizačního bodu 17
Vzhledem ke skutečnosti, že v případě navrhované změny se jedná o změnu nikoliv pouhého čísla, ale částky, doporučujeme v souladu s článkem 57 odst. 4 písm. k) Legislativních pravidel vlády uvést daný novelizační bod v tomto znění:

„17. V § 35 odst. 2 se částka „1 000 Kč“ nahrazuje částkou „3 000 Kč“.“.
	Akceptováno.

	
	6. K části první, Čl. I, novelizačního bodu 18
V textu navrhovaného novelizačního bodu je slovo „se“ použito v jednom případě navíc. Z tohoto důvodu doporučujeme text „V § 44 se na konci odstavce 2 se doplňují věty“ nahradit slovy „V § 44 se na konci odstavce 2 doplňují věty“. 
	Akceptováno.

	
	7. K části druhé, třetí, čtvrté a páté – k nadpisům nově vkládaných paragrafů
Ve výše citovaných částech zákona jsou, mimo jiné, do v nich uvedených stávajících zákonů, vkládány nové paragrafy. Vzhledem ke skutečnosti, že podle čl. 30 odst. 5 LPV se text nadpisu paragrafu píše tučnými písmeny, doporučujeme nadpisy nově vkládaných paragrafů vyznačit v příslušném textu tučným písmem. 
	Akceptováno.

	
	8. K části třetí, Čl. V, novelizačnímu bodu 1, části čtvrté, Čl. VI, novelizačnímu bodu 1 a části páté, Čl. VII novelizačnímu bodu 1
Vzhledem ke skutečnosti, že obsahem novelizačního bodu 1 v části třetí navrhovaného zákona je doplnění dalšího odstavce do § 39, doporučujeme v souladu s článkem 58 odst. 4 písm. a) Legislativních pravidel vlády uvést daný novelizační bod 1 v tomto znění: 

„1. V § 39 se doplňuje odstavec 4, který ………….. “.

Z téhož důvodu doporučujeme obdobným způsobem upravit i novelizační bod 1 v části čtvrté a novelizační bod 1 v části páté navrhovaného zákona. 
	Akceptováno.

	
	
	

	Ministerstvo zdravotnictví 
	1. Napříč materiálem doporučujeme uvést nadpisy jednotlivých ustanovení do souladu s čl. 30 odst. 5 Legislativních pravidel vlády, tj. nadpisy uvést tučně. Jedná se např. o novelizační bod č. 9 v části první i druhé a další. 
	Akceptováno.

	
	2. Nadpis části osmé doporučujeme uvést kapitálkami tj. „ÚČINNOST“. V této části se jedná o účinnost celé novely zákona, nikoliv jen dílčí změny zákona. V takovém případě má být nadpis části uveden tučně kapitálkami v souladu s čl. 30 odst. 4 věty prvé Legislativních pravidel vlády. 
	Akceptováno.

	
	3. K § 14c odst. 1
Ve větě třetí doporučujeme vypustit slovo „rovněž“, zdá se býti redundantní, neboť touto větou stanovujeme, co je Úřad oprávněn vyžadovat a věta zároveň nenavazuje na větu předchozí, která by případně stanovila jiné skutečnosti, které by Úřad měl vyžadovat, není proto jasné, proč tam je dotčené slovo uvedeno. 
	Akceptováno.

	
	4. K § 14c odst. 2
Ustanovení presumuje, že Úřad „zašle“ písemný záznam příslušné organizační složce státu. Již však není rozvedeno, jak, zda prostřednictvím datové schránky či jinak. Jeví se proto jako vhodnější použít např. slovo „postoupí“. 
	Vysvětleno. 

V souladu s ustanovením § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, se počítá s doručováním písemného záznamu do datové schránky příslušné organizační složky státu či státní organizace v režimu zákona o majetku státu. O danou informaci bude doplněna důvodová zpráva.  
	

	
	
	

	Úřad vlády ČR – Odbor kompatibility
	1. K ČÁSTI PRVNÍ – novele zákona č. 219/2000 Sb.
K oblasti veřejné podpory: 
Předkladatel se se vztahem k výše uvedené problematice v návrhu poměrně vypořádal, zejména navrhovanými ustanoveními § 21b odst. 3 a 4 a § 21c odst. 2 návrhu a k nim v příslušných částech důvodové zprávy.
Ustanovení § 21b odst. 3 písm. b) návrhu však obsahuje pouze obecný odkaz na „předpisy o veřejné podpoře“. Považovali bychom za vhodné v pozn. p. čarou více konkretizovat, které předpisy má předkladatel na mysli, zejména s ohledem na katalog povinností, které z nich adresátům budou vyplývat. Zvláštní část důvodové zprávy v tomto bodě hovoří o bodu 207 Sdělení Komise o pojmu státní podpora. Bylo by vhodné doplnit i další předpisy, které mo-hou na bezúplatné převody státního majetku dopadat, ať již evropské, nebo např. zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory, ve znění pozdějších předpisů.
	Akceptováno.

Důvodová zpráva bude doplněna o výčet dalších předpisů regulujících oblast veřejné podpory. 

	
	2. K ČÁSTI PRVNÍ – novele zákona č. 219/2000 Sb.
V návrhu se opakovaně vyskytuje pojem veřejně prospěšná stavba, což je pojem zákona č.197/1998 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů. Bylo by vhodné tuto referenci do zákona doplnit. 
	Akceptováno.

	
	3. K ČÁSTI DRUHĚ - změně zákona č. 114/1992 Sb.
K čl. III bodu 9 návrhu
V novém § 61b odst. 6 je uvedeno, že na vydání stanoviska k převodu nemovitých věcí ve zvláště chráněných územích se nevztahují předpisy o správním řízení a stanovisko nepodléhá přezkoumání soudem. Postrádáme zde vy-světlení v důvodové zprávě. To se vztahuje i k § 44 odst. 2 nového znění zákona o majetku státu. 
	Akceptováno.

	
	4. K ČÁSTI DRUHĚ - změně zákona č. 114/1992 Sb.
K čl. III bodu 6 návrhu
Zrušovací ustanovení se zřejmě týká § 61 odst. 1. Doporučujeme opravit. 
	Akceptováno.

	
	5. K ČÁSTI DRUHĚ - změně zákona č. 114/1992 Sb.
K čl. III bodu 9 návrhu
V § 61b odst. 2 písm. d) se odkazuje na Agenturu ochrany přírody a krajiny. S ohledem na zavedenou legislativní zkratku „Agentura“ v § 13f odst. 1 navrhujeme opravit. 
	Akceptováno.

	
	6. K ČÁSTI DRUHĚ - změně zákona č. 114/1992 Sb.
K čl. IV návrhu
U bodu 3. Přechodných ustanovení navrhujeme upravit slovo „výjimka“ na slovo „výjimku“ a slovo „účinností“ na slovo „účinnosti“. 
	Akceptováno.

	
	
	

	Český úřad zeměměřický a katastrální
	1. K čl. I bodu 9 - § 21b odst. 3 písm. a)
Požaduji, aby v textu ustanovení byl uveden konkrétní zájem hodný právní ochrany, pro který je zákaz zcizení a zatížení ve prospěch státu zřizován. Případně výslovně stanoveno, že tento zájem musí být obsažen ve smlouvě o bezúplatném převodu. A dále požaduji uvést důsledky neuvedení náležitostí podle § 21 odst. 3 písm. a) až d). Tedy zda jejich neuvedení má za následek absolutní či relativní neplatnost smlouvy. To je klíčové z pohledu přezkumu katastrálního úřadu, který není oprávněn případnou relativní neplatnost přezkoumávat.
Odůvodnění:
Podle § 1761 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je zákaz zcizení a zatížení „platný pouze v případě, pokud byl zřízen na dobu trvání svěřenského fondu, svěřenského nástupnictví, zastoupení nebo na jinou určitou a přiměřenou dobu v takovém zájmu strany, který je hodný právní ochrany“. Důvodová zpráva sice uvádí obecný důvod omezení jako případné „porušení právních předpisů regulující oblast veřejné podpory“, avšak pro platné zřízení zákazu zcizení a zatížení by měl být uveden konkrétní chráněný zájem výslovně v zákoně a v předmětné smlouvě o převodu v případě, že se jedná o různé zájmy s ohledem na okolnosti jednotlivých bezúplatných převodů.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

Zakotvení zákazu zcizení a zákazu zatížené do převodních smluv je zákonem stanoveno jako jejich povinné ujednání. Důvodem k takovému postupu je nutnost předejít poskytnutí nedovolené veřejné podpory, což je z pohledu státu zájem hodný právní ochrany. Návrh zákona tak bude doplněn následovně: 

„Smlouva o bezúplatném převodu pozemku do vlastnictví územního samosprávného celku podle odstavce 1 písm. e) až i) musí obsahovat v souvislosti s poskytnutím podpory z veřejných prostředků následující ujednání:

a) zákaz zcizení a zatížení zřízený ve prospěch státu jako věcné právo, (…)“. 

V důvodové zprávě je v této souvislosti uvedeno, že „Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o převod bezúplatný, obsahuje zákon povinnost zakotvit do smlouvy určitá omezení, aby nebyly porušeny právní předpisy regulující oblast veřejné podpory.“.  

Důvodová zpráva bude za citovanou větu doplněna následovně: 

Bezúplatným převodem dochází ve své podstatě k poskytnutí podpory z veřejných zdrojů, a proto je dán na straně státu zájem hodný právní ochrany v podobě povinného zakotvení zákazu zcizení a zatížení do převodních smluv. Z totožného důvodu je další povinnou náležitostí převodní smlouvy i omezení ve způsobu využití převedeného majetku. Tato úprava cílí na (…). Následovat bude stávající pasáž důvodové zprávy: „případné komerční či jiné výdělečné aktivity provozované v převáděném majetku, kdy maximální přípustný rozsah vedlejších hospodářských činností nesmí každoročně přesáhnout 20% celkové roční kapacity, což vyplývá ze Sdělení Komise o pojmu státní podpora uvedeném v čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (2016/C 262/01), bod 207.“. 

V případě, že smlouva nebude povinné náležitosti vyžadované zákonem obsahovat, půjde o zdánlivé právní jednání, a to s ohledem na ustanovení § 58a odst. 3 věta první zákona o majetku státu, podle které „Pokud právní jednání neobsahují ujednání, která musí podle tohoto zákona obsahovat, nepřihlíží se k nim.“. Uvedené bude rovněž doplněno do důvodové zprávy.


	
	2. K čl. 1 bodu 9 - § 21d
Požaduji, aby v textu ustanovení bylo výslovně uvedeno, že obsahem smlouvy, kterou organizační složka následně nakládá s hmotnou nemovitou věcí podle § 21d, je i doložka o splnění podmínky podle § 21a odst. 2.
Ačkoliv porušení předmětných ustanovení nezakládá neplatnost smlouvy, mohlo by případné nedodržení těchto ustanovení být důvodem sporů například o náhradu škody. Proto je namístě splnění podmínek řádně osvědčit.
Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno. 

Nesplnění informační povinnosti a navazujícího postupu skutečně neplatnost smlouvy nezpůsobí. Případný odpovědnostní vztah bude výlučně mezi státem jako převodcem a oprávněným územním samosprávným celkem. Žádný nárok vůči třetí osobě jako nabyvateli dotčeného majetku z porušení informační povinnosti nevznikne. Pro účel vkladu vlastnického práva ve prospěch třetí osoby nemá tedy osvědčení o splnění/nesplnění informační povinnosti žádný význam. Nad rámec uvedeného je třeba uvést, že ÚZSVM, které bude ve většině případů onou organizační složkou státu, která musí povinnosti předepsané novými ustanoveními plnit, si je nově zakotvovaných povinností dobře vědom a současně je bude mít upravené v interních metodických postupech. 

Výše uvedené vyjádření bude doplněno do důvodové zprávy včetně konstatování, že katastrální úřady nebudou splnění těchto zákonných podmínek přezkoumávat. 


	
	3. K čl. III bodu 6 - § 61
Požaduji buď ustanovení § 61, tedy předmětné předkupní právo, bez náhrady zrušit (pokud není využíváno) nebo přeformulovat tak, aby bylo možné určit, ke kterým pozemkům se vztahuje.
Odůvodnění:
Nelze souhlasit s tvrzením uvedeným v důvodové zprávě, že zápis předkupního práva je prakticky neproveditelný, neboť překupní právo musí být u každého jednotlivého pozemku zapsáno do katastru nemovitostí formou vkladu. Zápisy věcných práv vkladem k řádově vyšším počtům nemovitostí se standardně provádějí. Skutečným důvodem je zřejmě to, že na základě podmínek stanovených zákonem nelze žádným automatizovaným algoritmem na základě údajů dostupných z administrativních zdrojů zjistit, na které pozemky se toto předkupní právo vztahuje. To ale fakticky znamená, že stát neví, ke kterým nemovitostem má předkupní právo. A nebude-li to zapsáno v katastru nemovitostí, nebudou si této povinnosti vědomi ani vlastníci takto zatížených pozemků a budou předkupní právo státu porušovat. K tomuto porušování nepochybně dochází již v současnosti, a je zřejmé, že stát předmětné předkupní právo reálně nevyužívá a je proto na místě jeho případné zrušení. V případě, že lze určit mechanismus, ke kterým pozemkům se předmětné předkupní právo vztahuje, lze uvažovat ze strany Českého úřadu zeměměřického a katastrálního o poskytnutí pomoci Ministerstvu životního prostředí s automatizovaným vytvořením návrhů na vklad.
Požaduji proto důsledné vyhodnocení toho, zda je institut předkupního práva životný a potřebný, a pokud v posledních 10 letech nebylo toto předkupní právo realizováno, požaduji jeho zrušení. Pokud trvá reálná společenská potřeba tohoto práva, pak jej požaduji předefinovat tak, aby byl zápis do katastru nemovitostí reálně proveditelný, a tento zápis provést. Není přijatelné, aby byli vlastníci pozemků zatěžováni povinností, která by měla být zřejmá ze zápisu v katastru nemovitostí, a stát rezignoval na to, aby se o takový zápis jako oprávněný postaral. Stát by tak na sebe kladl nižší požadavky než jakéhokoliv jiného oprávněného z věcného práva, a to na úkor právní jistoty nabyvatelů takových pozemků. 
Tato připomínka je zásadní. 
	Akceptováno. 

Ustanovení § 61 věta druhá zákona č. 114/1992 Sb. bude znít následovně: 

„Ministerstvo životního prostředí podá návrh na zápis předkupního práva do katastru nemovitostí na základě potvrzení o vzniku předkupního práva, které vydá Ministerstvo životního prostředí a ve kterém uvede výčet pozemků označených údaji katastru nemovitostí, ke kterým má Česká republika předkupní právo.“. 

K dané změně bude přijato přechodné ustanovení následujícího znění: 

„Ministerstvo životního prostředí podá návrh na zápis předkupního práva do katastru nemovitost podle § 61 odst. 1 do konce kalendářního roku, který následuje po roce, ve kterém bylo do národního geoportálu územního plánování vloženo vymezení zastavěného území obcí na území národních parků, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek.“. 
Důvodová zpráva bude doplněna v tom smyslu, že stávající povinnost Ministerstva životního prostředí spočívající v neprodleném provedení zápisu předkupního práva ve vztahu k tisícům pozemků tímto předkupním právem dotčených naráží v praxi na neexistující celonárodní vymezení zastavěných území. V rámci stávající praxe jsou proto oslovovány jednotlivé obce s žádostí o sdělení, která území jsou či nejsou zastavěná, což je administrativně náročné. V souladu s přijetím zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, bude nově v tzv. národním geoportálu územního plánování zastavěné území vymezeno (viz § 120 odst. 1). Následně půjde ze strany Ministerstva životního prostředí podat hromadný návrh na vklad předkupního práva do katastru nemovitostí v souladu s § 61 zákona č. 114/1992. Z tohoto důvodu je přijato přechodné ustanovení, dle kterého je povinnost Ministerstva životního prostředí provést zápis do katastru nemovitostí odložena do doby vložení vymezení zastavěného území do národního geoportálu územního plánování, resp. k zápisu musí dojít do konce kalendářního roku, který následuje po roce, v němž k výše uvedenému vymezení v národním geoportálu územního plánování došlo.


	
	4. K čl. III bodu 9 – § 61b odst. 1
Požaduji vyřešit otázku, jaké důsledky má porušení zákazu podle § 61b odst. 1 a 6, tedy zda jde o absolutní či pouze relativní neplatnost smlouvy. To je klíčové z pohledu přezkumu katastrálního úřadu, který není oprávněn případnou relativní neplatnost přezkoumávat. 
Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno. 

Pokud dojde k porušení zákazu zcizení pozemků dle § 61b odst. 1 (samozřejmě s přihlédnutím k zákonným výjimkám) půjde o absolutně neplatnou smlouvu, neboť to účel dané úpravy vyžaduje (viz § 580 odst. 1 občanského zákoníku). V textu § 61b odst. 1 bude doplněno, že právní jednání provedená v rozporu s daným zákazem jsou neplatná. 

Pokud k dovoleným převodům nebude uděleno souhlasné stanovisko Ministerstva životního prostředí podle § 61b odst. 3 nebo 4, právní jednání vůbec nevznikne, neboť zákon v odstavci 6 téhož ustanovení výslovně stanoví, že souhlasné stanovisko je podmínkou platnosti příslušné smlouvy. Je zvolena shodná konstrukce, jako v případě doložek podle § 44 odst. 4 zákona o majetku státu. 
Nad rámec uvedeného budou s ohledem na znění navrhovaného ustanovení § 22 odst. 6 ve spojení s § 44 odst. 4 zákona o majetku státu převody majetku dle § 61b zákona č. 114/1992 Sb. podléhat současně schválení Ministerstva financí (za podmínek zákona o majetku státu). Také toto schválení je rovněž podmínkou platnosti konkrétního právního jednání. 

Důvodová zpráva bude doplněna následovně: 
„Pokud nebude souhlasné stanovisko Ministerstva životního prostředí uděleno, právní jednání vůbec nevnikne. Zákon totiž výslovně stanoví, že právě stanovisko Ministerstva životního prostředí je podmínkou platnosti právního jednání, kterým k převodu vybraného majetku státu dochází. Byla zvolena obdobná konstrukce, která je obsažena v § 44 odst. 4 zákona o majetku státu.“. 


	
	5. K čl. V bodu 2 - § 39d
Požaduji, aby v textu ustanovení bylo výslovně uvedeno, že obsahem smlouvy, kterou obec následně nakládá s nemovitostí podle § 39d, je i doložka o splnění podmínky podle § 39a odst. 2.
Ačkoliv porušení předmětných ustanovení nezakládá neplatnost smlouvy, mohlo by případné nedodržení těchto ustanovení být důvodem sporů například o náhradu škody. Proto je namístě splnění podmínek řádně osvědčit.
Obdobné požaduji uvést i v čl. VI bodu 2 (§ 18d) a čl. VII bodu 2 (§ 36d).
Tato připomínka je zásadní. 
	Neakceptováno. 

Viz obdobné odůvodnění jako u vypořádání připomínky č. 2.

	
	
	

	Digitální a informační agentura
	1. K části třetí změna zákona o obcích § 39f a části páté změna zákona o hlavním městě Praze § 36f
Dobrovolné svazky obcí (DSO) jsou nyní podchyceny pouze jako organizace v základním registru osob, ale neexistují jako orgán veřejné moci. Aby se z DSO stal orgán veřejné moci vedený v základním registru práv a povinností, musí mít DSO působnost v agendě veřejné správy. Touto agendou by měla jednoznačně být agenda zákona o obcích – ačkoliv by to mohla být i hypotetická agenda nabídky majetku státu, nedoporučovali bychom to z důvodu nutnosti udržovat ohlášené orgány veřejné moci a jejich kategorie.
Upozorňujeme také, že DSO jsou jen jedním z více druhů, jakým mohou vznikat „svazky“ obcí vlastnící majetek, mezi další patří:
(i) místní akční skupiny – https://www.nsmascr.cz/o-spolku/co-jsou-mas/ - místní společenství složené ze subjektů, které zastupují místní socioekonomické zájmy – veřejné i soukromé subjekty.
(ii) organizace destinačního managementu – tzv. DMO – https://www.czechtourism.cz/cs-CZ/cbac73d7-42d2-47a6-9bf7-cd144e1fa204/page/certifikace-organizaci-destinacniho-managementu – jeden ze způsobů organizace cestovního ruchu v území ČR.
(iii) turistické regiony a oblasti – https://www.czregion.cz/turisticke-regiony-české-republiky – pro oblast cestovního ruchu.
(iv) mikroregiony – https://www.mvcr.cz/clanek/mikroregiony-a-mistni-akcni-skupiny.aspx – (též svazek obcí, sdružení obcí) je sdružení několika obcí za účelem dosažení společného cíle. Typickým rysem takového svazku je vznik z vlastní iniciativy, nikoliv příkazem nadřízeného orgánu nebo ze zákona – spolupráce mezi obcemi se uskutečňuje: 
   1. na základě smlouvy uzavřené ke splnění konkrétního úkolu
   2. na základě smlouvy o vytvoření dobrovolného svazku obcí podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích
   3. zakládáním právnických osob podle obchodního zákoníku dvěma nebo více obcemi
(v) Dle novely zákona o obcích bude vznikat další druh – SPOLEČENSTVÍ OBCÍ – ST č. 499 – https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=9&T=499 
Pokud je v plánu v systému nabídky majetku státu pracovat s DSO (či dalšími druhy sdružení obcí), doporučujeme se obrátit na Ministerstvo vnitra, jakožto ohlašovatele agendy zákona o obcích https://rpp-ais.egon.gov.cz/gen/agendy-detail/A343_16092023.xlsx a požadovat po něm ohlášení DSO jako orgánů veřejné moci.

Požadujeme buďto:
a)	Doplnit důvodovou zprávu o způsoby, jakými bude s DSO či jinými uskupeními obcí pracováno ve vztahu k agendě nabízení majetku státu a jejich identifikace a autentizace vůči informačnímu systému v souladu se zákony č. 250/2017 Sb., č. 111/2009 Sb. a č. 365/2000 Sb. 
b)	Odstranit možnosti nabízení majetku DSO.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

Po projednání s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových a Ministerstvem vnitra budou z návrhu zákona vypuštěna ustanovení § 39f zákona o obcích a § 18f zákona o krajích, tj. informační povinnost se nebude vztahovat na příspěvkové organizace územních samosprávných celků ani na dobrovolné svazky obcí. V ustanovení § 36f zůstanou pouze městské části, které v rejstříku orgánů veřejné moci evidované jsou. V připomínce uváděné další celky nebudou do informační povinnosti zahrnuty. 

Z ohledem na uvedené navrhujeme upravit důvodovou zprávu (obecnou část) následovně: 

„Pro účely registrace na stránkách wwww.nabidkamajetku.cz, skrze které bude probíhat plnění informační povinností a projevení zájmu o převáděné nemovitosti, by se sice nabízelo využití služby autentizační brány dostupné v rámci Informačního systému datových schránek (ISDS), nicméně ISDS nepředstavuje kvalifikovaný systém elektronické identifikace ve smyslu § 2 zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci. Využívání autentizační brány ISDS není též v souladu s principy a cíli Informační koncepce České republiky vydané podle § 5a odst. 2 zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, a návazného dokumentu Národní architektury eGovernmentu vydaného a spravovaného dle usnesení vlády č. 629 ze dne 3. října 2018 a usnesení vlády č. 159 ze dne ze dne 15. února 2021. Rovněž tomu brání samotný zákon o elektronické identifikaci, který v rámci přechodných ustanovení umožňuje prokázání totožnosti bez použití kvalifikovaného systému dle tohoto zákona pouze po dobu 2 let, tj. do 1. července 2020.
Pro autentizaci přistupujících uživatelů se využije sdílená služba eGovernmentu – JIP/KAAS Czech POINT (případně služba CAAIS - Centrální autentizační a autorizační informační systém, který ji má do konce roku 2023 nahradit), která představuje autentizační informační systém ve smyslu § 56a zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech. Jednotný identitní prostor Czech POINT (JIP) je zabezpečeným adresářem subjektů orgánů veřejné moci a jejich uživatelů. Katalog autentizačních a autorizačních služeb (KAAS) je označení pro webové služby, pomocí kterých agendový informační systém ověřuje identitu přistupujících uživatelů. Jiné autentizační systémy státní správy nejsou zvažovány, neboť nedosahují technických ani bezpečnostních parametrů JIP/KAAS. 
Uživatelé z řad územních samosprávných celků, ale i dalších veřejnoprávních korporací, se tedy budou do aplikace na stránkách www.nabidkamajetku.cz přihlašovat za použití stejných přihlašovacích údajů jako do Czech POINT. Aplikace rovněž bude vyžadovat předání vybraných identifikačních údajů (atributů) prostřednictvím autentizační webové služby KAAS. Dále bude aplikace vyžadovat zadání emailové adresy (např. podatelny územního samosprávného celku), na kterou bude odeslán potvrzující email, a až následně bude dokončeno zřízení účtu pro konkrétního uživatele. Aplikace bude po zřízení účtu umožňovat zadání vícero emailových adres, na které budou zasílány příslušné notifikace. Uživatelé z řad územních samosprávných celků budou automaticky dostávat na zadané emailové adresy informace o chystaném prodeji státního majetku, který se nachází na území daného územního samosprávného celku. Tito uživatelé budou dále moci získávat rovněž informace o chystaném prodeji státního majetku v dalších jimi vybraných lokalitách. Jednotlivé uživatelské účty územní samosprávných celků (přímo v aplikaci, nikoliv v JIP/KAAS) budou ze strany Úřadu zrušeny na žádost územního samosprávného celku (může k tomu docházet např. z důvodu fluktuace zaměstnanců).“. 


	
	2. K části třetí, čl. V, bodu 2., § 39e 
Navrhujeme nahradit odpovídajícími ustanoveními zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon. 
Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno. 

Ve stávajícím stavebním zákoně č. 183/2006 Sb. je v § 101 upraveno předkupní právo obce, kraje nebo státu k pozemku určenému územním nebo regulačním plánem pro veřejně prospěšnou stavbu nebo veřejné prostranství a ke stavbě na tomto pozemku. Dané předkupní právo není v novém stavebním zákoně č. 283/2021 Sb. nijak analogicky upraveno. Naopak, v souladu s ustanovením § 327 odst. 2 zákona č. 283/2021 Sb., ve znění účinném ode dne 1. 1. 2024, platí, že předkupní právo vymezené v územně plánovací dokumentaci podle dosavadních právních předpisů zaniká nejpozději uplynutím 4 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. S ohledem na uvedené, tj. že analogické předkupní právo není v zákoně č. 283/2021 Sb. zavedeno, ovšem současně stávající předkupní právo dle § 101 zákona č. 183/2006 Sb. zůstává po dobu 4 let od účinnosti zákona č. 283/2021 Sb. zachováno, považujeme formulaci § 39e za odpovídající. 


	
	
	

	Nejvyšší kontrolní úřad
	1. K § 14c odst. 1
Nejvyšší kontrolní úřad (dále také „NKÚ“) nesouhlasí s navrhovaným oprávněním Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen „Úřad“) a z něj vyplývajícím povinnostem NKÚ, které jsou upraveny v § 14c odst. 1. Jedná se o oprávnění Úřadu provádět prohlídky budov a dalších souvisejících nemovitých věcí nebo jejich částí, s nimiž je NKÚ příslušný hospodařit anebo které užívá nebo požívá. Účelem těchto prohlídek má být ověření údajů vedených v centrálním registru administrativních budov se skutečným stavem. 
Odůvodnění:
Podle § 48 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, je NKÚ vyjmut z kontrolní pravomoci Ministerstva financí (dále jen „MF“), pokud jde o kontrolu dodržování povinností stanovených právními předpisy a vnitřními předpisy při hospodaření s majetkem, neboť NKÚ podléhá kontrole podle zvláštních právních předpisů. Zvláštním právním předpisem je zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, konkrétně jeho § 33 odst. 2, podle kterého hospodaření NKÚ s majetkem státu včetně prostředků státního rozpočtu kapitoly NKÚ kontroluje Poslanecká sněmovna nebo orgán, který si pro tento účel zřídila nebo který tímto úkolem pověřila. Poslanecká sněmovna přijala dne 12. června 2009 usnesení č. 1278, kterým pověřila kontrolní výbor kontrolou hospodaření NKÚ. Poslanecká sněmovna dne 23. listopadu 2021 svým usnesením č. 19 stanovila, že usnesení, kterými Poslanecká sněmovna upravila své vnitřní poměry a podrobnější pravidla jednání v letech 1996-2021, včetně cit. usnesení č. 1278, zůstávají v platnosti i v 9. volebním období. 
Jestliže NKÚ nepodléhá kontrolní pravomoci MF, tím méně může podléhat kontrole ze strany jemu podřízené organizační složky, tj. Úřadu.

V navrženém § 14c odst. 4 je stanoven možný postup/sankce podle § 49 odst. 4 zákona 
č. 219/2000 Sb., tj. odejmutí majetku opatřením MF v případě, kdy organizační složka státu neodstraní nedostatek zjištěný Úřadem v přiměřené lhůtě nebo nesdělí důvody, které znemožňují zjištěný nedostatek odstranit. Podle § 49 odst. 5 zákona č. 219/2000 Sb., se výše uvedený postup nevztahuje mj. na NKÚ. Jedná se tak o další podpůrný argument pro neprovádění kontrol (prohlídek) u NKÚ ze strany Úřadu. 

Vzhledem ke shora uvedeným důvodům navrhujeme změnu znění navrženého §14c odst. 1, poslední věta takto: 

„Příslušná organizační složka, s výjimkou Nejvyššího kontrolního úřadu, je povinna tyto prohlídky umožnit a dokumenty Úřadu bezúplatně poskytnout.“ 

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

Ustanovení § 14c odst. 1 bude upraveno v souladu s navrhovaným zněním.  

	
	2. Nad rámec návrhu novely zákona č. 219/2000 Sb., rozeslané do připomínkového řízení dne 11. 10. 2023, a v návaznosti na zásadní připomínku, navrhujeme doplnit v § 14a odst. 5 mezi orgány, na něž se odstavec 4 nepoužije, Nejvyšší kontrolní úřad. Ustanovení § 14a odst. 5 by znělo takto:

„Ustanovení odstavce 4 se nepoužije, jedná-li se o majetek, s nímž přísluší hospodařit Kanceláři Poslanecké sněmovny, Kanceláři Senátu, Ústavnímu soudu nebo Nejvyššímu kontrolnímu úřadu; změny ve využívání tohoto majetku a nakládání s ním se uskutečňují na základě rozhodnutí příslušného orgánu Poslanecké sněmovny, Senátu, Ústavního soudu nebo Nejvyššího kontrolního úřadu.“. 

Odůvodnění:
Ustanovení § 14a odst. 5 bylo zákona č. 219/2000 Sb. zahrnuto na základě pozměňovacích návrhů přijatých při projednávání vládního návrhu zákona č. 51/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, v Poslanecké sněmovně a v Senátu Parlamentu ČR. Dle tohoto ustanovení se odstavec 4 nepoužije, jedná-li se o majetek, s nímž přísluší hospodařit Kanceláři Poslanecké sněmovny, Kanceláři Senátu nebo Ústavnímu soudu. Uvedená výjimka se dle platné právní úpravy nevztahuje na zbývající tzv. parlamentní kapitoly specifikované v § 8 odst. 3 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, u nichž o návrhu celkových příjmů a celkových výdajů kapitol rozhoduje rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny. Jedná se o právní úpravu korespondující s podstatou ustanovení § 49 odst. 5 zákona č. 219/2000 Sb., které akcentuje nezávislost parlamentních kapitol při hospodaření s majetkem státu.
Mezi parlamentní kapitoly nezávislé na moci výkonné a z tohoto důvodu vyňaté z exekutivní pravomoci vlády a kontrolní působnosti Ministerstva financí patří i NKÚ. Domníváme se, že právní úprava tak neodůvodněně stanoví u některých parlamentních kapitol odlišný postup při schvalování změny ve využívání majetku státu vládou nebo jí pověřeného poradního a koordinačního orgánu vlády. Shora uvedený návrh na doplnění NKÚ do § 14a odst. 5 tak přispěje ke sjednocení právní úpravy ve vztahu k rozhodovací pravomoci vlády nebo pověřeného poradního a koordinačního orgánu při změnách ve využívání majetku evidovaného v centrálním registru administrativních budov. 
	Akceptováno. 

Návrh zákona bude upraven v souladu s navrhovaným zněním.

	
	3. V rámci převodů vlastnictví nemovitých i movitých věcí mezi státem a územními samosprávnými celky bude nezbytné zajistit, aby nedocházelo k nedůvodnému a neúměrnému ubývání majetku státu. To vyžaduje významné zlepšení fungování sytému finanční kontroly vykonávané podle zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, zejména důsledným prováděním předběžné kontroly ve smyslu ustanovení § 26 tohoto zákona souvisejícím s plánovanými a připravovanými převody majetku (např. při ověřování správnosti znaleckých posudků a v nich určených cen majetku), ale i zlepšení samotného procesu rozhodování o trvalé nepotřebnosti tohoto majetku pro stát. 
	Vzato na vědomí.

	
	
	

	Úřad pro zahraniční styky a informace ČR
	K § 27 odst. 3
Do ustanovení § 27 odst. 3 navrhujeme doplnit možnost bezúplatného, resp. nižšího nájemného, než které je v místě a čase obvyklé, pro příslušníky zpravodajských služeb.
Navrhujeme následující znění věty třetí:

„Bezúplatné užívání lze sjednat jen s osobami, jejichž hlavním účelem není podnikání, a pouze k zajištění výkonu státní správy v přenesené působnosti anebo pro účely sociální, humanitární, požární ochrany, ochrany obyvatelstva, integrovaného záchranného systému, plnění úkolů zpravodajských služeb, vzdělávací, vědecké, kulturní, sportovní a tělovýchovné, ochrany přírody a péče o životní prostředí a práce s dětmi a mládeží;…“.

Odůvodnění:
Důvody pro námi navrhovanou výjimku z obvyklé výše nájemného jsou obdobné jako v případech výjimek pro účely ochrany obyvatelstva nebo integrovaného záchranného systému. Zpravodajské služby v rámci své působnosti plní specifické úkoly, které úzce souvisí se zajišťováním bezpečnosti České republiky a ochranou obyvatel. Vzhledem k náročnosti těchto úkolů, nutnosti včas reagovat na vzniklá bezpečnostní rizika apod. je zcela namístě, aby stát tuto skutečnost zohlednil stejně jako v případě ostatních bezpečnostních sborů.
Tato připomínka je zásadní. 
	Neakceptováno. 

Na úvod je nutné zdůraznit, že zákon o majetku státu neumožňuje sjednat nájemné v nižší částce, než ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá (není-li uplatněna cenová regulace). Tj. užívací vztah muže být sjednán buď jako úplatný minimálně v dané zákonem vymezené výši, nebo bezúplatný. Nelze tedy sjednat užívací vztah za nájemné ve výši pod danou minimální zákonnou hranicí (Vámi uváděné nižší nájemné).

Aby mohl být majetek státu užíván bezúplatně, musí dojít ke splnění dvou zákonných podmínek (viz § 27 odst. 3 zákona o majetku státu). Jednou z nich je nutnost naplnit účel užívání, který je v zákonně taxativně vymezen. Z vymezení oněch přípustných účelů užívání je přitom zřejmé, že se v principu jedná o cílené využívání majetku ve prospěch veřejnosti, a nikoli skupiny vybraných osob.

V uplatněné připomínce je navrhováno doplnění možnosti bezúplatného užívání pro příslušníky zpravodajských služeb. V odůvodnění je poukazováno na stávající zákonné zakotvení výjimek pro účely ochrany obyvatelstva nebo integrovaného záchranného systému. S ohledem na způsob vymezení jednotlivých účelů ovšem uváděný účel ochrany obyvatelstva v zásadě neumožňuje bezúplatné užívání majetku státu ze strany např. příslušníků bezpečnostních sborů (policistů, hasičů, apod.). Naopak uvedené výjimky v podobě ochrany obyvatelstva či integrovaného záchranného systému dopadají např. na situace, kdy na pozemku státu má být umožněno parkování vozů záchranné služby nebo na nich má být umístěno signální zařízení umožňující bezpečný výjezd vozů záchranných složek. Tedy ani případné doplnění požadovaného účelu do textu zákona by bezúplatné užívání majetku státu příslušníkům zpravodajských služeb neumožnilo. 

Pokud je tedy smyslem návrhu mj. zajištění bezpečnosti zaměstnanců, mělo by být uvedené regulováno ve zvláštním právním předpise, který upravuje zpravodajské služby. Příp. lze využít úpravy obsažené v § 20 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, který umožňuje, aby vláda stanovila zvláštní postupy při hospodaření s majetkem České republiky, jestliže je to nutné k utajení činnosti zpravodajských služeb a jejich příslušníků. 


	
	
	

	Hlavní město Praha
	1. K Části první čl. I bodu 9 (§ 21a)
Požadujeme v § 21a odstavci 1 na konci textu věty první doplnit slova „; v případě hlavního města Prahy souběžně přímým doručením informace formou datové zprávy“; v odstavci 2 na konci textu věty první doplnit slova „; v případě hlavního města Prahy do 6 měsíců od přímého doručením informace formou datové zprávy“ a v odstavci 3 na konci textu věty první doplnit slova „; v případě hlavního města Prahy lze doručením informace formou datové zprávy“.
Odůvodnění:
Hlavní připomínkou je, že předmětný návrh upravuje i zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a z našeho hlediska především zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o hlavním městě Praze“), a to následujícím způsobem:
Zavedením předkupního práva České republiky vůči taxativně vymezeným převodům majetku bezúplatně i úplatně.
V případě, že se hlavní město Praha (nebo městská část či příspěvková organizace zřízená hlavním městem Prahou) rozhodne zcizit taxativně vymezené hmotné nemovité věci, vzniká jí povinnost před převodem dotčené věci na třetí osoby informovat o úmyslu jejího zcizení organizační složky státu a státní organizace, které se řídí zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o majetku“), např. státní příspěvkové organizace.
Ona informační povinnost je splněna v okamžiku, kdy je úmysl zcizit dotčenou hmotnou nemovitou věc zveřejněn na internetových stránkách Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen „Úřad“). V případě, že se jedná o hmotné nemovité věci uvedené v nově vloženém § 36 b odst. 1 a v § 36 c odst. 1 zákona o hlavním městě Praze (tj. např. pozemek zastavěný veřejně prospěšnou stavbou, pozemek tvořící jediný možný přístup k hmotné nemovité věci apod.), pak je lze převést do vlastnictví fyzických nebo právnických osob pouze v případě, že oprávněná organizační složka státu nebo státní organizace, ve lhůtě dvou měsíců od zveřejnění informace o chystaném převodu nepodá žádost o jejich převod, příp. pokud v téže lhůtě sdělí, že o převod nemá zájem. 
Jak informační povinnost územního samosprávného celku, tak podání žádosti o převod ze strany organizační složky státu či státní organizace se provádí skrze internetové stránky Úřadu a aplikaci „Nabídka majetku státu“.
Oprávnění jsou nastavena tak, aby územní samosprávné celky mohly zveřejňovat informace o úmyslu zcizit konkrétní hmotnou nemovitou věc a naproti tomu organizační složky státu a státní organizace v režimu zákona o majetku státu mohly žádat o jejich převod. 
V případě porušení informační povinnosti anebo převodu dotčených hmotných nemovitých věcí, ačkoliv byla podána žádost oprávněné organizační složky státu či státní organizace o převod (za splnění ostatních podmínek), bude smlouva uzavřená s třetí osobou platná. 
Zachování platnosti převodu na třetí osobu i přes porušení shora uvedených povinností je záměrné, neboť nelze klást k tíži třetích osob nedodržení nastaveného mechanismu, jehož provedení/neprovedení nelze ze strany těchto osob nijak ověřit. Neplatnost právního jednání by v takových případech byla nepřiměřenou sankcí. 
Není však jisté, zda by nedošlo k vymáhání případné kompenzace soudní cestou ve vztahu k územně samosprávným celkům.
Předmětné považujeme za nepřiměřeně zatěžující a v prostředí hlavního města Prahy nerealizovatelné, neboť předmětné by mělo podle návrhu zákona platit i ve směru převodů taxativně vymezených nemovitých věcí bezúplatně a úplatně i ze strany státu na územně samosprávné celky. Znamenalo by nutnost opět neustále hlídat veškeré možné nabídky na internetových stránkách Úřadu (zřejmě i jednotlivých územních pracovišť):
Nepožádá-li územní samosprávný celek o převod podle navrhovaného § 21a odst. 2 zákona o majetku, v případech uvedených v navrhovaných § 21b odst. 1 a v § 21c odst. 1 zákona o majetku ve stanovené lhůtě (tj. 2 měsíce od zveřejnění na internetových stránkách územního samosprávného celku) nebo nepřijme-li návrh smlouvy o převodu vlastnictví do 3 měsíců od jeho doručení (zde musí minimálně proběhnout připomínkové řízení v rámci Magistrátu hlavního města Prahy a následně odsouhlasení Radou hlavního města Prahy a schválení Zastupitelstvem hlavního města Prahy), právo územního samosprávného celku na převod vlastnického práva zaniká, včetně možnosti bezúplatného převodu např. silničních pozemků a příslušná organizační složka naloží s hmotnou nemovitou věcí v souladu se zákonem o majetku, tj. prodá nemovitou věc i třetí osobě ve výběrovém řízení. 
Domníváme se, že vzájemná informační povinnost je samozřejmě žádoucí, avšak nikoli navrženou formou, rovněž navržené prekluzivní lhůty v délce 2 měsíců pro vyjádření zájmu a 3 měsíců pro akceptaci smlouvy jsou příliš krátké a nerealizovatelné s fatálními důsledky. 
Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno, vysvětleno. 

Na úvod je nutné uvést, že poté, co se územní samosprávné celky do aplikace dostupné na stránkách ÚZSVM registrují, což představuje jednorázovou povinnost, se v aplikaci zveřejněná informace o chystaném převodu majetku státu zcela automaticky odešle na emailovou adresu (adresy) zadanou daným celkem při registraci. Tzn., že žádný z celků nebude muset denně aplikaci sledovat, zda se v ní neobjevil majetek, na jehož převod by měl nárok, ale informaci o takovém majetku dostane automaticky. Při registraci půjde vedle území, na kterém se daný celek nachází (dle katastrálních území) a které je předdefinováno pro každý celek automaticky, zvolit i další území, z něhož bude chtít daný subjekt informace o chystaném zcizení majetku státu také dostávat (typicky bude uvedené využívané v případě sousedních obcí). Souběžné doručování informace do datové schránky hlavního města Prahy tak není nutné, obzvlášť za situace, kdy si samotný celek při registraci zadává emailovou adresu (adresy), na kterou mají být informace z aplikace zasílány a může se tak jednat o adresu podatelny. 
Informace ze strany příslušné organizační složky státu o chystaném převodu konkrétní hmotné nemovité věci nemá povahu nabídky či návrhu na uzavření smlouvy ve smyslu § 1731 občanského zákoníku. Vzhledem k uvedenému nemá ani úkon Prahy spočívající v projevení zájmu o převáděnou věc povahu akceptace. Rozhodnutí o projevení zájmu ze strany Prahy tak spadá do pravomoci rady hlavního města Prahy, a to podle § 68 odst. 3 zákona o hl. městě Praze. Lhůta 2 měsíce pro projevení zájmu se tak jeví dostačující obzvlášť za situace, kdy se schůze rady hlavního města Prahy konají jednou týdně. Rozhodování zastupitelstva hlavního města Prahy nastupuje až ve chvíli, kdy je Praze ze strany příslušné organizační složky státu zaslán návrh smlouvy (tj. jde o situaci po splnění informační povinnosti ze strany státu a po projevení zájmu ze strany oprávněné Prahy). Teprve v daném momentu se jedná ze strany Prahy o případnou akceptaci/neakceptaci zaslané nabídky, k čemuž je třeba rozhodnutí zastupitelstva hlavního města Prahy podle § 59 odst. 3 písm. i) zákona o hl. městě Praze. Navrhovaná tříměsíční lhůta k přijetí návrhu smlouvy běží od data jeho doručení. Skutečnost, co bude předmětem převodu a za jakých podmínek (vyjma ceny) bude však Praze známa již od samotného podání žádosti o převod, která se podává na základě rozhodnutí rady hlavního města Prahy. Skutečnost, který majetek je určený k převodu, je vymezena v informaci příslušné organizační složky státu o chystaném zcizení takového majetku a smluvní podmínky vyplývají přímo ze zákona – u bezúplatných převodů jde o smluvní omezení uvedená v § 21b odst. 3 a 4, v případě úplatných převodů je způsob určení kupní ceny upraven v § 21c odst. 2. Žádné další omezující podmínky či jiné než zákonem předvídané určení ceny nemůže návrh smlouvy obsahovat. Byť má tedy ode dne doručení návrhu smlouvy Praha 3 měsíce na jeho přijetí (podpis smlouvy), jsou mu veškeré okolnosti převodu známy dlouho před tím, než samotný návrh smlouvy obdrží, a proto se daná lhůta jeví jako dostatečná. Současně by navrhované prodloužení lhůt neúměrně prodloužilo zcizování majetku státu a při úplatných převodech by po 13 měsících od doručení návrhu kupní smlouvy kupní cena určená na základě znaleckého posudku již neodpovídala obvyklé ceně v době zaslání návrhu smlouvy. 
Povaha jednotlivých úkonů hlavního města Prahy (resp. zda spadají do působnosti rady či zastupitelstva) bude ve smyslu shora uvedeném popsána v důvodové zprávě. 

Žádost o převod i případné sdělení, že oprávněný subjekt o převod nemá zájem, se podává prostřednictvím aplikace, a to kliknutím na příslušné tlačítko („žádost o převod“, „nemám zájem“). Systém automaticky po každé podané žádosti (či projevení nezájmu) vygeneruje zprávu, který uživatel zájem projevil a v jakou dobou a tento report automaticky obdrží zveřejňující subjekt (stát plnící informační povinnost podle § 21a nebo Praha plnící informační povinnost podle § 36a). Uvedený report obdrží zveřejňující subjekt na emailovou adresu (adresy) zadanou při registraci. Uvedeným postupem je zajištěno, že se zveřejňující subjekt o podané žádosti či projevení nezájmu vždy bezpečně dozví (nebude muset sledovat aplikaci, zda někdo zájem projevil či nikoliv, ale automaticky po podání žádosti obdrží výše uvedenou zprávu).

Jak je vyjádřeno v novém ustanovení § 21d poslední věta, pokud nedojde k uzavření smlouvy postupem podle § 21a až 21e zákona o majetku státu, pak lze s majetkem naložit stávajícím postupem podle § 22, a to i ve prospěch oprávněného územního samosprávného celku, na který dopadal postup § 21a až 21e. Silniční pozemky jsou i za stávající úpravy v drtivé většině případů převáděny vlastníkům silničních těles, a to s cílem sjednotit vlastnictví pozemní komunikace a pozemku, na kterém se komunikace nachází. I pokud by tedy došlo k zániku nároku oprávněného územního samosprávného celku na převod silničního pozemku dle § 21d, lze totožnému celku pozemek převést podle § 22, a to i bezúplatně. Smyslem nové úpravy je zjednodušit proces převodů vybraného majetku na územní samosprávné celky a současně zakotvit na jeho převod výslovný nárok pro vybrané oprávněné subjekty. Rozdíl oproti úpravě § 22 je v tom, že u nárokových převodů má oprávněný subjekt na převod nárok za předem jasně definovaných podmínek a současně se pro takový postup neuplatní schvalovací mechanismus. U § 22 zákona o majetku státu se namísto toho posuzují konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu. 


	
	2. K Části první čl. I bodu 9 (§ 21c)
Požadujeme v § 21c na konci odstavce 2 doplnit větu „V případě převodů na hlavní město Prahu je předmětná kupní cena závazná do schválení orgánů hlavního města Prahy a v následně zaslané smlouvě; ze strany převodce nelze následně sdělit, že předmětná kupní cena bude navýšena.“.
Odůvodnění:
viz odůvodnění k připomínce k § 21a
Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno. 

Kupní cena určená postupem podle § 21 odst. 2 je konečná. Její navýšení o náklady na vypracování znaleckého posudku, geometrického plánu či průkazu energetické náročnosti je provedeno před odesláním návrhu kupní smlouvy a kupní cena uvedená v samotném návrhu je tak závazná po celou dobu trvání lhůty pro přijetí zaslané nabídky.

	
	3. K Části první čl. I bodu 9 (§ 21d)
Požadujeme v § 21d na konci textu věty poslední doplnit slova „; v případě hlavního města Prahy do 13 měsíců od jejího doručení návrhu smlouvy“.
Odůvodnění:
viz odůvodnění k připomínce k § 21a
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak. 

Lhůta pro akceptaci návrhu smlouvy bude prodloužena na 4 měsíce. Navrhovaná lhůta 13 měsíců by neúměrně prodloužila zcizování majetku státu a při úplatných převodech by po 13 měsících od doručení návrhu kupní smlouvy kupní cena určená na základě znaleckého posudku již neodpovídala obvyklé ceně v době zaslání návrhu smlouvy. Skutečnost, jaký majetek bude předmětem převodu a za jakých podmínek (vyjma ceny) bude oprávněnému subjektu známa již od zveřejnění informace o chystaném zcizení (nejpozději od podání žádosti o převod). V dané informaci je totiž vymezen majetek určený k převodu a smluvní podmínky takového převodu vyplývají přímo ze zákona – u bezúplatných převodů jde o smluvní omezení uvedená v § 21b odst. 3 a 4, v případě úplatných převodů je způsob určení kupní ceny upraven v § 21c odst. 2. Žádné další omezující podmínky či jiné než zákonem předvídané určení kupní ceny nemůže návrh smlouvy obsahovat. Oprávněnému subjektu tedy budou veškeré okolnosti převodu známy dlouho před tím, než samotný návrh smlouvy obdrží. V metodickém pokynu vydaném po přijetí zákona bude uvedeno, že převodce bude sdělovat výši kupní ceny poté, co mu bude známa, tj. i před zasláním samotného návrhu smlouvy (kdy lhůta pro akceptaci běží až od doručení tohoto návrhu). Stejně tak bude metodický pokyn obsahovat poučení, že případné návrhy nabyvatele na čistě formální změny smlouvy po obdržení jejího návrhu (tj. nikoliv změny dotýkající se podstaty převodu či zavádějící věcné požadavky nad rámec zákona) mohou býti převodcem akceptovány a zaslaný návrh smlouvy může být v souladu s nimi upraven.  


	
	4. K Části páté čl. VII bodu 2 (§ 36a)
Požadujeme v § 36a znění navrhovaného odstavce 1 nahradit zněním následujícím:

„(1) Hlavní město Praha informuje organizační složky státu, státní organizace, na které se vztahuje působnost zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích41) (dále jen „státní organizace“) a Ředitelství silnic a dálnic, s. p., prostřednictvím datové zprávy Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, případně Ředitelství silnic a dálnic, s. p., o úmyslu zcizit hmotnou nemovitou věc uvedenou v § 36b odst. 1 a §36c odst. 1.“.

a dále znění navrhovaného odstavce 3 nahradit zněním:

„(3) Žádost o převod podle odstavce 2 se podává přímým zasláním hlavnímu městu Praze. Sdělení podle odstavce 2 se činí prostřednictvím datové schránky hlavního města Prahy.“.

Odůvodnění:
viz odůvodnění k připomínce k § 21a
Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno a vysvětleno. 

Nová úprava je postavena na principu jednotného způsobu informování územních samosprávných celků o záměru zcizení majetku státu a současně jednotném informování státu o chystaném zcizení vybraného majetku těchto celků. Územní samosprávné celky tak nebudou muset sledovat stránky jednotlivých organizačních složek státu a státních organizací, které se řídí zákonem o majetku státu, zda zcizují nějaký pro ně využitelný majetek a současně nebude muset stát sledovat úřední desky krajů a několika tisíců obcí, zda zveřejnily záměr prodeje majetku využitelného pro stát. Nastavený mechanismus vyžaduje pouze primární registraci a následně budou veškeré informace o chystaném prodeji (či podaných žádostech, pokud je daný subjekt zveřejňovatelem informace) doručovány z aplikace automaticky na adresy zadané registrovaným subjektem (např. adresa podatelny).

Navrhované změny by tak vedly k odlišnému nastavení pravidel pro stát, obce a kraje na straně jedné a pro hlavní město Prahu na straně druhé. Současně není v připomínce navrhované doručování informace podle § 36a zákona o hlavním městě Praze do datové schránky ÚZSVM příp. ŘSD s.p. ani praktické, neboť v řadě případů dle § 36b a 36c budou oprávněny o převod požádat jiné organizační složky státu či organizace než právě ÚZSVM či ŘSD.


	
	5. K Části páté čl. VII bodu 2 (§ 36c)
Požadujeme v § 36c odst. 1 písmeno f) vypustit.
Odůvodnění:
Návrh zákona z pohledu hlavního města Prahy řeší otázku, která je nesmírně důležitá a zakotvuje do právního řádu právní nárok územních samosprávných celků na nabytí vymezeného a pro stát nepotřebného majetku. V této souvislosti je však nutno upozornit na jeden podstatný rozdíl, kdy by měl mít podle navrhované úpravy stát nárok na úplatné nabytí stavby, včetně pozemků stavbou zastavěných nebo dalších souvisejících nemovitých věcí nebo jejich částí, obsahující kancelářskou plochu („administrativní budova“), přičemž kancelářskou plochou se rozumí plocha, která slouží nebo může sloužit pro soudní, zákonodárné, správní a související činnosti v rámci plnění funkcí státu anebo je pro tyto účely užívána. 
Územní samosprávné celky by však recipročně na úplatné nabytí administrativních budov nárok mít neměly, což považujeme za zásadní nedostatek předloženého návrhu a uplatňujeme zásadní připomínku v tom smyslu, aby byl nárok ve vztahu k takto vymezeným nemovitým věcem totožný. Územní samosprávné celky mají sice (oproti státu) nárok na úplatné nabytí pozemku, který je využíván v souladu s uzemním plánem nebo regulačním plánem jako veřejné prostranství v podobě náměstí, ulice, tržiště nebo chodníku, ale to je podstatně nevýhodnější nárok než nárok státu na administrativní budovy.
K navrhovanému ustanovení máme výhradu, neboť se nejedná o reciprocitu se zákonem o majetku, tudíž požadujeme vypuštění daného ustanovení, uvedení totožného ustanovení do zákona o majetku, případně je akceptovatelné zavedení předkupního práva pro hlavní město Prahu při prodeji pozemků státu umožňujících podle územního plánu bytovou výstavbu.
Tato připomínka je zásadní. 
	Akceptováno. 

Ustanovení § 36c odst. 1 písm. f) a odst. 2 budou vypuštěna.

	
	6. K Části první čl. I bodu 9 (§ 21c)
Doporučujeme v § 21c odst. 1 písm. f) za slovo „chodníku“ vložit slova „, které nejsou samostatnými místními komunikacemi nebo jejich součástmi,“.
Odůvodnění: 
Navrhované doplnění textu odstraňuje rozpor mezi § 21b odst. 1 písm. a) - Bezúplatné převody na územní samosprávné celky a § 21c odst. 1 písm. f) - Úplatné převody na územní samosprávné celky, kdy podle § 21b odst. 1 písm. a) je možný bezúplatný převod na územní samosprávné celky silničního pozemku, na němž je umístěno těleso místní komunikace, která je v souladu se zákonem č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, ve vlastnictví obce, do vlastnictví této obce, avšak podle § 21c odst. 1 písm. f) by byl možný úplatný převod, přičemž vyjmenované veřejné prostranství může být samostatnou místní komunikací nebo její součástí umístěnou na převáděném pozemku.“.
	Akceptováno. 

Návrh zákona bude upraven v požadovaném smyslu.

	
	7. K Části páté čl. VII bodu 2 (§ 36b)
Doporučujeme v § 36b odst. 1 zvážit znění navrhovaných písmen c) až f).
Odůvodnění:
Zde lze uvažovat o úplatném převodu a zařadit do navrhovaného § 36c; minimálně je nutno stanovit omezující podmínky recipročně k navrhovanému § 21b odst. 3 zákona o majetku. 
	Akceptováno. 

Do zákona o hlavním městě Praze (a do zákona o obcích a zákona o krajích) budou doplněna obdobná omezení pro převody majetku územních samosprávných celků na stát, jaká obsahuje zákon o majetku státu pro převody majetku státu na územní samosprávné celky, a to zákaz zcizení a zákaz zatížení.  


	
	8. K Části páté čl. VII bodu 2 (§ 36f)
Doporučujeme zvážit znění navrhovaného § 36f.
Odůvodnění:
Navrhované ustanovení je pro vyjmenované subjekty značně zatěžující a těžko realizovatelné. 
	Akceptováno jinak. 

Z daného ustanovení budou vypuštěny dobrovolné svazky obcí, příspěvkové organizace hlavního města Prahy, příspěvkové organizace městských částí a příspěvkové organizace dobrovolných svazků obcí (obdobně i v zákoně o obcích a zákoně o krajích).


	
	
	

	Jihomoravský kraj
	1. K novele zákona č. 219/2000 Sb. - § 21a
Je navrhována nová konstrukce procesu převodu vlastnictví na územní samosprávné celky, a to zveřejněním nabídky státu na internetových stránkách Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových s tím, že v případě zájmu má územní samosprávný celek povinnost podat stejnou cestou internetových stránek do 2 měsíců od uveřejnění žádost o převod, popřípadě sdělit, že nemá o převod zájem. Není zřejmé, zda bude vyžadováno schválení žádosti o převod orgány kraje, resp. zastupitelstvem kraje, kterému je podle § 36 písm. a) zákona č. 129/2000 Sb. o krajích, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o krajích“), vyhrazeno rozhodování o nabytí a převodu hmotných nemovitých věcí, protože pokud by tomu tak bylo, není s ohledem na harmonogram zasedání zastupitelstva (v průměru cca 1x za 2 měsíce) možné lhůtu k doručení žádosti do 2 měsíců od uveřejnění nabídky dodržet a je nutné ji prodloužit na minimálně 4 měsíce.
Stejně tak lhůtu 1 měsíce k dohodě stanovenou v odstavci 4 v případě, že podají žádost o jednu věc dva územní samosprávné celky, je v prostředí územních samosprávných celků a schvalování v jejich orgánech nemožné dodržet. Řešení, že v případě nedohody, bude stát jednat s tím, kdo podal žádost jako první, se nejeví jako vhodné a může přinést zbytečné problémy, když stát by měl být dostatečně kompetentní k tomu, aby rozhodl, komu má být věc převedena a své rozhodnutí si obhájil a nezbavoval se takto této své odpovědnosti, a to minimálně co se týká bezúplatného převodu nemovitých věcí dle § 21b, přičemž v případě pozemků specifikovaných v § 21b odst. 1 písm. a) až d) navrhujeme doplnit, že v případě, že se územní samosprávné celky nedohodnou, bude jednat stát s tím územním samosprávným celkem, jehož pozemní komunikace zabírá větší část pozemku (existují tisíce pozemků, na kterých se nachází jak silnice, tak i místní komunikace). 
Tato připomínka je zásadní. 
	Vysvětleno, akceptováno jinak. 

Informace ze strany příslušné organizační složky státu o chystaném převodu konkrétní hmotné nemovité věci nemá povahu nabídky či návrhu na uzavření smlouvy ve smyslu § 1731 občanského zákoníku. Vzhledem k uvedenému nemá ani úkon kraje spočívající v projevení zájmu o převáděnou věc povahu akceptace. Rozhodnutí o projevení zájmu ze strany kraje tak spadá do pravomoci rady kraje, a to podle § 59 odst. 3 zákona o krajích. Lhůta 2 měsíce pro projevení zájmu se tak jeví dostačující. 

Rozhodování zastupitelstva kraje nastupuje až ve chvíli, kdy je oprávněnému kraji zaslán ze strany příslušné organizační složky státu návrh smlouvy (tj. jde o situaci po splnění informační povinnosti ze strany státu a po projevení zájmu ze strany oprávněného kraje). Teprve v daném momentu se jedná ze strany kraje o případnou akceptaci/neakceptaci zaslané nabídky, k čemuž je třeba rozhodnutí zastupitelstva podle § 36 písm. a) zákona o krajích. 

Povaha jednotlivých úkonů kraje (resp. zda spadají do působnosti rady či zastupitelstva kraje) bude ve smyslu shora uvedeném popsána v důvodové zprávě. 

Návrh zákona bude upraven tak, že v případě, kdy se oprávněné územní samosprávné celky nedohodnou, bude rozhodujícím kritériem území, na kterém se dotčená věc nachází (což bude řešit vztah mezi dvěma obcemi) a bude-li ono území totožné pro oba subjekty (typicky kraj a obec), pak bude mít přednost obec. V případě, že nepůjde aplikovat ani jedno z daných kritérií, bude jako poslední možnost připadat v úvahu časové hledisko, tj. kdo podal žádost o převod jako první. Přesto lze očekávat, že souběh oprávněných osob vzhledem k nadefinování převáděného majetku bude vznikat zřídka a v takovém případě lze současně očekávat na dohodu dotčených celků. 


	
	2. K novele zákona č. 219/2000 Sb. - § 21b
Odstavec 1 obsahuje definici nemovitých věcí, které stát bude územním samosprávným celkům převádět bezúplatně, pokud o ně požádají. Odstavec 2 upravuje situaci, kdy by byla převáděna pouze část pozemku související s pozemní komunikací. Otázkou zůstává, jak by se postupovalo v případě ostatních pozemků definovaných v odstavci jedna, pokud by se měla také převádět pouze část pozemku. Toto návrh neupravuje.
Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno. 

U všech ostatních převodů je primárně na převodci, který majetek hodlá zcizit. Před informační povinností je tedy zcela na jeho vůli, jaký rozsah majetku shledává jako nepotřebný a může tedy před zveřejněním informace o jeho chystaném zcizení tento jasně vymezit i skrze geometrický plán. V danou chvíli je volba vyhotovení či nevyhotovení geometrického plánu čistě na jeho uvážení, a proto nese s tím spojené náklady. Oproti tomu u silničních pozemků je primárně zájem v souladu se zákonem o pozemních komunikacích sjednotit vlastnictví silničních těles a vlastnictví silničních pozemků. 
V důvodové zprávě bude doplněno, že smyslem § 21b odst. 2 je především stanovení povinnosti nabyvatele hradit náklady geometrického plánu v případě převodu silničních pozemků. Oproti tomu u ostatních zbývajících převodů vymezených v odstavci 1 bude případné náklady na vyhotovení geometrického plánu hradit převodce. 


	
	3. K novele zákona č. 219/2000 Sb. - § 21b 
Jako velmi problematické se jeví i ustanovení odstavce 3, a to zejména písm. c) a d), kde se stanoví, že v případě změny územně plánovací dokumentace, je územní samosprávný celek povinen převést pozemek bezúplatně zpět státu do 3 měsíců od nabytí právní moci změny územně plánovací dokumentace, přičemž pokud to nebude možné nebo zvolí-li si to stát sám, bude územní samosprávný celek povinen poskytnout státu „finanční náhradu ve výši ceny pozemku zjištěné podle zákona upravujícího oceňování majetku účinného ke dni uzavření smlouvy, kterou územní samosprávný celek pozemek nabyl“. Výše uvedené se jeví jako problematické jak z pohledu lhůty 3 měsíců, kterou nebude možné dodržet (povinnost zveřejnění záměru na úřední desce dle zákona o krajích na minimálně 30 dní + schvalování v zastupitelstvu, kde je interval mezi zasedáními cca 2 měsíce), tak i z pohledu toho, že není zřejmé, na základě čeho se bude stát rozhodovat, jestli bude chtít pozemek vrátit nebo bude požadovat finanční náhradu a současně není z formulace zřejmá výše případné finanční náhrady, kdy definice „cena zjištěná podle zákona o oceňování majetku“ může být vykládána i tak, že se jedná o cenu zjištěnou dle tohoto zákona, tj. buď tzv. vyhláškovou (zjištěnou) nebo cenu obvyklou nebo tržní hodnotu, kdy výše těchto jednotlivých cen mohou být diametrálně odlišné a všechny tyto ceny se stanovují podle tohoto zákona.
Pokud jde o formulaci ohledně finanční náhrady, mělo by toto ustanovení v této části znít takto: „finanční náhradu ve výši zjištěné ceny pozemku určené podle zákona upravujícího oceňování majetku účinného ke dni uzavření smlouvy, kterou územní samosprávný celek pozemek nabyl“. Toto platí za účelem sjednocení terminologie i u dalších obdobných ustanovení tohoto zákona (např. § 21c odst. 2 o určení ceny mluví).
V souvislosti s předchozím bodem upozorňujeme, že územně plánovací dokumentace (včetně jejích změn) nenabývá právní moci ve standardně chápaném smyslu tohoto pojmu, nýbrž účinnosti. Je tedy třeba nevázat lhůtu pro vrácení pozemku na samotnou změnu územně plánovací dokumentace (její účinnost), ale na její materiální nezměnitelnost danou marným uplynutím lhůty pro podání žaloby proti příslušnému opatření obecné povahy nebo zamítnutí žalob(y) proti takovému opatření obecné povahy.
Tato připomínka je zásadní.
	 Akceptováno. 

Ustanovení § 21b odst. 3 písm. c) a d) bude změněno tak, že v písm. c) bude stanovena povinnost dotčeného územního samosprávného celku informovat příslušnou organizační složku státu do 3 měsíců od účinnosti změny územně plánovací dokumentace o této změně a v písm. d) bude stanoveno, že příslušná složka následně informuje dotčený územně samosprávný celek, zda volí zpětný převod majetku nebo finanční náhradu. Rozhodnutí o volbě navrhovaného řešení je ponecháno zcela na příslušné organizační složce státu, neboť je na jejím posouzení, zda je pro ni případně zpět převáděný majetek vůbec využitelný a pro její činnost potřebný či nikoliv. Povinnost převést majetek zpět nebo zaplatit finanční pak musí být splněna do 3 měsíců od doručení uvedeného sdělení příslušné složky danému územnímu samosprávnému celku. Touto změnou dojde fakticky k prodloužení lhůty pro navrácení majetku či zaplacení finanční náhrady na 6 měsíců. 
Co se týče povinnosti zveřejnit záměr, navrhuje se doplnit do § 18 zákona o krajích (a analogicky do příslušných ustanovení zákona o obcích a zákona o hl. městě Praze), že v případě, kdy stát zvolí zpětný převod pozemku, se § 18 odst. 1 a 2 (tj. povinnost zveřejnit záměr) nepoužije. 

Co se týče zjištěné ceny pro finanční náhradu, dojde k přeformulování požadovaným způsobem, aby se zamezilo pochybnostem, že jde skutečně o zjištěnou cenu podle zákona o oceňování. 

Povinnost vracet majetek zpět či platit finanční náhradu je navázána na účinnost změny územně plánovací dokumentace mj. z důvodu, že nelze vyčkávat na konečné soudní rozhodnutí, které by celý proces neúměrně prodlužovalo. O změně územně plánovací dokumentace současně rozhoduje zainteresovaný územní samosprávný celek a ten má primárně po stanovenou dobu zajistit, že územně plánovací dokumentace nebude změněna tak, aby původní účel převodu nebyl zmařen. Zároveň je v soudním řádu správním stanovena lhůta 1 rok pro podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy, a to ode dne, kdy návrhem napadené opatření obecné povahy nabylo účinnosti. Může také dojít k napadení jen takové části územního plánu, která se převáděné nemovité věci nijak netýká, a došlo by tak v daném případě ke zbytečným průtahům. 


	
	4. K novele zákona č. 219/2000 Sb. - § 21b
V návaznosti na výše uvedené je třeba, aby se novela vypořádala se situacemi, kdy jeden pozemek odpovídá například jak definici pod písm. a) nebo c), tak i definici pod písm. f), a to zejména, protože v případě převodu pozemků definovaných pod písm. c) by se převod realizoval bez jakýchkoli omezení (silniční pozemek, na němž je umístěna komunikace) a v případě převodu pozemku dle písm. f) by smlouva musela obsahovat omezující ustanovení dle odst. 3.
Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno. 

Pokud dojde (předpokládáno spíše sporadicky) k situaci, kdy konkrétní pozemek bude odpovídat více definicím, z nichž pro některé z nich budou připadat v úvahu omezující podmínky a pro jiné nikoliv, pak budou ona omezující ustanovení vztažena výhradně na majetek, na který jsou v zákoně daná omezení uplatněna (z důvodu zajištění souladu s pravidly veřejné podpory) a majetek, který jimi dotčen není, jim samozřejmě podléhat nebude. Uvedené bude výslovně ošetřeno v převodní smlouvě, která bude vycházet z příslušných ustanovení zákona.
Současně bude v důvodové zprávě doplněna i situace, kdy je silniční pozemek zcela totožný s pozemkem pro veřejně prospěšnou stavbu, a v takovém případě se omezující podmínky neuplatní, neboť to účel převodu daného majetku nevyžaduje a při souběhu těchto úprav (bez omezujících podmínek a s nimi) u téhož majetku má úprava bez omezujících podmínek přednost.  


	
	5. K novele zákona č. 219/2000 Sb. - § 21b
Odstavec 3 obsahuje omezující ustanovení, které musí obsahovat smlouva o bezúplatném převodu pozemku v případě pozemků definovaných v § 21b odst. 1 písm. e) až i). Zde je nutné doplnit možné výjimky ze zákazu zcizení, protože je naprosto běžné, že v rámci veřejně prospěšné stavby kraje na pozemku definovaném pod písm. g) kraj jako vyvolanou investici vybuduje přeložku místní komunikace, kterou by měl logicky převést i s pozemkem do vlastnictví obce, a pokud by bylo zachováno současné znění návrhu zákona, nemohl by kraj takový pozemek nejméně 10 let obci převést.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

Návrh zákona bude upraven v tom smyslu, že smlouva bude obsahovat zákaz zcizení s výjimkou případu, kdy by došlo k bezúplatnému převodu takového majetku na jiný územní samosprávný celek s tím, že nadále bude naplňován účel převodu (tj. např. veřejně prospěšná stavba) a do převodní smlouvy mezi celky budou zahrnuty totožné omezující podmínky, které budou platit po dobu, která zbývá z původních deseti let od provedení vkladu vlastnického práva celku, který majetek nabyl od státu (příklad: 15.1.2025 zapsáno vlastnické právo ve prospěch celku A; následně uzavřena smlouva o převodu majetku z celku A na B a dne 15.6.2029 zapsáno vlastnické právo celku B; omezující podmínky ve smlouvě mezi A a B budou trvat do 15.1.2035).  


	
	6. K novele zákona č. 219/2000 Sb. - § 21b
Jako velmi problematická se jeví i formulace uvedená v odstavci 4, kde je uvedeno, že „omezení se sjednají na dobu nejméně 10 let“, kdy je tedy dáno na zvážení státu v každém jednotlivém případě, zda bude požadovat omezení na 10 let, 20 let nebo déle, přičemž nejsou stanovena žádná pravidla pro určení délky této lhůty. Navrhujeme tedy změnit formulaci takto „omezení se sjednají na dobu 10 let“, tak aby bylo zabráněno rozdílným přístupům ze strany jednotlivých organizačních složek státu. 
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

Slovo „nejméně“ bude z návrhu bez náhrady vypuštěno. 


	
	7. K novele zákona č. 219/2000 Sb. - § 21b
Dále navrhujeme doplnit do výčtu pozemků určených k bezúplatnému převodu v § 21b odst. 1 další bod:

j) pozemek, který je určen pravomocným rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnou stavbou, jejímž stavebníkem má být obec nebo kraj, do vlastnictví této obce nebo tohoto kraje, 

Je naprosto absurdní, aby se pozemek podle písm. h) převáděl bezúplatně a o den později, po nabytí právní moci rozhodnutí za úplatu podle § 21c odst. 1 písm. c).
Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno. 

Každý pozemek, na kterém má být postavena veřejně prospěšná stavba musí být současně k tomuto účelu určen v územně plánovací dokumentaci. Tj. i v situaci, kdy pro danou veřejně prospěšnou stavbu bude vydáno pravomocné rozhodnutí o umístění stavby, nadále bude takový pozemek pro veřejně prospěšnou stavbu v územně plánovací dokumentaci vymezen. Ustanovení § 21 odst. 1 písm. c) míří na pozemek, u kterého je vydáno pravomocné rozhodnutí o umístění jakékoliv stavby a ustanovení § 21b odst. 1 písm. g) je vůči němu tedy speciální. I pokud by tedy bylo vydáno pravomocné rozhodnutí o umístnění stavby k zastavění pozemku určeného pro stavbu veřejně prospěšnou, bude v takové situaci nadále postupováno podle § 21b odst. 1 písm. g) a půjde tedy o převod bezúplatný. 

Uvedené bude doplněno do důvodové zprávy. 


	
	8. K novele zákona č. 219/2000 Sb. - § 21b
Současně navrhujeme upřesnit znění § 21b odst. 1 písm. c), a to takto: 

silniční pozemek, na němž je umístěno těleso silnice II. a III. třídy včetně jejích součástí a příslušenství do vlastnictví toho kraje, na jehož území se silnice nacházejí.

Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno. 

Pro nárokové převody (jak ze státu na územní samosprávné celky, tak naopak z těchto celků na stát) byly vybrány takové kategorie majetku, aby nemohly vznikat výkladové nejasnosti, jaký majetek ještě do nárokových převodů spadá a jaký již nikoli. Jednoznačné vymezení daného majetku je klíčové pro řádné plnění zákonem předvídaných povinností. V zákoně použitý pojem „silniční pozemek“ vychází a je zcela totožný s definicí silničního pozemku dle § 11 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., dle kterého je silničním pozemkem pozemek, na němž je umístěno těleso dálnice, silnice a místní komunikace. Co se rozumí „tělesem“ pak definuje § 11 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. S ohledem na uvedené se bude nárokový převod vztahovat skutečně jen na takto vymezený silniční pozemek. Současně však zůstává zachována možnost, aby společně s nárokovým převodem byl v režimu § 22 převeden (i bezúplatně) pozemek, na kterém je umístěna součást či příslušenství silnic, pokud se na tom převodce a nabyvatel dohodnou.


	
	9. K novele zákona č. 219/2000 Sb. - § 21b
Dále by mělo být postaveno na jisto, že bezúplatné převody podle § 21b se vztahují i na spoluvlastnické podíly, tak jak je zdůrazněno i v § 21c odst. 1 písm. e). Navrhujeme tedy doplnit § 21b odst. 1 takto:

Podá-li územní samosprávný celek uvedený v písmenu a) až i) žádost podle § 21a odst. 2 a pokud tomu nebrání práva třetích osob, příslušná organizační složka bezúplatně převede vlastnické právo k nemovitým věcem nebo spoluvlastnickým podílům na nich, pokud jde o ………

Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno. 

Veškerý majetek vymezený v ustanovení § 21b a 21c bude podléhat informační povinnosti a následným postupům i v případě, že příslušná organizační složka státu bude příslušná hospodařit „pouze“ se spoluvlastnickým podílem na ní. Vymezení spoluvlastnického podílu v § 21c odst. 1 písm. e) je v zákoně výslovně z toho důvodu, že se vztahuje na spoluvlastnický podíl na jakékoliv hmotné nemovité věci, tj. i takové, která není vymezena ani v § 21b či § 21c. Tj. i spoluvlastnické podíly na majetku vymezené v § 21b a 21c budou za podmínek daných ustanovení na územní samosprávné celky převáděny, a podle svého zařazení do příslušného ustanovení se tak bude dít bezúplatně nebo úplatně. Uvedené bude doplněno do důvodové zprávy. 


	
	10. K novele zákona č. 219/2000 Sb. - § 21c
Odstavec 1 obsahuje definici nemovitých věcí, které stát bude územním samosprávným celkům převádět úplatně, pokud o ně požádají.
Je na místě upozornit, že úplatným převodem věcí, tj. pozemků, na nichž je zřízena stavba ve vlastnictví kraje (písm. a), staveb, na pozemcích ve vlastnictví kraje (písm. b), pozemků tvořících jediný možný přístup k věci ve vlastnictví kraje, spoluvlastnických podílů na věci, u nichž je kraj spoluvlastníkem, budou z velké části řešeny situace, kde je rozdílný vlastník stavby a pozemku, případně spoluvlastnictví věci nebo přístup k věci, přičemž tyto situace vznikly v minulosti převodem nevypořádaného majetku z vlastnictví státu. 
V případě určení výše kupní ceny dle odstavce 2 nevidíme důvod, proč by měla být kupní cena určena jako cena zjištěná v případech, kdy bude vyšší než obvyklá cena. V takovém případě by po kraji chtěl stát podle našeho názoru vyšší kupní cenu, než by získal běžným prodejem, protože dle zákona o oceňování se obvyklou cenou rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku, což je velmi diskutabilní i s ohledem na charakter tohoto majetku. 
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno.

Návrh zákona bude upraven v požadovaném smyslu, tj. převod bude probíhat za cenu obvyklou, a pokud tu nepůjde určit, pak za cenu zjištěnou podle zákona o oceňování majetku.

	
	11. K novele zákona č. 219/2000 Sb. - § 21d
V návrhu novely uvedený odstavec navrhujeme označit jako odst. 2 a před něj doplnit odst. 1 tohoto nebo obdobného znění:

Požádá-li územní samosprávný celek o převod podle § 21a odst. 2 ve stanovené lhůtě, předloží příslušná organizační složka územnímu samosprávnému celku do 3 měsíců návrh smlouvy o převodu vlastnického práva, který nebude kromě obecných náležitostí právního jednání a náležitostí podle tohoto zákona obsahovat další podmínky nebo omezení. 

Smyslem připomínky je, aby informace státu o nepotřebnosti nastartovala nějaký časově pevně ukotvený proces, který bude směřovat k převodu územnímu samosprávným celkům bez zbytečného odkladu. 
Ze stejného důvodu se navrhuje doplnit pravidlo o minimalizaci obsahu návrhu převodní smlouvy, aby nedocházelo ke zbytečným sporům o její obsah, které by popřely udávaný smysl této novely, tj. zjednodušení a zrychlení převodů. 
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno částečně.  

Lhůta pro zaslání návrhu smlouvy nebyla stanovena záměrně, neboť u každé z převáděných hmotných nemovitých věcí definovaných v § 21c může její ocenění, které je nezbytným podkladem pro učení kupní ceny, trvat odlišnou dobu. Pro zpracování znaleckého posudku by tak v konkrétních případech byla lhůta 3 měsíce příliš krátká. Nicméně je-li pro stát majetek trvale nepotřebný, má příslušná organizační složka sama vždy zájem na jeho zcizení a není tak obava, že by proces svévolně zdržovala. 

Současně pokud by byla daná lhůta nastavena (a to i recipročně pro převody majetku z krajů a obcí na stát), mohly by nastat situace, kdy i u snazších případů by chyběla motivace na rychlý převod a ona stanovená lhůta (např. 1 rok) by v praxi byla využívána v maximálním rozsahu. 

Vzhledem ke skutečnosti, že se v případě vymezeného majetku jedná o převody nárokové, byl návrh zákona koncipován tak, že výslovně obsahuje povinné smluvní náležitosti, které vyplývají přímo ze zákona – u bezúplatných převodů jde o smluvní omezení uvedená v § 21b odst. 3 až 5 a v případě úplatných převodů je způsob určení kupní ceny upraven v § 21c odst. 2. Žádné další omezující podmínky či jiné než zákonem předvídané určení ceny nemůže návrh smlouvy obsahovat.  Důvodem takové úpravy je snaha zamezit jakýmkoliv sporům ohledně obsahu návrhu smlouvy tak, aby nárokový převod nemohl býti zmařen. Důvodová zpráva bude v tomto smyslu doplněna. 

	
	12. K novele zákona č. 129/2000 Sb. - § 18a
Analogicky k novele zákona o majetku ČR je zde zakotvena povinnost krajů informovat stát o úmyslu zcizit zákonem definovanou hmotnou nemovitou věc, a to prostřednictvím internetových stránek Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, přičemž stát bude mít lhůtu 2 měsíců k zaslání žádosti o převod nebo vyjádření, že nemá o převod zájem. 
Tato připomínka je zásadní.
	Vzato na vědomí.

	
	13. K novele zákona č. 129/2000 Sb. - § 18b
V odstavci 1 jsou definovány nemovité věci, které bude mít kraj povinnost bezúplatně převést do vlastnictví státu, pokud o to stát požádá. Analogicky k novele zákona o majetku ČR se jedná o silniční pozemky, pozemky zastavěné veřejně prospěšnou stavbou ve vlastnictví státu, pozemky určené územně plánovací dokumentací pro veřejně prospěšnou stavbu nebo realizaci veřejně prospěšných opatření, kde je stát stavebníkem, a dále stavbu civilní ochrany, stavbu dotčenou požadavky civilní ochrany a stavbu pro bezpečnost státu.
Navrhujeme upřesnit znění § 18b odst. 1 písm. a), to takto: 

silniční pozemek, na němž je umístěno těleso dálnice nebo silnice I. třídy včetně jejích součástí a příslušenství do vlastnictví státu a práva hospodařit Ředitelství silnic a dálnic s.p.

Odstavec 2 upravuje situaci, kdy by byla převáděna pouze část pozemku související s pozemní komunikací. Otázkou zůstává, jak by se postupovalo v případě ostatních pozemků definovaných v odstavci jedna, pokud by se měla také převádět pouze část pozemku. Toto návrh neupravuje (analogicky stejně novela zákona o majetku ČR). 
Tato připomínka je zásadní.
	Viz vypořádání připomínek č. 2 a 8.  


	
	14. K novele zákona č. 129/2000 Sb. - § 18c
V odstavci 1 jsou definovány nemovité věci, které bude mít kraj povinnost úplatně převést do vlastnictví státu, pokud o to stát požádá. Analogicky k novele zákona o majetku ČR se jedná o obdobné nemovité věci, přičemž výčet nemovitých věcí je rozšířen o stavbu definovanou v bodě f), a to „stavbu, včetně pozemků stavbou zastavěných nebo dalších souvisejících nemovitých věcí nebo jejich částí, obsahující kancelářskou plochu („administrativní budova“)“ s tím, že „kancelářskou plochou se rozumí plocha, která slouží nebo může sloužit pro soudní, zákonodárné, správní a související činnosti v rámci plnění funkcí státu anebo je pro tyto účely užívána“. Dle této velmi široké definice se bude jednat prakticky o všechny nepotřebné budovy, které budou před případným prodejem územně samosprávné celky povinny nabízet státu, přičemž recipročně stát tuto povinnost vůči územně samosprávným celkům v novele zákona o majetku ČR nenavrhuje.
Navrhujeme tedy odstranit z návrhu novely zákona o krajích (analogicky obdobná ustanovení novel zákona o obcích a zákona o hl. městě Praze) povinnost nabízet k úplatnému převodu stavbu včetně pozemků uvedenou v § 18c odst. f), popřípadě minimálně stanovit stejnou povinnost státu v novele zákona o majetku ČR vůči územním samosprávným celkům.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

Ustanovení § 18c odst. 1 písm. f) a odstavec 2 (a totožná ustanovení v zákoně o obcích a v zákoně o hlavním městě Praze) bude bez náhrady vypuštěno. 


	
	15. K novele zákona č. 129/2000 Sb. - § 18c
Současně navrhujeme upřesnit znění § 18c odst. 1 písm. d), a to takto:

pozemek, který tvoří jediný možný přístup k hmotné nemovité věci ve výlučném vlastnictví státu, do vlastnictví státu a příslušnosti hospodařit té organizační složky státu nebo státní organizace, která je příslušná s hmotnou nemovitou věcí hospodařit, a to v nezbytně nutném rozsahu,

Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno.

Je primárně na převodci, který majetek hodlá zcizit, a převodce tedy určí, zda bude převádět celý pozemek nebo předem vymezí pouze jeho část, která přístup k hmotné nemovité věci v nezbytně nutném rozsahu zajistí. Pokud bude naplněn zákonem sledovaný účel, tj. zajištěn přístup k nemovité věci, pak je zákonnému požadavku učiněno zadost a převodce není k převodu většího celku nijak nucen. 


	
	16. K novele zákona č. 129/2000 Sb. - § 18c
Právo na převod vlastnického práva k pozemku by nemělo svědčit jen jednomu ze spoluvlastníků a mělo by být omezeno jen na nezbytný rozsah.
Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno. 

Rozsah, v jakém bude spoluvlastnický podíl zcizován, je zcela na vůli převodce. Pokud by si (patrně v minimu případů) chtěl převodce část svého spoluvlastnického podílu ponechat, není návrhem zákona k jeho převodu nijak nucen. 
Smyslem úpravy je nicméně sjednocení vlastnictví u toho spoluvlastníka, který si hodlá svůj podíl ponechat a to získáním majetku od toho, který chce naopak ze spoluvlastnictví vystoupit. Ostatní případní spoluvlastníci nemají dle současného znění občanského zákoníku k podílu jiného spoluvlastníka předkupní právo (vyjma zvláštních případů v § 1124 občanského zákoníku), navrhovaná úprava tedy jejich práva nijak nezkracuje a současně je nastavena v zákoně o majetku státu ve prospěch územních samosprávných celků zcela totožně. 


	
	17. K novele zákona č. 129/2000 Sb. - § 18c
V odstavci 3 je upraven stejný princip určení kupní ceny jako v novele zákona o majetku ČR (viz připomínky v § 21c odst. 2 novely zákona o majetku ČR).
Tato připomínka je zásadní.
	Viz vypořádání připomínky č. 10. 


	
	18. K novele zákona č. 128/2000 Sb.
Připomínky k textu návrhu jsou obdobné jako u návrhu novely zákona o krajích. 
Tato připomínka je zásadní.
	Viz vypořádání výše uvedených připomínek.

	
	
	

	Moravskoslezský kraj
	1. K § 21a odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb.
Navrhujeme prodloužení lhůty zde stanovené z 2 měsíců na 4 měsíce od uveřejnění informace dle odstavce 1. Pokud o podání žádosti o převod bude rozhodovat zastupitelstvo kraje, nemusela by být s ohledem na četnost zasedání zastupitelstva kraje dvouměsíční lhůta dostačující. 
Tato připomínka je zásadní. 
	Vysvětleno. 

Informace ze strany příslušné organizační složky státu o chystaném převodu konkrétní hmotné nemovité věci nemá povahu nabídky či návrhu na uzavření smlouvy ve smyslu § 1731 občanského zákoníku. Vzhledem k uvedenému nemá ani úkon kraje spočívající v projevení zájmu o převáděnou věc povahu akceptace. Rozhodnutí o projevení zájmu ze strany kraje tak spadá do pravomoci rady kraje, a to podle § 59 odst. 3 zákona o krajích. Lhůta 2 měsíce pro projevení zájmu se tak jeví dostačující. 

Rozhodování zastupitelstva kraje nastupuje až ve chvíli, kdy je oprávněnému kraji zaslán ze strany příslušné organizační složky státu návrh smlouvy (tj. jde o situaci po splnění informační povinnosti ze strany státu a po projevení zájmu ze strany oprávněného kraje). Teprve v daném momentu se jedná ze strany kraje o případnou akceptaci/neakceptaci zaslané nabídky, k čemuž je třeba rozhodnutí zastupitelstva podle § 36 písm. a) zákona o krajích. 

Povaha jednotlivých úkonů kraje (resp. zda spadají do působnosti rady či zastupitelstva kraje) bude ve smyslu shora uvedeném popsána v důvodové zprávě. 


	
	2. § 21b zákona č. 219/2000 Sb.
Navrhujeme, aby v odstavci 1 bylo doplněno ustanovení pod písmenem j), ve kterém by byl stanoven nárok na bezúplatný převod pro stát trvale nepotřebného majetku na územní samosprávný celek v případě, že se převáděný majetek nachází na jeho území a zároveň by se územní samosprávný celek zavázal, že převáděný majetek nebude využíván jinak než ve veřejném zájmu, zejména pro účely školství a sportu, kultury, zdravotnictví, sociálních služeb, státní správy, samosprávy a zajištění bezpečnosti občanů.
Tato připomínka je zásadní. 
	Neakceptováno. 

Pro nárokové převody (jak ze státu na územní samosprávné celky, tak naopak z těchto celků na stát) byly vybrány takové kategorie majetku, u nichž nemohou vznikat výkladové nejasnosti, jaký majetek ještě do nárokových převodů spadá a jaký již nikoli. Jednoznačné vymezení daného majetku je klíčové pro řádné plnění zákonem předvídaných povinností. Navrhované nové ustanovení písm. j) ovšem představuje zcela otevřenou množinu majetku státu, u něhož by muselo být teprve následně vyhodnocováno, zda je pro veřejný zájem využitelný. Předkládaný návrh zákona přitom ve své podstatě stojí na jakési „vzorové smlouvě“, protože skutečnost, co bude předmětem převodu a za jakých podmínek bude známa již od zveřejnění informace o chystaném zcizení. V informaci o chystaném zcizení je totiž vymezen majetek určený k převodu a smluvní podmínky vyplývají přímo ze zákona – u bezúplatných převodů jde o smluvní omezení uvedená v § 21b odst. 3 a 4. Žádné další omezující podmínky nemůže návrh smlouvy obsahovat. „Vzorová smlouva“ je tak výhodná především pro nabyvatele, neboť ten se nemusí obávat, že mu po projevení zájmu zašle převodce smlouvu s pro něj neakceptovatelnými požadavky, čímž tak převod vlastně zmaří. 
Naopak přijetí navrhovaného písm. j) by navržený koncept vzorové smlouvy zcela narušilo, neboť právě zkoumání využití pozemků, které do stávajících definic nárokových převodů nepatří, a následné nastavování ad hoc závazků podle povahy daného majetku by zjednodušený proces uzavření smlouvy zcela vyloučilo a současně by vznikaly spory, jaké závazky je ještě nezbytné do smlouvy zakotvit a jaké nikoliv. 
Navrhované případy v požadovaném písm. j) se přitom svým vymezením zcela shodují s vymezením veřejně prospěšných staveb, a proto bude-li takový majetek v územním plánu jako veřejně prospěšný označen, bude automaticky v nárokových převodech podle § 21b odst. 1 písm. f) až h). 
Nicméně i bez označení takových nemovitých věcí za veřejně prospěšné ve smyslu stavebního zákona, půjde je k totožným účelům převádět podle stávající úpravy § 22 zákona o majetku státu, který zůstává beze změny. Současně by takový postup odpovídal i stávající praxi, kdy v drtivé většině případů je právě takový majetek na územní samosprávy bezúplatně převáděn a není ve výběrovém řízení vůbec nabízen. I s touto ideou byly v minulém roce osloveny ze strany Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových obce napříč Českou republikou se seznamem majetku, s nimž je Úřad příslušný hospodařit, a to s cílem umožnit obcím o takový majetek projevit zájem. V případě projevení zájmu by se pak s danými obcemi jednalo o bezúplatném převodu či přímém prodeji (dle povahy majetku), ale rozhodně by to automaticky neznamenalo přenesení majetku do výběrového řízení, kam by se obce musely hlásit. 

Současně by navrhovaná úprava písm. j) znamenala zahlcení územních samospráv, neboť byl-li by veškerý pro stát nepotřebný majetek v nárokových převodech, pak by si obce u všech obdržených informací musely ve stanovené lhůtě vyhodnotit, zda zájem projeví, či nikoliv, což by sebou nepochybně přineslo nárůst administrativy na jejich straně. 

 S ohledem na výše uvedené nelze navrhované doplnění akceptovat, nicméně realizace takových převodů, včetně jejich bezúplatnosti, je a bude nadále možná (§ 22 zákona o majetku státu).


	
	3. K § 21b odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb. 
Nesouhlasíme s povinností úhrady nákladů na vyhotovení geometrického plánu na rozdělení pozemku určeného pro převod do majetku kraje v případě „historických“ silničních pozemků.
Odůvodnění:
Do zákona se zavádí ustanovení (§ 21b odst. 2), kterým krajům vždy vzniká povinnost uhradit náklady na vyhotovení geometrického plánu na rozdělení pozemku určeného pro převod na kraj, a to i v případě silničních pozemků, kdy se jedná o vypořádání majetku převedeného krajům na základě zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů a rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR čj. 3796/01-12-KM ze dne 10. 9. 2001.
Na kraje se převedly silnice II. a III. třídy, aniž by byly vypořádány všechny pozemky v kategorii silniční pozemek ve smyslu ustanovení § 11 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů – navrhovaným ustanovením se na kraje přenáší náklady státu na dosud nevypořádaný majetek.
Tato připomínka je zásadní. 
	Neakceptováno. 

Povinnost úhrady nákladů na vyhotovení geometrického plánu v případě silničních pozemků je stanovena jednotně pro veškeré pozemky pod pozemními komunikacemi, ať již bude jejich převodcem stát nebo územní samosprávný celek. 
V případě historických převodů uskutečněných podle zákona č. 157/2000 Sb. nabyly kraje věci, se kterými byly oprávněny hospodařit státní příspěvkové organizace a organizační složky státu uvedené v příloze daného zákona. Na kraje tak přešel (a zároveň mohl přejít) pouze majetek, se kterým byly ony organizace a složky státu oprávněné hospodařit, tj. nemohl přejít majetek, se kterým nehospodařily. Z tohoto důvodu je ponecháno nastavení náhrady případného geometrického plánu shodné jak pro stát, tak pro územní samosprávné celky, a to současně bez ohledu na skutečnost, jakým způsobem se silniční tělesa do vlastnictví daných subjektů dostaly. 

	
	4. K § 21d zákona č. 219/2000 Sb.
V ustanovení je uvedeno, že pokud územní samosprávný celek nepřijme návrh smlouvy o převodu vlastnictví do 3 měsíců od jeho doručení, jeho právo na převod vlastnického práva zaniká a příslušná organizační složka naloží s hmotnou nemovitou věcí v souladu s tímto zákonem. Navrhujeme, aby byla tato lhůta prodloužena na 4 měsíce, a to z toho důvodu, že zastupitelstvo kraje zasedá čtyřikrát ročně a tříměsíční lhůta by v některých případech nemusela být dostačující. 
Tato připomínka je zásadní. 
	Akceptováno. 


	
	5. K § 21a odst. 4 zákona č. 219/2000 Sb.
Podle tohoto navrhovaného ustanovení podá-li žádost o převod více oprávněných územních samosprávných celků, a nedohodnou-li se tyto do 1 měsíce ode dne uplynutí lhůty pro podání žádosti o převod jinak, jedná příslušná organizační složka s tím územním samosprávným celkem, který žádost o převod podal jako první. Navrhujeme v případě, že se územní samosprávné celky nedohodnou, ponechat na státu, aby rozhodl a odůvodnil, kterému z nich svědčí větší veřejný zájem na získání převáděného majetku. Rozhodnutí soustřeďující se pouze na rychlost podání žádosti o převod se nejeví jako vhodné a spravedlivé. 
	Akceptováno jinak. 

Návrh zákona bude upraven tak, že v případě, kdy se oprávněné územní samosprávné celky nedohodnou, bude rozhodujícím kritériem území, na kterém se dotčená věc nachází (což bude řešit vztah mezi dvěma obcemi) a bude-li ono území totožné pro oba subjekty (typicky kraj a obec), pak bude mít přednost obec. V případě, že nepůjde aplikovat ani jedno z daných kritérií, bude jako poslední možnost připadat v úvahu časové hledisko, tj. kdo podal žádost o převod jako první.

	
	6. K § 21b odst. 1 písm. e) zákona č. 219/2000 Sb.
Upozorňujeme na chybně uvedený pojem, místo „územní plánovací dokumentací“ má být „územně plánovací dokumentací. 
	Akceptováno.

	
	7. K § 21b odst. 3 písm. c) zákona č. 219/2000 Sb.
Navrhujeme prodloužit zde stanovenou lhůtu ze 3 měsíců na 6 měsíců od nabytí právní moci změny územně plánovací dokumentace s ohledem na četnost zasedání zastupitelstva kraje a povinnost vyvěšení záměru převodu na úřední desce. 
	Akceptováno jinak. 

Ustanovení § 21b odst. 3 písm. c) a d) bude změněno tak, že v písm. c) bude stanovena povinnost dotčeného územního samosprávného celku informovat příslušnou organizační složku státu do 3 měsíců od účinnosti změny územně plánovací dokumentace o této změně a v písm. d) bude stanoveno, že příslušná složka následně informuje dotčený územně samosprávný celek, zda volí zpětný převod majetku nebo finanční náhradu. Povinnost převést majetek zpět nebo zaplatit finanční pak musí být splněna do 3 měsíců od doručení uvedeného sdělení příslušné složky danému územnímu samosprávnému celku. Touto změnou dojde fakticky k prodloužení lhůty pro navrácení majetku či zaplacení finanční náhrady na 6 měsíců. V důvodové zprávě bude uvedeno, že v případě, kdy příslušná organizační složka zvolí zpětný převod majetku, tak se zákonnou povinností „převést majetek zpět“ myslí uzavření platné a účinné smlouvy, nikoliv její promítnutí do katastru nemovitostí. 

Co se týče povinnosti zveřejnit záměr, navrhuje se doplnit do § 18 zákona o krajích (a analogicky do příslušných ustanovení zákona o obcích a zákona o hl. městě Praze), že v případě, kdy stát zvolí zpětný převod pozemku, se § 18 odst. 1 a 2 (tj. povinnost zveřejnit záměr) nepoužije. 


	
	8. K § 61b odst. 2 písm. e) zákona č. 114/1992 Sb.
Doporučujeme tuto úpravu předmětného ustanovení: „silniční pozemek, na němž je umístěno těleso silnice, která je v souladu se zákonem o pozemních komunikacích ve vlastnictví kraje, nebo těleso místní komunikace, která je v souladu se zákonem o místních komunikacích ve vlastnictví obce, a to v případě, že se jedná o převod pozemku do vlastnictví tohoto kraje nebo této obce“.
	Vysvětleno.

Vlastnictví pozemních komunikací (tj. včetně místních komunikací) je upraveno v § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

	
	9. K § 18b zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů
Navrhujeme v případech bezúplatných převodů z územních samosprávných celků na stát doplnit obdobné omezující podmínky, jako navrhované znění zákona stanovuje v ustanovení § 21b odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb. v případech bezúplatných převodů ze státu na územní samosprávné celky z důvodu dodržení reciprocity. 
	Akceptováno. 

Do zákona o krajích (a do zákona o obcích a zákona o hlavním městě Praze) budou doplněna obdobná omezení pro převody majetku územních samosprávných celků na stát, jaká obsahuje zákon o majetku státu pro převody majetku státu na územní samosprávné celky, a to zákaz zcizení a zákaz zatížení.  


	
	
	

	Pardubický kraj
	1. K ust. § 21b, § 21d poslední věta, § 22 odst. 3 – bezúplatné převody na ÚSC
Nové ustanovení § 21b pojednávající o bezúplatných převodech evokuje, že jiná, než v tomto ustanovení obsažená možnost bezúplatného převodu neexistuje. Měla by být provazba na § 22 odst. 3, který je původním obecným ustanovením týkajícím se bezúplatných převodů a i nadále v zákoně zůstává zachováno. Domníváme se, že i v těchto „obecných“ případech s doložením veřejného zájmu by měl být zdlouhavý proces schvalování zjednodušen. Navíc z hlediska systematiky zákona by neměly zvláštní případy předcházet obecné ustanovení.
Tato připomínka je zásadní. 
	Vysvětleno. 

Nová ustanovení § 21a až 21e zákona o majetku státu jsou navrhovaná z důvodu, aby došlo ke zjednodušení převodů vybraného majetku státu na územní samosprávné celky. Současně je v daných ustanoveních vymezen majetek, na jehož převod mají územní samosprávné celky za zákonem stanovených podmínek nárok. Pokud některý majetek do zákonem stanoveného výčtu podle § 21b nebo 21c nespadá, lze postupovat podle stávající (a nadále platné) úpravy § 22, tj. lze jej úplatně nebo bezúplatně převést i územním samosprávným celkům. Stejně tak lze postupovat podle § 22 i v případě majetku vymezeného v § 21b nebo 21c v situaci, kdy z jakéhokoliv důvodu k uzavření smlouvy postupem podle § 21a až § 21e nedojde. 
Postup dle § 21a až 21e zákona o majetku státu je tedy speciální úpravou, která obecnou úpravu nakládání s majetkem státu nevylučuje (a to, jak bylo uvedeno výše, ani u majetku, který není daným postupem dotčen, ani u majetku, u kterého nově navrhovaný postup nevedl k uzavření smlouvy). 
Majetek zvolený pro nárokové převody (a zjednodušený proces) byl vybrán tak, aby pro povinnou stranu, tj. která plní informační povinnost, bylo bez pochyb určitelné, že se právě o majetek dotčený nově navrhovaným postupem jedná a aby nevznikaly spory o výklad, zda jde o majetek dotčený nárokovým převodem či nikoliv. Odlišnost postupu při nakládání s majetkem státu podle § 22 zákona o majetku státu spočívá v tom, že pro daný proces jsou důležité jednotlivé okolnosti každého konkrétního případu, zatímco u nárokových převodů vyplývá jednotný postup z kategorií vybraného majetku. 
Systematika zákona včetně zakotvení nových ustanovení vychází ze skutečnosti, že u majetku dotčeného postupem § 21a až § 21e se daný postup aplikuje ihned po ukončení procesu nabídky nepotřebného majetku v rámci státu, tedy kdy po neprojevení zájmu jednotlivých organizačních složek a státních organizací jde o majetek nepotřebný pro stát jako celek. Než bude moci být na takový majetek uplatněn postup podle § 22 a násl. zákona o majetku státu, je nutné postupovat podle § 21a až 21e. Teprve v případě, že majetek nebude na oprávněný územní samosprávný celek takto převeden, bude moci být s takovým majetkem naloženo dle obecné úpravy § 22. Vložení nových ustanovení do zákona o majetku státu tak vychází z posloupnosti kroků, které musí být ze strany příslušné organizační složky státu činěny. 


	
	2. K ust. § 21a
Domníváme se, že nabídka cestou „internetové soutěže“ není v případě těchto převodů vhodným řešením. V první řadě by měly být osloveny kraj a obec, v jejichž katastrálním území se nemovitost nachází. Teprve poté, co ze strany těchto ÚSC nebude projeven zájem, mohla by být nemovitost nabídnuta ostatním navrhovaným zveřejněním. 
Rovněž je třeba předejít kolizi zájmu vyššího územního samosprávného celku se zájmem nižšího územního samosprávného celku, resp., pokud projeví zájem obec i kraj. Uvedené kolize pravděpodobně u převodů podle § 21c odst. 1, ale ani u případů převodů podle § 21b odst. 1 nelze vyloučit. Časové hledisko (kdo se přihlásí první) v § 21a odst. 4 nepovažujeme za šťastné, měla by zde být racionální úvaha ve smyslu veřejného zájmu, komu by daný majetek měl náležet. Navrhujeme obeslání ÚSC v pořadí kraj, obec. Teprve v případě, že žádný z těchto ÚSC, v jejichž katastrálním území se nemovitost nachází, neprojeví zájem, by mohl být po následné elektronické nabídce použit nově navrhovaný způsob převodu, včetně časového hlediska pro převod dalšímu zájemci. 
V § 21 navrhujeme doplnit nový odst. 1 následujícího znění:

„(1) Stane-li se hmotná nemovitá věc pro stát trvale nepotřebnou, osloví příslušná organizační složka zasláním do datové schránky kraj, na jehož katastrálním území se hmotná nemovitá věc nachází. Není-li převod na kraj do 6 měsíců od zaslání nabídky realizován nebo v případě, že kraj v této lhůtě podá zprávu, že o převod nemá zájem, osloví Úřad stejným způsobem obec, na jejímž území se hmotná nemovitá věc nachází. Není-li převod na obec do 6 měsíců od zaslání nabídky realizován nebo v případě, že obec v této lhůtě podá zprávu, že o převod nemá zájem, informuje příslušná organizační složka prostřednictvím internetových stránek Úřadu územní samosprávné celky o záměru ji zcizit. To neplatí, jde-li o hmotnou nemovitou věc v zahraničí, určenou ke směně, která podléhá režimu § 60a nebo na kterou byl uplatněn postup podle § 14b.“

Postup by byl tedy: kraj a obec daného katastrálního území adresným oslovením datovou schránkou, ostatní ÚSC, ostatní právnické či fyzické osoby internetovou nabídkou.
Lhůtu min. 6 měsíců pro realizaci převodu považujeme za adekvátní, neboť v podmínkách Pardubického kraje takovému úkonu předchází nejprve projednání v majetkové komisi (poradní orgán rady), poté je předloženo na jednání rady a posléze zastupitelstva, které zasedá 4x do roka. Pokud jde o silniční, pomocné silniční pozemky, silniční ochranné pásmo atd. dle zřizovací listiny zmocněna k nabývání tohoto majetku příspěvková organizace Správa a údržba silnic Pardubického kraje. Bylo by tak třeba zajistit nejprve též kvalifikované (tj. osobou, která je oprávněna) stanovisko ohledně uvedené žádosti o převod. Navrhujeme, aby po adresném obeslání nabídky převodu, byla stanovena 6 měsíční lhůta pro její akceptaci. V případě zájmu nic nebrání tomu, aby záležitost byla zprocesována tak, aby se do procesu schvalování dala již samotná převodní smlouva. 
Pro adresné oslovení příslušného ÚSC lze argumentovat tím spíše u „silničních“ pozemků. Domníváme se, že z hlediska veřejného zájmu je smyslem sesouladit vlastnictví pozemku a tělesa silnice na daném pozemku. Případné opomenutí daného ÚSC přihlásit se do „internetové soutěže“ by znamenalo nabídku převodu jiným ÚSC či fyzickým nebo právnickým osobám, což jde proti výše uvedenému smyslu
Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno. 

Nová úprava je postavena na principu jednotného způsobu informování územních samosprávných celků o záměru zcizení majetku státu, a to na jednom místě pro všechny tyto celky a současně na jednom místě ze strany všech převádějících organizačních složek státu a státní organizací, které se řídí zákonem o majetku státu. Územní samosprávné celky tak nebudou muset sledovat stránky jednotlivých organizačních složek státu a státních organizací, které se řídí zákonem o majetku státu, zda zcizují nějaký pro ně využitelný majetek. Informace o chystaném převodu majetku státu bude sice dostupná pro veškeré územní samosprávné celky, ovšem nárok na převod takového majetku budou mít výhradně v zákoně definované oprávněné celky (tj. pokud by se přihlásil celek, který nespadá do okruhu oprávněných osob, nemůže mu být dotčený majetek nárokově převeden na úkor celku oprávněného). K převodu na „neoprávněný“ subjekt by mohlo dojít výhradně v situaci, kdy by žádný oprávněný celek o daný majetek neprojevil zájem a současně by byly dodrženy podmínky § 22 pro převod majetku státu na takovou osobu. Vzhledem k povaze majetku vymezeného v § 21b a 21c zákona o majetku státu lze očekávat, že ve většině případů budou oprávněnými subjekty právě ty územní samosprávné celky, na jejichž území se dotčená nemovitá věc nachází. Navrhované postupné oslovování územních celků by jednak vedlo k neúměrnému prodloužení procesu zcizení majetku státu, jednak není vzhledem k výše uvedenému pospanému mechanismu ani nutné. 

K samotnému způsobu zveřejňování informace o chystaném převodu majetku státu na internetových stránkách úřadu (dále jen „aplikace“) je třeba uvést, že poté, co se územní samosprávné celky do aplikace registrují, což představuje jednorázovou povinnost, budou informace o chystaném zcizení dostávat na své kontaktní adresy uvedené při registraci zcela automaticky. Tzn., že žádný z celků nebude muset denně aplikaci sledovat, zda se v ní neobjevil majetek, na jehož převod by měly nárok, ale informaci o takovém majetku dostane automaticky. Při registraci půjde vedle území, na kterém se daný celek nachází (dle katastrálních území) a které je předdefinováno pro každý celek, zvolit i další území, z něhož bude chtít daný subjekt informace o chystaném zcizení majetku státu také dostávat (typicky bude uvedené využívané v případě sousedních obcí). 

Řešení souběhu více oprávněných celků (tedy skutečně jen těch, které mají na převod za zákonem daných podmínek nárok a nikoliv ostatních, které sice projevily zájem, ale mezi oprávněné celky definované zákonem nepatří) bude upraveno následovně. V případě, kdy se oprávněné územní samosprávné celky nedohodnou, bude rozhodujícím kritériem území, na kterém se dotčená věc nachází (což bude řešit vztah mezi dvěma obcemi) a bude-li ono území totožné pro oba subjekty (typicky kraj a obec), pak bude mít přednost obec. V případě, že nepůjde aplikovat ani jedno z daných kritérií, bude jako poslední možnost připadat v úvahu časové hledisko, tj. kdo podal žádost o převod jako první. 

Informace ze strany příslušné organizační složky státu o chystaném převodu konkrétní hmotné nemovité věci nemá povahu nabídky či návrhu na uzavření smlouvy ve smyslu § 1731 občanského zákoníku. Vzhledem k uvedenému nemá ani úkon kraje spočívající v projevení zájmu o převáděnou věc povahu akceptace. Rozhodnutí o projevení zájmu ze strany kraje tak spadá do pravomoci rady kraje, a to podle § 59 odst. 3 zákona o krajích. Lhůta 2 měsíce pro projevení zájmu se tak jeví dostačující. Rozhodování zastupitelstva kraje nastupuje až ve chvíli, kdy je oprávněnému kraji zaslán ze strany příslušné organizační složky státu návrh smlouvy (tj. jde o situaci po splnění informační povinnosti ze strany státu a po projevení zájmu ze strany oprávněného kraje). Teprve v daném momentu se jedná ze strany kraje o případnou akceptaci/neakceptaci zaslané nabídky, k čemuž je třeba rozhodnutí zastupitelstva podle § 36 písm. a) zákona o krajích. Navrhovaná tříměsíční lhůta k přijetí návrhu smlouvy běží od data jeho doručení. Skutečnost, jaký majetek bude předmětem převodu a za jakých podmínek (vyjma ceny) bude však kraji známa již od zveřejnění informace o chystaném zcizení (nejpozději od podání žádosti o převod, která se podává na základě rozhodnutí rady kraje). V informaci o chystaném zcizení je totiž vymezen majetek určený k převodu a smluvní podmínky vyplývají přímo ze zákona – u bezúplatných převodů jde o smluvní omezení uvedená v § 21b odst. 3 a 4, v případě úplatných převodů je způsob určení kupní ceny upraven v § 21c odst. 2. Žádné další omezující podmínky či jiné než zákonem předvídané určení ceny nemůže návrh smlouvy obsahovat. Byť má tedy ode dne doručení návrhu smlouvy kraj 3 měsíce na jeho přijetí (podpis smlouvy), jsou mu veškeré okolnosti převodu známy dlouho před tím, než samotný návrh smlouvy obdrží, a proto se daná lhůta jeví jako dostatečná. 
Povaha jednotlivých úkonů kraje (resp. zda spadají do působnosti rady či zastupitelstva kraje) bude ve smyslu shora uvedeném popsána v důvodové zprávě. 


	
	3. K ust. § 21a, § 21b a § 21c
Doporučujeme, aby do portálu www.nabídkamajetku.cz bylo možné ze strany ÚSC založit uživatelský účet nejen pro zaměstnance ÚSC, základního nebo vyššího, ale také územním samosprávným celkem určeného zaměstnance krajem nebo obcí založené nebo zřízené organizace. Vhodné by byly rovněž informační e-maily o záměru státu zcizit nemovitou věc. 
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

V důvodové zprávě bude doplněno následující: 
„Aplikace bude vyžadovat zadání emailové adresy (např. podatelny územního samosprávného celku), na kterou bude odeslán potvrzující email, a až následně bude dokončeno zřízení účtu pro konkrétního uživatele. Aplikace bude po zřízení účtu umožňovat zadání vícero emailových adres, na které budou zasílány příslušné notifikace. Uživatelé z řad územních samosprávných celků budou automaticky dostávat na zadané emailové adresy informace o chystaném prodeji státního majetku, který se nachází na území daného územního samosprávného celku. Tito uživatelé budou dále moci získávat rovněž informace o chystaném prodeji státního majetku v dalších jimi vybraných lokalitách.“. 


	
	4. K ust. § 21b odst. 3 písm. a)
Pokud jde o zákaz zcizení či zatížení ve prospěch státu, v daném případě by bylo vhodné doplnit možnost souhlasu státu se zcizením či zatížením, který se dokládá na KN. Mohou se vyskytnout v praxi i jiné případy, než v ustanovení uvedené (cesta a inženýrská síť). Typicky může jít také i o případ, kdy ÚSC chce zcizit jinému ÚSC. Pak jde proti smyslu, aby podle písm. d) se ve lhůtě 10 let převádělo zpět na stát nebo se poskytovala státu finanční náhrada, když i stát na ÚSC převádí bezúplatně. 
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

Návrh zákona bude upraven v tom smyslu, že smlouva bude obsahovat zákaz zcizení s výjimkou případu, kdy by došlo k bezúplatnému převodu takového majetku na jiný územní samosprávný celek s tím, že nadále bude naplňován účel převodu (tj. např. veřejně prospěšná stavba) a do převodní smlouvy mezi celky budou zahrnuty totožné omezující podmínky, které budou platit po dobu, která zbývá z původních deseti let od provedení vkladu vlastnického práva celku, který majetek nabyl od státu (příklad: 15.1.2025 zapsáno vlastnické právo ve prospěch celku A; následně uzavřena smlouva o převodu majetku z celku A na B a dne 15.6.2029 zapsáno vlastnické právo celku B; omezující podmínky ve smlouvě mezi A a B budou trvat do 15.1.2035).  


	
	5. K ust. § 21c
Není zřejmý vztah tohoto ustanovení o nárokových úplatných převodech a ust. § 22 odst. 3, které je obecným ustanovením o bezúplatných převodech ve veřejném zájmu. Jak bude postupováno v případech, kdy i tyto úplatné nárokové převody budou ve smyslu ust. § 22 odst. 3 ve veřejném zájmu (což bude většina z nich), např. kraj bude chtít postavit školu či jídelnu školy.  Je otázkou, zda bude možno podle „obecného“ ust. § 22 odst. 3 převést bezúplatně a ustanovení o „nárokových úplatných převodech“ v § 21c se neuplatní.
Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno. 

Ustanovení o nárokových převodech a postup v nich upravený se uplatní jako primární, a to vždy u majetku vymezeného v § 21b nebo 21c. Pouze v případě, že nedojde z jakéhokoliv důvodu k uzavření smlouvy v rámci postupu podle § 21a až 21e, půjde postupovat dle obecné úpravy § 22 jako doposud, tj. i bezúplatně, a to na základě posouzení každého jednotlivého případu (jako doposud). Rozdíl je v tom, že u nárokových převodů má oprávněný kraj na převod nárok za předem jasně definovaných podmínek a rozhodne-li se své právo na převod využít, musí mu být takový majetek převeden. U postupu podle § 22 zákona o majetku státu jsou ovšem posuzovány jednotlivé okolnosti každého konkrétního případu. Současně se pro postup podle § 21a až 21e neuplatní schvalovací mechanismus § 22 zákona o majetku státu. 


	
	6. Ke změna zákoně č. 129/2000 Sb., o krajích - k ust. § 18a - Převody na stát
Kraje mají povinnost prostřednictvím stránek ÚZSVM informovat o záměru prodat určité v zákoně vyjmenované pozemky (vztahující se k majetku státu nebo záměrům státu). Žádost o převod popř. sdělení, že o převod není zájem ze strany státu má být dle návrhu zákona doručována zveřejněním na internetových stránkách ÚZSVM. Domníváme se, že by taková žádost měla být doručena též do datové schránky příslušného ÚSC. Nelze substituovat podání návrhu na převod a uzavření smlouvy tím, že bude zveřejněna na internetových stránkách ÚZSVM. 
Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno. 

Žádost o převod i případné sdělení státu, že o převod nemá zájem, se podává prostřednictvím aplikace, a to kliknutím na příslušné tlačítko („žádost o převod“, „nemám zájem“). Systém automaticky po každé podané žádosti (či projevení nezájmu) vygeneruje zprávu, který uživatel zájem projevil a v jakou dobou a tento report automaticky obdrží zveřejňující subjekt (kraj plnící informační povinnost podle § 18a). Uvedený report obdrží zveřejňující subjekt na emailovou adresu (adresy) zadanou při registraci. Uvedeným postupem je zajištěno, že se zveřejňující subjekt o podané žádosti či projevení nezájmu vždy bezpečně dozví (nebude muset sledovat aplikaci, zda někdo zájem projevil či nikoliv, ale automaticky po podání žádosti obdrží výše uvedenou zprávu). 


	
	7. Ke změna zákoně č. 129/2000 Sb., o krajích - k ust. § 18b
V případech bezúplatných převodů na stát ze strany ÚSC chybí omezující podmínky obdobné, jaké dává stát ve vztahu k ÚSC, pokud převádí nárokově bezúplatně, viz § 21b odst. 3. Domníváme se, že by měla být reciprocita tak, jak se o ní zmiňuje důvodová zpráva k návrhu zákona. 
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

Do zákona o krajích (a do zákona o obcích a zákona o hlavním městě Praze) budou doplněna obdobná omezení pro převody majetku územních samosprávných celků na stát, jaká obsahuje zákon o majetku státu pro převody majetku státu na územní samosprávné celky, a to zákaz zcizení a zákaz zatížení.  

	
	8. K ust. § 21a odst. 1, poslední věta
Podle důvodové zprávy povinnost organizační složky státu informovat ÚSC o záměru zcizit trvale nepotřebnou věc neplatí, je-li věc určena ke směně nebo jde o věc, která se nachází v zahraničí (viz str. 13, ZVLÁŠTNÍ ČÁST, K čl. I bodům 7 až 9 (§ 21 a 21e). 
Nicméně v textu návrhu zákona a též v platném znění s vyznačením navrhovaných změn, str. 6, § 21a odst. 1 je uvedeno: „To neplatí, jde-li o hmotnou nemovitou věc v zahraničí, určenou ke směně, která podléhá režimu § 60a nebo na kterou byl uplatněn postup podle § 14b.“ Z této věty tak lze vyvodit jiný smysl, než uvádí důvodová zpráva tj., že se musí jednat o věc zahraniční a dále zároveň určenou ke směně. Doporučujeme přeformulaci textu ustanovení - buď v zahraničí anebo určenou ke směně, je-li to cílem. 
	Akceptováno. 

Text zákona bude upraven následovně: 

„To neplatí, jde-li o hmotnou věc
a) nacházející se v zahraničí, 
b) určenou ke směně, 
c) podléhající režimu § 60a, nebo
na kterou byl uplatněn postup podle § 14b.“.

	
	9. K ust. § 21b odst. 3 písm. c)
V případě zpětných převodů na organizační složku státu, pokud dojde ke změně územně plánovací dokumentace, v jejímž důsledku přestaly být splněny podmínky původního převodu, doporučujeme rovněž prodloužit lhůtu ze 3 měsíců na 6 měsíců od nabytí právní moci změny územně plánovací dokumentace. 
	Akceptováno jinak. 

Ustanovení § 21b odst. 3 písm. c) a d) bude změněno tak, že v písm. c) bude stanovena povinnost dotčeného územního samosprávného celku informovat příslušnou organizační složku státu do 3 měsíců od účinnosti změny územně plánovací dokumentace o této změně a v písm. d) bude stanoveno, že příslušná složka následně informuje dotčený územně samosprávný celek, zda volí zpětný převod majetku nebo finanční náhradu. Povinnost převést majetek zpět nebo zaplatit finanční pak musí být splněna do 3 měsíců od doručení uvedeného sdělení příslušné složky danému územnímu samosprávnému celku. Touto změnou dojde fakticky k prodloužení lhůty pro navrácení majetku či zaplacení finanční náhrady na 6 měsíců.


	
	10. Ke změna zákoně č. 129/2000 Sb., o krajích – k ust. § 18a odst. 4
V případech, kdy žádost podá více organizačních složek státu, není rozumná možnost, že ÚSC bude jednat s tím, kdo podal žádost jako první. Měla by zde být racionální úvaha ve smyslu veřejného zájmu, komu by daný majetek měl náležet. 
	Neakceptováno. 

Vzhledem ke způsobu nadefinování oprávněných osob by v zásadě souběh více oprávněných organizačních složek státu neměl nastat. Pokud by se tomu tak ve výjimečných případech stalo, jeví se časové hledisko jako vhodné. Přičemž současně platí, že dohoda oprávněných složek bude mít přednost. 


	
	
	

	Středočeský kraj
	K Části třetí - změna zákona o obcích
Za nově navrhovaná ustanovení § 39a až §39f navrhujeme doplnit ještě nový § 39g tohoto znění: 

„§ 39g
Bezúplatné převody na kraje

(1) Podá-li kraj žádost podle § 39g a pokud tomu nebrání práva třetích osob, obec bezúplatně převede 

a) silniční pozemek, na němž je umístěno těleso silnice, která je v souladu se zákonem o pozemních komunikacích ve vlastnictví kraje, do vlastnictví tohoto kraje,

b) pozemek, který by se po převodu na kraj stal silničním pomocným pozemkem podle zákona o pozemních komunikacích, a pozemek tvořící silniční ochranné pásmo, pokud jejich součástí není stavba, pokud souvisejí se silničním pozemkem podle písmene a), do vlastnictví kraje uvedeného v písmenu a).

(2) V případě, že je pozemní komunikací zastavěna nebo se silniční pomocný pozemek anebo silniční ochranné pásmo nachází pouze na části pozemku evidovaného v katastru nemovitostí, převede se pouze tato část určená geometrickým plánem s tím, že náklady na vyhotovení geometrického plánu na rozdělení pozemku hradí v případě odstavce 1 písm. a) a b) kraj. 

(3) Převést hmotnou nemovitou věc uvedenou § 39g odst. 1 ve prospěch právnických nebo fyzických osob lze teprve poté, kdy kraj, na jehož území obec leží, obci sdělí do datové schránky obce, že o převod nemá zájem.

(4) Žádost o převod se podává do datové schránky obce.“.

Odůvodnění:
Cílem navrhované právní úpravy je sjednotit předávání pozemků a jasně stanovit pravidla těchto převodů pozemků pod silnicemi II. a III. třídy z obcí na kraj. 
Tyto pozemky pod silnicemi II. a III. třídy ve vlastnictví obcí jsou při žádosti kraje obcemi převáděny bezúplatně na kraj, což se sice v praxi ve většině případů uskutečňuje, nicméně za účelem zamezení případných problémů považujeme na základě získaných zkušeností za potřebné zakotvit tento postup přímo a jednoznačně v zákonné právní úpravě. 
Tato připomínka je zásadní. 
	Neakceptováno. 

Předkládaná novela zákona č. 219/2000 Sb. a souvisejících zákonů cílí výhradně na právní vztahy dotýkající se majetku státu, a to mj. v případech, kdy je majetek státu převáděn na územní samosprávné celky, anebo naopak je majetek těchto celků do vlastnictví státu nabýván (a stane se tak jeho majetkem). Oproti tomu návrh nového ustanovení § 36g zákona o obcích cílí výhradně na vztahy mezi územními samosprávnými celky navzájem (mezi obcemi a kraji). Současně by případná neshoda krajů a obcí na vzneseném požadavku přenášela na předkladatele povinnost takový nesoulad vypořádat, k čemuž ovšem není předkladatel věcně příslušný, neboť, jak bylo uvedeno výše, se jedná výlučně o vzájemné vztahy územních samospráv.

	
	
	

	Zlínský kraj
	1. K čl. V. – novele zákona o obcích - § 39a odst. 2
Do první věty druhého odstavce žádáme doplnit slovo „obci“ tak, aby bylo jasno, komu má být žádost o převod doručena: 

„Převést hmotnou nemovitou věc uvedenou § 39b odst. 1 a § 39c odst. 1 ve prospěch právnických nebo fyzických osob je přípustné teprve poté, nedoručí-li organizační složka státu, státní organizace nebo Ředitelství silnic a dálnic s.p. uvedené v § 39b odst. 1 a § 39c odst. 1 do 2 měsíců od uveřejnění informace podle odstavce 1 obci žádost o převod.“ 

Jedná se o zpřesnění použité formulace.
Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno. 

Aplikace dostupná na stránkách Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, prostřednictvím které bude probíhat plnění informační povinnosti i podání žádosti o převod, je nastavena tak, že vyžaduje pouze primární registraci a následně budou veškeré informace o chystaném prodeji či podaných žádostech, pokud je daný subjekt zveřejňovatelem informace, doručovány z aplikace automaticky na adresy zadané registrovaným subjektem (např. adresa podatelny). Žádost o převod i případné sdělení, že oprávněný subjekt o převod nemá zájem, se podává prostřednictvím aplikace, a to kliknutím na příslušné tlačítko („žádost o převod“, „nemám zájem“). Systém automaticky po každé podané žádosti (či projevení nezájmu) vygeneruje zprávu, který uživatel zájem projevil a v jakou dobou a tento report automaticky obdrží zveřejňující subjekt (obec plnící informační povinnost podle § 39a). Uvedený report obdrží zveřejňující subjekt na emailovou adresu (adresy) zadanou při registraci. Uvedeným postupem je zajištěno, že se zveřejňující subjekt o podané žádosti či projevení nezájmu vždy bezpečně dozví (nebude muset sledovat aplikaci, zda někdo zájem projevil či nikoliv, ale automaticky po podání žádosti obdrží výše uvedenou zprávu). Navrhovaná úprava je postavena na logice, že žádost o převod majetku obce, která informaci o chystaném zcizení zveřejnila, musí být doručena právě a jen této obci. Uvedenému odpovídá i nastavení aplikace (viz výše). Požadované doplnění do § 39a odst. 2 by uvedené sice potvrdilo, nicméně současně by mohly vzniknout výkladové nejasnosti, zda se má žádost doručovat prostřednictvím aplikace (viz odstavec 3) nebo zároveň také i jiným způsobem podle odstavce 2. Postup, jakým způsobem bude podání žádosti probíhat a jak se o podané žádosti zveřejňující subjekt dozví, bude ve shora uvedeném duchu doplněn do důvodové zprávy.


	
	2. K čl. V. – novele zákona o obcích - § 39a odst. 3
Zásadně nesouhlasíme s tím, aby měl stát na výběr, jak bude s obcí komunikovat, zda prostřednictvím její datové schránky nebo pouze s využitím internetových stránek ÚZSVM. Je to stát, kdo po obci něco požaduje, a tak nelze spravedlivě požadovat, aby byla obec nucena aktivně vyhledávat informace o tom, zda může s vlastním majetkem nakládat, či ne. Pro žádáme z věty druhé vypustit spojku „nebo“ takto: „Sdělení podle odstavce 2 věty druhé se činí prostřednictvím internetových stránek Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových do datové schránky obce. 
Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno, vysvětleno. 

Navrhované znění bude upraveno tak, že veškerá komunikace bude probíhat prostřednictvím stránek ÚZSVM (tj. jak zveřejnění informace o chystaném převodu, tak podání žádosti o převod či sdělení nezájmu). Totožná změna bude provedena i v zákoně o majetku státu, v zákoně o krajích a v zákoně o hlavním městě Praze. 
Nová úprava je postavena na principu jednotného způsobu informování územních samosprávných celků o záměru zcizení majetku státu a současně jednotném informování státu o chystaném zcizení vybraného majetku těchto celků. Územní samosprávné celky tak nebudou muset sledovat stránky jednotlivých organizačních složek státu a státních organizací, které se řídí zákonem o majetku státu, zda zcizují nějaký pro ně využitelný majetek a současně nebude muset stát sledovat úřední desky krajů a několika tisíců obcí, zda zveřejnily záměr prodeje majetku využitelného pro stát. Nastavený mechanismus vyžaduje pouze primární registraci a následně budou veškeré informace o chystaném prodeji (či podaných žádostech nebo projevení nezájmu, pokud je daný subjekt zveřejňovatelem informace) doručovány z aplikace automaticky na adresy zadané registrovaným subjektem (např. adresa podatelny). Vzhledem k nastavení systému není doručování do datové schránky obcí nutné, obzvlášť za situace, kdy si samotný celek při registraci zadává emailovou adresu (adresy), na kterou mají být informace z aplikace zasílány a může se tak jednat o adresu podatelny. 


	
	3. K čl. VI. – novele zákona o krajích - § 18a odst. 2
Do první věty druhého odstavce žádáme doplnit slovo „kraji“ tak, aby bylo jasno, komu má být žádost o převod doručena:

„Převést hmotnou nemovitou věc uvedenou v § 18b odst. 1 a § 18c odst. 1 ve prospěch právnických nebo fyzických osob lze teprve poté, nedoručí-li organizační složka státu, státní organizace nebo Ředitelství silnic a dálnic s.p. uvedené v § 18b odst. 1 a § 18c odst. 1 do 2 měsíců od uveřejnění informace podle odstavce 1 kraji žádost o převod.“

Tato připomínka je zásadní. 
	Vysvětleno. 

Viz vypořádání připomínky č. 1.

	
	4. K čl. VI. – novele zákona o krajích - § 18a odst. 3
Zásadně nesouhlasíme s tím, aby měl stát na výběr, jak bude s krajem komunikovat, zda prostřednictvím její datové schránky nebo pouze s využitím internetových stránek ÚZSVM. Je to stát, kdo po obci něco požaduje, a tak nelze spravedlivě požadovat, aby byla obec nucena aktivně vyhledávat informace o tom, zda může s vlastním majetkem nakládat, či ne. Proto žádáme z věty druhé vypustit text „prostřednictvím internetových stránek Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových nebo“ takto: „Sdělení podle odstavce 2 se činí prostřednictvím internetových stránek Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových nebo do datové schránky kraje.“. 
Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno, vysvětleno. 

Viz vypořádání připomínky č. 2.

	
	5. K čl. VII – novela zákona o hlavním městě Praze - § 36a odst. 2 a 3
Platí totéž jako k návrhu novely zákona o obcích a o krajích. 
Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno, vysvětleno. 

Viz vypořádání připomínek č. 1 a 2.

	
	6. K důvodové zprávě 
Doporučujeme zvážit vypuštění nečeské formulace, spočívající v nadužívání předložky „skrze“ a její nahrazení 6. pádem (pádová otázka „Kým, čím?“) tam, kde je to vhodné. V důvodové zprávě je tento tvar, budící dojem germanismu („durch etw.“), použit 16x. Popřípadě zvážit nahrazení jinou přeložkou, zejména v často používané vazbě „skrze internetové stránky“ či „skrze organizační složky“ apod. Například: „prostřednictvím internetových stránek“, „prostřednictvím organizačních složek“ –zde by bylo možné také použít tvar 6. pádu: „organizačními složkami“. Ostatně v návrhu zákona, čl. V. bod 2 (nově navrhovaný § 39a zákona o obcích) je právě tvar „prostřednictvím internetových stránek“ použit.
Tak by na str. 1 zněl text „…že úplatné převody hmotných věcí se realizují skrze výběrové řízení, veřejnou dražbu, veřejnou soutěž o nejvhodnější nabídku a v odůvodněných případech skrze přímý prodej nebo směnu…“ takto: „že úplatné převody hmotných věcí se realizují výběrovým řízením, veřejnou dražbou, veřejnou soutěží o nejvhodnější nabídku a v odůvodněných případech přímým prodejem nebo směnou“.
Na stranách 7-8 doporučuji nahradit vazbu „návrhem vymezené hmotné nemovité věci určené k nárokovému převodu jsou již nyní právě územním samosprávným celkům převáděny skrze přímý prodej nebo bezúplatný převod, a to s ohledem na povahu převáděného majetku.“ takto: 
„návrhem vymezené hmotné nemovité věci určené k nárokovému převodu jsou již nyní právě územním samosprávným celkům převáděny přímým prodejem nebo bezúplatným převodem, a to s ohledem na povahu převáděného majetku.“
Na straně 8 by věta „Pro účely registrace na stránkách wwww.nabidkamajetku.cz, skrze které bude probíhat plnění informační povinností a projevení zájmu o převáděné nemovitosti, by se sice nabízelo využití služby autentizační brány dostupné v rámci Informačního systému datových schránek (ISDS),…“by mohla znít: 
„Pro účely registrace na stránkách wwww.nabidkamajetku.cz, jejichž prostřednictvím bude probíhat plnění informační povinností a projevení zájmu o převáděné nemovitosti, by se sice nabízelo využití služby autentizační brány dostupné v rámci Informačního systému datových schránek (ISDS),…“, což by větu zpřehlednilo. 
Na straně 23 by pak namísto textu: 
„Znění odstavce 1 písm. b) vychází z ustanovení § 22 odst. 1 zákona o majetku státu, které organizačním složkám státu a státním organizacím, na které se vztahuje zákon o majetku státu, umožňuje s majetkem státu nakládat skrze výběrové řízení (upravené v uvedeném ustanovení a vyhlášce č. 62/2001 Sb.) a veřejnou soutěž o nejvhodnější nabídku.“ byl text upraven takto: 
„Znění odstavce 1 písm. b) vychází z ustanovení § 22 odst. 1 zákona o majetku státu, které organizačním složkám státu a státním organizacím, na které se vztahuje zákon o majetku státu, umožňuje s majetkem státu nakládat výběrovým řízením (upraveným v uvedeném ustanovení a vyhlášce č. 62/2001 Sb.) a veřejnou soutěží o nejvhodnější nabídku.“
	Akceptováno a upraveno.

	
	
	

	Sdružení místních samospráv
	1. K Části třetí bodu 2. - § 39b, Části čtvrté bodu 2. – § 18b, Části páté bodu 2. – § 36b
Požadujeme zavést obdobné omezení jako v navrženém § 21b odst. 4 zákona o majetku ČR pro nakládání s bezúplatně převedenými nemovitými věcmi (s výjimkou závazku týkající se změny územně plánovací dokumentace) pro stát v případě bezúplatných převodů z vlastnictví ÚSC do vlastnictví států.  
Odůvodnění:
Potřeba dočasně omezit možnost majetkových dispozic s nemovitými věcmi se týká i těch nemovitých věcí, které byly bezplatně převedeny. V zájmu naplnění principu zákazu diskriminace by měla být stanovena minimální doba, na níž musí být omezení sjednána, na 5 let, shodně s § 8 odst. 5 zákona o SPÚ ve znění novelizačního zákona č. 325/2023 Sb. účinném od 1. 1. 2024.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

Do zákona o krajích (a do zákona o obcích a zákona o hlavním městě Praze) budou doplněna obdobná omezení pro převody majetku územních samosprávných celků na stát, jaká obsahuje zákon o majetku státu pro převody majetku státu na územní samosprávné celky, a to zákaz zcizení a zákaz zatížení.


	
	2. K působnosti materiálu
Požadujeme, aby předkladatel vtělil do materiálu též novelu zákona o státním podniku, která státní podniky zaváže nabízet jejich nepotřebné hmotné nemovité věci přednostně územním samosprávným celkům za cenu stanovenou znaleckým posudkem.
Odůvodnění:
Vítáme návrh usnadnit převody některých nemovitých věcí z majetku státu do vlastnictví územních samosprávných celků, ačkoliv by podle nás měl mít mnohem širší působnost (viz níže). Obdobná právní úprava však z logiky věci musí být zavedena též pro státní podniky. Ty podle našich zkušeností z území odmítají vycházet územním samosprávným celkům vstříc při zcizování svého majetku navzdory jejich postavení veřejnoprávní korporace naplňující primárně veřejný zájem.

	Neakceptováno. 

V souladu s ustanovením § 2 odst. 1 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, je státní podnik státní organizací a právnickou osobou, která provozuje svým jménem a na vlastní odpovědnost podnikatelskou činnost za účelem plnění významných strategických, hospodářských, společenských, bezpečnostních nebo dalších zájmů státu. Vzhledem ke skutečnosti, že primárním účelem státních podniků je právě podnikatelská činnost vč. dosahování zisku, nelze daným subjektům nařizovat převody majetku státu, se kterým mají právo hospodařit, na třetí osoby za konkrétních podmínek. Oproti tomu návrh zákona se vztahuje na veškeré organizační složky státu a státní organice, které se zákonem o majetku státu řídí (typicky státní příspěvkové organizace). Tyto entity musí informovat o chystaném zcizení veškerého hmotného nemovitého majetku státu a v případech uvedených v zákoně a za splnění stanovených podmínek mají povinnost takový majetek na oprávněné územní samosprávní celky převést. Právě organizační složky státu (typicky ministerstva a jiné ústřední správní úřady) a dotčené státní organizace přitom rozhodně nejsou zřizovány za účelem podnikání či ziskovosti své činnosti, ale primárně za účelem plnění funkcí státu a k zajišťování veřejně prospěných činností. Z tohoto důvodu bylo přistoupeno právě k regulaci jejich způsobu nakládání s majetkem státu ve prospěch územních samosprávných celků, které jsou veřejnoprávními korporacemi. 
Současně je nezbytné uvést, že Ministerstvo financí není gestorem zákona o státním podniku, kterým je Ministerstvo průmyslu a obchodu. S tímto rezortem ani s dotčenými státními podniky (či rezorty, pod které konkrétní státní podniky spadají), není novela v požadovaném smyslu předjednána, a proto jakákoliv změna v požadovaném smyslu by musela být předmětem zcela nového mezirezortního připomínkového řízení. V takovém případě by ovšem návrh zákona nejen nebyl schválen v požadovaném termínu, ale je vůbec otázkou, zda by na navrhované změně byla v rámci státu nalezena shoda. 
Současně upozorňujeme, že návrh by mohl vést k větší snaze vybraných podniků transformovat se na akciovou společnost, čímž by se novým povinnostem zcela vyhnuly, neboť na akciové společnosti stávající návrh ani jeho případné změny necílí.


	
	3. K Části první, bodu 9. - § 21a odst. 1-3
Navrhujeme, aby organizační složky státu informovaly o záměru zcizit hmotnou nemovitou věc dotčené územní samosprávné celky oznámením doručovaným přímo do jejich datové schránky, nikoliv pouze prostřednictvím internetových stránek Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). Zároveň navrhujeme, aby žádost o převod mohly územní samosprávné celky doručovat ÚZSVM do jeho datové schránky (obdobně jako sdělení, že o převod nemají zájem).
Odůvodnění:
Účelem návrhu je usnadnění převodu některých nemovitých věcí ze státu na územní samosprávné celky (dále jen „ÚSC“) a naopak. Je tedy žádoucí předcházet situacím, kdy se oprávněné ÚSC o záměru převodu vůbec nedozví a vinou toho marně uplyne dvouměsíční lhůta pro podání žádosti o převod.
Po ÚSC, mezi něž patří též nejmenší obce I. typu bez byrokratického aparátu a uvolněných funkcionářů, nelze požadovat, aby v pravidelných krátkých intervalech proaktivně zjišťovaly, zda se v příslušné sekci webu www.nadbidkamajetku.cz neobjevila informace o záměru zcizit nemovitou věc uvedenou v § 21b nebo § 21c týkající se předmětného ÚSC. V praxi bude u každé nemovité věci vždy existovat jeden (konkrétní obec nebo konkrétní kraj) nebo maximálně dva (obec i kraj) ÚSC oprávněné podat žádost o převod, nelze tedy považovat za příliš zatěžující, pokud jim příslušná organizační složka zašle informaci do datové schránky.
Datové schránky považujeme za osvědčený vysoce spolehlivý způsob digitální komunikace, proto by podle nás mělo být ÚSC umožněno podávat datovou schránkou též žádosti o převod, nikoliv pouze sdělení o tom, že ÚSC o převod nemá zájem. 
	Vysvětleno. 

Nová úprava je postavena na principu jednotného způsobu informování územních samosprávných celků o záměru zcizení majetku státu a současně jednotném informování státu o chystaném zcizení vybraného majetku těchto celků. Územní samosprávné celky tak nebudou muset sledovat stránky jednotlivých organizačních složek státu a státních organizací, které se řídí zákonem o majetku státu, zda zcizují nějaký pro ně využitelný majetek. Poté, co se územní samosprávné celky do aplikace registrují, což představuje jednorázovou povinnost, budou informace o chystaném zcizení dostávat na své kontaktní adresy uvedené při registraci zcela automaticky. Tzn., že žádný z celků nebude muset denně aplikaci sledovat, zda se v ní neobjevil majetek, na jehož převod by měly nárok, ale informaci o takovém majetku dostane automaticky. Při registraci půjde vedle území, na kterém se daný celek nachází (dle katastrálních území) a které je předdefinováno pro každý celek, zvolit i další území, z něhož bude chtít daný subjekt informace o chystaném zcizení majetku státu také dostávat (typicky bude uvedené využívané v případě sousedních obcí). Nastavený mechanismus tedy vyžaduje pouze primární registraci a následně budou veškeré informace o chystaném prodeji (či podaných žádostech či projevení nezájmu, pokud je daný subjekt zveřejňovatelem informace) doručovány z aplikace automaticky na adresy zadané registrovaným subjektem (např. adresa podatelny). Vzhledem k nastavení systému není doručování do datové schránky nutné, obzvlášť za situace, kdy si samotný celek při registraci zadává emailovou adresu (adresy), na kterou mají být informace z aplikace zasílány a může se tak jednat např. o adresu podatelny.

	
	4. K Části první, bodu 9. - § 21a odst. 2
Navrhujeme prodloužit lhůtu pro doručení žádosti ÚSC o převod na 6 měsíců.
Odůvodnění:
Ačkoliv podání žádosti samo o sobě není právním jednáním, lze očekávat, že si zastupitelstva ÚSC budou chtít rozhodnutí o jejím podání vyhradit, a to s ohledem na vyhrazenou pravomoc zastupitelstva finálně rozhodovat o nabytí hmotných nemovitých věcí (teprve toto rozhodnutí konstruuje právně relevantní vůli ÚSC v tom směru, zda o předmětnou nemovitou věc má nebo nemá zájem). Zároveň není v zájmu státu, aby jiné orgány ÚSC podávaly žádosti za účelem „blokace“ předmětných nemovitých věcí do doby, než zastupitelstvo rozhodne o předloženém návrhu smlouvy.
Vzhledem k tomu, že podání žádost bude zejména ve větších ÚSC nejprve projednáváno ve finančním výboru nebo v komisi pro nakládání s majetkem, považujeme za adekvátní lhůtu 6 měsíců. Zároveň jde o dobu, během níž se musí sejít zastupitelstvo ÚSC tak, aby bylo schopné se usnášet, jinak jej Ministerstvo vnitra může rozpustit.

	Neakceptováno. 

Informace ze strany příslušné organizační složky státu o chystaném převodu konkrétní hmotné nemovité věci nemá povahu nabídky či návrhu na uzavření smlouvy ve smyslu § 1731 občanského zákoníku. Vzhledem k uvedenému nemá ani úkon obce/kraje spočívající v projevení zájmu o převáděnou věc povahu akceptace. Rozhodnutí o projevení zájmu ze strany obce/kraje tak spadá do pravomoci rady obce/kraje, a to podle § 102 dost. 3 zákona o obcích/§ 59 odst. 3 zákona o krajích. Lhůta 2 měsíce pro projevení zájmu se tak jeví dostačující. 

Rozhodování zastupitelstva obce/kraje nastupuje až ve chvíli, kdy je oprávněnému územnímu samosprávnému celku zaslán ze strany příslušné organizační složky státu návrh smlouvy (tj. jde o situaci po splnění informační povinnosti ze strany státu a po projevení zájmu ze strany oprávněného územního samosprávného celku). Teprve v daném momentu se jedná ze strany územního samosprávného celku o případnou akceptaci/neakceptaci zaslané nabídky, k čemuž je třeba rozhodnutí zastupitelstva podle § 85 písm. a) zákona o obcích nebo § 36 písm. a) zákona o krajích. Skutečnost, co bude předmětem převodu a za jakých podmínek (vyjma ceny) bude územnímu samosprávnému celku známa již od zveřejnění informace o chystaném zcizení (nejpozději od podání žádosti o převod, která se podává na základě rozhodnutí rady). V informaci o chystaném zcizení je totiž vymezen majetek určený k převodu a smluvní podmínky vyplývají přímo ze zákona – u bezúplatných převodů jde o smluvní omezení uvedená v § 21b odst. 3 a 4, v případě úplatných převodů je způsob určení kupní ceny upraven v § 21c odst. 2. Žádné další omezující podmínky či jiné než zákonem předvídané určení ceny nemůže návrh smlouvy obsahovat. Byť má tedy územní samosprávný celek ode dne doručení návrhu smlouvy 4 měsíce na jeho přijetí (podpis smlouvy), jsou mu veškeré okolnosti převodu známy dlouho před tím, než samotný návrh smlouvy obdrží, a proto se daná lhůta jeví jako dostatečná.

Pokud by bylo vyhověno návrhu a lhůta pro podání žádosti by byla prodloužena na 6 měsíců, musela by být návazně zkrácena lhůta pro akceptaci návrhu smlouvy, aby nebyl převod majetku státu neodůvodněně prodlužován až o 10 měsíců. Současně je žádající subjekt oprávněný kdykoliv svůj projevený zájem o převod odvolat, a to i poté, co od převodce obdrží návrh smlouvy. V případě úplatných převodů bude v metodice vypadané k navrhovanému zákonu uvedeno, že převodce bude sdělovat výši kupní ceny poté, co mu bude známa, tj. i před zasláním samotného návrhu smlouvy (kdy lhůta pro akceptaci běží až od doručení tohoto návrhu nikoliv od případného sdělení kupní ceny). Z tohoto důvodu se jeví nastavení 2 měsíců pro podání žádosti (dle rozhodnutí rady) a 4 měsíců pro akceptaci smlouvy (dle rozhodnutí zastupitelstva) jako adekvátní. 

Povaha jednotlivých úkonů územního samosprávného celku (resp. zda spadají do působnosti rady či zastupitelstva) bude ve smyslu shora uvedeném popsána v důvodové zprávě. 


	
	5. K Části první, bodu 9. - § 21b odst. 2
Požadujeme, aby se v případě, kdy je pozemní komunikací zastavěna nebo se silniční pomocný pozemek anebo silniční ochranné pásmo nachází pouze na části pozemku evidovaného v katastru nemovitostí, vztahovalo právo na bezplatný převod na celý takový pozemek.
Odůvodnění:
Navržené znění je obdobné, jako účinný a platný § 7 odst. 5 zákona o Státním pozemkovém úřadu. Podle našich zkušeností z území toto ustanovení v praxi činí velké problémy. Zejména v případě zpevněných místních komunikací nebývá zřejmé, zda z hlediska soukromého práva na místě existuje stavba pozemní komunikace, nebo jde pouze o terénní úpravu pozemku. V některých případech pak náklady na vyhotovení geometrického plánu výrazně přesahují hodnotu převáděného pozemku.
Jsme přesvědčeni, že je dán silný veřejný zájem jednak na sjednocení vlastnictví pozemních komunikací a pozemků pod nimi, jednak na redukci administrativní zátěže. Proto považujeme za optimální řešení pozemek, na jehož části se nachází stavba pozemní komunikace, silniční pomocný pozemek nebo silniční ochranné pásmo, nedělit a převádět ho jako celek.

	Vysvětleno. 

Předpokládaná možnost převést pozemek bezúplatně do vlastnictví obce bez nutnosti geometrického oddělování za situace, kdy těleso silnice zasahuje pouze na část převáděného pozemku, je samozřejmě možná (při souhlasu obce či kraje s takovým postupem a respektování mj. § 14 a 22 ZMS). Ustanovení § 21b odst. 1 písm. a) až d) zakládají nárok na převod části vymezené geometrickým plánem a k převodu výlučně takové části (tedy bude-li se převádět pouze tato část) se potřeba vyhotovení geometrického plánu uvedená v odstavci 2 vztahuje. Pokud bude převáděn pozemek, který bude reálně obsahovat jak část zastavěnou silničním tělesem, tak část nezastavěnou, a převod tedy bude probíhat na základě ustanovení § 21b a současně § 22 ZMS, nebude žádného důvodu k vyhotovení geometrického plánu. Takový postup je na dohodě převádějící organizační složky státu a územního samosprávného celku. Nelze oprávněnému nutit převod větší části pozemku, než na který má nárok, stejně tak nelze nutit k takovému převodu převádějící složku za situace, kdy se těleso silnice nachází na relativně malé části pozemku. Pokud však bude zájem obou stran na zcizení celého pozemku (tj. i části, na které se těleso silnice nenachází), pak je to s ohledem na výše uvedené samozřejmě možné a geometrické oddělení tak nebude potřeba. 

Shora uvedené bude popsáno v důvodové zprávě.


	
	6. K Části první, bodu 9. - § 21b odst. 4
Požadujeme zkrátit minimální dobu, na níž budou sjednávána omezení podle § 21b odst. 3, na 5 let ode dne provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. 
Odůvodnění:
Chápeme potřebu dočasně omezit možnost majetkových dispozic s nemovitými věcmi, které byly bezplatně převedeny. Tato doba však nesmí být nepřiměřeně dlouhá a brzdit územní rozvoj v dotčené lokalitě – zejména je po dobu platnosti daných omezení komplikované měnit územně plánovací dokumentaci.
Z tohoto důvodu navrhujeme zkrátit minimální dobu, na níž musí být omezení sjednána, na 5 let, shodně s § 8 odst. 5 zákona o SPÚ ve znění novelizačního zákona č. 325/2023 Sb. účinném od 1. 1. 2024.

	Neakceptováno. 

Nastavená lhůta 10 let pro trvání omezujících podmínek (které jsou do návrhu zákona začleněny z titulu zamezení poskytnutí nedovolené veřejné podpory) vychází z čl. 17 Nařízení Rady (EU) 2015/1589, dle kterého pravomoci Komise ve věci navrácení podpory podléhají promlčecí lhůtě deseti let. Lhůta 10 let byla ze strany předkladatele konzultována s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, který se s argumentací pro její délku ztotožnil s tím, že ji pro trvání omezujících podmínek v souvislosti s dodržováním pravidel veřejné podpory rovněž obvykle navrhuje. 


	
	7. K Části první, bodu 9. - § 21c
Požadujeme, aby se právo přednostního úplatného převodu na ÚSC vztahoval na všechny hmotné nemovité věci na území obce a kraje, které se staly pro stát trvale nepotřebnými.
Odůvodnění:
Z praxe podle našich zkušeností dlouhodobě vyplývá dlouhodobá potřeba zavedení předkupního či obdobného práva ve prospěch ÚSC na veškeré nemovité věci, které se stát rozhodne zcizit. Taková právní úprava bude odpovídat postavení obcí a krajů jako veřejnoprávních korporací směřujících při své činnosti primárně k naplnění veřejného zájmu.

	Neakceptováno. 

Nová ustanovení § 21a až 21e zákona o majetku státu jsou navrhovaná z důvodu, aby došlo ke zjednodušení převodů vybraného majetku státu na územní samosprávné celky. Současně je v uvedených ustanoveních vymezen majetek, na jehož převod mají územní samosprávné celky za zákonem stanovených podmínek nárok. Pokud některý majetek do zákonem stanoveného výčtu podle § 21b nebo 21c nespadá, lze postupovat podle stávající (a nadále platné) úpravy § 22, tj. lze jej úplatně nebo bezúplatně převést i územním samosprávným celkům za zákonem daných podmínek. Stejně tak lze postupovat podle § 22 i v případě majetku vymezeného v § 21b nebo 21c v situaci, kdy z jakéhokoliv důvodu k uzavření smlouvy postupem podle § 21a až § 21e nedojde. Majetek zvolený pro nárokové převody (a zjednodušený proces) byl vybrán tak, aby pro povinnou stranu, tj. která plní informační povinnost, bylo bez pochyb určitelné, že se právě o majetek dotčený nově navrhovaným postupem jedná a aby nevznikaly spory o výklad, zda tedy jde o majetek dotčený nárokovým převodem či nikoliv. 
Rozšíření práva územních samosprávných celků na převod veškerého hmotného nemovitého majetku zcizovaného státem by představovalo značné prodloužení procesu nakládání s majetkem státu v situacích, kdy by se ve většině případů (které nespadají do rozsahu § 21b a 21c) jednalo o majetek, který vůbec nemusí být pro územní samosprávné celky využitelný. Současně by se jednalo o značný nárůst administrativy na straně obcí, kdy oproti původnímu návrhu by nemusely projednat jen případy nárokových převodů, ale veškerého nabízeného majetku státu.
Současně je nutné zdůraznit, že návrh zákona je postaven na „vzorové“ smlouvě, kdy návrh smlouvy zasílaný převodcem, nemůže obsahovat jiná ustanovení/omezení, než která uvádí zákon. To je výhodné především pro nabyvatele, který tak nemůže být od zájmu o konkrétní nemovitost odrazen skrze pro něj nepřijatelné podmínky smlouvy navržené převodcem. Pokud by však byla přijata navrhovaná změna, smlouva by nemohla být jednotná, neboť při konstrukci nároku na veškerý majetek by jednotlivá smlouva musela reagovat na každý konkrétní případ, a to včetně případných omezení. Nabyvatel by tak nevěděl, jaký návrh smlouvy obdrží a současně by mohly vznikat soudní spory o obsah smlouvy a podmínek nabytí majetku. 
Jako zcela zásadní je nicméně třeba zdůraznit, že pokud by byl nárokově úplatně nabízen obcím veškerý majetek státu, bezúplatné nabývání majetku státu podle § 22 zákona o majetku státu by dále bylo zcela nepřípustné. V zákoně by totiž zůstaly taxativně vymezené případy, kdy mají obce nárok na převod bezúplatný, a ve všech ostatních případech by tak šlo o nárokové převody úplatné. I pokud by tedy konkrétním případě byly shledány důvody pro bezúplatný převod, nemohlo by takto býti postupováno, právě kvůli zvláštní úpravě spočívající v předloženém návrhu. 
Současně je návrh postaven sice na nárokových převodech vybraného majetku státu, ovšem nově je zakotvována povinnost převádějících organizačních složek státu, aby obce informovaly o chystaném zcizení veškerého hmotného nemovitého majetku, tj. i toho, u kterého není nárok na převod ze zákona dán. Obce se tak vždy o chystaném zcizení majetku státu dozví, a to předtím, než stát k takovému kroku přistoupí. Tj. v dané chvíli je čistě na aktivitě obce, aby o takový majetek projevila zájem, přičemž převádějící složka (v zásadě Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových) bude primárně právě s obcí jednat, jako se ostatně děje již dnes, samozřejmě za předpokladu, že obce včas zájem projeví. Navrhovanou úpravou je tedy zajištěno, že obce se o chystaném zcizení dozví a to předtím, než vůbec proces zcizení započne a mohou tak s převodcem o nabytí majetku jednat. A to i o nabytí bezúplatném (viz shora).
Současně lze očekávat, vzhledem k reciprocitě právní úpravy, že by bylo totožné ustanovení zakotveno do zákona o obcích (a krajích a hlavním městě Praze) ve prospěch státu. 
V neposlední řadě platí, že i tato změna by znamenala nutnost započíst celý proces vypořádání s připomínkovými místy od počátku, neboť konstrukce novely v nyní projednaném znění je uzpůsobena na vybrané převody (viz první odstavec tohoto doplnění u připomínky č. 1).

	
	8. K Části první, bodu 9. - § 21c
Pokud předkladatel z jakýchkoliv důvodů setrvá na taxativním výčtu kategorií nemovitých věcí ve vkládaném § 21c zákona o majetku ČR, požadujeme, aby do něj byly recipročně zahrnuty „stavby, včetně pozemků stavbou zastavěných nebo dalších souvisejících nemovitých věcí nebo jejich částí, obsahující kancelářskou plochu (‚administrativní budovy‘)“, které budou moci být úplatně převáděny do vlastnictví obce nebo kraje, na jejichž území se nachází, přičemž kancelářskou plochou se rozumí plocha, která slouží nebo může sloužit pro výkon správních činností při plnění úkolů obce v samostatné a přenesené působnosti.
Odůvodnění:
Objem úkolů obcí i krajů zejména v přenesené působnosti neustále narůstá. Zejména kraje a větší obce mají problém se získáním dalších vhodných kancelářských prostor pro umístění úředníků, které budou tyto úkoly plnit. Považujeme tedy za nezbytné, aby měly obce a kraje možnost přednostně získat do svého vlastnictví nepotřebné administrativní budovy z majetku státu za cenu stanovenou znaleckým posudkem, obdobně jako to návrh umožní státu vůči administrativním budovám zcizovaným obcemi.

	Akceptováno jinak. 

Ustanovení § 39c odst. 1 písm. f) a odst. 2 (a analogicky v zákoně o krajích a v zákoně o hlavním městě Praze), které upravuje nárokový převod administrativních budov územních samosprávných celků na stát, bude z důvodu reciprocity bez náhrady vypuštěno.
V případě, že by byl požadovaný návrh do novely zařazen, v rámci reciprocity by bylo v návrhu zachováno i výše uvedené ustanovení § 39c odst. 1 písm. f), tj. nárokové převody administrativních budov z obcí na stát. Současně je však nutné zdůraznit, že stát má administrativní budovy evidované v centrálním registru administrativních budov, a jejich zcizovaní navenek (třetím osobám) vždy provádí Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Ten však vždy poté, co se případně administrativní budova jednou organizační složkou státu uvolní (např. skrze zrušení některého finančního úřadu), hledá možnost umístění jiných složek státu do uvolněných prostor, především těch, které jsou v nájmech u třetích subjektů (a platí tedy nájemné). Tj. i pokud se některá budova uvolní, neznamená to, že nebude v rámci státu dále využita. Současně platí, že pokud by taková budova nebyla u státu využitelná, je její určení skrze evidenci v centrálním registru administrativních budov zcela jasné a bezproblémové. Naopak u územních samosprávných celků je použitá definice jiná, neboť žádný registr administrativních budov těchto celků neexistuje, a obec by si tak musela vždy vyhodnotit, zda konkrétní nemovitá věc nemůže jako administrativní budova sloužit (včetně např. školky, která obsahuje dvě kanceláře, a která by po rekonstrukci mohla býti pro administrativní účely využita. I z toho důvodu bylo oproti původnímu návrhu ustanovení § 39c odst. 1 písm. c) ze zákona vypuštěno, neboť celá úprava je vedena snahou jednoznačného určení (na straně obcí), o zcizení jakého majetku mají stát informovat a o jakém nikoliv. S navrhovaným řešením, tj. vypuštěním daného ustanovení, souhlasí ostatní připomínková místa z řad místních samospráv, která totožnou připomínku rovněž uplatnila. S vypuštěním zároveň souhlasí i ta místa, která chtěla v rámci reciprocity do návrhu zahrnout obdobné převody ze státu na obce, ale s navrhovaným řešením, tj. vypuštěním písm. f) bez náhrady rovněž souhlasí. Nad rámec uvedeného je třeba rovněž přihlédnout ke skutečnosti, že řada nemovitých věcí, které jsou pro administrativní účely využívány, jsou (či mohou být) v územním plánu vymezena jako veřejně prospěšné stavby, a při naplnění této definice mají obce nárok na jejich převod, a to dokonce bezúplatný dle předkládaného návrhu. 
Současně i bez přijetí navrhované úpravy bude možnost nabytí takových nemovitých věcí nadále možná, a to skrze postup dle § 22 zákona o majetku státu.

	
	9. K Části třetí bodu 2. - § 39b odst. 1 písm. f), Části čtvrté bodu 2. – § 18b odst. 1 písm. f), Části páté bodu 2. – § 36b odst. 1 písm. f)
Navrhujeme, aby stavby civilní ochrany, stavby dotčené požadavky civilní ochrany a stavby pro bezpečnost státu byly na žádost státu převáděny za úplatu, nikoliv bezúplatně.  
Odůvodnění:
Nerozporujeme veřejný zájem na tom, aby vlastníkem staveb civilní ochrany, staveb dotčených požadavky civilní ochrany a staveb pro bezpečnost státu byl stát a příslušnost hospodařit k nim mělo Ministerstvo vnitra. Na rozdíl od ostatních případů bezúplatných převodů z ÚSC však tyto stavby nejsou nemovitými věcmi, které ÚSC v zásadě nemohou prakticky využít. Proto by měly v případě zájmu být na stát převáděny za úplatu určenou na základě znaleckého posudku.

	Neakceptováno, vysvětleno. 

Co se týče namítané skutečnosti, že daným ustanovením dotčené stavby nejsou nemovitými věcmi, které územní samosprávné celky nemohou prakticky využít, je třeba uvést, že stejně jako v ostatních případech převáděného majetku není celek, který dotčený majetek vlastní, povinen k jeho převodu přistoupit, obzvlášť za situace, je-li pro něj potřebný a nadále využitelný. Návrhem předkládaný postup se uplatní výhradně v případě, že územní samosprávný celek vyhodnotí konkrétní majetek jako pro něj již nepotřebný. 
Zařazení uvedených staveb do bezúplatných převodů vychází z všeobecného zájmu společnosti na jejich řádném udržování pro účely jejich zákonem daného využití (např. bezpečnost státu, ochrana obyvatelstva při mimořádných událostech).


	
	
	

	Svaz měst a obcí ČR
	1. K důvodové zprávě, část třetí čtvrtá a pátá – změna zákona o obcích, zákona o krajích a zákona o hlavním městě Praze, K čl. V, VI a VII
V důvodové zprávě je uvedeno: „V případě, že se obec (nebo dobrovolný svazek obcí, příspěvková organizace obce či příspěvková organizace dobrovolného svazku obcí – viz § 39f zákona o obcích), kraj (nebo příspěvková organizace kraje – viz § 18f zákona o krajích) nebo hlavní město Praha (nebo městská část či příspěvková organizace hlavního města Prahy – viz § 36f zákona o hlavním městě Praze) rozhodne zcizit v zákoně taxativně vymezené hmotné nemovité věci, vzniká jí povinnost před převodem dotčené věci na třetí osoby informovat o úmyslu jejího zcizení organizační složky státu a státní organizace, které se řídí zákonem o majetku státu (např. státní příspěvkové organizace).“  
Dovolujeme si požádat o vysvětlení, co je myšleno tím rozhodne (před převodem na třetí osobu), v které fázi majetkoprávní dispozice, např. rozhodnutí zastupitelstva o tom, že hodlá prodat; rozhodnutí zastupitelstva o prodeji (to už je procesně samozřejmě i po zveřejnění záměru); nebo rozhodnutí rady (o čem?)
Tato připomínka je zásadní. 
	Vysvětleno. 

Povinnost informovat stát prostřednictvím stránek ÚZSVM o chystaném zcizení v zákoně uvedených nemovitých věcí nastává v okamžiku, kdy by obec dle platné právní úpravy zveřejňovala záměr podle § 39 zákona o obcích. Byť se při postupu podle § 39a a násl. záměr nezveřejňuje (viz vypořádání připomínky č. 11 níže), okamžik ke kterému se má informační povinnost plnit je totožný. 

Uvedené bude doplněno do důvodové zprávy. 

	
	2. K důvodové zprávě, část třetí čtvrtá a pátá – změna zákona o obcích, zákona o krajích a zákona o hlavním městě Praze, K čl. V, VI a VII
V důvodové zprávě je uvedeno: „V případě, že oprávněná organizační složka státu nebo státní organizace, která se řídí zákonem o majetku státu (příp. Ředitelství silnic a dálnic s.p.), nepodá žádost o převod dotčeného majetku či sdělí, že o převod nemá zájem, pak její právo na převod vlastnického práva zaniká a územní samosprávný celek může předmětný majetek převést na třetí osoby v souladu se zákonem o obcích/zákonem o krajích/zákonem o hlavním městě Praze. Stejně tak právo státu (konkrétní organizační složky státu a státní organizace v režimu zákona o majetku státu, příp. Ředitelství silnic a dálnic s.p.) na převod vlastnického práva zaniká v případě, pokud nepřijme návrh smlouvy o převodu vlastnického práva do tří měsíců od jeho doručení.“
Dovolujeme si požádat o vysvětlení, zda zaniká už navždy. A s tím souvisí, zda se jedná o jednorázovou informační povinnost ÚSC nebo pokaždé má informační povinnost (zveřejnit na internetových stránkách Úřadu)?
Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno. 

V důvodové zprávě bude vysvětleno, že pokud převodce splní informační povinnost (a oprávněný nepodá žádost o převod nebo po jejím podání nepřijme návrh smlouvy), pak je informační povinnost splněná a nemusí se v budoucnu opakovat. Naopak pokud převodce po zveřejnění informace od zcizení upustí, nebo odvolá zaslaný návrh smlouvy, pak povinnost konat informační povinnost v budoucnu nadále trvá.

	
	3. Administrativní zatížení ÚSC
Obecně lze také konstatovat, že ÚSC vznikne povinnost informovat organizační složky státu o chystaném převodu prostřednictvím žádosti, kterou budou muset podat prostřednictvím speciální aplikace na stránkách Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen „UZSVM“). Současně je zakotvena obdobná povinnost pro nabízení nepotřebného majetku organizačních složek státu územně samosprávným celkům (taktéž přes speciální aplikaci na stránkách UZSVM). Navrhovaná změna přenáší více administrativních povinností na stranu územně samosprávných celků a zjednodušuje agendu organizačních složek státu řídících se zákonem o majetku státu. Pro úplnost uvádíme, že územně samosprávné celky naplňují svou informační povinnost prostřednictvím zákonné povinnosti zveřejnit záměr prodat, směnit, darovat, pronajmout, propachtovat nebo vypůjčit hmotnou nemovitou věc nebo právo stavby na svých úředních deskách v souladu s příslušnými zákony. Současně má UZSVM možnost se do zveřejněného záměru přihlásit a usilovat o převod předmětné hmotné nemovité věci. Zákonnou úpravu další informační povinnosti vůči organizačním složkám státu, které se výlučně řídí zákonem o majetku ČR, považujeme za nadbytečnou, aniž by komplexně řešila vztahy se všemi organizačními složkami státu. Poukazujeme také na to, že nesouhlasíme s vymezením obce jako podnikatele při sjednávaní omezujících podmínek v rámci vzájemných majetkových převodů. Pokud mají organizační složky státu, které se řídí zákonem o majetku ČR v právních jednáních týkajících se bezúplatného převodu majetku do vlastnictví územně samosprávných celků povinnost uvádět zákonná omezení dle § 21b odst. 3, pak by obdobné omezující podmínky měly mít možnost sjednat i územně samosprávné celky a příslušné organizační složky státu by měly mít povinnost je v případě požadavku územně samosprávného celku v předmětném právním jednání týkajícího se převodu hmotné nemovité věci do vlastnictví organizační složky státu přijmout. 
Tato připomínka je zásadní. 
	Vysvětleno. 

Nová úprava je postavena na principu jednotného způsobu informování územních samosprávných celků o záměru zcizení majetku státu a současně jednotném informování státu o chystaném zcizení vybraného majetku těchto celků. Územní samosprávné celky tak nebudou muset sledovat stránky jednotlivých organizačních složek státu a státních organizací, které se řídí zákonem o majetku státu, zda zcizují nějaký pro ně využitelný majetek a současně nebude muset stát sledovat úřední desky krajů a několika tisíců obcí, zda zveřejnily záměr prodeje majetku využitelného pro stát. Nastavený mechanismus vyžaduje pouze primární registraci, což je jednorázová povinnost, a následně budou veškeré informace o chystaném prodeji (či podaných žádostech, pokud je daný subjekt zveřejňovatelem informace) doručovány z aplikace automaticky na adresy zadané registrovaným subjektem (např. adresa podatelny).

Převádějící subjekt musí v informaci o chystaném zcizení vyplnit pouze následující povinné údaje: název k.ú., parc. č., kategorie (pozemek/stavba), okres, kontaktní údaje (předvyplněny z uživatelského účtu, stejně jako název zveřejňujícího celku). 
Žádost o převod i případné sdělení, že oprávněný subjekt o převod nemá zájem, se podává prostřednictvím aplikace, a to kliknutím na příslušné tlačítko („žádost o převod“, „nemám zájem“). Systém automaticky po každé podané žádosti (či projevení nezájmu) vygeneruje zprávu, který uživatel zájem projevil a v jakou dobou a tento report automaticky obdrží zveřejňující subjekt (obec plnící informační povinnost podle § 39a). Uvedený report obdrží zveřejňující subjekt na emailovou adresu (adresy) zadanou při registraci. Uvedeným postupem je zajištěno, že se zveřejňující subjekt o podané žádosti či projevení nezájmu vždy bezpečně dozví (nebude muset sledovat aplikaci, zda někdo zájem projevil či nikoliv, ale automaticky po podání žádosti obdrží výše uvedenou zprávu). Nastavení tak naopak administrativní zátěž oboustranně snižuje vzhledem k odpadnutí nutnosti sledování stránek jednotlivých složek státu či úředních desek územních celků. Současně je samotná žádost zcela zautomatizovaný postup spočívající pouze v kliknutí na příslušní tlačítko v aplikaci bez nutnosti jakéhokoliv dopisování si mezi dotčenými subjekty. 

Co se týče omezujících podmínek, do zákona o obcích (a do zákona o krajích a zákona o hlavním městě Praze) budou doplněna obdobná omezení pro převody majetku územních samosprávných celků na stát, jaká obsahuje zákon o majetku státu pro převody majetku státu na územní samosprávné celky, a to zákaz zcizení a zákaz zatížení.  


	
	4. K části první – změna zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, § 21a odst. 2
Zde je uvedena lhůta pro doručení žádosti o převod hmotné nemovité věci územně samosprávným celkem příslušné organizační složce státu v délce trvání 2 měsíce od uveřejnění informace prostřednictvím internetových stránek. V navrhované změně zákona ani v důvodové zprávě však není uvedeno, co vše bude obsahem žádosti, kterou musí územně samosprávný celek podat. Stávající praxe vyžaduje mít schválený převod předmětné hmotné nemovité věci zastupitelstvem obce nebo kraje. Pokud by podmínkou podání žádosti bylo předchozí schválení převodu hmotné nemovité věci zastupitelstvem, pak je předmětná lhůta neadekvátně krátká. Vycházíme-li z ustanovení § 92 zákona o obcích, kdy se zastupitelstvo obce schází podle potřeby, nejméně však jedenkrát za 3 měsíce, navrhujeme s ohledem na délku schvalovacího procesu prodloužit předmětnou lhůtu nejméně na 6 měsíců od uveřejnění informace prostřednictvím internetových stránek. 
Tato připomínka je zásadní. 
	Vysvětleno. 

Informace ze strany příslušné organizační složky státu o chystaném převodu konkrétní hmotné nemovité věci nemá povahu nabídky či návrhu na uzavření smlouvy ve smyslu § 1731 občanského zákoníku. Vzhledem k uvedenému nemá ani úkon kraje spočívající v projevení zájmu o převáděnou věc povahu akceptace. Rozhodnutí o projevení zájmu ze strany kraje tak spadá do pravomoci rady kraje, a to podle § 59 odst. 3 zákona o krajích. Lhůta 2 měsíce pro projevení zájmu se tak jeví dostačující. 
Rozhodování zastupitelstva kraje nastupuje až ve chvíli, kdy je oprávněnému kraji zaslán ze strany příslušné organizační složky státu návrh smlouvy (tj. jde o situaci po splnění informační povinnosti ze strany státu a po projevení zájmu ze strany oprávněného kraje). Teprve v daném momentu se jedná ze strany kraje o případnou akceptaci/neakceptaci zaslané nabídky, k čemuž je třeba rozhodnutí zastupitelstva podle § 36 písm. a) zákona o krajích. Totožné platí i pro obce dle úpravy zákona o obcích. 

Povaha jednotlivých úkonů kraje (resp. zda spadají do působnosti rady či zastupitelstva kraje) bude ve smyslu shora uvedeném popsána v důvodové zprávě.

Žádost o převod i případné sdělení, že oprávněný subjekt o převod nemá zájem, se podává prostřednictvím aplikace, a to kliknutím na příslušné tlačítko („žádost o převod“, „nemám zájem“). Systém automaticky po každé podané žádosti (či projevení nezájmu) vygeneruje zprávu, který uživatel zájem projevil a v jakou dobou a tento report automaticky obdrží zveřejňující subjekt (obec plnící informační povinnost podle § 39a). Uvedený report obdrží zveřejňující subjekt na emailovou adresu (adresy) zadanou při registraci. Uvedeným postupem je zajištěno, že se zveřejňující subjekt o podané žádosti či projevení nezájmu vždy bezpečně dozví (nebude muset sledovat aplikaci, zda někdo zájem projevil či nikoliv, ale automaticky po podání žádosti obdrží výše uvedenou zprávu. Samotná žádost je zcela zautomatizovaný postup spočívající pouze v kliknutí na příslušní tlačítko v aplikaci bez nutnosti jakéhokoliv dopisování si mezi dotčenými subjekty.

Navrhovaná lhůta 2 měsíce pro projevení zájmu se proto jeví jako dostatečná. Současně dojde k prodloužení lhůty pro akceptaci návrhu smlouvy z 3 měsíců na 4 měsíce. 


	
	5. K části první – změna zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, § 21b, §21c
Chybí možnost zjednodušeně převést pozemky pod stavbami ve vlastnictví obce či kraje, které nejsou zapsány v katastru nemovitostí, u kterých neplyne veřejná prospěšnost z územní plánovací dokumentace nebo ze speciálních zákonů, přičemž svým faktickým užíváním se jedná o stavby zřízené ve veřejném zájmu (např. autobusová zastávka, odpočívadlo).
Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno.

Pro nárokové převody (jak ze státu na územní samosprávné celky, tak naopak z těchto celků na stát) byly vybrány takové kategorie majetku, aby nemohly vznikat výkladové nejasnosti, jaký majetek ještě do nárokových převodů spadá a jaký již nikoli. Jednoznačné vymezení daného majetku je klíčové pro řádné plnění zákonem předvídaných povinností. Navrhované nové ustanovení ovšem představuje zcela otevřenou množinu majetku státu, u něhož by muselo být vyhodnocováno, zda jde vůbec o stavbu ve smyslu občanskoprávních předpisů. V návrhu zmiňované převody se budou moci nadále odehrávat v režimu § 22 zákona o majetku státu. Pro takový postup jsou důležité jednotlivé okolnosti každého konkrétního případu, což je pro nárokové převody značně neurčité. Z tohoto důvodu nelze navrhované doplnění akceptovat, nicméně realizace takových převodů, včetně jejich bezúplatnosti, je nadále možná.


	
	6. K části první – změna zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, § 21b odst. 3 písm. a)
Zřízení zákazu zcizení a zatížení považujeme s ohledem na důvody převodu předmětné hmotné nemovité věci za neopodstatněné. Současně se domníváme, že v případě implementace této podmínky do předmětných nabývacích smluv, by nebyl naplněn § 1761 zákona č. 89/2012 Sb., zejména zde není spatřován zájem hodný právní ochrany. Současně zde není obsaženo žádné speciální odůvodnění pro zřízení tak zásadního věcněprávního zásahu do vlastnického práva, a to s ohledem na skutečnost, že předmětná hmotná nemovitá věc byla UZSVM nebo organizační složkou státu, která se předmětným zákonem řídí označena v souladu s § 21 a, zákona č. 219/2000 Sb., jako nepotřebná. Doplňujeme, že obsah tohoto odstavce definuje zákaz zatížení jen velice obecně, což může činit v praxi problémy. Domníváme se, že omezení pod body b), c) a d) jsou naprosto dostačující, a to i ve vztahu ke stávající praxi převodů mezi UZSVM nebo organizačními složkami státu, která se předmětným zákonem řídí a územně samosprávnými celky. Takto široce pojatý zákaz zcizení nepočítá ani s možností zřízení zástavního práva v případě zajištění úvěru na stavbu veřejně prospěšné stavby. To může fakticky výstavbu veřejně prospěšných staveb znemožnit, bude-li výstavba financována prostřednictvím úvěru. 
Tato připomínka je zásadní. 
	Vysvětleno. 

Oním zájmem hodným právní ochrany je neposkytnutí nedovolené veřejné podpory. Skutečnost, že je převáděn pro stát nepotřebný majetek na možnosti poskytnutí veřejné podpory nic nemění. Ani poskytnutí pro stát nepotřebného majetku totiž nesmí právní úpravu veřejné podpory porušovat. 
Zákaz zcizení bude v návrhu zákona upraven tak, že smlouva bude obsahovat zákaz zcizení s výjimkou případu, kdy by došlo k bezúplatnému převodu takového majetku na jiný územní samosprávný celek s tím, že nadále bude naplňován účel převodu (tj. např. veřejně prospěšná stavba) a do převodní smlouvy mezi celky budou zahrnuty totožné omezující podmínky, které budou platit po dobu, která zbývá z původních deseti let od provedení vkladu vlastnického práva celku, který majetek nabyl od státu (příklad: 15.1.2025 zapsáno vlastnické právo ve prospěch celku A; následně uzavřena smlouva o převodu majetku z celku A na B a dne 15.6.2029 zapsáno vlastnické právo celku B; omezující podmínky ve smlouvě mezi A a B budou trvat do 15.1.2035). Co se týče zákazu zatížení, ten je v praxi běžně využíván již dnes při bezúplatných převodech majetku státu na územní samosprávné celky (viz metodika dostupná na stránkách Ministerstva financí č.j. MF-21516/2022/7202-1). Jeho smyslem je nezatížení převedeného majetku věcnými právy třetích osob (a neprovedení takového zápisu do katastru nemovitostí) a v případě smluvního zatížení (např. nájemní smlouvou) je otázka dodržení pouze 20% využití převedeného majetku k hospodářské činnosti zjišťována prostřednictvím kontrol ze strany převodce. 
U majetku vymezeného v § 21a až 21e jde o převody nárokové. Vzhledem ke snaze o zamezení výkladových nejasností, jsou v zákoně jednoznačně vymezeny smluvní závazky v § 21b odst. 3 a 4 a u úplatných převodů popsán způsob určení kupní ceny v § 21c odst. 2. Žádné další omezující podmínky či jiné než zákonem předvídané určení ceny nemůže návrh smlouvy obsahovat. Touto zvolenou formou je zajištěno, že převodce např. nemůže mařit nárokový převod tím, že by do návrhu smlouvy zakotvoval pro druhou stranu zcela nepřijatelná omezení. Ze zákona zároveň vyplývá jakási „vzorová“ smlouva shodná pro všechny převody, která současně zajistí jednotné zacházení ze strany rozdílných převodců. 


	
	7. K části první – změna zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, § 21b odst. 3 písm. b)
Ve vztahu k povinnosti převést pozemek zpět UZSVM sdělujeme, že není reálné dodržení lhůty pro zpětný převod pozemku, a to s ohledem na délku schvalovacího procesu, včetně naplnění všech zákonných povinností. Jako přiměřenou lhůtu lze považovat minimálně 6 měsíců, přičemž počátek běhu této lhůty by měl být nastaven od okamžiku, kdy územně samosprávnému celku prokazatelně dojde sdělení UZSVM, že změna územně plánovací dokumentace měla vliv na způsob využití pozemku.
Tato připomínka je zásadní. 
	Akceptováno. 

Ustanovení § 21b odst. 3 písm. c) a d) bude změněno tak, že v písm. c) bude stanovena povinnost dotčeného územního samosprávného celku informovat příslušnou organizační složku státu do 3 měsíců od účinnosti změny územně plánovací dokumentace o této změně a v písm. d) bude stanoveno, že příslušná složka následně informuje dotčený územně samosprávný celek, zda volí zpětný převod majetku nebo finanční náhradu. Povinnost převést majetek zpět nebo zaplatit finanční pak musí být splněna do 3 měsíců od doručení uvedeného sdělení příslušné složky danému územnímu samosprávnému celku. Touto změnou dojde fakticky k prodloužení lhůty pro navrácení majetku či zaplacení finanční náhrady na 6 měsíců. 


	
	8. K části první – změna zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, § 21b odst. 4
Požadujeme vypuštění slova „nejméně“. Považujeme za adekvátní sjednání omezení vlastnického práva dle tohoto odstavce na dobu 10 let. Převody pozemků v souladu s § 21b a 21c jsou uskutečňovány při splnění zákonem taxativně vymezených podmínek. Současně není přiměřené požadovat po územně samosprávných celcích, aby tyto podmínky byly platné po neúměrně dlouhou dobu. 
Tato připomínka je zásadní. 
	Akceptováno. 

Slovo nejméně bude bez náhrady vypuštěno.

	
	9. K části první – změna zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, § 21d
Předmětný odstavec dopadá na situaci, kdy územně samosprávný celek projeví včas svůj zájem o nabytí pozemku, nicméně pokud nepřijme návrh smlouvy o převodu vlastnictví ve lhůtě do 3 měsíců od jeho doručení, právo územního samosprávného celku na převod vlastnického práva zaniká. V navrhované změně zákona ani v důvodové zprávě však není uveden výklad pojmu „nepřijme návrh smlouvy o převodu“. Předmětné může cílit jak na schválení právního jednání v příslušných orgánech územně samosprávného celku, tak již na podpis smlouvy. Je nezbytné, aby předmětné ustanovení bylo doplněno o konkrétní jednání, které musí územně samosprávný celek učinit v dané lhůtě, která by měla být dostatečně přiměřená délce schvalovacího procesu, případně procesu uzavření smlouvy. Současně považujeme za vhodné, aby zákon stanovil podstatné náležitosti návrhu smlouvy o převod ze strany UZSVM nebo organizační složky státu, která se předmětným zákonem řídí.
Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno. 

Výrazem „nepřijme-li oprávněný návrh smlouvy o převodu vlastnictví“ se rozumí uzavření takové smlouvy, tj. její podpis smluvními stranami. Uvedené vychází z nastavení procesu, kdy teprve oprávněnému celku doručený návrh smlouvy představuje nabídku či návrhu na uzavření smlouvy ve smyslu § 1731 a 1732 odst. 1 občanského zákoníku a ze strany oprávněného celku má tak ve lhůtě 3 měsíců dojít k její akceptaci, příp, neakceptaci. V souladu s § 1725 ve spojení s § 1745 občanského zákoníku je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah, a to okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. Podle § 1740 odst. 1 pak osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Vzhledem ke skutečnosti, že v souladu s § 560 občanského zákoníku vyžaduje kupní smlouva, kterou se převádí vlastnické právo k nemovité věci, písemnou formu, je smlouva uzavřena až podpisem druhé smluvní strany a současně projevením souhlasu s nabídkou oprávněným celkem vůči převádějící složce (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 24 Cdo 2068/2021 a sp.zn. 33 Cdo 1165/2022).
Uvedené bude doplněno do důvodové zprávy. 
 
Podstatné náležitosti převodní smlouvy vyplývají jednak z občanského zákoníku, jednak ze samotného zákona o majetku státu. Dle § 2079 a násl. občanského zákoníku jsou podstatnými náležitostmi kupní smlouvy vymezení převáděné věci a stanovení kupní ceny (vč. závazku prodávajícího takovou věc kupujícímu odevzdat a umožnit mu nabýt vlastnické právo k ní, a současně závazek kupujícího, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu). U úplatných převodů je způsob určení kupní ceny jasně vymezen v § 21c odst. 2, v případě bezúplatných převodů jsou ujednání, která musí být součástí smlouvy, vypočtena v § 21b odst. 3 a 4. Smluvní podmínky převodu tedy vyplývají přímo ze zákona a žádné další omezující podmínky či jiné než zákonem předvídané určení ceny nemůže návrh smlouvy obsahovat. 
Uvedené bude doplněno do důvodové zprávy.


	
	10. K části první – změna zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, § 22
Současná právní úprava v § 22 odst. 3 nedostatečně reflektuje specifické postavení územních samosprávných celků, jejichž vznik a činnost se řídí zákonem a jinými právními předpisy, v otázce bezúplatného převody hmotných věcí z vlastnictví státu. Z toho důvodu navrhujeme obdobnou úpravu bezúplatných převodů jako je v zákoně č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a změně některých souvisejících předpisů, v platném znění, a to v tom smyslu, že pokud územně samosprávný celek požádá o nemovité věci / pozemky v zákoně vymezené, tj. zejména o pozemky pod komunikacemi (místní či účelové), veřejnou zeleň, ostatní veřejná prostranství, pozemky potřebné pro veřejně prospěšné stavby a pozemky dle územního plánu určené pro dopravu a zeleň a doloží je požadovanými podklady, tak Česká republika tento majetek převede do vlastnictví územně samosprávného celku. V zákoně by dále byla stanovena omezení s nakládáním s tímto majetkem, která by pak byla specifikována v příslušných smlouvách. 
Tato připomínka je zásadní. 
	Neakceptováno, vysvětleno. 

Právě s cílem reflektovat specifické postavení územních samosprávných celků je předkládán navrhovaný zákon. Nová ustanovení § 21a až 21e zákona o majetku státu jsou navrhovaná z důvodu, aby došlo ke zjednodušení převodů vybraného majetku státu na územní samosprávné celky. Současně je v daných ustanoveních vymezen majetek, na jehož převod mají dané celky za zákonem stanovených podmínek nárok. Pokud některý majetek do zákonem stanoveného výčtu podle § 21b nebo 21c nespadá, lze postupovat podle stávající (a nadále platné) úpravy § 22, tj. lze jej úplatně nebo bezúplatně převést i územním samosprávným celkům za zákonem daných podmínek. Stejně tak lze postupovat podle § 22 i v případě majetku vymezeného v § 21b nebo 21c v situaci, kdy z jakéhokoliv důvodu k uzavření smlouvy postupem podle § 21a až § 21e nedojde. Majetek zvolený pro nárokové převody (a zjednodušený proces) byl vybrán tak, aby pro povinnou stranu, tj. která plní informační povinnost, bylo bez pochyb určitelné, že se právě o majetek dotčený nově navrhovaným postupem jedná a aby nevznikaly spory o výklad, zda jde o majetek dotčený nárokovým převodem či nikoliv. Odlišnost postupu při nakládání s majetkem státu podle § 22 zákona o majetku státu spočívá v tom, že pro daný postup jsou důležité jednotlivé okolnosti každého konkrétní případu, zatímco u nárokových převodů vyplývá jednotný postup z kategorií vybraného majetku. 
Úprava v zákoně č. 503/2012 Sb. vychází ze specifické činnosti Státního pozemkového úřadu, která spočívá ve vytváření a správě rezervy státních pozemků (viz § 3 zákona č. 503/2012 Sb.). Nastavení provedené v uvedeném zákoně, kdy Státní pozemkový úřad převede pozemky ve své příslušnosti hospodaření v případě, kdy o ně územní samosprávný celek požádá, tak vychází vzhledem k věcnému vymezení takových pozemků ze skutečnosti, že dané pozemky nejsou pro vytváření rezervy státních pozemků potřebné. Oproti tomu nelze takový závěr přijmout u ostatních organizačních složek státu, na které nově navrhovaný postup podle § 21a až 21e zákona o majetku státu dopadá. Pokud by byla přijata shodná úprava jako v § 503/2012 Sb., přicházely by tyto entity nejen o pro ně a stát dále nepotřebný majetek, ale i o majetek, který pro svou činnost potřebují. S přihlédnutím k uvedenému je rozdílné nastavení navrhované úpravy a zákona č. 503/2012 Sb. plně odůvodněné. 


	
	11. K části třetí – změna zákona o obcích, § 39 odst. 4
Dle současné právní úpravy se ustanovení o povinnosti zveřejnit záměr nakládání s majetkem nepoužije u specifických užívacích institutů jako je nájem hrobových míst, nebo u nájmu kratších než 30 dní, či u pronájmu PO zřízené ÚSC, ne na zcizení.
Vyloučení ustanovení § 39 odst. 1 a 2 je zcela v rozporu s principem transparentnosti nakládání s obecním majetkem. Ústavní soud v nálezu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1167/11 vymezil existenci obecných nepsaných principů pro nakládání s obecním majetkem. Dovodil, že takové majetkové dispozice musejí být prosty jakéhokoli nerovného zacházení či diskriminace, resp. nesmějí při obecném nahlížení na ně vyvolávat jakékoli pochybnosti o rovném a transparentním přístupu ze strany samosprávy. Porušení tohoto požadavku vede k neplatnosti právního jednání, byť by obec jinak veškeré formální (procedurální) požadavky pro uskutečnění majetkové dispozice splnila. Současně je vyloučeno, aby obec, jakožto územní společenství občanů majících právo na samosprávu (článek 100 odst. 1 Ústavy) a jsoucí veřejnoprávní korporací (článek 101 odst. 3 Ústavy) hospodařila s jí vlastněným majetkem prostřednictvím svých volených orgánů tak, že by na prvý pohled pochybným charakterem tohoto hospodaření podlamovala důvěru občanů, kteří obec tvoří, v to, že její správa je správou ve prospěch obce a nikoliv ve prospěch jiných subjektů.
Tato připomínka je zásadní. 
	Vysvětleno. 

Povinnost zveřejnit záměr u majetku, který je dotčen informační povinností, je vyloučena výhradně při aplikaci zákonného postupu upraveného v §39a až 39f. Pokud však k převodu takového majetku na stát z jakéhokoliv důvodu v rámci daného postupu nedojde, a majetek tedy bude zcizován mimo tento proces standardním způsobem jako doposud, povinnost zveřejnit záměr v takovém případě nadále trvá. Uvedené vychází z textace návrhu zákona, podle které se ustanovení upravující povinnost zveřejnit záměr nepoužijí „v případech uvedených v § 39b a § 39c“. Pro jasnější vyjádření této skutečnosti navrhujeme upravit text § 39 odst. 4 zákona o obcích (a obdobně zákona o krajích a zákona o hlavním městě Praze) následovně: 

„Ustanovení odstavce 1 a 2 se nepoužijí v případě postupu podle § 39a až 39c.“.  

Skutečnost, že ve všech ostatních případech povinnost zveřejnění záměru trvá (tj. i ve výše popsaném případě, kdy k převodu majetku na stát postupem podle § 39a až 39c nedojde), bude výslovně doplněna do důvodové zprávy.

	
	12. K části třetí – změna zákona o obcích, § 39
Požadujeme doplnit ustanovení adekvátní úpravě v § 21b odst. 3 písm. c) a d). Tedy povinnost zpětného bezúplatného převodu z vlastnictví státu do vlastnictví obce nebo adekvátní finanční náhrada v případě převodů za účelem stanoveným v § 139b odst. 1 písm. d) a e), dojde-li ke změně územně plánovací dokumentace, na základě, které nebudou splněny podmínky uvedené v § 39b odst. 1 písm. d) a e). 
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak. 

Do zákona o krajích (a do zákona o obcích a zákona o hlavním městě Praze) budou doplněna obdobná omezení pro převody majetku územních samosprávných celků na stát, jaká obsahuje zákon o majetku státu pro převody majetku státu na územní samosprávné celky, a to zákaz zcizení a zákaz zatížení.  V případě omezení upravených v § 21b odst. 3 písm. c) a d) zákona o majetku státu se jedná o mechanismy, jejich zpuštění je odvislé od změny územně plánovací dokumentace, jejíž provedení je ale primárně v režii územních samosprávných celků jak vydavatelů těchto dokumentací. Totožné celky by následně mohly požadovat vrácení dříve převedeného majetku či finanční náhradu, ovšem na základě jimi změněné plánovací dokumentace. Nově zakotvený zákaz zcizení a zatížení převáděného majetku na stát se tak jeví jako dostatečná ochrana zajišťující využití majetku způsobem, který naplní účel, pro který byl převeden. 


	
	13. K části třetí – změna zákona o obcích, § 39b odst. 1, písm. b)
Domníváme se, že předmětné ustanovení je upraveno příliš široce, a to zejména k povinnosti územně samosprávného celku převést i pozemek tvořící silniční ochranné pásmo, když silničním ochranným pásmem se pro účely tohoto zákona rozumí prostor ohraničený svislými plochami vedenými do výšky 50 m a ve vzdálenosti a) 100 m od osy přilehlého jízdního pásu dálnice anebo od osy větve její křižovatky s jinou pozemní komunikací; pokud by takto určené pásmo nezahrnovalo celou plochu odpočívky, tvoří hranici pásma hranice silničního pozemku, b) 50 m od osy vozovky nebo přilehlého jízdního pásu silnice I. třídy nebo místní komunikace I. třídy, c) 15 m od osy vozovky nebo od osy přilehlého jízdního pásu silnice II. třídy nebo III. třídy a místní komunikace II. třídy. V terénu není bez dodatečného geodetického zaměření možno určit hranici ochranného pásma, což může prakticky znamenat navýšení nákladů na převod předmětného pozemku a prodloužení lhůt pro projednání převodu v orgánech územně samosprávných celků u pozemků, které svým významem nedosahují pro UZSVM takové intenzity, aby byla vyžadována informační povinnost k jejich případnému převodu. Současně doplňujeme, že v souladu se zákonem o pozemních komunikacích lze v silničních ochranných pásmech jen na základě povolení vydaného silničním správním úřadem a za podmínek v povolení uvedených umisťovat a provádět stavby, které podle zvláštních předpisů vyžadují povolení, souhlas nebo ohlášení stavebnímu úřadu (např. stavba cyklostezky). 
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno. 

Ustanovení § 39b odst. 1 písm. b) zákona o obcích (a jeho obdoba v zákoně o krajích, zákoně o hlavním městě Praze a zákoně o majetku státu) bude vypuštěno.

	
	14. K části třetí – změna zákona o obcích, § 39b odst. 2
Předmětné ustanovení obsahuje velice omezený výčet případů, kdy lze v taxativně vymezených nárokových převodech využít možnost oddělit dotčenou část pozemku prostřednictvím geometrického plánu. Považuje za adekvátní, aby možnost využít oddělení části pozemku geometrickým plánem byla rozšířena i na všechny ostatní případy nárokových převodů dle § 39b, včetně povinnosti hradit náklady na pořízení geometrického plánu UZSVM nebo organizační složkou státu, které se předmětná nemovitá věc převádí. 
Tato připomínka je zásadní. 
	Vysvětleno. 

U všech ostatních převodů je primárně na převodci, který majetek hodlá zcizit. Před informační povinností je tedy zcela na jeho vůli, jaký rozsah majetku shledává jako nepotřebný a může tedy před zveřejněním informace o jeho chystaném zcizení tento jasně vymezit i skrze geometrický plán. V danou chvíli je volba vyhotovení či nevyhotovení geometrického plánu čistě na jeho uvážení, a proto nese s tím spojené náklady (což platí i pro stát při aplikaci analogické úpravy obsažené v zákoně o majetku státu). Oproti tomu u silničních pozemků je primárně zájem v souladu se zákonem o pozemních komunikacích sjednotit vlastnictví silničních těles a vlastnictví silničních pozemků a odstavec 2 tedy upravuje „pouze“ skutečnost, že v takovém případě hradí náklady geometrického plánu nabyvatel. 


	
	15. K části třetí – změna zákona o obcích, § 39c odst. 1
V uvedeném ustanovení je stanoveno, že „obec úplatně převede“. Dle § 85 písm. a) zákona o obcích patří do vyhrazené pravomoci zastupitelstva obce rozhodovat převodech hmotných nemovitých věcí, s výjimkou inženýrských sítí a pozemních komunikací, převod bytů a nebytových prostorů. Textace návrhu novely se tak dostává do rozporu se svobodnou vůli zastupitelstva rozhodnout o majetkoprávním úkonu. 
Tato připomínka je zásadní. 
	Vysvětleno. 

Návrh zákona je ve vztahu k územním samosprávným celkům postaven na principu, že informační povinnost (včetně případně navazujících kroků) nastává výhradně v případě, kdy se daný celek rozhodne již pro něj nepotřebný majetek zcizit. V případě, kdy je v zákoně vymezený majetek pro daný celek nadále potřebný a využitelný, není územní samosprávný celek, který jej vlastní, povinen ani nucen jej zcizit. Návrhem předkládaný postup se tedy uplatní výhradně v případě, že územní samosprávný celek vyhodnotí konkrétní majetek jako pro něj již nepotřebný. 


	
	16. K části třetí – změna zákona o obcích, § 39c odst. 1 písm. f)
V kontextu předchozích taxativně vymezených nárokových převodů, a to jak úplatných, tak bezúplatných, postrádá toto ustanovení jakékoliv opodstatnění. V navrhované změně zákona ani v důvodové zprávě není nikterak blíže specifikována administrativní budova, když jediné vymezení z toho vyplývající je, že předmětná stavba musí obsahovat kancelářskou plochu, která slouží nebo může sloužit pro soudní, zákonodárné, správní a související činnosti v rámci plnění funkcí státu anebo je pro tyto účely užívána.  Výše uvedené vymezení „administrativní budovy“ považujeme za nedostatečné a zavádějící. Dále upozorňujeme, že tato úprava zcizitelnosti není recipročně upravena v navrhované úpravě zákona o majetku ČR. Navrhujeme předmětné ustanovení z navrhované změny vypustit. 
Tato připomínka je zásadní. 
	Akceptováno. 

Ustanovení § 39c odst. 1 písm. f) a odst. 2 zákona o obcích (a jeho obdoba v zákoně o krajích a v zákoně o hlavním městě Praze) bude vypuštěno.
	

	
	17. K části třetí – změna zákona o obcích: okruh dotčených subjektů
Dále poukazujeme na skutečnost, že předmětná novela se týká pouze organizačních složek státu, které se řídí zákonem o majetku ČR. Stále zde je velice široké portfolio jiných státních institucí, které své hmotné nemovité věci převádějí při jednání s územně samosprávnými celky na základě speciálních zákonů, což i nadále bude způsobovat vícekolejnost postupů ve vztahu k vzájemným převodům nemovitostí. 
Tato připomínka je zásadní. 
	Vzato na vědomí. Vysvětleno. 

Návrh zákona vztahuje na veškeré organizační složky státu a státní organice, které se zákonem o majetku státu řídí (typicky státní příspěvkové organizace). Tyto entity musí informovat o chystaném zcizení veškerého hmotného nemovitého majetku státu a v případech uvedených v zákoně a za splnění stanovených podmínek mají povinnost takový majetek na oprávněné územní samosprávní celky převést. Právě organizační složky státu (typicky ministerstva a jiné ústřední správní úřady) a dotčené státní organizace nejsou zřizovány za účelem podnikání, ale primárně za účelem plnění funkcí státu a k zajišťování veřejně prospěných činností. Z tohoto důvodu bylo přistoupeno právě k regulaci jejich způsobu nakládání s majetkem státu ve prospěch územních samosprávných celků, které jsou veřejnoprávními korporacemi. Jinak je tomu u jiných entit, na které navrhovaná úprava nedopadá, např. státní podniky. V souladu s ustanovením § 2 odst. 1 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, je státní podnik státní organizací a právnickou osobou, která provozuje svým jménem a na vlastní odpovědnost podnikatelskou činnost za účelem plnění významných strategických, hospodářských, společenských, bezpečnostních nebo dalších zájmů státu. Vzhledem ke skutečnosti, že primárním účelem státních podniků je právě podnikatelská činnost, nelze daným subjektům nařizovat převody majetku státu, se kterým mají právo hospodařit, na třetí osoby za konkrétních podmínek. Navržený způsob regulace tak byl vyhodnocen jako dostatečně a především přípustně široký pro naplnění sledovaného cíle (zjednodušení převodů majetku státu na územní samosprávné celky). 


	
	18. Zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí 
Stávající text zákona č. 172/1991 Sb. v ustanovení § 8 mimo jiné upravuje možnost uplatnění nároků obce vůči majetku České republiky. Pokud obec nezapsala majetek do katastru nemovitostí nebo nepodala žalobu do dne 31. března 2013, nemohla se po tomto datu vůči státu domáhat žádného nároku na vlastnické právo. Stát tak legislativně upravil tzv. restituční tečku vůči obcím. Opačně však žádná tečka pro obce neexistuje a teoreticky i prakticky může stát zpochybnit jakýkoliv majetek obce nabytý dle příslušných ustanovení zákona. 
Navrhované řešení: 
S ohledem na skutečnost, že obce se dle zákona č. 172/1991 Sb. nemohou již domáhat vůči státu žádných vlastnických nároků, ale stát tak vůči obci stále může (např. dle ustanovení § 1 zákona č. 172/1991 Sb.), je navrhována úprava textu tohoto ustanovení v tom smyslu, že pokud Česká republika ke dni účinnost novely zákona (kterým bude navržena toto změna) neuplatnila žalobu na určení vlastnického práva u soudu nebo neprovedla zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí, má se za to, že majetek, který obec nabyla dle tohoto zákona, je ve vlastnictví obce. 
Tato připomínka je zásadní. 
	Akceptováno jinak. 

Navrhujeme, aby do § 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věci z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, byl doplněn nový odstavec 4 následujícího znění: 

„(4) Pokud je obec ke dni 1. 1. 2025 zapsána v katastru nemovitostí u věcí uvedených v odstavci 1 a 2 jako vlastník, má se za to, že s nimi tato obec a v hlavním městě Praze též městská část ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily, pokud se neprokáže opak.“. 

Současně bude muset být přijato (z důvodu zamezení obecně nepřípustné pravé retroaktivitě) následující přechodné ustanovení:

„V případě řízení zahájených před soudy přede dnem 1.1.2024 se § 1 odst. 4 nepoužije.“.

	
	
	

	Kancelář prezidenta republiky
	1. K bodu 9, k § 21a: 
Předmětné ustanovení upravuje povinnost příslušné organizační složky informovat prostřednictvím internetových stránek Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových územní samosprávné celky o záměru zcizit hmotnou nemovitou věc, která se stala pro stát trvale nepotřebnou.
Navrhované znění nezohledňuje ustanovení § 19b odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen „zákon“), které ukládá organizační složce v případě trvale nepotřebné hmotné nemovité věci takovou věc neprodleně předat Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Ve smyslu daného ustanovení zákona by bylo možné dovodit, že v definovaných případech, kdy přejímá majetek Úřad, veškeré úkony vůči územně samosprávným celkům, včetně informační povinnosti bude činit Úřad (jako příslušná organizační složka), nicméně tomuto neodpovídá navrhovaná právní úprava, ani důvodová zpráva. Z navrhované úpravy tak není zřejmé, na kterou organizační složku má dopadat splnění nově definovaných povinností, resp. kdy a zda vůbec se postup dle § 19b odst. 1 zákona pro případ převodů majetku na územně samosprávné celky aplikuje. 
Doporučuje se navrhované ustanovení ve smyslu uvedeného zpřesnit a vyjasnit vztah navrhovaného ustanovení s § 19b odst. 1 zákona. 
	Vysvětleno. 

Nově navrhovaná ustanovení zákona o majetku státu dopadají na případy hmotného nemovitého majetku, který je pro stát trvale nepotřebný. Jedná se tedy o nepotřebnost nikoliv pro konkrétní složku (§ 14 odst. 7), ale o nepotřebnost pro stát jako celek, což je výslovně uvedeno v úvodní větě nově navrhovaného § 21a odst. 1 zákona o majetku státu. Záměrem navrhované úpravy je tedy plnění informační povinnosti a souvisejících povinností ze strany státu až po aplikaci postupu předvídaného v § 19b a 19c zákona o majetku státu. Vzhledem k vymezení hmotných nemovitých věcí, na které ustanovení § 21a až 21e zákona o majetku státu dopadají, půjde ve většině případů právě o ÚZSVM, které bude informační povinnost státu plnit, neboť s ohledem na § 19b odst. 1 zákona o majetku státu právě ÚZSVM trvale nepotřebný majetek od organizačních složek státu (a podle § 54 odst. 1 ve spojení s § 19b dost. 1) i od státních organizací přebírá. 

V souladu s přechodným ustanovením č. 4 zákona č. 51/2016 Sb., kterým byl zákon o majetku tátu novelizován, platí, že povinné převzetí majetku ze strany ÚZSVM podle § 19b odst. 1 nastává teprve u majetku, o jehož trvalé nepotřebnosti bylo rozhodnuto po účinností dané novely, tj. po 1.3.2016. Některé organizační složky státu si ještě před 1.3.2016 rozhodly o trvalé nepotřebnosti vybraného majetku, s nímž měly příslušnost hospodařit, aby se povinnému převzetí ze strany ÚZSVM vyhnuly, a do dnešního dne takový majetek drží. V případě takového majetku se tedy povinné převzetí ÚZSVM neuplatní a dané složky postupují podle § 19b odst. 3 a 4 a § 19c. Proto u vymezených hmotných nemovitých věcí, na které dopadá nově navrhovaná úprava a které byly současně za trvale nepotřebné ze strany příslušných složek prohlášeny před 1.3.2016, plní informační povinnost a navazující povinnosti právě taková složka. 

V případě, že tedy bude ze strany organizačních složek státu nebo státních organizací rozhodnuto o trvalé nepotřebnosti dotčeného majetku v budoucnu nebo o ni bylo rozhodnuto po 1.3.2016, pak dopadají nová ustanovení v zásadě na ÚZSVM, který od nich majetek převzal.  

Důvodová zpráva bude doplněna následovně: 

„Nově navrhovaná ustanovení § 21a až 21e dopadají na případy hmotného nemovitého majetku, který je pro stát trvale nepotřebný. Jedná se tedy o nepotřebnost nikoliv pro konkrétní organizační složku státu (§ 14 odst. 7), ale o nepotřebnost pro stát jako celek. Plnění informační povinnosti a souvisejících povinností ze strany státu tedy nastává až po aplikaci postupu předvídaného v § 19b a 19c zákona o majetku státu. V případech, kdy u trvale nepotřebných hmotných nemovitých věcí dochází k jejich povinnému převzetí Úřadem podle § 19b odst. 1, plní tedy povinnosti podle § 21a až 21e Úřad.“. 


	
	
	

	Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových
	1. Předložený návrh sice zakládá reciprocitu mezi státem a územními samosprávnými celky (dále jen „ÚSC“) pro některé případy bezúplatných převodů, které jsou nyní upraveny v Metodickém materiálu pro organizační složky státu a vybrané státní organizace s účinností od 1. září 2022 č. j. MF-21516/2022/7202-1 ze dne 26. 7. 2022 (dále jen „MM MF“). Nicméně dle předloženého návrhu reciprocita nebude dodržena v případě, kdy stát bude vlastníkem veřejně prospěšné stavby (dále jen „VPS“) včetně pozemku, nebo VPS na pozemku obce. V podrobnostech odkazujeme na přiložené schéma porovnání variant převodů ze státu na obec/kraj/hlavní město Prahu (příloha „Porovnání variant převodů v.p.s u ÚSC x stát.xlsx“ – 3 listy). Žádáme o úpravu navrhovaných ust. § 39b, § 39c zákona o obcích, § 18b, § 18c zákona o krajích a § 36b, § 36c zákona o hl. m. Praze tak, aby nevýhodnost nakládání z pohledu státu byla odstraněna. 
	Neakceptováno. 

	
	2. V rámci novely zákona o obcích, zákona o krajích a zákona o hl. m. Praze je zavedena zkratka „státní organizace“, která ovšem zahrnuje státní instituce pouze v působnosti ZMS. S ohledem na změnu právní formy k 1. lednu 2024 byly zavedeny zvláštní tituly pro bezúplatné převody ve prospěch Ředitelství silnic a dálnic, s. p. (dále jen „ŘSD“), a to pro silniční pozemky, na nichž je umístěno těleso dálnice nebo silnice I. třídy, dále pro pozemky, které by se po převodu na stát staly silničními pomocnými pozemky podle zákona o pozemních komunikacích a pro pozemky tvořící silniční ochranné pásmo. ŘSD ovšem dále ke své činnosti potřebuje, obdobně jako státní organizace dle zavedené definice, pozemky ÚSC pro připravované veřejně prospěšné stavby a veřejně prospěšná opatření. Proto navrhujeme doplnit ŘSD do § 39b odst. 1 písm. d), e) zákona o obcích, 18b odst. 1 písm. d), e) zákona o krajích a 36b odst. 1 písm. d), e) zákona o hl. m. Praze. 
	Akceptováno jinak. 

K zásadní připomínce Ministerstva dopravy bude ŘSD doplněno do zákona o obcích (a analogicky do zákona o krajích a zákona o hlavním městě Praze) u nárokových převodů majetku ohledně převodů pozemků pod veřejně prospěšnými stavbami. 

	
	
	

	Úřad vlády ČR – Místopředseda vlády pro digitalizaci
	Bez připomínek. 
	

	Úřad vlády ČR – Zmocněnec vlády pro lidská práva
	Bez připomínek. 
	

	Úřad vlády ČR – Ministr a předseda Legislativní rady vlády
	Bez připomínek. 
	

	Úřad vlády ČR – Ministryně pro vědu, výzkum a inovace a předsedkyně Rady pro vývoj, výzkum a inovace
	Bez připomínek. 
	

	Úřad vlády ČR – Ministr pro evropské záležitosti
	Bez připomínek. 
	

	Úřad vlády ČR - Kabinet vedoucího Úřadu vlády
	Bez připomínek. 
	

	Asociace krajů ČR
	Bez připomínek. 
	

	Akademie věd
	Bez připomínek. 
	

	Bezpečnostní informační služba ČR
	Bez připomínek. 
	

	Český báňský úřad
	Bez připomínek. 
	

	Český statistický úřad
	Bez připomínek. 
	

	Český telekomunikační úřad
	Bez připomínek. 
	

	Energetický regulační úřad
	Bez připomínek. 
	

	Finanční arbitr
	Bez připomínek. 
	

	Grantová agentura ČR
	Bez připomínek. 
	

	Generální inspekce bezpečnostních sborů
	Bez připomínek. 
	

	Kancelář Poslanecké sněmovny
	Bez připomínek. 
	

	Kancelář Senátu
	Bez připomínek. 
	

	Kancelář veřejného ochránce práv
	Bez připomínek. 
	

	Krajský úřad Jihočeského kraje
	Bez připomínek. 
	

	Krajský úřad Karlovarského kraje
	Bez připomínek. 
	

	Krajský úřad Kraje Vysočina
	Bez připomínek. 
	

	Krajský úřad Královehradeckého kraje
	Bez připomínek. 
	

	Krajský úřad Libereckého kraje
	Bez připomínek. 
	

	Krajský úřad Olomouckého kraje
	Bez připomínek. 
	

	Krajský úřad Plzeňského kraje
	Bez připomínek. 
	

	Krajský úřad Ústeckého kraje
	Bez připomínek. 
	

	Národní bezpečností úřad
	Bez připomínek. 
	

	Národní sportovní agentura
	Bez připomínek. 
	

	Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost
	Bez připomínek. 
	

	Nejvyšší soud
	Bez připomínek. 
	

	Nejvyšší správní soud
	Bez připomínek. 
	

	Nejvyšší státní zastupitelství
	Bez připomínek. 
	

	Rada pro rozhlasové a televizní vysílání
	Bez připomínek. 
	

	Správa státních hmotných rezerv
	Bez připomínek. 
	

	Státní úřad pro jadernou bezpečnost
	Bez připomínek. 
	

	Technologická agentura
	Bez připomínek. 
	

	Úřad národní rozpočtové rady
	Bez připomínek. 
	

	Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí
	Bez připomínek. 
	

	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	Bez připomínek. 
	

	Úřad pro ochranu osobních údajů
	Bez připomínek. 
	

	Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře
	Bez připomínek. 
	

	Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví
	Bez připomínek. 
	

	Úřad průmyslového vlastnictví
	Bez připomínek. 
	

	Ústav pro studium totalitních režimů
	Bez připomínek. 
	

	Ústavní soud
	Bez připomínek. 
	


V Praze dne 
Stránka 2 (celkem 29)