Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNCWHF2W72 najdete zde
"[Klepněte sem a vložte římské číslo dle čísla na obálce
IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
I. OBECNÁ ČÁST
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších přepisů, a některé další zákony byl připraven v souladu s Výhledem legislativních prací vlády na roky 2023 až 2025.
a) Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Právní úprava hospodaření s majetkem státu je obsažena především v zákoně č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále také „zákon o majetku státu“ nebo „ZMS“) a jeho prováděcí vyhlášce č. 62/2001 Sb., o hospodaření organizačních složek a státních organizací s majetkem státu, a nařízení vlády č. 41/2017 Sb., o údajích centrální ho registru administrativních budov. Úprava zákona o majetku státu dopadá na organizační složky státu a vybrané státní organizace (např. státní příspěvkové organizace, státní fondy) a reguluje jejich chování v soukromoprávních vztazích při hospodaření s majetkem státu, tj. včetně nabývání majetku pro stát i nakládání s majetkem státu. Právě nakládání s majetkem státu se věnuje část třetí ZMS, kde je mj. upraven převod majetku státu na třetí osoby (od státu odlišné subjekty, které nehospodaří se státním majetkem), tj. včetně územních samosprávných celků. V rámci uvedené úpravy se stanoví, že úplatné převody hmotných věcí se realizují skrze výběrové řízení, veřejnou dražbu, veřejnou soutěž o nejvhodnější nabídku a v odůvodněných případech skrze přímý prodej nebo směnu. Současně ZMS umožňuje, aby hmotné věci byly z majetku státu převedeny rovněž bezúplatně, je-li takový postup ve veřejném zájmu, nebo je-li bezúplatný převod hospodárnější než jiný způsob naložení s věcí anebo stanoví-li tak zvláštní předpis.
S účinností od 1. 3. 2016 byla do ZMS (jeho novelou provedenou zákonem č. 51/2016 Sb.) zakotvena úprava, v důsledku které převody hmotného nemovitého majetku z vlastnictví státu realizuje až na výjimky především Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen „Úřad“). Právě statistika Úřadu ukazuje, že dochází-li v současné chvíli k převodům majetku státu na územní samosprávné celky, děje se tak zpravidla cestou bezúplatných převodů nebo přímých prodejů. V letech 2016 až 2022 převedl Úřad na územní samosprávné celky 24.090 nemovitostí. Z toho 20.693 nemovitostí (86 %) bezúplatně a 3.397 nemovitostí (14 %) úplatně. V případě úplatných převodů se ve 2.658 případech (78 %) jednalo o přímý prodej. Je-li dle účinné právní úpravy přistoupeno k přímému prodeji majetku státu územním samosprávným celkům, musí být takový postup (stejně jako při převodu jiným nestátním subjektům) náležitě zdůvodněn. Dochází-li k převodu majetku státu na územní samosprávní celky bezúplatně, děje se tak zpravidla s odkazem na veřejný zájem (rovněž zdůvodněný). Posouzení zvoleného postupu musí být provedeno a odůvodněno v každém jednotlivém případě.
V ZMS jsou tedy územní samosprávné celky postaveny naroveň ostatním subjektům, které nehospodaří s majetkem státu. Z praxe lze přitom vysledovat, že určité typy hmotných nemovitých věcí je žádoucí převádět právě územním samosprávným celkům z důvodu jejich dalšího veřejného využití (např. pozemky pro veřejně prospěšné stavby, pozemky pro veřejné pohřebiště, silniční pozemky pod místními komunikacemi, apod.). V tomto ohledu existuje metodický materiál Ministerstva financí pro nakládání s hmotnými nemovitými věcmi ve vlastnictví státu ve prospěch územních samosprávních celků, dobrovolných svazků obcí a příspěvkových organizací územních samosprávných celků formou bezúplatného převodu vlastnictví a přímého prodeje (č.j. MF-21516/2022/7202-1), úprava na úrovni zákona ovšem chybí.
Zároveň není v současnosti pro územní samosprávné celky na jednom místě dohledatelné, jaké nemovité věci hodlá stát (skrze veškeré své organizační složky státu a státní organizace, které se řídí ZMS) na jejich území zcizit.
Co se týče převodů hmotného nemovitého majetku státu na třetí osoby, obsahuje ZMS schvalovací působnost vybraných ministerstev. V souladu s ustanovením § 22 odst. 4 ZMS vyžaduje převod hmotné nemovité věci, která se eviduje v katastru nemovitostí, (až na výjimky) schválení Ministerstva financí. Schválení Ministerstvem kultury vyžaduje podle § 22 odst. 5 ZMS převod hmotné movité a nemovité věci prohlášené za kulturní památku a převod sbírky muzejní povahy. Převod pozemku ve zvláště chráněném území a jeho ochranném pásmu a převod stavby, která se eviduje v katastru nemovitostí, pokud je zřízena na pozemku ve zvláště chráněném území a jeho ochranném pásmu, pak vyžaduje dle § 22 odst. 6 ZMS schválení Ministerstvem životního prostředí. Je-li přitom dána schvalovací působnost Ministerstva kultury či Ministerstva životního prostředí, pak již Ministerstvo financí takový převod neschvaluje a vyhodnocení naplnění požadavků ZMS tak činí výhradně Ministerstvo kultury a Ministerstvo životního prostředí v rámci své schvalovací pravomoci. Jak bylo uvedeno výše, s účinností od 1. 3. 2016 je to právě Úřad, který ve většině případů hmotné nemovité věci z vlastnictví státu na třetí osoby převádí. Úřad se tak ve své praxi setkává s odlišnými přístupy výše uvedených rezortů co do naplnění požadavků ZMS. Záměrem stávající úpravy bylo umístit specifické převody (z hlediska jejich chráněného předmětu) u jednoho rezortu tak, aby nedocházelo k duplicitnímu schvalování jednak ze strany věcných rezortů a jednak ze strany Ministerstva financí ohledně požadavků zákona o majetku státu. Uvedené nastavení ale vede k neodůvodněním rozdílům právě při výkladu požadavků zákona o majetku státu.
ZMS dále upravuje centrální registr administrativních budov (dále jen „CRAB“). V souladu s ustanovením § 14a odst. 1 ZMS je Úřad správcem a provozovatelem CRAB. Platná právní úprava ovšem neumožňuje účinně reagovat na případné zjištěné nesoulady mezi údaji evidovanými v CRAB a skutečným stavem. Povinnost umožnit Úřadu učinit fyzickou prohlídku budov evidovaných v CRAB a poskytnout mu existující pasportizační dokumenty k budovám, s nimiž mají organizační složky státu nebo státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu, příslušnost hospodařit nebo je užívají, je totiž stanovena pouze v usnesení vlády ze dne 9. března 2015 č. 171 ve znění usnesení vlády ze dne 26. června 2017 č. 481, tedy nikoliv na úrovni zákona, což se bohužel v praxi ukázalo jako nedostatečné.
V rámci stávající úpravy je nastaven odlišný přístup k účasti státu v honebních společenstvech v případě, kdy s honebními pozemky přísluší hospodařit Státnímu pozemkovému úřadu, a kdy s nimi přísluší hospodařit Úřadu, příp. jiné organizační složce státu či státní organizaci v režimu ZMS. Úprava honebních společenstev je obsažena v zákoně č. 449/2001 Sb., o myslivosti. V souladu s § 27 odst. 1 uvedeného zákona členové honebního společenstva ručí za závazky honebního společenstva. Zatímco v případě honebních pozemků, s nimiž přísluší hospodařit Státnímu pozemkovému úřadu, účast státu v honebním společenstvu nevzniká (viz § 4 odst. 5 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu), u pozemků, s nimiž přísluší hospodařit Úřadu nebo jiným organizačním složkám státu či státním organizacím, musí tito aktivně oznamovat, že s členstvím v honebním společenstvu nesouhlasí (viz § 26 zákona o myslivosti). Existuje tedy neodůvodněný rozdílný přístup pro Státní pozemkový úřad a ostatní organizační složky státu nebo státní organizace, kterým v režimu ZMS přísluší hospodařit s majetkem státu.
Platné znění zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále také „ZOPK“) omezuje zcizitelnost pozemků ve vlastnictví státu ve zvláště chráněných územích. V souladu s ustanovením § 23 ZOPK nelze zcizit pozemky ve vlastnictví státu na území národních parků, s výjimkou směn pozemků odůvodněných zájmy ochrany přírody. Na území národních parků tak nelze zcizit pozemek ani v situaci, kdy je na něm umístěna stavba jiného vlastníka, či jsou na něm umístěny komunikace ve vlastnictví obcí nebo krajů. Takové pozemky jsou pro činnost správ národních parků ovšem většinou nepotřebné a rozhodnou-li proto o jejich trvalé nepotřebnosti, pak tento majetek přebírá dle § 19b odst. 1 ZMS Úřad. Přestože i pro jeho činnost je takový majetek zcela nepotřebný, nemůže jej ohledem na popsané blokační ustanovení ZOPK zcizit. Zároveň ZOPK pro vybraná zvláště chráněná území stanoví, že převod některých pozemků vyžaduje souhlas Ministerstva životního prostředí. Vedle toho ovšem zákon o majetku státu v ustanovení § 22 odst. 6 vyžaduje souhlas Ministerstva životního prostředí ke všem převodům pozemků a staveb, pokud se nachází ve zvláště chráněných územích a jejich ochranných pásmech. Stávající úprava tak z pohledu schvalování převodů pozemků a staveb ve zvláště chráněném území není zcela přehledná.
Cílem předkládaného návrhu je výše nastíněné nedostatky odstranit a v tomto směru stávající zákon o majetku státu a související právní předpisy změnit a doplnit. Zároveň je potřeba i vybraná stávající ustanovení podle poznatků z praxe zpřesnit, doplnit či jinak změnit a tím přispět ke zkvalitnění právní úpravy a příp. k odstranění výkladových pochybností.
Stávající právní úprava není diskriminační a nemá dopad na rovnost mužů a žen.
b) Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Návrh si klade za cíl, aby územní samosprávné celky měly možnost se dozvědět, že se v jejich území chystá stát zcizit pro něj nepotřebnou hmotnou nemovitou věc a mohly tak o ni projevit zájem. V případě, že půjde o některou z taxativně uvedených hmotných nemovitých věcí (vymezených v ZMS), pak v případě, že o její převod projeví územní samosprávný celek zájem, budou mít nárok na její úplatný nebo bezúplatný převod. Zákon jasně vymezí, které hmotné nemovité věci budou územním samosprávným celkům převáděny úplatně a které bezúplatně. Návrh přitom vychází ze současné praxe, kdy hmotné nemovité věci, které byly dosud převáděny na územní samosprávné celky bezúplatně s odkazem na veřejný zájem, jsou vybrány pro nárokové převody zakotvené přímo v zákoně (např. silniční pozemky pod místními komunikacemi nebo pod silnicemi II. a III. třídy; pozemky využitelné pro zřízení nebo rozšíření veřejného pohřebiště; pozemky zastavěné veřejně prospěšnou stavbou ve vlastnictví územního samosprávného celku nebo pro takovou stavbu určené dle územně plánovací dokumentace). Stejně tak je přistoupeno i k vymezení hmotných nemovitých věcí převáděných územním samosprávným celkům za úplatu, a to za cenu obvyklou podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). U hmotných nemovitých věcí, které nebudou návrhem zařazeny do nárokového bezúplatného, nebo úplatného převodu zůstává zachován stávající režim. Pokud tedy budou v konkrétním případě shledány důvody pro bezúplatný převod na územní samosprávný celek ve veřejném zájmu nebo bude odůvodněný přímý prodej takového majetku, pak takto půjde i nadále postupovat (dle § 22 ZMS). Nicméně u zákonem taxativně vymezeného majetku bude onen proces oproti stávající úpravě zjednodušen a projeví-li územní samosprávné celky o dotčený majetek zájem, budou mít na jeho převod nárok za přesně stanovených podmínek.
S ohledem na veřejný zájem na hospodárném nakládání s veřejným majetkem se jako racionální jeví, aby navrhovaná úprava převodů majetku státu fungovala i opačně, tedy aby ze strany územních samosprávných celků rovněž docházelo k nárokovým převodům na stát v obdobném rozsahu, jako je tomu v případě převodů majetku státu na obce a kraje. Stejně jako v případě úpravy převodů majetku státu na územní samosprávné celky, půjde i v případě majetku obcí a krajů o taxativně uvedený majetek a jeho převod na stát se odehraje rovněž za zákonem daných podmínek, a to bezúplatně nebo úplatně za cenou obvyklou podle zákona o oceňování majetku. Na rozdíl od informační povinnosti státu vůči obcím a krajům o chystaném převodu všech hmotných nemovitých věcí (až na výjimky – např. nemovitá věc učená pro směnu), budou mít územní samosprávné celky informační povinnost pouze ve vztahu k majetku taxativně vymezenému v zákoně, na jehož převod bude mít stát v případě zájmu nárok (tj. nebudou informovat o ostatních převodech svého majetku). Popsané povinnosti územních samosprávných celků budou dopadat i na jejich příspěvkové organizace, na dobrovolné svazky obcí a jejich příspěvkové organizace a na městské části hlavního města Prahy.
Jak v případě státu, tak v případě územních samosprávných celků, půjde u oněch nárokových převodů o majetek pro ně nepotřebný, tj. o majetek, který se rozhodly zcizit. Nikdo z dotčených subjektů tak nebude nucen zcizovat majetek, který je pro ně potřebný. Ony nárokové převody tak budou připadat v úvahu pouze za předpokladu, že se pro zcizení dotčeného majetku příslušné subjekty (stát, obce, kraje) rozhodnou.
V ZMS je dále přistoupeno k dílčí novele týkající se schvalování převodu hmotných nemovitých věcí. Navrhuje se nově sjednotit schvalování převodu hmotných nemovitých věcí, které se evidují v katastru nemovitostí, u jednoho rezortu, a to u Ministerstva financí. U převodů nemovitých věcí, k nimž dle stávající právní úpravy poskytuje schválení Ministerstvo kultury (převody hmotných nemovitých věcí prohlášených za kulturní památku) nebo Ministerstvo životního prostředí (pozemky a stavby nacházející se ve zvláště chráněném území a jeho ochranném pásmu), se role těchto rezortů změní v tom smyslu, že takové převody budou nově posuzovat výlučně z pohledu právních předpisů v jejich gesci (např. zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ZOPK), ovšem nikoliv již z pohledu ZMS. Ministerstvo kultury bude nově v případě převodu hmotných nemovitých věcí prohlášených za kulturní památku vydávat tzv. předchozí stanovisko, které bude přílohou žádosti o schválení převodu adresované Ministerstvu financí. V případě převodu pozemků a staveb, které se nachází ve zvláště chráněném území a jeho ochranném pásmu, bude nově Ministerstvo životního prostředí vydávat předchozí stanovisko podle ZOPK, které bude rovněž přílohou žádosti o schválení převodu adresované Ministerstvu financí. Ministerstvo kultury a Ministerstvo životního prostředí tak budou uvedené převody posuzovat výlučně na základě právních předpisů v jejich gesci, zatímco soulad daných převodů z hlediska požadavků zákona o majetku státu bude zkoumat jen Ministerstvo financí. Tím bude zaručen jednotný přístup k požadavkům vyplývajícím ze zákona o majetku státu. Zároveň bude nadále zajištěna ochrana dle zvláštních předpisů (ochrana kulturních památek a pozemků nebo staveb nacházejících se ve zvláště chráněném území), neboť nesouhlasné stanovisko Ministerstva kultury nebo Ministerstva životního prostředí bude pro Ministerstvo financí závazné. Ministerstvo financí tedy nebude moci převod schválit, i kdyby jinak vyhovoval veškerým požadavkům ZMS, pokud k převodu nebude vydáno souhlasné stanovisko Ministerstva kultury nebo Ministerstva životního prostředí. Úprava předchozího stanoviska Ministerstva životního prostředí bude upravena v ZOPK.
Současně se zakotvuje, že pokud bude stanovisko Ministerstva kultury nebo Ministerstva životního prostředí nesouhlasné, pak jsou tyto rezorty povinny dotčený majetek od převádějící organizační složky státu převzít do své příslušnosti hospodařit. Důvodem je skutečnost, že převádějící organizační složka státu (zpravidla Úřad) při nesouhlasném stanovisku nemůže majetek trvale nepotřebný pro stát zcizit a musí si ho ponechat, ačkoliv je pro ni nepotřebný, a to právě vhledem k nesouhlasným stanoviskům dotčených rezortů vydaných s odkazem na nezbytnou památkovou ochranu či zájem na ochraně přírody a krajiny. V takovém případě je ale nasnadě, aby takto chráněný majetek spravovaly rezorty, které mají památkovou péči či ochranu přírody a krajiny ve své gesci.
Pro zajištění možnosti ověřit soulad údajů evidovaných v CRAB se skutečným stavem se nově zavádí výslovné zákonné oprávnění Úřadu provádět prohlídky administrativních budov a dalších souvisejících nemovitých věcí, které se evidují v CRAB, a v této souvislosti vyžadovat potřebné dokumenty. Zároveň bude Úřad oprávněn vyzvat organizační složky státu i státní organizace k nápravě zjištěných nedostatků. Na celý postup se budou přiměřeně aplikovat ustanovení § 4 až 11 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád). Pouhé přiměřené použití kontrolního řádu nestaví Úřad do pozice kontrolního orgánu ve smyslu § 1 kontrolního řádu. Postup Úřadu při ověřování souladů údajů vedených v CRAB bude postupem sui generis a z kontrolního řádu tak budou pouze přiměřeně aplikovaná ustanovení, která upravují zahájení kontroly a práva a povinnosti kontrolujícího subjektu i kontrolovaných osob. Současně jde pouze o zakotvení již existujících povinností vyplývajících z usnesení vlády na úroveň zákona.
Návrh zároveň řeší účast státu v honebních společenstvech a navrhuje sjednocení úpravy pro Úřad a ostatní organizační složky státu (a stejně tak státní organizace, na které se ZMS vztahuje) s úpravou, která je obsažena v zákoně č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu. Cílem je, aby se na budoucí nestával stát automaticky členem honebního společenstva, a to nejen v případech, kdy s dotčenými pozemky přísluší hospodařit Státnímu pozemkovému úřadu, ale i v případech, kdy s nimi přísluší hospodařit Úřadu či jiné organizační složce státu nebo státní organizaci, na kterou se vztahuje ZMS. Honební společenstvo je v souladu s ustanovením § 19 odst. 1 zákona o myslivosti, právnickou osobou založenou podle uvedeného zákona. Vzhledem ke skutečnosti, že ZMS obsahuje v ustanoveních § 28 až 30 úpravu účasti státu v jiných právnických osobách a sdruženích, navrhuje se právě do této části ZMS u státu zakotvit ucelenou úpravu účasti, resp. spíše neúčasti státu v honebních společenstvech. S Ministerstvem zemědělství byla konzultována možnost zakotvit úpravu neúčasti státu v honebních společenstvech přímo v zákoně o myslivosti, nicméně uvedený gesční rezort se vyjádřil pro zakotvení dané úpravy v ZMS. Navrhovaná úprava bude vycházet z platného znění zákona o Státním pozemkovém úřadu, nicméně budě nově dopadat na veškeré organizační složky státu (a skrze ustanovení § 54 odst. 1 ZMS rovněž na státní organizace, které se zákonem o majetku státu řídí). Z toho důvodu se navrhuje rovněž odstranění duplicitní úpravy právě ze zákona o Státním pozemkovém úřadu.
Nově se upravuje zcizitelnost pozemků ve zvláště chráněných územích s cílem zamezit nadbytečným výdajům státu spojeným s údržbou nepotřebného majetku, který se nachází ve zvláště chráněných územích. V taxativně uvedených případech bude státu umožněno zcizovat pozemky v národních parcích, národních přírodních rezervacích a národních přírodních památkách, ovšem výlučně po předchozím souhlasu Ministerstva životního prostředí, který lze udělit pouze za předpokladu, že dotčené pozemky nejsou potřebné pro naplnění cílů ochrany zvláště chráněného území. Zároveň dochází ohledně schvalovací role (nově stanoviska) Ministerstva životního prostředí ke sjednocení stávající roztříštěné úpravy, a to skrze nové znění § 22 odst. 6 zákona o majetku státu a nových ustanovení ZOPK.
Navrhovaná právní úprava nemá vzhledem ke svému věcnému zaměření žádný vztah ke sledovaným hlediskům, tj. ve vztahu k zákazu diskriminace a rovnosti můžu a žen, a proto předkládané řešení nepředpokládá žádné dopady v těchto směrech.
c) Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Smyslem navrhované úpravy je zjednodušit proces převodů vybraného nepotřebného nemovitého majetku státu na územní samosprávné celky a v obdobném rozsahu umožnit převod vybraného nepotřebného nemovitého majetku obcí a krajů na stát. Současně jsou změny vedeny snahou zvětšit povědomí územních samosprávných celků o veškerých chystaných převodech majetku státu na jejich území.
Za účelem zajištění jednotného výkladu ZMS a sjednocení praxe se zakotvuje schvalovací působnost převodů hmotného nemovitého majetku státu z pohledu požadavků uvedeného právního předpisu výlučně u Ministerstva financí s tím, že převody majetku podléhajícího ochraně dle zvláštních předpisů (kulturní památky a pozemky a stavby ve zvláště chráněných územích a jejich ochranných pásmech) budou nadále posuzovat dotčené rezorty, ovšem nově výlučně z pohledu předpisů v jejich gesci (tj. nikoliv již požadavků ZMS).
S cílem odstranit neodůvodněnou odchylnou praxi v účasti státu v honebních společenstvech, jaká panuje u Státního pozemkového úřadu a u ostatních organizačních složek státu a státních organizací, které se řídí ZMS, se zavádí shodná regulace pro všechny uvedené entity, a to po vzoru zákona o SPÚ.
Současně se nově reguluje zcizitelnost pozemků ve vybraných zvláště chráněných územích, ovšem za současného zdůraznění a respektování zájmu na zachování ochrany těchto území.
d) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhovaná úprava zasahující dílčími procedurálními změnami do postupu
státu při nakládání s jeho majetkem je v souladu s ústavním pořádkem České republiky
(čl. 11 Listiny základních práv a svobod). Stejně tak návrh neodporuje právu územních samosprávných celků na samosprávu a jejich právu mít vlastní majetek (čl. 101 odst. 3 Ústavy a čl. 11 Listiny základních práv a svobod), neboť zakotvení případných nárokových převodů na stát nastupuje pouze v případě, že je dotčený majetek pro územní samosprávné celky nepotřebný a ony se jej rozhodnout zcizit. Uvedeným nastavením je tak minimalizován zásah právní úpravy do citovaných práv územních samosprávných celků, neboť ke zcizení svého majetku nebudou autoritativně ani jinak nuceny. Zákon pouze s ohledem na povahu vybraného veřejnoprávního majetku a s přihlédnutím k veřejnému zájmu na jeho dalším využití stanoví jakousi prioritu nabyvatele v podobě státu. Skutečnost, že se tak děje v taxativně uvedených případech bezúplatně, je odůvodněna právě povahou dotčeného majetku, která značně omezuje jeho zcizitelnost třetím od státu odlišným osobám. U úplatných převodů je přitom nastavena cena obvyklá podle zákona o oceňování majetku.
e) Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie, popřípadě i s legislativními záměry a s návrhy předpisů Evropské unie
Předpisy Evropské unie, judikatura soudních orgánů Evropské unie nebo obecné právní zásady práva Evropské unie se na návrhem regulovanou oblast nevztahují, vyjma úpravy veřejné podpory (čl. 107 až 109 Smlouva o fungování Evropské unie; Nařízení Rady (EU) 2015/1589, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie). Návrh je s pravidly veřejné podpory regulované na evropské úrovni v souladu, kdy část majetku státu je na územní samosprávné celky převáděna úplatně, a to za cenu obvyklou a v případě části, která je převáděna bezúplatně, návrh výslovně pamatuje na zakotvení nezbytných omezení ve smlouvě o převodu majetku tak, aby právní úprava regulující oblast veřejné podpory nebyla porušena. Návrh současně zakotvuje uvedená omezení na dobu minimálně deseti let, což vychází z článku 17 Nařízení Rady (EU) 2015/1589, dle kterého pravomoci Komise ve věci navrácení podpory podléhají promlčecí lhůtě deseti let.
f) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, se na oblast, která je předmětem úpravy ZMS, nevztahují. Z pohledu návrhu úprav v zákoně o obcích, zákoně o krajích a v zákoně o hlavním městě Praze je návrh v souladu s Evropskou chartou místní samosprávy.
g) Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky
Co se týče samotných věcných změn v podobě nárokových převodů, nelze dopředu kvantifikovat dopad návrhu do státního rozpočtu, neboť ony nárokové převody majetku státu do vlastnictví obcí a krajů nastávají teprve v případě, kdy se pro stát stane dotčený majetek trvale nepotřebným – tj. stane se nepotřebným nejen pro konkrétní organizační složku státu/státní organizaci v režimu ZMS, která je s ním příslušná hospodařit (§ 14 odst. 7 ZMS), ale nebude potřebný ani pro žádnou jinou organizační složku státu či státní organizaci, která se ZMS řídí (§ 19c odst. 3 a § 21 odst. 1 ZMS). Současně je třeba zdůraznit, že navzdory skutečnosti, že se nově do ZMS zakotvují bezúplatné převody majetku státu vůči územním samosprávným celkům, neočekávají se zvýšené dopady tohoto návrhu do státního rozpočtu, neboť kategorie hmotného nemovitého majetku, které jsou do bezúplatných převodů zahrnuty, vycházejí ze stávající praxe, na základě které se právě takový majetek státu územním samosprávným celkům bezúplatně převádí již dnes, a to podle stávajícího § 22 odst. 3 ZMS.
K realizaci předloženého návrhu bude nicméně nezbytné zajistit úpravu aplikace dostupné na stránkách www.nabidkamajetku.cz, skrze kterou se bude jednak plnit informační povinnost a jednak podávat žádost o převod vybraného majetku. Tato úprava s sebou ponese nezbytné finanční výdaje, které Úřad odhaduje na částku 500.000 Kč vč. DPH. Uvedený finanční výdaj bude pokryt v rámci schválených výdajových limitů kapitoly 312-MF.
Současně je návrh spojen s úsporou prostředků státního rozpočtu v důsledku redukce územních pracovišť Úřadu. Navrhuje se totiž sloučit stávající územní pracoviště v hlavním městě Praze a ve Středních Čechách. V případě jejich sloučení dojde z důvodu zrušení 8 pracovních pozic (1x ředitel územního pracoviště, 3x ředitel odboru a 4x referent sekretariátu) k úspoře personálních výdajů v celkové výši až 8,816 mil. Kč/rok, z toho úspora prostředků na platy činí 6,492 mil. Kč a zákonné odvody na povinné pojistné placené zaměstnavatelem a příděl do FKSP činí 2,324 mil. Kč. Uspořené finanční prostředky a pracovní místa použije Úřad pro zaměstnance zajišťující agendu po nedostatečně identifikovaných vlastnících, na kterou neobdržel žádná pracovní místa, dále na nabývání nepotřebných nemovitostí státu na základě usnesení vlády č. 56 ze dne 25. ledna 2023 a rovněž v návaznosti na novou strategii Ministerstva financí v oblasti převodů zbytného majetku státu ve prospěch územních samosprávných celků.
Dopady do rozpočtů územních samosprávných celků nelze rovněž kvantifikovat, neboť stejně, jako v případě státu, bezúplatné nárokové převody majetku obcí a krajů na stát nastávají výhradně v případě, kdy se dotčený majetek stane pro územní samosprávné celky nepotřebným a ony se rozhodnou přistoupit k jeho zcizení. Finanční dopady tak nelze predikovat.
Neočekává se žádný dopad do podnikatelského prostředí. Úprava nárokových převodů vychází výhradně ze stávající praxe, kdy návrhem vymezené hmotné nemovité věci určené k nárokovému převodu jsou již nyní právě územním samosprávným celkům převáděny skrze přímý prodej nebo bezúplatný převod, a to s ohledem na povahu převáděného majetku.
h) Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
Navrhovaná úprava nemá žádné sociální dopady (včetně dopadů na specifické skupiny obyvatelstva) ani dopady na ochranu práv dětí.
Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné negativní dopady na životní prostředí. Navrhuje se sice umožnit zcizovat pozemky ve vlastnictví státu nacházející se na území národních parků, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek, ovšem výhradně v taxativně uvedených případech (pozemek zastavěný stavbou zapsanou v katastru nemovitostí; spoluvlastnický podíl státu na pozemku; pozemek, na němž je umístěno těleso silnice ve vlastnictví kraje nebo těleso místní komunikace ve vlastnictví obce, v případě jejich převodů kraji nebo obci; směny pozemků odůvodněné naplňováním zájmů ochrany přírody a krajiny) a pouze po předchozím souhlasu Ministerstva životního prostředí, který nelze udělit, pokud by se jednalo o pozemek potřebný pro naplňování cílů ochrany zvláště chráněného území. Současně k samotnému zcizení dochází výhradně v situaci, kdy správy národních parků, Agentura ochrany přírody a krajiny či jiné příslušné organizační složky státu či vybrané státní organizace rozhodly o nepotřebnosti takového majetku z hlediska jejich působnosti. Stávající ochrana životního prostředí tak zůstane nadále zachována.
i) Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Již v současné době se lze registrovat na stránkách wwww.nabidkamajetku.cz ať už na základě vyplnění registračního formuláře, tak prostřednictvím elektronické identifikace přes informační systém Národní bod (tato varianta je dostupná pouze pro veřejnost). V případě státních institucí je do registračního formuláře povinné vyplnit jméno, příjmení, email, telefon a heslo uživatele, dále pak z výběru zvolit název státní instituce, IČO, adresu, PSČ, okres a stát se vyplní automaticky, ale uživatel může údaje v případě potřeby editovat. Uživatel má možnost doplnit adresu své pobočky, která se automaticky doplňuje do nabídek, pokud je jiná než adresa sídla. Ověření probíhá prostřednictvím emailu s ověřovacím odkazem. Následně ještě probíhá schválení přístupu administrátorem Úřadu. V případě veřejnosti jsou požadovány následující údaje: jméno, příjmení, popř. název právnické osoby, email, telefon, adresa, datum narození, nebo IČO a heslo uživatele. V případě registrace s využitím elektronické identifikace Národní identitní autority je pak požadována nejnižší možná úroveň ověření a dále pak předání osobních údajů o příjmení, jménu, datu narození, emailu, telefonu, adresy a potvrzení, že uživatel je starší 18 let.
Pro účely registrace na stránkách wwww.nabidkamajetku.cz, skrze které bude probíhat plnění informační povinností a projevení zájmu o převáděné nemovitosti, by se sice nabízelo využití služby autentizační brány dostupné v rámci Informačního systému datových schránek (ISDS), nicméně ISDS nepředstavuje kvalifikovaný systém elektronické identifikace ve smyslu § 2 zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci. Využívání autentizační brány ISDS není též v souladu s principy a cíli Informační koncepce České republiky vydané podle § 5a odst. 2 zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, a návazného dokumentu Národní architektury eGovernmentu vydaného a spravovaného dle usnesení vlády č. 629 ze dne 3. října 2018 a usnesení vlády č. 159 ze dne ze dne 15. února 2021. Rovněž tomu brání samotný zákon o elektronické identifikaci, který v rámci přechodných ustanovení umožňuje prokázání totožnosti bez použití kvalifikovaného systému dle tohoto zákona pouze po dobu 2 let, tj. do 1. července 2020.
Pro autentizaci přistupujících uživatelů se využije sdílená služba eGovernmentu – JIP/KAAS Czech POINT (případně služba CAAIS - Centrální autentizační a autorizační informační systém, který ji má do konce roku 2023 nahradit), která představuje autentizační informační systém ve smyslu § 56a zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech. Jednotný identitní prostor Czech POINT (JIP) je zabezpečeným adresářem subjektů orgánů veřejné moci a jejich uživatelů. Katalog autentizačních a autorizačních služeb (KAAS) je označení pro webové služby, pomocí kterých agendový informační systém ověřuje identitu přistupujících uživatelů. Jiné autentizační systémy státní správy nejsou zvažovány, neboť nedosahují technických ani bezpečnostních parametrů JIP/KAAS.
Uživatelé z řad územních samosprávných celků, ale i dalších veřejnoprávních korporací, se tedy budou do aplikace na stránkách www.nabidkamajetku.cz přihlašovat za použití stejných přihlašovacích údajů jako do Czech POINT. Aplikace rovněž bude vyžadovat předání vybraných identifikačních údajů (atributů) prostřednictvím autentizační webové služby KAAS. Na takto získané e-mailové adresy pak bude adresován informační e-mail o chystaném prodeji státního majetku, pochopitelně při respektování územních působností jednotlivých územních samosprávných celků. Uživatelé z řad územních samosprávných celků pak budou moci rovněž získávat informace o chystaném prodeji státního majetku v dalších, jimi vybraných lokalitách.
Navrhovaná úprava nepřinese žádné dopady ve vztahu k ochraně soukromí a ochraně osobních údajů, které by nebyly v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), a se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů. Zpracování výše uvedených osobních údajů je totiž nezbytné pro splnění právních povinností, která se budou jak na územní samosprávné celky, tak na Úřad vztahovat ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. c) obecného nařízení o ochraně osobních údajů.
Jednotlivé uživatelské účty územní samosprávných celků (přímo v aplikaci, nikoliv v JIP/KAAS) budou ze strany Úřadu zrušeny na žádost územního samosprávného celku (může k tomu docházet např. z důvodu fluktuace zaměstnanců).
Novela nad rámec územních samosprávných celků připouští užívání aplikace na stránkách www.nabidkamajetku.cz pro další veřejnoprávní korporace. V jejich případě si budou moci vybrat, zda bude provedena registrace prostřednictvím registračního formuláře dostupného na citovaných internetových stránkách, nebo rovněž bude z jejich strany využita nová možnost autentizace prostřednictvím JIP/KAAS.
Úřad vlastní k aplikaci na stránkách wwww.nabidkamajetku.cz plná majetková práva ve smyslu autorskoprávních předpisů. Pouze je pravidelně soutěžena technická podpora této aplikace. Nepředpokládá se tedy předávání osobních údajů, které se mohou v příslušných databázích této aplikace nacházet, dalším osobám.
j) Zhodnocení korupčních rizik
Navržený zákon nerozšiřuje kompetence orgánů veřejné správy ve veřejnoprávní oblasti a neupravuje veřejnoprávní rozhodování. Reguluje primárně vztahy mezi organizačními složkami státu a státními organizacemi v režimu ZMS a územními samosprávnými celky, kdy doplňuje některé podmínky a postupy pro jejich jednání výlučně v soukromoprávních vztazích při nakládání s majetkem. V rámci předkládaného návrhu nebyla identifikována žádná korupční rizika.
k) Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná úprava nemá žádné dopady na bezpečnost ani obranu státu.
l) Zhodnocení dopadů na rodiny
Navrhovaná úprava nemá vzhledem k věcnému zaměření žádné dopady na rodiny.
m) Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Návrh předně zavádí informační povinnost státu vůči územním samosprávným celkům ohledně veškerých chystaných převodů hmotných nemovitých věcí v jeho vlastnictví (k nimž mají příslušnost hospodařit organizační složky státu a státní organizace v režimu ZMS). Obce a kraje se tak na jednom místě (stránky Úřadu) dozví, jaký hmotný nemovitý majetek státu nacházející se na jejich území bude zcizován. Návrh rovněž přímo dopadá na územní samosprávné celky v rozsahu, v jakém zavádí tzv. nárokové převody vybraného hmotného nemovitého majetku státu na obce a kraje. V případě zákonem jasně definovaného majetku budou mít územní samosprávné celky možnost o takový majetek projevit zájem, pokud se pro stát stane dotčený majetek trvale nepotřebným. Návrh přitom rozlišuje dvě skupiny majetku, a to (i) majetek, který budou moci územní samosprávné celky nabýt bezúplatně a (ii) majetek, který budou moci nabýt úplatně, a to za cenu obvyklou podle zákona o oceňování majetku. Územním samosprávným celkům se tak dostane možnost nabýt do vlastnictví jasně vymezený majetek, aniž by příslušné organizační složky státu či státní organizace musely podrobně zdůvodňovat přímý prodej takového majetku nebo veřejný zájem na jeho bezúplatném převodu.
V obdobném rozsahu, jako je nově zakotvena povinnost státu převést vybraný trvale nepotřebný majetek na obce a kraje, pokud o něj požádají, se nově zakotvuje rovněž povinnost územních samosprávných celků (a jejich příspěvkových organizací, dobrovolných svazků obcí a jejich příspěvkových organizací a v případě hlavního města Prahy i městských částí) převést zákonem jasně definovaný hmotný nemovitý majetek na stát v případě, kdy se uvedené subjekty rozhodnou takový majetek zcizit a stát o něj projeví zájem. Jedná se výhradně o majetek, který je pro dané subjekty již nepotřebný a pro jehož zcizení se samy rozhodnou.
Jak nabídka majetku státu, tak majetku územních samosprávných celků se bude odehrávat na stránkách www.nabidkamajetku.cz. Neočekává se zvýšená administrativní náročnost spojená s povinností majetek na uvedených stránkách „inzerovat“, neboť jak v případě státu, tak v případě územních samosprávných celků povinnost zveřejnění informace o dotčeném majetku nastává teprve v případě, kdy dotčené subjekty přistoupí k záměru majetek zcizit, tj. v situaci, kdy dané subjekty běžně určitou formu inzerce volí (navíc v případě státu se tak děje skrze uvedené stránky při výběrovém řízení povinně na základě prováděcí vyhlášky k ZMS č. 62/2001 Sb.).
Co se týče samotné možnosti územních samosprávných celků projevit zájem o státem nabízený vybraný majetek, bude nezbytná jejich registrace na portálu www.nabidkamajetku.cz prostřednictvím JIP/KAAS. Po takovém vstupním přihlášení bude zřízen pro konkrétního zaměstnance uživatelský účet přímo v aplikaci. Úřad jakožto správce pouze určí okruh subjektů, které mohou do informačního systému vstupovat, ale konkrétní uživatele, kteří budou moci do aplikace skutečně vstupovat, pak závisí na postupu lokálních administrátorů, kteří jsou oprávněni přidělovat přístupové role uživatelským účtům pro daný územní samosprávný celek. Současně si územní samosprávné celky budou moci nastavit lokality, které je zajímají a následně tak budou dostávat pouze pro ně relevantní informace. O zveřejnění informace o chystaném prodeji státního majetku v jimi vybrané lokalitě se pak dozví prostřednictvím emailu, který bude z aplikace automaticky odcházet každé ráno. Ze strany územních samosprávných celků tedy bude nutná vstupní registrace.
Pokud územní samosprávný celek nezajistí zřízení alespoň jednoho uživatelského účtu v aplikaci prostřednictvím autentizace prostřednictvím JIP/KAAS, nebude možné odeslat informační e-mail v případě zveřejnění informace o chystaném prodeji státního majetku v jeho lokalitě a územní samosprávný celek ani nebude mít možnost projevit zájem o takový majetek prostřednictvím aplikace. Informace o chystaném prodeji státního majetku ovšem budou veřejně dostupné a územní samosprávný celek se tak o prodeji dozví i bez registrace v případě, že bude dotčené stránky sledovat. I přes absentující registraci bude moci i v takovém případě územní samosprávný celek projevit zájem o nabízený majetek, a to písemnou komunikací s příslušnou státní institucí např. formou datové zprávy.
K samotnému postupu při zřizování uživatelských účtů a způsobu plnění informační povinnosti či projevení zájmu o nabízené nemovitosti bude Úřadem vydána metodika
n) Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)
Návrh dopadá výlučně na organizační složky státu a vybrané státní organizace a dále na územní samosprávné celky a nehrozí tak vyloučení či omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování.
Samotný návrh zavádí povinnost státu (organizačních složek státu a vybraných státních organizací) a územních samosprávných celků informovat o záměru zcizit vybraný zákonem definovaný hmotný nemovitý majetek, a to skrze stránky www.nabidkamajetku.cz. V případě státu se tak již v současnosti povinně děje v případě využití výběrového řízení, a to na základě povinnosti zakotvené v prováděcí vyhlášce k ZMS. U územních samosprávných celků jde o novou povinnost, která se však týká výhradně nemovitého majetku vymezeného v zákoně. Současně územní samosprávné celky získají nově na jednom místě dostupné informace o nepotřebném hmotném nemovitém majetku státu, který má být zcizován.
II.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K ČÁSTI PRVNÍ - Změna zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích
K čl. I bodu 1 (§ 11 odst. 1 písm. g))
S majetkem státu uvedeným v § 10 písm. a) nebo b), tedy s takovým majetkem, u něhož při jeho nabytí státem není patrno, které organizační složce přísluší hospodaření s tímto majetkem, popřípadě, o němž se zjistí, že s ním žádná organizační složka státu podle tohoto zákona nehospodaří, hospodaří specializované organizační složky státu vypočtené v § 11. Navrhuje se zařadit mezi tyto složky rovněž Ministerstvo financí, a to ve vztahu k akciím, které jsou přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu. Důvodem takové úpravy je skutečnost, že Ministerstvo financí je ústředním orgánem státu pro hospodaření s majetkem státu a současně v praxi běžně kótované akcie, s nimiž je příslušný hospodařit Úřad (který je nabyl např. z odúmrti nebo v důsledku výkonu trestu propadnutí majetku), právě pro Úřad zpeněžuje. Je tedy nasnadě, aby se právě Ministerstvo financí stalo rovněž příslušné s takovými nově nabytými akciemi státu hospodařit.
K čl. I bodu 2 (§ 14a)
Oprava zavádějící formulace užité nedopatřením v textu ustanovení již při doplnění § 14a a 14b do zákona o majetku státu (novelizace provedená zákonem č. 51/2016 Sb.). Dosavadní znění může navozovat nežádoucí dojem, že režim tzv. vládní dislokace se vztahuje pouze na majetek státu, který je v CRAB aktuálně evidován. Správně však musí jít i o takový nemovitý majetek administrativního charakteru, který má být v souladu se zákonem o majetku státu v CRAB evidován, ale zatím není (např. u kterého dislokační orgán rozhoduje teprve o jeho nabytí – srov. Statut Vládní dislokační komise a regionálních dislokačních komisí v čl. II bod 7).
K čl. I bodu 3 (§ 14c)
Navržená změna zavádí oprávnění Úřadu ověřit soulad údajů vedených v CRAB se skutečným stavem. V současnosti je toto oprávnění Úřadu zakotveno „pouze“ v usnesení vlády ze dne 9. března 2015 č. 171, ve znění usnesení vlády ze dne ze dne 26. června 2017 č. 481. Toliko přiměřeným použitím konkrétních ustanovení kontrolního řádu nezískává Úřad postavení kontrolního orgánu ve smyslu § 1 kontrolního řádu, což je v návrhu rovněž explicitě uvedeno. Postup Úřadu při ověřování souladů údajů vedených v CRAB bude postupem sui generis. Pro účely zakotvení způsobu zahájení kontroly a jasného vymezení práv a povinností jak Úřadu, tak kontrolovaných organizačních složek státu a státních organizací, na které se vztahuje zákon o majetku státu, se odkazuje na přiměřené použití ustanovení § 4 až 11 kontrolního řádu. Zaměstnanci Úřadu se tak budou prokazovat písemným pověřením vydaným generálním ředitelem nebo jím pověřeným vedoucím zaměstnancem Úřadu. O provedeném šetření pořídí Úřad písemný záznam, v němž zároveň vymezí případné zjištěné nedostatky. Úřad je povinen zaslat záznam příslušné organizační složce nebo státní organizaci, na kterou se vztahuje zákon o majetku státu. Příslušná organizační složka státu nebo státní organizace, na kterou se vztahuje zákon o majetku státu, je povinna zjištěné nedostatky odstranit nebo sdělit Úřadu, jaké důvody jí v tom brání. Vzhledem ke skutečnosti, že Úřad není správním orgánem ve smyslu správního řádu, ani kontrolním orgánem ve smyslu kontrolního řádu, nelze ze strany příslušných organizačních složek státu a státních organizací namítat podjatost zaměstnanců Úřadu ani podávat námitky proti záznamu o kontrole. Uvedené nicméně nebrání, aby dotčené subjekty sdělily Úřadu důvody, které odstranění nedostatků brání. Návrhem předpokládaný postup § 49 odst. 4 zákona o majetku státu, tj. odejmutí majetku opatřením Ministerstva financí, je pouze možností, nikoliv povinností či automaticky aplikovanou sankcí, která bude stejně jako doposud užívána zcela restriktivním způsobem při opravdu závažných nedostatcích při hospodaření s majetkem státu.
Ve vztahu k dokumentům, které je Úřad oprávněn vyžadovat od příslušných organizační složek státu a státních organizací, na které se vztahuje působnost zákona o majetku státu, jde o pasportizační dokumenty a jiné dokumenty, na základě kterých byly údaje do CRAB zaspány a z nichž lze správnost evidovaných údajů ověřit.
K čl. I bodům 4 a 6 (§ 19b odst. 2 a § 19c odst. 1)
Nově se umožňuje, aby Úřad, který v souladu s § 19b odst. 1 zákona o majetku státu převzal hmotnou nemovitou věc evidovanou v CRAB od organizační složky státu, která rozhodla o její trvalé nepotřebnosti, takovou hmotnou nemovitou věc nejenom přenechal k užívání či požívání jiné organizační složce státu, ale aby takovou věc mohla jiná organizační složka státu rovněž převzít do své příslušnosti hospodařit. Návrh tak reaguje na situace, kdy Úřad převezme nemovitou věc evidovanou v CRAB v nevyhovujícím technickém stavu, která není bez rekonstrukce k dalšímu užití vhodná, ovšem Úřad na takovou rekonstrukci nemá prostředky, a zároveň je zde jiná organizační složka státu, která by takové prostředky na rekonstrukci za účelem následného využívání dané nemovitosti měla. Proto se nově umožňuje, aby Úřad mohl převzatý majetek evidovaný v CRAB rovněž převést do příslušnosti hospodařit jiné organizační složky státu nebo státní organizace (v působnosti zákona o majetku státu. U oné „přebírající“ organizační složky či státní organizace musí být naplněna potřebnost dotčeného majetku k plnění funkcí státu nebo jiných úkolů v rámci její působnosti nebo stanoveného předmětu činnosti (viz § 9 odst. 1 zákona o majetku státu). Pokud se v budoucnu daný majetek stane pro příslušnou organizační složku trvale nepotřebným, opět nastupuje postup předvídaný v § 14 odst. 7 a § 19b odst. 1 zákona o majetku státu, a takový majetek znovu přebírá Úřad, a dále s ním nakládá opět za podmínek § 19b odst. 2 zákona o majetku státu.
K čl. I bodu 5 (§ 19b odst. 6)
Oprava zavádějící formulace užité při novelizaci (doplnění nového odstavce 6 provedené zákonem č. 186/2016 Sb.). Dosavadní znění může navozovat nesprávný dojem, že výjimka se vztahuje pouze na majetek státu, který je v CRAB aktuálně evidován. Správně však musí jít i o takový majetek, který má být v souladu se zákonem o majetku státu v CRAB evidován, ale zatím není (např. z důvodu nedodržení povinnosti takový majetek do CRAB zaevidovat).
K čl. I bodům 7 až 9 (§ 21 až 21e)
Stane-li se hmotná nemovitá věc pro stát trvale nepotřebnou (§ 21 odst. 1 ZMS), vzniká povinnost před převodem dotčené věci na třetí osoby informovat o záměru jejího zcizení územní samosprávné celky (obce, kraje a hlavní město Prahu). Tato povinnost neplatí, je-li věc určena ke směně nebo jde o věc, která se nachází v zahraničí. Pokud by ovšem ze směny z jakýchkoliv důvodů sešlo, pak by zde povinnost informovat územní samosprávní celky o záměru jejího zcizení byla. Informační povinnost rovněž nenastává v případě, že se jedná o majetek v režimu § 60a ZMS či jde majetek, o kterém bylo rozhodnuto podle § 14b ZMS, tj. který není zařazen do CRAB. Stejně tak se uvedená informační povinnost neuplatní v případě, kdy ve vztahu k dotčené nemovité věci byla vládou povolena výjimka z podmínky trvalé nepotřebnosti podle § 21 odst. 2 ZMS. Ona informační povinnost je splněna v okamžiku, kdy je záměr zcizit dotčenou hmotnou nemovitou věc zveřejněn na internetových stránkách Úřadu www.nabidkamajetku.cz. V případě, že se jedná o hmotné nemovité věci uvedené v § 21b odst. 1 a v § 21c odst. 1 (tj. např. silniční pozemek pod místní komunikací či silnící II. nebo III. třídy, pozemek zastavěný veřejně prospěšnou stavbou, pozemek tvořící jediný možný přístup k hmotné nemovité věci, apod.), pak je lze převést do vlastnictví fyzických nebo právnických osob pouze v případě, že oprávněný územní samosprávný celek ve lhůtě dvou měsíců od zveřejnění informace o chystaném převodu nepodá žádost o jejich převod, příp. pokud v téže lhůtě sdělí, že o převod nemá zájem. Jak informační povinnost příslušné organizační složky státu, tak podání žádosti o převod ze strany oprávněného územního samosprávného celku se provádí skrze internetové stránky Úřadu a aplikaci Nabídka majetku státu. Oprávnění jsou nastavena tak, aby organizační složky státu a státní organizace v režimu zákona o majetku státu mohly zveřejňovat informace o záměru zcizit konkrétní hmotnou nemovitou věc a naproti tomu územní samosprávné celky mohly žádat o jejich převod. Žádost by probíhala přes uživatelské rozhraní aplikace, která by každou žádost zaznamenala (čas podání nabídky, jméno uživatele) a po uplynutí stanovené lhůty pro podání žádosti by příslušné organizační složce přišla do emailu informace o případných podaných žádostech. K samotnému postupu při zřizování uživatelských účtů a zveřejňování informací o chystaném zcizení hmotných nemovitých věcí ve vlastnictví státu i způsobu podání žádosti o převod bude vydána metodika ze strany Úřadu.
V případě, že oprávněný územní samosprávný celek nepodá žádost o převod dotčeného majetku či sdělí, že o převod nemá zájem, pak jeho právo na převod vlastnického práva zaniká a příslušná organizační složka může předmětný majetek převést na třetí osoby v souladu se zákonem o majetku státu (§ 22 ZMS). Stejně tak právo územního samosprávného celku na převod vlastnického práva zaniká v případě, že daný územní samosprávný celek nepřijme návrh smlouvy o převodu vlastnického práva do tří měsíců od jeho doručení (viz § 21d).
Ustanovení § 21b odst. 1 ZMS vymezuje hmotné nemovité věci, u kterých mají oprávněné územní samosprávné celky nárok na jejich bezúplatný převod v případě, že se příslušná organizační složka (či státní organizace v režimu ZMS) rozhodne je zcizit. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o převod bezúplatný, obsahuje zákon povinnost zakotvit do smlouvy určitá omezení, aby nebyly porušeny právní předpisy regulující oblast veřejné podpory. Daná úprava cílí na případné komerční či jiné výdělečné aktivity provozované v převáděném majetku, kdy maximální přípustný rozsah vedlejších hospodářských činností nesmí každoročně přesáhnout 20% celkové roční kapacity, což vyplývá ze Sdělení Komise o pojmu státní podpora uvedeném v čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (2016/C 262/01), bod 207. Dále, pokud by došlo ke změně územně plánovací dokumentace ve vybraných případech (např. územnímu samosprávnému celku by byl převeden pozemek zastavěný veřejně prospěšnou stavbou, ale tato stavba by přestala být na základě změny územně plánovací dokumentace stavbou veřejně prospěšnou), pak by územní samosprávný celek musel nabytý majetek převést příslušné (převádějící) organizační složce zpět nebo jí zaplatit finanční náhradu. Finanční náhrada by byla určena ve výši zjištěné ceny dotčeného majetku určené podle zákona o oceňování účinného ke dni uzavření smlouvy, na základě které dotčený územní samosprávný celek předmětný majetek od příslušné organizační složky nabyl. Při oceňování majetku se zároveň bude přihlížet k současnému způsobu jeho využití. Volba, zda se bude majetek převádět zpět (pokud to bude možné) nebo zda se bude platit finanční náhrada, bude na příslušné organizační složce státu. Veškerá smluvní omezení budou sjednána na dobu minimálně deseti let ode dne provedení vkladu vlastnického práva ve prospěch oprávněného územního samosprávného celku. Nastavení uvedené doby vychází z článku 17 Nařízení Rady (EU) 2015/1589, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie, dle kterého pravomoci Komise ve věci navrácení podpory podléhají promlčecí lhůtě deseti let. V případě hlavního města Prahy je daná úprava speciální k § 37 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze a ustanovení § 37 uvedeného zákona se tak při postupu podle § 21b ZMS vůbec neaplikuje.
Ustanovení § 21c odst. 1 ZMS vymezuje hmotné nemovité věci, u kterých mají oprávněné územní samosprávné celky nárok na jejich úplatný převod v případě, že se příslušná organizační složky (či státní organizace v režimu ZMS) rozhodne je zcizit. Kupní cena bude určena na základě posudku, který nechá vypracovat převádějící organizační složka státu, a bude ve výši ceny obvyklé nebo zjištěné podle zákona o oceňování, podle toho, která z nich bude vyšší. Současně se kupní cena navyšuje právě o náklady na vypracování znaleckého posudku, příp. geometrického plánu a průkazu energetické náročnosti.
V případě porušení informační povinnosti anebo převodu dotčených hmotných nemovitých věcí na třetí osobu, ačkoliv byla podána žádost oprávněného územního samosprávného celku o převod (za splnění ostatních podmínek), bude smlouva uzavřená s třetí osobou platná. Neplatnost právních jednání jako sankce obsažená ve větě druhé ustanovení § 58a odst. 3 zákona o majetku státu („Odporují-li právní jednání jiným podmínkám stanoveným tímto zákonem pro taková právní jednání, jsou neplatná, nestanoví-li tento zákon jinak.“) je totiž konstruována jako sankce za porušení podmínek stanovených zákonem a vztahujících se ke konkrétnímu právnímu jednání. Ona informační povinnost státu vůči územním samosprávným celkům je ovšem součástí procesu, který se uplatní před samotným právním jednáním a nejde tak o jeho součást. Hypotéza ustanovení § 58a odst. 3 věta druhá zákona o majetku státu proto na absenci informační povinnosti nedopadá (obdobně jako je tomu v případě absence vnitrostátní nabídky). Zachování platnosti převodu na třetí osobu i přes porušení shora uvedených povinností je záměrné, neboť nelze klást k tíži třetích osob nedodržení nastaveného mechanismu, jehož provedení/neprovedení nelze ze strany těchto osob nijak ověřit. Neplatnost právního jednání by v takových případech byla nepřiměřenou sankcí.
Žádný z převodů podle § 21b nebo 21c ZMS nebude podléhat schvalovacím mechanismům ZMS obsaženým v § 22 odst. 4, 6 a 7. Pokud se jedná o případný zpětný převod pozemků u bezúplatného převodu (viz § 21b odst. 3 písm. d), pak takový převod nepodléhá ani schválení podle § 12 odst. 2 ZMS.
Pokud z jakéhokoliv důvodu nedojde k převodu vybraného majetku na územní samosprávný celek podle § 21a až § 21c ZMS (např. územní samosprávný celek nepodá žádost o převod nebo nepřijme návrh smlouvy ve stanovené lhůtě), nic nebrání možnosti převodu takového majetku na dotčený územní samosprávný celek (či jiný) dle obecné úpravy obsažené v § 22 ZMS (tj. včetně možného přímého prodeje nebo bezúplatného převodu). Postup podle § 22 ZMS tak bude např. použitelný i v případě, kdy územní samosprávný celek nebude chtít být vázán omezujícími podmínky bezúplatného převodu a bude chtít dotčený majetek nabýt bez omezujících podmínek za úplatu skrze přímý prodej.
K čl. I bodům 10 a 11 (§ 22 odst. 1 a 3)
Navazující změna z důvodu přijetí nových ustanovení § 21a až 21d.
K čl. I bodu 12 (§ 22 odst. 4 písm. d))
Změna navazuje na úpravy provedené v odstavci 5 a 6 viz níže. Nově bude veškeré převody hmotných nemovitých věcí schvalovat Ministerstvo financí, a to s jedinou výjimkou, kterou bude převod sbírky muzejní povahy. Ta je totiž v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, věcí hromadnou a tvoří ji soubor sbírkových předmětů shromážděných lidskou činností. Sbírkovým předmětem je přitom dle ustanovení § 2 odst. 3 téhož zákona mj. věc movitá nebo nemovitost nebo soubor těchto věcí, a to přírodnina nebo lidský výtvor. Vzhledem k tomu, že součástí sbírky muzejní povahy tedy může být i nemovitá věc, přičemž se zároveň zachovává pravomoc Ministerstva kultury schvalovat převody těchto sbírek, pak je nutné upravit znění § 22 odst. 4 písm. d) zákona o majetku státu a stanovit, že převod sbírky muzejní povahy podléhá pouze schválení ze strany Ministerstva kultury (a to i v případě, že součástí takové sbírky bude věc nemovitá).
K čl. I bodu 13 (§ 22 odst. 4 písm. g))
Dochází k navýšení výměry u pozemků, jejichž převod z vlastnictví státu nepodléhá schválení Ministerstvem financí a zároveň se upřesňuje, že na daných pozemcích není zřízena stavba, která se eviduje v katastru nemovitostí. Nově tedy bude platit, že schválení Ministerstva financí nebude potřebovat převod pozemku, který se eviduje v katastru nemovitostí, jehož výměra nepřesahuje 500m2, pokud na něm není zřízena stavba, která se eviduje v katastru nemovitostí a zároveň převáděný pozemek nenavazuje na žádný další pozemek převáděný témuž nabyvateli. Všechna uvedená kritéria musí být splněna současně, aby převod schvalovacímu mechanismu nepodléhal. Stejně jako doposud bude i nadále platit, že výměra pozemku (nově navýšená) je chápána samostatně pro každý pozemek s vlastním parcelním číslem, a nikoliv v součtu, pokud by bylo současně převáděno témuž nabyvateli více pozemků, které by na sebe vzájemně nenavazovaly.
K čl. I bodu 14 (§ 22 odst. 5 a 6)
Sjednocuje se schvalování převodů hmotných nemovitých věcí u Ministerstva financí. Schválení Ministerstva kultury tak budou nadále podléhat „pouze“ převody hmotných movitých věcí prohlášených za kulturní památku a převody sbírek muzejní povahy. V případě převodu hmotné nemovité věci prohlášené za kulturní památku ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, bude převod schvalovat Ministerstvo financí, Ministerstvo kultury bude ovšem k takovému převodu podávat stanovisko, a to výlučně z pohledu jeho působnosti dané zvláštními předpisy (primárně právě zákonem o státní památkové péči). Samotné právní jednání z hlediska požadavků zákona o majetku státu (tedy např. výše ceny při úplatném převodu, naplnění důvodů pro bezúplatný převod, způsob výběru nabyvatele, atd.) bude schvalovat Ministerstvo financí. Naplnění požadavků zákona o majetku státu naopak nebude podléhat hodnocení Ministerstvem kultury v jeho stanovisku, které bude zaměřeno výlučně na ochranu kulturní památky per se z pohledu příslušných právních předpisů. Pokud bude stanovisko Ministerstva kultury nesouhlasné, nemůže Ministerstvo financí převod schválit, i kdyby jinak naplňoval veškeré požadavky zákona o majetku státu. A naopak, pokud bude stanovisko Ministerstva kultury souhlasné, nemusí Ministerstvo financí daný převod schválit, pokud nebudou naplněny požadavky zákona o majetku státu. Sjednocením schvalování převodů hmotných nemovitých věcí u Ministerstva financí se sleduje jednotný výklad a uplatňování požadavků zákona o majetku státu.
Stávající schvalovací působnost Ministerstva životního prostředí doposud obsažená v § 22 odst. 6 zákona o majetku státu se přesouvá do zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, kdy nově bude daný rezort k dotčeným převodům (pozemků a staveb, které se nachází ve zvláště chráněném území a jeho ochranném pásmu) dávat předchozí stanovisko. Samotné převody bude nově schvalovat Ministerstvo financí v rámci „obecné“ úpravy obsažené v § 22 odst. 4 zákona o majetku státu. Ministerstvo životního prostředí bude předchozí stanovisko k popsaným převodům udělovat výlučně z pohledu jeho působnosti dané mu zvláštními předpisy (primárně ZOPK). Samotné právní jednání z hlediska požadavků zákona o majetku státu (tedy např. výše ceny při úplatném převodu, naplnění důvodů pro bezúplatný převod, způsob výběru nabyvatele, atd.) bude schvalovat Ministerstvo financí. Naplnění požadavků zákona o majetku státu tedy nebude podléhat hodnocení Ministerstvem životního prostředí v jeho stanovisku. Pokud bude stanovisko Ministerstvo životního prostředí nesouhlasné, nemůže Ministerstvo financí převod schválit, i kdyby jinak naplňoval veškeré požadavky zákona o majetku státu. A naopak, pokud bude stanovisko Ministerstva životního prostředí souhlasné, nemusí Ministerstvo financí daný převod schválit, pokud nebudou naplněny požadavky zákona o majetku státu. Sjednocením schvalování převodů hmotných nemovitých věcí u Ministerstva financí se sleduje jednotný výklad a uplatňování požadavků zákona o majetku státu. Proces vydání nově zakotveného stanoviska Ministerstva životního prostředí včetně konstatování, že stanovisko nepodléhá přezkumu ve správním ani soudním řízení, je upraveno v zákoně č. 114/1992 Sb.
Pokud bude stanovisko daných rezortů nesouhlasné, pak jsou povinny tyto rezorty dotčený majetek převzít, a to zápisem (bude-li převádějící organizační složka státu) nebo smlouvou (půjde-li o státní organizaci v režimu zákona o majetku státu), kdy druhý případ bude připadat v úvahu jen u minima případů vzhledem k úpravě § 19b odst. 1 zákona o majetku státu. Důvodem takového postupu je skutečnost, že pokud dané rezorty vydají nesouhlasné stanovisko s odkazem na nezbytnou památkovou ochranu či zájem na ochraně přírody a krajiny, pak by takový majetek měly spravovat právě tyto rezorty, které mají památkovou péči či ochranu přírody a krajiny ve své gesci a nikoliv ostatní organizační složky státu či státní organizace, pro které je takový majetek nepotřebný, ovšem vlivem nesouhlasného stanoviska jej nemohou zcizit.
K čl. I bodu 15 (§ 25a odst. 3)
Úprava navazuje na změny provedené v ustanovení § 22 odst. 5 a sjednocuje schvalování převodu práva stavby u Ministerstva financí s tím, že je-li součástí práva stavby stavba, která je kulturní památkou, podává k takovému převodu stanovisko Ministerstvo kultury, a to výhradně z hlediska své působnosti dané mu zvláštními právními předpisy (zejména zákonem o státní památkové péči). Naplnění požadavků zákona o majetku státu při takovém převodu posuzuje výhradně Ministerstvo financí. Pokud bude stanovisko Ministerstva kultury nesouhlasné, nemůže Ministerstvo financí převod schválit, i kdyby jinak splňoval veškeré požadavky zákona o majetku státu. A naopak, pokud bude stanovisko Ministerstva kultury souhlasné, nemusí Ministerstvo financí převod práva stavby, jehož součástí je stavba, která je kulturní památkou, schválit, pokud nejsou naplněny požadavky zákona o majetku státu.
Pokud bude stanovisko Ministerstva kultury nesouhlasné, pak je povinno dotčený majetek převzít, a to zápisem (bude-li převádějící organizační složka státu) nebo smlouvou (půjde-li o státní organizaci v režimu zákona o majetku státu). Důvodem takového postupu je skutečnost, že pokud vydá Ministerstvo kultury nesouhlasné stanovisko s odkazem na nezbytnou památkovou ochranu, pak by takový majetek mělo spravovat, neboť má památkovou péči ve své gesci. A to na rozdíl od převádějících složek, pro které je takový majetek nepotřebný, ovšem kvůli nesouhlasnému stanovisku jej nemohou zcizit.
K čl. I bodu 16 (§ 30 odst. 4)
Současný zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve svém ustanovení § 26 odst. 1 stanoví, že „převede-li člen honebního společenstva vlastnické právo k honebním pozemkům, které jsou součástí společenstevní honitby, jeho členství v honebním společenstvu zaniká; nabyvatel těchto pozemků se stává členem honebního společenstva, pokud do 30 dnů ode dne vzniku jeho vlastnického práva neoznámí písemně honebnímu společenstvu, že s členstvím nesouhlasí.“ Zároveň podle ustanovení § 27 odst. 1 uvedeného zákona ručí členové honebního společenstva za závazky společenstva. Navrhovanou úpravou, kdy se stát nebude stávat členem honebního společenstva v případě honebních pozemků, s nimiž je příslušná hospodařit organizační složka státu (příp. státní organizace, na kterou se vztahuje působnost zákona o majetku státu), tedy dojde k odstranění byrokratické zátěže při správě uvedených honebních pozemků ve vlastnictví státu i k hospodárnějšímu nakládání s nimi (vzhledem k zmíněnému ručení). Navrhovaná změna je vedena snahou sjednotit postup pro veškeré organizační složky státu a státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu, s úpravou, která je obsažena v zákoně o Státním pozemkovém úřadu (srov. § 4 odst. 5 zákona o Státním pozemkovém úřadu), podle níž se stát po nabytí honebních pozemků, s nimiž je příslušný hospodařit Státní pozemkový úřad (rovněž organizační složka státu), členem honebního společenstva nestává. Napříště se tedy v případě pozemků, které získá do vlastnictví stát a příslušnosti hospodařit kterákoliv organizační složka státu nebo státní organizace, na kterou se vztahuje zákon o majetku státu, nestane členem honebního společenstva, aniž by to tyto entity musely aktivně oznamovat.
K čl. I bodu 17 (§ 35 odst. 2)
Dochází ke zvýšení částky u pohledávek, u nichž lze přistoupit k jednostrannému upuštění od jejich vymáhání.
K čl. I bodu 18 (§ 44 odst. 2)
Úprava navazuje na změny provedené v ustanovení § 22 odst. 5 a 6 a v § 25a odst. 3 a stanoví, že povinnou přílohou žádosti o schválení v daných ustanoveních uvedených převodů je stanovisko Ministerstva kultury nebo Ministerstva životního prostředí.
K čl. I bodu 19 (§ 44 odst. 3)
Oproti stávající úpravě nebude nově Ministerstvu financí v případě nakládání s majetkem v zahraniční předkládána ke schválení nebo povolení výjimky již uzavřená smlouva, ale Ministerstvo financí bude žádáno o schválení ještě před jejím uzavřením nebo před provedením jiného právního jednání. Cílem je urychlit a zefektivnit zejména prodej hmotného nemovitého majetku ve vlastnictví České republiky, který se nachází v zahraničí. Ministerstvo financí bude nicméně nadále beze změn posuzovat dodržení všech požadavků zákona o majetku státu stanovených pro nakládání se státním majetkem (např. výši ceny při úplatném převodu, naplnění důvodů pro bezúplatný převod, způsob výběru nabyvatele, atd.), ovšem aniž by musela být přikládána již uzavřená (podepsaná) smlouva.
K čl. I bodu 20 (§ 55 odst. 1)
Jde o doplnění směřující k jednoznačnému vyjádření dopadu úpravy CRAB, a to včetně nového oprávnění Úřadu prověřovat soulad údajů v CRAB se skutečností, i na státní organizace v působnosti zákona o majetku státu. Pro vyloučení pochybností, že i případné rozhodování dle § 14b může eventuálně (byť v praxi zřejmě spíše jen teoreticky) vůči těmto státním organizacím užito, se současně zařazuje i citace uvedeného ustanovení. Uvedená změna v textu nicméně neznamená oproti dosavadnímu stavu žádnou novinku, protože již podle § 54 odst. 1 věty druhé obecně platí, že tyto státní organizace se řídí (vedle případných zvláštních předpisů) těmi ustanoveními zákona o majetku státu, která se vztahují na organizační složky státu příslušné hospodařit s majetkem podle § 9 téhož zákona, což zahrnuje i všechna ustanovení týkající se CRAB. V principu tedy půjde o určitou duplicitu úpravy, nicméně ta již vznikla vložením druhé věty do § 55 odst. 1 při novelizaci provedené zákonem č. 51/2016 Sb. v zájmu odstranění pochybností některých připomínkových míst vyjádřených v rámci vnějšího připomínkového řízení k této tehdejší novele. Nynější doplnění nové části textu do této druhé věty je tedy jen prevencí před případným vznikem dalších obdobných pochybností.
K čl. II bodu 1 (přechodné ustanovení)
S ohledem na změnu provedenou v § 22 odst. 4 písm. g) zákona o majetku státu (navýšení výměry, pod kterou převod vybraného pozemku nepodléhá schválení), se stanoví, že právní jednání, která doposud podléhala schválení Ministerstvem financí, ovšem nově takovému schválení nepodléhají (a nebyla doposud schválena), se stala platnými dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
K čl. II bodu 2 (přechodné ustanovení)
Pokud bylo právní jednání směřující k převodu majetku státu uzavřeno (podepsáno smluvními stranami) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a současně bylo takové právní jednání v souladu s § 44 odst. 2 zákona o majetku státu předloženo ke schválení Ministerstvu kultury či Ministerstvu životního prostředí podle § 22 odst. 5 a 6 nebo § 25a odst. 3 zákona o majetku státu ve znění před účinností tohoto zákona, pak se nová pravidla (tj. schválení takových právních jednání Ministerstvem financí s předchozím stanoviskem Ministerstva kultury nebo Ministerstva životního prostředí) neuplatní. Důvodem takové úpravy je skutečnost, že pokud již začalo posuzování uzavřených právních jednání dosavadním schvalovatelem, bylo by nabytí platnosti právního jednání zbytečně prodlužováno předáváním spisu a zahájením jeho opětovného posuzování novým schvalovatelem. Postup schvalování podle zákona o majetku státu ve znění tohoto zákona se tak uplatní až na nově uzavíraná právní jednání (po účinnosti tohoto zákona) nebo na ta právní jednání, která sice byla uzavřena před účinností tohoto zákona, ale nebyla do jeho účinnosti předložena příslušnému ministerstvu ke schválení.
K čl. II bodu 3 (přechodné ustanovení)
Pokud bylo právní jednání platně učiněno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. bylo schváleno podle § 22 odst. 5 nebo § 25a odst. 3 zákona o majetku státu Ministerstvem kultury nebo podle § 22 odst. 6 zákona o majetku státu Ministerstvem životního prostředí), pak dojde-li po účinnosti tohoto zákona k jeho změně (např. formou dodatku), schvaluje se taková změna (dodatek) podle zákona o majetku státu ve znění tohoto zákona (tj. schvalování nově provádí Ministerstvo financí s předchozím stanoviskem Ministerstva kultury nebo Ministerstva životního prostředí).
K čl. II bodu 4 (přechodné ustanovení)
Pokud přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona byla již uzavřena smlouva týkající se majetku v zahraničí, pak se výjimka povoluje a schválení se poskytuje podle zákona o majetku státu ve znění před účinností tohoto zákona. Pokud však taková smlouva uzavřena dosud nebyla, pak se výjimka povoluje a schválení se poskytuje dle nové právní úpravy, tj. před uzavřením smlouvy.
K čl. II bodu 5 (přechodné ustanovení)
Dané přechodné ustanovení reaguje na situaci, kdy již před účinností tohoto zákona byla se třetí osobou uzavřena smlouva podle § 22 zákona o majetku státu, ovšem taková smlouva do účinnosti tohoto zákona nenabyla platnosti, neboť požadované schválení (podle § 22 odst. 4 až 7 zákona o majetku státu, které je v souladu s § 44 odst. 4 téhož zákona podmínkou platnosti právního jednání) dosud nebylo uděleno. Takové schválení (nebo povolení výjimky) se totiž podle § 44 odst. 3 zákona o majetku státu uděluje k již uzavřené smlouvě nebo provedenému právnímu jednání. Pokud tedy byla smlouva se třetí osobou uzavřena (podepsána smluvními stranami) před účinností tohoto zákona (vč. případu kdy taková smlouva dosud není platná vlivem prozatím neposkytnutého schválení), pak se ustanovení o informační povinnost státu a navazující postup dle § 21a až 21e neaplikují.
K čl. II bodu 6 (přechodné ustanovení)
Cílem nové úpravy § 30 odst. 4, dle které se stát nestává členem honebního společenstva, je zamezení účasti státu na dané právnické osobě v situaci, kdy je s členstvím spojeno ručení. Vzhledem k uvedenému je tedy vhodné, aby již existující členství v honebním společenstvu zaniklo dnem nabytí účinnosti změnového zákona. Textace vychází z přechodného ustanovení obsaženého v zákoně č. 229/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (čl. II bod 5), které reagovalo na zánik členství Státního pozemkového úřadu v honebním společenstvu.
K ČÁSTI DRUHÉ - Změna zákona o ochraně přírody a krajiny
K čl. III bodům 1 až 5 a k bodu 9 (§ 23, 32, 33, 35, 36, 61b)
V případě zrušení dotčených ustanovení jde o navazující změnu z důvodu přijetí nového ustanovení § 61b, které souhrnně upravuje zcizování pozemků a staveb ve zvláště chráněných územích.
Za účelem zamezení nadbytečným výdajům státu spojeným s údržbou nepotřebného majetku, který se nachází ve zvláště chráněných územích, se umožňuje státu zcizit vybraný nepotřebný majetek nacházející se na území národních parků, národních přírodních památek a národních přírodních rezervací ovšem jen v taxativně uvedených případech a vždy pouze s předchozím souhlasným stanoviskem Ministerstva životního prostředí. Ten půjde vydat pouze v případě, že dotčený majetek neslouží k naplňování cílů ochrany zvláště chráněného území.
Do nového ustanovení § 61b se rovněž přesouvá úprava z ustanovení § 22 odst. 6 zákona o majetku státu, kdy s předchozím souhlasným stanoviskem Ministerstva životního prostředí půjde nadále převádět rovněž pozemky a stavby, které se nachází na území chráněných krajinných oblastí, přírodních rezervací a přírodních památek, nebo na území ochranných pásem zvláště chráněných území. Nově bude Ministerstvo životního prostředí souhlasné stanovisko k dotčeným převodům udělovat předem. Právě souhlasné stanovisko příslušného rezortu je garancí, že převody nedojde k ohrožení zájmů na ochraně přírody v těchto přírodně mimořádně cenných lokalitách.
K čl. III bodu 6 (§ 61)
Dochází ke zrušení povinnosti Ministerstva životního prostředí podat návrh na zápis předkupního práva k vybraným pozemkům do katastru nemovitostí. Důvodem je praktická neproveditelnost zápisu předkupního práva u tisíců pozemků v situaci, kdy překupní právo musí být u každého jednotlivého pozemku zapsáno do katastru nemovitostí formou vkladu.
K čl. III bodům 7 a 8 (§ 61a)
Smyslem navrhované úpravy je umožnit efektivnější využití pozemků ve zvláště chráněných územích, se kterými mají příslušnost hospodařit především správy národních parků (státní příspěvkové organizace, tedy státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu) a Agentura ochrany přírody a krajiny (organizační složka státu). Rozšiřuje se okruh subjektů, kterým bude možné pozemky sloužící k zajištění zájmů ochrany přírody a krajiny ponechat do užívání nebo požívání – půjde jak o fyzické, tak o právnické osoby s tím, že způsob, jakým budou dotčené pozemky používány, musí vést k naplňování zájmů ochrany přírody a krajiny, což bude ve smlouvě výslovně ošetřeno. V případě zemědělských pozemků a jejich dání do užívání nebo požívání třetím subjektům dojde ke srovnání podmínek, za nichž do užívání tyto pozemky přenechává Státní pozemkový úřad. Textace úpravy tak vychází z ustanovení § 4 odst. 4 zákona o Státním pozemkovém úřadu.
Zároveň dochází ke zrušení obsoletní úpravy ohledně nakládání s lesními pozemky, neboť skutečnost, že k právnímu jednání, kterým se nakládá se státními lesy, je nezbytný předchozí souhlas Ministerstva zemědělství, vyplývá výslovně ze zvláštního právního předpisu, a to z ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon).
K čl. III bodu 10 (§ 79)
Navazující změna z důvodu přijetí nového ustanovení § 61b.
K čl. IV bodu 1 (přechodné ustanovení)
Smlouvy o užívání pozemků, které byly uzavřeny před účinností tohoto zákona, zůstávají v platnosti i po nabytí účinnosti tohoto zákona. Pokud by však po nabytí účinnosti tohoto zákona byla stávající smlouva měněna (např. dodatkem) je nezbytné, aby nově vyhovovala úpravě § 61a ve znění po nabytí účinnosti tohoto zákona.
K čl. IV bodu 2 (přechodné ustanovení)
Pokud bylo právní jednání směřující k převodu majetku státu uzavřeno (podepsáno smluvními stranami) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a současně bylo takové právní jednání v souladu s § 44 odst. 2 zákona o majetku státu předloženo ke schválení Ministerstvu životního prostředí podle § 22 odst. 6 téhož zákona ve znění před nabytím účinnosti tohoto zákona, pak se nová pravidla (tj. schválení takových právních jednání Ministerstvem financí s předchozím stanoviskem Ministerstva životního prostředí) neuplatní. Důvodem takové úpravy je skutečnost, že pokud již začalo posuzování uzavřených právních jednání dosavadním schvalovatelem, bylo by nabytí platnosti právního jednání zbytečně prodlužováno předáváním spisu a zahájením jeho opětovného posuzování novým schvalovatelem. Postup schvalování podle zákona o majetku státu ve znění tohoto zákona se tak uplatní až na nově učiněná právní jednání (po účinnosti tohoto zákona) nebo na ta právní jednání, která sice byla učiněna před účinností tohoto zákona, ale nebyla do jeho účinnosti předložena Ministerstvu životního prostředí ke schválení.
K čl. IV bodu 3 (přechodné ustanovení)
V případě, že o trvalé nepotřebnosti pozemku rozhodla správa národního parku nebo agentura ochrany přírody a krajiny přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (a to podle §14 odst. 7 zákona o majetku státu), pak je možné takový pozemek zcizit v souladu s novou úpravou § 61b ZOPK. Důvodem je skutečnost, že pokud zmíněné orgány ochrany přírody a krajiny shledaly daný majetek za pro ně trvale nepotřebný, je takový majetek zjevně nepotřebný i z hlediska ochrany zájmů přírody a krajiny, a pokud o něj současně neprojevily zájem jiné organizační složky státu ani státní organizace mělo by být umožněno jeho zcizení (samozřejmě se souhlasným stanoviskem Ministerstva životního prostředí).
K ČÁSTI TŘETÍ, ČTVRTÉ A PÁTÉ - Změna zákona o obcích, zákona o krajích a zákona o hlavním městě Praze
K čl. V, VI a VII
V případě, že se obec (nebo dobrovolný svazek obcí, příspěvková organizace obce či příspěvková organizace dobrovolného svazku obcí – viz § 39f zákona o obcích), kraj (nebo příspěvková organizace kraje – viz § 18f zákona o krajích) nebo hlavní město Praha (nebo městská část či příspěvková organizace hlavního města Prahy – viz § 36f zákona o hlavním městě Praze) rozhodne zcizit v zákoně taxativně vymezené hmotné nemovité věci, vzniká jí povinnost před převodem dotčené věci na třetí osoby informovat o úmyslu jejího zcizení organizační složky státu a státní organizace, které se řídí zákonem o majetku státu (např. státní příspěvkové organizace). V případě, že se bude jednat o silniční pozemek pod dálnicí nebo silnicí I. třídy (příp. o související silniční pozemek nebo pozemek tvořící silniční ochranné pásmo) aplikuje se informační povinnost vůči Ředitelství silnic a dálnic, s.p. Ona informační povinnost je splněna v okamžiku, kdy je úmysl zcizit dotčenou hmotnou nemovitou věc zveřejněn na internetových stránkách Úřadu www.nabidkamajetku.cz. V případě, že se jedná o hmotné nemovité věci uvedené v § 39b odst. 1 a v § 39c odst. 1 zákona o obcích (v případě krajů v § 18b odst. 1 a v § 18c odst. 1 zákona o krajích a u hlavního města Prahy v § 36b odst. 1 a § 36c odst. 1), tj. např. pozemek zastavěný veřejně prospěšnou stavbou, pozemek tvořící jediný možný přístup k hmotné nemovité věci, apod., pak je lze převést do vlastnictví fyzických nebo právnických osob pouze v případě, že oprávněná organizační složka státu nebo státní organizace, která se řídí zákonem o majetku státu, ve lhůtě dvou měsíců od zveřejnění informace o chystaném převodu nepodá žádost o jejich převod, příp. pokud v téže lhůtě sdělí, že o převod nemá zájem. Jak informační povinnost územního samosprávného celku, tak podání žádosti o převod ze strany organizační složky státu či státní organizace se provádí skrze internetové stránky Úřadu a aplikaci Nabídka majetku státu. Oprávnění jsou nastavena tak, aby územní samosprávné celky mohly zveřejňovat informace o úmyslu zcizit konkrétní hmotnou nemovitou věc a naproti tomu organizační složky státu a státní organizace v režimu zákona o majetku státu (případně Ředitelství silnic a dálnic s.p.) mohly žádat o jejich převod. Žádost by probíhala přes uživatelské rozhraní aplikace, která by každou žádost zaznamenala (čas podání nabídky, jméno uživatele) a po uplynutí stanovené lhůty pro podání žádosti by územnímu samosprávnému celku přišla do emailu informace o případných podaných žádostech. K samotnému postupu zveřejňování informací o chystaném zcizení vybraných hmotných nemovitých věcí ve vlastnictví územních samosprávných celků i způsobu podání žádosti o převod bude vydána metodika ze strany Úřadu.
V případě, že oprávněná organizační složka státu nebo státní organizace, která se řídí zákonem o majetku státu (příp. Ředitelství silnic a dálnic s.p.), nepodá žádost o převod dotčeného majetku či sdělí, že o převod nemá zájem, pak její právo na převod vlastnického práva zaniká a územní samosprávný celek může předmětný majetek převést na třetí osoby v souladu se zákonem o obcích/zákonem o krajích/zákonem o hlavním městě Praze. Stejně tak právo státu (konkrétní organizační složky státu a státní organizace v režimu zákona o majetku státu, příp. Ředitelství silnic a dálnic s.p.) na převod vlastnického práva zaniká v případě, pokud nepřijme návrh smlouvy o převodu vlastnického práva do tří měsíců od jeho doručení.
Ustanovení § 39b odst. 1 zákona o obcích (§ 18b odst. 1 zákona o krajích a §36b odst. 1 zákona o hlavním městě Praze) vymezuje konkrétní hmotné nemovité věci, u kterých má stát skrze oprávněné organizační složky státu a státní organizace v režimu zákona o majetku státu nárok na jejich bezúplatný převod v případě, že se územní samosprávný celek rozhodne je zcizit. Vzhledem ke skutečnosti, že stát není podnikatel a u případných bezúplatných převodů majetku územních samosprávných celků tak nehrozí porušení pravidel veřejné podpory, neaplikují se v případě převodu smluvní omezující podmínky.
Ustanovení § 39c odst. 1 zákona o obcích (§ 18c odst. 1 zákona o krajích a § 36c odst. 1 zákona o hlavním městě Praze) vymezuje hmotné nemovité věci, u kterých u kterých má stát skrze oprávněné organizační složky státu a státní organizace v režimu ZMS nárok na jejich úplatný převod v případě, že se územní samosprávný celek rozhodne je zcizit. Kupní cena bude určena na základě posudku, který nechá vypracovat převádějící územní samosprávný celek, a bude ve výši ceny obvyklé nebo zjištěné podle zákona o oceňování, podle toho, která z nich bude vyšší. Současně se kupní cena navyšuje právě o náklady na vypracování znaleckého posudku, příp. geometrického plánu a průkazu energetické náročnosti.
V případě porušení informační povinnosti anebo převodu dotčených hmotných nemovitých věcí, ačkoliv byla podána žádost oprávněné organizační složky státu či státní organizace o převod (za splnění ostatních podmínek), bude smlouva uzavřená s třetí osobou platná. Zachování platnosti převodu na třetí osobu i přes porušení shora uvedených povinností je záměrné, neboť nelze klást k tíži třetích osob nedodržení nastaveného mechanismu, jehož provedení/neprovedení nelze ze strany těchto osob nijak ověřit. Neplatnost právního jednání by v takových případech byla nepřiměřenou sankcí.
Žádný z převodů podle § 39b nebo § 39c zákona o obcích (§ 18b nebo § 18c zákona o krajích, § 36b nebo § 36c zákona o hlavním městě Praze) nebude podléhat schvalovacím mechanismům zákona o majetku státu obsažených v § 12 a § 22 ZMS.
K ČÁSTI ŠESTÉ - Změna zákona o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových
K čl. VIII bodu 1 (§ 14)
Nově nebudou sídla a působnost územních pracovišť Úřadu odvislá od územních obvodů krajských soudů, ale budou vymezená v prováděcím právním předpise. Podle současného znění totiž při případných změnách v soustavě krajských soudů, musí dojít i ke změnám územních pracovišť Úřadu - došlo-li by například ke zřízení nového krajského soudu, muselo by dojít i ke zřízení nového územního pracoviště Úřadu. Zároveň neumožňuje současné znění případnou redukci počtu územních pracovišť tak, aby jedno územní pracoviště vykonávalo svou činnost pro územní obvody více soudů. Názvy, sídla a obvody územních pracovišť budou tedy nově stanoveny v prováděcím předpise – ve vyhlášce Ministerstva financí (a to výčtem obcí, obdobně jako je tomu v zákoně č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích).
K čl. VIII bodu 2 (§ 17)
Stávající právní úprava je příliš restriktivní a neefektivní. Nově se navrhuje, aby omezení účasti v orgánech právnických osob provozujících podnikatelskou činnost i omezení samotné podnikatelské činnosti a jiné výdělečné činnosti dopadalo výlučně na tzv. právní zástupce, jimž je tento zákaz kompenzován výší jejich platu. Stávající úprava totiž dopadá na veškeré zaměstnance Úřadu, tj. i ty, kteří vykonávají provozní činnosti (např. uklízečka či údržbář) a znemožňuje, aby například uklízečka nebo údržbář v pracovním poměru k Úřadu vykonávali stejnou činnost pro jiného zaměstnavatele na zkrácený úvazek nebo na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Nově tedy bude na zaměstnance Úřadu jiné než uvedené v ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 201/2002 Sb. (tj. jiné než právní zástupce) dopadat komplexní úprava zákoníku práce obsažená v jeho ustanovení § 303 a 304. Ta mj. umožňuje zaměstnancům podnikat s předchozím písemným souhlasem zaměstnavatele, stejně jako s jeho předchozím písemným souhlasem vykonávat výdělečnou činnost shodnou s předmětem činnosti zaměstnavatele a v případě činnosti odlišné i bez tohoto souhlasu.
K čl. VIII bodu 3 (§27a)
Úřad provozuje internetovou inzerci pro převod majetku státu (www.nabidkamajetku.cz) a bezplatně ji poskytuje organizačním složkám státu a státním organizacím, na které se vztahuje působnost zákona o majetku státu (pro ně je taková inzerce na stránkách Úřadu povinná dle § 19c zákona o majetku státu a § 21 vyhlášky č. 62/2001 Sb.). Úprava rozšiřuje možnost využití platformy na www.nabidkamajetku.cz i pro státní organizace, které stojí mimo působnost zákona o majetku státu (tj. státní podniky založené podle zákona č. 77/1997 Sb., včetně těch státních podniků, které se za založené podle uvedeného zákona považují; státní organizace, které se zákonem č. 77/1997 Sb. v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy řídí - např. Správa železnic; Budějovický Budvar, národní podnik), pro územní samosprávné celky a jejich příspěvkové organizace, veřejné výzkumné instituce a veřejné vysoké školy. U uvedených subjektů se bude jednat pouze o možnost (nikoliv povinnost) danou platformu Úřadu využít. Znění odstavce 1 písm. b) vychází z ustanovení § 22 odst. 1 zákona o majetku státu, které organizačním složkám státu a státním organizacím, na které se vztahuje zákon o majetku státu, umožňuje s majetkem státu nakládat skrze výběrové řízení (upravené v uvedeném ustanovení a vyhlášce č. 62/2001 Sb.) a veřejnou soutěž o nejvhodnější nabídku. U subjektů uvedených v odstavci 2 vychází formulace zde uvedených postupů ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, konkrétně jeho části čtvrté, dílu 2 a oddílu 6 nazvaného „Zvláštní způsoby uzavírání smlouvy“. Výrazem „nakládání“ se míní jak zcizení majetku, tak jeho dání do užívání.
K ČÁSTI SEDMÉ – Změna zákona o Státním pozemkovém úřadu
K čl. IX
Úprava obsažená ve zrušovaném ustanovení bude nově v obdobném znění zakotvena v zákoně o majetku státu pro všechny organizační složky státu (tzn. i pro Státní pozemkový úřad) a pro státní organizace, na které se vztahuje zákon o majetku státu. Zrušením daného ustanovení se tak předchází duplicitě právní úpravy.
K ČÁSTI OSMÉ – Účinnost
K čl. X
Účinnost je stanovena v souladu s § 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv. Vzhledem ke skutečnosti, že návrh se zaměřuje na zjednodušení stávající praxe (úplatných a bezúplatných převodů vybraného majetku mezi státem a územními samosprávnými celky) jeví se jako vhodné a současně neproblematické co nejrychlejší nabytí účinnosti předkládané novely.
- 24 -