Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNCWJC82FC najdete zde
VYHLÁŠKA
III.
ODŮVODNĚNÍ
OBECNÁ ČÁST
1. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy, odůvodnění jejích hlavních principů a zhodnocení platného právního stavu
a) Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy
Právní úprava je navržena k provedení zákona, který transponuje článek 21 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci). Tato tzv. transpoziční novela zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), je právě projednávána v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR jako sněmovní tisk č. 491 a předpokládá se, že se stane účinnou k 1. 1. 2024.
Směrnice o preventivní restrukturalizaci a insolvenci předpokládá, že členské státy zavedou rámec oddlužení, který umožní dosáhnout plného osvobození od dluhů prostřednictvím procesu, jehož délka nebude převyšovat 3 roky (v nynější době je standardní doba trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty v insolvenčním řízení stanovena na 5 let). Návrh transpoziční novely insolvenčního zákona zapracovává směrnici o restrukturalizaci a insolvenci v části týkající se oddlužení a současně naplňuje závazek z Programového prohlášení vlády zkrátit dobu oddlužení na 3 roky bez ohledu na zdroj příjmů fyzické osoby. Cílem je zajistit, aby se fyzické osoby v případě úpadku mohly rychleji vrátit do legální sféry ekonomiky a znovu se zapojit do běžného společenského a hospodářského života.
Na transpoziční novelu insolvenčního zákona navazuje předkládaný návrh novelizace vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění pozdějších předpisů, jenž navrhuje pozměnit pravidla v části týkající se odměňování insolvenčního správce v případech, kdy je řešením úpadku dlužníka oddlužení.
Předkladatel považuje za nezbytné přizpůsobit právní úpravu odměňování insolvenčního správce za administraci oddlužení novelizované právní úpravě insolvenčního řízení. Ve vyhlášce upravující odměňování insolvenčních správců je především nutné zohlednit změnu procesního schématu insolvenčního řízení, zkrácení standardní doby oddlužení na 3 roky pro všechny fyzické osoby a vypuštění konverzního poměru mezi výší odměny za přezkum přihlášených pohledávek v oddlužení a v konkursu.
b) Zhodnocení platného právního stavu
V režimu existující vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění pozdějších předpisů, náleží insolvenčnímu správci za výkon funkce v oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty následující dílčí odměny:
1. paušální měsíční odměna ve výši 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc od povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře, tj. základní odměna insolvenčního správce náležící ve všech případech, jejímž účelem je pokrýt veškeré činnosti při výkonu funkce neuvedené zvlášť; upraveno v § 3 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 313/2007 Sb.,
2. paušální měsíční náhrada hotových výdajů ve výši 150 Kč za každý započatý kalendářní měsíc od povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře; upraveno v § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb.,
3. degresivní odměna ve výši 15 % z dosaženého výtěžku zpeněžení majetku, jež náleží pouze v případě, kdy dlužník vlastní hodnotnější majetek, který lze zpeněžit; upraveno v § 3 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb.,
4. odměna ve výši 4 % z redistribuce peněžitého majetku, např. odměna za získání a přerozdělení peněžních prostředků z účtu dlužníka, stavebního spoření a dalšího majetku dlužníka existujícího v peněžní formě, pokud neprobíhá faktické zpeněžování; upraveno v § 3 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 313/2007 Sb., a
5. odměna ve výši 250 Kč za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky; upraveno v § 38 odst. 1 insolvenčního zákona jako 25 % výše odměny za přezkum přihlášené pohledávky v konkursu, která podle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí 1000 Kč.
U oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je minimální výše odměny implicitně zakomponována do ustanovení upravujícího paušální měsíční odměnu insolvenčního správce ve výši 750 Kč, které vychází ze standardní doby trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty v délce 5 let.
c) Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
Cílem předkládaného návrhu je adaptovat právní úpravu odměňování insolvenčních správců za administraci oddlužení na novou situaci, která nastane okamžikem účinnosti transpoziční novely insolvenčního zákona. Záměrem je zejména zohlednit zkrácení standardní doby oddlužení na 3 roky, změnu procesního schématu insolvenčního řízení a vypuštění úpravy výše odměny za přezkum přihlášených pohledávek v oddlužení.
Mezi konkrétní cíle novelizace vyhlášky upravující odměňování insolvenčního správce patří:
1. Zachování stávající výše minimální splátky v oddlužení.
2. Zvýšení právní jistoty insolvenčního správce ve vztahu k odměňování a zajištění adekvátní odměny umožňující plnit veškeré povinnosti insolvenčního správce s náležitou péčí.
3. Odstranění nedůvodných rozdílů v odměňování insolvenčního správce za přezkum přihlášených pohledávek v oddlužení na jedné straně a v konkursu nebo v reorganizaci na druhé straně.
Zvýšení minimální měsíční splátky by vedlo nejen ke snížení dostupnosti oddlužení pro nízkopříjmové dlužníky, ale i ke snížení počtu nových řízení (nápadu věcí) administrovaných insolvenčními správci za odměnu. Důsledkem zvýšení minimální měsíční splátky by tedy velmi pravděpodobně bylo snížení celkové sumy příjmů insolvenčního správce z nově zahájených insolvenčních řízení.
Otázka systému odměňování insolvenčních správců v oddlužení představuje komplexní problematiku, která přímo souvisí s ekonomickou rentabilitou výkonu této právnické profese. Za účelem zajištění hladkého chodu insolvenční justice je nezbytné insolvenčnímu správci jako prodloužené ruce insolvenčního soudu poskytnout adekvátní odměnu za výkon funkce, která mu umožní plnit veškeré jeho povinnosti s náležitou péčí a na vysoké odborné úrovni.
Transpoziční novela insolvenčního zákona rovněž vypouští úpravu výše odměny insolvenčního správce za přezkum přihlášených pohledávek v oddlužení na zákonné úrovni, a proto je nezbytné zakotvit způsob výpočtu této složky odměny na úrovni vyhlášky; jinak by po účinnosti transpoziční novely insolvenčnímu správci žádná odměna za přezkum přihlášených pohledávek v oddlužení nenáležela.
Vyhláška má nabýt účinnosti dnem nabytí účinnosti transpoziční novely insolvenčního zákona. Podle přechodného ustanovení k návrhu vyhlášky se nový způsob výpočtu odměny insolvenčního správce uplatní pouze v insolvenčních řízeních zahájených po nabytí účinnosti transpoziční novely a této vyhlášky, protože pouze v těchto řízeních dojde ke zkrácení standardní doby trvání oddlužení a ke změně procesního schématu.
2. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se ústavním pořádkem České republiky a zákonem, k jehož provedení je navržena, včetně souladu se zákonným zmocněním k jejímu vydání
Navrhovaná úprava je v souladu jak s ústavním pořádkem České republiky, tak i s insolvenčním zákonem, jehož ustanovení provádí.
Podle § 38 odst. 7 insolvenčního zákona stanoví prováděcí právní předpis způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem.
Ustanovení § 431 písm. b) insolvenčního zákona zmocňuje Ministerstvo spravedlnosti, aby vyhláškou upravilo způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem.
V § 136 odst. 5 transpoziční novely insolvenčního zákona je obsaženo zákonné zmocnění ke stanovení minimální výše zálohové platby dlužníka při oddlužení.
3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie, obecnými právními zásadami práva Evropské unie a s mezinárodními smlouvami
Předkládaná právní úprava je navržena k provedení zákona, který transponuje článek 21 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci).
Návrhem vyhlášky však nejsou bezprostředně do právního řádu ČR zapracovávány předpisy Evropské unie a návrh není s těmito předpisy (stejně tak jako s judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie) v rozporu.
Návrhem vyhlášky nejsou do právního řádu ČR zapracovávány mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, a návrh není s těmito smlouvami v rozporu.
4. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí
Předkladatel nepředpokládá přímé dopady navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ani na ostatní veřejné rozpočty. Odměnu insolvenčního správce v oddlužení hradí dlužník. Nehrazení zálohy na odměnu insolvenčního v předepsané výši je ve fázi po povolení oddlužení důvodem pro neschválení oddlužení, ve fázi po schválení oddlužení důvodem pro zrušení schváleného oddlužení a ve fázi po osvobození dlužníka důvodem pro odejmutí osvobození. Podmínkou přetrvání osvobození dlužníka je tedy plné uhrazení odměny insolvenčního správce. Pouze v případech, kdy dlužník proces oddlužení úspěšně nedokončí, a kdy nelze odměnu insolvenčního správce uspokojit z majetkové podstaty nebo ze složené zálohy na náklady insolvenčního řízení, hradí odměnu insolvenčního správce stát. Výše úhrady státu je podle § 38 odst. 2 insolvenčního zákona a podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. limitována na nejvýše 50 000 Kč. Tento limit není návrhem vyhlášky měněn, a proto nelze hovořit o zvýšených přímých dopadech na státní rozpočet nebo na ostatní veřejné rozpočty.
Novelizace vyhlášky může ovlivnit podnikání insolvenčních správců. Vzhledem k překládanému nastavení jednotlivých parametrů výpočtu odměny lze očekávat pozitivní dopady na podnikání insolvenčního správce, protože návrh zvyšuje právní jistotu insolvenčního správce ve vztahu k odměňování a zajišťuje insolvenčnímu správci adekvátní odměnu umožňující plnit veškeré povinnosti s náležitou péčí. V rámci meziresortního připomínkového řízení budou konzultováni i představitelé spolků sdružujících insolvenční správce.
Předkladatel neshledal přímé dopady prezentovaného návrhu vyhlášky na jiné podnikatele.
Výše odměny insolvenčního správce je určující zejména pro výpočet minimální splátky, jejíž předpoklad hrazení představuje jednu z podmínek povolení oddlužení podle § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona. Cílem návrhu je zachovat stávající výši minimální splátky v oddlužení, zvýšení minimální splátky by totiž vedlo ke snížení dostupnosti oddlužení pro nízkopříjmové dlužníky. Předkládaný návrh proto není spojen ani se sociálními dopady obecně, ani s dopady na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé.
Předkladatel nepředpokládá žádné specifické dopady předkládaného návrhu vyhlášky na životní prostředí.
Přestože je návrh této vyhlášky předkládán v souvislosti s transpoziční novelou insolvenčního zákona, nelze dopady vyhlášky směšovat s dopady transpoziční novely insolvenčního zákona, které byly zhodnoceny v samostatném legislativním procesu.
5. Zhodnocení současného stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Navrhovaná úprava způsobu určení odměny insolvenčního správce v oddlužení nezohledňuje žádná kritéria, která by bylo možné považovat za relevantní z hlediska právních norem upravujících zákaz diskriminace, zejména zákona č. 198/2009 Sb. o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon). Předkladatel proto neidentifikuje žádné bezprostřední či zprostředkované dopady na rovnost různých skupin osob. Navrhovaná změna žádné osoby ani nediskriminuje, ani nezvýhodňuje. Jak pro muže, tak pro ženy jsou stanoveny jednotné podmínky. Odměna insolvenčního správce je např. stanovena bez ohledu na pohlaví.
6. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná úprava nedopadá na ochranu soukromí a osobních údajů, nezasahuje tedy do současným právním řádem garantovaného standardu ochrany soukromí a osobních údajů.
7. Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná změna vyhlášky ani nezakládá nová, ani nezvyšuje korupční rizika. Rizika jsou limitována tím, že předmětná vyhláška stanoví přesný způsob určení odměny insolvenčního správce, od kterého se lze odchýlit pouze při v situacích, které předvídá insolvenční zákon. Diskrece v rozhodování, jež by případně mohla zvyšovat korupční rizika, není tímto návrhem vyhlášky připuštěna.
8. Zhodnocení dopadů na bezpečnost a obranu státu
Navrhovaná právní úprava nedopadá ani na bezpečnost, ani na obranu státu.
9. Zhodnocení souladu se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy
Zásady pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy nejsou navrhovanou právní úpravou dotčeny.
10. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Navrhovaná úprava nemá územní dopady, ani dopady na územní samosprávné celky.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K čl. I (Změna insolvenčního zákona)
K bodu 1 (§ 2a)
Navrhuje se zakotvit odměnu za přezkum přihlášených pohledávek v oddlužení na úrovni vyhlášky, a sice ve stejné výši jako u jiných způsobů řešení úpadku. Cílem je odstranit nedůvodné rozdíly v odměňování insolvenčního správce za přezkum přihlášených pohledávek v oddlužení na jedné straně a v konkursu nebo v reorganizaci na druhé straně. Rozsah přezkumné činnosti, kterou insolvenční správce provádí, je totiž v zásadě stejný bez ohledu na to, zda je pohledávka přihlašována do insolvenčního řízení, ve kterém je úpadek dlužníka řešen konkursem, reorganizací nebo oddlužením. Předkladatel je přesvědčen, že za obdobnou činnost by insolvenčnímu správci měla náležet odměna ve srovnatelné výši, pokud nejsou dány zásadní důvody pro diversifikaci; tyto však předkladatel v daném případě neshledal.
K bodu 2 (§ 3 odst. 4)
K větě první a druhé:
Větou první a druhou se navrhuje zvýšit právní jistotu insolvenčního správce ve vztahu k odměňování a pro oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty stanovit minimální výši odměny insolvenčního správce.
Návrh vychází z nyní účinné právní úpravy vyhlášky a zohledňuje zkrácení standardní doby trvání oddlužení, proto je minimální odměna insolvenčního správce určena z částky 45 000 Kč poměrem faktické délky doby trvání splátkového kalendáře a zákonem stanovené doby rozhodné pro splnění předpokladů pro osvobození; podle § 412a odst. 1 písm. b) a odst. 3 insolvenčního zákona se jedná o dobu 3 nebo 5 let, tedy 36 nebo 60 měsíců.
U oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty doposud nebyla výslovně stanovena minimální výše odměny insolvenčního správce, jako je tomu u oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a u konkursu. Pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty podle § 3 odst. 1 vyhlášky platí: „Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, činí odměna insolvenčního správce částku určenou podle § 1, nejméně však 45 000 Kč.“. Pro konkurs platí podle § 1 odst. 5 vyhlášky: „Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45 000 Kč.“, a podle § 2a in fine vyhlášky: „Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45 000 Kč.“.
U oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty byla dosud minimální výše odměny insolvenčního správce implicitně zakomponována do § 3 odst. 2 písm. a) vyhlášky, který upravuje paušální měsíční odměnu insolvenčního správce ve výši 750 Kč, přičemž § 412a odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona zakotvoval standardní dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty v délce 5 let, tedy 60 měsíců. V případech předčasného ukončení však výše odměny insolvenčního správce závisela na délce doby trvání oddlužení.
Předkládané řešení jednak zajišťuje adekvátní odměnu umožňující plnit veškeré povinnosti insolvenčního správce s náležitou péčí, jednak nezatěžuje státní rozpočet náklady neúspěšných oddlužení nad nezbytně nutnou míru.
Na tomto místě předkladatel považuje za nezbytné připomenout, že transpoziční novela insolvenčního zákona za účelem vybalancování dopadů zkrácení doby oddlužení zpřísňuje požadavky na řádné plnění povinností dlužníka, resp. na efektivní výkon dohledu ze strany insolvenčního správce, a to tak, aby dlužník skutečně uspokojil své věřitelé v nejvyšší reálně dosažitelné míře. Novela rovněž posiluje opatření působící proti možnému zneužití institutu oddlužení ze strany nepoctivého dlužníka. Zjednodušeně lze říci, že pro řádné plnění povinností musí dlužník v průběhu plnění splátkového kalendáře plně využívat svůj příjmový potenciál a dosahovat adekvátní mzdy, popř. jiného příjmu, zpravidla alespoň ve výši zaručené mzdy nebo minimální mzdy.
Insolvenčnímu správci jsou v této souvislosti transpoziční novelou ukládány nové povinnosti, přičemž za nejvýznamnější lze označit povinnost provést v úvodní fázi řízení detailní zhodnocení příjmového potenciálu dlužníka, a to s cílem zvýšit výtěžnost oddlužení a míru uspokojení nezajištěných věřitelů. Insolvenční správce za tímto účelem musí velmi důkladně prozkoumat a vyhodnotit relevantní skutečnosti týkající se schopností, možností a majetkových poměrů dlužníka. Na základě vyhodnocení příjmového potenciálu dlužníka navrhne insolvenční správce ve zprávě pro oddlužení konkrétní výši efektivní splátky, tedy průměrnou výši měsíční splátky, kterou má dlužník být schopen plnit, a předpokládanou míru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, ke které má snaha dlužníka v oddlužení směrovat. Poté na základě podkladů od insolvenčního správce stanoví rozhodné ukazatele nezávislý a nestranný insolvenční soud.
Podle pravidel transpoziční novely vykonává insolvenční správce po schválení oddlužení nad dlužníkem zintenzivněný dohled, při kterém mimo jiné průběžně posuzuje, zda dlužník skutečně plní vytyčené cíle, a pokud ne, přijímá opatření k tomu, aby dlužník vymezené cíle plnil.
Vzhledem k výše uvedenému považuje předkladatel za důležité posílit právní jistotu insolvenčního správce ohledně minimální výše odměny za administraci oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.
K větě třetí:
Ve větě druhé je zakotvena právní fikce, podle které se ta část minimální odměny 45 000 Kč, která převyšuje odměnu za jednotlivé měsíce trvání oddlužení, považuje za odměnu náležící za období do schválení oddlužení. Z logiky věci tuto část nelze považovat za odměnu náležící za období po schválení oddlužení, protože nepřísluší za jednotlivé měsíce plnění splátkového kalendáře.
Transpoziční novela insolvenčního zákona rozlišuje odměnu náležící za období před schválením oddlužení a po schválení oddlužení. Podle transpoziční novely je odměna insolvenčního správce náležící za období před schválením oddlužení přednostně uspokojována v přípravné fázi od povolení do schválení oddlužení, v době plnění splátkového kalendáře je možné ji rovněž uspokojit, ovšem nemá přednostní postavení, a nebyla-li plně uhrazena již dříve, je povinností dlužníka ji uhradit po osvobození. Odměna insolvenčního správce náležící za období po schválení oddlužení, tedy za dobu plnění plátkového kalendáře, je i nadále přednostně uspokojována ze splátek učiněných dlužníkem při plnění splátkového kalendáře.
Navrhované ustanovení blíže specifikuje rozlišení zakotvené transpoziční novelou. Cílem návrhu je jednak zachovat současnou výši minimální měsíční splátky dlužníka a stávající míru dostupnosti oddlužení pro nízkopříjmové dlužníky, jednak zvýšit míru uspokojení nezajištěných věřitelů.
V důsledku zaváděné fikce nezajištění věřitelé mohou v průběhu plnění splátkového kalendáře dosáhnout vyšší míry uspokojení svých pohledávek, protože část odměny insolvenčního správce převyšující odměnu za jednotlivé měsíce nebude přednostně uspokojována v rámci splátkového kalendáře jako jiné pohledávky za majetkovou podstatou, ale zpravidla mimo splátkový kalendář.
K uspokojení odměny insolvenčního správce náležící za období do schválení oddlužení obvykle dojde v úvodní fázi nebo nejpozději v době jednoho roku od právní moci rozhodnutí o osvobození dlužníka. Pohledávka insolvenčního správce z titulu odměny a hotových výdajů náležící za období do schválení oddlužení je totiž podle § 416 odst. 1 transpoziční novely insolvenčního zákona vyloučena z osvobození od placení neuspokojených pohledávek zahrnutých do oddlužení. V případě neúplného uhrazení je dlužník povinen odměnu insolvenčního správce náležící za období do schválení oddlužení uspokojit po přiznání osvobození. Při nesplnění této povinnosti by dlužníku osvobození bylo odejmuto a odměnu náležící za období do schválení oddlužení by insolvenčnímu správci uhradil stát.
K bodu 3 (§ 7a)
Předmětný novelizační bod naplňuje zákonné zmocnění uvedené v § 136 odst. 5 transpoziční novely insolvenčního zákona a stanovuje minimální výši zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, které musí dlužník měsíčně platit v období mezi povolením a schválením oddlužení. Minimální záloha je stanovena ve stejné výši jako za nyní účinné právní úpravy, a sice součtem paušální měsíční odměny a paušální měsíční náhrady hotových výdajů insolvenčního správce.
Cílem návrhu je zachovat současnou výši minimální měsíční splátky dlužníka a stávající míru dostupnosti oddlužení pro nízkopříjmové dlužníky.
Pro jednotlivce se jedná o součet částky 750 Kč a částky 150 Kč, celkem 900 Kč, s daní z přidané hodnoty 1 089 Kč. Pro manžele jde o součet částky 750 Kč zvýšené o 50 % a částky 225 Kč, celkem 1 350 Kč, s daní z přidané hodnoty 1633,50 Kč.
Navrhované prováděcí ustanovení tedy nepřináší věcnou změnu minimální výše měsíční zálohy placené dlužníkem. Insolvenční soud v souladu s dosavadní praxí zpravidla uloží dlužníku povinnost hradit po povolení oddlužení k rukám insolvenčního správce částku 1 089 Kč.
Transpoziční novela insolvenčního zákona však rozšiřuje provádění srážek z příjmu dlužníka do úvodní fáze oddlužení za účelem pokrýt náklady insolvenčního řízení. Z příjmu dlužníka lze ve fázi od povolení do schválení oddlužení provádět srážky ze mzdy v maximální možné výši. Dlužník je přitom podle § 136 odst. 5 transpoziční novely insolvenčního zákona povinen uhradit příslušnou částku stanovenou § 7a vyhlášky i v případě, že ji není možné srazit ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka. Zejména u podnikajících fyzických osob totiž neexistuje plátce příjmu, kterému by insolvenční soud mohl přikázat, aby prováděl srážky k rukám insolvenčního správce za účelem úhrady zmíněné zálohy.
Neuhrazení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce alespoň v minimální výši stanovené § 7a vyhlášky brání schválení oddlužení; není však nezbytné v úvodní fázi řízení uhradit zálohy na pohledávky insolvenčního správce náležící za období do schválení oddlužení v plné výši, protože zbývající část nákladů řízení lze uhradit i po osvobození.
K čl. II (Přechodné ustanovení)
Podle přechodného ustanovení k návrhu vyhlášky se nový způsob výpočtu odměny insolvenčního správce uplatní pouze v insolvenčních řízeních zahájených po nabytí účinnosti transpoziční novely a této vyhlášky, protože pouze v těchto řízeních dojde ke zkrácení standardní doby trvání oddlužení a ke změně procesního schématu.
K čl. III (Účinnost)
Vyhláška má nabýt účinnosti dnem nabytí účinnosti novely insolvenčního zákona, která zapracovává článek 21 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2019/1023, o restrukturalizaci a insolvenci. Tato tzv. transpoziční novela je nyní projednávána v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR jako sněmovní tisk č. 491 a předpokládá se, že se stane účinnou k 1. 1. 2024.
2