Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam KORNCYADKUU2 najdete zde


                IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA 

I. Obecná část

A. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy, odůvodnění hlavních principů, zhodnocení platného právního stavu
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále též jen „zákon“), reflektuje potřebu zvýšit efektivitu a vyšší úroveň koordinace všech zainteresovaných subjektů, nejen při výkonu státního zdravotního dozoru, ale zejména při zvládání mimořádných událostí, což se ukázalo zejména v současné době v souvislosti se snahou o zamezení šíření viru SARS-CoV-2, vyvolávajícího onemocnění covid-19. 
Ze současné praxe výkonu státního zdravotního dozoru je zcela zřejmé, že forma řízení čtrnácti krajských hygienických stanic pomocí metodického řízení ze strany Ministerstva zdravotnictví, není dostatečně efektivní a flexibilní. Rovněž možnost vydávat příkazy k výkonu služby čtrnácti ředitelům krajských hygienických stanic, není dostatečně efektivním nástrojem k dosažení dostatečného stupně jednotného postupu napříč ČR. Nelze totiž paušálně vydat jeden příkaz k výkonu služby pro všechny ředitele krajských hygienických stanic, neboť z logiky věci je zřejmé a zkušenosti to potvrzují, že každá krajská hygienická stanice i přes sjednocující snahy Ministerstva zdravotnictví, postupuje více či méně odlišně od jiných krajských hygienických stanic, viz více zhodnocení dopadů RIA. Z pandemické situace způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2 proto vyplynula nezbytnost koordinace orgánů ochrany veřejného zdraví centrální (celostátní) autoritou, a to nejen na úrovni Ministerstva zdravotnictví, kterou zajišťuje pozice hlavního hygienika České republiky. Jak bylo již uvedeno výše, na úrovni jednotlivých krajů již ústřední orgán nedisponuje dostatečně rychlými a účinnými nástroji, čímž dochází k odlišnému přístupu napříč jednotlivými regionálními působnostmi krajských hygienických stanic. Daná situace tak vyvolává mj. 
i potřebu jednotného řízení vlastního výkonu státního zdravotního dozoru a zvládání mimořádných situací napříč celou Českou republikou. Předkládaný návrh by měl narovnat prostředí komunikace a subordinace a řízení mezi Ministerstvem zdravotnictví a navrhovanou státní hygienickou službou, jako centrálním orgánem a jím regionálním řízením. Navržená změna organizace státní správy na úseku ochrany veřejného zdraví nezavádí novou kategorii způsob řízení, nýbrž se inspiruje pro Českou republiku běžným řízením správních 
a kontrolních orgánů, které funguje např. v případě Státní zemědělská a potravinářské inspekce, České inspekce životního prostředí, Úřadu práce České republiky, Státního úřadu inspekce práce aj. Dosavadní management hygienické služby koreloval s původní stavbou a strukturou hygienické služby z roku 1952 a Ministerstvo zdravotnictví považuje za nezbytné jej modernizovat; to přitom neznamená, že by v případě jiných správních orgánů nemohl decentralizovaný způsob řízení efektivně fungovat.   
Krajské hygienické stanice jsou v současné době podle dosavadní právní úpravy samostatnými správními úřady a konečné rozhodování plně závisí na konkrétním řediteli krajské hygienické stanice. V mnoha aspektech státního zdravotního dozoru dochází 
k nejednotnosti výkonu státní správy, odlišné výklady povinností vyplývajících z právních předpisů, odlišný způsob správního trestání, odlišný přístup ke zvládání mimořádných událostí apod. Na tyto odlišnosti v aplikaci kompetencí krajských hygienických stanic bylo Ministerstvo zdravotnictví upozorňováno nejen od externích autorit, ale často i od účastníků řízení, opakovaně a dlouhodobě. 
V případě zvládání epidemie šíření viru SARS-CoV-2 se ani po několika měsících efektivně nedaří sjednotit postupy na jednotnou úroveň, zejména z hlediska používání shodných IT nástrojů a schémat postupů tak, aby bylo možné efektivně hodnotit a koordinovat postupy krajských hygienických stanic. 
Z těchto důvodů návrh tohoto zákona počítá s vytvořením ústředního orgánu – Státní hygienické služby, jež bude nástupnickou organizací pro krajské hygienické stanice a hygienickou stanici hlavního města Prahy.
V čele Státní hygienické služby bude stát ústřední ředitel, který bude po věcné stránce spolupracovat s hlavním hygienikem České republiky. Ústřední ředitel bude služebním orgánem pro celou organizaci Státní hygienické služby, tedy bude v jeho kompetenci provést systemizaci Státní hygienické služby a rozhodnout zřízení územních pracovišť a jejich počtu.  
S ohledem na zabezpečení kontinuity řízení orgánů ochrany veřejného zdraví  dojde k postupnému přechodu na centrální systém, kdy Ministerstvo zdravotnictví v prvním kroku předloží první systemizaci Státní hygienické služby Ministerstvu vnitra do konce měsíce září  2025, poté proběhnou výběrová řízení k obsazení služebního místa ředitele Státní hygienické služby a míst ředitelů sekcí jednotlivých územních pracovišť a následně dojde k převodu veškerých práv a povinností ze služebního poměru státních zaměstnanců 
a pracovního poměru všech zaměstnanců krajských hygienických stanic.
Očekává se, že metodická úloha Ministerstva zdravotnictví bude utlumena na minimum a bude přenesena na příslušné útvary Státní hygienické služby, což nicméně neznamená, že by Ministerstvo zdravotnictví – hlavní hygienik nemohlo po metodické stránce do činnosti SHS vůbec zasahovat. V rámci Státní hygienické služby by mělo dojít k vytvoření centrálních útvarů pro výkon státní služby, personalistiky, IT podpory, právní podpory, auditní správy 
a hospodářské správy a dále útvarů pro jednotný výkon správních činností a pro tvorbu věcné metodiky. Tyto útvary by měly být zřízeny na úrovni ústředního ředitelství. 
Státní hygienická služba bude zodpovědná za vydávání mimořádných opatření na regionální a celostátní úrovni. Úloha Ministerstva zdravotnictví ve věcech 
a řízeních bude validující.  Ministerstvo zdravotnictví zůstane nicméně i nadále odvolacím orgánem proti rozhodnutím Státní hygienické služby.
Dále se předpokládá rozvoj vyžadující zřízení mezirezortního orgánu k otázkách veřejného zdraví, resp. Rady vlády pro veřejné zdraví. Stanovení strategického rozvoje veřejného zdraví v ČR. Rozvoj zajišťující udržitelný přístup k veřejnému zdraví by byl schválen vládou. 
Současná koncepce hygienické služby byla zpracována na základě usnesení Senátu Parlamentu České republiky č. 499 ze dne 26. 1. 2012, a to v souvislosti s tehdejší novelou zákona č. 258/2000 Sb. Usnesení nevycházelo z povinnosti stanovené zákonem č. 258/2000 Sb., či jinými právními předpisy. Tato povinnost stanovená toliko usnesením Senátu Parlamentu České republiky a nikoli schválením vlády ČR a Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR byla předložením koncepce hygienické služby splněna. Dané usnesení senátu se nevztahuje na budoucí koncepce hygienické služby. Dále byla koncepce vzata na vědomí usnesením č. 50. ze 14. schůze konané dne 26.11. 2013 Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu ČR a usnesením č. 21 z 5. schůze Výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR konané dne 23. ledna 2014. 

V důsledku výše uvedených navrhovaných změn bylo nezbytné upravit i strukturu laboratorní složky výkonu státního zdravotního dozoru. Stávající Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem a Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě s odlišnou regionální působností bude sjednocen pod Zdravotní ústav, který bude služby vykonávat s celostátní působností pro jedno centrální řízení Státní hygienické služby.
Změny ve struktuře orgánů ochrany veřejného zdraví je třeba promítnout i do dalších zákonů, které doposud přiznávaly krajským hygienickým stanicím některé kompetence. 
Návrh zákona dále zahrnuje i zakotvení možnosti Státní hygienické služby a Ministerstva zdravotnictví přenést některé činnosti související s epidemiologickým šetřením na externí subjekt. V současnosti se totiž ukazuje, že při epidemii rozsahu a charakteru, jako má epidemie SARS-CoV-2, není možné všechny činnosti v rámci epidemiologického šetření, zejména pokud jde o tzv. trasování, zvládnout v rámci standardního personálního zabezpečení hygienické služby.  
Návrh vznikající v úzké spolupráci se zástupci Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany zpřesňuje roli orgánů ochrany veřejného zdraví těchto dvou rezortů. 
Návrh zákona obsahuje nově i výslovnou a podrobnou úpravu tzv. hygienických registrů. Dosud obecná a kusá úprava obsažená sběru a zpracovávání osobních údajů, která velmi obecně zakotvovala toliko v § 79 registr aktuálního zdravotního stavu fyzických osob, které onemocněly infekčním onemocněním, a fyzických osob podezřelých z nákazy a registr kategorizací prací a expozic faktorům pracovního a životního prostředí. 
S ohledem na zavedenou praxi, institucionální zakotvení a faktické fungování jednotlivých registrů je nezbytně nutné zajistit pro jejich další fungování jasný právní rámec, který vymezí jejich rozsah a předmět, účel a přístupová a správcovská práva k údajům, které jsou do registrů vkládány. Stávající právní rámec v zásadě tyto otázky podrobněji neřešil, a i ve vztahu k existující právní úprava na ochranu osobních údajů na úrovni EU je potřeba tyto oblasti jasně upravit a stanovit jasné mantinely pro činnost registrů a správu dat v nich obsažených.

B. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem, s mezinárodními smlouvami a s právem Evropské unie

1. Soulad s ústavním pořádkem České republiky
Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a respektuje jím nastavené hranice. V rámci navrhovaných ustanovení v rámci správního práva stanoví jasné kompetence jednotlivých orgánů ochrany veřejného zdraví (respektuje tak zásadu, že správní orgány mají vykonávat toliko činnosti k nimž jsou zákonem zmocněny), odstraňuje některé stávající duplicity a přispívá svým obsahem k naplnění principu právní jistoty a transparentnosti.

2. Soulad s právem EU a mezinárodními smlouvami
Navrhovaná právní úprava není v rozporu s právem EU. Podle čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv EU „každé omezení výkonu práv a svobod uznaných touto listinou musí být stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod. Při dodržení zásady proporcionality mohou být omezení zavedena pouze tehdy, pokud jsou nezbytná a pokud skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv 
a svobod druhého“. Návrh změny zákona je v souladu s uvedenými podmínkami. 
Návrh je v souladu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů (nařízení EP a Rady 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováváním osobních údajů 
a o volném pohybu těchto údajů.

Návrh se dála dotýká nařízení Evropského parlamentu a Rady 2019/1020 ze dne 20. června 2019 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy a o změně směrnice 2004/42/ES 
a nařízení (ES) č. 765/2008 a (EU) č. 3052/2011.Navržená právní úprava se nedotýká mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána.

C. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy
Předkladatel očekává, že navržená právní úprava bude mít dopady na státní rozpočet. Nově zřízená Státní hygienická služba bude disponovat státními zaměstnanci, movitým 
a nemovitým majetkem stávajících krajských hygienických stanic. Totéž platí i v případě sjednocení zdravotních ústavů. Nicméně s ohledem na zřízení služebního úřadu s celostátní působností se sídlem v Praze, bude nezbytné pro bezproblémové zajištění zejména ekonomických 
a personálních procesů spojených s navrženou změnou toto ústředí posílit o 16 služebních míst z vnitřní struktury nynějších krajských hygienických stanic. Zaměstnanci na těchto služebních místech budou zajišťovat agendu ekonomicko-správní, převodu majetku a agendu personální. Do budoucna předkladatel nicméně očekává, že dojde ke snížení provozních nákladů na chod Státní hygienické služby, a to zejména z důvodu centrálního sjednocení nákupu zboží a služeb. Dále existuje předpoklad, že pozitivní hospodářský dopad bude mít snadnější přístup k čerpání prostředků z fondů a dotačních programů EU, kdy namísto 14 samostatných žádostí o čerpání, jako by tomu mělo být v ideálním případě v současné době, bude stačit jedna žádost za celou SHS. Více viz RIA.
Bezprostřední dopady nemá ani zakotvení oprávnění přenést některé činnosti Státní hygienické služby související s epidemiologickým šetřením na externí subjekt. V případě uzavření takové smlouvy však bude muset být ujednána úhrada nákladů souvisejících s výkonem přenesených činností tomuto subjektu. Případnou výši této úhrady však nelze předem specifikovat, bude se odvíjet od rozsahu uvedených činností i doby trvání smlouvy.

D.	Zhodnocení dopadů na podnikatelské prostředí České republiky, sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a to včetně vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen, a dopadů na životní prostředí
Navrhovaná právní úprava nepředstavuje bezprostřední dopady na podnikatelské prostředí. 
Dopady vyplývající ze zřízení Státní hygienické služby mohou být z dlouhodobého hlediska pro podnikatelské prostřední pozitivní. Důvodem bude zejména předpokládané sjednocení výkonu státního zdravotního dozoru ve všech krajích, rovnost správního trestání. Dále se dá očekávat, že zaměření a rozložení státního zdravotního dozoru bude v dlouhodobém horizontu více reflektovat strukturu a jeho geografické uspořádání v České republice. Dojde 
i k efektivnější komunikaci s dalšími kontrolními orgány, a to na úrovni národní 
i mezinárodní. Z mezinárodního hlediska dojde k naplnění struktury jednotlivých harmonizovaných oblastí výkonu státního zdravotního dozoru, jak je v evropském regionu běžné, viz například adaptace nařízení Evropského parlamentu a Rady 2019/1020 ze dne 20. června 2019 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy a o změně směrnice 2004/42/ES a nařízení (ES) č. 765/2008 
a (EU) č. 3052/2011. 
Navrhovaná právní úprava představuje bezprostřední dopady pro stávající zaměstnance 
a státní zaměstnance krajských hygienických stanic zařazených na místech ředitelů krajských hygienických stanic a ředitelů sekcí jednotlivých krajských hygienických stanic, tato místa budou bez náhrady zrušena. Nicméně tito zaměstnanci a státní zaměstnanci budou mít možnost již před účinností vzniku Státní hygienické služby se přihlásit do výběrových řízení k obsazení služebních míst jak ředitele Státní hygienické služby, tak ředitelů sekcí jednotlivých územních pracovišť. U všech dalších stávající zaměstnanců a státních zaměstnanců krajských hygienických stanic dojde k převodu veškerých práv na Státní hygienickou službu. V období druhé poloviny roku 2025 lze očekávat předložení návrhu systemizace ředitelem Státní hygienické služby, směřující k další centralizaci některých agend, kdy bude docházet k organizační změně – převodu jednotek služebních a pracovních míst z jednotlivých územních pracovišť do centrály, a to zejména v oblasti personalistiky, IT podpory, ekonomiky a rozpočtu a právní podpory.
Návrh nemá žádné dopady na životní prostředí. 
Navrhovaná právní úprava není v rozporu ve vztahu k zákazu diskriminace a se zákonem č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací 
a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů. Neobsahuje také žádná ustanovení, která by narušovala právo na rovné zacházení a vedla 
k diskriminaci. Navrhovaná právní úprava se nijak nedotýká rovnosti žen a mužů.

E. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Rozšíření sběru informací pro účely prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění
Základní popis
Navrhovaná právní úprava rozšiřuje sběr a zpracování osobních údajů Ministerstvem zdravotnictví a nově vznikající Státní hygienickou službou. Nově se navrhuje, aby orgány ochrany veřejného zdraví mohly využívat další osobní údaje pro účely prevence vzniku 
a šíření infekčních onemocnění. Jedná se o datum narození, rodné číslo, číslo pojištěnce veřejného zdravotního pojištění, není-li tímto číslem rodné číslo, telefonní číslo, adresa elektronické pošty, popřípadě další kontaktní údaje, místo jejich podnikání nebo označení jejich zaměstnavatele.
Dále se navrhuje, aby Státní hygienická služba mohla Rozšíření využívaných údajů (datum narození a rodné číslo) využít   pro identifikaci osoby v registru obyvatel, popř. agendových informačních systémech evidence obyvatel a cizinců.


Výčet nově zpracovávaných osobních údajů
· Datum narození
· Číslo pojištěnce veřejného zdravotního pojištění, není-li tímto číslem rodné číslo
· Telefonní číslo
· Adresa elektronické pošty
· Případně další kontaktní údaje
· Místo jejich podnikání nebo označení zaměstnavatele

Důvody vedoucí ke zpracování osobních údajů
Již v současnosti jsou orgány ochrany veřejného zdraví oprávněny sbírat a zpracovávat osobní údaje v oblasti prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění podle § 47b a §79 zákona č. 258/2000 Sb. Jedná se o jméno, příjmení, adresa místa pobytu a státní občanství a počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu trvalého pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České republiky.
V souvislosti s nutností ověření referenčních údajů osoby, u níž byla potvrzena nákaza infekčním onemocněním, popř. je podezřelá z nákazy infekčním onemocněním, navrhovaná právní úprava rozšiřuje výčet osobních údajů, které budou orgány ochrany veřejného zdraví zpracovávány. Nově se již nyní zpracovávané osobní údaje rozšiřují o datum narození a rodné číslo, bylo-li přiděleno.
Dále pro účely epidemiologického šetření vyplynula nutnost zpracovávat další údaje, které umožní provádět vyhodnocení vzájemných souvislostí s přenosem infekčního onemocnění v komunitě a umožnit orgánům ochrany veřejného zdraví co možná nejrychlejší způsob kontaktování osob, které byly vyhodnoceny jako epidemiologicky významný kontakt nakažené osoby.

Způsob sběru osobních údajů
Osobní údaje budou sbírány a zpracovávány prostřednictvím informačního systému hygienických registrů, které slouží k plnění právních povinností stanovených zákonem 
o ochraně veřejného zdraví. Konkrétně se jedná zejména o ustanovení § 62, § 79, § 80 a § 82 
a další citovaného zákona.

Přístupy do hygienických registrů
Pro řízení přístupů slouží jednotná správa uživatelů, jež je komponentou rezortních zdravotnických registrů Ministerstva zdravotnictví. O přístup mohou žádat pouze uživatelé, kteří jednoznačně prokážou svoji identitu prostřednictvím svých osobních údajů. Za subjekt údajů podává prvotní žádost o přístup statutární zástupce daného IČ. Po zřízení prvotního přístupu.  Přístupy jsou tímto zabezpečeným přístupem přidělovány definovaným subjektům, které mohou mít dle zákona zajištěný přístup – orgány ochrany veřejného zdraví. Správcovství a udělování přístupů zajišťuje ÚZIS ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví.

Posouzení nezbytnosti a přiměřenosti operací zpracování z hlediska účelů
Nově navrhované osobní údaje, které by měly být sbírány a zpracovávány, jsou nezbytným minimem pro získání referenčních údajů z registru obyvatel. Bez výše uvedených údajů nebude možné rychlým a efektivním způsobem kontaktovat a následně stanovovat protiepidemická opatření osobám, které byly epidemiologicky významným kontaktem nakažené osoby a mohou být potencionálně dalším nositelem infekčního onemocnění. Navrhovaný rozsah byl posouzen z hlediska jeho proporcionality a zpracovávané osobní údaje byly shledány jako adekvátní vzhledem k účelu získání referenčních údajů z registru obyvatel a dále k potřebě v oblasti ochrany obyvatelstva.

Posouzení rizik pro práva a svobody subjektů údajů

Zneužití dat uživateli systému hygienických registrů, popř. uživatelů aplikací třetích stran, které komunikují se systémem hygienických registrů prostřednictvím API
Přístupy do systému jsou zřizovány pouze oprávněným osobám, které mají pracovně-právní, či služební vztah k některému z orgánů ochrany veřejného zdraví. V rámci svých pracovních, či služebních povinností jsou vázáni povinností mlčenlivosti.

Důvěrnost, integrita a dostupnost
Správce si je vědom vysokého rizika informačních systémů, které může mít za následek únik dat, narušení jejich struktury či nedostupnost služby dat včetně osobních údajů (například 
v případě kybernetického incidentu nebo události, úmyslné chyby administrátora, výpadku sítě). A již od počátku vývoje věnoval značnou pozornost bezpečnosti. I v případě rezervačního systému jsou splněny vysoké bezpečnostní standardy. Systémy jsou současně 
v plné jurisdikci zákona č. 181/2014 Sb. o kybernetické bezpečnosti. Pro oba systémy jsou správcem přijata vhodná organizační a technické opatření k zajištění jejich důvěrnosti, integrity a dostupnosti. Tímto správce snížil úroveň tohoto rizika na akceptovatelnou úroveň.

F. Zhodnocení korupčních rizik navrhovaného řešení (CIA)
Předložený návrh zákona neobsahuje žádná korupční rizika. 
Návrh předpisu může pozitivně přispět ke snížení korupčního prostředí tím, že zřízením centrální Státní hygienické služby dojde ke zvýšení transparentnosti a předvídatelnosti při výkonu státní správy, jelikož dojde k odstranění lokálních, a tedy méně předvídatelných 
a hůře identifikovatelných rizik.

G. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
V případě sjednocení čtrnácti krajských hygienických stanic se čtrnácti různými způsoby řízení do jedné ústřední Státní hygienické služby lze očekávat pozitivní dopad na ochranu veřejného zdraví důsledkem jednotného a efektivnějšího výkonu státního zdravotního dozoru 
a epidemiologického šetření, a tím i reálné zvýšení bezpečnosti občanů ČR. Uvedené lze předpokládat zejména vzhledem k aktuálním zkušenostem se zvládáním a omezováním šíření viru SARS-CoV-2 způsobujícího onemocnění covid-19.

H. Zhodnocení dopadů na rodiny
Bez dopadů do hodnocené oblasti.

I. Zhodnocení územních dopadů včetně dopadů na územní samosprávné celky
Bez přímých dopadů do hodnocené oblasti. Stávající struktura hygienické služby po své změně umožní krajům lépe koordinovat vzájemné činnosti, neb nově vytvářená hygienická služba díky svému lepšímu způsobu řízení bude moci lépe koordinovat přístup k řešení totožných otázek napříč kraji, což se dnes nedělo.

J. Zhodnocení souladu návrhu se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy
Návrh není v rozporu se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy.

II. Zvláštní část


K § 6a odst. 1 písm. b), § 6g odst. 3, § 31 odst. 3, § 47a odst. 6, § 62 odst. 3, § 62 odst. 3, § 78 odst. 2 písm. b), § 80 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. f), písm. i), písm. n), písm. p), písm. v), § 81e písm. b), § 82, § 82 odst. 2, odst. 5, 82a odst. 1, odst. 3, odst. 4, § 84 odst. 4, § 93 odst. 1, § 95, § 96, § 100e  
Návrh reflektuje zrušení krajských hygienických stanic, včetně hygienické stanice hlavního města Prahy, a jejich nahrazení Státní hygienickou službou.


K§ 10 odst. 2
S ohledem na požadavky praxe a praktické využití institutu platnosti posudku se doba jeho platnosti z 2 let mění na neurčito s tím, že bude třeba jej obnovit v případě změny rozhodných skutečností v oblasti zdravotní způsobilosti fyzické osoby.

K § 11 odst. 1 písm. a)
Upravena odborná způsobilost zdravotníka na zotavovací akci a škole v přírodě na dobu delší než 5 dnů v souladu se zákonem č. 96/2004 Sb.  

K § 24 odst. 1 písm. f)
Zásada, z níž vychází nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami a o zrušení směrnic 80/590/EHS a 89/109/EHS, spočívá v tom, že jakýkoliv materiál nebo předmět, který je určen pro přímý nebo nepřímý styk s potravinami, musí být dostatečně stabilní, aby se zabránilo přechodu látek do potravin v množstvích, která by mohla ohrozit lidské zdraví nebo způsobit nepřijatelnou změnu ve složení potravin nebo zhoršení jejich organoleptických vlastností. Na základě výše uvedeného obsahuje toto nařízení soubor pravidel, která je třeba dodržet, aby výsledný materiál či předmět určený pro styk s potravinami byl bezpečný. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin již v čl. 1 odst. písm. a) stanovuje primární odpovědnost provozovatele potravinářského podniku za bezpečnost potravin. V příloze II, kapitola IX se uvádí, že ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce musí být potraviny chráněny proti jakékoli kontaminaci, která by mohla způsobit, že potraviny nebudou vhodné k lidské spotřebě, budou poškozovat zdraví nebo budou kontaminovány takovým způsobem, že by bylo nesmyslné očekávat, že by se mohly v takovém stavu konzumovat.
Pokud budou použity provozovateli potravinářských podniků poskytujících stravovací služby ve všech fázích výroby, zpracovávání a distribuce potravin pouze výrobky určené pro styk s potravinami splňující legislativní požadavky, lze ve smyslu výše citovaného ustanovení očekávat, že potraviny budou vhodné k lidské spotřebě a nebudou poškozovat lidské zdraví. 
Proto je zapotřebí tuto povinnost zákonem jednoznačně vymezit.
K § 27a
Navrhovaná úprava zohledňuje požadavky některých zemí mimo Evropskou unii na Free Sale Certificate (Certifikát volného prodeje) vystavený správním úřadem, který má v působnosti zdravotní problematiku, tedy v ČR se jedná o Ministerstvo zdravotnictví. Bez tohoto certifikátu by zůstaly předmětné trhy pro naše kosmetické přípravky nedostupné, přestože tyto výrobky splnily požadavky na bezpečnost kosmetických přípravků tak, jak jsou uvedeny v přímo použitelném nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009 o kosmetických přípravcích. Došlo by tak k hospodářským škodám na straně vývozců kosmetických přípravků.

K § 37 odst. 2
Legislativně-technická změna (přečíslování odstavce 5 v textu odstavce č. 2 na odstavec 6). Dále došlo k upřesnění pravomoci orgánu ochrany veřejného zdraví ve vztahu k zařazování jednotlivých faktorů pracovního prostředí do rizikových kategorií. 

K § 37 nový odst. 4
Konkrétní vydefinování parametrů, které musí obsahovat výroková část rozhodnutí o zařazení práce do kategorie druhé rizikové, třetí a čtvrté. Je vhodné, aby ve výroku rozhodnutí se objevily i jednotlivé rizikové faktory a jejich míra rizikovosti vyjádřená kategorií. Jedná se tedy o ty rizikové faktory, na základě, kterých orgán ochrany veřejného zdraví rozhodnutím zařazuje práci mezi rizikovou, v případě kategorie druhé rizikové o ní takto rozhodne, a to v souladu s § 39. Především pro účely přehlednosti v případě možných změn hodnocení dané práce. Stávající odstavce se přečíslovávají na (5), (6) a (7). 

K § 37 odst. 6 (nové označení)
Upřesnění povinnosti pro zaměstnavatele, že i v případě změny míry rizikovosti u jednotlivých faktorů pracovního prostředí, které by odpovídaly kategorii druhé rizikové, třetí, nebo čtvrté, je povinen předložit orgánu ochrany veřejného zdraví žádost, byť již výsledná kategorie práce odpovídá rizikové práci dle § 39. Změna kategorií u jednotlivých faktorů pracovního prostředí, zejména při změně z nerizikové kategorie do rizikové u konkrétního faktoru pracovního prostředí, je podstatná pro stanovení obsahu pracovnělékařských prohlídek. Dále dochází k upřesnění, v jakých případech orgán ochrany veřejného zdraví zahajuje řízení, na jehož konci je vydáno rozhodnutí o zařazení prací do rizikových kategoriích, či vyřazení prací z rizikových kategorií, případně zařazení či vyřazení jednotlivých rizikových faktorů pracovního prostředí. Formální změna ve vztahu k novému § 37 odst. 4 (vydefinování parametrů, které musí obsahovat výroková část rozhodnutí o zařazení práce do kategorie druhé rizikové, třetí a čtvrté).

K § 38 odst. 3
Doplněný text zajistí, že zaměstnavatel, který má zařazené práce pro dané faktory v rizikové kategorii, nemusí zbytečně provádět měření uvedeného rizikového faktoru. Stávající text ho k tomu zavazuje, jednalo se o excesivní požadavek.

K § 41 odst. 3
Formální úprava (doplnění slova “přijmout”) a zpřesnění postupu zaměstnavatele při přijímání opatření k předcházení a omezování rizik souvisejících s používáním biologických činitelů skupin 2 až 4 a s expozicí azbestu.

K § 47 odst. 6
Přidáním tohoto odstavce dochází k definování účelu zpracování stanoveného rozsahu údajů nezbytných pro plnění výkonu státní správy v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví týkající se pravidelného nebo zvláštního očkování.

K § 47 odst. 7 a odst. 9
Přidáním tohoto odstavce dochází k definování účelu zpracování definovaného rozsahu údajů nezbytných pro plnění výkonu státní správy v oblasti ochrany veřejného zdraví týkající se předcházení a vzniku šíření infekčních onemocnění. Tyto údaje jsou pro orgány ochrany veřejného zdraví nezbytné nejen pro provádění kontroly proočkovanosti, která je nepostradatelná při tvorbě vakcinačních strategií, ale také i k nastavení dalších preventivních opatření v prevenci infekčních onemocnění, kterým lze předcházet očkováním.
 K odůvodnění sběru osobních dat po celou dobu života očkovaných osob uvádíme, že MZ, krajské hygienické stanice a Státní zdravotní ústav dle platné legislativy odpovídají za hodnocení rizik v souvislosti se šířením infekčních onemocnění, která jsou výchozím podkladem pro konstrukci prognóz dalšího vývoje. Možnost konstrukce těchto prognóz je důležitá nejenom ve vztahu k požadavkům politiků, odborníků, ale také pro informování veřejnosti cestou masmédií. V případech, kdy se hodnocení těchto rizik týká infekčních onemocnění, kterým lze předcházet očkování, je základním parametrem analýzy dat o případech údaj o absolvovaném očkování proti předmětné nákaze. Osoby v ohnisku nákazy si údaje o svých absolvovaných očkováních velmi často nepamatují a ani k nim nemají potřebné údaje ve své zdravotnické dokumentaci. Při analýze vzniku a šíření nákazy v ohnisku by v těchto případech, při absenci dostupných údajů v registru, nebylo možné vyvodit závěry, jednoznačně označit důvody hromadného výskytu infekční nemoci, a tudíž ani vyhodnotit míru rizika dalšího šíření, stanovit potřebná preventivní opatření (včetně nutnosti očkovat/neočkovat) v ohnisku a vyslovit prognózu dalšího vývoje. Reprezentativním příkladem může být epidemický výskyt spalniček v Ústeckém kraji v roce 2014, kdy se kvůli chybějícím personálním záznamům o očkování u řady postižených nepodařilo jednoznačně stanovit míru rizikovosti ve vztahu k nákaze podle počtu a odstupu v minulosti obdržených dávek vakcín proti spalničkám. Přitom samosprávu kraje, a i politika, v daném kontextu vždy zajímají důvody vzniku epidemické situace a možnosti jejího ovlivnění a eliminace. 
Velmi důležitým problémem je také realizace, a hlavně vyhodnocení sérologických přehledů, které mají nezastupitelné místo v systému surveillance infekčních onemocnění. Opět se zde setkáváme s výše popsaným jevem, a to s nedostupností údajů o absolvovaných očkováních a související nemožností vyhodnotit zjištěný imunologický profil osoby zařazené do těchto přehledů. Bez personalizovaných dat sérologické přehledy postrádají smysl, protože zjištěné hladiny protilátek nelze provázat s relevantním s očkováním. Nelze vycházet z předpokladu, že u všech osob a všech očkování hladiny protilátek stejným způsobem “vyvanou”. Navíc u některých očkování i po úplném vymizení detekovatelných hladin protilátek nastupuje po opakovaném antigenním podnětu rychlá imunitní odpověď založená na reakci B lymfocytů. 
Do očkovacího kalendáře máme zařazeny vakcíny, které se aplikují ve více dávkách, častokrát s poměrně velkým časovým odstupem (vakcína MMR, hexavakcína atd.). Je proto nezbytné mít k dispozici personifikovaná data po celou dobu života očkovaných osob.

K § 47 odst. 8
Dochází ke stanovení podmínek a lhůt pro zpracování a uchování údajů o očkování, u nichž je vydáván certifikát o provedeném očkování za účelem výkonu činnosti v oblasti ochrany veřejného zdraví.

K § 47a odst. 1
Legislativně technická úprava. 

K § 47a odst. 2 
Dochází k rozšíření okruhu oborů poskytovatelů zdravotních služeb, kteří mohou provádět zvláštní a mimořádná očkování, a to o obor hygiena a epidemiologie. Zejména mimořádná očkování, která jsou realizována při nenadálých epidemiologických hrozbách (lokální ohnisko infekční nemoci, příp. epidemie), vyžadují zajištění rychlého řešení vč. dostupnosti prostorových kapacit a například i realizace výjezdů do terénu. Pro tyto situace a jejich rychlá řešení byly v historii dostupné kapacity lékařů v oboru epidemiologie v rámci krajských hygienických stanic. Navrhovaná úprava umožní do budoucna efektivně využít aktuálních dostupných kapacit a odbornosti poskytovatelů zdravotních služeb v oboru epidemiologie při zajištění včasné dostupnosti očkování v těchto situacích.

K § 47a odst. 3
Dochází k rozšíření aplikačních míst pro očkování proti vzteklině na základě současných poznatků z praxe, jelikož očkování proti vzteklině je v současné době již poměrně rutinním a nenáročným výkonem z hlediska zásahu do organismu očkované osoby, proto je navrženo, aby tento výkon mohli provádět poskytovatelé zdravotních služeb, kteří mají specializaci v oboru infekční lékařství a hygiena a epidemiologie. Tato erudice plně umožňuje vyhodnotit indikaci daného očkování a jeho praktické provedení.

K § 47a odst. 4
Očkování proti žluté zimnici je navrženo navíc svěřit i do gesce lékařů se specializovanou způsobilostí pracovní lékařství vzhledem ke skutečnosti, že do rámce činnosti uvedených lékařů náleží také pracovně-lékařské prohlídky před pracovním pobytem v destinacích, které jsou rizikové z hlediska možnosti šíření onemocnění žlutou zimnicí. Navrhovaná změna reflektuje potřebu poskytování komplexního lékařského servisu u jednoho poskytovatele, bez nutnosti absolvovat očkování pro žluté zimnici u dalšího poskytovatele.

K § 47a odst. 5
Dochází k úpravě ustanovení v souladu s §47 odst. 3 a odst. 4, tak aby bylo postaveno na jisto, že provedení elektronického záznamu do registru aktuálního zdravotního stavu fyzických osob se týká i toho očkování.

K § 53 a § 71
Seznam onemocnění vyčtených v ust. § 53 odst. 1 nebyl od roku 2003[footnoteRef:2] měněn. Z důvodové zprávy k tehdejší novelizaci vyplývá, že seznam byl v roce 2003 upravován z důvodu poznatků lékařské vědy, kdy u nově vypuštěných onemocnění nehrozilo téměř žádné riziko přenosu.   [2:  Poslední změna byla provedena novelou účinnou od 1. 10. 2003, kdy do tohoto data bylo znění § 53 odst. 1 ZOVZ následující: „Fyzické osoby po nákaze vyvolané virem lidského imunodeficitu a fyzické osoby, které po prožití břišního tyfu, paratyfu A, B a C, bacilární úplavice, salmonelózy, záškrtu, virového zánětu jater B, C a D, tuberkulózy, příjice a kapavky […]“. ] 

Od roku 2003 však došlo k obdobným pokrokům v léčbě i u dalších onemocnění, u kterých je nyní riziko přenosu při běžném kontaktu (resp. rovněž při provádění lékařských zákroků za dodržení standardních hygienických a sterilizačních pravidel) velmi nízké až neexistující.  
Dle Společnosti IL je nutné za taková onemocnění označit virus lidského imunodeficitu (HIV), hepatitidu B a hepatitidu C. Tato onemocnění se svou povahou i způsobem přenosu značně liší od zbývajících uvedených nemocí, tj. břišního tyfu a paratyfu, které se šíří bakteriemi přes kontaminovanou vodu či potraviny. 
Od roku 2003 došlo k zásadnímu pokroku v terapii HIV infekce, hepatitidy B a hepatitidy C. Dnes se jedná o infekční onemocnění zcela vyléčitelná (hepatitida C, hepatitida B) nebo výborně léčitelná antivirotiky (HIV infekce, hepatitida B) s potlačením virové replikace na nedetekovatelnou úroveň. Díky posunu v léčbě dnes komunitní přenos těchto onemocnění v rámci běžného společenského kontaktu nehrozí. K ochraně proti přenosu při poskytování zdravotní péče postačuje dodržování standardních hygienických pravidel. Z uvedeného seznamu onemocnění by proto měla být tato trojice infekčních onemocnění vypuštěna. 
Smyslem a cílem ust. § 53 odst. 1 má být ochrana zdraví osob, které přichází s nosiči infekčních onemocnění do kontaktu. Jakékoliv povinnosti stanovené v daném ustanovení tedy musí k tomuto cíli směřovat. Zároveň však musí rovněž být vhodné pro dosažení vytyčeného cíle (tj. v praxi jimi může být cíle skutečně dosaženo), potřebné (tj. zda neexistuje jiný, vhodnější prostředek, nebo jiná, vhodnější povinnost) a přiměřené. Tato kritéria jsou součástí tzv. testu proporcionality, který je při zavádění povinností fyzických osob nezbytné vždy provést, a v průběhu nadcházejících let jej opakovat s ohledem na nový vývoj. 
Jak bylo popsáno výše, u onemocnění virem HIV, hepatitidou B nebo hepatitidou C již nepředstavují povinnosti zakotvené v ust. § 53 odst. 1 postup zvyšující ochranu před dalším šířením jejich původců, jelikož toto riziko je o osob, u nich byla stanovena diagnóza a zahájena léčba v praxi díky pokroku v terapii téměř nulové. Naopak uvedené povinnosti nijak nechrání před nákazou od osoby, která svoji diagnózu nezná a není proto vyléčena či řádně léčena. Předmětné ustanovení tedy dle našeho názoru neprojde již samotným dílčím testem vhodnosti, protože na rozdíl od roku 2003 (kdy došlo k poslední změně) je situace zásadně odlišná. 
A) Virus lidského imunodeficitu (dále jako „HIV“) 
Dle důvodové zprávy k původnímu znění zákona bylo HIV zařazeno na seznam onemocnění v ust. § 53 odst. 1 proto, že: „[…] vzhledem k zatím cca 15leté zkušenosti ČR s touto nákazou je třeba na ni nahlížet v zásadě jako na ostatní infekční onemocnění. […] Cílem povinností ukládaných ”nosičům” je ochrana zdraví osob, které s nimi přicházejí do styku.“ 
V důvodové zprávě jsou tedy předestřeny dva argumenty pro zařazení HIV na předmětný seznam, a to: 
1) dosavadní zkušenosti s virem HIV; 
2) ochrana zdraví osob, které s nimi přicházejí do styku. 
Ad 1) 
Od doby přijetí ZOVZ zaznamenala léčba HIV zásadního posunu. V současné době je již HIV označováno za „chronické a zvládnutelné onemocnění“[footnoteRef:3], kdy u jeho nosičů podrobených ART léčbě je předpokládaná průměrná délka života totožná s délkou života HIV negativních osob. V současnosti lze HIV považovat za známý virus, přičemž jeho podstata i rizika jsou vědecky probádanou problematikou.  [3:  HIV/AIDS Fact sheet. WHO [online]. 30. listopadu 2021 [cit. 2. 6. 2022]. Dostupné z: https://www.who.int/newsroom/fact-sheets/detail/hiv-aids ] 

Virus HIV již zdaleka není neznámý a jeho odlišnosti od vysoce infekčních onemocnění (jako je tyfus a paratyfus) jsou zjevné. První z argumentů uvedených v důvodové zprávě k zákonu v současnosti zcela odpadá. Z nynějších zkušeností s možnostmi přenosu, prevencí a léčbou HIV lze naopak vyvozovat, že virus HIV do ust. 53 odst. 1 nepatří. 
Ad 2) 
ART léčba nemá význam jen pro kvalitu života HIV pozitivních, nýbrž jde také o léčbu, která má zásadní vliv na riziko přenosu.  
Podle Doporučeného postupu komplexní péče o dospělé infikované HIV z roku 2010[footnoteRef:4] byla ART léčba podávána pouze pacientům, kteří vykazovali příznaky po primární infekci a pacientům v asymptomatické fáze infekce, jejichž počet imunitních buněk CD4+ klesl pod stanovenou hodnotu. To však mělo za příčinu nedostupnost léčby pro pacienty s vyšší hladinou CD4+ buněk. Jelikož nebyli léčeni, jejich virová nálož neklesala a zůstávali tak potenciálním zdrojem nákazy.  [4:  Doporučený postup komplexní péče o dospělé infikované HIV. https://www.infekce.cz/DoporART10.htm 5 Initiation of Antiretroviral Therapy in Early Asymptomatic HIV Infection. The INSIGHT START Study Group.  27. srpna 2015. New England Journal of Medicine 2015; 373:795-807. DOI: 10.1056/NEJMoa1506816. Dostupné z:  https://www.nejm.org/doi/full/10.1056/nejmoa1506816.  ] 

V letech 2012-2015 proběhla rozsáhlá klinická studie5, v rámci které byl sledován vývoj zdravotního stavu HIV+ pacientů s hladinou imunitních buněk CD4+ nad stanovený limit, tedy těch dříve bez nároku na léčbu. Studie prokázala, že podávání léčby všem pacientům od okamžiku stanovení diagnózy HIV infekce (bez ohledu na jejich hladinu CD4+ lymfocytů) zásadně zlepšuje individuální prognózu pacienta. Současně ale vede k potlačení virémie a poklesu virové nálože na nedetekovatelné hodnoty a tím zásadně redukuje infekciozitu takové osoby. Koncept U = U (undetectable = untransmittable, tedy nedetekovatelný = nepřenosný) přijatý agenturou Organizace spojených národů UNAIDS5a a dalšími světovými autoritami (např. WHO, CDC, IDSA, EACS) znamenal zásadní změnu v přístupu k osobám žijícím s HIV infekcí (PLWH) a zavedl koncept „léčba jako prevence“, následně použitý také například v programu eliminace hepatitidy C. 
České doporučené postupy zrušily v návaznosti na výše uvedenou studii v roce 2016 podmínku poklesu CD4+ buněk pod stanovenou hodnotu pro zahájení léčby antivirotiky. Nejaktuálnější doporučený postup z roku 2019 již výslovně zdůrazňuje nutnost zahájení ART léčby u všech pacientů co nejdříve po zjištění diagnózy HIV infekce bez ohledu na aktuální počet CD4+ lymfocytů.[footnoteRef:5][footnoteRef:6]  [5:  Doporučený postup péče o dospělé infikované HIV a postexpoziční profylaxe infekce HIV ze dne 25. června 2019. Česká infektologická společnost České lékařské společnosti J. E. Purkyně [online]. Dostupné z: https://www.infekce.cz/Standardy/DPHIV19pdf.pdf.  ]  [6:  a https://www.unaids.org/sites/default/files/media_asset/undetectable-untransmittable_en.pdf ] 

Díky léčbě zahájené bezprostředně po zjištění HIV-pozitivity má v České republice 97,5 % diagnostikovaných osob tzv. nedetekovatelnou virovou nálož.[footnoteRef:7] U osob s nedetekovatelnou virovou náloží je riziko přenosu viru HIV prakticky nulové, a to jak při pohlavním styku, tak při poskytování zdravotní péče.  [7:  Dle “Léčebné kaskády HIV” za rok 2020 prezentované Státním zdravotním ústavem na setkání HIV center v roce 2021. ] 

Jelikož u diagnostikovaných[footnoteRef:8] HIV pozitivních osob podrobených úspěšné ART léčbě nehrozí přenos ani při běžném kontaktu v komunitě (v domácnosti, zaměstnání, kolektivu apod.), je zahrnutí v rámci seznamu nemocí (na rozdíl od břišního tyfu a paratyfu) dle ust. § 53 odst. 1 v současnosti neodůvodněné.[footnoteRef:9]  [8:  Na nediagnostikované HIV pozitivní osoby ust. § 53 odst. 1 nedopadá. ]  [9:  Srovnej poznámku č. 2 tamtéž. ] 

K poskytování zdravotní péče je nutno zdůraznit, že zdravotnická zařízení a jejich pracovníci jsou povinni dodržovat protiepidemická opatření a přistupovat ke všem pacientům resp. jejich biologickému materiálu jako k potenciálně infekčnímu a znalost informace o přítomnosti či nepřítomnosti infekce HIV, VHB  či VHC na tomto postupu nic nemění. Opět jde tedy i v tomto ohledu uvedení viru HIV ust. 53 odst. 1 nepotřebné. 
Kromě „nepotřebnosti“ je uvedení viru HIV v předmětném ustanovení nežádoucí také s ohledem na doporučení UNAIDS (resp. i WHO), dle kterého je v současnosti stigmatizace HIV+ osob jednou z největších překážek potírání epidemie HIV ve vyspělých zemích. UNAIDS dlouhodobě zdůrazňuje nutnost destigmatizace HIV, což nyní reflektuje v aktuální „Globální AIDS strategii 2021-2026“[footnoteRef:10], ve které stanovuje zcela nové „cíle“, které již nespočívají pouze v rozšiřování a zefektivňování ART léčby.   [10:  Global 	AIDS 	Strategy 	2021-2026 	ze 	dne 	25. 	března 	2021. 	UNAIDS 	[online]. 	Dostupné 	z: 
https://www.unaids.org/en/resources/documents/2021/2021-2026-global-AIDS-strategy ] 

UNAIDS vyzývá všechny světové státy k tomu, aby zrevidovaly své právní řády do takového stavu, že nebudou obsahovat právní předpisy podněcující stigmatizaci či diskriminaci. V tomto ohledu by mělo být odstraněno i jakékoli nadbytečné ustanovení, které by bez odůvodnění speciálně upravovalo problematiku HIV. Jelikož tedy další zahrnování viru HIV do znění § 53 není potřebné, mělo by být z tohoto ustanovení vypuštěno. 
Druhý argument uvedený v důvodové zprávě k zákonu tedy vzhledem ke všemu výše uvedenému nemůže obstát. U diagnostikovaných a úspěšně léčených HIV+ osob dochází k odstranění rizika dalšího přenosu viru HIV. Stanovení zvláštních povinností pro nosiče HIV je nadbytečné  
Co se týče nediagnostikovaných HIV+ osob, těch se ust. § 53 nijak netýká, a proto nemůže efektivně sloužit k ochraně před dalším šíření viru HIV takovými osobami. 
 	 
B) Hepatitida B 
Hepatitida B patří mezi infekční onemocnění zařazená do dětského očkovacího kalendáře vyhláškou o povinném očkování.[footnoteRef:11] Hexavakcína se podává od započatého devátého týdne po narození dítěte. Povinnost podrobit se očkování proti hepatitidě B se týkala všech osob narozených v roce 1989 a později. Výskyt nově hlášených případů akutní hepatitidy B je díky tomu velmi nízký: v roce 2015: 89, 2016: 73, 2017: 85, 2018: 54, 2019: 41, 2020: 27, 2021: 17 případů. Prevalence hepatitidy B v populaci je minimální a s postupem času ještě klesá.[footnoteRef:12]  [11:  Ustanovení § 4 vyhlášky č. 537/2006 Sb., o povinném očkování, ve znění pozdějších předpisů. ]  [12:  V roce 2001 bylo 0,56 % občanů ČR chronicky infikováno HBV. V roce 2013 byla prevalence už jen 0,064 %. Srovnej Doporučený postup diagnostiky a léčby infekce virem hepatitidy B ze září 2017. Česká hepatologická společnost České lékařské společnosti J. E. Purkyně [online]. Dostupné z: 
https://www.infekce.cz/DoporVHB17.htm.  ] 

Při chronické infekci hepatitidou B je nasazována vysoce účinná léčba antivirotiky (tenofovir, entecavir), která užívají pacienti dlouhodobě a podobně jako u HIV infekce dosahují nedetekovatelné virové nálože. Tento postup zabraňuje progresi jaterního poškození do cirhózy a rozvoji přidružených komplikací, ale také zásadně snižuje nakažlivost léčené osoby. Antivirotika se podávají také těhotným ženám ke snížení rizika přenosu viru hepatitidy B na novorozence.[footnoteRef:13]   [13:  Tamtéž. ] 

Riziko přenosu hepatitidy B při běžném kontaktu v komunitě je nulové, riziko přenosu ve zdravotnickém zařízení je v případě známé chronické a řádně léčené hepatitidy B zanedbatelné. Stanovování zvláštních povinností dle ust. § 53 je nadbytečné. 
Hepatitida C 
Hepatitida C je v dnešní době již zcela vyléčitelná. U třetiny pacientů dochází do 6 měsíců po nákaze ke spontánní eliminaci viru bez jakékoliv léčby. V případě trvání infekce a rozvoje chronické hepatitidy C se zahájí léčba tzv. přímo působícími antivirotiky (DAA) trvající dva nebo tři měsíce. Tato tzv. bezinterferonová léčba dosahuje 99,9 % účinnosti – pacient je zbaven nákazy a je teda z hlediska viru hepatitidy C zcela neinfekční. Po prodělané infekci zůstávají dlouhodobě přítomné protilátky anti-HCV, které ale nejsou dokladem trvající infekce. 
Světová zdravotnická organizace (WHO) stanovila eliminaci viru hepatitidy C do roku 2030 jako významný cíl veřejného zdravotnictví a vyzvala členské státy, aby zpracovaly národní strategii eliminace VHC. Cílem WHO je zastavit přenos VHC a zajistit každému přístup k prevenci, léčbě a péči. Členské státy mají do roku 2030 redukovat nové infekce o 90 % a úmrtnost na VHC snížit o 65 %. Významnou součástí strategie musí být prevence nákazy mezi injekčními uživateli drog prostřednictvím harm reduction služeb, testování a léčby VHC. V České republice je zajištěna dostupnost léčby chronické hepatitidy C moderními antivirotiky všem pacientům, u nichž je zjištěna. Vzhledem k vysoké účinnosti léčby jsou prakticky všichni diagnostikovaní a přeléčení pacienti HCV neinfekční.[footnoteRef:14]   [14:  Srovnej klinický doporučený postup Časná diagnostika a léčba chronické virové hepatitidy C ze dne 12. 
prosince 2021. Česká hepatologická společnost [online]. Dostupné z: https://kdp.uzis.cz/index.php?pg=kdp&id=32.  ] 

Co se týče nediagnostikovaných osob s HBV a HCV infekcí, těch se ust. § 53 nijak netýká, a proto nemůže efektivně sloužit k ochraně před dalším šíření viru takovými osobami. 
Riziko přenosu hepatitidy C při běžném kontaktu v komunitě je nulové, riziko přenosu ve zdravotnickém zařízení je v případě známé chronické a řádně léčené hepatitidy B zanedbatelné. 
Stanovování zvláštních povinností dle ust. § 53 je nadbytečné. 

K § 58 odst. 3 a § 61 odst. 3
Současné znění § 61 odst. 3 bylo v rozporu s texty odstavců §§ 44a a 44b zákona č. 258/2000 Sb. a se stávajícím zněním § 86 odst. 9 a 11, zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, proto byl § 61 odst. 3 uveden do souladu s těmito předpisy.

K § 62a odst. 2
V případě centralizace hygienické služby je potřeba, aby kompetenci zřídit mobilní aplikaci z důvodu epidemiologického šetření měla i Státní hygienická služba k využití např. při celoplošných potravinových epidemiích apod.

K § 62a odst. 3
Dochází k legislativně technické úpravě textu s ohledem na vznik Statní hygienické služby.

K § 68 odst. 1
Dochází k legislativně technické úpravě textu s ohledem na vznik Statní hygienické služby.

K § 68 odst. 3 Vzhledem ke vzniku Státní hygienické služby, orgánu s celostátní působností a dochází k úpravě způsobu oznámení ochranných opatření, která jsou nově zveřejňována na úřední desce Ministerstva zdravotnictví a Státní hygienické služby, a zároveň způsobem umožňujícím dálkový přístup
K § 79
Dochází k úpravě struktury a rozsahu sbíraných a zpracovávaných osobních a dalších údajů nezbytných pro účely efektivního plnění činností spojených se stanovenými úkony v oblasti zajištění ochrany a podpory veřejného zdraví a prevence předcházení negativních dopadů na zdraví. Příslušné osobní údaje jsou sbírány a zpracovávány na základě zákonných povinností či zákonem svěřených úkolů a v rozsahu, nezbytném pro činnost orgánu ochrany veřejného zdraví.

K § 79a
Dochází k definování rolí a odpovědnosti v oblastech přístupu do jednotlivých hygienických registrů, s cílem stanovit předem definovaný okruh osob a subjektů, které budou mít za účelem výkonu odborných činnosti v oblasti ochrany a podpory zdraví přístup k osobním údajům vedeným v registru. Včetně definování postupu pro udělení přístupu do registru a rozsahu informací pro podání žádosti o udělení přístupu.    
K § 79b
Dochází k legislativnímu ukotvení hygienických registrů, včetně definování účelu zřízení předmětných registrů a definování okruhu subjektů zajištujících úkony spojené s naplňováním funkcí registru, včetně podávání hlášení.

K § 80 odst. 1 písm. g)
Novelizační bod zrušuje kompetence Ministerstva zdravotnictví ve věci vydávání zákazu dodávání na trh a používání výrobků, který nesplňuje požadavky harmonizační předpisů Unie a může představovat pro lidské zdraví vážně riziko. Tato kompetence bude po nabytí účinnosti tohoto zákona v kompetenci Státní hygienické služby. Mezi hlavní důvody pro tuto změnu patří skutečnost, že Státní hygienická služba bude mít celostátní působnost, nikoliv regionální, jako tomu bylo v případě krajských hygienických stanic, a dále na skutečnost, že přímo použitelný předpis EU[footnoteRef:15], připouští toto oprávnění pouze pro orgány dozoru. [15:  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 ze dne 20. června 2019 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy a o změně směrnice 2004/42/ES a nařízení (ES) č. 765/2008 a (EU) č. 305/2011] 


K novému § 80 odst. 1 písm. g)
Na základě návrhů předložených v rámci vnitřního připomínkového řízení se Ministerstvu zdravotnictví ukládá pouze přezkum vydaných mimořádných opatřeních Státní hygienickou službou podle § 82 odst. 2 písm. m) bod 1 a 2. 

K § 80 odst. 1 písm. x) 
Dochází úpravě plynoucí z požadavku na zpracování Vnitrostátního plánu prevence, připravenosti a reakce ČR dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2371 ze dne 23. listopadu 2022 o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách a o zrušení rozhodnutí č. 1082/2013/EU. S ohledem na skutečnost, že součástí tohoto plánu budou potřeba také informace, kterými disponují ostatní správní úřady, je žádoucí uložit jim povinnost sdílet tyto informace s MZ.


K § 80 odst. 1 písm. za)
Jedná se o legislativně-technickou změnu, upřesnění pravomocí Ministerstva zdravotnictví v oblasti národních referenčních laboratoří v návaznosti na § 87 odst. 1 zákona.  

K zrušenému § 80 odst. 5 až 7
Novelizační bod zrušuje kompetence Ministerstva zdravotnictví ve věci vydávání zákazu dodávání na trh a používání výrobků, který splňují požadavky harmonizačních předpisů Unie, přesto můžou na základě nových skutečností představovat pro lidské zdraví vážně riziko. Tato kompetence bude po nabytí účinnosti tohoto zákona v kompetenci Státní hygienické služby. Mezi hlavní důvody pro tuto změnu patří skutečnost, že Státní hygienická služba bude mít celostátní působnost, nikoliv regionální, jako tomu bylo v případě krajských hygienických stanic, a dále na skutečnost, že přímo použitelný předpis EU[footnoteRef:16], připouští toto oprávnění pouze pro orgány dozoru. Nově v § 82 odst. 6, 7 a 8. [16:  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 ze dne 20. června 2019 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy a o změně směrnice 2004/42/ES a nařízení (ES) č. 765/2008 a (EU) č. 305/2011] 


K § 80 odst. 5
Navržená změna reaguje na výkladové obtíže, kdy nebylo zcela srozumitelné postavení hlavního hygienika jako institutu jednajícího v rovině ochrany veřejného zdraví za ministerstvo zdravotnictví. Současně se upravuje, že hlavního hygienika jmenuje vláda a při jmenování a odvolání se přiměřeně použije zákon o státní službě. 


K § 80 odst. 6
Jedná se jednak o legislativně-technickou změnu a dále o zrušení stávajícího písmene c) týkajícího se koordinace orgánů ochrany zdraví ve vztahu k přímo použitelnému předpisu EU č. 2017/625. Tato kompetence bude nyní náležet Státní hygienické službě, a to z důvodu, že Státní hygienická služba získá celostátní působnost, oproti původní regionální působnosti krajských hygienických stanic.

K § 80 odst. 7
Navrhovaná úprava právně ukotvuje existenci Ústřední epidemiologické komise (ÚEK), která je mezirezortním stálým poradním orgánem vlády pro plnění úkolů k zajištění prevence, připravenosti a reakce na hrozby pro veřejné zdraví na mezioborové úrovni. Právně podložená legalizace ÚEK je jedním z hlavních předpokladů efektivního chodu a nastavení systému jednotného řízení opatření v případě vzniku nebo hrozby mimořádných situací spojených s ohrožením veřejného zdraví, zejména pak pro situace spojené se šířením infekčních nemocí včetně jejich případného pandemického výskytu, které mohou mít potenciál způsobovat vysoký počet závažných, život ohrožujících stavů. Zároveň je zákonem definován jako povinný člen hlavní hygienik ČR a v souvislosti se zřízením Státní hygienické služby i ústřední ředitel Státní hygienické služby, a to za účelem zajištění přenosu informací z Ústřední epidemiologické komise na Krajské epidemiologické komise prostřednictvím Státní hygienické služby pro potřeby rozpracování závěrů ÚEK v podmínkách jednotlivých krajů.

K § 80 odst. 8

Navrhovaná úprava zohledňuje požadavky některých zemí mimo Evropskou unii na Free Sale Certificate (certifikát volného prodeje) vystavený správním úřadem, který má v působnosti zdravotní problematiku, tedy v ČR se jedná o Ministerstvo zdravotnictví. Bez tohoto certifikátu by zůstaly předmětné trhy pro naše kosmetické přípravky nedostupné, přestože tyto výrobky splnily požadavky na bezpečnost kosmetických přípravků tak, jak jsou uvedeny v přímo použitelném nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009 o kosmetických přípravcích.  Došlo by tak k hospodářským škodám na straně vývozců kosmetických přípravků. Popisuje se mechanismus zpracování žádostí. 

K § 81d 
Legislativně technická úprava. 

K § 81e písm. c)
Navrhovaná úprava právně ukotvuje existenci krajských epidemiologických komisí (KEK), které jsou nositeli rozpracování závěrů ÚEK v podmínkách jednotlivých krajů.

K § 81f
Zakotvují se úkoly Dopravního a energetického stavebního úřadu a jeho vztah k orgánům ochrany veřejného zdraví.

K § 82 odst. 1
Navrženou změnou dochází ke zrušení krajských hygienických stanic a Hygienické stanice hlavního města Prahy a ke zřízení Státní hygienické služby s celostátní působností. Tato změna dále zakotvuje funkci ústředního ředitele Státní hygienické služby a stanoví, že ústřední ředitel je pro státní zaměstnance Státní hygienické služby služebním orgánem podle zákona o státní službě. Navržená změna stanoví, že sídlem Státní hygienické služby je Praha. Dále ponechává možnost (jako tomu bylo u krajských hygienických stanic) zřizovat územní pracoviště Státní hygienické služby, a to vždy po předchozím souhlasu Ministerstva zdravotnictví. 

K § 82 odst. 2 písm. i)
Zrušením krajských hygienických stanic a převedením jejich kompetencí na Státní hygienickou službu s celostátní působností se převádí stávající kompetence Ministerstva zdravotnictví na Státní hygienickou službu v těch případech, kdy Ministerstvo zdravotnictví původně zastřešovalo ty oblasti, které přesahovaly působnost jednoho kraje.
V tomto případě dochází k převedení kompetencí dotčeného orgánu při posuzování zralosti projektů společného zájmu energetické infrastruktury.

K § 82 odst. 2 písm. m)
Novelizační bod zpřehledňuje a zpřesňuje stávající právní úpravu při nařizování mimořádných opatření, které je nyní navrhováno jen pro Státní hygienickou službu.

K § 82 odst. 2 písm. v) 
Legislativně-technická úprava, které vychází z nastaveného systému krizového řízení na krajské úrovni, kde dle krizového zákona hejtman zajišťuje připravenost kraje na řešení krizových situací, Statní hygienická služba jakožto jedna ze složek struktury krizové připravenosti se podílí na činnostech souvisejících s krizovou připravenosti na mimořádné situace souvisejí s ohrožením veřejného zdraví ve své působnosti, tak jak je rovněž uvedeno v krizovém zákonu, že ostatní orgány se na připravenosti podílejí.

K § 82 odst. 2 písm. z až zc)
Novelizační bod souvisí s přesunem kompetencí vyhlašovat mimořádná opatření pro nebezpečné výrobky. Podle navrženého ustanovení bude Státní hygienická služba oznamovat výskyt nebezpečných výrobků na své úřední desce způsobem umožňujícím dálkový přístup.
Dále se navrhuje, aby Státní hygienická služba s celostátní působností byla nyní dotčeným orgánem státní správy k politice územního rozvoje a územnímu rozvojovému plánu z hlediska ochrany veřejného zdraví.
V souvislosti s přesunem kompetencí ukládá navržený text § 82 odst. 2 písm. zb) zákona Státní hygienické službě spolupracovat s Ministerstvem zemědělství na přípravě víceletého vnitrostátního plánu kontrol a výroční zprávy o prováděných kontrolách. Uvedené požadavky vyplývají z čl. 109 a čl. 113 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
Současně se navrhuje Státní hygienické službě provádět audity krajských pracovišť, jak je uloženo čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.

K § 82 odst. 3
Navržená úprava zakotvuje informační povinnost, kterou má Státní hygienická služba vůči Ministerstvu zdravotnictví ve vztahu k hromadnému výskytu infekčních onemocnění a dále ke všem opatřením obecné povahy vydaným podle § 82 odst. 1 písm. m) zákona č. 258/2000 Sb.

K § 82 odst. 4
V minulosti tato povinnost stanovena v zákoně byla. V současném znění je omezena pouze na rozhodnutí vázaná na mimořádné a následné prohlídky. Z hlediska předání zásadní informace považujeme tuto úpravu za důležitou. Existuje sice zmínka v § 5 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 79/2013 Sb., že součástí dokumentace o PLS je kopie rozhodnutí nebo oznámení o kategorizaci, ale není zaměstnavateli stanovena povinnost.

K § 82 odst. 5
Jedná se o legislativně-technickou změnu, kdy se nahrazuje chybný odkaz na odstavec 2 písmeno y) správným odkazem na odstavec 2 písmeno x). Rovněž je reflektován zánik krajských hygienických stanic a vznik Státní hygienické služby.

K § 82 odst. 6 až 9
S ohledem na skutečnost, že Státní hygienická služba bude mít celostátní působnost, je vhodné převést stávající kompetence Ministerstva zdravotnictví ohledně vyhlašování mimořádných opatření týkajících se nebezpečných výrobků. Změna reflektuje na skutečnost, že Státní hygienická služba bude schopná metodicky zajistit shodný výkon dozoru nad trhem v rámci celé České republiky a zároveň tato změna povede ke snížení administrativní náročnosti při vyhlašování takových opatření. Návrh dále na reaguje na skutečnost, že přímo použitelný předpis EU připouští toto oprávnění pouze pro orgány dozoru.

K § 83 
Návrh umožňuje, aby přímo řízené organizace Ministerstva obrany a byly dozorovány namísto Státní hygienickou službou přímo orgány ochrany veřejného zdraví Ministerstva obrany.
Předložený návrh v části upravující výkon státní správy na úseku ochrany veřejného zdraví v rezortu obrany a vnitra souvisí výhradně s upřesněním stávající pravomoci a působnosti Ministerstva obrany (dále jen „MO“) a Ministerstva vnitra (dále jen “MV”) a jejich postavení jako specifického orgánu ochrany veřejného zdraví.
Předložený návrh v § 83 odst. 1 vymezuje a přesně definuje osoby, ke kterým vykonává MO z hlediska současné praxe působnost. Výčet je doplněn zejména o vojenský a civilní personál ozbrojených sil jiných států pobývající na území ČR i s ohledem na aktuální celosvětovou bezpečnostní situaci a možnost dlouhodobého pobytu těchto osob na území ČR. Dále se precizuje vymezení dětí v dětských skupinách, žáků a studentů škol, školských zařízení a vysokých škol zřízených jako součást organizační složky státu Ministerstvo obrany, kteří nejsou vojáky v činné službě. Důvodem této změny je skutečnost, že ze současného znění ustanovení § 83 není zřejmé, ke kterým všem osobám a při výkonu jakých činností má MO působnost. Navrhované znění výslovně tyto osoby určí. 
Obdobně je toto jasné vymezení navrženo v § 83 odst. 2 s určením místní a věcné příslušnosti a doplněním, že tyto vymezené objekty musí sloužit k zabezpečení úkolů ozbrojených sil nebo zajišťování obrany státu.
V odst. 3 se upravuje možnost uzavření veřejnoprávní smlouvy v rámci efektivní spolupráce při výkonu specializovaných činností zdravotních ústavů.
V odst. 4 se uvádí výčet oprávnění a povinností MO jako orgánu ochrany veřejného zdraví v rozsahu své působnosti. 
V odst. 5 a 6 návrh stanovuje nově možnost uzavření veřejnoprávní smlouvy mezi SHS a MO s předáním působnosti SHS na úseku ochrany veřejného zdraví ve státních podnicích, jejichž zakladatelem je MO, příspěvkových organizací, jejichž zřizovatelem je MO a u dětí v dětských skupinách, žáků a studentů škol, školských zařízení a vysokých škol zřízených jako součást organizační složky státu MO, kteří nejsou vojáky v činné službě.  Jedná se o působnost MO, kdy může být efektivnější výkon státní správy prostřednictvím SHS, neboť se jedná o civilní činnosti.
Pro potřebu objektivizace výsledků v oblasti prevence v podpoře veřejného zdraví a tvorby prognóz a stanovení priorit k řešení problémů a zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva a k dalšímu postupu v oblasti podpory veřejného zdraví se stanoví v návrhu § 79a povinnost pro MO předávat data z předmětných oblastí na úseku ochrany veřejného zdraví do registrů Ministerstva zdravotnictví (ÚZIS, SHS). Jedná se o nový úkol pro MO. Pro činnost MO jako orgánu ochrany veřejného zdraví je důležité i následně data analyzovat a dále využívat, proto v předloženém návrhu je doplněna tato pravomoc i pro oprávněného zaměstnance MO za účelem plnění povinností podle tohoto zákona a dále možnost pověření dalšího pracovníka z rezortu MO.

K § 84 odst. 1 písm. c)
Možnost nařízení znehodnocení či likvidace zboží se týká výhradně nebezpečných výrobků. Ty ze své podstaty představují závažné riziko pro lidské zdraví, kdy je nutno zvolit postup, adekvátní tomuto riziku.  V případě, kdy riziko nelze snadno odstranit jednoduchým nápravným opatřením (např. změnou značení), nezbývá jiné řešení, než popsané znehodnocení/likvidace. Náklady na tuto činnost, obdobně jako v případě České obchodní inspekce (§ 7b odst. 7 zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů) nelze přenášet na orgán dozoru, který by tímto vlastně sankcionoval sám sebe.

K § 85
Novelizačním bodem dochází k vypuštění § 85. Důvodem je v prvé řadě odstranění duplicity, kdy mimořádné opatření, které se mělo týkat obecně vymezeného okruhu adresátů, bylo možné vydat jednak jako právní předpis – nařízení Krajské hygienické stanice, čímž byla KHS de facto postavena na roveň vládě ČR, jednak jako opatření obecné povahy podle § 94a. Navíc toto oprávnění měly pouze krajské hygienické stanice, a nikoli i Ministerstvo zdravotnictví jako jim nadřízený správní orgán, což fakticky způsobovalo nerovnováhu v systému nadřízenosti a podřízenosti. Zároveň touto změnou dojde ke zvýšení transparentnosti a přezkoumatelnosti mimořádných opatření, neboť je již nebude možné vydat ve formě právního předpisu v zásadě přezkoumatelného pouze Ústavním soudem. Po novelizaci bude možné vydat takové mimořádné opatření pouze formou opatření obecné povahy, které je a nadále bude přezkoumatelné ve správním soudnictví. 

K § 86, 86a
Novelizační body slučují dva dosud existující Zdravotní ústavy se sídlem v Ústí nad Labem a Ostravě do jednoho Zdravotního ústavu. Tato změna přirozeně reaguje na vznik Státní hygienické služby jako správního orgánu s celostátní působností, a to zejména vzhledem k nutnosti efektivního nastavení jednotné podpory státního zdravotního dozoru na území ČR, což by při existenci dvou zdravotních ústavů nebylo reálně dosažitelné.
Novelizačním bodem se stávající znění § 86, který upravoval zřízení a povinnosti Státního zdravotního ústavu a zdravotních ústavů rozšiřuje o nový §86a. Původní § 86 navrhovanou úpravou stanovuje zřízení a postavení výhradně Státního zdravotního ústavu, § 86a pak zřízení a postavení Zdravotního ústavu, který vznikne z původních dvou zdravotních ústavů se sídly v Ústí nad Labem a Ostravě.
Oddělení právní úpravy zvlášť pro jednotlivé ústavy má jednoznačně vymezit jejich odlišné pravomoci a úkoly v systému ochrany veřejného zdraví. SZÚ jsou uloženy převážně kompetence související s jeho vědecko-výzkumnou, referenční a metodickou činností a zastupováním ČR v mezinárodních institucích apod. Na rozdíl od SZÚ jsou Zdravotnímu ústavu svěřeny převážně laboratorní a odborné činnosti nezbytné pro výkon úředních kontrol v rámci státního zdravotního dozoru.

K §86 odst. 4 
Předkládané ustanovení § 86, odst.4, písm. d) zákona vychází z povinnosti SZÚ plnit úkoly vyplývající z přímo použitelných předpisů EU a mezinárodních smluv, včetně mezinárodní spolupráce na projektech v oblasti veřejného zdraví a ochrany zdraví spotřebitelů (EK, ECDC, EFSA, ECHA, Rada Evropy, WHO a další). SZÚ je jedním ze zakládajících členů Mezinárodní asociace institutů veřejného zdraví (IANPHI) a od jejího vzniku je jejím aktivním členem. SZÚ se zúčastňuje řady společných aktivit a významným benefitem je i úzká partnerská spolupráce a výpomoc mezi členy asociace. SZÚ již v minulosti několikrát využilo např. při bezplatné konfirmace některých vysoce rizikových patogenů v RKI (Ebola, VTEC, apod.)

K §86 odst. 4 písm. e
V návaznosti na úkoly Státního zdravotního ústavu v oblasti hodnocení a řízení rizik doplněn text ukládající Státnímu zdravotnímu ústavu zpracování podkladů pro hodnocení a řízení zdravotních rizik. V návaznosti na úkoly SZÚ v oblasti hodnocení a řízení rizik doplněn text ukládající SZÚ zpracování podkladů pro hodnocení a řízení zdravotních rizik

K § 86 odst. 4 písm. f)
Rolí SZÚ je monitorovat a analyzovat všechny nemoci, které jsou důležitými v nemocnosti a úmrtnosti obyvatelstva, a tedy nejen infekční, ale i neinfekční. Monitoring a analýza všech významných nemocí, tj. i těch neinfekčních, je důležitou prioritou i z pohledu koncipování zdravotní politiky a stanovování priorit v prevenci a léčbě nemocí. (např. morbidita  a mortalita na neinfekční nemoci v ČR je vysoká, 50% obyvatelstva umírá na kardiovaskulární onemocnění a 30% na nádorová onemocnění, z toho důvodu je nezbytné monitorovat a analyzovat také neinfekční nemoci).

K § 86 odst. 4 písm. g)
Doplněn bod g) s odkazem na statut SZÚ, ve kterém je uvedeno, že činností SZÚ je mimo jiné zdravotní výchova obyvatelstva a provádění místních a celostátních programů ochrany a podpory veřejného zdraví. Tato zásadní činnost SZÚ je popsána i v programovém prohlášení vlády a navazuje i na  § 81 e, odst. a), kde jsou dány úkoly krajům a na § 82, odst. 1, kde je uvedena podpora zdraví zranitelných skupin. Vláda ČR ve svém programovém prohlášení kapitolu zdravotnictví jednoznačně opírá o nutnost prevence, např. v preambuli uvádí: „Podpoříme oblast „veřejného zdraví“ programy na podporu prevence a zdravou výživu, pohyb. Prevence je nejefektivnější přístup, jak předcházet nemocem, zvyšovat kvalitu života a podporovat zdraví našich občanů.

K § 86 odst. 5 písm. c)
§ 86, odst.5, písm. c  je implementací požadavků nařízení EP a Rady (EU) 2022/2371 za účelem zajištění nepřetržitého monitorování a vyhodnocování rizik pro veřejné zdraví v rámci připravenosti ČR na mimořádné události a přeshraniční zdravotní hrozby, tak jak to členským státům ukládá Evropská komise v citovaném nařízení EU.
Toto nařízení ukládá v článku 6 členským státům povinnost mít zavedeny vnitrostátní plány prevence, připravenosti a reakce a každé 3 roky předkládat Komisi a příslušným agenturám specifikovaným v nařízení zprávu o plánování a provádění prevence, připravenosti a reakce na vnitrostátní a případně přeshraniční meziregionální úrovni. Zpráva mimo jiné musí obsahovat aktuální informace o monitorování a posouzení rizik pro veřejné zdraví, včetně informací o kapacitách pro stanovení priorit pro připravenost na mimořádné události, monitorování rizik, provádění dozoru a včasného varování, správy informací, opatření k zajištění kontinuity těchto činností a opatření zaměřená na zajištění nepřetržitého přístupu k diagnostickým a laboratorním službám.

K § 86 odst. 5 písm. d)
§ 86, odst.5, písm. d) zmocňuje SZÚ k činnostem, které již dlouhodobě z pověření MZ ČR provádí jako například hlášení akutních chabých paréz týdně do WHO, roční hlášení do TESSy, týdenní hlášení chřipky, měsíční hlášení spalniček a zarděnek, ad hoc hlášení podle epidemiologické situace (West Nile fever, Zika atd.)., vycházejících z dle Zákon č. 258/2000 Sb., v §75a (1).

K § 86a
Novelou zákona 258/2000 Sb. dochází ke sloučení Zdravotního ústavu se sídlem v Ostravě a Zdravotního ústavu se sídlem v Ústí nad Labem do jedné státní příspěvkové organizace pod názvem Zdravotní ústav, která bude nástupnickou organizací Zdravotního ústavu se sídlem v Ústí nad Labem a přejdou na ni veškerá práva a povinnosti této organizace. Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem zanikne. Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě se přejmenuje na Zdravotní ústav. 
Cílem tohoto sloučení je zefektivnění laboratorního segmentu hygienické služby, zejména s ohledem na ekonomiku, kvalitu poskytovaných služeb, analýz a vyšetření. Navržená změna reflektuje vznik Státní hygienické služby jako správního orgánu s celostátní působností a vytváří, tak organizaci s jednotným systémem řízení. 
Po sloučením obou příspěvkových organizací do jedné organizace se očekává zefektivnění provozu v oblasti laboratorní diagnostiky, a to zejména díky specializaci tzn. dojde ke koncentraci prováděných analýz do míst (laboratoří) s potenciálem zpracování větších sérií vzorků anebo do míst specializované diagnostiky tzn. méně často analyzované vzorky se budou zpracovávat na jednom místě. Oba tyto kroky povedenou k zefektivnění provozu s potenciálem se projevit v personální oblasti, a to buď ve snížení počtu pracovníků anebo v převedení pracovníků na činnosti, které jsou personálně poddimenzovány a vedou v současnosti k prodlužování termínů měření nebo analýz. Rovněž se předpokládá, že realizované kroky se projeví ve snížení provozních nákladů a zlepšení hospodaření nově vzniklého Zdravotního ústavu.
Další zefektivnění provozu a s tím spojeným snížením vynakládaných provozních prostředků se dá očekávat např. v IT oblasti, kdy v současnosti každý z Ústavů používá odlišné systémy a nebo stejné na jiné úrovni aktualizace a např. ZÚ se sídlem v Ústí nad Labem doteď používá papírovou docházkovou knihu tzn. jednotnou digitalizací používaných systému jako Ekonomicko-provozní systém, docházkový a mzdový systém, Laboratorní systém v rámci centra hygienických laboratoří a nebo Ordinační systém v rámci Centra Zdravotních služeb dojde k zefektivnění a zjednodušení provozu s menšími nároky na personální obsazenost obslužného centra a nebo zkvalitnění procesů v rámci odborných center, což v důsledku povede k zefektivnění poskytovaných služeb v rámci výkonu SZD.
Aby však mohly být všechny výše uvedené benefity skutečně realizovány, vyžadují na samém počátku celého procesu prvotní investici zřizovatele, a to zejména do oblasti jednotné digitalizace, především pořízení nového ekonomicko-provozního systému, jelikož ten stávající v Ostravě je již pár let za hranicí životnosti a ten používaný v Ústí zase nevyhovuje aktuálním potřebám v souvislosti s veřejným nakupováním. Další prostředky musí být vynaloženy na sjednocení spisové služby, docházkového a personálního systému, laboratorního systému Centra hygienických laboratoří a vybudování jednotného centrálního garantovaného uložiště dat.

K § 88 odst. 6 písm. b)
Jedná se o legislativně-technické doplnění stávající praxe výkonu státního zdravotního dozoru a obecně výkonu dozorové a kontrolní činnosti. 

K § 92a
Upřesňují se a rozšiřují přestupky na úseku bezpečnosti výrobků na základě praxe krajských hygienických stanic. V odstavci 1 písm. d) se doplňuje přestupek v případech, kdy v rozporu s rozhodnutím KHS podle § 84 odst. 1 písm. c) zákona výrobce, dovozce, odpovědná osoba, distributor nebo prodejce výrobku přicházejícího do přímého styku s vodou, předmětu běžného užívání nebo chemické látky nebo chemické směsi určené k úpravě vody neprovede znehodnocení nebo likvidaci výrobku nebo neprokáže provedení znehodnocení nebo likvidace výrobku. Do výčtu odpovědných osob v odst. 3 se doplňuje distributor materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami (FCM), jehož povinnosti jsou stanoveny v § 26 odst. 1 až 3 a 5 až 7 zákona. Dále se v odst. 3 zavádí nové přestupky pro výrobce, dovozce a distributory FCM, kteří se dopustí přestupku, pokud uvedou nebo dodají výrobek na trh, do oběhu, distribuují, nabízí, vystavují nebo prodávají výrobek v rozporu s rozhodnutím KHS podle § 84 odst. 1 písm. c) nebo v rozporu s rozhodnutím KHS podle § 84 odst. 1 písm. c) neprovedou znehodnocení nebo likvidaci výrobku nebo neprokážou provedení znehodnocení nebo likvidace výrobku. Stejné přestupky jako v odst. 3 se doplňují do odst. 4 pro oblast kosmetických přípravků a do odst. 5 pro oblast výrobků pro užívání dětmi ve věku do 3 let. Zákonem č. 167/2023 Sb. došlo ke změně textu § 26 odst. 4, kdy se na výrobky pro používání dětmi ve věku do 3 let nabízené jako použité nevztahují hygienické požadavky v § 26 odst. 1 až 3, v návaznosti na uvedenou změnu je nezbytné vypustit přestupek dle § 92a odst. 11 zákona. V odst. 15 se v souladu s nově definovanými přestupky doplňují výše sankcí.


K § 92f
Jedná se o legislativně-technickou úpravu, kdy § 24 odst. 1 písm. f) ukládá provozovateli potravinářského podniku provozující stravovací službu novou povinnost, a to při výrobě, přípravě a uchování pokrmů a k uchování potravin používat jen materiály a předměty určené pro styk s potravinami, které vyhovují požadavkům např. nařízení EP a R (ES) č. 1935/2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami, vyhlášce č. 38/2001 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy, ve znění pozdějších předpisů. Nová povinnost se nyní zohledňuje v přestupcích. 

K § 92h odst. 1 písm. a) a b)
Došlo k přečíslování odstavců v textu.

K § 92h odst. 1 písm. g)
Návrh reaguje na změnu v ustanovení § 82 odst. 4. Viz odůvodnění k § 82 odst. 4.

K § 92h odst. 3 písm. a)
Došlo ke sjednocení s definicí ze zákona č. 309/2006 Sb., kde je rovněž v § 2 odst. 1 stanoveno následující: „Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby pracoviště byla prostorově a konstrukčně uspořádána a vybavena tak, aby pracovní podmínky pro zaměstnance z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci odpovídaly bezpečnostním a hygienickým požadavkům na pracovní prostředí a pracoviště“.

K § 92h odst. 7 písm. i)
Byl doplněn přestupek, který vychází z § 55 odst. 1 písm. a) zákona č. 373/2011 Sb., a kterého se zaměstnavatel dopustí tím, že neumožní osobám pověřeným poskytovatelem pracovnělékařských služeb vstup na své pracoviště a nesdělí jim informace potřebné k hodnocení a prevenci rizik možného ohrožení života nebo zdraví na pracovišti, včetně výsledků měření faktorů pracovních podmínek, nepředloží jim technickou dokumentaci strojů a zařízení, nesdělí jim informace rozhodné pro ochranu zdraví při práci, včetně údajů zjištěných při ověřování podmínek vzniku nemocí z povolání, popřípadě pracovních úrazů. Ve všech uvedených případech existuje v současné době pro zaměstnavatele povinnost stanovená zákonem č. 373/2011 Sb. – konkrétně § 55. SHS může plnění povinností kontrolovat, avšak v případě zjištění pochybení nemůže přestupek pokutovat. 

K § 92h odst. 7 písm. j)
Návrh na nový přestupek reflektuje novou povinnost pro zaměstnavatele stanovenou v zákoně č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, dle které je povinen zajišťovat opatření k podpoře zdraví zaměřená na podporu a zlepšení zdravotního stavu zaměstnanců. 

K § 92h odst. 9 písm. c)
V návaznosti na doplnění přestupků uvedených v odst. 7 písm. i) a j).

K § 92n odst. 1 a 3
Návrh reaguje na zrušení § 85, s čímž souvisí nutnost odpovídajícím způsobem přeznačit odkazy uvedené v § 92n odstavci 1 a 3.

K § 94 odst. 4
Vzhledem ke skutečnosti, že Státní hygienická služba bude mít působnost pro celé území ČR, není třeba se zabývat otázkou místní příslušnosti.

K § 94a odst. 1
Novelizační bod reaguje na zrušení krajských hygienických stanic a vznik Státní hygienické služby a stanoví postup, jakým bude Státní hygienická služba monitorovací kalendář vydávat, zveřejňovat a projednávat.

K § 94a odst. 2
Doplňuje se povinnost orgánů ochrany veřejného zdraví zveřejnit vydaná opatření obecné povahy způsobem umožňujícím dálkový přístup, tj. zejména na svých internetových stránkách. 

K § 100c
Vzhledem ke skutečnosti, že Státní hygienická služba bude mít působnost pro celé území ČR, není třeba se zabývat otázkou místní příslušnosti.
Příloha 2
Vzhledem ke zrušení jednotlivých Krajských hygienických není třeba stanovovat jejich správní obvody.

Přechodná ustanovení body 1 až 10
Vzhledem ke zrušení stávajících Krajských hygienických stanic a Hygienické stanice hlavního města Prahy, resp. jejich faktickému sloučení do Státní hygienické služby s celostátní působností, je nutné zajistit fungování hygienické služby. Uvedené se týká všech zaměstnanců Krajských hygienických stanic a Hygienické stanice hlavního města Prahy od úrovně ředitel odboru níž, a to jak těch, kteří jsou ve služebním poměru podle zákona o státní službě, tak těch, kteří jsou zaměstnáni na základě pracovní smlouvy podle zákoníku práce. Dále je třeba zajistit, aby Státní hygienická služba byla oprávněna nakládat s majetkem, s nímž v současné době mohou nakládat Krajské hygienické stanice a Hygienická stanice hlavního města Prahy. Rovněž je třeba zajistit, aby Státní hygienická služba jako nástupnická organizace byla oprávněna vést či vystupovat ve všech dosud neskončených řízeních, které vedly Krajské hygienické stanice a Hygienická stanice hlavního města Prahy nebo v nichž byly účastníky. Totéž se týká i všech ostatních právních vztahů a jejich vypořádání.

Přechodná ustanovení body 11 až 16
Vzhledem ke sloučení dvou dosud existujících Zdravotních ústavů (se sídly v Ústí nad Labem a Ostravě) do jednoho Zdravotního ústavu (se sídlem v Ostravě) je nutné zajistit jejich další bezproblémové fungování. Uvedené se týká jak pracovněprávních vztahů, které má Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem, tak i dalších právních vztahů, soudních, správních a jiných řízení, v nichž jako jedna ze stran vystupuje Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem. Ve všech těchto věcech bude nadále vystupovat Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě jako nástupnická organizace. Dále je třeba zajistit, aby Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě jako byl oprávněn nakládat s majetkem, s nímž v současné době mohl nakládat Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem.

K části druhé až dvacátéprvní 
Novelizace reflektuje zrušení krajských hygienických stanic a zřízení Státní hygienické služby s celostátní působností. Jedná se o legislativně-technické změny bez faktického dopadu do věcné podstaty těchto právních předpisů. 

K účinnosti
Navrhuje se, aby změny nabyly účinnosti, pokud možno co nejdříve, a to s ohledem na požadavky plynoucí ze zákona o státní službě (stran potřeby provedení včasné systemizace) a zákona o Sbírce zákonů. Z výše uvedeného proto platí, že je navrhována účinnost od 1. ledna 2025 s tím, aby byl vytvořen dostatečný prostor na přípravu první systemizace a plynulý přechod na novou strukturu.

Platná znění částí dotčených právních předpisů

K zákonu č. 455/1991 Sb., Zákon o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů
Návrh reflektuje zrušení krajských hygienických stanic, včetně hygienické stanice hlavního města Prahy, a jejich nahrazení Státní hygienickou službou.

K zákonu č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů
Návrh reflektuje zrušení krajských hygienických stanic, včetně hygienické stanice hlavního města Prahy, a jejich nahrazení Státní hygienickou službou.

K zákonu č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů
Návrh reflektuje zrušení krajských hygienických stanic, včetně hygienické stanice hlavního města Prahy, a jejich nahrazení Státní hygienickou službou.

K zákonu č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů
Návrh reflektuje zrušení krajských hygienických stanic, včetně hygienické stanice hlavního města Prahy, a jejich nahrazení Státní hygienickou službou.

K zákonu č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Návrh reflektuje zrušení krajských hygienických stanic, včetně hygienické stanice hlavního města Prahy, a jejich nahrazení Státní hygienickou službou.

K zákonu č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Návrh reflektuje zrušení krajských hygienických stanic, včetně hygienické stanice hlavního města Prahy, a jejich nahrazení Státní hygienickou službou.

K zákonu č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Návrh reflektuje zrušení krajských hygienických stanic, včetně hygienické stanice hlavního města Prahy, a jejich nahrazení Státní hygienickou službou.

K zákonu č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Návrh reflektuje zrušení krajských hygienických stanic, včetně hygienické stanice hlavního města Prahy, a jejich nahrazení Státní hygienickou službou.

K zákonu č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Návrh reflektuje zrušení krajských hygienických stanic, včetně hygienické stanice hlavního města Prahy, a jejich nahrazení Státní hygienickou službou.

K zákonu č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Návrh reflektuje zrušení krajských hygienických stanic, včetně hygienické stanice hlavního města Prahy, a jejich nahrazení Státní hygienickou službou.

K zákonu č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Návrh reflektuje zrušení krajských hygienických stanic, včetně hygienické stanice hlavního města Prahy, a jejich nahrazení Státní hygienickou službou.

K zákonu č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Návrh reflektuje zrušení krajských hygienických stanic, včetně hygienické stanice hlavního města Prahy, a jejich nahrazení Státní hygienickou službou.

K zákonu č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů
Návrh reflektuje zrušení krajských hygienických stanic, včetně hygienické stanice hlavního města Prahy, a jejich nahrazení Státní hygienickou službou.

K zákonu č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Návrh reflektuje zrušení krajských hygienických stanic, včetně hygienické stanice hlavního města Prahy, a jejich nahrazení Státní hygienickou službou.

K zákonu č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Návrh reflektuje zrušení krajských hygienických stanic, včetně hygienické stanice hlavního města Prahy, a jejich nahrazení Státní hygienickou službou.

K zákonu č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů
Návrh reflektuje zrušení krajských hygienických stanic, včetně hygienické stanice hlavního města Prahy, a jejich nahrazení Státní hygienickou službou.

K zákonu č. 247/2014 Sb., o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Návrh reflektuje zrušení krajských hygienických stanic, včetně hygienické stanice hlavního města Prahy, a jejich nahrazení Státní hygienickou službou.

K zákonu č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi a o změně zákona č. 634/2004, o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií), ve znění pozdějších předpisů
Návrh reflektuje zrušení krajských hygienických stanic, včetně hygienické stanice hlavního města Prahy, a jejich nahrazení Státní hygienickou službou.

K zákonu č. 324/2016 Sb., o biocidních přípravcích a účinných látkách a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o biocidech)
Návrh reflektuje zrušení krajských hygienických stanic, včetně hygienické stanice hlavního města Prahy, a jejich nahrazení Státní hygienickou službou.

K zákona č. 541/2020, o odpadech, ve znění pozdějších předpisů
Návrh reflektuje zrušení krajských hygienických stanic, včetně hygienické stanice hlavního města Prahy, a jejich nahrazení Státní hygienickou službou.

2