Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNCYQLUKLX najdete zde
II.
Předkládací zpráva
V České republice jsou v současné době sociální a zdravotní služby poskytovány a financovány na základě zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“), zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotních službách“), a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“). Existují tak oddělené systémy poskytování zdravotních a sociálních služeb, které jsou současně i odděleně financovány.
Zatímco sociální služby jsou koncipovány jako péče zajišťující podporu soběstačnosti a předcházející sociálnímu vyloučení, zdravotní služby jsou koncipovány výhradně jako péče o zdravotní stav. Samostatný legislativní a organizační rámec pro sociální a zdravotní služby a oddělené financování obou služeb přináší v praxi určité problémy zejména tam, kde se oba systémy setkávají u jednoho uživatele.
Tento problém nastává u všech forem poskytování péče, tzn. u formy ambulantní, domácí (terénní) i pobytové (lůžkové), nejpalčivější je však u pobytové (lůžkové) formy. Zákon o sociálních službách ani zákon o zdravotních službách totiž v současnosti nenabízejí uspokojivé řešení pro uživatele služeb, kteří potřebují zdravotní péči v míře vyžadující hospitalizaci, ale současně je významně snížena jejich soběstačnost a existuje ohrožení sociálním vyloučením, a kteří tedy potřebují i větší objem sociálních služeb v pobytové formě.
Navrhovaná úprava usiluje o to, aby byly všem obyvatelům v České republice s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem (v důsledku chronických a nevyléčitelných chorob, stárnutí apod.), zaručeny spravedlivé příležitosti k užívání zdravotních a sociálních služeb současně, a to po celý jejich životní cyklus.
Hlavním cílem úpravy je zavedení tzv. sociálně zdravotních služeb, což umožní v rámci jedné služby zkombinovat sociální službu se zdravotní službou a jejich poskytování efektivně koordinovat. Sociálně zdravotní služby bude moci zajišťovat poskytovatel sociálních služeb v centrech denních služeb, denních stacionářích, týdenních stacionářích, domovech pro seniory, domovech se zvláštním režimem, domovech pro osoby se zdravotním postižením, centrech duševního zdraví nebo v zařízeních odlehčovacích služeb. Poskytovatel sociálních služeb musí mít registraci k poskytování některé z výše uvedených sociálních služeb a zároveň oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách.
Sociálně zdravotní služby bude možné poskytovat také ve zdravotnických zařízeních lůžkové zdravotní péče podle § 52 zákona o sociálních službách, v tomto případě však není vyžadována plná registrace k poskytování sociálních služeb. Nově však budou muset tito poskytovatelé dodržovat některé další povinnosti stanovené zákonem o sociálních službách. Jedná se o povinnosti, které nebudou pro poskytovatele významnou zátěží, avšak budou významným přínosem pro klienty dané služby. Za neplnění povinností bude možné poskytovatele sankcionovat.
Pro poskytovatele sociálně zdravotních služeb bude také stanovena povinnost dodržovat požadavky na personální a materiálně-technické vybavení odpovídající druhu poskytované sociální služby, které blíže určí prováděcí právní předpis.
Co se týče financování sociálně zdravotních služeb, zdravotní složka sociálně zdravotních služeb je hrazena zdravotními pojišťovnami z veřejného zdravotního pojištění a sociální složka včetně ubytování a stravy je hrazena podle ustanovení zákona o sociálních službách, potažmo podle ustanovení vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.
Pokud jde o úhradu zdravotní péče poskytované v rámci sociálně zdravotních služeb, bylo zvoleno řešení, které zachová kontraktační povinnost zdravotních pojišťoven, ale zdravotní pojišťovně umožní v případech, kdy s poskytovatelem pobytových sociálních služeb ukončí zvláštní smlouvu z důvodu podstatného porušení povinností poskytovatele, odmítnout po dobu následujících 5 let uzavření nové zvláštní smlouvy. Poskytovatelé tak nebudou moci spoléhat na trvání zvláštní smlouvy i v situacích, kdy neplní své právní povinnosti.
Z důvodu nadužívání dlouhodobé lůžkové péče u pojištěnců, kteří by podle svých skutečných potřeb měli být klienty sociálních služeb, se stanoví, že prodloužení „běžné“ dlouhodobé lůžkové péče (tzn. s výjimkou intenzivní dlouhodobé péče) nad základní dobu poskytování 90 dnů, je hrazenou službou pouze po schválení zdravotní pojišťovnou. Aby bylo zajištěno, že po dobu posuzování návrhu na prodloužení pojištěnci nezanikne právo na úhradu dlouhodobé lůžkové péče, je dále stanoveno, že pokud byl návrh na posouzení nároku pojištěnce na prodloužení dlouhodobé lůžkové péče podán alespoň 7 dnů
před uplynutím doby, po kterou je dlouhodobá lůžková péče pro pojištěnce hrazenou službou, je dlouhodobá lůžková péče hrazenou službou do dne právní moci rozhodnutí o návrhu.
Navrhuje se tzv. dělená účinnost návrhu zákona, a to k 1. lednu 2025 a k 1. lednu 2027 (nové povinnosti poskytovatelů sociálních služeb podle § 52 zákona o sociálních službách a úhrada dlouhodobé lůžkové péče).
Vyhodnocení mezirezortního připomínkového řízení bude doplněno po jeho provedení.
-50-