Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNCZJDGGSL najdete zde
III.
ODŮVODNĚNÍ
I. OBECNÁ ČÁST
A Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy a odůvodnění jejich hlavních principů
Vyhláška č. 432/2005 Sb., kterou se stanoví podmínky a způsob poskytování finanční náhrady za újmu vzniklou omezením zemědělského hospodaření, vzor a náležitosti uplatnění nároku, nabyla účinnosti dne 1. listopadu 2005. Vyhláška č. 432/2005 Sb. byla poprvé novelizována vyhláškou č. 443/2022 Sb. s účinností od 1. 1. 2023. Kromě celkové aktualizace předpisu (zejm. vhodnější členění jednotlivých titulů náhrady újmy s ohledem na rozdílnou výši vzniklé újmy podle míry omezení) byl touto novelou zároveň doplněn způsob stanovení výše finanční náhrady újmy vzniklé v důsledku některých omezení, která do té doby upravena nebyla. Jedná se mj. o náhradu újmy vzniklé v důsledku ztížení pastvy hospodářských zvířat v oblastech opakovaného výskytu vlka obecného podle § 1 odst. 1 písm. j) vyhlášky č. 432/2005 Sb., ve znění vyhlášky č. 443/2022 Sb. Tato sazbová náhrada byla stanovena v závislosti na celkové výměře pastvin zabezpečených proti útoku vlka a nákladů na toto zabezpečení, zjištěných na podkladě šetření provedeného v roce 2019. Záměrem navrhované novely je zohlednit v právní úpravě nově získaná data na podkladě rozšířeného nákladového šetření Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI), které bylo v souvislosti se zavedením uvedeného náhradového titulu uskutečněno v roce 2023. Výpočet náhrady újmy za ztížení pastvy hospodářských zvířat v oblastech opakovaného výskytu vlka obecného by měl být upřesněn tak, aby náhrada újmy co nejlépe reflektovala reálné náklady, které vlastníkům a nájemcům pozemků v souvislosti se zabezpečením pastvin vznikají. Způsob určení výše náhrady újmy vznikající z jiných titulů podle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 432/2005 Sb. není návrhem novely dotčen.
B Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se zákonem, k jehož provedení je navržena, včetně souladu se zákonným zmocněním k jejímu vydání
Předkládaným návrhem je prováděno ustanovení § 58 odst. 5 ZOPK, podle něhož je Ministerstvo životního prostředí společně s Ministerstvem zemědělství oprávněno stanovit prováděcím právním předpisem podmínky poskytování finanční náhrady za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření, vzor uplatnění nároku, jeho náležitosti a způsob určení výše náhrady v případech, kdy není stanoven zvláštním právním předpisem. Navrhovaná novela vyhlášky, která upravuje (mění) způsob výpočtu náhrady újmy za ztížení pastvy hospodářských zvířat v oblastech opakovaného výskytu vlka obecného, je v souladu s tímto zákonným zmocněním.
C Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Návrh novely vyhlášky není v rozporu s právem Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie ani obecnými právními zásadami práva Evropské unie. Novela vyhlášky přispěje k snazšímu uplatňování požadavků vyplývajících z evropské legislativy v oblasti soustavy Natura 2000, a to ke spravedlivější kompenzací újmy, která oprávněným osobám v souvislosti s ochranou přírody v rámci soustavy Natura 2000 vzniká.
Návrhu vyhlášky se v oblasti soustavy Natura 2000 týká
· směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin,
· směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (kodifikované znění).
Vztah návrhu vyhlášky k otázce veřejné podpory podle § 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie
Náhrada újmy za ztížení lesního a zemědělského hospodaření podle § 58 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, nezakládá veřejnou podporu ve smyslu čl. 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).
Náhrada újmy za zřízení zemědělského a lesního hospodaření v důsledku ochrany přírody není veřejnou podporu, neboť uspokojení těchto nároků představuje ústavním pořádkem předvídanou kompenzaci za omezení vlastnického práva dle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, která je svým charakterem zásadně odlišná od veřejné podpory.
Vyplacením uvedené náhrady újmy dochází pouze k narovnání podmínek hospodaření vlastníků pozemků znevýhodněných z vůle veřejné moci. V daném případě tak není naplněn znak veřejné podpory – zvýhodnění příjemce veřejné podpory.
V čl. 107 odst. 1 SFEU jsou státní podpory vymezeny jako „podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby […], pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy“. Pokud tyto znaky nejsou naplněny kumulativně, nejedná se o veřejnou podporu.
Náhrada újmy za ztížení lesního a zemědělského hospodaření podle § 58 zákona č. 114/1992 Sb. nepředstavuje selektivní výhodu pro příjemce podpory a nemůže tak být považovaná za veřejnou podporu ve smyslu § 107 a 108 SFEU.
Zvýhodněním ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy je jakákoli hospodářská výhoda, kterou by určitý podnik za běžných tržních podmínek (tj. bez zásahu státu) nemohl získat. Aby opatření státu spadalo do oblasti působnosti tohoto článku, musí zvýhodňovat „určité podniky nebo určitá odvětví výroby“. Do pojmu podpora proto nespadají všechna opatření, která zvýhodňují hospodářské subjekty, nýbrž pouze ta, která selektivně zvýhodňují určité podniky nebo kategorie podniků či určitá hospodářská odvětví.
Pro posouzení, zda náhrada újmy poskytovaná podle § 58 ZOPK představuje selektivní výhodu pro příjemce podpory, je možné vyjít ze zásad vyplývajících z rozhodnutí Evropského soudního dvora (dále jen „ESD“) ve věci Asteris AE[footnoteRef:2] a z rozhodnutí Evropské komise ve věci Akzo Nobel.[footnoteRef:3] Podle těchto rozhodnutí je kompenzace újmy svým právním charakterem odlišná od veřejné podpory, přičemž kompenzace újmy nebude představovat veřejnou podporu při splnění následujících podmínek: [2: Srov. Rozsudek ESD ze dne 27.9.1988 ve věci Asteris AE and others v Hellenic Republic and European Economic Community, body 23 a 24 „It follows that State aid, that is to say measures of the public authorities favouring certain undertakings or certain products, is fundamentally different in its legal nature from damages which the competent national authorities may be ordered to pay to individuals in compensation for the damage they have caused to those individuals. It must therefore be stated (...) that damages which the national authorities may be ordered to pay to individuals in compensation for damage they have caused to those individuals do not constitute aid within the meaning of Articles 92 and 93 of the EEC Treaty.“] [3: Srov. rozhodnutí Evropské komise N 304/2003 ze dne 16.6.2004 ve věci Akzo – Nobel, ve kterém Evropská komise nepovažovala za veřejnou podporu částku ve výši 22,5 – 32,5 mil. EUR kterou poskytla nizozemská vláda za účelem kompenzace újmy vzniklé v důsledku přesunu zařízení na výrobu chlóru a kyseliny monochloroctové za účelem maximálního omezení transportu těchto látek na území Nizozemska. Újma přitom vznikla v důsledku zákonného postupu umožňujícímu odnětí příslušných povolení a omezení vlastnického práva spol. Akzo – Nobel.]
a) existuje zákonná povinnost kompenzaci poskytnout, přičemž je garantován rovný přístup ke kompenzaci a je eliminována možnost zvýhodnění jen určitých skupin společnosti/průmyslu;
Pro posouzení je zásadní, že nárok na náhradu újmy podle § 58 ZOPK vzniká na základě tohoto ustanovení zákona každému vlastníkovi nebo nájemci zemědělské půdy nebo lesního pozemku nebo rybníka s chovem ryb (na území České republiky), kterému v důsledku omezení odůvodněných veřejným zájmem na ochraně přírody a krajiny vznikne újma, a to bez ohledu na právní charakter žadatele, území jeho činnosti, velikost apod. Agentura je navíc povinna vyhovět všem včas podaným oprávněným žádostem o náhradu újmy bez finančního limitu. V daném případě tedy existuje zákonná povinnost kompenzaci poskytnout, přičemž je garantován rovný přístup ke kompenzaci a je eliminována možnost zvýhodnění jen určitých skupin.
b) kompenzace představuje náhradu újmy vzniklé v důsledku omezení ústavou zaručeného vlastnického práva uplatňovaného orgány veřejné moci na základě zákona;
Náhrada újmy je kompenzací poskytovanou státem v souladu s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod za účelem nápravy znevýhodnění (převážně v podobě ušlého zisku z důvodu omezené možnosti hospodařit na pozemku), které musí snést oproti ostatním soutěžitelům vlastník či nájemce[footnoteRef:4] pozemků, jehož hospodaření na pozemcích je v souladu se ZOPK omezeno přímo právním předpisem nebo rozhodnutím příslušného orgánu veřejné moci. V daném případě je tedy omezení hospodaření ve smyslu § 58 ZOPK jednoznačně „vůlí“ státu, který z důvodu zájmu na ochraně životního prostředí cíleně omezuje vlastníky/nájemce v hospodaření na pro ochranu životního prostředí podstatných pozemcích. [4: Závěry jsou aplikovatelné i na nájemníky, neboť ochrana vlastnického práva k majetku podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod a podle dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod je Ústavním soudem a ESLP vykládána šířeji, tj. nejde jen o vlastnické právo k věcem, ale o ochranu majetkových práv v širším smyslu. Odborná literatura a judikatura pak za majetek považují mimo jiné i užívací práva k nemovitostem, včetně práva nájemce užívat předmět nájmu a z tohoto užívání generovat výnosy. Navíc v případě žadatelů o náhradu újmy podle ust. § 58 zákona č. 114/1992 Sb. bude nájem pozemků za účelem zemědělského nebo lesního hospodaření složkou jejich podniku, který je věcí v právním smyslu. I případné omezení práv nájemce by tak mělo být (přiměřeně) kompenzováno ve
smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. K tomu srov. např
Nález Ústavního soud I. ÚS 2472/13 ze dne 25. 11. 2014 „Prvním krokem při posouzení, zda bylo stěžovatelčino právo na ochranu majetku porušeno, je určení, zda její nárok spadá pod rozsah pojmu „majetek“ podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě (dále jen „Protokol č. 1“). Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ve své judikatuře zdůrazňuje, že majetek je autonomním pojmem, pod který nespadá pouze vlastnictví hmotných věcí a který není závislý na pojetí vlastnictví zakotveném ve vnitrostátních právních řádech. Pod rozsah pojmu majetek tak podle ESLP mohou mimo jiné spadat i některá práva a majetkové hodnoty, a to i v případě, pokud existuje teprve prokazatelné legitimní očekávání, že budou vlastněny až v budoucnu. (…) Z použitých cizojazyčných termínů je patrné, že ochrana garantovaná EÚLP je širší, než by plynulo z českého pojmu majetek. Pojem „majetek“ je nadto nezávislý na jeho kvalifikaci ve vnitrostátním právu a není omezen na vlastnictví v úzkém slova smyslu (…)
Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1258–1259: „Pozitivní vymezení majetku zahrnuje mimo jiné veškeré nemovitosti i movitosti a i práva k nim, tedy včetně ochrany pronajímatelů (...) Lze-li shrnout vymezení majetku podle P1-1, respektive v rámci jeho aplikace, pak zřejmě tak, že „majetkem“ je jakýkoli zájem majetkové povahy, který je buď existující a právně vynutitelný, anebo ohledně něhož existují tak silná legitimní očekávání, že jej lze považovat za de facto existující, (…)]
V judikatuře ESD byla přítomnost selektivní výhody z důvodu kompenzační povahy podpory vyloučena zejména v případech udělení náhrady za vyvlastnění.[footnoteRef:5] V těchto případech má podpora výlučně vyrovnávací povahu a náleží každému podniku v podobné situaci za stejných podmínek. Stejný princip ESD použil v případech, kdy orgány veřejné moci, aniž by se uchýlili k formálnímu vyvlastňovacímu procesu, si přejí usnadnit přemístění podniku ve veřejném zájmu a za tímto účelem poskytnout podniku náhradu vypočtenou podle obecných pravidel o odškodnění škody utrpěné v důsledku jednání orgánů veřejné moci.[footnoteRef:6] [5: Rozsudek Tribunálu ze dne 1. 7. 2010 ve věci T-64/08 Nuova Terni Industrie Chimiche SpA v. Komise ] [6: Rozhodnutí Evropské komise SA.32225 (2011/NN) - Nizozemsko, Kompenzace vyvlastnění Nedalco in Bergen op Zoom ze dne 2. 10. 2013, bod 29]
Naopak v případě, kdy byl podnik omezen na svém vlastnickém právu v důsledku povinnosti strpět omezení v souvislosti s opatřeními na ochranu přírodní rezervace zahrnuté do soustavy Natura 2000, evropský soud shledal, že náklady spojené s dodržováním regulačních povinností týkajících se ochrany životního prostředí spadají pod běžné provozní náklady takového podniku.[footnoteRef:7] [7: Rozsudek ESD ve věci C-238/20 SĀTIŅI-S ze dne 27. 1. 2022, bod 44]
Článek 17 Listiny základních práv EU dle ESD výslovně zakládá nárok na odškodnění pouze v případě zbavení vlastnického práva. V projednávaném případě se jednalo o regulační povinnosti omezující svobodu vlastníků majetku spadajícího do sítě Natura 2000. ESD konstatoval, že i když je třeba částečně nebo úplně odškodnit vlastníky pozemku, kterých se týkají omezení plynoucí z ochrany území, nelze z toho dovodit povinnost takovou náhradu poskytnout.
V kontextu právního řádu ČR však taková povinnost existuje. Čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod ČR stanoví, že „Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.“ Vlastníci a nájemci pozemků mají z důvodu veřejného zájmu na ochraně životního prostředí povinnost strpět omezení plynoucí z části třetí až páté ZOPK (např. právě v souvislosti s opatřeními na ochranu přírodní rezervace, jak tomu bylo ve věc C-238/20 SĀTIŅI-S), a za toto jim náleží finanční náhrada.
Ve výkladu povinnosti kompenzace omezení vlastnického práva podle Listiny základních práv a svobod ČR a Listiny základních práv EU je tak zjevná diskrepance. Z národní Listiny vyplývá, že nárok na vyplacení finančního příspěvku vzniká při každém omezení vlastnického práva a nahrazena musí být veškerá majetková újma. S ohledem na národní specifikum pojetí vlastnického práva tak újma za ztížení lesního a zemědělského hospodaření spadá spíš pod judikaturu ESD týkající se náhrady za vyvlastnění.[footnoteRef:8] Náhrada újmy tak vzniká v důsledku omezení ústavou zaručeného vlastnického práva uplatňovaného orgány veřejné moci na základě zákona. [8: Na základě aplikace kritérii z rozhodnutí ESD ve věci C-617/10 - Åkerberg Fransson ze dne 7. 5. 2013 lze dojít k tomu, že se jedná o ústavní úpravu, která je aplikovatelná vedle Listiny základních práv a svobod EU – úprava vlastnického práva není plně regulovaná právem EU, ústavní princip ČR zároveň respektuje minimální standard Listiny základních práv EU a konstatování, že určitá forma podpory není veřejnou podporou ve smyslu čl. 107 SFEU, nijak nenarušuje přednost, jednotu či účinnost unijní regulace veřejné podpory. ]
c) kompenzace má striktně vyrovnávací účel, tj. nedochází k poskytnutí vyšší částky (překompenzaci), než která je potřebná k nápravě skutečné újmy (např. v důsledku úhrady z více zdrojů, výpočtem újmy na základě neindividualizovaných ukazatelů apod.), ani se nejedná o kompenzaci rizika podnikání;
Náhrada újmy podle § 58 ZOPK se v poměrech českého právního řádu blíží náhradě škody ve formě ušlého zisku.[footnoteRef:9] Účelem této náhrady újmy je tedy především vyrovnání ztráty zisku, které by mohl vlastník/nájemce příslušného pozemku generovat při obvyklém běhu věcí, tj. při obvyklém hospodaření na pozemku. Omezení jednak vylučují některé hospodářské činnosti (například intenzivní obdělávání půdy nebo těžbu dřeva), jednak fakticky vynucují určitý způsob hospodaření (například ruční kosení trávy). Výsledkem jsou nižší výnosy (menší úroda), případně vyšší náklady.[footnoteRef:10] Celková výše poskytnuté náhrady přitom nesmí přesáhnout částku, která je rozdílem mezi situací při uplatnění omezení z důvodu ochrany přírody a situací, kdy by tato omezení nebyla uplatněna (§ 58 odst. 5 ZOPK). Náhrada se se musí rovněž snížit o částku poskytnutou na základě jiného ustanovení ZOPK či jiného právního předpisu (§ 58 odst. 4 ZOPK). Náhrada újmy tak má striktně kompenzační charakter. [9: Např. rozsudek Nejvyšší soud č.j. 25 Cdo 3837/2011 ze dne 28. 8. 2013] [10: Vojtěch Vomáčka, Jaroslav Knotek, Michaela Konečná, Jakub Hanák, Filip Dienstbier, Ivana Průchová Zákon o ochraně přírody a krajiny, 1. vydání. Praha: 2018, s. 462]
d) je dána přímá (kauzální) souvislost mezi „aktem“ orgánu veřejné moci (rozhodnutí, právní předpis, jiný akt veřejné moci) působícím újmu a újmou.
Podmínka kauzální souvislosti mezi omezením hospodařením a vznikem újmy je zákonnou podmínkou vzniku nároku na náhradu újmy ve smyslu § 58 ZOPK.
Nadto předkládaným návrhem vyhlášky nedochází k zavedení nového titulu (omezení), pro něhož by byla stanovena výše finanční náhrady újmy. Dochází pouze k úpravě výpočtu náhrady újmy za ztížení pastvy hospodářských zvířat v oblastech opakovaného výskytu vlka obecného tak, aby náhrada újmy co nejlépe reflektovala reálné náklady, které vlastníkům a nájemcům pozemků v souvislosti se zabezpečením pastvin vznikají.
D Zhodnocení platného právního stavu a odůvodnění nezbytnosti jeho změny
Právní úprava obsažená ve vyhlášce č. 432/2005 Sb. byla v rámci novelizace vyhláškou č. 443/2022 Sb. mj. doplněna o způsob výpočtu náhradu újmy vzniklé v důsledku ztížení pastvy hospodářských zvířat v oblastech opakovaného výskytu vlka obecného. Výše náhrady se stanoví metodou pohyblivé sazby založené na matematické funkci vyjádřené rovnicí, umožňující zčásti plynulé stanovení sazby v závislosti na celkové výměře pastvin (pro pastviny do 52 ha), v kombinaci s jednotnou sazbou pro výměry pastvin nad 52 ha. Důvodem tohoto nastavení je výrazně rostoucí měrná nákladovost na zabezpečení menších výměr pastvin. Výše sazeb v současnosti vychází z nákladového šetření za rok 2019, přičemž úroveň nákladů se od té doby změnila. Není však účelné pouze aktualizovat částky z předchozího šetření, neboť chovatelé postupem času přistoupili k realizaci dalších typů preventivních opatření. Výše sazeb tak nereflektuje současný stav vykonávaných činností.
Nové šetření, v obdobném, ale rozšířeném zadání, bylo provedeno v roce 2023. Jeho výsledkem je celkové zvýšení nákladové úrovně, a také změna průběhu výše měrných nákladů v závislosti na velikosti pastvin. Nemění se tedy základní princip plynulého stanovení sazby podle výměry, je však zohledněn strmější nárůst měrných nákladů s klesající výměrou zabezpečených pastvin oproti šetření v roce 2019. Ve způsobu určení výše náhrady újmy vzniklé v důsledku ztížení pastvy hospodářských zvířat je dále navrhováno upravit způsob aktualizace hodnot proměnných, jež do výpočtu náhrady vstupují, a to formou pravidelného zveřejňování ve Věstníku Ministerstva životního prostředí (obdobně, jako je tomu u ostatních titulů náhrad za ztížení zemědělského hospodaření). V případě nepřijetí navrhované novely bude nájemcům a vlastníkům pozemků nadále vyplácena náhrada újmy ve výši odpovídající úrovni nákladů dle prvotního šetření z roku 2019, s absencí postupu při aktualizaci hodnot.
E Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky
Vzhledem k aktualizaci výpočtu náhrady újmy vzniklé v důsledku ztížení pastvy hospodářských zvířat v oblastech opakovaného výskytu vlka tak, aby náhrada lépe odpovídala reálným dopadům omezení, dojde novelou k navýšení nároků na státní rozpočet. Zároveň může zájem o náhradu projevit větší počet oprávněných subjektů než doposud.
V návaznosti na výše uvedené se předpokládá pozitivní dopad na podnikatele v zemědělském sektoru, kteří jsou zároveň vlastníky a nájemci (pachtýři) zemědělské půdy, a to zejména z hlediska spravedlivějšího způsobu určování výše náhrady.
Blíže viz Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace podle Obecných zásad (RIA) – část IV. materiálu.
F Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
Navrhovaná změna právní úpravy nebude působit žádné sociální dopady ani dopady na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením, národnostní menšiny a děti.
U navrhované změny právní úpravy se předpokládají nepřímé dopady na životní prostředí – uplatňování veřejného zájmu na ochraně přírody a krajiny na základě adekvátní kompenzace omezení jednotlivým vlastníkům a nájemcům/pachtýřům pozemků.
G Zhodnocení současného stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Navrhovaná změna právní úpravy nebude působit žádné dopady ve vztahu k zákazu diskriminace, ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.
H Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná změna právní úpravy nebude působit žádné dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů, nezakládá nové zpracování osobních údajů, ani nemění existující zpracování osobních údajů.
I Zhodnocení korupčních rizik
S navrhovanou změnou právní úpravy není spojen nárůst korupčních rizik oproti stávající úpravě. Navrhovanou změnou se nemění rozsah či postavení oprávněných subjektů, ani nejsou zakládány žádné nové kompetence orgánů pověřených administrací náhrad.
J Zhodnocení dopadů na bezpečnost a obranu státu
Navrhovaná změna právní úpravy nebude působit žádné dopady na bezpečnost a obranu státu.
K Zhodnocení dopadů na rodiny
Navrhovaná právní úprava nebude působit žádné dopady na rodiny.
L Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Navrhovaná právní úprava nebude působit žádné dopady na územní samosprávné celky.
M Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)
Navrhovaná změna není v rozporu se zásadami digitálně přívětivé legislativy.
II. ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K čl. I (změna přílohy č. 3 bodů 10 a 11)
Způsob určení výše náhrady újmy vzniklé v důsledku ztížení pastvy hospodářských zvířat v oblastech opakovaného výskytu vlka obecného
Postup určení výše náhrady zůstává stanoven rozdílně pro pastvu ovcí a koz a pro pastvu ostatních hospodářských zvířat. Při pastvě ovcí a koz při výměře pastvin pod 52 ha je v platném znění vyhlášky použit způsob pohyblivého stanovení sazby logaritmickou rovnicí (parametry rovnice vycházejí nákladového šetření ÚZEI z r. 2019) a pro větší výměry od 52 ha včetně je sazba zafixována na hodnotě 4 900 Kč/ha. Důvodem tohoto nastavení je vyšší měrná nákladovost zabezpečení malých výměr pastvin. Pro pastvu ostatních druhů hospodářských zvířat je, s ohledem na odlišné možnosti zabezpečení, stanoven individuální způsob určení výše náhrady.
V příloze č. 3 dochází k nahrazení stávající logaritmické rovnice s konkrétními parametry novým zápisem lineární rovnice v obecném tvaru. Parametry rovnice pro výpočet sazby pro pastviny pod 52 ha, jakož i sazba pro výměry od 52 ha včetně budou zveřejněny ve Věstníku Ministerstva životního prostředí, v hodnotách odpovídajících aktualizovanému šetření ÚZEI. Tyto hodnoty pak bude možné aktualizovat v závislosti na vývoji průměrné hrubé měsíční mzdy podle odvětví zemědělství, lesnictví a rybářství (klasifikace CZ-NACE), neboť podstatou výpočtu výše náhrady je stanovení zvýšených nákladů na činnosti spojené se zabezpečením pastvin.
Oblasti opakovaného výskytu vlka obecného jsou uvedeny (a pravidelně aktualizovány) na internetových stránkách Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
K čl. II (Účinnost)
Odchylně od ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, se navrhuje, aby předkládaná vyhláška nabyla účinnosti ke dni 1. 3. 2024.
Naléhavým důvodem, který tento postup ospravedlňuje, je skutečnost, že nový způsob výpočtu se bude aplikovat na náhrady újem vzniklých v důsledku ztížení pastvy hospodářských zvířat v oblastech opakovaného výskytu vlka obecného v uplynulém kalendářním roce (tj. 2023), přičemž podle § 58 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb. platí, že nárok na finanční náhradu zaniká, pokud uplatnění nároku nebylo příslušnému orgánu ochrany přírody doručeno do 3 měsíců od skončení kalendářního roku, v němž újma vznikla nebo trvala.
8