Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORND2QDX84M najdete zde
IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
OBECNÁ ČÁST
1. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1996. Lesní zákon byl od roku 1996 již mnohokrát z různých důvodů a v různých souvislostech částečně novelizován. Tím však nebyly odstraněny jeho nedostatky, a navíc se v průběhu posledních několika let projevily další skutečnosti, které je nutné ošetřit v zákoně. Podstatným způsobem se projevila změna podmínek pro lesnické hospodaření v souvislosti s rozsáhlou kůrovcovou kalamitou, která zasáhla lesy na velké části území České republiky. Poslední tři novelizace lesního zákona byly zaměřeny pouze účelově na akutní řešení změny právní úpravy reagující speciálně na vrcholící kalamitu (zákony č. 90/2019 Sb. a č. 314/2019 Sb.) a na implementaci předpisů Evropské unie v oblasti invazních nepůvodních druhů (zákon č. 364/2021 Sb.). Uvedené skutečnosti znamenaly odsunutí komplexnější novely lesního zákona na dobu pozdější.
Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), nemá žádné dopady ve vztahu k zákazu diskriminace, neboť právní úprava je pro obě pohlaví stejná.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Praktické zkušenosti z posledních let a poznatky orgánů státní správy lesů na všech úrovních, odborné veřejnosti i zájmových sdružení apod., svědčí jednoznačně o tom, že je nezbytné zpracovat komplexnější novelu lesního zákona, která přinese změny odstraňující nejasnosti jeho aplikace (doplnění pojmů, zpřesnění ustanovení apod.), vypuštění povinností, které nejsou nezbytné z hlediska zachování lesa a plnění jeho funkcí (liberalizace) a dále nastavení zákonných povinností tak, aby nebylo nutno ze strany vlastníků lesů žádat o výjimky z ustanovení lesního zákona v nepřiměřeně vysokém počtu případů a v konečném důsledku snížení byrokratické zátěže. Uvedené změny by měly přispět k tomu, aby adaptace našich lesů na nové podmínky v důsledku změny klimatu byla z hlediska administrativního pro vlastníky lesů co nejsnazší. V neposlední řadě je též třeba řešit i otázky související s působením zvěře na les a se zadržováním vody v lesích.
Současně dochází k odstranění existujících chyb, nepřesností a výkladových nejednoznačností, k úpravě a změně základních pojmů úpravou ustanovení, která jsou v dnešní době již nadbytečná, případně neživotná, a to zejména v důsledku vývoje souvisejících právních předpisů. Dále budou upravena znění těch ustanovení, která mohou přinášet problémy při jejich praktické interpretaci, a ustanovení, jejichž stávající textace v sobě zahrnuje zjevné nepřesnosti.
Navrhované změny tedy směřují k aktualizaci, zjednodušení a zpřehlednění stávající právní úpravy, která bude z hlediska jejích adresátů srozumitelnější.
Hlavní cíle novely:
· Zjednodušení a aktualizace práv a povinností vlastníků lesů, posílení vlastnického principu a principu odpovědnosti, posílení ochrany sousedních lesních majetků s cílem přizpůsobení právní úpravy vývoji faktické situace v oblasti státní správy lesů a lesního hospodářství. Navrhované změny směřují ke zjednodušení problematiky lesních hospodářských plánů a osnov, závazných ustanovení a lhůt, k valorizaci výše pokut a správních poplatků, k aktualizaci povinností vlastníků lesů. Právní úprava by tedy měla lépe regulovat současné problémy v dané oblasti, a to i prostřednictvím její koordinace se souvisejícími právními předpisy.
· Zefektivnění výkonu státní správy lesů s cílem dosáhnout odborně připravené státní správy lesů, která bude mít dostatečné odborné předpoklady pro plnění veškerých rolí zákonem jí přidělených. Je nezbytné zajistit odpovídající odborné vzdělání v oblasti lesního hospodářství v rámci těchto orgánů.
· Revize ukotvení Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem (dále jen „Ústav“) v lesním zákoně s cílem jednoznačně vymezit právní postavení Ústavu s tím, že na něj budou přeneseny některé kompetence státu. Ústav by tak měl být vybaven dostatečnými kompetencemi k tomu, aby efektivně působil v oblasti lesního hospodářství a zároveň byl v zásadě nezávislý na orgánech státní správy lesů tak, aby mohl plnit roli gestora systému lesnické typologie, nezávislého odborného subjektu, a také administrátora sběru informací o lese, ekonomice a dalších aspektech lesního hospodářství, včetně činností v oblasti vědy a výzkumu, vzdělávání a lesní pedagogiky. Novela v oblasti úzce specializovaných, vysoce odborných činností, pověřuje výkonem těchto činností Ústav, který má pro výkon těchto činností veškeré odborné předpoklady. Ministerstvo zemědělství (dále jen „ministerstvo“) je zřizovatelem této organizační složky státu a tato složka je pod plnou kontrolou ministerstva. Tento postup reflektuje poznatky současné praxe, stav lesnického vědeckého poznání a snahu o vyšší efektivitu a jednodušší dohled nad výkonem těchto činností. Většinu těchto úkolů již dnes Ústav vykonává zcela nebo alespoň částečně, nicméně nový způsob pověření současný stav zpřehlední a sjednotí napříč lesním zákonem.
· Revize a zefektivnění institutu odborného lesního hospodáře, mimo jiné se zmocněním k hodnocení stavu poškození lesa zvěří a zvířaty a vydávání vyjádření k těžbě pro drobné vlastníky lesů.
· Implementace platné úpravy občanského zákoníku v oblasti nájmu a pachtu, přičemž cílem navrhované změny je uvedení lesního zákona do souladu s terminologií, resp. instituty občanského zákoníku tak, aby byla právní úprava pro adresáty srozumitelná a jednoznačná.
· Implementace cílů Státní lesnické politiky pro oblast adaptace lesů na změnu klimatu.
· Aktualizace zmocnění pro navazující vyhlášky a případný přesun přiměřených ustanovení lesního zákona do vyhlášek s cílem v opodstatněných případech operativněji reagovat na obtížně předvídatelné změny vnějších podmínek pouze formou změny vyhlášek, tedy bez nutnosti novelizace lesního zákona.
· Aktualizace zmocnění pro finanční nástroje státní lesnické politiky a pro služby zajišťované státem s cílem přizpůsobit kompetence orgánů státní správy lesů a vytvořit legislativní rámec pro nově pojaté podpory vlastníkům lesa z titulu poskytování ekosystémových služeb celé společnosti.
· Aktualizace problematiky nakládání s lesy ve vlastnictví státu, a také umožnění užívání státních lesů v režimu školních polesí pro účely odborné přípravy žáků lesnických oborů středních a vyšších odborných lesnických škol.
· Změna výpočtu poplatku za odnětí pozemků určených plnění funkcí lesa. Nedostatkem stávajícího postupu výpočtu poplatku za odnětí je jeho vazba na průměrnou cenu dřeva na odvozním místě. S ohledem na to, že poplatek za odnětí vyjadřuje sociálně-ekonomické hodnoty plnění společenských služeb lesa, jejichž povaha je převážně netržní, je vazba na průměrnou cenu dřeva projevem služby ryze tržní povahy a vyvolává zcela nelogické dopady, kdy např. následkem kůrovcové kalamity a dlouhodobého sucha došlo k propadu cen dřeva a výše poplatku za odnětí se v důsledku toho také výrazně snižuje, ačkoliv sociálně-ekonomická hodnota plnění společenských služeb lesa s ohledem na klesající rozlohu pozemků, na nichž jsou funkce lesa plnohodnotně plněny, roste. Postup výpočtu poplatku proto bude odpovídajícím způsobem přepracován ve vazbě na celospolečenské služby lesa.
· Revize ustanovení týkajících se právní úpravy přestupků tak, aby byla právní úprava pro adresáty srozumitelná a jednoznačná.
Navrhovaná právní úprava nemá žádné dopady na rovnost mužů a žen a není v rozporu se zákazem diskriminace.
3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Lesní zákon nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1996 a byl již mnohokrát z různých důvodů a v různých souvislostech novelizován. Tím však nebyly odstraněny některé jeho nedostatky, a navíc se v průběhu posledních několika let projevily další skutečnosti, které je nutné upravit v zákoně. Podstatným způsobem se projevila např. změna podmínek pro hospodaření v lesích, zejména v rámci náročného období let 2015 až 2021 v souvislosti s rozsáhlou kůrovcovou kalamitou, která zasáhla lesy na velké části území České republiky.
Praktické zkušenosti z posledních let, poznatky orgánů státní správy lesů na všech úrovních, odborné veřejnosti, České inspekce životního prostředí i zájmových sdružení a vlastníků lesů, svědčí jednoznačně o tom, že je nezbytné zpracovat komplexnější novelu lesního zákona.
Ve vazbě na Programové prohlášení vlády změna lesního zákona umožní nastavení systému pozitivní motivace vlastníků lesů ve vztahu k hospodaření, a dále pro adaptaci lesů na změnu klimatu a zvyšování biodiverzity, což přispěje k nezbytné obnově lesů po kůrovcové kalamitě. Novela zákona umožní naplňovat Koncepci státní lesnické politiky do roku 2035 a implementovat do stávajícího zákona úpravy v reakci na změnu společenských, ekonomických i přírodních podmínek v České republice za dobu účinnosti zákona, tedy od roku 1996.
Navrhovatel předpokládá změnu stávajícího zákona formou velké novely, nikoliv jako přípravu nového zákona, neboť účel zákona, jeho členění a základní principy právní úpravy jsou správné a stále platné a měly by být zachovány. Novela zákona nezavádí koncepčně novou právní úpravu ani právní úpravu vztahů dosud právem neupravených, která by vyžadovala věcný záměr ve smyslu Legislativních pravidel vlády. S ohledem na to, že hlavní členění lesního zákona zůstane zachováno, a to včetně zachování základní koncepce právní úpravy, je adekvátní formou změny právní úpravy právě tzv. „velká“ novela lesního zákona.
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Návrh zákona je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Návrh zákona nezapracovává do českého právního řádu právo Evropské unie. Předložený návrh není v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z členství v Evropské unii, Smlouvou o přistoupení České republiky k Evropské unii ani s judikaturou soudních orgánů Evropské unie a je v souladu s obecnými zásadami práva Evropské unie (například zásadou právní jistoty, proporcionality a zákazu diskriminace).
Novela se v širších souvislostech dotýká těchto předpisů EU:
· směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 6. července 2005 o uznávání odborných kvalifikací,
· směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/958 ze dne 28. června 2018 o testu přiměřenosti před přijetím nové právní úpravy povolání,
· nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů),
· ustanovení práva EU o poskytování veřejných podpor, viz čl. 107 SFEU.
· směrnice Rady 1999/105/ES ze dne 22. prosince 1999 o uvádění reprodukčního materiálu lesních dřevin na trh,
· směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (přepracované znění),
· směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2413 ze dne 18. října 2023, kterou se mění směrnice (EU) 2018/2001, nařízení (EU) 2018/1999 a směrnice 98/70/ES, pokud jde o podporu energie z obnovitelných zdrojů, a zrušuje směrnice Rady (EU) 2015/652.
Navrhovaná právní úprava je s předpisy Evropské unie a s právem Evropské unie plně slučitelná.
Návrh novely lesního zákona má také nepřímý vztah k unijní úpravě poskytování veřejných podpor, a to zejména k:
· nařízení Komise (EU) o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis,
· Pokyny Evropské komise ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví a ve venkovských oblastech, a
· nařízení (EU) č. 2022/2472 ze dne 14. prosince 2022, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie prohlašují určité kategorie podpory v odvětvích zemědělství a lesnictví a ve venkovských oblastech za slučitelné s vnitřním trhem.
Veřejné podpory podle § 46 až 46b jsou/budou poskytovány v souladu s pravidly veřejné podpory. Všechny existující režimy podpor stanovené § 46 jsou buď notifikovány Evropskou komisí v souladu s čl. 108 SFEU, poskytovány v režimu de minimis nebo vedeny v režimu non-aid na základě konzultace s EK. Jmenovitě finanční příspěvky poskytované podle § 46 odst. 1 jsou v současnosti notifikovány jako podpory SA. 54137, SA.53912 a SA.103979, nebo jsou poskytovány v režimu de minimis (příspěvky podle § 46 odst. 1 písm. j) a l). Náhrady podle lesního zákona (podle § 24, § 26, § 35 a § 37) jsou společně se službami poskytovanými vlastníkům lesů podle § 46 odst. 2 lesního zákona notifikovány jako podpora SA.56407 a nově i SA.107504 (dříve považována za non-aid podporu).
Nově navrhovaná podpora ve formě plateb za ekosystémové služby (§ 46b) bude oznámena Evropské komisi podle vhodného právního základu v Pokynech (2022/C 485/01), případně bude oznámena podle nařízení (EU) č. 2022/2472 (po posouzení charakteru všech podmínek stanovených pro tuto novou podporu), s režimem de minimis se v jejím případě nepočítá.
Návrhem zákona dochází k uvedení problematiky vydávání licencí (§ 44 lesního zákona) do souladu s volným pohybem osob, což je jedna ze základních svobod v rámci evropské integrace, zakotveným v Čl. 3 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii a Čl. 21 Smlouvy o fungování Evropské Unie.
K § 47 odst. 4 novely uvádíme, že návrh také zajišťuje rovné postavení osob z pohledu splnění kvalifikačních předpokladů vzdělání lesnického směru, tedy pokud získaly stejné vzdělání na školách s vyučováním lesního hospodářství, jaké je požadováno podle zákona o lesích. Vůči občanům jiných členských států, kteří získali požadované vzdělání v jiném členském státě, resp. získali odbornou kvalifikaci v jiném členském státě, která je potřebná pro naplnění právní domněnky složení zkoušky z lesního hospodářství, bude při posuzování oborné kvalifikace získané v jiných členských státech EU postupováno podle zákona č. 18/2004. Sb., o uznávání odborné kvalifikace, a to prostřednictvím Ministerstva zemědělství jako uznávacího orgánu.
6. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Navrhovaná úprava je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, např.:
· Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť (tzv. Bernská úmluva),
· Karpatská úmluva,
· Úmluva o biologické rozmanitosti,
· Úmluva rady Evropy o krajině.
7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
Návrh zákona předpokládá dopad na státní rozpočet, veřejné rozpočty a podnikatelské prostředí.
· Předkládaná novela může mít malý pozitivní vliv na rozpočet obcí s rozšířenou působností: Novela zrušuje současná překonaná pásma ohrožení lesů imisemi. Vzhledem k tomu, že pro vymezená pásma ohrožení „A“ a „B“ dosud neplatila povinnost platit daň z nemovitých věcí (dále „daň z nemovitosti“), má zrušení těchto pásem pozitivní finanční dopad na rozpočty dotčených obcí v celkové částce cca 400 tis. Kč ročně za celou Českou republiku (výnos daně z nemovitých věcí je podle zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, příjmem obce, na jejímž území se nemovitost nachází).
· Malý dopad na rozpočty dotčených obcí může mít naopak částečné snížení výnosu daně z nemovitosti v důsledku toho, že nově budou mezi lesy zvláštního určení, tzv. ze zákona, řazeny i lesy v I. a ve II. zónách chráněných krajinných oblastí a lesy na území kulturních památek a národních kulturních památek. Rozhodnutím bude možné dále kategorizovat také lesy v evropsky významných lokalitách, ptačích oblastech a smluvně chráněných územích. Tyto lesy jsou v současné době předmětem daně z nemovitosti. Očekávané snížení výběru daně z nemovitosti v důsledku rozšíření kategorizace lesů zvláštního určení nelze v současné době konkrétně vyčíslit, neboť takto kategorizované lesy (CHKO zóna II., NKP, KP, NATURA a PO) jsou zpravidla již dnes alespoň částečně kategorizovány z jiných důvodů, např. překryv s NPR, PR, NPP, PP, NP apod. V těchto případech tak zpravidla nedojde k poklesu výběru daně, nicméně u lesů v NATURA 2000 a PO lze předpokládat trend, že některé z nich budou nově kategorizovány rozhodnutím státní správy. Plochu těchto nově kategorizovaných lesů však nelze předjímat. Maximální pokles daně z nemovitosti by se tedy měl pohybovat v řádu jednotek mil. Kč za celou ČR.
· V rámci novely je také navržena úprava, která umožňuje vybrané finanční prostředky za přestupky nově považovat za příjem obcí. Přestupky dle lesního zákona projednávají obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Obecní úřady jsou orgánem obce jakožto územně samosprávného celku, který má svá „rozpočtová pravidla“ stanovená zákonem č. 250/2000 Sb. Jeho § 7 odst. 1 písm. d) stanovuje, že příjmem rozpočtu obce jsou pokuty, jakožto druh příjmu z výkonu státní správy. Je však třeba upozornit i na skutečnost, že není-li v zákoně stanoveno jinak, obecně se postupuje dle § 147 odst. 3 zákona o obcích, dle kterého obec vybírá a vymáhá pokuty, nestanoví-li speciální zákon jinak.
Vedle možných nízkých dopadů na rozpočty obcí s rozšířenou působností (viz výše) je třeba uvést tyto další skutečnosti mající dopad na státní rozpočet:
· Z důvodu zavedení systematického vzdělávání odborných lesních hospodářů prostřednictvím seminářů se na základě nákladů na dosavadní vzdělávací semináře pro odborné lesní hospodáře předpokládá, že nový požadavek přináší potřebu celkového navýšení stávajícího rozpočtu příslušných vzdělávacích resortních organizací ministerstva o cca 1 mil. Kč ročně.
· Z důvodu požadavku na vytvoření, úpravu nebo rozvoj informačních systémů (nově vytvořeny budou informační systémy kategorizace lesů a lesnické typologie, informační systémy lesní hospodářské evidence a registr licencovaných osob jsou aktivně využívány již v současnosti, ale budou upraveny) se předpokládají finanční dopady ve výši cca 6 mil. Kč jednorázově.
· Vývoj informačního systému kategorizace lesů a jeho napojení na Registr územní identifikace, adres a nemovitostí (dále jen „RÚIAN“) je odhadován na cca 2,5 mil. Kč a jeho správa bude prováděna bez dalšího navýšení finančních prostředků v rámci běžné činnosti Ústavu.
· Vývoj informačního systému lesnické typologie a jeho napojení na RÚIAN je odhadován na cca 2 mil. Kč a jeho správa bude prováděna bez dalšího navýšení finančních prostředků v rámci běžné činnosti Ústavu.
· Rozvoj informačního systému lesní hospodářské evidence je odhadován na cca 0,5 mil. Kč. Správa této aplikace bude prováděna bez dalšího navýšení finančních prostředků v rámci běžné činnosti Ústavu.
· Rozvoj registru licencovaných osob je odhadován na cca 1 mil. Kč. Správa této aplikace bude prováděna bez dalšího navýšení finančních prostředků v rámci běžné činnosti Ústavu a orgánů státní správy lesů.
Výše uvedené finanční dopady (1 mil. Kč každoročně a 6 mil. Kč jednorázově) budou zajištěny v rámci rozpočtové kapitoly Ministerstva zemědělství. Výdaje týkající se rozvoje systémů, jejich ročního provozu či rozvoje a náklady na agendy nově vykonávané Ústavem budou pokryty v rámci schválených limitů výdajů kapitoly Ministerstva zemědělství bez požadavku na navýšení ze státního rozpočtu.
Vedle výše uvedených bezprostředních dopadů na veřejné rozpočty, přinese návrh zákona další dopady zprostředkovaně, a to s ohledem na zavedení nároku na platbu za ekosystémové služby lesů v míře odpovídající jejich uplatnění na pozemcích určených k plnění funkcí lesa. Tyto finanční dopady navrhované právní úpravy jsou předběžně odhadovány na cca 7 mld. Kč ročně (za všechny kategorie vlastnictví lesů). Rozpočtové dopady však budou moci být vyčísleny až po sestavení parametrů platby a projednány v rámci projednávání příslušného nařízení vlády. Pozn.: administrace nároku na platbu za ekosystémové služby lesů na úrovni krajských úřadů si nevyžádá navýšení příspěvku na výkon státní správy, a tedy nevyvolá finanční dopady na krajské úřady. Účinnost příslušných ustanovení je odložena o dva roky, které budou využity pro přípravu podkladů nezbytných k vydání nařízení vlády.
Novela předpokládá také dopad na podnikatelské prostředí tím, že nově koncipuje poplatek za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa. Poplatek za odnětí (jako tzv. ekonomická ochrana) brání nadměrnému odnímání lesa a je příjmem veřejných rozpočtů (Státního fondu životního prostředí – 60 % a rozpočtů obcí – 40 %). S ohledem na celospolečenský požadavek na zvýšení ochrany pozemků určených k plnění funkcí lesa před dočasným nebo trvalým odnětím plnění funkcí lesa je navrhováno nahrazení stávajícího výpočtu novou právní úpravou reflektující aktuální poznatky o celospolečenském významu lesů. Finanční dopady není možné vyčíslit bez konkrétní znalostí všech vstupů a potenciálně odnímaných ploch, nicméně oproti stávajícímu ročnímu objemu poplatků za odnětí pozemků plnění funkcí lesa (cca 100 mil. Kč ročně) lze předpokládat jejich částečné navýšení, týkající se zejména lesů plnících převážně mimoprodukční funkce lesa.
Novela dále zrušuje současná překonaná pásma ohrožení lesů imisemi. Vzhledem k tomu, že pro vymezená pásma ohrožení „A“ a „B“ neplatí povinnost platit daň z nemovitosti (dotčené lesní pozemky jsou osvobozeny od platby daně z nemovitosti), má zrušení těchto pásem negativní finanční dopad na některé vlastníky lesů v celkové částce cca 400 tis. Kč ročně za celou Českou republiku.
Novela přináší zásadní úspory a přínosy zejména ve formě snižování byrokratické zátěže kladené na vlastníky lesů a orgány státní správy. Tyto přínosy lze finančně jen velmi obtížně vyčíslit, neboť rušené agendy nejsou vykonávány na všech úřadech stejnou měrou. Jedná se zejména o zrušení agendy:
· stanovování podmínek pro konání organizovaných akcí v lese,
· vedení evidence nájmů a výpůjček pozemků určených k plnění funkcí lesa,
· zajišťování zadávání osnov a přebírání zpracovaných osnov orgány obcí s rozšířenou působností,
· povolování těžby nad 3 m3/ha/rok,
· vyhlašování průměrné ceny dřeva na odvozním místě pro určení výše poplatku za odnětí,
· posuzování využití modřínu při schvalování plánů, a také
· došlo ke zjednodušení a zpřehlednění procesu užití opravných prostředků proti neschválení plánu,
· omezení nutnosti udělování výjimek při nedodržení minimálního věku obnovy či prodloužení doby pro obnovu a zajištění a
· částečné omezení agendy rozhodování o kategorizaci lesů u lesů, které budou nově kategorizovány tzv. přímo ze zákona.
8. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
Návrh nepředpokládá sociální dopady ani dopady na rodiny, dopady na specifické skupiny obyvatel, na osoby sociálně slabé, na osoby se zdravotním postižením a ani na národnostní menšiny.
Návrh bude mít pozitivní vliv na životní prostředí. Jedním ze zásadních přínosů návrhu je usnadnění adaptace našich lesů na změnu klimatu a odstranění následků kůrovcové kalamity. Návrh také vytváří lepší podmínky pro zadržování vody v lesích tím, že umožňuje budování malých tůněk a retenčních nádrží bez nutnosti odnětí dotčených pozemků plnění funkcí lesa a dále podporuje biodiverzitu např. umožněním kontrolované pastvy v lesích.
9. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Návrh zákona se dotýká oblasti zpracování osobních údajů fyzických osob, a to zejména v novelizačních bodech 16, 68, 125, 136, 144, 145, 146, 147 a také pozitivně v bodech 142, 143 a 144. Účelem zpracování osobních údajů je získání nezbytných informací o žadatelích nebo vedení správních a přestupkových řízení. Právní základ zpracování osobních údajů je dán plněním právních povinností podle článku 66 odst. 1 písm. c) nařízení EU 2016/679 (GDPR), které se vztahují na správce informací, tedy orgány státní správy lesů a pověřenou organizační složku státu Ústav pro hospodářskou úpravu lesů. Nástrojem zpracování osobních údajů (způsob zpracování) je databáze žadatelů a v případě licencí také informační systém o žadatelích (registr licencovaných osob v lesním hospodářství). Tato oblast představuje povinnost uloženou správci (subjektům uvedeným v zákoně) právním předpisem, v tomto případě zákonem o lesích.
Informační systém lesní hospodářské evidence, který spravuje Ústav pro hospodářskou úpravu lesů je zcela neveřejný a je provozován již na základě stávajícího znění zákona o lesích a vyhovuje požadavkům zákona o zpracování osobních údajů či přímo použitelných evropských předpisů.
Informační systém/registr pro agendu licencí v lesním hospodářství je veřejný a je provozován již na základě stávajícího znění zákona o lesích a vyhovuje požadavkům zákona o zpracování osobních údajů či přímo použitelných evropských předpisů.
Zpracování nově požadovaných osobních údajů je nezbytné k dosažení cíle ustanovení, kterým je jednoznačná identifikace žadatelů či přestupců. Sledovaného účelu nelze dosáhnout jiným způsobem. Nově jsou požadovány pouze osobní údaje, bez kterých nelze výše uvedeného účelu dosáhnout.
Předkládaná novela mění rozsah evidovaných informací v registru licencí, v jehož rámci budou evidovány osobní údaje fyzických osob v rozsahu nezbytném pro vedení evidence žadatelů o licenci podle § 26 odst. 1 a § 37 odst. 2 (jméno a příjmení, datum narození, adresa místa pobytu a typ a číslo průkazu totožnosti). Navrhované změny zákonných ustanovení pro oblast licencí v lesním hospodářství v bodech 142, 143 a 144 posilují ochranu osobních údajů fyzických osob (držitelů licence), protože nahrazují rodné číslo za bezvýznamový identifikátor (typ a číslo průkazu totožnosti). Jedná se konkrétně o žadatele o licenci ke zpracování lesních hospodářských plánů a žadatele o licenci odborného lesního hospodáře.
Aby byl zajištěn účel navrhované úpravy, tedy zveřejnění informací o držiteli licence a současně byla zajištěna ochrana osobních údajů a soukromí dotčených fyzických osob, zveřejňovány budou pouze údaje, které lze podle jiných právních předpisů zveřejňovat. Nebudou tedy zveřejňovány údaje o datu narození a o pobytu fyzických osob.
Povinnost vést a zveřejňovat informace z registru způsobem umožňujícím dálkový přístup má nyní Ministerstvo zemědělství. Nově je vedením registru pověřen Ústav pro hospodářskou úpravu lesů. Pověřená organizační složka státu (správce informací) má podrobně zpracovaný celý proces nakládání s osobními údaji viz „Memorandum GDPR“ (Memorandum GDPR – www.uhul.cz).
Na základě provedeného zhodnocení DPIA lze konstatovat, že navrhovaná právní úprava nebude mít negativní dopady na ochranu soukromí a osobních údajů.
10. Zhodnocení korupčních rizik (CIA)
Zhodnocení korupčních rizik bylo provedeno v souladu s Legislativními pravidly vlády, a to podle Metodiky CIA. Předkladatel posoudil podle požadavků Metodiky CIA, zda navržená právní úprava naplňuje kritéria přiměřenosti, efektivity, odpovědnosti, opravných prostředků a kontrolních mechanismů.
10.1 Přiměřenost
Předkládaná novela obecně snižuje rozsah agendy vykonávané orgány státní správy lesů a do jisté míry posiluje jejich postavení díky požadavku na jejich odbornou kvalifikaci, případně odbornou praxi. Posiluje také postavení organizační složky státu, Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (dále jen „Ústav“) a klade vyšší nároky na odbornost tzv. odborných lesních hospodářů. Bylo tak učiněno v návaznosti na cíle novely, tedy snížení administrativních nároků a zlepšení výkonu státní správy. Novela vychází z toho, že úlohou orgánu státní správy lesů je mimo jiné také odborně dohlížet (dozorovat) na plnění funkcí lesa a dodržování ustanovení lesního zákona v nezbytném rozsahu a v případě potřeby toto zajistit. Vzhledem k výše uvedenému lze proto považovat zvýšení nároků na odborné lesnické vzdělání orgánů státní správy za přiměřené.
10.2 Efektivita
Pro dosažení minimalizace regulace stanovené zákonem o lesích bylo nutné některé agendy zcela vypustit či přesunout na odborně znalou osobu (Ústav). Jedná se např. o vedení IS lesní hospodářské evidence a registru licencovaných osob, ale zejména zajištění jednotného zadávání a přebírání lesních hospodářských osnov Ústavem. Zákon tak zvyšuje efektivitu orgánů státní správy lesů a zajišťuje kvalitnější podklady pro výkon státní správy.
10.3 Odpovědnost
Předkládaná novela nezasahuje do současného rozdělení kompetencí mezi jednotlivými orgány státní správy lesů. Nedojde tak ke štěpení kompetencí mezi více orgánů státní správy. Rozhodovací činnost probíhá zpravidla ve správním řízení oprávněnými úředními osobami v souladu se správním řádem, které jsou odpovědné za vydaná konkrétní rozhodnutí.
10.4 Opravné prostředky
Rozhodovací činnost podle zákona o lesích probíhá převážně ve správním řízení a novela tento přístup dále posiluje. Možnost využití opravných prostředků je upravena ve správním řádu. Pokud v některých případech rozhodování neprobíhá ve správním řízení, je v zákoně podrobně upraven postup pro využití opravných prostředků (např. postup při neschválení lesního hospodářského plánu). Je tak vždy zajištěna možnost procesní obrany proti nesprávnému postupu orgánů státní správy lesů.
10.5 Kontrolní mechanismy
Kontrola a přezkoumání rozhodnutí podle zákona o lesích je upravena správním řádem, případně samostatnou úpravou přímo v lesním zákoně. Jiné právní předpisy kontrolu a přezkum rozhodnutí nestanoví. Údaje o kategorizaci lesů či lesnické typologii budou veřejně přístupné (prostřednictvím veřejných registrů – RÚIAN), a proto bude veřejnost moci kontrolovat tyto procesy. Lesní zákon také umožňuje dotčené veřejnosti účastnit se správních procesů jako je např. rozhodování o schválení lesního hospodářského plánu či rozhodování o kategorizaci lesů.
Na základě vyhodnocení pravděpodobnosti výskytu korupčního jednání a závažnosti jeho důsledků, viz posouzení výše uvedených dílčích kritérií, lze shrnout, že významnost korupčních rizik spojených s tímto zákonem je nízká. S ohledem na provedené procesní úpravy spojené např. s nově definovaným postupem schvalování plánů a opravnými prostředky proti jeho neschválení a veřejně přístupná data evidovaná ve výše uvedených „veřejných registrech“ lze shrnout, že tento zákon snižuje riziko korupčního jednání oproti současnému stavu.
11. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava se nedotýká bezpečnosti nebo obrany státu, a tudíž na ně nemá žádný dopad.
12. Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů
Předkládaný návrh zákona nemá dopad na rodiny, rovnováhu mezi prací a rodinou a mezigenerační a širší příbuzenské vztahy.
13. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Lze předkládat minimální finanční dopad novely na rozpočet obcí s rozšířenou působností, a to především v důsledku snížení výběru daně z nemovitosti způsobenému rozšířením kategorizovaných lesů z důvodů ochrany přírody a památkové péče. V rámci navržené novely se ale také nově upravuje výběr finančních prostředků za přestupky, které budou nově příjmem obcí, případně krajů.
14. Zhodnocení souladu se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)
Navrhovaná právní úprava se maximálně snaží uplatnit využití digitálních způsobů administrace, a proto upravuje vedení 2 současných IS/registrů (evidencí) a zavádí 2 nové informační systémy o kategorizaci lesů a lesnické typologii, jejichž vybrané informace budou zobrazovány pomocí veřejných registrů RÚIAN.
Navrhovaná právní úprava byla vyhodnocena vzhledem k následujícím zásadám:
a) Budování přednostně digitálních služeb (princip „digital by default“)
Návrh upravuje vedení 2 stávajících registrů. Tyto registry výrazně napomohou s výměnou a administrací údajů nutných pro výkon rozhodovacích procesů nejen na úseku státní správy lesů. Dojde ke zjednodušení výkonu dotčených agend i pro veřejnost.
Návrh dále předpokládá vznik 2 nových neveřejných informačních systémů o kategorizaci lesů a lesnické typologii, primárně určených pro podporu rozhodovacích procesů státní správy, ale jejich vybrané informace budou také uveřejňovány pro využití širokou veřejností, prostřednictvím veřejných registrů RÚIAN.
Rovněž nová povinnost elektronického předávání dat lesních hospodářských plánů ke schválení výrazně usnadní a urychlí proces schvalování a elektronického vedení spisu.
b) Maximální opakovatelnost a znuvupoužitelnost údajů a služeb (princip only once)
Návrh stanoví povinnosti tak, aby bylo dosaženo souladu s touto zásadou. Data a informace sbírané v rámci registrů budou zejména státní správou lesů opakovaně použitelné, a to napříč resorty.
c) Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením (princip governance accessibility)
Návrh neupravuje poskytování konkrétní služby pro veřejnost, není tedy možné vyhodnotit soulad navrhované právní úpravy s touto zásadou.
d) Sdílené služby veřejné správy
Návrh neupravuje poskytování konkrétní služby, není tedy možné vyhodnotit soulad navrhované právní úpravy s touto zásadou. Nicméně v souladu s touto zásadou se předpokládá co nejširší sdílení evidovaných informací napříč orgány veřejné správy.
e) Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy
Předmětem návrhu není úprava informačního systému veřejné správy v tomto smyslu, nicméně v souladu s touto zásadou se předpokládá, co nejširší uplatnění propojení informačních systémů i s využitím uveřejňování vybraných informací prostřednictvím veřejných registrů RUIAN.
f) Mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru
Předmětem návrhu není úprava informačního systému veřejné správy v tomto smyslu, není tedy možné vyhodnotit soulad navrhované právní úpravy s touto zásadou.
g) Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip GDPR)
Navrhovaná právní úprava je v souladu s dotčenou zásadou ochrany osobních údajů.
h) Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip „open government“)
Návrh předpokládá široké sdílení spravovaných údajů mezi orgány státní správy.
i) Technologická neutralita
Navrhovaná úprava neobsahuje žádné technologické řešení, nelze tedy posoudit soulad návrhu s touto zásadou. Rozvíjené i nové systémy budou budovány zcela transparentně.
j) Uživatelská přívětivost
Návrh zákona neupravuje poskytování konkrétní služby pro veřejnost, nelze tedy posoudit soulad navrhované právní úpravy s touto zásadou.
Navrhovaná úprava nepřináší riziko digitálního vyloučení, a naopak přináší snížení byrokratické zátěže prostřednictvím vzniku nových informačních systémů.
Návrh právní úpravy jako celek má z hlediska digitální přívětivosti pozitivní dopad.
15. Přezkum účinnosti regulace
Přezkum účinnosti regulace bude proveden po 10 letech od nabytí účinnosti této novely, a to Ministerstvem zemědělství. Termín provedení přezkumu byl stanoven s ohledem na obvyklý časový interval aplikovaný v lesním hospodářství, kterým je tzv. decennium, v rámci kterého by již mělo být možné zaznamenat účinky spojené s přijetím regulace.
Sledovanými a vyhodnocovanými kritérii bude zejména:
1. počet vydaných rozhodnutí o kategorizaci lesů podle § 7 odst. 2 a § 8 odst. 3 zákona o lesích,
2. rychlost a efektivita procesu zadávání a kvalita přebíraných lesních hospodářských osnov,
3. rozsah prováděného mapování lesnické typologie a počet provedených ověření správnosti zařazení lesa do jednotek lesnického typologického systému,
4. počet opatření vydaných podle § 51 zákona o lesích k odstranění zjištěných nedostatků při obnově lesa (nedodržení lhůt pro obnovu a zajištění),
5. počet přestupků spáchaných v souvislosti s prováděním pastvy v lese (§ 36a),
6. plocha holin a plocha obnovených holin,
7. podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově lesních porostů,
8. úplnost údajů lesní hospodářské evidence vedených v IS lesní hospodářské evidence,
9. celková výše podpor vyplacených podle hlavy sedmé zákona.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K čl. I
K bodu 1 - § 1
Novela aktivně reaguje na současné trendy ve vnímání lesa jako přírodního ekosystému plnícího vyrovnaně veškeré funkce lesa (ekosystémové služby). Tomuto pojetí více odpovídá pojem „přírodní bohatství“. Uvedený pojem rovněž odpovídá zavedené terminologii např. čl. 7 Ústavy.
K bodu 2 - § 2 písm. b)
Nové terminologické vymezení pojmu „funkce lesa“ pomocí tzv. „ekosystémových služeb“ aktivně reaguje na nové vnímání přínosů lesa z pohledu plnění celospolečenských potřeb. Mezi ekosystémové služby patří veškeré známé přínosy lesa (služby zásobovací, regulační a kulturní). Dochází tak k terminologickému sjednocení či upřesnění zejména ve vztahu k environmentálním politikám a strategiím Evropské unie, s minimalizací zásahů do současného tradičního pojmosloví lesního zákona, postaveném na plnění funkcí lesa.
K bodu 3 - § 2 písm. h)
V dosavadní praxi docházelo k poměrně časté terminologické záměně mezi pojmy „obnova“ a „zalesnění“. Novela proto v definici „obnovy“ nově zdůrazňuje prvek opětovného (opakovaného) založení lesního porostu, aby byl více zřejmý rozdíl oproti „zalesnění“, u kterého dochází vždy ke vzniku zcela nového (prvního) lesního porostu na ploše, kde dříve les nerostl.
K bodu 4 - § 2 písm. i)
V dosavadní praxi docházelo k poměrně časté terminologické záměně mezi pojmy „obnova“ a „zalesnění“. Novela klade důraz na skutečnost, že při „zalesnění“ vzniká zcela nový lesní porost na dříve „nelesních“ pozemcích (např. ostatní plochy, bývalý zemědělský půdní fond) po jejich prohlášení za les (§ 3 odst. 4 zákona), respektive za pozemky určené k plnění funkcí lesa.
K bodu 5 - § 2 písm. j)
Novela upřesňuje definici pojmu „zajištění“ tak, aby bylo nezpochybnitelné, že podmínky zajištění je nutné plnit v obou případech způsobu vzniku lesních porostů (po „zalesnění“ i po přirozené nebo umělé „obnově“). Dále byl do podmínek tzv. „zajištěnosti“ lesního porostu doplněn požadavek na „životaschopnost“ jedinců. Tento požadavek je nezbytný zejména s ohledem na předpokládané významné rozšíření tzv. „přirozené“ obnovy, u které vlivem přírodních procesů běžně dochází k opakovanému zániku části či celého přirozeného zmlazení (mortalitě). Cílem doplnění podmínky „životaschopnosti“ jedinců je dosáhnout takového stavu zajišťovaného lesního porostu, který garantuje jeho další úspěšný vývoj a plnění funkcí lesa, bez ohledu na způsob jeho vzniku. Podrobnější parametry zajištěnosti jsou stanoveny ve vyhlášce č. 456/2021 Sb., o podrobnostech přenosu reprodukčního materiálu lesních dřevin, o evidenci o původu reprodukčního materiálu a podrobnostech o obnově lesních porostů a o zalesňování pozemků prohlášených za pozemky určené k plnění funkcí lesa, ve znění vyhlášky č. 186/2022 Sb.
K bodům 6 a 7 - § 2 písm. l) a m)
V dosud platném znění zákona docházelo k poměrně časté terminologické nejednoznačnosti či záměně při používání pojmů „lesní porost“ a „porost“. Ve správní praxi to způsobovalo značné obtíže. Novela důsledně rozlišuje mezi používáním pojmu „lesní porost“, reprezentujícím stromy a keře lesních dřevin, a pojmem „porost“, reprezentujícím jednotku prostorového rozdělení lesa.
K bodu 8 - § 2 písm. n)
Novela reaguje na dosud chybějící provázání lesního zákona a zákona o rostlinolékařské péči. V souvislosti s předpokládanými dopady klimatické změny se neustále zvyšuje riziko zavlečení některých tzv. „karanténních“ organismů i do prostředí našeho lesního hospodářství. Jedná se o případy, kdy by byla nařizována úřední opatření nebo mimořádná rostlinolékařská opatření podle zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Dále byla do nahodilé těžby zařazena i opatření prováděná v rámci regulace invazních nepůvodních druhů dle zákona o ochraně přírody a krajiny. To se týká v našich podmínkách lesního hospodářství pouze pajasanu žláznatého – evropsky významného invazivního druhu uvedeného na tzv. unijním seznamu.
K bodu 9 - § 2 písm. o)
Nově doplněný text mění definici pojmu „mimořádná těžba“ tak, aby bylo možné ji „zbytkově“ odlišit od jiných druhů těžeb, např. těžby nahodilé. Těžba mimořádná je spojena vždy s nějakým záměrem (zejména stavebním nebo těžbou surovin) vyžadujícím odlesnění, tedy s dočasným či trvalým odnětím nebo omezením. Těžba mimořádná tedy není prováděna za účelem plnění funkcí lesa (např. obnova, výchova, rekonstrukce, eliminace škodlivých činitelů …). Těžbou mimořádnou je tedy těžba podmíněná povolením nebo rozhodnutím orgánu státní správy lesů při odnětí pozemků plnění funkcí lesa, nebo při omezení využívání pozemků pro plnění funkcí lesa, dále těžba konaná na základě orgánem státní správy stanovených opatření k zajištění bezpečnosti osob a majetku podle § 22, případně těžba nutná pro provoz a údržbu ochranného pásma zařízení elektrizační soustavy, plynárenského zařízení či ochranného pásma drah a silnic I. třídy a případně další těžby nekorespondující s těžbou mýtní a nahodilou.
K bodu 10 - § 2 písm. p)
Dochází k upřesnění pojmu v návaznosti na to, že přírodní podmínky v České republice jsou natolik členité, že při současném pojetí způsobu vymezení území přírodních lesních oblastí (viz příloha č. 1 vyhlášky č. 298/2018 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů) není možné v některých regionech dosáhnout souvislosti území jednotlivých přírodních oblastí. Mezi tyto nesouvislé oblasti patří např. přírodní lesní oblast Slezská nížina, Předhoří Hrubého Jeseníku, Moravskoslezské Beskydy, Podkrušnohorské pánve.
K bodu 11 - § 2 písm. s)
Novela reflektuje současnou praxi, ve které díla hospodářské úpravy lesů (lesní hospodářské plány a lesní hospodářské osnovy) využívají k identifikaci částí lesa a jejich detailního popisu kromě porostů také podrobnější členění jednotek prostorového rozdělení lesa s využitím tzv. „porostních skupin“.
K bodu 12 - § 2 písm. t) až v)
K písm. t)
Pojem „zápoj“ nově nahrazuje dosud užívaný pojem „zakmenění“ ve smyslu jeho užití v § 31 odst. 4. Důvodem je skutečnost, že zápoj, na rozdíl od zakmenění, je možné stanovit i u nestejnověkých či mladých (tzv. bez hroubí) lesních porostů. Zakmenění však nadále zůstává nepostradatelnou lesnickou charakteristikou využívanou pro odvození porostních zásob převážně stejnorodých a stejnověkých lesních porostů. Ve spojitosti s dosud uplatňovanou povinností udržení alespoň minimálního zakmenění lesního porostu v předmýtním věku (§ 31 odst. 4) však bylo „zakmenění“ nově nahrazeno „zápojem“ a jeho nový minimální (přípustný) limit byl stanoven ve výši 6 desetin (§ 31 odst. 4). Jestliže dojde při stanovení zápoje k překryvu horizontálních korunových projekcí sousedních stromů, plocha tohoto překryvu vstupuje do výpočtu pouze jednou. Maximální (tzv. dokonalý) zápoj porostní skupiny tedy může dosahovat nejvyšší hodnoty 1. Bližší podmínky jeho zjišťování (např. „sezónnost“ způsobu měření) budou uvedeny ve vyhlášce č. 84/1996 Sb.
K písm. u)
Novela nově definuje dosud chybějící pojem „lesní hospodářský celek“ jako vlastnictví, pro které se zpracovává jeden plán.
K písm. v)
Novela nově definuje dosud chybějící pojem „objekty a zařízení sloužící hospodaření v lese“. Tyto pojmy jsou v praxi často předmětem sporů. V souvislosti s novým stavebním zákonem došlo ke zrušení vyhlášky č. 239/2017 Sb., o technických požadavcích pro stavby pro plnění funkcí lesa, která byla dosud určitým vodítkem pro řešení sporných otázek a tato problematika je nově částečně řešena vyhláškou č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu.
K bodu 13 - § 3 odst. 1 písm. a)
Navrhovaná úprava s ohledem na současné rostoucí technické parametry lesní techniky, včetně zohlednění dostatečného manipulačního odstupu pro zabránění poškozování kořenových náběhů oděrem a pojezdem této techniky, rozšiřuje platný limit nezpevněných tras a průseků ze 4 na 5 m. Uvedené rozšíření rovněž přispěje k protipožární prevenci v lesích.
K bodu 14 - § 3 odst. 1 písm. b)
Na základě aplikační praxe byla do znění tohoto ustanovení doplněna maximální plocha „2 ha“ pro jednoznačné určení dosud v praxi pouze dovozovaného limitu pro tzv. „drobné vodní plochy“ jako součásti pozemků určených pro plnění funkcí lesa. Na základě poznatků z praxe jsou doplněny také nové příklady „jiných pozemků“, a to „semenné sady“ a „lesní školky“ jejichž příslušnost k tzv. „jiným pozemkům“ byla v praxi často předmětem pochybností. Doplněny jsou také tzv. „lesní loučky“ neboli drobná převážně travnatá „bezlesí“ (lesní palouky, porostní mezery a lesní („krajinářské“) průhledy), sloužící zejména v příměstských, rekreačních a lázeňských lesích pro plnění mimoprodukčních funkcí lesa (kulturních ekosystémových služeb), čímž se odlišují od lesních pastvin určených pro pastvu zvěře, kryt zvěře a sklizeň krmiva. Příslušnost těchto ploch k pozemkům určeným k plnění funkcí lesa, ve smyslu tzv. „jiných pozemků“ je často účelově zpochybňována s odkazem na jejich dlouhodobé odlesnění. Dále byly doplněny okusové plochy pro zvěř jako jeden z nástrojů, aktivně přispívající ke snižování škod zvěří v zimním období.
K vypuštění poslední tzv. „cedulové“ věty je třeba uvést, že v praxi nedocházelo k fyzickému označování příslušnosti jiných pozemků k pozemkům určeným k plnění funkcí lesa (cedulí, nápisem, značkou apod.), případně byl tento institut dokonce mylně zaměňován s institutem „prohlášení lesa v pochybnostech“ (§ 3 odst. 3 zákona). Novela toto nevyužívané a zbytné ustanovení vypouští.
K bodu 15 - § 3 odst. 2
Novela s ohledem na jednoznačnou úpravu v § 3 odst. 1 písm. b) vypouští lesní školky z tohoto ustanovení. Lesní školky mají značný význam pro lesní hospodářství a jejich produkce reprodukčního materiálu lesních dřevin bezesporu slouží lesnímu hospodářství a plnění funkcí lesů. Nově jsou veškeré lesní školky, které nejsou součástí zemědělského půdního fondu, považovány za tzv. „jiné pozemky“ (§ 3 odst. 1 písm. b) v rámci pozemků určených k plnění funkcí lesa.
K bodu 16 - § 3 odst. 5
Nově doplněná povinnost stanovená orgánu státní správy lesů odstraní současný častý problém „opomenutí“ vlastníků lesů nechat si zapsat do katastru nemovitostí nové skutečnosti na základě vydaného pravomocného rozhodnutí. Úprava by měla přispět k postupné minimalizaci nesouladů mezi skutečným stavem pozemků a informacemi vedenými v katastru nemovitostí v oblasti pozemků určených k plnění funkcí lesa v důsledku neprovedení záznamu do katastru nemovitostí již vydaného pravomocného rozhodnutí. Do katastru se výsledek rozhodnutí jako tzv. jiný údaj katastru (druh pozemku), zapisuje postupem podle § 28 odst. 1 katastrálního zákona, tedy obdobou záznamu. Ustanovení § 31 písm. b) katastrálního zákona umožňuje, aby rozhodnutí o jiném údaji katastru (např. druh pozemku) bylo správním orgánem, který rozhodnutí vydal, zasláno katastrálnímu úřadu a ten je povinen ho zapsat do katastru nemovitostí.
K bodu 17 - § 4 odst. 2, 7, 8 a 10
Legislativně technická úprava odkazu.
K bodu 18 - § 4 odst. 7
Novela reaguje na letitý problém výkonu lesnického hospodaření a existenci objektivních překážek při plnění povinností daných lesním zákonem v lokalitách, kde došlo historickým vývojem ke vzniku tzv. chatových osad na pozemcích určených k plnění funkcí lesa ve státním vlastnictví. Tedy na místech, kde existují legální stavby pro rekreaci v lese (na pozemcích určených k plnění funkcí lesa) a reálně tak znemožňují plnění povinností uložených správci lesa lesním zákonem a následně v blízkém okolí těchto staveb zásadním způsobem ovlivňují lesnické hospodaření s ohledem na nutnou ochranu zdraví a majetku. Praxe ukazuje, že tím nejefektivnějším způsobem, jak tuto situaci řešit v tzv. státních lesích, je umožnit převod dotčené části „státního“ lesa, maximálně však do výměry 3 ha, na vlastníky rekreačních staveb či ještě lépe jimi založených právnických osob, pokud je toto v souladu s územním plánem obce, tedy jsou na tomto místě vymezeny plochy sloužící pro rekreaci a jedná se o legální stavby chat.
K bodu 19 - § 4 odst. 10 a 11
Jedná se o zpřesnění textu. Lesní zákon pojem „pověřená osoba“ upravuje v § 28a ve zcela jiném kontextu a jeho použití na tomto místě působí zmatečně. Cílem navrhované změny je jednoznačně identifikovat osobu, které je toto ustanovení adresováno.
K bodu 20 - § 4a
V praxi může dojít k situacím, že obce, do jejichž vlastnictví byly bezúplatně za účelem realizace veřejně prospěšných staveb nebo sportovišť odloučené lesní pozemky převedeny, nebudou schopny nebo ochotny tento plánovaný záměr z nejrůznějších důvodů realizovat. Pro tyto případy se tak zavádí možnost zpětného převodu pozemků pověřené právnické osobě. Jedná se o obdobné ustanovení, jako je v § 8 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Ponechává se na vůli pověřené právnické osoby, zda nabídku zpětného převodu přijme nebo bude požadovat finanční náhradu (zpravidla v situaci, kdy pozemky již trvale přestaly plnit svůj předchozí účel, jako pozemky určené k plnění funkcí lesa). V této souvislosti je nutno připomenout, že obec je veřejnoprávní korporací, která jako taková je při nabývání a převodu nemovitostí vázána povinnostmi, které pro ni vyplývají ze zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 39 odst. 1 cit. zákona záměr obce prodat, směnit, darovat, pronajmout, propachtovat nebo vypůjčit hmotnou nemovitou věc obec zveřejní po dobu nejméně 15 dnů před rozhodnutím v příslušném orgánu obce vyvěšením na úřední desce obecního úřadu, aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své nabídky. Citované ustanovení tak omezuje možnost převodu vlastnictví a změnu účelu využívání majetku, který byl obcí získán mj. přechodem nebo bezúplatným převodem od státu. Ve svém důsledku se jedná o určitou ochranu majetku obcí, který byl pořízen, přešel nebo byl darován pro plnění jejich úkolů a pro tyto úkoly by měl být využíván. Zveřejnění záměru obce provést uvedená právní jednání je podmínkou platnosti těchto právních jednání a současně je podmínkou pro schválení majetkoprávní dispozice příslušným orgánem obce (§ 85 zákona o obcích). Rozhodovat o nabytí a převodu hmotných nemovitých věcí je vyhrazeno zastupitelstvu obce. V případě, že by záměr nebyl zveřejněn předtím, než zastupitelstvo rozhodlo o převodu, a daný převod by byl následně učiněn, bylo by toto právní jednání (převod) neplatné. Zastupitelstvu je přitom rozhodnutí o uvedených právních jednáních vyhrazeno bez ohledu na to, jaká je cena nemovitého majetku, kterého se má jednání týkat.
K bodu 21 - § 5
Novela reaguje na občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) a již neodpovídající pojmy „nájem“ a „podnájem“ nahrazuje obecnou formulací „přenechání lesa k užívání a požívání za účelem hospodaření v lese“, nejpravděpodobněji půjde o tzv. „pacht“ či „podpacht“, tedy „nájem“ pozemku za účelem lesnického hospodaření. Použitá terminologie je přizpůsobena novému občanskému zákoníku, který přenechání věci nesoucí užitky (v tomto případě lesa) k užívání i požívání dále upravuje. Úpravou není vyloučena aplikace ustanovení i na méně časté formy úpravy právních vztahů k lesům mezi dvěma nebo více subjekty, pokud jsou obdobné nájmu nebo pachtu – zejména výpůjčka. Zároveň zdůrazňuje platnost ustanovení pouze ve vztahu k lesům ve vlastnictví státu.
Platný odstavec 2 v § 5 byl zrušen bez náhrady, jelikož toto ustanovení se stalo po nabytí účinnosti občanského zákoníku nadbytečným.
Nový odstavec 2 pak řeší výjimky ze zákazů uvedených v odst. 1. Ze zákazu pachtu novela taxativně stanovuje 2 nové výjimky, a to pro nezbytnou praktickou lesnickou výuku (tzv. školní polesí středních lesnických škol, případně vyšších odborných lesnických škol, které jsou zpravidla přidružené k lesnickým školám středním) a provozování (zpravidla již historicky založených) lesních školek na lesních pozemcích v majetku státu, jelikož tyto činnosti je žádoucí z hlediska potřeb lesního hospodářství podporovat. Podpora lesnického školství je v souladu s Koncepcí státní lesnické politiky do roku 2035 viz opatření D.2 „Zlepšit obsah a kvalitu všech stupňů lesnického vzdělávání, včetně celoživotního vzdělávání“.
K bodu 22 - § 6 odst. 2 a 3
K odst. 2
Novela nově zřizuje informační systém kategorizace lesů, který je informačním systémem veřejné správy a pověřuje Ústav správou tohoto IS. Tento systém není veřejně přístupný a bude sloužit pouze pro interní potřeby orgánů státní správy lesů a Ústavu s cílem sjednotit proces rozhodování o kategorizaci lesů a poskytnout orgánům veškeré dostupné podklady pro jejich rozhodování. Mezi zásadní evidované údaje bude patřit zejména platnost rozhodnutí o kategorizaci. Tento údaj je nezbytný zejména při rozhodování o dodatečné kategorizaci navazujícího lesa či žádosti o opakovanou kategorizaci. Platnost rozhodnutí může být jak na dobu určitou, zpravidla na 10 let, tak také na dobu neurčitou, a to při existenci vhodného prostorového uspořádání kategorizovaného lesního majetku (např. při kategorizaci celých parcel) s ohledem na předpokládanou trvalost vymezení předmětu kategorizace, o kterém nebude později pochyb. V případě rozhodování na dobu určitou se bude jednat obvykle o desetiletou platnost, která je vhodná v souvislosti s délkou platnosti lesních hospodářských plánů, pro které je kategorizace jedním ze základních vstupních podkladů a zároveň jsou platné jednotky prostorového rozdělení lesa (porosty) těchto plánů zásadním a často i jediným podkladem pro identifikaci kategorizovaných částí parcel ve vydaném rozhodnutí. Po zpracování nového plánu se informace o prostorových jednotkách (porostech) často mění a možnost zpětné identifikace vyhlášené kategorizace pomocí původních jednotek prostorového rozdělení často zcela zaniká. Vyvíjený IS by měl celou tuto oblast zpřehlednit a poskytnou objektivní a platné informace.
Základní údaje o informačním systému kategorizace lesů:
IS kategorizace lesů bude tvořit grafický a alfanumerický modul, který komplexně eviduje údaje o pozemcích týkající se jejich zařazení do kategorií a tzv. „subkategorií“ lesů na podkladě informací katastru nemovitostí (SGI) a lesnických map, doplněné o vybrané relevantní informace z lesních hospodářských plánů a osnov a podkladů pro provedenou kategorizaci, včetně údajů z rozhodnutí o kategorizaci. Přístup do IS bude pouze autorizovaný, a to pro orgány státní správy lesů a správce IS na základě oprávnění spojeného s výkonem příslušné agendy.
Typ etapy životního cyklu: počáteční vývoj IS
Způsob provozu ISVS: bez cloud computingu - bude rozhodnuto na základě provedení marketingového průzkumu na základě detailní technické specifikace.
Správce ISVS: Ústav
Provozovatel ISVS: Ministerstvo zemědělství
Uživatel ISVS: Ústav; orgány státní správy lesů;
Zpracovávají se osobní údaje: ANO - nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci
K odst. 3
Uveřejňováním a editací údajů týkajících se kategorizace v rozsahu podle tohoto ustanovení byl pověřen Ústav, prostřednictvím tzv. „základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí“ (RÚIAN). Jedná se pouze o vlastnosti (údaje) charakterizující vlastní předmět rozhodování o kategorizaci a nikoli o osobní údaje. Takto uveřejněné údaje bude možné využít např. v dalších rozhodovacích procesech orgánů státní správy, nebo při plánování hospodářských a ochranářských opatření, zpracování lesních hospodářských plánů a ověření údajů uváděných plátci daně z nemovitých věcí.
Z důvodu nutného vývoje informačního systému kategorizace lesů a jeho vazby na RÚIAN mají obě tato ustanovení odloženou účinnost až od 1. 1. 2027.
K bodu 23 - § 7 odst. 1 písm. c)
Novela reaguje na nové poznatky lesnické typologie a doplňuje nově definovaný „alpínský“ lesní vegetační stupeň, viz příloha č. 4 vyhlášky č. 298/2018 Sb.
K bodu 24 - § 7 odst. 3 a 4
K odst. 3
Novela na základě poznatků z praxe nově doplňuje dosud chybějící ustanovení upravující minimální požadavky na „věcný“ obsah žádosti o kategorizaci. Žádost tedy kromě obecných náležitostí stanovených správním řádem musí obsahovat také náležitosti rozhodné pro posouzení předmětu podání, které není možné získat orgánem státní správy lesů z dostupných informačních zdrojů. Jedná se o přesné vymezení kategorizovaného území údaji katastru nemovitostí a jednotkami prostorového rozdělení lesa, včetně grafického obrazu pro přesné a bezchybné určení předmětu kategorizace (parcel a lesních porostů). Podkladem pro toto grafické znázornění požadavku na kategorizaci lesa je běžná katastrální mapa a některá z map lesnických (§ 5 odst. 3 vyhlášky č. 84/1996 Sb.). Formu grafického zpracování zákon nepředepisuje.
K odst. 4
Novela upravuje způsob bezodkladného zaslání pravomocného rozhodnutí o kategorizaci lesů na Ústav, který je správcem informačního systému kategorizace lesů a jednotně edituje (vkládá) informace o kategorizaci do IS.
Z důvodu nutného vývoje informačního systému kategorizace lesů má toto ustanovení odloženou účinnost až od 1. 1. 2027.
K bodu 25 - § 7 odst. 4
Legislativně technické opatření v souvislosti s prvním zavedením legislativní zkratky „Ústav“ a odloženou účinností předchozích odst. 3 a 4.
K bodu 26 - § 8 odst. 1
Novela reaguje na změnu terminologie zavedenou zákonem č. 254/2001 Sb. (vodní zákon).
Novela nově doplňuje výčet chybějících maloplošných zvláště chráněných území, ale také rozsáhlá území tzv. „druhých zón“ chráněných krajinných oblastí, určených ke kategorizaci tzv. „ze zákona“, u kterých se očekává jejich potenciál k upřednostnění plnění mimoprodukčních funkcí lesa (environmentálních funkcí či kulturně ekosystémových služeb).
Novela nově tzv. „ze zákona“ zařazuje „lesy vojenské“ do kategorie lesů zvláštního určení. Tzv. „vojenské lesy“ (lesy potřebné pro obranu státu) opět silně nabývají na svém významu a způsob hospodaření v nich je významně upraven ve prospěch zajišťování jejich prioritní obranné funkce. V současné době je o jejich zařazení do kategorie lesů zvláštního určení podle odstavce 2 písm. h) rozhodováno ve správním řízení. Vzhledem k významu těchto lesů se však zpravidla jedná pouze o formální administrativní postup, který lze zefektivnit zařazením do kategorie lesů zvláštního určení bez zbytné administrativní zátěže orgánů státní správy lesů. Současně je z důvodu jednoznačného výkladu stanoveno, co je obsahem pojmu „vojenský les“. Lesní zákon tento pojem užíval, aniž by však jednoznačně vymezil, o které lesy se má jednat. Praxe se s tímto deficitem právní úpravy dosud musela vypořádávat výkladem, což ovšem z hlediska právní jistoty nebylo optimální.
Dále byla do výčtu kategorií tzv. „ze zákona“ doplněna území kulturních památek a národních kulturních památek.
K bodu 27 - § 8 odst. 2
Novela odstraňuje nejasnosti správní praxe při rozhodování o kategorizaci lesů a zdůrazňuje již v současnosti obecně platnou skutečnost, že stejný porost nemůže být zároveň porostem kategorizovaným jako les ochranný a jako les zvláštního určení (nemožnost tzv. překryvu funkcí). Preferovanou funkcí je z logiky věci funkce „ochranná“, jejíž preference (včetně vhodných hospodářských postupů) zajišťuje samotnou podstatu existence lesa a jeho zachování.
K bodu 28 - § 8 odst. 2 písm. a)
Novela doplňuje dosud chybějící subkategorie týkající se zpravidla velkoplošné ochrany přírody (NATURA 2000): evropsky významné lokality, ptačí oblasti a také smluvně chráněná území (§ 39 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů).
K bodu 29 - § 8 odst. 2 písm. g)
Novela reaguje na změnu terminologie zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.
K bodu 30 - § 8 odst. 4 a 5
K odst. 4
Novela na základě poznatků z praxe nově doplňuje dosud chybějící ustanovení upravující minimální požadavky na obsah žádosti o kategorizaci. Žádost tedy kromě obecných náležitostí stanovených správním řádem musí obsahovat také náležitosti rozhodné pro posouzení předmětu podání, které není možné získat orgánem státní správy lesů z dostupných informačních zdrojů. Jedná se např. o informace o specifickém způsobu hospodaření vlastníka s ohledem na účel kategorizace (plnění preferované funkce lesa), důvod pro její vyhlášení (např. zvýšená návštěvnost či turistická atraktivita daného území) a přesné vymezení kategorizovaného území včetně grafického obrazu pro přesné a bezchybné určení předmětu kategorizace pomocí parcel a označení lesních porostů. Podkladem pro toto grafické znázornění požadavku na kategorizaci lesa je běžná katastrální mapa a některá z map lesnických (§ 5 odst. 3 vyhlášky č. 84/1996 Sb.)
K odst. 5
Novela upravuje způsob bezodkladného zaslání pravomocného rozhodnutí o kategorizaci lesů na Ústav, který je správcem informačního systému kategorizace lesů a jednotně edituje (vkládá) informace o kategorizaci do IS.
K bodu 31 - § 10
Pásma ohrožení lesů a postup jejich stanovení je dlouhodobě předmětem sporů mezi vlastníky lesů a tzv. emitenty znečišťujících látek. Těchto sporů byl na žádost zástupců emitentů účasten také ombudsman (Zpráva o šetření veřejného ochránce práv č. j.: KVOP-22618/2018). Ze závěrů tohoto šetření lze citovat: „Ministerstvo zemědělství má povinnost zkoumat společenskou problematiku v okruhu své působnosti, analyzovat dosahované výsledky a činit opatření k řešení aktuálních otázek. Musí připravovat návrhy zákonů a jiných právních předpisů týkajících se věcí, které patří do jeho působnosti, dbát o zachovávání zákonnosti v okruhu této působnosti a činit podle zákonů potřebná opatření k nápravě. Ze šetření vyplynulo, že zonace prováděná na základě dynamiky zhoršování zdravotního stavu lesních porostů, charakterizovaná stupněm poškození těchto porostů imisemi, je již delší dobu překonaná. V šetřeném případě jsem proto dospěl k závěru, že ministerstvo mělo postupovat proaktivněji, aby plně dostálo svým povinnostem činit opatření k řešení aktuálních otázek a připravovat odpovídající právní předpisy v jeho působnosti.“. V nedávné minulosti došlo k silnému omezení produkce emisí škodlivin na straně emitentů, kterou současný systém není schopen objektivně reflektovat. Ministerstvo tedy iniciovalo v rámci tvorby tzv. oblastních plánů rozvoje lesů (vyhláška č. 298/2018 Sb.) vznik objektivnějšího systému monitoringu ohrožení lesů s využitím prostředků dálkového průzkumu země. Novela tedy současná překonaná pásma ohrožení lesů imisemi zrušuje včetně zmocnění pro vyhlášku. Vzhledem k tomu, že pro vymezená pásma ohrožení „A“ a „B“ neplatí povinnost platit daň z nemovitých věcí (dotčené lesní pozemky jsou osvobozeny od platby daně z nemovitosti), má zrušení těchto pásem negativní finanční dopad na vlastníky lesů v celkové částce cca 400 tis. Kč za celou Českou republiku. Na druhé straně budou tyto prostředky ve formě daně z nemovitých věcí příjmem do rozpočtů příslušných obcí.
Zrušení tohoto ustanovení se nikterak nedotkne povinnosti emitentů uhradit prokázané škody na lesích způsobené imisemi vlastníkům lesů.
K bodu 32 - § 11 odst. 4
Novela rozšiřuje okruh pozemků, pro které jsou stanoveny tzv. „základní povinnosti“ (ochrana pozemků) z pozemků „lesních“ na všechny „pozemky určené k plnění funkcí lesa“. Dosavadní právní úprava nesystémově omezovala zákaz užívání pozemků k jiným účelům pouze na lesní pozemky.
K bodům 33 - § 12 odst. 1
Ústav má nově plnit řadu úkolů (např. garantovat systém lesnické typologie prostřednictvím informačního systému na podkladě dat katastru nemovitostí, evidovat kategorizaci lesů prostřednictvím informačního systému na podkladě dat katastru nemovitostí, zpracovávat podklady pro zadání a zadávat zpracování lesních hospodářských osnov atd.), které budou vyžadovat plný přístup k popisným i grafickým informacím katastru nemovitostí. Pro plnění těchto úkolů je nutné zajistit bezplatný přístup do katastru nemovitostí i pro zaměstnance této organizační složky státu.
K bodu 34 - § 12 odst. 2
Dosavadní ustanovení odstavce 2 se ve správní praxi ukázalo jako nefunkční. S ohledem na snižování administrativních povinností a byrokratické zátěže kladené na vlastníky lesů proto dochází k vypuštění celého ustanovení.
K bodu 35 - § 12 odst. 3
Legislativně technická úprava chybného odkazu.
K bodu 36 - § 13 odst. 1
Nově vložený text specifikuje okruh žadatelů a zdůrazňuje nutnost poměřování veřejných zájmů při rozhodování o žádostech o výjimku. Vydání výjimky ze zákazu je možné jen pokud jiný veřejný zájem skutečně převáží nad zájmem na ochranu pozemků určených k plnění funkcí lesa.
K bodu 37 - § 15 odst. 2
Dosavadní právní úprava nesystémově omezovala působnost tohoto ustanovení pouze na „stavby pro rekreaci“ (rekreační chaty či sportoviště). Novela stanovuje povinnost, aby veškeré stavby vyžadující odnětí nebo omezení plnění funkcí lesů byly v souladu se schválenou územně plánovací dokumentací, tedy v souladu s veřejným zájmem. Tímto postupem se předchází potenciálním sporům mezi soukromými a veřejnými zájmy při výstavbě v lesích, investory stavebních záměrů, vlastníky lesů a orgány státní správy. Zvláštní úpravu od tohoto ustanovení mají objekty a zařízení sloužící hospodaření v lese, které může být nutné realizovat operativně bez předchozího územního plánování, např. v návaznosti na tzv. „hospodářské nutnosti“ jako je výstavba či rekonstrukce lesní cesty v souvislosti s bezodkladnou likvidací nahodilých těžeb (větrné a jiné kalamity atd.) či odstranění škod takto způsobených. Podle ustanovení § 122 stavebního zákona z roku 2021 lze v nezastavěném území v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby pro lesnictví, pokud je územně plánovací dokumentace výslovně nevylučuje. Je to logické neboť tyto stavby jsou budovány za účelem hospodaření v lesích či plnění funkcí lesa a zůstávají také součástí pozemků určených k plnění funkci lesa jako jeden celek.
K bodu 38 - § 15 odst. 3 písm. a)
Dosavadní právní úprava nekorespondovala s ustanovením § 13 písm. o) stavebního zákona, který definuje zastavěnou plochu stavby a v lesním zákoně není důvod se od této obecné definice odchylovat.
K bodu 39 - § 15 odst. 3 písm. b)
Dosavadní právní úprava umožňovala zneužívání tohoto ustanovení pro stavbu rekreačních objektů (i komerčních) v lesích, vydávaných za tzv. „stanice sloužící monitorování životního prostředí“.
Dosavadní právní úprava nekorespondovala s ustanovením § 13 písm. o) stavebního zákona, který definuje zastavěnou plochu stavby a v lesním zákoně není důvod se od této obecné definice odchylovat.
K bodu 40 - § 15 odst. 3 písm. c)
Novela si mimo jiné klade za cíl zlepšit hydrické podmínky lesů a umožnit efektivní zadržování vody v lesích, v návaznosti na cíle Koncepce státní lesnické politiky do roku 2035 a adaptačních opatření na klimatickou změnu (aktivita A.3.3 „Zadržování vody v lesích“). Umožnění výstavby malých vodních prvků (tůní, hrázek či rybníčků) bez nutnosti jejich tzv. „odnětí“ tuto výstavbu usnadní. Vždy se však musí jednat o stavby, které jako celek, tedy hráz, přepad apod. s plochou navazující hladiny při jejím maximálním vzdutí, jsou společně menší než uváděná plocha 1 000 m2. Je samozřejmé, že vlastník si musí při umisťování těchto drobných vodních ploch v lesích počínat tak, aby nedocházelo k ohrožení plnění funkcí lesa (§ 11 odst. 1), to platí zejména při budování tzv. suchých poldrů, u kterých lze v některých případech předpokládat, že zadržené přívalové srážky a následná stagnace vodní hladiny poldru může dlouhodobě ovlivnit vláhové poměry okolních lesních stanovišť natolik, že dojde k odumření sousedního lesního porostu.
K bodu 41 - § 16 odst. 1
Novela reaguje na nevhodně provedenou úpravu tohoto ustanovení prostřednictvím zákona č. 149/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o jednotném environmentálním stanovisku. Novela omylem vypuštěnou větu opětovně vkládá do znění tohoto ustanovení, aby bylo zřejmé, který orgán je místně příslušný a předešlo se kompetenčním sporům.
K bodu 42 - § 16 odst. 2 písm. a)
Novela reaguje na úpravu § 11 odst. 4 a dává do souladu ustanovení o ochraně pozemků určených k plnění funkcí lesa napříč celým zákonem. Požadavek na uvádění všech příslušných pozemků určených k plnění funkcí lesa do rozhodnutí souvisí i se změnou přístupu k poplatku za odnětí pozemku plnění funkcí lesa, který má být nově předepisován nejen pro lesní pozemky, ale i pro ostatní pozemky určené k plnění funkcí lesa.
K bodu 43 - § 16 odst. 4
Dosavadní znění tohoto ustanovení neumožňovalo změnu nebo zrušení rozhodnutí o odnětí v případech, kdy docházelo pouze ke změnám na straně plánu rekultivace dotčených pozemků. Novela tento nežádoucí stav odstraňuje.
K bodu 44 - § 16 odst. 5 písm. b)
Novela reaguje na nežádoucí až excesivní obcházení tohoto ustanovení formou fiktivního „započetí“ využívání pozemku k danému účelu. Cílem je zajistit, aby využívání pozemku k danému účelu bylo „skutečné“ (reálně plnilo účel rozhodnutí o odnětí nebo omezení) a nikoli předstírané pouze formálně, nebo aby došlo k navrácení pozemku plnění funkcí lesa.
K bodu 45 - § 16 odst. 8
Novela řeší nežádoucí stav, kdy dosavadní úprava neumožňovala v případech podání žádosti o změnu (prodloužení platnosti) rozhodnutí o odnětí nebo o omezení z důvodů uvedených pod písm. a) a b) tohoto ustanovení zastavení lhůt. V praxi tak často docházelo ke komplikacím z důvodu zániku platnosti rozhodnutí dříve, než orgán rozhodl o jeho prodloužení.
K bodu 46 - § 17 odst. 2 písm. d)
Novela si mimo jiné klade za cíl zlepšit zadržování vody v lesích, a proto ruší povinnost platby poplatku za odnětí pro celé záměry tvořené hrází i potenciálně zaplavovanou plochou sloužící tomuto účelu. Novela ruší finanční překážku při výstavbě objektů pro zadržování vody v krajině, čímž je mimo jiné posilován zájem o provádění adaptačních opatření proti dopadům klimatické změny (tzv. boj se suchem).
V tomto smyslu novela přistupuje také k „odpuštění“ poplatku za záměry pro zlepšení dostupnosti vody pro potřeby hašení lesních požárů. V souvislosti s rostoucím rizikem vzniku lesních požárů lesní zákon odstraňuje ekonomické překážky pro budování specifických, často dočasných (např. po dobu letní sezóny) objektů (rezervoárů) pro zadržování vody určené pro hasební účely – protipožární opatření.
K bodům 47 a 48 - § 17 odst. 3 písm. a) a b)
Novela racionalizuje výběr poplatků a s tím spojenou efektivitu prováděné administrativy. Minimální výše pro předpis poplatku byla aktualizována s ohledem na růst administrativních nákladů spojených s vyměřením poplatku orgánem státní správy lesů a s provedením odvodu Celní správou v rámci dělené správy.
K bodu 49 - § 17 odst. 4
Legislativně technická oprava chybného vnitřního odkazu.
K bodu 50 - § 17 odst. 7
Legislativně technická úprava – doplnění chybějícího vnitřního odkazu.
K bodu 51 - § 19 odst. 1
Novela systematicky reaguje na aktuální sjednocení pojmů definujících vlastníka lesa a další možné formy užívání a správy lesního majetku.
K bodu 52 - § 20 odst. 1 písm. i)
V dosud platném znění zákona docházelo k poměrně časté terminologické nejednoznačnosti či záměně při používání pojmů „lesní porost“ a „porost“. Ve správní praxi to způsobovalo značné obtíže. Novela důsledně rozlišuje mezi používáním pojmu „lesní porost“ reprezentující stromy a keře lesních dřevin a pojmem „porost“ reprezentujícím jednotku prostorového rozdělení lesa.
K bodu 53 - § 20 odst. 1 písm. j)
Novela reaguje na výrazný nárůst masového využívání dalších alternativních dopravních prostředků jako např. elektrokola, e-bike, elektrokoloběžky, elektrické dvoukolky (segway). V důsledku stále častějšího pohybu především „nemotorových“ dopravních prostředků v lesích mimo lesní cesty a vyznačené (povolené) stezky a trasy může dojít k neočekávanému střetu s lesní technikou s vážnými následky, ale také k poškození lesa např. erozí, oděrem stromů a kořenových náběhů či sešlapem obnovy. Zpřesnění dosud platného zákazu jednoznačně přispěje k jeho lepšímu pochopení veřejností, lepší vymahatelnosti, ochraně lesa a lesního provozního personálu, a také samotných jezdců a ostatních (pěších) návštěvníků lesa.
K bodu 54 - § 20 odst. 1 písm. n)
Problematika pastvy v lesích je natolik specifická, že bylo nutné pro ni vytvořit vlastní právní úpravu (viz nový § 36a).
Nově lesní zákon zakazuje poškozovat upravené lyžařské trasy.
K bodu 55 - § 20 odst. 2
Vzhledem k tomu, že vlastník lesa může podle § 20 odst. 4 povolit výjimku ze zákazu rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně v lesích (§ 20 odst. 1 písm. k), je logické, aby tato možnost povolení výjimky byla obdobně zakotvena i pro rozdělávání nebo udržování otevřených ohňů do vzdálenosti 50 metrů od okraje lesa. Nebezpečí rozšíření ohně na okolní prostředí existuje v obou případech stejné. Není proto logické, aby přímo v lesích bylo rozdělávání ohně umožněno, byť se souhlasem vlastníka lesa, a mimo lesní porost až do vzdálenosti 50 metrů od okraje lesa byl zákaz rozdělávání a udržování otevřených ohňů absolutní.
K bodu 56 - § 20 odst. 3
Navrhované nové znění zohlední nutnost provádění preventivních opatření nebo opatření souvisejících s prováděním hasebních aj. prací při zdolávání mimořádných událostí v lese, v rámci kterých může být žádoucí provádění činností, které zahrnuje stávající výčet § 20 odst. 1 coby činnosti zakázané. Nicméně cílem navrženého řešení je omezit výjimku pouze na subjekty autorizované k hašení lesních požárů – Hasičský záchranný sbor ČR a Sbory dobrovolných hasičů. Pro úplnost je nutné dodat, že vlastní zásahy při hašení jsou prováděny v rámci krajní nouze a zpravidla se bude jednat o opatření nařízená velitelem zásahu.
K bodu 57 - § 20 odst. 5
Novela nově řeší postup spojený s pořádáním hromadných sportovních akcí na pozemcích určených k plnění funkcí lesa. Tento postup novela výrazně zjednodušuje a ponechává celý proces na vzájemné dohodě mezi organizátorem akce a vlastníkem lesa. Ke konání organizované akce je vždy nutný prokazatelně ověřitelný souhlas vlastníka, který je také zasílán spolu s oznámením o konání akce orgánu státní správy lesů. Vzhledem k nutnosti oznámit konání akce orgánu státní správy s 30denním předstihem, je možné se ze strany orgánu na konání akce připravit a např. si naplánovat dozorovou činnost v místě konání akce. Platí, že všichni pořadatelé i účastníci akce musí dodržovat veškerá ustanovení lesního zákona.
K bodu 58 - § 20 odst. 6
Návrh reaguje na praktické problémy při výkonu státní správy např. podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Je žádoucí, aby např. lesní stráž měla možnost vjíždět a stát v lese, např. při následování automobilu pohybujícího se v lese. Omezeny by neměly být ani úřední osoby při výkonu svých zákonných pravomocí. S ohledem na pověření Ústavu některými kompetencemi podle lesního zákona je třeba v zájmu plnění jejich úkolů např. ohledně sledování stavu a vývoje lesů umožnit jim ze zákona možnost vjezdu a stání v lese.
K bodu 59 - § 20 odst. 8
Zákaz jezdit a stát s motorovým vozidlem v lesích byl v praxi obcházen odkazem na osobu blízkou. Nové ustanovení proto odpovědnost za tento přestupek přenáší na provozovatele vozidla, pokud se neprokáže zavinění skutečnému viníku.
K bodu 60 - § 21 odst. 4
Začlenění nových druhů škod do zmocnění k vydání tzv. „škodní vyhlášky“ (vyhláška č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích, ve znění pozdějších předpisů) žádoucím způsobem přispěje k posílení právní jistoty vlastníků lesa při vzniku těch škod na lesích (na lesních porostech s jejich prostředím a na pozemcích určených k plnění funkcí lesa), které mají dopad i na lesní produkci (produkci zboží a ekosystémových služeb) nebo na ekonomiku hospodaření vlastníků lesů (zpravidla lesních podniků). Rozšířené zmocnění umožní ve vyhlášce řešit řadu nových druhů škod, které objektivně vlastníkům lesů vznikají, jako např. okrajové škody na lesních porostech vznikající otevřením porostních stěn při přetnutí lesa liniovými stavbami, škoda ze snížených čistých výnosů v důsledku ztráty pracovních příjmů při trvalém odnětí nebo trvalém omezení lesních pozemků, škody při těžbě a prodeji dřeva v nevhodný okamžik, škody při zhoršené sortimentaci surového dříví, škody při částečném nebo úplném omezení zužitkování lesních těžebních zbytků.
K bodu 61 - § 22 odst. 2
Novela reaguje na potřebu sladění zákonných nástrojů, kterými je vlastníku lesa možné uložit odlišný způsob hospodaření (opatření) s cílem zajistit bezpečnost provozu na silnicích a drahách. V rámci ujasnění kompetencí je výslovně uvedeno, že v případě postupu podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 266/1994 Sb., o drahách a zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích) nerozhoduje orgán státní správy lesů. Rozhodování je ponecháváno v kompetenci věcně příslušných drážních a silničních správních úřadů, kterým je kompetenčně svěřena státní správa v oblasti drah a pozemních komunikací.
K bodu 62 - § 23 odst. 1
Novela dále na podkladě nových vědeckých poznatků vypouští modřín opadavý z procesu posuzování jeho uplatnění jako tzv. nepůvodní dřeviny, a to jak na úrovni oblastního dlouhodobého plánování (OPRL), tak samozřejmě také na úrovni lokálního střednědobého plánování při tvorbě lesních hospodářských plánů (§ 27 odst. 1 lesního zákona). U modřínu opadavého byla vědecky doložena jeho původnost na území ČR, a proto se ho již netýká dříve požadované posouzení jeho využití jako nepůvodní dřeviny v rámci procesu tvorby oblastních plánů rozvoje lesů a lesních hospodářských plánů. Dochází tak k významnému snížení administrativní zátěže kladené na vlastníky lesů a orgány státní správy v procesu schvalování obou těchto dokumentů.
K bodu 63 - § 23a
Novela přináší chybějící samostatnou úpravu tzv. „lesnické typologie“ sloužící pro klasifikaci přírodních podmínek lesních stanovišť, dochází tak k její potřebné větší legitimizaci.
Vzhledem k tomu, že jak koncepční rozhodnutí, tak také rozhodnutí orgánů státní správy lesů, včetně vyplácení podpor jsou velmi často argumentačně založena na podkladech lesnické typologie, je pro zachování právní jistoty vlastníků lesů nezbytné zabezpečit jednoznačnou povinnost a odpovědnost za věcnou správnost lesnického typologického systému, za způsob zařazování lesních pozemků do lesnického typologického systému, za evidenci těchto pozemků v rámci lesnického typologického systému a za vkládání aktuálních souborů lesních typů do registru RÚIAN Ústavem. Sběrem potřebných dat se již celou řadu let zabývá Ústav v rámci své odborné působnosti a prezentuje je v rámci procesu tvorby oblastních plánů rozvoje lesů.
Novela řeší zásadní nedostatek současné právní úpravy v oblasti chybějících ustanovení pro provádění a způsob klasifikace stanovištních a růstových podmínek v lesích (věcná problematika tzv. lesnické typologie). Lesní pozemky je nutné odborně a jednotně klasifikovat tak, aby bylo možno v každém konkrétním případě posoudit, zda jsou pro své vlastnosti „stanovištně vhodné“ pro navrhované lesnické využití. Výsledek této klasifikace bude vztažen ke konkrétnímu lesnímu pozemku v podobě souboru lesního typu určeného pro příslušnou část nebo celý pozemek. Novela legitimizuje „typologický systém“ na potřebné úrovni zákona a definuje jeho obsah a proces zařazování pozemků do tohoto systému. Lesnická typologie je zásadní součástí lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských osnov a jejich základních hospodářských doporučení, slouží také jako podklad pro obnovu a pěstování lesa na stanovištních základech (trvale udržitelné hospodaření), ale má také dopad na oceňování lesních pozemků, výpočet výše daně z nemovitosti či případných škod na lesích. Na základě opakovaných podnětů z řad odborné lesnické veřejnosti, vědeckých pracovišť a orgánů statní správy je systém lesnické typologie nově legislativně upraven. Do systému jsou zařazovány (klasifikovány) lesní pozemky, ale nelze vyloučit, že předmětem klasifikace mohou být i pozemky jiných druhů, pokud je to účelné či nezbytné pro jejich obhospodařování. Může se jednat např. o samovolně zarostlé plochy dříve „nelesních“ pozemků nebo z hlediska zemědělského hospodaření již nepotřebné pozemky (zemědělský půdní fond) určené k zalesnění (nově prohlášené za pozemky určené k plnění funkcí lesa). Pozemky do typologického systému zařazuje Ústav. V případě nově zalesňovaných pozemků či pochybností o provedené typologické klasifikaci (např. v případě lokálních ekologických změn) má vlastník lesa možnost požádat pověřenou osobu o zařazení či přeřazení pozemků v rámci typologického systému a ověření správnosti současného zařazení. Proces zařazení či ověření správnosti zařazení Ústavem je prováděn v terénu (v lese) a je odborně poměrně náročný a časově (termínově) silně závislý na vegetačním období a klimatických podmínkách (ležící sníh, chybějící vegetační markanty nutné pro klasifikaci, atd). Nelze proto jednoduše stanovit pevné lhůty pro tyto činnosti a pověřená osoba je řeší bez zbytečného odkladu v návaznosti na výše uvedené vegetační a klimatické podmínky nutné pro provádění terénního šetření. Typologický systém je nyní částečně upraven v § 4 až 6 vyhlášky č. 298/2018 Sb., novela ale předpokládá vydání samostatné vyhlášky pro stanovení podrobností o zařazování pozemků do systému a vedení informačního systému lesnické typologie.
Novela nově zřizuje informační systém lesnické typologie, který je informačním systémem veřejné správy a pověřuje Ústav správou tohoto systému. Tento systém není veřejně přístupný a bude sloužit pouze pro interní potřeby orgánů státní správy lesů a Ústavu s cílem sjednotit proces zařazování pozemků do typologického systému a poskytnout orgánům veškeré dostupné informace pro jejich další rozhodování. Rozsah údajů evidovaných v tomto informačním systému bude upraven vyhláškou.
Základní údaje o informačním systému lesnické typologie:
IS lesnické typologie bude tvořit grafický a alfanumerický modul, který komplexně eviduje údaje o pozemcích týkající se jejich zařazení do jednotek lesnické typologie na podkladě informací katastru nemovitostí (SGI), doplněné o vybrané relevantní informace z lesních hospodářských plánů a osnov a oblastních plánů rozvoje lesů. Rozsah údajů evidovaných v informačním systému lesnické typologie stanoví ministerstvo vyhláškou. Přístup do IS bude pouze autorizovaný, a to pro orgány státní správy lesů a správce IS. Vybraná data z IS budou uveřejňována prostřednictvím základního registru RÚIAN.
Typ etapy životního cyklu: počáteční vývoj IS
Způsob provozu ISVS: bez cloud computingu - bude rozhodnuto na základě provedení marketingového průzkumu na základě detailní technické specifikace.
Správce ISVS: Ústav
Provozovatel ISVS: Ústav
Uživatel ISVS: Ústav; orgány státní správy lesů;
Zpracovávají se osobní údaje: NE
Ústav je nově také editorem údajů o lesních typologických jednotkách v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN) v rozsahu údajů vedených podle odst. 8.
Účinnost ustanovení odst. 7 o informačním systému lesnické typologie a odst. 8 o uveřejňování v RÚIAN byla vzhledem k potřebnému času pro jeho vznik a otestování odložena až od 1. 1. 2027.
K bodu 64 - § 24 odst. 1 až 3
K odst. 1
Novela nově zavádí pojem lesní hospodářský celek, jako soubor pozemků ve vlastnictví jednoho vlastníka (či více spoluvlastníků v rámci jednoho listu vlastnictví), pro které se zpracovává jeden plán a tento pojem implementuje do tohoto ustanovení.
K odst. 2
Novela redukuje povinnosti kladené na vlastníky lesů hospodařící podle lesního hospodářského plánu na nezbytné minimum, zajišťující spolu s ostatními ustanoveními zákona trvalé plnění všech funkcí lesa (ekosystémových služeb). Ve vazbě na Programové prohlášení vlády změna lesního zákona umožní nastavení systému pozitivní motivace vlastníků lesů ve vztahu k hospodaření, a dále pro adaptaci lesů na změnu klimatu a zvyšování biodiverzity. Jediným tzv. závazným ustanovením pro všechny vlastníky lesů tak nadále zůstává tzv. „maximální celková výše těžeb“, omezující množství těžitelného dřeva v období platnosti plánu. Novela zachovává historicky daný rozdíl v přístupu k tzv. státnímu a nestátnímu vlastnictví lesů, což je plně v souladu se současnými přístupy a nároky kladenými společností na správu soukromých a státních lesů, coby veřejného statku. Novela pro tzv. „lesy státní“ stanovuje další 2 závazná ustanovení, a to „minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově lesního porostu“ a „minimální plošný rozsah výchovných zásahů v lesních porostech do 40 let věku“. Jelikož ustanovení ukládající minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově lesního porostu bezpochyby má omezující dopad do hospodaření, náleží povinným subjektům (právnickým osobám a organizačním složkám státu, kterým je svěřeno nakládání se státními lesy) alespoň částečná náhrada zvýšených nákladů s tím spojených. Podrobnosti ministerstvo upraví obdobně jako dosud vyhláškou (vyhláška č. 80/1996 Sb., o pravidlech poskytování podpory na výsadbu minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin a o poskytování náhrad zvýšených nákladů), nicméně s ohledem na uvedenou povinnost a z ní plynoucí újmu (zvýšené náklady na výsadbu minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin) nelze náhradu újmy nazývat podporou, jako tomu bylo nesprávně doposud, ale je nutné ji označovat za mandatorní výdaj.
K odst. 3
Novela zachovává povinnost zpracovat plán pro lesní majetky s výměrou nad 50 ha, ale zároveň ruší (racionalizuje) povinnost zpracování plánů pro drobné státní lesy o výměře menší než 50 ha. Podle dosavadní právní úpravy bylo nutné zpracovat plán pro jakoukoli výměru tzv. „státního lesa“. V praxi tak docházelo často k paradoxním situacím zpracování plánu i pro minimální (několika arové) výměry lesních hospodářských celků ve správě státních podniků. Tato zařizování plánů byla ekonomicky značně neefektivní a často pouze formální. Novela umožňuje nezařizovat pro tyto drobné státní lesy plán, ale nechat je zařídit lesní hospodářskou osnovou (§ 25). Dochází tak ke snížení byrokratické zátěže těchto státních subjektů i orgánů státní správy lesů a k pozitivnímu dopadu na státní rozpočet, díky úspoře prostředků na zpracování malých plánů při zachování nezbytných informací o těchto státních lesích. Možnost nechat si zpracovat plán dobrovolně i pro lesní majetky menší než 50 ha zůstává samozřejmě zachována pro všechny vlastníky i správce lesů. Tyto dobrovolně zpracované plány rovněž podléhají schvalovacímu procesu podle § 27 a vlastníci musí dodržovat jejich schválená závazná ustanovení. S ohledem na novou definici lesního hospodářského celku (viz § 2) je nutné upozornit na skutečnost, že v rámci jednoho zpracovaného plánu (jednoho LHC) nemohou být dohromady zařízeny (sloučeny), jak pozemky vlastní, tak pozemky propachtované. Vždy je nutné zařizovat tyto pozemky zvlášť, ať už se jedná o povinnost (vlastnictví nad 50 ha) či dobrovolné zpracování plánu.
K bodu 65 - § 24 odst. 5
Dosavadní ustanovení opomíjelo některé specifické právní formy „vlastnictví“, respektive správy majetku, které způsobovaly výkladové nejasnosti. Novela upřesňuje okruh osob, které jsou povinny dodržovat závazná ustanovení plánů. Zde považujeme za nutné také zdůraznit, že schválená závazná ustanovení plánu jsou stanovena tzv. „in rem“ a nikoli „in persona“, tudíž jsou platná po celou dobu platnosti plánu bez ohledu na změnu vlastnických poměrů, a tedy i pro „právního nástupce“ původního vlastníka lesního hospodářského celku.
K bodu 66 - § 25 odst. 1
Novela ukládá povinnost zpracovat osnovy pro veškeré lesní majetky, pro které není (z pohledu zákona nemusí být) zpracován plán, a to bez ohledu na formu vlastnictví či správy lesního majetku (tedy včetně drobných státních lesů do 50 ha).
Novela zásadně mění dosavadní způsob zadávání a přebírání zpracovaných osnov. Dosavadní způsob zadávání a převzetí osnov byl administrativně a odborně vysoce náročný, nepružný a negarantoval jednotnou úroveň jejich zpracování. Výběrová řízení na zpracovatele osnov se často neúměrně protahovala, kvalita osnov nebyla jednotná ani dostatečná a dosažení pozdější úpravy osnov bylo procesně značně náročné. Zpracování osnov bude nově zadávat v rámci celé České republiky Ústav ve spolupráci s místně příslušným orgánem obce s rozšířenou působností. Dojde tak k jednotnému přístupu k jejich zpracování a kontrole jejich kvality zpracování napříč celou Českou republikou. Tato změna přinese značné snížení nárazové administrativy a byrokracie spojené se zadáváním osnov na straně orgánů státní správy lesů obcí s rozšířenou působností a ve výsledku zefektivnění celého procesu a úsporu finančních prostředků vydávaných ze státního rozpočtu. Nově bude osnovy zadávat a po jejich zpracování také přebírat Ústav, který má pro tuto činnost vhodné odborné předpoklady.
V souladu s tímto záměrem však bude nutné přistoupit také k optimalizaci procesu zadávání osnov a kontroly procesu jejich zpracování. V rámci procesu optimalizace se počítá s významným využitím výstupů odvozených z dat dálkového průzkumu Země (DPZ) pro účely verifikace vybraných parametrů zpracovaných osnov a kontrolu jejich kvality před jejich převzetím Ústavem.
K bodům 67, 68 a 69 - § 25 odst. 2 a 3
Novela ruší dosavadní administrativně náročný způsob zadávání osnov prostřednictvím orgánů státní správy lesů obcí s rozšířenou působností a způsob oznámení záměru na zpracování osnov. Možnost oznámení svých hospodářských záměrů či požadavků na zpracování osnov ze strany drobných vlastníků lesa či dotčených orgánů zůstane zachována (viz § 26 odst. 3 lesního zákona), ale bude více ošetřena metodicky ve vztahu k Ústavu, jako organizační složce státu.
Novela zcela redukuje povinnosti kladené na drobné vlastníky lesů v oblasti hospodářské úpravy lesů (ruší tzv. „závazná ustanovení osnov“). Praxe ukázala, že zejména pro drobné vlastníky lesů je stěžejní pro dosažení naplňování zásad správné lesnické praxe motivační prvek (dotace). Drobní vlastníci jsou tak ve svém hospodaření limitování pouze omezeními tzv. ze zákona (např. velikost a šířka holé seče, minimální věk lesního porostu pro začátek obnovy, povinnost obnovy a zajištění), které u malých výměr lesa dostatečně zajišťují plnění všech jeho funkcí v potřebném rozsahu. Zrušením závazných ustanovení také dojde k významné úspoře pracnosti při zpracování osnov a tím také k úspoře nákladů na jejich zpracování.
Nové ustanovení odst. 2 upravuje postup zadavatele osnov (Ústav), který osnovy také tzv. „přebírá“ od vybraného zpracovatele plánu (po kontrole jejich kvality), pro jejich bezodkladné uveřejnění dálkovým přístupem. Uveřejňovány jsou veškeré údaje osnov, včetně osobního údaje (jména vlastníka lesa), bez kterého by nebylo možné osnovu ztotožnit, a dále mapové výstupy (lesnické mapy) tak, aby byly snadno dostupné a využitelné zejména pro orgány státní správy, odborné lesní hospodáře a drobné vlastníky lesů. Navržený způsob zpřístupnění je prověřený již současnou praxí.
S ohledem na výše uvedenou změnu v zadávání a přebírání osnov a vypuštění jejich závazných ustanovení, bylo upraveno zmocnění pro příslušnou vyhlášku a byla stanovena přechodná doba 1 roku pro přípravu Ústavu na nový způsob zadávání a přebírání osnov. Až do konce roku 2025 budou osnovy zadávány a přebírány orgány ORP dosud běžným způsobem (nutné dodržet minimální lhůtu pro zadávání stanovenou vyhláškou č. 84/1996 Sb., a to 18 měsíců před ukončením jejich platnosti). Veškeré platby za osnovy zadané či zpracované do konce roku 2025 budou rovněž proplaceny současným postupem.
K bodu 70 - § 26 odst. 1
Novela odstraňuje zjevnou nesprávnost dosavadní právní úpravy – příslušnými orgány pro vydání licence jsou krajské úřady a nikoli ministerstvo (§ 48a odst. 1 písm. i lesního zákona).
K bodu 71 - § 26 odst. 3
Novela klade důraz na možnost vlastníků lesů, veškerých dotčených osob a správních úřadů vyjádřit své připomínky a požadavky na zpracování plánu a osnov v procesu jejich přípravy a reaguje na změnu ve způsobu zadávání osnov (viz § 25 odst. 1). Při zpracování osnov je nově nutné své připomínky uplatnit u Ústavu. Ten také prověří (v rámci procesu přebírání osnov), jak se zpracovatel osnovy s těmito požadavky vypořádal.
K bodu 72 - § 26 odst. 4
Novela odstraňuje dosavadní nedostatek právní úpravy a ukládá vlastníkům lesů povinnost informovat schvalující orgán státní správy lesů příslušného kraje o zásadních změnách ve vlastnictví, aby bylo zřejmé, jestli dotčený vlastník má či nemá povinnost mít zpracovaný plán. Orgán v rámci dobré správy tuto informaci bezodkladně předá také Ústavu, aby mohl případně zahájit proces zadávání zpracování osnov.
K bodu 73 - § 27 odst. 1
Novela stanovuje, že lesní hospodářský plán musí být předkládán ke schválení pouze v elektronické podobě. Data plánů jsou dnes v naprosté většině zpracovány digitálně pomocí SW technologií a naprostá většina vlastníků již dokonce předává digitální data plánu (údaje tzv. hospodářské knihy a lesnickou mapu) ve výměnném formátu dat podle informačního standardu LH. Vlastníci jsou k tomuto motivování poskytnutím dotace na digitální zpracování plánu ve standardizované, strojově čitelné podobě (nařízení vlády č. 30/2014 Sb.). Novela však nevyžaduje předání dat plánů přímo v této digitální (standardizované) formě - strojově čitelném formátu, podmíněném exportem dat plánu ze specializovaných SW do informačního standardu LH. Požadavkem novely na elektronické předání dat plánu (textová část, hospodářská kniha, plochová tabulka, lesnická mapa) je myšleno předání dat v nějakém běžném či otevřeném elektronickém formátu dat (např. oskenování papírové předlohy plánu či mapy nebo exportem dat do formátu PDF, ODT, DOCX, atd.). Tento postup není v dnešní době pro vlastníka významnou zátěží, a naopak je to pro něj výhodné z hlediska elektronického vedení spisu a pro rychlou komunikaci datovou zprávou s dotčenými úřady.
Novela dále upřesňuje text ustanovení tak, aby odstranila současnou výkladovou nejasnost spojenou s nejzazší lhůtou pro předání nového návrhu plánu. Návrh plánu lze předat ke schválení až po ukončení platnosti předchozího plánu (tedy po 31. 12. posledního roku platnosti), a to ve lhůtě do 60 dnů od tohoto okamžiku.
Novela dále na podkladě nových vědeckých poznatků vypouští modřín opadavý z procesu posuzování jeho uplatnění jako tzv. nepůvodní dřeviny. U modřínu opadavého byla doložena jeho původnost na území ČR, a proto se ho již netýká dříve požadované posouzení jeho uplatnění v rámci schvalovacího procesu plánů, jinak řečeno modřín je původní domácí dřevina bez nutnosti zvláštního posuzování jeho uplatnění.
K bodu 74 - § 27 odst. 2
Novela vypouští nadbytečnou podmínku souvislosti lesního majetku a ustanovení zjednodušuje na posouzení převládající plochy části lesního hospodářského celku v rámci obvodu schvalovacího orgánu.
K bodu 75 - § 27 odst. 3
Novela aktualizuje překonanou terminologii specifického schvalovacího procesu plánů a s ohledem na nové procesní postupy pro vypořádání námitek proti jeho neschválení (viz § 27 odst. 6 lesního zákona) a následný přezkum rozhodnutí, stanovuje okamžik „nabytí právní moci“.
K bodu 76 - § 27 odst. 5
Novela liberalizuje současné restriktivní ustanovení tím, že ruší omezující podmínku „slučování dvou a více částí majetku“ do jednoho lesního hospodářského celku. Nově bude možné požádat orgán státní správy lesů o zkrácení platnosti plánu z celé řady dalších objektivních a praktických důvodů, zahrnutých pod pojem „významné změny přírodních nebo hospodářských podmínek“ (např. významné změny vlastnictví nebo rozsáhlé kalamitní těžby či požáry mající vliv na změnu prostorového uspořádání lesa). Nicméně z pohledu lesnického plánování je předčasné ukončení platnosti plánu až posledním, krajním řešením a institut změny plánu, respektive jeho závazných ustanovení (§ 27 odst. 4 lesního zákona) zůstává i nadále prioritním způsobem řešení méně významných změn plánů a jejich závazných ustanovení.
K bodu 77 - § 27 odst. 6
Dochází ke zpřehlednění a zjednodušení řízení o námitkách proti neschválení plánu, a tím také k odstranění zbytečné byrokratické zátěže. Rozhodnutí o námitkách se již nepovažuje za prvostupňové rozhodnutí podle správního řádu jako doposud, nýbrž za rozhodnutí o odvolání ve smyslu části druhé hlavy VIII. správního řádu. Proti rozhodnutí o námitkách se tedy již nelze odvolat. Dále dochází k zakotvení možnosti přezkoumat rozhodnutí o schválení nebo neschválení plánu postupem podle části druhé hlavy IX. správního řádu. Účelem je umožnit přezkum rozhodnutí o schválení nebo neschválení plánu, u kterých existuje nejistota o jejich zákonnosti. Za tímto účelem bylo stanoveno, kdy nabývá právní moci rozhodnutí o schválení nebo neschválení plánu. Byla taktéž změněna terminologie, kdy místo označení správního aktu „oznámení“ o schválení (neschválení) plánu se zavádí po materiální stránce výstižnější pojem „rozhodnutí“ o schválení (neschválení) plánu, protože je rozhodováno o právech a povinnostech vlastníka lesa.
K bodu 78 - § 27 odst. 7
Legislativně-technická úprava vyvolaná změnou úpravy závazného obsahu osnov (viz vypuštění § 25 odst. 3).
K bodu 79 - § 28 odst. 1
Novela mění způsob provádění měření z periodického (jednou za deset let) na průběžný (sezónní) způsob. Změna způsobu měření zásadním způsobem usnadní plánování a efektivní využití všech potřebných kapacit a prostředků. Provádění periodického měření je zatíženo důsledky neefektivní „jednorázové“ potřeby získání velkého objemu finančních prostředků na speciální přístrojové vybavení, ale hlavně na odborníky, kteří nejsou v daný okamžik v daném počtu snadno dostupní. Po ukončení měření vybavení morálně i fyzicky zastarává a odborné kapacity jsou neefektivně uvolněny (odborníci odcházejí). Naopak permanentní způsob umožní efektivně rozplánovat finanční, materiálové i lidské zdroje a jejich dlouhodobé uplatnění v oboru. Jedná se tedy o daleko efektivnější způsob provádění inventarizace. Měření bude nově prováděno permanentně (každoročně), a to na celém území České republiky, ale pouze na určité části všech současných inventarizačních ploch. K získání průkazných dat o sledovaném jevu v potřebném, statisticky významném rozsahu a k jejich vyhodnocení tedy může dojít až po získání údajů z potřebného počtu inventarizovaných ploch. To bude trvat několik sezón s ohledem na dostupné kapacity, sledovaný údaj (parametr) a zvolený design měření. K vyhodnocení údajů proto bude docházet periodicky, typicky v rozmezí 1–5 let.
K bodu 80 - § 28 odst. 2
Novela reaguje na pověření Ústavu prováděním periodické inventarizace.
K bodu 81 - § 28 odst. 3
Novela ruší nadbytečnou povinnost uloženou vlastníkům lesů. Praxe ukázala, že pro provádění inventarizace je nutné ze strany vlastníků pouze pasivně strpět provedení venkovních neinvazivních měření.
K bodu 82 - § 28 odst. 4
Splněním takhle rozsáhlého úkolu lze pověřit pouze osobu odborně i materiálně vybavenou natolik, aby bylo možné zaručit bezproblémové provedení národní inventarizace lesů v celorepublikovém rozsahu. Touto osobou je v souladu se současnou praxí Ústav.
K bodu 83 - § 28b odst. 2
Legislativně technická úprava.
K bodu 84 - § 29 odst. 1
Novela liberalizuje postup uplatnění vlastního reprodukčního materiálu v případě vybraných lesních dřevin. Specifický postup pro uplatnění tohoto vlastního reprodukčního materiálu je uveden v odst. 6.
K bodu 85 - § 29 odst. 5
Důvodem tohoto doplnění byla snaha o jednoznačnou identifikaci požadovaných dokladů, aby nedocházelo k mylné extenzivní interpretaci, že se jedná o jakýkoli průvodní list, který by mohl být vydán i pro jinou osobu, např. službový subjekt zajišťující pro vlastníka lesnické práce.
K bodu 86 - § 29 odst. 6
Ustanovení odstavce 6 nově stanovuje podmínky možnosti použití reprodukčního materiálu z vlastních lesů, pro umělou obnovu svého lesa, a to i v případě tzv. „vybraných dřevin“ (odst. 1). Dochází tak k zásadnímu uvolnění nakládání s vlastními zdroji reprodukčního materiálu tzv. vybraných dřevin, u kterých bylo toto využívání při umělé obnově dříve zakázáno. Ustanovení však také jasně definuje, jaký reprodukční materiál nelze pro obnovu lesa a zalesnění použít, včetně zákazu používat reprodukční materiál z lesních dřevin fenotypové kategorie D, kterou s ohledem na kvalitu jedinců a jejich genetické vybavení je nevhodné dále rozmnožovat. Lesní porosty fenotypové kategorie D jsou zpravidla porosty určené k přestavbě, tzn. k nahrazení novým potencionálně kvalitnějším porostem. Ustanovení odstavce 6 bylo dále přeformulováno z důvodu jednotnosti terminologie předpisu a pravidel pro vedení evidence o původu.
K bodu 87 - § 29 odst. 6 písm. c)
Označení výškového pásma původu reprodukčního materiálu se nově uvádí pomocí tzv. „lesního vegetačního stupně“, který je základní stavební jednotkou systému lesnické typologie (viz nový § 23a novely).
K bodu 88 - § 31 odst. 1
Novela zdůrazňuje potřebu přednostně využívat ve vhodných podmínkách obnovní postupy či přímo hospodářské způsoby (ve všech jejich formách a kombinacích), u kterých nedochází k úplnému odstranění lesního porostu a půdní povrch tak zůstává v různém rozsahu trvale chráněn (pokryt) lesním porostem v různé vývojové fázi, plnící alespoň částečně funkce lesa. Jedná se tedy o různé „výběry“ (jednotlivé či skupinové), různé formy násečného a podrostního hospodaření, a to s ohledem na lokální přírodní podmínky a hospodářské záměry vlastníka.
Novela dále upravuje dosavadní terminologii v oblasti využití reprodukčního materiálu vhodného pro obnovu. Fenotypová klasifikace je založena na vnějších pozorovatelných kritériích kvality jedince a následně i jedinců tvořících hodnocený lesní porost. Fenotypová klasifikace přímo souvisí i s genetikou jedinců. Pokud by měla být objektivně hodnocena a konstatována genetická nevhodnost, musely by být prováděny testy genotypů – genetickou vhodnost nebo nevhodnost nelze bez provedení takového testu průkazně určit. Z tohoto důvodu se přistoupilo k úpravě terminologie na fenotypovou klasifikaci, která je snáze definovatelná a v praxi uchopitelná. I v těchto fenotypově nevhodných lesních porostech (D) tvořených nevhodnými jedinci určitého druhu lesních dřevin je však možné přistoupit k přirozené obnově, nicméně tato obnova nemůže být prováděna reprodukčním materiálem dřeviny, jež byla hodnocena jako fenotypově nevhodná (D).
K bodu 89 - § 31 odst. 2
Novela mění a racionalizuje obsahovou náplň osnov, mimo jiné vypuštěním jejich současných závazných ustanovení a návrhů těžebních opatření, včetně povolování výjimek s tím spojených. Drobní vlastníci mají možnost v případě potřeby si výjimku obstarat na vlastní žádost.
K bodu 90 - § 31 odst. 2 písm. a)
Novela ruší možnost udělení výjimky z velikosti či šířky holé seče na lužních stanovištích. Vyšší ochrana vodou ovlivněných stanovišť je jednou z priorit této novely a Státní lesnické politiky do roku 2035.
K bodu 91 - § 31 odst. 2 písm. c)
Omezení šířky holé seče na dvě, resp. jednu výšku okolního porostu komplikovalo návrat k tradičnímu pěstování listnatých porostů ve tvaru lesa nízkého a středního. Jedná se přitom o způsob pěstování lesa, který může být na některých stanovištích ekonomicky efektivní zejména pro drobné vlastníky lesa a z pohledu zastoupení „tvarů lesa“ přispívá k prostorové diverzitě a nárůstu biotopů v lese. Širší zavedení pěstování lesa středního a nízkého tvaru přispěje k zvýšení biologické rozmanitosti našich lesů. Na nutnost změny legislativy pro možnost využívat tvar lesa nízkého a středního se jednomyslně shodla Koordinační rada Národního lesnického programu, která dne 1.9.2011 přijala aktuální doporučení pro Opatření č. 6.12 Umožnit obhospodařování lesů ve tvaru lesa nízkého a středního „Upravit omezující ustanovení zákona o lesích tak, aby nízký a střední les nebyl v rozporu s platnou legislativou (hranice obnovy, velikost a šířka seče). Zatímco věkovou hranici obnovy mohl orgán státní správy lesů povolit výjimkou, zákon mu neumožňoval vyhovět vlastníkovi nízkého lesa při stanovení takové šířky obnovy, která by umožňovala spolehlivou obnovu světlomilných dřevin. Novela nově připouští udělení výjimky z šíře (běžně 2násobek průměrné výšky porostu) holé seče v porostech tvaru lesa nízkého (tzv. pařeziny) či středního (tzv. nepravé pařeziny či pařeziny kombinované s horní etáží vzniklou generativně). Průměrná výška těchto porostů bývá obvykle velmi nízká, a naopak je obvyklá jejich urychlená obnova v krátkém intervalu (obmýtí) 10-30 let. Tyto vzájemně protichůdné požadavky na obnovu nízkých lesů jsou řešitelné pouze udělením výjimky v odůvodněných případech. Z důvodu nízké výšky mladých porostů do 40 let věku určených k rekonstrukci (předčasné obnově) je ustanovení doplněno rovněž o možnost udělení výjimky i pro tyto porosty. Bez tohoto opatření není možné tyto porosty efektivně přeměnit na stabilnější lesní porosty s vhodnější druhovou skladbou a zdravotním stavem.
K bodu 92 - § 31 odst. 3
Novela váže přednostní užití clonných sečí a výběrů také na exponované cílové hospodářské soubory podle vyhlášky. č. 298/2018 Sb. Jedná se o silně skeletovitá stanoviště na příkrých svazích, ohrožená půdní erozí, kde je žádoucí upřednostnit obnovní postupy preventivně chránící ohrožené lesní půdy a lesní prostředí.
K bodu 93 - § 31 odst. 4
Novelizované ustanovení má za cíl, obdobně jako jeho dosavadní znění, stanovit minimální hranici pro pomyslnou hustotu (dříve produkční základnu) lesního porostu, která ještě garantuje vlastní existenci lesa, tak jak ho vnímáme v obecném pojetí, a s tím spojené plnění všech jeho funkcí (ekosystémových služeb), zejména schopnosti vázat uhlík v nadzemní a podzemní biomase. V souvislosti s adaptačními opatřeními lze očekávat nárůst plochy lesů věkově strukturovaných, u kterých již nebude možné jednoznačně stanovit věk, a tedy ani určit jejich „tabulkové zakmenění“. Ve správní praxi již dnes často nelze zcela jednoznačně určit, zda se jedná o les stejnověký či věkově rozrůzněný (různé pěstební a hospodářské postupy a přechodové formy hospodaření). Vzhledem k tomu, že zákon by měl obsahovat restriktivní ustanovení pouze zcela jednoznačné, obecně platné a vymahatelné, bylo nutné specifické „zakmenění“ vhodné pouze pro stejnorodé a stejnověké porosty, nahradit obecně platným „zápojem“. Zápoj je parametr aplikovatelný a určitelný u všech forem pěstování lesů a v tomto významu je využíván i v okolních vyspělých lesnických zemích (Rakousko, Německo). Zakmenění však z hospodářské úpravy lesů nemizí, naopak je a dále bude využíváno pro odvození zásob stejnověkých lesních porostů, jako je tomu v současné době (viz vyhláška č. 84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánování, ve znění pozdějších předpisů). Je třeba připustit, že s využitím zápoje v lesním hospodářství České republiky zatím nejsou praktické zkušenosti, nicméně poznatky z okolních lesnicky srovnatelných států uvádí hranici minimálního, ještě bezpečného, zápoje na úrovni šesti desetin dokonalého (plného) zápoje (respektive 60 % dokonalého zápoje). Jestli že dojde při stanovení zápoje k překryvu horizontálních korunových projekcí sousedních stromů, plocha tohoto překryvu vstupuje do výpočtu pouze jednou. Maximální zápoj porostní skupiny tedy může dosahovat nejvyšší hodnoty 1 (100 % plochy).
K bodu 94 - § 31 odst. 5
V dosud platném znění zákona docházelo k poměrně časté terminologické nejednoznačnosti či záměně při používání pojmů „lesní porost“ a „porost“. Ve správní praxi to způsobovalo značné obtíže. Novela důsledně rozlišuje mezi používáním pojmu „lesní porost“, reprezentujícím stromy a keře lesních dřevin a pojmem „porost“, reprezentujícím jednotku prostorového rozdělení lesa.
K bodu 95 - § 31 odst. 6
Novela s ohledem na požadavky vlastníků lesů a nevládních ekologických organizací prodlužuje dosavadní lhůtu pro založení lesního porostu ze 2 na 5 let. Důvodem tohoto požadavku má být potřeba zvýšeného uplatnění adaptačních opatření (porosty náhradních dřevin), přírodních procesů při vzniku lesních porostů (přirozená obnova) a tvorba růstově diferencovaných lesních porostů, nicméně je třeba uvést, že takto dlouhá lhůta se nevyskytuje v právní úpravě žádné z okolních lesnicky srovnatelných zemí. Současné poznatky dokazují, že v případě preferované přirozené obnovy je využitelnost semen tzv. semenné banky (osiva akumulovaného v půdě a čekajícího na vhodné podmínky k vyklíčení) pouze cca 3 roky. Po tomto okamžiku s ohledem na dané stanoviště již také zpravidla dochází k masivnímu zabuřenění holin s následky obtížné a finančně nákladné umělé výsadby a jejího zajištění. Nicméně pro dosažení srovnatelných výsledků mezi kvalitou (předpěstovaných) sazenic umělé výsadby a zmlazením či nárosty z přirozené obnovy novela stanovuje až 5letou lhůtu pro dosažení stavu, kdy obnovovaná plocha musí plnit podmínky obnoveného či zalesněného pozemku (srovnej § 4 a 5 vyhlášky č. 456/2021 Sb.). Stanovená 5letá lhůta je lhůtou nejzazší a je zřejmé, že na určitých typech stanovišť (zejména stanovišť živnějších či vodou ovlivněných) nebo v některých specifických případech (malé plochy atd.) bude odpovědnější, a také efektivnější, přistoupit k provedení obnovy mnohem dříve, ještě před celkovým zabuřeněním holiny, významně znesnadňujícím následnou umělou obnovu. S ohledem na výše uvedenou aplikaci přírodních procesů v obnově a posun lhůt pro obnovu a zalesnění musí být logicky prodloužena o 3 roky i lhůta pro zajištění, a to celkově ze sedmi na deset let od vzniku holiny. Novela rovněž odstraňuje problém dosavadní správní praxe, při kterém docházelo k pozdnímu podání velkého množství žádosti o prodloužení těchto zákonných lhůt před koncem kalendářního roku a orgán státní správy nebyl v tomto termínu schopen veškerý nápad žádostí zúřadovat. Novela proto stanoví nejkratší přípustný termín pro podání žádostí na 60 dní před vypršením lhůty. Lhůta 60 dnů je prekluzivní lhůtou. Smyslem upřesnění lhůty je předejít zbytečnému prodlužování zákonem stanovených lhůt pro obnovu, zalesnění a zajištění. Na řízení o schválení plánu se nevztahují obecné předpisy o správním řízení (§ 27 odst. 6 lesního zákona), stejně jako na řízení o zvláštní žádosti vlastníka lesa o prodloužení lhůty k zalesnění a zajištění. Opožděné žádosti se tak budou vyřizovat postupem mimo správní řád.
K bodu 96 - § 32 odst. 3 písm. c)
Vypouštěné ustanovení umožňující „zničení napadených semen a sazenic“ je nahraditelné opatřeními podle písm. b) či e) a zejména opatřeními stanovenými na základě rozhodnutí Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského.
Nově doplněné ustanovení naopak poskytne orgánu státní správy lesů vysoce potřebnou pravomoc, kterou v rámci stávajícího výčtu opatření dosud neměl, a umožní mu nařídit realizaci protipožárních opatření při vzniku mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lese, za které lze pokládat i situace s vysokým rizikem vzniku požárů a ohrožení nebo zasažení lesních porostů požárem. V kontextu § 32 odst. 3 se předpokládá nařízení realizace protipožárních opatření pouze takového charakteru, které aktivně reagují na bezprostřední konkrétní ohrožení lesních majetků s cílem zabránit vzniku nebo dalšímu šíření požárů a vzniku škod na lesích.
K bodu 97 - § 32 odst. 6
V dosud platném znění zákona docházelo k poměrně časté terminologické nejednoznačnosti či záměně při používání pojmů „lesní porost“ a „porost“. Ve správní praxi to způsobovalo značné obtíže. Novela důsledně rozlišuje mezi používáním pojmu „lesní porost“, reprezentujícím stromy a keře lesních dřevin a pojmem „porost“, reprezentujícím jednotku prostorového rozdělení lesa.
K bodu 98 - § 32 odst. 8
Novela reaguje na poznatky z praxe. Semenné sady jsou analogicky jako lesní školky nezbytné pro produkci kvalitního reprodukčního materiálu a také je nutné je oplotit z důvodu jejich ochrany před poškozováním a zničením. Oplocovat les je logicky nutné také v případě tzv. přezimovacích obůrek, které významně pomáhají při eliminaci škod zvěří v zimním období.
K bodu 99 - § 32 odst. 10
Novela na základě poznatků ze správní praxe upřesňuje adresáta povinností spojených s ochranou lesa před působením škodlivých organismů i na vlastníky vytěženého dřeva, skladovaného mimo les.
K bodu 100 - § 32 odst. 11 a 12
K odst. 11
Novela reaguje na dosavadní nedostatečně upravenou odpovědnost osob nakládajících s vytěženým dřevem, pokud tyto nejsou zároveň vlastníkem lesa, a definuje adresáta povinností spojených s prováděním ochranných opatření (aby se předcházelo a zabránilo působení škodlivých činitelů na les) i na osoby vlastnící vytěžené dřevo. Dle stávajícího znění lesního zákona je za plnění povinností podle § 32 odst. 1 a 3 odpovědný pouze vlastník lesa. V praxi však běžně nastávají situace, kdy vlastník lesa již není vlastníkem dřeva, které se ještě nachází v jeho lesních porostech – není vlastníkem vytěženého dřeva po provedené těžbě (v případě prodeje dřeva tzv. „při pni“), nebo dokonce ještě stojících stromů před provedením jejich těžby. Vytěžené dřevo, nebo ještě stojící nepokácené stromy, které mohou představovat riziko z hlediska ochrany lesa (např. v případě jejich napadení kůrovci), jsou v takových případech již ve vlastnictví jiné osoby než vlastníka lesa. Je proto nutné, aby prodejem dřeva přešla odpovědnost za rizika, které toto dřevo představuje, z vlastníka lesa v obdobném rozsahu na faktického vlastníka dřeva, který by měl kontrakt na koupi dřeva realizovat s plným vědomím této odpovědnosti. Role vlastníka dřeva je z hlediska přijetí včasných opatření v ochraně předmětného lesa rozhodující, neboť je to on, kdo již rozhoduje o termínech veškerých operací – vytěžení dřeva, monitoring jeho případného napadení, provedení včasné asanace, zajištění jeho včasného odvozu. Navržená právní úprava zajistí zodpovědnější přístup k zajištění ochrany lesa i ze strany faktických držitelů dřeva, které se ještě nachází v lesích, ať již vytěženého, nebo ještě nevytěženého. Smlouvy o dílo mezi vlastníkem lesa a společností nabízející lesnické práce, včetně výkupu/zajištění prodeje dřeva, tak již nebudou muset obsahovat ustanovení o přechodu povinností v ochraně lesa z vlastníka lesa na vlastníka dřeva, toto bude platit tzv. „ze zákona“.
K odst. 12
V poslední době se rozšiřuje v důsledku rozvoje nových typů staveb jejich výčet (stavby v korunách stromů, mobilní buňky, …) a jediným způsobem, jak ochránit les před umisťováním staveb, které jsou v něm nežádoucí a omezily by plnění jeho funkcí a ztížily hospodaření v lese, je vymezit pozitivním výčtem, které stavby do lesa umístit lze. V zájmu plnění rekreační funkce lesů je nutné upozornit na to, že drobné rekreační prvky sloužící plnění rekreační funkce lesa, pokud jejich umístěním nedochází k odnětí nebo omezení plnění funkcí lesa (např. lavičky, informační tabule, rozcestníky, altány či odpočívadla a herní prvky) lze budovat bez omezení.
K bodu 101 - § 33 odst. 1
Novela odstraňuje přílišnou byrokratickou zátěž kladenou na vlastníky lesů a nepružnost systému v situaci, kdy bylo nutné aktivně a urychleně zasáhnout proti ohrožení lesa nahodilou těžbou. Novela zvedá limit z 0,2 ha na 1 ha plochy pro plnění povinnosti informovat orgán státní správy alespoň 14 dní předem, že bude nutné nahodilou těžbu provést. Limit výměry souvislé holiny vzniklé v důsledku těžby nahodilé, u které má vlastník lesů oznamovací povinnost vůči orgánu státní správy lesů, se navrhuje sjednotit s maximální velikostí holé seče při mýtní těžbě úmyslné (§ 31 odst. 1), která činí 1 ha. Tato úprava zajistí snížení administrativní zátěže, kdy budou orgány státní správy lesů informovány o nahodilých těžbách pouze takového rozsahu, kterému je zákonem kladena mez při realizaci úmyslné těžby.
K bodu 102 - § 33 odst. 2
Novela reaguje na změnu obsahu (zejména vypuštění závazných ustanovení) lesních hospodářských osnov (§ 25) a dosud nijak neupravená lhůta pro podání žádosti o změnu plánu, která byla důvodem značných výkladových nejasností ze strany vlastníků lesů, je konkretizována lhůtou 15 dnů ode dne, kdy došlo k překročení celkové výše těžeb, zpravidla tedy vykázáním a zaevidováním vytěžené hmoty. Dříve než je hmota změřena a zaevidována většinou není možné určit (spočítat), zda došlo k překročení etátu či nikoliv. Nově se do ustanovení doplňuje, že se veškerá těžba nahodilá započítává také do těžebního limitu 50 m3 za rok, stanoveného pro drobné vlastníky lesů v § 33 odst. 4 lesního zákona.
K bodu 103 - § 33 odst. 3
Zmocnění pro vydání příslušné vyhlášky se přesouvá do odst. 8, ale objektivně daná povinnost ponechávat těžební zbytky a určité množství stromů k zetlení zůstává v zákoně zachována.
K bodu 104 - § 33 odst. 4
Současná praxe u drobných vlastníků lesů běžně překračovala stanovený limit 3 m3/ha/rok a toto ustanovení tak nebylo masově dodržováno. Novela tak dává do souladu praxi a zákonnou regulaci na úrovni 50 m3/rok. Novela u drobných vlastníků lesů hospodařících bez zpracovaných plánů liberalizuje dosavadní omezení ve vztahu k prováděným těžbám a objemu těženého dřeva. Vlastník může tzv. bez „vyjádření“ provádět veškeré těžby do výše 50 m3 za daný majetek a kalendářní rok. Pokud vlastník zamýšlí těžit více něž 50 m3, je nutné pro tuto těžbu získat odborné vyjádření odborného lesního hospodáře. Ten, pokud shledá, že navržená těžba je v rozporu s právními předpisy, musí o této skutečnosti informovat vlastníka i orgán státní správy lesů, nejedná se však o souhlas či nesouhlas k plánované těžbě (není to povolení či zákaz těžby). Vlastník je při provádění veškeré úmyslné těžby i nadále limitován ustanoveními lesního zákona (např. o maximální velikosti a šíři holé seče, o přiřazování holých sečí a o minimálním věku pro obnovu). Odpovědnost za hospodaření, respektive za provedenou těžbu, je tedy plně na samotném vlastníku lesa, nicméně je vhodné také upozornit, že OLH je nově odpovědný za škodu, kterou by vlastníku způsobil v souvislosti s nesprávným výkonem činnosti odborného lesního hospodáře (§ 37 odst. 1 lesního zákona). Nahodilou těžbu je vlastník povinen provádět vždy ve spolupráci s odborným lesním hospodářem [§ 37 odst. 8) písm. b)]. Novela tedy klade větší nároky na odborného lesního hospodáře, jeho odbornou pomoc vlastníkům lesů a na spolupráci s orgány státní správy, a naopak snižuje administrativní zátěž vlastníků lesů a ruší současné nadbytečné restriktivní omezení.
K bodu 105 - § 33 odst. 5
Vlastníci hospodařící podle předaných, ale dosud neschválených návrhů plánů pak mají možnost těžit dřevo v objemu do 8 m3 na hektar a kalendářní rok. Toto množství bylo stanoveno s ohledem na inventarizací zjištěný minimální celkový běžný přírůst dosažitelný na stanovištních a růstových podmínkách České republiky, tak aby nemohlo dojít k tzv. „přetěžbám“. Pokud toto množství nedostačuje k realizaci hospodářských záměrů, je možné požádat orgán státní správy lesů schvalující dotčený plán o navýšení tohoto množství. Veškeré tyto těžby se samozřejmě započítávají do objemu navrženého závazného ustanovení maximální celkové výše těžeb schvalovaného plánu. Přestože nově zpracované osnovy již pravděpodobně nebudou obsahovat konkrétní návrhy pěstebních a těžebních zásahů, orgán ochrany přírody má možnost posoudit osnovu, respektive její soulad se zákonem č. 114/1992 Sb. (§ 4 odst. 3) na základě prověření zpracovávaných základních hospodářských doporučení pro hospodářské soubory.
K bodu 106 - § 33 odst. 6
Novela s ohledem na požadavky vlastníků lesů a nevládních organizací snižuje dosavadní minimální hranici pro začátek obnovy z 80 na 60 let. Toto opatření má za cíl snížit byrokratickou zátěž při vydávání výjimek pro minimální věk obmýtí a umožnit rychlejší přeměnu stanovištně nevhodných porostů ohrožených klimatickou změnou.
K bodům 107 a 108 - § 33 odst. 8
Novela ruší překonané zmocnění pro vydání vyhlášky o označování a evidenci dříví.
Novela precizuje zmocnění pro vydání nové vyhlášky. Dosavadní praxe a vědecké poznatky dokládají, že porostní charakteristiky a stanovištní podmínky v České republice jsou natolik diferencované, že bude nutné získat dostatečný časový prostor pro vydání této vyhlášky. Toto zmocnění (respektive uložená povinnost dle § 33 odst. 3) rovněž vyvolává potřebu finanční náhrady za újmu spojenou s tímto omezením hospodaření (mandatorní výdaj). Je proto nutné odložit účinnost tohoto ustanovení až od 1. 1. 2030.
K bodu 109 - § 34 odst. 1
Formulační úprava vychází ze současné terminologie lesního hospodářství, kdy všechny fáze dopravy dříví z místa těžby na odvozní místo jsou souhrnně nazývány soustřeďováním dříví (dosavadní termín „přibližování“ představuje jen jednu z jeho fází, vedle vyklizování, vynášení či vyvážení dříví). Pojem soustřeďování v sobě zahrnuje i činnost přibližování dřeva a je tedy širším a všestrannějším výrazem.
K bodu 110 - § 34 odst. 2
Novela klade větší důraz na zabránění ohrožení plnění funkcí lesů výstavbou lesních cesta ostatních zařízení.
K bodu 111 - § 34 odst. 3
Návrh předchází situacím, kdy vlastníci pozemků, kde má být realizována lesní doprava, navrhují technicky a finančně nepřiměřené alternativy řešení lesní dopravy (např. využití lanovky ve zcela únosných a rovinatých terénech) a zpochybňují tak reálnou aplikovatelnost § 34 odst. 4.
K bodům 112 a 116 - § 34 odst. 4 a § 35 odst. 4
Legislativně technická reakce na změnu pojmosloví lesního zákona a občanského zákoníku.
K bodům 113 až 115 - § 35 odst. 1
Úprava první věty směřuje k výstižnější definici pojmu „meliorace a hrazení bystřin v lesích“, kdy řada příslušných opatření (zejména z oboru hrazení bystřin) má primárně spíše povahu prevence eroze. Novela dále přehledněji formuluje ustanovení týkající se opatření prováděných na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů ve veřejném zájmu. Náklady na tato opatření hradí stát a příslušní vlastníci lesa mají povinnost provedení tohoto opatření ve veřejném zájmu strpět. Provedení opatření realizuje subjekt, který podal podnět k prohlášení opatření za akci ve veřejném zájmu (zpravidla správce povodí, správce vodního toku, vlastník vodního díla nebo vlastník příslušných pozemků určených k plnění funkcí lesa). Do stávajícího znění je dále navrhována úprava kompetence k prohlášení opatření meliorací a hrazení bystřin v lesích za opatření ve veřejném zájmu, k němuž mohou být lesním zákonem zmocněny výhradně orgány státní správy lesů (krajské úřady). Úhrady na opatření (v rámci správy vodních toků a správy povodí) realizovaná ve veřejném zájmu sledovaném vodním zákonem souběžně řeší § 102 zákona č. 254/2001 Sb., za jehož současného znění není nutné tuto kompetenci vodoprávních úřadů řešit prostřednictvím lesního zákona.
K bodu 117 - § 35 odst. 5
Úpravou zmocňovacího ustanovení k vydání vyhlášky provádějící § 35 lesního zákona ministerstvo sleduje zájem na stanovení podrobností týkajících se výhradně opatření prováděných ve veřejném zájmu (rámec podporovaných opatření, požadavky na podporovaná opatření, postup při poskytování úhrady nákladů na tato opatření). Původní zmocnění ke stanovení podrobností o melioracích a hrazení bystřin v lesích je dlouhodobě naplněno existencí vyhlášky, stanovující technické požadavky na stavby pro plnění funkcí lesa (lesní cesty, hrazení bystřin a strží, úprava vodního režimu lesních půd, malé vodní nádrže v lesích) na základě zmocnění ve stavebním zákoně; konkrétně se od roku 2002 do roku 2017 jednalo o vyhlášku č. 433/2001 Sb. (ve vztahu k zákonu č. 50/1976 Sb.) a následně od roku 2018 o vyhlášku č. 239/2017 Sb. (ve vztahu k zákonu č. 183/2006 Sb.), kterou k 1. 7. 2024 nahradila souhrnná vyhláška č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu (zahrnující i problematiku staveb pro plnění funkcí lesa).
K bodu 118 - § 36 odst. 1
V současné správní praxi nebylo zcela zřejmé, v jakém rozsahu lze uplatnit výjimku z ustanovení tohoto zákona ve prospěch účelového hospodaření. Mohlo tak dojít až k excesivnímu zneužití tohoto ustanovení. Novela proto omezuje rozsah uplatnění výjimky pouze na hlavu III. (obecné užívání lesů) a V. (hospodaření v lesích). Uvedené hlavy jsou stěžejní pro zákonem sledovaný cíl, poskytují dostatečné možnosti pro úpravu účelového hospodaření, a přitom nehrozí excesivní zneužití této poměrně silné výjimky. S ohledem na nutnost řádného zdůvodnění udělovaných výjimek k „odchylným opatřením“ je nutné o nich nově vždy rozhodnout ve správním řízení a vše pečlivě odůvodnit (viz níže).
K bodu 119 - § 36 odst. 3
Novela sjednocuje a zjednodušuje současný komplikovaný systém poskytování náhrad zvýšených nákladů z omezeného způsobu hospodaření na opatření uložená orgánem státní správy lesů ve veřejném zájmu podle ustanovení odstavce 1. Novela v lesích ochranných a v lesích zvláštního určení bez rozdílu důvodu jejich vyhlášení (tzn. stanovené subkategorie) ukládá objektivně danou povinnost kompenzovat vlastníkům újmu vzniklou v přímém důsledku uloženého opatření (omezení) podle odst. 1 ve veřejném zájmu, vyjma případů, kdy o tato opatření žádá vlastník sám. O povinném subjektu za náhradu újmy rozhoduje orgán podle odstavce 4. Tato úprava vyvolá nutnost změny vyhlášky č. 80/1996 Sb., případně také vyhlášky č. 55/1999 Sb.
K bodům 120 a 121 - § 36 odst. 4
Sjednocení textu s ohledem na předchozí úpravy. Újma je obecně širším pojmem než tzv. „zvýšené náklady“ a o poskytovateli (povinném subjektu) této náhrady újmy rozhoduje orgán státní správy lesů.
K bodu 122 - § 36 odst. 5
Sjednocení textu s ohledem na předchozí úpravy.
K bodu 123 - § 36a
Novela nově umožňuje průhon a pastvu hospodářských zvířat v lesích, ačkoli byla tato činnost dosud bezvýjimečně a dlouhodobě zakázaná, a to s ohledem na negativní historické zkušenosti a potenciální škody, které je především dobytek, podobně jako přemnožená lesní zvěř, schopen lokálně napáchat na lesních porostech. Pastva, výběh a průhon jsou nově umožněny se souhlasem vlastníka lesa při zachování základní podmínky volného vstupu veřejnosti do lesů a zabránění vzniku škod spojených s výskytem hospodářských zvířat v lesích, které by ohrozily plnění funkcí lesa. Tyto funkce jsou zcela jistě odlišné např. u lesů hospodářských a lesů zvláštního určení a rovněž tak např. u mlazin či lesa v mýtném věku. Pro naplnění principu volného vstupu do lesů (§ 19 odst. 1 lesního zákona) a tím pádem zajištění plnění funkcí lesa pro širokou veřejnost, je nutné obdobně jako to předpokládá zákon č. 114/1992 Sb., v § 63 odst. 4) při ohrazování pozemků elektrickým ohradníkem, zajistit technickým nebo jiným opatřením možnost volného průchodu na vhodném místě pozemku.
Za případně vzniklé škody je primárně odpovědný ten, kdo pastvu provádí. Novela také řeší případné sankce spojené s nedodržením těchto ustanovení, jelikož při pastvě hospodářských zvířat může reálně docházet k poměrně značnému ohrožení plnění funkcí lesů. Pro úplnost je nutné dodat, že mezi hospodářská zvířata je řazena např. i drůbež.
Podle části šesté zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, má vlastník lesa vůči uživateli honitby nárok na náhradu škody na lesních pozemcích a lesních porostech způsobených zvěří. S cílem předcházení možných sporů ohledně vyčíslení výše způsobené škody se zavádí vyvratitelná právní domněnka, že na lesních pozemcích, na nichž v rozhodném období probíhala pastva v lese, škodu nezpůsobila zvěř. Bude tak na vlastníkovi lesa, aby prokázal, že případné škody nebyly způsobeny v důsledku pastvy v lese.
K bodu 124 - § 37 odst. 1
Novela s ohledem na poznatky z praxe zdůrazňuje odpovědnost odborných lesních hospodářů při nedbalostním či úmyslně protiprávním jednání při výkonu jejich povinností.
K bodu 125 - § 37 odst. 3
Novela současnou chybějící lhůtu pro oznámení jména odborného lesního hospodáře, která byla důvodem výkladových nejasností ze strany vlastníků lesů, nahrazuje konkrétní lhůtou 30 dnů.
K bodu 126 - § 37 odst. 8 písm. a)
Novela zdůrazňuje, že mezi povinnosti odborného lesního hospodáře patří také monitoring škod zvěří a pastvou a informační povinnost s tím spojená. Novela tak reaguje na stanovený cíl snížit dlouhodobě neudržitelnou výši škod na lesních porostech způsobovanou zvěří.
K bodu 127 - § 37 odst. 8 písm. d) a odst. 9 písm. d)
V dosud platném znění zákona docházelo k poměrně časté terminologické nejednoznačnosti či záměně při používání pojmů „lesní porost“ a „porost“. Ve správní praxi to způsobovalo značné obtíže. Novela důsledně rozlišuje mezi používáním pojmu „lesní porost“ reprezentujícím stromy a keře lesních dřevin a pojmem „porost“ reprezentujícím jednotku prostorového rozdělení lesa.
K bodu 128 - § 37 odst. 8 písm. e)
Ustanovení reaguje na změnu ve způsobu „povolování“ těžeb u drobných vlastníků lesů (§ 33 odst. 4) a nové úloze odborného lesního hospodáře v tomto procesu.
K bodu 129 - § 37 odst. 8 písm. l)
Pro řádný výkon své činnosti (povinností podle odstavců 8 a 10) má mít odborný lesní hospodář přehled o změnách lesnické a další související legislativy, o podporách, poskytovaných vlastníkům lesa, i o nových poznatcích lesnické vědy a výzkumu. To konstatuje i opatření D.2 „Zlepšit obsah a kvalitu všech stupňů lesnického vzdělávání, včetně celoživotního vzdělávání“ v Aplikačním dokumentu ke Koncepci státní lesnické politiky do roku 2035, podle něhož má ministerstvo do roku 2026 realizovat legislativní a ekonomická opatření pro vybudování systému celoživotního vzdělávání v lesnictví, zejména zavést povinné periodické profesní vzdělávání pro odborné lesní hospodáře. V současné době probíhají tato školení pro odborné lesní hospodáře prostřednictvím Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (realizaci seminářů ústavu zadává ministerstvo jako jeho zřizovatel), dále jsou pořádána lesnickými profesními organizacemi (často s podporou formou dotací poskytovaných ministerstvem nestátním neziskovým organizacím) i dalšími vzdělávacími subjekty. V souvislosti s navrhovanou povinností odborných lesních hospodářů ministerstvo předpokládá navýšení počtu a rozsahu realizovaných seminářů, aby odborní lesní hospodáři mohli absolvovat za dobu desetileté platnosti licence předepsané 2 vzdělávací akce (jednu akci za 5 let). Do požadovaného vzdělávání se bude započítávat i účast na vzdělávacích akcích pořádaných jiným subjektem, majícím k tomu příslušné živnostenské oprávnění (obor „Mimoškolní výchova a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti“), popř. akreditaci vzdělávací instituce podle § 30 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Nesplnění této povinnosti během doby platnosti dosavadní licence odborného lesního hospodáře pak bude důvodem pro neudělení nové (navazující) licence. V případě, že držitelem licence je právnická osoba, vztahuje se uvedená povinnost na odpovědnou osobu podle § 41 odst. 3.
Pro přípravu celého vzdělávacího procesu je nutné odložit účinnost tohoto ustanovení až od 1. 1. 2027.
K bodu 130 - § 37 odst. 9 písm. c)
Ustanovení reaguje na změnu ve způsobu „povolování“ těžeb u drobných vlastníků lesů (§ 33 odst. 4) a nové úloze hospodáře v tomto procesu.
K bodu 131 - § 37 odst. 10
Novela s ohledem na novelizovaná ustanovení § 33 odst. 4 a další doplňuje okruh povinností stanovených odborným lesním hospodářům placeným vlastníky lesů o další důležité činnosti. Dochází tak k logickému sbližování rozsahu základního výkonu činnosti mezi hospodáři placenými státem a hospodáři placenými vlastníkem.
K bodu 132 - § 37 odst. 11
Rozšíření zmocnění k vydání vyhlášky provádějící odst. 11 (v současnosti vyhláška č. 423/2011 Sb., o způsobu výpočtu nákladů na činnost odborného lesního hospodáře v případech, kdy jeho činnost hradí stát, ve znění vyhlášky č. 58/2020 Sb.) poskytne ministerstvu možnost upravit další podrobnosti o způsobu poskytování úhrady nákladů na činnost odborného lesního hospodáře (zejména náležitosti uplatnění nároku na uvedenou náhradu, které má umožnit identifikaci příjemce náhrady a poskytnutí náhrady na jeho bankovní účet).
K bodu 133 - § 38 odst. 2
Novela sjednocuje proces ustanovení místní působnosti lesní stráže.
K bodu 134 - § 40 odst. 1
Novela formálně precizuje znění ustanovení v rozsahu dosavadní praxe.
K bodu 135 - § 40 odst. 2
Novela formálně precizuje znění ustanovení v rozsahu dosavadní praxe.
K bodu 136 - § 40 odst. 3
Novela zpřehledňuje současný systém centrální správy a administrace údajů lesní hospodářské evidence a pověřuje správou informačního systému Ústav. Ústav již dnes tuto agendu vykonává v obdobném rozsahu vlastními zaměstnanci na základě pověření ministerstvem. Informační systém lesní hospodářské evidence je neveřejným informačním systémem státní správy, určeným pro digitální podávání souhrnných hlášení evidence podle odst. 2) vlastníky lesů a sdílení těchto informací pro potřeby správní a kontrolní činnosti orgánů státní správy lesů.
Základní údaje o informačním systému lesní hospodářské evidence:
IS lesní hospodářské evidence tvoří alfanumerický modul, který eviduje údaje o hospodaření vlastníků lesů hospodařících podle plánu a umožňuje jim podávat souhrnná hlášení digitálním způsobem. Rozsah údajů evidovaných v informačním systému lesní hospodářské evidence stanoví ministerstvo vyhláškou č. 202/2021 Sb. Přístup do IS je pouze autorizovaný, a to pro orgány státní správy lesů, správce IS a vlastníky lesů mající příslušné oprávnění pro přístup a podávání výkazů.
Typ etapy životního cyklu: rozvoj IS
Způsob provozu ISVS: bez cloud computingu
Správce ISVS: Ústav
Provozovatel ISVS: Ministerstvo zemědělství
Uživatel ISVS: Ústav; orgány státní správy lesů; autorizovaní vlastníci
Zpracovávají se osobní údaje: ANO - nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci
K bodu 137 - § 42 odst. 2
Novela umožňuje zkrátit dosavadní praxi z 10 na 5 let z důvodu většího zatraktivnění výkonu činnosti zpracování plánů, a to bez dopadu na jejich kvalitu. Dále odstraňuje výkladové nejasnosti a upřesňuje podmínky praxe nutné pro udělení licence na zpracování plánů a deklaruje okamžik, od kterého se trvání vyžadované praxe počítá.
K bodu 138 - § 42 odst. 3
Novela odstraňuje výkladové nejasnosti a upřesňuje podmínky praxe nutné pro udělení licence k výkonu odborného lesního hospodáře a okamžik, od kterého se tato praxe počítá. Nezahrnuje se do ní zejména praxe vykonávaná v průběhu vzdělávacího procesu (nebo ještě před jeho započetím), kdy pro adekvátní výkon odborné lesnické praxe daná osoba ještě nedisponovala všemi příslušnými vědomostmi.
K bodu 139 - § 43 odst. 2
Praxe ukázala, že pro zákonné omezování možnosti získání licence pro vedoucí zaměstnance státních podniků nebo organizací není důvod.
Novela řeší nežádoucí stav, při kterém bylo možné po odejmutí licence z důvodů závažného nebo opakovaného porušení některé z povinností stanovených tímto zákonem si neprodleně požádat o udělení nové licence.
K bodu 140 - § 44 odst. 1
Od 1. 1. 2001 došlo k převodu kompetence ohledně rozhodování o licenci pro vyhotovování lesních hospodářských plánů a osnov z Ministerstva zemědělství na krajské úřady, ministerstvo tedy již žádnou příslušnost nemá. K druhé části věty první je třeba uvést, že kompetenční ustanovení byla do zákonů zařazována v důsledku tehdejšího správního řádu (zákon č. 50/1976 Sb.), který odkazoval ve věci kompetencí na zvláštní zákony a řešení kompetenčních otázek obsahoval jen stručně v § 6 a § 7. S ohledem na to, že otázky místní příslušnosti řeší komplexním způsobem § 11 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád, je kompetenční ustanovení již nadbytečné.
Z uvedených důvodů se věta prvá v § 44 odst. 1 lesního zákona zrušuje.
K bodu 141 - § 44 odst. 2
Ustanovení omezuje současný nežádoucí stav, který umožňoval jedné osobě vydání více licencí pro stejnou činnost. Tento stav, zčásti způsobený také nepřehledným a nejednotným vedením evidence licencí (viz návrh na vznik centrálního registru licencí), způsoboval v praxi problémy. Držiteli více licencí bude poskytnut dostatečný čas na uvedení do souladu (viz přechodné ustanovení).
K bodu 142 - § 44 odst. 2 písm. a)
Doplňují se údaje nezbytné pro ztotožnění subjektu držitele licence při vkládání licence do veřejného registru licencí. Rodné číslo jako unikátní identifikátor používaný při ztotožňování subjektu je nahrazován kombinací jméno a příjmení, datum narození a adresa místa pobytu, ve spojení s typem průkazu totožnosti (ID = občanský průkaz, P = cestovní pas, IR = povolení pobytu, VS = vízový štítek, PS = pobytový štítek) a číslem tohoto průkazu totožnosti.
K bodu 143 - § 44 odst. 3 písm. a)
Za současného stavu dostupnosti údajů o právnických osobách jsou dostatečně účelnými identifikátory právnické osoby její název, IČO a adresa sídla. Licence nemusí obsahovat údaj o statutárním orgánu právnické osoby, protože mu nejsou lesním zákonem ukládány žádné povinnosti ve vztahu k vydávané licenci (tyto povinnosti má odpovědný zástupce podle § 41 odst. 3).
K bodu 144 - § 44 odst. 3 písm. c)
Licence musí obsahovat podrobné údaje o odpovědném zástupci, protože mu jsou lesním zákonem ukládány povinnosti a požadavky ve vztahu k vydávané licenci (§ 41 odst. 3).
K bodu 145 - § 44 odst. 6 písm. a)
Nově se bude žadatel identifikovat některým z průkazů totožnosti (občanský průkaz, pas) a musí také doložit osvědčení o absolvování vzdělávacích akcí podle § 37 odst. 8 písm. l).
K bodu 146 - § 44 odst. 6 písm. b)
Licence musí obsahovat podrobné údaje o odpovědném zástupci, protože mu jsou lesním zákonem ukládány povinnosti a požadavky ve vztahu k vydávané licenci (§ 41 odst. 3). Nově musí žadatel také doložit osvědčení odpovědného zástupce o absolvování vzdělávacích akcí podle § 37 odst. 8 písm. l). Pokud v žádosti o prodloužení licence subjekt není schopen doložit příslušné osvědčení pro odpovědného zástupce, nejsou splněny náležitosti žádosti o prodloužení licence a licenci není možné vydat.
K bodu 147 - § 44 odst. 8
Novela sjednocuje a zpřehledňuje veškerá ustanovení, týkající se pověření k úkolům plněným nově Ústavem. Ústav povede registr licencí a bude moci pro plnění tohoto úkolu také využívat údajů vedených v tzv. “základních registrech” (ISVS). Oprávnění využívat při vedení registru licencí údaje vedené v informačních systémech veřejné správy je nezbytné pro správu licencí ve vztahu k výkonu státní správy lesů (zejména poskytování úhrady nákladů na výkon činnosti odborného lesního hospodáře hrazený státem – odborný lesní hospodář jako příjemce prostředků z veřejných rozpočtů musí být ztotožněn). Oprávnění jednotlivých orgánů veřejné moci k čerpání údajů ze základních registrů a agendových informačních systémů se pak bude odvíjet od registrace agendy v registru práv a povinností a registrace působnosti konkrétního orgánu veřejné moci v agendě podle zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů.
Základní údaje registru licencí:
Registr licencí tvoří alfanumerický modul, který centrálně spravuje údaje o licencích vydaných podle lesního zákona. Přístup do IS je veřejný, vyjma vybraných osobních údajů účastníků řízení o udělení licence, které nejsou nezbytně nutné pro naplnění cíle informovanosti, a ke kterým bude přístup pouze autorizovaný na základě oprávnění spojeného s výkonem příslušné agendy.
Typ etapy životního cyklu: rozvoj IS
Způsob provozu ISVS: bez cloud computingu
Správce ISVS: Ústav
Provozovatel ISVS: Ústav
Uživatel ISVS: Ústav; orgány státní správy lesů; veřejnost
Zpracovávají se osobní údaje: ANO - nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci
K bodu 148 - § 44 odst. 9
S ohledem na rozvoj veřejného registru údajů o vydaných licencích, který spravuje Ústav, je nutné zajistit předávání vydaných nebo odňatých licencí (rozhodnutí) Ústavu pro jejich zaevidování do registru licencí.
K bodům 149 a 150 - § 45 odst. 1 a § 45 odst. 1 písm. b)
Novela zjednodušuje podmínky pro odejmutí licence tzv. „na žádost“ tím, že již umožňuje řešení této žádosti na kterémkoli věcně příslušném orgánu státní správy lesů. V případě zahájení z moci úřední se v otázkách místní příslušnosti postupuje podle správního řádu.
Novela reaguje na v praxi velmi častý důvod změny na pozici odpovědného zástupce. Ustanovení odpovědného zástupce je nezbytnou podmínkou pro udělení licence; pokud odpovědný zástupce přestane svou funkci vykonávat, držitel vydané licence již neplní podmínky zvláštní způsobilosti a licence musí být odejmuta.
K bodu 151 - § 45 odst. 2
Novela reaguje na v praxi velmi častý problém s neuvedením změny tzv. povinných náležitostí licence či podmínek výkonu licencované činnosti. Nově je stanovena povinnost tyto změny ohlásit do 30 dnů od jejich vzniku. Doplňovaným ustanovením je řešena situace, kdy neoznámení vzniku skutečností podle odstavce 1 písm. a) až c) držitelem licence dosud nevedlo k ukončení platnosti licence a docházelo tak i k souběhu platnosti několika licencí stejné právnické osoby s různými odpovědnými zástupci. K uvedené povinnosti je rovněž nově stanovena sankce.
K bodu 152 - § 45 odst. 3
Legislativně-technická úprava odkazu a lhůty pro zahájení řízení.
K bodu 153 - § 45 odst. 4
Legislativně-technická úprava.
K bodu 154 – hlava sedmá
Vzhledem k rozsahu změn navrhovaných v § 46 je navrhována jeho celková náhrada a doplnění ještě o § 46a. Ustanovení § 46 se nadále týká finančních příspěvků na hospodaření v lesích (vyjmenovaných v odst. 1) a služeb, poskytovaných vlastníkům lesů (vyjmenovaných v odst. 2). Nový § 46a obsahuje ustanovení, která se týkají finančních příspěvků na hospodaření v lesích poskytovaných podle § 46 odst. 1 lesního zákona i finančních příspěvků na vybrané myslivecké činnosti poskytovaných podle § 62 odst. 1 zákona o myslivosti, v němž bude v této věci na hlavu sedmou lesního zákona odkazováno.
Navrhovaným postupem ministerstvo reaguje na poznatky z praktické aplikace stávající úpravy, jmenovitě nařízení vlády č. 30/2014 Sb., o stanovení závazných pravidel poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích a na vybrané myslivecké činnosti, ve znění pozdějších předpisů. Toto nařízení vzniklo v roce 2014 jako náhrada předchozího stavu, kdy podmínky poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích a na vybrané myslivecké činnosti byly každoročně stanoveny v příloze zákona o státním rozpočtu. Počínaje rokem 2014 došlo k překlopení příslušných ustanovení z přílohy zákona o státním rozpočtu do nového nařízení vlády. Jeho praktickou aplikací bylo zjištěno, že takto překlopená procesní ustanovení by měla být uvedena spíše v zákoně, než v nařízení vlády jako v podzákonném právním předpisu, a to pro lepší právní oporu žadatelů o finanční příspěvky i poskytovatelů těchto příspěvků. Na nutnost řešit tuto situaci pravidelně poukazuje i Legislativní rada vlády při novelizacích nařízení vlády č. 30/2014 Sb. Pro finanční příspěvky na hospodaření v lesích jsou do § 46 lesního zákona proto z nařízení vlády č. 30/2014 Sb. přebírána především ustanovení § 2 odst. 1. Do nového § 46a lesního zákona jsou z nařízení vlády č. 30/2014 Sb. přebírána (s případnou úpravou formulace) ostatní ustanovení § 2 nařízení vlády č. 30/2014 Sb., která se již týkají nejen finančních příspěvků na hospodaření v lesích poskytovaných podle lesního zákona, ale i finančních příspěvků na vybrané myslivecké činnosti poskytovaných podle zákona o myslivosti. K ponechání v § 2 nařízení vlády č. 30/2014 Sb. jsou uvažována jen některá ustanovení o specifických přílohách k žádosti.
Jmenovitě je ve vkládaném § 46 oproti jeho stávajícímu znění upraveno toto:
· v úvodu odst. 1 je navrhováno ke zrušení omezení poskytování služeb nebo finančních příspěvků pouze na subjekty, které jsou vlastníky lesa (nebo osobami s právy a povinnostmi vlastníka lesa), což umožní některé specifické služby a příspěvky poskytovat i jiným subjektům (u služeb se jedná např. o poradenské subjekty v lesním hospodářství, u finančních příspěvků se jedná např. o kočí nebo o zhotovitele lesních hospodářských plánů);
· úpravou odst. 1 písm. k) novela reaguje na potřeby praxe a zákonem danou podmínku předání dat plánů v digitální formě, když konkretizuje nutnou slučitelností těchto dat s tzv. informačním standardem lesního hospodářství (dále jen „ISLH“). Novela v této oblasti pouze potvrzuje současnou 25letou praxi v předávání digitálních dat plánů a jejich souladu s ISLH, který každoročně vyhlašuje ministerstvo na svých webových stránkách. Praxe také ukázala, že ačkoli jsou plány hospodářským nástrojem vlastníků lesů (§ 24), mají nepostradatelný význam pro různé orgány státní správy. Doplňovaná podmínka (soulad s ISLH) zaručuje, že poskytnutá data lesního hospodářského plánu bude možné zpracovat a zobrazit v informačních systémech státní správy; bez toho by se jednalo o neefektivní vynakládání veřejných prostředků. Využívání dat lesních hospodářských plánů nejen státní správou lesů (ale i např. Českou inspekcí životního prostředí, Celní správou a nově také hasičským záchranným sborem) se odráží v rozšíření účelu využívání dat lesních hospodářských plánů na státní správu obecně (pokud to příslušný právní předpis týkající se dané správní agendy vyžaduje). Účelem ISLH je zajistit obsahovou i formální jednotnost výstupů digitálních formátů různých dokumentů, dat a informací (zejména lesních hospodářských plánů) a tím umožnit jejich další centrální zpracování a využití vlastníky lesů, orgány státní správy lesů i ostatními zainteresovanými subjekty;
· do odst. 1 pod písm. l) je pro úplnost doplněn finanční příspěvek na ztížené hospodaření ve vojenských lesích, poskytovaný Ministerstvem obrany, a na konec výčtu je doplněno zmocnění k poskytování finančního příspěvku na podporu adaptace lesních ekosystémů na klimatickou změnu, rozpracovaného Ministerstvem zemědělství;
· podle odst. 2 písm. a) je možnost poskytnout službu na zajištění velkoplošné ochrany lesů proti hmyzím škůdcům rozšiřována na škodlivé organismy obecně. V souvislosti se změnou klimatu nelze vyloučit aktivizaci celé řady organismů, které dosud neměly potenciál působit významné hospodářské škody. Rozšířením účelu pro poskytnutí služby na ochranu proti škodlivým organismům obecně (tj. škodlivým činitelům biotického charakteru) získá stát možnost reagovat na situace, kdy by bylo nezbytné zajistit provedení zásahu i proti jiným než výslovně hmyzím škůdcům, přičemž z povahy věci by mělo jít o velkoplošný zásah – tedy řešení událostí většího rozsahu, obtížně účinně řešitelných jednotlivými vlastníky lesů – ať již z organizačních či ekonomických důvodů;
· k odst. 2 písm. c) uvádíme, že součástí prevence a ochrany lesů před požáry je mimo jiné zajištění leteckého hašení lesních požárů. Jedná se o obligatorní službu, na jejíž poskytnutí nemají vlastníci lesů právní nárok. V dané oblasti nedochází ke změně podmínek dotýkajících se poskytování dané služby podle právních předpisů účinných před nabytím účinnosti tohoto zákona. Letecká hasičská služba bude zajišťována v rozsahu zpracovaných koncepčních materiálů.
· v odst. 2 písm. g) je mezi služby poskytované vlastníkům lesů, které jsou financovány primárně z rozpočtu ministerstva, zahrnuto i zprostředkování přenosu inovací a výsledků lesnické vědy a výzkumu v oblasti ochrany lesa, lesního semenářství a školkařství, využití biotechnologií, introdukce dřevin, pěstování lesů, ochrany lesa před škodami působenými zvěří a rozvoje biodiverzity lesních ekosystémů;
· v odst. 4 je vypuštěna kompetence ministerstva či krajského úřadu k rozhodnutí o poskytnutí služeb (ty jsou ministerstvem či krajským úřadem poskytovány podle aktuálních potřeb lesního hospodářství, nikoliv na základě žádosti vlastníků lesů) a jsou doplněna Ministerstva obrany a Ministerstva životního prostředí odpovědná (na základě kompetenčních ustanovení lesního zákona) za poskytování finančních příspěvků a služeb na hospodaření v lesích v případě vojenských lesů a lesů na území národních parků a jejich ochranných pásem;
· z odst. 5 je navrhována ke zrušení druhá věta, která je nepřesným opisem § 15 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů
(rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, který se na základě ustanovení § 46 odst. 11 lesního zákona přiměřeně aplikuje i na poskytování finančních příspěvků (opis do § 46 odst. 5 není potřebný) a v odst. 5 je nově uveden způsob poskytování finančních příspěvků (a to převodem z účtu ministerstva, z jehož rozpočtu jsou příspěvky poskytovány);
· z odst. 6 je ustanovení k souběhu finančních příspěvků a podpor ze Státního fondu životního prostředí přesunuto do § 46a, stanovujícího obecné vyloučení dvojího financování stejných činností (do odstavce 6 tak nastupuje stávající ustanovení odstavce 7, v němž je navíc provedena terminologická úprava vyplývající ze správního řádu);
· stávající znění odst. 8 je přesunuto do § 46a (první věta) či zrušeno, protože platí díky ustanovení o přiměřené aplikaci rozpočtových pravidel (druhá věta); odstavec 8 nově stanoví podací místa pro jednotlivé druhy finančních příspěvků;
· zákonné zmocnění v odst. 9 je nově zúženo na vymezení podmínek pro poskytování příspěvků. Ze zmocňovacího ustanovení je vypuštěno stanovení způsobu kontroly využití finančních příspěvků (je operativněji stanoveno předpisy ministerstva včetně příslušné směrnice pro krajské úřady) i stanovení závazných vzorů formulářů žádostí a ohlášení (nově by podle § 46a vzory formulářů byly uvedeny na webových stránkách poskytovatele). Důvodem jsou časté požadavky na doplnění formulářů v reakci na nové právní předpisy pro poskytování veřejné podpory nebo využívání finančních prostředků z veřejných rozpočtů; tyto požadavky jsou dosud řešitelné jen s odstupem při příští novele nařízení vlády. Neméně závažné jsou potřeby vyplývající ze zpřístupnění formulářů v informačních systémech, které vyžaduje průběžné změny v členění vyplňovaných položek. Příspěvky podle odst. 1 písm. m) a n) mají podmínky stanoveny zásadami (zveřejňovanými v rámci výzvy k podávání žádostí); tato odchylka vychází z povahy těchto finančních příspěvků, které mohou podle aktuální situace v lesním hospodářství vyžadovat včasné a rychlé změny podmínek.
K § 46a:
Nově vložený § 46a stanoví podmínky, které platí pro finanční příspěvky poskytované podle lesního zákona i pro finanční příspěvky poskytovatelé podle zákona o myslivosti. Jedná se převážně o podmínky dosud stanovené nařízením vlády č. 30/2014 Sb., jejichž povaze ale lépe odpovídá uvedení v zákoně. Z § 2 nařízení vlády č. 30/2014 Sb. jsou takto přebírány či dále rozpracovány tyto základní principy při poskytování příspěvků:
· povinnost ohlášení žadatele před zahájením prací, pokud ji žadateli ukládá nařízení vlády nebo zásady pro poskytování finančního příspěvku (povinnost ohlášení v tuto chvíli nejde spojit s konkrétními příspěvky podle § 46 odst. 1 zákona o lesích či § 62 odst. 1 zákona o myslivosti, protože přístup Evropské komise k požadavku na prokazování motivačního účinku podpory, řešeného právě „ohlášením“, se v čase mění);
· minimální výše finančního příspěvku požadovaného v jedné žádosti (jeho dosavadní výše 1 000 Kč je touto novelou navýšena na 3 000 Kč, aby za stávajících nákladů na administrativu žádosti tyto náklady byly v efektivním poměru k výši poskytované podpory);
· v odst. 3 je stanoven způsob stanovení výše příspěvku (sazbou na technickou jednotku nebo procentem z prokázaných nákladů). Doplněna je výjimka z povinnosti zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení pro finanční příspěvky poskytované sazbou – u „sazbových“ příspěvků je sazba podpory pevně stanovena na danou jednotku jako část obvyklých nákladů na podporovaný výkon, tzn. „dotovanému“ žadateli je vyplacena pevně stanovená částka bez ohledu na to, jaká cena byla veřejnou zakázkou vysoutěžena. Nedochází tedy k úspoře finančních prostředků, pokud by byla vysoutěžená cena nižší než stanovená pevná sazba. Dalším důvodem je administrativní zátěž žadatele bez „přidané hodnoty“;
· odst. 4 uvádí, že závazné vzory formulářů jsou stanoveny na webových stránkách příslušných ministerstev (operativnější způsob, než dosavadní stanovení vzorů v přílohách právních předpisů);
· odst. 5 přebírá z nařízení vlády č. 30/2014 Sb. možnost poskytnout příspěvky v poměrně nižší výši, pokud to vyžaduje nedostatečný objem rozpočtových prostředků. Pro poměrné stanovení nižší výše příspěvku se použije snížená sazba finančního příspěvku nebo snížení procentní míry, kterou je výše některých příspěvků vypočítávána z prokázané výše nákladů;
· odst. 6 ve věci porušení rozpočtové kázně (včetně kompetence za správu těchto odvodů) odkazuje na příslušná ustanovení zákona o rozpočtových pravidlech (kompetence přísluší finančním úřadům, protože ministerstva ani krajské úřady pro tuto agendu nemají potřebné předpoklady);
· odst. 7 až 9 uvádí přebírána procesní ustanovení § 14k rozpočtových pravidel, o nichž rozpočtová pravidla stanoví, že je lze využít jen v případě, pokud to poskytovatel výslovně uvedl ve výzvě. Vzhledem k tomu, že většina finančních příspěvků podle § 46 zákona o lesích, § 62 zákona o myslivosti a nově navrhovaná platba podle § 46b zákona o lesích není prováděna výzvou k podávání žádostí, ale nařízeními vlády, která nemají obsahovat procesní ustanovení, je navrhováno zapracování přímo do lesního zákona do § 46a, stanovícího postupy platící pro všechny výše vyjmenované podpory. Přebírané ustanovení § 14k odst. 3 je navíc v lesním zákoně doplňováno ustanovením o zastavení řízení usnesením, pokud žadatel na výzvu poskytovatele (k doložení dalších podkladů nebo údajů) ve stanovené lhůtě nereagoval (toto ustanovení v rozpočtových pravidlech chybí);
· odst. 10 odkazuje ve věci finanční kontroly na příslušné zákony – zákon o finanční kontrole a obecný předpis pro kontroly – kontrolní řád;
· odst. 11 vylučuje poskytnutí finančních příspěvků na činnosti již podpořené z jiných veřejných zdrojů (vč. fondů EU). Jedná se o univerzálnější prevenci dvojího financování, nahrazující stávající ustanovení § 46 odst. 6.
K bodům 155 a 156 - nadpis hlavy sedmé a § 46b
Navrhovaný § 46b představuje právní základ pro nový mandatorní výdaj lesního zákona – platbu za ekosystémové služby lesa, které je možné ocenit již existujícími tržními mechanismy (v tuto chvíli se jedná o ekosystémovou službu, spočívající v poutání uhlíku za podmínky současného opatření pro podporu biologické rozmanitosti). Zavedení této platby předpokládá Aplikační dokument ke Koncepci státní lesnické politiky do roku 2035 uvádějící, že k roku 2026 má ministerstvo zajistit předpoklady pro realizaci plateb vlastníkům lesů za ekosystémové služby vyplývajících z mimoprodukčních funkcí lesního hospodářství. Podle opatření C.4.2 uvedeného materiálu se bude jednat o realizaci plateb vlastníkům lesů za plnění ekosystémových služeb polyfunkčního lesnictví pro společnost, včetně obecného užívání lesů. Platba bude pozitivně motivační, oceňující snahu o zvýšení úrovně poutání uhlíku lesními ekosystémy a podpory biologické rozmanitosti. Platba bude poskytována jen za plnění těch opatření, která zvyšují poutání uhlíku a současně mají pozitivní dopad na biologickou rozmanitost v lesích. Dopady do státního rozpočtu budou stanoveny po sestavení parametrů platby, dopad na státní rozpočet je výše uvedeným materiálem předběžně odhadován v minimální výši 7 mld. Kč.
Po procesní stránce se při poskytování této platby bude přiměřeně postupovat podle ustanovení o poskytování dotací v části první hlavě III. zákona č. 218/2000 Sb., obdobně jako je tomu u finančních příspěvků poskytovaných podle § 46 a § 46a včetně minimální výše nároku uplatňovaného v jedné žádosti na úrovni 3 000 Kč (vazba na § 46a odst. 2). Vzhledem ke sdílené kompetenci Ministerstva zemědělství, Ministerstva životního prostředí a Ministerstva obrany je navrhováno, aby podrobnosti (způsob určení výše platby za klimatickou funkci lesů a podmínky jejího poskytování) stanovila vláda nařízením, jež bude připraveno v úzké spolupráci uvedených ministerstev. Územní působnost poskytovatelů platby (krajských úřadů, Ministerstva životního prostředí a Ministerstva obrany) budou respektovat obecné zásady výkonu státní správy lesů podle lesního zákona. Na úrovni krajských úřadů nevyžaduje nová agenda navýšení příspěvku na výkon státní správy, na podporu budou přesunuty kapacity z přechodných lesnických podpor (zejména příspěvku na podporu adaptace lesních ekosystémů na klimatickou změnu), na něž kolem roku 2027 navrhovaná platba naváže.
Teze nařízení vlády k provedení novely zákona č. 289/1995 Sb., o lesích:
§ 46b odst. 4 zákona o lesích – vláda stanoví nařízením podmínky poskytování nárokové platby ze ekosystémové služby lesů.
Prováděcí právní předpis je navrhován jako nařízení vlády z důvodu sdílené kompetence Ministerstva zemědělství, Ministerstva životního prostředí a Ministerstva obrany v záležitostech upravovaných zákonem o lesích. Podmínky poskytování nárokové platby za ekosystémové služby lesů, stanovené nařízením vlády, budou spočívat zejména ve stanovení hospodářských opatření nezbytných pro zajištění klimatické funkce lesů, jimiž bude poskytování platby podmíněno. Nařízení vlády musí rovněž stanovit sazbu platby na plošnou technickou jednotku, vycházející z dopadů stanovených hospodářských opatření na ekonomiku vlastníků lesů. S ohledem na evropské předpisy k podporám poskytovaným v odvětví lesnictví se v tuto chvíli předpokládá, že nařízení vlády bude upravovat rovněž oblast prokazování motivačního účinku podpory a bude stanovovat podrobnosti k poskytování platby v režimu víceletých dobrovolných závazků.
Vzhledem k nutnosti přípravy celého administrativního procesu spojeného s poskytováním a administrací plateb je nutné odložení účinnosti tohoto ustanovení až od 1. 1. 2027.
K bodu 157 - § 47 odst. 2
Legislativně technická změna, která souvisí s jednoznačným vymezením pojmu „vojenské lesy“ (§ 8 odst. 1 písm. d) a organizací Vojenského lesního úřadu, včetně jeho metodického vedení ministerstvem v oblasti projednávání lesních hospodářských plánů pro vojenské lesy.
K bodu 158 - § 47 odst. 4
Problémem současné správní praxe orgánů státní správy lesů je mimo jiné také potřeba zajištění její vysoké odbornosti (viz opatření C.2.2 „Návrh zakotvení požadavku na vzdělání úředníků – včetně jejich celoživotního vzdělávání“). Novela tento dlouhodobý problém řeší formou nutného odborné vzdělání, nebo alespoň dosažené praxe, kterou musí splňovat úředníci vykonávající státní správu lesů. Státní správa lesů je natolik specifickým oborem a s tolika přesahy do jiných oborů, že je žádoucí, aby se jí věnovali k tomu kvalifikovaní lidé s příslušným lesnickým vzděláním.
K bodům 159 a 160 - § 47 odst. 5
Terminologická úprava. Vypuštění náhrady podle § 26 odst. 2 souvisí se změnou v zajištění vyhotovení lesních hospodářských osnov navrhovanou v rámci § 26.
Dotčené orgány v souladu se současnou praxí budou úhradu nároku pouze posuzovat, a nikoliv ji přímo hradit. S ohledem na změny procesu „posouzení nároku“ je nutné odložit účinnost tohoto ustanovení o 1 rok, aby návazně na přijetí této novely byl dostatek času jak na úpravu informačních systémů, tak úpravu směrnice o postupu obcí s rozšířenou působností a krajů při poskytování náhrad podle lesního zákona.
K bodu 161 - § 48 odst. 1 písm. c)
Legislativně-technická úprava.
K bodu 162 - § 48 odst. 1 písm. d)
Novela reaguje na nevhodně provedenou úpravu tohoto ustanovení prostřednictvím změnového zákona č. 149/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o jednotném environmentálním stanovisku. Novela text „do výměry 1 ha“ vkládá na správné místo tohoto ustanovení, aby bylo zřejmé, který orgán je věcně příslušný k rozhodování o omezení do výměry 1 ha a předešlo se kompetenčním sporům.
K bodu 163 - § 48 odst. 1 písm. f)
Legislativně-technická úprava v návaznosti na nově definovanou úpravu postupu „povolování“ konání organizovaných akcí v lese.
K bodu 164 - § 48 odst. 1 písm. g), § 48a odst. 1 písm. l) a § 49 odst. 2 písm. a)
Legislativně-technická úprava. Odstraňuje se chyba vzniklá v rámci předchozích novelizací lesního zákona, kdy došlo k doplnění a přečíslování odstavců v § 32, přičemž tyto úpravy nebyly dosud zohledněny ve výše uvedených paragrafech.
K bodu 165 - § 48 odst. 1 písm. h), § 48a odst. 1 písm. d) a § 48a odst. 2 písm. d)
Legislativně-technická úprava spojená s úpravou věku tzv. minimálního obmýtí lesních porostů (§ 33 odst. 6).
K bodu 166 - § 48 odst. 1 písm. j)
Legislativně-technická úprava spojená s úpravou podmínek pro udělení licence.
K bodu 167 - § 48 odst. 1 písm. n)
Legislativně-technická úprava spojená se zrušením § 57.
K bodu 168 - § 48 odst. 2 písm. a)
Legislativně-technická úprava vyvolaná snahou o odstranění nefunkčních ustanovení a snižování byrokratické zátěže.
K bodu 169 - § 48 odst. 2 písm. b)
Novela reaguje na dosavadní nejednotnost správní praxe při posuzování dotčenosti pozemků do 30 m od okraje lesa v případech, pokud se les a dotčený pozemek nachází v územní působnosti jiných orgánů státní správy lesů. Novela zdůrazňuje skutečnost, že příslušným orgánem k posouzení „dotčenosti“ je orgán, do jehož územní působnosti spadá dotčený pozemek a nikoli les.
K bodu 170 - § 48 odst. 2 písm. c)
Legislativně-technická úprava reagující na úpravu způsobu zadávání osnov (§ 25) a snižování byrokratické zátěže.
K bodu 171 - § 48 odst. 2 písm. d)
Legislativně-technická úprava.
K bodu 172 - § 48 odst. 2 písm. f)
Novela sjednocuje a zpřehledňuje veškerá ustanovení týkající se pověření k úkolům plněným Ústavem.
K bodu 173 § 48a odst. 1 písm. c)
Legislativně-technická úprava rušící současné ustanovení v návaznosti na nově definovanou úpravu postupu „povolování“ konání organizovaných akcí v lese.
Úprava provedená v souvislosti s úpravou rozhodovacího procesu při schvalování plánů. Novela s ohledem na terminologické sjednocení a procesní úpravy postupu schvalování lesních hospodářských plánů (§ 27 odst. 1 a násl. lesního zákona) upravuje také kompetenci k jejich schválení. Schválení plánu je z pohledu hmotněprávního rozhodnutím, a proto byla kompetence ke schválení plánu převedena do odst. 1 (rozhodovací agendy krajských úřadů).
K bodu 174 - § 48a odst. 1 písm. d)
Legislativně technická úprava spojená s úpravou minimálního věku obmýtí.
K bodům 175 a 176 - § 48a odst. 1 písm. i)
Legislativně-technická úprava vyvolaná zrušením § 57 a dále úpravou podmínek pro udělení licence.
K bodu 177 - § 48a odst. 1 písm. n)
Legislativně-technická úprava. Orgán kraje nově rozhoduje na žádost vlastníka o objemu těžby, kterou může vlastník realizovat v období do schválení plánu, pokud ho neuspokojí možnost těžit množství 8 m3/ha.
K bodu 178 - § 48a odst. 2 písm. d)
Legislativně-technická úprava.
K bodům 179 a 180 - § 48a odst. 2 písm. g)
Doplněna je kompetence krajského úřadu k rozhodování o platbě za ekosystémové služby lesů, přičemž z hlediska personálních kapacit krajských úřad by se mělo jednat o agendu navazující na agendu finančního příspěvku na zmírnění dopadů kůrovcové kalamity v lesích (vykonávána do roku 2021) a agendu finančního příspěvku na podporu adaptace lesních ekosystémů na klimatickou změnu (vykonávána od roku 2023 do roku 2027) pravděpodobně v obdobném rozsahu (každý vlastník lesa bude nadále moci podat za lesní majetek na území kraje jen jednu žádost). V ustanovení písm. g) dále doplněno, že krajský úřad o poskytnutí příspěvku nerozhoduje pouze v případě vojenských lesů (rozhoduje Ministerstvo obrany), ale ani v případě lesů na území národních parků a jejich ochranných pásem (rozhoduje Ministerstvo životního prostředí) – nejedná se o nové vymezení působnosti, ale pouze o precizaci ustanovení, které je odvoditelné i z jiných ustanovení lesního zákona. Obdobně zmocnění k provádění veřejnosprávních kontrol podaných žádostí bylo dosud odvozováno (na základě stanoviska Ministerstva financí) jako součást kompetence k rozhodování o žádostech, do písm. h) je doplněno pro úplnost (analogicky s § 59 odst. 1 písm. g) a § 59 odst. 2 písm. g) zákona č. 449/2001 Sb. ve vztahu k poskytování finančních příspěvků na vybrané myslivecké činnosti podle § 62 zákona č. 449/2001 Sb.).
Pro přípravu nutných postupů administrace a vlastních opatření (podmínek plateb za ekosystémové služby) je nutné odložit účinnost tohoto ustanovení až od 1. 1. 2027.
K bodu 181 - § 49 odst. 2 písm. d)
Novela reaguje na terminologickou úpravu § 27 odst. 1 a následujících, které vydávaný správní akt schvalujícího orgánu státní správy lesů označuje jako rozhodnutí.
K bodu 182 - § 49 odst. 3 písm. e)
Legislativně-technická úprava v návaznosti na úpravu způsobu výpočtu poplatku za odnětí. V souvislosti se změnou způsobu výpočtu poplatku za odnětí (§ 17) nebude již cena dřeva zahrnována do výpočtu, kompetence ministerstva k vyhlašování ceny dřeva na odvozním místě je proto navrhována ke zrušení.
Ustanovení je nahrazeno zmocněním ministerstva pro vyhlášení informačního standardu lesního hospodářství (ISLH). Tento standard je již od roku 2014 nezbytnou podmínkou pro získání dotace na digitální zpracování plánů a předání jejich digitálních dat do datového skladu státní správy lesů (NV č. 30/2014 Sb.).
Legislativně-technická úprava spojená s úpravou způsobu předávání dat plánů v digitální formě (§ 46 odst. 1 písm. k). ministerstvo vyhlašuje ISLH na svých webových stránkách.
K bodům 183 a 184 - § 49 odst. 3 písm. n)
Vypouští se kompetence ministerstva k rozhodnutí o poskytování služeb (ty jsou ministerstvem či krajským úřadem poskytovány podle aktuálních potřeb lesního hospodářství, nikoliv na základě žádosti vlastníků lesů). Souvisí se změnou provedenou v § 46.
K bodu 185 - § 51 odst. 1
Legislativně-technická úprava reagující na úpravu obsahu osnov (§ 25) a snižování byrokratické zátěže.
K bodu 186 - § 51a odst. 1
Legislativně-technická úprava odkazů. Odstraňuje se chyba vzniklá v rámci předchozích novelizací lesního zákona, kdy došlo k doplnění a přečíslování odstavců v § 32 a § 33, přičemž tyto úpravy nebyly zohledněny v § 51a odst. 1, který na konkrétní vybraná ustanovení odkazuje.
K bodu 187 – hlava devátá, § 53, § 54, § 55, § 56 a § 57
V dosud platném znění zákona nebyly přestupky jednoznačně definovány. Novela tento stav napravuje uváděním odkazů na skutkové podstaty přestupků.
K § 53
Nezbytné promítnutí podmínek ustanovení § 20 odst. 1 písm. n) - poškozování upravené lyžařské trasy.
V novele je zvýšena maximální výše pokut u fyzických osob na dvojnásobek, aby plnila i funkci prevenční, což s ohledem na výše pokut, zachovaných z roku 1996, již neplní, a také proto, že novela ruší ustanovení § 56 odst. 1 řešící recidivu přestupků, která byla jen velmi omezeně kontrolovatelná v rámci celé ČR.
K § 54
Novela reaguje na předchozí novelu lesního zákona přijatou jako zákon č. 314/2019 Sb., která do lesní zákona zavedla možnost správním orgánům vydávat opatření obecné povahy. Již v rámci mezirezortního připomínkového řízení k zákonu č. 314/2019 Sb. bylo poukazováno na skutečnost, že podle dosavadního znění skutkové podstaty přestupku podle § 54 odst. 1 písm. e) nebude možné porušení povinností uložených opatřením obecné povahy stíhat jako přestupek, neboť opatření obecné povahy není rozhodnutím. Novela proto tuto legislativní mezeru odstraňuje.
Novela reaguje na novou povinnost informovat o změnách ve vlastnictví lesa přesahující 50 ha.
Novela promítá podmínky nového ustanovení § 36a – režim pastvy v lese.
Novela také reaguje na novou úpravu konání organizovaných akcí v lese.
Novela reaguje na novou povinnost informovat o změnách v osobě odpovědného zástupce.
Novela zavádí přestupek pro novou povinnost provozovatele motorového vozidla – zajistit, aby při užití motorového vozidla nebyl porušen zákaz jezdit a stát motorovými vozidly v lese.
K § 55
Nově budou pokuty za přestupky uložené orgánem státní správy lesů podle lesního zákona příjmem rozpočtu obce (v souladu s § 7 odst. 1 písm. d) zákona č. 250/2000 Sb.) nebo kraje (v souladu s § 8 odst. 1 písm. d) zákona č. 250/2000 Sb.). Obecní a krajské úřady pak tyto příjmy mohou využít k podpoře provádění státní správy lesů. Pokuty za přestupky na úseku lesního hospodářství mohou být také příjmem státního rozpočtu (v souladu s § 6 odst. 1 písm. q) zákona č. 218/2000 Sb. Prostřednictvím příslušného ukazatele rozpočtu kapitoly ministerstva pak ekvivalent těchto příjmů může být využit k podpoře hospodaření v lesích podle § 46.
K § 57
Ustanovení je vypuštěno bez náhrady, protože není využitelné. Před tím, než je možno podle něj procesně postupovat, by již muselo dojít k výkonu rozhodnutí – exekuci. Za situace, kdy vlastník lesa neplní podstatné povinnosti stanovené lesním zákonem, ohrožuje tím existenci lesa a byla mu za to uložena pokuta, která bude neúčinná, se lze jen stěží vyhnout prodlení a stačit hrozící nebezpečí ještě odvrátit. V zákoně však existuje ještě jiné řešení této situace. Každý orgán státní správy lesů je již v průběhu tohoto nepříznivého vývoje povinen uložit opatření podle ustanovení § 51 odst. 1. Nebude-li splněno, je pak podle ustanovení § 103 odst. 1 správního řádu povinen vydat rozhodnutí, kterým bude uloženo opatření vykonat. V době, ve které již probíhá výkon uloženého opatření, by proto bylo zbytečné zahajovat řízení o uložení opatření podle § 57. Takovéto řízení by muselo být po vykonání rozhodnutí o uložení opatření podle § 51 odst. 1 zastaveno, protože by odpadl důvod (viz § 66 odst. 2 správního řádu), pro který bylo zahájeno.
K bodům 188 a 189 - § 58 odst. 1
Nová terminologie použitá v odstavci 1 je přizpůsobena novému občanskému zákoníku, který přenechání věci nesoucí užitky (v tomto případě lesa) k užívání i požívání nazývá pachtem a analogicky podnájem lze považovat v případě lesa za podpacht. Úpravou není vyloučena aplikace ustanovení i na méně časté formy úpravy právních vztahů k lesům mezi dvěma či více subjekty, pokud jsou obdobné nájmu či pachtu – zejména výpůjčka.
Praxe ukazuje, že smluvní podmínky, zejména pokud se jedná o přenechání lesa k užívání a požívání za účelem hospodaření v lese na delší období (např. decennium), je nutné upravit písemnou formou, aby byly později nezpochybnitelné.
K bodu 190 - příloha k zákonu č. 289/1995 Sb.
Naplnění ustanovení § 17 odst. 1 - podrobný postup výpočtu poplatku za odnětí.
Poplatek za odnětí je ekonomickým nástrojem ochrany pozemků určených k plnění funkcí lesů. Jeho cílem je subjekty usilující o odnětí od jejich záměru odradit nebo je donutit, aby o odnětí uvažovaly jen v nezbytném minimálním rozsahu. Nepředstavuje náhradu majetkové újmy vlastníka lesa způsobené odnětím, ale má poskytnout náhradu za ztrátu plnění těch funkcí, které jsou sociálně ekonomickým přínosem pro společnost. Právě z hlediska účelnosti poplatku za odnětí je nutné vycházet při hodnocení současné právní úpravy (z hlediska její dostatečnosti a vhodnosti). U současného stavu se dlouhodobě projevuje, že byl zakotven v první polovině devadesátých let minulého století v prostředí absence relevantních dat o sociálně ekonomické hodnotě plnění funkcí lesa. Zavedený výpočtový postup nezahrnuje řadu podstatných faktorů – zejména není rozlišováno mezi jednotlivými funkcemi lesa, mezi jejich vztahy ani mezi dopady jejich působení (vlivu) na krajinu a společnost, neboť vycházejí výlučně z příliš schématické a zjednodušující kategorizace lesů. Podstatnou vadou stávajícího postupu je pak jeho vazba na průměrnou cenu dřeva na pni – na výši poplatku stanovené pro jednotlivé roky je jednoduché vysledovat, že v důsledku kolísání (propadů a růstu) cen dřeva dochází ke značně kolísavému oceňování funkcí lesa, ačkoliv jejich sociálně ekonomická hodnota (z hlediska vnímání společnosti) je na vzestupu.
Popsané vnitřní rozpory činí existující postup výpočtu poplatku za odnětí nadále neudržitelným a nelze je odstranit jinak než změnou postupu při výpočtu. To ministerstvu ukládají:
a) Aplikační dokument ke Koncepci státní lesnické politiky do roku 2035 (usnesení vlády ze dne 25. ledna 2021 č. 72) v rámci dlouhodobého cíle C. Zajistit konkurenceschopnost lesního hospodářství a navazujících odvětví a jejich význam pro regionální rozvoj; mj. upravit výpočet poplatku za odnětí z PUPFL tak, aby zohledňoval celospolečenský význam lesů (příslušný cíl C.1.1. má být změnou lesnické legislativy dosažen do roku 2026);
b) Implementační plán Strategie resortu Ministerstva zemědělství s výhledem do roku 2030 (usnesení vlády ze dne 29. listopadu 2017 č. 838) v rámci opatření D.o.1: Omezování fragmentace lesů, minimalizace trvalých záborů (odnětí) nebo omezení výstavbou (zejména plošných nebo liniových dopravních nebo energetických staveb); konkrétně plánována aktivita: Zvýšení poplatků za odnětí lesních pozemků v rámci předpokládaná novelizace lesního zákona (k dosažení již do roku 2020, nicméně v předpokládaném období 2017 až 2020 nebyla velká novela lesního zákona realizována).
Ministerstvo proto v rámci Národní agentury pro zemědělský výzkum podpořilo realizaci výzkumného projektu „Aktuální a strategické možnosti trvale udržitelného poskytování funkcí lesa a služeb polyfunkčního lesního hospodářství veřejnosti z hlediska sociálně-ekonomického, politického a právního v České republice“, jehož výsledkem mj. je i analýza a návrh úpravy právního předpisu ohledně újmy za odnětí plnění ekosystémových služeb lesa ve formě poplatku za odnětí (z roku 2018). Dalším výstupem je také certifikovaná Metodika hodnocení společenské sociálně-ekonomické významnosti ekosystémových služeb lesa v České republice. Navrhovaná metoda výpočtu poplatku za odnětí vychází ze zjištěných hodnot jednotlivých ekosystémových služeb lesních ekosystémů (podle základních kritérií jejich působení) a diferencuje tyto hodnoty podle ekosystému, kterým má být lesní ekosystém nahrazen a dále stanovuje koeficienty pro zohlednění jednotlivých ekosystémových služeb a postup výpočtu poplatku za odnětí lesa.
K článku II – Přechodná ustanovení
K bodu 1
Obecná přechodná právní úprava pro dokončení započatých řízení před účinností této novely.
K bodu 2
Toto přechodné ustanovení si klade za cíl zkompletovat databázi vydaných rozhodnutí o kategorizaci lesů, aby informace o kategorizaci dostupné v RÚIAN byly kompletní a plnily tak svoji funkci.
K bodu 3
Přechodné ustanovení poskytuje držitelům vícero licencí k jednomu předmětu činnosti čas pro uvedení do souladu. Pokud tak neučiní, licence uplynutím jednoho roku zaniká.
K bodu 4
Toto přechodné ustanovení řeší problematiku změny zadávání osnov (§ 25), které jsou v současné době zadávány s předstihem 18 měsíců před jejich dokončením. Pověřená osoba tak bude mít 1 rok na přípravu celého procesu zadávání osnov a přípravu podkladů pro jejich zpracování. Přechodné ustanovení také umožní dokončit zpracování a administraci nároků na náhradu vzniklých před počátkem účinností změny § 25.
K bodu 5
Toto přechodné ustanovení je určeno těm vlastníkům lesů, kteří již podle této novely nemusí mít stanovené závazné ustanovení minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin při obnově lesního porostu nebo minimální plošný rozsah výchovných zásahů v lesních porostech do 40 let věku s výjimkou tzv. státních lesů. Tito vlastníci již nemusí od účinnosti novely tato závazná ustanovení dodržovat, pokud ale měli podle dosavadní právní úpravy nárok na částečnou úhradu zvýšených nákladů za provedené plnění, tento nárok jim účinností novely nezaniká. Pro úplnost je nutné uvést, že schválené závazné ustanovení „maximální celková výše těžeb“ zůstává pro všechny adresáty této povinnosti (vlastníky hospodařící podle plánu) i nadále závazné.
K bodu 6
Toto přechodné ustanovení je určeno těm vlastníkům lesů, kteří protokolárně převzali lesní hospodářské osnovy a již podle této novely nemají povinnost mít stanovené závazné ustanovení minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin při obnově lesního porostu nebo minimální plošný rozsah výchovných zásahů v lesních porostech do 40 let věku. Tito vlastníci již nemusí od účinnosti novely tato závazná ustanovení dodržovat, pokud ale měli podle dosavadní právní úpravy nárok na částečnou úhradu zvýšených nákladů za provedené plnění, tento nárok jim účinností novely nezaniká. Protokolárně převzaté závazné ustanovení „celková výše těžeb“ zůstává pro všechny adresáty této povinnosti (vlastníky hospodařící podle převzaté osnovy) i nadále závazné, a to až do skončení platnosti převzaté osnovy. Přechodné ustanovení umožní dokončit administraci nároků za zpracování osnov vzniklých před účinností změny.
K článku III – Zrušovací ustanovení
Zrušení vyhlášky č. 78/1996 Sb. souvisí se zrušením legislativní úpravy lesů pod vlivem imisí (§ 10).
K článku IV – Účinnost
Návrh zákona nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2025.
S ohledem na změny procesu „posouzení nároku“ (§ 47 odst. 5) je nutné odložit účinnost tohoto ustanovení o 1 rok, aby návazně na přijetí této novely byl dostatek času na úpravu informačních systémů a směrnice o postupu obcí s rozšířenou působností a krajů při poskytování náhrad podle lesního zákona.
Z důvodu nezbytné rezervy pro přípravu podkladů pro vrstvu kategorizace lesů a vrstvu lesnické typologie zobrazovanou v RÚIAN se o dva roky odkládá nabytí účinnosti příslušných ustanovení.
Dále bude o dva roky odloženo nabytí účinnosti ustanovení, kterým se zavádí povinnost pro odborné lesní hospodáře účastnit se vzdělávacích akcí, a to z důvodu nutné přípravy vzdělávacího systému a nabídky vzdělávacích seminářů.
Ustanovení zavádějící platby za ekosystémové služby a upravující navazující procesy budou z důvodu nutné přípravy celého procesu odloženy o 2 roky.
Dosavadní praxe a vědecké poznatky dokládají, že porostní charakteristiky a stanovištní podmínky v České republice jsou natolik diferencované, že bude nutné získat dostatečný časový prostor pro vydání vyhlášky o ponechávání těžebních zbytků a stromů k zetlení, a to včetně výpočtu újmy za toto omezení hospodaření.
2
46