Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                III.


Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace

SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA

	1. Základní identifikační údaje

	Název návrhu: návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další zákony v souvislosti s potíráním domácího násilí


	Zpracovatel / zástupce předkladatele: 
Úřad vlády ČR 
	Předpokládaný termín nabytí účinnosti, v případě dělené účinnosti rozveďte
1.1.2025


	Implementace práva EU: Ne

	2. Cíl návrhu zákona 

	Předložený návrh si klade za cíl zlepšit prevenci domácího násilí a úroveň ochrany obětí tohoto násilí. Činí tak trojím způsobem:
a) zakotvením definice domácího násilí (v širokém pojetí) v občanském zákoníku,
b) zlepšením postavení obětí domácího násilí v občanskoprávním a přestupkovém řízení,
c) dílčími změnami v nastavení institutu vykázání v zákoně o Policii ČR.
Co se týče zakotvení definice domácího násilí v občanském zákoníku, tak tato změna má dvojí roli. Jedná se o roli výchovnou – právní řád bude jednoznačně definovat, jaké formy násilí jsou považovány za domácí násilí, tím zdůrazňovat jejich společenskou nepřijatelnost a potenciálně zvyšovat motivaci společnosti těchto forem násilí se nedopouštět. Z hlediska obětí pak bude definice v širokém pojetí zvyšovat schopnost identifikovat různé formy násilí jako domácí násilí a motivaci situaci řešit v počáteční fázi. V tomto smyslu pak vymezení definice domácího násilí v občanském zákoníku může přispět ke snížení počtu případů, ve kterých dochází k neřešení domácího násilí ze strany obětí a eskalaci tohoto násilí do vážnějších či dlouhotrvajících forem násilí. Druhá role spočívá ve vyjasnění pojmu domácí násilí pro orgány veřejné moci, které s tímto řádu na základě příslušných ustanovení právního pojmem pracují – zejména orgány sociálně-právní ochrany dětí (dále také „OSPOD“) a civilní soudy. Vymezení definice domácího násilí v jeho širokém pojetí má potenciál ke sjednocení v současnosti nejednotné rozhodovací praxe soudů či OSPOD, byť tyto orgány budou při řešení domácího násilí či jeho dopadů zpravidla využívat další korektivy ve vztahu k definici domácího násilí - např. v § 742 odst. 1 písm. g) občanského zákoníku se navrhuje stanovit, že v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů se má přihlédnout k tomu, zda se jeden z manželů dopustil vůči druhému domácího násilí, přičemž se přihlédne k jeho závažnosti, povaze a okolnostem spáchání. Dotčené orgány veřejné moci tak budou mít jasné vodítko k tomu, jaké formy násilí jsou považovány za domácí násilí a zároveň budou nadále posuzovat, zda dané formy domácího násilí dosahují takové intenzity, aby s nimi byly spojeny příslušné právní důsledky.
Co se týče zlepšení postavení obětí domácího násilí v občanskoprávním a přestupkovém řízení, tak navrhované změny reagují na stávající legislativní i faktické mezery v systému ochrany obětí v některých fázích občanskoprávního či přestupkového řízení. V rámci § 742 odst. 1 občanského zákoníku stanovujícího obecná pravidla pro vypořádání společného jmění manželů (dále také „SJM“) se navrhuje doplnit rovněž zohlednění toho, že se jeden z manželů dopustil na druhém domácího násilí (či činu povahy úmyslného trestného činu). Tato změna reaguje na stávající judikaturu Nejvyššího soudu a z důvodu zvýšení právní jistoty jí dává sílu zákonného ustanovení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1137/2012 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 22 Cdo 999/2011). V rámci přestupkového řízení pak dochází především k posílení procesní ochrany obětí domácího násilí. V řadě případů totiž domácí násilí nedosahuje intenzity trestného činu (zpravidla jde o přestupek proti občanskému soužití). Na rozdíl od trestního řízení se ovšem na přestupkové řízení nevztahuje ochrana zvlášť zranitelných obětí a v praxi tak často dochází k druhotné újmě (sekundární viktimizaci) obětí domácího násilí, resp. osob přímo postižených spácháním přestupku. Proto se navrhuje do zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich doplnit ustanovení vedoucí k lepší ochraně před sekundární viktimizací (zakotvení práva na doprovod důvěrníkem či stanovení povinnosti správního orgánu na žádost osoby přímo postižené spácháním přestupku učinit potřebná opatření k zabránění jejího kontaktu s osobou, kterou označila za pachatele). Jedná se zjednodušeně o přenesení obecné zásady zvlášť citlivého přístupu k obětem trestné činnosti (vyjádřené v obecné podobě §3 odst. 2 a konkrétně v § 17 odst. 1 zákona o obětech trestných činů) do přestupkového řízení.  
V rámci institutu vykázání dle zákona o Policii ČR se pak navrhuje prodloužit dobu vykázání z 10 na 14 dní a stanovit povinnost vykazujícího policisty vykázané osobě zabavit zbraň a učinit jiná vhodná opatření na ochranu ohrožené osoby.
Návrh zákona pak obsahuje některé další dílčí změny některých právních předpisů vedoucích především k promítnutí odkazu na definici domácího násilí v občanském zákoníku (blíže viz zvláštní část důvodové zprávy).


	3. Agregované dopady návrhu zákona

	3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: Ano

	a) Domácí násilí je společenským fenoménem, který má vždy vliv na státní rozpočet (viz dále), a to jak přímo prostřednictvím nákladů vynaložených na zdravotní a sociální péči, tak nepřímo prostřednictvím snížené míry aktivity obětí na pracovním trhu. U navrhovaného zákona není předpokládáno významné zvýšení nákladů. Dílčí nárůst nákladů (viz níže) lze uhradit v rámci běžných nákladů na provoz daných orgánů (policie, státního zastupitelství).

V souvislosti s existujícími náklady výskytu domácího násilí ve společnosti uvádíme, že v roce 2012 činil odhad ekonomických dopadů domácího násilí téměř 14,5 miliardy Kč. Největší podíl na těchto nákladech představuje ztráta produktu v důsledku pracovní neschopnosti kvůli zranění způsobenému při incidentu domácího násilí ve výši více než 8 miliard Kč. Jedná se o náklady domácího násilí, které nese celá společnost.  Jakkoli je daný údaj vztažen k roku 2012, je pro posouzení ekonomické náročnosti domácího násilí na státní rozpočet odrazovým můstkem při určení minimálních výdajů spojených s tímto jevem, neboť lze spíše očekávat, že od této doby výdaje a náklady spojené s tímto jevem vzrostly. Pokud daný údaj specifikujeme, pak 14 milionů činí výdaje na Policii ČR, 12 milionů na státní zastupitelství, 7 milionů na znalecké posudky, 10 milionů na soudy v případech trestního řízení, 41 milionů na soudy v případech civilního řízení, 2 miliony na přestupkové řízení, 4 814 milionů zdravotnictví – fyzické důsledky, 250 milionů zdravotnictví psychické důsledky, 487 milionů výdaje na sociální služby, 8 561 milionů ztráty v souvislosti ekonomickou (ne)aktivitou, 216 milionů náklady na výplatu nemocenských dávek a 52 milionů náklady na výplatu dávek v nezaměstnanosti. 
b)	Navrhované změny občanského zákoníku nepředstavují žádný finanční dopad do státního rozpočtu, neboť uvedené bude mít odraz toliko v soukromoprávním vztahu mezi manžely a rodiči.
c)	Navrhované změny občanského soudního řádu nemají zvýšený dopad do státního rozpočtu, naopak nehrozí prodlužování soudních řízení jejich přerušením za účelem nařízení mediace, která v případech domácího násilí není vhodná ani doporučovaná. Může tak dojít k úsporám souvisejícím s upuštěním od přerušení řízení.
d)	Navrhované změny zákona o pobytu cizinců nemají zvýšený dopad do státního rozpočtu, neboť se opět jedná pouze o zpřesnění stávající legislativy odkazem na novou definici pojmu domácí násilí.
e)	Navrhovaná změna zákona o policii stanovující povinnost zasílat kopii úředního záznamu o vykázání státnímu zastupitelství povede ke zvýšeným nákladům v souvislosti s administrativou. Tyto náklady budou uhrazeny v rámci běžných nákladů policie a státního zastupitelství.
f)	Doporučované změny zákona o zvláštních řízeních soudních nebudou mít zvýšený dopad do státního rozpočtu, neboť se jedná pouze o zpřesnění a doplnění stávajících institutů v souvislosti se zavedením nové definice pojmu domácí násilí. 
g)	Navrhovaná změna zákona o sociálně právní ochraně dětí nebude mít zvýšený dopad do státního rozpočtu, neboť se jedná pouze o zpřesnění stávající legislativy odkazem na novou definici pojmu domácí násilí. V otázce zavedení povinnosti obce s rozšířenou působností podat návrh na ustanovení zmocněnce v případě, že se nezletilý stal obětí trestného činu třetí osoby, pak bude mít pozitivní dopad, když nebude příslušný pracovník OSPOD zaměstnán hájením práv nezletilého z náročné role zmocněnce, ale bude s v daném případě soustředit pouze na úkoly související s jeho kompetencí.
h)	Navrhovaná změna zákona o přestupcích a zákona o některých přestupcích, nebude mít zvýšený dopad do státního rozpočtu v oblasti institutu důvěrníka a zajištění zabránění kontaktu oběti s pachatelem. Institut důvěrníka je institutem bezplatným, tudíž nepředstavuje zatížení státního rozpočtu, ale ani oběti. Stejně tak opatření zabránění kontaktu oběti s pachatelem nepředstavuje zvýšený náklad, když dané je možné realizovat toliko předvoláním pachatele a oběti na rozdílné termíny, tedy budou probíhat namísto dvou spojených výslechů dva oddělené výslechy.
Nelze vyloučit nárůst nákladů v souvislosti s požadavkem nepodmiňovat v určitých situacích zahájení přestupkového řízení souhlasem oběti. Protože je zde vysoká latence případů domácího násilí, nelze předem konkrétně vyčíslit dopad do státního rozpočtu, když zde neexistují statistické údaje o osobách, které nedaly souhlas k zahájení přestupkového řízení či jej následně vzaly zpět. Pokud se nejnižší předpoklad nákladů na přestupkové řízení v případech domácího násilí stanoví částkou 2 miliony korun ročně, pak nelze očekávat větší nárůst než o jednotky milionů korun ročně.
i)	Navrhovaná změna zákona o obětech trestných činů nebude mít zvýšený dopad do státního rozpočtu v otázce zabránění kontaktu pachatele s obětí, neboť soud zde využije stávajícího personálu justiční stráže tam, kde se kontakt mezi pachatelem a obětí stane nevyhnutelným, popř. lze realizovat příslušný úkon prostřednictvím videotechniky, která je aktuálně k dispozici povinně na každém soudě. V mnoha případech postačí již tak minimální změna, jako je předvolání oběti na jiný (pozdější) čas, než na kdy je předvolán obžalovaný.  
Zvýšený dopad do státního rozpočtu lze očekávat v souvislosti se zavedením povinnosti policie ČR kontaktovat příslušný akreditovaný subjekt poskytující pomoc obětem trestných činů, neboť tím dojde k nárůstu klientů těchto subjektů a nutnosti přehodnocení výše dotačního programu pro poskytovatele pomoci obětem trestných činů. Jelikož v současné době nemáme přesné informace o počtu zvlášť zranitelných obětí, které se ročně obrátí na takové poskytovatele, nelze konkrétní částku aktuálně explicitně stanovit.


	3.2 Dopady na mezinárodní konkurenceschopnost ČR: Ne

	-

	3.3 Dopady na podnikatelské prostředí: Ne

	-

	3.4 Dopady na územní samosprávné celky (obce, kraje): Ano

	Návrh zákona má dílčí dopady na obce s rozšířenou působností, které rozhodují v případech přestupků naplňujících znaky domácího násilí. Tyto správní orgány budou nyní povinny zajistit vyšší míru ochrany obětem v průběhu přestupkového řízení a zabraňovat sekundární viktimizaci zabraňováním kontaktu obětí s původcem násilí. 

	3.5 Sociální dopady: Ano

	Výzkumy poukazují na faktory, které zvyšují riziko výskytu domácího násilí u určitých skupin osob. Mezi rizikové faktory patří vedle pohlaví též příslušnost k menšinové etnické skupině, k nižším socio-ekonomickým skupinám a s tím spojené aspekty jako zaměstnanost, možnost disponovat vlastními penězi nebo sociální kapitál.[footnoteRef:1]  [1:  Walby, S. & Allen, J. (2004). Domestic violence, sexual assault and stalking: findings from the British Crime Survey. London: Home Office, str. 73 an.] 

Předkládaný materiál povede ke zvýšení efektivity systému pomoci obětem domácího násilí, jímž jsou ohroženy výše zmíněné skupiny. Materiál má tedy pozitivní sociální dopady.

	3.6 Dopady na rodiny: Ano

	Předkládaný materiál má pozitivní dopad na rodiny, jelikož přispívá k řešení domácího násilí jakožto jednoho ze zásadních společenských fenoménů ovlivňujících soukromý život osob.
Stávající nedostatečné právní i aplikační řešení fenoménu domácího násilí má negativní dopady na dospělé členy rodiny i děti v nich žijící. Odborníci se shodují, že samotná přítomnost dítěte při útoku na matku nebo otce se rovná týrání a má na děti nesmírně negativní vliv a dítě je ohroženo tzv. syndromem týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (syndrom CAN). Zvyšuje se riziko sebevražd, zneužívání návykových látek, psychosomatické problémy, dítě má problémy ve škole, těžko zvládá autority, má nedůvěru k nejbližším, může se vyskytnout agresivní chování vůči sourozencům či spolužákům. V neposlední řadě je nutné brát v potaz fenomén mezigeneračního přenosu násilí. Porucha socializace v dětství v důsledku patologického jednání ze strany rodinného příslušníka je rizikovým faktorem z hlediska incidence trestných činů.  Dle reprezentativních analýz 60 až 80 % mužů, kteří páchají násilí na partnerce, násilí zažilo již v dětství. Řešením problému domácího násilí předkládaným materiálem v důsledku přispívá k přerušení mezigeneračního přenosu násilí a přispěje k vytvoření rodin bez násilí.

	3.7 Dopady na spotřebitele: Ne

	-

	3.8 Dopady na životní prostředí: Ne

	-

	3.9 Dopady ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů: Ano

	Materiál má pozitivní dopad na rovnost žen a mužů.
Návrh zákona upravuje fenomén domácího násilí, který se dotýká fyzických osob. Data z roku 2022 ukazují, že téměř 30 % žen a 12 % mužů má zkušenost s domácím násilím. Přestože domácí násilí negativně dopadá na muže i ženy, ženy se stávají oběťmi domácího násilí častěji. Domácí násilí představuje hrozbu pro princip rovnosti žen a mužů, jakožto základního principu demokratické společnosti.
Očekávaným dopadem předkládaného materiálu je zvýšení efektivity systému pomoci obětem domácího násilí a jako takový má tedy pozitivní dopad na rovnost žen a mužů.


	3.10 Dopady na výkon státní statistické služby: Ne

	-

	3.11 Korupční rizika: Ne

	-

	3.12 Dopady na bezpečnost nebo obranu státu: Ne

	-


 Důvod předložení a cíle

1.1. Název

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další zákony v souvislosti s potíráním domácího násilí

1.2. Definice problému

Výskyt domácího násilí
Domácí násilí patří z hlediska výskytu k nejrozšířenějším formám násilí vůbec. Reprezentativní kvantitativní výzkumy dlouhodobě ukazují, že s domácím násilím má zkušenost 17-40 % populace.[footnoteRef:2] Data z roku 2022 ukazují, že téměř 30 % žen a 12 % mužů má zkušenost s domácím násilím.[footnoteRef:3] Ve většině případů se jednalo o násilí ze strany partnera, u 17 % se však jednalo o týrání ze strany jiných členů rodiny.[footnoteRef:4] Specifikem domácího násilí je jeho vysoká latence – na policii se obrátí jen každá pátá oběť. Pakliže se oběti někomu svěří, je to nejčastěji někdo z rodiny (47 % případů), ve 20 % se oběti obracejí na psychology nebo psychiatry.[footnoteRef:5] Ve více než polovině případů domácího (56,4 %) a partnerského násilí (57,9 %) jsou v rodině přítomny děti.[footnoteRef:6] Domácí násilí také představuje jeden z nejčastějších důvodů rozpadu manželství.[footnoteRef:7] [2:  DOHNAL, D., HOKR MIHOLOVÁ, P., ŠPRINCOVÁ, V., DOMESOVÁ, S. Analýza výskytu a latence domácího násilí v partnerských vztazích. Úřad vlády, 2017. Str. 44. Dostupné z: https://www.vlada.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/dokumenty/Analyza-vyskytu-a-latence-DN_final.pdf. ]  [3:  Pod Svícnem, IPSOS. Výzkum: Každý pátý člověk se stal obětí domácího násilí, 2022. Dostupné z: https://www.pravniprostor.cz/aktuality/vyzkum-kazdy-paty-clovek-se-stal-obeti-domaciho-nasili. ]  [4:  Pod Svícnem, IPSOS. Výzkum: Každý pátý člověk se stal obětí domácího násilí, 2022. Dostupné z: https://www.pravniprostor.cz/aktuality/vyzkum-kazdy-paty-clovek-se-stal-obeti-domaciho-nasili.]  [5:  Ibid.]  [6:  Topinka, D. 2016. Domácí násilí z perspektivy aplikovaného výzkumu. Základní fakta a výsledky. Dostupné z:
http://www.domaci-nasili.cz/wp-content/uploads/Dom%C3%A1c%C3%AD-n%C3%A1sil%C3%AD-z-perspektivy-aplikovan%C3%A9ho-v%C3%BDzkumu.-SocioFactor-2016..pdf. ]  [7:  VÚPS: Stabilita rodiny a porozchodová péče o děti ve veřejném mínění. 2022. https://katalog.vupsv.cz/fulltext/vz_509.pdf ] 

Policie ČR každoročně eviduje přibližně 500 případů trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí, přes 70 vražd motivovaných osobními vztahy a více než 700 případů znásilnění. Orgány sociálně-právní ochrany dětí každoročně řeší přibližně 2 500 případů domácího násilí v rodinách, kde vyrůstají děti. Každý rok je z důvodu domácího násilí ze svého domu vykázáno přes 1 200 násilných osob.[footnoteRef:8] Tato administrativní data z důvodu vysoké míry latence domácího násilí tvoří jen velmi malou výseč skutečného počtu případů domácího násilí. [8:  ÚŘAD VLÁDY ČR. Statistická ročenka domácího a genderově podmíněného násilí v ČR. 2022. Dostupné z: https://www.vlada.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/dokumenty/Statisticka_rocenka.pdf.] 

Graf č. 1: Počet vykázaných osob dle údajů Asociace pracovníků intervenčních center ČR v letech 2014 - 2023[footnoteRef:9] [9:  Statistické výstupy jsou zpracovávány na základě dat intervenčních center v České republice (§ 60a), zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Statistická data poskytla Asociace pracovníků intervenčních center ČR, z.s. Blíže viz .  ] 


Podle evidence intervenčních center bylo v České republice v období v roce 2023 zaznamenáno 1268 případů vykázání násilné osoby ze společného obydlí na základě rozhodnutí Policie ČR (dle zákona č. 135/2006 Sb.). Oproti roku předchozímu roku došlo k nárůstu o 181 případů. Po propadu v počtu vykázání během pandemie covid-19 v letech 2020-2022 se jedná o prudký nárůst a návrat k hodnotám z let 2018/2019. Nejvyšší počty vykázání byly v roce 2023 zaznamenány v Jihomoravském kraji (184 případů), Ústeckém kraji (181 případů) a hlavním městě Praha (134 případů). Po zohlednění počtu obyvatel v jednotlivých krajích připadá nejvíce vykázání na Ústecký kraj (1 vykázání na 4 477 obyvatel).
V rámci celkového počtu vykázání označila Policie ČR 2617 osob za ohrožené, z toho 181 mužů, 1252 žen a 1184 nezletilých dětí. Nejčastěji se jednalo o případy násilí ve vztahu soužití nezletilé dítě – rodič (935 případů), družka – druh (497 případů) a manželé (370 případů). Nejohroženější věkovou kategorií osob představovala kategorie 0–6 let (571 případů) a 27–40 let (512 případů). V případech vykázání se jednalo o 679 domácností s nezletilými dětmi, v nichž vyrůstalo 1399 dětí. Z těchto údajů vyplývá, že za osoby ohrožené byla označena více jak polovina dětí vyrůstajících v rodinách, kde došlo k vykázání násilné osoby ze společného obydlí.
Osoby ohrožené podaly k příslušným okresním soudům celkem 1174 návrhů na předběžná opatření (dle ust. § 405 a následujících zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních), z toho v 720 případech v návaznosti na vykázání. V případech vykázání je intervenční centrum povinno dle § 60a, zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách kontaktovat do 48 hodin od doručení úředního záznamu o vykázání osobu ohroženou a nabídnout jí navazující sociální pomoc. Z celkového počtu vykázání v roce 2023 osoby ohrožené v 1474 případech pomoc intervenční centra přijaly, v 466 případech nabízenou pomoc intervenčních center nevyužily. 
V rámci nízkoprahových kontaktů evidují intervenční centra ve sledovaném období celkem 7490 ohrožených osob, z toho 6050 žen, 487 mužů a 953 dětí. Nejčastěji v roce 2023 zažívaly ohrožené osoby násilí v manželském soužití (1557 případů), ve vztahu družka-druh (1095 případů) a ve vztahu nezletilé dítě-rodič (607 případů).[footnoteRef:10] [10:  Statistické výstupy jsou zpracovávány na základě dat intervenčních center v České republice (§ 60 a), zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Statistická data poskytla Asociace pracovníků intervenčních center ČR, z.s. Blíže viz .  ] 


Graf č. 2: Počet trestných činů týrání osoby žijící ve společném obydlí 2014 – 2023[footnoteRef:11] [11:  Statistické přehledy kriminality jsou dostupné online na URL: .] 


V roce 2023 bylo zjištěno celkem 463 případů trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí. Oproti předchozímu roku došlo k nárůstu o 33 případů. Po poklesu v letech 2020 a 2021 poznamenaných pandemií covid-19 se tak jedná o nárůst druhý rok v řadě a návrat k hodnotám z roku 2018. Ze stíhaných osob za trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí tvořily v roce 2023 ženy 4,2 %, tedy stejně jako v roce předchozím. Objasněnost tohoto trestného činu dosahovala 53,4 % což představuje pokles o 3,7 procentního bodu oproti roku předchozímu.
Tabulka č. 1: Počet trestných činů nebezpečné pronásledování 2014 - 2023[footnoteRef:12] [12:  Zdroj: Policie ČR: .] 

	Nebezpečné pronásledování
	2014
	2015
	2016
	2017
	2018
	2019
	2020
	2021
	2022
	2023

	zjištěno skutků
	490
	487
	395
	337
	363
	358
	336
	308
	318
	311

	objasněno skutků
	373
	355
	288
	238
	259
	260
	225
	212
	201
	197

	stíháno osob
	318
	282
	309
	268
	272
	289
	229
	238
	220
	226

	stíháno žen
	29
	29
	27
	26
	25
	24
	16
	15
	19
	17

Trestný čin nebezpečné pronásledování je Policií ČR evidován od roku 2010, kdy došlo k jeho zakotvení v trestním zákoníku. Nebezpečné pronásledování („stalking“ - stopování, přiblížení se, pronásledování) je obsesivní fixací známého nebo neznámého pachatele na určitou osobu, kterou pak obtěžuje systematicky a úporně nevyžádanou a nechtěnou pozorností. Pachatel pronásleduje vyhlédnutou oběť dopisy, telefonicky, SMS zprávami či vtíráním se do její blízkosti.[footnoteRef:13] [13:  Blíže viz Šámal, P., Korbel, F.: Trestněprávní postih nebezpečného pronásledování tzv. stalkingu. 2010. ASPI. ] 

Počet zjištěných skutků nebezpečného pronásledování se v průběhu uvedených let snížil z přibližně 500 na 300 evidovaných případů ročně. V roce 2023 bylo zaznamenáno 311 těchto skutků, což představuje pokles o 7 případů oproti roku předchozímu. Míra objasněnosti tohoto přečinu činila v roce 2023 63 %, tedy stejně jako v roce předchozím.
Graf č. 3: Počet trestných činů znásilnění 2014 - 2023[footnoteRef:14] [14:  Statistické přehledy kriminality jsou dostupné online na URL: .] 


Trestného činu znásilnění se dopustí, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti. Změněná dikce v trestním zákoníku s účinnosti od 1. 1. 2010 umožňuje jako trestný čin znásilnění postihovat i jednání, která podle předchozí právní úpravy bylo možné kvalifikovat jen jako vydírání. Toho bylo dosaženo vypuštěním podmínky bezprostřednosti u pohrůžky násilí, rozšířením jednání i na pohrůžku jiné těžké újmy a rozšířením trestnosti na všechny formy pohlavního styku (dříve jen soulož, obdobný pohlavní styk).[footnoteRef:15] Ke znásilnění dochází velmi často v rámci blízkých vztahů (partnerských či rodinných), takže tyto formy znásilnění lze považovat za formu domácího násilí (byť zdaleka ne všechny případy znásilnění budou spadat do definice domácího násilí). [15:  Blíže viz Gřivna, T.: Trestné činy pro lidské důstojnosti v sexuální oblasti v novém trestním zákoníku. ASPI. 2009.] 

V letech 2013–2020 Policie ČR evidovala přibližně 600–700 případů znásilnění ročně. Dle odborných studií se ale jedná o přibližně 5–10 % skutečného výskytu znásilnění.[footnoteRef:16] Počet zjištěných trestných činů znásilnění v roce 2021 vzrostl z 639 na 773, což představovalo nárůst o 134 nahlášených případů a celkově nejprudší nárůst za posledních 13 let. V roce 2022 pokračoval prudce rostoucí trend, kdy bylo zaznamenáno 880 případů znásilnění (nárůst o 107 případů).  V roce 2023 pak pokračoval rostoucí trend, kdy bylo zaznamenáno 917 případů (nárůst o 37 případů). Míra objasněnosti u ohlášeného znásilnění činila v loňském roce 58 % (pokles o 1 p. b. oproti roku předchozímu).[footnoteRef:17] Trestného činu znásilnění se dopouštějí zpravidla muži. Ženy tvořily v roce 2023 1,2 % stíhaných osob (nárůst o 0,4 p. b. oproti roku předchozímu). [16:  Blíže viz např. Home Office Research Study: A Gap or A Chasm? Attrition in Reported Rape Cases. 2005.]  [17:  Podle výzkumu Amnesty International je počet odsouzených pachatelů všech případů znásilnění (více než 7000 případů) pouze 2 %, tedy asi 150 pachatelů. Z toho vyplývá nepoměr v míře objasnění nahlášených případů a v míře odsouzení pachatelů. Pokud vezmeme v úvahu míru nahlášení 5 - 10%, jednalo by se o 350 – 700 nahlášení. Je tedy patrné, že většina pachatelů znásilnění odsouzena není. Blíže viz: .] 

Tabulka č. 2: Počet trestných činů vraždy motivované osobními vztahy 2014 - 2022[footnoteRef:18] [18:  Zdroj: Policie ČR: .] 

	Vraždy motivované osob. vztahy
	2014
	2015
	2016
	2017
	2018 
	2019
	2020
	2021
	2022
	2023

	zjištěno skutků
	78
	86
	74
	80
	65
	71
	76
	57
	76
	86

	objasněno skutků
	71
	78
	69
	77
	62
	71
	73
	55
	67
	78

	stíháno osob
	71
	85
	75
	82
	64
	75
	73
	57
	68
	88

	stíháno žen
	12
	20
	10
	19
	8
	17
	16
	12
	18
	14

K nejzávažnějším trestným činům souvisejícím s domácím násilím patří vraždy motivované osobními vztahy. Ne všechny vraždy motivované osobními vztahy představují vyústění domácího násilí. Zároveň je patrné, že vraždy související s domácím násilím tvoří nezanedbatelnou část celkového počtu vražd motivovaných osobními vztahy.[footnoteRef:19] Největší počet vražd motivovaných osobními vztahy byl zaznamenán v letech 2010–2013. V roce 2023 bylo Policií ČR zjištěno celkem 86 případů těchto vražd, což představuje nárůst o 10 těchto skutků oproti roku přechozímu. Míra objasněnosti vražd motivovaných osobními vztahy dosahovala v roce 2023 90,7 % (nárůst o 2,5 p.b. oproti roku předchozímu).  [19:  Blíže viz Voňková, J., Oplatek D.: Vraždy v kontextu domácího násilí. ProFem.  2015. Dostupné z: . ] 


Co se týče výše uvedených administrativních dat sbíraných Policií ČR, OSPOD či soudy, tak s ohledem na vysokou míru latence domácího násilí platí, že tato data představují jen velmi malý výsek skutečného počtu případů domácího násilí. Zachycují zpravidla takové formy domácího násilí, kdy počáteční fáze násilí eskalovaly do dlouhodobé formy vážného týrání či do akutního ohrožení života či zdraví oběti. 
Vysoká míra latence domácího násilí je jedním z důvodů nízké míry nahlašování případů domácího násilí a vyhledání odborné pomoci je vysoká míra bagatelizace, svalování viny na oběti a také neřešení domácího násilí v jeho počátečních fázích. Z aktuálních výzkumů vyplývá, že 26 % osob v populaci se domnívá, že si oběť domácího násilí může za svou situaci sama.[footnoteRef:20] Zatímco muži s tímto tvrzením souhlasí z 37 %, ženy pouze z 15 %.[footnoteRef:21] Důvody, které jsou ve společnosti vnímané jako legitimní pro vznik domácího násilí, je nervozita partnera z důvodu finanční odpovědnosti za rodinu (31 % osob), nedostatečná péče o domácnost (29 %) a nenaplňování sexuálních potřeb muže ze strany ženy (54 % mužů a 41 % žen).[footnoteRef:22] Oběti se zároveň obávají nařčení, že obviňují původce násilí falešně. Skoro dvě třetiny mužů (62 %) a přes třetinu žen (37 %) totiž věří, že ženy se často svým partnerům mstí tím, že je obviní z domácího násilí, i když se nic takového nestalo. Stereotypní uvažování se však nevyhýbá ani osobám, které by měly obětem domácího násilí pomáhat profesionálně, například policistům nebo osobám poskytujícím sociální, psychologickou a právní pomoc. Rozdílná úroveň vzdělání v oblasti mechanismů fungování domácího násilí a odlišnosti v tom, co je jako násilí vnímáno a co nikoliv, fakticky vedou k nefunkčnosti systému pomoci obětem domácího násilí.[footnoteRef:23]  [20:  IKEA, Kantar. Česká společnost a domácí násilí. 2022, str. 2. Dostupné z: https://www.ikea.com/cz/cs/files/pdf/e8/09/e809c5cf/211104_ikea_da_vyzkum_prezentace_final.pdf. ]  [21:  IKEA, Kantar. Česká společnost a domácí násilí. 2022, str. 3. Dostupné z: https://www.ikea.com/cz/cs/files/pdf/e8/09/e809c5cf/211104_ikea_da_vyzkum_prezentace_final.pdf. ]  [22:  IKEA, Kantar. Česká společnost a domácí násilí. 2022, str. 4. Dostupné z: https://www.ikea.com/cz/cs/files/pdf/e8/09/e809c5cf/211104_ikea_da_vyzkum_prezentace_final.pdf. ]  [23:  MOORE, D., NYKLOVÁ, B.: Násilí na ženách v souvislosti s COVID 19, Výzkumná zpráva, Sociologický ústav Akademie věd ČR, Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, únor 2021, s. 175.] 

Souvisejícím problémem je skutečnost, že ze strany osob dotčených násilím nejsou násilné incidenty často explicitně jako domácí násilí pojmenovány. Násilí je často označováno za konfliktní domácnost, spory či tzv. italskou domácnost. Absence pojmenování násilí jako (domácí) násilí pak vede ke snížení možnosti danou situaci řešit – ať už ze strany osob ohrožených násilím či ze strany osob násilí se dopouštějících se (jasné pojmenování násilí je základním předpokladem pro úspěšnou intervenci a změnu jednání osob dopouštějících se násilí).[footnoteRef:24] [24:  Viz např. JAKOBSEN, B. a RAKIL, M. (eds). Násilí je možné zastavit. Psychologie násilí a terapie pro osoby, které se dopouštějí násilí v blízkých vztazích. Úřad vlády ČR, 2022. Str. 111 a násl.] 

Nejednotnost vnímání domácího násilí ze strany orgánů veřejné moci Poznatky z výzkumů,[footnoteRef:25] judikatury[footnoteRef:26] i praxe osob pracujících v intervenčních centrech a specializovaných sociálních službáchpoukazují na to, že systém pomoci obětem domácího násilí, který navenek působí jako robustní o třech pilířích (policie, justice, intervenční centra) ve skutečnosti funguje nekonzistentně až nahodile. Mezi subjekty, jejichž úkolem je pomáhat obětem domácího násilí (státní instituce a neziskový sektor) nepanuje shoda v náhledu na to, kdo takovou obětí domácího násilí je, ani co vlastně domácí násilí je. Neméně důležité (a problematické) je, že konzistentní výklad nepanuje ani mezi jednotlivými státními institucemi - např. jednotné chápání domácího násilí OSPOD), a že nejednotnost v chápání a přístupu nastává i uvnitř jednotlivých státních institucí samotných, například mezi regiony nebo funkčně specializovanými orgány či jednotkami. Typově stejné situace jsou pak posuzovány různě, často individuálně v závislosti na osobních znalostech, vědomostech a přesvědčeních tyto konkrétní situace řešících pracovníků (a jejich časových a kapacitních možností).[footnoteRef:27] Za základní důvod tohoto nekonzistentního přístupu je z právního hlediska možné považovat absenci definice domácího násilí a neprovázanost právního rámce potírání domácího násilí a pomoci jeho obětem. [25:  V této oblasti nejrecentnější a nejobsáhlejší vhled do problematiky nabízí studie socioložek Moore a Nyklové, zabývající se násilím na ženách konkrétně v souvislosti s epidemií koronaviru. Viz MOORE, D. a NYKLOVÁ, B. Násilí na ženách v souvislosti s COVID 19, Výzkumná zpráva. Sociologický ústav Akademie věd ČR, Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, 2021. Str. 174.]  [26:  Viz detailně části C a D této důvodové zprávy.]  [27:  MOORE, D. a NYKLOVÁ, B. Násilí na ženách v souvislosti s COVID 19, Výzkumná zpráva. Sociologický ústav Akademie věd ČR, Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, 2021. Str. 175.] 

1.3. Popis existujícího právního stavu v dané oblasti

Domácí násilí coby sociálně patologický fenomén není v současné době právně definováno a pomoc jeho obětem a vůbec to, jakým způsobem na něj státní instituce reagují, je nekonzistentně roztříštěná napříč mnoha právními předpisy bez vzájemné provázanosti. Předkládaný návrh si klade za cíl tyto mezery zacelit a vytvořit koncepční legislativní podklad pro zavedení komplexního a účinného rámce pro řešení domácího násilí. Stávající právní úprava problematiky domácího násilí pochází primárně z let 2004-2007, počínaje zavedením skutkové podstaty týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě, která byla přijata novelou trestního zákona č. 91/2004 Sb., s účinností od 1. 6. 2004.[footnoteRef:28]  [28:  Viz § 215a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, resp. dnes § 199 zákona č. 40/2009 Sb., skutková podstata týrání osoby žijící ve společném obydlí.] 

První zákon, který se pokusil obsáhnout problematiku domácího násilí komplexněji, byl zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím. Ten s účinností od 1. 1. 2007 souborně novelizoval:
· zákon o Policii ČR,[footnoteRef:29] který upravil institut vykázání násilné osoby; [29:  Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii ČR.] 

· občanský soudní řád, v němž zakotvil speciální předběžné opatření spočívající v ochraně ohrožené osoby (co do místa a proti konkrétní osobě původce násilí);[footnoteRef:30] [30:  Tehdejší nový § 76b občanského soudního řádu.] 

· trestní zákon, který nově sankcionoval závažné nebo opakované jednání spočívající v porušení policejního vykázání nebo předběžného opatření soudu.[footnoteRef:31] [31:  Tehdejší nové § 171 odst. 1 písm. e) tehdejšího trestního zákona.] 

Vedle represivně-preventivních nástrojů, které zákon č. 135/2006 Sb. přinesl, bylo nutné přijmout doprovodná opatření sociální povahy spočívající ve zřízení intervenčních center.[footnoteRef:32] Ty zakotvil zákon o sociálních službách[footnoteRef:33] jako specializovaná pracoviště poskytujících komplexní pomoc osobám ohroženým domácím násilím a spolupracujících s Policií. [32:  VOŇKOVÁ, J. a SPOUSTOVÁ, I. Domácí násilí z pohledu žen a dětí. (3. přepracované vydání). proFem, 2016. ISBN 978-80-90 4564-5-7, s. 157.]  [33:  Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.] 

Zákon č. 135/2006 Sb. nicméně v žádném z předpisů, které novelizoval, nepřinesl definici domácího násilí. Jím představené významné změny v oblasti trestního a správního práva byly rovněž legislativně i prakticky odtržené od zbytku právní úpravy a pilířů občanskoprávní úpravy, tedy tehdejšího občanského zákoníku[footnoteRef:34] a zákona o rodině.[footnoteRef:35] Nový občanský zákoník,[footnoteRef:36] účinný od roku 2014, se snažil vyplnit mnohé mezery a propojil v oblasti ochrany před domácím násilím hmotněprávní předpisy s předpisy procesněprávními.[footnoteRef:37] Zakotvením možnosti omezení či vyloučení práva na bydlení přinesl občanský zákoník soukromoprávní ochranu před domácím násilím pro společně žijící osoby.[footnoteRef:38]  [34:  Tehdejší zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.]  [35:  Tehdejší zákon č. 94/1963 Sb., o rodině.]  [36:  Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.]  [37:  Novelizace zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.]  [38:  Viz § 751 až 753, 1482 a 3021 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. ] 

V roce 2013 byl v rámci transpozice směrnice o obětech[footnoteRef:39] přijat zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, jímž došlo k rozšíření práv obětí a pomoci, které je jim poskytována (a rovněž odstranění nedostatků implementace rámcového rozhodnutí Rady 2001/220/SVV ze dne 15. března 2001 o postavení obětí v trestním řízení). [39:  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV.] 

V současné době se ochrana obětí domácího násilí prolíná těmito občanskoprávními, trestněprávními a správněprávními předpisy:
1. zákonem č. 89/2013 Sb., občanský zákoník (dále také jen „o. z.“), který nově upravil rodinné a manželské právo a poskytl hmotněprávní ukotvení institutu vykázání ve zvláštním ustanovení proti domácímu násilí (§ 751 o. z.);
2. zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“), upravujícím po novele občanského zákoníku řízení sporná;
3. zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále také jen „z. ř. s.“), jako normou pro nesporná a jiná řízení speciálního druhu; 
4. zákonem č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství (dále také jen „ZRP“), jasně deklarujícím, že pro registrovaná partnerství se obdobně použijí ustanovení upravené v části první, třetí a čtvrté občanského zákoníku;
5. zákonem č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále také jen „tr. zákoník“), s ustanovením o postihu různých forem domácího násilí (zejm. § 199 tr. zákoníku – trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí);
6.  zákonem č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále také jen „tr. řád“), upravujícím, mimo jiné, formy předběžných opatření proti pachatelům dopouštějícím se domácího násilí[footnoteRef:40]; [40:  Viz § 88b-88o tr. řádu.] 

7. zákonem č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů (dále také jen „ZOTČ“), průlomovým zákonem do práv obětí trestných činů; 
8. zákonem č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (dále také jen „ZSZ“), upravujícím působnost státního zastupitelství při prevenci kriminality a poskytování pomoci obětem trestné činnosti, rozšíření jeho práv v civilním řízení[footnoteRef:41] i trestním řízení; [41:  Např. § 400 a násl. z. ř. s., § 5 odst. 1 ZSZ. ] 

9. zákonem č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále také jen „zákon o přestupcích“), obsahujícím procesní ustanovení, jimiž lze postihovat formy počínajícího či méně závažného násilí na ženách;
10. zákonem č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále také jen „zákon o některých přestupcích“); konkrétně §  7 upravující přestupky proti občanskému soužití;
11. zákonem č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím; komplexní novela několika zákonů (viz výše);
12. zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále také jen „zákon o policii“), upravující vykázání jako faktický úkon policejního orgánu, jeho průběh, lhůty, práva a povinnosti zainteresovaných osob, roli a kompetence policie a Intervenčních center;
13. zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále také jen „zákon o sociálních službách“), stanoví působnost, práva a povinnosti Intervenčních center při poskytování pomoci obětem násilí, personální nároky na osoby pracující s oběťmi násilí atd.; 
14. zákonem č. 356/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí (dále také jen „ZSPOD“), pokrývajícím ochranu dětí a rodin stižených domácím násilím.

Pojem domácí násilí se vyskytuje explicitně v deseti zákonech, a to v občanském zákoníku,[footnoteRef:42] občanském soudním řádu,[footnoteRef:43] exekučním řádu,[footnoteRef:44] zákoně o zvláštních řízeních soudních,[footnoteRef:45] zákoně o pobytu cizinců na území České republiky,[footnoteRef:46] zákoně o sociálních službách,[footnoteRef:47] zákoně o sociálně-právní ochraně dětí[footnoteRef:48],  zákoně o některých přestupcích[footnoteRef:49], zákoně o dobrovolnické službě[footnoteRef:50] a zákoně o soudních poplatcích[footnoteRef:51]. V současné době však chybí jednotná legislativní definice a jednotná interpretace relevantními aktéry, včetně soudů. [42:  Viz § 751 až § 753, § 762, § 1482 a § 3021 o. z.]  [43:  Viz § 46c, § 100 o. s. ř.]  [44:  Viz § 37 odst. 3 písm. b zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.]  [45:  Viz § 2, §8, §12, §14, § 400 až 413 a § 492 až 496 z. ř. s.]  [46:  Viz § 46a, § 87f zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky.]  [47:  Viz § 37 odst. 3 zákona o sociálních službách.]  [48:  Viz § 16, § 57 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.]  [49:  Viz § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích.]  [50:  Viz § 2 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě.]  [51:  Viz § 11 odst. 2 písm. p) zákona č. 292/2013 Sb., o soudních poplatcích.] 

Pojmové znaky domácího násilí vyžadované soudy se v jednotlivých případech liší, a to nejen napříč obory práva (srovnáme-li judikaturu trestně-právní a soukromoprávní), ale i ve výkladu stejných ustanovení. V trestněprávní oblasti judikatura[footnoteRef:52] nabízí výklad skutkové podstaty trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí (slovy soudu „tzv. domácí násilí“). Správní soudy definují domácí násilí pro účely rozhodování o důvodech vykázání osoby ze společného obydlí ve smyslu zákona o policii. Soudy v civilním řízení pak definují domácí násilí pro účely interpretace ustanovení o vyloučení manžela ze společného obydlí.[footnoteRef:53]  [52:  Viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1583/2014.]  [53:  Viz § 751 až 753 o. z.] 

Soudy nevykládají koncept domácího násilí jednotně. Interpretace se liší jako v počtu základních pojmových znaků, tak v celkovém vymezení nad rámec těchto znaků.[footnoteRef:54] Civilní soudy nejčastěji uvádějí čtyři pojmové znaky: [54:  Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 5 As 84/2008.] 

1) opakování násilí (musí být dlouhodobé a opakované);
2) eskalace (stupňuje se, je častější);
3) blízkost osob při jasných a neměnných rolích;
4) místo páchání stranou společenské komunity.[footnoteRef:55] [55:  Usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 19 Nc 1131/2015. ] 

Soudy zpravidla určitým způsobem definují:
1) okruh obětí (osoba blízká nebo jiná osoba žijící s pachatelem ve společném obydlí[footnoteRef:56] nebo „osoby blízké, žijící spolu ve společné domácnosti“);[footnoteRef:57] [56:  Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1583/2014.]  [57:  Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 5 As 84/2008.] 

2) druh jednání, jako „zlé nakládání vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti, působením fyzických útrap, ale i o zlé nakládání v oblasti psychické“[footnoteRef:58] nebo kupř. „týrání a násilné jednání“;[footnoteRef:59] [58:  Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1583/2014.]  [59:  Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 5 As 84/2008.] 

3) délku trvání domácího násilí, byť „Trvalost pachatelova jednání je nutno posuzovat v závislosti na intenzitě zlého nakládání. Nevyžaduje se, aby šlo o jednání soustavné nebo delší dobu trvající“;[footnoteRef:60]  [60:  Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1583/2014.] 

4) Nejvyšší správní soud uvádí požadavek opakování: „zjednodušeně řečeno, jeden pohlavek, políček nutně ještě neznamená, že se jedná o domácí násilí; pokud však již takových jednání bylo více i v minulosti, jejich četnost se zvyšuje, již nelze zcela úvahu o možnosti domácího násilí přejít“.[footnoteRef:61] [61:  Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 5 As 84/2008.] 

Podle Metodické příručky ředitele ředitelství služby pořádkové policie Policejního prezidia ČR k realizaci závazného pokynu policejního prezidenta č. 166/2009 o provádění vykázání jsou typickými znaky domácího násilí:
a)	přítomnost některé z forem násilí mezi osobami žijícími ve společném obydlí,
b)	dlouhodobost (cyklus násilí se opakuje: růst napětí – násilný incident – zklidnění),
c)	jasně rozpoznatelné role (lze rozlišit násilnou a ohroženou osobu, vzájemné postavení je nerovné a role se v průběhu incidentů nemění),
d)	nárůst intenzity násilí (lze pozorovat, že incidenty jsou častější a krutější nebo hrozí, že se tak stane).[footnoteRef:62] [62:  GŘIVNA, T., ŠÁMAL, P., VÁLKOVÁ, H. Oběti trestných činů. Komentář. 2. vydání. Wolters Kluwer, 2020. Str. 677 a 678.] 

Ve stavu absence legislativní definice domácího násilí dochází k tříštění chápání a výkladu tohoto patologického jevu ze strany zainteresovaných subjektů (Policie, OSPOD, soudy, sociálně zdravotní odbory, lékařské a nelékařské pomáhající profese, učitelé, apod.). Důsledkem je pak nejednotný přístup k obětem násilí v blízkých vztazích (domácí násilí), vedoucí k neschopnosti poskytnout včasnou a adekvátní pomoc a realizovat tak ochrannou funkci státu ve vztahu k obětem. 
Některé právní oblasti též absolutně postrádají speciální úpravu, která by obětem domácího násilí poskytovala efektivní právní ochranu a nabízela předvídatelnější řešení konkrétní kritických situací, a to i ve vztahu k dalším účastníkům právních vztahů (konkrétně např. zaměstnavatelům obětí domácího násilí). Stále absentuje speciální ochrana obětí domácího násilí v přestupkovém řízení.
Český právní řád tak obětem domácího násilí poskytuje pouze částečnou, nejednotnou, někdy téměř nahodilou a celkově jen málo efektivní podporu, což ze strany obětí může vést k nedůvěře obětí v právní systém. Odchod od násilného partnera je tak za daného stavu pro oběť krokem do neznáma, kde nemá zaručeno vůbec nic, pokud jde o hmotnou, sociální i právní pomoc. Nemá jistotu, zda na její situaci budou identicky nazírat pracovníci OSPOD, policie či Úřadu práce. Než aby této nejistotě vystavily sebe a své děti, oběti často nadále nedobrovolně setrvávají v násilném prostředí, což vede toliko k prohlubování újmy nejen oběti, ale např. i jejích nezletilých dětí. Na setrvalý patologický stav oběti se tak „nabalují“ další negativní jevy, jako např. závislosti (kdy k alkoholu a jiným látkám oběť sahá, aby jí umožnily situaci psychicky vydržet), či prostituce (z důvodu finanční tísně nebo z donucení partnerem). Rozvrácené rodinné prostředí pak dopadá na nezletilé, např. zvnitřněním násilného chování v rodině coby normy, nebo prakticky např. v podobě školní absence. 

1.4. Identifikace dotčených subjektů

Předkládaný materiál má dopady na následující skupiny:

Oběti domácího násilí
· Zavedení jednotné definice domácího násilí v občanském zákoníků přispěje ke snížení společenské tolerance méně závažných forem domácího násilí a ke zvýšení pravděpodobnosti, že oběť bude svou situaci řešit v ranné fázi násilného chování původce násilí. Dojde také k posílení práv obětí v přestupkovém a občanskoprávním řízení a k lepší ochraně obětí v rámci využívání institutu vykázání dle zákona o Policii ČR..

Původci domácího násilí
· Směrem k původcům domácího násilí bude definicí domácího násilí (v širokém pojetí) vyslán signál, že i jednorázové (či krátkodobé) formy fyzického, psychického, sexuálního či ekonomického násilí jsou považovány za domácí násilí a společensky nepřijatelné.
· Také dojde k prodloužení doby vykázání (z 10 na 14 dnů), tedy doby, po kterou nemohou původci násilí na základě rozhodnutí Policie ČR navštěvovat společné obydlí (které sdílí s obětí) ani se k ní přibližovat. 
Laická i odborná veřejnost
· Návrh zakotvení legislativní definice domácího násilí povede ke zvýšení povědomí o fenoménu domácího násilí a jeho prevenci u laické i odborné veřejnosti. Předkládaná definice jasně vymezuje okruh osob, vůči nimž je možné dopustit se domácího násilí a jeho jednotlivé formy, včetně kontrolujícího jednání. Kontrolující jednání stojí v jádru domácího násilí a zkušenost s ním má skoro třetina osob.[footnoteRef:63] Přestože kontrolující jednání nemá vždy na první pohled viditelné dopady, výzkumy poukazují na vliv kontrolujícího jednání na výskyt deprese, post-traumatické stresové poruchy a zvýšeného rizika sebevražd. Výskyt kontrolujícího jednání má prostřednictvím specifických potřeb obětí v oblasti zdravotnictví, sociální péče a snížené ekonomické aktivity též negativní dopady na ekonomiku a sociální systém.[footnoteRef:64] Přesto ohledně něj panuje velmi nízké povědomí. [63:  Nadace Vodafone. Průzkum: Lidé nevědí, že kontrolující chování je domácím násilím. 2022. Dostupné z: https://www.nadacevodafone.cz/novinky/pruzkum-lide-nevedi,-ze-kontrolujici-chovani-je-domacim-nasilim.html. ]  [64:  EIGE, Combating coercive control and psychological violence against women in the EU Member States. 2022, str. 41.] 


Policie
· Návrh změny zákona o policii specifikuje povinnost odebrat zbraně, které drží vykázaná osoba. Vykazující policista nemá v tomto ohledu prostor pro uvážení a zbraně odebere vykazované osobě vždy. Navržená úprava reaguje na účel vykázání, tedy zajištění bezpečí osoby ohrožené domácím násilím. V současnosti není oprávnění Policie odebrat vykázané osobě zbraň stanoveno, což v obzvláště ve zvlášť rizikových případech domácího násilí může přispívat k riziku použití zbraně proti osobě ohrožené. 

Státní zastupitelství
· Navrhuje se stanovit, že kopie úředního záznamu o vykázání se zasílá také příslušnému státnímu zastupitelství. Dle § 8 odst. 1 písm. c) a § 8 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb. je státní zastupitelství oprávněno podat návrh na zahájení řízení ve věci ochrany proti domácímu násilí (návrh na předběžné opatření dle § 751 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Za účelem naplnění tohoto oprávnění je však nezbytné, aby státní zastupitelství o vážných případech domácího násilí bylo včas (pokud možno ihned) informováno. V současnosti jsou státní zastupitelství v praxi o vykázání obvykle informována ze strany policie či intervenčních center, zejm. v rámci multidisciplinární spolupráce, nicméně tato praxe není jednotná a informační povinnost policie vůči státnímu zastupitelství není předepsána zákonem.

Soudy
· Předkládaná změna občanského soudního řádu navrhuje rozšířit zákaz mediace na případy, kdy je jednání agresora předmětem přešetřování a postupu orgánů činných v trestním řízení nebo je řešeno jeho obvinění z přestupku. Po dobu takovýchto řízení se oběť nenachází v natolik silném postavení, aby byla rovnocenným partnerem původce násilí a bylo tak možno účastníky efektivně mediovat. 
· Pro soudní praxi je relevantní též návrh změny občanského zákoníku reflektovat proběhnuvší či probíhající domácí násilí při vypořádání společného jmění manželů. 
· Dále se navrhuje se explicitně stanovit existenci domácího násilí jako kritéria, k němuž je přihlíženo při úpravě poměrů k nezletilému dítěti (§ 907 o. z.). Cílem je legislativní podchycení praxe, kterou v judikatuře již dovodil Ústavní soud.  Jak upozorňují závěry rezoluce Rady Evropy z roku 2010 a shodné závěry učiněné Světovou zdravotnickou organizací, vystavení dítěte násilí vůči matce (případně dalším členům rodiny), ať již přímo či nepřímo, je klasifikováno jako forma psychického týrání dítěte s možnými vážnými následky.  Z výzkumů v oblasti psychologie vyplývá, že dítě vystavené domácímu násilí se do budoucna může samo stát původcem násilí (jako přijetí vzorce chování, v němž násilí je standardem) či vyhledává vztahy s násilnými partnery (a dostává se do role oběti). Svěření dítěte do péče původce násilí je nepřípustné z hlediska ochrany života, zdraví a zajištění vývoje a fyzických, vzdělávacích, emocionálních, materiálních a jiných potřeb dítěte. Proto se navrhuje, aby soud k tomu, že v rodině probíhalo domácí násilí, automaticky přihlížel, tak aby v ideálním případě nemohlo dojít ke svěření dítěte do výlučné nebo střídavé péče původce násilí.

Orgán sociálně-právní ochrany dětí
· Navržené změny zákona o sociálně právní ochraně dětí pomohou efektivněji rozpoznat ohrožené dítě a promptně jej propojit s příslušnou odbornou organizací pomáhající obětem domácího násilí. Přesná definice pojmu domácí násilí bude značným přínosem pro práci zástupců a pracovníků OSPOD, které se s problematikou domácího násilí v praxi nejčastěji potýkají a měli by aktivně, ale citlivě pracovat s celým rodinným systémem. Z praxe vyplynulo, že jednotlivá pracoviště OSPOD i jednotliví pracovníci v rámci jednotlivých pracovišť si tento pojem vykládají různě a v důsledku tak dochází nejen k neodhalení existence domácího násilí v posuzovaném rodinném systému, ale mnohdy i k bagatelizaci problému a tím tak k prohlubování negativních důsledků domácího násilí na oběť a nezletilé dítě. Pracovník OSPOD tak pak nejedná v nejlepším zájmu dítěte, což je základní veličina, kterou je práce OSPOD prodchnuta.

Obecní úřady obcí s rozšířenou působností (a obecní úřady obcí s pověřeným úřadem a obecní úřady, které také projednávají přestupky)
· Změny v oblasti přestupkového řízení jsou odůvodněny nedostatečnou ochranou obětí domácího násilí v takovém řízení nad rámec obecné ochrany (ustanovení § 72a odst. 1 zákona o přestupcích). Absence této ochrany je zvlášť palčivá, jelikož většina případů domácího násilí nedosáhne intenzity nutné pro trestněprávní kvalifikaci konkrétního jednání a je řešena v rovině řízení přestupkového. Navrhovaná změna přestupkového zákona přibližuje úpravu práv obětí domácího násilí v přestupkovém řízení právům zvlášť zranitelných obětí ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů. Důvodem je srovnatelná zranitelnost obětí v přestupkovém řízení jako v řízení trestním. 
· Navrhuje se především mezi práva osoby přímo postižené spácháním přestupku začlenit významné právo na doprovod důvěrníkem, jako tomu je v trestním řízení ve smyslu § 21 ZOTČ.  Dále se navrhuje zakotvení práva na přijetí opatření na zabránění kontaktu s obviněným z přestupku, jak je obdobně zakotveno v § 17 odst. 1 ZOTČ. Zatřetí se navrhuje zrušit podmínku souhlasu oběti domácího násilí pro zahájení přestupkového řízení, resp. pro pokračování v něm souhlasem. Začtvrté se navrhuje úprava principů, na kterých je postaven výslech oběti domácího násilí v novém § 82 odstavci 5 upravujícím dokazování. Respekt k lidské důstojnosti musí najít svůj odraz i v řízení přestupkovém, neboť i toto musí být ovládáno základními lidskoprávními principy. Výslech oběti domácího násilí proto na sebe klade vyšší nároky právě s ohledem na specifickou zranitelnost těchto obětí. Provádění výslechu u obětí domácího násilí jako zvlášť zranitelné oběti musí být vedeno způsobem zamezujícím sekundární viktimizaci . 
Poskytovatelé sociální služby intervenční centra 
· Změny v oblasti institutu vykázání se dotknou i činností intervenčních center (a dalších poskytovatelů sociálních služeb obětem domácího násilí), které poskytují sociální služby obětem domácího násilí (resp. osobám ohroženým násilným chováním vykázané osoby).  Vzhledem k tomu, že intervenční centra poskytují mj. pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí, bude nutné zajistit informovanost intervenčních center o nové právní úpravě práv obětí domácího násilí.

1.5. Popis cílového stavu

Předložený návrh si klade za cíl zlepšit prevenci domácího násilí a úroveň ochrany obětí tohoto násilí. Činí tak trojím způsobem:
d) zakotvením definice domácího násilí (v širokém pojetí) v občanském zákoníku,
e) zlepšením postavení obětí domácího násilí v občanskoprávním a přestupkovém řízení,
f) dílčími změnami v nastavení institutu vykázání v zákoně o Policii ČR.

Co se týče zakotvení definice domácího násilí v občanském zákoníku, tak tato změna má dvojí roli. Jedná se o roli výchovnou – právní řád bude jednoznačně definovat, jaké formy násilí jsou považovány za domácí násilí, tím zdůrazňovat jejich společenskou nepřijatelnost a potenciálně zvyšovat motivaci společnosti těchto forem násilí se nedopouštět. Z hlediska obětí pak bude definice v širokém pojetí zvyšovat schopnost identifikovat různé formy násilí jako domácí násilí a motivaci situaci řešit v počáteční fázi. V tomto smyslu pak vymezení definice domácího násilí v občanském zákoníku může přispět ke snížení počtu případů, ve kterých dochází k neřešení domácího násilí ze strany obětí a eskalaci tohoto násilí do vážnějších či dlouhotrvajících forem násilí. Druhá role spočívá ve vyjasnění pojmu domácí násilí pro orgány veřejné moci, které s tímto řádu na základě příslušných ustanovení právního pojmem pracují – zejména orgány sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“) a civilní soudy. Vymezení definice domácího násilí v jeho širokém pojetí má potenciál ke sjednocení v současnosti nejednotné rozhodovací praxe soudů či OSPOD, byť tyto orgány budou při řešení domácího násilí či jeho dopadů zpravidla využívat další korektivy ve vztahu k definici domácího násilí - např. v § 742 odst. 1 písm. g) občanského zákoníku se navrhuje stanovit, že v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů se má přihlédnout k tomu, zda se jeden z manželů dopustil vůči druhému domácího násilí, přičemž se přihlédne k jeho závažnosti, povaze a okolnostem spáchání. Dotčené orgány veřejné moci tak budou mít jasné vodítko k tomu, jaké formy násilí jsou považovány za domácí násilí a zároveň budou nadále posuzovat, zda dané formy domácího násilí dosahují takové intenzity, aby s nimi byly spojeny příslušné právní důsledky.
Co se týče zlepšení postavení obětí domácího násilí v občanskoprávním a přestupkovém řízení, tak navrhované změny reagují na stávající legislativní i faktické mezery v systému ochrany obětí v některých fázích občanskoprávního či přestupkového řízení. V rámci § 742 odst. 1 občanského zákoníku stanovujícího obecná pravidla pro vypořádání společného jmění manželů (dále také „SJM“) se navrhuje doplnit rovněž zohlednění toho, že se jeden z manželů dopustil na druhém domácího násilí (či činu povahy úmyslného trestného činu). Tato změna reaguje na stávající judikaturu Nejvyššího soudu a z důvodu zvýšení právní jistoty jí dává sílu zákonného ustanovení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1137/2012 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 22 Cdo 999/2011). V rámci přestupkového řízení pak dochází především k posílení procesní ochrany obětí domácího násilí. V řadě případů totiž domácí násilí nedosahuje intenzity trestného činu (zpravidla jde o přestupek proti občanskému soužití). Na rozdíl od trestního řízení se ovšem na přestupkové řízení nevztahuje ochrana zvlášť zranitelných obětí a v praxi tak často dochází k druhotné újmě (sekundární viktimizaci) obětí domácího násilí, resp. osob přímo postižených spácháním přestupku. Proto se navrhuje do zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich doplnit ustanovení vedoucí k lepší ochraně před sekundární viktimizací (zakotvení práva na doprovod důvěrníkem či stanovení povinnosti správního orgánu na žádost osoby přímo postižené spácháním přestupku učinit potřebná opatření k zabránění jejího kontaktu s osobou, kterou označila za pachatele). Jedná se zjednodušeně o přenesení obecné zásady zvlášť citlivého přístupu k obětem trestné činnosti (vyjádřené v obecné podobě §3 odst. 2 a konkrétně v § 17 odst. 1 zákona o obětech trestných činů) do přestupkového řízení.  
V rámci institutu vykázání dle zákona o Policii ČR se pak navrhuje prodloužit dobu vykázání z 10 na 14 dní a stanovit povinnost vykazujícího policisty vykázané osobě zabavit zbraň a učinit jiná vhodná opatření na ochranu ohrožené osoby.
Návrh zákona pak obsahuje některé další dílčí změny některých právních předpisů vedoucích především k promítnutí odkazu na definici domácího násilí v občanském zákoníku (blíže viz zvláštní část důvodové zprávy).
Cílovým stavem odpovídajícím vymezeným cílům je:
a) nižší latence domácího násilí, nižší společenská přijatelnost méně závažných forem domácího násilí a vyšší pravděpodobnost řešení domácího násilí v jeho počáteční fázi (lze kvantifikovat prostřednictvím viktimizačních studií a sledováním vývoje výše uvedených administrativních dat evidovaných Policií ČR, soudy a OSPOD),
b) jednotný přístup některých orgánů veřejné moci, které pracují s pojmem „domácí násilí“, především OSPOD a civilní soudy (lze kvantifikovat na základě kvalitativních dat poskytnutých specializovanými službami pro oběti domácího násilí),
c) nižší riziko druhotné újmy (sekundární viktimizace) v rámci přestupkového řízení (v současnosti nejsou data o zkušenosti osob přímo postižených spácháním přestupku se sekundární viktimizací systematicky sbírána),
d) vyšší úroveň ochrany obětí domácího násilí v rámci využívání institutu vykázání (lze kvantifikovat pomocí dat o efektivitě institutu vykázání – zejména dat o počtu opakovaných vykázáních stejné osoby, případně pomocí dat o případech vykázání, kdy následně domácí násilí eskalovalo ve vážnější ohrožení oběti – např. trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí či trestný čin vraždy motivované osobními vztahy; aktuálně tato data sbírána nejsou).

1.6. Zhodnocení rizika

Nepřijetí návrhu zákona povede k pokračování stávajícího stavu, kdy dochází k:

a) K vysoké míře latence domácího násilí a nízké motivaci a schopnosti obětí řešit domácí násilí v jeho počáteční fázi.
b) Nejednotnosti vnímání domácího násilí ze strany orgánů veřejné moci. 
c) Mezerám v systému ochrany práv obětí domácího násilí v občanskoprávním a přestupkovém řízení.

Nepřijetí návrhu zákona tak povede k udržování nedostatečné míry ochrany obětí domácího násilí a neplnění závazků České republiky dbát základních práv svých občanů, v jejichž ochraně stát ve vztahu k obětem domácího násilí rovněž selhává. Jedná se zejména o právo na osobní nedotknutelnost, důstojnost a soukromí, jakož i právo na to nebýt podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení, ve smyslu článků 7 a 10 Listiny. Zásah do práva na ochranu osobnosti a důstojnosti oběti je samotnou podstatou domácího násilí, a to podle formy násilí zasahující do duševní nebo tělesné integrity, svobody, důstojnosti, zejména v pohlavní oblasti, vážnosti, cti nebo soukromí, nebo schopnosti uspokojovat své potřeby nebo potřeby členů společné domácnosti. 

Z těchto konkrétních subjektivních práv zároveň vyplývají pro stát pozitivní závazky spočívající mj. v požadavku zvláštní ochrany zranitelných skupin, jako jsou ženy a děti, konkrétně před domácím násilím, neboť každý má zároveň právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, a to včetně obětí domácího násilí, do jejichž soukromého a rodinného života je domácím násilím zasahováno a kterým stát v současné době není schopen poskytnout efektivní a konzistentní pomoc a ochranu.

Ve stavu absence legislativní definice domácího násilí dochází k tříštění chápání a výkladu tohoto patologického jevu ze strany zainteresovaných subjektů (zejm.  OSPOD, soudy, sociálně zdravotní odbory, lékařské a nelékařské pomáhající profese, učitelé). Důsledkem je pak nejednotný až zmatečný přístup k obětem násilí v blízkých vztazích (domácí násilí), vedoucí k neschopnosti poskytnout včasnou a adekvátní pomoc a realizovat tak ochrannou funkci státu ve vztahu k obětem. 

V následující části uvádíme vyhodnocení rizik pro hlavní části navrhované právní úpravy:

Zakotvení definice domácího násilí (část první návrhu zákona)

Riziko v případě nepřijetí definice domácího násilí spočívá především v pokračování současného stavu, kdy dochází k vysoké míře latence a neřešení (zejména počáteční fáze) domácího násilí. Rizikem je také pokračující nejednotnost vnímání a právního posuzování domácího násilí ze strany orgánů veřejné moci, které postupují podle právních předpisů obsahujících pojem domácí násilí.

Riziko v případě přijetí právní definice spočívají v možnosti pomalé adaptace příslušných orgánů veřejné moci na definici domácího násilí, případně též v případné rezistenci podle této definice postupovat. 


Přihlédnutí k domácímu násilí v řízeních o vypořádání společného jmění manželů a řízeních o svěření dítěte do péče (část první návrhu zákona)

Rizikem v případě nepřijetí návrhu zákona je, že soudy nebudou jednotně přihlížet k domácímu násilí v rámci řízení o vypořádání SJM, byť stávající judikatura Nejvyššího soudu tuto povinnost již dovozuje.

Riziko související s přijetím této části návrhu zákona spočívá v možnosti, že rozvádějící se manželé budou před soudem účelově uvádět, že druhý z manželů se na nich dopouštěl domácího násilí za účelem neoprávněného navýšení svého podílu v rámci vypořádání SJM. Toto riziko je sníženo tím, že soudy budou muset vždy uvádění skutečnosti ověřovat (v rámci řešení předběžné otázky ). 

Zákaz povinné mediace (část druhá návrhu zákona)

Riziko související s nepřijetím této části návrhu zákona spočívá v pokračování stávajícího stavu, kdy v některých případech jsou oběti domácího násilí do nařízeného setkání s mediátorem nuceny, byť takové setkání zjevně není účelné. 

Povinnost vykazujícího policisty zabavit zbraň (část pátá návrhu zákona)

Riziko související s nepřijetím této části návrhu zákona spočívá v možnosti, že vykázané osobě nebude zabavena (střelná) zbraň, kterou následně použije k dalšímu útoku na oběť domácího násilí.

Riziko související s přijetím této části návrhu pak spočívá v tom, že bude docházet k extenzivnímu výkladu pojmu „zbraň“ ze strany vykazujících policistů a vykázané osobě budou zabavovány i osobní věci sloužící k zajištění základních potřeb. Toto riziko je snížení obecným principem přiměřenosti postupu vyjádřeným v § 11 zákona o Policii ČR.

Prodloužení délky trvání vykázání (část pátá návrhu zákona)
Riziko v případě nepřijetí této části návrhu zákona spočívá v tom, že oběti domácího násilí nebude při vykázání násilné osoby poskytnut dostatečný časový prostor pro zajištění adekvátní reakce na případ domácího násilí – např. zajištěná si odborného poradenství, ubytování v azylovém domě či vyřešení otázek spojených s péčí o děti.

Riziko v případě přijetí této části návrhu zákona pak spočívá v nepřiměřeném zásahu do základních práv vykazované osoby (blíže viz níže k vyhodnocení jednotlivých variant). Za účelem eliminace tohoto rizika byla přiměřenost zásahu do základních práv zahrnuta mezi posuzovaná kritéria.

Ochrana obětí v přestupkovém řízení (část osmá návrhu zákona)

Riziko související s nepřijetím této části návrhu zákona představuje především riziko druhotné újmy (sekundární viktimizace) osob přímo postižených spácháním přestupku během přestupkového řízení, například necitlivým přístupem při výslechu ze strany správního orgánu.

Riziko související s přijetím této části návrhu zákona spočívá v nejednotné aplikaci příslušných procesních práv ze strany jednotlivých správních orgánů. K eliminaci tohoto rizika bude sloužit metodické vedení a podpora za strany Ministerstva vnitra. 


2. Návrh variant řešení

Vzhledem k časovým možnostem a charakteru problematiky proběhlo vyhodnocení a porovnání variant kvalitativně, přičemž předkladatel stavěl na své dlouhodobé expertíze v dané problematice a konzultacích s dotčenými subjekty.

2.1 Zakotvení definice domácího násilí (část první návrhu zákona)

Varianta 0
V případě nulové varianty by přetrvával stávající právní stav. Občanský zákoník by neobsahoval definici pojmu domácího násilí a právní řád by nadále na řadě různých míst pracoval s pojmem „domácí násilí“, byť by jej jednoznačně nedefinoval.


Varianta I
Varianta I zahrnuje zakotvení definice domácího násilí v občanském zákoníku bez doprovodných změn dalších zákonů. Výslovná a jednoznačná definice toho, co se chápe pod pojmem domácí násilí, se chápe jako nutný předpoklad pro sjednocení přístupu relevantních aktérů účastných na pomoci obětem a potírání domácího násilí.

Konkrétní vymezení definice domácího násilí pak navazuje na odborné kriminologické poznatky, stávající judikaturu českých civilních soudů, obdobné zahraniční definice domácího násilí, stávající mezinárodní standardy i připravovanou legislativu na EU úrovni vyžadující, aby za domácí násilí byly považovány veškeré formy fyzického, sexuálního a psychického násilí mezi osobami blízkými či mezi osobami sdílejícími společnou domácnost (blíže viz příslušná část zvláštní části důvodové zprávy). 

Varianta II
Varianta II zahrnuje vymezení definice domácího násilí v samostatném novém zákoně (nikoli formou novely občanského zákoníku). Ostatní části právního řádu využívající pojem „domácí násilí“ by tak odkazovaly na samostatný zákon obsahující (kromě novelizačních bodů jiných právních předpisů) jen definici domácího násilí.

2.2 Přihlédnutí k domácímu násilí v řízeních o vypořádání společného jmění manželů a řízeních o svěření dítěte do péče (část první návrhu zákona)

Varianta 0
Nulová varianta počítá se zachováním stávajícího stavu, kdy povinnost soudů přihlížet k domácímu násilí v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů a v rámci řízení o svěření dítěte do péče je dovozována ze stávající judikatury Nejvyššího soudu.

Varianta I
Varianta I explicitně stanovit v rámci obecných pravidel pro vypořádání společného jmění manželů zohlednění toho, zda se jeden z manželů dopustil na druhém domácího násilí (či činu povahy úmyslného trestného činu), přičemž se přihlédne k jeho závažnosti, povaze, délce trvání a okolnostem takového jednání.

2.3 Zákaz povinné mediace (část druhá návrhu zákona)

Varianta 0
V případě nulové varianty by přetrvával stávající stav, kdy právní úprava umožňuje nařídit setkání s mediátorem v rámci rozvodového řízení v případě, kdy se jeden z rozvádějících manželů dopustil na druhém domácího násilí. 

Varianta I
Varianta I navrhuje rozšířit zákaz mediace na případy, kdy je jednání původce domácího násilí předmětem přešetřování a postupu orgánů činných v trestním řízení nebo je řešeno jeho obvinění z přestupku. Po dobu takovýchto řízení se oběť nenachází v natolik silném postavení, aby byla rovnocenným partnerem původce násilí a bylo tak možno účastníky efektivně mediovat. Původce domácího násilí často udržuje nad obětí i po skončení bezprostředních projevů násilí kontrolu a moc a jeho vztah s obětí je proto nutně nerovný. Původce a oběti proto nelze mediovat a odborníci dané nedoporučují. V praxi je však dané doporučení často ignorováno.

2.4 Povinnost vykazujícího policisty zabavit zbraň (část pátá návrhu zákona)

Varianta 0
V případě nulové varianty by přetrvával stávající stav, kdy není zakotvena explicitní povinnost Policie ČR v rámci institutu vykázání odebrat (střelnou) zbraň. Podle současné úpravy  může poliscista zbraň odebrat pouze podle § 35 odst. 1 a 2 zákona o Policii, tedy hrozí-li nebezpečí, že jí bude neoprávněně užito k násilí nebo pohrůžce násilím. Odebrání zbraně při vykázání osoby záleží tedy v zásadě na vyhodnocení situace Policií. To vede k nekonzistentní aplikační praxi, což obzvláště v rizikových případech domácího násilí může přispívat k riziku použití zbraně proti osobě ohrožené, společným dětem atd.

Varianta I
V úvahu přichází stanovit povinnost vykazujícího policisty odebrat vykázané osobě pouze střelnou zbraň (a nikoli jakoukoli zraň) drženou dle zákona o střelných zbraních. 

Varianta II
Další zvažovanou variantou je uložit povinnost policisty vykazované osobě odebrat zbraně (nejen střelné) a přijmout další vhodná opatření za účelem ochrany osoby násilím ohrožené. Neodebrání držené (střelné) zbraně původci domácího násilí přes poukázání oběti na fakt, že původce střelnou zbraň vlastní a jejím použitím hrozí (a vedoucí ve výsledku k vraždě společných dětí nebo oběti samotné) opakovaně vyhodnotil Evropský soud pro lidská práva jako porušení čl. 2 Evropské úmluvy o lidských právech (právo na život, resp. odpovídající povinnosti státu zajistit svým obyvatelům život a bezpečí). 


2.5 Prodloužení délky trvání vykázání (část pátá návrhu zákona)

Varianta 0
V případě nulové varianty by přetrvával stávající stav, kdy k vykázání dle zákona o Policii ČR dochází na dobu 10 dnů.  

Varianta I
Varianta I spočívá v prodloužení délky doby vykázání ze stávajících 10 na 14 dnů z důvodu rozšíření časového prostoru, který je osobě ohrožené domácím násilím dán k tomu, aby na domácí násilí reagovala. Navržená varianta (prodloužení na 14 dní) je inspirována rakouskou právní úpravou, kde k prodloužení délky trvání vykázání z původních 10 dní na 14 dní došlo již v roce 2009.


Varianta II
Varianta II představuje prodloužení délky doby vykázání z 10 dnů na delší dobu, například 3 týdny. Tato varianta představuje výrazné vykročení ze stávající právní úpravy a praxe. Na jedné straně může představovat prostředek pro ještě lepší ochranu obětí domácího násilí před bezprostředním ohrožením, na druhou stranu představuje výrazný zásah do základních práv osoby násilné. 

2.6 Ochrana obětí v přestupkovém řízení (část osmá návrhu zákona)

Varianta 0
V případě nulové varianty by přetrvával stávající stav, kdy v rámci řízení o přestupcích nemají oběti (resp. osoby přímo postižené spácháním přestupku) žádnou zvláštní procesní ochranu před sekundární viktimizací.

Varianta I
Tato varianta navrhuje zakotvit některá procesní oprávnění osob přímo postižených spácháním přestupku za účelem ochrany před sekundární viktimizací. Jedná se zejména o zakotvení práva na doprovod důvěrníkem a právo na zabránění kontaktu s osobou, která je označena za pachatele. Zároveň se navrhuje zakotvit povinnost správního orgánu při výslechu svědka (včetně osob přímo postižených spácháním přestupku) šetřit jeho osobnost, zejm. klást otázky týkající se intimní oblasti klást zvláště šetrně a jen v nezbytných případech. Varianta I počítá se zakotvením těchto práv pro všechny osoby přímo postižené spácháním přestupku (bez ohledu na typ přestupku).


Varianta II
Varianta II počítá se zakotvením stejných procesních oprávnění osob přímo postižených spácháním přestupku jako varianta I, ovšem pouze v případě přestupků vykazujících znaky domácího násilí. 


3. Vyhodnocení nákladů a přínosů

3.1. Identifikace nákladů a přínosů

Domácí násilí je společenským fenoménem, který má vždy vliv na státní rozpočet (viz dále), a to jak přímo prostřednictvím nákladů vynaložených na zdravotní a sociální péči, tak nepřímo prostřednictvím snížené míry aktivity obětí na pracovním trhu. U navrhovaného zákona není předpokládáno významné zvýšení nákladů. Dílčí nárůst nákladů (viz níže) lze uhradit v rámci běžných nákladů na provoz daných orgánů (policie, státního zastupitelství). 
V souvislosti s existujícími náklady výskytu domácího násilí ve společnosti uvádíme, že v roce 2012 činil odhad ekonomických dopadů domácího násilí téměř 14,5 miliardy Kč. Největší podíl na těchto nákladech představuje ztráta produktu v důsledku pracovní neschopnosti kvůli zranění způsobenému při incidentu domácího násilí ve výši více než 8 miliard Kč. Jedná se o náklady domácího násilí, které nese celá společnost.[footnoteRef:65] Jakkoli je daný údaj vztažen k roku 2012, je pro posouzení ekonomické náročnosti domácího násilí na státní rozpočet odrazovým můstkem při určení minimálních výdajů spojených s tímto jevem, neboť lze spíše očekávat, že od této doby výdaje a náklady spojené s tímto jevem vzrostly. Pokud daný údaj specifikujeme, pak 14 milionů činí výdaje na Policii ČR, 12 milionů na státní zastupitelství, 7 milionů na znalecké posudky, 10 milionů na soudy v případech trestního řízení, 41 milionů na soudy v případech civilního řízení, 2 miliony na přestupkové řízení, 4 814 milionů zdravotnictví – fyzické důsledky, 250 milionů zdravotnictví psychické důsledky, 487 milionů výdaje na sociální služby, 8 561 milionů ztráty v souvislosti ekonomickou (ne)aktivitou, 216 milionů náklady na výplatu nemocenských dávek a 52 milionů náklady na výplatu dávek v nezaměstnanosti.  [65:  K tomu srov. VŠETIČKOVÁ, S. a kol.. Analýza ekonomických dopadů domácího násilí [online]. In: . 2017, s. 75 [cit. 2022-07-29]. Dostupné z: https://www.vlada.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/dokumenty/Analyza-ekonomickych-dopadu-DN.pdf] 

Navrhované změny občanského zákoníku nepředstavují žádný finanční dopad do státního rozpočtu, neboť uvedené bude mít odraz toliko v soukromoprávním vztahu mezi manžely a rodiči.
Navrhované změny občanského soudního řádu nemají zvýšený dopad do státního rozpočtu, naopak nehrozí prodlužování soudních řízení jejich přerušením za účelem nařízení mediace, která v případech domácího násilí není vhodná ani doporučovaná. Může tak dojít k úsporám souvisejícím s upuštěním od přerušení řízení.
Navrhované změny zákona o pobytu cizinců nemají zvýšený dopad do státního rozpočtu, neboť se opět jedná pouze o zpřesnění stávající legislativy odkazem na novou definici pojmu domácí násilí.
Navrhovaná změna zákona o policii stanovující povinnost zasílat kopii úředního záznamu o vykázání státnímu zastupitelství povede ke zvýšeným nákladům v souvislosti s administrativou. Tyto náklady budou uhrazeny v rámci běžných nákladů policie a státního zastupitelství.
Doporučované změny zákona o zvláštních řízeních soudních nebudou mít zvýšený dopad do státního rozpočtu, neboť se jedná pouze o zpřesnění a doplnění stávajících institutů v souvislosti se zavedením nové definice pojmu domácí násilí. 
Navrhovaná změna zákona o sociálně právní ochraně dětí nebude mít zvýšený dopad do státního rozpočtu, neboť se jedná pouze o zpřesnění stávající legislativy odkazem na novou definici pojmu domácí násilí. V otázce zavedení povinnosti obce s rozšířenou působností podat návrh na ustanovení zmocněnce v případě, že se nezletilý stal obětí trestného činu třetí osoby, pak bude mít pozitivní dopad, když nebude příslušný pracovník OSPOD zaměstnán hájením práv nezletilého z náročné role zmocněnce, ale bude s v daném případě soustředit pouze na úkoly související s jeho kompetencí.
Navrhovaná změna zákona o přestupcích a zákona o některých přestupcích, nebude mít zvýšený dopad do státního rozpočtu v oblasti institutu důvěrníka a zajištění zabránění kontaktu oběti s pachatelem. Institut důvěrníka je institutem bezplatným, tudíž nepředstavuje zatížení státního rozpočtu, ale ani oběti. Stejně tak opatření zabránění kontaktu oběti s pachatelem nepředstavuje zvýšený náklad, když dané je možné realizovat toliko předvoláním pachatele a oběti na rozdílné termíny, tedy budou probíhat namísto dvou spojených výslechů dva oddělené výslechy.
Navrhovaná změna zákona o obětech trestných činů nebude mít zvýšený dopad do státního rozpočtu v otázce zabránění kontaktu pachatele s obětí, neboť soud zde využije stávajícího personálu justiční stráže tam, kde se kontakt mezi pachatelem a obětí stane nevyhnutelným, popř. lze realizovat příslušný úkon prostřednictvím videotechniky, která je aktuálně k dispozici povinně na každém soudě. V mnoha případech postačí již tak minimální změna, jako je předvolání oběti na jiný (pozdější) čas, než na kdy je předvolán obžalovaný.  

Přínosem zvolené varianty je zaprvé sjednocení přístupu a vytvoření legislativního základu pro konzistentní interpretaci domácího násilí. Zadruhé návrh zaplňuje mezery stávajícího systému potírání domácího násilí, který po dlouhou dobu nebyl revidován.

Nulová varianta by vedla k pokračování stávajícího neuspokojivého stavu (viz identifikace problému) a k nenaplnění programového prohlášení vlády, ve kterém se vláda zavázala ke zlepšení ochrany obětí domácího násilí. Varianta I představuje částečné řešení identifikovaných problémů – zejm. ve vztahu ke snížení latence domácího násilí a zvýšení pravděpodobnosti 

a) nižší latence domácího násilí, nižší společenské přijatelnosti méně závažných forem domácího násilí a vyšší pravděpodobnosti řešení domácího násilí v jeho počáteční fázi (lze kvantifikovat prostřednictvím viktimizačních studií a sledováním vývoje výše uvedených administrativních dat evidovaných Policií ČR, soudy a OSPOD),
b) jednotný přístup některých orgánů veřejné moci, které pracují s pojmem „domácí násilí“, především OSPOD a civilní soudy (lze kvantifikovat na základě kvalitativních dat poskytnutých specializovanými službami pro oběti domácího násilí),
3.2. Identifikace nákladů a přínosů

Varianty byly vyhodnoceny vzhledem k jejich přínosům a rizikům a jsou hodnoceny dle níže uvedených kritérií. Kritéria jsou volena tak, aby poskytla komplexní hodnocení navrhovaných variant.

4. Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení

Jednotlivé varianty byly hodnoceny na základě stanovených kritérií (pro každou z navrhovaných změn zvlášť), a to na vzestupné bodové škále 0-3.

4.1 Zakotvení definice domácího násilí (část první návrhu zákona)

Posuzovanými kritérii jsou s ohledem na vytýčený cílový stav:
· snížení společenské přijatelnosti domácího násilí a zvýšení pravděpodobnosti řešení domácího násilí v počáteční fázi 
· snížení nejednotnosti v přístupech orgánů veřejné moci pracujících s právním pojmem „domácí násilí“
Dalším posuzovaným kritériem je legislativní kvalita navrhovaného řešení (zejm. u varianty II se jedná o legislativně nežádoucí stav spočívající v existenci samostatného právního předpisu obsahujícího pouze definici domácího násilí).

	Kritérium
	Varianta 0
	Varianta I
	Varianta II

	Snížení společenské přijatelnosti domácího násilí a zvýšení pravděpodobnosti řešení domácího násilí v počáteční fázi
	0
	3
	3

	Snížení nejednotnosti v přístupech orgánů veřejné moci pracujících s právním pojmem „domácí násilí“
	0
	3
	3

	Legislativní kvalita 
	3
	3
	0

	Celkem
	3
	9
	6


S ohledem na vymezená kritéria byla jako nejvhodnější varianta zvolena varianta I.
4.2 Přihlédnutí k domácímu násilí v řízeních o vypořádání společného jmění manželů a řízeních o svěření dítěte do péče (část první návrhu zákona)

Posuzovaným kritériem je s ohledem na vytýčený cílový stav:
· snížení nejednotnosti v přístupu občanskoprávních soudů (při zohledňování domácího násilí při rozhodování o vypořádání SJM a rozhodování o svěření dítěte do péče)
Dalším posuzovaným kritériem je zvýšení právní jistoty spočívající v legislativním zakotvení stávající judikatury Nejvyššího soudu.

	Kritérium
	Varianta 0
	Varianta I

	Snížení nejednotnosti v přístupu občanskoprávních soudů
	0
	3

	Zvýšení právní jistotu adresátů práva
	0
	3

	Celkem
	0
	6

S ohledem na vymezená kritéria byla jako nejvhodnější varianta zvolena varianta I.

4.3 Zákaz povinné mediace (část druhá návrhu zákona)

Posuzovaným kritériem je s ohledem na vytýčený cílový stav:
· zlepšení ochrany obětí domácího násilí v rámci občanskoprávního řízení
Dalším posuzovaným kritériem je snížení nákladů na nařízené setkání s mediátorem v případech, kdy je to zjevně neúčelné.

	Kritérium
	Varianta 0
	Varianta I

	Zlepšení ochrany obětí v rámci občanskoprávního řízení
	0
	2

	Snížení nákladů na nařízené setkání s mediátorem
	0
	3

	Celkem
	0
	5

S ohledem na vymezená kritéria byla jako nejvhodnější varianta zvolena varianta I.
4.4 Povinnost vykazujícího policisty zabavit zbraň (část pátá návrhu zákona)

Posuzovaným kritériem je s ohledem na vytýčený cílový stav:
· zlepšení ochrany obětí v rámci institutu vykázání
Dalším posuzovaným kritériem je přiměřenost zásahu do základních práv vykázané osoby. V případě zakotvení povinnosti policisty zabavit vykázané osobě střelnou zbraň (varianta I) je zásah do základních práv vykázané osoby (zejm. práva vlastnit majetek) nižší intenzity než v případě povinnosti zabavit jakoukoli zbraň (např. sečnou či bodnou). Nadále ovšem platí obecný princip přiměřenosti postupu vyjádřený v § 11 zákona o Policii ČR, takže nehrozí excesivní výklad této právní úpravy. Na druhou stranu povinnost zabavit jakoukoli zbraň představuje vyšší míru ochrany obětí domácího násilí, neboť vykázaná osoba bezpochyby může k případnému útoku na oběť použít i jiný typ zbraní než jsou zbraně střelné.

	Kritérium
	Varianta 0
	Varianta I
	Varianta II

	Zlepšení ochrany obětí v rámci institutu vykázání
	0
	1
	3

	Přiměřenost zásahu do základních práv vykázané osoby
	3
	2
	1

	Celkem
	3
	3
	4

S ohledem na vymezená kritéria byla jako nejvhodnější varianta zvolena varianta II.
4.5 Prodloužení délky trvání vykázání (část pátá návrhu zákona)

Posuzovaným kritériem je s ohledem na vytýčený cílový stav:
· zlepšení ochrany obětí v rámci institutu vykázání

Dalším posuzovaným kritériem je přiměřenost zásahu do základních práv vykázané osoby (zejména práva na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života, práva vlastnit majetek). Varianta I zlepšuje ochranu obětí v rámci institutu vykázání a zároveň nepředstavuje zásadnější změnu v rozsahu zásahu do základních práv osoby výkazové. Varianta II pak sice teoreticky nabízí ještě delší ochranu obětí (prodloužením vykázání na 3 týdny), zároveň již představuje značný zásah do základních práv osoby vykázané.

	Kritérium
	Varianta 0
	Varianta I
	Varianta II

	Zlepšení ochrany obětí v rámci institutu vykázání
	0
	2
	3

	Přiměřenost zásahu do základních práv vykazované osobě
	3
	2
	0

	Celkem
	2
	4
	3

S ohledem na vymezená kritéria byla jako nejvhodnější varianta zvolena varianta I.

4.6 Ochrana obětí v přestupkovém řízení (část osmá návrhu zákona)

Posuzovaným kritériem je s ohledem na vytýčený cílový stav:
· zlepšení ochrany obětí domácího násilí před sekundární viktimizací v rámci přestupkového řízení.
Dalším posuzovaným kritériem je zachování rovného přístupu k osobám přímo postiženým spácháním přestupku. Varianta I počítá se zavedením příslušných procesních práv pro osoby přímo postižené spácháním přestupku bez ohledu na typ přestupku. Tato varianta tedy zachovává stávající rovný přístup a umožňuje přiznat například právo na doprovod důvěrníkem i v případě přestupků, kdy nejde jednoznačně určit, zda souvisely s domácím násilím. Ochranu před sekundární viktimizací tak tato varianta aplikuje plošně. Varianta II ji pak zužuje jen na přestupky vykazující znaky domácího násilí.


	Kritérium
	Varianta 0
	Varianta I
	Varianta II

	Zlepšení ochrany obětí domácího násilí před sekundární viktimizací v rámci přestupkového řízení
	0
	3
	3

	Zachování rovného přístupu k osobám přímo postiženým spácháním přestupku
	3
	3
	0

	Celkem
	3
	6
	3

S ohledem na vymezená kritéria byla jako nejvhodnější varianta zvolena varianta I.

5. Implementace doporučené varianty a vynucování
Implementace předkládaného návrhu nevyžaduje zásadní změny organizačních struktur, je řešitelná v rámci stávajícího uspořádání správních úřadů. Dílčí předpokládané náklady budou uhrazeny v rámci běžných nákladů daných orgánů.

Z hlediska implementace budou nad rámec soudů (které budou aplikovat novou právní úpravu týkající změn v občanském právu) klíčovou roli hrát především Policie ČR (ve vztahu ke změnám v institutu vykázání), správní orgány (ve vztahu k přestupkovému řízení) a OSPOD ve vztahu k promítnutí definice domácího násilí do své aplikační praxe. Ve vztahu ke správním orgánům a Policii ČR se předpokládá metodické vedení ze strany Ministerstva vnitra, ve vztahu k OSPOD se předpokládá promítnutí legislativních změn do příslušných metodických pokynů MPSV a návazných školení.

6. Přezkum účinnosti regulace
Informační zpětná vazba o účinnosti regulace bude realizována především prostřednictvím
· poznatků, podkladů a informací Úřadu vlády, Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva vnitra a Ministerstva práce a sociálních věcí, jejichž činnost se dotýká problematika domácího násilí,
· informací od intervenčních center, 
· akademických výzkumů.

Účinnost právního systému a opatření přijímaných vládou ČR v oblasti potírání domácího násilí a pomoci jeho obětem je každoročně vyhodnocována prostřednictvím zpráv o plnění akčních plánu prevence domácího a genderově podmíněného násilí. Na vyhodnocení prostřednictvím těchto zpráv se podílí Výbor pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách při Radě vlády pro rovnost žen a mužů. Předpokládá se, že vyhodnocení účinnosti regulace bude součástí těchto zpráv.

S ohledem na předpokládané cíle navržené právní úpravy, komplexnost jevu domácího násilí a počtu zapojených aktérů do jeho řešení se jako vhodný interval provádění komplexního přezkumu účinnosti navržené právní úpravy jeví pět let. 

Při vyhodnocování účinnosti se bude zohledňovat především míra latence domácího násilí a důvěra obětí v systém pomoci obětem. Předpokládá se, že míra latence bude v důsledku zlepšení systému pomoci obětem, posílení jejich práv a zavedení jednotné definice domácího násilí postupně klesat. Stejně tak se předpokládá, že návrh zákona povede k nárůstu důvěry obětí domácího násilí v systém pomoci. Prevalenční a pravidelné viktimizační studie domácího násilí ČR v současnosti nerealizuje, podrobná data v tomto ohledu aktuálně k dispozici nejsou. Při vyhodnocování účinnosti budou zohledněny výsledky připravované prevalenční studie Agentury EU pro základní práva (FRA), která je plánována na druhou polovinu roku 2024. Česká republika v budoucnu bude muset provádět pravidelné průzkumy mezi obyvatelstvem za účelem za účelem vyhodnocení prevalence a trendů domácího násilí v návaznosti na přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o potírání násilí na ženách a domácího násilí (viz čl. 44 směrnice).

· Ke konkrétním indikátorům rozhodným pro vyhodnocení účinnosti regulace lze zařadit:míru přímé zkušenosti s domácím násilím české populace (viktimizační studie) – očekávaný pokles
· míru oznámení případů domácího násilí policii (viktimizační studie) – očekávaný nárůst
· důvěru v systém pomoci obětem domácího násilí (kvalitativní data od subjektů poskytujících pomoc obětem domácího násilí) – očekáváný nárůst
· počet případů vykázání osoby ze společné domácnosti, které vedly k následnému spáchání trestného činu na oběti (data od Policie ČR) – očekávaný pokles
· počet registrovaných trestných činů souvisejících s domácím násilím (data od Policie ČR) – v krátkodobém horizontu spíše očekávaný nárůst reflektující vyšší ochotu obětí svou situaci řešit, v dlouhodobém horizontu očekávány pokles v důsledku většího záchytu případů domácího násilí v jejich počáteční fázi.


7. Konzultace zdroje a dat
Navržené změny vycházejí z více než dekády zkušeností se stávající právní úpravou.[footnoteRef:66] Potřeba jednotné a explicitně zakotvené definice domácího násilí vychází z poznatků z výzkumů,[footnoteRef:67] judikatury[footnoteRef:68] i praxe osob pracujících v Intervenčních centrech. [66:  Viz detailně část C této důvodové zprávy.]  [67:  V této oblasti nejrecentnější a nejobsáhlejší vhled do problematiky nabízí studie socioložek Moore a Nyklové,  zabývající se násilím na ženách konkrétně v souvislosti s epidemií koronaviru. Viz MOORE, D. a NYKLOVÁ, B. Násilí na ženách v souvislosti s COVID 19, Výzkumná zpráva. Sociologický ústav Akademie věd ČR, Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, 2021. Str. 174.]  [68:  Viz detailně části C a D této důvodové zprávy.] 


Materiál byl připravován ve spolupráci s Koalicí specializovaných center pro ženy zažívající násilí (Koalice NeNa).

Do konzultace byl zapojen Výbor pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách při Radě vlády pro rovnost žen a mužů, který sdružuje relevantní aktéry v této oblasti (zejm. ministerstva, intervenční centra, poskytovatele sociálních služeb a nestátní neziskové organizace). Návrh zákona byl také opakovaně projednán s Radou vlády pro rovnost žen a mužů i sněmovním Podvýborem pro problematiku domácího a sexualizovaného násilí Ústavně právního výboru.

8. Kontakt na zpracovatele RIA
Radan Šafařík, ředitel / Odbor rovnosti žen a mužů, 777 467 570, e-mail: safarik.radan@vlada.cz

Počet vykázaných osob	
2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021	2022	2023	1378	1317	1319	1350	1283	1256	1170	958	1086	1258	zjištěno skutků	
2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021	2022	2023	541	525	522	515	465	535	428	403	430	463	objasněno skutků	
2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021	2022	2023	408	397	397	374	328	353	256	230	239	247	stíháno osob	
2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021	2022	2023	391	368	423	388	365	377	291	288	286	287	stíháno žen	[ODKAZ NA BUŇKU]
12	
2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021	2022	2023	15	7	15	9	21	10	15	11	12	9	zjištěno skutků	
2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021	2022	2023	669	598	649	598	651	683	639	773	880	917	objasněno skutků	
2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021	2022	2023	455	465	448	418	439	441	370	448	51	9	530	stíháno osob	
2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021	2022	2023	390	387	463	446	439	451	418	460	516	566	stíháno žen	
2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021	2022	2023	2	2	3	7	6	3	7	6	4	7	2

2