Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORND35LQKQ3 najdete zde
VII.
VYPOŘÁDÁNÍ PŘIPOMÍNEK K MATERIÁLU S NÁZVEM:
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další zákony v souvislosti s potíráním domácího násilí
Dle Jednacího řádu vlády byl materiál rozeslán do meziresortního připomínkového řízení dopisem předsedy vlády ČR dne 19. května 2023, s termínem dodání stanovisek do 16. června 2023. Vyhodnocení tohoto řízení je uvedeno v následující tabulce:
Resort
Připomínky
Vypořádání
Ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády
K návrhu obecně
Domácí násilí je jedním z nejrozšířenějších druhů násilí vůbec, což dlouhodobě dokládá řada výzkumů. Přestože se jedná o závažný společenský problém, se kterým se dle dostupných dat setkala nemalá část české populace, poslední významné změny, které by oběti domácího násilí pomohly lépe chránit, byly přijaty naposledy před více než 15 lety. S pojmem domácího násilí sice pracuje 8 důležitých zákonů, jeho jednotná definice ovšem v české legislativě stále chybí. Absence jednoznačného vymezení tohoto pojmu vede k celé řadě problémů spojených s rozdílným chápáním a výkladem domácího násilí ze strany kompetentních orgánů, ať už jde o soudy, orgány sociálně-právní ochrany dětí či policii. Tato výkladová nejednotnost má za následek rozdílný přístup k obětem domácího násilí a negativně omezuje možnost poskytnutí včasné pomoci obětem.
Vláda si je těchto nedostatků vědoma, což dokládá ve svém Programovém prohlášení vlády, kde se zavázala k zajištění lepší ochrany obětí domácího násilí. Velice proto oceňujeme, že předložený návrh tento závazek naplňuje, a hlavně to, že přináší nápravu současné nevyhovující situace. Věříme, že zavedení jednotné definice domácího násilí a jejího navázání na prostředky ochrany před takovýmto jednáním je správným krokem, který přispěje ke zlepšení systému ochrany před domácím násilím a účinnější ochraně obětí.
Tato připomínka je doporučující
Vzato na vědomí.
Zásadní připomínky k závěrečné zprávě hodnocení dopadů regulace (ZZ RIA)
Připomínka č. 1: Popis cílového stavu
Cíl by měl adresovat nejen formální změnu právního rámce, ale i změny věcné, které přímo ovlivní realitu řešení domácího násilí a jeho obětí. Z popisu problému a dopadů vyplývá, že cílem je zvýšit ochranu pro oběti domácího násilí a zmírnit jeho dopady, zefektivnit a sjednotit systém pomoci obětem, potažmo rozšířit možnosti uplatňované při řešení domácího násilí. Úprava právního rámce je spíše nástrojem pro provedení zamýšlených změn, nikoli cílem jako takovým.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
Cíl návrhu zákona byl v relevantních částech ZZ RIA upraven na: „Předložený návrh si klade za cíl zlepšit systém ochrany před domácím násilím a pomoci jeho obětem. Konkrétně návrh zákona směřuje ke zlepšení ochrany obětí domácího násilí v rámci soukromého a přestupkového práva a ke zefektivnění a sjednocení systému pomoci obětem domácího násilí. Tohoto cíle má být dosaženo zlepšením stávajícího právního rámec pro řešení domácího násilí jakožto celospolečenského a patologického jevu. Primárně se tak činí zakotvením právní definice domácího násilí v občanském zákoníku; tato definice bude nicméně sloužit jako definice nejen pro soukromoprávní část právního řádu, ale i pro jeho část veřejnoprávní. Výslovná a jednoznačná definice toho, co se chápe pod pojmem domácí násilí, je nutným předpokladem pro sjednocení přístupu relevantních aktérů účastných na pomoci obětem a potírání domácího násilí. Součástí předkládaného návrhu jsou pak další návazné změny soukromoprávních a správněprávních (na úseku přestupkového práva) norem dotýkajících se problematiky domácího násilí.“
Připomínka č. 2: Návrh variant řešení
Je nutné doplnit, zda a popř. jaké další věcné varianty byly zvažovány u dílčích problematik, jakou jsou definice domácího násilí, odebrání zbraně, zamezení kontaktu oběti s pachatelem, uplatňování mediace, vypořádání společného jmění nebo posuzování poměrů k nezletilému dítěti. U jmenovaných oblastí, jejichž změna přináší zásadnější dopady, existuje více možných řešení. Je tudíž nutné stručně popsat, v čem varianty spočívaly a v dalším kroku je vyhodnotit. Varianty uvedené ve zprávě jsou spíše legislativně technického rázu.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
Návrhy variant pro jednotlivé části věcného řešení byla doplněna.
Připomínka č. 3: Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení
Žádáme doplnit tuto zcela chybějící část. Jak naznačuje předchozí připomínka, věcné varianty řešení by mezi sebou měly být porovnány z hlediska svých nákladů a přínosů či jiných relevantních kritérií. Přehledný výstup z porovnání by měl dokládat, proč jsou k realizaci doporučovány právě daný soubor opatření. Kritériem pro komparaci mohou být nejen finanční dopady (výdaje na činnost orgánů činných v řešení domácího násilí, náklady na zdravotní a sociální péči / služby, náklady spojené s pracovní neschopností, apod.), ale i míra ochrany oběti (psychické / fyzické zdraví, pracovní schopnost), dopadu na rodinu a rovnost žen a mužů.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
Vzhledem k časovým možnostem a charakteru problematiky proběhlo vyhodnocení a porovnání variant kvalitativně, přičemž předkladatel stavěl na své dlouhodobé expertíze v dané problematice a konzultacích s dotčenými subjekty.
Připomínka č. 4: Implementace doporučené varianty
Považujeme za vhodné doplnit, jak jsou na chystané úpravy připravováni aktéři zapojení do řešení domácího násilí. Konkrétně zda již probíhají nebo budou probíhat doprovodná metodická činnost či školení, které by vysvětlily nutnost a důležitost opatření a vedly k plynulé změně v dosavadní praxi.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
Metodické vedení se předpokládá zejm. ve vztahu k Policii ČR, správním orgánům a OSPOD. Potřeba úpravy příslušných metodických pokynů byla konzultována s MV a MPSV v rámci vypořádání mezirezortního připomínkového řízení.
Předmětná část ZZ RIA byla doplněna následujícím způsobem: „Z hlediska implementace budou nad rámec soudů (které budou aplikovat novou právní úpravu týkající změn v občanském právu) klíčovou roli hrát především Policie ČR (ve vztahu ke změnám v institutu vykázání), správní orgány (ve vztahu k přestupkovému řízení) a OSPOD ve vztahu k promítnutí definice domácího násilí do své aplikační praxe. Ve vztahu ke správním orgánům a Policii ČR se předpokládá metodické vedení ze strany Ministerstva vnitra, ve vztahu k OSPOD se předpokládá promítnutí legislativních změn do příslušných metodických pokynů MPSV a návazných školení.“
Připomínka č. 5: Přezkum účinnosti regulace
Mělo by být konkretizováno, jaké indikátory budou sledovány pro zjištění účinků nové úpravy a po jaké době od nabytí účinnosti předpisu bude připraven ucelený výstup z této zpětné analýzy.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno částečně.
Vzhledem ke komplexnosti jevu domácího násilí i absenci širších statistických dat (prevalenčních a viktimologických studií) nelze konkrétní indikátory objektivně stanovit. Na administrativní úrovni jsou v současnosti sbírána data o počtu nahlášených případů trestných činů s prvkem domácího násilí (zejm. týrání osoby žijící ve společném obydlí či znásilnění), která eviduje Policie ČR a následně soudy. Tato data ovšem z důvodu vysoké míry latence domácího násilí (odborná literatura odhaduje, že cca 90 % případů vážnějších forem domácího násilí zůstává nenahlášena) nevypovídají o celkovém výskytu domácího násilí ve společnosti či o schopnosti systému poskytovat účinnou pomoc obětem. Agentury EU pro základní práva (FRA) v současnosti realizuje evropskou prevalenční studií výskytu domácího násilí (včetně míry latence, důvěry obětí v systém pomoci a dalších relevantních ukazatelů), data ze studie by měla být k dispozici v druhé polovině roku 2024. Tento výzkum by se zároveň měl (dle aktuálního návrhu směrnice o násilí na ženách) periodicky opakovat.
Předmětná část ZZ RIA byla doplněna následovně: „Při vyhodnocování účinnosti se bude zohledňovat především míra latence domácího násilí a důvěra obětí v systém pomoci obětem. Předpokládá se, že míra latence bude v důsledku zlepšení systému pomoci obětem, posílení jejich práv a zavedení jednotné definice domácího násilí postupně klesat. Stejně tak se předpokládá, že návrh zákona povede k nárůstu důvěry obětí domácího násilí v systém pomoci. Prevalenční a pravidelné viktimizační studie domácího násilí ČR v současnosti nerealizuje, podrobné data v tomto ohledu aktuálně k dispozici nejsou. Při vyhodnocování účinnosti budou zohledněny výsledky připravované prevalenční studie Agentury EU pro základní práva (FRA).“
ÚV ČR - Odbor kompatibility
Po stránce formální:
Předkladatel splnil pouze částečně formální náležitosti týkající se vykazování souladu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii, jak vyplývají zejména z Legislativních pravidel vlády, v platném znění, a z přílohy k usnesení vlády ze dne 12. října 2005 č. 1304, o Metodických pokynech pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii, v platném znění.
S faktem, že návrh zákona není implementační, souhlasíme. Návrhem zákona je však zasahováno do ustanovení v současnosti vykazovaných jako implementační. Příslušné srovnávací tabulky by měly být aktualizovány a přiloženy k návrhu v souladu s čl. 9 odst. 2 písm. e) Legislativních pravidel vlády. Jedná se přinejmenším o:
· směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (přepracované znění)(§ 907 odst. 2 občanského zákoníku a § 57 odst. 1 zákona o sociálně právní ochraně dětí),
· směrnici Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny (§ 46a odst. 3 zákona o pobytu cizinců),
· směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (§ 87f odst. 2 zákona o pobytu cizinců),
· směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. června 2013, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (přepracované znění) (§ 57 odst. 1 zákona o sociálně právní ochraně dětí),
· směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV (§ 57 odst. 1 zákona o sociálně právní ochraně dětí, § 44 zákona o policii a § 17 odst. 1 zákona o obětech trestných činů),
· směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV (§ 17 odst. 1 zákona o obětech trestných činů),
· směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV (§ 17 odst. 1 zákona o obětech trestných činů),
· směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/541 ze dne 15. března 2017 o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV a mění rozhodnutí Rady 2005/671/SVV (§ 17 odst. 1 zákona o obětech trestných činů),
· směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie (§ 72a zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich).
Návrhu se v širších souvislostech dotýká rovněž:
· nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí.
Nad rámec posuzování slučitelnosti návrhu upozorňujeme na fakt, že v platném znění je u zákona o policii uvedeno číslo zákona o pobytu cizinců.
Upozorňujeme též na fakt, že v důvodové zprávě je v poznámce pod čarou č. 114 uveden chybný akt.
Akceptováno.
Předmětné tabulky budou před předložením vládě ČR doplněny. Byly provedeny formální opravy.
Po stránce materiální:
Stav relevantní právní úpravy v právu EU:
Návrhem není do právního řádu České republiky zapracováváno právo EU.
Návrhu se v širších souvislostech dotýkají zejména výše uvedené předpisy EU.
Na úrovni přípravných legislativních prací se návrhu, v souladu s textem důvodové zprávy, dotýká návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (COM/2022/105 final).
Připomínky a případné návrhy změn:
K důvodové zprávě – část F):
Doporučujeme přeformulovat druhý odstavec s. 20 důvodové zprávy. S ohledem na fakt, že návrh směrnice považuje za domácí násilí pouze násilné činy, zatímco definice vkládaná do § 3021 jakékoli jednání, jde návrh zákona výrazným způsobem nad rámec definice obsažené v návrhu směrnice.
V části F) důvodové zprávy je také opakovaně nesprávně zmiňováno již neplatné nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, které bylo nahrazeno nařízením Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí.
Akceptováno.
K důvodové zprávě – část F) – definice v § 3021 občanského zákoníku byla upravena tak, aby zahrnovala „násilné“ jednání. Je tedy v souladu s návrhem směrnice o potírání násilí vůči ženám a domácího násilí.
Odkazy na neplatné nařízení byly nahrazeny odkazy na platné nařízení Rady (EU) č. 2019/1111.
Ministerstvo dopravy
Připomínka č. 1: K části první (změna občanského zákoníku), novelizačnímu bodu 1 (§ 742 odst. 1)
Doporučujeme, aby v části první návrhu zákona byl novelizační bod 1 uvozen takto: „V § 742 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se nové písmeno g), které zní:“, a to v souladu s ustanovením čl. 58 odst. 4 písm. b) legislativních pravidel vlády.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 2: K části první (změna občanského zákoníku), novelizačnímu bodu 4 (§ 3021)
Doporučujeme zvážit vhodnost zařazení definice nového institutu (domácí násilí) do závěrečné části zákona, konkrétně společných ustanovení. Ustanovení § 3021 občanského zákoníku ve stávajícím znění pouze rozšiřuje ochranu obětí domácího násilí nad rámec ustanovení § 751 až 753 téhož zákona, která nepokrývala všechny situace, které mohly nastat. Je však nežádoucí na tomto místě domácí násilí též definovat, neboť § 3021 je ve vztahu k ustanovením § 751 až 753 ustanovením speciálním, a tudíž je pochybné úpravu v něm uvedenou bez dalšího vztahovat pro výklad obecné právní úpravy obsažené v ustanoveních § 751 až 753, neboť ta na něj neodkazují (hmotněprávní obsah ustanovení § 3021 je naopak odvozen z ustanovení § 751 až 753). Doporučujeme proto materii obsaženou v novelizačním bodě 4 návrhu zákona předsunout na jiné vhodné místo občanského zákoníku, například do stávajícího § 751 či zavést nový § 750a.
Tato připomínka je doporučující.
Vysvětleno.
Toto systematické umístění v občanském zákoníku bylo zvoleno na základě doporučení gestora (Ministerstva spravedlnosti), a to mj. proto, že stávající § 3021 upravuje společná ustanovení pro ochranu proti domácímu násilí formou předběžných opatření (§ 751 a § 753). Jako vhodné zařazení definice byla proto zvolena část upravující společná ustanovení občanského zákoníku.
Připomínka č. 3: K části první (změna občanského zákoníku), novelizačnímu bodu 4 (§ 3021 odst. 1 písm. a))
Doporučujeme v části první novelizačním bodě 4 návrhu zákona v navrhovaném ustanovení § 3021 odst. 1 písm. a) zaměnit pořadí slov „duševní“ a „tělesné“. V navrhované podobě je na prvním místě uváděn zásah do duševní a následně do tělesné integrity. Současně však předkladatel ve zvláštní části důvodové zprávy k tomuto ustanovení uvádí řadu příkladů definic nadnárodních organizací či cizích států (s. 24 důvodové zprávy), přičemž ve všech případech je na prvním místě uvedena integrita fyzická, na druhém místě oblast sexuální a teprve následně se objevuje složka duševní (psychické násilí, emocionální jednání).
Dále doporučujeme v tomto ustanovení zvážit vypuštění slov „nebo může být“, případně doplnění důvodové zprávy o příklady a situace, na které tato varianta dopadá, neboť máme za to, že se v daném případě jedná o přespříliš extenzivní pojetí. Dle navržené právní úpravy by se tak za domácí násilí považovalo jakékoliv jednání, kterým i jen může být zasaženo do kterékoli z oblastí uvedených v písmeni a) předmětného ustanovení, avšak zároveň k zásahu nedošlo. Není přitom zřejmé, jakým způsobem by bylo takové jednání posuzováno - vzhledem k absenci zásahu tohoto jednání do sféry oběti by se patrně posuzovalo toto jednání z objektivního hlediska. Dovedeno ad absurdum by tak jednání, které v jedné domácnosti může být standardní a chtěnou formou chování jejích členů, by bylo právně nahlíženo coby domácí násilí (příkladem může být přebírání a čtení běžné pošty mezi manželi, kteří se na tom dohodli, které by však z objektivního hlediska bylo možné posoudit jako zásah do soukromí jednoho z nich).
Též upozorňujeme, že předmětné ustanovení je dle našeho názoru formulováno značně obecně (až vágně) a mohlo by být vykládáno až příliš extenzivně, tedy dopadat na jednání, které není cílem předkladatele postihnout. Dle navrhovaného znění ustanovení § 3021 odst. 1 písm. a) by ke spáchání domácího násilí mohlo dojít například i cizoložstvím (nevěrou jednoho z manželů), neboť jde o jednání, jež je způsobilé zasáhnout oběť, přičemž se tak děje ve sféře důstojnosti (v pohlavní oblasti), vážnosti a cti. Není-li toto cílem předkladatele, pak doporučujeme předmětné ustanovení vhodným způsobem přeformulovat či alespoň doplnit v tomto ohledu důvodovou zprávu a vysvětlit, zda a případně proč takové jednání (ne)spadá pod domácí násilí.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno částečně.
V návaznosti na připomínky jiných připomínkových byla definice domácího násilí upravena na:
§ 3021
Domácí násilí
(1) Domácím násilím se rozumí veškeré násilné jednání vůči oběti, při kterém zpravidla dochází ke zneužívání moci nebo nerovného postavení a kterým
a) bylo nebo mělo být neoprávněně zasaženo do její tělesné integrity,
b) bylo nebo mělo být neoprávněně opakovaně nebo vážně zasaženo do její duševní integrity, svobody, důstojnosti, zejména v pohlavní oblasti, do její vážnosti, cti nebo soukromí nebo
c) byla vážně ohrožena nebo narušena její schopnost uspokojovat své potřeby nebo potřeby členů společné domácnosti.
(2) Obětí domácího násilí může být
a) osoba, která s osobou dopouštějící se domácího násilí žije nebo žila ve společné domácnosti,
b) osoba blízká nebo ten, kdo jí dříve byl, nebo rodič společného dítěte nebo ten, kdo s osobou dopouštějící se domácího násilí vykonává rodičovskou odpovědnost.
Připomínka č. 4: K části první (změna občanského zákoníku), novelizačnímu bodu 4 (§ 3021 odst. 2 písm. a))
Doporučujeme v části první novelizačním bodě 4 návrhu zákona doplnit navrhované znění ustanovení § 3021 odst. 2 písm. a) o časový test. Dle tohoto ustanovení může být obětí domácího násilí osoba, která s osobou dopouštějící se domácího násilí žije nebo žila ve společné domácnosti. Domníváme se, že takto koncipovaný návrh je přespříliš široký, neboť by mezi oběti domácího násilí započítal též osobu, která kdykoli v minulosti žila ve společné domácnosti s osobou dopouštějící se domácího násilí. Z tohoto důvodu doporučujeme zakotvení časového testu, který by toto zohlednil, například vložením slov „v posledních 3 letech od posledního jednání vykazujícího znaky domácího násilí“ za slovo „nebo“. Pokud by tato připomínka zůstala oslyšena, zavdávala by vzniku paradoxních situací, kdy například u páru, který spolu v minulosti žil ve společné domácnosti po dobu několika týdnů či měsíců, avšak již 20 let společně nežije, může být spáchání jednorázového excesu (k němuž by došlo například při náhodném setkání) posouzeno jako akt domácího násilí. Současně doporučujeme na konci ustanovení § 3021 odst. 2 písm. a) doplnit slovo „nebo“, neboť se má zřejmě jednat o alternativní výčet.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno částečně.
V návaznosti na připomínky jiných připomínkových byla definice domácího násilí upravena na:
§ 3021
Domácí násilí
(1) Domácím násilím se rozumí veškeré násilné jednání vůči oběti, při kterém zpravidla dochází ke zneužívání moci nebo nerovného postavení a kterým
a) bylo nebo mělo být neoprávněně zasaženo do její tělesné integrity,
b) bylo nebo mělo být neoprávněně opakovaně nebo vážně zasaženo do její duševní integrity, svobody, důstojnosti, zejména v pohlavní oblasti, do její vážnosti, cti nebo soukromí nebo
c) byla vážně ohrožena nebo narušena její schopnost uspokojovat své potřeby nebo potřeby členů společné domácnosti.
(2) Obětí domácího násilí může být
a) osoba, která s osobou dopouštějící se domácího násilí žije nebo žila ve společné domácnosti,
b) osoba blízká nebo ten, kdo jí dříve byl, nebo rodič společného dítěte nebo ten, kdo s osobou dopouštějící se domácího násilí vykonává rodičovskou odpovědnost.
Připomínka č. 5: K části druhé (změna občanského soudního řádu)
Doporučujeme v části druhé návrhu zákona v závěru úvodní věty nahradit slova „vkládají nové odstavce 3 a 4, které“ slovy „vkládá nový odstavec 3, který“. Návrhem zákona dochází k vložení jediného nového odstavce (odstavec 3), nikoliv dvou nových odstavců (odstavců 3 a 4).
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky
Připomínka č. 6: K části druhé (změna občanského soudního řádu, § 100 odst. 3)
Doporučujeme v části druhé návrhu zákona v navrhovaném ustanovení § 100 odst. 3 upravit písmena c) a d) tak, aby navazovala na návětí, popřípadě vhodným způsobem upravit návětí. Současně doporučujeme upravit odkazy uváděné v písmenech c) a d), jimiž je odkazováno na předcházející pododstavce odstavce 3 (tedy téhož odstavce). Pro správný postup vizte čl. 45 odst. 1 legislativních pravidel vlády. Rovněž doporučujeme na konec písmene c) doplnit spojku „nebo“, neboť se jedná o variantní vyjádření (vizte čl. 42 odst. 1 legislativních pravidel vlády).
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky
Připomínka č. 7: K části čtvrté (změna zákona o sociálně právní ochraně dětí), novelizačnímu bodu 2 (§ 10 odst. 3)
Doporučujeme, aby v části čtvrté návrhu zákona byl novelizační bod 2 uvozen takto: „V § 10 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se nové písmeno f), které zní:“, a to v souladu s ustanovením čl. 58 odst. 4 písm. b) legislativních pravidel vlády. Současně doporučujeme zrušit podtržení uvozovek na začátku písmene f).
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 8: K části páté (změna zákona o Policii České republiky), novelizačnímu bodu 1 (§ 35)
Doporučujeme v části páté návrhu zákona v novelizačním bodu 1 nahradit slovo „doplňuje“ slovem „vkládá“, a to v souladu s čl. 58 odst. 2 legislativních pravidel vlády.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Předmětná část návrhu zákona byla upravena v návaznosti na připomínky jiných připomínkových míst.
Připomínka č. 9: K části páté (změna zákona o Policii České republiky), novelizačnímu bodu 3 (§ 45 odst. 1)
Doporučujeme, aby v části páté návrhu zákona byl novelizační bod 3 uvozen takto: „V § 45 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se nové písmeno e), které zní:“, a to v souladu s ustanovením čl. 58 odst. 4 písm. b) legislativních pravidel vlády. Současně doporučujeme navrhovanou změnu závětí vyčlenit do samostatného novelizačního bodu a slova „a e)“ zde obsažená nahradit slovy „nebo e)“.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Předmětná část návrhu zákona byla upravena v návaznosti na připomínky jiných připomínkových míst.
Připomínka č. 10: K části šesté (změna zákona o obětech trestných činů)
Doporučujeme v části šesté v souladu s čl. 55 odst. 3 legislativních pravidel vlády vypustit ty novely zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), ve znění pozdějších předpisů, jimiž nebylo vstupováno do jeho ustanovení § 17 odst. 1.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 11: K části osmé (změna zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich), novelizačnímu bodu 1 (§ 71)
Doporučujeme v části osmé návrhu zákona vložit na začátek novelizačního bodu 1 slovo „V“.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 12: K části deváté (změna zákona o některých přestupcích)
Doporučujeme v části šesté v souladu s čl. 55 odst. 3 legislativních pravidel vlády vypustit ty novely zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, jimiž nebylo vstupováno do jeho ustanovení § 7 odst. 7.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno částečně.
Předmětná část návrhu zákona již není v návaznosti na připomínky jiných připomínkových míst jeho součástí.
Připomínka č. 13: K části desáté (účinnost)
Doporučujeme v části desáté návrhu zákona nahradit datum „1. 7. 2024“ slovy „1. července 2024“, a to v souladu s čl. 53 odst. 1 písm. a) bodem 1 legislativních pravidel vlády.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky, resp. upraveno na 1. ledna 2025.
Připomínka č. 14: K části jedenácté (účinnost)
Doporučujeme vypustit bez náhrady část jedenáctou návrhu zákona, neboť se patrně jedná o omylem vložený text.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Ministerstvo financí
Připomínka č. 1: Obecně k návrhu
MF rozumí závažnosti a negativním dopadům sociálně patologických jevů souhrnně označovaných jako domácí násilí a nutnosti postupu orgánů státu při jejich potírání, včetně normativního zakotvení a definování fenoménu domácího násilí. Máme však za to, že navržená definice je nepřiměřeně široká, obecná a nekonkrétní, přičemž lze stěží dohlédnout veškerých možných následků. V případě přijetí návrhu by bylo možno pod fenomén domácího násilí podřadit takřka jakékoliv jednání mezi osobami sdílejícími společnou domácnost, které je možno označit jako morálně problematické, avšak nedosahuje intenzity vyžadující ingerenci státní moci. Rovněž tak jednání, která mohou být skutkovými podstatami jiných trestných činů, se stávají domácím násilím, přičemž jejich intenzita především ve vztahu k zásahům do duševní sféry nemusí znamenat zásadní dopady do osobnostních práv – např. činy spojené se zásahem do soukromí osob, vážnosti, cti či důstojnosti. Navrhovaná definice domácího násilí znamená závažné dopady ve všech sférách toho, kdo je označen jako domácí násilník, přičemž „kaučukovost“ a nejednoznačnost definice ohrožuje právní jistotu subjektů ve vztahu k modelům partnerského soužití.
Navržená definice domácího násilí je také problematická s ohledem na vztahy mezi rodiči a dětmi, případně mezi dětmi a osobami, které děti vychovávají. S ohledem na nekonkrétnost definice není možné zcela jasně učinit rozdíl mezi výchovnými opatřeními, ke kterým jsou rodiči povinováni zákonem, a jednáním, které je možné posoudit jako domácí násilí.
Jako dílčí řešení se nabízí podmínit všechny zásahy do práv jednotlivců uváděných v navrhovaném § 3021 odst. 1 písm. a) a b) občanského zákoníku zneužitím moci nebo nerovného postavení, neboť taková úprava lépe reflektuje ochranu slabší strany v podmínkách společné domácnosti.
Rovněž tak navrhované zohlednění domácího násilí při dělení společného jmění v § 742 občanského zákoníku se jeví jako velmi problematické. Svou povahou se zcela vymyká dosavadním zásadám, podle kterých bylo dosud postupováno při dělení společného jmění, a které zohledňují podíl na tvorbě takového jmění. Zájmy ekonomicky znevýhodněného manžela (případně i z pozice domácího násilí) by měly být dostatečně ošetřeny v odstavci 1 písm. e) předmětného § 742. Postup, kdy je násilník postižen nástroji trestního práva a zároveň i zamýšlenou aplikací navrhovaného § 742 odst. 1 písm. g), se jeví býti dvojí sankcí.
V odůvodnění navrhované úpravy předkladatel uvádí, že „Mezi subjekty, jejichž úkolem je pomáhat obětem domácího násilí (státní instituce a neziskový sektor) nepanuje shoda v náhledu na to, kdo takovou obětí domácího násilí je, ani co vlastně domácí násilí je. Neméně důležité (a problematické) je, že konzistentní výklad nepanuje ani mezi jednotlivými státními institucemi (kupř. jednotné chápání domácího násilí Policií ČR a OSPOD), a že nejednotnost v chápání a přístupu nastává i uvnitř jednotlivých státních institucí samotných, například mezi regiony nebo funkčně specializovanými orgány či jednotkami.“ Máme pochybnosti o tom, že normativní úpravou definice domácího násilí bude dosaženo stanoveného cíle, resp. za vhodnější považujeme postupovat v rámci státní správy (policie a OSPOD) cestou metodického, sjednocujícího výkladu. Rovněž máme za to, že zavedení definice domácího násilí nepovede k vyřešení v odůvodnění uvedeného problému: „Typově stejné situace jsou pak posuzovány různě, často individuálně v závislosti na osobních znalostech, vědomostech a přesvědčeních tyto konkrétní situace řešících pracovníků (a jejich časových a kapacitních možností).“, neboť postup orgánů státu, které jsou v konečném důsledku vždy představovány pracovníky, vždy odpovídá jejich znalostem, vědomostem, časovým a kapacitním možnostem.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno částečně.
V návaznosti na připomínky MF i jiných připomínkových byla definice domácího násilí upravena na:
§ 3021
Domácí násilí
(1) Domácím násilím se rozumí veškeré násilné jednání vůči oběti, při kterém zpravidla dochází ke zneužívání moci nebo nerovného postavení a kterým
a) bylo nebo mělo být neoprávněně zasaženo do její tělesné integrity,
b) bylo nebo mělo být neoprávněně opakovaně nebo vážně zasaženo do její duševní integrity, svobody, důstojnosti, zejména v pohlavní oblasti, do její vážnosti, cti nebo soukromí nebo
c) byla vážně ohrožena nebo narušena její schopnost uspokojovat své potřeby nebo potřeby členů společné domácnosti.
(2) Obětí domácího násilí může být
a) osoba, která s osobou dopouštějící se domácího násilí žije nebo žila ve společné domácnosti,
b) osoba blízká nebo ten, kdo jí dříve byl, nebo rodič společného dítěte nebo ten, kdo s osobou dopouštějící se domácího násilí vykonává rodičovskou odpovědnost.
Odpovídajícím způsobem byla upravena také důvodová zpráva.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
Připomínka č. 2: K důvodové zprávě – rozpočtovým dopadům
Požadujeme, aby v materiálu bylo jednoznačně uvedeno, že „veškeré dopady navržené právní úpravy budou pokryty v rámci jí schválených personálních a výdajových limitů bez navyšujících požadavků“, neboť máme za to, že nelze vyloučit nárůst nákladů - např. v souvislosti s požadavkem nepodmiňovat v určitých situacích zahájení přestupkového řízení souhlasem oběti, kdy je vysoká latence případů domácího násilí, nebo se zavedením povinnosti policie ČR kontaktovat příslušný akreditovaný subjekt poskytující pomoc obětem trestných činů, čímž dojde k nárůstu klientů těchto subjektů a nutnosti přehodnocení výše dotačního programu pro poskytovatele pomoci obětem trestných činů.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
Předmětná věta byla doplněna do předkládací zprávy.
Pro úplnost doplňujeme, že návrh zákona nově nezavádí možnost nepodmiňovat v určitých situacích zahájení přestupkového řízení souhlasem oběti. Návrh zákona toto již existující ustanovení na procesní úrovni (viz § 79 odst. 5 zákona č. 250/2016 Sb.) promítá také do hmotněprávní úpravy (zákona o některých přestupcích). Rovněž povinnost policie ČR kontaktovat příslušná akreditovaný subjekt poskytující pomoc obětem trestných činů v aktuální verzi návrhu zákona (rozeslané do MPŘ) zahrnuta není.
Ministerstvo obrany
Připomínka č. 1: Obecně
Doporučujeme doplnit označení části obsahující návrh normativního textu, a to vpravo nahoře číslem „III.“.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 2: K názvům částí návrhu zákona
Nadpis části první až deváté je třeba uvést do souladu s čl. 34 odst. 2 Legislativních pravidel vlády (například „Změna občanského zákoníku“).
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 3:
K části první
K bodu 1
Doporučujeme bod 1 uvést v následujícím znění:
V § 742 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno g), které zní:
„g) přihlédne se k tomu, že se jeden z manželů dopustil vůči druhému domácího násilí nebo činu povahy úmyslného trestného činu, a to podle míry jeho závažnosti, povahy nebo okolností jeho spáchání.“.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 4:
K bodu 2
Doporučujeme bod 2 uvést v následujícím znění:
V § 751 odst. 1 se slova „tělesného nebo duševního“ nahrazují slovem „domácího“.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 5:
K bodu 4
Doporučujeme zvážit úpravu normativního textu tak, aby z něj bylo zjevné, že má jít o úmyslné jednání.
Odůvodnění:
Z odůvodnění lze dovodit, že by se mělo jednat o úmyslné jednání. Je velmi nepravděpodobné, že by se osoba mohla dopustit domácího násilí nedbalostně. Navíc by bylo velmi problematické řešit jako domácí násilí situace, kdy jednající nechce způsobit škodlivý následek (podstata nedbalosti).
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno částečně.
V návaznosti na připomínky jiných připomínkových byla definice domácího násilí upravena na:
§ 3021
Domácí násilí
(1) Domácím násilím se rozumí veškeré násilné jednání vůči oběti, při kterém zpravidla dochází ke zneužívání moci nebo nerovného postavení a kterým
a) bylo nebo mělo být neoprávněně zasaženo do její tělesné integrity,
b) bylo nebo mělo být neoprávněně opakovaně nebo vážně zasaženo do její duševní integrity, svobody, důstojnosti, zejména v pohlavní oblasti, do její vážnosti, cti nebo soukromí nebo
c) byla vážně ohrožena nebo narušena její schopnost uspokojovat své potřeby nebo potřeby členů společné domácnosti.
(2) Obětí domácího násilí může být
a) osoba, která s osobou dopouštějící se domácího násilí žije nebo žila ve společné domácnosti,
b) osoba blízká nebo ten, kdo jí dříve byl, nebo rodič společného dítěte nebo ten, kdo s osobou dopouštějící se domácího násilí vykonává rodičovskou odpovědnost.
Odpovídajícím způsobem byla upravena také důvodová zpráva.
Připomínka č. 6:
K části desáté
Doporučujeme číslo „7.“ nahradit slovem „července“.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky, resp. upraveno na 1. ledna 2025.
Připomínka č. 7:
Doporučujeme odstranit poslední dva řádky, které do návrhu normativního textu nepatří.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky
Ministerstvo pro místní rozvoj
Připomínka č. 1: K normativnímu textu
Doporučujeme kromě části členit text rovněž na články.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 2: K části první
K úvodní větě zákona
Doporučujeme za text „…/2023 Sb.“ doplnit čárku.
V tomto smyslu doporučujeme provést kontrolu a úpravu celého normativního textu (viz např. část čtvrtá úvodní věta zákona).
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 3: K bodu 1
Doporučujeme slova „odst. 1 se tečka na konci odstavce nahrazuje čárkou a vkládá se nové“ nahradit slovy „se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se“.
V tomto smyslu doporučujeme provést kontrolu a úpravu celého normativního textu (viz např. část čtvrtá bod 2).
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 4: K bodu 2
Doporučujeme slova „ve větě se první“ nahradit slovem „se“.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 5: K části druhé
Upozorňujeme, že nový odstavec 4 zmiňovaný v úvodní části bodu není uveden ani ve vkládaném textu ani v platném znění s vyznačením navrhovaných změn.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 6: K části třetí
K bodu 1
Text poznámky pod čarou doporučujeme uvést na samostatném řádku.
V tomto smyslu doporučujeme provést kontrolu a úpravu celého normativního textu (viz např. část čtvrtá bod 1).
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 7: K části čtvrté
K bodu 4
Doporučujeme slovo „druhá“ nahradit slovem „druhé“ a na konci bodu čárku nahradit tečkou.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 8: K části páté
K bodu 1
Doporučujeme slovo „doplňuje“ nahradit slovem „vkládá“.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno jinak.
Předmětný bod byl upraven na základě připomínek jiných připomínkových míst.
Připomínka č. 9: K části páté
K bodu 2
Doporučujeme za text „odst. 2“ vložit slova „větě první“.
V tomto smyslu doporučujeme provést kontrolu a úpravu celého normativního textu (viz např. část pátá bod 4).
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno jinak.
Předmětný bod byl upraven na základě připomínek jiných připomínkových míst.
Připomínka č. 10: K části páté
K bodu 3
Doporučujeme slova „a v závětí se za slova „písmene d)“ doplňuje „a e)““ nahradit slovy „a v závěrečné části ustanovení se slova „písmene d)“ nahrazují slovy „písmen d) a e)““, přičemž tento text doporučujeme uvést na samostatném řádku.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno jinak.
Předmětný bod byl upraven na základě připomínek jiných připomínkových míst.
Připomínka č. 11: K části páté
K bodu 4
Doporučujeme za dolními uvozovkami vypustit mezeru.
V tomto smyslu doporučujeme provést kontrolu a úpravu celého normativního textu (viz např. část sedmá bod 3).
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno jinak.
Předmětný bod byl upraven na základě připomínek jiných připomínkových míst.
Připomínka č. 12: K části osmé
K bodu 1
Doporučujeme na úvod bodu 1 vložit slovo „V“.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 13: K části osmé
K bodu 4
Doporučujeme slova „za odstavec 2 vkládá nový“ nahradit slovem „doplňuje“.
Obdobně doporučujeme upravit bod 5.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 14: K části osmé
K bodu 5
Doporučujeme opravit označení doplňovaného odstavce.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 15: K části desáté
Doporučujeme slovo „Účinnost“ uvést velkými písmeny.
Doporučujeme číslo „7.“ nahradit slovem „července“.
Doporučujeme vypustit poslední dva řádky normativního textu.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky, resp. upraveno na 1. ledna 2025.
Připomínka č. 16: K odůvodnění
Doporučujeme obecnou část odůvodnění upravit tak, aby byla v souladu s čl. 14 Legislativních pravidel vlády, neboť tato byla novelizována usnesením vlády ze dne 11. ledna 2023 č. 22.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Předmětné části důvodové zprávy byly doplněny.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
Připomínka č. 1: Obecně:
V úvodních větách těch částí návrhu zákona, které obsahují novelizační body, je nutné za poslední citovanou novelu příslušného zákona (tedy před slova „se mění“) vložit čárku.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava zajišťuje splnění požadavků pro citaci právního předpisu stanoveného v čl. 61 odst. 1 Legislativních pravidel vlády (k tomu viz také čl. 55 odst. 2 Legislativních pravidel vlády).
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 2: Ve všech částech návrhu zákona je třeba vyznačení novelizačních bodů provést netučným stylem písma.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava zajišťuje splnění požadavků pro vyznačení novelizačních bodů podle v čl. 28 odst. 4 Legislativních pravidel vlády.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 3: V úplném znění zákonů, které jsou částmi návrhu zákona, s vyznačením navrhovaných změn je třeba ve všech nadpisech jednotlivých částí zrušit slova „a doplnění“ a nadpisy dosavadního znění jednotlivých paragrafů uvést netučným stylem písma.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava odstraňuje nestandardní legislativně-technické postupy z návrhu zákona („doplnění“ je považováno za prvek množiny označený slovem „změny“), současně je zachováno pravidlo, že v textu úplného znění právního předpisu s vyznačením změn je tučně uveden výlučně text navrhovaných změn; tučné vyznačení jiného, než uvedeného textu působí zmatečně.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 4: V úplném znění zákonů, které jsou částmi návrhu zákona, s vyznačením navrhovaných změn je třeba ve všech nadpisech jednotlivých částí sjednotit tyto nadpisy s příslušnými nadpisy užitými pro označení jednotlivých částí návrhu zákona.
Odůvodnění:
Návrh zákona i vyznačení navrhovaných změn v platném znění jeho jednotlivých částí si musí vzájemně odpovídat, a to i co názvu těchto částí.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 5: Obecnou část důvodové zprávy je třeba upravit tak, aby odpovídala požadavkům stanoveným pro její strukturu čl. 9 odst. 2 Legislativních pravidel vlády.
Odůvodnění:
Užitá struktura důvodové zprávy s jistou měrou variability odpovídá obsahu důvodové zprávy podle čl. 9 odst. 2 písm. a) až g) Legislativních pravidel vlády, analýza obsahu požadovaného v písmenech h) až n) čl. 9 odst. 2 však v textu zcela chybí. V této souvislosti také upozorňujeme, že k návrhu zákona není připojeno obecné hodnocení dopadů regulace (RIA), přičemž v předkládací zprávě není zmíněno, že by jeho zpracování bylo k tak zásadní materii prominuto.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 6: K jednotlivým částem návrhu zákona:
Doporučujeme doplnit označení návrhu zákona na první stránce textu vpravo nahoře číslem „III“.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava odstraňuje nestandartní formální požadavky kladené na návrh právního předpisu.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 7: Doporučujeme označení návrhu „Vládní návrh zákona“ nahradit označením „Návrh“.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava odstraňuje nestandartní formální požadavky kladené na návrh právního předpisu.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 8: K části první:
Nadpis části první je třeba uvést buď slovy „Změna zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů“ nebo slovy „Změna občanského zákoníku“.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava zajišťuje splnění požadavků zpracování nadpisu částí zákona obsahujícího novely dalších zákonů podle čl. 34 odst. 2 Legislativních pravidel vlády.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 9:
Bod 1 doporučujeme uvést v tomto znění:
„1. V § 742 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou (popřípadě slovem „a“) a doplňuje se písmeno g), které zní: „g) přihlédne se k tomu, že se jeden z manželů dopustil vůči druhému domácího násilí nebo činu povahy úmyslného trestného činu, a to podle míry jeho závažnosti, povahy nebo okolností jeho spáchání.“.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava jednak zajišťuje správné legislativně-technické zpracování novelizačního bodu podle čl. 58 odst. 4 písm. b) Legislativních pravidel vlády, jednak v samotném ustanovení písmene g) odstraňuje dvojí užití slova „přihlédnutí“, které text činí nejednoznačným; dále je navrženo mezi slovy „povaha“ a „okolnosti“ spáchání“ namísto spojky „a“ užít spojky“ nebo“, protože jedině tak bude umožněno využití každého z kritérií také samostatně, nikoliv pouze v kumulativním významu.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 10:
Bod 2 doporučujeme uvést v tomto znění:
„2. V § 751 odst. 1 se slova „tělesného nebo duševního“ nahrazují slovem „domácího“.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava zajišťuje správné legislativně-technické zpracování novelizačního bodu podle čl. 57 odst. 4 písm. e) Legislativních pravidel vlády.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 11:
V bodě 3 je nutné zajistit provázání dosavadního znění § 907 odst. 2 a do něho vkládaného textu, což se v návrhu zákona nepodařilo; spojení slov „jakož i to“ … a „a rovněž u kterého rodiče“ postrádá stylistického i významového smyslu. Doporučujeme proto bod 3, resp. § 907 odst. 2 větu třetí upravit například takto: „3. V § 907 odst. 2 se na konci textu věty třetí doplňují slova „; soud při rozhodování o svěření do péče také vždy posuzuje to, zda se některý z rodičů dopustil vůči druhému z rodičů nebo dítěti domácího násilí nebo činu povahy úmyslného trestného činu, přičemž přihlédne k závažnosti, povaze a okolnostem takového jednání.“.
Odůvodnění:
Podle čl. 2 odst. 2 písm. d) Legislativních pravidel vlády musí být právní předpis formulován jednoznačně, srozumitelně, jazykově a stylisticky bezvadně. Tomuto pravidlu je podřízena navrhovaná úprava tak, aby normativní text byl srozumitelný a jazykově správný a aby tedy byla zcela jednoznačně identifikovatelná pravidla, která jsou jím stanovována.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 12:
V bodě 4, v navrhovaném znění § 3021 odst. 1 doporučujeme písmeno a) uvést takto:
„a) kterým bylo nebo může být neoprávněně zasaženo do její duševní nebo tělesné integrity, svobody, důstojnosti, vážnosti, cti nebo soukromí, zejména týká-li se takový zásah pohlavního života oběti,“.
Odůvodnění:
Z navrhovaného znění písmene a) není zcela jasné, zda zasahování „do pohlavní oblasti“ se vztahuje pouze na posuzování důstojnosti oběti, nebo také na posuzování dopadů do duševní nebo tělesné integrity oběti nebo jejích svobod. Přitom z odborné literatury je zřejmé, že jako ingerenci do svobody rozhodování o pohlavním životě je ve vztahu k nepříznivým dopadům nutné považovat všechny v písmenu a) uvedené oblasti, neboť ve všech těchto případech se projevují negativní, a to i dlouhodobé, psychosomatické zátěže na zdraví těchto osob. Navrhované znění písmene a) tedy normativně vyjadřuje uvedené skutečnosti vycházející z poznatků odborné praxe.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno částečně.
V návaznosti na připomínky jiných připomínkových byla definice domácího násilí upravena na:
§ 3021
Domácí násilí
(1) Domácím násilím se rozumí veškeré násilné jednání vůči oběti, při kterém zpravidla dochází ke zneužívání moci nebo nerovného postavení a kterým
a) bylo nebo mělo být neoprávněně zasaženo do její tělesné integrity,
b) bylo nebo mělo být neoprávněně opakovaně nebo vážně zasaženo do její duševní integrity, svobody, důstojnosti, zejména v pohlavní oblasti, do její vážnosti, cti nebo soukromí nebo
c) byla vážně ohrožena nebo narušena její schopnost uspokojovat své potřeby nebo potřeby členů společné domácnosti.
(2) Obětí domácího násilí může být
a) osoba, která s osobou dopouštějící se domácího násilí žije nebo žila ve společné domácnosti,
b) osoba blízká nebo ten, kdo jí dříve byl, nebo rodič společného dítěte nebo ten, kdo s osobou dopouštějící se domácího násilí vykonává rodičovskou odpovědnost.
Odpovídajícím způsobem byla upravena také důvodová zpráva.
Připomínka č. 13:
V bodě 4, v navrhovaném znění § 3021 odst. 2 písm. b) upozorňujeme, že se navržené skupiny adresátů domácího násilí překrývají, a to bez zjevného definičního důvodu. Doporučujeme proto text upravit například takto: „b) osoba blízká nebo ten, kdo jí dříve byl.“.
Odůvodnění:
Podle § 22 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (tedy novelizovaného zákona) je osobou blízkou „příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí“. Definice osoby blízké tedy vystihuje adresáty domácího násilí mnohem přesněji a výstižněji, než je navrhováno v písmenu b), a proto je plně postačující ji v rámci úpravy ve shodném zákoně beze zbytku využít.
Tato připomínka je doporučující.
Vysvětleno.
Rodič společného dítěte nemusí automaticky spadat do kategorií vymezených v § 22 odst. 1 občanského zákoníku.
Připomínka č. 14:
Na konci bodu 4 je nutné doplnit tečku (tedy za navrhovaným znění § 3021 odst. 3).
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava je pouhou gramatickou korekcí textu.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 15:
K části druhé:
Nadpis části druhé je třeba uvést buď slovy „Změna zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů“ nebo slovy „Změna občanského soudního řádu“.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava zajišťuje splnění požadavků zpracování nadpisu částí zákona, obsahujícího novely jednotlivých zákonů podle čl. 34 odst. 2 Legislativních pravidel vlády.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 16:
V úvodní větě části druhé je nutné slova „se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 a 4, které včetně poznámky pod čarou č. 109 zní:“ nahradit slovy „se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou č. 109 zní:“.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava odpovídá skutečně navrhované změně v § 100, tedy vložení nového odstavce 3, a současně provedenému pouhému přečíslování dosavadního odstavce 3 na odstavec 4.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 17:
Na konci textu poznámky pod čarou č. 109 je nutné doplnit slova „ve znění zákona č. …/2023 Sb.“. Obdobná připomínka platí pro část třetí, poznámku pod čarou č. 67, část čtvrtou, poznámku pod čarou č. 81, část sedmou, poznámku pod čarou č. 10 a část osmou, poznámku pod čarou č. 80.
Odůvodnění:
Doplňovaná poznámka pod čarou má informační význam právě jenom vůči novelizovanému znění § 3021 občanského zákoníku tak, jak je navrženo v části první návrhu zákona. Proto je nutné citaci tohoto ustanovení provést právě ve znění navrhované novely. Současně však upozorňujeme, že takto navržený odkaz na poznámku pod čarou nemá normativní povahu (viz čl. 45 odst. 5 Legislativních pravidel vlády), a pro účely navrhované novelizace zákona o pobytu cizinců na území České republiky by bylo vhodnější využít odkazu normativního podle čl. 45 odst. 4 Legislativních pravidel vlády.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 18:
V navrhovaném znění § 100 odst. 3 písm. a) až c) doporučujeme ve všech případech za slovo „účastník“ vložit slovo „řízení“.
Odůvodnění:
V § 100 občanského soudního řádu je slovo „účastník“ spojováno se slovem „řízení“, popřípadě je užito ve větě, která následuje za větou, ve které je užito těchto slov. Podle čl. 2 odst. 2 písm. d) je nutné v právním předpise zachovávat jednotnou terminologii, a proto je navrhováno shora uvedené zpřesnění textu (eliminace pochybností, zda se ve všech případech jedné o shodnou osobu).
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 19:
V navrhovaném znění § 100 odst. 3 upozorňujeme, že znění písmen c) a d) není stylisticky provázáno s uvozující částí textu tohoto odstavce, což je ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. d) Legislativních pravidel vlády nutné opravit. Po úpravě uvedené vady je pak třeba v písmenu c) upravit také chybně provedený odkaz „odstavec 3 písm. a)“; odkaz je proveden jako vnitřní odkaz v rámci téhož odstavce, a tedy bude proveden pouze na „písmeno a)“.
Odůvodnění:
Pokud uvozující část textu odstavce 3 končí slovy „nelze dále nařídit po dobu“, nemůže text písmene c) začínat slovy „pravomocně odsouzen“ a text písmene d) slovy „shledán vinným“; taková slovní spojení jsou gramaticky chybná.
Odkaz provedený v rámci téhož odstavce je třeba podřídit požadavkům stanoveným v čl. 45 odst. 1 Legislativních pravidel vlády.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 20:
K části třetí:
Název části třetí je třeba uvést buď s využitím úplné citace názvu zákona č. 326/1999 Sb. („Změna zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů“) nebo ho vyjádřit slovy „Změna zákona o pobytu cizinců na území České republiky“.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava zajišťuje splnění požadavků zpracování nadpisu částí zákona, obsahujícího novely jednotlivých zákonů podle čl. 34 odst. 2 Legislativních pravidel vlády.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 21:
V bodě 2 je nutné navrhovanou úpravu zpracovat v souladu s čl. 55 odst. 1 Legislativních pravidel vlády, tedy bod 2 uvést v tomto znění:
„2. V § 87f odst. 2 písm. c) bodě 3, písm. d) bodě 2 a písm. e) se slovo „násilí“ nahrazuje slovem „násilí67)“.“.
Odůvodnění:
V čl. 55 odst.1 Legislativních pravidel vlády je stanoveno, že „týká-li se tatáž změna více ustanovení právního předpisu, lze vymezit tuto změnu v jednom bodu novely s uvedením ustanovení, kterých se týká“. Vzhledem k tomu, že ustanovením právního předpisu je každá jeho strukturální část, je třeba text novelizačního bodu uvést tak, jak je uvedeno v připomínce.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 22:
V bodě 1 je navrhováno v § 6 písm. g) nahradit slovo „násilím“ slovy „domácím násilím81)“ (a takto by úprava mohla být i vyjádřena v novelizačním bodě), avšak pouze u prvního výskytu slova „násilí“ v tomto písmenu. Doporučujeme úpravu provést v obou případech, anebo ve zvláštní části důvodové zprávy uvést, proč „násilí“ mezi dalšími fyzickými osobami ohrožující dítě již nemusí mít povahu domácího násilí.
Odůvodnění:
Podle čl. 2 odst. 2 písm. d) Legislativních pravidel vlády je nutné právní předpis formulovat jednoznačně, jazykově a stylisticky bezvadně. Užití podstatného jména v prvním případě s přívlastkem a ve druhém případě bez přívlastku není zcela jednoznačnou formulací a vzbuzuje pochybnosti o důvodech výskytu takového rozdílu; tyto pochybnosti je proto pro užití ustanovení písmene g) nutné odstranit.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 23:
Bod 2 doporučujeme uvést v tomto znění:
„2. V § 10 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou (popřípadě slovem „, a“) a doplňuje se písmeno f), které zní: „f) podat soudu návrh na ustanovení zmocněnce v trestním řízení, ve kterém je dítě obětí trestného činu podle zákona o obětech trestných činů.“.“.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava odpovídá požadavkům na doplnění odstavce právního předpisu stanoveným v čl. 58 odst. 4 písm. b) Legislativních pravidel vlády.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno jinak.
Předmětná část byla v návaznosti na připomínky jiných připomínkových míst upravena odlišným způsobem.
Připomínka č. 24:
K části páté:
Bod 1 doporučujeme uvést v tomto znění:
„1. V § 35 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3) Osobě vykázané podle § 44 policista odebere při vykázání všechny zbraně a střelivo, které vykázaná osoba drží, a doklady související s jejich nabytím, držením a nošením podle zákona o střelných zbraních.“.
Dosavadní odstavce 3 až 5 se označují jako odstavce 4 až 6.“.
Odůvodnění:
Legislativně-technicky je nutné bod 1 upravit tak, aby odpovídal požadavkům na doplnění právního předpisu podle čl. 58 odst. 2 písm. i) Legislativních pravidel vlády. Odkaz na zákon o střelných zbraních musí odpovídat názvu tohoto zákona [zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů], když v daném případě je nutné využít zkráceného názvu, který je součástí celého slovního vyjádření názvu zákona č. 119/2002 Sb.
Navrhovaná úprava dále upřesňuje, co se rozumí „souvisejícími doklady podle zákona o zbraních“, když zákon o zbraních pro obdobné účely vždy využívá konkrétní výčet příslušných dokladů, což i pro navrhované ustanovení § 35 odst. 2 považujeme za vhodnější (objektivnější) úpravu. Navrhovaný normativní text je současně upraven tak, aby bylo zřejmé, že „držení“ se týká zbraní a střeliva“, zatímco doklady vydané v souvislosti s touto držbou držitel disponuje, popřípadě je užívá.
Nad rámec výše uvedeného je nutno též poznamenat, že vláda schválila nový zákon o zbraních a střelivu, jehož účinnost je navrhována k 1. 1. 2026, dne 24. 5. 2023.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno jinak.
Předmětná část byla v návaznosti na připomínky jiných připomínkových míst upravena odlišným způsobem.
Připomínka č. 25:
Bod 3 doporučujeme uvést v tomto znění:
„3. V § 45 odst. 1 se tečka na konci písmene d) nahrazuje čárkou (popřípadě slovem „a“) a doplňuje se písmeno e), které zní:
„e) vydat policistovi na jeho výzvu zbraně a střelivo, které drží, a doklady související s jejich nabytím, držením a nošením podle zákona o zbraních.“.“.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava odpovídá požadavkům na doplnění odstavce právního předpisu stanovených v čl. 58 odst. 4 písm. b) Legislativních pravidel vlády. V souvislost s navrhovanou úpravou je současně z textu odstraněna také chyba v psaní ve slově „písmene“. Dále je text upraven tak, jak je již uvedeno k bodu 1.
Dále doporučujeme úpravu navrhovanou v samostatné větě na konci odstavce 1 uvést v samostatném bodě.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno jinak.
Předmětná část byla v návaznosti na připomínky jiných připomínkových míst upravena odlišným způsobem.
Připomínka č. 26:
Za bod 3 doporučujeme vložit nový bod 4, který zní:
„4. V § 45 se na konci textu odstavce 1doplňují slova „nebo e)“.
Dosavadní bod 4 se označuje jako bod 5.“.
Odůvodnění:
Vzhledem k ne zcela standardnímu užití samostatné věty vložené za výčet písmen v odstavci doporučujeme pro přehlednost textu využít samostatný bod novely pro zpracování změny v této větě; tato změna však musí co do zpracování odpovídat čl. 58 odst. 8 písm. d) Legislativních pravidel vlády. Současně je v navrhované úpravě využito variantního vyjádření využití výzvy, tedy v praxi tak, aby výzvy nemusely být použity výlučně současně.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno jinak.
Předmětná část byla v návaznosti na připomínky jiných připomínkových míst upravena odlišným způsobem.
Připomínka č. 27:
K části šesté:
V textu části šesté je třeba vložit čárku za slova „zákona č. …/2023 Sb.“.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava je gramatickou korekcí textu.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 28:
K části sedmé:
V bodě 2 je nutné slova „se za slova „obydlí“ doplňují“ nahradit slovy se za slovo „obydlí“ vkládají slova „nebo obydlí navrhovatele“.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava jednak respektuje odkaz na jediné slovo, a to „obydlí“, jednak bod 2 navrhuje upravit tak, jak to odpovídá požadavkům podle čl. 58 odst. 6 písm. e) Legislativních pravidel vlády.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 29:
Bod 3 doporučujeme uvést v tomto znění:
„3. V § 405 odst. 1 písm. b) se za slova „společného obydlí nebo“ vkládá slovo „obydlí“.“.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava přísně sleduje účel navrhované změny a současně odstraňuje dosavadní závadný text „nevstupoval do bezprostředního okolí společného obydlí nebo navrhovatele“.
Tato připomínka je doporučující.
Vysvětleno.
V dosavadním textu se slovo „navrhovatele“ vztahuje ke slovům „bezprostředního okolí“.
Připomínka č. 30:
V bodě 4, v navrhované změně § 405 odst. 2 doporučujeme zvážit užití slov „sdílí společné (obydlí)“, protože jsou v podstatě dvojím užitím slov podobného významu. Společné obydlí je podle § 44 odst. 1 zákona o Policii České republiky „byt nebo dům společně obývaný, jakož i z bezprostředního okolí tohoto společného obydlí“ [k tomu viz čl. 40 odst. 1 Legislativních pravidel vlády a § 405 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 292/2013 Sb.]. Pokud tedy více osob užívá společné obydlí, je nadbytečnou hyperbolou uvádět, že toto obydlí „společně sdílí“. Doporučujeme proto ponechat znění věty první v § 405 odst. 2 v dosavadním znění, neboť normativně vyjadřuje totéž, co navrhovaná změna, popřípadě větu první uvést takto: „Pokud navrhovatel a odpůrce užívají společné obydlí, poučí soud v rozhodnutí odpůrce o právu odnést si ze společného obydlí věci uvedené v § 493.“.
Odůvodnění:
Odůvodnění připomínky je uvedeno v jejím textu.
Tato připomínka je doporučující.
Vzato na vědomí.
Připomínka č. 31:
V bodě 5, v navrhovaném znění § 493 odst. 1 doporučujeme sjednotit označování účastníků řízení, tedy neužívat pro „odpůrce“ současně označení „povinný“. Ke „sdílení společného obydlí“ platí to, co je uvedeno v připomínce č. 3. V textu odstavce 1, který je v zásadě převzetím dosavadního znění § 493, doporučujeme upřesnit, co se rozumí „osobním dokumentem“.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava směřuje k dosažení požadavku na jednoznačnou a srozumitelnost normativního textu podle čl. 2 odst. 2 písm. d) Legislativních pravidel vlády. V případě užití slov „osobní dokumenty“ upozorňujeme, že s výjimkou ustanovení § 493 zákona č. 292/2013 Sb. právní řád toto slovní spojení nepoužívá, neboť je zcela nejednoznačně a výkladově podléhá subjektivnímu posouzení. Podle § 2 písm. e) zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je „dokumentem každá písemná, obrazová, zvuková nebo jiná zaznamenaná informace, ať již v podobě analogové či digitální“. Podle této definice by tedy odpůrci náleželo právo vyzvednout si ze společného obydlí poměrně rozsáhlý soubor věcí, o kterých by prohlásil, že k nim má citový vztah, byly jím pořízeny nebo mu byly darovány; ani jedno z uvedených kritérií však za daných okolností nemůže působit jako zcela určující (fotografie, knihy, CD, DVD, korespondence apod.). Je tedy na místě zvážit, zda by pro účely § 493 nebylo vhodnější, zda by právo odpůrce nemělo směřovat spíše k „osobním dokladům“, a to i v souvislosti s tím, že některé z nich je povinen mít „u sebe“ pro prokazování totožnosti, pro cestování, provádění plateb apod.
Tato připomínka je doporučující.
Vzato na vědomí.
Připomínka č. 32:
V bodě 5, v navrhovaném znění § 493 odst. 2 doporučujeme slova „V ostatních případech“ nahradit slovy „V případě, že navrhovatel a odpůrce neužívají společné obydlí“ a za slova „příslušnými orgány“ vložit slova „veřejné moci“.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava terminologicky sjednocuje odstavce 1 a 2 navrhovaného znění § 493 a současně přesně vymezuje předkladatelem navrhované „ostatní případy“.
Tato připomínka je doporučující.
Vzato na vědomí.
Připomínka č. 33:
V bodě 1 činí navrhované doplnění § 71 normativní text velmi nepřehledným, navíc oproti dosavadními textu kromě samotného práva osoby přímo postižené spácháním přestupku doplňuje také účel tohoto práva. Dochází tak k nedůvodné změně normativní koncepce § 71, když u většiny práv jejich účel stanoven není. Doporučujeme proto jednotlivá práva osoby postižené spácháním přestupku rozdělit alespoň do písmen a text upravit například takto:
„Osoba přímo postižená spácháním přestupku má v řízení, k jehož zahájení nebo pokračování dala souhlas, jakož i v řízení, které lze zahájit nebo v již zahájeném řízení pokračovat bez takového souhlasu, právo
a) na vyrozumění o zahájení řízení,
b) navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení,
c) na poskytnutí informací o řízení,
d) vyjádřit v řízení své stanovisko,
e) nahlížet do spisu,
f) účastnit se ústního jednání a být přítomna při všech úkonech v řízení,
g) na doprovod důvěrníkem,
h) požádat kdykoli během řízení o přestupku, popřípadě i před jeho zahájením, aby byla při úkonech, kterých se účastní, učiněna potřebná opatření k zabránění jejího kontaktu s osobou,
1. kterou označila za pachatele,
2. je podezřelá ze spáchání přestupku nebo
3. proti níž se vede řízení o přestupku,
i) vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům a
j) na oznámení rozhodnutí.“.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava činí normativní text srozumitelný a stylisticky přehledný a současně odstraňuje nadbytečné duplicitní užívání některých slov nebo slovních spojení („který“, „osoba přímo postižená spácháním přestupku“).
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno jinak.
Předmětná část byla v návaznosti na připomínky jiných připomínkových míst upravena odlišným způsobem.
Připomínka č. 34:
V bodě 4 je nutné slova „se za odstavec 2 vkládá nový“ nahradit slovy „se doplňuje“; obdobnou úpravu je nutné provést v bodě 5.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava odpovídá požadavkům pro doplnění právního předpisu podle čl. 58 odst. 4 písm. a) Legislativních pravidel vlády.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 35:
K části deváté:
Text části deváté doporučujeme uvést v tomto znění:
„V § 7 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění zákona č. 178/2018 Sb., zákona č. 327/2021 Sb., zákona č. 417/2021 Sb. a zákona č. …/2023 Sb., se na konci textu odstavce 7 doplňují slova „ ; to neplatí, byla-li spácháním přestupku postižena osoba mladší 18 let nebo byl-li přestupek důvodem vykázání ze společného obydlí“.“.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava odpovídá požadavkům pro doplnění právního předpisu podle čl. 58 odst. 8 písm. d) Legislativních pravidel vlády.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 37:
K části „jedenácté“:
Celý navrhovaný text včetně označení části jedenácté je třeba zrušit, neboť je duplicitní vůči částí desátá, a navíc vzbuzuje dojem, že měl být součástí zvláštní části důvodové zprávy.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Připomínka č. 1: Obecně k návrhu:
MPSV se ztotožňuje s cíli návrhu, vyjadřuje ovšem pochybnost ohledně velmi široké a nejasné definice domácího násilí a jejího možného negativního dopadu na svěření dítěte do péče a rovněž na vyrovnání majetku po rozvodu.
Tato oblast by se před přijetím návrhu měla stát předmětem důkladné analýzy dopadů v důvodové zprávě a případných úprav textace.
Vzato na vědomí.
Připomínka č. 2 K ČÁSTI PRVNÍ, změně občanského zákoníku, bod 1. (§ 742 odst. 1 písm. g) a bod 3. (§ 907 odst. 2 (druhá věta):
Domníváme se, že formulace „činu povahy úmyslného trestného činu“ není dostatečně jasná a představuje porušení zásady presumpce neviny.
Chápeme, že návrh zákona chce zdůraznit závažnost skutků, ovšem v daném případě nepovažujeme užití termínu „čin povahy úmyslného trestného činu“ na místě, neboť představuje problém pro aplikaci a zároveň přináší i porušení presumpce neviny, když nelze bez pravomocného rozhodnutí soudu označit čin za trestný.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno částečně.
V návaznosti na připomínky jiných připomínkových byla definice domácího násilí upravena na:
§ 3021
Domácí násilí
(1) Domácím násilím se rozumí veškeré násilné jednání vůči oběti, při kterém zpravidla dochází ke zneužívání moci nebo nerovného postavení a kterým
a) bylo nebo mělo být neoprávněně zasaženo do její tělesné integrity,
b) bylo nebo mělo být neoprávněně opakovaně nebo vážně zasaženo do její duševní integrity, svobody, důstojnosti, zejména v pohlavní oblasti, do její vážnosti, cti nebo soukromí nebo
c) byla vážně ohrožena nebo narušena její schopnost uspokojovat své potřeby nebo potřeby členů společné domácnosti.
(2) Obětí domácího násilí může být
a) osoba, která s osobou dopouštějící se domácího násilí žije nebo žila ve společné domácnosti,
b) osoba blízká nebo ten, kdo jí dříve byl, nebo rodič společného dítěte nebo ten, kdo s osobou dopouštějící se domácího násilí vykonává rodičovskou odpovědnost.
Odpovídajícím způsobem byla upravena také důvodová zpráva.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
Připomínka č. 3:
K ČÁSTI DRUHÉ, změně občanského soudního řádu (§ 100 odst. 3, písm. c) a d) občanského soudního řádu):
Doporučujeme upravit text, který nenavazuje na návětí odstavce 3, a dále upravit v platném znění nesprávně opětovně uvedené písmeno b) na správné písmeno d).
Ačkoli je věcně zřejmé, co předkladatel navrhuje, je potřeba text přeformulovat a opravit chybu v psaní.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 4:
K ČÁSTI ČTVRTÉ, změně zákona o sociálně právní ochraně dětí), bod 2 (§ 10 odst. 3 písm. e):
Doporučujeme předkladateli sledovat legislativní proces novely zákona č. 359/1999 Sb., která již byla předložena k projednání vládě.
Vzato na vědomí.
Předmětná novela se ustanovení obsažených v předkládaném návrhu zákona přímo nedotýká.
Připomínka č. 5:
K ČÁSTI OSMÉ, změně zákona o přestupcích, bod 1 (§ 71 odst. 1):
Doporučujeme upravit navrhovaný text ohledně vymezení osoby pachatele, resp. osoby podezřelé.
Domníváme se, že z navrhovaného textu není zcela zřejmé, zda se část textu „která je podezřelá ze spáchání přestupku nebo proti níž se vede řízení o přestupku“ vztahuje k osobě, „kterou osoba přímo postižená spácháním přestupku označila za pachatele“. Domníváme se, že výkladem by se mohlo dospět k tomu, že se jedná o dvě různé osoby.
Akceptováno.
Předmětná část byla přeformulována na „„(2) Osoba přímo postižená spácháním přestupku má právo na doprovod důvěrníkem. Důvěrníkem může být kterákoli plně svéprávná fyzická osoba, kterou si osoba přímo postižená přestupkem zvolí. Důvěrník poskytuje osobě přímo postiženou spácháním přestupku potřebnou, zejména psychickou, pomoc. Důvěrníkem nemůže být osoba, která má v řízení o přestupku postavení obviněného, zmocněnce obviněného, svědka, znalce nebo tlumočníka. Důvěrník nemůže zasahovat do průběhu úkonu a řízení.“
Připomínka č. 6:
bod 2 (§ 71 odst. 1):
Doporučujeme nahradit pojem „oběť“ pojmem „osoby přímo postižené spácháním přestupku“, jedná-li se o stejnou osobu jako „oběť“, a pokud tomu tak není, definovat pojem „oběť, případně odkázat na zákon o obětech trestných činů.
Navrhovaný text pracuje s pojmem „oběť“, ovšem tento pojem není v zákoně o přestupcích definován. Pojem definuje zákon o obětech trestných činů, a to ve vztahu k trestným činům, nikoliv k přestupkům. Ve smyslu výše uvedeného doporučujeme upravit i příslušnou část důvodové zprávy
Akceptováno.
Předmětná část byla přeformulována na „„(2) Osoba přímo postižená spácháním přestupku má právo na doprovod důvěrníkem. Důvěrníkem může být kterákoli plně svéprávná fyzická osoba, kterou si osoba přímo postižená přestupkem zvolí. Důvěrník poskytuje osobě přímo postiženou spácháním přestupku potřebnou, zejména psychickou, pomoc. Důvěrníkem nemůže být osoba, která má v řízení o přestupku postavení obviněného, zmocněnce obviněného, svědka, znalce nebo tlumočníka. Důvěrník nemůže zasahovat do průběhu úkonu a řízení.“
Připomínka č. 7:
bod 4 (§ 71 odst. 1):
Dáváme ke zvážení, zda by nemělo být ohledně pojmu „druhotná újma“ odkázáno na zákon o obětech trestných činů.
Kriminologický pojem druhotná újma definuje zákon o obětech trestných činů; zákon o přestupcích tento pojem nezná. Ve smyslu výše uvedeného doporučujeme upravit i příslušnou část důvodové zprávy.
K navrhovanému textu dále viz. výše uvedená připomínka k bodu 1 ČÁSTI OSMÉ.
Akceptováno částečně.
Pojem „druhotná újma“ je dle názoru předkladatele dostatečně zřejmý, přímý odkaz na zákon o obětech trestných činů nepovažujeme za účelný.
Odkaz na definici druhotné újmy v zákoně o obětech trestných činů obsahuje důvodová zpráva.
Ministerstvo spravedlnosti
Připomínka č. 1:
K členění návrhu zákona
Upozorňujeme, že se podle čl. 28 odst. 7 Legislativních pravidel vlády člení právní předpis obsahující pouze novely více právních předpisů na články. Doporučujeme proto do předloženého návrhu zákona doplnit toto členění.
Akceptováno.
Text byl upraven.
Připomínka č. 2:
K části první, bodu 2 (§ 751 odst. 1 občanského zákoníku)
Upozorňujeme, že § 751 odst. 1 občanského zákoníku obsahuje pouze jednu větu. Dále upozorňujeme, že jsou slova „tělesného nebo duševního“ v uvedeném ustanovení použita pouze jednou. Doporučujeme proto uvedený novelizační bod formulovat následovně:
„V § 751 odst. 1 se slova „tělesného nebo duševního“ nahrazují slovem „domácího“.“.
Akceptováno.
Text byl upraven.
Připomínka č. 3:
Obecně k části druhé a sedmé (změna občanského soudního řádu a změna zákona
o zvláštních řízeních soudních)
Z důvodu právní jistoty navrhujeme doplnit předmětné části návrhu zákona o přechodná ustanovení, která by výslovně upravovala, v jakých řízeních se má podle nových pravidel postupovat. Máme přitom za to, že by bylo možné aplikovat standardní přechodné ustanovení používané v procesním právu, tj. že nová úprava se použije i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti této úpravy, nicméně úkony, které byly v řízeních již provedeny, zůstávají zachovány.
Tato připomínka je zásadní
Akceptováno.
Text byl v příslušných procesněprávních předpisech doplněn.
Připomínka č. 4:
K části druhé (§ 100 odst. 3 občanského soudního řádu)
(i) Upozorňujeme, že návrh návětí § 100 odst. 3 nerespektuje text pododstavců písmen c) a d). Požadujeme proto textaci § 100 odst. 3 formulovat následujícím způsobem:
„(3) První setkání s mediátorem podle odstavce 2 nelze dále nařídit
a) po dobu vedení trestního řízení o trestném činu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 trestního zákoníku, ublížení na zdraví podle § 146 trestního zákoníku, vydírání podle § 175 trestního zákoníku, znásilnění podle § 185 trestního zákoníku, sexuálního nátlaku podle § 186 trestního zákoníku, týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 trestního zákoníku, nebezpečného vyhrožování podle § 353 trestního zákoníku nebo nebezpečného pronásledování podle § 354 trestního zákoníku, z jehož spáchání je podezřelý jeden
z účastníků nebo je pro takový trestný čin stíhán, je-li poškozeným druhý účastník nebo osoba jemu blízká,
b) po dobu vedení řízení o přestupku pro jednání některého z účastníků, které naplňuje znaky domácího násilí109), je-li osobou přímo postiženou spácháním tohoto přestupku druhý účastník nebo osoba jemu blízká,
c) v případě, že byl účastník pravomocně odsouzen pro trestný čin uvedený v odstavci 3 písm. a), byl-li poškozeným druhý účastník nebo osoba jemu blízká; to neplatí, pokud se na něj hledí, jako by odsouzen nebyl,
d) v případě, že byl účastník shledán vinným ze spáchání přestupku uvedeného v odstavci 3 písm. b), byl-li osobou přímo postiženou spácháním tohoto přestupku druhý účastník nebo osoba jemu blízká.“
Tato připomínka je zásadní
(ii) Doporučujeme zvážit, zda by do výčtu skutkových podstat trestných činů, jenž je uveden v návrhu písmene a) neměla být doplněna skutková podstata trestného činu vraždy ve stádiu pokusu či přípravy podle § 140 trestního zákoníku.
(iii) Upozorňujeme, že podle úvodní věty části druhé návrhu zákona by měly být do stávajícího § 100 občanského soudního řádu vloženy dva odstavce, totiž odstavec 3 a 4. Ve skutečnosti však dochází pouze k vložení nového odstavce 3, přičemž stávající odstavec 3 se nově označuje jako odstavec 4. Doporučujeme proto v úvodní větě slova „vkládají nové odstavce 3 a 4, které“ nahradit slovy „vkládá nový odstavec 3, který“.
Akceptováno.
Text byl upraven.
Připomínka č. 5:
K části čtvrté, bodu 1 [§ 6 písm. g) zákona o sociálně právní ochraně dětí]
Dáváme ke zvážení, zda do § 6 písm. g) zákona o sociálně-právní ochraně dětí nedoplnit,
že děti jsou ohrožovány domácím násilím i v roli svědků.
Vzato na vědomí.
Připomínka č. 6:
K části čtvrté, bodu 2 [§ 10 odst. 3 písm. f) zákona o sociálně právní ochraně dětí]
V daném ustanovení se navrhuje uložit obcím s rozšířenou působností povinnost podat návrh na ustanovení zmocněnce v případech, kdy je dítě obětí trestného činu podle zákona o obětech trestných činů.
Předně je třeba uvést, že navržená úprava výrazně přesahuje rámec úpravy návrhu zákona, kterým má být domácí násilí, neboť se týká všech trestných činů spáchaných na dítěti. Stát tedy bude povinen ustanovit zmocněnce dítěti na své náklady ve všech případech, kdy byl na dítěti spáchán trestný čin, bez ohledu na to, zda si to dítě přeje, má zájem o informace
o daném trestním řízení, bez ohledu na povahu a závažnost trestného činu (výtržnictví, pomluva) a bez ohledu na to, zda v řízení uplatňuje nárok na náhradu škody či újmy nebo ne. V tomto směru není pravdivé tvrzení v důvodové zprávě (strana 22), že si novela zákona
o sociálně-právní ochraně dětí nevyžádá zvýšené dopady na státní rozpočet, neboť dítě nově bude mít zmocněnce ve všech případech, kdy na něm byl spáchán trestný čin, bez ohledu na to, zda si to přeje nebo ne. V tomto směru je třeba tvrzení o nulových finančních dopadech navržené úpravy uvést na pravou míru. Např. v roce 2021 bylo spácháno 3879 trestných činů na dětech a v roce 2022 4583 trestných činů na dětech.
Předmětná změna je přitom zdůvodněna tak, že účelem je řešit stávající nevyhovující stav, kdy se do role zmocněnců často určují sami pracovníci OSPOD (vystupující v řízení jinak
v roli opatrovníků) a v rámci trestního řízení tak nejsou – s ohledem na nedostatečnou právní kvalifikovanost takových zmocněnců – dostatečně chráněna práva dítěte. Tyto nedostatky se objevují především v otázce (ne)uplatňování nároků nezletilých na náhradu škody
a nemajetkové újmy. K tomu lze konstatovat, že navržená úprava sledovaný účel nesplňuje, neboť nijak nemodifikuje úpravu v § 51a odst. 4 trestního řádu o přednostním právu volby zmocněnce dítětem, pouze doplňuje okruh osob oprávněných podat návrh na ustanovení zmocněnce. Právo nechat se v řízení zastupovat zmocněncem je primárně právem dítěte (případně osob oprávněných za něj vykonávat jeho práva) a musí mu být umožněna jeho realizace. Z § 50 trestního řádu přitom neplyne, že zmocněncem může být pouze advokát, může jím být i jiná fyzická nebo právnická osoba (např. některá nezisková organizace). Pouze v případě, že si dítě zmocněnce nezvolí, je mu na jeho návrh ustanoven soudcem,
resp. předsedou senátu. Z § 45 trestního řádu pak vyplývá, kdo vykonává tato práva dítěte – jde o zákonného zástupce nebo opatrovníka. V případě střetu zájmů ustanoví tzv. kolizního opatrovníka státní zástupce nebo předseda senátu. Těmto osobám pak náleží právo navrhovat ustanovení zmocněnce dítěti, OSPOD tato práva vykonává jen v případě, že je opatrovníkem. Navržená úprava je tedy nepřípustnou nepřímou novelou trestního řádu, když se v zákoně upravujícím odlišnou problematiku přiznává OSPOD procesní právo v trestním řízení.
Lze shrnout, že navržená úprava je nedůvodně široká a nad nezbytnou míru zatěžující státní rozpočet, přičemž ani neplní sledovaný účel, je nepřípustnou nepřímou novelou trestního řádu, nijak se nevypořádává s tím, jak se OSPOD dozví o všech trestných činech spáchaných na jakémkoli dítěti, aby mohl realizovat svou zákonnou povinnost, neřeší vztah tohoto oprávnění k oprávněním osob uvedených v trestním řádu a nabourává koncepci trestního řádu a to, kdo je oprávněn za dítě vykonávat jeho práva v trestním řízení.
Po formální stránce návrh trpí rovněž nedostatky, neboť nerespektuje terminologii trestního práva, protože zmocněnec se ustanovuje poškozenému a nikoli oběti – jde o procesní právo.
Vzhledem k uvedenému s navrženou změnou nesouhlasíme a požadujeme ji vypustit bez náhrady.
Tato připomínka je zásadní
Akceptováno částečně.
Předmětná část návrhu zákona byla upravena následovně: „f) pomáhat dítěti v uplatňování práv poškozeného v trestním řízení, zejména podporovat dítě v uplatňování práva na ustanovení zmocněnce a práva na náhradu škody a nemajetkové újmy.“
Zdůvodnění bylo upraveno následovně: „Na základě aktuálních poznatků z praxe se navrhuje rozšířit povinnosti OSPOD (resp. obce s rozšířenou působností) v tom směru, aby zjistí-li, že dítě je obětí trestného činu jiné osoby, musel dítěti pomáhat v uplatňování práv poškozeného v trestním řízení, zejména jej podporovat v uplatňování práva na ustanovení zmocněnce a práva na náhradu škody a nemajetkové újmy. V této souvislosti se poukazuje na to, že dítě má podle § 51a odst. 2 trestního řádu právo na bezplatného zmocněnce k hájení jeho práv. Děti (resp. jejich zákonní zástupci či opatrovníci) však v současnosti tuto možnost mnohdy nevyužívají, částečně proto, že o svém právu nevědí. V praxi tak často nejsou řádně chráněna práva dítěte v souvislosti s trestním řízením. Tyto nedostatky se objevují především v otázce uplatňování nároků nezletilých na náhradu škody a nemajetkové újmy. Nová povinnost OSPOD (resp. obcí s rozšířenou působností) pomůže předejít nedostatečnému chránění práv nezletilých v trestním řízení.“
Připomínka č. 7:
1. K části čtvrté, bodu 3 (§ 16 odst. 2 zákona o sociálně právní ochraně dětí)
Doporučujeme zvážit, zda by do předmětného ustanovení nemělo být doplněno, že se ustanovení vztahuje i na jiné formy násilí. Podle článku 19 Úmluvy o právech dítěte přitom má Česká republika chránit děti před násilím ve všech prostředích a podobách, nejen v rámci domácího násilí. Domácí násilí je jedním z typů násilí, kterému mohou být děti vystaveny.
Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) (viz I.M. a ostatní proti Itálii, č. 25426/20, rozsudek ze dne 10. listopadu 2022) má stát pozitivní závazky, které mohou zahrnovat povinnosti vytvořit a v praxi uplatňovat přiměřený právní rámec poskytující ochranu před násilnými činy spáchanými soukromými osobami (Söderman proti Švédsku,
č. 5786/08, rozsudek velkého senátu ze dne 12. listopadu 2013, § 80). Opatření na ochranu dětí, které jsou obzvlášť zranitelné, musí být účinná a zahrnovat přiměřená opatření
k zabránění špatnému zacházení, o němž orgány věděly nebo měly vědět, jakož i účinnou prevenci na ochranu dětí před takovými závažnými formami osobní újmy (tamtéž, § 81, a v souvislosti s domácím násilím viz Hajduová proti Slovensku, č. 2660/03, rozsudek ze dne 30. listopadu 2010, § 49).
Doporučujeme proto ustanovení v uvedeném smyslu doplnit.
Vysvětleno.
Ustanovení § 16 odst. 2 zákona o sociálně právní ochraně dětí obsahuje oprávnění obecního úřadu obce s rozšířenou působností podat jménem dítěte soudu návrh na vydání předběžného opatření na uložení opatření k ochraně dítěte před domácím násilí. Toto ustanovení odkazuje na § 452 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Smyslem navržené úpravy je do tohoto ustanovení promítnout navrženou definici domácího násilí.
Nijak nezpochybňujeme skutečnost, že děti mohou být objektem jiných forem násilí či že stát má pozitivní povinnost vyplývající z mezinárodních závazků těmto formám násilí předcházet a účinně je řešit. Nicméně předmětné ustanovení slouží specificky k ochraně před domácím násilím. K ochraně před jinými formami násilí (ze strany jiného okruhu osob) slouží jiné právní instituty jdoucí nad rámec navrženého zákona.
Připomínka č. 8:
K části páté, bodu 3 (§ 45 odst. 1 zákona o Policii České republiky)
Doporučujeme část předmětného novelizačního bodu, jež se týká závěrečné části (závětí) § 45 odst. 1, vyčlenit do samostatného novelizačního bodu.
Akceptováno.
Text byl upraven.
Připomínka č. 9:
K části páté, bodu 4 (§ 47 odst. 3 zákona o Policii České republiky)
Před nově doplňovaná slova „státnímu zastupitelství“ doporučujeme vložit slova „příslušnému“.
Akceptováno.
Text byl upraven.
Připomínka č. 10:
K části šesté (§ 17 odst. 1 zákona o obětech trestných činů)
(i) V návaznosti na dřívější jednání požadujeme návrhem doplňovaný obrat „a to i před započetím a po skončení těchto úkonů,“ nahradit obratem „a v bezprostřední souvislosti s nimi,“. Ustanovení § 17 odst. 1 zákona o obětech trestných činů by tak nově mělo znít:
„(1) Oběť a osoba jí blízká mají právo požádat v kterémkoliv stadiu trestního řízení, popřípadě i před jeho zahájením, aby byla při úkonech, kterých se účastní, a v bezprostřední souvislosti s nimi, učiněna potřebná opatření k zabránění jejich kontaktu s osobou, kterou oběť označila za pachatele, která je podezřelá ze spáchání trestného činu, nebo proti níž se vede trestní řízení.“
Smyslem navrhované úpravy je vyjádřit, že má být dána bezprostřední časová souvislost
s úkonem, aby nebyl vyvolán dojem, že má být ochrana oběti zajištěna bez časového ohraničení. Příslušné justiční orgány mohou takovou ochranu zajistit jen ve svých budovách, např. s pomocí justiční stráže.
Zároveň upozorňujeme, že by v důsledku navržené změny měl být obdobným způsobem upraven rovněž návrh nové textace § 71 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení
o nich.
Tato připomínka je zásadní
(ii) Dále doporučujeme z návrhu úplné citace názvu zákona o obětech trestných činů vypustit slova „a zákona č. .../2023 Sb.“, jelikož v současné době není v legislativní procesu žádná novela zákona o obětech trestných činů, a tudíž by žádná ani neměla být v roce 2023 vyhlášena ve Sbírce zákonů.
Akceptováno.
Text byl upraven.
Připomínka č. 11:
K části sedmé, bodu 1 (§ 402 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních)
Slovo „vykazující“ doporučujeme nahradit slovem „vykazujícího“.
Akceptováno.
Text byl upraven.
Připomínka č. 12:
K části sedmé, bodu 2 [§ 405 odst. 1 písm. a) zákona o zvláštních řízeních soudních]
Máme za to, že by z důvodu vložení dalšího typu obydlí do § 405 odst. 1 písm. a) zákona
o zvláštních řízení soudních měla být zájmena „jeho“ a „něj“, která jsou v platném znění uvedena v jednotném čísle, nově uvedena v množném čísle. Nové znění § 405 odst. 1 písm. a) by tedy mělo být: „a) opustil společné obydlí nebo obydlí navrhovatele, jakož i jejich bezprostřední okolí, nezdržoval se ve společném obydlí nebo obydlí navrhovatele nebo do nich nevstupoval,“
Doporučujeme proto novelizační bod formulovat takto:
„V § 405 odst. 1 písm. a) se za slova „obydlí“ doplňují slova „nebo obydlí navrhovatele“, slovo „jeho“ se nahrazuje slovem „jejich“ a slovo „něj“ se nahrazuje slovem „nich“.“.
Akceptováno.
Text byl upraven.
Připomínka č. 13:
K části osmé, bodům 1 a 3 (§ 71 odst. 1 a § 72a odst. 1 zákona o odpovědnosti
za přestupky a řízení o nich)
Podle odůvodnění předmětných novelizačních bodů se navrhuje převzít do přestupkového řízení stejnou úroveň ochrany obětí domácího násilí, jako je v řízení trestním. V této souvislosti upozorňujeme, že zákon o obětech považuje za oběť fyzickou osobu, které bylo nebo mělo být trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena škoda nebo nemajetková újma nebo na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil nebo měl obohatit. Jelikož neexistuje trestný čin domácího násilí, nelze hovořit v kontextu trestního řízení o „oběti domácího násilí v trestním řízení“. Navrhujeme proto větu „Navrhuje se proto, aby stejná úroveň ochrany obětí domácího násilí v trestním řízení byla přejata i do řízení přestupkového.“ nahradit větou „Navrhuje se proto, aby stejná úroveň, která je poskytována zvlášť zranitelným obětem
v trestním řízení, byla přejata i do řízení přestupkového.“
Tato připomínka je zásadní
Akceptováno.
Důvodová zpráva byla upravena dle návrhu.
Připomínka č. 14:
K části osmé, bodu 2 (§ 71 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení
o nich)
(i) Podle návrhu § 71 odst. 2 věty třetí „[d]ůvěrník může být zároveň zmocněncem oběti“. Upozorňujeme, že není zřejmý význam uvedeného pravidla v kontextu úpravy řízení
o přestupcích, pokud je obětí fyzická osoba, které bylo nebo mělo být trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena škoda nebo nemajetková újma nebo na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil nebo měl obohatit. Zákon o přestupcích přitom nepracuje s pojmem oběť přestupku. Odůvodnění tohoto pravidla přitom svým obsahem odpovídá spíše právní úpravě obsažené v návrhu § 72 odst. 1, když odůvodnění daného odstavce ostatně obsahuje totožný text.
Požadujeme proto uvedené ustanovení z návrhu bez náhrady vypustit.
Tato připomínka je zásadní
(ii) Návrh § 71 odst. 2 věty první dále doporučujeme formulovat následujícím způsobem: „Důvěrníkem může být kterákoli plně svéprávná fyzická osoba, kterou si osoba přímo postižená spácháním přestupku zvolí“. Z navrženého obratu „tato osoba“ není zcela jasné, kdo má touto osobou být, přičemž ji je nutno dovozovat teprve na základě systematického výkladu odstavce prvého.
Akceptováno.
Text byl upraven.
Připomínka č. 15:
K části osmé, bodům 3 a 4 (§ 72a odst. 1 a 3 zákona o odpovědnosti za přestupky
a řízení o nich)
Shora uvedená ustanovení obsahují změny v řízení o přestupku, jejichž cílem je zabránit kontaktu osob vystupujících v řízení o přestupku. V této souvislosti upozorňujeme,
že ačkoliv je zvýšená ochrana obětí domácího násilí žádoucí i v přestupkovém řízení, je třeba zároveň zohlednit praktické možnosti přestupkových orgánů. Podle důvodové zprávy se navrhuje, aby byla stejná úroveň ochrany obětí domácího násilí v trestním řízení přejata i do řízení přestupkového, jelikož „oddělení oběti od původce násilí v trestním řízení má jednoznačně pozitivní výsledky pro průběh řízení“. Správní orgány vystupující v přestupkovém řízení však mají odlišné prostředky od orgánů činných v trestním řízení. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA) sice uvádí, že je možné pozvat každého z účastníků řízení v jiný termín, toto opatření však neřeší všechny možné situace, zároveň je způsobilé značně navýšit počet ústních jednání přestupkových komisí. Doporučujeme proto
v odůvodnění návrhu vyjasnit, jakým způsobem bude správní orgán dané situace řešit
z technickobezpečnostního hlediska.
Vzato na vědomí.
Technickobezpečnostní hledisko bude na základě dohody s MV řešeno v rámci poskytování metodické podpory poskytované Ministerstvem vnitra samosprávným orgánům, resp. přestupkovým komisím.
Připomínka č. 16:
K části desáté
Upozorňujeme, že je pod ustanovením stanovujícím datum nabytí účinnosti návrhu zákona uvedena část důvodové zprávy k tomuto ustanovení. Doporučujeme ji z návrhu normativního textu odstranit.
Akceptováno.
Text byl upraven.
Připomínka č. 17:
K bodu E obecné části důvodové zprávy a k části první bodu 4 zvláštní části důvodové zprávy
Upozorňujeme na aktuální rozsudek ESLP ve věci A. E. proti Bulharsku (č. 53891/20, rozsudek ze dne 23. května 2023). Stěžovatelka ve výše uvedené věci A. E. proti Bulharsku bydlela u svého partnera v době, kdy se na ni dopustil útoku, pouze příležitostně (odst. 97 rozsudku). Vnitrostátní orgány následně i v důsledku tohoto aspektu věci jednání, kterého se na ni dopustil, jako domácí násilí neidentifikovaly. Tento aspekt právního rámce proto označil ESLP za nedostatečný. Máme za to, že většina požadavků na právní rámec postihu domácího násilí, které jsou formulovány v tomto rozsudku, je v navrhované právní úpravě již pokryta. Navrhujeme proto toliko upravit důvodovou zprávu tak, aby bylo jasné, že definice postihuje
i jednání, které se odehrálo mezi osobami, jež spolu žijí teprve velmi krátce, nebo spolu pobývají příležitostně, avšak s úmyslem, aby bylo jejich společné soužití trvalého charakteru.
Doporučujeme proto doplnit důvodovou zprávu o výše zmíněný aktuální rozsudek ESLP.
Akceptováno.
Důvodová zpráva byla doplněna dle návrhu.
Ministerstvo vnitra
Připomínka č. 1:
Zásadní připomínky:
K části páté bodům 1 až 3 – k § 35, § 44 odst. 2 a § 45 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb.:
Navrhované novelizační body požadujeme vypustit bez náhrady.
Již dnes je odebírání zbraně, která spadá pod zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o zbraních“) v případě vykázání bez problémů možné řešit na základě ustanovení § 56 zákona o zbraních. V závislosti na okolnostech lze alternativně odebrání zbraně provést též na základě § 35 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoPČR“).
Upozorňujeme na řadu úskalí, která předmětný návrh neřeší. Odebírat obligatorně všechny zbraně podle zákona o zbraních, jak je navrhováno, se jeví jako nerealistické, a to z následujících důvodů: Daná osoba může mít zbraní více (nikoli výjimečné jsou případy, kdy jich má držitel 10 či více, ale jsou tu i sběratelé, kteří mají zbraní více než 100 a mezi nimi například tank). Zbraně navíc nemusí být uloženy na místě vykázání, ale vykázaný je může mít například uskladněny na chatě, popřípadě i v komisním prodeji u obchodníka. Navrhované ustanovení nerozlišuje ani situace, kdy by např. byla vykazovaná osoba jako podnikající fyzická osoba držitelem zbrojní licence; v takovém případě by policista dle navrhované úpravy měl převzít i zbraně a střelivo vlastněné v rámci její podnikatelské činnosti. Stejně tak může být problematické odebírat obligatorně zbrojní průkaz, který může osoba potřebovat v rámci zaměstnání. V ještě větší míře to platí o zbrojní licenci, kdy by ve své podstatě na dobu vykázání došlo k faktickému zastavení podnikatelské činnosti. Dále se z hlediska smyslu vykázání jeví jako zcela zbytečná a zároveň nadbytečná administrativní zátěž Policie ČR odebírat například průkazy zbraně, certifikáty o znehodnocení, zbrojní průvodní listy, evropské zbrojní pasy apod.
Problematika domácího násilí si zaslouží pragmatický a racionální přístup. Pozornost si jistě zaslouží i jiné zbraně a látky, které do režimu zákona o zbraních nespadají. Navrhované znění by vedlo k paradoxní situaci, kdy bude policista u vykázané osoby povinně odebírat např. vzduchovku a krabičku diabolek, ale ve stejný moment bude mít vykázaná osoba k dispozici další nebezpečné předměty (nůž, sekeru, motorovou pilu atd.), u kterých bude na policistově uvážení (dle výše zmíněného ustanovení § 35 ZoPČR), zda přistoupí k jejich odebrání nebo nikoliv.
Navrhujeme řešit situaci spíše osvětou a kladením důrazu na stávající zákonné možnosti, a to metodicky v interních dokumentech i v rámci příslušných vzdělávacích akcí určených Policii ČR. Toto řešení se jeví jako praktické zejména s ohledem na možnost věnovat se detailněji řešení různých situací.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno částečně.
Na základě dohody s připomínkovým místem byla předmětná část návrhu (novela zákona o zbraních) odstraněna. Jako věcně vhodnější řešení bylo zvoleno zahrnutí povinnosti policisty učinit další vhodná opatření na ochranu ohrožené osoby (zejm. zajištění vydání zbraně či její odebrání) do § 45 zákona o Policii ČR.
Připomínkové místo s návrhem vypořádání souhlasí.
Připomínka č. 2:
K části osmé bodům 1 a 2 – k § 71 zákona č. 250/2016 Sb.:
1. Navrhovanou změnu uvedenou v novelizačním bodě 1 požadujeme z návrhu vypustit, neboť je v rozporu s dosavadní koncepcí § 71 (dle návrhu nově odstavec 1). Ta vychází z premisy, že osoba přímo postižená spácháním přestupku není účastníkem řízení, ale přesto se jí vybraná práva účastníka řízení přiznávají. Nejde tedy o komplexní výčet práv osoby přímo postižené spácháním přestupku, ale pouze o výčet těch práv, které jsou jinak vázány na účastenství v řízení. Nově zakotvované právo osoby přímo postižené spácháním přestupku na doprovod důvěrníkem ani právo požádat o zabránění kontaktu této osoby s osobou, kterou označila za pachatele, nepatří mezi práva, která by jinak vyplývala z účastenství v řízení. Tato práva je nutno zakotvit samostatně v příslušných ustanoveních zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v nichž zároveň bude upraven způsob výkonu těchto práv.
2. V návaznosti na připomínku k bodu 1 navrhujeme v bodě 2 do nového odstavce 2 vložit novou větu první, která bude znít: „Osoba přímo postižená spácháním přestupku má právo na doprovod důvěrníkem.“.
3. Požadujeme rovněž upravit terminologii v § 71 odst. 2 nahrazením pojmu „oběť“ pojmem „osoba přímo postižená spácháním přestupku“ (ve větě druhé a třetí).
Tyto připomínky považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno.
Připomínka č. 3:
K části osmé bodu 5 – k § 82 odst. 5 zákona č. 250/2016 Sb.:
Za účelem zachování obecnosti právní úpravy tak, aby navržená úprava mohla být využita v širším okruhu případů, tedy nejen v případech domácího násilí, navrhujeme upravit znění novelizačního bodu takto:
„5. V § 82 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4) Při výslechu svědka je nutno šetřit jeho osobnost. Otázky směřující do intimní oblasti mohou být pokládány jen tehdy, pokud je to nezbytné pro objasnění skutečností důležitých pro řízení o přestupku, zvlášť šetrně a po obsahové stránce vyčerpávajícím způsobem, aby nebylo nutné výslech opakovat.
Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5.“.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno.
Připomínka č. 4:
K části deváté – k § 7 zákona č. 251/2016 Sb.:
Část devátou požadujeme z návrhu zákona vypustit bez náhrady. Důvodem je její duplicita vůči stávajícímu § 79 odst. 5 zákona č. 250/2016 Sb., odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Navržená úprava by mohla vyvolávat mylný dojem, že se pravidlo v § 79 odst. 5 zákona č. 250/2016 Sb. uplatní pouze u přestupků, u kterých je toto pravidlo zopakováno u příslušné skutkové podstaty. Tak tomu ale není. Uvedené pravidlo platí (již dle stávající právní úpravy) u všech přestupků, o nichž lze řízení zahájit pouze se souhlasem osoby přímo postižené spácháním přestupku.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno.
Připomínka č. 5:
K části první bodu 4 – k § 3021 zákona č. 89/2012 Sb.:
1. Novou definici domácího násilí v § 3021 občanského zákoníku považujeme za velmi obecnou a v praxi obtížně uchopitelnou. Pro srovnání poukazujeme například na definici domácího násilí využívanou spolkem Bílý kruh bezpečí: „Domácí násilí je způsob chování mezi blízkými lidmi (zpravidla intimními partnery), kteří spolu sdílejí společný domov, kdy jeden z nich uplatňuje moc a kontrolu nad tím, co dělá ten druhý. K násilí dochází opakovaně, v soukromí a tím skrytě mimo kontrolu veřejnosti. Intenzita násilných incidentů se stupňuje a vede ke ztrátě schopnosti včas toto jednání zastavit a efektivně vyřešit narušený vztah.“ (https://www.domacinasili.cz/co-je-domaci-nasili/).
2. V nyní navrhované definici postrádáme jasně vymezený prvek násilí, nedostatečně zachycený znak dlouhodobosti a opakovanosti s případnou eskalací, jasné a nezpochybnitelné rozdělení rolí a skutečnost, že k domácímu násilí dochází (převážně) skrytě, tj. v soukromí.
3. Navržená definice neumožňuje řádně odlišit případy domácího násilí (se všemi důsledky, které s tím budou dle navrhované právní regulace spojeny) od jednorázových incidentů, sporů, hádek či vzájemných potyček mezi partnery.
4. Příliš obecná definice, která nebude postavena na jasných definičních znacích, nebude pro adresáty právní normy srozumitelná. Ve svém důsledku pak nepovede k zamýšlenému posílení ochrany obětí domácího násilí, ale spíše k další relativizaci závažného jednání, kterým domácí násilí bezesporu je. S ohledem na výše uvedené navrhujeme přehodnotit navrženou definici domácího násilí.
5. Ke zvážení připojujeme alternativní definici zohledňující výše zmíněné výhrady: „Domácím násilím se rozumí dlouhodobé, pravidelně se opakující, popřípadě také postupně se stupňující fyzické, psychické, sexuální nebo ekonomické násilí, kterého se v soukromí, zejména v rodině nebo partnerském vztahu, jednostranně dopouští jedna konkrétní osoba (dále jen „násilná osoba“) vůči jiné konkrétní osobě nebo jiným konkrétním osobám (dále jen „ohrožená osoba“). Ohroženou osobou se rozumí
a) osoba, která s násilnou osobou žije nebo žila ve společné domácnosti,
b) osoba blízká nebo osoba, která byla dříve osobou blízkou,
c) rodič společného dítěte nebo ten, kdo s násilnou osobou vykonává rodičovskou odpovědnost.“.
K terminologii pak doplňujeme, že oběť je pojem spojovaný dnes primárně s oblastí trestního práva. Má-li jít o definici využitelnou pro soukromé i veřejné právo, doporučujeme užívat obecnější pojmy, např. násilná a ohrožená osoba. Rovněž doporučujeme namísto spojení „pohlavní oblast“ užívat spíše spojení „intimní oblast“.
Akceptováno.
V návaznosti na připomínky i jiných připomínkových byla definice domácího násilí upravena na:
§ 3021
Domácí násilí
(1) Domácím násilím se rozumí veškeré násilné jednání vůči oběti, při kterém zpravidla dochází ke zneužívání moci nebo nerovného postavení a kterým
a) bylo nebo mělo být neoprávněně zasaženo do její tělesné integrity,
b) bylo nebo mělo být neoprávněně opakovaně nebo vážně zasaženo do její duševní integrity, svobody, důstojnosti, zejména v pohlavní oblasti, do její vážnosti, cti nebo soukromí nebo
c) byla vážně ohrožena nebo narušena její schopnost uspokojovat své potřeby nebo potřeby členů společné domácnosti.
(2) Obětí domácího násilí může být
a) osoba, která s osobou dopouštějící se domácího násilí žije nebo žila ve společné domácnosti,
b) osoba blízká nebo ten, kdo jí dříve byl, nebo rodič společného dítěte nebo ten, kdo s osobou dopouštějící se domácího násilí vykonává rodičovskou odpovědnost.
Odpovídajícím způsobem byla upravena také důvodová zpráva.
Připomínka č. 6:
K části osmé – ke změně zákona č. 250/2016 Sb.:
Nad rámec návrhu doporučujeme zvážit, zda by s ohledem na další prováděné změny neměly být upraveny i § 52 odst. 7 a § 75. Konkrétně by se jednalo o doplnění následujícího novelizačního bodu:
„X. V § 52 odst. 7 a v § 75 odst. 3 se slova „užití násilí v rodině nebo partnerském vztahu“ nahrazují slovy „domácího násilí“.“.
Máme za to, že taková úprava by byla v souladu s původním účelem těchto ustanovení.
V této souvislosti upozorňujeme, že zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich dosud neobsahuje žádné poznámky pod čarou a s ohledem na skutečnost, že poznámky pod čarou nemají normativní charakter, nepovažujeme za nezbytné, aby byly poznámky pod čarou do tohoto zákona doplňovány ani v souvislosti s nyní prováděnými úpravami. Podle našeho názoru postačí, pokud bude vztah pojmu „domácí násilí“ k občanskému zákoníku vymezen v důvodové zprávě. Pokud by bylo toto řešení nedostatečné, lze uvažovat o zakotvení normativního odkazu.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 7:
K obecné části důvodové zprávy:
Upozorňujeme, že na straně 5 je odkazováno na již zrušenou metodickou příručku ředitele ředitelství služby pořádkové policie Policejního prezidia České republiky č. 1/2010, k realizaci závazného pokynu policejního prezidenta č. 166/2009, o provádění vykázání. Od 7. února 2022 je v účinnosti metodická příručka ředitele ředitelství služby pořádkové policie Policejního prezidia České republiky č. 1/2022, k realizaci pokynu policejního prezidenta č. 181/2020, o postupu při řešení incidentů se znaky domácího násilí, a k provádění vykázání. Nicméně typické znaky domácího násilí jsou v aktuální příručce popsány obdobně:
„1. přítomnost některé z forem násilí (psychické, fyzické, sociální, ekonomické, sexuální) mezi osobami žijícími ve společném obydlí,
2. opakování a dlouhodobost (cyklus násilí se opakuje: růst napětí – násilný incident – zklidnění),
3. jasně rozpoznatelné rozdělení rolí (lze rozlišit násilnou a ohroženou osobu, vzájemné postavení je nerovné a role se v průběhu incidentů nemění),
4. nárůst intenzity násilí1) (incidenty jsou častější, násilí se stupňuje – od ponižování, urážek až k fyzickým útokům, omezování osobní svobody, vydírání, vyhrožování)
Akceptováno.
Informace v důvodové zprávě byly aktualizovány.
Připomínka č. 8:
Obecně:
Upozorňujeme, že návrh obsahuje řadu legislativně technických chyb a nedostatků, z nichž některé uvádíme níže. Navrhujeme proto navrhovaný zákon podrobit důkladné revizi.
1. S ohledem na čl. 34 odst. 2 Legislativních pravidel vlády doporučujeme na konec nadpisů částí doplnit slova „, ve znění pozdějších předpisů“.
2. Žádáme o sdělení názvu novely (popř. novel), která má dle návrhu novelizovat všechny uvedené předpisy a jejíž nabytí účinnosti se předpokládá před nabytím účinnosti předpokládaného zákona (viz slova „a zákona č. …/2023 Sb.“ v úvodních větách jednotlivých částí).
3. Upozorňujeme, že navrhovaný předpis by se měl s ohledem na čl. 28 odst. 5 a 7 Legislativních pravidel vlády členit na části (jejichž označení nemá být uvedeno tučně) a na články. Navrhujeme proto předpis v tomto směru upravit.
4. S ohledem na legislativní praxi doporučujeme neuvádět označení novelizačních bodů tučně.
5. S ohledem na č. 57 odst. 4 písm. a) Legislativních pravidel vlády doporučujeme uvádět znění doplňovaných poznámek pod čarou vždy na samostatném řádku.
6. Doporučujeme upravit navrhovaný předpis dle čl. 55 odst. 1 Legislativních pravidel vlády a sloučit novelizační body, které obsahují tutéž změnu, do jednoho.
7. V úvodních větách částí, s výjimkou části třetí, doporučujeme před slova „se mění takto“ vložit čárku.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 9:
K části první bodu 1 – k § 742 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.:
S ohledem na čl. 58 odst. 3 a odst. 4 písm. b) Legislativních pravidel vlády doporučujeme uvést novelizační větu v tomto znění:
„V § 742 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno g), které zní:“.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 10:
K části první bodu 2 – k § 751 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.:
V ustanovení jsou nahrazovaná slova uvedena pouze jednou, navrhujeme tedy slova „ve větě se první“ nahradit slovem „se“.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 11:
K části druhé – k § 100 zákona č. 99/1963 Sb.:
1. Dle normativního textu i platného znění s vyznačením navrhovaných změn je vkládán pouze nový odstavec 3, nikoliv odstavce 3 a 4. Novelizační větu je tedy nutné upravit, popřípadě doplnit úpravu nového odstavce 4 (vizte následující připomínku).
2. Znění písmen c) a d) větně (ani logicky) nenavazuje na úvodní větu odstavce 3. Citace „v odstavci 3 písm.“ a znění novelizační věty navíc evokují, že záměrem předkladatele bylo uvést obsah těchto ustanovení v rámci samostatného odstavce. Část druhou navrhovaného zákona proto navrhujeme přepracovat.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 12:
K části třetí bodu 2 – k § 87f odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb.:
Za účelem zpřesnění novelizačního bodu doporučujeme za text „§ 87f odst. 2“ vložit slova „písm. c) bodu 3, písm. d) bodu 2 a písm. e)“.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 13:
K části čtvrté bodu 2 – k § 10 odst. 3 zákona č. 359/1999 Sb.:
S ohledem na čl. 58 odst. 3 a odst. 4 písm. b) Legislativních pravidel vlády doporučujeme uvést novelizační větu v tomto znění:
„V § 10 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které zní:…“.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 14:
K části páté bodu 4 – k § 47 odst. 3 zákona č. 273/2008 Sb.:
Mezeru před slovy „, státnímu zastupitelství“ doporučujeme vypustit pro nadbytečnost.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 15:
K části šesté – k § 17 odst. 1 zákona č. 45/2013 Sb.:
1. S ohledem na čl. 65 odst. 2 Legislativních pravidel vlády navrhujeme uvést pouze novely, kterými bylo ustanovení novelizováno, tedy pouze zákon č. 56/2017 Sb.
2. Před slova „se za slovo“ doporučujeme vložit čárku.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 16:
K části sedmé bodu 3 – k § 405 odst. 1 písm. b) zákona č. 292/2013 Sb.:
Mezeru před slovy „, nebo obydlí navrhovatele“ doporučujeme vypustit pro nadbytečnost.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 17:
K části osmé – ke změně zákona č. 250/2016 Sb.:
1. Na začátek novelizačního bodu 1 chybí slovo „V“.
2. V novelizačním bodě 2 doporučujeme slovo „nový“ před slovem „odstavec“ vypustit pro nadbytečnost.
3. V novelizačním bodě 3 doporučujeme slova „se za slova“ nahradit slovy „se za slovo“.
4. V novelizačním bodě 4 doporučujeme s ohledem na čl. 58 odst. 3 a odst. 4 písm. a) Legislativních pravidel vlády slova „se za odstavec 2 vkládá nový“ nahradit slovy „se doplňuje“.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 18:
K části desáté – k účinnosti:
1. S ohledem na čl. 30 odst. 4 Legislativních pravidel vlády doporučujeme uvést nadpis části desáté velkými písmeny.
2. Text „1. 7. 2024“ doporučujeme nahradit slovy „1. července 2024“.
3. Text uvedený za první větou ustanovení navrhujeme vypustit pro nadbytečnost.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Ministerstvo zemědělství
Připomínka č. 1:
K ČÁSTI PRVNÍ, k bodu č. 4 (§ 3021): Máme za to, že nově navržená definice domácího násilí je příliš široká. Zahrnuje totiž i takové jednání, které je nahodilé nebo postrádá na závažnosti, tj. jednorázové incidenty, hádky nebo potyčky mezi členy rodiny, a dokonce rovněž pouhou možnost neoprávněného zásahu do sféry jiné osoby, aniž by k tomuto zásahu skutečně došlo.
Definice domácího násilí by podle našeho názoru měla obsahovat prvek soustavnosti, závažnosti zásahu do sféry oběti a mělo by k němu skutečně docházet (neměla by stačit pouhá možnost, že k zásahu do sféry oběti dojde), a to zejména s ohledem na to, že výskyt domácího násilí by soudy musely zohlednit při rozhodování o rozdělení společného jmění manželů a při rozhodování o svěření dítěte do péče.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
V návaznosti na připomínky i jiných připomínkových byla definice domácího násilí upravena na:
§ 3021
Domácí násilí
(1) Domácím násilím se rozumí veškeré násilné jednání vůči oběti, při kterém zpravidla dochází ke zneužívání moci nebo nerovného postavení a kterým
a) bylo nebo mělo být neoprávněně zasaženo do její tělesné integrity,
b) bylo nebo mělo být neoprávněně opakovaně nebo vážně zasaženo do její duševní integrity, svobody, důstojnosti, zejména v pohlavní oblasti, do její vážnosti, cti nebo soukromí nebo
c) byla vážně ohrožena nebo narušena její schopnost uspokojovat své potřeby nebo potřeby členů společné domácnosti.
(2) Obětí domácího násilí může být
a) osoba, která s osobou dopouštějící se domácího násilí žije nebo žila ve společné domácnosti,
b) osoba blízká nebo ten, kdo jí dříve byl, nebo rodič společného dítěte nebo ten, kdo s osobou dopouštějící se domácího násilí vykonává rodičovskou odpovědnost.
Odpovídajícím způsobem byla upravena také důvodová zpráva.
Připomínka č. 2: K ČÁSTI DRUHÉ: Doporučujeme v návětí slova „vkládají nové odstavce 3 a 4“ nahradit slovy „vkládá nový odstavec 3“.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 3:
K ČÁSTI TŘETÍ: Doporučuje novelu zákona č. 326/1999 Sb. z návrhu bez náhrady vypustit. Domníváme se, že je-li účelem této novely pouhé doplnění poznámky pod čarou s indikativním odkazem na příslušné ustanovení občanského zákoníku obsahující definici domácího násilí, je taková novela zákona nadbytečná.
Vysvětleno.
Účelem novely je mj. provázat pojmy „domácí násilí“, které právní řád aktuálně obsahuje, s novou definicí v občanském zákoníku. Z tohoto pohledu považujeme novelu všech právních předpisů obsahující pojem „domácí násilí“ za účelnou, byť se v případě zákona o pobytu cizinců na území ČR jedná pouze o doplnění příslušného odkazu.
Připomínka č. 4:
K ČÁSTI PÁTÉ, k bodu č. 3: Doporučujeme slovo „písmen“ nahradit slovem „písmene“; dále pro přehlednost doporučujeme novelizační bod rozdělit, neboť „závětí“ není součástí nového písmene e).
Akceptováno jinak.
Předmětná část byla v návaznosti na připomínky jiných připomínkových míst upravena odlišně.
Připomínka č. 5:
K ČÁSTI OSMÉ, k bodu 1: Do zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich se doplňují nová oprávnění osob přímo postižených spácháním přestupku, a to právo na doprovod důvěrníkem a právo žádat, aby bylo zabráněno jejímu kontaktu s osobou, kterou tato osoba označí jako pachatele. Vzorem je právní úprava ochrany obětí trestných činů. Dáváme ke zvážení, zda navrhovaná úprava již výrazně nepřesahuje rámec předloženého návrhu, neboť tato ochrana by měla být poskytována všem osobám postiženým spácháním přestupku, nikoliv pouze obětem domácího násilí.
Vysvětleno.
Toto věcné řešení bylo zvoleno po konzultaci (a na základě požadavku) Ministerstva vnitra jakožto gestora zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Důvodem je především zajištění rovného přístupu k obětem (resp. osobám přímo postiženým spácháním přestupku) bez ohledu na typ přestupku.
Připomínka č. 6:
K ČÁSTI DESÁTÉ: Upozorňujeme na zdvojené ustanovení o nabytí účinnosti.
Akceptováno.
Opraveno.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Připomínka č. 1:
K materiálu: Doporučujeme provést celkovou legislativně technickou korekturu materiálu, neboť materiál obsahuje značné množství formálních a legislativně-technických chyb. Níže uvádíme pouze některé chyby, které by měly být odstraněny.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 2:
Předkládaný materiál je novelou několika zákonů, proto je třeba, aby tato novela byla řádně členěna tak, jak stanovuje
čl. 28 Legislativních pravidel vlády, tedy na články. Doporučujeme materiál změnit ve smyslu uvedeném.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 3:
K části první, čtvrté, páté, sedmé a osmé: V úvodních větách všech předmětných částí není uvedena čárka před slovy „se mění takto:“, což stanovuje čl. 55 odst. 2 Legislativních pravidel vlády. Doporučujeme materiál upravit ve smyslu uvedeném.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 4:
K části první, bod 1.: Předmětný novelizační bod je třeba upravit dle čl. 58 odst. 4 písm. b) Legislativních pravidel vlády, tedy slova „odst. 1 se tečka na konci odstavce“ nahradit slovy „se na konci odstavce 1 tečka“, navrhovaný odstavec se doplňuje, nikoli vkládá, a zároveň se neoznačuje v předmětném novelizačním bodě jako „nový“. V závěru novelizačního bodu pak rovněž není uvedena tečka.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 5:
K části první, bod 2.: V předmětném novelizačním bodě není třeba označovat větu, a to zvláště s ohledem na skutečnost, že v předmětném odstavci je pouze jediná věta. Nahrazovaná slova jsou v předmětném odstavci rovněž obsažena jednou, a proto doporučujeme slova „ve větě se první slova“ nahradit slovy „se slova“.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 6:
K části první, bod 4. a část sedmá, bod 5.: Z formálních důvodů doporučujeme předmětné novelizační body řádně ukončit tečkou.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 7:
K části první, bod 4. [§ 3021 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku]: Dle předmětného pododstavce se za domácí násilí považuje jednání vůči oběti spočívající ve „zneužívání moci nebo nerovného postavení“. Doporučujeme provést změny především ve vztahu k „nerovnému postavení“, neboť je zcela zřejmé, že předkladatel má na mysli nerovné postavení z hlediska faktického, nikoli právního, avšak uvedením v právním textu může dojít k odlišné interpretaci. Z uvedeného důvodu právní předpisy zmiňují pouze „rovné postavení“, kterým se fakticky potvrzuje pouze zásada rovnosti vyjádřená v čl. 1 Listina základních práv a svobod, dle které „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.“. Jako typický příklad, u kterého v mnoha případech dochází ke „zneužívání moci nebo nerovného postavení“ je sexuální nátlak, u něhož trestní zákoník využívá formulaci „zneužívaje bezbrannosti“ a „zneužívaje jeho závislosti nebo svého postavení
a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu“. Zneužití postavení je pak uvedeno i jako jedna z přitěžujících okolností dle § 42 písm. f) trestního zákoníku. Doporučujeme materiál vhodně upravit, příp. alespoň odstranit slovo „nerovného“.
Akceptováno jinak.
V návaznosti na připomínky i jiných připomínkových byla definice domácího násilí upravena na:
§ 3021
Domácí násilí
(1) Domácím násilím se rozumí veškeré násilné jednání vůči oběti, při kterém zpravidla dochází ke zneužívání moci nebo nerovného postavení a kterým
a) bylo nebo mělo být neoprávněně zasaženo do její tělesné integrity,
b) bylo nebo mělo být neoprávněně opakovaně nebo vážně zasaženo do její duševní integrity, svobody, důstojnosti, zejména v pohlavní oblasti, do její vážnosti, cti nebo soukromí nebo
c) byla vážně ohrožena nebo narušena její schopnost uspokojovat své potřeby nebo potřeby členů společné domácnosti.
(2) Obětí domácího násilí může být
a) osoba, která s osobou dopouštějící se domácího násilí žije nebo žila ve společné domácnosti,
b) osoba blízká nebo ten, kdo jí dříve byl, nebo rodič společného dítěte nebo ten, kdo s osobou dopouštějící se domácího násilí vykonává rodičovskou odpovědnost.
Odpovídajícím způsobem byla upravena také důvodová zpráva. Z uvedeného kontextu je zřejmé, že „nerovným postavením“ není primárně myšleno nerovné postavení v právní rovině, ale nerovné postavení faktické.
Připomínka č. 8:
K části druhé, úvodní věta: Předmětná úvodní věta je nesprávná nejen po jazykové stránce, ale i po stránce faktické, neboť uvádí, že se mají návrhem vkládat dva nové odstavce, avšak navrhován je pouze jeden. Doporučujeme materiál upravit ve smyslu uvedeném.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č.9:
Dále také doporučujeme provést kontrolu uvedených novelizačních předpisů, neboť např. zákona č. 519/1991 Sb. by dle našich informací v předmětné úvodní větě neměl být uveden.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 10:
K části druhé [§ 100 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu]: Po formální stránce návrhu doporučujeme neuvádět odkazy na příslušné paragrafy trestního zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že jsou návrhem vyjmenovávány trestné činy, nemůže vzniknout pochybnost ohledně toho, na co konkrétně předkladatel odkazuje.
Akceptováno jinak.
Předmětná část byla na základě připomínek jiných připomínkových míst upravena odlišně. Příslušný výčet (včetně uvedený paragrafů) byl navrhnut ze strany MSp jakožto gestora trestního zákoníku a občanského soudního řádu.
Připomínka č. 11:
K části druhé [§ 100 odst. 3 písm. c) a d) občanského soudního řádu]: V předmětných pododstavcích jsou uvedeny odkazy, které jsou po formální stránce nesprávné, neboť není třeba,
aby bylo v určitém odstavci odkazováno na tentýž odstavec a odkaz na jednotlivé pododstavce by měl být uveden v nezkráceném tvaru.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 12:
K části čtvrté, bod 2.: V předmětném novelizačním bodě je třeba provést obdobné změny, které byly uvedeny v připomínce k bodu 1. v části první. Doporučujeme materiál změnit ve smyslu uvedeném.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 13:
K části čtvrté, bod 3.: S ohledem na stávající znění a platné znění s vyznačením navrhovaných změn předpokládáme, že na konci nahrazujících slov by měla být uvedena čárka, nikoli tečka. Doporučujeme materiál změnit ve smyslu uvedeném.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 14:
K části čtvrté, bod 4.: Z jazykových a formálních důvodů doporučujeme slova „větě druhá“ vhodně upravit, případně odstranit a čárku na koni předmětného novelizačního bodu nahradit tečkou.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 15
K části páté, bod 1.: Upozorňujeme, že navrhovaný odstavec se ve smyslu čl. 58 odst. 2 písm. i) Legislativních pravidel vlády vkládá, nikoli doplňuje. Doporučujeme materiál ve smyslu uvedeném změnit a z formálních důvodů za navrhovaným zněním nového odstavce, tedy za závěrečnými uvozovkami, doplnit tečku.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 16:
K části páté, bod 3.: Předmětný novelizační bod doporučujeme zcela přeformulovat. Navrhovaná formulace „se tečka na konci písmen d) nahrazuje“ je chybná nejen z jazykového hlediska, ale není ani v souladu s formulacemi, které používají Legislativní pravidla vlády, a to např. v čl. 58 odst. 4 písm. c). Doporučujeme tedy uvedená slova nahradit slovy „se na konci písmene d) tečka nahrazuje“. Dále je třeba slova „a v závětí se za slova „písmene d)“ doplňuje „a e)““ z předmětného novelizačního bodu odstranit a vytvořit nový novelizační bod, který by mohl znít takto:
„V § 45 se na konci textu odstavce 1 doplňují slova „a e)“.“. Doporučujeme materiál upravit ve smyslu uvedeném.
Akceptováno jinak.
V návaznosti na připomínky jiných připomínkových míst není bod 3 již součástí návrhu.
Připomínka č. 17:
K části páté, bod 4.: Uvedený text „centru14)“ obsahuje pouze jedno slovo, proto jej nelze označit za „slova“. Doporučujeme materiál změnit ve smyslu uvedeném.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 18:
K části šesté: Dle našich informací bylo ustanovení uvedené v úvodní větě měněno pouze zákonem č. 56/2017 Sb., proto by měly být ostatní novelizační předpisy z předmětné úvodní věty odstraněny. Doporučujeme provést kontrolu uvedených novelizačních předpisů a materiál v daném smyslu upravit.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 19:
K části sedmé, bod 2. a 3.: Předmětné novelizační body je třeba upravit, neboť navrhovaná slova se novelizačními body nedoplňují, ale vkládají a dále také text „obydlí“ obsahuje pouze jedno slovo, proto jej nelze označit za „slova“. Doporučujeme materiál změnit ve smyslu uvedeném.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 20:
K části osmé, bod 1. a 2. [§ 71 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich]: Předmětnými novelizačními body se nově stanovuje právo na doprovod důvěrníkem. Navrhovaná úprava je zcela jasně ovlivněna § 21 zákona o obětech trestných činů, což potvrzuje i předkladatel v důvodové zprávě, avšak možnost vyloučení důvěrníka do předkládaného návrhu přejata nebyla. Neuvedením možnosti vyloučení důvěrníka mohou vznikat pochybnosti, jak postupovat v případě, že se důvěrník např. stane svědkem v příslušném řízení. Dle zákona o obětech trestných činů by v takovém případě došlo k situaci, kdy by účast důvěrníka ve smyslu § 21 odst. 4 „narušovala průběh úkonu nebo ohrozila dosažení účelu úkonu“ a oběti pak musí být umožněno zvolit si jiného důvěrníka. Předkládaný návrh vylučuje, aby měl důvěrník postavení svědka, avšak vzhledem ke skutečnosti, že účastníci mohou navrhovat důkazy po celou dobu řízení, může se důvěrník svědkem teoreticky teprve stát v pozdější fázi řízení. Jsme tak názoru, že by měl mít správní orgán mimo jiné i v námi uvedeném případě možnost důvěrníka vyloučit a doporučujeme uvedené do návrhu doplnit.
Vzato na vědomí.
Dle aktuálního návrhu důvěrníkem nemůže být osoba, která má v řízení o přestupku postavení obviněného, zmocněnce obviněného, svědka, znalce nebo tlumočníka. V případě, že se důvěrník stane svědkem v průběhu řízení, měl by mít správní orgán možnost důvěrníka vyloučit, resp. právo na doprovod důvěrníkem v takovém případě odmítnout.
Připomínka č. 21:
K části osmé, bod 2.: V souladu s čl. 58 odst. 4 písm. d) Legislativních pravidel vlády nelze označit předkladatelem navrhovaný odstavec 2 jako „nový“. Doporučujeme materiál změnit ve smyslu u vedeném.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 22:
K části osmé, bod 4. a 5.: Předmětné novelizační body jsou nesprávně formulovány. Doporučujeme proto novelizační body upravit v souladu s čl. 58 odst. 4 písm. a) Legislativních pravidel vlády.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 23:
K části deváté: Celou předmětnou část je nutno přepracovat. Jediný zákon, který prováděl změny v předmětném ustanovení, byl zákon č. 417/2021 Sb. Uvedení ostatních novelizačních předpisů je tedy chybné, a dále dle platného znění s vyznačením navrhovaných změn mají být určitá slova doplněna na konec textu odstavce 7, nejedná se tedy o „vkládání“ slov ve smyslu Legislativních pravidel vlády. Na konci doplňovaných slov rovněž nemá být uvedena tečka, která není uvedena tučně, tedy jako změna, ani v již zmíněném platném znění s vyznačením navrhovaných změn.
Akceptováno.
Na základě připomínek jiných připomínkových míst není již část 9 součástí návrhu.
Připomínka č.24:
K části desáté: V souladu s čl. 53 odst. 1 Legislativních pravidel vlády je třeba, aby měsíc v datu nabytí účinnosti byl uveden slovně. Dále nám pak není jasné, co předkladatel zamýšlel textem uvedeným v závěru návrhu:
„K části jedenácté (účinnost)
Účinnost zákona se navrhuje k 1. červenci 2024.“.
Část jedenáctá v materiálu obsažena není, účinnost je již uvedena v části desáté a celý uvedený text je nesprávně formulován, proto by měl být odstraněn. Doporučujeme materiál změnit ve smyslu uvedeném.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 25:
K platnému znění s vyznačením navrhovaných změn: Rovněž u předmětné části materiálu je nutno provést formální korekturu. Např. změna na konci § 742 odst. 1 písm. f) občanského zákoníku by neměla být uvedena červeně, § 752 a 753 občanského zákoníku se nemění, proto by neměly být uvedeny vůbec, § 100 odst. 3 občanského soudního řádu uvádí v rozporu s návrhem i systematikou dvakrát písmeno b), v nadpisu u části páté je nesprávně uvedeno „Platné znění zákona č. 326/1999 Sb., č. 273/2008 Sb.,“ atd. Doporučujeme materiál upravit ve smyslu uvedeném.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Ministerstvo životního prostředí
Připomínka č. 1:
V části první materiálu doporučujeme doplnit tečku na konci textu bodu 1 a 4. Obdobně také v části sedmé, bod 5.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 2:
V části druhé materiálu doporučujeme uvést, že se vkládá pouze nový odstavec 3, nikoli odstavce 3 a 4.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 3:
V části druhé, návrhu nového odstavce 3 písm. c) a d) doporučujeme upravit formulaci textu těchto písmen tak, aby navazovala na návětí ustanovení, které končí slovy „po dobu“.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 4:
V části sedmé, bodu 1 doporučujeme zvážit, zda změnou formulace nedochází k zúžení pouze na domácí násilí vůči osobě navrhovatele, nikoli však již vůči jiné osobě, která žije ve společné domácnosti.
Akceptováno.
Návrh byl upraven tak, aby zahrnoval i další osoby žijící ve společné domácnosti s navrhovatelem.
Připomínka č. 5:
Současně doporučujeme zvážit také jazykovou správnost formulace navrhovaného textu „se dopouští na navrhovateli jednání vykazující znaky domácího násilí“ / „se dopouští na navrhovateli jednání vykazujícího znaky domácího násilí“.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 6:
K části sedmé, bodu 3 upozorňujeme, že bod v materiálu neodpovídá textu uvedenému v platném znění s vyznačením změn.
Akceptováno.
Upraveno.
Připomínka č. 7:
V části osmé doporučujeme na začátek bodu 1 doplnit slovo „V“.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 8:
V části desáté materiálu doporučujeme odstranit text „K části jedenácté (účinnost) Účinnost zákona se navrhuje k 1. červenci 2024.“
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky, resp. upraveno na 1. ledna 2025.
Česká biskupská konference
Připomínka č. 1: K bodu č. 1
Navrhovatel zamýšlí vložit za ustanovení § 742 odst. 1 nové písmeno g) které zní: „g) přihlédne se k tomu, že se jeden z manželů dopustil vůči druhému domácího násilí nebo činu povahy úmyslného trestného činu, přičemž se přihlédne k jeho závažnosti, povaze a okolnostem spáchání.“
Navržená úprava ustanovení § 742 OZ je formulována nepřesně a bez provázanosti. Návrh neobsahuje ani v navazujících procesních předpisech ani v důvodové zprávě, jak se bude domácí násilí prokazovat (zda bude stačit vykázání osoby ze společného bydlení dle zákona o Policii ČR nebo bude třeba vést řízení a jaké). Totožná je situace u trestného činu.
Požadujeme upřesnění, jak bude navržené znění ustanovení v praxi uplatňováno.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Návrh zákona v této části pouze kodifikuje stávající judikaturu. Skutečnost, zda se jeden z manželů dopustil vůči druhému domácího násilí nebo činu povahy úmyslného trestného činu je již nyní posuzována v rámci § 742 odst. 1 písm. e) „přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost“. Blíže viz související judikatura uvedená v odůvodnění.
Připomínka č. 2: K bodu č. 3
Totožné podmínky jako u bodu 1 mají být doplněny do ustanovení § 907 odst. 2 OZ upravující svěření dítěte do péče soudem. I zde chybí procesní provázanost a detailnější objasnění, jak mají být tyto podmínky naplňovány. Zároveň je třeba upozornit, že § 907 OZ a jeho procesní odraz je skutečně předmětem bolestivých a velmi nevybíravých praktik znesvářených stran usilujících o získání dětí do výlučné péče. Navržené znění nemůže situaci zjednodušit. Naopak ji může ještě výrazněji znepřehlednit.
Požadujeme upřesnění, jak bude navržené znění ustanovení v praxi uplatňováno.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Ze stávající judikatury (včetně judikatury ÚS, blíže viz sp. zn. I. ÚS 1554/14) vyplývá, že soudy ke skutečnosti, že jeden z rodičů se na druhém dopustil domácího násilí, mají při rozhodování o svěření dítěte do péče přihlížet již nyní. Vždy bude jednat o prokazatelné jednání doložené např. odsuzujícím pravomocným rozsudkem či rozhodnutím přestupkové komise.
Připomínka č. 3: K bodu č. 4
Návrh obsahuje novou definici domácího násilí v novém navrženém znění § 3021 OZ.
Jen na úvod je třeba uvést, že vyjadřujeme nesouhlas se zařazením definice domácího násilí mezi ustanovení přechodná a závěrečná z důvodu systematiky a přehlednosti soukromoprávního kodexu. Obzvláště za situace, kdy se na definici odkazuje v jeho různých částech.
Zároveň požadujeme přepracování definice do formy, která bude reflektovat současnou právní úpravu a definiční znaky uplatňované soudy. Navržené znění je natolik široké, že může vést k jeho zneužitelnosti (a to především ve spojení s ustanovením § 742 a § 907 OZ).
Navrhujeme do návětí ustanovení § 3021 odst. 1 před čárku vložit slova: „spočívající ve zneužívání moci nebo nerovného postavení“.
Dále požadujeme u § 3021 odst. 1 písm. a) za slovy: „kterým bylo“ vypustit bez náhrady slova: „nebo může být“ bez náhrady.
Požadujeme § 3021 odst. 1 písm. c) vypustit bez náhrady.
Ve výše uvedených případech dochází ke zpřesnění definice, která nebude definujícím pojmem pouze pro soukromoprávní část práva, ale i jiné oblasti, jak ostatně odůvodňuje samotný předkladatel. Z tohoto důvodu je třeba, aby byla definice co nepřesnější a neobsahovala hypotetické možnosti do budoucna. A zároveň neobsahovala natolik vágní a široce pojaté skutkové podstaty jako je v návrhu znění písmena c).
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno částečně. Vysvětleno.
V případě zakotvení definice domácího násilí v § 3021 občanského zákoníku se nejedná o ustanovení přechodná a závěrečná, nýbrž o ustanovení společná. Toto systematické umístění v občanském zákoníku bylo zvoleno na základě doporučení gestora (Ministerstva spravedlnosti), a to mj. proto, že stávající § 3021 upravuje společná ustanovení pro ochranu proti domácímu násilí formou předběžných opatření (§ 751 a § 753).
Definice byla mj. na základě připomínek jiných připomínkových míst upravena na:
§ 3021
Domácí násilí
(1) Domácím násilím se rozumí veškeré násilné jednání vůči oběti, při kterém zpravidla dochází ke zneužívání moci nebo nerovného postavení a kterým
a) bylo nebo mělo být neoprávněně zasaženo do její tělesné integrity,
b) bylo nebo mělo být neoprávněně opakovaně nebo vážně zasaženo do její duševní integrity, svobody, důstojnosti, zejména v pohlavní oblasti, do její vážnosti, cti nebo soukromí nebo
c) byla vážně ohrožena nebo narušena její schopnost uspokojovat své potřeby nebo potřeby členů společné domácnosti.
(2) Obětí domácího násilí může být
a) osoba, která s osobou dopouštějící se domácího násilí žije nebo žila ve společné domácnosti,
b) osoba blízká nebo ten, kdo jí dříve byl, nebo rodič společného dítěte nebo ten, kdo s osobou dopouštějící se domácího násilí vykonává rodičovskou odpovědnost.
Odpovídajícím způsobem byla upravena také důvodová zpráva.
Připomínka č. 4: V části čtvrté navrhujeme bod 2 vypustit bez náhrady.
Navrhované písm. f) by povinně zavazovalo obecní úřady podávat návrh na ustanovení zmocněnce v trestním řízení, ve kterém je dítě obětí trestného činu podle zákona o obětech trestných činů.
Navržené znění nesystematicky nabourává v současnosti funkční praxi, kdy soud musí dítěti jako poškozenému ustanovit zmocněnce z řad advokátů ve smyslu § 51a odst. 4 trestního řádu, není-li mu zvolen zákonným zástupcem nebo opatrovníkem (pokud nemůže z důvodu kolize zájmů tak činit zákonný zástupce).
Navržené znění výrazně zasahuje do rodičovských práv.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
Předmětná část návrhu byla mj. na základě připomínek jiných připomínkových míst odstraněna.
Moravskoslezský kraj
1. ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKA
K § 907 odst. 2 návrhu změny zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
Navrhujeme, aby byl doplněn text poslední věty ustanovení § 907 odst. 2 o text týkající se jiné osoby, a to takto (doplněno tučně, kurzívou a podtrženo):
„Soud vezme vždy v úvahu, který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu, jakož i to, že se některý z rodičů dopustil vůči druhému z rodičů či dítěti nebo jiné osobě domácího násilí nebo činu povahy úmyslného trestného činu, přičemž se přihlédne k jeho závažnosti, povaze a okolnostem spáchání, a rovněž u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje.“
Odůvodnění:
Rodič dítěte se nemusí dopustit domácího násilí jen vůči dítěti a druhému rodiči, ale také vůči jiné osobě (příbuzné, blízké nebo jiné, která dříve žila či žije s týmž rodičem, dítětem nebo s druhým rodičem atd.) a takové jednání bude mít zásadní význam pro všechny zúčastněné.
Vysvětleno. Připomínkové místo s návrhem vypořádání nesouhlasí – rozpor.
Cílem dosud navrhované změny tohoto ustanovení je i dle důvodové zprávy „legislativní podchycení praxe, kterou v judikatuře již dovodil Ústavní soud“. V rozhodnutí pod sp. zn. I. ÚS 1554/14 přitom Ústavní soud konstatoval pouze to, že „schopnost rodiče zajistit vývoj dítěte a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby není obvykle naplněno stejnou měrou například tehdy, pokud byl jeden z rodičů v blízké minulosti odsouzen k výkonu trestu odnětí svobody, pokud se jeden z rodičů dopustil fyzického či psychického násilí na dotčeném dítěti či existuje prokazatelná „násilná historie“ tohoto rodiče ve vztahu k jiným dětem, pokud se jeden z rodičů prokazatelně dopustil domácího násilí na druhém z rodičů, (…)“. Při rozhodování o péči by tedy primárně mělo být zohledněno pouze domácí násilí nebo čin povahy úmyslného trestného činu, jehož se rodič dopustil vůči druhému rodiči či dotčenému dítěti. Takto je koncipován dosavadní návrh. Nelze akceptovat, aby se při rozhodování o péči zohledňovalo jakékoli domácí násilí nebo čin povahy úmyslného trestného činu vůči komukoli jinému. To by představovalo nepřiměřené rozšíření hledisek, které jsou dosud při rozhodování o péči relevantní.
Vyjádření připomínkového místa:
Moravskoslezský kraj nesouhlasí s vypořádáním a trvá na své připomínce.
Samo vypořádání je v rozporu s předkladateli nově nastaveným vymezením pojmu činu domácího násilí ve vztahu k definici oběti; viz § 3021 odst. 2 písm. a), kde se hovoří o oběti – osobě, která žije s osobou dopouštějící se domácího násilí v domácnosti. Z tohoto vymezení nevyplývá, že by mělo jít pouze o rodiče dětí. V domácnosti mohou žít i další osoby, jako jsou prarodiče, příbuzní v řadě pobočné apod. Pokud se rodič dopouští domácího násilí i vůči těmto osobám, nelze zastávat názor, že tento fakt nemá vliv na výkon rodičovské odpovědnosti vůči dítěti.
2. ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKA
K § 907 návrhu změny zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
Navrhujeme, aby byl doplněn nový odst. 4 § 907 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění:
„Stejně tak jako v odst. 1 a 2 tohoto ustanovení postupuje soud i při rozhodování o svěření dítěte do péče jiné osoby a zvažuje, zda-li se osoba, do jejíž péče má být dítě svěřeno, dopustila domácího násilí nebo činu povahy úmyslného trestného činu vůči osobám ve své rodinné domácnosti nebo v rodinné domácnosti dítěte či rodiče, přičemž se přihlédne k jeho závažnosti, povaze a okolnostem spáchání.“
Odůvodnění:
Domníváme se, že i v situaci, kdy soud rozhoduje o svěření dítěte do péče jiné osoby (ať už příbuzné, blízké či zcela cizí např. v rámci náhradní rodinné péče), je nezbytné posuzovat a zabývat se otázkou, zda se tato osoba nedopustila domácího násilí ve své rodině a domácnosti nebo v domácnosti dítěte. Dnes je soužití rodin a vzájemné střídání jejich členů natolik variabilní, že je potřeba kontext nastavit šířeji.
Vysvětleno. Připomínkové místo s návrhem vypořádání nesouhlasí – rozpor.
Cílem dosud navrhované změny tohoto ustanovení je i dle důvodové zprávy „legislativní podchycení praxe, kterou v judikatuře již dovodil Ústavní soud“. Stávající judikatura se týkala rozhodování o svěření dítěte do péče některého z rodičů. Smyslem je posílit ochranu obětí domácího násilí v řízeních souvisejících s rozvodem. Byť lze věcně souhlasit se záměrem zohledňovat páchání domácího násilí i při rozhodování o svěření dítěte do péče jiné osoby než je rodič, tento záměr jde nad rámec cíl návrhu zákona.
Vyjádření připomínková místa:
Moravskoslezský kraj nesouhlasí s vypořádáním a trvá na své připomínce.
I v případě, že je projednávána otázka svěření dítěte do péče při rozchodu rodičů, dochází zde k tomu, že dítě může být svěřeno do péče jiné osoby než rodiče, právě v důsledku rozchodu rodičů a tudíž je důvodné, aby bylo shodně i v těchto případech zkoumáno a posuzováno, zda se osoba, do jejíž péče má být dítě svěřeno, nedopustila domácího násílí. V opačném případě by se mohlo stát, že dítě bude ještě v horší situaci než doposud. Právě s ohledem na zvýšený tlak na rychlé rozhodování soudů, se může postup soudů negativně dotknout dítěte.
3. ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKA
K § 100 odst. 3 písm. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
Navrhujeme, aby byl rozšířen výčet trestných činů v písm. a) oproti předloženému návrhu, a to o všechny násilné úmyslné trestné činy a dále, aby v písm. c) bylo vyjmuto větné spojení „se na něj hledí, jako by odsouzen nebyl“ a bylo nahrazeno spojením: „druhý účastník se setkáním souhlasí“.
Rovněž navrhujeme u písm. c) a d) lépe zformulovat začátek věty, aby byl text srozumitelný.
Znění návrhu celého odst. 3 po úpravě:
„(3) První setkání s mediátorem podle odstavce 2 nelze dále nařídit po dobu
a) vedení trestního řízení o násilném úmyslném trestném činu trestném činu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 trestního zákoníku, ublížení na zdraví podle § 146 trestního zákoníku, vydírání podle § 175 trestního zákoníku, znásilnění podle § 185 trestního zákoníku, sexuálního nátlaku podle § 186 trestního zákoníku, týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 trestního zákoníku, nebezpečného vyhrožování podle § 353 trestního zákoníku nebo nebezpečného pronásledování podle § 354 trestního zákoníku, z jehož spáchání je podezřelý jeden z účastníků nebo je pro takový trestný čin stíhán, je-li poškozeným druhý účastník nebo osoba jemu blízká,
b) vedení řízení o přestupku pro jednání některého z účastníků, které naplňuje znaky domácího násilí109), je-li osobou přímo postiženou spácháním tohoto přestupku druhý účastník nebo osoba jemu blízká,
c) je-li jeden z účastníků pravomocně odsouzen pro trestný čin uvedený v odstavci 3 písm. a), byl-li poškozeným druhý účastník nebo osoba jemu blízká; to neplatí, pokud se na něj hledí, jako by odsouzen nebyl, druhý účastník se setkáním souhlasí,
d) je-li jeden z účastníků shledán vinným ze spáchání přestupku uvedeného v odstavci 3 písm. b), byl-li osobou přímo postiženou spácháním tohoto přestupku druhý účastník nebo osoba jemu blízká.“
Odůvodnění:
Úprava se týká situace, kdy paralelně bude vedeno trestní řízení s jedním z účastníků řízení vedeného i dle OSŘ. S ohledem na variabilitu trestných činů však nelze přece požadovat po účastnících, aby se při dalších závažných trestných činech setkávali povinně (dle rozhodnutí soudu) u mediátora. Pokud by tomu tak mělo být, tak snad jen se souhlasem všech zúčastněných, přičemž souhlas by měl být bez jakéhokoliv nátlaku.
Pro dokreslení - Obecně se dle Policie ČR násilné úmyslné trestné činy posuzují takto:
Násilné trestné činy - Policie České republiky
Násilné jsou takové trestné činy vyjmenované v trestním zákoníku (TZ), které zahrnují násilí proti druhé osobě nebo pohrůžku násilím. Jde například o tyto trestné činy:
· trestné činy proti životu a zdraví – např. pokus vraždy (§ 140 TZ), ublížení a těžké ublížení na zdraví (§ 145 a § 146 TZ), mučení a jiné nelidské zacházení (§ 149),
· trestné činy proti svobodě – např. obchodování s lidmi (§ 168 TZ), zbavení osobní svobody (§ 170 TZ), loupež (§ 173 TZ), vydírání (§ 175 TZ),
· některé trestné činy proti rodině a dětem – např. týrání svěřené osoby (§ 198 TZ) a týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199),
· trestné činy narušující soužití lidí – např. nebezpečné vyhrožování (§ 353) a nebezpečné pronásledování (§ 354 TZ).
Za násilí se považuje použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného či očekávaného odporu. Za násilí se považuje i uvedení jiného lstí do stavu bezbrannosti (např. do stavu opilosti), v důsledku které, oběť není schopna se účinně bránit).
Pohrůžka násilí znamená psychické působení na vůli jiného. Nemusí jít jen o pohrůžku bezprostředního násilí, ale i takového, které má být užito v budoucnu. Násilí, kterým je vyhrožováno, může směřovat proti napadenému i třetí osobě. Pohrůžka může být vyjádřena přímo či nepřímo (v dvojsmyslném významu), verbálně či gestem.
Není zřejmé ve vztahu k nastavení povinnosti absolvovat mediaci a k cíli např. spolupráce mezi účastníky řízení, jaký rozdíl je pro oběť nebo jinou osobu účastníka, zda-li osoba provedla a byla odsouzena za definovaný trestný čin před rokem nebo před 10 lety, protože oběti často prožívají psychické útrapy i doživotně, nikoliv po dobu, kdy je trestný čin veden u osoby pachatele jako nezahlazený. Resp. pro oběti je dehonestující, že ony se potýkají s následky trestného činu doživotně, a na pachatele se po několika letech hledí (ve společnosti i pro veřejnoprávní účely) jako na osobu netrestanou, bez „poskvrny“, kdy je vše zahlazeno a jako kdyby pachatel nic neudělal a odsouzen nebyl. Za takových okolností se jeví jako nemorální požadovat po oběti povinnou účast při mediaci a pachatelem. Zákonná úprava by měla tuto skutečnost zohlednit.
Dovětek o zahlazení však může být nahrazen spojením, že první setkání s mediátorem podle odstavce 2 nelze dále nařídit po dobu, kdy je jeden z účastníků řízení pravomocně odsouzen pro trestný čin uvedený v odstavci 3 písm. a), byl-li poškozeným druhý účastník nebo osoba jemu blízká; to neplatí, pokud druhý účastník se setkáním souhlasí“. V písmenu c) a d) odstavce 3 § 100 je taktéž potřeba lépe zformulovat úvod věty, aby byly srozumitelné s ohledem na úvod odstavce.
Dále upozorňujeme, že v předloženém dokumentu platného znění s vyznačením změn není ustanovení § 100 odst. 3 zákona č. č. 99/1963 Sb. správně znázorněno (jsou zde např. dvakrát písm. b) na místo písmena d), atd.)
Akceptováno částečně. Připomínkové místo s návrhem vypořádání nesouhlasí – rozpor.
Návrh ustanovení § 100 odst. 3 byl upraven následovně:
„(3) První setkání s mediátorem podle odstavce 2 nelze dále nařídit
a) po dobu vedení trestního řízení o trestném činu vraždy ve stadiu pokusu či přípravy podle § 140 trestního zákoníku, těžkého ublížení na zdraví podle § 145 trestního zákoníku, ublížení na zdraví podle § 146 trestního zákoníku, vydírání podle § 175 trestního zákoníku, znásilnění podle § 185 trestního zákoníku, sexuálního nátlaku podle § 186 trestního zákoníku, týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 trestního zákoníku, nebezpečného vyhrožování podle § 353 trestního zákoníku nebo nebezpečného pronásledování podle § 354 trestního zákoníku, z jehož spáchání je podezřelý jeden z účastníků řízení nebo je pro takový trestný čin stíhán, je-li poškozeným druhý účastník řízení nebo osoba jemu blízká,
b) po dobu vedení řízení o přestupku pro jednání některého z účastníků řízení, které naplňuje znaky domácího násilí109), je-li osobou přímo postiženou spácháním tohoto přestupku druhý účastník nebo osoba jemu blízká,
c) v případě, že byl účastník řízení pravomocně odsouzen pro trestný čin uvedený v písmenu a), byl-li poškozeným druhý účastník řízení nebo osoba jemu blízká; to neplatí, pokud se na něj hledí, jako by odsouzen nebyl, nebo
d) v případě, že byl účastník řízení shledán vinným ze spáchání přestupku uvedeného v písmenu b), byl-li osobou přímo postiženou spácháním tohoto přestupku druhý účastník řízení nebo osoba jemu blízká.
Výčet trestných činů uvedených v § 100 odst. 3 písm. a) reflektuje cíl návrhu zákona – tedy zlepšit ochranu obětí domácího (a sexualizovaného) násilí. Vztažení zákazu nařízené mediace na všechny násilné trestné činy by šlo výrazně nad rámec vymezeného cíle návrhu zákona a u některých násilných trestných činů mohou vznikat pochybnosti, zda k takovému zákazu jsou dány věcné důvody, neboť nemusí hrozit riziko, že by jedna účastník (pachatel) využíval mediaci k udržení kontroly a mocenské převahy ve vztahu k oběti.
Vyjádření připomínkového místa:
Moravskoslezský kraj nesouhlasí s vypořádáním a trvá na své připomínce.
1. Navrhovaný výčet trestných činů nevykazuje systémovost, např. § 199 TZ zařazen je (týrání osoby žijící ve společném obydlí), ale § 198 TZ (týrání svěřené osoby) nikoliv. A takto je to u vícero vymezených činů v návrhu. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že vždy bude rozhodováno dle označení trestného činu ve výroku rozsudku, nikoliv dle obsahu trestného činu a povaze skutku. Výčet je tedy zúžený a tím v rozporu se zájmy a právy obětí trestných činů.
2. Je naprosto nepřípustné, aby soud byl oprávněn nařídit povinnou účast na mediaci druhému účastníku, jímž by byla oběť, tj. postižená osoba (nebo osoba blízká). V těchto případech by musel být vysloven souhlas osoby s tím, že se setká s pachatelempři mediaci. V takových případech je oběť dehonestována a postižena systémem, tj. je tím zpravidla opakovaně vystavena negativním zážitkům z trestného činu.
Moravskoslezský kraj by na připomínce netrval pouze za situace, kdyby nebylo možné nařídit mediaci bez předchozího souhlasu oběti, resp. osoby postižené přestupkem či násilným trestným činem, nebo osoby jí blízké.
4. ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKA
K § 87f zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
Navrhujeme, aby bylo doplněno pravidlo, že rodinnému příslušníku občana EU nebo státu, který uplatňuje společná pravidla dle EU, byl ukončen pobyt na území ČR, pokud se dopustí domácího násilí vůči osobám, s nimiž žije v domácnosti, nebo osobám blízkým.
Odůvodnění:
Když jde o koncepci zapracování rizik a důsledků domácího násilí, je nezbytné toto promítnout i do těchto ustanovení ve vztahu k rodinným příslušníkům, neboť i tito mohou páchat násilí v rodině či ve společných obydlích.
Neakceptováno - přetrvává rozpor.
Tento návrh jde výrazně nad rámec cíle navrhované právní úpravy a s ohledem na relativně širokou definici domácího násilí by tento návrh mohl narážet na svobodu pohybu, případně právo na azyl. Doporučujeme připomínkovému místu tento návrh nejprve projednat s Ministerstvem vnitra a případně jej uplatnit v rámci některé z připravovaných novel zákona o pobytu cizinců na území ČR.
5. ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKA
K § 87f odst. 3 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
Navrhujeme, aby pravidlo bylo nastaveno a doplněno jednotně např. tak, že text na konci bude doplněn o: „nebo byl pravomocně odsouzen za násilný úmyslný trestný čin, u něhož je horní hranice trestu nad 5 let“.
Navrhované předmětné znění:
„cizinec byl pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce přesahující 3 roky anebo byl cizinec opakovaně pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo byl pravomocně odsouzen za násilný úmyslný trestný čin, u něhož je horní hranice trestu nad 5 let,“
Odůvodnění:
S ohledem na různost aplikace stanovení trestů ze strany soudů je nezbytné mít alespoň tuto podmínku nastavenou objektivně a jednotně nezávisle na výkladu či rozhodování soudů. Závažnost trestného činu z hlediska stanovení výsledného trestu je posuzována různě (samozřejmě i dle okolností daného případu), máme však zato, že by bylo vhodné stanovit pevnou hranici, neboť násilné trestné činy nemohou být tolerovány z hlediska zachování bezpečnosti občanů ČR.
(zločiny – všechny úmyslné trestné činy, za něž hrozí trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nad 5 let).
Neakceptováno - přetrvává rozpor.
Tento návrh jde výrazně nad rámec cíle navrhované právní úpravy. Doporučujeme připomínkovému místu tento návrh nejprve projednat s Ministerstvem vnitra a případně jej uplatnit v rámci některé z připravovaných novel zákona o pobytu cizinců na území ČR.
6. ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKA
K § 6 písm. c) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí
Navrhujeme, aby byl doplněn text ustanovení na jeho konci takto (text tučně, kurzívou a podtržen), tj. páchají domácí násilí vůči rodičům a jiným osobám nebo se na něm podílí;:
Navrhované předmětné znění:
„které vedou zahálčivý nebo nemravný život spočívající zejména v tom, že zanedbávají školní docházku, nepracují, i když nemají dostatečný zdroj obživy, požívají alkohol nebo návykové látky, jsou ohroženy závislostí, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin nebo, jde-li o děti mladší než patnáct let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem,4) opakovaně nebo soustavně páchají přestupky podle zákona upravujícího přestupky nebo jinak ohrožují občanské soužití; páchají domácí násilí vůči rodičům a jiným osobám nebo se na něm podílí;“
Odůvodnění:
V současné době, jak bylo uvedeno na různých setkáních s psychology a psychiatry dochází ve společnosti už i k opačnému trendu - tedy, že nezletilé děti jsou agresivní vůči rodičům i dalším osobám a nemusí jít o „zatím“ intenzitu trestného činu, ale může jít o domácí násilí. I s těmito dětmi je třeba pracovat. Prevence ze strany orgánů SPOD je lepší než následně řešit později horší důsledky situace.
Neakceptováno - přetrvává rozpor.
Případy, kde se dítě projevuje agresivně či násilně vůči svým rodičům dle našeho názoru dostatečně řeší již stávající právní úprava v § 6 písm. c) zákona o sociálně právní ochraně dětí. Páchání domácího násilí vůči rodičům totiž bude zpravidla spadat pod některou z kategorií trestný čin, opakované přestupky či ohrožování občanského soužití.
7. ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKA
K § 71 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich
Navrhovaná změna zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich by dopadla na všechna řízení, v nichž vystupuje osoba přímo postižená spácháním přestupku, tedy i na jiná řízení než řízení vedená v souvislosti s potíráním domácího násilí, např. i na přestupky urážky na cti, které nevykazují znaky domácího násilí.
Vysvětleno. Připomínkové místo souhlasí s vypořádáním.
Zavedení práva na doprovod důvěrníkem je záměrně navrhováno (na základě požadavku Ministerstva vnitra) jako právo pro všechny osoby přímo postižené spácháním přestupku, a to z důvodu zachování rovného zacházení s „oběťmi“ různých typů přestupků.
8. ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKA
K § 71 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich
Navrhujeme nahrazení či vyřazení nesystematicky zavedeného nového pojmu oběť z návrhu zákona, který se jinde v zákoně nevyskytuje. V řízení o přestupku se pojem „oběť přestupku“ nepoužívá.
Návrh dále neupravuje, na základě čeho (právní titul) bude osoba důvěrníkem „oběti přestupku“, resp. jakým způsobem bude správní orgán s touto osobou (spolu)pracovat a jakým způsobem se k ní postaví při řízení o přestupku, zejména pak při konání ústního jednání, místním ohledání apod. Zde např. zvolený důvěrník bude svědkem přestupku (bude možné jej jako svědka vyslechnout?).
Akceptováno.
Předmětné ustanovení bylo upraveno na: „„(2) Osoba přímo postižená spácháním přestupku má právo na doprovod důvěrníkem. Důvěrníkem může být kterákoli plně svéprávná fyzická osoba, kterou si osoba přímo postižená přestupkem zvolí. Důvěrník poskytuje osobě přímo postiženou spácháním přestupku potřebnou, zejména psychickou, pomoc. Důvěrníkem nemůže být osoba, která má v řízení o přestupku postavení obviněného, zmocněnce obviněného, svědka, znalce nebo tlumočníka. Důvěrník nemůže zasahovat do průběhu úkonu a řízení.“
9. ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKA
K § 72a odst. 1 a 3 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich
Navrhujeme, aby bylo výslovně uvedeno, že o tomto právu osob vystupujících v řízení o přestupku musí být osoba prokazatelně správním orgánem poučena předem – tj. o právu podat si tuto žádost.
Odůvodnění:
Laická veřejnost nemá povědomí o svých právech v tomto kontextu a je nanejvýš v zájmu dalšího průběhu řízení i práv ochrany těchto osob, aby byly osoby poučeny prokazatelně, neboť důsledky pochybení v tomto směru a opomenutí poučení ze strany správního orgánu nelze dodatečně napravit.
Taktéž by bylo vhodné upravit, aby o zápisu dle navrhovaného § 72a odst. 2 byla uvedena poznámka v úvodu správního spisu. Správní spisy o přestupcích jsou mnohdy obsáhlé a v zájmu ochrany těchto osob by měla být učiněna poznámka v úvodu spisu o omezení nahlížení do spisu, neboť pochybení v tomto směru a opomenutí poučení ze strany správního orgánu a případné důsledky nelze taktéž dodatečně napravit.
Vysvětleno. Připomínkové místo s návrhem vypořádání nesouhlasí – rozpor.
Na základě dohody s Ministerstvem vnitra nebude v rámci tohoto návrhu povinnost správního orgánu o právu podat předmětnou žádost výslovně stanovena, a to mj. s ohledem na předpokládanou administrativní zátěž takové povinnosti a také s ohledem na dosavadní ukotvení obdobných práv v zákoně o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (například žádost o ochranu osobních údajů dle § 72a). Povinnost správního orgánu poučit účastníky řízení je ve stávajícím zákoně o odpovědnosti za přestupky stanovena zcela výjimečně a není stanovena u obdobných práv.
10. ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKA
K § 72a odst. 3 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich
Z citovaného ustanovení návrhu zákona není zřejmé, zda se dotýká všech osob přímo postižených spácháním přestupku nebo jen těch přestupků, resp. osob, které jsou účastny přestupku vykazujícího znaky domácího násilí.
Akceptováno.
Má se jednat o ochranu poskytovanou všem osobám přímo postiženým spácháním přestupku, je-li to potřebné k zajištění její ochrany před druhotnou újmou. Konečné zněni předmětného ustanovení bylo upraveno na:
„(3) Správní orgán na žádost osoby přímo postižené spácháním přestupku učiní, je-li to potřebné k zajištění její bezpečnosti, ochrany před druhotnou újmou či soukromí, potřebná opatření k zabránění jejího kontaktu s osobou, kterou označila za pachatele, která je podezřelá ze spáchání přestupku nebo proti níž se vede řízení o přestupku při všech úkonech, kterých se účastní, a to i před jejich započetím a po jejich skončení. Nelze-li kontaktu osob podle věty první při úkonu zabránit, protože to vylučuje povaha prováděného úkonu, správní orgán učiní vhodná opatření, aby bylo kontaktu mezi osobami podle věty první zabráněno před započetím a po skončení úkonu.“.
11. ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKA
K § 7 odst. 7 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích
Navrhujeme doplnění textu (viz tučný, podtržený text kurzívou) na konci odst. 7:
„Řízení o přestupku podle odstavce 1 písm. b) nebo c) spáchaném mezi osobami blízkými anebo o přestupku podle odstavce 1 písm. a) nebo odstavce 2 písm. a) lze zahájit a v již zahájeném řízení pokračovat pouze se souhlasem osoby přímo postižené spácháním přestupku, to neplatí, byla-li spácháním přestupku postižena osoba mladší 18 let, popř. osoba, jejíž nepříznivý zdravotní či duševní stav jí neumožňuje dle vyjádření poskytovatele zdravotních služeb samostatně jednat nebo je omezena ve svéprávnosti, nebo byl-li přestupek důvodem vykázání ze společného obydlí.
Odůvodnění:
V kontextu uvedeného je nezbytné, aby stejnou ochranu, jako nezletilí, měly i osoby zdravotně postižené, které buď jsou omezeny ve svéprávnosti, nebo sice nejsou, ale jejich zdravotní stav jim znemožňuje chránit svá práva, zájmy a plně uvědoměle jednat.
Vysvětleno. Připomínkové místo s návrhem vypořádání souhlasí.
Novelizační body týkající se zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, byly na základě připomínek Ministerstva vnitra pro nadbytečnost z návrhu zákona odstraněny.
12. ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKA
K § 7 odst. 7 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích
Úprava dubluje obecnou úpravu v § 79 odst. 5 zákona č. 250/2016 Sb. Obecným pravidlem při tvorbě zvláštních právních úprav je „neopakovat“ to, co stanovuje lex generalis. Důvodová zpráva uvádí, že to je za účelem legislativně-technického ujednocení, což ale není na místě. Zvláštní úprava musí konkrétně stanovit, u kterých přestupků se vyžaduje souhlas, což zákon č. 251/2016 Sb. ve svém § 7 odst. 7 činí. Daný dovětek je však nadbytečný, neboť toto pravidlo, jak již bylo uvedeno, stanovuje obecná úprava, a tedy dochází k duplicitě (a ne k legislativně technickému ujednocení).
Akceptováno.
Novelizační body týkající se zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, byly na pro nadbytečnost z návrhu zákona odstraněny.
1. DOPORUČUJÍCÍ PŘIPOMÍNKA
K § 3021 odst. 1 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
Navrhujeme vypustit text „nebo může být“ v návrhu § 3021 odst. 1 psím. a) zákona č. 89/2012 Sb.
Dle tohoto ustanovení se má za to, že domácím násilím se rozumí jednání vůči oběti-osobám:
„a) kterým bylo nebo může být neoprávněně zasaženo do její duševní nebo tělesné integrity, svobody, důstojnosti, zejména v pohlavní oblasti, vážnosti, cti nebo soukromí,“
Odůvodnění:
Doporučujeme vypustit text „nebo může být“, neboť to, zda k domácímu násilí skutečně dochází by mělo být prokazatelné (resp. mělo by být řečeno, kdy se má za prokázané, že k němu došlo, a nikoliv pouze v teoretické rovině), tj. nemělo by to být stavěno do možnosti subjektivního posuzování, a to minimálně mimo řízení ve smyslu § 400 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních. Zejména v rodičovských sporech zde totiž hrozí riziko, že rodiče budou účelově uplatňovat zohlednění páchání domácího násilí, které však v daném případě nenastalo. Nadto skutečnost, zda do budoucna může nějaké jednání způsobit předvídané následky je vždy za účelem jakési objektivizace důvodem pro zdlouhavé znalecké posuzování. Tedy nepovažujeme navrženou formulaci za zcela šťastnou a bylo by vhodné buďto vynechat uvedené slovní spojení a nebo alespoň lépe definovat v důvodové zprávě k návrhu, jak má být vykládáno, a které jednání osoby je kvalifikovaně takové, že již skutečnost, že mohlo neoprávněně zasáhnout do duševní nebo tělesné integrity, svobody, důstojnosti, zejména v pohlavní oblasti, vážnosti, cti nebo soukromí, učiní z druhé osoby oběť domácího násilí.
Akceptováno částečně.
V návaznosti na připomínky jiných připomínkových byla definice domácího násilí upravena na:
§ 3021
Domácí násilí
(1) Domácím násilím se rozumí veškeré násilné jednání vůči oběti, při kterém zpravidla dochází ke zneužívání moci nebo nerovného postavení a kterým
a) bylo nebo mělo být neoprávněně zasaženo do její tělesné integrity,
b) bylo nebo mělo být neoprávněně opakovaně nebo vážně zasaženo do její duševní integrity, svobody, důstojnosti, zejména v pohlavní oblasti, do její vážnosti, cti nebo soukromí nebo
c) byla vážně ohrožena nebo narušena její schopnost uspokojovat své potřeby nebo potřeby členů společné domácnosti.
(2) Obětí domácího násilí může být
a) osoba, která s osobou dopouštějící se domácího násilí žije nebo žila ve společné domácnosti,
b) osoba blízká nebo ten, kdo jí dříve byl, nebo rodič společného dítěte nebo ten, kdo s osobou dopouštějící se domácího násilí vykonává rodičovskou odpovědnost.
Nejvyšší soud
Připomínka č. 1:
Společné připomínky JUDr. Tomáše Durdíka, předsedy senátu trestního kolegia a JUDr. Kamila Kalvody, poradce trestního kolegia:
K části první, bodům 1. a 3. (novela občanského zákoníku)
Těmito body se novelizuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, v částech týkajících se vypořádání společného jmění manželů [§ 742 odst. 1 písm. g) o. z.] a úpravy poměrů k nezletilému dítěti (§ 907 odst. 2 o. z.).
V prvním případě se přidává nové kritérium pro stanovení pravidel při vypořádání společného jmění manželů, a to, že se jeden z manželů dopustil vůči druhému domácího násilí. Obdobně ve druhém případě se stanovuje povinnost zohlednit při úpravě poměrů k nezletilému dítěti existenci domácího násilí. Byť je možno chápat důvody předkladatele pro stanovení těchto nových kritérií, která poměrně podrobně rozvádí a objasňuje v důvodové zprávě, je otázkou, zda tato úprava nepovede spíše k nejasnostem při její aplikaci, případně roztříštěnosti při rozhodování soudů, a tedy k nejistotě či nespravedlnosti buď na straně eventuálního násilníka, nebo eventuální oběti.
Z navrhované úpravy zejména není zřejmé, jakým způsobem se bude domácí násilí v daných řízeních prokazovat. Budou to soudy řešit jako předběžnou otázku, nebo dokazování o těchto skutečnostech bude přímo součástí daného řízení? A bude muset být před tím pravomocně ukončeno přestupkové nebo trestní řízení vedené proti násilníkovi, pokud je vedeno, a teprve z výsledku takového řízení pak bude civilní soud vycházet, nebo budou tato různá řízení vedena souběžně? Postačí případně např. jen rozhodnutí (potvrzení) o vykázání násilníka ze společného obydlí nebo pouze šetření příslušného sociálního odboru, či jiného orgánu? Jistě v rámci těchto řízení vyvstanou další nejasnosti a otázky, které budou nabývat na důležitosti zejména ve vztahu právě k nově zaváděné definici domácího násilí v § 3021 o. z. (bod 4. části první návrhu), která se však jeví jako poměrně vágní a neurčitá.
Dalším problematickým aspektem navrhované úpravy se jeví skutečnost, že mimo kritéria „domácího násilí“ je v obou případech také stanoveno alternativní kritérium, a to že se manžel (‚násilník‘) nebo rodič (‚násilník‘) dopustil vůči druhému manželovi nebo druhému z rodičů či dítěti „činu povahy úmyslného trestného činu“. Toto kritérium však není (na rozdíl od kritéria domácího násilí) nijak vysvětleno – ani v obecné, ani ve zvláštní části důvodové zprávy, taktéž ani v závěrečné zprávě RIA. O tomto pojmu dokonce není v těchto dokumentech vůbec žádná zmínka, všude se uvádí pouze pojem „domácí násilí“, přitom zmíněné kritérium („čin povahy úmyslného trestného činu“) je postaveno na stejnou úroveň důležitosti jako kritérium spočívající v domácím násilí a bylo by jistě žádoucí a očekávatelné, aby důvodová zpráva obsahovala informaci o zařazení tohoto pojmu do navrhované právní úpravy a alespoň v nezbytné míře vysvětlila záměry předkladatele v tomto směru.
Pokud jsou výše nastíněny možné problémy při výkladu a použití pojmu „domácí násilí“, tak tyto problémy u pojmu „čin povahy úmyslného trestného činu“ mohou vyvstat ve stejné míře. Také je nutno upozornit, že žádný právní předpis pojem „čin povahy úmyslného trestného činu“ nedefinuje, a to ani občanský zákoník, který ho však používá v několika ustanoveních (§ 1111, § 1344, § 1481 a § 2920 odst. 3 o. z.) a v § 760 odst. 2 písm. d) o. z. je pak použitý pojem „čin povahy trestného činu“. Výklad tohoto pojmu sice nabízí komentářová literatura, ale to nemusí být dostatečné. Vzhledem k častému použití tohoto poměrně nejasného pojmu by byla potřebná jeho jasná definice.
Problematickým se jeví i vzájemný vztah zmíněných dvou pojmů, tj. „domácí násilí“ a „čin povahy úmyslného trestného činu“. Jistě v řadě případů budou tato jednání „násilníků“ splývat, když trestný čin (nebo tedy „čin povahy úmyslného trestného činu“) spáchaný manželem či rodičem vůči druhému manželovi nebo dítěti může současně naplňovat kritéria domácího násilí. Je tedy otázkou, zda je vhodné komplikovat právní úpravu zavedením obou těchto pojmů a zda nepostačuje pouze použití širšího pojmu „domácí násilí“, který uvádí důvodová zpráva a podrobně ho vysvětluje. Ostatně výše zmíněná neexistence pojmu „čin povahy úmyslného trestného činu“ v důvodové zprávě naznačuje, že předkladatel si je této problematičnosti vědom a zřejmě se raději vyhnul vysvětlení dané problematiky.
Obecně k navrhované zákonné definici pojmu „domácí násilí“ (§ 3021 o. z.) lze mít určité výhrady, zejména stran jejího poměrně širokého pojetí, protože oběť domácího násilí by již napříště nemusela sdílet s násilnou osobou společné obydlí, nýbrž by v případě varianty popsané v § 3021 odst. 2 písm. a) o. z. musely sdílet společnou domácnost, což je jistě vztah mnohem užší, než je sdílení společného obytného prostoru dvěma jinak navzájem cizími osobami. Nemuselo by tedy jít o aktuálně spolužijící, ale ani navzájem blízké osoby, neboť by rozhodoval i jejich předchozí vztah atd. Z hlediska trestního práva nejde o definici, jež by byla s to zásadním způsobem ovlivnit dosavadní praxi orgánů činných v trestním řízení v oblasti boje proti domácímu násilí, neboť trestní zákoník v ustanoveních § 198 a § 199 pracuje s pojmem „týrání“, který je precizně vymezen bohatou judikaturou obecných soudů, jíž lze v tomto směru považovat za zcela konstantní, a to již od 60. let 20. století (viz zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 20/1960, č. 11/1984, č. 20/1984-I., č. 20/2006 Sb. rozh. tr. atd.).
Tuto připomínku hodnotíme jako doporučující.
Akceptováno částečně.
Ve vztahu k prokazování domácího násilí byla zvláštní část důvodové zprávy k bodu 1 a 3 doplněna následovně: „Definici domácího násilí nově vymezuje § 3021 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který je součástí předloženého návrhu zákona (viz níže). Soud si existenci či neexistenci domácího násilí (a v návaznosti na to rovněž stanovení, nakolik mají být podíly upraveny) může posoudit jako sám jako prejudiciální otázku, neboť existence zákonné definice pojmu domácího násilí takový postup nově umožňuje.“ Zároveň došlo k úpravě definice domácího násilí v § 3021 občanského zákoníku (viz níže).
Ve vztahu ke kritériu „činu povahy úmyslného trestného činu“, tak lze souhlasit, že v řadě případů se toto kritérium bude prolínat s kritériem „domácího násilí“. Ve vztahu k vypořádání společného jmění manželů a ve vztahu k úpravě poměrů k nezletilému dítěti se ovšem navrhuje stanovit povinnost zohledňovat nejen činy povahy úmyslného trestného činu, které se prolínají s definicí domácího násilí, ale také další činy, které mohou ležet mimo tuto definici - např. trestný čin poškozování cizích práv či trestný čin zpronevěra (spáchaný na věci mimo společné jmění manželů). Byť (s ohledem na relativní šíři definice domácího násilí) budou v praxi tyto situace spíše výjimečné, považuje předkladatel za účelné pracovat s oběma kritérii paralelně.
Ve vztahu k samotnému pojmu „čin povahy úmyslného trestného činu“ (§ 1111, § 1344, § 1481 či § 2920 odst. 3 občanského zákoníku) odkazuje předkladatel na ostatní ustanovení občanského zákoníku a související literaturu.
V tomto smyslu byla doplněna důvodová zpráva.
V návaznosti na připomínky jiných připomínkových byla definice domácího násilí upravena na:
§ 3021
Domácí násilí
(1) Domácím násilím se rozumí veškeré násilné jednání vůči oběti, při kterém zpravidla dochází ke zneužívání moci nebo nerovného postavení a kterým
a) bylo nebo mělo být neoprávněně zasaženo do její tělesné integrity,
b) bylo nebo mělo být neoprávněně opakovaně nebo vážně zasaženo do její duševní integrity, svobody, důstojnosti, zejména v pohlavní oblasti, do její vážnosti, cti nebo soukromí nebo
c) byla vážně ohrožena nebo narušena její schopnost uspokojovat své potřeby nebo potřeby členů společné domácnosti.
(2) Obětí domácího násilí může být
a) osoba, která s osobou dopouštějící se domácího násilí žije nebo žila ve společné domácnosti,
b) osoba blízká nebo ten, kdo jí dříve byl, nebo rodič společného dítěte nebo ten, kdo s osobou dopouštějící se domácího násilí vykonává rodičovskou odpovědnost.
Připomínka č. 2:
Společné připomínky JUDr. Tomáše Durdíka, předsedy senátu trestního kolegia a JUDr. Kamila Kalvody, poradce trestního kolegia:
K části čtvrté (novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí)
Nesouhlasné stanovisko je třeba vyjádřit k navrhované změně zákona o sociálně-právní ochraně dětí, podle které by měla orgánům sociálně právní ochrany dětí nově vzniknout povinnost podat návrh na ustanovení zmocněnce podle § 51a tr. řádu dítěti, u něhož zjistí, že je obětí trestného činu spáchaného jinou osobou. Tímto návrhem totiž dochází k faktické – byť nepřímé – novele trestního řádu, neboť navozuje situaci odpovídající důvodům povinného zastoupení určité skupiny poškozených jejich zmocněncem (navíc z řad advokátů), protože ustanovení § 51a odst. 2 tr. řádu dítěti jako poškozenému, stejně jako dalším skupinám tzv. zvlášť zranitelných obětí ve smyslu § 2 odst. 4 písm. b) až písm. d) zákona o obětech trestných činů [když zvlášť zranitelnou obětí ve smyslu § 2 odst. 4 písm. a) citovaného zákona se rozumí opět dítě, tedy osoba mladší osmnácti let] přiznává nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem zcela bezplatně. Daný nárok je přitom těmto skupinám poškozených přiznán přímo ze zákona, a to zcela automaticky, tedy bez ohledu na další kritéria, jež podle § 51a odst. 1 tr. řádu musí splnit ostatní skupiny poškozených, pokud se rozhodnou daný nárok uplatnit (tj. mimo jiné bez ohledu na jejich majetkové poměry či uplatnění nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení v trestním řízení).
Tento nárok je přitom dítěti přiznán přímo zákonem, a nikoli až rozhodnutím příslušného soudu. Je-li tedy ze strany poškozeného dítěte, resp. jeho zákonného zástupce nebo opatrovníka, podána žádost o ustanovení zmocněnce, musí mu být bez dalšího předsedou senátu příslušného soudu (tj. soudu, který danou věc aktuálně projednává) a v přípravném řízení soudcem (okresního soudu, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který mu návrh poškozeného předložil) ustanoven zmocněnec. Takovýmto zmocněncem ustanoveným soudem je přitom vždy advokát zapsaný v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů pro právní pomoc, který podle zákona o obětech trestných činů vede Ministerstvo spravedlnosti, eventuálně (podpůrně) advokát zapsaný v abecedně uspořádaném pořadníku, který je podle § 39 odst. 2, 3 tr. řádu veden daným soudem pro účely ustanovení obhájců osobám obviněných (§ 51a odst. 4 tr. řádu).
Schválením předloženého návrhu přitom může dojít k nežádoucímu rozkolísání dosavadní praxe, kdy za poškozené dítě coby osobu, která není plně svéprávnou, vykonává její práva v trestním řízení její zákonný zástupce nebo opatrovník, který musí být podle § 45 odst. 1, 2 tr. řádu neprodleně ustanoven vždy, nemůže-li zákonný zástupce sám vykonávat daná práva spojená se zastupováním zájmů poškozeného dítěte (tj. zejména z důvodu vzájemné kolize jejich zájmů, vážné zdravotní indispozice, náhlého úmrtí apod.). Je přitom vždy na úvaze zákonného zástupce nebo opatrovníka poškozeného dítěte, zda mu zmocněnce pro dané trestní řízení zvolí nebo zda požádá o pomoc v podobě jeho ustanovení příslušný soud, eventuálně zda bude zájmy dítěte v rámci trestního řízení zastupovat sám. Současně je zcela v dispozici zákonného zástupce či opatrovníka poškozeného dítěte určení toho, kdo tímto jím zvoleným zmocněncem bude, tedy zda půjde o fyzickou osobu (konkrétně osobu s potřebným právnickým vzděláním zapsanou v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou či nikoli, eventuálně osobu bez jakéhokoli právnického vzdělání) nebo o právnickou osobu (zejména z řad nestátních neziskových organizací věnujících se pomoci obětem trestných činů).
Zakotvení nové povinnosti obecních úřadů obcí s rozšířenou působností podle § 10 odst. 3 písm. f) zákona o sociálně právní ochraně dětí podat soudu automaticky návrh na ustanovení zmocněnce pro trestní řízení, a to vždy, jakmile jde o trestní řízení, v němž je obětí trestného činu dítě, na kterou následně dopadá již existující povinnost soudu ustanovit poškozenému dítěti podle § 51a odst. 4 tr. řádu zmocněnce bez dalšího (a to z řad advokátů), není-li mu zvolen jeho zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, tak přináší oslabení role zákonného zástupce a opatrovníka poškozeného dítěte při hájení jeho práv a oprávněných zájmů v trestním řízení. Z dosavadního práva na to, být v řízení zastoupen zmocněncem, by se totiž stala zákonná povinnost. Výběr zástupce pro poskytování právní pomoci poškozenému dítěti by navíc již primárně nespočíval v rukách zákonného zástupce nebo opatrovníka (jenž může, považuje-li to za vhodné a účelné, vždy, a to v jakékoli fázi trestního řízení, požádat příslušný soud o ustanovení zmocněnce z řad advokátů), nýbrž by byl přenesen na orgány státu, konkrétně orgán sociálně právní ochrany dětí, který by – bez nutnosti splnit další kritéria či zohlednit stanovisko zákonného zástupce nebo opatrovníka dítěte – byl povinen ustanovení zmocněnce státem obligatorně iniciovat.
Ne zcela přiléhavou se přitom jeví argumentace předkladatele návrhu zákona obsažená v důvodové zprávě, která se váže ke zmíněné části navrhované novely a podle níž jsou do role zmocněnce poškozeného dítěte často ustanovováni pracovníci orgánu sociálně právní ochrany dětí, což však ve svém důsledku vede k tomu, že práva dítěte nejsou pro nekvalifikovanost takovýchto zmocněnců v trestním řízení řádně chráněna. Obecně totiž platí, že není-li poškozený osobou plně svéprávnou (z titulu nedostatku věku) nebo je-li jeho svéprávnost omezena (rozhodnutím civilního soudu), pak jeho procesní práva, jež mu z titulu postavení poškozeného přiznává trestní řád, vykonává jeho zákonný zástupce nebo opatrovník. A právě tito zástupci jsou oprávněni následně zvážit, zda poškozenému dítěti zvolí zmocněnce či nikoli, stejně jako to, kdo takovýmto případně zvoleným zmocněncem fakticky bude. Není tedy žádný důvod, aby se sami pracovníci orgánu sociálně právní ochrany dítěte stavěli do role zmocněnce poškozeného, když je zcela vyloučeno, aby je takovouto rolí v trestním řízení pověřil příslušný soud na základě ustanovení postupem podle § 51a odst. 4 tr. řádu. Jak již bylo konstatováno výše, soudem ustanoveným zmocněncem poškozeného totiž může být pouze činný advokát a nikdo jiný. Měl-li naopak předkladatel na mysli situace, kdy se pracovníci orgánu sociální právní ochrany dítěte stávají ustanovenými opatrovníky poškozeného dítěte, pak jim nic nebrání v tom, aby sami zvážili, zda dítěti zmocněnce nezvolí, popřípadě zda již podle současné právní úpravy nepožádají příslušný soud o jeho ustanovení.
Brojí-li snad předkladatel tímto návrhem proti tomu, aby orgány činné v trestním řízení v konkrétních případech neustanovovaly pracovníky orgánu sociálně právní ochrany dětí za opatrovníky poškozených dětí, pak je namístě připomenout, že k ustanovení konkrétní osoby opatrovníkem poškozeného pro účely trestního řízení je vždy zapotřebí její předchozí souhlas, nejde-li o osobu, která je současně advokátem (§ 45 odst. 2 věta druhá tr. řádu). Dojde-li tedy k ustanovení konkrétního pracovníka orgánu sociálně právní ochrany dětí opatrovníkem poškozeného dítěte pro trestí řízení bez jeho předchozího (výslovně uděleného) souhlasu, pak je namístě za situace, kdy se tento pracovník obává, že v daném řízení nebude po odborné stránce schopen řádně hájit zájmy poškozeného dítěte, využít zákonného práva podat proti usnesení soudu (a v případném řízení státního zástupce) o jeho ustanovení opatrovníkem včas stížnost, v níž lze dané důvody podrobně rozvést.
S ohledem na výše uvedené tak lze mít za to, že i do budoucna by mělo být odborné zastoupení jakékoli skupiny poškozených osob v rámci trestního řízení ponecháno vždy na jejich vůli, popřípadě na vůli jejich odpovědných zákonných zástupců či opatrovníků. Dané zastoupení by tedy mělo být i nadále konstruováno jako právo plynoucí z procesního postavení poškozených, a nikoli jako povinnost, na jejíž splnění navíc nemohou uplatnit žádný vliv, neboť by dopadala výlučně na státní orgány – konkrétně na orgán sociálně právní ochrany dětí, který by byl povinen automaticky podat návrh soudu na ustanovení zmocněnce poškozenému dítěti, a na příslušný soud, který by byl povinen na základě tohoto návrhu vždy ustanovit zmocněnce poškozenému dítěti. Mnohem vhodnější by se naopak jevila konstrukce zákonné povinnosti orgánu sociálně právní ochrany dětí poučit zákonného zástupce či opatrovníka dítěte o jeho právu požádat příslušný soud o bezplatné ustanovení zmocněnce pro trestní řízení z řad advokátů, a to neprodleně, jakmile se dozví o tom, že se dítě stalo obětí trestného činu ve smyslu zákona o obětech trestných činů.
Tuto připomínku hodnotíme jako zásadní.
Akceptováno.
Předmětná část návrhu zákona byla upravena následovně: „f) pomáhat dítěti v uplatňování práv poškozeného v trestním řízení, zejména podporovat dítě v uplatňování práva na ustanovení zmocněnce a práva na náhradu škody a nemajetkové újmy.“
Zdůvodnění bylo upraveno následovně: „Na základě aktuálních poznatků z praxe se navrhuje rozšířit povinnosti OSPOD (resp. obce s rozšířenou působností) v tom směru, aby zjistí-li, že dítě je obětí trestného činu jiné osoby, musel dítěti pomáhat v uplatňování práv poškozeného v trestním řízení, zejména jej podporovat v uplatňování práva na ustanovení zmocněnce a práva na náhradu škody a nemajetkové újmy. V této souvislosti se poukazuje na to, že dítě má podle § 51a odst. 2 trestního řádu právo na bezplatného zmocněnce k hájení jeho práv. Děti (resp. jejich zákonní zástupci či opatrovníci) však v současnosti tuto možnost mnohdy nevyužívají, částečně proto, že o svém právu nevědí. V praxi tak často nejsou řádně chráněna práva dítěte v souvislosti s trestním řízením. Tyto nedostatky se objevují především v otázce uplatňování nároků nezletilých na náhradu škody a nemajetkové újmy. Nová povinnost OSPOD (resp. obcí s rozšířenou působností) pomůže předejít nedostatečnému chránění práv nezletilých v trestním řízení.“
Nejvyšší státní zastupitelství
Připomínka č. 1:
K části první (změna zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník)
K novelizačnímu bodu č. 1 [k § 742 odst. 1 písm. g)]:
Aby se v navrhovaném ustanovení neopakovalo slovo „přihlédne se“ dáváme k úvaze následující upřesnění textu:
„g) přihlédne se k závažnosti, povaze a okolnostem domácího násilí nebo činu povahy úmyslného trestného činu, kterého se jeden z manželů dopustil vůči druhému.“.
Tato připomínka má doporučující charakter.
Vzato na vědomí.
Připomínka č. 2:
K novelizačnímu bodu č. 2 (k § 751 odst. 1):
Doporučuje se z textu vypustit slovo „první“, neboť nemá věcný význam, když se v něm nahrazovaná slova neopakují. Postačí pouze uvést, že se slova „tělesného nebo duševního“ nahrazují slovem „domácího“.
Tato připomínka má doporučující charakter.
Akceptováno.
Upraveno dle připomínky.
Připomínka č. 3:
K novelizačnímu bodu č. 3 (k § 907 odst. 2):
Dává se k úvaze navrhovaný text uvést v samostatné větě na konci odstavce. Navrhuje se tedy na konci odstavce doplnit čtvrtou větu následujícího znění:
„Soud zohlední též to, že se některý z rodičů dopustil vůči druhému rodiči nebo dítěti domácího násilí nebo činu povahy úmyslného trestného činu a přihlédne k jeho závažnosti, povaze a okolnostem spáchání.“.
Uvedením tohoto pravidla v samostatné větě na konci odstavce se zdůrazní závažnost domácího násilí, které vyvolává výraznou disharmonii v rodinných poměrech.
Tato připomínka má doporučující charakter.
Vzato na vědomí.
Připomínka č. 4:
K novelizačnímu bodu č. 4 (k § 3021 odst. 1):
Navrhované ustanovení definuje, co se rozumí domácím násilím, a to tak, že uvádí alternativní výčet jednání, která představují domácí násilí. Zatímco v písmenech a) a b) je takové jednání vymezeno prostřednictvím jeho negativních následků či hrozby jejich vzniku vůči obětem, tak v písm. c) je domácí násilí definováno jako jednání vůči oběti, které spočívá ve zneužívání moci nebo nerovného postavení, bez ohledu na to, co má být takovým jednáním oběti způsobeno nebo jaký následek takovým jednáním oběti hrozí. Jinak řečeno, např. každé jednání vůči osobě blízké, které spočívá ve zneužití nerovného postavení mezi ní a původcem takového jednání, je z hlediska dané definice domácím násilím, bez ohledu na to, jak se takové jednání fakticky projeví vůči oběti. Ad absurdum by pak bylo podle navrhované definice domácím násilím také např. jednání jednoho z manželů, který si díky vyššímu finančnímu příjmu, než má druhý manžel, prosadí (zneužije nerovné postavení) pořízení dalšího nového auta, aniž by se to negativně projevilo vůči druhému manželovi (oběti) způsobem uvedeným v písmenech a) nebo b), tzn. aniž by to např. vážně ohrozilo nebo narušilo schopnost uspokojovat potřeby členů společné domácnosti. Byť lze předpokládat, že by se aplikační praxe absurdním důsledkům při výkladu navrhovaného ustanovení snažila vyvarovat, je podle našeho názoru pojem domácího násilí vymezen prostřednictvím písmene c) až příliš široce a současně poněkud nesrozumitelně. Ve své podstatě je takové jednání průvodním jevem domácího násilí. Všechny zásahy a ohrožení pojmenovaná v písmenech a) a b) jsou totiž projevy jednání vůči oběti, která budou zpravidla – má-li jít o domácí násilí – spočívat ve zneužívání moci (nejen fyzické) nebo nerovného postavení (založeného na jakémkoliv v úvahu připadajícím důvodu).
Navrhujeme proto, aby bylo již do návětí odstavce 1 doplněno, že domácím násilím se rozumí zneužívající jednání (zejména prostřednictvím moci nebo nerovného postavení) vůči oběti s tím, že následovat budou písm. a) a b), která vymezují projevy daného zneužívajícího jednání vůči oběti. Písmeno c) by v takovém případě nemělo být, s ohledem na výše uvedené, stanoveno jako samostatné jednání, které má být bez dalšího domácím násilím.
Nadto, pokud by měl odstavec 1 zůstat beze změn, tj. v předkládaném znění, tak je třeba upozornit, že text působí dojmem, jako by jednání spočívající ve vážném ohrožení či narušení schopnosti oběti či členů společné domácnosti uspokojovat svoje potřeby představovalo vlastní podobu domácího násilí. Pak by však každá exekuce či insolvence dlužníka promítající se do schopnosti členů společné domácnosti uspokojovat své potřeby představovala domácí násilí dlužníka, což je však nutno považovat za absurdní.
Závěrem je tedy třeba shrnout, že konstrukci definice domácího násilí v předkládané podobě považujeme za nevhodně formulovanou a problematickou.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno částečně.
Definice byla mj. na základě připomínek jiných připomínkových míst upravena na:
§ 3021
Domácí násilí
(1) Domácím násilím se rozumí veškeré násilné jednání vůči oběti, při kterém zpravidla dochází ke zneužívání moci nebo nerovného postavení a kterým
a) bylo nebo mělo být neoprávněně zasaženo do její tělesné integrity,
b) bylo nebo mělo být neoprávněně opakovaně nebo vážně zasaženo do její duševní integrity, svobody, důstojnosti, zejména v pohlavní oblasti, do její vážnosti, cti nebo soukromí nebo
c) byla vážně ohrožena nebo narušena její schopnost uspokojovat své potřeby nebo potřeby členů společné domácnosti.
(2) Obětí domácího násilí může být
a) osoba, která s osobou dopouštějící se domácího násilí žije nebo žila ve společné domácnosti,
b) osoba blízká nebo ten, kdo jí dříve byl, nebo rodič společného dítěte nebo ten, kdo s osobou dopouštějící se domácího násilí vykonává rodičovskou odpovědnost.
Odpovídajícím způsobem byla upravena také důvodová zpráva.
Připomínka č. 5:
K části druhé (změna zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád)
Písmena c) a d) formulačně nenavazují na návětí odstavce 3, podle kterého „První setkání s mediátorem podle odstavce 2 nelze dále nařídit po dobu“, přičemž bez odpovídajícího formulačně-gramatického propojení následuje text písmene c) „pravomocně odsouzen pro trestný čin (…)“ a dále text písmene d) „shledán vinným ze spáchání přestupku (...)“. Zřejmě má jít o případy, kdy byl jeden z účastníků shledán vinným z předmětných protiprávních jednání vůči druhému, a tomu by pak měla odpovídat formulace navrhované právní úpravy tak, aby korespondovala s návětím.
K tomu dodáváme, že se na tomto místě stanoví výčet alternativních překážek (pro nařízení setkání s mediátorem), a proto by měla být mezi poslední dvě písmena [c) a d)] vložena spojka „nebo“ (viz čl. 42 Legislativních pravidel vlády). Dále není zřejmé, z jakého důvodu má v případě trestných činů tvořit překážku pro nařízení setkání s mediátorem až pravomocné odsouzení, zatímco v případě přestupků to má být již „shledání vinným“. Vzhledem k tomu, že v případě trestných činů i přestupků je danou překážkou již vedení řízení o nich [písmena a) a b)], mělo by v obou případech rozhodnutí o vině [c) a d)] jít až o pravomocná rozhodnutí.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
Předmětná část byla upravena na:
(3) První setkání s mediátorem podle odstavce 2 nelze dále nařídit
a) po dobu vedení trestního řízení o trestném činu vraždy ve stadiu pokusu či přípravy podle § 140 trestního zákoníku, těžkého ublížení na zdraví podle § 145 trestního zákoníku, ublížení na zdraví podle § 146 trestního zákoníku, vydírání podle § 175 trestního zákoníku, znásilnění podle § 185 trestního zákoníku, sexuálního nátlaku podle § 186 trestního zákoníku, týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 trestního zákoníku, nebezpečného vyhrožování podle § 353 trestního zákoníku nebo nebezpečného pronásledování podle § 354 trestního zákoníku, z jehož spáchání je podezřelý jeden z účastníků řízení nebo je pro takový trestný čin stíhán, je-li poškozeným druhý účastník řízení nebo osoba jemu blízká,
b) po dobu vedení řízení o přestupku pro jednání některého z účastníků řízení, které naplňuje znaky domácího násilí109), je-li osobou přímo postiženou spácháním tohoto přestupku druhý účastník nebo osoba jemu blízká,
c) v případě, že byl účastník řízení pravomocně odsouzen pro trestný čin uvedený v písmenu a), byl-li poškozeným druhý účastník řízení nebo osoba jemu blízká; to neplatí, pokud se na něj hledí, jako by odsouzen nebyl, nebo
d) v případě, že byl účastník řízení shledán vinným ze spáchání přestupku uvedeného v písmenu b), byl-li osobou přímo postiženou spácháním tohoto přestupku druhý účastník řízení nebo osoba jemu blízká.
Připomínka č. 6:
K části čtvrté (změna zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí)
K novelizačnímu bodu č. 2 [k § 10 odst. 3 písm. f)]:
V důvodové zprávě (na č. l. 13) k dílčí novelizaci uvedeného zákona se podává, že (cit.) „Dále se podle aktuálních poznatků z praxe navrhuje rozšířit povinnosti OSPOD v tom směru, aby zjistí-li, že dítě je obětí trestného činu jiné osoby, okamžitě podají návrh na ustanovení zmocněnce podle § 51a trestního řádu. V této souvislosti se poukazuje na to, že dítě má podle § 51a odst. 2 trestního řádu právo na bezplatného zmocněnce k hájení jeho práv. OSPOD však aktuálně tuto možnost mnohdy nevyužívají. Účelem tohoto návrhu je reagovat na stávající nevyhovující stav, kdy do role zmocněnce se určují sami pracovníci OSPOD a v rámci trestního řízení tak nejsou řádně chráněna práva dítěte pro nekvalifikovanost takových zmocněnců. Tyto nedostatky se objevují především v otázce uplatňování nároků nezletilých na náhradu škody a nemajetkové újmy. Obligatorní povinnost OSPOD návrh na zmocněnce podat, pomůže předejít nedostatečnému chránění práv nezletilých v trestním řízení (...).“
Optikou výše uvedeného směřuje navrhovaná legislativní změna k tomu, aby podle § 10 odst. 3 písm. f) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, byl obecní úřad obce s rozšířenou působností povinen podat soudu návrh na ustanovení zmocněnce v trestním řízení, ve kterém je dítě obětí trestného činu podle zákona o obětech trestných činů.
V této souvislosti je třeba upozornit, že navrhovaná úprava „nové“ povinnosti OSPOD, spočívající v podání návrhu na ustanovení zmocněnce nezletilému poškozenému, nekoresponduje se současnou úpravou § 45 odst. 1, 2 trestního řádu.
V případě nezletilého poškozeného vykonává jeho práva podle trestního řádu jeho zákonný zástupce nebo opatrovník (§ 45 odst. 1 trestního řádu). Je nezpochybnitelnou povinností orgánů činných v trestním řízení, zakotvenou v trestním řádu a v zákoně o obětech trestných činů, aby nezletilý poškozený byl v trestním řízení řádně zastoupen zákonným zástupcem, příp. opatrovníkem. Jednoznačnou povinnost orgánů činných v trestním řízení nelze přenášet na OSPOD ani ji činností OSPOD suplovat, byť by byla vedena jakkoli dobrým úmyslem a byla vykonávána v zájmu nezletilých poškozených. Zákonný zástupce (nebo opatrovník) je oprávněn jménem jím zastoupeného poškozeného v trestním řízení vykonávat všechna procesní práva, která podle § 43 odst. 1, 3, § 50 odst. 1 a § 51a odst. 1, 4 trestního řádu náleží poškozenému. Mezi oprávnění zákonného zástupce nezletilého poškozeného (nebo opatrovníka) patří mj. také zvolit nezletilému poškozenému zmocněnce a toto právo zákonného zástupce nemůže vykonávat OSPOD. V případech, pokud zákonný zástupce nezletilého poškozeného nemůže vykonávat procesní práva (nejčastěji z důvodu tzv. kolize, která již nastala nebo hrozí), je namístě, aby byl ustanoven opatrovníkem (§ 45 odst. 2 trestního řádu) advokát zapsaný v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů a jeví se jako nadbytečné a nehospodárné, aby takto profesně fundovaný opatrovník volil poškozenému zmocněnce. Nicméně lze připustit, aby opatrovník, jenž je advokátem zapsaným v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, navrhl příslušnému soudu ustanovení své osoby jakožto zmocněnce nezletilého poškozeného nebo takový návrh učinil v přípravném řízení státní zástupce. Zásadně však není možno souhlasit s tím, aby takovým způsobem obligatorně postupoval OSPOD, který není orgánem činným v trestním řízení ani nevykonává procesní práva účastníka řízení v konkrétní trestní věci. Navrhujeme proto předmětný novelizační bod č. 2 vypustit.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
Předmětná část návrhu zákona byla upravena následovně: „f) pomáhat dítěti v uplatňování práv poškozeného v trestním řízení, zejména podporovat dítě v uplatňování práva na ustanovení zmocněnce a práva na náhradu škody a nemajetkové újmy.“
Zdůvodnění bylo upraveno následovně: „Na základě aktuálních poznatků z praxe se navrhuje rozšířit povinnosti OSPOD (resp. obce s rozšířenou působností) v tom směru, aby zjistí-li, že dítě je obětí trestného činu jiné osoby, musel dítěti pomáhat v uplatňování práv poškozeného v trestním řízení, zejména jej podporovat v uplatňování práva na ustanovení zmocněnce a práva na náhradu škody a nemajetkové újmy. V této souvislosti se poukazuje na to, že dítě má podle § 51a odst. 2 trestního řádu právo na bezplatného zmocněnce k hájení jeho práv. Děti (resp. jejich zákonní zástupci či opatrovníci) však v současnosti tuto možnost mnohdy nevyužívají, částečně proto, že o svém právu nevědí. V praxi tak často nejsou řádně chráněna práva dítěte v souvislosti s trestním řízením. Tyto nedostatky se objevují především v otázce uplatňování nároků nezletilých na náhradu škody a nemajetkové újmy. Nová povinnost OSPOD (resp. obcí s rozšířenou působností) pomůže předejít nedostatečnému chránění práv nezletilých v trestním řízení.“
Olomoucký kraj
Připomínka č. 1:
K části čtvrté – Změna zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí
K novelizačnímu bodu 2 (§ 10 odst. 3 písm. f/)
Navrhujeme nově vkládaný text § 10 odst. 3 písm. f) z novelizace zcela vypustit a problematiku upravit v jiném právním předpise, a to takto:
a) v zákoně č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, se do § 50 na konci odst. 1 vloží věta v tomto znění:
„Pokud se jedná o nezletilého poškozeného, musí být zastoupen zmocněncem, tohoto zmocněnce ustanoví předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce.“ a
b) v zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se do § 22 vloží věta v tomto znění:
„Pokud se jedná o nezletilého účastníka, musí být v řízení zastoupen zmocněncem, kterého ustanoví předseda senátu.“
Odůvodnění:
V návrhu Předkládací zprávy k bodu 2 (strana 2, 2. odstavec) se uvádí: „Dále se podle aktuálních poznatků z praxe navrhuje rozšířit povinnosti OSPOD v tom směru, aby zjistí-li, že dítě je obětí trestného činu jiné osoby, okamžitě podají návrh na ustanovení zmocněnce podle § 51a trestního řádu. V této souvislosti se poukazuje na to, že dítě má podle § 51a odst. 2 trestního řádu právo na bezplatného zmocněnce k hájení jeho práv. OSPOD však aktuálně tuto možnost mnohdy nevyužívají. Účelem tohoto návrhu je reagovat na stávající nevyhovující stav, kdy do role zmocněnce se určují sami pracovníci OSPOD
a v rámci trestního řízení tak nejsou řádně chráněna a práva dítěte pro nekvalifikovanost takových zmocněnců.“
Určitě vnímáme pozici zmocněnce jako dobrý návrh chránící procesní postavení a práva dětí, dle našeho návrhu by však v tomto případě měl být zmocněnec navržen automaticky soudem. (Podle § 51a odst. 4 trestního řádu pokud si poškozený sám zmocněnce nezvolí, za podmínek uvedených v § 51 odst. 1
a 2, je mu předsedou senátu nebo soudcem ustanoven advokát. Náklady vzniklé s přibráním takového zmocněnce hradí stát.)
Zastáváme názor, že ideální situací by bylo na tuto problematiku dítěti jmenovat zmocněncem specializovaného advokáta („dětský advokát“), který by kromě řízení ve věcech domácího násilí mohl zastupovat dítě i v dalších řízeních – např. v pozůstalostním řízení, v žalobách ve sporném řízení občanskoprávním, v dalších složitých opatrovnických věcech.
Odkazovat se soudu na § 51 odst. 4 trestního řádu proces zbytečně protahuje a je nehospodárný. Pokud dítě bude zastupovat zmocněnec (ideálně z řad advokátů) a ne orgán sociálně-právní ochrany dětí, byl by tento úkon nadbytečný. O tom, kdy může orgán sociálně-právní ochrany dětí zastupovat dítě, pojednává spisová Směrnice MPSV č. j. 2013/26780-21 ze dne 19. září 2013.
Tato připomínka je doporučující.
Akceptováno částečně.
Předmětná část návrhu zákona byla upravena následovně: „f) pomáhat dítěti v uplatňování práv poškozeného v trestním řízení, zejména podporovat dítě v uplatňování práva na ustanovení zmocněnce a práva na náhradu škody a nemajetkové újmy.“
Zdůvodnění bylo upraveno následovně: „Na základě aktuálních poznatků z praxe se navrhuje rozšířit povinnosti OSPOD (resp. obce s rozšířenou působností) v tom směru, aby zjistí-li, že dítě je obětí trestného činu jiné osoby, musel dítěti pomáhat v uplatňování práv poškozeného v trestním řízení, zejména jej podporovat v uplatňování práva na ustanovení zmocněnce a práva na náhradu škody a nemajetkové újmy. V této souvislosti se poukazuje na to, že dítě má podle § 51a odst. 2 trestního řádu právo na bezplatného zmocněnce k hájení jeho práv. Děti (resp. jejich zákonní zástupci či opatrovníci) však v současnosti tuto možnost mnohdy nevyužívají, částečně proto, že o svém právu nevědí. V praxi tak často nejsou řádně chráněna práva dítěte v souvislosti s trestním řízením. Tyto nedostatky se objevují především v otázce uplatňování nároků nezletilých na náhradu škody a nemajetkové újmy. Nová povinnost OSPOD (resp. obcí s rozšířenou působností) pomůže předejít nedostatečnému chránění práv nezletilých v trestním řízení.“
Připomínka č. 2:
K části osmé – Změna zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich
K novelizačnímu bodu 1 (§ 71)
Navrhujeme, aby se v § 71 vložila nakonec nová věta tohoto znění:
„U přestupku, který vykazuje znaky domácího násilí80), má osoba přímo postižená spácháním přestupku v řízení, k jehož zahájení nebo pokračování dala souhlas, jakož i v řízení, které lze zahájit nebo v již zahájeném řízení pokračovat bez takového souhlasu, právo na doprovod důvěrníkem a právo požádat kdykoli během řízení o přestupku, který vykazuje znaky domácího násilí80), popřípadě i před jeho zahájením, aby byla při úkonech, kterých se účastní, učiněna potřebná opatření k zabránění jejího kontaktu s osobou, kterou osoba přímo postižená spácháním přestupku označila za pachatele, která je podezřelá ze spáchání přestupku nebo proti níž se vede řízení o přestupku“.
__________
80) § 3021 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Odůvodnění:
Původní znění navrhované změny zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich by dopadlo na veškerá řízení, v nichž vystupuje osoba přímo postižená spácháním přestupku, tedy i na jiná řízení než řízení vedená v souvislosti
s potíráním domácího násilí. Pokud by prošlo původně navrhované znění, vstupovala by osoba důvěrníka do řízení ve větším rozsahu, než jak je tomu
v trestním řízení, tedy než jak plyne ze zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), ve znění pozdějších předpisů, na nějž jako vzor je v důvodové zprávě odkazováno. Nově navržená práva by tak měly osoby přímo postižené spácháním přestupku nejen v řízeních o přestupku ublížení na cti spáchaných mezi osobami blízkými, ale i mezi osobami cizími, a mezi osobami blízkými by to pak bylo nejen u přestupků ublížení na zdraví a vyhrožování újmou na zdraví, ale také u přestupků nepravdivého obvinění z přestupku, schválnosti
a u sběrného přestupku jiného hrubého jednání. Námi navrhované znění tak nová práva osoby přímo postižené spácháním přestupku vztahují pouze k přestupkům, které vykazují znaky domácího násilí, na něž tato novela cílí. Tato úprava navíc odpovídá navrhované změně § 82 (bod 5. této části).
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Zavedení práva na doprovod důvěrníkem je záměrně navrhováno (na základě požadavku Ministerstva vnitra) jako právo pro všechny osoby přímo postižené spácháním přestupku, a to z důvodu zachování rovného zacházení s „oběťmi“ různých typů přestupků.
Předmětná část návrhu zákona byla upravena na:
„(2) Osoba přímo postižená spácháním přestupku má právo na doprovod důvěrníkem. Důvěrníkem může být kterákoli plně svéprávná fyzická osoba, kterou si osoba přímo postižená přestupkem zvolí. Důvěrník poskytuje osobě přímo postiženou spácháním přestupku potřebnou, zejména psychickou, pomoc. Důvěrníkem nemůže být osoba, která má v řízení o přestupku postavení obviněného, zmocněnce obviněného, svědka, znalce nebo tlumočníka. Důvěrník nemůže zasahovat do průběhu úkonu a řízení.“
Připomínka č. 3:
K novelizačnímu bodu 2 (§ 71 odst. 2)
Navrhujeme změnit text nově vkládaného odstavce 2 na toto znění:
„(2) Důvěrníkem může být kterákoli plně svéprávná fyzická osoba, kterou si tato osoba zvolí. Důvěrník poskytuje osobě přímo postižené spácháním přestupku potřebnou, zejména psychickou, pomoc. Důvěrník může být zároveň zmocněncem osoby přímo postižené spácháním přestupku. Důvěrníkem nemůže být osoba, která má v řízení o přestupku postavení obviněného, zmocněnce obviněného, svědka, znalce nebo tlumočníka. Důvěrník nemůže zasahovat do průběhu úkonu a řízení.“.
Odůvodnění:
Navrhujeme nahrazení do zákona nesystematicky zavedeného nového pojmu oběť, který se jinde v zákoně nevyskytuje, a to ani v této navrhované novele zákona č. 250/2016 Sb., a který ani není provázán poznámkou na zákon
o obětech trestných činů, pojmem „osoba přímo postižená spácháním přestupku“. Tato změna je jen logickou vazbou na změnu § 71 provedou v bodě 1 této části, jež se týká výhradně osob přímo postižených spácháním přestupku. V řízení o přestupku se pojem oběť přestupku nepoužívá.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
Předmětná část návrhu byla upravena na: „(2) Osoba přímo postižená spácháním přestupku má právo na doprovod důvěrníkem. Důvěrníkem může být kterákoli plně svéprávná fyzická osoba, kterou si osoba přímo postižená přestupkem zvolí. Důvěrník poskytuje osobě přímo postiženou spácháním přestupku potřebnou, zejména psychickou, pomoc. Důvěrníkem nemůže být osoba, která má v řízení o přestupku postavení obviněného, zmocněnce obviněného, svědka, znalce nebo tlumočníka. Důvěrník nemůže zasahovat do průběhu úkonu a řízení.“
Připomínka č. 4:
Obecné připomínky:
V shrnutí závěrečné zprávy RIA v bodu 1.4, kde je uvedena identifikace dotčených subjektů, na něž má předkládaný materiál dopady, nejsou uvedeny obecní úřady obcí s pověřeným úřadem a obecní úřady (tj. obce I. typu), které také projednávají přestupky, na něž dopadají navrhované změny v oblasti přestupkového řízení. Mimo to obecní úřady, a to bez ohledu na typ obce, nebudou s ohledem na povahu jejich agend a na jejich prostorové a personální dispozice objektivně schopny zajistit v jimi vedených přestupkových řízení ochranu obětí domácího násilí na stejné úrovni jako je v trestním řízení, tak jak si předkládaná novela klade za cíl.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
RIA byla v uvedeném smyslu doplněna. Ve vztahu k zajištění ochrany před druhotnou újmou v rámci přestupkového řízení zavádí aktuální verze návrh zákona právo na důvěrníka, povinnost při výslechu šetřit osobnost svědka a právo na zabránění kontaktu s osobou označenou za pachatele. Realizace těchto práv lze dosáhnout i bez zvýšených nároků na prostorové a personální dispozice. Zabránit kontaktu „pachatele“ a osoby přímo postižené spácháním přestupku (tam, kde to povaha prováděného úkonu umožňuje) lze například provedením úkonu (např. výslechu) s osobou přímo postiženou spácháním přestupku v jiném čase než provedení úkonu s „pachatelem“.
Připomínka č. 5:
Doporučující připomínky nad rámec navrhované právní úpravy:
K § 752 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
Stávající § 752 zní:
„Omezení, popřípadě vyloučení práva manžela v domě nebo bytě bydlet, určí soud nejdéle na dobu šesti měsíců. Soud na návrh rozhodne znovu, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody.“
Dáváme k úvaze, zda neupravit podmínku pro znovurozhodnutí a prodloužení opatření tak, že se z textace § 752 vypustí slovo „zvlášť“, když se jedná o neurčitý právní pojem. „Zvlášť závažné důvody“ si soudy vykládají různě, stejnou situaci posuzuje jeden soud jako zvlášť závažný důvod a jiný soud jako absenci zvlášť závažného důvodu. Podmínka zvlášť závažného důvodu pak vede soudy k tomu, že žádný důvod není na úrovni zvlášť závažného důvodu. Je třeba, aby soudy posuzovaly všechny důvody, jejich množství, jejich závažnost, jejich důsledky.
Tato připomínka je doporučující.
Vzato na vědomí.
Připomínka č. 6:
K § 400 - 409 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (Předběžné opatření)
Dáváme k úvaze, zda výslovně neupravit otázku úhrady nákladů řízení, kdy z praxe intervenčního centra vyplývá, že některé soudy ukládají povinnost nahradit náklady řízení osobám ohroženým domácím násilím. Vložené ustanovení povede ke sjednocení rozhodovací praxe. Jistota soudního řízení bez náhrady nákladů řízení podpoří motivaci osob ohrožených domácím násilím svou situaci institucionálně řešit.
Tato připomínka je doporučující.
Vzato na vědomí.
Připomínka č. 7:
K § 411 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (Předběžné opatření)
Dáváme k úvaze, zda by nebyla vhodná výslovná úprava povinnosti vyhovět žádosti navrhovatele, aby případné nařízené jednání mohlo proběhnout tak, aby bylo zabráněno kontaktu navrhovatele s osobou, která je v návrhu označena za odpůrce – obdobně jako pro trestní řízení v § 17 zákona č. 45/2013 Sb.,
o obětech trestných činů.
Tato připomínka je doporučující.
Vzato na vědomí.
Ústecký kraj
Připomínka č. 1.:
K části osmé návrhu zákona - Změna zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich
K bodu 1. (§ 71 odst. 1)
Navrhujeme vkládaný text upravit takto:
„.U přestupku vykazující znaky domácího násilí má osoba přímo postižená spácháním přestupku , právo na doprovod důvěrníkem, právo požádat kdykoli během řízení o přestupku, popřípadě i před jeho zahájením, aby byla při úkonech, kterých se účastní, učiněna potřebná opatření k zabránění jejího kontaktu s osobou, kterou osoba přímo postižená spácháním přestupku označila za pachatele, která je podezřelá ze spáchání přestupku nebo proti níž se vede řízení o přestupku“.
Odůvodnění připomínky:
Vzhledem k tomu, že změna občanského zákoníku se především týká domácího násilí, doporučujeme do navrhované změny doplnit text, který zcela jasně a srozumitelně vymezí postavení důvěrníka, a to z důvodu, že osoba postižená spáchám přestupku se nevyskytuje jen v přestupcích týkajících se domácího násilí, nýbrž také v přestupcích proti občanskému soužití a majetku, kde institut důvěrníka nelze aplikovat.
V ostatních případech přestupků by mohla být účast důvěrníka kontraproduktivní, u „stálých“ klientů by to byl prostředek k obstrukcím, které by vedly prodlužování řízení, což by mohlo vést i k zastavení řízení z důvodu prekluze.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno. Připomínkové místo s návrhem vypořádání nesouhlasí – rozpor.
Zavedení práva na doprovod důvěrníkem je záměrně navrhováno (na základě požadavku Ministerstva vnitra) jako právo pro všechny osoby přímo postižené spácháním přestupku, a to z důvodu zachování rovného zacházení s „oběťmi“ různých typů přestupků.
Předmětná část návrhu zákona byla upravena na:
„(2) Osoba přímo postižená spácháním přestupku má právo na doprovod důvěrníkem. Důvěrníkem může být kterákoli plně svéprávná fyzická osoba, kterou si osoba přímo postižená přestupkem zvolí. Důvěrník poskytuje osobě přímo postiženou spácháním přestupku potřebnou, zejména psychickou, pomoc. Důvěrníkem nemůže být osoba, která má v řízení o přestupku postavení obviněného, zmocněnce obviněného, svědka, znalce nebo tlumočníka. Důvěrník nemůže zasahovat do průběhu úkonu a řízení.“
Důvěrník tedy nebude moci zasahovat do průběhu úkonu a řízení. Doprovod důvěrníka by tak neměl umožňovat zneužití formou „obstrukcí“.
Připomínka č. 2:
K bodu 4. (§ 72a odst. 3)
Navrhujeme doplnit 1. větu:
„Správní orgán na žádost osoby přímo postižené spácháním přestupku vykazujícího znaky domácího násilí učiní, je-li to potřebné k zajištění její bezpečnosti…“
Odůvodnění je shodné jako u předchozího odstavce a doplňujme, že nařízení ústních jednání na úseku občanského soužití může vést a také velmi často vede k řádnému projednání daného přestupku, tj. ke zjištění stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V praxi je tento systém běžně využíván, což u přestupků, které vykazují znaky domácího násilí, zejména ze strany osoby postižené spácháním tohoto přestupků nebude v některých případech možné vůbec realizovat.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno. Připomínkové místo s návrhem vypořádání nesouhlasí – rozpor.
Zavedení práva na ochranu před druhotnou újmou je (na základě požadavku Ministerstva vnitra) koncipováno záměrně jako právo pro všechny osoby přímo postiženém spácháním přestupku.
Návrh předmětného ustanovení je následující:
(3) Správní orgán na žádost osoby přímo postižené spácháním přestupku učiní, je-li to potřebné k zajištění její bezpečnosti, ochrany před druhotnou újmou či soukromí, potřebná opatření k zabránění jejího kontaktu s osobou, kterou označila za pachatele, která je podezřelá ze spáchání přestupku nebo proti níž se vede řízení o přestupku při všech úkonech, kterých se účastní, a to i před jejich započetím a po jejich skončení. Nelze-li kontaktu osob podle věty první při úkonu zabránit, protože to vylučuje povaha prováděného úkonu, správní orgán učiní vhodná opatření, aby bylo kontaktu mezi osobami podle věty první zabráněno před započetím a po skončení úkonu.“.
Správní orgán tedy bude mít vždy možnost zkoumat, zda v konkrétním případě jsou naplněny podmínky potřebnosti ve vztahu k zajištění bezpečnosti, ochrany před druhotnou újmou či soukromí.
Takto koncipované ustanovení nijak nevylučuje nařízení ústních jednání v rámci přestupkových řízení o přestupcích proti občanskému soužití.
V Praze dne
Vypracoval:
Podpis: …………………………………………………
2
73