Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORND3ABPWE2 najdete zde
IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
Obecná část
A. Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů
a vysvětlení nezbytnosti navrhované úpravy
Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru příslušníků“) komplexně upravuje postavení příslušníků sedmi bezpečnostních sborů, jejichž společným posláním je v souladu s ústavním zákonem č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zajišťovat vnitřní bezpečnost a ochranu veřejného pořádku naší země: Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru České republiky, Celní správy České republiky, Vězeňské služby České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace.
Jedná se o právní předpis průřezového charakteru, jehož součástí jsou normy upravující vznik služebního poměru, podmínky výkonu služby, poskytování služebního příjmu, skončení služebního poměru nebo odpovědnost za služební úraz, tedy otázky spjaté s výkonem závislé práce za finanční odměnu, které u běžných zaměstnanců reguluje zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). Obsahuje ale i pasáže o řízení ve věcech služebního poměru, včetně řešení kázeňských přestupků a jednání, které má znaky přestupku, při jejichž aplikaci je třeba postupovat podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Tvoří jej také hmotněprávní i procesněprávní ustanovení o poskytování výsluhového příspěvku, tedy peněžní částky, jejímž smyslem je bývalým příslušníkům po skončení služebního poměru kompenzovat mj. zvýšené riziko, jež v souladu se svým služební slibem „nebudu váhat při ochraně zájmů České republiky nasadit i vlastní život“ podstupovali, a která má podle judikatury správních soudů povahu dávky sociálního zabezpečení.
Zákon o služebním poměru příslušníků vznikl v roce 2003 a v účinnost vstoupil v roce 2007. Od této doby došlo v právním řádu České republiky k mnoha důležitým změnám, včetně přijetí nového zákoníku práce, správního řádu a zákona o odpovědnosti za přestupky. Také zákon o služebním poměru příslušníků byl mnohokrát novelizován, bohužel málokdy s cílem harmonizace s okolním právním prostředím, ale spíše kvůli okamžité potřebě vyřešit aktuální problém.
Současně se vyvíjela i judikatura správních soudů. Služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů byl označen za veřejnoprávní vztah, pro který je typické potlačení rovnosti subjektů ve prospěch nadřízenosti státní moci a u kterého se uplatňuje zásada enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí (státní moc lze uplatňovat jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon) a zákon o služebním poměru příslušníků za autonomní právní předpis kodexového charakteru. Postupně se však po procesní stránce prosadil princip subsidiarity správního řádu, v jehož důsledku se veškerý postup služebního funkcionáře bezpečnostního sboru podpůrně řídí správním řádem. A co se týká hmotněprávní stránky, soudy opakovaně konstatovaly, že nelze akceptovat neodůvodněnou nerovnost mezi příslušníky a zaměstnanci v pracovním poměru. Takto byl zákon o služebním poměru příslušníků, s využitím analogie iuris, obohacen například o soukromoprávní institut úroků z prodlení. U výsluhových nároků potom naopak přišla ke slovu analogie iuris s veřejnoprávními předpisy z oblasti důchodového pojištění, neboť výsluhové příspěvky jsou svým charakterem dávkami sociálního zabezpečení.
Aplikace zákona o služebním poměru příslušníků se tak v praxi stala náročnou a těžkopádnou záležitostí, což je v příkrém rozporu s povahou a posláním bezpečnostních sborů. Dozrál proto čas k jeho rozsáhlejší revizi, která jej zmodernizuje, zacelí mezery, promítne do textu vývoj judikatury i právního prostředí a zohlední poznatky z praxe bezpečnostních sborů.
Ministerstvo vnitra, které je gestorem zákona, se s tímto záměrem obrátilo na všechny bezpečnostní sbory a ke spolupráci pozvalo i zástupce nejdůležitějších odborových organizací, které v prostředí bezpečnostních sborů působí. Společně byly v normativním textu identifikovány pasáže, které jsou zastaralé, nejasně formulované nebo jinak nevyhovují požadavkům praxe. Řešení přitom bylo vždy voleno tak, aby co nejvíce vyhovovalo potřebám všech bezpečnostních sborů (což nebyl vždy snadný cíl, neboť mezi posláním jednotlivých bezpečnostních sborů a z toho vyplývajícími způsoby organizace služby a dalšími aspekty výkonu služby panují pochopitelné rozdíly).
V rámci novelizace první části zákona o služebním poměru příslušníků je předložen návrh na omezení funkčního období ředitele krajského ředitelství Policie České republiky, ředitele útvaru Policie České republiky s celostátní působností, ředitele hasičského záchranného sboru kraje a velitele záchranného útvaru Hasičského záchranného sboru České republiky na 5 let, jako je tomu u ředitele celého bezpečnostního sboru. Tatáž osoba nicméně (na rozdíl od ředitele celého sboru) může být ustanovena na stejné služební místo vícekrát za sebou. Dále se do zákona doplňuje právní základ pro řešení absence služebního funkcionáře, umožňuje se poskytování tzv. pracovnělékařských služeb prostřednictvím zdravotnických pracovníků ve služebním poměru a zpřesňují se ustanovení o služebních předpisech. Důležitou změnou je také prodloužení zkušební doby čerstvě přijatých příslušníků z 6 měsíců na 1 rok.
Ve druhé části zákona, která se podrobně věnuje vzniku, změnám a skončení služebního poměru, se navrhuje rozšířit požadavky kladené na uchazeče o přijetí do služebního poměru o tzv. spolehlivost. Za spolehlivého nebude považován např. občan, který je v době přijímacího řízení trestně stíhán pro úmyslný trestný čin nebo který byl za spáchání úmyslného trestného činu odsouzen trestním soudem jiného členského státu Evropské unie.
Další důležitou změnou je zmírnění požadavku „velmi dobrých“ výsledků služebního hodnocení pro účast příslušníka ve výběrovém řízení na výsledky „dobré“, možnost individuálního prodloužení hranice pro skončení služebního poměru příslušníka na 70 let a přesunutí některých důvodů pro propuštění příslušníka ze služebního poměru mezi důvody pro skončení služebního poměru ze zákona.
V třetí části, jejímž tématem jsou povinnosti a omezení příslušníků, se zpřesňuje definice služební kázně, dochází k vyjasnění zákazu přijímání darů a ocenění a k zavedení infomační povinnosti orgánů veřejné moci ohledně skutečností, jež způsobují skončení služebního poměru. Zákaz členství příslušníků v kontrolních a řídících orgánech podnikajících právnických osob se prolamuje ve vztahu k právnickým osobám, které podnikají pouze v rámci tzv. vedlejší hospodářské činnosti, tzn. jejich cílem není dosažení zisku (bytová družstva, společenství vlastníků jednotek, zájmové spolky).
Ve čtvrté části, která se věnuje kázeňským odměnám a trestům, se navrhuje zavedení samostatných pravidel pro ukládání kázeňských trestů za kázeňské přestupky a pravidel pro ukládání kázeňských trestů za jednání, které má znaky přestupku. Jde o dvě odlišné situace, které ovšem v současném znění zákona poněkud splývají. Navrhuje se zavedení nového druhu kázeňské odměny, a to mimořádného zvýšení hodnostního označení.
V páté části byla provedena podrobná transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby. Úprava dovolené se přibližuje ostatním pracovněprávním a služebněprávním vztahům, ve kterých se nárok na dovolenou vyjadřuje v hodinách. Ustanovení o překážkách ve službě se modernizuje mj. s ohledem na přijetí zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o registrovaném partnerství") a nároky příslušníků na služební volno v souvislosti s uzavřením manželství nebo registrovaného partnerství a s pohřbem rodinného příslušníka se sjednocují s nároky zaměstnanců v pracovním poměru.
Navrhuje se posuzovat jako novou překážku ve službě rodičovskou dovolenou příslušníka do doby, po kterou je příslušnice oprávněna čerpat mateřskou dovolenou. Cílem této změny je odstranění nerovného přístupu k příslušnicím a příslušníkům, kteří založí rodinu: pokud se totiž příslušník po narození dítěte rozhodne čerpat rodičovskou dovolenou, je odvolán ze svého služebního místa a zařazen do zálohy neplacené; naproti tomu příslušnice čerpá nejprve mateřskou dovolenou, tzn. překážku ve službě, a proto o své služební místo nepřichází.
V šesté části se doporučuje sjednocení postupu při řešení případů diskriminace a porušování zásady rovného zacházení: od účinnosti novely bude mít příslušník právo obrátit se na soud v občanskoprávním řízení i v případě, že k porušení jeho práv dojde rozhodnutím služebního funkcionáře bezpečnostního sboru. Modernizováno bylo ustanovení o ozdravném pobytu příslušníků.
Část sedmá, jejímž tématem je odpovědnost za škodu, byla uvedena do souladu s koncepcí „újmy“, kterou používá zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník") i zákoník práce. Zákon o služebním poměru příslušníků totiž stále odpovídá starému občanskému zákoníku a starému zákoníku práce, a proto pracuje s pojmem „škoda“ ve smyslu ztráty na majetku nebo na zdraví. Újma naproti tomu zahrnuje jakoukoliv ztrátu, kterou poškozená osoba utrpí na svém právem chráněném statku; může mít podobu škody, ale i nemajetkové újmy. Zatímco škodou se rozumí újma, která se přímo projevuje v majetkové sféře poškozeného, nemajetkovou újmou se rozumí ztráta či příkoří, které poškozený utrpí v jiné než majetkové sféře, např. na zdraví.
Dále došlo k nápravě některých nejasností, které ztěžovaly aplikaci zákona, a bylo taktéž kompletně modernizováno ustanovení o jednorázovém odškodnění nemajetkové újmy pozůstalých po příslušníkovi, který zemřel v důsledku služebního úrazu nebo nemoci z povolání, a ustanovení o náhradách za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě.
V osmé části bylo vypuštěno ustanovení, podle něhož služební příjem každého příslušníka automaticky zahrnuje 150 hodin služby přesčas v době krizového stavu ročně. Došlo k přeformulování příplatku za vedení a zvláštního příplatku, a to z limitů vyjádřených pevnými částkami v Kč, které již neodpovídaly reálné náročnosti vykonávané služby, na procentuální podíly ze základního tarifu.
Vládě bylo přiznáno oprávnění prostřednictvím svého nařízení zvyšovat horní hranici příplatku za službu v zahraničí a za sportovní reprezentaci a tím flexibilněji reagovat na změny v cenové a příjmové hladině. Byla doplněna právní úprava osobního příplatku, a to zejména v reakci na vývoj judikatury správních soudů.
V deváté části byly provedeny zejména úpravy technického rázu týkající se náborového příspěvku a užívání služebních prostředků. Navrhuje se zde také zavedení nového právního institutu, konkrétně příspěvku na individuální ustájení služebního zvířete, díky němuž bude možno finančně zohlednit skutečnost, že většina služebních psů zůstává v době „mimo službu“ v osobní péči svého psovoda.
Desátá část o cestovních náhradách prošla racionalizací ohledně přiznávání některých náhrad: například uspěje-li příslušník ve výběrovém řízení a dojde-li k jeho převedení na jiné služební místo, nebude jeho nárok na náhradu cestovních výdajů automatický, nýbrž mu jej s hledem na okolnosti služební funkcionář přizná fakultativně; nebo pokud bude mít příslušník v rámci služební cesty možnost bydlet v místě svého bydliště či bydlišti člena rodiny, nebude mu náhrada výdajů za ubytování náležet.
Při vyslání příslušníka do evropských institucí a agentur (EUROPOL, FRONTEX) budou mít náhrady výdajů poskytovaných evropským subjektem přednost před náhradami poskytovanými podle zákona o služebním poměru příslušníků (současně nastavená pravidla znamenají pro sbor zvýšené finanční nároky a způsobují neochotu sborů české experty do EU vysílat).
V jedenácté části, která se věnuje výsluhovým nárokům bývalých příslušníků bezpečnostních sborů, zůstává právní úprava samotného nároku na odchodné a výsluhový příspěvek i jejich výše stejná. Přistoupilo se však k důležité změně s cílem zamezit případům, které veřejnost oprávněně vnímá s velkou nevolí, kdy mezery v zákoně umožňují pobírání výsluhového příspěvku bývalým příslušníkům, kteří byli pravomocně odsouzeně pro úmyslný trestný čin. Nová úprava proto brání vzniku nároku nejen v situaci, kdy je odsouzení za trestný čin důvodem skončení služebního poměru (jako je tomu v současnosti), ale ve všech případech, kdy se příslušník v době trvání svého služebného poměru dopustí úmyslného trestného činu, ať už jeho služební poměr skončil jakkoliv. Irelevantní bude i skutečnost, zda trestní řízení skončilo standardním odsouzením po projednání věci v hlavním líčení, anebo alternativně tzv. odklonem (tj. bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, schváleno narovnání nebo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání).
Dvanáctá část, která upravuje problematiku řízení ve věci služebního poměru, se ukázala být jednou z nejproblematičtějších částí zákona. Zákon o služebním poměru příslušníků sice vznikal ve stejné době jako současný správní rád, nicméně úprava řízení v něm byla koncipována jako samostatná, na správním řádu nezávislá a komplexní. Judikatura správních soudů však dovodila přesný opak. V důsledku této skutečnosti upravuje dvanáctá část zákona řadu právních institutů duplicitně, což vede ke komplikacím a pochybnostem při její aplikaci. Celý stávající text dvanácté části se proto navrhuje nahradit novým zněním, které bude obsahovat pouze nezbytné odchylky; jinak se řízení ve věcech služebního poměru bude řídit obecnou úpravou.
S cílem zrychlit a zjednodušit řízení ve věcech služebního poměru se navrhuje, aby u služebního poměru příslušníků bylo standardem – stejně jako u služebního poměru státního zaměstnance ve státní službě – vydání rozhodnutí jako první úkon služebního funkcionáře v řízení, samozřejmě se zohledněním potřebných výjimek.
Další významnou změnou je oddělení úpravy řízení o kázeňském přestupku od úpravy řízení o jednání, které má znaky přestupku, díky kterému bude mj. více zřetelná skutečnost, že v řízení o kázeňském přestupku služební funkcionář postupuje podle zákona o služebním poměru příslušníků a subsidiárně aplikuje správní řád, zatímco v řízení o jednání, které má znaky přestupku používá zákon o služebním poměru příslušníků a podpůrně zákon o odpovědnosti za přestupky (ke kterému je pak subsidiární správní řád).
Současná právní úprava části třinácté, která se týká působení odborových organizací v bezpečnostních sborech, je pouze kusá; tento nedostatek se v praxi řeší analogickou aplikací dvanácté části zákoníku práce. Navrhuje se proto stávající normy doplnit o nová ustanovení, která z větší části přebírají úpravu v zákoníku práce, popř. jsou jí silně inspirována, v některých detailech však zohledňují specifickou povahu bezpečnostních sborů.
Do závěrečné části čtrnácté byla doplněna ustanovení týkající se výkladu některých důležitých pojmů, jako například definice člena rodiny nebo přestěhování, doručování mimo řízení ve věci služebního poměru, počítání času, předávání personálních dokladů příslušníků mezi bezpečnostními sbory apod. Další navrhované změny jsou převážně legislativně technického charakteru.
B. Zhodnocení souladu s ústavním pořádkem České republiky
Návrh je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
C. Zhodnocení slučitelnosti s předpisy Evropské unie a judikaturou soudních orgánů Evropské unie
Návrh je v souladu následujícími relevantními předpisy EU:
● Smlouva o fungování EU (čl. 45)
● Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby
● Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1158 ze dne 20. června 2019 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU
● Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1152 ze dne 20. června 2019 o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii
● Směrnice Rady ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (89/391/EHS)
● Směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň
● Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání
● Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.
D. Zhodnocení souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Opatření obsažená v navrhované změně zákona o služebním poměru příslušníků nejsou v rozporu s žádnými dvoustrannými a mnohostrannými úmluvami, které Česká republika ratifikovala, a tyto úmluvy plně respektují.
E. Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty
Dopad na státní rozpočet
Navrhované změny jsou rozpočtově neutrální, veškeré náklady bezpečnostní sbory ponesou v rámci již schválených rozpočtů. Při formulaci jednotlivých ustanovení týkajících se institutů, které mají dopad na rozpočtové výdaje, byla věnována maximální pozornost tomu, aby nebyly založeny žádné nové výdaje ex lege.
Novelizace přináší zejména modifikaci stávajících institutů, kdy se v reakci na potřeby praxe mění některé parametry, odstraňuje nutnost neustálých novelizací a otevírá se smysluplný prostor pro uplatňování manažerských nástrojů, vždy však pouze v míře, kterou umožní přidělené rozpočtové prostředky.
Ostatní veřejné rozpočty
Na ostatní veřejné rozpočty, tedy na rozpočty krajů a obcí, nemá tento návrh zákona žádný přímý vliv.
F. Sociální dopady a dopady na rodiny a specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny
Novela zákona do výčtu členů rodiny zařazuje registrovaného partnera ve smyslu zákona o registrovaném partnerství, v řadě ustanovení registrovaného partnera výslovně uvádí jako oprávněnou osobu (např. u nároku na náhradu nemajetkové újmy pozůstalých nebo nároku na úmrtné) a uzavření registrovaného partnerství příslušníkem nebo jeho potomkem považuje za stejný důvod k čerpání služebního volna jako uzavření manželství.
Navrhovaná úprava nemá žádné negativní sociální dopady na rodiny či na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny.
G. Zhodnocení dopadů ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Návrh zavádí jako tzv. překážku ve službě rodičovskou dovolenou příslušníka (otce) do doby, po kterou je příslušnice (matka) oprávněna čerpat mateřskou dovolenou. Cílem této změny je odstranění nerovného přístupu k příslušnicím a příslušníkům, kteří založí rodinu: pokud se totiž příslušník po narození dítěte rozhodne čerpat rodičovskou dovolenou, je odvolán ze svého služebního místa a zařazen do zálohy neplacené, naproti tomu příslušnice čerpá nejprve mateřskou dovolenou, a proto své služební místo neztrácí.
Navrhovaná novelizace dále odstraňuje dvojí režim, kdy při diskriminačním jednání založeném rozhodnutím služebního funkcionáře rozhoduje o případné kompenzaci služební funkcionář, zatímco u diskriminace způsobené jiným jednáním soud v občanskoprávním řízení. Do budoucna by měl příslušník právo obrátit se na soud v občanskoprávním řízení i v případě, že k porušení jeho práv došlo rozhodnutím služebního funkcionáře bezpečnostního sboru.
Navrhovaná úprava neobsahuje žádná ustanovení, která by vedla k narušování rovnosti mužů a žen.
H. Zhodnocení dopadů na podnikatelské prostředí České republiky
Navrhovaná úprava nemá vliv na podnikatelské prostředí České republiky, tohoto prostředí se návrh nijak přímo nedotýká.
I. Zhodnocení dopadů na životní prostředí
Návrh zákona nemá žádný dopad na životní prostředí.
J. Zhodnocení dopadů ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Z hlediska ochrany soukromí a osobních údajů nebyly identifikovány žádné negativní dopady. Rozsah ochrany soukromí a osobních údajů se navrženou právní úpravou nijak nemění, dosažená míra ochrany se návrhem nezhoršuje.
K. Zhodnocení korupčních rizik
Návrh zákona nepřináší žádná korupční rizika.
L. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Návrh zákona může mít pozitivní vliv na bezpečnost nebo obranu státu. Navrhovanými změnami by měla být posílena právní jistota postavení příslušníka bezpečnostního sboru, což by práci v něm mohlo učinit atraktivnější. Taktéž je v rámci novely snaha o snížení administrativní zátěže služebních funkcionářů. Personální stabilizace ve sborech pak může mít pozitivní dopad na bezpečnost státu.
M. Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů
Navržená změna povede ke zlepšení postavení příslušníků (otců) na rodičovské dovolené, kteří po dobu, která časově odpovídá mateřské dovolené u příslušnic (matek), nepřijdou o svoje služební místo v důsledku zařazení do neplacené zálohy.
Taktéž je rozšířena definice člena rodiny, do níž je dle navrhované úpravy zahrnut i registrovaný partner a druh (k druhovi se přihlíží, jen žije-li s příslušníkem v domácnosti nepřetržitě alespoň 3 měsíce).
Tyto a další dílčí změny by měly mít pozitivní dopady a vliv na rodiny, zejména na jejich funkci, stabilitu, příjmovou situaci, životní úroveň, a především na zakotvení lepších podmínek pro hledání rovnováhy mezi plněním služebních povinností a soukromým životem.
N. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)
1. Budování přednostně digitálních služeb
Návrh zákona umožňuje doručení písemností příslušníkům prostřednictvím elektronického nástroje, jako jeden ze způsobů zvláštního doručování v řízení o služebním poměru, což představuje významný posun v oblasti snižování zbytečné administrativy v listinné podobě. Dále je příslušníkovi umožněno též činit podání prostřednictvím tohoto nástroje, či adresy elektronické pošty, která mu byla zřízena bezpečnostním sborem. Návrh zákona je tak plně v souladu s touto zásadou a splňuje požadavek na možnost komunikovat prostřednictvím digitálního nástroje a na snižování administrativních nákladů bezpečnostních sborů.
2. Maximální opakovatelnost a znovupoužitelnost údajů a služeb
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.
3. Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.
4. Sdílené služby veřejné správy
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.
5. Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy
V rámci pracovní skupiny k novelizaci zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů byla jako jedna z variant uvažována i možnost doručování prostřednictvím datové schránky, která by příslušníkům byla povinně zřízena. Toto řešení se však ukázalo jako neproveditelné. Na druhou stranu lze předpokládat, že navrhovaný elektronický nástroj naváže na dosud fungující interní informační systémy bezpečnostních sborů. Z tohoto hlediska je návrh zákona v souladu i se zásadou konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy.
6. Mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.
7. Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby
Soulad navrhované právní úpravy s dotčenou zásadou je zhodnocen v části „Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů“. Jak je zde uvedeno, s přijetím návrhu nejsou spojena opatření, ve kterých by bylo možné spatřovat dopady na ochranu soukromí a osobních údajů.
8. Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.
9. Technologická neutralita
Návrh zákona umožňuje příslušníkovi komunikovat prostřednictvím elektronické pošty či prostřednictvím k tomuto účelu určeného elektronického nástroje, čímž se rozšiřuje výčet možných technologií, které lze v přístupu k regulované oblasti využívat. Návrh zákona je tak v souladu s touto zásadou.
10. Uživatelská přívětivost
Tím, že novela umožňuje příslušníkovi komunikaci s bezpečnostním sborem prostřednictvím elektronického nástroje či elektronické pošty, se zvyšuje uživatelská přívětivost, pokud jde o přístup k regulované oblasti. Návrh zákona je tak v souladu s touto zásadou.
O. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Návrh nemá žádné územní dopady, ani dopady na územní samosprávné celky.
Zvláštní část
K části první – změna zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů
K čl. I
K § 1
Ustanovení třetího odstavce ve své současné podobě stanoví, že práva a povinnosti České republiky vůči příslušníkovi plní příslušný bezpečnostní sbor. Ve skutečnosti však bezpečnostní sbor vůči příslušníkovi vykonává pouze omezenou množinu práv a povinností státu, která má přímou souvislost se služebním poměrem. Navrhuje se proto slovní spojení "práva a povinnost České republiky" doplnit přívlastkem "vyplývající z tohoto zákona".
Návětí čtvrtého odstavce „výkonem služby se pro účely tohoto zákona rozumí“ není v souladu s obsahem pojmu výkon služby, jak je používán ve zbytku zákona, a proto se nahrazuje obecnější formulací „službou se rozumí“. Do této definice se současně v pododstavci a) přidává potřebný výcvik, který zde zatím chyběl, a do výčtu zařízení, která zabezpečují přípravu příslušníků a výzkumné, technické a další podmínky pro výkon služby, se v pododstavci d) čtvrtého odstavce doplňují zařízení zdravotnická. Důvodem změny je plánované poskytování pracovnělékařských služeb příslušníkům prostřednictvím zdravotnických pracovníků ve služebním poměru.
K § 2
Ve třetím a čtvrtém odstavci dochází k úpravám v souvislosti s navrhovanou změnou zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zastaralé formulace se nahrazují novým a obecnějším textem, který ministrovi vnitra přiznává oprávnění jednat a rozhodovat ve věcech služebního poměru příslušníků Policie České republiky zařazených v Ministerstvu vnitra, v organizační složce státu, kterou Ministerstvo vnitra zřídilo nebo ke které plní funkci zřizovatele, nebo v příspěvkové organizaci, kterou Ministerstvo vnitra zřídilo nebo ke které plní funkci zřizovatele, a dále mu umožňuje toto oprávnění dále delegovat. Nová formulace mj. umožní poskytování pracovnělékařských služeb zdravotnickými pracovníky (příslušníky ve služebním poměru) zařazenými ve Zdravotnickém zařízení Ministerstva vnitra.
Zároveň se do textu ustanovení doplňuje výkladové pravidlo, že přiznává-li zákon o služebním poměru příslušníků určité pravomoci „řediteli bezpečnostního sboru“, v případě policistů zařazených v Ministerstvu vnitra, v organizační složce státu a v příspěvkové organizaci, kterou Ministerstvo vnitra zřídilo nebo ke které plní funkci zřizovatele, tyto pravomoci náležejí ministrovi vnitra.
Sedmý odstavec obsahuje právní základ pro řešení nepřítomnosti služebního funkcionáře bezpečnostního sboru; ve věcech služebního poměru mají totiž postavení správních orgánů přímo služební funkcionáři jako osoby. Osmý odstavec shrnuje závěry judikatury, podle nichž se zákon o služebním poměru příslušníků aplikuje i na řešení nároků bývalých příslušníků, jejichž služební poměr již skončil (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2004, č. j. 3 Ans 2/2004-60). Devátý odstavec obsahuje definice vedoucího příslušníka.
K § 4
Úprava ustanovení o provádění systemizace souvisí se změnami v § 2.
K § 5
Služební předpisy jsou z hlediska právní teorie podskupinou vnitřních předpisů neboli interních aktů řízení: zatímco služební předpisy se týkají zejména podmínek výkonu práv a povinností souvisejících se služebním poměrem, předmětem jiných vnitřních předpisů je především tzv. odborné řízení.
Navrhuje se doplnit ustanovení § 5 o výslovné pravidlo, že služební předpis nesmí být v rozporu s právním předpisem nebo služebním předpisem vydaným nadřízeným služebním funkcionářem, jakož i o řešení situace, kdy k vydání takového předpisu dojde.
K § 6
Ustanovení se doplňuje o určení místa služebního působiště při výkonu služby v zahraničí, které v zákoně absentuje.
K § 7
V prvním odstavci se navrhuje snížit u příslušníků Vězeňské služby České republiky zařazených v 1. až 3. tarifní třídě požadavek na dosažené vzdělání, a to ze středního vzdělání s maturitní zkouškou na vzdělání střední nebo střední s výučním listem. Návrh vychází z potřeb Vězeňské služby České republiky a jeho smyslem je zefektivnit nábor nových příslušníků a dosáhnout stabilizace personální situace. Činnosti v uvedených tarifních třídách zahrnují zejména strážní a eskortní službu, a není tedy potřebné zajišťovat je prostřednictvím příslušníků se středním vzděláním s maturitní zkouškou, kterých je v řadách Vězeňské služby České republiky nedostatek.
Ve třetím odstavci se oprávnění ředitele bezpečnostního sboru stanovit služebním předpisem pro služební místo výjimečně vyšší stupeň vzdělání, než je stanoven pro služební hodnost, jestliže to vyžadují služební činnosti vykonávané na služebním místě, doplňuje oprávněním ředitele zpravodajské služby stanovit služebním předpisem pro služební místo výjimečně nižší stupeň vzdělání, než je stanoven pro služební hodnost, jestliže to vyžaduje důležitý zájem služby.
V pátém odstavci se výjimka z minimální doby trvání služebního poměru, která v současnosti platí pro příslušníky zpravodajských služeb, rozšiřuje i na příslušníky speciálních útvarů Policie České republiky. Jde o útvary vykonávající soustavné a systematické činnosti související s použitím agenta, předstíraným převodem, zvláštní ochranou svědka, výrobou a opatřováním krycích dokladů nebo řízením informátorů (§ 201 odst. 5).
K § 8
Současný text ustanovení umožňuje prezidentu republiky jmenovat do generálské hodnosti např. vedoucího obvodního oddělení, ale nikoliv už náměstka ředitele útvaru s celostátní působností. Navrhuje se proto okruh potenciálních kandidátů popsat jako vedoucí příslušníky v nejvyšší služební hodnosti vrchního rady nebo vrchního státního rady. Jelikož zákon o služebním poměru příslušníků pracuje s pojmy služební hodnost (např. vrchní inspektor) a hodnostní označení (např. nadpraporčík), přičemž služební místa jsou charakterizována služební hodností, navrhuje se stanovit, že generálská "hodnost" nahrazuje hodnostní označení.
Nový pátý odstavec reaguje na zavedení nového druhu kázeňské odměny, totiž mimořádného zvýšení hodnostního označení (§ 49 odst. 3).
K § 10 až 11a
Ustanovení o zařazování příslušníků do služebního poměru na dobu určitou (§ 10) v současné době nepokrývá všechny varianty příslušníkovy profesní historie. Doplňuje se proto pravidlo, že příslušník, který již byl ve služebním poměru příslušníka bezpečnostního sboru nebo vojáka z povolání, nicméně tento poměr trval méně než 3 roky, se zařadí do služebního poměru na dobu určitou v trvání 3 let.
Na základě požadavku bezpečnostních sborů je dále navrhováno prodloužení zkušební doby ze 6 na 12 měsíců. Služba v bezpečnostním sboru je velmi specifickým povoláním, které klade na výběr správných osobností vysoké nároky. Uchazeči proto musejí absolvovat náročné přijímací řízení a poté procházejí obdobím odborné přípravy, které často přesahuje dnešní délku zkušební doby. Pokud nově přijatý příslušník odbornou přípravou úspěšně nezvládne, bezpečnostní sbor nemá mnoho možností, jakými činnostmi jej až do konce doby určité pověřit. Navrhuje se proto návrat ke zkušební době v délce 12 měsíců, která se např. v podmínkách Policie ČR uplatňovala před přijetím zákona o služebním poměru příslušníků a pracovaly s ní i předpisy upravující poměry četnictva a policie v době první Československé republiky.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1152 ze dne 20. června 2019, o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii, podle jejíhož čl. 8 by zkušební doba obecně neměla přesáhnout 6 měsíců, takovou délku zkušební doby nevylučuje. Čl. 1 odst. 6 umožňuje členským státům rozhodnout, že se ustanovení čl. 8 nepoužije na "úředníky, veřejné záchranné služby, ozbrojené síly, policejní orgány, soudce, státní zástupce, vyšetřovatele nebo jiné orgány pro vymáhání práva“. Kromě toho přímo čl. 8 obsahuje výjimku pro delší zkušební dobu, kterou vyžaduje „povaha zaměstnání“, a jak uvádí bod 28 preambule, tato výjimka se týká především „funkcí ve veřejné službě“.
Současně se již zastaralé pravidlo, podle kterého se překážky ve službě na straně příslušníka do zkušební doby započítávají v rozsahu nejvýše 10 dnů (které kopíruje již zrušenou právní úpravě ve starém zákoníku práce) modernizuje tak, že zkušební doba se automaticky prodlužuje o dobu celodenních překážek ve službě a dobu celodenní dovolené, pro které příslušník nekonal službu.
K § 12
Ustanovení ve čtvrtém odstavci obsahuje možnost prodloužení trvání služebního poměru na dobu určitou v případě, že příslušníkovi důležité překážky zabrání ve složení služební zkoušky. V praxi však dochází i k situacím, kdy příslušník služební zkoušku úspěšně složí, ale nebylo ještě zpracováno jeho služební hodnocení (např. s ohledem na § 205 odst. 6). Navrhuje se proto zavedení možnosti prodloužit trvání služebního poměru na dobu určitou i z tohoto důvodu.
K § 13
Ustanovení § 13 odst. 1 stejně jako v současnosti podmiňuje přijetí uchazeče do služebního poměru jeho státně-občanským vztahem k České republice. Osoba, která české občanství nemá, nemůže být do služebního poměru přijata a příslušník, který české občanské občanství z jakýchkoliv důvodů pozbude, musí být ze sboru propuštěn.
Takový požadavek je v souladu s čl. 45 Smlouvy o fungování Evropské unie, který sice zakotvuje volný pohyb pracovníků v rámci Evropské unie, přiznává občanům právo ucházet se o nabízená pracovní místa v jakémkoliv státu EU a požaduje odstranění jakékoli diskriminace mezi občany členských států Evropské unie na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky, nicméně současně připouští omezení zásad volného pohybu pracovníků, pokud je odůvodněno ochranou veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti a pokud jde o zaměstnání ve veřejné správě.
V prvním odstavci pododstavci i) se zmírňuje požadavek, aby uchazeč o přijetí do služebního poměru nebyl členem řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob, které provozují podnikatelskou činnost. Přijetí by nemělo bránit členství v orgánech právnických osob, které de iure provozují podnikání, ovšem pouze jako tzv. vedlejší hospodářskou činnost (zájmové spolky, bytová družstva, SVJ apod.). Cílem takového podnikání je totiž pouze podpora hlavního účelu právnické osoby (zajišťování bytových potřeb, provozování společného zájmu) a případný zisk se mezi členy nerozděluje.
Ve druhém odstavci se výjimka ohledně dosažené úrovně vzdělání, kdy budoucí příslušník nemusí splňovat stupeň vzdělání stanovený pro služební hodnost, do níž má být jmenován, rozšiřuje ze zpravodajských služeb i na policisty ze speciálních útvarů a inspektory GIBS (§ 201 odst. 5 a 5).
K § 14
Z ustanovení druhého odstavce § 14 se vyjímá pododstavec d), který z přijetí do služebního poměru vylučuje osoby závislé na alkoholu či jiných psychotropních látkách nebo činnostech, a přesunuje se do nového § 14a s názvem „spolehlivost“.
Nový čtvrtý odstavec konstatuje, že pro účely posouzení bezúhonnosti uchazeče se odsouzením rozumí pouze odsouzení soudem České republiky, popřípadě odsouzení cizozemským nebo mezinárodním soudem, na které se podle § 4 odst. 5 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů o rejstříku trestů hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
K případnému jinému odsouzení uchazeče v členském státě Evropské unie (nebo ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska) bude bezpečnostní sbor při přijímání do služebního poměru přihlížet také, ovšem nikoliv v rámci bezúhonnosti. Pro tyto účely se navrhuje vytvoření nového požadavku tzv. spolehlivosti (§ 14a). Toto řešení bylo zvoleno zejména vzhledem ke skutečnosti, že členské státy Evropské unie (společně se Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska) spolu sice na základě rámcového rozhodnutí Rady 2009/315/SVV ze dne 26. února 2009, o organizaci a obsahu výměny informací z rejstříku trestů mezi členskými státy, sdílí údaje z trestních rejstříků, ovšem podle § 10 odst. 5 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rejstříku trestů“), je-li vydáván opis pro jiné účely než pro trestní řízení, neuvádějí se v jeho zvláštní části údaje, jejichž předání pro tyto účely odsuzující stát vyloučil.
Od 1. července 2024 jsou informace o pravomocných odsouzeních českého občana soudy jiného členského státu Evropské unie (a ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska) uváděny v příloze výpisu z rejstříku trestů, nicméně podle § 13 odst. 2 zákona o rejstříku trestů, pouze pokud nejde o odsouzení, u nichž podle zaslaných navazujících údajů došlo k zahlazení nebo jiné skutečnosti, pro kterou se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, odsouzení, na která se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, anebo odsouzení, jejichž předání pro jiné účely než pro trestní řízení odsuzující stát vyloučil.
Proto byly požadavky ohledně trestní minulosti uchazeče rozděleny na bezúhonnost (§ 14) a spolehlivost (§ 14a).
K § 14a
Ustanovení § 14a zavádí nový požadavek na uchazeče o přijetí do služebního poměru s názvem „spolehlivost“. Bylo do něj jednak přesunuto původní ustanovení § 14 odst. 2 písm. d), které diskvalifikuje osoby závislé na alkoholu či jiných psychotropních látkách nebo činnostech, a dále přidány další důvody:
● trestní stíhání pro úmyslný trestný čin, probíhající v době přijímacího řízení
● trestní stíhání pro nedbalostní trestný čin, probíhající v době přijímacího řízení, jestliže je toto nedbalostní jednání v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka,
● podezření ze založení, podpory, propagace nebo veřejného sympatizování s hnutím, které směřuje k potlačování práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, náboženskou anebo rasovou zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob (obdobnou úpravu obsahuje pro strážníky obecní policie zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů).
Jako další důvod ztráty spolehlivosti je dále navrhováno odsouzení uchazeče soudem jiného členského státu Evropské unie (nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska) za jednání, které odpovídá trestným činům uvedeným v § 14 odst. 1 a týká se činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky.
Zohledňování odsouzení uchazeče trestním soudem jiného státu je ve služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů novinkou. Důvodem, proč nebylo podřazeno pod důvody ztráty bezúhonnosti, je skutečnost, že u příslušníků bezpečnostních sborů se v rámci bezúhonnosti tradičně zohledňují i již zahlazená odsouzení a trestní řízení ukončená tzv. alternativním způsobem (odklony).
Členské státy Evropské unie (a Spojené království Velké Británie a Severního Irska) spolu sice na základě rámcového rozhodnutí Rady 2009/315/SVV ze dne 26. února 2009, o organizaci a obsahu výměny informací z rejstříku trestů mezi členskými státy, sdílí údaje z trestních rejstříků, ovšem je-li vydáván opis z rejstříku trestů pro jiné účely než pro trestní řízení, neuvádějí se v něm údaje, jejichž předání pro tyto „netrestní“ účely odsuzující členský stát vyloučil.
Od 1. 7. 2024 jsou informace o pravomocných odsouzeních českých občanů soudy jiných členských států Evropské unie (a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska) uváděny v příloze výpisu z rejstříku trestů, nicméně pouze pokud nejde o odsouzení, u nichž došlo k zahlazení nebo jiné skutečnosti, pro kterou se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, anebo odsouzení, jejichž předání pro jiné účely než pro trestní řízení odsuzující stát vyloučil. Proto byla zvolena cesta nepovažovat případné odsouzení uchazeče za důvod pro ztrátu bezúhonnosti, ale zařadit je pod nový požadavek spolehlivosti.
Současně se stanoví, že je-li pro posouzení spolehlivosti uchazeče významné rozhodnutí, které bylo vydáno soudem jiného členského státu Evropské unie nebo (nebo soudem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska), např. kvůli ověření, zda bylo jednání v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka, může bezpečnostní sbor uchazeče vyzvat k předložení příslušného rozhodnutí včetně úředně ověřeného překladu (překlad není třeba dokládat u rozhodnutí vyhotovených ve slovenštině). Nepředloží-li uchazeč požadované dokumenty ve stanovené lhůtě, uplatní se právní domněnka, že uchazeč předpoklad spolehlivosti nesplňuje.
K § 15 až § 17
Do ustanovení § 15 a 16 se navrhuje zavedení několika výjimek pro zpravodajské služby: přijímací řízení nebudou povinny zahájit na základě každé žádosti, závěry lékařského posudku o zdravotní způsobilosti a psychologického posudku o osobnostní způsobilosti nebudou muset uchazeči sdělovat (a uchazeč tedy nebude moci žádat o jejich přezkum), uchazeče budou oprávněny o výsledku přijímacího řízení vyrozumět i jiným vhodným a prokazatelným způsobem než písemně a údaje o nepřijatém uchazeči a důvodech jeho nepřijetí budou moci uchovávat i déle než 3 roky. Zpravodajské služby nadále nebudou spadat pod společné vyhlášky o zdravotní a osobnostní způsobilosti příslušníků; ředitel zpravodajské služby stanoví tyto požadavky v interním aktu řízení (služebním předpisu).
Dále, šestý odstavec § 15 obsahuje novou formulaci obsahu vyhlášky o zdravotní způsobilosti občanů, kteří se ucházejí o přijetí do služebního poměru (podmínky pro stanovení zdravotní klasifikace, seznam činností pro účely posuzování zdravotní způsobilosti pro výkon služby v bezpečnostních sborech podle katalogu činností v bezpečnostních sborech, zdravotní klasifikaci nemocí, stavů a vad a přidružených zdravotních problémů, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost uchazeče pro výkon služby, náležitosti žádosti o provedení vstupní lékařské prohlídky a posouzení zdravotní způsobilosti ke službě, druh a obsah lékařské prohlídky, obsah lékařských vyšetření a náležitosti lékařského posudku).
Do druhého odstavce § 16 se přidávají nová oprávnění bezpečnostního sboru v souvislosti prověřováním, zda občan, který se uchází o přijetí do služebního poměru, splňuje zákonné požadavky a podmínky. Ve třetích odstavcích § 17 a 18 se pojem „služební slib“ na žádost bezpečnostních sborů nahrazuje tradičnějším označením „služební přísaha“.
K § 18
Stávající text ustanovení se upřesňuje s cílem potvrdit, že příslušníka, který již dříve byl příslušníkem ve služebním poměru na dobu neurčitou, lze při opětovném přijetí do služebního poměru ustanovit na služební místo se služební hodností stejnou jako v předchozím služebním poměru, ale také nižší.
K § 19
V šestém odstavci se doplňuje nepříliš srozumitelná definice jiného zvláštního požadavku. Na služební místo, u kterého je v systemizaci služebních míst vyznačen jiný zvláštní požadavek, může být ustanoven pouze příslušník, který předepsaný jiný zvláštní požadavek splňuje. Jiný zvláštní požadavek přitom může mít podobu:
a) nadstandardní způsobilosti po fyzické, zdravotní nebo osobnostní stránce (např. v případě příslušníků zásahových jednotek);
b) zdravotního pojištění u zdravotní pojišťovny určené vládou České republiky (tato forma jiného zvláštního požadavku souvisí s tzv. zvláštními postupy podle ustanovení § 27b zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, jejichž cílem je efektivní zakrytí činnosti a současně zajištění bezpečnosti vybraných příslušníků zpravodajských služeb, Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru České republiky a Generální inspekce bezpečnostních sborů, a s navrhovaným doplněním § 11 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
K § 20
Navrhuje se oprava legislativních nedostatků:
● v prvním odstavci pododstavec a) bod 1 nesprávně uvádí § 26 odst. 2, který se ale týká příslušníka, který sám požádal o odvolání ze služebního místa, a jeho ustanovení na jiné služební místo s nižší služební hodností, tzn. je třeba jej přesunout do pododstavce b). Naopak se do tohoto ustanovení přidává odkaz na nový § 25 odst. 7. Z pododstavce a) bodu 3 se vypouštějí slova „do níž byl zařazen podle § 33 písm. a)“, neboť i ostatní příslušníci, kteří mají být vyňati z neplacené zálohy, by měli být primárně ustanoveni na místo ve stejné služební hodnosti (příslušníky zařazené v neplacené záloze podle § 33 písm. b) lze nicméně ustanovit i na služební místo s nižší hodností, pokud volné služební místo ve stejné služební hodnosti není k dispozici). V pododstavce a) se zrušuje bod 4, neboť při zproštění výkonu služby není příslušník vůbec ze svého služebního místa odvolán. Do pododstavce b) bodu 1 se přidává chybějící odkaz § 26 odst. 2;
● ve druhém odstavci se z pododstavce a) bodu 1 vypouští odkaz na § 26 odst. 2 bez náhrady, neboť situace, kdy příslušník požádal o odvolání ze služebního místa a je ustanoven na místo v jiném sboru a s nižší hodností, je již výslovně řešena v pododstavci c) třetího odstavce; přidává se odkaz na nový § 25 odst. 7. Do pododstavce b) bodu 1 se přidává chybějící odkaz na § 26 odst. 2.
● ve třetím odstavci se v pododstavci b) bodu 2 a pododstavci d) bodu 3 zrušují slova „do níž byl zařazen podle § 33 písm. a)“, neboť rozlišování druhů záloh neplacených postrádá v těchto případech smysl. Do pododstavce d) bodu 1 se vkládá slovo „inspektor“ s cílem dosáhnout shody se třetím odstavcem ustanovení § 26.
K § 20a
Pojem „ředitel Generální inspekce bezpečnostních sborů“ se nahrazuje širším termínem „služební funkcionář Generální inspekce bezpečnostních sborů“. Do druhého odstavce pododstavce a) se doplňuje odkaz na § 25 odst. 7.
K § 21
Do prvního odstavce pododstavce a) se navrhuje doplnit odkaz na § 25 odst. 7. V druhém odstavci pododstavci a) se navrhuje zrušit nadbytečná slova „který má požadovanou služební hodnost“.
K § 21a
Nové ustanovení § 21a obsahuje právní úpravu obsazování služebních míst ve speciálním útvaru policie (§ 201 odst. 5).
K § 22 až 23
Doplňuje se úprava výběrového řízení. Vyhlášení výběrového řízení musí být zveřejněno v informačním sytému Ministerstva vnitra o obsazování služebních míst (OSM). Součástí oznámení o výběrovém řízení musí být charakteristika obsazovaného služebního místa a informace o délce lhůty pro podání písemné žádosti o zařazení do výběrového řízení, která nesmí být kratší než 7 dnů. Zmeškání lhůty pro podávání žádostí nelze prominout.
Do výčtu požadavků, které musí uchazeč z řad příslušníků splňovat, se přidává jiný zvláštní požadavek (§ 19 odst. 6), jestliže je pro služební místo stanoven, a dále „další odborný požadavek, bez jehož splnění nelze příslušníka na služební místo ustanovit“. Zatímco některé další odborné požadavky mohou být splněny později, jiné jsou nezbytnou podmínkou k výkonu služby na daném služebním místě (např. pilotní licence pro služební místo pilota).
Požadavek „velmi dobrých“ výsledků ve výkonu služby podle závěru služebního hodnocení se vzhledem ke zkušenostem z praxe zmírňuje na požadavek „dobrých“ výsledků. Využití tzv. bočního vstupu do bezpečnostního sboru se rozšiřuje na situace, kdy se nedaří obsadit volné služební místo, pro které je vyznačen „další odborný požadavek“. Existují totiž specifické odbornosti, které nelze subsumovat pod obor ani zaměření vzdělání (např. pyrotechnický kurz), přesto se jedná o vysoce odborné dovednosti, které bezpečnostní sbor získá často pouze přijetím odborníka zvnějšku. Odstraňuje se nejasnost, zda lze postup podle § 22 odst. 5 využít v případě vhodného příslušníka, který nesplňuje podmínku doby trvání služebního poměru.
Ke stávající možnosti, aby bylo výběrové řízení ukončeno závěrem, že žádný z účastníků výběrového řízení není vhodný pro obsazované volné služební místo, se přidává možnost ukončit výběrové řízení konstatováním, že se nepřihlásil žádný uchazeč nebo že všichni uchazeči z výběrového řízení odstoupili. Ve všech těchto vyhlásí služební funkcionář nové výběrové řízení, pokud volné služební místo nelze obsadit postupem podle § 20 odst. 3.
K § 24
Výjimka pro obsazování služebních míst ve zpravodajských službách a Generální inspekci bezpečnostních sborů se rozšiřuje na speciální útvary policie (§ 201 odst. 5) a do textu ustanovení se proto doplňuje osoba policejního prezidenta.
K § 25
V prvním odstavci se mění text pododstavce c), která bude odvolání ze služebního místa vztahovat na ztrátu jiného zvláštního požadavku (§ 19 odst. 6). Výčet důvodů k odvolání ze služebního místa se rozšiřuje o situaci, kdy příslušník přestane splňovat „další odborný požadavek, bez jehož splnění není možno službu na uvedeném místě vykonávat“, např. tedy příslušník na služebním místě pilota přijde o pilotní licenci, a situaci, kdy příslušníkovi uvedenému v § 1 odst. 2 uplyne jeho funkční období a nebude znovu ustanoven na stejné služební místo. Do výčtu ve druhém odstavci se přidávají se do něj příslušníci speciálního útvaru policie a specializovaného oddělení GIBS (§ 201 odst. 5 a 6).
Ustanovení se rozšiřuje o nový sedmý odstavec, který umožňuje odvolání vedoucího příslušníka, jenž opakovaně při služebním hodnocení dosáhl pouze „dobrých výsledků s výhradami“. Takový příslušník se ustanoví na služební místo, pro které je stanovena stejná služební hodnost, avšak nejde o místo vedoucího příslušníka, a to i v jiném místě služebního působiště.
K § 26
Navrhovaný šestý odstavec odstraňuje nejistotu, zda může být příslušník při postupu podle § 26 ustanoven na služební místo v jiném místě služebního působiště. Vždy je však třeba dodržet § 85 odst. 2 a 3, který má speciální povahu: těhotná příslušnice, příslušnice do konce devátého měsíce po porodu, příslušnice, která kojí a příslušník jakéhokoliv pohlaví, který pečuje o dítě mladší než 1 rok, resp. je-li osamělý, o dítě mladší než 3 roky, mohou být ustanoveni na jiné služební místo v jiném místě služebního působiště jen se svým souhlasem.
K § 27
Celý § 27 se zrušuje, neboť pro ředitele bezpečnostního sboru platí obdobná pravidla jako pro ostatní příslušníky.
K § 28
Ve druhém odstavci se odstraňuje legislativní nesprávnost, kdy je příslušník v záloze pro studující uveden mezi osobami, kterým lze stanovit jiné místo služebního působiště.
K § 32
Navrhuje se ustanovení doplnit tak, aby výslovně stanovilo, že zařazení do zálohy pro dočasně nezařazené se týká také:
● příslušníka odvolaného ze služebního místa, protože přestal splňovat jiný zvláštní požadavek, - § 25 odst. 1 písm. c),
● příslušníka odvolaného ze služebního místa, protože přestal splňovat další odborný požadavek, bez jehož splnění není možno službu na uvedeném místě vykonávat - § 25 odst. 1 písm. d),
● příslušníka zpravodajské služby, specialisty v zásahové jednotce, příslušníka specializovaného oddělení GIBS nebo příslušníka speciálního útvaru policie, který byl odvolán z dosavadního služebního místa, neboť to vyžadoval důležitý zájem služby - § 25 odst. 2,
● příslušníka uvedeného v § 1 odst. 2, kterému uplynulo jeho funkční období a nebyl znovu ustanoven na stejné služební místo - § 25 odst. 1 písm. e),
● příslušníka odvolaného ze služebního místa vedoucího příslušníka, neboť podle závěru služebního hodnocení dosahoval ve výkonu služby pouze „dobrých výsledků s výhradami“ - § 25 odst. 7.
Do druhého odstavce se doplňuje slovní spojení „o jeden stupeň“ nižší služební hodnost, a to s cílem jej sjednotit s § 26 odst. 4.
K § 33
V pododstavci a) se navrhuje změna, jejímž cílem je odstranit nerovný přístup k příslušnicím a příslušníkům po založení rodiny. Pokud se totiž příslušník (otec) po narození dítěte rozhodne čerpat rodičovskou dovolenou, je odvolán ze svého služebního místa a zařazen do zálohy neplacené, tzn. své služební místo ztratí. Příslušnice (matka) naproti tomu čerpá nejprve mateřskou dovolenou, služební místo neztrácí a do neplacené zálohy je zařazena o několik měsíců později. Navrhuje se proto příslušníky, kteří čerpají rodičovskou dovolenou v období, kdy příslušnicím náleží mateřská dovolená, nezařazovat do neplacené zálohy, nýbrž umožnit jim čerpat tzv. překážku ve službě na straně příslušníka (bez náhrady služebního příjmu).
Nový pododstavec c) se týká tzv. dlouhodobého uvolnění za účelem výkonu veřejné funkce. Příslušníkům bezpečnostních sborů jsou sice některé veřejné funkce nedostupné (poslanec, senátor, člen vlády), jiné však mohou zastávat bez omezení, což jsou typicky funkce v lokální samosprávě (člen zastupitelstva obce nebo kraje, starosta nebo hejtman). Podle současného znění zákona mají příslušníci vykonávající takové funkce nárok na neomezené služební volno, a to s plnou náhradou služebního příjmu.
Vzhledem ke zkušenostem z praxe se v § 69 navrhuje, aby byl nárok na placené volno poměru omezen na maximálně 20 dní (směn) v roce, jako je tomu v § 201 odst. 3 zákoníku práce, ledaže zvláštní právní předpis výslovně stanoví jiný rozsah potřebného služebního volna: např. podle § 71 odst. 2 zákona č.128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“) nebo § 46 odst. 2 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o krajích“) jsou obce a kraje oprávněny „rozsah doby nezbytně nutné k výkonu funkce určit“, ale zároveň jsou také povinny „náhradu mzdy nebo platu, včetně odpovídající částky pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění podle zvláštních právních předpisů uhradit zaměstnavateli“.
Odlišnou situací však je, pokud je příslušník pro výkon veřejné funkce tzv. dlouhodobě uvolněn (např. podle § 71 odst. 1 písm. a) zákona o obcích nebo § 46 odst. 1 písm. a) zákona o krajích). Uvolněnému příslušník svoji funkci vykonává de facto na plný úvazek a za plný plat, a proto se navrhuje jeho zařazení do zálohy neplacené.
Takový postup zákon o služebním poměru příslušníků ve skutečnosti již dnes předpokládá v § 166 odst. 4 („Průměrný hrubý služební příjem příslušníka, který byl déle než 1 rok zařazen v neplacené záloze z důvodu dlouhodobého uvolnění pro výkon veřejné nebo odborové funkce…“), dosud však nebyl do ustanovení § 33 výslovně promítnut.
Stejnou úpravu obsahuje např. § 65 zákona o státní službě: dlouhodobé uvolnění státního zaměstnance pro výkon veřejné funkce znamená zařazení mimo výkon služby, a to bez nároku na plat.
K § 34
Navrhuje se změna názvu ustanovení, neboť po vynětí ze zálohy příslušník nemusí být vždy jen ustanoven na služební místo, ale může být i zařazen do zálohy jiného druhu. Další navrhované změny reagují na změny provedené v ustanovení § 33. Z důvodů přehlednosti se z textu druhého odstavce vydělují příslušníci, kteří byli do zálohy pro přechodně nezařazené zařazeni kvůli neuspokojivým výsledkům (§ 32 odst. 2), a přesunují se do nového pátého odstavce.
Nový šestý a sedmý odstavec přidávají do textu ustanovení úpravu, která v něm dosud chyběla. Osmý odstavec výslovně stanoví, že po vynětí ze zálohy může být příslušník ustanoven i na služební místo v jiném místě služebního působiště. Speciální ustanovení § 85 odst. 2 a 3 však mají přednost: těhotná příslušnice, příslušnice do konce devátého měsíce po porodu, příslušnice, která kojí a příslušník jakéhokoliv pohlaví, který pečuje o dítě mladší než 1 rok, resp. je-li osamělý, o dítě mladší než 3 roky, mohou být ustanoveni na jiné služební místo v jiném místě služebního působiště jen se svým souhlasem.
Devátý odstavec pro odstranění pochybností konstatuje, že příslušníka lze být po vynětí ze zálohy zařadit do zálohy jiného druhu.
K § 36
Navrhuje se rozšíření možnosti převelet příslušníka „k plnění jiných úkolů bezpečnostního sboru, jež nevyplývají ze služebního místa, na které je ustanoven“, a to:
● na dobu max. 90 kalendářních dnů v průběhu kalendářního roku,
● na dobu max. 180 kalendářních dnů v průběhu kalendářního roku z mimořádných důvodů vyplývajících z bezpečnostní situace,
● na dobu delší, jde-li o úkoly vyplývající z krizové situace nebo válečného stavu.
Vzhledem k vývoji bezpečnostní situace již stávající lhůty nejsou dostačující.
K § 39
Navrhuje se, aby bylo možné právní institut zastupování využít v situaci, kdy je služební místo neobsazené anebo příslušník, který je na něm ustanoven, je dlouhodobě nepřítomný. Standardní doba zastupování je omezena na 1 rok, se souhlasem zastupujícího příslušníka však může být i delší. Zrušuje se podmínka stejné nebo vyšší služební hodnosti, neboli příslušník může zastupovat i na služebním místě s nižší služební hodností.
Po dobu zastupování bude mít zastupující příslušník nárok na propůjčení služební hodnosti stanovené pro zastupované služební místo, jde-li o služební místo s vyšší služební hodností, a vzhledem k § 124 odst. 1 také nárok na služební příjem odpovídající zastupovanému místu, je-li takový služební příjem vyšší než jeho vlastní.
K § 40
Navrhuje se vypustit ze třetího odstavce nařízení tzv. dosažitelnosti, neboť potřeba dosažitelnosti již byla technickým vývojem překonána. Na uvolněné místo se navrhuje doplnit chybějící úpravu situace, kdy se zproštěný příslušník v době zproštění stane podezřelým z dalšího jednání, které by zakládalo zproštění výkonu služby: služební funkcionář v takovém případě rozhodne o změně důvodů pro zproštění výkonu služby.
Současně se ustanovení doplňuje o povinnost příslušníka po ukončení zproštění výkonu služby bez zbytečného odkladu zahájit výkon služby. Naplnění podmínky „bez zbytečného odkladu“ je přitom třeba vždy posuzovat vzhledem ke individuální situaci konkrétního příslušníka. Pokud bude služby zproštěný příslušník např. zavázán k jinému zaměstnavateli pracovní smlouvou se standardní výpovědní dobou podle zákoníku práce, poctivé dodržení této výpovědní doby podle názoru předkladatele nelze považovat za „zbytečný odklad“.
K § 41
Navrhuje se důvody propuštění ze služebního poměru uvedené § 42 odst. 1 písm. a), e), g), k) a m) přesunout do ustanovení § 41; podstatou této změny je upuštění od nutnosti vést řízení ve věcech služebního poměru v případech, kdy fakticky není o čem jednat a rozhodovat.
Do prvního odstavce se z těchto důvodů přidávají dva nové pododstavce:
● pododstavec f) se týká skončení služebního poměru z vůle příslušníka, který bezpečnostnímu sboru doručí tzv. prohlášení o skončení služebního poměru. Obdobná situace je aktuálně upravena v § 42 odst. 1 písm. m), který však po podání „žádosti o propuštění“ vyžaduje zahájení řízení o propuštění a vydání formálního rozhodnutí o propuštění, ačkoliv služební funkcionář nemá jinou možnost, než příslušníka propustit ani není oprávněn zkoumat důvody podání žádosti. Navrhuje se proto zavedení jednodušší konstrukce, kdy služební poměr skončí ze zákona prostým uplynutím doby. Pro odstranění pochybností se navrhuje výslovně do zákona uvést, že běh této doby počíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni doručení prohlášení příslušníka o skončení služebního poměru. Její konec pak v souladu s § 211 připadá na poslední den měsíce druhého, bez ohledu na to, zda jde o sobotu, neděli nebo svátek.
● pododstavec g) se týká skončení služebního poměru v důsledku uložení kázeňského trestu odnětí služební hodnosti. Pro posílení právní jistoty příslušníka se navrhuje stanovit, že bezpečnostní sbor je povinen příslušníka o skončení služebního poměru, jeho termínu a důvodu ještě písemně vyrozumět.
Návrh druhého odstavce obsahuje tři další důvody skončení služebního poměru:
● soud v trestním řízení příslušníka odsoudí za spáchání úmyslného trestného činu. Vedení řízení o propuštění zde postrádá smysl, neboť služební funkcionář je závěrem soudu vázán a nemůže jej nijak přezkoumávat. To stejné platí o případech, kdy bylo v řízení o úmyslném trestném činu příslušníka pravomocně rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, schválení narovnání nebo o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání. Podle současného znění zákona v nich probíhá posouzení, zda byl trestný čin „v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka“, navrhovaná změna však vychází ze závěrů judikatury i odborné literatury, že spáchání úmyslného trestného činu je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka vždy (viz např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2010 č.j. 22 Ca 177/2009 – 47: „Jednání naplňující znaky úmyslně spáchaného trestného činu je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru vždy.“).
● dojde k omezení svéprávnosti příslušníka v řízení podle č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů,
● příslušník přestane splňovat požadavek státního občanství České republiky.
Opět se navrhuje stanovit, že bezpečnostní sbor je povinen příslušníka o skončení služebního poměru, jeho termínu a důvodu písemně vyrozumět. Vyrozumění o skončení služebního poměru je tzv. informačním úkonem podle části čtvrté správního řádu. Nelze se proti němu odvolat, příslušník však může dát služebnímu funkcionáři podnět k opravě vad úkonu postupem podle § 156 odst. 2 správního řádu. Toto ustanovení zakotvuje speciální druh přezkumného řízení, který se řídí ustanoveními správního řádu o přezkumném řízení, ovšem pouze přiměřeně (např. podle rozsudku MS v Praze ze dne 27. 6. 2013, č. j. 7 A 86/2011-42, publikovaného ve sbírce NSS pod č. 2955/2014 „pro vydání usnesení dle § 156 odst. 2…, jímž se ruší vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu, které je v rozporu s právními předpisy, neplatí lhůty pro zahájení a vydání rozhodnutí v přezkumném řízení uvedené v § 96 odst. 1 a § 97 odst. 2").
Možnost soudní ochrany příslušníka spočívá v podání žaloby ke správnímu soudu na základě § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, neboli žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2020, č.j. 8 Ads 222/2020-46). Žaloba musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se příslušník o nezákonném zásahu dozvěděl, tj. ode dne doručení vyrozumění o skončení služebního poměru. Rozhodne-li soud, že došlo k nezákonnému zásahu, postupuje bezpečnostní sbor podle § 156 odst. 2 správního řádu způsobem popsaným výše.
Nový čtvrtý odstavec umožňuje služebnímu funkcionáři ve výjimečných případech u konkrétního příslušníka posunout věkovou hranici pro setrvání ve služebném poměru uvedenou v § 41 odst. 1 písm. e), tedy hranici 65 let, výše. Takový postup bude možný jen v případě, že další služba příslušníka bude pro plnění úkolů bezpečnostního sboru zásadním přínosem, a to zejména s ohledem na jeho zkušenosti, odbornou erudici nebo jedinečné dovednosti či schopnosti. Prodloužení věkové hranice bude podmíněno tím, že příslušník bude nadále plně zdravotně, osobnostně a fyzicky způsobilý pro výkon služby, a samozřejmě i souhlasem příslušníka.
Prodloužení věkové hranice bude možné vždy jen o jeden rok, opakovaně, avšak nejdéle do konce roku, v němž daný příslušník dosáhne věku 70 let. Tento limit byl stanoven mimo jiné s ohledem na podmínky skončení služebního poměru státních zaměstnanců podle zákona o státní službě.
Prodloužení věkové hranice bude možné i v případě ředitele bezpečnostního sboru, a to rozhodnutím příslušného člena vlády. Takové rozhodnutí nebude mít vliv na délku funkčního období ani na zákaz být ustanoven na služební místo ředitele bezpečnostního sboru více jak dvakrát za sebou.
K § 41a
Vzhledem k podstatě právního institutu zrušení služebního poměru ve zkušební době, který spočívá ve skončení služebního poměru z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu, se navrhuje umožnit oběma stranám zrušení služebního poměru prostým doručením písemného oznámení., tzn. nebude vedeno řízení ve věcech služebního poměru. Obdobnou konstrukci zrušení služebního poměru ve zkušební době obsahuje i zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o vojácích z povolání") a zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státní službě“).
Služební poměr skončí, tak jako tomu je i dnes, uplynutím 5 kalendářních dnů ode dne doručení tohoto oznámení, nejpozději však uplynutím zkušební doby. Dále se navrhuje zavedení tzv. ochranné lhůty, neboli pravidla, že bezpečnostní sbor nesmí zrušit služební poměr v době prvních 14 dnů trvání dočasné neschopnosti příslušníka k výkonu služby.
K § 42
Navrhuje se zrušení důvodů propuštění podle § 42 odst. 1 písm. a), e), g), k) a m), tedy odsouzení za úmyslný trestný čin, uložení kázeňského trestu odnětí hodnosti, pozbytí občanství a žádosti příslušníka, u kterých vedení řízení ve věci služebního poměru postrádá smysl. Tyto důvody skončení služebního poměru budou přesunuty do § 41.
Ostatní důvody propuštění zůstávají beze změny, pouze se v ustanovení o alternativním skončení trestního řízení nahrazuje slovo „úmyslném“ slovem „nedbalostním“. Změna souvisí s doplněním § 41 ohledně odklonu v trestním řízení o úmyslném trestném činu
Ve druhém odstavci se pravidlo o propuštění příslušníka zpravodajské služby, který je osobou určenou ke styku s utajovanými informacemi a zanikla mu platnost tzv. osvědčení, zpřesňuje na základě poznatků z praxe formulací, že zanikla-li platnost osvědčení v důsledku skutečnosti, že příslušník opomněl podal žádost o vydání nového osvědčení ve lhůtě stanovené právním předpisem nebo před uplynutím platnosti osvědčení vrátil, není před propuštěním třeba, aby byl nejprve 1 rok zařazen v záloze pro přechodně nezařazené.
V odstavci třetím se ruší dva důvody pro povinné propuštění příslušníka ve služebním poměru na dobu určitou: zrušení služebního místa a zánik platnosti osvědčení. Vzhledem k dlouhodobému nedostatku příslušníků se jeví jako efektivnější tyto osoby zařadit do zálohy pro přechodně nezařazené, stejně jako příslušníky ve služebním poměru na dobu neurčitou.
Současný pátý a šestý odstavec se zrušují a nahrazují pravidlem, podle nějž ve všech případech propuštění skončí služební poměr příslušníka dnem doručení rozhodnutí o propuštění. Vzhledem ke skutečnosti, že o propuštění příslušníka je vždy vedeno řízení ve věcech služebního poměru, ve kterém – s výjimkou propuštění pro porušení služební přísahy podle § 42 odst. 1 písm. c) – nemůže být rozhodnutí vydáno jako první úkon v řízení, jeví se existence dvouměsíční lhůty, která se v praxi řeší překážkou na straně bezpečnostního sboru, po kterou je příslušníkovi poskytován služební příjem v plné výši, jako zbytečná.
K § 43
Text ustanovení se uvádí do souladu se zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Potvrzení o výkonu služby by mělo obsahovat pouze údaj o délce služebního poměru, srážkách ze služebního příjmu a závazcích vůči bezpečnostnímu sboru. Citlivější údaje, jako je způsob a důvod ukončení služebního poměru, by měly být uvedeny odděleně.
K § 44
Vzhledem k přesunutí některých důvodů skončení služebního poměru z § 42 do § 41 se navrhuje nahrazení věty „Dojde-li ke zrušení rozhodnutí o skončení služebního poměru příslušníka“ širší formulací, která bude lépe reflektovat skutečnost, že služební poměr může skončit také ex lege, tzn. aniž by služební funkcionář rozhodl o propuštění příslušníka ze služebního poměru). Hypotéza, že je "podle pravomocného rozhodnutí skončení služebního poměru nezákonné" může být naplněna např. v situaci, kdy je pravomocné odsouzení příslušníka za úmyslný trestný čin pravomocně zrušeno v důsledku použití mimořádných opravných prostředků. Totéž platí o zrušení pravomocného uložení kárného trestu odnětí služební hodnosti. Ve všech těchto případech trvá služební poměr příslušníka se všemi nároky.
Doplňuje se povinnost příslušníka nastoupit bez zbytečného odkladu k výkonu služby, pokud jeho služební poměr nadále trvá, a navrhuje se řešení situace, kdy příslušník nemá zájem ve služebním poměru pokračovat.
K § 44a
Za účelem zajištění informovanosti bezpečnostního sboru o rozhodnutích, která mají za následek skončení služebního poměru, se navrhuje nové ustanovení § 44a, které příslušným orgánům ukládá povinnost doručit bez zbytečného odkladu řediteli příslušného bezpečnostního sboru opis pravomocného rozhodnutí o odsouzení příslušníka za spáchání trestného činu (včetně rozsudku schvalujícího dohodu o vině a trestu, neboť podle § 314r odst. 4 trestního řádu „soud dohodu o vině a trestu schválí odsuzujícím rozsudkem“), podmíněném zastavení trestního stíhání, schválení narovnání a zastavení trestního stíhání, podmíněném odložení podání návrhu na potrestání a rovněž o omezení svéprávnosti příslušníka. Povinnost se ukládá soudu, resp. státnímu zástupci, který rozhodl v prvním stupni. V případě ředitele bezpečnostního sboru směřuje na „nadřízeného ředitele bezpečnostního sboru“, tedy člena vlády uvedeného v § 2 odst. 2.
K § 45
Navrhuje se zmírnění striktního zákazu přijímání výhod a darů, a to pokud jde o ocenění poskytovaná v souladu s právními a služebními předpisy přímo bezpečnostním sborem. V prvním odstavci pododstavci d) se opravuje chyba v psaní, neboť ověřována může být jak fyzická zdatnosti, tak i odbornost příslušníka.
Pasáž ustanovení, která příslušníkům ukládá informační povinnost ohledně trestního a přestupkového řízení se vzhledem ke své závažnosti přesunuje do samostatného pododstavce a její obsah se upřesňuje: příslušník bude povinen bezpečnostnímu sboru bez zbytečného odkladu oznámit, že přestal splňovat předpoklady k přijetí do služebního poměru, zejména jej neprodleně informovat o zahájení trestního stíhání své osoby pro jakýkoliv trestný čin, o výsledku trestního řízení, o pravomocném uznání vinným ze spáchání přestupku. Bezpečnostní sbor může po příslušníkovi požadovat předložení příslušného rozhodnutí.
K § 46
Navrhuje se doplnit definici služební kázně o dodržování „jiných vnitřních předpisů“. Služební předpisy jsou pouze jednou skupinou vnitřních předpisů neboli interních aktů řízení, které se v rámci bezpečnostního sboru vydávají. Zatímco služební předpisy se týkají organizačních věcí služby, předmětem jiných vnitřních předpisů je především tzv. odborné řízení. Všechny interní akty řízení jsou závazné a příslušník se může dopustit porušení služební kázně i porušením postupů stanovených jinými vnitřními předpisy, než jsou předpisy služební.
K § 47
V druhém odstavci se navrhuje rozšíření zákaz členství v odborových organizacích, který již tradičně platí pro příslušníky zpravodajských služeb, též na příslušníky speciálních útvarů Policie České republiky a specializovaných oddělení Generální inspekce bezpečnostních sborů. Jedná se o příslušníky, kteří vykonávají činnosti související s použitím agenta, prováděním tzv. zkoušek spolehlivosti, používáním operativně pátracích prostředků, předstíranými převody, výrobou krycích dokladů, řízením informátorů a také se zvláštní ochranou svědka. (§ 201 odst. 5 a 6).
Cílem navrhované změny je zvýšení ochrany příslušníků, kteří své služební úkoly plní způsobem, který je velmi blízký činnosti příslušníků zpravodajských služeb a jehož důležitou složkou je utajení příslušnosti k bezpečnostnímu sboru. Osobní údaje takových příslušníků jsou proto přísně odděleny od osobních údajů ostatních příslušníků Policie České republiky a Generální inspekce bezpečnostních sborů., uchovávány v tajnosti a zpracovávány kvalifikovaným způsobem. Naopak činnost odborových organizací spočívá ve veřejném vystupování a zastupování zájmů příslušníků, přičemž při těchto postupech odborové organizace pochopitelně pracují s osobními údaji svých členů (už kvůli platbě členských příspěvků).
Předáním osobních údajů příslušníka, který vykonává služební úkoly v utajení, soukromoprávní právnické osobě (byť jde odborovou organizaci) je potenciálním bezpečnostním rizikem, které může znamenat zásadní ohrožení bezpečnosti a akceschopnosti příslušníka, a v konečném důsledku vést až ke zmaření jeho působení ve speciálním útvaru policie, resp. specializovaném oddělení inspekce.
K § 48
Ve třetím odstavci se navrhuje rozšíření pasáže o zrušení souhlasu služebního funkcionáře s výdělečnou činností příslušníka, a to s cílem umožnit nejen zrušení souhlasu, ale také změnu jeho rozsahu, a to jak na základě žádosti příslušníka, tak i z moci úřední.
Nový šestý odstavec zmírňuje zákaz členství v řídících nebo kontrolních orgánech právnických osob, které provozují podnikatelskou činnost. Existují totiž subjekty jako zájmové spolky (myslivci, zahrádkáři, amatérští divadelníci), bytová družstva nebo společenství vlastníků jednotek, kterým legislativa dovoluje provozovat drobné podnikání jako vedlejší hospodářskou činnost. Cíl takového podnikání musí být omezen na podporu hlavního účelu právnické osoby a zisk nesmí být rozdělován mezi členy, z pohledu právního řádu jde nicméně stále o podnikání. Účelem zákazu nepochybně není bránit příslušníkům vykonávat funkce ve výborech nebo komisích podobných subjektů; vzhledem ke skutečnosti, že jeho překročení může být hodnoceno jako porušení služební kázně, navrhuje se výslovně popsat tuto vůli zákonodárce v textu zákona.
K § 49
Navrhuje se zavedení nového druhu kázeňské odměny, a to mimořádného zvýšení hodnostního označení. Kázeňskou odměnu tohoto druhu bude moci udělit pouze ředitel bezpečnostního sboru a její podstatou bude zvýšení hodnostního označení příslušníka o jeden stupeň. Celkové zvýšení hodnostního označení příslušníka prostřednictvím udělování kázeňských odměn bude možné maximálně o dva stupně oproti hodnostnímu označení, které by mu jinak náleželo.
K § 50
Nový pátý odstavec stanoví, že pokračování, trvání a hromadnost kázeňského přestupku se posuzuje podle zákona o odpovědnosti za přestupky.
K § 51
S cílem lépe propojit úpravu kázeňských trestů s úpravou správních trestů v zákoně o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich se název kázeňského trestu „písemné napomenutí“ mění na „napomenutí“. Na formu a podstatu kázeňského trestu tato změna ovšem nebude mít žádný vliv, napomenutí bude nadále ukládáno v písemné formě. Dále se seznam kázeňských trestů doplňuje o trest propadnutí náhradní hodnoty.
Aplikace kázeňského trestu „snížení základního tarifu až o 25 % na dobu nejvýše 3 měsíců“ se ukázala být v praxi poněkud problematická. Nelze jej vykonat v situaci, kdy kázeňsky potrestaný příslušník pobírá tzv. beztarifní příjem (typicky příjem ve výši průměrného služebního příjmu) a nelze jím postihnout ani jinou složku služebního příjmu než základní tarif. Navrhuje se proto přeformulovat jej na kázeňský trest „snížení služebního příjmu o částku ve výši až 25 % základního tarifu na dobu nejvýše 3 měsíců“. Při výkonu takového trestu se z přiznaného základního tarifu příslušníka vypočítá částka v absolutní hodnotě (v Kč), o kterou mu bude služební příjem ponížen bez ohledu na to, zda vykonává službu celý měsíc nebo zda pobírá beztarifní příjem.
Taková dikce zároveň lépe odpovídá ostatním právním předpisům, které obdobný disciplinární trest obsahují, např. zákonu o vojácích z povolání, zákonu o státní službě, zákonu č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, i zákonu č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů; všechny tyto předpisy pracují s trestem snížení služebního platu, resp. snížení platu.
Druhý a třetí odstavec se doporučuje zcela vypustit a nahradit detailnější právní úpravou v novém § 51a a 51b.
K § 51a
Nové ustanovení § 51a obsahuje hmotněprávní část právní úpravy ukládání kázeňských trestů za kázeňský přestupek. Většinu jeho obsahu tvoří normy, které jsou v současnosti zařazeny v § 186, jenž je součástí dvanácté části zákona upravující řízení ve věcech služebního poměru.
Při určení druhu a výměry kázeňského trestu se nadále přihlíží k závažnosti kázeňského přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání, k významu a rozsahu jeho následků, k okolnostem, za nichž byl spáchán, k míře zavinění, pohnutkám, dosavadnímu přístupu příslušníka k plnění služebních povinností a k tomu, zda již byl kázeňsky trestán.
Za kázeňský přestupek lze příslušníkovi nadále uložit kázeňský trest napomenutí, snížení služebního příjmu, odnětí služební medaile nebo odnětí služební hodnosti, a to vždy samostatně. Kázeňský trest odnětí služební hodnosti, který vede k zániku služebního poměru, se ukládá pouze v nejzávažnějších případech, které jsou vyjmenovány ve třetím odstavci. Od uložení kázeňského trestu lze upustit, jestliže k nápravě příslušníka postačí samotné projednání kázeňského přestupku.
Nová je úprava v pátém až devátém odstavci, která se týká zániku odpovědnosti za kázeňský přestupek v důsledku běhu času (promlčení) a vychází z principů platných pro zánik odpovědnosti za přestupek.
K § 51b
Nové ustanovení § 51b obsahuje hmotněprávní část právní úpravy ukládání kázeňských trestů za jednání, které má znaky přestupku. Většinu jeho obsahu tvoří normy, které jsou doposud zařazeny v § 186, jenž je součástí dvanácté části zákona upravující řízení ve věcech služebního poměru.
Jednání, které má znaky přestupku není (na rozdíl od kázeňského přestupku) čistě disciplinárním deliktem, přestože se za něj ukládají kázeňské tresty. Viz např. Fiala, Z. Ke kázeňské odpovědnosti příslušníků bezpečnostních sborů, Bezpečnostní teorie a praxe 1/2017: „oproti kázeňským přestupkům se v tomto případě již z pohledu teorie správního práva nejedná o „klasický“ typ disciplinárního deliktu, neboť vznik odpovědnosti zde není spojován s porušením zvláštním předpisem stanovené disciplíny, řádu či pořádku uvnitř určité veřejnoprávní instituce (v našich podmínkách uvnitř bezpečnostního sboru).“ Proto § 51b výslovně stanoví, že odpovědnost příslušníka za jednání, které má znaky přestupku, se posuzuje podle právních předpisů upravujících odpovědnost za přestupek.
Za jednání, které znaky přestupku, mohou být příslušníkovi uloženy jednak kázeňské tresty, který odpovídají správním trestům dle zákona o odpovědnosti za přestupky, tzn. napomenutí, pokuta, zákaz činnosti, propadnutí věci a propadnutí náhradní hodnoty. Mimo ně může služební funkcionář využít ještě kázeňské tresty odnětí služební medaile, odnětí služební hodnosti a snížení služebního příjmu.
Odnětí služební medaile lze uložit za jakékoliv jednání, které má znaky přestupku, ovšem nikoliv samostatně (tzn. ukládá se vždy společně s jiným kázeňským trestem). Snížení služebního příjmu je alternativou pokuty (nelze je uložit společně) a jeho celková výše nesmí překročit horní hranici stanovenou právními předpisy pro odpovídající správní trest pokuty. Odnětí služební hodnosti, jehož nevyhnutelným důsledkem je skončení služebního poměru, se ukládá výhradně za jednání, které má znaky přestupku a současně je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka. Lze jej uložit samostatně, ale též společně s jiným kázeňským trestem.
K nadpisu části páté
Za účelem řádné implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby (dále jen „směrnice 2003/88/ES“), byl do zákona o služebném poměru příslušníků vložen nový pojem „služební doba“.
Služební doba je protipólem doby odpočinku: zahrnuje základní (či kratší) dobu služby v týdnu, výkon služby přesčas a držení nově zavedené služební připravenosti, která nahrazuje institut pohotovosti na služebně. Služební pohotovost naopak do služební doby zahrnuta není, de iure jde o dobu odpočinku.
K § 52
Navrhuje se zpřesnění podmínek pro stanovení kratší doby služby v týdnu v tom směru, že kratší doba služby nesmí být v rozporu s důležitým zájem služby ani provozními potřebami bezpečnostního sboru. Dále se navrhuje do ustanovení vložit definici pojmu „směna“ (se kterým zákon aktuální znění pracuje, aniž by ho vysvětloval) a její minimální a maximální rozsah.
K § 53
Definice rovnoměrného rozvržení doby služby se zestručňuje a harmonizuje s dikcí ostatních služebněprávních a pracovněprávních předpisů: jednotlivé směny nemusejí být stejně dlouhé, ani služba nemusí být vykonávána ve stejných dnech, podstatou rovnoměrného rozvržení je pouze skutečnost, že v každém týdnu je zpravidla příslušníkovi rozvržena celá základní (popř. kratší) týdenní doba služby. Definice nerovnoměrného rozvržení doby služby se zestručňuje a doplňuje tak, že za období kalendářního roku nesmí průměrná základní nebo kratší doba služby přesáhnout základní nebo kratší dobu služby v týdnu.
Kvůli změnám v rozvrhování doby služby, které přináší implementace směrnice 2003/88/ES, bylo nutné přeformulovat i tzv. hasičskou směnu. Je však stanoveno, že režim bezprostředně se střídajících směn a služebních připraveností splňuje požadavky na nepřetržitý provoz.
K § 54
Navrhuje se nahradit stávající text úspornou formulací, že příslušníkovi je možno nařídit službu přesčas, a požadavek důležitého zájmu služby zachovat pouze u příslušníků s kratší dobou služby. Jde o reakci na judikaturu soudů, která pojem důležitý zájem služby vykládá velmi restriktivně, což je pro fungování bezpečnostních sborů ochromující. Naopak u nařizování služby přesčas příslušníkům s kratší dobou služby je vhodné tuto podmínku zachovat, jelikož je tak zdůrazněna mimořádnost takového postupu.
K § 55
Ochrana příslušníků konajících službu v noci se zvyšuje pomocí zavedení povinnosti bezpečnostního sboru zajistit jejich lékařskou prohlídku, kterou předpokládá i zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů.
Dále se doplňuje zásada, že služební dobu v nočních hodinách by měl příslušník – tam kde je to možné – trávit v režimu služební připravenosti, což posiluje práva příslušníků a dává jim možnost v této době například odpočívat.
K § 56
Navrhuje se zpřesnění podmínek pro uplatnění pružné doby služby v tom směru, že pružnou dobu služby lze příslušníkovi povolit, pokud takový postup není v rozporu s důležitým zájem služby ani provozními potřebami bezpečnostního sboru. Jsou taktéž rozvolňována rigidní pravidla při určování pevné doby služby, které bude nově výrazněji v kompetenci služebního funkcionáře.
Dále se doplňuje výčet situací, při nichž se pružná doba služby neuplatní, a zavádí se výslovná povinnost bezpečnostního sboru v těchto případech příslušníkovi určit rozvržení týdenní doby služby do směn.
K § 57, § 58 a § 59
Je upravován terminologicky nepřesný pojem čtyřtýdenní doba služby a nahrazován pojmem pružný měsíc služby, který odpovídá takto rozvrhované pružné době služby.
K § 58
Normativní text se pouze drobně zpřesňuje. Ve třetím odstavci se doplňuje vysvětlení, že se norma týká pouze překážek ve službě na straně příslušníka (překážky na straně bezpečnostního sboru řeší odstavec druhý).
K § 59a
Nové ustanovení obsahuje právní základ pro změnu doby služby z kratší zpět na základní a z pružné zpět na nepružnou. Stanovení kratší doby v týdnu a uplatnění pružné doby služby služební funkcionář na žádost příslušníka, pokud takový postup není v rozporu s provozními potřebami bezpečnostního sboru, nebo z moci úřední, pokud takový postup bude vyžadovat důležitý zájem služby anebo se podstatně změnily okolnosti, za nichž bylo původní rozhodnutí vydáno.
K § 60
Navrhuje se zrušení možnosti služebního funkcionáře přesunout čerpání přestávky na jinou dobu. Na druhou stranu bude možné poskytnout přestávku i delší, než v současném znění pevně stanovených 30 minut.
Dále se výslovně konstatuje, že „přiměřená doba na jídlo a odpočinek“ se započítává do doby služby. Viz např. rozsudek SD EU ve věci C107/19, hasič XR proti Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a.s.: „ doba přestávky, která je poskytnuta pracovníkovi v průběhu jeho denní pracovní doby a během které musí být v případě potřeby připraven do 2 minut k výjezdu, je „pracovní dobou“ ve smyslu uvedeného ustanovení, pokud z celkového posouzení všech okolností vyplývá, že omezení uložená tomuto pracovníkovi během uvedené doby přestávky jsou takové povahy, že objektivně a velmi významně ovlivňují možnost pracovníka nakládat volně s časem, během něhož jeho profesní služby nejsou vyžadovány, a věnovat se v tomto čase vlastním zájmům.“
K § 61
Napravují se drobné legislativní nepřesnosti: zákon hovoří o „stanovené“ době služby v týdnu, což je ovšem pojem užívaný zákoníkem práce, zatímco zákon o služebním poměru příslušníků pracuje s pojmem „základní“ dobu služby v týdnu.
K § 61a
V rámci implementace směrnice 2003/88/ES bylo nutné upravit i systém služebních pohotovostí držených na služebně, který byl nahrazen novým institutem „služební připravenosti“. Služební připravenost je součástí služební doby, příslušník ji tráví na služebně, avšak nevykonává službu a svým způsobem mu zůstává určitá možnost dispozice se svým časem. Jde tedy o dobu, která je uprostřed na škále mezi dobou služby a dobou odpočinku. S tím souvisí i odměňování za služební připravenost upravené v § 126.
K § 61b
Návrh ustanovení implementuje čl. 6 směrnice 2003/88/ES. Maximální délka služební doby činí 48 hodin týdně, do nichž je nutné započítat jako základní (případně kratší) dobu služby, službu přesčas a drženou služební připravenost. Pro tuto služební dobu bylo stanoveno podle čl. 16 ve spojení s čl. 19 této směrnice 2003/88/ES vyrovnávací období v délce 26 po sobě jdoucích týdnů, které je možno kolektivní dohodou prodloužit na 52 po sobě jdoucích týdnů.
Odstavec druhý pak stanoví výjimku pro činnosti, při kterých - vzhledem k jejich mimořádnosti a nepředvídatelnosti - není možné všechna omezení daná směrnice 2003/88/ES aplikovat. Výkon služby ani držení připravenosti během takto mimořádných situací nebude tedy nutné do vyrovnávacího období započítávat.
K § 61c
Příslušníkovi, který udělí bezpečnostnímu sboru písemný souhlas, může být nařizována služba přesčas a služební připravenost i nad limit 48 hodin týdně stanovený v § 61b. Toto ustanovení provádí čl. 22 směrnice 2003/88/ES a reflektuje situaci, kdy někteří příslušníci preferují delší služební dobu s poskytnutou finanční kompenzací na úkor svého volného času.
Intenzita a namáhavost plnění služebních úkolů totiž může být u příslušníků některých útvarů, vzhledem ke specifikům jejich fungování, značně kolísavá. Tito příslušníci jsou využíváni při velmi vážných bezpečnostních zákrocích, při kterých je jejich tělesné i duševní vypětí maximální, ale po zbývající část služební doby mají za úkol být na zmíněné vážné zákroky připraveni. Držení služební připravenosti vnímají jako minimální omezení a prodloužení služební doby jim vyhovuje.
Podmínkou popsaného postupu je, aby příslušník svůj souhlas udělil dobrovolně, mohl jej kdykoli odvolat a kvůli jeho neudělení či odvolání nebyl jakýmkoli způsobem diskriminován. Směrnice 2003/88/ES dále požaduje, aby bezpečnostní sbor vedl aktualizovaný seznam příslušníků, který tento souhlas udělili, a poskytoval je orgánu, který vykonává dozor nad bezpečností při výkonu služby. Tento orgán pak může nadlimitní služební dobu omezit či zakázat.
K § 61d
Bezpečnostním sborům se ukládá povinnost vést evidenci služební doby, ze které bude zřejmé, v jakém režimu a kdy příslušník vykonával službu či držel služební připravenost nebo pohotovost.
K § 62
Navrhuje se nové vymezení institutu služební pohotovosti, a to jako doby, ve které je příslušník připraven se k případnému výkonu služby dostavit. Služební pohotovost tak příslušník může držet na jakémkoli místě, které si sám zvolí, jediné omezení spočívá v tom, aby byl schopen se v případě potřeby dle pokynů dostavit k plnění služebních úkolů.
Doba pohotovosti je brána za dobu odpočinku pouze v tom případě, že během ní nedojde k výkonu služby.
K § 63 a 64
Podle požadavků evropské legislativy a judikatury je měněn i koncept doby odpočinku. Na odpočinek nelze pohlížet jako na úsek mezi dvěma směnami; příslušník má nárok na dobu odpočinku v trvání nejméně 11 hodin v rámci každých 24 hodin. Tento odpočinek lze zkrátit zejména v případě nepřetržitého režimu služby, plnění nenadálých nebo mimořádných úkolů a služby přesčas. Způsoby nahrazování takto zkráceného odpočinku jsou uvedeny v § 64a.
Upraven byl i nepřetržitý odpočinek v týdnu, který je nutné poskytovat takovým způsobem, aby bezprostředně navazoval na poskytnutý denní odpočinek. Nepřetržitý odpočinek v týdnu lze zkrátit až na 12 hodin, způsoby jeho nahrazování jsou pak uvedeny v § 64a.
K § 64a a § 64b
V § 64a je popsáno, jak postupovat při zkrácení nepřetržitého denního nebo týdenního odpočinku. Pokud zákon o služebním poměru stanoví maximální možnou dobu směny v délce 24 hodin, v praxi to bude znamenat, že bezprostředně po skončení této doby služby je nutné poskytnout dobu odpočinku v délce nejméně 22 hodin – 11 hodin za předchozí 24hodinový úsek (ve kterém byla konána služba) a 11 hodin za 24hodinový úsek, který po konání služby následuje.
V odstavci třetím je stanoven minimální rozsah nepřetržitého odpočinku v týdnu, který je příslušníkům při zkrácení odpočinku nutno poskytnout. Za splnění podmínky důležitého zájmu služby je možné zkrácené doby odpočinku neposkytovat ihned s dalším odpočinkem, nýbrž v době maximálně šesti týdnů, což by mělo poskytnout sborům dostatečný prostor pro rozplánování služební doby.
Ustanovení § 64b zavádí výjimku z působnosti směrnice 2003/88/ES, resp. tuto směrnici provádějících paragrafů zákona o služebném poměru příslušníků. V bezpečnostních sborech slouží osoby, kteří mají elitní výcvik, znalosti a zkušenosti, díky kterým jsou pro sbor prakticky nenahraditelní, a kteří se podílejí na odvracení nejzávažnějších ohrožení života, zdraví a veřejného pořádku. Pro jejich fungování je nezbytné, aby na ně požadavky § 61b, 61c a 63 až 64a nebyly v plném rozsahu uplatňovány. Dokonce i samotná směrnice 2003/88/ES a z ní vycházející judikatura takovou výjimku pro činnosti, které jsou ze své podstaty naprosto zásadní a ojedinělé pro zajištění bezpečnosti státu a ochranu obyvatel, připouští.
Obdobné ustanovení se zavádí pro vybrané příslušníky zpravodajských služeb, u kterých je taktéž nutno pro určité činnosti aplikaci ustanovení vztahujících se ke služební době a době odpočinku vyloučit.
K § 65 až 67
Navrhuje se přiblížit úpravu dovolené ostatním pracovněprávním a služebněprávním vztahům, ve kterých se od roku 2021 dovolená počítá v hodinách, neboť slovy důvodové zprávy k novelizaci zákoníku práce „jako odpovídající jednotka času je den dovolené jednotkou nevěrohodnou a nedostatečnou“.
Zavádějí se i další pravidla pro čerpání dovolené, která reflektují úpravu účinnou od roku 2021 v pracovněprávních a služebněprávních předpisech: zavádí se např. pravidla pro případy, kdy u příslušníka proběhly změny doby služby, pro čerpání dovolené v rozsahu kratším, než činí délka směny nebo pro situace, kdy připadne dovolená na svátek.
Do následujícího kalendářního roku lze na základě žádosti příslušníka převést část dovolené, na kterou mu vznikl nárok v příslušném kalendářním roce a která přesahuje 4 týdny. Čerpání dovolené může být určeno v několika částech, z nichž alespoň jedna musí u příslušníka se základní dobou služby činit nejméně 14 dnů vcelku, pokud se příslušník se služebním funkcionářem nedohodne na jiné délce čerpání dovolené.
Vzhledem k požadavkům druhého odstavce článku 7 směrnice 2003/88/ES, který zakazuje nahrazení nevyčerpané dovolené ve všech případech s výjimkou skončení pracovního, resp. služebního poměru, obsahuje desátý odstavec § 66 pravidlo „proplacení náhrady za nevyčerpanou dovolenou je možné pouze v případě skončení služebního poměru. Náhrada náleží ve výši odpovídající průměrnému služebnímu příjmu“, které nahrazuje dosavadní úpravu v § 124 odst. 7. Navrhuje se také zavedení možnosti krácení dovolené za neomluvené absence.
K nadpisu hlavy IV
Navrhuje se soustředit právní úpravu překážek ve službě na straně příslušníka na jednom místě, kterým je hlava IV páté části, a název této hlavy v souladu s touto změnou upravit na „Překážky ve službě na straně příslušníka“.
K § 68 a 69
Navrhuje se doplnění a modernizace stávající právní úpravy překážek ve službě na straně příslušníka z důvodu obecného zájmu. Termín „tábor pro děti a mládež“ se nahrazuje širším vymezením „tábor, sportovní soustředění nebo obdobná akce pro děti a mládež“, a to analogicky k aktuálnímu znění § 203a odst. 1 zákoníku práce. Doplňuje se, že při odběru tzv. dalších biologických materiálů může lékař podle charakteru odběru a zdravotního stavu dárce určit, že služební volno se zkracuje nebo prodlužuje, a to analogicky k § 203 odst. 2 písm. e) zákoníku práce.
Pokud jde o výkon veřejné funkce, podle slov zákona se jedná zejména o „funkce člena zastupitelstva územního samosprávného celku a přísedícího“. V praxi příslušníci obvykle zastávají role zastupitelů obecních a krajských zastupitelstev, radních, starostů nebo hejtmanů (veřejné funkce typu poslanec, senátor nebo člen vlády jsou jim nedostupné). Podle současného znění zákona má příslušník vykonávající veřejnou funkci nárok na neomezené služební volno, a to s plnou náhradou služebního příjmu. Vzhledem ke zkušenostem z praxe se navrhuje, aby byl nárok na placené volno poměru omezen na maximálně 20 dní (směn) v roce, jako je tomu v § 201 odst. 3 zákoníku práce, ledaže zvláštní právní předpis výslovně stanoví jiný rozsah potřebného služebního volna: např. podle § 71 odst. 2 zákona o obcích nebo § 46 odst. 2 zákona o krajích jsou obce a kraje oprávněny „rozsah doby nezbytně nutné k výkonu funkce určit“, ale zároveň jsou také povinny „náhradu mzdy nebo platu, včetně odpovídající částky pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění podle zvláštních právních předpisů uhradit zaměstnavateli“.
Jinou situací je, pokud je příslušník pro výkon veřejné funkce tzv. dlouhodobě uvolněn (např. podle § 71 odst. 1 písm. a) zákona o obcích nebo § 46 odst. 1 písm. a) zákona o krajích). Uvolněnému příslušník svoji funkci vykonává de facto na plný úvazek a za plný plat, navrhuje se proto jeho zařazení do zálohy neplacené.
U překážky ve službě z důvodu „plnění občanské povinnosti“, kterou se rozumí zejména účast na jednání u soudu nebo správního orgánu v pozici svědka, znalce nebo tlumočníka, se navrhuje stanovit výjimku z nároku na plně hrazené služební volno, a to v situacích, kdy je příslušníkovi za výkon této činnosti již poskytována odměna nebo jiný druh příjmu. Jedná se zejména o odměnu znalce podle zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, ve znění pozdějších předpisů, a odměnu tlumočníka podle zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, ve znění pozdějších předpisů. Obdobnou úpravu obsahoval v § 53 odst. 2 již zrušený zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR, ve znění pozdějších předpisů (Policista, kterému bylo poskytnuto služební volno pro překážky z důvodu obecného zájmu má nárok na služební příjem, pokud mu nebyla poskytnuta odměna nebo vyplacena náhrada služebního příjmu podle zvláštních předpisů).
K § 70 a 71
Ustanovení o důležitých osobních překážkách ve službě se navrhuje modernizovat s ohledem na přijetí zákona o registrovaném partnerství. Registrovaný partner a jeho rodiče se např. přidávají mezi osoby, kvůli jejichž doprovodu na vyšetření nebo ošetření má příslušník nárok na služební volno, pokud to nezbytně vyžaduje jejich věk nebo zdravotní stav, s uzavřením registrovaného partnerství je spojen stejný nárok na služební volno jako s uzavřením manželství a pohřeb registrovaného partnera nebo jeho příbuzných vede ke služebnímu volnu ve stejném rozsahu. Dále se navrhuje sjednotit nároky příslušníků na služební volno v souvislosti s uzavřením manželství (nebo registrovaného partnerství), doprovodem rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení k vyšetření nebo ošetření, doprovodem dítěte do školského poradenského zařízení ke zjištění speciálních vzdělávacích potřeb dítěte a pohřbem rodinného příslušníka s nároky zaměstnanců v pracovním poměru.
U překážky spočívající v ošetřování nemocného dítěte, ošetřování jiné fyzické osoby a péči o dítě se navrhuje text zákona harmonizovat s § 39 a 40 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o nemocenském pojištění"), tzn. zavést pravidla, která se týkají např. střídání v péči, navazující nemoci u jednoho dítěte apod.
K § 72
Z důvodů přehlednosti se do ustanovení o služebním volnu k účasti na výběrovém řízení nebo k získání dalšího odborného požadavku doplňuje upřesnění, že jde o služební volno „s poskytnutím služebního příjmu“.
K § 73 a 74
Požadavek, aby bylo studium, na které příslušník čerpá služební volno, nezbytné pro výkon služby, se navrhuje míně formulačně rozšířit na požadavek, aby bylo studium „v souladu s potřebami bezpečnostního sboru“.
Přidává se možnost čerpat služební volno i při studiu na vysoké škole v tzv. mezinárodně uznávaných kursech (LLM, MBA), jejich úspěšní absolventi získávají osvědčení a mezinárodně uznávaný titul, nicméně - stejně jako např. účastníci programů celoživotního vzdělávání - nemají právní postavení vysokoškolských studentů.
U povinnosti příslušníka setrvat ve služebním poměru po stanovenou dobu anebo uhradit bezpečnostnímu sboru vynaložené náklady se zavádí několik důležitých změn:
● ruší se horní hranice, které celková výše refundovaných nákladů nesmí překročit;
● zavádí se možnost ve výjimečných případech příslušníkovi povinnost nahradit náklady na studium prominout;
● vzhledem ke skutečnosti, že na tzv. studijní pobyt může být příslušník vyslán i bez svého souhlasu, se vznik povinnosti setrvat ve služebním poměru anebo uhradit sboru vynaložené náklady omezuje na studijní pobyt, na který byl příslušník vyslán na svou žádost nebo se svým souhlasem;
● pravidlo o vracení uhrazených nákladů při opětovném vstupu do služebního poměru se doplňuje o řešení situace, kdy je příslušník znovu přijat do služebního poměru, ovšem k odlišnému bezpečnostnímu sboru: tento nový bezpečnostní sbor příslušníkovi uhrazenou částku nebo její poměrnou část vyplatí za podmínky, že získané vzdělání je v souladu s jeho potřebami. Obdobný princip se zavádí i ohledně částky, kterou příslušník uhradil na náklady spojené se studiem, které absolvoval jako voják z povolání;
● při posuzování splnění povinnosti setrvat ve služebním poměru se do doby trvání služebního poměru příslušníka nezapočítávají doby, které se nezapočítávají do doby rozhodné pro výsluhové nároky podle § 165 odst. 2.
K § 75
Do společných ustanoveních ke služebnímu volnu při překážkách ve službě se navrhuje přidat zásadu, že konkrétní termín služebního volna se příslušníkovi poskytne s přihlédnutím k důležitému zájmu služby a provozním potřebám bezpečnostního sboru.
Dále se navrhuje použít obecnější formulaci ohledně povinnosti příslušníka o udělení služebního volna předem požádat, pokud o vzniku překážky a potřebě služebního volna věděl, a popisuje se správný postup, který má příslušník při vzniku nepředvídatelné překážky zvolit: informovat svého nadřízeného o překážce a o předpokládané době jejího trvání bez zbytečného odkladu.
K § 75a
Navrhuje se přesunout text druhého odstavce § 78, který je součástí hlavy II šesté části, do nového § 75a v hlavě IV páté části, která se komplexně věnuje problematice překážek ve službě na straně příslušníka. Dále se navrhuje v jeho textu zohlednit mateřskou dovolenou, jež je upravena v hlavě V šesté části a status překážky ve službě na straně příslušníka je u ní dosud dovozován pouze výkladem.
Důležitou změnou je zavedení nové překážky ve službě na straně příslušníka, a to „rodičovské dovolené příslušníka do doby, po kterou je příslušnice oprávněna čerpat mateřskou dovolenou“. Jedná se období, které začíná nejdříve dnem narození nebo převzetí dítěte a končí nejpozději uplynutím 22 týdnů (u jednoho dítěte) nebo 31 týdnů (u dvou a více dětí) po porodu nebo převzetí dítěte.
Cílem zavedení nového institutu je odstranění nerovného přístupu k příslušnicím a příslušníkům, kteří založí rodinu. Pokud se totiž příslušník - otec rozhodne čerpat rodičovskou dovolenou, je zařazen do zálohy neplacené, tzn. odvolán ze svého služebního místa. Příslušnice - matka naproti tomu čerpá nejprve mateřskou dovolenou, kdy své služební místo neztrácí. Navrhuje se proto příslušníkům, kteří čerpají rodičovskou dovolenou v období, kdy příslušnicím náleží mateřská dovolená, služební místo ponechat neboli umožnit jim namísto zařazení do zálohy neplacené čerpání překážky ve službě bez náhrady služebního příjmu.
K nadpisu hlavy V
Navrhuje se změnit název hlavy V páté části na přiléhavější „Překážky ve službě na straně bezpečnostního sboru a neplacené služební volno na žádost“.
K § 75b
Právní institut překážek na straně bezpečnostního sboru nemá ve stávajícím znění zákona vlastní ustanovení; jeho existence je naznačena v § 124 odst. 8, který se ovšem týká problematiky služebního příjmu. Navrhuje se proto překážkám na straně bezpečnostního sboru věnovat samostatné ustanovení § 75b, ve kterém bude uvede i jejich výčet. Výčet má pouze demonstrativní povahu, tzn. v praxi mohou nastat i překážky na straně bezpečnostního sboru v tomto výčtu neuvedené. Příslušník, který nemůže vykonávat službu z důvodu překážky ve službě na straně bezpečnostního sboru, má nárok na služební příjem ve výši odpovídající průměrnému služebnímu příjmu.
K § 76
Obsah ustanovení zůstává nezměněn, pouze se odstraňuje drobná legislativní nepřesnost, kdy text používal výraz „vážný zájem služby“ namísto správného „důležitý zájem služby“ (§ 201 odst. 1). Za účelem přehlednosti se přidává název ustanovení, totiž „Neplacené služební volno na žádost“.
K § 76a
Podstata ustanovení se nemění, pouze se navrhují drobné formulační změny s cílem usnadnit jeho praktickou aplikaci. Nebrání-li tomu důležitý zájem služby nebo provozní potřeby bezpečnostního sboru, může služební funkcionář na žádost příslušníka rozhodnout o výkonu služby z jiného místa. Žádost o výkon služby z jiného místa musí obsahovat návrh jiného místa výkonu služby, které je pro výkon služby způsobilé.
Služební funkcionář výkon služby z jiného místa zruší, pokud o takové zrušení příslušník požádá a takový postup není v rozporu s provozními potřebami bezpečnostního sboru, vyžaduje-li to důležitý zájem služby, anebo pokud se podstatně změnily okolnosti, za nichž bylo rozhodnutí vydáno.
Pasáž o náhradě nákladů za výkon služby z jiného místa se přesunuje do úpravy ostatních náhrad nákladů souvisejících s výkonem služby do § 154b.
K § 76b
Navrhuje se do zákona vložit nové ustanovení o zvláštních formách výcviku. Navrhované znění vychází z § 31 a násl. zákona o vojácích z povolání, zohledňuje ale specifické prostředí bezpečnostních sborů.
Útvary bezpečnostních sborů určené k odvracení nejzávažnějších rizik a bezpečnostních hrozeb budou oprávněny v rozsahu nezbytném pro přípravu příslušníků provádět intenzivní výcvik a nepřetržitý výcvik příslušníků. Jejich společným znakem je, že v průběhu výcvikových aktivit nelze dodržet zákonné povinnosti týkající se služební doby a doby odpočinku, neboť by došlo ke zmaření účelu celého cvičení. Cílů sledovaných těmito formami výcviku se totiž dosahuje např. metodou řízené extrémní zátěže, kdy příslušník odpočívat zcela záměrně nesmí a pohybuje se tak na hraně své fyzické a psychické odolnosti.
Navrhovaná úprava je v souladu s požadavky směrnice Směrnice 2003/88/ES, neboť jak konstatoval Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 15. 7. 2021 č. C‑742/19, B. K. vs Republika Slovenija (Ministrstvo za obrambo), z působnosti směrnice je vyloučena činnost příslušníka ozbrojených sil, pokud je vykonávána v rámci jeho "počátečního vzdělávání nebo operačního výcviku". Tento závěr se nepochybně vztahuje i na příslušníky bezpečnostních sborů.
K § 77
Navrhuje se sjednocení postupu při řešení případů diskriminace a porušování zásady rovného zacházení: od účinnosti novelizace bude mít příslušník právo obrátit se na soud v občanskoprávním řízení i v případě, že k porušení jeho práv dojde rozhodnutím služebního funkcionáře.
V odstavci 11 pododstavci g) se upravuje formulace o povinnost bezpečnostního sboru zajistit ubytování každému příslušníkovi, který vykonává službu mimo místo svého trvalého pobytu. Vazba na „trvalý pobyt“, který je dnes pouze evidenčním údajem, je zastaralá; podrobná pravidla pro řešení konkrétních situací navíc obsahuje 10. část zákona, která příslušníkům přiznává nároky na poskytování náhrad cestovních výdajů.
Do jedenáctého odstavce se přidává pododstavec m), který obsahuje právní základ pro případné hrazení léčby nebo zdravotního pojištění příslušníka, který vykonává službu v zahraničí, ze strany bezpečnostního sboru.
K § 78
Text druhého odstavce se navrhuje přesunout do nového ustanovení § 75a v hlavě IV páté části zákona.
K § 79
Šestý odstavec § 79 obsahuje novou formulaci obsahu vyhlášky o zdravotní způsobilosti příslušníků: podmínky pro stanovení zdravotní klasifikace, seznam činností pro účely posuzování zdravotní způsobilosti pro výkon služby v bezpečnostních sborech podle katalogu činností v bezpečnostních sborech, zdravotní klasifikaci nemocí, stavů a vad a přidružených zdravotních problémů, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost příslušníka pro výkon služby, náležitosti žádosti o provedení lékařské prohlídky a posouzení zdravotní způsobilosti ke službě, druhy, obsah a četnost lékařských prohlídek, obsah lékařských vyšetření, náležitosti lékařského posudku, náležitosti potvrzení o provedené výstupní prohlídce a důvody, kdy není třeba požadovat výpis ze zdravotnické dokumentace registrujícího poskytovatele zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství pro potřeby posouzení zdravotní způsobilosti nebo zdravotního stavu. Vyhláška se nebude vztahovat na zpravodajské služby, ve kterých tyto požadavky stanoví ředitel zpravodajské služby služebním předpisem.
Sedmý odstavec zůstává po obsahové stránce nezměněn, z působnosti vyhlášky se však vyjímají zpravodajské služby, ve kterých osobnostní charakteristiky, jež jsou předpokladem pro výkon služby, stanoví ředitel zpravodajské služby služebním předpisem.
K § 80
Za účelem odstranění pochybností se do zákona vkládá upřesnění, že nárok příslušníka na ozdravný pobyt vzniká v kalendářním roce, v němž příslušník dovrší 15 let trvání služebního poměru (nikoliv tedy až uplynutím tohoto roku). Zavádí se možnost čerpat ozdravný pobyt na žádost příslušníka individuální formou prostřednictvím předem schválených tělesných rehabilitačních aktivit; podrobnosti takového postupu může v rámci každého bezpečnostního sboru stanovit služební předpis.
S ohledem na podmínky odpovědnosti bezpečnostního sboru (který odpovídá za škodu, resp. v případě poškození zdraví i za jinou újmu, kterou příslušníkovi utrpí při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby) se výslovně stanoví, že čerpání léčebně rehabilitační péče a výkon schválených tělesně rehabilitačních aktivit mají charakter „plnění služebních úkolů“.
Popisují se důsledky přerušení čerpání ozdravného pobytu: stane-li se tak z důvodů na straně příslušníka, nárok na vyčerpání zbývající části zanikne, kdežto v případě přerušení ozdravného pobytu z důvodů na straně bezpečnostního sboru bude mít příslušník možnost zbývající část ozdravného pobytu dočerpat.
Stanoví se výjimečné situace, kdy příslušníkovi nárok na ozdravný pobyt nevznikne, přestože základní podmínky splní. Jde o případy, kdy příslušník bezpečnostnímu sboru doručil prohlášení o skončení služebního poměru, anebo v předcházejícím kalendářním roce po více než polovinu doby služby nevykonával službu vzhledem k zařazení do zálohy pro přechodně nezařazené, zálohy pro studující nebo zálohy neplacené, z důvodu zproštění výkonu služby (ledaže došlo k doplacení služebního příjmu) nebo z důvodu výkonu vazby a trestu odnětí svobody.
K § 81 a 83
V ustanovení § 81 odst. 1 a 3 a § 83 odst. 2 se odstraňuje se legislativní chyba, ke které došlo v důsledku opomenutím přizpůsobit text zákona o služebním poměru příslušníků novému znění zákoníku práce a zákona o nemocenském pojištění: osamělé ženy již nemají nárok na delší mateřskou dovolenou ani delší poskytování dávky peněžité pomoci v mateřství.
K § 85
Podstata ustanovení se nemění, pouze se navrhují drobné formulační změny s cílem usnadnit jeho praktickou aplikaci. Příslušník pečující o dítě mladší 9 let a příslušník, který převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II, III nebo IV, může požádat o stanovení kratší doby služby v týdnu, uplatnění pružné doby služby, jinou vhodnou úpravu rozvržení doby služby anebo výkon služby z jiného místa. Služební funkcionář jeho žádosti může vyhovět, nebrání-li tomu důležitý zájem služby nebo provozní potřeby bezpečnostního sboru.
Stanovení kratší doby služby v týdnu, uplatnění pružné doby služby, jiná vhodná úprava rozvržení doby služby nebo povolení výkonu služby z jiného místa se zruší buď na žádost příslušníka (pokud takový postup není v rozporu s provozními potřebami bezpečnostního sboru), anebo vyžaduje-li to důležitý zájem služby nebo se podstatně změnily okolnosti, za nichž bylo rozhodnutí vydáno.
K § 88
V ustanovení se navrhují drobné formulační úpravy: školení příslušníků by měla zahrnovat nejen služební, ale i jiné vnitřní předpisy, příslušník nesmí vykonávat službu, jejíž výkon neodpovídal jeho zdravotní, ale také osobnostní způsobilosti a zákaz kouření je třeba dodržovat nejen na služebnách, ale i v jiných prostorách bezpečnostního sboru, stanovených zvláštními právními předpisy.
K § 90
Navrhuje se přesunutí definice služebního úrazu do ustanovení § 100 v sedmé části, tedy do pasáže, která se zabývá odpovědností za služební úraz a nemoc z povolání.
K § 92
Ve třetím odstavci se text pododstavce h) modernizuje do podoby, která zohledňuje nejen přítomnost nekuřáků z řad příslušníků, ale veškerých nekuřáků. Uvádí se tak do souladu se zákonem č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, který zakazuje kouření „ve veřejnosti volně přístupném vnitřním prostoru, s výjimkou stavebně odděleného prostoru vyhrazeného ke kouření“, čímž se rozumí i veřejnosti přístupné budovy státních úřadů a orgánů.
V pododstavci f) se povinnost příslušníka podrobit se vyšetření na polygrafu nahrazuje povinností podstoupit fyziodetekční vyšetření, neboť vzhledem k novým metodám „ověřování pravdomluvnosti“ je odkaz na polygraf již zbytečně úzký a zastaralý (viz např. zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů.)
K nadpisu části sedmé, nadpisu hlavy I a k § 93 až 94
Zastaralé pojmosloví, které odpovídá již zrušenému občanskému zákoníku a již zrušenému zákoníku práce, se navrhuje modernizovat. Současný občanský zákoník a zákoník práce pracují s pojmem „újma“, který označuje jakoukoliv ztrátu, kterou poškozená osoba utrpí na svém právem chráněném statku. Újma může mít podobu škody (která se přímo projevuje v majetkové sféře poškozeného), ale i nemajetkové újmy (ztráty či příkoří, které poškozený utrpí v jiné než majetkové sféře, např. na zdraví).
K § 94a
Navrhuje se do nového ustanovení § 94a přesunout definici „úkonu v přímé souvislosti s výkonem služby“, která je v současnosti obsažena v § 100. Ustanovení § 100 se totiž týká pouze odpovědnosti bezpečnostního sboru za služební úraz a nemoc z povolání, zatímco zmíněná definice je potřebná i pro všechny ostatní kategorie odpovědnosti. Měla by proto být součástí obecných ustanovení části sedmé.
Nový druhý odstavec výslovně označuje držení služební připravenosti a použití služebního vozidla za podmínek § 135 za úkony v přímé souvislosti s výkonem služby.
K § 95
V ustanovení o odpovědnosti příslušníka vůči bezpečnostnímu sboru se výslovně zdůrazňuje povinnost bezpečnostního sboru dokázat zavinění příslušníka. Tato povinnost se neuplatí u tzv. zvláštní odpovědnosti podle § 96 a 97, kde se zavinění presumuje jako tzv. vyvratitelná domněnka.
Dále se navrhuje přiznání tzv. moderačního práva služebnímu funkcionáři, s omezením na škodu, kterou příslušník způsobil z nedbalosti. Obdobné oprávnění obsahoval již zrušený zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR, ve znění pozdějších předpisů. Podobně zákoník práce umožňuje, aby z důvodů zvláštního zřetele hodných mohl výši náhrady škody přiměřeně snížit soud.
K nadpisu hlavy III a k § 98
Navrhuje se současný text druhého odstavce § 98 vyjmout a přesunout do samostatného ustanovení § 98a. Jedná se totiž o ustanovení s hybridní povahou: zatímco podmínky vzniku poškození zdraví příslušníka odpovídají obecné odpovědnosti za škodu (tzn. je vyžadováno porušení právní povinnosti), rozsah odpovědnosti bezpečnostního sboru zahrnuje nejenom skutečnou škodu, ale i nemajetkovou újmu, což je typické pro odpovědnost za služební úraz a nemoc z povolání.
Na uvolněné místo se navrhuje vložit normu omezující povinnost bezpečnostního sboru k náhradě škody v případě, že škodu spoluzavinil i poškozený příslušník. Je třeba zdůraznit, že toto omezení se netýká odpovědnosti bezpečnostního sboru za služební úraz a nemoc z povolání, která má objektivní povahu a k jejímu zproštění vedou pouze tzv. liberační důvody podle § 111. Ustanovení je obdobou § 275 odst. 2 zákoníku práce.
K § 98a
Navrhuje se nový § 98a, jehož obsahem bude (s jistými úpravami) text současného druhého odstavce § 98. Týká se případů poškození zdraví příslušníka, které nenaplňují atributy služebního úrazu ani nemoci z povolání, tzn. nemůže zde vzniknout odpovědnost bezpečnostního sboru za služební úraz nebo nemoc z povolání. Pokud však k poškození zdraví došlo porušením právní povinnosti při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby (přitom okolnost, kdo přesně se tohoto porušení dopustil, zda to byla např. osoba zevnitř bezpečnostního sboru anebo mimo něj je irelevantní), bezpečnostní sbor bude za poškození zdraví odpovídat a příslušníkovi nahrazovat nejen škodu, ale i nemajetkovou újmu.
Zohledňuje se také skutečnost, že Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 2.12.2020 8 As 319/2018 - 59 označil stávající znění § 98 odst. 2 za neústavní, byť pouze obiter dictum: "Jelikož zákon o vojácích z povolání i zákon o služebním poměru vznikaly za účinnosti starého zákoníku práce (a občanského zákoníku, který neznal možnost jednorázového odškodnění pozůstalých), vycházel zákonodárce při koncepci jejich právní úpravy zjevně z výše uvedených východisek. Do zákona o služebním poměru pak bylo výslovně přejato i omezení původně obsažené ve starém zákoníku práce o nemožnosti jednorázového odškodnění pozůstalým v případech jiné škody na zdraví. V minulosti pro toto omezení tedy existoval legitimní důvod. V současnosti nicméně již opodstatnění nemá, neboť možnost odškodnění nemateriální újmy pozůstalým byla zavedena jak v občanském zákoníku, tak vypuštěno shora uvedené omezení, které bylo obsaženo ve starém zákoníku práce. Naopak, zakládá nerovnost v právech osob na základě toho, zda jsou nebo nejsou pozůstalými příslušníků bezpečnostního sboru. Nejvyšší správní soud je proto považuje za rozporné s Ústavou." Navrhuje se proto použít dikci, které odpovídá § 271n odst. 2 zákoníku práce, tedy rozsah náhrady se neliší od rozsahu podle ustanovení o služebních úrazech a nemocech z povolání.
K § 99
Ustanovení souvisí s povinností bezpečnostního sboru zajistit příslušníkům bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které obvykle nosí do služby, která je zakotvena v § 77. Po vzoru § 267 a 268 zákoníku práce se navrhuje umožnit vládě příslušný limit pro kompenzaci škody na věci, kterou příslušník nenosí běžně do služby nebo kterou nepřevzal bezpečnostní sbor do zvláštní úschovy, zvýšit nařízením.
K nadpisu dílu 2 a k § 100
Pojmosloví se navrhuje přizpůsobit současnému občanskému zákoníku a zákoníku práce, které pracují s pojmem „újma“, jenž označuje jakoukoliv ztrátu, kterou poškozená osoba utrpí na svém právem chráněném statku. Újma může mít podobu škody (která se přímo projevuje v majetkové sféře poškozeného), ale i nemajetkové újmy (ztráty či příkoří, které poškozený utrpí v jiné než majetkové sféře, např. na zdraví).
Odpovědnost bezpečnostního sboru za služební úraz a nemoc z povolání má charakter objektivní odpovědnost za výsledek, tzn. pro její vznik není vyžadováno porušení právní povinnosti. Už vůbec pak není vyžadováno porušení právní povinnosti na straně bezpečnostního sboru; navrhuje se proto do normativního textu doplnit výslovnou formulaci, že odpovědnost vzniká, i když bezpečnostní sbor dodržel své povinnosti vyplývající z právních i jiných předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby.
Do druhého odstavce, ze kterého byla definice pojmu „úkon v přímé souvislosti s výkonem služby“ přesunuta do nového § 94a, se navrhuje vložit definice služebního úrazu jako poškození zdraví nebo smrti příslušníka, ke kterým došlo krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby.
Do třetího odstavce se doplňují některé situace, které je třeba považovat za služební úrazy: jde o úrazy, který příslušník utrpěl při cestě do místa plnění služebních úkolů a zpět při vyslání na ozdravný pobyt nebo při pověření zastupováním na jiném služebním místě.
K novým oddílům 1 až 4
Ustanovení Dílu 2 Hlavy III se z důvodu lepší srozumitelnosti navrhuje rozdělit na čtyři oddíly:
● oddíl 1 (§ 100): obecná ustanovení o odpovědnosti bezpečnostního sboru při služebním úrazu nebo nemoci z povolání
●oddíl 2 (§ 101 až § 105): náhrady za služební úraz nebo nemoc z povolání příslušníka
● oddíl 3 (§ 106 až § 110): náhrady poskytované po úmrtí příslušníka
● oddíl 4 (§ 111): společná ustanovení o služebním úrazu a nemoci z povolání.
K § 101
Upravuje se výčet nároků příslušníka, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání. Náhrady za ztrátu na služebním příjmu jsou totiž ve skutečnosti dvě: po dobu neschopnosti ke službě (§ 102) a po skončení neschopnosti ke službě (§ 103).
K § 103
Navrhuje se nová úprava poskytování náhrady za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě v důsledku služebního úrazu nebo nemoci z povolání.
Podmínky pro výplatu náhrady se navrhuje zrevidovat. Osoby, které pobírají invalidní důchod prvního a druhého stupně mohou pracovat, a to i na plný úvazek. Měly by se tedy aktivně ucházet o volné pozice na trhu práce, o což ale v praxi často nemají zájem, např. protože současně pobírají také výsluhový příspěvek. Náhrada za ztrátu na výdělku by ovšem neměla odškodňovat to, co si bývalý příslušník vydělat nechce. Pouze osoby ve třetím stupni invalidity nejsou schopny (až na výjimky) pracovat a není možné je vést v evidenci uchazečů o zaměstnaní.
Z postupu pro výpočet náhrady se vypouští prvek „podpora v nezaměstnanosti anebo podpora při rekvalifikaci“. Odporuje totiž judikatuře a není uveden ani v jiných zákonech, navíc působí diskriminačně v situacích, kdy příslušník nepobírá výsluhový příspěvek, neboť ten ovlivňuje výši a dobu poskytování podpory v nezaměstnanosti, viz § 39 odst. 2 písm. c) a § 50 odst. 7 zákona o zaměstnanosti. Dalším problémem je souběh výsluhového příspěvku a invalidního důchodu; v případech, kdy příslušník pobírá výsluhový příspěvek a požádá o invalidní důchod, je o výši invalidního důchodu krácen jednak výsluhový příspěvek a jednak se invalidní důchod odečítá ve výpočtu náhrady. Tímto krokem je tak příslušník krácen dvakrát. Navrhuje se proto pravidlo, kdy při souběhu nároku na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem na výplatu invalidního důchodu pobíraným v souvislosti se služebním úrazem nebo nemocí z povolání, se invalidní důchod od průměrného služebního příjmu před služebním úrazem nebo zjištěním nemoci z povolání neodečítá.
Zpřesňuje se postup při dosazování prvku dosahovaného výdělku. Podle současného znění zákona se při výpočtu náhrady v době evidence příslušníka jako uchazeče o zaměstnání (a to i při opakované evidenci) dosazuje jeho první (historicky) minimální mzda z doby evidence jako uchazeče o zaměstnání, což nevede k motivaci hledat si nové zaměstnání a dochází k přeplácení na náhradě. Navrhuje se proto do výpočtu dosadit vždy aktuálně platnou minimální mzdu s každým novým zařazením.
Ustanovení „Bezpečnostní sbor přihlédne k případům, kdy bývalý příslušník není v důsledku poškození zdraví způsobeného služebním úrazem nebo nemocí z povolání schopen s ohledem na přiznaný stupeň invalidity, dosažený stupeň vzdělání a profesi vykonávat práci na plný úvazek“ vychází z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 397/2020 -33, který řešil případ bývalého příslušníka, který měl pracovní schopnost sníženou o 30 %, nepobíral invalidní důchod a jeho měsíční výdělek činil 3.000 Kč na dohodu o pracovní činnosti. Soud konstatoval, že nedosahování výdělku ani ve výši minimální mzdy není v uvedeném případě v příčinné souvislosti se služebním úrazem, a proto je nutné při výpočtu náhrady vycházet ze základní sazby aktuální minimální mzdy. Snížená pracovní schopnost osoby nevede automaticky k závěru, že je schopna práce pouze v omezeném rozsahu. Obecně se i lidé, kteří mají přiznanou invaliditu prvního nebo druhého stupně považují za osoby, které jsou schopny pracovat v plném rozsahu, neprokáží-li opak. Tato náhrada nemá za cíl doplácet výdělek, který si poškozený příslušník nemůže vydělat z důvodu situace na trhu práce, anebo proto, že o práci na plný úvazek nemá zájem.
Rovněž pravidlo „Dosahovaný výdělek se od průměrného služebního příjmu před vznikem škody neodečítá, pokud bývalý příslušník pobírá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně“ vychází ze soudní judikatury. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 29. ledna 2009 sp. zn. 21 Cdo 5141/2007 ze dne konstatoval, že při uznání plné invalidity není poškozený zaměstnanec povinen vykonávat jakoukoliv výdělečnou činnost, a proto ztráta pracovní způsobilosti takového zaměstnance a jeho neschopnost dosahovat pro následky pracovního úrazu stejný výdělek jako před poškozením je vyjádřena ve výši rozdílu mezi jeho průměrným výdělkem před vznikem škody a plným invalidním důchodem, poskytovaným z důvodu pracovního úrazu.
Osmý odstavec se týká případů, kdy příslušník pobírá náhradu podle § 103, pracuje a následně není schopen k práci např. z důvodu chřipky (bez souvislosti se služebním úrazem). V těchto případech se pro výpočet použije denní (neredukovaný) vyměřovací základ pro výpočet nemocenských dávek (zákon o něm hovoří jako o příjmu, z něhož se stanovuje nemocenské). V praxi se jedná obecně o hrubé příjmy příslušníka za předchozí kalendářní rok dělené počtem dní v roce. Tento postup simuluje situaci jako by příslušník nebyl neschopen ke službě a nedochází tak k doplácení příjmu příslušníka v době, kdy je nemocen nikoli pro následky služebního úrazu. Obdobná úprava je obsažena v zákoníku práce (§ 271b odst. 2).
Navržené znění jedenáctého odstavce obsahuje stávající znění odstavce desátého, ovšem doplňuje je dodatkem „nebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění, a to k tomu dni, který nastane dříve“. Tato dikce odpovídá závěrům judikatury a je shodná s § 271b odst. 6 zákoníku práce.
K § 103a
Navrhuje se do textu zákona vložit ustanovení o náhradě účelně vynaložených nákladů spojených s léčením služebního úrazu a nemoci z povolání. Nárok na jejich náhradu je zmíněn v textu § 101, nicméně dosud mu neodpovídalo samostatné ustanovení. Text vychází z § 271d zákoníku práce; podle ustálené judikatury k účelným nákladům spojeným s léčením patří např. náklady spojené s rehabilitační léčbou nebo náklady na dietní stravování.
K § 105, 109 a 154b
Navrhuje se legislativně-technická úprava textu v souvislosti se změnami v § 42. Aktualizuje se odkaz na hodnotu zveřejňovanou Českým statistickým úřadem na základě zákona č. 587/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů. Průměrná nominální měsíční mzda fyzických osob v nepodnikatelské sféře není od roku 2021 ze strany Českého statistického úřadu zveřejňována, a proto se nahrazuje „průměrnou hrubou měsíční nominální mzdou na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství".
K § 105a
Navrhuje se doplnit normativní text ustanovením o náhradě věcné škody související se služebním úrazem a nemocí z povolání. Nárok na náhradu je zmíněn v textu § 101, nicméně dosud mu neodpovídalo samostatné ustanovení. Text vychází z § 271e zákoníku práce; věta za středníkem odkazuje na § 98 odst. 4 zákona o služebním poměru příslušníků, který vylučuje odpovědnost bezpečnostního sboru za škodu věci, kterou příslušník použil bez jeho souhlasu.
K § 106
Vzhledem k novému pojmosloví, které odpovídá současnému občanskému zákoníku a zákoníku práce, se „jednorázové odškodnění pozůstalých“ mění na „jednorázovou náhradu nemajetkové újmy pozůstalých“. Do ustanovení se pro odstranění pochybností vkládá zásada, že nároky pozůstalých nejsou závislé na skutečnosti, zda příslušník před svou smrtí ve stanovené lhůtě právo na náhradu škody nebo nemajetkové újmy uplatnil.
K § 108
Text ustanovení se sjednocuje se zněním § 271h zákoníku práce.
K § 109 včetně nadpisu
Vzhledem k novému pojmosloví, které odpovídá současnému občanskému zákoníku a zákoníku práce, se název institutu „jednorázové odškodnění pozůstalých“ mění na „jednorázovou náhradu nemajetkové újmy pozůstalých“.
Stávající text celého ustanovení se navrhuje zrušit, a to s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2024, sp. zn. I. ÚS 1143/23, ve kterém se Ústavní soud kriticky pozastavil nad odlišností § 109 zákona o služebním poměru příslušníků a § 271i zákoníku práce, konkrétně nad skutečností, že dospělý potomek má nárok na jednorázovou náhradu nemajetkové újmy, pokud jeho rodič zemřel jako zaměstnanec v důsledku pracovního úrazu, ale nikoliv, pokud zemřel jako příslušník v důsledku úrazu služebního.
Ústavní soud konstatoval, že „nelze rozumně opodstatnit tvrzení, že pro pozůstalého je z hlediska jeho duševních útrap významné, v jakém právním vztahu zemřelý vykonával závislou práci a zda tento vztah vyplývá z práva soukromého či veřejného“, a vyzval zákonodárce ke zvážení, zda je takový rozdíl mezi zaměstnanci a příslušníky bezpečnostních sborů skutečně ospravedlnitelný.
Rozdíl mezi úpravou v zákoníku práce a v zákoně o služebním poměru příslušníků je přitom skutečně markantní. Zákonem č. 285/2020 Sb., kterým se změnil zákoník práce a některé další související zákony, došlo s účinností ode dne 1. ledna 2021 k razantní změně v jednorázové náhradě nemajetkové újmy pozůstalých, která je nově koncipována jako násobek průměrné mzdy v národním hospodářství. Zákoník práce tedy již neupravuje pevnou částku uvedených nároků pozůstalých, ale částka se automaticky odvíjí od výše průměrné mzdy v národním hospodářství. Navržená výše odškodnění přitom byla v zákoníku práce zvolena tak, aby celková částka odškodnění odpovídala průměrným částkám, které jsou poskytovány pozůstalým podle občanského zákoníku.
Uvedená legislativní změna měla za následek zvýšení uvedených náhrad mezi lety 2020 a 2024 na více než trojnásobek:
Jednorázová náhrada nemajetkové újmy - zaměstnanci
Rok
manžel/partner/dítě/případné další osoby (každý)
rodiče
(celkem)
2020
nejméně 240.000,- Kč
nejméně 240.000,- Kč
2021
nejméně 692.300,- Kč
nejméně 692.300,- Kč
2022
nejméně 741.000,- Kč
nejméně 741.000,- Kč
2023
nejméně 786.200,- Kč
nejméně 786.200,- Kč
2024
nejméně 848.600,- Kč
nejméně 848.600,- Kč
Právní úpravou zákoníku práce se rovněž řídí odpovědnost služebního úřadu za škodu vzniklou státnímu zaměstnanci, a to v souladu s ustanovením § 124 odst. 1 zákona o státní službě. Na obdobném principu je dlouhodobě založeno rovněž odškodňování pozůstalých podle § 122 a § 124 zákona o vojácích z povolání:
Jednorázová náhrada nemajetkové újmy – vojáci z povolání
Rok
manžel/nezaopatřené dítě
(každý)
rodiče
(celkem)
2020
438.000,- Kč
438.000,- Kč
2021
456.000,- Kč
456.000,- Kč
2022
486.000,- Kč
486.000,- Kč
2023
519.000,- Kč
519.000,- Kč
2023*
1.179.180,- Kč
1.179.180,- Kč
*k 1. 10. 2023 došlo ke změně výpočtu náhrady z minimální mzdy na průměrnou mzdu
Naproti tomu výše obdobných náhrad při úmrtí příslušníka se mezi lety 2020 a 2024 nezměnila:
Jednorázová náhrada nemajetkové újmy – příslušníci
Rok
manžel/nezaopatřené dítě
(každý)
rodiče
(celkem)
2020
až
2024
400.000,- Kč
480.000,- Kč
Mezi obdobnými náhradami poskytovanými pozůstalým osobám v souvislosti s úmrtím zaměstnance, vojáka z povolání na straně jedné a příslušníka na straně druhé tak panuje výrazná disproporce. Proto se navrhuje text § 109 přizpůsobit úpravě v § 271i zákoníku práce, a to jak ohledně vazby na vývoj průměrné mzdy, tak ohledně okruhu osob, kterým jednorázová náhrada náleží.
Současně se upravuje i ustanovení o úmrtném, což je jeden z tzv. výsluhových nároků, na který zaměstnanci v pracovním poměru právo nemají. Úmrtné se poskytuje v případě, že služební poměr skončí smrtí příslušníka manželovi (registrovanému partnerovi), nezaopatřenému dítěti a případně dalším osobám, pokud jim byl příslušník povinen poskytovat výživu, a to ve výši dvanáctinásobku měsíčního služebního příjmu zemřelého příslušníka. Vzhledem ke zvýšení jednorázové náhrady nemajetkové újmy pozůstalých se navrhuje vložit do § 164 pravidlo, podle kterého úmrtné nebude náležet osobám, kterým vznikl nárok na jednorázovou náhradu nemajetkové újmy pozůstalých.
K § 110
Navrhuje se doplnit do ustanovení odkaz na § 98 odst. 4, který vylučuje odpovědnost bezpečnostního sboru za škodu věci, kterou příslušník použil při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním bez souhlasu bezpečnostního sboru.
K § 111
V ustanovení § 111 se do textu k výrazu „škoda“ doplňuje i výraz „nemajetková újma“, a to s cílem sjednotit názvosloví se současným občanským zákoníkem a zákoníkem práce. Ty pracují s pojmem „újma“, která může mít podobu škody, ale také nemajetkové újmy: zatímco škodou se rozumí újma, která se přímo projevuje v majetkové sféře poškozené osoby, nemajetkovou újmou se rozumí ztráta či příkoří, které poškozená osoba utrpí v jiné než majetkové sféře, typicky tedy na zdraví.
Současně se prostřednictvím nového oddílu 4 zohledňuje fakt, že § 111 se netýká celé oblasti odpovědnosti, ale pouze odpovědnosti bezpečnostního sboru za služební úrazy a nemoci z povolání. Jeho hlavním obsahem jsou tzv. liberační důvody, které bezpečnostní sbor zprošťují odpovědnosti za služební úraz nebo nemoc z povolání, která má objektivní charakter.
K § 111a
Navrhuje se doplnit zákon novým ustanovením § 111a, které reflektuje nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 1/19. Podle názoru Ústavního soudu odpovědnost bezpečnostního sboru podle sedmé části zákona svým charakterem odpovídá odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou při plnění pracovních úkolů, upravené v zákoníku práce. Pokud však jde o rozhodování ve věcech služebního poměru, služební funkcionář zde vystupuje ve vrchnostenské pozici a vykonává veřejnou moc.
Nároky vyplývající ze škody nebo nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem se proto řídí zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, a příslušník se jich domáhá u soudu (v občanskoprávním řízení).
K § 112
Navrhuje se zrušení ustanovení, podle nějž je služební příjem každého příslušníka bezpečnostního sboru stanoven již s přihlédnutím k 150 hodinám služby přesčas ročně, konané v době krizového stavu.
K § 113
Napravuje se legislativní nedostatek, kdy ve výčtu složek služebního příjmu absentoval příplatek za sportovní reprezentaci.
K § 117
Maximální limit, v němž lze započítat dobu mateřské a rodičovské dovolené do doby výkonu služby, se zvyšuje na 6 let, a to po vzoru § 4 odst. 5 písm. a) nařízení vlády č. s341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů.
Mezi profese, které mají s ohledem na charakter služby nárok na zvýšený tarifní stupeň, se doplňují pyrotechnici, s cílem odstranit nerovnosti ve finančním ohodnocení pyrotechniků zásahových jednotek, na které se ustanovení již dnes vztahuje, a pyrotechniků zařazených v jiných útvarech, např. v rámci služby cizinecké policie na mezinárodních letištích. Současně se reaguje na zavedení legislativní zkratky „speciální útvar policie“ a „specializované oddělení inspekce“.
K § 118
Rozpětí příplatku za vedení, které je stanoveno pevnou částkou, a tudíž neumožňuje reagovat na vývoj příjmové hladiny jinak než cestou novelizace zákona, takže v současnosti už reálně neodpovídá náročnosti vykonávané řídící práce, se po vzoru zákoníku práce a zákona o státní službě mění na relativní (v procentech).
Dolní hranice rozpětí jsou stanoveny tak, aby v zásadě korespondovaly se stávajícími dolními hranicemi a celá změna tak byla rozpočtově neutrální, horní hranice jsou pak nastaveny stejně jako v zákoně o státní službě u správních úřadů s celostátní působností. Navržená změna tak umožní ředitelům bezpečnostních sborů lépe reflektovat náročnost řídící práce ve složce služebního příjmu k tomuto účelu určené, samozřejmě v závislosti na přidělených rozpočtových prostředcích.
Text čtvrtého a pátého odstavce se slučuje a zkracuje, neboť pravidlo, které musí ředitel bezpečnostního sboru dodržet při stanovení konkrétních rozpětí příplatků za vedení pomocí služebního předpisu, je již stanoveno ve druhém odstavci: odvíjí se od řídící úrovně a náročnosti řídící činnosti, což je zcela logické.
K § 120
Ve třetím odstavci dochází ke sloučení I. a II. skupiny zvláštního příplatku. Rozdělení do skupin vzbuzuje negativní emoce ze strany příslušníků a z pohledu vlastního přiznání konkrétní výše zvláštního příplatku je přitom nadbytečné.
Navrhuje se nová kategorie zvláštního příplatku, a to pro příslušníky, kteří vykonávají službu ve ztížených podmínkách s využitím speciální padákové výsadkové techniky. V praxi jde o policisty z Útvaru rychlého nasazení, kteří plní služební úkoly v oblasti výsadkové přípravy, spočívajících zejména v nasazení ve ztížených podmínkách v boji proti závažné trestné kriminalitě a při protiteroristických operacích spojených s osvobozováním rukojmí.
Rozpětí zvláštního příplatku, které je stanoveno pevnou částkou, mění na relativní (v procentech ze základního tarifu 12. tarifního stupně 7. tarifní třídy). Podle aktuálního nařízení vlády č. 419/2022 Sb., kterým se stanoví stupnice základních tarifů pro příslušníky bezpečnostních sborů, činí 12. tarifní stupeň v 7. tarifní třídě 50 090 Kč, tedy:
● 1 až 3 % odpovídá 501 Kč až 1 503 Kč,
● 2 až 40 % odpovídá 1 002 Kč až 20 036 Kč,
● 4 až 8 % odpovídá 2 004 Kč až 4 007 Kč.
K § 120a
Vládě se uděluje oprávnění s ohledem na změny, jež nastaly ve vývoji úrovně služebního příjmu, upravit horní hranici rozpětí příplatku za službu v zahraničí a příplatku za sportovní reprezentaci směrem vzhůru.
K § 121
V ustanovení o odměňování služby ve svátek se navrhuje zdůraznit, že za službu ve svátek vzniká příslušníkovi vždy nárok na služební příjem, a vedle tohoto služebního příjmu ještě nárok na náhradní volno anebo 25% příplatek.
Dále se vyjasňuje postup při stanovení hodinové sazby příplatku za službu ve svátek; v praxi totiž panuje nejasnost, zda v příslušném vzorci do dělitele dosadit počet hodin služby dle konkrétního rozvrhu směn příslušníka, anebo počet hodin služby podle § 52 a fondu hodin daného kalendářního měsíce. Vzhledem ke skutečnosti, že užití prvního způsobu výpočtu má negativní dopad na příslušníky s nerovnoměrným rozvržením služby, u kterých dochází k výrazným výkyvům odsloužených hodin v jednotlivých kalendářních měsících (čím více příslušník odslouží hodin, tím nižší je jeho sazba za hodinu), navrhuje se výslovně v zákoně uvést, že se při výpočtu příplatku vychází z počtu hodin služby podle § 52.
Dále se navrhuje doplnit do ustanovení řešení situace, kdy příslušník přechází k jinému bezpečnostnímu sboru a nestihne si vybrat náhradní volno za službu ve svátek. S cílem zjednodušení administrativních postupů se stanoví, že dosavadní bezpečnostní sbor mu příplatek za službu ve svátek vyplatí, i když ještě neuplynula požadovaná lhůta tří měsíců.
K § 122
Právní úprava osobního příplatku se doplňuje v reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2015, č.j. 6 As 171/2014-46, podle nějž nárok příslušníka na přiznaný osobní příplatek zaniká buď skončením služebního poměru, anebo na základě rozhodnutí služebního funkcionáře, opřeného o důvody, jež zákon předpokládá. Výslovně se proto stanoví, že osobní příplatek lze příslušníkovi přiznat, zvýšit, snížit nebo odejmout také v souvislosti s jeho ustanovením na jiné služební místo, které je spojeno s výkonem služby odlišné složitosti, odpovědnosti nebo namáhavosti.
Do výčtu příslušníků, jimž lze přiznat osobní příplatek až do výše 100 % základního tarifu, se doplňují příslušníci speciálních útvarů policie (§ 201 odst. 5).
K § 122a
Doplňuje se popis situací, ve kterých se stabilizační příspěvek nevyplácí. Namísto nepřesné formulace „Stabilizační příplatek není pro účely určování výměry odchodného podle § 156 nebo výměry výsluhového příspěvku podle § 158 složkou služebního příjmu“ se navrhuje vhodnější text „Stabilizační příplatek se pro účely stanovení výše výsluhových nároků nezahrnuje do měsíčního služebního příjmu“.
K § 124
Na základě poznatků z praxe se navrhuje zpřesnění a doplnění ustanovení o služebním příjmu ve zvláštních případech. U právního institutu zastupování se přidává vysvětlení, že příslušník pověřený zastupováním na jiném místě pobírá služební příjem odpovídající zastupovanému služebnímu místu pouze v případě, že se jedná o místo s vyšším příjmem. U příslušníka v záloze pro studující nebo pro přechodně nezařazené se stanoví, že 80 % průměrného služebního příjmu se počítá ze služebního příjmu, jehož příslušník dosahoval před zařazením do zálohy.
U příslušníka zproštěného služby, kterému se následně doplácí služební příjem, se vyjasňuje, že doplatek se týká části služebního příjmu, o niž mu byl zkrácen stanovený služební příjem (tzn. nedoplácí se do průměrného přijmu).
V pátém odstavci o poskytování služebního příjmu v době neschopnosti ke službě se výraz „po dobu prvního měsíce“ mění na „po dobu prvních 30 dnů“, neboť tato lhůta se vztahuje k výplatě nemocenských dávek podle zákona o nemocenském pojištění, v němž jsou lhůty uváděny ve dnech.
Text sedmého odstavce se aktualizuje v souvislosti s novým zněním právní úpravy překážek ve službě na straně příslušníka v páté části. Druhá věta se vypouští, neboť nárok na proplacení náhrady za nevyčerpanou dovolenou bude řešen v § 66. Z osmého odstavec se také vypouští druhá věta, neboť překážky na straně bezpečnostního sboru budou komplexně upraveny v § 75b.
Ustanovení dvanáctého odstavce, podle nějž služební příjem ve výši 50 % náleží příslušníkovi, jestliže si přivodil neschopnost ke službě zaviněnou účastí ve rvačce anebo v důsledku intoxikace, se doplňuje po vzoru § 31 zákona o nemocenském pojištění, tedy ve vztahu k nutné obraně, obraně napadené osoby a spáchání úmyslného trestného činu nebo úmyslně zaviněného přestupku.
Ve třináctém odstavci se konkretizují dopady porušení tzv. režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, a to po vzoru § 125 zákona o nemocenském pojištění, již s přihlédnutím k vládnímu návrhu ze dne 10. 5. 2024 (sněmovní tisk č. 706).
K § 125
Zrušuje se norma, která příslušníkům bezpečnostních sborů nepřiznává nárok na náhradní volno za 150 hodin služby přesčas v době krizového stavu. Doplňuje se řešení situace, kdy příslušník přechází k jinému bezpečnostnímu sboru a nestihne si vybrat náhradní volno za službu přesčas: dosavadní bezpečnostní sbor mu příplatek za službu přesčas vyplatí, i když ještě neuplynula požadovaná tříměsíční lhůta.
Vyjasňuje se postup při stanovení hodinové sazby služebního příjmu za službu přesčas; v praxi totiž panuje nejasnost, zda v příslušném vzorci do dělitele dosadit počet hodin služby dle konkrétního rozvrhu směn příslušníka, anebo počet hodin služby podle § 52 a fondu hodin daného kalendářního měsíce. Vzhledem ke skutečnosti, že užití prvního způsobu výpočtu má negativní dopad na příslušníky s nerovnoměrným rozvržením služby, u kterých dochází k výrazným výkyvům odsloužených hodin v jednotlivých kalendářních měsících (čím více příslušník odslouží hodin, tím nižší je jeho sazba za hodinu), navrhuje se výslovně v zákoně uvést, že se při výpočtu vychází z počtu hodin služby podle § 52.
K názvu hlavy IV a k § 126
Vzhledem k nahrazení dosavadní „služební pohotovosti na služebně“ novým institutem „služební připravenosti“ se navrhuje změna v názvu hlavy IV a v textu § 126, jehož první odstavec se nadále bude týkat pouze služební připravenosti.
Vyjasňuje se postup při stanovení hodinové sazby odměny za služební pohotovost a služební připravenost. V praxi totiž panuje nejasnost, zda v příslušném vzorci do dělitele dosadit počet hodin služby dle konkrétního rozvrhu směn příslušníka, anebo počet hodin služby podle § 52 a fondu hodin daného kalendářního měsíce. Vzhledem ke skutečnosti, že užití prvního způsobu výpočtu má negativní dopad na příslušníky s nerovnoměrným rozvržením služby, u kterých dochází k výrazným výkyvům odsloužených hodin v jednotlivých kalendářních měsících (čím více příslušník odslouží hodin, tím nižší je jeho sazba za hodinu), navrhuje se výslovně v zákoně uvést, že se při výpočtu vychází z počtu hodin služby podle § 52.
Navrhuje se působnost ustanovení o splatnosti, výplatě a srážkách ze služebního příjmu výslovně rozšířit i na odměnu za služební připravenost a služební pohotovost (které u příslušníků bezpečnostních sborů nejsou součástmi služebního příjmu).
K názvu hlavy V
Vzhledem k nahrazení dosavadní „služební pohotovosti na služebně“ novým institutem „služební připravenosti“ se navrhuje změna v názvu hlavy V.
K § 128
Napravuje se legislativní nedostatek, kdy zákon používá nesprávný termín „vedoucí“ namísto „ředitel“ bezpečnostního sboru.
K § 129
Opravuje se legislativní chyba, kdy zákon uvádí, že služební příjem se příslušníkovi vyplácí bezhotovostně v zákonných penězích. Zákonnými penězi totiž právní předpisy z oblasti financí označují hotovost, kterou bezhotovostním způsobem vyplácet nelze. Bude proto používán správný pojem „české peněžní jednotky“. Navrhuje se nahradit zbytečně úzký výraz „bankovní účet“ širším pojmem „platební účet“, který již v této souvislosti používá zákoník práce.
U příslušníků zpravodajských služeb, příslušníků specializovaného oddělení inspekce a příslušníků speciálního útvaru policie se zavádí možnost výplaty služebního příjmu v hotovosti na služebně, popřípadě i na jiném vhodném místě, a to s ohledem na charakter jejich činnosti, která probíhá v maximálním utajení.
K § 130
Návrh změny v prvním odstavci pododstavci b) opravuje legislativní chybu a v pododstavci h) souvisí se změnou názvu kázeňského trestu v § 51.
K § 132
Navrhované změny reagují na nahrazení dosavadní „služební pohotovosti na služebně“ novým institutem „služební připravenosti“.
K § 134 odst. 7
Cílem nového sedmého odstavce je zabránit účelovým nákupům služební výstroje, konkrétně situacím, kdy příslušník, který bezpečnostní sbor a služební poměr opouští, nakoupí za prostředky, které mu zbývají na osobním kontu, služební výstroj, kterou sám nevyužije, ale za úplatu ji přenechá třetím osobám.
K § 135
Navrhuje se rozšíření okruhu příslušníků, oprávněných využívat služební prostředky k výkonu služby nebo v souvislosti s ním a k osobní dispozici za účelem zajištění okamžité dosažitelnosti, a to na vybrané příslušníky určené ředitelem bezpečnostního sboru. Dále je modernizován zastaralý termín „účastnická telefonní stanice“ a nahrazen aktuálním pojmem „komunikační prostředek“, který lépe odpovídá současným způsobům vyrozumívání např. prostřednictvím mobilních telefonů, tabletů apod.
Za účelem podpory sladění profesního a soukromého života příslušníků se navrhuje rozšířit text § 135 o nový třetí odstavec, který bezpečnostnímu sboru udělí oprávnění umožnit příslušníkům bezúplatné parkování soukromých vozidel (které používají na cestu do služby a zpět) na hmotných nemovitých věcech ve vlastnictví státu, které bezpečnostní sbor využívá, tj. zejména v budovách a podobných objektech. V této souvislosti se vylučuje použití § 14 odst. 7, § 17, § 19b odst. 5, § 19c a § 27 zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, podle nichž by bezpečnostní sbor měl po příslušnících (kteří jsou z hlediska tohoto právního předpisu „třetími osobami“, přestože je stát jejich zaměstnavatelem) vyžadovat uzavření písemné smlouvy o užívání státního majetku a hrazení nájemného v daném místě a čase obvyklého.
Pro úplnost lze uvést, že podle závěru Nejvyššího soudu vyjádřeného v rozsudku ze dne 23. 1. 2017 sp. zn. 21 Cdo 2345/2015 odpovídá zaměstnavatel za škodu na osobním automobilu, který zaměstnanec zanechá v objektu zaměstnavatele na nehlídaném parkovišti, jako za „věc, kterou zaměstnanec obvykle do práce nenosí a kterou zaměstnavatel nepřevzal do zvláštní úschovy“, tedy podle § 268 odst. 2 zákoníku práce. Tento závěr je plně použitelný i na osobní vozidla příslušníků ve služebním poměru (viz § 99 odst. 2 zákona o služebním poměru příslušníků.
K § 135a
Ve druhém odstavci se maximální výše náborového příspěvku – který byl do zákona zaveden novelou z roku 2017 a od té doby nebyla jeho výše jakkoli měněna – nově určuje na sedminásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy v národním hospodářství (průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažená podle zveřejněných údajů ČSÚ činila v 1. čtvrtletí 2024 43 941 Kč, tzn. maximální výše náborového příspěvku by aktuálně činila 307 587 Kč). Konkrétní výši náborového příspěvku v bezpečnostním sboru, stejně jako dnes, stanoví ředitel bezpečnostního sboru služebním předpisem.
Ve třetím odstavci je nové znění písm. b) navrhováno v návaznosti na prodloužení zkušební doby na 1 rok. Přiznání náborového příspěvku by však po této době ztrácelo motivační charakter, proto je tato doba zkrácena na polovinu. V písm. c) se text upravuje se záměrem zamezit situacím, kdy příslušník nesplní kritéria pro přiznání náborového příspěvku pouze kvůli prodloužení zkušební doby z objektivních příčin a současnému uplynutí stanovené jednoroční lhůty. Podmínka v pododstavci c) se proto nově formuluje slovy "služební poměr příslušníka trvá méně než 1 rok od uplynutí poloviny délky zkušební doby".
V pátém odstavci se provádí legislativně technická změna, která pouze kopíruje změny v části druhé, fakticky však zůstávají důvody skončení služebního poměru s povinností navrátit část náborového příspěvku stejné.
V pododstavci b) šestého odstavce je reagováno na terminologickou změnu, a pro úplnost je přidán i pododstavec d), který stanovuje, že do doby setrvání příslušníka ve služebním poměru se nezapočítává doba výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody, s výjimkou případů, kdy měl příslušník podle zvláštního právního předpisu nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě nebo trestu odnětí svobody.
Nový sedmý odstavec řediteli bezpečnostního sboru uděluje možnost stanovit konkrétní služební místa, na kterých bude příslušník po určenou dobu povinen pro přiznání náborového příspěvku setrvat. Reaguje se tak problém nesnadno obsaditelných míst, na které je příslušník ustanoven, ale poté se rozhodne zúčastnit výběrového řízení a přejít na služební místo jiné, aniž by porušil podmínky náborového příspěvku.
K § 135b
Nový institut příspěvku na ustájení služebního zvířete reaguje na nedostatečné právní podchycení skutečnosti, že služební pes často tráví dobu mimo službu v osobní péči svého psovoda v místě jeho ubytování. Takové řešení je pro bezpečnostní sbor výhodné jak ekonomicky, tak po stránce budování důvěrného vztahu mezi psem a psovodem. Například u Policie České republiky je dnes v tomto režimu zajišťována péče o většinu služebních psů, policejním kynologům však za ošetřování služebních zvířat poskytována žádná finanční kompenzaci, ačkoliv na sebe přebírají závazek se o zvíře řádně starat. Využití např. institutu dohody o pracovní činnosti se vzhledem k nedávným změnám v zákoníku práce jeví jako komplikované, a proto se navrhuje řešení přímo v zákoně o služebním poměru příslušníků.
K nadpisu části desáté
Navrhuje se formulační zpřesnění názvu části desáté. Doplněním slov „výdaje související s výkonem služby“ se zohledňují stěhovací výdaje, které mezi cestovní výdaje nenáleží, ale jsou do desáté části logicky řazeny. Do části desáté byly také přidány dva nové instituty, a to náhrada za opotřebení vlastního zařízení a náhrada nákladů při výkonu služby z jiného místa, které taktéž náležejí do kategorie náhrady výdajů souvisejících s výkonem služby.
K § 136
Vzhledem ke vložení výše zmíněných nových institutů do části desáté bylo třeba upravit i obecnou definici v prvním odstavci, která navíc nebyla formulačně přesná (obsahovala gramatickou chybu a nepřesně zmiňovala náhradu stěhovacích výdajů, které nepatří do kategorie cestovních výdajů). Ve druhém odstavci je řešena možnost nenadálých situací během služební cesty, kvůli kterým služební funkcionář nemůže předem písemně určit její podmínky.
K § 138
Navrhovaná ustanovení upřesňují situaci, kdy příslušník na služební cestě nepoužívá ani hromadnou dopravu, ani služební vozidlo. Je třeba rozlišit, zda na použití jiného než služebního vozidla měl zájem bezpečnostní sbor (§ 138 odst. 1), či příslušník (§ 138 odst. 6). V prvním případě náleží příslušníkovi náhrada nákladů za spotřebované pohonné hmoty i amortizaci vozidla, v tom druhém pouze náhrada ve výši, jako by použil hromadný dopravní prostředek.
Dovětkem v odstavci 2 znění: „Tím není dotčen nárok příslušníka na náhradu jízdních výdajů za místní hromadnou dopravu.“ je zpřesněno, že příslušník má nárok na náhradu nákladů za MHD, pokud například zaparkuje soukromé vozidlo použité k přepravě na služební cestě na P+R parkovišti a následně použije prostředků MHD k přepravě na služební cestě po obci, která je cílem služební cesty. Totéž platí pro odstavec 6, kde je navíc vypouštěna specifikace „dálkové přepravy“ z důvodů možnosti zohlednit v rámci určení výše náhrady jízdních výdajů za použití „soukromého“ motorového vozidla i případnou cenu jízdného za MHD. Doplněním specifikace hromadného dopravního prostředku je zvýrazněna skutečnost, že náhrada jízdních výdajů by měla v tomto případě odpovídat ceně jízdenky hromadného dopravního prostředku, který by příslušník jinak použil s ohledem na podmínky služební cesty.
V odstavci čtvrtém je zpřesněn výpočet náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu. V sedmém odstavci se po vzoru zákoníku práce zavádí možnost přerušení služební cesty a následného přiznání náhrady jízdních výdajů.
K § 139, § 141 odst. 4, § 154 odst. 1 písm. b)
Vzhledem k pojetí trvalého pobytu jako čistě evidenční kategorie, která nemusí odpovídat skutečnému pobytu příslušníka či člena jeho rodiny, je v zákoně zaváděn přesnější pojem „bydliště“. Tím je ve smyslu § 80 občanského zákoníku místo, kde se osoba trvale zdržuje nebo bydlí, což je pro potřeby náhrad cestovních výdajů přiléhavější.
K § 139
Pokud má příslušníkův člen rodiny bydliště mimo území České republiky, bude oproti stávající právní úpravě, kdy byla poskytována náhrada jízdních výdajů za cesty k návštěvě člena rodiny do místa překročení státní hranice, nově limitována výše náhrady jízdními výdaji do místa služebního působiště nebo bydliště příslušníka na území České republiky.
K § 140
V souvislosti se zavedením možnosti „přerušení služební cesty“ se upravuje poskytování náhrad výdajů za ubytování, které nebudou příslušníkovi náležet za dobu předem dohodnutého přerušení služební cesty z důvodů na straně příslušníka. V případě uskutečnění návštěvy člena rodiny bude náhrada výdajů za ubytování poskytována jen za předpokladu, že s ohledem na podmínky služební cesty a ubytovací službu není možné ubytování přerušit. Současně je deklarována skutečnost, že v případě ubytování v místě bydliště příslušníka nebo člena jeho rodiny se náhrada výdajů za ubytování neposkytuje, vzhledem k tomu, že příslušníkovi vyšší výdaje nevznikají.
K § 141 odst. 2, § 149 odst. 4, § 153 odst. 6
Vzhledem systematice zákona byl způsob zaokrouhlování cestovních náhrad přesunut do společných ustanovení k cestovním náhradám v § 153, a je upraven způsobem, jako je tomu u zaměstnanců v pracovním poměru, tedy na celé koruny směrem nahoru.
K § 141 odst. 4
Terminologické zpřesnění.
K § 141 odst. 5
S ohledem na zavedení možnosti „přerušení služební cesty“ se určuje způsob stanovení stravného v těchto případech.
K nadpisu hlavy III
Opravuje se nevhodně zvolená terminologie.
K § 143 a § 145
Navrhuje se zpřesnění ustanovení o náhradách cestovních výdajů při zahraniční služební cestě. U cest k návštěvě člena rodiny bude v pravomoci služebního funkcionáře stanovit podmínky poskytování náhrady jízdních výdajů.
K § 144
V souvislosti se změnou § 139 bude použití jiného než služebního vozidla při zahraniční služební cestě podmíněno žádostí služebního funkcionáře. Dále je řešen případ, pokud by příslušník z vážných důvodů nemohl neprokázat cenu pohonné hmoty v zahraničí. V takovém případě se náhrada jízdních výdajů poskytne podle výše stanovené zákoníkem práce (případně jeho prováděcím předpisem).
K § 146 odst. 2
Nově se stanoví, že doby strávené mimo území České republiky se při více zahraničních služebních cestách delších než 1 hodina v rámci jednoho kalendářního dne pro účely stravného v cizí měně sčítají.
Je taktéž vyloučeno na stravné v cizí měně použití ustanovení § 141 odst.3, jelikož řeší případy, kdy je příslušník vyslán na „tuzemskou“ služební cestu v časovém rozmezí od 19:00 hod. jednoho dne do 5:00 hod. druhého dne a pokrývá tak případy, kdy by příslušník ani v jednom kalendářním dni nesplnil základní předpoklad pro vznik nároku na stravné, tj. trvání služební cesty 5 a více hodin v kalendářním dni. Vzhledem k tomu, že předpokladem na vznik nároku na zahraniční stravné je minimální doba pobytu mimo území ČR 1 hodina v kalendářním dni, není nezbytné tuto výjimku na zahraniční služební cesty aplikovat. Aplikace výjimky uvedené v ustanovení § 141 odst. 3 zákona by byla komplikovaná, a to s ohledem právě na výše uvedené rozdílné časové podmínky pro vznik nároku na stravné.
K § 146 odst. 5
Vzhledem k existenci Schengenského prostoru je ustanovení nadbytečné.
K § 147
Znění se upřesňuje tak, aby bylo zřejmé, že kapesné se počítá ze zahraničního stravného nekráceného z důvodu případného zabezpečení bezplatného stravování.
K § 148
Vypouští se formulace, že stravné se neposkytuje příslušníkovi ve služebním poměru na dobu určitou, s cílem odstranit nedůvodný rozdíl mezi příslušníky ve služebním poměru na dobu neurčitou a určitou. Doplněním slovního spojení „nebo zahraniční služební cestě“ je formulováno, že se při studiu v zahraničí postupuje podle ustanovení týkajících se zahraniční služební cesty.
Byl přidán odstavec 3, jelikož poskytování náhrad při zařazení do zálohy pro studující bylo nesystematicky uvedeno v § 149.
K § 148a
Navrhuje se samostatné nové ustanovení o poskytování náhrad cestovních výdajů při ozdravném pobytu. Doposud byl tento nárok upraven pouze v obecném § 136 odst. 1, které bylo reformulováno.
K § 149
Poskytování náhrad cestovních výdajů v případě, že se příslušník umístil ve výběrovém řízení jako první v pořadí vhodnosti se vyjímá z obligatorních nároků upravených v prvním odstavci mezi fakultativní nároky upravené ve druhém odstavci. Zohledňuje se tak skutečnost, že ke změně místa služebního působiště nedochází v těchto případech pouze z potřeb bezpečnostního sboru, ale ovlivňuje ji vůle příslušníka.
Podobně tomu dochází i u zániku platnosti příslušníkova osvědčení či pokud pozbyl zdravotní, fyzickou nebo osobnostní způsobilost.
V návaznosti na přechodná ustanovení budou stávající nároky příslušníků, u nichž došlo z tohoto důvodu ke změně místa služebního působiště zachovány, a to s výjimkou stravného, nejdéle po dobu 3 let od účinnosti novelizace/od doby vzniku jejich nároku.
Pro poskytování stravného podle odst. 1 se navrhuje stanovit půlroční poskytování stravného s možností jeho prodloužení na dobu 3 let, jelikož je to dostatečná doba, během které si příslušník v místě nového služebního působiště může tzv. aklimatizovat a zajistit si vše nezbytné pro naplňování svých potřeb.
Taktéž se upřesňuje vznik nároku na stravné, které bude náležet pouze v návaznosti na výkon služby v novém místě služebního působiště, resp. od začátku výkonu služby po uskutečněné nebo umožněné cestě k návštěvě člena rodiny do skončení výkonu služby před touto cestou k návštěvě člena rodiny. Na rozdíl od náhrad na služební cestě se navrhuje neposkytovat stravné za dobu nepřetržitého odpočinku v týdnu.
Ve čtvrtém odstavci se zpřesňuje postup při opětovném ustanovení příslušníků na jiné služební místo v rámci stejného místa služebního působiště.
K § 150
Navrhuje se zpřesnění, že náhrada jízdních výdajů v místě služebního působiště náleží i příslušníkovi, který je zde vyslán na studijní nebo ozdravný pobyt.
K § 151 odst. 3
Bude doplněno procentuální rozmezí, v jaké výši lze náhrady zvýšených životních nákladů poskytovat.
K § 152a
Do zákona se vkládá samostatné ustanovení reagující na potřeby některých bezpečnostních sborů, jejichž příslušníci mají místo služebního působiště v zahraničí, přesto nejsou zařazení do zálohy činné a náhrady cestovních výdajů jsou jim podle § 151 poskytovány na základě analogie legis (např. u Policie ČR se jedná o styčné důstojníky a příslušníky zajišťujících ochranu a bezpečnost pracovníků a objektů zastupitelských úřadů). Řediteli bezpečnostního sboru se proto uděluje oprávnění přesně vymezit okruh takových příslušníků, kterým budou náležet další náhrady, a ty dále specifikovat.
K § 153 odst. 4
Z praktického hlediska se pro výpočet korunové hodnoty zahraničního stravného navrhuje používat namísto kurzu ČNB ke dni určení zálohy kurz ČNB platný v den, kdy bude záloha na zahraniční služební cestu skutečně poskytnuta příslušníkovi bezpečnostním sborem.
K § 153 odst. 7 a 8
Vzhledem k lepší systematice je pravidlo týkající se zaokrouhlování přesunuto do těchto společných ustanovení k náhradám cestovních výdajů.
V případech, kdy je s ohledem na výkon služby mnohdy nemožné poskytnou příslušníkovi zálohu na cestovní náhrady v cizí měně, bude nově situace řešena použitím kurzu ČNB pro přepočet nároků, který bude platný v den nástupu příslušníka na zahraniční služební cestu.
K § 153 odst. 11 a 13
V nově navrhovaném třináctém odstavci se zavádí výjimka pro situace, kdy instituce nebo agentura EU poskytuje vyslaným příslušníkům náhrady ve výši, která je zcela dostačující k pokrytí všech jejich nákladů. Podle stávajícího znění zákona takovým příslušníkům přesto vznikal nárok na další náhrady dle zákona o služebním poměru příslušníků, což snižovalo ochotu bezpečnostních sborů svoje příslušníky k institucím nebo agenturám EU vysílat.
K § 153 odst. 12 a odst. 14
Jedná se o sjednocení a zpřesnění terminologie.
K § 154 odst. 1
Náhrada stěhovacích výdajů bude náležet pouze příslušníkům, kteří mají na poskytnutí náhrady cestovních výdajů obligatorní nárok.
K § 154 odst. 2
Navrhuje se formulační zpřesnění daného ustanovení, kdy je doplněn důležitý zájem služby.
K § 154a a 154b
Jedním ze znaků závislé práce, kterou je i služba v bezpečnostním sboru, je povinnost zaměstnávajícího subjektu nést všechny její náklady. Protože však někdy může být účelné, aby mohl příslušník (se souhlasem bezpečnostního sboru) využívat vlastní „zařízení“, doplňuje se možnost takového postupu. Jde o obdobu § 190 zákoníku práce resp. § 112 zákona o státní službě. Poslední věta upozorňuje na speciální úpravu problematiky nákladů spojených s výkonem služby z jiného místa, kterou obsahuje § 154b, a náhrady za opotřebení soukromého vozidla, která je jednou z cestovních náhrad.
Vzhledem k systematice zákona a rozšíření desáté části i na jiné výdaje související s výkonem služby se navrhuje do nového ustanovení § 154b přesunout část textu čtvrtého odstavce § 76a, která se týká náhrady nákladů spojených s výkonem služby z jiného místa.
Obsahově se norma mění pouze přidáním druhého odstavce, který zakotvuje možnost příslušníka se paušálních náhrad v žádosti o výkon služby z jiného místa vzdát. Výkon služby z jiného místa je v případě, že o něj příslušník z vlastní vůle žádá, třeba vnímat jako benefit. Pokud by však vláda nařízením stanovila, že bezpečnostní sbor musí náklady na výkon služby z jiného místa hradit, znamenalo by to pro sbor zvýšené náklady a výkon služby z jiného místa, které je výhodné především pro příslušníka, by již neumožňoval. Znění druhého odstavce proto navrhuje řešení této situace, obdobně jako je dána dle zákoníku práce či zákona o státní službě, ve kterých je možnost náhrady nákladů se vzdát také zakotvena.
K § 155
Navrhuje se významná změna podmínek nároku bývalého příslušníka na odchodné. Nové znění § 155 brání vzniku nároku na odchodné nejen v situaci, kdy bylo spáchání úmyslného trestného činu důvodem skončení služebního poměru, ale ve všech případech, kdy se příslušník v době trvání svého služebného poměru dopustil úmyslného trestného činu, tedy bez ohledu na konkrétní způsob skončení jeho služebního poměru. Nepodstatnou bude přitom i skutečnost, zda trestní řízení skončilo odsouzením anebo tzv. alternativním způsobem (odklonem), tedy zda bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, schváleno narovnání nebo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání.
Výslovně se stanoví, že pro účely nároku na odchodné se nepřihlíží k zahlazení odsouzení nebo k jiným okolnostem, v jejichž důsledku se na pachatele hledí, jako by odsouzen nebyl (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2020, čj. 8 Ads 222/2020-46, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2016, čj. 10 As 237/2015-37).
K § 157
Navrhuje se významná změna podmínek nároku bývalého příslušníka na výsluhový příspěvek. Nové znění § 157 brání vzniku nároku na odchodné nejen v situaci, kdy bylo spáchání úmyslného trestného činu důvodem skončení služebního poměru, ale ve všech případech, kdy se příslušník v době trvání svého služebného poměru dopustil úmyslného trestného činu, tedy bez ohledu na konkrétní způsob skončení jeho služebního poměru. Nepodstatnou bude přitom i skutečnost, zda trestní řízení skončilo odsouzením anebo tzv. alternativním způsobem (odklonem), tedy zda bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, schváleno narovnání nebo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání).
Výslovně se stanoví, že pro účely nároku na výsluhový příspěvek se nepřihlíží k zahlazení odsouzení nebo k jiným okolnostem, v jejichž důsledku se na pachatele hledí, jako by odsouzen nebyl (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2020, č.j. 8 Ads 222/2020-46, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2016, č.j. 10 As 237/2015-37).
Zatímco částku odchodného vyplácí bývalému příslušníkovi příslušný bezpečnostní sbor, u výsluhového příspěvku tomu tak není. Od 1. 9. 2025 bude vyplácet výsluhový příspěvek příslušníkům všech bezpečnostních sborů Ministerstvo vnitra, proto se v návrhu třetího odstavce § 157 zavádí pojem „plátce výsluhového příspěvku“.
K § 159
Výsluhový příspěvek příslušníků bezpečnostních sborů je podle rozhodovací praxe správních soudů „opakující se dávkou sloužící k zachování životní úrovně příslušníků ozbrojených složek při jejich dalším zaměstnání v civilním životě“ a svým charakterem se velmi blíží dávkám sociálního zabezpečení. Ustanovení o valorizaci výsluhového příspěvku se proto navrhuje doplnit po vzoru § 86 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších přepisů.
O zvýšení výsluhového příspěvku, ke kterému dochází automaticky v návaznosti na zvýšení procentní výměry dávek důchodového pojištění, nebude vydáváno formální rozhodnutí ve věci služebního poměru, neboť jde o administrativně i ekonomicky zatěžující postup. Bývalý příslušník, který je příjemcem výsluhového příspěvku, bude pouze informován, stejně jako při oznamování valorizace dávky důchodového pojištění. Toliko v případě, že podá písemnou žádost o vydání rozhodnutí, bude služební funkcionář povinen do 30 dnů ode dne, kdy mu byla žádost doručena, o zvýšení výměry výsluhového příspěvku vydat formální rozhodnutí.
K § 159a
Výsluhový příspěvek může být bývalému příslušníkovi bezpečnostního sbor vyplácen po mnoho let. Právě z tohoto důvodu správní soudy dospěly k závěru, že podobně jako důchodů musí mít v případě výsluhového příspěvku zásada materiální správnosti přednost před zásadou neměnnosti správních rozhodnutí, jinak řečeno, že nápravě nesprávně stanoveného výsluhového příspěvku by neměla bránit tzv. překážka rei administratae (věci rozhodnuté). Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11.6.2020, č.j. 4 As 489/2019-27: „při respektování zásad demokratického právního státu a ústavních principů nelze připustit, že kvůli prvotnímu nesprávnému výpočtu výsluhového příspěvku by byl příjemce této dávky navždy a opakovaně každý měsíc krácen při její výplatě“.
Nový § 159a proto do zákona zavádí mechanismus, který se již léta používá v případě důchodů z důchodového pojištění a rovněž u výsluhových příspěvků vojáků z povolání. Pokud plátce výsluhového příspěvku zjistí, že výsluhový příspěvek není vyplácen ve správné výši, z moci úřední provede nápravu. Přepočet přitom může být proveden jak ve prospěch bývalého příslušníka, který byl ve svém nároku neoprávněně krácen, tak i v jeho neprospěch, tedy pokud je výsluhový příspěvek vyplácen ve vyšší částce, než správně náleží.
Zjistí-li se, že je bývalému příslušníkovi vyplácena částka vyšší, než jaká mu správně náleží, vznikne mu v určitých případech povinnost rozdíl mezi náležející a vyplacenou částkou vrátit, konkrétně tehdy, pokud k vyplacení ve vyšší výměře došlo, protože nesplnil některou povinnost podle § 163 nebo přijal výsluhový příspěvek nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen ve vyšší částce, než náležel, nebo jinak způsobil, že výsluhový příspěvek nebo jeho část byl vyplacen ve vyšší částce, než náležel. Tato povinnost se však vztahuje maximálně na 3 poslední roky vyplácení výsluhového příspěvku.
Možnost využít ke změně výše výsluhového příspěvku mimořádné opravné prostředky (obnovu řízení nebo přezkumné řízení) nebude navrhovanými změnami dotčena.
K § 160
Návrh zachovává pravidlo, podle něhož při souběhu výsluhového příspěvku se starobním důchodem nebo invalidním důchodem náleží výsluhový příspěvek jen tehdy, je-li vyšší než některý z uvedených důchodů, a toliko ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a tímto důchodem. Rozdíl mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem se zjišťuje ke dni přiznání starobního důchodu nebo ke dni přiznání invalidního důchodu nebo ke dni úpravy invalidního důchodu při změně stupně invalidity anebo ke dni přiznání výsluhového příspěvku, je-li přiznán později než některý z uvedených důchodů.
Dojde-li ke zpětnému vzniku souběhu výsluhového příspěvku se starobním důchodem nebo invalidním důchodem, navrhuje se umožnit zápočet přeplatku na výsluhovém příspěvku a proti doplatku důchodu, a pokud nebude doplatek důchodu dostačovat na plnou úhradu přeplatku na výsluhovém příspěvku, umožnit uhrazení zbývající neuhrazené části přeplatku srážkami z vypláceného důchodu.
K § 161
Navrhují se pouze drobné formulační změny.
K § 162
Navrhuje se doplnit stávající ustanovení o řešení situace, kdy bývalý příslušník poté, co jeho služební poměr pravomocně skončil, vstoupí do služebního poměru znovu a na základě tohoto opětovného služebního poměru mu vznikne nárok na výsluhový příspěvek v nižší výměře, než jaký pobíral do okamžiku přijetí do opětovného služebního poměru.
Návrh příslušníkovi garantuje nárok na výplatu vyššího výsluhového příspěvku bez ohledu výši služebního příjmu v opětovném služebním poměru, a to včetně všech zvýšení, která by mu náležela od ode dne skončení původního služebního poměru. To však neplatí, pokud v době trvání opětovného služebního poměru příslušník spáchá úmyslný trestný čin a následně je pravomocně odsouzen nebo je pravomocně rozhodnuto o podmíněném zastavení jeho trestního stíhání, pravomocně schváleno narovnání nebo pravomocně rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání.
K § 162a
Nově navrhovaný § 162a přináší právní základ pro řešení situace, kdy se zjistí, že služební poměr příslušníka, který je příjemcem výsluhového příspěvku, ve skutečnosti neskončil a nadále trvá, anebo že bývalý příslušník, který je příjemcem výsluhového příspěvku, spáchal v době trvání služebního poměru úmyslný trestný čin a dodatečně (až po skončení služebního poměru) byl za něj odsouzen, resp. trestní řízení bylo vyřešeno alternativním způsobem, tzv. odklonem. V obou případech bude příslušník povinen bezpečnostnímu sboru vyplacený výsluhový příspěvek vrátit: v prvním uvedeném případě veškeré částky vyplacené po dni neplatného skončení služebního poměru, ve druhém případě částky vyplacené po dni zahájení trestního řízení.
Pokud vyjde najevo, že bývalému příslušníkovi byl nárok na výplatu výsluhového příspěvku neprávem odepřen, např. protože byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu, ale posléze došlo ke zrušení odsuzujícího rozsudku (aniž by ovšem služební poměr nadále trval), nárok na výplatu výsluhového příspěvku se mu přizná a výsluhový příspěvek se mu doplatí.
Možnost využít mimořádné opravné prostředky (obnovu řízení nebo přezkumné řízení) nebude navrhovanými změnami dotčena.
Pro úplnost lze dodat, že navrhované ustanovení § 162a se nevztahuje na odchodné. Bezpečnostní sbor, který odchodné vyplatil, tedy v obdobných situacích může postupovat pouze pomocí mimořádných opravných prostředků a institutu bezdůvodného obohacení.
K § 163
Současné znění prvního odstavce § 163 je vzhledem ke změnám právních předpisů v oblasti důchodového pojištění již zastaralé, a proto se navrhuje jeho zrušení.
Infomační povinnost bývalého příslušníka, který je příjemcem výsluhového příspěvku se doplňuje tak, aby měl plátce výsluhového příspěvku k dispozici aktuální údaje o přiznání invalidního důchodu, změně stupně invalidity, přiznání starobního důchodu, přijetí do služebního poměru nebo do služebního poměru vojáka z povolání, změně bydliště a údajů potřebných pro doručování, zahájení trestního řízení pro trestný čin spáchaný úmyslně v době trvání služebního poměru a jeho odsouzení za trestný čin spáchaný úmyslně v době trvání služebního poměru (nebo ukončení trestního řízení odklonem).
K § 163a
Výsluhový příspěvek příslušníků bezpečnostních sborů je podle rozhodovací praxe správních soudů „opakující se dávkou sloužící k zachování životní úrovně příslušníků ozbrojených složek při jejich dalším zaměstnání v civilním životě“. Je vyplácen po mnoho let, v měsíčních v intervalech, ve stanoveném výplatním termínu, pravidelně valorizován a jeho výměra se v průběhu doby může měnit v závislosti na souběhu se starobním nebo invalidním důchodem.
Vzhledem k této jeho povaze, která se velmi blíží důchodovým dávkám, se navrhuje do zákona převzít pravidlo z § 85a odst. 4 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, podle kterého „V řízení ve věcech důchodového pojištění lze vést jediný spis pro každou jednotlivou fyzickou osobu, i když se jedná o více věcí týkajících se této osoby“. Jde o tzv. „dávkový spis“, jehož úprava je speciální k úpravě vedení správního spisu ve správním řádu.
K § 164
Ustanovení o nároku na úmrtné se navrhuje modernizovat doplněním osoby registrovaného partnera. S ohledem k razantnímu navýšení jednorázového odškodnění pozůstalých (§ 109) se doplňuje pravidlo, že úmrtné nenáleží pozůstalým, kterým vznikl nárok na jednorázovou náhradu nemajetkové újmy pozůstalých.
K § 164a
Současná dikce ustanovení § 164a byla převzata ze zákona o vojácích z povolání, o čemž svědčí již úvodní slova „zemřel-li příslušník mimo válečný stav“, která v případě příslušníků bezpečnostních sborů postrádají smysl. V prvním odstavci se proto hypotéza právní normy mění na „skončí-li služební poměr příslušníka jeho úmrtím na území České republiky“. Termín „přání“ pozůstalých se nahrazuje příhodnějším „žádost“ a zmínka o kovové vložce do rakve se přesunuje do věty druhé, která se týká příslušníků zesnulých v zahraničí.
Ve druhém odstavci se opět termín „přání“ pozůstalých se nahrazuje příhodnějším slovem „žádost“. Celé ustanovení se převádí z obligatorní do fakultativní podoby, tzn. bezpečnostní sbor může příslušníku vypravit pohřeb, nicméně není k tomu povinen. Důvodem této změny je fakt, že objednávkou pohřbu se bezpečnostní sbor dostává do pozice zadavatele veřejné zakázky malého rozsahu, což může být dosti administrativně náročné.
K § 165
Navrhuje se výslovně stanovit, že do doby rozhodné pro výsluhové nároky se započítává i doba trvání služebního poměru vojáka z povolání, a to výjimkou období, která se vojákovi z povolání do doby rozhodné pro výsluhové náležitosti nezapočítávají (§ 143 zákona o vojácích z povolání).
Opravuje se legislativní nedostatek, kdy je v ustanovení druhého odstavce pododstavce a) uvedena příslušnice čerpající mateřskou dovolenou, která se však do neplacené zálohy nezařazuje. Dále se navrhuje vypuštění pasáže o příslušnících na rodičovské dovolené v rozsahu, v němž je příslušnicím poskytována mateřská dovolená, neboť od účinnosti novelizace budou tito příslušníci čerpat překážku ve službě na straně příslušníka bez poskytnutí služebního příjmu.
Existující výjimka pro osoby, které jsou v neplacené záloze zařazeny z důvodu dlouhodobého uvolnění za účelem výkonu funkce v odborové organizaci, se rozšiřuje i na osoby, které jsou v neplacené záloze zařazeny z důvodu dlouhodobého uvolnění za účelem výkonu veřejné funkce.
Ustanovení druhého odstavce pododstavce b) o nezohledňování doby neschopnosti ke službě, po kterou nenáleží služební příjem ve zvláštních případech ani nemocenské, se zpřesňuje slovy „z důvodů uvedených v § 124 odst. 12 a 13“, neboť podle stanoviska odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra se má jednat pouze o případy úmyslně způsobené neschopnosti a porušení režimu práce neschopného pojištěnce.
K § 166
V úpravě měsíčního služebního příjmu pro účely stanovení výše výsluhových nároků se do výčtu období, která se nezapočítávají do doby, za kterou se zjišťuje průměrný hrubý měsíční služební příjem, přidává doba, po kterou byl příslušník zařazen do činné zálohy a byla mu poskytována odměna jiným subjektem.
Odkaz na kázeňský trest „snížení základního tarifu“ se mění v reakci na změnu tohoto trestu na kázeňský trest „snížení služebního příjmu“.
Nový pátý odstavec pro odstranění pochybností výslovně konstatuje, že do průměrného měsíčního hrubého služebního příjmu se nezahrnuje kázeňská odměna ve formě peněžitého daru, odměna při dovršení 50 let věku příslušníka, náhrada služebního příjmu za nevyčerpanou dovolenou, náhrada za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti ke službě, příplatek za službu v zahraničí, stabilizační příplatek ani odměna za služební připravenost a služební pohotovost.
K § 167
Navrhuje se doplnění pravidel pro vyplácení výsluhových nároků, zejména výsluhového příspěvku. Dosud se při jeho výplatě postupovalo podle § 129 o výplatě služebního příjmu (na základě analogie), praxe si však vyžádala přesnější a specifická ustanovení.
Stejně jako v případě vyplácení důchodů se stanoví, že příjemcem výsluhového příspěvku může být jak bývalý příslušník, tak i jeho opatrovník anebo tzv. zvláštní příjemce určený rozhodnutím obecního úřadu. Institut zvláštního příjemce je podrobně upraven v § 10 a § 118 zákona č. 82/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
Výsluhový příspěvek se bude vyplácet bezhotovostně, měsíčně v termínech stanovených pro výplatu důchodu, na platební účet příjemce. Podmínky platebního účtu musí připouštět, aby z něj příslušný peněžní ústav mohl Ministerstvu vnitra vrátit částky, které byly jako splátka výsluhového příspěvku odeslány až po smrti bývalého příslušníka. Dojde-li k takové situaci, peněžní ústav je povinen nesprávně vyplacené částky na výzvu vrátit Ministerstvu vnitra. Peněžní ústav přitom nesmí tyto částky použít k úhradě svých pohledávek vůči majiteli účtu a pokud by byly použity ve prospěch jiných osob, je povinen sdělit Ministerstvu vnitra údaje směřující k identifikaci těchto třetích osob.
Výslovně se připouští možnost výplaty na platební účet manžela nebo registrovaného partnera bývalého příslušníka, pokud o takový postup bývalý příslušník požádá, má k takovému platebnímu účtu tzv. dispoziční právo a jeho manžel nebo registrovaného partnera s tímto způsobem výplaty souhlasí. Platí přitom, že dojde-li k vyplacení splátky výsluhového příspěvku až po smrti bývalého příslušníka, nevrátí-li tento obnos Ministerstvu vnitra peněžní ústav, musí tak učinit manžel nebo registrovaný partner bývalého příslušníka, na jehož účet byly vyplaceny.
Vzhledem k nové úpravě podmínek nároku na odchodné a výsluhový příspěvek se zavádí pravidlo, že bývalému příslušníkovi, proti němuž je v okamžiku skončení služebního poměru vedeno trestní řízení pro úmyslný trestný čin spáchaný v době trvání služebního poměru, se odchodné a výsluhový příspěvek přiznají a vyplatí až po pravomocném skončení tohoto řízení (samozřejmě pouze v případě, že nedojde k jeho odsouzení ani nebude rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, nebude schváleno narovnání ani nebude rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání). Pokud mu byl nárok na výplatu výsluhového příspěvku již přiznán, výplata se zastaví až do doby pravomocného skončení trestního řízení. Nedojde-li k pravomocnému odsouzení pro trestný čin spáchaný úmyslně ani nebude rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, schválení narovnání nebo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, výplata výsluhového příspěvku se obnoví a výsluhový příspěvek se doplatí za dobu ode dne následujícího po dni, kdy byla výplata zastavena.
K § 168
Navrhuje se nové znění ustanovení, zohledňující skutečnost, že odchodné a výsluhový příspěvek jsou příjmem postižitelným v rámci exekuce na peněžitou pohledávku. Jinak je tomu ovšem u úmrtného, které je částkou určeno pozůstalým po příslušníkovi v případě jeho smrti.
Speciální důvody ke srážkám z výsluhových nároků obsahuje zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 129/2008 Sb., o výkonu zabezpečovací detence a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Uplatní se v situace, kdy je bývalý příslušník ve výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence a výsluhový příspěvek je zasílán na účet věznice nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence, kde bývalý příslušník trest odnětí svobody nebo zabezpečovací detenci vykonává.
K § 169 až 190
Navrhuje se komplexní revize dvanácté části zákona o služebním poměru příslušníků, která upravuje řízení ve věci služebního poměru. V době svého vzniku byla zamýšlena jako autonomní a komplexní právní úprava, u níž subsidiární použití jiného právního předpisu nepřipadá v úvahu. Po přijetí nového správního řádu však soudní praxe dovodila přesný opak (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21.9.2011, č. j. 3 Ads 79/2011 - 62). V důsledku této skutečnosti dvanáctá část upravuje řadu právních institutů ve vztahu ke správnímu řádu duplicitně, což vede ke komplikacím a pochybnostem při její aplikaci.
Celý stávající text dvanácté části se proto navrhuje zrušit a nahradit novým zněním, které bude obsahovat pouze nezbytné odchylky od správního řádu; jinak se řízení ve věcech služebního poměru bude řídit obecnou úpravou. Tento princip je zachycen v ustanovení § 169, který stanoví, že v řízení ve věcech služebního poměru se postupuje podle správního řádu, nestanoví-li samotný zákon o služebním poměru příslušníků jinak.
V § 170 se seznam záležitostí, ve kterých se řízení ve věci služebního poměru nevede, nahrazuje taxativním výčtem záležitostí, ve kterých se řízení vede. Je třeba zdůraznit, že na rozhodování bezpečnostního sboru ve věcech, které v tomto výčtu zařazeny nejsou, se vzhledem k veřejnoprávní povaze služebního poměru přesto použijí ustanovení správního řádu, ovšem nikoliv jeho části druhé a třetí, ale části čtvrté, tj. ustanovení § 154 až 158.
Obsahuje-li úkon vydaný podle části čtvrté správního řádu vady, příslušník může dát služebnímu funkcionáři podnět k jejich opravě (z úřední povinnosti) postupem podle § 156 odst. 2 správního řádu. Toto ustanovení zakotvuje speciální druh přezkumného řízení, které se řídí ustanoveními správního řádu o přezkumném řízení, ovšem pouze přiměřeně (např. podle rozsudku MS v Praze ze dne 27. 6. 2013, č. j. 7 A 86/2011-42, publikovaného ve sbírce NSS pod č. 2955/2014 „pro vydání usnesení dle § 156 odst. 2…, jímž se ruší vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu, které je v rozporu s právními předpisy, neplatí lhůty pro zahájení a vydání rozhodnutí v přezkumném řízení uvedené v § 96 odst. 1 a § 97 odst. 2").
Možnost soudní ochrany příslušníka pak spočívá v podání žaloby ke správnímu soudu na základě § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, neboli žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2020, č.j. 8 Ads 222/2020-46). Žaloba musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se příslušník o nezákonném zásahu dozvěděl, tj. ode dne doručení vyrozumění o skončení služebního poměru. Rozhodne-li soud, že došlo k nezákonnému zásahu, postupuje bezpečnostní sbor podle § 156 odst. 2 správního řádu způsobem popsaným výše.
Prvních pět odstavců § 171 určuje služební funkcionáře příslušné k vedené jednotlivých stádií řízení ve věci služebního poměru. Obsah se shoduje se současnou právní úpravou:
● v prvním stupni rozhoduje služební funkcionář příslušný podle § 2;
● o odvolání rozhoduje služební funkcionář nadřízený služebnímu funkcionáři, který napadené rozhodnutí vydal. Takovým nadřízeným funkcionářem přitom nemusí být vždy bezprostředně nadřízený služební funkcionář; ředitel bezpečnostního sboru si např. může prostřednictvím služebního předpisu vyhradit právo rozhodovat o odvolání i za situace, kdy přenesl oprávnění rozhodovat v prvním stupni na služebního funkcionáře, který mu není přímo podřízený (neboli mezi ním a ředitelem existuje ještě jedna anebo několik úrovní řízení);
● o rozkladu proti rozhodnutí, které v prvním stupni vydal nadřízený ředitele bezpečnostního sboru, rozhoduje stejný funkcionář, který napadené rozhodnutí vydal. Návrh na rozhodnutí mu v souladu s § 152 správního řádu předkládá rozkladová komise;
● o obnově řízení rozhoduje služební funkcionář, který ve věci rozhodoval v posledním stupni. V novém řízení rozhoduje služební funkcionář, který ve věci rozhodoval v původním řízení v prvním stupni. Jestliže bylo řízení obnoveno z důvodů, jež se týkaly výlučně řízení před odvolacím orgánem, rozhoduje služební funkcionář, který byl odvolacím orgánem;
● v přezkumném řízení rozhoduje nadřízený ředitele bezpečnostního sboru. Jestliže dal podnět k přezkumnému řízení účastník, může v přezkumném řízení rozhodnout i služební funkcionář, který přezkoumávané rozhodnutí vydal, pokud plně vyhoví účastníkovi, který podnět uplatnil, a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému jinému účastníkovi, ledaže s tím všichni, jichž se to týká, vyslovili souhlas.
Šestý odstavec zakotvuje princip, že rozhodnutí služebního funkcionáře, které se dotýká působnosti jiného služebního funkcionáře, může být vydáno jen s jeho souhlasem. Ustanovení se vztahuje zejména na situace, kdy příslušník vzhledem ke svému ustanovení na nové služební místo přechází pod personální pravomoc jiného služebního funkcionáře, a v některých případech i v jiném bezpečnostním sboru. Služební funkcionář je přitom povinen souhlas udělit nebo jej odepřít bez zbytečného odkladu po obdržení žádosti o vyslovení souhlasu; pokud se rozhodne žádosti nevyhovět, musí uvést své důvody.
Ustanovení § 172 se týká specifické situace, kdy se příslušník jednoho bezpečnostního sboru stane příslušníkem sboru druhého, aniž by zaniknul jeho služebního poměr. Návrh vychází z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2018, č.j. 2 As 401/2017-55, a ze dne 21. 3. 2024 č.j. Komp 3/2023-29, které konstatují, že každý bezpečnostní sbor je „relativně samostatnou entitou uvnitř státu“ a působnost jeho služebních funkcionářů se týká "záležitostí tohoto bezpečnostního sboru“. Bezpečnostní sbor, resp. jeho služební funkcionář, je oprávněn jednat ve všech věcech týkajících se tohoto bezpečnostního sboru, a to včetně nároků osoby, která v okamžiku uplatnění nároku již příslušníkem daného bezpečnostního sboru není. Co se ovšem týká vztahů správně-trestního charakteru, které vznikají v souvislosti s řešením kázeňských přestupků a jednání, které má znaky přestupku, zde se navrhuje speciální úprava, která je obsahem § 183 odst. 2 písm. b) a § 187 odst. 2 písm. b).
Ustanovení § 173 je speciální k úpravě vyloučení v § 14 správního řádu a vyjímá z její působnosti osoby ředitele bezpečnostního sboru a nadřízeného ředitele bezpečnostního sboru.
Ustanovení § 174 až 175 obsahují právní úpravu doručování, a to ve směru od bezpečnostního sboru k účastníkovi řízení. Podle § 174, je-li účastníkem řízení příslušník ve služebním poměru, doručuje se mu primárně osobním předáním na služebně, prostřednictvím datové schránky, prostřednictvím elektronického nástroje nebo prostřednictvím elektronické pošty na adresu zřízenou bezpečnostním sborem. Takové doručení má stejné právní účinky jako doručení do vlastních rukou. Všechny uvedené způsoby zákon staví na stejnou úroveň a ponechává na uvážení služebního funkcionáře, který v nich pro doručení konkrétní písemnosti zvolí.
Písemnost doručovaná předáním na služebně nebo na jiném místě, kde bude příslušník zastižen, je doručena okamžikem, kdy ji příslušník převezme. Odmítne-li její převzetí, uplatní se § 24 odst. 3 a 4 správního řádu: příslušníkovi se předá poučení o právních důsledcích, které z jeho jednání vyplývají a jestliže přesto písemnost nepřevezme, písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy k neúspěšnému pokusu o doručení došlo.
Písemnost doručovaná datovou schránkou se považuje za doručenou okamžikem, který stanoví zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů. Písemnost doručovaná prostřednictvím elektronického nástroje nebo prostřednictvím elektronické pošty na adresu zřízenou bezpečnostním sborem se považuje za doručenou okamžikem, kdy příslušník její převzetí potvrdí. V případě „služební“ elektronické pošty - kterou však lze pro doručování využít pouze tehdy, má-li do ní příslušník dálkový přístup - se uplatní tzv. fikce doručení: jestliže příslušník převzetí písemnosti nepotvrdí ve lhůtě 10 dnů ode dne jejího odeslání považuje se písemnost za doručenou posledním dnem této lhůty (to neplatí, pokud se písemnost vrátila jako nedoručitelná; v takovém případě se učiní další pokus o doručení písemnosti). Za podmínek stanovených správním řádem lze v odůvodněných případech důsledky fikce doručení zvrátit (§ 24 odst. 2 ve spojením s § 41 správního řádu): příslušník může požádat o určení neplatnosti doručení písemností nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena.
Nepostupuje-li služební funkcionář bezpečnostního sboru při doručování písemnosti postupem podle § 174 odst. 1 až 5, způsob doručování se řídí správním řádem, který obsahuje další možnosti jako např. doručení (vlastními silami anebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb) na zvolenou adresu, na adresu trvalého pobytu, na jakékoliv místo, kde bude účastník řízení zastižen, atd.
Ustanovení § 175 stanoví minimální vlastnosti elektronického nástroje pro doručování písemností příslušníkům tak, aby tento nástroj umožňoval poskytnout informace související s odesláním nebo doručením písemnosti.
Ustanovení § 176 obsahuje právní úpravu doručování ve směru od příslušníka k bezpečnostnímu sboru. Vzhledem k povaze služebního poměru, kdy příslušník bezpečnostního sboru není běžným adresátem veřejné moci, se navrhuje zavést alternativní možnost komunikace mezi jeho osobou a bezpečnostním sborem: první možností je učinit podání z elektronické adresy zřízené příslušníkovi bezpečnostním sborem na elektronickou adresu určenou pro tento účel bezpečnostním sborem, druhou prostřednictvím určeného elektronického nástroje, umožňuje-li takové jeho použití bezpečnostní sbor.
Podání příslušníka z elektronické adresy zřízené bezpečnostním sborem, ani podání, které učiní prostřednictvím elektronického nástroje, nebude muset obsahovat uznávaný elektronický podpis. Ustanovení § 176 je tak speciální k § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve změní pozdějších předpisů, který určuje typ elektronického podpisu, kterým lze podepsat dokument, kterým se činí úkon vůči veřejnoprávnímu podepisujícímu nebo jiné osobě v souvislosti s výkonem jejich působnosti, k § 37 odst. 4 větě druhé správního řádu, požadující v případě učinění úkonu elektronickou poštou bez jeho podepsání uznávaným elektronickým podpisem jeho doplnění do 5 dnů, a konečně i k § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, , ve změní pozdějších předpisů.
V ustanovení § 177 se s cílem zrychlit a zjednodušit řízení ve věcech služby navrhuje, aby zákon o služebním poměru příslušníků (stejně jako např. zákon o státní službě) standardně umožňoval zahájit řízení přímo vydáním rozhodnutí. Toto pravidlo souvisí s § 36 odst. 3 správního řádu, který správnímu orgánu ukládá povinnost umožnit před vydáním meritorního rozhodnutí účastníkům vyjádření k podkladům rozhodnutí, ledaže rozhoduje o žádosti, které v plném rozsahu vyhovuje, účastník se tohoto svého práva vzdal nebo zvláštní zákon výslovně stanoví jinak. Z uvedeného pravidla se samozřejmě stanoví výjimky, a to pro řízení
● o propuštění ze služebního poměru, mimo propuštění podle § 42 odst. 1 písm. c),
● o kázeňském přestupku,
● o jednání, které má znaky přestupku, mimo případy, kdy bylo rozhodnuto příkazem,
● o náhradě škody nebo nemajetkové újmy, nebo
● o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení.
Dále se zde popisují náležitosti rozhodnutí: kromě náležitostí stanovených správním řádem musí rozhodnutí obsahovat i hodnostní označení, popřípadě hodnost, účastníka řízení a služebního funkcionáře, který ve věci rozhodoval (což logicky neplatí u osob, které nejsou příslušníky, jako jsou např. pozůstalí). Osobní údaje příslušníka zpravodajské služby, příslušníka specializovaného oddělení inspekce a příslušníka speciálního útvaru policie mohou být v rozhodnutí uvedeny v rozsahu umožňujícím zakrytí totožnosti.
Ustanovení § 178 přejímá současnou úpravu nákladů řízení. Náklady řízení, které vznikly bezpečnostnímu sboru, nese tento sbor. Náklady řízení, které vznikly účastníkovi, nese účastník. Pokud je účastník v řízení o odvolání, rozkladu, v obnoveném nebo přezkumném řízení úspěšný, má nárok na náhradu nákladů od bezpečnostního sboru; pokud je úspěšný částečně, má nárok na poměrnou náhradu nákladů. Svůj nárok musí účastník uplatnit před ukončením řízení, a jestliže to není možné, do 3 dnů ode dne doručení rozhodnutí, jinak tento nárok zaniká.
Ustanovení § 179 se týká odvolání a obsahuje podstatné pasáže současného § 190, které jsou doplněny na základě poznatků z praxe. Odvolání v řízení ve věcech služebního poměru nadále nemá odkladný účinek, s výjimkou odvolání proti rozhodnutí o:
● náhradě škody nebo nemajetkové újmy,
● povinnosti vydat bezdůvodné obohacení,
● stanovení povinnosti vrátit část náborového příspěvku,
● zrušení nebo omezení souhlasu s jinou výdělečnou činností,
● povinnosti uhradit náklady spojené se studiem nebo studijním pobytem
● kázeňském přestupku, nebo
● jednání, které má znaky přestupku
Ve výčtu není zmíněno odvolání proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty, jehož odkladný účinek je založen přímo § 62 správního řádu, který stanoví, že odvolání proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty má odkladný účinek vždy.
Služební funkcionář, který napadené rozhodnutí vydal, je může zrušit nebo změnit, jestliže odvolání plně vyhoví; jestliže tak neučiní, předá spis odvolacímu orgánu se svým stanoviskem do 15 dnů ode dne podání odvolání. Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání nejpozději do 90 dnů, a to počítáno ode dne, kdy služební funkcionář předá spis nebo jeho část se svým stanoviskem odvolacímu orgánu. Účastník je oprávněn si informaci o okamžiku, kdy byly odvolacímu orgánu podklady předány, od služebního funkcionáře vyžádat.
Ustanovení § 180 modernizuje úpravu výkonu rozhodnutí. Od roku 2014 není soud oprávněn vykonávat rozhodnutí správního charakteru, a při výkonu rozhodnutí vydaných v řízení podle dvanácté části je tedy nutno postupovat cestou správní exekuce. Exekuci na peněžitá plnění může provést přímo správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni, pokud mu takovou pravomoc přiznává zvláštní zákon; tímto zákonem je právě zákon o služebním poměru příslušníků, ovšem pouze pokud jde o exekuci srážkou ze služebního přijmu nebo výsluhového nároku příslušníka. Nelze-li zajistit výkon rozhodnutí tímto způsobem, postupuje se podle správního řádu.
Ustanovení § 181 ohledně soudního přezkumu rozhodnutí vydaných služebním funkcionářem odkazuje na obecnou úpravu zákona č. 150/2002 Sb., soudním řádu správním, ve znění pozdějších předpisů. Odklad vykonatelnosti až do nabytí právní moci rozhodnutí soudu se přiznává rozhodnutí o:
● náhradě škody nebo nemajetkové újmy,
● povinnosti vydat bezdůvodné obohacení,
● stanovení povinnosti vrátit část náborového příspěvku,
● povinnosti uhradit náklady spojené se studiem nebo studijním pobytem
● kázeňském přestupku, nebo
● jednání, které má znaky přestupku
Ustanovení § 182 až § 185 představují procesněprávní část právní úpravy odpovědnosti příslušníka bezpečnostního sboru za kázeňský přestupek (její hmotněprávní část je obsahem § 50 až § 51a). Výraznou změnou je oddělení pasáží o řízení o kázeňském přestupku od pasáží věnovaných řízení o jednání, které má znaky přestupku. Dosud se oba typy řízení prolínaly v § 186 a jejich rozlišení představovalo pro adresáty právní regulace velkou výzvu. Tyto delikty i jejich procesní aspekty se přitom od sebe odlišují: kázeňský přestupek je čistě disciplinárním deliktem, zatímco jednání se znaky přestupku nikoliv, a navíc, při projednávání kázeňského přestupku služební funkcionář subsidiárně aplikuje správní řád, zatímco při řešení jednání, které má znaky přestupku, používá podpůrně zákon o odpovědnosti za přestupky.
Co do obsahu zůstává úprava řízení o kázeňském přestupku v zásadě stále stejná jako doposud. Zajímavou novinkou je institut předání věci podle § 183, který je inspirován § 64 zákona o odpovědnosti za přestupky, jenž správnímu orgánu umožňuje věc předat k řešení jinému orgánu, a to jak v rámci probíhajícího řízení, tak - na rozdíl od institutu postoupení věci - i v případech, kdy řízení ještě zahájeno nebylo.
Ustanovení § 183 aplikaci institutu předání věci předpokládá ve třech specifických situacích (usnesení se vždy pouze poznamená do spisu):
● odstavec 1 se týká případů, kdy zjištěné skutečnosti nasvědčují závěru, že kázeňsky obviněný příslušník spáchal trestný čin; v takovém případě služební funkcionář věc předá orgánu činnému v trestním řízení;
● odstavec 2 se týká:
a) situací, kdy zjištěné skutečnosti nasvědčují závěru, že kázeňsky obviněný příslušník spáchal jednání, které má znaky přestupku; v takovém případě služební funkcionář věc předá služebnímu funkcionáři příslušnému k vedení řízení o jednání, které znaky přestupku (ledaže je jím on sám), a
b) situací, kdy je kázeňsky obviněný příslušník bezpečnostního sboru ustanoven na služební místo v jiném bezpečnostním sboru; stane-li se tak před vydáním meritorního rozhodnutí v prvním stupni, služební funkcionář dosavadního sboru věc předá k řešení služebnímu funkcionáři přejímajícího sboru, pokud se ale přechod k jinému sboru uskuteční až po vydání meritorního prvostupňového rozhodnutí, řízení už dokončí služební funkcionář dosavadního bezpečnostního sboru a jeho výsledek oznámí služebnímu funkcionáři přejímajícího bezpečnostního sboru.
Jestliže je však kázeňsky obviněným příslušníkem příslušník zpravodajské služby, specializovaného oddělení inspekce nebo speciálního útvaru policie a předání věci by mohlo vážně ohrozit důležitý zájem služby nebo ochranu utajovaných informací, postup podle odstavce 2 se neuplatní: služební funkcionář věc nepředá a řízení sám dokončí. Jde-li o případ podle písmene b), jeho výsledek oznámí služebnímu funkcionáři přejímajícího bezpečnostního sboru.
● odstavec 3 upravuje situaci, kdy služební funkcionář zjistí, že není k projednání věci příslušný; v takovém případě spis bezodkladně předá příslušnému služebnímu funkcionáři. Příslušný služební funkcionář může využít předané podklady, není-li to na újmu práv kázeňsky obviněného příslušníka.
Ustanovení § 184 obsahuje výčet důvodů pro zastavení řízení o kázeňském přestupku. Vychází ze současné podoby § 188, kterou doplňuje po vzoru zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Za důvod pro zastavení řízení označuje i skutečnost, že služební poměr příslušníka skončil, což je důsledek disciplinární povahy kázeňské odpovědnosti. Jak konstatuje např. stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství č. 4/2004: „Logickým důsledkem plynoucím z toho, že kázeňská pravomoc je spojena s existencí vztahu služební nadřízenosti (má tedy interní povahu) je i to, že po ukončení tohoto služebního poměru nelze již disciplinární delikt v disciplinárním řízení projednat.“
Ustanovení § 185 se věnuje výkonu kázeňského trestu snížení služebního příjmu. Na rozdíl od ostatních kázeňských trestů, které lze za kázeňský přestupek uložit a které mají jednorázovou povahu, snížení služebního příjmu má poněkud dlouhodobější charakter. Navíc ačkoliv směřuje do finanční sféry příslušníka, jeho přímým adresátem je bezpečnostní sbor, kterému vzniká povinnost snížit kázeňsky potrestanému příslušníkovi příjem. Protože se v odborné literatuře i praxi bezpečnostních sborů objevily různé názory na správný postup při jeho aplikaci, navrhuje se postavit najisto, že tento kázeňský trest se vůči kázeňsky obviněnému příslušníkovi uplatní až od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení kázeňského trestu. Uvedený princip vychází ze zákona o soudech a soudcích a zákona o státním zastupitelství, které disciplinární opatření snížení platu také znají a jednoznačně vylučují možnost uložit snížení služebního příjmu retroaktivně (snížit příjem za měsíc, ve kterém rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ještě nebylo pravomocné, i když samotný výplatní termín následuje až datu právní moci rozhodnutí).
Vzhledem ke zkušenostem z praxe se dále stanoví, že není-li možné z objektivních důvodů (služební příjem nedosahuje dostatečné výše) kázeňský trest vykonat, přesune se jeho výkon do nejbližšího následujícího měsíce, kdy bude jeho výkon možný. Konečně, ustanovení obsahuje i výslovné řešení situace, kdy příslušník přejde k jinému bezpečnostnímu sboru, ale kázeňský trest mu uloží ještě služební funkcionář dosavadního bezpečnostního sboru. V takovém případě služební funkcionář dosavadního bezpečnostního sboru pravomocné rozhodnutí o uložení kázeňského trestu přejímajícímu bezpečnostního sboru oznámí, a ten poté snížení služebního příjmu fakticky provede.
Ustanovení § 186 až 188 představují procesněprávní část právní úpravy odpovědnosti za jednání, které má znaky přestupku (její hmotněprávní část je obsahem § 51 a 51b). Výraznou změnou je oddělení pasáží o řízení o kázeňském přestupku od pasáží věnovaných řízení o kázeňském přestupku. Dosud se oba typy řízení prolínaly v § 186 a jejich rozlišení představovalo pro adresáty právní regulace velkou výzvu.
Ustanovení § 186 zakotvuje princip, podle nějž se v řízení o jednání, které má znaky přestupku, postupuje podle obecná úpravy přestupkového řízení, ledaže zákon o služebním poměru příslušníků obsahuje vlastní pravidla. Tak je to tomu zejména:
● ohledně tzv. adhezního řízení o náhradě škody či bezdůvodného obohacení. Osoba, které byla spácháním jednání, které má znaky přestupku, způsobena škoda nebo na jejíž úkor se obviněný spácháním jednání, které má znaky přestupku, bezdůvodně obohatil, nebude mít postavení účastníka řízení a neuplatní se ani další z ustanovení § 42, § 68 písm. b), § 70, § 80 odst. 3, § 87, § 89, § 93 odst. 1 písm. h), § 93 odst. 3, § 95 odst. 3, § 96 odst. 1 písm. b), § 99 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky;
● ohledně řešení přestupku tzv. domluvou, které zákon o odpovědnosti za přestupky zmiňuje v § 91. Domluva je zcela neformálním způsobem vyřízení přestupku, který se používá „v terénu“, je-li pachatel přestupku přistižen přímo při činu a míra společenské nebezpečnosti přestupku je zanedbatelná. Nedochází tedy vůbec k zahájení řízení, vyslovení viny ani vydání rozhodnutí, tzn. domluva vůbec nemá charakter trestu (není možné ji proto zaměňovat ani s upuštěním od potrestání ani s kázeňským trestem napomenutí).
Před zákonem odpovědnosti za přestupky mají ale přednost i normy, které služební zákon obsahuje ve své dvanácté části, tzn. ustanovení o příslušnosti, doručování apod.
Ustanovení § 187 o předání věci je reflexí § 64 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Využití institutu předání věci předpokládá ve třech specifických situacích (usnesení se vždy pouze poznamená do spisu):
● odstavec 1 se týká případů, kdy zjištěné skutečnosti nasvědčují závěru, že obviněný příslušník spáchal trestný čin; v takovém případě služební funkcionář věc předá orgánu činnému v trestním řízení;
● odstavec 2 se týká:
a) situací, kdy služební poměr obviněného příslušníka před zahájením řízení anebo v jeho průběhu skončí. Stane-li se tak ještě před vydáním meritorního rozhodnutí v prvním stupni, služební funkcionář věc předá k řešení správnímu orgánu příslušnému k projednání přestupku; dojde-li však k zániku služebního poměru až po vydání meritorního prvostupňového rozhodnutí, řízení se dokončí postupem podle zákona o služebním poměru příslušníků;
b) situaci, kdy je obviněný příslušník bezpečnostního sboru ustanoven na služební místo v jiném bezpečnostním sboru. Stane-li se tak před vydáním meritorního rozhodnutí v prvním stupni, služební funkcionář dosavadního sboru věc předá k řešení služebnímu funkcionáři přejímajícího sboru. Pokud se přechod k jinému sboru uskuteční až po vydání meritorního prvostupňového rozhodnutí, řízení dokončí služební funkcionář dosavadního bezpečnostního sboru a jeho výsledek oznámil služebnímu funkcionáři přejímajícího bezpečnostního sboru.
Jestliže je však obviněným příslušníkem příslušník zpravodajské služby, příslušník specializovaného oddělení inspekce nebo příslušník speciálního útvaru policie a předání věci by mohlo vážně ohrozit důležitý zájem služby nebo ochranu utajovaných informací, postup podle odstavce 2 se neuplatní: služební funkcionář věc nepředá a řízení sám dokončí. Jde-li o případ podle písmene b), jeho výsledek oznámí služebnímu funkcionáři přejímajícího bezpečnostního sboru.
● odstavec 3 upravuje situaci, kdy služební funkcionář zjistí, že není k projednání věci příslušný; v takovém případě spis bezodkladně předá příslušnému služebnímu funkcionáři. Příslušný služební funkcionář může využít předané podklady, není-li to na újmu práv obviněného příslušníka.
Ustanovení § 188 je věnován rozhodnutí o uložení pokuty příkazem na místě. Jde o specifický druh rozhodnutí, jehož náležitosti se řídí zákonem o odpovědnosti za přestupky. Pokuta se ukládá prostřednictvím tzv. příkazového bloku, který musí obsahovat náležitosti stanovené v § 92 odst. 4 zákona o odpovědnosti za přestupky. Příkazový blok se vydává v listinné nebo v elektronické podobě a pokud jde o jeho listinnou podobu, služební funkcionář nepoužívá tiskopisy příkazových bloků vydávané Ministerstvem financí (neboť ty používají pojem „přestupek“), nýbrž využije formulář, jehož vzor stanoví služební předpis. Vydávání příkazových bloků v elektronické podobě se zcela řídí zákonem o odpovědnosti za přestupky.
Ustanovení § 189 se věnuje výkonu kázeňského trestu snížení služebního příjmu. Na rozdíl od ostatních kázeňských trestů, které lze za jednání, které má znaky přestupku, uložit a které mají jednorázovou povahu, snížení služebního příjmu má poněkud dlouhodobější charakter. Navíc ačkoliv směřuje do finanční sféry příslušníka, jeho přímým adresátem je bezpečnostní sbor, kterému vzniká povinnost snížit příslušníkovi příjem. Protože se v odborné literatuře i praxi bezpečnostních sborů objevily různé názory na správný postup při jeho aplikaci, navrhuje se postavit najisto, že tento kázeňský trest se vůči příslušníkovi uplatní až od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení kázeňského trestu. Uvedený princip vychází ze zákona o soudech a soudcích a zákona o státním zastupitelství, které disciplinární opatření snížení platu také znají a jednoznačně vylučují možnost uložit snížení služebního příjmu retroaktivně (snížit příjem za měsíc, ve kterém rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ještě nebylo pravomocné, i když samotný výplatní termín následuje až datu právní moci rozhodnutí).
Vzhledem ke zkušenostem z praxe se dále stanoví, že není-li možné z objektivních důvodů (služební příjem nedosahuje dostatečné výše) kázeňský trest vykonat, přesune se jeho výkon do nejbližšího následujícího měsíce, kdy bude jeho výkon možný. Konečně, ustanovení obsahuje i výslovné řešení situace, kdy příslušník přejde k jinému bezpečnostnímu sboru, ale kázeňský trest mu uloží ještě služební funkcionář dosavadního bezpečnostního sboru. V takovém případě služební funkcionář dosavadního bezpečnostního sboru pravomocné rozhodnuti o uložení kázeňského trestu přejímajícímu bezpečnostního sboru oznámí, a ten poté snížení služebního příjmu fakticky provede.
Ustanovení § 190 rozvíjí pravidlo, které současné znění zákona uznává pouze u kázeňského trestu zákazu činnosti, totiž že se kázeňský trest vykoná i tehdy, jestliže příslušníkovi, kterému byl uložen, skončil služební poměr. Jednání, které má znaky přestupku, není – na rozdíl od kázeňského přestupku – čistě disciplinárním deliktem, jakkoliv se za něj ukládají kázeňské tresty (viz např. Fiala, Z. Ke kázeňské odpovědnosti příslušníků bezpečnostních sborů, Bezpečnostní teorie a praxe 1/2017: „oproti kázeňským přestupkům se v tomto případě již z pohledu teorie správního práva nejedná o „klasický“ typ disciplinárního deliktu, neboť vznik odpovědnosti zde není spojován s porušením zvláštním předpisem stanovené disciplíny, řádu či pořádku uvnitř určité veřejnoprávní instituce (v našich podmínkách uvnitř bezpečnostního sboru).“), a proto neexistuje důvod, aby po skončení služebního poměru nebyl vykonány i kázeňské tresty pokuty, propadnutí věci a propadnutí náhradní hodnoty, popřípadě ochranná opatření, neboť všechny mohou být uloženy i civilním osobám.
K § 197 a 197a
Zákon o služebním poměru příslušníků ve své současné podobě obsahuje pouze kusou úpravu právního postavení odborových organizací a jejich působení v bezpečnostním sboru; tento nedostatek se v praxi řeší ne právě ideální cestou analogické aplikace obdobných ustanovení zákoníku práce.
Navrhuje se proto kusou úpravu doplnit o další pravidla, která z části kopírují v praxi již používanou úpravu zákoníku práce, popř. jsou jí silně inspirována, nicméně v některých detailech zohledňují specifické prostředí bezpečnostních sborů.
V § 197 se podrobněji vysvětlují pojmy „informování“ a „projednávání“ záležitostí týkajících se výkonu služby, a to po vzoru § 278 zákoníku práce.
Nový § 197a v odstavcích 3 až 5 přejímá úpravu působení odborové organizace z § 286 zákoníku práce, v odstavci 1 a 2 ale obsahuje speciální normu, která pro vznik oprávnění odborové organizace působit v bezpečnostním sboru stanoví minimální limit 1 % příslušníků konkrétního sboru.
Jak konstatoval Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 10/12, publikovaném pod č. 207/2017 Sb., určení minimálního počtu členů odborové organizace na úrovni zaměstnavatele není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky ani Úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat (vyhlášenou pod č. 489/1990 Sb.), pokud je tento práh stanoven „v rozumné výši“. Jestliže má totiž zaměstnavatel mít vůči odborové organizaci určité povinnosti, dává podle názoru Ústavního soudu smysl poskytnout příslušná oprávnění pouze těm organizacím, které mají dostatečný personální základ.
Bezpečnostní sbory, jakožto přísně hierarchicky řízené subjekty, jejichž posláním je aktivní ochrana veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti České republiky, přitom mají jako zaměstnavatel specifickou povahu, což reflektuje čl. 27 Listiny základních práv a svobod, který připouští omezení svobody odborového sdružování, jde-li o opatření nezbytná „pro ochranu bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku“ a příslušníkům bezpečnostních sborů výslovně nepřiznává právo na stávku.
Také Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (publikovaná pod č. 209/1992 Sb.) konstatuje, že v rozporu s jejím čl. 11 o právu odborového sdružování není „uvalení zákonných omezení na výkon těchto práv příslušníky ozbrojených sil, policie a státní správy.“ Stejně tak Úmluva MOP č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat (publikovaná pod č. 489/1990 Sb.) obsahuje ve svém článku 9 výjimku pro bezpečnostní složky „Do jaké míry budou záruky, vyplývající z této úmluvy, uplatněny v ozbrojených silách a v policii, bude stanoveno vnitrostátním zákonodárstvím.“ a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (publikovaný pod č. 120/1976 Sb.) v čl. 22 stanoví „Nic v tomto článku nebrání omezit zákonem výkon tohoto práva příslušníkům ozbrojených sil a policie.“
Bezpečnostní sbory zároveň patří mezi zaměstnavatele s nadstandardně velikou personální základnou: nejméně početná Generální inspekce bezpečnostních sborů má necelých 300 příslušníků, nejpočetnější Policie ČR desítky tisíc příslušníků. Standardní pracovněprávní hranici tří osob je proto nutné považovat za nepřiměřeně nízkou a limit 1 % příslušníků konkrétního sboru za práh „v rozumné výši“; například zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, který do roku 2007 upravoval služební poměry příslušníků Policie ČR, Celní správy ČR a Vězeňské služby ČR, přiznával právo reprezentovat příslušníky pouze odborové organizaci s minimálně 40% zastoupením mezi příslušníky na konkrétním útvaru.
Naplnění uvedeného požadavku se přitom navrhuje posuzovat vždy na základě počtu příslušníků bezpečnostního sboru k prvnímu dni kalendářního roku. Z uvedené hodnoty se bude vycházet po celý kalendářní rok.
Za účelem zajištění kontinuity působení odborových organizací, které v současné době v bezpečnostních sborech působí, ale po nabytí účinnosti novelizace požadavek 1 % zastoupení mezi příslušníky daného bezpečnostního sboru nenaplní, navrhuje se v rámci přechodných ustanovení zavedení tříletého přechodného období, které poskytne stávajícím odborovým organizacím prostor přizpůsobit se novým podmínkám.
K bodům (§ 198)
V prvním odstavci se zpřesňují formulace některých oprávnění odborové organizace, např.:
● oprávnění projednat a zaujmout stanovisko k návrhům rozhodnutí týkajících se skončení služebního poměru se uplatní pouze v případě, pokud příslušník, jehož se rozhodnutí dotýká, o takový postupem požádá;
● oprávnění odborové organizace účastnit se činnosti hodnotících a poradních orgánech služebního funkcionáře se u orgánů, u kterých probíhá řízení ve věcech služebního poměru, uplatní vzhledem k zásadě neveřejnosti správního řízení pouze v případě, že příslušník, který je účastníkem řízení, o účast odborové organizace sám požádá;
● zavádí se právní základ pro postup odborové organizace při zpracovávání osobních údajů příslušníků;
● oprávnění vykonávat kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby a kontrolu nad dodržováním právních a služebních předpisů v této oblasti se nově formuluje s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2008 Pl. ÚS 83/06.
Z třetího odstavce se vypouštějí ustanovení o „vyšším odborovém orgánu“, která jsou v současné době již zastaralá, neboť oprávnění jednat jménem odborové organizace vyplývá z občanského zákoníku a stanov jednotlivých odborových organizací. Na jejich místo se vkládá text o povinnost odborové organizace informovat příslušníky o své činnosti, která odpovídá § 276 odst. 6 zákoníku práce. Nový pátý odstavec zavádí povinnost mlčenlivosti členů odborové organizace, která obsahově vychází z § 276 odst. 3 zákoníku práce.
K § 199a
Navrhuje se do třetího odstavce doplnit možnost rozšíření závaznosti tzv. normativní části kolektivní dohody na zpravodajskou službu nebo zpravodajské služby (ve kterých odborové organizace nepůsobí), a to rozhodnutím vlády na žádost ředitele příslušné zpravodajské služby.
K § 200
Ustanovení o ochraně odborových funkcionářů a zabezpečení činnosti odborových organizací zůstává v zásadě stejné, pouze se navrhují drobná zpřesnění a doplnění. Zejména se upřesňuje, že poskytování materiálně technických podmínek pro činnost odborové organizace má ze strany bezpečnostního sboru probíhat „podle možností a v přiměřeném rozsahu“. Taková formulace kopíruje § 277 zákoníku práce a zohledňuje rovněž čl. 2 Úmluvy MOP o ochraně zástupců pracovníků v podniku a úlevách, které jim mají být poskytnuty (publikované pod č. 108/2001 Sb. m. s.), podle nějž je třeba při poskytování materiálních podmínek přihlížet „k potřebám, velikosti a možnostem“ zaměstnavatele a takové poskytnutí „nemá být na překážku jeho výkonnému chodu“.
Zároveň nelze odhlédnout od faktu, že majetek, se kterým hospodaří bezpečnostní sbor, je majetkem státu. Proto se zdůrazňuje, že poskytování materiálně-technického zabezpečení odborovým organizacím podléhá obecným pravidlům zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů: poskytnutí bezplatného užívání státního majetku nepodnikatelským subjektům k „sociálním“ účelům je povoleno, nicméně maximálně na dobu 8 let (výjimku může ze závažných důvodů povolit Ministerstvo financí) a ujednání o poskytnutí konkrétní věci musí vždy obsahovat možnost jednostranného ukončení vztahu ze strany bezpečnostního sboru.
Nový čtvrtý odstavec reaguje na znění obligačních pasáží některých existujících kolektivních dohod, které odborovým organizacím přiznávají právo na přístup do interních sítí a systémů bezpečnostního sboru. Interní systémy a sítě jsou určeny pro interní potřebu sboru a obsahují neveřejná data, na které se nárok odborové organizace na informace podle § 197 odst. 2 nevztahuje. Navrhuje se proto do textu zákona doplnit pravidlo, které výkon takového oprávnění omezí na přístup prostřednictvím osob, které jsou příslušníky sboru. Totéž platí pro samostatný vstup do areálu bezpečnostního sboru.
K § 201
Navrhuje se rozšíření definice „členů rodiny“ o registrovaného partnera ve smyslu zákona o registrovaném partnerství. Pokud jde o osoby v postavení druha nebo družky, s cílem zamezit nejasnostem se zavádí požadavek, aby s příslušníkem žily v domácnosti nepřetržitě alespoň 3 měsíce.
Nový čtvrtý odstavec přináší definici „přestěhování“ jako reálné změny bydliště příslušníka, kdy lze z konkrétního jednání příslušníka usuzovat na jeho vůli trvale žít v jiném místě než je jeho stávající bydliště.
Nový pátý a šestý odstavec definují „speciálního útvaru Policie České republiky“, kterým se rozumí útvar vykonávající soustavné a systematické činnosti související s použitím agenta, předstíraným převodem, zvláštní ochranou svědka, výrobou a opatřováním krycích dokladů nebo řízením informátorů a „specializované oddělení inspekce“, kterým se rozumí specializované oddělení Generální inspekce bezpečnostních sborů vykonávající závažné úkoly Generální inspekce bezpečnostních sborů při provádění zkoušek spolehlivosti, používání operativně pátracích prostředků a zajišťování agendy krycích dokladů.
K § 201a
Nové ustanovení § 201a stanoví postup při doručování mimo řízení ve věcech služebního poměru, a to odkazem na § 174 až 176. Vzhledem k § 158 odst. 1 a § 177 odst. 2 správního řádu je takové ustanovení nezbytné, pokud se nemá uplatnit obecná úprava ve správním řádu.
K § 202
Ve čtvrtém odstavci se výčet osob oprávněných nahlížet do osobního spisu příslušníka rozšiřuje o bývalého příslušníka a zmocněnce příslušníka. V pátém odstavci se obdobné právo namísto členu poradní komise přiznává osobě pověřené vedením řízení ve věcech služebního poměru.
Nový devátý odstavec reaguje na potřebu personálních útvarů jednotlivých bezpečnostních sborů získat při přechodu příslušníka od jednoho sboru k jinému potřebné informace a podklady o průběhu jeho služebního poměru (např. záznam o sociálním pojištění, evidenční list důchodového zabezpečení, evidenční list dávek nemocenského pojištění, evidenční list o neschopnosti ke službě, rozhodnutí o zápočtu dob dle § 224, zápočet dob pro účely výsluhových nároků, rozpis složek služebního příjmu zahrnutých do průměrného hrubého služebního příjmu za kalendářní rok předcházející dni skončení služebního poměru, resp. 3 kalendářní roky, prohlášení poplatníka daně z příjmu za aktuální rok, přehled čerpané dovolené za aktuální rok, mzdové listy, přehled zápočtů pro nemocenské průměry, doklady o dobách důchodového pojištění před vznikem služebního poměru apod.)
K § 203
Vzhledem k poznatkům z praxe se oprávnění vedoucího námitkám vyhovět, anebo je zamítnout, doplňuje o možnost částečného vyhovění, a navrhuje se zrušení průběžného každoročního hodnocení příslušníka, které pro vedoucí příslušníky představuje vysokou administrativní zátěž.
K § 204
Možnost jmenovat příslušníka ve výslužbě do vyššího hodnostního označení nebo vyšší hodnosti se rozšiřuje o příslušníky ve výslužbě, který se zasloužili o posílení dobrého jména bezpečnostního sboru. Současně se ruší podmínka, aby jmenování příslušníka ve výslužbě do vyššího hodnostního označení nebo vyšší hodnosti proběhlo „v souvislosti se skončením služebního poměru“. Navrhují se legislativně-technické úpravy v souvislosti se změnami v úpravě skončení služebního poměru podle § 41 a 42.
K § 205
V důsledku rozrůstání elektronizace agend a služeb vykonávaných fyzickými a právnickými osobami i orgány veřejné moci dochází k intenzivnímu propojování informací, což má negativní dopad na možnost účinného utajení činnosti a zajištění bezpečnosti některých bezpečnostních sborů a jejich příslušníků. Smyslem navrhovaného ustanovení je v případech, kdy příslušnost ke konkrétnímu bezpečnostnímu sboru není podmínkou pro provedení úkonu nebo poskytnutí služby ze strany orgánu veřejné moci, fyzické či právnické osoby (jde např. o různá potvrzení, jejichž účelem je pouze prokázání existence služebního vztahu) umožnit příslušníkům jejich příslušnost ke konkrétnímu bezpečnostnímu sboru efektivně zastřít.
V zájmu tohoto zastření se upravuje i povinnost využívat identifikační údaje Ministerstva vnitra, což je pro celý systém utajení některých bezpečnostních sborů a zajištění bezpečnosti jejich příslušníků nezbytné jak z hlediska samotných bezpečnostních sborů, tak i subjektů, vůči nimž budou tyto údaje vykazovány.
K § 206 včetně nadpisu
Název ustanovení se mění na „promlčení práva“, a to s cílem zdůraznit, že jeho obsah nemá spojitost s promlčením ve správně-trestním smyslu, tj. se zánikem odpovědnosti za kázeňský přestupek nebo jednání, které má znaky přestupku; takové promlčení má ve skutečnosti povahu prekluze a obviněný příslušník je nemusí namítat, nýbrž se k němu přihlíží z úřední povinnosti. Ustanovení § 206 se týká pouze promlčení práva jednoho z účastníků právního vztahu, které v důsledku uplynutí času nezanikne, ale je oslabeno, tzn. v případě uplatnění námitky promlčení je nelze autoritativně přiznat.
Současně se odstraňuje legislativní nedostatek, kdy byl okruh subjektů, které mohou na promlčení ve vztazích regulovaných zákonem o služebním poměru příslušníků poukázat, vymezen příliš úzce. Nově bude takové oprávnění příslušet kromě bezpečnostního sboru a příslušníka (resp. bývalého příslušníka) také „jiné oprávněné osobě“.
K § 207 a 208
Navrhují se formulační úpravy v souvislosti se změnami v úpravě odpovědnosti za majetkovou a nemajetkovou újmu v sedmé části.
K § 209
Vzhledem ke komplexní revizi dvanácté části, která bude nadále obsahovat pouze nezbytné odchylky od obecné úpravy, se navrhuje vypuštění pasáže o zániku práva, která odkazuje na zrušená ustanovení dvanácté části.
K § 211
Právní teorie rozlišuje lhůty (období, v jehož rámci lze uplatnit nějaké právo) a doby (časové úseky, v důsledku jejichž uplynutí nastane právem předpokládaná skutečnost bez dalšího). Zákon o služebním poměru příslušníků obsahuje obojí, ustanovení § 211 ve své současné podobě však upravuje pouze lhůty, což působí matoucím dojmem.
Navrhuje se proto počítání lhůt a dob srozumitelně rozlišit. U dob se pak navrhuje výslovně zavést tradiční „pracovněprávní“ způsob počítání podle § 333 zákoníku práce. Tento způsob se odlišuje od standardní úpravy počítání doby podle § 605 občanského zákoníku, neboť při něm:
● doba začíná vždy již dnem, kdy nastala skutečnost rozhodná pro její počátek
● doba končí svým posledním dnem - bez ohledu na to, zda se takový den pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, v němž nastala skutečnost, od níž se doba počítá, a zda takový den připadne na sobotu, neděli nebo svátek.
Díky tomuto způsobu počítání služební poměr na dobu určitou 3 let, který vznikl 1. ledna 2024, skončí již 31. prosince 2026, nikoliv až 1. ledna 2027. Roční zkušební doba, která počne běžet 5. června, uběhne již 4. června následujícího roku, a to i když tento den bude neděle.
Současně se navrhuje, aby bylo ustanovení o počítání lhůt (nikoliv tedy dob) doplněno pravidlo, že připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, bude jejím posledním dnem nejbližší příští pracovní den (naproti tomu doba, jak uvedeno výše, končí vždy uplynutím svého posledního dne).
K § 212
Ustanovení se navrhuje modernizovat s ohledem na přijetí zákona o registrovaném partnerství.
K § 213
Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se rozšiřuje i na další osoby, které se bezdůvodně obohatí při realizaci právních vztahů vyplývajících ze zákona o služebním poměru příslušníků.
K § 214
Právní úpravu mlčenlivosti po skončení služebního poměru se navrhuje doplnit formulací, že příslušníka, resp. bývalého příslušníka, povinnosti mlčenlivosti o skutečnostech, o nichž se dozvěděl při výkonu služby, zprošťuje služební funkcionář sboru, ve kterém tento příslušník vykonával službu v době, kdy se o těchto skutečnostech dozvěděl.
K čl. II
K bodu 1
Přechodné ustanovení upravuje funkční období podle § 1 odst. 2 věty čtvrté u příslušníka, který je ke dni 1. 1. 2026 ustanoven na služebním místě ředitele krajského ředitelství Policie České republiky, ředitele útvaru Policie České republiky s celostátní působností, ředitele hasičského záchranného sboru kraje a velitele záchranného útvaru Hasičského záchranného sboru České republiky. Stanoví, že běh funkčního období počíná teprve 1. 1. 2026.
K bodu 2
Přechodné ustanovení reaguje na prodloužení délky zkušební doby z 6 měsíců na 12 měsíců v § 11a. Stanoví, že v případě příslušníka, jehož služební poměr vznikl rozhodnutím služebního funkcionáře vydaným přede dnem nabytí účinnosti novelizace, se délka zkušební doby řídí dosavadní právní úpravou.
K bodu 3
Přechodné ustanovení se týká přijímacích a výběrových řízení. Pokud byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti novelizace, dokončí se a práva a povinnosti s nimi související se posoudí dosavadních pravidel.
K bodu 4
Přechodné ustanovení reaguje za změnu v § 33 a 75a, díky níž příslušník - otec, který čerpá rodičovskou dovolenou v období, v němž příslušnici – matce náleží mateřská dovolená, ode dne účinnosti novely již nebude zařazován do neplacené zálohy, nýbrž bude čerpat. překážku ve službě na straně příslušníka. Vzhledem k úpravám v textu § 67, § 135a a § 165 se v zájmu právní jistoty příslušníků, kteří byli do zálohy neplacené zařazeni v době před nabytím účinnosti novely, výslovně stanoví, že uvedená doba jim bude započítána v souladu s dosavadní právní úpravou. Současně se vysvětluje, že příslušník, který již byl zařazený do zálohy neplacené z důvodu udělení rodičovské dovolené podle dosavadní úpravy, není oprávněn ze stejného důvodu čerpat překážku ve službě podle § 75a.
K bodu 5
Přechodné ustanovení reaguje na změny v právní úpravě kázeňského přestupku a jednání, která má znaky přestupku. Stanoví, že pokud se příslušník deliktního jednání dopustil přede dnem nabytí účinnosti novelizace, jeho odpovědnost se posuzuje, kázeňské tresty udělují a řízení se provádí podle dosavadní právní úpravy, ledaže je znění zákona po účinnosti novelizace pro příslušníka výhodnější.
K bodu 6
Vzhledem ke zkrácení doby poskytování stravného je stanoveno, že stávající nároky budou vypláceny po maximální dobu stanovenou v § 149 odst. 1., tedy po 3 roky. Příslušníkům, kterým je stravné podle § 149 odst. 1 vypláceno již 3 roky či déle, nárok s účinností tohoto zákona zanikne. V praxi to znamená, že příslušníkům, kterým bude k datu účinnosti novely poskytováno stravné např. již 5 let, nárok na stravné zaniká (uplynutí doby); naproti tomu příslušníkům, kterým bude k datu účinnosti novely poskytováno stravné v délce například 1 rok, bude nadále poskytováno, ale jen v rozsahu dalších 2 let.
K bodu 7
Přechodné ustanovení reaguje na nové ustanovení § 162a, které upravuje zánik nároku na výsluhový příspěvek. V zájmu právní jistoty bývalých příslušníků, kterým nárok na výsluhový příspěvek vznikl před účinností novelizace, se stanoví, že § 162a odst. 2 se v jejich případě neuplatní.
K bodu 8
Přechodné ustanovení reaguje na úpravu § 163. Znění prvního odstavce je zastaralé, a v rámci novelizace je proto navrhováno jeho zrušení. Příjemcům výsluhového příspěvku, kterým byla podle § 163 odst. 1 zastavena výplata výsluhového příspěvku, se přiznává možnost požádat o obnovení výplaty ode dne účinnosti novelizace.
K bodu 9
Stanovuje se, že již zahájená řízení ve věcech služebního poměru se dokončí podle dosavadní právní úpravy, služební funkcionář však nemusí rozhodovat na základě návrhu poradní komise (to neplatí, pokud jde o komisi rozkladovou, neboť její existence je podle správního řádu obligatorní).
K bodu 10
Řízení o obnově a přezkumná řízení, která byla zahájena z moci úřední nebo v nichž byla podána žádost nebo podnět přede dnem nabytí účinnosti novelizace, se dokončí podle dosavadní právní úpravy, služební funkcionář však nemusí rozhodovat na základě návrhu poradní komise.
K bodu 11
Za účelem zajištění kontinuity působení odborových organizací, které v současné době v bezpečnostních sborech působí, ale po nabytí účinnosti novelizace požadavek 1 % zastoupení mezi příslušníky daného bezpečnostního sboru nenaplní, se zavádí tříleté přechodné období, které poskytne stávajícím odborovým organizacím prostor přizpůsobit se novým podmínkám.
K části druhé – změna zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů
K čl. III
K § 11
Cílem navrhované změny je zvýšení ochrany příslušníků bezpečnostních sborů, kteří své služební úkoly plní v utajení. V oblasti zdravotnictví již došlo k zavedení zvláštních postupů např. podle ustanovení § 167e zákona č. 187/2006 Sb., nemocenském pojištění, a § 27b zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, a to v oblastech elektronické podoby dočasné pracovní neschopnosti, tzv. e-Neschopenky, avšak je nezbytné ošetřit i postupy a procesy při vykazování zdravotní péče, zejména ve vztahu ke zdravotním pojišťovnám.
Navrhuje se proto doplnění nových odstavců 5 a 6, které obsahují výjimku z pravidla svobodné volby zdravotní pojišťovny: v případech stanovených zákonem o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů musí být příslušník bezpečnostního sboru pojištěn u zdravotní pojišťovny, kterou určí vláda.
Tímto způsobem bude doplněna bezpečnostní mozaika, která je v průběhu let pečlivě budována v kontextu elektronizace veřejné správy. S ohledem na nezbytnost ochrany vazby mezi příslušníkem, poskytovatelem zdravotní péče a zdravotní pojišťovnou se totiž jeví jako nejúčinnější prostředek ochrany této vazby omezení subjektů, které budou tuto vazbu evidovat s ohledem na nebezpečí zneužití této informace.
Zavedení navrhované úpravy následně umožní realizaci dalších elektronizačních projektů bez přímého a zásadního dopadu na činnost zpravodajských služeb a bezpečnostních sborů, potažmo na bezpečnost České republiky, a to za výrazně nižších finančních a dalších nákladů.
K části třetí – změna zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
K čl. IV
K § 4
Oprávnění ministra vnitra povolat příslušníka Policie ČR k plnění úkolů ve škole nebo školském zařízení, které nejsou organizační částí policie, se nahrazuje širší formulací, která umožňuje zařazení policisty k plnění úkolů v organizační složce státu anebo příspěvkové organizaci, kterou Ministerstvo vnitra zřídilo nebo k níž vykonává zřizovatelské funkce. Cílem navrhované změny je umožnit poskytování tzv. pracovnělékařských služeb pro policisty prostřednictvím zdravotnických pracovníků (zejména lékařů a zdravotních sester) ve služebním poměru a systemizovat jejich služební místa přímo v rámci Zdravotnického zařízení Ministerstva vnitra, které de iure není organizační částí Ministerstva vnitra.
K § 5
Jedná se o legislativně technický důsledek úpravy § 4. Ten již nově nebude obsahovat vymezení legislativní zkratky „ministr“. Legislativní zkratku je tak potřebné zavést v § 5.
K části čtvrté – účinnost
K čl. IV
Účinnost se stanoví na 1. ledna 2026.
Datum nabytí účinnosti vychází z dikce § 9 odst. 2 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv), podle něhož platí, že právní předpisy nabývají účinnosti k 1. lednu nebo k 1. červenci kalendářního roku a zároveň reflektuje skutečnost, že předkládaná novela zákona o služebním poměru příslušníků přináší zásadní změny ve služebních vztazích, a poskytuje tak adresátům dostatek času seznámit se s jeho ustanoveními před nabytím jeho účinnosti.
52