Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam KORND3ABPWE2 najdete zde


                X.     
VYPOŘÁDÁNÍ ZÁSADNÍCH PŘIPOMÍNEK K MATERIÁLU S NÁZVEM:
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Dle Jednacího řádu vlády byl materiál rozeslán do meziresortního připomínkového řízení dopisem ministra vnitra dne 12. března 2024 s termínem dodání stanovisek do 11. dubna 2024. Vyhodnocení tohoto řízení je uvedeno v následující tabulce:


I. Připomínky k textu zákona a důvodové zprávě

	§§§
	AUTOR
	PŘIPOMÍNKA
	VYPOŘÁDÁNÍ


	§ 1 
	Policie 
	§ 1 odst. 2 
Navrhujeme 5 leté funkční období i pro ředitele útvaru PČR s celostátní působností, ředitele krajských ředitelství policie, velitele záchranného útvaru HZS ČR, ředitele HZS kraje, ředitele celního úřadu, ředitele věznice, ředitele vazební věznice a ředitele ústavu pro výkon zabezpečovací detence, ale bez omezení počtu funkčních období za sebou.  Odůvodnění: Bylo inspirováno zákonem o státní službě. Snahou je motivovat uvedené služební funkcionáře pracovat na svém profesním růstu. 
	 AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ
Po dohodě na společném vypořádacím jednání akceptováno pro PČR a HZS.

	
	Policie 
	§ 1 odst. 4 písm. d) a nový § 76b
Navrhujeme doplnit, že službou se dále rozumí veškeré formy výcviku prováděné v závislosti na charakteru úkolů plněných bezpečnostních sborem + doplnit nový § 76b do nové hlavy VII Výcvik a jeho zvláštní formy do části páté.


	AKCEPTOVÁNO

	§ 2 

	MF 
	§ 2 odst. 3 
Navrhujeme rozšířit působnost vedoucího organizační části Ministerstva vnitra nejen na výsluhové příspěvky, ale na všechny výsluhové nároky, tj. i na odchodné. Navrhujeme tedy text „nárokem na výsluhový příspěvek“ nahradit textem „výsluhovými nároky“.  Alternativně je podle nás případně nutné uvést zdůvodnění, proč by nároky na odchodné měly být ponechány na rozhodování jednotlivých bezpečnostních sborů a přenesla by se působnost pouze ve vztahu k výsluhovým příspěvkům.    
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO
Převod agendy výsluhových příspěvků z CS a VS na OSZ MV se týká  pouze výsluhového příspěvku, nikoliv odchodného, které nadále řeší jednotlivé sbory. Z novelizace byl vyňat a je řešen samostatnou novelizací SluP. 


	
	MSP  
	§ 2 odst. 3  
Podle návrhu nového znění § 2 odst. 3 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon“) má ve věcech souvisejících s nárokem na výsluhový příspěvek nově jménem státu jednat a rozhodovat vedoucí organizační části Ministerstva vnitra. V této souvislosti upozorňujeme, že předložený návrh zákona neobsahuje přechodná ustanovení, která by tyto změny reflektovala. Považujeme za nezbytné, aby byla dopracována přechodná ustanovení tak, aby bylo zřejmé, jakým způsobem bude postupováno v již zahájených řízeních stran výsluhových příspěvků a stran nároků příslušníka, který přešel k jinému bezpečnostnímu sboru.      
	AKCEPTOVÁNO JINAK
Převod agendy výsluhových příspěvků z CS a VS na MV byl z novelizace vyňat a je řešen samostatnou novelizací SluP (která přechodná ustanovení obsahuje).

	
	ČMKOS 
NOS PČR 
 
	§ 2 odst. 4
Slova „státní příspěvkové organizaci zřízené ministerstvem, a slova „nebo ve státní příspěvkové organizaci zřízené ministerstvem“ se zrušují. Odůvodnění: Příslušníci bezpečnostního sboru nemohou být zařazeni ve státních příspěvkových organizacích, neboť státní příspěvkové organizace mají vlastní právní osobnost. Příslušník je ve služebním poměru ke státu a nemůže být ve služebním poměru k jinému právnímu subjektu. Proto požadujeme zrušit v tomto odstavci slova „ve státní příspěvkové organizaci.“.    
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO
Na společném vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že v zákoně text o příspěvkové organizaci zůstane (a jeho přípustnost posoudí LRV). 

	
	Policie
	§ 2 odst. 4
Navrhujeme odstranit zavádějící historickou formulaci (příslušníků povolaných k plnění úkolů v MV). V případě MV, OSS (včetně PA) a státních příspěvkových organizací se jedná o normální služební místa obsazovaná příslušnými služebními funkcionáři. Současná formulace je v rozporu s částí zákona o policii, která hovoří o povolávání vojáků v činné službě a příslušníků VS a CS k plnění úkolů policie, což je zcela jiný institut. Nejde o povolávání ministrem, ale o normální obsazování služebních míst.
	AKCEPTOVÁNO

	
	ČMKOS 
 NOS PČR 
 
	§ 2 odst. 5 se zrušuje. Odůvodnění: V odst. 5 zůstal obsažen protimluv k zakotvení pravomoci v organizační složce státu. Příslušník zařazený do zálohy činné zůstává v pravomoci toho služebního funkcionáře, který jej do zálohy zařadil, anebo jiného služebního funkcionáře bezpečnostního sboru. O jeho právech a povinnostech nemůže rozhodovat vedoucí organizační složky. Ten mu může ukládat úkoly v pracovněprávním vztahu, v němž je příslušník zařazený v záloze k organizační složce státu. Jedná se o chybné znění.  
	AKCEPTOVÁNO

	
	MF  
	§ 2 odst. 8 
Text „V době nepřítomnosti“ navrhujeme doplnit takto „V době nepřítomnosti nebo zaneprázdněnosti“. Současná aplikační praxe je taková, že zástupce služebního funkcionáře je oprávněn vykonávat pravomoci tohoto funkcionáře i tehdy, když je služební funkcionář zaneprázdněn jinými úkoly či povinnostmi. Doporučujeme tento stav právně zachovat a doplnit  v tomto směru normativní text. 
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO
Na vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že termín „zaneprázdněnost“ je příliš široký, proto se v zákona neobjeví.

	
	MF 
	§ 2 odst. 9 (+ § 2 odst. 1)

Shledáváme problematické vymezení pojmů vedoucí organizační části bezpečnostního sboru (podle § 2 odst. 1) a nově vedoucí příslušník (podle § 2 odst. 9). Pojem vedoucí organizační části bezpečnostního sboru je doposud právně neurčitým pojmem; k tomu viz například bod 24 rozsudku NSS sp. zn. 9 As 80/2021-48 ze dne 10. 8. 2023: „Obsahem pojmu vedoucího organizační části bezpečnostního sboru se Nejvyšší správní soud již zabýval v rozsudku č. j. 4 Ads 139/2008-49  a konstatoval, že je třeba aplikovat interní akty řízení konkretizující organizační strukturu toho kterého bezpečnostního sboru (obdobně srov. žalovaným citovaný rozsudek č. j. 4 Ads 138/2008-48, rozsudek NSS ze dne 24. 9. 2013, č. j. 4 Ads 118/2012-38, odst. [15] až [17], nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2020, č. j. 34 A 11/2017-39, body 28. a 29.). Nejvyšší správní soud v této souvislosti koriguje závěr městského soudu v bodě 33. nyní napadeného rozsudku, neboť rozhodovací pravomoc lze ze zákona delegovat právě jen na vedoucího příslušné organizační části, jakkoliv je třeba tento neurčitý pojem dále vyložit. Nejvyšší správní soud v rozsudku   č. j. 4 Ads 139/2008-49 nepřijal jiný závěr.“.  
 
Považujeme za nutné sjednotit a jasně vymezit předmětnou terminologii, neboť máme za to, že záleží primárně na řediteli bezpečnostního sboru, v jakém rozsahu svou originární pravomoc přenese na podřízené služební funkcionáře, kdy není na místě (neexistuje relevantní důvod) rozlišovat situace, kdy je přenesena pravomoc jednat a rozhodovat v řízení na straně jedné a pravomoc činit úkony v záležitostech, o nichž se řízení nevede, na straně druhé (v obou situacích závisí na interních aktech řízení, které schválil ředitel bezpečnostního sboru).  Za Celní správu ČR se kloníme primárně k úpravě pojmu vedoucí organizační části bezpečnostního sboru, resp. k jeho nahrazení pojmem „vedoucí příslušník“. 
	AKCEPTOVÁNO


	§ 4 

	ÚZSI    
	Požadujeme výjimku pro zpravodajské služby z tohoto ustanovení, tj. stanovit, že zpravodajské služby nepřipravují systemizaci.  
	NEAKCEPTOVÁNO

	
	ČMKOS 
NOS PČR  
	V § 4 odst. 3 návrhu se slova „a státní příspěvkové organizaci zřízené ministerstvem“ zrušují. Odůvodnění Srov. odůvodnění k § 2 odst. 4.  
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO
Na společném vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že v zákoně text o příspěvkové organizaci zůstane (a jeho přípustnost posoudí LRV).

	
	Unie BS 
	§ 5 odst. 4 
Stávající i navrhovaná právní úprava je nedostatečná. Konkrétně neobsahuje, jak postupovat v případě, že vydaný služební předpis je rozporný s právním předpisem nebo služebním předpisem nadřízeného vedoucího příslušníka.  Tento nedostatek právní úpravy je v současnosti u Policie České republiky řešen vnitřní normotvorbou, a to POKYNEM policejního prezidenta č. 100/2013, legislativní pravidla, kdy policejní prezident může na základě čl. 14 odst. 5 uvedeného POKYNU zrušit svým interním aktem řízení takový interní akt, který je v rozporu s právním předpisem. S ohledem na to, že vydávané služební předpisy mohou zásadním způsobem ovlivnit práva příslušníků bezpečnostních sborů, které jim jsou přiznaná ze zákona, je na místě, aby navrhovaná právní úprava podrobněji obsahovala, jak postupovat v případech, kdy služební funkcionář vydá interní akt řízení, který je v rozporu s právním předpisem.    
	AKCEPTOVÁNO


	
	ČMKOS 
NOS PČR 

 
	§ 5 včetně nadpisu zní: 

„§ 5 
Služební předpis 

(1) Služební předpis stanoví organizační věci služby. 

(2 Služební předpis je pro příslušníky závazný. 

(3) Vedoucí příslušník je povinen vést přehled platných služebních předpisů a aktualizovat jej. 

(4) Služební předpis nesmí být v rozporu s právním předpisem nebo služebním předpisem vydaným nadřízeným vedoucím příslušníkem. 

(5) Je-li služební předpis v rozporu s právním předpisem,  vyzve služební funkcionář nadřízený vedoucímu příslušníku, který služební předpis vydal,  vedoucího příslušníka ke zjednání nápravy a současně pozastaví účinnost takového služebního předpisu. Účinnost služebního předpisu je pozastavena dnem doručení rozhodnutí služebního funkcionáře o pozastavení účinnosti služebního předpisu. Služební funkcionář v rozhodnutí současně stanoví přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy. 

(6) Zjedná-li příslušný vedoucí příslušník nápravu ve stanovené lhůtě, služební funkcionář své rozhodnutí o pozastavení účinnosti služebního předpisu zruší. 

(7) Nezjedná-li příslušný vedoucí příslušník nápravu do 30 dnů od doručení výzvy, služební funkcionář takový služební předpis zruší a o rozhodnutí o zrušení služebního předpisu informuje vedoucího příslušníka. 

(8) Je-li služební předpis v rozporu s právním předpisem a služební funkcionář nepostupuje podle odstavců 5 až 7, vyzve ředitel bezpečnostního sboru služebního funkcionáře ke zjednání nápravy a současně pozastaví účinnost takového služebního předpisu. Účinnost služebního předpisu je pozastavena dnem doručení rozhodnutí ředitele bezpečnostního sboru o pozastavení účinnosti služebního předpisu služebnímu funkcionáři. Služební funkcionář v rozhodnutí současně stanoví přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy. 

(9) Zjedná-li příslušný služební funkcionář nápravu ve stanovené lhůtě, ředitel bezpečnostního sboru své rozhodnutí o pozastavení účinnosti služebního předpisu zruší neprodleně poté, co obdrží sdělení služebního funkcionáře o zjednání nápravy, jehož přílohou je i opatření služebního funkcionáře, kterým byla zjednána náprava.“. 

Odůvodnění:  Stávající úprava služebního předpisu je tristní. Zejména neřeší, jak postupovat v případě, že služební předpis je rozporný s právním předpisem nebo služebním předpisem nadřízeného vedoucího příslušníka.   
 
	AKCEPTOVÁNO 

Ustanovení bylo v požadovaném směru doplněno, ale s poněkud upravenou terminologií.

 

	§ 6 

	MF 
	§ 6 odst. 2 
Území obce jako místo služebního působiště považujeme za překonané a nedostačující, a to s ohledem na organizační uspořádání jednotlivých orgánů (celní úřad vykonává svou působnost na území vyššího územního samosprávného celku-VÚSC, od 1.7.2025 se bude jednat o několik území VÚSC), technologický  a společenský vývoj, a vývoj ohledně výkonu služby v praxi.  
 Poukazujeme na analogii se zákoníkem práce, který umožňuje sjednat místo výkonu práce velmi široce, např. i územím kraje, kdy     v takovém případě pak normuje pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad (§ 34a zákoníku práce: „Není-li v pracovní smlouvě sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad, platí, že pravidelným pracovištěm je místo výkonu práce sjednané      v pracovní smlouvě. Jestliže je však místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště obec, ve které nejčastěji začínají cesty zaměstnance za účelem výkonu práce. Pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad nesmí být sjednáno šířeji než jedna obec.“). 
Z komentářové literatury k § 34 odst. 1 písm. b) lze citovat: „Místo výkonu práce může být určeno velmi úzce (například konkrétní pracoviště), stejně jako může být určeno velmi široce. ZPr sám neurčuje, jakým způsobem má být místo výkonu práce vymezeno a nechává to na smluvním ujednání stran pracovního poměru. Jako místo výkonu práce tak může být sjednáno konkrétní pracoviště, sídlo zaměstnavatele, obec, kraj, území ČR apod. Místo výkonu práce by mělo odpovídat potřebě zaměstnavatele a být přiměřené povaze práce.“ (BĚLINA, Miroslav. § 34 [Pracovní smlouva]. In: BĚLINA, Miroslav, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 224–225, marg. č. 9.)  
Navrhujeme proto změnit místo služebního působiště v § 6 odst. 2 a toto rozšířit na správní obvod obce s rozšířenou působností anebo kraje (zároveň normovat stálou služebnu pro účely cestovních náhrad). Zároveň je nutné, pokud by došlo k přijetí této připomínky, v rámci přechodných ustanovení upravit tuto věc pro současné příslušníky.  
Jistou absurdnost stávajícího právního stavu lze demonstrovat na následujícím příkladu. Vyhláškou č. 328/2020 Sb. došlo s účinností od 1. 1. 2024 k přesunu pracoviště celního úřadu z Tábora do Plané nad Lužnicí (vzdálenostně došlo k přesunu o cca 8,5 km). S ohledem na to, že místo služebního působiště je určeno územím obce, příslušníci musí být převedeni do jiného místa služebního působiště, kdy jim tímto vznikne nárok dle § 149 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. na stravné po dobu 6 let, což nelze považovat za odůvodněné či racionální (racionálním by byl pouze vznik cestovních náhrad). 
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO

	
	ÚZSI 
	 § 6 odst. 2 
Požadujeme výjimku pro zpravodajské služby z tohoto ustanovení, tj. že místo služebního působiště je určeno územím obce. Z hlediska zpravodajské služby je plně dostačující ustanovení § 6 odst. 1.    
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO

Na společném jednání došlo k dohodě o stažení připomínky.

	§ 7 

	MSP 
	§ 7 odst. 1 

Požadujeme snížit minimální stupně vzdělání a minimální doby trvání služebního poměru pro účely určení služební hodnosti a tarifní třídy. Uvedená změna umožní zlepšit nábor nových příslušníků a urychlí postup příslušníků do vyšších služebních hodností. Výkon činností ve Vězeňské službě ČR až do 3. tarifní třídy nemusí být podmíněn vzděláním s maturitní zkouškou. Jedná se např. o činnost strážní a eskortní služby, kdy tyto činnosti zcela jednoznačně může vykonávat příslušník s výučním listem. Pro Vězeňskou službu je tento požadavek zásadní a v případě potřeby může být vytvořeno samostatné ustanovení speciálně pro Vězeňskou službu. I přes toto stanovisko Vězeňská služba vytváří a nadále bude vytvářet podmínky proto, aby si příslušníci s výučním listem doplňovali středoškolské vzdělání  s maturitní zkouškou. Požadujeme proto § 7 odst. 1 formulovat následovně:  

„(1) Pro příslušníky se stanovují tyto služební hodnosti, minimální stupně vzdělání, minimální doby trvání služebního poměru pro služební hodnost a tarifní třídy: 
Služební   hodnost      Minimální stupeň      Doba trvání                                            Tarifní 
                                   vzdělání                     služebního  poměru                                 třída

a) referent                    střední nebo střední                         -                                             1.  
                                     s výučním listem                                                                                   
b) vrchní referent          střední nebo střední                        -                                             2.  
                                      s výučním listem                                                                          
c) asistent                      střední nebo střední                        -                                             3.  
                                      s výučním listem/střední
                                     s maturitní zkouškou                                 
d) vrchní asistent         střední s maturitní zkouškou              1 rok                                     4. 
e) inspektor                  střední s maturitní zkouškou              2 roky                                   5.      
f) vrchní inspektor       střední s maturitní zkouškou              5 let                                       6. 
g) komisař                     vyšší odborné nebo                           6 let                                      7.         
                                      vysokoškolské v bakalářském
                                      studijním programu                       
h) vrchní komisař          vysokoškolské                                   7 let                                      8.
                                      v bakalářském studijním programu 
 
i) rada                         vysokoškolské                                       9 let                                     9.      
        v magisterském studijním programu 

j) vrchní rada                  vysokoškolské                                 10 let                           10. 
                                     v magisterském studijním programu 

k) vrchní státní                vysokoškolské                                  12 let                          11. rada                             v magisterském studijním programu           

 
 
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ
VS bude mít výjimku ohledně minimálních stupňů vzdělání.

	
	ČMKOS
 
NOS PČR 
 
	V § 7 odstavec 1 zní: 
“(1) Pro příslušníky se stanovují tyto služební hodnosti, minimální stupně vzdělání, minimální doby trvání služebního poměru pro služební hodnost a tarifní třídy: 
Služební hodnost     	Minimální stupeň        	         Doba trvání   	                                 Tarifní
                    	vzdělání                	         služebního    	                                 třída
                                            		         poměru 
a) referent         	střední nebo střední 
                    	 s výučním listem             	                    -             	                   1.
b) vrchní referent   	střední s maturitní zkouškou  	                   -             		2.
                 
c) asistent         	střední s maturitní zkouškou  	                   -             		3.
                     
d) vrchní asistent   	střední s maturitní zkouškou 		2 roky         	4.
                     
e) inspektor        	střední s maturitní zkouškou 		3 roky        		5.
                     
f) vrchní inspektor  	střední s maturitní zkouškou/		5 let          		6.
                    		vyšší odborné           
g) komisař           	                  vyšší odborné nebo
                     		vysokoškolské               	6 let          		7.
                     		v bakalářském
                     		studijním programu

h) vrchní komisař    	                  vysokoškolské                	7 let          		8.
                     		v bakalářském
                     		studijním programu

i) rada              	                   vysokoškolské                	9 let          		9.
                     		v magisterském
                     		studijním programu

j) vrchní rada       	                   vysokoškolské               	10 let         		10.
                     		v magisterském
                     		studijním programu

k) vrchní státní   rada  	                   vysokoškolské               	12 let         		11.“
  	                                      v magisterském
                     		studijním programu
 
Odůvodnění: Snižuji se minimální stupně vzdělání, minimální doby trvání služebního poměru pro služební hodnost a tarifní třídy. Uvedená změna umožní zlepšit nábor nových příslušníků a urychlí postup příslušníků do vyšších služebních hodností.   
 
	AKCEPTOVÁNO 
Bude zavedena výjimka ohledně minimálního stupně vzdělání pro příslušníky VS.

	
	ÚZSI 
	Požadujeme doplnit nový odstavec 6, který zní: 
 „(6) Ředitel zpravodajské služby je oprávněn stanovit služebním předpisem pro služební místo výjimečně nižší stupeň vzdělání než je stanoven pro služební hodnost, jestliže to vyžaduje důležitý zájem služby.“ 
  
 
	AKCEPTOVÁNO

	§ 8 
	Policie 
	► § 8 nový odst. 3, § 49 odst. 2 a nový odst. 3 
Navrhujeme možnost udělení kázeňské odměny formou mimořádného zvýšení hodnostního označení, a to výhradně z rozhodnutí ředitele bezpečnostního sboru o maximálně dva stupně. 
►§ 8 stávající odst. 3 
 Navrhujeme upravit okruh těch, koho může na návrh vlády jmenovat prezident republiky do hodnosti generálů. Vedoucí příslušníci v 10. a 11. tarifní třídě jsou přesně ti, kterých se generálské hodnosti týkají. Zahrnují i ředitele bezpečnostního sboru a jeho náměstka. U ostatních vedoucích (např. OOP) to není žádoucí. 
► § 8 odst. 4 
Navrhujeme zrušit, že vláda stanoví nařízením vlády vzory hodnostního označení příslušníků bezpečnostních sborů. Je zcela nadbytečné mít právní předpis o podobě hodnostního označení na stejnokrojích. Tato úprava patří do vyhlášek o stejnokrojích, které provádějí jednotlivé zákony o bezpečnostních sborech. 
	►AKCEPTOVÁNO

►AKCEPTOVÁNO

►NEAKCEPTOVÁNO
Vzory hodnostního označení stanoví pro všechny sbory nařízení vlády č. 508/2004 Sb.

	§ 10 
až
§ 11a
 
	BIS  
	§ 10 
Není zřejmý důvod ke zkrácení služebního poměru na dobu určitou ze 3 na 2 roky.  
 
	AKCEPTOVÁNO
Na vypořádacím jednání bylo dosaženo dohody, že zůstane zachována doba určitá v trvání 3 let.

	
	ÚZSI  
	Požadujeme ponechat pro zpravodajské služby současnou právní úpravu služebního poměru na dobu určitou i neurčitou.  
 
	AKCEPTOVÁNO


	
	HZS 
	K § 10 odst. 1 písm. a) bod 2.  
Zkrácení délky trvání služebního poměru na dobu určitou ze tří na dva roky není v zájmu řádného posouzení výkonu služby. Za dobu 2 let není možno při splnění všech formálních podmínek (kurzy atd.) zjistit, v jaké kvalitě příslušník dlouhodobě vykonává službu. Navrhujeme: Ponechat původní ustanovení. 
	AKCEPTOVÁNO


	
	NOS PČR 
	§ 9 až 11 a § 13 se zrušují.  Odůvodnění: Stanovení doby určité nepřineslo pozitivní účinek. Navíc v souběhu se základní odbornou přípravou a prodlouženou zkušební dobou působí poněkud chaotickým dojmem. 
	NEAKCEPTOVÁNO
Na vypořádacím jednání bylo dosaženo dohody, že zůstane zachována doba určitá v trvání 3 let.

	
	ÚZSI 
	Navrhujeme zvážit zkrácení zkušební doby z 12 měsíců na současných 6 měsíců v případě, kdy služební poměr na dobu určitou trvá 1 rok, tj. po celou dobu služebního poměru bude příslušník ve zkušební době. V případě, že služební poměr příslušníka skončí například týden před uplynutím zkušební doby po téměř celém roce služby, může toto způsobit nežádoucí nejistotu a potencionální personální problém.  
 
	AKCEPTOVÁNO
Na vypořádacím jednání bylo dosaženo dohody, že zkušební doba bude prodloužena na 1 rok.

	§ 12 

	BIS 
	 § 12 odst. 7 
S ohledem na platné a nenovelizované ustanovení § 203, zejm. odstavec 5, navrhujeme nově navrhovaný odstavec 7 vypustit. Odůvodnění: Nově navrhovaná úprava jde proti smyslu zákona a zákonných povinností, které z něj vyplývají pro osobu hodnotitele, který je dle ustanovení § 203 odst. 5 povinen u osob, které jsou ve služebním poměru na dobu určitou, provádět služební hodnocení jednou ročně, a vždy před konáním služební zkoušky. Navrhované znění odstavce 7 předvídá situace, kdy nesplněním povinnosti hodnotitele dojde ke stavu, kdy není možné příslušníka ve služebním poměru na dobu určitou zařadit do služebního poměru na dobu neurčitou, ačkoliv tento příslušník splnil veškeré jemu dané povinnosti a jedinou překážkou je nesplněná povinnost hodnotitele. Navržené řešení tak představuje předpokládaný vznik újmy příslušníkovi v důsledku kázeňského přestupku hodnotitele. 
Krom výše uvedeného je nutno také upozornit na odůvodnění uvedené v důvodové zprávě, které u navrhovaného odst. 7 zmiňuje právě neplnění povinností hodnotitele, ke kterému má v praxi docházet.  
 
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO
Na vypořádacím jednání bylo dosaženo dohody, že navrhovaný text není v rozporu s § 203 odst. 5, ale jeho smyslem je řešit dopady § 203 odst. 6, podle kterého se „služební hodnocení nezpracovává na příslušníka, který v hodnoceném období vykonával službu kratší než 6 měsíců“. Správná aplikace bude popsána v důvodové zprávě. 


	
	HZS 
	S ohledem na skutečnost, že v § 203 odst. 5 zůstává zachován požadavek na provedení služebního hodnocení vždy před konáním služební zkoušky, je navrhované ustanovení § 12 odst. 7 návrhu s tímto požadavkem neslučitelné (nehledě na skutečnost, že „opožděné“ zpracování služebního hodnocení bude vždy v rozporu „s požadavky tohoto zákona“, neboť zákon požaduje, aby bylo provedeno před konáním služební zkoušky). Neprovedení služebního hodnocení před konáním služební zkoušky je nesprávným postupem, který v případě neúspěchu u služební zkoušky může vytvořit předpoklad pro zpochybnění průběhu/konání služební zkoušky ze strany příslušníka. Je tedy nutné navrhované ustanovení § 12 odst. 7 a § 203 odst. 5 dát do vzájemného souladu. 
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO
Na vypořádacím jednání bylo dosaženo dohody, že navrhovaný text není v rozporu s § 203 odst. 5, ale jeho smyslem je řešit dopady § 203 odst. 6, podle kterého se „služební hodnocení nezpracovává na příslušníka, který v hodnoceném období vykonával službu kratší než 6 měsíců“. Správná aplikace bude popsána v důvodové zprávě. 


	§ 13 

	BIS  
	§ 13 odst. 1 
Navrhujeme novelou vloženou větu týkající se rozšíření možnosti přijmout občana EU a EHP do služebního poměru vypustit bez náhrady. Odůvodnění: Uvedená úprava směřuje k nastavení obdobných podmínek, jako jsou v zákoně 234/2014 Sb. o státní službě, ve znění pozdějších předpisů. Zastáváme názor, že u příslušníků bezpečnostních sborů by neměl nastat střet mezi státoobčanskou loajalitou k České republice a loajalitou k jinému státu, byť by šlo o členský stát EU nebo EHP.  
 
	AKCEPTOVÁNO
Ustanovení o přijímání občanů jiných států EU se do zákona doplňovat nebudou. 

	
	ÚZSI  
	Považujeme za vhodné ve služebním zákoně stanovit, že vybrané předpoklady, například podmínku bezúhonnosti dle § 14 související nejen s trestnou činností, ale i s alkoholismem, závislostí na psychotropních látkách či závislostí na činnostech nebo s extremismem, musí příslušník splňovat po celou dobu trvání služebního poměru, nejen při přijetí do služebního poměru.  
 
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO
Na vypořádacím jednání bylo dosaženo dohody, že se požadavky rozdělí na „bezúhonnost“ a „spolehlivost“. 


	
	Policie 
	§ 13 odst. 1 písm. i)   
Vzhledem k tomu, že není vyřešený souhlas s jinou výdělečnou činností před vznikem služebního poměru, která není povolená ze zákona, navrhujeme doplnění tohoto ustanovení, aby do výjimek patřila i činnost, ke které příslušník dostane souhlas služebního funkcionáře při přijetí do služebního poměru. Jinak by příslušník musel formálně ukončit jinou výdělečnou činnost před vznikem služebního poměru, aby ji po vzniku služebního poměru následně mohl provozovat dál, neboť její charakter nezakládá důvod pro neudělení souhlasu (například rozhodčí). 
 
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO
Na vypořádacím jednání došlo ke zpětvzetí připomínky.

	
	OAMP MV
	K návrhu na změnu shora uvedeného zákona č. 361/2003 Sb. uplatňujeme zásadní připomínku, a sice pokud jde o novou podobu § 13 odst. 4. Nepovažujeme za dostatečné, aby se pobyt dokládal pouze čestným prohlášením. Tento pobyt je třeba prokázat (např. v souladu s § 87a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, vystavením osvědčení o registraci). Odst. 4 tudíž navrhujeme upravit následovně: „Občan, který není státním občanem České republiky, může být přijat do služebního poměru, pokud prokáže, že oprávněně pobývá na území České republiky nejméně po dobu 3 let a prokáže znalost českého jazyka.“ 
Pro informaci uvádíme, že v novém cizineckém zákoně se počítá s povinnou registrací občanů EU. Tím, že se občan EU registruje, propíše se tak i do ROB (registru obyvatel), což už je něco průkazného, než čestné prohlášení.
	NEAKCEPTOVÁNO, JIŽ NENÍ RELEVANTNÍ
Ustanovení o přijímání občanů jiných států EU se do zákona vkládat nebudou.

	
	Unie BS 
	Nesouhlasíme s tou částí ustanovení § 13 odst. 4, která se týká státního občana jiného členského státu Evropské unie nebo jiného státu, který je smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru, ale není státním občanem České republiky, který může být přijat do služebního poměru, pokud oprávněně pobývá na území České republiky nejméně po dobu 3 let a prokáže znalost českého jazyka.  
Navrhujeme, aby doba nejméně 3 let byla nahrazena dobou nejméně 10 let. Dobu pobytu 3 let považujeme u cizího státního příslušníka za příliš krátkou, aby získal hlubší znalosti prostředí, v němž bude vykonávat službu. Dalším důvodem je i jisté bezpečnostní riziko pramenící z krátké doby pobytu na území ČR.   
	NEAKCEPTOVÁNO, JIŽ NENÍ RELEVANTNÍ
Ustanovení o přijímání občanů jiných států EU se do zákona vkládat nebudou.

	
	ČMKOS 
	V § 13 odst. 4 se číslovka 3 nahrazuje číslovkou 10. Odůvodnění: Dobu pobytu cizího státního příslušníka na území České republiky považujeme za příliš krátkou, aby získal hlubší znalosti o prostředí, v němž bude vykonávat službu. 
 
	NEAKCEPTOVÁNO, JIŽ NENÍ RELEVANTNÍ
Ustanovení o přijímání občanů jiných států EU se do zákona vkládat nebudou.

	
	Policie 
	§ 13 odst. 4, § 16 odst. 8 písm. b)   
Navrhujeme, aby v případě přijetí do služebního poměru občana, který není státním občanem ČR, nemusel splňovat podmínku oprávněného pobývání na území ČR po dobu nejméně 3 let, aby např. občan Slovenska mohl dojíždět do výkonu služby několik km přes hranici. 
Navrhujeme jinou podmínku, a to aby žadatel o přijetí nebyl v posledních třech letech označen za nežádoucí osobu. Tato podmínka zajistí, že do služebního poměru bude přijat pouze ten cizinec, který byl v tomto období oprávněn pobývat na území ČR. Současně vylučuje ty cizince, kteří měli v uvedeném období zákaz vstupu na území ČR, protože se stali závažnou hrozbou pro veřejný pořádek, bezpečnost státu, veřejné zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých či obdobný zájem chráněný na základě závazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy (§ 154 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR). 
	NEAKCEPTOVÁNO, JIŽ NENÍ RELEVANTNÍ
Ustanovení o přijímání občanů jiných států EU se do zákona vkládat nebudou.

	
	OKOM ÚV
	K § 13 odst. 4 a 5 
I přes to, že se předkladatel rozhodl umožnit přijetí do služebního poměru také občanům jiných členských států EU nebo států Dohody o EHP, limituje toto přijetí v § 13 odst. 4 a 5. Po státních občanech EU a EHP vyžaduje znalost českého jazyka a také nejméně 3 letý pobyt na území České republiky. Oba odstavce (jakkoliv se zdají racionální) je ovšem třeba obhájit ve vztahu k čl. 45 SFEU, resp. čl. 28 Dohody o Evropském hospodářském prostoru, které upravují volný pohyb pracovníků a požadují odstranění jakékoli diskriminace mezi pracovníky členských států na základě státní příslušnosti. Čl. 45 odst. 3 SFEU nicméně vyhrazuje omezení odůvodněná veřejným pořádkem a veřejnou bezpečností, čl. 45 odst. 4 SFEU pak výjimku pro zaměstnání ve veřejné správě. V důvodové zprávě by ovšem tato omezení v přístupu k povolání pouze pro občany EU a EHP měla být řádně obhájena. 

	AKCEPTOVÁNO
Důvodová zpráva byla doplněna o odkaz na § 45 SFEU.

	
	OKOM ÚV
	K § 13 odst. 4 a 5 (původně § 16 odst. 8)
Prokazování znalosti jazyka obsahuje velmi úzké možnosti a výrazně zvýhodňuje Asociaci jazykových zkušebních institucí, což může být problematické i z hlediska pravidel hospodářské soutěže. Není ani stanoveno, na jaké úrovni má tato znalost jazyka být požadována. Máme za to, že by možnosti prokázání znalosti jazyka měly být pojaty šířeji, viz § 13 nařízení vlády č. 31/2016 Sb.   

	NEAKCEPTOVÁNO, JIŽ NENÍ RELEVANTNÍ
Ustanovení o přijímání občanů jiných států EU se do zákona vkládat nebudou.

	
	Policie 
	K § 13 odst. 4 a 5 (původně § 16 odst. 8)
Navrhujeme zrušit slova „pokud příslušný stát takový doklad nevydává, doloží bezúhonnost písemným čestným prohlášením“ a uvést, že bezúhonnost doloží ekvivalentem výpisu z rejstříku trestů příslušného státu.  Odůvodnění: Doložení bezúhonnosti čestným prohlášením představuje pro bezpečnostní sbory bezpečnostní riziko. Pokud občan, který není státním občanem České republiky, není schopen získat doklad osvědčující bezúhonnost, neměl by být přijat do služebního poměru. Upozorňujeme také, že členské státy EU mají přístup do ECRIS – Evropský informační systém rejstříků trestů. 
	NEAKCEPTOVÁNO, JIŽ NENÍ RELEVANTNÍ
Ustanovení o přijímání občanů jiných států EU se do zákona vkládat nebudou.

	
	MSP 
	K § 13 odst. 4 a 5 (původně § 16 odst. 8)
Zatímco cizinec dokládá svoji bezúhonnost ze státu, jehož je občanem, a států, kde relevantní dobu pobýval, u občanů ČR je bezúhonnost prokazována pouze opisem z českého rejstříku trestů. Toto lze považovat za nerovné, domníváme se, že je legitimní i po občanech ČR požadovat, aby doložili svoji bezúhonnost doklady obdobnými opisu nebo výpisu z rejstříku trestů států, kde v posledních 3 letech nepřetržitě pobývali po dobu delší než 6 měsíců. Dále v této souvislosti upozorňujeme, že výkladové pravidlo § 14 odst. 4 se vztahuje pouze na členské státy EU a smluvní státy Dohody o Evropském hospodářském prostoru, což činí problematické situace, pokud bude bezúhonnost dokládána z jiného státu, kde cizinec pobýval. Zároveň toto ustanovení nepočítá s tím, že by tyto skutečnosti mohly být prokázány v rámci přílohy k výpisu z rejstříku trestů (viz § 16g odst. 4 a 5 zákona č. 269/1994 Sb.).  
 
	NEAKCEPTOVÁNO, JIŽ NENÍ RELEVANTNÍ
Ustanovení o přijímání občanů jiných států EU se do zákona vkládat nebudou.

	
	ČMKOS 
 
NOS ČR 

	K § 13 odst. 4 a 5 (původně § 16 odst. 8)
V § 16 odst. 8 písm. a) se část věty za středníkem zrušuje.  Odůvodnění: Doložení bezúhonnosti cizím státním občanem čestným prohlášením je nepřípustné. Jedná se o riziko, zejména s ohledem na avizované zjednodušení nabývání státního občanství v některých státech Evropské unie, a současně se jedná o diskriminaci českých státních příslušníků, u nichž čestné prohlášení bezúhonnosti není možné.   
	NEAKCEPTOVÁNO, JIŽ NENÍ RELEVANTNÍ
Ustanovení o přijímání občanů jiných států EU se do zákona vkládat nebudou.

	
	BIS 
	K § 13 odst. 4 a 5 (původně § 16 odst. 8 a 9)
S ohledem na připomínku č. 5 navrhujeme uvedené odstavce vypustit bez náhrady.   
	AKCEPTOVÁNO

	
	Unie BS 
	 Navrhujeme, aby v § 16 odst. 8 písm. a) se část věty za středníkem zrušila. Považujeme za nepřípustné a značné bezpečnostní riziko dokládat bezúhonnost cizím státním občanem formou čestného prohlášení, pokud domovský stát cizího státního příslušníka takový doklad nevydává. Považujeme za nežádoucí, aby Česká republika umožnila přijímání cizích státních občanů do služebního poměru ze zemí, kde není vybudovaný obdobný systém evidence Rejstříku trestů jako v České republice.   
	AKCEPTOVÁNO

	§ 14

	NOS PČR
	§ 14 zní:  
„§ 14 
Bezúhonnost  
(1) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje občan, který byl 
a) pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, 
b) v posledních 5 letech pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, jestliže jeho jednání, kterým spáchal trestný čin, je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka, 
c) jehož trestní stíhání pro úmyslný trestný čin bylo na základě pravomocného rozhodnutí o schválení narovnání zastaveno, pravomocně podmíněně zastaveno nebo bylo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, 
d) který byl v posledních 5 letech pravomocně uznán vinným z přestupku, je-li jednání, kterým spáchal přestupek, v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka, 
e) který vykazuje znaky závislosti na alkoholu či jiných psychotropních látkách nebo činnostech, 
f) který je v době přijímacího řízení trestně stíhán pro úmyslný trestný čin nebo trestný čin spáchaný z nedbalosti, je-li nedbalostní jednání, za které je trestně stíhán, v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka, nebo 
g) u něhož zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že založil, podporuje, propaguje nebo veřejně sympatizuje s hnutím, které směřuje k potlačování práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, náboženskou anebo rasovou zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob.  
 (2) Při posuzování bezúhonnosti se nepřihlíží k zahlazení odsouzení podle zvláštního právního předpisu12) nebo k rozhodnutí prezidenta republiky, v jejichž důsledku se na občana hledí, jako by odsouzen nebyl. 
 (3) Na pravomocné odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie nebo jiného státu, který je smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru, se pro účely posuzování bezúhonnosti hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle práva České republiky.“.  
 Odůvodnění: Zpřísňují se kritéria bezúhonnosti uchazeče o přijetí do služebního poměru.  
	NEAKCEPTOVÁNO
Na vypořádacím jednání bylo od připomínky upuštěno.


	
	MSP 
	§ 14 odst. 2 písm. a) a b) 
Nesouhlasíme s úpravou, která by plošně a bez dalšího stanovovala, že rozhodnutí o tzv. odklonech z trestního řízení (zastavení trestního stíhání na základě schváleného narovnání, rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání a rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání) by měla zakládat automatickou překážku bezúhonnosti příslušníka bezpečnostního sboru. Požadujeme, aby v návrhu bylo zachováno omezení stanovující, že tato rozhodnutí vedou ke ztrátě bezúhonnosti pouze tehdy, „je-li jednání, kterým příslušník spáchal trestný čin, v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka“.  
Úprava, podle které by každé rozhodnutí o jednom z tzv. odklonů mělo bez dalšího vést ke ztrátě bezúhonnosti dané osoby, je dle našeho názoru nepřiměřeně přísná. V trestním právu jsou odklony koncipovány jako alternativní způsoby ukončení trestního řízení, u nichž ke splnění účelu trestního řízení není třeba trvat na rozhodnutí soudu o vině a trestu, a které by měly být oproti jeho standardnímu průběhu i určitým způsobem privilegovány, jelikož uplatnění příslušných odklonů je podmíněno pozitivní reflexí pachatele ve vztahu ke spáchanému protiprávnímu jednání (zejména v podobě doznání) a dále snahou pachatele odčinit škodlivé následky svého činu (ať již v rovině majetkové či nemajetkové). Užití odklonu je tedy promítnutím zásady ultima ratio v procesní rovině, přičemž by mělo být i „oboustranně výhodné“ – na jednu stranu jím dochází k odbřemenění orgánů činných v trestním řízení (jelikož není potřebné provádět veškeré úkony trestního řízení ve standardním rozsahu), na druhou stranu by mělo mít příznivější důsledky pro pachatele, vůči němuž nebude vynesen odsuzující rozsudek. S tím je mimo jiné spojená i nižší míra jeho sociální stigmatizace.  
Nepovažujeme tedy za správné, aby ve vztahu ke služebnímu poměru příslušníka bezpečnostního sboru mělo rozhodnutí o odklonu ve všech případech stejně závažné právní důsledky jako odsuzující rozsudek.   
Lze souhlasit s tím, že ve stanovení požadavku bezúhonnosti je možno spatřovat snahu zákonodárce zajistit co nejkvalitnější výkon veřejných funkcí, kterými je významným způsobem – ať už přímo, nebo nepřímo – ovlivňován život každého jednotlivce, neboť jsou jimi spravovány věci obecného zájmu a vykonávána veřejná moc (srov. nález Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 8/16, ze dne 19. 12. 2017). Nicméně zároveň je potřeba poukázat i na judikaturu Ústavního soudu, který již dříve dovodil, že příliš široké vymezení bezúhonnosti může být za určitých okolností v rozporu s ústavním pořádkem (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/04 ze dne 20. 6. 2006 a sp. zn. Pl. ÚS 35/08 ze dne 7. 4. 2009). 
Současnou úpravu, která umožňuje bezpečnostnímu sboru zkoumat povahu konkrétního jednání a jeho soulad s požadavky kladené na příslušníka, považujeme za vyvážený kompromis mezi privilegovaným postavením odklonů v rámci trestního řízení a potřebou důkladnějšího posuzování trestní integrity příslušníků bezpečnostních sborů. Jelikož jde o povolání, se kterým jsou oproti jiným povoláním spojeny zvýšené specifické požadavky na její výkon, akceptujeme obecnou možnost odklony v některých případech u příslušníků zohledňovat, avšak máme za to, že by nemělo docházet ke zpřísňování požadavků stanovených v současné úpravě. 
S ohledem na výše uvedené lze mít za to, že rozhodnutí o odklonech by nadále neměla mít bez dalšího za následek, že osoba, jejíž trestní řízení bylo takto ukončeno, nebude splňovat podmínku bezúhonnosti podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. V předkládané novele by proto mělo dojít k vypuštění tohoto novelizačního bodu. Obdobná změna by se pak měla promítnout do korespondujících § 41 odst. 1 písm. f), popř. i dalších. 
Dále upozorňujeme na terminologickou nesrovnalost v ustanoveních pracujících s odklony spočívající v tom, že je užíván nesprávný název institutu podmíněného odložení podání návrhu na potrestání (hovoří se v řadě případů pouze o podmíněném odložení návrhu na potrestání).   
	AKCETOVÁNO ČÁSTEČNĚ
MSp a MV dospěla k dohodě, že omezení „je-li jednání, kterým příslušník spáchal trestný čin, v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka“ zůstane zachováno v textu ustanovení § 14 o bezúhonnosti uchazeče o přijetí do služebního poměru. Nebude však použito v § 41 o spáchání úmyslného trestného činu jako důvodu skončení služebního poměru.

	
	MSP 
	§ 14 odst. 2 písm. e)  
Probíhající trestní stíhání by mělo být případně stanoveno jako překážka pro přijetí do služebního poměru, nelze jej nicméně považovat za skutečnost, která bude mít za následek ztrátu bezúhonnosti, která je v § 14 vymezena obecně. Takovéto pojetí považujeme i za sporné z hlediska presumpce neviny. 
Navíc je návrh nekonzistentní v tom, že se má jednat o překážku pouze ve vztahu k přijetí do služebního poměru příslušníka, avšak již nikoliv k jeho setrvání v tomto služebním poměru. Není ani zřejmé, jak se o této skutečnosti bezpečnostní sbor dozví, pokud i navzdory trestnímu stíhání bude uchazeč přijat, není probíhající trestní stíhání důvodem k propuštění, ale pouze ke zproštění výkonu služby. 
Z tohoto důvodu požadujeme vypuštění navrhovaného § 14 odst. 2 písm. e) bez dalšího. Skutečnost, že nelze provést přijímací řízení s osobou, proti které je vedeno trestní řízení, popř. takovouto osobu nelze přijmout do služebního poměru, by případně měla být řešena v rámci přijímacího řízení.  
 
	AKCEPTOVÁNO 
Po dohodě s MSp byl požadavek na neexistenci trestního  stíhání vyňat z § 14 (bezúhonnost) a přemístěn do nového § 14a (spolehlivost)


	
	Unie BS 
	Navrhujeme, aby za ustanovení § 14 odst. 2 písm. f) bylo doplněno nové písmeno g) 
 "který se opětovně uchází do služebního poměru v bezpečnostním sboru, přičemž se jedná o bývalého příslušníka, který spáchal v předchozím služebním poměru, úmyslný trestný čin, za který byl pravomocně odsouzen nebo trestný čin z nedbalosti, za který byl pravomocně odsouzen a jednání, kterým trestný čin spáchal, bylo v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka." 
Tímto opatřením se zabrání, aby se bývalí příslušníci, kteří spáchali ve služebním poměru úmyslný trestný čin nebo nedbalostní trestný čin, který je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka, a kteří za své protiprávní jednání byli pravomocně odsouzeni se nemohli po 10 nebo po 15 letech (viz § 14 odst. 1, písm. a), b)) opětovně ucházet o službu v bezpečnostním sboru, např. za účelem dosloužení let pro nárok na výsluhové nároky.  
Považujeme za extrémně rizikové, aby se v minulosti pravomocně odsouzení příslušníci mohli za splnění dosavadních podmínek bezúhonnosti opětovně ucházet do služebního poměru v bezpečnostních sborech.    
	NEAKCEPTOVÁNO
Na vypořádacím jednání předkladatel od připomínky ustoupil.


	
	ÚZSI 
	 § 14 odst. 1
Navrhujeme doplnit nové písmeno g) v následujícím znění: „g) u něhož zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že založil, podporuje, propaguje nebo veřejně sympatizuje s hnutím nebo režimem, které směřují proti bezpečnosti, demokratickým základům, svrchovanosti a územní celistvosti České republiky.“ 
Návrh novely služebního zákona přiléhavě reaguje v § 14 odst. 1 písm. f) na potřebu zabránit tomu, aby do bezpečnostních sborů pronikali podporovatelé či členové hnutí, které směřují k omezování práv a svobod (např. neonacisté). Toto ustanovení dobře reaguje na hrozby extremistické scény v období 90. let 20. století a prvního desetiletí 21. století. Tato scéna se však nyní výrazně proměnila, a to převážně v obecně protidemokratickou scénu, která se již tolik nevěnuje adoraci a podpoře klasických totalitních hnutí (nacismu, fašismu apod.). Hlavními tendencemi této nové extremistické scény jsou oslabování demokratického uspořádání České republiky, útoky na demokratický systém v České republice a případně snaha demokratický systém v České republice odstranit. Dále se tato extrémistická scéna zaměřuje na podporu zahraničních nedemokratických režimů, které ohrožují bezpečnost, suverenitu a demokratický ústavní režim v České republice. Nově navrhované ustanovení písmene g) na tuto změnu reaguje tak, aby byly bezpečnostní sbory schopny se efektivně bránit proti pronikání i těchto osob do jejich řad.    
	NEAKCEPTOVÁNO
Od připomínky překladatel ustoupil.


	
	BIS 
	 § 14 odst. 2 písm. f) 
Navrhujeme vypustit novelou zavedené písmeno f), a to bez náhrady. Odůvodnění: Novelou zavedená podmínka, která se má stát nově definičním znakem bezúhonnosti, je de facto kopií ustanovení § 403 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“) s marginálními úpravami.  Návrh tak vychází z toho, že uchazeč se mohl dopustit obdobného jednání, které má jinak znaky trestného činu, ale nebylo v důsledku něj zahájeno trestní řízení. Nová podmínka tak váže bezúhonnost na subjektivní posouzení služebního funkcionáře bez ohledu na soulad s posouzením téhož jednání orgány činnými v trestním řízení.     
	AKCEPTOVÁNO JINAK
Písmeno f) bylo přemístěno do nového § 14a (spolehlivost), tzn. není součástí bezúhonnosti.


	
	Policie 
	§ 14 odst. 2 písm. f) Navrhujeme úpravu textu, protože jde o hrubou jazykovou chybu. 
	AKCEPTOVÁNO


	§ 14a
	OKOM ÚV
	§ 14a (původně 16 odst. 8)
Není zřejmé, proč není možné bezúhonnost doložit rovněž tzv. výpisem z Rejstříku trestů s přílohou, který bude obsahovat i cizozemská odsouzení (viz zákon o Rejstříku trestů).

	AKCEPTOVÁNO JINAK
Požadavky ohledně trestní minulosti uchazeče byly se souhlasem MSp rozděleny na § 14 (bezúhonnost) a § 14a (spolehlivost). 
Pro úplnost uvádíme, že informace o odsouzení českého občana jakýmkoli soudem v rámci EU je českému MSp automaticky zaslána odsuzujícím státem. Na základě § 10 odst. 5 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, je tato informace již dnes zahrnuta ve zvláštní části opisu z evidence Rejstříku trestů, ovšem pouze za podmínky, že odsuzující stát nevyloučil její použití pro jiné účely než pro trestní řízení. Bezpečnostní sbor má při přijímacím řízení podle zákona č. 361/2003 Sb. právo na získání opisu – nikoliv tedy jen výpisu, ovšem přijímací řízení povahu trestního řízení samozřejmě nemá.
Co se týče vyznačování těchto informací ve zvláštní části výpisu z evidence rejstříku trestů, od 1. 7. 2024 jsou přílohou výpisu, který se týká občana ČR, informace o jeho pravomocných odsouzeních v EU, ale pouze za podmínky, že nejde o:
- odsouzení, u nichž v odsuzujícím státě došlo k zahlazení nebo jiné skutečnosti, pro kterou se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, 
- odsouzení, jejichž předání pro jiné účely než pro trestní řízení odsuzující stát vyloučil.  

	§ 15 

	ÚZSI 
	Požadujeme v tomto ustanovení upravit výjimku pro zpravodajské služby, konkrétně že závěry psychologa zpravodajské služby o osobnostní způsobilosti se uchazeči nesdělují a uchazeč nemá právo podat vůči nim návrh na přezkoumání. Totéž požadujeme i v případě posudku 
o zdravotní způsobilosti. 
Požadujeme rovněž stanovit, že podmínky zdravotní a osobnostní způsobilosti uchazečů se v případě zpravodajských služeb neřídí vyhláškou podle § 15 odst. 6 a 7, ale stanoví je ředitel zpravodajské služby služebním předpisem. Požadujeme proto vypustit zpravodajské služby z odstavců 6 a 7. 
	AKCEPTOVÁNO


	
	Unie BS 
NOS PČR 
ČMKOS 
MSP
	 V § 15 odst. 6 zní: 
 „(6) Ministerstvo v dohodě s Ministerstvem financí, Ministerstvem spravedlnosti, zpravodajskými službami, Generální inspekcí bezpečnostních sborů a Ministerstvem zdravotnictví stanoví vyhláškou podmínky zdravotní způsobilosti k službě a činnosti, včetně rizikových faktorů pracovního prostředí a nemocí, stavů a vad, které při výskytu těchto faktorů vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost k službě,  obsah lékařských prohlídek nezbytných pro zjištění zdravotního stavu posuzované osoby a posuzování zdravotní způsobilosti včetně rozsahu odborných vyšetření, náležitosti lékařského posudku ve vztahu k posuzované činnosti.“. 
Rozšiřuje se zákonné zmocnění tak, aby prováděcí vyhláška mohla obsahovat komplexní úpravu podrobností o zjišťování zdravotní způsobilosti k službě v bezpečnostních sborech poskytovatelem pracovnělékařských služeb.   
	AKCEPTOVÁNO JINAK
Ustanovení bude upraveno podle návrhu  OZZ MV, proti kterému připomínková místa neměla námitek.


	§ 16 

	ÚZSI 
	 Požadujeme, aby u zpravodajských služeb přijímací řízení zahajoval bezpečnostní sbor (respektive zpravodajská služba), a to až po vyhodnocení písemné žádosti občana o přijetí do služebního poměru. 
 Do ustanovení § 16 dále požadujeme doplnit, že 
 - občan, který se uchází o přijetí do služebního poměru příslušníka zpravodajské služby, může být o výsledku přijímacího řízení vyrozuměn i jiným prokazatelným způsobem než písemně, 
- zpravodajská služba uchovává údaje o občanovi, který nebyl přijat do služebního poměru, 
a údaj o důvodu jeho nepřijetí po dobu nezbytně nutnou (tj. déle než 3 roky). 
	AKCEPTOVÁNO

	
	MSP 
	§ 16 odst. 2 písm. a) a b) 
V ustanovení § 16 odst. 2 písm. a) a b) je potřeba zohlednit změnu terminologie zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ke které dojde s účinností od 1. ledna 2025. Pojem „evidence Rejstříku trestů“ je potřeba nahradit pojmem „rejstřík trestů“ a pojem „evidence přestupků vedená Rejstříkem trestů“ pojmem „evidence přestupků vedená Ministerstvem spravedlnosti“. V této souvislosti bychom doporučovali i aktualizovat poznámku pod čarou č. 15, pokud je vůbec potřeba ji zachovávat.    
	AKCEPTOVÁNO

	§ 17 
	Policie ČR 
	§ 17 odst. 3  
 Navrhujeme nahradit pojem „služební slib“ pojmem „služební přísaha“. Slib je civilní pojem, v ozbrojených silách a bezpečnostních sborech je správným a tradičním pojmem přísaha. Je třeba také doplnit přechodné ustanovení týkající se slibu. 
	AKCEPTOVÁNO


	§ 18
	ÚZSI 
	§ 18 odst. 4  
Ustanovení v současné podobě nemá, podle našeho názoru, normativní charakter, neboť příslušník nemůže být při přijetí do služebního poměru jmenován do jiné služební hodnosti, než která je systemizovaná pro služební místo. Požadujeme proto nahradit toto ustanovení novým zněním, například: 
„Příslušník zpravodajské služby je při přijetí do služebního poměru ustanoven na služební místo, pro které je stanovena vyšší služební hodnost než vrchní referent, pokud to vyžaduje důležitý zájem služby.“ 
 nebo 
 „Příslušník zpravodajské služby je při přijetí do služebního poměru ustanoven na služební místo, jehož obsazení vyžaduje důležitý zájem služby.“ 
   
	NEAKCEPTOVÁNO
Od připomínky bylo ustoupeno.

	§ 19
	ÚZSI 
	Požadujeme doplnit ustanovení, které by umožňovalo přiměřené použití služebního zákona na příslušníky zpravodajské služby, jestliže to vyžadují důležité zájmy služby, ale není přitom nutné, aby tito příslušníci nevykonávali službu na služebním místě a byli zařazeni do zálohy zvláštní. Požadujeme proto doplnit například takovéto ustanovení: 
 „Ředitel zpravodajské služby je oprávněn stanovit služebním předpisem služební místa, na kterých se na příslušníka zpravodajské služby vztahují v souvislosti s výkonem zpravodajské činnosti ustanovení tohoto zákona přiměřeně, a okruh ustanovení tohoto zákona, která lze v případě takovéhoto příslušníka upravit služebním předpisem ředitele zpravodajské služby odlišně."  
       
	NEAKCEPTOVÁNO

	
	MSP   
ČMKOS  
NOS PČR 
 
 
 
	§ 19 odst. 5 a 6 
Navrhujeme vysvětlit pojem „další odborný požadavek“, bez jehož splnění nelze služební místo vykonávat, a upřesnit vymezení jiného zvláštního požadavku. Doporučujeme proto § 19 odst. 5 a 6 formulovat následovně:  
 „(5) Dalším odborným požadavkem se pro účely tohoto zákona rozumí požadavek na užší vymezení odborné způsobilosti pro služební místo. Dalším odborným požadavkem, bez jehož splnění nelze služební místo vykonávat, je odborný požadavek stanovený právními předpisy pro výkon některých činností konaných na služebním místě. 
(6) Jiným zvláštním požadavkem se pro účely tohoto zákona rozumí vyšší požadavek na zdravotní, osobnostní nebo fyzickou způsobilost příslušníka nad rámec požadavků uvedených v § 15 a § 79. Jiný zvláštní požadavek se vyznačuje v systemizaci služebních míst.“ 
Odůvodnění: Vysvětluje se pojem „další odborný požadavek, bez jehož splnění nelze služební místo vykonávat, a upřesňuje se vymezení jiného zvláštního požadavku.    
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO
Na vypořádacím jednání bylo od připomínky ustoupeno.

	
	OKOM ÚV
	§ 19 odst. 6
Ustanovení § 19 odst. 6 nově stanoví, že státní občanství České republiky může být jiným zvláštním požadavkem na obsazování služebních míst. Vzhledem k tomu, že předkladatel připouští nově občany EU a EHP ke službě v bezpečnostním sboru, mělo by jít o nezbytný požadavek pro dané služební místo s ohledem na ochranu veřejného pořádku a veřejnou bezpečnost.
Judikatura Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) např. výhradu státního občanství pro zaměstnání ve veřejné správě podle čl. 45 odst. 4 SFEU vykládá velmi restriktivně. Vyžadovat státní občanství České republiky je možné pouze tehdy, je-li požadavek státního občanství nutným předpokladem pro ochranu veřejného zájmu České republiky, jenž je přímo spojen s daným pracovním místem, a je-li tato ochrana veřejného zájmu hlavní náplní práce úředníka. Analogicky proto i v těchto případech, kdy požadavek českého státního občanství zůstane obecně zachován jen pro příslušníky zpravodajských služeb (viz § 13), by měla být v zákoně vymezena jednotná přesná kritéria, kdy je možné tento jiný zvláštní požadavek na občanství uplatnit - požadovat nezbytnost takového požadavku pro dané služební místo vzhledem k náplni služební činnosti. Zajistit tedy, aby služební orgány postupovaly jednotně, odůvodněně a proporcionálně.   

	AKCEPTOVÁNO JINAK
Ustanovení o přijímání občanů jiných států EU se do zákona vkládat nebudou. Služební funkcionáři tedy budou postupovat „jednotně, odůvodněně a proporcionálně“, ovšem tak, že občany jiných EU do služebního poměru prostě nepřijmou.

 Připomínka OKOM ÚV byla zohledněna v důvodové zprávě.


	§ 20 

	Policie 
	§ 20 odst. 1 písm. a) bod 3, odst. 3 písm. b) bod 2 a písm. d) bod 3, obdobně § 34 odst. 1 a 4  
 Jedná se o upřesnění § 20 týkajícího se ustanovení na volné služební místo. Navrhujeme vypuštění textu „do níž byl zařazen podle § 33 písm. a) nebo c)“.  
§ 20 odst. 1 písm. a) bod 3 - Chybí výslovný mechanismus ustanovení do stejné služební hodnosti v případě vynětí ze zálohy neplacené delší než 1 měsíc (§ 33/b) ačkoliv s tím písm. b) bod 3 počítá a u ostatních záloh (podle a) a c) s tím § 20 pracuje. I z uvedeného ustanovení (bodu 3) je patrné, že by se i v tomto případě mělo jednat o povinně ustanovitelné příslušníky. Pokud by to tak nebylo, je bod 3 obsoletní, neboť při existenci volného sl. místa a bez povinnosti příslušníka ustanovit na sl. místo do stejné sl. hodnosti, není důvod příslušníka ustanovit do nižší služební hodnosti ani do zálohy pro přechodně nezařazené, ale také není právní titul pro to příslušníka držet v záloze neplacené. Navržená konstrukce nenabízí řešení.  
§ 20 odst. 3 písm. b) bod 2 – Rozlišování záloh neplacených postrádá v tomto případě smysl. Proč by nemohl být příslušník HZS ustanoven na služební místo u PČR ve stejné hodnosti (např. IT specialista) po dlouhodobém pobytu v zahraničí.  
 § 20 odst. 3 písm. d) bod 3 – Nedává smysl bránit příslušníkovi, který je v záloze neplacené na vlastní žádost, aby se nemohl ucházet o služební místo s nižší služební hodností. 
	AKCEPTOVÁNO

	
	ČMKOS 
NOS PČR 
 

	V § 20 odst. 1 písm. a) bod 1 zní: 
  „1. byl odvolán z dosavadního služebního místa z důvodu uvedeného v § 25 odst. 1, až 3,“, 
 V § 20 odst. 1 písm. b) bod 1 zní: 
    „1. byl odvolán z dosavadního služebního místa z důvodu uvedeného v § 26 odst. 2 nebo 4,“. 
 V § 20 odst. 2 písm. a) bod 1 zní: 
„1. byl odvolán z dosavadního služebního místa z důvodu uvedeného v § 25 odst. 1, až 3,“. 
 V § 20 odst. 2 písm. b) bod 1 zní: 
„1. byl odvolán z dosavadního služebního místa z důvodu uvedeného v § 26 odst. 4,“. 
Odůvodnění: V souvislosti se zrušením § 27 a přenesení jeho obsahu do § 25 odst. 1 písm. d), se upravují ustanovení o obsazování služebních míst.    
	AKCEPTOVÁNO 

	
	GIBS 
 
	Navrhujeme odstranit nepřesnost dosavadní právní úpravy, z níž vyplývá, že pouze ředitel GIBS ustanoví na volné služební místo příslušníka GIBS, nicméně toto oprávnění by mělo náležet obecně služebnímu funkcionáři GIBS, jako je tomu i u jiných bezpečnostních sborů  
i zpravodajských služeb. 
 Navrhované znění § 20a: 
(1) Ředitel Služební funkcionář Generální inspekce bezpečnostních sborů ustanoví na volné služební místo příslušníka Generální inspekce bezpečnostních sborů, který  
a) byl odvolán z dosavadního služebního místa z důvodů uvedených v § 25 odst. 1 až 3 nebo § 26 odst. 2 nebo v § 27,  
b) je zařazen do zálohy pro přechodně nezařazené podle § 32 odst. 1 anebo 3, nebo  
c) má být vyňat ze zálohy činné, zálohy pro studující nebo zálohy neplacené.  
(2) Nelze-li volné služební místo obsadit podle odstavce 1, může ředitel služební funkcionář Generální inspekce bezpečnostních sborů ustanovit na toto místo  
a) příslušníka Generální inspekce bezpečnostních sborů, který byl odvolán z dosavadního služebního místa podle § 25 odst. 4 nebo § 26 odst. 4,  
b) příslušníka jiného bezpečnostního sboru, jestliže byl odvolán z dosavadního služebního místa, nebo  
c) občana, který splňuje podmínky pro přijetí do služebního poměru.  
(3) Při obsazování volného služebního místa využívá ředitel služební funkcionář Generální inspekce bezpečnostních sborů evidenci ministerstva o příslušnících zařazených  
v záloze.  
 
	AKCEPTOVÁNO

	
	ČMKOS 
 
NOS PČR 
 

	V § 20a odst. 1 a) a b) zní: 
„a) byl odvolán z dosavadního služebního místa z důvodů uvedených v § 25 odst. 1 až 3, 
b) je zařazen do zálohy pro přechodně nezařazené podle § 32 odst. 1 anebo 3.“. 
 Odůvodnění: V souvislosti se zrušením § 27 a přenesení jeho obsahu do § 25 odst. 1 písm. d), se upravují ustanovení o obsazování služebních míst. 
	AKCEPTOVÁNO

	§ 21 

	BIS 
	Navrhujeme do uvedeného paragrafu zapracovat nový odstavec č. 4 ve znění: 
„(4) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, může být příslušník zpravodajské služby ustanoven na služební místo, i když nesplňuje stupeň vzdělání stanovený pro služební hodnost, do níž má být jmenován.“ 
Odůvodnění: Navrhovaný odstavec navazuje na úpravu ustanovení § 13 odst. 2 služebního zákona, kdy do služebního poměru ke zpravodajské službě může být v případě důležitého zájmu služby přijat i občan, který nesplňuje stupeň vzdělání stanovený pro služební hodnost, do níž má být jmenován. Máme za to, že není důvodné, aby stejně tak nemohl  na služební místo být ustanoven již sloužící příslušník zpravodajské služby. Oproti tomu postup ve smyslu, kdy by příslušník skončil ve služebním poměru a následně byl opětovně přijat na zamýšlené služební místo, šlo by o legální postup, který by ale zakládal zbytečné komplikace, které lze řešit úpravou prostou migrací.   
	AKCEPTOVÁNO JINAK

Ustanovení § 7 bylo doplněno o normu:

 „Ředitel zpravodajské služby je oprávněn stanovit služebním předpisem pro služební místo výjimečně nižší stupeň vzdělání než je stanoven pro služební hodnost, jestliže to vyžaduje důležitý zájem služby.“

	
	ČMKOS 

NOS PČR
	V § 21 odst. 1 písm. a) zní:
„a) „a) byl odvolán z dosavadního služebního místa z důvodů uvedených v § 25 odst. 1 až 3, § 26 odst. 2 nebo 4,“.
Odůvodnění: V souvislosti se zrušením § 27 a přenesení jeho obsahu do § 25 odst. 1 písm. d), se upravují ustanovení o obsazování služebních míst.  
	AKCEPTOVÁNO

	§ 21a 

	ČMKOS 
 
NOS PČR 
	V § 21a odst. 1 písm. a) zní: 
„a) byl odvolán z dosavadního služebního místa z důvodů uvedených v § 25 odst. 1 až 3, § 26 odst. 2 nebo 4,“.  
Odůvodnění: V souvislosti se zrušením § 27 a přenesení jeho obsahu do § 25 odst. 1 písm. d), se upravují ustanovení o obsazování služebních míst.   
	AKCEPTOVÁNO

	
	ÚZSI 
	§ 21a odst. 1 písm. c) 
 Upozorňujeme, že příslušníky Policie České republiky nelze zařazovat do zálohy zvláštní.   
	AKCEPTOVÁNO

	§ 22

	MSP  
NOS PČR 
Unie BS
ČMKOS
 
	 Dosavadní úprava výběrového řízení je pouze rámcová a postrádá stanovení pravidel, které mají zabránit zneužívání tohoto institutu. Proto předkládáme návrh, který upravuje způsob vyhlášení výběrového řízení, stanoví minimální lhůtu pro vyhlášení výběrového řízení a lhůtu pro dobu zveřejnění výběrového řízení a zakládá také povinnost oznámit údaje o předpokladech a požadavcích na služební místo a o datu, do kterého musí být podána služebnímu orgánu písemná žádost o zařazení do výběrového řízení.  
Návrh umožňuje, aby se do výběrového řízení mohli přihlásit i příslušníci, kteří dosahují dobrých výsledků ve výkonu služby v závěru služebního hodnocení.  Návrh zakotvuje existenci výběrové komise, která je dosud zřizována jen z povahy věci. Zpřísňují se podmínky pro využívání tzv. „bočního vstupu“ upřesněním služebního místa, která lze bočním vstupem obsadit. Zakotvuje se také zákaz převedení na jiné služební místo, pro které je v systemizaci služebních míst stanoven jiný obor nebo zaměření vzdělání, nebo není vyznačen vůbec, s výjimkou případu, kdy dojde ke zrušení tohoto služebního místa. 
 Návrh předložený Ministerstvem vnitra ponechává v platnosti neúplnou podobu úpravy, a navíc ji zatěžuje dalšími diskutabilními ustanoveními. V § 22 odst. 2 se do podmínek výběrového řízení doplňuje jiný zvláštní požadavek. To je však součást zdravotní, osobnostní fyzické způsobilosti, která v § 22 není zmíněna, což je správně, protože tyto požadavky jsou uvedeny v § 79 zákona o služebním poměru. Do odstavce 5 je nesystémově zařazen vedle odborného požadavku oboru nebo zaměření vzdělání také další odborný požadavek, který podle § 19 odst. 2 nemusí být splněn. Zařazení do tzv. „bočního vstupu“, který je určen pro uchazeče o přijetí do služebního poměru, také příslušníka, který navíc nemusí splňovat dobu trvání služebního poměru, doslova likviduje předchozí pravidla výběrového řízení a je určen pro vyvolené příslušníky. Zakládá zásadní a nepřijatelnou nerovnost mezi tím, kdo musí stoupat po kariérním žebříčku 20 let, a vyvoleným, který se může dostat do vysoké služební hodnosti např. po roce trvání služebního poměru. 
 Stanovení minimální a maximální doby pro zveřejnění oznámení o výběrovém řízení je z důvodu zajištění transparentnosti výběrového řízení a zamezení situace, kdy se výběrové řízení vyhlašuje na nepřiměřeně dlouhé období např. pro předem osloveného příslušníka, který si doplňuje vzdělání apod. 
Požadujeme proto ustanovení § 22 formulovat následovně:  
„§ 22 
Výběrové řízení k obsazení služebního místa 
(1) Není-li volné služební místo obsazeno způsobem uvedeným v § 20, vyhlásí služební funkcionář výběrové řízení. Výběrové řízení nemusí být vyhlášeno v případě obsazování volných služebních míst, pro které je stanovena služební hodnost vrchní referent, asistent, vrchní asistent a inspektor, jestliže bude na takové služební místo ustanoven příslušník, který má služební hodnost o jeden stupeň nižší, než je služební hodnost požadovaná pro volné služební místo. 
(2) Výběrové řízení na obsazení služebního místa vyhlašuje služební funkcionář, který je oprávněn ustanovit příslušníka na toto služební místo. Vyhlášení výběrového řízení se provádí zveřejněním oznámení ve webovém serveru Ministerstva vnitra ve webové aplikaci „Obsazování služebních míst“ ve lhůtě zpravidla 15 dnů od data zveřejnění informace o volném služebním místě v evidenci volných služebních míst ve webové aplikaci „Obsazování služebních míst“, případně dalším veřejném prostředku. Oznámení o vyhlášení výběrového řízení musí být zveřejněno nejméně po dobu 30 dní a nejdéle po dobu 90 dní. Oznámení musí obsahovat údaje o předpokladech a požadavcích na služební místo a o datu, do kterého musí být podána služebnímu orgánu písemná žádost o zařazení do výběrového řízení. 
(3) K provedení výběrového řízení jmenuje služební funkcionář výběrovou komisi. Její složení závisí na konkrétní povaze služebního místa.  
(4) Do výběrového řízení se může přihlásit příslušník, který má služební hodnost o jeden stupeň nižší, než je služební hodnost požadovaná pro volné služební místo, splňuje požadavky stanovené pro volné služební místo a podle závěru služebního hodnocení dosahuje alespoň dobrých výsledků ve výkonu služby. 
(5) Do výběrového řízení na obsazení volného služebního místa, pro které je stanovena služební hodnost až o 2 stupně vyšší, nejvýše však do hodnosti vrchní inspektor, se může přihlásit příslušník, jenž získal střední vzdělání s maturitní zkouškou nebo vyšší odborné vzdělání, splňuje požadavky stanovené pro volné služební místo, s výjimkou požadavku doby trvání služebního poměru pro služební hodnost, a podle závěru služebního hodnocení dosahuje alespoň dobrých výsledků ve výkonu služby. 
(6) Do výběrového řízení na obsazení volného služebního místa, pro které je stanovena vyšší služební hodnost, nejvýše však do služební hodnosti vrchní komisař, se může přihlásit příslušník, jenž získal vysokoškolské vzdělání, splňuje požadavky stanovené pro volné služební místo, s výjimkou požadavku doby trvání služebního poměru pro služební hodnost, a podle závěru služebního hodnocení dosahuje alespoň dobrých výsledků ve výkonu služby. 
(7) Po výběrovém řízení ustanoví služební funkcionář na volné služební místo příslušníka, který se umístil první v pořadí vhodnosti pro obsazované služební místo. Není-li možno tohoto příslušníka na volné služební místo ustanovit, ustanoví na něj příslušníka, který se umístil jako následující v pořadí vhodnosti. 
(8) Jde-li o společné výběrové řízení na více volných služebních míst, služební funkcionář ustanoví na volná služební místa příslušníky podle pořadí vhodnosti, v jakém se umístili, a podle počtu obsazovaných volných služebních míst. 
(9) Výběrové řízení může být ukončeno se závěrem, že žádný z účastníků výběrového řízení není vhodný pro obsazované volné služební místo; v takovém případě služební funkcionář opakuje postup stanovený v odst. 1 a následujících. 
(10) Nepodaří-li se ani v opakovaném postupu podle odstavce 1 a následujících obsadit volné služební místo, pro které je v systemizaci služebních míst pro účely výběrového řízení vyznačen obor nebo zaměření vzdělání, který pro svou neobvyklost v bezpečnostním sboru neumožňuje služební místo obsadit příslušníkem, může se do opakovaného výběrového řízení přihlásit i uchazeč o přijetí do služebního poměru, který splňuje podmínky přijetí do služebního poměru. Příslušníka, který byl takto přijat do služebního poměru, nelze převést na jiné služební místo, pro které je v systemizaci služebních míst stanoven jiný obor nebo zaměření vzdělání nebo není vyznačen vůbec, s výjimkou zrušení tohoto služebního místa.“. 
V souvislosti s navrženou změnou § 22 dále navrhujeme bez náhrady vypustit stávající § 23, jež je návrhem vtělen do nového znění § 22.   
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ
Podmínky výběrového řízení byly upřesněny, zbytek návrhu však na jednání nezískal dostatečnou podporu.

	§ 23 

	ČMKOS  
NOS PČR 
Unie BS 
	§ 23 se zrušuje. Odůvodnění: Stávající znění bylo přeneseno do § 22.   
	NEAKCEPTOVÁNO
Podmínky výběrového řízení byly upřesněny, zbytek návrhu však na jednání nezískal dostatečnou podporu 

	
	Policie 
	§ 23 odst. 4  
Navrhujeme, pokud se nepodaří obsadit volné služební místo výběrovým řízením, aby se postupovalo znovu podle § 20 odst. 3.  Odůvodnění: Aby nebylo nutné se vracet na začátek a zvažovat povinně ustanovitelné příslušníky. 
	 AKCEPTOVÁNO
 

	
	HZS 
	V § 23 odst. 4 poslední věta navrhujeme navrhované znění změnit na: „pokud volné služební místo nelze obsadit dalším postupem dle § 20.“ Navržená úprava není zcela jasná a lze ji i chápat, že služební funkcionář nemůže vyhlásit další výběrové řízení, pokud nelze služební místo obsadit dle § 20. 
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ
Na vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že formulace bude znít „pokud volné služební místo nelze obsadit postupem podle § 20 odstavce 3“.

	§ 25 

	Policie 
	§ 25 odst. 1 písm. c) a nové písm. d), obdobně také § 32 odst. 1 písm. d) a nové písm. e)  
Ustanovení písm. c) navrhujeme ponechat v původním znění (pozbyl zdravotní, fyzickou nebo osobnostní způsobilost požadovanou pro toto místo) a v novém písm. d) uvést, že příslušník je odvolán z dosavadního služebního místa, jestliže pozbyl státní občanství ČR, které je pro služební místo stanoveno jako jiný zvláštní požadavek. 
Odůvodnění: Ustanovení § 25 odst. 1 písm. c) bylo vždy vnímáno jako jiný zvláštní požadavek. Za situace, kdy se § 25 bude vztahovat na obecnou způsobilost, tak například ve vztahu k osobností způsobilosti jde o obsoletní ustanovení, neboť pokud příslušník nesplňuje obecnou osobnostní způsobilost (tedy nikoliv jako jiný zvláštní požadavek) tak musí být příslušník propuštěn a převedení na jiné služební místo nepřipadá v žádném případě v úvahu. 
	AKCEPTOVÁNO


	
	Unie BS 
NOS PČR 
ČMKOS 
MSP   
	V § 25 odst. 1 se slovo „je odvolán“ nahrazuje slovy „musí být odvolán“. 
 V § 25 odst. 1 písm. c) až e) znějí:  
„c) pozbyl jiný zvláštní požadavek na zdravotní, fyzickou nebo osobnostní způsobilost požadovanou pro toto služební místo, 
 d) přestal splňovat další odborný požadavek, bez jehož splnění nelze služební místo vykonávat, 
e) uplynulo jeho funkční období, nebylo-li rozhodnuto o opakovaném ustanovení na služební místo ředitele bezpečnostního sboru.“ 
 Navržení znění písm. c) je nesprávné. Uvedený důvod pro odvolání ze služebního místa je určen výlučně pro příslušníky, kteří vykonávají službu na služebním místě s jiným zvláštním požadavkem. Pozbydou-li tento vyšší požadavek na zdravotní, osobnostní nebo fyzickou způsobilost pro výkon služebního místa, musí být odvoláni ze služebního místa. 
U zdravotní způsobilosti je daný stav zakotven v bodu 1 oddílu I přílohy č. 1 k vyhlášce č. 226/2019 Sb., o zdravotní způsobilosti k službě v bezpečnostních sborech, kde je uvedeno: „Klasifikační značka „D - 1“ vyjadřuje zdravotní nezpůsobilost pro výkon služby na služebním místě, na kterém je ustanoven a pro něž je stanoven jiný zvláštní požadavek na zdravotní způsobilost. Klasifikační značka „D - 2“ vyjadřuje zdravotní nezpůsobilost pro výkon služby v bezpečnostním sboru.“. U způsobilosti osobnostní tento stav vyjadřuje dikce § 5 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 487/2004 Sb., o osobnostní způsobilosti, která je předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru, kde je uvedeno, že závěr psychologa obsahuje sdělení, zda posuzovaná osoba je nebo není osobnostně způsobilá pro výkon služby v bezpečnostním sboru, nebo na služebním místě v rámci bezpečnostního sboru, pro které je stanoven jiný zvláštní požadavek osobnostní způsobilosti. 
Do § 25 se přenáší současná dikce § 27, která obsahuje v podstatě totéž. Není důvodu pro zvláštní ustanovení pro ředitele bezpečnostního sboru.     
	AKCEPTOVÁNO 

	
	BIS 
	 § 25 odst. 2 
Navrhujeme do uvedeného ustanovení doplnit za slova „specialistou v zásahové jednotce“ čárku a za tuto slova „příslušníkem zpravodajské služby“. 
Návrh úpravy:    „…, specialistou v zásahové jednotce, příslušníkem zpravodajské služby anebo plní…“ 
Odůvodnění: V rámci působnosti zpravodajských služeb je třeba taktéž počítat s eventualitou, kdy z důležitého zájmu služby bude příslušníka třeba převést na jiné služební místo. Tato úprava navíc kopíruje totožnou úpravu § 26 odst. 5 novely; bylo by absurdní, aby příslušník zpravodajské služby mohl být ustanoven na služební místo ve vyšší hodnosti, ale nikoliv ve stejné hodnost.   
	AKCEPTOVÁNO

	§ 26 
	Unie BS 
MSP 
NOS PČR 
  
ČMKOS 
	V § 26 odst. 1 se slova „je odvolán“ nahrazují slovy „musí být odvolán“.  
V § 26 odstavce 6 až 8 znějí:  
„(6) Vedoucí příslušník musí být odvolán z dosavadního služebního místa a ustanoven na služební místo, pro které je stanovena služební hodnost o jeden stupeň nižší, jestliže podle závěru služebního hodnocení dosahuje ve výkonu služby dobrých výsledků s výhradami. 
 (7) Příslušník musí být odvolán ze služebního místa, jestliže má být zařazen do zálohy. 
 (8) Příslušník, který je odvolán z dosavadního služebního místa podle odstavce 1 až 6, může být ustanoven na služební místo v jiném místě služebního působiště.“. 
 Praxe ukazuje, že někteří vedoucí příslušníci nezvládají řídící pozici, ale v současné době jsou fakticky neodvolatelní. Povinnost odvolat příslušníka z dosavadního služebního místa v úpravě odvolání ze služebního místa dosud absentovala. Na vedoucího příslušníka jsou kladeny vyšší nároky na plnění služebních úkolů, a proto musí být i závěry služebního hodnocení, že dosahuje minimálně dobrých výsledků.   
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ
Do zákona bude vloženo ustanovení § 25 odst. 7 s textem: 
„(7) Vedoucího příslušníka lze odvolat z dosavadního služebního místa a ustanovit na jiné služební místo, pro které je stanovena stejná služební hodnost bez příplatku za vedení, a to i v jiném místě služebního působiště, jestliže podle závěru služebního hodnocení dosahuje ve výkonu služby dobrých výsledků s výhradami.“


	§ 27

	Unie BS 
ČMKOS 
MSP  
	§ 27 se zrušuje. Viz odůvodnění k § 25.  
Dále upozorňujeme, že je třeba v důsledku vypuštění § 27 provést odpovídající úpravy v novelizačních bodech č. 30, 33, 34 a 38 (vypuštění odkazů na § 27).    
	AKCEPTOVÁNO


	
	NOS PČR 
	§ 27 včetně nadpisu zní: 
 „§ 27 
Přeložení do jiného místa služebního působiště  
Příslušníka lze k výkonu služebního místa, na němž je ustanoven, přeložit do jiného místa služebního působiště, jestliže to vyžaduje důležitý zájem služby.“.  
 Odůvodnění: Dosavadní znění zákona neumožňuje přeložit příslušníka do jiného místa služebního působiště v případech, kdy dojde ke změně dislokace služebny, aniž by došlo ke změně systemizace daného služebního místa. V praxi je nutno služební místo zrušit a zřídit služební místo totožné v jiném místě služebního působiště, byť se další znaky služebního místa nemění. Viz též odůvodnění k § 25. 
	NEAKCEPTOVÁNO
Návrh na vypořádacím jednání nezískal dostatečnou podporu.


	§ 29 
	Unie BS 
	 V rámci připomínkového řízení navrhujeme úpravu ustanovení  § 29:  
§ 29 
Záloha činná  
(1) Do zálohy činné se zařadí příslušník, který je vyslán k výkonu služby  
a) k jiné organizační složce státu, právnické nebo fyzické osobě, anebo  
b) do zahraničí za účelem plnění úkolů vyplývajících  
1. z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv nebo v předcházející obdobné sbírce18), 
2. z předpisů Evropské unie18a).  
 (2) Do zálohy činné se zařadí příslušník, který byl dlouhodobě uvolněn k výkonu funkce v odborové organizaci. Dlouhodobé uvolnění příslušníka k výkonu funkce v odborové organizaci se považuje za výkon služby.  
 (3) (2) Na příslušníky v záloze činné, kteří jsou vysláni k výkonu služby do zahraničí, se vztahují ustanovení tohoto zákona, jestliže mezinárodní smlouva nebo právní předpis přijatý na jejím základě nestanoví jiné podmínky výkonu služby.  
 Odůvodnění: Zákon ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky umožňoval zařadit policistu do činné zálohy, pokud byl dlouhodobě uvolněn k výkonu funkce v odborových orgánech. 
Dosavadní praxe ukazuje, že příslušníkovi, kterému bylo dlouhodobě poskytnuto služební volno s poskytnutím služebního příjmu k výkonu funkce v odborovém orgánu, tak ten současně vykonává kromě úkonů v obecném zájmu i jinou činnost ve prospěch bezpečnostního sboru v rámci své působnosti upravené v § 198 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Takto uvolnění příslušníci jsou např. ROZKAZY policejního prezidenta stálými členy v poradních a hodnotících orgánech služebního funkcionáře. Namátkou lze zmínit např. ROZKAZ policejního prezidenta č. 11/2012, o náhradových komisích, kde jsou členové odborových organizací jmenováni členy komise a mají přiznané hlasovací právo. ROZKAZEM policejního prezidenta   č. 221/2022, kterým se zřizuje poradní komise policejního prezidenta a některých dalších služebních funkcionářů je v příloze č. 2 uvedeného rozkazu upraveno i složení poradní komise, která se skládá i ze zástupců odborových organizací. Na základě POKYNU policejního prezidenta č. 79/2023, k realizaci výběrového řízení na volné služební místo a ustanovení na volné služební místo bez výběrového řízení, jsou zástupci odborových organizací dle čl. 3 uvedeného POKYNU zpravidla (pokud svého oprávnění využijí) členy komise. Na základě zákona a zmocnění uděleném policejním prezidentem vykonávají zástupci odborových organizací uvnitř policie kontrolu nad dodržováním právních a služebních předpisů a dále v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby. 
Zástupci odborových organizací, kteří jsou dlouhodobě uvolnění k výkonu funkce v odborovém orgánu vykonávají i činnosti vyplývající z různě zřízených komisích. Na úrovni policejního prezidia je to např. komise pro posuzování změn služebních stejnokrojů. V této souvislosti je třeba podotknout, že příslušníci, kteří vykonávají činnost v poradních a hodnotících orgánech služebního funkcionáře a nejsou zástupci odborových organizací, mají tuto činnost vykazovanou jako výkon služby a nemusejí si žádat jako příslušníci odborových organizací o služební volno s poskytnutím služebního příjmu. Uvedené rozdíly mohou zakládat diskriminační důvody uvedené v ustanovení § 77 odst. 2, 3 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.  
Dosavadní praxe působnosti odborových organizací v příslušných bezpečnostních sborech prokázala, že se příslušní zástupci odborových organizací spolupodílí na plnění úkolů bezpečnostního sboru, které mu vyplývají ze zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a současně v rámci své působnosti v oblasti kontroly se spolupodílí na vytváření bezpečného, právního a transparentního služebního prostředí, které je svou povahou speciální, vymyká se běžnému zaměstnaneckému poměru a je upraveno zvláštním právním předpisem, neboli předpisem lex specialis.  V tomto ohledu je jedinečné a speciální postavení a působnost odborových organizací, které působí v konkrétních bezpečnostních sborech.    
	NEAKCEPTOVÁNO
Návrh nezískal dostatečnou podporu, úprava postavení odborových funkcionářů zůstává stejná jako v současném znění zákona.


	§ 32

	Unie BS 
NOS PČR 
ČMKOS 
MSP 
	V návětí § 32 se slova „ve služebním poměru na dobu neurčitou“, zrušují. 
 V § 32 odst. 1 písm. d) a e) znějí: 
 „d) který pozbyl jiný zvláštní požadavek na zdravotní, fyzickou nebo osobnostní způsobilost požadovanou pro služební místo, 
 e) který přestal splňovat další odborný požadavek, bez jehož splnění nelze služební místo vykonávat.“. 
 V § 32 odst. 1 písm. g) a h) znějí: 
 g) jemuž uplynulo funkční období, nebylo-li rozhodnuto o opakovaném ustanovení na služební místo ředitele bezpečnostního sboru, 
 h) podle závěru služebního hodnocení dosahuje ve výkonu služby dobrých výsledků s výhradami, a byl ustanoven na vedoucím služebním místě.“. 
 V § 32 se za odst. 3 doplňuje odst. 4, který zní: 
 „(4) Příslušník zpravodajské služby zařazený do zálohy pro přechodně nezařazené z důvodu uvedeného v odst. 1 písm. b) může být v záloze zařazen nejdéle po dobu 1 roku. V případě, že platnost osvědčení vypršela uplynutím doby a příslušník ve lhůtě stanovené zvláštním právním předpisem nepodal žádost o vydání nového osvědčení, podmínka ročního zařazení v záloze pro přechodně nezařazené se neuplatní.“.  
Dosavadní nemožnost zařadit příslušníka ve služebním poměru na dobu určitou do zálohy pro přechodně nezařazené považujeme v podmínkách kritického nedostatku příslušníků za nežádoucí. Změna ustanovení § 32 reaguje na změny provedené v §§ 25 a 26.  Doplňuje se, že příslušník zpravodajské služby může být zařazen v záloze pro přechodně nezařazené pouze po dobu 1 roku. Dosud je tato skutečnost uvedena, až v ustanovení § 42 odst. 2 v souvislosti s jeho propuštěním.    
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEĆNĚ
Akceptován nebyl poslední návrh, který odmítly zpravodajské služby.

	
	ČMKOS 
NOS PČR 
MSP 
	§ 33 zní:  
„§ 33 
Záloha neplacená  
Do zálohy neplacené se zařadí příslušnice nebo příslušník, jimž je  
a) udělena rodičovská dovolená, s výjimkou rodičovské dovolené, kterou příslušník čerpá do doby, po kterou je příslušnice oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, 
b) uděleno služební volno bez poskytnutí služebního příjmu podle § 76 na dobu delší než 1 měsíc.“. 
Odůvodnění: Navržené znění obsahuje pojem dlouhodobé uvolnění za účelem výkonu veřejné nebo odborové funkce. Předpokládá se, že příslušník bude následně zařazen do zálohy pro přechodně nezařazené. Takový postup však není možný. Služební volno bez poskytnutí služebního příjmu  je možno udělit jen na žádost příslušníka postupem podle § 76.    
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEĆNÉ
Na vypořádacím jednání bylo schváleno, že bude možné do neplacené zálohy zařadit příslušníka, který zastává veřejnou funkci a pro výkon této funkce byl dlouhodobě uvolněn.
Postavení odborových funkcionářů zůstane stejné jako v současném znění zákona.


	
	Unie BS 
	S návrhem ustanovení § 33 písm. d) nesouhlasíme – viz odůvodnění § 29. 
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVÉTLENO
Postavení odborových funkcionářů zůstane stejné jako v současném znění zákona.


	§ 34
 

§ 36

	NOS PČR 
ČMKOS 
MSP
	§ 34 zní:  
§ 34  
Postup po vynětí ze zálohy  
 (1) Příslušník musí být po vynětí ze zálohy pro přechodně nezařazené, do které byl zařazen podle § 32 odst. 1 nebo 3 nebo podle § 33, ustanoven na služební místo, pro které je stanovena stejná služební hodnost jako pro služební místo, na něž byl ustanoven před zařazením do zálohy. Nepodaří-li se do 1 roku od zařazení do zálohy ustanovit příslušníka na služební místo, pro které je stanovena stejná služební hodnost, lze jej ustanovit na služební místo, pro které je stanovena služební hodnost o 1 stupeň nižší, než je stanovena pro služební místo, které zastával před zařazením do zálohy.  
(2) Příslušník může být po vynětí ze zálohy pro přechodně nezařazené, která trvala po dobu kratší než 1 rok, nebo po vynětí ze zálohy činné, zálohy pro studující nebo zálohy neplacené, ustanoven na služební místo, pro které je stanovena nižší služební hodnost, jestliže o to požádá. 
(3) Příslušník musí být po vynětí ze zálohy pro přechodně nezařazené, do níž byl zařazen podle § 32 odst. 2 nebo odst. 3, ustanoven na služební místo, pro které je stanovena služební hodnost o jeden stupeň nižší, než je stanovena pro služební místo, které zastával před zařazením do zálohy. 
(4) Příslušník musí být po vynětí ze zálohy na služební místo postupem podle § 23 odst. 2, jestliže se zúčastnil výběrového řízení a umístil se jako první, popřípadě jako následující v pořadí vhodnosti. 
(5) Příslušník může být po vynětí ze zálohy ustanoven na služební místo, pro které je stanovena služební hodnost o jeden stupeň vyšší než na služebním místě, na kterém byl ustanoven před zařazením do této zálohy, nejvýše však na služební místo, pro které je stanovena služební hodnost inspektor, jestliže o to požádá a splňuje stupeň vzdělání, obor nebo zaměření vzdělání stanovené pro služební místo. 
(6) Příslušník může být po vynětí ze zálohy ustanoven i na služební místo v jiném místě služebního působiště. 
(7) Příslušník může být po vynětí ze zálohy zařazen do zálohy jiného druhu.“.  
 Odůvodnění: Změny tohoto ustanovení reagují na změny provedené v § 25, 26, 27, 32, a 33. 
 
	NEAKCEPTOVÁNO
Návrh na vypořádacím jednání nezískal dostatečnou podporu. 

	
	MF 
	§ 36 odst. 1 písm. b) 
 Text „na dobu 60 dnů“ považujeme za nutné nahradit textem „na dobu 180 dnů“, a to s ohledem na potřeby aplikační praxe, kdy se převelení na 60 dnů jeví nedůvodně krátké (např. s ohledem na dočasně zavedené kontroly na státních hranicích České republiky).  
 Stávající ustanovení odst. 1 písm. b) umožňuje danému bezpečnostnímu sboru koncentrovat zvýšený počet příslušníků v daném místě pro splnění důležitých úkolů bezpečnostního sboru nebo pro nutnost zvládnout mimořádnou situaci. Příslušník může být v důležitém zájmu služby převelen k výkonu i jiných činností, než které vykonává na služebním místě, na němž je ustanoven.  
Akceptujeme, že právě proto, že je příslušník při převelení povinen vykonávat služební činnosti, které nepatří mezi jeho obvyklou služební činnost, je doba jeho převelení časově omezena, ovšem dobu 60 dnů považujeme s ohledem na poznatky z praxe z posledních let a služebních úkolů, které bylo nutné v posledních letech ad hoc vykonávat, za příliš krátkou. 
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ
Na vypořádacím jednání bylo dohodnuto:
-  90 kalendářních dnů v průběhu kalendářního roku,
- v případě mimořádných důvodů souvisejících s bezpečnostní situací nejdéle na dobu 180 kalendářních dnů  v průběhu kalendářního roku, popřípadě na dobu delší, jde-li o úkoly vyplývající z krizové situace nebo válečného stavu.

	
	Policie 
	§ 36 odst. 1 písm. b)  
Navrhujeme možnost převelení nejdéle na dobu 3 měsíců v průběhu kalendářního roku, z mimořádných důvodů vyplývajících z bezpečnostní situace nejdéle na dobu 6 měsíců, popřípadě na dobu delší, jde-li o úkoly vyplývající z krizové situace nebo válečného stavu. Odůvodnění: V minulosti bylo pro krátkodobá bezpečnostní opatření dostačující převelení na 60 dnů, popřípadě na dobu delší, jde-li o úkoly vyplývající z krizové situace, ale s ohledem na současný vývoj bezpečnostní situace, kdy je třeba v některých místech dlouhodobě nasazovat zvýšený počet příslušníků, již tyto lhůty nevyhovují. 
	AKCEPTOVÁNO
Na vypořádacím jednání bylo dohodnuto:
-  90 kalendářních dnů v průběhu kalendářního roku,
- v případě mimořádných důvodů souvisejících s bezpečnostní situací nejdéle na dobu 180 kalendářních dnů  v průběhu kalendářního roku, popřípadě na dobu delší, jde-li o úkoly vyplývající z krizové situace nebo válečného stavu.

	
	Unie BS 
NOS PČR 
ČMKOS 
	V § 36 odst. 1 se slova „důležitého zájmu služby“ nahrazují slovy „provozních potřeb bezpečnostního sboru“. Převelení je mnohdy v praxi využíváno z důvodu nedostatku příslušníků na některém útvaru bezpečnostního sboru. S ohledem na závěr soudu o neexistenci důležitého zájmu služby v těchto případech, navrhujeme vyhnout se pojmu „důležitý zájem služby“.  
	NEAKCEPTOVÁNO
Na společném vypořádacím jednání návrh nezískal dostatečnou podporu.


	§ 38 

	Policie 
	§ 38 odst. 3 
Navrhujeme odstranit poslední větu, že pro účely odpovědnosti za škodu a nemajetkovou újmu je získávání znalostí, dovedností a zkušeností považováno za plnění služebních úkolů. Tuto větu považujeme za nadbytečnou a matoucí.  Odůvodnění: Jestliže je doba studijního pobytu považována za výkon služby, tak z obecných principů je s tím spojená odpovědnost za škodu. Vytváří to nežádoucí dvojkolejnost a závěr, že v rámci obecné služby existuje i speciální druh služby, který zakládá jinou odpovědnost. 
	AKCEPTOVÁNO 


	
	ČMKOS 
NOS PČR 
Unie BS 
 
	V § 38 se za odstavec 1 doplňuje nový odstavec 2, který zní:  
„(2) Příslušník vyslaný na studijní pobyt nevykonává službu, ale naplňuje plán studijního pobytu zpracovaného vedoucím příslušníkem.“.  
 Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavec 3 a 4.
 V § 38 odst. 3 se slova „služebních úkolů“ nahrazují slovy „úkolů vyplývajících ze studijního pobytu“. 
 V § 38 odst. 4 návrhu se věta druhá zrušuje. 
 Odůvodnění: V praxi jsou příslušníci vyslaní na studijní pobyt nuceni vykonávat službu na jiné organizační části tzv. „na výpomoc“, případně „za trest“. Nové znění odst. 2 a 3 by mělo takové praxi zamezit.  V odstavci 4 je nutno ponechat stávající znění. Doba vyslání na služební pobyt se považuje za výkon služby pro všechny účely nejen majetkovou a nemajetkovou újmu, ale i služební příjem, služební kázeň, čerpání dovolené atd. předkladatelem doplněná věta je nadbytečná a zavádějící. Vyvolává dojem, že pro ostatní účely se studijní pobyt za výkon služby nepovažuje.    
	NEAKCEPTOVÁNO
V připomínce navrhované změny by vedly k tomu, že by ustanovení současně tvrdilo „Doba vyslání na studijní pobyt se považuje za výkon služby“ a Příslušník vyslaný na studijní pobyt nevykonává službu“, což si vzájemně odporuje.


	§ 39 


§ 40

	BIS 
	 § 39 odst. 1 
Navrhujeme upravit znění novelou zavedeného odstavce,  a to následovně: 
(1) Příslušníka lze pověřit zastupováním na jiném služebním místě z důvodu jeho neobsazenosti nebo dlouhodobé nepřítomnosti příslušníka, který je na toto služební místo ustanoven, a to i v jiném místě služebního působiště. 
Odůvodnění: Navrhovaná úprava znění novelizovaného odstavce reflektuje potřebu bezpečnostního sboru na obsazenost určitých služebních míst. Naproti novelou navrhovanému znění je zrušena podmínka maximální doby 1 roku, neboť máme za to, že důležitý zájem služby nelze omezit časovým ohraničením. Stejně tak  se připomínka vrací k možnosti ustanovit příslušníka  k zastupování na služebním místě v jiném místě, než je jeho služební působiště.    
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ
Podle dohody na vypořádacím jednání se jiné místo služebního působiště do textu zákona doplní; omezení zastupování na 1 rok však zůstane.


	
	ČMKOS  
NOS PČR 
MSP 
Unie BS 
	§ 39 odst. 1 zní:  
“(1) Příslušníka lze pověřit zastupováním na jiném služebním místě, pro které je stanovena stejná nebo vyšší služební hodnost, nejdéle po dobu 
a) delší nepřítomnosti příslušníka, který je na toto služební místo ustanoven, nebo 
b) po kterou probíhá obsazování služebního místa podle § 20 a následujících.“
Odůvodnění: Navrhovaná úprava je chybná. Předpokládá neobsazenost služebního místa. Pokud ředitel bezpečnostního sboru rozhodne podle § 20 odst. 4 o tom, že se služební místo nebude obsazovat, není třeba zastupujícího příslušníka. Pokud tak ředitel bezpečnostního sboru nerozhodne, je služební funkcionář povinen zahájit obsazování služebního místa. V praxi není dána potřeba, aby příslušník byl pověřen zastupováním na nižším služebním místě, jak to navrhuje předkladatel. V praxi se využívá pověření zastupováním téměř výlučně na služebních místech vedoucích příslušníků. Umožnění zastupování na nižším služebním místě se otevírá prostor pro zneužití. Příslušník, který dosáhl vyšší služební hodnosti, bude muset vykonávat činnosti méně odborné. Časové omezení zastupování není výhodné ani pro příslušníka, ani pro bezpečnostní sbor. Do právní úpravy se navíc zavádí souhlas příslušníka s pověřením zastupováním. To je ve služebním poměru nepřijatelné. Není zřejmé, proč se nová úprava vůbec zavádí. Proto s ní zásadně nesouhlasíme.    
	NEAKCEPTOVÁNO

Návrh na vypořádacím jednání nezískal dostatečnou podporu.


	
	MPSV  
	Nesouhlasíme s navrhovanou právní úpravou zproštění výkonu služby, podle níž se nově stanoví, že důvody zproštění výkonu služby lze rozšiřovat. Podle našeho názoru musí tyto důvody taxativně stanovit právní předpis; není možné je dodatečně rozšiřovat.    
	AKCEPTOVÁNO 
Na společném vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že ustanovení § 40 odst. 1 věty poslední bude znít:
„Jestliže se zproštěný příslušník v době zproštění stane podezřelým z dalšího jednání, které by zakládalo zproštění výkonu služby, služební funkcionář rozhodne o změně důvodů pro zproštění výkonu služby.“


	
	MF  
	Nová formulace „Důvody zproštění výkonu služby lze rozšiřovat.“ není zvolena vhodně. Čistě jazykovým výkladem se na první pohled vztahuje k taxativnímu výčtu důvodů zproštění výkonu služby ve větě prvé, kdy druhá věta umožňuje předmětný taxativní výčet rozšířit. Zároveň není dle našeho názoru zřejmé, pokud se jedná o důvody  v řízení, proč by nemohly být případně i změněny nebo zúženy. Považujeme za nutné slovo „rozšiřovat“ nahradit slovem „měnit“, čímž by daná nejasnost poté byla odstraněna.  
	AKCEPTOVÁNO JINAK
Na společném vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že ustanovení § 40 odst. 1 věty poslední bude znít:
„Jestliže se zproštěný příslušník v době zproštění stane podezřelým z dalšího jednání, které by zakládalo zproštění výkonu služby, služební funkcionář rozhodne o změně důvodů pro zproštění výkonu služby.“


	
	BIS 
	Navrhujeme nově zavedenou větu v uvedeném odstavci vypustit. Odůvodnění: I při zachování této věty v textu předpisu by rozšíření důvodů zproštění výkonu služby muselo být činěno pouze novým rozhodnutím. To však lze postupy správního práva činit i bez této věty.    
	AKCEPTOVÁNO JINAK
Na společném vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že ustanovení § 40 odst. 1 věty poslední bude znít:
„Jestliže se zproštěný příslušník v době zproštění stane podezřelým z dalšího jednání, které by zakládalo zproštění výkonu služby, služební funkcionář rozhodne o změně důvodů pro zproštění výkonu služby.“


	
	ČMKOS  
NOS PČR 
Unie BS 
	V § 40 se v odst. 1 na konci znění doplňuje věta, která zní: „Jestliže se zproštěný příslušník v době zproštění stane podezřelým z dalšího jednání, které by zakládalo zproštění výkonu služby, považuje se za zproštěného výkonu služby i z tohoto důvodu.“. 

	AKCEPTOVÁNO JINAK
Na společném vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že ustanovení § 40 odst. 1 věty poslední bude znít:
„Jestliže se zproštěný příslušník v době zproštění stane podezřelým z dalšího jednání, které by zakládalo zproštění výkonu služby, služební funkcionář rozhodne o změně důvodů pro zproštění výkonu služby.“


	
	ČMKOS  
 NOS PČR 
 Unie BS 
MSP  
	V § 40 se odst. 3 zrušuje. Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 3 a 4. 
Odůvodnění: Doručování rozhodnutí je upraveno zákonem ve srozumitelné podobě. Proč by tedy mělo být zabezpečeno doručením v bydlišti, které je podle zákona doručením náhradním? Důsledky nepřevzetí rozhodnutí jsou také popsány zřetelně. Už v nynější verzi se jedná o anachronismus. V době rozšíření datových schránek je zdůvodnění existence dosažitelnosti adresáta úsměvné. I služební funkcionáři pochopili, že je to nadbytečné, takže i když někteří dosažitelnost stanoví, nikdo ji nekontroluje. Novelizace by měla vycházet z praktických poznatků. Považujeme omezení osobního volna a svobody pobytu z tohoto nesmyslného důvodu za naprosto nepřijatelné.     
	AKCEPTOVÁNO
 

	
	BIS 
	K § 40 zákona 
Navrhujeme do uvedeného paragrafu vložit nový odstavec 2 ve znění: 
„(2) Příslušník, který je oprávněn nakládat s utajovanými informacemi, musí být zproštěn výkonu služby na dobu, po kterou je s ním vedeno řízení o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby podle zákona upravujícího ochranu utajovaných informací, jestliže by jeho ponechání ve výkonu služby ohrožovalo důležitý zájem služby.“ 
Dále navrhujeme přeznačení odstavců 2 až 5 na odstavce 3 až 6. Odůvodnění: V případě, kdy je s příslušníkem zahájeno řízení o odnětí osvědčení, může být dán dobrý důvod k postupu obdobnému, jako je u zproštění výkonu služby. V daném případě však příslušník není nutně podezřelý z porušení zákona (výskyt bezpečnostního rizika nemusel vůbec zavinit, může jít o objektivní okolnost zcela nezávislou na jeho vůli a jednání), takže pro uplatnění zproštění výkonu služby včetně dopadů na jeho příjem není věcný důvod.  
Příslušné ustanovení bude nutno promítnout také do ustanovení upravujícího služební příjem ve zvláštních případech (§ 124).     
	NEAKCEPTOVÁNO
Od připomínky bylo v rámci vypořádacích jednání ustoupeno.

	§ 41
	Policie 
	§ 41 odst. 1 písm. f) a g)  
 Navrhujeme skončení služebního poměru místo dnem nabytí právní moci dnem doručení pravomocného rozhodnutí řediteli bezpečnostního sboru.  Odůvodnění: Okamžik skončení služebního poměru je vázán na okamžik nabytí právní moci příslušných rozhodnutí soudů či státních orgánů. Mezi dnem nabytí právní moci rozhodnutí a dnem, kdy se tuto skutečnost dozví služební funkcionář, může však být (a v praxi nepochybně bude) prodleva v řádu několika dnů. V této době by tedy mohlo dojít k tomu, že příslušník bude fakticky vykonávat službu a činit různé úkony, i když již z hlediska zákona nebude příslušníkem (nelze automaticky počítat s tím, že ve všech případech bude příslušník zproštěn výkonu služby); tyto úkony by se přitom fakticky staly nicotnými. 
	AKCEPTOVÁNO 

	
	MSP  
	§ 41 odst. 1 písm. f) 
 Upozorňujeme na zavádějící formulaci v části věty za středníkem „k upuštění od potrestání, ani k podmíněnému upuštění od potrestání, … se nepřihlíží“.  
 Z hlediska pojmů užívaných trestním zákoníkem je třeba upozornit, že by se mělo jednat o „podmíněné upuštění od potrestání s dohledem“, nikoli pouze o „podmíněné upuštění od potrestání“. Hlavní naše výhrada ale směřuje k tomu, že zřejmě nebylo smyslem nepřihlížet k samotnému rozhodnutí o upuštění od potrestání či k rozhodnutí o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, což by znamenalo, že se tedy nepřihlíží k samotnému odsouzení, ale že smyslem uvedeného je spíš stanovit, že se nepřihlíží k tzv.  fikci neodsouzení, čemuž ale navrhovaná textace neodpovídá. Navrhujeme celou část věty za středníkem zjednodušit např. tímto způsobem „…; a to i tehdy, pokud se na příslušníka hledí, jako by nebyl odsouzen“, což zohlední různé druhy vzniku tzv. fikce neodsouzení.  
Pokud by došlo ke změně textace, je pak třeba příslušnou úpravu provést v dalších obdobných ustanoveních novely (v této souvislosti lze upozornit např. i na odlišnou textaci u § 14 odst. 3), např. v § 41 odst. 1 písm. f), § 155 odst. 2 a § 157 odst. 2 či dalších; zároveň je třeba návrh revidovat i z hlediska, zda by se pravidlo o tom, že se nemá přihlížet k fikci neodsouzení, nemělo uplatnit i v jiných případech – je-li i zahlazené odsouzení překážkou pro přijetí, mělo by být i důvodem pro propuštění, čemuž ale § 42 neodpovídá (na rozdíl od důvodů ex lege skončení služebního poměru podle § 41). Na věcném posouzení gestora je pak, zda by se toto pravidlo nemělo aplikovat i v případech § 163 odst. 2, § 162a písm. a), § 163 písm. e) či § 167 odst. 2.    
	AKCEPTOVÁNO

	
	OS SOO 
 
ČMKOS 
	§ 41 odst. 1 písm. i)  
Požaduje se doplnění ustanovení o následnou kvalifikaci skončení služebního poměru:  
„uplynutím druhého kalendářního měsíce následujícího po dni doručení žádosti příslušníka o skončení služebního poměru, jestliže služební funkcionář nerozhodne na základě žádosti příslušníka o době kratší; uvedená doba začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni doručení žádosti, nebo“ 
Odůvodnění: Tato úprava ustanovení přebírá dosavadní dikci zákonného ustanovení (§ 42 odst. 5). S ohledem na ostatní okamžiky zániku služebního poměru, kdy musí dojít k bezprostřednímu zániku poměru po nastalé skutečnosti. Služební poměr zaniká ze zákona, delší doba nelze, ale kratší být může s ohledem na domluvu.   
	AKCEPTOVÁNO

	
	Unie BS 
ČMKOS 
MSP  
	V § 41 odst. 1 návrhu se písm. i) zrušuje. Dosavadní písm. j) se označuje jako písm. i) 
Skončení služebního poměru na žádost požadujeme zachovat v § 42. V souvislosti s žádostí příslušníka musí být rozhodnutí též o žádosti příslušníka o stanovení kratší doby pro skončení služebního poměru.    
	AKCEPTOVÁNO 
Možnost zkrácení „výpovědní doby“ v zákoně bude, nicméně bude zařazena v § 41.

	
	BIS 
	Navrhujeme přijetí úpravy délky doby, jejímž uplynutím skončí služební poměr příslušníka na základě jeho (dle připomínky č. 18 nově označeného) oznámení, a to ve formě přijetí nového odstavce č. 3 ve znění: 
„(3) Doba uvedená v odstavci 1 písm. i) může být na základě žádosti příslušníka, který podal oznámení o skončení služebního poměru, změněna.“ 
Odůvodnění: Navrhujeme se inspirovat zákoníkem práce. V ustanovení § 51 odst. 1 věty poslední zákoníku práce je dána možnost výpovědní dobu prodloužit na základě písemné smlouvy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Uvedený institut slouží k zajištění jak provozních potřeb zaměstnavatele, tak k možnosti zaměstnance zajistit si výkon práce. Stejně lze postupovat i v případě služebního poměru u příslušníků bezpečnostních sborů, neboť se dějí případy, kdy odchod zkušených a specializovaných příslušníků způsobuje problémy v návaznosti na výkon služby ve smyslu zajištění odpovídající náhrady. Možnost prodloužení doby uvedené v novele by mohlo alespoň částečně kompenzovat problémy  se zaučováním či hledáním náhrady za odchozího příslušníka. Zároveň se návrh vrací k úpravě již nyní existující, a to možnosti dobu také zkrátit.     
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ
V zákoně bude pouze možnost zkrácení uvedené doby.

	
	BIS
	§ 41 odst. 1 písm. i) 
V nově navrhovaném písmeni i) uvedeného odstavce doporučujeme nahrazení slova „žádosti“ slovem „oznámení“. 
Odůvodnění: Jazykovým výkladem je třeba dojít k závěru, že slovo „žádost“ předpokládá činnost žádané strany. Dle Internetové jazykové příručky Ústavu pro jazyk český je etymologickým významem „formální sdělení vyjadřující zájem, aby jeho adresát provedl určitou akci“. Slovo „žádost“ se dále ve správním právu používá ve významu podání, jímž je zahájeno řízení. V daném případě však jde pouze o jednostranný úkon příslušníkův, s nímž se pojí zahájení běhu doby, jejímž uplynutím skončí služební poměr.  
	AKCEPTOVÁNO
Příslušník skutečně o nic nežádá, zákon bude používat „prohlášení“.

	
	NOS PČR 
	V § 41 odst. 1 návrhu se písm. f), i) a j) zrušují.  
Odůvodnění: Doporučuje se důsledné zvážení potřeby vázat skončení služebního poměru ex lege na uložení kázeňského trestu odnětí služební hodnosti. Jde o problematický (i potenciálně zneužitelný) důvod propuštění, který je nad to velmi často předmětem soudního přezkumu na základě podané žaloby. Zákon o služebním poměru této žalobě přiznává pouze odklad vykonatelnosti nikoli jiných právních účinků – tedy ex lege skončení služebního poměru. Nabízí se pak otázka, jaký důsledek bude mít zrušení předmětného rozhodnutí soudem. Ve srovnání se stávající úpravou, jde o podstatné oslabení pozice příslušníka – ten se totiž mohl domáhat nápravy cestou žádosti o obnovu řízení o propuštění. To pro futuro nebude možné. Lze očekávat, že příslušníci budou současně s podáním žaloby žádat i o přiznání odkladného účinku podle s.ř.s. a soud nejspíše, s ohledem na existenční zájmy příslušníka, této žádosti vyhoví. Co poté s příslušníkem po dobu vedení soudního řízení? Náhrada škody za nezákonné rozhodnutí sice není dotčena, nicméně odsloužená léta již dotčena jsou (délka soudního řízení). 
Obdobně lze problém s nemožností žádat o obnovu řízení vztahovat např. i ke skončení služebního poměru důvodu odsouzení pro úmyslný trestný čin, za situace, kdy bude rozsudek soudu zrušen v dovolacím řízení, což se občasně taktéž již stalo. 
Otázkou tedy je, zda za cenu ušetření rozhodnutí, jehož vydání ostatně nečinilo v praxi žádné výraznější obtíže, narušíme kontinuitu řetězení podkladových aktů a znemožníme obnovu řízení v těchto případech. Dále se nabízí diskuse o otázce – soulad s čl. 36 Listiny - právo na soudní přezkum – nutno si uvědomit, že právo na práci patří mezi sociální práva a neměl by být vyloučen soudní přezkum. Minimálně trváme na ponechání současné konstrukce ve vztahu k odnětí služební hodnosti.  
Skončení služebního poměru na žádost požadujeme zachovat v § 42. V souvislosti s žádosti příslušníka musí být rozhodnuto též o žádosti příslušníka o stanovení kratší doby pro skončení služebního poměru. Naskýtá se též otázka, jak se služební funkcionář dozví o pozbytí státního občanství v některém státě EU.     
	AKCEPTOVÁNO JINAK
Proti skončení služebního poměru ze zákona se nelze odvolat, příslušník však může dát služebnímu funkcionáři podnět k opravě vad úkonu postupem podle § 156 odst. 2 správního řádu, jenž zakotvuje speciální druh přezkumného řízení, které se řídí  ustanoveními správního řádu o přezkumném řízení, ovšem pouze přiměřeně (např. podle rozsudku MS v Praze ze dne 27. 6. 2013, č. j. 7 A 86/2011-42, publikovaného ve sbírce NSS pod č. 2955/2014  „pro vydání usnesení dle § 156 odst. 2…, jímž se ruší vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu, které je v rozporu s právními předpisy, neplatí lhůty pro zahájení a vydání rozhodnutí v přezkumném řízení uvedené v § 96 odst. 1 a § 97 odst. 2“).  

Možnost soudní ochrany příslušníka spočívá v podání zásahové žaloby ke správnímu soudu na základě § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2020, čj. 8 Ads 222/2020-46). Žaloba musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se příslušník o nezákonném zásahu dozvěděl, tj. ode dne doručení vyrozumění o skončení služebního poměru. Rozhodne-li soud, že došlo k nezákonnému zásahu, postupuje bezpečnostní sbor podle § 156 odst. 2 správního řádu způsobem popsaným výše. 

Pokud jde o dodatečné zrušení rozhodnutí, které bylo důvodem skončení služebního poměru, např. cestou mimořádných opravných prostředků, začátek § 44 jsme na základě Vaší připomínky upravili na „Je-li podle pravomocného rozhodnutí skončení služebního poměru nezákonné…“. 

Jde o text, který aktuálně používá § 75 odst. 1 zákona o státní službě a vztahuje se - na rozdíl od původního znění, které stejně jako SluP hovořilo pouze o zrušení pravomocné rozhodnutí o skončení služebního poměru - na všechny  případy, kdy bylo zrušeno pravomocné rozhodnutí, v jehož důsledku došlo ke skončení služebního poměru ze zákona (viz publikaci Hřebíková, I., Fáberová, A., Brücknerová, Z., Kubáčová Nejedlá, P., Moravec, K., Roučková, D., Hůrka, P. Zákon o státní službě. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021).


	
	Unie BS 
NOS PČR 
ČMKOS 
 
	V § 41 návrhu se odst. 2 zrušuje. 
Nabízí se otázka, jaký důležitý zájem služby může u konkrétního příslušníka vést ke stanovení jiné věkové hranice. Praxi si lze snadno představit. Rovné zacházení s příslušníky bude opět přehlíženo. Bez stanovení pravidel a výběrově podle sympatií. S tímto ustanovením zásadně nesouhlasíme, neboť se zcela jistě nebude dotýkat řadového příslušníka. Veřejnosti se asi bude těžko vysvětlovat, že příslušník bude v 70 letech splňovat zdravotní způsobilost a fyzickou zdatnost. 
Dále je známo, že opotřebení příslušníků (fyzické, zdravotní) je vzhledem k charakteru výkonu služby v bezpečnostních sborech rychlejší než u běžných zaměstnaneckých poměrů. Neumíme si proto dost dobře představit, že by příslušník v nejkrajnějších případech vykonával službu déle než 50 let! V podmínkách náročného výkonu služby u bezpečnostních sborů je taková právní úprava nežádoucí a de facto sám stát má dnes zájem na tom, aby příslušník po 30 letech služby dobrovolně opustil bezpečnostní sbor, když příslušníkům bezpečnostních sborů přiznává výsluhové nároky – maximální výsluhový příspěvek za 30 let služby. Domníváme se, že je v zájmu samotné České republiky mít v bezpečnostních sborech fyzicky, zdravotně a osobnostně způsobilé příslušníky převážně v období dospělosti až po střední věk, tj. v období od 18 do 65 let.  
Pokud právní úprava cílí pouze na příslušníky, kteří vykonávají ve služebním poměru pedagogickou, vědeckou činnost nebo se jedná o právníky nebo IT specialisty, tak navrhujeme, aby tyto konkrétní profese byly v zákoně obligatorně vyjmenovány a jednalo se o tzv. výjimku, kdy služební poměr nekončí v roce, kdy příslušník dovrší v kalendářní roce 65 let.     
	NEAKCEPTOVÁNO
Na vypořádacím jednání na nejvyšší úrovni bylo od připomínky ustoupeno.

	
	OS SOO 
 
ČMKOS 
	§ 41 odst. 2  
OS SOO/ČMKOS požaduje dovysvětlení. Odůvodnění: Podle navrhovaného ustanovení § 41 odst. 2 může ředitel bezpečnostního sboru věkovou hranici pro výkon služby u konkrétního příslušníka vždy o rok prodloužit (až do 70 let příslušníka) se souhlasem příslušníka, vyžaduje-li to důležitý zájem služby. Bude naplnění kritérií bezúhonnosti, zdravotní, osobnostní a fyzické způsobilosti příslušníka „přezkušováno“ při prodloužení věkové hranice u konkrétního příslušníka? Je počítáno s tím, že tímto dojde k navýšení zátěže státního rozpočtu? 
Obecně se jeví vytváření specifické kategorie „důchodců“ příslušníků jako krajně nesystémové, lze si proto spíše představit vytvoření civilních tabulkových míst pro odborníky, kteří by mohli pokračovat v činnosti pro stát do dosažení hranice 70 let věku.   
	NEAKCEPTOVÁNO
Na vypořádacím jednání na nejvyšší úrovni bylo od připomínky ustoupeno.

	
	BIS 
	Navrhujeme přijetí úpravy institutu zpětvzetí (dle připomínky č. 18 nově označeného) oznámení o skončení služebního poměru podaného příslušníkem, a to ve formě přijetí nového odstavce  
č. 4 ve znění: 
„(4) Oznámení o skončení služebního poměru může být se souhlasem služebního funkcionáře příslušníkem vzato zpět.“ 
Odůvodnění: Úprava zpětvzetí (dle připomínky č. 26 nově označeného) oznámení o skončení služebního poměru příslušníkem reflektuje obdobný institut odvolání výpovědi tak, jak je upraven v § 50 odst. 5 zákoníku práce. Podle našeho názoru může nemožnost vzít zpět úkon vedoucí k ukončení vlastního služebního poměru kolidovat i se zájmy bezpečnostního sboru.    
	AKCEPTOVÁNO


	
	ČMKOS 
OS SOO 
	ČMKOS/OS SOO požaduje doplnění ochranné doby v prvních 14 dnech trvání dočasné pracovní neschopnosti v souvislosti s možností zaměstnavatele (sboru) zrušit služební poměr ve zkušební době. Požadujeme proto ustanovení § 41a doplnit takto:  
„Ve zkušební době může bezpečnostní sbor nebo příslušník zrušit služební poměr i bez uvedení důvodu. Služební poměr skončí uplynutím 5 kalendářních dnů ode dne doručení písemného oznámení o zrušení služebního poměru, nejpozději však uplynutím zkušební doby. Bezpečnostní sbor nesmí ve zkušební době zrušit služební poměr v době prvních 14 dnů trvání dočasné neschopnosti k výkonu služby.“ 
Odůvodnění: Příslušníci bezpečnostních sborů se po dobu prvních 14 dnů trvání jejich dočasné pracovní neschopnosti nesmí ocitnout v právním vakuu, bez nemocenského pojištění hrazeného po rozhodnou dobu zaměstnavatelem. Nemocenské pojištění by mělo příslušníkům náležet za stejných podmínek jako ostatním zaměstnancům – ať už zaměstnancům v pracovním poměru (viz. § 66 odst. 1 zákoníku práce) či státním zaměstnancům ve služebním poměru (viz. § 74 odst. 1 písm. f) zák. o státní službě). Navrhovatel by neměl opomenout, že zákon č. 361/2003 není pouze veřejnoprávního charakteru, ale také že upravuje soukromoprávní nároky zaměstnance-příslušníka vůči zaměstnavateli-bezpečnostnímu sboru.    
	AKCEPTOVÁNO


	
	NOS PČR 
	Nevydávání rozhodnutí o zrušení služebního poměru se odůvodňuje tím, že tak je to zakotveno v zákoně o vojácích z povolání? To má být důvod k návratu k právním úkonům služebního funkcionáře z dob předcházejících zákonů o služebním poměru? Připomínáme, že v zákoně o vojácích z povolání je například upraven služební příspěvek na bydlení, který by byl alespoň přínosem.  Je třeba ponechat stávající text. 
	NEAKCEPTOVÁNO
V průběhu vypořádacích jednání bylo od připomínky ustoupeno.
Podstatou právního institutu zrušení služebního poměru ve zkušební době je možnost skončit služební poměr ve vzájemném  „testovacím“ období z jakéhokoliv důvodu nebo i bez uvedení důvodu. Neexistence odůvodnění je přitom ve zřejmém rozporu s povahou správního rozhodnutí, které odůvodnění naopak obsahovat vždy musí (ledaže správní orgán vyhoví účastníkovi, což u zrušení ve zkušební době nepřipadá v úvahu), tzn. požadavek na vedení řízení a vydávání rozhodnutí o kroku, který ze zákona nemusí být odůvodněn, je zcela nelogický.
Proto se podle obou dalších zákonů o veřejnoprávním služebním poměru, tzn. zákona o státní službě a zákona o vojácích z povolání, o  zrušení služebního poměru ve zkušební době ze strany státu nevede řízení a nevydává rozhodnutí, pouze se příslušníkovi písemně oznamuje.

	
	MSP 
	§ 42 odst. 1 písm. c) 
Vypuštění slov „má znaky trestného činu“ je návratem k dikci § 106 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, z doby před jeho poslední novelizací. Tehdy bylo obdobné ustanovení často zneužíváno a příslušníci byli propouštěni i za jednání mající znaky kázeňského přestupku. Podmínka, že jednání má znaky trestného činu je garancí nezneužívání tohoto způsobu propuštění. Požadujeme proto v návrhu předmětného ustanovení za slova „zavrženíhodného jednání“ vložit slova „které má znaky trestného činu,“.  
 
	AKCEPTOVÁNO


	
	Unie BS 
NOS PČR 
ČMKOS

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
	§ 42 včetně nadpisu zní:
„§ 42
(1) Příslušník musí být propuštěn, jestliže 
a) byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně,
b) byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti a jednání, kterým trestný čin spáchal, je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka,
c)bylo v řízení o úmyslném trestném činu pravomocně rozhodnuto o podmíněném zastavení jeho trestního stíhání22), bylo pravomocně schváleno narovnání 23) nebo bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném odložení návrhu na potrestání 23a) a jednání, kterým trestný čin spáchal, je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka,
d) porušil služební slib tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru,
e) mu byl uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti,
f) podle lékařského posudku poskytovatele pracovnělékařských služeb dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu služby, s výjimkou zdravotních důvodů souvisejících s těhotenstvím,
g)) mu bylo odňato osvědčení o tělesné zdatnosti nebo o odborné způsobilosti stanovené zvláštním právním předpisem, 24)
h) podle posudku psychologa bezpečnostního sboru pozbyl osobnostní způsobilost k výkonu služby,
i) uplynula doba uvedená v § 32 odst. 2 a důvod pro zařazení do zálohy pro přechodně nezařazené nepominul, nebo
j) požádal o propuštění.
(2) Příslušník zpravodajské služby musí být propuštěn, jestliže uplynula doba stanovená v § 32 odst. 2 a důvod pro zařazen do zálohy pro přechodně nezařazené nepominul. 
(3) Příslušník ve služebním poměru na dobu určitou musí být propuštěn, jestliže dosáhl neuspokojivých výsledků ve výkonu služby podle závěru služebního hodnocení.
(4) Při propuštění příslušníka podle odstavce 1 písm. a) až i) a odst. 2 a 3 skončí jeho služební poměr dnem doručení rozhodnutí o propuštění. Při propuštění podle písm. j) skončí jeho služební poměr uplynutím 2 kalendářních měsíců následujících po dni doručení žádosti o propuštění, jestliže služební funkcionář nerozhodne na základě žádosti příslušníka o době kratší.“.

 Odůvodnění: Vypuštění slov „má znaky trestného činu“ je návratem k dikci § 106 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb. z doby před jeho poslední novelizací. Tehdy bylo obdobné ustanovení často zneužíváno a příslušníci byli propouštěni i za jednání mající znaky kázeňského přestupku. Podmínka, že jednání musí mít znaky trestného činu je garancí nezneužívání tohoto způsobu propuštění. Navíc, původní znění mělo alespoň částečné opodstatnění, neboť předchozí zákon tehdy neznal všechny případy, za nichž bylo nezbytné příslušníka propustit. Nebylo možno propustit příslušníka za přestupek, který byl v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka, například za krádež. Dnes je toto ustanovení zcela nadbytečné, neboť stávající zákon obsahuje všechny případy, zakládající důvod pro propuštění.
Propuštění za jakoukoli, a to i bagatelní, činnost ve prospěch politické strany nebo hnutí, bez možnosti uložit příslušníkovi uložit kázeňský trest podle míry zavinění, nelze považovat za správné. Z totožného důvodu zrušil Ústavní soud propuštění z důvodu porušení zákazu výdělečné činnosti. Za porušení § 47 může být uložen kázeňský trest, včetně trestu odnětí služební hodnosti.
Propuštění na žádost se z důvodů uvedených v odůvodnění k § 41 ponechává v § 42 odst. 1.
Dosavadní znění odst. 2 obsahovalo text o zařazení příslušníka zpravodajské služby do zálohy pro přechodně nezařazené a její délce, který byl přenesen do § 32, neboť do ustanovení o propuštění nepatří. V ustanovení nového odst. 2 se řeší propuštění po uplynutí uvedené doby. Do stejného ustanovení byla přenesena i navržená věta druhá.
V podmínkách kritického nedostatku příslušníků se jeví jako přepych propouštět příslušníky, kteří jsou ve služebním poměru na dobu určitou v případech zrušení služebního místa, protože se jedná převážně o příslušníky v nižších služebních hodnostech, které není problém převést na jiné služební místo. V případech, kdy jejich převedení není možné, zařadí se do zálohy pro přechodně nezařazené, stejně jako příslušníky ve služebním poměru na dobu neurčitou. Totéž platí o příslušníkovi ve služebním poměru na dobu určitou, který pozbyl osvědčení o styku s utajovanými informacemi. 
Pro stanovení dosavadní lhůty, do níž lze příslušníka propustit není dán racionální důvod.  
Odložení propuštění na dobu po uplynutí 2 kalendářních měsíců následujících po dni doručení rozhodnutí není ničím odůvodnitelné. Nutno dovodit, že vznikne překážka na straně bezpečnostního sboru a příslušníkovi bude uděleno služební volno s nárokem na služební příjem pro překážku na straně bezpečnostního sboru. Propuštění navrhujeme realizovat dnem doručení rozhodnutí. 
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ
Na společném vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že bude akceptován návrh na ponechání formulace „jednání, které má znaky trestného činu“ v textu zákona. Taktéž byl přijat návrh ohledně příslušníků s dobou určitou, ohledně zrušení lhůty, do níž lze příslušníka propustit a ohledně účinnosti propuštění (dnem doručení rozhodnutí). 

	
	BIS  
	§ 42 odst. 2 
 Navrhujeme do novelou zavedené věty v uvedeném odstavci doplnit za slova „vydání nového osvědčení“ slova „anebo před uplynutím platnosti osvědčení vrátil“. Odůvodnění: Navrhovaná úprava pokryje širší spektrum možností, kdy platnost osvědčení skončí z vůle příslušníka.  
 
	AKCEPTOVÁNO


	§ 43 
	HZS 
	Považujeme za nedůvodné, aby potvrzení o výkonu služby muselo obsahovat přehled prováděných srážek ze služebního příjmu za celou dobu trvání služebního poměru, např. 30 let. Navrhujeme, aby tato část byla omezena konkrétním obdobím, za které mají být uvedené skutečnosti potvrzovány, např. 10 let zpět. Nebo zdůvodnit objektivní argumentací, proč je nezbytné trvat na navrhovaném řešení. 
Upozorňujeme, že pojem „bývalý příslušník“ je legislativní zkratkou založenou až v § 155. Je třeba tuto disharmonii legislativně vyřešit. 
	AKCEPTOVÁNO
Namísto „byly prováděny srážky“ bude § 43 odst. 2 používat formulaci „jsou prováděny srážky“.
AKCEPTOVÁNO
Ustanovení § 43 odst. 4 bude hovořit pouze o příslušníkovi, nikoliv o bývalém příslušníkovi.

	§ 44 
	BIS 
	 § 44 
Navrhujeme do uvedeného paragrafu vložit větu tohoto znění: „Pokud příslušník služebnímu funkcionáři oznámil, že na trvání služebního poměru netrvá, končí jeho služební poměr dnem podání tohoto oznámení.“ Námi navržená změna má za cíl zavést obdobný režim, jako je pro nezákonně propuštěného zaměstnance stanoven v zákoníku práce.    
	AKCEPTOVÁNO

	
	MSP   
ČMKOS 
NOS PČR 
	Doporučujeme text § 44 upřesnit následovně:  „Dojde-li ke zrušení rozhodnutí o skončení služebního poměru příslušníka, má se za to, že jeho služební poměr trval se všemi nároky. Příslušník je povinen bez zbytečného odkladu zahájit výkon služby.“. 
	AKCEPTOVÁNO


	§ 46 
	ÚZSI
	K § 46 odst. 3 
Požadujeme vypustit tento odstavec pro nadbytečnost.   
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO
Od připomínky bylo na vypořádacím jednání ustoupeno.


	§ 47 
	Policie 
	§ 47 odst. 2 
 V souvislosti se zavedením pojmu „speciální útvar policie“ ještě doplnit, že příslušník tohoto útvaru nesmí být stejně jako příslušník zpravodajské služby členem odborové organizace a stejně jako ve zpravodajských službách i ve specializovaném útvaru policie odborové organizace nepůsobí. 
	AKCEPTOVÁNO


	
	OS SOO  
 
ČMKOS  
	OS SOO požaduje následné doplnění ustanovení § 48 odst. 4 písm. d): 
„d) činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou, ani pro činnost sportovního instruktora, trenéra nebo rozhodčího.“ 
 Odůvodnění: Do seznamu činností, pro které není vyžadován souhlas služebního funkcionáře se navrhuje doplnit i činnost rozhodčího s ohledem na jeho výchovný charakter. 
	NEAKCEPTOVÁNO
Na vypořádacím jednání došlo k dohodě, že doplnění textu o instruktora a trenéra  bude na základě nesouhlasných připomínek vypuštěno.

	
	HZS 
	Pro potřeby zákona není vymezen škodlivý následek kázeňského přestupku. Stejně tak není definován „zvlášť škodlivý následek“, a není tedy ani zjevná hranice mezi škodlivým následkem a zvlášť škodlivým následkem. Obsah pojmů není možné interpretovat ani pomocí analogie (přestupkové ani trestní právo nezná „zvlášť škodlivý následek“; „škodlivý následek“ pak využívá zejména v souvislosti s účinnou lítostí a přitěžujícími/polehčujícími okolnostmi). V zákoně o služebním poměru se tedy jedná o neurčité právní pojmy (bez jakýchkoliv kritérií pro možnost jejich bližší interpretace), což je s ohledem skutečnost, že spáchání kázeňského přestupku se zvlášť škodlivým následkem, resp. opakované spáchání kázeňského přestupku se škodlivým následkem v posledních 3 letech, je předpokladem pro uložení kázeňského trestu odnětí služební hodnosti, značně problematické.  
Reflektujeme, že se jedná o nedostatek již současného znění zákona o služebním poměru, nicméně návrh novely na toto vůbec nereaguje a nekriticky přejímá dosavadní znění. Je proto potřebné minimálně vymezit hranici mezi zvlášť škodlivým následkem a škodlivým následkem, aby byly v co nejvyšší míře zachovány ústavní požadavky právní jistoty a legitimního očekávání, jakožto jedny ze základních principů právního státu. 
Rovněž není definován pojem jednání, které je „v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka“. Jedná se o neurčitý právní pojem, kdy zcela absentují meze pro diskreci. V současném znění zákona se jedná patrně o nevhodnou recepci obsoletních jednání rozporných s „morálně politickými požadavky kladenými na příslušníky“ (viz např. zákon č. 76/1959 Sb. nebo zákon č. 100/1970 Sb.). Aby byla vyloučena svévole, je nutné stanovit alespoň základní kritéria, jakým způsobem má být „rozpor s požadavky kladenými na příslušníka“ vykládán. Není zjevné, zda má být předmětem pojmu například konkrétní způsob jednání, druhový objekt, proti němuž protiprávní jednání směřovalo nebo například nedodržení základní povinnosti příslušníka konkrétního bezpečnostního sboru vymezené ve statusových předpisech daného bezpečnostního sboru.  Domníváme se, že by pro alespoň částečné vymezení pojmu postačoval příkladmý výčet. K uvedenému připomínáme, že soulad jednání s „požadavky kladenými na příslušníka“ je kromě kázeňského trestání též posuzován v rámci přijímacího řízení 
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO
Připomínka byla uplatněna až v závěreční fázi přípravy zákona, aniž splňuje požadavek Legislativních pravidel vlády "Připomínky, musejí být formulovány jednoznačně a konkrétně, musejí být řádně odůvodněny a je-li požadováno nahradit určitý text jiným textem, musí být navržena nová formulace." 


	§ 49
	Policie 
	(2) Kázeňskou odměnou je 
a) písemná pochvala, 
b) peněžitý nebo věcný dar, anebo
c) mimořádné zvýšení hodnostního označení, anebo
d) udělení služební medaile. 
	(3) Kázeňskou odměnu mimořádné zvýšení hodnostního označení může udělit ředitel bezpečnostního sboru a spočívá ve zvýšení hodnostního označení, které příslušníkovi náleží, o jeden stupeň. Kázeňskou odměnou mimořádného zvýšení hodnostního označení lze příslušníkovi zvýšit hodnostní označení nejvýše o dva stupně oproti hodnostnímu označení, které by mu náleželo podle § 8 odst. 1 a 2.
	AKCEPTOVÁNO


	§ 51 
	MSP 
	§ 51 odst. 1 písm. a) 
V důsledku předmětného novelizačního bodu by již kázeňský trest napomenutí neměl mít obligatorně písemnou formu. S uvedeným návrhem nesouhlasíme, protože napomenutí bude nutné nadále nějakým způsobem dokumentovat, aby udělený kázeňský trest byl dohledatelný a prokazatelný. V praxi to bude dokumentováno písemně a v podstatě se na původním znění nic nezmění. Požadujeme proto předmětný novelizační bod z návrhu bez náhrady vypustit.   
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO
Novelizace mění pouze název kázeňského trestu, nikoliv jeho podstatu. Písemná forma napomenutí zůstane zachována, tuto skutečnost uvedeme do důvodové zprávy.

	
	MSP 
ČMKOS  
NOS PČR 
 
	§ 51 odst. 1 písm. b)  
V důsledku navržené změny by daný kázeňský trest neměl nadále spočívat ve snížení základního tarifu, ale služebního příjmu. Nedomníváme se, že navrhovaná změna je nutná či žádoucí, neboť stávající stav je dostačující. V dosavadní aplikační praxi nebyly zaznamenány problémy s výpočtem srážených částek, jak mylně uvádí důvodová zpráva. Nadto není logické odebírat příslušníkovi část finančních prostředků z příplatků, neboť ty tvoří specifickou složku služebního příjmu, a tedy by neměly být postiženy srážkami, typicky u zvláštního (rizikového) příplatku. Zákon o služebním poměru je projevem svébytnosti právní úpravy svébytného služebního poměru. Není proto třeba přejímat, a to zjevně výběrově, bez jakýchkoli pravidel, právní úpravu jiných zákonů. Se změnou zásadně nesouhlasíme a požadujeme předmětný novelizační bod z návrhu bez náhrady vypustit.   
	AKCEPTOVÁNO JINAK
Zásadním problémem trestu snížení základního tarifu je skutečnost, že jej nelze vykonat v situaci, kdy potrestaný příslušník pobírá beztarifní příjem, tedy typicky příjem ve výši průměrného služebního příjmu. Kázeňským trestem nelze postihnout ani  jakoukoliv jinou složku služebního příjmu podle § 113 než základní tarif, tedy příslušník může v příslušném měsíci pobírat obrovskou odměnu, a nestrhne se mu z ní nic). 
Na vypořádacím jednání byl schválen kompromis,   kdy dojde k přejmenování tohoto typu kázeňského trestu, sankční částka se ale nadále bude počítat jenom ze základního tarifu. Oproti současnému stavu ale bude možné kázeňským trestem postihnout i  beztarifní příjem. 


	
	Unie BS 
	Zásadně nesouhlasíme s navrhovanou změnou v ustanovení § 51 odst. 1 písm. b).  Požadujeme zachování dosavadní právní úpravy, že se příslušníkovi ukládá kázeňský trest snížení základního tarifu až o 25 procent na dobu nejvýše 3 měsíců nikoliv z celého služebního příjmu.  
Na rozdíl od jiných zaměstnaneckých nebo služebních poměru je služební příjem příslušníka tvořen významnou složkou služebního příjmu, kterým je např. zvláštní (rizikový) příplatek. Považujeme proto za amorální, aby se při ukládání kázeňského trestu příslušníkovi, se takové snížení týkalo i zvláštního (rizikového) příplatku nebo stabilizačního příplatku, které jsou specifické a významné zejména pro služební poměry v bezpečnostních sborech, a které příslušníci dostávají vyplacené za dennodenní nasazování svého života, psychickou a fyzickou náročnost povolání nebo za výkon služby za chybějící příslušníky.    
	AKCEPTOVÁNO JINAK
Zásadním problémem trestu snížení základního tarifu je skutečnost, že jej nelze vykonat v situaci, kdy potrestaný příslušník pobírá beztarifní příjem, tedy typicky příjem ve výši průměrného služebního příjmu. Kázeňským trestem nelze postihnout ani  jakoukoliv jinou složku služebního příjmu podle § 113 než základní tarif, tedy příslušník může v příslušném měsíci pobírat obrovskou odměnu, a nestrhne se mu z ní nic). 
Na vypořádacím jednání byl schválen kompromis,   kdy dojde k přejmenování tohoto typu kázeňského trestu, sankční částka se ale nadále bude počítat jenom ze základního tarifu. Oproti současnému stavu ale bude možné kázeňským trestem postihnout i  beztarifní příjem. 

	§ 51a
	BIS Z
	§ 51a odst. 1 
Navrhujeme v uvedeném odstavci doplnit slova „a výše“ za slova „Při určení druhu“. Dále navrhujeme vyškrtnout slova „dosavadnímu přístupu příslušníka k plnění služebních povinností“, a to bez náhrady. Odůvodnění: Jde-li o doplnění slov „a výše“, jedná se pouze o zpřesnění ustanovení ve smyslu, že služební funkcionář musí rozhodnout nejen o druhu kázeňského trestu, ale u kázeňského trestu snížení (novelou upraveného) služebního příjmu i o výši tohoto trestu ve smyslu určení procentuálního snížení a doby, po kterou má být tento trest aplikován, přičemž délku lze dle našeho názoru zahrnout pod pojem „výše trestu“. 
Co se týče zohledňování přístupu příslušníka k plnění služebních povinností, je toto zcela bez významu u jednání, které má znaky přestupku a diskutabilní u kázeňského přestupku.  
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ
Návrh na doplnění slov „a výše“, resp. „a výměry“ byl akceptován. 


Pokud jde o slova „přístup příslušníka k plnění služebních povinností“, upozorňujeme, že § 51a se vztahuje výhradně ke kázeňskému přestupku, nikoliv k jednání, které má znaky přestupku. 

	
	Policie 
	§ 51a odst. 3  
 Nevidíme důvod, proč opustit současné povinné uložení kázeňského trestu odnětí služební hodnosti ve stanovených případech (kázeňský přestupek se zvlášť škodlivým následkem, kázeňský přestupek spočívající v závažném porušení povinnosti atd.). Důvodová zpráva to dostatečně neodůvodňuje. 
	AKCEPTOVÁNO

	
	NOS PČR 
	V § 51a návrhu se odst. 8 a 9 návrhu zrušují.  
 Odůvodnění: Opět jde o úpravu znevýhodňující příslušníky, porušení služební kázně má být potrestáno rychle, roční prekluzivní lhůtu považujeme za naprosto dostatečnou vzhledem k povaze deliktu a charakteru a účelu řízení. Nejde o běžné přestupky, které se vykazují značnou rozmanitostí i složitostí, nadto původně lhůta pro vydání rozhodnutí, kterým se ukládat trest za kázeňský přestupek, 2 měsíční. Konstrukci, která umožňuje uložit za porušení služební kázně trest s odstupem 3 let, považujeme za rozpornou s účelem a funkcí kázeňského trestu.    
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO
Na vypořádacím jednání bylo schváleno ponechání návrhu v textu zákona.

	
	Policie 
	► § 51b odst. 2  
Navrhujeme odstranit větu, že kázeňský trest snížení služebního příjmu se za jednání, které má znaky přestupku, neukládá. Tento trest je nezbytný pro možnost nižšího finančního postihu. Je to důležité i z ekonomických důvodů. Je praxí, že se za přestupky (typicky rychlost) ukládá i snížení tarifu – šetří to mj. peníze bezpečnostnímu sboru. Nevidíme důvod, proč dosavadní praxi nezachovat. Navíc příslušník nemůže být řešen příkazem na místě, a tedy již z principu je mu ukládán trest pokuta ve vyšší výměře než civilní osobě. Naopak PČR chce možnost ukládat příkazem i tento druh trestu. Z návrhu není zcela patrné, zda lze institutu příkazu využít i v rámci ukládání kázeňských trestů. 
► § 51b odst. 3 
Navrhujeme upřesnění textu, že kázeňský trest se ukládá za jednání, které má znaky přestupku, za nějž je možné odpovídající správní trest uložit. Důvodem je, aby příslušníci nebyli postaveni do nerovného postavení, co se týká výše trestu. 
(3) Kázeňský trest napomenutí, pokuty, zákazu činnosti, propadnutí věci a propadnutí náhradní hodnoty se ukládá za jednání, které má znaky přestupku, za nějž je možné odpovídající správní trest uložit; přitom se postupuje podle právních předpisů upravujících odpovídající správní trest napomenutí, pokuty, zákazu činnosti, propadnutí věci a propadnutí náhradní hodnoty.
	► AKCEPTOVÁNO


► AKCEPTOVÁNO


	
	NOS PČR 
	V § 51b návrhu se v odst. 4 slova „služebního příjmu“ nahrazují slovy „základního tarifu“.  Odůvodnění  Viz připomínku k § 51. 
	NEAKCEPOVÁNO, VYSVĚTLENO
Na vypořádacím jednání byl schválen kompromis,   kdy dojde k přejmenování tohoto typu kázeňského trestu, sankční částka se ale nadále bude počítat jenom ze základního tarifu. Oproti současnému stavu ale bude možné kázeňským trestem postihnout i  beztarifní příjem. 


	5. část
	MPSV
	Předně je nutné uvést, že část pátou zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů lze jako celek považovat za obsoletní a poplatnou době před vstupem ČR do EU. Jednotlivá ustanovení je nutné podrobit celkové revizi tak, aby splňovaly požadavky právních předpisů EU v oblasti pracovní doby a doby odpočinku, a to zejména směrnice 2003/88/ES o některých aspektech pracovní doby. Uvedená směrnice se vztahuje na všechny zaměstnance, ať už jsou v pracovním nebo služebním poměru, tudíž je nutné, aby i příslušníkům bezpečnostních sborů byly zajištěny pracovněprávní standardy jako u zaměstnanců v pracovním poměru (k tomu srov. judikát Soudního dvora EU ve věci C-52/04 - „Hamburští hasiči“). Závažné nedostatky lze spatřovat např. v umožnění pracovní pohotovosti na služebně nebo jiném místě určeném služebním funkcionářem, aniž by se tato doba započítala do doby služby (rozpor s judikaturou Soudního dvora EU v případech SIMAP, Jaeger                            a dalších).

Dále je nutné stanovit celkový limit doby služby, včetně doby služby přesčas nejvýše na 48 hodin týdně a 24 hodin za den s následným náhradním odpočinkem za neposkytnutou dobu standardního odpočinku (viz například rozsudek Soudního dvora EU ve věci Jaeger), jelikož vyšší limit pracovní doby směrnice nepřipouští bez souhlasu zaměstnance. 

Vyrovnávací období je nutné stanovit na nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích, 52 týdnů je možné stanovit jen v kolektivní smlouvě (v návrhu je to respektováno jen u služby přesčas). 

Denní nepřetržitý odpočinek je nutné nastavit na alespoň 11 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích (tento důležitý 24hodinový časový cyklus v zákoně zcela chybí), v případě jeho zkrácení je nutné poskytnout v rámci dalšího úseku odpočinku rovnocennou dobu náhradního odpočinku, u doby služby v trvání 24 hodin bezprostředně po ukončení doby služby spolu s odpočinkem připadajícím na následující den (viz § 90b zákoníku práce). 

Je dále nutné upravit odpočinek v týdnu (viz § 92 zákoníku práce) s ohledem na čl. 5 předmětné směrnice a judikát Soudního dvora EU ve věci MÁV-START. Také zcela chybí specifická úprava zaměstnance pracujícího v noci v souladu s čl. 8 a násl. směrnice o pracovní době (nejde o noční práci). 

Chybí rovněž alespoň základní vymezení základních institutů v oblasti pracovní doby a doby odpočinku v souladu s čl. 2 směrnice (alespoň vymezení pojmu „doby služby“ a „doby odpočinku“).

Věcně chybně je upravena možnost držení pohotovosti v den svátku v době, kdy měl příslušník rozvrženou směnu a ta mu odpadla z důvodu svátku. Pohotovost lze držet jen mimo dobu služby, a to platí i o dnu svátku. Směna rozvržena byla, („nezmizela“) započte se jako odpracovaná na základě právní fikce a není možné na tutéž časově shodnou dobu určit držení pohotovosti, která bez výkonu služby není dobou služby, ale je naopak dobou odpočinku. Není možné, aby příslušník měl stejný čas zároveň označen jako dobu služby i dobu odpočinku, buď má jedno nebo druhé. 

	ROZPOR


MPSV jakožto gestor Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES, o některých aspektech úpravy pracovní doby.  vzneslo v rámci připomínkového řízení zásadní připomínku, že text směrnice je nutno do služebního zákona zapracovat. MV implementaci provedl, ze strany MPSV ale byly v rámci vypořádání vzneseny požadavky na dílčí dopracování.

K dopracování došlo, nicméně z časových důvodů již úpravy nebyly schváleny ze strany MPSV, proto je nadále vykazován rozpor.


	
	OKOM ÚV
	Část pátou je nutno uvést do souladu se směrnicí 2003/88/ES a vykázat její jednotlivá ustanovení k této směrnici. Oblast působnosti směrnice 2003/88/ES je vymezena odkazem na čl. 2 směrnice 89/391/EHS. Směrnice 89/391/EHS sice v čl. 2 odst. 2 stanoví, že se nevztahuje na činnost určitých veřejných služeb, například ozbrojených sil, nebo na určité činnosti civilní ochrany, pokud jejich zvláštní povaha odporuje této směrnici. Dále ovšem uvádí, že i v takových případech musí být zajištěna v co největší míře bezpečnost a ochrana zdraví zaměstnanců. Ustálená judikatura SDEU dále klade důraz na extenzivní výklad působnosti obou těchto směrnic. Vynětí z jejich působnosti musí být naopak vykládána restriktivně (např. rozsudek C- 337/10 ve věci Georg Neidel nebo C-303/98 ve věci Simap), neboť toto vynětí bylo přijato pouze za účelem zajištění fungování služeb nepostradatelných k ochraně veřejné bezpečnosti, veřejného zdraví, jakož i veřejného pořádku v případě situací mimořádné závažnosti a rozsahu (rozsudky C-519/09 ve věci May,       C-397/01 až C-403/01 ve věci Pfeiffer). 

Směrnice 2003/88/ES se vztahuje na všechna odvětví činnosti, včetně odvětví, jež se zabývají událostmi, které nelze z podstaty věci předvídat, jako jsou požární služby nebo služby civilní ochrany. Vynětí z oblasti působnosti směrnice se nevztahuje na odvětví činnosti jako celek, ale je striktně omezeno na výjimečné události, jako jsou „přírodní nebo technologické pohromy, atentáty, těžké nehody nebo jiné události stejného druhu“ (viz usnesení C-52/04 ve věci Feuerwehr Hamburg). Soudní dvůr již rozhodoval, že směrnice o pracovní době se vztahuje na činnost ozbrojených sil, policie nebo služeb civilní ochrany, pokud jsou prováděny za obvyklých okolností. Směrnice se vztahuje na zásahové jednotky profesionálních hasičů (usnesení C-52/04, bod 52; rozsudek C-429/09, bod 57), městskou policii (rozsudek C-227/09, bod 39) nebo civilní zaměstnance veřejnoprávních orgánů, pokud jsou jejich povinnosti plněny za obvyklých okolností (rozsudek SD EU ve věci Komise v. Španělsko C-132/04, body 25–38). 

Část pátá hlava I až III je v současné i nově navrhované podobě neslučitelná s právem EU. 

	AKCEPTOVÁNO

Ve spolupráci s MPSV byla část pátá kompletně přepracována, aby odpovídala požadavkům evropské legislativy a judikatury.


	§ 52

	MSP

NOS PČR

ČMKOS
	Nad rámec návrhu k § 52 odst. 1 
Slova „důležitý zájem služby nebo“ doporučujeme ze stávajícího znění předmětného ustanovení vypustit. 

	AKCEPTOVÁNO JINAK 

Termíny „provozní potřeby bezpečnostního sboru“ a „důležitý zájem služby“ jsou pojmově odlišné, a proto je nutné uvádět oba.

	
	BIS
	§ 52 odst. 1
Navrhujeme vypustit slova „nebo provozní potřeby bezpečnostního sboru“. 

Důvodem je nadbytečnost nově zaváděného pojmu, který je přejímán z úpravy pracovního práva. Již zavedený pojem „důležitý zájem služby“ v sobě provozní potřeby zahrnuje, takže zavedení pojmu „provozní potřeby“ by úpravu jen znejasňovalo.

	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTENO

Judikaturou bylo dovozeno, že pod pojem důležitý zájem služby nelze například podřazovat personální nedostatky sboru. Nelze proto pojem „provozní potřeby“ podřadit pod pojem „důležitý zájem služby“.

	
	MSP

NOS PČR

ČMKOS

	K čl. I bodu 100 (§ 52 odst. 3)
V návrhu předmětného ustanovení doporučujeme za slovo „část“ doplnit slovo „základní“. Doplnění slova „základní“ upřesňuje definici pojmu „směna“. Musí z ní být zřejmé, že se nejedná o ucelenou část služby přesčas.


	AKCEPTOVÁNO

	
	NOS PČR
	V § 52 odst. 1 se číslovka 37,5 nahrazuje číslovkou 40.
	NEAKCEPTOVÁNO

Při jednání na nejvyšší úrovni bylo rozhodnuto, že stávající model 37,5 hodin služby zůstane zachován.

	
	Policie
	§ 52 odst. 1, § 56 odst. 3, § 60, § 94a odst. 2

Navrhujeme zvýšit základní dobu služby z 37,5 hodiny týdně na 40 hodin týdně a současně nahradit přestávky přiměřenou dobou na jídlo a odpočinek, která se započítává do doby výkonu služby. Mělo by to dopady na snížený hodinový průměr u služby ve svátek, přesčasu, služební pohotovosti a služebním volnu (u dovolené ne). Navrhujeme, aby tento snížený hodinový průměr byl kompenzován přijetím dřívějšího návrhu Policie ČR na změnu tabulky tarifních stupňů z důvodu narovnání vztahů mezi tarifními třídami a stupni.

Odůvodnění: Návrh reaguje na aplikační praxi správních soudů, které ostatně řešení přestávek touto cestou naznačují. Soudy opakovaně vyhovují žalobám příslušníků, kteří tvrdí, že jsou v době přestávky ve stavu trvalé ostražitosti, zda budou muset v době přestávky plnit služební úkoly. A to přesto, že z provedeného dokazování standardně vyplývá, že potřeba okamžitého plnění služebních úkolů bývá natolik výjimečná, že nemůže rozumně vést k závěru o trvalé ostražitosti příslušníků čerpajících přestávku. Tento návrh zabrání vedení řízení, která jsou s ohledem na důkazní požadavky soudů velmi náročná (a to i v případě vyhovění žádosti příslušníka, protože poté je nezbytné z evidencí rozsáhle zpětně zjišťovat podrobnosti k výkonu služby a výši doplatku služebního příjmu). Nelze také přehlédnout, že samotné správní soudy nevykládají problematiku přestávek ve službě jednotně (některé soudy např. zohledňují výjimečnost nutnosti plnění služebních úkolů během přestávky s tím, že poté není třeba trvat na zastupitelnosti příslušníků, jiné nikoliv).
	NEAKCEPTOVÁNO

Při jednání na nejvyšší úrovni bylo rozhodnuto, že stávající model 37,5 hodin služby zůstane zachován.

	
	OKOM ÚV
	K § 52 odst. 3 a k § 63 odst. 1:

Směna až na 24 hodin podle § 52 odst. 3 neodpovídá požadavku čl. 3 směrnice 2003/88/ES na minimální denní odpočinek po dobu 11 po sobě jdoucích hodin během 24 hodin. Úprava doby odpočinku mezi směnami v § 63 odst. 1 pak rovněž nenaplní tento požadavek bez výjimky. Odchylnou úpravu je nutné zdůvodnit některou z výjimek této směrnice 2003/88/ES (kapitola 5), ale i v takový odůvodněných případech směrnice vyžaduje podle čl. 17 odst. 2, aby dotyčným pracovníkům byly poskytnuty rovnocenné náhradní doby odpočinku, což zákon nepředpokládá. Nutno dopracovat.

	AKCEPTOVÁNO

	§ 53
	OKOM ÚV
	► K § 53 odst. 2, § 53 odst. 4 a k § 63 odst. 1:


Přes připomínku výše k § 52 odst. 3 je třeba odchylky od čl. 3 směrnice 2003/88/ES od požadavků pro denní odpočinek přijímat jen výjimečně a zejména pro rovnoměrné rozvržení pracovní doby dodržet požadavek čl. 3 směrnice 2003/88/ES na 11 hodin po sobě jdoucích během 24 hodin na minimální denní odpočinek.

► K § 53 odst. 3:

Stanovit referenční období na dobu celého kalendářního roku, tj. odchýlit se od úpravy čl. 16 písm. b) směrnice 2003/88/ES, je možné podle čl. 19 směrnice 2003/88/ES jen na základě kolektivní dohody. 

► K § 53 odst. 5, § 62 a § 63 odst. 2:

V rozporu s usnesením C-52/04 ve věci Feuerwehr Hamburg nebo rozsudkem C-397/01 až         C-403/01 ve věci Pfeiffer se nezapočítává do pracovní doby pracovní pohotovost na pracovišti (na služebně). Pracovní pohotovost na pracovišti musí být ve světle judikatury SDEU brána v celém rozsahu v úvahu při určování maximální délky denní a týdenní pracovní doby podle směrnice 2003/88/ES. Nezáleží při tom na tom na intenzitě činnosti pracovníka, ale výhradně na jeho povinnosti být k dispozici svému zaměstnavateli na pracovišti (viz též rozsudky C-303/98 ve věci Simap nebo C-151/02 ve věci Jaeger, aj.). 

	AKCEPTOVÁNO

AKCEPTOVÁNO


AKCEPTOVÁNO


	§ 54

	BIS
	§ 54 odst. 1
Navrhujeme v uvedeném odstavci v novelou zavedené části věty změnit slovo „příkaz“ za slovo „rozkaz“  a slova “popřípadě s jeho souhlasem“ vypustit.

Odůvodnění: V rámci zákona o služebním poměru i v rámci jiných zákonů upravujících služební poměru příslušníků bezpečnostních sborů je vždy jednáno na rozkaz. Příkaz je definičně zařazen do správního práva jako druh rozhodnutí ve věci samé – viz odůvodnění k připomínce č. 41.
Souhlas by měl být v úpravě služebního poměru používán jen výjimečně. V případě služby přesčas může jeho zavedení vést k výkladovým problémům (může být například souhlas udělen dodatečně?). I tehdy, kdy služební funkcionář nařídí službu přesčas na základě doporučení podřízeného příslušníka, půjde stále o jeho rozkaz. 
	AKCEPTOVÁNO JINAK

Předmětné ustanovení bylo přeformulováno.

	
	MSP 

NOS PČR

ČMKOS

Unie BS


	K § 54 odst. 2 a 3
V případě návrhu § 54 odst. 2 doporučujeme přijmout variantu I.
Dále v § 54 odst. 2 doporučujeme nahradit slova „v důležitém zájmu služby“ slovy „vyžadují-li to provozní potřeby bezpečnostního sboru“ a odstavec 3 formulovat následovně:
„(3) Celkový rozsah služby přesčas nesmí činit v průměru více než 10,5 hodin týdně ve vyrovnávacím období, které může činit nejvýše 52 kalendářních týdnů po sobě jdoucích.“.
Správní soudy konstatovaly, že nařizování služby přesčas z důvodu personální nedostatečnosti je nezákonné, neboť se nejedná o důležitý zájem služby. Uvedený bezprecedentní závěr je podle Vězeňské služby ČR nutno vyloučit, zvláště pak ve stávající kritické situaci početních stavů příslušníků.
Kogentní úprava služebního poměru vylučuje smluvní odchylky od zákonem stanovené dikce. Nepřipouští to ani omezená oprávnění odborových organizací. Kolektivní dohoda má jiný charakter než kolektivní smlouva, obdobně jako má jiný charakter právní úprava pracovního poměru. Odkaz na zákoník práce v odůvodnění navrhovatele proto není případný.
	AKCEPTOVÁNO

	
	ÚZSI
	K § 54

V případě odstavce 1 preferujeme variantu I.

V případě odstavce 3 požadujeme, vzhledem k tomu, že zpravodajské služby neuzavírají kolektivní dohody, aby pro zpravodajské služby bylo zachováno původní znění, tj. vyrovnávací období v délce 52 kalendářních týdnů.
	AKCEPTOVÁNO JINAK

Jedná se o implementační ustanovení ze směrnice EU, které nelze změnit. Byl však nalezen způsob, díky kterému bude závaznost kolektivní dohody na zpravodajské služby „rozšířena“.

	
	ČMKOS

OS SOO

	§ 54 

ČMKOS požaduje přijetí ustanovení v podobě „VARIANTA II“ podle níž bude možné nařídit příslušníkovi s kratší dobou služby (obvykle příslušníci s pečujícími povinnostmi) v týdnu službu přesčas pouze s jeho souhlasem.

	AKCEPTOVÁNO JINAK

Příslušníkovi s kratší dobou služby bude moci být nařízena služba přesčas. Vzhledem k charakteru činností vykonávaných příslušníky ve služebním poměru si lze představit mimořádnou situaci, kdy výkon služby nebude být moci ani po konci služební doby přerušen. Taková služba je pak službou přesčas. Při nemožnosti příslušníkovi přesčas nařídit by však nastala mezera v právu a tato doba by mu nemohla být kompenzována náhradním volnem, případně ani proplacena, jelikož by zákon službu přesčas neumožnil ani nařídit. Došlo by paradoxně ke zhoršení podmínek příslušníků s kratší dobou služby.

V zájmu ochrany příslušníkových práv byla pro nařizování služby přesčas příslušníkům s kratší dobou služby přidána restriktivně vykládaná podmínka „důležitého zájmu služby“, která předpokládá mimořádnost pro využití tohoto institutu.

	
	BIS
	§ 54 odst. 3

Navrhujeme na konec odstavce 3 doplnit větu „U bezpečnostních sborů, u nichž je uzavření kolektivní dohody vyloučeno, může být toto období prodlouženo až na 52 kalendářních týdnů po sobě jdoucích rozhodnutím ředitele bezpečnostního sboru.“ Odůvodnění: Bez námi navržené věty by bylo vyloučeno použití vyrovnávacího období delšího než 26 kalendářních týdnů u bezpečnostních sborů, kde nepůsobí odborová organizace, tj. u zpravodajských služeb.
	AKCEPTOVÁNO JINAK

Jedná se o implementační ustanovení ze směrnice EU, byl však nalezen způsob, díky kterému bude závaznost kolektivní dohody na zpravodajské služby „rozšířena“.

	
	OKOM ÚV
	K § 54 odst. 3 (a potažmo i k úpravě § 53 nebo § 63 odst. 1):   
 
Čl. 6 směrnice 2003/88/ES požaduje, aby max. délka týdenní pracovní doby včetně přesčasů za každé období sedmi dnů nepřekročila 48h, toto pravidlo by mělo být obecně respektováno. Při jeho překročení je třeba odchylnou úpravu zdůvodnit směrnicí 2003/88/ES povoleným způsobem a zároveň opět v souladu s čl. 17 odst. 2 směrnice 2003/88/ES požadovat, aby dotyčným příslušníkům byly poskytnuty rovnocenné náhradní doby odpočinku. 

Např. usnesení C-52/04 ve věci Feuerwehr Hamburg stanoví, že „činnosti vykonávané zásahovými silami veřejné požární služby, běžně spadají do rozsahu působnosti uvedených směrnic“ a konkrétně, že „čl. 6 odst. 93/104/ES v zásadě brání překročení maximální hranice 48hodin stanovené jako maximální týdenní pracovní doba včetně pracovní pohotovosti na určeném místě. Překročení je možné jen v případě výjimečných okolností[footnoteRef:2] takové závažnosti a rozsahu, kdy musí dočasně převážit cíl směřující k zajištění řádného fungování služeb nezbytných k ochraně  veřejných zájmů, jakými jsou veřejný pořádek, zdraví a bezpečnost, nad cílem spočívajícím v zajištění bezpečnosti a zdraví pracovníků přidělených k zásahovým a záchranným jednotkám, nicméně i v této výjimečné situaci musejí být v co největším možném rozsahu zachovány cíle směrnice 89/391/EHS“. [2: ] 


	AKCEPTOVÁNO


	§ 55
	OKOM ÚV
	V zákoně postrádáme úpravu čl. 8 směrnice 2003/88/ES, která upravuje délku noční práce. 

	AKCEPTOVÁNO JINAK

Bylo přidáno ustanovení o tom, že službu v noční době je třeba (pokud je to možné), nařizovat v režimu připravenosti, která příslušníkům dává možnost během ní i odpočívat, jelikož během ní není služba vykonávána. Příslušníkům, kteří z povahy náplně své činnosti musí službu konat i v noci, je poskytována dostatečná ochrana (lékařské prohlídky apod.).

	§ 56

	MSP

NOS PČR

ČMKOS


	 § 56 odst. 1
V návaznosti na naši argumentaci k užití pojmu „důležitý zájem služby“ u připomínky k § 54 doporučujeme z návrhu nového znění § 56 odst. 1 vypustit slova „nebo důležitý zájem služby“. Viz odůvodnění připomínky k § 54.
	NEAKCEPTOVÁNO

Vysvětlení viz výše.

	
	Unie BS
	§ 56 

V § 56 odst. 1 se slova „nebo důležitý zájem služby“ zrušují. Viz odůvodnění připomínky k § 54


	AKCEPTOVÁNO JINAK

Byl přidán i pojem „provozní potřeby sboru“, který je výkladově širší a zahrnuje například i personální situaci sboru.

	
	BIS
	K § 56 odst. 1
Navrhujeme nezavádět pojem „provozní potřeby“ (viz připomínka k bodu 99). 


K § 56 odst. 2 a odst. 3 zákona
Doporučujeme v odstavci 2 uvedeného paragrafu na jeho konci zrušit tečku a za závorku doplnit slova „ “

Návrh úpravy:
„…na služebně (dále jen „pevná doba služby“) podle zásad stanovených služebním funkcionářem.“

Dále doporučujeme zrušení odstavce 3 bez náhrady.

Odůvodnění: Doporučujeme rozvolnění výše uvedených podmínek využití pružné doby služby pro umožnění větší flexibility jejího použití. Není nutné, aby bylo zákonem stanoveno, že pevná doba služby v jednotlivých dnech činí nejméně 5 hodin a že volitelná doba služby na začátku směny činí nejméně hodinu. Podmínky pružné doby služby stanovuje služební funkcionář zpravidla na žádost příslušníka a s ohledem na důležitý zájem bezpečnostního sboru. Je tudíž nadbytečné omezovat využití tohoto institutu, zvláště v době, kdy tento institut slouží jako bonus pro nábor nových příslušníků.

K § 56 odst. 4 písm. d)
Doporučujeme vyškrtnout písmeno d) uvedeného odstavce a písmena e) a f) přeznačit na písmena d) a e).

Odůvodnění: Skutečnost, že nelze uplatnit pružnou pracovní dobu, pokud tomu brání důležitý zájem služby, vyplývá už z odstavce 1 uvedeného paragrafu. 

	NEAKCEPTOVÁNO

Vysvětleno výše.


AKCEPTOVÁNO

AKCEPTOVÁNO

	
	HZS
	K § 56 odst. 4 písm. a) a e)
Z případů, kdy se neuplatní pružná doby služby, navrhujeme vypustit služební cestu. Z hlediska cílů sledovaných služební cestou je problematické, aby výkon služby při služební cestě začínal a končil pevnou dobou bez ohledu na reálný začátek a konec služební cesty, nehledě na možné pokračování výkonu služby na služebně po návratu ze služební cesty nebo před nástupem na služební cestu. 

Dále navrhujeme doplnit písm. e) tak, aby se vztahovalo na důležité osobní překážky ve službě stanovené ve dnech (celodenních), tj. např. OČR, svatba, pohřeb, atd.). Domníváme se, že při návštěvě lékaře a doprovodu k lékaři je vhodné zachovat pružnou dobu služby a po jejich skončení (odpadnutí překážky) umožnit návrat k výkonu služby.

	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO

Toto ustanovení nelze vykládat tak, že by služební cesta musela začínat a končit v pevně danou dobu podle rozvrhu směn, ale tak, že se u ní nepoužije volitelný začátek a konec doby služby. Služební cesta a její podmínky musí být pevně stanoveny, uplatnění pružné doby v jejím rámci je s tímto požadavkem v logickém rozporu. Pokud služební cesta trvá déle, než by podle rozvrhu směn měl příslušník vykonat, jedná se o službu přesčas, Pokud naopak kratší dobu, příslušník se vrátí do služby a vykoná zbývající dobu taktéž podle daného rozvrhu.

Obdobně je nutné toto ustanovení vykládat i s ohledem na důležité osobní překážky ve službě.

	
	OS SOO

ČMKOS

	§ 56 odst. 4 písm. d) 

Požadujeme úpravu ustanovení vynecháním ustanovení § 56 odst. 4 písm. d), které podmiňuje uplatnění pružné doby služby.

Odůvodnění: Jestliže se v odst. 1 předmětného ustanovení uvádí, že se uplatní pružná doba služby „jestliže tomu nebrání provozní potřeby bezpečnostního sboru nebo důležitý zájem služby“, pak je v odst. 4 písm. d) nadbytečné uvádět, že pružná doba se neuplatní „pokud jejímu uplatnění brání důležitý zájem služby.“
	AKCEPTOVÁNO

	
	HZS
	K § 56 odst. 4 písm. f)

I když bylo ustanovení přejato z § 85 zákoníku práce (a použije se i pro státní službu podle zákona č. 234/2014 Sb.), je vhodné důsledně posoudit, zda nehrozí obdobná situace jako při nálezu Ústavního soudu sp. Zn. Pl. ÚS 24/17 (nález č. 238/2018 Sb.). Požadujeme tak doplnění důvodové zprávy o rozbor souladu s ústavním pořádkem. Novela by měla problémy odstraňovat a nikoli zakládat úpravu, která má potenciál založit problémy nové. V této souvislosti jen na okraj připomínáme, že pružná doba není alespoň u HZS ČR problémem, který by bylo potřeba řešit. Zásadně nás tíží otázka služebních pohotovostí a přestávek ve smyslu změn v náhledu na tyto instituty ze strany unijních orgánů a soudů. Navrhujeme: Provést test ústavnosti.

	NEAKCEPTOVÁNO

Nespatřujeme podobnost s uvedeným nálezem ÚS. Možnost uplatnění pružné doby služby je určitou formu benefitu, nikoli základním lidským právem, jako je tomu u práva na svobodnou volbu povolání, práva podnikat a získávat prostředky pro své životní potřeby prací.

Pokud jde o otázku služebních pohotovostí, MV si její důležitost velmi dobře uvědomovalo a uvědomuje, proto se na HZS opakovaně obracelo se žádostmi o spolupráci, a to dávno před odesláním návrhu novelizace do mezirezortního připomínkového řízení. Bohužel neúspěšně. 

	§ 57
	MSP

NOS PČR

ČMKOS
	Nad rámec návrhu k § 57 až 59
Ve stávajícím znění § 57 písm. c), § 58 odst. 2 písm. b), § 58 odst. 3, § 59 odst. 1 písm. a) a b) a v § 59 odst. 2 doporučujeme slova „čtyřtýdenní“ nahradit slovy „měsíční“.

V § 57 písm. c) se slovo „čtyřtýdenní“ nahrazuje slovem „měsíční“. 

Odůvodnění: Odstraňuje se legislativně technická chyba znění.

	AKCEPTOVÁNO

	
	BIS
	K § 57 písm. c), § 58 odst. 2 písm. b) a odst. 3 a § 59 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a) a b) zákona

Doporučujeme v § 57 písm. c) vyškrtnout slova „čtyřtýdenní pružná doba služby, při níž“ a nahradit je slovy „pružný kalendářní měsíc služby, při němž“. Dále navrhujeme terminologicky upravit znění § 58 odst. 2 písm. b) a odst. 3 a § 59 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a) a b) návazně na výše uvedené. Odůvodnění: Jde o zpřesnění; kalendářní měsíc lépe odpovídá rozvržení doby služby, jejímu vykazování atd.
	AKCEPTOVÁNO

	§ 59

	NOS PČR

ČMKOS
	V § 59 v návětí se slova „se zruší“ nahrazují slovy „služební funkcionář zruší“. 

Odůvodnění: Legislativně technická připomínka.

	AKCEPTOVÁNO

	
	BIS
	§ 59 odst. 2 písm. b)
Navrhujeme novelizační bod vypustit v návaznosti na naši připomínku k bodu 102.
	AKCEPTOVÁNO

	§ 59a

	BIS
	§ 59a písm. a)
Z důvodů uvedených v naší připomínce k bodu 99 navrhujeme vypustit slova „pokud takový postup není v rozporu s provozními potřebami bezpečnostního sboru, nebo“.

	AKCEPTOVÁNO

	
	MSP

HZS
	K čl. I bodu 109 (§ 59a)
V návětí § 59a doporučuje slova „se zruší“ nahradit slovy „služební funkcionář zruší“.
Odůvodnění HZS: Stanovení kratší doby v týdnu a uplatnění pružné doby služby se zruší na základě rozhodnutí služebního funkcionáře. Z navrhovaného znění ustanovení, kdy jsou použita slova „se zruší“, vyplývá, že by se mělo jednat o automatické zrušení bez dalšího, tedy bez vydání rozhodnutí služebního funkcionáře.

	AKCEPTOVÁNO

	§ 60
	NOS PČR
	Varianta II. 

V § 60 se odst. 2 zrušuje. Dosavadní odst. 3 se označuje jako odst. 2. Odůvodnění: Změna navazuje na změnu § 52
	NEAKCEPTOVÁNO

Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto, že se nebude zavádět 40hodinová týdenní služba zůstává i koncept, že přestávka se do doby služby nezapočítává.

	§ 62

	Policie
	§ 62

Návrh neobsahuje řešení pohotovostí. Připomínáme současnou nejasnou situaci a těžko odhadnutelný vývoj dalších úvah soudních orgánů. Návrh zákona nereaguje na probíhající soudní spory a pohled justičních orgánů na institut připravenosti ke službě, odpočinek apod. Z dosavadních rozsudků není rovněž jasné, zda bude soudy respektována pohotovost na služebně v té podobě, jak je dnes upravena.
	AKCEPTOVÁNO

	
	BIS
	K § 62
Navrhujeme výslovně stanovit, že služební pohotovost lze příslušníkovi nařídit i v den svátku na dobu, která je jinak jeho obvyklou dobou služby.

K § 62 odst. 3
Navrhujeme rozšířit doby, na které nelze nařídit služební pohotovost. Jde o další možné doby, kdy je příslušník ve službě nepřítomen.
Návrh úpravy:
„Služební pohotovost nelze nařídit na dobu dovolené příslušníka anebo na dobu, kdy příslušník nemůže vykonávat službu z důvodu služebního volna pro osobní překážky nebo obecný zájem.“

Odůvodnění: Kromě dovolené existují další skutečnosti, během kterých 
by nemělo být možné nařizovat příslušníkovi služební pohotovost. Může jít např. o dobu služebního volna při studiu, služebního volna spojeného s návštěvou lékaře nebo nemocí apod. Při služebním volnu nepovažujeme za možné, aby měl příslušník současně nařízenu pohotovost. Předložená novela s tímto ale nepočítá.
Tato připomínka je zásadní.

K § 62 odst. 5
Požadujeme přijmout úpravu obsaženou ve variantě 1, tj. bez souhlasu příslušníka.

Odůvodnění:  Viz naše připomínka k bodu 103.

	AKCEPTOVÁNO JINAK, VYSVĚTLENO

Koncept služební pohotovosti byl v návaznosti na implementaci Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES, ze dne 4. listopadu 2003, o některých aspektech úpravy pracovní doby kompletně přepracován.

	
	HZS
	K § 62 odst. 1

Navržená úprava nekoresponduje s rozvržením doby služby u výjezdových hasičů dle § 53 odst. 5, poněvadž u nich je podle úpravy de lege lata doba služby rozvržena ve směně na 16 hodin s pevně danou dobou pohotovosti na služebně. Pohotovost tak není nad rámec rozvržení doby služby, jak je stanoveno v § 62 odst. 1.

K § 62 odst. 4
Viz dřívější sdělení k variatním řešením.

K § 62 odst. 5
K variantám viz vyjádření shora.

	AKCEPTOVÁNO JINAK, VYSVĚTLENO

Koncept služební pohotovosti byl v návaznosti na implementaci Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES, ze dne 4. listopadu 2003, o některých aspektech úpravy pracovní doby kompletně přepracován.

	
	OS SOO

ČMKOS
	§ 62 odst. 5 
OS SOO/ČMKOS požaduje přijetí ustanovení § 62 odst. 5 v podobě „VARIANTA II“ podle níž bude možné nařídit příslušníkovi s kratší dobou služby (obvykle příslušníci s pečujícími povinnostmi) v týdnu služební pohotovost pouze s jeho souhlasem. 
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO

Koncept služební pohotovosti byl v návaznosti na implementaci Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES, ze dne 4. listopadu 2003, o některých aspektech úpravy pracovní doby kompletně přepracován.

Touto implementací jsou práva příslušníků výrazně posilována a zaváděny jiné mechanismy jejich ochrany.

	§ 63
	Policie
	§ 63 odst. 2

Do ustanovení k nepřetržitému odpočinku mezi jednotlivými směnami navrhujeme doplnit vedle příslušníků HZS i příslušníky speciálního útvaru policie.

Odůvodnění: Příslušníci speciálního útvaru policie ve výjimečných případech (zejména dlouhodobé působení v zájmovém prostředí) vykonávají službu i mnoho dní bez přerušení. Při této službě v zájmovém prostředí i „odpočívají“ nebo spí. Považujeme za vhodné, tuto dobu podchytit v širším kontextu úpravy doby služby, přičemž režim § 63 odst. 2 se nám pro takovou činnost jeví jako nejvhodnější.
	AKCEPTOVÁNO JINAK, VYSVĚTLENO

V návaznosti na implementaci Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES, ze dne 4. listopadu 2003, o některých aspektech, byl pro tyto případy přidán § 64b, který reflektuje specifika činností vykonávaných příslušníky speciálních útvarů, při kterých je z povahy věci nemožné plně požadavky na úpravu pracovní doby dodržovat.

	§ 64
	Unie BS

NOS PČR
	V § 64  se slova „Vyžaduje-li to důležitý zájem služby“ nahrazují slovy „Vyžadují-li to provozní potřeby bezpečnostního sboru“. Viz odůvodnění k § 54. 
	AKCEPTOVÁNO JINAK, VYSVĚTLENO

V návaznosti na implementaci Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES, ze dne 4. listopadu 2003, o některých aspektech, byly ustanovení o dobách odpočinku přeformulovány a dány do souladu s tímto předpisem.

	§ 64
	OKOM ÚV
	K § 64
Nepřetržitou dobu odpočinku v týdnu je třeba uvést do souladu s čl. 5 směrnice 2003/88/ES a s rozsudkem ve věci C-477/21 MÁV-START, který stanovil, že výklad, podle něhož by byl denní odpočinek součástí týdenní doby odpočinku, by vedl k tomu, že by byl nárok na denní odpočinek stanovený v článku 3 uvedené směrnice zbaven podstaty, kdyby byl pracovník zbaven možnosti ho čerpat, pokud má nárok na týdenní dobu odpočinku. Stanoví-li vnitrostátní předpisy týdenní dobu odpočinku delší než 35 po sobě jdoucích hodin, měl by být pracovníkovi kromě této doby poskytnut denní odpočinek, jak je zaručen článkem 3 směrnice.

Zároveň pokud má být doba odpočinku v týdnu zkrácena pod limit stanovený směrnicí 2003/88/ES, musí být opět určeny rovnocenné náhradní doby odpočinku podle čl. 17 odst. 2. 

	AKCEPTOVÁNO


	§ 65
	BIS 
	K § 65

Navrhujeme upravit nárok na dovolenou tak, aby byl podmíněn výkonem služby po dobu 52 týdnů v rozsahu stanovené týdenní doby služby připadající na toto období obdobně, jako je to podle § 213 odst. 1 zákoníku práce u pracovního poměru, kde se poměrná část dovolené vypočítává za odpracovanou stanovenou týdenní pracovní dobu, nikoliv za měsíc trvání pracovního poměru. Tím se také dostane do souladu odstavec 1 v § 65 ve znění navrhované novely, a odstavec 2; dosavadní znění odstavce 2 totiž neodráží nově zavedené počítání dovolené v hodinách. 
	NEAKCEPTOVÁNO

Návrh nezískal na vypořádacím jednání dostatečnou podporu.

	§ 66

	BIS 
	§ 66 odst. 1 

Doporučujeme změnit lhůtu, do kdy je služební funkcionář povinen oznámit příslušníkovi den nástupu dovolené, a to z 15 na 14 dnů. Odůvodnění: Jedná se o technickou změnu, která reflektuje jak povinnost příslušníka oznámit čerpání dovolené v předem určenén předstihu, jak mu je uloženo dle novelou zavedeného odstavce 9 uvedeného paragrafu, tak znění zákoníku práce, v § 217 odst. 1 věta poslední. Obě tyto úpravy počítají s lhůtou 14 dnů.
	AKCEPTOVÁNO

Namísto 15 dní bude v ustanovení 14 dní.

	
	OKOM ÚV 
	Čerpání dovolené neodpovídá čl. 7 směrnice 2003/88/ES, který stanoví nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok v trvání nejméně čtyř týdnů. Příslušník má sice právo na 6 týdnů dovolené, ale nástup mu určuje služební funkcionář s tím, že pokud nemohl příslušník dovolenou v daném kalendářním roce čerpat celou, určí mu služební funkcionář čerpání dovolené alespoň v délce 2 týdnů. 
Takové pojetí je v rozporu s požadavkem čl. 7 směrnice 2003/88/ES a s cílem této směrnice, tj. umožnit pracovníkům skutečný odpočinek, aby byla zajištěna účinná ochrana bezpečnosti a zdraví dotčené osoby. 
Podle judikatury SDEU členské státy nemohou stanovit podmínky, které některým pracovníkům znemožňují uplatnit nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok (rozsudek C-350/06 a C-520/06 ve věci Schultz-Hoff, C- 214/16 ve věci King aj.). Z hlediska směrnice by tedy mohlo být takto nakládáno pouze s 2 týdny dovolené z celkové výměry 6 týdnů dovolené, zatímco čerpání 4 týdnů v kalendářním roce by nemělo být dotčeno.   

	AKCEPTOVÁNO

Do § 66 odst. 1 bude vloženo pravidlo: 

„S přihlédnutím k oprávněným zájmům příslušníka lze na základě jeho písemné žádosti část dovolené, na kterou mu vznikl nárok v příslušném kalendářním roce a která přesahuje 4 týdny, převést do následujícího kalendářního roku.

	
	Policie 
	§ 66 odst. 1

Navrhujeme určení čerpání dovolené v délce 2 týdnů doplnit „pokud služební funkcionář nerozhodl na základě žádosti příslušníka o jiné délce čerpané dovolené“. Odůvodnění: Uvedené doplnění odpovídá jak praxi, tak také jiným právním předpisům upravujícím dovolenou. Není důvod, aby nemohl příslušník čerpat dovolenou i po kratších částech, pokud o to požádá. 
	AKCEPTOVÁNO

Po vzoru § 217 odst. 1 zákoníku práce bude § 66 odst. 1 obsahovat následující úpravu:

„Čerpání dovolené může být určeno v několika částech, z nichž alespoň jedna musí u příslušníka se základní dobou služby činit nejméně 14 dnů vcelku, pokud se příslušník se služebním funkcionářem nedohodne na jiné délce čerpání dovolené.“

	
	MPSV 
	§ 66 odst. 9

Požadujeme z odstavce 9 vypustit větu „Pokud příslušník dovolenou nevyčerpá do konce následujícího kalendářního roku, nárok na tuto dovolenou mu zaniká.“, neboť koncepce „propadnutí“ dovolené není v souladu s principy pracovního práva, jež neumožňují, aby právo na dovolenou zaniklo; vždy je nutno, aby byla dovolená buď čerpána nebo „proplacena“. Jiný případ je krácení dovolené v zákonem stanovených důvodech, například neomluvená absence.  
	
Zároveň navrhujeme přeformulovat § 66 odst. 9 takto:

„(9) Nemůže-li být dovolená vyčerpána v příslušném kalendářním roce, musí být příslušníkovi určena tak, aby byla vyčerpána nejpozději do konce následujícího kalendářního roku. To neplatí, pokud dovolená nemohla být vyčerpána proto, že byl příslušník neschopným služby nebo z důvodu čerpání mateřské anebo rodičovské dovolené. V takovém případě mu služební funkcionář určí čerpání této dovolené po skončení těchto překážek ve službě. Není-li čerpání dovolené služebním funkcionářem určeno nejpozději do 30. června následujícího kalendářního roku, má právo určit dobu čerpání dovolené příslušník. Čerpání dovolené je povinen písemně oznámit služebnímu funkcionáři alespoň 14 dnů předem.“.

	AKCEPTOVÁNO 

	
	Policie
	§ 66 odst. 9

Navrhujeme zrušit větu čtvrtou až šestou ve znění: „Pokud příslušník dovolenou nevyčerpá do konce následujícího kalendářního roku, nárok na tuto dovolenou mu zaniká. To neplatí, pokud dovolená nemohla být vyčerpána proto, že byl příslušník neschopným služby nebo z důvodu čerpání mateřské anebo rodičovské dovolené. V takovém případě mu služební funkcionář určí čerpání této dovolené po skončení těchto překážek ve službě.“

Odůvodnění: S ohledem na skutečnost, že zákon příslušníkům přiznává právo na dobu odpočinku v podobě dovolené, není vhodné následně toto právo odpírat. V tomto případě nedochází k přiblížení s pracovním poměrem ani služebně právními vztahy, protože se v nich takovéto znění nevyskytuje. Uvedené je rovněž v rozporu s evropskou legislativou.
	AKCEPTOVÁNO 


	
	BIS 
	§ 66 odst. 9

Navrhujeme tento odstavec vypustit. Odůvodnění: První věta odstavce je již pokryta větou druhou v odstavci prvním. Co se týče zbytku navrhovaného ustanovení, platí, že čerpání dovolené je určováno služebním funkcionářem s primárním přihlédnutím k důležitým zájmům služby. Podmínka souhlasu příslušníka je nepřijatelná, natož, aby si příslušník určoval čerpání dovolené sám.  Dále, podle důvodové zprávy mají navržené změny u čerpání dovolené sblížit úpravu služebního poměru s úpravou dovolené podle zákoníku práce. V případě pracovního poměru ale nedochází k zániku práva na dovolenou v případě jejího nevyčerpání do konce následujícího kalendářního roku. Pro takovou úpravu není žádný důvod. 
	AKCEPTOVÁNO JINAK

Odstavec 9 byl přepracován.

	
	MSP 

Unie BS 

NOS PČR

ČMKOS

	► V § 66 odst. 1 a 2 se slova „k důležitým zájmům služby“ nahrazují slovy „k provozním potřebám bezpečnostního sboru“. Viz odůvodnění k § 54.


► § 66 odst. 10 zní:

„(10) Poskytnutí náhrady za nevyčerpanou dovolenou je možné pouze v případě skončení služebního poměru.“.

§ 66 odst. 11 se zrušuje.

Část znění odst. 10 a odst. 11 navržená předkladatelem je v rozporu s jednotností služebního poměru. Příslušník je ve služebním poměru k České republice, ať je zařazen v kterémkoli bezpečnostním sboru. Snaha o přiblížení služebního poměru příslušníků k soukromoprávnímu pojetí zaměstnavatelů odporuje principu tzv. „průchodnosti“ mezi bezpečnostními sbory bez přerušení (skončení a znovupřijetí) služebního poměru, zakotveným v 1, 3 a § 20 a následujících.
	► AKCEPTOVÁNO JINAK
V textu zůstanou oba výrazy


► AKCEPTOVÁNO  

	§ 67

	MPSV 
	§ 67 odst. 2 

Podle upraveného ustanovení dojde ke krácení dovolené i v případě doby zameškané mateřskou dovolenou, ošetřováním dítěte, a v dalších případech překážek v práci, které se podle zákoníku práce považují za výkon práce v plném rozsahu (viz § 348 zákoníku práce) a v případě rodičovské dovolené se dovolená zkrátí o celou dobu rodičovské dovolené, což v případě zaměstnanců neplatí (viz § 216 odst. 2. a 3 zákoníku práce). Nepovažujeme za správné, že se dovolená výše uvedeným příslušníkům krátí ve stejném rozsahu jako příslušníkům ve vazbě  a výkonu trestu (za každých 30 zameškaných dnů o 1/12) a na rozdíl od zaměstnanců, kterým je krácena dovolená z důvodu neomluvené absence, jim nebudou zaručeny ani 2 týdny dovolené.

	NRAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO

Zřejmě jde o nedorozumění. Dovolená se krátí pouze o doby, které jsou výslovně uvedeny v § 67. Mateřská dovolená ani dalších překážky ve službě zde uvedeny nejsou, proto se o ně dovolená nekrátí.

Pokud jde o dobu rodičovské dovolené, dovolená se o ni krátí již podle současného znění zákona Novelizace pouze reaguje na skutečnost, že příslušník – muž čerpající rodičovskou dovolenou do doby mateřské dovolené příslušnice – ženy, již vůbec nebude do zálohy neplacené zařazován, ale bude čerpat překážku ve službě. 

I podle Interpretačního sdělení Komise o směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES „pracovníci nezískávají nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok v době rodičovské dovolené“.

	
	OKOM ÚV
	Z judikatury SDEU (např. ve věci C-214/10 KHS AG a ve věci C-337/10 Neidel nebo ve věci C-282/10 Dominguez aj.) vyplývá, že dovolená za kalendářní rok v minimálním rozsahu, který stanoví čl. 7 směrnice 2003/88/ES, tzn. 4 týdnů za kalendářní rok, musí být převoditelná po dostatečné dlouhé referenční období nehledě na povahu nemoci, pro kterou nebyl pracovník schopen čerpat svou dovolenou. SDEU uvedl, že převoditelnost dovolené musí být delší než referenční období, za které bylo přiznáno. Zánik převoditelnosti po 9 měsících prohlásil za nepřípustný, za dostatečně dlouhou dobu převoditelnosti prohlásil dobu delší než jeden rok. Dovolená by tudíž neměla být zkrácena pod hranici 4 týdnů požadovanou směrnicí 2003/88/ES ani v případě krácení dovolené, tento nárok by neměl být v průběhu jednoho roku dotčen.   

	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO

Ustanovení § 67 se „převoditelnosti“ dovolené netýká. Převoditelnost v případě nemoci je řešena v § 66 odst. 9 (= To neplatí, pokud dovolená nemohla být vyčerpána proto, že byl příslušník neschopným služby nebo z důvodu čerpání mateřské anebo rodičovské dovolené. V takovém případě mu služební funkcionář určí čerpání této dovolené po skončení těchto překážek ve službě.)


	Část pátá,
hlava 
čtvrtá
	NOS PČR

Unie BS

ČMKOS 
	Důvodová zpráva neposkytuje uspokojivou odpověď na důvod na změnu zcela bezproblémové a osvědčené úpravy služebního volna. Přibližování se k zákoníku práce je však cestou velmi nebezpečnou. Až dosáhneme „zesouladění“ se zákoníkem práce, stanou se výhody plynoucí ze současné právní úpravy služebního poměru nadbytečné.
	VZATO NA VĚDOMÍ

	§ 69

	MSP 

ČMKOS 

NOS PČR
	§ 69 odst. 1, 8 a 9
Navržená konstrukce služebního volna při výkonu veřejné funkce nebo funkce v odborovém orgánu je chybná. Předně poskytování pouze 20 dnů v kalendářním roce pro výkon této funkce v drtivé většině případů znemožní výkon veřejné funkce. Například odměna neuvolněného zastupitele činí podle velikosti obce 1521 – 8540 Kč. Pokud i ve 20 dnech služebního volna mu nebude poskytován služební příjem podle odstavce 8, a v dalších dnech bude zařazen do zálohy neplacené, tak jistě nad veřejným zájmem zvítězí zajištění obživy pro svou rodinu.
 Ještě tíživější to bude pro odboráře, protože i ve velkých odborových organizacích je plně uvolněný předseda odměňován. Ostatní odboroví funkcionáři nejsou odměňováni vůbec, anebo spíše symbolicky. Z významu slov „bude dlouhodobě uvolněn z výkonu služby a zařazen do zálohy neplacené“, lze soudit, že o zařazení do zálohy po 20 dnech služebního volna, provede služební funkcionář z vlastního podnětu. To je nepřípustné. O služební volno bez poskytnutí služebního příjmu si musí takový příslušník požádat podle § 76 zákona. V zásadě vykonávají příslušníci jen funkci zastupitele a funkci v odborovém orgánu. V obou případech mohou být plně uvolněni k výkonu své funkce (viz zákon o obcích, krajích a hl. m. Praze), anebo rozhodnutím odborového orgánu. Požadujeme proto z návrhu shora uvedené novelizační body bez náhrady vypustit. 

	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ
Na vypořádacím jednání bylo schváleno, že příslušníci v politických funkcích (typicky jde o starosty, radní a zastupitele), budou  mít placenou překážku ve službě omezenou na (po vzoru Zákoníku práce a Zákona o státní službě) na 20 dnů placeného volna v kalendářním roce. Pokud bude příslušník tzv. „uvolněn k výkonu veřejné funkce“ (neboli vykonává plně placenou full-time funkci), bude zařazen do neplacené zálohy.
Pokud jde o odborové funkcionáře, úprava zůstane stejná jako dosud.

	
	OS SOO

ČMKOS 


	§ 69 odst. 1 a 9 

OS SOO/ČMKOS požaduje úpravu ustanovení tak, aby byl adekvátně zajištěn výkon funkce odborového funkcionáře ve veřejném zájmu: “Příslušníkovi, který vykonává veřejnou funkci, se poskytne služební volno v rozsahu nezbytně nutném, nestanoví-li zvláštní právní předpis jiný rozsah uvolnění.“ V § 69 se odst. 8 a 9 zrušují.

Odůvodnění: Navržená konstrukce služebního volna při výkonu veřejné funkce nebo funkce v odborovém orgánu není schopna zajistit řádné fungování OO při bezpečnostním sboru, tj. umožnit, aby členové odborového orgánu byli schopni plnit své zákonné povinnosti vůči bezpečnostnímu sboru a jeho zaměstnancům. Poskytování pouze 20 dnů v kalendářním roce pro výkon funkce v odborovém orgánu v drtivé většině případů znemožní výkon této funkce. Paušální lhůta 20 dnů dále nepřihlíží k té skutečnosti, že mimo malých OO také u bezpečnostních sborů působí početně větší odborové organizace s odpovídající větší a časově i kapacitně náročnější pracovní náplní. Většina odborových funkcionářů odměňována není, nebo pouze symbolicky. Pokud by symbolická odměna v řádu několika jednotek tisíců korun měla zcela příslušníka zbavit služebního příjmu podle odst. 8 a po 20 dnech v rámci plnění svých práv a povinností odborového funkcionáře by měl být dotyčný příslušník zařazen do zálohy neplacené, tak jistě nad veřejným zájmem zvítězí zajištění obživy pro svou rodinu. Navrhujeme tedy buďto zachovat dosavadní úpravu služebního volna z důvodu výkonu funkce v odborovém orgánu, nebo v ustanovení jinak garantovat, že takto činný člen bezpečnostního sboru bude přeřazen do zálohy činné. 

Z významu slov „bude dlouhodobě uvolněn z výkonu služby a zařazen do zálohy neplacené“, lze soudit, že o zařazení do zálohy po 20 dnech služebního volna, provede služební funkcionář z vlastního podnětu. To je nepřípustné. O služební volno bez poskytnutí služebního příjmu si musí takový příslušník požádat podle § 76 zákona. Převážně vykonávají příslušníci jen funkci zastupitele a funkci v odborovém orgánu. V obou případech mohou být plně uvolněni k výkonu své funkce (viz zákon o obcích, krajích a hl. m. Praze), anebo rozhodnutím odborového orgánu.  
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ
Na vypořádacím jednání bylo schváleno, že příslušníci ve veřejných funkcích (typicky jde o starosty, radní a zastupitele), budou  mít placenou překážku ve službě omezenou na (po vzoru Zákoníku práce a Zákona o státní službě) na 20 dnů placeného volna v kalendářním roce, zbytek neplacený. Pokud bude příslušník tzv. „uvolněn k výkonu veřejné funkce“ (neboli vykonává plně placenou full-time funkci pro obec), bude zařazen do neplacené zálohy.
Pokud jde o odborové funkcionáře, úprava zůstane stejná jako dosud.

	§ 70

	Unie BS

ČMKOS

NOS PČR
	
V § 70 odst. 2 písm. f) až h) znějí:

„f) ošetřování nemocného dítěte mladšího 10 let, pokud toto dítě onemocnělo nebo utrpělo úraz, nebo;

g) ošetřování jiné fyzické osoby, která žije s příslušníkem v domácnosti; tato podmínka neplatí v případě ošetřování nebo péče o dítě příbuzného v linii přímé a sourozence příslušníka nebo ošetřování manžela (manželky) příslušníka, registrovaného partnera (registrované partnerky) příslušníka, rodičů manžela (manželky) nebo registrovaného partnera (registrované partnerky) příslušníka;

h) péče o dítě mladší 10 let, protože

1. školské zařízení nebo zvláštní dětské zařízení, popřípadě jiné obdobné zařízení pro děti, v jehož denní nebo týdenní péči dítě jinak je, nebo škola, jejímž je žákem, jsou uzavřeny z nařízení příslušného orgánu z důvodu havárie, mimořádného opatření při epidemii nebo jiné nepředvídané události,

2. dítě nemůže být pro nařízenou karanténu v péči školského zařízení nebo zvláštního dětského zařízení, popřípadě jiného obdobného zařízení pro děti, v jehož denní nebo týdenní péči dítě jinak je, nebo docházet do školy, nebo 

3. fyzická osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla, utrpěla úraz, n byla přijata k poskytnutí lůžkové péče, nebo kterému byla na základě veřejného zdravotního pojištění poskytnuta komplexní lázeňská léčebně rehabilitační péče, byl přijat do zdravotnického zařízení jako průvodce nezletilého dítěte přijatého k poskytnutí lůžkové péče, s výjimkou pojištěnce, který má nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství, porodila nebo jí byla nařízena karanténa, a proto nemůže o dítě pečovat.“.

Dosavadní písm. g) až i) se označují jako písm. i) až k).

Pro aplikační praxi je výhodnější vymezit výslovně výčet osob, na něž může příslušník čerpat služební volno při ošetřování fyzické osoby a péče o dítě.
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ

Na vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že se do zákona doplní slova „pokud toto dítě onemocnělo nebo utrpělo úraz“, které odpovídají § 39 odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona o nemocenském pojištění. Ve zbývající částí zůstane v textu  obecný odkaz na zákon o nemocenském pojištění.

	
	HZS
	K § 70

V návrhu § 70 odst. 2 písm. c) in fine navrhujeme za slova „zdravotní stav“ vložit slova „nebo doprovod dítěte do školského poradenského zařízení ke zjištění speciálních vzdělávacích potřeb dítěte“.

Odůvodnění: Důvodová zpráva k návrhu uvádí k tomuto bodu, že se dále „navrhuje sjednotit nároky příslušníků na služební volno v souvislosti s uzavřením manželství (nebo registrovaného partnerství), doprovodem rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení k vyšetření nebo ošetření a pohřbem rodinného příslušníka s nároky zaměstnanců v pracovním poměru.“ Nárokem zaměstnance v pracovním poměru je též navrhovaný doprovod dítěte do školského poradenského zařízení ke zjištění speciálních vzdělávacích potřeb dítěte. Proto navrhujeme do ustanovení § 70 odst. 2 písm. c) doplnit i tento druh doprovodu.
	AKCEPTOVÁNO

	§ 71

	HZS
	► K § 71

V návrhu § 71 odst. 1 navrhujeme za slova „zdravotní stav,“ vložit slova „doprovodu dítěte do školského poradenského zařízení ke zjištění speciálních vzdělávacích potřeb dítěte,“.

Odůvodnění: Navrhovaná změna souvisí se změnou navrhovanou k 130. bodu návrhu.

► K § 71 odst. 1

V ustanovení § 71 odst. 1 navrhovaná slova „popřípadě dalších uvedených osob příslušníka“ nahradit slovy „popřípadě dalších osob uvedených v § 70 odst. 2 písm. c)“. Tím není dotčena předchozí připomínka.

Odůvodnění: Osoby, které příslušník může doprovázet do zdravotnického zařízení, jsou již vyjmenovány v § 70 odst. 2 písm. c). Slovní konstrukce „popřípadě dalších uvedených osob příslušníka“ je „kostrbatá“, neboť slovní spojení „osoby příslušníka“ je nelogické, proto navrhujeme úpravu tohoto slovního spojení a rovněž navrhujeme pro přehlednost právní úpravy využít odkaz na § 70 odst. 2 písm. c) návrhu zákona o služebním poměru, kde jsou tyto osoby vyjmenovány.

	► AKCEPTOVÁNO


► AKCEPTOVÁNO

	
	BIS
	§ 71 odst. 1
Doporučujeme vyškrtnout čárku mezi slovy „…,do zdravotnického zařízení, a zpět…“.
Odůvodnění: Uvedená čárka je nadbytečná a matoucí.

K § 71 odst. 2
Doporučujeme zaměnit písmeno „y“ za písmenu „u“ ve slově „docházky“, které je zařazeno v novelou zavedené větě „…,který má v trvalé péči aspoň jedno dítě…“.
Odůvodnění: Jedná se o gramatickou chybu.

K § 71 odst. 3 písm. a)
V písmenu a) uvedeného odstavce doporučujeme za slova „registrovaného partnera“ vložit čárku.
Odůvodnění: Bez této úpravy by znění uvedeného písmene mohlo evokovat, 
že služební volno v délce 2 dnů je poskytnuto při úmrtí druhova registrovaného partnera, což jistě není záměr zákonodárce.

K § 71 odst. 3 písm. c)
Doporučujeme doplnit do slova „žil“ písmeno „a“.
Odůvodnění: Jedná se zřejmě o gramatickou chybu, neboť v uvedeném odstavci se mluví o sobě, tj. věta musí být skloňována do ženského rodu.
	► AKCEPTOVÁNO


► AKCEPTOVÁNO

► AKCEPTOVÁNO


► AKCEPTOVÁNO

	
	Unie BS

ČMKOS

NOS PČR
	V § 71 odst. 2 až 8 znějí:

„(2) Služební volno podle § 70 písm. odst. 2 f) až h) se poskytne v nezbytně nutném rozsahu, v rámci prvních 9 kalendářních dnů, a jde-li o osamělého příslušníka, který má v trvalé péči aspoň jedno dítě ve věku do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku, v rámci prvních 16 kalendářních dnů, jestliže doba potřeby ošetřování nebo péče trvá. Za osamělého příslušníka se pro účely služebního volna považuje příslušník svobodný, ovdovělý nebo rozvedený, pokud nežije s družkou (druhem) nebo v registrovaném partnerství. Za osamělého zaměstnance se považuje příslušník, jehož manželka (manžel) je ve výkonu trestu odnětí svobody uloženého v trvání nejméně jednoho roku nebo ve výkonu zabezpečovací detence, nebo bylo-li zahájeno řízení o prohlášení manželky (manžela) za nezvěstnou anebo za mrtvou, a tento příslušník nežije s družkou (druhem).

(3) Nárok na služební volno poskytovaného podle předchozího odstavce vzniká od prvého dne potřeby ošetřování nebo péče; to platí též v případě převzetí ošetřování (péče) jiným oprávněným. Vznikla-li potřeba ošetřování (péče) dnem, v němž má příslušník směnu již odslouženou, vzniká nárok na služební volno následujícím kalendářním dnem.

(4) Čerpání služebního volna se staví po dobu poskytování zdravotních služeb ošetřované osobě u poskytovatele zdravotních služeb lůžkové péče.

(5) Jestliže v průběhu služebního volna, dojde ke vzniku nové potřeby ošetřování (péče), která není pokračováním potřeby ošetřování (péče) neposkytuje se služební volno dobu po kterou, trvá předchozí nárok na služební volno; nárok na služební volno v případě vzniku nové potřeby ošetřování (péče) se však v takovém případě stanoví ode dne, ve kterém tato potřeba nastala.

(6) Služební volno se příslušníkovi neposkytuje za dobu, po kterou mělo trvat služební volno bez poskytnutí služebního příjmu, pokud potřeba ošetřování (péče) vznikla nejdříve dnem, který následuje po dni nástupu na takové volno.

(7) Za osamělého zaměstnance [odstavec 1 písm. b)] se pro účely ošetřovného považuje zaměstnanec svobodný, ovdovělý nebo rozvedený, pokud nežije s družkou (druhem) nebo v registrovaném partnerství. Za osamělého zaměstnance se považuje i zaměstnanec, jehož manželka (manžel) je ve výkonu trestu odnětí svobody uloženého v trvání nejméně jednoho roku nebo ve výkonu zabezpečovací detence, nebo bylo-li zahájeno řízení o prohlášení manželky (manžela) za nezvěstnou anebo za mrtvou, a tento zaměstnanec nežije s družkou (druhem).

(8) Ošetřovné náleží zaměstnanci po celou podpůrčí dobu podle odstavce 1 i v případě, že dítě dosáhne věku 10 let v průběhu podpůrčí doby.“.


Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 9 a 10.

Odůvodnění: Pro aplikační praxi je výhodnější popsat podmínky pro čerpání služebního volna při ošetřování fyzické osoby a péči o dítě, než odkaz na zákon o nemocenském pojištění s jinou terminologií a s odlišným institutem „ošetřovného“. 

	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO

Na vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že v textu bude ponechán obecný odkaz na zákon o nemocenském pojištění. 


	
	OS SOO

ČMKOS
	§ 71 odst. 3 písm. a) 
OS SOO/ČMKOS požaduje následnou formální úpravu ustanovení:

„a) 2 dny při úmrtí manžela, registrovaného partnera, druha či družky nebo dítěte příslušníka a na další den k účasti na pohřbu těchto osob,“

	AKCEPTOVÁNO

	§ 74

	BIS Z
	► Navrhujeme ponechat institut studijního pobytu a jeho absolvování v povinnostech pro příslušníka k setrvání ve služebním poměru. Odůvodnění: Odůvodnění navrhované úpravy zcela opomíjí důvod, pro který byl institut studijního pobytu a jeho zařazení jako důvodu pro setrvání ve služebním poměru zaveden, a to potřeba bezpečnostního sboru, aby služební poměr příslušníka trval  po absolvování speciálních, finančně náročných kurzech, školeních apod. Zamezuje se tímto případům, kdy příslušník po finančně náročném proškolení odchází ze služebního poměru bez náhrady a získané znalosti a dovednosti zhodnotí mimo bezpečnostní sbor. 

► K § 74 odst. 6
Navrhujeme na konec uvedeného odstavce doplnit větu ve znění:
„Obdobně se postupuje i v případě, že se jedná o částku, kterou příslušník uhradil na náklady spojené se studiem po dobu jeho služebního poměru vojáka z povolání.“

Odůvodnění: Navrhovaná úprava by byla využita v případech, kdy je do bezpečnostního sboru přijat bývalý příslušník Armády ČR. V aktuální úpravě není možno jeho závazky takto řešit, což snižuje personální možnosti bezpečnostních sborů na nábor bývalých příslušníků Armády ČR. 
	► AKCEPTOVÁNO


► AKCEPTOVÁNO


	
	NOS PČR
	V § 74 se za odst. 1 vkládá nový odst. 2, který zní: 

„(2) Do doby setrvání ve služebním poměru podle odst. 1 se nezapočítává doba trvání rodičovské dovolené.“. 

Dosavadní odstavce 2 až 7 se označují jako odst. 3 až 8. 

Odůvodnění: Nepovažujeme za spravedlivé, aby příslušník splnil závazek k setrvání ve služebním poměru dobou, po niž čerpá rodičovskou dovolenou.
	AKCEPTOVÁNO

Na vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že do doby setrvání ve služebním poměru se nebudou započítávat doby uvedené v § 165 odst. 2.


	
	Policie 
	§ 74 odst. 3 a 7

Navrhujeme limity částek v souvislosti se studiem, které je příslušník povinen uhradit nesplní-li povinnost setrvat ve služebním poměru po uvedenou dobu, zcela vypustit. Pro jejich existenci neexistuje relevantní důvod. Proto navrhujeme převzetí úpravy zákoníku práce (§ 234 odst. 1) a zrušení poslední věty v odstavci 3 a celého odstavce 7.  
	AKCEPTOVÁNO

	
	Unie BS

ČMKOS

NOS PČR

	V § 74 odst. 5

 Služební funkcionář není oprávněn odpouštět peněžní plnění patřící státu, navíc bez jakýchkoli pravidel. Takové právo mu nelze přiznat. Prominout plnění může učinit jen soukromý zaměstnavatel v pracovněprávních vztazích. Navíc, takové ustanovení by vedlo k nerovnému postavení příslušníků. 

	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO

Na vypořádacím jednání bylo od připomínky ustoupeno. Obdobné právo přiznává služebnímu funkcionáři  § 60 odst. 5 zákona 221/1999 Sb., o vojácích z povolání.


	
	NOS PČR
	V § 74 odst. 7 se slova „jestliže je získané vzdělání v souladu s jeho potřebami“ zrušují. 

Odůvodnění: Příslušníkovi bylo uděleno služební volno ke studiu s tím, že studium je v souladu s potřebami bezpečnostního sboru. Nyní bude služební funkcionář vystupující jménem stejného zaměstnavatelského subjektu posuzovat jinak. To je další zhoršení právních jistot příslušníků v důsledku teorie o odlišných služebních poměrech v jednotlivých bezpečnostních sborech.
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO

Na vypořádacím jednání bylo od připomínky ustoupeno. Příslušník má stále stejný služební poměr, nicméně bezpečnostní sbory mají různá poslání a potřeby. 

	§ 75

	HZS
	► K § 75 odst. 2

V ustanovení § 75 odst. 2 navrhujeme slova „bez zbytečných průtahů“ nahradit slovy „bez zbytečného odkladu“.

Odůvodnění: V ustanovení § 75 odst. 2 navrhujeme namísto slov „bez zbytečných průtahů“ použít slova „bezodkladně“ nebo „bez zbytečného odkladu“ poté, co se o ní dozví. Slovní spojení „bez zbytečných průtahů“ působí spíše dojmem procesním ve vztahu ke lhůtám, kdy má každý právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, tedy v přiměřené lhůtě (čl. 38 odst. 2 Listiny). Zároveň navrhujeme doplnit slova „poté, co se o ní dozví“, pro upřesnění časového okamžiku, od kterého má příslušník informovat o překážce a předpokládané době jejího trvání.

► K § 75 odst. 2
Navrhujeme v § 75 odst. 2 věta druhá zvážit vložení slov „vedoucího příslušníka“ za slovo „informovat“.

	► AKCEPTOVÁNO

► AKCEPTOVÁNO

	§ 76
	ČMKOS 

NOS PČR
	§ 76 včetně nadpisu zní:

„§ 76
Služební volno bez poskytnutí služebního příjmu“

Příslušníkovi se na jeho žádost poskytne služební volno bez poskytnutí služebního příjmu, nebrání-li tomu provozní potřeby bezpečnostního sboru.“.

Odůvodnění: Nadpis nad § 76 nekoresponduje se zaužívaným označením. Požadujeme vyhnout se pojmu důležitý zájem služby.  
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ

Pojmenování § 76 „Služební volno bez poskytnutí služebního příjmu“ by bylo matoucí. I v případech jiného služebního volna se totiž nebude poskytovat  služební příjem. Obdobný institut se v případě Zákona o státní službě nazývá „neplacené služební volno“, navrhujeme tedy použít název „neplacené služební volno na žádost“.

	
	ČMKOS 

NOS PČR
	Název hlavy V zní:
„HLAVA V
 PŘEKÁŽKY VE SLUŽBĚ NA STRANĚ BEZPEČNOSTNÍHO SBORU 
A SLUŽEBNÍ VOLNO BEZ POSKYTNUTÍ SLUŽEBNÍHO PŘÍJMU“


Odůvodnění: Název hlavy páté nekoresponduje se zněním § 76 ani se zaužívaným označením.  
	NEAKCEPTOVÁNO

Viz komentář k názvu § 76.


	§ 76a

	BIS
	§ 76a odst. 1

Navrhujeme z důvodů uvedených v připomínce k bodu 99 vypustit slova „nebo provozní potřeby bezpečnostního sboru“.  
	NEAKCEPTOVÁNO,  VYSVĚTLENO

	
	BIS
	§ 76 odst. 2

Navrhujeme z důvodů uvedených v připomínce k bodu 99 vypustit slova „a takový postup není v rozporu s provozními potřebami bezpečnostního sboru“ a slova „zejména pokud výkon služby z jiného místa není v souladu s provozním potřebami bezpečnostního sboru“.   
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ

	
	Policie
	§ 76a odst. 2

Navrhujeme podmínky pro zrušení výkonu služby z jiného místa rozdělit pod jednotlivá písmena. Odůvodnění: Z původně navrhovaného znění není jednoznačně jasné, zda se dovětek „zejména pokud výkon služby z jiného místa již není v souladu s provozními potřebami bezpečnostního sboru“ vztahuje pouze k podstatné změně okolností, či ke všem uvedeným důvodům.
	AKCEPTOVÁNO

	
	ÚZSI
	K § 76a 

Požadujeme upravit oprávnění služebního funkcionáře zpravodajské služby nařídit výkon služby z jiného místa, vyžaduje-li to důležitý zájem služby.  

	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO

Od připomínky bylo ustoupeno. 

	§ 76b
	Policie 
	HLAVA VII
VÝCVIK A JEHO ZVLÁŠTNÍ FORMY

§ 76b
	(1) V závislosti na charakteru plněných služebních úkolů bezpečnostní sbor provádí výcvik příslušníků. Obsahovou náplň výcviku stanoví bezpečnostní sbor podle potřeb výkonu služby. Útvary nebo organizační články určené ředitelem bezpečnostního sboru mohou v rozsahu nezbytném pro přípravu příslušníků k plnění osobitých úkolů provádět

a)	intenzivní výcvik, jímž se rozumí nepřetržitý sled výcvikových činností probíhajících po dobu delší než 24 hodin a kratší než 48 hodin nebo
b)	nepřetržitý výcvik, jímž se rozumí nepřetržitý sled výcvikových činností probíhajících nejméně 48 hodin, které mají prohloubit nebo prověřit fyzickou a psychickou odolnost příslušníků nebo celkovou úroveň co nejvěrnějším přiblížením výcvikového programu cvičení k možným podmínkám skutečného plnění osobitých úkolů.

(2) Po dobu intenzivního výcviku nebo nepřetržitého výcviku se ustanovení o základní době služby v týdnu, případně kratší době služby v týdnu, službě přesčas, přestávkách ve službě, nepřetržitém odpočinku mezi jednotlivými směnami a nepřetržitém odpočinku v týdnu nepoužijí. Příslušníkovi však musí být poskytnuta přiměřená doba na jídlo a odpočinek. Pro účely nároku na dovolenou a nároku na služební příjem se zohledňuje pouze doba, po kterou intenzivní výcvik nebo nepřetržitý výcvik zasahuje do obvyklé doby služby příslušníka. 

(3) Při nepřetržitém výcviku má příslušník za každých ukončených 48 hodin výcviku nárok na 7,5 hodiny náhradního volna v době, ve které by měl jinak konat službu. Za dobu náhradního volna se služební příjem nekrátí. Neposkytne-li bezpečnostní sbor příslušníkovi náhradní volno nejpozději do 3 kalendářních měsíců od ukončení nepřetržitého výcviku, má příslušník za každou hodinu neposkytnutého náhradního volna nárok na poměrnou část přiznaného základního tarifu, osobního a zvláštního příplatku a příplatku za vedení, který připadá na každou hodinu služby v kalendářním měsíci, ve kterém se konal nepřetržitý výcvik.

(4) Pokud nebyl v průběhu 168 hodin nepřetržitého výcviku příslušníkovi poskytnut nepřetržitý odpočinek v trvání alespoň 12 hodin, poskytne se za každých 168 hodin trvání nepřetržitého výcviku společně s některým následujícím nepřetržitým odpočinkem v týdnu, a to nejpozději v období 6 týdnů od ukončení nepřetržitého výcviku. 

	AKCEPTOVÁNO

Text byl do zákona vložen s drobnými terminologickými úpravami.

	§ 77

	PČR
	§ 77
Navrhujeme přidat možnost zajištění pojištění pro příslušníky v zahraničí, tzn. zákonné zmocnění pro takový postup
	AKCEPTOVÁNO

	
	OS SOO 

ČMKOS 
	§ 77 odst. 11 písm. g) 

OS SOO/ČMKOS nesouhlasí se zmírněním povinnosti bezpečnostního sboru zajistit ubytování příslušníkovi, který vykonává službu mimo místo svého trvalého pobytu, neboť náhrada cestovních výdajů, která má zajištění takového příslušníka řešit, je sama o sobě omezena limitovanou dobou čerpání náhrad (viz. připomínka č. 9). Výklad znění ustanovení opírající se o spojení „podle svých možností“ může vést k tomu, že bezpečnostní sbory nebudou nuceny vytvářet si takové podmínky, aby byly ubytování příslušníků schopny zajišťovat. V této souvislosti je nutno poukázat na to, že náklady na bydlení v místě služebního působiště budou mnohdy vysoce převyšovat reálné finanční možnosti příslušníka dané jeho služebním příjmem. Obecně je absurdní připustit, že by se příslušník měl stát potenciálním žadatelem o příspěvek na bydlení.  
	NEAKCEPTOVÁNO

Na vypořádacím jednání na nejvyšší úrovni bylo od připomínky ustoupeno.

	§ 79
	ÚZSI 
	Požadujeme ustanovení upravit obdobně, jako je uvedeno u zásadní připomínky k § 15, tj. stanovit, že podmínky zdravotní a osobnostní způsobilosti se v případě příslušníků zpravodajských služeb neřídí vyhláškou podle § 79 odst. 6 a 7, ale stanoví je ředitel zpravodajské služby služebním předpisem. Požadujeme proto vypustit zpravodajské služby z odstavce 6 a 7. 
	AKCEPTOVÁNO

	
	MSP

ČMKOS 

NOS PČR
	Navrhujeme rozšířit zákonné zmocnění tak, aby prováděcí vyhláška mohla obsahovat komplexní úpravu podrobností o zajišťování zdravotní způsobilosti k službě v bezpečnostních sborech poskytovatelem pracovnělékařských služeb. Nové znění odstavce 6 by proto mělo znít: 
„(6) Ministerstvo v dohodě s Ministerstvem financí, Ministerstvem spravedlnosti, zpravodajskými službami a Ministerstvem zdravotnictví, stanoví vyhláškou 
a) 	podmínky zdravotní způsobilosti k službě a činnosti, včetně rizikových faktorů pracovního prostředí a nemocí, stavů a vad, které při výskytu těchto faktorů vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost k službě,
b) 	postupy při zajišťování a provádění lékařských prohlídek, druhy, četnost a obsah lékařských prohlídek nezbytných pro zjištění zdravotního stavu posuzované osoby a posuzování zdravotní způsobilosti, včetně rozsahu odborných vyšetření, 
c) 	náležitosti žádosti o provedení pracovnělékařské prohlídky a posouzení zdravotní způsobilosti k službě“.
d) 	náležitosti lékařského posudku ve vztahu k posuzované činnosti a náležitosti potvrzení o provedené výstupní prohlídce
e) 	důvody, kdy není třeba požadovat výpis ze zdravotnické dokumentace registrujícího poskytovatele, popřípadě potvrzení o nezměněném zdravotním stavu, pro potřeby posouzení zdravotní způsobilosti nebo zdravotního stavu.“.
Tato   

	AKCEPTOVÁNO JINAK

Ustanovení bude se souhlasem předkladatelů připomínky upraveno podle návrhu  OZZ MV.


	§ 80

	ČMKOS

OSH
	§ 80 odst. 3
Požadujeme ozdravný pobyt individuální formou pouze na žádost příslušníka.

	AKCEPTOVÁNO 

	
	ČMKOS

NOS PČR

MSP 
	V § 80 odst. 1 zní:

 „(1) Ozdravný pobyt v trvání 14 dnů nepřetržitě v kalendářním roce slouží k upevnění tělesného a duševního zdraví příslušníka. Nárok na ozdravný pobyt vzniká v kalendářním roce následujícím po dosažení15 let trvání služebního poměru.“

Odůvodnění: Návrh řeší v praxi neřešitelnou situaci, kdy příslušník dosáhne 15 let trvání služebního poměru na konci kalendářního roku. Odpadnou spory a dohady okolo tohoto stavu. 
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ

Na vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že odstavec 1 bude znít:

„(1) Příslušník, jehož služební poměr trval alespoň 15 let, má nárok na ozdravný pobyt k upevnění tělesného a duševního zdraví v trvání 14 kalendářních dnů nepřetržitě v kalendářním roce. Nárok na ozdravný pobyt vzniká v kalendářním roce, v němž příslušník dovršil 15 let trvání služebního poměru.“


	
	ČMKOS

NOS PČR 

MSP 
	§ 80 odst. 5
Doporučujeme předmětný novelizační bod z návrhu vypustit. Doplňovaná věta poukazuje na dílčí vztah vyplývající ze služebního poměru. K tomu postačuje věta druhá, která je přesnější a zahrnuje vše, co se odvozuje z výkonu služby.

	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ

Na vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že odstavec 5 bude znít:

„Čerpání lázeňské léčebně rehabilitační péče nebo výkon schválených tělesně rehabilitačních aktivit je považováno za plnění služebních úkolů.“

	
	BIS 
	►§ 80 odst. 7

Navrhujeme upravit znění věty první v odstavci 7 uvedeného paragrafu ve smyslu vyloučení těch skutečností, které jsou nezávislé na vůli příslušníka. Návrh úpravy:

„(7) Dojde-li k přerušení ozdravného pobytu z důvodu závislého na vůli příslušníka, nárok na vyčerpání zbývající části ozdravného pobytu zaniká.“

Odůvodnění: Novelizované ustanovení počítá s újmou pro příslušníka, který i bez vlastního přičinění může přijít o část nebo celý ozdravný pobyt z důvodu překážek na jeho straně. S ohledem  na to, že novela počítá se zavedením nových definic překážek,  je na místě upozornit na skutečnost, že příslušník by v novelou navrhnuté úpravě přišel o ozdravný pobyt např. ve chvíli, kdy by byl práce neschopen, nebo kdy by byl v nařízené karanténě – viz § 75a novely. Dále by byl např. postižen za narození dítěte, případně úmrtí člena rodiny nebo osoby zákonem vyjmenované, anebo z důvodu ošetřování osoby zákonem vyjmenované. Nelze odůvodnit, aby příslušník takto přicházel o zákonem dané právo na uskutečnění ozdravného pobytu v dané délce z důvodů na jeho vůli nezávislých. Opačná situace by nastala ve chvíli, kdy by příslušník např. daroval krev nebo jiný biologický materiál  a přišel by kvůli tomuto o určené dny ozdravného pobytu. V takovémto případě je totiž plně na vůli příslušníka učinit uvedené činnosti mimo dobu čerpání ozdravného pobytu. 

► § 80 odst. 8
Navrhujeme v novelou navrhovaném znění uvedeného odstavce vypustit slova „který podal žádost o skončení služebního poměru a příslušníkovi“ a zrušit čárku za těmito slovy.

Návrh úpravy:
„(8) Nárok na ozdravný pobyt nevzniká příslušníkovi, který v předcházejícím kalendářním roce…“

Odůvodnění: Nárok na ozdravný pobyt je zákonem daný benefit, který přísluší všem příslušníkům, jejichž služební poměr trval alespoň 15 let.  V tomto ohledu je proto protismyslné, zda tento benefit krátit v případech, kdy příslušník ukončuje služební poměr.  Obdobný problém by totiž nastával v tomto případě i u nároku  na dovolenou, jejíž úprava je obsažena v § 65 služebního zákona. Toto ustanovení přitom nijak nediskriminuje příslušníka, který se rozhodl pro ukončení služebního poměru a pouze specifikuje délku dovolené, která příslušníkovi při ukončení služebního poměru náleží. V případě, že by zákonodárce chtěl tento institut v zákoně ponechat, doporučujeme uvažovat nad možností jeho úpravy  ve smyslu zavedení výpočtu poměrné části čerpatelného ozdravného pobytu obdobně, jako je tomu u dovolené. 
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO

Již dnes obsahuje § 80 v odst. 6 pravidlo „Příslušníkovi, který nemohl ozdravný pobyt v kalendářním roce nastoupit pro závažné překážky na jeho straně, nárok na ozdravný pobyt zanikne.“, podle kterého příslušníkovi nárok na ozdravný pobyt zaniká z důvodu překážek ve službě na jeho straně, které svojí vůli nemůže ovlivnit. Navrhovaný odst. 7 toto pravidlo pouze rozšířil i na případy přerušení ozdravného pobytu.

► NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO

Na vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že text v ustanovení zůstane.

	
	Unie BS

	Zásadně nesouhlasíme s částí ustanovení § 80 odst. 8, kde se uvádí, že nárok na ozdravný pobyt nevzniká příslušníkovi, který podal žádost o skončení služebního poměru. V ustanovení § 80 odst. 8, žádáme o vyškrtnutí části věty „který podal žádost o skončení služebního poměru a příslušníkovi“ 

S navrhovanou úpravou nesouhlasíme, neboť se pro příslušníky zpřísňují podmínky pro čerpání ozdravného pobytu. Navíc se v bezpečnostních sborech okamžitě rozšíří, že si příslušník, který má nárok na ozdravný pobyt a plánuje skončit ve služebním poměru, o něj požádá a absolvuje ho před podáním žádosti o skončení služebního poměru. Navrhovaná úprava dále neřeší, jak by se postupovalo, pokud by příslušník v průběhu ozdravného pobytu podal žádost o skončení služebního poměru nebo situaci, kdy by příslušník vzal žádost o skončení služebního poměru zpět v době, kdy měl plánovaný ozdravný pobyt. Návrh ustanovení vytváří i nejasnosti v situaci, kdy příslušník už má rozkaz k poskytnutí ozdravného pobytu a následně si zažádá o skončení služebního poměru.  
	► NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO

Na vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že text v ustanovení zůstane.

	
	ÚZSI 
	Navrhujeme výjimku pro zpravodajské služby z tohoto ustanovení. Požadujeme, aby u zpravodajských služeb stanovil podmínky pro čerpání ozdravného pobytu ředitel zpravodajské služby.    
	NEAKCEPTOVÁNO

	§ 83
	MPSV
	Upozorňujeme na vznikající disproporci mezi navrhovaným § 81, podle něhož se mateřská dovolená v souvislosti s porodem osamělých příslušnic zkracuje, zatímco při převzetí dítěte zůstává stejná jako u zaměstnankyň, které převzaly 2 a více dětí. Pro rozdílné posuzování osamělých zaměstnankyň není důvod; úpravu je třeba sjednotit.
	AKCEPTOVÁNO

	
	MSP 

ČMKOS 

NOS PČR
	K § 83 odst. 2
Navrhujeme v § 83 odst. 2 zrušit slova „nebo jde-li o osamělou příslušnici“. Návrh reaguje na skutečnost, že se změna úpravy mateřské a rodičovské dovolené v minulosti neodrazila v úpravě v zákoně o služebním poměru.

	AKCEPTOVÁNO

	§ 85
	Unie BS

ČMKOS

NOS PČR

MSP 
	V § 85 odst. 5 a odst. 6 se slova „nebo důležitý zájem služby“ zrušují.

V § 85 odst. 7 návrhu se slova v návětí „se zruší“ nahrazují slovy „služební funkcionář zruší“, a v písm. b) návrhu se slova „důležitý zájem služby“ nahrazují slovy „provozní potřeby bezpečnostního sboru“.

Odstranění pojmu „důležitý zájem služby“ bylo zdůvodněno v předchozích připomínkách. Navíc souběh tohoto pojmu s pojmem „provozní potřeby bezpečnostního sboru“ vyvolává otázku, jaký je v nich rozdíl. V textu je používání těchto pojmů nejednotné.  
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO

Předkladatel vnímá mezi pojmy „důležitý zájem služby“ a  „provozní potřeby bezpečnostního sboru“ jistý rozdíl: důležitý zájem služby je spíš dlouhodobého a obecného charakteru, kdežto provozní potřeby jsou aktuální a konkrétní.

	
	BIS Z
	§ 85 odst. 7

Navrhujeme novelizační bod vypustit pro nadbytečnost, jeho materie je již řešena v § 59a. Kromě toho v navrhovaném odstavci 7 nedává smysl poměřovat žádost příslušníka provozními potřebami bezpečnostního sboru,, resp. správněji důležitým zájmem služby, protože na žádost příslušníka by měla být prostě stanovena běžná doba služby v týdnu bez dalšího. Upozorňujeme také na nesoulad mezi návrhem zákona a znění s vyznačením navrhovaných změn, kdy v § 85 jsou vyznačeny změny v odstavcích 5 a 6, ale tyto změny nejsou uvedeny v samotném návrhu zákona.  
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO

MV souhlasí, že ustanovení § 52, 56, 59a a 76a na jedné straně a § 85 odst. 5 až 7 se do určité míry y překrývají. Jde však o následek transpozice směrnice EU, která vyžaduje, aby o žádostech rodičů malých dětí a pečujících osob o kratší dobu služby, pružnou dobu, homeoffice, jinou úpravu pracovní doby – a o jejich následné zrušení -  bylo vždy rozhodnuto písemně  a s odůvodněním. Proto byla zvolena varianta samostatné úpravy v § 85, která počítá s vedením řízení ve věci služebního poměru a tedy vydáním rozhodnutí včetně odůvodnění.   

	§ 92
	ÚZSI 
	§ 92 odst. 3 písm. f)
 
Povinnost podrobit se v důležitém zájmu služby „vyšetření na polygrafu“ požadujeme nahradit termínem „fyziodetekční vyšetření“, a to obdobně, jako je tomu v zákoně č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na nové metody zjišťování pravdomluvnosti, které se využívají vedle polygrafu, je termín „polygraf“ již zastaralý. Tato   
	AKCEPTOVÁNO

	§ 93
	Policie 
	Mělo by být výslovně zakotveno ustanovení, že o náhradě nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem rozhodují civilní soudy. Nestačí vycházet z nálezu ÚS sp. zn. Pl. ÚS 1/19 ze dne 30. 6. 2020, neboť jsou už nyní náznaky (viz např. usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, č. j. Konf 23/2021-30 ze dne 23. 5. 2023), že soudy budou mít snahu věc nechat rozhodovat služebního funkcionáře, byť k tomu není právní základ v ZoSP  
	AKCEPTOVÁNO

Do zákona bylo vloženo nové ustanovení § 111a.

	§ 94a
	NOS PČR
	V § 94a odst. 3 zní: 
„(3) Za úkon v přímé souvislosti s výkonem služby se považuje také vyšetření ve zdravotnickém zařízení provedené na rozkaz služebního funkcionáře nebo ošetření při první pomoci včetně cesty k němu a zpět, použití služebního vozidla za podmínek § 135 a výkon služební pohotovosti na služebně.“. 

Odůvodnění: Pokud dojde k úrazu na služebně, kde příslušník koná služební pohotovost, měl by být považován za úraz služební.
	AKCEPTOVÁNO

	§ 95
	Unie BS

ČMKOS 

NOS PČR

MSP
	V § 95 návrhu se odst. 7 zrušuje.

Služební funkcionář nemůže být oprávněn promíjet náhradu škody na úkor majetku státu. Navíc uvedený návrh vyvolá nerovnost mezi příslušníky. Volná úvaha služebního funkcionáře, komu snížit a komu nesnížit, má korupční potenciál.   
	NEAKCEPTOVÁNO

Na vypořádacím jednání bylo od připomínky ustoupeno.

	
	Policie 
	§ 95 odst. 7

Navrhujeme zpřesnění tohoto ustanovení z hlediska popisu důvodů hodných zvláštního zřetele, a to např. způsobem provedeným v § 85 odst. 3 zákona č. 186/1992 Sb. Máme za to, že by bylo vhodné doplnění např. „Při určování výše náhrady škody se přihlíží zejména k plnění služebních povinností, ke společenskému významu škody, k výši a povaze škody a k tomu, jak k ní došlo.“ 
	AKCEPTOVÁNO JINAK

Na vypořádacím jednání bylo zvoleno jiné znění.

	§ 98
	ČMKOS


NOS PČR

	V § 98 se za odstavec 4 doplňuje nový odst. 5, který zní:
„(5) Bezpečnostní sbor neodpovídá za škodu na silničním motorovém vozidle, které příslušník na vlastní žádost se souhlasem služebního funkcionáře použil namísto určeného veřejného dopravního prostředku podle § 138 odst. 6 a § 150.“.

Odůvodnění: Není spravedlivé požadovat od bezpečnostního sboru náhradu škody na vozidle, které příslušník použil namísto prostředku hromadné veřejné dopravy. Jedná se o obdobnou situaci, jako při použití jiného, než služebního motorového vozidla k cestě do služby a zpět, anebo při cestě k návštěvě rodiny. Domníváme se, že by bez tohoto ustanovení vedoucí příslušníci použití jiného než služebního motorového vozidla vůbec nepovolovali.  
	NEAKCEPTOVÁNO

Návrh nelze akceptovat, neboť je v rozporu s § 98 odst. 4: „Bezpečnostní sbor neodpovídá příslušníkovi za škodu na věci, které použil při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním bez jeho souhlasu.“
 

	§ 103

	Policie 
	§ 103

► Upozorňujeme, že by se v tomto ustanovení mělo jednat správně o zjištění služebního příjmu „před vznikem škody“ a nikoliv „před vznikem služebního úrazu“.

Odůvodnění: Služební úraz sám o sobě ještě nezakládá nárok na náhradu za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě, nýbrž nastává až okamžikem, kdy dojde k poklesu služebního příjmu příslušníka a tento bude v přímé příčinné souvislosti s utrpěných služebním úrazem. Jak komentáře, tak judikatura k zákoníku práce stanoví, že při náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti jde především o zjištění výdělku „před vznikem škody“, tedy nikoli výdělku před pracovním úrazem nebo před zjištěním nemoci z povolání. Tato okolnost nabývá na významu zvláště tehdy, jestliže pracovní úraz nebo nemoc z povolání neměly bezprostředních následků, kdy zaměstnanec po skončení pracovní neschopnosti vykonával původní práci a ke ztrátě na výdělku pro následky pracovního úrazu došlo až po zhoršení zdravotního stavu následně s časovým odstupem. 

► § 103 odst. 1 písm. b)

Navrhujeme doplnění tohoto ustanovení, aby náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě náležela pouze v případě skončení služebního poměru propuštěním podle § 42 odst. 1 písm. e).

Odůvodnění: Skončení služebního poměru propuštěním z důvodu ztráty zdravotní způsobilosti nepovažujeme za diskriminační. Je eliminací, aby žádat o tento typ náhrady nemohl po skončení služebního poměru v podstatě každý příslušník, kterému se stal služební úraz.  K prokázání nároku na náhradu podle § 103 zákona je na samém počátku řízení samou podstatou prokazování příčinné souvislosti v oblasti zdravotnictví, tedy posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají. Již nyní v řízení o náhradách, a to nejen podle § 103 a § 105 zákona, se služební funkcionáři setkávají se znaleckými posudky předloženými v řízení samotnými příslušníky, které si nechali sami zpracovat a které jsou jednoznačně v jejich prospěch. V oblasti zdraví příslušníka, zvláště pokročilého služebního věku, již neexistuje odlišení, co je běžné opotřebení před úrazem a co bylo způsobeno úrazem včetně poúrazových stavů a komplikací, těžko se to explicitně odděluje, navíc když dle judikatury postačuje, že v porušení zdraví, resp. jeho následků, byl úraz jen jednou z příčin, avšak důležitou, podstatnou a značnou. Právě proto existuje výsluhový příspěvek, aby příslušník po postupné ztrátě fyzických a psychických sil ukončil služební poměr sám a dobrovolně, neboť takto je to pro bezpečnostní sbor administrativně jednodušší a finančně méně náročné. Příslušník v přímém výkonu služby v průběhu služebního poměru totiž utrží postupně i několikero služebních úrazů, ať přímo ze zákroků proti pachatelům, při ohledání místa činu a při pátracích akcích (v jakémkoliv terénu, jakékoliv roční a denní době, bez ohledu na aktuální počasí), při dopravních nehodách, a nelze odhlédnout ani od služebních úrazů při služebních soutěžích a přeborech, i při individuální služební přípravě včetně kondiční přípravy. Při původní navrhované formulaci by tak existoval potenciálně nárok na zahájení řízení pro mnoho příslušníků, neboť po skončení služebního poměru příslušníci z důvodu svého pokročilejšího věku zpravidla dosahují nižšího výdělku. Z důvodu eliminace žádostí a náročného dokazování, které se v podstatě neobejde bez znaleckých posudků, resp. služebním funkcionářem zadaných revizních znaleckých posudků v oblasti zdravotnictví (s čímž by byly spojeny další mnohdy zcela neúčelné náklady bez možnosti regresu), je proto vskutku opodstatněné ponechat jako jednu z podmínek nároku na náhradu podle § 103 zákona skončení služebního poměru propuštěním podle § 42 odst. 1 písm. e). Ostatně u zrcadlové dávky jednorázového odškodnění podle § 105 vlastní důvod skončení služebního poměru zůstal nezměněn jako jedna z podmínek pro nárok na jednorázové odškodnění. Tato   

► § 103 nový odst. 12

Pro případ, že u bývalého příslušníka mohlo dojít ke změně poměrů rozhodných pro poskytování náhrady za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě, navrhujeme doplnit, že bezpečnostní sbor je oprávněn vyžádat přezkoumání jeho zdravotního stavu. Odůvodnění: U bývalých příslušníků, jimž je tato náhrada poskytována, se nezřídka v praxi bezpečnostní sbor dozví informaci, že takováto osoba vykonává výdělečnou činnost, kterou by s ohledem na předchozí utrpěnou škodu na zdraví (v rámci služebního poměru), neměla být reálně schopna vykonávat. Mohlo však dojít v čase ke změně zdravotního stavu bývalého příslušníka a jeví se jako spravedlivé, aby bezpečnostní sbor měl výslovně zákonem zakotvenou možnost přezkoumání jeho zdravotního stavu.

	AKCEPTOVÁNO


AKCEPTOVÁNO


AKCEPTOVÁNO

	
	ČMKOS 

MSP 

NOS PČR

	V § 103 odst. 1 v písm. b) se za slovo „skončil“ doplňují slova „podle § 42 odst. 1 písm. e)“. 
Odůvodnění: Při prokazování příčinné souvislosti mezi ukončením služebního poměru a nárokem  na ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě lze predikovat nesmírné obtíže. V případě, že příslušník po úrazu, za který odpovídá bezpečnostní sbor, vykonává službu na stejném služebním místě a po skončení služebního poměru požádá v důsledku neochoty vykonávat výdělečnou činnost honorovanou podle jeho pracovních, vědomostních a znalostních schopností, bezpečnostní sbor bude jen obtížně prokazovat, že na trhu práce je pro příslušníka vhodnější a lépe honorované pracovní místo. Požadujeme ponechat ustanovení § 103 odst. 1 v původním znění s přihlédnutím na navrhované ustanovení § 42 odst. 1 písm. e) – propuštění ze služebního poměru pro nezpůsobilost ke službě, a to v důsledku služebního úrazu nebo nemoci z povolání.  
	AKCEPTOVÁNO

	
	KVOP Z1
	Předkladatel navrhuje nové znění § 103, které upravuje podmínky nároku na náhradu za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě a které stanoví způsob určení výše této náhrady. Návrh přejímá mnohé ze stávající úpravy uvedené náhrady, zároveň ale doporučuje několik změn, jež budou mít dopad na situaci potenciálního příjemce náhrady.
Za pozitivní změnu považuji zrušení vázanosti náhrady na důvod skončení služebního poměru – propuštění kvůli dlouhodobému pozbytí zdravotní způsobilosti k výkonu služby. Setkávám se s případy příslušníků, kteří nemohli čekat ani na provedení lékařského posouzení poskytovatelem pracovnělékařských služeb a o své propuštění ze zdravotních důvodů požádali sami. Podle nynější úpravy jim vůbec nemůže vzniknout nárok na náhradu.
Naopak negativní dopady přinese odstranění současného pravidla, podle kterého se bývalým příslušníkům požívajícím náhradu z titulu své evidence u Úřadu práce od náhrady odečítá minimální mzda ve výši stanovené v den jejich prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Popsané zafixování minimální mzdy coby fiktivního příjmu uchazečů o zaměstnání, který se odečítá při určování výše jejich náhrady, se s účinností ode dne 1. 10. 2018 zavedlo zákonem č. 181/2018 Sb. do zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů i do zákoníku práce. Vedle bývalých příslušníků bezpečnostních sborů se tak začalo vztahovat i na poživatele obdobných náhrad náležejících z pracovního poměru, ale také ze služebního poměru vojáků z povolání a státních zaměstnanců. Odstranilo tehdejší velice nežádoucí jev, kdy se opakovaným zvyšováním minimální mzdy neúměrně snižovala výše jejich náhrad. Moje předchůdkyně ve funkci veřejného ochránce práv do té doby řešila řadu podnětů, kterými se na ni obraceli poživatelé snižovaných náhrad, a to nejenom ze služebního poměru (viz např. https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/ekonomika/rust-minimalni-mzdy-snizuje-vysi-renty-lidi-po-urazu-srazi-do-existencnich-potizi-89753). Účinnost uvedené novely fixující výši minimální mzdy odečítané od náhrady na částku, jaká platila v den prvního zařazení konkrétního poživatele náhrady do evidence uchazečů o zaměstnání, popsaný problém efektivně vyřešila. Dnes se na mě veřejnost v této věci již prakticky neobrací.
Nyní navrhované znění § 103 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů mění postup při výpočtu náhrady bývalých příslušníků, kteří budou opakovaně zařazování do evidence uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce. Nově se od jejich náhrady bude odečítat vždy aktuální minimální mzda, jaká platí v den jejich posledního zařazení.
Upozorňuji, že s ohledem na současnou výši minimální mzdy (a s perspektivou jejího dalšího zvyšování) by navržená právní úprava znovu vystavila dotčené poživatele náhrady opakovanému a postupnému snižování jejich náhrad. Zároveň zavede nerovnost mezi poživatele náhrady podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a ostatní poživatele: výše obdobné náhrady bývalých státních zaměstnanců a bývalých vojáků z povolání se totiž určuje podle zákoníku práce, ve kterém zůstává zafixování minimální mzdy na výši platnou v den jejich prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Především se ale předkladatel navrhovanou změnou odchyluje od  proklamovaného cíle novelizace motivovat poživatele k hledání si nového zaměstnání. Obávám se, že riziko opětovného zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání a z toho plynoucí snížení náhrady bude naopak odrazovat poživatele od  vyhledávání nového zaměstnání, a Ti nadále raději zůstanou ve své první evidenci. Připomínkovaný bod novely se tak zcela mine zamýšleným účinkem.

Navrhuji proto ponechat stávající úpravu minimální mzdy tím, že se navržené znění § 103 odst. 5 věty první doplní o slova „jeho prvního“ následovně: „Náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě náleží i bývalému příslušníkovi, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za dosahovaný výdělek se považuje výdělek ve výši minimální mzdy platné v den jeho prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání.“

	NEAKCEPTOVÁNO

Historicky zaměstnanec/příslušník, který byl v dlouhém časovém úseku evidovaný jako uchazeč o zaměstnání, tratil na náhradě, neboť se mu do výpočtu náhrady dosadila vždy aktuální výše minimální mzdy, která se v čase zvyšuje. Proto bylo cílem, aby se zvyšování aktuální minimální mzdy nepropisovalo do výpočtu náhrady.

Došlo tedy k tomu, že do zákoníku práce a shodně také do SluP byla umístěna věta hovořící o tom, že za dosahovaný výdělek se považuje „výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání“. 

Ovšem zákoník práce kromě této věty obsahuje ale také další větu (§271b odst. 3): „pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada po dobu zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru…“ tzn. zaměstnanci který, po skončení pracovního poměru, kde mu vznikl nárok na náhradu, bude evidován jako uchazeč o zaměstnání, se do výpočtu náhrady dosadí první minimální mzda a ta je ve výpočtu dosazována do doby ukončení této evidence. Při další evidenci již mu do výpočtu ale není dosazena první minimální mzda, ale tzv. fiktivní STOP výdělek dle citovaného ustanovení.

Oproti tomu SluP toto citované ustanovení neobsahuje a dosazovat do výpočtu stále první minimální mzdu není na místě (někteří byli prvně evidováni již třeba v roce 1994, pak léta pracují, když jsou znovu po letech v evidenci, tak se vracet k minimální mzdě z roku 1994?). Je třeba vzít v potaz, že úprava v zákoníku práce a ve SluP není v tomto ohledu shodná a ustanovení hovořící o „první“ minimální mzdě bylo určeno primárně pro zákoník práce. Ve SluP vyznívá chaoticky. 

Je proto navrženo zachovat vždy minimální mzdu platnou v den zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. V této výši bude minimální mzda zachována po celou dobu trvání této evidence (nebude se tedy přihlížet k navyšování aktuální minimální mzdy). O tomto záměru uvažuje i MPSV.


	
	MPSV
	V § 103 odst. 2 a 4 se vyskytuje formulace „invalidní důchod třetího stupně“; podle zákona o důchodovém pojištění se však na stupně nedělí důchod, ale invalidita. Správnější je použití formulace „invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně“.

	AKCEPTOVÁNO


	§103a
	HZS
	K § 103a
Je potřeba upřesnit, že jde o náklady spojené s léčením ve smyslu § 101. Změnu lze realizovat např. takto: „Účelně vynaložené náklady spojené s léčením příslušníka, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, přísluší tomu, kdo tyto náklady vynaložil.“

	AKCEPTOVÁNO

	§ 112

	MF Z 7
	§ 112 odst. 2
Zásadně nesouhlasíme s vypuštěním věty v odst. 2 „Příslušníkovi je stanoven služební příjem s přihlédnutím k případné službě přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce konané v době krizového stavu.“. Odstraněním této úpravy by došlo k výrazným rozpočtovým dopadům právě v době, kdy lze předpokládat dodatečné nepředvídatelné výdaje spojené s vyhlášením krizového stavu.  V Důvodové zprávě není uvedeno opodstatnění navržené změny.  
V případě, že předkladatel zdůvodní a nadále bude trvat na vypuštění uvedené věty v odstavci 2 požadujeme navýšení základní služby příslušníka ze současných 37,5 hodiny na základní pracovní dobu 40 hodin týdně viz § 52 odst. 1
	ROZPOR

	
	Policie 
	§ 112 odst. 2, § 125 odst. 1
V § 112 odst. 1 navrhujeme nerušit a doplnit první větu „Příslušníkovi je stanoven služební příjem s přihlédnutím k případné službě přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce konané v době krizového nebo válečného stavu.“. Obdobně navrhujeme nerušit text za středníkem v § 125 odst. 1 první větě.

Odůvodnění: S ohledem na zajištění výkonu služby v případě změny bezpečnostní situaci a vyhlášení krizového nebo válečného stavu. Služební poměr je závazkem vůči státu, proto mají příslušníci bezpečnostních sborů větší míru povinností nebo omezení oproti zaměstnancům v pracovněprávních vztazích, což je kompenzováno výsluhovými nároky. 
	NEAKCEPTOVÁNO

Změna je reakcí na veřejný příslib ministra vnitra.

	§ 113
	Policie 
	§ 113 
Navrhujeme doplnit nové písmeno: „náborový příplatek“.

Odůvodnění: V současné době je náborový příspěvek upraven v § 135a zákona o služebním poměru v části deváté – Naturální náležitosti a zvláštní požitky. Vzhledem k takto stanovenému charakteru tohoto příplatku je tato peněžní náležitost hrazena, jak je výše uvedeno, z rozpočtové položky určené pro úhradu ostatních běžných výdajů, a to způsobem a ve výši stanovené zákonem o služebním  poměru a služebním předpisem. Máme za to, že u náborového příspěvku se nejedná o zvláštní požitek, ale mělo by jít o jednu ze složek služebního příjmu totožně jako je tomu u stabilizačního příplatku (viz nový § 122b). 
	NEAKCEPTOVÁNO

Na společném jednání ředitelů bezpečnostních sborů bylo dohodnuto, že náborový příspěvek zůstane v částí deváté.

	§ 115

	Unie BS 

NOS PČR
	V § 115 odst. 1 se slovo „dvanácti“ nahrazuje slovem „čtrnácti“ 

Dá se předpokládat, že zákonodárce v minulosti zvolil stupnici základních tarifů ve dvanácti tarifních stupních s vědomím toho, že příslušníci mohli za splnění podmínek odcházet do starobního důchodu dosažením věku 55 let. To však v dnešních podmínkách odchodu do důchodu není možné, kdy v současnosti je věk odchodu do řádného důchodu, který se týká i příslušníků bezpečnostních sborů stanoven na 65 let. Současně stát dnes vede debaty o prodlužování věku odchodu do důchodu s ohledem na negativní demografický vývoj v České republice. Podle současného zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, může příslušník vykonávat službu do konce kalendářního roku, v kterém dosáhl věku 65 let. To však znamená, že pokud příslušník nastoupil k bezpečnostnímu sboru v 18 letech, dosáhne na maximální dvanáctý tarifní stupeň ve věku 51 let. Pokud příslušník i po odsloužených 33 letech, chce nadále setrvat ve služebním poměru, až do věku 65 let, znamená to, že dalších 14 let mu další praxe už není započítána, což je pro takového příslušníka demotivační.  
	NEAKCEPTOVÁNO


	
	NOS PČR
	V § 115 odst. 2 zní: 
„(2) Stupnici základních tarifů stanoví vláda nařízením tak, aby výše tarifu ve 2. tarifní třídě 1. stupni odpovídala nejméně 120 % průměrné hrubé měsíční nominální mzdy. Přitom musí být zachován princip zásluhovosti mezi jednotlivými základními tarify i mezi všemi tarifními stupni a zaokrouhluje na desítky korun nahoru.“. 

Odůvodnění: Odměňování příslušníků bezpečnostních sborů by mělo odpovídat společenskému významu jejich služby, rizikovosti této služby a omezením jejich sociálních a politických práv.  
	NEAKCEPTOVÁNO

Přijetí návrhu by znamenalo zavedení automatické valorizace tarifů.

	§ 118

	Unie BS
	§ 118 

S návrhem nesouhlasíme, neboť se nesystémově zavádí jen pro jedinou složku služebního příjmu, a to pro příplatek za vedení. Navíc tato navrhovaná úprava zavádí skrytý mechanismus navyšování služebního příjmu, a to vždy, když vláda rozhodne o zvýšení základního tarifu příslušníků bezpečnostních sborů, kdy tím dojde k automatickému přepočítání i příplatku za vedení vyjádřeného v procentech a navázaného na základní tarif nejvyššího tarifního stupně v tarifní třídě stanovené pro služební místo. 

I když důvodová zpráva k § 118 hovoří o tom, že rozpětí příplatku za vedení, které je stanoveno pevnou částkou neumožnuje reagovat na vývoj příjmové hladiny jinak než cestou novelizace zákona, přičemž v současnosti už příplatek reálně neodpovídá náročnosti vykonávané řídící práce je třeba v tomto kontextu zmínit další pevně stanovenou složku platu, kterou předkladatel v návrhu opomíjí, a to zvláštní příplatek. Ten stejně jako příplatek za vedení neumožňuje reagovat na vývoj příjmové hladiny a jeho dnešní maximální výše z našeho pohledu hrubě neodpovídá náročnosti služby.  V podmínkách dlouholetých personálních podstavů a zhoršené bezpečnostní situaci v Evropě a úkolů, které musí příslušníci plnit např. v oblasti migrace, terorismu (dlouhodobě vyhlášený první stupeň terorismu na území ČR) atd.  

Složky služebního příjmu, jejich nastavená hodnota i význam každé z nich je úplně jiná než nastavená hodnota mezd nebo platů ve sféře zákoníku práce či zákona o státní službě. 

Souhlasíme s tím, aby došlo k pozitivní úpravě příplatku za vedení, která však bude jako nyní vyjádřena v pevných částkách, a nikoliv v procentech se zavedeným skrytým mechanismem navyšování této složky platu. 

Současné navrhované rozpětí příplatku za vedení by např. pro ředitele bezpečnostního sboru mohlo vzrůst ze současné maximální částky 14.000 Kč, až na částku 37.648 Kč. K výraznému zvýšení příplatku za vedení převyšujícího 100 procent dnešního maximálního příplatku za vedení by však nemuselo dojít jen u ředitele bezpečnostního sboru, ale podle navržené právní úpravy by k tomu mohlo dojít i u vedoucích pozic v 1 až 4 řídící úrovně. Lze si snadno představit, že schválením této úpravy by dřív nebo později mohlo docházet např. k umělému navyšování příplatku za vedení u těch vedoucích příslušníků, kteří by si rozhodli skončit ve služebním poměru.  Touto navrhovanou úpravou by tak mohlo docházet k výraznému a umělému navyšování výsluhových nároků – odchodného a výsluhového příspěvku.  
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ.

Zvláštní příplatek bude též převeden do percentuálně podoby.

	
	MSP 
	§ 118 odst. 3 písm. a)
Podle návrhu nového znění § 118 odst. 3 písm. a) má rozpětí příplatku za vedení pro ředitele bezpečnostního sboru činit 15 až 55 % ze základního tarifu nejvyššího tarifního stupně v tarifní třídě stanovené pro služební místo. Upozorňujeme, že by při navrhovaném rozpětí mohlo dojit k situaci, kdy by měl ředitel bezpečnostního sboru nižší příplatek za vedení než služební funkcionář 1. řídící úrovně. Požadujeme proto v návrhu předmětného ustanovení slova „15 až 55 %“ nahradit slovy „40 až 55 %“.  

	NEAKCEPTOVÁNO

	§ 120

	BIS 
	§ 120 zákona
Navrhujeme vypustit větu druhou v odst. 1, a to bez náhrady. Dále navrhujeme změnit znění ustanovení odstavce 2 a odst. 3, a to tak, aby došlo k nahrazení pevně nastavených částek zvláštního příplatku procentuálními částmi obdobně, jako k tomu došlo v § 118 cestou novelizačního bodu 214.

Návrh úpravy: 
„(2) Příslušník, který vykonává službu v prostředí s vysokou mírou ohrožení zdraví, jež vyžaduje použití izolačních dýchacích přístrojů, má nárok na zvláštní příplatek ve výši 3 až 10 % měsíčně ze základního tarifu prostředního tarifního stupně v tarifní třídě stanovené pro služební místo.
(3) Příslušník, který vykonává službu spojenou s ochranou zájmů státu, při nichž může dojít k ohrožení jeho života nebo zdraví, popřípadě k jiným závažným rizikům, nebo službu s mimořádnou psychickou zátěží, má nárok na zvláštní příplatek ve výši 15 
až 30 % měsíčně v I. skupině a 5 až 15 % ve II. skupině ze základního tarifu nejvyššího tarifního stupně v tarifní třídě stanovené pro služební místo.“

Odůvodnění: Procentuální nastavení zvláštního příplatku bude průběžně korigovat výši tohoto příplatku v návaznosti na zvyšování/snižování základního tarifu v bezpečnostních sborech, zároveň toto nastavení ponechává možnost postupu dle novelou navrhovaného ustanovení § 120a, kdy by vláda mohla nařízením upravovat procentuální hodnotu výpočtu. Procentuální výše je pak nastavena tak, aby reflektovala jak rostoucí inflaci a životní náklady, tak potřeby státu na hospodárný provoz. 
	AKCEPTOVÁNO JINAK


	
	ÚZSI 
	K § 120 odst. 3
 
Požadujeme zvláštní příplatek zvýšit v I. skupině na 15 000 Kč a ve II. skupině na 10 000 Kč.  
	AKCEPTOVÁNO JINAK

	
	Policie 


Policie 
	► § 120

Navrhujeme vložit nový odstavec 3: 
(3) Příslušník, který vykonává službu ve ztížených podmínkách s využitím speciální padákové výsadkové techniky, má nárok na zvláštní příplatek ve výši 2 000 Kč až 4 000 Kč měsíčně.

Odůvodnění: Útvar rychlého nasazení jako jediný útvar Policie ČR systematicky a nepřetržitě provádí výsadkový výcvik. Příslušníci ÚRN zajišťují nepřetržitou připravenost k plnění služebních úkolů v oblasti výsadkové přípravy spočívající zejména v možném nasazení ve ztížených podmínkách v boji proti závažné trestné kriminalitě a při protiteroristických operacích spojených s osvobozováním rukojmí, s využitím tzv. tichého přiblížení z místa vysazení k místu zákroku pomocí speciální padákové techniky. Uvedený způsob realizace vysoce rizikových zákroků ve ztížených podmínkách vychází z aktuálních trendů a metod boje proti terorismu, které jsou obsaženy v taktických postupech protiteroristických policejních jednotek EU, sdružených v projektu ATLAS - Silent approaching, kde jsou uvedené taktické postupy společně systematicky procvičovány. Tento způsob je využíván v boji proti závažné kriminalitě i při protiteroristických operacích, kdy je nutné se nepozorovaně přiblížit k místu zákroku. V rámci prováděné činnosti hrozí nejen vážné riziko poškození zdraví, ale je zde také vysoká míra odpovědnosti za přepravované osoby (tandemové seskoky) a při balení hlavních i záložních padáků. Tato   

► § 120 původní odst. 3 a odst. 4

Navrhujeme zrušit rozdělení do skupin I. a II., protože to vzbuzuje negativní emoce ze strany příslušníků. Z pohledu vlastního přiznání konkrétní výše zvláštního příplatku je to přitom nadbytečné. 
	► AKCEPTOVÁNO

► AKCEPTOVÁNO

	
	Unie BS 

ČMKOS 

NOS PČR

MSP 
	Návrh předmětného ustanovení stanovuje pravomoc vlády nařízením stanovit zvýšení horní hranice rozpětí příplatku za službu v zahraničí, sportovní reprezentaci a zvláštního příplatku. K uvedenému uvádíme, že zvyšování zvláštního příplatku pouze náhodně, bez nutného zohlednění růstu průměrné měsíční nominální mzdy, vede k jeho znehodnocování. Požadujeme proto § 120a z návrhu vypustit, a namísto něho do § 120 doplnit nový odstavec 6, který zajistí pravidelnou valorizaci příplatku. Ustanovení § 120 odst. 6 by přitom mělo znít: 
„(6) Horní hranice zvláštního příplatku se zvyšuje o procentní nárůst průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu.“.

Odůvodnění: Zvyšování zvláštního příplatku pouze náhodně vede k jeho znehodnocování.  
	NEAKCEPTOVÁNO

NEAKCEPTOVÁNO

	§120a

	Unie BS

ČMKOS 

NOS PČR
	§ 120a zní:

Vláda může nařízením stanovit zvýšení horní hranice rozpětí příplatku za službu v zahraničí a sportovní reprezentaci. 

Změna reaguje na změnu v § 120.  
	AKCEPTOVÁNO


	§ 121
	Policie
	§ 121 odst. 1 (platí i pro § 125 odst. 1) 
Navrhujeme slova „3 kalendářních měsíců“ nahradit slovy „1 kalendářního měsíce“, aby se služba ve svátek vyplácela příslušníkům bezpečnostních sborů neprodleně, nerozhodne-li služební funkcionář na základě žádosti příslušníka jinak. Totéž navrhujeme u služby přesčas. Odůvodnění: U zaměstnanců se práce přesčas primárně vyplácí, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodnou na poskytnutí náhradního volna. Doba tří kalendářních měsíců (nejistoty, zda přesčas bude řešen náhradním volnem nebo proplacením) je zbytečně dlouhá a způsobuje komplikace při (plánování) čerpání rozpočtových prostředků, zejména v období ke konci rozpočtového roku. Možnost čerpání náhradního volna způsobuje problémy vedoucích zajistit výkon služby v potřebném rozsahu při plánování služeb. V současné době, kdy se zejména na základních útvarech projevuje podstav policistů, se jeví jako vhodné již neumožňovat další možnost nepřítomnosti při čerpání náhradního volna. Zkrácení nároku na náhradní volno za každou hodinu služby přesčas v době 1 měsíce místo 3 měsíců je výhodou pro příslušníky ve smyslu proplácení služebního příjmu a v souvislosti s plánováním služeb. Tato   

	NEAKCEPTOVÁNO

Návrh na společném vypořádacím jednání nezískal podporu, lhůta 1 měsíce je příliš krátká.

	
	Unie BS 

ČMKOS 

NOS PČR

MSP 
	V § 121 odst. 1 se číselné vyjádření v procentech „25%“ nahrazuje slovem „100%“.

Zaměstnanci státu vykonávající práci ve svátek podle zákoníku práce se mohou se zaměstnavatelem dohodnout na poskytnutí příplatku k dosažené mzdě nejméně ve výši průměrného výdělku místo náhradního volna (§ 115 zákoníku práce). Úprava příplatku za službu ve svátek se u státních zaměstnanců vykonávajících službu pod zákonem o stání službě řídí zákoníkem práce (§ 144 zákona o státní službě). Navrhujeme, aby ustanovení § 121 byl v kontextu právní úpravy zákoníku práce a zákona o státní službě, kdy příslušníkovi bude vyplacen 100% příplatek ke služebnímu příjmu za službu ve svátek (pokud mu bezpečnostní sbor v době 3 kalendářních měsíců po výkonu služby ve svátek neposkytne náhradní volno).
Současná disproporce mezi plnou náhradou ve formě služebního volna a 25% náhradou ve formě služebního příjmu je nejen nespravedlivá, ale vede vedoucí příslušníky k záměrnému neposkytování náhradního volna jen proto, aby mohli poskytnout čtvrtinové plnění ve formě služebního příjmu.
	NEAKCEPTOVÁNO

	
	MSP 

ČMKOS 

NOS PČR
	§ 121 odst. 3 

Příslušník je ve služebním poměru k České republice, ať je zařazen v kterémkoli bezpečnostním sboru. Navržené ustanovení odporuje principu tzv. „průchodnosti“ mezi bezpečnostními sbory bez přerušení (skončení a znovupřijetí) služebního poměru, zakotvenému v § 1, 3 a § 20 a následujících. Požadujeme proto předmětný novelizační bod z návrhu bez náhrady vypustit. Tato   
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO

Na společném vypořádacím jednání byla připomínka vzata zpět. Návrh principu průchodnosti nijak neodporuje a je v souladu s se stávající praxí.

	§ 122

	BIS 
	§ 122 odst. 1
Navrhujeme novelou předkládanou změnu ustanovení odstavce 1 uvedeného paragrafu nezavádět a ponechat odstavec 1 v původním znění.

Odůvodnění: Ustanovení nedává žádnou novou garanci příslušníkovi, že mu nebude osobní příplatek změněn pouze na základě rozhodnutí služebního funkcionáře. Povinnost navázat osobní příplatek pouze na služební hodnocení pouze zvyšuje administrativní zátěž pro služebního funkcionáře; postačí, pokud se s důvody pro změnu osobního příplatku vyrovná v odůvodnění rozhodnutí, není nutno, aby tytéž důvody uváděl ve dvou aktech. Navíc tímto vzniká neřešitelná situace u ředitele bezpečnostního sboru, který služebnímu hodnocení nepodléhá. 
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEĆNĚ

Do odstavce 1 bude přidána pouze věta „Osobní příplatek lze přiznat, zvýšit, snížit nebo odejmout v průběhu služby příslušníka na stejném služebním místě anebo v souvislosti s jeho ustanovením na jiné služební místo, které je spojeno s výkonem služby odlišné složitosti, odpovědnosti nebo namáhavosti.“

	
	Policie 
	§ 122 odst. 1

Navrhujeme ponechat stávající úpravu a zásadně nesouhlasíme s navrhovaným zněním odstavce 1. Odůvodnění: Návrh v taxativním výčtu zcela opomíjí důvod přiznání osobního příplatku za rozsah. Osobní příplatek by tedy nebylo možné bezprostředně přiznat za situace, kdy se příslušník stane např. krizovým interventem, začne vykonávat službu za jiného příslušníka apod. Návrh zcela ignoruje lhůty pro vypracování služebního hodnocení, a tedy de facto neumožňuje změnit osobní příplatek v mezidobí 6 měsíců mezi hodnoceními (nelze hodnotit častěji, viz § 202/3), přestože se příslušník může významně zhoršit, či zlepšit. Ve své podstatě by tedy mohlo docházet k úpravám osobního příplatku pouze jednou za půl roku. Zároveň nepovažujeme za nezbytné kopírovat právní věty rozsudků soudu do textu zákona. 
	AKCEPTOVÁNO

Do odstavce 1 bude přidána pouze věta „Osobní příplatek lze přiznat, zvýšit, snížit nebo odejmout v průběhu služby příslušníka na stejném služebním místě anebo v souvislosti s jeho ustanovením na jiné služební místo, které je spojeno s výkonem služby odlišné složitosti, odpovědnosti nebo namáhavosti.“


	
	MSP 

ČMKOS 

NOS PČR

Unie BS 
	§ 122 odst. 1
Navrhované vázání osobního příplatku pouze na služební hodnocení není správné. V návětí odstavce 1 se uvádí, že osobním příplatkem lze ocenit výkon služby v mimořádné kvalitě nebo rozsahu. Mimořádný rozsah plnění výkonu služby se zpravidla v hodnocení příslušníka neuvádí. Služební hodnocení se provádí jednou za tři roky. Po dobu tří let tedy nebude změněn osobní příplatek. Služební hodnocení může být samozřejmě změněno i dříve, ale ne vždy se tak v praxi činí. Vázanost osobního příplatku na služební hodnocení vede k tomu, že se mění hodnocení, pokud je vůle zvýšit osobní příplatek. Má-li být osobní příplatek snížen, mnohdy pro jiné důvody než kvalita služby (v praxi velmi rozšířené), povede tato snaha k nucené změně služebního hodnocení. Dlouholetá praxe ukazuje, že objektivita zpracování hodnocení je obecně velice vzácná. Navázání osobního příplatku na neobjektivní hodnocení nepřispěje k férovosti přiznávání osobních příplatků. 
Dlouholetá praxe ukazuje, že zpracování služebního hodnocení neustále činí různé obtíže, a to nejen v oblasti zákonného výkladu současného ustanovení § 203, ale i z hlediska objektivity hodnocení, které je více či méně vždy ovlivněno spíše osobním vztahem podřízený x nadřízený než objektivním posouzením, jak příslušník službu doopravdy vykonává. Navázání osobního příplatku na služební hodnocení se vytvoří půda pro zvýšené počty žalob příslušníků, kteří se budou soudní cestou domáhat spravedlivého posouzení v případě negativní změny nebo odebrání osobního příplatku na základě služebního hodnocení.

Odborové organizace mají dlouhodobě spíše negativní zkušenosti s aplikací současného § 203, které upravuje služební hodnocení. 

Navrhujeme, aby se předkladatel tímto ustanovením hlouběji zabýval. 

Požadujeme § 122 odst. 1 formulovat následujícím způsobem: 
„(1) Osobní příplatek je nenárokovou složkou služebního příjmu, kterou lze ocenit výkon služby v mimořádné kvalitě nebo rozsahu. Při přiznání, zvýšení, snížení nebo odnětí osobního příplatku se přihlédne výsledku služebního hodnocení příslušníka a k ustanovením příslušníka na jiné služební místo, které je spojeno s výkonem služby odlišné složitosti, odpovědnosti nebo namáhavosti.“.  

	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEĆNĚ

Do odstavce 1 bude přidána pouze věta „Osobní příplatek lze přiznat, zvýšit, snížit nebo odejmout v průběhu služby příslušníka na stejném služebním místě anebo v souvislosti s jeho ustanovením na jiné služební místo, které je spojeno s výkonem služby odlišné složitosti, odpovědnosti nebo namáhavosti.“


	
	OS SOO 

ČMKOS 
	§ 122 odst. 1 

OS SOO/ČMKOS požaduje doplnění ustanovení § 122 odst. 1 o povinnost služebního úřadu poskytnout odůvodnění k rozhodnutí služebního funkcionáře o přiznání, zvýšení, snížení nebo odejmutí osobního ohodnocení:

Navrhuje se následné doplnění:

„Osobní příplatek je nenárokovou složkou služebního příjmu, kterou lze ocenit výkon služby v mimořádné kvalitě nebo rozsahu. Dojde-li ke změně skutečností v souvislosti s přiznáním, zvýšením, snížením nebo odejmutím osobního příplatku, služební úřad je povinen tuto skutečnost příslušníkovi písemně oznámit včetně uvedení důvodů, a to nejpozději v den, kdy změna nabývá účinnosti.“

Odůvodnění: Změna znění, kdy je vypuštěna povinnost odůvodnit přiznání, změnu či odejmutí osobního příplatku otvírá prostor pro svévoli na straně služebního funkcionáře. Celkově podmínky pro přiznávání, zvyšování, snižování nebo odjímání osobního příplatku dávají velký prostor k svévoli při absenci jakýchkoli objektivních důvodů. Domníváme se, že snižuje se právní jistota příslušníka a bude chybět možnost přezkoumání postupu služebního funkcionáře.  
	AKCEPTOVÁNO

	§122a
	Unie BS

ČMKOS

NOS PČR
	§122a odst. 3 zní:

„(3) Maximální roční výše stabilizačního příplatku činí 240 000 Kč.“


Dosavadní možná výše stabilizačního příplatku je zjevně nereálná. Může vyvolávat mylné představy o odměňování příslušníků.  
	AKCEPTOVÁNO JINAK

	§122b
	Policie
	Navrhujeme § 122b Náborový příplatek ve znění:
 
§ 122b
Náborový příplatek

(1) Ředitel bezpečnostního sboru může služebním předpisem stanovit, že příslušníkům na určených služebních místech lze přiznat náborový příplatek.
 
(2) Ve služebním předpisu stanoví ředitel bezpečnostního sboru služební místa, způsob výplaty a konkrétní výši náborového příplatku.
 
(3) Celková výše náborového příplatku se vyplatí nejpozději do 2 let od vzniku služebního poměru.
 
(4) Maximální výše náborového příplatku činí dvacetičtyřnásobek průměrné měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu k 31. 12. předcházejícího roku.
 
(5) Příslušník, kterému byl přiznán náborový příplatek, je povinen setrvat po vyplacení celého náborového příplatku ve služebním poměru po dobu 6 let.
 
(6) Příslušník, který v této době požádá o převedení na jiné služební místo podle § 25 odst. 4 nebo § 26 odst. 1 až 4, nebo jeho služební poměr skončí podle § 41 písm. f) a i) nebo propuštěním podle § 42 odst. 1 písm. a) až e) a g) nebo § 42 odst. 3 písm. c), je povinen vrátit část vyplaceného náborového příspěvku, která se určí poměrně podle doby, po kterou příslušník splnil povinnost setrvat na daném služebním místě. 
 
(7) Do doby setrvání příslušníka ve služebním poměru podle odstavce 5 se nezapočítává doba
 
a) zproštění výkonu služby, jestliže příslušníkovi nebyl doplacen rozdíl, o který byl jeho služební příjem zkrácen,
b) zařazení do zálohy neplacené, s výjimkou zařazení do této zálohy z důvodů čerpání rodičovské dovolené poskytnuté příslušníkovi v rozsahu, v němž je příslušnici poskytována mateřská dovolená,
c) neschopnosti ke službě  nebo karantény trvající déle než 1 měsíc, anebo
d) vazby, s výjimkou případů, kdy měl příslušník podle zvláštního právního předpisu74), nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě.
 
(8) Náborový příplatek není pro určování výměry odchodného podle § 156 nebo výměry výsluhového příspěvku podle § 158 složkou služebního příjmu.
 
Odůvodnění: Navrhujeme začlenění náborového příplatku do části osmé zákona o služebním poměru – služební příjem a odměna za služební pohotovost, hlavy druhé – složky služebního příjmu. V důsledku tohoto začlenění navrhujeme změnu způsobu jeho vyplácení - jako další ze složek služebního příjmu by tento příplatek byl proplácen z rozpočtové položky určené pro hrazení nákladů na tento příjem. Navrhovaný dvacetičtyřnásobek průměrné měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu je maximální hranicí, o konkrétní výši bude vyjednáváno v rámci návrhu rozpočtu.
 
Navrhuje se náborový příplatek koncipovat obdobně jako stabilizační příplatek s tím, že v případě náborového příplatku by šlo o reakci na vznik služebního poměru. Navrhujeme ponechat úpravu povinnosti setrvat po určenou dobu ve služebním poměru totožně s úpravou v současné době stanovenou pro náborový příspěvek, a to včetně povinnosti náhrady vyplaceného náborového příplatku v případě, že ve služebním poměru nesetrvá.
 
Možností přiznat náborový příplatek v navrhované podobě se zvýší konkurenceschopnost bezpečnostních sborů na trhu práce v porovnání s civilním sektorem a nebude to představovat zásah do tabulek tarifních tříd. Umožní to zvýšení služebního příjmu a zatraktivnění podmínek služby v bezpečnostních sborech z hlediska finančně ekonomického. Zároveň to bude doprovázeno dalšími benefity, které mohou bezpečnostní sbory poskytnout. 
 
V souvislosti se zařazením náborového příplatku z provozních do mzdových výdajů je navíc nutné počítat se souvisejícími výdaji k platu, tj. 33,8% povinné pojistné placené zaměstnavatelem a 1% FKSP, což znamená vyšší výdaje státního rozpočtu. Na straně druhé však dojde k vyšším příjmům státního rozpočtu v souvislosti s vyšším výběrem daní z příjmu.
 
V neposlední řadě pokládáme za vhodné stanovit, že náborový příplatek by neměl dopad do výpočtu výsluhových nároků.
 
V souvislosti s tím navrhujeme zrušení § 135a zákona o služebním poměru.
 
V přechodných ustanoveních navrhujeme upravit podmínky setrvání ve služebním poměru pro příslušníky, kterým byl přiznán náborový příspěvek, a to shodně podle stávajících podmínek uvedených v § 135a zákona o služebním poměru. 
	NEAKCEPTOVÁNO

Na společném jednání ředitelů bezpečnostních sborů bylo dohodnuto, že náborový příspěvek zůstane v částí deváté.

	§ 123
	MSP 

Unie BS 

ČMKOS

NOS PČR
	Navrhujeme stávající § 123 písm. c) nově formulovat následujícím způsobem: 
Příslušníkovi lze poskytnout odměnu, kterou je možno jednorázově ocenit 
a) splnění mimořádného nebo zvlášť významného služebního úkolu, 
b) splnění naléhavých služebních úkolů za nepřítomného příslušníka, nebo 
c) dosavadní výkon služby při dovršení 50 let věku. 

c)	dlouhodobé kvalitní plnění služebních povinností.“.
Uvedený důvod více odpovídá potřebě ocenění příslušníka, který prokazuje dlouhodobě kvalitní výkon služby.

	NEAKCEPTOVÁNO

Návrh na společném vypořádacím jednání nezískal podporu. K ocenění dlouhodobého kvalitního plnění služebních povinností slouží osobní příplatek.


	§ 124

	MSP 

ČMKOS

NOS PČR

Unie BS 
	V § 124 odst. 5 písm. a) se slova „prvního měsíce“ nahrazuje slovy „prvních 30 dnů“. V § 124 odst. 5 písm. b) se slova „12 měsíců“ nahrazují slovy „380 dní“.
Lhůty stanovené v § 124 odst. 5 písm. a) i písm. b) doporučujeme převést na dny. Tyto lhůty se vztahují k výplatě nemocenských dávek podle zákona č. 187/2006 Sb., v němž jsou lhůty uváděny v přepočtu na dny. Změnou by došlo ke sjednocení počítání lhůt. V § 124 odst. 5 písm. a) přitom navrhujeme změnit lhůtu na 30 dnů a v § 124 odst. 5 písm. b) na 380 dnů, a to s ohledem na základní podpůrčí dobu nemocenské.

	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEĆNĚ

Byla akceptována změna v § 124 odst. 5 písm. a).


	
	MSP 

ČMKOS

NOS PČR

Unie BS
	Návrhem zákona poslední doplňovanou větu § 124 odst. 6 požadujeme z návrhu vypustit, protože sledované změny bude dosaženo v důsledku námi navržené dikce § 40 odst. 1.  
	AKCEPTOVÁNO

	
	HZS
	K § 124 odst. 6

Doplněnou větu považujeme za nadbytečnou, máme za to, že i prokázání jediného skutku, popřípadě dílčího útoku, uvedeného v rozhodnutí o zproštění výkonu služby, plně potvrzuje důvodnost zproštění výkonu služby a tím i neposkytnutí doplatku služebního příjmu. Nicméně požadujeme doplnění důvodové zprávy o argumentaci v otázce nezbytnosti tohoto doplnění ve vazbě na úpravu zproštění výkonu služby.

	AKCEPTOVÁNO


	
	BIS 
	§ 124 odst. 6

Na konec odstavce navrhujeme doplnit větu ve znění:
„V případě zproštění výkonu služby podle § 40 odst. 2 se služební příjem nekrátí.“ 

Odůvodnění: Navrhovaná úprava reflektuje obsah výše navrhované připomínky k § 40 zákona. Tato   
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO

Na vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že nový § 40 odst. 2 do zákona vkládán nebude, tzn. připomínka ztratila opodstatnění.

	
	ČMKOS

NOS PČR

Unie BS

MSP 
	V § 124 návrhu se odstavec 8 zrušuje. Dosavadní odstavce 9 až 13 se označují jako odstavce 8 až 12. Odůvodnění:  Odkaz na použití zákoníku práce při zjišťování průměrného služebního příjmu je obsažen v § 95 odst. 3. 
	AKCEPTOVÁNO JINAK

	§ 125

	MF 
	§ 125 odst. 1

Zásadně nesouhlasíme s vypuštěním části věty v odst. 1 „to neplatí pro službu přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce konanou v době krizového stavu.“. Odstraněním této úpravy by došlo k výrazným rozpočtovým dopadům právě v době, kdy lze předpokládat dodatečné nepředvídatelné výdaje spojené s vyhlášením krizového stavu. V Důvodové zprávě není uvedeno opodstatnění navržené změny, viz zásadní připomínka č.7.
	ROZPOR

	
	ÚZSI
	§ 125 odst. 1
 
Požadujeme zachovat stávajících 150 hodin služby přesčas v době krizového stavu, za které se neposkytuje náhradní volno. 
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO

Důvodem změny je veřejný slib ministra vnitra, že „bezplatných“ 150 hodin za krizového stavu bude ze zákona odstraněno.

	
	Unie BS

ČMKOS

NOS PČR

MSP 

	§ 125 odst. 3
Příslušník je ve služebním poměru k České republice, ať je zařazen v kterémkoli bezpečnostním sboru. Navržené ustanovení tak odporuje principu tzv. „průchodnosti“ mezi bezpečnostními sbory bez přerušení (skončení a znovupřijetí) služebního poměru, zakotvenému v § 1, 3 a § 20 a následujících. Požadujeme proto předmětný novelizační bod z návrhu bez náhrady vypustit.  

	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO

Na společném vypořádacím jednání byla připomínka vzata zpět. Návrh principu průchodnosti nijak neodporuje a je v souladu s se stávající praxí.


	§ 126

	ČMKOS
	V § 126 odst. 1 zní:

„(1) Za hodinu služební pohotovosti na služebně má příslušník nárok na odměnu ve výši 70 %, a jde-li o den pracovního klidu, ve výši 100 % poměrné části přiznaného základního tarifu, osobního a zvláštního příplatku, který připadá na 1 hodinu služby podle § 52 odst. 1 v kalendářním měsíci, na který připadla služební pohotovost. 

Odůvodnění:  Vzhledem k nadměrnému využívání služební pohotovosti na služebně, zejména v Hasičském záchranném sboru České republiky se jeví jako odpovídající zvýšit kompenzaci za omezení vyplývající ze služební pohotovosti na služebně.
 
	NEAKCEPTOVÁNO

	
	Policie
	§ 126 odst. 1 a původní odst. 3

Navrhujeme v odstavci 1 větě první zachovat slova „mimo dobu služby“, tedy „Za hodinu služební pohotovosti na služebně mimo dobu služby má příslušník nárok na …“. Tím explicitně vyjádříme to, že pohotovost není výkonem služby.

Text původního odstavce 3: „Příslušník má nárok na služební příjem za výkon služby v době služební pohotovosti. Odměna za služební pohotovost mu v takovém případě nenáleží.“ musí zůstat zachován, neboť by mohlo docházet k souběhu nároku na služební příjem a odměny za služební pohotovost za situace, kdy je příslušníkovi v době pohotovosti nařízena služba.    
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEĆNĚ

Služební pohotovost z podstaty věci není výkonem služby. Věta „Příslušník má nárok na služební příjem za výkon služby v době služební připravenosti nebo služební pohotovosti“ v § 126 odst. 3 zůstane.

	
	Unie BS
	
V § 126 se za odstavec 3 doplňuje nový odstavec 4, který zní:

„(4) odměna za služební pohotovost se zahrnuje do měsíčního služebního příjmu pro účely stanovení výše výsluhových nároků.“ 


Z judikatury Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že doba pracovní pohotovosti musí být automaticky kvalifikována jako „pracovní doba“, pokud má pracovník povinnost během této doby zůstat na pracovišti, které je odlišné od jeho bydliště, a být tam k dispozici zaměstnavateli.

Současně Soudní dvůr EU rozhodl, že doby pracovní pohotovosti, včetně dob v režimu pracovní pohotovosti na zavolání, spadají v plném rozsahu rovněž pod pojem „pracovní doba“, pokud omezení uložená pracovníkovi během těchto dob objektivně a velmi významně ovlivňují jeho možnost volně nakládat s časem, během něhož jeho profesní služby nejsou vyžadovány, a věnovat se vlastním zájmům. Naopak v případě neexistence takových omezení musí být za „pracovní dobu“ považována pouze doba související s výkonem práce, která je případně skutečně vykonána během těchto dob pracovní pohotovosti. Předkladatelem navrhovaná úprava je za nás nedostatečně upravena a nereflektuje judikaturu Soudního dvora EU. 
	NEAKCEPTOVÁNO

Služební pohotovost „na služebně“ bude zrušena a nahrazena novým institutem služební připravenosti, který je v souladu s legislativou EU.    

	§ 127
	ČMKOS 

NOS PČR

MSP 
	§ 127 se zrušuje.

Odůvodnění: Ustanovení vyvolává dojem, že nadřízený ředitele bezpečnostního sboru rozhoduje jen o některých složkách služebního příjmu. Ve skutečnosti rozhoduje podle § 2 o všech věcech služebního poměru, včetně všech složek služebního příjmu.
 
	AKCEPTOVÁNO

	§ 128
	ČMKOS

NOS PČR

MSP 
	V § 128 se odst. 4 zrušuje.

Odůvodnění:  Z dikce tohoto ustanovení lze dovodit, že lze úroky z prodlení požadovat pouze v případě prodlení s výplatou služebního příjmu. Takové zúžení případů, kdy bezpečnostní sbor zadržuje například přiznané náhrady škody nebo náhrady cestovních výdajů, je zcela nepřijatelné. Doplněné ustanovení je nutno přenést do části čtrnácté.  
	AKCEPTOVÁNO
Odstavec 4 se zrušuje.

	§ 129

	Unie BS

ČMKOS

NOS PČR

MSP 
	V § 129 odst. 1 se slova „ v zákonných penězích63)“ nahrazují slovy „v peněžních jednotkách63)“

Poznámka pod čarou č. 63 zní:

 63) § 13 zákona č. 6/1993 o České národní bance

Služební příjem nelze bezhotovostně vyplácet v zákonných penězích, ale v peněžních jednotkách – je třeba upravit text na peněžní jednotky (nebo korunách českých a změnit poznámku pod čarou č. 63 na § 13 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Současně je třeba změnit poznámku pod čarou č. 64 – slovní spojení „platební účet“ je definováno v § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku).  
	AKCEPTOVÁNO 

Připomínka je oprávněná, pojem „zákonné peníze“ označuje hotovost, tzn.  při bezhotovostní výplatě nelze o zákonných penězích hovořit. Nicméně optimálním výrazem zde zřejmě bude „v korunách českých“, protože smyslem ustanovení je říci, že služební příjem se vyplácí v českých peněžních jednotkách.

	
	ÚZSI
	§ 129 odst. 2 
 
U zpravodajských služeb navrhujeme nezavádět povinnost vyplácet služební příjem v hotovosti na služebně, respektive umožnit výplatu služebního příjmu v hotovosti i na jiném místě než je služebna.   
	AKCEPTOVÁNO


	§ 130
	MSP 

Unie BS

ČMKOS 

NOS PČR
	§ 130 odst. 1 písm. h)
V návaznosti na naši zásadní připomínku k navržené změně § 51 písm. b) požadujeme z návrhu tento novelizační bod bez náhrady vypustit.  

	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVÉTLENO

Na vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že název kázeňského trestu se změní, bude se ale nadále počítat pouze ze základního tarifu.

	§ 133
	ÚZSI
	§ 133
 
Požadujeme zakotvit, že toto ustanovení se nevztahuje na zpravodajské služby. Návazně bude nezbytné odpovídajícím způsobem upravit nařízení vlády č. 507/2004 Sb., kterým se stanoví rozsah a způsob poskytování údajů do informačního systému o služebním příjmu, ve znění pozdějších předpisů. 
	Připomínka byla projednána samostatně, ustanovení se měnit nebude, neboť to není potřeba.


	§ 134
	Policie
	§ 134 nový odst. 7
Navrhujeme doplnit nový odstavec do § 134 ve znění „Ředitel bezpečnostního sboru může svým pokynem omezit čerpání naturálních náležitostí po obdržení žádosti příslušníka o ukončení služebního poměru.“

Odůvodnění: V době, kdy příslušník podá žádost o ukončení služebního poměru, se markantním způsobem mění nároky na obnovu služebního stejnokroje. V praxi se tak stávalo, že policisté v této době nakoupili za zbývající prostředky na osobních kontech materiál, který se následně objevoval na různých inzertních portálech, případně je sami užívali v rozporu s právními předpisy. Ačkoli existují vnitřní předpisy, které takovou praxi zapovídají, zákon žádné omezení nestanoví.
	AKCEPTOVÁNO


	§ 135

	BIS
	§ 135 odst. 1 písm. b) a odst. 2
Navrhujeme pojem „služební mobilní telefon“ nahradit pojmem „služební komunikační prostředek“.

Odůvodnění: Uvedené je navrhováno z důvodu zevšeobecnění pojmu v uvedených odstavcích. Za komunikační prostředek lze považovat i jiné elektronické zařízení typu notebook nebo tablet. S přihlédnutím k rychlému rozvoji technologií je možno uvažovat o situaci, kdy kategorie zařízení označované jako mobilní telefony zastará (podobně, jako účastnická telefonní stanice). Bylo by tudíž vhodné předmět vymezit co nejobecněji jen na základě účelu, kterým je zabezpečení komunikace.
	AKCEPTOVÁNO

	
	Policie
	§ 135 nový odst. 3

Tímto návrhem je reagováno na výklad MF k parkování soukromých vozidel na parkovištích PČR, kdy MF zastává názor, že je nezbytné uzavřít nájemní smlouvy se zaměstnanci, aby mohli parkovat na pozemcích ve vlastnictví PČR. Text koresponduje s obdobným návrhem na novelizaci ZP a zákona o státní službě. Navrhujeme tuto úpravu začlenit do zákona o služebním poměru, přestože obdobná úprava má být zahrnuta do návrhu změny zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.

	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ

	
	MSP
	§ 135 odst. 7
Náborový příspěvek v bezpečnostních sborech je určen nově nastupujícímu příslušníkovi a nelze jej vázat na konkrétní tarifní třídu. Tímto by bylo zabráněno k postupu do vyšších tarifních tříd. Požadujeme proto předmětný novelizační bod z návrhu bez náhrady vypustit.
 
	NEAKCEPTOVÁNO

Od připomínky bylo upuštěno. 

	§135a

	ÚZSI
	K § 135a odst. 1 písm. c)
 
Požadujeme vypustit slova „od uplynutí zkušební doby“, neboť tato změna podle našeho názoru popírá smysl náborového příspěvku. V důsledku této změny by mohl být náborový příspěvek příslušníkovi přiznán až po roce služby, což považujeme za nevhodné. Náborový příspěvek plní, podle našeho názoru, svou funkci jedině v případě, že je přiznán (a vyplácen) ihned po přijetí do služebního poměru.

	VYSVĚTLENO

Již v platném znění je zakotveno, že náborový příspěvek lze přiznat až po uplynutí zkušební doby. Smyslem navrhovaného ustanovení je pouze prodloužení doby, do které lze náborový příspěvek přiznat. 

	
	BIS
	K § 135a zákona

Doporučujeme v odstavci 3 uvedeného paragrafu zrušit písmeno d), a to bez náhrady. Písmeno e) navrhujeme přeznačit jako písmeno d). Dále navrhujeme do uvedeného paragrafu zapracovat nový odstavec č. 8 ve znění (toto znění počítá s přeznačením písmene e) na písmeno d):
„(8) Pokud je příslušník po skončení služebního poměru z důvodů uvedených v odst. 5 větě druhé nebo odst. 7 větě druhé přijat zpět do služebního poměru k bezpečnostnímu sboru, 
lze mu přiznat náborový příspěvek ve výši určené části náborového příspěvku, kterou vrátil dle odst. 5. Příslušníkovi tím vzniká povinnost setrvat ve služebním poměru po dobu rovnající se rozdílu mezi dobou určenou dle odstavce 4 nebo 7 a dobou odslouženou. Podmínky odst. 3 písm. a) a d) se uplatní obdobně“

Odůvodnění:
Návrh předkládá možnost motivovat už jednou odšedší příslušníky k návratu do služebního poměru formou vyplacení poměrné části náborového příspěvku, na který by měli nárok v případě setrvání po dobu nutnou k jeho plnému přiznání. Jedná se o formální ustanovení, které nepovede k navýšení nákladů státu, 
neboť bude pouze vyplacena původní výše příspěvku, se kterou bylo počítáno již při prvním přijetí příslušníka do služebního poměru.

K § 135a odst. 7
Doporučujeme na konci věty první uvedeného odstavce nahradit čárku tečkou.
Návrh úpravy:
„(7) …na takto určeném služebním místě setrvat. Příslušník, který….“

Odůvodnění: Jedná se o zřejmou chybu v psaní.
	NEAKCEPTOVÁNO

Možnost přiznání náborového příspěvku při zpětvzetí do služebního poměru odporuje smyslu náborového příspěvku, který má být motivací pro nové uchazeče se závazkem ve služebním poměru setrvat. 

AKCEPTOVÁNO

	§136+
	NBÚ


	§ 136 až § 152a
Předkládaná novela upravuje dílčím způsobem řadu ustanovení týkajících se cestovních náhrad. Úprava cestovních náhrad obecně odkazuje na ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, avšak současně obsahuje určité odchylky od obecné úpravy. Tyto odchylky a z nich pramenící nejednotnost výše cestovních náhrad u zaměstnanců na straně jedné a příslušníků bezpečnostních sborů na straně druhé, považujeme za nedůvodné, a proto považujeme za žádoucí upravit tu část novely zákona, která obsahuje ustanovení týkající se cestovních náhrad, tak, aby tyto odchylky byly odstraněny a na cestovní náhrady příslušníků bezpečnostních sborů byla aplikována totožná pravidla jako jsou pravidla uvedená v zákoníku práce.
	NEAKCEPTOVÁNO

Jednalo by se o systémovou změnu, která by vzhledem ke specifikům služebního poměru nemohla být provedena pouhým odkazem na zákoník práce. 

	§136+
	BIS
	§ 136 až 154b

Doporučujeme náhrady související s výkonem služby upravit obdobným způsobem jako v § 112 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě.  Stávající úprava např. vůbec neřeší situaci, kdy příslušníkovi vznikají dodatečné náklady v souvislosti s nařízením výkonu služby přesčas mimo plánovaný rozvrh směn, kdy tento přesčas časově nenavazuje na plánovanou směnu – při výkonu práce podle zákoníku práce i při výkonu služby podle zákona o státní službě náleží těmto osobám náhrady cestovních výdajů jako při pracovní (služební cestě), příslušníkům však v obdobném případě nenáleží dosud žádná kompenzace.
	NEAKCEPTOVÁNO

Odůvodnění viz výše.

	§ 136
	Policie
	§ 136 odst. 1

1. V souvislosti se změnou názvu části desáté a formulací odstavce 1 v § 136 v návaznosti na vysvětlení dané v důvodové zprávě je otázkou, zda obdobně úvodem neupravit též cestovní náhrady. Zatímco náhrady výdajů v souvislosti s výkonem služby jsou určeny podle zákona, cestovní výdaje by příslušely podle podmínek určených služebním funkcionářem. Tyto by v určených případech ani nemusely být v písemné podobě, proto je otázkou, zda v § 136 neponechat též stávající znění odstavce 1 ve vztahu k náhradám cestovních výdajů.
 
2. V části desáté je pracováno s pojmem „přerušení služební cesty“, nicméně v rámci návrhu změn není vysvětleno, co se tím rozumí. Máme za to, že by bylo vhodné vysvětlit, co se přerušením služební cesty rozumí.

	NEAKCEPTOVÁNO

PČR od připomínky upustila.


	§ 136
	MPSV


	§ 136 odst. 2
Upozorňujeme, že u ustanovení § 136 odst. 2 je oproti stávající transpozici vykázán navíc i čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2019/1152 ze dne 20. června 2019 o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii, který se týká měny, ve které je vyplácena odměna za práci; uvedené ustanovení nebylo dříve vykázáno jako transpoziční a domníváme se, že provedená změna na toto nemá vliv. Navrhujeme nevykazovat toto ustanovení jako transpoziční. 
	AKCEPTOVÁNO

	§138+
	Policie
	Za účelem sjednocení a zjednodušení úpravy náhrad jízdních výdajů, a to jak ve vztahu k určování podmínek, tak jejich vyúčtování, byly upraveny § 138, § 139 a § 149. 
Návrh byl připraven podle vzoru úpravy v zákoně č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, konkrétně § 72, § 74, § 76 a § 77.
 
Přizpůsobeno bylo též členění jízdních výdajů podle podmínek poskytování, a to při krátkodobé služební cestě, dlouhodobé služební cestě (více než 7 kalendářních dnů po sobě jdoucích) a jízdní výdaje při vzniku a změně služebního poměru.
 
V závislosti na výše uvedeném charakteru služební cesty jsou rozdílně určeny podmínky pro poskytování náhrad jízdních výdajů.
 
V § 138 jsou podmínky jízdních výdajů doplněny o výslovné uvedení druhů dopravních prostředků a úrovně přepravy pro jednotlivé situace (vlak, autobus – lůžkový vůz, místenka, lůžkový vůz, 1. třída). Náhradu za použití jiného než služebního silničního motorového vozidla lze dohodnout ve výši odpovídající ceně jízdenky hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy s výjimkou letenky.
 
V § 139 jsou podmínky jízdních výdajů doplněny o výčet druhů dopravních prostředků a úroveň přepravy pro jednotlivé situace (vlak, autobus – místenka), včetně MHD, pokud je užito při přestupech. Do textu je též doplněna povinnost posuzovat hospodárnost, a to ve vztahu k určení místa, do kterého budou náhrady jízdních výdajů poskytovány (trvalý pobyt/dohodnutý pobyt člena rodiny). Se souhlasem nadřízeného lze použít jiné než služební silniční motorové vozidlo s náhradou ve výši jízdních výdajů, které by náležely při použití vlaku nebo autobusu dálkové přepravy.
 
V § 149 je navrhováno zejména doplnění úpravy obsahující určení podmínek náhrad jízdních výdajů, a to s rozdílem denního a jiného časového úseku dojíždění. Obecně, v případech, kdy nejde o denní dojíždění, ať se jedná o obligatorní nebo fakultativní náhrady by byla výše jízdních výdajů v případech, kdy by nebyly propláceny jednotlivé jízdenky, určována podle nejkratší silniční kilometrové vzdálenosti mezi místem trvalého pobytu/bydliště člena rodiny a místem výkonu služby. Postup pro určení nejkratší silniční kilometrové vzdálenosti by byl stanoven vyhláškou.
	NEAKCEPTOVÁNO

PČR od připomínky upustila.


	§ 138

	HZS
	K § 138 odst. 2
Použití služebního vozidla na žádost služebního funkcionáře v důležitém zájmu služby. Jeví se jako nestandardní, že služební funkcionář žádá příslušníka, aby použil vlastní vozidlo. 

Navrhujeme: ponechat dosavadní souhlas (svolení) služebního funkcionáře, který mj. naznačuje, že jde o použití zcela výjimečné. Je potřeba v důvodové zprávě vymezit argumentaci nezbytnosti této změny.

	AKCEPTOVÁNO JINAK

Ustanovení bylo měněno, aby byly odlišeny situace, kdy služební funkcionář dává souhlas s použitím jiného než služebního vozidla podle § 138 odst. 6. Po dohodě s bezpečnostními sbory a dalšími zástupci připomínkových míst byla zvolena formulace „na výzvu“

	
	OS SOO


ČMKOS

	§ 138 odst. 6 náhrada jízdních výdajů
OS SOO/ČMKOS požaduje vyškrtnout, nebo případně upřesnit pojem „hromadný dopravní prostředek dálkové přepravy.“
Navrhuje následnou úpravu ustanovení:

„Použije-li příslušník se souhlasem služebního funkcionáře při služební cestě jiné než služební silniční motorové vozidlo, náleží mu náhrada výdajů za použití silničního motorového vozidla ve výši odpovídající ceně jízdenky hromadného dopravního prostředku.“

Odůvodnění: V praxi dlouhodobě existuje výkladový problém kolem v zákoně použitého termínu „cena jízdenky hromadného prostředku dálkové přepravy.“, který je v mnohém zavádějící a dle našeho názoru již překonaný s ohledem na v současnosti zavedené integrované dopravní systémy a jejich tarify (např. PID, IDOL, DÚK). Domníváme se, že je nutné najít jiný pojem, který umožní, aby náhrada byla poskytována ve výši odpovídající součtu cen všech jízdenek hromadných prostředků přepravy. Nevidíme důvod vylučovat z výpočtu cenu některých jízdenek, tzn. cenu jízdenek na některé úseky cesty. V aplikační praxi máme zkušenost, že nároky příslušníků jsou kráceny právě z titulu výkladu pojmu „hromadný dopravní prostředek dálkové přepravy“, resp. pojmu „dálková přeprava“.  
Dalším způsobem jak pojistit nárok příslušníka na náhradu jízdních výdajů je zavádějící pojem „hromadný prostředek dálkové přepravy“ zcela vyškrtnout z navrhovaného znění  ustanovení.
 
	AKCEPTOVÁNO JINAK

Byl přijat návrh ekonomického odboru Ministerstva vnitra, který je věcně totožný a navíc přidává i zpřesňující formulaci „Tím není dotčen nárok příslušníka na náhradu jízdních výdajů za místní hromadnou dopravu.“.

	§ 139

	Policie
	§ 139 odst. 1
Pro účely náhrad cestovních výdajů navrhujeme do společných ustanovení v § 153 vložit další odstavec, kde bude uvedeno, že „pro účely náhrad cestovních výdajů příslušník určí místo svého bydliště.“

Odůvodnění:
Bydliště (§ 80 občanského zákoníku) je v podstatě pocitová záležitost. Důležité je to vědět, aby bezpečnostní sbor věděl, kam náhrady určit. Aby to jednou nebylo tak a příště jinak. 
	VYSVĚTLENO

Je matoucí, proč by příslušník měl určovat místo svého bydliště, když se dané ustanovení vztahuje k místu bydliště/trvalého pobytu člena rodiny. Navíc nelze souhlasit s tvrzením, že místo bydliště podle občanského zákoníku je „pocitovou záležitostí“. Naopak dává bezpečnostnímu sboru možnost reagovat na skutečné změny bydliště, jelikož místo trvalého pobytu je pouze evidenční kategorií a může se od skutečného bydliště lišit (což v konečném důsledku může vést k nespravedlnosti při vyplácení náhrad). Navíc dikce tohoto ustanovení – „nebo jiného předem dohodnutého místa pobytu člena rodiny“ jistou míru benevolence již připouští.

	
	OKOM
	K § 139 odst. 2

Nově navrhovaná úprava náhrady jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny může být méně výhodná při bydlišti členů rodiny mimo území ČR. Žádáme předkladatele, aby prokázal, že nebude docházet tímto způsobem k nepřímé diskriminaci na základě státní příslušnosti, neboť občané EU a států EHP budou častěji mít členy rodiny v zahraničí. Zatímco jízdní výdaje např. mezi Prahou a Ostravou budou propláceny bez problému, při cestě mimo republiku bude uhrazena nejvýše částka odpovídající výdajům do místa služebního působiště nebo do místa bydliště příslušníka na území ČR.
 
   

	VYSVĚTLENO

Nově navrhovaná úprava nemusí být nutně pro příslušníka méně výhodná. Dle stávající úpravy se poskytují náhrady do místa překročení hranice, což v případě měst blízko hranic někdy může být poměrně malá vzdálenost. V takovém případě může být stávající znění pro příslušníka paradoxně méně výhodné. 
Nově navrhované ustanovení dle našeho názoru lépe odpovídá smyslu dané finanční kompenzace pro možnost být v kontaktu se členy své rodiny. Na druhou stranu je třeba podotknout, že bezpečnostní sbor nemůže bezmezně  kompenzovat příslušníkovi jakékoli náklady, které vycházejí čistě z jeho osobních či rodinných poměrů (tedy z faktu, že členové jeho rodiny bydlí v zahraničí).

	§ 140

	MF
	§ 140 odst. 1

Máme za to, že v nové větě druhé je chybně použito slovo „zachovat“. Navrhujeme tento výraz nahradit vhodnějším slovem „zajistit“.
	VYSVĚTLENO

Slovo zachovat je užito záměrně. Pokud je příslušník na služební cestě (čímž však může být například i dlouhodobější studijní pobyt), má příslušník zákonný nárok navštěvovat rodinu. Při takové služební cestě pak může využít ubytovací zařízení, kde se smlouva uzavírá například na celé měsíce a není možné ji přerušovat.  Po tuto dobu si ubytování zachovává, a proto mu i za tuto dobu náleží náklady vynaložených výdajů.

	
	MPSV
	§ 140 odst. 2 
Formulace „v místě bydliště člena rodiny“ by měla založit zánik nároku příslušníka na náhradu nákladů za ubytování. Z věty tak, jak je napsána, neplyne nutná souvislost s probíhající návštěvou člena rodiny, o jehož bydliště se jedná. Doporučujeme proto zvážit výstižnější formulaci. 

	AKCEPTOVÁNO

Text byl vyčleněn do samostatného odstavce a upřesněn.

	§ 141

	OS SOO

ČMKOS


	§ 141 
OS SOO/ČMKOS požaduje upřesnění podmínek pro vznik nároku na stravné v textu zákona.

Odůvodnění: Podle platného § 141 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, má celník nárok na stravné podle délky služební cesty, nejdříve však za 5 hodin trvání služební cesty. Služební cesta je definována v § 37 zákona č. 361/2003 Sb., jako cesta do jiného místa, než je místo jeho služebního působiště, resp. místo jeho územního pracoviště. Je-li ale celník vyslán během směny několikrát na služební cestu, která je přerušena návratem do místa (města) jeho služebního působiště dříve než po 5 hodinách, nemá nárok na stravné, byť v součtu byl na služební cestě během směny víc jak 5 hodin mimo místo svého služebního působiště.  Nevznikne mu ani nárok na stravenkový paušál, protože neodpracoval alespoň 3 hodiny v místě svého služebního působiště. Toto ustanovení považujeme v uvedených případech za vedoucí k nerovnému zacházení s příslušníky. Za vhodné považujeme ujasnit, nejlépe v textu zákona, že za služební cestu se považují i dvě a více služebních cest, konaných v jeden kalendářní den a doby na nich strávené se pro vznik nároku na stravné sčítají.
 
	VYSVĚTLENO

Na jednání se zástupci připomínkových míst byli předkladatelé této připomínky upozorněni na důsledky, které by daná změna přinesla, se kterou většina sborů a ekonomický odbor Ministerstva vnitra nesouhlasili. 

	§ 145
	MPSV
	K části první čl. I bodu 273 (§ 145)   
Požadujeme zachovat právo zaměstnance na minimální pravidelný osobní kontakt se členy rodiny na úpravě stanovené zákonem, nikoliv jej ponechat na stanovení služebního funkcionáře. Lze si představit úpravu, kdy zákon stanoví minimální frekvenci s tím, že služební funkcionář může právo příslušníka rozšířit, ovšem úplná absence jakéhokoliv kontaktu se členy rodiny není v souladu s oprávněnými zájmy příslušníka. Současné znění § 145 nepovažujeme za optimální, avšak navržená změna nepřináší zlepšení v podobě větší jistoty pro příslušníka na služební cestě. 

	AKCEPTOVÁNO JINAK
Ani současné znění zákona nezakotvuje nárok příslušníka na zahraniční služební cestě na kontakt se členy rodiny po určitém časovém intervalu. Navrhovaným zněním proto v tomto ohledu nedochází ke změně.
Je taktéž třeba vnímat, že působení bezpečnostních sborů má určitá specifika, kdy v některých případech není z povahy služby možné jeho působení v zahraničí přerušit. Proto je nutné tuto možnost nechat na zvážení služebního funkcionáře, který posoudí, jak často příslušníkovi návštěvu člena rodiny umožní.
Po dohodě s připomínkovým místem pro větší jistotu příslušníkových práv byla do návrhu přidána tato formulace:
"Podmínky a četnost cest k návštěvě člena rodiny stanoví služební funkcionář s přihlédnutím k oprávněným zájmům příslušníka, zejména k jeho rodinné situaci, a k podmínkám a délce zahraniční služební cesty."

	§ 148

	MF


	§ 148 a 148a

Je třeba upravit, na co má nárok příslušník, který absolvuje studijní nebo ozdravný pobyt v místě služebního působiště. Pokud taková situace nemůže nastat, prosíme o sdělení tohoto faktu v rámci vypořádání připomínek.
	AKCEPTOVÁNO

Doplněn § 150 odst. 2:
(2) Ustanovení odstavce 1 se použije i na příslušníka, který je vyslán v místě služebního působiště na studijní pobyt nebo ozdravný pobyt.

	
	Policie
	§ 148
V návrhu je záloha pro studující v § 149 odst. 1 písm. e) navržena zrušit, nicméně v § 148 se záloha pro studující nedoplnila. Máme za to, že pokud mají být poskytovány náhrady cestovních výdajů pro příslušníky, kteří jsou zařazeni do zálohy pro studující, pak je třeba to uvést a to např. navrhovaným doplněním § 148.
  
	AKCEPTOVÁNO

	§ 148a

	Policie
	§ 148a
Navrhujeme doplnit větu „To neplatí u ozdravného pobytu prováděného individuální formou tělesných rehabilitačních aktivit.“

Odůvodnění: Navrhujeme, aby nárok na náhradu cestovních výdajů neměl příslušník, který požádal o individuální formu ozdravného pobytu (svého druhu benefit).
	AKCEPTOVÁNO 

	
	BIS
	§ 148a

Doporučujeme doplnit na konec znění nového odstavce uvedeného paragrafu následující větu:
„Vykonává-li příslušník ozdravný pobyt individuální formou tělesných rehabilitačních aktivit, a shoduje-li se místo jeho bydliště s místem služebního působiště, náleží tomuto příslušníkovi náhrady dle věty první obdobně.“

Odůvodnění: Navrhovaná úprava se snaží řešit situaci, kdy je ozdravný pobyt vykonáván individuální formou tělesných rehabilitačních aktivit. V tomto smyslu by výkon ozdravného pobytu s vysokou pravděpodobností byl vykonáván v místě bydliště příslušníka. Příslušník s bydlištěm ve stejném místě jako je jeho místo služebního působiště, by nicméně byl znevýhodněn oproti příslušníkům, kteří bydlí v místě jiném. Z tohoto důvodu navrhujeme změnu, která znevýhodnění ve formě totožných míst bydliště a služebního působiště eliminuje.
	NEAKCEPTOVÁNO

Akceptována zásadní připomínka PČR. Ozdravný pobyt uskutečňovaný individuální formou je pro příslušníka výhodnější, jelikož s největší pravděpodobností bude tuto dobu trávit v místě svého bydliště a plnit jemu na míru stanovený individuální plán rehabilitačních aktivit. Poskytování dalších náhrad se nám v tomto případě jeví jako nadbytečné a naopak diskriminační k příslušníkům, kteří jsou vysláni na „klasický“ ozdravný pobyt.

	§ 149

	MF  

	§ 149

Navrhujeme vyloučit v případě vzniku nebo změny služebního poměru stravné en bloc, neboť k oprávněnosti jeho vzniku nevidíme důvod (viz naše připomínka k § 6 odst. 2 k místu služebního působiště). Případně alternativně navrhujeme výrazné zkrácení doby pro poskytování stravného ze 6 let na dobu 6 měsíců. Dobu 6 měsíců považujeme za dostatečnou proto, aby se příslušník po přestěhování na novém místě tzv. aklimatizoval a zajistil si vše nezbytné pro naplňování životních potřeb. Máme za to, že ze strany bezpečnostního sboru vůči takovému příslušníkovi se naprosto dostatečné jeví případné poskytování náhrady cestovních výdajů.
	AKCEPTOVÁNO

Byla přijata varianta, kdy bude stravné poskytováno 6 měsíců.

	
	Policie
	§ 149 odst. 1
Navrhujeme, aby se náhrady cestovních výdajů podle písmene a), b) nebo c) poskytovaly příslušníkovi nejdéle po dobu 6 let, tj. po stejnou dobu jako stravné. Stejně tak se navrhuje změna v přechodných ustanoveních.

Odůvodnění: Ujednotit dobu poskytování náhrad cestovních výdajů a náhrad stravného by zjednodušilo administrativu a kontrolu. Náhrady spolu souvisejí, jsou dány ze stejného důvodu. Časové rozlišení v poskytování těchto náhrad nemá význam. 

Text navrhovaný PČR:
§ 149 
Náhrada cestovních výdajů při vzniku nebo změně služebního poměru 
(1) Příslušník, který je 
a) převeden na jiné služební místo z důvodů uvedených v § 25 odst. 1 až 3, § 26 odst. 4 a 1, 4 a 5 a § 27, 
b) ustanoven na služební místo po vynětí ze zálohy, 
c) převelen, 
d) pověřen zastupováním na jiném služebním místě, 
e) zařazen do zálohy činné k výkonu služby k jiné organizační složce státu, právnické nebo fyzické osobě, do zálohy pro studující nebo zálohy zvláštní, 
do jiného místa služebního působiště, má nárok na náhrady cestovních výdajů za podmínek a ve výši jako při služební cestě nebo zahraniční služební cestě, pokud dále není stanoveno jinak. Náhrady cestovních výdajů podle písmena a), b) nebo c) se příslušníkovi poskytují do doby jeho přestěhování do jiného místa služebního působiště; stravné se poskytuje nejdéle po dobu 6 let. Náhrady cestovních výdajů podle písmena a), b) nebo c) se příslušníkovi poskytují do doby jeho přestěhování do jiného místa služebního působiště, nejdéle po dobu 6 let. Stravné se poskytuje nejdéle po dobu 6 let a po dobu trvání nároku náleží do doby skončení výkonu služby před nepřetržitým odpočinkem v týdnu nebo před uskutečněnou nebo umožněnou cestou k návštěvě člena rodiny a od doby zahájení výkonu služby po nepřetržitém odpočinku v týdnu nebo po návratu z cesty k návštěvě člena rodiny. Obdobně se poskytuje stravné při čerpání dovolené, služebního volna a při překážkách ve službě.
(2) Příslušníkovi, který žije odloučeně od člena rodiny v místě služebního působiště z důvodu 
a) přijetí do služebního poměru, nebonebo 
b) převedení na jiné služební místo do jiného místa služebního působiště podle § 25 odst. 4 nebo § 26 odst. 2 a 3, 1 až 3, 

lze přiznat náhrady cestovních výdajů za podmínek a do výše stanovené pro služební cestu nebo zahraniční služební cestu, pokud dále není stanoveno jinak. Náhrady cestovních výdajů lze příslušníkovi poskytovat až do doby jeho přestěhování do místa služebního působiště s výjimkou stravného, které lze poskytovat nejdéle po dobu 3 let. Náhrady cestovních výdajů, s výjimkou stravného, lze příslušníkovi poskytovat do doby jeho přestěhování do místa služebního působiště, nejdéle po dobu 6 let. Stravné lze poskytovat nejdéle po dobu 3 let. Při poskytování stravného po dobu trvání nároku se postupuje podle věty třetí a čtvrté odstavce 1 obdobně.
(3) Příslušníkovi, který má nárok na náhradu jízdních výdajů podle odstavce 1 nebo mu byly přiznány náhrady jízdních výdajů podle odstavce 2, náleží v rozsahu určeném služebním funkcionářem (§ 136 odst. 2) náhrada prokázaných jízdních výdajů. Výše náhrady jízdních výdajů pro účely náhrad cestovních výdajů podle odstavce 1 v případě, kdy příslušník dojíždí denně, se určí v rozsahu stanoveném v § 139 odst. 3 za každý den, ve kterém příslušník vykonával službu, nejvýše ve výši denní částky stravného při služební cestě; nedojíždí-li denně, náleží mu náhrada nejvýše pětkrát měsíčně každým směrem; náhrada jízdních výdajů pro účely náhrad cestovních výdajů podle odstavce 2 náleží nejvýše pětkrát měsíčně každým směrem. Výše náhrady se určí podle nejkratší silniční kilometrové vzdálenosti mezi místem trvalého pobytu/bydliště a místem výkonu služby, a to vždy jen pro území České republiky. Výši jízdného v závislosti na kilometrové vzdálenosti a postup pro určení nejkratší silniční kilometrové vzdálenosti stanoví ministerstvo vyhláškou.
(4) Příslušník uvedený v odstavci 2, jemuž bylo přiznáno stravné nižší, než je stravné podle § 141 odst. 1 stanovené pro časové pásmo nad 18 hodin, má nárok na stravné při uskutečnění cesty k návštěvě člena rodiny do skončení výkonu služby před cestou k návštěvě člena rodiny a od počátku výkonu služby po této cestě, a to ve výši 
a) 41 % přiznaného stravného, trvá-li tato doba 5 až 12 hodin, 
b) 64 % přiznaného stravného, trvá-li tato doba déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin, nebo 
c) 100 % přiznaného stravného, trvá-li tato doba déle než 18 hodin. 
(4) Stravné podle odstavce 3 se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. 
(5 5) Příslušník, který byl po přiznání náhrad cestovních výdajů podle odstavce 1 nebo 2 opětovně převeden ustanoven na jiné služební místo v témže místě služebního působiště, má nárok na náhrady cestovních výdajů v rozsahu, ve kterém mu byly přiznány. Doba poskytování náhrad cestovních výdajů v rámci téhož místa služebního působiště se sčítá.

	NEAKCEPTOVÁNO

Byla výrazně zkrácena doba poskytování stravného, proto jízdné bude poskytováno do doby přestěhování příslušníka do jiného místa služebního působiště.

	
	HZS
	K § 149 odst. 1 písm. a)

Obecně náhrady při změně služebního místa založené na základě důvodů na straně příslušníka podle našeho názoru nemají být poskytovány.
K odvolání ze služebního místa podle § 25 odst. 1 písm. b) až d) dochází z důvodů na straně příslušníka, proto považujeme poskytování náhrady cestovních výdajů při převedení na jiné služební místo za nepřiměřené a lze uvažovat o vypuštění této části z navrhované úpravy. Proč v případě změny služebního zařazení z důvodu, že např. příslušník přestal splňovat další odborný požadavek a je proto odvolán ze služebního místa, je založen nárok na náhrady? V tomto smyslu je potřeba doplnit důvodovou zprávu.

	AKCEPTOVÁNO

	
	MSP


	 § 149 odst. 1 písm. a) a § 149 odst. 2 písm. b)
Bezpečnostní sbory mají příslušníky dislokované v konkrétních místech a příslušníci dojíždějí ze vzdálenějších míst. Určitá část byla ustanovena na základě výběrového řízení. Pokud jim nebudou poskytovány náhrady cestovních výdajů, pro velkou část z nich bude dojíždění, při současných cenách dopravy a současných služebních příjmech na nízkých služebních hodnostech, neúnosné. Naskýtá se otázka, zda se skutečně ušetřené peníze vyplatí. Zrušení náhrad cestovních výdajů je aktem velmi krátkozrakým. Požadujeme proto předmětná ustanovení formulovat následovně: 
Ustanovení § 149 odst. 1 písm. a): „převeden na jiné služební místo z důvodů uvedených v § 25 odst. 1 až 3 a § 26 odst. 1 a 5,“.
Ustanovení § 149 odst. 2 písm. b): „převedení na jiné služební místo do jiného místa služebního působiště podle § 25 odst. 4 nebo § 26 odst. 2 až 4, nebo“.
	NEAKCEPTOVÁNO

Znění § 149 bylo dohodnuto na společném jednání ředitelů všech bezpečnostních sborů.

	
	Unie BS


ČMKOS


	§ 149 

Podporujeme návrh Nezávislého odborového svazu Policie ČR, který navrhuje v § 149 následující dílčí změny:

V § 149 odst. 1 písm. a) zní:
„a) převeden na jiné služební místo z důvodů uvedených v § 25 odst. 1 až 3 a § 26 odst. 1 a 5,“.

V § 149 odst. 2  písm. b) zní: 
„b) převedení na jiné služební místo do jiného místa služebního působiště podle § 25 odst. 4 nebo § 26 odst. 2 až 4, nebo“.

Velké bezpečnostní sbory, např. Policie ČR má velké množství příslušníků dislokovaných v Praze a Středočeském kraji. Značná část těchto příslušníků dojíždí ze všech míst republiky. Většina jich do Prahy přišla na základě výběrového řízení, protože jinak je z jejich mateřských útvarů služební funkcionáři nepouštění. Pokud jim nebudou poskytovány náhrady cestovních výdajů, pro velkou část z nich bude dojíždění, při současných cenách dopravy a současných služebních příjmech na nízkých služebních hodnostech, neúnosné. Naskýtá se otázka, zda se skutečně ušetřené peníze skutečně vyplatí. Zrušení náhrad cestovních výdajů je aktem velmi krátkozrakým. 

Ustanovení reaguje na změny provedené v § 25 a 26.
	NEAKCEPTOVÁNO

Znění § 149 bylo dohodnuto na společném jednání ředitelů všech bezpečnostních sborů.

	
	Policie
	§ 149 odst. 1 písm. a)

Zásadně nesouhlasíme s vyjmutím odst. 4. Jedná se o převedení příslušníka z moci úřední.  Příslušník převedený z moci úřední musí mít nárok na obligatorní náhrady cestovních výdajů bez ohledu na důvody, které k převedení vedly. Nejenže tedy v tomto případě bude příslušník převeden do nižší sl. hodnosti o 1 stupeň, ale pokud dojde 
ke změně služebního působiště např. z Prahy do Brna, bude nucen dojíždět, případně bydlet na svoje náklady. Za takové situace je navržená konstrukce zcela v rozporu se smyslem 
a účelem § 26 odst. 4 – tedy dát příslušníkovi ještě šanci uplatnit se v méně náročné službě, neboť jediným výsledkem bude skončení sl. poměru příslušníka. 
Dále navrhujeme do obligatorního přiznávání náhrady cestovných výdajů doplnit také převedení na jiné služební místo podle § 27.  
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ

Bylo doplněno obligatorní přiznání náhrad cestovních výdajů při převedení na jiné služební místo v jiném místě služebního působiště podle § 27.

Na jednání ředitelů bezpečnostních sborů bylo dohodnuto, že poskytování náhrad po odvolání příslušníka při dosahování neuspokojivých výsledků ve výkonu služby a následném ustanovení na jiné služební místo v jiném místě služebního působiště bude fakultativní.

	
	OS SOO

ČMKOS


	§ 149 odst. 1
OS SOO/ČMKOS požaduje dovysvětlení.

Odůvodnění: Náhrada cestovních nákladů je významnou kompenzací pro mnohé příslušníky, omezení na 10 let je značně demotivujícím faktorem v době, kdy se sbory obecně potýkají s nedostatkem příslušníků. Navržená úprava bude mít demotivační charakter. 
 
	AKCEPTOVÁNO

Doba poskytování náhrad cestovních výdajů vyjma stravného zůstává nezměněna.

	
	OS SOO

ČMKOS


	§ 149 odst. 1 
OS SOO/ČMKOS požaduje dovysvětlení ohledně počítání předmětných lhůt k poskytování náhrady cestovních výdajů.

Odůvodnění: Podle navrhované dikce ustanovení se cestovní náhrady při převedení na nové služební místo v jiném služebním působišti mají nově poskytovat nejdéle po dobu 10 let. Zásadní u této desetileté lhůty bude její počítání u těch příslušníků, kteří už v době účinnosti novely někde v jiném služebním působišti jsou. Vzhledem k tomu, že jsme mezi našimi členy zaznamenali obavy z toho, že by mohlo toto ustanovení po přijetí zákona působit retroaktivně, žádáme potvrzení předkladatele ohledně toho, že jakékoliv případně zamýšlené lhůty pro nárokování náhrad cestovních výdajů postihnou pouze ty příslušníky, u nichž rozhodná skutečnost vznikne až v době po nabytí účinnosti zákona. 
 
	AKCEPTOVÁNO

Doba poskytování náhrad cestovních výdajů vyjma stravného zůstává nezměněna.

	
	NOS PČR
	V § 149 odst. 1 zní: 
„(1) Příslušník, který je 
a) převeden na jiné služební místo z důvodů uvedených v § 25 odst. 1 až 3 a § 26 odst. 1 a 5,“. 
b) ustanoven na služební místo po vynětí ze zálohy, 
c) pověřen zastupováním na jiném služebním místě, 
d) zařazen do zálohy činné k výkonu služby k jiné organizační složce státu, právnické nebo fyzické osobě nebo do zálohy zvláštní, 
e) přeložen do jiného místa služebního působiště, 
f) převelen, do jiného místa, než je jeho místo služebního působiště má nárok na náhrady cestovních výdajů za podmínek a ve výši jako při služební cestě. 
Náhrady cestovních výdajů podle písmena a) až e) se příslušníkovi poskytují do doby jeho přestěhování do jiného místa služebního působiště; stravné se poskytuje nejdéle po dobu 6 let.“. 

Odůvodnění: Navržená úprava je nepřesná. Příslušník, který je převelen vykonává službu v jiném místě, než je jeho místo služebního působiště, na služebním místě, na kterém je i nadále ustanoven. Zásadně nesouhlasíme s omezením poskytování jízdného pouze po dobu 10 let u změn služebního poměru, které jsou provedeny z podnětu bezpečnostního sboru, když u změn služebního poměru provedených na žádost příslušníka může být fakultativně poskytováno jízdné po neomezenou dobu. 

Velké bezpečnostní sbory, např. Policie ČR má velké množství příslušníků dislokovaných v Praze a Středočeském kraji. Značná část těchto příslušníků dojíždí ze všech míst republiky. Většina jich do Prahy přišla na základě výběrového řízení, protože jinak je z jejich mateřských útvarů služební funkcionáři nepouštění. Pokud jim nebudou poskytovány náhrady cestovních výdajů, pro velkou část z nich bude dojíždění, při současných cenách dopravy a současných služebních příjmech na nízkých služebních hodnostech, neúnosné. Naskýtá se otázka, zda se skutečně ušetřené peníze skutečně vyplatí. Zrušení náhrad cestovních výdajů je aktem velmi krátkozrakým. To platí i o omezení doby pro poskytování jízdného. 

Časové omezení poskytování stravného je odůvodněno tím, že si příslušník po určité době vytvoří podmínky pro to, aby nedocházelo ke zvýšeným nákladům za stravování. Jízdné však bude muset vynakládat po celou dobu, po kterou trvá jeho služební zařazení v jiném místě služebního působiště. 
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ

	
	NOS PČR
	V § 149 odst. 2 písm. b) zní: 

„b) převedení na jiné služební místo do jiného místa služebního působiště podle § 25 odst. 4 nebo § 26 odst. 2 až 4, nebo“. 
V § 149 odst. 2 se písm. c) zrušuje. 

Odůvodnění: Ustanovení reaguje na změny provedené v § 25 a 26.
	AKCEPTOVÁNO

	
	Policie
	§ 149 odst. 2 písm. b)

Navrhujeme text „1 až 4“ nahradit textem „1 až 3“. V praxi nelze vůbec předpokládat, že by potrestanému příslušníkovi byly ze strany sl. funkcionáře cestovní náhrady fakultativně přiznány. Tento důvod musí být obligatorní.
	VYSVĚTLENO

Odůvodnění viz výše.

	§ 150

	BIS
	§ 150

Navrhujeme v tomto ustanovení nahradit slovo „místní“ slovem „veřejná“. Zároveň navrhujeme provést tuto změnu i v návazných ustanoveních, tj. § 151 odst. 4 a § 153 odst. 2. Odůvodnění: S rozvojem integrovaných dopravních systémů je omezení náhrady jen na použití „místní“ hromadné dopravy, která na mnoha místech ani není zavedena, nepraktické.
	NEAKCEPTOVÁNO

Pojmy místní a dálková hromadná doprava jsou používány i zákoníkem práce a nevidíme důvod, proč by se mělo v tomto ohledu od zažitých pojmů upouštět a zavádět jinou terminologii, než obsahuje obdobný právní předpis. 

	§ 151
	Policie
	§ 151 odst. 3

Navrhujeme upravit text odstavce 3, aby tam byla doplněna věta:
„Základ pro určení měsíční výše náhrad zvýšených životních nákladů stanoví v rozmezí 10 % až 50 % ze služebního příjmu ředitel bezpečnostního sboru služebním předpisem.“.

Odůvodnění: Navrhujeme upravit dosavadní ustanovení věty první odstavce 3, protože nelze nejdříve uvést, že příslušník má nárok na náhradu některých dalších výdajů ve výši a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem pro zaměstnance v pracovním poměru, a následně uvést jiný základ pro určení měsíční výše náhrad zvýšených životních nákladů.
Pokud bychom si měli vzít příklad z úpravy pro vojáky z povolání, pak v § 79 odst. 3 zákona č. 221/1999 Sb. je uvedeno, že voják s pravidelným místem výkonu služby v zahraničí má nárok na stejné náhrady jako zaměstnanci rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí, které jsou stanovené zvláštním právním předpisem. Již však nijak nezmiňuje jejich výši a podmínky poskytování, vyjma stanovení rozpětí základu pro určení měsíční výše náhrady zvýšených životních nákladů. 
S úpravou provedenou v nařízení vlády č. 372/2004 Sb. jsme návrh nesrovnávali, neboť toto nařízení vlády poskytuje pro státní zástupce komplexní úpravu těchto náhrad, což zákon o služebním poměru neobsahuje a ani to není navrhováno.
Dále uvádíme, že samostatná úprava výše základu pro určení měsíční výše náhrady zvýšených životních nákladů pro příslušníky bezpečnostních sborů by v rámci Ministerstva vnitra mohla znamenat nerovnosti mezi zaměstnanci, státními zaměstnanci a příslušníky bezpečnostních sborů.
Je však zřejmé, že možnost určit výši základu náhrady zvýšených životních nákladů pod hranici 25 % ze služebního příjmu by přineslo finanční úspory

	AKCEPTOVÁNO

	§ 152a
	MPSV

	§ 152a 
Požadujeme, aby příslušníkům se služebním působištěm v zahraničí byly zásadně poskytovány za stejné druhy nákladů stejné kompenzace. Skutečnost, zda je příslušník zařazen do zálohy činné či nikoliv, by neměla být rozhodná, pokud je do zahraniční vyslán za účelem plnění úkolů pro bezpečnostní sbor. V opačném případě se bude jednat o nerovnost, která není z hlediska principů výkonu závislé činnosti obhajitelná. Toto by nemělo být ponecháno na libovůli ředitele bezpečnostního sboru.
	NEAKCEPTOVÁNO

Nově navrhovaným ustanovením je naopak narovnáván stav, kdy příslušníci, kteří jsou zařazeni do zálohy činné a mají služební působiště v zahraničí mají dle zákona nárok i na náhradu zvýšených životních nákladů (viz § 151 odst. 3), ale příslušníkům, kterým je místo služebního působiště na zahraniční změněno, aniž by byli zařazeni do zálohy, na ně nárok nemají.

	§ 152a
	Policie
	§ 152a

Pokud má tento návrh řešit situaci zejména styčných důstojníků, případně dalších příslušníků, kteří mají místo služebního působiště v zahraničí, ale nejsou zařazeni do zálohy činné a mají jim být poskytovány též další výdaje ve smyslu § 151 odst. 3, tj. zejména náhrada zvýšených životních nákladů, pak slova „náhrady cestovních výdajů“ tuto skutečnost nepokrývají. Druhy náhrad cestovních výdajů jsou uvedeny v § 137 a další výdaje zde uvedeny nejsou. Navrhujeme za slova „náhrad cestovních výdajů“ doplnění slov „včetně náhrady některých dalších výdajů podle § 151 odst. 3“.
	AKCEPTOVÁNO

	§152b
	ÚZSI
	Za nový § 152a požadujeme doplnit nový § 152b
 
V novém ustanovení požadujeme upravit možnost přiznat příslušníkovi zpravodajské služby
 s místem služebního působiště v zahraničí náhradu zvýšených životních nákladů podle nařízení vlády č. 62/1994 Sb., o poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí, ve znění pozdějších předpisů, a to za podmínek stanovených služebním předpisem ředitele zpravodajské služby.    
	AKCEPTOVÁNO JINAK

Změnou textace § 152a by měla být zahrnuta i možnost přiznat zvýšené životní náhrady příslušníkům zpravodajských služeb s místem služebního působiště v zahraničí.


	§ 153
	MPSV
	§ 153 odst. 10 a 12 
Nesouhlasíme s návrhem úpravy, pokud jde o zhoršení postavení příslušníků, kteří jsou vysíláni do zahraničí do evropské instituce nebo agentury EU. Současná podoba § 153 zákona 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, reflektuje principy obsažené v § 188 zákoníku práce. Tedy zejména zásadu, že jsou-li zahraniční institucí (na základě mezinárodní smlouvy) poskytnuty náhrady ve stejné nebo vyšší výši, nemusí je poskytovat vysílající český zaměstnavatel, a pokud jsou poskytnuty ve výši nižší, uhradí zaměstnanci rozdíl.

Návrh považujeme za problematický z několika důvodů:

1. Pokud by náhrady poskytnutí podle předpisů Evropské unie byly nižší než ty, které jsou poskytovány podle českých právních předpisů, vzniká situace, kdy je zaměstnanec/příslušník nucen nést část nákladů zaměstnavatele spojených s cestou, kterou vykonává v rámci své závislé činnosti. To definičním znakům výkonu závislé činnosti jednak odporuje, ale obzvláště nestandardní je to ve spojení s výkonem služby, která je pojmově založená na vyšší míře podřízenosti příslušníka vůči bezpečnostnímu sboru. Máme pochybnost, zda by takováto úprava obstála i z hlediska mezinárodního práva, proto k tomu doporučujeme provést dodatečnou rešerši.

2. Navrhované ustanovení neodůvodněně rozlišuje mezi příslušníky podle toho, zda jsou vysláni do zahraničí k výkonu služby v instituci EU nebo v jiné mezinárodní instituci (např. dva vyslaní příslušníci, jeden k orgánu NATO a jeden k orgánu EU, oba v Bruselu). O širší nerovnosti bychom pak mohli hovořit ve vztahu k jiným formám závislé práce/činnosti. 

3. Tvrzení, že současná právní úprava nereflektuje stav, kdy evropské instituce nebo agentura EU samy hradí výše uvedené výdaje vyslanému příslušníkovi, a není proto nutné uhrazovat tyto náklady z národního rozpočtu, neodpovídá skutečnosti, neboť v případě, kdy je tato instituce v odpovídající výši uhradí, nemusí bezpečnostní sbor hradit nic dalšího (§ 153 odst. 10); pokud uhradí pouze část, stačí, aby bezpečnostní sbor poskytl jen rozdíl, tj. ani nemusí hradit plnou výši cestovních náhrad.

4. Podotýkáme zároveň, že snaha obejít povinnost k náhradě nákladů způsobených zaměstnanci/příslušníkovi zahraniční pracovní/služební cestou nebude v uvedeném smyslu nutně funkční, neboť i tak budou zaměstnanci příslušet náhrady s přihlédnutím k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), které má zaručit minimální standard ochrany zaměstnance v daném státě z hlediska volby práva (toto bude muset být vždy individuálně posuzováno). Upření poskytování náhrad vyslaným zaměstnancům nebo jejich poskytování v nedostatečné výši brání také vnitrostátní úprava přijatá ve členských státech na základě transpozice příslušné směrnice o vysílání (viz § 319 odst. 1 písm. i) zákoníku práce).

	ROZPOR

Podle názoru MV vede současné řešení k tomu, že povinnost vyplácet náhrady vždy zatíží vysílající bezpečnostní sbor (jelikož výhodnější úpravou je ta česká) a nikoliv orgán EU, což má za následek skutečnost, že bezpečnostní sbory experty odmítají vysílat a v evropských institucích a agenturách jich tak působí minimum;


	
	ÚZSI
	K § 153 odst. 12
 
Požadujeme, aby se toto ustanovení nevztahovalo na příslušníky zpravodajských služeb. 
 

	VYSVĚTLENO

Zpravodajské služby využívají k financování těchto vyslání speciální programy a dané ustanovení proto na ně přímo nedopadá.

	§154a
	BIS
	§ 154a
Navrhujeme upravit znění novelou zavedeného paragrafu ve smyslu nahrazení slov „bezpečnostního sboru“ slovy „služebního funkcionáře“.

Odůvodnění: Uvedený návrh cílí na zjednodušení souhlasu s použitím vlastního zařízení nebo jiného předmětu příslušníka, který by dle nás měl dávat služební funkcionář (rozuměno nadřízený příslušníka, který věc užije), nikoliv bezpečnostní sbor jako takový.
Návrh bezesporu míří na individuální situace, kdy bude třeba, i operativně, využít vlastní věci k provedení úkonu. Z tohoto důvodu je důležité, aby případné schválení použití takovéto věci bylo stejně pružné jako nutnost jejího použití, což zajistí pouze taková úprava, která rozhodnutí o použití věci svěří služebnímu funkcionáři, resp. nadřízenému příslušníka, který chce věc použít.
	AKCEPTOVÁNO

	§154b
	ÚZSI
	K § 154b 
 
Požadujeme, aby služební zákon připustil možnost náhrady těchto výdajů příslušníkům v případě, že jim zpravodajská služba výkon služby z jiného místa nařídila (viz připomínka k § 76a), a to paušální částkou určenou služebním předpisem ředitele zpravodajské služby.
 

	VYSVĚTLENO

Daná připomínka se vztahovala k § 76a, který upravuje tzv. homeoffice, nikoli převádění do jiného místa služebního působiště. Proto i náhrady po změně místa služebního působiště upravují jiná ustanovení.

	§154b
	MF


	§ 154b

Dáváme na zvážení, zda do daného ustanovení výslovně nezakotvit pro příslušníky v případě, kdy vláda nařízením stanoví, že se náhrada nákladů poskytne paušální částkou, možnost vzdát se práva na poskytnutí této náhrady. V současné úpravě platí, že náhrady nákladů příslušníkům nepřísluší, ale pokud vláda nařízením stanoví paušální částku, tak se náhrada poskytne. Máme za to, že i v zákoně o služebním poměru by měla být zakotvena možnost pro příslušníky projevit vůli, že o náhradu nákladů nemají zájem, neboť výkon služby z jiného místa (tzv. home-office) představuje pro příslušníky benefit (snazší sladění soukromého a profesního života). Pokud by bezpečnostní sbor musel dle nařízení vlády náklady poskytovat, mohlo by vedení bezpečnostního sboru hypoteticky také rozhodnout, že výkon služby z jiného místa povolovat nebude; výsledkem by         v takové situaci byla ztráta benefitu pro příslušníka, přestože např. příslušník náhrady nákladů nepožaduje. S ohledem na řízení ve věcech služebního poměru vzdání toto nelze učinit podobně jako je tomu v zákoníku práce, tedy dohodou mezi zaměstnancem                 a zaměstnavatelem, ale navrhujeme toto zakotvit jako výslovné uvedení vzdání se práva (tj. jednostranný právní úkon příslušníka), které bezpečnostní sbor vezme na vědomí a náhradu nákladů spojených s výkonem z jiného místa neposkytne.
	AKCEPTOVÁNO

Byl přidán odst. 2, dle kterého se příslušník se může v žádosti o výkon služby z jiného místa případných náhrad nákladů vzdát.

§ 154 b odst. 2: „Příslušník se v žádosti o výkon služby z jiného místa může vzdát náhrady nákladů poskytovaných paušální částkou.“

	§154b

	MPSV
	§154b

Doporučujeme slova „zaměstnancem odměňovaným platem“ nahradit slovy „pro zaměstnance odměňovaného za práci platem“.

	AKCEPTOVÁNO

	§ 155
a
§ 157
	Unie BS
	S navrženou úpravou nesouhlasíme, neboť vytváří prostor pro podávání účelových trestních oznámení na bývalé příslušníky po odchodu z jejich aktivní služby na odpočinek, a to např. z řad recidivistů nebo věčných stěžovatelů. Příslušníci by tak i po odchodu z aktivní služby byli vystaveni stresu z možných účelových trestních oznámení na jejich osobu ještě několik let po odchodu ze služby, což by v krajních případech mohlo příslušníkům způsobit fatální zhoršení zdravotního stavu. Zejména potom těm, kteří odešli např. s podlomeným zdravím způsobeným vlivem náročné dlouholeté služby pro stát. V policejní komunitě je nadto moc dobře znám efekt „náhlého úmrtí bývalého příslušníka“, který v krátké době po odchodu z aktivní služby z plného zdraví náhle zemře. To může souviset se stresem, který je jedním z faktorů závažných civilizačních onemocnění na celém světě – tj. kumulace stresu z bývalého zaměstnání spojená se stresem z nové etapy života po odchodu příslušníka může s navrhovanou právní úpravou zvýšit počet těchto náhlých úmrtí. Pokud je záměr předkladatele tímto ustanovením zabránit, aby příslušník, který spáchal v době trvání služebního poměru úmyslný trestný čin nezneužil určitých mezer v zákoně za účelem dosáhnutí na výsluhové nároky, tak potom uvádíme, že tyto mezery zákona jsou dnes už dostatečně identifikovány, a lze je přímo vtělit do ustanovení § 155. Důvodová zpráva k návrhu zákona navíc neupravuje, zda by se tato navrhovaná úprava týkala i příslušníků, kteří odešli nebo odejdou podle dosavadní právní úpravy zákona.   
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO

Na společném vypořádacím jednání bylo od připomínky ustoupeno.

	§ 159

	MSP 

Unie BS 

ČMKOS 

NOS PČR
	► V současné době se stále častěji zvyšují důchody pevnou částkou. Ta se nijak neodrazí na výši výsluhového příspěvku. Ve vztahu k osobám, kteří pobírají jiný druh důchodu, dochází k devalvaci výsluhového příspěvku. Požadujeme proto do § 159 odst. 1 za slova „výměry důchodů“ doplnit slova „a o polovinu pevné částky, o níž je zvýšen důchod“. 
► Zároveň upozorňujeme na nutnost doplnit poznámku pod čarou č. 73. Odstavec upravuje zvyšování výměry výsluhového příspěvku. Poznámka pod čarou č. 73 odkazuje pouze na ustanovení upravující zvýšení procentní výměry důchodu v řádném termínu. Procentní výměra důchodu může být zvýšena i mimořádném termínu. Je proto třeba do poznámky pod čarou č. 73 doplnit i odkaz na § 67a zákona o důchodovém pojištění.  
	► NEAKCEPTOVÁNO

► NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO

LRV bohužel nepřipouští změnu stávajících podmínek pod čarou. 


	§159a
	HZS 
	K § 159a odst. 1

Požadujeme upravit tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o „výměru“ reagující na výměru „v době vzniku nároku na výsluhový příspěvek podle § 157“, nebo „aktuální výměru“ v době zjištění? Podle naší interpretace by snížení nemělo být zpětné. Otázkou však je správnost této interpretace ve vztahu k výsluhovému příspěvku vyplácenému v nižší výměře. Za minimální požadavek lze označit náležité zdůvodnění dopadů změny v důvodové zprávě včetně zdůvodnění, jaké důsledky do aplikační praxe to přinese, včetně argumentace zaměřené na otázku nabytých práv, dobré víry apod.

	AKCEPTOVÁNO JINAK

Ve skutečnosti se nejedná o změnu, neprávem vyplacený výsluhový příspěvek označil např. rozsudek MS v Praze č.j. 11 Ad 10/2022- 68 ze dne 25. 4. 2023  výslovně za bezdůvodné obohacení.

Novelizace naopak povinnost vrácení neprávem vyplacených částek omezuje pouze na případy, kdy  příslušník nesprávnou výměru sám způsobil, např.  porušením informační povinnosti, a to po vzoru § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení:

„Jestliže důchod byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, protože příjemce důchodu nesplnil některou jemu uloženou povinnost, přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo vědomě jinak způsobil, že důchod nebo jeho část byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, má plátce důchodu vůči příjemci důchodu nárok na vrácení, popřípadě náhradu nesprávně vyplacené částky.“


	
	OS SOO 

ČMKOS 
	OS SOO/ČMKOS podporuje znění § 159a odst. 1, kterým se upouští od původně zamýšlené povinnosti příslušníka vrátit neprávem vyplacený vyšší výsluhový příspěvek. Kvitujeme tuto úpravu, neboť přispěje k posílení jistoty příslušníka ohledně nároku na vyměřenou výsluhu.  
	VZATO NA VĚDOMÍ

Ustanovení bude mít kompromisní znění:

„Bývalý příslušník je povinen vrátit nesprávně vyplacené částky pouze v případě, že k jejich vyplacení došlo, protože nesplnil některou povinnost podle § 163, přijal výsluhový příspěvek nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen ve vyšší částce, než náležel,  nebo jinak způsobil, že výsluhový příspěvek nebo jeho část byl vyplacen ve vyšší částce, než náležel. Bývalý příslušník je povinen vrátit nesprávně vyplacené částky nejvýše za 3 roky zpětně. „

	
	ÚZSI 
	Formulace  „nebo že se změnily skutečnosti rozhodné pro stanovení výše výměry“ je podle našeho názoru  velmi vágní a její výklad může být v praxi velmi široký., a to v neprospěch bývalých příslušníků. Navrhujeme proto alespoň do důvodové zprávy blíže uvést okolnosti a příklady, ve kterých může k takovémuto přepočtu výsluhového příspěvku dojít.       
	AKCEPTOVÁNO

	
	ČMKOS 

NOS PČR

MSP
	V § 160 odst. 1 a 2 a § 167 odst. 3 se slova „ze základního důchodového pojištění“ zrušují. Odůvodnění: Jedná se o pojem, který není v právních předpisech obsažen.  
	AKCEPTOVÁNO

	§162a

	NBÚ
	Toto ustanovení je formulováno velice obecně a nejednoznačně a není z něj tak patrné, k jakému datu nárok na výsluhový příspěvek zaniká, zda tomu tak bude například k datu právní moci tohoto rozhodnutí v trestním řízení, nebo již k datu skončení služebního poměru. Rovněž není ošetřena situace, kdy byl výsluhový příspěvek bývalému příslušníkovi již vyplácen. Předpokládáme, že v tomto případě dojde k zastavení výplaty výsluhového příspěvku v souladu s nově navrhovaným § 167 odst. 2 s tím, že pokud bude bývalý příslušník odsouzen pro úmyslný trestný čin, výplata výsluhového příspěvku se neobnoví a s ohledem na zákaz retroaktivity nebude bývalý příslušník nucen vrátit již vyplacený výsluhový příspěvek. Požadujeme doplnění návrhu zákona a důvodové zprávy tak, aby při jeho aplikaci nemohly vzniknout výše uvedené výkladové nejasnosti.
	AKCEPTOVÁNO

	
	Unie BS 
	S navrhovaným zněním úpravy nesouhlasíme viz odůvodnění připomínky k § 155. 

	VZATO NA VĚDOMÍ

	§164a
	OS SOO 

ČMKOS 
	OS SOO/ČMKOS požaduje takovou úpravu ustanovení, která zajistí, že náklady na přepravu mrtvoly v rakvi s kovovou vložkou půjdou za bezpečnostním sborem, který příslušníka na služební zahraniční cestu vyslal. Ponechání odkazu na rakev s kovovou vložkou je zásadní např. z toho důvodu, že při převážení je nutná k vyrovnání tlaku.

Odůvodnění: V případech, kdy je tělo převáženo z jiného členského státu nebo třetího státu, kde je příslušník na služební cestě, je požadován převoz v rakvi s kovovou vložkou, měl by bezpečnostní sbor uhradit i tuto rakev s ohledem na podmínky přepravy do místa pohřbu. S ohledem na mezinárodní smlouvy, které ČR uzavřena s některými státy, by v případech, kdy je příslušník v dané zemi a povinnosti na převoz mrtvého těla jsem vyšší než v ČR, by měl dané náklady na žádost bezpečností sbor uhradit. Jedná se o mezinárodní smlouvu č. 22/2012, mezinárodní Ujednání o přepravě mrtvol 44/1938. Současně i na přepravu letadlem jsou kladeny větší nároky, např. zařízení na vyrovnání tlaku.  

	AKCEPTOVÁNO

Ustanovení bude znít:

„V případě úmrtí příslušníka v zahraničí náleží úhrada podle věty první, která v případě potřeby zahrnuje i náklady na kovovou vložku do rakve, pouze pobýval-li příslušník v zahraničí ze služebních důvodů.“ ?

	§ 165
	MO 
	§ 165 odst. 1
Požadujeme za slovo „povolání“ vložit slova, která s příslušným číselným odkazem na poznámku pod čarou a touto poznámkou zní: „včetně zvýšeného zápočtu doby službyx).
_________________________

x) § 143 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů.“.

Odůvodnění: Již od počátku účinnosti zákona o vojácích z povolání (ode dne 1. 12. 1999) se pro výši výsluhového příspěvku a odbytného jako výraz ocenění některých namáhavých a rizikových druhů služeb zavedlo zvýšené hodnocení doby výkonu služby. 
Požadujeme, aby při přechodu z jednoho služebního poměru do druhého byly tyto zvýšeně započtené doby zachovány. 

	NEAKCEPTOVÁNO

MO v rámci jednání od připomínky ustoupilo. 

	§ 166

	MF 
	Podle stávající úpravy se pro účely výše výsluhových nároků považuje průměrný hrubý služební příjem poskytovaný za předchozí kalendářní rok. Požadujeme základ pro výpočet výsluhového nároku upravit tak, aby nebyl zohledňován pouze příjem posledního roku. 

V této souvislosti upozorňujeme, že i zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, pro účely stanovení výše výsluhových náležitostí za rozhodný považuje průměrný hrubý služební plat poskytovaný za předchozích 5 kalendářních roků přede dnem skončení služebního poměru. Dále připomínáme, že u výpočtu starobního důchodu se zjišťuje průměrný příjem 36 let zpětně (již od roku 1986). Tento požadavek zároveň řeší nedostatek stávající právní úpravy, kdy mohou odměny za mimořádný výkon motivovat zkušeného příslušníka bezpečnostního sboru k ochodu ze služebního poměru. Mimořádná odměna navyšuje jeho příjem za kalendářní rok a vede tak ke zvýšení výsluhového nároku. V souvislosti s prodlužováním ekonomicky produktivního věku, dále i s ohledem na úpravu navrženou v § 41 odst. 2 návrhu zákona obsahující možnost prodloužení věkové hranice služebního poměru do 70 let, požadujeme adekvátní úpravu doby trvání služebního poměru spolu se stanovenými procentními výměrami výsluhového příspěvku obsaženými v § 158. Spatřujeme významnou nerovnováhu mezi nastavením procentní výše výsluhového příspěvku pro dobu trvání služebního poměru od 15 do 20 let u bývalých příslušníků bezpečnostního sboru oproti výsluhovému příspěvku bývalých vojáků z povolání stanových § 132 a násl. zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů. Zatímco u bývalých příslušníků bezpečnostního sboru je u procentní výše výsluhového příspěvku po 15 letech služby 20 %, u bývalého vojáka z povolání je to po uplynutí stejné doby 5 %. Právě postupněji nabíhající procentní výše je dle našeho názoru více motivačním prvkem pro setrvání příslušníků u bezpečnostního sboru.
	ROZPOR

	
	BIS 
	K § 166 odst. 1 zákona 
Navrhujeme zrušit aktuální znění uvedeného odstavce a nahradit jeho znění následovně: „(1) Za měsíční služební příjem se pro účely stanovení výše výsluhových nároků považuje průměrný hrubý služební příjem poskytovaný v kalendářním roce, ve kterém byl příjem příslušníka nejvyšší. Byl-li příslušník ve služebním poměru u více bezpečnostních sborů, stanoví se výše výsluhových nároků podle věty první ve vztahu k bezpečnostnímu sboru, u kterého byl zařazen v době odchodu. Trval-li služební poměr po dobu kratší než 1 rok, zjišťuje se průměrný hrubý měsíční služební příjem z celé doby trvání služebního poměru.“ 
Odůvodnění: Uvedené navrhujeme z důvodu, že všechny bezpečnostní sbory se potýkají s problémy s obsazováním volných služebních míst. Je běžné, že řada zkušených a mnoho let sloužících příslušníků, místo toho, aby své zkušenosti předávala, raději ze služebního poměru odchází, a to např. z důvodu reorganizačních změn, kdy jsou zařazeni na jinou funkci (tabulkovou pozici), mnohdy s nižším příjmem. V důsledku snížení či hrozby snížení služebního příjmu poté může dojít ke snížení případných výsluhových nároků, a proto příslušníci v produktivním věku raději odejdou od bezpečnostních sborů. Aby se zabránilo spekulativním odchodům a nedocházelo ke zbytečnému snižování početních stavů v bezpečnostních sborech odchody zkušených příslušníků, považujeme za vhodné provést navrhovanou změnu. Záměrem úpravy je, aby se příslušník neobával výsluhových nároků z důvodu budoucích příčin. Výše výsluhových nároků již nebude motivem pro předčasné odchody příslušníků v produktivním věku mimo bezpečnostní sbory, které jsou z hlediska personální stability nesprávné. Výsluhové nároky by tudíž mohly být vypočítány za ten kalendářní rok, který je pro příslušníka nejvýhodnější. Současně se předpokládá, že výše příjmu se bude zjišťovat jen u bezpečnostního sboru, kde byl příslušník zařazen naposledy, a to z důvodu administrativní zátěže, která by vznikala při odchodu příslušníka ze služebního poměru a vyžadovala by zjišťování jeho příjmu napříč bezpečnostními sbory.

	ROZPOR

	
	Policie 
	Navrhujeme, aby se z důvodu personální stabilizace do průměrného měsíčního hrubého služebního příjmu nezapočítával příplatek za službu v zahraničí, což by mělo zabránit spekulativním odchodům po obdobích s vyššími příjmy. Navrhujeme, aby se započítával průměrný hrubý příjem poskytovaný podle služebního místa, na kterém byl příslušník ustanoven přede dnem zařazení do zálohy činné.   
	AKCEPTOVÁNO 

	
	Unie BS 

ČMKOS 

NOS PČR 

MSP 
	V § 166 odst. 3 návrhu se slova „služebního příjmu“ zrušují. V platnosti zůstává dosavadní znění. (V důsledku odmítnutí změny druhu kázeňského trestu v § 51).  
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO

Na vypořádacích jednáních bylo dohodnuto, že název kázeňského trestu se změní, nicméně počítat se bude stále pouze ze základního tarifu. 

	§ 167

	OS SOO 

ČMKO
	OS SOO/ČMKOS požaduje doplnění ustanovení o upřesnění, že příspěvek na pohřeb se také vyplácí do 30 dnů.  
	 NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO

Příspěvek na pohřeb se vyplácí až na základě žádosti pozůstalých, která není nijak termínovaná. 

	
	NBÚ 
	§ 167 odst. 2
Navrhuje se následující změna textu: 

„(2) Bývalému příslušníkovi, proti němuž je vedeno trestní řízení pro úmyslný trestný čin spáchaný v době trvání služebního poměru, se odchodné a výsluhový příspěvek přiznají a vyplatí až po pravomocném skončení tohoto řízení, jestliže nebyl odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně ani nebylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání22), schváleno narovnání23) nebo rozhodnuto o podmíněném odložení návrhu na potrestání23a). Byl-li mu nárok na výplatu výsluhového příspěvku již přiznán, výplata výsluhového příspěvku se zastaví do doby pravomocného skončení trestního řízení; pokud bývalý příslušník není pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně ani nebylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání22), schváleno narovnání23) nebo rozhodnuto o podmíněném odložení návrhu na potrestání23a), výplata výsluhového příspěvku se obnoví od data, ke kterému byla výplata zastavena.“.

Odůvodnění:  Pokud bude bývalý příslušník odsouzen pro úmyslný trestný čin, výplata výsluhového příspěvku se neobnoví. Předložený návrh zákona však neupravuje situaci, kdy dojde k zastavení výplaty výsluhového příspěvku z důvodu zahájení trestního řízení pro úmyslný trestný čin, avšak toto řízení neskončí pravomocným odsouzením bývalého příslušníka pro úmyslný trestný čin. V tomto případě by podle našeho názoru měla být obnovena výplata výsluhového příspěvku, a proto navrhujeme v tomto smyslu doplnit zákon.
	AKCEPTOVÁNO

	
	OS SOO

ČMKOS 
	§ 167 odst. 2

OS SOO/ČMKOS požaduje úpravu ustanovení tak, aby nevznikaly pochybnosti ohledně výše příspěvku k vyplacení příslušníkovi zproštěného trestu:

„Bývalému příslušníkovi, proti němuž je vedeno trestní řízení pro úmyslný trestný čin spáchaný v době trvání služebního poměru, se odchodné a výsluhový příspěvek přiznají a vyplatí až po pravomocném skončení tohoto řízení, jestliže nebyl odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně ani nebylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání22), schváleno narovnání23) nebo rozhodnuto o podmíněném odložení návrhu na potrestání23a), a to zpětně ke dni nároku na výsluhový příspěvek.“  
	AKCEPTOVÁNO

	
	NBÚ 
	§ 162a plus § 167 odst. 2

Předložený návrh neupravuje situaci, kdy je dodatečně rozhodnuto (např. při obnově řízení), že bývalý příslušník nespáchal trestný čin, avšak výsluhový příspěvek mu na základě pravomocného rozhodnutí vydaného v původním trestním řízení nebyl přiznán. Důvod, pro který nebyl příspěvek přiznán dodatečně odpadl a příslušník by tak měl být oprávněným příjemcem výsluhové příspěvku. Žádáme o doplnění návrhu zákona tak, aby bylo zřejmé, zda a jakým způsobem se v tomto případě nárok na výsluhový příspěvek obnoví a jak bude řešeno mezidobí mezi zánikem služebního poměru a rozhodnutím o tom, že trestný čin nebyl spáchán.
	AKCEPTOVÁNO 

	
	KVOP 
	§ 167 odst. 3

Předkladatel navrhuje podrobněji upravit postup při výplatě výsluhového příspěvku tak, že do ustanovení § 167 odst. 3 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů vkládá nově druhou větu. Ustanoveními zákona upravujícího důchodové pojištění o výplatě dávek důchodového pojištění se podle ní přiměřeně řídí i postup při výplatě výsluhového příspěvku, nestanoví-li sám zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů jinak. Důvodová zpráva v komentáři k tomuto bodu uvádí, že návrh přiměřeného použití ustanovení zákona o důchodovém pojištění má zejména řešit situace, kdy je výsluhový příspěvek příjemci zaslán na platební účet, nicméně přede dnem splatnosti příjemce zemře. Podle dosavadní právní úpravy je nutno postupovat cestou občanského soudního řízení, zatímco § 64 zákona o důchodovém pojištění obsahuje speciální úpravu objektivní odpovědnosti osoby mající právo disponovat s peněžními prostředky na účtu oprávněného, na který je důchod vyplácen. Orgán sociálního zabezpečení uloží rozhodnutím této osobě povinnost vrátit přeplatek na důchodu, a není-li ji, může tuto povinnost stanovit dalším jmenovaným osobám - manželovi, kterému vznikl nárok na pozůstalostní důchod, a dále dětem a rodičům, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti v domácnosti.

Spolu se svými předchůdci ve funkci veřejného ochránce práv se už ode dne účinnosti citované úpravy odpovědnosti disponenta prostředků na účtu zemřelého důchodce a dalších osob dále v pořadí setkávám s negativními dopady rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení vydaných podle daného ustanovení. Nezřídka se stává, že disponent ani jiné osoby z okruhu zemřelého nepřišli do styku s nenáležející splátkou důchodu, např. proto, že ji banka ihned strhla z důvodu závazků zemřelého vůči bance, anebo ji formou plnění z nastaveného trvalého příkazu zaslala třetímu subjektu, jejž objektivní odpovědnost k vrácení přeplatku nestíhá. Ačkoliv se tak ustanovení § 64 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném ode dne 1. 1. 2012 (nynější § 64 odst. 7 téhož zákona) zmiňuje o „vrácení“ nenáležející splátky důchodu, jmenované osoby z popsaného důvodu částku nemohou vrátit, orgánu sociálního zabezpečení ji proto platí ze svých vlastních prostředků.

Souladnost této úpravy s Listinou základních práv a svobod doposud nezkoumal Ústavní soud. Je mi však známo, že zákonností rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení vydaných podle citovaného ustanovení zákona o důchodovém pojištění se již zabývaly správní soudy, přičemž nepojaly podezření na protiústavnost dané úpravy.

Souhlasím, že neoprávněně vyplacené prostředky sociálního zabezpečení se musejí vrátit plátci. Respektuji úmysl zákonodárce, který chtěl zmiňovaným ustanovením zákona o důchodovém pojištění zajistit rychlou návratnost veřejných prostředků. Problém shledávám v tom, jak je orgány sociálního zabezpečení často aplikují. Legitimitu svých rozhodnutí, kterými ukládají disponentům a dalším osobám povinnost uhradit vyplacenou nenáležející splátku, odůvodňují argumentem, že povinní se následně mohou domáhat vrácení bezdůvodného obohacení po bankách či jiných subjektech v občanském soudním řízení – tedy postupem, od kterého zákonodárce citovaným ustanovením oprostil orgány sociálního zabezpečení pro jeho přílišnou náročnost.

Především ale orgány sociálního zabezpečení překračují oprávnění, které jim dává citované ustanovení zákona o důchodovém pojištění. V případě disponentů účtu, kterým je rozhodnutím ukládána povinnost, nezkoumají, do kdy přesně dispoziční právo k prostředkům na účtu trvalo, a zda v okamžiku vzniku přeplatku vůbec ještě existovalo.

Důvodová zpráva připomínkovaného zákona uvádí, že přiměřené vztažení úpravy § 64 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění na postup při výplatě výsluhového příspěvku má za cíl zjednodušit dosavadní stav, kdy bezpečnostním sborům nezbylo než domáhat se vrácení nenáležejících splátek výsluhového příspěvku cestou občanského soudního řízení. Podotýkám, že tuto situaci již řeší sám připomínkovaný zákon, když svým bodem 364 doplňuje § 213 odst. 2 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů o druhou větu následujícího znění: „Stejnou povinnost mají i další osoby, k jejichž bezdůvodnému obohacení došlo při realizaci právních vztahů vyplývajících z tohoto zákona.“ Takové rozšíření speciální úpravy bezdůvodného obohacení v zákoně o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů znamená, že vracení nenáležejících splátek výsluhového příspěvku již nebude vyžadovat žalobu k soudu, nýbrž bude stačit služební rozhodnutí vydané podle citovaného nového ustanovení. Povinným z takového rozhodnutí přitom bude skutečně osoba odpovědná za vrácení bezdůvodného obohacení, na kterou by přiměřené uplatnění úpravy o výplatě dávek důchodového pojištění nemuselo vždy dopadat.

S ohledem na výše uvedenou nadbytečnost i problematičnost praktického uplatňování proto navrhuji, aby zákonodárce z přiměřeného použití zákona o důchodovém pojištění vyloučil ustanovení § 64 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění. 

	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ

Z ustanovení § 64 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění bude převzata pouze první část:

Má-li právo disponovat s peněžními prostředky na účtu bývalého příslušníka jiná osoba než bývalý příslušník nebo je-li výsluhový příspěvek vyplácen na účet manžela nebo registrovaného partnera bývalého příslušníka, jsou tato jiná osoba nebo manžel nebo registrovaný partner povinni vrátit plátci výsluhového příspěvku částky, na které příjemci výsluhového příspěvku z důvodu jeho úmrtí zanikl nárok, pokud nedošlo k vrácení těchto částek plátci výsluhového příspěvku peněžním ústavem, u nějž je platební účet veden..“


	§ 168

	MSP
	Upozorňujeme, že novelou zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, provedenou zákonem č. 29/2024 Sb., došlo s účinností od 1. ledna 2025 ke komplexní úpravě systému nakládání s finančními prostředky osob ve výkonu trestu odnětí svobody, vazby a zabezpečovací detence, včetně samostatné úpravy srážek z těchto příjmů. Nová úprava mj. předpokládá, že výsluhové příspěvky odsouzených a chovanců budou povinně zasílány do věznic a ústavů pro výkon zabezpečovací detence, kde vykonávají trest odnětí svobody a zabezpečovací detenci (viz § 167 odst. 4 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů) a následně z těchto došlých prostředků budou vykonávány srážky podle zákona o výkonu trestu, popř. podle zákona o výkonu zabezpečovací detence. 
Zdá se, že navrhované znění § 168 je v konfliktu s příslušnými ustanoveními zákona o výkonu trestu odnětí svobody, popř. zákona o výkonu zabezpečovací detence, upravujícími srážky, když stanoví, že „srážky z výsluhových nároků lze provádět jen na základě žádosti bývalého příslušníka nebo v rámci výkonu rozhodnutí nařízeného soudem, správním úřadem nebo orgánem zmocněným k tomu zákonem“ a kdy tak taxativně stanoví tituly pro jejich výkon. 
Požadujeme tedy do tohoto ustanovení doplnit možnost provádět srážky „na základě zvláštního právního předpisu“, kterým je zákon č. 169/1999 Sb. a zákon č. 129/2008 Sb. Tato   
	AKCEPTOVÁNO


	§ 169 
	Policie 
	Navrhujeme ponechat v zákoně vymezení účastníků řízení: „Účastníkem řízení (dále jen „účastník“) je příslušník, bývalý příslušník, pozůstalý po příslušníkovi a občan, který požádal o přijetí do služebního poměru k bezpečnostnímu sboru a který požaduje udělení souhlasu s výkonem jiné výdělečné činnosti.“. Poslední uvedený účastník řízení vyplývá z návrhu na doplnění § 13 odst. 1 písm. i). Odůvodnění:  Považujeme za jistější mít účastníky řízení vymezeny v zákoně o služebním poměru úžeji, než příliš široce vymezené podle správního řádu, tak jak je tomu i v zákoně o státní službě a v zákoně o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. V případě širokého vymezení účastníků řízení hrozí riziko, že v podstatě kdokoliv by se mohl stavět do role účastníka řízení, např. oznamovatel kázeňského přestupku. Tato   
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO
Na vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že definice zůstane obecná.

	§ 170
	NOS PČR 
Unie BS 
	Jsme pro zachování stávající koncepce (výlukový režim § 171), případně lze uvažovat o kombinaci pozitivního a negativního výčtu  
Pro rozšiřování případů, v nichž se nevede formalizované správní řízení, není faktický důvod, smyslem vedení řízení je zajištění potřebné míry ochrany subjektivních práv, včetně garance přístupu k efektivní právní ochraně (systém opravných prostředků a soudní ochrany), navrhovaná konstrukce (pozitivní výčet) přesouvá řadu záležitostí do sféry sdělení /např. povolení ke studiu, umístění do zálohy aj), u nějž jsou nároky na odůvodnění podstatně nižší, a ve srovnání s rozhodnutím je i přístup k právní ochrany mnohem složitější. Na přezkum zákonnosti sdělení nemá příslušník právní nárok – postupuje se obdobně, jako u přezkumného řízení.
Na základě tzv. zásahové žaloby se patrně bude moci domáhat ve většině případů pouze toho, že úkon bude prohlášen za nezákonný (to považuje z hlediska ochrany práv příslušníka za nedostatečné) a pouze v případě trvajících zásahů (např. záloha) i jejich ukončení. Rozdíl oproti rozhodnutí je zde tedy zřejmý (nemožnost zrušit). Navrhovaná koncepce v řadě případů povede ke snížení právní ochrany příslušníka.  
Kromě toho, původně zamýšleného cíle – „odbřemenění služebního funkcionáře od náročných administrativních úkonů“, lze dosáhnout již jen tím, že se umožňuje vydat rozhodnutí jako první úkon v řízení. Uvedené je dostatečným kompromisem mezi požadavkem „odstranění administrativní zátěže“, schopností služební funkcionáře rychle reagovat a zajištěním žádoucího stupně právní ochrany příslušníka.    
	NEAKCEPTOVÁNO
Na společném vypořádacím jednání návrh nezískal podporu. 
I v případě, že služební funkcionář namísto formálního rozhodnutí v řízení podle II. části správního řádu  postupuje podle jeho IV. části, lze se domoci nápravy případné vady. 
Služební funkcionář může vadu napravit z moci úřední. Pokud tak neučiní, příslušník se může bránit prostřednictvím zásahové žaloby podle § 82 a násl. soudního řádu správního. 
Na základě § 87 odst. 2 s.ř.s. „Soud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem.“
V návaznosti na rozhodnutí soudu o zásahové žalobě se pak uplatí specifický „zrušovací“ postup podle § 156 odst. 2 správního řádu., ve kterém se postupuje „přiměřeně“ podle ustanovení o  přezkumném řízení.


	
	MSP  
 
ČMKOS  
	Stávající koncepci založenou na negativním výčtu situací, v nichž se nevede řízení (viz § 171 stávajícího znění zákona) lze považovat za vhodnější konstrukci nežli navrhovaný pozitivní výčet, zejména z hlediska nutnosti zachování potřebné míry ochrany subjektivních práv příslušníků. V případě, že určitá situace (např. příslušník žádá o povolení ke studiu na vysoké škole) není uvedena v pozitivním výčtu, by mělo platit, že se řízení nepovede, tzn. že se ve věci nebude vydávat rozhodnutí. Tím je podstatně oslabena právní ochrana příslušníka (příslušník se nemůže odvolat), tzv. jiné úkony (zde sdělení) obsahují zpravidla kvalitativně nižší odůvodnění, při posuzování jejich rozporu se zákonem, tzn. při jejich rušení se postupuje obdobně jako v přezkumném řízení, což je prostředek právní ochrany, na který nemá příslušník právní nárok. 
V praxi se mohou objevit i sporné případy – jak např. nahlížet na situaci, kdy budeme chtít zrušit povolení k jiné výdělečné činnosti, příslušník si podá žádost o splátkový kalendář, poté co již bylo např. rozhodnutí i vrácení náborového příspěvku v právní moci atp. Praxe přináší situace, kdy je nezbytné rozhodnutí vydat. Není totiž možné obsáhnout všechny situace a provést taxativní výčet.  Navrhovaná koncepce vede k oslabení právní ochrany subjektivních práv účastníků. Dlouholetá praxe ukazuje, že relativně vysoké procento rozhodnutí služebních funkcionářů je vadných a mnohdy dokonce záměrně vadných. Úroveň rozhodování proto neumožňuje jeho zjednodušení. Navrhujeme po vzoru zákona o státní službě koncipovat jak výčet situací, v nichž se řízení vede, tak výčet situací, kdy se řízení nevede, s tím, že v pochybnostech platí, že se řízení vede. Vždy je lepší při sporné situaci poskytnout větší míru ochrany nežli nižší.  
 
	NEAKCEPTOVÁNO
Na společném vypořádacím jednání návrh nezískal podporu. 

	
	HZS 
	K § 170 písm. f) 
Požadujeme v důvodové zprávě argumentačně zdůvodnit, proč má být formálně rozhodováno o pružné době služby.  
	AKCEPTOVÁNO 
Formálně má být rozhodováno pouze o žádostech rodičů a pečujících osob podle § 85 odst. 5 až 7, u kterých směrnice EU  vyžaduje písemné odůvodnění. 


	§ 171 

	MF 
	§ 171 odst. 2 
Do důvodové zprávy požadujeme doplnit, že text je myšlen tak, že     o odvolání může rozhodovat i služební funkcionář, který není bezprostředně nadřízený služebnímu funkcionáři, který napadené rozhodnutí vydal. Jinak řečeno o odvolání nemusí rozhodovat vždy přímo nadřízený služební funkcionář (tento totiž nutně nemusí být služebním funkcionářem s personální a kázeňskou pravomocí), kdy záleží na služebním funkcionáři (řediteli bezpečnostního sboru) ve smyslu § 2 odst. 1, který disponuje originární a výlučnou pravomocí jednat a rozhodovat ve věcech služebního poměru; tento služební funkcionář si může služebním předpisem vyhradit právo rozhodovat   o odvolání i za situace, kdy přenesl oprávnění rozhodovat v I. stupni na služebního funkcionáře, který mu není přímo podřízený (existuje zde ještě jeden anebo několik článků). 
Toto doplnění považujeme za klíčové, neboť v rámci Celní správy ČR je takto již nyní postupováno, a s ohledem na metody výkladu práva se jeví doplnění jako nanejvýše žádoucí (úmysl zákonodárce). 
	AKCEPTOVÁNO

	
	MSP
ČMKOS 
	§ 171 odst. 2 věta druhá
Návrh věty druhé § 171 odst. 2 lze považovat za nadbytečný. Z § 2 zákona je zřejmé, kdo je nadřízeným služebního funkcionáře. Požadujeme proto danou větu z návrhu vypustit.  
 
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO
Navrhovaný text § 172 odst. 2 věty druhé odpovídá textu aktuálního § 190 odst. 7 věty druhé.


	
	ČMKOS   
NOS PČR
MSP  
	K § 171 odst. 3 až 5
Nesouhlasíme s přesunutím kompetenčních norem týkajících se opravných prostředků. Odůvodnění: Pro přesunutí kompetenčních norem týkajících se opravných prostředků není patrně žádný důvod, ve srovnání s jinými procesními předpisy jde o poměrně netradiční koncepci, nepřispívá to přehlednosti a systematice zákona.    
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO
Na společném jednání bylo od připomínky ustoupeno.
Důvodem přesunu norem byla právě snaha o přehlednost zákona, tzn. soustředění pravidel pro určení příslušnosti ve všech stupních řízení na jednom místě.


	
	MSP 
ČMKOS
 NOS PČR 
	§ 171 odst. 6 
Rozhodnutí služebního funkcionáře se nemůže týkat působnosti jiného služebního funkcionáře. Ustanovení postrádá smysl a je motivováno právním předpisem, který má jinou konstrukci. Bylo by vhodné upravit věci tak, jak vyplývají ze zvláštního právního postavení příslušníků, a nikoli zaměstnanců, jejichž právní poměry upravují jiné právní předpisy. Požadujeme proto odstavec 6 z návrhu § 171 bez náhrady vypustit.   
 
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO
Rozhodnutí služebního funkcionáře se působnosti jiného služebního funkcionáře týkat může, a to např. pokud příslušník vzhledem ke svému ustanovení na nové služební místo přechází pod pravomoc jiného služebního funkcionáře. 

	
	NOS PČR  
	V § 171 odst. 7 se slovo „oprávněn“ nahrazuje slovem „povinen“.  
Odůvodnění: Nesouhlasíme s pouhou možností fakultativního zřizování poradní komise. Povede to ke snížení právní ochrany příslušníka (kolegiální orgán, zaručující větší objektivitu a spravedlnost rozhodování), snížení práv odborových organizací (doposud má právo mít zástupce – člena), disproporce mezi jednotlivými sbory i uvnitř sborů – zhoršení vnitřní atmosféry. Poradní komise mají dlouholetou tradice, v mnoha sborech představují osvědčený institut, který vede ke kultivaci rozhodovací praxe.  Smyslem právní úpravy při tvorbě 361/2003 Sb. bylo mimo i sjednocení právní úpravy napříč bezpečnostními sbory, nepovažujeme za vhodné vytvářet konstrukce, které naopak povedou k neodůvodněným rozdílnostem. Již nyní existují značné rozdíly ve výkladu ohledně postavení, úloze a zejména složení poradních komisí zejména mezi policií a ostatní sbory.    
	NEAKCEPTOVÁNO
Na společném vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že od povinné existence poradních komisí bude upuštěno, s výjimkou komise rozkladové, kterou vyžaduje správní řád. 


	
	Unie BS 
	Zásadně nesouhlasíme se zrušením ustanovení, které se týká poradních komisí. Navrhovaná úprava zásadním způsobem omezuje působnost odborových organizací v oblasti práva být zúčastněna v hodnotících a poradních orgánech služebního funkcionáře. Zrušením tohoto ustanovení se znemožňuje odborovým organizacím účastnit se a hájit (svými stanovisky) příslušníky, kteří jsou slabší stranou řízení oproti zaměstnavateli, který je z povahy služebního poměru stranou silnější. 
Navrhujeme proto uvedené zrušené ustanovení zachovat a po vzoru tehdejšího zák. č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, České národní rady, doplnit o větu, že členem poradní komise musí být zástupce odborové organizace.    
	NEAKCEPTOVÁNO
Na společném vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že od povinné existence poradních komisí bude upuštěno, s výjimkou komise rozkladové, kterou vyžaduje správní řád. 

	
	Policie 
	§ 171 odst. 7 
Kvitujeme, že zřízení poradní komise má jen fakultativní povahu. Ale upozorňujeme, že tak jak je to navržené, je to pro rozhodování i v prvním stupni. Přesto navrhujeme toto ustanovení zrušit, protože je na zvážení služebního funkcionáře koho pověří vedením řízení ve věcech služebního poměru, případně jak bude komisi nazývat. V souvislosti s tím, je třeba, aby v každém případě v § 202 odst. 5 byly uvedeny i osoby pověřené vedením řízení ve věcech služebního poměru.    
	AKCEPTOVÁNO


	§ 172 
	Unie BS 
ČMKOS 
NOS PČR 
	Ustanovení postrádá smysl. Je motivováno právním předpisem, který má jinou konstrukci. Bylo by vhodné upravit věci tak, jak vyplývají ze zvláštního právního postavení příslušníků, a nikoli zaměstnanců, jejichž právní poměry upravují jiné právní předpisy. Ustanovení je v rozporu s tzv. průchodností mezi bezpečnostními sbory zakotvenou v § 1, 3 a 20 a následujících zákona.    
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO
Na společném vypořádacím jednání bylo od připomínky ustoupeno. 
Navrhované ustanovení § 172 vychází z rozsudku NSS č.j. Komp 3/2023-29 ze dne 21. března 2024, ve kterém NSS dospěl k závěru, že:
→ SluP  výslovně neupravuje pravidlo pro situaci, kdy příslušník bezpečnostního sboru změní působení mezi bezpečnostními sbory a  domáhá se určitého plnění za trvání služebního poměru v rámci druhého bezpečnostního sboru, přičemž tvrzený nárok vznikl během služebního poměru k prvnímu bezpečnostnímu sboru.
→ příslušným bezpečnostním sborem ve smyslu § 1 odst. 3 SluP, jehož služební funkcionáři jednají a rozhodují ve věcech služebního poměru dle § 2 zákona o služebním poměru, je ten bezpečnostní sbor, o jehož „věc“ se jedná;
→ bezpečnostní sbor, resp. služební funkcionář, je oprávněn jednat ve všech věcech týkajících se tohoto bezpečnostního sboru, a to včetně nároků majících původ ve služebním poměru u tohoto bezpečnostního sboru, přestože se nárok týká osoby, která již (v okamžiku uplatnění nároku) příslušníkem daného bezpečnostního sboru není;
→ rozhodnutí o nároku příslušníka služebním funkcionářem původního bezpečnostního sboru, není v rozporu s účelem a smyslem tzv. průchodnosti služebních poměrů. 

	§ 173
	Policie 
	§ 173 
Navrhujeme zcela vyloučit podjatost jako u vojáků z povolání. Pokud by tento návrh nebyl akceptován, navrhujeme na konec ustanovení doplnit „a ředitele bezpečnostního sboru“. Odůvodnění:  Pramenem pravomoci rozhodovat ve věcech služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů je primárně ředitel bezpečnostního sboru. Vyloučení ředitele z řízení pro podjatost  odporuje konstrukci ředitele jako „suveréna“ uvnitř bezpečnostního sboru. Aplikace § 14 odst. 5 správního řádu mimo rámec zákonné delegace (§ 2), kdy je každý služební funkcionář podřízen „podjatému“ řediteli bezpečnostního sboru,  sám o sobě vykazuje znaky systémové podjatosti. V rámci zachování logiky zákona a s odkazem na podobnou konstrukci u vojáků z povolání, se jeví tedy vhodné tuto rozporuplnost odstranit a vyloučit z možné podjatosti i ředitele bezpečnostního sboru.  
	AKCEPTOVÁNO
Podjatost bude vyloučena u ředitele bezpečnostního sboru a jeho nadřízeného.


	§ 174 

	HZS 
	K § 174 až 176 
Navrhovanou úpravu doručování požadujeme upravit obdobně jako je uvedená v § 183a návrhu zákona, kterým se se mění zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony ve verzi, kterou schválila vláda dne 10. 4. 2024. 
 
	AKCEPTOVÁNO
Navrhovaná úprava doručování z novelizace zákona o státní službě vychází.

	
	MF  
	Máme za to, že stanovené pořadí metod doručování by mělo vypadat takto:  
1. Doručení příslušníkovi osobně na místě (na služebně) anebo doručení prostřednictvím k tomuto účelu určeného elektronického nástroje (jedná se o dva prioritní způsoby doručování, mezi kterými lze libovolně vybírat);  
2. Doručení na adresu elektronické pošty zřízené příslušníkovi bezpečnostním sborem, do které je příslušníkovi umožněn dálkový přístup, bez aplikace fikce doručení (způsob doručování, nelze-li doručit podle bodu 1);  
3. Doručování podle správního řádu ve stanoveném pořadí včetně doručování prostřednictvím datové schránky (způsob doručování, nelze-li doručit podle bodu 1 a 2).  
► K § 174 odst. 1 – Považujeme formulaci v návětí „se doručením písemnosti na místě rozumí“ za problematickou, protože pojem doručení na místě není definováno ve správním řádu, v § 20 se pouze hovoří o doručení FO „kdekoli, kde bude zastižena“. Tedy danou konstrukci doručování, která začíná nevhodně zvoleným odkazem na jeden ze způsobů doručování podle správního řádu,  a ještě demonstrativně výrazem „se rozumí také“ (tj. tohle také), považujeme za zmatečnou. Navrhujeme danou větu přeformulovat tak, že příslušníkovi se písemnosti doručují primárně na místě; doručením na místě se též rozumí předání písemnosti na služebně. Naopak za doručení na místě dle našeho názoru nelze považovat doručení prostřednictvím k tomuto účelu určeného elektronického nástroje, kdy z povahy věci toto není doručení osobně ale elektronicky. Jak je uvedeno výše, doručení příslušníkovi na služebně     a doručení prostřednictvím elektronického nástroje by mělo být na stejné úrovni, tzn. služební funkcionář, by měl mít možnost mezi těmito způsoby libovolně volit.  
► K § 174 odst. 4 – Navrhujeme ustanovení o doručování do datové schránky vypustit. Pro doručování do datové schránky dle našeho názoru postačuje ustanovení § 176 odst. 2, kde je stanoveno, že nelze-li doručit písemnost postupem podle § 174 nebo 175, doručuje se způsobem stanoveným správním řádem, kdy prioritním způsobem podle správního řádu je právě datová schránka. 
► K § 175 - Považujeme doručování na adresu elektronické pošty příslušníka zřízené bezpečnostním sborem s aplikací fikce doručení za nevhodné a ve veřejném právu naprosto nestandardní způsob doručování. Přestože je normováno, že tento postup lze využít jen tehdy, „je-li do ní (elektronické pošty) příslušníkovi umožněn dálkový přístup“, je potřeba si uvědomit, že příslušník není povinen v době mimo službu sledovat a kontrolovat služební e-mail (např. v době dovolené, nemocenské či obecně déle trvající nepřítomnosti). Příslušník má např. zřízen dálkový přístup (jen ze služebního notebooku), ale služební zařízení není povinen mít u sebe   a kontrolovat jej v době mimo službu. Fakticky by příslušník musel prohlédnout i v době mimo službu veškerou služební poštu, které mohou být za týden i vyšší desítky (dle služebního zařazení), aby  v této našel jeden či několik písemností, které jsou mu jako příslušníkovi doručovány. Toto považujeme za nežádoucí. Byť vnímáme odlišná specifika řízení o služebním poměru od klasického správního řízení, máme za to, že pokud má být stanovena možnost doručení na služební e-mail, tak jsme zásadně proti tomu, aby  u tohoto způsobu doručení byla aplikována fikce doručení. Navrhujeme doručení na e-mail ponechat, avšak vyloučit fikci doručení a pro případ, kdy písemnost takto nebude doručena, musí bezpečnostní sbor danou písemnost doručovat podle § 176 odst. 2, tedy způsoby doručení podle správního řádu (datová schránka, doručení prostřednictvím kontaktního místa veřejné správy, doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb atd). 
	 AKCEPTOVÁNO ČÁSTECNĚ
Na společném vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že způsoby doručování podle§ 174 odst. 1 budou postaveny na roveň a že fikce doručení u emailu zůstane.  

	
	Unie BS  
ČMKOS 
MSP 
	Navrhovaná úprava vyvolává celou řadu otázek, na něž není v odůvodnění možno nalézt odpovědi.  Co se rozumí speciálním elektronickým nástrojem? V komentáři to není dostatečně vysvětleno.  Proč se váže okamžik doručení u speciálního nástroje na potvrzení a nikoli na přihlášení, proč není fikce? Neměl by speciální nástroj nahrazovat datovou schránku v prostředí bezpečnostních sborů? Předpokládá se snad, že tento nástroj nebude v některých sborech zaveden, což dovozujeme z následujícího ustanovení o podání. Vytváří se nerovnost napříč příslušníky jednotlivých bezpečnostních sborů. Při doručování do e-mailové schránky se jeví problematická fikce doručení, zdá se tak, že je zde zaváděn ještě přísnější režim nežli u speciálního e-nástroje, v podstatě se e-mail staví na roveň datové schránky, ve srovnání se správním řádem je třeba poukázat i na to, že doručovat na e-mail je možné jen žádost účastníka řízení. Bude se při potvrzování e-mailové zprávy vyžadovat nějaký speciální elektronický podpis? V čem přesně je spatřován z bezpečnostního hlediska (ověření identity příjemce) rozdíl mezi soukromým e-mailem a emailem zřízeným bezpečnostním sborem (snad ne jen v tom, že se přihlašuje na pracovním počítači). 
Navrhovaná úprava doručování je nejasná, oslabuje právní ochranu příslušníků bezpečnostních sborů.   
	VZATO NA VĚDOMÍ 
Připomínka byla prodiskutována na společném vypořádacím jednání. Bohužel je velmi obecná a nesplňuje požadavky Legislativních pravidel vlády, podle nichž připomínky, musejí být formulovány jednoznačně a konkrétně, musejí být řádně odůvodněny a je-li požadováno nahradit určitý text jiným textem, musí být navržena nová formulace.

	
	Policie 
	§ 174 odst. 1 a 4 
Navrhujeme při doručování odstranit pořadí způsobů doručování, protože ještě není jasné, jak bude k tomu účelu určený elektronický nástroj fungovat (zajištění doručení fikcí). Dalším důvodem je možnost výběru optimálního způsobu doručení podle doručované písemnosti s ohledem na finanční stránku věci.  
Dále navrhujeme povinné zřízení datové schránky pro příslušníky. Již teď, pokud má příslušník zřízenou datovou schránku, tak mu bezpečnostní sbor v souladu s aktuální zákonnou úpravou povinně doručuje do datové schránky. Je to obdoba povinně zřízeného účtu, na který bezpečnostní sbor zasílá příslušníku služební příjem (§ 129 odst. 2).    
	AKCEPTOVÁNO


NEAKCEPTOVÁNO


	§ 177a 
	MSP 
Unie BS 
ČMKOS 
NOS PČR  
	Nad rámec návrhu § 177a 
Řízení ve věcech služebního poměru je sice řízením správním, ale s odlišnostmi vyplývajícími ze služebního poměru jako zaměstnaneckého vztahu, kde o právech a povinnostech příslušníků rozhodují jejich nadřízení. Rozhodnutí služebních funkcionářů mohou být ovlivněna uvedeným vztahem a do svého rozhodnutí přenášet tyto vztahové otázky. Vzhledem k četnosti vydávaných rozhodnutí a dalším okolnostem je chybovost rozhodování relativně vysoká. Úplné použití správního řádu činí rozhodování pro služební funkcionáře náročným procesem stejně jako využití všech procesních práv pro příslušníka. Bez využití právní pomoci ze strany zmocněnce, má příslušník ve sporu s bezpečnostním sborem pramalou šanci na úspěch. 
Využití zmocněnce, zpravidla advokáta, je při dnešních cenách a současných služebních příjmech příslušníků, na hranici finančních možností příslušníka. Jestliže je záměrem zrušit tradiční zvýhodnění příslušníků, jako účastníků řízení ve věcech služebního poměru, a neposkytovat náhrady nákladů řízení ve sporech se služebními funkcionáři, v nichž je příslušník úspěšný, je takový záměr nutno označit jako snahu vyloučit, anebo značně omezit obranu příslušníků proti svévolným rozhodnutím a faktické omezení využití jejich soudní ochrany. Lze předpokládat a praxe to ukazuje, že zrušení povinnosti bezpečnostního sboru uhradit náklady v úspěšném sporu, je dalším důkazem negativních změn v zákoně, které nepřispějí již tak nevalné atraktivitě služebního poměru s důsledky z toho plynoucími. Doporučujeme proto do zákona doplnit návrh § 177a, jež bude upravovat náklady řízení, a jež zní:  
„§ 177a 
Náklady řízení 
(1) Náklady řízení, které vznikly bezpečnostnímu sboru, nese tento sbor. Náklady řízení, které vznikly účastníkovi, nese účastník. 
(2) Jestliže je účastník v řízení o odvolání, rozkladu, v obnoveném nebo přezkumném řízení úspěšný, má nárok na náhradu nákladů od bezpečnostního sboru. Jestliže má účastník v řízení úspěch jen částečný, má nárok na poměrnou náhradu nákladů. Nárok musí účastník uplatnit před ukončením řízení, a jestliže to není možné, do 3 dnů ode dne doručení rozhodnutí, jinak zaniká. 
(3) Bezpečnostní sbor hradí svědkovi nutné výdaje spojené s podáním svědecké výpovědi a prokázaný ušlý výdělek. Nárok musí svědek uplatnit nejpozději do 5 dnů ode dne jejich vzniku, jinak zaniká. 
(4) Bezpečnostní sbor hradí osobě, která není účastníkem řízení, náklady spojené s předložením listiny nebo s ohledáním. Nárok musí osoba uplatnit nejpozději do 5 dnů ode dne jejich vzniku, jinak zaniká. 
(5) Při náhradě výdajů a poskytování odměn znalcům a tlumočníkům se postupuje podle zvláštního právního předpisu.“  
 
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ
Odstavce 1 a 2 SluP budou do textu vráceny, odstavce 3 až 5 ale nikoliv, neboť poskytování svědečného, znalečného apod. se automaticky řídí správním řádem (a zvláštními předpisy o znalcích atd.). 

	§ 178 
	ČMKOS  
NOS PČR 
	► Není uveden příkaz, který je prvním úkonem v řízení o jednání, které má znaky přestupku. 
► Neměla by zde být zařazena po vzoru zákona o státní službě i zvláštní ustanovení o vydání nového rozhodnutí? 
  
	►AKCEPTOVÁNO 
► Ano, ale tato ustanovení jsou již obsažena ve 3., 5. a 6. části SluP.

	
	Policie 


	► § 178 odst. 1 písm. a) 
Navrhujeme doplnit, že vydání rozhodnutí může být prvním úkonem v řízení, s výjimkou řízení o propuštění ze služebního poměru mimo propuštění podle § 42 odst. 1 písm. c), což je porušení služebního slibu tím, že se příslušník dopustil zvlášť zavrženíhodného jednání, které je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru. Odůvodnění:  Řízení se zjednodušuje, ale v tomto případě by to bylo obráceně. Proč vyřazovat jedinou možnost, kde to je možné už nyní.    
► § 178 odst. 1 písm. c) 
V případě příslušníka bezpečnostního sboru, který spáchal jednání, které má znaky přestupku, navrhujeme možnost vydat příkaz jako první úkon v řízení ve věci, ve které je skutkové zjištění považováno za dostatečné. I dnes je běžnou praxí, že zejména v případech dopravních přestupků, kdy byl zjištěn takový stav věci, o kterém služební funkcionář nemá důvodné pochybnosti, je v této věci vydán příkaz. Proti němu může příslušník, který s tímto rozhodnutím nesouhlasí, podat odpor. Možnost tímto způsobem zjednodušit řízení výrazně snižuje administrativní zátěž při řešení jednání, které má znaky přestupku.   
 ► § 178 odst. 1 
Navrhujeme doplnit o písmena d) a e), která budou znít:
„d) náhradě škody nebo nemajetkové újmy, nebo 
e) povinnosti vydat bezdůvodné obohacení“ 
s ohledem na jejich odkladný účinek.  
	►AKCEPTOVÁNO


►AKCEPTOVÁNO


► AKCEPTOVÁNO

	
	BIS 
	§ 178 odst. 1 
Navrhujeme upravit znění písmene c) v uvedeném odstavci, a to nahrazením tečky na konci písmene středníkem a doplněním věty za tento středník ve znění: 
„to neplatí, je-li rozhodnutí vydáno ve formě příkazu dle zvláštního právního předpisu.“ 
Odůvodnění: Uvedený návrh reflektuje situace, kdy je možno řešit spáchané jednání, mající znaky přestupku, formou příkazu, včetně příkazu na místě. Příkaz je druhem rozhodnutí ve věci samé a jako takový nepožaduje splnění podmínek klasického správního řízení, tj. že správnímu orgánu postačuje, aby pro jeho vydání byl srozuměn se stavem věci a naznal, že zná dostatečně všechny okolnosti případu, aby mohl kvalifikovaně rozhodnout.  
	AKCEPTOVÁNO


	
	HZS 
	 § 178 odst. 1  
Navrhujeme písm. „c) jednání, které má znaky přestupku“ zrušit bez náhrady. 
Odůvodnění: Ačkoliv novela předpokládá širší využití zákona č. 250/2016 Sb. (což lze z obecného hlediska považovat za žádoucí změnu), oproti současnému stavu vylučuje možnost rozhodnutí příkazem (který je zvláštní formou správního rozhodnutí) v případě jednání, které má znaky přestupku (viz navrhovaný § 178 odst. 1). Podle dosavadní právní úpravy naopak byl institut příkazu v řízení o jednání, které má znaky přestupku, výslovně aplikovatelný podle § 189 odst. 1 písm. s) zákona o služebním poměru. GŘ HZS ČR nevidí objektivní důvod, proč by v případech, u nichž jsou podmínky pro vydání příkazu splněny, nemělo být umožněno jej využít. Nemožnost rozhodnutí příkazem např. u běžných dopravních přestupků (kupříkladu překročení nejvyšší dovolené rychlosti) zbytečně vytíží služební funkcionáře, kteří budou muset vést regulérní řízení ve všech případech. Požadujeme proto ponechání možnosti rozhodnut příkazem.  
	AKCEPTOVÁNO JINAK
Možnost rozhodnout příkazem bude zákon obsahovat.


	§ 179 
	MSP 
ČMKOS 
NOS PČR 
	§ 179 odst. 1  
Navrhujeme do výčtu uvést další případy odvolání proti rozhodnutí, v nichž je důvodné přiznat odkladný účinek. Doporučujeme proto do § 179 odst. 1 doplnit písmena f) až h), která zní:  
 „f) stanovení povinnosti vrátit část náborového příspěvku,  
g) zrušení souhlasu s jinou výdělečnou činností, nebo 
h) povinnosti uhradit náklady spojené se studiem.“. 
Jedná se o případy o případy, kdy pro vyloučení odkladného účinku není patrně žádný důvod, nadto jeho vyloučení může, pokud bude rozhodnutí následně v odvolacím řízení zrušeno a obsah mezitím již vykonán, přinést komplikace. 
	AKCEPTOVÁNO


	
	MSP 
	§ 179 odst. 2 
Zákonem č. 172/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ochraně oznamovatelů, došlo s účinností od 1. srpna 2023 k novelizaci § 190 odst. 5, jehož aktuální znění je následující: 
„(5) Na návrh odvolatele, který podal oznámení podle zákona o ochraně oznamovatelů, může odvolací orgán přiznat odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí, které by mohlo mít znaky odvetného opatření, nebo pozastavit jeho vykonatelnost. Návrh na přiznání odkladného účinku nebo pozastavení vykonatelnosti lze podat pouze ve lhůtě pro podání odvolání. O návrhu na přiznání odkladného účinku nebo pozastavení vykonatelnosti podle věty první rozhodne odvolací orgán bez zbytečného odkladu poté, co mu byl předán spis; proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.“  
Novelou navrhované znění § 179 odst. 2, do kterého je transformován stávající § 190 odst. 5 je následující: 
„(2) Na návrh odvolatele, který podal oznámení podle zákona o ochraně oznamovatelů, může služební funkcionář, který rozhoduje o odvolání, přiznat odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí, které by mohlo mít znaky odvetného opatření. Návrh na přiznání odkladného účinku lze podat pouze ve lhůtě pro podání odvolání. O návrhu na přiznání odkladného účinku rozhodne odvolací orgán bez zbytečného odkladu poté, co mu byl předán spis; proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. Lhůta pro vydání rozhodnutí o odvolání neběží do doby rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku.“ 
V novelou navrhovaném znění § 179 odst. 2 absentuje možnost odvolatele podat návrh na pozastavení vykonatelnosti rozhodnutí, které by mohlo mít znaky odvetného opatření podle zákona č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů.  Příslušná pasáž důvodové zprávy v této souvislosti žádné vysvětlení neobsahuje. Žádáme o vysvětlení důvodů a způsobu transformace současného § 190 odst. 5 do navrhovaného § 179 odst. 2.    
	AKCEPTOVÁNO
Slova „nebo pozastavit jeho vykonatelnost“ budou do textu ustanovení vrácena.

	§ 181 
	ČMKOS 
MSP 
NOS PČR 
	§ 181 se za slovo „obohacení,“ doplňují slova „ o stanovení povinnosti vrátit část náborového příspěvku, o zrušení souhlasu s jinou výdělečnou činností, o povinnosti uhradit náklady spojené se studiem.“. Odůvodnění: Ve výčtu by měly být uvedeny také další případy odvolání proti rozhodnutí, v nichž je důvodné přiznat odkladný účinek.   
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ
Na společném vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že odklad vykonatelnosti bude proveden u rozhodnutí o stanovení povinnosti vrátit část náborového příspěvku a o povinnosti uhradit náklady spojené se studiem. Nikoliv u rozhodnutí o zrušení souhlasu s jinou výdělečnou činností,

	§ 182 
	BIS 
	Navrhujeme do výše uvedeného paragrafu vložit nový odstavec č. 1 ve znění: 
„(1) V řízení o kázeňském přestupku se obdobně použijí právní předpisy upravující řízení o přestupku, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.“ 
Dosavadní odstavce 1 až 5 navrhujeme přečíslovat na odstavce 2 až 6. 
Odůvodnění: Řízení o kázeňském přestupku je svým způsobem obdobou řízení o jednání, které má znaky přestupku. V obou případech  je rozhodováno o protiprávním jednání, které však u kázeňského přestupku představuje společensky ještě méně škodlivé jednání, než přestupek, neboť vyplývá pouze ze zákonných ustanovení specializovaných na poměr příslušníků bezpečnostních sborů a z interních a služebních předpisů. Dle našeho názoru je nadbytečně pro řízení o kázeňském přestupku zavádět nové postupy, které jsou v mnoha ohledech nedokonalé a jejichž náhradu by bylo nutno hledat ve veskrze obecné úpravě správního řádu. Tento předpis však nebyl koncipován pro procesní úpravu řízení o přestupcích, tuto funkci zastává právě přestupkový zákon. 
Dle našeho názoru je administrativně i logicky zbytečné vést velmi obdobné druhy řízení ve dvou rozdílných druzích řízení. Je nasnadě legislativu co nejvíce zjednodušit a usnadnit tak služebnímu funkcionáři i bezpečnostnímu sboru snížit administrativní, a tím i časovou a personální zátěž.  
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO
Na vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že subsidiarita zákona o přestupcích by byla příliš riziková, a proto návrh zůstane v původním znění. 


	
	MSP
ČMKOS 
NOS PČR  
	§ 182 odst. 1 
V § 182 odst. 1 doporučujeme slova „z moci úřední“ nahradit slovy „z podnětu bezpečnostního sboru“. Změna směřuje ke sjednocení terminologie užité v zákoně. 
 
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO
Zahájení řízení „z moci úřední“ je standardní procesněprávní pojem, který opakovaně používá správní řád i zákon o přestupcích (např. „správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal, zahájí z moci úřední přezkumné řízení“, nebo „správní orgán zahájí řízení o každém přestupku, který zjistí, a postupuje v řízení z moci úřední“). Naopak řízení „z podnětu bezpečnostního sboru“ je nestandardní termín, který byl do SluP zaveden v době, kdy se se subsidiaritou správního řádu nebylo počítáno. 

	
	HZS 
	K § 182 odst. 4 

Požadujeme § 182 odst. 4 upravit následovně: 

„(4) Kázeňský trest se neuloží, byl-li obviněnému příslušníkovi za totožný skutek pravomocně uložen 
a) trest v trestním řízení, 
b) kázeňský trest v řízení o jednání, které má znaky přestupku, nebo 
c) správní trest v řízení o přestupku, 
a uložený trest lze považovat za dostačující.“. 

Odůvodnění: Připomínáme, že např. jednání, které má znaky přestupku a kázeňský přestupek mají zpravidla jiný objekt. Nehrozí tedy založení překážky ne bis in idem. Disciplinární delikty podle judikatury ESLP i Ústavního soudu totiž zpravidla ani nemají trestní charakter podle čl. 6 EÚLP. 

Pokud zákon o služebním poměru připouští, že lze o skutku, o němž bylo dříve pravomocně rozhodováno v trestním řízení, řízení o jednání, které má znaky přestupku nebo ve správním řízení, zahájit řízení a rozhodnout též v řízení o kázeňském přestupku, nemělo by být upuštění od uložení kázeňského trestu v uvedeném případě vždy obligatorní, ale kritériem by zde měla být dostatečnost dříve uloženého trestu [srov. např. § 86 odst. 1 písm. l) zákona o odpovědnosti za přestupky].  
 
	NEAKCEPTOVÁNO
Na vypořádacím jednání bylo od připomínky ustoupeno. Podle § 50 odst. 1 SluP platí, že  „Kázeňským přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje služební povinnost, ale nejde o trestný čin nebo o jednání, které má znaky přestupku.“


	
	MSP 
Unie BS 
	§ 183 odst. 1 písm. c) 
V návrhu § 183 odst. 1 požadujeme písmeno c) zrušit. Příslušník je ve služebním poměru k České republice, ať je zařazen v kterémkoli bezpečnostním sboru. Snaha o přiblížení služebního poměru příslušníků k soukromoprávnímu pojetí zaměstnavatelů odporuje principu tzv. „průchodnosti“ mezi bezpečnostními sbory bez přerušení (skončení a znovupřijetí) služebního poměru, zakotveným v § 1, 3, 20 a následujících.  
 
	NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO
Ustanovení § 183 odst. 1 písm. c) služební poměr nijak nepřibližuje soukromoprávnímu vztahu, pouze řeší otázku, který služební funkcionář má rozhodovat o kázeňském přestupku příslušníka, který přešel mezi dvěma sbory.
Na vypořádacím jednání bylo od připomínky ustoupeno.

	§ 185 
	MSP 
Unie BS 
ČMKOS 
NOS PČR 
	► § 185 odst. 1 
V návaznosti na naši připomínku k § 51 písm. b) požadujeme v nadpise § 185 a v odstavci 1 slova „služebního příjmu“ nahradit slovy „základního tarifu“.  
►§ 185 odst. 3
Znění odstavce 3 je nadbytečné. Jinak to ani být nemůže. Jiný sbor nic nepřejímá – jedná se o tentýž služební poměr a rozhodování jménem státu jiným služebním funkcionářem, bez ohledu na to, zda se jedná o služebního funkcionáře stejného nebo jiného bezpečnostního sboru.   
	► NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO
Na vypořádacím jednání bylo přijato kompromisní řešení, že se uvedený kázeňský trest bude jmenovat „snížení služebního příjmu o částku ve výši až 25 % základního tarifu“, tzn. název se sice změní, ale podstata zůstane stejná.

► NEAKCEPTOVÁNO, vysvětleno
Otázky přechodů příslušníků mezi bezpečnostními sbory jsou právně komplikované. Cílem navrhovaného ustanovení je výslovně deklarovat, že kázeňský trest, jakkoliv uložený původním sborem, vůči příslušníkovi  provede přejímající bezpečnostní sbor, neboť právě on je nyní plátcem jeho služebního příjmu (a proto mu ho taky může snižovat).


	
	Policie 
	► § 185 odst. 2   
Navrhujeme doplnit „služební příjem v dostatečné výšix)“ včetně odkazu na poznámku pod čarou na nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných částkách). 
Odůvodnění:  Tímto opatřením bude umožněno vykonat kázeňský trest i v případě, kdy příslušníkovi vznikl nárok na služební příjem jen v části kalendářního měsíce. Poznámkou pod čarou bude zajištěno, že nedojde ke stržení služebního příjmu pod nezabavitelnou částku podle jiných právních předpisů.   
Návrh:
„(2) Nelze-li kázeňský trest vykonat, neboť obviněnému příslušníkovi není vyplácen služební příjem v dostatečné výšix), kázeňský trest se vykoná v nejbližším následujícím měsíci, kdy bude jeho výkon možný.“
►§ 185   
Navrhujeme uvedený paragraf  „Výkon kázeňského trestu snížení služebního příjmu“ přesunout do části čtvrté „Kázeňské odměny a kázeňské tresty“, kam systematicky patří.   
	AKCEPTOVÁNO

NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO
Na vypořádacím jednání návrh nezískal podporu.


	§ 187 
	NOS PČR 
	V § 187 se písm. b) zrušuje.  
Odůvodnění: Jiný sbor nic nepřejímá – jedná se o tentýž služební poměr a rozhodování jménem státu jiným služebním funkcionářem, bez ohledu na to, zda se jedná o služebního funkcionáře stejného nebo jiného bezpečnostního sboru.    
	NEAKCEPTOVÁNO, vysvětleno
„Přejímající sbor“ je označení pro sbor, na jehož služební místo byl příslušník ustanoven, tzn. jde o synonymum pro sbor „nový“, u kterého příslušník vykonává službu po přechodu od sboru starého (= dosavadního). Příslušník je stále ve služebním poměru k České republice, nicméně služební funkcionář jednoho bezpečnostního je odlišným správním orgánem než služební funkcionář bezpečnostního sboru druhého. 

Navrhované ustanovení je obdobou § 64 Zákona o přestupcích, který umožňuje tzv. „předání věci“. Institut předání věci je možné  použít (na rozdíl od postoupení věci) nejen v již probíhajícím řízení, ale i v případech, kdy řízení ještě ani zahájeno nebylo. Používá se i při předávání kauzy mezi různými správními orgány, pokud např. zjistí, že nejsou místně nebo věcně příslušné.

Na vypořádacím jednání bylo od připomínky ustoupeno.


	
	BIS 
	§ 187 
Navrhujeme přeznačení dosud neoznačeného odstavce § 187 jako odstavec 1. Za nově vzniklý odstavec 1 navrhujeme vložit nový odstavec 2 ve znění: 
„(2) Jestliže jsou součástí spisu utajované informace, řízení se dokončí postupem podle tohoto zákona.“ 
Odůvodnění: Navrhovaná úprava spočívá v nutnosti ochraňovat utajované informace, které jsou v řízeních u zpravodajské služby obvykle obsažené. Některá řízení o jednáních majících znaky přestupku a o kázeňských přestupcích mohou být u zpravodajské služby vedena v režimu „Vyhrazené“, nebo „Důvěrné“, a to z důvodu obsahu citlivých informací o zpravodajských operacích a místech, kde zpravodajská služba působila či vykonávala svoji činnost. Z důvodů důsledné ochrany těchto informací není vhodné takovéto věci předávat např. správnímu orgánu nebo i jinému bezpečnostnímu sboru, považujeme za potřebné do uvedeného paragrafu vložit procesní výjimku. Uvedená úprava směřuje na všechny bezpečnostní sbory, které taktéž nepovažují za vhodné předávat skutečnosti o jejich utajované činnosti.  
	AKCEPTOVÁNO


	
	Policie 
	§ 188 
Navrhujeme na konci § 188 doplnit větu „Pro výkon kázeňského trestu snížení služebního příjmu se obdobně použije § 185. Odůvodnění:  Jedná se pouze o komplexní doplnění v souvislosti s výše navrhovanou změnou v ukládání kázeňských trestů za jednání mající znaky přestupku.   
	AKCEPTOVÁNO JINAK
Výkon kázeňského trestu bude upraven 2x, jak u kázeňského přestupku, tak u jednání se znaky přestupku. 


	§ 197a
	OS SOO 
ČMKOS 
	§ 197a odst. 1 
OS SOO/ČMKOS nesouhlasí s předkládanou úpravou kvotace pro působení ZO u zaměstnavatel (sboru) v navrhovaném ustanovení § 197a odst. 1. Předkládaný návrh požadující „alespoň 1 % příslušníků tohoto bezpečnostního sboru“ obsahuje neodůvodněnou zvýšenou kvotaci pro působení ZO u zaměstnavatele (sboru). Takovou kvotaci neobsahuje ani zákoník práce, ani zákon o státní službě (postačí pouze 3 členové v pracovním poměru nebo ve služebním poměru). Cílem této dikce je ztížit působení ZO u zaměstnavatele oproti zákoníku práce a zákonu o státní službě. Požadavek alespoň 1% příslušníků sboru zastoupených v ZO tedy považujeme za nahodilý a je dle nás také v rozporu s konstantní rozhodovací praxí Výboru expertů pro provádění úmluv a doporučení Mezinárodní organizace práce. 
Úmluva MOP č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat nezná pojem ani profesní klasifikaci „příslušníci bezpečnostních sborů“, a proto na tento typ zaměstnanců musí být mezinárodní právní optikou nahlíženo jako na „státní zaměstnance“. V tom případě je pak nutno řídit se rozhodovací praxí Výboru expertů, podle níž platí, že „Standardy obsažené v Úmluvě č. 87 se vztahují na všechny zaměstnance „bez jakéhokoliv rozdílu“ a jsou proto použitelné na zaměstnance státu. Je skutečně považováno za nespravedlivé rozlišovat v odborových záležitostech mezi zaměstnanci soukromého sektoru a státními zaměstnanci, protože zaměstnanci obou kategorií by měli mít právo organizovat se na obhajobu svých zájmů.“ (ČMKOS, Svoboda sdružování: Sbírka rozhodnutí Výboru pro svobodu sdružování 6. vydání (2018), 2020) 
V důvodové zprávě zdůvodňuje navrhovatel navýšenou kvotaci tím, že práh 1% je rozumně nastaven s přihlédnutím ke skutečnosti, že bezpečnostní sbory coby zaměstnavatelé mají „nadstandardně velikou personální základnou“. Avšak s vědomím toho, že se jinde v soukromém i veřejném sektoru velcí zaměstnavatelé (např. ČKD Group, Škoda Auto a.s., MPSP, Krajský úřad Středočeského kraje apod.) dokáží vyrovnat s práhem tří zaměstnanců v pracovním či služebním poměru, který by byl podle logiky předkladatele nepřiměřený velikosti personální základny těchto organizací, jeví se podmínka vyššího prahu pro působení odborové organizace u sboru jako disproporční, tj. neúměrná sledovanému záměru efektivního působení odborových organizací u bezpečnostních sborů. 
Uvedený návrh dále nereflektuje skutečnost, že u bezpečnostních sboru nepůsobí pouze odborové organizace příslušníků, ale i odborové organizace zaměstnanců, kteří jsou v pracovním poměru. Návrh tedy předpokládá, že k působení odborové organizace příslušníků bude třeba aby nejméně 1% příslušníků sboru bylo členy této odborové organizace, zatímco pro zaměstnance v pracovním poměru postačí platná úprava dle zákoníku práce, tj. splnění kvotace nejméně 3 zaměstnanců v pracovním poměru v bezpečnostním sboru, aby taková odborová organizace mohla u sboru působit. Tento postup zcela evidentně zakládá nerovnost mezi požadavky kladenými na působení obou zmíněných typů organizací u bezpečnostního sboru. V případě přijetí návrhu předkladatele by byly odborové organizace příslušníků zvýhodňovány na úkor odborových organizací sdružujících zaměstnance v pracovním poměru působících při bezpečnostních sborech. S ohledem na rozhodovací praxi Ústavního soudu ČR (viz. nález sp. zn. Pl. ÚS 83/06 ze dne 12. 3. 2008) dodáváme, že takovýto diskriminační přístup k působení OO je nepřípustný.    
	NEAKCEPTOVÁNO
MV tvrzený rozpor s Úmluvou MOP č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat nespatřuje. Článek 9 Úmluvy MOP č. 87 jednoznačně říká:
„Do jaké míry budou záruky, vyplývající z této úmluvy, uplatněny v ozbrojených silách a v policii, bude stanoveno vnitrostátním zákonodárstvím.“
Tvrzení, že Úmluva MOP č. 87 „nezná pojem příslušník bezpečnostního sboru“ proto není v souladu s realitou. Právě na základě čl. 9 český zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, již desítky let zcela zakazuje členství v odborech vojákům a zákon č. 361/2003 Sb. příslušníkům zpravodajských služeb. Výjimka pro členy bezpečnostních složek je ve skutečnosti „tradiční“ a obsahují ji všechny relevantní mezinárodní konvence, např. Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (120/1976 Sb.),  čl. 22:„Nic v tomto článku nebrání omezit zákonem výkon tohoto práva příslušníkům ozbrojených sil a policie. nebo Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (209/1992 Sb.), čl. 11: „Tento článek nebrání uvalení zákonných omezení na výkon těchto práv příslušníky ozbrojených sil, policie a státní správy. 
Ani „zvýšená kvotace“ není žádnou novinkou,  předchozí zákon o služebním poměru č. 186/1992 Sb., v poměrech Policie, Celní správy a Vězeňské služby přiznával právo reprezentovat příslušníky  pouze odborové organizaci s minimálně 40% zastoupením mezi příslušníky na konkrétním útvaru.
Na jednání na nejvyšší úrovni byla připomínka stažena.

	
	Unie BS 
	§ 197a odst. 1
Podporujeme připomínku Odborového svazu státních orgánů a organizací, ohledně neodůvodněné kvotace pro působení ZO u zaměstnavatele sboru.  Zásadně nesouhlasíme s navrhovanou úpravou § 197a odst. 1. Návrh obsahuje neodůvodněnou kvotaci pro působení ZO u zaměstnavatele (sboru). Takovou kvotaci neobsahuje ani zákoník práce, ani zákon o státní službě (postačí pouze 3 členové v pracovním poměru nebo ve služebním poměru).  Důvodová zpráva navíc nevysvětluje, co ji ke změně a zvýšení kvotace působnosti odborových organizací v příslušných bezpečnostních sborech vedlo, neboť omezení činnosti odborových organizací lze omezit pouze tehdy pokud to má být opatření v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých – viz čl. 27 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Uvedená omezení však v důvodové zprávě nejsou vůbec zmíněna.  Považujeme proto znění ustanovení § 197a za neústavní a v rozporu s Listinou základních práv a svobod.    
	NEAKCEPTOVÁNO
Viz komentář k předcházející připomínce ČMKOS a OS SOO.


	
	KVOP
	Předkladatel navrhuje doplnit a rozšířit stávající úpravu právního postavení odborových organizací a jejich působení v bezpečnostním sboru. Nově přiznává právo působit v bezpečnostním sboru a jednat pouze organizacím, které jsou k tomu oprávněny podle svých stanov a jejími členy je alespoň 1 % příslušníků daného bezpečnostního sboru. Jedná se o zřejmé zpřísnění dosavadní úpravy, přebírané ze zákoníku práce. Dosud dostačuje k právu odborové organizace působit u zaměstnavatele a jednat s ním, pokud jsou u něj  zaměstnaní alespoň tři její členové. 
Zákonodárce může nově upravit požadavky na minimální počet členů odborové organizace působící u jednoho zaměstnavatele. Aby navrhovaná právní úprava nebyla v rozporu s ústavním pořádkem, jak uvádí předkladatel, je podle mého názoru nezbytné, aby v přechodných ustanoveních pamatovala na další působení odborových organizací, které vznikly a zahájily svou činnost u zaměstnavatele ještě podle nynější úpravy. 
Byť jsou stávající požadavky na minimální vyžadovanou velikost členské základny odborové organizace odlišné, navrhované znění zákona neobsahuje přechodnou úpravu pro další fungování organizací, které působí v bezpečnostních sborech nebo v nich začnou působit do předpokládané účinnosti novely zákona dne 1. 1. 2026. Navrhuji proto přijmout ustanovení, které zajistí kontinuitu působení odborových organizací (včetně těch, které nebudou mít po nabytí účinnosti novely počet členů tvořících alespoň 1 % příslušníků daného bezpečnostního sboru) i podle nové právní úpravy. Nabízí se např. stanovení přechodného období, které poskytne stávajícím odborovým organizacím prostor přizpůsobit se novým podmínkám, nebo přiměřené posunutí účinnosti daného ustanovení. 
Dodávám, že retroaktivní odnětí práva působit a jednat u zaměstnavatele po dni 1. 1. 2026 odborovým organizacím, které vznikly a zahájily svou činnost podle zákona před uvedeným dnem, by bylo ve zjevném rozporu s ustanovením čl. 27 odst. 2 Listiny základních práv svobod. Aby úprava vyhověla testu proporcionality spojeného s ustanovením čl. 27 odst. 3 Listiny, jež umožňuje zákonem omezit činnost odborových organizací za splnění podmínky, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých, nestačí pouhé paušální konstatování, že v případě daného zaměstnavatele jde o bezpečnostní sbor, který je přísně hierarchicky řízeným subjektem, jehož posláním je aktivní ochrana veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti. Citovaná klauzule Listiny umožňuje v případě odborových organizací zákonem pouze omezit jejich činnost, nikoliv jejich vznik – pokud by zákon zcela odňal existujícím odborovým organizacím s určitou členskou základnou právo působit u zaměstnavatele jako takové, popřel by tím samotný smysl, pro který vznikly.  
 
	AKCEPTOVÁNO

	
	Policie 
	§ 197a odst. 1 
Navrhujeme povinnost pro odborovou organizaci doložit počty svých členů, nejen oznámit, že splňuje podmínku, že jejími členy je alespoň 1 % příslušníků bezpečnostního sboru.   
	AKCEPTOVÁNO


	
	MSP 
	§ 197a odst. 5 
Podle návrhu ve zpravodajských službách nepůsobí odborové organizace. V této souvislosti se důvodová zpráva dovolává mimo jiné článku 11 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen „Úmluva“), která připouští zákonná omezení výkonu práv u určitých skupin osob. Podle předkladatele pak mezinárodní závazky umožňují příslušníkům bezpečnostních složek omezit odborové sdružování úplně. Návrh tak nepovažuje v rozporu s mezinárodními úmluvami. 
Jedná se tedy v důsledku o zákaz odborového sdružování ve zpravodajských službách. Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) právo zakládat na obranu svých zájmů odbory nebo vstupovat do nich tvoří ve smyslu čl. 11 odst. 1 Úmluvy specifický aspekt obecné sdružovací svobody. Slova „na obranu svých zájmů“ tu nejsou nadbytečná: Úmluva chrání právo odborů bojovat za profesní zájmy svých členů. Druhý odstavec článku 11 nevylučuje z působnosti tohoto ustanovení žádnou profesní skupinu; pouze výslovně zmiňuje příslušníky ozbrojených sil a policie mezi těmi, u nichž lze výkon těchto práv podrobit „zákonným omezením“ (viz např. Syndicat national de la police belge proti Belgii, č. 4464/70, rozsudek ESLP ze dne 27. října 1975, § 38–40). Platí ale, že nesmí dojít k zásahům do samotné podstaty práva, které by toto právo zbavily jeho jádra. Mezi takové podstatné prvky patří i právo zakládat odbory a vstupovat do nich. Úplný zákaz založit odbory nebo vstoupit do nich tudíž nikdy nepředstavuje opatření „nezbytné v demokratické společnosti“ (Demir a Baykara proti Turecku, č. 34503/97, rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 12. listopadu 2008, § 97, 126–127, 144–145). Z uvedeného vyplývá, proč je důležité provádět řádné posouzení souladu návrhů předpisů s mezinárodními úmluvami, zejména Úmluvou a navazující judikaturou ESLP, ve smyslu čl. 9 odst. 2 písm. f) Legislativních pravidel vlády. 
K porušení článku 11 Úmluvy pak ESLP dospěl i v případě zákazu odborového sdružování u příslušníků ozbrojených sil. Podle ESLP lze sice vzhledem ke zvláštnímu poslání ozbrojených složek u této profesní skupiny přistoupit dokonce i k zásadním omezením výkonu práva zaručeného článkem 11, ale ne k jeho naprostému odnětí. Absolutní zákaz odborového sdružování pro příslušníky ozbrojených sil je tedy zásahem do samotné podstaty sdružovacího práva, který Úmluva nepřipouští (viz např. Matelly proti Francii, č. 10609/10. rozsudek ESLP ze dne 2. října 2014). Jinak je tomu u dílčích práv; například právo stávky je důležitou součástí práva sdružovat se v odborech, nicméně není absolutní a lze jej pro některé státní zaměstnance omezit (viz např. Junta Rectora Del Ertzainen Nazional Elkartasuna (ER.N.E.) proti Španělsku, č. 45892/09, rozsudek ESLP ze dne 21. dubna 2015, k zákazu pro policisty konat stávku). Anotace vybraných rozsudků v českém jazyce jsou k dispozici zde: http://eslp.justice.cz/;  podrobněji k obecným zásadám vyplývajícím z judikatury ESLP v tomto kontextu viz příručku dostupnou zde: https://www.echr.coe.int/documents/d/echr/FS_Trade_union_ENG, zejména str. 10 a násl. k působení odborů ve veřejné správě. 
Požadujeme proto, aby předkladatel jednak provedl řádné posouzení souladu návrhu s Úmluvou ve smyslu čl. 9 odst. 2 písm. f) LPV, potažmo judikaturou ESLP, jednak vypustil z návrhu ustanovení neumožňující působení odborových organizací ve zpravodajských službách. Uzná-li to předkladatel za vhodné, může zde přijmout úpravu ve vztahu k dílčím právům.  
 
	NEAKCEPTOVÁNO, vysvětleno
Na vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že MSp od připomínky ustupuje s tím, že dojde k doplnění důvodové zprávy k § 47 odst. 2 zákona. 


	§ 198 

	Unie BS 
NOS PČR 
	§ 198 odst. 1 písm. h) zní: „h) být zastoupena svými členy v hodnotících a poradních orgánech služebního funkcionáře.“.  
I když judikatura správních soudů jednoznačně vyložila, že je právem odborové organizace mít své zástupce v hodnotících a poradních orgánech služebního funkcionáře, tak dosavadní praxe některé služebních funkcionářů vede k tomu, že si slovo zúčastnit se vykládají jako právo odborových organizací se jednání v uvedených orgánech pouze zúčastnit, aniž by zástupci odborů do jednání mohli zasahovat. Návrh úpravy tyto pochybnosti zcela odstraňuje.     
	AKCEPTOVÁNO  
Na vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že písm. h) bude znít „h) být zastoupena svými členy v hodnotících a poradních orgánech služebního funkcionáře, s výjimkou orgánů, u kterých řízení ve věcech služebního poměru; to neplatí, pokud účastník řízení o zastoupení odborové organizace v poradním orgánu sám požádá“


	
	OS SOO 
ČMKOS 
	§ 198 odst. 3 
OS SOO/ČMKOS požaduje doplnění ustanovení § 198 o odkazy na kompetence a působnost „vyššího odborového orgánu“ v původním znění zákona, a to zejména o ustanovení: 
„Působnost odborové organizace a vyššího odborového orgánu“ (§ 198 nadpis dle původního znění), 
„(3) Vyšší odborový orgán při projednávání podle § 197 odst. 1 je zejména oprávněn  
a) projednávat a zaujímat stanoviska v záležitostech uvedených v odstavci 1 písm. a), b), e) a f),  
b) být účasten v hodnotících a poradních orgánech ředitele bezpečnostního sboru,  
c) vykonávat kontrolu nad dodržováním právních a služebních předpisů a nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby.“ (§ 198 odst. 3 dle původního znění), 
„(5) Za odborovou organizaci, která působí v bezpečnostním sboru, jedná příslušný odborový orgán. Za příslušný odborový orgán nebo vyšší odborový orgán se pro účely tohoto zákona považuje orgán, který je oprávněn vystupovat v právních vztazích jménem příslušné odborové organizace; za vyšší odborový orgán se považuje též ústřední odborový orgán, který je oprávněn vystupovat v právních vztazích jménem příslušného svazu odborových organizací.“  
(§ 198 odst. 5 dle původního znění) 
Odůvodnění: Omezení informačních a konzultačních práv vyššího odborového orgánu (např. svazu) není podloženo řádným zdůvodněním.   
	NEAKCEPTOVÁNO, vysvětleno
Na vypořádacím jednání bylo od připomínky ustoupeno. 

	
	NBÚ
	§ 198 odst. 6
Navrhuje se následující změna textu:  V § 198 odst.6 se ve větě první slova „utajovaných skutečností“ nahrazují slovy „utajovaných informací“. 
 Úplné znění: „(6) Členové odborové organizace jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dovědí při výkonu působnosti odborové organizace v bezpečnostním sboru, pokud by porušením mlčenlivosti mohlo dojít k vyzrazení utajovaných skutečností utajovaných informací nebo porušení oprávněných zájmů bezpečnostního sboru nebo jeho příslušníků. Tato povinnost trvá i po skončení výkonu jejich funkce. Povinnosti mlčenlivosti může člena odborové organizace zprostit subjekt, v jehož zájmu je tato povinnost uložena, anebo orgán veřejné moci postupem podle zvláštního předpisu.“. 
Odůvodnění: Důvodem navrhované změny je skutečnost, že současná právní úprava používá pojem „utajovaná informace“, nikoliv pojem „utajovaná skutečnost“. Podle ustanovení § 2 písmene a) zákona č.412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů, je „utajovanou informací informace v jakékoliv podobě zaznamenaná na jakémkoliv nosiči označená v souladu s tímto zákonem, jejíž vyzrazení nebo zneužití může způsobit újmu zájmu České republiky nebo může být pro tento zájem nevýhodné, a která je uvedena v seznamu utajovaných informací (§ 139)“. Doporučuje se, aby v novelizovaném znění návrhu zákona byl použit tento pojem. 
	AKCEPTOVÁNO
Namísto pojmu „utajovaná skutečnost“ bude používán pojem „utajovaná informace“,

	§ 199 

	OS SOO  
Unie BS 
	OS SOO požaduje upravit a doplnit paragraf § 199 věnovaný problematice kolektivních dohod tak, aby byl vnitřně konzistentní, a aby byl v souladu se současnou praxí uzavírání resortních kolektivních dohod na služebních úřadech podle zákona o státní službě. OS SOO navrhuje následující změnu znění ustanovení § 199 odst. 4: 
„(4) V kolektivní dohodě je možné upravit mimo podmínek výkonu služby příslušníků podle odst. 1 také vzájemná práva a povinnosti stran kolektivní dohody. Kolektivní dohodou se nelze odchýlit od práv a povinností stanovených stranám kolektivní dohody tímto zákonem.“ 
Odůvodnění: Obdobné ustanovení regulující kolektivní dohody v zákoně č. 234/2014 Sb., o státní službě, respektuje smluvní svobodu stran tím, že v § 143 odst. 1 stanoví pouze: „Ke zlepšení podmínek výkonu služby, zejména zdravotních, sociálních nebo kulturních, je možné v kolektivní dohodě upravit práva státních zaměstnanců, jakož i práva a povinnosti stran této dohody.“ 
K objasnění našeho požadavku na úpravu věty druhé navrhovaného ustanovení můžeme užít příklad – současně platná kolektivní dohoda vyššího stupně (KDVS) v čl. 2 odst. 3, věta druhá, stanoví, že „Služební orgány zajistí předávání rekapitulace měsíčních srážek odborových členských příspěvků všech odborově organizovaných státních zaměstnanců příslušným odborovým organizacím a pro účely zpracování podkladů pro odpočet od základu daně z příjmu fyzických osob předávání rekapitulace za zdaňovací období předchozího kalendářního roku.“ Vzhledem k tom, že návrh předkladatele předpokládá, že se nebude možné odchýlit od práv a povinností stanovených stranám dohody pod zákonný rozsah, tím by vyloučil tuto důležitou povinnost na straně zaměstnavatele-sboru jen proto, že není explicitně upravená zákonem. Tímto zdůrazňujeme, že jak podniková kolektivní dohoda, tak kolektivní dohoda vyššího stupně slouží ze své podstatné části k úpravě součinnosti mezi odborovými organizacemi a bezpečnostními sbory.     
	 AKCEPTOVÁNO 
Text bude znít:
„V kolektivní dohodě je možné upravit vzájemná práva a povinnosti jejích stran. K ujednáním omezujícím práva odborové organizace stanovená tímto zákonem se nepřihlíží.“


	
	ČMKOS 
	ČMKOS požaduje upravit a doplnit paragraf § 199 věnovaný problematice kolektivních dohod tak, aby byl vnitřně konzistentní, a aby byl v souladu se současnou praxí uzavírání resortních kolektivních dohod na služebních úřadech podle zákona o státní službě. ČMKOS požaduje následující změnu znění ustanovení § 199 odst. 4: 
„(4) V kolektivní dohodě je možné upravit mimo podmínek výkonu služby příslušníků podle odst. 1 také vzájemná práva a povinnosti stran kolektivní dohody. Kolektivní dohodou se nelze odchýlit od práv a povinností stanovených stranám kolektivní dohody tímto zákonem, s výjimkou úpravy v kolektivní dohodě vyššího stupně.“ 
Odůvodnění: Obdobné ustanovení regulující kolektivní dohody v zákoně č. 234/2014 Sb., o státní službě, respektuje smluvní svobodu stran tím, že v § 143 odst. 1 stanoví pouze: „Ke zlepšení podmínek výkonu služby, zejména zdravotních, sociálních nebo kulturních, je možné v kolektivní dohodě upravit práva státních zaměstnanců, jakož i práva a povinnosti stran této dohody.“ K objasnění našeho požadavku na úpravu věty druhé navrhovaného ustanovení můžeme užít příklad – současně platná kolektivní dohoda vyššího stupně (KDVS) v čl. 2 odst. 3, věta druhá, stanoví, že „Služební orgány zajistí předávání rekapitulace měsíčních srážek odborových členských příspěvků všech odborově organizovaných státních zaměstnanců příslušným odborovým organizacím a pro účely zpracování podkladů pro odpočet od základu daně z příjmu fyzických osob předávání rekapitulace za zdaňovací období předchozího kalendářního roku.“ Vzhledem k tom, že návrh předkladatele předpokládá, že se nebude možné odchýlit od práv a povinností stanovených stranám dohody tímto zákonem, tím by vyloučil tuto důležitou povinnost na straně zaměstnavatele-sboru jen proto, že není explicitně vyřčená zákonem.   
	 AKCEPTOVÁNO 
Text bude znít:
„V kolektivní dohodě je možné upravit vzájemná práva a povinnosti jejích stran. K ujednáním omezujícím práva odborové organizace stanovená tímto zákonem se nepřihlíží.“


	
	BIS 
	K § 199 
Navrhujeme v odstavci 3 uvedeného paragrafu vypustit slova  
„a pro všechny příslušníky bezpečnostních sborů“, dále navrhujeme za slovy „…všechny bezpečnostní sbory“ vložit čárku a za tuto vložit slova „které jsou strany kolektivní dohody, včetně jejich příslušníků.“ 
Návrh úpravy: 
„(3) …pro všechny bezpečnostní sbory, které jsou strany kolektivní dohody, včetně jejich příslušníků.“ 
Odůvodnění: Uvedený návrh reflektuje skutečnost, že u zpravodajských služeb nesmí dle zákona působit odborové organizace. Aktuální znění odstavce 3 však evokuje, že tato skutečnost není vzata  na vědomí a ačkoliv odkazuje na odstavec 2 písmeno b), považujeme za vhodné doplnit skutečnost, že všemi bezpečnostními sbory jsou myšleny pouze ty, jejichž odborové organizace kolektivní smlouvu vyššího stupně uzavřely.   
	AKCEPTOVÁNO

Po dohodě mezi MPSV, MV, BIS a ÚZSI bude text znít:


(3) Kolektivní dohoda je závazná pro své strany. Kolektivní dohoda podle odstavce 2 písm. a) je závazná také pro všechny příslušníky bezpečnostního sboru, který je stranou kolektivní dohody. Kolektivní dohoda podle odstavce 2 písm. b) je závazná také pro všechny bezpečnostní sbory s výjimkou zpravodajských služeb a pro všechny příslušníky těchto bezpečnostních sborů.  Vláda na žádost ředitele příslušné zpravodajské služby může rozhodnout, že normativní část kolektivní dohody podle odst. 2 písm. b) je závazná také pro tuto zpravodajskou službu.  


	§ 199a 
	OS SOO 
ČMKOS 
Unie BS 
	OS SOO/ČMKOS/UBS nesouhlasí se zařazením bodu řešícího otázku plurality odborových organizací do návrhu novely vzhledem k tomu, že se nepodařilo nalézt shody v postoji všech členských odborových svazů ČMKOS k obdobné variantě řešení navrhované předkladateli novelizace zákoníku práce a zákona o státní službě. 
OS SOO v této věci připomíná, že funkční řešení problému plurality odborových organizací u jednoho zaměstnavatele je součástí současné legislativní úpravy obsažené v ust. § 24 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce.    

	NEAKCEPTOVÁNO, vysvětleno
Novelizace se otázky plurality odborových organizací nedotýká, ta je řešena samostatnou novelizací§ 24 Zákoníku práce, § 143 ZSS a § 199a SluP, která byla 20. března 2024 schválena vládou.


	§ 200 
	Policie 
	§ 200 odst. 4 
Navrhujeme doplnit, že nejen přístup do vnitřního informačního systému bezpečnostního sboru může poskytnout odborové organizaci prostřednictvím příslušníka tohoto bezpečnostního sboru, ale také vstup do prostorů bezpečnostního sboru a užívání služebního vozidla a služebního mobilního telefonu, bude moci využívat odborová organizace jen prostřednictvím příslušníka tohoto bezpečnostního sboru.  Odůvodnění:  Úprava se řídí interními akty řízení, které se vztahují pouze na příslušníky, případně zaměstnance bezpečnostního sboru.    
	AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ


	§ 201 
	MSP 
ČMKOS 
NOS PČR  
	§ 201 odst. 1 
V souvislosti s nahrazením pojmu „důležitý zájem služby“ pojmem „provozní potřeby bezpečnostního sboru“ je předmětné ustanovení nadbytečné. Doporučujeme jej ze zákona vypustit.  
 
	NEAKCEPTOVÁNO
MV vnímá mezi pojmy „důležitý zájem služby“ a „provozní potřeby bezpečnostního sboru“ jistý rozdíl: důležitý zájem služby je spíš dlouhodobého a obecného charakteru, kdežto provozní potřeby jsou aktuální a konkrétní.


	§ 201 
	BIS 
	► K § 201 odst. 4 
Navrhujeme pozměnit znění novelou zavedeného odstavce 4 uvedeného paragrafu, a to následovně: 
(4) „Přestěhováním příslušníka se rozumí reálná změna bydliště příslušníka, kdy lze z konkrétního jednání příslušníka usuzovat na jeho vůli trvale žít v jiném místě než je jeho stávající bydliště.“ 
Odůvodnění: Uvedený návrh je podán z důvodu, že navržené znění odst. 4 svazuje pojem přestěhování příslušníka pouze s přestěhováním do místa služebního působiště, k čemuž nevidíme důvod.  Místo služebního působiště je definováno v § 6, a je určeno územím obce, v níž příslušník vykonává službu. Za přestěhování příslušníka by tak bylo považováno pouze přestěhování do této obce a nikoliv např. do obce sousedící s obcí místa služebního působiště, přestože by bydlení v této sousední obci pro příslušníka mohlo být i výhodnější např. z hlediska dostupnosti služebny, než ze samotné obce místa služebního působiště.  
	AKCEPTOVÁNO


	§ 201 
	ÚZSI 
	K § 201 
Nově navrhovaný odstavec 5 navrhujeme upravit následovně: 
  „(5) Speciálním útvarem se pro účely tohoto zákona rozumí 
1. útvar Policie České republiky vykonávající soustavné a systematické činnosti související s použitím agenta, předstíraným převodem, zvláštní ochranou svědka, výrobou 
a opatřováním krycích dokladů nebo řízením informátorů, 
1. útvar Policie České republiky vykonávající nezbytné podpůrné činnosti související se zajišťováním bezpečnosti agenta a realizaci zákroků na území České republiky a při plnění úkolů na úseku boje proti závažné trestné činnosti a terorismu v zahraničí.“ 
 Navrhujeme, aby speciálním útvarem byl rovněž Útvar rychlého nasazení (dále jen „ÚRN“). ÚRN je jediným útvarem Policie České republiky, který je systematicky a pravidelně procvičován k nasazení v policejních akcích realizovaných při zajišťování bezpečnosti agenta a při realizaci zákroků. ÚRN rovněž jako jediný útvar Policie České republiky v rámci vyslání do zahraničních operací v rizikových oblastech světa zajišťuje bezpečnost pracovníků zpravodajských služeb při plnění zvláštních úkolů v důležitém zájmu státu (například evakuace zastupitelských úřadů a občanů České republiky a dalších občanů Evropské unie z rizikových oblastí, včetně evakuace rukojmích).  
	NEAKCEPTOVÁNO
Od připomínky předkladatel upustil.

	
	BIS 
	K § 203 odst. 3 
Navrhujeme upravit ustanovení uvedeného odstavce ve smyslu doplnění slov „nebo vrátí hodnocení hodnotiteli spolu se svým vyjádřením k přepracování“ za slova „…služební hodnocení změní“. 
Návrh úpravy: 
„(3) …a služební hodnocení změní nebo vrátí hodnocení hodnotiteli spolu se svým vyjádřením k přepracování nebo námitky zamítne…“ 
Odůvodnění: Vedoucí hodnotitele může při posuzování služebního hodnocení dojít k závěru, že služební hodnocení je nesprávně nebo nedostatečně odůvodněno, anebo v něm spatřuje jiné nedostatky. Aby služební hodnocení mohlo být relevantním podkladem pro řízení ve věcech služebního poměru, musí kromě závěru, ve kterém hodnotitel uvede, jakých výsledků ve výkonu služby hodnocený dosahuje, obsahovat i dostatečné a co nejkonkrétnější odůvodnění závěru a další náležitosti, které jej odůvodňují. Vedoucí hodnotitele nemusí být detailně obeznámen s každodenní prací hodnoceného, a proto nemusí být vhodné, aby rozhodnutí sám změnil.  Z uvedeného důvodu by bylo vhodné, když už ne zavedení institutu autoremedury ve smyslu změny služebního hodnocení hodnotitelem samotným na základě písemných námitek, zavedení možnosti vedoucího hodnotitele hodnotiteli služební hodnocení vrátit s vlastními připomínkami k opravě.   
	NEAKCEPTOVÁNO 
Na vypořádacím jednání bylo dohodnuto, že formulace bude znít „Vedoucí hodnotitele námitkám zcela nebo částečně vyhoví a služební hodnocení změní nebo námitky zamítne a služební hodnocení potvrdí“.


	§ 204 
	Policie 
	§ 204 odst. 2  
Užívat hodnostní označení nebo hodnost by měl moci každý příslušník ve výslužbě a na stejnokroji i ten, komu bylo povoleno nošení stejnokroje. Jinak by nedávalo smysl např. povyšování.  
Text s vyznačením změn navrhovaných Policií:
§ 204 
Příslušník ve výslužbě 
	(1) Příslušníkem ve výslužbě je bývalý příslušník, který ke dni skončení služebního poměru splnil podmínky nároku na výsluhový příspěvek. 
	(2) Příslušník ve výslužbě a bývalý příslušník, jenž je oprávněn při slavnostních příležitostech nosit služební stejnokroj podle zvláštního právního předpisu93), může užívat nejvyšší dosažené hodnostní označení nebo hodnost podle § 8, anebo hodnost dosaženou přede dnem 1. ledna 2007. 
	(3) Příslušníka ve výslužbě, který při výkonu služby dosahoval vynikajících výsledků nebo který se zasloužil o posílení dobrého jména bezpečnostního sboru, lze v souvislosti se skončením služebního poměru jmenovat do vyššího hodnostního označení nebo vyšší hodnosti; to platí i pro příslušníka, jehož služební poměr skončil úmrtím následkem služebního úrazu. Do generálské hodnosti, za podmínek uvedených v předchozí větě, jmenuje příslušníka ve výslužbě prezident republiky na návrh vlády. 
	AKCEPTOVÁNO


	§ 205 
	MSP  
	V § 205 požadujeme za slova „Policie České republiky“ vložit slova „Vězeňské služby České republiky“. Vězeňská služba ČR je taktéž bezpečnostním sborem a její příslušníci se musí řídit zákonem o služebním poměru.  
 
	NEAKCEPTOVÁNO, vysvětleno
Na vypořádacím jednání bylo od připomínky ustoupeno.

	
	ÚZSI 
	K § 205  
Vzhledem k tomu, že je akutně nutné, aby toto ustanovení bylo zavedeno do praxe příslušných bezpečnostních sborů a Ministerstva vnitra, požadujeme urychlit jeho účinnost, a to pokud možno dnem vyhlášení předmětné novely služebního zákona.  
	NEAKCEPTOVÁNO, vysvětleno
Identický text je součástí jiného legislativního návrhu.


	§ 206 
	MSP  
ČMKOS 
NOS PČR Z
	Dosavadní úprava promlčení nároků příslušníků vychází ze soukromoprávního pojetí služebního poměru. V podmínkách služebního poměru, který má na rozdíl od pracovního poměru a jeho právní úpravy, veřejnoprávní charakter, nemůže dojít k promlčování nároků pravomocně přiznaných rozhodnutím služebního funkcionáře, které je vykonatelné. Je nežádoucí, aby zadržováním nároku příslušníka ze strany bezpečnostního sboru, mohlo dojít k promlčení nároku. Požadujeme proto § 206 formulovat následovně:  
„§ 206 
(1) Právo bezpečnostního sboru na peněžitá plnění se promlčí, jestliže nebylo uplatněno doručením rozhodnutí ve věcech služebního poměru ve lhůtě 3 let ode dne jejich splatnosti nebo opětujících se plnění.  Lhůta pro uplatnění nároku na náhradu škody začne běžet dnem, kdy se bezpečnostní sbor dozví, že škoda vznikla a kdo za ni odpovídá. Jde-li o škodu způsobenou příslušníkem úmyslně, promlčí se právo na její náhradu ve lhůtě 10 let ode dne, kdy došlo k události, ze které škoda vznikla.  
(2) Promlčecí lhůta uvedená v odstavci 1 platí i pro jednotlivé splátky, na něž bylo plnění v rozhodnutí rozloženo; promlčecí lhůta u jednotlivých splátek počíná běžet ode dne jejich splatnosti. 
(3) Právo příslušníka, o němž lze rozhodnout pouze na jeho žádost, se promlčí, jestliže nebylo uplatněno ve lhůtě 3 let, pokud se bezpečnostní sbor práva promlčení dovolá. Právo příslušníka, o němž se rozhoduje z podnětu bezpečnostního sboru, se nepromlčuje. 
(4) Úroky z prodlení a opětující se plnění přiznaná pravomocným rozhodnutím, jejichž splatnost nastala po nabytí právní moci rozhodnutí, se promlčují po 3 letech ode dne jejich splatnosti.“. 
 
	NEAKCEPTOVÁNO
Návrh na vypořádacím jednání nezískal dostatečnou podporu.  

	§ 208a 
	ČMKOS 
NOS PČR 
	„ § 208a 
Úrok z prodlení
Jestliže je bezpečnostní sbor nebo příslušník v prodlení s peněžitým plněním, které vyplývá z právní úpravy služebního poměru, může příslušník nebo bezpečnostní sbor požadovat přiznání úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení se řídí zvláštním právním předpisem.87)“. 
„87) Nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřeneckých fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.“. 
Odůvodnění: Ke zrušení původního § 208 ustanovení dochází v souvislosti s novou dikcí § 206. Zákon o služebním poměru postrádá ustanovení o úrocích z prodlení výplaty peněžitých nároků účastníků služebního poměru. Existenci nároku na poskytnutí úroku z prodlení potvrzuje v současnosti judikatura správních soudů, která odkazuje na analogické použití úpravy úroku z prodlení obsaženou v občanském zákoníku. Výslovná úprava úroku z prodlení odstraní pochybnosti o tomto nároku a předejde sporům mezi účastníky služebního poměru v této oblasti. 
 
	NEAKCEPTOVÁNO
Na vypořádacím jednání bylo dohodnuto otázku úroků z prodlení v zákoně výslovně neřešit, neboť se řídí povahou plnění (služební příjem x výsluhový nárok) a judikatura je v tomto směru dostatečná.


	§ 212 
	OS SOO 
ČMKOS 
	§ 212 odst. 2 
OS SOO/ČMKOS požaduje úpravu ustanovení tak, aby při přechodu nároků ještě před vypořádáním majetku příslušníka v dědictví myslel zákonodárce v druhé řadě také na druha či družku příslušníka: 
„(2) Nároky ze služebního poměru až do výše trojnásobku průměrného služebnímu služebního příjmu příslušníka přecházejí na jeho manžela nebo registrovaného partnera, a není-li jej, na jeho děti, a není-li manžela, registrovaného partnera, ani dětí, na rodiče, jestliže s ním žili v době smrti v domácnosti a na druha či družku, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti. Jestliže není těchto osob, nároky se stávají předmětem dědictví.“   
	 NEAKCEPTOVÁNO, vysvětleno
§ 212 odst. 2 SluP je přesnou kopií § 328 odst. 1 Zákoníku práce, který s druhem/družkou také nepočítá. Poslední novelizace Zákoníku práce do ustanovení výslovně vkládá registrovaného partnera, stejně jako to navrhuje MV v § 212 SluP, druh/družka se nedoplňují:
„Do výše odpovídající trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku přecházejí mzdová a platová práva z pracovněprávního vztahu uvedeného v § 3 větě druhé postupně na jeho manžela nebo partnera51a), děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti; předmětem dědictví se stávají, není-li těchto osob.“


	§ 214
	Policie 
	Navrhujeme doplnit přestupek porušení povinnosti mlčenlivosti ve vztahu k bývalým příslušníkům v návaznosti k § 214.   
	NEAKCEPTOVÁNO, vysvětleno.
Podle § 101 odst. 1 písm. c) Zákona o Policii lze  uložit pokutu až 50.000 Kč za přestupek spočívající v porušení § 115 zákona o Policii ČR, který říká:
„Policista nebo zaměstnanec policie jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámili při plnění úkolů policie nebo v souvislosti s nimi, a které v zájmu zabezpečení úkolů policie nebo v zájmu jiných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami. Tato povinnost trvá i po skončení služebního nebo pracovního poměru.“


	
	
	
	

	
	
	
	

	Obecně
	Policie 
	Navrhujeme vložit do zákona ustanovení o zdravotní pojišťovně pro příslušníky bezpečnostních sborů (mj. speciálního útvaru policie), a to v rozsahu stanoveném usnesením vlády č. 816/D ze dne 27.
	AKCEPTOVÁNO
Požadovaná úprava byla zapracována do § 19 SluP a do § 11 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.


	Obecně
	BIS 
ÚZSI
	Požadujeme upravit ve služebním zákoně ustanovení o zdravotní pojišťovně pro příslušníky bezpečnostních sborů, a to v rozsahu stanoveném usnesením vlády č. 816/D ze
dne 27. 7. 2020. Účinnost tohoto ustanovení by měla nastat ke stejnému dni, jako navrhujeme u § 205.
Dále navrhujeme reflektovat uvedený návrh na změnu v zákoně č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a to nutností změny § 11 odst. 1 písm. a) ve smyslu vyškrtnutí slova „tento“.
 
Odůvodnění: Potřeba úpravy zdravotní pojišťovny pro příslušníky bezpečnostních sborů je pro efektivní zakrytí jejich činnosti a zajištění bezpečnosti jejich příslušníků zcela klíčová. V oblasti zdravotnictví již došlo k zavedení zvláštních postupů např. podle ustanovení § 167e zákona č. 187/2006 Sb., nemocenském pojištění, a § 27b zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, a to v oblastech elektronické podoby dočasné pracovní neschopnosti, tzv. e-Neschopenky, avšak k tomu je nezbytné ošetřit postupy a procesy při vykazování zdravotní péče, zejména ve vztahu ke zdravotním pojišťovnám. Zavedením úpravy zdravotní pojišťovny doplní bezpečnostní mozaiku, která je v průběhu let pečlivě budována v kontextu elektronizace veřejné správy. S ohledem na nezbytnost ochrany vazby mezi příslušníkem, poskytovatelem zdravotní péče a zdravotní pojišťovnou se jeví jako nejúčinnější prostředek ochrany této vazby omezení subjektů, které budou tuto vazbu evidovat s ohledem na nebezpečí zneužití této informace. Zavedení úpravy zdravotní pojišťovny následně umožní realizaci dalších elektronizačních projektů bez přímého a zásadního dopadu na činnost zpravodajských služeb a bezpečnostních sborů, potažmo na bezpečnost České republiky, a to za výrazně nižších finančních a dalších nákladů. 

	AKCEPTOVÁNO
Požadovaná úprava byla zapracována do § 19 SluP a do § 11 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.


	Obecně
	MF


	Důvodová zpráva, obecná část, bod E

Požadujeme, aby věta „Navrhované změny jsou rozpočtově neutrální.“ byla rozvedena. V návrhu zákona je navržena celá řada změn a tyto změny mohou mít negativní i pozitivní vliv na státní rozpočet, viz zásadní připomínky č. 7 a 8. Požadujeme tedy jejich alespoň částečné vyčíslení na jednotlivé rozpočtové kapitoly tam, kde je to možné.
	ROZPOR
MV nemá k dispozici predikce, jaký konkrétní finanční dopad bude mít např. zjednodušení a odbřemenění řízení ve věcech služby, lze nicméně předpokládat, že bude pozitivní. 
Proto v důvodové zprávě pouze obecně uvedlo, že náklady spojené s novelizací ponesou bezpečnostní sbory v rámci již schválených rozpočtů a že při formulaci jednotlivých ustanovení týkajících se institutů, které mají dopad na rozpočtové výdaje, byla věnována maximální pozornost tomu, aby nebyly založeny žádné nové výdaje ex lege. 

	PÚ
	MF
	Přechodná ustanovení 
K přechodným ustanovením: s ohledem na změnu příslušnosti ke správě výsluh požadujeme explicitní stanovení přechodného ustanovení v tom duchu, že dochází k přechodu/převzetí i u těch výsluhových příspěvků (nároků), které jsou dosavadními rozhodnutími přiznány a stávajícími bezpečnostními sbory (Celní správa ČR, Vězeňská služba ČR) vypláceny (tzn. aktuálně není vedeno řízení). Máme za to, že aktuálně navržené přechodné ustanovení (V řízeních ve věci výsluhového příspěvku, v nichž byla přede dnem účinnosti tohoto zákona založena příslušnost služebních funkcionářů Celní správy České republiky a Vězeňské služby České republiky, popřípadě ministra financí a ministra spravedlnosti, ode dne účinnosti tohoto zákona přechází příslušnost k vedení řízení a vydání rozhodnutí v prvním stupni na vedoucího organizační složky ministerstva podle § 2 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a v odvolacím řízení na ministra vnitra.) řeší pouze příslušnost k vedení řízení a vydání rozhodnutí v prvním stupni.
	JIŽ NENÍ RELEVANTNÍ

II. Připomínky k výkaznictví implementace práva EU

	OKOM ÚV
	Předkladatel nesplnil formální náležitosti týkající se vykazování slučitelnosti s právem EU, jak vyplývají zejména z Legislativních pravidel vlády, v platném znění (dále jen „LPV“), a z přílohy k usnesení vlády ze dne 12. října 2005 č. 1304, o Metodických pokynech pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii, v platném znění. 
Návrh se týká řady implementačních ustanovení, která upravuje nebo zcela mění. Nicméně předkladatel se v důvodové zprávě v části C) Zhodnocení slučitelnosti omezil pouze na směrnici 2019/1152, neuvedl další dotčené předpisy EU, neprovedl v souladu s LPV hodnocení návrhu jako celku s právem EU. Předkladatel rovněž nepředložil v souladu s LPV aktualizované srovnávací tabulky k předpisům EU dotčených (re)implementací.
Příkladmo uvádíme ustanovení, která jsou návrhem měněna a již v současnosti jsou vykazována jako implementační vůči různým předpisům EU:
· § 1 odst. 3 je vykazován k čl. 3 písm. a) a b) směrnice Rady ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (89/391/EHS),
· § 4 je vykazován k čl. 25 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 ze dne 20. června 2019 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy a o změně směrnice 2004/42/ES,
· § 13 odst. 1 je vykazován k čl. 6 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání,
· § 34 odst. 1 je vykazován k čl. 10 odst. 1 – 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1158 ze dne 20. června 2019 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU; § 34 odst. 2 je vykazován k čl. 15 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání,
· § 42 odst. 1 a 2 jsou vykazovány k čl. 12 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1158 ze dne 20. června 2019 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU,
· § 51 je vykazován např. k čl. 48 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2226 ze dne 30. listopadu 2017, kterým se zřizuje Systém vstupu/výstupu (EES) pro registraci údajů o vstupu a výstupu a údajů o odepření vstupu, pokud jde o státní příslušníky třetích zemí překračující vnější hranice členských států, kterým se stanoví podmínky přístupu do systému EES pro účely vymáhání práva a kterým se mění Úmluva k provedení Schengenské dohody a nařízení (ES) č. 767/2008 a (EU) č. 1077/2011,
· §§ 52, 53, 56 jsou vykazovány k celé řadě ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1158 ze dne 20. června 2019 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU a také směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1152 ze dne 20. června 2019 o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii,
· § 72 je vykazován k čl. 9 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV,
· § 78 odst. 2, který se návrhem zrušuje, je vykazován k čl. 3 odst. 1 písm. a) a c), čl. 4 odst. 1 a 3, čl. 6 odst. 1, čl. 7, čl. 10 odst. 1 – 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1158 ze dne 20. června 2019 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU,
· § 88 je vykazován k čl. 6 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 směrnice Rady ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (89/391/EHS),
· část dvanáctá (§§ 169 – 196) se celá zrušuje a nahrazuje novou úpravou a její jednotlivá ustanovení jsou vykazována k celé řadě článků různých směrnic (hlavně směrnice 2019/1158 a směrnice 2019/1152), což se v nově navrhované úpravě neprojevuje.

Vzhledem k výše uvedenému (návrhem je zasahováno do velkého množství stávajících implementačních ustanovení) a s ohledem na čl. 15 odst. 2 Metodických pokynů, který stanovuje předkladateli povinnost zajistit, aby navrhované změny nesnížily dosaženou míru implementace, je nezbytné u každého nově navrhovaného ustanovení zvážit, do jaké míry se jedná o materiální provedení dotčených předpisů EU, a v návaznosti na to zvolit vhodnou metodu výkaznictví.
V případě, že jde o (re)impementaci ustanovení (ustanovení se mění způsobem pro implementaci významným), je v souladu s LPV třeba doplnit plné výkaznictví k návrhu, tj. podtrhnout implementační ustanovení v návrhu, doplnit celexové číslo, doplnit takový bod do rozdílové tabulky a vykázat za pomoci ID návrhu do srovnávacích tabulek dotčených předpisů EU. 
Ovšem i v případech, kdy zákon zasahuje do ustanovení zákonů v současnosti vykazovaných jako implementační k právu EU a jedná se toliko o formální změny související se změnou číslování, terminologie nebo dochází jen k úpravě ustanovení v současnosti vykazovaných jako implementačních, a tato úprava je důsledkem jiných čistě vnitrostátních změn, které se materiálně implementace práva EU nedotknou, je třeba postupovat podle čl. 9 odst. 2 písm. e) LPV a přiložit k návrhu aktualizované srovnávací tabulky takto dotčených unijních předpisů s doplněním ID návrhu u dotčených článků.
Upozorňujeme předkladatele, že v rozdílové tabulce na poslední straně ve výčtu předpisů EU figurují dvě směrnice, které ale nikde v návrhu (ani rozdílové tabulce) nejsou vykazovány. Jde o směrnici 92/85/ES a směrnici 2003/88/ES. V souvislosti s druhou zmiňovanou směrnicí o některých aspektech úpravy pracovní doby je nutné rozdílovou tabulku dopracovat (viz naše připomínky níže k části páté návrhu). Směrnice 92/85/ES by měla být z výčtu relevantních předpisů EU odstraněna.
Nutno doplnit nebo jinak upravit.
	AKCEPTOVÁNO

Provedení finalizace výkaznictví MV předpokládá po předložení návrhu zákona do LRV, ve spolupráci s MPSV a OKOM ÚV. 

	MPSV
	Požadujeme k předloženému materiálu doplnit srovnávací tabulky k dotčeným směrnicím Evropské unie; tyto směrnice jsou ve většině případů v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí; materiál by měl být v tomto ohledu ze strany předkladatele ve spolupráci s gestorem směrnic doplněn.
Odůvodnění: Návrhem jsou dotčeny některé směrnice v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí (například směrnice o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii (TPWC), o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob (WLBD), o některých aspektech úpravy pracovní doby); v předložené novele zákona je slučitelnost vykazována podtržením a uvedením příslušného CELEX, připojena je i rozdílová tabulka, srovnávací tabulky ke směrnicím však chybí (předkladatel by je měl ve spolupráci s gestorem směrnic aktualizovat a následně by měly být aktualizované srovnávací tabulky vloženy do databáze ISAP). 

	AKCEPTOVÁNO

Provedení finalizace výkaznictví MV předpokládá po předložení návrhu zákona do LRV, ve spolupráci s MPSV a OKOM ÚV.

	OKOM ÚV
	Není zřejmé, proč úvodní ustanovení zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů neuvádí v souladu s čl. 48 odst. 2 a násl. LPV, které předpisy EU implementuje, čímž opomíjí referenční povinnost stanovenou směrnicemi EU (předpisy, které transponují danou směrnici, musí obsahovat odkaz na dotčenou směrnici). Referenční povinnost v § 1 není nutné splnit, pokud je právním předpisem promítnuta do právního řádu jen nepodstatná část právního předpisu EU (pak by se měl odkaz formulovat podle čl. 48 odst. 6 LPV), což zřejmě nelze generelně obhájit. 

	AKCEPTOVÁNO


	MPSV
	 § 43 odst. 4
Dané ustanovení je vykazováno jako transpoziční, o transpozici uvedených směrnic se však nejedná. Tyto články cílí na situaci, kdy pracovník je propuštěn „bez uvedení důvodu“ – nejedná se o potvrzení pro účely podpory v nezaměstnanost. Navrhujeme toto ustanovení jako transpoziční nevykazovat.

§ 77 odst. 9
Dané ustanovení je vykazováno jako transpoziční, o transpozici směrnice 2000/78/ES se však nejedná. Uvedený článek cílí na ochranu zaměstnance poté, co podal stížnost v „podniku“ či po soudním řízení zaměřeným na dodržování zásady rovného zacházení (tedy „následná ochrana zaměstnance“). Navrhované ustanovení však cílí na porušení povinností a na právo příslušníka následně se domáhat u soudu, aby bylo upuštěno od tohoto porušování. Navrhujeme nevykazovat toto ustanovení jako transpoziční k čl. 11 směrnice 2000/78/ES.

§ 136 odst. 2
Upozorňujeme, že u ustanovení § 136 odst. 2 je oproti stávající transpozici vykázán navíc i čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2019/1152 ze dne 20. června 2019 o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii, který se týká měny, ve které je vyplácena odměna za práci; uvedené ustanovení nebylo dříve vykázáno jako transpoziční a domníváme se, že provedená změna na toto nemá vliv. Navrhujeme nevykazovat toto ustanovení jako transpoziční.


§ 169
Navrhované ustanovení nepovažujeme za transpoziční k čl. 18 odst. 2 až 5 směrnice 2019/1152 ani k čl. 12 odst. 3 až 5 Směrnice 2019/1158, proto jej navrhujeme nevykazovat jako transpoziční.

	AKCEPTOVÁNO


III. Připomínky k RIA

	Ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády
	1. K 1.2 Definice problému
Požadujeme doplnit vymezení problému. Měly by být popsány okolnosti, za kterých se problém projevuje či co způsobuje. Předkladatel uvádí příčiny problému. Měl by být vysvětlen vztah mezi příčinami (zda se vzájemně vylučují nebo souvisejí) a závažnost důsledků. Předkladatel by měl prokázat, do jaké míry odstranění příčin přispěje k vyřešení problému. 
Je nutné popsat rozsah problému, zejména uvést výši následných škod a ve kterých oblastech nastávají (ekonomická, sociální, bezpečnostní atd.). Součástí definice problému by měly být skutečnosti uváděné v bodu 1.6 (rizika spojená s neřešením problému).
Zároveň je potřeba provázat definici problému (bod 1.2) s popisem cílového stavu (bod 1.5.) Definice problému by měla být základem pro popis cílového stavu v jednotlivých oblastech, nicméně předkladatel jako problém uvádí obecné skutečnosti a zároveň zde není žádná návaznost na cílový stav. Chybí vysvětlení, jaké problémy způsobuje současný stav, a zároveň zdůvodnění změny právní úpravy v jednotlivých oblastech uvedených v popisu cílového stavu (např. proč má být umožněno občanům jiných zemí se ucházet o služební poměr, prodloužena zkušební doba a věková hranice, zkrácena doba určitá, převedena agenda výsluhových příspěvků či upraveny kázeňské tresty.
Požadujeme detailněji popsat problém týkající se řízení ve věcech služebního poměru, zejména proč je nezbytné nahradit dvanáctou část zákona postupem podle správního řádu. Předkladatel v rámci popisu cílového stavu uvádí, že má být zvýšena efektivita rozhodování, právní jistota dotčených stran, vyjasněn problematický vztah platného znění ke správnímu řádu a snížena zbytečná administrativa. Požadujeme proto doplnit popis dopadů současného stavu v oblastech, které mají být zlepšeny, jakož i kvantifikovat administrativní zátěž, která má být navrhovanou právní úpravou snížena. 
Ačkoliv předkladatel v Předkládací zprávě uvádí, že existují případy, 
kdy výsluhový příspěvek pobírají bývalí příslušníci pravomocně odsouzení pro úmyslný trestný čin, v rámci definice problému tato problematika není. Požadujeme doplnit způsob, jakým předkladatel dospěl k argumentaci, že veřejnost vnímá s nevolí pobírání příspěvku odsouzenými bývalými příslušníky, a jaké měly tyto skutečnosti dopady.


1. K 1.4 Identifikace dotčených subjektů
Požadujeme přehodnotit uvedený výčet dotčených subjektů. Předkladatel poukazuje v jiné části zprávy na neodůvodněnou nerovnost mezi příslušníky bezpečnostních sborů a zaměstnanci v pracovním poměru, což představuje další skupinu dotčených subjektů. 
Jelikož se v rámci průřezového charakteru právního předpisu jedná o úpravu postavení příslušníků sedmi bezpečnostních sborů, měl by být doplněn přehled (např. formou tabulky) o jednotlivých bezpečnostních sborech s upřesněním míry dopadů či přínosu navrhované úpravy na jednotlivé sbory. Z uvedených skutečností lze předpokládat větší změny u Celní správy ČR, Vězeňské služby ČR, ministerstev vnitra, financí a spravedlnosti. Z textu rovněž není jednoznačné, kterých subjektů se dotkne změna právních předpisů z oblasti sociálního zabezpečení.
Požadujeme doplnit dopady na jednotlivé dotčené subjekty (včetně informace, zda byly subjekty konzultovány), kdo ponese náklady navrhované regulace a další relevantní skutečnosti. Rovněž požadujeme rozdělit subjekty na dotčené pozitivně a negativně (např. z hlediska povinností). Dopady je nutno roztřídit, specifikovat subjekty, které mohou návrhem získat prospěch, nebo být poškozeny, rozlišit dopady na přímé a nepřímé (podle mechanismu působení), ekonomické a bezpečnostní (podle charakteru).
U zmíněných funkcionářů by měly být upřesněny dopady/výdaje související s jejich proškolením, vytvořením metodiky a aktualizací normativních aktů ředitelů bezpečnostních sborů. Je klíčové, 
aby identifikace subjektů vycházela z popisu problému. Mělo by být zřejmé, u koho dojde ke snížení či zvýšení nákladů, a z jakých zdrojů budou dotčené subjekty vzniklé náklady pokrývat. Jelikož některé skutečnosti předkladatel uvádí v jiné části zprávy, lze odkázat 
na příslušné pasáže.
Dotčenými subjekty se jeví rovněž státní občané jiné země EU a Dohody o EHP, pokud alespoň 3 roky žijí v ČR a hovoří českým jazykem. V této souvislosti předkladatel uvádí, že příslušné požadavky budou upraveny prováděcím předpisem. Je rovněž potřeba rozlišovat mezi dotčenými subjekty příslušníků/příslušnic na rodičovské/mateřské dovolené z hlediska zařazení příslušné kategorie do neplacené zálohy.
1. K 1.6 Zhodnocení rizika
Požadujeme upřesnit, kterých dotčených subjektů se týkají zmiňovaná rizika a nedostatky. Je zmíněna administrativní zátěž, ovšem není uvedeno, jaká je její výše, časové období a náklady. 
Je nutné rozvést, v čem předkladatel spatřuje závažné narušení demokratických principů a vznik nedůvodných rozdílů mezi příslušníky.
Předkladatel upozorňuje na nárůst počtu sporů v případě ponechání normy v současném stavu. Požadujeme proto upřesnit, o spory jakého charakteru se jedná, jakého časového období se týká nárůst počtu sporů a z jakých zdrojů předkladatel čerpal.
Předkladatel se může inspirovat „Metodikou hodnocení rizik v rámci hodnocení dopadů regulace“ (k dispozici v rámci „Doprovodné metodiky k OZ RIA“ na https://ria.gov.cz/dokumenty/).
1. K 3 Vyhodnocení nákladů a přínosů
Předkladatel tvrdí, že není možné vyčíslit náklady či úspory navrhovaných změn vzhledem k míře využívání jednotlivými sbory, nicméně současně uvádí, že částky budou marginální a že se hodnoty nákladů a přínosů vyváží (budou stejně velké). Požadujeme tedy alespoň rámcově doplnit kalkulaci, na základě které předkladatel k tomuto závěru dospěl.
Dále požadujeme doplnit kvantitativní vyjádření dopadů, zejména dopadů 
na státní rozpočet. Předkladatel poukazuje na dopady, aniž by uvedl konkrétní hodnoty nákladů. Měly by být alespoň rámcově vyčísleny náklady podle oblastí, na které právní úprava dopadá, dotčených subjektů, včetně zdrojů jejich krytí (viz výše). Předkladatel pouze poukazuje na dopady týkající se úpravy informačních systémů a uvádí přínos v oblasti snižování administrativní zátěže. Měl by uvést současné hodnoty a doložit v kvantitativním vyjádření míru jejich snížení po přijetí navrhované právní úpravy. Zahrnuty by měly být analýzy zaměřené na související právní úpravu týkající se jednotlivých bezpečnostních sborů.
1. K 5. Implementace doporučené varianty a vynucování
Požadujeme uvést způsob zajištění připravenosti všech regulovaných subjektů na implementaci právní úpravy, popsat činnosti, které budou jednotlivé subjekty provádět, a to včetně vyčíslení nákladů na implementaci a upřesnění způsobu jejich pokrytí. Současně by měl být stanoven takový způsob pokrytí, aby byla minimalizována finanční a administrativní zátěž veřejné správy i adresátů právního předpisu.
Je nutné zvážit a identifikovat případná rizika spojená s implementací, stanovit harmonogram implementace a doplnit způsob zajištění vynucování navrhované regulace. Závěrem požadujeme provázat kapitoly týkající se identifikace dotčených subjektů a implementace.
1. K 6. Přezkum účinnosti regulace
Požadujeme upřesnit a popsat formy spolupráce a získávání podnětů 
od všech uvedených subjektů. Měl by být stanoven způsob, jakým budou uvedené subjekty průběžně realizovat přezkum, jakým způsobem a z jakých zdrojů budou sbírat potřebné údaje. 
Je nezbytně nutné stanovit kritéria/indikátory přezkumu, aby mohl předkladatel porovnat výchozí hodnoty a posoudit, zda byly odstraněny problémy, kvůli kterým byla právní úprava přijata, a zda byly splněny cíle. Stanovení kritérií přezkumu je nutné k následnému porovnání skutečných dopadů právní úpravy s předpokládanými a k identifikování výskytu případných neočekávaných dopadů.
Požadujeme specifikovat mechanismus monitorování a vyhodnocování, vymezit identifikátory, na základě kterých bude účinnost vyhodnocena, způsob a frekvence shromažďování dat a s tím související náklady (včetně upřesnění, zda neexistuje možnost získávat potřebná data 
z již existujících systémů).
Upozorňujeme na skutečnost, že usnesením vlády č. 435 z 14. 6. 2023 byla (s účinností od 1. 1. 2025) ukotvena aktualizovaná procesní pravidla přezkumu účinnosti (k dispozici na https://ria.gov.cz/prezkum-ucinnosti-regulace-od-2025-nove/).


1. K 7. Konzultace a zdroje dat
Požadujeme doplnit, jakým způsobem probíhaly konzultace s uvedenými subjekty, včetně výsledků konzultací, a zda se oslovené subjekty s navrhovanou právní úpravou ztotožnily.
Je nutné upřesnit, zda členové zmiňované pracovní skupiny byli jedinými konzultovanými subjekty. Bylo by vhodné vysvětlit vznik a účel existence pracovní skupiny (v jakém časovém období působila a zda se bude podílet na implementaci či přezkumu navrhované právní úpravy).
	1. AKCEPTOVÁNO
K bodu 1.2. bylo doplněno, v čem spočívá daný problém, jak se projevuje a co způsobuje.
Byla provázána definice problému z bodu 1.2 s popisem cílového stavu v bodu 1.5. Bylo přidáno vysvětlení, jaké problémy by zachování současného stavu znamenalo a byly zdůvodněny změny právní úpravy v jednotlivých oblastech.
Byly detailněji popsány problémy, které  přináší současná podoba řízení ve věcech služebního poměru, kvantifikace administrativní zátěže však nebylo možno provést. Je třeba si uvědomit, že by to znamenalo provést analýzu napříč sedmi bezpečnostními sbory, což by samo o sobě vytvořilo paradoxní situaci, kdy v zájmu legislativní změny odstraňující administrativní zátěž bychom neúnosně administrativně zatížili sbory zpracováváním analýz. Je logické, že když bude snížen počtu okruhů, u nichž je nutné vést formální řízení se všemi jeho náležitostmi, a jejich provádění v rámci méně formalizovaných typů rozhodování, administrativní zátěž výrazně snižuje.
Bylo doplněno zdůvodnění, proč je veřejností negativně vnímána skutečnost, že platný právní stav umožnuje výplatu veřejných finančních prostředků příslušníkovi, který spáchá úmyslný trestný čin, za který je pravomocně odsouzen, a z čistě formálních důvodů je jeho služební poměr skončen jiným způsobem, který pro něj neznamená zánik nároku na výsluhový příspěvek.

2. AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ
Civilní zaměstnanci bezpečnostních sborů nebyli předkladatelem identifikováni jako dotčená skupina, jelikož se na ně předmětná úprava vůbec nevztahuje. Byli zmíněni pouze pro zdůvodnění racionální úvahy navrhované úpravy. Pokud bychom přistoupili na danou logiku, bylo by třeba do výčtu dotčených subjektů například doplnit i úředníky ve služebním poměru podle zákona o státní službě, či příslušníky armády České republiky, jelikož se jedná o další skupiny a subjekty, jejichž právní úpravou služebních vztahů byla předkládaná novela inspirována a jsou v mnoha ohledech podobné.
Bylo přidáno vysvětlení, jak budou jednotlivé subjekty navrhovanou úpravou dotčeny a mechanismus, jakým tyto dopady budou pokrývány. 
Jelikož bylo rozhodnuto, že se do služebního poměru nebudou přijímat občané cizích zemí, není je třeba přidávat do výčtu dotčených subjektů

3. AKCEPTOVÁNO
Bylo doplněno, kterých dotčených subjektů se uvedená rizika především týkají, a v čem předkladatel spatřuje závažné narušení demokratických principů a vznik nedůvodných rozdílů mezi příslušníky. Bylo specifikováno, k jakým dochází sporům, byly vyčísleny a upřesněny zdroj dat.

4. AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ
Byla doplněna kalkulace jedné konkrétní měněné oblasti (a to příplatku za vedení), na které je ilustrováno, jak v rámci jednoho bezpečnostního sboru může daná změna mít minimální či maximální dopad a proč není možné pevně náklady či úspory vyčíslit. Je též nutno předpokládat podobný rozptyl hodnot i u ostatních bezpečnostních sborů. Zkoumané rozmezí by tím pádem bylo ještě markantnější. Není z našeho pohledu tedy účelné, aby každá drobná změna byla podrobně vyčíslována. Bezpečnostní sbor disponuje předem přidělenými prostředky a je na manažerském rozhodování jeho vrcholných představitelů, jak s přidělenými financemi naloží.

5. AKCEPTOVÁNO
Byl popsán způsob, jak bude implementace zajišťována, doplněn výčet identifikující dotčené subjekty a způsob jejich připravenosti na implementaci, čímž byly propojeny tyto dvě kapitoly. Bylo vysvětleno, jakým způsobem je zajištěno finanční a administrativní pokrytí implementace.

6. AKCEPTOVÁNO
Byla stanovena kritéria přezkumu a harmonogram, jak bude probíhat. Nejvhodnějším formátem pro přezkum účinnosti regulace se jeví pracovní skupina v podobném formátu, v jakém již spolupracovala na tvorbě legislativního textu, jelikož právě ona identifikovala nedostatky právní úpravy a dojednávala způsob, jak se s nimi vypořádat. V pracovní skupině navíc figurují zástupci všech dotčených subjektů, sběr dat na této bázi tak proběhne nejjednodušeji bez zbytečné administrativní zátěže.


7. AKCEPTOVÁNO
Bylo doplněno, jakým způsobem konzultace se subjekty probíhaly, a podrobněji popsáno  fungování pracovní skupiny.

	
	Závěr: Žádáme o zohlednění našich připomínek. 

	AKCEPTOVÁNO


V Praze dne 13. srpna 2024                                                                                                    		Ing. Mgr. Vlastimil Jirouš

2