Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam KORND3ABPWE2 najdete zde


                IV.

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

Obecná část

A. Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů a vysvětlení nezbytnosti navrhované úpravy

Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru příslušníků“) komplexně upravuje postavení příslušníků sedmi bezpečnostních sborů, jejichž společným posláním je v souladu s ústavním zákonem č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zajišťovat vnitřní bezpečnost a ochranu veřejného pořádku České republiky: Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru České republiky, Celní správy České republiky, Vězeňské služby České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace.

Jedná se o právní předpis průřezového charakteru, jehož součástí jsou normy upravující vznik služebního poměru, podmínky výkonu služby, poskytování služebního příjmu, skončení služebního poměru nebo odpovědnost za služební úraz, tedy otázky spjaté s výkonem závislé práce za finanční odměnu, které u běžných zaměstnanců reguluje zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). Obsahuje ale i pasáže o řízení ve věcech služebního poměru, včetně řešení kázeňských přestupků a tzv. jednání, které má znaky přestupku, při jejichž aplikaci je třeba postupovat podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Tvoří jej také hmotněprávní i procesněprávní ustanovení o poskytování výsluhového příspěvku, tedy peněžní částky, jejímž smyslem je bývalým příslušníkům po skončení služebního poměru kompenzovat mj. zvýšené riziko, jež v souladu se svým služební slibem „nebudu váhat při ochraně zájmů České republiky nasadit i vlastní život“ podstupovali, a která má podle judikatury správních soudů povahu dávky sociálního zabezpečení.  

Zákon o služebním poměru příslušníků byl přijat v roce 2003 a v účinnost vstoupil v roce 2007. Od této doby došlo v právním řádu České republiky k mnoha důležitým změnám, včetně přijetí nového zákoníku práce, správního řádu a zákona o odpovědnosti za přestupky. Také zákon o služebním poměru příslušníků byl mnohokrát novelizován, bohužel často ne s cílem systematicky jej harmonizovat s okolním právímm prostředím, ale spíše kvůli potřebě vyřešit  aktuálně pociťovaný problém. 

Současně se vyvíjela i judikatura správních soudů. Služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů byl označen za veřejnoprávní vztah, pro který je typické potlačení rovnosti subjektů ve prospěch nadřízenosti státní moci a u kterého se uplatňuje zásada  enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí (státní moc lze uplatňovat jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon).  Zákon o služebním poměru příslušníků pak za autonomní právní předpis kodexového charakteru. Postupně se však po procesní stránce prosadil princip subsidiarity správního řádu, v jehož důsledku se veškerý postup služebního funkcionáře bezpečnostního sboru podpůrně řídí správním řádem. Co se týká hmotněprávní stránky, opakovaně zaznělo, že nelze akceptovat neodůvodněnou nerovnost mezi příslušníky a zaměstnanci v pracovním poměru; takto byl zákon o služebním poměru příslušníků, s využitím analogie iuris, obohacen například o soukromoprávní institut úroků z prodlení. U výsluhových nároků potom naopak přišla ke slovu analogie iuris s veřejnoprávními předpisy z oblasti důchodového pojištění, neboť výsluhové příspěvky jsou svým charakterem dávkami sociálního zabezpečení. 

Aplikace zákona o služebním poměru příslušníků se tak v praxi stala náročnou a těžkopádnou záležitostí, což je v příkrém rozporu s povahou a posláním bezpečnostních sborů. Nastal proto čas podrobit zákon o služebním poměru příslušníků rozsáhlejší revizi, která jej zmodernizuje, zacelí mezery, promítne do textu vývoj judikatury i právního prostředí a zohlední poznatky, ke kterým se dospělo při jeho uplatňování v rámci bezpečnostních sborů.

Ministerstvo vnitra se jako gestor zákona s tímto záměrem obrátilo na všechny bezpečnostní sbory a ke spolupráci pozvalo i zástupce nejdůležitějších orborových organizací, které v prostředí bezpečnostních sborů působí. Společně byly v normativním textu identifikovány pasáže, které jsou zastaralé, nejasně formulované nebo jinak nevyhovují požadavkům praxe. Řešení přitom bylo vždy voleno tak, aby co nejvíce vyhovovalo potřebám všech bezpečnostních sborů (což nebyl vždy snadný cíl, neboť mezi posláním jednotlivých bezpečnostních sborů a z toho vyplývajícími způsoby organizace služby a dalšími aspekty výkonu služby panují pochopitelné rozdíly).  

V rámci novelizace první části zákona o služebním poměru příslušníků je předložen návrh na zkrácení služebního poměru na dobu určitou ze 3 let na 2 roky a současně návrh na prodloužení zkušební doby z 6 měsíců na 1 rok. Návrh vychází ze skutečnosti, že služba v bezpečnostním sboru je velmi specifickým povoláním, které je spjato s výkonem veřejné moci a klade na výběr správných osobností vysoké nároky. Uchazeči jsou vybíráni v přijímacím řízení, nicméně po přijetí do služebního poměru ještě musí projít obdobím odborného tréninku. Délka tohoto období často přesahuje půl roku. Pokud jej nově přijatí příslušníci úspěšně neabsolvují, zůstávají až do konce doby určité v řadách příslušníků, aniž by pro ně měl bezpečnostní sbor smysluplné využití. 

Dále se navrhuje zpřesnění ustanovení, která se týkají služebních předpisů a vedoucího příslušníka. Doplňuje se právní základ pro řešení absence služebního funkcionáře a umožňuje se poskytování tzv. pracovnělékařských služeb prostřednictvím lékařů ve služebním poměru. 

Pravomoc rozhodovat a jednat ve věci výsluhových příspěvků bývalých příslušníků všech sedmi sborů se svěřuje vedoucímu organizační části Ministerstva vnitra (kterým je v praxi ředitel odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra), což vychází ze závěrů jednání mezi Ministerstvem vnitra, Celní správou České republiky a Vězeňskou službou České republiky, které až dosud řeší agendu výsluhových příspěvků samostatně.  

Ve druhé části zákona, která se podrobně věnuje vzniku, změnám a skončení služebního poměru, se navrhuje významná změna podmínek přijetí do služebního poměru: příslušníky bezpečnostních sborů se budou moci stát i občané dalších zemí Evropské unie a Dohody o Evropském hospodářském prostoru, pokud alespoň 3 roky žijí v České republice a hovoří českým jazykem. To neplatí pro zpravodajské služby, u nichž bude striktní požadavek občanství České republiky nadále zachován; současně ředitel každého bezpečnostního sboru získá oprávnění stanovit okruh služebních míst, která budou obsazována pouze státními příslušníky České republiky. 

Další důležitou změnou je zmírnění požadavku „velmi dobrých“ výsledků služebního hodnocení pro účast příslušníka ve výběrovém řízení na výsledky „dobré“, možnost individuálního prodloužení hranice pro skončení služebního poměru na 70 let a přesunutí některých důvodů pro propuštění příslušníka ze služebního poměru mezi důvody pro skončení služebního poměru ze zákona. 

V třetí části, jejímž tématem jsou povinnosti a omezení příslušníků, se zpřesňuje definice služební kázně, dochází k vyjasnění zákazu přijímání darů a ocenění a k zavedení tzv. infomační povinnosti orgánů veřejné moci ohledně skutečností, jež způsobují skončení služebního poměru. Zákaz členství příslušníků v kontrolních a řídících orgánech podnikajících právnických osob se prolamuje ve vztahu k právnickým osobám, které podnikají pouze v rámci tzv. vedlejší hospodářské činnosti, tzn. jejich cílem není dosažení zisku (bytová družstva, zájmové spolky).

Ve čtvrté části, která se věnuje kázeňským odměnám a trestům, se navrhuje zavedení samostatné právní úpravy pravidel pro ukládání kázeňských trestů za kázeňské přestupky a pravidel pro ukládání kázeňských trestů za jednání, které má znaky přestupku. Jde o dvě odlišné situace, které ovšem v současném znění zákona poněkud splývají. 

V páté části byla doplněna ustanovení o službě přesčas, pružné době služby a služební pohotovosti. Úprava dovolené se přibližuje ostatním pracovněprávním a služebněprávním vztahům, ve kterých se již tři roky nárok na dovolenou vyjadřuje v hodinách. Ustanovení o překážkách ve službě se modernizuje mj. s ohledem na přijetí zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o registrovaném partnerství"). 

Nároky příslušníků na služební volno v souvislosti s uzavřením manželství nebo registrovaného partnerství a s pohřbem rodinného příslušníka se sjednocují s nároky zaměstnanců v pracovním poměru. 

Navrhuje se posuzovat jako novou překážku ve službě rodičovskou dovolenou příslušníka do doby, po kterou je příslušnice oprávněna čerpat mateřskou dovolenou. Cílem této změny je odstranění nerovného přístupu k příslušnicím a příslušníkům, kteří založí rodinu: pokud se totiž příslušník po narození dítěte rozhodne čerpat rodičovskou dovolenou, je odvolán ze svého služebního místa a zařazen do zálohy neplacené; naproti tomu příslušnice čerpá nejprve mateřskou dovolenou, a proto své služební místo neztrácí. 

V šesté části se doporučuje sjednocení postupu při řešení případů diskriminace a porušování zásady rovného zacházení, kdy by měl mít od účinnosti novely příslušník právo obrátit se na soud v občanskoprávním řízení i v případě, že k porušení jeho práv došlo rozhodnutím služebního funkcionáře bezpečnostního sboru. Modernizováno bylo ustanovení o ozdravném pobytu příslušníků.

Část sedmá, jejímž tématem je odpovědnost za škodu, byla uvedena do souladu s koncepcí „újmy“, jak ji používá zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník") i zákoník práce. Zákon o služebním poměru příslušníků totiž, stejně jako v době svého vzniku, pracuje s pojmem „škody“ ve smyslu ztráty na majetku nebo na zdraví. Újma naproti tomu zahrnuje jakoukoliv ztrátu, kterou poškozená osoba utrpí na svém právem chráněném statku; může mít podobu škody, ale i nemajetkové újmy. Zatímco škodou se rozumí újma, která se přímo projevuje v majetkové sféře poškozeného, nemajetkovou újmou se rozumí ztráta či příkoří, které poškozený utrpí v jiné než majetkové sféře, např. na zdraví. 

Dále došlo k nápravě některých nejasností, které ztěžovaly aplikaci zákona, a bylo taktéž kompletně modernizováno ustanovení o náhradách za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě.

V osmé části bylo vypuštěno ustanovení, podle něhož služební příjem každého příslušníka automaticky zahrnuje 150 hodin služby přesčas v době krizového stavu ročně. Došlo k přeformulování rozmezí příplatků za vedení, a to z rozmezí vyjádřeného pevnými částkami v Kč, které již neodpovídaly reálné náročnosti vykonávané řídící práce, na procentuální podíl ze základního tarifu. 

Vládě bylo přiznáno oprávnění prostřednictvím nařízení zvyšovat horní hranici příplatku za službu v zahraničí, za sportovní reprezentaci či zvláštního příplatku, a tím flexibilněji reagovat na změny v cenové a příjmové hladině. Byla doplněna právní úprava osobního příplatku, a to zejména v reakci na vývoj judikatury správních soudů.  

V deváté části byly provedeny pouze dílčí úpravy technického rázu týkající se náborového příspěvku a užívání služebních prostředků. Navrhuje se zde zavedení nového právního institutu, a to příspěvku za individuální ustájení služebního zvířete, díky němuž bude možno finančně zohlednit skutečnost, že většina služebních psů zůstává v době „mimo směnu“ v osobní péči psovoda. 

Desátá část o cestovních náhradách prošla racionalizací ohledně přiznávání některých náhrad: například uspěje-li příslušník ve výběrovém řízení a dojde-li k jeho převedení na jiné služební místo, nebude jeho nárok na náhradu cestovních výdajů automatický, nýbrž mu jej s hledem na okolnosti služební funkcionář přizná fakultativně; nebo pokud bude mít příslušník v rámci služební cesty možnost bydlet v místě svého bydliště či bydlišti člena rodiny, nebude mu náhrada výdajů za ubytování náležet. 

Při vyslání příslušníka do evropských institucí a agentur (EUROPOL, FRONTEX) budou mít náhrady výdajů poskytovaných evropským subjektem přednost před náhradami poskytovanými podle zákona o služebním poměru příslušníků (současně nastavená pravidla, která při vyslání příslušníka znamenají pro sbor zvýšené finanční nároky, totiž způsobují neochotu české experty do EU vysílat).

V jedenácté části, která se věnuje výsluhovým nárokům bývalých příslušníků bezpečnostních sborů, zůstává právní úprava samotného nároku na odchodné a výsluhový příspěvek i jejich výše stejná. Přistoupilo se však k důležité změně s cílem zamezit případům, které veřejnost oprávněně vnímá s velkou nevolí, kdy mezery v zákoně umožňují pobírání výsluhového příspěvku bývalým příslušníkům, kteří byli pravomocně odsouzeně pro úmyslný trestný čin.  Nová úprava proto brání vzniku nároku nejen v situaci, kdy je odsouzení za trestný čin důvodem skončení služebního poměru (jako je tomu v současnosti), ale ve všech případech, kdy se příslušník v době trvání svého služebného poměru dopustí úmyslného trestného činu, ať už jeho služební poměr skončil jakkoliv. Irelevantní bude i skutečnost, zda trestní řízení skončilo standardním odsouzením po projednání věci v hlavním líčení, anebo alternativně tzv. odklonem (tj. bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, schváleno narovnání nebo rozhodnuto o podmíněném odložení návrhu na potrestání). 

Současně došlo k revizi a doplnění procesní úpravy vyřizování výsluhového příspěvku. Ten má podle judikatury správních soudů charakter dávky sociálního zabezpečení, může být vyplácen po mnoho let, a proto by u něj zásada materiální správnosti měla mít přednost před zásadou neměnnosti správních rozhodnutí. Navrhuje se proto zavedení mechanismu přepočtu výsluhového příspěvku, který dlouhodobě funguje v případě důchodů vyplácených podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o důchodovém pojištění") a rovněž u výsluhového příspěvku vojáků z povolání. Novelizována byla i ustanovení o valorizaci výsluhového příspěvku, souběhu s důchody, informační povinnosti příjemce, srážkách z výsluhových nároků i výplatě výsluhových nároků. 

Dvanáctá část, která upravuje problematiku řízení ve věci služebního poměru, se ukázala být jednou z nejproblematičtějších částí zákona. Zákon o služebním poměru příslušníků sice vznikal ve stejné době jako současný správní rád, nicméně úprava řízení v něm byla koncipována jako samostatná, na správním řádu nezávislá a komplexní.  Judikatura správních soudů však s odkazem na § 1 odst. 2 správního řádu dovodila přesný opak. V důsledku této skutečnosti upravuje dvanáctá část zákona o služebním poměru příslušníků řadu právních institutů  duplicitně, což vede ke komplikacím a pochybnostem při jejich aplikaci. Celý stávající text dvanácté části se proto navrhuje nahradit novým zněním, které bude obsahovat pouze nezbytné odchylky; jinak se řízení ve věcech služebního poměru bude řídit obecnou úpravou.

S cílem zrychlit a zjednodušit řízení ve věcech služebního poměru se navrhuje, aby u služebního poměru příslušníků bylo standardem – stejně jako u služebního poměru státního zaměstnance ve státní službě –  vydání rozhodnutí jako první úkon služebního funkcionáře v řízení, samozřejmě se zohledněním výjimek pro řízení o propuštění ze služebního poměru, řízení o kázeňském přestupku a řízení o jednání, které má znaky přestupku. 

Další významnou změnou je oddělení úpravy řízení o kázeňském přestupku od úpravy řízení o jednání, které má znaky přestupku, díky kterému bude mj. více zřetelná skutečnost, že v řízení o kázeňském přestupku služební funkcionář postupuje podle zákona o služebním poměru příslušníků a subsidiárně aplikuje správní řád, v řízení o jednání, které má znaky přestupku používá zákon o služebním poměru příslušníků a podpůrně zákon o odpovědnosti za přestupky (ke kterému je pak subsidiární správní řád).  

Současná právní úprava části třinácté, která se týká působení odborových organizací v bezpečnostních sborech, je pouze kusá; tento nedostatek se v praxi řeší analogickou aplikací dvanácté části zákoníku práce. Navrhuje se proto stávající normy doplnit o nová ustanovení, která z větší části přebírají úpravu v zákoníku práce, popř. jsou jí silně inspirována,  v některých detailech však zohledňují specifickou povahu bezpečnostních sborů jakožto přísně hierarchicky řízených entit, jejichž posláním je aktivní ochrana vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku České republiky. Tento fakt reflektuje i Listina základních práv a svobod, jež připouští omezení svobody odborového sdružování, jde-li o opatření nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku; také Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod konstatuje, že právo na svobodu odborového sdružování „nebrání uvalení zákonných omezení na výkon těchto práv příslušníky ozbrojených sil, policie a státní správy“.

Do závěrečné části čtrnácté byla doplněna ustanovení týkající se výkladu některých důležitých pojmů, jako například definice člena rodiny nebo přestěhování, doručování mimo řízení ve věci služebního poměru, počítání času, předávání personálních dokladů příslušníků mezi bezpečnostními sbory apod. Další navrhované změny jsou převážně legislativně technického charakteru.

B. Zhodnocení souladu s ústavním pořádkem České republiky

Návrh  je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, v některých aspektech dokonce posiluje práva stanovená Listinou základních práv a svobod. Reaguje např. na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž je služební příjem odměnou za práci ve smyslu čl. 28 Listiny základních práv a svobod; odměna za vykonanou práci musí být spravedlivá a spravedlivá může být pouze v případě, že je vyplácena včas. Není-li tomu tak, musí být tato skutečnost reflektována v její výši v době vyplacení, a to ve formě tzv. úroků z prodlení. Proto nová úprava výslovně zakotvuje nárok příslušníka na úroky z prodlení a odstraňuje nedůvodný rozdíl mezi vyplácením odměny za vykonanou "práci" v poměru pracovním a služebním.

C. Zhodnocení slučitelnosti s předpisy Evropské unie a judikaturou soudních orgánů Evropské unie

Návrhem  nejsou do právního řádu České republiky implementovány žádné nové předpisy EU, pouze se formulačně upravují některá ustanovení, která již právo EU prováděla. Výraznější změnou je pouze prodloužení zkušební doby ze 6 měsíců na 12 měsíců, které však není v rozporu s právem EU: směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1152 ze dne 20. června 2019, o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii, takovou délku zkušební doby nevylučuje, neboť její čl. 8 odst. 3 členským státům dovoluje výjimečně stanovit zkušební dobu delší 6 měsíců, vyžaduje-li to „povaha zaměstnání“. Jak uvádí bod 28 preambule směrnice, uvedená výjimka dopadá především na „funkce ve veřejné službě“. Navíc podle čl. 1 odst. 6 mohou členské státy na základě objektivních důvodů stanovit, že se ustanovení uvedená v kapitole III (kam čl. 8 patří) nepoužijí na úředníky, veřejné záchranné služby, ozbrojené síly, policejní orgány, soudce, státní zástupce, vyšetřovatele nebo jiné orgány pro vymáhání práva.


D. Zhodnocení souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Opatření obsažená v navrhované změně zákona o služebním poměru příslušníků nejsou v rozporu s žádnými dvoustrannými a mnohostrannými úmluvami, které Česká republika ratifikovala, a tyto úmluvy plně respektují.


E. Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty

Dopad na státní rozpočet

Navrhované změny jsou rozpočtově neutrální. V důsledku některých opatření  může dojít k dílčímu navýšení nákladů na straně bezpečnostních sborů, jiná však přinesou úspory. Veškeré náklady bezpečnostní sbory ponesou v rámci již schválených rozpočtů.

V rámci novely by mělo taktéž dojít k přechodu agendy výsluhových příspěvků z Celní správy České republiky a Vězeňské služby České republiky do gesce Ministerstva vnitra, které v současnosti již řeší výsluhové příspěvky poskytované bývalým příslušníkům ostatních pěti bezpečnostních sborů. Vzhledem k nárůstu agendy Ministerstva vnitra dojde k převodu 7 tabulkových míst na Ministerstvo vnitra (4 místa postoupí Celní správa ČR a 3 místa Vězeňská služba ČR) a v rámci státního rozpočtu budou převedeny prostředky z rozpočtových kapitol Ministerstva financí a Ministerstva spravedlnosti ve prospěch Ministerstva vnitra (jde o cca. 2 miliardy korun. Pro rok 2024 činí rozpočet na výplatu výsluhových příspěvků u Celní správy ČR 985 036 004 Kč a u Vězeňské služby ČR 1 117 800 000 Kč). Pro úplnost je třeba uvést, že uvedená změna zahrnuje i přechod agendy důchodů, který však bude řešen samostatnou novelizací právních předpisů z oblasti sociálního zabezpečení.

Ostatní veřejné rozpočty

Na ostatní veřejné rozpočty, tedy na rozpočty krajů a obcí, nemá tento návrh zákona žádný přímý vliv.

F. Sociální dopady a dopady na rodiny a specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny

Návrh zákona umožňuje přijmout do bezpečnostního sboru uchazeče, kteří jsou státními občany jiné země Evropské unie a Dohody o Evropském hospodářském prostoru, pokud alespoň 3 roky žijí v České republice a hovoří českým jazykem. Výjimkou jsou zpravodajské služby, pro jejichž příslušníky bude nadále vyžadováno státní občanství České republiky. Ve zbývajících pěti bezpečnostních sborech bude ponecháno na rozhodnutí ředitele sboru, která služební místa mohou být obsazena cizími státními příslušníky a u kterých bude občanství České republiky nadále vyžadováno.

Novela zákona do výčtu členů rodiny zařazuje registrovaného partnera ve smyslu zákona o registrovaném partnerství, v řadě ustanovení registrovaného partnera výslovně uvádí  jako oprávněnou osobu (např. u nároku na náhradu nemajetkové újmy pozůstalých nebo nároku na úmrtné) a uzavření registrovaného partnerství příslušníkem nebo jeho potomkem považuje za stejný důvod k čerpání služebního volna jako  uzavření manželství. 

Navrhovaná úprava nemá žádné negativní sociální dopady na rodiny či na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny. 

G. Zhodnocení dopadů ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Návrh zavádí jako tzv. překážku ve službě rodičovskou dovolenou příslušníka (otce) do doby, po kterou je příslušnice (matka) oprávněna čerpat mateřskou dovolenou. Cílem této změny je odstranění nerovného přístupu k příslušnicím a příslušníkům, kteří založí rodinu: pokud se totiž příslušník po narození dítěte rozhodne čerpat rodičovskou dovolenou, je odvolán ze svého služebního místa a zařazen do zálohy neplacené, naproti tomu příslušnice čerpá nejprve mateřskou dovolenou, a proto své služební místo neztrácí.

Navrhovaná novelizace dále odstraňuje dvojí režim, kdy při diskriminačním jednání založeném rozhodnutím služebního funkcionáře rozhoduje o případné kompenzaci služební funkcionář, zatímco u diskriminace způsobené jiným jednáním soud v občanskoprávním řízení. Do budoucna by měl příslušník právo obrátit se na soud v občanskoprávním řízení i v případě, že k porušení jeho práv došlo rozhodnutím služebního funkcionáře bezpečnostního sboru.

Navrhovaná úprava neobsahuje žádná ustanovení, která by vedla k narušování rovnosti mužů a žen.

H. Zhodnocení dopadů na podnikatelské prostředí České republiky

Navrhovaná úprava nemá vliv na podnikatelské prostředí České republiky, tohoto prostředí se návrh nijak přímo nedotýká.

I. Zhodnocení dopadů na životní prostředí

Návrh zákona nemá žádný dopad na životní prostředí.

J. Zhodnocení dopadů ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údaj

Z hlediska ochrany soukromí a osobních údajů nebyly identifikovány žádné negativní dopady. Rozsah ochrany soukromí a osobních údajů se navrženou právní úpravou nijak nemění, dosažená míra ochrany se návrhem nezhoršuje.

K. Zhodnocení korupčních rizik

Návrh zákona nepřináší žádná korupční rizika. 

L. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Návrh zákona může mít pozitivní vliv na bezpečnost nebo obranu státu. Navrhovanými změnami by měla být posílena právní jistota postavení příslušníka bezpečnostního sboru, což by práci v něm mohlo učinit atraktivnější. Taktéž je v rámci novely snaha o snížení administrativní zátěže služebních funkcionářů. Personální stabilizace ve sborech pak může mít pozitivní dopad na bezpečnost státu.

M. Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů

Navržená změna povede ke zlepšení postavení příslušníků (otců) na rodičovské dovolené, kteří po dobu, která časově odpovídá mateřské dovolené u příslušnic (matek), nepřijdou o svoje služební místo v důsledku zařazení do neplacené zálohy. 

Taktéž je rozšířena definice člena rodiny, do níž je dle navrhované úpravy zahrnut i registrovaný partner a druh (k druhovi se přihlíží, jen žije-li s příslušníkem v domácnosti nepřetržitě alespoň 3 měsíce a příslušník nemá manžela nebo registrovaného partnera).

Tyto a další dílčí změny by měly mít pozitivní dopady a vliv na rodiny, zejména na jejich funkci, stabilitu, příjmovou situaci, životní úroveň, a především na zakotvení lepších podmínek pro hledání rovnováhy mezi plněním služebních povinností a soukromým životem. 

N. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)

1. Budování přednostně digitálních služeb

Návrh zákona umožňuje doručení písemností příslušníkům prostřednictvím elektronického nástroje, jako jeden ze způsobů zvláštního doručování v řízení o služebním poměru, což představuje významný posun v oblasti snižování zbytečné administrativy v listinné podobě. Dále je příslušníkovi umožněno též činit podání prostřednictvím tohoto nástroje, či adresy elektronické pošty, která mu byla zřízena bezpečnostním sborem. Návrh zákona je tak plně v souladu s touto zásadou a splňuje požadavek na možnost komunikovat prostřednictvím digitálního nástroje a na snižování administrativních nákladů bezpečnostních sborů.

2. Maximální opakovatelnost a znovupoužitelnost údajů a služeb

Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.

3. Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením

Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.

4. Sdílené služby veřejné správy

Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.

5. Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy

V rámci pracovní skupiny k novelizaci zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů byla jako jedna z variant uvažována i možnost doručování prostřednictvím datové schránky, která by příslušníkům byla povinně zřízena. Toto řešení se však ukázalo jako neproveditelné, neboť není možné komunikaci prostřednictvím jednoho nástroje straně ve správním řízení direktivně nařídit a nedat příslušníkovi možnost zvolit si jiný způsob komunikace. Na druhou stranu lze předpokládat, že navrhovaný elektronický nástroj naváže na dosud fungující interní informační systémy bezpečnostních sborů. Z tohoto hlediska je návrh zákona v souladu i se zásadou konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy.

6. Mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru

Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.

7. Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby

Soulad navrhované právní úpravy s dotčenou zásadou je zhodnocen v části „Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů“. Jak je zde uvedeno, s přijetím návrhu nařízení vlády nejsou spojena opatření, ve kterých by bylo možné spatřovat dopady na ochranu soukromí a osobních údajů.

8. Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb

Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.

9. Technologická neutralita

Návrh zákona umožňuje příslušníkovi komunikovat prostřednictvím elektronické pošty (e-mail) či prostřednictvím k tomuto účelu určeného elektronického nástroje, čímž se rozšiřuje výčet možných technologií, které lze v přístupu k regulované oblasti využívat. Návrh zákona je tak v souladu s touto zásadou.

10. Uživatelská přívětivost

Tím, že novela umožňuje příslušníkovi komunikaci s bezpečnostním sborem prostřednictvím elektronického nástroje či elektronické pošty (e-mail), se zvyšuje uživatelská přívětivost, pokud jde o přístup k regulované oblasti. Návrh zákona je tak v souladu s touto zásadou.

O. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky

Návrh nemá žádné územní dopady, ani dopady na územní samosprávné celky.


Zvláštní část

K části první – změna zákona č. 361/2003 Sb, o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů

K Čl. I
K bodům 1 až 3 (§ 1)
Ustanovení třetího odstavce ve své současné podobě stanoví, že práva a povinnosti České republiky vůči příslušníkovi plní příslušný bezpečnostní sbor. Ve skutečnosti však bezpečnostní sbor vůči příslušníkovi vykonává pouze omezenou množinu práv a povinností státu, která má přímou souvislost se služebním poměrem. Navrhuje se proto slovní spojení "práva a povinnost České republiky" doplnit přívlastkem  "vyplývající z tohoto zákona".  

Návětí čtvrtého odstavce „výkonem služby se pro účely tohoto zákona rozumí“ není v souladu s obsahem pojmu výkon služby, jak je používán ve zbytku zákona, a proto se nahrazuje obecnější formulací „službou se rozumí“. Do výčtu zařízení, která zabezpečují přípravu příslušníků a výzkumné, technické a další podmínky pro výkon služby, se v pododstavci d) čtvrtého odstavce doplňují zařízení zdravotnická. Důvodem změny je plánované poskytování pracovnělékařských služeb příslušníkům prostřednictvím zdravotnických pracovníků ve služebním poměru.

K bodům 4 až 8  (§ 2)
Ve třetím a čtvrtém odstavci ustanovení o  pravomoci jednat a rozhodovat ve věcech služebního poměru dochází k úpravám v souvislosti s navrhovanou změnou zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů: oprávnění ministra vnitra povolat příslušníka Policie ČR k plnění úkolů ve škole nebo školském zařízení mimo organizační strukturu policie se nahrazuje širším oprávněním povolat policistu k plnění úkolů v organizační složce státu anebo příspěvkové organizace zřízené Ministerstvem vnitra. Takovými subjekty jsou jednak policejní školy a školská zařízení, ale také Zdravotnické zařízení Ministerstva vnitra, jeho prostřednictvím je plánováno poskytování pracovnělékařských služeb zdravotnickými  pracovníky ve služebním poměru. 

Současný text třetího odstavce se proto vypouští, neboť příslušná norma bude součástí nového znění odstavce čtvrtého. Zároveň se na konec čtvrtého odstavce doplňuje výkladové pravidlo, že přiznává-li zákon o služebním poměru příslušníků určité pravomoci „řediteli bezpečnostního sboru“, v případě policistů povolaných k plnění úkolů v Ministerstvu vnitra, policejní akademii, organizační složce státu zřízené Ministerstvem vnitra a státní příspěvkové organizaci zřízené Ministerstvem vnitra tyto pravomoci náležejí ministrovi vnitra.

Uvolněné místo ve třetím odstavci se navrhuje zaplnit normou, která pravomoc jednat a rozhodovat jménem státu ve věcech souvisejících s nárokem na výsluhový příspěvek příslušníků všech bezpečnostních sborů přizná vedoucímu organizační části Ministerstva vnitra. Tím je v praxi ředitel odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra, který již dnes řeší výsluhové příspěvky bývalých příslušníků pěti bezpečnostních sborů: Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace.  Celní správa České republiky a Vězeňská služba České republiky, které doposud postupují samostatně, hodlají tuto část své agendy rovněž převést na Ministerstvo vnitra. V této souvislosti se v pátém odstavci vypouští pododstavec b). 

Nový sedmý odstavec shrnuje závěry judikatury, podle nichž se zákon o služebním poměru příslušníků aplikuje i při řešení nároků bývalých příslušníků, jejichž služební poměr již skončil (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2004, č. j. 3 Ans 2/2004-60). Osmý odstavec obsahuje právní základ pro řešení nepřítomnosti  služebního funkcionáře bezpečnostního sboru; ve věcech služebního poměru mají totiž postavení správních orgánů přímo služební funkcionáři jako osoby. Devátý odstavec obsahuje právní základ pro přenesení oprávnění služebního funkcionáře činit úkony jménem státu na vedoucího příslušníka, a to v záležitostech, v nichž není třeba vést řízení ve věcech služebního poměru (např. vyslání na služební cestu). Součástí devátého odstavce je proto i definice vedoucího příslušníka.  

K bodu 9  (§ 4)
Úprava ustanovení o provádění systemizace souvisí se změnami v § 2. 

K bodům 10 a 11 (§ 5)
Služební předpisy jsou z hlediska právní teorie podskupinou vnitřních předpisů neboli interních aktů řízení: zatímco služební předpisy se týkají zejména podmínek výkonu práv a povinností souvisejících se služebním poměrem, předmětem jiných vnitřních předpisů je především tzv. odborné řízení. Navrhuje se do ustanovení doplnit, že  služební předpis upravuje  „organizační věci služby“ a nesmí být v rozporu s právním předpisem nebo služebním předpisem vydaným nadřízeným služebním funkcionářem.  
 
K bodu 12  (§ 6)
Ustanovení se doplňuje o určení místa služebního působiště při výkonu služby v zahraničí, které v zákoně absentuje. 

 K bodu 13  (§ 7)
Navrhuje se rozšíření výjimky z minimální doby trvání služebního poměru pro služební hodnost na příslušníky speciálních útvarů Policie České republiky (§ 201 odst. 5).

K bodu 14  (§ 8)
Současný text ustanovení umožňuje prezidentu republiky jmenovat do generálské hodnosti např. vedoucího obvodního oddělení, ale nikoliv náměstka ředitele útvaru s celostátní působností. Navrhuje se proto rozšíření okruhu potenciálních kandidátů o vedoucí příslušníky v nejvyšší služební hodnosti vrchního rady nebo vrchního státního rady. Jelikož zákon o služebním poměru příslušníků pracuje s pojmy služební hodnost (např. vrchní inspektor) a hodnostní označení (např. nadpraporčík), přičemž služební místa jsou charakterizována služební hodností, navrhuje se stanovit, že generálská "hodnost" nahrazuje hodnostní označení.

K bodům 15 až 17  (§ 10 až 11a)
Ustanovení o zařazování příslušníků do služebního poměru na dobu určitou (§ 10) nebo neurčitou (§ 11) se doplňují tak, aby pokrývala všechny variant příslušníkovy profesní historie. U doby určité při prvním přijetí do služebního poměru se přitom navrhuje  zkrácení ze 3 let na 2 roky a u zkušební doby prodloužení ze 6 měsíců na 12 měsíců. Služba v bezpečnostním sboru je velmi specifickým povoláním, které klade na výběr správných osobností vysoké nároky. Uchazeči proto musejí absolvovat náročné přijímací řízení a poté  procházejí obdobím odborné přípravy, které často přesahuje dnešní délku zkušební doby.  Pokud nově přijatý příslušník odbornou přípravou úspěšně nezvládne, bezpečnostní sbor nemá mnoho možností, jakými činnostmi jej až do konce doby určité pověřit. Navrhuje se proto návrat ke zkušební době v délce 12 měsíců, která se např. v podmínkách Policie ČR uplatňovala před přijetím zákona o služebním poměru příslušníků a pracovaly s ní i předpisy upravující poměry četnictva a policie v době první Československé republiky.  

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1152 ze dne 20. června 2019, o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii, podle jejíhož čl. 8 by zkušební doba obecně neměla přesáhnout 6 měsíců, takovou délku zkušební doby nevylučuje. Čl. 1 odst. 6 umožňuje členským  státům rozhodnout, že se ustanovení čl. 8 nepoužije na "úředníky, veřejné záchranné služby, ozbrojené síly, policejní orgány, soudce, státní zástupce, vyšetřovatele nebo jiné orgány pro vymáhání práva“. Kromě toho přímo čl. 8 obsahuje výjimku pro delší zkušební dobu, kterou vyžaduje „povaha zaměstnání“, a jak uvádí bod 28 preambule, tato výjimka se týká především „funkcí ve veřejné službě“.

K bodu 18  (§ 12)
Ustanovení ve čtvrtém odstavci obsahuje možnost prodloužení trvání služebního poměru na dobu určitou v případě, že příslušníkovi důležité překážky zabrání ve složení služební zkoušky. V praxi však dochází i k situacím, kdy příslušník služební zkoušku úspěšně složí, ale nebylo ještě zpracováno jeho služební hodnocení, které je podmínkou pro zařazení do služebního poměru na dobu neurčitou. Navrhuje se proto zavedení možnosti prodloužit trvání služebního poměru na dobu určitou i z tohoto důvodu.

K bodům 19 až 22 (§ 13)
Po vzoru zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státní službě")  se navrhuje umožnit přijetí do služebního poměru také občanům jiných členských států Evropské unie (Belgie, Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo,  Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko a Švédsko) a Dohody o Evropském hospodářském prostoru (Island, Lichtenštejnsko a Norsko), pokud naplňují požadavek tříletého pobytu v České republice a znalosti českého jazyka. To neplatí pro zpravodajské služby, u jejichž příslušníků nadále trvá podmínka občanství České republiky. Ve zbývajících pěti bezpečnostních sborech je na uvážení ředitele bezpečnostního sboru, která služební místa mohou být obsazena cizími státními příslušníky a u kterých je občanství České republiky nadále vyžadováno. 

V pododstavci i) prvního odstavce se zmírňuje požadavek, aby uchazeč o přijetí do služebního poměru nebyl členem řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob, které provozují podnikatelskou činnost. Přijetí by nemělo bránit členství v orgánech právnických osob, které de iure provozují podnikání, ovšem pouze jako tzv. vedlejší hospodářskou činnost (zájmové spolky, bytová družstva apod.). Cílem takového podnikání je totiž pouze podpora hlavního účelu právnické osoby (zajišťování bytových potřeb členů, provozování společného zájmu) a případný zisk se mezi členy nerozděluje. 

Ve druhém  odstavci se výjimka ohledně dosažené úrovně vzdělání, kdy budoucí příslušník nemusí splňovat stupeň, rozšiřuje ze zpravodajských služeb i na policisty z tzv. speciálních útvarů (§ 201 odst. 5).

K bodům 23 až 26  (§ 14)
Ve druhém odstavci se u trestných činů spáchaných úmyslně navrhuje vypuštění dovětku „je-li jednání, kterým spáchal trestný čin, v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka“, neboť spáchání úmyslného trestného činu je v takovém rozporu vždy. Vzhledem k vysokým nárokům, které jsou na osobu příslušníka bezpečnostního sboru kladeny, se do výčtu situací bránících splnění požadavku bezúhonnosti doplňuje trestní stíhání uchazeče pro úmyslný trestný čin nebo trestný čin spáchaný z nedbalosti, je-li nedbalostní jednání v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka, a dále podezření, že založil, podporuje, propaguje nebo veřejně sympatizuje s extremistickým hnutím (obdobnou úpravu obsahuje pro strážníky obecní policie zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů).

Nový čtvrtý odstavec souvisí s otevřením služebního poměru pro občany jiných členských států Evropské unie a Dohody o Evropském hospodářském prostoru. Konstatuje, že na pravomocné odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Dohody o Evropském hospodářském prostoru, se pro účely bezúhonnosti hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká oboustranně trestného jednání.  

K bodu 27  (§ 16) 

Navrhovaný osmý a devátý odstavec opět souvisí s možností přijímat do služebního poměru občany jiných členských států Evropské unie a Dohody o Evropském hospodářském prostoru. Stanoví postup při prokazování požadavku bezúhonnosti, pobytu na území České republiky a znalosti českého jazyka. 

K bodu 28 (§ 18) 

Stávající text ustanovení se upřesňuje s cílem potvrdit, že příslušníka, který již dříve byl příslušníkem ve služebním poměru na dobu neurčitou, lze při opětovném přijetí do služebního poměru ustanovit na služební místo se služební hodností stejnou jako v předchozím služebním poměru, ale také nižší. 

K bodu 29  (§ 19) 

Doplňuje se nepříliš srozumitelná definice jiného zvláštního požadavku, kterým se rozumí nadstandardní způsobilost po fyzické, zdravotní nebo osobnostní stránce (např. v případě příslušníků zásahových jednotek). Vzhledem k nové možnosti přijmout do služebního poměru občana jiného členského státu Evropské unie a Dohody o Evropském hospodářském prostoru, se zavádí možnost označit u služebního místa za jiný zvláštní požadavek také státní občanství ČR.

K bodům 30 až 38  (§ 20) 

Navrhuje se oprava legislativních nedostatků: bod 1 pododstavce a) prvního odstavce nesprávně uvádí § 26 odst. 2, který se ale týká příslušníka, který sám požádal o odvolání ze služebního místa, a jeho ustanovení na jiné služební místo s nižší služební hodností, tzn. je třeba jej přesunout do pododstavce b); zrušuje se také bod 4 pododstavce a), neboť při zproštění výkonu služby není příslušník vůbec ze svého služebního místa odvolán. Ve druhém odstavci se z bodu 1 pododstavce a) odkaz na § 26 odst. 2 vypouští bez náhrady, neboť situace, kdy příslušník požádal o odvolání ze služebního místa a je ustanoven na místo v jiném sboru a s nižší hodností, je již výslovně řešena v pododstavci c) třetího odstavce. V návaznosti na změnu v § 33 se doplňuje odkaz na § 33 písm. c) a zmiňuje se též § 27, který ve výčtu dosud chyběl. Do bodu 1 pododstavce d) třetího odstavce  se vkládá slovo „inspektor“ s cílem dosáhnout shody se třetím odstavcem ustanovení § 26.
 

K bodu 38  (§ 20a) 

Do výčtu v pododstavci a) prvního odstavce se doplňuje osoba ředitele bezpečnostního sboru, kterému uplynulo funkčního období nebo který byl odvolán z dosavadního služebního místa. 

K bodu 39  (§ 21) 

Navrhuje se zrušení požadavku, aby měl příslušník jiného bezpečnostního sboru při ustanovení na služební místo ve zpravodajské službě požadovanou služební hodnost, neboť na stejné místo je možné přijmout i civilního občana, který příslušníkem bezpečnostního sboru není a žádnou služební hodnost tedy nemá.    

K bodu  40  (§ 21a)

Nové ustanovení § 21a obsahuje právní úpravu obsazování služebních míst ve speciálním útvaru policie (§ 201 odst. 5).

K bodům  41 až 44  (§ 22)

Doplňuje se úprava výběrového řízení. Do výčtu požadavků, které musí uchazeč z řad příslušníků splňovat, se přidává jiný zvláštní požadavek (§ 19 odst. 6), jestliže je pro služební místo stanoven (např. nadstandardní fyzická kondice u příslušníků zásahových jednotek nebo občanství České republiky) a dále „další odborný požadavek, bez jehož splnění nelze příslušníka na služební místo ustanovit“. Zatímco některé další odborné požadavky mohou být splněny později, jiné jsou nezbytnou podmínkou k výkonu služby na daném služebním místě (např. pilotní licence pro služební místo pilota). 

Požadavek „velmi dobrých“ výsledků ve výkonu služby podle závěru služebního hodnocení se vzhledem ke zkušenostem z praxe zmírňuje na požadavek „dobrých“ výsledků. Využití tzv. bočního vstupu do bezpečnostního sboru se rozšiřuje na situace, kdy se nedaří obsadit volné služební místo, pro které je vyznačen „další odborný požadavek“. Existují totiž specifické odbornosti, které nelze subsumovat pod obor ani zaměření vzdělání (např. pyrotechnický kurz), přesto se jedná o vysoce odborné dovednosti, které bezpečnostní sbor získá často pouze přijetím odborníka zvnějšku. Odstraňuje se nejasnost, zda lze boční vstup využít v případě vhodného příslušníka, který nesplňuje podmínku doby trvání služebního poměru.
 
K bodu 45   (§ 23)

Služebnímu funkcionáři se ukládá povinnost před vypsáním nového výběrového řízení aktivně ověřit, že volné služební místo stále nelze obsadit postupem podle § 20. 

K bodu  46  (§ 24)

Výjimka pro obsazování služebních míst ve zpravodajských službách a Generální inspekci bezpečnostních sborů se rozšiřuje na speciální útvary policie (§ 201 odst. 5).

K bodům 47 až 49   (§ 25)

Navrhuje se úprava textu v pododstavci c) prvního odstavci, která odvolání ze služebního místa podle tohoto ustanovení výslovně vztáhne také na ztrátu způsobilosti ve smyslu jiného zvláštního požadavku (§ 19 odst. 6). Nový pododstavec d) rozšiřuje výčet důvodů k odvolání ze služebního místa o situaci, kdy příslušník přestane splňovat „další odborný požadavek, bez jehož splnění není možno službu na uvedeném místě vykonávat“, např. tedy příslušník na služebním místě pilota přijde o pilotní licenci. Do výčtu ve druhém odstavci se přidávají příslušníci speciálního útvaru policie (§ 201 odst. 5).

K bodu 50   (§ 26)

Navrhovaný šestý odstavec odstraňuje nejistotu, zda může být příslušník postupem podle § 26 ustanoven na služební místo v jiném místě služebního působiště. Po úplnost lze dodat, že při aplikaci § 26 je samozřejmě třeba dodržovat požadavky § 85 odst. 2 a 3, které mají speciální povahu (těhotná příslušnice, příslušnice do konce devátého měsíce po porodu, příslušnice, která kojí a příslušník jakéhokoliv pohlaví, který pečuje o dítě mladší než 1 rok, resp. je-li osamělý, o dítě mladší než 3 roky, může být ustanoven na jiné služební místo v jiném místě služebního působiště jen se svým souhlasem).
 
 
K bodu 51   (§ 28)

Do odstavce 2 se vkládá výslovná formulace, že příslušník má po dobu zařazení v záloze zachovánu svoji služební hodnost, hodnostní označení a místo služebního působiště, což je důležité pro postup při vyjímání ze zálohy. Dále se odstraňuje legislativní nesprávnost, kdy byl příslušník v záloze pro studující uveden mezi osobami, kterým lze stanovit jiné místo služebního působiště. 

K bodům 50 až 55   (§ 32)
 
Výslovně se stanoví, že zařazení do zálohy pro dočasně nezařazené se týká také příslušníka, který ztratil jiný zvláštní požadavek (§ 19 odst. 6), další odborný požadavek, bez jehož splnění není možno službu na uvedeném místě vykonávat (§ 19 odst. 2), bývalého ředitele bezpečnostního sboru (§ 27) a příslušníka odvolaného na základě § 25 odst. 2. Do druhého odstavce se doplňuje slovní spojení „o jeden stupeň“ nižší služební hodnost, a to s cílem jej sjednotit s § 26 odst. 4.

K bodům 56 až 58   (§ 33)

V pododstavci a) se navrhuje změna, jejímž cílem je odstranit nerovný přístup k příslušnicím a příslušníkům po založení rodiny. Pokud se totiž příslušník (otec) po narození dítěte rozhodne čerpat rodičovskou dovolenou, je odvolán ze svého služebního místa a zařazen do zálohy neplacené, tzn. své služební místo ztratí. Příslušnice (matka) naproti tomu čerpá nejprve mateřskou dovolenou, služební místo neztrácí a do neplacené zálohy je zařazena o několik měsíců později. Navrhuje se proto příslušníky, kteří čerpají rodičovskou dovolenou v období, kdy příslušnicím náleží mateřská dovolená, nezařazovat do neplacené zálohy, nýbrž umožnit jim čerpat tzv. překážku ve službě na straně příslušníka (bez náhrady služebního příjmu).

Nový pododstavec c) se týká dlouhodobého uvolnění za účelem výkonu veřejné nebo odborové funkce (§ 69 odst. 9). Příslušníkům bezpečnostních sborů jsou některé veřejné funkce nedostupné  (poslanec, senátor, člen vlády), jiné však mohou zastávat (člen zastupitelstva obce nebo kraje, starosta nebo hejtman).  Podle současného znění zákona mají příslušníci vykonávající takové funkce nárok na neomezené služební volno, a to s plnou náhradou služebního příjmu. Vzhledem ke zkušenostem z praxe se navrhuje, aby byl nárok na placené volno při paralelním výkonu veřejné funkce a služebního poměru omezen na maximálně 20 dní (směn) v roce, jako je tomu v § 201 odst. 3 zákoníku práce (kde jde ovšem o volno neplacené). Pokud takový rozsah volna nebude dostačující, bude příslušník za účelem výkonu veřejné funkce dlouhodobě uvolněn a zařazen do zálohy neplacené. Takový postup zákon o služebním poměru příslušníků ve skutečnosti již dnes předpokládá v § 166 odst. 4 („Průměrný hrubý služební příjem příslušníka, který byl déle než 1 rok zařazen v neplacené záloze z důvodu dlouhodobého uvolnění pro výkon veřejné nebo odborové funkce…“), dosud však nebyl do ustanovení § 33 výslovně promítnut.  Obdobně by mělo fungovat dlouhodobé uvolnění pro výkon funkce v odborovém orgánu, které je zmíněno jak v § 166 odst. 4, tak navíc i v § 200 odst. 3 („Okruh funkcí v odborovém orgánu, k jejichž výkonu budou příslušníci dlouhodobě uvolněni“). 


K bodům 59 až 62   (§ 34)

Navrhuje se změna názvu ustanovení, neboť po vynětí ze zálohy příslušník nemusí být vždy jen ustanoven na služební místo, ale může být i zařazen do zálohy jiného druhu. Z důvodů přehlednosti se z textu druhého odstavce vydělují příslušníci, kteří byli do zálohy pro přechodně nezařazené zařazeni kvůli neuspokojivým výsledkům, a přesunují se do nového pátého odstavce. Šestý a sedmý odstavec obsahují úpravu, která v zákoně dosud chyběla. Osmý odstavec výslovně stanoví, že po vynětí ze zálohy může být příslušník ustanoven i na služební místo v jiném místě služebního působiště (opět platí, že speciální ustanovení § 85 odst. 2 a 3 mají přednost). Devátý odstavec pro odstranění pochybností konstatuje, že příslušníka lze být po vynětí ze zálohy zařadit do zálohy jiného druhu.

K bodu 63  (§ 38)

Do textu ustanovení se vkládá pravidlo, podle nějž se studium (resp. získávání znalostí, dovedností a zkušeností) v době studijního pobytu pro účely odpovědnosti za škodu a nemajetkovou újmu považuje za plnění služebních úkolů. Tato úprava souvisí s § 94a, podle kterého se výkonem služby pro účely odpovědnosti za škodu a nemajetkovou újmu rozumí výkon povinností vyplývajících ze služebního poměru a „další činnosti, které jsou tímto zákonem označeny za plnění služebních úkolů“. 


K bodům 64 a 65   (§ 39)

Navrhuje se, aby bylo možné právní institut zastupování využít v situaci, kdy je služební místo neobsazené anebo příslušník, který je na něm ustanoven, je dlouhodobě nepřítomný. Standardní doba zastupování je omezena na 1 rok, se souhlasem zastupujícího příslušníka však může být i delší. Zrušuje se podmínka stejné nebo vyšší služební hodnosti, neboli  příslušník může zastupovat i na služebním místě s nižší služební hodností. 

Po dobu zastupování bude mít zastupující příslušník nárok na propůjčení služební hodnosti stanovené pro zastupované služební místo, jde-li o služební místo s vyšší služební hodností, a vzhledem k § 124 odst. 1 také nárok na služební příjem odpovídající zastupovanému místu, je-li takový služební příjem vyšší než jeho vlastní.

	
K bodům 66 až 68 (§ 40)

Zavádí se možnost dodatečně rozšířit výčet důvodů zproštění služby. Cílem je zabránit nežádoucím situacím, kdy je příslušník pravomocně usvědčen ze spáchání trestného činu, kázeňského přestupku nebo jednání se znaky přestupku, přesto mu musí být bezpečnostním sborem doplacen služební příjem, neboť se nepodařilo prokázat konkrétní čin (útok), který byl uveden v rozhodnutí o zproštění výkonu služby. Současně se provádí legislativně-technická úprava vzhledem ke změnám v právní úpravě skončení služebního poměru a doplňuje se povinnost příslušníka po ukončení zproštění výkonu služby bez zbytečného odkladu zahájit výkon služby.

	
K bodům 69 a 70   (§ 41)
 
Navrhuje se důvody propuštění ze služebního poměru uvedené v pododstavcích a), e), g) a k) prvního odstavce ustanovení § 42 přesunout do prvního odstavce ustanovení § 41, neboli učinit z nich důvody zániku služebního poměru ex lege. V případech, kdy soud v trestním řízení příslušníka odsoudí za spáchání úmyslného trestného činu, postrádá vedení řízení ve věci služebního poměru smysl, neboť služební funkcionář je závěrem soudu vázán a nemůže jej nijak přezkoumávat. Navrhuje se proto, aby v takovém případě služební poměr zaniknul přímo ze zákona (jako je tomu např. v zákoně o státní službě). Současně se do nového pododstavce f) doplňují případy, kdy bylo v řízení o úmyslném trestném činu příslušníka pravomocně rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, schválení narovnání nebo o podmíněném odložení návrhu na potrestání, u kterých podle současného znění zákona probíhá posouzení, zda byl trestný čin „v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka“.  Navrhovaná změna vychází ze závěru, že spáchání úmyslného trestného činu je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka vždy, bez ohledu na ukončení trestního řízení odklonem.

Obdobnou argumentaci jako u odsouzení příslušníka v trestním řízení lze použít  ohledně omezení svéprávnosti příslušníka v řízení podle č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a taktéž ohledně uložení kázeňského trestu odnětí služební hodnosti a ohledně ztráty požadavku státního občanství (tj. občanství členského státu Evropské unie nebo státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru, resp. v případě příslušníka zpravodajské služby občanství České republiky). Navrhuje se proto zařadit tyto situace mezi důvody skončení služebního poměru ze zákona. Bezpečnostní sbor příslušníkovi ve všech uvedených případech zánik služebního poměru pouze oznámí. Přitom platí, že právní následek, tedy skončení služebního poměru, nastává až uplynutím stanoveného dne, tedy uplynutím jeho posledního okamžiku. 

Pokud jde o propuštění ze služebního poměru na základě žádosti příslušníka (v současnosti upravené v pododstavci m) prvního odstavce ustanovení § 42), situace je zde v principu obdobná jako u podání výpovědi ze strany zaměstnance v pracovním poměru. Služební funkcionář nemá jinou možnost, než příslušníka propustit, nezkoumá důvody podání žádosti ani neprovádí dokazování. I zde se proto navrhuje, aby služební poměr zaniknul přímo ze zákona. 

Navrhované znění druhého odstavce má za cíl umožnit služebnímu funkcionáři individuálně vyhodnotit způsobilost příslušníka pokračovat ve služebním poměru i po dosažení věku 65 let a případně mu prodloužit hranici uvedenou v pododstavci e) prvního odstavce ustanovení § 41. Takové opatření bude možné jen v případě, že další služba příslušníka bude nezbytná pro plnění úkolů bezpečnostního sboru, a to zejména s ohledem na zkušenosti, odbornou erudici nebo jedinečné dovednosti či schopnosti příslušníka. Prodloužení věkové hranice bude podmíněno tím, že příslušník bude nadále plně zdravotně, osobnostně a fyzicky způsobilý pro výkon služby, přičemž služební funkcionář mu bude oprávněn stanovit další podmínky (například povinnost podrobit se ověření zdravotní, osobnostní či fyzické způsobilosti v určité časové frekvenci). 

Prodloužení věkové hranice bude možné vždy jen o jeden rok, byť opakovaně, avšak nejdéle do konce roku, v němž daný příslušník dosáhne věku 70 let. Tento limit byl stanoven mimo jiné s ohledem na podmínky skončení služebního poměru státních zaměstnanců podle zákona o státní službě. Prodloužení věkové hranice bude možné i v případě ředitele bezpečnostního sboru, a to rozhodnutím příslušného člena vlády. Takové rozhodnutí pochopitelně nebude mít vliv na délku funkčního období ani na zákaz být ustanoven na služební místo ředitele bezpečnostního sboru více jak dvakrát za sebou.


K bodu 71  (§ 41a)

Vzhledem k podstatě právního institutu zrušení služebního poměru ve zkušební době, který spočívá ve skončení služebního poměru z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu, se navrhuje umožnit oběma stranám zrušení služebního poměru doručením písemného oznámení. Služební poměr skončí, tak jako tomu je i dnes, uplynutím 5 kalendářních dnů ode dne doručení tohoto oznámení (nejpozději však uplynutím zkušební doby). Obdobnou konstrukci zrušení služebního poměru ve zkušební době obsahuje i zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o vojácích z povolání") a zákon o státní službě.
 

K bodu 72 až 79  (§ 42)

V souvislosti se změnou v § 41 se navrhuje zrušení důvodů propuštění podle pododstavce  a), e), g), k) a m) prvního odstavce § 42, tedy odsouzení za úmyslný trestný čin, uložení kázeňského trestu odnětí hodnosti, pozbytí občanství a žádosti příslušníka, a jejich změnu na důvody zániku služebního poměru ze zákona, neboť vedení řízení ve věci služebního poměru zde postrádá smysl.

Dále se navrhuje nahrazení přívlastku „úmyslném“ v textu současného pododstavce c) prvního odstavce § 42 slovem „nedbalostním“. Změna souvisí s  doplněním § 41, na jehož základě dojde ke skončení služebního poměru ex lege i v situaci, kdy bude v řízení o úmyslném trestném činu příslušníka pravomocně rozhodnuto odklonem.  Nově tedy bude možné propuštění příslušníka za spáchání nedbalostního trestného činu, pokud trestní řízení skončí tzv. odklonem a spáchaný trestný čin bude v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka. 

Z poznatků praxe vyplývá, že využití důvodu propuštění ze služebního poměru podle stávajícího pododstavce d) prvního odstavce § 42, tedy pro porušení služebního slibu, je velmi problematické, a to především kvůli podmínce, aby jednání příslušníka vykazovalo „znaky trestného činu“. Služební funkcionáři, kteří zpravidla nedisponují hlubšími znalostmi v oblasti trestního práva, musejí provádět náročné právní posouzení, zda jednání příslušníka naplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu, a ve svém rozhodnutí takový závěr řádně a přezkoumatelně odůvodnit. Navrhuje se proto nahradit formulaci o znacích trestného činu podmínkou, aby šlo ze strany příslušníka o „zvlášť zavrženíhodné“ jednání. Požadavek potenciálního ohrožení dobrou pověst bezpečnostního sboru zůstává nadále zachován. 

Ve druhém odstavci se norma umožňující propuštění příslušníka zpravodajské služby, který je osobou určenou ke styku s utajovanými informacemi a zanikla mu platnost tzv. osvědčení, doplňuje pravidlem, podle nějž zanikla-li platnost osvědčení v důsledku skutečnosti, že příslušník opomněl podal žádost o vydání nového osvědčení ve lhůtě stanovené právním předpisem, není před propuštěním třeba, aby byl nejprve 1 rok zařazen v záloze pro přechodně nezařazené.
 
Dále se vzhledem k požadavkům z praxe upřesňuje počítání času a rovněž se provádějí legislativně-technické úpravy související s vypuštěním několika pododstavců.

K bodům 80 až 82  (§ 43)

Text ustanovení se uvádí do souladu s § 39 až 57 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Potvrzení o výkonu služby by mělo obsahovat pouze údaj o délce služebního poměru, srážkách ze služebního příjmu a závazcích vůči bezpečnostnímu sboru. Citlivější údaje, jako je způsob a důvod ukončení služebního poměru, by měly být uvedeny odděleně. 
 
K bodu 83   (§ 44)

Do ustanovení se doplňuje povinnost příslušníka nastoupit k výkonu služby, došlo-li ke zrušení rozhodnutí o skončení služebního poměru.

K bodu 84  (§ 44a)

Za účelem zajištění informovanosti bezpečnostního sboru o všech rozhodnutích, která mají za následek skončení služebního poměru, se navrhuje nové ustanovení § 44a, které ukládá povinnost doručit bez zbytečného odkladu řediteli příslušného bezpečnostního sboru opis pravomocného rozhodnutí o odsouzení příslušníka za spáchání trestného činu (včetně rozsudku schvalujícího dohodu o vině a trestu, neboť podle § 314r odst. 4 trestního řádu „soud dohodu o vině a trestu schválí odsuzujícím rozsudkem“), podmíněném zastavení trestního stíhání, schválení narovnání a zastavení trestního stíhání, podmíněném odložení podání návrhu na potrestání a rovněž o omezení svéprávnosti příslušníka. Povinnost se ukládá soudu resp. státnímu zástupci, který rozhodl v prvním stupni. V případě ředitele bezpečnostního sboru informační povinnost směřuje na „nadřízeného ředitele bezpečnostního sboru“ podle § 2 odst. 2.

K bodům  85 až 88  (§ 45)

Striktní zákaz přijímání výhod a darů, uložený příslušníkům v pododstavci b) prvního odstavce § 45, se navrhuje poněkud zmírnit, a to pokud jde o ocenění poskytovaná v souladu s právními a služebními předpisy přímo bezpečnostním sborem, plnění poskytovaná při společenských či protokolárních příležitostech, jsou-li jim úměrná svým účelem a hodnotou a drobné reklamní a propagační předměty. 

V pododstavci d) prvního odstavce § 45 se opravuje chyba v psaní, neboť ověřována může být jak fyzická zdatnosti, tak i odbornost příslušníka. Z pododstavce h) prvního odstavce se vyjímá pasáž, která příslušníkům ukládá informační povinnost ohledně trestního a přestupkového řízení, a vzhledem ke své  závažnosti se přesunuje do samostatného pododstavce k) a mírně rozšiřuje: příslušník bude povinen  informovat bezpečnostní sbor o zahájení trestního stíhání své osoby, o výsledku trestního řízení i o skutečnosti, že byl pravomocně uznán vinným ze spáchání přestupku.

 
K bodu 89  (§ 46)

Navrhuje se doplnit definici služební kázně o dodržování „jiných vnitřních předpisů“. Služební předpisy jsou pouze jednou skupinou vnitřních předpisů neboli interních aktů řízení, které se v rámci bezpečnostního sboru vydávají. Zatímco služební předpisy se týkají organizačních věcí služby, předmětem jiných vnitřních předpisů je především tzv. odborné řízení. Všechny interní akty řízení jsou závazné a příslušník se může dopustit porušení služební kázně i porušením postupů stanovených jinými vnitřními předpisy, než jsou předpisy služební.

 
K bodům 90 až 92   (§ 48)

Ve třetím odstavci se navrhuje rozšíření pasáže o zrušení souhlasu služebního funkcionáře s výdělečnou činností příslušníka, a to s cílem umožnit nejen zrušení souhlasu, ale také změnu jeho rozsahu, a to jak na základě žádosti příslušníka, tak i z moci úřední. Ve čtvrtém odstavci se mezi činnosti, k nimž souhlas služebního funkcionáře není třeba,  doplňuje činnost sportovního instruktora resp. trenéra, která je svojí povahou blízká činnosti pedagogické.

Nový šestý odstavec zmírňuje zákaz členství v řídících nebo kontrolních orgánech právnických osob, které provozují podnikatelskou činnost. Existují totiž subjekty jako zájmové spolky (myslivci, zahrádkáři, amatérští divadelníci) nebo bytová družstva, kterým legislativa dovoluje provozovat drobné podnikání jako vedlejší hospodářskou činnost. Cíl takového podnikání musí být omezen na podporu hlavního účelu právnické osoby (např. nákup vybavení klubovny) a zisk nesmí být rozdělován mezi členy, z pohledu právního řádu jde nicméně stále o podnikání. Účelem zákazu nepochybně není bránit příslušníkům vykonávat funkce ve výborech nebo komisích podobných subjektů; vzhledem ke skutečnosti, že jeho překročení může být hodnoceno jako porušení služební kázně, navrhuje se výslovně popsat tuto vůli zákonodárce v textu zákona.

K bodům 93 až 97   (§ 51)

S cílem lépe propojit úpravu kázeňských trestů s úpravou správních trestů v zákoně o odpovědnosti za přestupky (neboť kázeňské tresty se ukládají jak za čistě disciplinární delikty, tzn. kázeňské přestupky, tak i za jednání, které má znaky přestupku) se název kázeňského trestu „písemné napomenutí“ mění na  „napomenutí“ a výčet kázeňských trestů se doplňuje o trest „propadnutí náhradní hodnoty“. 

Dále se navrhuje změna kázeňského trestu „snížení základního tarifu až o 25 % na dobu nejvýše 3 měsíců“, jehož aplikace je v praxi poněkud problematická, neboť příslušník může čerpat i tzv. beztarifní příjem, na kázeňský trest „snížení služebního příjmu až o 25 % na dobu nejvýše 3 měsíců“. Taková dikce zároveň více odpovídá ostatním právním předpisům, které disciplinární trest (opatření) tohoto druhu obsahují, např. zákonu o vojácích z povolání, zákonu o státní službě, zákonu č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, i zákonu č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů; všechny tyto předpisy pracují s trestem „snížení služebního platu“, resp.  „snížení platu“. 

Druhý a třetí odstavec se doporučuje vypustit a nahradit detailnější právní úpravou v § 51a a 51b.

K bodu 98  (§ 51a a § 51b)

Nové ustanovení § 51a obsahuje hmotněprávní část právní úpravy ukládání kázeňských trestů za kázeňský přestupek. Většinu jeho obsahu tvoří normy, které jsou v současnosti zařazeny v § 186 (který je součástí dvanácté části zákona upravující řízení ve věcech služebního poměru). 

Za kázeňský přestupek lze příslušníkovi uložit kázeňský  trest napomenutí, snížení služebního příjmu, odnětí služební medaile  nebo odnětí služební hodnosti, a to samostatně. Kázeňský trest odnětí služební hodnosti, který vede k zániku služebního poměru, může být uložen pouze v nejzávažnějších případech vyjmenovaných ve třetím odstavci.  Od uložení kázeňského trestu lze upustit, jestliže k nápravě příslušníka postačí samotné projednání kázeňského přestupku. Nová je úprava v pátém až devátém odstavci, která  se týká zániku odpovědnosti za kázeňský přestupek v důsledku běhu času (promlčení).  

Nové ustanovení § 51b obsahuje hmotněprávní část právní úpravy ukládání kázeňských trestů za jednání, které znaky přestupku. Většinu jeho obsahu tvoří normy, které jsou v současnosti zařazeny v § 186 (který je součástí dvanácté části zákona upravující řízení ve věcech služebního poměru). 

Jednání, které má znaky přestupku není (na rozdíl od kázeňského přestupku) čistě disciplinárním deliktem, přestože se za něj ukládají kázeňské tresty. Viz např. Fiala, Z. Ke kázeňské odpovědnosti příslušníků bezpečnostních sborů, Bezpečnostní teorie a praxe 1/2017: „oproti kázeňským přestupkům se v tomto případě již z pohledu teorie správního práva nejedná o „klasický“ typ disciplinárního deliktu, neboť vznik odpovědnosti zde není spojován s porušením zvláštním předpisem stanovené disciplíny, řádu či pořádku uvnitř určité veřejnoprávní instituce (v našich podmínkách uvnitř bezpečnostního sboru.“ Proto § 51b výslovně stanoví, že odpovědnost příslušníka za jednání, které má znaky přestupku, se posuzuje podle právních předpisů upravujících odpovědnost za přestupek.

Za jednání, které znaky přestupku, mohou být příslušníkovi uloženy jednak kázeňské tresty, který odpovídají správním trestům dle zákona o odpovědnosti za přestupky, tzn. napomenutí, pokuta, zákaz činnosti, propadnutí věci a propadnutí náhradní hodnoty. Mimo ně může služební funkcionář využít ještě kázeňský trest odnětí služební medaile a kázeňský trest odnětí služební hodnosti. Odnětí služební medaile lze uložit za jakékoliv jednání, které má znaky přestupku, ovšem nikoliv samostatně (tzn. vždy pouze společně s jiným kázeňským trestem). Odnětí služební hodnosti, jehož nevyhnutelným důsledkem je skončení služebního poměru, pak může být uloženo výhradně za jednání, které má znaky přestupku a současně je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka. Lze jej uložit samostatně, ale též společně s kázeňským trestem zákazu činnosti, propadnutí věci, propadnutí náhradní hodnoty a odnětí služební medaile.

Kázeňský trest snížení služebního příjmu se navrhuje u jednání, které má znaky přestupku, nevyužívat. Okruh použitelných sankcí již kázeňský trest finančního charakteru zahrnuje, a to ve formě pokuty, ke které dosud bylo snížení služebního příjmu alternativou (jehož vymáhání je však obtížné v situaci, kdy služební poměr příslušníka skončí). 


K bodům  99 a 100 (§ 52)
Navrhuje se zpřesnění podmínek pro stanovení kratší doby služby v týdnu v tom směru, že kratší dobu služby nesmí být v rozporu s důležitým zájem služby ani provozními potřebami bezpečnostního sboru. Dále se navrhuje do ustanovení vložit definici pojmu „směna“ (se kterým aktuální znění zákona pracuje, aniž by ho vysvětlovalo) a její minimální a maximální rozsah.

K bodu 101  (§ 53)
Definice rovnoměrného rozvržení doby služby se zestručňuje a harmonizuje s dikcí   ostatních služebněprávních a pracovněprávních předpisů: jednotlivé směny nemusejí být stejně dlouhé, ani služba nemusí být vykonávána ve stejných dnech, podstatou rovnoměrného rozvržení je pouze skutečnost, že v každém týdnu je příslušníkovi rozvržena vždy celá základní (popř. kratší) týdenní doba služby. Definice nerovnoměrného rozvržení doby služby se zestručňuje a doplňuje tak, že za období 3 kalendářních měsíců (a v odůvodněných případech za období kalendářního roku) nesmí průměrná "týdenní" doba služby přesáhnout základní dobu služby v týdnu.


K bodům 102 až 104  (§ 54)
Navrhuje se doplnit definici přesčasu (služby vykonávané nad základní dobu služby v týdnu a mimo rámec směn) atributem, který v zákoně o služebním poměru příslušníků dosud absentoval a byl dovozován pouze výkladem, totiž že služba přesčas musí být vykonávána „na příkaz služebního funkcionáře, popřípadě s jeho souhlasem“. Tento souhlas může i ve služebněprávních vztazích existovat v pouhé konkludentní podobě, musí však být přítomen, jak výslovně potvrzuje dikce zákona o vojácích z povolání („služba nad základní týdenní dobu služby se může konat jen na rozkaz nadřízeného nebo s jeho souhlasem“).

Pokud jde o příslušníky s kratší dobou služby v týdnu, návrh obsahuje dvě varianty normativního textu: podle první lze takovému příslušníkovi službu přesčas nařídit, což odpovídá současnému stavu (výjimkou jsou těhotné a kojící příslušnice a příslušnice do konce devátého měsíce po porodu, u kterých se uplatní  speciální úprava v § 85 odst. 1),  podle druhé varianty lze takovému příslušníkovi službu přesčas nařídit pouze s jeho souhlasem. Druhá varianta reflektuje skutečnost, že příslušníky s kratší dobou služby jsou v naprosté většině případů rodiče malých dětí, popř. osoby pečující o nemocné členy rodiny, které potřebují své rodinné povinnosti sladit se služebními. Stanovení kratší doby služby v týdnu ovšem ztrácí smysl, pokud je takovým příslušníkům možné nařizovat službu přesčas. Například podle § 78 odst. 1 písm. i) zákoníku práce musí zaměstnanec s kratší pracovní dobou s prací přesčas vždy souhlasit. 

Dále se navrhuje zkrácení délky vyrovnávacího období ze současných 52 na polovičních 26 týdnů; délky 52 týdnů  lze nicméně dosáhnout pomocí kolektivní dohody. Taková úprava odpovídá § 94 odst. 4 zákoníku práce a respektuje čl. 19 směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2003/88/ES, o některých aspektech úpravy pracovní doby.

K bodům 105 a 106 (§ 56)
Navrhuje se zpřesnění podmínek pro  pro uplatnění pružné doby služby v tom směru, že pružnou dobu služby lze příslušníkovi povolit, pokud takový postup není v rozporu s důležitým zájem služby ani provozními potřebami bezpečnostního sboru. Dále se doplňuje výčet situací, při nichž se pružná doba služby neuplatní, a zavádí se výslovná povinnost bezpečnostního sboru v těchto případech příslušníkovi určit rozvržení týdenní doby služby do směn.

K bodům 107 a 108 (§ 58 a 59)
Normativní text se pouze drobně zpřesňuje. Ve třetím odstavci § 58 se doplňuje vysvětlení, že se norma týká pouze překážek ve službě na straně příslušníka (překážky na straně bezpečnostního sboru řeší  odstavec druhý). V pododstavci b) druhého odstavce § 59 se zohledňuje skutečnost, že služební funkcionář nemusí službu přesčas vždy výslovně nařídit, ale může s ní udělit souhlas. 

K bodu 109  (§ 59a)
Nové ustanovení obsahuje právní základ pro změnu doby služby z kratší zpět na základní a z pružné zpět na nepružnou. Stanovení kratší doby v týdnu a uplatnění pružné doby služby se zruší na žádost příslušníka, pokud takový postup není v rozporu s provozními potřebami bezpečnostního sboru, nebo z moci úřední, pokud takový postup bude vyžadovat důležitý zájem služby anebo se podstatně změní okolnosti, za nichž bylo původní rozhodnutí vydáno, zejména pokud stanovení kratší doby služby v týdnu nebo uplatnění pružné doby služby již není v souladu s provozními potřebami bezpečnostního sboru.


K bodům 110 a 111  (§ 60)
Navrhuje se zrušení možnosti služebního funkcionáře přesunout čerpání přestávky na jinou dobu. Dále se výslovně konstatuje, že „přiměřená doba na jídlo a odpočinek“ se započítává do doby služby. Viz např. rozsudek SD EU ve věci C107/19, hasič XR proti Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a.s.: „doba přestávky, která je poskytnuta pracovníkovi v průběhu jeho denní pracovní doby a během které musí být v případě potřeby připraven do 2 minut k výjezdu, je „pracovní dobou“ ve smyslu uvedeného ustanovení, pokud z celkového posouzení všech okolností vyplývá, že omezení uložená tomuto pracovníkovi během uvedené doby přestávky jsou takové povahy, že objektivně a velmi významně ovlivňují možnost pracovníka nakládat volně s časem, během něhož jeho profesní služby nejsou vyžadovány, a věnovat se v tomto čase vlastním zájmům.“


K bodu 112  (§ 61)
Napravují se drobné legislativní nepřesnosti: normativní text hovoří o „stanovené“ době služby v týdnu, což je ovšem pojem užívaný zákoníkem práce, zatímco zákon o služebním poměru příslušníků pracuje s pojmem  „základní“ dobu služby v týdnu; dále se do textu přidává předložka „v“, která vypadla v pasáži „a v dalších 3 měsících“.

K bodům 113 a 114  (§ 62)
Navrhuje se nové vymezení institutu služební pohotovosti, a to jako doby, ve které je příslušník připraven k případnému výkonu služby nad rámec rozvržení doby služby, kterou mu lze nařídit  „k zajištění plnění úkolů bezpečnostního sboru“.  Vzhledem k potřebám praxe se výslovně stanoví, že služební pohotovost nelze nařídit na dobu dovolené příslušníka a že dojde-li v rámci služební pohotovosti k výkonu služby, půjde o službu přesčas; to však neplatí pro služby v den svátku v době, která je standardní směnou příslušníka a pouze kvůli svátku odpadla. 

Pokud jde o příslušníky s kratší dobou služby v týdnu, návrh obsahuje dvě varianty normativního textu: podle první lze takovému příslušníkovi službu služební pohotovost nařídit, což odpovídá současnému stavu (výjimkou jsou ovšem těhotné a kojící příslušnice a příslušnice do konce devátého měsíce po porodu, u kterých se uplatní  speciální úprava podle 85 odst. 1), podle druhé varianty lze takovému příslušníkovi službu služební pohotovost nařídit pouze s jeho souhlasem. Důvodem druhé varianty je skutečnost, že příslušníky s kratší dobou služby jsou v naprosté většině případů rodiče malých dětí, popř. osoby pečující o nemocné členy rodiny, které potřebují své rodinné povinnosti sladit s těmi služebními. Například podle zákona o vojácích z povolání „služební pohotovost nelze nařídit vojákovi, který má stanovenou kratší týdenní dobu služby.“ 

K bodům  115 až 122 (§ 65 až 67)
Navrhuje se přiblížit úpravu dovolené ostatním pracovněprávním a služebněprávním vztahům, ve kterých se od roku 2021 dovolená počítá v hodinách, neboť jak uvádí důvodová zpráva k novelizaci zákoníku práce „jako odpovídající jednotka času je den dovolené jednotkou nevěrohodnou a nedostatečnou“. Zavádějí se i další pravidla pro čerpání dovolené, která reflektují úpravu od roku 2021 účinnou v pracovněprávních a služebněprávních předpisech: stanoví se, že příslušníkovi s kratší dobou služby v týdnu přísluší dovolená odpovídající této kratší době služby, zavádí se pravidla pro případy, kdy u příslušníka proběhly změny doby služby v týdnu, pro situace, kdy připadne dovolená na svátek, pro převod dovolené do následujícího kalendářního roku, pro minimální dobu čerpání a pro proplacení náhrady za nevyčerpanou dovolenou. Navrhuje se možnost krácení dovolené za neomluvené absence, a to po vzoru zákona o vojácích z povolání.

K bodu 123 (nadpis hlavy IV)

Navrhuje se soustředit právní úpravu překážek ve službě na straně příslušníka na jednom místě, kterým je hlava IV páté části, a název této hlavy změnit na „Překážky ve službě na straně příslušníka“.


K bodům 124 až 128  (§ 68 a 69)
Navrhuje se doplnění a modernizace stávající právní úpravy překážek ve službě na straně příslušníka z důvodu obecného zájmu. Termín „tábor pro děti a mládež“ se nahrazuje širším vymezením „tábor, sportovní soustředění nebo obdobná akce pro děti a mládež“, a to analogicky k aktuálnímu znění § 203a odst. 1 zákoníku práce.  Doplňuje se, že při odběru tzv. dalších biologických materiálů může lékař podle charakteru odběru a zdravotního stavu dárce určit, že služební volno se zkracuje nebo prodlužuje, a to analogicky k § 203 odst. 2 písm. e) zákoníku práce.

Pokud jde o překážku ve službě z důvodu výkonu veřejné funkce, příslušníkům bezpečnostních sborů jsou některé veřejné funkce nedostupné  (poslanec, senátor, člen vlády), jiné však mohou zastávat (člen zastupitelstva obce nebo kraje, starosta nebo hejtman).  Podle současného znění zákona mají příslušníci vykonávající takové funkce nárok na neomezené služební volno, a to s plnou náhradou služebního příjmu. Vzhledem ke zkušenostem z praxe se navrhuje, aby byl nárok na placené volno při paralelním výkonu veřejné funkce a služebního poměru omezen na maximálně 20 dní (směn) v roce, jako je tomu v § 201 odst. 3 zákoníku práce (kde jde ovšem o volno neplacené). Pokud takový rozsah volna nebude dostačující, bude příslušník za účelem výkonu veřejné funkce dlouhodobě uvolněn a zařazen do zálohy neplacené. Takový postup zákon o služebním poměru příslušníků ve skutečnosti již dnes předpokládá v § 166 odst. 4 („Průměrný hrubý služební příjem příslušníka, který byl déle než 1 rok zařazen v neplacené záloze z důvodu dlouhodobého uvolnění pro výkon veřejné nebo odborové funkce…“), dosud však nebyl do ustanovení § 33 výslovně promítnut. Obdobně by mělo fungovat dlouhodobé uvolnění pro výkon funkce v odborovém orgánu, které je zmíněno jak v § 166 odst. 4, tak navíc i v § 200 odst. 3 („Okruh funkcí v odborovém orgánu, k jejichž výkonu budou příslušníci dlouhodobě uvolněni“).

U překážky ve službě z důvodu „plnění občanské povinnosti“, kterou se rozumí zejména účast na jednání u soudu nebo správního orgánu v pozici svědka, znalce nebo tlumočníka, se navrhuje stanovit výjimku z nároku na plně hrazené služební volno, a to v situacích, kdy je příslušníkovi za výkon této činnosti již poskytována odměna nebo jiný druh příjmu. Jedná se zejména o odměnu znalce podle zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, ve znění pozdějších předpisů, a odměnu tlumočníka podle zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, ve znění pozdějších předpisů.

K bodům 129 až 136  (§ 70 a 71)
Ustanovení o důležitých osobních překážkách ve službě se navrhuje modernizovat s ohledem na přijetí zákona o registrovaném partnerství, tzn. registrovaný partner a jeho rodiče se např. přidávají mezi osoby, kvůli jejichž doprovodu na vyšetření nebo ošetření má příslušník nárok na služební volno, pokud to nezbytně vyžaduje jejich věk nebo zdravotní stav, s uzavřením registrovaného partnerství  je spojen stejný nárok na služební volno jako s uzavřením manželství a pohřeb registrovaného partnera nebo jeho příbuzných vede ke služebnímu volnu ve stejném rozsahu. Dále se navrhuje sjednotit nároky příslušníků na služební volno v souvislosti s uzavřením manželství (nebo registrovaného partnerství), doprovodem rodinného příslušníka  do zdravotnického zařízení k vyšetření nebo ošetření a pohřbem rodinného příslušníka s nároky zaměstnanců v pracovním poměru. 

U překážky spočívající v ošetřování nemocného dítěte, ošetřování jiné fyzické osoby a péči o dítě  se navrhuje text zákona harmonizovat s § 39 a 40 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o nemocenském pojištění"), tzn. zavést pravidla, která se týkají např. střídání v péči, navazující nemoci u jednoho dítěte apod.

K bodu 137  (§ 72)
Z důvodů přehlednosti se do ustanovení o služebním volnu k účasti na výběrovém řízení nebo k získání dalšího odborného požadavku doplňuje upřesnění, že jde o služební volno „s poskytnutím služebního příjmu“.

K bodům 138 až 148  (§ 73 a 74)
Požadavek, aby bylo studium „nezbytné pro výkon služby“ se míně rozšiřuje na požadavek, aby bylo studium „v souladu s potřebami bezpečnostního sboru“. Přidává se možnost čerpat služební volno i při studiu na vysoké škole v tzv. mezinárodně uznávaných kursech (LLM, MBA),  jejich úspěšní absolventi získávají osvědčení a mezinárodně uznávaný titul, nicméně - stejně jako např. účastníci programů celoživotního vzdělávání - nemají právní postavení vysokoškolských studentů. 

Navrhuje se z ustanovení bez náhrady vypustit pasáže o studijním pobytu, který nemá povahu překážky na straně příslušníka (jedná se o právní institut blízký spíše služební cestě) a příslušník na něj může být vyslán i bez svého souhlasu. Vznik povinnosti setrvat ve služebním poměru anebo uhradit sboru vynaložené náklady zde proto není logický. 

Služebnímu funkcionáři se přiznává oprávnění ve výjimečných případech prominout příslušníkovi povinnost nahradit náklady na studium, ačkoliv nesplnil povinnost setrvat ve služebním poměru po stanovenou dobu,  které zná např. zákon o vojácích z povolání. Pravidlo o vracení uhrazených nákladů při opětovném vstupu do služebního poměru se doplňuje o řešení situace, kdy je příslušník znovupřijat do služebního poměru, ovšem k odlišnému bezpečnostnímu sboru: tento nový bezpečnostní sbor příslušníkovi finanční částku vyplatí za podmínky, že získané vzdělání je v souladu s jeho potřebami.  

Zavádí se oprávnění vlády horní hranice částek nákladů na studium, které jsou uvedeny ve třetím odstavci, pomocí nařízení vlády zvýšit. Podle poznatků z praxe totiž již neodpovídají skutečným nákladům, které bezpečnostní sbory na studium příslušníků vynakládají.

K bodům 149 a 150  (§ 75)
Ve společných ustanoveních ke služebnímu volnu při překážkách ve službě na straně příslušníka se navrhuje použít obecnější formulaci o tom, že žádost o poskytnutí služebního volna nemusí být předem podána, pokud příslušník dopředu o vzniku překážky nevěděl, a popsat správný postup, který má příslušník v takové situaci zvolit: informovat bezpečnostní sbor o překážce a o předpokládané době jejího trvání bez zbytečného průtahu.

K bodu 151  (§ 75a)
Vzhledem k systematice zákona se navrhuje přesunout text druhého odstavce § 78, který je součástí hlavy II šesté části, do nového § 75a v hlavě IV páté části, která se komplexně věnuje problematice překážek ve službě na straně příslušníka. Dále se navrhuje do jeho textu doplnit mateřskou dovolenou, jež je upravena v hlavě V šesté části, a status překážky ve službě na straně příslušníka je u ní dovozován pouze výkladem.

Jako překážku ve službě na straně příslušníka se navrhuje posuzovat rodičovskou dovolenou příslušníka do doby, po kterou je příslušnice oprávněna čerpat mateřskou dovolenou (tzn. ode dne narození nebo převzetí dítěte do konce lhůty uvedené v § 81 odst. 1 nebo 83 odst. 2). Tato změna má za cíl odstranit nerovný přístup k příslušnicím a příslušníkům, kteří založí rodinu: pokud se totiž příslušník (otec) po narození dítěte rozhodne čerpat rodičovskou dovolenou, je zařazen do zálohy neplacené, tzn. odvolán ze svého služebního místa. Příslušnice (matka) naproti tomu čerpá nejprve mateřskou dovolenou a po dobu mateřské dovolené služební místo neztrácí.  Navrhuje se proto příslušníkům, kteří čerpají rodičovskou dovolenou v období, kdy příslušnicím náleží mateřská dovolená, umožnit čerpat také překážku ve službě na straně příslušníka (bez náhrady služebního příjmu).


K bodu 152 (nadpis hlavy V)

Navrhuje se změnit název hlavy V páté části na přiléhavější  „Překážky ve službě na straně bezpečnostního sboru a neplacené služební volno“. 


K bodu  153 (§ 75b)
Právní institut překážek na straně bezpečnostního sboru nemá ve stávajícím znění zákona vlastní ustanovení; jeho existence je naznačena v § 124 odst. 8, který se ovšem týká problematiky služebního příjmu. Navrhuje se proto překážkám na straně bezpečnostního sboru věnovat samostatné ustanovení § 75b, ve kterém bude uvede i jejich výčet (demonstrativní povahy, tzn. neuzavřený).

K bodům 154 a 155  (§ 76)
Obsah ustanovení zůstává nezměněn, pouze se odstraňuje drobná legislativní nepřesnost, kdy text používal výraz „vážný zájem služby“ namísto správného „důležitý zájem služby“ (§ 201 odst. 1). Za účelem přehlednosti se přidává název  ustanovení, totiž  „Neplacené služební volno“.

K bodům 156 až 158 (§ 76a)
Podstata ustanovení se nemění, pouze se navrhují drobné formulační změny s cílem usnadnit jeho praktickou aplikaci. Nebrání-li tomu důležitý zájem služby nebo provozní potřeby bezpečnostního sboru, může služební funkcionář na žádost příslušníka rozhodnout o výkonu služby z jiného místa. Žádost o výkon služby z jiného místa musí obsahovat návrh jiného místa výkonu služby, které je pro výkon služby způsobilé. Služební funkcionář výkon služby z jiného místa zruší, pokud o takové zrušení příslušník požádá, a takový postup není v rozporu s provozními potřebami bezpečnostního sboru, vyžaduje-li to důležitý zájem služby, anebo pokud se podstatně změnily okolnosti, za nichž bylo rozhodnutí vydáno, zejména pokud výkon služby z jiného místa již není v souladu s provozními potřebami bezpečnostního sboru. Třetí odstavec, který se týká výkonu služby z jiného místa v případě, že tak stanoví opatření orgánu veřejné moci, zůstává zcela nezměněno. Pasáž o náhradě nákladů za výkon služby z jiného místa se přesunuje do úpravy ostatních náhrad nákladů souvisejících s výkonem služby do § 154b.


K bodům 159 a 160  (§ 77)
Navrhuje se sjednocení postupu při řešení případů diskriminace a porušování zásady rovného zacházení: od účinnosti novelizace bude mít příslušník právo obrátit se na soud v občanskoprávním řízení i v případě, že k porušení jeho práv dojde rozhodnutím služebního funkcionáře.

V pododstavci g) jedenáctého odstavce se zmírňuje povinnost bezpečnostního sboru zajistit ubytování každému příslušníkovi, který vykonává službu mimo místo svého trvalého pobytu, neboť tato problematika je řešena v pasážích o náhradě cestovních výdajů.

K bodu 161 (§ 78)
Navrhuje se přesunout celý text druhého odstavce do nového ustanovení § 75a v hlavě IV páté části, viz výklad k § 75a.

K bodům 162 až 164 (§ 80)
Zavádí se možnost čerpat ozdravný pobyt individuální formou prostřednictvím předem  schválených „tělesných rehabilitačních aktivit“;  podrobnosti takového postupu může v rámci každého bezpečnostního sboru stanovit služební předpis. Čerpání léčebně rehabilitační péče a výkon schválených tělesně rehabilitačních aktivit se pro účely odpovědnosti za škodu a nemajetkovou újmu označuje za plnění služebních úkolů. Tato úprava souvisí s § 94a, podle kterého se výkonem služby pro účely odpovědnosti za škodu a nemajetkovou újmu rozumí výkon povinností vyplývajících ze služebního poměru a „další činnosti, které jsou tímto zákonem označeny za plnění služebních úkolů“. 

Stanoví se důsledky přerušení čerpání ozdravného pobytu: stane-li se tak  z důvodů na straně příslušníka, nárok na vyčerpání zbývající části zanikne, kdežto v případě přerušení ozdravného pobytu z důvodů na straně bezpečnostního sboru bude mít příslušník možnost zbývající část ozdravného pobytu dočerpat. Stanoví se výjimečné situace, kdy příslušníkovi nárok na ozdravný pobyt nevznikne, přestože základní podmínky splní. Jde o případy, kdy příslušník podal žádost o skončení služebního poměru, anebo v předcházejícím kalendářním roce po více než polovinu doby služby nevykonával službu vzhledem k zařazení do zálohy pro přechodně nezařazené, zálohy pro studující nebo zálohy neplacené, z důvodu zproštění výkonu služby (ledaže došlo k doplacení služebního příjmu) nebo z důvodu výkonu vazby a trestu odnětí svobody (s výjimkou případů, kdy má nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě nebo trestu odnětí svobody).


K bodům 165 a 166 (§ 81)

Odstraňuje se legislativní chyba způsobená opomenutím přizpůsobit text zákona o služebním poměru příslušníků novému znění zákoníku práce a zákona o nemocenském pojištění. Osamělé ženy již nemají zvýšený nárok na dávku peněžité pomoci v mateřství v délce 37 týdnů, viz aktuální znění § 195 odst. 1 zákoníku práce „V souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě přísluší zaměstnankyni mateřská dovolená po dobu 28 týdnů; porodila-li zároveň 2 nebo více dětí, přísluší jí mateřská dovolená po dobu 37 týdnů.“

 K bodu 167 (§ 85)
Podstata ustanovení se nemění, pouze se navrhují drobné formulační změny s cílem usnadnit jeho praktickou aplikaci. Příslušník pečující o dítě mladší 9 let a příslušník, který převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II, III nebo IV, může požádat o stanovení kratší doby služby v týdnu, uplatnění pružné doby služby, jinou vhodnou úpravu rozvržení doby služby anebo výkon služby z jiného místa. Služební funkcionář jeho žádosti může vyhovět, nebrání-li tomu důležitý zájem služby nebo provozní potřeby bezpečnostního sboru. Stanovení kratší doby služby v týdnu, uplatnění pružné doby služby, jiná vhodná úprava rozvržení doby služby nebo povolení výkonu služby z jiného místa se zruší buď na žádost příslušníka, pokud takový postup není v rozporu s provozními potřebami bezpečnostního sboru, nebo vyžaduje-li to důležitý zájem služby nebo se podstatně změnily okolnosti, za nichž bylo rozhodnutí vydáno, zejména pokud stanovení kratší doby služby v týdnu, uplatnění pružné doby služby, jiná vhodná úprava rozvržení doby služby nebo výkon služby z jiného místa již není v souladu s provozními potřebami bezpečnostního sboru. 

K bodu  (§ 88)
V ustanovení se navrhují drobné formulační úpravy: školení příslušníků by měla zahrnovat nejen služební, ale i jiné vnitřní předpisy, příslušník nesmí vykonávat službu, jejíž výkon neodpovídal jeho zdravotní, ale také osobnostní způsobilosti a zákaz kouření je třeba dodržovat nejen na služebnách, ale i v jiných prostorách bezpečnostního sboru, stanovených zvláštními právními předpisy.

K bodům 168 až 170  (§ 90)
Navrhuje se přesunutí definice služebního úrazu do ustanovení § 100 v sedmé části, tedy do  pasáže, která se zabývá odpovědností za služební úraz a nemoc z povolání. 

K bodu 172 (§ 92)
Text pododstavce h) třetího odstavce se modernizuje do podoby, která zohledňuje nejen přítomnost nekuřáků z řad příslušníků, ale veškerých nekuřáků. Uvádí se tak do souladu se zákonem č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, který zakazuje kouření „ve veřejnosti volně přístupném vnitřním prostoru, s výjimkou stavebně odděleného prostoru vyhrazeného ke kouření“, čímž se rozumí i veřejnosti přístupné budovy státních úřadů a orgánů.

K bodům 173 až 176 (nadpis části sedmé, nadpis hlavy I, § 93 až 94) 
Zastaralé pojmosloví, které odpovídá již zrušenému občanskému zákoníku a již zrušenému zákoníku práce,  se navrhuje modernizovat. Současný občanský zákoník a zákoník práce pracují s pojmem „újma“, který označuje jakoukoliv ztrátu, kterou poškozená osoba utrpí na svém právem chráněném statku. Újma může mít podobu škody (která se přímo projevuje v majetkové sféře poškozeného), ale i nemajetkové újmy (ztráty či příkoří, které poškozený utrpí v jiné než majetkové sféře, např. na zdraví). 

K bodu 177  (§ 94a)

Navrhuje se do nového ustanovení § 94a přesunout definici „úkonu v přímé souvislosti s výkonem služby“, která je v současnosti obsažena v § 100, jenž upravuje odpovědnost za služební úraz. Zmíněná definice je však potřebná i pro všechny ostatní kategorie odpovědnosti, a měla by proto být součástí obecných ustanovení.

Současně se navrhuje zavedení definice „výkonu služby“ pro účely odpovědnosti za škodu a nemajetkovou újmu, a to jakožto výkonu povinností vyplývajících ze služebního poměru a dalších činnosti, které jsou označeny za plnění služebních úkolů (např. čerpání léčebně rehabilitační péče u ozdravného pobytu). Použití služebního vozidla za podmínek § 135 se výslovně označuje za úkon v přímé souvislosti s výkonem služby.


K bodu 178  (§ 95) 

V ustanovení o odpovědnosti příslušníka vůči bezpečnostnímu sboru se výslovně zdůrazňuje povinnost bezpečnostního sboru dokázat zavinění příslušníka. Tato povinnost se neuplatí u tzv. zvláštní odpovědnosti podle § 96 a 97, kde se zavinění presumuje jako tzv. vyvratitelná domněnka. Dále se navrhuje přiznání tzv. moderačního práva služebnímu funkcionáři, s omezením na škodu, kterou příslušník způsobil z nedbalosti. Obdobné oprávnění obsahoval  již zrušený zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR, ve znění pozdějších předpisů. Podobně  zákoník práce umožňuje, aby z důvodů zvláštního zřetele hodných mohl výši náhrady škody přiměřeně snížit soud.

K bodům 179 a 180  (nadpis hlavy III, § 98) 

Navrhuje se současný text druhého odstavce § 98 vyjmout a přesunout do samostatného ustanovení § 98a. Jedná se totiž o ustanovení se „smíšenou“ povahu: zatímco podmínky vzniku poškození zdraví příslušníka odpovídají obecné odpovědnosti za škodu (tzn. je vyžadováno porušení právní povinnosti), rozsah odpovědnosti bezpečnostního sboru zahrnuje nejenom skutečnou škodu, ale i nemajetkovou újmu, což je typické pro odpovědnost za služební úraz a nemoc z povolání. 

Na uvolněné místo se navrhuje vložit normu omezující povinnost bezpečnostního sboru k náhradě škody v případě, že škodu spoluzavinil i poškozený příslušník. Je třeba zdůraznit, že toto omezení se netýká odpovědnosti bezpečnostního sboru za služební úraz a nemoc z povolání, která má objektivní povahu a k jejímu zproštění vedou pouze tzv. liberační důvody podle § 111. Ustanovení je obdobou § 275 odst. 2 zákoníku práce.

K bodu  181 (§ 98a)

Navrhuje se nový § 98a, jehož obsahem bude (s jistými úpravami) text současného druhého odstavce § 98. Týká se případů poškození zdraví příslušníka, které nenaplňují atributy služebního úrazu ani nemoci z povolání, tzn. nemůže zde vzniknout odpovědnost bezpečnostního sboru za služební úraz nebo nemoc z povolání. Pokud však k poškození zdraví došlo porušením právní povinnosti při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby (přitom okolnost, kdo přesně se tohoto porušení dopustil, zda to byla např. osoba zevnitř bezpečnostního sboru anebo mimo něj je irelevantní), bezpečnostní sbor bude za poškození zdraví odpovídat a příslušníkovi nahrazovat nejen škodu, ale i nemajetkovou újmu.

Zohledňuje se také skutečnost, že Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 2.12.2020 8 As 319/2018 - 59 označil stávající znění § 98 odst. 2 za neústavní, byť pouze obiter dictum: "Jelikož zákon o vojácích z povolání i zákon o služebním poměru  vznikaly za účinnosti starého zákoníku práce (a občanského zákoníku, který neznal možnost jednorázového odškodnění pozůstalých), vycházel zákonodárce při koncepci jejich právní úpravy zjevně z výše uvedených východisek. Do zákona o služebním poměru pak bylo výslovně přejato i omezení původně obsažené ve starém zákoníku práce o nemožnosti jednorázového odškodnění pozůstalým v případech jiné škody na zdraví. V minulosti pro toto omezení tedy existoval legitimní důvod. V současnosti nicméně již opodstatnění nemá, neboť možnost odškodnění nemateriální újmy pozůstalým byla zavedena jak v občanském zákoníku, tak vypuštěno shora uvedené omezení, které bylo obsaženo ve starém zákoníku práce. Naopak, zakládá nerovnost v právech osob na základě toho, zda jsou nebo nejsou pozůstalými příslušníků bezpečnostního sboru. Nejvyšší správní soud je proto považuje za rozporné s Ústavou." Navrhuje se proto použít dikci, které odpovídá § 271n odst. 2 zákoníku práce, tedy rozsah náhrady se neliší od rozsahu podle ustanovení o služebních úrazech a nemocech z povolání.


K bodu 182  	(§ 99) 

Ustanovení souvisí s povinnosti bezpečnostního sboru zajistit příslušníkům bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které obvykle nosí do služby, která je zakotvena v § 77. Po vzoru § 267 a 268 zákoníku práce se navrhuje umožnit vládě příslušný limit pro kompenzaci škody na věci, kterou příslušník nenosí běžně do služby nebo kterou nepřevzal bezpečnostní sbor do zvláštní úschovy, zvýšit nařízením.

K bodům 183 až 187 (nadpis dílu 2, § 100) 

Pojmosloví se navrhuje přizpůsobit současnému občanskému zákoníku a zákoníku práce, které pracují s pojmem „újma“, jenž označuje jakoukoliv ztrátu, kterou poškozená osoba utrpí na svém právem chráněném statku. Újma může mít podobu škody (která se přímo projevuje v majetkové sféře poškozeného), ale i nemajetkové újmy (ztráty či příkoří, které poškozený utrpí v jiné než majetkové sféře, např. na zdraví).

Odpovědnost bezpečnostního sboru za služební úraz a nemoc z povolání má charakter objektivní odpovědnost za výsledek, tzn. pro její vznik není vyžadováno porušení právní povinnosti. Už vůbec pak není vyžadováno porušení právní povinnosti na straně bezpečnostního sboru; navrhuje se proto do normativního textu doplnit výslovnou formulaci, že odpovědnost vzniká, i když bezpečnostní sbor dodržel své povinnosti vyplývající z právních i jiných předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby. 

Do druhého odstavce, ze kterého byla definice pojmu „úkon v přímé souvislosti s výkonem služby“ přesunuta do nového § 94a, se navrhuje vložit definice služebního úrazu jako poškození zdraví nebo smrti příslušníka, ke kterým došlo krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby. Do třetího odstavce se doplňují některé situace, které je třeba považovat za služební úrazy: jde o úrazy, který příslušník utrpěl při cestě do místa plnění služebních úkolů a zpět při vyslání na ozdravný pobyt nebo při pověření zastupováním na jiném služebním místě.

 K bodům 188 až 190  (§ 101) 
	
Upravuje se výčet nároků příslušníka, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání. Náhrady za ztrátu na služebním příjmu jsou totiž ve skutečnosti dvě: po dobu neschopnosti ke službě (§ 102) a po skončení neschopnosti ke službě (§ 103). 

	 
K bodu 191  (§ 103) 

Navrhuje se nová úprava poskytování náhrady za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě v důsledku služebního úrazu nebo nemoci z povolání. Zrušuje se požadavek, aby příčinou skončení služebního poměru příslušníka bylo poškození zdraví služebním úrazem nebo nemocí z povolání, který je zbytečně diskriminační; jakým konkrétním způsobem skončí služební poměr není podstatné, rozhodující je pouze příčinná souvislost mezi služebním úrazem či nemocí z povolání, poškozením zdraví a ztrátou výdělku.

Podmínky pro výplatu náhrady se navrhuje zrevidovat. Osoby, které pobírají invalidní důchod prvního a druhého stupně mohou pracovat, a to i na plný úvazek. Měly by se tedy aktivně ucházet o volné pozice na trhu práce, o což ale v praxi často nemají zájem, např. protože současně pobírají také výsluhový příspěvek. Náhrada za ztrátu na výdělku by ovšem neměla odškodňovat to, co si bývalý příslušník vydělat nechce. Pouze osoby ve třetím stupni invalidity nejsou schopny (až na výjimky) pracovat a není možné je vést v evidenci uchazečů o zaměstnání.

Z postupu pro výpočet náhrady se vypouští prvek „podpora v nezaměstnanosti anebo podpora při rekvalifikaci“. Odporuje totiž judikatuře a není uveden ani v jiných zákonech, např. § 271b odst. 1 zákoníku práce. Navíc působí diskriminačně v situacích, kdy příslušník nepobírá výsluhový příspěvek, neboť ten ovlivňuje výši a dobu poskytování podpory v nezaměstnanosti, viz § 39 odst. 2 písm. c) a § 50 odst. 7 zákona o zaměstnanosti. Dalším problémem je souběh výsluhového příspěvku a invalidního důchodu; v případech, kdy příslušník pobírá výsluhový příspěvek a požádá o invalidní důchod, je o výši invalidního důchodu krácen jednak výsluhový příspěvek a jednak se invalidní důchod odečítá ve výpočtu náhrady. Tímto krokem je tak příslušník krácen dvakrát. Navrhuje se proto pravidlo, kdy při souběhu nároku na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem na výplatu invalidního důchodu pobíraným v souvislosti se služebním úrazem nebo nemocí z povolání, se invalidní důchod od průměrného služebního příjmu před služebním úrazem nebo zjištěním nemoci z povolání neodečítá.

Zpřesňuje se postup při dosazování prvku dosahovaného výdělku. Podle současného znění zákona se při výpočtu náhrady v době evidence příslušníka jako uchazeče o zaměstnání (a to i při opakované evidenci) dosazuje jeho první (historicky) minimální mzda z doby evidence jako uchazeče o zaměstnání, což nevede k motivaci hledat si nové zaměstnání a dochází k přeplácení na náhradě. Navrhuje se proto do výpočtu dosadit vždy aktuálně platnou minimální mzdu s každým novým zařazením.

Navržené znění jedenáctého odstavce obsahuje stávající znění odstavce desátého, které je doplněno dodatkem „do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění“. Tato dikce odpovídá závěrům judikatury a je shodná s § 271b odst. 6 zákoníku práce.

K bodu 192  (§ 103a)

Navrhuje se do textu zákona vložit ustanovení o náhradě účelně vynaložených nákladů spojených s léčením služebního úrazu a nemoci z povolání. Nárok na jejich náhradu je zmíněn v textu § 101, nicméně dosud mu neodpovídalo samostatné ustanovení. Text vychází z § 271d zákoníku práce; podle ustálené judikatury k účelným nákladům spojeným s léčením patří např. náklady spojené s rehabilitační léčbou nebo  náklady na dietní stravování.

 
K bodům 193 a 194  	(§ 105, 109 a 154b) 

Navrhuje se legislativně-technická úprava textu v souvislosti se změnami v § 42. Aktualizuje se odkaz na hodnotu zveřejňovanou Českým statistickým úřadem na základě zákona č. 587/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů. Průměrná nominální měsíční mzda fyzických osob v nepodnikatelské sféře není od roku 2021 ze strany Českého statistického úřadu zveřejňována, a proto se nahrazuje „průměrnou hrubou měsíční nominální mzdou na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství". 

K bodu 195  (§ 105a)

Navrhuje se doplnit normativní text ustanovením o náhradě věcné škody související se služebním úrazem a nemocí z povolán. Nárok na náhradu je zmíněn v textu § 101, nicméně dosud mu neodpovídalo samostatné ustanovení. Text vychází z § 271e zákoníku práce; věta za středníkem odkazuje na § 98 odst. 4 zákona o služebním poměru příslušníků, který vylučuje odpovědnost bezpečnostního sboru za škodu věci, kterou příslušník použil bez jeho souhlasu.

 
K bodům 196 a 197  (§ 106) 

Vzhledem k novému pojmosloví, které odpovídá současnému občanskému zákoníku a zákoníku práce, se „jednorázové odškodnění pozůstalých“ mění na „jednorázovou náhradu nemajetkové újmy pozůstalých“. Do ustanovení se pro odstranění pochybností vkládá zásada, že nároky pozůstalých nejsou závislé na skutečnosti, zda příslušník před svou smrtí ve stanovené lhůtě právo na náhradu škody nebo nemajetkové újmy uplatnil.


 K bodům 198 a 199  (§ 108) 

Text ustanovení se sjednocuje se zněním § 271h zákoníku práce.
 
K bodům 200 až 203  (§ 109 včetně nadpisu) 

Vzhledem k novému pojmosloví, které odpovídá současnému občanskému zákoníku a zákoníku práce, se název institutu „jednorázové odškodnění pozůstalých“ mění na „jednorázovou náhradu nemajetkové újmy pozůstalých“.  

Zohledňuje se také nález Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2024, sp. zn. I. ÚS 1143/23, ve kterém se Ústavní soud kriticky pozastavil nad odlišností § 109 zákona o služebním poměru příslušníků a § 271i zákoníku práce, konkrétně nad skutečností, že dospělý potomek má nárok na jednorázovou náhradu nemajetkové újmy, pokud jeho rodič zemřel jako zaměstnanec v důsledku pracovního úrazu, ale nikoliv, pokud  zemřel jako příslušník v důsledku úrazu služebního. Konstatoval, že  „nelze rozumně opodstatnit tvrzení, že pro pozůstalého je z hlediska jeho duševních útrap významné, v jakém právním vztahu zemřelý vykonával závislou práci a zda tento vztah vyplývá z práva soukromého či veřejného“, a vyzval zákonodárce ke zvážení, zda je takový rozdíl mezi zaměstnanci a příslušníky bezpečnostních sborů skutečně ospravedlnitelný. Proto se navrhuje do ustanovení připojit nový odstavec s textem „Jednorázová náhrada vzniklé nemajetkové újmy přísluší i dalším osobám v poměru rodinném nebo obdobném, které újmu příslušníka pociťují jako vlastní újmu“, které odpovídá § 271i odst. 3 zákoníku práce. Pokud jde o konkrétní výši náhrady, § 111 odst. 3 uděluje vládě oprávnění stanovit výši náhrady nemajetkové újmy pozůstalých nařízením.


K bodu 204  (§ 110) 

Navrhuje se doplnit do ustanovení  odkaz na § 98 odst. 4, který vylučuje odpovědnost bezpečnostního sboru za škodu věci, kterou příslušník použil při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním bez souhlasu bezpečnostního sboru.


K bodům 205 až 208  (nadpis dílu 3, § 111)
	
Navrhuje se změna marginální rubriky, neboť ustanovení § 111 se týká odpovědnosti bezpečnostního sboru za služební úrazy a nemoci z povolání. Jeho obsahem jsou tzv. liberační důvody, které bezpečnostní sbor zprošťují odpovědnosti za služební úraz nebo nemoc z povolání, která má objektivní charakter. Současně se do textu k výrazu „škoda“ doplňuje i výraz „nemajetková újma“, a to s cílem sjednotit názvosloví se současným občanským zákoníkem a zákoníkem práce. Ty pracují s pojmem „újma“, která může mít podobu škody, ale také nemajetkové újmy: zatímco  škodou se rozumí újma, která se přímo projevuje v majetkové sféře poškozené osoby, nemajetkovou újmou se rozumí ztráta či příkoří, které poškozená osoba utrpí v jiné než majetkové sféře, typicky tedy  na zdraví.


K bodu 209 (§ 112) 

Navrhuje se zrušení ustanovení, podle nějž je služební příjem každého příslušníka bezpečnostního sboru stanoven již s přihlédnutím k 150 hodinám služby přesčas ročně, konané v době krizového stavu. 


K bodům 210 až 211 (§ 113) 

Napravuje se legislativní nedostatek, kdy ve výčtu složek služebního příjmu absentoval příplatek za sportovní reprezentaci. 

K bodům 212 a 213 (§ 117) 

Maximální limit, v němž lze započítat dobu mateřské a rodičovské dovolené do doby výkonu služby, se zvyšuje na 6 let, a to po vzoru pododstavce a) pátého odstavce § 4 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů. Mezi profese, které mají s ohledem na charakter služby nárok na zvýšený tarifní stupeň, se doplňují pyrotechnici, s cílem odstranit nerovnosti ve finančním ohodnocení pyrotechniků zásahových jednotek, na které se ustanovení již dnes vztahuje, a pyrotechniků zařazených v jiných útvarech, např. v rámci služby cizinecké policie na mezinárodních letištích.

 
K bodům 214 až 216  (§ 118) 

Rozpětí příplatku za vedení, které je stanoveno pevnou částkou, a tudíž neumožňuje reagovat na vývoj příjmové hladiny jinak, než cestou novelizace zákona, takže v současnosti už reálně neodpovídá náročnosti vykonávané řídící práce, se po vzoru zákoníku práce a zákona o státní službě mění na relativní (v procentech). Dolní hranice rozpětí jsou stanoveny tak, aby v zásadě korespondovaly se stávajícími dolními hranicemi a celá změna tak byla rozpočtově neutrální, horní hranice jsou pak nastaveny stejně jako v zákoně o státní službě u správních úřadů s celostátní působností. Navržená změna tak umožní ředitelům bezpečnostních sborů lépe reflektovat náročnost řídící práce ve složce služebního příjmu k tomuto účelu určené, samozřejmě v závislosti na přidělených rozpočtových prostředcích.

Text čtvrtého a pátého odstavce se slučuje a zkracuje, neboť pravidlo, které musí ředitel bezpečnostního sboru dodržet při stanovení konkrétních rozpětí příplatků za vedení pomocí služebního předpisu, je již stanoveno ve druhém  odstavci: odvíjí se od řídící úrovně a náročnosti řídící činnosti, což je zcela logické.


K bodu (§ 120a)

Zavádí se možnost upravit horní hranici rozpětí příplatku za službu v zahraničí, sportovní reprezentaci a zvláštního příplatku prostřednictvím nařízení vlády.

 
K bodu 217 (§ 121) 

V ustanovení o odměňování služby ve svátek se navrhuje zdůraznit, že za službu ve svátek vzniká příslušníkovi vždy nárok na služební příjem, a vedle tohoto služebního příjmu ještě nárok na náhradní volno anebo 25% příplatek. Dále se vyjasňuje postup při stanovení hodinové sazby příplatku za službu ve svátek; v praxi totiž panuje nejasnost, zda v příslušném vzorci do dělitele dosadit počet hodin služby dle konkrétního rozvrhu směn příslušníka, anebo počet hodin služby podle § 52  a fondu hodin daného kalendářního měsíce. Vzhledem ke skutečnosti, že užití prvního způsobu výpočtu má negativní dopad na příslušníky s nerovnoměrným rozvržením služby, u kterých dochází k výrazným výkyvům odsloužených hodin v jednotlivých kalendářních měsících (čím více příslušník odslouží hodin, tím nižší je jeho sazba za hodinu), navrhuje se výslovně v zákoně uvést, že se při výpočtu příplatku vychází z počtu hodin služby podle § 52.

Dále se navrhuje doplnit do ustanovení řešení situace, kdy příslušník přechází k jinému bezpečnostnímu sboru a nestihne si vybrat náhradní volno za službu ve svátek. V takovém případě mu dosavadní bezpečnostní sbor příplatek za službu ve svátek vyplatí. i když ještě neuplynula požadovaná tříměsíční lhůta. 

K bodům 220 a 221  (§ 122) 

Právní úprava osobního příplatku se doplňuje zejména v reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.2.2015, č.j. 6 As 171/2014-46, podle nějž nárok příslušníka na již přiznaný osobní příplatek ustanovením na nové služební místo nezaniká, naopak nadále trvá. Zaniknout může buď skončením služebního poměru, anebo na základě rozhodnutí služebního funkcionáře, opřeného o důvody, jež zákon předpokládá. Stanoví se proto, obdobně jako v § 149 zákona o státní službě, že osobní příplatek lze příslušníkovi přiznat, zvýšit, snížit nebo odejmout v závislosti na výsledku služebního hodnocení, přičemž se výslovně umožňuje osobní příplatek přiznat, zvýšit, snížit nebo odejmout v souvislosti s ustanovením příslušníka na jiné služební místo, které je spojeno s výkonem služby odlišné složitosti, odpovědnosti nebo namáhavosti.

Do výčtu příslušníků, jimž lze přiznat osobní příplatek až do výše 100 % základního tarifu, se doplňují příslušníci speciálních útvarů policie (§ 201 odst. 5).

K bodům 222 až 224  (§ 122a) 

Zpřesňuje se popis situací, ve kterých se stabilizační příspěvek nevyplácí. Namísto nepřesné formulace „Stabilizační příplatek není pro účely určování výměry odchodného podle § 156 nebo výměry výsluhového příspěvku podle § 158 složkou služebního příjmu“ se navrhuje vhodnější text „Stabilizační příplatek se nezahrnuje do měsíčního služebního příjmu pro účely stanovení výše výsluhových nároků“.
 

K bodům 225 až 232 (§ 124)

Na základě poznatků z praxe se navrhuje zpřesnění a doplnění ustanovení o služebním příjmu ve zvláštních případech. U právního institutu zastupování se přidává vysvětlení, že příslušník pověřený zastupováním na jiném místě pobírá služební příjem odpovídající zastupovanému služebnímu místu pouze v případě, že se jedná o místo s vyšším příjmem. U příslušníka v záloze pro studující nebo pro přechodně nezařazené se stanoví, že 80 % průměrného služebního příjmu se počítá ze služebního příjmu, jehož příslušník dosahoval před zařazením do zálohy.

U příslušníka zproštěného služby, kterému se následně doplácí služební příjem, se vyjasňuje, že doplatek se týká části služebního příjmu, o niž mu byl zkrácen stanovený služební příjem (tzn. nedoplácí se do průměrného přijmu). Řeší se situace, kdy byl příslušník pravomocně usvědčen ze spáchání trestného činu, kázeňského přestupku nebo jednání se znaky přestupku, nicméně nepodařilo se prokázat všechny konkrétní činy (útoky), které byly uvedeny v rozhodnutí o zproštění výkonu služby: služební příjem se mu doplatí jen v případě, že mu nebyla prokázána vina u žádného z nich.  

Text sedmého odstavce se aktualizuje v souvislosti s novým zněním právní úpravy překážek ve službě v páté části:  za dobu čerpání dovolené, překážky ve službě na straně bezpečnostního sboru nebo služebního volna s poskytnutím služebního příjmu se vyplácí služební příjem ve výši odpovídající průměrnému služebnímu příjmu. Druhá věta se vypouští, neboť nárok na proplacení náhrady za nevyčerpanou dovolenou je nyní řešen v § 66. Namísto stávajícího textu osmého odstavce, který je vzhledem k nové úpravě překážek ve službě v páté části redundantní, se navrhuje vložit  pravidlo, podle nějž se při zjišťování průměrného příjmu postupuje podle zákoníku práce přiměřeně.

Ustanovení dvanáctého odstavce, podle nějž služební příjem ve výši 50 % náleží příslušníkovi, jestliže si přivodil neschopnost ke službě zaviněnou účastí ve rvačce anebo v důsledku intoxikace, se doplňuje po vzoru § 31 zákona o nemocenském pojištění, tedy ve vztahu k nutné obraně, obraně napadené osoby a spáchání úmyslného trestného činu nebo úmyslně zaviněného přestupku. Ve třináctém odstavci se konkretizují dopady porušení tzv. režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, a to po vzoru § 125 zákona o nemocenském pojištění.


K bodu 233 a 234 (§ 125) 

Zrušuje se norma, která příslušníkům bezpečnostních sborů nepřiznává nárok na náhradní volno za 150 hodin služby přesčas v době krizového stavu. Vypouští se možnosti prodloužit lhůtu pro uplatnění nároku na náhradní volno přes limit tří měsíců. Zároveň se doplňuje řešení situace, kdy příslušník přechází k jinému bezpečnostnímu sboru a nestihne si vybrat náhradní volno za službu přesčas. V takovém případě mu dosavadní bezpečnostní sbor příplatek za službu přesčas vyplatí. i když ještě neuplynula požadovaná tříměsíční lhůta. 

Vyjasňuje se postup při stanovení hodinové sazby služebního příjmu za službu přesčas; v praxi totiž panuje nejasnost, zda v příslušném vzorci do dělitele dosadit počet hodin služby dle konkrétního rozvrhu směn příslušníka, anebo počet hodin služby podle § 52 a fondu hodin daného kalendářního měsíce. Vzhledem ke skutečnosti, že užití prvního způsobu výpočtu má negativní dopad na příslušníky s nerovnoměrným rozvržením služby, u kterých dochází k výrazným výkyvům odsloužených hodin v jednotlivých kalendářních měsících (čím více příslušník odslouží hodin, tím nižší je jeho sazba za hodinu), navrhuje se výslovně v zákoně uvést, že se při výpočtu vychází z počtu hodin služby podle § 52.


K bodům 235 až 239  (§ 126)

Vyjasňuje se postup při stanovení hodinové sazby odměny za služební pohotovost; v praxi totiž panuje nejasnost, zda v příslušném vzorci do dělitele dosadit počet hodin služby dle konkrétního rozvrhu směn příslušníka, anebo počet hodin služby podle § 52 a fondu hodin daného kalendářního měsíce. Vzhledem ke skutečnosti, že užití prvního způsobu výpočtu má negativní dopad na příslušníky s nerovnoměrným rozvržením služby, u kterých dochází k výrazným výkyvům odsloužených hodin v jednotlivých kalendářních měsících (čím více příslušník odslouží hodin, tím nižší je jeho sazba za hodinu), navrhuje se výslovně v zákoně uvést, že se při výpočtu vychází z počtu hodin služby podle § 52.

Působnost ustanovení o splatnosti, výplatě a srážkách ze služebního příjmu se navrhuje rozšířit  i na odměnu za služební pohotovost, která u příslušníků bezpečnostních sborů netvoří součást služebního příjmu. 

 
K bodům 240 a 241 (§ 128)

Napravuje se legislativní nedostatek, kdy zákon používá nesprávný termín „vedoucí“ namísto „ředitel“ bezpečnostního sboru. Zohledňují se závěry judikatury správních soudů, podle nichž má služební příjem charakter spravedlivé odměny za práci ve smyslu čl. 28 Listiny základních práv a svobod a odměna za práci může být spravedlivá pouze za předpokladu, že je vyplacena včas (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2016, č.j. 6 As 75/2015-17). Do čtvrtého odstavce se proto vkládá jednoznačný nárok příslušníka na úroky z prodlení, pokud je služební příjem vyplacen opožděně. 
 
K bodu 242 (§ 129) 

Navrhuje se nahradit zbytečně úzký výraz  „bankovní účet“  širším pojmem „platební účet“, který již v této souvislosti používá zákoník práce. Současně se zavádí výjimečná možnost vyplácet služební příjem v hotovostní formě, jež má sloužit zejména potřebám  zpravodajských služeb.

K bodu 243 (§ 130) 

Návrh změny souvisí se změnou názvu kázeňského trestu v § 51. 

K bodům 244 až 248 (§ 135)

Z nadpisu ustanovení i první věty se odstraňuje formulace o používání služebních prostředků "k jiným účelům". Movité věci, které bezpečnostní sbor využívá, jsou majetkem státu, a platí pro ně proto pravidla pro hospodaření s majetkem státu. Není proto možné je bez dalšího využívat k soukromým účelům jako jakousi obdobu benefitu v soukromé sféře, jejich využití by mělo mít vždy určitou souvislost s výkonem služby. Proto se navrhuje v textu ponechat pouze formulaci "k osobní dispozici za účelem zajištění okamžité dosažitelnosti", ze které je souvislost s výkonem služby zřejmá. Navrhuje se  rozšíření okruhu příslušníků, kteří budou oprávněni služební prostředky tímto způsobem využívat,  a to na vybrané příslušníky určené ředitelem bezpečnostního sboru.  Dále je modernizován zastaralý termín „účastnická telefonní stanice“ a nahrazen aktuálním pojmem „mobilní telefon“.

K bodům 249 až 254 (§135a)

Ve druhém odstavci se navrhuje zvýšit horní hranice náborového příspěvku. Tento institut byl do zákona zaveden novelou z roku 2017 a od té doby nebyla jeho výše jakkoli měněna. Zvýšením horní hranice se ředitelům bezpečnostních sborů dává možnost flexibilně reagovat na změny v úrovni reálné hodnoty peněz, která od roku 2017 proběhly.

Ve třetím odstavci se text upravuje se záměrem zamezit situacím, kdy příslušník nesplní kritéria pro přiznání náborového příspěvku pouze kvůli prodloužení  zkušební doby z objektivních příčin a současnému uplynutí stanovené jednoroční lhůty. Podmínka v pododstavci c) se proto nově formuluje slovy "služební poměr příslušníka trvá méně než 1 rok od uplynutí zkušební doby".

V pátém odstavci se provádí legislativně technická změna, která pouze kopíruje změny v části druhé, fakticky však zůstávají důvody skončení služebního poměru s povinností navrátit část náborového příspěvku stejné.

V pododstavci b) šestého odstavce je reagováno na terminologickou změnu, a pro úplnost je přidán i pododstavec d), který stanovuje, že do doby setrvání příslušníka ve služebním poměru se nezapočítává doba výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody, s výjimkou případů, kdy měl příslušník podle zvláštního právního předpisu nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě nebo trestu odnětí svobody.

Nový sedmý odstavec řediteli bezpečnostního sboru uděluje možnost stanovit konkrétní služební místa, na kterých bude příslušník po určenou dobu povinen pro přiznání náborového příspěvku setrvat. Reaguje se tak problém nesnadno obsaditelných míst, na které je příslušník ustanoven, ale poté se rozhodne zúčastnit výběrového řízení a přejít na služební místo jiné, aniž by porušil podmínky náborového příspěvku. 
 
K bodu 255 (§135b)

Nový institut příspěvku za ustájení služebního zvířete reaguje na nedostatečné právní podchycení skutečnosti, že služební pes často tráví dobu mimo službu v osobní péči svého psovoda v místě jeho bydliště, samozřejmě se souhlasem (bezpečnostního sboru i příslušníka-kynologa). Takové řešení je pro bezpečnostní sbor výhodné jak ekonomicky, tak po stránce budování důvěrného vztahu mezi psem a psovodem. Například u Policie České republiky je dnes v tomto režimu zajišťována péče o většinu služebních psů, policejním kynologům však za ošetřování služebních zvířat není poskytována žádná finanční kompenzace, ačkoliv na sebe přebírají závazek se o zvíře řádně starat. Využití např. institutu dohody o pracovní činnosti se vzhledem k nedávným změnám v zákoníku práce jeví jako komplikované, a proto se navrhuje řešení přímo v zákoně o služebním poměru příslušníků.


K bodu 256 (nadpis části desáté)

Navrhuje se formulační zpřesnění názvu části desáté. Doplněním slov „výdaje související s výkonem služby“ se zohledňují stěhovací výdaje, které mezi cestovní výdaje nenáleží, ale jsou do desáté části logicky řazeny. Do části desáté byly také přidány dva nové instituty, a to náhrada za opotřebení vlastního zařízení a náhrada nákladů při výkonu služby z jiného místa, které taktéž náležejí do kategorie náhrady výdajů souvisejících s výkonem služby.
 
K bodům 257 až 258 (§136)

Vzhledem ke vložení výše zmíněných nových institutů do části desáté bylo třeba upravit i obecnou definici v prvním odstavci, která navíc nebyla formulačně přesná (obsahovala gramatickou chybu a nepřesně zmiňovala náhradu stěhovacích výdajů, které nepatří do kategorie cestovních výdajů). Ve druhém odstavci je řešena možnost nenadálých situací během služební cesty, kvůli kterým služební funkcionář nemůže předem písemně určit její podmínky.
 
K bodům 259 až 262 (§138)

Navrhovaná ustanovení upřesňují situaci, kdy příslušník na služební cestě nepoužívá ani hromadnou dopravu, ani služební vozidlo. Je třeba rozlišit, zda na použití jiného než služebního vozidla měl zájem bezpečnostní sbor (§ 138 odst. 1), či příslušník (§ 138 odst. 6). V prvním případě náleží příslušníkovi náhrada nákladů za spotřebované pohonné hmoty i amortizaci vozidla, v tom druhém pouze náhrada ve výši, jako by použil hromadný dopravní prostředek. 

V odstavci čtvrtém je zpřesněn výpočet náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu. V sedmém odstavci se po vzoru zákoníku práce zavádí možnost přerušení služební cesty a následného přiznání náhrady jízdních výdajů. 
 
K bodu 263 (§ 139, § 141 odst. 4, § 154 odst. 1 písm. b) 

Vzhledem k pojetí trvalého pobytu jako čistě evidenční kategorie, která nemusí odpovídat skutečnému pobytu příslušníka či člena jeho rodiny, je v zákoně zaváděn přesnější pojem „bydliště“. Tím je ve smyslu § 80 občanského zákoníku místo, kde se osoba trvale zdržuje nebo bydlí, což je pro potřeby náhrad cestovních výdajů přiléhavější.
 
K bodu 264 (§ 139)

Pokud má příslušníkův člen rodiny bydliště mimo území České republiky, bude oproti stávající právní úpravě, kdy byla poskytována náhrada jízdních výdajů za cesty k návštěvě člena rodiny do místa překročení státní hranice, nově limitována výše náhrady jízdními výdaji do místa služebního působiště nebo bydliště příslušníka na území České republiky.
 
K bodům 265 až 266 (§ 140)

V souvislosti se zavedením možnosti „přerušení služební cesty“ se upravuje poskytování náhrad výdajů za ubytování, které nebudou příslušníkovi náležet za dobu předem dohodnutého přerušení služební cesty z důvodů na straně příslušníka. V případě uskutečnění návštěvy člena rodiny bude náhrada výdajů za ubytování poskytována jen za předpokladu, že s ohledem na podmínky služební cesty a ubytovací službu není možné ubytování přerušit. Současně je deklarována skutečnost, že v případě ubytování v místě bydliště příslušníka nebo člena jeho rodiny se náhrada výdajů za ubytování neposkytuje, vzhledem k tomu, že příslušníkovi vyšší výdaje nevznikají.
 
K bodům 267, 289, 294 (§ 141 odst. 2, § 149 odst. 4, § 153 odst. 6)

Vzhledem systematice zákona byl způsob zaokrouhlování cestovních náhrad přesunut do společných ustanovení k cestovním náhradám v § 153, a je upraven způsobem, jako je tomu u zaměstnanců v pracovním poměru, tedy na celé koruny směrem nahoru.
 
K bodu 268 (§ 141 odst. 4)

Terminologické zpřesnění.

K bodu 269 (§ 141 odst. 5)

S ohledem na zavedení možnosti „přerušení služební cesty“ se určuje způsob stanovení stravného v těchto případech.
 
K bodu 270 (nadpis hlavy III)

Opravuje se nevhodně zvolená terminologie.
 
K bodům 271 a 273 (§ 143, § 145)

Navrhuje se zpřesnění ustanovení o náhradách cestovních výdajů při zahraniční služební cestě. U cest k návštěvě člena rodiny bude v pravomoci služebního funkcionáře stanovit podmínky poskytování náhrady jízdních výdajů.
 
K bodu 272 (§ 144)

V souvislosti se změnou § 139 bude použití jiného než služebního vozidla při zahraniční služební cestě podmíněno žádostí služebního funkcionáře. Dále je řešen případ, pokud by příslušník z vážných důvodů nemohl neprokázat cenu pohonné hmoty v zahraničí. V takovém případě se náhrada jízdních výdajů poskytne podle výše stanovené zákoníkem práce (případně jeho prováděcím předpisem).
 
K bodu 274 (§ 146 odst. 2)

Nově se stanoví, že doby strávené mimo území České republiky se při více zahraničních služebních cestách delších než 1 hodina v rámci jednoho kalendářního dne pro účely stravného v cizí měně sčítají. 
 
K bodu 275 (§ 146 odst. 5)

Vzhledem k existenci Schengenského prostoru je toto ustanovení nadbytečné.

K bodům 276 a 277 (§ 147)

Znění se upřesňuje tak, aby bylo zřejmé, že kapesné se počítá ze zahraničního stravného nekráceného z důvodu případného zabezpečení bezplatného stravování.
 
K bodům 278 a 279 (§ 148)

Vypouští se formulace, že stravné se neposkytuje příslušníkovi ve služebním poměru na dobu určitou, s cílem odstranit nedůvodný rozdíl mezi příslušníky ve služebním poměru na dobu neurčitou a určitou. Doplněním slovního spojení „nebo zahraniční služební cestě“ je formulováno, že se při studiu v zahraničí postupuje podle ustanovení týkajících se zahraniční služební cesty.
 
K bodu 280 (§ 148a) 

Navrhuje se samostatné nové ustanovení o poskytování náhrad cestovních výdajů při ozdravném pobytu. Doposud byl tento nárok upraven pouze v obecném § 136 odst. 1, které bylo reformulováno. 
 
K bodům 281 až 288 a 290 (§ 149)

Poskytování náhrad cestovních výdajů v případě, že se příslušník umístil ve výběrovém řízení jako první v pořadí vhodnosti se vyjímá z obligatorních nároků upravených v prvním odstavci mezi fakultativní nároky upravené ve druhém odstavci. Zohledňuje se tak skutečnost, že ke změně místa služebního působiště nedochází v těchto případech pouze z potřeb bezpečnostního sboru, ale ovlivňuje ji vůle příslušníka. V návaznosti na přechodná ustanovení budou stávající nároky příslušníků, u nichž došlo z tohoto důvodu ke změně místa služebního působiště zachovány, a to s výjimkou stravného, nejdéle po dobu 10 let od účinnosti novelizace.

V případech poskytování náhrad cestovních výdajů se navrhuje omezení maximální doby jejich poskytování, a to nejenom stravného. Taktéž se upřesňuje vznik nároku na stravné, které bude náležet pouze v návaznosti na výkon služby v novém místě služebního působiště, resp. od začátku výkonu služby po uskutečněné nebo umožněné cestě k návštěvě člena rodiny do skončení výkonu služby před touto cestou k návštěvě člena rodiny. Na rozdíl od náhrad na služební cestě se navrhuje neposkytovat stravné za dobu nepřetržitého odpočinku v týdnu.
 
Ve čtvrtém odstavci se zpřesňuje  postup při opětovném ustanovení příslušníků na jiné služební místo v rámci stejného místa služebního působiště.
 
K bodu 291 (§ 150)

Navrhuje se, aby bylo možné na žádost služebního funkcionáře v důležitém zájmu služby použít i jiné než služební motorové vozidlo a příslušníkovi za to byla poskytnuta patřičná náhrada jízdních výdajů.
 
K bodu 292 (§ 152a)

Do zákona se vkládá samostatné ustanovení reagující na potřeby některých bezpečnostních sborů, jejichž příslušníci mají místo služebního působiště v zahraničí, přesto nejsou zařazení do zálohy činné a náhrady cestovních výdajů jsou jim podle § 151 poskytovány na základě analogie legis (např. u Policie ČR se jedná o styčné důstojníky a příslušníky zajišťujících ochranu a bezpečnost pracovníků a objektů zastupitelských úřadů). Řediteli bezpečnostního sboru se proto uděluje oprávnění přesně vymezit okruh takových příslušníků, kterým budou náležet další náhrady, a ty dále specifikovat.
 
K bodu 293 (§ 153 odst. 4)

Z praktického hlediska se pro výpočet korunové hodnoty zahraničního stravného navrhuje používat namísto kurzu ČNB ke dni určení zálohy kurz ČNB platný v den, kdy bude záloha na zahraniční služební cestu skutečně poskytnuta příslušníkovi bezpečnostním sborem.
 
K bodu 295 (§ 153 odst. 7)

V případech, kdy je s ohledem na výkon služby mnohdy nemožné poskytnou příslušníkovi zálohu na cestovní náhrady v cizí měně, bude nově  situace řešena použitím kurzu ČNB pro přepočet nároků, který bude platný v den nástupu příslušníka na zahraniční služební cestu.
 
K bodům 296 a 298 (§ 153 odst. 10 a 12)

V nově navrhovaném dvanáctém odstavci se zavádí výjimka pro situace, kdy instituce nebo agentura EU poskytuje vyslaným příslušníkům náhrady ve výši, která je zcela dostačující k pokrytí všech jejich nákladů. Podle stávajícího znění zákona takovým příslušníkům přesto vznikal nárok na další náhrady dle zákona o služebním poměru příslušníků, což snižovalo ochotu bezpečnostních sborů svoje příslušníky k institucím nebo agenturám EU vysílat. 
 
K bodu 297 a 299 (§ 153 odst. 11 a odst. 13)

Jedná se o sjednocení a zpřesnění terminologie.

K bodu 300 (§ 154 odst. 1)

Náhrada stěhovacích výdajů bude náležet pouze příslušníkům, kteří mají na poskytnutí náhrady cestovních výdajů obligatorní nárok.

K bodům 301 (§ 154 odst. 2)

Navrhuje se formulační zpřesnění daného ustanovení, kdy je doplněn důležitý zájem služby.
 
K bodu 302 (§ 154a a 154b)

Jedním ze znaků závislé práce, kterou je i služba v bezpečnostním sboru, je povinnost zaměstnávajícího subjektu nést všechny její náklady. Protože však někdy může být účelné, aby mohl příslušník (se souhlasem bezpečnostního sboru) využívat vlastní „zařízení“, doplňuje se možnost takového postupu. Jde o obdobu § 190 zákoníku práce resp. § 112 zákona o státní službě. Poslední věta § 154a upozorňuje na speciální úpravu problematiky nákladů spojených s výkonem služby z jiného místa, kterou obsahuje § 154b, a náhrady za opotřebení soukromého vozidla, která je jednou z cestovních náhrad.

Vzhledem k systematice zákona a rozšíření desáté části i na jiné výdaje související s výkonem služby se navrhuje do nového ustanovení § 154b přesunout část textu čtvrtého odstavce § 76a, která se týká náhrady nákladů spojených s výkonem služby z jiného místa. Obsahově se norma nemění.
 
K bodu 303 (§ 155) 

Navrhuje se významná změna podmínek nároku bývalého příslušníka na odchodné. Nové znění § 155 brání vzniku nároku na odchodné nejen v situaci, kdy bylo spáchání úmyslného trestného činu  důvodem skončení služebního poměru příslušníka, ale ve všech případech, kdy se příslušník v době trvání svého služebného poměru dopustil úmyslného trestného činu, tedy bez ohledu na konkrétní způsob skončení jeho služebního poměru. Za nepodstatnou bude přitom považována i skutečnost, zda trestní řízení skončilo standardním odsouzením po projednání věci v hlavním líčení, anebo tzv. odklonem (bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, schváleno narovnání nebo rozhodnuto o podmíněném odložení návrhu na potrestání). 

Výslovně se stanoví, že pro účely nároku na odchodné se nepřihlíží k upuštění od potrestání, podmíněnému upuštění od potrestání, zahlazení odsouzení ani rozhodnutí o milosti či amnestii, která by jinak vedla k povinnosti hledět na pachatele, jako by nebyl odsouzen (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2020, čj. 8 Ads 222/2020-46, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2016, čj. 10 As 237/2015-37). 

K bodu 304 (§ 157) 

Navrhuje se významná změna podmínek nároku bývalého příslušníka na výsluhový příspěvek. Nové znění § 155 brání vzniku nároku na výsluhový příspěvek nejen v situaci, kdy bylo spáchání úmyslného trestného činu  důvodem skončení služebního poměru příslušníka, ale ve všech případech, kdy se příslušník v době trvání svého služebného poměru dopustil úmyslného trestného činu, tedy bez ohledu na konkrétní způsob skončení jeho služebního poměru.  Za nepodstatnou bude přitom považována i skutečnost, zda trestní řízení skončilo standardním odsouzením po projednání věci v hlavním líčení, anebo tzv. odklonem (bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, schváleno narovnání nebo rozhodnuto o podmíněném odložení návrhu na potrestání). 

Výslovně se také stanoví, že pro účely nároku na výsluhový příspěvek se nepřihlíží k upuštění od potrestání, podmíněnému upuštění od potrestání, zahlazení odsouzení ani rozhodnutí o milosti či amnestii, která by jinak vedla k povinnosti hledět na pachatele, jako by nebyl odsouzen (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2020, čj. 8 Ads 222/2020-46, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2016, čj. 10 As 237/2015-37). 

 K bodu 305 (§ 159) 

Výsluhový příspěvek příslušníků bezpečnostních sborů je podle rozhodovací praxe správních soudů  „opakující se dávkou sloužící k zachování životní úrovně příslušníků ozbrojených složek při jejich dalším zaměstnání v civilním životě“ a svým charakterem se velmi blíží dávkám sociálního zabezpečení. Ustanovení o valorizaci výsluhového příspěvku se proto navrhuje doplnit po vzoru § 86 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších přepisů. 

O zvýšení výsluhového příspěvku, ke kterému dochází „automaticky“ v návaznosti na zvýšení procentní výměry dávek důchodového pojištění,  nebude vedeno řízení ve věci služebního poměru a vydáváno rozhodnutí, což je administrativně i ekonomicky zatěžující postup, ale příjemce výsluhového příspěvku bude pouze informován, stejně jako při oznamování valorizace dávky důchodového pojištění. Toliko v případě, že podá písemnou žádost o vydání rozhodnutí, bude plátce výsluhového příspěvku povinen do 30 dnů ode dne, kdy mu byla žádost doručena, o zvýšení výměry výsluhového příspěvku vydat formální rozhodnutí. 

K bodu 306 (§ 159a)

Rozhodovací praxe správních soudů považuje výsluhový příspěvek příslušníků bezpečnostních sborů za dávku sociálního zabezpečení. Která může být vyplácena po mnoho let, a právě z tohoto důvodu správní soudy dospěly k závěru, že zásada materiální správnosti zde musí mít přednost před zásadou neměnnosti správních rozhodnutí. Jinak řečeno, nápravě by neměla bránit tzv. překážka rei administratae (věci rozhodnuté). Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11.6.2020, č.j. 4 As 489/2019-27: „při respektování zásad demokratického právního státu a ústavních principů nelze připustit, že kvůli prvotnímu nesprávnému výpočtu výsluhového příspěvku by byl příjemce této dávky navždy a opakovaně každý měsíc krácen při její výplatě“.

Nový § 159a proto do zákona o služebním poměru příslušníků zavádí mechanismus, který dlouhodobě  funguje v případě důchodů vyplácených podle zákona o důchodovém pojištění a  rovněž u výsluhového příspěvku vojáků z povolání (neboť zákon o vojácích z povolání na zákon o důchodovém pojištění v tomto směru výslovně odkazuje). Navrhovaný „přepočet výsluhového příspěvku“ bude fungovat tak, že pokud plátce výsluhového příspěvku zjistí, že výsluhový příspěvek není vyplácen ve správné výši, z moci úřední provede nápravu. Přepočet přitom bude možný jak ve prospěch příslušníka, tedy byl-li ve svém nároku neoprávněně krácen, tak i v jeho neprospěch, tedy pokud je mu výsluhový příspěvek vyplácen ve vyšší částce, než mu náleží. Tento postup současné znění zákona neumožňuje, neboť po uplynutí zákonných lhůt pro použití mimořádných opravných prostředků již nelze protiprávní stav jakkoli zhojit. 

Navrženými změnami přitom nebude dotčena možnost ve stanovených lhůtách a při splnění zákonných předpokladů rozhodnutí o výsluhovém příspěvku zrušit prostřednictvím mimořádných opravných prostředků - obnovy řízení nebo přezkumného řízení. 

K bodu 307 (§ 160) 

Návrh zachovává pravidlo, podle něhož při souběhu nároku na výsluhový příspěvek s nárokem na starobní důchod ze základního důchodového pojištění nebo invalidním důchodem náleží výsluhový příspěvek jen tehdy, je-li vyšší než některý z uvedených důchodů, a toliko ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem. Právní úprava důchodového pojištění obsahuje obecnou zásadu, že požádat o přiznání, resp. o výplatu dávek důchodového pojištění je právem, nikoli povinností pojištěnce. Rozdíl mezi výsluhovým příspěvkem a některým z uvedených důchodů se zjišťuje ke dni přiznání důchodu, tedy rozdíl se stanoví mezi výsluhovým příspěvkem a přiznaným důchodem. 

Výkladová složitost dosavadní právní úpravy spočívá v tom, že důchod lze na základě volby oprávněné osoby přiznat bez výplaty, popř. vyplácet ve výši jeho poloviny, a to jak od přiznání důchodu, tak lze výplatu zastavit kdykoli během výplaty důchodu. 


K bodům 308 a 309 (§ 161) 

Navrhují se pouze drobné formulační změny.

K bodům 310 až 312  (§ 162) 

Navrhuje se doplnit stávající ustanovení o řešení situace, kdy bývalý příslušník poté, co jeho služební poměr pravomocně skončil, vstoupí do služebního poměru znovu a na základě tohoto opětovného služebního poměru mu vznikne nárok na výsluhový příspěvek v nižší výměře, než jaký pobíral do okamžiku přijetí do opětovného služebního poměru. 

Návrh příslušníkovi garantuje nárok na výplatu vyššího výsluhového příspěvku bez ohledu na služební zařazení a poskytovaný služební příjem v opětovném služebním poměru, a to včetně všech zvýšení, která by mu náležela od ode dne skončení původního služebního poměru. To však neplatí, pokud v době trvání opětovného služebního poměru příslušník spáchá úmyslný trestný čin a následně je pravomocně odsouzen nebo je pravomocně rozhodnuto o podmíněném zastavení jeho trestního stíhání, pravomocně schváleno narovnání nebo pravomocně rozhodnuto o podmíněném odložení návrhu na potrestání.

K bodu 313 (§ 162a) 

Současné znění zákona neobsahuje právní úpravu zániku nároku na pravomocně přiznaný výsluhový příspěvek; jedinou dostupnou cestou je využití mimořádných opravných prostředků, které je však striktně časově omezeno. Nově navrhovaný § 162a, společně s nově navrhovaným § 159a, proto obsahují právní základ pro řešení takových mimořádných situací. 

K bodu 314 (§ 163)

Současné znění prvního odstavce § 163 je vzhledem ke změnám právních předpisů v oblasti důchodového pojištění již zastaralé, a proto se navrhuje jeho zrušení. Příjemce výsluhového příspěvku je jím v podstatě nucen (pod sankcí zastavení výplaty výsluhového příspěvku), aby do dvou let po dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod požádal o přiznání starobního důchodu. V současnosti však platí, že požádat si o výplatu dávek důchodového pojištění je právem, nikoli povinností pojištěnce. Uvedený požadavek přináší značnou administrativní zátěž orgánům sociálního zabezpečení, které provádějí důchodové pojištění příslušníků bezpečnostních sborů a zbytečně zatěžují také bývalé příslušníky. Obě dávky jsou přitom vypláceny ze státního rozpočtu, proto pokud by si příslušník nemusel obligatorně žádat o důchod, dopady na státní rozpočet by byly neutrální, resp. pokud by byl případný důchod vyšší (a bývalý příslušník si žádost z nějakého důvodu nepodal) výdaje státního rozpočtu by se snížily. Též lze dodat, že podle současné právní úpravy již není nikterak omezena výdělečná činnost poživatelů starobních důchodů, naopak u pojištěnců, kteří splnili podmínky nároku na starobní důchod, a po vzniku nároku na tento důchod vykonávají výdělečnou činnost, se zvyšuje procentní výměra jejich důchodu podle ustanovení § 34 zákona o důchodovém pojištění.

Infomační povinnost příjemce výsluhového příspěvku se doplňuje tak, aby měl plátce výsluhového příspěvku k dispozici aktuální údaje o přiznání invalidního důchodu, změně stupně invalidity, přiznání starobního důchodu ze základního důchodového pojištění, přijetí příjemce výsluhového příspěvku do služebního poměru nebo do služebního poměru vojáka z povolání,  změně místa pobytu, jakož i o zahájení trestního stíhání příjemce výsluhového příspěvku pro trestný čin spáchaný úmyslně v době trvání služebního poměru,  pravomocném odsouzení za trestný čin spáchaný úmyslně v době trvání služebního poměru, resp. o pravomocném rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, pravomocném schválení narovnání a pravomocném rozhodnutí o podmíněném odložení návrhu na potrestání.

K bodu 315 (§ 163a)

Výsluhový příspěvek příslušníků bezpečnostních sborů je podle  rozhodovací praxe správních soudů „opakující se dávkou sloužící k zachování životní úrovně příslušníků ozbrojených složek při jejich dalším zaměstnání v civilním životě“ a tedy určitým typem sociální dávky. Je vyplácen po mnoho let, v měsíčních v intervalech, ve stanoveném výplatním termínu, pravidelně valorizován a jeho výměra se v průběhu doby může měnit v závislosti na souběhu se starobním nebo invalidním důchodem. 

Právní úprava dávek důchodového pojištění tento specifický rys reflektuje v § 85a odst. 4 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení: „V řízení ve věcech důchodového pojištění lze vést jediný spis pro každou jednotlivou fyzickou osobu, i když se jedná o více věcí týkajících se této osoby“  Nově navrhované ustanovení § 163a tuto úpravu „dávkového spisu“, která je speciální k úpravě vedení správního spisu ve správním řádu, zavádí také pro výsluhový příspěvek příslušníků bezpečnostních sborů. 

K bodům 316 až 318 (§ 164) 

Ustanovení o nároku na úmrtné se navrhuje modernizovat s ohledem na přijetí zákona o registrovaném partnerství. Do výčtu osob s nárokem na úmrtné se doplňuje druh a družka, pokud splňují podmínky § 201, tzn. požadavek, aby s příslušníkem žili v domácnosti nepřetržitě alespoň 3 měsíce a příslušník neměl manžela nebo registrovaného partnera (ženatý nebo registrovaný příslušník a vdaná či registrovaná příslušnice tedy nemůže mít zároveň i druha nebo družku).

K bodům 319 a 320 (§ 164a) 

Současná dikce ustanovení § 164a byla převzata ze zákona o vojácích z povolání, o čemž svědčí již úvodní slova „zemřel-li příslušník mimo válečný stav“, která v případě příslušníků bezpečnostních sborů nedávají smysl. Hypotéza právní normy se proto v první větě mění na  „skončí-li služební poměr příslušníka jeho úmrtím na území České republiky“. Termín „přání“ pozůstalých se nahrazuje příhodnějším „žádost“ a vypouští se zmínka o kovové vložce do rakve, jež se mimo mezinárodní převozy používá pouze při úmrtí na určité nakažlivé choroby, např. tyfus nebo AIDS. 

Text druhého odstavce  se navrhuje bez náhrady zrušit. Vzhledem k požadavkům jiných právních předpisů by měl bezpečnostní sbor v postavení vypravitele pohřbu provádět posouzení, která osoba je oprávněna o podobě pohřbu rozhodnout (jejich výčet a pořadí stanovuje § 114 odst. 1 občanského zákoníku) a při volbě poskytovatele pohřebních služeb postupovat podle předpisů o zadávání veřejných zakázek, což je administrativně neúnosně zatěžující postup.  Na uvolněné místo se navrhuje vložit pro praxi potřebnější ustanovení, které výslovně řeší vztah mezi  § 164a a § 107 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.


K bodům 321 až 324  (§ 165) 

Navrhuje se výslovně stanovit, že do doby rozhodné pro výsluhové nároky se započítává i doba trvání služebního poměru vojáka z povolání, a to výjimkou období, která se vojákovi z povolání do doby rozhodné pro výsluhové náležitosti nezapočítávají (§ 143 zákona o vojácích z povolání).

Opravuje se legislativní nedostatek, kdy je v ustanovení pododstavce a) druhého odstavce uvedena příslušnice čerpající mateřskou dovolenou, která se však do neplacené zálohy nezařazuje. Dále se navrhuje vypuštění pasáže o příslušnících na rodičovské dovolené v rozsahu, v němž je příslušnicím poskytována mateřská dovolená, neboť od účinnosti novelizace budou tito příslušníci čerpat překážku ve službě na straně příslušníka bez poskytnutí služebního příjmu. Existující výjimka pro osoby, které jsou v neplacené záloze zařazeny z důvodu dlouhodobého uvolnění za účelem výkonu funkce v odborové organizaci, se rozšiřuje i na osoby, které jsou v neplacené záloze zařazeny z důvodu dlouhodobého uvolnění za účelem výkonu veřejné funkce.

K bodům 325 a 326 (§ 166) 

V úpravě měsíčního služebního příjmu pro účely stanovení výše výsluhových nároků se do výčtu období, která se nezapočítávají do doby, za kterou se zjišťuje průměrný hrubý měsíční služební příjem, přidává doba, po kterou byl příslušník zařazen do činné zálohy a byla mu poskytována odměna jiným subjektem. Odkaz na kázeňský trest „snížení základního tarifu“ se mění v reakci na změnu tohoto trestu na kázeňský trest „snížení služebního příjmu“. 

K bodům 327 až 330 (§ 167) 

Navrhuje se vyplácení výsluhových nároků bezhotovostním způsobem. Dále se navrhuje nahrazení zbytečně úzkého výrazu  „bankovní účet“, stejně jako v § 129, širším pojmem „platební účet“. Vzhledem k nové úpravě podmínek nároku na odchodné a  výsluhový příspěvek se  zavádí pravidlo, že bývalému příslušníkovi, proti němuž je vedeno trestní řízení pro úmyslný trestný čin spáchaný v době trvání služebního poměru, se odchodné a výsluhový příspěvek přiznají a vyplatí až po pravomocném skončení tohoto řízení (samozřejmě pouze v případě, že nedojde k jeho odsouzení ani  nebude rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, nebude schváleno narovnání ani nebude rozhodnuto o podmíněném odložení návrhu na potrestání). Pokud byl nárok na výplatu výsluhového příspěvku již přiznán, výplata se zastaví do doby pravomocného skončení trestního řízení. 

Výsluhový příspěvek příslušníků bezpečnostních sborů je podle rozhodovací praxe správních soudů „opakující se dávkou sloužící k zachování životní úrovně příslušníků ozbrojených složek při jejich dalším zaměstnání v civilním životě“, která má charakter dávky sociálního zabezpečení. Vzhledem k potřebám praxe se navrhuje na postup při jeho výplatě přiměřeně vztáhnout ustanovení o výplatě dávek důchodového pojištění, která obsahuje zákon o důchodovém pojištění. Jde zejména o řešení situace, kdy je výsluhový příspěvek příjemci zaslán na platební účet, nicméně přede dnem splatnosti příjemce zemře. Podle dosavadní právní úpravy je nutno postupovat cestou občanského  soudního řízení, zatímco zákon o důchodovém pojištění v § 64 obsahuje tuto speciální úpravu: „Má-li právo disponovat s peněžními prostředky na účtu oprávněného, na který je důchod vyplácen, jiná osoba než oprávněný nebo je-li důchod oprávněného vyplácen na účet jeho manžela, jsou tato jiná osoba nebo manžel povinni vrátit plátci důchodu ty splátky důchodu oprávněného, které nenáležely proto, že oprávněný zemřel přede dnem jejich splatnosti, pokud nedošlo k vrácení těchto splátek plátci důchodu bankou, u níž je tento účet veden. Není-li této jiné osoby, jsou povinny plátci důchodu vrátit tyto splátky důchodu postupně manžel, pokud mu po zemřelém oprávněném vznikl nárok na vdovecký důchod, a dále děti a rodiče, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti v domácnosti; nelze-li takto vrátit tyto splátky důchodu, považují se tyto splátky důchodu za dluh oprávněného, který se vypořádá v rámci dědictví.“

K bodu 331 (§ 168) 

Navrhuje se nové znění ustanovení, zohledňující skutečnost, že odchodné a výsluhový příspěvek jsou příjmem postižitelným v rámci exekuce na peněžitou pohledávku.  Jinak je tomu ovšem u úmrtného, které je částkou určeno pozůstalým po příslušníkovi v případě jeho smrti.


K bodu 332   (§ 169 - 196)

Navrhuje se komplexní revize dvanácté části zákona o služebním poměru příslušníků, která upravuje řízení ve věci služebního poměru. V době svého vzniku byla zamýšlena jako autonomní a komplexní právní úprava, u níž subsidiární použití jiného právního předpisu nepřipadá v úvahu. Po přijetí nového správního řádu však soudní praxe dovodila přesný opak (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21.9.2011, č. j. 3 Ads 79/2011 - 62). V důsledku této skutečnosti dvanáctá část upravuje řadu právních institutů ve vztahu ke správnímu řádu duplicitně, což vede ke komplikacím a pochybnostem při její aplikaci.  

Celý stávající text dvanácté části se proto navrhuje zrušit a nahradit novým zněním, které bude obsahovat pouze nezbytné odchylky od správního řádu; jinak se řízení ve věcech služebního poměru bude řídit obecnou úpravou.

V § 170 se původní taxativní výčet záležitostí, ve kterých se řízení ve věci služebního poměru nevede, nahrazuje taxativním výčtem záležitostí, ve kterých se řízení vede. Je třeba zdůraznit, že na úkony bezpečnostního sboru, které v tomto výčtu zařazeny nejsou, se stejně použijí ustanovení správního řádu, totiž jeho části čtvrté (§ 154 až 158) a příslušník se i proti nim může domáhat soudní ochrany žalobou ke správnímu soudu. Konkrétní možnost soudní ochrany přitom závisí na posouzení, zda je podle povahy a účinků konkrétního úkonu přípustná žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, anebo žaloba proti nezákonnému zásahu správního orgánu.

Prvních pět odstavců § 171 určuje služební funkcionáře příslušné k vedené jednotlivých stádií řízení ve věci služebního poměru; obsahově téměř zcela přejímá současnou právní úpravu.  Šestý odstavec zakotvuje princip, že rozhodnutí služebního funkcionáře, které se má dotýkat působnosti jiného služebního funkcionáře, může být vydáno jen s jeho souhlasem. Služební funkcionář je přitom povinen souhlas udělit nebo jej odepřít bez zbytečného odkladu po obdržení žádosti o vyslovení souhlasu; pokud se rozhodne žádosti nevyhovět, musí uvést své důvody. Sedmý odstavec obsahuje  právní základ pro zřízení tzv. poradní komise, která však již nebude mít obligatorní charakter jako dnes, ale pouze fakultativní povahu.

Ustanovení § 172 se týká specifické situace, kdy se příslušník jednoho bezpečnostního sboru stane příslušníkem sboru druhého, aniž by zaniknul jeho služebního poměr. Návrh vychází z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2018,  č.j. 2 As 401/2017-55, podle nějž je každý bezpečnostní sbor „relativně samostatnou entitou uvnitř státu“ a působnost služebních funkcionářů se netýká „záležitostí jiného bezpečnostního sboru“: o nárocích příslušníka vůči bezpečnostnímu sboru a vice versa, pokud k jejich vzniku došlo v době, kdy byl k rozhodnutí příslušný služební funkcionář prvního sboru, a současně nemají žádný vztah k výkonu služby u sboru druhého, proto bude nadále rozhodovat služební funkcionář prvního sboru. Obdobnou úpravu obsahuje aktuální návrh novelizace zákona o státní službě. Co se ovšem týká vztahů správně-trestního charakteru, které vznikají v souvislosti s řešením kázeňských přestupků a jednání, které má znaky přestupku, zde se navrhuje speciální úprava, která je obsahem § 183 odst. 1 písm. c) a § 187 odst. 1 písm. b).

Ustanovení § 173 je speciální k úpravě vyloučení v § 14 správního řádu a vylučuje z její působnosti osobu „nadřízeného ředitele bezpečnostního sboru“.

Ustanovení § 174 až 176 obsahují právní úpravu doručování ve směru od bezpečnostního sboru k příslušníkovi. Vzhledem k povaze služebního poměru, kdy příslušník není běžným adresátem veřejné moci, ale osobou, která se do prostor bezpečnostního sboru pravidelně dostavuje za účelem výkonu služby, navrhuje se považovat za doručení „na místě“ i přímé fyzické doručení písemnosti na služebně a doručení prostřednictvím k tomuto účelu určeného elektronického nástroje (ke kterému příslušníci přistupují prostřednictvím výpočetní techniky umístěné na služebnách bezpečnostního sboru). 

Není-li písemnost doručována „na místě“, doručuje se v souladu s § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, do datové schránky. Nejsou-li možné tyto způsoby doručení, uplatní se následně doručování na adresu elektronické pošty, která byla příslušníkovi zřízena bezpečnostním sborem; to ovšem pouze za podmínky, že má do ní příslušník umožněn dálkový přístup. V případě, že nelze uplatnit žádný z výše uvedených způsobů doručení, doručuje se podle správního řádu.

Je-li písemnost doručována na místě, účinky doručení nastávají okamžikem převzetí písemnosti příslušníkem. V případě doručování prostřednictvím k tomu určeného elektronického nástroje je písemnost doručena okamžikem, kdy příslušník její převzetí v tomto nástroji potvrdí. Okamžik doručení písemnosti doručované prostřednictvím datové schránky je stanoven v § 17 odst. 3 zákona o elektronických úkonech: písemnost doručovaná datovou schránkou je doručena okamžikem, kdy se příslušník do datové schránky přihlásí. Nepřihlásí-li se ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla písemnost dodána do datové schránky, posledním dnem této lhůty nastává fikce doručení (§ 17 odst. 4 zákona  o elektronických úkonech).
 
V případě doručování prostřednictvím elektronické pošty se písemnost považuje za doručenou okamžikem, kdy příslušník převzetí písemnosti potvrdí, jinak desátým dnem ode dne, kdy byla písemnost dodána. Vrátí-li se však písemnost jako nedoručitelná, musí služební funkcionář učinit další pokus o její doručení tímto způsobem. Pokud bude i tento pokus o doručení neúspěšný, je třeba zvolit jiný způsob doručení. 

Doručení písemnosti prostřednictvím elektronického nástroje, prostřednictvím datové schránky i elektronickou poštou má stejné právní účinky jako doručení do vlastních rukou. 

Ustanovení § 177 obsahuje právní úpravu doručování ve směru od příslušníka k bezpečnostnímu sboru. Vzhledem k povaze služebního poměru, kdy příslušník bezpečnostního sboru není běžným adresátem veřejné moci, ale osobou, která pro bezpečnostní sbor vykonává tzv. závislou práci, navrhuje se zavést alternativní možnost komunikace mezi příslušníkem a bezpečnostním sborem: první možností je učinit podání z elektronické adresy zřízené bezpečnostním sborem, druhou prostřednictvím k tomuto účelu určeného elektronického nástroje. 

Ani podání z elektronické adresy zřízené bezpečnostním sborem, ani podání, které příslušník učiní prostřednictvím k tomuto účelu určeného elektronického nástroje, nebude muset obsahovat podpis. Ustanovení tudíž bude speciální k § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, který určuje typ elektronického podpisu, kterým lze podepsat dokument, kterým se činí úkon vůči veřejnoprávnímu podepisujícímu nebo jiné osobě v souvislosti s výkonem jejich působnosti, k § 37 odst. 4 větě druhé správního řádu požadujícího v případě učinění úkonu elektronickou poštou bez jeho podepsání uznávaným elektronickým podpisem jeho doplnění do 5 dnů, i k § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů. 

Ustanovení § 178 souvisí s  třetím odstavcem § 36 správního řádu, který správnímu orgánu ukládá povinnost umožnit před vydáním meritorního rozhodnutí účastníkům vyjádření k podkladům rozhodnutí, ledaže rozhoduje o žádosti, které v plném rozsahu vyhovuje, účastník se tohoto svého práva vzdal nebo zvláštní zákon výslovně stanoví jinak. S cílem zrychlit a zjednodušit řízení ve věcech služebního poměru se navrhuje, aby zákon o služebním poměru příslušníků (stejně jako zákon o státní službě) za standard považoval vydání rozhodnutí jako první úkon v řízení, ze kterého se stanoví výjimky, a to konkrétně pro řízení o propuštění ze služebního poměru, o kázeňském přestupku a o jednání, které má znaky přestupku. 
Ustanovení § 179 se týká odvolání a obsahuje podstatné pasáže současného § 190: odvolání nemá odkladný účinek, s výjimkou odvolání proti rozhodnutí o náhradě škody nebo nemajetkové újmy, o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení, o kázeňském přestupku a o jednání, které má znaky přestupku (nově se přidává odvolání rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty, které má podle správního řádu vždy odkladný účinek). Služební funkcionář, který napadené rozhodnutí vydal, je může zrušit nebo změnit, jestliže odvolání plně vyhoví; jestliže tak neučiní, předá spis odvolacímu orgánu se svým stanoviskem do 15 dnů ode dne podání odvolání. Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání nejpozději do 90 dnů ode dne jeho podání.
Ustanovení § 180 modernizuje úpravu výkonu rozhodnutí. Od roku 2014 není soud oprávněn vykonávat rozhodnutí správního charakteru, a při výkonu rozhodnutí vydaných v řízení podle  dvanácté části  je tedy nutno postupovat cestou správní exekuce. Exekuci na peněžitá plnění může provést přímo správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni, pokud mu takovou pravomoc přiznává zvláštní zákon; tímto zákonem je právě zákon o služebním poměru příslušníků, ovšem pouze pokud jde o exekuci srážkou ze služebního příjmu nebo výsluhového nároku příslušníka. Nelze-li zajistit výkon rozhodnutí tímto způsobem, postupuje se podle správního řádu: exekuci na peněžitá plnění provádí obecný správce daně, což je celní úřad, exekuci na nepeněžitá plnění provádí správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním  stupni, pokud je orgánem moci výkonné, v ostatních případech obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu má správní orgán sídlo. 

Ustanovení § 181 navazuje problematiku soudního přezkumu rozhodnutí vydaných služebním funkcionářem  na obecnou úpravu zákona č. 150/2002 Sb., soudním řádu správním, ve znění pozdějších předpisů. Zachována nicméně zůstává speciální úprava odkladného účinku žaloby.

Ustanovení § 182 až 185 představují procesněprávní část právní úpravy odpovědnosti za kázeňský přestupek (hmotněprávní část obsahuje § 50 až 51a). Významnou změnou je zřetelné oddělení řízení o kázeňském přestupku od řízení o jednání, které má znaky přestupku (dosud se obě řízení prolínala v § 186), díky kterému mj. vynikne skutečnost, že zatímco v řízení o kázeňském přestupku služební funkcionář postupuje podle zákona o služebním poměru příslušníků a subsidiárně aplikuje správní řád, v řízení o jednání, které má znaky přestupku postupuje podle zákona o služebním poměru příslušníků  a podpůrně používá zákon o odpovědnosti za přestupky.

Úprava řízení o kázeňském přestupku zůstává v zásadě stejná jako v současném znění zákona, pouze se do ní doplňují některé důležité instituty jako zákaz reformace in peius nebo institut „předání věci“, který obsahuje zákon o odpovědnosti za přestupky a který správnímu orgánu umožňuje (jak v probíhajícím řízení, tak – na rozdíl od postoupení věci –  i v případech, kdy řízení ještě zahájeno nebylo) záležitost předat k řešení jinému orgánu, např. orgánu činnému v trestním řízení.  Ustanovení § 183 jej používá ve třech specifických situacích: pododdíl a) se týká případů, kdy zjištěné skutečnosti nasvědčují závěru, že obviněný příslušník spáchal trestný čin; v takovém případě služební funkcionář věc předá orgánu činnému v trestním řízení. Pododdíl b) se týká situací, kdy zjištěné skutečnosti nasvědčují závěru, že obviněný příslušník spáchal jednání, které má znaky přestupku; v takovém případě služební funkcionář věc předá služebnímu funkcionáři příslušnému k vedení řízení o jednání, které znaky přestupku (ledaže je jím on sám). Pododdíl c) pak upravuje situaci, kdy je obviněný příslušník bezpečnostního sboru ustanoven na služební místo v jiném bezpečnostním sboru. Stane-li se tak před vydáním meritorního rozhodnutí v prvním stupni, služební funkcionář dosavadního sboru věc předá k řešení služebnímu funkcionáři přejímajícího sboru. Pokud se ale přechod k jinému sboru uskuteční až po vydání meritorního prvostupňového rozhodnutí, řízení už dokončí služební funkcionář dosavadního bezpečnostního sboru a jeho výsledek oznámil služebnímu funkcionáři přejímajícího bezpečnostního sboru.

Ustanovení § 184 obsahuje výčet důvodů pro zastavení řízení o kázeňském přestupku. Vychází ze současné podoby § 188, kterou doplňuje po vzoru § 86 zákona o odpovědnosti za přestupky.  Jako speciální důvod pro zastavení řízení obsahuje i skutečnost, že služební poměr příslušníka skončil, což je důsledek disciplinární povahy kázeňské odpovědnosti. Jak konstatuje např. stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství č. 4/2004: „Logickým důsledkem plynoucím z toho, že kázeňská pravomoc je spojena s existencí vztahu služební nadřízenosti (má tedy interní povahu) je i to, že po ukončení tohoto služebního poměru nelze již disciplinární delikt v disciplinárním řízení projednat.“ Ve své podstatě jde o situaci předvídanou  v § 66 odst. 2 správního řádu, podle níž řízení vedené z moci úřední správní orgán usnesením zastaví, jestliže „odpadl jeho důvod“.

Ustanovení § 185 se věnuje výkonu kázeňského trestu snížení služebního příjmu. Na rozdíl od ostatních kázeňských trestů, které lze za kázeňský přestupek uložit a které mají jednorázovou povahu, snížení služebního příjmu má dlouhodobější charakter. Navíc sice směřuje proti příslušníkovi, ale zavazuje bezpečnostní sbor, kterému na jeho základě vzniká povinnost snížit kázeňsky potrestanému příslušníkovi příjem. Navrhuje se proto postavit najisto, jak je třeba při výkonu takového trestu postupovat. Snížení služebního příjmu se vůči obviněnému příslušníkovi uplatní od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení kázeňského trestu. Tato úprava vychází z § 88 zákona o soudech a soudcích a § 30 odst. 4 zákona o státním zastupitelství, které disciplinární opatření snížení platu také znají, a zřetelně z ní vyplývá, že snížení služebního příjmu nemůže být uloženo retroaktivně, tj. nelze zpětně snížit příslušníkovi příjem za měsíc, ve kterém rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ještě nebylo pravomocné, i když samotný výplatní termín následuje až po datu právní moci. 

Vzhledem k praktickým zkušenostem se dále stanoví, že není-li možné z objektivních důvodů kázeňský trest vykonat, přesune se jeho výkon do nejbližšího následujícího měsíce, kdy bude jeho výkon možný. Konečně, ustanovení nabízí i výslovné řešení situace, kdy příslušník přejde k jinému bezpečnostnímu sboru, ale kázeňský trest mu uloží ještě služební funkcionář dosavadního bezpečnostního sboru. V takovém případě služební funkcionář dosavadního bezpečnostního sboru pravomocné rozhodnuti o uložení kázeňského trestu přejímajícímu bezpečnostního sboru oznámí, a ten poté snížení služebního příjmu fakticky provede.

Ustanovení § 186 až 188 představují procesněprávní část právní úpravy odpovědnosti za úprava řízení o jednání, které má znaky přestupku (hmotněprávní část obsahuje § 51 a 51b). Významnou změnou je zřetelné oddělení řízení o jednání, které má znaky přestupku, od  řízení o kázeňském přestupku (dosud se obě řízení prolínala v § 186) a jeho propojení s obecnou úpravou přestupkového řízení v zákoně o odpovědnosti za přestupky, která se použije subsidiárně neboli všech situacích, které zákon o služebním poměru příslušníků výslovně neupravuje jinak.

Součástí řízení o jednání, které má znaky přestupku, proto bude i adhezní řízení o náhradě škody či bezdůvodného obohacení. Osoba, které byla spácháním přestupku způsobena škoda nebo na jejíž úkor se obviněný spácháním přestupku bezdůvodně obohatil, bude mít v části řízení, která se týká jejího nároku na náhradu škody nebo vydání bezdůvodného obohacení, postavení účastníka řízení. 

Právní institut „předání věci“, který obsahuje zákon o odpovědnosti za přestupky a který správnímu orgánu umožňuje (jak v probíhajícím řízení, tak – na rozdíl od postoupení věci – i v případech, kdy řízení ještě zahájeno nebylo) záležitost předat k řešení jinému orgánu, např. orgánu činnému v trestním řízení, se prostřednictvím ustanovení § 185 doplňuje o řešení dvou specifických situací: pododstavec a) se týká případů, kdy služební poměr obviněného příslušníka před zahájením řízení anebo v jeho průběhu skončí. Stane-li se tak ještě před vydáním meritorního rozhodnutí v prvním stupni, služební funkcionář věc předá k řešení správnímu orgánu příslušnému k projednání přestupku; dojde-li však k zániku služebního poměru až po vydání meritorního prvostupňového rozhodnutí, řízení se dokončí postupem podle zákona o služebním poměru příslušníků. Pododstavec b) pak upravuje situaci, kdy je obviněný příslušník bezpečnostního sboru ustanoven na služební místo v jiném bezpečnostním sboru. Stane-li se tak před vydáním meritorního rozhodnutí v prvním stupni, služební funkcionář dosavadního sboru věc předá k řešení služebnímu funkcionáři přejímajícího sboru. Pokud se přechod k jinému sboru uskuteční až po vydání meritorního prvostupňového rozhodnutí, řízení dokončí služební funkcionář dosavadního bezpečnostního sboru a jeho výsledek oznámil služebnímu funkcionáři přejímajícího bezpečnostního sboru.

Ustanovení § 188 pak opakuje a dále rozvíjí pravidlo, které současné znění zákona  zakotvuje pouze pro kázeňský trest zákazu činnosti – totiž že se vykoná i tehdy, jestliže příslušníkovi, kterému byl uložen, skončil služební poměr. Vzhledem ke skutečnosti, že jednání, které má znaky přestupku, není – na rozdíl od kázeňského přestupku – čistě disciplinárním deliktem, jakkoliv se za něj ukládají kázeňské tresty [viz např. Fiala, Z. Ke kázeňské odpovědnosti příslušníků bezpečnostních sborů, Bezpečnostní teorie a praxe 1/2017: „oproti kázeňským přestupkům se v tomto případě již z pohledu teorie správního práva nejedná o „klasický“ typ disciplinárního deliktu, neboť vznik odpovědnosti zde není spojován s porušením zvláštním předpisem stanovené disciplíny, řádu či pořádku uvnitř určité veřejnoprávní instituce (v našich podmínkách uvnitř bezpečnostního sboru).“] není důvod, aby po skončení služebního poměru nebyly vykonány i kázeňské tresty napomenutí, pokuty, propadnutí věci a propadnutí náhradní hodnoty, popřípadě ochranná opatření,  neboť všechny mohou být uloženy i „civilním“ osobám.

K bodům 333 až 335  (§ 197 a 197a)
Ve své současné podobě obsahuje zákon o služebním poměru příslušníků pouze kusou úpravu právního postavení odborových organizací a jejich působení v bezpečnostním sboru; tento nedostatek se v praxi řeší analogickou aplikací dvanácté části zákoníku práce. Navrhuje se proto stávající normy doplnit o nová ustanovení, která z větší části přebírají úpravu v zákoníku práce, popř. jsou jí silně inspirována, současně však v některých detailech zohledňují specifické prostředí bezpečnostních sborů.

Pojmy „informování“ a „projednávání“ záležitostí týkajících se výkonu služby se podrobněji definují, a to v po vzoru § 278 zákoníku práce. Nový § 197a přejímá úpravu působení odborové organizace z § 286 zákoníku práce, na rozdíl od požadavku tří osob v pracovním poměru k zaměstnavateli však pro vznik oprávnění odborové organizace působit v bezpečnostním sboru  stanoví dolní hranici 1% příslušníků konkrétního sboru. 

Jak konstatoval Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 23.5.2017, sp. zn. Pl. ÚS 10/12 (publikovaném pod č. 207/2017 Sb.), určení minimálního počtu členů odborové organizace na úrovni zaměstnavatele není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky ani Úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat (vyhlášenou pod č. 489/1990 Sb.),  pokud je tento práh stanoven „v rozumné výši“. Jestliže má totiž zaměstnavatel mít vůči odborové organizaci určité povinnosti, dává podle názoru Ústavního soudu smysl poskytnout příslušná oprávnění pouze těm organizacím, které mají dostatečný personální základ. 

Bezpečnostní sbory, jakožto přísně hierarchicky řízené subjekty, jejichž posláním je aktivní ochrana veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti České republiky, mají jakožto zaměstnavatel specifickou povahu, což reflektuje i čl. 27 Listiny základních práv a svobod, který ve svém odstavci 2 připouští omezení svobody odborového sdružování, jde-li o opatření nezbytná mj. pro ochranu bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku, a v odstavci 4 příslušníkům bezpečnostních sborů výslovně nepřiznává právo na stávku. Také Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (publikovaná jako sdělení č. 209/1992 Sb.) konstatuje, že její čl. 11 o právu odborového sdružování „nebrání uvalení zákonných omezení na výkon těchto práv příslušníky ozbrojených sil, policie a státní správy (members of the armed forces, of the police or of the administration of the State).“ 

Bezpečnostní sbory zároveň patří mezi zaměstnavatele s nadstandardně velikou personální základnou: nejméně početná Generální inspekce bezpečnostních sborů má necelých 300 příslušníků, ostatní sbory tisíce příslušníků, Policie ČR desítky tisíc příslušníků. I z tohoto důvodu je třeba považovat standardní pracovněprávní hranici tří osob za nepřiměřeně nízkou a limit 1 % příslušníků konkrétního sboru za práh „v rozumné výši“. 

Podle názoru předkladatele tudíž není navrhovaná úprava v rozporu s ústavním pořádkem ani mezinárodními závazky České republiky, které umožnují odborové sdružování příslušníkům bezpečnostních složek omezit úplně, což je již tradičně případ armády a pokud jde konkrétně o bezpečnostní sbory, zpravodajských služeb. Tato skutečnost jednoznačně vyplývá z ustanovení části třetí o základních povinnostech příslušníka a omezení některých jeho práv (§ 47 odst. 2). Ze systematických důvodů se navrhuje, aby byla výslovně zakotvena i v části třinácté slovy „Ve zpravodajských službách odborové organizace nepůsobí.“


K bodům 336 až 342 (§ 198)
Z ustanovení se vypouštějí ustanovení o „vyšším odborovém orgánu“, která jsou v současné době již zastaralá, neboť oprávnění jednat jménem odborové organizace na základě občanského zákoníku vyplývají ze stanov jednotlivých odborových organizací. Na jejich místo se navrhuje vložit text, který bude právním základem pro postup odborové organizace při zpracovávání osobních údajů příslušníků. 

Nově se navrhuje zakotvit povinnost odborové organizace informovat příslušníky o své činnosti, která odpovídá § 276 odst. 6 zákoníku práce, a povinnost  mlčenlivosti členů odborové organizace, která obsahově vychází z § 276 odst. 3 zákoníku práce.


K bodům 343 až 346  (§ 200)
Ustanovení o ochraně odborových funkcionářů a zabezpečení činnosti odborových organizací zůstává v zásadě stejné, pouze se navrhují drobná doplnění. Zejména se upřesňuje, že poskytování materiálně technických podmínek pro činnost odborové organizace má ze strany bezpečnostního sboru probíhat „podle možností a v přiměřeném rozsahu“. Taková formulace kopíruje § 277 zákoníku práce a zohledňuje rovněž čl. 2 Úmluvy Mezinárodní organizace práce o ochraně zástupců pracovníků v podniku a úlevách, které jim mají být poskytnuty (publikované pod č. 108/2001 Sb. m. s.), podle nějž je třeba při poskytování materiálních podmínek přihlížet „k potřebám, velikosti a možnostem“ zaměstnavatele a takové poskytnutí „nemá být na překážku jeho výkonnému chodu“.

Zároveň nelze odhlédnout od faktu, že majetek, se kterým hospodaří bezpečnostní sbor, je majetkem státu. Proto se zdůrazňuje, že poskytování materiálně-technického zabezpečení odborovým organizacím podléhá obecným pravidlům zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů: poskytnutí bezplatného užívání státního majetku nepodnikatelským subjektům k „sociálním“ účelům je povoleno, nicméně maximálně na dobu 8 let (výjimku může ze závažných důvodů povolit Ministerstvo financí) a ujednání o poskytnutí konkrétní věci musí vždy obsahovat možnost jednostranného ukončení vztahu ze strany bezpečnostního sboru.
Vzhledem ke znění některých kolektivních dohod uzavřených mezi bezpečnostními sbory a odborovými organizacemi, které obsahují závazek zajistit odborové organizaci přístup do  interních systémů bezpečnostního sboru, se navrhuje do normativního textu doplnit ustanovení, které výkon takového oprávnění omezí na přístup prostřednictvím osob, které jsou příslušníky sboru. Interní systémy a sítě jsou totiž určeny pro interní potřebu sboru a  obsahují neveřejná data, na které se nárok odborové organizace na informace nevztahuje.
K bodům 347 a 348 (§ 201)
Navrhuje se rozšíření definice „členů rodiny“ o registrovaného partnera ve smyslu zákona o registrovaném partnerství. Pokud jde o osoby v postavení druha nebo družky, s cílem zamezit vágnímu výkladu se zavádí požadavek, aby s příslušníkem žily v domácnosti nepřetržitě alespoň 3 měsíce a příslušník neměl manžela nebo registrovaného partnera; tzn. ženatý nebo registrovaný příslušník a vdaná či registrovaná příslušnice nemůže mít zároveň i druha nebo družku. 
Do ustanovení se na žádost Policejního prezidia České republiky přidává definice „speciálního útvaru Policie České republiky“, kterým se rozumí útvar vykonávající soustavné a systematické činnosti související s použitím agenta, předstíraným převodem, zvláštní ochranou svědka, výrobou a opatřováním krycích dokladů nebo řízením informátorů.
K bodu 349 (§ 201a)
Nové ustanovení stanoví postup při podání a doručení písemností mimo řízení ve věcech služebního poměru, a to odkazem na § 174 až 177. Vzhledem k § 158 odst. 1 a § 177 odst. 2 správního řádu je takové ustanovení nezbytné, pokud se nemá uplatnit obecná úprava ve správním řádu.
K bodům 350 a 351  (§ 202)
Výčet osob oprávněných nahlížet se osobního spisu příslušníka se rozšiřuje o bývalého příslušníka a zmocněnce příslušníka. Nový devátý odstavec  reaguje na potřebu personálních útvarů jednotlivých bezpečnostních sborů získat při přechodu příslušníka od jednoho sboru k jinému potřebné informace a podklady o průběhu jeho služebního poměru (např. záznam o sociálním pojištění, evidenční list důchodového zabezpečení, evidenční list dávek nemocenského pojištění, evidenční list o neschopnosti ke službě, rozhodnutí o zápočtu dob dle § 224,  zápočet dob pro účely výsluhových nároků, rozpis složek služebního příjmu zahrnutých do průměrného hrubého služebního příjmu za kalendářní rok předcházející dni skončení služebního poměru resp. za 3 kalendářní roky, prohlášení poplatníka daně z příjmu za aktuální rok, přehled čerpané dovolené za aktuální rok, mzdové listy, přehled zápočtů pro nemocenské průměry, doklady o dobách důchodového pojištění před vznikem služebního poměru apod.)
K bodům 352 a 353 (§ 203)
Vzhledem k poznatkům z praxe se navrhuje zrušení průběžného každoročního hodnocení příslušníka, které pro vedoucí příslušníky představuje vysokou administrativní zátěž.  
K bodu 354 (§ 204 )
Navrhují se legislativně-technické úpravy v souvislosti se změnami v úpravě skončení služebního poměru podle § 41 a 42. Ve třetím odstavci se vypouští podmínka, aby povýšení příslušníka ve výslužbě proběhlo „v souvislosti se skončením služebního poměru“, která je zbytečně omezující.
K bodu 355 (§ 205)
V důsledku rozrůstání elektronizace agend a služeb vykonávaných fyzickými a právnickými osobami i orgány veřejné moci dochází k intenzivnímu propojování informací, což má negativní dopad na možnost účinného utajení činnosti a zajištění bezpečnosti některých bezpečnostních sborů a jejich příslušníků. Smyslem navrhovaného ustanovení je v případech, kdy příslušnost ke konkrétnímu bezpečnostnímu sboru není podmínkou pro provedení úkonu nebo poskytnutí služby ze strany orgánu veřejné moci, fyzické či právnické osoby (jde např. o různá potvrzení, jejichž účelem je pouze prokázání existence služebního vztahu) umožnit příslušníkům jejich příslušnost ke konkrétnímu bezpečnostnímu sboru efektivně zastřít. 
V zájmu tohoto zastření se upravuje i povinnost využívat identifikační údaje Ministerstva vnitra, což je pro celý systém utajení některých bezpečnostních sborů a zajištění bezpečnosti jejich příslušníků nezbytné jak z hlediska samotných bezpečnostních sborů, tak i subjektů, vůči nimž budou tyto údaje vykazovány.
K bodům 356 až 358  (§ 206 včetně nadpisu)
Název ustanovení se mění na „promlčení práva“, a to s cílem zdůraznit, že jeho obsah nemá spojitost s promlčením ve správně-trestním smyslu, tj. se zánikem odpovědnosti za kázeňský přestupek nebo jednání, které má znaky přestupku; takové promlčení má ve skutečnosti povahu prekluze a obviněný příslušník je nemusí namítat, nýbrž se k němu přihlíží z úřední povinnosti. 
Ustanovení § 206 se týká pouze promlčení práva jednoho z účastníků právního vztahu, které v důsledku uplynutí času nezanikne, ale je oslabeno, tzn. v případě uplatnění námitky promlčení je nelze autoritativně přiznat. Současně se odstraňuje legislativní nedostatek, kdy byl okruh subjektů, které mohou na promlčení ve vztazích regulovaných zákonem o služebním poměru příslušníků poukázat, vymezen příliš úzce. 
K bodu 359 (§ 209)
Vzhledem ke komplexní revizi dvanácté části, která bude nadále obsahovat pouze nezbytné odchylky od obecné úpravy, se navrhuje vypuštění pasáže o zániku práva, která odkazuje na zrušená ustanovení dvanácté části.   
K bodům 360 až 362 (§ 211)
Ve svém současném znění zákon o služebním poměru příslušníků nerozlišuje mezi lhůtou a dobou. Zatímco jako lhůta se označuje období, v jehož rámci lze uplatnit právo, dobou se rozumí časový úsek, v důsledku jehož uplynutí nastane právem předpokládaná skutečnost bez dalšího. Na rozdíl od např. správního řádu nemá zákon o služebním poměru příslušníků charakter ryze procesního předpisu, a tudíž obsahuje jak lhůty, tak i doby (např. zkušební dobu). Navrhuje se ustanovení o počítání času v tomto směru doplnit a zároveň do něj přidat – dosud absentující – pravidlo, že připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, bude jejím posledním dnem nejbližší příští pracovní den, zatímco doba končí uplynutím svého posledního dne.
K bodu 363 (§ 212)
Ustanovení se navrhuje modernizovat s ohledem na přijetí zákona o registrovaném partnerství.
K bodu 364  (§ 213)
Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se rozšiřuje i na další osoby, které se bezdůvodně obohatí při realizaci právních vztahů vyplývajících ze zákona o služebním poměru příslušníků.
K bodu 365 (§ 214)
Právní úpravu mlčenlivosti po skončení služebního poměru se navrhuje doplnit formulací, že příslušníka, resp. bývalého příslušníka, povinnosti mlčenlivosti o skutečnostech, o nichž se dozvěděl při výkonu služby, zprošťuje služební funkcionář sboru, ve kterém tento příslušník vykonával službu v době, kdy se o těchto skutečnostech dozvěděl.  

K čl. II
K bodu 1
Přechodné ustanovení reaguje na zkrácení doby určité při prvním přijetí do služebního poměru ze 3 let na 2 roky v § 10 a prodloužení délky zkušební doby z 6 měsíců na 12 měsíců v § 11a. Stanoví, že v případě příslušníka, jehož služební poměr vznikl rozhodnutím služebního funkcionáře vydaným přede dnem nabytí účinnosti novelizace, se délka zkušební doby a doby určité řídí dosavadní právní úpravou. 
K bodu 2
Přechodné ustanovení reaguje za změnu v § 33 a 75a, díky níž příslušník - otec, který čerpá rodičovskou dovolenou v období, v němž  příslušnici – matce náleží mateřská dovolená, ode dne účinnosti novely již nebude zařazován do neplacené zálohy, nýbrž bude čerpat. překážku ve službě na straně příslušníka. Vzhledem k úpravám v textu § 165 se v zájmu právní jistoty příslušníků, kteří byli do zálohy neplacené zařazeni v době před nabytím účinnosti novely, výslovně stanoví, že uvedená  doba jim bude započítána do doby rozhodné pro výsluhové nároky podle § 165 v souladu s  dosavadní právní úpravou.
K bodu 3
Přechodné ustanovení reaguje na novou právní úpravu skončení služebního poměru, zejména na skutečnost, že některé důvody  pro propuštění ze služebního poměru podle § 42 odst. 1 (odsouzení za úmyslný trestný čin, uložení kázeňského trestu odnětí hodnosti, pozbytí občanství a žádost příslušníka) se nově stanou důvody pro skončení služebního poměru ze zákona podle § 41 odst. 1. Za účelem ochrany právní jistoty příslušníků se stanovuje, že v případech, kdy důvod propuštění nastal přede dnem nabytí účinnosti novely, se příslušná řízení provedou podle dosavadní právní úpravy.
K bodu 4
 Přechodné ustanovení řeší nároky příslušníků na náhrady cestovních výdajů, které jim vznikly podle ustanovení § 149 odst. 1 zákona ve znění účinném před novelizací. V těchto případech se nárok na poskytování stravného po dobu 6 let nemění a pokračuje i po účinnosti novely. Od tohoto data však bude možné poskytovat tyto nárokové náhrady cestovních výdajů, s výjimkou stravného, nejdéle po dobu 10 let od účinnosti novely.
K bodu 5
 Přechodné ustanovení se týká nároků příslušníků na náhrady cestovních výdajů, které jim byly služebním funkcionářem přiznány podle ustanovení § 149 odst. 2 zákona ve znění účinném před novelizací. V tomto případě se nárok na poskytování stravného po dobu 3 let nemění a pokračuje i po účinnosti novely. Od tohoto data však bude možné poskytovat tyto přiznané náhrady cestovních výdajů, s výjimkou stravného, nejdéle po dobu 6 let od účinnosti novely.
K bodu 6
Přechodné ustanovení reaguje na změny v právní úpravě kázeňského přestupku a jednání, která má znaky přestupku. Stanoví, že pokud se příslušník deliktního jednání dopustil přede dnem nabytí účinnosti novelizace, jeho odpovědnost se posuzuje, kázeňské tresty udělují a řízení se provádí podle dosavadní právní úpravy. 
K bodu 7
Přechodné ustanovení reaguje na změny v § 157 a na nové ustanovení § 162a. V zájmu právní jistoty bývalých příslušníků, kterým nárok na výsluhový příspěvek vznikl před účinností novelizace, se stanoví, že podmínky vzniku a zániku nároku na výsluhový příspěvek se nadále posuzují podle dosavadní právní úpravy.
K bodu 8
Přechodné ustanovení reaguje na úpravu § 163. Znění prvního odstavce je zastaralé, a v rámci novelizace je proto navrhováno jeho zrušení. Příjemcům výsluhového příspěvku, kterým byla podle § 163 odst. 1 zastavena výplata výsluhového příspěvku, se přiznává  možnost požádat o obnovení výplaty ode dne účinnosti novelizace.
K bodu 9
Za účelem ochrany právní jistoty příslušníků se stanovuje, že zahájená řízení ve věcech služebního poměru se dokončí a práva a povinnosti s nimi související se posoudí podle dosavadní právní úpravy, tedy podle zákona č. 361/2003 Sb.., ve znění účinném před dnem nabytí účinnosti novelizace. Poslední věta reaguje na přechod agendy výsluhových příspěvků z Celní správy České republiky a Vězeňské služby České republiky, na Ministerstvo vnitra.


K části druhé – změna zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
K čl. III

K bodům 1 až 3  (§ 4)
Oprávnění ministra vnitra povolat příslušníka Policie ČR k plnění úkolů ve škole nebo školském zařízení, které nejsou organizační částí policie, se nahrazuje širší formulací, která umožňuje povolat policistu k plnění úkolů v organizační složce státu anebo příspěvkové organizace zřízené Ministerstvem vnitra. Cílem navrhované změny je umožnit poskytování tzv. pracovnělékařských služeb pro policisty prostřednictvím zdravotnických pracovníků (zejména lékařů a zdravotních sester) ve služebním poměru a systemizovat jejich služební místa přímo v rámci Zdravotnického zařízení Ministerstva vnitra,  které de iure není organizační částí Ministerstva vnitra.


K části třetí – účinnost

K čl. IV
Účinnost se stanoví na 1. ledna 2026. 
Datum nabytí účinnosti vychází z dikce § 9 odst. 2 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv), podle něhož platí, že právní předpisy nabývají účinnosti k 1. lednu nebo k 1. červenci kalendářního roku a zároveň reflektuje skutečnost, že předkládaná novela zákona o služebním poměru příslušníků přináší zásadní změny ve služebních vztazích, a poskytuje tak adresátům dostatek času seznámit se s jeho ustanoveními před nabytím jeho účinnosti.
111