Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam KORND4PCWLWY najdete zde


                IV.


- 116 -

Důvodová zpráva
I. Obecná část
Dne 31. prosince 2023 nabyl účinnosti zákon č. 416/2023 Sb., o dorovnávacích daních pro velké nadnárodní skupiny a velké vnitrostátní skupiny (dále též „ZDD“). Cílem ZDD byla implementace směrnice Rady (EU) 2022/2523 ze dne 15. prosince 2022 o zajištění globální minimální úrovně efektivního zdanění nadnárodních skupin podniků a velkých vnitrostátních skupin v Unii (dále též „Směrnice“). Směrnice na úrovni Evropské unie zakotvila pravidla tzv. Pilíře 2, který je součástí projektu OECD/G20 „Tax Challenges Arising from the Digitalisation of the Economy – Global Anti-Base Erosion Model Rules (Pillar Two)“, jehož výsledkem jsou Modelová pravidla z prosince roku 2021, která zakotvují společný přístup (common approach) členských států Inkluzivního rámce pro BEPS k minimálnímu efektivnímu zdanění velkých (nadnárodních) korporací (dále též „Modelová pravidla“).
Tato iniciativa Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále jen „OECD“) je jedním z výsledků akce č. 1 Projektu BEPS, která měla za úkol vyřešit problém mezinárodního zdanění poskytování digitálních služeb. Deklarovanými cíli Pilíře 2 i předmětné Směrnice je minimalizace tzv. excesivní daňové konkurence mezi státy (jinými slovy omezení tzv. race to the bottom v oblasti korporátního zdanění). Zavedení minimální daňové sazby vede k tomu, že zisky velkých společností jsou zdaněny alespoň na minimální efektivní úrovni ve výši 15 %.
Přijetím Modelových pravidel a Směrnice však práce na těchto projektech neskončily a nadále probíhají jednání, zejména na poli OECD, která se zaměřují na konkrétní diskutabilní problematiky s cílem sjednotit postupy a zajistit tím konzistentní a jednotný přístup udržitelný v průřezu všech zainteresovaných jurisdikcí, a to s ohledem na legislativní, daňovou i účetní různorodost. Na základě těchto jednání vznikají podpůrné materiály označované jako „Administrative Guidance“, jejichž výsledky se jurisdikce zavázaly implementovat do již přijatých legislativních norem. Jelikož ani v tuto chvíli nejsou veškerá jednání zcela ukončena, dá se předpokládat, že tato novela ZDD není novelou poslední. Změny obsažené v této novele jsou z povahy věci zpravidla technickým upřesněním a mají spíše doplňující charakter již implementovaných institutů. 
Předložený návrh zákona respektuje závazek uvedený v Programovém prohlášení vlády v podobě implementace Pilíře 2 globálního zdanění.
Dne 1. 1. 2024 s nabytím účinnosti zákona č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů, byla prostřednictvím části padesáté deváté promítnuta do zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o auditorech“) část transpozice Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2464 ze dne 14. prosince 2022, kterou se mění nařízení (EU) č. 537/2014, směrnice 2004/109/ES, směrnice 2006/43/ES a směrnice 2013/34/EU, pokud jde o podávání zpráv podniků o udržitelnosti, pokud jde o oblast ověřování zpráv o udržitelnosti.
Cílem změn navrhovaných v této novele je zpravidla legislativně technické upřesnění výše uvedené transpozice, přičemž tyto změny mají spíše doplňující charakter již implementovaných institutů.
Regulace účetnictví prochází, zejména v Evropské unii, v posledních letech neustálým vývojem, na který reaguje účetní věda. Tento vývoj by měl být tudíž reflektován právními předpisy upravujícími účetnictví. Jelikož je Česká republika od roku 2004 součástí Evropské unie, je povinna implementovat pravidla stanovená právem Evropské unie, která je nutno respektovat. Je však nutné dbát na to, aby právní předpisy upravující účetnictví nevytvářely překážku pro volný pohyb zboží, práce a kapitálu, příp. nesnižovaly konkurenceschopnost nebo jakkoli neznevýhodňovaly tuzemské účetní jednotky na evropském nebo celosvětovém trhu.
Navrhovaná právní úprava, která je předmětem navrhované novely zákona, je podrobněji popsána v následujících kapitolách a současně je v případě konkrétních norem této právní úpravy odůvodněna ve zvláštní části této důvodové zprávy.
Zhodnocení platného právního stavu
Tato část je strukturována dle jednotlivých stěžejních témat. Současná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.
Novela zákona o účetnictví
Účetnictví je upraveno samostatným zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“) a navazujícími prováděcími předpisy. Zákon o účetnictví upravuje především práva a povinnosti související s vedením účetnictví, sestavením účetní závěrky, konsolidované účetní závěrky nebo požadavky na vyhotovení účetních zpráv, a to v důsledku požadavků práva EU. Poslední novelou došlo k implementaci požadavků na vyhotovení
· Zprávy o udržitelnosti – první fáze, a
· Zprávy o daních z příjmů.
Prováděcí předpisy blíže upravují zejména uspořádání, označování a obsahové vymezení položek účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky, účetní metody a ostatní podmínky vedení účetnictví.Konkrétně se jedná především o 
· vyhlášku č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů,
· vyhlášku č. 501/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou bankami a jinými finančními institucemi, ve znění pozdějších předpisů,
· vyhlášku č. 502/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou pojišťovnami, ve znění pozdějších předpisů.
Účetnictví, především obchodních společností, je regulováno i na úrovni Evropské unie, a proto bylo nezbytné do zákona o účetnictví a prováděcích vyhlášek implementovat požadavky příslušných právních předpisů EU. Jedná se zejména o
· směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHA a 83/349/EHS, v platném znění (dále jen „směrnice 2013/34/EU“),
· směrnici Rady ze dne 8. prosince 1986 o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách bank a ostatních finančních institucí (86/635/EHS), v platném znění,
· směrnici Rady ze dne 19. prosince 1991 o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách pojišťoven (91/674/EHS), v platném znění.
Novela zákona o auditorech
Regulace auditorské činnosti v České republice je zásadním způsobem ovlivněna regulací povinného auditu na úrovni EU. Zákon o auditorech transponoval do právního řádu České republiky směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS a adaptoval právní řád České republiky na vydané Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 ze dne 16. dubna 2014 o specifických požadavcích na povinný audit subjektů veřejného zájmu.
Podstatou právní regulace na úrovni Evropské unie je harmonizace postupů pro ověřování ročních (řádných) účetních závěrek včetně těch konsolidovaných (povinný audit), stanovení požadavku externího zajištění kvality, veřejného dohledu, povinností statutárních auditorů a auditorských společností, zásad k zajištění jejich objektivity, nezávislosti a nestrannosti a zavedení disciplinárního a sankčního systému. Změny směrnice o povinném auditu vztahující se k oblasti udržitelnosti nově některá pravidla týkající se povinného auditu vztahují k ověřování udržitelnosti.
Předmětem právní úpravy zákona o auditorech je vymezení a činnost auditorů, auditorských společností a asistentů auditora, jakožto i postavení a působnost Komory auditorů České republiky a Rady pro veřejný dohled nad auditem.
Poslední novelou byla do zákona o auditorech vtělena pravidla upravující ověřování zpráv o udržitelnosti.
Novela zákona o dorovnávacích daních
Česká republika je od roku 2004 členským státem Evropské unie, proto i její právní řád je do značné míry ovlivňován právním řádem Evropské unie. Evropská unie se dlouhodobě snaží o harmonizaci právních řádů členských zemí, a to i v oblasti přímých daní a spolupráce při jejich správě. Mezi nedávno přijaté harmonizační předpisy patří směrnice Rady (EU) 2015/2060, směrnice Rady (EU) 2016/1164, směrnice Rady (EU) 2017/1852, směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2101 a jejich novelizace, a též směrnice Rady (EU) 2022/2523, která je implementována právě prostřednictvím ZDD a zavádí do evropského právního řádu pravidla Pilíře 2.
Práce na projektu Pilíře 2 však i po přijetí předmětné směrnice dále pokračují, a to především na půdě OECD, zejména prostřednictvím výkladových materiálů pod názvem „Administrative Guidance“, které jsou pro jurisdikce uplatňující pravidla Pilíře 2 závazné.
Již v průběhu přípravy ZDD (tj. v roce 2023) byla část závěrů do té doby přijatých Administrative Guidance a dalších materiálů tzv. prováděcího rámce k Modelovým pravidlům implementována do ZDD spolu s transpozicí směrnice.
V rámci přípravy ZDD však nebyla provedena implementace všech závěrů přijatých Administrative Guidance, ale pouze některých, přičemž lze poznamenat, že poslední z nich byla vydána až v prosinci roku 2023, tedy až po přijetí ZDD.
Existuje předpoklad, že mimo již přijatých Administrative Guidance budou na úrovni OECD průběžně schvalovány další tyto materiály dodatečně upřesňující některé aspekty aplikace Modelových pravidel, které rovněž vyvolají potřebu jejich návazné implementace do ZDD.
Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy a odůvodnění jejích hlavních principů
Tato část se kumulativně věnuje jak otázce odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, tak vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy, přičemž je rozdělena podle jednotlivých tematických celků. Navrhovaná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.
Novela zákona o účetnictví
Hlavní principy
V roce 2022 byla přijata směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2464 ze dne 14. prosince, kterou se mění nařízení (EU) č. 537/2014, směrnice 2004/109/ES, směrnice 2006/43/ES a směrnice 2013/34/EU, pokud jde o podávání zpráv podniků o udržitelnosti (dále jen „směrnice 2022/2464“). Směrnice 2022/2464 zavádí zejména: 
· povinnost vyhotovit zprávu o udržitelnosti nebo konsolidovanou zprávu o udržitelnosti pro některé účetní jednotky a pro podniky ze třetích zemí, 
· požadavky na obsah zprávy o udržitelnosti nebo konsolidované zprávy o udržitelnosti,
· požadavky na standardizaci a
· požadavky na formát a zveřejnění zprávy o udržitelnosti nebo konsolidované zprávy o udržitelnosti.
Většina z těchto požadavků byla implementována do zákona o účetnictví prostřednictvím zákona č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů. V případě vzniku povinnosti vyhotovit zprávu o udržitelnosti nebo konsolidovanou zprávu o udržitelnosti byla implementována pouze „první fáze“, tj. povinnost vyhotovit zprávu o udržitelnosti 
· velkou účetní jednotkou, která je obchodní korporací s průměrným počtem zaměstnanců vyšším než 500 a je současně subjektem veřejného zájmu, a 
· účetní jednotkou, která je obchodní společností, je subjektem veřejného zájmu a současně je konsolidující účetní jednotkou (mateřským podnikem) velké skupiny účetních jednotek, jejíž průměrný počet zaměstnanců je vyšší než 500.
Předkládaným zákonem dochází k implementaci dalších fází:
„Druhá fáze“: povinnost vyhotovit zprávu o udržitelnosti poprvé za účetní období 2025. Tato povinnost se týká všech velkých účetních jednotek (obchodních společností) a všech konsolidujících účetních jednotek (mateřských společností) velké skupiny účetních jednotek. 
 „Třetí fáze“: povinnost vyhotovit zprávu o udržitelnosti poprvé za účetní období 2026. Tato povinnost se týká:
· malých a středních účetních jednotek (obchodních společností), které jsou emitenty investičních cenných papírů přijatých k obchodování na evropské regulovaném trhu, 
· velkých účetních jednotek, které jsou malými a nepříliš složitými institucemi nebo kaptivními pojišťovnami a kaptivními zajišťovnami.
 „Čtvrtá fáze“: povinnost vyhotovit zprávu o udržitelnosti poprvé za účetní období 2028. Tato povinnost se týká některých podniků ze třetích zemí při splnění podmínek stanovených zákonem.
V souvislosti se zavedením povinnosti pro malé a střední účetní jednotky, které jsou emitenty investičních cenných papírů přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu, je nezbytné implementovat i požadavky na zprávu o udržitelnosti těchto účetních jednotek týkající se 
· obsahu zprávy o udržitelnosti a možnosti použít zjednodušených standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti, které budou vydány formou nařízení v přenesené působnosti Komise,
· možnosti odložení vzniku povinnosti vyhotovit zprávu o udržitelnosti o 2 roky, a to na základě rozhodnutí samotné účetní jednotky.
Dalšími opatřeními, která je nezbytné implementovat, jsou
· povinnost zveřejnit zprávu o udržitelnosti nebo konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osob ze třetích zemí, a to prostřednictvím konsolidované účetní jednotky (dceřiného podniku) nebo pobočky nacházejících se na území Evropské unie, nebo povinnost tuto zprávu vyhotovit
· požadavky na obsah zprávy o udržitelnosti nebo konsolidované zprávy o udržitelnosti osob ze třetích zemí a použití standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti, které budou vydány formou nařízení v přenesené pravomoci Komise.  
Navrhovaná úprava nerozšiřuje požadavky uvedené směrnice.
V roce 2023 byla přijata další novela směrnice 2013/34/EU týkající se změny peněžních hodnot kategorizačních kritérií. Konkrétně se jedná o směrnici Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2775 ze dne 17. října 2023, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU, pokud jde o úpravy kritérií velikosti pro mikropodniky a malé, střední a velké podniky nebo skupiny (dále jen „směrnice 2023/2775“). Prostřednictvím směrnice 2023/2775 dochází ke zvýšení peněžních kategorizačních kritérií, od kterých se odvíjí například
· některé povinnosti na vykazování informací v příloze v účetní závěrce, 
· vznik povinnosti sestavit konsolidovanou účetní závěrku, 
· povinnost vyhotovit některé účetní zprávy jako např. výše zmiňovanou zprávu o udržitelnosti, nebo
· vznik povinného auditu. 
Vzhledem k významné inflaci v letech 2021 a 2022 byla za účelem zohlednění jejího vlivu přezkoumána peněžní kritéria pro určení kategorie účetní jednotky nebo skupiny účetních jednotek. Tato peněžní kritéria byla proto navýšena zhruba o 25%, což reflektuje kumulovanou inflaci v Evropské unii v období od 1. ledna 2013 do 31. března 2023.
Vysvětlení nezbytnosti
Cílem novely zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, je řádná a včasná transpozice požadavků
· směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2464 ze dne 14. prosince, kterou se mění nařízení (EU) č. 537/2014, směrnice 2004/109/ES, směrnice 2006/43/ES a směrnice 2013/34/EU, pokud jde o podávání zpráv podniků o udržitelnosti,
· směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2775 ze dne 17. října 2023, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU, pokud jde o úpravy kritérií velikosti pro mikropodniky a malé, střední a velké podniky nebo skupiny.
Transpoziční termín je u směrnice 2022/2464 stanoven na 6. července 2024, prostřednictvím zákona č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů, byla provedena částečná transpozice tak, aby byla implementována první fáze náběhu povinností. Nyní je tedy nezbytné implementovat zbývající ustanovení směrnice 2022/2464. V případě směrnice 2023/2775 je transpozičním termínem 24. prosinec 2024.
Pokud by Česká republika výše uvedené směrnice řádně a včas neimplementovala, nedostála by svým závazkům vůči Evropské unii se všemi důsledky s tím spojenými.
Novela zákona o auditorech
Hlavní principy
Z důvodu zajištění spolehlivých informací o udržitelnosti Směrnice 2022/2464 určila klíčovou úlohu auditorů a auditorských společností při zajišťování ověřování zpráv o udržitelnosti a prostřednictvím novelizace směrnice 2006/43/ES a nařízení (EU) č. 537/2014 stanovila prakticky shodné požadavky na auditory, pokud jde o ověřování zpráv o udržitelnosti, jako jsou požadavky na auditory pro povinný audit. Jsou tak stanoveny požadavky především pokud jde o odbornou přípravu, profesní zkoušku, získání oprávnění, průběžné vzdělávání, systém kontroly kvality, profesní etiku, nezávislost, profesní mlčenlivost, vnitřní organizaci auditora, pravidla pro odměňování, jmenování a odvolávání auditora, poskytování neauditorských služeb, zprávu auditora, rámec dohledu a sankční systém.
Vysvětlení nezbytnosti
Z členství České republiky v Evropské unii vyplývá závazek zapracovat odpovídajícím způsobem unijní legislativu do českého práva. Ke změnám zákona o auditorech dochází primárně tam, kde je zapotřebí reagovat na výše zmiňovanou evropskou legislativu, tedy především implementovat požadavky směrnice 2022/2464 v oblasti ověřování zpráv o udržitelnosti. Většina z těchto požadavků byla implementována do zákona o auditorech prostřednictvím zákona č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů. Předkládaným zákonem se nicméně doplňují některé prvky regulace ověřování zpráv o udržitelnosti nebo se zákonná úprava z důvodu dosažení plné harmonizace zpřesňuje.
Novela zákona o dorovnávacích daních
Hlavní principy
V rámci pokračujících jednání na úrovni Inkluzivního rámce OECD/G20 pro řešení problému eroze základu daně a přesouvání zisku při projektu „Tax Challenges Arising from the Digitalisation of the Economy“ byly dosud přijaty následující dokumenty, jejichž závěry jsou implementovány touto novelou:
· Safe harbours and penalty relief : Global Anti-Base Erosion Rules (Pillar Two) schválený 15 prosince 2022 (dále jen „Bezpečné přístavy a úlevy od sankcí“),
· Administrative Guidance on the Global Anti-Base Erosion Model Rules (Pillar Two) schválené 1. února 2023 (dále jen „metodická směrnice z února 2023“),
· Administrative Guidance on the Global Anti-Base Erosion Model Rules (Pillar Two), July 2023 schválené 13. července 2023 (dále jen „metodická směrnice z července 2023“),
· Implementation Handbook vydaný 11. října 2023,
· Administrative Guidance on the Global Anti-Base Erosion Model Rules (Pillar Two), December 2023 schválené 15. prosince 2023 (dále jen „metodická směrnice z prosince 2023“).
Výše uvedené dokumenty pozměňují nebo upravují buď komentář ke globálním modelovým pravidlům proti erozi základu daně schválené dne 11. března 2022 nebo zjednodušený způsob uplatňování modelových pravidel OECD (pravidla bezpečného přístavu).
Čl. 8.3. Modelových pravidel zavazuje implementující jurisdikce k tomu, aby národní předpisy byly v souladu s jakýmikoli vydanými Administrative Guidance. Obdobně k tomu přistupuje i Směrnice v bodě 24 odůvodnění. V rámci ZDD je pak tato povinnost reflektována v ustanovení § 2 odst. 4 písm. d).Z povahy věci se v předmětném případě jedná zejména o technické úpravy k již zavedeným institutům, blíže popsaným ve zvláštní části důvodové zprávy.
Vysvětlení nezbytnosti
Vzhledem k tomu, že projekt Pilíře 2 i po přijetí směrnice Rady (EU) 2022/2523 a její implementace do ZDD stále probíhá a jsou Inkluzivním rámcem OECD/G20 schvalovány dodatečné podpůrné materiály (Administrative Guidance), jejichž charakter je závazný, je cílem návrhu implementovat závěry doposud schválených materiálů, které nebyly implementovány již přijetím ZDD, přičemž je nutné zajistit implementaci všech závěrů z nich plynoucích do té míry, do jaké není možné tyto závěry provádět pouhým upřesněním nebo úpravou správní praxe. V určitých případech je přitom nutné, aby bylo pravidlo jasně zakotveno v zákoně za účelem zajištění vyšší míry právní jistoty při správě daní.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Základní meze pro uplatňování právních předpisů stanoví Ústava České republiky (dále jen „Ústava“) a Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
Návrh je v souladu s čl. 2 odst. 3 Ústavy, podle něhož slouží státní moc všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
Navrhovaná právní úprava je rovněž v souladu s příslušnými ustanoveními Listiny. Podle čl. 2 odst. 2 Listiny lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Povinnosti mohou být také ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny). K tomu se v daňové oblasti uplatní ještě ustanovení čl. 11 odst. 5, které stanovuje, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.
Novela zákona o účetnictví
V oblasti účetnictví nejsou další požadavky na ústavnost nad rámec výše uvedených obecných ustanovení ústavního pořádku. Navrhovaná právní úprava je s uvedenými ustanoveními plně v souladu. 
Novela zákona o auditorech
Navrhovaná právní úprava je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky. 
Novela zákona o dorovnávacích daních
Přezkumu ústavnosti zákonné úpravy daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění se Ústavní soud věnoval již mnohokrát, např. v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 3/02, Pl. ÚS 12/03 či Pl. ÚS 7/03 (vyhlášeném pod č. 512/2004 Sb.). Z této judikatury vyplývá, že: 
1. Z ústavního principu dělby moci (čl. 2 odst. 1 Ústavy), jakož i z ústavního vymezení zákonodárné moci (čl. 15 odst. 1 Ústavy), plyne pro zákonodárce široký prostor pro rozhodování o předmětu, míře a rozsahu daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění. Zákonodárce přitom nese za důsledky tohoto rozhodování politickou odpovědnost. 
2. Jakkoli je daň, poplatek, příp. jiné obdobné peněžité plnění veřejnoprávním povinným peněžitým plněním státu, a tedy zásahem do majetkového substrátu, a tudíž i vlastnického práva povinného subjektu, bez naplnění dalších podmínek nepředstavuje dotčení ústavním pořádkem chráněné, vlastnické pozici (čl. 11 Listiny, čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod). 
3. Ústavní přezkum daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění zahrnuje posouzení z pohledu dodržení kautel plynoucích z ústavního principu rovnosti, a to jak neakcesorické (čl. 1 Listiny), tj. plynoucí z požadavku vyloučení svévole při odlišování subjektů a práv, tak i akcesorické v rozsahu vymezeném v čl. 3 odst. 1 Listiny. K principu rovnosti Ústavní soud ve své konstantní judikatuře uvádí, že se nejedná o kategorii absolutní, nýbrž relativní (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 22/92). 
4. Je-li předmětem posouzení ústavnost akcesorické nerovnosti vzhledem k vyloučení majetkové diskriminace, případně toliko posouzení skutečnosti, nepředstavuje-li daň, poplatek nebo jiné obdobné peněžité plnění případný zásah do práva vlastnického (čl. 11 Listiny), je takový přezkum omezen na případy, v nichž hranice veřejnoprávního povinného peněžitého plnění jednotlivce státu, vůči majetkovému substrátu jednotlivce, nabývá škrtícího (rdousícího) působení. Jinými slovy ke škrtícímu (rdousícímu) působení dochází, má-li posuzovaná daň, poplatek nebo jiné obdobné peněžité plnění ve svých důsledcích konfiskační dopady ve vztahu k majetkové podstatě jednotlivce. 
Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud zejména v novější judikatuře v určitých případech v daňové oblasti provádí test proporcionality (např. při zásahu do práva na ochranu soukromí), nebo test racionality (např. při zásahu do práva na podnikání).
Navrhovaná právní úprava je z výše uvedených hledisek plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, a to i s judikaturou Ústavního soudu vztahující se k této problematice.
Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii
Novela zákona o účetnictví
Navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s právem Evropské unie a ustanovení navrhované právní úpravy nezakládají rozpor s primárním právem Evropské unie ve světle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie.

S poukazem na sekundární právo Evropské unie lze konstatovat, že také v tomto ohledu předkládaná právní úprava respektuje závazky, které pro Českou republiku v této oblasti z členství v Evropské unii vyplývají.
Navrhovaná právní úprava je v souladu s relevantním sekundárním právem Evropské unie v oblasti účetnictví, především se:
· směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS, ve znění směrnice 2014/95/EU Evropského parlamentu a Rady ze dne 22. října 2014, kterou se mění směrnice 2013/34/EU, pokud jde o uvádění nefinančních informací a informací týkajících se rozmanitosti některými velkými podniky a skupinami, ve znění směrnice Rady 2014/102/EU ze dne 7. listopadu 2014 o úpravě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU o ročních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků v důsledku přistoupení Chorvatské republiky, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady a směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2101 ze dne 24. listopadu 2021, kterou se mění směrnice 2013/34/EU, pokud jde o zveřejňování informací o dani z příjmů některými podniky a pobočkami, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2464 ze dne 14. prosince 2022, kterou se mění nařízení (EU) č. 537/2014, směrnice 2004/109/ES, směrnice 2006/43/ES a směrnice 2013/34/EU, pokud jde o podávání zpráv podniků o udržitelnosti a ve znění směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2775 ze dne 17. října 2023, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU, pokud jde o úpravy kritérií velikosti pro mikropodniky a malé, střední a velké podniky a skupiny.
· směrnicí Rady ze dne 8. prosince 1986 o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách bank a ostatních finančních institucí (86/635/EHS), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/65/ES ze dne 27. září 2001, kterou se mění směrnice 78/660/EHS, 83/349/EHS a 86/635/EHS, pokud se jedná o pravidla oceňování roční účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky některých forem společností, bank a ostatních finančních institucí, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/51 ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 78/660/EHS, 83/349/EHS, 86/635/EHS a 91/674/EHS o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách některých forem společností, bank a jiných finančních institucí a pojišťoven a ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/46/ES ze dne 14. června 2006, kterou se mění směrnice Rady 78/660/EHS o ročních účetních závěrkách některých forem společností, 83/349/EHS o konsolidovaných účetních závěrkách, 86/635/EHS o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách bank a ostatních finančních institucí a 91/674/EHS o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách pojišťoven
· směrnicí Rady ze dne 19. prosince 1991 o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách pojišťoven (91/674/EHS), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/51 ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 78/660/EHS, 83/349/EHS, 86/635/EHS a 91/674/EHS o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách některých forem společností, bank a jiných finančních institucí a pojišťoven a ve znění směrnice Evropské parlamentu a Rady 2006/46/ES ze dne 14. června 2006, kterou se mění směrnice Rady 78/660/EHS o ročních účetních závěrkách některých forem společností, 83/349/EHS o konsolidovaných účetních závěrkách, 86/635/EHS o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách bank a ostatních finančních institucí a 91/674/EHS o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách pojišťoven.
Navrhovanou právní úpravou dojde k implementaci dalších požadavků práva EU tak, aby v celkovém kontextu byla úprava účetnictví v ČR plně slučitelná s právem EU.

Novela zákona o auditorech
Navrhovaná právní úprava je v souladu s relevantním sekundárním právem Evropské unie v oblasti auditu a ověřování zpráv o udržitelnosti, a to Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS a Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 ze dne 16. dubna 2014 o specifických požadavcích na povinný audit subjektů veřejného zájmu.
Novela zákona o auditorech je rovněž v souladu s judikaturou soudních institucí Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie, zejména se zásadou proporcionality a subsidiarity, se zásadou rovného zacházení, nediskriminace a právní jistoty.
Návrh novely zákona o auditorech není v rozporu s již platnými akty práva Evropské unie.
Novela zákona o dorovnávacích daních
Navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s právem Evropské unie a ustanovení navrhované právní úpravy nezakládají rozpor s primárním právem Evropské unie ve světle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie.
Předkládaná právní úprava zároveň respektuje závazky vyplývající ze sekundárního práva, ke kterým je Česká republika v rámci členství v Evropské unii zavázána.
V daňové oblasti je nutno zdůraznit, že přesto, že legislativa přímých daní zůstává v pravomoci členských států a obecně nepodléhá na úrovni Evropské unie celkové harmonizaci, tak čl. 115 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále též „SFEU“) stanovuje, že Rada Evropské unie na návrh Evropské komise přijímá směrnice o sbližování právních a správních předpisů členských států, které mají přímý vliv na vytváření nebo fungování vnitřního trhu. Vzhledem k absenci jiných ustanovení SFEU, která by Evropské unii svěřovala pravomoc v oblasti legislativ zdanění příjmů, je zde pravomoc Rady Evropské unie přijímat směrnice podle č. 115 SFEU dána pouze v rozsahu, v jakém je nezbytné odstranit překážky při vytváření nebo zajištění fungování vnitřního trhu. 
Navrhovaná právní úprava je v souladu s relevantním sekundárním právem Evropské unie v oblasti přímých daní, a to Směrnice Rady (EU) 2022/2533 ze dne 14. prosince 2022 o zajištění globální minimální úrovně zdanění nadnárodních skupin podniků a velkých vnitrostátních skupin v Unii.
Kromě článku 115 SFEU jako základu pro harmonizaci v oblasti přímých daní jsou členské státy povinny při výkonu svých pravomocí respektovat principy dané SFEU (zejména články 19 SFEU, 45 SFEU, 49 SFEU, 56 SFEU, 63 SFEU) a dbát na to, aby nedocházelo k neodůvodněné diskriminaci na základě státní příslušnosti nebo neodůvodněnému omezování volného pohybu osob, služeb a kapitálu nebo svobody usazování, jak bylo opakovaně potvrzeno Soudním dvorem EU. Navrhovanou právní úpravou budou tyto principy plně respektovány.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána (tzv. prezidentské mezinárodní smlouvy), mají z hlediska hierarchie právních předpisů aplikační přednost před zákony a právními předpisy nižší právní síly. Vztah tzv. prezidentských mezinárodních smluv vůči vnitrostátním právním předpisům je vymezen v čl. 10 Ústavy, kde je princip aplikační přednosti těchto mezinárodních smluv výslovně stanoven. Stanoví-li tedy tzv. prezidentská mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se tato mezinárodní smlouva. Článek 10 Ústavy tak zaručuje, že při případném nesouladu vnitrostátního práva s tzv. prezidentskou mezinárodní smlouvou musí být respektována tzv. prezidentská mezinárodní smlouva. Mezinárodní smlouvy upravující daně přitom mají vždy povahu tzv. prezidentských mezinárodních smluv (čl. 49 písm. e) Ústavy ve spojení s čl. 11 odst. 5 Listiny). Ústavní soud navíc v nálezu publikovaném pod č. 403/2002 Sb. rozhodl, že si tehdy platné mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách zachovávají hierarchickou přednost před zákonem.
Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod
Pokud jde o aplikaci Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (viz sdělení č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) v oblasti daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění plynoucích do veřejných rozpočtů, je třeba zajistit soulad daňových předpisů s touto úmluvou hned v několika oblastech.
Právo na spravedlivý proces
Pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces, které je zaručeno ustanovením čl. 6 odst. 1 Úmluvy, lze poukázat na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ferrazzini proti Itálii. Podle tohoto rozhodnutí daňové záležitosti dosud tvoří součást tvrdého jádra výsad veřejné moci, přičemž veřejný charakter vztahu mezi daňovým poplatníkem a daňovým úřadem nadále převládá. Ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy se tak podle názoru Evropského soudu pro lidská práva na samotné daňové řízení v rozsahu, v němž se týká zjištění a stanovení daně, nevztahuje, neboť se nejedná o řízení o občanských právech a závazcích. 
Jelikož však za nedodržení daňových povinností hrozí daňovému subjektu sankce, na hmotněprávní i procesní aspekty s ní související se použijí ustanovení Úmluvy, která se vztahují na trestní obvinění. Je proto třeba při posuzování souladu navrhované právní úpravy v oblasti daňových předpisů s Úmluvou přihlédnout i k trestním aspektům článku 6, ale i k článku 7 Úmluvy nebo k článku 2 a 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Tento přístup byl potvrzen i Evropským soudem pro lidská práva např. v rozsudku ve věci Jussila proti Finsku. Článek 6 odst. 1 Úmluvy sice hovoří o trestním obvinění, nikoliv o řízení o uložení sankce za nesplnění povinnosti, jde však o autonomní pojem práva Úmluvy, který může mít (a také má) jiný obsah než obdobný pojem vnitrostátního práva. Slučitelnost s tímto, ale i dalšími ustanoveními Úmluvy, zejména s požadavkem na uložení trestu (v tomto případě sankce) jen na základě zákona nebo na právo nebýt souzen nebo potrestán (sankciován) dvakrát v téže věci, je přitom zajištěna možností daňového subjektu bránit se takovému jednání jako nesprávnému postupu správce daně obdobně, jak je popsáno ve smyslu ochrany proti svévoli dle článku 1 Protokolu č. 1 Úmluvy. Jedná se tedy jak o využití řádných i mimořádných opravných prostředků, tak o možnost domoci se soudní ochrany ve správním soudnictví v případě, že dojde k vyčerpání všech opravných prostředků podle daňového řádu. Daňový subjekt se tedy může obrátit na soud s žalobou proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. Takové soudní řízení přitom v zásadě respektuje základní principy uvedené v článku 6 Úmluvy. 
Navrhovaná právní úprava nijak neomezuje možnost domoci se soudní ochrany, která proto zůstává i v tomto případě zajištěna. Lze tedy říci, že navrhovaná právní úprava je v souladu s požadavkem Úmluvy na zajištění práva na spravedlivý proces.
Ochrana majetku
Z výše uvedeného rozhodnutí ve věci Ferrazzini proti Itálii dále vyplývá, že článek 1 Protokolu č. 1, týkající se ochrany majetku, vyhrazuje státům právo přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní. Státům je tedy umožněno přijmout zákony, kterými ukládají povinnost platit daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění, avšak s určitým omezením vyplývajícím z požadavku na respektování samotné podstaty vlastnického práva, do kterého je uložením daně, poplatku nebo jiného obdobného peněžitého plnění zasahováno. Takový zásah do vlastnického práva proto musí odpovídat požadavkům zákonnosti, legitimity a proporcionality.
Požadavek zákonnosti je naplněn tehdy, pokud je zásah umožněn právním předpisem, který je v souladu s ústavním pořádkem, je dostupný, předvídatelný a obsahuje záruky proti svévoli.
· Posouzení ústavnosti navrhované právní úpravy je provedeno výše v bodu 3 obecné části důvodové zprávy. Z hlediska Úmluvy přitom hraje roli jen zjevná neústavnost, případně neústavnost potvrzená příslušným orgánem (Ústavním soudem), jehož rozhodnutí nejsou právním předpisem respektována (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva R & L, s. r. o., a ostatní proti České republice).
· Dostupnost daňových předpisů (v širokém slova smyslu) je zajištěna vyhlášením ve Sbírce zákonů. Vzhledem ke skutečnosti, že daně a poplatky (resp. jiná obdobná peněžitá plnění) lze ukládat pouze na základě zákona, což je zaručeno i na ústavní úrovni čl. 11 odst. 5 Listiny, resp. čl. 4 odst. 1 Listiny. Lze konstatovat, že všechny základní povinnosti daňového subjektu jsou upraveny na zákonné úrovni, a požadavek dostupnosti je tudíž naplněn.
· Otázka předvídatelnosti tuzemských daňových předpisů (v širokém slova smyslu) byla v minulosti opakovaně řešena Evropským soudem pro lidská práva (např. AGRO-B, spol. s r. o., proti České republice nebo CBC-Union, s. r. o., proti České republice), kde byla nutnost jejich předvídatelnosti potvrzena. Předvídatelnost daňového předpisu souvisí s tím, nakolik je povinnost v právním textu jednoznačně formulována. Navrhovaná úprava formuluje požadavky na jednotlivé daňové subjekty jednoznačně, a tedy i požadavek předvídatelnosti je naplněn.
· Záruku proti svévoli a účinnou obranu proti nesprávnému postupu správce daně představují primárně řádné opravné prostředky podle daňového řádu. Povinností správce daně je přitom v souladu s ustanovením § 102 odst. 1 písm. f) daňového řádu uvést ve svém rozhodnutí poučení o tom, zda je možné proti danému rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je tak možno učinit, u kterého správce daně se odvolání podává a zároveň upozornit na případné vyloučení odkladného účinku. Pokud by toto poučení bylo nesprávné, neúplné nebo by zcela chybělo, je to spojeno s důsledky pro bono daného daňového subjektu (srov. § 261 daňového řádu). Vedle řádných opravných prostředků lze využít i mimořádných opravných prostředků dle daňového řádu, upravených v § 117 a násl. Kromě toho připouští daňový řád i jiné prostředky ochrany, kterými je třeba rozumět: námitku (srov. § 159 daňového řádu), stížnost (srov. § 261 daňového řádu) a podnět na nečinnost (srov. § 38 daňového řádu). Nadto tehdy, dojde-li k vyčerpání všech opravných prostředků podle daňového řádu, může se daňový subjekt obrátit na soud s žalobou proti rozhodnutí správního orgánu. Riziko svévole je tak díky existenci opravných prostředků, ale i díky možnosti obrátit se na soud eliminováno v nejvyšší možné míře, což platí obecně pro všechny daňové předpisy. Lze tedy konstatovat, že navrhovaná právní úprava nemění možnost daňových subjektů využít opravných prostředků, a tím je zajištěna slučitelnost návrhu úpravy s tímto požadavkem Úmluvy.
Požadavek legitimity znamená, že je nezbytné zajistit, aby zásah, ke kterému má na základě právního předpisu dojít, sledoval legitimní cíle ve veřejném nebo obecném zájmu. Aby byl požadavek legitimity naplněn, je třeba tyto cíle specifikovat. Legitimním cílem je přitom každý cíl, který zákonodárce za cíl prohlásí, neboť neexistuje žádný, ani příkladný výčet takových cílů, jež by zákonodárce omezoval. Cílem návrhu zákona je zejména zajistit soulad české právní úpravy dorovnávací daně s nejaktuálnějším vývojem v oblasti projektu Pilíře 2.
Proporcionalita (přiměřenost) jako poslední požadavek se na poli čl. 1 Protokolu č. 1 váže k tomu, že jednotlivec nesmí být nucen nést nadměrné individuální břemeno, typicky takové, které ohrožuje samotnou jeho existenci v rovině majetkových poměrů (hrozba ukončení podnikání či úpadku u právnické nebo fyzické osoby), včetně zabezpečování obživy pro sebe a pro rodinu v případě fyzické osoby. Sazby daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, stejně jako výše případných pokut, by proto neměly být likvidační (viz Mikrotechna, s. r. o., proti České republice, nebo ORION Břeclav, s. r. o., proti České republice). To, zda navrhovaná právní úprava nepovede k tzv. škrtícímu (rdousícímu) efektu, je přitom třeba posuzovat i ve vztahu k ústavnímu pořádku (viz výše). S ohledem na charakter navrhovaných opatření nelze ve vztahu k tomuto návrhu zákona hovořit o rdousícím účinku.
Zákaz diskriminace vyjádřený v článku 14 Úmluvy směřuje proti takovému zacházení, kdy by s osobami, které jsou ve stejném nebo obdobném postavení, bylo zacházeno nerovně, nebo naopak, kdy by s osobami, které se nacházejí v odlišném postavení, bylo zacházeno stejně. Pokud by tento přístup neměl žádné opodstatnění, tedy pokud by nebyl opřen o žádný legitimní a objektivní důvod, byl by diskriminační. Návrh zákona nerozlišuje daňové subjekty podle jejich pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry, náboženství, politického a jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Navrhovaná právní úprava je tak v souladu s požadavkem Úmluvy zakazující diskriminaci. Lze jednoznačně konstatovat, že návrh zákona nezavádí žádné opatření, na základě kterého by byl zákaz diskriminace porušen.
V rámci celkového zhodnocení navržené právní úpravy v kontextu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod lze potvrdit, že s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti je navrhovaná právní úprava plně slučitelná s touto Úmluvou.
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ze dne 19. prosince 1966, vyhlášený ve Sbírce zákonů pod č. 120/1976 Sb. (dále jen „Pakt“), zakotvuje
· v článku 2 odst. 3 právo domáhat se ochrany před případným zásahem do práv garantovaných Paktem,
· v článku 3 zákaz diskriminace na základě pohlaví,
· v článku 14 a 15 právo na spravedlivý proces v trestních věcech,
· v článku 17 zákaz svévolných zásahů do soukromého života a
· v článku 26 zákaz diskriminace na základě dalších důvodů.
Tato práva mají zásadně stejný obsah jako obdobná práva zakotvená v Úmluvě, která byla posuzována výše. Výjimkou je zákaz diskriminace dle článku 26 Paktu. Zatímco zákaz diskriminace zakotvený v Úmluvě má povahu akcesorického práva (tedy se ho lze dovolat pouze spolu s porušením jiného práva), v případě Paktu má zákaz diskriminace povahu neakcesorickou, a tedy se jej lze dovolat přímo. Zhodnocení vztahu k zákazu diskriminace provedené v části 6.1.5. však nezáviselo na tom, zda má toto právo akcesorickou nebo neakcesorickou povahu. Na základě tohoto zhodnocení tedy lze dovodit, že navržená právní úprava je v souladu s článkem 26 Paktu.
S odkazem na výše uvedenou argumentaci k Úmluvě tedy lze konstatovat, že navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s Paktem.
Celkové zhodnocení slučitelnosti
Lze konstatovat, že obsah novely ZDD (stejně jako samotná právní úprava dorovnávacích daní) není v rozporu s platnými smlouvami o zamezení dvojímu zdanění, neboť dorovnávací daně jsou svou konstrukcí zcela svébytným institutem, a v případě návrhu zákona se jedná z povahy věci převážně pouze o technická upřesněním mající spíše doplňující charakter již implementovaných institutů ZDD, aniž by se měnila podstata dorovnávacích daní. K otázce prezidentských mezinárodních smluv o zamezení dvojímu zdanění lze tedy uvést, že dorovnávací daně nejsou těmito mezinárodními smlouvami dotčeny.
Návrh zákona v oblasti účetnictví vychází z požadavků mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. Mimo jiné se jedná o:
•	Úmluvu OECD o boji proti uplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích,
•	Trestněprávní úmluvu o korupci Rady Evropy,
•	Občanskoprávní úmluvu o korupci Rady Evropy a
•	Úmluvu Organizace spojených národů proti korupci.
S ohledem na skutečnost, že navrhovaná úprava respektuje požadavky výše uvedených smluv a nemodifikuje ustanovení, která jsou harmonizační z hlediska těchto mezinárodních smluv, lze jej považovat za slučitelný s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika v oblasti účetnictví vázána.
Návrh novely zákona o auditorech není v rozporu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, zejména pak s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodním paktem o občanských a politických právech.
Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy 
V této části jsou uvedeny předpokládané hospodářské a finanční dopady navrhovaných změn právní úpravy na veřejné rozpočty a dopady na daňové subjekty a správce daně, jakožto hlavní adresáty navrhovaných změn právní úpravy. 
Dopad na veřejné rozpočty
Novela zákona o účetnictví
Navrhovaná právní úprava nemá vyčíslitelné dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty.
Novela zákona o auditorech
Dopady navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty se nepředpokládají.
Novela zákona o dorovnávacích daních
Převážně technická novela nepředpokládá změnu dopadu na veřejné rozpočty ve srovnání s dopady vyčíslenými v rámci návrhu ZDD. Celkový pozitivní odhad výše výnosu plynoucího na základě pravidla pro zahrnutí zisku a pravidla pro nedostatečně zdaněný zisk byl odhadnut na nižší desítky mil. Kč ročně. V případě české dorovnávací daně je poté pozitivní dopad odhadován na částku max. 2 mld. Kč ročně po plném náběhu opatření. Uvedené výnosy jsou výlučným příjmem státního rozpočtu.
Pro zhodnocení dopadu na státní rozpočet byla v návrhu ZDD využita data z Oznámení Country by Country Reportů (dále jen „CbCR“) podaných za vykazovaná účetní období let 2019 a 2020. Doplňkovým zdrojem dat byly dále údaje o výši mzdových nákladů v zemích OECD, které byly převzaty z databáze OECD Taxing Wages, a vlastní výpočty Ministerstva financí ČR.
Dopad na daňové subjekty a podnikatelské prostředí
Novela zákona o účetnictví
Zavedení povinnosti vyhotovit zprávu o udržitelnosti, příp. konsolidovanou zprávu o udržitelnosti s sebou přináší zvýšené administrativní náklady pro některé podniky při jejím zavádění, totéž však platí pro všechny evropské podniky, na které se nová povinnost prostřednictvím implementace směrnice EU bude vztahovat.
Novela zákona o účetnictví předpokládá finanční dopad na podnikatelské prostředí tak, že pro účetní jednotky vymezené v zákoně o účetnictví je nově koncipována povinnost ověření jejich zprávy o udržitelnosti auditorem. Tato auditorská činnost bude, stejně jako povinný audit, prováděna za úplatu. Výše úplaty je výhradně záležitostí smluvního vztahu mezi účetní jednotkou a auditorem, nelze proto dopad s přesností vyčíslit. 
Spolu se zavedením povinnosti na vyhotovení zprávy o udržitelnosti se očekává zlepšení přístupu k „levnějšímu“ finančnímu kapitálu, neboť roste počet investičních produktů, které usilují o naplnění cílů v oblasti udržitelnosti.
Na druhé straně však lze konstatovat, že mnoho podniků, na které bude nová úprava dopadat, v ní vidí příležitost či způsob pro zvýšení své atraktivity u zákazníků a obchodních partnerů, díky čemuž mohou zvýšit svoji konkurenceschopnost na trhu. 
Dále je třeba konstatovat, že v případě malých a středních účetních jednotek, které jsou emitenty, lze prostřednictvím požadavků na zjednodušený obsah zprávy o udržitelnosti, použití zjednodušených standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti a možnosti odložení povinnosti o 2 roky tuto administrativní zátěž snížit. 
V souvislosti s navýšením kategorizačních kritérií v souladu se směrnicí 2023/2775 se předpokládá, že některé střední účetní jednotky přejdou do kategorie malých účetních jednotek, s čímž je spojeno snížení administrativní zátěže.
 Novela zákona o auditorech
Úpravy prováděné tímto návrhem zákona nemají v podstatě žádný finanční vliv na auditorské subjekty, neboť v oblasti ověřování zpráv o udržitelnosti resp. zabezpečení takového ověřování, nepřináší tato novela žádné nové povinnosti.
Dopad na Komoru auditorů České republiky jakožto osobu odpovědnou za vedení rejstříku auditorů lze kvantifikovat jako minimální, neboť bude vykompenzována lepší dostupností informací uváděných v rejstříků auditorů.
Novela zákona o dorovnávacích daních
Návrh zákona bude mít dopad na subjekty podléhající dorovnávacím daním, tj. na všechny poplatníky daně z příjmů právnických osob, kteří jsou členy velkých nadnárodních skupin nebo velkých vnitrostátních skupin, jež dosahují roční prahové hodnoty konsolidovaných výnosů ve výši alespoň 750 000 000 EUR, a to nejméně ve dvou ze čtyř výkazních období bezprostředně předcházejících zdaňovacímu období.
Vzhledem k tomu, že se jedná převážně o technickou novelu zpřesňující již zavedené postupy, nepředpokládají se odlišné dopady oproti těm vyčísleným v návrhu ZDD. Na základě výše uvedených dat CbCR bylo v návrhu ZDD vyčísleno, že celkový dopad navrhovaného zákona, co se týče počtu subjektů, se bude dotýkat jednotek nejvyšších mateřských entit a přibližně 3200 jiných českých členských entit. Pozitivní daňová povinnost byla odhadnuta pro nižší stovky členských entit.
Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
Navrhovaná právní úprava nepředpokládá žádný negativní dopad na práva specifických sociálních skupiny obyvatel, jako jsou zdravotně postižení, národnostní menšiny, zaměstnanci a jiné. Novela také nebude mít žádný dopad na ochranu práv dětí, ani na životní prostředí.
Zhodnocení dopadu navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů (DPIA)
V této části je zpracováno posouzení vlivu na ochranu osobních údajů ve vztahu k předloženému návrhu. 
Při zpracování osobních údajů poskytovateli služeb souvisejících s kryptoaktivy a orgány finanční správy je dodržováno základní právo na respektování soukromého a rodinného života zaručené článkem 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy, jakož i právo na respektování soukromého a rodinného života zaručené článkem 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie a právo na ochranu osobních údajů zaručené článkem 8. Zpracovávání osobních údajů se uskutečňuje pouze pro účely zajištění řádné správy daní. 
Při zpracování osobních údajů v rámci správy daní se uplatňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále „GDPR“) a zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů.
Účel předpokládaného zpracování osobních údajů
Novela zákona o účetnictví
Navrhovaná právní úprava nemá dopad na soukromí a osobní údaje, protože nezesiluje rizikovost pro subjekty údajů tím, že by zaváděla nové zpracování, žádným způsobem neohrožuje soukromí ani neukládá získávání či zpracovávání osobních údajů.
Novela zákona o auditorech
Novela zákona o auditorech nemění účel zpracovávání osobních údajů oproti stávající právní úpravě. Osobní údaje jsou vyžadovány zákonem určenými institucemi (Komora auditorů České republiky, Rada pro veřejný dohled nad auditem) výlučně za účelem správy profese, zajištění auditorské zkoušky, vydání auditorského oprávnění, vedení rejstříku auditorů a asistentů auditora, provádění kontrol kvality, zajištění průběhu vedeného kárného nebo správního řízení.
Novela zákona o dorovnávacích daních
Novela zákona zavádí nové povinnosti v oblasti daní, jejichž správcem je v daném případě Finanční správa České republiky. K tomu, aby správce daně mohl daň správně zjistit a stanovit, musí mimo jiné získat nezbytné informace. Tyto informace mu umožňují provést nezbytné úkony, vést příslušná řízení a v důsledku daň zjistit a stanovit, eventuálně zabezpečit její úhradu. Veškerá činnost správce daně je tedy z formálního hlediska limitována zákonem a z materiálního hlediska je limitována základním cílem správy daní – tj. správným zjištěním a stanovením daní a zabezpečením jejich úhrady. Tím je definován účel zpracování osobních údajů.
Určení správce osobních údajů
Novela zákona o účetnictví
Novela zákona o účetnictví nepřináší změny v určení správce osobních údajů oproti stávající právní úpravě. 
Novela zákona o auditorech
Novela zákona o auditorech nepřináší změny oproti stávající právní úpravě, kde právní základ zpracování osobních údajů je reflektován v kompetencích příslušných institucí (Komory auditorů České republiky, Rady pro veřejný dohled nad auditem). Tyto instituce spravují standardní kategorie osobních údajů auditorů, asistentů auditora, uchazečů o vstup do auditorské profese, jsou-li nezbytné pro výkon jejich působnosti podle zákona o auditorech a v rozsahu nezbytném pro plnění úkolů podle uvedeného zákona.
Novela zákona o dorovnávacích daních
Správcem osobních údajů je správce daně, kterým v případě dorovnávacích daní je Finanční správa České republiky. V případě (nejen) daňových záležitostí stanovuje jak nařízení 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), tak zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů některé výjimky upravující omezení práv subjektu údajů. Ačkoliv však obecné nařízení o ochraně osobních údajů v čl. 23 odst. 1 připouští zákonné omezení práv subjektu údajů, požaduje současně úpravu určitých mantinelů, v nichž se takové omezení může pohybovat. V prostředí správy daní jsou tyto mantinely v principu dány obecnou procesní úpravou zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, a garancí práv daňového subjektu.
Předpokládaný rozsah zpracování osobních údajů
Novela zákona o účetnictví
Novela zákona o účetnictví nemění rozsah zpracování osobních údajů oproti stávající právní úpravě.
Novela zákona o auditorech
Novela zákona o auditorech nemění rozsah zpracování osobních údajů oproti stávající právní úpravě.
Novela zákona o dorovnávacích daních
ZDD zavedl nové daňové povinnosti výhradně právnickým osobám, popř. jiným entitám bez právní osobnosti, které jsou odlišné od osob fyzických. Orgány Finanční správy České republiky budou nově zpracovávat údaje těchto poplatníků dorovnávacích daní uváděné v informačních přehledech k dorovnávacím daním, v daňových přiznáních k těmto daním a v souvisejících sděleních předvídaných tímto zákonem. ZDD předpokládá, že uvedené údaje budou povinnými osobami zpracovávány primárně v digitální podobě. Návrh zákona vzhledem ke svému charakteru změnu rozsahu zpracovávaných údajů ani způsob jejich zpracování nad rámec zavedený ZDD nepředpokládá.
Vyhodnocení rizikovosti zpracování ve vztahu k dopadům na ochranu osobních údajů
Novela zákona o účetnictví
Novela zákona o účetnictví vyšší rizikovost zpracování ve vztahu k dopadům na ochranu osobních údajů nepřináší. 
Novela zákona o auditorech
Z povahy zpracovávaných informací podle stávající právní úpravy (nejde o osobní údaje vysoce osobní povahy, nejde o zpracování osobních údajů, které subjekt údajů prostřednictvím práv, která mu vyplývají z GDPR, může ovlivnit pouze v omezené míře) vychází, že se nejedná o rizikové zpracování osobních údajů. Novela zákona o auditorech vyšší rizikovost nepřináší.
Novela zákona o dorovnávacích daních
V rámci ZDD jsou zpracovávány údaje vymezené zákonem a pouze takové, které jsou nutné pro správu daní. Předpokládaným obsahem těchto podání jsou výlučně údaje o uvedených entitách odlišných od fyzických osob, tedy údaje, které nespadají do působnosti obecného nařízení o ochraně osobních údajů, a zákona o zpracování osobních údajů.
Stanovení rizik v souvislosti se zpracováním osobních údajů
Novela zákona o účetnictví
Novela zákona o účetnictví nepřináší nová rizika v souvislosti se zpracováním osobních údajů.
Novela zákona o auditorech
Novela zákona o auditorech nepřináší nová rizika v souvislosti se zpracováním osobních údajů.
Novela zákona o dorovnávacích daních
Návrh nepřináší rizika v souvislosti se zpracováním osobních údajů fyzických osob, neboť se týká výlučně údajů ve vztahu k entitám od fyzických osob odlišných. Návrh nerozšiřuje ani okruh fyzických osob, jejichž údaje jsou zpracovávány, ani nerozšiřuje okruh doposud zpracovávaných osobních údajů fyzických osob nebo způsob a účel jejich zpracování.
Práva subjektů údajů
Novela zákona o účetnictví
Novela zákona o účetnictví nezavádí nová práva subjektů údajů.
Novela zákona o auditorech
Novela zákona o auditorech nezavádí nová práva subjektů údajů.
Novela zákona o dorovnávacích daních
Daňový řád poskytuje daňovému subjektu, popř. třetím osobám řadu prostředků ochrany a dalších souvisejících institutů, které lze v konkrétním případě využít jak k získání informací ohledně zpracování osobních údajů správcem daně, tak k brojení proti případnému excesu správce daně při tomto zpracování (viz čl. 23 odst. 2 písm. d) Obecného nařízení o ochraně osobních údajů). Předně se jedná o instituty nahlížení do spisu, nahlížení do osobního daňového účtu či potvrzení o skutečnostech obsažených ve spisu (§ 66 a násl. daňového řádu). Nápravy lze obecně dosáhnout obdobným využitím institutu stížnosti (viz § 261 daňového řádu), pokud zákon neposkytuje jiný prostředek ochrany (zde pak podle okolností daného případu, v němž k případnému excesu došlo, lze uvažovat o aplikaci opravných a dozorčích prostředků, námitky, podnětu proti nečinnosti atd.). Další úroveň garancí práv subjektu údajů představuje skutečnost, že zpracování osobních údajů správcem daně podléhá dozorové kompetenci Úřadu pro ochranu osobních údajů, vůči němuž je v tomto rozsahu prolomena daňová mlčenlivost (§ 53 odst. 1 písm. g) daňového řádu). Ochrana údajů v rámci činnosti správců daně se řídí též právní úpravou zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky č. 529/2006 Sb., o požadavcích na strukturu a obsah informační koncepce a provozní dokumentace a o požadavcích na řízení bezpečnosti a kvality informačních systémů veřejné správy (vyhláška o dlouhodobém řízení informačních systémů veřejné správy), která bude s účinností od 1. 7. 2024 nahrazena vyhláškou č. 360/2023 Sb., o dlouhodobém řízení informačních systémů veřejné správy. Prostřednictvím naplnění požadavků těchto předpisů je zejména zajištěno, aby se získanými údaji nakládaly toliko úřední osoby, které vykonávají předmětné úkoly (zejména sledování které osoby a v jakém rozsahu s údaji nakládají).
V souvislosti s ochranou soukromí lze obecně dodat, že při správě daně se uplatňuje zásada neveřejnosti (§ 9 odst. 1 daňového řádu), která má svůj odraz v povinnosti osob zúčastněných na správě daní a úředních osob zachovávat mlčenlivost o všem, co se v souvislosti se správou daní dozvěděly. Údaje shromažďované podle navrhované úpravy tak nebudou zpracovávány veřejně a informace o poměrech daňových subjektů jsou chráněny povinností mlčenlivosti pod hrozbou pokuty až do výše 500 000 Kč. Právní úprava obsažená v § 9 odst. 3 daňového řádu současně umožňuje správci daně zpracovávat osobní a jiné údaje, jsou-li potřebné pro správu daní, a to jen v rozsahu, který je nezbytný pro dosažení cíle správy daní.
Závěrečné zhodnocení
Novela zákona o účetnictví
Novela zákona o účetnictví je v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) i s navazující vnitrostátní úpravou ochrany osobních údajů (zejména se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů). 
Novela zákona o účetnictví je rovněž v souladu s právními předpisy upravujícími ochranu soukromí člověka.
Novela zákona o auditorech
Novela zákona o auditorech je v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) i s navazující vnitrostátní úpravou ochrany osobních údajů (zejména se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů). 
Novela zákona o auditorech je rovněž v souladu s právními předpisy upravujícími ochranu soukromí člověka
Novela zákona o dorovnávacích daních
Navrhovaná právní úprava žádným způsobem nemění parametry zacházení s osobními údaji fyzických osob a jejich ochrany a v jejím důsledku nedochází k rozšíření okruhu subjektů, jejichž osobní údaje jsou zpracovávány, popř. okruhu doposud zpracovávaných osobních údajů ve smyslu výše uvedeného nařízení, které upravuje zpracování osobních údajů fyzických osob. Navrhovaná právní úprava s sebou nenese ani jiné dopady na soukromí dotčených ani jiných osob a je tedy v souladu s ochranou soukromí a osobních údajů.
Zhodnocení korupčních rizik navrhovaného řešení (CIA)
Obecně lze k navrhované úpravě ve vztahu ke vzniku korupčních rizik uvést následující:
Identifikace korupčních rizik
Na základě provedené analýzy navrhované regulace z hlediska identifikace korupčních rizik a jejich eliminace lze podle jednotlivých kritérií uvést následující.
Přiměřenost
Pokud jde o rozsah působnosti správního orgánu, je rozhodující jak zákonný okruh působností jako takový, tak míra diskrece, kterou zákon při výkonu jednotlivých působností správnímu orgánu umožňuje, resp. jakou míru diskrece zákon předpokládá. Jakýkoli normativní text zakotvující určitou míru diskrece sám o sobě představuje potenciální korupční riziko. Proto se při přípravě takového ustanovení vždy poměřuje nutnost zavedení takové diskrece daného orgánu s mírou zásahu do individuální sféry subjektu, o jehož právech a povinnostech by se v rámci této diskrece rozhodovalo. Navržená právní úprava mění kompetence správních orgánů pouze způsobem, který zpřesňuje rozsah kompetencí stávajících, anebo zavádí kompetenci novou, a to pouze v rozsahu nezbytném pro úpravu vztahů, které mají být právní úpravou nově regulovány, přičemž míra diskrece je vzhledem k vymezení povinností minimální.
Po stránce věcné představuje návrh novely zákona o účetnictví zejména regulaci práv a povinností v oblasti požadavků na uvádění informací. Tyto lze ukládat pouze na základě zákona. Z hlediska přiměřenosti zvolené právní úpravy je nutno ji posuzovat skrze kvalitu normativního textu. Jednoznačné a jasně formulované ustanovení je méně náchylné z hlediska zneužití ke korupčnímu jednání, neboť jeho výklad připouští minimální pochybnosti. Jasnou úpravu lze jen těžko vykládat praeter legem. Navrhovaná právní úprava si jako jeden ze základních cílů vymezuje jednoznačnost a vnitřní bezrozpornost jednotlivých ustanovení.
Standardnost
Z hlediska standardnosti lze uvést, že navržené změny napříč různými zákony provádějí dílčí a technické změny, jejichž prostřednictvím dochází zejména k reformulaci textu v zájmu lepší přehlednosti, nového systematického uspořádání a komplexního řešení dané problematiky. Standardizace a zpřehlednění úprav je proto jedním z cílů návrhu zákona. Významnější výše popsané změny jsou založeny na standardním odůvodnění.
Efektivita
Z hlediska efektivity lze k předložené úpravě uvést, že k uložení i k vynucování splnění povinnosti při správě daní je věcně a místně příslušný správce daně. Správce daně obvykle disponuje podklady pro vydání daného rozhodnutí, ale i potřebnými odbornými znalostmi, čímž je zaručena efektivní implementace dané regulace i její efektivní kontrola, případně vynucování. Nástroje kontroly a vynucování jsou v oblasti správy daní upraveny jako obecné instituty daňového řádu.
K uložení i k projednávání plnění povinnosti vyplývající ze zákona o účetnictví je příslušný v prvním stupni zpravidla finanční úřad. Tento správce daně obvykle disponuje podklady pro vydání daného rozhodnutí, ale i potřebnými odbornými znalostmi, čímž je zaručena efektivní implementace dané regulace i její efektivní kontrola. Vzhledem k tomu, že v naprosté většině případů budou finanční úřady oprávněny projednávat v prvním stupni sankce za účetní přestupky (nevyhotovené a nezveřejnění zprávy o udržitelnosti), lze v oblasti účetnictví hovořit o vysokém stupni plošného zajištění a kontrolování plnění zákonem uložených povinností.
Z hlediska efektivity ve vztahu ke změnám v oblasti auditu se nepředpokládají žádné změny oproti současnému stavu.
Odpovědnost
Zvolená právní úprava vždy jasně reflektuje požadavek čl. 79 odst. 1 Ústavy, podle něhož musí být působnost správního orgánu stanovena zákonem. Odpovědnou osobou na straně správce daně, resp. jiného správního orgánu je v daňovém řízení vždy úřední osoba. Určení konkrétní úřední osoby je prováděno na základě vnitřních předpisů, resp. organizačního uspořádání konkrétního správního orgánu, přičemž popis své organizační struktury je správní orgán povinen zveřejnit na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Totožnost konkrétní úřední osoby je přitom seznatelná zákonem předvídaným postupem (srov. § 12 odst. 4 daňového řádu); úřední osoba je povinna se při výkonu působnosti správního orgánu prokazovat příslušným služebním průkazem.
Nezbytným požadavkem v boji proti korupci je i jednoznačné určení odpovědnosti. Návrh novely zákona o účetnictví volí legislativní konstrukci, kdy se obecně stanoví, že adresátem tohoto zákona je účetní jednotka, a to implicitně skutečností, že účetní jednotce, popřípadě dalším subjektům prostřednictvím jejich vztahu k účetním jednotkám jsou tímto zákonem stanoveny práva a povinnosti.
Navrhované úpravy ve vztahu k oblasti auditu nemají vliv na stávající požadavky v oblasti odpovědnosti správních orgánů.
Opravné prostředky
Z hlediska opravných prostředků existuje možnost účinné obrany proti nesprávnému postupu správce daně v první řadě v podobě řádného opravného prostředku, kterým je odvolání, resp. rozklad (srov. § 109 a násl. daňového řádu). V souladu s § 102 odst. 1 písm. f) daňového řádu má správce daně povinnost v rozhodnutí uvést poučení, zda je možné proti rozhodnutí podat zejména odvolání, v jaké lhůtě je tak možno učinit, u kterého správce daně se odvolání podává, spolu s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku. Neúplné, nesprávné nebo chybějící poučení je spojeno s důsledky pro bono daného subjektu uvedenými v § 110 odst. 1 daňového řádu. Existuje také možnost užití mimořádných opravných prostředků dle daňového řádu (srov. § 117 a násl. daňového řádu). Vedle opravných prostředků daňový řád připouští rovněž jiné prostředky ochrany, kterými je třeba rozumět: námitku (srov. např. § 159 daňového řádu), stížnost (srov. § 261 daňového řádu), podnět na nečinnost (srov. § 38 daňového řádu).
Navrhované úpravy ve vztahu k oblasti auditu nemají vliv na stávající požadavky v oblasti aplikace opravných prostředků.
Kontrolní mechanismy
Z hlediska systému kontrolních mechanismů je nutno uvést, že oblast daňového práva se pohybuje v procesním režimu daňového řádu, jenž obsahuje úpravu kontroly a přezkumu přijatých rozhodnutí, a to primárně formou opravných prostředků. Proti rozhodnutím je možno podat zejména odvolání anebo v určitých případech užít mimořádných opravných prostředků či jiných prostředků ochrany (viz předchozí bod). Vedle toho lze využít rovněž dozorčí prostředky, čímž je zaručena dostatečná kontrola správnosti a zákonnosti všech rozhodnutí vydávaných v režimu daňového řádu.
Soustavy orgánů vykonávajících správu daní současně disponují interním systémem kontroly v rámci hierarchie nadřízenosti a podřízenosti včetně navazujícího systému personální odpovědnosti. V případě vydání nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu je s odpovědností konkrétní úřední osoby spojena eventuální povinnost regresní náhrady škody, za níž v důsledku nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu odpovídá stát.
Při správě daní se uplatňuje zásada neveřejnosti. Informace o poměrech daňových subjektů jsou tak chráněny povinností mlčenlivosti pod hrozbou pokuty do výše 500 000 Kč a nemohou být zpřístupněny veřejnosti. Tím ovšem nemůže být dotčeno právo samotného daňového subjektu na informace o něm soustřeďované. Toto právo je realizováno prostřednictvím nahlížení do spisu a osobních daňových účtů. Získání informací je daňovým subjektům umožněno také prostřednictvím daňové informační schránky podle daňového řádu.
Za jeden z kontrolních mechanismů lze v případě účetnictví považovat povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem a výroční zprávu ověřenu auditorem. V případě navrhované úpravy bude povinnost ověření dopadat i na zprávu o udržitelnosti. Tato povinnost vyplývá ze směrnice 2013/34/EU i z mezinárodních smluv.
Navrhované úpravy ve vztahu k oblasti auditu nemají vliv na stávající požadavky k zajištění kontrolních mechanismů.
Transparentnost
Z hlediska transparentnosti a otevřenosti dat lze konstatovat, že navrhovaná úprava nemá vliv na dostupnost informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.
Eliminace korupčních rizik
Navržená regulace byla v kapitole 8.1 analyzována z hlediska sedmi kritérií, pokud jde o identifikaci korupčních rizik. Byl prověřován potenciál korupčního rizika související nejen výhradně s agendou, která je předmětem navržené regulace (konkrétní klíčové změny), ale také širší rámec uvedené agendy (správa daní v širokém smyslu jako celek). 
V rámci správy daní je podstatným faktorem i z hlediska korupčního rizika možnost ovlivnění výše stanovené daně. Tento faktor se projevuje i v rovině platební. Pokud jde o dopad navrhovaných změn, nelze jej identifikovat jako specifický ve srovnání s jinými změnami daňového práva, které jsou s ohledem na charakter této materie poměrně časté. V souvislosti s navrženými změnami se uplatní standardní rámec pro eliminaci korupčních rizik pro oblast správy daní v širokém smyslu. Opatření na eliminaci korupčních rizik lze různě klasifikovat. Rozlišovat lze např. preventivní a represivní opatření, opatření ex ante a ex post, opatření v rovině právních předpisů (legislativní), nebo v rovině správní praxe (nelegislativní). 
V souvislosti s návrhem zákona nejsou zaváděny nové represivní nástroje zaměřené na eliminaci korupčních rizik. Vedle obecného trestněprávního protikorupčního rámce lze blíže připomenout zejména aspekty protikorupčního rámce spojené se státní službou. Mezi účinnými opatřeními daňového práva lze jmenovat např. uplatnění zásady neveřejnosti. Další represivní sankce jsou stanoveny trestním zákoníkem v případě, že jednání konkrétní úřední osoby nebo skupiny úředních osob naplní podstatu trestného činu, například trestný čin přijetí úplatku.
Za další opatření k eliminaci korupčních rizik lze považovat odpovídající organizační zajištění výkonu příslušné agendy. V souvislosti se správou daní v širokém smyslu se hovoří o tzv. pravidlu čtyř nebo šesti očí. Podle něj by mělo být zajištěno, aby určitý postup úřední osoby byl kontrolován nebo dohlížen jednou nebo dvěma jinými osobami. Takový přístup je v kontextu České republiky běžným standardem, který není potřeba upravovat na úrovni právních předpisů. Existují jistě i další organizační a technická opatření na úrovni veřejné správy, avšak ta nejsou specifická pro tuto agendu.
Navrhované úpravy ve vztahu k oblasti auditu svou podstatou legislativně technických úprav nevytvářejí žádná korupční rizika.
Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nemá dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
Zhodnocení dopadů na rodiny
Navrhovaná novela nepředpokládá žádné dopady na rodiny.
Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Navrhovaná právní úprava nemá dopad na území ani územní samosprávné celky.
Zhodnocení souladu se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy (DPL)
Budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default)
Navržená právní úprava jednak upravuje rozsah digitálně poskytovaných informací a zároveň zakládá povinnosti, které jsou vyžadovány též v digitální podobě. Lze tedy konstatovat, že návrh zákona plně naplňuje tuto zásadu.
Maximální opakovatelnost a znovupoužitelnost údajů a služeb (princip only once)
Návrh zákona spadá do oblasti správy daní, proto jsou informace v něm chráněny daňovou mlčenlivostí podle § 52 a násl. daňového řádu. K významu zásady zachování mlčenlivosti lze uvést, že zákonná garance toho, že s informacemi poskytnutými daňovým subjektem bude nakládáno jako s důvěrnými a zásadně nezveřejnitelnými, je velmi důležitým faktorem pro právní jistotu daňových subjektů a pro realizaci jejich povinnosti tvrzení při správě daní. Povinnost zachovat mlčenlivost má za úkol zejména ochranu informací, které jsou během správy daní o konkrétním subjektu zjištěny, a je vysoce žádoucí, aby subjekt, který poskytl otevřeně údaje o své osobě a o svých finančních záležitostech a poměrech, měl záruku, že nedojde ke zneužití těchto (často velmi citlivých) informací. Zrušení této povinnosti by pak mělo zásadní dopady na správu daní, potažmo na fungování celého státu.
Z hlediska předávání informací pak lze počítat se zákonnými průlomy do povinnosti mlčenlivosti, kdy dochází k zákonem předvídanému předávání informací předem vymezenému okruhu osob. Dále je nutné upozornit, že jedná-li se o zájem daňového subjektu, tak tento může správce daně povinnosti mlčenlivosti zprostit.
V případě získávání informací správcem daně pak návrh vychází z obecné úpravy daňového řádu, kde podle § 58 odst. 3 je oprávněn získat informace od jiných osob pouze v případě, kdy je nemůže získat z vlastních zdrojů nebo od jiného orgánu veřejné moci, což je zcela v souladu s touto zásadou. 
Návrh pak naplňuje zásadu opakovatelnosti a znovupoužitelnosti údajů v intencích výše řečeného.
V případě navrhované úpravy v oblasti účetnictví se nezavádí povinným subjektům duplicitně zveřejňovat účetní informace. 
Navrhovaná úprava v oblasti auditu je v souladu s principy maximální opakovatelnosti a znuvupoužitelnosti údajů a služeb, neboť zachovává principy sběru a publikování údajů ve shodném již používaném schématu.
Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením (princip governance accessibility)
Tato zásada není návrhem zákona upravena, právní úprava se řídí obecnými právními předpisy upravující tuto problematiku.
Sdílené služby veřejné správy
Návrh zákona nepředpokládá odchylky od obecné právní úpravy při správě daní ani praxe orgánů Finanční správy České republiky. Návrh novely zákona o auditorech se uvedené oblasti nijak nedotýká.
Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy
Návrh zákona sám nijak nestanoví, jakým způsobem má příslušný orgán veřejné moci zajistit to, aby jím poskytované služby řádně fungovaly. Návrh zákona tedy nijak neupravuje topologie informačních systémů ani jejich komponent.
Mezinárodní interoperabilita - budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru
Návrh zákona, neupravuje budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru.
Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip nařízení o ochraně osobních údajů)
Návrh zákona je plně v souladu s touto zásadou. Návrh zákona nad rámec základní ochrany osobních údajů stanovených zákonem o ochraně osobních údajů a daňovým řádem (povinnost mlčenlivosti) normuje postupy navazující na porušení zabezpečení údajů na evropské úrovni.
Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open government)
Zásada otevřenosti a transparentnosti je návrhem zákona naplněna v mantinelech základních zásad správy daní podle daňového řádu. Návrh zákona sám o sobě nikterak neomezuje otevřenost a transparentnost.
Technologická neutralita
Zákon neomezuje technické ani technologické prostředky, které mohou využívat dotčené subjekty. V rámci podávání formulářových podání správci daně jsou jediná kritéria doručení dat ve stanoveném formátu a struktuře správci daně. Volba technického řešení je na samotných subjektech.
Uživatelská přívětivost
Vzhledem k faktu, že návrh zákona transponuje evropské právo, kdy samotné informační systémy pro mezinárodní výměnu informací spravuje Evropská komise, není v době tvorby tohoto zákona známy detaily technického řešení, na které bude navazovat technické řešení tuzemské.
II. Zvláštní část
K části první (změna zákona o účetnictví)
:
1.  (Poznámka pod čarou č. 1)
Výčet právních předpisů Evropské unie se v poznámce pod čarou č. 1 doplňuje o směrnici Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2775 ze dne 17. října 2023, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU, pokud jde o úpravy kritérií velikosti pro mikropodniky a malé, střední a velké podniky nebo skupiny. Uvedená směrnice Komise valorizuje částky hraničních hodnot, konkrétně aktiv a ročního úhrnu čistého obratu, které slouží ke kategorizaci účetních jednotek. Z toho důvodu je nutné ji zařadit do výčtu právních předpisů Evropské unie, které zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“), zapracovává a které jsou uvedeny v poznámce pod čarou č. 1.
1.  (§ 1b odst. 1 písm. a))
V § 1b a § 1c se navyšují hraniční hodnoty aktiv a ročního úhrnu čistého obratu stanovené jako dvě z kritérií pro zařazení účetní jednotky do příslušné kategorie. Toto navýšení vychází ze směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2775 ze dne 17. října 2023 a je její transpozicí. V té jsou obecně navýšeny hraniční hodnoty sloužící k zařazení účetní jednotky do příslušné kategorie o přibližně 25 % v eurech, a to s ohledem na kumulovanou inflaci v eurozóně a Evropské unii v období od 1. ledna 2013 do 31. března 2023. Ta činila v eurozóně 24,3 % a v Evropské unii 27,2 %. Navýšené částky v Kč vychází z částek v EUR uvedených ve směrnici Komise a byly získány přepočtem na Kč způsobem uvedeným v čl. 3 odst. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic 78/660/EHS a 83/349/EHS (dále jen „účetní směrnice“). 
1. (§ 1b odst. 1 písm. b))
Viz odůvodnění k novelizačnímu bodu 2.
1. (§ 1b odst. 2 písm. a))
Viz odůvodnění k novelizačnímu bodu 2.
1. (§ 1b odst. 2 písm. b))
Viz odůvodnění k novelizačnímu bodu 2.
1. (§ 1b odst. 3 písm. a))
Viz odůvodnění k novelizačnímu bodu 2.
1. (§ 1b odst. 3 písm. b))
Viz odůvodnění k novelizačnímu bodu 2.
1. (§ 1c odst. 1 písm. a))
Viz odůvodnění k novelizačnímu bodu 2.
1. (§ 1c odst. 1 písm. b))
Viz odůvodnění k novelizačnímu bodu 2.
1.  (§ 1c odst. 2 písm. a))
Viz odůvodnění k novelizačnímu bodu 2.
1.  (§ 1c odst. 2 písm. b))
Viz odůvodnění k novelizačnímu bodu 2.
1. (§ 21 odst. 3)
Navržená změna souvisí s transpozicí účinnosti dalších fází směrnice Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2022/2464 ze dne 14. prosince 2022, kterou se mění nařízení (EU) č. 537/2014, směrnice 2004/109/ES, směrnice 2006/43/ES a směrnice 2013/34/EU, pokud jde o podávání zpráv o udržitelnosti (dále jen „CSRD“). Nově se má povinnost uvádět stanovené údaje o nehmotných zdrojích ve výroční zprávě vztahovat na širší okruh účetních jednotek, a nikoli pouze na účetní jednotky zahrnuté do 1. fáze účinnosti CSRD. V důsledku navržené změny budou nově povinny ve výroční zprávě uvádět informace o nehmotných zdrojích všechny velké účetní jednotky, které jsou velkými účetními jednotkami pouze na základě své velikosti, resp. ty, co splňují kritéria pro zařazení mezi velké účetní jednotky uvedené v § 1b odst. 4. 
Tato povinnost se tak nebude vztahovat na subjekty veřejného zájmu s výjimkou těch, kteří jsou emitenty investičních cenných papírů přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu nebo kteří by byli velkou účetní jednotkou, i pokud by nebyli subjekty veřejného zájmu.
Kromě účetních jednotek splňujících kritéria podle § 1b odst. 4 se tato povinnost vztahuje rovněž i na účetní jednotky splňující kritéria pro zařazení do kategorie středních nebo malých účetních jednotek, jde-li o emitenty investičních cenných papírů přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu.
1. (§ 21 odst. 4)
Účelem této změny je zamezit duplicitě v údajích uváděných ve výroční zprávě a ve zprávě o udržitelnosti nebo konsolidované zprávě o udržitelnosti. Konkrétně se jedná o údaje uvedené v § 21 odst. 2 zákona o účetnictví (doposud ustanovené chybně odkazovalo na § 21 odst. 3). Tyto údaje nemusí účetní jednotka uvádět ve výroční zprávě, jestliže jsou touto účetní jednotkou uvedeny v jí vyhotovené zprávě o udržitelnosti nebo konsolidované zprávě o udržitelnosti. Jedná se o transpozice čl. 19a odst. 8 účetní směrnice ve znění CSRD.
1. (§ 21 odst. 8)
Navrženou změnou se vypouští z uvedeného ustanovení povinnost ověřit zprávu o udržitelnosti auditorem, jestliže je zpráva o udržitelnosti vyhotovena účetní jednotkou, jejíž účetní závěrka musí být ověřena auditorem podle § 20 zákona o účetnictví. Povinnost ověření jednotlivých druhů zpráv o udržitelnosti se zakotvuje v ustanoveních zákona o účetnictví, které se týkají jednotlivých druhů zpráv o udržitelnosti.
1. (§ 21a odst. 8)
Navržená změna v návaznosti na transpozici jednotlivých fází účinnosti CSRD doplňuje text ustanovení o zprávy o udržitelnosti osoby ze třetí země, konsolidované zprávy o udržitelnosti a konsolidované zprávy o udržitelnosti osoby ze třetí země, tak, aby bylo postaveno najisto, že se tyto zprávy zveřejňují stejným způsobem jako účetní závěrky nebo výroční zprávy. 
U vyjmenovaných typů zpráv o udržitelnosti totiž mohou nastat případy, kdy budou tyto zprávy zveřejňovány samostatně, a nikoli jako součást výroční zprávy účetní jednotky, která zprávu vyhotovila, protože tato účetní jednotka nebude vyhotovovat výroční zprávu nebo konsolidovanou zprávu, jejichž by mohla být daná zpráva součástí. 
S ohledem na systematiku právní úpravy vyhotovování těchto zpráv se jeví jako nezbytné zachovat stejný postup zveřejňování samostatných zpráv o udržitelnosti jako v případě výročních zpráv nebo účetních závěrek. Takto stanovený postup zveřejňování se jeví vhodným i z pohledu účetních jednotek povinných vyhotovovat vyjmenované typy zpráv o udržitelnosti, které budou tyto zprávy zveřejňovat stejným způsobem jako jiné zprávy v rámci účetního výkaznictví.
1. (§ 22 odst. 2)
Navrhuje se změna ustanovení § 22 odst. 2 v návaznosti transpozici jednotlivých fází účinnosti CSRD, kdy povinnost vyhotovovat zprávu o udržitelnosti a konsolidovanou zprávu o udržitelnosti za podmínek stanovených zákonem o účetnictví budou mít i družstva, pokud jsou spořitelním úvěrovým družstvem nebo pojišťovnou, a to i v případě, kdy jsou tato družstva ovládající osobou s výjimkou případů, kdy se jedná o výkon společného vlivu.
Z toho důvodu je nezbytné zakotvit v zákoně o účetnictví, konkrétně v § 22 odst. 2, že družstva uvedená v prvním odstavci mají povinnost za podmínek stanovených zákonem o účetnictví sestavit konsolidovanou účetní závěrku, a tedy jsou konsolidující účetní jednotkou. Jiných než vyjmenovaných družstev se povinnost sestavovat konsolidovanou účetní závěrku týkat nebude.
Se zakotvením výše uvedených družstev jako konsolidujících účetních jednotek vyhotovujících konsolidovanou účetní závěrku souvisí i jejich povinnost vyhotovovat konsolidovanou výroční zprávu, jejíž součástí je podle § 32k odst. 1 konsolidovaná zpráva o udržitelnosti. To je v souladu i se směrnicí Rady ze dne 8. prosince 1986 o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách bank a ostatních finančních institucí a směrnicí Rady ze dne 19. prosince 1991 o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách pojišťoven.
Za stávající právní úpravy by tak družstva, na které dopadá povinnost vyhotovovat konsolidovanou zprávu o udržitelnosti, byla povinna zveřejňovat konsolidovanou zprávu o udržitelnosti samostatně.
Stávající právní úprava v § 32i odst. 3 zákona o účetnictví stanoví fikci, že pro účely zprávy o udržitelnosti a konsolidované zprávy o udržitelnosti se považuje za konsolidující účetní jednotku i družstvo, pokud je ovládající osobou. Takto vymezená fikce reflektuje pouze 1. fázi účinnosti CSRD a nikoli další, které jsou transponovány tímto zákonem. Pokud by bylo dané ustanovení ponecháno, povinnost vyhotovovat konsolidovanou zprávu o udržitelnosti by se vztahovala na všechna družstva, což by bylo nad rámec CSRD. Tato stávající právní úprava rovněž neřeší další otázky spojené s konsolidací, a to vyhotovování konsolidovaných účetních závěrek nebo konsolidovaných výročních zpráv.
Z toho důvodu nebylo přistoupeno k novelizaci ustanovení § 32i odst. 3 zákona o účetnictví, ale k jeho vypuštění bez náhrady a nahrazení právní úpravou v § 22 odst. 2 zákona o účetnictví, která řeší danou otázku komplexně.
1. (§ 32f odst. 1)
Zprávu o udržitelnosti je povinna vyhotovit účetní jednotka, která má formu obchodní společnosti nebo družstva (pouze v případě, že je spořitelním a úvěrním družstvem nebo pojišťovnou) a je velkou účetní jednotkou nebo je střední nebo malou účetní jednotkou, jejíž investiční cenné papíry jsou přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu. 
Pro účely určení kategorie účetní jednotky se v případě individuální zprávy o udržitelnosti neuplatní fikce podle § 1b odst. 5 písm. a), podle které se na subjekt veřejného zájmu hledí jako na velkou účetní jednotku. Pro posouzení, zda účetní jednotce vznikla povinnost vyhotovit zprávu o udržitelnosti, je tedy rozhodné, zda naplnila příslušné hraniční hodnoty pro zařazení do příslušné kategorie účetních jednotek, a je lhostejno, zda ji zákon o účetnictví označuje za subjekt veřejného zájmu, či nikoliv.
Podle navrhovaného odstavce 1 písmene a) se povinnost vyhotovovat zprávu o udržitelnosti vztahuje nejen na obchodní společnosti, ale také na družstva. Důvodem je skutečnost, že tato povinnost se na základě čl. 1 odst. 3 účetní směrnice ve znění CSRD vztahuje na pojišťovny, zajišťovny, banky a spořitelní a úvěrní družstva bez ohledu na jejich právní formu, přičemž vedle spořitelních a úvěrních družstev mohou mít právní formu družstva rovněž pojišťovny podle zákona upravujícího pojišťovnictví. 
1. (§ 32f odst. 2)
Z důvodu novelizace § 32g odst. 1, kdy se nově výjimka z povinnosti vyhotovit zprávu o udržitelnosti podle tohoto odstavce týká pouze investičních fondů, jeví se z legislativního hlediska a z hlediska srozumitelnosti textu žádoucí nahrazení odkazu na ustanovení § 32g odst. 1 výslovným uvedením investičních fondů.
1. (§ 32f odst. 3 až 5)
K odstavci 3:
V případě zpráv o udržitelnosti, konsolidovaných zpráv o udržitelnosti, zpráv o udržitelnosti osoby ze třetí země a konsolidovaných zpráv o udržitelnosti osoby ze třetí země je nezbytné rozlišovat u subjektů veřejného zájmu jednotlivé kategorie účetních jednotek, do kterých by byly zařazeny, pokud by subjektem veřejného zájmu nebyly. To vyplývá z čl. 19a a 29a účetní směrnice a čl. 5 CSRD, ve kterých se rozlišují jednotlivé kategorie účetních jednotek v případě subjektů veřejného zájmu. V § 1b odst. 5 písm. a) zákona o účetnictví je zakotvena fikce, že subjekt veřejného zájmu je vždy velkou účetní jednotkou bez ohledu na výši aktiv, ročního úhrnu čistého obratu nebo průměrného počtu zaměstnanců v účetním období. Aby tak mohla být řádně a srozumitelně transponována právní úprava zpráv o udržitelnosti, konsolidovaných zpráv o udržitelnosti, zpráv o udržitelnosti osoby ze třetí země a konsolidovaných zpráv o udržitelnosti osoby ze třetí země do českého právního řádu, je nutné, aby se na ustanovení tohoto zákona, která se jich týkají, fikce podle § 1b nepoužila. Fikce, že subjekty veřejného zájmu jsou velkými účetními jednotkami, se tak neuplatní v případě ustanovení tohoto zákona, která se vztahují ke zprávě o udržitelnosti, konsolidované zprávy o udržitelnosti, zprávě o udržitelnosti osoby ze třetí země, konsolidované zprávě o udržitelnosti osoby ze třetí země a přechodných ustanovení týkajících se těchto zpráv a povinnosti je vyhotovovat.
K odstavci 4:
Navrženou změnou se zakotvuje povinnost ověření zprávy o udržitelnosti auditorem. Povinné ověření auditorem se tak bude týkat veškerých zpráv o udržitelnosti.
Obsah zprávy auditora o ověření zprávy o udržitelnosti upravuje § 20ab zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech), ve znění pozdějších předpisů. Z toho důvodu se odkazuje na zákon o auditorech v navrženém ustanovení.
K odstavci 5:
Zákon o účetnictví stanoví, které účetní jednotky musí vyhotovit zprávu o udržitelnosti, ale tím nebrání jiným účetním jednotkám ji vyhotovovat na základě vlastního rozhodnutí. Účetním jednotkám, které nemají zákonnou povinnost vyhotovovat zprávu o udržitelnosti a které se ji i přesto rozhodnou dobrovolně vyhotovit, se však stanoví povinnost, aby tato zpráva byla vyhotovena v souladu s obsahovými požadavky stanovenými pro zprávu o udržitelnosti v § 32h odst. 2 až 9 a § 32aha, nebo podle mezinárodně přijatých standardů pro zprávy o udržitelnosti, které mohou klást nižší nároky na obsah těchto zpráv. Jako příklad mezinárodně uznávaných standardů lze uvést standardy vydané např. Evropskou poradní skupinou pro účetní výkaznictví (EFRAG). V opačném případě nemůže být dokument označen jako zpráva o udržitelnosti.
Účelem zakotvení obsahových požadavků na zprávu o udržitelnosti účetní jednotky, která není ze zákona povinna tuto zprávu vyhotovovat, je zamezení možnosti vzniku účelových dokumentů označovaných jako zpráva o udržitelnosti, které by neměly srovnatelný obsah se zprávami vyhotovovanými účetními jednotkami, kterým jejich vyhotovení ukládá zákon, a mohly by tak uvádět jejich adresáty v omyl.
Dobrovolně vyhotovený dokument označený jako konsolidovaná zpráva o udržitelnosti musí být ověřen auditorem za podmínek uvedených v § 20, tedy pokud se jedná o dokument účetní jednotky tam uvedené. Rozsah ověření a obsah zprávy auditora bude totožný, jako by se jednalo o zprávu o udržitelnosti.
Vzhledem k tomu, že věta první odkazuje na celý § 32h, platí, že i dobrovolně vyhotovený dokument označený jako zpráva o udržitelnosti je součástí výroční zprávy (viz § 32h odst. 1). Dobrovolně však mohou tento dokument vyhotovit i účetní jednotky, které nevyhotovují výroční zprávu; v takové situaci dokument označený jako zpráva o udržitelnosti nemusí být součástí výroční zprávy a bude tedy existovat jako samostatný dokument.
1. (§ 32g odst. 1)
Z povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti jsou trvale osvobozeny účetní jednotky, které jsou investičními fondy, a to na základě čl. 1 odst. 3 účetní směrnice ve znění CSRD.
1. (§ 32g odst. 2 písm. a)
Navržená změna reflektuje  transpozici jednotlivých fází CSRD ve vztahu ke zprávám o udržitelnosti a konsolidovaným zprávám o udržitelnosti. Znění tohoto ustanovení je nezbytné novelizovat, jelikož povinnost vyhotovovat zprávu o udržitelnosti se má vztahovat i na malé účetní jednotky a střední účetní jednotky (podle kritérií uvedených v § 1b), které jsou emitenty investičních cenných papírů přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu. Podmínky osvobození z povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti je tak třeba upravit v tom smyslu, aby se vztahovaly na všechny fáze účinnosti CSRD.
Současné znění tohoto ustanovení reflektuje pouze 1. fázi transpozice CSRD, kdy povinnost vyhotovovat zprávu o udržitelnosti mají pouze velké účetní jednotky, splňující stanovené podmínky. Výjimka podle § 32g odst. 2 se podle účetní směrnice nemá vztahovat na velkou účetní jednotku (podle kritérií uvedených v § 1b), která je emitentem investičních cenných papírů. Na malé a střední účetní jednotky, které jsou takovými emitenty, se však vztahovat má, a proto je třeba negativní podmínku v § 32g odst. 2 písm. a) upravit tak, aby tyto účetní jednotky z výjimky nevylučovala.
1. (§ 32g odst. 2 písm. b))
V § 32g odst. 2 zákona o účetnictví se vypouští písmeno b) z důvodu jeho nadbytečnosti, jelikož podmínka v něm obsažená již vyplývá z ustanovení nově označeného jako § 32g odst. 2 písm. b) bod 1. V něm se jako podmínka pro osvobození z povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti stanoví uvedení informací o konsolidující účetní jednotce a všech jejích konsolidovaných účetních jednotkách v konsolidované výroční zprávě nebo konsolidované zprávě vedení jiné konsolidující osoby z Evropské unie. Z toho na nade vší pochybnost vyplývá, že účetní jednotka, která má být osvobozena z povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti, včetně všech svých konsolidovaných účetních jednotek, musí být zahrnuta do jednoho konsolidačního celku jiné konsolidující osoby z Evropské unie.
1. (§32g odst. 2 písmeno b))
Navržená změna ustanovení § 32g odst. 2 písm. b) zákona o účetnictví zpřesňuje formulaci podmínek, při jejichž splnění je účetní jednotka osvobozena z povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti.
1. (§ 32g odst. 2 písm. c))
Navržená změna ustanovení § 32g odst. 2 písm. c) zákona o účetnictví zpřesňuje formulaci podmínek, při jejichž splnění je účetní jednotka osvobozena z povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti. Může totiž nastat situace, kdy přestože je účetní jednotka osvobozena od povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti, není osvobozen od povinnosti vyhotovit konsolidovanou výroční zprávu, protože podmínky pro osvobození od těchto dvou povinností nejsou totožné, a v takovém případě by nevyhotovovala výroční zprávu, ale pouze konsolidovanou výroční zprávu (viz § 22b odst. 2 věta čtvrtá).
1. (§ 32g odst. 3 písm. a))
Navržená změna reflektuje  jednotlivé fáze transpozice účetní směrnice ve znění CSRD ve vztahu ke zprávám o udržitelnosti a konsolidovaným zprávám o udržitelnosti. Znění tohoto ustanovení je nezbytné změnit, jelikož povinnost vyhotovovat zprávu o udržitelnosti se má vztahovat i na malé účetní jednotky a střední účetní jednotky (podle kritérií uvedených v § 1b), které jsou emitenty investičních cenných papírů přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu. Podmínky osvobození z povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti je tak třeba upravit v tom smyslu, aby se vztahovaly na všechny fáze účinnosti CSRD.
Současné znění tohoto ustanovení reflektuje pouze 1. fázi transpozice účetní směrnice ve znění CSRD, kdy povinnost vyhotovovat zprávu o udržitelnosti mají pouze velké účetní jednotky, splňující stanovené podmínky. Výjimka podle § 32g odst. 3 se podle účetní směrnice nemá vztahovat na velkou účetní jednotku (podle kritérií uvedených v § 1b), která je emitentem investičních cenných papírů. Na malé a střední účetní jednotky, které jsou takovými emitenty, se však vztahovat má, a proto je třeba negativní podmínku v § 32g odst. 3 písm. a) upravit tak, aby tyto účetní jednotky z výjimky nevylučovala.
1. (§ 32g odst. 3 písm. b))
V § 32g odst. 3 zákona o účetnictví se vypouští písmeno b) z důvodu jeho nadbytečnosti, jelikož podmínka v něm obsažená již vyplývá z ustanovení nově označeného jako § 32j odst. 3 písm. b) bod 1. V něm se jako podmínka pro osvobození z povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti stanoví uvedení informací o konsolidující účetní jednotce a všech jejích konsolidovaných účetních jednotkách v konsolidované výroční zprávě nebo konsolidované zprávě vedení jiné konsolidující osoby ze třetí země. Z toho na nade vši pochybnost vyplývá, že účetní jednotka, která má být osvobozena z povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti, včetně všech svých konsolidovaných účetních jednotek, musí být zahrnuta do jednoho konsolidačního celku konsolidující osoby ze třetí země.
1. (§ 32g odst. 3 písm. b))
Navržená změna ustanovení § 32g odst. 3 písm. b) zakotvuje legislativní zkratku „jiná konsolidující osoba ze třetí země“, která byla doposud zavedena v rušeném písmenu b). Jinou konsolidující osobou tak může být pouze zahraniční osoba, která se řídí právem státu, který není členem Evropské unie.
1. (§ 32g odst. 3 písm. b) bod 6)
Navržená změna tohoto ustanovení zakotvuje jako podmínku osvobození z povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti, aby konsolidovaná zpráva o udržitelnosti, kterou vyhotovila její konsolidující osoba ze třetí země, byla zveřejněna ve veřejném rejstříku, ve kterém je zapsána konsolidovaná účetní jednotka, která má být z povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti osvobozena, a to ve lhůtě stanovené zákonem o účetnictví nebo jiným právním předpisem pro zveřejnění její výroční zprávy (jejíž součástí by v případě absence osvobození zpráva o udržitelnosti byla). 
Cílem této změny je upřesnění tohoto ustanovení, aby lépe odpovídalo smyslu a účelu čl. 19a odst. 9 a 10, které stanoví výjimky z povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti. Navrženou změnou bude zajištěno, aby konsolidovaná účetní jednotka nebyla ze své povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti osvobozena dříve, než bude zveřejněna konsolidovaná zpráva o udržitelnosti jiné konsolidující osoby ze třetí země. Tím je zajištěno, že budou zveřejněny informace týkající se udržitelnosti ve vztahu ke konsolidované účetní jednotce, a to buď v jí vyhotovené zprávě o udržitelnosti, nebo v konsolidované zprávě o udržitelnosti vyhotovené její konsolidující osobou ze třetí země. 
1. (§ 32g odst. 3 písm. c))
Navržená změna ustanovení § 32g odst. 3 písm. c) zákona o účetnictví zpřesňuje formulaci podmínek, při jejichž splnění je účetní jednotka osvobozena z povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti. Může totiž nastat situace, kdy přestože je účetní jednotka osvobozena od povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti, není osvobozen od povinnosti vyhotovit konsolidovanou výroční zprávu, protože podmínky pro osvobození od těchto dvou povinností nejsou totožné, a v takovém případě by nevyhotovovala výroční zprávu, ale pouze konsolidovanou výroční zprávu (viz § 22b odst. 2 věta čtvrtá).
1. (§ 32h odst. 6)
V § 32h odst. 6 zákona o účetnictví se vypouští věta druhá z důvodu, že dané pravidlo nemá platit obecně, ale jen po určitou dobu, a to podle toho, do jaké fáze náběhu CSRD daná účetní jednotka patří. V prvních 3 letech od vzniku povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti a konsolidovanou zprávu o udržitelnosti je totiž stanoven ve vztahu k povinně uváděným informacím o hodnotovém řetězci odlišný režim, kdy je možné tyto informace neuvádět za podmínky, že účetní jednotka vyvine úsilí k jejich získání a popíše, proč je nebylo možné získat.
S ohledem na skutečnosti uvedené v předchozím odstavci je nutné vypustit větu druhou a tuto časově ohraničenou výjimku upravit v přechodných ustanoveních pro jednotlivé fáze transpozice účetní směrnice ve znění CSRD. Konkrétně je tato výjimka zakotvena v bodě 9 přechodných ustanoveních.
1. (poznámka pod čarou č. 48)
Vkládá se poznámka pod čarou č. 48, která odkazuje na Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2772 ze dne 31. července 2023, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU, pokud jde o standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti. V tomto nařízení jsou stanoveny standardy pro vyhotovování zpráv o udržitelnosti.
1. (§ 32h odst. 10)
Navržená změna ustanovení § 32h odst. 10 zákona o účetnictví má zajistit právní jistotu účetních jednotek, na které dopadá povinnost vyhotovovat zprávu o udržitelnosti nebo konsolidovanou zprávu o udržitelnosti, v tom smyslu, že informace uvedené v čl. 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 ze dne 18. června 2020 o zřízení rámce pro usnadnění udržitelných investic a o změně nařízení (EU) 2019/2088 jsou značkovány jako součást těchto zpráv postupem uvedeným v tomto ustanovení.
1. (§ 32ha)
Vkládané ustanovení § 32ha obsahuje zvláštní úpravu pro zjednodušený obsah zprávy o udržitelnosti vyhotovované středními a malými účetními jednotkami, malými a nepříliš složitými institucemi ve smyslu čl. 4 odst. 1 bod 145 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013, o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a o změně nařízení (EU) č. 648/2012, a účetními jednotkami, které jsou kaptivními pojišťovnami nebo kaptivními zajišťovnami podle zákona upravujícího pojišťovnictví. Tyto účetní jednotky nemusí vyhotovovat své individuální zprávy o udržitelnosti v plném rozsahu a mohou do nich zahrnout pouze vybrané informace. Vyhotovuje-li účetní jednotka zprávu o udržitelnosti v takto zjednodušeném rozsahu, v souladu s odstavcem 2 při vyhotovování této zprávy postupuje podle speciálních standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti pro malé a střední podniky přijatých Evropskou komisí.
1. (§ 32i odst. 1)
Toto ustanovení vymezuje podobným způsobem jako v případě zprávy o udržitelnosti, které konsolidující účetní jednotky jsou povinny vyhotovovat konsolidovanou zprávu o udržitelnosti. Ustanovení § 32i vychází z čl. 29a odst. 1 účetní směrnice ve znění CSRD a z čl. 1 odst. 3 účetní směrnice ve znění CSRD. 
Povinnost vyhotovovat konsolidovanou zprávu o udržitelnosti je ukládána konsolidující účetní jednotce, která je konsolidující účetní jednotkou velké skupiny. Z toho, že jde o konsolidující účetní jednotku, ve spojení s § 22 odst. 2 vyplývá, že se ustanovení vztahuje pouze na obchodní společnosti a družstva. V případě družstev se tato povinnost týká pouze spořitelních a úvěrových družstev nebo pojišťoven. Velikost samotné konsolidující účetní jednotky, resp. splnění některých hodnotových kritérií pro její kategorizaci, nejsou pro vznik povinnosti vyhotovovat konsolidovanou zprávu o udržitelnosti relevantní.
Novelizovat toto ustanovení navrženým způsobem je nezbytné z důvodu, že stávající znění tohoto ustanovení reflektuje pouze první fázi účinnosti CSRD ve vztahu ke vzniku povinnosti vyhotovovat konsolidovanou zprávu o udržitelnosti a nereflektuje zbývající fáze účinnosti CSRD.
1. (§ 32i odst. 2)
Z důvodu, že se výjimka z povinnosti vyhotovovat konsolidovanou zprávu o udržitelnosti podle § 32j odst. 1 týká pouze investičních fondů, jeví se z legislativního hlediska a z hlediska srozumitelnosti textu žádoucí nahrazení odkazu na ustanovení § 32j odst. 1 výslovným uvedením investičních fondů.
1. (§ 32i odst. 3)
Navrženou změnou se zakotvuje povinnost ověření konsolidované zprávy o udržitelnosti auditorem. Povinné ověření auditorem se tak bude týkat veškerých konsolidovaných zpráv o udržitelnosti.
Obsah zprávy auditora upravuje §20ab zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech), ve znění pozdějších předpisů, který se týká ověření zprávy o udržitelnosti. Z toho důvodu je na zákon o auditorech odkazováno v navrhovaném ustanovení.
1. (§ 32i odst. 4)
Vypuštění stávajícího znění § 32i odstavce 3 zákona o účetnictví je nezbytné z důvodu, že se v § 22 odst. 2 zákona o účetnictví tímto zákonem zakotvuje povinnost vyjmenovaným družstvům vyhotovovat konsolidovanou účetní závěrku, čímž se stávají konsolidujícími účetními jednotkami. Stávající znění § 32i odst. 3 obsahující fikci, že vyjmenovaná družstva jsou pro účely zpráv o udržitelnosti a konsolidovaných zpráv o udržitelnosti konsolidujícími účetními jednotkami, se stalo nadbytečným a z toho důvodu je vypuštěno bez náhrady. Vyjmenovanými družstvy se rozumí spořitelní a úvěrová družstva nebo pojišťovny.
Nové znění § 32i odst. 3 reaguje na skutečnost, že konsolidovanou zprávu o udržitelnosti může vyhotovovat i jiná konsolidující účetní jednotka než ta, která má povinnost ji vyhotovovat. Účetním jednotkám, které nemají povinnost vyhotovovat konsolidovanou zprávu o udržitelnosti a které se ji i přesto rozhodnou dobrovolně vyhotovit, se stanoví povinnost, aby tato zpráva byla vyhotovena v souladu s obsahovými požadavky stanovenými pro konsolidovanou zprávu o udržitelnosti v § 32k, nebo podle mezinárodně přijatých standardů pro konsolidované zprávy o udržitelnosti, které mohou klást nižší nároky na obsah těchto zpráv. Jako příklad mezinárodně uznávaných standardů lze uvést standardy vydané organizacemi jako je např. Evropská poradní skupina pro účetní výkaznictví (EFRAG). V opačném případě nesmí být dokument označen jako zpráva o udržitelnosti.
Účelem zakotvení obsahových požadavků na konsolidovanou zprávu o udržitelnosti účetní jednotky, která není povinna tuto zprávu vyhotovovat, je zamezení možnosti vzniku účelových dokumentů označovaných jako konsolidovaná zpráva o udržitelnosti, které by neměly srovnatelný obsah se zprávami vyhotovovanými účetními jednotkami, kterým jejich vyhotovení ukládá zákon, a mohly by tak uvádět jejich adresáty v omyl.
Dobrovolně vyhotovený dokument označený jako konsolidovaná zpráva o udržitelnosti musí být ověřen auditorem v každém jednotlivém případě. Rozsah ověření a obsah zprávy auditora bude totožný, jako by se jednalo o zprávu o udržitelnosti.
Vzhledem k tomu, že věta první odkazuje na celý § 32k, platí, že i dobrovolně vyhotovený dokument označený jako konsolidovaná zpráva o udržitelnosti je součástí konsolidované výroční zprávy (viz § 32k odst. 1 věta první). Dobrovolně však mohou tento dokument vyhotovit i účetní jednotky, které nevyhotovují konsolidovanou výroční zprávu; v takové situaci dokument označený jako konsolidovaná zpráva o udržitelnosti nemusí být podle § 32i odst. 4 věty třetí součástí konsolidované výroční zprávy a bude tedy existovat jako samostatný dokument.
1. (§ 32j odst. odst. 2 písm. a))
Navržená změna reaguje na chybnou transpozici čl. 29a odst. 8 a 9 účetní směrnice ve znění CSRD v tomto zákoně, kdy výjimka z povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti podle § 32j odst. 2 se při splnění stanovených podmínek podle současné právní úpravy může týkat všech kategorií účetních jednotek s výjimkou velkých účetních jednotek. Dle čl. 29a odst. 9 účetní směrnice se však výjimka uvedená v § 32j odst. 2 nemůže týkat pouze těch velkých účetních jednotek, které jsou emitenty investičních cenných papírů přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu. Z toho důvodu je nezbytná změna § 32j odst. 2 písm. a) v tom smyslu, aby se výjimka z povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti týkala i velkých účetních jednotek, které nejsou emitenty investičních cenných papírů přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu. Stejně tak nemají být z výjimky vyloučeny všechny účetní jednotky, které jsou emitenty cenných papírů, ale výjimka se může vztahovat na tyto emitenty, pokud jsou malou nebo střední účetní jednotku (podle kritérií uvedených v § 1b). Doposud uvedené negativní podmínky v písmenech a) a b) tak mají bránit výjimce z povinnosti vyhotovit konsolidovanou zprávu o udržitelnosti pouze tehdy, pokud jsou splněny obě najednou, proto jsou sloučeny do jednoho písmena. V návaznosti na tuto změnu je rovněž dále nezbytné vypustit ustanovení § 32j odst. 2 písm. b) bez náhrady. 
1. (§ 32j odst. 2 písm. b) a c))
V § 32j odst. 2 zákona o účetnictví se vypouští písmeno c) z důvodu jeho nadbytečnosti, jelikož podmínka v něm obsažená již vyplývá z ustanovení nově označeného jako § 32j odst. 3 písm. b) bod 1. V něm se jako podmínka pro osvobození z povinnosti vyhotovovat konsolidovanou zprávu o udržitelnosti stanoví uvedení informací o konsolidující účetní jednotce a všech jejích konsolidovaných účetních jednotkách v konsolidované výroční zprávě nebo konsolidované zprávě vedení jiné konsolidující osoby z Evropské unie. Z toho na nade vši pochybnost vyplývá, že účetní jednotka, která má být osvobozena z povinnosti vyhotovovat konsolidovanou zprávu o udržitelnosti, včetně všech svých konsolidovaných účetních jednotek, musí být zahrnuta do jednoho konsolidačního celku konsolidující osoby z Evropské unie.
Písmeno b) se z téhož ustanovení vypouští v přímé návaznosti na navrženou změnu v § 32j odst. 2 písm. a).
1. (§ 32j odst. 2 písm. b))
Navržená změna ustanovení § 32j odst. 2 písm. b) zákona o účetnictví zpřesňuje formulaci podmínek, při jejichž splnění je účetní jednotka osvobozena z povinnosti vyhotovovat konsolidovanou zprávu o udržitelnosti.
1. (§ 32j odst. 2 písm. c))
Navržená změna ustanovení § 32j odst. 2 písm. c) zákona o účetnictví zpřesňuje formulaci podmínek, při jejichž splnění je účetní jednotka osvobozena z povinnosti vyhotovovat konsolidovanou zprávu o udržitelnosti. Může totiž nastat situace, kdy přestože je účetní jednotka osvobozena od povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti, není osvobozen od povinnosti vyhotovit konsolidovanou výroční zprávu, protože podmínky pro osvobození od těchto dvou povinností nejsou totožné, a v takovém případě by nevyhotovovala výroční zprávu, ale pouze konsolidovanou výroční zprávu (viz § 22b odst. 2 věta čtvrtá).
1. (§ 32j odst. odst. 3 písm. a))
Navržená změna reaguje na chybnou transpozici čl. 29a odst. 8 a 9 účetní směrnice ve znění CSRD v tomto zákoně, kdy výjimka z povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti podle § 32j odst. 3 se při splnění stanovených podmínek podle současné právní úpravy může týkat všech kategorií účetních jednotek s výjimkou velkých účetních jednotek. Dle čl. 29a odst. 9 účetní směrnice se však výjimka uvedená v § 32j odst. 3 nemůže týkat pouze těch velkých účetních jednotek, které jsou emitenty investičních cenných papírů přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu. Z toho důvodu je nezbytná změna § 32j odst. 3 písm. a), v tom smyslu, aby se výjimka z povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti týkala i velkých účetních jednotek, které nejsou emitenty investičních cenných papírů přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu. Stejně tak nemají být z výjimky vyloučeny všechny účetní jednotky, které jsou emitenty cenných papírů, ale výjimka se může vztahovat na tyto emitenty, pokud jsou malou nebo střední účetní jednotku (podle kritérií uvedených v § 1b). Doposud uvedené negativní podmínky v písmenech a) a b) tak mají bránit výjimce z povinnosti vyhotovit konsolidovanou zprávu o udržitelnosti pouze tehdy, pokud jsou splněny obě najednou, proto jsou sloučeny do jednoho písmena. V návaznosti na tuto změnu je rovněž dále nezbytné vypustit ustanovení § 32j odst. 3 písm. b) bez náhrady.
1. (§ 32j odst. 3 písm. b) a c))
V § 32j odst. 3 se vypouští písmeno c) z důvodu jeho nadbytečnosti, jelikož podmínka v něm obsažená již vyplývá z ustanovení nově označeného jako § 32j odst. 3 písm. b) bod 1. V něm se jako podmínka pro osvobození z povinnosti vyhotovovat konsolidovanou zprávu o udržitelnosti stanoví uvedení informací o konsolidující účetní jednotce a všech jejích konsolidovaných účetních jednotkách v konsolidované výroční zprávě nebo konsolidované zprávě vedení jiné konsolidující osoby ze třetí země. Z toho na nade vši pochybnost vyplývá, že účetní jednotka, která má být osvobozena z povinnosti vyhotovovat konsolidovanou zprávu o udržitelnosti, včetně všech svých konsolidovaných účetních jednotek musí být zahrnuta do jednoho konsolidačního celku konsolidující osoby ze třetí země.
Písmeno b) se z téhož ustanovení vypouští v návaznosti na navrženou změnu v § 32j odst. 3 písm. a).
1. (§ 32j odst. 3 písm. b) bod 6)
Navržená změna tohoto ustanovení zakotvuje jako podmínku osvobození z povinnosti vyhotovovat konsolidovanou zprávu o udržitelnosti, aby konsolidovaná zpráva o udržitelnosti, kterou vyhotovila její konsolidující osoba ze třetí země, byla zveřejněna ve veřejném rejstříku, ve kterém je zapsána konsolidovaná účetní jednotka, která má být z povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti osvobozena, a to ve lhůtě stanovené zákonem o účetnictví nebo jiným právním předpisem pro zveřejnění její výroční zprávy. 
Cílem této změny je upřesnění tohoto ustanovení, aby lépe odpovídal smyslu a účelu čl. 29a odst. 8 a 9, které stanoví výjimky z povinnosti vyhotovovat konsolidovanou zprávu o udržitelnosti. Navrženou změnou bude zajištěno, aby konsolidovaná účetní jednotka nebyla ze své povinnosti vyhotovovat konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osvobozena dříve, než bude zveřejněna konsolidovaná zpráva o udržitelnosti jiné konsolidující osoby ze třetí země. Tím je zajištěno, že budou zveřejněny informace týkající se udržitelnosti ve vztahu ke konsolidované účetní jednotce a jejím konsolidovaným účetním jednotkám, a to buď v jí vyhotovené konsolidované zprávě o udržitelnosti, nebo v konsolidované zprávě o udržitelnosti vyhotovené její konsolidující osobou ze třetí země. 
1. (§32j odst. 3 písm. c))
Navržená změna ustanovení § 32j odst. 3 zákona o účetnictví zpřesňuje formulaci podmínek, při jejichž splnění je účetní jednotka osvobozena z povinnosti vyhotovovat konsolidovanou zprávu o udržitelnosti. Může totiž nastat situace, kdy přestože je účetní jednotka osvobozena od povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti, není osvobozen od povinnosti vyhotovit konsolidovanou výroční zprávu, protože podmínky pro osvobození od těchto dvou povinností nejsou totožné, a v takovém případě by nevyhotovovala výroční zprávu, ale pouze konsolidovanou výroční zprávu (viz § 22b odst. 2 věta čtvrtá).
1. (§32k odstavec 1)
Konsolidovaná zpráva o udržitelnosti je podle § 32k odst. 1 věty první zákona o účetnictví samostatným oddílem konsolidované výroční zprávy. V praxi ovšem mohou nastat případy, kdy povinnost vyhotovovat konsolidovanou zprávu o udržitelnosti bude mít konsolidující účetní jednotka, která však není povinna sestavovat konsolidovanou výroční zprávu.
V takovém případě konsolidující účetní jednotka zveřejní jí vyhotovenou konsolidovanou zprávu o udržitelnosti uložením do sbírky listin veřejného rejstříku, v němž je zapsána, za podmínek uvedených v § 21a. Obdobný postup zveřejňování konsolidované zprávy o udržitelnosti jako v případě konsolidované výroční zprávy je zvolen z důvodu zabránění dvojkolejnosti při zveřejňování konsolidované zprávy o udržitelnosti ve smyslu lhůt a místa zveřejnění.
1. (§ 32k odst. 2)
Navržená změna navazuje na změnu pojmu v § 23k odst. 7. Tato změna zpřesňuje text a srozumitelnost uvedených ustanovení zákona o účetnictví. V současném znění ustanovení § 32k odst. 2, 4, 5 a 7 je použit pojem skupina účetních jednotek. Tento pojem je v zákoně o účetnictví používán v ustanovení § 1c upravujícím kategorizace konsolidačních celků podle jejich velikosti. V případě konsolidované zprávy o udržitelnosti však nejde o kategorizaci, a proto je za účelem lepší srozumitelnosti žádoucí tento pojem nahradit pojmem skupina. Pojem skupina lépe odpovídá právní úpravě ve vztahu ke konsolidované zprávě o udržitelnosti, jelikož nemá návaznost na kategorizaci konsolidačních celků. Skupina je v případě konsolidované zprávy o udržitelnosti okruh účetních jednotek, za který se tato zpráva vyhotovuje.
Důvod pro odlišení skupiny a skupiny účetních jednotek je patrný např. z § 32i odst. 1 zákona o účetnictví, kdy se stanoví povinnost vyhotovovat konsolidovanou zprávu o udržitelnosti pro konsolidující účetní jednotku velké skupiny účetních jednotek. V tomto případě se vychází z kategorizace skupiny účetních jednotek podle jejich velikosti. Naopak v případě § 32k s výjimkou odstavce 1 se akcentuje skupina jako okruh účetních jednotek, tedy konsolidující účetní jednotka se všemi konsolidovanými účetními jednotkami, bez ohledu na jeho velikost.
1. (§ 32k odst. 4)
Viz odůvodnění ke změně § 23k odst. 2.
1. (§ 32k odst. 5)
Viz odůvodnění ke změně § 23k odst. 2.
1. (§ 32k odst. 7)
Viz odůvodnění ke změně § 23k odst. 2.
1. (§ 32l)
Stávající ustanovení § 32l stanoví, že se za konsolidovanou účetní jednotku pro účely zprávy o udržitelnosti a konsolidované zprávy o udržitelnosti považují také účetní jednotky, které jsou pojišťovnami a zajišťovnami, avšak nesplňují obecné podmínky pro zahrnutí do skupiny. Jedná se o pojišťovny a zajišťovny, které jsou součástí skupiny na základě finančního vztahu uvedeného v čl. 212 odst. 1 písm. c) bodě ii) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) a které podléhají dohledu nad skupinou podle čl. 213 odst. 2 písm. a) až c) uvedené směrnice. V České republice však nebyla možnost existence takto trvale přidružených pojišťoven a zajišťoven do českého právního řádu zakotvena a případy předvídané stávajícím zněním § 32l tak nemohou v praxi nastat. Z toho vyplývá, že dosavadní znění § 32l zákona o účetnictví se jeví jako nadbytečné, a proto se vypouští bez náhrady.
V navrženém § 32l je transponován čl. 40a účetní směrnice ve znění CSRD. V tomto článku se upravuje povinnost vyhotovovat a zveřejňovat zprávy o udržitelnosti osoby ze třetí země a konsolidované zprávy o udržitelnosti osoby ze třetí země. Vyhotovování a zveřejňování těchto zpráv lze rozdělit na dvě množiny případů, kdy v jednom případě jde o zveřejňování konsolidovaných zpráv o udržitelnosti osoby ze třetí země konsolidovanou účetní jednotkou řídící se právem České republiky, která má nejvyšší konsolidující osobu ze třetí země, a ve druhém případě půjde o vyhotovování a zveřejňování obou druhů těchto zpráv účetní jednotkou řídící se právem státu, který není členským státem Evropské unie (dále jen “účetní jednotka ze třetí země“), prostřednictvím své pobočky na území České republiky.
Ustanovení § 32l odst. 1 zákona o účetnictví upravuje první výše uvedenou množinu případů a zakotvuje povinnost zveřejnit konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země konsolidované účetní jednotce, kterou ovládá konsolidující osoba řídící se právem státu, který není členským státem Evropské unie. Tato konsolidující osoba musí být „nejvyšší“ konsolidující osobou (tj. sama není ovládána žádnou jinou účetní jednotkou). Konsolidovanou účetní jednotkou uvedenou v tomto odstavci se rozumí konsolidovaná účetní jednotka řídící se právem České republiky.
Ovládáním se v tomto případě rozumí ovládání charakteristické pro vztah mateřské a dceřiné účetní jednotky, a nikoliv ovládání ve smyslu účetní jednotky pod společným vlivem. Definice nejvyšší konsolidující osoby ze třetí země je uvedena v § 32l odst. 3 zákona o účetnictví.
Další podmínkou pro vznik povinnosti konsolidované účetní jednotky zveřejnit konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země, že konsolidovaná účetní jednotka musí být obchodní společností (akciová společnost, společnost s ručením omezeným) a současně se musí jednat o střední účetní jednotku nebo malou účetní jednotku, které jsou emitenty cenných papírů přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu, nebo o velkou účetní jednotku. V tomto případě se neuplatňuje fikce, že subjekty veřejného zájmu jsou vždy velkými účetními jednotkami. Povinnost uvedená v tomto odstavci se neuplatní na družstva.
Třetí podmínkou, která musí být kumulativně splněna, aby vznikla konsolidované účetní jednotce povinnost zveřejnit konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země podle § 32l odst. 1 zákona o účetnictví, je, aby roční úhrn čistého obratu skupiny přesáhl v každém ze dvou bezprostředně po sobě následujících účetních období částku 150 000 000 EUR, přičemž se do této částky započítává obrat skupiny jako celku pocházející pouze z členských států Evropské unie. Skupinou uvedenou v předchozí větě se rozumí skupina, jejíž součástí je konsolidovaná účetní jednotka a nejvyšší konsolidující osoba ze třetí země. Podmínka uvedená v tomto odstavci je zakotvena v § 32l odst. 4 zákona o účetnictví.
Není-li splněna byť jedna ze tří výše uvedených podmínek pro vznik povinnosti konsolidované účetní jednotky zveřejnit konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země podle § 32l odst. 1 zákona o účetnictví, konsolidované účetní jednotce tato povinnost nevznikne. Jestliže však konsolidované účetní jednotce vznikne podle § 32l odst. 1 zákona o účetnictví povinnost zveřejnit konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země, je konsolidovaná účetní jednotka povinna podle § 32l odst. 4 zákona o účetnictví zveřejnit zprávu za poslední ukončené účetní období, resp. za druhé ze dvou bezprostředně předcházejících účetních období.
V případech uvedených v § 32l odst. 5, kdy konsolidovaná účetní jednotka nemá k dispozici konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země, čímž se rozumí zejména případy, kdy nejvyšší konsolidující osoba ze třetí země zprávu vůbec nevyhotovila, nebo zprávu konsolidované účetní jednotce neposkytla, je konsolidovaná účetní jednotka povinna konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země sama vyhotovit a následně zveřejnit. Povinnost vyhotovit zprávu tak přechází z nejvyšší konsolidující jednotky ze třetí země na konsolidovanou účetní jednotku.
Za účelem vyhotovení této zprávy je konsolidovaná účetní jednotka povinna požádat svou nejvyšší konsolidující osobu ze třetí země, aby jí poskytla veškeré nezbytné údaje k jejímu vyhotovení. Pokud nejvyšší konsolidující osoba ze třetí země veškeré údaje poskytne, konsolidovaná účetní jednotka konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země vyhotoví a zveřejní postupem podle zákona o účetnictví. Poskytne-li nejvyšší konsolidující osoba ze třetí země nezbytné údaje z části, nebo neposkytne-li je vůbec, konsolidovaná účetní jednotka vyhotoví konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země pouze s využitím údajů, které má k dispozici, a ve zprávě uvede prohlášení o tom, že jí nejvyšší konsolidující osoba ze třetí země neposkytla veškeré nezbytné údaje, nebo že je neposkytla vůbec.
Ustanovení § 32l odst. 2 upravuje druhou množinu případů a zakotvuje povinnost účetních jednotek ze třetí země zveřejňovat zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země nebo konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země prostřednictvím své pobočky na území České republiky, a to za podmínky, že prostřednictvím této pobočky účetní jednotka ze třetí země provozuje na území České republiky svou činnost.
Aby vznikla účetní jednotce ze třetí země povinnost zveřejnit zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země nebo konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země, je nezbytné kumulativní splnění i dalších stanovených podmínek. 
Druhou podmínkou pro vznik povinnosti účetní jednotky ze třetí země zveřejnit daný druh zprávy je, aby pobočka účetní jednotky ze třetí země v bezprostředně předcházejícím účetním obdobím dosáhla ročního úhrnu čistého obratu alespoň 40 000 000 EUR. Nedosáhne-li pobočka požadované výše ročního úhrnu čistého obratu, účetní jednotce ze třetí země nevznikne povinnost zveřejnit zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země nebo konsolidovanou zprávo o udržitelnosti osoby ze třetí země. Třetí podmínkou pro vznik povinnosti účetní jednotky ze třetí země zveřejnit daný druh zprávy je, aby roční úhrn čistého obratu účetní jednotky ze třetí země přesáhl v každém ze dvou bezprostředně předcházejících účetních období částku 150 000 000 EUR, přičemž se do této částky započítává pouze obrat pocházející z členských států Evropské unie. Tato podmínka je zakotvena v § 32l odst. 4 zákona o účetnictví.
V odst. 2 písm. a) je alternativně stanoveno, jaké má mít účetní jednotka ze třetí země postavení. Podle bodu 1 může jít o účetní jednotku stojící mimo skupinu. Podle bodu 2 jde o situaci, kdy tato účetní jednotka ze třetí země má nejvyšší konsolidující osobu ze třetí země, která nemá žádnou konsolidovanou účetní jednotku v Evropské unii, která by měla povinnost zveřejnit její konsolidovanou zprávu o udržitelnosti (pokud by takovou konsolidovanou účetní jednotku měla, měla by povinnost zveřejnit tuto zprávu tato účetní jednotka v Evropské unii, a nemusela by ji zveřejňovat účetní jednotka ze třetí země prostřednictvím své pobočky v Evropské unii). Třetí možností je, že jde o pobočku přímo nejvyšší konsolidující osoby ze třetí země, opět za podmínky, že nemá žádnou konsolidovanou účetní jednotku v Evropské unii, která by měla povinnost zveřejnit její konsolidovanou zprávu o udržitelnosti.
Účetní jednotce ze třetí země vzniká podle § 32l odst. 4 zákona o účetnictví povinnost zveřejňovat prostřednictvím své pobočky zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země nebo konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země jedině tehdy, pokud jsou splněny kumulativně všechny výše uvedené podmínky. Není-li splněna byť jedna z těchto podmínek, účetní jednotka ze třetí země povinnost zveřejňovat tyto zprávy nemá. 
Jestliže však účetní jednotce ze třetí země vznikne podle § 32l odst. 2 zákona o účetnictví povinnost zveřejnit zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země nebo konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země, je tato účetní jednotka ze třetí země povinna zveřejnit danou zprávu za poslední ukončené účetní období, resp. za druhé ze dvou bezprostředně předcházejících účetních období, a to prostřednictvím své pobočky na území České republiky.
V případech uvedených v § 32l odst. 6, kdy pobočka nemá k dispozici zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země nebo konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země, čímž se rozumí zejména případy, kdy účetní jednotka ze třetí země zprávu vůbec nevyhotovila, nebo zprávu pobočce neposkytla, je povinna zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země nebo konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země sama vyhotovit a následně zveřejnit osoba jednající za pobočku účetní jednotky ze třetí země. Na osobu jednající za pobočku tak přechází z účetní jednotky ze třetí země povinnost daný typ zprávy vyhotovit a následně zveřejnit. 
Aby bylo možné v těchto případech účinně vymáhat tuto povinnost po osobě jednající za pobočku, zakotvuje se v § 32l odst. 6 zákona o účetnictví, že se pro tyto případy osoba jednající za pobočku považuje za osobu odpovědnou za vedení účetnictví, a tedy je subjektem přestupku podle § 37a odst. 1.
Za účelem vyhotovení daného druhu zprávy je osoba jednající za pobočku povinna požádat účetní jednotku ze třetí země (v případě, že není součástí skupiny) nebo nejvyšší konsolidující osobu ze třetí země (v případě existence skupiny), aby jí poskytla veškeré nezbytné údaje k vyhotovení zprávy. Pokud účetní jednotka ze třetí země nebo nejvyšší konsolidující osoba ze třetí země veškeré údaje poskytne, osoba jednající za pobočku zprávu vyhotoví a zveřejní postupem podle zákona o účetnictví. Poskytne-li účetní jednotka ze třetí země nezbytné údaje z části, nebo neposkytne-li je vůbec, osoba jednající za pobočku vyhotoví zprávu pouze s využitím údajů, které má k dispozici, a ve zprávě uvede prohlášení o tom, že jí účetní jednotka ze třetí země neposkytla veškeré nezbytné údaje, nebo že je neposkytla vůbec.
V navrženém ustanovení § 32l odst. 7 zákona o účetnictví se pak společně pro obě množiny případů stanoví, obdobně jako je tomu v případě zprávy o udržitelnosti a konsolidované zprávy o udržitelnosti, že za zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země nebo za konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země lze označit pouze takový dokument, které je vyhotoven v souladu se standardy vydanými Evropskou komisí nebo s jinými mezinárodně uznávanými standardy, např. vydanými organizací EFRAG. Cílem tohoto ustanovení je zamezit tomu, aby byly vytvářeny a zveřejňovány dokumenty nazvané jako zpráva o udržitelnosti osoby ze třetí země nebo jako konsolidovaná zpráva o udržitelnosti osoby ze třetí země, které by neměly srovnatelný obsah a mohly by uvádět své adresáty v omyl. Toto ustanovení se bude týkat výhradně účetních jednotek a osob jednajících za pobočku, které se rozhodnou vyhotovovat a zveřejňovat tyto dokumenty z vlastního rozhodnutí, a nikoli na základě zákonem uložené povinnosti.
Dobrovolně vyhotovený dokument označený jako zpráva o udržitelnosti osoby ze třetí země nebo konsolidovaná zpráva o udržitelnosti osoby ze třetí země musí být ověřen auditorem v každém jednotlivém případě. Rozsah ověření a obsah zprávy auditora bude totožný jako by se jednalo o zprávu o udržitelnosti.
1. (§ 32la)
Ustanovení vymezuje zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země a konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země podle § 32l. Vychází se při tom z ustanovení upravujících obsah zprávy o udržitelnosti s určitými modifikacemi, přičemž z hlediska obsahu je nutné přihlédnout k tomu, že tato zpráva může být i konsolidovanou zprávou o udržitelnosti, a tudíž v případě konsolidované zprávy o udržitelnosti osoby ze třetí země obsahuje i příslušné údaje ve vztahu ke skupině.
Zpráva o udržitelnosti osoby ze třetí země nebo konsolidovaná zpráva o udržitelnosti osoby ze třetí země musí být vyhotovena v souladu se standardy přijatými Evropskou komisí, podle kterých se vyhotovuje zpráva o udržitelnosti podle § 32h, nebo se standardy platnými ve třetích zemích, které jsou rovnocenné se standardy přijatými Evropskou komisí. Alternativně může být vyhotovena také v souladu se standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti pro podniky ze třetích zemí přijatými Evropskou komisí, tedy speciálními standardy pro tento typ zpráv.
Tato zprávu musí být dále ověřena způsobem stanoveným podle právního řádu členského státu Evropské unie nebo právního řádu státu, kterým se řídí osoba ze třetí země, která zprávu vyhotovila, nebo ji měla vyhotovit. Není-li ověření dostupné, nebo pokud není poskytnuto osobou ze třetí země, společně s těmito zprávami se zveřejní prohlášení o tom, že ověření nebylo poskytnuto nebo není dostupné. 
Konsolidovaná účetní jednotka podle § 32l odst. 1 a účetní jednotka podle § 32l odst. 2 zveřejňují zprávy o udržitelnosti osoby ze třetí země nebo konsolidované zprávy o udržitelnosti osoby ze třetí země ve svých výročních zprávách nebo konsolidovaných výročních zprávách. Pokud tyto účetní jednotky výroční zprávu nebo konsolidovanou výroční zprávu nevyhotovují, jsou tyto osoby povinny zprávy zveřejnit uložením do sbírky listin veřejného rejstříku, ve kterém je konsolidovaná účetní jednotka, nebo pobočka, zapsána. Jedná se o obdobnou úpravu, jako je tomu v případě zpráv o udržitelnosti a konsolidovaných zpráv o udržitelnosti, s cílem zamezit odlišnostem při zveřejňování různých druhů zpráv o udržitelnosti.
1. (§ 32m odst. 2 a § 32o odst. 3 a 4)
V dosavadním znění § 32m odst. 2 až 4 zákona o účetnictví je částka 200 000 000 Kč, která se vztahuje k ročnímu úhrnu čistého obratu pobočky, transpozicí čl. 48a odst. 5 čtvrtého pododstavce účetní směrnice. V tomto článku účetní směrnice je odkazováno na hraniční hodnotu ročního úhrnu čistého obratu, která slouží pro zařazení účetní jednotky do kategorie malých účetních jednotek a která je zakotvena v § 1b odst. 2 písm. b) zákona o účetnictví. 
S ohledem na novelizaci § 1b odst. 2 písm. b) zákona o účetnictví, kdy se částka ročního úhrnu čistého obratu sloužící jako jedna z hraničních hodnot pro zařazení účetní jednotky mezi malé účetní jednotky navyšuje z 200 000 000 Kč na 240 000 000 Kč, je nezbytné navýšit v totožném rozsahu i částku uvedenou v § 32m odst. 2 a § 32o odst. 3 a 4 zákona o účetnictví, jde-li o roční úhrn čistého obratu pobočky.
1. (§ 37a odst. 1 písm. f))
Navržená změna zakotvuje přestupek, kterého se může dopustit účetní jednotka nebo osoba odpovědná za vedení účetnictví, pokud nevyhotoví zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země nebo konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země, ač k tomu byla povinna podle § 32l odst. 5 nebo 6 zákona o účetnictví. Jde o přímou návaznost na zakotvení povinnosti vyhotovovat zprávy o udržitelnosti osoby ze třetí země při splnění zákonem o účetnictví stanovených podmínek. Tento přestupek je obdobou stávajícího přestupku, kterého se účetní jednotka dopustí tím, že nevyhotoví zprávu o udržitelnosti, ač tak byla podle zákona o účetnictví povinna učinit.
1. (§ 37a odst. 1 písm. o)
Navržená změna zakotvuje přestupek, kterého se může dopustit účetní jednotka nebo osoba odpovědná za vedení účetnictví, pokud nezveřejní zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země nebo konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země, ač k tomu byla povinna dle § 32l odst. 1, 2 nebo 6 zákona o účetnictví. Zveřejněním se rozumí podle § 32la odst. 3 zákona o účetnictví zahrnutí do výroční zprávy, nebo uložení zprávy o udržitelnosti osoby ze třetí země nebo konsolidované zprávy o udržitelnosti osoby ze třetí země do sbírky listin veřejného rejstříku, ve kterém je tato účetní jednotka zapsána, jestliže tato účetní jednotka výroční zprávu nevyhotovuje. Výše uvedené lze vztáhnout i na zveřejnění zpráv o ověření zpráv o udržitelnosti osoby ze třetí země nebo konsolidované zprávy o udržitelnosti osoby ze třetí země.
1. (§ 37a odst. 2 písm. e)
Navržená změna zakotvuje přestupek, kterého se může dopustit konsolidovaná účetní jednotka nejvyšší konsolidující osoby ze třetí země, která je zároveň konsolidující účetní jednotkou, pokud nevyhotoví konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země, ač k tomu byla povinna podle § 32l odst. 1 nebo 2 zákona o účetnictví. Zakotvení tohoto přestupku do zákona o účetnictví má přímou návaznost na zakotvení povinnosti zveřejňovat konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země při splnění zákonných podmínek. Tento přestupek je obdobou stávajícího přestupku, kdy konsolidující účetní jednotka nevyhotoví konsolidovanou zprávu o udržitelnosti, ač tak byla povinna tak učinit podle zákona o účetnictví.
1.  (§ 37a odst. 2 písm. p) a q))
K písmeni p):
Navržená změna zakotvuje přestupek, kterého se může dopustit konsolidující účetní jednotka, která nezveřejní konsolidovanou zprávu o udržitelnosti postupem podle § 32k odst. 1 zákona o účetnictví. Zakotvení tohoto přestupku je nezbytné s ohledem na transpozici dalších fází účinnosti CSRD, kdy mohou nastat případy, že povinnost vyhotovovat konsolidovanou zprávu o udržitelnosti bude mít i konsolidující účetní jednotka, která není povinna podle zákona o účetnictví vyhotovovat konsolidovanou výroční zprávu. V takovém případě bude konsolidující účetní jednotka zveřejňovat konsolidovanou zprávu o udržitelnosti uložením do sbírky listin veřejného rejstříku, ve kterém je vedena. 
Nově zakotvený přestupek tak bude dopadat právě na případy, kdy konsolidující účetní jednotka bude mít povinnost zveřejňovat konsolidovanou zprávu uložením do sbírky listin, jako samostatný dokument. 
V opačném případě, kdy bude konsolidovaná zpráva o udržitelnosti součástí konsolidované výroční zprávy, bude sankcionováno porušení povinnosti zveřejnit konsolidovanou zprávu o udržitelnosti jako přestupek podle § 37 odst. 2 písm. j) zákona o účetnictví, kterého se konsolidující účetní jednotka dopustí tím, že nezveřejní konsolidovanou výroční zprávu v souladu se zákonem o účetnictví.
K písmeni q):
Navržená změna zakotvuje přestupek, kterého se může dopustit konsolidovaná účetní jednotka nejvyšší konsolidující osoby ze třetí země, která je zároveň konsolidující účetní jednotkou, podle § 32l odst. 1 zákona o účetnictví nebo účetní jednotka podle § 32l odst. 2 zákona o účetnictví, pokud nezveřejní konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země, ač byla podle § 32l odst. 1 nebo 2 zákona o účetnictví povinna konsolidující zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země zveřejnit. Jedná se o přímou návaznost na zakotvení povinnosti zveřejňovat konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země při splnění podmínek stanovených zákonem o účetnictví. Tohoto přestupku se účetní jednotka dopustí v situaci, kdy nevyhotovuje konsolidovanou výroční zprávu, kterou by konsolidovaná zpráva o udržitelnosti osoby ze třetí země mohla být součástí, a má tedy povinnost konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země zveřejnit jako samostatný dokument. Výše uvedené lze vztáhnout i na zveřejnění zpráv o ověření zpráv o udržitelnosti osoby ze třetí země nebo konsolidované zprávy o udržitelnosti osoby ze třetí země.
1. (§ 37a odst. 4 písm. b))
Jedná se o nezbytnou úprava odkazů na stávající přestupky v návaznosti na nové označení přestupků zakotvených v § 37a odst. 1 zákona o účetnictví, ke kterému dochází v návaznosti na zakotvení nového přestupku podle § 37a odst. 1 písm. o) zákona o účetnictví.
1. (§ 37a odst. 4 písm. d))
Jedná se o nezbytnou úprava odkazů na stávající přestupky v návaznosti na nové označení přestupků zakotvených v § 37a odst. 1 zákona o účetnictví, ke kterému dochází v návaznosti na zakotvení nového přestupku podle § 37a odst. 1 písm. o) zákona o účetnictví.
 (Přechodná ustanovení)
1. 
Bod 1 navrhuje tzv. obecné přechodné ustanovení, podle kterého se navržená úprava použije až na účetní období započaté ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. od 1. ledna 2025). Zabraňuje se tím nepravé retroaktivitě vůči účetním obdobím, v jejichž průběhu nabyde účinnosti tento zákon.
1. 
Bod 2 stanoví přechodné ustanovení ve vztahu k hraničním hodnotám sloužícím pro zařazení účetní jednotky do příslušné kategorie, které se navyšují v důsledku transpozice směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2775 ze dne 17. října 2023, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU, pokud jde o úpravy kritérií velikosti pro mikropodniky a malé, střední a velké podniky nebo skupiny. V této směrnici byly navýšeny limity s ohledem na souhrnnou inflaci v období mezi roky 2013 až 2023.
Ve větě první se stanoví, že splnění navýšených limitů hraničních hodnot se posoudí poprvé k rozvahovému dni účetního období započatého ode dne 1. ledna 2024 a skončeného ode dne 31. prosince 2024. Tato úprava je nezbytná k odstranění pochybností o prvním účetním období, ve kterém se navýšené limity použít a k zajištění právní jistoty účetních jednotek. Standardně půjde o účetní období odpovídající kalendářnímu roku 2024, dále se pravidlo vztahuje i na kratší účetní období, která započala v průběhu roku 2024 a skončila 31. prosince 2024, a na účetní období odpovídající hospodářskému roku, která započala v roce 2024 a skončila v roce 2025.
Stanovení toho, že dané účetní období musí skončit nejdříve 31. prosince 2024, zajistí, aby se toto pravidlo použilo až na vyhodnocení zařazení do kategorie prováděná od účinnosti tohoto zákona (tj. od 1. ledna 2025) a vyloučí, aby byla účetní jednotka zpětně zařazena do vyšší kategorie účetních jednotek, s čímž by mohly této účetní jednotce vzniknout nové povinnosti podle zákona o účetnictví. Přechodné ustanovení, jak je navrženo, z tohoto důvodu nejde k tíži účetních jednotek.
Druhá věta stanoví, že v případě zkráceného účetního období v roce 2024 si může účetní jednotka zvolit, zda se pro posouzení splnění hraničních hodnot k rozvahovému dni za účelem její kategorizace použijí limity podle dosavadní právní úpravy, nebo podle právní úpravy nové. Cílem je umožnit v těchto případech účetním jednotkám volbu, zda při postupu podle § 1b a 1c chtějí využít limitů dle dosavadní právní úpravy nebo podle nové právní úpravy. 
Argumentaci uvedenou v předchozích odstavcích lze vztáhnout i na větu třetí, která se týká ročního úhrnu čistého obratu účetní jednotky
1. 
Přechodné ustanovení v bodě 3 je obdobou přechodného ustanovení uvedeného v bodě 2 a týká se limitu pro roční úhrn čistého obratu pobočky pro účely zprávy o daních z příjmů.
1. 
Bod 4 stanoví, že pro účetní období započatá od 1. ledna 2024 se některá ustanovení týkající se výjimky z povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti a konsolidovanou zprávu o udržitelnosti použijí již ve znění tohoto zákona. Týká se to především velkých účetních jednotek, které nejsou emitenty investičních cenných papírů přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu, kterým má být výjimka povolena, ale podle dosavadního znění zákona o účetnictví tomu tak nebylo. Zamezí se tomu, že pro účetní období započatá po 1. lednu 2024 je okruh účetních jednotek, které jsou povinny vyhotovovat konsolidovanou zprávu o udržitelnosti, širší než vyplývá z čl. 5 odst. 2 písm. a) CSRD.
Současně je nezbytné uvést, že toto přechodné ustanovení rozšiřuje okruh účetních jednotek, které jsou z povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti a konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osvobozeny, v důsledku čehož lze nade vši pochybnost vyvodit závěr, že toto přechodné ustanovení je ve prospěch účetních jednotek a nejedná se tak o nepřípustnou retroaktivitu. 
1. 
Bod 5 stanoví, že tímto zákonem vypuštěné ustanovení § 32l zákona č. 563/1991 Sb., ve znění účinném před nabytím účinnosti tohoto zákona, se nemusí použít na účetní období započaté ode dne 1. ledna 2024. 
To znamená, že účetní jednotka, která je pojišťovnou nebo zajišťovnou a splňuje podmínky uvedené v § 32l zákona č. 563/1991 Sb., ve znění účinném před nabytím účinnosti tohoto zákona, není považována za konsolidovanou účetní jednotku ani pro účetní období započatá od 1. ledna 2024.
1. 
Bod 6 stanoví, že v účetních obdobích, která započnou před 1. lednem 2026, nemusí účetní jednotky taxativně vyjmenované v tomto bodě, tedy malé účetní jednotky a střední účetní jednotky, kaptivní pojišťovny a zajišťovny nebo malé a nepříliš složité instituce, vyhotovovat zprávu o udržitelnosti. Jedná se o transpozici 3. fáze účinnosti podle čl. 5 odst. 2 písm. c) CSRD.
1. 
Bod 7 stanoví výjimku pro malou účetní jednotku a střední účetní jednotku, které jsou emitenty investičních cenných papírů na evropském regulovaném trhu, z povinnosti zahrnout zprávu o udržitelnosti do své výroční zprávy, a to pro účetní období započatá před 1. lednem 2028. Podmínkou uplatnění této výjimky je, že účetní jednotka ve své výroční zprávě uvede, z jakého důvodu se rozhodla zprávu o udržitelnosti nezahrnout do své výroční zprávy. Jedná se o transpozici čl. 19a odst. 7 účetní směrnice ve znění CSRD.
1. 
Bod 8 stanoví, že povinnost zveřejnit zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země a konsolidovanou zprávu o udržitelnosti osoby ze třetí země vzniká až v účetním období, které započne od 1. ledna 2028. Před rokem 2028 tak není dána povinnost tyto zprávy podle § 32l a § 32la zákona č. 563/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zveřejňovat. Jedná se o transpozici poslední fáze účinnosti CSRD, která se týká účetních jednotek ze třetích zemí.
1. 
Bod 9 je transpozicí čl. 19a odst. 3 a čl. 29a odst. 3 účetní směrnice ve znění CSRD. Účetní jednotka vyhotovující zprávu o udržitelnosti nebo konsolidující účetní jednotka vyhotovující konsolidovanou zprávu o udržitelnosti je oprávněna v prvních 3 letech od nabytí účinnosti transpozice příslušné fáze CSRD do zákona o účetnictví neuvádět ve zprávě o udržitelnosti nebo konsolidované zprávě informaci o svém hodnotovém řetězci. 
Aby účetní jednotka nebo konsolidující účetní jednotka mohla být osvobozena v tomto období z povinnosti uvést ve zprávě o udržitelnosti nebo konsolidované zprávě o udržitelnosti informace o svém hodnotovém řetězci, nesmí mít tato účetní jednotka nebo konsolidující účetní jednotka k dispozici všechny nezbytné informace o svém hodnotovém řetězci. V takovém případě je povinna ve své zprávě o udržitelnosti nebo konsolidované zprávě o udržitelnosti uvést, jaké vyvinula úsilí k  získání nezbytných informací o svém hodnotovém řetězci a jakým způsobem plánuje tyto informace získat v budoucnu.
Za účelem zajištění právní jistoty účetní jednotky, které se povinnost vyhotovovat zprávu o udržitelnosti nebo konsolidovanou zprávu o udržitelnosti týká, byl pojem „v prvních třech letech“ použitý v účetní směrnici transponován v tom smyslu, že výše uvedenou výjimku z povinnosti uvést informace o svém hodnotovém řetězci je možné využít pro všechna účetní období, která započnou do dne uvedeného v bodě 9.
Vzhledem k tomu, že účinnost CSRD probíhá v jednotlivých fázích, je nezbytné v bodě 9 stanovit data odpovídající době 3 let po nabytí účinnosti příslušné fáze CSRD, v rámci které je možné výše uvedenou výjimku ze strany účetní jednotky využít. Z toho důvodu jsou v bodě 9 stanovena různá data pro jednotlivé množiny účetních jednotek a skupin účetních jednotek. 
Účetní jednotka nebo konsolidující účetní jednotka podle svého zařazení do příslušné množiny v bodě 9 zjistí, které datum uvedené v tomto bodě se jí týká. Jedná se o konec 3. roku po dni, kdy této účetní jednotce vznikla povinnost vyhotovovat zprávu o udržitelnosti nebo konsolidovanou zprávu o udržitelnosti. Výše uvedenou výjimku při splnění stanovených podmínek v bodě 9 může využít ve všech účetních obdobích, která započnou před tímto datem, i pokud by účetní období skončilo až po tomto datu.
1. 
Bod 10 stanoví, že v účetních obdobích skončených do 6. ledna 2030 je možné splnit podmínku osvobození z povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti nebo konsolidovanou zprávu o udržitelnosti podle § 32g odst. 3 písm. b) a § 32j odst. 3 písm. b) zákona o účetnictví i tím, že místo jiné konsolidující osoby ze třetí země vyhotoví konsolidovanou zprávu o udržitelnosti jedna z jejích konsolidovaných jednotek z Evropské unie, která by jinak byla povinna zprávu o udržitelnosti nebo konsolidovanou zprávu o udržitelnosti vyhotovovat. Konsolidovaná zpráva o udržitelnosti se v tomto případě vyhotovuje pouze za konsolidované účetní jednotky této konsolidující účetní jednotky ze třetí země, které se řídí právem členského státu Evropské unie. Zpráva tak obsahuje pouze informace za část skupiny týkající se účetních jednotek z Evropské unie.
Aby byla konsolidovaná zpráva o udržitelnosti uvedená v předchozím odstavci způsobilá osvobodit účetní jednotku z povinnosti vyhotovit zprávu o udržitelnosti nebo konsolidovanou zprávu o udržitelnosti, je třeba, aby tato zpráva obsahovala veškeré náležitosti stanovené zákonem o účetnictví a aby byla zveřejněná konsolidovanou účetní jednotkou z Evropské unie, která konsolidovanou zprávu o udržitelnosti vyhotovila, ve veřejném rejstříku, v němž je konsolidovaná účetní jednotka z Evropské unie zapsána. 
Výše uvedenou konsolidovanou zprávu o udržitelnosti nemůže vyhotovit jakákoli konsolidovaná účetní jednotka z Evropské unie. Zprávu může vyhotovit pouze konsolidovaná účetní jednotka z Evropské unie, která v rámci všech konsolidovaných účetních jednotek z Evropské unie dosáhla největšího ročního úhrnu čistého obratu v alespoň jednom účetním období z posledních 5. Roční úhrn čistého obratu se pro tyto účely musí vztahovat k činnosti vykonávané na území Evropské unie. Pokud by konsolidovanou zprávu o udržitelnosti vyhotovila konsolidovaná účetní jednotka z Evropské unie, která nedosáhla nejvyššího ročního úhrnu čistého obratu v žádném z posledních 5 účetních období, tato zpráva by nebyla způsobilá osvobodit ostatní konsolidované účetní jednotky z Evropské unie z povinnosti vyhotovit zprávu o udržitelnosti nebo konsolidovanou zprávu o udržitelnosti.
Vyhotovená a zveřejněná konsolidovaná zpráva o udržitelnosti uvedená výše osvobozuje z povinnosti vyhotovovat zprávu o udržitelnosti a konsolidovanou zprávu o udržitelnosti všechny další konsolidované účetní jednotky téže konsolidující účetní jednotky ze třetí země, které se řídí právem členského státu Evropské unie.
K části druhé (změna zákona o auditorech)
:
1. (§ 2 písm. c))
Úpravou se reflektuje, že ověření vybraných informací o udržitelnosti může být provedeno v souladu s auditorským standardem ISRS 4400. Z toho důvodu se pod auditorskou činnost nově subsumuje provedení dohodnutých postupů auditorem, jsou-li určeny nebo mohou-li být zpřístupněny třetí straně.
(§ 2 písm. k))
Úpravou se reflektuje požadavek směrnice 2022/2464/EU na pojem auditora skupiny, za kterého se považuje i jeden či více auditorů provádějící ověření konsolidované zprávy o udržitelnosti.
(§ 2 písm. n) bod 1)
Navrženou úpravou pojmu klíčový auditorský partner se zajištuje transpozice směrnice 2022/2464/EU, která zavedla definici “klíčového auditorského partnera pro udržitelnost”.
(§ 2 písm. n) bod 2)
Navrženou úpravou pojmu klíčový auditorský partner se zajištuje transpozice směrnice 2022/2464/EU, která zavedla definici “klíčového auditorského partnera pro udržitelnost”.
(§ 2a odst. 1)
Novelizačním bodem se upravuje textace tak, aby bylo umožněno provést ověření zprávy o udržitelnosti poskytující omezenou nebo přiměřenou míru jistoty. Tato možnost se nestanovuje pomocí konkrétního ujištění, protože zákon s ním dále nepracuje, ale prostřednictvím závěru auditora, obdobně jako je tomu u ověření účetní závěrky.
V § 8 odst. 3 písm. c) se slova „přehledu informací“ nahrazují slovem „zpráv“.
CELEX 32022L2464 (čl. 3 odst. 5)
(§ 8 odst. 3 písm. c))
Legislativně technická úprava spočívající ve sjednocení pojmosloví zákona o účetnictví a tohoto zákona.
(§ 8 odst. 3 písm. l) a poznámka pod čarou č. 17)
Úprava textace tak, aby do auditorských standardů byly zahrnuty i standardy přijaté Evropskou komisí v souladu s článkem 26 a 26a směrnice 2006/43. Byť evropské standardy zatím neexistují, mohou být v budoucnu přijaty v souvislosti s ověřováním zprávy o udržitelnosti.
(§ 11 odst. 1 písm. e))
Úpravou se reflektují požadavky směrnice 2022/2464/EU v oblasti vedení rejstříků, v nichž musí být evidováni také auditoři ze třetích zemí registrovaní pro účely ověřování zpráv o udržitelnosti společností ze třetích zemí, jejichž cenné papíry jsou vydány na regulovaném trhu v členském státě.
(§ 12 písm. e))
Úprava se vypouští pro nadbytečnost. Statutární auditor je dle § 2 písm. d) oprávněn vykonávat veškerou auditorskou činnost až na výjimky, které zákon výslovně stanoví, např. v případě ověřování zpráv o udržitelnosti, kdy je statutární auditor oprávněn provádět toto ověření, pokud absolvoval odpovídající průběžné vzdělání dle bodu 3 přechodných ustanovení zákona č. 349/2023. Jiné registrace statutárního auditora v jiných členských státech jsou upraveny dále v písmenu i).
(§ 12 písm. i) a j))
Úpravou se reflektují požadavky směrnice 2022/2464/EU v oblasti vedení rejstříků u statutárních auditorů, v nichž musí být evidovány informace o registracích auditorů získaných v jiných členských státech a ve třetích zemích. Pro přehlednost se úprava pro jiné členské státy a pro třetí země rozděluje do samostatných písmen.
(§ 12a písm. i))
Vypuštění textace pro zachování konzistence s § 12, kde se pro nadbytečnost písmeno e) vypouští. Pro sjednocení se doplňuje přechodné ustanovení, které stanoví, že v rejstříku u auditorské společnosti se společně s informací o statutárních auditorech provádějících auditorskou činnost pro auditorskou společnost na základě pracovněprávního nebo jiného vztahu, po dobu než absolvují odpovídající průběžné vzdělávání, uvede, že nejsou oprávněni provádět ověření zpráv o udržitelnosti.
(§ 12a písm. k))
Úpravou se reflektují požadavky směrnice 2022/2464/EU v oblasti vedení rejstříků u auditorských společností, v nichž musí být evidovány informace o registracích auditorských společností resp. auditorských subjektů v jiných členských státech a ve třetích zemích. Pro přehlednost se úprava pro jiné členské státy a pro třetí země rozděluje do samostatných písmen.
(§ 12a písm. l))
Úpravou se reflektují požadavky směrnice 2022/2464/EU v oblasti vedení rejstříků u auditorských společností, v nichž musí být evidovány informace o registracích auditorských společností resp. auditorských subjektů v jiných členských státech a ve třetích zemích. Pro přehlednost se úprava pro jiné členské státy a pro třetí země rozděluje do samostatných písmen.
(§ 12d)
Do ustanovení týkajícího se obsahu rejstříku v případě zaregistrovaných auditorů ze třetí země se doplňují obsahové požadavky rovněž pro auditory ze třetí země registrované pro účely ověřování zprávy o udržitelnosti společnosti se sídlem ve třetí zemi, která vydala cenné papíry na regulovaném trhu ČR.
(§ 15 odst. 3 písm. l))
Do ustanovení se promítá možnost společného provádění ověření zprávy o udržitelnosti. Výměna informací mezi auditory určenými pro její ověření není porušením zákonné povinnosti auditora zachovávat mlčenlivost.)
(§ 17b)
Zajišťuje se transpozice směrnice 2022/2464/EU, která zabraňuje smluvní straně sjednávat takové smlouvy, v nichž by bylo určení auditora pro ověření zprávy o udržitelnosti omezeno jen na určité kategorie nebo seznamy auditorů.
(§ 20 odst. 1 písm. c))
Nahrazením výrazu stanovisko výrazem názor nedochází k věcné změně předmětného ustanovení, textace v zákoně se pouze terminologicky sjednocuje s textací v auditorském standardu a pojmem používaným ve směrnici 2006/43 EU.
(§ 20 odst. 1 písm. g))
Povinnost vyhotovit a zveřejnit zprávu o daních z příjmů je konkrétním účetním jednotkám uložena v zákoně o účetnictví. V těchto případech, tedy nikoli v každé zprávě auditora o povinném auditu, se pak auditor vyjadřuje k jejímu zveřejnění, a to k povinnosti zveřejnit a k tomu, zda zveřejnění bylo provedeno zákonem o účetnictví stanoveným způsobem. Použitelnost tohoto ustanovení je upravena přechodným ustanovením tak, aby odpovídala zavedené povinnosti vyhotovovat zprávu o daních z příjmů podle zákona o účetnictví.
(§ 20a odst. 1)
Ustanovení týkající se požadavků na vedení spisu se rozšiřuje i na dokumentaci vztahující se k ověřování zpráv o udržitelnosti, resp. zprávu o ověření zprávy o udržitelnosti.
(§ 20ab odst. 1 písm. c))
Legislativně technická úprava v návaznosti § 2a odst. 1, kde se umožňuje provést ověření zprávy o udržitelnosti poskytující omezené i přeměřené ujištění tak, aby auditor mohl formulovat závěr odpovídající příslušnému ujištění v souladu s auditorskými standardy podle § 18.
(§ 20ab odst. 1 písm. d))
Legislativně technická úprava v návaznosti § 2a odst. 1, kde se umožňuje provést ověření zprávy o udržitelnosti poskytující omezené i přeměřené ujištění tak, aby auditor mohl formulovat závěr odpovídající příslušnému ujištění v souladu s auditorskými standardy podle § 18.
(nadpis § 20c)
Navrhuje se změna nadpisu odpovídající doplňovanému obsahu ustanovení.
(§ 20c)
Zajišťuje se transpozice směrnice 2022/2464/EU v oblasti požadavků týkajících se provedení ověření zprávy o udržitelnosti více než jedním auditorem.
(§ 38 odst. 1 písm. d))
Úprava reflektuje požadavky směrnice 2022/2464/EU na systém zajištění kvality pro oblast ověřování zpráv o udržitelnosti.
(§ 41 odst. 1)
Úprava reflektuje požadavky směrnice 2022/2464/EU na spolupráci příslušných orgánů i u ověřování zpráv o udržitelnosti.
(§ 43ba odst. 1)
Pro služby spočívající v navrhování a zavádění postupů vnitřní kontroly nebo řízení rizik týkajících se přípravy nebo kontroly finančních informací či navrhování a zavádění technologických systémů pro finanční informace se omezení rozšiřuje o účetní období bezprostředně předcházející období, za které je zpráva o udržitelnosti vypracovávána.
(§ 44a odst. 1 písm. c))
Úprava reflektuje požadavky směrnice 2022/2464/EU a doplňuje úlohu výborů pro audit ve sledování postupů, kterými se určují informace vykazované ve zprávě o udržitelnosti a vypracování zprávy v požadovaném formátu a její značkování.
(§ 44a odst. 1 písm. k))
Úprava reflektuje požadavky směrnice 2022/2464/EU a doplňuje úlohu výborů pro audit při informování kontrolního orgánu subjektu veřejného zájmu, jakým způsobem ověření zprávy o udržitelnosti přispělo k zajišťování integrity podávání zpráv o udržitelnosti.
(§ 47 odst. 3 písm. b) a c))
Úpravou ustanovení se reflektují požadavky směrnice 2022/2464/EU, která upravila podmínky pro registraci auditorských subjektů ze třetích zemí pro účely povinného auditu společnosti ze třetí země, jejíž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu členského státu.
(§ 48 odst. 1)
Úprava reflektuje požadavky směrnice 2022/2464/EU a doplňuje požadavky na registraci i pro účely ověřování zprávy o udržitelnosti společnosti se sídlem ve třetí zemi.
(§ 49b odst. 1 písm. a))
Upravuje se skutková podstata přestupku tak, aby se zákaz přijímat nebo požadovat odměny, které jsou podmíněné, viz § 16, vztahoval i na odměny za ověřování zpráv o udržitelnosti.
(§ 49b odst. 3)
Úpravou ustanovení se reflektují požadavky směrnice 2022/2464/EU na zavedení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí pro případy, kdy ověřování zpráv o udržitelnosti není prováděno v souladu s předpisy přijatými k provedení této směrnice a případně s nařízením (EU) č. 537/2014.
Mezi přestupky v gesci disciplinárního výboru Rady není zahrnuto obecné porušení auditorských standardů nebo etického kodexu při ověření zprávy o udržitelnosti; při zachování současného textu by porušení povinností auditora při ověření zprávy o udržitelnosti (nedodržení auditorských standardů či etického kodexu) mohlo být stíháno výlučně jako kárné provinění u kárné komise Komory auditorů, a to i v případě, že se týká subjektů veřejného zájmu.
 (Přechodná ustanovení):
1. 
Doplňuje se přechodné ustanovení tak, aby se úprava navázala na zákon č. 563/1991 Sb., konkrétně na znění uvedené v bodu 2. čl. LIX přechodných ustanovení zákona č. 349/2023 Sb. A upřesňuje se okamžik, od kterého jsou auditoři povinni se ke zprávě o daních z příjmů vyjadřovat.

Přechodným ustanovením se upravuje dočasný stav, po který bude v rejstříku auditorů, a to jak u statutárních auditorů, kteří složili auditorskou zkoušku před 1. lednem 2026, tak u auditorských společností na místě, kde je zmiňován takový statutární auditor, uvedeno, že nejsou oprávněni provádět ověření zprávy o udržitelnosti ani být klíčovým auditorským partnerem ověřování zprávy o udržitelnosti, a to do doby než absolvují průběžné vzdělávání související s podáváním a ověřováním zpráv o udržitelností. Jakmile statutární auditor absolvuje průběžné vzdělání v dané oblasti, Komora uvedenou informaci z rejstříku auditorů odstraní.
K části třetí (změna zákona o dorovnávacích daních pro velké nadnárodní skupiny a velké vnitrostátní skupiny)
:
1. (§ 5 odst. 1)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních. 
(§ 6 písm. g) bod 2)
V návaznosti na kapitolu 3.2 metodické směrnice z února 2023 se rozšiřuje výčet entit, které nejsou střední mateřskou entitou, o pojišťovací investiční entitu.
(§ 6 písm. h) bod 2)
Ustanovení se uvádí do souladu s modelovými pravidly (čl. 10.1.1 pojem „Partially-Owned Parent Entity“).
(§ 6 písm. h) bod 3)
V návaznosti na kapitolu 3.2 metodické směrnice z února 2023 se rozšiřuje výčet entit, které nejsou částečně vlastněnou mateřskou entitou, o pojišťovací investiční entitu.
(§ 6 písm. n))
V návaznosti na kapitolu 6 metodické směrnice z prosince 2023 se zavádí pojem nevýznamná členská entita, která má význam zejména pro nově zaváděné trvalé pravidlo bezpečného přístavu založené na zjednodušených výpočtech. Více k tomu v důvodové zprávě k § 144.
(§ 6 odst. 2 až 4)
K odstavci 2:
V návaznosti na článek 17.1 komentáře k modelovým pravidlům ve znění kapitoly 1.2.3 metodické směrnice z února 2023 se navrhuje omezit vymezení pojmu „entita“ tak, aby nezahrnoval stát (ať již Českou republiku nebo jiný stát) a jeho nedílné součásti. 
Tím, že stát a jeho nedílné součásti nebudou spadat pod definici entity, nebude se na ně tento zákon aplikovat. Stát jako takový není podle § 11 veřejnou entitou, tudíž není ani vyloučenou entitou a tento zákon by se na něj bez této změny mohl aplikovat.
K odstavcům 3 a 4:
V návaznosti na kapitolu 6 metodické směrnice z prosince 2023 se omezuje pojem nevýznamná členská entita nově zaváděný v odstavci 1 písm. n) ve zvláštních případech. Více k tomu v důvodové zprávě k § 144.
(§ 8 písm. b))
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 8 odst. 2)
V návaznosti na kapitolu 3.1 metodické směrnice z prosince 2023 se upřesňují požadavky na konsolidované roční výnosy za účelem jednotného posuzování skupin, jejichž členské entity jsou poplatníkem dorovnávacích daní.
Úvodní část ustanovení:
Ustanovení vychází z článku 10.3 komentáře k modelovým pravidlům v konsolidovaném znění.
K písmenům a) a b):
Ustanovení vychází z článku 10.3 komentáře k modelovým pravidlům v konsolidovaném znění.
K písmeni c):
Ustanovení vychází z článku 10.4 věty první komentáře k modelovým pravidlům v konsolidovaném znění.
K písmeni d):
Ustanovení vychází z článku 10.5 komentáře k modelovým pravidlům v konsolidovaném znění. Pojem finanční entita není záměrně vymezen, protože jej nevymezuje ani komentář, a proto hrozí, že bude předmětem budoucího výkladu v rámci prováděcího rámce modelových pravidel. Lze však mít za to, že nemusí jít vždy jen o finanční entitu podle Globálního standardu pro oznamování (CRS), který je do českého právního řádu proveden v zákoně č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní.
K písmeni e):
Ustanovení vychází z článku 10.4 věty druhé komentáře k modelovým pravidlům v konsolidovaném znění.
(§ 10 odst. 2 písm. a))
Dochází ke zpřesnění výkladu pojmu investiční fond. V návaznosti na stávající tuzemskou regulaci kolektivního investování byla v původním návrhu zákona slova „number of investors“ uvedená v čl. 10.1.1 modelových pravidel, části věnované investičnímu fondu, přeložena jako „velké množství investorů“. V rámci návazných konzultací bylo však zjištěno, že cílem modelových pravidel je postihnout situaci, kdy má daný fond nejméně dva investory.
(§ 20 písm. m))
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 23 odst. 2 a 3)
Navrhuje se legislativně technická úprava odkazů ve vazbě na rozdělení § 6 na více odstavců.
(§ 28 odst. 1 a 2)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 29 odst. 1 a 2)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 29 odst. 5)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 30 odst. 1 a 2 písm. a))
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 30 odst. 5 věta první)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 30 odst. 6)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 31 odst. 2 písm. a) a b))
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 31 odst. 5)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 31 odst. 6)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 37a)
V návaznosti na kapitolu 3.2 metodické směrnice z prosince 2023 se stanoví pravidla pro případ, kdy se účetní období členské entity nepřekrývá s výkazním obdobím, tedy s účetním obdobím, za které se sestavuje konsolidovaná účetní závěrka (§ 20 písm. c)).
V praxi existují zpravidla dva přístupy, jak tento nesoulad řešit. Buď je účetní období členské entity rozděleno a jednotlivé části jsou zohledněny v příslušných výkazních obdobích, nebo je celé účetní období členské entity zohledněno v jediném výkazním období podle § 20 písm. c).


Obrázek 1: Na příkladu jsou zobrazena dvě výkazní období VO 1 a VO 2. Účetní období členské entity ÚO ČE není shodné s ani jedním z nich. Lze jej proto buď rozdělit a zohlednit v různých výkazních obdobích, nebo jej celé zohlednit v jediném výkazním období.
Z hlediska modelových pravidel je vyžadováno, aby bylo s účetním obdobím členské entity pro účely dorovnávacích daní naloženo stejně, jako při sestavování konsolidované účetní závěrky.
V návaznosti na kapitolu 3.3 metodické směrnice z prosince 2023 se obdobně postupuje v případě, kdy se zdaňovací období zahrnuté daně, která vstupuje do výpočtů, nepřekrývá s výkazním obdobím.
(§ 42 odst. 1 a 2)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 54a)
V návaznosti na kapitolu 3.5 metodické směrnice z února 2023 se zavádí nový druh střednědobého rozhodnutí.
Podle § 39 odst. 1 písm. a) je vyloučeným podílem na zisku podíl na zisku přijatý nebo vykázaný v souvislosti s vlastnickým podílem, s výjimkou takového podílu na zisku, který byl přijat nebo vykázán v souvislosti s portfoliovým podílem, se kterým je spojeno právo na podíl na zisku, a který drží členská entita se všemi podstatnými právy spojenými s vlastnickým podílem ke dni rozdělení zisku po dobu kratší než jeden rok.
Je tak nutné rozlišovat, zda je podíl na zisku krátkodobý nebo dlouhodobý, což může být pro některé členské entity s vysokou fluktuací portfolia (například pojišťovny) nadměrně zatěžující. Dává se jim proto možnost, aby učinily střednědobé, pětileté, rozhodnutí, na základě kterého se všechny tyto podíly zahrnou do kvalifikovaného zisku nebo ztráty, což vede ke snížení administrativní zátěže převyšující výhodu spojenou s vyloučením dlouhodobého podílu na zisku.
(§ 55 odst. 1 až 3)
Navrhuje se legislativně technická úprava odkazů ve vazbě na rozdělení § 6 na více odstavců.
(§ 56 odst. 2)
Legislativně technická úprava navazující na změnu ve struktuře odstavců v § 56.
(§ 56 odst. 3 a 4)
Zpřesnění vyjádření pravidel vycházejících z čl. 3.5 modelových pravidel tak, aby ustanovení přesněji a přehledněji zachycovala dotčenou úpravu.
(§ 56 odst. 3 až 5)
Úprava obsažená v odstavci 5 byla přesunuta do odstavce 4.
(§ 56 odst. 5)
Legislativně technická úprava navazující na změnu ve struktuře odstavců v § 56.
(Část druhá nadpis hlavy II)
Legislativně technická úprava označení nadpisu části druhé hlavy II, který nyní odkazuje na neexistující pojem „upravené zahrnuté daně“. Správně má nadpis znít „upravená výše zahrnutých daní“.
(§ 59 odst. 2 písm. a))
Legislativně technická úprava spočívající v nahrazení chybně použitého pojmu správným. Věcně nedochází k posunu oproti původnímu stavu vycházejícímu z modelových pravidel.
(§ 60 odst. 1)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 60 odst. 2)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 63 odst. 1 písm. c))
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. 
Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
Dále dochází k opravě pojmu vycházejícího z čl. 82.2 písm. c) komentáře k modelovým pravidlům vycházejícím z kapitoly 2.8.3 metodické směrnice z února 2023, která odkazuje na kvalifikovaný zisk nebo ztrátu, a nikoliv na kvalifikovaný příjem nebo ztrátu.
(§ 63 odst. 2 písm. a))
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 63 odst. 2 písm. b) bod 1) 
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 63 odst. 5)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 64 odst. 6)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 65 odst. 2)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 66 odst. 1 písm. b))
Legislativně technická úprava navazující na přesun stávajícího § 56 odst. 4 do § 56 odst. 4 písm. a).
(§ 75)
V návaznosti na kapitolu 3.1 metodické směrnice z února 2023 se rozšiřuje použitelnost rozhodnutí ohledně použití metody zdanitelného rozdělení zisku také na pojišťovací investiční entity. S ohledem na četnost změn se navrhuje ustanovení nově vložit, avšak s výjimkou uvedeného doplnění nedochází k žádné jiné věcné změně.
(§ 76 odst. 7)
Zpřesňuje se vyjádření pravidla podle komentáře k čl. 5.1.1 modelových pravidel ohledně toho, s jakou přesností se používá procentní sazba dorovnávací daně investiční entity a na ni navázané veličiny.
Sazby se používají s přesností na 4 platná desetinná místa, jsou-li vyjádřeny v procentních bodech (tedy např. 12,3456 %) s tím, že se číslo, které má více desetinných míst na tento počet platných desetinných míst zaokrouhluje (tedy 12,34567 % ≐ 12.3457 %).
(§ 77 odst. 1 a 2)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 77 odst. 3)
Zpřesňuje se vyjádření pravidla podle komentáře k čl. 5.1.1 modelových pravidel ohledně toho, s jakou přesností se používá efektivní daňová sazba a na ni navázané veličiny.
Sazby se používají s přesností na 4 platná desetinná místa, jsou-li vyjádřeny v procentních bodech (tedy např. 12,3456 %) s tím, že se číslo, které má více desetinných míst na tento počet platných desetinných míst zaokrouhluje (tedy 12,34567 % ≐ 12.3457 %).
(§ 79 odst. 3)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 79 odst. 3)
Nově se najisto zakotvuje, že obdobně jako jiné veličiny se jurisdikční sazba dorovnávací daně zaokrouhluje na 4 platná desetinná místa.
(§ 79 odst. 4 a § 80 odst. 2 a 3)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 80 odst. 2 a 3)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 84 odst. 1 písm. a))
Legislativně technická úprava navazující na přesun stávajícího § 56 odst. 4 do § 56 odst. 4 písm. a).
(§ 87 odst. 1)
Zpřesňuje se provedení čl. 5.4.1 modelových pravidel, který se má použít pouze tehdy, pokud na něj jiné ustanovení výslovně odkazuje (např. § 80 odst. 2). 
Dále dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 87 odst. 2)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 87 odst. 3)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 87 odst. 4, § 91 odst. 2 a § 92 odst. 1)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 92 odst. 3 až 6)
Legislativně technická úprava navazující na vložení nového § 92a. 
(§ 92a)
Obecné ustanovení o pravidlech bezpečného přístavu bylo nevhodně součástí § 92, přestože tvoří samostatnou materii, na kterou navazují další ustanovení zákona. Z důvodu zvýšení přehlednosti právní úpravy se proto toto ustanovení nově vyčleňuje do samostatného ustanovení. 
Oproti dosavadnímu stavu došlo k následujícím změnám:
V odstavci 1 se v souladu s prováděcím rámcem modelových pravidel stanoví, že se rozhodnutí činí pro stát a zdaňovací období, přičemž se v něm vybere jedno z 7 pravidel bezpečného přístavu podle odstavce 4.
V návaznosti na konstrukci pravidel bezpečného přístavu se v odstavci 2 stanoví, že právní fikce nulové daně nastane pouze tehdy, jsou-li v daném výkazním období a státě splněny podmínky pro postup podle daného pravidla.
Dále se v odstavci 4 vymezuje 7 pravidel bezpečného přístavu, ohledně kterých lze rozhodnutí učinit. Pro tyto účely se pravidla podle odstavce 4 písm. b) a pravidla podle odstavce 4 písm. c) považují každé za 3 samostatná pravidla v závislosti na tom, která podmínka pro jejich použití je splněna.
V informačním přehledu se pak jako použití pravidla bezpečného přístavu vykazuje také postup podle § 148 odst. 3. Nejde však o pravidlo bezpečného přístavu podle § 92a, tedy se všemi důsledky pro dorovnávací daně. Srov. důvodovou zprávu k novele § 148 odst. 3.
(§ 93 a § 94 odst. 1)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 94 odst. 2)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 95 písm. a))
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 95 písm. b))
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 96 odst. 1 písm. a))
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 96 odst. 3)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 97, § 99 písm. b) bodě 1 a § 101 odst. 2)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 102 odst. 1)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 102 odst. 2)
Upravuje se vyjádření pravidla podle komentáře k čl. 5.1.1 modelových pravidel ohledně toho, s jakou přesností se používá podíl státu na celkové dorovnávací dani a na něj navázané veličiny.
Sazby se používají s přesností na 4 platná desetinná místa, jsou-li vyjádřeny v procentních bodech (tedy např. 12,3456 %) s tím, že se číslo, které má více desetinných míst na tento počet platných desetinných míst zaokrouhluje (tedy 12,34567 % ≐ 12.3457 %).
(§ 102 odst. 3 až 5)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 103 odst. 1 a 2)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 103 odst. 3)
Upravuje se vyjádření pravidla podle komentáře k čl. 5.1.1 modelových pravidel ohledně toho, s jakou přesností se používá podíl státu na celkové dorovnávací dani a na něj navázané veličiny.
Sazby se používají s přesností na 4 platná desetinná místa, jsou-li vyjádřeny v procentních bodech (tedy např. 12,3456 %) s tím, že se číslo, které má více desetinných míst na tento počet platných desetinných míst zaokrouhluje (tedy 12,34567 % ≐ 12.3457 %).
(§ 104 odst. 5)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 110 odst. 3)
V návaznosti na čl. 6.4.1 písm. c) modelových pravidel se stanoví obecné pravidlo pro společné podniky pro účely použití pravidla bezpečného přístavu podle § 92a.
Doposud bylo v § 146 odst. 1 toto pravidlo zavedeno pouze pro účely použití přechodného pravidla bezpečného přístavu založeného na informacích obsažených ve zprávě podle zemí. Jde však o pravidlo s obecnou platností pro všechna pravidla bezpečného přístavu.
(§ 110 odst. 5)
Legislativně technická úprava navazující na vložení nového odstavce 3.
(§ 110 odst. 6)
Legislativně technická úprava navazující na vložení nového odstavce 3.
(§ 110 odst. 7)
Legislativně technická úprava navazující na vložení nového odstavce 3.
(§ 115)
V návaznosti na zpřesnění terminologie napříč zákonem o dorovnávacích daních se stanovuje, že zdaňovacím obdobím přiřazované dorovnávací daně je výkazní období podle § 20 písm. c).
V ustanoveních upravujících výpočty podle modelových pravidel se tak veličiny vždy vypočítávají ve vztahu k určitému výkaznímu období, což je typicky účetní období, za které je sestavována konsolidovaná účetní závěrka.
Konstrukční prvky přiřazované dorovnávací daně se pak v rámci konkrétního zdaňovacího období váží k jednomu takovému výkaznímu období.
(§ 120 odst. 2 písm. a))
Legislativně technická úprava navazující na úpravu § 120 odst. 5.
(§ 120 odst. 2 body 1 a 2)
Pro vyloučení výkladových nejasností se upravuje postup výpočtu alokační částky poplatníka. Při výpočtu se od sebe odčítají minimální daňová sazba a efektivní daňová sazba. Tento výpočet má správně proběhnout s použitím desetinných čísel v intervalu [0; 1], a nikoliv s využitím čísel v intervalu [0; 100]. Při tom tato desetinná čísla mohou mít až 6 platných desetinných míst (sazba 12,3456 % odpovídá číslu 0,123456).
(§ 120 odst. 3 písm. a))
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 120 odst. 3 písm. b))
Legislativně technická úprava navazující na úpravu § 120 odst. 5.
(§ 120 odst. 3 písm. b))
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 120 odst. 4)
Zpřesňuje se vyjádření pravidla podle komentáře k čl. 5.1.1 modelových pravidel ohledně toho, s jakou přesností se používá efektivní daňová sazba a na ni navázané veličiny.
Sazby se používají s přesností na 4 platná desetinná místa, jsou-li vyjádřeny v procentních bodech (tedy např. 12,3456 %) s tím, že se číslo, které má více desetinných míst na tento počet platných desetinných míst zaokrouhluje (tedy 12,34567 % ≐ 12.3457 %).
(§ 120 odst. 5)
V § 120 odst. 5 je zaveden pojem „kvalifikovaný zisk“ pro účely § 120 odst. 2 a 3. Jde však o jinou veličinu, než je kvalifikovaný zisk podle části druhé hlavy I. Z důvodu zvýšení přehlednosti zákona se proto tento lokální pojem navrhuje označit jiným, jedinečným názvem.
Dále dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 123)
V návaznosti na zpřesnění terminologie napříč zákonem o dorovnávacích daních se stanovuje, že zdaňovacím obdobím české dorovnávací daně je výkazní období podle § 20 písm. c).
V ustanoveních upravujících výpočty podle modelových pravidel se tak veličiny vždy vypočítávají ve vztahu k určitému výkaznímu období, což je typicky účetní období, za které je sestavována konsolidovaná účetní závěrka.
Konstrukční prvky české dorovnávací daně se pak v rámci konkrétního zdaňovacího období váží k jednomu takovému výkaznímu období.
(§ 129 odst. 1)
Ustanovení se zpřesňuje tak, aby v souladu s modelovými pravidly výslovně dopadalo i na případy, kdy v rámci velké skupiny není naplněn předmět přiřazované dorovnávací daně, což však lze zjistit pouze na základě podaného informačního přehledu k této dani. 
(§ 129 odst. 2)
Obdobně jako v případě § 129 odst. 2 se ustanovení zpřesňuje tak, aby výslovně dopadalo i na případy, kdy v rámci velké skupiny není naplněn předmět české dorovnávací daně, což však lze zjistit pouze na základě podaného informačního přehledu k této dani.
(§ 129a až 129c)
K § 129a:
S ohledem na povahu informačního přehledu, který je velmi blízký daňovému tvrzení, se navrhuje, aby bylo možné podávat opravný informační přehled, a to za stejných podmínek a se stejnými účinky, jako v případě opravného daňového přiznání. Ustanovení vychází z § 138 daňového řádu.
K § 129b:
K odstavci 1:
Dodatečné daňové přiznání bývá zpravidla podáváno v případě, kdy se daň liší od poslední známé daně. V takovém případě se nutně liší také údaje, na základě kterých byla tato daň vypočítána, a proto původní informační přehled nebude odpovídat údajům podle dodatečného daňového přiznání.
Z tohoto důvodu se navrhuje, aby byl poplatník dorovnávací daně (přiřazované nebo české) povinen podat dodatečný informační přehled, pokud podává dodatečné daňové přiznání. Poplatník tuto povinnost nemá, pokud jej podá jiná entita v jiném státě (§ 130 nebo 131), nebo pokud změny vyplývající z dodatečného daňového přiznání nevedou ke změně údajů vykázaných v informačním přehledu (odstavec 2).
Ustanovení se použije i v případě, kdy je dodatečné daňové přiznání podáváno na základě výzvy podle § 145 odst. 2 daňového řádu.
Poplatník má vždy právo podat dodatečný informační přehled, pokud tak uzná za vhodné.
K odstavci 2:
Z důvodu snížení administrativní zátěže na poplatníky dorovnávacích daní není nutné podávat dodatečný informační přehled, ve kterém by byly uvedeny stejné údaje, které již byly dříve vykázány v posledním podaném (dodatečném) informačním přehledu. Tuto skutečnost však musí poplatník správci daně oznámit (forma není předepsána, je tak možno učinit volnou formou libovolným ze způsobů podle § 72 daňového řádu) správci daně, aby nevznikaly pochyby, zda dodatečný informační přehled nebyl podán záměrně, nebo omylem. 
K § 129c:
Navrhuje se zakotvit pravomoc správce daně vydat rozhodnutí označené jako výzva, pokud poplatník nepodá informační přehled nebo dodatečný informační přehled. Dojde k tomu zejména v případě, kdy poplatník informační přehled nepodal, přestože k tomu byl povinen. 
Může k tomu však dojít také v případě, kdy poplatník podle § 129b odst. 2 oznámí správci daně, že informační přehled nebude podávat, protože by měl stejný obsah, jako poslední dříve podaný (dodatečný) informační přehled. Správce daně přesto může v mezích zásady hospodárnosti a zásady šetření práv výzvu vydat, zejména pokud bude mít informace, které nasvědčují tomu, že informace je i přes toto prohlášení třeba aktualizovat, nebo pokud poplatník nerozptýlí pochybnosti ohledně této skutečnosti.
(§ 130 a 131)
K § 130:
V případě přiřazované dorovnávací daně není poplatník povinen podat informační přehled, pokud byl podán v jiném státě a jsou splněny další podmínky podle odstavce 1.
Oproti dosavadnímu stavu se však stanoví, že povinnost oznámení této skutečností není až sekundárním následkem této možnosti, ale naopak je podmínkou pro její využití.
Dále se v odstavci stanoví, že obdobně není nutné podat dodatečný informační přehled k přiřazované dorovnávací dani, je-li podán v zahraničí. Toto ustanovení se vztahuje i na postup podle § 129b odst. 1.
K § 131:
V případě české dorovnávací daně není poplatník povinen podat informační přehled, pokud byl podán v jiném státě a jsou splněny další podmínky podle odstavce 1.
Oproti dosavadnímu stavu se však stanoví, že povinnost oznámení této skutečností není až sekundárním následkem této možnosti, ale naopak je podmínkou pro její využití.
Dále se v odstavci stanoví, že obdobně není nutné podat dodatečný informační přehled k české dorovnávací dani, je-li podán v zahraničí. Toto ustanovení se vztahuje i na postup podle § 129b odst. 1.
(§ 132 odst. 1)
Je žádoucí, aby bylo daňové přiznání k české dorovnávací dani bylo podáno také v případě, kdy není naplněn předmět daně. V takovém případě však má povinnost podat daňové přiznání pouze ten poplatník, který je v rámci skupiny nejvyšší mateřskou entitou.
(§ 138 odst. 5)
V souladu s čl. 11 odst. 3 směrnice o dorovnávacích daních je časově omezeno pouze stanovení kvalifikované vnitrostátní daně, kterou je v případě České republiky česká dorovnávací daň. Zvláštní ustanovení vztahující se ke lhůtě pro stanovení daně se omezují pouze na tuto daň a na přiřazovanou dorovnávací daň nemají použít. 
(§ 141 odst. 4)
V návaznosti na kapitolu 4.2 metodické směrnice z února 2023 se upřesňuje, že ustanovení upravující převod aktiv v souvislosti se vstupním obdobím skupiny se vztahuje také na transakce podobné převodu aktiv v mezích této metodické instrukce.
Podle této metodické směrnice by integrita modelových pravidel byla narušena, pokud by nadnárodním skupinám bylo umožněno provádět transakce s aktivy během období před jejich zavedením, kdy byl příjem z transakce zdaněn nižší než minimální sazbou bez rizika dodanění dorovnávacími daněmi a odpovídající zvýšení účetní hodnoty by chránilo budoucí příjem před takovým hrozícím dodaněním. K tomu by mohlo dojít také v případě převodů nebo domnělých převodů, ke kterým dochází v rámci stejné entity, pokud je entita během období před zavedením modelových pravidel zdaněna nízkou sazbou daně a tatáž členská entita by mohla použít odpovídající zvýšení účetní hodnoty při výpočtu svého příjmu podle modelových pravidel po Přechodném roce. Proto by všechny transakce a restrukturalizace společností, které jsou účtovány podobně jako převod aktiv (tj. kdy skupina nadnárodních podniků vytvoří nebo zvýší účetní hodnotu aktiva), bez ohledu na jejich formu a na to, zda se uskuteční v rámci entity nebo mezi entitami, měly být považovány za "převod aktiv" podle § 141 odst. 4. 
Takovou transakcí je podle metodické směrnice například:
	Typ transakce
	Prvek transakce, který může být nízko zdaněný nebo osvobozený od daně

	Prodej aktiva
	Zisk z prodeje aktiva

	Kapitálový leasing, který se účtuje stejným nebo podobným způsobem jako nákup aktiva
	Zisk z prodeje aktiva

	Licence, která je pro účely účetnictví považována za prodej
	Zisk z prodeje majetku

	Převod aktiv prodejem kontrolního podílu
	Zisk z prodeje aktiva

	Předběžná platba licenčních poplatků nebo nájemného, kdy poskytovatel licence/pronajímatel vykazuje předběžnou platbu jako výnos a nabyvatel licence/nájemce aktivum kapitalizuje a odepisuje ve svých finančních účtech
	Paušální výnos z předplacených licenčních poplatků nebo nájemného

	Swap celkového výnosu, kdy je podkladové aktivum převedeno na finanční účty subjektu, který získal práva na výnosy a kapitálové zisky generované podkladovým aktivem
	Zisk z převodu podkladového aktiva

	Přechod entity nebo entit, kdy nadnárodní skupina obdrží navýšení daňového základu nebo účetní hodnoty (např. na základě reálné hodnoty aktiv) přemístěných aktiv
	Odchod z původní jurisdikce

	Přechod na účtování v reálné hodnotě, kdy účetní jednotka vykazuje příslušné zisky nebo ztráty ze změn reálné hodnoty podkladového aktiva a odpovídající úpravy účetní hodnoty aktiva.
	Úprava počátečního vlastního kapitálu při změně účetního principu a roční zisky z účtování v reálné hodnotě


(§ 142 odst. 1 a 2)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
 (§ 142 odst. 3)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
Dále dochází ke zpřesnění terminologie, neboť ustanovení nerespektovalo zavedený pojem „velká nadnárodní skupina“ a označovala ji pojmem „velká nadnárodní skupina podniků“.
(§ 142 odst. 6)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(část šestá hlava I)
S ohledem na množství úprav v ustanoveních ohledně uplatňování pravidel bezpečného přístavu se nahrazuje celá hlava I, která nově bude členěna po dílech podle jednotlivých pravidel.
Pravidlo bezpečného přístavu představuje zjednodušený administrativní postup, který umožňuje ve vymezených případech odbřemenit dotčené velké skupiny, například v případech, kdy již nyní tyto skupiny vykazují údaje ve zprávě podle zemí.
Podávající členská entita může ohledně uplatnění pravidla bezpečného přístavu učinit rozhodnutí podle § 92a. Toto rozhodnutí se činí ve vztahu k určitému státu a určitému výkaznímu období, přičemž při splnění podmínek je obecným následkem fikce, že jurisdikční dorovnávací daň skupiny pro tento stát a dané výkazní období je nulová.
Zákon zavádí pravidla trvalá a přechodná, podle toho, pro jaká zdaňovací období je lze využít.

K § 143
Do § 143 se bez věcných změn přenáší dosavadní § 144. Pokud jde o dosavadní § 144 odst. 1, tedy ustanovení o tom, že se rozhodnutí činí jako krátkodobé, tato skutečnost byla jednotně přenesena do § 92a.

V tomto dílu se zavádí nové trvalé pravidlo bezpečného přístavu podle kapitoly 2 dokumentu Bezpečné přístavy a úlevy od sankcí ve vazbě na kapitolu 6 metodické směrnice z prosince 2023.
Toto pravidlo bezpečného přístavu je založeno na posuzování hodnot veličin zjištěných zjednodušenými výpočty. V dokumentu Bezpečné přístavy a úlevy od sankcí je vymezený obecný rámec tohoto pravidla s tím, že navazující metodické směrnice mají doplnit zjednodušené výpočty pro jednotlivé typy členských entit.
Metodická směrnice z prosince 2023 vymezila zjednodušené výpočty pro nevýznamné členské entity, tedy členské entity, které nejsou zahrnuty do konsolidované účetní závěrky podle § 15 písm. a) až c) ověřené auditorem v rámci vnějšího auditu z důvodu malé velikosti, nevýznamnosti nebo proto, že jsou vlastněny nebo kontrolovány za účelem prodeje. Okruh členských entit, pro které budou v prováděcím rámci modelových pravidel vymezeny zjednodušené výpočty, se v budoucnu může rozšiřovat.
K § 144
K odstavci 1:
V souladu s kapitolou 2 dokumentu Bezpečné přístavy a úlevy od sankcí lze rozhodnutí ohledně použití trvalého pravidla bezpečného přístavu založeného na zjednodušených výpočtech učinit, je-li splněna jedna ze tří podmínek. Pro účely § 92a se považuje toto pravidlo za tři samostatná pravidla bezpečného přístavu v závislosti na tom, která podmínka je splněna.
Obsah podmínek je vymezen v odstavcích 2 až 4.
Při posuzování splnění podmínek se vychází z údajů za všechny členské entity z daného státu, avšak ve vztahu k vymezeným skupinám entit, pro které jsou zavedeny zjednodušené výpočty, lze učinit rozhodnutí, na základě kterého se použijí tyto zjednodušené výpočty. V tuto chvíli jej lze učinit pouze pro nevýznamné členské entity podle § 145.
Je-li toto rozhodnutí učiněno, je při výpočtu možné použít pro zjištění kvalifikovaného zisku nebo ztráty, kvalifikovaných výnosů nebo upravené výše zahrnutých daní údaje vykázané ve zprávě podle zemí.
K odstavci 2:
Podmínka běžného zisku ideově navazuje na výpočet jurisdikčního nadměrného zisku podle § 79 odst. 4.
Podmínka je splněna, pokud platí následující nerovnost:

kde JKZ je jurisdikční kvalifikovaný zisk skupiny v daném státě podle § 42 odst. 1 a ZVNZEP je zisk vyloučený na základě ekonomické podstaty skupiny pro daný stát podle § 82 odst. 1.
K odstavci 3:
Podmínka malého rozsahu (de minimis) ideově navazuje na rozhodnutí ohledně výjimky z důvodu malého rozsahu podle § 91. 
Podmínka je splněna, pokud jsou současně splněna následující kritéria:
1. průměrné kvalifikované výnosy podle § 91 odst. 4 (tedy úhrn výnosů členských entit snížených nebo zvýšený o úpravy podle části druhé hlavy I) v daném státě musí činit nejvýše 10 milionů EUR a
2. průměrné kvalifikované zisky nebo ztráty členských entit z daného státu musí činit nejvýše 1 milion EUR. 
K odstavci 4:
Podmínka efektivní daňové sazby ideově navazuje na výpočet jurisdikční sazby dorovnávací daně skupiny. Tato podmínka je splněna, pokud efektivní daňová sazba v daném státě činí alespoň 15 %.
K § 145
Pravidla bezpečného přístavu založeného na zjednodušených výpočtech vyžadují vymezení zjednodušených výpočtů pro některé druhy členských entit. V současné době jsou tyto zjednodušené výpočty vymezeny pouze pro nevýznamné členské entity (§ 6 odst. 1 písm. n)).
K odstavci 1:
V souladu s kapitolou 6.4 metodické směrnice z prosince 2023 se rozhodnutí ohledně použití zjednodušených výpočtů pro nevýznamné členské entity se činí pouze ve vztahu k jednomu výkaznímu období a ve vztahu k určité konkrétní nevýznamné členské entitě.
Ve vztahu k ostatním členským entitám se použijí standardní, nezjednodušené metody výpočtu.
K odstavcům 2 a 3:
V důsledku rozhodnutí ohledně použití zjednodušených výpočtů pro nevýznamné členské entity se nepoužijí údaje o kvalifikovaném zisku, kvalifikovaných výnosech a upravené výši zahrnutých daní zjištěné na základě účetnictví dané entity, ale namísto toho se použijí údaje získané podle pravidel pro sestavení zprávy podle zemí.
Tyto údaje mohou být ve zprávě podle zemí přímo vykázány (v takovém případě se použijí, pokud zpráva podle zemí těmto pravidlům vyhovuje), nebo mohou být získány jinak, pokud odpovídají pravidlům pro sestavení zprávy podle zemí. 
Pravidly pro sestavení zprávy podle zemí jsou pravidla podle právního řádu nejvyšší mateřské entity nebo zastupující mateřské entity skupiny ve smyslu zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní (tedy právní úpravy, která reguluje sestavení a automatickou výměnu zpráv podle zemí).
S ohledem na specifika právní úpravy regulující sestavení a automatickou výměnu zpráv podle zemí se může stát, že skupina není povinna sestavit zprávu podle zemí. V takovém případě se vychází přímo z modelového dokumentu Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, ze které vychází právní úprava regulující tuto oblast.[footnoteRef:2] [2:  OECD. Transfer Pricing Documentation and Country-by-Country Reporting, Action 13 – 2015 Final Report. Paris: OECD, 2015. ISBN 978-92-64-24148-0. DOI http://dx.doi.org/10.1787/978926424180-en Dostupné zde: https://www.oecd.org/tax/transfer-pricing-documentation-and-country-by-country-reporting-action-13-2015-final-report-9789264241480-en.htm ] 


Díl 3 vymezuje přechodné pravidlo bezpečného přístavu podle kapitoly 2 dokumentu Bezpečné přístavy a úlevy od sankcí ve vazbě na kapitolu 2 metodické směrnice z prosince 2023 s názvem „Další pokyny k přechodnému bezpečnému přístavu založenému na informacích obsažených ve zprávě podle zemí“. Změny provedené tímto zákonem v tomto díle ve svém souhrnu technicky upřesňují stávající § 145 a 146 platného znění zákona.
Rozhodnutí ohledně tohoto pravidla bezpečného přístavu v sobě zahrnuje také výběr jeho konkrétní varianty podle toho, jaká podmínka podle § 146 odst. 2 písm. a) je splněna.
K § 146
K odstavci 1:
V souladu s kapitolou 1 dokumentu Bezpečné přístavy a úlevy od sankcí se přechodné pravidlo bezpečného přístavu založené na informacích obsažených ve zprávě podle zemí použije po přechodné období, které zahrnuje všechna výkazní období započatá do 31. prosince 2026 s výjimkou výkazního období, které skončí po 30. červnu 2028. 
K odstavcům 2 a 3:
Aby podávající členská entita mohla učinit rozhodnutí ohledně použití přechodného pravidla bezpečného přístavu založeného na informacích obsažených ve zprávě podle zemí, musí být splněna řada podmínek:
K odst. 2 úvodní části ustanovení
V návaznosti na odstavec 11 dokumentu Bezpečné přístavy a úlevy od sankcí je použití tohoto pravidla bezpečného přístavu v určitém výkazním období podmíněno tím, že bylo použito i v minulém výkazním období (uplatňovala-li se v něm přiřazovaná dorovnávací daň). 
Pokud se při kontrolním postupu zjistí, že toto pravidlo bezpečného přístupu použito nesprávně, znamená to, že pravidlo bezpečného přístavu nelze použít ani v navazujících výkazních obdobích a je případně nutné doměřit dorovnávací daň.
K odst. 2 písm. a):
V návaznosti na kapitolu 1 dokumentu Bezpečné přístavy a úlevy od sankcí musí být splněna jedna z podmínek podle § 146a až 146c.
K odst. 2 písm. b) a c):
Údaje obsažené ve zprávě podle zemí mohou mít různé zdroje (srov. např. čl. I bod 4 přílohy č. 2 k vyhlášce 306/2017 Sb., o vzoru zprávy podle zemí a pokynech k jejímu vyplnění pro účely automatické výměny informací s jiným státem v rámci mezinárodní spolupráce při správě daní, podle kterého zdroj údajů pro zprávu podle zemí může být různý).
V návaznosti na článek 74.2 dokumentu Bezpečné přístavy a úlevy od sankcí ve znění kapitoly 2.3.1 metodické směrnice z prosince 2023 však nesmí údaje obsažené ve zprávě podle zemí u některé členské entity vycházet z více jejích kvalifikovaných účetních výkazů, aby bylo možné učinit rozhodnutí o použití tohoto pravidla bezpečného přístavu. 
Dále v návaznosti na článek 74.8 dokumentu Bezpečné přístavy a úlevy od sankcí ve znění kapitoly 2.3.1 metodické směrnice z prosince 2023 dále musí být v jednom státě použity u všech členských entit pro sestavení zprávy podle zemí kvalifikované finanční výkazy stejného druhu. Druhem se rozumí typ kvalifikovaného účetního výkazu podle odstavce 4 písm. b) bodu 1, 2 nebo 3 (všechny tak musí být například samostatným finančním výkazem členské entity sestaveným v souladu s přijatelným rámcem účetního výkaznictví nebo schváleným rámcem účetního výkaznictví, v němž jsou v souladu s těmito rámci účetního výkaznictví vykázány spolehlivé informace).
V návaznosti na články 74.8 a 74.9 dokumentu Bezpečné přístavy a úlevy od sankcí ve znění kapitoly 2.3.1 metodické směrnice z prosince 2023 se to však týká pouze údajů rozhodných pro uplatnění tohoto pravidla bezpečného přístavu. Při vykázání polí ve zprávě podle zemí, která se nepoužívají v rámci přechodného pravidla bezpečného přístavu založené na informacích obsažených ve zprávě podle zemí (tj. daň z příjmu zaplacená (na hotovostním základě), daň z příjmu – běžný rok, uvedený kapitál, akumulované příjmy, počet zaměstnanců, hmotný majetek jiný než hotovost a peněžní ekvivalenty), může být přihlíženo k jakýmkoliv zdrojům, které jsou pro účely vykazování povoleny v právních předpisech upravujících zprávu podle zemí v daném státě. Pokud stát nemá požadovanou právní úpravu a skupina není povinna podávat zprávu podle zemí v jakémkoli státě, považují se za relevantní právní předpisy, podle kterých má entita při vykazování zprávy podle zemí, dokumenty Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, ze které vychází právní úprava regulující tuto oblast.[footnoteRef:3] [3: Action 13 on Country-by-Country Reporting a OECD Guidance on the Implementation of Country-by-Country Reporting] 

Dále všechna data použitá k provádění výpočtů bezpečných přístavů pro entity v testovaném státě v rámci přechodného pravidla bezpečného přístavu založené na informacích obsažených ve zprávě podle zemí musí pocházet ze stejného typu kvalifikovaných finančních výkazů (nebo dat používaných k přípravě těchto kvalifikovaných finančních výkazů). Jinými slovy, skupina použije buď 
1) účty použité k přípravě konsolidované účetní závěrky nejvyšší mateřské entity pro všechny entity v testovaném státě, nebo
2) samostatné účetní závěrky každé členské entity pro všechny entity ve stejném státě za předpokladu, že jsou sestaveny v souladu s přijatelným rámcem účetního výkaznictví nebo schváleným rámcem účetního výkaznictví, pokud jsou informace obsažené v takových výkazech vedeny na základě tohoto účetního standardu, u něhož je zaručena spolehlivost.
Pokud však členskými entitami v daném státě jsou nevýznamné členské entity nebo stálé provozovny, mohou údaje potřebné pro ověření možnosti učinit rozhodnutí ohledně pravidel bezpečného přístavu u nevýznamných členských entit a stálých provozoven pocházet z jakéhokoli zdroje dat, který je výslovně povolen v prováděcím rámci k modelovým pravidlům Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Tato data pro nevýznamné členské entity a stálé provozovny jsou kombinována s daty ostatních členských entit v daném státě pro účely provádění výpočtů bezpečného přístavu. Nepoužití stejného typu kvalifikovaného finančního výkazu k provádění výpočtů bezpečného přístavu pro všechny entity ve stejném státě (kromě nevýznamných členských entit a stálých provozoven bude mít za následek diskvalifikaci tohoto pravidla bezpečného přístavu.
K odst. 2 písm. d):
Údaje obsažené ve zprávě podle zemí, které mají být použity pro účely tohoto pravidla bezpečného přístavu, nemohou být upravovány z jiných důvodů, než v případě, kdy jsou úpravy výslovně vyžadovány zákonem o dorovnávacích daních. Toto pravidlo vyplývá ze článků 74.13 a 74.14 dokumentu Bezpečné přístavy a úlevy od sankcí ve znění kapitoly 2.3.3 metodické směrnice z prosince 2023.
Povolené úpravy jsou uvedeny v písmeni f) a v § 146d.
Provedení jiných úprav údajů čerpaných z kvalifikovaných finančních výkazů a vykázaných ve zprávě podle zemí pro jurisdikci by vyřadilo testovanou jurisdikci z použití tohoto přechodného pravidla bezpečného přístavu, bez ohledu na to, zda tyto úpravy měly za cíl zajistit větší soulad údajů ze zprávy podle zemí s modelovými pravidly.
K odst. 2 písm. e):
Ve vztahu ke stálé provozovně se standardně nesestavuje samostatný finanční výkaz. Pokud se však sestavuje, je v návaznosti na článek 74.20 dokumentu Bezpečné přístavy a úlevy od sankcí ve znění kapitoly 2.3.5 metodické směrnice z prosince 2023 možné využít tohoto pravidla bezpečného přístavu jen tehdy, pokud údaje ve zprávě podle zemí ve vztahu k této stálé provozovně vychází z tohoto finančního výkazu.
K odst. 2 písm. f):
V návaznosti na článek 74.25 a 74.26 dokumentu Bezpečné přístavy a úlevy od sankcí ve znění kapitoly 2.3.5 metodické směrnice z prosince 2023 je třeba provést úpravy výsledku hospodaření před zdaněním a nákladů na daň z příjmů ve vztahu ke všem hybridním arbitrážním ujednáním (§ 146e) uzavřeným po rozhodném dni. Jde o úpravu povolenou podle písmene d).
Rozhodný den je vymezen v § 146e odst. 2 písm. f), přičemž podle § 146e odst. 1 se na vybraná hybridní arbitrážní ujednání uzavřené před rozhodným dnem hledí, jako by byla uzavřena po něm.
K odst. 3:
V návaznosti na bod 2 v rámečku na str. 13 dokumentu Bezpečné přístavy a úlevy od sankcí nelze použít toto pravidlo bezpečného přístavu, pokud je nejvyšší mateřská entita entitou s prvkem daňové transparence (§ 9), ledaže by všechny vlastnické podíly v ní držely kvalifikované osoby podle odstavce 4 písm. c).
K odstavci 4:
K písm. a):
V návaznosti na bod 1 v rámečku na str. 8 dokumentu Bezpečné přístavy a úlevy od sankcí lze v souvislosti s tímto pravidlem bezpečného přístavu použít pouze kvalifikované zprávy podle zemí, tedy zprávy podle zemí, které jsou založené na kvalifikovaných finančních výkazech.
K písm. b):
Kvalifikovaným finančním výkazem jsou v návaznosti na bod 1 v rámečku na str. 8 dokumentu Bezpečné přístavy a úlevy od sankcí následující finanční výkazy:
1) balíček pro podávání zpráv za účelem konsolidací,
2) samostatné finanční výkazy jednotlivých členských entit sestavené v souladu s přijatelným rámcem finančního výkaznictví nebo
3) finanční výkazy členských entit, které nejsou zahrnuty do konsolidované účetní závěrky z důvodu velikosti nebo významnosti.
K písm. c):
Kvalifikovanou osobou je v návaznosti na bod 4 v rámečku na str. 13 dokumentu Bezpečné přístavy a úlevy od sankcí držitel vlastnického podílu v nejvyšší mateřské entitě, který splňuje následující podmínky.
· Je-li nejvyšší mateřská entita entitou s prvkem daňové transparence, musí držitel vlastnického podílu splňovat podmínky pro snížení kvalifikovaného zisku podle § 69 odst. 1 nebo 2.
· Podléhá-li nejvyšší mateřská entita režimu odčitatelných dividend podle § 70, musí držitel vlastnického podílu splňovat podmínky pro snížení kvalifikovaného zisku podle § 70 odst. 1 nebo 2.
K písm. d):
V návaznosti na odstavec 37 dokumentu Bezpečné přístavy a úlevy od sankcí se vymezuje způsobilé výkazní období, což je výkazní období, pro na které se vztahuje rozhodnutí ohledně použití tohoto pravidla bezpečného přístavu. Tato vlastnost se určuje ve vztahu k jednotlivému státu. O výkazním období se může dodatečně zjistit, že je nezpůsobilé. V takovém případě se nezpůsobilým stane i každé navazující výkazní období. Srov. odstavec 5.
K odstavci 5:
Přechodné pravidla bezpečného přístavu založeného na informacích obsažených ve zprávě podle zemí obecně nevyžaduje ani neumožňuje úpravy částek vykázaných ve finančních výkazech nebo samostatných finančních výkazech, aby mohly být považovány za kvalifikované finanční výkazy. Nicméně potenciál pro významné zkreslení existuje v případě, kdy jsou finanční výkazy nebo samostatné finanční výkazy členské entity založeny na účetních výkazech členské entity, které zahrnují účetní úpravu pořizovací ceny (PPA).
Pokud velká nadnárodní skupina přidělila a zahrnula účetní úpravy pořizovací do finančních výkazů nově nabyté členské entity, které se používají při sestavování konsolidované finanční závěrky (tj. výkaznictví členské entity zahrnuje účetní úpravy pořizovací cen) nebo do samostatných finančních výkazů členské entity, potom tyto účetní výkazy nebo samostatné finanční výkazy nebudou považovány za kvalifikované finanční výkazy, ledaže by byla splněna podmínka uvedená v odstavci 6 a 7, tedy podmínka konzistence a úpravy hodnoty goodwill.
Toto ustanovení vychází z bodu 17.3 kapitoly 1.3 písm. c) metodické směrnice z prosince 2023.
K odstavci 6:
Podmínka konzistence bude splněna, pokud velká nadnárodní skupina nepředložila za všechna účetní období započatá po 31. prosinci 2022 zprávu podle zemí, která by byla založena na výkaznictví členské entity nebo samostatných finančních výkazech a neobsahovala by účetní úpravy pořizovací ceny. Podmínka konzistence je splněna také tehdy, pokud některé zprávy podle zemí ve výkaznictví členské entity účetní úpravy pořizovací ceny neobsahují a následně je provedení účetní úpravy pořizovací ceny nařízeno ze zákona nebo z jiného právního titulu.
Toto ustanovení vychází z bodu 17.4 kapitoly 1.3 písm. c) metodické směrnice z prosince 2023.
K odstavci 7:
Podmínka úpravy goodwill vychází z bodu 17.5 kapitoly 1.3 písm. c) metodické směrnice z prosince 2023.
Veškeré snížení zisku členské entity způsobené znehodnocením goodwillu souvisejícího s transakcemi uzavřenými po 30. listopadu 2021 musí být zpětně připočteno k zisku před zdaněním pro účely 
a) běžného zisku,
b) posouzení podmínky zjednodušené efektivní daňové sazby, avšak pouze tehdy, pokud finanční výkazy rovněž neobsahují zánik odloženého daňového dluhu nebo uznanou či zvýšenou odloženou daňovou pohledávku ve vztahu k úpravě hodnoty goodwill
K odstavci 8:
V návaznosti na odstavec 37 dokumentu Bezpečné přístavy a úlevy od sankcí se dále stanoví, že pokud byť jedno výkazní období, za které se podává informační přehled k přiřazované dorovnávací daní (tedy výkazní období, ve kterém se na skupinu vztahují modelová pravidla) není způsobilé, vyvolá to řetězovou reakci, na základě které budou nezpůsobilá i všechna navazující výkazní období, a to i tehdy, zjistí-li se tato skutečnost dodatečně při místním šetření nebo kontrolním postupu (tedy postupu k odstranění pochybností nebo daňové kontrole).
K odstavci 9:
V návaznosti na odstavce 14 a 15 dokumentu Bezpečné přístavy a úlevy od sankcí se při výpočtech souvisejících s tímto pravidlem bezpečného přístavu použijí veličiny z kvalifikované zprávy podle zemí.
K § 146a
Podmínka běžného zisku podle bodu 84 a 85 dokumentu Bezpečné přístavy a úlevy od sankcí, jak je stanovena v § 146a, je splněna za situace, kdy nadnárodní skupina nebo vnitrostátní skupina vykazuje v kvalifikované zprávě výsledek hospodaření před zdaněním za dané výkazní období. Tento výsledek nesmí překročit částku, která odpovídá zisku, který byl vyloučen z danění na základě ekonomické podstaty skupiny pro daný stát.
Pro účely výpočtu tohoto vyloučeného zisku se za entitu z daného státu považuje ta entita, která je v kvalifikované zprávě vykázána ve vztahu k tomuto státu. Jinými slovy, podmínka běžného zisku vychází z porovnání skutečného výsledku hospodaření skupiny s výsledkem, který by byl dosažen, kdyby ekonomická podstata skupiny byla zohledněna pro tento konkrétní stát. Tímto způsobem se zajišťuje, že výsledky hospodaření skupiny jsou v souladu s principy spravedlivého zdanění a že nejsou uměle zkresleny či sníženy za účelem minimalizace zdanění.
K § 146b
Podmínka malého rozsahu, podle bodu 83 dokumentu Bezpečné přístavy a úlevy od sankcí, jak je stanoveno v § 146b, je splněna v případě, že nadnárodní skupina nebo vnitrostátní skupina vykáže v kvalifikované zprávě za dané výkazní období v daném státě celkový výnos nižší než částka odpovídající 10 milionů eur a výsledek hospodaření před zdaněním nižší než částka odpovídající 1 milion eur.
K § 146c
Podmínka efektivní daňové sazby podle bodu 86 dokumentu Bezpečné přístavy a úlevy od sankcí, jak ji stanovuje § 146c, stanovuje minimální úroveň efektivní daňové sazby, kterou musí skupiny dodržovat, a to prostřednictvím výkazů zjednodušené efektivní sazby daně skupiny.
Odstavec 1 stanovuje postupné zvýšení minimální efektivní daňové sazby pro výkazní období v různých letech, při jejichž překročení v daném státě je podmínka efektivní daňové sazby splněna.
Odstavec 2 definuje způsob výpočtu zjednodušené efektivní daňové sazby skupiny v daném státě a v daném výkazním období. Tento výpočet je založen na poměru mezi zjednodušenými zahrnutými daněmi a výsledkem hospodaření před zdaněním vykázaným v kvalifikované zprávě.
Odstavec 3 určuje, že za zjednodušenou zahrnutou daň je považována ta daň, která zahrnuje daně vykázané jako náklady na daň v příslušném státě, a to po odečtení jistých nákladů a rezerv.
Odstavec 4 stanovuje, že zjednodušenou zahrnutou daní může být také náklad na daň zaplacenou v režimu zdanění ovládaných zahraničních společností nebo poboček ve státě, ve kterém má skupina své vlastnické členské entity nebo hlavní entitu.
K § 146d
Úpravy údajů ze zprávy podle zemí jsou navrženy za účelem zjednodušení výpočtů a posuzování splnění podmínek týkajících se efektivní daňové sazby, běžného zisku a použití přechodného pravidla bezpečného přístavu. Tyto úpravy zajišťují konzistentní a transparentní přístup při hodnocení daňového zatížení skupin a minimalizují potenciální nesrovnalosti či zkreslení výsledků.
K odstavci 1:
Odstavec 1 upravuje způsob zacházení s vnitroskupinovými platbami, aby byly začleněny do výnosů a výsledku hospodaření před zdaněním příjmů, což zajišťuje správné zohlednění příjmů skupiny bez ohledu na to, jak jsou tyto platby zachyceny ve finančních výkazech. Písmeno a) stanovuje, že platby, které jsou v kvalifikovaném finančním výkazu příjemce považovány za příjem a v kvalifikovaném finančním výkazu plátce za výdaj, se začlení do výnosů a výsledku hospodaření před zdaněním příjmů, bez ohledu na to, jak jsou tyto platby zachyceny ve finančních výkazech nebo ve zprávě podle zemí.
Podle písmene b) se také upraví výsledek hospodaření před zdaněním příjmů hlavní entity, aby ztráta stálé provozovny nebyla zohledněna dvakrát, je-li přiřazena této stálé provozovně, neboť pokud má stálá provozovna vlastní kvalifikované finanční výkazy, musí je použít ke stanovení částek používaných pro výpočty podle přechodného pravidla bezpečného přístavu založeného na informacích obsažených ve zprávě podle zemí. Vzhledem k tomu, že stálá provozovna je daňový, nikoliv účetní pojem, jsou údaje o tržbách a ziscích specifické pro stálou provozovnu z konsolidovaných finančních výkazů nejvyšší mateřské entity nebo z finančních účtů hlavní entity jen zřídka přímo k dispozici.
Nejsou-li pro stálou provozovnu k dispozici kvalifikované finanční výkazy, může nadnárodní skupina určit část celkových výnosů a zdanitelného zisku hlavní entity, která je přičitatelná stálé provozovně, pomocí samostatných finančních výkazů, které hlavní entita pro stálou provozovnu sestavila pro finanční výkaznictví, regulatorní účely, daňové přiznání nebo pro účely vnitřní kontroly. 
Pokud je stálé provozovně alokována vzniklá ztráta, musí být provedena odpovídající úprava zdanitelného zisku hlavního subjektu v rozsahu nezbytném k zabránění dvojího započtení ztráty.
Toto ustanovení vychází z bodů 54.20 až 54.22 kapitoly 2.4.2. metodické směrnice z prosince 2023
K odstavci 2:
Odstavec 2 se zabývá úpravou údajů zprávy podle zemí týkajících se daní z příjmů vykázaných stálou provozovnou, aby byly správně začleněny do výsledku hospodaření dané stálé provozovny. Při posuzování splnění podmínky běžného zisku se údaje ze zprávy podle zemí upraví tak, že se na náklad na daň z příjmů vzniklou ve státě, z něhož je stálá provozovna, vztahující se k příjmům z činností vykonávaných prostřednictvím této stálé provozovny, hledí jako by byl vykázán pouze v tomto státě. Nákladem na daň z příjmů je v tomto smyslu náklad na daň z příjmů ve státě, pro který se určuje jurisdikční dorovnávací daň skupiny, a v kvalifikovaných finančních výkazech po odečtení daní, které nejsou zahrnutými daněmi, a nejistých daňových pozic.
K odstavci 3:
Odstavec 3 stanovuje, jak se mají upravit údaje ze zprávy podle zemí pro účely použití přechodného pravidla bezpečného přístavu, aby byla správně zohledněna vlastnická struktura skupiny a relevantní daňové úlevy. Jeho cílem je zohlednit vlastnickou strukturu skupiny a relevantní daňové úlevy tak, že se ve státě, ze kterého je nejvyšší mateřská entita, sníží výsledek hospodaření před zdaněním a s ním související daně o částku ve výši, v jaké jsou tyto údaje rozděleny mezi držitele vlastnického podílu v nejvyšší mateřské entitě.
K odstavci 4:
Odstavec 4 určuje, že čistá nerealizovaná ztráta vzniklá změnou reálné hodnoty, která překročí určitou částku, se nezohlední ve výsledku hospodaření před zdaněním, což snižuje možnost umělého snižování zdanitelných zisků.
K odstavci 5:
Odstavec 5 definuje čistou nerealizovanou ztrátu vzniklou změnou reálné hodnoty a upřesňuje, jaká data se mají vzít v úvahu při výpočtu této ztráty. Tím se zajišťuje konzistentní a srozumitelné použití této definice v praxi.
K § 146e
Hybridní arbitrážní ujednání jsou v současném mezinárodním daňovém prostředí často využívána k optimalizaci daňových povinností skupin. Cílem tohoto ustanovení, které vychází z kapitoly 2.6 metodické směrnice ze září 2023, je zabránit zneužití a minimalizovat potenciální daňové ztráty či nekonzistence v daňových systémech. 
K odstavci 1:
Odstavec 1 stanovuje, že na hybridní arbitrážní ujednání uzavřené do rozhodného dne se hledí, jako by byly uzavřeny po tomto dni, pokud dochází k některé ze tří specifikovaných změn. Tyto změny zahrnují změnu v ujednání samotném, změnu ve výkonu práv a povinností vyplývajících z ujednání a změnu použitých účetních postupů souvisejících s uplatňováním ujednání. Rozhodný den je následně vymezen v odstavci 2 písm. f). Toto ustanovení vychází z bodu 74.30 kapitoly 2.6.3 metodické směrnice z prosince 2023.
K odstavci 2:
V teoretickém významu je hybridním arbitrážním ujednáním souhrn strategií a struktur, které využívají nesrovnalosti mezi daňovými systémy různých zemí k umělému snížení zdanitelného příjmu. Může zahrnovat různé techniky, jako je přesouvání zisku do jurisdikcí s nízkými daněmi, umělé vytváření ztrát a využívání nesrovnalostí v definicích zdanitelného příjmu.
Pro účelu přesného vymezení těch ujednání, která mají dopad na aplikaci modelových pravidel a pravidel podle tohoto zákona, definuje odstavec 2 písmeno a) tři typy těchto arbitrážních ujednání, a to ujednání o odpočtu, dvojí ztrátě a dvojím uznání daně, a stanovuje kritéria pro jejich existenci.
Písmena b) až d) vymezují jednotlivé typy hybridních arbitrážních ujednání, konkrétně se jedná o:
· ujednání o odpočtu, tedy dohodu, ve které jedna členská entita poskytuje úvěr nebo jiné plnění jiné členské entitě skupiny. Tento úvěr nebo plnění vytváří náklad nebo ztrátu vykázané ve finančním výkazu té členské entity, která poskytuje úvěr. Pokud není očekáváno odpovídající zvýšení zdanitelného příjmu té členské entity, která úvěr přijímá, během trvání této dohody, pak tato dohoda spadá do této kategorie.
· ujednání o dvojí ztrátě, tedy dohodu, která vede 
· k zahrnutí nákladu nebo ztráty do finančního výkazu členské entity skupiny a současně i do finančního výkazu jiné členské entity této skupiny nebo 
· k vytvoření daňového odpočtu v jiném státě u jiné členské entity této skupiny.
· ujednání o dvojím uznání daně, tedy dohodu, která vede k zahrnutí nebo částečnému zahrnutí téhož nákladu na daň do
· upravené výše zahrnutých daní více členských entit nebo 
· výpočtu zjednodušené efektivní daňové sazby skupiny.
Písmeno d) určuje finanční výkaz, který může být rozhodný pro hybridní arbitrážní ujednání. Takovým výkazem musí být kvalifikovaný finanční výkaz členské entity, pokud se na ni vztahuje přechodné pravidlo bezpečného přístavu založeného na informacích obsažených ve zprávě podle zemí, nebo finanční výkaz členské entity použitý při výpočtu kvalifikovaného zisk, pokud se na ni toto přechodné pravidlo bezpečného přístavu nevztahuje.
Písmeno e) určuje rozhodné dny pro hybridní arbitrážní ujednání, kterými jsou 15. prosinec 2022 a 18. prosinec 2023. Obecně se nebude přihlížet k hybridním arbitrážním ujednáním uzavřeným po prvním rozhodném dni, pouze v případě nemožnosti provést úpravy podle odstavce 1 z důvodu rozporu s právní normou vyplývající z ústavního řádu tohoto státu nebo z jiného pramene práva s vyšší právní silou než je zákon, se použije druhé uvedené datum. Úprava rozhodných dnů vychází z bodu 74.31 kapitoly 2.6.3 metodické směrnice z prosince 2023.
K odstavci 3:
Odstavec 3 vylučuje z definice ujednání o odpočtu případy, kde náklady nebo ztráty vzniklé v důsledku poskytnutí úvěru nebo jiného plnění se vztahují výlučně k vedlejšímu kapitálu Tier 1 (nikoliv však k restricted Tier One Capital). V takovém případě se o ujednání o odpočtu nejedná a pro účely dorovnávacích daní se k němu nepřihlíží. Toto ustanovení vychází z bodu 74.27 kapitoly 2.6.3 metodické směrnice z prosince 2023.
K odstavci 4:
Tento odstavec stanoví, že zdanitelný příjem se nepovažuje za odpovídajícím způsobem zvýšený podle odstavce 2 písm. b) bodu 2 (tedy v případě, kdy se důvodně neočekává, že se členské entitě, které je poskytnut úvěr nebo jiné plnění, po dobu trvání ujednání odpovídajícím způsobem zvýší její zdanitelný příjem), pokud
1. jde o částku zahrnutou do zdanitelného zisku, která je vyrovnána daňovou úlevou související s hybridní arbitrážní dohodou uzavřenou po rozhodném dni (písm. a)), 
2. o platbu, která vede ke vzniku nákladu nebo ztráty, které u jiné členské entity ze stejného státu vedou ke vzniku daňového odpočtu nebo ztráty, které nejsou zohledněny jako náklad nebo ztráta při výpočtu výsledku hospodaření před zdaněním v tomto státě (písm. b)), nebo
3. o platbu, která vede ke vzniku nákladu nebo ztráty, které u entity s prvkem daňové transparence vedou ke vzniku daňového odpočtu nebo ztráty, které nejsou zohledněny jako náklad nebo ztráta při výpočtu výsledku hospodaření před zdaněním v tomto státě (písm. c)).
V souhrnu odstavec 4 stanovuje, že zdanitelný příjem se nepovažuje za zvýšený odpovídajícím způsobem v případech, kdy dochází ke kompenzaci daňové ztráty vzniklé v důsledku hybridního arbitrážního ujednání. To znamená, že pokud hybridní arbitrážní ujednání způsobí snížení daňových příjmů jedné entity a nárůst daňových příjmů jiné entity, což by mělo za následek snížení daňové povinnosti celé skupiny, tento efekt nebude zohledněn. Toto ustanovení vychází z bodu 74.30 písm. d) kapitoly 2.6.3 metodické směrnice z prosince 2023.


K odstavci 5:
Odstavec 5 se týká ujednání o dvojí ztrátě, které nastává tehdy, kdy náklad nebo ztráta vykázané v daňovém výkazu jedné entity jsou zahrnuty jako náklad nebo ztráta i v daňovém výkazu jiné entity, nebo kdy vedou k vzniku daňového odpočtu u jiné entity. Vzájemné vyrovnání nákladu a příjmu nebo zisku mezi entitami přitom není považováno za ujednání o dvojí ztrátě. Toto ustanovení vychází z bodu 74.30 písm. e) kapitoly 2.6.3 metodické směrnice z prosince 2023.
K odstavci 6:
Odstavec 6 se obdobně jako předchozí odstavec týká ujednání o dvojí ztrátě, avšak tentokrát se zaměřuje na situace, kdy dochází k vzájemnému vyrovnání nákladu a příjmu nebo zisku v rámci jedné entity, která je zapojena do hybridní arbitrážní ujednání. Obecně se stanoví, že ujednání o dvojí ztrátě nezahrnuje dohody, které umožňují vzájemné započtení nákladu a výnosu nebo zisku mezi oběma dotčenými členskými entitami. Pokud jsou náklad nebo ztráta vykázány ve finančním výkazu této entity a zároveň jsou zahrnuty v daňovém příjmu jiné entity, která uplatňuje odpočet daného nákladu nebo ztráty, není to považováno za ujednání o dvojí ztrátě.

K odstavci 7:
Odstavec 7 se zabývá ujednáními o dvojím uznání daně. Konkrétně definuje podmínky, za nichž se nejedná o ujednání o dvojím uznání daně.
Podle písmene a) se stanovuje, že ujednání o dvojím uznání daně nezahrnuje dohody, které nevedou k vykázání zisku podléhajícího zdanění ve finančním výkazu rozhodném pro hybridní arbitrážní ujednání členské entity každé dotčené členské entity. To znamená, že pokud dohoda nezpůsobuje, že obě členské entity vykazují zisk podléhající zdanění ve svých finančních výkazech, tato dohoda nespadá do kategorie ujednání o dvojím uznání daně.
Podle písmene b) se doplňuje, že do kategorie ujednání o dvojím uznání daně nespadá také dohoda, která vede k zahrnutí nebo částečnému zahrnutí téhož nákladu na daň do výpočtu zjednodušené efektivní daňové sazby skupiny pouze proto, že není nutné upravit náklady na daň z příjmů členské entity této skupiny, které jsou přiřazeny jiné členské entitě této skupiny při výpočtu upravené výše zahrnutých daní první členské entity. To znamená, že dohoda nesmí vést k vykázání stejného nákladu na daň dvakrát ve výpočtu daně skupiny.
Právní úprava obsažená v odstavci 7 vychází z e závěrečné části ustanovení bodu 74.29 kapitoly 2.6.3 metodické směrnice z prosince 2023.
K odstavci 8:
Odstavec 8 uvádí, že náklady nebo ztráty vykázané ve finančních výkazech daňově transparentní entity se nepovažují za náklady nebo ztráty v rámci hybridních arbitrážních ujednání, pokud jsou tyto náklady nebo ztráty již zohledněny ve finančních výkazech držitele vlastnického podílu v této entitě. To znamená, že pokud jsou náklady nebo ztráty transparentní entity již zohledněny u držitele jejích vlastnických podílů, nebudou se ještě jednou započítávat jako součást hybridního arbitrážního ujednání. Toto ustanovení vychází z bodu 74.30 písm. g) kapitoly 2.6.3 metodické směrnice z prosince 2023.
K odstavci 9:
Odstavec 9 písm. a) vytváří právní fikci, že pro účely upravujících hybridní arbitrážních dohod se považuje za členskou entitu také entita, která sestavuje kvalifikovaný finanční výkaz zohledněný pro účely uplatňování přechodného pravidla bezpečného přístavu. Toto platí bez ohledu na to, ve kterém státě je toto pravidlo uplatňováno. To znamená, že pokud entita sestavuje kvalifikovaný finanční výkaz, který je používán pro aplikaci tohoto bezpečného přístavu, bude považována za členskou entitu a podléhat pravidlům hybridní arbitrážní dohody.
Odstavec 9 písm. b) vytváří druhou právní fikci, která způsobuje, že, pokud je ve vztahu k členské entitě uplatňováno přechodné pravidlo bezpečného přístavu založené na informacích obsažených ve zprávě podle zemí, finanční výkaz této entity použitý při výpočtu jejího kvalifikovaného zisku nebo ztráty bude také považován za finanční výkaz členské entity pro účely hybridní arbitrážní dohody. To má za následek, že pokud je přechodné pravidlo bezpečného přístavu uplatňováno, jsou všechny relevantní finanční výkazy brány v úvahu při stanovení aplikace hybridní arbitrážní dohody.
Toto ustanovení vychází z bodu 74.30 písm. a) a b) kapitoly 2.6.3 metodické směrnice z prosince 2023.
K § 146f
Do § 146f byl přesunut dosavadní § 146 odst. 1 dopadající na případy, kdy je zapotřebí aplikovat přechodné pravidlo bezpečného přístavu na základě informací obsažených ve zprávě podle zemí, avšak součástí nadnárodní nebo vnitrostátní skupiny je také skupina společných podniků (joint venture), tedy uskupení subjektů podle § 110, na které se pro účely výpočtu dorovnávacích daní hledí, jako by šlo o samostatnou skupinu, což je nutné reflektovat v souvislosti s aplikací tohoto pravidla bezpečného přístavu. 
Skupiny společných podniků jsou specifická uskupení subjektů, která mají svá vlastní pravidla vyjádřená v čl. 8.2.1 modelových pravidel, kapitole 3 metodické směrnice z prosince 2023 a v kapitole 2 dokumentu Bezpečné přístavy a úlevy od sankcí.
K odstavci 1:
Odstavec 1 určuje, že členské entity, které tvoří skupinu společných podniků podle § 110, budou pro účely aplikace přechodného pravidla bezpečného přístavu považovány za entity ze zcela jiného státu než všechny ostatní členské entity téže nadnárodní skupiny, přestože jsou ve zprávě podle zemí vykázány ve vztahu k jedinému státu. Tento přístup umožňuje pro účely posuzování splnění podmínek pro aplikaci pravidla bezpečného přístavu oddělit údaje vztahující se ke skupině společných podniků od zbytku nadnárodní skupiny a posuzovat je nezávisle na sobě.
K odstavci 2:
Odstavec 2 stanovuje, že pro účely výše zmíněné výjimky se u společných podniků a přidružených osob společného podniku namísto údaje o výsledku hospodaření před zdanění a výnosem, které jsou obecně pro účely této výjimky získávány ze zprávy podle zemí, se použijí údaje o výsledku hospodaření před zdaněním a výnosu, které jsou vykázané v kvalifikovaných účetních výkazech. Smyslem tohoto pravidla je umožnit aplikovat výjimku i na tyto entity, ale některé informace o nich není možné ve zprávě podle zemí získat, a proto je potřeba použít jiný zdroj informací (kvalifikované finanční výkazy místo samotné kvalifikované zprávy podle zemí). Totožná právní norma je obsažena již v § 146 odst. 1 stávajícího znění zákona.
K § 146g
Ustanovení zavádí specifická pravidla pro investiční entity a pojišťovací investiční entity v souvislosti s určováním daňových povinností a výměnou informací mezi státy. Zabývá se situacemi, kdy je třeba určit zjednodušenou efektivní daňovou sazbu pro tyto entity, zejména pokud jsou považovány za entity z určitého státu pro účely automatické výměny informací zprávami podle zemí. 
K odstavci 1:
Odstavec 1 stanovuje postup pro určení zjednodušené efektivní daňové sazby pro investiční entity a pojišťovací investiční entity, které jsou považovány za entity z určitého státu pro účely automatické výměny informací. Tyto entity musejí určovat zjednodušenou efektivní daňovou sazbu odděleně od efektivní daňové sazby skupiny určované pro tento stát. Dále se upravuje výjimka z povinnosti vypočítat jurisdikční dorovnávací daň skupiny, která umožňuje využít výjimku i pro stát, ve kterém je daňovým rezidentem držitel vlastnického podílu v této entitě. Také se stanovuje, že výnosy a výsledek hospodaření před zdaněním a s nimi související daně této entity se zohlední pouze ve státě, ze kterého je přímý držitel vlastnického podílu v této entitě, nebo ve kterém je daňovým rezidentem, pokud je fyzickou osobou, a to ve výši odpovídající tomuto vlastnickému podílu.
K odstavci 2:
Odstavec 2 naproti tomu specifikuje situaci, kdy investiční entity ani pojišťovací investiční entity nejsou povinny určit zjednodušenou efektivní daňovou sazbu odděleně od efektivní daňové sazby skupiny určované pro stát, který je pro účely automatické výměny informací považován za stát, z něhož je tato entita. To platí za předpokladu, že nebylo učiněno rozhodnutí podle § 74 nebo 75 a všichni držitelé vlastnických podílů v této entitě jsou z tohoto státu.
K § 146h
Ustanovení přejímá pravidlo stanovené v bodě 2.3.4 metodické směrnice z prosince 2023 a dotýká se skupin, které nejsou povinny podávat zprávu podle zemí. 
Stanovuje se postup pro takové skupiny, pokud členská entita této skupiny poskytuje informační přehled obsahující údaje o výnosech a výsledku hospodaření před zdaněním příjmů. Cílem je umožnit i takovým skupinám benefitovat z tohoto pravidla bezpečného přístavu.
Údaje o výnosech a výsledku hospodaření před zdaněním příjmů v takovém případě musí být vykázány v informačním přehledu v rozsahu, jako by byly vykázány v kvalifikovaných finančních výkazech, pokud by skupina sestavovala zprávu podle zemí. Poslední věta nadto se stejným cílem specifikuje, že částkou vykázanou ve zprávě podle zemí se rozumí částka, která by byla vykázána, pokud by skupina skutečně sestavovala zprávu podle zemí. 
(§ 148 odst. 3)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
Dále dochází k reakci na vzor informačního přehledu vyplývající z prováděcího rámce k modelovým pravidlům, kde se postup podle § 148 odst. 3 vykazuje jako použití pravidla bezpečného přístavu, přestože nejde o bezpečný přístav ve smyslu čl. 8.2 modelových pravidel (§ 92a) a poplatník nečiní rozhodnutí ohledně jeho použití. Aby nedošlo k rozporu mezi vyhláškou zavádějící informační přehled k dorovnávacím daním a zákonem, stanoví se tato skutečnost výslovně v zákoně.
(§ 149 odst. 1)
Dochází ke zpřesnění použité terminologie. Konstrukce výpočtu veličin podle modelových pravidel se provádí ve vazbě na výkazní období vymezené podle § 20 písm. c) zákona o dorovnávacích daních.
(§ 151a a 151b)
K § 151a
V návaznosti na kapitolu 2.10 metodické směrnice z února 2023 se zavádí zvláštní přechodné ustanovení pro smíšený režim zdanění ovládaných zahraničních společností. V ustanovení jsou zohledněny změny vyplývající z kapitoly 4 metodické směrnice z prosince 2023.
Ten je zvláštním případem režimu zdanění ovládaných zahraničních společností. Toto přechodné ustanovení navazuje na § 66 odst. 1 písm. c) v situacích, kdy v důsledku smíšenosti režimu není možné bez dalšího určit, které entitě přiřadit kterou část daně zaplacené ve státě ovládající společnosti.
K § 151b
Ve vazbě na kapitolu 5 metodické směrnice z prosince 2023 se nově výslovně zakotvuje pravidlo, že lhůta pro podání informačního přehledu skončí nejdříve dne 30. června 2026. Pokud by jakékoliv entitě vznikla povinnost podat informační přehled před tímto dnem, automaticky se oddaluje až na 30. června 2026. Pravidlo je nově napřímo upraveno zejména z důvodu řetězení kratších účetních obdobích u některých entit, v jejichž důsledku může nastat povinnost podat informační přehled dříve než v uvedený den.
: 
Návrh zákona zakotvuje právní úpravu, která byla zařazena do prováděcího rámce modelových pravidel ještě před započetím zdaňovacího období počínajícího 31. prosince 2023 (tedy první zdaňovací období, ke kterému se váží dorovnávací daně) a fakticky tak již v průběhu tohoto zdaňovacího období vytvářela právní účinky a očekávání jejího co nejrychlejšího promítnutí do českého právního řádu, protože jde zejména o upřesnění zachycení zvláštních případů, které ovlivňují postup výpočtu dorovnávacích daní (jde o upřesnění prováděcího rámce modelových pravidel, ne o upřesnění modelových pravidel samých).
Zavedení upřesněných pravidel již pro zdaňovací období započatá ode dne 31. prosince 2023 je nutné také z důvodu uznání české dorovnávací daně za kvalifikovanou vnitrostátní dorovnávací daň v zahraničí. Konečně je také nutné tato pravidla promítnout již pro tato zdaňovací období z důvodu možnosti použití pravidel bezpečného přístavu.
K části čtvrté
:
Účinnost se v souladu s § 9 odst. 2 zákona č. 22/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv), navrhuje na 1. ledna 2025, do něhož je nutné do příslušných právních předpisů promítnout směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2464 ze dne 14. prosince, kterou se mění nařízení (EU) č. 537/2014, směrnice 2004/109/ES, směrnice 2006/43/ES a směrnice 2013/34/EU, pokud jde o podávání zpráv podniků o udržitelnosti, která zavádí povinnost vyhotovit zprávu o udržitelnosti pro některé účetní jednotky a pro podniky ze třetích zemí. 
Ve vztahu k dorovnávacím daním musí novela nabýt účinnosti co nejdříve z důvodu co nejrychlejšího promítnutí fakticky závazného prováděcího rámce modelových pravidel, který byl dodatečně upřesňován ze strany Inkluzivního rámce  Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj/G20 pro řešení problému eroze základu daně a přesouvání zisku do zemí s výhodnějšími daňovými režimy v době od ukončení prací na původním návrhu zákona.
image1.emf

V_kres_Microsoft_Visia.vsdx

image2.emf

V_kres_Microsoft_Visia1.vsdx

image3.png