Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORND5SBAVSH najdete zde
ÚŘAD VLÁDY ČR
VI.
VYPOŘÁDÁNÍ PŘIPOMÍNEK K MATERIÁLU S NÁZVEM:
Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o účetnictví
Dle Jednacího řádu vlády byl materiál rozeslán do meziresortního připomínkového řízení dopisem ministra financí dne 31. května 2024, s termínem dodání stanovisek do 28. června 2024. Vyhodnocení tohoto řízení je uvedeno v následující tabulce:
Č. res.
Resort
Č. př.
Z/D
Připomínky
Vypořádání
1.
Ministerstvo dopravy
1.
Z
Zásadní připomínky:
K části dvacáté šesté (§ 8 odst. 1 zákona o silniční dopravě) a třicáté (§ 25 odst. 5 písm. f) bodu 3 zákona o vnitrozemské plavbě)
1. Ustanovení § 8 odstavce 1 zákona o silniční dopravě bylo reformulováno v souladu s výsledky konzultace Ministerstva dopravy s Ministerstvem financí uskutečněné v rámci přípravných prací na nyní předloženém návrhu zákona. Formulace použitá ve větě poslední byla přitom v rámci této konzultace navržena Ministerstvem financí a Ministerstvo dopravy ji do podkladů jím zpracovávaných v rámci těchto přípravných prací zahrnulo. Po bližším posouzení nově formulovaného ustanovení nicméně vyvstaly pochybnosti o praktické aplikaci dotčené právní úpravy. Bude-li totiž žádat o koncesi osoba, která doposud nepodnikala (a která teprve bude vést daňovou evidenci, tedy zatím ji nevede), stěží bude svou finanční způsobilost prokazovat právě touto daňovou evidencí. Z dotčeného ustanovení přitom není zřejmé, zda je možné pod pojem „daňová evidence“ podřadit jakýkoliv podklad k prokázání finanční způsobilosti žadatele o koncesi, tedy například v platné právní úpravě obsažený zahajovací přehled obchodního majetku. Na základě výsledku konzultace dodatečně uskutečněné po pracovní linii požadujeme v dotčeném ustanovení slova „zahajovacím přehledem obchodního majetku“ nahradit slovy „přehledem o počátečním stavu daňové evidence“ (tedy nikoliv slovy „touto daňovou evidencí“). Obdobnou změnu pak požadujeme provést též v části třicáté návrhu zákona (změna zákona o vnitrozemské plavbě) v § 25 odstavci 5 písmeni f) bodu 3, který by měl znít „3. přehled o počátečním stavu daňové evidence, povede-li žadatel daňovou evidenci,“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
1.
Ministerstvo dopravy
2.
Z
K části třicáté druhé (§ 9a odst. 6 zákona o pozemních komunikacích)
2. Uvádíme, že byť bylo vypuštění právní úpravy obsažené v § 9a odstavci 6 navrženo v rámci podkladů zpracovaných Ministerstvem dopravy v rámci přípravných prací na nyní předloženém návrhu zákona, žádáme po zevrubné úvaze tento krok ještě blíže projednat s předkladatelem a zvážit jej z hlediska jeho možných dopadů. Považujeme totiž za nezbytné, aby státní podnik Ředitelství silnic a dálnic (dále jen „státní podnik“) měl možnost po nabytí účinností nového zákona o účetnictví „navést“ majetek dotčené infrastruktury (dálnice a silnice I. třídy a jejich součásti a příslušenství) pořízený před transformací ze státní příspěvkové organizace na státní podnik do svého účetnictví jako majetek pořízený z dotace tak, aby podnik nevykazoval ztrátu a neměl do budoucna konkurenční nevýhodu a zhoršenou dostupnost úvěrování. Cílem ustanovení § 9a odst. 6 zákona o pozemních komunikacích bylo ochránit státní podnik před účetní ztrátou generovanou odpisy majetku dotčené dopravní infrastruktury (dálnic a silnic I. třídy) pořízeného z dotace před 1. lednem 2024, tj. před datem změny své právní formy ze státní příspěvkové organizace na státní podnik. Státní podnik byl totiž vytvořen s cílem mít zisk před odečtením úroků, daní, odpisů a amortizace (EBITDA) v kladných hodnotách. Ke dni změny jeho právní formy byl na státní podnik převeden majetek dotčené infrastruktury, který se nadále nevyhodnocuje podle zdroje financování jeho pořízení (v tomto případě z dotace), a z tohoto důvodu se tento majetek musí odepisovat, pokud zvláštní právní úprava nestanoví jinak. Vypuštění předmětného ustanovení bez dalšího by po podle našeho názoru mohlo mít za následek, že státní podnik bude vykazovat účetní ztrátu v jednotkách miliard korun, což nebylo účelem jeho transformace, resp. záměrem zákonodárce, když do zákona o pozemních komunikacích dotčené ustanovení vložil. Z těchto důvodů žádáme o přehodnocení vypuštění předmětného ustanovení v rámci projednání vypořádání této připomínky a případně jeho reformulaci tak, aby státní podnik prostřednictvím odpisů vloženého majetku nevykazoval účetní ztráty, popřípadě o návrh jiného řešení, které bez pochybností zajistí naplnění tohoto cíle.
Vyhověno/Vysvětleno.
Nová účetní úprava sjednotí přístup k nově pořizovanému majetku i historicky pořizovanému majetku tak, aby vše odpovídalo nové úpravě.
Nová úprava bude spočívat v tom, že pořizovací cena (nově pořizovací výdaj) dlouhodobého hmotného majetku se nebude snižovat o investiční dotaci a majetek bude odpisován. Stejným tempem bude rozpouštěna dotace na pořízení daného majetku, která bude až do svého úplného rozpuštění vykazována v pasivech. Pokud např. majetek bude pořízen ze 100 % z dotace, dopad na výsledek hospodaření bude nulový.
Na veškerý historicky pořízený dlouhodobý majetek se bude hledět jako na majetek pořízený z dotace (resp. získaný přímo formou dotace, protože se jedná o „vklad“ státu; proto také nebude podstatné, zda majetek byl v době, kdy ŘSD bylo ještě příspěvkovou organizací, pořízen „opravdu“ z dotace). Tento majetek bude odpisován a související dotace („vklad“) bude rozpouštěn stejným tempem do výnosů. Dopad na výsledek hospodaření by opět měl být v zásadě nulový.
Výše uvedený „vklad“ bude tedy v účetnictví (v pasivech rozvahy) klasifikován jako dotace. Případný pojem „základní kapitál“ a jeho výše (dle zakládací listiny) bude pouze údajem uvedeným pro informaci v příloze k účetním výkazům.
Výše uvedené řešení platí za podmínky, že ŘSD bude pro účely účetnictví klasifikováno jako nezisková účetní jednotka. ŘSD podle všeho splňuje jak formální podmínku, tj. je zřízena za jiným účelem než dosahování zisku i materiální podmínku, že její činnost skutečně spočívá v něčem jiném, než v dosahování zisku (tím není vyloučeno, že zisku dosáhne, jen to není hlavním cílem činnosti). V případě dopravní infrastruktury ani neplatí to, že cílem ŘSD je její zachování, protože ŘSD nemá vlastní příjmy, ze kterých by bylo možné financovat zachování majetkové podstaty představované příslušnou silniční a dálniční sítí.
Výše uvedené bude zajištěno přechodnými ustanoveními v zákoně o účetnictví resp. v prováděcích vyhláškách. Jeho znění bude konzultováno s MD/ŘSD.
Do data nabytí účinnosti nové účetní úpravy bude nadále platit ustanovení zákona o pozemních komunikacích, podle kterého se dopravní infrastruktura neodpisuje.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
1.
Ministerstvo dopravy
3.
Z
K části čtyřicáté deváté (změna zákona o rozpočtových pravidlech)
3. Upozorňujeme na to, že součástí navrhovaných vstupů do zákona o rozpočtových pravidlech je celá řada změn, které podle našeho názoru nijak nesouvisí s přijetím nového zákona o účetnictví. Jedná se přitom o poměrně rozsáhlé změny, které by měly být předmětem samostatné legislativní předlohy. Požadujeme vyjasnit postoj předkladatele k tomu, z jakého důvodu byly tyto změny do návrhu zákona zahrnuty, jak tyto změny souvisejí s přijetím nového zákona o účetnictví, přičemž nesouvisí-li tyto změny s přijetím nového zákona o účetnictví, měly by být z návrhu zákona vypuštěny. S ohledem na celkový značný rozsah předloženého materiálu je prostor pro posouzení dalších navržených změn, které s primárním účelem návrhu zákona nesouvisí a nebyly s jinými resorty předjednány, a odpovědné vyhodnocení jejich dopadů značně omezený.
Vysvětleno.
Vzhledem k tomu, že Ministerstvo dopravy neuvádí, o jaké změny jde, tak se nelze vyjádřit. Z obecného pohledu je však třeba uvést, že návrh změn je rozsáhlý, neboť je důsledný. Snaha předkladatele je, aby po nabytí nového zákona o účetnictví nezůstaly v pravidlech hospodaření především příspěvkových organizací legislativně nedořešená místa. Nelze přitom provést triviální náhradu elementární terminologie bez provedení úprav s tím přímo i nepřímo souvisejících.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
1.
Ministerstvo dopravy
4.
Z
K části čtyřicáté deváté (změna zákona o rozpočtových pravidlech), k novelizačním bodům 23 až 41
4. Nesouhlasíme s navrženou právní úpravou hospodaření příspěvkových organizací promítnutou do ustanovení § 53 až § 63 zákona o rozpočtových pravidlech. Žádáme, aby byla stávající právní úprava hospodaření příspěvkových organizací zachována. Pokud se hlavní činnost příspěvkové organizace bude členit na rozpočet příjmů a výdajů podle rozpočtové skladby, jak je to běžné u organizačních složek státu nebo státních fondů, pozbývá podle našeho názoru do značné míry smysl samotná existence příspěvkových organizací. Dále není zřejmé, jak bude evidována jiná (hospodářská) činnost příspěvkových organizací. Navržená právní úprava není provázána s prováděcími právními předpisy, kupříkladu s vyhláškou č. 5/2014 Sb., o způsobu, termínech a rozsahu údajů předkládaných pro hodnocení plnění státního rozpočtu, rozpočtů státních fondů, rozpočtů územních samosprávných celků a rozpočtů dobrovolných svazků obcí, ve znění pozdějších předpisů, nebo s vyhláškou č. 133/2013 Sb., o stanovení rozsahu a struktury údajů pro vypracování návrhu zákona o státním rozpočtu a návrhu střednědobého výhledu státního rozpočtu a lhůtách pro jejich předkládání, ve znění pozdějších předpisů, které mají mimo jiné dopad na zpracování návrhu státního rozpočtu na rok 2025 v Integrovaném informačním systému Státní pokladny (IISSP) v červenci 2024. S navrhovanou právní úpravou nelze souhlasit rovněž z důvodu zásadního zvýšení administrativní zátěže a rozsahu práce jak na úrovni příspěvkových organizací, tak i na úrovni jejich zřizovatelů. Navržené změny by dále měly za následek vznik potřeby úprav ekonomických informačních systémů dotčených organizací. Ačkoliv se jedná o zásadní změnu hospodaření příspěvkových organizací, nebyla tato změna předjednána s resorty ani jimi zřízenými příspěvkovými organizacemi.
Vysvětleno.
Neprovedení terminologického sladění, jehož přímým důsledkem je konverze na bázi peněžní příjmy/výdaje u státních příspěvkových organizací, není možné. Okamžikem účinnosti definice nákladů a výnosů v novém zákoně o účetnictví by se tyto pojmy v rozpočtových pravidlech staly nepoužitelnými pro pravidla hospodaření státních příspěvkových organizací. Zcela vylučujeme relevantnost „argumentu“ o postrádání smyslu příspěvkových organizací. Všechny tyto organizace na denní bázi realizují a vždy realizovaly peněžní příjmy a peněžní výdaje, tudíž nemůže jít o jakkoliv zásadní změnu toho, že se tyto peněžní toky budou také plánovat-rozpočtovat. Nemůže tudíž ani jít o významnější zvýšení administrativní zátěže, pomineme-li prosté jednorázové přizpůsobení se této novelizované legislativě v rámci procesů u jednotlivých organizací i jejích zřizovatelů.
Zároveň zasíláme teze k uvedeným vyhláškám.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
1.
Ministerstvo dopravy
5.
Z
K části čtyřicáté deváté (změna zákona o rozpočtových pravidlech), k novelizačnímu bodu 43
5. Požadujeme upravit ustanovení § 70 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech tak, aby bylo výslovně stanoveno, že je možné pojistit vedle majetku České republiky, se kterým organizační složka státu nebo příspěvková organizace hospodaří, rovněž léčebné výlohy vynaložené v zahraničí v případě vyslání zaměstnance na pracovní nebo služební cestu do zahraničí. Důvodem tohoto požadavku je dlouhodobá a trvalá právní nejistota při pojišťování léčebných výloh zaměstnanců při zahraničních pracovních a služebních cestách.
Nevyhověno.
Rozpočtová pravidla umožňují výslovně pojištění majetku České republiky, se kterým hospodaří organizační složka státu, případně státní příspěvková organizace. Tento majetek slouží k výkonu činnosti organizačních složek státu nebo státních příspěvkových organizací. Jiné druhy pojištění, než jaké umožňují rozpočtová pravidla, je možné uzavřít, pokud je to umožněno zvláštním právním předpisem a na tomto principu nenavrhujeme nic měnit. To platí i pro pojištění léčebných výloh.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
1.
Ministerstvo dopravy
6.
D
Připomínky:
K části druhé (změna zákona o České obchodní inspekci), třetí (změna zákona o cenách) a čtvrté (změna zákona o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby)
1. Upozorňujeme, že v části druhé a třetí jsou obsaženy články se stejným označením „II“. Z tohoto důvodu je dále v části čtvrté nesprávně označen článek římskou číslicí „III“, namísto „IV“. Doporučujeme proto upravit a zkontrolovat číslování všech částí a článků obsažených v návrhu zákona.
Vysvětleno.
V části druhé návrhu zákona je správně uvedeno označení čl. II a v případě části třetí je v materiálu i důvodové zprávě k návrhu zákona správně uvedeno označení čl. III.
1.
Ministerstvo dopravy
7.
D
K části dvacáté šesté (změna zákona o silniční dopravě)
2. Upozorňujeme, že v novelizačním bodě 1 je (v rozporu s podklady zaslanými Ministerstvem dopravy) nesprávně provedeno výkaznictví, přičemž mají být podtržena slova „bude účetní jednotkou“ a naopak nemají být podtržena slova „nebo zahajovací rozvahou ve zjednodušeném rozsahu“. Doporučujeme tuto nesprávnost opravit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
1.
Ministerstvo dopravy
8.
D
K části dvacáté osmé (změna zákona o dráhách)
3. Navrhujeme vypustit novelizační body 6 a 7 pro nadbytečnost, neboť v nich obsažená úprava je již provedena novelizačním bodem 5.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
1.
Ministerstvo dopravy
9.
D
K části třicáté druhé (změna zákona o pozemních komunikacích)
4. Upozorňujeme, že v úvodní větě je třeba slova „zákona č. 465/2023 Sb., a zákona č. 82/2004 Sb.“ nahradit slovy „zákona č. 465/2023 Sb. a zákona č. 82/2024 Sb.“. Navrženou změnou dojde ke správnému uvedení poslední novely zákona o pozemních komunikacích, kterou je zákon č. 82/2024 Sb., a rovněž dojde k odstranění nadbytečné čárky.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
1.
Ministerstvo dopravy
10.
D
K části třicáté třetí (změna zákona o civilním letectví)
5. V novelizačních bodech 1, 3 a 4 doporučujeme uvést rovněž označení věty, ve které jsou navrhované změny činěny. V novelizačním bodě 1 jde o větu první, v novelizačním bodě 3 jde o větu první a v novelizačním bodě 4 jde o větu třetí. Rovněž upozorňujeme, že v novelizačním bodě 4 je nadbytečně uvedeno slovo „se“, které je třeba odstranit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
1.
Ministerstvo dopravy
11.
D
K části čtyřicáté třetí (změna zákona o Státním fondu dopravní infrastruktury)
6. V rámci zachování správné legislativní techniky doporučujeme spojit novelizační body 5 a 7. Ve vztahu k navržené změně § 9 odstavce 1 pak doporučujeme uvést i označení věty druhé, v níž se změna provádí.
Nevyhověno.
Ke spojení novelizačních bodů dochází jen v případech, kdy mezi ustanoveními, kterých se totožná změna týká, není ustanovení, ve kterém se provádí jiná změna.
2.
Ministerstvo kultury
1.
D
K části deváté (změna zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů)
Upozorňujeme na překlep v čísle zákona o České televizi, jde o zákon č. 483/1991 Sb. nikoliv o zákon č. 383/1991.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
2.
Ministerstvo kultury
2.
D
K novelizačnímu bodu 1
V nahrazovaném textu § 8 odst. 1 písm. b) vypadly odkazy na poznámky pod čarou č. 4 a 5.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
2.
Ministerstvo kultury
3.
Z
K části dvacáté (změna zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů)
K novelizačnímu bodu 218
V § 26 odst. 1 písm. b) bod 3. se z daňově odepisovaných aktiv vylučují církevní stavby užívané k církevním a náboženským účelům u poplatníka, který je neziskovou účetní jednotkou nebo by jí byl, kdyby byl účetní jednotkou. Požadujeme tento bod bez náhrady vypustit.
Odůvodnění:
Tato novinka je zcela nesystémová a není nijak odůvodněna v důvodové zprávě. Jedná se
o diskriminační ustanovení, neboť se týká pouze církevních staveb, a nikoliv staveb jiných neziskových účetních jednotek (sokolovny, muzea apod.). Ustanovení je nejasné. Rozumí se církevní stavbou i stavby náboženských společností, které nejsou církvemi (např. synagogy, mešity)? Připomínáme, že některé náboženské stavby, které jsou turisticky atraktivní, jsou využívány téměř výhradně pro generování zdaňovaných příjmů a pro bohoslužby se využívají pouze doplňkově. Pak ovšem nedává smysl je vyloučit z daňového odepisování.
Tato připomínka je zásadní.
Vyhověno.
Ustanovení bude upraveno a církevní stavby bude možné daňově odpisovat.
2.
Ministerstvo kultury
4.
D
K části čtyřicáté deváté (změna zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů
K novelizačnímu bodu 28
V § 54 odst. 5 písm. c) navrhujeme upravit text takto: „c) v případě, kdy objem odpisů výrazně převyšuje reálné potřeby příspěvkové organizace v oblasti reprodukce dlouhodobého majetku; v tomto případě nesmí celkový odvod odpisů převyšovat 80 % objemu odpisů z nemovitého majetku.“
Odůvodnění:
Navržená novela § 54 odst. 5 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb. umožňuje zřizovateli příspěvkové organizace nařídit odvod odpisů do výše jejich celoroční tvorby. Navrhujeme limitovat maximální odvod na 80 % objemu z odpisů nemovitého majetku, aby byly zajištěny zdroje pro případné financování nepředvídatelných poruch či havárií.
Nevyhověno.
Nelze vázat peněžní tok na náklad, zde konkrétně odpis. Také z hlediska finančního řízení je takovéto plošné svázání nežádoucí, neboť zastírá řadu faktorů, které musejí být brány v potaz při plánování investice (např. inflace u cen stavebních hmot, účelnost a efektivnost investic napříč větším celkem, např. kapitolou státního rozpočtu, aktuální fiskální situace). Posíláme rovněž teze k příslušným vyhláškám.
2.
Ministerstvo kultury
5.
D
K novelizačnímu bodu 36
Navrhujeme změnit text v § 58 odst. 2 písm. b) takto: „b) jako doplňkového zdroje financování oprav a udržování dlouhodobého a krátkodobého hmotného nebo nehmotného majetku, se kterým příspěvková organizace hospodaří,“
Odůvodnění:
Novelou § 58 odst. 2 písm. b) se zužuje možnost použití fondu reprodukce majetku, kdy nově nelze fond použít i pro financování oprav a udržování hmotného a nehmotného krátkodobého majetku. Navrhujeme tuto možnost zachovat.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
2.
Ministerstvo kultury
6.
D
K novelizačnímu bodu 37
Ustanovení o použití fondu odměn v § 59 není v souladu se zákoníkem práce. Navrhujeme změnit text v § 59 odst. 2 písm. a) takto: „a) případné překročení limitu peněžních prostředků na krytí mzdových nákladů nebo“.
Odůvodnění:
Novelou zákoníku práce byly počínaje říjnem 2023 a dále rokem 2024 nároky zaměstnanců konajících práci pro zaměstnavatele na základě dohod o mimopracovní činnosti fakticky postaveny na roveň zaměstnanců v pracovním poměru (dovolená, příplatky, rozpis směn apod.). Stejným způsobem je tedy nutno pohlížet u obou skupin zaměstnanců i na odměňování a vyvolané mzdové náklady zaměstnavatele. Novelou § 59 zákona č. 218/2000 Sb. se však zužuje možnost použití fondu odměn výslovně na překročení limitu peněžních prostředků na platy. Ačkoliv před novelou zákoníku práce nebylo postavení zaměstnanců vykonávajících práci na dohody rovnocenné, stávající právní úprava připouštěla použití fondu odměn i ke krytí případného překročení limitu ostatních osobních nákladů, přičemž i tento ukazatel je pro kapitoly limitován.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu připomínky.
2.
Ministerstvo kultury
7.
D
K části šedesáté čtvrté (změna zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů
V legislativním procesu je nyní návrh novely zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů, který již byl schválen vládou, projednán Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR jako poslanecký tisk č. 613 a postoupen Senátu PČR.
Bude-li novela zákona č. 3/2002 Sb. schválena v té podobě, jak byla schválena Poslaneckou sněmovnou, bude posléze kvůli novému zákonu o účetnictví zapotřebí novelizovat pouze § 11 odst. 1 písm. b) novelizovaného zákona o církvích a náboženských společnostech, neboť ostatní předložené návrhy se týkají platného znění § 16a a § 27 odst. 6, které mají být zrušeny. Novelizace pak bude třeba pouze v § 11 odst. 1 písm. b), a to takto:
ČÁST ŠEDESÁTÁ ČTVRTÁ
Změna zákona o církvích a náboženských společnostech
ČI. LXVI
Zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 4/2003 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 495/2005 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 428/2012 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 192/2016 Sb., zákona č. 303/2017 Sb., zákona č. 261/2021 Sb. a zákona č. xx/2024 Sb., se mění takto:
V § 11 odst. 1 písm. b) se slova „účetní závěrku“ nahrazují slovy „řádnou účetní závěrku“.
Odůvodnění:
Slovo „individuální“ je nadbytečné. Církve a náboženské společnosti podle nového zákona o účetnictví totiž nebudou dělat jiné závěrky než individuální. Navíc, pokud by někdy v budoucnu vyhotovovaly i konsolidované závěrky, ty by pak byly důležitější než závěrky individuální.
Pokud by novela církevního zákona nebyla Senátem schválena, novela zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o účetnictví, by byla v části týkající se církevního zákona řešena operativně.
Vyhověno.
Návrh byl upraven, změny související se zákonem č. 237/2024 Sb., který novelizuje zákon o církvích a náboženských společnostech, byly do znění textu novely promítnuty.
4.
Ministerstvo práce a sociálních věcí
1.
Z
1. K části dvacáté - změna zákona o daních z příjmů – nad rámec návrhu
V § 6 odst. 9 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, je nevhodně použit pojem směna, neboť do směny není možno zahrnout práci přesčas ani přestávku v práci. Směnou je podle § 78 odst. 1 písm. c) zákona
č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat.
Pokud je tedy poskytován další příspěvek v rámci stejné směny delší než 11 hodin, může ustanovení o osvobození příjmu zaměstnance ve formě příspěvku na stravování poskytnutého zaměstnavatelem založit nerovné postavení zaměstnanců pracujících ve směně a zaměstnanců vykonávajících práci přesčas, neboť zaměstnanci pracující na základě nařízené nebo sjednané práce přesčas nemají na osvobození od daně u tohoto příspěvku zaměstnavatele na stravování nárok. V praxi pak může dojít k tomu, že zaměstnavatel z důvodu vazby na směnu příspěvek zaměstnancům pracujícím přesčas vůbec neposkytne. Není odůvodnitelné, že zaměstnanci ve směně je do délky pracovní doby ovlivňující osvobození od daně započítán i jeho volný čas v rámci přestávky v práci (jejíž rozsah je zákoníkem práce stanoven jen minimální hranicí) a práce přesčas na osvobození od daně u tohoto příspěvku nemá vliv. Pokud tedy jeden zaměstnanec odpracuje 12 hodin ve směně a druhý zaměstnanec odpracuje ve směně 10 hodin a další 2 hodiny práce přesčas, oba zaměstnanci odpracovali stejně (12 hodin), ale jejich nárok na osvobození příjmu zaměstnance ve formě příspěvku na stravování poskytnutého zaměstnavatelem je nedůvodně odlišný.
Z výše uvedených důvodů navrhujeme zrušit vazbu osvobození od daně na odpracovanou dobu ve směně (včetně přestávky v práci) a nahradit ji vazbou na odpracovanou dobu včetně práce přesčas bez započítání poskytnuté přestávky v práci.
Tato připomínka je zásadní.
Nevyhověno.
Připomínka nad rámec návrhu zákona.
Lze připustit budoucí další diskusi s tím, že jde stále o rozhodnutí zaměstnavatele, zda a v jakém rozsahu příspěvek poskytuje.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
4.
Ministerstvo práce a sociálních věcí
2.
Z
2. K části dvacáté – změna zákona o daních z příjmů - nad rámec návrhu
V ustanoveních § 18a odst. 5 písm. c) a § 20 odst. 7 zákona o daních z příjmů požadujeme z okruhu zde uvedených poplatníků daně vyloučit ty poplatníky, kteří jsou poskytovateli zdravotních služeb a zároveň mají oprávnění k poskytování sociálních služeb podle zákona o sociálních službách a sociální služby jsou pro ně převažujícím předmětem činnosti.
Odůvodnění:
V Poslanecké sněmovně je v současné době projednáván návrh zákona, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Tento návrh zavádí povinné získání oprávnění k poskytování zdravotních služeb i pro poskytovatele sociálních služeb, kteří dosud poskytovali svým klientům zdravotní ošetřovatelskou péči ze zákona bez tohoto oprávnění pouze na základě registrace sociální služby.
V důsledku tohoto zákona, jehož hlavním účelem je zakotvení a zkvalitnění péče na sociálně zdravotním pomezí, dojde k vedlejšímu dopadu, a to ke změně daňového postavení části poskytovatelů sociálních služeb. Přestane se na ně vztahovat ustanovení, které pro ně vyjímá dotace a příspěvky z veřejných rozpočtů z předmětu daně a ustanovení, které umožňuje od základu daně odečíst až 300 000 Kč.
Tento důsledek narušuje systém v právní úpravě daně z příjmů. Část poskytovatelů sociálních služeb zůstane beze změny v dosavadním daňovém postavení a pro druhou část se daňové postavení změní, aniž by jakýmkoliv způsobem změnili předmět své činnosti. Budou dále poskytovat stejnou sociální službu a v jejím rámci ošetřovatelskou péči svým klientům, ale změní se pouze administrativní proces, který je k této péči opravňuje. Jejich cílem není primárně poskytovat zdravotní péči, ale splnit povinnosti spojené v této oblasti s potřebami klientů sociální služby.
K negativním dopadům tedy patří částečná daňová zátěž subjektů, které jsou financované z veřejných zdrojů a daně fakticky dosud neplatily. Dále vytvoření rozdílného daňového postavení poskytovatelů sociálních služeb, ačkoliv jsou zřízeny k podobnému účelu a jsou financovány podobným způsobem především vyrovnávací platbou pro služby poskytované v obecném hospodářském zájmu.
Navržené doplnění novely zákona o daních příjmů umožní odstranit negativní efekt nové právní úpravy poskytování nezbytné zdravotní péče poskytovateli sociálních služeb. Navržené znění nijak nerozšiřuje dosavadní výjimky v daňové oblasti, ale zachovává dosavadní výhody veřejně prospěšných poplatníků pro daňové subjekty, které toto postavení dlouhodobě mají.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Široký základ daně je pro veřejně prospěšné poplatníky poskytující zdravotní služby vhodnější a administrativně jednodušší, proto zůstane zachováno dosavadní znění.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
1.
D
Obecně
V části dvacáté, čl. XX, doporučujeme vložit nový novelizační bod ve znění:
„V § 19 odst. 1 písm. zk) se na konci bodu 5 tečka nahrazuje čárkou.“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
2.
D
K jednotlivým bodům
K čl. IX, bodu 1
V novelizačním bodě č. 1 doporučujeme slovo „auditorem;“ nahradit slovem „auditorem,“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
3.
D
K čl. XIII, bodům 2 a 3
V novelizačních bodech č. 2 a 3 se vkládají slova „mezitímní individuální“, nicméně v platném znění je vloženo pouze slovo „mezitímní“, doporučujeme buďto upravit platné znění, nebo upravit normativní text.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
4.
D
K čl. XX, bodům 2 a 43
V novelizačních bodech č. 2 a 43 doporučujeme slovo „slovem“ nahradit slovem „slovy“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
5.
D
K čl. XX, bodu 9 a 243
V novelizačních bodech č. 9 a 243 doporučujeme na konci novelizačního bodu doplnit tečku.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
6.
D
K čl. XX, bodu 18
V novelizačním bodě č. 18 doporučujeme text „t“ nahradit textem „t)“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
7.
D
K čl. XX, bodu 42
Novelizační bod č. 42 doporučujeme uvést takto:
„42. Poznámky pod čarou č. 20h a 31 se včetně odkazů na ně zrušují.“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
8.
D
K čl. XX, bodu 45
V novelizačním bodě č. 45 doporučujeme slovo „odstavce“ nahradit slovem „odstavec“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
9.
D
K čl. XX, bodu 67
V novelizačním bodě č. 67 doporučujeme slova „se nahrazují slovy „které“ nahradit slovy „nahrazují slovy „, které“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
10.
D
K čl. XX, bodu 76
V novelizačním bodě č. 76 doporučujeme slovo „nadpisu“ nahradit slovem „nadpisů“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
11.
D
K čl. XX, bodu 82
V platném znění doporučujeme upravit nadpis § 21f tak, aby odpovídal normativnímu textu.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
12.
D
K čl. XX, bodu 88
V novelizačním bodě č. 88 doporučujeme slovo „bodu“ nahradit slovem „bodě“ s ohledem na to, že tento tvar používáme např. v novelizačních bodech 90 až 98.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
13.
D
K čl. XX, bodu 93
V novelizačním bodě č. 93 doporučujeme za slovo „a““ vložit slovo „se“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
14.
D
K čl. XX, bodu 112
V novelizačním bodě č. 112 doporučujeme slovo „slovy“ nahradit slovem „slovem“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
15.
D
K čl. XX, bodu 156
V novelizačním bodě č. 156 doporučujeme slovo „třetí“ nahradit slovem „poslední“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
16.
D
K čl. XX, bodu 218
V novelizačním bodě č. 218 doporučujeme slovo „Poznámka“ nahradit slovem „Poznámky“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
17.
D
K čl. XXIII, bodu 20
V novelizačním bodě č. 20 doporučujeme za slovo „příjmů1)“ vložit mezeru.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
18.
D
K části dvacáté sedmé
V části dvacáté sedmé doporučujeme text „(3)“ nahradit textem „(2)“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
19.
Z
K čl. XXXVI, bodu 13
Novelizační bod č. 13 požadujeme uvést ve znění:
„13. V § 3 odst. 2 ve druhé větě se slova „rozhodnutí o povolení záměru,“ a slova „oznámení stavebníka stavebnímu úřadu nebo v souhlasu stavebního úřadu“ zrušují.“.“.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Je potřeba sladit text zákona s terminologií a instituty, které upravuje zákon č. 183/2006 Sb.
Vyhověno jinak.
Text v § 3 odst. 2 ve druhé větě bude upraven ve smyslu projednání připomínky s MMR následovně, a návazně pak bude v daném smyslu upraven i komentář v důvodové zprávě:
„Při nesouladu mezi účelem užití stavby stanoveným v příslušném rozhodnutí stavebního úřadu nebo úkonem stavebního úřadu, nebo certifikátem autorizovaného inspektora nebo dle oznámení stavebníka stavebnímu úřadu a skutečným užitím se vychází při oceňování ze skutečného užití stavby.“.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
20.
Z
K čl. XXXVI, bodům 13 a 25
Požadujeme řádně vysvětlit vypuštění slov „rozhodnutí o povolení záměru“.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Návrh zákona vypouští z ustanovení § 3 odst. 2 a § 9 odst. 2 písm. a) bodu 2 zákona o oceňování majetku slova „rozhodnutí o povolení záměru“. Z důvodové zprávy nikterak řádně nevyplývá, z jakého důvodu k takovéto změně dochází. Nový stavební zákon,
tj. zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, jež nabývá plné účinnosti ke dni 1. července 2024, zavádí oproti dosavadní právní úpravě jediné řízení (o povolení záměru), v rámci kterého bude stavba umístěna i povolena. Ani podle současného stavebního zákona, tj. zákona č. 183/2006 Sb., ani podle nového stavebního zákona, nepodléhají všechny stavby kolaudaci.
Vyhověno jinak.
Úprava novelizačního ustanovení bodu 13, tj. znění v § 3 odst. 2 ve druhé viz návrh vypořádání připomínky č. 19 výše.
Text v § 9 odst. 2 písm. a) bude upraven ve smyslu projednání připomínky s MMR následovně:
„2. evidované v katastru nemovitostí v jednotlivých druzích pozemků, které byly příslušným rozhodnutím stavebního úřadu nebo úkonem stavebního úřadu, nebo regulačním plánem určeny k zastavění a vymezeny tak, aby svými vlastnostmi umožňovaly umístění, realizaci a užívání stavby pro navrhovaný účel,“.
Důvodem pro obě úpravy je potřeba zobecnění, aby obě ustanovení postihovala a odkazovala na minulé i stávající stavební zákony, tedy nejen zák. 183/2006 Sb. V daném smyslu bude upraven i komentář v důvodové zprávě.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
21.
Z
K čl. LX
Požadujeme vložit nový novelizační bod ve znění:
„Y. V § 23 odst. 3 písm. s) se slova „stavební povolení ani ohlášení“ nahrazují slovy „povolení záměru“.“.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Nový stavební zákon již nezná a nepracuje s pojmy „stavební povolení“ a „ohlášení“, neboť ve smyslu nového stavebního zákona došlo k zavedení jediného řízení (o povolení záměru), v rámci kterého bude stavba umístěna i povolena. Nový stavební zákon taktéž nezná nynější zjednodušené postupy jako např. ohlášení či územní souhlas.
Ačkoli si uvědomujeme, že se jedná o připomínku nad rámec připomínkového řízení, prosíme o její zvážení.
Vyhověno jinak.
Požadovaná změna již byla provedena zákonem č. 87/2025 Sb.
Připomínkové místo souhlasí s vypořádáním.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
22.
D
K čl. LXXI, bodu 8
V novelizačním bodě č. 8 doporučujeme za slovo „předpisů.“ doplnit horní uvozovky a tečku.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
23.
D
K čl. LXXVIII, bodu 35
V novelizačním bodě č. 35 doporučujeme slova „vkládají slova“ nahradit slovy „vkládá slovo“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
24.
D
K čl. LXXXIII, bodu 60
V novelizačním bodě č. 60 doporučujeme text „e)se“ nahradit slovy „e) se“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
25.
D
K čl. LXXXVI, bodu 3
V novelizačním bodě č. 3 doporučujeme u slov „oddělenou evidenci požadovanou“ odstranit jejich přeškrtnutí.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
26.
D
K čl. XCIII, bodu 5
V novelizačním bodě č. 5 doporučujeme slovo „slovem“ nahradit slovem „slovy“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
27.
D
K čl. XCVII, bodu 7
V novelizačním bodě č. 7 doporučujeme na konci novelizačního bodu doplnit tečku.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
28.
D
K čl. CV, bodu 11
V novelizačním bodě č. 11 doporučujeme na konci novelizačního bodu doplnit tečku.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
29.
D
K čl. CV, bodu 16
V novelizačním bodě č. 16 doporučujeme text „f), g), h)“ nahradit slovy „f) až h)“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
30.
D
K čl. CXII, bodu 14
V novelizačním bodě č. 14 doporučujeme slovo „slovo“ nahradit slovem „slova“ a slovo „nahrazuje“ nahradit slovem „nahrazují“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
31.
D
K čl. CXV, bodu 21
V novelizačním bodě č. 21 doporučujeme za slovem „až“ vypustit paragrafovou značku.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
32.
D
K čl. CXV, bodu 28
V novelizačním bodě č. 28 doporučujeme na konci novelizačního bodu doplnit tečku.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
33.
D
K čl. CXVI, bodu 10
V novelizačním bodě č. 10 doporučujeme slova „slovy „individuální“ nahradit slovy „slovem „individuální“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
34.
D
K čl. CXVI, bodům 36 a 37
Novelizační body č. 36 a 37 doporučujeme spojit do jediného novelizačního bodu. Dále doporučujeme vypustit duplicitní uvozovky.
Obdobně doporučujeme postupovat v případě novelizačních bodů č. 88 a 89.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
35.
D
K čl. CXVI, bodu 74
V novelizačním bodě č. 74 doporučujeme na konci novelizačního bodu doplnit tečku.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
36.
D
K čl. CXIX, bodu 21
V novelizačním bodě č. 21 doporučujeme slova „za“ vkládá“ nahradit slovy „za“ se vkládá“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
37.
D
K čl. CXIX, bodu 29
V novelizačním bodě č. 29 doporučujeme text „č. 2019/2088“ nahradit textem „2019/2088“ a za vloženým odstavcem doplnit tečku.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
38.
D
K čl. CXIX, bodu 72
V novelizačním bodě č. 72 doporučujeme za slova „písmene f)“ vložit slovo „slovo“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
39.
D
K čl. CXXII, bodu 1
Novelizační bod č. 1 doporučujeme uvést takto:
„1. V § 13 odst. 2 větě první se za číslo „3“ vkládá slovo „individuální“ a za slovo „předcházející“ se vkládá slovo „individuálnímu“.“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
40.
D
K čl. CXXII, bodu 3
V novelizačním bodě č. 3 doporučujeme slova „slova „nebo v““ nahradit slovy „slovo „v““.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
41.
D
K čl. CXXII, bodu 4
Novelizační bod č. 4 doporučujeme uvést takto:
„4. V § 78 odst. 1 se za slovo „předcházející“ vkládá slovo „individuální“ a za slovo „všechna“ se vkládá slovo „individuální“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
42.
D
K čl. CXXII, bodu 5
Novelizační bod č. 5 doporučujeme uvést takto:
„5. V § 78 odst. 5 se slova „zisku a ztrát“ nahrazují slovy „výsledku hospodaření“.“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
43.
D
K čl. CXXII, bodu 6
V novelizačním bodě č. 6 doporučujeme slova „povinnosti podle“ nahradit slovy „povinností podle“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
44.
D
K čl. CXXII, bodu 7
Novelizační bod č. 7 doporučujeme uvést takto:
„7. V § 117 písm. a) bodu 1 se slovo „náklady“ nahrazuje slovem „výdaje“.“.
Vyhověno jinak.
Novelizační bod byl na základě vyhovění jiné připomínce vypuštěn.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
45.
D
K čl. CXXII, bodu 8
V novelizačním bodě č. 8 doporučujeme za text „odst. 1“ vložit slova „úvodní části ustanovení“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
46.
D
K čl. CXXII
V čl. CXXII doporučujeme vložit nový novelizační bod ve znění:
„9. Poznámka pod čarou č. 40 se zrušuje.“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
47.
D
K čl. CXXII
V platném znění doporučujeme znění § 104 zařadit před znění § 117.
Vyhověno jinak.
Ustanovení § 117 nebude na základě vyhovění jiné připomínce novelizováno.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
48.
D
K části sté dvacáté druhé
V části sté dvacáté druhé doporučujeme slovo „zní:“ nahradit slovem „zní“.
Nevyhověno.
Dvojtečka za slovem „zní“ je uvedena v souladu s čl. 57 odst. 2 písm. c) Legislativních pravidel vlády.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
49.
D
K čl. CXXXIII, bodu 5
V novelizačním bodě č. 5 doporučujeme slova „slovy“ řádnou“ nahradit slovy „slovy „řádnou“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
50.
D
K platnému znění
Ke straně 32
Na straně 32 platného znění doporučujeme vypustit zdvojené písmeno z).
Vyhověno.
Platné znění bylo upraveno v souladu s připomínkou.
5.
Ministerstvo pro místní rozvoj
51.
D
Ke straně 141
Na straně 141 platného znění doporučujeme v souladu s normativním textem (čl. XX, novelizační bod č. 75) přeškrtnout celé původní znění § 20c.
Vyhověno.
Platné znění bylo upraveno ve smyslu uplatněné připomínky.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
1.
Z
Zásadní připomínky:
K části čtyřicáté deváté (Změna zákona o rozpočtových pravidlech) - k bodu 23 (§ 53)
Nesouhlasíme s tím, že úprava § 53 zákona č. 218/2000 Sb. souvisí s návrhem nového zákona o účetnictví a požadujeme předložení takto významné změny v samostatném připomínkovém řízení s podrobnou důvodovou zprávou a s pozdějším navrhovaným termínem platnosti a účinnosti této novely.
Návrh zcela mění přístup ke způsobu řízení ekonomiky příspěvkové organizace, kdy aktuální báze nákladů a výnosů má být nahrazena příjmy a výdaji. Jak uvádí samotná důvodová zpráva, prostřednictvím této úpravy dochází ke změně koncepce sestavování rozpočtů a střednědobých výhledů příspěvkových organizací, kdy nově bude příspěvková organizace namísto plánu nákladů a výnosů sestavovat plán příjmů a výdajů.
S ohledem na skutečnost, že desetiletí jsou zřizované organizace řízeny na bázi nákladů a výnosů, nemůžeme bez jasně definované metodiky od MF, a to jaká je představa výkazu o financování a k převodovým můstkům vyhodnotit jako relevantní informaci v důvodové zprávě, že „tato změna přinese jednodušší způsob stanovení potřebné výše příspěvku na provoz ze strany zřizovatele, neboť ten bude mít lepší povědomí o reálné cash-flow situaci dané příspěvkové organizace“. Už jen tím, že organizace nyní nejsou povinny zaznamenávat v účetní větě u peněžního toku jakékoliv členění příjmů a výdajů, nemají softwary, které toto umožňují, nemusí z těchto údajů generovat výstupy (ať již jako samostatný výkaz nebo součást výkazu Příloha), je nutné vyhodnotit, že pro samotné příspěvkové organizace tato změna přinese významné personální zatížení (každá účetní věta se rozšíří o nový, popř. nové údaje) a finanční zatížení (je nutné předpokládat, že ne všechny softwarové společnosti, které dodávají software příspěvkovým organizacím, budou chtít tento přechod realizovat a organizace budou muset přejít k jiné softwarové společnosti, která rozpočtovou problematiku má implementovánu).
Změny zákona o rozpočtových pravidlech týkající se příspěvkových organizací požadujeme z návrhu vynechat jako celek a změny řešit samostatně s podrobnějším zdůvodněním a diskusí.
Nevyhověno.
Provedené změny jsou nutné, neboť bezprostředně navazují na zákon účetnictví. Bez provedení změn by nebyla úprava hospodaření státních příspěvkových organizací kompatibilní s novým zákonem o účetnictví.
Neprovedení terminologického sladění, jehož přímým důsledkem je konverze na bázi peněžní příjmy/výdaje u státních příspěvkových organizací, není možné. Okamžikem účinnosti definice nákladů a výnosů v novém zákoně o účetnictví by se tyto pojmy v rozpočtových pravidlech staly nepoužitelnými pro pravidla hospodaření státních příspěvkových organizací. Všechny tyto organizace na denní bázi realizují a vždy realizovaly peněžní příjmy a peněžní výdaje, tudíž nemůže jít o jakkoliv zásadní změnu toho, že se tyto peněžní toky budou také plánovat-rozpočtovat. Nemůže tudíž ani jít o významnější zvýšení administrativní zátěže, pomineme-li prosté jednorázové přizpůsobení se této novelizované legislativě v rámci procesů u jednotlivých organizací i jejích zřizovatelů.
Připomínkové místo souhlasí s vypořádáním.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
2.
Z
K části dvacáté (Změna zákona o daních z příjmů) – k § 23 odst. 2 písm. c) ZDP, § 23 odst. 12 ZDP a k § 23 odst. 9 ZDP, § 23o odst. 4 ZDP k § 23w odst. 6 - Poplatníci používající mezinárodní účetní standardy
a. V případě poplatníků, kteří účtují podle mezinárodních účetních standardů, není jasné, zda jedinou úpravou základu daně bude situace popsaná v § 23 odst. 12 ZDP, nebo i u nich bude nutné vylučovat oceňování na reálnou hodnotu dle § 23 odst. 9 ZDP případně § 23w ZDP. Není zřejmé, které ustanovení je speciální vůči kterému.
b. Jaký je rozdíl a důvod zohledňování přeceňováních efektu dle § 23 odst. 9 písm. f) ZDO a vylučování těch, které jsou uvedeny § 23w odst. 6 ZDP?
c. Nemíří daná ustanovení (alespoň dle textu) na stejné situace?
d. Pokud ne, proč je zde uvedené různé daňové posuzování těchto podobných, resp. stejných situací?
e. Za poplatníka používajícího mezinárodní účetní standardy se považuje účetní jednotka, která mezinárodní účetní standardy používá povinně, nikoliv volitelně. To tedy znamená, že pokud poplatník přestane být účetní jednotkou, která vede účetnictví povinně podle mezinárodních účetních standardů (například emitent dluhopisů dluhopisy splatí) potom podle zákona o účetnictví může dobrovolně pokračovat ve vedení účetnictví podle mezinárodních účetních standardů tak, aby se vyhnul složitostem při přechodu na nový systém. Nicméně podle ZDP poplatník udělat změnu daňové metody a začít počítat základ daně jako by vedl účetnictví podle českých účetních standardů, pro poplatníky tedy bude změna velmi náročná. Doporučujeme zvážit aplikaci § 23 odst. 2 písm. c) ZDP i na dobrovolné vedení účetnictví podle mezinárodních účetních standardů.
f. Navrhujeme do důvodové zprávy uvést alespoň některé příklady částek, které nikdy neovlivní základ daně poplatníka používajícího mezinárodní účetní standardy.
g1) Z důvodové zprávy rozumíme, že by například poplatník, který přechází z účetnictví podle českých účetních předpisů na vedení účetnictví podle mezinárodních účetních standardů, měl stanovit hodnotu aktiv a dluhů podle mezinárodních účetních standardů a související rozdíly, které vstoupily do vlastního kapitálu rozpustit v následujících 10 letech do základu daně.To vše za předpokladu, že se ve vlastním kapitálu jedná o položky, které základ daně ovlivňují. Pokud jsme tento postup pochopili správně, pak se ale domníváme, že neodpovídá textu zákona, který hovoří o tom, že by poplatník mě stanovit hypotetické základy daně za všechna předcházející období a o rozdíly oproti skutečným základům daně upravit základ daně v následujících letech. Není vůbec zřejmé, jak „hluboko“ bude muset tuto úpravu provést a zda bude muset jít dokonce před účinnost zákona č. 586/1992 Sb. Neodkážeme si vůbec představit, jak by v praxi takovéto úpravy bylo reálně možné provést. Z tohoto hlediska stanoví uvedená právní norma de facto v praxi neproveditelnou úpravu.
g2) Zásadní nesrovnalost vidíme také v tom, že podle § 23k ZDP se definuje pojem dluh a aktivum pro účely ZDP. Za aktivum se podle důvodové zprávy považuje i pohledávka, která není pohledávkou pro účely ZDP (například dohadná položka aktivní nebo náklad příštích období). Oproti tomu položky vyjmenované v § 23k odst. 3 ZDP jako například dohadná položka pasivní nebo výnosy příštích období se za dluh dle ZDP nepovažují. Z toho vyplývá, že pokud bude poplatník přecházet na účtování mezinárodních účetních standardů nebo naopak, bude přepočítávat aktiva (včetně dohadných položek aktivních a ostatních složek) zatímco v otázce dluhů se výjimky uvedené v § 23k odst. 3 ZDP přepočítávat nebudou. Pokud tomuto ustanovení rozumíme správně, pak se jedná o velmi nekoncepční přístup, který nedává ekonomický smysl.
g3) Dále se domníváme, že je nezbytné v ustanovení definovat, kdy ke změně daňové metody dochází a dále o jaký základ daně se v ustanovení jedná (například před uplatněním položek snižujících základ daně a položek odčitatelných od základu daně atd.). Vzhledem k tomu o jak zásadní ustanovení se jedná, považujeme za nezbytné jej zásadním způsobem přepracovat a podrobně popsat v důvodové zprávě.
a, b, c, d) Vysvětleno.
Jde o různé typy přecenění, resp. různé typy aktiv a návazně i různé mezinárodní účetní standardy.
§ 23w odst. 6 řeší situace dle IAS 16 a 38, což jsou standardy řešící oceňování dlouhodobých hmotných (IAS 16) a dlouhodobých nehmotných (IAS 38) aktiv, které umožňují dva volitelné modely. Buď poplatník může vycházet z historických cen a uplatňovat odpisy, nebo přeceňovací model, který přeceňuje aktiva na reálnou hodnotu. Přeceňovací model se v podstatě v ČR nepoužívá, neboť pro poplatníky není výhodný. Záměrem navrhované úpravy je, aby v těchto případech poplatníci vždy vycházeli z historických cen a uplatňovali odpisy, které jsou v případě IFRS poplatníků daňově uznatelné. To je režim srovnatelný s ostatními poplatníky. Pokud by si zvolili přeceňovací model, tak musí vést speciální evidenci pro daně vycházející z historických cen, což je však pouze teoretická možnost, neboť tento model se v ČR nevyužívá. Jde o již dříve prezentované řešení a nebyly k němu připomínky.
Ustanovení § 23o odst. 4 míří jednak na situace, kdy poplatníci aplikují výše popsaný model historických cen dle IAS 16 a 38 a v určitých specifických případech jim tento standard umožňuje aktivum jednorázově „znehodnotit“ a dále se pak uplatňují odpisy ze snížené hodnoty aktiva. Návazně na ustanovení § 23o odst. 4 je pak jak toto znehodnocení tak i následné odpisy daňově relevantní, což prohlubuje návaznost na účetnictví a snižuje administrativní zátěž. Pokud by toto znehodnocení bylo vylučováno ze základu daně, musely by se následně uplatňovat daňové odpisy v jiné výši než účetní, což by vykazování základu daně výrazně zkomplikovalo. Dále toto ustanovení míří i na situace, kdy se dle mezinárodních účetních standardů některá nehmotná aktiva neodpisují, ale každoročně testují na snížení hodnoty. Také u těchto aktiv se navrhuje, aby byla dodržena návaznost na účetnictví a toto snížení bylo daňově uznatelné. Pokud by tomu tak nebylo, tak by se opět musely definovat nějaké speciální daňové odpisy, což by výrazně zvýšilo administrativu.
Ze stejného důvodu se navrhuje i daňová uznatelnost ocenění na reálnou hodnotu v ustanovení § 23 odst. 9 bod f), které řeší postupy dle IAS 40, IAS 41 a IFRS 5. IAS 40 řeší investice do nemovitostí, které účetní jednotka sama nevyužívá. U IAS 40 je opět možnost volby, mezi historickými cenami a přecenění na reálnou hodnotu. V tomto případě však je častá volba přecenění na reálnou hodnotu, proto se navrhuje toto přecenění akceptovat. U IAS 41 (biologická aktiva) je přeceňování na reálnou hodnotu povinné. Při přeceňování na reálnou hodnotu se neodpisuje. Návrh daňového režimu: poplatník může vycházet z hodnot přeceněných na reálnou hodnotu. Jde o zjednodušení administrativy a snížení úprav základu daně, zároveň fiskální riziko není velké.
Při klasifikaci aktiva (nemovitosti) jako určeného k prodeji se nepřeceňuje na RH (IFRS 5), ale ocení se nižší z RH a zůstatkové hodnoty. Majetek se neodpisuje. Tento režim může platit max. rok, pokud není aktivum prodáno, pokračuje se v původním režimu. Daňově se navrhuje v případě majetku určeného na prodej opět převzít účetní režim. Jde o časově omezené přecenění a pro kvalifikaci aktiva jako určeného na prodej musí být splněna řada podmínek, proto fiskální riziko není velké.
e) Vyhověno.
Možnost stanovení základu daně dle mezinárodních účetních standardů bude umožněna i poplatníkům, kteří tyto standardy používají dobrovolně.
Připomínkové místo souhlasí s vypořádáním.
f) Vyhověno.
Důvodová zpráva bude doplněna
g) Vyhověno.
Ustanovení budou upravena.
Legislativní text § 23k bude upraven, aby se toto ustanovení vztahovalo na všechny účetní dluhy. Po přečíslování jde o ustanovení § 23l.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
3.
Z
K části dvacáté (Změna zákona o daních z příjmů) - ke konceptu daňové hodnoty (§ 23m a násl.)
Navrhujeme tento koncept z návrhu vypustit a zahrnout jej případně do samostatné novely ZDP, a tuto dopředu dostatečně prodiskutovat, a to z těchto důvodů:
g. Jde o zcela nový samostatný doposud v dani z příjmů neznámý model, který zavadí de facto daňové účetnictví jak pro poplatníky vedoucí účetnictví, tak pro ty, kteří zdaňují na hotovostním principu. S tímto nejsou v ČR zatím žádné zkušenosti a daný model je nejprve nutné dostatečně promyslet a vést také debatu o tom, zda v takovém rozsahu je skutečně nutný a pokud ano, jaké to přinese případné klady a zápory. Je také legitimní se zamyslet nad tím, zda ke stanovenému nemohou vést jiné, jednodušší cesty. To nelze stihnout tak v daném krátkém čase, který je na uplatnění připomínek, kdy je nezbytné se navíc primárně soustředit na to, co souvisí s novým zákonem o účetnictví.
h. 1. Tato změna je zcela zásadní a koncepční, přinese množství výkladových problémů a nejasností a výrazně zkomplikuje evidenci pro obě skupiny poplatníků. K problémům, které bezpochyby pro poplatníka i správce daně přinese nový zákon o účetnictví, tu jsou nad rámec nutného přidávány tyto další, zásadní systémové změny.
2. Uvedená změna nesouvisí s novým zákonem o účetnictví a jde o zcela samostatný projekt, který by měl být projednán samostatně.
3. Markantní zkomplikování současného systému zdanění je patrno především u fyzických osob, kdy nový zákon o účetnictví naopak měl vést ke zjednodušení, kdy fyzické osoby nepovedou účetnictví. Díky daňové hodnotě je však opak pravdou, kdy celý systém zdanění bude výrazně komplikovat nová koncepce daňové hodnoty. Jinými slovy to znamená, že tito drobní podnikatelé budou muset aplikovat velmi složitá a komplikovaná ustanovení zákona o účetnictví, a to i přesto, že účetní jednotkou fakticky nebudou.
i. Na dostatečné promyšlení všech možných návazností nově navrhovaného systému je velmi málo času a takovouto zásadní koncepční změnu je nutné dle našeho názoru diskutovat daleko déle detailněji, a nikoliv pod časovým tlakem.
j. 1. Terminologická úprava nového konceptu je psána velmi složitě a v textu se velmi obtížně orientuje, a to i s využitím důvodové zprávy, kdy i pro daňového odborníka je velmi obtížné zjistit, co je smyslem a cílem jednotlivých ustanovení. Zákon je napsaný nesmírně složitým způsobem a na mnoha místech je téměř nečitelný. Je třeba zákon upravit tak, aby byl pro poplatníka i správce daně srozumitelný. Jako příklad uvádíme ustanovení § 23x odst. 1 ZDP: „Pokud se evidované aktivum, kterého se týká odložený nebo průběžný výdaj, stane evidovaným aktivem, kterého se týká okamžitý výdaj, sníží okamžitý výdaj daňovou hodnotu v okamžiku této změny.” Pokud bylo cílem ZDP zjednodušit, domníváme se, že navrhovaná úprava daňové hodnoty zákon zásadním způsobem znepřehlednila a činí mnohem složitější.
2. Systém je nastavován v mnoha ohledech kazuisticky, kdy řeší jednotlivosti a v mnoha případech zcela raritní situace. Lze tak předpokládat, že na mnohé situace se zapomene a budou vznikat otázky, jakým způsobem postupovat u těchto situací. Z hlediska terminologického je jednak využívána terminologie nového zákona o účetnictví, kdy však na některých částech právní úprava při definici daných pojmů na tento zákon odkazuje, v jiných případech nikoliv, v některých případech dokonce v důvodové zprávě chybí. Mimo to úprava využívá vlastní terminologii, i terminologii ostatních právních předpisů, která však není zcela provázaná a text je velmi obtížně pochopitelný a uchopitelný. Z tohoto hlediska je nutné zdůraznit, že s textem nebudou pracovat pouze odborníci, ale i běžní daňoví poplatníci či všichni správci daně a obáváme se, že to pro ně bude v mnohých případech obtížně.
k. Není zřejmé, co je důvodem takto radikální koncepční změny ZDP, která apriorit nesouvisí s novým zákonem o účetnictví.
Pokud by tímto důvodem měly být problémy, které se týkají daňových aspektů, tzv. přeceňovacího efektu u přeměn a vkladů (ty skutečně existují) je možné zvolit k ukončení těchto problémů mnohem jednoduší řešení. Na základě koordinačních výborů GFŘ a KDP ČR na toto téma jsou již dnes zcela zřejmé a jednoznačně identifikovatelné situace, kdy v současné době na základě platných právních předpisů dochází k nelogickým daňovým řešením. Jsme přesvědčení, že pro řešení těchto konkrétních problémů je možné zvolit jednodušší řešení. Například obecně zakotvit, že pokud při přechodech či převodech majetku nedojde ke zdanění tohoto přechodu či převodu, nebude případná změna účetních vstupních cen daňově relevantní. Tento obecný koncept v zásadě tak, jak je uveden v § 23zk nové právní úpravy, by byl relevantní pro jednotlivá ustanovení, která jsou v současné době problematická.
Dále by byly v ZDP vydefinovány situace, kdy zákon o dani z příjmů nebude akceptovat účetní řešení. Dle vyjádření MF by mělo jít o minimum případů (viz například přebírání IFSR do základu daně).
Není však nutné zcela změnit systém zdanění kvůli těmto, z hlediska většiny poplatníků omezených, případům.
l. Koncept je nesmírně rozsáhlý a jak již bylo uvedeno výše i zbytečně komplikovaný (navíc jej nelze zcela kvalifikovaně posoudit a připomínkovat).
Nevyhověno.
Nejde o neznámý a zcela nový model. Koncept daňové hodnoty a pravidla v něm obsažená přebírají principy stávající právní úpravy. V principu reflektují praktické zacházení s majetkem, které již dnes je obsahem účetních systému (ten typicky obsahuje pro jednotlivá aktiva cenu účetní a cenu daňovou). Rovněž platí, že i v odborné diskuzi se běžně odkazuje na daňovou hodnotu jako na hodnotu relevantní pro daně.
Důvod, proč je daný koncept zaveden v rámci návrhu doprovodné legislativy, je ten, že se v relevantních právních předpisech – jak v nové účetní legislativě, tak i v zákoně o oceňování majetku, radikálně mění koncepty přístupu k valuaci jednotlivých věcí. Některé typy „cen“ (nově se již tento termín v účetnictví i v rámci oceňování majetku mimo jiné opouští a nahrazuje po teoretické stránce správnějším pojmem „hodnota“). Valuace v těchto předpisech stojí na úplně jiných a více principiálně postavených a rovněž více exaktních základech a normách.
Z tohoto důvodu není možným řešením návrh ponechat stávající úpravu, která je zatížena poměrně velkou mírou kazuistiky, které se ještě navíc opírá o stávající účetní, případně oceňovací předpisy.
Dalším podstatným aspektem je fakt, že nově budou moci účetní jednotky, které účtují dle mezinárodních účetních standardů používat tyto standardy i pro určení základu daně. Na tento aspekt stávající pravidla nejsou vůbec připravena.
Nelze tedy bez dalšího přijmout tezi, že lze vypustit úpravu daňové hodnoty z návrhu zákona bez dalšího. Realita je totiž taková, že ustanovení, která se daňovou hodnotou nahrazují, jsou v důsledku změn v zákoně o účetnictví a zákoně o oceňování majetku prakticky nepoužitelná. V tomto případě bylo tedy možností pokusit se vzorem současného kazuistického stavu učinit pokus o vymezování jednotlivých situací pro jednotlivé typy aktiv, což v kontextu variability řešení, zejm. u IFRS poplatníků znamená tak jako tak vytvoření zcela nových norem a zcela nového řešení. Prizma, že lze bez dalšího ponechat stávající stav tedy neplatí.
K aplikaci daňové hodnoty fyzickými osobami:
Fyzické osoby využívající paušální výdaje a paušální daň koncept daňové hodnoty nebudou využívat ani de lege neboť mají alternativní způsob stanovení daně, resp. základu daně/výdajů.
U poplatníků, kteří budou používat tzv. „reálné výdaje“ platí, že se prakticky nic nemění oproti současnému stavu. V běžných situacích poplatní v principu sezná rozdíl zejm. v tom, že se radikálně snížil počet odpisových skupin a způsobů odpisování. V rámci ostatních standardních životních situací v principu nesezná rozdíl. Nejmarkantnější bude patrně změna filozofie u finančního leasingu, kdy z hlediska daně z příjmů bude tento majetek dle nové úpravy standardně odpisovat (v současné době existují speciální ustanovení týkající se právě finančního leasingu).
Předestíranou kazuistiku je zapotřebí odmítnout – naopak, nový systém je postaven na principech obecnosti a poměrně exaktním algoritmu, čímž se naopak stávající kazuistické a mnohdy nepřesné normy odstraňují.
Normování a řešení raritních situací ve většině případů vychází ze současného stavu, kdy jsou také tyto situace řešeny. Naopak platí, že oproti současné úpravě se celou řadu situací daří sloučit do obecných institutů. I tyto situace jsou na straně výdajů podrobeny analýze a mnohé z nich odstraněny pro nepotřebnost (např. některé úpravy § 23 či např. blokace výdajů v § 24 zákona), tj. celkově dochází naopak k pročištění systému.
Negativem změny je tam de facto nutnost transformace uvažování o tomto institutu. Nicméně s ohledem na fakt, že stávající systém nemůže být zachován (vazby na účetnictví), nelze se při přijetí zákona změně tak jako tak vyhnout.
Nové pojetí nicméně odpovídá tomu, jak jsou údaje o aktivech zachycovány v účetních systémech, kdy k nim zpravidla existuje údaj o účetní hodnotě a údaj o daňové hodnotě. Z tohoto pohledu tedy nejde nějakou převratnou novinku, ale spíše o exaktnější terminologické a koncepční uchopení celé otázky valuace aktiv.
Připomínkové místo souhlasí s vypořádáním.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
4.
Z
K části dvacáté (Změna zákona o daních z příjmů) - k § 23l ZDP - evidovaný majetek u fyzických osob
§ 23l
1. Evidované aktivum
(1) Evidovaným aktivem se u poplatníka daně z příjmů fyzických osob pro účely daní z příjmů rozumí aktivum
a) uváděné v daňové evidenci,
b) využívané poplatníkem, kterému plynou příjmy z nájmu, a nutné pro dosahování těchto příjmů,
c) využívané poplatníkem uplatňujícím výdaje procentem z příjmů a nutné pro dosahování příjmů ze samostatné činnosti nebo
d) využívané poplatníkem, jehož daň je rovna paušální dani, a nutné pro dosahování příjmů ze samostatné činnosti.
Důvodová zpráva
Písm. b) až d) obsahují další situace, kdy se jedná o evidované aktivum, a v těchto situacích je pro určení, zda se jedná o evidované aktivum poplatníka DPFO, rozhodující faktický stav, respektive účel užívání tohoto aktiva, a skutečnost, zda je využívání daného aktiva pro dosahování daných příjmů nutné, a ne rozhodnutí, zda se bude uvádět v evidenci, či nikoliv.
a1) Považujeme za důležité, aby z návrhu, pokud bude schválen v této podobě, jednoznačně vyplývalo, že součástí změny je i politické rozhodnutí vedoucí k výraznému omezení časových osvobozovacích testů, respektive faktické nemožnosti splnit časový test u velké skupiny daňových poplatníků. Díky tomu, že se povinně zavádí evidovaný majetek u fyzických osob, které mají příjmy z pronájmů, a podnikatelů uplatňujících paušální daň či paušální výdaje, výrazně vzroste počet subjektů, kteří nebudou moci uplatnit časový osvobozovací test (například FO, která zdědila pole po rodičích a za marginální částku je pronajímá, fyzická osoba, pronajímající jeden byt a podobně). Považujeme za nezbytné, aby takto bylo toto rozhodnutí otevřeně uvedeno i v důvodové zprávě a v souladu s legislativními pravidly vlády byl ve zprávě RIA vyčíslen dopad jak z hlediska státního rozpočtu, tak dotčených subjektů.
a2) Upozorňujeme tímto, že je v rozporu s deklarovanou snahou vlády řešit bytovou otázku mj. i podporou nájemního bydlení. Bude vysoce pravděpodobným důsledkem navrhovaného rozšíření existence „obchodního majetku“ – nově „evidovaného aktiva“ i na případy nájmu, zcela opačný dopad, kdy vlastníci volných bytů, kteří za současného stavu nabízejí tyto byty dočasně či dlouhodobě k nájmu, budou daňově motivováni k tomu tyto byty nepronajímat.
b) Z odborného hlediska nerozumíme tomu, proč v případě podnikatele, který neuplatňuje paušál či paušální daň, bude evidované aktivum záležet na jeho rozhodnutí, kdežto v případě podnikatele, který uplatňuje paušální daň a paušální výdaje, či poplatníkovi, který pronajímá majetek, bude zahrnutý do evidovaného aktiva v povinném případě, že jde o majetek nutný pro dosahování příjmů.
c) V této souvislosti budou vznikat výkladové nejasnosti, zda poplatník bude muset správci daně prokázat, že majetek byl nutný pro dosahování příjmů, kde např. mohou vznikat tyto otázky:
c1) Fyzická osoba nepodnikatel bude vlastnit dům, u kterého pronajme jednu malou místnost, stěnu k umístění billboardu, případně střechu pro fotovoltaickou elektrárnu. Znamená to, že tím pádem půjde o evidované aktivum a nebude tedy možné uplatnit časový osvobozovací test?
c2) Dalším příkladem mohou být věci typu počítač, osobní automobil či mobilní telefon. V případě, když se ukáže, že tyto věci fyzická osoba částečně použila v rámci například nájmu (automobilem jela na schůzku s potencionálním nájemcem, na počítači připravila a odeslala nájemní smlouvu, mobilním telefonem se domlouvala s nájemcem) bude tato aktiva povinně evidovaným aktivem, protože bylo nutné pro dosahování daného příjmů (logickým důsledkem bude, že nebude platit časový osvobozovací test)?
c3) U velké většiny malých a drobných podnikatelů je běžné, že na živnostenském listu jako místo podnikání budou mít uvedeno své bydliště. Znamená to, že v tomto případě byl dům či byt evidovaným aktivem a opět dojde k zániku časového osvobozovacího testu?
c4) V § 23l odst. 1 písm. c) ZDP chybí před „a nutné“ čárka, což má pro výklad daného ustanovení zásadní dopady. Je toto úmyslem zákonodárce?
Pokud bude nemovitost, kde bude poplatník pronajímat například fasádu jako reklamní plochu pro billboard, nebo bude pronajímat střechu pro umístění solárních panelů a to přesto, že v domě bydlí, bude se takový rodinný dům považovat za aktivum využívané k nájmu?
d) Aktivum „nutné“ pro dosahování příjmů je neurčitý právní pojem, který však bude pro výklad evidovaného aktiva stěžejní. Považujeme za klíčové tento pojem definovat. Pokud například osoba pronajímá bytovou jednotku a pro kontrolu bytu použije osobní vozidlo, jedná se o aktivum „nutné“ pro dosahování příjmu z pronájmu, když může jet například městskou hromadnou dopravou?
e) Pro správnou aplikaci pojmu evidované aktivum je nutné doplnit moment zaevidování do evidence.
f) V této souvislosti je potřeba zdůraznit, že nový koncept povede k tomu, že tito drobní a zcela malí podnikatelé, kteří by měli mít co nejjednodušší způsob administrativy spojený s daněmi (to jsou ti, kteří uplatňují výdaje procentem z příjmů, případně paušální daň), budou nuceni majetek, který je nutný pro dosahování příjmů, složitě a problematicky evidovat, včetně evidence daňové hodnoty, a deklarovaná jednoduchost se tak zcela ztratí.
g) Vzhledem k této definici a doplnění do relevantních ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) a b) ZDP, § 7 odst. 2 písm. b) ZDP a do § 9 odst. 5 ZDP dochází ke značné změně ve zdaňování příjmů z prodeje majetku, který byl využíván v rámci nájmů nebo podnikání a současně nebyl součástí obchodního majetku (např. při uplatňování paušálních výdajů, poplatníků v paušálním režimu a u příjmů z nájmu).
Vyhověno jinak.
V připomínkách popsaný postup nebyl záměrem návrhu zákona o daních z příjmů a dotčená ustanovení zákona o daních z příjmů budou opravena tak, aby byl věcně zachován současný stav a rozsah osvobození předmětných příjmů.
Z důvodu nové úpravy a změny v souvislosti se zrušením pojmu „evidovaného aktiva“ budou dotčená ustanovení nově legislativně upravena. Pro FO bude znovu vrácen zavedený pojem „obchodní majetek“ ve stejném rozsahu jako dnes. Časové osvobozovací testy nebudou nijak omezeny ani nedojde k zúžení osvobození předmětných příjmů od daně z příjmů,
Ustanovení § 23l návrhu zákona o daních z příjmů bude upraveno, navržené vymezení evidovaných aktiv bude zrušeno. Fyzické osoby využívající paušální výdaje, jak k příjmům podle § 7, tak k příjmům podle § 9 zákona o daních z příjmů, nebo paušální daň, koncept daňové hodnoty nebudou využívat, neboť mají alternativní způsob stanovení daně, resp. základu daně/výdajů.
Uvedená relevantní ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) a b), § 7 odst. 2 písm. b) a § 9 odst. 5 zákona o daních z příjmů budou upravena ve smyslu znovuvrácení obchodního majetku, tzn., že nedojde ke změně ve zdaňování příjmů z prodeje předmětného majetku, který není součástí obchodního majetku, a současný stav bude zachován.
Připomínkové místo souhlasí s vypořádáním.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
5.
Z
K části dvacáté (Změna zákona o daních z příjmů) – k § 23zi ZDP, § 23zj ZDP – Leasing
a) Z návrhu vyplývá, že i v případě nájemce s hotovostním základem daně bude nezbytné, aby v případě práva užívání s následnou koupí v souladu majetek daňově odepisoval. Je tomu skutečně tak? Domníváme se, že pro drobné podnikatele může jít o poměrně složitou věc posuzovat ten nájem dle účetních pravidel a při přípravách daňové legislativy bylo přislíbeno možné zjednodušené řešení. Proč tomu tak není?
b) Z návrhu dále vyplývá, že v případě fyzické osoby leasingového pronajímatele má majetek odepisovat pronajímatel a na danou operaci má pronajímatel pohlížet jako na operativní nájem (§ 23zi odst. 2 ZDP). Jak již bylo uvedeno výše, v případě, kdy nájemce bude mít hotovostní základ daně, má naopak majetek odpisovat nájemce. Znamená to tedy, že v těchto případech budou majetek odepisovat oba? Jak bude řešen tento rozpor?
c) V souladu s § 23zi ZDP platí, že v těchto případech budou dvě skupiny poplatníků. Jedna bude, byť v pozici nájemce, v souladu s účetními pravidly majetek odepisovat, druhá bude mít zjednodušené řešení a na danou operaci bude nahlížet jako na prostý nájem. Obdobně tomu bude i na straně pronajímatele. Jak bude však postupováno v situacích, kdy nájemce a pronajímatel budou poplatníci, kteří budou v různých kategoriích? To je například: pronajímatel bude fyzická osoba, a ta na danou operaci bude pohlížet jako na nájem, kdy bude majetek odpisovat. A na straně nájemce bude poplatník, který by majetek měl odepisovat z titulu nájemce. Budou teda odepisovat oba? Co když zde bude podnájem? Různou kombinatorikou pak může dojít k tomu, že bude odpisovat více subjektů? Nebo může nastat situace, kdy nebude odepisovat nikdo? Z tohoto hlediska je nutné si uvědomit, že v průběhu trvání smlouvy může dojít k jejímu cedování (postupování) smlouvy a může se měnit jak osoba nájemce, tak osoba pronajímatele s tím, že na obou stranách (pronajímatel i nájemce) se mohou měnit obě kategorie poplatníků. Tyto skutečnosti je nezbytné v textu ZDP koncepčně řešit, protože v zaslaném návrhu řešeny nejsou.
d) Dochází k naprosto zásadní změně v otázce daňového posuzování (finančního) leasingu. Navrhujeme, aby důvodová zpráva obsahovala odůvodnění pro zrušení dosavadního § 21d ZDP a popsala alespoň rámcově nově navrhovaný postup. Zákon ani důvodová zpráva se nikde nevyjadřuje k uznatelnosti diskontu na současnou hodnotu dlouhodobé pohledávky či závazku, ekonomickému vlastnictví aktiva a souvisejících odpisů atd., přičemž se jedná o změnu, která zasáhne velkou část poplatníků.
a) Vysvětleno.
Ano, v případě práva s následnou koupí bude aktivum skutečně daňově odpisovat nájemce, nejde však o žádnou komplikaci, systém bude naopak jednodušší. U poplatníků s hotovostním základem daně však v tomto případě nedochází k vazbě na účetnictví, zákon o dani z příjmů přímo stanoví, kdy jde o právo s následnou koupí, což jsou situace, které v podstatě odpovídají nynějšímu finančnímu leasingu, a jejich rozpoznání není nijak obtížné. Pokud tedy poplatník určí, že jde o nájem s následnou koupí, zaeviduje aktivum, jako by ho vlastnil a začne ho daňově odpisovat dle příslušných ustanovení (stejný postup, jako když si nyní pořizuje aktivum na úvěr). Leasingové splátky tedy budou vylučovány ze základu daně a do základu daně naopak budou zahrnovány odpisy. Nemusí se tak složitě řešit, jak postupovat v případě, že leasingová smlouva je kratší než doba odpisování, či jak postupovat při předčasném splacení. Z daňového pohledu budou všechny tyto situace posuzovány, jako kdyby byl skutečný vlastník. Tímto přístupem také dochází k sjednocení daňového režimu při pořízení aktiva formou finančního leasingu s daňovým režimem pořízení aktiva na úvěr. Oba tyto způsoby nyní budou mít shodný daňový režim.
b) Vysvětleno.
Tím, že se bude lišit daňový režim u poplatníků s hotovostním základem daně a poplatníků s akruálním základem daně (a i u poplatníků s akruálním základem daně se bude účetní režim lišit podle velikosti poplatníka), může skutečně docházet k situacím, kdy jedno aktivum budou odpisovat dva poplatníci nebo ho nebude odpisovat nikdo. To však není problém, neboť při standardním průběhu je zajištěno, aby u konkrétního poplatníka byla ve výdajích uznána právě ta částka, kterou poplatník vynaložil na nabytí/užívání aktiva. Z hlediska dopadu do základu daně není rozhodující, jak se daný výdaj označí, tj. zda jde o odpisy, leasingovou splátku či nájem, rozhodující je, aby přesně to, co poplatník za aktivum vynaložil, bylo uznatelné ve výdajích, a to v odpovídajícím časovém rozlišení.
c) Vysvětleno.
Viz vysvětlení výše, v případě cese smlouvy a změny nájemce či pronajímatele, nejsou nutná žádná speciální ustanovení. Režim je natolik obecný, že vždy lze postupovat podle konkrétní situace.
d) Vyhověno.
Důvodová zpráva bude doplněna.
Diskontování na současnou hodnotu bude u účetních jednotek, které ho provádějí, daňově uznatelné, neboť se při stanovení základu daně vychází účetnictví a v zákoně o daních z příjmů není stanoveno, že by se vylučovalo.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
6.
Z
K části dvacáté (Změna zákona o daních z příjmů) - Daňové odpisy (k § 26 a násl. ZDP)
Obecně
a1) ZDP zavádí nový pojem daňové odpisované aktivum. Zavedení nového pojmu znamená, že veškerý majetek, který je využívám pro podnikání nebo v souvislosti s příjmy z nájmu, se stane daňově odpisovaným aktivem, pro které je potřeba počítat daňový odpis podle nového znění ZDP?
a2) Nerozumíme tomu, proč je v případě odpisů použit nový pojem určování odpisů. Jaký je význam tohoto nového termínu? A proč byl použit? Kdo určuje odpisy? Zákon, poplatník, správce daně? Mění tento koncept něco na tom, že je v současné době v rámci kontroly, odvolacího řízení či dodatečného daňové přiznání uplatnit odpisy z majetku, který byly nesprávně zahrnuty do nákladů?
a31) V návrhu dochází ke změně v definici podmínek, při jejichž naplnění budou odpisy, ale i zůstatková cena daňově uznatelné. Také je nově stanoveno, že musí jednat o výdaje na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů (§ 23m ZDP). Nyní tomu tak není, neboť jde o výdaje dle § 24 odst. 2 ZDP, kdy je nutné splnit podmínku v souvislosti s podnikáním. Jaký je důvod ke změně v této definici, když na základě v současné době platné definice bylo dovozováno, že je např. možné bez problémů odpisovat tzv. záložní majetek, či uplatnit do daňových nákladů zůstatkovou daňovou cenu likvidovaného zničeného či ukradeného majetku? Znamená to, že nově tato možnost nebude? Jaký je důvod změny uvedené definice?
a32) Dosavadní zákon o daních z příjmů s jasným záměrem stanovil, že odpisování je výdaj na zajištění příjmů, viz § 26 odst. 5 ZDP. Důvodem bylo, aby bylo možné odepisovat například záložní stroje, sezonní stroje atd. Aktuální návrh § 23m ZDP však stanoví, že se jedná o výdaj na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Tato změna přístupu je v tomto smyslu zásadní a je třeba jí minimálně v důvodové zprávě vysvětlit.
a4) V návaznosti na projednání představeného návrhu na Sekci účetnictví navrhujeme, aby v oblasti daňových odpisů bylo možné jejich přerušení, případně bylo možné v jednotlivých letech uplatnit nižší odpis, obdobně jak je tomu možné v současné době v případě rovnoměrného odepisování.
a5) Zákon neobsahuje pojem odpisovatel. Pro právní jistotu poplatníků považujeme za nezbytné toto ustanovení doplnit, a to především proto, že se v navrhovaném textu důvodové zprávy vychází z teze ekonomického vlastnictví s určitými výjimkami. Toto činí situaci velmi nepřehlednou a teoreticky se může stát, že určité aktivum budou odepisovat dva poplatníci anebo případě žádný poplatník. Ze ZDP neplyne, kdy má poplatník vycházet z ekonomického a kdy z právního vlastnictví.
a6) Co je nemovitá věc dle § 29 ZDP a podle čeho bude definována?
a7) k § 26 ZDP
Daňově odpisovaným aktivem je evidované aktivum, jehož daňová hodnota je vyšší než 100 tis. Kč. Daňová hodnota je podle § 23m ZDP hodnotou evidovaného aktiva a podle § 23o ZDP se daňová hodnota rovná prvotní hodnotě aktiva upravené o položky zvyšující a snižující daňovou hodnotu. Z toho vyplývá, že pokud daňová hodnota (například v důsledku uplatňování daňových odpisů) klesne pod limit 100 tis. Kč, potom se jedná o okamžitý výdaj.
a8) § 28 ZDP
Jak se stanoví odpis v momentě vyřazení evidovaného aktiva? Za daný měsíc vyřazení se ještě odpis uplatní či neuplatní?
b) K § 29 odst. 3 ZDP
Jak bude posuzován z hlediska délky odpisování výrobek plnící funkci stavby - § 108 stavebního zákona - bude pro účely ZDP považován za nemovitou věc a doba odpisování bude závislá na daňové hodnotě?
c) K § 30 odst. 1 ZDP
Jak bude postupováno, když v zahraničí bude odepisováno za různá, různě dlouhá zdaňovací období? Zvyšuje se počet měsíců, u kterých bylo odepisováno?
d) K § 30a a § 30c ZDP
d1) Proč se v případě zvýšení daňové hodnoty aktiva obecně odpis neupravuje, ale při opačné situaci, to je snížení daňové hodnoty, k úpravě odpisu dochází.
d2) V případě zvýšení daňové hodnoty z titulu dodatečného zhodnocení lze neupravení hodnoty odpisu ještě z určitého hlediska pochopit, kdy v některých případech však může při opakovaných zásazích se doba odpisování výrazně prodlužovat. Žádnou logiku tato restrikce nemá, v případě zvýšení daňové hodnoty, např. z titulu vrubopisu. V tomto případě v současné době, ať již při klasickém odepisování či časovém odepisování, k úpravě (zvýšení) daňového odpisu běžně dochází. Proto navrhujeme, aby minimálně v případě zvýšení daňové hodnoty z jiného titulu, než je dodatečné zhodnocení k úpravě (zvýšení) daňového odpisu došlo.
d3) Výpočet daňových odpisů či zvýšení nebo snížení daňového aktiva je poměrně komplikované (i z hlediska jeho naprogramování), a proto jej navrhujeme zjednodušit. Alternativou by například mohlo být to, že daňový odpis při zvýšení či snížení daňové hodnoty by bylo možné upravit a byla by stanovena pouze určitá minimální doba, po kterou by se musela prodloužit doba daňového odepisování.
e) K § 32a až 33a ZDP
Jednoznačně navrhujeme, aby tato editační povinnost zůstala v zákoně zachována. Bez ohledu na to, že nově úprava dodatečného zhodnocení bude v zákoně o účetnictví, budou vznikat, a to bez ohledu na paušál zmiňovaný v ZDP, mnohé otázky a nejednoznačné situace, co tímto dodatečným zhodnocením je a není, kdy se nebude možné opřít o relevantní judikaturu ani výklady, a proto považujeme za důležité, aby uvedená editační povinnost zůstala v zákoně zachována.
f) § 23t a následující a K § 27 odst. 2 ZDP
Není zřejmé a jednoznačné podle čeho bude obecně stanovován okamžik uznání aktiva, ať již jde o okamžitý výdaj, či například výdaj v podobě odpisu. To je, co bude určujícím okamžikem, od kdy bude možné např. uplatňovat daňové odpisy. Má-li jít o okamžik vycházející z účetnictví, není tato provazba ve všech relevantních ustanoveních ZDP výslovně uvedena. Pak vzniká oprávněná otázka, že u ustanovení, kde chybí výslovný odkaz na účetní předpisy, nemá být užita jiná definice.
g) K § 27 odst. 2 ZDP
Není zřejmé, co je kalendářní měsíc, v němž byly splněny podmínky pro odpisování. Jakým způsobem a podle jakých předpisů bude tento okamžik určován.
V těchto případech není také jasné, jak v uvedených situacích, kdy na obou smluvních stranách budou poplatníci, kteří budou postupovat různou účetní technikou (nájem vs. majetek) bude postupováno v případě oprav či dodatečného zhodnocení, včetně otázek, jak bude postupováno při cesích těchto smluvních vztahů.
h) Komponentní odpisování
Nový zákon o účetnictví umožňuje poplatníkům komponentní odpisování. Předpokládáme, že díky absenci jakýchkoliv ustanovení bude ZDP tento přístup přejímat. V takovém případě však vzniká otázka, zda například komponent střecha budovy naplní definici nemovitosti pro účely § 29 odst. 3 písm. c) ZDP a zda se bude posuzovat daňová hodnota každého komponentu zvlášť či zda se bude vycházet z pořizovací ceny celé nemovitosti.
a1) Vyhověno jinak.
Nově bude na základě obdržených připomínek zrušen pojem evidovaného aktiva, pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob se znovu vrátí pro lepší srozumitelnost zavedený pojem „obchodní majetek“ a pro vymezení daňově odpisovaného aktiva/majetku bude u FO věcně zachován současný stav. Dotčená ustanovení budou v tomto smyslu upravena. Odpisována budou tedy aktiva/majetek, která jsou v obchodním majetku nebo používána pro příjmy z nájmu, jako je tomu dnes.
a2) Vysvětleno.
Důvodem je poměrně nevyhovující termín, že odpisování se rozumí zahrnování odpisů do základu daně (při vědomí situace, že ne vždy se odpisy do základu daně zahrnou např. v důsledku souvislosti s osvobozeným příjmem atp.). Určování odpisů znamená výpočet konkrétní výše odpisů a provádí je poplatník, který aktivum vlastní. Následně se takto vypočtený odpis může uplatnit jako výdaj snižující daňovou hodnotu aktiva, pokud splňuje zákonné podmínky.
a31) Vysvětleno.
Ke změně současného přístupu nedochází, záměrem naopak bylo upřesnění současného nevyhovujícího stavu, kdy není jednoznačná vazba mezi ustanoveními § 24 odst. 1 a odst. 2. V § 23m odst. 2 se pouze stanoví, že při splnění zákonných podmínek (tedy i podmínek podle § 24 odst. 2) může být daňová hodnota výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Nejedná se o další podmínku, nýbrž o pouhé použití pojmu „výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů“. Podmínka souvislosti s podnikáním, která je zmíněna v připomínce, se dnes dovozuje pouze výkladem a z ničeho neplyne, že výdaje dle § 24 odst. 2 musí být v souvislosti s podnikáním, ale nemusí být zrovna na dosažení příjmů.
Vzhledem k nejasnostem, zda lze jako výdaj na dosažení, zajištění a udržení příjmů uznat zůstatkovou cenu likvidovaného majetku, bude doplněno ustanovení potvrzující daňovou uznatelnost daňové hodnoty likvidovaného majetku.
Důvodová zpráva bude doplněna tak, aby potvrdila, že oproti současné aplikační praxi se nic nemění.
a32).Vyhověno.
Důvodová zpráva bude upravena.
a4) Vyhověno.
Odpisování bude možné přerušit, odpisy nebude možné v průběhu odpisování měnit, pokud se nebude jednat o situace, kdy to výslovně zákon umožňuje.
a5) Nevyhověno.
Termín odpisovatel v nové úpravě není používaný, odpisovat bude ekonomický vlastník aktiva. Nutno poznamenat, že pojem odpisovatel byl do zákona historicky vložen, neboť odpisování bylo dříve vázáno na vlastnictví. U FO bude speciální ustanovení, které přesně stanoví, v jakých situacích poplatník vykazuje dané aktivum, i když není právním vlastníkem. V případě leasingu může skutečně docházet k situacím, kdy jedno aktivum budou odpisovat dva poplatníci nebo ho nebude odpisovat nikdo. To však není problém, neboť při standardním průběhu je zajištěno, aby u konkrétního poplatníka byla ve výdajích uznána právě ta částka, kterou poplatník vynaložil na nabytí/užívání aktiva. Z hlediska dopadu do základu daně není rozhodující, jak se daný výdaj označí, tj. zda jde o odpisy, leasingovou splátku či nájem, rozhodující je, aby přesně to, co poplatník za aktivum vynaložil, bylo uznatelné ve výdajích, a to v odpovídajícím časovém rozlišení.
a6) Vysvětleno.
Ustanovení bude upraveno, u účtujících odkazem na účetní terminologii u neúčtujících výčtem aktiv (obdoba aktuálního § 26 a 27)
a7) Vyhověno.
Ustanovení bude přeformulováno, aby bylo srozumitelnější.
I ze současného textu je možné dovodit záměr, že pokud byl limit jednou převýšen, stává se dané aktivum daňově odpisovaným.
a8) Vyhověno.
Ustanovení bude upraveno, v souladu s účetními pravidly se odpis uplatní i v měsíci vyřazení aktiva.
b) Nevyhověno.
Úprava nad rámec návrhu, takto specifická problematika není řešena v ZDP ani nyní.
c) Vysvětleno.
Pokud se bude jednat o pokračování v odpisování, doba odpisování v zahraničí se započítá, tedy minimální dobu daňového odpisování lze zkrátit o počet měsíců, po který bylo dané aktivum v zahraničí odpisováno. Vychází se z počtu měsíců, které bylo v zahraničí odpisováno, počet zdaňovacích období nehraje roli. To platí i v případě, že se v zahraničí uplatňují roční odpisy a v případě nestandardního zdaňovacího období se nějak upravují.
d1) Vysvětleno.
Záměrem je, aby se daná aktiva odpisovala alespoň minimální dobu daňového odpisování, proto se odpisy při snížení daňové hodnoty musí upravit, přičemž platí, že snížení daňové hodnoty jinak než odpisy, je výjimečná úprava. Zvýšení daňové hodnoty je běžné zejména dodatečným (technickým) zhodnocením, kde je žádoucí, aby se doba odpisování prodloužila.
d2) Vysvětleno/Nevyhověno.
Navrhovaná úprava by znejasnila a zkomplikovala navrhovaný systém. Zvýšení daňové hodnoty z jiných důvodů, než je dodatečné zhodnocení, je poměrně výjimečné a většinou k němu dochází velice brzo po zaevidování aktiva. Pokud by zvýšení bylo významné, lze postupovat podle ustanovení § 30b a dobu odpisování upravit, aby odpovídala minimální době.
d3) Vysvětleno.
Není zřejmé, v čem je navržená úprava komplikovanější z hlediska naprogramování oproti současnému stavu. Algoritmus je zcela zřejmý – výdaj, který je dodatečným zhodnocením, zvyšuje daňovou hodnotu, pokud je zbývající doba odpisování delší než minimální, lze ji zkrátit na minimální. Jakékoliv další limity a úpravy by byly naopak komplikací tohoto systému.
e) Vysvětleno.
Podle evidence správce daně se tento institut již nyní téměř nevyužívá (v roce 2022 byla jedna žádost, v roce 2023 3 žádosti). Po zavedení pravidla tzv. „bezpečného přístavu“ lze očekávat, že počet žádostí dále poklesne, proto ponechání tohoto institut již dále není racionální.
f) Vysvětleno
V případě účtujících poplatníků pokud není v ZDP přímo výslovná úprava, platí vždy vazba na účetní předpisy. V případě FO je buď přímo v zákoně daný okamžik stanoven, nebo je uvedeno, že se postupuje podle účetních předpisů.
g)Vyhověno.
Do zákona bude doplněno, že kdy jsou splněny podmínky pro počátek odpisování.
h) Vysvětleno.
Komponentní odpisování v návrhu doprovodného zákona předloženého do MPŘ bylo umožněno pouze pro poplatníky účtující podle Mezinárodních účetních standardů (navrhovalo se zachování stávajícího textu v ustanovení § 23 odst. 2). Na základě řady připomínek obdržených v rámci připomínkového řízení se však bude navrhovat umožnit aplikovat komponentní odpisy i pro běžné účtující poplatníky. Pro účely zatřídění dané komponenty se bude vycházet ze zatřídění celého aktiva, tj. pokud by někdo rozdělit budovu (nemovitost) na např. 3 komponenty – střecha 500 tis. Kč, zbytek stavby 2 mil. Kč a vnitřní zařízení pevně spojené s budovou 99 tis. Kč, tak všechny tyto komponenty se budou odpisovat 30 let. Výhodou je, že v případě výměny jedné z komponent zůstatková cena komponenty bude jednorázovým výdajem.
Připomínkové místo souhlasí s vypořádáním.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
7.
Z
K části dvacáté (Změna zákona o daních z příjmů) - k § 29 odst. 3 písm. a) - Doba daňového odpisování
Navrhuje se zjednodušení systému daňového odpisování. Dojde ke zrušení odpisových skupin a rozhodující pro vymezení odpisovaného aktiva a doby jeho odpisování bude výše daňové hodnoty. Limitní hranice pro daňové odpisování bude zvýšena na 100.000 Kč a zavedou se tři základní doby daňového odpisování s minimální dobou, po kterou lze aktivum odepsat.
V návrhu § 29 odst. 3 písm. a) ZDP požadujeme snížit minimální dobu daňového odpisování pro všechna movitá a nemovitá aktiva s hodnotou do 2.000.000 Kč ze 60 měsíců na 36 měsíců, jelikož tato minimální doba daňového odpisování více odpovídá ekonomické realitě týkající se opotřebení daňově odpisovaného aktiva.
Nevyhověno.
Odpisování po dobu 3 let platí v současné době pouze pro aktiva v první odpisové skupině. Navrhovaná doba odpisování 5 let odpovídá 3. odpisové skupině, která pokrývá velkou část majetku. Zároveň v rámci nové úpravy dochází i ke zvýšení limitu pro daňové odpisování na 100 tis. Kč, což je také úprava, která umožní rychlejší uznatelnost výdajů. Jakékoliv zkrácení navrhované doby odpisování movitých aktiv by mělo jednak významné negativní rozpočtové dopady a neodpovídalo by ekonomické realitě. I osobní automobil má dobu užití delší než navrhovaných 5 let.
Připomínkové místo souhlasí s vypořádáním.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
8.
Z
K části dvacáté (Změna zákona o daních z příjmů) - k § 23 odst. 6 ZDP, § 23y ZDP – dodatečné zhodnocení (nyní technické zhodnocení)
a) K § 23 odst. 6 ZDP
a1) V návrhu již není speciálně řešena otázka nepeněžitého příjmu v případě dodatečného zhodnocení (nyní technického zhodnocení). Z vyjádření pracovníků MF vyplývá, že by tato situace měla být řešena v obecném režimu nepeněžitého příjmu dle § 23 odst. 6 ZDP. Jelikož tyto situace jsou v praxi velmi časté a běžné, a to jak u poplatníků s akruálním základem daně, tak i u poplatníků s hotovostním základem daně. V zákoně by mělo být minimálně něco jako „bezpečný přístav“, tzn. stanovení výše tohoto nepeněžitého příjmu, která nebude zpochybňována (v zásadě na podkladu současného znění § 23 odst. 6 ZDP), kdyby poplatník měl mít možnost prokázat případnou nižší výši tohoto příjmu.
a2) Z hlediska možných problémů v návaznosti například na soukromoprávní úpravu bychom považovali za důležité také to, aby v textu ZDP bylo jednoznačně uvedeno, že okamžik vzniku tohoto nepeněžitého příjmu bude v okamžiku ukončení případného právního vztahu (jednání), na základě kterého užívala majetek osoba, která realizovala předmětnou investici. Teprve v tomto okamžiku by mohlo dojít ke vzniku případného nezpeněžitelného příjmu u vlastníka, a to jak z titulu technického zhodnocení (dodatečného zhodnocení), tak z hlediska oprav. Pro odstranění právní nejistoty považujeme za podstatné a důležité, aby tento okamžik byl výslovně stanoven přímo v textu ZDP.
a3) Vzhledem k vypuštění všech ustanovení týkajících se technického zhodnocení najaté věci u nájemce a pronajímatele dochází k absolutní nejasnosti, jak v takových případech daňově postupovat. Tedy, kdy má pronajímatel identifikovat nepeněžní příjem a v jaké výši a jak mají všichni zúčastnění postupovat v otázce uplatňování odpisů. Stejně tak je nejasný postup u podnájemce.
a4) V tomto kontextu upozorňujeme, že je naprosto nezbytné, aby v ZDP bylo postaveno najisto, kdy se má poplatník řídit vyhodnocením v účetnictví a kdy se má řídit právním stavem. Co se týče technického zhodnocení najaté věci, v tuto chvíli postup v účetnictví není vyjasněný, a proto se k němu nelze relevantně vyjádřit. Považujeme za nezbytné tuto problematiku v ZDP řešit, protože se jedná o daňovou problematiku řešenou širokým spektrem daňovým poplatníků.
a5) Považujeme za důležité, aby k této věci bylo v ZDP uvedeno výslovné přechodné ustanovení jak z hlediska současné úpravy v § 28 ZDP, tak z hlediska § 23 odst. 6 ZDP.
a6) Z hlediska odpisování současného technického zhodnocení (následného zhodnocení) na stráně nájemce či jiného oprávněného uživatele majetku není vůbec zřejmé, zda takovýto majetek bude daňově odepisován. Zákon hovoří o tom, že se odepisuje hmotná věc. Takováto definice musí vycházet ze soukromého práva, kdy dodatečné zhodnocení jiné osoby, než je vlastník ve většině případů nesplní definici věci. Pokud by měly být relevantní účetní odpisy, není vůbec zřejmé, jak v těchto situacích bude postupovat poplatník s hotovostním základem daně.
a7) Obecně pak platí, že oblast technického zhodnocení (nově dodatečné zhodnocení) na pronajatém majetku, resp. majetku užívaném na základně smlouvy (např. podnájem věcné břemeno, výpůjčka či nepojmenovaná smlouva) není řešena dostatečně a není koncepčně domyšlena. Je nutné zdůraznit, že jde o situaci, které se u všech kategorií poplatníků v praxi vyskytuje velmi často, a proto je nezbytné, aby byla důkladně a jednoznačně a nesporně v návrhu řešena.
b) K § 23y ZDP
b1) V odstavci chybí odkaz na to, že u definice dodatečného zhodnocení se bude vycházet z definice v účetních předpisech.
Není zřejmá definice, co se rozumí dodatečným zhodnocením, kdy tento pojem neváže na aktuální terminologii účetních předpisů, které používají pojem následný pořizovací výdaj. Pokud by se při definici mělo vycházet z účetní terminologie, je nezbytné použít stejný pojem, a jak uvádíme v těchto našich připomínkách opakovaně výslovně odkaz na účetní předpisy. Pokud bylo cílem použít jinou definici, je nutné, aby bylo zcela jednoznačné, o jakou definici jde a proč má docházet k odlišení od účetní terminologie.
b2) Jaká a z čeho bude vycházet definice hmotné věci? Ze soukromého práva či z účetních předpisů? Je nutné tuto skutečnost v textu výslovně doplnit.
b3) Limit částky, která nemusí zvyšovat daňovou hodnotu, je nastaven z ekonomického hlediska nelogicky. Jde o 10 % z daňové hodnoty, což znamená, že po 5 letech bude tento limit u většiny věcí ve výši 0 Kč. V daném případě logika výpočtu nedává smysl i z toho hlediska, že výdaje na majetek, ať už mají charakter oprav či dodatečného zhodnocení, časem roste a nikoliv klesá.
b4) Z čeho vyplývá, že částky, které nebudou považovány za dodatečné zhodnocení, budou moci snížit základ daně? Ustanovení, které v § 24 odst. 2 ZDP toto stanovovalo, v ZDP chybí. Tento problém se týká, jak poplatníků s akruálním základem daně (limit nemusí vždy odpovídat limitu z účetnictví), tak i poplatníků s hotovostním základem daně.
b5) Z návrhu není patrno, jak bude dle nového konceptu posuzováno dodatečné zhodnocení realizované nájemcem, podnájemcem a dalšími skupinami oprávněných uživatelů majetku. Bude se v těchto případech vycházet z toho, že relevantní bude, zda z titulu těchto dodatečných nákladů bude vznikat majetek dle účetních předpisů a pokud ke vzniku majetku nedojde, bude se jednat o daňově relevantní výdaj?
b6) Pokud tento závěr platí, z čeho lze dovodit, že pokud z účetního hlediska majetek nevznikne, bude se jednat o daňově relevantní výdaj, ať už účetní jednotky či poplatníka s hotovostním základem daně? Zvláště v případě poplatníka s hotovostním základem daně je dle našeho názoru sporné z čeho lze dovodit, že se jedná o daňově uznatelný výdaj. Jak bude postupováno, když z účetního hlediska sice majetek nevznikne, ale účetní pravidla stanoví povinnost časového rozlišení takového výdaje? Bude časové rozlišení uplatňovat i poplatník s hotovostním základem daně? Pokud by v těchto situacích poplatník s hotovostním základem daně měl mít přímý daňově neuznatelný výdaj, z čeho bude možné tento závěr dovodit? Jak bude v těchto případech řešena cese nájemní smlouvy ať již na straně nájemce či pronajímatele, když zde budou jak na straně pronajímatele, tak na straně nájemce docházet ke změnám mezi účetními jednotkami a poplatníky s hotovostním základem daně a naopak.
c) K § 23y odst. 2 ZDP
c1) ZDP hovoří o dodatečném zhodnocení, které se sleduje „za zdaňovací období“, jak se toto ustanovení bude aplikovat v případě, kdy máme měsíční daňové odpisy (například i v návaznosti na § 30a ZDP)?
c2) Částka dodatečného zhodnocení je určená částkou odpovídající 10% daňové hodnoty zhodnocovaného aktiva, ovšem chybí informace o tom, k jakému datu, a to především v kombinaci sledování v úhrnu za zdaňovací období.
c3) Považujeme za nezbytné, aby ZDP upravoval okamžik, ke kterému dochází k dodatečnému zhodnocení, obdobně tak, jak byl stanoven v aktuálním § 29 odst. 3 ZDP.
d) § 23y odst. 5 ZDP
Poplatník má možnost výdaje na opravu a údržbu považovat za dodatečné zhodnocení majetku, zákon by měl vyjasnit, zda tuto možnost mají i poplatníci, kteří jsou příjemci investiční pobídky.
a1) Vysvětleno.
V § 23 odst. 6 zůstane zachováno, že příjmy jsou peněžní a nepeněžní. Podrobnější popis viz následující připomínka.
a2), a3) Vyhověno.
Ustanovení § 23 odst. 6 bude upraveno a pro poplatníky s hotovostním základem daně bude částečně vrácena původní úprava. Nově tedy bude platit, že poplatník s akruálním základem při určování nepeněžního příjmu z dodatečného zhodnocení bude postupovat vždy podle účetnictví, tedy nebude mít specifický daňový režim. Pro poplatníky s hotovostním základem daně zůstane v principu zachována současná textace § 23 odst. 6 písm. a) s nezbytnou terminologickou úpravou. Především tedy bude vypuštěn bod 2, který již nebude relevantní. Dále pak bude modifikován bod 1, kde stávající test, v rámci kterého se posuzuje hypotetická zůstatková cena při rovnoměrném odpisování (to odkazuje na vytvoření modelu jako by daný zásah byl odpisován nájemcem, což však dle nové úpravy není možné), tj. nový model bude odkazovat na zbytkovou hodnotu výdajů v čase, tak jak by vznikly v situaci, pokud by zhodnocení provedl sám pronajímatel.
Zároveň se navrhuje nelpět na znaleckém posudku jako na formě, tj. umožnit, aby ocenění podle zákona o oceňování majetku bylo možné provést i bez využití znalce.
a4) Vysvětleno.
Domníváme se, že z navrhované úpravy resp. ze systematiky celého zákona je zřejmé, že účtující poplatníci vždy postupují podle účetnictví. Pokud mají postupovat podle jiného právního předpisu, je to vždy v daném ustanovení upraveno.
a5) Vyhověno.
Přechodné ustanovení bude doplněno, pokud nebude pokryto upravenými obecnými přechodnými ustanoveními.
a6) Vysvětleno.
Ustanovení o daňovém odpisování bude upraveno a termín „hmotná věc“ nahrazen účetním termínem stálé hmotné aktivum. U účtujícího poplatníka tak bude postupováno podle účetnictví, pokud bude pronajímaný majetek v „kontrole“ nájemce bude účtováno o právu užití (hmotné aktivum) a toto bude technicky zhodnoceno. Pokud nájemci aktivum nevznikne, půjde o náklad.
V případě poplatníka s hotovostním základem daně bude vznikat aktivum pouze v případě práva užívání s následnou koupí, tam bude klasické dodatečné (technické) zhodnocení. V ostatních případech budou uznatelné vynaložené výdaje v okamžiku zaplacení. Jde o standardní výdaj na dosažení, zajištění a udržení příjmů a v zákoně není nutné nic speciálně normovat. Důvodová zpráva bude doplněna.
a7) Vysvětleno.
Jedná se o velice rozsáhlou problematiku, kdy nelze v zákoně kazuisticky popsat všechny situace a jejich řešení. Předpokládá se však, že obecné řešení stanovené zákonnou úpravou bude doplněno metodickými materiály, ve kterých lze hlavní postupy podrobněji popsat.
b)
b1) Vyhověno.
Záměrem je vycházet z účetní terminologie, přičemž terminologie používaná v ZDP bude upravena, aby odpovídala aktuální terminologii NZÚ. Daňové dodatečné zhodnocení je termín pro účely daní z příjmů, neboť (účetní) dodatečné zhodnocení (dříve následné pořizovací výdaje) má vlastní daňový režim, vychází se však z účetního zachycení.
b2) Vyhověno.
Termín hmotná věc bude nahrazen účetním termínem stálé hmotné aktivum
b3) Vysvětleno.
Tato úprava je záměrem. Limit 10 % daňové hodnoty je doplňkovým limitem k limitu 100 tis. Kč a důvodem jeho zavedení je to, aby u velmi „drahých“ aktiv bylo možno bez dalšího pod opravu podřadit i zásah do majetku, který je ve srovnání s hodnotou aktiva marginální. Postupným odpisováním se daňová hodnota snižuje, aktivum ztrácí svou užitnou hodnotu a v případě dodatečného zhodnocení tedy dává smysl daňovou hodnotu opět navýšit a pokračovat v odpisování z vyšší hodnoty. Záměrem daňové úpravy nemůže být co nejrychlejší odpis aktiva, ale právě správné rozložení souvisejících výdajů v čase. Proto dává smysl ke konci doby daňového odpisování používat pouze limit 100 tis. Kč a pak důsledně odlišovat, co je dodatečným zhodnocením a co opravou.
b4) Vysvětleno.
Pokud se nebude jednat o dodatečné zhodnocení, jde o standardní výdaj a platí § 24 odst. 1. Dále podle § 23z odst. 2 ZDP platí, že následný pořizovací výdaj, který nezvyšuje daňovou hodnotu aktiva, je výdajem.
b5) + b6) Vysvětleno.
Viz vypořádání připomínek a1 a a2
c1), c2) Vysvětleno.
Postup lze dovodit z aktuálního textu, bude detailněji popsáno v důvodové zprávě.
Do doby, kdy výdaje na technické zhodnocení nepřesáhnou 100 tis. Kč, se daňová hodnota zhodnocovaného aktiva nemění. Změní se až v okamžiku, kdy dojde k překročení hranice. Např. poplatník provede první technické zhodnocení ve výši 70 tis. Kč – jde o jednorázový výdaj a daňová hodnota se nemění, následně v témže roku provede další technické zhodnocení ve výši 50 tis. Kč. V této situaci poplatník zvýší daňovou hodnotu aktiva o 120 tis. a případně upraví výši odpisů. Zároveň zruší/přeúčtuje okamžitý výdaj ve výši 70 tis. Kč (jde o obdobný postup, který platí i nyní, kdy také poplatník nejdříve vykáže/zaúčtuje výdaj a pak ho upravuje).
V posuzování výše limitu nedochází tedy ke změně oproti původnímu stavu a limit absolutní (max. částka 100 000 Kč) a stejně tak relativní (max. 10 % z daňové hodnoty aktiva, nejvýše však 10 mil. Kč) se posuzuje stejně jako dosud za celé zdaňovací období.
c3) Vysvětleno.
Návazně na přeformulaci ustanovení a vychází z účetnictví bude zřejmé, daňové dodatečné zhodnocení návazně na účetní předpisy a účtování o dodatečném zhodnocení je zřejmé, že musí být splněna (účetní) podmínka, že aktivum je ve stavu způsobilém užívání, tedy dokončené.
d) Vyhověno.
§ 23y/5 bude doplněn, že možnost považovat opravu a běžnou údržbu za dodatečné zhodnocení majetku nemůže poplatník v režimu investiční pobídky využít.
Připomínkové místo souhlasí s vypořádáním.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
9.
Z
K části dvacáté druhé – (Změna zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů)
Zásadní připomínka nad rámec návrhu zákona
Rezerva na daňový náklad
Návrh:
Tvorba účetní rezervy na daňové náklady bude za stanovených podmínek (například, že nejpozději do konce následujícího zdaňovacího období zde bude minimálně ve výši uvedené rezervy daňově uznatelný náklad nebo do výše aktivní dohadné položky z titulu náhrady škody) daňově uznatelná.
Zdůvodnění:
V praxi vznikají zbytečné problémy v případech, kdy je na daňově uznatelný náklad místo dohadné položky vytvářena účetní rezerva. Jde například o situaci, kdy automobil havaruje koncem roku. Na pojistné plnění je vytvářena účetní daňově relevantní dohadná položka, ale na náklad z titulu opravy, která bude realizována až v dalším roce, je vytvořena účetní daňově neuznatelná rezerva. Účetní věcná a časová souvislost je zachována nikoliv pak již ta daňová. Tento problém v minulosti vznikl například v oblasti zemědělství, kdy při různých živelných škodách mělo dojít k tomu, že nejprve (v jednom roce) byla zdaněna náhrada škody a daňový náklad na odstranění škod byl až v roce následujícím. Podobný problém je v případě odměn za minulý rok, kdy se řeší otázka, zda použít dohadnou položku nebo rezervu, kdy dohadná položka je daňově uznatelná a rezerva nikoliv. Řešení by pak bylo velmi jednoduché (aplikuje se i v jiných zemích) a spočívalo by v tom, že by i tato účetní rezerva byla za stanovených podmínek (například, že nejpozději do konce následujícího zdaňovacího období, zde bude minimálně ve výši uvedené rezervy daňově uznatelný náklad) daňově uznatelná. Dopad do účetního výsledku hospodaření je v obou případech stejný, jsou zde však rozdílné dopady daňové, neboť dohadná položka je daňově uznatelná a rezerva nikoliv. V případě rezervy se pak nelogicky „posouvá“ daňový náklad do dalšího roku. Navržená změna by tyto neodůvodněné rozdíly v časovém okamžiku zachycení účetního a daňového nákladu odstranila, došlo by tak také k odstranění zbytečných sporů a otázek, kdy se jedná obecně o daňově relevantní náklady a jde pouze o otázku časového uplatnění, která by dle uvedeného návrhu byla logicky shodná s účetní zachycením, a to bez ohledu na to, zda bude v účetnictví použita dohadná položka nebo rezerva. Odpadly by zbytečné debaty a spory, zda vytvářet (např. na odměny) dohadnou položku nebo rezervu a věc by se řešila pouze podle účetních pravidel, neboť daňově by zde nebyl (logicky) žádný rozdíl.
Tento návrh je v návaznosti na nové účetní předpisy o to důležitější, že v tuto chvíli není vůbec jednoznačné a zřejmé, zda položky typu současných dohadných položek budou vůbec v nových účetních předpisech a zda se z tohoto hlediska nebude jednat pouze o dluhy včetně rezerv. Ve výše uvedených situacích je logické, aby daňový náklad byl zahrnut do předchozího zdaňovacího období, k čemuž může sloužit i to, že dle nové navrhované právní úpravy daňově relevantní rezervy nemusejí být zaúčtovány. Opětovně zdůrazňujeme, že v tomto případě nemůže z principu věci docházet k žádným nesystémovým úpravám základu daně, protože podmínkou daňové uznatelnosti takovéto rezervy bude, že nejpozději do konce následujícího účetního období nastane daňově uznatelný náklad, na který byla tato rezerva vytvořena a vztahující se k případům, které nastaly v tomto účetním období a jsou popsány výše.
Je věcí legislativně technické nadefinovat kritéria této daňové rezervy, kdy opětovně zdůrazňujeme, že chceme v zásadě touto změnou vyřešit dvě v praxi vyskytující se situace, to je škoda vzniklá v závěru účetního období, kdy je v účetnictví zachycen daňově relevantní výnos z titulu náhrady škody a dojde k realizaci opravy poškozeného majetku v následujícím účetním období a odměny zaměstnancům vyplácené za předcházející období vyplácející následné účetní období.
Nevyhověno.
Tento návrh byl již řešen v rámci návrhu tzv. Podnikatelského balíčku, kdy bylo shodnuto, že takto koncipovaný návrh není vhodný, neboť by se jednalo o nesystémové opatření. U účetních rezerv existuje vysoká míra nejistoty, jejich tvorba se řídí účetní zásadou opatrnosti a jejich zahrnutí do základu daně z příjmů by mohlo vést k daňovým optimalizacím. Právě proto jsou v základu daně akceptovány pouze dohadné položky, jejichž tvorba je omezena na situace, kdy míra nejistoty je nižší, a pro daňovou uznatelnost rezerv ve vztahu k základu daně z příjmů existují samostatná pravidla v zákoně č. 563/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů. Zároveň návazně na nové účetní předpisy dojde ke změně vykazování některých položek (např. odměny zaměstnancům) a bude tak zajištěna lepší věcná a časová souvislost.
Připomínkové místo souhlasí s vypořádáním.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
10.
Z
K části sto třicáté první – ÚČINNOST
K návrhu účinnosti návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o účetnictví s účinností v zásadě od 1. ledna 2025.
V případě rozsáhlé změny zákona o daních z příjmů, která obsahuje mj. vysoké množství nových pojmů a způsobů zdanění, například složitý koncept daňové hodnoty, se domníváme, že je nezbytná dostatečně dlouhá legisvakanční doba ke vstřebání těchto „revolučních“ změn v daních z příjmů. Navrhujeme proto posunout účinnost změny zákona o daních z příjmů i s ohledem na Jednotná data účinnosti minimálně od 1. ledna 2026.
Vysvětleno.
Návrh doprovodného zákona k zákonu o účetnictví musí mít nezbytně stejnou účinnost jako návrh nového zákona o účetnictví. Tato nezbytnost vyplývá ze skutečnosti, že doprovodný zákon promítá instituty nového zákona o účetnictví napříč celým právním řádem. Nelze tedy změnit účinnost pouze doprovodného právního předpisu. Účinnost, která je uvedena v návrhu nového zákona o účetnictví, vychází pak z účinnosti, která je obsažená v Plánu legislativních prací vlády pro tento projekt, která je tedy pro textaci materiálu ve verzi, která bude zaslána na vládu, směrodatná.
V této souvislosti je nicméně vhodné uvést, že k této části návrhu (tj. k účinnosti) je stále uplatňováno, několik zásadních připomínek akcentujících zejm. potřebu dodatečné legisvakance. Předpokládáme, že k rozhodnutí o definitivním termínu účinnosti (s ohledem na blížící se datum 1. ledna 2025 a fakt, že návrh není zatím projednáván Parlamentem) zákona o účetnictví a také doprovodné legislativy pak dojde v rámci schvalování těchto materiálů na vládě. Odložení účinnosti nového zákona o účetnictví ze stejného důvodu doporučila i Legislativní rada vlády během projednávání jeho návrhu. Tyto připomínky a doporučení budou také hrát roli v rozhodnutí o nastavení účinnosti zákona.
Vzhledem k tomu, že účinnost nového zákona o účetnictví musí nastat ve stejný den jako účinnost doprovodného zákona k novému zákonu o účetnictví, je třeba poukázat i na to, že v případě doprovodného zákona bylo dne 28. června 2024 ukončeno mezirezortní připomínkové řízení a začíná vypořádání připomínek jednotlivých připomínkových míst. Doprovodný zákon k novému zákonu o účetnictví novelizuje téměř 130 zákonů, a proto z důvodu jeho obsáhlosti lze důvodně předpokládat, že vypořádání přijatých připomínek si vyžádá více času než u subtilnějších novel. O datu účinnosti tedy není v tuto chvíli rozhodnuto, v každém případě jím však bude 1. leden, neboť změny obsažené v návrhu nového zákona o účetnictví i tohoto doprovodného zákona musí nabýt účinnosti od začátku kalendářního roku.
To nic nemění na faktu, že se Ministerstvo financí bude snažit předložit text zákona v co nejbližším možném termínu.
Připomínkové místo souhlasí s vypořádáním.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
11.
Z
K části čtrnácté (Změna zákona o komoditních burzách)
Do části čtrnácté požadujeme vložit další dva novelizační body. Konkrétně takto:
Za dosavadní novelizační bod 2 požadujeme vložit dva nové novelizační body tohoto znění:
„3. V § 5a odst. 3 se slova „z evidence Rejstříku“ nahrazují slovy „z rejstříku“ a slova „výpisem z evidence obdobné Rejstříku“ se nahrazují slovy „dokladem obdobným výpisu z rejstříku“.
„4. V § 5a odst. 5 se slova „z evidence Rejstříku“ nahrazují slovy „z rejstříku“.
(Dosavadní novelizační body 3 až 5 se označí jako novelizační body 5 až 7).
Legislativně upravený text § 5a odst. 3 a 5 – platné znění zákona s vyznačením navrhovaných změn.
(3) Bezúhonnost se prokazuje výpisem z evidence Rejstříku z rejstříku trestů. Příslušný orgán státní správy si za účelem doložení bezúhonnosti vyžádá podle zvláštního právního předpisu18) výpis z evidence Rejstříku z rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku z rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku z rejstříku trestů se předává v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. Fyzická osoba, která není státním občanem České republiky, dokládá bezúhonnost výpisem z evidence obdobné Rejstříku dokladem obdobným výpisu z rejstříku trestů vydaným státem, jehož je fyzická osoba občanem, jakož i doklady vydanými státy, ve kterých se déle než 3 měsíce nepřetržitě zdržovala v předcházejících 3 letech. Výpisy dokladující bezúhonnost nesmí být starší 3 měsíců. Písemnosti vyhotovené v cizím jazyce se příslušnému orgánu státní správy předkládají v originálním znění a současně v úředně ověřeném překladu do jazyka českého.
(4) Pokud má být zakladatelem nebo členem burzy právnická osoba, musí být bezúhonná. Za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona nepovažuje právnická osoba, která byla odsouzena pro úmyslný trestný čin, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.
(5) Za účelem doložení bezúhonnosti právnické osoby si příslušný orgán státní správy vyžádá podle zvláštního právního předpisu18) výpis z evidence Rejstříku z rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku z rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku z rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. V případě, že právnická osoba nemá sídlo na území České republiky, předloží výpis z evidence Rejstříku z rejstříku trestů nebo odpovídající doklad vydaný příslušným orgánem státu, ve kterém má sídlo.
Odůvodnění:
Ke změně dochází v důsledku změny terminologie v oblasti rejstříku trestů, kterou zavedl zákon č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
12.
Z
K části čtyřicáté deváté (Změna zákona o rozpočtových pravidlech) - k bodu 8
Navrhovaný bod 8 zní: „8. V § 15 odst. 2 se doplňují věty druhá a třetí, které znějí:
„Řízení o odnětí dotace nebo návratné finanční výpomoci lze zahájit nejpozději 6 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci. Řízení o odnětí dotace nebo návratné finanční výpomoci musí být pravomocně ukončeno nejpozději 12 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o poskytnutí dotace.“.
Připomínka: Nově zavedené lhůty považujeme za krátké a jejich zvolenou délku ničím nepodloženou (v důvodové zprávě není nic o tom, jak se došlo právě k této délce). Zejména pokud jde o odnímání na základě ust. § 15 odst. 1 písm. g) a h), znamená v českém právním prostředí uvedené faktickou nemožnost podle těchto ust. Dotaci odejmout. Do šesti let ode dne poskytnutí dotace je existence pravomocného odsuzujícího rozsudku při průměrné délce trestního řízení (od podání prvotního podnětu orgánům činným v trestním řízení, když to pravděpodobně nenastane první den po poskytnutí dotace) prakticky nedosažitelná.
Pro prostředí evr. dotací pak upozorňujeme na Nařízení Rady č. 2988/95 k vymáhání nesrovnalostí (které může probíhat rovněž formou odnětí dotace). Existují přitom judikáty, které naznačují, že např. desetiletá lhůta pro zahájení řízení by mohla být přiměřená (C-341/13, C-201/10 a další). Vodítkem je rovněž to, že již bylo judikováno, že dvaceti, resp. třicetiletá lhůta je nepřiměřená (C-341/13, C-201/10 a další). Z důvodové zprávy není zřejmé, zda navrhovatel s tímto nařízením počítal (a jak) a obdobně, zda počítal s uvedenou judikaturou. Pokud se desetiletá lhůta na úrovni EU jeví (zatím) jako průchozí, nevidíme důvod ji vnitrostátním předpisem činit kratší. Navíc rozpočtová pravidla v §44a odst. 11 obsahují možnost vyměřovat odvod za porušení rozpočtové kázně do 10 let od 1. ledna roku následujícího po roce, v němž došlo k porušení rozpočtové kázně. Není nijak odůvodněno, proč odnímání dotace má mít lhůtu jinou, než vymáhání odvodu za porušení rozpočtové kázně.
Pro prostředí evr. dotací pak upozorňujeme rovněž na skutečnost, že kontrolní orgány z EU (např. OLAF, EK, EÚD) v mnoha případech auditují velmi staré projekty, kde, pokud vyčíslí nesrovnalost a finanční dopad, uvedené za předpokladu nemožnosti odnímat, resp. vymáhat dotaci po příjemci z důvodu plynutí času, rovněž bude znamenat dopad na státní rozpočet.
Vyhověno.
Bude stanoveno, že zahájit řízení o odnětí dotace lze nejpozději do 11 let od nabytí právní moci rozhodnutí o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
13.
Z
K části dvacáté (Změna zákona o daních z příjmů), čl. XX, bodu 263
Obsahem uvedeného novelizačního bodu je změna § 35a odst. 2 písm. b) zákona o daních z příjmů. Navrhovaná změna je v novelizačním bodě nepřesně uvedena (odkaz na poznámku pod čarou není v souladu s textem platného znění). U posledního nahrazovaného spojení má být použito „slova“ namísto „slovo“.
Z tohoto důvodu požadujeme uvedený novelizační bod zpřesnit, tj. uvést ho v tomto znění:
„263. V § 35a odst. 2 písm. b) se slova „dlouhodobého hmotného majetku,20)“ nahrazují slovy „stálých hmotných aktiv“, slovo „pořízeného“ se nahrazuje slovem „pořízených“ a slova „majetek nabytý“ se nahrazují slovy „aktivum nabyté“.
Vyhověno.
Návrh byl upraven ve smyslu připomínky.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
14.
Z
K části dvacáté (Změna zákona o daních z příjmů), čl. XX, bodu 264
Obsahem uvedeného novelizačního bodu je změna § 35a odst. 2 písm. e) zákona o daních z příjmů. Vzhledem k tomu, že v předmětném ustanovení se odkazuje na zákon o investičních pobídkách a tento zákon používá slovní spojení „stálá hmotná a nehmotná aktiva“, navrhujeme text novelizačního bodu zpřesnit tak, aby byl v souladu se zákonem o investičních pobídkách. Konkrétně požadujeme v navrhovaném textu bodu slova „hmotná i nehmotná aktiva“ nahradit slovy „hmotná a nehmotná aktiva“.
Tuto změnu je nutné zohlednit i v platném znění zákona o daních příjmů s vyznačením navrhovaných změn a doplnění.
Vyhověno.
Návrh byl upraven ve smyslu připomínky.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
15.
Z
K části čtyřicáté druhé (Změna zákona o investičních pobídkách), čl. XLIII, bodu 19
Obsahem uvedeného novelizačního bodu je změna § 7 odst. 4 zákona o investičních pobídkách. Text novelizačního bodu však není v souladu s textem platného znění (konkrétně jsou zde uvedena navíc slova „ , na který/které“)
Z tohoto důvodu požadujeme uvedený novelizační bod zpřesnit, tj. uvést ho v tomto znění:
„19. V § 7 odst. 4 se slova „dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek“ nahrazují slovy „stálé hmotné a nehmotné aktivum“ a slova „dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku“ se nahrazují slovy „stálého hmotného a nehmotného aktiva“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
16.
D
Doporučující připomínky:
K části druhé (Změna zákona o České obchodní inspekci), Čl. II, bodu 1
Obsahem uvedeného novelizačního bodu je změna § 1 odst. 4 zákona spočívající ve zrušení duplicitní úpravy, která stanovuje, že Česká obchodní inspekce je účetní jednotkou /ČOI jako organizační jednotka státu bude účetní jednotkou již na základě § 27 odst. 1 písm. b) nového zákona o účetnictví/. Současně je tímto bodem rušena i příslušná poznámka pod čarou č. 8, na kterou je v daném zákonném ustanovení odkazováno.
Konkrétně: V § 1 odst. 4 jsou rušena slova „je účetní jednotkou“ a dále poznámka pod čarou č. 8. Přímo v textu § 1 odst. 4 je ale obsažen i odkaz na poznámku pod čarou č. 8 (je uveden přímo za slovem „jednotkou“), ale tento odkaz ke zrušení navrhován není.
Z tohoto důvodu požadujeme text novelizačního bodu 1 doplnit, tj. uvést ho v tomto znění:
„1. V § 1 odst. 4 se slova „a je účetní jednotkou8)“ včetně poznámky pod čarou č. 8 zrušují.“.
V této souvislosti uvádíme, že pokud by nedošlo ke zrušení odkazu na poznámku pod čarou č. 8 v textu předmětného odstavce, tento odkaz by nadále zůstal součástí zákona, což by nebylo v souladu s navrhovanou změnou a s Legislativními pravidly vlády.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
17.
D
K části druhé (Změna zákona o České obchodní inspekci), Čl. II, bodu 2 a k platnému znění části zákonů s vyznačením navrhovaných změn a doplnění
Obsahem uvedeného novelizačního bodu je nové znění poznámky pod čarou č. 3k v zákoně o České obchodní inspekci. Dosavadní poznámka pod čarou č. 3k obsahuje demonstrativní výčet zákonů, jedním z nich je i stávající zákon o účetnictví (zákon č. 563/1991 Sb.). Jak vyplývá z důvodové zprávy, zvláštní části k danému novelizačnímu bodu, předmětem navrhované změny poznámky pod čarou č. 3k má být pouze změna spočívající v novelizaci názvu zákona o účetnictví (v důsledku toho, že zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, bude novým zákonem o účetnictví zcela zrušen), a nikoliv odstranění stanoveného demonstrativního výčtu zákonů. Z tohoto důvodu požadujeme uvést novelizační bod 2 v tomto znění:
„2. Poznámka pod čarou č. 3k zní:
„3k) Například zákon č. …… /2024 Sb., o účetnictví, zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.“.“.
II. Podle čl. 10 odst. 7 písm. b) bodu 3 Legislativních pravidel vlády se dosavadní ustanovení zákona, které je nahrazované, vyznačuje přeškrtnutým písmem a nově navrhované ustanovení se uvádí tučným písmem. Z tohoto důvodu navrhujeme v platném znění zákonů s vyznačením navrhovaných změn, jeho části označené „K části druhé návrhu zákona – změna zákona o České obchodní inspekci“, nové znění poznámky pod čarou č. 3k vyznačit tučným písmem.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
18.
D
K části osmé (Změna zákona o živnostenském podnikání), Čl. VIII – k úvodní větě
Upozorňujeme, že v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky jsou v současné době projednávány čtyři návrhy zákonů, které novelizují také zákon o živnostenském podnikání. Jedná se o sněmovní tisk č. 5 (1. čtení), sněmovní tisk č. 41 (1. čtení), sněmovní tisk č. 694 (2. čtení) a sněm. tisk č. 695 (1. čtení). Z tohoto důvodu požadujeme, aby přijaté změny živnostenského zákona byly v průběhu legislativního procesu v návrhu zákona zohledněny.
Vyhověno.
Změny zákona o živnostenském podnikání vyplývající z uvedených návrhů zákonů budou v průběhu legislativního procesu zohledněny.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
19.
D
K části padesáté osmé (Změna energetického zákona), Čl. LX – k úvodní větě
Upozorňujeme, že v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky jsou v současné době projednávány tři návrhy zákonů, které novelizují energetický zákon. Jedná se o sněmovní tisk č. 483 (1. čtení), sněmovní tisk č. 633 (3. čtení) a sněmovní tisk č. 656 (2. čtení). V případě sněmovního tisku č. 656 se jedná o rozsáhlou novelu energetického zákona, u které se očekává uplatnění velkého množství pozměňovacích návrhů, což může mít za následek, že stávající znění energetického zákona dozná velkých změn. Z tohoto důvodu požadujeme, aby přijaté změny energetického zákona byly v průběhu legislativního procesu v návrhu zákona zohledněny.
Vyhověno.
Změny energetického zákona vyplývající z uvedených návrhů zákonů budou v průběhu legislativního procesu zohledněny.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
20.
D
K části osmdesáté třetí (Změna zákona o elektronických komunikacích), Čl. LXXXVI – k úvodní větě
Upozorňujeme, že v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky je v současné době projednáván zákon, který novelizuje také zákon o elektronických komunikacích. Jedná se o sněmovní tisk č. 633 (3. čtení). Z tohoto důvodu požadujeme, aby případné přijaté změny zákona o elektronických komunikacích byly v průběhu legislativního procesu v návrhu zákona zohledněny.
Vyhověno.
Změny zákona o elektronických komunikacích vyplývající z uvedeného návrhu zákona budou v průběhu legislativního procesu zohledněny.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
21.
D
K části osmdesáté třetí (Změna zákona o elektronických komunikacích), Čl. LXXXVI, bodu 3
Obsahem uvedeného novelizačního bodu je změna § 86 odst. 9 zákona o elektronických komunikacích.
Konkrétně jsou v uvedeném ustanovení slova „oddělené účetnictví požadované“ nahrazovány slovy „oddělenou evidenci požadovanou“. Nově nahrazovaná slova jsou však v textu daného novelizačního bodu vyznačena přeškrtnutým písmem. Toto ale není v souladu s Legislativními pravidly vlády, proto požadujeme slova „oddělenou evidenci požadovanou“ uvádět v textu novelizačního bodu „nepřeškrtnutým“ písmem. Zároveň požadujeme, aby novelizační bod 3 byl vyznačen jako transpoziční ustanovení (obdobně jako bod 2), protože ustanovení § 86 odst. 9 zákona transponuje do českého právního řádu čl. 17 odst. 2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 ze dne 11. prosince 2018, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace. Tato skutečnost ostatně vyplývá z příslušné rozdílové tabulky (CELEX: 32018L1972) a srovnávací tabulky pro posouzení implementace předpisu EU; tyto tabulky jsou součástí předloženého změnového zákona.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
22.
D
K Důvodové zprávě – zvláštní části
I. k části padesáté sedmé – změna zákona o hospodaření energií (str. 495)
V textu výše uvedené části Důvodové zprávy doporučujeme odstranit slova „K bodu 146“, neboť navrhovaná změna zákona o hospodaření energií žádné body neobsahuje.
II. k části padesáté osmé – změna energetického zákona (str. 495 až 497)
V textu výše uvedené části Důvodové zprávy doporučujeme odstranit slova „K bodu 147“, „K bodu 148“, „K bodu 149“, „K bodu 150“, „K bodu 151“, „K bodu 152“, „K bodu 153“, „K bodu 154“, „K bodu 155“, „K bodu 156“, „K bodu 157“, „K bodu 158“, „K bodu 159“, „K bodu 160“, „K bodu 161“, „K bodu 162“, „K bodu 163“, K bodu 164“a „K bodu 165“, neboť navrhované změny energetického zákona takové body vůbec neobsahují.
III. k části sedmdesáté deváté – změna zákona o patentových zástupcích a o změně zákona o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví (str. 513)
V textu výše uvedené části Důvodové zprávy doporučujeme odstranit slova „K bodu 306“, neboť navrhovaná změna zákona o patentových zástupcích žádné body neobsahuje.
IV. k části osmdesáté třetí – změna zákona o elektronických komunikacích (str. 521)
V textu výše uvedené části Důvodové zprávy doporučujeme odstranit slova „K bodu 331“, neboť navrhovaná změna zákona o elektronických komunikacích takový bod vůbec neobsahuje.
V. ke zvláštní části obecně
Pro úplnost uvádíme, že obdobné „zdvojené odkazy na body“ jsou uvedeny i v jiných částech zvláštní části Důvodové zprávy (např. části padesáté a částech následujících). Doporučujeme proto celý text zvláštní části Důvodové zprávy zrevidovat a tyto body odstranit (zřejmě se jedná o technickou chybu /automatické číslování/ při vyhotovování důvodové zprávy).
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu bodů I. až V. uplatněné připomínky.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
23.
D
Obecně k návrhu změny zákona o daních z příjmů – k jeho terminologii (například § 23f i další části novely)
Jedním z hlavních problémů celé novely je, že zavádí velké množství nových pojmů, které v mnohých případech nedefinuje a není z textu zřejmé, zda daný pojem odkazuje na soukromé právo, účetní předpisy nebo má jiný odkaz či speciální definici pro účely zákona o daních z příjmů (dále též ZDP). V některých případech uvádí například text, že jde o rezervu či opravnou položku dle zvláštního právních předpisu, v některých případech, že jde o definici z účetních předpisů a v jiných podobných situacích zde tento odkaz chybí. Ani z důvodové zprávy není zřejmé, zda jde o úmysl či pouhé opomenutí. Je zcela nezbytné toto důkladně upravit, a to nejen v textu zákona, ale i v důvodové zprávě, ale zejména promyslet, kdy, jak budou jednotlivé nové pojmy definovány a jaké to bude mít daňové dopady. V této chvíli (bez znalosti definice těchto pojmů), nelze kvalifikovaně uplatnit k mnoha věcem připomínky.
ZDP na mnoha místech pro poplatníky, kteří mají hotovostní základ daně, stanoví fikci, že postupují a oceňují či definují věci tak, jako kdyby byli účetní jednotkou.
Z tohoto hlediska se domníváme, že je nutné promyslet a příslušně upravit v jednotlivých ustanoveních ZDP, co všechno tato fikce má znamenat. Například bude znamenat to, že když účetní jednotka určitý výdaj bude časově rozlišovat, bude toto časové rozlišení relevantní i pro poplatníka s hotovostním základem daně? Nebo pokud dojde k tomu, že k pohledávce bude v účetnictví vytvořena ať už účetní či daňová opravná položka, případně bude proveden částečný odpis pohledávky, bude toto relevantní (tato „zbytková hodnota") i pro poplatníky s hotovostním základem daně? Jak to bude z hlediska diskontování apod.? Na mnoha místech také není zřejmé, o jakou fikci účetní jednoty se má jednat (malou, mikro apod.).
Je nutno poukázat na praktická „evidenční úskalí“ navození fikcí typu, kdy hledíme na poplatníka či transakce optikou ZDP „jako by byl“ či „kdyby/pokud by byl“. Tyto fikce navozují povinnost poplatníka simulovat průkazným způsobem oproti „účetnímu stavu“ jakýsi „daňový stav“, který znamená, že poplatník musí:
buď vést vedle účetnictví i paralelní mimoúčetní evidenci dočasných rozdílů, které jsou nyní daňově nerelevantní, ale v budoucnu (pokud by vše bylo jinak) se daňově relevantní stanou, a to včetně transparentního přenosu těchto položek do dalších let,
anebo vést v rámci účetnictví natolik podrobnou analytickou evidenci ke zřízeným účtům, aby předmětné dočasné rozdíly byly v aktuálním roce vyloučeny a následně aby byly ve správném roce „přidaněny“.
Není vůbec zřejmé, jaké daňové dopady takováto fikce přinese a mimo to by znamenala výrazné navýšení administrativy, nákladů na straně poplatníků/plátců a přinesla by značné výkladové problémy a nejasnosti.
Na mnoha místech ZDP zůstává původní terminologie jako nabývací cena (např. § 19 odst. 9 ZDP, případně § 10 odst. 6 ZDP), rezervy namísto daňové rezervy (např. § 23a, § 23c ZDP atd.) nebo například rezervy vytvořené pro daňové účely viz § 38ba ZDP, pojem majetek namísto pojmu aktiva (např. § 23c ZDP). V některých ustanovení ZDP je použit pojem „zákon upravující oceňování věcí” (např. § 23n odst. 6 ZDP, § 23p ZDP), v jiných ustanoveních se používá pojem “zákon upravující oceňování věcí, služeb a dluhů”. V některých ustanoveních se používá pojem „úplatné pozbytí“ v některých naopak „úplatný převod“. V některých ustanoveních zákon používá pojem „podle právních předpisů upravujících účetnictví“, v některých naopak „podle účetních předpisů“, vzniká tak otázka, jestli je mezi těmito termíny rozdíl? Zákon působí zmatečně a je nezbytné terminologii v ZDP sjednotit, aby byl srozumitelný.
Vyhověno.
Na základě připomínek bude terminologie revidována i po stránce obsahu těchto pojmů.
FO: Vyhověno jinak.
Dotčená ustanovení budou na základě obdržených připomínek legislativně upravena, pro FO se vrátí zpět „obchodní majetek“ ve smyslu dosavadní úpravy ZDP (tj. v této oblasti zůstane zachován dosavadní stav).
Fikce postupu, ocenění či definice pro poplatníky s hotovostním základem daně jako by byli účetní jednotkou, byla nastavena a využita v těch případech, kdy je režim účetních jednotek shodný se zamýšleným režimem hotovostních poplatníků. Tyto postupy budou konkrétněji a více vysvětlujícím způsobem zaneseny do ZDP.
Nerelevantní je pro poplatníky s hotovostním základem daně použití této fikce např. právě pro časové rozlišení výdajů souvisejících s aktivem, kdy u hotovostních poplatníků snižuje výdaj daňovou hodnotu aktiva v jiném okamžiku než u poplatníka s akruálním základem daně, jak vyplývá z rozdílné konstrukce jejich základu daně, což je odpovídajícím způsobem promítnuto v příslušných navrhovaných ustanoveních ZDP.
Nicméně pro neúčtující fyzické osoby budou zároveň vytvořena speciální ustanovení, která budou explicitně uvádět jednotlivé režimy tak, aby se uvedené postupy nad rámec dnešních standardů nemusely dovozovat z fikcí.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
24.
D
Obecně k návaznosti daní a účetnictví
ZDP je nově postaven na konceptu co nejužší vazby na účetnictví. ZDP by proto měl obsahovat ustanovení, jakým způsobem se budou v daních opravovat nesprávnosti v účetním postupu. Podle účetnictví se za chybu považuje nesprávnost významná. Tedy nevýznamné nesprávnosti se v účetnictví neopravují. Je naprosto klíčové určit, zda ZDP bude vyžadovat opravu těchto nevýznamných nesprávností či nikoliv, a jak se případná významnost stanoví. Příkladem může být chyba v rozeznání zdanitelných výnosů v situaci vícesložkových smluv či smluv s postupným plněním. Je totiž nutno počítat s tím, že díky změnám v zákoně o účetnictví se předpokládá, že počet auditovaných účetních jednotek značně poklesne, a navíc v případě auditu se pracuje i s určitou hranicí materiality.
Vysvětleno.
Bude rozhodující, co je chyba podle účetnictví, pokud např. u časového rozlišení bude rozdíl nevýznamný a podle účetnictví v pořádku, budou daně toto akceptovat. Pokud však půjde o účetní chybu, která pouze neovlivní výrok auditora, bude nutné provést v daních úpravu.
Stále proto platí, že stanovení základu daně vychází z účetnictví, které má být vedeno správně. V případě účetní nesprávnosti se postupuje dle příslušných ustanovení § 23 odst. 3, na tomto postupu se nic nemění.
Uvedený vztah spolu s odkazy na příslušnou účetní legislativu bude podrobně popsán do důvodové zprávy.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
25.
D
Obecně k dani z příjmů fyzických osob
Podle novely ZDP musí veškeré fyzické osoby, které vedou účetnictví, přejít na hotovostní způsob stanovení základu daně, nicméně novela ZDP v celé řadě ustanovení odkazuje u fyzických osob na zákon o účetnictví a do hotovostního způsobu zavádí ocenění věcí, služeb a dluhů právě podle zákona o účetnictví. Fyzické osoby tedy nemohou stanovit základ daně z účetnictví, nicméně pro navrhované stanovení základu daně fyzických osob bude stále nezbytná podrobná znalost účetnictví. Vzhledem k této skutečnosti to bude pro fyzické osoby velmi administrativně a finančně náročné.
Vyhověno.
Uvedený záměr byl prezentován již od počátku projektu, včetně věcného záměru. Vždy bez připomínek, a proto byl v tomto duchu návrh realizován.
Nicméně na základě obdržených připomínek dojde k úpravě, podle které budou i FO, které jsou účetní jednotkou, vycházet pro účely ZDP a určení základu daně z účetnictví, resp. akruálního principu, tzn., že současný stav bude zachován.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
26.
D
Obecně k návrhu zákona
Považujeme za žádoucí, aby Ministerstvo financí podrobilo obsahovou náplň vázané živnosti „Činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence“ revizi a následně po nabytí účinnosti nového zákona o účetnictví poskytlo v souvislosti s případnou potřebou novelizace nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, ve znění pozdějších předpisů, nezbytnou součinnost Ministerstvu průmyslu a obchodu (doporučující připomínka).
Vyhověno.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
27.
D
K části čtyřicáté druhé (změna zákona o investičních pobídkách), čl. XLIII, bodu 15
Navrhujeme zpřesnit text uvedeného bodu. Konkrétně požadujeme v bodu 15 slova „V § 6a odst. 7 písm. a) a písm. c)“ nahradit pouze slovy „V § 6a odst. 7 písm. a) a c)“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
6.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
28.
D
K textu znění části zákonů s vyznačením navrhovaných změn a doplnění
Některé změny nejsou vyznačeny v souladu s textem bodového znění návrhu zákona. Požadujeme proto jejich zpřesnění:
VI. K části dvacáté (Změna zákona o daních z příjmů)
V § 35a odst. 2 písm. a) bodu 1 zákona o daních z příjmů je nutné přeškrtnout i slovo „podle“ (viz novelizační bod 262 části 20. návrhu zákona).
VII. K části čtyřicáté druhé (Změna zákona o investičních pobídkách)
· V § 3 odst. 3 písm. a) zákona o investičních pobídkách je nutné přeškrtnout i slovo „nebo“ před slovy „konsolidované účetní závěrky“ a přeškrtnout druhé opakující se uvedení slov „nebo konsolidované účetní závěrky“ (viz novelizační bod 5 části 42. návrhu zákona).
· V § 6a odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona o investičních pobídkách je nutné přeškrtnout i slovo „účetních“ (viz novelizační bod 9 části 42. návrhu zákona).
· V § 6a odst. 12 zákona o investičních pobídkách je nutné přeškrtnout i slovo „dlouhodobý“ (viz novelizační bod 17 části 42. návrhu zákona).
· V § 7 odst. 4 zákona o investičních pobídkách je nutné zrušit přeškrtnutí slova „zachování“ (viz novelizační bod 9 části 42. návrhu zákona) a slova „podle § 6a odst. 2 písm. a)“ je nutné uvést ve správném tvaru (viz text platného znění zákona o investičních pobídkách).
· V § 11a odst. 4 zákona o investičních pobídkách chybí původní nahrazovaný text „dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku“ (viz novelizační bod 21 části 42. návrhu zákona).
K části dvacáté:
Vyhověno.
Platné znění bylo upraveno ve smyslu uplatněné připomínky.
K části čtyřicáté druhé:
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
1.
D
Část druhá, úvodní věta: V prvním řádku jsou uvedena dvě písmena č. – doporučujeme jedno z nich vypustit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
2.
D
Část druhá, novelizační bod č. 2: Doporučujeme změnit označení poznámky pod čarou č. 3k. Podle čl. 47 Legislativních pravidel vlády se nově doplněná poznámka pod čarou označí číslem, které bezprostředně navazuje na číslo, které je u dosavadních poznámek pod čarou nejvyšší. Dále doporučujeme při citacích právních předpisů v poznámce pod čarou postupovat podle čl. 47 odst. 4 Legislativních pravidel vlády, tj. každý právní předpis uvést na samostatném řádku.
Nevyhověno.
Nejedná se o nově doplňovanou poznámku pod čarou. Mění se pouze dosavadní znění poznámky pod čarou č. 3k, kterou zákon již obsahuje.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
3.
D
Část třetí: Upozorňujeme na chybné číslování článku – správně má být Čl. III.
Nevyhověno.
Označení uvedeného článku je provedeno správně.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
4.
D
Část třetí, novelizační bod č. 1: Doporučujeme na konci tohoto bodu doplnit uvozovky.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
5.
D
Část čtvrtá: Upozorňujeme na chybné číslování článku – správně má být Čl. IV.
Nevyhověno.
Označení uvedeného článku je provedeno správně.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
6.
D
Část sedmá, novelizační bod č. 8: Doporučujeme na konci tohoto bodu doplnit text „Poznámka pod čarou č. 3 se zrušuje.“.
Nevyhověno.
Poznámka pod čarou č. 3 byla zrušena již v novelizačním bodu 2 ve vazbě na změnu § 17 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
7.
D
Část devátá, úvodní věta: Navrhuje se novela zákona č. 383/1991 Sb., což však není zákon o České televizi, ten má číslo 483/1991 Sb. Doporučujeme opravit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
8.
D
Část dvanáctá, úvodní věta: Výčet novelizujících zákonů k zákonu č. 21/1992 Sb. není úplný – chybí zákon č. 407/2023 Sb., zákon č. 417/2023 Sb., zákon č. 85/2024 Sb. a zákon č. 107/2024 Sb. Doporučujeme doplnit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
9.
D
Část dvanáctá novelizační bod č. 25: Za slovo „účetnictví“ doporučujeme doplnit čárku (před uvozovkami).
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
10.
D
Část dvacátá: Jedná se o poměrně rozsáhlou (cca 300 novelizačních bodů) novelu zákona č. 586/1992 Sb., která však jen částečně bezprostředně souvisí s novým zákonem o účetnictví. Obecně konstatujeme terminologickou nejednotnost předloženého návrhu novely zákona o daních z příjmů, kdy se např. nedůsledně navrhuje změna pojmu a v některých případech je ponechán stávající pojem (pojem majetek a aktiva, zákon upravující oceňování věcí). Návrh novely zákona č. 586/1992 Sb. obsahuje řadu nových pojmů, z nichž některé nejsou srozumitelně definovány a v některých případech nepomáhá ani důvodová zpráva. Posuzování takového návrhu za situace, kdy není k dispozici definitivní vládní návrh zákona o účetnictví, ani prováděcí právní předpisy k němu, je velmi obtížné. Navrhujeme proto vyjmout návrh novely zákona o dani z příjmů z návrhu změnového zákona a předložit ho samostatně do vnějšího připomínkového řízení. Do návrhu změnového zákona navrhujeme vložit pouze takovou novelu zákona č. 586/1992 Sb., která bezprostředně souvisí s novým zákonem o účetnictví.
Vysvětleno.
Důvod, proč je daný koncept zaveden v rámci návrhu doprovodné legislativy, je ten, že se v relevantních právních předpisech – jak v nové účetní legislativě, tak i v zákoně o oceňování majetku, radikálně mění koncepty přístupu k valuaci jednotlivých věcí. Některé typy „cen“ (nově se již tento termín v účetnictví i v rámci oceňování majetku mimo jiné opouští a nahrazuje po teoretické stránce správnějším pojmem „hodnota“). Valuace v těchto předpisech stojí na úplně jiných a více principiálně postavených a rovněž více exaktních základech a normách.
Z tohoto důvodu není možným řešením návrh ponechat stávající úpravu, která je zatížena poměrně velkou mírou kazuistiky, které se ještě navíc opírá o stávající účetní, případně oceňovací předpisy.
Dalším podstatným aspektem je fakt, že nově budou moci účetní jednotky, které účtují dle mezinárodních účetních standardů používat tyto standardy i pro určení základu daně. Na tento aspekt stávající pravidla nejsou vůbec připravena.
Nelze tedy bez dalšího přijmout tezi, že lze vypustit úpravu daňové hodnoty z návrhu zákona bez dalšího. Realita je totiž taková, že ustanovení, která se daňovou hodnotou nahrazují, jsou v důsledku změn v zákoně o účetnictví a zákoně o oceňování majetku prakticky nepoužitelná. V tomto případě bylo tedy možností pokusit se vzorem současného kazuistického stavu učinit pokus o vymezování jednotlivých situací pro jednotlivé typy aktiv, což v kontextu variability řešení, zejm. u IFRS poplatníků znamená tak jako tak vytvoření zcela nových norem a zcela nového řešení. Nelze tedy navrhnout jednoduchou úpravu zákona o daních z příjmů, která by přejímala do daní z příjmů nové účetní principy.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
11.
D
Část dvacátá druhá, novelizační bod č. 4: Doporučujeme na konci tohoto bodu doplnit text „Poznámka pod čarou č. 1a se zrušuje, a to včetně odkazů na poznámku pod čarou.“.
Vyhověno.
Návrh byl upraven ve smyslu připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
12.
D
Část dvacátá druhá, novelizační bod č. 57: Toto ustanovení je zmatečné, neboť v platném znění novelizovaného zákona se ustanovení § 8c nečlení na odstavce. Doporučujeme věcně přehodnotit a přeformulovat.
Vyhověno.
Slova „odst. 1“ byla odstraněna.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
13.
D
Část dvacátá třetí, úvodní věta: Výčet novelizujících zákonů k zákonu č. 6/1993 Sb. je neúplný – chybí zákon č. 462/2023 Sb., doporučujeme doplnit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
14.
D
Část dvacátá sedmá: Upozorňujeme na chybné použití římských číslic při označení článku, doporučujeme opravit.
Nevyhověno.
Římské číslice jsou v označení článku použity správně – část dvacátá obsahuje čl. XX a čl. XXI (Přechodná ustanovení), v důsledku čehož dochází k posunu označení článků a část dvacátá sedmá tak obsahuje článek XXVIII.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
15.
D
Část dvacátá osmá, novelizační bod č. 3: Toto ustanovení je zmatečné, neboť § 23f odst. 2 v platném znění zákona o drahách neexistuje.
Nevyhověno.
Dotčený novelizační bod vstupuje do existujícího ustanovení § 23f odst. 2 zákona o dráhách.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
16.
D
Část dvacátá osmá, novelizační body č. 6 a 7: Oba novelizační body jsou stejné, doporučujeme jeden vypustit.
Vyhověno jinak.
Dojde k vypuštění novelizačních bodů 6 a 7 pro nadbytečnost, neboť v nich obsažená úprava je již provedena novelizačním bodem 5.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
17.
D
Část dvacátá devátá: Upozorňujeme na chybný název zákona – správně má být „Změna zákona o spořitelních a úvěrních družstvech“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
18.
D
Část dvacátá devátá: Upozorňujeme na chybné použití římských číslic při označení článku, doporučujeme opravit.
Nevyhověno.
Článek je označen správnými římskými číslicemi – ačkoliv se jedná o část dvacátou devátou, předchází jí část dvacátá, která obsahuje přechodná ustanovení.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
19.
D
Část dvacátá devátá, úvodní věta: Výčet novelizujících zákonů k zákonu č. 87/1995 Sb. není úplný – chybí zákon č. 407/2023 Sb., zákon č. 417/2023 Sb., zákon č. 85/2024 Sb. a zákon č. 107/2024 Sb. Doporučujeme doplnit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
20.
D
Část dvacátá devátá, novelizační bod č. 1: Doporučujeme na konci tohoto bodu doplnit text „Poznámka pod čarou č. 3a se zrušuje.“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
21.
D
Část třicátá pátá: V důsledku nové koncepce zákona o oceňování dojde k věcným posunům v dotčených právních předpisech, které však bezprostředně nesouvisejí s novým zákonem o účetnictví. Navrhujeme proto návrh novely zákona č. 151/1997 Sb. vyjmout ze změnového zákona k zákonu o účetnictví a předložit ho jako samostatný návrh zákona do vnějšího připomínkového řízení. Do návrhu změnového zákona k zákonu o účetnictví navrhujeme dát pouze takovou novelu zákona č. 151/1997 Sb., která výlučně souvisí s novým zákonem o účetnictví.
Nevyhověno / vysvětleno.
Vzhledem k značné provázanosti předkládaných zákonů není možné této připomínce vyhovět.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
22.
D
Část třicátá pátá: V návrhu novely zákona č. 151/1997 Sb. je několik nových zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu, chybí však označení subjektu, který bude tyto prováděcí právní předpisy vydávat. Doporučujeme doplnit.
Vyhověno.
Subjekt, tj. ministerstvo financí bude uveden společně pro všechna zmocňovací ustanovení v §33 odst. 1.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
23.
D
Část třicátá pátá, novelizační bod č. 20 a 22: Doporučujeme slova „cena“ a „hodnota“ psát s velkým začátečním písmenem.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
24.
D
Část třicátá pátá, novelizační bod č. 26: Doporučujeme tento novelizační bod přeformulovat následovně: “Na konci textu § 9 odst. 2 písm. b) se čárka nahrazuje tečkou a písmeno c) se zrušuje.“.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky
7.
Ministerstvo spravedlnosti
25.
D
Část třicátá pátá, novelizační bod č. 37: Doporučujeme doplnit zrušení poznámky pod čarou č. 11, neboť se jedná o zákon č. 138/1973 Sb., který byl zrušen zákonem č. 254/2001 Sb.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky,
7.
Ministerstvo spravedlnosti
26.
D
Část třicátá pátá, novelizační bod č. 38: Doporučujeme zrušit i poznámku pod čarou č. 12, která odkazuje na již zrušenou vyhlášku č. 190/1996 Sb.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
27.
D
Část třicátá pátá, novelizační bod č. 60: Doporučujeme doplnit zrušení poznámek pod čarou č. 16 a 17, neboť obsahují již zrušené zákony.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
28.
D
Část třicátá pátá, novelizační bod č. 79: Doporučujeme věcně přehodnotit nově navržené zmocnění k vydání vyhlášky, neboť navrženou formulací se ruší všechna dosavadní zákonná zmocnění pro MF k vydání prováděcích předpisů.
Vyhověno.
Zmocnění v §33 odst. 1 bude upraveno v duchu připomínky a novelizační bod bude přeformulován tak, aby bylo zřejmé, který subjekt je zmocněn k vydání prováděcího předpisu, o jaký prováděcí předpis se jedná (vyhláška) a k provedení kterých ustanovení bude vydán.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
29.
D
Část třicátá devátá, novelizační bod č. 1: Doporučujeme doplnit slovo „se“ za text „odst. 3“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
30.
D
Část čtyřicátá pátá, úvodní věta: Ve výčtu novelizujících zákonů je chybně uveden zákon č. 89/2004 Sb. – správně má být „zákon č. 89/2024 Sb.“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
31.
D
Část čtyřicátá osmá, úvodní věta: Ve výčtu novelizujících zákonů chybí zákon č. 126/2024 Sb., doporučujeme doplnit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
32.
D
Část čtyřicátá osmá, novelizační bod č. 2: Doporučujeme ve slově „Nahrazuje“ použít malé začáteční písmeno.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
33.
Z
Část čtyřicátá devátá, novelizační bod č. 2: Požadujeme v § 3 písmeno s) za slova „delší než 1 rok“ vložit „v hodnotě větší než 100 tis. Kč.“ Tuto připomínku zdůvodňujeme tím, že pro soulad s novou účetní legislativou je třeba aktualizovat plánované limity pro dlouhodobé hmotné a nehmotné aktivum a doplnit výše uvedeným způsobem.
Tato připomínka je zásadní.
Nevyhověno.
Zmíněnou hladinu významnosti bude stanovovat až prováděcí vyhláška k novému zákonu o účetnictví. Není tudíž vhodné/možné konkrétní částku explicitně uvést v rozpočtových pravidlech.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
34.
Z
Část čtyřicátá devátá, § 45 odst. 10: Požadujeme do tohoto ustanovení doplnit větu: „Za cizí prostředky jsou považovány zálohy na provedení důkazu dle jiného právního předpisu (§ 141 zákona 99/1963 Sb., občanský soudní řád).“ Navržené doplnění zdůvodňujeme skutečností, že občanský soudní řád užívá pojem záloha v souladu s terminologií civilního práva. Podle § 1807 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, se má za to, že co dala jedna strana druhé před uzavřením smlouvy, je záloha. V tomto kontextu pak soud vystupuje jako schovatel, neboť přijal do úschovy peníze/zálohu patřící účastníkovi řízení. Nejedná se o příjem soudu, který pouze deponuje zálohu na zvláštním účtu za účelem jejího použití v řízení. Vlastníkem věci, která je předmětem zálohy, je stále účastník řízení, neboť v případě, že záloha není použita, je vrácena složiteli, tedy účastníkovi řízení. § 352 občanského soudního řádu uvádí, že: „(1) Soud přijímá do úschovy peníze, listiny a jiné movité věci v souvislosti s trestním nebo jiným soudním řízením. U soudu se rovněž skládají peníze a jiné hodnoty náležející osobám, u kterých soud dohlíží na správu majetku, zálohy, jistoty a jiné platby, které bezprostředně souvisí se soudním řízením. (2) O přijetí do úschovy a o složení peněz a jiných hodnot, zálohy, jistoty nebo jiných plateb podle odstavce 1 vydá soud tomu, kdo hodnoty skládá, potvrzení.“ Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2201/2007, potom platí, že: „S penězi, listinami nebo jinými movitými věcmi, které byly přijaty do úschovy, se naloží způsobem, který stanovil soud v příslušném řízení; nerozhodl-li soud jinak, musí být vždy vráceny tomu, kdo je složil.“ Smyslem a účelem § 141 občanského soudního řádu je, aby náklady na důkazy nenesl stát, nýbrž samotní účastníci. To, že je to účastník, kdo má platit náklady důkazu, přičemž se tak činí formou záloh, které jsou skládány do úschovy soudu předem a soud je na svém účtu pro účastníka pouze deponuje, dosvědčují i následky, které zákon spojuje s tím, není-li záloha složena. V takovém případě se totiž důkaz, který má být kryt zálohou, vůbec neprovede.
Tato připomínka je zásadní.
Nevyhověno.
Jde o specifikum, které je třeba upravit v příslušném zvláštním právním předpisu.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
35.
Z
Část čtyřicátá devátá, § 47: Požadujeme do § 47 vložit nový odstavec, který bude znít: „Nároky z nespotřebovaných výdajů jednotlivých organizačních složek státu podle odst. 1 písm. d) lze použít, na základě rozhodnutí správce kapitoly i v jiné organizační složce státu v rámci jedné kapitoly“. Touto změnou dojde k zefektivnění využití vzniklých nároků z nespotřebovaných výdajů v rámci kapitoly, která spravuje více organizačních složek státu. Správce kapitoly bude využívat prostředky NNV více operativněji.
Tato připomínka je zásadní.
Nevyhověno.
Nároky vznikají organizační složce státu, nikoliv kapitole. Vázanost nároků na organizační složku státu je tedy důvodná.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
36.
Z
Část čtyřicátá devátá, novelizační bod č. 20 a 38: Žádáme z § 48 odst. 8 a § 60 vypustit povinnost nejméně 50 % z rozpočtovaného základního přídělu k 1. lednu rozpočtového roku použít na příspěvky na produkty spoření na stáří zaměstnanců, které jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob. Tuto připomínku zdůvodňujeme tím, že tato povinnost odporuje smyslu FKSP, který je tvořen k zabezpečování kulturních, sociálních a dalších potřeb a je určen všem zaměstnancům v pracovním poměru k zaměstnavateli, státním zaměstnancům podle zákona o státní službě, příslušníkům ve služebním poměru, soudcům, důchodcům, kteří při prvém odchodu do starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně pracovali u zaměstnavatele, případně rodinným příslušníkům zaměstnanců a jiným právnickým nebo fyzickým osobám., nicméně uvedenou povinností dochází k diskriminaci těch zaměstnanců, kteří fakultativní produkty na stáří nemají zřízeny. Tato připomínka je zásadní.
Nevyhověno.
Je řešeno jiným návrhem (zákon č. 35/2025 Sb.).
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
37.
Z
Část čtyřicátá devátá, novelizační bod č. 23: Požadujeme ponechat dosavadní úpravu pro státní příspěvkové organizace, kdy sestavují rozpočet nákladů a výnosů za hlavní činnost. Domníváme se, že navrhovaná úprava sestavování rozpočtu příjmů a výdajů u SPO nepřináší žádnou přidanou hodnotu, naopak představuje zvýšené náklady na úpravy ekonomických systémů. Zřízení účtů cizích prostředků přinese navýšení administrativy a zvýšení finanční zátěže pro státní rozpočet.
Tato připomínka je zásadní.
Nevyhověno.
Provedené změny jsou nutné, neboť bezprostředně navazují na navrhovaný nový zákon o účetnictví. Bez provedení změn by nebyla úprava hospodaření státních příspěvkových organizací kompatibilní s novým zákonem o účetnictví.
Neprovedení terminologického sladění, jehož přímým důsledkem je konverze na bázi peněžní příjmy/výdaje u státních příspěvkových organizací není možné. Okamžikem účinnosti definice nákladů a výnosů v novém zákoně o účetnictví by se tyto pojmy v rozpočtových pravidlech staly nepoužitelnými pro pravidla hospodaření státních příspěvkových organizací. Všechny tyto organizace na denní bázi realizují a vždy realizovaly peněžní příjmy a peněžní výdaje, tudíž nemůže jít o jakkoliv zásadní změnu toho, že se tyto peněžní toky budou také plánovat-rozpočtovat. Nemůže tudíž ani jít o významnější zvýšení administrativní zátěže, pomineme-li prosté jednorázové přizpůsobení se této novelizované legislativě v rámci procesů u jednotlivých organizací i jejích zřizovatelů.
Přikládáme též teze k příslušným vyhláškám.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
38.
D
Část čtyřicátá devátá, novelizační bod č. 37: Doporučujeme vypustit text na konci tohoto novelizačního bodu (K bodu 37 § 59).
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
39.
D
Část padesátá, novelizační bod č. 7: Doporučujeme změnit označení poznámky pod čarou č. 17a v souladu s čl. 47 Legislativních pravidel vlády (použití číselné řady v souvislém pořadí, nikoliv písmena). Dále upozorňujeme na chybějící 2 poznámky pod čarou na konci tohoto novelizačního bodu a doporučujeme doplnit.
Vyhověno částečně.
Označení poznámky pod čarou č. 17a již obsahuje stávající znění zákona, proto nebylo přikročeno k jeho přečíslování.
Poznámky pod čarou č. 16 a 17a byly do návrhu zákona doplněny.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
40.
D
Část padesátá, novelizační bod č. 7: V navrženém textu odstavce 14 se vyskytuje rozdílné pojmenování téhož zákona (zákon o oceňování a zákon upravující oceňování věcí, služeb a dluhů), což je v rozporu s čl. 45 Legislativních pravidel vlády. Doporučujeme upravit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
41.
D
Část padesátá první, novelizační bod č. 1 a 4: Doporučujeme na konci obou novelizačních bodů za slovem „eurech“ tečku nahradit čárkou.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven podle smyslu připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
42.
D
Část padesátá třetí, úvodní věta: Ve výčtu novelizujících zákonů chybí zákon č. 418/2023 Sb., doporučujeme doplnit. Dále upozorňujeme, že mezi novelizujícími zákony je uveden zákon č. 151/2023 Sb., který však nemění zákon č. 250/2000 Sb., ale mění zákon č. 251/2021 Sb. Doporučujeme proto uvedený zákon vypustit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven podle smyslu připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
43.
D
Část padesátá třetí, novelizační bod č. 16: Doporučujeme začátek tohoto novelizačního bodu upravit následovně: „V § 16 odst. 3 se na konci písm. c) tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena d) a e), která znějí:“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven podle smyslu připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
44.
D
Část padesátá třetí, novelizační bod č. 40: Doporučujeme doplnit zrušení poznámky pod čarou č. 4 včetně odkazů na tuto poznámku.
Vysvětleno.
Poznámka pod čarou č. 4 je zrušena v novelizačním bodě číslo 1.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
45.
D
Část padesátá osmá, novelizační bod č. 13 a 14: V uvedených novelizačních bodech se nadbytečně navrhuje stejná změna § 60 odst. 2. Doporučujeme věcně přehodnotit a formulačně upravit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky (vypuštění novelizačního bodu č. 14).
7.
Ministerstvo spravedlnosti
46.
D
Část šedesátá, úvodní věta: Ve výčtu novelizujících zákonů chybí zákon č. 261/2021 Sb., zákon č. 214/2022 Sb. a zákon č. 255/2023 Sb., doporučujeme doplnit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven podle smyslu připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
47.
D
Část šedesátá šestá: V názvu zákona doporučujeme na začátku napsat velké písmeno (Změna).
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
48.
D
Část šedesátá sedmá: Upozorňujeme na skutečnost, že § 30 stávajícího zákona není členěn na odstavce.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
49.
D
Část šedesátá devátá, úvodní věta: Ve výčtu novelizujících zákonů je chybně uveden zákon č. 480/2020 Sb. – správně má být zákon č. 481/2020 Sb.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
50.
D
Část šedesátá devátá, novelizační bod č. 4: V poznámce pod čarou chybí číslo vyhlášky, doporučujeme doplnit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
51.
D
Část sedmdesátá: Doporučujeme doplnit chybějící odkaz nad slovem „jednotkou“ (číslo 2).
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
52.
D
Část sedmdesátá první: Upozorňujeme na překlep v označení této části (sedmsesátá). Dále doporučujeme doplnit chybějící odkaz nad slovem „jednotkou“ (číslo 2).
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
53.
D
Část sedmdesátá druhá: Upozorňujeme na překlep v označení této části (sedmsesátá). V úvodní větě doporučujeme vypustit všechna slova „ve znění“ kromě prvního výskytu těchto slov na konci prvního řádku. Dále doporučujeme opravit číslo zákona č. 503/20012Sb. – správně má být č. 503/2012 Sb.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven podle smyslu připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
54.
D
Část sedmdesátá třetí: Upozorňujeme na chybné použití římských číslic k označení článku.
Nevyhověno.
Označení uvedeného článku je provedeno správně.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
55.
D
Část sedmdesátá pátá, novelizační bod č. 7: V tomto ustanovení se navrhuje změna odstavce 8 v § 75, ale stávající znění § 75 má pouze 6 odstavců. Doporučujeme věcně přehodnotit a upravit.
Nevyhověno.
Tento návrh zákona již počítá s účinností novely zákona o DPH obsažené ve sněmovním tisku 726, v tomto novém znění již bude odstavec 8 obsažen.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
56.
D
Část sedmdesátá pátá, novelizační bod č. 9: V návaznosti na zrušení textu obsahujícího odkaz na poznámku pod čarou č. 7i doporučujeme doplnit i zrušení poznámky pod čarou č. 7i.
Vyhověno.
Novelizační body byl upraven v souladu s připomínkou.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
57.
D
Část sedmdesátá pátá, novelizační bod č. 10: Upozorňujeme na chybnou citaci novelizovaného ustanovení – správně má být „byl uveden do stavu…“.
Nevyhověno.
Minulý čas je uveden v aktuálně platném znění zákona o DPH, tento návrh zákona již ovšem počítá s účinností novely zákona o DPH obsažené ve sněmovním tisku 726.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
58.
D
Část sedmdesátá šestá, novelizační bod č. 21: Upozorňujeme na skutečnost, že text navržený ke změně se v platném znění § 118 odst. 7 zákona o podnikání na kapitálovém trhu nevyskytuje.
Vysvětleno.
V platném znění by měly být odstavce 6 a 7 prohozeny a v novelizačním bodě by se měl měnit odstavec 6, nikoli 7. Jde o důsledek Sněmovního tisku 731 (návrh zákona, kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony v souvislosti s podporou vyváženého zastoupení žen a mužů ve vedoucích orgánech některých emitentů).
Platné znění bylo opraveno.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
59.
D
Část sedmdesátá šestá, novelizační bod č. 22: Upozorňujeme na skutečnost, že text navržený ke změně se v platném znění § 118 odst. 8 zákona o podnikání na kapitálovém trhu nevyskytuje.
Vysvětleno.
Dnes se jedná o odstavec 7, ale po Sněmovním tisku 731 se bude jednat o odstavec 8.
V platném znění opraveno.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
60.
D
Část sedmdesátá šestá, novelizační bod č. 23 a 24: Upozorňujeme na skutečnost, že § 118 má pouze 8 odstavců, takže nelze navrhnout novelu odstavce 9.
Vysvětleno.
Ano, jde o změnu, kterou navrhuje Sněmovní tisk 731, kdy se dnešní odstavec 8 označuje jako odstavec 9.
V platném znění opraveno.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
61.
D
Část sedmdesátá šestá, novelizační bod č. 35: Doporučujeme slovo „první“ nahradit slovem „druhé“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu se zákonem.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
62.
D
Část sedmdesátá šestá, novelizační bod č. 53 a 54: Upozorňujeme na skutečnost, že text navržený ke změně se v platném znění § 165 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu nevyskytuje.
Vyhověno.
Zapracováno (má jít o odstavec 2).
7.
Ministerstvo spravedlnosti
63.
D
Část sedmdesátá šestá, novelizační bod č. 58: Upozorňujeme na skutečnost, že text navržený ke změně se v platném znění § 172 zákona o podnikání na kapitálovém trhu nevyskytuje.
Vysvětleno.
Jde o odstavec vkládaný Sněmovním tiskem 731.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
64.
D
Část sedmdesátá šestá, novelizační bod č. 59: Ustanovení § 173b se v platném znění zákona nevyskytuje.
Vysvětleno.
§ 173b byl vložen zákonem č. 462/2023 Sb.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
65.
D
Část osmdesátá první, novelizační bod č. 27: Doporučujeme doplnit výslovné zrušení poznámky pod čarou č. 15. Dále doporučujeme na konci textu tohoto novelizačního bodu slovo „odstavce“ nahradit slovem „odstavec“.
Vyhověno.
Ke zrušení poznámky pod čarou č. 15 došlo již v novelizačním bodě č. 4. Není tak nutné poznámku pod čarou znovu rušit.
Na konci novelizačního bodu bylo slovo „odstavce“ nahrazeno slovem „odstavec“.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
66.
D
Část osmdesátá první, novelizační bod č. 40: Slova „finanční“ a „peněžní“ doporučujeme psát s velkým písmenem na začátku slova.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky
7.
Ministerstvo spravedlnosti
67.
D
Část osmdesátá třetí, úvodní věta: Výčet novelizujících zákonů není úplný – chybí zákon č. 150/2021 Sb., zákon č. 261/2021 Sb., zákon č. 270/2021 Sb., zákon č. 374/2021 Sb., zákon č. 152/2023 Sb. a zákon č. 202/2023 Sb., doporučujeme doplnit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
68.
D
Část osmdesátá třetí, novelizační bod č. 3: Implementační text je chybně přeškrtnut – správně má být podtržen.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
69.
D
Část osmdesátá devátá: Upozorňujeme na chybné číslování článku (označení římskými číslicemi).
Nevyhověno.
Číslování římskými číslicemi je správné.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
70.
D
Část devadesátá, úvodní věta: Ve výčtu novelizujících zákonů je chybně uveden zákon č. 465/2013 Sb. – správně má být zákon č. 465/2023 Sb.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
71.
D
Část devadesátá, novelizační bod č. 9: Doporučujeme začátek tohoto bodu doplnit následovně: „V § 28 odst. 3 písmena a) až d) se slova …“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
72.
D
Část devadesátá třetí: Upozorňujeme na chybné použití římských číslic při číslování článku.
Nevyhověno.
Číslování římskými číslicemi je správné.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
73.
D
Část devadesátá čtvrtá, novelizační bod č. 2: Upozorňujeme na skutečnost, že v nově navrhovaném znění odst. 2 se opakovaně zavádí odkaz na poznámku pod čarou č. 8, avšak na konci novelizačního bodu se poznámka pod čarou č. 8 zrušuje. Tento chybný postup doporučujeme věcně přehodnotit a upravit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven podle smyslu připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
74.
D
Část devadesátá čtvrtá, str. 168: Doporučujeme vypustit text poznámky pod čarou č. 4, neboť tento text je stejný jako stávající poznámka pod čarou č. 4.
Nevyhověno.
Stávající úprava v návrhu zákona je přehlednější.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
75.
D
Část devadesátá čtvrtá, novelizační bod č. 8: Doporučujeme na konec novelizačního bodu doplnit text „Poznámka pod čarou č. 7 se zrušuje“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven podle smyslu připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
76.
D
Část devadesátá pátá: Upozorňujeme na chybné použití římských číslic při číslování článku.
Nevyhověno.
Římské číslice jsou v označení článku použity správně – části devadesáté páté předchází tři části, které obsahují přechodná ustanovení, v důsledku čehož dochází k posunu označení článků a část devadesátá pátá tak obsahuje článek XCVIII.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
77.
Z
Část devadesátá šestá, novelizační bod č. 3: Nesouhlasíme se zrušením ustanovení § 10 odst. 3 zákona o přeměnách obchodních společností a družstev a požadujeme ponechat minimálně druhou větu stávajícího odstavce 3. Domníváme se, že nové pravidlo podle § 31 odst. 3 připravovaného návrhu zákona o účetnictví není dostatečnou náhradou, neboť nereguluje situaci, kdy je rozhodný den stanoven jako den předcházející vzniku zúčastněné společnosti nebo družstva. Možným řešením tohoto problému je začlenění tohoto pravidla do ustanovení § 31 návrhu zákona o účetnictví. Tato připomínka je zásadní.
Vyhověno.
Úprava § 10 odst. 3 zákona o přeměnách bude beze zbytku převzata, a to věta první do § 177 odst. 1 občanského zákoníku a věty další do nového zákona o účetnictví, viz jeho § 76 odst. 2 a 5 (varianta NZÚ zveřejněna na webu Ministerstva financí k 1. listopadu 2024).
7.
Ministerstvo spravedlnosti
78.
D
Část devadesátá sedmá, novelizační bod č. 2: Upozorňujeme, že stávající platné znění § 44 odst. 3 novelizovaného zákona neobsahuje písmeno c).
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven, jedná se o § 44 odst. 4.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
79.
D
Část devadesátá sedmá novelizační bod č. 3: Upozorňujeme, že stávající platné znění § 44 odst. 3 novelizovaného zákona neobsahuje písmeno d).
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven, jedná se o § 44 odst. 4.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
80.
D
Část devadesátá sedmá, novelizační bod č. 10: Upozorňujeme, že stávající platné znění § 48 odst. 9 novelizovaného zákona neobsahuje písmeno c).
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven, jedná se o § 48 odst. 10.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
81.
D
Část devadesátá sedmá, novelizační bod č. 11: Upozorňujeme, že stávající platné znění § 48 odst. 9 novelizovaného zákona neobsahuje písmeno d).
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven, jedná se o § 48 odst. 10.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
82.
D
Část devadesátá devátá, úvodní věta: Ve výčtu novelizujících zákonů chybí zákon č. 123/2024 Sb. – doporučujeme doplnit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
83.
D
Část stá, novelizační bod č. 23: Navržená změna je zmatečná, neboť písmeno c) v § 20ab odst. 1 neobsahuje body 1 a 2. Doporučujeme vyjasnit a upravit.
Vysvětleno.
Ohraničení tabulky překrývalo text, což mohlo opticky působit jako přeškrtnutý text; tabulka byla formátově upravena.
Pro úplnost dodáváme, že body 1 a 2 v § 20ab písm. c) jsou součástí navrhovaných změn v rámci návrhu zákona, kterým se mění zákon o účetnictví, zákon o auditorech a zákon o dorovnávacích daních, který je v legislativním procesu (viz ST č. 783). Tyto body jsou v textu platného znění ohraničeny a odlišeny modrou barvou písma.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
84.
D
Část stá první, úvodní věta: Ve výčtu novelizujících zákonů chybí zákon č. 324/2023 Sb., zákon č. 31/2024 Sb. a zákon č. 107/2024 Sb., doporučujeme doplnit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
85.
D
Část stá osmá, úvodní věta: Ve výčtu novelizujících zákonů chybí zákon č. 462/2023 Sb. a zákon č. 31/2024 Sb., doporučujeme doplnit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
86.
D
Část stá devátá: Upozorňujeme na chybné číslování článku pomocí římských číslic.
Nevyhověno.
Není jasné, v čem by měla chyba číslování spočívat (správnost číslování byla ověřena).
7.
Ministerstvo spravedlnosti
87.
D
Část stá devátá, úvodní věta: Ve výčtu novelizujících zákonů chybí zákon č. 427/2023 Sb., doporučujeme doplnit.
Vyhověno.
Materiál byl upraven ve smyslu připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
88.
D
Část stá jedenáctá, úvodní věta: Ve výčtu novelizujících zákonů chybí zákon č. 123/2024 Sb., doporučujeme doplnit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
89.
D
Část stá dvanáctá, novelizační bod č. 42 a násl.: Nesouhlasíme s nahrazením pojmu „účetní hodnota akcií“ pojmem „paritní hodnota akcií“. Stávající pojem účetní hodnota akcií je pojmem vycházejícím ze směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132 o některých aspektech práva obchodních společností. Domníváme se, že pojem by bylo možno zachovat pouze pro účely kusových akcií tak, aby nedocházelo ke konfliktu s terminologií zákona o účetnictví a zákona o oceňování.
Vyhověno jinak.
Byl zvolen pojem „účetní jmenovitá hodnota“.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
90.
D
Část stá patnáctá, novelizační bod č. 6: Není jasné, proč nahrazovaný text je totožný jako nahrazující text („§ 234 odst. 2“). Doporučujeme věcně vyjasnit a upravit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu připomínky. Nahrazující text má znít („§ 234 odst. 3“).
7.
Ministerstvo spravedlnosti
91.
D
Část stá patnáctá, novelizační bod č. 47: Doporučujeme místo slova „vkládá“ použít slovo „vkládají“.
Vyhověno jinak.
Upraveno podle připomínky Ministerstva vnitra č. 178.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
92.
D
Část stá patnáctá, novelizační bod č. 66: Doporučujeme větu „Dosavadní díly 7 až 16 se označují jako díly 6 až 15“ vypustit bez náhrady. Podle čl. 55 odst. 4 Legislativních pravidel vlády se v případě, že se díl zrušuje, tak se následující díly nepřečíslovávají.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
93.
D
Část stá sedmnáctá, úvodní věta: Ve výčtu novelizujících zákonů chybí zákon č. 425/2023 Sb., doporučujeme doplnit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
94.
D
Část stá osmnáctá, novelizační bod č. 8: Doporučujeme doplnit výslovné zrušení poznámky pod čarou č. 40.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
95.
D
Část stá devatenáctá: Upozorňujeme na chybné označení článku římskými číslicemi.
Nevyhověno.
Označení uvedeného článku je provedeno správně.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
96.
D
Část stá dvacátá: Upozorňujeme na chybné označení článku římskými číslicemi. Dále doporučujeme na začátku úvodní věty použít velké písmeno V.
Vyhověno částečně.
Označení uvedeného článku je provedeno správně. Velké písmeno bylo opraveno.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
97.
D
Část stá dvacátá druhá: Upozorňujeme na chybné označení článku římskými číslicemi.
Nevyhověno.
Označení uvedeného článku je provedeno správně.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
98.
D
Část stá dvacátá čtvrtá: Upozorňujeme na chybné označení článku římskými číslicemi.
Nevyhověno.
Označení uvedeného článku je provedeno správně.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
99.
D
Část stá dvacátá čtvrtá, úvodní věta: Ve výčtu novelizujících zákonů je chybně uveden zákon č. 84/2024 Sb. – správně má být zákon č. 85/2024 Sb.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven podle smyslu připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
100.
D
Část stá dvacátá čtvrtá, novelizační bod č. 1: Navržená změna je zmatečná, neboť text „o oceňování majetku“ se v platném znění novelizovaného zákona nevyskytuje.
Vysvětleno.
Text „o oceňování majetku“ má být vložen do § 213 sněmovním tiskem 633.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
101.
D
Část stá dvacátá čtvrtá, novelizační bod č. 2: Doporučujeme doplnit i změnu označení písmen d) až i).
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven podle smyslu připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
102.
D
Část stá dvacátá devátá, novelizační bod č. 1: Doporučujeme začátek novelizačního bodu doplnit následovně: „V § 51 odst. 1 se slova …“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
7.
Ministerstvo spravedlnosti
103.
Z
Obecně: Při přípravě a posuzování návrhu zákona o účetnictví upozorňovalo Ministerstvo spravedlnosti na problematičnost navrženého zákazu přecenění aktiv v případě přeměn právnických osob, které se dějí tzv. pod stejnou kontrolou, ve vazbě zejména na § 5a zákona o přeměnách, jehož změna se však v této souvislosti nenavrhuje. Jedním z možných řešení vzniklých problémů je umožnit přecenění aktiv během běžného života účetní jednotky v souladu s mezinárodními účetními standardy. Vzhledem k tomu, že nemáme k dispozici definitivní znění vládního návrhu zákona o účetnictví, tak požadujeme, aby v případě, že tento postup nebude umožněn, byla do návrhu změnového zákona doplněna další novelizační ustanovení zákona o přeměnách a zákona o obchodních korporacích. Tato připomínka je zásadní.
Vyhověno.
V návaznosti na navrženou úpravu prvotního ocenění aktiv a dluhů nabytých vkladem nebo přeměnou pod stejnou kontrolou bylo doplněno oceňování stálých hmotných aktiv na reálnou hodnotu, a to v souladu s alternativní metodou oceňování stálých hmotných aktiv dle článku 7 směrnice 2013/34/EU, resp. v souladu s přeceňovacím modelem dle IAS 16 (legislativní text viz níže).
Dále bylo zúžen zákaz přecenění při přeměnách pouze na transakce bez tržní podstaty (viz návrh legislativního textu NZÚ dostupný na stránkách MFČR: https://www.mfcr.cz/cs/dane-a-ucetnictvi/ucetnictvi/nova-ucetni-legislativa-soukromeho-a-verejneho-sek/pravni-predpisy/novy-zakon-o-ucetnictvi
Navržená úprava:
§ 138 - Přeceňování stálých hmotných aktiv
(1) Účetní jednotka může přeceňovat stálé hmotné aktivum, jehož reálnou hodnotu lze spolehlivě určit.
(2) Stálé hmotné aktivum se přeceňuje tak, že se
a) následně oceňuje reálnou hodnotou alespoň tak často, aby se jeho účetní hodnota ke konci účetního období významně nelišila od jeho reálné hodnoty a
b) použijí ustanovení o následném ocenění aktiv na základě historických hodnot.
(3) Přeceňuje-li účetní jednotka stálé hmotné aktivum, postupuje tak u všech stálých hmotných aktiv stejného druhu, jejichž reálnou hodnotu lze spolehlivě určit.
(4) Ministerstvo financí stanoví vyhláškou podrobnější postup přeceňování stálých hmotných aktiv.
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
1.
Z
Zásadní připomínky:
K materiálu, část čtyřicátá devátá Změna zákona o rozpočtových pravidlech, čl. L, bod 5 [k § 12 odst. 1]: V odůvodnění k bodu 5. se uvádí: Navrhuje se, aby součástí programů mohly být další výdaje, které jsou nutné pro jeho realizaci. Toto už ale v současné době umožňuje § 12 odst. 1 písm. c) dalších souvisejících neinvestičních výdajů na základě rozhodnutí správce kapitoly. Požadujeme proto novelizační bod z materiálu vypustit, nebo lépe vysvětlit, jaké druhy výdajů by měly být pod navržené ustanovení zahrnuty.
Nevyhověno.
Součástí programu mohou být i další investiční výdaje, které jsou pro realizaci programu naprosto nezbytné, ale zdánlivě s programem nesouvisí (např. výkupy pozemků). Tento bod „legalizuje“ dosavadní praxi.
Připomínkové místo vypořádání nerozporuje.
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
2.
Z
K materiálu, část čtyřicátá devátá Změna zákona o rozpočtových pravidlech, čl. L, bod 6 [k § 12 odst. 2]: Pojem výdajová akce jiná než výdajová investiční akce není § 3 zákona definován a není tak jasné, o jakou akci se jedná, resp. zda vůbec taková akce může existovat. V tomto ohledu je třeba poukázat na § 3 písm. n), které definuje výdaje na provozní potřeby organizační složky státu. Není proto z návrhu zřejmé, zda se tedy jakýkoliv výdaj organizační složky státu dá označit za výdaj na akci, nebo zda je zde vazba na nově zaváděné ustanovení § 12 odst. 1 písm. d). Požadujeme proto v návaznosti na použití pojmu „výdajová akce jiná než výdajová investiční akce“ doplnit tento pojem do § 3 nebo blíže vysvětlit, podle čeho se taková „akce“ určí. Pokud to má však znamenat, že jakýkoliv výdaj organizační složky je na „akci“, pak používání pojmu „akce“ lze označit za nadbytečné a lze tento pojem ze zákona vypustit.
Vysvětleno.
Výdajovou akci jinou než výdajovou investiční akci“ definovat není nutné definovat v § 3, který definuje pojmy.
Jedná se o skutečnost, že i v rámci reprodukce majetku může být v rozpočtovém systému RISPF vedena i jiná než čistě výdajová investiční akce (např. částečně investiční a částečně neinvestiční výdajová akce).
Nejedná se o skutečnost, že jakýkoliv výdaj OSS je součástí akce.
Připomínkové místo vypořádání nerozporuje.
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
3.
Z
K materiálu, část čtyřicátá devátá Změna zákona o rozpočtových pravidlech, čl. L, bod 23 [k § 53 odst. 1]: V předmětném ustanovení je nově stanovena povinnost zřídit pro nakládání s cizími prostředky účet cizích prostředků. Vzhledem k tomu, že běžný/výdajový účet příspěvkové organizace vedený u ČNB není ke dni 31. prosince uspořádáván (zůstatek účtu se převádí do dalšího roku), jeví se povinnost jeho zřízení jako nadbytečná. Rovněž tak povinnost převodu finančních prostředků na platy z běžného výdajového účtu na účet cizích prostředků je nadbytečná. Předpokládáme, že pro vyčíslení objemu výdajů za příslušný rok není nezbytně nutný převod prostředků na platy na účet cizích prostředků, příspěvkové organizace jsou schopny tento objem vyčíslit i bez převodu. Kromě výdajů na platy za měsíc prosinec bude mít příspěvková organizace řadu dalších budoucích výdajů za plnění realizovaná do 31.12. (neuhrazené faktury). K relaci náklady/výdaje tak bude přistupováno nejednotně. Převod prostředků na účet cizích prostředků navíc může generovat další náklady na straně příspěvkových organizací – bude nutno upravit mzdové systémy, aby k platbám využívaly různé účty v různých měsících. Zároveň je zřejmé, že při převodech na účet cizích prostředků je možno předpokládat velkou chybovost, spočívající v neprovedení převodu, a to i z důvodu toho, že pracovníkům příspěvkových organizací nebude zřejmé, proč tento úkon mají provádět. Předkladatel tak zcela zbytečně navrhuje zvýšit administrativní zátěž.
Vysvětleno.
Povinnost zřídit účet cizích prostředků vychází z logicky věci, kdy tím, že příspěvková organizace bude hospodařit s příjmy a výdaji, tak v případě výplat za měsíc prosinec, by byly účetně zachyceny jako výdaj měsíce ledna roku následujícího. Tímto krokem by došlo k narušení časové souvislosti při vykazování údajů o platech za daný rok. Výkaz by nezobrazoval údaje za měsíce leden až prosinec, ale za únor až listopad.
Při využití účtu cizích prostředků budou výplaty za měsíc prosinec převedeny na tento účet do 31.12.,a následně mohou být standardně vyplaceny v měsíci lednu roku následujícího.
Připomínkové místo vypořádání nerozporuje.
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
4.
Z
K materiálu, část čtyřicátá devátá Změna zákona o rozpočtových pravidlech, čl. L, bod 23 [k § 53 odst. 2] V předmětném ustanovení je v souvislosti se změnou rozpočtování z nákladů a výnosů na příjmy a výdaje zavedena povinnost používat třídění dle vyhlášky o rozpočtové skladbě. V důvodové zprávě však není zmiňováno, jakých změn dozná vyhláška o rozpočtové skladbě a zda budou příspěvkové organizace používat rozpočtovou skladbu v plném či redukovaném rozsahu. Většina připomínkovým místem zřizovaných příspěvkových organizací má více součástí a bude pro ně nereálné rozdělit např. každý jednotlivý provozní výdaj mezi jednotlivé součásti, pro které jsou definovány paragrafy rozpočtové skladby. Navrhujeme, aby příspěvkové organizace používaly rozpočtovou skladbu v redukovaném rozsahu - např. jen seskupení položek a v rámci paragrafů využívaly rozpočtovou skladbu jen do úrovně oddílů.
Vyhověno částečně.
Bude používáno pouze druhové třídění podle rozpočtové skladby, bude novelizována vyhláška o rozpočtové skladbě, kde budou vytvořeny nové položky pro státní příspěvkové organizace.
Připomínkové místo vypořádání nerozporuje.
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
5.
Z
V § 53 odst. 2 je stanovena povinnost hospodařit na základě rozpočtu příjmů a výdajů. Zákonem není upraveno, do jaké úrovně třídění příjmů a výdajů by byl rozpočet sestavován a hospodaření sledováno. Sestavování rozpočtu na bází příjmů a výdajů a sledování hospodaření na bázi příjmů a výdajů představuje nadměrnou administrativní zátěž, aniž by bylo zřejmé, jakými konkrétními přínosy pro stát bude vyvážena. V zákoně o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů povinnost sestavovat rozpočet a sledovat realizované příjmy a výdaje příspěvkových organizací v třídění podle vyhlášky o rozpočtové skladbě zavedena není, a to právě z důvodu nezavádění nové administrativní zátěže. Dále pak není z důvodu nadměrné administrativní zátěže příspěvkovým organizacím zřizovaným územními samosprávnými celky (zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů) stanovena povinnost schvalování změn rozpočtu ze strany zřizovatele. Důvod nejednotného postupu nebyl řádně zdůvodněn ani v navrhovaném novém zákoně o účetnictví a není zdůvodněn ani v rámci změn zákona o rozpočtových pravidlech. Není tak zřejmé, proč by státní příspěvkové organizace měly být vystaveny takovéto administrativní zátěži, na kterou sám předkladatel upozorňuje. Požadujeme nastavit pro rozpočet a sledování příjmů a výdajů pro státní příspěvkové organizace stejný režim, který je navrhován v zákoně o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů pro příspěvkové organizace územních samosprávných celků. Návrh předkladatele považujeme za zcela protichůdný s jeho každoročním požadavkem na snižování výdajů státního rozpočtu a snižování počtu státních zaměstnanců.
Nevyhověno.
Státní příspěvkové organizace budou používat pouze druhové třídění podle rozpočtové skladby.
Připomínkové místo vypořádání nerozporuje.
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
6.
Z
K materiálu, část čtyřicátá devátá Změna zákona o rozpočtových pravidlech, čl. L, bod 32 [k § 56]: Z předmětného ustanovení ani z důvodové zprávy není jasné, zda příspěvková organizace zřizuje pro každý jednotlivý fond samostatný účet. Pokud je povinností příspěvkové organizace zřídit pro každý jednotlivý fond samostatný účet, pak doporučujeme do § 56 doplnit ustanovení, že příspěvková organizace zřizuje pro fondy uvedené v odstavci 1 samostatné účty.
Vysvětleno.
Samostatný účet pro každý fond není požadován s výjimkou fondu kulturních a sociálních potřeb.
Připomínkové místo vypořádání nerozporuje.
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
7.
Z
K materiálu, část čtyřicátá devátá Změna zákona o rozpočtových pravidlech, čl. L, bod 32 [k § 56 odst. 2 a 3]: V předmětných ustanoveních je stanoveno, že rozdělení kladného salda příjmů a výdajů do fondů může proběhnout pouze za předpokladu, že neohrozí uhrazení splatných dluhů z hlavní činnosti. Není však specifikováno, zda je nutné saldo k 31.12. očistit o splatné dluhy, nebo ví-li organizace, že splatné dluhy pokryje z příjmů následného roku, může převést na účet cizích prostředků celé saldo. Ani z odůvodnění není jasné, k jakému datu je třeba převést kladné saldo nebo jeho část na účet cizích prostředků a do kdy je třeba provést příděl do fondů. Zda rozhodnutí zřizovatele předchází převodu kladného salda na účet cizích prostředků nebo je realizováno až po převodu kladného salda. Pokud by zřizovatel neschválil celý objem salda pro rozdělení fondů, zda jsou prostředky nepřidělené do fondů vráceny zpět na běžný výdajový účet nebo ponechány na účtu cizích prostředků. Zároveň není jasné, proč se na přechodné období používá účet cizích prostředků, neboť se v tomto případě nejedná o cizí prostředky, ale o prostředky organizace! Požadujeme upřesnit znění navrhovaných úprav nebo alespoň doplnit tyto informace do odůvodnění návrhu.
Vysvětleno.
Saldo není nutné očistit o splatné dluhy. Není nutné úplně vše psát do zákona.
Připomínkové místo vypořádání nerozporuje.
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
8.
Z
K materiálu, část čtyřicátá devátá Změna zákona o rozpočtových pravidlech, čl. L: V úpravě zákona o rozpočtových pravidlech nejsou uvedena přechodná ustanovení. Některé příspěvkové organizace nemají rozdělen hospodářský výsledek (v případě příspěvkových organizací MŠMT se dlouhodobě přistupovalo k rozdělení do fondů pouze u finančně kryté části hospodářského výsledku) a zákonem není ošetřené, pokud příspěvkové organizace hospodářský výsledek nerozdělí v letošním roce, jak budou se zůstatkem účtu 432 nakládat. Toto je nutno legislativně ošetřit.
Nevyhověno.
Účinnost zákona nastane až v roce 2026.
Problematika bude řešena prováděcí vyhláškou k novému zákonu o účetnictví, a to pravděpodobně z části vyhláškou pro obsahové vymezení položek účetní závěrky a z části vyhláškou pro proces schvalování účetních závěrek.
Připomínkové místo vypořádání nerozporuje.
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
9.
Z
K materiálu, část stá třicátá první Účinnost, čl. CXXXV: Účinnost zákona je stanovena od 1.1.2025, vzhledem k poměrně významným změnám v zákoně o rozpočtových pravidlech týkajících se příspěvkových organizací spočívajících v rozpočtování a sledování hospodaření nikoli skrze náklady a výnosy ale příjmy a výdaje, je třeba poskytnout příspěvkovým organizacím dostatečný časový prostor pro přípravu jejich ekonomických systémů na tuto změnu. Zároveň není zřejmé, jaký vztah k roku 2025 bude mít formulář 1/5 vyhlášky č. 133/2013 Sb. Zatímco organizační složky státu využívají integrovaný informační systém státní pokladny, ve kterém sestavují rozpočet a realizují platební styk, příspěvkové organice budou muset rozpočtovat a sledovat své čerpání v rámci rozpočtové skladby ve svých ekonomických systémech. V současné době není známa finální podoba zákona o účetnictví, a k připomínkám nebyly dosud zaslány ani prováděcí právní předpisy k zákonu o účetnictví, ani vyhlášky, které se v souvislosti se změnou zákona o rozpočtových pravidlech budou měnit. Z tohoto důvodu považujeme termín 1.1.2025 za nereálný. Z navrhovaného znění zákona není zároveň zřejmé, jak (resp. od kdy) má být aplikováno přidělování finančních prostředků do peněžních fondů ze salda příjmů a výdajů – pokud nebude saldo příjmů a výdajů příspěvkové organizace sledovat za uplynulý rok, nemůže pravděpodobně provést příděl do fondů tímto způsobem. Změny navržené předkladatelem ve vztahu ke státním příspěvkovým organizacím považujeme za unáhlené, mající potenciál paralyzovat hospodaření státních příspěvkových organizací od počátku roku 2025. Tyto změny navíc nejsou vynucené zákonem o účetnictví.
Vysvětleno.
Účinnost navržené právní úpravy nastane nejdříve 1. ledna 2026.
Návrh doprovodného zákona k zákonu o účetnictví musí mít nezbytně stejnou účinnost jako návrh nového zákona o účetnictví. Tato nezbytnost vyplývá ze skutečnosti, že doprovodný zákon promítá instituty nového zákona o účetnictví napříč celým právním řádem. Nelze tedy změnit účinnost pouze doprovodného právního předpisu. Účinnost, která je uvedena v návrhu nového zákona o účetnictví, vychází pak z účinnosti, která je obsažená v Plánu legislativních prací vlády pro tento projekt, která je tedy pro textaci materiálu ve verzi, která bude zaslána na vládu, směrodatná.
V této souvislosti je nicméně vhodné uvést, že k této části návrhu (tj. k účinnosti) je stále uplatňováno, několik zásadních připomínek akcentujících zejm. potřebu dodatečné legisvakance. Předpokládáme, že k rozhodnutí o definitivním termínu účinnosti (s ohledem na blížící se datum 1. ledna 2025 a fakt, že návrh není zatím projednáván Parlamentem) zákona o účetnictví a také doprovodné legislativy pak dojde v rámci schvalování těchto materiálů na vládě. Odložení účinnosti nového zákona o účetnictví ze stejného důvodu doporučila i Legislativní rada vlády během projednávání jeho návrhu. Tyto připomínky a doporučení budou také hrát roli v rozhodnutí o nastavení účinnosti zákona.
Vzhledem k tomu, že účinnost nového zákona o účetnictví musí nastat ve stejný den jako účinnost doprovodného zákona k novému zákonu o účetnictví, je třeba poukázat i na to, že v případě doprovodného zákona bylo dne 28. června 2024 ukončeno mezirezortní připomínkové řízení a začíná vypořádání připomínek jednotlivých připomínkových míst. Doprovodný zákon k novému zákonu o účetnictví novelizuje téměř 130 zákonů, a proto z důvodu jeho obsáhlosti lze důvodně předpokládat, že vypořádání přijatých připomínek si vyžádá více času než u subtilnějších novel.
To nic nemění na faktu, že se Ministerstvo financí bude snažit předložit text zákona v co nejbližším možném termínu.
Připomínkové místo vypořádání nerozporuje.
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
10.
D
Doporučující připomínky:
K materiálu jako celku: V důvodové zprávě se uvádí, že nejsou předpokládány dopady do státního rozpočtu. Domníváme se však, že s ohledem na připravované novelizace jednotlivých zákonů, bude toto vyžadovat zvýšené náklady na straně příspěvkových organizací, a to především kvůli úpravám jednotlivých softwarů, které organizace používají ke správě svých rozpočtů, majetku a dalších oblastí, kterých se připravovaná novela dotýká. Doporučujeme toto v důvodové zprávě upřesnit a doplnit. Vzhledem k tomu, že předkladatel neponechává prakticky žádný čas na legisvakanci, není vůbec jasné, zda je reálné všechny navržené změny k navrženému datu účinnosti realizovat.
Vyhověno.
V RIA k novému zákonu o účetnictví bude doplněna část popisující dopady vyplývající z přechodu na nový systém.
Vysvětleno.
Návrh doprovodného zákona k zákonu o účetnictví musí mít nezbytně stejnou účinnost jako návrh nového zákona o účetnictví. Tato nezbytnost vyplývá ze skutečnosti, že doprovodný zákon promítá instituty nového zákona o účetnictví napříč celým právním řádem. Nelze tedy změnit účinnost pouze doprovodného právního předpisu. Účinnost, která je uvedena v návrhu nového zákona o účetnictví, vychází pak z účinnosti, která je obsažená v Plánu legislativních prací vlády pro tento projekt, která je tedy pro textaci materiálu ve verzi, která bude zaslána na vládu, směrodatná.
V této souvislosti je nicméně vhodné uvést, že k této části návrhu (tj. k účinnosti) je stále uplatňováno, několik zásadních připomínek akcentujících zejm. potřebu dodatečné legisvakance. Předpokládáme, že k rozhodnutí o definitivním termínu účinnosti (s ohledem na blížící se datum 1. ledna 2025 a fakt, že návrh není zatím projednáván Parlamentem) zákona o účetnictví a také doprovodné legislativy pak dojde v rámci schvalování těchto materiálů na vládě. Odložení účinnosti nového zákona o účetnictví ze stejného důvodu doporučila i Legislativní rada vlády během projednávání jeho návrhu. Tyto připomínky a doporučení budou také hrát roli v rozhodnutí o nastavení účinnosti zákona.
Vzhledem k tomu, že účinnost nového zákona o účetnictví musí nastat ve stejný den jako účinnost doprovodného zákona k novému zákonu o účetnictví, je třeba poukázat i na to, že v případě doprovodného zákona bylo dne 28. června 2024 ukončeno mezirezortní připomínkové řízení a začíná vypořádání připomínek jednotlivých připomínkových míst. Doprovodný zákon k novému zákonu o účetnictví novelizuje téměř 130 zákonů, a proto z důvodu jeho obsáhlosti lze důvodně předpokládat, že vypořádání přijatých připomínek si vyžádá více času než u subtilnějších novel.
To nic nemění na faktu, že se Ministerstvo financí bude snažit předložit text zákona v co nejbližším možném termínu.
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
11.
D
K materiálu, část dvacátá Změna zákona o daních z příjmů, čl. XX, bod 154 a bod 218 [k § 23y a § 26]: V předmětných ustanoveních je nově nastaven limit pro daňové odpisování 100 000,00 Kč. V zákoně o účetnictví nejsou limity nastaveny, nicméně vyhláška k zákonu o účetnictví pro vybrané účetní jednotky, která není prozatím k novému zákonu o účetnictví připravena, pracovala s limitem 40 000,00 Kč. Rozdílná hranice pro účetní a daňové odpisy je pro vybrané účetní jednotky velmi komplikující a doporučujeme v nové vyhlášce pro vybrané účetní jednotky hranici sjednotit, popřípadě hranice alespoň přiblížit.
Vyhověno.
Podle aktuálních tezí prováděcích předpisů pro účetní jednotky veřejného sektoru, které byly zveřejněny na internetových stránkách Ministerstva financí dne 1. listopadu 2024, bude hladina významnosti taktéž ve výši 100 000 Kč (https://www.mfcr.cz/cs/dane-a-ucetnictvi/ucetnictvi/nova-ucetni-legislativa-soukromeho-a-verejneho-sek/pravni-predpisy/provadeci-predpisy/vyhlasky-pro-verejny-sektor).
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
12.
D
K materiálu, část čtyřicátá Změna zákona o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, bod XLI: V úvodní větě doporučujeme slovo „dotaci" nahradit slovem "dotací". V bodě 2 doporučujeme slova „potvrzené auditorem," nahradit slovy „potvrzené auditorem,7)".
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
13.
D
K materiálu, část čtyřicátá devátá Změna zákona o rozpočtových pravidlech, čl. L, bod 1 [k § 3 písm. p) a písm. r) a § 12 písm. b)]: V předmětných ustanoveních je namísto pojmu „technické zhodnocení“ používán pojem „zhodnocení“. V odůvodnění je uvedeno, že změna je činěna v návaznosti na zákon o účetnictví, nicméně podle našeho názoru v zákoně o rozpočtových pravidlech není žádoucí navazovat na zákon o účetnictví. K navrhované změně podle nás ale není důvod. V důvodové zprávě k bodu 1 je pak zmíněno, že zákon o účetnictví používá pojem „následné pořizovací výdaje“, nicméně v témže materiálu je k bodu 4 zmíněn pojem „účetní dodatečné zhodnocení“. Zatímco zákon o rozpočtových pravidlech používá pojem „zhodnocení“, zákon o daních z příjmů používá pojem „dodatečné zhodnocení“. Doporučujeme sjednotit terminologii minimálně na úrovní zákona o rozpočtových pravidlech a zákona o daních z příjmů.
Nevyhověno.
Dochází k vyjasnění tohoto termínu přímo na úrovni samotného nového zákona o účetnictví z důvodu sladění s dalšími souvisejícími zákony, např. daňovými. Záměrem zde je právě nevázat se explicitně na účetní terminologii.
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
14.
D
K materiálu, část čtyřicátá devátá Změna zákona o rozpočtových pravidlech, čl. L, bod 20 [k § 48 odst. 8]: Do předmětného ustanovení, věty „Vyúčtování skutečného základního přídělu se provede v rámci účetní závěrky." doporučujeme před slovo „účetní závěrky“ doplnit slova „řádné individuální".
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
15.
D
K materiálu, část čtyřicátá devátá Změna zákona o rozpočtových pravidlech, čl. L, bod 23 [k § 53 odst. 2]: V předmětném ustanovení je stanovena povinnost hospodařit na základě rozpočtu příjmů a výdajů. Pokud se počítá s účinností zákona o účetnictví a na něj navazující navrhované úpravy zákona o rozpočtových pravidlech od 1.1.2025, považujeme za vhodné zrušení povinnost předávat výkaz Návrh rozpočtu SPO, který se předává k 31.7.2024 a pracuje s náklady a výnosy, neboť bude zbytný a bude všechny předávající subjekty pouze zbytečně zatěžovat. Případně žádáme vysvětlit, jaký vztah bude mít tento výkaz k navržené právní úpravě hospodaření příspěvkových organizací.
Vysvětleno.
Účinnost nastane nejdříve dnem 1. ledna 2026.
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
16.
D
K materiálu, část čtyřicátá devátá Změna zákona o rozpočtových pravidlech, čl. L, bod 23 [k § 53 odst. 2]: V návrhu je uvedeno, že příspěvková organizace používá pro úhradu výdajů přednostně vlastní zdroje, v důvodové zprávě se pak uvádí, že příspěvková organizace by měla použit přednostně vlastní zdroje, což je povinnost a teprve v případě jejich nedostatku uvažovat o případném úvěru. Stávající úprava § 62 (není zde navrhována změna) zní, že pokud příspěvková organizace není zdravotnickým zařízením může přijímat se souhlasem ministerstva úvěry pouze na financování výdajových investičních akcí. Doporučujeme toto vysvětlit nebo upřesnit. Zároveň doporučujeme, aby předkladatel vysvětlil, zda předpokládá zapojení prostředků fondů až do výše jejich zůstatku, tj. bez zachování jakékoli rezervy pro příští období (většina organizací MŠMT tím bude po 1. roce platnosti zákona mít fondy zcela vyčerpané).
Vysvětleno.
Pokud má státní příspěvková organizace vlastní zdroje, měla by je používat přednostně. Úvěr znamená další zátěž.
Použití prostředků fondů je v kompetenci státní příspěvkové organizace, ideálně ve spolupráci se zřizovatelem. Je tedy její věcí, zda fondy vyčerpá, anebo si na jich ponechá nějakou rezervu.
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
17.
D
K materiálu, část čtyřicátá devátá Změna zákona o rozpočtových pravidlech, čl. L, bod 23 [k § 53 odst. 2]: V předmětném odstavci dále doporučujeme před číslici „8“ doplnit značku „§“ a odkaz ve větě „dle § 20 odst. 6“ změnit na věcně správný „§ 20 odst. 5“ (při akceptaci navrhované změny bude dle bodu 10 zrušen).
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
18.
D
K materiálu, část čtyřicátá devátá Změna zákona o rozpočtových pravidlech, čl. L, bod 23 [k § 53 odst. 3]: Navrhuje se stanovit, že rozpočet po změnách stanoví příspěvkové organizaci zřizovatel, z návrhu ani jeho odůvodnění však není zřejmé, co by takový rozpočet po změnách měl zahrnovat, jakou by měl mít strukturu a jaký má takovýto postup smysl, neboť návrh nijak nestanovuje kým, jak a zda má být schválen rozpočet příspěvkové organizace. § 53 odst. 2 pouze konstatuje, že hospodaření příspěvkové organizace se řídí jejím rozpočtem příjmů a výdajů, ale jeho schvalování není zákonem vyžadováno (srov. § 28 odst. 1 zákona č. 250/2000 Sb. a § 5 odst. 1 zákona č. 23/2017 Sb.). Požadujeme proto odst. 3 z návrhu vypustit nebo lépe vysvětlit jeho přínos a vazbu na případné schválení rozpočtu příspěvkové organizace.
Vyhověno.
Důvodová zpráva byla doplněna v souladu s připomínkou.
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
19.
D
K materiálu, část čtyřicátá devátá Změna zákona o rozpočtových pravidlech, čl. L, bod 23 [k § 53 odst. 4]: Text předmětného ustanovení neodpovídá zdůvodnění změny uvedené v důvodové zprávě. Pokud je cílem úpravy umožnit příspěvkové organizaci použít peněžní prostředky určené na provoz na úhradu pořízení a zhodnocení dlouhodobého majetku, doporučujeme text odstavce 4 upravit tak, aby tato informace byla jasně uvedena už v samotném zákoně. Dále pak není z příslušného ustanovení patrné, zda využití prostředků na provoz na pořízení či zhodnocení dlouhodobého majetku je či není změnou rozpočtu podle odstavce 3 písmene c). Doporučujeme doplnit.
Vyhověno.
Důvodová zpráva byla doplněna v souladu s připomínkou.
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
20.
D
K materiálu, část čtyřicátá devátá Změna zákona o rozpočtových pravidlech, čl. L, bod 30 [k § 54 odst. 6]: V důvodové zprávě je uvedeno, že zdrojem fondu reprodukce majetku budou i nespotřebované dotace spolufinancované z rozpočtu Evropské unie a z Finančních mechanismů nespotřebované v rozpočtovém roce. Tato informace však v předmětném ustanovení výslovně uvedená není. Doporučujeme předmětné ustanovení přeformulovat a u prostředků financovaných z EU/FM uvést, že do fondu reprodukce majetku se převádí pouze investiční část dotace krytá rozpočtem EU/FM včetně SR podílu a neinvestiční část dotace krytá rozpočtem EU/FM včetně SR podílu se převádí do rezervního fondu. Zároveň upozorňujeme na to, že bude třeba, aby poslední věta předmětného ustanovení byla v souladu s § 2 odst. 5 a § 3 odst. 4 písm. b) vyhlášky o finančním vypořádání.
Vyhověno.
Dotčená problematika je upravena v § 58 zákona č. 218/2000 Sb.
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
21.
D
K materiálu, část čtyřicátá devátá Změna zákona o rozpočtových pravidlech, čl. L, bod 32 [k § 56 odst. 3]: V předmětném ustanovení doporučujeme nahradit slovo „použita“ slovem „rozdělena“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
22.
D
K materiálu, část čtyřicátá devátá Změna zákona o rozpočtových pravidlech, čl. L, bod 34 [k § 57 odst. 1]: V předmětném ustanovení je uvedeno, že rezervní fond se tvoří podle § 56 odst. 2 písm. a) a odst. 3. Odstavec 3 však nepojednává o tvorbě fondů, ale o nakládání a rozhodování o kladném saldu příjmů a výdajů. Není tedy jasné, proč je v této větě odstavec 3 uveden. Doporučujeme text odstavce 1 upravit.
Nevyhověno.
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
23.
D
K materiálu, část čtyřicátá devátá Změna zákona o rozpočtových pravidlech, čl. L, bod 36 [k § 58 odst. 1 písm. d)]: V předmětném ustanovení doporučujeme za slovo „prostředků“ doplnit slovo „rozdělených“ a dát text do souladu s § 56, kde se používá termín kladné saldo příjmů a výdajů. V písmenu d) a e) dále doporučujeme vypustit slovní spojení „v rozpočtovém roce nepoužitých".
Vyhověno částečně.
Za slovo „prostředků“ bylo doplněno slovo „rozdělených“.
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
24.
D
K materiálu, část čtyřicátá devátá Změna zákona o rozpočtových pravidlech, čl. L, bod 36 [k § 58 odst. 2 písm. c)]: V předmětném ustanovení doporučujeme upravit text tak, aby z něj bylo zřejmé, co je daným ustanovením myšleno. V důvodové zprávě je uvedeno, že pojem financování slouží k náhradě pojmu splátka úvěru. Mezi použitím fondu reprodukce majetku k pořízení majetku uvedeným v bodě a) a použitím k úhradě financování pořízení uvedené v bodě c) není bez podpůrné informace z důvodové zprávy patrný dostatečný rozdíl, neboť i při použití fondu reprodukce majetku podle bodu a) dochází taktéž k úhradě a pořízení majetku je taktéž financováno.
Vyhověno.
V písmenu c) jde o splátky úvěru. V tomto smyslu bude uvedené písmeno upraveno.
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
25.
D
K materiálu, část čtyřicátá devátá Změna zákona o rozpočtových pravidlech, čl. L, bod 38 [k § 60]: FKSP je tvořeno ve výši 1 % ročního objemu výdajů na platy a náhrady platů, popřípadě mzdy a náhrady mzdy a odměny za pracovní pohotovost. Vyúčtování skutečného základního přídělu se provede ke dni, k jehož konci se sestavuje řádná individuální účetní závěrka. V případě příspěvkových organizací se příděl neprovádí na základě ročního objemu nákladů, ale na základě rozpočtu výdajů na platy. Doporučujeme tedy uvést, zda se jeho vyúčtování provede k 31.12. nebo má být provedeno až po výplatě mezd za měsíc prosinec a případném vrácení přeplatku z účtu cizích prostředků na běžný výdajový účet (viz ustanovení § 53 odst. 9). Dále doporučujeme zákonem upravit situaci, kdy objem prostředků převedených dle § 53 odst. 9 nebude dostatečný a chybějící objem prostředků na platy bude muset být uhrazen nad rámec těchto převedených prostředků. Příděl do FKSP je nově navázán na roční objem výdajů. Není jasné, zda se bude celý kalendářní rok používat záloha stanovená z ročního objemu výdajů na platy ze schváleného rozpočtu, nebo se s každou úpravou rozpočtu, která se dotkne platů, roční příděl přepočítá a počínaje změnou rozpočtu (nebo následujícím měsícem) se objem přídělu do FKSP upraví.
Vyhověno částečně.
Vyúčtování bude provedeno až po výplatě za měsíc prosinec.
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
26.
D
K materiálu, část osmdesátá první (školský zákon), čl. LXXXIII, bod 40: V předmětném bodě žádáme slova „slovo „finanční" nahrazuje slovem "peněžní"," nahradit slovy „slovo „Finanční" nahrazuje slovem "Peněžní",", jelikož nahrazované slovo je v § 160 odst. 5 na začátku věty.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
27.
D
K materiálu, část osmdesátá první (školský zákon), čl. LXXXIII, bod 50: V předmětném bodě doporučujeme slova „se slovo se slovo" nahradit slovy „se slovo".
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
28.
D
K materiálu, část osmdesátá první (školský zákon), čl. LXXXIII: Žádáme do novely školského zákona doplnit novelu § 161c, kde se rovněž vyskytují slova „finanční" a „finančních". Uvedená slova je potřeba nahradit slovy „peněžní" a „peněžních". Konkrétně jde o ustanovení § 161c odst. 3 úvodní části ustanovení, § 161c odst. 3 písm. a), § 161c odst. 4, § 161c odst. 7, § 161c odst. 8, § 161c odst. 9 tak, jak je již uvedeno v platném znění.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
29.
D
Rovněž žádáme doplnit změnu ustanovení § 162 odst. 1 a 4 a § 162a, kde je rovněž nutné slovo „finanční" nahradit slovem „peněžní" (taktéž je již správně uvedeno v platném znění).
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
30.
D
Dále žádáme doplnit úpravu § 160 odst. 6 a § 162 odst. 2, kde je potřeba slovo „Finanční" nahradit slovem „Peněžní". Případně doporučujeme převzít úpravu školského zákona formou novelizačních bodů, která byla předkladateli k uvedenému doprovodnému zákonu zaslána v rámci spolupráce na přípravě tohoto zákona.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
31.
D
Nad rámec předloženého materiálu doporučujeme upravit § 14 odst. 3 rozpočtových pravidel tak, že se za první větu vloží text: „Poskytovatel může ve výzvě k podání žádosti stanovit, že žádost o poskytnutí dotace lze podat pouze prostřednictvím datové schránky, kterou poskytovatel ve výzvě k podání žádosti uvede, nebo elektronicky na elektronickou adresu, kterou poskytovatel ve výzvě k podání žádosti uvede, anebo prostřednictvím informačního systému veřejné správy, který ve výzvě k podání žádosti poskytovatel uvede. Žádost musí být podepsána způsobem, se kterým jiný právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu. Poskytovatel dále může ve výzvě stanovit strukturu a formát žádosti o poskytnutí dotace.“. Tento návrh směřuje k možnosti digitalizovat dotační řízení. V současné době je tento postup některými poskytovateli dotací aplikován bez odpovídají opory v zákoně.
Nevyhověno.
Není možné nad nutnou míru omezovat možnosti dané správním řádem.
8.
Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy
32.
D
Nad rámec předloženého materiálu doporučujeme upravit § 27 odst. 7 písm. b), případně § 37b odst. 1 tak, aby např. v případě příspěvkových organizací vykonávajících činnost školy nebylo nutné žádat zřizovatele o souhlas s přijetím každého daru majícího povahu knihy, učebnice, učební pomůcky atp. Přijetí těchto darů podle našeho názoru nevyvolává žádné riziko pro hospodaření příspěvkové organizace ani jejího zřizovatele.
Nevyhověno
V prvé řadě je potřeba vysvětlit, že uvedená připomínka svým obsahem přesahuje rámec předkládané navrhované úpravy. Dle současné právní úpravy může zřizovatel udělit předchozí souhlas společný pro více právních jednání v případě peněžitého daru účelově neurčeného. Vznesenou připomínku stran nepeněžitých darů však evidujeme i v rámci územní metodické (dotazové) agendy a můžeme přislíbit, že se konkrétní textací budeme zabývat v příštích novelizacích zákona č. 250/2000 Sb.
9.
Ministerstvo vnitra
1.
Z
Zásadní připomínky:
K čl. XII bodům 9 a 10, čl. V bodům 12 a 13, čl. CV bodům 4 a 7 a čl. CXII bodům 8 a 18 – k § 22 odst. 3 a 4 a § 22b odst. 3 a 4 zákona č. 21/1992 Sb., § 8b odst. 3 a 4 zákona č. 87/1995 Sb., § 80 odst. 4 a 5 a § 81a odst. 3 a 4 zákona č. 277/2009 Sb. a § 57a odst. 3 a 4 a § 143a odst. 3 a 4 zákona č. 427/2011 Sb.:
Požadujeme přehodnotit výslovnou úpravu lhůty pro zahájení řízení a lhůty pro vydání rozhodnutí o odmítnutí auditora nebo ověřovatele (do 30 dní), neboť je lze vyvodit z obecné právní úpravy ve správním řádu (§ 71 odst. 1 a 3 a § 80 odst. 2). Jedná se tedy
o nežádoucí duplicitu, navíc není jasné, zda se lhůta pro vydání rozhodnutí o odmítnutí auditora nebo ověřovatele může prodloužit celkem až na 60 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ [§ 71 odst. 3 písm. a) a b) správního řádu], anebo jde o speciální ustanovení, což znamená, že lhůtu pro vydání rozhodnutí nelze v tomto případě prodloužit, a činí tedy celkem 30 dní.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Vyhověno částečně.
Výslovná úprava lhůty odstraněna pouze v odst. 3 § 22 a 22b ZoB a § 8b a 8d ZSúD. V odst. 4 těchto ustanovení je nezbytné lhůtu zachovat, protože jinak by povinná osoba neměla po 30 dnech v případě nezahájení řízení o odmítnutí auditora/ověřovatele jistotu, jestli ČNB osobu auditora/ověřovatele odmítla a v souladu s § 80 odst. 2 SŘ by se pro ujištění musela v takovém případě obrátit na bankovní radu, což by zbytečně zesložiťovalo celý proces.
Obdobné platí rovněž v případě čl. CV a CXII.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
9.
Ministerstvo vnitra
2.
Z
K čl. XXXVI – ke změně zákona č. 151/1997 Sb.:
Do zákona o oceňování majetku jsou doplňována ustanovení obsahující zmocnění k vydání prováděcího předpisu (např. § 2a odst. 6, § 2b odst. 6). Chybí však uvedení subjektu, který bude zmocněn k jejich vydání. Změnou § 33 odst. 1 naopak dochází k zúžení zákonného zmocnění k vydání vyhlášek Ministerstvem financí, které se nově omezuje pouze na vydání vyhlášky upravující podrobnosti k oceňování zjištěnou hodnotou, tj. dle § 2c odst. 4.
Požadujeme návrh v tomto směru upravit a doplnit.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Vyhověno.
Zmocnění bylo upraveno v §33 odst. 1 o zmocněný subjekt (ministerstvo financí) a rozšířeno o dotčená ustanovení. Prováděcím předpisem bude vyhláška MF.
9.
Ministerstvo vnitra
3.
Z
K čl. LXXVIII bodu 49 a čl. XII bodům 28, 32 až 34, 43, 51 a 52 – k § 158 odst. 1 písm. a) a § 172 odst. 1 písm. a) zákona č. 256/2004 Sb. a k § 36e odst. 1 písm. k), § 36e odst. 4 písm. d), h) a i), § 36g odst. 1 písm. k) a l) a § 36h odst. 3 písm. j) a k) zákona č. 21/1992 Sb.:
V souladu s obvyklou praxí v oblasti tvorby právní úpravy přestupků by porušení příslušné hmotněprávní povinnosti obsažené v jednom ustanovení zákona, které je znakem objektivní stránky skutkové podstaty přestupku, mělo být zpravidla zakotveno v samostatném písmeni.
Požadujeme proto předmětné objektivní stránky skutkových podstat přestupků rozdělit do dvou samostatných písmen (při zachování stejné výše pokuty, neboť jde o typově stejně nebo podobně závažná porušení povinnosti nebo zákazu), což zvýší jejich přehlednost, jasnost a určitost, a to například takto:
„x) neuveřejní výroční finanční zprávu nebo zprávu o ověření podle § 118,
y) nezveřejní řádnou účetní závěrku, zprávu vedení, další zprávu vyhotovovanou podle zákona upravujícího účetnictví nebo zprávu o jejich ověření, jsou-li ověřovány, ve lhůtě podle § 118 odst. 9,
x) neuvede údaje podle § 11b odst. 5 nebo § 11c,
y) nepřipojí údaje podle § 11c odst. 2,
x) neoznámí České národní bance vybraného auditora podle § 22 odst. 1,
y) neoznámí České národní bance nového auditora podle § 22 odst. 5 v případě, že byl původně vybraný auditor Českou národní bankou odmítnut,
x) neoznámí České národní bance vybraného ověřovatele podle § 22b odst. 1,
y) neoznámí České národní bance ověřovatele podle § 22b odst. 6 v případě, že byl původně vybraný ověřovatel Českou národní bankou odmítnut,
x) nezveřejní řádnou účetní závěrku, zprávu podle zákona upravujícího účetnictví, je-li vyhotovována, nebo zprávu o jejich ověření, jsou-li ověřovány, ve lhůtě podle § 23 odst. 1,
y) neuveřejní informaci o neschválení řádné účetní závěrky podle § 23 odst. 1,
x) neuveřejní bez zbytečného odkladu řádnou účetní závěrku, zprávu vedení nebo zprávy
o jejich ověření na svých internetových stránkách podle § 23a odst. 1,
y) neuveřejní informaci o neschválení řádné účetní závěrky podle § 23a odst. 3.“.
V návaznosti na uvedené změny požadujeme náležitě upravit ustanovení o správních trestech (pokutách).
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Ve vztahu k zákonu o bankách (čl. XII bodům 28, 32 až 34, 43, 51 a 52) vyhověno.
Upraveno také v § 27b odst. 1 písm. l) a odst. 3 písm. b), c), i), j), m) a n) zákona č. 87/1995 Sb., který obsahuje typově shodné skutkové podstaty jako zákon o bankách.
Ve vztahu k zákonu o podnikaní na kapitálovém trhu (Čl. LXXVIII bod 49) vyhověno jinak.
S ohledem na zásadní připomínku ČNB byla povinnost zveřejnění ze zákona o podnikání na kapitálovém trhu vypuštěna.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
9.
Ministerstvo vnitra
4.
Z
Nad rámec návrhu – k čl. L a čl. LXVI – k § 15 odst. 2 zákona č. 218/2000 Sb. a § 27 odst. 1 zákona č. 3/2002 Sb.:
Na základě koncepce univerzálního správního řízení a subsidiární aplikace správního řádu, který se použije vždy, jde-li o výkon působnosti v oblasti veřejné správy (veřejné moci), nestanoví-li zvláštní zákon jinak (§ 1 odst. 2 správního řádu), požadujeme bez náhrady vypustit historická ustanovení o tom, že „na řízení se vztahují obecné předpisy o správním řízení, pokud tento zákon nestanoví jinak“, a to včetně odkazů na poznámku pod čarou odkazující na zrušený správní řád (zákon č. 71/1967 Sb.).
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Vyhověno jinak (zákon č. 3/2002 Sb.).
Ustanovení § 27 odst. 1 zákona č. 3/2002 Sb. bylo z tohoto zákona vypuštěno zákonem č. 237/2024 Sb., který novelizuje zákon č. 3/2002 Sb.
Neakceptováno. (zákon č. 218/2000 Sb.)
Věcně souhlasíme. Ale vzhledem k právní jistotě poskytovatelů i příjemců dotací nebo návratných finančních výpomocí ze státního rozpočtu větu v § 15 ponecháme, a to i vzhledem k tomu, že některá ustanovení obsahují výluky ze správního řádu, které se § 15 netýkají, např. § 14e a 14q.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
9.
Ministerstvo vnitra
5.
D
Doporučující připomínky:
K čl. XX – ke změně zákona č. 586/1992 Sb.:
S ohledem na rozsáhlost navrhovaných změn v zákoně o daních z příjmů a na to, že řada z nich nemá přímou souvislost s navrhovaným zákonem o účetnictví, dáváme ke zvážení provést navrhované změny v rámci samostatného návrhu zákona, resp. z předkládaného návrhu zákona vyčlenit změny, které s navrhovaným zákonem o účetnictví přímo nesouvisí.
Vysvětleno.
Změny navrhované v zákoně o daních z příjmů v rámci doprovodného zákona k novému zákonu o účetnictví s novým zákonem o účetnictví souvisí v různé intenzitě. Některé změny jsou novým zákonem o účetnictví přímo vyvolány, jiné jsou zprostředkovaným důsledkem těchto změn. Vzhledem k tomu, že je souvislost s novým zákonem o účetnictví vždy více či méně dána, nepovažuje se za vhodné návrh rozdělovat na změny, které s novým zákonem o účetnictví souvisí bezprostředně, a na změny, které s ním souvisí zprostředkovaně, neboť takový postup by znesnadnil zajištění přehlednosti, komplexnosti a konzistentnosti úpravy zákona o daních z příjmů.
Důvod, proč je daný koncept daňové hodnoty zaveden v rámci návrhu doprovodné legislativy, je ten, že se v relevantních právních předpisech – jak v nové účetní legislativě, tak i v zákoně o oceňování majetku, radikálně mění koncepty přístupu k valuaci jednotlivých věcí. Některé typy „cen“ (nově se již tento termín v účetnictví i v rámci oceňování majetku mimo jiné opouští a nahrazuje po teoretické stránce správnějším pojmem „hodnota“). Valuace v těchto předpisech stojí na úplně jiných a více principiálně postavených a rovněž více exaktních základech a normách.
Z tohoto důvodu není možným řešením návrh ponechat stávající úpravu, která je zatížena poměrně velkou mírou kazuistiky, které se ještě navíc opírá o stávající účetní, případně oceňovací předpisy.
Dalším podstatným aspektem je fakt, že nově budou moci účetní jednotky, které účtují dle mezinárodních účetních standardů používat tyto standardy i pro určení základu daně. Na tento aspekt stávající pravidla nejsou vůbec připravena.
Nelze tedy bez dalšího přijmout tezi, že lze vypustit úpravu daňové hodnoty z návrhu zákona bez dalšího. Realita je totiž taková, že ustanovení, která se daňovou hodnotou nahrazují, jsou v důsledku změn v zákoně o účetnictví a zákoně o oceňování majetku prakticky nepoužitelná. V tomto případě bylo tedy možností pokusit se vzorem současného kazuistického stavu učinit pokus o vymezování jednotlivých situací pro jednotlivé typy aktiv, což v kontextu variability řešení, zejm. u IFRS poplatníků znamená tak jako tak vytvoření zcela nových norem a zcela nového řešení. Nelze tedy navrhnout jednoduchou úpravu zákona o daních z příjmů, která by přejímala do daní z příjmů nové účetní principy.
9.
Ministerstvo vnitra
6.
D
K čl. CI bodu 1 – k § 7 zákona č. 273/2008 Sb.:
Vzhledem k množství navrhovaných změn v ustanovení § 7 zákona o Policii České republiky doporučujeme v návrhu zákona uvést zcela nové znění § 7. Rovněž doporučujeme zvážit, zda by z důvodu jednoznačnosti a přehlednosti pro adresáty této právní normy nebylo vhodnější, aby v zákoně zůstala zachována formulace „organizační složky státu ministerstvo“, neboť legislativní zkratka zavedená v § 4 odst. 2 písm. a) zmíněného zákona se týká pojmu „Ministerstvo vnitra“, nikoliv pojmu „organizační složka státu Ministerstvo vnitra“ jak se uvádí v důvodové zprávě.
Vyhověno částečně.
§ 7 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky nahrazen novým zněním: „Policejní prezidium a útvary policie s celostátní působností nejsou účetními jednotkami a při nakládání s majetkem České republiky a v právních vztazích se považují za součást ministerstva.“
Připomínka ohledně uvedení právní formy Ministerstva vnitra neakceptována, všechna ministerstva jsou organizační složky státu přímo ze zákona (§ 3 zákona č. 219/2000 Sb.). Důvodová zpráva proto ponechána beze změny.
9.
Ministerstvo vnitra
7.
D
Nad rámec návrhu – k § 8 odst. 3 zákona č. 198/2002 Sb.:
Ustanovení § 8 odst. 3 v zákoně č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, navrhujeme s ohledem na sladění pojmosloví s návrhem nového zákona o účetnictví bez náhrady zrušit.
Odstavec 3 blíže nespecifikuje, jaké náležitosti má výroční zpráva mít a není ani uveden odkaz na právní předpisy upravující účetnictví.
Navrhujeme tedy, aby vysílající organizace vyhotovovaly a zveřejňovaly dokumenty podle obecných předpisů upravujících účetnictví.
Vyhověno.
Novela zákona č. 198/2002 Sb., bude do návrhu zákona doplněna a § 8 odst. 3 bude zrušen.
Vysílající organizace tak budou zveřejňovat dokumenty, které plynou z obecných povinností účetních jednotek.
9.
Ministerstvo vnitra
8.
D
Připomínky legislativně technické a formálního charakteru:
Obecně k návrhu:
1. Označení novelizačních bodů doporučujeme nepsat tučně.
2. Doporučujeme sladit text platného znění s vyznačením navrhovaných změn a důvodové zprávy s textem předloženého návrhu zákona.
3. Týká-li se tatáž změna více ustanovení právního předpisu, doporučujeme vymezit tuto změnu v jednom bodu novely s uvedením ustanovení, kterých se týká, viz čl. 55 odst. 1 Legislativních pravidel vlády.
4. V případě, že dochází ke změně nadpisu, doporučujeme v novelizačním bodě zachovat formátování jeho textu (tj. text nadpisu uvést tučně, popř. velkými písmeny).
Ad 1) Nevyhověno.
Způsob označování novelizačních bodů není Legislativními pravidly vlády upraven a je tedy záležitostí zavedené praxe jednotlivých předkladatelů.
Ad 2) Vyhověno.
Ad 3) Vyhověno částečně.
Zmiňovaný čl. 55 odst. 1 Legislativních pravidel vlády upravuje toliko možnost, nikoliv povinnost daným způsobem postupovat. Z důvodu přehlednosti tento postup upřednostňujeme pouze v případech, kdy by předmětné změny následovaly bezprostředně po sobě a mezi dotčenými ustanoveními nedochází k žádným dalším změnám.
Ad 4) Vyhověno částečně.
V případech, kdy je celý text nadpisu nahrazován novým, bude sjednoceno tak, aby byl zachován jeho původní formát.
9.
Ministerstvo vnitra
9.
D
K čl. I – k úvodní větě:
Doporučujeme za slova „zvláštního předpisu“ umístit slovo „se“ a slovo „se“ za textem „č. 92“ vypustit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
10.
D
K čl. II – k úvodní větě:
Doporučujeme vypustit duplicitní text „č.“ před textem „240/1992 Sb.“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
11.
D
K čl. VI – k úvodní větě:
Za slova „zákona č. 239/2012“ navrhujeme vložit text „Sb.“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
12.
D
K čl. VII bodu 4 – k textu novelizačního bodu:
Doporučujeme odstranit slovo „všech“ před slovy „odkazů na poznámku“, viz čl. 57 odst. 5 Legislativních pravidel vlády.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
13.
D
K čl. VII bodu 9 – k textu novelizačního bodu:
S odkazem na čl. 57 odst. 4 písm. f) Legislativních pravidel vlády doporučujeme slovo „písmenu“ upravit do podoby „písm.“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
14.
D
K čl. VIII bodu 1 – k poznámce pod čarou č. 2 k zákonu č. 455/1991 Sb.:
Poznámku pod čarou doporučujeme upravit dle čl. 47 odst. 4 Legislativních pravidel vlády, tj. každý z právních předpisů uvést na samostatném řádku.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
15.
D
K čl. VIII bodům 2 a 4 – k textu novelizačních bodů:
Uvozovky u odkazu na poznámku pod čarou doporučujeme upravit tak, aby korespondovaly s horním indexem.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
16.
D
K čl. IX – k úvodní větě:
Doporučujeme opravit chybnou citaci a text „383/1991 Sb.“ nahradit textem „483/1991 Sb.“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
17.
D
K čl. IX bodu 1 – k textu novelizačního bodu:
Čárku za slovy „řádnou individuální“ doporučujeme nahradit slovem „a“ a slova „č. 4 a 5“ umístněná na konci textu novelizačního bodu doporučujeme s odkazem na čl. 57 odst. 5 Legislativních pravidel vlády odstranit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
18.
D
K čl. X – k úvodní větě:
Před slova „se mění takto“ doporučujeme vložit čárku.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
19.
D
K čl. X bodům 9 až 11 – k textu novelizačních bodů:
Dáváme ke zvážení spojit body 9 až 11 do jednoho novelizačního bodu.
Vyhověno částečně.
Do jednoho novelizačního bodu byly spojeny novelizační body 10 a 11.
9.
Ministerstvo vnitra
20.
D
K čl. XII bodu – k úvodní větě:
Doporučujeme odstranit čárku před slovy „a zákona č. 35/2023 Sb.“.
Nevyhověno.
Vzhledem k tomu, že na základě připomínky jiného připomínkového místa byly doplněny další předpisy, byla naopak čárka ponechána a škrtnuta spojka „a“.
9.
Ministerstvo vnitra
21.
D
K čl. XII bodu 7 – k textu novelizačního bodu:
Slova „nahrazují slovem“ doporučujeme nahradit slovy „nahrazují slovy“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
22.
D
K čl. XII bodu 12 – k textu novelizačního bodu:
Doporučujeme odstranit slovo „se“ za slovem „schvalování“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
23.
D
K čl. XII bodu 13 – k § 23a zákona č. 21/1992 Sb.:
Dáváme ke zvážení umístit čárku před slova „bez zbytečného odkladu“.
Nevyhověno.
9.
Ministerstvo vnitra
24.
D
K čl. XII bodu 17 – k textu novelizačního bodu:
S odkazem na čl. 56 odst. 2 písm. f) Legislativních pravidel vlády doporučujeme slova „se písm.“ nahradit slovy „se písmeno“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
25.
D
K čl. XII bodu 24 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „ze“ doporučujeme nahradit slovem „za“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
26.
D
K čl. XII bodu 28 – k § 36e odst. 1 písm. k) zákona č. 21/1992 Sb.:
Před slova „nebo je nepřipojí“ doporučujeme umístit čárku.
Nevyhověno.
Vzhledem k připomínce jiného připomínkového místa byl text obsažený v daném písmeni rozdělen do dvou písmen. Proto bylo odstraněno slovo „nebo“ a byla vložena čárka.
9.
Ministerstvo vnitra
27.
D
K čl. XII bodu 36 – k textu novelizačního bodu:
S odkazem na čl. 56 odst. 2 písm. f) Legislativních pravidel vlády doporučujeme slova „se písm.“ nahradit slovy „se písmeno“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
28.
D
K čl. XV – k úvodní větě:
Před slova „se mění takto“ doporučujeme vložit čárku.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
29.
D
K čl. XVI – k úvodní větě:
Před slova „se mění takto“ doporučujeme vložit čárku.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
30.
D
K čl. XVIII – k úvodní větě:
Před text „č. 107/1994 Sb.,“ doporučujeme vložit slovo „zákon“.
Vyhověno jinak.
Namísto slova „zákon“ bylo vloženo slovo „zákona“.
9.
Ministerstvo vnitra
31.
D
K čl. XX – k úvodní větě:
Text „S7ab.,“ za slovy „zákona č. 2010/1997“ doporučujeme nahradit textem „Sb.,“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
32.
D
K čl. XX bodu 4 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „odstavec“ doporučujeme nahradit textem „odst.“, viz čl. 56 odst. 4 písm. h) Legislativních pravidel vlády.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
33.
D
K čl. XX bodu 9 – k textu novelizačního bodu:
Na konci novelizačního bodu doporučujeme umístit tečku.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
34.
D
K čl. XX bodu 18 – k textu novelizačního bodu:
S ohledem na legislativní praxi doporučujeme umístit pravou závorku za text „t“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
35.
D
K čl. IX bodu 42 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „poznámka“ doporučujeme s uvést v množném čísle, tj. „poznámky“.
Vysvětleno.
Novela neobsahuje bod 42, připomínka je proto nesrozumitelná. Formulace novelizačního bodu je v množném čísle.
9.
Ministerstvo vnitra
36.
D
K čl. XX bodu 43 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „slovem“ doporučujeme uvést do tvaru „slovy“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
37.
D
K čl. XX bodu 56 – k textu novelizačního bodu:
S ohledem na legislativní praxi navrhujeme slovo „bodu“ upravit do tvaru „bodě“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
38.
D
K čl. XX bodu 76 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „nadpisu“ v novelizační větě doporučujeme nahradit slovem „nadpisů“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
39.
D
K čl. XX bodu 81 – k § 21d odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb.:
Za slova „vzniklé při přeměně“ doporučujeme umístit čárku.
Nevyhověno.
Jedná se o přívlastek těsný, nemá tedy být oddělen čárkou. Čárka před slovem „vzniklé“ je z důvodu vložené věta před ním.
9.
Ministerstvo vnitra
40.
D
K čl. XX bodu 84 – k textu novelizačního bodu:
Novelizační bod doporučujeme upravit dle čl. 58 odst. 4 písm. d) Legislativních pravidel vlády.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
41.
D
K čl. XX bodu 84 – k § 21h odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb.:
Před slova „s výjimkou“ navrhujeme umístit čárku.
Nevyhověno.
Čárka do věty nepatří, jde o těsné spojení se slovy „účetní jednotkou“.
9.
Ministerstvo vnitra
42.
D
K čl. XX bodu 88 – k textu novelizačního bodu:
S ohledem na legislativní praxi navrhujeme slovo „bodu“ upravit do tvaru „bodě“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
43.
D
K čl. XX bodu 93 – k textu novelizačního bodu:
Před slovo „zrušují“ doporučujeme umístit slovo „se“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
44.
D
K čl. XX bodu 114 – k § 23 odst. 4 písm. h) bodu 1 zákona č. 586/1992 Sb.:
Před slovo „nebo“ doporučujeme s ohledem na čl. 42 odst. 1 Legislativních pravidel vlády umístit čárku.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
45.
D
K čl. XX bodu 125 – k § 23 odst. 9 zákona č. 586/1992 Sb.:
Před slova „s výjimkou“ v úvodní větě ustanovení doporučujeme vložit čárku.
Nevyhověno.
Čárka do věty nepatří, jde o těsné spojení se slovy „rozdíl ze změny reálné hodnoty podle právních předpisů upravujících účetnictví“.
9.
Ministerstvo vnitra
46.
D
K čl. XX bodu 126 – k § 23 odst. 16 písm. a) bodu 2 zákona č. 586/1992 Sb.:
Před slovo „nebo“ doporučujeme s ohledem na čl. 42 odst. 1 Legislativních pravidel vlády umístit čárku.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
47.
D
K čl. XX bodu 154 – k § 23l odst. 1 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb.:
Před slovo „nebo“ doporučujeme s ohledem na čl. 42 odst. 1 Legislativních pravidel vlády umístit čárku.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
48.
D
K čl. XX bodu 154 – k § 25zk odst. 5 zákona č. 586/1992 Sb.:
Slovo „způsobem“ doporučujeme napsat stejnou velikostí písma jako zbylý text novelizačního bodu.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
49.
D
K čl. XX bodu 163 – k textu novelizačního bodu:
Před slovy „s výjimkou smlouvy o výpůjčce…“ doporučujeme umístit chybějící dolní uvozovky.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
50.
D
K čl. XX bodu 164 – k textu novelizačního bodu:
Na konci textu novelizačního bodu doporučujeme doplnit tečku.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
51.
D
K čl. XX bodu 183 – k textu novelizačního bodu:
Doporučujeme umístit chybějící horní uvozovky za slova „daňovou hodnotu“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
52.
D
K čl. XX bodu 193 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „text“ navrhujeme nahradit slovem „slova“ a slovo „nahrazuje“ upravit do tvaru „nahrazují“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
53.
D
K čl. XX bodu 212 – k textu novelizačního bodu:
V novelizační větě doporučujeme slova „slova „majetku ve vlastnictví“ se nahrazují slovem „evidovaného aktiva“, slovo „majetek“ se nahrazuje slovem „evidované aktivum“ nahradit slovy „slova „majetku ve vlastnictví“ se nahrazují slovy „evidovaného aktiva“, slovo „majetek“ se nahrazuje slovy „evidované aktivum“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
54.
D
K čl. XX bodu 219 – k textu novelizačního bodu:
Za slovo „vkládá“ doporučujeme napsat slovo „nový“, viz čl. 58 odst. 2 písm. a) Legislativních pravidel vlády.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
55.
D
K čl. XX bodům 243 a 246 – k textu novelizačních bodů:
Na konec novelizačního bodu doporučujeme umístit chybějící tečku.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
56.
D
K čl. XX bodu 262 – k textu novelizačního bodu:
Slova „a slova“ doporučujeme nahradit slovy „a text“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
57.
D
K čl. XX bodu 263 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „slovo“ doporučujeme nahradit slovem „slova“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
58.
D
K čl. XX bodu 272 – k textu novelizačního bodu:
Doporučujeme odstranit horní uvozovky za slovem „slovy“ a naopak doplnit dolní uvozovky před slovo „měnu“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
59.
D
K čl. XX bodu 309 – k textu novelizačního bodu:
S odkazem na čl. 58 odst. 4 písm. f) Legislativních pravidel vlády doporučujeme novelizační bod přepracovat do tohoto znění: „V § 38mb se na konci písmene d) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno e), které zní…“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
60.
D
K čl. XXIII bodu 6 – k textu novelizačního bodu:
Za slova „V § 2 odst. 3“ navrhujeme umístit slovo „se“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
61.
D
K čl. XXIII bodům 19, 24, 31, 58 a 62 – k textu novelizačních bodů:
Slovo „nahrazují“ doporučujeme uvést do tvaru „nahrazuje“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
62.
D
K čl. XXIII bodům 57 až 59 – k textu novelizačních bodů:
Dle platného znění se § 8c nečlení na odstavce. Navrhujeme tedy novelizační body upravit.
Vyhověno.
Slova „odst. 1“ byla odstraněna.
9.
Ministerstvo vnitra
63.
D
K čl. XXV bodu 4 – k textu novelizačního bodu:
Slova „se nahrazují“ doporučujeme upravit do tvaru „se nahrazuje“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
64.
D
K čl. XXVIII – k textu novelizačního bodu:
1. Za textem „č. 290/2005 Sb.“ doporučujeme odstranit nadbytečný text „Sb.“.
2. Doporučujeme upravit chybné označení doplňovaného odstavce, má se jednat o odstavce 2, nikoliv 3.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
65.
D
K čl. XXIX bodům 6 a 7 – k textu novelizačních bodů:
Novelizační body obsahují tutéž změnu. Navrhujeme proto bod 7 vypustit pro nadbytečnost.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
66.
D
K čl. XXX – k nadpisu části:
Slovo „spořitelnách“ v názvu zákona v nadpisu části doporučujeme nahradit slovem „spořitelních“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
67.
D
K čl. XXX bodu 6 – k textu novelizačního bodu:
S odkazem na čl. 57 odst. 2 písm. c) Legislativních pravidel vlády doporučujeme text „odst.“ nahradit slovem „odstavec“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
68.
D
K čl. XXX bodu 13 – k textu novelizačního bodu:
S ohledem na čl. 58 odst. 2 písm. a) Legislativních pravidel vlády doporučujeme odstranit text „§“ před textem „8d“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
69.
D
K čl. XXX bodu 17 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „slovem“ doporučujeme nahradit slovem „slovy“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
70.
D
K čl. XXX bodu 34 – k textu novelizačního bodu:
S ohledem na legislativní praxi navrhujeme slovo „bodu“ upravit do tvaru „bodě“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
71.
D
K čl. XXXII bodům 1 a 2 – k novelizačnímu bodu:
Před slovy „která je rozpočtovou organizací“ doporučujeme uvést chybějící mezery.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven podle smyslu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
72.
D
K čl. XXXIII – k úvodní větě:
Doporučujeme odstranit čárku před slovy „a zákona č. 82/2004 Sb.“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
73.
D
K čl. XXXIV bodu 4 – k textu novelizačního bodu:
Navrhujeme odstranit slovo „se“ před slovy „nahrazují slovy“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
74.
D
K čl. XXXV bodům 1 a 2 – k textu novelizačních bodů:
Novelizační bod 2 doporučujeme spojit s novelizačním bodem 1 dle čl. 57 odst. 4 písm. g) Legislativních pravidel vlády.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
75.
D
K čl. XXXVI – k úvodní větě
Navrhujeme odstranit čárku před slovy „zákona č. 126/2024 Sb.“ a před slova „se mění takto“ navrhujeme čárku vložit.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
76.
D
K čl. XXXVI bodu 8 – k textu novelizačního bodu:
S ohledem na čl. 58 odst. 2 písm. a) Legislativních pravidel vlády doporučujeme odstranit text „§“ před textem „2b“.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
77.
D
K čl. XXXVI bodu 12 – k textu novelizačního bodu:
S ohledem na čl. 57 odst. 4 písm. d) Legislativních pravidel vlády navrhujeme text novelizačního bodu upravit takto: „V § 3 odst. 1 větě poslední se slovo…“.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
78.
D
K čl. XXXVI bodu 13 – k textu novelizačního bodu:
S ohledem na legislativní praxi navrhujeme upravit text novelizačního bodu takto: „V § 3 odst. 2 větě druhé se slova…“.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
79.
D
K čl. XXXVI bodu 20 – k textu novelizačního bodu:
S ohledem na čl. 57 odst. 4 písm. d) Legislativních pravidel vlády navrhujeme text novelizačního bodu upravit takto: „V § 8 odst. 3 větě první se slovo…“.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
80.
D
K čl. XXXVI bodu 21 – k textu novelizačního bodu:
S ohledem na čl. 57 odst. 4 písm. d) Legislativních pravidel vlády navrhujeme text novelizačního bodu upravit takto: „V § 8 odst. 3 větě poslední se slova…“.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
81.
D
K čl. XXXVI bodu 23 – k textu novelizačního bodu:
S ohledem na čl. 57 odst. 4 písm. d) Legislativních pravidel vlády navrhujeme text novelizačního bodu upravit takto: „V § 8 odst. 5 větě poslední se slovo…“.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
82.
D
K čl. XXXVI bodu 24 – k textu novelizačního bodu:
Doporučujeme odstranit čárku za slovem „hodnota“.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
83.
D
K čl. XXXVI bodu 28 – k textu novelizačního bodu:
S ohledem na čl. 57 odst. 4 písm. d) Legislativních pravidel vlády navrhujeme text novelizačního bodu upravit takto: „V § 10 odst. 2 větě poslední se slova…“ a čárku za slovy „prováděcí právní předpis“ doporučujeme odstranit pro nadbytečnost.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
84.
D
K čl. XXXVI bodu 29 – k textu novelizačního bodu:
S ohledem na legislativní praxi doporučujeme text novelizačního bodu upravit takto: „V § 10 odst. 2 větě první se slova…“.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
85.
D
K čl. XXXVI bodu 30 – k textu novelizačního bodu:
Text novelizačního bodu navrhujeme dát do souladu s čl. 57 odst. 4 písm. d) Legislativních pravidel vlády.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
86.
D
K čl. XXXVI bodu 31 – k textu novelizačního bodu:
Doporučujeme v textu novelizačního bodu odstranit slovo „větě“.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
87.
D
K čl. XXXVI bodu 34 – k textu novelizačního bodu:
Text novelizačního bodu navrhujeme dát do souladu s čl. 57 odst. 4 písm. d) Legislativních pravidel vlády a dále doporučujeme odstranit čárku před slovy „a ve druhé větě“.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
88.
D
K čl. XXXVI bodům 36, 51, 54 a 70 – k textu novelizačních bodů:
Doporučujeme odstranit čárku před slovy „a slovo“.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
89.
D
K čl. XXXVI bodům 38, 41, 45, 46, 48, 53, 59 až 61 – k textu novelizačních bodů:
Doporučujeme odstranit duplicitně uvedené slovo „se“.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
90.
D
K čl. XXXVI bodu 57 – k textu novelizačního bodu:
Text novelizačního bodu navrhujeme dát do souladu s čl. 57 odst. 4 písm. d) Legislativních pravidel vlády, dále doporučujeme slova „věci.“, a“ nahradit slovy „věci“ a“.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
91.
D
K čl. XXXVI bodu 60 – k textu novelizačního bodu:
Text novelizačního bodu doporučujeme upravit dle Legislativních pravidel vlády, především čl. 57 odst. 4 písm. d).
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
92.
D
K čl. XXXVI bodu 64 – k § 17 odst. 3 písm. d) zákona č. 151/1997 Sb.:
Před slovo „a“ doporučujeme vložit čárku, aby došlo k oddělení věty vložené.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
93.
D
K čl. XXXVI bodu 65 – k textu novelizačního bodu:
Novelizační bod doporučujeme upravit takto: „V § 17 se odstavce 4 a 5 zrušují“, viz čl. 56 odst. 2 písm. d) Legislativních pravidel vlády.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
94.
D
K čl. XXXVI bodům 67 až 69 – k textu novelizačních bodů:
Dáváme ke zvážení spojení uvedených novelizačních bodů do jednoho novelizačního bodu.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky společně pro písmena b) až d).
9.
Ministerstvo vnitra
95.
D
K čl. XXXVI bodu 76 – k textu novelizačního bodu:
Věta „Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 3.“ by měla být uvedena na samostatném řádku. Doporučujeme proto daný novelizační bod upravit.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
96.
D
K čl. XXXVI bodu 79 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „odstavci“ doporučujeme upravit do tvaru „odstavec“.
Vyhověno jinak.
V příslušném odstavci se z důvodu vyhovění výše uvedené zásadní připomínce č. 2 bude měnit pouze část věty, a novelizační bod proto bude, s přihlédnutím k uvedené připomínce, přeformulován.
9.
Ministerstvo vnitra
97.
D
K čl. XXXVII – k novelizační větě:
Slovo „bod“ navrhujeme s ohledem na legislativní praxi upravit do tvaru „bodě“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
9.
Ministerstvo vnitra
98.
D
K čl. XXXIX – k úvodní větě:
Doporučujeme odstranit čárku před slovy „a zákona č. 246/2022 Sb.“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
9.
Ministerstvo vnitra
99.
D
K čl. XXXIX bodům 1 a 2 – k textu novelizačních bodů:
Dáváme ke zvážení spojit uvedené novelizační body do jednoho novelizačního bodu.
Nevyhověno.
Spojení uvedených novelizačních bodů není nezbytné, a proto k tomuto kroku nebylo přistoupeno.
9.
Ministerstvo vnitra
100.
D
K čl. XL – k úvodní větě:
Za slova „V § 49 odst. 2“ navrhujeme vložit slovo „se“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
101.
D
K čl. XLI – k úvodní větě:
Slovo „dotaci“ navrhujeme upravit do tvaru „dotací“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
102.
D
K čl. XLV bodu 5 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „se“ za slovem „auditorem“ doporučujeme odstranit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
103.
D
K čl. XLV bodu 7 – k textu novelizačního bodu:
Za slovo „Přílohy“ doporučujeme umístit text „č.“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
104.
D
K čl. XLV bodu 8 – k textu novelizačního bodu:
1. Za slovo „Příloze“ doporučujeme umístit text „č.“ a slovo „bodu“ doporučujeme upravit do tvaru „bodě“.
2. Doporučujeme odstranit přebývající znaménka na konci obou vět.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
105.
D
K čl. XLIX bodu 2 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „Nahrazuje“ doporučujeme napsat s malým počátečním písmenem.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
106.
D
K čl. XLIX bodu 3 – k textu novelizačního bodu:
Doporučujeme odstranit slovo „nově“ z textu novelizačního bodu, viz čl. 56 odst. 2 písm. d) Legislativních pravidel vlády.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
107.
D
K čl. L – k novelizační větě:
Doporučujeme odstranit čárku před slovy „a zákona č. 349/2023 Sb.,“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
108.
D
K čl. L bodu 22 – k textu novelizačního bodu:
Za slova „a na konci“ doporučujeme vložit slovo „textu“, viz čl. 58 odst. 8 písm. e) Legislativních pravidel vlády.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
109.
D
K čl. L bodu 30 – k § 54 odst. 6 zákona č. 218/2000 Sb.:
Čárku před slovy „příslušného peněžního fondu“ navrhujeme odstranit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
110.
D
K čl. L bodu 31 – k § 55 odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb.:
S ohledem na čl. 42 odst. 1 Legislativních pravidel vlády doporučujeme před slovo „nebo“ umístit čárku.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
111.
D
K čl. XLV bodu 37 – k § 59 odst. 2 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb.:
1. S ohledem na čl. 42 odst. 1 Legislativních pravidel vlády doporučujeme před slovo „nebo“ umístit čárku.
2. Doporučujeme odstranit text „K bodu 37 (§ 59)“ umístěný na konci novelizačního bodu.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
112.
D
K čl. LII bodu 7 – k textu novelizačního bodu:
1. Doporučujeme sjednotit číslování § 12 odst. 4 a text „(14)“ nahradit textem „(4)“.
2. Závorku za slovy „Poznámka pod čarou č. 17“ doporučujeme vypustit.
3. Znění poznámky pod čarou č. 17 doporučujeme uvést na samostatném řádku a na konci jejího textu doplnit slova „, ve znění pozdějších předpisů“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven podle smyslu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
113.
D
K čl. LII bodu 8 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „se“ před slovem „včetně“ doporučujeme odstranit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven podle smyslu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
114.
D
K čl. LII bodu 10 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „se“ za slovy „dotčen postup“ doporučujeme odstranit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven podle smyslu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
115.
D
K čl. LIII bodu 2 – k textu novelizačního bodu:
S odkazem na čl. 58 odst. 4 písm. b) Legislativních pravidel vlády doporučujeme upravit znění novelizačního bodu takto: „V § 3 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno h), které zní…“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
116.
D
K čl. LIII bodu 5 – k textu novelizačního bodu:
S odkazem na čl. 58 odst. 4 písm. b) Legislativních pravidel vlády doporučujeme upravit znění novelizačního bodu takto: „V § 4 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno j), které zní…“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
117.
D
K čl. LV – k úvodní větě:
Před slova „se mění takto“ doporučujeme umístit čárku.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
118.
D
K čl. LV bodu 13 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „nahrazuje“ doporučujeme upravit do tvaru „nahrazují“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
119.
D
K čl. LV bodu 15 – k textu novelizačního bodu:
S odkazem na čl. 58 odst. 8 písm. b) Legislativních pravidel vlády doporučujeme odstranit slovo „textu“ za slovy „V § 16 se na konci“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
120.
D
K čl. LV bodu 16 – k textu novelizačního bodu:
S odkazem na čl. 58 odst. 4 písm. b) Legislativních pravidel vlády doporučujeme upravit znění novelizačního bodu takto: „V § 16 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena d) a e), která znějí…“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
121.
D
K čl. LV bodu 29 – k textu novelizačního bodu:
S odkazem na čl. 58 odst. 8 písm. b) Legislativních pravidel vlády doporučujeme odstranit slovo „textu“ za slovy „V § 28 se na konci“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
122.
D
K čl. LXI bodu 2 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „nahrazuje“ doporučujeme upravit do tvaru „nahrazují“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
123.
D
K čl. LXVI – k úvodní větě:
Před slova „se mění takto“ doporučujeme umístit čárku.
Vysvětleno.
Připomínka je irelevantní, jelikož se text zákona v důsledku novely č. 237/2024 Sb. změnil.
9.
Ministerstvo vnitra
124.
D
K čl. LXVI bodu 3 – k textu novelizačního bodu:
S ohledem na správné umístění interpunkčních znamének doporučujeme odstranit slovo „textu“ z textu novelizačního bodu.
Vysvětleno.
Připomínka je bezpředmětná - tento bod byl vypuštěn schválenou novelou církevního zákona (zákon č. 237/2024 Sb.).
9.
Ministerstvo vnitra
125.
D
K čl. LXXI bodu 8 – k textu novelizačního bodu:
Dolní uvozovky u citace poznámky pod čarou doporučujeme umístit v horním indexu a na konci citace doporučujeme umístit chybějící horní uvozovky.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
126.
D
K čl. LXXI bodu 9 – k textu novelizačního bodu:
Doporučujeme odstranit slovo „se“ umístěné za slovy „právního předpisu“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
127.
D
K částem sedmdesáté první a sedmdesáté druhé – k označení částí:
Navrhujeme odstranit překlepy v označení částí.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
128.
D
K čl. LXXIV – k úvodní větě:
Slovní spojení „ve znění zákona“ doporučujeme umístit pouze za slova „zákona č. 120/2004 Sb.,“, v ostatních případech jej doporučujeme odstranit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven podle smyslu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
129.
D
K čl. LXXVI – k úvodní větě:
Před slova „se mění takto“ doporučujeme umístit čárku.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
9.
Ministerstvo vnitra
130.
D
K čl. LXXVII bodu 7 – k textu novelizačního bodu:
V novelizačním bodě doporučujeme text „písm.“ vypustit pro nadbytečnost, neboť odstavec není členěn na pododstavce.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
9.
Ministerstvo vnitra
131.
D
K čl. LXXVIII – k úvodní větě:
Před slova „se mění takto“ doporučujeme umístit čárku.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
9.
Ministerstvo vnitra
132.
D
K čl. LXXVIII bodu 6 – k textu novelizačního bodu:
Za slovo „pohledávkách“ doporučujeme umístit slovo „se“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
9.
Ministerstvo vnitra
133.
D
K čl. LXVIII bodu 10 – k § 28b odst. 6 zákona č. 256/2004 Sb.:
Navrhujeme odstranit čárku za slovy „České národní bance“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
9.
Ministerstvo vnitra
134.
D
K čl. LXXVIII bodu 53 – k textu novelizačního bodu:
Slova „vkládá text“ doporučujeme nahradit slovy „vkládají slova“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
9.
Ministerstvo vnitra
135.
D
K čl. LXXVIII bodu 54 – k textu novelizačního bodu:
S ohledem na čl. 56 odst. 4 písm. g) Legislativních pravidel vlády doporučujeme novelizační bod upravit do této podoby: „V § 165 odst. 1 písm. w) se slovo „nebo“ zrušuje.“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
9.
Ministerstvo vnitra
136.
D
K čl. LXXVIII bodu 55 – k textu novelizačního bodu:
S odkazem na čl. 58 odst. 4 písm. b) Legislativních pravidel vlády doporučujeme upravit znění novelizačního bodu takto: „V § 165 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno y), které zní…“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
9.
Ministerstvo vnitra
137.
D
K čl. LXXX – k úvodní větě:
Doporučujeme odstranit čárku před slovy „a zákona č. 586/1992 Sb.“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
138.
D
K čl. LXXXIII bodům 1 až 3 a 6 až 7– k textu novelizačních bodů:
Dáváme ke zvážení spojit zmíněné novelizační body do jednoho novelizačního bodu.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
139.
D
K čl. LXXXIII bodu 47 – k textu novelizačního bodu:
Doporučujeme za slovo „finančních“ vložit slovo „se“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
140.
D
K čl. LXXXIII bodům 48 až 50 – k textu novelizačních bodů:
V uvedených bodech doporučujeme odstranit zdvojená slova „se slovo“ před slovem „finanční“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
141.
D
K čl. LXXXIII bodu 51 – k textu novelizačního bodu:
Doporučujeme za slovo „finančních“ vložit slovo „se“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
142.
D
K čl. LXXXIII bodu 57 – k textu novelizačního bodu:
Za slova „z Národního fondu“ doporučujeme umístit slovo „se“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
143.
D
K čl. LXXXIII bodu 60 – k textu novelizačního bodu:
Doporučujeme umístit chybějící mezeru mezi text „e)“ a slovo „se“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
144.
D
K čl. LXXXVI bodu 3 – k textu novelizačního bodu:
Navrhujeme slova „oddělenou evidenci požadovanou“ uvést podtrženě, nikoliv přeškrtnutě.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
145.
D
K čl. LXXXVIII – k úvodní větě:
Doporučujeme odstranit čárku před slovy „a zákona č. 349/2023 Sb.“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
146.
D
K čl. LXXXIX bodu 1 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „nahrazuje“ doporučujeme uvést do tvaru „nahrazují“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven podle smyslu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
147.
D
K čl. XCII bodu 3 – k textu novelizačního bodu:
Upozorňujeme, že chybí počáteční část novelizačního bodu obsahující odkaz na ustanovení, které se mění, doporučujeme proto uvedené doplnit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
148.
D
K čl. XCII bodu 6 – k § 228 písm. j) zákona č. 182/2006 Sb.:
Na konci písmene j) doporučujeme doplnit čárku tak, jak je uvedeno v platném znění s vyznačením navrhovaných změn.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
149.
D
K čl. XCII bodu 6 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „slova“ doporučujeme uvést v jednotném čísle a slova „nahrazují slovy“ upravit do podoby „nahrazuje slovem“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
150.
D
K čl. XCII bodu 7 – k textu novelizačního bodu:
Před slova „vedení účetnictví“ doporučujeme vložit chybějící čárku.
Nevyhověno.
Čárku před slovy „vedení účetnictví“ již návrh zákona obsahuje.
9.
Ministerstvo vnitra
151.
D
K čl. XCVII bodu 2 – k textu novelizačního bodu:
1. V novelizační větě doporučujeme text „odst. 2“ nahradit slovy „odstavec 2“.
2. V nově navrhovaném znění § 4 odst. 2 je opakovaně uváděn odkaz na poznámku pod čarou č. 8. Zároveň je však poznámka č. 8 v rámci novelizačního bodu zrušena. Navrhujeme tento nesoulad odstranit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven podle smyslu připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
152.
D
K čl. XCIX bodu 19 – k textu novelizačního bodu:
Před slovo „nahrazují“ doporučujeme vložit slovo „se“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
153.
D
K čl. XCIX bodu 28 – k textu novelizačního bodu:
Doporučujeme pro nadbytečnost odstranit slovo „se“ za slovem „mezitímní“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
154.
D
K čl. CI bodu 2 – k textu novelizačního bodu:
Doporučujeme za text „odst. 1“ vložit slova „větě první“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
155.
D
K čl. CII bodu 2 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „druhé“ navrhujeme upravit do tvaru „druhá“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
156.
D
K čl. CIII bodu 5 – k § 2c písm. a) bodu 3 zákona č. 93/2009 Sb.:
S odkazem na čl. 42 odst. 2 Legislativních pravidel vlády doporučujeme odstranit čárku před slovem „a“.
Vyhověno.
Upraveno podle připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
157.
D
K čl. CIII bodu 16 – k textu novelizačního bodu:
S ohledem na legislativní praxi navrhujeme koncipovat novelizační bod takto: „V § 20 odst. 1 písm. a) bodě 2 se slova „nebo konsolidované účetní závěrky“ a slova „nebo konsolidovaná účetní závěrka“ zrušují.“.
Vyhověno.
Upraveno podle připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
158.
D
K čl. CV bodu 4 – k § 80 odst. 4 písm. b) zákona č. 277/2009 Sb.:
Dáváme ke zvážení odstranění čárky před slovy „nezajišťuje předpoklad“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
159.
D
K čl. CV bodu 8 – k textu novelizačního bodu:
S odkazem na čl. 57 odst. 2 písm. c) Legislativních pravidel vlády doporučujeme před text „§ 82“ vložit slovo „V“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
160.
D
K čl. CV bodu 11 – k textu novelizačního bodu:
S odkazem na čl. 57 odst. 2 písm. c) Legislativních pravidel vlády doporučujeme před text „§ 95“ vložit slovo „V“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
161.
D
K čl. CV bodu 17 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „slovy“ doporučujeme uvést ve tvaru „slova“ a čárku za slovy „v posledních 5 letech“ navrhujeme nahradit slovem „a“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
162.
D
K čl. CXII bodu 5 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „slova“ doporučujeme upravit do tvaru „slovo“.
Nevyhověno.
Text novelizačního bodu slovo „slova“ neobsahuje. Připomínka pravděpodobně měla směřovat k novelizačnímu bodu 2 (nyní novelizační bod 3), kde byla úprava provedena.
9.
Ministerstvo vnitra
163.
D
K čl. CXII bodu 3 – k textu novelizačního bodu:
Navrhujeme upravit text novelizačního bodu takto: „Nadpis § 57 zní: …“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
164.
D
K čl. CXII bodu 5 – k textu novelizačního bodu:
S odkazem na čl. 58 odst. 2 písm. i) Legislativních pravidel vlády doporučujeme slovo „zní“ uvést do tvaru množného čísla, tj. „znějí“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
165.
D
K čl. CXII bodu 7 – k textu novelizačního bodu:
Text „odst.“ doporučujeme s ohledem na čl. 57 odst. 2 písm. c) Legislativních pravidel vlády nahradit slovem „odstavec“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
166.
D
K čl. CXVI bodu 13 – k textu novelizačního bodu:
Za slova „vlastní zdroje“ doporučujeme umístit slovo „se“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
167.
D
K čl. CXVI bodu 18 – k textu novelizačního bodu:
Za slovo „závěrku“ navrhujeme vložit slovo „se“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
168.
D
K čl. CXVI bodu 27 – k textu novelizačního bodu:
Navrhujeme za slova „na konci textu“ umístit slovo „odstavce“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
169.
D
K čl. CXVI bodům 42 a 43 – k textu novelizačních bodů:
Dáváme ke zvážení, zda nespojit uvedené novelizační body do jednoho novelizačního bodu.
Nevyhověno.
Ke spojení novelizačních bodů nebylo přikročeno z důvodu, že v novelizačním bodu 42 začínají nahrazovaná slova malým písmenem a v novelizačním bodu 43 velkým písmenem.
9.
Ministerstvo vnitra
170.
D
K čl. CXVI bodu 74 – k textu novelizačního bodu:
Na konci textu novelizačního bodu navrhujeme doplnit chybějící tečku.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
171.
D
K čl. CXVI bodu 87 – k textu novelizačního bodu:
Za slova „a jiných“ doporučujeme vložit slovo „se“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
172.
D
K čl. CXVII – k úvodní větě:
Doporučujeme umístit čárku před slova „se mění takto“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
173.
D
K čl. CXVIII bodu 1 – k textu novelizačního bodu:
Doporučujeme odstranit čárku před slovy „se slova“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
174.
D
K čl. CXIX bodu 1 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „bod“ navrhujeme s ohledem na legislativní praxi upravit do tvaru „bodě“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
175.
D
K čl. CXIX bodu 6 – k textu novelizačního bodu:
Upozorňujeme, že v novelizačním bodě se text mění textem stejného znění, novelizační bod proto doporučujeme upravit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
176.
D
K čl. CXIX bodu 7 – k textu novelizačního bodu:
Za slova „výroční zprávu“ doporučujeme vložit čárku.
Nevyhověno, vysvětleno.
K tomuto doplnění nevidíme důvod. Doplněno slovo „se“.
9.
Ministerstvo vnitra
177.
D
K čl. CXIX bodu 21 – k textu novelizačního bodu:
Za slova „fondu za“ doporučujeme umístit slovo „se“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
178.
D
K čl. CXIX bodu 47 – k textu novelizačního bodu:
Novelizační bod doporučujeme upravit do této podoby: „…vkládá text „§ 233 odst. 4 a slova „písm. a), b) a j) …“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
179.
D
K čl. CXIX bodu 58 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „odstavec“ doporučujeme upravit do tvaru „odstavce“, viz čl. 57 odst. 2 písm. c) Legislativních pravidel vlády.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
180.
D
K čl. CXIX bodu 62 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „zrušuje“ navrhujeme upravit do podoby „zrušují“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
181.
D
K čl. CXIX bodu 66 – k textu novelizačního bodu:
Doporučujeme větu „Dosavadní díly 7 až 16 se označují jako díly 6 až 15.“ vypustit. Dle čl. 55 odst. 4 Legislativních pravidel vlády se v případě zrušení dílu následující díly nepřečíslovávají.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
182.
D
K čl. CXIX bodu 72 – k textu novelizačního bodu:
Dáváme ke zvážení vložit za slova „na konci písmene f)“ slovo „slovo“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
183.
D
K čl. CXIX bodu 76 – k textu novelizačního bodu:
Za slova „podfondu dluhy“ doporučujeme vložit čárku.
Nevyhověno.
K tomuto doplnění nevidíme důvod, vloženo slovo „se“.
9.
Ministerstvo vnitra
184.
D
K čl. CXXII bodu 1 – k textu novelizačního bodu:
Doporučujeme upravit uvozovky u textu „3“ a slova „individuální“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
185.
D
K čl. CXXII bodu 7 – k textu novelizačního bodu:
S ohledem na legislativní praxi doporučujeme slovo „bodu“ uvést do tvaru „bodě“ a dále doporučujeme upravit do správné podoby uvozovky v celém textu novelizačního bodu.
Vyhověno jinak.
Novelizační bod byl z návrhu zákona vypuštěn na základě vyhovění jiné připomínce.
9.
Ministerstvo vnitra
186.
D
K čl. CXXV bodu 1 – k textu novelizačního bodu:
S ohledem na legislativní praxi doporučujeme slovo „bodu“ upravit do tvaru „bodě“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
187.
D
K čl. CXXVII bodu 5 – k textu novelizačního bodu:
Z textu novelizačního bodu doporučujeme s odkazem na Legislativní pravidla vlády odstranit slovo „nově“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
188.
D
K čl. CXXIX bodu 5 – k textu novelizačního bodu:
S ohledem na legislativní praxi doporučujeme slovo „bodu“ upravit do tvaru „bodě“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
189.
D
K čl. CXXX bodu 2 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „písmeno“ doporučujeme nahradit textem „písm.“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
190.
D
K čl. CXXX bodu 11 – k textu novelizačního bodu:
Konec textu novelizačního bodu doporučujeme upravit takto: „…a slova „1 až 4“ se nahrazují slovy „2 až 4.“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
9.
Ministerstvo vnitra
191.
D
K čl. CXXXIII bodu 2 – k textu novelizačního bodu:
Před slova „vlastním kapitálu a dluzích“ doporučujeme vložit chybějící mezeru.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
10.
Ministerstvo zahraničních věcí
1.
Z
1) Obecně k pojmům „majetek“ a „aktiva“, např. čl. XX bod 82
MZV nepovažuje za vhodné zavádět účetní pojem „aktiva“ i do právní úpravy, která nemá primárně účetní charakter. Pojem „majetek“ je obecně upraven v § 495 občanského zákoníku a týká se jak fyzické, tak právnické osoby. Nahrazení a používání pojmu „majetek“ pojmem „aktiva“ (tak jak je uvedeno například v § 21f odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmu) je pro uživatele poněkud matoucí. Např. podle § 1448 občanského zákoníku se svěřenský fond vytváří vyčleněním majetku z vlastnictví zakladatele, kdežto z hlediska daňového bude nově tvořen vyčleněním aktiv. Takovéto dvojí označení téhož není v právním řádu žádoucí s ohledem na možné výkladové potíže a zachování právní jistoty - pokud by se nahrazení termínu mělo týkat pouze zákonů obsažených v předloženém návrhu, pak bude výsledkem vznik nejasností v praxi. Kromě toho MZV má za to, že nejde o pouhá synonyma, účetní pojem „aktiva“ by měl nadále být používán pouze pro účely účetnictví a v jiné úpravě by měl zůstat stávající, běžně užívaný pojem „majetek“.
MZV proto požaduje z předloženého návrhu vypustit všechna ustanovení, kterými se má nahradit pojem „majetek“ pojmem „aktiva“, pokud se nejedná o „čistě účetní“ ustanovení. V případě, že by navrhované změny měly být přijaty, MZV považuje za nutné vyjasnit vztah mezi oběma pojmy, tj. bylo by třeba na úrovni obecně závazného právního předpisu stanovit obsah pojmu „aktiva“ a jeho odlišnost od pojmu „majetek“.
Tato připomínka je zásadní.
Nevyhověno.
Novým zákonem o účetnictví dochází k vymezení a zavedení pojmu „aktivum“, přičemž obsah tohoto pojmu není totožný se stávajícím pojmem „majetek“, ačkoliv v mnoha případech dochází k jejich překrývání. Smyslem doprovodného zákona k novému zákonu o účetnictví není plošně nahradit stávající pojem „majetek“ podle občanského zákoníku pojmem „aktivum“, nýbrž, jak také připomínkové místo uvádí, jej nahradit pouze v situacích, ve kterých se skutečně má jednat o aktiva v účetním smyslu a ve kterých byl vzhledem ke stávajícímu zákonu o účetnictví užíván pojem „majetek“.
Z tohoto důvodu nebylo nahrazení pojmu „majetek“ pojmem „aktivum“ navrženo ve všech případech.
V případě zákona o daních z příjmů je návaznost na účetnictví více než zřejmá, neboť při určení základu daně poplatníků, kteří jsou účetními jednotkami, se vychází právě z jejich účetnictví, a pro účely daní z příjmů jsou relevantní jejich aktiva, nikoliv jejich majetek. Aktivem těchto poplatníků relevantním pro daně z příjmů totiž může být i to, co není jejich majetkem podle občanského zákoníku (zejména problematika finančního leasingu). Vzhledem k silnému vztahu daní z příjmů a účetnictví je tak v řadě případů účelnější i přesnější hovořit o aktivech, nikoliv o majetku poplatníků. Pro zajištění jednotnosti zákona o daních z příjmů obsahuje tento zákon pro poplatníky, kteří nejsou účetní jednotkou a tedy nemají aktiva podle zákona o účetnictví, speciální definici aktiv pro účely daní z příjmů. I u těchto poplatníků má totiž docházet k zdanění příjmů z podnikání na základě toho, co by bylo aktivem podle zákona o účetnictví, nikoli na základě majetku podle občanského zákoníku (jako příklad lze uvést opět zejména problematiku finančního leasingu a dále toho, že třídění položek v daňové evidenci má vycházet z třídění aktiv v účetnictví, kdy např. stavba se eviduje odděleně od pozemku, zatímco podle občanského práva je jeho součástí a jde tedy o jednu věc).
Připomínkové místo souhlasí s vypořádáním.
11.
Ministerstvo zdravotnictví
1.
Z
Úvod
Ministerstvo zdravotnictví uplatňuje následující zásadní připomínku:
1. K čl. XVI (část šestnáctá), bodu 6:
Novelizační bod 6 požadujeme uvést v tomto znění:
„6. V § 10 odst. 2 písm. e) se slova „majetku v pořizovací ceně vyšší“ nahrazují slovy „aktiva s pořizovacím nákladem vyšším“.“.
Slovo „majetku“ z textu novelizačních bodů zjevně omylem vypadlo. Rovněž doporučujeme toto slovo doplnit do platného znění.
Tato připomínka je zásadní.
Vyhověno.
Novelizační bod upraven takto:
6. V § 10 odst. 2 písm. e) se slova „majetku v pořizovací ceně vyšší“ nahrazují slovy „aktiva s pořizovacím výdajem vyšším“.
V návrhu nového zákona o účetnictví došlo v souvislosti se zohledňováním připomínek a doporučení Legislativní rady vlády a jejích pracovních komisí ke změně terminologie „pořizovacího nákladu“, který nově zní „pořizovací výdaj“. Upravený novelizační bod toto zohledňuje.
12.
Ministerstvo zemědělství
1.
Z
Zásadní připomínky
1) K vytváření rezervy finančních prostředků na obnovu vodovodů a kanalizací
Ministerstvo zemědělství dlouhodobě poukazuje na problematiku vytváření rezervy finančních prostředků na obnovu vodovodů a kanalizací, kterou jsou na základě zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích, povinni vytvářet vlastníci této vodohospodářské infrastruktury. Podle zákona o vodovodech a kanalizacích je povinností vlastníka vodovodu nebo kanalizace pro veřejnou potřebu zajistit jejich plynulé a bezpečné provozování vč. vytváření rezervy finančních prostředků na jejich obnovu. Tato povinnost se vztahuje na více než 8.000 vlastníků vodohospodářské infrastruktury, kteří musí zajistit poskytování základní služby jako je zásobování pitnou vodou a odvádění odpadních vod. Zákonem o vodovodech a kanalizacích není omezeno vlastnictví vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu. Vlastníky infrastruktury tak jsou obce, svazky měst a obcí, akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, fyzické osoby apod.
Cena vody je regulována formou věcného usměrňování cen, kdy lze do ceny pro vodné a pro stočné obecně promítnout všechny náklady objektivně vyvolané zajištěním služby, ale pouze v odůvodněné, obvyklé a přiměřené výši, přiměřeného zisku a samozřejmě daně. Prostředky na obnovu lze v rámci kalkulace cen pro vodné a pro stočné tedy tvořit prostřednictvím odpisů (ve výši skutečně uplatňované podle zákona o účetnictví, což v případě dříve pořízeného majetku neodpovídá skutečnosti – životnost vodohospodářské infrastruktury je až 90 let a s ohledem na povinnost realizace plánu financování není možné, aby tato infrastruktura zanikla zchátráním) nebo nájemného resp. pachtovného, případně prostřednictvím oprav infrastrukturního majetku obnovujících a zisku. Především u majetku staršího než je 40 let jsou, s ohledem k výše uvedenému tvořeny prostředky na obnovu právě ze zisku. V případě obcí, které nejsou podnikatelskými subjekty, může být tvorba zisku problémem, stejně jako v případě akciových společností, kdy je tento zisk zdaňován a následně nárokován k rozdělení akcionáři. Podle cenového výměru Ministerstvo financí může být vypočtený zisk zajišťující návratnost kapitálu navýšen v odůvodněných případech o částku, která byla využita a skutečně vyčerpána podle plánu financování obnovy a která nebyla v příslušné kalkulaci uplatněna jiným způsobem. Zde je nutné upozornit na to, že tvorba prostředků na obnovu musí být tvořena rovnoměrně po celou dobu životnosti vodohospodářské infrastruktury, přičemž pouze u některých vlastníků možnost (čerpání v roce tvorby) reálně existuje. K vyrovnání tohoto časového nesouladu mezi oběma druhy příjmů a výdajů by měla sloužit rezerva finančních prostředků na obnovu vodovodů a kanalizací.
Ministerstvo zemědělství, sekce vodního hospodářství, již v roce 2018 požádalo Ministerstvo financí o zařazení odborníků z odboru vodovodů a kanalizací Ministerstvo zemědělství do pracovní skupiny, která se na úpravě účetních a daňových předpisů podílí.
Také v rámci věcného záměru zákona o účetnictví (v roce 2019) odbor vodovodů a kanalizací Ministerstva zemědělství vznesl zásadní požadavek na úpravu tohoto zákona v souvislosti s tvorbou finančních prostředků na obnovu vodovodů a kanalizací, kdy bylo poukázáno na to, že úprava věcného záměru zákona o účetnictví je vhodným nástrojem pro vyřešení problematiky vytváření rezervy finančních prostředků na obnovu vodovodů a kanalizací, kterou jsou na základě zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, povinni vytvářet vlastníci této vodohospodářské infrastruktury.
I když v „návaznosti na změny tržního a právního prostředí byl zákon o oceňování majetku několikrát novelizován. Novelizační úpravy však, kromě zavedení tržní hodnoty, ocenění rychle rostoucích dřevin a ocenění újmy vlastníka nemovité věci z jejího zatížení věcným břemenem nebo jiným věcným právem zřízeným ze zákona v zásadě nezměnily ani jeho původní koncepci, ani jeho strukturu“, k úpravě právních předpisů ve vztahu k oboru vodovodů a kanalizací však nedošlo. Právě ocenění vodohospodářského infrastrukturního majetku v reprodukční pořizovací ceně je také zásadní pro kalkulaci ceny pro vodné a pro stočné resp. pro stanovení přiměřeného zisku a tvorby prostředků na obnovu vodovodů a kanalizací.
Ministerstvo zemědělství v souvislosti s danou problematikou v roce 2020 vzneslo zásadní požadavek na doplnění ustanovení zákona o dani z příjmů o daňové zohlednění tvorby rezervy finančních prostředků na obnovu vodovodů a kanalizací tak, aby tvorba rezervy finančních prostředků na obnovu byla daňově uznatelná.
Ani nově upravené právní předpisy problematiku tvorby finanční rezervy na obnovu vodovodů a kanalizací neupravují. Požadujeme, aby v předloženém materiálu byla řešena tvorba rezervy finančních prostředků na obnovu vodovodů a kanalizací.
Oblast účetnictví:
Vyhověno jinak.
Nový zákon o účetnictví bude umožňovat použití tzv. přeceňovacího modelu, tj. majetek (včetně infrastrukturního) bude možné přeceňovat na reálnou hodnotu. Následně účetní jednotka bude odpisovat z této vyšší hodnoty. Pokud by vlastníci infrastruktury použili tento oceňovací model, žádné účtování o rezervě nebude potřeba; zákon o vodovodech a kanalizacích by pak jen upravoval, že podnik musí tvořit finanční rezervu ve výši uvedených odpisů. Viz také § 138 nového zákona o účetnictví, verze na webu Ministerstva financí ze dne 1.listopadu 2024.
Oblast daní z příjmů:
Nevyhověno.
Uvedená připomínka je nad rámec navrhované úpravy. Možnost tvorby rezervy na obnovu vodovodů a kanalizací byla dříve několikrát diskutována a bez jednoznačných výstupů. Nejdříve by měla být pravidla tvorby této rezervy podrobně popsána (výpočet výše, okamžik tvorby a zejména nutnost uložení finančních prostředků na zvláštním vázaném účtu) v zákoně č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích. Podle našich informací takto podrobně rezerva zatím definována není. Poté by mohla být tato rezerva doplněna do zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů.
V této souvislosti ještě sdělujeme, že vzhledem k tomu, že zákon o rezervách je obecně v tuto chvíli předpisem, který je zatížen poměrně velkou kazuistikou a archaismy, proto je ve střednědobém horizontu naplánována jeho rekodifikace či případné úplně splynutí se zákonem o daních z příjmů. Tedy je naplánována další velká novela týkající se tvorby daňově uznatelných rezerv, v rámci které by bylo možné požadavek řešit.
Připomínkové místo vypořádání nerozporuje.
12.
Ministerstvo zemědělství
2.
Z
K návrhu zákona
2) K části čtyřicáté deváté, změna zákona o rozpočtových pravidlech
V § 12 odst. 1 písm. b) požadujeme zachovat možnost financování pořízení investičního majetku u státních příspěvkových organizací. Nebude-li zachována možnost obnovy dlouhodobého majetku u příspěvkových organizací, zmrazí se tím plnění jejich funkcí, pro které byly zřízeny.
Nevyhověno.
Obnova či pořízení majetku státní příspěvkové organizace probíhá prostřednictvím organizační složky státu. Z tohoto důvodu bude i nadále zachována možnost obnovy či pořízení dlouhodobého majetku u státní příspěvkové organizace.
Připomínkové místo vypořádání nerozporuje.
12.
Ministerstvo zemědělství
3.
Z
3) K části čtyřicáté deváté, změna zákona o rozpočtových pravidlech
V § 12 odst. 1 písm. d) požadujeme lépe definovat neinvestiční výdaje, které bude možné zahrnout do programu. Současně je nutné definovat, jak se neinvestiční výdaje promítnou do samotného programu, jeho finanční bilance a závěrečného vyhodnocení. Dále není zřejmé, zda neinvestiční výdaje budou závazné pro tvorbu rozpočtu (§ 5 odst. 5) a budou součástí investičních ukazatelů zahrnujících patřičné programy. Zahrnutím neinvestičních výdajů do programů je nutné vyřešit jejich vztah k ostatním ukazatelům v kapitole, např. překročení limitů pro platové/mzdové prostředky.
Nevyhověno.
Neinvestiční výdaje, které lze zahrnout do programu nelze přesně definovat pro jejich značnou různorodost.
Jedná se o neinvestiční výdaje, které jsou součástí investiční akce a jsou pro pořízení investice nezbytné. V agregaci programu mohou být tyto prostředky vedeny souhrnně jako prostředky investiční a až na akci je možné je rozdělit na investiční a neinvestiční výdaje. Z toho vyplývá, že neinvestiční výdaje jsou součástí průřezového ukazatele EDS/SMVS.
Limit pro platové a mzdové prostředky nemohou být překročeny, protože s tímto ukazatelem nemají dané výdaje nic společného. Výdaje vstupují do jiného ukazatele.
Připomínkové místo vypořádání nerozporuje.
12.
Ministerstvo zemědělství
4.
Z
4) K části čtyřicáté deváté, změna zákona o rozpočtových pravidlech
Nepovažujeme za vhodné měnit u příspěvkových organizací pravidla pro jejich hospodaření a tvorbu příspěvku na provoz.
Navržená pravidla hospodaření neřeší financování příspěvkové organizace na počátku roku. Není zřejmé, jak bude organizace hradit své závazky do doby, než od zřizovatele obdrží příspěvek na provoz. Dořešeno to není zejména v situaci, kdy příspěvková organizace dosáhla za předcházející kalendářní rok záporného rozdílu mezi příjmy a výdaji.
Není dořešen vztah neuhrazených pohledávek na tvorbu příspěvku na provoz. V době, kdy je tvořen rozpočet příjmů a výdajů, organizace nemůže predikovat dostatečně přesně vliv úhrady pohledávek.
Právní předpis neurčuje, jak příspěvková organizace naloží se zůstatky současných fondů (převedou se na samostatné účty, nebo se na konci roku stanou součástí zůstatku na účtu, o kterém rozhodne zřizovatel).
Právní předpis neupravuje dostatečně pravidla pro vedlejší činnost příspěvkové organizace (zejména není jasné, zda příspěvková organizace bude příjmy a výdaje vedlejší činnosti rovněž rozpočtovat, zda pro vedlejší činnost bude využívat stejný účet jako pro svou hlavní činnost a zda se rozdíl mezi příjmy a výdaji vedlejší činnosti automaticky promítnou do kladného salda příjmů a výdajů).
Právní předpis neřeší tvorbu majetku aktivací, například u koní.
Právní předpis není provázán s legislativou pro schvalování účetních závěrek.
Rozpočet příspěvkových organizací pro rok 2025 je připravován podle současné legislativy. Není dostatečně nastaveno přechodné období mezi starým a novým systémem.
Nevyhověno.
Provedené změny jsou nutné, neboť bezprostředně navazují na zákon o účetnictví. Bez provedení změn by nebyla úprava hospodaření státních příspěvkových organizací kompatibilní s novým zákonem o účetnictví.
Přechodné ustanovení k fondům bude doplněno.
Jiná činnost musí být sledována odděleně od hlavní činnosti již dnes.
Tvorba majetku aktivací není předmětem úpravy rozpočtových pravidel, ta upravují pouze finanční hospodaření státních příspěvkových organizací.
Novela nabude účinnosti nejdříve 1. ledna 2026.
K vypořádání připomínek jsou přiloženy teze k příslušným vyhláškám.
Připomínkové místo vypořádání nerozporuje.
12.
Ministerstvo zemědělství
5.
Z
5) K části čtyřicáté deváté, změna zákona o rozpočtových pravidlech
V § 60 požadujeme změnit datum pro vyúčtování skutečného základního přídělu FKSP. K datu, k němuž je sestavována řádná účetní závěrka (31.12.), příspěvková organizace nezná výši vyplacených platů/mezd za prosinec rozpočtového roku.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
12.
Ministerstvo zemědělství
6.
Z
K důvodové zprávě
6) K části čtyřicáté deváté, změna zákona o rozpočtových pravidlech
Požadujeme doplnit důvodovou zprávu o důvody pro umožnění úhrady investičních výdajů z neinvestičních výdajů (§ 53 odst. 4). Požadujeme vymezit, zda bude nově nutné příspěvek na provoz dělit na investiční a neinvestiční část.
Nevyhověno.
Příspěvek na provoz je neinvestiční.
Připomínkové místo vypořádání nerozporuje.
12.
Ministerstvo zemědělství
7.
Z
7) K části čtyřicáté deváté, změna zákona o rozpočtových pravidlech
Do důvodové zprávy požadujeme doplnit informaci, zda příspěvkové organizace budou své příjmy a výdaje evidovat ve státní pokladně.
Vyhověno.
Státní příspěvkové organizace budou, obdobně jako doposud, zasílat výkazy do IISSP (části CSÚIS), a to vždy po skončení daného čtvrtletí.
12.
Ministerstvo zemědělství
8.
Z
8) K části čtyřicáté deváté, změna zákona o rozpočtových pravidlech
Do předpokládaného hospodářského a finančního dopadu požadujeme vyčíslit náklady spojené s přechodem investičních výdajů doposud hrazených z fondu reprodukce majetku do jednotlivých investičních programů spravovaných příslušnými správci kapitol. V kapitole 329 - Ministerstvo zemědělství lze předpokládat objem nových investičních akcí ve výši cca 4,24 mld. Kč. Zároveň bude nutné posílit personální kapacity pro zabezpečení nových akcí. Do ekonomických dopadů je nutné vyčíslit i náklady na zaměstnance, kteří nové akce budou muset zpracovat.
Nevyhověno.
Připomínka je nejasná. Novela neomezuje zdroje státních příspěvkových organizací na investice.
Připomínkové místo vypořádání nerozporuje.
12.
Ministerstvo zemědělství
9.
D
Doporučující připomínky
K návrhu zákona
1) K části deváté, změna zákona o České televizi, Čl. IX,
Doporučujeme opravit číslo zákona č. 383/1991 Sb., na 483/1991 Sb., o České televizi.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
12.
Ministerstvo zemědělství
10.
D
2) K části desáté, změna zákona o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Čl. X
Termín „účetní závěrka“ je téměř ve všech případech nahrazen „řádnou účetní závěrkou“. V § 20 odst. 1 písm. b), § 21 odst. 2, § 22 odst. 1 a 2 tomu tak není. Jedná se o záměr?
Vysvětleno.
Jedná se o záměr. Pojem „účetní závěrka“ zahrnuje jak řádnou, tak mezitímní účetní závěrku. Proto je v některých ustanoveních výslovně uvedena „řádná účetní závěrka“ a jinde „účetní závěrka“, v závislosti na účelu daného ustanovení.
12.
Ministerstvo zemědělství
11.
D
3) K části třinácté, zákona o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, Čl. XIII
Bod 3. – navrhovaná změna v § 9 není v souladu s platným zněním v dokumentu 04_PZ_ KORND5SBAVSH.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven podle smyslu připomínky.
12.
Ministerstvo zemědělství
12.
D
4) K části dvacáté sedmé, změna zákona o zpravodajských službách Čl. XXVIII
Na začátku navrhovaného textu doplněného odstavce opravit číslo odstavce (3) na (2)
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
12.
Ministerstvo zemědělství
13.
D
5) K části dvacáté osmé, změna zákona o drahách Čl. XXIX
Bod 5. až 7. – navrhovaná změna v § 42c odst. 4 je zde uvedena 3krát.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
12.
Ministerstvo zemědělství
14.
D
6) K části dvacáté deváté, změna zákona o spořitelnách a úvěrních družstvech Čl. XXX
Bod 16. - Navrhovaná změna není zapracována v platném znění v dokumentu 04_pz_ KORND5SBAVSH
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
12.
Ministerstvo zemědělství
15.
D
7) K části třicáté druhé, změna zákona o pozemních komunikacích Čl. XXXIII
Bod 3 - Navrhovaná změna není zcela zapracována v platném znění v dokumentu 04_pz_ KORND5SBAVSH
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
12.
Ministerstvo zemědělství
16.
D
8) K části třicáté páté, změna zákona o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku) Čl. XXXVI.
Bod 28. - Navrhovaná změna není zcela zapracována v platném znění v dokumentu 04_pz_ KORND5SBAVSH
Bod 34. – V navrhované změně byla opomenuta znění slova „cena“ na slovo „hodnota“, která je však v platném znění zahrnuta. Ve větě první § 10 odst. 9 se ještě vyskytuje text „ceně pozemku“, což není uvedeno ani v dokumentu 02_materiál, ale ani v dokumentu 04_platné znění.
Bod 66. – v návrhu chybí změna: „Dosavadní odstavec (3 se označuje jako odstavec (2).“
Bod 78. – Text „Hlava šestá se zrušuje“ doporučujeme doplnit o slova „včetně § 24“.
Vyhověno.
Připomínka k novelizačnímu bodu 28 - Navrhovaná úprava textu v § 10 odst. 1 větě druhé bude zapracována do platného znění dle návrhu připomínky,
Připomínka k novelizačnímu bodu 34 – vyhověno jinak. Druhá věta v odst. 9 bude vypuštěna a nahrazena rozšířením textu věty první, která bude znít takto:
„K hodnotě pozemku určené podle odstavce 1 se přičte hodnota stavby, popřípadě staveb, které jsou jeho součástí bez ohledu na to, zda stavba stojí i na jiném pozemku, na němž je přestavkem.“.
Připomínka k novelizačnímu bodu 66 - text bodu s návrhem změny znění § 19 odstavec 2 bude upraven dle návrhu připomínky.
Připomínka k novelizačnímu bodu 78 - bude upraven dle návrhu připomínky.
12.
Ministerstvo zemědělství
17.
D
9) Obecně k části třicáté páté, změna zákona o oceňování majetku
– zákon doznává značných změn nejenom v terminologii, ale i struktuře. Původní zákon obsahoval také „díly“, jejichž zrušení se neuvádí. Rovněž se vkládá nová část druhá a dochází tak k přečíslování původní druhé a třetí části na část třetí a čtvrtou. Zákon však obsahoval ještě další části – některé byly v průběhu let zrušeny, ale části sedmá, osmá a desátá stále existují. Dojde i u nich k přečíslování, jako u předchozích částí?
Vyhověno.
Původní členění druhé části na hlavy a díly bude zachováno. V platném znění předloženém do MPŘ bylo uvedené členění vypuštěno technickým nedopatřením.
Zachované části zákona budou přečíslovány tak, aby na sebe navazovaly.
12.
Ministerstvo zemědělství
18.
D
10) K části čtyřicáté deváté, změna zákona o rozpočtových pravidlech
Není obsažena žádná připomínka.
12.
Ministerstvo zemědělství
19.
D
K důvodové zprávě
11) Doporučujeme prověřit správnost textu odůvodnění k § 54 odst. 6 (str. 476). Text hovoří pouze o fondu reprodukce majetku, návrh právního předpisu hovoří i o rezervním fondu.
Vyhověno.
Důvodová zpráva byla upravena v souladu s připomínkou.
12.
Ministerstvo zemědělství
20.
D
K platnému znění s vyznačením změn
12) K části desáté návrhu zákona – změna zákona o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky
Str. 27, § 20 Správní rada, odst. 1 písm. b) - v textu zákona se mění pojem „účetní závěrka“ na „řádná účetní závěrka“. Nemělo by dojít ke změně i v tomto ustanovení zákona? Obdobná připomínka k str. 28, § 21 Dozorčí rada, odst. 2 a str. 28, § 22 Společné zasedání Správní rady a Dozorčí rady, odst. 1 a 2.
Vysvětleno.
Jedná se o záměr. Pojem „účetní závěrka“ zahrnuje jak řádnou, tak mezitímní účetní závěrku. Proto je v některých ustanoveních výslovně uvedena „řádná účetní závěrka“ a jinde „účetní závěrka“, v závislosti na účelu daného ustanovení.
12.
Ministerstvo zemědělství
21.
D
13)K části třinácté návrhu zákona – změna zákona o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech
Str. 59, § 9 odst. 3 a odst. 5 písm. a) – doplnit za slovo mezitímní slovo individuální, tak jak je uvedeno v návrhu zákona.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven podle smyslu připomínky.
12.
Ministerstvo zemědělství
22.
D
14) K části dvacáté deváté návrhu zákona – změna zákona o spořitelnách a úvěrních družstvech
Str. 382, § 13 odst. 7 – slova „jinak“ a „zpracování a“ zde nejsou dle návrhu zákona zrušena.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
12.
Ministerstvo zemědělství
23.
D
15) K části třicáté druhé návrhu zákona – změna zákona o pozemních komunikacích
Str. 398, § 18f odst. 1 - změna nebyla zcela zapracována – slova „vést pro“ nebyla zrušena.
Vyhověno.
Platné znění s vyznačením navrhovaných změn bylo upraveno ve smyslu uplatněné připomínky.
12.
Ministerstvo zemědělství
24.
D
16) K části třicáté páté návrhu zákona – změna zákona o oceňování majetku
Str. 413 zrušený § 2 doporučujeme odsunout za nově vložený § 1c.
Str. 420 § 10 odst. 1 – není zde odstraněno slovo „vyhláška“, tak jak je uvedeno v návrhu zákona.
Str. 420 § 10 odst. 2 – zde uvedená změna slovo „ocení“ na „oceňují“ není v materiálu uvedena.
Str. 420 § 10 odst. 9 – v textu „ceně pozemku“ ve druhé větě nedošlo ke změně slova „ceně pozemku“ na „hodnotě pozemku“. Není to však uvedeno ani v návrhu zákona.
Str. 423 § 16a odst. 5 – doporučujeme pro změnu typu „Odstavec 5 zní“ používát stejný styl jako v celém doumentu, tj. nejdříve se přeškrtne celý odst. 5 a pod něj se uvede nový odst. 5.
Str. 425 § 17 odst. 2 písm. a) – nahradit slovo „ocení“ slovem „oceňování“.
Vyhověno jinak. / Vysvětleno.
K § 2 - Kompletní změny znění budou provedeny v rámci jednoho celku, jak v případě rušených ustanovení, tak ustanovení nově navrhovaných, nikoliv po částech,
§ 10 odst. 1 – text upraven ve smyslu připomínky,
§ 10 odst. 2 – úprava textu bude uvedena v dokumentu „Materiál“, tj. v bodovém znění,
§ 10 odst. 9 – text odstavce byl nově přeformulován, přičemž slova „cena pozemku“ nebyla použita,
§ 16a odst. 5 – text upraven ve smyslu připomínky,
§ 17 odst. 2 písm. a) správně má být „ocenění“. Nepřesná formulace bude v bodovém znění opravena.
19.
Úřad vlády České republiky - Odbor kompatibility
1.
D
Po stránce formální:
Předkladatel nesplnil formální náležitosti týkající se vykazování slučitelnosti s právem EU, jak vyplývají zejména z Legislativních pravidel vlády, v platném znění, a z přílohy k usnesení vlády ze dne 12. října 2005 č. 1304, o Metodických pokynech pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii, v platném znění.
Návrh není předkládán jako implementační, nicméně navazuje na řadu předpisů EU, které již do českého právního řádu implementovány byly, případně dosavadní implementaci v některých případech upřesňuje či doplňuje. Z obou těchto důvodů je návrh doprovozen potřebným výkaznictvím, které však neodpovídá požadavkům výše cit. usnesení vlády - Legislativních pravidel vlády a Metodických pokynů pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků ČR. Týká se to jak rozdílové tabulky, tak tabulek srovnávacích.
Rozdílovou tabulku (RT) je třeba zpracovat jednu, která bude obsahovat všechna relevantní ustanovení dotčených zákonů. Z rozdílové tabulky musí být zřejmé, o ustanovení jakých zákonů se v jednotlivých případech jedná, což v případě několika předložených rozdílových tabulek zřejmé není (např. RT k veterinárnímu zákonu nikde neuvádí, že se jedná o tento předpis). V podrobnostech k RT níže.
Srovnávací tabulky (ST) byly do mezirezortního připomínkového řízení přiloženy tak, že z názvů jednotlivých dokumentů nelze vyčíst, jakého předpisu EU se daná srovnávací tabulka týká. Tento způsob, kdy v názvu dokumentu není uvedeno číslo/název předpisu EU, ale např. „srovnávací tabulka A_občanské právo“ či „srovnávací tabulka M_občanské právo“ (pro oblast občanského práva uvedeno celkem 10 ST) nesmírně ztěžuje následný přezkum. Některé srovnávací tabulky byly předloženy vícekrát (např. stejný předpis z oblasti „finanční trhy“ je předložen i v oblasti "občanské právo" – např. tabulky A a B, O a P, „finanční trhy / BRRD“ jako tabulky V a W), ne vždy ve stejné podobě (viz např. dále, připomínka k části dvanácté – novela zákona o bankách). V podrobnostech k ST níže.
Vyhověno.
Tabulky budou dopracovány.
19.
Úřad vlády České republiky - Odbor kompatibility
2.
D
Po stránce materiální:
Stav relevantní právní úpravy v právu EU:
Předpisy EU, které jsou dotčeny předloženým návrhem, vyjmenovává předkladatel v bodě 3 obecné části důvodové zprávy (str. 265-269).
K tomuto výčtu uvádíme:
· na str. 266 je účetní směrnice 2013/34 uvedena dvakrát,
· na str. 267 doporučujeme upravit citaci směrnice Solventnost II (novelizace lze citovat jako v jiných případech, např. hned nad tím směrnice BRRD), dále součástí názvu této směrnice je uvedení „přepracované znění“,
· na str. 267 v citaci směrnice 2013/50/EU lze doplnit „ve znění nařízení 2017/1129“.
Vyhověno.
Obecná část důvodové zprávy bude upravena.
19.
Úřad vlády České republiky - Odbor kompatibility
3.
D
Připomínky a případné návrhy změn:
1. OBECNĚ:
Jelikož výkaznictví, kterým má být prokázán soulad předloženého návrhu s právem EU, vykazuje zásadní nedostatky, je třeba toto dopracovat a posouzení slučitelnosti bude provedeno v plném rozsahu v další fázi legislativního procesu.
Příkladmo zde uvádíme tyto připomínky:
1.1 Obecně - K vlastnímu návrhu zákona:
Upozorňujeme, že přístup k vyznačování reimplementace v rámci novelizovaných ustanovení není v návrhu zákona jednotný. V některých případech je podtržením označeno původní i nově navrhované znění (ČÁST DVANÁCTÁ, změna zákona o bankách), v jiných případech je podtrženo pouze nově navrhované znění (ČÁST DVACÁTÁ OSMÁ, změna zákona o dráhách). Způsob vyznačování změn je vhodné sjednotit, a to do podoby, že podtrženo bude pouze nově navrhované znění.
Dále upozorňujeme, že vyznačování je nejednotné i v případě, že dochází ke zrušení celého nebo části ustanovení, které je v současné době vykazováno jako implementační vůči předpisu EU. V některých případech je rušený text podtržen a opatřen celexovým číslem, v jiných případech nikoli (ČÁST DVANÁCTÁ, změna zákona o bankách, novelizační bod 5.), na některých místech je pak uvedeno celexové číslo bez podtržení (ČÁST TŘICÁTÁ OSMÁ, změna veterinárního zákona).
V ČÁSTI DVANÁCTÉ, změně zákona o bankách, jsou v novelizačním bodě 13. v § 23a podtrženy odst. 2 a 3. V rozdílové tabulce je uveden pouze odst. 2. Domníváme se, že § 23a odst. 3 by neměl být podtržen.
V ČÁSTI DVACÁTÉ, změně zákona o daních z příjmů, jsou některá ustanovení tohoto zákona novelizovaná návrhem již v současnosti vykazována jako implementační vůči předpisům EU ve srovnávacích tabulkách. Je-li návrhem do těchto implementačních ustanovení zasahováno, je povinností předkladatele tyto tabulky aktualizovat a přiložit k návrhu (dle čl. 9 odst. 2 Legislativních pravidel vlády). Změny textu v tomto případě nejsou vždy významné pro účely implementace, ale text ve starších verzích srovnávacích tabulek nebude odpovídat novelizovanému znění. K dotčeným ustanovením předpisů EU postačí ve srovnávací tabulce uvést místo celého textu novelizovaného ustanovení pouze identifikační číslo návrhu. Srovnávací tabulky je nutno aktualizovat.
Konkrétně se jedná například o ustanovení § 19 odst. 3 písm. b), § 19 odst. 4 písm. a), § 23 odst. 7, § 23a odst. 4, § 23c odst. 8, § 23e odst. 2, 6 a 7, § 23g odst. 4 a 5, § 23h odst. 3 písm. a), § 36 odst. 2 písm. e), f), g) a h).
Rovněž je nutné, aby předkladatel pro zajištění řádné implementace vyjasnil výkaznictví ke stávajícím ustanovením § 21a, § 23 odst. 2, § 23 odst. 10, které jsou v databázi ISAP vykázány jako implementační ke směrnici 2016/1164, směrnici 2003/49/ES a směrnici 2015/121. Návrh zákona tato ustanovení zcela mění, v důsledku čehož může dojít k neúplnému provedení požadavků vyplývajících z práva EU. Jestliže předkladatel ruší či mění ustanovení zákona, která byla již dříve vykázána jako implementační, musí být zajištěno, že nebude snížena dosavadní míra implementace (viz čl. 15 odst. 2 Metodických pokynů).
V ČÁSTI DVACÁTÉ ŠESTÉ, změně zákona o silniční dopravě, je v novelizačním bodě 1. třeba upravit podtržení (§ 8 odst. 1 je vykazován jako implementační jako celek).
V ČÁSTI DVACÁTÉ OSMÉ, změně zákona o dráhách, je novelizační bod 6. podtržen, ale není u něj uvedeno celexové číslo. Body 6. a 7. jsou zřejmě obsahově totožné. Část bodu 5. je na první pohled totožná s body 6. a 7. Doporučujeme tuto část zrevidovat, zřejmě bude nutné upravit mimo jiné číslování novelizačních bodů.
V ČÁSTI DVACÁTÉ DEVÁTÉ, změně zákona o spořitelních a úvěrních družstvech (zákon je označen s chybou v názvu), by do novelizačního bodu 10., týkajícího se § 7b odst. 4 (dnes § 7b odst. 6) mělo být doplněno podtržení a celexové číslo, stejně jako je tomu u předchozího § 7b odst. 3 (dnes § 7b odst. 5), neboť je zasahováno do dnes již implementačního ustanovení.
K ČÁSTI TŘICÁTÉ, změně zákona o vnitrozemské plavbě, upozorňujeme za odlišné znění ve vlastním návrhu a v úplném znění. Nutno sjednotit.
K ČÁSTI PADESÁTÉ DRUHÉ, změně zákona o podpoře regionálního rozvoje, uvádíme, že navrhované ustanovení § 18f zákona by mělo zajišťovat implementaci čl. 11 odst. 2 nařízení 2006/1082, v platném znění.
V ČÁSTI SEDMDESÁTÉ ŠESTÉ, změně zákona o podnikání na kapitálovém trhu, se zasahuje do mnohých ustanovení, která již byla vykázána jako implementační. Platí obdobně to, co je uvedeno k části dvacáté. Je třeba relevantní ustanovení opětovně vykázat, aby nedošlo ke snížení dosavadní míry implementace.
V ČÁSTI OSMDESÁTÉ TŘETÍ, změně zákona o elektronických komunikacích, je škrtnutí v novelizačním bodu 3. třeba nahradit podtržením.
V ČÁSTI DEVADESÁTÉ ŠESTÉ, změně zákona o přeměnách obchodních společností a družstev, jsou u novelizačního bodu 5. uvedena celexová čísla, aniž by byl text podtržen. Totéž platí u novelizačního bodu 12. a 32. Dále, u bodu 29. je odkazováno na obchodní směrnici – proč?
V ČÁSTI STÉ, změně zákona o auditorech, je v novelizačním bodě 21. uvedeno celexové číslo 32013L0034 dvakrát.
V ČÁSTI STÉ DVANÁCTÉ, změně zákona o obchodních korporacích, jsou u novelizačního bodu 97. uvedena celexová čísla, aniž by byl text podtržen. V téže části je u novelizačního bodu 64. třeba doplnit podtržení u všech změn, k nimž zde dochází, ne jen u některých.
V ČÁSTI STÉ PATNÁCTÉ, změně zákona o investičních společnostech a investičních fondech – viz obdobně k části sedmdesáté šesté.
V ČÁSTI STÉ ŠESTNÁCTÉ, změně zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, jsou u novelizačního bodu 1. uvedena celexová čísla, aniž by byl text podtržen. Totéž platí u bodu 3. a 5.
K ČÁSTI STÉ OSMNÁCTÉ, změně zákona o zadávání veřejných zakázek, uvádíme, že ve vlastním návrhu postrádáme vykázání zásahu do implementačních ustanovení. Je nutno doplnit podtržení a celexová čísla.
K části dvanácté:
Vyhověno.
Vyznačení reimplementace bylo upraveno v souladu s připomínkou. Podtržením označeno jen nově navrhované znění
K části dvacáté:
Vyhověno.
K části dvacáté šesté:
Vyhověno.
Novelizační bod 1 v části dvacáté šesté bude upraven ve smyslu uplatněné připomínky a obdobné připomínky Ministerstva dopravy.
K části dvacátá osmé:
Vyhověno.
K části dvacáté deváté:
Vyhověno.
Vyznačení reimplementace bylo upraveno v souladu s připomínkou. Podtržením označeno jen nově navrhované znění. Doplnění celexového čísla k § 7b odst. 4.
K části třicáté:
Vyhověno.
Novelizační bod byl uveden do souladu s platným zněním.
K části třicáté osmé:
Vyhověno.
V novelizačních bodech s uvedeným celexovým číslem byl text podtržen.
K části padesáté druhé:
Vysvětleno.
Článek 12 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1302/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se mění nařízení (ES) č. 1082/2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS), pokud jde o vyjasnění, zjednodušení a zlepšení zřizování a fungování takovýchto seskupení, a kterým se upravuje článek 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 1082/2006, pouze obecně odkazuje na postupy dle národního práva státu, v němž má ESÚS sídlo:
„Příprava účetních závěrek, v případě potřeby včetně doprovodné výroční zprávy, auditu a zveřejnění těchto účetních závěrek, se řídí vnitrostátním právem členského státu, v němž má ESÚS sídlo.“
Z našeho pohledu výše uvedený článek nemá normativní charakter, nevytváří lex specialis, pouze formou obecné formulace odkazuje dotčený subjekt na postupy dle národní legislativy.
Z tohoto pohledu je výše uvedený článek přímo aplikovatelný a nerelevantní pro adaptaci.
K části sedmdesáté šesté:
Vyhověno.
K části osmdesáté třetí:
Vyhověno.
Novelizační bod byl upraven v souladu s připomínkou.
K části devadesáté šesté:
Vyhověno. Vysvětleno.
Text uvedených ustanovení byl v návrhu zákona podtržen.
U novelizačního bodu č. 29 je odkazováno na obchodní směrnici, jelikož se jedná o implementaci čl. 93 odst. 3 této směrnice.
K části sté:
Vyhověno.
Upraveno podle připomínky.
K části sté dvanácté:
Vyhověno.
Text uvedených ustanovení byl v návrhu zákona podtržen.
K části sté patnácté:
Vyhověno.
K části sté šestnácté:
Vyhověno.
Text uvedených ustanovení byl v návrhu zákona podtržen.
K části sté osmnácté:
Vyhověno.
Novelizační bod byl upraven v souladu s připomínkou.
19.
Úřad vlády České republiky - Odbor kompatibility
4.
D
1.2 Obecně - K rozdílovým tabulkám:
Ačkoli rozumíme, že v případě změn takto velkého množství právních předpisů je zpracování rozdílové tabulky složitý úkol, upozorňujeme, že dle přílohy č. 5 k Legislativním pravidlům vlády, cit. výše, je třeba k předkládanému návrhu zákona zpracovat pouze jednu rozdílovou tabulku.
Další připomínky k RT:
Změna § 78 odst. 1 písm. d) zákona č. 125/2008 (ČÁST DEVADESÁTÁ ŠESTÁ, změna zákona o přeměnách obchodních společností a družstev) je v rozdílové tabulce v levém sloupci „Ustanovení“ uvedena chybně (je zde chybný novelizační bod i chybné číslo paragrafu).
V téže rozdílové tabulce jsou uvedeny změny v novelizačních bodech 10. až 12. V návrhu zákona není v bodě 10. vyznačeno nic, v bodě 11. je podtržení i celexové číslo, v bodě 12. je pouze celexové číslo.
V rozdílové tabulce je uveden § 95a odst. 1 (novelizační bod 25.) – tento není vyznačen v návrhu zákona ani opatřen celexovým číslem. Totéž platí o následujícím § 106 (novelizační bod 27.).
V téže rozdílové tabulce se dále nacházejí ustanovení, která jsou souhrnně upravována novelizačními body 17., 18., 24. a 25. Změna tímto způsobem je značně matoucí, neboť se v rámci jednoho novelizačního bodu zasahuje do souboru ustanovení, z nichž jsou implementační pouze některá. V novelizačních bodech v návrhu zákona se tedy nenachází podtržení ani celexové číslo, ale část změn je uvedena v rozdílové tabulce – RT a návrh zákona si v důsledku toho neodpovídají.
Poslední dva sloupce pak mají odrážet změnu v novelizačních bodech 25. a 34. Změny se týkají § 301 odst. 3 a § 368, které dle návrhu zákona s bodem 34. nesouvisejí. S druhým uvedeným § 368 nesouvisí ani novelizační bod 25. – změna § 368 odst. 2 je prováděna novelizačním bodem 42.
§ 119 zákona č. 89/2012 Sb. (ČÁST STÁ JEDENÁCTÁ, změna občanského zákoníku) je uveden v rozdílové tabulce, aniž by byl vyznačen a opatřen celexovým číslem v návrhu zákona.
V § 82 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. (ČÁST STÁ DVANÁCTÁ, změna zákona o obchodních korporacích) je v rozdílové tabulce uvedena lhůta 36 měsíců, namísto 6 měsíců.
V § 82 odst. 2 pak neodpovídá celexové číslo uvedené v návrhu zákona a celexové číslo uvedené v RT – má být § 82 odst. 2 písm. d) nově implementační vůči směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132, jak uvádí návrh zákona?
V téže rozdílové tabulce jsou dále uvedeny § 216 odst. 2 a § 247 odst. 2, které nejsou podtrženy a celexovým číslem opatřeny v návrhu zákona. Totéž platí o § 258, 309, 348, 351, 352, 417, 511 a 515.
U § 435 v téže rozdílové tabulce opět neodpovídají celexová čísla v návrhu zákona těm uvedeným v rozdílové tabulce.
§ 456 odst. 5 je v návrhu zákona podtržen a opatřen celexovým číslem, chybí však v rozdílové tabulce.
Obecně k této části rozdílové tabulky upozorňujeme, že novelizační body zde uvedené neodpovídají bodům a příslušným ustanovením návrhu zákona.
Rozdílová tabulka a zákon č. 304/2013 Sb. (ČÁST STÁ ŠETNÁCTÁ, změna zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů) si neodpovídají, v rozdílové tabulce je uveden pouze § 66 písm. c) (novelizační bod 1.).
U § 54 odst. 3 zákona č. 374/2015 Sb. (ČÁST STÁ SEDMNÁCTÁ, změna zákona o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu) neodpovídá celexové číslo v návrhu zákona číslu uvedenému v rozdílové tabulce. § 54 zároveň není aktuálně v Databázi ustanovení ISAP vykazován jako implementační.
K návrhu zákona byla přiložena též rozdílová tabulka k zákonu č. 551/1991 Sb. (ČÁST DESÁTÁ, změna zákona o VZP ČR). V návrhu zákona se v případě tohoto předpisu nenachází žádné podtržení ani celexové číslo.
Totéž platí o rozdílové tabulce k zákonu č. 280/1992 Sb. (ČÁST ŠESTNÁCTÁ, změna zákona o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách).
K části desáté:
Vyhověno.
Rozdílová tabulka byla upravena v souladu se smyslem připomínky.
K části šestnácté:
Rozdílová tabulka byla upravena v souladu se smyslem připomínky.
K části devadesáté šesté:
Vyhověno.
Rozdílová tabulka byla upravena v souladu se smyslem připomínky.
K části sté jedenácté:
Vyhověno.
Doplněno vyznačení v návrhu zákona.
K části sté dvanácté:
Vyhověno.
Rozdílová tabulka byla upravena v souladu se smyslem připomínky.
K části sté šestnácté:
Vyhověno.
Rozdílová tabulka byla upravena v souladu se smyslem připomínky.
K části sté sedmnácté:
Vyhověno, vysvětleno.
Celex opraven. § 54 odst. 3 ZOPRK je vykazován jako transpoziční ve srovnávacích tabulkách předávaných odboru kompatibility (včetně srovnávací tabulky z 22. ledna 2024 uložené v databázi ISAP).
19.
Úřad vlády České republiky - Odbor kompatibility
5.
D
1.3 Obecně - Ke srovnávacím tabulkám:
Srovnávací tabulky byly do mezirezortního připomínkového řízení přiloženy tak, že z názvů jednotlivých dokumentů nelze vyčíst, jakého předpisu EU se daná srovnávací tabulka týká.
Další připomínky k ST:
Zde uvádíme příklady tabulek, které bude nutno (nad rámec již přiložených) aktualizovat:
K ČÁSTI PRVNÍ, změně občanského soudního řádu, a K ČÁSTI ŠEDESÁTÉ, změně exekučního řádu, uvádíme, že změna zasahuje do implementačního ustanovení ke směrnici 2014/17/EU, což je nutno zohlednit alespoň ve srovnávací tabulce.
K ČÁSTI TŘICÁTÉ SEDMÉ, změně zákona o vysokých školách, a ČÁSTI STÉ DVACÁTÉ DRUHÉ, změně zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, uvádíme, že se zasahuje do transpoziční úpravy ke směrnici 2011/85/EU, což je nutno zohlednit alespoň ve srovnávací tabulce.
K ČÁSTI ČTYŘICÁTÉ PRVNÍ, změně zákona o poštovních službách, uvádíme, že změna zasahuje do implementačního ustanovení ke směrnici 2008/6/ES, což je nutno zohlednit alespoň ve srovnávací tabulce.
K ČÁSTI ČTYŘICÁTÉ DEVÁTÉ, změně zákona o rozpočtových pravidlech, uvádíme, že změna zasahuje do implementačního ustanovení ke směrnici 2019/1, směrnici 2011/85/EU a směrnici 2004/27/ES, což je nutno zohlednit alespoň ve srovnávacích tabulkách.
K ČÁSTI PADESÁTÉ, změně zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, uvádíme, že změna zasahuje do implementačního ustanovení ke směrnici 2004/27/ES, což je nutno zohlednit alespoň ve srovnávací tabulce.
K ČÁSTI PADESÁTÉ TŘETÍ, změně zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, uvádíme, že změna zasahuje do implementačních ustanovení ke směrnici 2011/85/EU a nařízení 2018/1046, což je nutno zohlednit alespoň ve srovnávacích tabulkách.
K ČÁSTI PADESÁTÉ OSMÉ, změně energetického zákona, uvádíme, že změna zasahuje do implementačního ustanovení k řadě směrnic – např. směrnici 2019/944, směrnici 2009/73/ES, směrnici 2018/2001, směrnici 2023/2413, což je nutno zohlednit alespoň ve srovnávacích tabulkách.
K ČÁSTI ŠEDESÁTÉ PÁTÉ, změně zákona o soudech a soudcích, uvádíme, že změna zasahuje do implementačního ustanovení ke směrnici 2012/29/EU, což je nutno zohlednit alespoň ve srovnávací tabulce.
K ČÁSTI SEDMDESÁTÉ PÁTÉ, změně zákona o dani z přidané hodnoty, uvádíme, že celý zákon je harmonizovanou úpravou, takže změnou se zasahuje do řady implementačních ustanovení. Minimálně srovnávací tabulky ke směrnici 2006/112/ES, směrnici 2009/162/EU či směrnici 2010/45/EU ke směrnici 2012/29/EU bude nutno upravit.
V ČÁSTI SEDMDESÁTÉ ŠESTÉ, změně zákona o podnikání na kapitálovém trhu, uvádíme, že celý zákon je výrazně harmonizovanou úpravou, takže změnou se zasahuje do mnohých implementačních ustanovení. To je třeba vykázat i ve srovnávacích tabulkách.
K ČÁSTI OSMDESÁTÉ PRVNÍ, změně školského zákona, uvádíme, že změna zasahuje do implementačního ustanovení ke směrnici 2011/93/EU, což je nutno zohlednit alespoň ve srovnávací tabulce.
K ČÁSTI OSMDESÁTÉ ŠESTÉ, změně zákona o finančních konglomerátech, uvádíme, že změna zasahuje do implementačního ustanovení ke směrnici 2002/87/ES, což je nutno zohlednit alespoň ve srovnávací tabulce.
K ČÁSTI OSMDESÁTÉ DEVÁTÉ, změně insolvenčního zákona, uvádíme, že změna zasahuje do implementačních ustanovení ke směrnici 2019/1032 a směrnici 2001/24/ES, což je nutno zohlednit alespoň ve srovnávacích tabulkách.
K ČÁSTI DEVADESÁTÉ ČTVRTÉ, změně zákona o některých opatřeních ke zprůhlednění finančních vztahů v oblasti veřejné podpory, uvádíme, že změna zasahuje do implementačních ustanovení ke směrnici 2006/111/ES, což je nutno zohlednit alespoň ve srovnávací tabulce.
K ČÁSTI DEVADESÁTÉ SEDMÉ, změně zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, uvádíme, že změna zasahuje do implementačních ustanovení k rozhodnutí 2008/801, směrnici 2015/849, nařízení 2018/1672, směrnici 2019/1153, směrnici 2019/2034 a nařízení 2023/1113, což je nutno zohlednit alespoň ve srovnávacích tabulkách.
K ČÁSTI DEVADESÁTÉ OSMÉ, změně trestního zákoníku, uvádíme, že změna zasahuje do implementačního ustanovení ke směrnici 2013/50/EU, což je nutno zohlednit alespoň ve srovnávací tabulce.
K ČÁSTI STÉ DVACÁTÉ PRVNÍ, změně zákona o spotřebitelském úvěru, uvádíme, že změna zasahuje do implementačního ustanovení ke směrnici 2014/17/EU, což je nutno zohlednit alespoň ve srovnávací tabulce.
V ČÁSTI STÉ PATNÁCTÉ, změně zákona o investičních společnostech a investičních fondech, uvádíme, že celý zákon je výrazně harmonizovanou úpravou, takže změnou se zasahuje do mnohých implementačních ustanovení. To je třeba vykázat i ve srovnávacích tabulkách.
K ČÁSTI STÉ DVACÁTÉ TŘETÍ, změně zákona o evropských politických stranách a evropských politických nadacích, uvádíme, že změna zasahuje do implementačního ustanovení k nařízení 1141/2014, což je nutno zohlednit alespoň ve srovnávací tabulce.
K ČÁSTI STÉ DVACÁTÉ ČTVRTÉ, změně zákona o platebním styku, uvádíme, že změna zasahuje do implementačních ustanovení ke směrnici 2014/92/EU, směrnici 2009/110/ES a směrnici 2015/2366, což je nutno zohlednit alespoň ve srovnávacích tabulkách.
K ČÁSTI STÉ DVACÁTÉ PÁTÉ, změně zákona o mezinárodní spolupráci při řešení daňových sporů v EU, uvádíme, že změna zasahuje do implementačního ustanovení ke směrnici 2017/1852, což je nutno zohlednit alespoň ve srovnávací tabulce.
K části první:
Vyhověno.
Srovnávací tabulka byla aktualizována.
K části třicáté sedmé:
Vyhověno.
K části čtyřicáté první:
Vyhověno.
K části čtyřicáté deváté:
Vyhověno.
Tabulky budou aktualizovány.
K části padesáté:
Vyhověno.
Srovnávací tabulka ke směrnici 2004/27/ES byla aktualizována.
K části padesáté třetí:
Vyhověno.
Tabulky budou aktualizovány.
K části padesáté osmé:
Vysvětleno.
Nejedná se o změny implementovaných ustanovení, nýbrž pouze o dílčí slovní změny, které budou zapracovány do srovnávacích tabulek po jejich aktualizaci v důsledku schválení současně projednávaných novel energetického zákona (zejména LEX OZE III) v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky.
K části šedesáté:
Vyhověno.
Srovnávací tabulka byla aktualizována.
K části šedesáté páté:
Vyhověno.
Srovnávací tabulka byla aktualizována.
K části sedmdesáté páté:
Vyhověno.
Tabulky budou aktualizovány.
K části sedmdesáté šesté:
Vyhověno.
Budou aktualizovány srovnávací tabulky 31989L0117, 32001L0034, 32002L0065, 32004L0025, 32004L0104, 32007L0014, 32009L0065, 32011L0061, 32013L0034, 32014L0065, 32017L0593, 32019L2034 a 32022L2381.
K části osmdesáté první:
Nevyhověno.
Řešená oblast školského zákona nezasahuje do transpoziční úpravy ke směrnici 2011/93/EU.
K části osmdesáté šesté:
Vyhověno.
Srovnávací tabulka ke směrnici 2002/87/ES byla aktualizována.
K části osmdesáté deváté:
Nevyhověno.
Není pravda, že změna zasahuje do implementačních ustanovení ke směrnici 2019/1032 a směrnici 2001/24/ES a domníváme se, že zasahuje jen do § 398b odst. 6 insolvenčního zákona v části, která není označena jako transpoziční. Aktualizace srovnávací tabulky v této části proto nebude nutná.
K části devadesáté čtvrté:
Vyhověno.
Srovnávací tabulka ke směrnici 2006/111/ES byla aktualizována.
K části devadesáté sedmé:
Vyhověno částečně.
Není zřejmé, jakým způsobem se navržené změny dotýkají rozhodnutí 2008/801, nařízení 2018/1672 (které má dedikovaný § 50, který navržená novela neupravuje), směrnice 2019/1153 (která se týká pouze výměny informací mezi tuzemskými a evropskými orgány veřejné moci) ani směrnice 2019/2034.
K části devadesáté osmé:
Vyhověno.
Tabulky budou aktualizovány.
K části sté patnácté:
Vyhověno.
Budou aktualizovány srovnávací tabulky 31989L0117, 32001L0034, 32002L0065, 32004L0025, 32004L0104, 32007L0014, 32009L0065, 32011L0061, 32013L0034, 32014L0065, 32017L0593, 32019L2034 a 32022L2381.
K části sté dvacáté první:
Vyhověno.
K části sté dvacáté druhé:
Vyhověno.
K části sté dvacáté třetí:
Vyhověno.
K části sté dvacáté čtvrté:
Vyhověno.
Srovnávací tabulky ke směrnicím 2014/92/EU, 2009/110 ES a 2015/2366 byly aktualizovány.
K části sté dvacáté páté:
Vyhověno.
Srovnávací tabulka bude aktualizována.
19.
Úřad vlády České republiky - Odbor kompatibility
6.
D
2. K JEDNOTLIVÝM USTANOVENÍM – ČÁSTEM NÁVRHU:
K ČÁSTI DVANÁCTÉ, změně zákona o bankách, novelizačnímu bodu 5.:
Rušený § 11c odst. 3, stanovující, že „auditor v rámci své auditorské činnosti ověřuje rovněž údaje uvedené v odstavci 1“, je aktuálně vykazován jako implementační vůči čl. 89 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU. Ačkoli je v důvodové zprávě zrušení vysvětleno duplicitou povinnosti uložené auditorovi (ověřování informací auditorem bude prováděno na jiném právním základě), změny je třeba promítnout do srovnávací tabulky ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU, kde musí být následně uvedeno, dle jakého ustanovení je povinnost stanovená čl. 89 odst. 4 naplňována, aby nedošlo ke snížení dosažené úrovně implementace. Srovnávací tabulka ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU byla předložena dvakrát, pokaždé s jiným názvem – v jedné z nich je změna zaznamenána ID číslem návrhu zákona (ST_P), ve druhé (ST_O) nikoli.
Tato připomínka platí obdobně u všech dalších změn, týkajících se směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (mj. i k novelizačnímu bodu 29).
K novelizačnímu bodu 5:
Vysvětleno.
Ve srovnávací tabulce P ke směrnici CRDIV je uvedeno u čl. 89 odst. 4 CRDIV jako transpoziční ustanovení § 11c odst. 3 ZOB, které se ruší. Dále je jako transpoziční ustanovení uveden § 11c odst. 2 ZOB a § 8b odst. 9 obsahující zmocnění pro vydání vyhlášky. Podle našeho názoru je povinnost podle čl. 89 odst. 4 naplňována v těchto ustanoveních. Pravděpodobně omylem je součástí materiálu také srovnávací tabulka O rovněž ke směrnici CRDIV, v níž ale nejsou uvedeny tyto revize.
K novelizačnímu bodu 29 (k § 36e odst. 2 písm. l):
Vyhověno.
Do srovnávací tabulky bude doplněna informace formou poznámky, že došlo ke změně tohoto ustanovení korrigendem (viz Oprava směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky ze dne 25. ledna 2017, bod 2.).
19.
Úřad vlády České republiky - Odbor kompatibility
7.
D
K ČÁSTI DVACÁTÉ, změně zákona o daních z příjmů, novelizačnímu bodu 84.:
Název nařízení č. 1606/2002 v pozn. p. č. 143) k § 21h doporučujeme uvést takto: „Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů, v platném znění".
Vyhověno.
19.
Úřad vlády České republiky - Odbor kompatibility
8.
D
K ČÁSTI TŘICÁTÉ PÁTÉ, změně zákona o oceňování majetku:
Je nutno eliminovat možný vznik transpozičního deficitu a prokázat i v nově navrhovaném znění transpozici čl. 2 písm. a) a b) směrnice 98/6/ES a čl. 19 odst. 1 směrnice 2014/17/EU, již § 1 zákona doposud zajišťoval. Byla-li transpozice přesunuta jinam (do zákona o ochraně spotřebitele?), je to třeba obhájit/vyjasnit, případně vykázat.
Vysvětleno.
§ 1 nadále zajišťuje implementaci čl. 19 odst. 1 směrnice 2014/17/EU. Do navrhovaného znění s vyznačením změn a bodového znění bude doplněn implementační odkaz (celex).
Implementace čl. 2 písm. a) a b) směrnice 98/6/ES není zajišťována §1 tohoto zákona (ani nikdy nebyla), nýbrž § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, který se nemění.
19.
Úřad vlády České republiky - Odbor kompatibility
9.
D
K ČÁSTI ČTYŘICÁTÉ ČTVRTÉ, změně autorského zákona:
Navrhujeme vyjasnit, jak bude nadále zajištěna transpozice čl. 8 odst. 8 směrnice 2014/26/EU, jde-li o slova: valné shromáždění členů kontroluje činnost organizace kolektivní správy alespoň tím, že rozhoduje o jmenování a odvolání auditora, resp. zda je využito fakultativního ustanovení v daném ustanovení směrnice. Dále, stávající § 99g je transpozicí čl. 22 odst. 1, 2 a 4 směrnice 2014/26/EU, jejich transpozici je nutno nadále zajistit. (V rozdílové tabulce odpovídající ustanovení absentují.) Dále, vypouštěné písm. a) v příloze č. 3 bodě 1 zákona nyní zajišťuje transpozici přílohy odst. 1 [písm. a)] směrnice 2014/26/EU. Je nutno prokázat, že existuje jeho náhrada.
Vysvětleno.
Transpozice čl. 8 odst. 8 směrnice 2014/26/EU, jde-li o slova: valné shromáždění členů kontroluje činnost organizace kolektivní správy alespoň tím, že rozhoduje o jmenování a odvolání auditora, bude i nadále zajištěna, a to prostřednictvím následujících ustanovení:
· § 99g odst. 3 a 4 autorského zákona č. 121/2000 Sb., ve znění novely (změnovým zákonem k novému zákonu o účetnictví),
· § 17 odst. 1 zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech, v platném znění.
Rozdílová tabulka byla doplněna o chybějící čl. směrnice 2014/26/EU.
Povinnosti uvedené v písmenu a) v bodu 1 přílohy č. 3 k autorskému zákonu jsou uvedeny jednak v zákoně o účetnictví (§ 21 odst. 6 zákona o účetnictví) a dále v autorském zákoně (§ 99g odst. 3 autorského zákona - Kolektivní správce sestavuje řádnou individuální účetní závěrku… a v § 99g odst. 2 autorského zákona - Řádnou individuální účetní závěrku kolektivního správce tvoří také výkaz peněžních toků.). I nadále bude platit (podle § 99g odst. 4 autorského zákona), že jak individuální zprávu vedení, tak individuální účetní závěrku bude schvalovat nejvyšší orgán kolektivního správce.
19.
Úřad vlády České republiky - Odbor kompatibility
10.
D
K ČÁSTI ŠEDESÁTÉ SEDMÉ, změně zákona o akciové společnosti České dráhy:
Tato část návrhu obsahuje nepřesnosti – jednak je uvedeno chybně samo novelizované ustanovení – nejde o § 30 odst. 1 písm. c), ale o § 30 písm. c), dále je navrhováno nahradit slovo „roční“ slovy „řádnou individuální“ – ustanovení písmene c) však obsahuje slovo „roční“ dvakrát, přičemž návrh se spojení „roční finanční plán“ nejspíš dotýkat nemá. Nepřesnosti je třeba odstranit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
19.
Úřad vlády České republiky - Odbor kompatibility
11.
D
K ČÁSTI STÉ, změně zákona o auditorech:
· k § 1 – poznámce pod čarou č. 24 (není součástí návrhu): V této poznámce pod čarou cit. nařízení č. 537/2014 je třeba doplnit dodatkem „, v platném znění“. Nařízení bylo novelizováno a novelizace jsou relevantní mj. ve spojení s novelizačním bodem 10 - § 14ha návrhu.
· k novelizačnímu bodu 4.: Dáváme ke zvážení, zda by nebylo vhodné do nově doplňovaného § 2b odst. 1 písm. a), implementujícího čl. 34 odst. 1 písm. a) bod i) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU, doplnit, že se „posuzuje soulad s účetní závěrkou za stejné účetní období“, aby ustanovení jednoznačně odpovídalo požadavkům směrnice.
· k novelizačnímu bodu 5.: V nově navrhovaném § 2c písm. a) bodě 3 a v písm. b) je třeba v odkazu na přímo použitelný předpis EU vypustit slovo „právním“ (obdobnou připomínku jsme uplatňovali minulý měsíc ve stanovisku k novele obdobné problematiky[footnoteRef:2]). K vymezení auditorské činnosti (nyní § 2d) jsme posledně1 uvedli: Směrnice EU o povinném auditu[footnoteRef:3] nedefinuje rozsah auditorské činnosti, ale stanoví podmínky pro schválení osob, které mohou povinný audit vykonávat. Mezi tyto podmínky patří rozsah potřebného vzdělání, včetně zkoušky odborné způsobilosti, který musí odpovídat oborům souvisejícím s prováděním povinného auditu (srov. např. čl. 6-7 směrnice 2006/43, ve znění směrnice 2022/2464). Stanovisko odboru kompatibility se netýká hodnocení souladu právní úpravy s odbornými standardy. [2: Srov. stanovisko OKOM z 27.5.2024, čj. 17525/2024-UVCR, Vaše čj. MF – 6365/2024/32-8 – k novele ZoÚč, zákona o auditorech a zákona o dorovnávacích daních.] [3: Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS, v platném znění.]
· k novelizačním bodům 18.-20.: Je třeba podrobit revizi důvodovou zprávu (str. 542-543), v těchto částech neodpovídá odůvodnění předloženému návrhu.
· k novelizačnímu bodu 21.: V odst. 1 § 20a odkaz na „zprávu o vztazích“ nejspíš nemá být označen podtržením – právo EU takový dokument jako požadovanou náležitost zprávy auditora nejspíš nepožaduje.
· k novelizačnímu bodu 27.: Do Důvodové zprávy doporučujeme upřesnit, že jde o přesun z dosavadního ustanovení § 38/4 a upřesnit název Rady pro veřejný dohled nad auditem (je zde vazba na novelizační bod 32).
· k novelizačnímu bodu 31.: V tomto ustanovení se nově navrhuje využít diskrece umožněné nařízením č. 537/2014 (srov. str. 545 DZ) – je třeba zkontrolovat výkaznictví, aby tato věc byla řádně vykázána.
· k novelizačnímu bodu 47.: Rovněž v tomto ustanovení se upravuje dosavadní transpozice směrnice 2006/43 (čl. 30c/1 a 3, ve znění směrnice 2014/56) – je třeba i zde zkontrolovat výkaznictví včetně toho, zda nejsou požadavky v cit. ustanoveních směrnice podrobnější oproti navrhované úpravě.
Vyhověno.
Poznámka pod čarou č. 24 byla doplněna dodatkem podle připomínky.
Nevyhověno.
Z kontextu a ze samotného zákona o účetnictví jednoznačně vyplývá, o jakou účetní závěrku se jedná (stejně jako je jasné, že se jedná o účetní závěrku a zprávu vedení téže účetní jednotky). Byť navrhované doplnění textu není samo o sobě na škodu, má potenciál způsobit nedorozumění v dalších ustanoveních, která by obdobnou „akurátnost“ nezahrnovala – viz např. hned další písmeno, kde se hovoří o znalostech z povinného auditu, u kterého také není výslovně uvedeno, že to je audit účetní závěrky za stejné účetní období stejné účetní jednotky.
Vyhověno.
Slovo „právním“: upraveno podle připomínky.
Připomínku k vymezení auditorské činnosti bereme na vědomí.
Vyhověno.
Důvodová zpráva upravena.
Vyhověno.
Upraveno podle připomínky.
Vyhověno.
Upraveno podle připomínky.
Vyhověno.
Upravena srovnávací tabulka.
Vyhověno.
Srovnávací tabulka upravena.
19.
Úřad vlády České republiky - Odbor kompatibility
12.
D
K ČÁSTI STÉ PATNÁCTÉ, změně zákona o investičních společnostech a investičních fondech:
· k novelizačnímu bodu 19.: Pokud jde o oceňování podle odborných standardů, stanovisko OKOM se hodnocením podle standardů nezabývá. Ovšem odkaz na příslušné standardy je třeba upravit – v poznámce pod čarou č. 10 je třeba odkázat na aktuální nařízení EU k tomu, což je nařízení Komise (EU) 2023/1803, srov. návrh § 183 nového zákona o účetnictví (tam bylo toto nařízení citováno s chybou – nařízení je ze dne 13. září, nikoli srpna 2023).
· k novelizačnímu bodu 29.: V písm. i) tohoto ustanovení § 234 odst. 2 v citaci nařízení EU je třeba vypustit písmeno č. 2019/2088.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
19.
Úřad vlády České republiky - Odbor kompatibility
13.
D
3. ZÁVĚR:
S ohledem na rámcový přezkum, který bylo možné vzhledem k rozsahu, časovým možnostem a rovněž značným formálním nedostatkům předloženého návrhu provést, hodnotíme návrh jako převážně slučitelný s právem EU.
Je třeba vyjasnit implementační charakter mnohých ustanovení a návrh i po formální stránce dopracovat tak, aby bylo nepochybné to, že nedochází ke snížení dosavadní míry implementace.
Vyhověno.
Materiál bude upraven, aby bylo zřejmé, že nedochází ke změně rozsahu implementace dosavadních EU předpisů.
19.
Úřad vlády České republiky - Odbor kompatibility
14.
D
4. NAD RÁMEC POSUZOVÁNÍ SLUČITELNOSTI:
K důvodové zprávě:
Ve zvláštní části důvodové zprávy jsou někdy uváděny odkazy na předpisy EU jejich zkrácenými názvy, bez uvedení čísla předpisu EU – doporučujeme upřesnit (týká se např. ČÁSTI SEDMDESÁTÉ ŠESTÉ – novely ZPKT, kde je na str. 509 a 510 takto neúplně odkazováno na transparenční směrnici, nebo účetní směrnici).
V části DVANÁCTÉ je třeba opravit překlep – bod 25 se netýká § 36/4, ale § 36/5 (str. 299 DZ).
V části DVACÁTÉ DEVÁTÉ – krom chyby v názvu zákona, dále k bodu 8 - § 7b odst. 3 a 4 - dosavadní odst. 3 je transpozicí nejen čl. 89/4 směrnice CRD, ale čl. 89/1 a CRD – doporučujeme doplnit, v ST je uvedeno správně (str. 430 DZ)
V důvodové zprávě jsou dále dvě části označeny jako „ČÁST STÁ PRVNÍ“. Totéž platí o „ČÁSTI STÉ TŘINÁCTÉ“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
22.
Akademie věd
1.
Z
Zásadní připomínka:
1. K části osmdesáté páté – Změna zákona o veřejných výzkumných institucích
Upozorňujeme, že navrhovaná úprava zákona č. 341/2005 Sb., zákona o veřejných výzkumných institucích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných výzkumných institucích“) nereflektuje navrhované znění § 14 odst. 2 nového zákona o účetnictví (definice pojmu „náklad“), ze kterého vyplývá, že tvorbu fondu ve smyslu položky vlastního kapitálu nebude možné vykazovat jako náklad. Nedochází k úpravě ustanovení, podle kterých tvorba nákladem účetní jednotky je:
· § 25 odst. 1) písm. a) – Zdrojem fondu reprodukce majetku jsou prostředky ve výši účetních odpisů dlouhodobého majetku.
· § 26 odst. 1) písm. c) – Zdrojem fondu účelově určených prostředků jsou účelově určené veřejné prostředky včetně prostředků účelové a institucionální podpory výzkumu, vývoje a inovací z veřejných prostředků, které nemohly být veřejnou výzkumnou institucí efektivně použity v rozpočtovém roce, ve kterým jí byly poskytnuty.
· § 27 odst. 1) – Zdrojem sociálního fondu je základní příděl na vrub nákladů veřejné výzkumné instituce ve výši 1 % z ročního objemu nákladů veřejné výzkumné instituce zúčtovaných na mzdy, náhrady mzdy a odměny za pracovní pohotovost a příděl ze zisku.
Z tohoto důvodu požadujeme upravit ustanovení §§ 25 odst. 1, 26 a 27odst. 1 zákona č. 341/2005 Sb., zákona o veřejných výzkumných institucích tak, že po úpravě budou znít následovně:
i) § 25 odst. 1)
„(1) Zdrojem fondu reprodukce majetku jsou
a) finanční prostředky ve výši účetních odpisů dlouhodobého majetku,
b) a) příděl ze zisku,
c) b) peněžní dary určené na pořízení a technické zhodnocení dlouhodobého majetku,
d) výnosy z prodeje dlouhodobého majetku,
e) c) peněžní prostředky přijaté na pořízení a technické zhodnocení dlouhodobého majetku,
f) d) peněžní prostředky přijaté na sdružení prostředků k pořízení dlouhodobého majetku,
g) e) peněžní prostředky rezervního fondu, jejichž převod do fondu reprodukce majetku schválila rada instituce.“
ii) § 26
„Fond účelově určených prostředků
(1) Zdrojem fondu účelově určených prostředků jsou
a) účelově určené peněžní dary s výjimkou darů určených na pořízení a technické zhodnocení dlouhodobého majetku,
b) účelově určené peněžní prostředky ze zahraničí,
c) účelově určené veřejné prostředky včetně prostředků účelové a institucionální podpory výzkumu, vývoje a inovací z veřejných prostředků, které nemohly být veřejnou výzkumnou institucí efektivně použity v rozpočtovém roce, ve kterém jí byly poskytnuty.
(2) Účelově určené prostředky podle odstavce 1 písm. c) může veřejná výzkumná instituce převést do fondu účelově určených prostředků do výše 5 % objemu účelově určených veřejných prostředků poskytnutých veřejné výzkumné instituci na jednotlivé projekty výzkumu, vývoje a inovací nebo jednotlivé činnosti prováděné v rámci další činnosti v daném kalendářním roce. Převod účelově určených prostředků veřejná výzkumná instituce písemně oznámí jejich poskytovateli.
(2) Prostředky fondu účelově určených prostředků může veřejná výzkumná instituce použít pouze k účelu, ke kterému jí byly poskytnuty.“
iii) § 27 odst. 1)
„(1) Zdrojem sociálního fondu je základní příděl na vrub nákladů veřejné výzkumné instituce ve výši 1 % z ročního objemu nákladů veřejné výzkumné instituce zúčtovaných na mzdy, náhrady mzdy a odměny za pracovní pohotovost a příděl ze zisku. Nejméně 50 % ze základního přídělu podle věty první se použije na příspěvky na produkty spoření na stáří zaměstnanců, které jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob. Prostředky sociálního fondu jsou vedeny na odděleném bankovním účtu. Užití sociálního fondu se řídí pravidly pro hospodaření s fondy veřejné výzkumné instituce [§ 18 odst. 2 písm. d) a § 20 odst. 1 písm. e)].“
Zdůvodnění:
Pokud k níže uvedeným úpravám zákona o veřejných výzkumných institucích nedojde, důsledkem pro veřejné výzkumné instituce bude to, že s účinností nové účetní legislativy vznikne rozpor mezi výše uvedenými zákony a veřejné výzkumné instituce se budou rozhodovat, který zákon poruší.
Tato připomínka je zásadní.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
24.
Asociace malých a středních podniků a živnostníků
1.
D
Obecné připomínky:
1) K pojmosloví zákona
Cíl: Zachovat stávající pojmy
Odůvodnění: Zbytečně dochází k přejmenování stávajících dlouhodobě používaných názvů, např. "podvojné účetnictví" na "akruální účetnictví" nebo "hmotný majetek" na "hmotné aktivum".).
Nevyhověno.
Terminologické změny navazují na rekodifikaci zákona o účetnictví a jeho prováděcích předpisů, který již, vzhledem ke svému stáří, nevyhovuje současným potřebám a trendům. Terminologické změny nelze považovat za zbytečné, neboť například pojem „majetek“ je v současné době používán nepřesně. Pro účely účetnictví nelze směšovat, co je majetkem účetní jednotky podle občanského zákoníku a co je jejím aktivem, neboť tyto množiny se mohou zásadně lišit, jak je patrné nejen v souvislosti s finančním leasingem (byť v realitě často dochází k překrývání obou množin). V tomto smyslu je tedy terminologická změna nezbytná. Cílem terminologických změn v účetních předpisech je rovněž zajistit kompatibilitu na mezinárodní úrovni, zejména ve vztahu k mezinárodním účetním standardům.
Vzhledem k těsné vazbě zákona o daních z příjmů na účetnictví jsou pak terminologické změny nevyhnutelné.
24.
Asociace malých a středních podniků a živnostníků
2.
D
2) K jednotnému používání názvu zákona
Cíl: Sjednocení používání terminologie/názvosloví
Odůvodnění: V případě zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, konkrétně v § 19i odst. 4 písm. b) se slova „hodnoty aktiv“ nahrazují slovy „aktiv celkem podle zákona upravujícího účetnictví“.
Nevyhověno.
Připomínka je nesrozumitelná, jelikož není zřejmé, čeho se připomínkující domáhá.
24.
Asociace malých a středních podniků a živnostníků
3.
Z
Zásadní konkrétní připomínky:
1) K § 13 odst. 2 písm. b)
Cíl: Navýšení ročního limitu 240 tisíc korun českých
Odůvodnění: Tento limit nebyl již řadu let valorizován, tudíž jeho hodnota neodpovídá resp. neplní funkci, pro jakou byl tento limit stanoven.
Nevyhověno.
Nad rámec návrhu zákona.
24.
Asociace malých a středních podniků a živnostníků
4.
Z
2) K § 13 odst. 3 písm. b)
Cíl: Navýšení ročního limitu 720 tisíc korun českých
Odůvodnění: Tento limit nebyl již řadu let valorizován, tudíž jeho hodnota neodpovídá resp. neplní funkci, pro jakou byl tento limit stanoven.
Nevyhověno.
Nad rámec návrhu zákona.
24.
Asociace malých a středních podniků a živnostníků
5.
Z
3) K § 23 Evidované aktivum odst. 4
Cíl: Nahradit slova „Vyřazením se pro účely daní z příjmů rozumí okamžik, kdy evidované aktivum přestane být aktivem poplatníka.“ slovy „Vyřazením se pro účely daní z příjmů rozumí okamžik, kdy evidované aktivum přestane být zdrojem příjmů poplatníka.“
Odůvodnění: Tato definice přesněji vystihuje hranici mezi aktivem poplatníka, zejména ve vazbě na ustanovení § 4 odst. 1 „kdy přestane být evidovaným aktivem“.
1502
Vyhověno jinak.
Na základě připomínek dojde k nové úpravě, pojem evidované aktivum bude zrušen, pro FO se znovu vrátí zavedený pojem „obchodní majetek“ ve stejném rozsahu jako dnes. Vyřazení z obchodního majetku tak bude odpovídat současnému stavu.
24.
Asociace malých a středních podniků a živnostníků
6.
Z
4) K § 29 odst. 3 písm. b)
Cíl: Nové znění ustanovení „180 měsíců pro aktivum, které je goodwillem, pokud jeho podkladem je rovněž aktivum dle písm. c.“
Odůvodnění: Považujeme za nelogické, pokud by podkladem pro vznik goodwillu nebyl nemovitý majetek, aby se goodwill odepisoval déle než aktiva dle písm. a).
Nevyhověno./Vysvětleno.
Ustanovení zachovává stávající stav, který nebylo záměrem měnit. Zavádění dvojího režimu pro goodwill a tedy řešení otázky, zda je podkladem goodwillu movité či nemovité aktivum, by celý systém značně zkomplikovalo.
Zároveň dle ustanovení § 23zf platí, že goodwill se vyřazuje po vyřazení posledního aktiva úplatně nabytého obchodního závodu, tedy goodwill bude vyřazen s vyřazením posledního podkladového aktiva a není tedy nutné ho odpisovat celých 180 měsíců.
24.
Asociace malých a středních podniků a živnostníků
7.
Z
5) K § 23 Sleva na dani
Cíl: Valorizace částek odpočtů za invalidy vedené v odst. 1, a to ze současných 18 tisíc korun českých na 24 tisíc korun českých a ze současných 60 tisíc korun českých na 72 tisíc korun českých.
Odůvodnění: Důvod valorizace je ten, že dlouhodobě nedocházelo ke změnám těchto částek, tudíž v jejich případě mohlo dojít k zániku funkce, pro kterou byl daný limit stanoven a neplní tak již svoji funkci.
Nevyhověno.
Nad rámec návrhu zákona.
(V připomínce je nepřesně uvedeno zákonné ustanovení, správně se jedná o ustanovení § 35 ZDP).
Daňová podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením není optimální nástroj podpory. Podporuje více podniky se stabilním hospodářským výsledkem, typicky ty větší. Naopak podniky, které fluktuují s hospodářským výsledkem, mají podporu krácenou o období, kdy jsou ve ztrátě. Podporu také nemají zaměstnavatelé, kteří nejsou založeni za účelem zisku. Z tohoto důvodu není v oblasti politiky zaměstnávání osob se zdravotním postižením vhodné investovat prostředky právě do tohoto nástroje.
24.
Asociace malých a středních podniků a živnostníků
8.
Z
6) K § 35ba Slevy na dani pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob
Cíl: Valorizace rozhodných částek
Odůvodnění: Důvod valorizace je ten, že dlouhodobě nedocházelo ke změnám těchto částek, tudíž v jejich případě mohlo dojít k zániku funkce, pro kterou byl daný limit stanoven a neplní tak již svoji funkci.
Nevyhověno.
Nad rámec návrhu zákona.
24.
Asociace malých a středních podniků a živnostníků
9.
Z
7) K § 35bb Sleva na manžela
Cíl: Valorizace rozhodných částek
Odůvodnění: Důvod valorizace je ten, že dlouhodobě nedocházelo ke změnám těchto částek, tudíž v jejich případě mohlo dojít k zániku funkce, pro kterou byl daný limit stanoven a neplní tak již svoji funkci.
Nevyhověno.
Nad rámec návrhu zákona.
24.
Asociace malých a středních podniků a živnostníků
10.
Z
8) K § 38a Zálohy odst. 2
Cíl: Zvýšit dosavadní částku na 50 tis. Kč
Odůvodnění: Důvodem je snížení administrativní náročnosti pro poplatníky, tak i pro finanční správu.
Nevyhověno. (Vyhověno.)
Nad rámec návrhu zákona a není záměrem projekt dále rozšiřovat o další dodatečné problematiky.
Nicméně s ohledem na to, že jde o parametrickou úpravu, bude ještě projednáno v kontextu ostatních parametrických úprav a vyhodnocení fiskálních dopadů.
Pokud by bylo rozhodnuto o zvýšení částky, pak vypořádání této připomínky změněno na „Vyhověno“.
24.
Asociace malých a středních podniků a živnostníků
11.
Z
9) K § 38a Zálohy odst. 3 a 4
Cíl: Zvýšit horní limit na 250 tis. Kč
Odůvodnění: Důvodem je snížení administrativní náročnosti pro poplatníky, tak i pro finanční správu.
Nevyhověno. (Vyhověno.)
Nad rámec návrhu zákona a není záměrem projekt dále rozšiřovat o další dodatečné problematiky.
Nicméně s ohledem na to, že jde o parametrickou úpravu, bude ještě projednáno v kontextu ostatních parametrických úprav a vyhodnocení fiskálních dopadů.
Pokud by bylo rozhodnuto o zvýšení částky, pak vypořádání této připomínky změněno na „Vyhověno“.
24.
Asociace malých a středních podniků a živnostníků
12.
Z
10) K § 38a odst. 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
Cíl: Lépe definovat kalendářní rok
Odůvodnění: Uvedeno 365 dní, není brán v úvahu přestupný rok, který má 366 dní.
Nevyhověno.
V daném ustanovení nejde o definici kalendářního roku, ale o určení přepočtu poslední známé daňové povinnosti pro určení záloh na daň z příjmů v případech, kdy zdaňovací období netrvá standardní dobu. Zohlednění přestupného roku, tedy stanovení přepočtu v některých případech na 366 dní, by bylo zbytečně komplikované.
24.
Asociace malých a středních podniků a živnostníků
13.
Z
11) K § 31 odst. 1 písm. a) vyhlášky 250/2000 Sb.
Cíl: Sjednotit terminologii/názvosloví
Odůvodnění: Je ponecháno původní označení majetku. Správně by zřejmě mělo být „hmotné a nehmotné aktivum“, má-li být ponechána vazba na novelizovaný zákon o účetnictví § 31.
Nevyhověno.
Pro účely zákona č. 250/200 Sb. ponecháváme pojem majetek vymezený v občanském zákoníku – jedná se tedy o dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek, který je ve vlastnictví zřizovatele a který je předán k hospodaření příspěvkové organizaci, nebo je přímo ve vlastnictví příspěvkové organizace. Prvek účetní závěrky aktivum, tak jak ho vymezuje nový zákon o účetnictví, je širším pojmem, a aby aktivum mohlo být uznáno, musí jej mít účetní jednotka pod svou kontrolou. Uplatňuje tedy vlastnické právo nebo ekonomické vlastnictví. Aktivem tedy může být uznána např. věc, kterou má příspěvková organizace ve výpůjčce. V tomto případě však není žádoucí, aby účetní odpis tohoto aktiva byl jedním ze zdrojů fondu investic.
24.
Asociace malých a středních podniků a živnostníků
14.
Z
12) K § 33 odst. 3 vyhlášky 250/2000 Sb.
Cíl: Přesnější vymezení
Odůvodnění: Spojení „první odchod do starobního důchodu“ nahradit přesnějším označením: „před prvním přiznáním důchodu pracovali u organizace“
Nevyhověno.
Dle našeho názoru nedochází případným nahrazením k žádnému významovému posunu, a proto návrh nepovažujeme za nezbytný.
28.
Česká národní banka
1.
Z
Obecné připomínky:
1. Ke správě daní v eurech
Navazujeme na zásadní připomínku ČNB uplatněnou v prosinci 2022 k důvodové zprávě návrhu nového zákona o účetnictví, v níž ČNB vyjádřila nesouhlas se záměrem, který byl uveden v obecné části důvodové zprávy, a to umožnit právnickým osobám používat cizí měnu pro účely daní z příjmů.
ČNB zásadně nesouhlasí s předloženým návrhem, aby se daň z příjmů poplatníka, včetně záloh, vypočtená v eurech spravovala v eurech. Požadujeme všechny zmínky umožňující správu daní z příjmů v eurech z návrhu zákona vypustit.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Používání cizí měny pro účely daní povede k zintenzivnění euroizace české ekonomiky, což by bez formálního rozhodnutí vlády ohledně oficiálního přijetí eura ve formě přistoupení ČR k eurozóně mělo široké a dalekosáhlé negativní dopady do ekonomiky. Především by hrozilo bezprostřední oslabení měnové politiky ČNB a naplňování jejích hlavních cílů cenové a finanční stability v ČR.
Umožnění správy daní v eurech by mělo za následek pokles účinnosti měnové politiky ČNB, neboť nelze vyloučit nárůst objemu eurových vkladů a zvýšené čerpání eurových úvěrů daňovými poplatníky, vedoucí k oslabení poptávky po koruně české. Celkově by tak došlo k oslabení úvěrového i úrokového kanálu transmise měnové politiky ČNB, v rámci kterých změna úrokových sazeb ČNB ovlivňuje ekonomická rozhodnutí domácností a podnikatelského sektoru, korunová aktiva a závazky, hospodářskou aktivitu a inflaci v ČR. Dosahování dlouhodobé cenové stability v ČR pomocí aktivní měnové politiky ČNB by tak bylo ohroženo.
Další krok ke spontánní euroizaci v ČR, která by byla přijetím výše uvedeného návrhu bezesporu posílena, a to bez stanovení cílového data vstupu do eurozóny a bez dalších kroků a podmínek vytyčených v platné „Aktualizované strategii přistoupení ČR k eurozóně“, by vedl ke znepřehlednění situace, co je a co bude v nejbližších letech zákonným platidlem na území ČR. Taková nejistota by byla brzdou hospodářského růstu.
Daňoví poplatníci, jejichž významná část příjmů je v eurech, by nebyli nuceni za účelem platby daní směnit eura na korunu českou na devizovém trhu, což by znamenalo nižší tlak na posilování kurzu koruny české, resp. tlak na oslabení kurzu koruny české a růst cenové hladiny.
Nevyhověno. Rozpor.
Návrh používat jako funkční měnu EURO včetně umožnění placení touto měnou je součástí Programového prohlášení vlády.
Kromě toho má zároveň význam v podobě odstranění jednoho z rizik a bariéry podnikání.
V současné době jsou totiž poplatníci, kteří mají většinu operací v cizí měně (např. se zahraničními partnery), vystavováni kurzovému riziku, které buď jsou nuceni nést, anebo se proti němu zajišťují. Tento přístup pak vede k dodatečné nákladovosti jejich podnikání (pozn. kurzové riziko vzniká v mezidobí od konce zdaňovacího období do okamžiku splatnosti daně). Dodatečným výdajem jsou rovněž výdaje na konverzi měny.
Kurzové riziko a náklady na konverzi měn pak nese i stát. Stát má totiž nezanedbatelné výdaje v cizích měnách (typicky EUR a USD), a to v nesrovnatelně vyšší výši, než jsou příjmy v těchto měnách. Tím jednak nese kurzové riziko (typicky u dlouhodobých závazků) a rovněž náklady na konverzi měn.
V tomto směru je tedy navržené řešení win-win a vede k redukci nákladů a rizik jak na straně soukromých subjektů, tak i státu.
Co se poznámek ohledně spontánní euroizace týká, tak uvedené opatření není stimulem pro přechod podniků na obchodování s EUR (to je dáno především strukturou obchodních partnerů a jejich požadavky), ale odstranění překážek pro ty, kteří v EUR již fungují.
Vyjádření připomínkového místa:
S vypořádáním nesouhlasíme a na zásadní připomínce trváme.
Vysvětlení MF neodpovídá na hlavní argumenty zásadní připomínky ČNB, pouze v obecné rovině obhajuje původní návrh. Opatření má potenciál podpořit spontánní euroizaci české ekonomiky bez ohledu na případný záměr přijmutí společné měny euro. Tím by došlo k oslabení transmise měnové politiky ČNB, a v konečném důsledku ohrožení její schopnosti naplňovat zákonný mandát cenové stability.
28.
Česká národní banka
2.
Z
2. Ke kurzovým přepočtům mezi měnami
Řada v současnosti připravovaných návrhů právních předpisů řeší kurzové přepočty mezi měnami. Tyto předpisy nejsou připravovány provázaně a každý používá jiný kurzový přepočet, a to zpravidla takový, který je buď nejednoznačně určen, nebo odkazuje na neexistující či obtížně zjistitelný kurz, popř. je zpětně nedohledatelný. Přitom se jedná o předpisy široce používané podnikateli, včetně živnostníků, kteří očekávají právní prostředí příznivé k podnikání, a nikoliv nezbytnost složitě administrovat kurzy a draze nést následky případných pochybení.
V souladu s dohodou mezi vládou a ČNB stanoví zákon o České národní bance ČNB povinnost vyhlašovat kurz české měny k cizím měnám, a to právě proto, aby bylo možno na takto vyhlášené kurzy ČNB odkazovat v českých předpisech pro účely jednoznačného a snadného ocenění částky v cizí měně. Taková povinnost není v zahraničí běžná a její plnění není pro ČNB v případě méně běžně obchodovaných měn, či měn, které ve svých státech podléhají restrikcím, snadné. ČNB zaslala opakovaně gestorům právních předpisů i Legislativní radě vlády vysvětlení a doporučené formulace pro jednotlivé situace (viz příloha č. 1 k připomínkovému listu ČNB).
Tím samozřejmě není řečeno, že by podnikatelům nemohlo být umožněno používat i případně jinak určené tržní kurzy, pokud je toto určení dostatečně konkrétní a v praxi realizovatelné; neměla by jim však být upírána možnost použít jednoduše zjistitelný kurz vyhlášený ČNB pro konkrétní rozhodný den.
Bohužel předkládaný změnový zákon používá v tomto ohledu na různých místech neodůvodněně rozdílné způsoby kurzového přepočtu (které jsou navíc odlišné i od formulace v zákoně o účetnictví), přičemž ani experti ČNB nejsou schopni v případě různých měn či různých situací podle nich příslušný kurz zjistit. Již dnes ČNB často řeší dotazy podnikatelů, úřadů i soudů na použití správného kurzu v té které situaci. Navržená úprava má potenciál právní nejistotu a počet takových dotazů na správný kurz zmnohonásobit.
Navrhujeme proto úpravu příslušných formulací a úpravu na všech dotčených místech.
Z každého ustanovení, jež používá pojem „kurz pro přepočet daně“ v tomto zákoně, či v zákoně, který na tento zákon odkazuje, pak musí být explicitně či implicitně patrné, o jaký den se jedná. Přitom je třeba mít na paměti, že ČNB v případě významné části měn vyhlašuje jejich kurzy (tzv. kurzy devizového trhu) platné pro daný den až v 14.30 daného dne (ECB publikuje své referenční kurzy dokonce až v 16.00), proto je nutné si nejprve zodpovědět otázku, zda přepočet měn je třeba dělat již v rozhodný den – pokud ano, pak je třeba v odkaze formulovat rozhodný den jako den předcházející dni, který by byl jinak rozhodným dnem.
Tato připomínka je zásadní.
Vyhověno.
Ustanovení zákona o daních z příjmů upravující kurz pro přepočet daně budou v nejvyšší možné míře sjednocena s kurzy upravenými v návrhu nového zákona o účetnictví a upravena tak, aby byla v souladu s doporučenými formulacemi ČNB.
Nikoli ve všech případech je však možné tyto formulace dodržet, neboť jsou použitelné pouze při přepočtech prováděných pomocí kurzů vyhlašovaných ČNB, tedy při přepočtech české měny na cizí měnu a naopak. V případě, že se daň z příjmů vypočítává v jiné měně než české, kurz vyhlašovaný ČNB nelze použít, neboť může být potřeba například provést přepočet z amerických dolarů na eura, je-li měnou výpočtu daně poplatníka euro. Z tohoto důvodu musí být úprava kurzu pro přepočet daně dostatečně komplexní, byť může působit poněkud komplikovaně.
Skutečnost, že ČNB vyhlašuje kurzy platné pro daný den až ve 14:30, nečiní pro účely zákona o daních z příjmů obtíže, neboť k přepočtům dochází vždy s určitým časovým odstupem, kdy je kurz pro daný den přepočtu již znám, a není tedy potřeba přepočty vztahovat ke dni předcházejícímu určitý den.
28.
Česká národní banka
3.
Z
Zásadní připomínky:
K části dvanácté – Změna zákona o bankách
1. K Čl. XII bodu 10 [§ 22a odst. 1]
Navrhujeme v § 22a odst. 1 větě první vypustit slovo „zásadní“, větu druhou upravit, a § 22a odst. 1 tak uvést ve znění: „Česká národní banka může nařídit bance nebo pobočce zahraniční banky, aby zajistila ověření svého řídicího a kontrolního systému nebo jeho části, anebo zajistila ověření informací předkládaných České národní bance, ověřovatelem podle § 22b, pokud nastanou skutečnosti, které by mohly mít nepříznivý dopad na činnost banky nebo pobočky zahraniční banky, její rizikový profil nebo postavení v rámci skupiny, jíž je banka nebo pobočka zahraniční banky součástí. Ověření je dokončeno předložením zprávy o příslušném ověření České národní bance.“
Obdobnou připomínku uplatňujeme k věcně obdobnému ustanovení v § 81 zákona o pojišťovnictví, § 8c zákona o spořitelních a úvěrních družstvech a § 143 zákona o doplňkovém penzijním spoření.
Zároveň považujeme za žádoucí v maximální možné míře harmonizovat ustanovení týkající se jiných ověřování, která jsou navrhována do výše uvedených zákonů. Návrh úprav dotčených ustanovení je uveden v příloze č. 2 k připomínkovému listu. V návaznosti na tyto úpravy se pak jeví nadbytečný přestupek podle § 36e odst. 4 písm. g) zákona o bankách („nepředloží České národní bance zprávu...“), neboť předložení zprávy je součástí ověření. Tudíž nepředložení zprávy je pokryto přestupkem podle § 36e odst. 4 písm. e) zákona o bankách („nezajistí ověření…“).
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Návrh zákona předpokládá ověření řádného nastavení řídicího a kontrolního systému (ŘKS) v situaci, kdy již bylo prokazatelně zjištěno, že nastaly nepříznivé skutečnosti a že mají v okamžiku vydání rozhodnutí prokazatelný a prokázaný potenciál (mohou mít zásadní nepříznivý dopad). Daný dohledový nástroj by však byl v takové podobě podle ČNB nefunkční a ve svém důsledku zcela nevyužitelný, neboť by nesloužil naplnění účelu externího ověřování ŘKS. Tím je získání spolehlivého ujištění o tom, že ŘKS banky je v souladu se zákonem. Právě dosahování tohoto účelu, tj. získání spolehlivé informace o stavu ŘKS v rozhodnutím vymezeném rozsahu, by měla být textace ustanovení přizpůsobena a měla by z něj být také bez pochyb patrná.
Současné znění zákona o bankách předpokládá, že je periodické ověření zásadně nezbytné vždy, přičemž ČNB ukládá hodnotit v individuálních případech přiměřenost tohoto obecným právním předpisem předpokládaného zásahu do sféry banky. V případě, že by šlo o zásah nepřiměřený (např. zjevně neúčelný vzhledem ke sledovanému cíli), může ČNB po provedení správního uvážení konkrétní banku dané povinnosti zprostit. ČNB tuto úvahu provádí (je povinna) z vlastní iniciativy (s čímž není v rozporu to, že k prominutí povinnosti může dát podnět sama banka). ČNB nařizuje ověření výhradně tehdy, když nemá spolehlivě za to, že ŘKS banky je v určitém rozsahu (např. v jeho části určené pro plnění AML/CFT povinností) v souladu s právními předpisy. Tento svůj postup, tj. neprominutí povinnosti, ČNB podle platné právní úpravy nemusí odůvodňovat, protože jde o postup nikoliv k tíži banky, ale právě naopak.
Opačná koncepce navrhovaná předkladatelem ve změnovém zákoně na jedné straně posiluje postavení regulované osoby, což samo o sobě není na překážku, ale současně klade zásadním způsobem zvýšené nároky na správní činnost ČNB v tom ohledu, že při nařízení ověření individuálním správním aktem je nezbytné provedení tohoto zásahu, včetně jeho přiměřenosti, odůvodnit v časově náročném správním procesu, který je v příkrém rozporu s požadavkem na rychlost takového ověření. Bez provedení ověření v přiměřené době však pozbývá tento dohledový nástroj efektivity. ČNB rozumí, že je třeba oba zájmy vyvažovat. Proto souhlasí s tím, že podle navrhované právní úpravy může vydat správní rozhodnutí, na základě kterého nařídí ověření, a že je opuštěna pro ČNB méně náročná koncepce udělování výjimky z ověření ve prospěch účastníka řízení. Avšak požaduje, aby ustanovení bylo formulováno tak, aby zcela neparalyzovalo využití tohoto dohledové nástroje v praxi.
Je současně již ze stávající praxe patrné, že ČNB přistupuje k využití své kompetence, ač je formulována poměrně široce, nanejvýš obezřetně tak, že zásadně dochází k promíjení zákonné povinnosti, tedy na provedení ověření trvá ČNB jen ve výjimečných případech. Tj. i za stávající situace, kdy ČNB není omezena ve svém rozhodování ohledně ověřování ŘKS požadavkem na vedení správního řízení a vydání správního rozhodnutí, si počíná tak, aby k externímu ověření ŘKS docházelo zcela sporadicky (jak ve významu četnosti, tak ve významu rozsahu ověření), a jen jsou-li pro nařízení takového externího ověření závažné důvody. Je zřejmé, že při zavedení opačné koncepce bude ČNB úsporná ve využívání nařizovací pravomoci tím spíše. Jakákoliv obava z nadužívání tohoto nástroje v případě přijetí ČNB navrhované textace ustanovení tedy nemá žádnou oporu v dosavadních zkušenostech.
Ve světle těchto okolností je pak třeba vnímat potřebu omezit novelizací rozsah případů, kdy bude k ověřování docházet, tzn., v nichž bude ČNB moci ověření ŘKS nařídit. Pakliže budou nastavené podmínky příliš restriktivní, bude to klást prakticky nesplnitelné nároky na odůvodnění rozhodnutí o nařízení ověření, v důsledku čehož tato pravomoc jako by pro ČNB stanovena nebyla. Efektivnější v závažných případech totiž bude uložení jiného dohledového opatření. Přitom je třeba vést v patrnosti skutečnost, že správní soudy by při přezkumu zákonnosti a správnosti rozhodnutí ČNB v první řadě zaměřovaly svou pozornost na procesní aspekt věci, tj. zejména na zákonnost vedeného řízení a přiléhavost, rozsah a úplnost odůvodnění správního rozhodnutí. Při nevhodně nastavené právní úpravě, což je i předložený a ČNB připomínkovaný návrh, by však nebylo možné rozhodnutí o externím ověření vydat tak, aby těmto požadavkům dostálo. Takovému rozhodnutí ČNB by totiž vždy mohlo být úspěšně vytýkáno subjektivní a současně nesprávné vnímání okolností, které ČNB vedly k nařízení ověření. Za navrhovaného znění by tak bylo pro ČNB nanejvýš problematické dokazovat to, že míra nepříznivosti dopadu na činnost/rizikový profil/postavení banky dosáhla úrovně formulované v původním návrhu, tj. „zásadní nepříznivý dopad“. Bylo by tak krajně obtížné ve správním rozhodnutí odůvodnit, že určitý dopad je třeba již považovat za zásadní. Účastník řízení by tak mohl ve správním řízení připustit např. to, že jde sice o dopad nikoliv malý, ale rozporoval by, že jde o dopad zásadní. Bylo by na ČNB, aby takovou obranu vyvrátila a odůvodnila své rozhodnutí. Takový složitý a dlouhý proces, jak vyplývá z původního návrhu, by však popřel smysl oprávnění ČNB.
Při změně koncepce stanovení povinnosti ověření ŘKS je proto třeba definovat podmínky, za nichž bude moci ČNB ověření nařídit, a to vždy tak, aby tento nástroj zůstal způsobilým pro dosahování jeho účelu, jímž je odstraňování pochybností o tom, že ŘKS banky vyhovuje požadavkům právních předpisů. Současně je třeba nepouštět ze zřetele skutečnost, že nehledě na formulaci podmínek pro nařízení ověření v daném ustanovení bude ČNB striktně limitována zásadou proporcionality. Tuto zásadu, plynoucí z obecných právních předpisů, právní teorie a judikatury, není třeba výslovně do daného ustanovení včleňovat. Platí totiž obecně pro jakoukoli správní rozhodovací činnost. Dosavadní zkušenosti s ověřováním ŘKS nenasvědčují tomu, že by snad mohlo ze strany ČNB docházet k excesivnímu nařizování ověření ŘKS. I pro tyto hypotetické případy, jakkoliv je jejich nastání nepravděpodobné, ale právní řád aprobuje účinný korektiv.
Při vědomí výše uvedených okolností navrhuje ČNB upravit podmínky nařízení jiného ověření, jak je uvedeno v příloze č. 2 k připomínkovému listu.
Typickým příkladem, pro který bude vhodné přistoupit k tomuto dohledovému nástroji, bude situace, kdy ČNB zjistí vlastními kapacitami, že ŘKS banky trpí vadami, a banka následně bude tvrdit, že došlo k nápravě závadného stavu. Za takové situace nebude spolehlivě (nikoliv tedy nade vši pochybnost) prokázáno, že ŘKS banky již vadami netrpí. Prostá tvrzení nápravy takové spolehlivé ujištění nezakládají. Jedním ze způsobů, jak spolehlivého ujištění dosáhnout, pak bude právě nařízení ověření ŘKS. Při volbě z různých dohledových nástrojů může být přitom tento nástroj tím nejvhodnějším. Dalším příkladem může být situace, kdy ČNB získá informace, na jejichž základě dojde ke zpochybnění dosavadního předpokladu bezvadného ŘKS. Zdrojem těchto informací mohou být například četné stížnosti klientů či důvěryhodný whistleblowing. V obou zmíněných případech by bylo žádoucí, aby byl spolehlivě ověřen stav ŘKS banky, neboť o souladnosti jeho stavu s právními předpisy panují podložené pochybnosti. Výše uvedená textace navrhovaná ČNB bude umožňovat právě v těchto případech ověření ŘKS nařídit.
Naproti tomu za znění navrhovaného předkladatelem by nebylo možné ověření nařídit, neboť by nebylo možné (nade vši pochybnost – aplikovaný důkazní standard) prokázat, že nastaly skutečnosti, které by mohly mít zásadní dopad na činnost/rizikový profil/postavení. V tomto ohledu lze doplnit, že vada ŘKS se totiž může týkat např. jen jedné jeho dílčí části, jejíž selhání z povahy věci samo o sobě nikdy nepovede k zásadní změně rizikového profilu banky či jejího postavení ve skupině. Hypotéza navrhované normy tak nebude naplněna a zákonný předpoklad pro výkon nařizovací pravomoci ČNB nebude dán.
V případě formulace navrhované ČNB by bylo předmětem dokazování „jen“ to, že existují určité podložené informace (nikoli pouhé indicie, viz dále), které jsou v dispozici ČNB a které vedou k důvodným pochybnostem o bezvadnosti ŘKS, resp. že jsou tady relevantní skutečnosti s možným nepříznivým dopadem na činnost banky. Přitom je třeba dodat, že v rámci řízení o uložení povinnosti zajistit provedení příslušného ověření má účastník řízení po celou dobu řízení prostor pro hájení svých práv, včetně možnosti předložit důkazní návrhy, které by vzniklé podezření ČNB rozptýlily, resp. jej vyvrátily, a dané řízení by tak v důsledku toho bylo zastaveno. Dále ČNB navrhuje opustit posuzování svojí povahou poměrně vágního kritéria významnosti (zda je zde dán zásadní nepříznivý dopad). Není tomu tak proto, že jde o neurčitý právní pojem, ale proto, že v původně navrženém kontextu není jasné, co toto kritérium naplní a co nikoli (jak posuzovat onu zásadnost, resp. s čím ji poměřovat).
ČNB si je vědoma mj. ze své široké rozhodovací praxe, která je pravidelně podrobována přezkumu ve správním soudnictví, svých povinností jako správního orgánu. Tyto povinnosti zahrnují povinnost aplikovat také základní zásady správního řízení a správního uvážení, včetně požadavku na náležité zdůvodnění rozhodnutí.
K náležitostem správních rozhodnutí lze odkázat na souhrn judikatury provedený v bodě 28 rozsudku NSS č. j. 4 As 121/2021 – 52 ze dne 24. 7. 2023: „K náležitostem odůvodnění správních rozhodnutí se Nejvyšší správní soud již mnohokrát vyslovil ve své judikatuře. Například v rozsudku ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5 Afs 115/2006-91, uvedl, že „[o]bsahem odůvodnění rozhodnutí je především rozbor a zhodnocení podkladů rozhodnutí, správní orgán musí uvést, jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil, dále jakými úvahami se řídil při výkladu právních předpisů a jejich jednotlivých ustanovení, jakož i to, proč byly aplikovány způsobem, který vedl k výslednému rozhodnutí.“ Dále pak v rozsudku ze dne 30. 7. 2013, č. j. 4 As 76/2013-21, dovodil, že „podle § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, musí správní orgán v odůvodnění uvést důvody výroku, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Smyslem a účelem odůvodnění je ozřejmit, proč správní orgán rozhodl, jak rozhodl, neboť jen tak lze ověřit, že důvody rozhodnutí jsou v souladu s právem a nejsou založeny na libovůli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 1997, sp. zn. III. ÚS 271/9 6, č. 24/1997 Sb. ÚS).“ A v rozsudku ze dne 16. 6. 2010, č. j. 9 As 11/2010-80, NSS vyslovil, že „[n]ení-li z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé, proč odvolací orgán nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení a proč námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, nutno pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci z hlediska účastníka klíčovou, na níž je postaven základ jeho nesouhlasu“.
Ke správnímu uvážení lze nejdříve odkázat např. na rozsudek NSS č. j. 5 Afs 4/2023 - 43 z 22. 3. 2024, ze kterého vyplývá, že správní uvážení provedené správním orgánem je pod kontrolou soudní moci: „Nejvyšší správní soud v souladu s konstatováním městského soudu i svojí dřívější judikaturou uvádí, že soud může pouze posoudit, zda správní orgán při aplikaci správního uvážení nepřekročil meze správního uvážení, zda z nich nevybočil či zda své volné správní uvážení nezneužil (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, č. j. 1 Afs 1/2012-36).“. Dále lze k rozsahu soudního přezkumu správního uvážení a požadavkům na správní uvážení odkázat např. na rozsudek NSS č. j. 10 Afs 63/2023 – 53 ze dne 22. 9. 2023, ve kterém soud konstatoval: „Dále NSS připomíná, že v případě rozhodování o prominutí odvodu nebo penále podle § 44a odst. 12 rozpočtových pravidel má žalovaný volné správní uvážení (arg.: žalovaný „může“, srov. již cit. 10 Afs 65/2018, Český Krumlov, bod 53). […]Soudní přezkum správního uvážení se omezuje na to, že správní soudy zkoumají, zda správní orgán překročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo jej zneužil (§ 78 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). To však neznamená, že žalovaný může rezignovat na odůvodnění svého rozhodnutí. Právě naopak, o to důkladněji musí posuzovat všechny podstatné skutkové okolnosti a o to pečlivěji popsat v odůvodnění všechny úvahy, které ho vedly k určitému závěru. Rozhodnutí založené na správním uvážení bude nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, pokud nevysvětlí úvahy a kritéria při správním uvážení použitá (např. rozsudek ze dne 17. 2. 2011, čj. 1 As 105/2010-73, body 30 a 31).“.
K soudnímu přezkumu správního uvážení je možné odkázat na rozsudek č. j. 10 As 20/2023 – 115 z 12. 9. 2023, ve kterém NSS konstatoval: „Správní soudy především přezkoumávají to, zda správní rozhodnutí nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem (resp. též ústavně stanovených požadavků na výkon veřejné správy) a zda je správní uvážení logickým vyústěním řádného hodnocení skutkových zjištění (např. rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2003, čj. 5 A 139/2002-46, č. 416/2004 Sb. NSS, či rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2004, čj. 5 A 106/2001-62). Správní orgány jsou ve svém uvážení dále limitovány svou vlastní správní praxí, kterou předtím založily a která je váže (rozsudek NSS ze dne 28. 4. 2005, čj. 2 Ans 1/2005-57, č. 605/2005 Sb. NSS, či usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, čj. 6 Ads 88/2006-132, č. 1915/2009 Sb. NSS).“.
Přiléhavé pro nově formulovanou pravomoc ČNB ohledně ověřování jsou také závěry NSS obsažené v rozsudku č. j. 3 Afs 249/2021 – 46 ze dne 5. 12. 2023, byť se týkají doměřování daně. Tyto závěry NSS spolehlivě vyvracejí jakékoli obavy z rozhodování na základě libovůle. Soud zde totiž k poměrně volně formulovaným předpokladům pro realizaci pravomoci finančního úřadu doměřit daň konstatoval, že „za situace, kdy správce daně měl určité indicie, že daňové tvrzení daňového subjektu bylo neúplné nebo nesprávné, je nejprve třeba posoudit, zda na základě těchto indicií bylo možné důvodně předpokládat, že bude daň doměřena. Správce daně totiž nemůže výzvu vydávat libovolně bez jakéhokoliv důvodu, aby pouze formálně prodloužil lhůtu, v níž je oprávněn prověřovat daňovou povinnost.“ A dále v témže rozsudku „Je tedy zřejmé, že výzvu k podání dodatečného daňového přiznání správce daně vydá pouze tehdy, pokud již v této fázi řízení disponuje natolik silnými poznatky, z nichž lze vytvořit důvodný předpoklad o doměření daně, tedy o nesprávnosti poslední známé daně. Na základě pouhých indicií takový závěr formulovat nelze; správci daně pak nezbývá než daňovou povinnost prověřit. Povědomí správce daně o tom, že dosud pravomocně stanovená daň není stanovena ve správné výši, musí mít rozsah či intenzitu důvodného předpokladu; nestačí pouhá pochybnost, kterou správce daně nemůže opřít o souhrn dostatečně určitých indicií či o konkrétní důvody (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 79/2021 - 39).“.
Konečně je třeba poukázat, že je potřeba odlišit od sebe správní uvážení (viz slova „Česká národní banka může…, pokud nastanou skutečnosti, které by mohly mít…“) od výkladu neurčitého právního pojmu („nepříznivý dopad“) a také posuzovat časovou návaznost jednoho na druhé. K tomu NSS poukázal v rozsudku č.j. 10 As 20/2023 - 115 z 12. 9. 2023 na to, že „Soudní přezkum výkladu a použití neurčitého právního pojmu správním orgánem je odlišný oproti soudnímu přezkumu správního uvážení. Výklad neurčitého právního pojmu a jeho aplikaci na konkrétní skutkový stav přezkoumává soud v rámci námitek uplatněných v žalobě v plném rozsahu. Pokud správní soud posoudí věc rozdílně, může v souladu s § 78 odst. 5 s. ř. s. zavázat správní orgán právním názorem vystavěným na hodnocení skutkového stavu, které je odlišné od předchozího hodnocení provedeného správním orgánem. Při výkladu a aplikaci neurčitého právního pojmu se správní uvážení neuplatní (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 4. 2014, čj. 8 As 37/2011-154, č. 3073/2014 Sb. NSS, body 24-25). Krajskému soudu tedy nic nebránilo v tom, aby v reakci na podané žalobní námitky plně přezkoumal okolnosti, za nichž správní orgány dospěly k závěru, že v posuzované věci byly všechny podmínky pro udělení […] výjimky splněny. Jak správně dovodil krajský soud, správní uvážení bylo v této věci obsaženo pouze v té části rozhodování správního orgánu, v níž správní orgán hodnotil, zda za splnění všech zákonných podmínek […] výjimku udělí, či neudělí, a posouzení toho, zda byly splněny zákonem stanovené podmínky pro možnost udělení […] výjimky, bylo součástí fáze rozhodování správního orgánu, která předcházela okamžiku aplikace správního uvážení.“.
Harmonizace ustanovení týkajících se jiných ověřování v zákonu o bankách, zákonu o spořitelních a úvěrních družstvech, zákonu o pojišťovnictví a zákonu o doplňkovém penzijním spoření umožní aplikovat jednotné procesní postupy, a tím snížit administrativní zátěž způsobenou neopodstatněnými rozdíly v navržené úpravě v jednotlivých sektorech finančních trhu.
K § 22a odst. 1 větě první a větě druhé:
Vyhověno.
Dotčená ustanovení byla upravena dle návrhu ČNB obsaženého v příloze č. 2 k připomínkovému listu. Stejně jako v zákoně o pojišťovnictví se možnost ČNB nařídit ověření ŘKS nemá vztahovat na pobočku instituce z EU (§ 22a a 22b ZoB), a proto byly v příslušných ustanoveních provedeny změny oproti textaci návrhu ČNB. Z tohoto důvodu byla odstraněna sankční ustanovení trestající příslušná porušení povinnosti.
(pozn. pro odd. 3204: Upozorňujeme na připomínku, kterou obdržely kolegyně k zákonu o pojišťovnictví, kde Hospodářská komora požaduje odstranění nepřípustnosti rozkladu podle § 81a odst. 7 zákona o pojišťovnictví. Pokud by bylo této připomínce vyhověno, mělo by to dopad i do vypořádání této připomínky, protože ČNB požaduje sesouladnění textace příslušných zákonů, viz příloha č. 2 k připomínkovému listu)
K § 36e odst. 4 písm. g) a e):
Vyhověno.
Vvpuštění přestupku v § 36e odst. 4 písm. g) zákona o bankách pro nadbytečnost a přečíslování ostatních písmen v odst. 4 v důsledku tohoto vypuštění.
Shodně akceptováno vypuštění přestupku v § 27b odst. 3 písm. j) ZSUD.
28.
Česká národní banka
4.
Z
K části dvacáté – Změna zákona o daních z příjmů
2. K Čl. XX bodu 89 [§ 23 odst. 3 písm. a) bod 16, původně označený jako bod 19, § 23 odst. 3 písm. c) bod 9, původně označený jako bod 11]
Navrhujeme odstranit úpravy výsledku hospodaření pojišťoven podle mezinárodních účetních standardů upravených právem EU (dále jen „IFRS“) o změnu rezerv v pojišťovnictví podle zákona upravujícího rezervy pro zjištění základu daně z příjmů.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Podle § 184 odst. 1 písm. b) návrhu nového zákona o účetnictví tuzemské pojišťovny, tuzemské zajišťovny nebo instituce, jejíž činností je pojištění exportních úvěrů na účet státu, se zárukou státu nebo se státem jako pojistitelem (dále jen „pojišťovny“), použijí povinně při individuálním účetním výkaznictví IFRS. Současně je ve změnovém zákoně v návrhu novely zákona o daních z příjmů ponechán v § 23 odst. 3 písm. a) bod 16 (původně označený jako bod 19): „Výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji podle odstavce 2 se zvyšuje o úbytek rezerv v pojišťovnictví podle zákona upravujícího rezervy pro zjištění základu daně z příjmů.“ a v § 23 odst. 3 písm. c) bod 9 (původně označený jako bod 11): „Výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji podle odstavce 2 lze snížit o přírůstek rezerv v pojišťovnictví podle zákona upravujícího rezervy pro zjištění základu daně z příjmů.“
Definice „rezerv v pojišťovnictví“ podle § 6 zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, se přitom v rámci návrhu změnového zákona nemění (v rámci navrhovaného změnového zákona dochází pouze k vyškrtnutí původního odstavce 7 daného paragrafu, který nemá na podstatu definice rezerv v pojišťovnictví vliv). V definici podle § 6 odst. 4 písm. b) zákona o rezervách tak nadále zůstává text, ze kterého vyplývá, že upravenými rezervami v pojišťovnictví se pro účely daní z příjmů rozumí rezervy v pojišťovnictví „zvýšené o zůstatek odložených pořizovacích nákladů na pojistné smlouvy podle právních předpisů upravujících účetnictví“. Odložené pořizovací náklady na pojistné smlouvy podle právních předpisů upravujících účetnictví však podle nového zákona o účetnictví již nebudou existovat, neboť IFRS 17 takovou položkou nezná. Tento uvedený nesoulad je třeba v rámci změnových zákonů napravit.
Preferovanou volbou nápravy může být odstranění úpravy IFRS výsledku hospodaření pojišťoven o změnu rezerv v pojišťovnictví podle zákona upravujícího rezervy pro zjištění základu daně z příjmů. Tato volba nápravy by měla za následek sladění účetní legislativy s legislativou daňovou, což by mimo jiné vedlo i k transparentnějšímu účetnímu a solventnostnímu výkaznictví.
Alternativní volbou nápravy může být odstranění úpravy rezerv vytvořených podle zákona upravujícího pojišťovnictví o zůstatek odložených pořizovacích nákladů na pojistné smlouvy podle právních předpisů upravujících účetnictví či nahrazení dané úpravy o položky odpovídající struktuře účetního výkaznictví podle IFRS. Tato alternativní volba nápravy ponechává rozdílný přístup mezi účetní legislativou a legislativou daňovou.
Vyhověno.
Ustanovení budou upravena, aby výsledkem bylo plné navázání na účetnictví.
28.
Česká národní banka
5.
Z
3. K Čl. XX bodu 278 [§ 38 odst. 5 a 6]
Navrhujeme bod 278 zrušit.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Viz obecná zásadní připomínka týkající se kurzů vyhlašovaných ČNB.
Nevyhověno.
Ustanovení § 38 odst. 5 a 6 nelze vypustit. Změny navržené v zákoně o daních z příjmů umožňují poplatníkům daně z příjmů právnických osob, jejichž měnou účetnictví je cizí měna, vypočítat jejich daň v této cizí měně. Zákon o daních z příjmů tak musí obsahovat komplexní úpravu přepočtů, neboť kurzy vyhlašované ČNB jsou použitelné pouze v případech přepočtů cizí měny na českou měnu a naopak. Vypočítává-li se daň z příjmů v jiné než české měně, může vzniknout potřeba přepočítat například americké dolary na eura, přičemž ČNB kurz těchto dvou měn nevyhlašuje. Musí tedy být stanoven způsob přepočtu i pro tyto poplatníky, kteří by ideálně měli vycházet z kurzů vyhlašovaných centrální bankou, která je referenční pro danou měnu. V případě, že je daň poplatníka vypočtena v eurech, by tak měl poplatník vycházet z kurzů vyhlašovaných ECB, nikoliv zprostředkovaně přepočtem pomocí kurzů české měny vyhlašovaných ČNB.
Legislativní text však bude revidován, aby co nejvíce navazoval na úpravu obsaženou v návrhu zákona o účetnictví a byl v souladu s doporučeními ČNB.
Vyjádření připomínkového místa:
Vypořádání bereme na vědomí. Zároveň děkujeme za příslib předkladatele, že ustanovení budou v nejvyšší možné míře sjednocena s kurzy upravenými v návrhu nového zákona o účetnictví a upravena tak, aby byla v souladu s doporučenými formulacemi ČNB. Rovněž děkujeme za prověření, že skutečnost, že ČNB vyhlašuje kurzy platné pro daný den až ve 14:30, nečiní pro účely zákona o daních z příjmů obtíže, neboť k přepočtům dochází vždy s určitým časovým odstupem.
Nemáme problém s výhradou předkladatele, že v případě, že je daň poplatníka vypočtena v eurech, by měl poplatník vycházet z kurzů vyhlašovaných ECB, nikoliv zprostředkovaně přepočtem pomocí kurzů české měny vyhlašovaných ČNB.
V návrhu vypořádání nicméně není obsažena konkrétní formulace ustanovení, jehož přepracování bylo přislíbeno. Je přitom zjevné, a předkladatel to ve vypořádání i sám uvádí, že ustanovení je velmi složité. ČNB, na rozdíl od ECB, vyhlašuje kurzy v zásadě všech měn světa. Činíme tak na základě dohody s vládou, zejména MF, právě proto, aby uživatelé zákonů měli možnost tyto kurzy používat. Poplatníkovi, jehož daň je spravována v korunách, je důležité zachovat možnost používat kurzy vyhlašované ČNB (byť se mu otevře možnost použití i případných častěji vyhlašovaných kurzů centrální banky nějakého „exotického státu“, a to i křížovým přepočtem přes euro či americký dolar). V případě poplatníka, jehož daň je spravována v eurech, je pak dle našeho názoru třeba umožnit použití kurzů vyhlašovaných ČNB v případě měn, k nimž ECB na rozdíl od ČNB kurz nevyhlašuje.
28.
Česká národní banka
6.
Z
K části dvacáté deváté – Změna zákona o spořitelních a úvěrních družstvech
4. K Čl. XXX bodu 13 [§ 8c]
Požadujeme upravit ustanovení obdobně, jako je požadováno v zásadní připomínce týkající se ověřování řídicího a kontrolního systému podle zákona o bankách.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Odkazujeme na odůvodnění obdobné zásadní připomínky uplatněné výše k zákonu o bankách.
Vyhověno.
Viz obdobně vypořádání připomínky ČNB k čl. XII bodu 10 [§ 22a odst. 1].
28.
Česká národní banka
7.
Z
K části třicáté páté – Změna zákona o oceňování majetku
5. K Čl. XXXVI bodu 11 [§ 2c]
V bodě 11 v § 2c je nutné odstavec 2 formulovat takto: „(2) Pro ocenění zjištěnou hodnotou se hodnoty v zahraniční měně přepočtou na českou měnu kurzem vyhlášeným Českou národní bankou pro den ocenění.“.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Je třeba odkázat na všechny kurzy vyhlašované ČNB (tak jako se na ně odkazovalo i v následující větě).
ČNB vyhlašuje měny států (ale i speciálních teritorií, např. Tchaj-wan), které mají přidělen aktuální kód podle mezinárodní normy ISO 4217. Pouze v případě dvou měn (a to venezuelské a zimbabwské) tyto kurzy nevyhlašuje, resp. vyhlašuje je jako nulové – kurz těchto měn je pro vysokou inflaci a celkově chaotickou situaci v daném státě v podstatě nezjistitelný. I v daném státě je domácí měna používána velmi omezeně (resp. v případě Zimbabwe podle veřejného prohlášení její centrální banky před cca měsícem již vůbec), a neměla by tedy být v praxi využitelná. V této souvislosti upozorňujeme na to, že Česká národní banka vyhlašuje pouze mezinárodně uznané (dle ISO normy 4217) měny států, nikoliv jiné hodnoty sloužící ke směně za zboží či služby, např. virtuální náhražky platidel (bitcoiny), různá paralelní platidla (kubánská konvertibilní pesa, jež lze připodobnit k bývalým československým bonům), či nově zaváděné zimbabwské goldy (jež dosud nemají mezinárodní ISO kód). Při zjišťování jejich hodnoty doporučujeme postupovat jako u oceňování jiných hodnot (jiných než platidla uznávaných měn).
K části sedmdesáté šesté – Změna zákona o podnikání na kapitálovém trhu (dále jen „ZPKT“)
Vyhověno.
Ustanovení nově zní:
„Pro ocenění zjištěnou hodnotou se hodnoty v zahraniční měně přepočtou na českou měnu kurzem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou pro den ocenění. Pro přepočet měny, ke které Česká národní banka kurz nevyhlašuje, se použije tržní kurz trhu této měny k americkému dolaru pro den ocenění a kurz devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou k americkému dolaru pro den ocenění.“
Do DZ: „tržní kurz“ pro den ocenění se určí dle úsudku oceňovatele. Přitom využije dostupná tržní data, např. https://www.oanda.com/currency-converter
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
28.
Česká národní banka
8.
Z
6. K Čl. LXXVIII body 15, 16, 23 až 27, 31 a 32 [§ 118 a 119]
Navrhujeme § 118 a 119 ZPKT uvést do souladu s čl. 4 a 5 směrnice (EU) 2004/109 (směrnice o transparentnosti), zejména odstranit požadavek na schválení účetní závěrky a zprávy vedení orgánem emitenta do 4 měsíců a požadavek ohledně zveřejňování, který jde nad rámec směrnice o transparentnosti, a odstranit dílčí požadavky na pololetní finanční zprávu, které nejsou v souladu se směrnicí o transparentnosti.
Tato připomínka je zásadní.
Konkrétně navrhujeme provést níže uvedené změny.
V bodě 15 upravit v § 118 návětí odstavce 2, upravit text v písmeni a) a rozdělit ho do písmen a) a b), označit původní písmeno b) jako písmeno c).
Upravený bod 15 s vyznačením změn oproti předloženému návrhu by zněl:
15. V § 118 odstavec 2 zní:
„(2) Výroční finanční zpráva obsahuje je označením pro soubor
a) dokumentů ve znění, v jakém byly ověřeny, a po jejich schválení orgánem emitenta k tomu příslušným na základě jiného právního předpisu, podléhají-li takovému schválení, pokud jde o
1. řádnou individuální účetní závěrku a řádnou konsolidovanou účetní závěrku, má-li emitent povinnost tuto konsolidovanou účetní závěrku sestavit, ve znění, v jakém byly ověřeny,
2 b) individuální zprávu vedení a konsolidovanou zprávu vedení, má-li emitent povinnost sestavit konsolidovanou účetní závěrku, ve znění, v jakém byly ověřeny,
b)c) prohlášení odpovědných osob emitenta, spolu s uvedením jejich jmen a funkcí, že podle jejich nejlepšího vědomí
1. řádná účetní závěrka naplňuje požadavek věrného a poctivého zobrazení finanční situace, finanční výkonnosti a jiných vykazovaných změn finanční situace a je sestavena v souladu s příslušným účetním rámcem,
2. zpráva vedení poskytuje informace naplňující její účel a
3. zpráva o udržitelnosti, je-li součástí zprávy vedení, byla vypracována v souladu s příslušnými standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti přijatými Evropskou komisí a v souladu s požadavky stanovenými na základě čl. 8 odst. 4 přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího rámec pro usnadnění udržitelných investic74).“.
Odůvodnění:
Směrnice o transparentnosti nevyžaduje, aby řádná účetní závěrka a zpráva vedení, obsažené ve výroční finanční zprávě uveřejněné do 4 měsíců po skončení účetního období, byly již schváleny k tomu příslušným orgánem. Namísto toho se uvádí prohlášení odpovědných osob emitenta. Nelze tudíž zaměňovat požadavky podle směrnice o transparentnosti a účetní směrnice a zkracovat tak lhůtu pro schválení. Není také žádoucí označovat výroční finanční zprávu za něco, co směrnice o transparenci nepožaduje, a komplikovat tak transpozici dotčeného ustanovení.
Bod 16 uvést do souladu s navrhovanými změnami v zákoně o auditorech a upravit jej takto:
16. V § 118 odst. 3 se za větu první vkládá věta druhá, která zní „Spolu s výroční finanční zprávou se uveřejňují zpráva nebo zprávy auditora o ověření řádné účetní závěrky nebo ověření zprávy vedení nebo její části, podléhají-li tyto dokumenty nebo jejich části ověření.“.
Odůvodnění:
Podle navrhovaných změn zákona o auditorech jde o zprávu o povinném auditu a zprávu auditora o ověření zprávy o udržitelnosti, přičemž tyto zprávy mohou být za určitých podmínek spojeny. Podobně může být spojena zpráva auditora o povinném auditu konsolidované účetní závěrky se zprávou auditora o povinném auditu individuální účetní závěrky. Dovětek „podléhají-li tyto dokumenty nebo jejich části ověření“ není v případě emitenta, na něhož se použijí povinnosti podle § 118 ZPKT, relevantní, tudíž je navrhujeme zrušit pro nadbytečnost.
Bod 23 uvést do souladu se směrnicí o transparentnosti a upravit ho takto:
23. V § 118 odst. 9 se slova „účetní závěrku nebo konsolidovanou účetní závěrku neschválí“ nahrazují slovy „řádnou účetní závěrku neschválí ve lhůtě podle odstavce 1“ a slova „účetní závěrku nebo konsolidovanou účetní závěrku“ se nahrazují slovy „řádnou účetní závěrku“.
Odůvodnění:
Směrnice o transparentnosti nevyžaduje, aby řádná účetní závěrka a zpráva vedení, obsažené ve výroční finanční zprávě uveřejněné do 4 měsíců po skončení účetního období, byly již schváleny k tomu příslušným orgánem.
Body 24 a 25 zrušit bez náhrady.
24. V § 118 se na konci odstavce 9 doplňuje věta „Emitent podle odstavce 1 bez zbytečného odkladu po jejím schválení účetní závěrku uveřejní a je-li účetní jednotkou, zveřejní ve veřejném rejstříku, ve kterém je zapsán.“.
25. V § 118 se doplňuje odstavec 10, který zní:
„(10) Emitent podle odstavce 1, který je účetní jednotkou podle zákona upravujícího účetnictví, zveřejní řádnou účetní závěrku, zprávu vedení a další zprávy vyhotovované podle zákona upravujícího účetnictví a zprávy o jejich ověření, jsou-li ověřovány, a to do 4 měsíců od konce účetního období.“.
Odůvodnění:
Neshledáváme důvody, proč by se Česká republika měla odklánět od požadavků podle směrnice o transparentnosti a stanovovat v § 118 ZPKT požadavky týkající se schvalování a zveřejňování odlišně od mezinárodního standardu, kterým je právě úprava ve směrnici o transparentnosti. Naruší se tím i mezinárodní srovnatelnost. Požadavky obsažené v novelizačních bodech 24 a 25, které se týkají § 118 ZPKT, nejsou s požadavky podle směrnice o transparentnosti v souladu.
Body 26, 27, 31 a 32 zrušit bez náhrady.
26. V § 119 odst. 2 písmeno a) zní:
„a) zkrácenou účetní závěrku,“.
27. V § 119 odst. 2 písm. b) se za slovo „celku“ vkládají slova „, jakož i jakékoli změny v transakcích se spřízněnou stranou, které byly uvedeny v příloze řádné účetní závěrky emitenta bezprostředně předcházejícího účetního období, pokud tyto změny mohou podstatně ovlivnit výsledky hospodaření emitenta a jeho konsolidačního celku v prvních 6 měsících účetního období,“.
31. V § 119 odst. 4 se slova „Má-li emitent povinnost sestavovat konsolidovanou účetní závěrku, obsahuje zkrácený soubor účetní závěrky“ nahrazují slovy „Zkrácený soubor účetní závěrky obsahuje“ a na konci textu odstavce 4 se doplňují slova „nebo pravidelně sestavované mezitímní účetní závěrky, nepoužívá-li emitent při individuálním účetním výkaznictví mezinárodní účetní standardy podle zákona upravujícího účetnictví“.
32. V § 119 se odstavec 5 zrušuje.
Odůvodnění:
Platná znění § 119 odst. 2 písm. a) a b) a § 119 odst. 4 a 5 ZPKT jsou v souladu se směrnicí o transparentnosti, tudíž není třeba je měnit. Zvlášť změnu § 119 odst. 4 ZPKT pokládáme za neuváženou, neboť vyvolá nesoulad s čl. 5 odst. 3 směrnice o transparentnosti. Emitenti, kteří používají pro své účetní závěrky mezinárodní účetní standard IAS 34, tak činí pouze, pokud to pro ně vyplývá z vnitrostátní úpravy (viz text IAS 34). Podle nového zákona o účetnictví není povinností emitenta použít IFRS upravené právem EU od prvního dne účetního období, v jehož průběhu dojde k přijetí jeho cenných papírů na regulovaný trh. Jako problematická se také jeví formulace „pravidelně sestavované mezitímní účetní závěrky, nepoužívá-li emitent při individuálním účetním výkaznictví mezinárodní účetní standardy podle zákona upravujícího účetnictví“. Nový zákon o účetnictví žádný rozsah mezitímní účetní závěrky nestanoví. Máme tedy za to, že v takovém případě by její rozsah musel být shodný s rozsahem účetní závěrky, která je pro velké účetní jednotky stanovena v § 111 nového zákona o účetnictví a zahrnuje rozvahu, výsledovku, výkaz peněžních toků a výkaz o změnách ve vlastním kapitálu (k rozsahu mezitímní účetní závěrky viz rovněž účetní Interpretace I–31), což jde nad rámec požadavků směrnice o transparentnosti. Podle čl. 5 odst. 3 druhého pododstavce směrnice o transparentnosti zkrácený soubor účetní závěrky emitenta, který není povinen vypracovat konsolidovanou účetní závěrku, obsahuje zkrácenou rozvahu, zkrácený výkaz zisku a ztrát a vysvětlivky k těmto výkazům, nikoliv všechny finanční výkazy, kterou jsou součástí řádné účetní závěrky. Novelizační body 31 a 32 tak jdou nad rámec směrnice o transparentnosti a zpřísňují oproti platnému znění požadavky na emitenty.
Bod 15:
Vyhověno.
Schválení nebude podmínkou uveřejnění.
Pro účely předání výroční finanční zprávy České národní bance a uveřejnění výroční finanční zprávy podle § 127 zákona o podnikání na kapitálovém trhu ve lhůtě 4 měsíců nebude podmínka schválení vyžadována. Současně nebude navrženo ustanovení § 118 odst. 10 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, a tudíž se ve vztahu k povinnosti zveřejnit účetní závěrku, zprávy vyhotovované podle nového zákona o účetnictví a zprávu auditora uplatní obecná úprava nového zákona o účetnictví, tj. tyto dokumenty budou muset být ve veřejném rejstříku zveřejněny ve lhůtě 12 měsíců od konce účetního období, a to ve znění, ve kterém byly schváleny příslušným orgánem a ověřeny auditorem.
§ 118 odst. 2 bude upraven takto:
„(2) Výroční finanční zpráva obsahuje
a) řádnou individuální účetní závěrku a řádnou konsolidovanou účetní závěrku, má-li emitent povinnost tuto konsolidovanou účetní závěrku sestavit, ve znění, v jakém byly ověřeny auditorem,
b) individuální zprávu vedení a konsolidovanou zprávu vedení, má-li emitent povinnost sestavit konsolidovanou účetní závěrku, ve znění, v jakém byly ověřeny auditorem,
c) prohlášení odpovědných osob emitenta, spolu s uvedením jejich jmen a funkcí, že podle jejich nejlepšího vědomí
1. řádná účetní závěrka naplňuje požadavek věrného a poctivého zobrazení finanční situace, finanční výkonnosti a jiných vykazovaných změn finanční situace a je sestavena v souladu s příslušným účetním rámcem,
2. zpráva vedení poskytuje informace naplňující její účel a
3. zpráva o udržitelnosti, je-li součástí zprávy vedení, byla vypracována v souladu s příslušnými standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti přijatými Evropskou komisí a v souladu s požadavky stanovenými na základě čl. 8 odst. 4 přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího rámec pro usnadnění udržitelných investic74).“
K bodu 16:
Vyhověno jinak, vysvětleno.
Zpráva auditora je obecný název pro všechny zprávy vyhotovené auditorem, při takovém použití bez dalšího by nebylo patrné, o jakou zprávu auditora se má jednat.
Věta druhá v odst. 3 bude změněna a dodatek na základě připomínky ČNB vypuštěn, neboť v případě emitentů podle § 118 odst. 1 není relevantní.
K bodu 23:
Vyhověno jinak.
S ohledem na zásadní připomínku ČNB byl odst. 9 ze ZPKT zcela vypuštěn.
K bodu 24:
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu připomínky.
K bodu 25:
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu připomínky.
K bodu 26:
Vyhověno jinak.
V písm. a) bude namísto „zkráceného souboru účetní závěrky“ uvedena „mezitímní účetní závěrka“. V účetních předpisech bude tato upravena tak, aby vyhovovala vymezení zkrácené ÚZ podle směrnice.
Bod 27:
Nevyhověno.
Jde o transpozici čl. 4 směrnice 2007/14, která již měla být obsažena v zákoně č. 96/2022 Sb.
Připomínkové místo bere vypořádání na vědomí.
Body 31 a 32
Vyhověno jinak.
Pojem „zkrácená účetní závěrka“ bude nahrazen pojmem „mezitímní účetní závěrka“. Původní odstavce 4 a 5 budou vypuštěny.
Pojem „mezitímní účetní závěrka“ emitenta povinně vyhotovujícího pololetní zprávu (dále pro účely vypořádání bodů 31 a 32 jen „emitent“) odkazuje na tento pojem vymezený příslušným účetním rámcem (IFRS nebo české účetní předpisy).
Emitent používající IFRS tak bude pro sestavení účetní závěrky v pololetní zprávě používat IAS 34, a to bez ohledu na to, zda konsoliduje nebo ne. To odpovídá dnešnímu stavu, i když ne všichni emitenti interpretovali souběh požadavku zákona o účetnictví na výkaznictví dle IFRS a minimálních požadavků na zkrácený soubor účetní závěrky uvedený v ZPKT takto.
V důvodové zprávě bude uvedeno upozornění, že stávající interpretace souběhu požadavků zákona o účetnictví a ZPKT, která vedla k neúplné aplikaci IAS 34, nadále nebude možná.
Emitent sestavující účetní závěrku dle českých účetních předpisů, tj. účetní jednotka, která nevyužila možnost použít IFRS při individuálním účetním výkaznictví v individuálním účetním období, v jehož průběhu se stala emitentem, bude postupovat dle požadavků nového zákona o účetnictví a jeho prováděcí vyhlášky. Zákon resp. vyhláška budou na tuto účetní závěrku klást stejné požadavky, jako ty, které jsou uvedené ve stávajícím § 119 odst. 5. Konkrétně nový zákon o účetnictví bude obsahovat zmocňovací ustanovení, které umožní ve vyhlášce vymezit pravidelně sestavovanou mezitímní účetní závěrku (zejména osvobozením od sestavování všech účetních výkazů a vymezením jejich obsahu).
To také znamená, že transpozice čl. 5 odst. 2 písm. a) a čl. 5 odst. 3 druhého pododst. směrnice 2004/109/ES bude provedena kombinací ZPKT a NZÚ. Ustanovení obou předpisů budou označena jako implementační. Transpoziční tabulky budou adekvátně upraveny.
28.
Česká národní banka
9.
Z
7. K Čl. LXXVIII bodu 51 [§ 164 odst. 1 písm. s)]
Navrhujeme pro obchodníka s cennými papíry doplnit přestupek za nesplnění povinnosti auditu řádné účetní závěrky tak, jako je stanoven přestupek v bodě 59 [§ 173b odst. 1] pro poskytovatele služeb skupinového financování.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Ke stanovené povinnosti auditu řádné účetní závěrky není v případě obchodníka s cennými papíry stanoven přestupek.
Nevyhověno.
Přestupek je pokryt ustanovením v § 164 odst. 1 písm. s) ZPKT, které spočívá v nezveřejnění zprávy auditora.
Připomínkové místo bere vypořádání na vědomí.
28.
Česká národní banka
10.
Z
K části sté první – Změna zákona o pojišťovnictví
8. K Čl. CV bodu 6 [§ 81]
Požadujeme upravit ustanovení obdobně, jako je požadováno v zásadní připomínce týkající se ověřování řídicího a kontrolního systému podle zákona o bankách.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Odkazujeme na odůvodnění obdobné zásadní připomínky uplatněné výše k zákonu o bankách.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu připomínky.
28.
Česká národní banka
11.
Z
K části sté druhé – Změna daňového řádu
9. K Čl. CVI bodu 3 [§ 163 odst. 2 písm. a)]
V bodě 3 v § 163 odst. 2 je nutné písmeno a) formulovat takto: „a) na příslušný účet správce daně,“, v písmenu b) je nutné zrušit bod 1 a v návaznosti na to ostatní body přečíslovat.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Na účet správce daně lze platit jak z jiného účtu, tak poštovním poukazem, popř. jiným poukázáním peněz, přičemž všechny tyto způsoby představují v souladu se zákonem o platebním styku (bezhotovostní) převod peněžních prostředků; na tento účet lze ale i složit hotovost na pokladně ČNB a není důvod tento způsob placení daně, který je v praxi, byť nikoliv často, využíván, zákonem neumožnit.
Vyhověno.
Materiál byl upraven ve smyslu připomínky.
28.
Česká národní banka
12.
Z
10. K Čl. CVI bodu 3 [§ 163 odst. 2 písm. b)]
V § 163 odst. 2 písm. b) je nutné bod 2 (před přečíslováním bod 3) formulovat takto: „2. šekem, jehož proplacení je zajištěno Českou národní bankou,“.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Vycházíme z toho, že cílem je umožnit, aby daňový subjekt poslal správci daně na úhradu daně šek na řad daného správce daně (např. finančního úřadu). Finanční úřad, jemuž ČNB vede účty pro příjem daní, pak předloží ČNB šek k inkasu. Správci daně by tedy byl šek k ničemu, pokud by se jednalo o šek, jehož proplacení ČNB nezajistí (toho času ČNB zajišťuje proplacení šeků v EUR a GBP, nikoliv však v USD; u ostatních měn by bylo nutno vždy předem ověřit). Šeky obecně jsou používány velmi výjimečně, např. v ČNB v Praze naposledy použito před téměř 2 lety.
Nevyhověno.
Text obsažený v návrhu zákona je v daňovém řádu obsažen již v současnosti. Není cílem změny vyloučit možnost platby šekem, jehož proplacení je zajištěno jiným poskytovatelem platebních služeb, než je Česká národní banka (není vyloučeno, aby jej správce daně inkasoval od tohoto jiného poskytovatele). Není proto důvod opouštět stávající obecný pojem zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů.
Vyjádření připomínkového místa:
Vypořádání bereme na vědomí. V situaci, kdy MF vychází z toho, že službu bude v případě potřeby čerpat od jiného poskytovatele, než je ČNB (specifikovali jsme, v jakých případech ČNB tuto službu poskytuje a v jakých nikoliv), na připomínce netrváme. Upozorňujeme nicméně, že formulace může být chápána tak, že vyžaduje, aby správce daně platbu šekem přijal, pokud jej jakýkoliv poskytovatel v ČR proplácí, bez ohledu na podmínky (místo, poplatky, kurz).
28.
Česká národní banka
13.
Z
11. K Čl. CVI bodu 5 [§ 245b odst. 1 a 3]
V § 245b odst. 1 a 3 navrhujeme zrušit slova „devizového trhu“.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Slova „devizového trhu“ je nutné zrušit, protože ČNB vyhlašuje i kurzy jiných měn, přičemž potřeba přepočtu i těchto měn může v souvislosti s novelizovaným předpisem nastat. Odkazovat je tedy třeba na všechny kurzy, které ČNB vyhlašuje.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu připomínky.
28.
Česká národní banka
14.
Z
12. K Čl. CVI bodu 5 [§ 245c odst. 2]
V bodě 5 v § 245c navrhujeme odstavec 2 formulovat takto: „(2) V případech podle § 163 odst. 2 písm. b) bodů 2, 4 a 5 lze platit daň v hotovosti také v cizí měně, jedná-li se o druh daně a měnu, v jejichž případě správce daně zveřejnil způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že daň lze platit v hotovosti také v této cizí měně, přičemž je třeba splnit správcem daně zveřejněné podmínky pro tyto platby.“.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Slova „pokud pro ni vyhlašuje Česká národní banka kurz devizového trhu“ jsou nadbytečná a je třeba je jakožto matoucí komplikaci vypustit. Podstatné je, že se může jednat jen o ty druhy daně, jež správce daně určil, a o měny, které ČNB na účet vedený správci daně přijímá, přičemž je třeba splnit další podmínky ČNB (včetně nominálních hodnot a maximálního počtu kusů) – tyto měny a podmínky pak správce daně zveřejní.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu připomínky.
28.
Česká národní banka
15.
Z
K části sté osmé – Změna zákona o doplňkovém penzijním spoření
13. K Čl. CXII bodům 17 a 18 [§ 143 a 143a]
Požadujeme upravit ustanovení obdobně, jako je požadováno v zásadní připomínce týkající se ověřování řídicího a kontrolního systému podle zákona o bankách.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Odkazujeme na odůvodnění obdobné zásadní připomínky uplatněné výše k zákonu o bankách.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu připomínky.
28.
Česká národní banka
16.
Z
14. K Čl. CXII bod 21 [§ 160 odst. 3]
Navrhujeme v § 160 odst. 3 zákona o doplňkovém penzijním spoření ponechat skutkovou podstatu přestupku uvedenou ve stávajícím znění písmena e): „nepřijme ve stanovené lhůtě opatření podle § 142 odst. 1 nebo 2,“. Nově vkládané ustanovení navrhujeme označit jako písmeno f) a návazně navrhujeme označit další nově vkládaná písmena jako písmena g) a h) a dosavadní písmena f) až h) jako písmena i) až k).
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Změny v zákoně o doplňkovém penzijním spoření navržené v souvislosti s ověřením řídicího a kontrolního systému penzijní společnosti nemohou být v žádném případě důvodem pro vypuštění možnosti sankcionovat penzijní společnost v případě porušení povinnosti přijmout opatření k nápravě zjištěného nedostatku, jež jí bylo uloženo Českou národní bankou podle § 142 odst. 1, resp. 2 zákona o doplňkovém penzijním spoření. Stávající skutková podstata správního deliktu obsažená v § 160 odst. 3 písm. e) zákona o doplňkovém penzijním spoření je nezbytným nástrojem k řádnému výkonu dohledu ČNB v oblasti doplňkového penzijního spoření.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu připomínky.
28.
Česká národní banka
17.
Z
K části sté dvacáté první – Změna zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“)
15. K Čl. CXXV bodům xx a yy [§ 14 a 15]
Navazujeme na obecnou připomínku uplatněnou ČNB v prosinci 2022 k návrhu nového zákona o účetnictví, v níž ČNB s ohledem na chybějící související změnový zákon navrhovala upřesnit požadavky na osoby, nad nimiž vykonává dohled, zejména pokud jde o povinný audit účetních závěrek (bez ohledu na to, o jak velkou účetní jednotku jde) a lhůty či způsob uveřejnění účetních závěrek a dalších účetních zpráv.
Požadujeme doplnit do ZSÚ povinnost auditu účetní závěrky nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru a povinnost jejího uveřejnění do 4 měsíců po skončení účetního období. Navrhujeme použít obdobnou formulaci, jaká je použita v části sedmdesáté šesté (změna ZPKT), v Čl. LXXVIII bodu 14 [§ 90k] a nový bod formulovat jako doplnění dalšího odstavce do § 15 ZSÚ takto:
xx. Do § 15 se doplňuje odstavec 5, který zní: „Nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů má povinnost auditu řádné účetní závěrky. Nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů nejpozději do 4 měsíců po skončení účetního období zveřejní svou řádnou účetní závěrku, zprávy podle zákona upravujícího účetnictví, jsou-li vyhotovovány, a zprávy o jejich ověření, jsou-li ověřovány.“
Doplnění přestupku není potřeba, neboť bude pokryto přestupkem podle § 148 odst. 1 písm. b) ZSÚ.
V návaznosti na doplnění odstavce 5 do § 15 ZSÚ navrhujeme v § 14 odst. 2 ZSÚ prodloužit lhůtu pro předložení výkazu činnosti z 31. března do 31. května, aby předložení výkazu České národní bance následovalo po zveřejnění auditované řádné účetní závěrky nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru. Novelizační bod navrhujeme ve znění:
yy. V § 14 odst. 2 se slova „do 31. března“ nahrazují slovy „do 31. května“.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Stanovení povinnosti auditu řádné účetní závěrky nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů bez ohledu na jeho velikost přispěje ke zvýšení spolehlivosti údajů, z nichž nebankovní poskytovatel stanovuje kapitálové požadavky podle § 14 ZSÚ. Přispěje také ke snížení rizika, že nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů neplní podle § 15 odst. 2 ZSÚ požadavky na řádné účetní postupy. Zároveň se nastaví srovnatelné podmínky pro všechny nebankovní poskytovatele spotřebitelských úvěrů, neboť podle platných předpisů plyne povinnost auditu řádné účetní závěrky bez ohledu na velikost jen těm nebankovním poskytovatelům spotřebitelských úvěrů, kteří zároveň disponují povolením k výkonu činnosti obchodníka s cennými papíry.
Nevyhověno.
S ohledem na nedostatečné odůvodnění připomínky ze strany ČNB nelze posoudit adekvátnost takového kroku, který může být, zejména pro menší nebankovní poskytovatele spotřebitelských úvěrů (dále jen „poskytovatel“), nepřiměřeně náročný.
Požadavky na ověření účetní závěrky kvůli kapitálovým požadavkům vycházejí na finančním trhu obvykle z evropských předpisů. Úprava kapitálových požadavků poskytovatelů je však čistě národní, příslušné evropské směrnice (MCD ani CCD2) takovou úpravu nepožadují. Důvodem nemůže být ani ochrana klientských prostředků, neboť s těmi poskytovatelé nedisponují.
K lepšímu posouzení návrhu by jistě rovněž pomohlo, kdyby ČNB v rámci odůvodnění svého návrhu uvedla, kolik ze stávajících poskytovatelů se kvalifikuje pro povinný audit účetní závěrky nyní, před změnou zákona o účetnictví a z něj vyplývajících změn požadavků na povinný audit, a kolik by se jich kvalifikovalo po změně.
Vzhledem k tomu, že dlouhodobým cílem Ministerstva financí je snižování nadměrné administrativní zátěže, jeví se požadavek ČNB jako neodůvodněný.
Připomínkové místo vypořádání bere na vědomí.
28.
Česká národní banka
18.
D
Doporučující připomínky:
1. Obecné připomínky
a) V celém návrhu změnového zákona doporučujeme slova „kurs“, „kursový“ nahradit slovy „kurz“ a „kurzový“.
b) Na několika místech změnového zákona (např. část stá druhá – Změna daňového řádu, bod 5, § 245d) je uvedeno: „Vznikne-li nedoplatek nebo přeplatek pouze v důsledku kurzového rozdílu nebo zaokrouhlení při přepočtu měny...“. Není jasné, jaká situace se tím má na mysli. V situaci, kdy použití kurzu je dáno zákonem, jím nedoplatek vzniknout nemůže. Doporučujeme alespoň vysvětlit v důvodové zprávě.
Vyhověno.
V návrhu zákona byla slova „kurs“ a „kursový“ nahrazena v souladu s připomínkou.
Vysvětleno.
Z důvodové zprávy k § 245d daňového řádu je seznatelné, jak dochází ke vzniku nedoplatku/přeplatku pouze z důvodu kurzového rozdílu. Např. bezhotovostní platba daně, pro kterou daňový subjekt zadal příkaz k úhradě podle tehdy známého kurzu, bude s ohledem na den platby (a denně se měnící kurzy) po přepočtu zaevidována do evidence daní kurzem odlišným. Současně je třeba zdůraznit, že nedoplatkem se zde rozumí rozdíl oproti stanovené dani, jak je vedena v evidenci daní podle § 149 a násl. daňového řádu, nikoliv pouze případný rozdíl v reálném stavu na bankovním účtu.
28.
Česká národní banka
19.
D
K části dvanácté – Změna zákona o bankách
2. K Čl. XII bodu 13 [§ 23a]
V souvislosti s vložením nového § 23a do zákona o bankách doporučujeme doplnit odkaz na toto ustanovení do § 5a odst. 4 zákona o bankách.
Odůvodnění:
Ustanovení § 5a odst. 4 zákona o bankách obsahuje výčet ustanovení tohoto zákona, která se použijí i na činnost poboček bank z členského státu. Ustanovení ohledně uveřejnění účetní závěrky zahraniční banky, jejíž je pobočka součástí, a zprávy vedení této zahraniční banky a další požadavky obsažené v novém § 23a zákona o bankách jsou relevantní i pro pobočky bank z členského státu. Bez doplnění odkazu na § 23a do § 5a odst. 4 zákona o bankách nebude transparentnost účetních závěrek a zpráv vedení bank z členského státu pro klienty jejich poboček působících v ČR a veřejnost obecně zajištěna a řádná transpozice dotčených ustanovení účetní směrnice 1989/117/EHS nebude provedena.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
28.
Česká národní banka
20.
D
K části dvacáté třetí – Změna zákona o České národní bance
3. K Čl. XXIV bodu 2 [§ 48 odst. 3]
Doporučujeme v § 48 odst. 3 zákona o České národní bance slova „na internetových stránkách“ nahradit slovy „způsobem umožňujícím dálkový přístup“.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava přispěje ke sjednocení používané terminologie, neboť slovní spojení „způsobem umožňujícím dálkový přístup“ je používáno i v jiných ustanoveních zákona o České národní bance (např. v § 3 odst. 5, § 3a, § 47 odst. 6).
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
28.
Česká národní banka
21.
D
K části sedmdesáté čtvrté – Změna zákona o dluhopisech
4. K Čl. LXXVI bodu 1 [§ 9a odst. 2 písm. i)]
Doporučujeme nahradit slova „audit účetní závěrky“ slovy „audit řádné individuální účetní závěrky“.
Odůvodnění:
Dotčený § 9a upravuje povinnost zahrnout řádnou individuální účetní závěrku, tj. i zde by měl být tento pojem použit.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
28.
Česká národní banka
22.
D
5. K Čl. LXXVI bodu 1 [§ 9a odst. 2 písm. j)]
Doporučujeme na vhodné místo doplnit slova „byl-li proveden audit řádné konsolidované účetní závěrky, také zprávu auditora o povinném auditu“.
Odůvodnění:
Požadavek na zahrnutí zprávy auditora by podle našeho názoru měl platit i v případě konsolidovaných údajů, tj. ustanovení by mělo znít obdobně jako u individuální zprávy vedení a řádné individuální účetní závěrky emitenta podle předchozího písmene i).
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
28.
Česká národní banka
23.
D
6. K Čl. LXXVI bodu 1 [§ 9a písm. j)]
Doporučujeme zpřesnit text tak, že se jedná o emitenta, který je nejen součástí konsolidačního celku, ale který má zároveň povinnost konsolidovanou účetní závěrku vypracovávat. Rovněž doporučujeme vypustit slova „jinak emitent uvede, že není součástí konsolidačního celku“.
Odůvodnění:
S ohledem na to, že v novém zákoně o účetnictví existují výjimky z konsolidace, text by se zpřesnil. Co se týče návrhu na vypuštění slov, už v úvodu písmene je uvedeno, že se jedná o emitenta, který je součástí konsolidačního celku, věta je tak nadbytečná.
Vyhověno, vyhověno jinak.
Slova „jinak emitent uvede, že není součástí konsolidačního celku“ budou vypuštěna.
Spojení „součástí konsolidačního celku“ bude nahrazeno „zahrnut do konsolidované účetní závěrky“ tak, aby formulace nebyla závislá na vymezení konsolidačního celku, které platí jen pro české účetní jednotky. Do legislativního textu proto již není nezbytné výslovně doplňovat skutečnost, že se daná povinnost týká nejen emitentů zahrnutých do konsolidované účetní závěrky, ale rovněž emitentů, kteří konsolidovanou účetní závěrku sestavují, neboť tito jsou v ní rovněž zahrnuti.
28.
Česká národní banka
24.
D
7. K Čl. LXXVI bodu 1 [§ 9a odst. 2 písm. i), j) a k)]
Doporučujeme za slova „účetní období“ vložit slova „za které je podle zákona o obchodních korporacích a podle zákona upravujícího účetnictví řádně uveřejnil nebo uveřejnit měl,“.
Odůvodnění:
Doplněním se řeší problematika určení stáří účetních dokumentů, kterou si podlimitní emitenti při tvorbě svých emisních podmínek nejsou jisti a jež se vysvětluje uveřejněným výkladem ČNB .
Nevyhověno.
Dané pravidlo je již dnes správně dovozováno výkladem a není z pohledu MF potřeba jej specifikovat v zákoně.
28.
Česká národní banka
25.
D
8. K Čl. LXXVI bodu xx [§ 23 odst. 9]
Doporučujeme doplnit nový bod a v něm upravit § 23 odst. 9 zákona o dluhopisech tak, aby z něj bylo patrné, že pouze odstavce 1 a 2, kde je to výslovně uvedeno, jsou dispozitivní.
Odůvodnění:
S ohledem na interpretační problémy se zněním § 23 odst. 9 zákona o dluhopisech (od 1. 1. 2024) bychom uvítali změnu § 23 odst. 9 zákona o dluhopisech a celkového vyznění tohoto ustanovení. Pravděpodobně by se nemělo jednat o odchylnou úpravu podle odstavců 1 až 8, ale podle odstavců 1 a 2. Současné znění § 23 odst. 9 zákona o dluhopisech je vnímáno (podle našeho názoru nesprávně) některými emitenty jako zakládající dispozitivnost celého § 23 zákona o dluhopisech, což toto ustanovení vyprazdňuje, neboť vede ke snižování ochrany investorů (nelze požádat o předčasné splacení v žádném případě, stanovení rozdílných rozhodovacích kvór atd.). Nadto by jakékoliv odchýlení od znění § 23 mělo být upraveno přímo v emisních podmínkách a nikoliv mimo ně (byť v prospektu), jak se tomu děje.
Nevyhověno.
Tato připomínka jde nad rámec novely a nesouvisí s novým zákonem o účetnictví. Jde o problematiku s řadou dopadů, kterou je nutno řádně promyslet a prodiskutovat, a to i se zástupci trhu.
28.
Česká národní banka
26.
D
K části sedmdesáté šesté – Změna zákona o podnikání na kapitálovém trhu
9. K Čl. LXXVIII bodu 2 [§ 12e odst. 3]
Doporučujeme část věty za středníkem „nejméně jednou ročně zprávu o ověření přiměřenosti opatření přijatých obchodníkem s cennými papíry za účelem ochrany majetku zákazníka, poskytne obchodník s cennými papíry České národní bance.“ nahradit tímto zněním: „zprávu o ověření přiměřenosti opatření přijatých obchodníkem s cennými papíry za účelem ochrany majetku zákazníka poskytne obchodník s cennými papíry nejméně jednou ročně České národní bance.“.
Odůvodnění:
Jde o jazykovou úpravu, která je vhodnější a přesnější, přispívá k lepší srozumitelnost právní normy.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
28.
Česká národní banka
27.
D
10. K Čl. LXXVIII bodu 3 [§ 16 odst. 1]
Doporučujeme za slovo „povinnost“ vložit slovo „auditu“ a větu první v § 16 odst. 1 uvést ve znění „Obchodník s cennými papíry má povinnost auditu řádné účetní závěrky.“ Zároveň je potřebné zajistit soulad mezi bodem 3 a textem uvedeným v souboru s vyznačením změn (v něm je uvedeno: „Obchodník s cennými papíry má povinnost auditu řádné účetní.“)
Odůvodnění:
Je žádoucí zachovat povinnost obchodníka s cennými papíry mít řádnou účetní závěrku ověřenou auditorem. Předpokládáme, že došlo nedopatřením k vypuštění slova „auditu“, nikoliv že šlo o záměr předkladatele. Vycházíme z toho, že v souboru s vyznačením změn do platného znění slovo „auditu“ je uvedeno (v něm pravděpodobně také nedopatřením chybí slovo „závěrky“).
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
28.
Česká národní banka
28.
D
11. K Čl. LXXVIII bodu 44 [§ 130 odst. 4 písm. c) bod 6, § 143 písm. c)]
V § 130 odst. 4 písm. c) bodě 6 a v § 143 písm. c) ZPKT doporučujeme za slovo „auditu“ vložit slova „účetní závěrky“. Doporučujeme upravit rovněž § 130 odst. 4 písm. c) bod 1 ZPKT takto: „1. prováděla ověření nebo se podílela na provádění ověření přiměřenosti opatření přijatých za účelem ochrany majetku zákazníka nebo prováděla audit účetní závěrky nebo se podílela na provádění auditu účetní závěrky obchodníka s cennými papíry, jehož zákazníkům se vyplácí náhrada z Garančního fondu,“.
Odůvodnění:
Kromě zajištění souladu mezi body 1 a 6 v § 130 odst. 4 písm. c) ZPKT by nemělo být opomenuto také ověřování opatření přijatých za účelem ochrany majetku zákazníka. Takovéto ověření může provést jiný auditor než ten, který provádí audit účetní závěrky.
Vyhověno.
§ 130 odst. 4 písm. c) bod 1 bude upraven:
„1. prováděla audit účetní závěrky nebo se podílela na provádění auditu účetní závěrky obchodníka s cennými papíry, jehož zákazníkům se vyplácí náhrada z Garančního fondu, nebo prováděla ověření nebo se podílela na provádění ověření přiměřenosti opatření přijatých za účelem ochrany majetku zákazníka tohoto obchodníka s cennými papíry,“.
Ustanovení § 143 písm. c) bude upraveno obdobně.
28.
Česká národní banka
29.
D
12. K Čl. LXXVIII bodu 50 [§ 164 odst. 1 písm. s)]
Doporučujeme v bodě 50 namísto textu „zprávu podle zákona upravujícího účetnictví, je-li vyhotovována“ nahradit textem „zprávy podle zákona upravujícího účetnictví, jsou-li vyhotovovány“.
Odůvodnění:
V navrhovaném znění § 164 odst. 1 písm. s) ZPKT se hovoří o zprávě podle zákona upravujícího účetnictví v jednotném čísle, ačkoliv se může jednat o více zpráv, jak je správně uvedeno v navrhovaném znění § 16 ZPKT.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
28.
Česká národní banka
30.
D
13. K Čl. LXXVIII bodu 53 [§ 165 odst. 1 písm. p)]
Doporučujeme v bodě 53 odkaz na § 165 odst. 1 písm. p) nahradit odkazem na § 165 odst. 2 písm. p).
Odůvodnění:
Ustanovení § 165 odst. 1 ZPKT má pouze písmena a) až d). Doporučujeme proto správně odkazovat.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
28.
Česká národní banka
31.
D
K části devadesáté sedmé – Změna zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu
14. K Čl. C bodům 2, 3, 10 a 11 [§ 44 a 48]
Doporučujeme v bodech 2, 3, 10 a 11 opravit dotčená ustanovení zákona takto:
a) v bodě 2 slova „§ 44 odst. 3 písm. c)“ nahradit slovy „§ 44 odst. 4 písm. c)“,
b) v bodě 3 slova „§ 44 odst. 3 písm. d)“ nahradit slovy „§ 44 odst. 4 písm. d)“,
c) v bodě 10 slova „§ 48 odst. 9 písm. c)“ nahradit slovy „§ 48 odst. 10 písm. c)“,
d) v bodě 11 slova „§ 48 odst. 9 písm. d)“ nahradit slovy „§ 48 odst. 10 písm. d)“.
Odůvodnění:
S účinností od 1. května 2024 došlo zákonem č. 107/2024 Sb. ke změnám v § 44 a 48 zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, které nejsou v návrhu změnového zákona zohledněny.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
28.
Česká národní banka
32.
D
K části sté první – Změna zákona o pojišťovnictví
15. K Čl. CV [úvodní věta]
Upozorňujeme, že ve výčtu změn zákona o pojišťovnictví v úvodní větě článku CV chybí změna provedená zákonem č. 31/2024 Sb., ačkoli jím byla měněná ustanovení dotčena.
Odůvodnění:
Jde o upřesnění předloženého návrhu.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
28.
Česká národní banka
33.
D
16. K Čl. CV bodu xx [§ 97]
Doporučujeme doplnit nový bod v tomto znění: „xx. „V § 97 odst. 3 se text „odstavce 1 písm. b)“ nahrazuje textem „odstavce 1 písm. a) bodu 2“.“
Odůvodnění:
Cílem navrhované změny je náprava chyby v důsledku předchozích novelizací § 97 zákona o pojišťovnictví. Domníváme se, že stávající znění odpovídá znění § 97 odst. 1 písm. b) zákona o pojišťovnictví do jeho změny novelou provedenou zákonem č. 304/2016 Sb., tj. původně mělo cílit na „(zákaz) nakládání se svými aktivy bez souhlasu ČNB“, resp. „omezení nebo zákaz nakládat bez souhlasu ČNB se svými aktivy“, jak je uvedeno v § 97 odst. 1 písm. a) bod 2 ustanovení zákona o pojišťovnictví po jeho změně zákonem č. 304/2016 Sb. Správně by, podle našeho názoru, mělo ustanovení § 97 odst. 3 zákona o pojišťovnictví odkazovat na „odstavec 1 písm. a) bod 2“ (téhož ustanovení). Z jeho znění je zřejmé, že nemá cílit na (předběžné opatření ve formě) pozastavení výkonu činnosti osoby podle § 7a odst. 1 zákona o pojišťovnictví, které je dnes obsaženo v § 97 odst. 1 písm. b) zákona o pojišťovnictví. Toto dle našeho názoru dosvědčuje i znění důvodové zprávy k předmětným novelizačním bodům zákona č. 304/2016 Sb.: „K bodu 178 a 179: … Rovněž se doplňuje pravomoc ČNB pojišťovně nebo zajišťovně z jiného členského státu omezit nebo zakázat nakládaní se svými aktivy bez souhlasu ČNB, je-li o to požádána orgánem dohledu domovského členského státu.“ Znění článku 140 směrnice Solventnost II v této souvislosti po členských státech požaduje přijetí (blíže nespecifikovaných) „nezbytných opatření“. V souvislosti s touto připomínkou ještě navíc upozorňujeme, že předběžné opatření je možné užívat pouze v rámci správního řízení. Domníváme se proto v souvislosti s touto připomínkou, že by pro „nezbytné opatření“ ve smyslu článku 140 (respektive i článku 144 odst. 2) směrnice Solventnost II bylo potřeba komplexně změnit ustanovení § 97 odst. 3 zákona o pojišťovnictví způsobem, který ČNB umožní efektivní naplnění požadavků evropské legislativy. Domníváme se, že se lze i inspirovat ustanovením § 11 zákona č. 15/1998 Sb., o dohledu nad kapitálovým trhem, ve znění pozdějších předpisů.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
28.
Česká národní banka
34.
D
17. K Čl. CV bod 16 [§ 120 odst. 2 písm. f)]
Doporučujeme v bodě 16 nahradit slova „uveřejňovaných ve zprávě o solventnosti a finanční situaci podle § 82 odst. 3“ slovy „uveřejňovaných podle § 82 odst. 3 ve zprávě o solventnosti a finanční situaci“.
Odůvodnění:
Jde o upřesnění předloženého návrhu, neboť náležitosti zprávy o solventnosti a finanční situaci jsou stanoveny i v přímo použitelných předpisech EU, a zajištění souladu s podobnými odkazy na jiném místě zákona o pojišťovnictví.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
28.
Česká národní banka
35.
D
18. K Čl. CV bodu xx [§ 136 odst. 1]
Doporučujeme doplnit nový bod v tomto znění: „xx. V § 136 odst. 1 se text „§ 89c odst. 6“ nahrazuje textem „§ 89c odst. 7“.
Odůvodnění:
Jde o úpravu historicky legislativně chybného odkazu ve zmocňovacím ustanovení v § 136 odst. 1 zákona o pojišťovnictví, když § 89c odst. 6 zákona o pojišťovnictví vydání prováděcího předpisu neupravuje. Předmětné zmocnění je upraveno v § 89c odst. 7 zákona o pojišťovnictví, který zní: „Prováděcí právní předpis stanoví, v souladu s příslušným předpisem Evropské unie, pravidla pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku a pravidla pro výpočet kapitálu na úrovni skupiny včetně vymezení jeho položek.“ Uvedeným předpisem je Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/35 ze dne 10. října 2014, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II).
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
28.
Česká národní banka
36.
D
K části sto druhé – Změna daňového řádu
19. K čl. CVI bodu 5 [245g]
V § 245g doporučujeme větu „Účet nejasných plateb je veden samostatně podle měny, ve které byla nejasná platba připsána.“ nahradit větou „Účty nejasných plateb jsou vedeny samostatně podle měny, ve které byla nejasná platba připsána.“.
Odůvodnění:
Účet vedený ve více měnách je oxymoron, v takovém případě se ve smyslu právních předpisů jedná o více účtů (účet ve smyslu právních předpisů může být veden jen v jedné měně, je to jeho definiční znak).
Nevyhověno.
Jednotné číslo pro spojení „účet nejasných plateb“, které je obecně upřednostňováno při formulaci legislativních textů, nebrání výkladu, že ke každé dani spravované v cizí měně bude samostatně veden účet nejasných plateb podle § 164 daňového řádu, kam bude nejasná platba připsána.
28.
Česká národní banka
37.
D
K části sté osmé – Změna zákona o doplňkovém penzijní spoření
20. K Čl. CXII [úvodní věta]
Upozorňujeme, že ve výčtu změn zákona o doplňkovém penzijním spoření v úvodní větě článku CXII chybí změna provedená zákonem č. 462/2023 Sb., ačkoli jím byla měněná ustanovení dotčena.
Odůvodnění:
Jde o upřesnění předloženého návrhu.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
28.
Česká národní banka
38.
D
21. K Čl. CXII obecně
Upozorňujeme na potřebu uvést do souladu terminologii v zákoně o doplňkovém penzijním spoření a v návrhu nového zákona o účetnictví. I když § 115 odst. 4 zákona o doplňkovém penzijním spoření odkazuje na oceňování podle zvláštního předpisu upravujícího účetnictví, nový zákon o účetnictví pracuje s jinou terminologií (například používá pojem „aktiva“ namísto pojmu „majetek“).
Odůvodnění:
Jde o upřesnění předloženého návrhu
Bere se na vědomí.
28.
Česká národní banka
39.
D
22. K Čl. CXII bodu 12 [§ 110 odst. 2]
Doporučujeme v § 110 odst. 2 zákona o doplňkovém penzijním spoření vložit za slovo „den“ slovo „bezprostředně“.
Odůvodnění:
Z předloženého návrhu zákona je patrné, že smyslem bodu 12 je vyloučení aplikace ustanovení § 51 písm. b) nového zákona o účetnictví, podle kterého je zvláštním posledním dnem účetního období den bezprostředně předcházející dni vstupu do likvidace. Vzhledem k tomu, že není využit odkaz na příslušné ustanovení zákona o účetnictví, považujeme za potřebné zachovat v zájmu jednoznačnosti jeho doslovnou textaci.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
28.
Česká národní banka
40.
D
23. K Čl. CXII bodu xx [§ 170]
Doporučujeme doplnit nový bod v tomto znění: „xx. V § 170 odst. 1 se text „§ 84 odst. 4“ nahrazuje textem „§ 84 odst. 5“ a text „§ 143 odst. 2“ se zrušuje.“.
Odůvodnění:
Jedná se o opravy legislativně chybného odkazu na „zmocňovací ustanovení“ v § 170 odst. 1 zákona o doplňkovém penzijním spoření (dále jen „ZDPS“). Novelizací ZDPS zákonem č. 241/2013 Sb. došlo k přesunutí obsahu § 84 odst. 4 ZDPS do § 84 odst. 5 ZDPS v důsledku přečíslování odstavců po vložení nového odstavce 4 do § 84. Nedošlo však k aktualizaci zmocňovacího ustanovení v § 170 odst. 1 ZDPS. Toto je nutné napravit. Podle § 84 odst. 5 ZDPS rozsah odborných znalostí a dovedností stanoví prováděcí právní předpis. Při přípravě ZDPS se původně počítalo s vydáním vyhlášky, kterou by se stanovily podrobnosti náležitostí a struktury zprávy o ověření řídicího a kontrolního systému, ale z ustanovení § 143 odst. 2 ZDPS byl návrh takovéhoto zmocnění ještě v průběhu legislativního procesu nakonec vypuštěn. Cílem navrhované změny je toto zmocňovací ustanovení z § 170 odst. 1 ZDPS vypustit, neboť se nyní předloženou změnou ZDPS navrhuje do § 143 odst. 5 ZDPS doplnit zmocnění pro ČNB stanovit podrobnosti náležitostí a struktury zprávy vyhláškou. Uvedení zmocnění v § 170 odst. 1 ZDPS by tak bylo duplicitní.
Vyhověno jinak.
Ustanovení § 84 odst. 4 je skutečně neaktuální, u § 143 odst. 2 se text nezrušuje, ale nahrazuje textem §143 odst. 5 a u § 143 je uveden prováděcí právní předpis, aby byl zachován jednotný způsob uvádění zmocnění.
28.
Česká národní banka
41.
D
K části sto dvacáté deváté – Změna zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla
24. K Čl. CXXXIII bodu 1 [51]
Doporučujeme v bodě 1 text „V § 51“ nahradit textem „V § 51 odst. 1“.
Odůvodnění:
Jde o upřesnění předloženého návrhu.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
28.
Česká národní banka
42.
D
Odkazy v právních předpisech na kurz koruny české k cizím měnám vyhlašovaný ČNB
Rádi bychom se na vás obrátili ve výše uvedené záležitosti.
Česká národní banka (ČNB) v souladu s § 35 písm. b) zákona o České národní bance vyhlašuje kurz české měny k cizím měnám. Tyto kurzy vyhlašuje buď jako kurzy devizového trhu nebo kurzy ostatních měn. Kurzy devizového trhu jsou vyhlašovány pro běžně obchodované měny, a to každý pracovní den po 14:30 hodin s platností pro aktuální pracovní den a pro případnou následující sobotu, neděli či státní svátek (tj. např. kurz vyhlášený v úterý 23.12. platí pro úterý 23.12., státní svátky 24.-26.12. a pro sobotu 27.12. a neděli 28.12.). Kurzy ostatních měn se vyhlašují pro tzv. “exotické měny“, a to poslední pracovní den v měsíci s platností pro celý následující měsíc (tj. kurz vyhlášený v pátek 26.2. platí pro každý den v období 1.-31.3.); u těchto měn nelze očekávat přesnost vyhlášeného kurzu, protože “exotické měny“ podléhají častým devizovým restrikcím příslušného státu a jejich úřední kurz tedy může být odlišný od tržního.
Vedle toho ČNB používá při jí poskytovaných platebních službách (např. při výplatě důchodů do zahraničí) ještě vlastní kurzovní lístek (deviza nákup/prodej a valuta nákup/prodej), který se od kurzů vyhlášených ČNB liší.
Řada právních předpisů v nejrůznějších oblastech je nucena řešit problém přepočtu různých měn. Obvykle tak činí odkazem na kurzy vyhlašované ČNB (lze však samozřejmě odkázat i na kurzy stanovené jiným právním předpisem či právním předpisem EU). Bohužel ve většině případů jsou v těchto odkazech používány formulace, které nerespektují terminologii zákona o České národní bance ani skutečnost, pro jaké období jsou kurzy ČNB vyhlašovány. V řadě případů pak je nemožné jednoznačně určit, jaký kurz a pro který den má právní předpis na mysli.
ČNB proto doporučuje používání následujících formulací:
a) "kurz (české měny k cizí měně) vyhlášený Českou národní bankou pro den..." v případech, kdy nečiní obtíže skutečnost, že do cca 14.30 hodin tohoto dne nebude ještě kurz znám, nebo
b) "kurz (české měny k cizí měně) vyhlášený Českou národní bankou pro den předcházející dni..." v případech, kdy by činila obtíže skutečnost, že do cca 14.30 hodin tohoto dne nebude ještě kurz znám.
Pakliže je cílem právního předpisu omezit okruh měn, v nichž lze sjednávat či plnit určité peněžité závazky, pouze na měny, jejichž kurzy jsou vyhlašovány s vyšší frekvencí, doporučujeme použít formulaci "lze sjednat (plnit) pouze v měně, pro kterou Česká národní banka vyhlašuje kurz devizového trhu".
V určitých případech, kdy uživatelé předpisu jsou výhradně profesionálové a existuje potřeba, aby kurz, na nějž právní předpis odkáže, se co nejvíce blížil tržnímu kurzu, lze odkázat na "kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou" a pro měny, pro něž ČNB nevyhlašuje kurz devizového trhu (tzv. "exotické měny"), použít formulaci "kurz vyhlášený centrální bankou daného státu a přepočítaný na českou měnu kurzem české měny k americkému dolaru vyhlášeným Českou národní bankou". Tento kurz však může být poměrně obtížné zjistit.
Upozorňujeme v této souvislosti zejména na nevyložitelnost odkazů na „kurzovní lístek ČNB“. Problém činí i skutečnost, že řada právních předpisů odkazuje pouze na "kurz devizového trhu vyhlášený ČNB", aniž by však zakázaly použití “exotické měny“ - pro tento případ pak není stanoven způsob přepočtu. Častým pochybením je i odkaz na "kurz ČNB", "kurz zveřejněný ČNB", "oficiální kurz ČNB" či "kurz stanovený ČNB" (hrozí záměna s kurzovním lístkem, který si ČNB stanovuje pro jí poskytované platební služby - viz výše). Problematická je i formulace "kurz vyhlášený v den", protože ČNB nevyhlašuje žádné kurzy v dny pracovního klidu a volna a kurzy exotických měn dokonce vyhlašuje v jediný den v měsíci. Obtížné může být zjistit "kurz obvykle používaný bankami v České republice" - tyto kurzy se v jednotlivých bankách liší, navíc řada zejména “exotických měn“ není v České republice bankami vůbec obchodována.
Prosíme o zohlednění výše uvedeného při vaší normotvorbě.
S pozdravem
Vyhověno.
Viz vypořádání připomínky ČNB č. 7. V jiných ustanoveních zákona se kurzem české koruny nepracuje.
28.
Česká národní banka
43.
D
ČÁST DVANÁCTÁ
Změna zákona o bankách
Čl. XII
10. Za § 22 se vkládají nové § 22a a 22b, které včetně nadpisů znějí:
„§ 22a
Jiná oOvěření řídicího a kontrolního systému
(1) Česká národní banka může nařídit bance nebo pobočce zahraniční banky, aby zajistila ověření svého řídicího a kontrolního systému nebo jeho části, anebo aby zajistila ověření informací předkládaných České národní bance ověřovatelem podle § 22b, pokud nastanou skutečnosti, které by mohly mít zásadní nepříznivý dopad na činnost banky nebo pobočky zahraniční banky, její rizikový profil nebo postavení v rámci skupiny, jíž je banka nebo pobočka zahraniční banky součástí. Ověření je dokončeno předložením zprávy o příslušeném ověření řídicího a kontrolního systému České národní bance.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 není přípustný rozklad.
(3) Česká národní banka v rozhodnutí podle odstavce 1 stanoví přiměřenou lhůtu pro provedení ověření a předložení zprávy podle odstavce 1 České národní bance, která nesmí být kratší než 3 měsíce ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, a určí část řídicího a kontrolního systému banky nebo pobočky zahraniční banky, jejíž funkčnost a efektivnost má ověřovatel ověřit, nebo vymezí informace, k nimž se má ověřovatel vyjádřit.
(4) Banka nebo pobočka zahraniční banky, které bylo nařízeno provést ověření, poskytne ověřovateli potřebnou součinnost.
(5) Podrobnosti náležitostí a strukturu zprávy podle odstavce 1 stanoví Česká národní banka vyhláškou.
§ 22b
Výběr ověřovatele
(1) Banka nebo pobočka zahraniční banky oznámí České národní bance vybraného ověřovatele do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí podle § 22a odst. 1.
(2) Oznámení o výběru ověřovatele podle odstavce 1 obsahuje
a) identifikaci ověřovatele a dalších osob, které se budou podílet na ověření,
b) vymezení části řídicího a kontrolního systému, která má být daným ověřovatelem ověřena, nebo informací, k nimž se má daný ověřovatel vyjádřit,
c) rozsah dosavadní činnosti ověřovatele v oblasti řídicího a kontrolního systému banky nebo pobočky zahraniční banky, která má být ověřena,
d) popis činností doposud vykonávaných ověřovatelem v oblasti činnosti úvěrových institucí, popřípadě jiných subjektů působících na finančním trhu,
e) čestné prohlášení ověřovatele a osob, jejichž prostřednictvím bude ověření prováděno, o kárných nebo jiných sankčních opatřeních přijatých vůči ověřovateli nebo dané osobě, pokud není zjistitelné z veřejných rejstříků,
f) prohlášení banky o neexistenci propojení s ověřovatelem nebo pobočkou zahraniční banky, které by bránilo provedení nestranného ověření jejího řídicího a kontrolního systému nebo jeho části, nebo informací, k nimž se má daný ověřovatel vyjádřit.
(3) Česká národní banka ověřovatele oznámeného podle odstavce 1 odmítne do 30 dnů ode dne zahájení řízení, pokud
a) je nebo byl v posledních 2 letech před provedením ověření k bance nebo pobočce zahraniční banky ve vztahu, který by mohl ovlivnit jeho nestrannost nebo nesplňuje-li požadavky na nezávislost upravené zákonem upravujícím auditorskou činnost, jde-li o auditora,
b) jeho dosavadní činnost v oblasti ověření řídicího a kontrolního systému úvěrových institucí nebo jeho části nezajišťuje předpoklad řádného ověření, a to s ohledem na rozsah a složitost činností vykonávaných bankou nebo pobočkou zahraniční banky, ve které má ověření provést.
(4) Řízení o odmítnutí ověřovatele zahájí Česká národní banka do 30 dnů ode dne obdržení oznámení od banky nebo pobočky zahraniční banky podle odstavce 2. Nezahájí-li Česká národní banka řízení ve stanovené lhůtě, platí, že Česká národní banka ověřovatele neodmítla.
(5) Pokud Česká národní banka zahájí řízení o odmítnutí ověřovatele podle odstavce 4, lhůta pro provedení ověření řídicího a kontrolního systému nebo jeho části nebo pro provedení ověření informací se podle § 22a odst. 3 se o dobu trvání tohoto řízení prodlužuje.
(6) Odmítne-li Česká národní banka vybraného ověřovatele, oznámí banka nebo pobočka zahraniční banky České národní bance nově vybraného ověřovatele do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí o odmítnutí ověřovatele. Na nově vybraného ověřovatele se použijí odstavce 2 až 5 obdobně.
(7) Proti rozhodnutí o odmítnutí ověřovatele není přípustný rozklad.“.
Vyhověno.
Uvedené změny doplňují již výše uvedené změny provedené v § 22a zákona o bankách.
28.
Česká národní banka
44.
D
ČÁST DVACÁTÁ DEVÁTÁ
Změna zákona o spořitelnách a úvěrních družstvech
Čl. I
13. Za § 8b se vkládají nové § 8c a § 8d, které včetně nadpisů znějí:
„§ 8c
Jiná oOvěření řídicího a kontrolního systému
(1) Česká národní banka může nařídit družstevní záložně, aby zajistila ověření svého řídicího a kontrolního systému nebo jeho části, anebo aby zajistila ověření informací předkládaných České národní bance ověřovatelem podle § 8d, pokud nastanou skutečnosti, které by mohly mít zásadní nepříznivý dopad na činnost družstevní záložny, její rizikový profil nebo postavení v rámci skupiny, jíž je družstevní záložna součástí. Ověření je dokončeno předložením zprávy o příslušeném ověření řídicího a kontrolního systému České národní bance.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 není přípustný rozklad.
(3) Česká národní banka v rozhodnutí podle odstavce 1 stanoví přiměřenou lhůtu pro provedení ověření a předložení zprávy podle odstavce 1 České národní bance, která nesmí být kratší než 3 měsíce ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, a určí část řídicího a kontrolního systému družstevní záložny, jejíž funkčnost a efektivnost má ověřovatel ověřit, nebo vymezí informace, k nimž se má ověřovatel vyjádřit.
(4) Družstevní záložna, které bylo nařízeno provést ověření, poskytne ověřovateli potřebnou součinnost.
(5) Podrobnosti náležitostí a strukturu zprávy podle odstavce 1 stanoví Česká národní banka vyhláškou.
§ 8d
Výběr ověřovatele
(1) Družstevní záložna oznámí České národní bance vybraného ověřovatele do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí podle § 8c odst. 1.
(2) Oznámení o výběru ověřovatele podle odstavce 1 obsahuje
a) identifikaci ověřovatele a dalších osob, které se budou podílet na ověření,
b) vymezení části řídicího a kontrolního systému, která má být daným ověřovatelem ověřena, nebo informací, k nimž se má daný ověřovatel vyjádřit,
c) rozsah dosavadní činnosti ověřovatele v oblasti řídicího a kontrolního systému družstevní záložny, která má být ověřena,
d) popis činností doposud vykonávaných ověřovatelem v oblasti činnosti úvěrových institucí, popřípadě jiných subjektů působících na finančním trhu,
e) čestné prohlášení ověřovatele a osob, jejichž prostřednictvím bude ověření prováděno, o kárných nebo jiných sankčních opatřeních přijatých vůči ověřovateli nebo dané osobě, pokud není zjistitelné z veřejných rejstříků,
f) prohlášení družstevní záložny o neexistenci propojení ověřovatele s družstevní záložnou, které by bránilo provedení nestranného ověření jejího řídicího a kontrolního systému nebo jeho části, nebo informací, k nimž se má daný ověřovatel vyjádřit.
(3) Česká národní banka ověřovatele oznámeného podle odstavce 1 odmítne do 30 dnů ode dne zahájení řízení, pokud
a) je nebo byl v posledních 2 letech před provedením ověření k družstevní záložně ve vztahu, který by mohl ovlivnit jeho nestrannost, nebo nesplňuje-li požadavky na nezávislost stanovené v zákoně upravujícím auditorskou činnost, jde-li o auditora,
b) jeho dosavadní činnost v oblasti ověření řídicího a kontrolního systému úvěrových institucí nebo jeho části nezajišťuje předpoklad řádného ověření, a to s ohledem na rozsah a složitost činností vykonávaných družstevní záložnou, ve které má ověření provést.
(4) Řízení o odmítnutí ověřovatele zahájí Česká národní banka do 30 dnů ode dne obdržení oznámení od družstevní záložny podle odstavce 2. Nezahájí-li Česká národní banka řízení ve stanovené lhůtě, platí, že Česká národní banka ověřovatele neodmítla.
(5) Pokud Česká národní banka zahájí řízení o odmítnutí ověřovatele podle odstavce 4, lhůta pro provedení ověření řídicího a kontrolního systému nebo jeho části nebo pro provedení ověření informací se podle § 8c odst. 3 se o dobu trvání tohoto řízení prodlužuje.
(6) Odmítne-li Česká národní banka vybraného ověřovatele, oznámí družstevní záložna České národní bance nově vybraného ověřovatele. Na nově vybraného ověřovatele se použijí odstavce 2 až 5 obdobně.
(7) Proti rozhodnutí o odmítnutí ověřovatele není přípustný rozklad.“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
Uvedené změny odrážejí změny provedené v § 22a zákona o bankách.
28.
Česká národní banka
45.
D
ČÁST STÁ PRVNÍ
Změna zákona o pojišťovnictví
Čl. CV
6. § 81 včetně nadpisu zní:
„§ 81
Jiná ověření auditorem
(1) Zjistí-li Česká národní banka může nařídit v činnosti tuzemské pojišťovněy, tuzemské zajišťovněy, pojišťovněy z třetího státu nebo zajišťovněy z třetího státu nedostatky, které by mohly mít zásadní nepříznivý dopad na její činnost, její rizikový profil nebo postavení v rámci skupiny, jíž je součástí, může nařídit, aby taková pojišťovna nebo zajišťovna zajistila ověření svého řídicího a kontrolního systému nebo jeho části, anebo aby zajistila ověření informací uveřejňovaných podle § 82 odst. 3 ve zprávě o solventnosti a finanční situaci ověřovatelem podle § 81a, auditorem, pokud nastanou skutečnosti, které by mohly mít nepříznivý dopad na činnost tuzemské pojišťovny, tuzemské zajišťovny, pojišťovny z třetího státu nebo zajišťovny z třetího státu, její rizikový profil nebo postavení v rámci skupiny, jíž je součástí. Ověření je dokončeno předložením zprávy o příslušném ověření řídicího a kontrolního systému nebo zprávy o ověření informací uveřejňovaných podle § 82 odst. 3 ve zprávě o solventnosti a finanční situaci České národní bance.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 není přípustný rozklad.
(3) Česká národní banka v rozhodnutí podle odstavce 1 stanoví přiměřenou lhůtu pro provedení ověření a předložení zprávy podle odstavce 1, která nesmí být kratší než 3 měsíce ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, a určí část řídicího a kontrolního systému tuzemské pojišťovny, tuzemské zajišťovny, pojišťovny z třetího státu nebo zajišťovny z třetího státu, jejíž funkčnost a efektivnost má ověřit ověřovatelem, nebo a vymezí informace, k nimž se má ověřovatel auditor vyjádřit.
(4) Tuzemská pojišťovna, tuzemská zajišťovna, pojišťovna z třetího státu nebo zajišťovna z třetího státu, které bylo nařízeno provést ověření, poskytne ověřovateli auditorovi potřebnou součinnost.
(5) Podrobnosti náležitostí a strukturu zprávy stanoví Česká národní banka vyhláškou.“.
7. Za § 81 se vkládá nový § 81a, který včetně nadpisu zní:
„§ 81a
Výběr ověřovatele auditora pro jiná ověření
(1) Tuzemská pojišťovna, tuzemská zajišťovna, pojišťovna z třetího státu nebo zajišťovna z třetího státu oznámí České národní bance vybraného ověřovatele do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí podle § 81 odst. 1.
(2) Oznámení o výběru ověřovatele podle odstavce 1 obsahuje
a) identifikaci ověřovatele a dalších osob, které se budou podílet na ověření,
b) vymezení části řídicího a kontrolního systému, která má být daným ověřovatelem ověřena, nebo informací uveřejňovaných podle § 82 odst. 3 ve zprávě o solventnosti a finanční situaci, k nimž se má daný ověřovatel vyjádřit,
c) rozsah dosavadní činnosti ověřovatele v oblasti řídicího a kontrolního systému nebo informací uveřejňovaných podle § 82 odst. 3 ve zprávě o solventnosti a finanční situaci tuzemské pojišťovny, tuzemské zajišťovny, pojišťovny z třetího státu nebo zajišťovny z třetího státu, která má být ověřena,
d) popis činností doposud vykonávaných ověřovatelem v oblasti činnosti pojišťoven nebo zajišťoven, popřípadě jiných subjektů působících na finančním trhu,
e) prohlášení ověřovatele a osob, jejichž prostřednictvím bude ověření prováděno, o kárných nebo jiných sankčních opatřeních přijatých vůči ověřovateli nebo dané osobě, pokud není zjistitelné z veřejných rejstříků,
fe) prohlášení tuzemské pojišťovny, tuzemské zajišťovny, pojišťovny z třetího státu nebo zajišťovny z třetího státu o neexistenci propojení s auditorem ověřovatelem, které by bránilo provedení nestranného ověření jejího řídicího a kontrolního systému nebo jeho části nebo informací uveřejňovaných podle § 82 odst. 3 ve zprávě o solventnosti a finanční situaci.
(3) Česká národní banka ověřovatele auditora oznámeného podle odstavce 1 odmítne do 30 dnů ode dne zahájení řízení, pokud
a) je nebo byl v posledních 2 letech před provedením ověření k tuzemské pojišťovně, tuzemské zajišťovně, pojišťovně z třetího státu nebo zajišťovně z třetího státu ve vztahu, který by mohl ovlivnit jeho nestrannost nebo nesplňuje-li požadavky na nezávislost stanovené v zákoně upravujícím auditorskou činnost, jde-li o auditora,
b) jeho dosavadní činnost v oblasti ověření řídicího a kontrolního systému nebo jeho části nebo ověření informací uveřejňovaných podle § 82 odst. 3 ve zprávě o solventnosti a finanční situaci nezajišťuje předpoklad řádného ověření, a to s ohledem na rozsah a složitost činností vykonávaných tuzemskou pojišťovnou, tuzemskou zajišťovnou, pojišťovnou z třetího státu nebo zajišťovnou z třetího státu, ve které má ověření provést.
(4) Řízení o odmítnutí ověřovatele auditora zahájí Česká národní banka do 30 dnů ode dne obdržení oznámení od tuzemské pojišťovny, tuzemské zajišťovny, pojišťovny z třetího státu nebo zajišťovny z třetího státu podle odstavce 2. Nezahájí-li Česká národní banka řízení ve stanovené lhůtě, platí, že ověřovatele auditora neodmítla.
(5) Pokud Česká národní banka zahájí řízení o odmítnutí ověřovatele auditora podle odstavce 4, lhůta pro provedení ověření řídicího a kontrolního systému nebo jeho části podle § 81 odst. 3 nebo pro provedení ověření informací uveřejňovaných podle § 82 odst. 3 ve zprávě o solventnosti a finanční situaci se o dobu trvání tohoto řízení prodlužuje.
(6) Odmítne-li Česká národní banka vybraného ověřovatele auditora, oznámí tuzemská pojišťovna, tuzemská zajišťovna, pojišťovna z třetího státu nebo zajišťovna z třetího státu České národní bance nově vybraného ověřovatele auditora do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí o odmítnutí ověřovatele auditora. Na nově vybraného auditora ověřovatele se použijí odstavce 2 až 5 obdobně.
(7) Proti rozhodnutí o odmítnutí ověřovatele auditora není přípustný rozklad.“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven podle návrhu ČNB obsaženého v příloze č. 2 k připomínkovému listu.
28.
Česká národní banka
46.
D
ČÁST STÁ OSMÁ
Změna zákona o doplňkovém penzijním spoření
Čl. CXII
17. § 143 včetně nadpisu zní:
„§ 143
Jiná oOvěření řídicího a kontrolního systému
(1) Zjistí-li Česká národní banka může nařídit penzijní společnosti nedostatky, které by mohly mít zásadní nepříznivý dopad na její činnost, její rizikový profil nebo postavení v rámci skupiny, jíž je součástí, může nařídit, aby taková penzijní společnost zajistila ověření svého řídicího a kontrolního systému nebo jeho části, anebo aby zajistila ověření informací předkládaných České národní bance ověřovatelem podle § 143a auditorem, pokud nastanou skutečnosti, které by mohly mít nepříznivý dopad na činnost penzijní společnosti, její rizikový profil nebo postavení v rámci skupiny, jíž je součástí. Ověření je dokončeno předložením zprávy o příslušném ověření řídicího a kontrolního systému České národní bance.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 není přípustný rozklad.
(3) Česká národní banka v rozhodnutí podle odstavce 1 stanoví přiměřenou lhůtu pro provedení ověření a předložení zprávy podle odstavce 1 České národní bance, která nesmí být kratší než 3 měsíce ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, a určí část řídicího a kontrolního systému penzijní společnosti, jejíž funkčnost a efektivnost má auditor ověřovatel ověřit, nebo vymezí informace, k nimž se má ověřovatel vyjádřit.
(4) Penzijní společnost, které bylo nařízeno provést ověření, poskytne ověřovateli auditorovi potřebnou součinnost.
(5) Podrobnosti náležitostí a strukturu zprávy stanoví Česká národní banka vyhláškou.“.
18. Za § 143 se vkládá nový § 143a, který včetně nadpisu zní:
„§ 143a
Výběr ověřovatele auditora pro jiná ověření
(1) Penzijní společnost oznámí České národní bance vybraného ověřovatele do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí podle § 143 odst. 1.
(2) Oznámení o výběru ověřovatele podle odstavce 1 obsahuje
a) identifikaci ověřovatele a dalších osob, které se budou podílet na ověření,
b) vymezení části řídicího a kontrolního systému, která má být daným auditorem ověřovatelem ověřena, nebo informací, k nimž se má daný ověřovatel vyjádřit,
c) rozsah dosavadní činnosti ověřovatele v oblasti řídicího a kontrolního systému penzijní společnosti, která má být ověřena,
d) popis činností doposud vykonávaných ověřovatelem v oblasti činnosti penzijních společností, a
e) prohlášení ověřovatele a osob, jejichž prostřednictvím bude ověření prováděno, o kárných nebo jiných sankčních opatřeních přijatých vůči ověřovateli nebo dané osobě, pokud není zjistitelné z veřejných rejstříků,
fe) prohlášení penzijní společnosti o neexistenci propojení s ověřovatelem, které by bránilo provedení nestranného ověření jejího řídicího a kontrolního systému nebo jeho části, nebo informací, k nimž se má daný ověřovatel vyjádřit.
(3) Česká národní banka ověřovatele auditora oznámeného podle odstavce 1 odmítne do 30 dnů ode dne zahájení řízení, pokud
a) je nebo byl v posledních 2 letech před provedením ověření k penzijní společnosti ve vztahu, který by mohl ovlivnit jeho nestrannost nebo nesplňuje-li požadavky na nezávislost stanovené v zákoně upravujícím auditorskou činnost, jde-li o auditora,
b) jeho dosavadní činnost v oblasti ověření řídicího a kontrolního systému nebo jeho části nezajišťuje předpoklad řádného ověření, a to s ohledem na rozsah a složitost činností vykonávaných penzijní společností, ve které má ověření provést.
(4) Řízení o odmítnutí ověřovatele auditora zahájí Česká národní banka do 30 dnů ode dne obdržení oznámení od penzijní společnosti podle odstavce 2. Nezahájí-li Česká národní banka řízení ve stanovené lhůtě, platí, že ověřovatele auditora neodmítla.
(5) Pokud Česká národní banka zahájí řízení o odmítnutí ověřovatele auditora podle odstavce 4, lhůta pro provedení ověření řídicího a kontrolního systému nebo jeho části nebo pro provedení ověření informací se podle § 143 odst. 3 se o dobu trvání tohoto řízení prodlužuje.
(6) Odmítne-li Česká národní banka vybraného ověřovatele auditora, oznámí penzijní společnost České národní bance nově vybraného ověřovatele auditora do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí o odmítnutí ověřovatele auditora. Na nově vybraného auditora se použijí odstavce 2 až 5 obdobně.
(7) Proti rozhodnutí o odmítnutí ověřovatele auditora není přípustný rozklad.“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
32.
Český telekomunikační úřad
1.
Z
1. Navrhujeme v části osmdesáté třetí (čl. LXXXVI) bodu 3 odstranit přeškrtnutí doplňovaného textu.
Odůvodnění: Předpokládáme, že daná slova byla naformátována jako přeškrtnutá omylem, avšak s ohledem na rozsah Materiálu na tuto skutečnost raději upozorňujeme.
Tuto připomínku ČTÚ považuje za zásadní.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
33.
Český úřad zeměměřický a katastrální
1.
D
K části čtyřicáté deváté k čl. L (změna zákona o rozpočtových pravidlech)
Doporučuji za bod 11 vložit nový bod 12, kterým bude novelizován § 24 tak, aby bylo možné, aby přesuny výdajů na zajištění podílu státního rozpočtu na projektech spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie nebo z finančních mechanismů byly považovány za přesun prostředků zabezpečených ve státním rozpočtu, resp. aby se na tato rozpočtová opatření nevztahovalo omezení pěti a deseti procenty podle § 24 odst. 1 písm. a) rozpočtových pravidel.
Odůvodnění:
V případě menších kapitol státního rozpočtu vzniká problém při zabezpečení výdajů na realizaci projektů spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie nebo z finančních mechanismů, které byly schváleny v průběhu rozpočtového roku. Ministerstvo financí je podle § 24 odst. 4 rozpočtových pravidel oprávněno zvýšit celkové příjmy a výdaje státního rozpočtu beze změny jeho salda a příslušné navazující závazné ukazatele o částku, o kterou očekává výdaje na financování projektů spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie nebo z finančních mechanismů. Ministerstvo financí tak může schválit rozpočtová opatření, kterými dochází k souvztažnému zvýšení příjmů a výdajů z rozpočtu Evropské unie a finančních mechanismů, avšak rozpočtové opatření, kterým dochází k navýšení podílu státního rozpočtu a které je podmínkou souvztažného zvýšení příjmů a výdajů z rozpočtu Evropské unie a finančních mechanismů, podléhá podle odstavce § 24 odst. 1 písm. a) omezení pěti a deseti procenty. Pokud dojde k překročení rozpočtu závazného ukazatele „ze státního rozpočtu“ o více než 10 %, je nezbytné podle § 24 odst. 3 rozpočtových pravidel získat souhlas Rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny s provedením rozpočtového opatření. Souhlas s navýšením podílu státního rozpočtu na spolufinancování projektů z rozpočtu Evropské unie nebo z finančních mechanismů je však zpravidla formalitou, neboť čerpání těchto dotací je všeobecně podporováno. Tento proces je přitom, vzhledem nutnosti mít pověření vlády, zdlouhavý a významně prodlužuje dobu, kdy je možné zahájit realizaci projektů.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
34.
Digitální a informační agentura
1.
Z
K materiálu byly uplatněny následující připomínky:
1) K části druhé návrhu zákona – změna zákona o České obchodní inspekci.
K § 7b odst. 8 písm. b). Požadujeme odstranit povinnost doložení daňových nedoplatků nebo nedoplatků na pojistném sociálního zabezpečení, příspěvku na státní sociální politiku zaměstnanosti a informaci o neexistenci soudního řízení. Všechny tyto skutečnosti si má dle zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby, obstarat orgán veřejné moci sám.
Vysvětleno.
Uživatel služby (ve smyslu materiálu jiné právnické osoby), který je subjektem v informačních systémech veřejné správy a není zahraniční, má právo nedokládat právní skutečnosti vedené v informačních systémech veřejné správy dle zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a orgány veřejné moci musí jednat ve prospěch uživatele služby.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
34.
Digitální a informační agentura
2.
Z
2) K části dvacáté návrhu zákona – změna zákona o daních z příjmů.
K § 38g požadujeme odstranit povinnost dokládat ze strany poplatníka příjmy ze závislé činnosti u subjektů působících na území ČR. Veškeré tyto údaje již správce daně zná a jde tedy o rozpor s právy uživatele služby dle zákona č. 12/2020 Sb.
Vyhověno jinak.
V současnosti správce daně nemá individualizované údaje o příjmech ze závislé činnosti poplatníka, tj. z toho plyne povinnost je dokládat, neboť je to v tuto chvíli jediný zdroj informací.
Nicméně v rámci projektu jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatelů by měl správce daně již obdržet přímo od zaměstnavatelů (v tuzemsku) veškerá potřebná data), tj. poté již nebude nezbytně nutné poptávat dokládání potvrzení o zdanitelných příjmech k daňovému přiznání.
Relevantní legislativa se v tuto chvíli připravuje. V legislativním procesu by měla být v rámci podzimu, tj. diskuze o této připomínce by se měla přesunout do tohoto tisku (resp. v rámci tohoto tisku bude připomínce vyhověno).
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
34.
Digitální a informační agentura
3.
Z
3) K části padesáté třetí návrhu zákona – změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.
K § 10a odst. 3 písm. f) bod 2. Požadujeme odstranit doložení právních skutečností, které jsou obsahem informačních systémů veřejné správy a orgán veřejné moci si je má obstarat sám dle zákona č. 12/2020 Sb.
Všechny připomínky jsou zásadní.
Nevyhověno.
Předmětné ustanovení bylo do zákona implementováno jakožto opatření pro zabránění praní špinavých peněz. Ačkoliv rozumíme vámi uváděnému rozporu se zákonem č. 12/2020 Sb., je potřeba konstatovat, že rejstřík skutečných majitelů neobsahuje informace o skutečných majitelích zahraničních právnických osob. Současně jsme přesvědčeni, že připomínka nesouvisí se zákonem o účetnictví. MF však uznává, že nepředložení požadovaných informací v žádosti o dotaci, které si může poskytovatel dotace zajistit sám, nemůže představovat důvod pro odmítnutí žádosti. Tímto způsobem bude danou problematiku MF rovněž i metodicky vykládat.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
36.
Energetický regulační úřad
1.
D
Ke změně energetického zákona – k bodu 7, 8, 9, 10, 11, 13, 14, 16, 18 a 19
Doporučujeme, aby nový text „podle zákona o oceňování“ byl doplněn o slovo „majetku“ a zněl „podle zákona o oceňování majetku“.
Odůvodnění:
Navržená novela obsahuje zpřesnění odkazu na oceňovací předpis. Považujeme za vhodné použít celý opis názvu dotčeného zákona, který zní „zákon o oceňování majetku“.
Tato připomínka je doporučující.
Vyhověno jinak.
V navrhovaných změnách energetického zákona budou odkazy sjednoceny takto:
„… podle zákona o oceňování“.
41.
Hlavní město Praha
1.
D
K Části padesáté třetí čl. LV bodu 36 (§ 29 odst. 2 písm. a)):
· Doporučujeme zvážit navrhované znění, neboť pokud zřizovatel neuloží zřízení rezervního fondu, nelze postupovat podle § 28 odst. 6 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů („Pokud se prostředky poskytnuté podle odstavce 5 nespotřebují do konce kalendářního roku, převádějí se do rezervního fondu jako zdroj financování v následujících letech a mohou se použít pouze na stanovený účel. V rezervním fondu se tyto zdroje sledují odděleně. Prostředky, které na stanovený účel nebyly použity, podléhají finančnímu vypořádání se státním rozpočtem za rok, ve kterém byl splněn účel, na který byla dotace poskytnuta.“); není stanoveno, jak se naloží s nespotřebovanými prostředky poskytnutými podle § 28 odst. 5 zákona č. 250/2000 Sb.
Vyhověno.
Povinnost uložená v předmětném ustanovení § 28 odst. 6 byla bez náhrady zrušena. V návrhu novely je tak nově na tomto místě upravena povinnost PO sestavovat závěrečný účet.
42.
Hospodářská komora
1.
D
A. Obecné připomínky k předloženému materiálu
1. Zákon o daních z příjmů (ZDP) a další části doprovodného zákona je možné připravovat, diskutovat a ze strany HK ČR efektivně připomínkovat pouze za situace, že je vyjasněný a srozumitelně popsaný systém účetního zachycení. V tuto chvíli není zákon o účetnictví, bohužel, dokončen a nejsou k dispozici finální znění jeho prováděcích předpisů. Za této situace je podle HK ČR sotva možné podrobně měnit, detailně hodnotit a diskutovat zákon o daních z příjmů, jehož hlavní koncepční změnou je právě úzká vazba na účetnictví.
2. Zákon o daních z příjmů mění systém zavedením daňové hodnoty, což je v podstatě zavedení „daňového účetnictví“ (separátní daňové evidence) jak pro kategorii poplatníků, kteří jsou účetními jednotkami, tak pro ty, kteří zdaňují na hotovostním principu (především fyzické osoby – například drobní podnikatelé či pronajímatelé). Je třeba zdůraznit, že tato změna není nezbytná a nesouvisí s novým zákonem o účetnictví. Dosavadní zákon trpěl v této oblasti určitými nedostatky, ale jednalo se spíše o výjimečné transakce vztahující se pouze k určitým kategoriím majetku (například vklady atd.), ale základní systém uplatňování hodnoty např. hmotného majetku ve formě daňových odpisů nebo zůstatkové ceny byl zcela jasný, srozumitelný a nečinil poplatníkům žádné obtíže. Aktuálně navrhovaný princip daňové hodnoty mění systém daňového odpisování zásadním způsobem, ale bohužel pouze polovičatě. Mnoho otázek, které se v současném zákoně precizovaly desítky let, bylo ze zákona bez náhrady vyloučeno a poplatníci se nyní budou dostávat do nejistoty, jakým způsobem mají své příjmy zdaňovat. Naopak situace, které byly doposud problematické, zůstávají v zákoně neupraveny. Zásah do daňové hodnoty a odpisování majetku jako jednoho ze základních konstrukčních prvků zákona je necitlivý, zavádí nové pojmy, které nejsou dostatečně vysvětleny, neupravuje základní situace, je nesmírně složitý a zároveň návrh současný funkční systém zcela ruší. Je dlužno říci, že i daňoví experti v mnoha ohledech netuší, jak se bude postupovat, a to i v základních otázkách, které současný zákon upravoval naprosto jasně. Jistě není bez důležitosti i finanční zatížení firem, které budou muset na tento zcela nový systém přepracovat stávající informační systémy i manažerské rozhodování. Jako příklad uvádíme, že v souvislosti se změnou odpisových sazeb ze 6 na 2 není zřejmé, jaký dopad do hospodářských výsledků za rok 2025 předpokládá předkladatel u podnikatelských subjektů vlivem zvýšení/snížení odložené daně. Stejně tak by bylo vhodné upřesnit, zda se dané úpravy týkají jen nového majetku anebo i stávajícího majetku.
3. Zcela zásadní obecná připomínka potom směřuje ke zdaňování fyzických osob. Návrh zákona navrhuje naprosto neadekvátní požadavky na fyzické osoby. Fyzická osoba, i když nepovede účetnictví, bude muset postupovat tak, jako by ho vedla. Tedy běžná fyzická osoba se bude muset orientovat v relativně složitém zákoně o účetnictví, který se v mnoha ohledech odvolává na mezinárodní účetní standardy a jejich principy. Z pohledu HK ČR není reálné požadovat obecně od fyzických osob, aby se detailně orientovaly v zákoně o účetnictví a následně pracovaly s tak složitou normou, jako je nově navrhovaný zákon o daních z příjmů. Aktuální nastavení svědčí tomu, že běžná fyzická osoba nebude schopná si spočítat sama základ daně, což jistě nebylo cílem zákonodárce. Tím však její práce při zjišťování základu daně neskončí, protože bude muset údaje zjištěné z účetnictví korigovat (upravovat) na výše zmíněnou daňovou hodnotu. Poznamenáváme, že tak bude muset postupovat nejenom podnikatel, ale například i pronajímatel, který pronajímá jeden byt. Taková fyzická osoba tak dle návrhu bude nucena dokonce vést dvě evidence. Navíc fyzická osoba, která povede účetnictví (což v praxi není výjimečné), bude muset vycházet z hotovostního základu daně, což pro tyto typy poplatníků bude další znásobení složitosti evidence a výpočtu základu daně.
4. Všechny výše uvedené změny, které nejsou ve vztahu k novému zákonu o účetnictví nezbytně nutné, přinesenou nesmírně velké navýšení administrativy, a to především u podnikatelů fyzických osob. Velké problémy s aplikací nebudou mít jenom poplatníci, ale i daňová správa, kdy dlouhou dobu nebude v mnoha ohledech zřejmé, jak se má postupovat. Tyto změny také přinesou velké nadbytečné náklady jak na straně poplatníků, tak na straně finanční správy. Například bude nutné jak u podnikatelů, tak u finanční správy zcela přepracovat veškeré formuláře na daňová přiznání. V době, kdy se stát, ale i podnikatelé, snaží šetřit, kde se dá, nelze navrhované řešení označit za dobrou cestu. Mimo to finanční správa v tuto chvíli vybírá nový informační systém. Je pak otázkou, zda vůbec, a pokud ano, tak od kdy bude schopná takové zásadní změny implementovat (které, jak bylo zdůrazněno, nejsou podle názoru HK ČR potřeba).
5. Kromě popsané administrativní zátěže novela zásadním způsobem zvyšuje v platební rovině i daňovou zátěž fyzických osob, a to především zavedením pojmu evidované aktivum. Vláda, ale i Ministerstvo financí, připravuje nástroje s cílem motivovat fyzické osoby ke spoření na stáří. V praxi se však fyzické osoby zajišťují na stáří právě tím, že pořizují investiční nemovitosti, které následně, ve seniorním věku, prodávají. Zdanění příjmu z prodeje najatého majetku by bylo zásadním zásahem do plánování zajištění na stáří fyzických osob a přineslo by pro ně vysokou daňovou zátěž. Obdobně tomu bude například v situaci, kdy fyzická osoba bude pronajímat pole, které zdědila, za nízkou částku, například zemědělskému družstvu. Navíc nenalézáme jakoukoliv příčinnou věcnou souvislost tohoto dílčího návrhu s novým zákonem o účetnictví.
6. Předložený návrh je velmi obsáhlou matérií s velkým množstvím nejen věcných změn, ale také změn v definicích jednotlivých kategorií. Oceňujeme možnost seznámit se s finálními výstupy z činnosti pracovní skupiny zřízené při MFČR k přípravě změn v zákoně o daních z příjmů umožňujících využití výsledku hospodaření zjištěného v účetnictví vedeném za použití mezinárodních účetních standardů. Těší nás, že k této změně dochází koordinovaně se změnou v zákoně o účetnictví a vítáme i snahu o modernizaci zákona o daních z příjmů.
7. Stejně jako u zákona o účetnictví, i zde musíme poukázat na problémy, které způsobuje fakt, že pobočky (například pobočky pojišťoven z členských států EU a pobočky pojišťoven z jiných států) nejsou účetními jednotkami. Domníváme se, že by bylo rozumné, aby zákon o účetnictví obsahoval konstrukci pro subjekty, jejichž činnost je regulována zvláštním zákonem (např. zákonem o pojišťovnictví), aby se mohly rozhodnout přiměřeně podřídit ustanovením vztahujícím se na účetní jednotky, jejichž činnost se řídí týmž zvláštním zákonem.
8. Opětovně musíme upozornit na to, že účinnost přechodu na mezinárodní účetní předpisy by měla být nastavena tak, aby reflektovala požadavky IFRS 1, včetně zohlednění komplexnosti požadavků některých mezinárodních standardů (zejména IFRS 9 a IFRS 17). Je technicky neproveditelné provést tzv. první aplikaci („first adoption“) mezinárodních účetních standardů, aniž by datu přechodu (počáteční rozvahové datum neboli počátek prvního účetního období, ve kterém účetní jednotka účtuje/vykazuje podle mezinárodních účetních standardů) bezprostředně předcházelo nejméně jedno celé účetní období (tzv. srovnatelné období). Tzn. že povinnost přejít na vykazování podle mezinárodních účetních standardů, která je dána výhradně touto novelizací zákona, by měla být nastavena tak, aby dotčená účetní jednotka přešla na vykazování podle mezinárodních účetních standardů nejpozději k počátku účetního období bezprostředně následujícího po účetním období počínajícím po datu nabytí účinnosti novely zákona o účetnictví. Tato změna nemá vliv na navrhované změny v zákoně o daních z příjmů ani na datum počátku jejich účinnosti (již nyní jsou účetní jednotky, které podle mezinárodních účetních standardů vykazují).
9. Předložený návrh bude mít významné dopady do účetních a navazujících softwarů. Úprava softwarů v celé republice bude časově náročná. Požadujeme proto přiměřeně odložit účinnost.
10. Chápeme a oceňujeme snahu Ministerstva financí rozvíjet a aktualizovat stávající zákony, nicméně zásadním způsobem apelujeme na to, aby se věnovalo těmto revolučním změnám více času, aby změny byly promyšlené, do zákona citlivě zapracované a především, aby se zákony měnily postupně a byly dopředu dostatečně komunikovány tak, aby se poplatníci měli šanci na navrhované změny připravit.
1. Nevyhověno.
Finální legislativní řešení a zpracování doprovodných předpisů se standardně realizuje až po finalizaci zmocňovacího zákona. Do vlády i PSP je standardem přiložení toliko „tezí“ (tj. zpravidla jednostránkového stručného dokumentu). V této souvislosti je součástí návrhu poměrně velký nadstandard v podobě věcného řešení obsahu vyhlášky, tj. vysvětlení toho, jak budou v rámci vyhlášky jednotlivé části regulace fungovat.
I v této fázi budeme rádi za podněty ohledně situací, které v uvedených tezích případně chybí či jsou zpracovány neoptimálně (ostatně ohledně tohoto bylo již několik externích konzultací).
Připomínkové místo nadále považuje za vhodné, aby byl návrh zákona na vládu předložen včetně znění doprovodných předpisů, nikoli pouze jejich tezí.
2. Nevyhověno.
Co se týká daňové hodnoty, rozhodně nejde o zavedení daňového účetnictví, naopak nová úprava více akcentuje návaznost na účetnictví. Pouze dochází k zobecnění základních daňových principů a ustanovení se koncipují obecně, ne tak kauzaisticky, jako současná zákonná úprava. Důvod, proč je daný koncept zaveden v rámci návrhu doprovodné legislativy, je ten, že se v relevantních právních předpisech – jak v nové účetní legislativě, tak i v zákoně o oceňování majetku, radikálně mění koncepty přístupu k valuaci jednotlivých věcí. Některé typy „cen“ (nově se již tento termín v účetnictví i v rámci oceňování majetku mimo jiné opouští a nahrazuje po teoretické stránce správnějším pojmem „hodnota“). Valuace v těchto předpisech stojí na úplně jiných a více principiálně postavených a rovněž více exaktních základech a normách.
Z tohoto důvodu není možným řešením návrh ponechat stávající úpravu, která je zatížena poměrně velkou mírou kazuistiky, které se ještě navíc opírá o stávající účetní, případně oceňovací předpisy.
Dalším podstatným aspektem je fakt, že nově budou moci účetní jednotky, které účtují dle mezinárodních účetních standardů používat tyto standardy i pro určení základu daně. Na tento aspekt stávající pravidla nejsou vůbec připravena.
Z hlediska FO, které jsou v podstatě drobnými podnikateli nebo pronajímateli, dojde na základě obdržených připomínek k nové úpravě, vymezení nového pojmu „evidované aktivum“ bude zrušeno a pro FO se znovu vrátí zavedený pojem „obchodní majetek“ ve stejném rozsahu jako dnes. U fyzických osob bude věcně zachován současný stav a dotčená ustanovení budou v tomto smyslu legislativně upravena.
3. a 4. Vyhověno částečně.
Návrh zákona bude v části připomínky upraven, dojde ke zrušení nového pojmu „evidované aktivum“. Pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob se znovu vrátí zavedený pojem „obchodní majetek“ v rozsahu, který odpovídá dosavadnímu stavu v ZDP.
Oproti původnímu záměru dojde k úpravě, podle které budou i FO, které budou dobrovolně účetní jednotkou, vycházet pro účely ZDP a určení základu daně z účetnictví, resp. akruálního principu.
Dotčená ustanovení budou v tomto smyslu upravena.
Připomínkové místo uvedlo, že nemůže návrh vypořádání odsouhlasit, jelikož nemělo k dispozici upravené znění návrhu změnového zákona a znění doprovodných předpisů. Požaduje předložení až v okamžiku, kdy budou tato znění k dispozici, se lhůtou pro vyjádření min. 1 měsíc.
Totožně připomínkové místo reagovalo na další připomínky, které jsou níže v tabulce označené.
5. Vyhověno jinak.
Návrh zákona bude upraven a dotčená ustanovení zákona o daních z příjmů budou upravena tak, aby byl věcně zachován současný stav a rozsah osvobození předmětných příjmů.
Dojde ke zrušení nového pojmu „evidované aktivum“ a pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob bude znovu vrácen zavedený pojem „obchodní majetek“. Časové osvobozovací testy tak nebudou nijak omezeny ani nedojde ke zúžení osvobození předmětných příjmů od daně z příjmů,
Připomínkové místo uvedlo, že nemůže návrh vypořádání odsouhlasit. Dále viz vyjádření připomínkového místa k obecné připomínce č. 1. – části 3. a 4 této připomínky.
6. Bere se na vědomí.
7. Vysvětleno.
Pobočka zahraniční banky nebo pojišťovny na území ČR podle nového zákona o účetnictví není účetní jednotkou, nicméně na základě změn navrhovaných v rámci tohoto návrhu zákona bude tato pobočka používat vybrané účetní postupy, které jsou vymezeny v novém zákoně o účetnictví. S výjimkou některých povinností (např. povinnost konsolidace a povinnost auditu účetní závěrky) tak bude tato pobočka postupovat v oblasti účetnictví jako srovnatelná účetní jednotka. Jelikož srovnatelnou účetní jednotkou bude v daném případě banka nebo pojišťovna, která je účetní jednotkou a která podle nového zákona o účetnictví povinně používá mezinárodní účetní standardy, budou i jejich pobočky používat mezinárodní účetní standardy. Pobočka pojišťovny tedy bude postupovat podle IFRS 17. Toto své účetnictví bude moci následně využít coby evidenci zahraničního poplatníka.
Vzhledem k tomu, že poplatník používající mezinárodní účetní standardy je podmnožinou poplatníka s akruálním základem daně a podle § 20d má tento „zahraniční poplatník“ postupovat jako poplatník s akruálním základem daně, bude postupovat jako poplatník používající mezinárodní účetní standardy. Současně však bude stále „zahraničním poplatníkem“ ve vztahu k povinnosti vést evidenci zahraničního poplatníka.
Důvodová zpráva bude v tomto smyslu doplněna
Připomínkové místo uvedlo, že nemůže návrh vypořádání odsouhlasit. Dále viz vyjádření připomínkového místa k obecné připomínce č. 1. – části 3. a 4 této připomínky.
8. – 10. Vyhověno.
Předpokládáme, že všem účetním jednotkám bude dán dostatečný prostor pro přípravu na přechod na IFRS i na implementaci nové úpravy. Uvedené bude řešeno v kontextu nabytí obecné účinnosti celé reformy účetní legislativy.
Připomínkové místo vypořádání nerozporuje. Nicméně požaduje vypořádání rozvést a upřesnit.
42.
Hospodářská komora
2.
Z
B. Zásadní konkrétní připomínky k předloženému materiálu
1. Připomínka k terminologii předloženého materiálu
Požadujeme v celém návrhu zákona sjednotit a upřesnit terminologii ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
1.1. Jedním z hlavních problémů celé novely je, že zavádí velké množství nových pojmů, které v řadě případů nedefinuje a není z textu zřejmé, zda daný pojem odkazuje na soukromé právo, účetní předpisy nebo má jiný odkaz či speciální definici pro účely ZDP. V některých případech uvádí například text, že jde o rezervu či opravnou položku dle zvláštního právního předpisu, v některých případech, že jde o definici z účetních předpisů, a v jiných podobných situacích zde tento odkaz chybí. Ani z důvodové zprávy není zřejmé, zda jde o úmysl či pouhé opomenutí. Je nezbytné uvedený postup důkladně upravit, a to nejen v textu zákona, ale i v důvodové zprávě, ale zejména promyslet, kdy, jak budou jednotlivé nové pojmy definovány a jaké to bude mít daňové dopady. Poznamenáváme, že v této chvíli (bez znalosti definice konkrétních pojmů) nelze k mnoha věcem kvalifikovaně uplatnit připomínky.
1.2. ZDP na mnoha místech pro poplatníky, kteří mají hotovostní základ daně, stanoví fikci, že postupují a oceňují či definují věci tak, jako kdyby byli účetní jednotkou. Z tohoto hlediska se domníváme, že je nutné promyslet a příslušně upravit v jednotlivých ustanoveních ZDP, co všechno má tato fikce znamenat. Například bude její aplikace znamenat, že když účetní jednotka bude určitý výdaj časově rozlišovat, bude toto časové rozlišení relevantní i pro poplatníka s hotovostním základem daně? Nebo pokud dojde k tomu, že k pohledávce bude v účetnictví vytvořena ať už účetní či daňová opravná položka, případně bude proveden částečný odpis pohledávky, bude toto relevantní (tato „zbytková hodnota") i pro poplatníky s hotovostním základem daně? Jak to bude z hlediska diskontování apod.? Na mnoha místech také není zřejmé, o fikci jaké velikostní kategorie účetní jednoty se má jednat (malou, mikro apod.).
1.3. Materiální souvislosti (výkladové problémy a nejasnosti) podobných fikcí jsou jedna věc, jejich praktická aplikace by však vedla i k nepřiměřenému zvýšení administrativní zátěže. Je nutno poukázat zejména na praktická „evidenční úskalí“ konstrukcí, kdy hledíme na poplatníka či transakce optikou ZDP „jako by byl“ či „kdyby/pokud by byl“. Tyto fikce navozují povinnost poplatníka simulovat průkazným způsobem oproti „účetnímu stavu“ jakýsi „daňový stav“, který znamená, že poplatník musí:
- buď vést vedle účetnictví i paralelní mimoúčetní evidenci dočasných rozdílů, které jsou nyní daňově nerelevantní, ale v budoucnu (pokud by vše bylo jinak) se daňově relevantními stanou, a to včetně transparentního přenosu těchto položek do dalších let,
- anebo vést v rámci účetnictví natolik podrobnou analytickou evidenci ke zřízeným účtům, aby předmětné dočasné rozdíly byly v aktuálním roce vyloučeny a následně aby byly ve správném roce „přidaněny“.
Není zřejmé, k jakým konkrétním fiskálním dopadům by takováto fikce vedla, jisté však je, že by znamenala výrazné navýšení administrativy, a tedy nákladů na straně poplatníků/plátců.
1.4. Na mnoha místech ZDP zůstává původní terminologie jako nabývací cena (např. § 19 odst. 9 ZDP, případně § 10 odst. 6 ZDP), rezervy namísto daňové rezervy (např. § 23a, § 23c ZDP atd.) nebo například rezervy vytvořené pro daňové účely viz § 38ba ZDP, pojem majetek namísto pojmu aktiva (např. § 23c ZDP). V některých ustanoveních ZDP je použit pojem „zákon upravující oceňování věcí” (např. § 23n odst. 6 ZDP, § 23p ZDP), v jiných ustanoveních se používá pojem “zákon upravující oceňování věcí, služeb a dluhů”. V jedněch ustanoveních se používá pojem „úplatné pozbytí“, v jiných zase „úplatný převod“. V některých ustanoveních zákon používá pojem „podle právních předpisů upravujících účetnictví“, v některých naopak „podle účetních předpisů“, přičemž není zřejmé, zda předkladatel volí rozdílné termíny záměrně. Zákon tak místy působí, bohužel, zmatečně a je nezbytné terminologii v ZDP sjednotit a tomu přizpůsobit důvodovou zprávu, aby byla aplikace zákona předvídatelná.
1.5. Vzhledem k zásadnímu rozsahu novely, kdy se nahrazuje podstatná část zákona novým textem a zavádí se rozsáhlá nová terminologie, si též dovolujeme poukázat na fakt, že dojde k zásadnímu přerušení výkladové kontinuity, kdy nebude možné či jasné využití dřívějších výkladů (ať už plynoucích z pokynů k zákonu, interpretací NÚR, koordinačních výborů či judikatury soudů). Jako ilustraci lze uvést oblast daňového odpisování, kdy dochází ke kompletní náhradě několika stran zákona textem novým s novou terminologií, kdy důvodová zpráva uvádí opakovaně jako deklarovaný důvod těchto změn zjednodušení legislativy a administrativy poplatníka. To ale, jak dokládají i tyto připomínky, není vždy pravda a není promítnuto do důvodové zprávy ani reflektováno ve zprávě RIA.
1.6. Stejně tak důvodová zpráva obsahuje mnoho výrazů z odborného žargonu typu „kamenná stálá provozovna, daňová smlouva, oceňovací předpis, standardní důkazy“ atd. Rozumíme podobnému přístupu k legislativě, pokud vede k přehlednější, nesporné argumentaci ve prospěch úmyslu předkladatele. Problém ale vniká, když se tak místy vytvoří riziko právní nejistoty, pokud se text v důvodové zprávě nesrozumitelně odchyluje od zákonem definovaných termínů. K zavádění nových institutů a naprosto zásadním změnám ve zdanění důvodová zpráva v některých případech mlčí nebo obsahuje jen pár vět, což je v případě revolučních změn pro porozumění adresátů právního předpisu nedostatečné. Při zpracování důvodové zprávy bychom proto očekávali větší preciznost (např. překlep, když se v části k § 30b odst. 4 ZDP příklady pracuje s limitem 80 000 Kč, zatímco v textu vlastního zákona je limit 100 000 Kč).
1.1. Bere se na vědomí.
Na základě připomínek bude terminologie revidována i po stránce obsahu těchto pojmů.
Připomínkové místo uvedlo, že nemůže návrh vypořádání odsouhlasit. Dále viz vyjádření připomínkového místa k obecné připomínce č. 1. – části 3. a 4 této připomínky.
1.2. a 1.3. Vyhověno jinak.
Dotčená ustanovení budou na základě obdržených připomínek legislativně upravena, pro FO se vrátí zpět „obchodní majetek“ ve smyslu dosavadní úpravy ZDP (v této oblasti zůstane zachován dosavadní stav).
Fikce postupu, ocenění či definice pro poplatníky s hotovostním základem daně jako by byli účetní jednotkou, byla nastavena a využita v těch případech, kdy je režim účetních jednotek shodný se zamýšleným režimem hotovostních poplatníků. Tyto postupy budou konkrétněji a více vysvětlujícím způsobem zaneseny do ZDP.
Nerelevantní je pro poplatníky s hotovostním základem daně použití této fikce např. právě pro časové rozlišení výdajů souvisejících s aktivem, kdy u hotovostních poplatníků snižuje výdaj daňovou hodnotu aktiva v jiném okamžiku než u poplatníka s akruálním základem daně, jak vyplývá z rozdílné konstrukce jejich základu daně, což je odpovídajícím způsobem promítnuto v příslušných ustanoveních ZDP.
Nicméně pro neúčtující fyzické osoby budou zároveň vytvořena speciální ustanovení, která budou explicitně uvádět jednotlivé režimy tak, aby se uvedené postupy nad rámec dnešních standardů nemusely dovozovat z fikcí.
Oproti původnímu záměru, který byl prezentován již od počátku projektu a vždy bez připomínek, dojde ke změně v realizaci návrhu a na základě obdržených připomínek bude nově upraveno, že FO, které budou účetní jednotkou, budou vycházet pro účely ZDP a určení základu daně z účetnictví, resp. akruálního principu, tzn., že současný stav bude zachován.
Připomínkové místo uvedlo, že nemůže návrh vypořádání odsouhlasit. Dále viz vyjádření připomínkového místa k obecné připomínce č. 1. – části 3. a 4 této připomínky.
1.4. Vyhověno.
Původní terminologie bude nahrazena novými pojmy.
Připomínkové místo uvedlo, že nemůže návrh vypořádání odsouhlasit. Dále viz vyjádření připomínkového místa k obecné připomínce č. 1. – části 3. a 4 této připomínky.
1.5. Nevyhověno.
Přerušení výkladové kontinuity vychází už ze změny účetních předpisů. Takto rozsáhlé úpravy vždy tyto dopady mají. To by však mělo být kompenzováno následným zjednodušením administrativy po přechodu na novou úpravu. Je zřejmé, že proces přechodu bude vyžadovat dodatečné administrativní výdaje, nelze však říci, že náhrada několika stran daňového odpisování znamená nutně zesložitění úpravy. Naopak snížení počtu odpisových skupin a způsobů odpisování bude pro poplatníky výrazné zjednodušení. Stejně tak reálná možnost vycházet ve více případech z odpisů účetních.
Připomínkové místo nepovažuje vypořádání za nedostačující.
1.6. Vyhověno.
Pokud je v konkrétních připomínkách poukazováno na nesrovnalosti či nedostatečnost důvodové zprávy, budou provedeny úpravy, nicméně vylučovat z důvodové zprávy používání ustálených odborných pojmů (kamenná stálá provozovna) není nutně špatně. Smyslem důvodové zprávy je často popsat a vysvětlit danou změnu čemuž tyto pojmy mohou výrazně pomoci.
Připomínkové místo uvedlo, že nemůže návrh vypořádání odsouhlasit. Dále viz vyjádření připomínkového místa k obecné připomínce č. 1. – části 3. a 4 této připomínky.
42.
Hospodářská komora
3.
Z
2. Připomínka k přechodu na IFRS
Požadujeme upravit ustanovení týkající se přechodu na IFRS a zpět tak, aby byl daňově neutrální a aby došlo i k odstranění ovlivňování základu daně Solvency 2 rezervami, protože půjde s ohledem na v odůvodnění uvedené účetní změny o již přežitý systém.
Odůvodnění:
Předkladatelem navržené znění může vést k zásadním negativním daňovým dopadům v pojišťovnách při přechodu na novou metodu:
Dle současné metody jsou (zjednodušeně) zaúčtované CAS rezervy nedaňové (tvorba neuznatelná, rozpouštění nezdanitelné); základ daně ovlivňují pohyby regulatorních Solvency 2 rezerv; protože CAS rezervy jsou vyšší než Solvency 2 rezervy, pojišťovny v minulosti tento dočasný rozdíl mezi nimi dodanily a budoucí odstranění rozdílu by naopak mělo snížit základ daně. V pojišťovnách jde o materiální částky.
Přechodem na IFRS však CAS rezervy zmizí (zjednodušeně se mimo P/L konvertují do závazků), a nedojde tak už nikdy k jejich nezdanitelnému rozpuštění. Protože jde o permanentní rozdíl vyplývající z přechodu na IFRS, měl by být zneutralizován ustanoveními na změnu metody. Dle našeho názoru však tato ustanovení v novele nejsou dostatečně široká a tento případ zřejmě nepodchycují.
Vyhověno.
Záměrem je daňová neutralita přechodu, pokud navržená opatření nejsou úplně jasná nebo neutralitu nezajišťují, budou upravena.
Proběhne technická debata, zda navržený postup je dostatečný či zda bude nutné speciální přechodné ustanovení pro pojišťovny.
Připomínkové místo uvedlo, že nemůže návrh vypořádání odsouhlasit. Dále viz vyjádření připomínkového místa k obecné připomínce č. 1. – části 3. a 4 této připomínky.
42.
Hospodářská komora
4.
Z
3. Připomínka k částí dvacáté, bodu 87 (§ 23 odst. 2)
V § 23 odst. 2 zákon připouští aplikaci IFRS základu daně jen pro poplatníky, kteří vedou účetnictví dle mezinárodních účetních standardů povinně. Požadujeme, aby toto ustanovení mohlo být aplikované nejen na tyto subjekty (banky, pojišťovny atp.), ale i jiné poplatníky, kteří vedou účetnictví dle IFRS dobrovolně. Požadujeme tuto možnost rozšířit minimálně i na:
a) společnosti s obratem nad 2 mld. Kč, jejichž správce daně je Specializovaný finanční úřad,
b) společnosti, které jsou součástí skupin nad 750 mil. EUR a dopadají na ně nové povinnosti v souvislosti s minimální dorovnávací daní.
Odůvodnění:
Za poplatníka používajícího mezinárodní účetní standardy je považována účetní jednotka, jež je používá povinně. Pokud poplatník přestane být účetní jednotkou vedoucí účetnictví povinně podle mezinárodních účetních standardů, dle zákona o účetnictví může pokračovat ve vedení účetnictví podle mezinárodních standardů dobrovolně. Podle daňové novely však musí poplatník začít počítat základ daně, jako by vedl účetnictví podle českých účetních standardů, přičemž přechod je pro poplatníka náročný. Proto požadujeme, aby ustanovení § 23 odst. 2 písm. c) mohlo platit i na dobrovolné vedení účetnictví. To by přineslo mj. tyto pozitivní dopady:
1. Odstranění dvojího vedení účetnictví, popř. převádění CAS závěrek na závěrky dle IFRS či opačně;
2. eliminaci nákladů na nastavení, správu a údržbu IT systémů včetně úspor personálních kapacit;
3. významné časové úspory při sestavování dvojích účetních výkazů a snížení nákladů na audit účetní závěrky;
4. vyšší transparentnost vstupních podkladů pro daň z příjmů; eliminace rekonciliace dle CAS a IFRS, protože podklad pro daňový základ (výsledek IFRS) lze odsouhlasit přímo na zveřejněný výsledek ve výroční zprávě dle IFRS;
5. výrazné zjednodušení a vyšší transparentnost výpočtu odložené daně;
6. minimalizaci úprav prováděných v daňovém přiznání a
7. zjednodušení při plnění velmi rozsáhlých reportovacích povinností v souvislosti se zákonem o dorovnávací dani (Pillar II) po uplynutí přechodného období, kdy společnosti zahrnuté do nadnárodních koncernů budou muset vycházet z účetních dat dle IFRS.
Vyhověno.
Možnost stanovení základu daně dle mezinárodních účetních standardů bude umožněna i poplatníkům, kteří tyto standardy používají dobrovolně.
42.
Hospodářská komora
5.
Z
4. Připomínka k IFRS účetnictví pro výpočet vodného a stočného
Požadujeme upřesnit, zda v případě, že vodárna využije možnost pro stanovení daně z příjmu PO IFRS účetnictví, je možné tato čísla použít i pro kalkulace cen vodného a stočného, nebo zda pro ně platí stará úprava – tj. vést účetnictví dle CAS.
Odůvodnění:
Odpověď na výše nastíněnou otázku není ze současného znění předloženého materiálu zřejmá. Úprava povede k větší jednoznačnosti.
Bere se na vědomí.
MF souhlasí s připomínkovým místem. Jedná se však o terminologickou změnu cenových předpisů na úrovni prováděcích předpisů. Tyto předpisy lze měnit pouze samostatně, protože doprovodný zákon nemůže změnit prováděcí předpis.
MF připomínku předá gestorovi připomínkovaného prováděcího předpisu.
Dotčené předpisy:
Vyhláška: 428/2001 Sb. Vyhláška, kterou se provádí zákon o vodovodech a kanalizacích.
42.
Hospodářská komora
6.
Z
5. Připomínka k části dvacáté, bodu 95 (§ 23 odst. 3 písm. a) bod 10)
Požadujeme v části dvacáté novelizační bod 95 bez náhrady zcela vypustit:
„95. V § 23 odst. 3 písm. a) bodě 10 se slova „vlastní kapitál“ nahrazují slovy „výsledek hospodaření minulých let“ a slova „bylo o změně účetní metody účtováno“ se nahrazují slovy „ke změně účetní metody došlo“.“
Odůvodnění:
Pokud bod přímo nekoliduje s ustanovením navrhovaným v bodě 126 (§ 23 odst. 13, zejména písm. b)), pak je přinejmenším nejasná vazba těchto dvou ustanovení. Za nejvhodnější řešení považujeme vypuštění navrhované změny.
Vyhověno jinak.
Stávající ustanovení v § 23 bude zrušeno a doplněno do změny daňové metody.
Připomínkové místo uvedlo, že nemůže návrh vypořádání odsouhlasit. Dále viz vyjádření připomínkového místa k obecné připomínce č. 1. – části 3. a 4 této připomínky.
42.
Hospodářská komora
7.
Z
6. Připomínka k části dvacáté, bodu 126 (§ 23 odst. 13)
Požadujeme v části dvacáté upravit text ustanovení § 23 odst. 13 obsaženého v novelizačním bodu 126 dle níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Ač jsme přesvědčeni o vhodnosti tohoto ustanovení, obáváme se, že v navržené podobě je prakticky nerealizovatelné. Požadované porovnání úhrnu daňových základů za všechna období dotčená změnou s úhrnem daňových základů za totéž období, avšak upravených podle postupů po změně metody, je s ohledem na vymezení období a vazbu na daňové základy fakticky neproveditelné. Máme za to, že relevantní by bylo vycházet z postupů použitých v účetnictví a rozdíl základů daně odvodit podle daňových pravidel platných k datu změny metody ze změny výsledku minulých let vyčíslený ze změny hodnoty majetku (aktiv) a závazků (dluhů) vyvolané změnou metody. Stejně může toto ustanovení fungovat jak pro poplatníky s akruálním základem daně, kteří podle mezinárodních účetních standardů již vykazovali, tak pro poplatníky s akruálním základem daně, kteří na vykazování podle mezinárodních účetních standardů teprve přecházejí.
Nadto se domníváme, že bude-li zákon obsahovat toto ustanovení, pak by mělo být zrušeno ustanovení navrhované pod bodem č. 95 (viz výše), a zároveň se nám jeví jako redundantní ustanovení navrhované pod bodem 11 v článku XXI (přechodná ustanovení).
Vyhověno.
Ustanovení bude upraveno, aby byl srozumitelnější postup, kterým se k uvedenému přistupuje.
Ustanovení nemá za cíl, aby reálně poplatník porovnával všechny historické/budoucí základy daně – tomto směru jde pouze o konstrukt, který má za cíl sdělit, že poplatník musí upravit základ daně o položky, které by v důsledku změny daňové metody nebyly nikdy vykázány v základu daně, ač by bez přechodu zdaněny byly. Jinými slovy ustanovení nemá za cíl vést evidenci, která by reálně vytvořila budoucí či minulé základy daně a ty porovnávala – naopak cílem je pouze podchytit ty transakce, které zdaněny nebudou, přičemž ty lze vytipovat libovolnou metodou.
To nic nemění na tom, že text ustanovení bude upraven, aby intuitivně uvedenou situaci řešil.
Připomínkové místo uvedlo, že nemůže návrh vypořádání odsouhlasit. Dále viz vyjádření připomínkového místa k obecné připomínce č. 1. – části 3. a 4 této připomínky.
Vyhověno.
Přechodné ustanovení bod 11 bylo navrženo jako určité preventivní ustanovení. Prozatím se v průběhu projednávání a tvorby nepotvrdili obavy, že by u některých poplatníků nastal z důvodů přechodu uvedený problém.
Ustanovení je konstruováno tak, že se aplikuje až po aplikaci § 23 odst. 13, tj. na případné jiné aspekty. Nicméně, jak je uvedeno výše, neexistuje prozatím přesvědčivý důvod k tomu, aby toto ustanovení bylo obsahem návrhu, proto bude vypuštěno. Pokud by se v průběhu dalšího projednávání návrhu objevily důvody pro obavy z určitého dočasného fiskálního poklesu vlivem přechodu na IFRS, tak se uvedené ustanovení znovuoživí.
42.
Hospodářská komora
8.
Z
7. Připomínka ke části dvacáté, bodu 154 (§ 23l)
Požadujeme v souvislosti s „evidovanými aktivy“ a jejich úpravou v § 23l vyjasnit některé otázky vyvstávající z navrhované právní úpravy a upravit text ustanovení a důvodové zprávy ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
1. Považujeme za důležité, aby z návrhu, pokud bude schválen v této podobě, jednoznačně vyplývalo, že součástí změny je i politické rozhodnutí vedoucí k výraznému omezení časových osvobozovacích testů, respektive faktické nemožnosti splnit časový test u velké skupiny daňových poplatníků. Díky tomu, že se povinně zavádí evidovaný majetek u fyzických osob, které mají příjmy z nájmu, a podnikatelů uplatňujících paušální daň či paušální výdaje, výrazně vzroste počet subjektů, které nebudou moci uplatnit časový osvobozovací test (například FO, která zdědila pole po rodičích a za marginální částku je pronajímá, anebo fyzická osoba, pronajímající jeden byt a podobně). Nevidíme racionální ekonomický ani etický důvod k selektivnímu zvýšení daňového zatížení pro vybranou skupinu drobných podnikatelů. Pokud by snad měl zůstat tento sporný záměr dramaticky změnit zdaňování příjmů z prodeje majetku, který byl využíván v rámci nájmů nebo podnikání a současně nebyl součástí obchodního majetku, součástí novely ZDP, považujeme za nezbytné, aby byla odborná i laická veřejnost o tomto politickém rozhodnutí otevřeně informována přinejmenším prostřednictvím důvodové zprávy a v souladu s legislativními pravidly vlády byl ve zprávě RIA vyčíslen dopad jak z hlediska veřejných rozpočtů, tak z pohledu dotčených subjektů.
2. V této souvislosti budou vznikat výkladové nejasnosti, zda poplatník bude muset správci daně prokázat, že majetek byl nutný pro dosahování příjmů, mohou tak totiž vznikat např. tyto problémy:
2.1. Fyzická osoba nepodnikatel bude vlastnit dům, u kterého pronajme jednu malou místnost, stěnu k umístění billboardu, případně střechu pro fotovoltaickou elektrárnu. Je třeba postavit najisto, že tím pádem půjde o evidované aktivum a nebude možné uplatnit časový osvobozovací test.
2.2. Dalším příkladem mohou být osobní věci typu počítač, osobní automobil či mobilní telefon. V případě, kdy se ukáže, že tyto věci fyzická osoba částečně použila v rámci například nájmu (automobilem jela na schůzku s potencionálním nájemcem, na počítači připravila a odeslala nájemní smlouvu, mobilním telefonem se domlouvala s nájemcem) bude třeba postavit najisto, zda budou tato aktiva povinně evidovaným aktivem, protože bylo nutné pro dosahování daného příjmů, a že tedy nebude platit časový osvobozovací test.
2.3. U velké většiny malých a drobných podnikatelů je běžné, že mají v živnostenském listě jako místo podnikání uvedeno své bydliště. Je třeba postavit najisto, zda v tomto případě byl dům či byt evidovaným aktivem, a dojde tak k zániku časového osvobozovacího testu.
2.4. Pokud by novela ZDP měla upravit vznik evidovaného aktiva tak, jak je navrženo, je vhodné z takových aktiv vyloučit přinejmenším nemovitosti, které jsou poplatníkem zároveň používány k trvalému bydlení, případně k trvalému bydlení jeho rodiny.
2.5. V § 23l odst. 1 písm. c) ZDP chybí dle našeho názoru před „a nutné“ čárka, což by mělo pro výklad daného ustanovení zásadní dopady.
2.6. Podnikatelé využívající paušální daň nebo možnost uplatnit výdaje v paušální výši zvolili příslušný způsob zdanění či prokazování výdajů z toho důvodu, že je pro ně obtížné prokázat výdaje ve skutečné výši. Např. porovnejme programátora, který pracuje z domu, a programátora, který pracuje ze své kanceláře. Programátor, který vlastní samostatný kancelářský prostor uplatňuje skutečné výdaje v podobě odpisů, vodného, elektřiny a dále výdaje na IT vybavení kanceláře. Programátor, který pracuje ze svého (nebo rodině patřícího) domu bezesporu výdaje související se svým podnikáním má i doma, leč tyto výdaje nemůže jednoduše a rozumně prokázat. Pokud rodinný dům, ve kterém programátor provozuje svou podnikatelskou činnost, má být evidovaným aktivem, tak nastává disproporce mezi nutností při případném prodeji tento dům zdanit a možností uplatňovat výdaje (odpisy) tohoto domu. Evidovaným aktivem by mělo být jen takové aktivum, u kterého by výdaje správce daně uznal za výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů. V opačném případě to povede k tomu, že podnikatelé budou uplatňovat skutečné výdaje a uplatňovat je u jakékoliv věci, která se jen částečně bude dotýkat jejich podnikání, a tím dojde ke snížení jejich daňových povinností. V této souvislosti je potřeba zdůraznit, že nový koncept povede k tomu, že tito drobní podnikatelé, kteří by měli mít co nejjednodušší způsob administrativy spojený s daněmi (to jsou právě ti, kteří uplatňují výdaje paušálem, případně paušální daň), budou nuceni majetek, který je nutný pro dosahování příjmů, složitě a problematicky evidovat, včetně evidence daňové hodnoty, a státem deklarovaná jednoduchost se tak zcela ztratí.
3. Aktivum „nutné“ pro dosahování příjmů je neurčitý právní pojem, který však bude pro výklad evidovaného aktiva stěžejní. Považujeme za klíčové tento pojem („nutné“) definovat.
4. Pro správnou aplikaci pojmu evidované aktivum je nutné doplnit moment zaevidování do evidence.
Vyhověno jinak.
Z důvodu nové úpravy a změny v souvislosti s definicí a vymezením evidovaného aktiva, které se na základě obdržených připomínek ruší, budou dotčená ustanovení nově legislativně upravena. Pro FO se znovu vrátí zavedený pojem „obchodní majetek“ ve stejném rozsahu jako dnes, věcně tedy bude v otázce časových testů při prodeji majetku FO vrácen postup shodný se stavem současným.
Připomínkové místo uvedlo, že nemůže návrh vypořádání odsouhlasit. Dále viz vyjádření připomínkového místa k obecné připomínce č. 1. – části 3. a 4 této připomínky.
42.
Hospodářská komora
9.
Z
8. Připomínka k části dvacáté, bodu 154 (§ 23n a násl.)
Požadujeme koncept daňové hodnoty obsažený v § 23n a násl. z návrhu vypustit a případně jej de lege ferenda řešit zvláštní novelou zákona o daních z příjmů, neboť jde o zásadní zásah do celého konceptu ZDP, a to zejména z důvodů uvedených níže v odůvodnění.
Odůvodnění:
Jde o zcela nový samostatný doposud v dani z příjmů neznámý model, který zavadí de facto daňové účetnictví jak pro poplatníky vedoucí účetnictví, tak pro ty, kteří zdaňují na hotovostním principu. S tímto nejsou v ČR zatím žádné zkušenosti a daný model je nejprve nutné dostatečně promyslet a vést také debatu o tom, zda v takovém rozsahu je skutečně nutný, a pokud ano, jaká přinese pozitiva a negativa. Je také legitimní se zamyslet nad tím, zda k zamýšlenému cíli nemohou vést jiné, jednodušší cesty. Doporučujeme na zpracování této otázky poskytnout větší časový prostor. Ostatně předkladatel zde sám navrhuje ustanovení nad rámec oficiálně prezentovaného cíle novelizace, tedy nezbytných změn vyvolaných novým zákonem o účetnictví.
Navrhovaná změna je zcela zásadní a koncepční, přinese množství výkladových problémů a nejasností a výrazně zkomplikuje evidenci pro obě skupiny poplatníků. Markantní zkomplikování současného systému zdanění je patrno především u fyzických osob, kdy jednou z deklarovaných ambicí nového zákona o účetnictví bylo zjednodušení pro fyzické osoby, které nepovedou účetnictví. Díky daňové hodnotě by se však opak stal pravdou, celý systém zdanění bude výrazně komplikovat nová koncepce daňové hodnoty. To znamená, že drobní podnikatelé budou muset aplikovat velmi složitá a komplikovaná ustanovení zákona o účetnictví, a to i přesto, že účetními jednotkami fakticky nebudou.
Terminologická úprava nového konceptu je psána velmi složitě a v textu se velmi obtížně orientuje, a to i s využitím důvodové zprávy, kdy zřejmě bude i pro daňového odborníka obtížné zjistit, co je smyslem a cílem jednotlivých ustanovení. Systém je navíc nastavován v mnoha ohledech kazuisticky, kdy se řeší jednotlivosti a v mnoha případech zcela raritní situace. Z hlediska terminologického je jednak využívána terminologie nového zákona o účetnictví, kdy však na některých částech právní úprava při definici daných pojmů na tento zákon odkazuje, v jiných případech nikoliv, v některých případech dokonce v důvodové zprávě chybí. Mimo to úprava využívá vlastní terminologii, i terminologii ostatních právních předpisů, která však není zcela provázaná a text je obtížně pochopitelný. Z tohoto hlediska je nutné zdůraznit, že s textem nebudou pracovat pouze odborníci, ale i běžní daňoví poplatníci a také řadoví zaměstnanci správce daně, přičemž se obáváme se, že to pro ně bude v mnoha případech obtížně.
Považujeme za nezbytné v důvodové zprávě, a především ve zprávě RIA uvést, co je důvodem takové zásadní koncepční změny a k jakým nákladům a výnosům případná změna povede nejen na straně státu, ale i na straně ostatních uživatelů ZDP. Je také nezbytné uvést a zvážit možná alternativní řešení (pokud bude jasně identifikován reálný problém, který je třeba řešit).
Nevyhověno.
Nejde o neznámý a zcela nový model. Koncept daňové hodnoty a pravidla v něm obsažená přebírají principy stávající právní úpravy. V principu reflektují praktické zacházení s majetkem, které již dnes je obsahem účetních systému (ten typicky obsahuje pro jednotlivá aktiva cenu účetní a cenu daňovou). Rovněž platí, že i v odborné diskuzi se běžně odkazuje na daňovou hodnotu jako na hodnotu relevantní pro daně.
Důvod, proč je daný koncept zaveden v rámci návrhu doprovodné legislativy je ten, že se v relevantních právních předpisech – jak v nové účetní legislativě, tak i v zákoně o oceňování majetku, radikálně mění koncepty přístupu k valuaci jednotlivých věcí. Některé typy „cen“ (nově se již tento termín v účetnictví i v rámci oceňování majetku mimo jiné opouští a nahrazuje po teoretické stránce správnějším pojmem „hodnota“). Valuace v těchto předpisech stojí na úplně jiných a více principiálně postavených a rovněž více exaktních základech a normách.
Z tohoto důvodu není možným řešením návrh ponechat stávající úpravu, která je zatížena poměrně velkou mírou kazuistiky, které se ještě navíc opírá o stávající účetní, případně oceňovací předpisy.
Dalším podstatným aspektem je fakt, že nově budou moci účetní jednotky, které účtují dle mezinárodních účetních standardů používat tyto standardy i pro určení základu daně. Na tento aspekt stávající pravidla nejsou vůbec připravena.
Nelze tedy bez dalšího přijmout tezi, že lze vypustit úpravu daňové hodnoty z návrhu zákona bez dalšího. Realita je totiž taková, že ustanovení, která se daňovou hodnotou nahrazují, jsou v důsledku změn v zákoně o účetnictví a zákoně o oceňování majetku prakticky nepoužitelná. V tomto případě bylo tedy možností pokusit se vzorem současného kazuistického stavu učinit pokus o vymezování jednotlivých situací pro jednotlivé typy aktiv, což v kontextu variability řešení, zejm. u IFRS poplatníků znamená tak jako tak vytvoření zcela nových norem a zcela nového řešení. Prizma, že lze bez dalšího ponechat stávající stav tedy neplatí.
K aplikaci daňové hodnoty fyzickými osobami:
Fyzické osoby využívající paušální výdaje a paušální daň koncept daňové hodnoty nebudou využívat ani de lege neboť mají alternativní způsob stanovení daně, resp. základu daně/výdajů.
U poplatníků, kteří budou používat tzv. „reálné výdaje“ platí, že se prakticky nic nemění oproti současnému stavu. V běžných situacích poplatní v principu sezná rozdíl zejm. v tom, že se radikálně snížil počet odpisových skupin a způsobů odpisování. V rámci ostatních standardních životních situací v principu nesezná rozdíl. Nejmarkantnější bude patrně změna filozofie u finančního leasingu, kdy z hlediska daně z příjmů bude tento majetek dle nové úpravy standardně odpisovat (v současné době existují speciální ustanovení týkající se právě finančního leasingu).
Předestíranou kazuistiku je zapotřebí odmítnout – naopak, nový systém je postaven na principech obecnosti a poměrně exaktním algoritmu, čímž se naopak stávající kazuistické a mnohdy nepřesné normy odstraňují.
Normování a řešení raritních situací ve většině případů vychází ze současného stavu, kdy jsou také tyto situace řešeny. Naopak platí, že oproti současné úpravě se celou řadu situací daří sloučit do obecných institutů. I tyto situace jsou na straně výdajů podrobeny analýze a mnohé z nich odstraněny pro nepotřebnost (např. některé úpravy § 23 či např. blokace výdajů v § 24 zákona), tj. celkově dochází naopak k pročištění systému.
Negativem změny je tam de facto nutnost transformace uvažování o tomto institutu. Nicméně s ohledem na fakt, že stávající systém nemůže být zachován (vazby na účetnictví), nelze se při přijetí zákona změně tak jako tak vyhnout.
Nové pojetí nicméně odpovídá tomu, jak jsou údaje o aktivech zachycovány v účetních systémech, kdy k nim zpravidla existuje údaj o účetní hodnotě a údaj o daňové hodnotě. Z tohoto pohledu tedy nejde nějakou převratnou novinku, ale spíše o exaktnější terminologické a koncepční uchopení celé otázky valuace aktiv.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
42.
Hospodářská komora
10.
Z
9. Připomínka ke části dvacáté, bodu 161 (§ 24 odst. 2 písm. e)
Požadujeme zvážit vhodnost navržené právní úpravy novelizačního bodu 161 a upravit jej v souladu s odůvodněním níže.
Odůvodnění:
Upozorňujeme na skutečnost, že podle IFRS standardů pro pojišťovny (IFRS 17) netvoří pojišťovny rezervy tak, jak je v současné době znají české účetní standardy. Pojišťovny tak podle tohoto pravila nebudou vylučovat žádnou účetní tvorbu rezerv, nicméně zůstává zachováno pravidlo o úpravě základu daně o přírůstek nebo úbytek rezerv v pojišťovnictví tak, jak je definuje zákon o rezervách (zjednodušeně řečeno, rezervy podle pravidel Solvency 2). Domníváme se, že toto není žádoucí stav – viz doporučující připomínka nad rámec návrhu č. 5.
Vyhověno.
Speciální pravidla o daňových rezervách v pojišťovnictvích budou zrušena, nově se bude při stanovení základu daně vycházet z účetního zachycení.
Připomínkové místo uvedlo, že nemůže návrh vypořádání odsouhlasit. Dále viz vyjádření připomínkového místa k obecné připomínce č. 1. – části 3. a 4 této připomínky.
42.
Hospodářská komora
11.
Z
10. Připomínka k části dvacáté, čl. XXI Přechodná ustanovení, bod 11
Požadujeme v části dvacáté. čl. XXI Přechodná ustanovení bez náhrady zcela vypustit bod 11:
„11. Je-li základ daně poplatníka používajícího mezinárodní účetní standardy podle zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, za první zdaňovací období započaté ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nižší než 95 % jeho základ daně za bezprostředně předcházející zdaňovací období, považuje se za jeho základ daně v daném zdaňovacím období částka ve výši 95 % jeho základu daně za bezprostředně předcházející zdaňovací období. Částka, o kterou se podle věty první zvýšil základ daně v prvním zdaňovacím období započatém ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, rovnoměrně snižuje základy daně poplatníka za 5 bezprostředně následujících zdaňovacích období. Základy daně za první zdaňovací období započaté ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona a za bezprostředně předcházející zdaňovací období se pro účely tohoto ustanovení rozumí základy daně před uplatněním položek odčitatelných od základu daně přepočítané poměrně tak, jako by byly určené za zdaňovací období trvající 12 měsíců.“
Odůvodnění:
Podle našeho názoru toto ustanovení upravuje de facto tutéž situaci jako navrhované ustanovení § 23 odst. 13 (viz výše), nicméně spíše než jako přechodné ustanovení působí jako ustanovení sankční. Na rozdíl od zmíněného ustanovení § 23 odst. 13 totiž nebere v potaz pouze dopady změny metody, ale porovnáním dvou po sobě jdoucích období zahrnuje do rozdílu mezi základy daně i dopady, které jsou nativně svázány s důsledky běžné hospodářské činnosti (např. propady cen aktiv na trhu, potíže s odbytem/pokles tržeb, nákladová inflace). V tomto ohledu jde o daňovou nespravedlnost diskriminující daňové poplatníky, kteří musí povinně přejít na vykazování podle mezinárodních účetních standardů.
Vyhověno.
Jde o určité preventivní ustanovení. Prozatím se v průběhu projednávání a tvorby nepotvrdili obavy, že by u některých poplatníků nastal z důvodů přechodu uvedený problém.
Ustanovení je konstruováno tak, že se aplikuje až po aplikaci § 23 odst. 13, tj. na případné jiné aspekty. Nicméně, jak je uvedeno výše, neexistuje prozatím přesvědčivý důvod k tomu, aby toto ustanovení bylo obsahem návrhu, proto bude vypuštěno. Pokud by se v průběhu dalšího projednávání návrhu objevily důvody pro obavy z určitého dočasného fiskálního poklesu vlivem přechodu na IFRS, tak se uvedené ustanovení znovuoživí.
42.
Hospodářská komora
12.
Z
11. Připomínka k části dvacáté druhé, § 2 odst. 1
Požadujeme v části dvacáté druhé upravit § 2 odst. 1 následujícím způsobem:
„(1) Rezervami podle § 1 se rozumí bankovní rezervy, rezervy v pojišťovnictví, rezerva na opravy, rezerva na pěstební činnost, rezerva na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů, rezerva na obnovu infrastrukturního majetku a ostatní rezervy v rozsahu stanoveném tímto zákonem. Tyto rezervy jsou pro účely daní z příjmů daňovými rezervami.“
Odůvodnění:
Navrhujeme doplnit konkrétní titul pro rezervy, a to o rezervu na obnovu infrastrukturního majetku. Obnova infrastrukturního majetku je definována zejména v zákoně č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, a navazující vyhlášce č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon o vodovodech a kanalizacích. Obnova vodárenského infrastrukturního majetku je nutnou podmínkou pro zajištění dodávek pitné vody a odvádění a čištění odpadních vod. Pro účely samofinancování oboru vodárenství je potřebné implementovat takové nástroje, které vlastníky infrastrukturního majetku vedou k dedikování prostředků do obnovy infrastrukturního majetku. Rezerva jedním z těchto nástrojů bezesporu je.
Nevyhověno.
Uvedená připomínka je nad rámec navrhované úpravy. Možnost tvorby rezervy na obnovu vodovodů a kanalizací byla dříve několikrát diskutována a bez jednoznačných výstupů. Nejdříve by měla být pravidla tvorby této rezervy podrobně popsána (výpočet výše, okamžik tvorby a zejména nutnost uložení finančních prostředků na zvláštním vázaném účtu) v zákoně č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích. Podle našich informací takto podrobně rezerva zatím definována není. Poté by mohla být tato rezerva doplněna do zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů.
V této souvislosti ještě sdělujeme, že vzhledem k tomu, že zákon o rezervách je obecně v tuto chvíli předpisem, který je zatížen poměrně velkou kazuistikou a archaismy, proto je ve střednědobém horizontu naplánována jeho rekodifikace či případné úplně splynutí se zákonem o daních z příjmů. Tedy je naplánována další velká novela týkající se tvorby daňově uznatelných rezerv, v rámci které by bylo možné požadavek řešit.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
42.
Hospodářská komora
13.
Z
12. Připomínka k části dvacáté druhé, bodu 34 (§ 6)
Požadujeme v části dvacáté druhé, v bodu 34 nevypouštět pouze odst. 7, ale zcela vypustit celý § 6.
Odůvodnění:
Nový standard pro vykazování pojistných smluv je natolik komplexní, že nesystémový prvek, jakým je nahrazování části pohybů ve výsledku z pojištění, pouze (byť alespoň částečně adjustovanou) změnou stavu technických rezerv, je destruktivní. Máme za to, že metody rozpoznávání a stanovování hodnoty závazků z pojistných smluv jsou přinejmenším velmi podobné (založené na tzv. best estimate) a liší se pouze v technických detailech (např. stanovení hranic pojistné smlouvy), které jsou z pohledu potřeb stanovení základu daně zanedbatelné. Dopady z této změny jsou nadto ošetřeny v navrhovaném ustanovení § 23 odst. 13. S ohledem na výše uvedené považujeme za relevantní nerušit pouze ustanovení odst. 7, jak je navrhováno, ale zrušit § 6 celý.
Vyhověno.
Speciální pravidla o daňových rezervách v pojišťovnictvích budou zrušena, nově se bude při stanovení základu daně vycházet z účetního zachycení.
42.
Hospodářská komora
14.
Z
13. Připomínka k části sté první, bodu 4 (§ 80 odst. 7)
Požadujeme v části sté první, bodu 4 bez náhrady zcela vypustit ustanovení odst. 7:
„4. § 80 včetně nadpisu zní:
„§ 80
Použití vybraných účetních postupů a oznámení o výběru auditora
(1) Pojišťovna a zajišťovna se sídlem v jiném státu než České republice, která svoji činnost na území České republiky provozuje prostřednictvím pobočky, používá pro účely plnění povinností vůči České národní bance vybrané účetní postupy podle zákona upravujícího účetnictví.
(2) Tuzemská pojišťovna nebo tuzemská zajišťovna oznámí České národní bance auditora vybraného pro provedení povinného auditu před jeho určením způsobem stanoveným zákonem upravujícím auditorskou činnost.
(3) Oznámení o výběru auditora podle odstavce 2 obsahuje
a) identifikaci auditora, klíčového auditorského partnera a dalších osob, které se budou podílet na povinném auditu,
b) popis činností doposud vykonávaných auditorem v oblasti povinného auditu pojišťoven nebo zajišťoven nebo jiných subjektů působících na finančním trhu,
c) období, na jaké má být auditor určen,
d) posouzení pojišťovny nebo zajišťovny, zda jsou splněny požadavky na nezávislost auditora.
(4) Česká národní banka auditora oznámeného podle odstavce 2 odmítne do 30 dnů ode dne zahájení řízení, pokud
a) nesplňuje podmínky nezávislosti podle zákona upravujícího auditorskou činnost,
b) jeho dosavadní činnost v oblasti povinného auditu pojišťoven nebo zajišťoven nebo jiných subjektů působících na finančním trhu, nezajišťuje předpoklad řádného provedení povinného auditu, a to s ohledem na rozsah a složitost činností vykonávaných pojišťovnou nebo zajišťovnou, ve které má být povinný audit proveden.
(5) Řízení o odmítnutí auditora zahájí Česká národní banka do 30 dnů ode dne obdržení oznámení od tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny podle odstavce 3. Nezahájí-li Česká národní banka řízení ve stanovené lhůtě, platí, že auditora neodmítla.
(6) Odmítne-li Česká národní banka vybraného auditora, oznámí tuzemská pojišťovna nebo tuzemská zajišťovna České národní bance nově vybraného auditora do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí o odmítnutí auditora. Na nově vybraného auditora se použijí odstavce 3 a 4 obdobně.
(7) Proti rozhodnutí o odmítnutí auditora není přípustný rozklad.“.
Odůvodnění:
Nesouhlasíme s vypuštěním práva pojišťovny podat rozklad proti rozhodnutí ČNB o odmítnutí auditora oznámeného pojišťovnou. Představuje to nepřiměřené zmenšení procesních prostředků obrany pojišťovny a významné snížení míry autonomie při výběru auditora.
Vysvětleno.
§ 81: úprava zákona o pojišťovnictví bude řešena v rámci transpozice novely směrnice Solvency II.
42.
Hospodářská komora
15.
Z
14. Připomínka k části sté první, bodu 6 (§ 81)
Požadujeme v části sté první, bodu 6 upravit počítání lhůt uvedené v odst. 3:
„(3) Česká národní banka v rozhodnutí podle odstavce 1 stanoví přiměřenou lhůtu pro provedení ověření a předložení zprávy podle odstavce 1, nejméně 3 měsíce od data, kdy marně uplyne lhůta pro odmítnutí vybraného auditora dle § 81a odst. 3 která nesmí být kratší než 3 měsíce ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, a určí část řídicího a kontrolního systému tuzemské pojišťovny, tuzemské zajišťovny, pojišťovny z třetího státu nebo zajišťovny z třetího státu, jejíž funkčnost a efektivnost má auditor ověřit nebo vymezí informace, k nimž se má auditor vyjádřit.“.
Odůvodnění:
S ohledem na následující připomínku máme za to, že v případě, bude-li zákon o pojišťovnictví doplněn o nový § 81a (ať už v navrhovaném znění, nebo ve znění upraveném dle naší připomínky), je nezbytně nutné odpovídajícím způsobem upravit počítání lhůty uvedené v § 81 odst. 3.
Vysvětleno.
§ 81: úprava zákona o pojišťovnictví bude řešena v rámci transpozice novely směrnice Solvency II.
42.
Hospodářská komora
16.
Z
15. Připomínka k části sté první, bodu 7 (§ 81a)
Požadujeme v části sté první zcela vypustit novelizační bod 7:
„7. Za § 81 se vkládá nový § 81a, který včetně nadpisu zní:
„§ 81a
Výběr auditora pro jiná ověření
(1) Tuzemská pojišťovna, tuzemská zajišťovna, pojišťovna z třetího státu nebo zajišťovna z třetího státu oznámí České národní bance vybraného auditora do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí podle § 81 odst. 1.
(2) Oznámení o výběru auditora podle odstavce 1 obsahuje
a) identifikaci auditora a dalších osob, které se budou podílet na ověření,
b) vymezení části řídicího a kontrolního systému, která má být daným auditorem ověřena, nebo informací uveřejňovaných podle § 82 odst. 3 ve zprávě o solventnosti a finanční situaci, k nimž se má daný auditor vyjádřit,
c) rozsah dosavadní činnosti auditora v oblasti řídicího a kontrolního systému tuzemské pojišťovny, tuzemské zajišťovny, pojišťovny z třetího státu nebo zajišťovny z třetího státu, která má být ověřena,
d) popis činností doposud vykonávaných auditorem v oblasti činnosti pojišťoven nebo zajišťoven, popřípadě jiných subjektů působících na finančním trhu,
e) prohlášení tuzemské pojišťovny, tuzemské zajišťovny, pojišťovny z třetího státu nebo zajišťovny z třetího státu o neexistenci propojení s auditorem, které by bránilo provedení nestranného ověření jejího řídicího a kontrolního systému nebo jeho části nebo informací uveřejňovaných podle § 82 odst. 3 ve zprávě o solventnosti a finanční situaci.
(3) Česká národní banka auditora oznámeného podle odstavce 1 odmítne do 30 dnů ode dne zahájení řízení, pokud
a) je nebo byl v posledních 2 letech před provedením ověření k tuzemské pojišťovně, tuzemské zajišťovně, pojišťovně z třetího státu nebo zajišťovně z třetího státu ve vztahu, který by mohl ovlivnit jeho nestrannost nebo nesplňuje-li požadavky na nezávislost stanovené v zákoně upravujícím auditorskou činnost,
b) jeho dosavadní činnost v oblasti ověření řídicího a kontrolního systému nebo jeho části nebo ověření informací uveřejňovaných podle § 82 odst. 3 ve zprávě o solventnosti a finanční situaci nezajišťuje předpoklad řádného ověření, a to s ohledem na rozsah a složitost činností vykonávaných tuzemskou pojišťovnou, tuzemskou zajišťovnou, pojišťovnou z třetího státu nebo zajišťovnou z třetího státu, ve které má ověření provést.
(4) Řízení o odmítnutí auditora zahájí Česká národní banka do 30 dnů ode dne obdržení oznámení od tuzemské pojišťovny, tuzemské zajišťovny, pojišťovny z třetího státu nebo zajišťovny z třetího státu podle odstavce 2. Nezahájí-li Česká národní banka řízení ve stanovené lhůtě, platí, že auditora neodmítla.
(5) Pokud Česká národní banka zahájí řízení o odmítnutí auditora podle odstavce 4, lhůta pro provedení ověření řídicího a kontrolního systému nebo jeho části podle § 81 odst. 3 nebo pro provedení ověření informací uveřejňovaných podle § 82 odst. 3 ve zprávě o solventnosti a finanční situaci se o dobu trvání tohoto řízení prodlužuje.
(6) Odmítne-li Česká národní banka vybraného auditora, oznámí tuzemská pojišťovna, tuzemská zajišťovna, pojišťovna z třetího státu nebo zajišťovna z třetího státu České národní bance nově vybraného auditora do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí o odmítnutí auditora. Na nově vybraného auditora se použijí odstavce 2 až 5 obdobně.
(7) Proti rozhodnutí o odmítnutí auditora není přípustný rozklad.“
ALTERNATIVNĚ
Nebude-li připomínka ve výše uvedené podobě přijata, požadujeme prodloužit lhůtu obsaženou v odst. 1 na dvojnásobek:
„Tuzemská pojišťovna, tuzemská zajišťovna, pojišťovna z třetího státu nebo zajišťovna z třetího státu oznámí České národní bance vybraného auditora do 30 60 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí podle § 81 odst. 1.“
Odůvodnění:
Toto nové ustanovení nijak nevyvolané novelou zákona o účetnictví povede k přenosu výkonu činnosti ČNB na externí subjekty, a to na náklady dohlížených subjektů. Jinými slovy povede k nadměrnému zatěžování dohlížených subjektů. Tento trend považujeme nepřípustný.
Bude-li předkladatel na svém řešení trvat, považujeme za nutné upozornit, že v uvedeném ustanovení jsou nastaveny lhůty, které nekorespondují s reálnými možnostmi, a tím navíc ohrožují fungování samotného řídícího a kontrolního systému.
Konkrétně lhůta 30 dnů od data nabytí právní moci rozhodnutí podle § 81 odst. 1 je nepostačující, protože pojišťovna v této lhůtě musí nejen zodpovědně (s ohledem na náklady a kvalitu služby) vybrat vhodného auditora, ale rovněž musí absolvovat příslušné interní schvalovací procesy (včetně posouzení, zda nařízený audit spadá mezi povolené neauditní služby či nikoli a projednání výběru výborem pro audit a následné schválení výběru auditora valnou hromadou). Obejití nebo vynechání těchto schvalovacích procedur by bylo narušením funkce řídícího a kontrolního systému pojišťovny.
Nebude-li tedy navrhovaný § 81a vypuštěn zcela, pak je nezbytné alespoň upravit tuto lhůtu, a to jejím prodloužením na dvojnásobek (tj. nejméně na 60 dnů).
Vysvětleno.
§ 81a: úprava zákona o pojišťovnictví bude řešena v rámci transpozice novely směrnice Solvency II.
42.
Hospodářská komora
17.
Z
16. Připomínka k úpravě dalších právních předpisů
Požadujeme upravit další právní předpisy (viz odůvodnění níže) tak, aby účetním jednotkám vedoucím účetnictví dle IFRS nevznikala povinnost dvojího vedení účetnictví.
Odůvodnění:
Navazujeme tímto na obecnou připomínku dříve uplatněnou k důvodové zprávě k návrhu zákona o účetnictví. V této obecné připomínce jsme upozorňovali na potřebu změny nejen zákona o daních z příjmů ve vazbě na novou účetní legislativu, ale také dalších právních předpisů, které ukládají účetním jednotkám vedoucím účetnictví dle IFRS pro potřeby těchto právních úprav postupovat odlišně. Konkrétně máme na mysli povinnosti vůči Českému statistickému úřadu a Energetickému regulačnímu úřadu.
V případě statistických výkazů mají účetní jednotky povinnost dle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 316/2023 Sb., o Programu statistických zjišťování na rok 2024, ve vazbě na zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, vykazovat finanční ukazatele podle Českých účetních standardů:
„50. NÁZEV STATISTICKÉHO ZJIŠŤOVÁNÍ:
Roční výkaz ekonomických subjektů vybraných produkčních odvětví
ZNAČKA STATISTICKÉHO FORMULÁŘE:
P 5-01
a) Účel statistického zjišťování a jeho obsah
Účel statistického zjišťování:
Získání nekonsolidovaných údajů o finančních ukazatelích podle Českých účetních standardů.“
V případě výkazů pro Energetický regulační úřad tato povinnost vyplývá z § 4 odst. 5 vyhlášky č. 262/2015 Sb., o regulačním výkaznictví, ve vazbě na zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon):
„(5) Pokud není uvedeno jinak, držitel licence vykazuje údaje v regulačních výkazech v souladu s Českými účetními standardy podle zákona o účetnictví. …“
Z návrhu doprovodného zákona k zákonu o účetnictví nevyplývá úprava výše uvedených právních předpisů. Jsme si vědomi toho, že citované vyhlášky jsou nižšími právními normami než zákon a návrh doprovodného zákona k zákonu o účetnictví řeší pouze úpravy zákonů. Nicméně chtěli bychom tímto znovu zdůraznit potřebu úpravy zmíněných podzákonných právních předpisů, aby účetním jednotkám vedoucím účetnictví dle IFRS nevznikala povinnost dvojího vedení účetnictví. Jinými slovy, aby byly i pro účely statistiky a energetické regulace akceptovány údaje ze statutárního účetnictví účetní jednotky..
Bere se na vědomí.
MF souhlasí s připomínkovým místem. Jedná se však o terminologickou změnu na úrovni prováděcích předpisů. Tyto předpisy lze měnit pouze samostatně, protože doprovodný zákon nemůže změnit prováděcí předpis.
MF připomínku předá gestorovi připomínkovaného prováděcího předpisu.
Dotčené předpisy:
· vyhláška č. 316/2023 Sb., o Programu statistických zjišťování na rok 2024 (příloha č. 1) ve vazbě na zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě
· vyhláška č. 262/2015 Sb., o regulačním výkaznictví (§ 4 odst. 5) ve vazbě na zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)
42.
Hospodářská komora
18.
D
C. Doporučující připomínky k předloženému materiálu
1. Připomínka k části dvacáté, bodu 87 (§ 23 odst. 2)
Doporučujeme v části dvacáté upravit novelizační bod 87 ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Máme za to, že textace ustanovení písmen a) a c) vytváří dojem, že mezinárodní účetní standardy nejsou účetními předpisy (což se potom dále odráží v nekonzistentním používání kategorizace daňových poplatníků, když tyto dvě kategorie nejsou vždy explicitně zmiňovány). Podle našeho názoru by bylo vhodné ustanovení písmene a) upravit tak, že se akruální základ daně bude odkazovat na účetní předpisy, podle kterých účtují/vykazují poplatníci, kteří jsou účetními jednotkami a nemají povinnost vykazovat podle mezinárodních účetních standardů. Pak by bylo možno upřesnit, že pro poplatníky s akruálním základem daně, kteří vykazují podle mezinárodních účetních standardů bez toho, že by jim to ukládal zákon, musí výsledek hospodaření očistit o vliv použitých mezinárodních účetních standardů.
Vyhověno.
Ustanovení § 23 odst. 2 bude upraveno tak, že bude rozlišovat pouze poplatníky s akruálním základem daně a poplatníky s hotovostním základem daně s tím, že poplatníci s akruálním základem daně budou pro zjištění svého základu daně vycházet z výsledku hospodaření podle účetních předpisů. Pojem „účetní předpisy“ vymezený v návrhu zákona o účetnictví bude rovněž upraven tak, aby zahrnoval také mezinárodní účetní standardy. Účetním předpisem tak pro daného poplatníka bude vždy takový účetní předpis, který je pro něj jako pro účetní jednotku relevantní, tedy poplatník, který je účetní jednotkou používající mezinárodní účetní standardy, bude pro určení svého základu daně vycházet z výsledku hospodaření podle mezinárodních účetních standardů.
Poplatník s akruálním základem daně používající mezinárodní standardy tak bude pouze typem poplatníka s akruálním základem daně.
Na základě obdržených připomínek rovněž dojde k rozšíření okruhu poplatníků, kterým bude umožněno pro účely daní z příjmů vycházet z výsledku hospodaření podle mezinárodních účetních standardů, také na poplatníky, kteří vykazují podle mezinárodních účetních standardů dobrovolně.
Připomínkové místo uvedlo, že nemůže návrh vypořádání odsouhlasit. Dále viz vyjádření připomínkového místa k obecné připomínce č. 1. – části 3. a 4 této připomínky.
42.
Hospodářská komora
19.
D
2. Připomínka k části dvacáté, bodu 126 (§ 23 odst. 12)
Doporučujeme v části dvacáté, bodu 126 upravit text ustanovení § 23 odst. 12 tak, aby bylo zřejmé, pro jaké typy operací se uplatní.
Odůvodnění:
Ustanovení je napsáno příliš obecně. Ve stávající podobě nutí účetní jednotky neustále sledovat veškeré rozdíly mezi mezinárodními účetními standardy a českými účetními standardy. Pokud pro některé typy účetních jednotek povinně používající mezinárodní účetní standardy již české účetní standardy nebudou existovat, může toto být obtížně realizovatelné. Mělo by zde být konkrétně zmíněno, pro jaké typy operací toto ustanovení platí.
Vysvětleno/vyhověno.
Mezinárodní účetní předpisy dávají účetním jednotkám poměrně velkou volnost, jak postupovat a jsou také poměrně obecné. Kromě toho se standardy mění prostřednictví úprav jiné než české legislativy, tj. v této souvislosti nelze vždy zajistit, že česká právo bude mít vždy adekvátní časový prostor na legislativní změnu. V tomto směru tedy nelze v souvislosti s jednotlivými změnami IFRS předložit zároveň normu, která vždy včas uvedené změny bude reflektovat. To platí dvojnásob i ve vztahu k tomu, že účetní postupy se vyvíjejí i praxí, tj. některé konkrétní metody mohou vyplynout až z praktické aplikace účetních změn. V tomto kontextu tedy nelze vystačit s kazuistickým výčtem aktuálně známých situací. MF uvedené situace monitoruje a investiguje a bude tak činit i do budoucna, tj. na jednotlivé nové situace bude průběžně upozorňováno. Z dosavadní investigace plyne, že drtivá většina těchto rozdílů/situací není daňově vůbec relevantní (např. se odehrávají na platformě důsledků – rozvahových/výsledkových – přecenění, která nejsou daňově relevantní, tj. není nutné je v kontextu § 23 odst. 12 vůbec řešit). Z dosavadní investigace plyne, že uvedené ustanovení se v současné době týká jen několika situací, z nichž většina není fiskálně významná – realita aplikace tohoto ustanovení tedy bude spíše v tom, že v případě, že uvedené situace nastanou v jeho účetnictví, udělá adekvátní úpravu základu daně – tj. cíl, nevést u IFRS poplatníků duplicitní systém účetnictví (CAS) bude tedy odstraněn.
MF bude metodicky identifikovat tyto případy a je předpokládáno, že bude vydán metodický pokyn, který bude průběžně aktualizován. Do důvodové zprávy bude doplněno výše uvedené a aktuálně identifikované stálé rozdíly, kterých se dané ustanovení týká.
42.
Hospodářská komora
20.
D
1. 3. Připomínka k části dvacáté, bodu 126 (§ 23 odst. 14)
Doporučujeme v části dvacáté, bodu 126 upravit text ustanovení § 23 odst. 14 formálně upravit ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Máme za to, že v tomto případě snaha o stručnost použitím obratu „nebo naopak“ neplní účel, a ustanovení je tak spíše nejasné. Jakkoli nepopíráme, že průměrně zkušený uživatel je schopen odvodit si správně, jaký měl být smysl ustanovení, bylo by podle našeho názoru správnější uvést explicitně, že se toto ustanovení vztahuje na situace, kdy poplatník s akruálním základem daně přestává používat mezinárodní účetní standardy, stejně jako situace, kdy naopak poplatník s akruálním základem daně nově začíná vykazovat podle mezinárodních účetních standardů.
Vyhověno jinak.
Ustanovení bude upraveno i věcně, změna daňové metody bude rozšířena i na další situace. Jednotlivé situace vždy budou explicitně uvedeny ve všech svých variantách.
Připomínkové místo uvedlo, že nemůže návrh vypořádání odsouhlasit. Dále viz vyjádření připomínkového místa k obecné připomínce č. 1. – části 3. a 4 této připomínky.
42.
Hospodářská komora
21.
D
2. 4. Připomínka k části sté první, bodu 7 (§ 81a odst. 5)
Doporučujeme v části sté první, bodu 7 upravit text ustanovení § 81a odst. 5 upravit následovně:
„(5) Pokud Česká národní banka zahájí řízení o odmítnutí auditora podle odstavce 4, lhůta pro provedení ověření řídicího a kontrolního systému nebo jeho části podle § 81 odst. 3 nebo pro provedení ověření informací uveřejňovaných podle § 82 odst. 3 ve zprávě o solventnosti a finanční situaci se o dobu trvání tohoto řízení prodlužuje se prodlužuje o dobu trvání tohoto řízení a dále o dobu určenou tímto zákonem pro výběr auditora dle odstavce 1 a dobu, kterou má vyhrazenu ČNB k vyjádření se k výběru auditora.“
Odůvodnění:
Bude-li uvedené ustanovení do zákona inkorporováno, je nezbytné i v souladu s výše uvedeným napravit nepřesnost v návrhu na počítání lhůt obsaženou v ustanovení odst. 5, neboť nebere v potaz čas potřebný na opakování všech procedur spojených s výběrem auditora a posouzením tohoto výběru samotnou ČNB.
Vysvětleno.
§ 81a: úprava zákona o pojišťovnictví bude řešena v rámci transpozice novely směrnice Solvency II.
42.
Hospodářská komora
22.
D
3. 5. Připomínka nad rámec návrhu k § 23 odst. 3 písm. a) bodu 16 a písm. c) bodu 9 (zákon o daních z příjmů)
Doporučujeme doplnění nového novelizačního bodu, kterým by došlo ke zrušení ustanovení § 23 odst. 3 písm. a) bodu 16 a písm. c) bodu 9.
Jako nezbytnou navazující úpravu pak doporučujeme doplnění nového novelizačního bodu do části dvacáté druhé, kterým by došlo ke zrušení ustanovení § 6 zákona č. 593/1993 Sb.
Odůvodnění:
Přestože přechodem na mezinárodní účetní standardy (zejména pak IFRS 17) zaniká účetní kategorie technických rezerv v pojišťovnictví a zároveň také dochází k substanciální změně v oceňování a vykazování závazků z pojistných smluv, ponechávají se v zákoně ustanovení navázaná na stávající účetní předpisy pro pojišťovny. Upravovat základ daně z příjmů o přírůstky a úbytky rezerv stanovených podle zákona o rezervách tak postrádá smysl. Podle našeho názoru je řešením této diskrepance zrušení těchto ustanovení § 23 a dále zrušení ustanovení § 6 zákona č. 593/1993 Sb. Pokud jde o ošetření ostatních jinde nevyjmenovaných rezerv, o nichž účtují poplatníci s akruálním základem daně vykazující podle mezinárodních účetních standardů, pak by bylo vhodné takové ustanovení vztáhnout na rezervy, které jsou vykazovány podle těchto standardů (přesněji podle IAS 37).
Vyhověno.
Speciální pravidla o daňových rezervách v pojišťovnictvích budou zrušena, nově se bude při stanovení základu daně vycházet z účetního zachycení.
42.
Hospodářská komora
23.
D
3. 6. Připomínka nad rámec návrhu k limitu pro tvorbu daňově uznatelných opravných položek
Doporučujeme navýšit limit pro tvorbu daňově uznatelných opravných položek na dvojnásobek, tj. 60 tis. Kč.
Odůvodnění:
Limit, který zákon o rezervách stanovuje na 30 tis. Kč, nebyl od svého zavedení v roce 2005 navyšován. V současné době jeho výše neodpovídá ekonomické realitě a limit tak efektivně nemůže plnit svůj účel – tedy umožnit urychlené odepisování menších nevýkonných pohledávek. Navýšení tohoto limitu na dvojnásobek (60 tis. Kč) by mohlo přinést snížení administrativní zátěže především pro malé a střední podnikatele a živnostníky v souvislosti s evidencí, vymáháním a odepisováním takovýchto pohledávek.
Nevyhověno.
Nad rámec navrhované úpravy.
Uvedená problematika bude řešena při rekodifikaci rezerv a opravných položek.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
42.
Hospodářská komora
24.
D
7. Připomínka nad rámec návrhu k zákonu o účetnictví
Doporučujeme ukotvit v zákoně o účetnictví možnost tvorby fondu na obnovu infrastrukturního majetku, který by byl tvořen ze zisku. Stejně jako v případě rezervy doporučujeme odkaz na ustanovení zejména v zákoně č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, a navazující vyhlášce č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon o vodovodech a kanalizacích.
Odůvodnění:
Pro účely obnovy vodárenského majetku je potřeba kumulovat a čerpat zdroje nejen v oblasti nákladů, ale rovněž v oblasti zisku.
Nevyhověno.
Tvorba jakéhokoli fondu ze zisku není předmětem účetních předpisů, nýbrž předmětem předpisů upravujících danou právní formu účetní jednotky, případně danou regulovanou činnost účetní jednotky. Také to může být předmětem stanov nebo jiných zakladatelských dokumentů.
Pokud tyto předpisy nebo dokumenty přikážou účetní jednotce tvořit daný fond, v účetnictví se o něm bude účtovat.
Na okraj uvádíme, že „rezerva finančních prostředků“ uvedená v § 8 odst. 1 zák. č. 274/2001 Sb. není rezervou podle zákona o účetnictví.
44.
Kancelář prezidenta republiky
1.
Z
K části čtyřicáté deváté – změně zákona o rozpočtových pravidlech
K bodu 23 a násl. (§ 53 a násl.)
Požadujeme zachování způsobu sestavování rozpočtů státních příspěvkových organizací dle stávající úpravy (tj. z výnosů a nákladů), a nikoli z příjmů a výdajů dle rozpočtové skladby.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Změna způsobu sestavování rozpočtu by vedla k nadměrné administrativní zátěži především z důvodu nemožného odhadu výdajů spojených s činnostmi příspěvkových organizací Kanceláře prezidenta republiky (KPR) - například se jedná o výdaje spojené s péčí o svěřený majetek, s výrobními činnostmi, s péčí o zvěř atp. (cena produktů a služeb zejména výrobních činností, které jsou u Lesní správy Lány hlavním a převažujícím předmětem činnosti v rámci péče o les a zvěř, se zásadně mění i několikrát v průběhu roku, srov. bod 25 - § 54 odst. 2).
Sestavování rozpočtu dle rozpočtové skladby, tzn. z příjmů a výdajů, je navíc v kolizi s potřebou účtování na náklady a výnosy s ohledem na daň z příjmu, která vychází právě z nákladů a výnosů, a nikoli z příjmů a výdajů. Vyplácení mezd a platů za měsíc prosinec ve stejném režimu jako u organizačních složek státu je u příspěvkových organizací KPR prakticky neproveditelné, neboť odhadnout výši mezd dopředu není v těchto organizacích koncem roku (kdy např. v Lesní správě Lány probíhá lovecká sezona, řada zejména výrobních pracovních činností je odměňována úkolovou mzdou) reálné. Navrhovaný způsob proto povede ke zdlouhavému a nepružnému řešení úkolů příspěvkových organizací KPR.
Nadto je třeba uvést, že provedení navrhovaných změn s účinností od 1. ledna 2025, jak je současně navrhováno, by s ohledem na jejich obsáhlost a náročnost bylo zcela nereálné (nutnost přizpůsobení softwarového vybavení organizace, proškolení zaměstnanců, vytvoření a nastavení veškerých souvisejících daňových a účetních metodik atd.).
Nevyhověno.
Provedené změny jsou nutné, neboť bezprostředně navazují na zákon o účetnictví. Bez provedení změn by nebyla úprava hospodaření státních příspěvkových organizací kompatibilní s novým zákonem o účetnictví.
Neprovedení terminologického sladění, jehož přímým důsledkem je konverze na bázi peněžní příjmy/výdaje u státních příspěvkových organizací není možné. Okamžikem účinnosti definice nákladů a výnosů v novém zákoně o účetnictví by se tyto pojmy v rozpočtových pravidlech staly nepoužitelnými pro pravidla hospodaření státních příspěvkových organizací. Všechny tyto organizace na denní bázi realizují a vždy realizovaly peněžní příjmy a peněžní výdaje, tudíž nemůže jít o jakkoliv zásadní změnu toho, že se tyto peněžní toky budou také plánovat-rozpočtovat. Nemůže tudíž ani jít o významnější zvýšení administrativní zátěže, pomineme-li prosté jednorázové přizpůsobení se této novelizované legislativě v rámci procesů u jednotlivých organizací i jejích zřizovatelů.
Součástí vypořádání připomínek jsou i teze příslušných vyhlášek.
44.
Kancelář prezidenta republiky
2.
Z
K bodu 24 (§ 54 odst. 1 písm. d)
V nově začleněném ustanovení, kterým se mezi finanční vztahy stanovené zřizovatelem zařazuje odvod disponibilních peněžních prostředků nebo jejich části z peněžních fondů, které příspěvková organizace nevyužije, požadujeme z dotčených fondů vypustit fond odměn, tedy spojení „§ 56 odst. 1 písm. a) až c)“ požadujeme nahradit spojením „§ 56 odst. 1 písm. a) a b)“.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
V případě zahrnutí odvodu z fondu odměn se ztrácí zainteresovanost na tvorbě hospodářského výsledku, ze kterého je tvořen.
Nevyhověno.
Navržené ustanovení § 54 odst. 1 písm. d) nahrazuje odvod z odpisů za obdobných podmínek. Jedná se pouze o odvody, které příspěvková organizace nevyužije.
U fondu odměn by se jednalo o prostředky, které nebudou využity na platy z důvodu případného překročení limitu nebo na mimořádné odměny. Z tohoto důvodu zainteresovanost na tvorbě hospodářského výsledku není dotčena.
Jde o možnost, nikoliv povinnost zřizovatele.
44.
Kancelář prezidenta republiky
3.
Z
K bodu 32 (§ 56)
Požadujeme upravit návrh ustanovení § 56 odst. 2 tak, aby příspěvkové organizaci bylo umožněno rozdělovat do fondů podle odstavce 1 písm. a) až c) daného ustanovení zlepšený hospodářský výsledek (kladné saldo příjmů a výdajů) předchozího roku takto:
· do rezervního fondu bez omezení,
· do fondu reprodukce majetku nejvýše 25 % zlepšeného hospodářského výsledku (kladného salda příjmů a výdajů),
· do fondu odměn nejvýše 80 % zlepšeného hospodářského výsledku (kladného salda příjmů a výdajů), nejvýše však do výše 80 % stanoveného limitu objemu prostředků na platy.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Je nezbytné upravit procentuální výši tvorby fondu odměn. Aktuální omezení dané novelou rozpočtových pravidel přijatou v rámci konsolidačního balíčku s účinností od 1. ledna 2024, které je navrhovanou úpravou přejímáno, je značně omezující a nepřispívá k produktivitě fungování organizací.
Předchozí právní úprava (účinná do 31. prosince 2023) umožňovala příspěvkové organizaci rozdělovat do fondu odměn zlepšený hospodářský výsledek do výše 80 %, nejvýše však do výše 80 % prostředků na platy, dle aktuálního a navrhovaného znění lze do fondu odměn rozdělovat zlepšený hospodářský výsledek (kladné saldo příjmů a výdajů) pouze do výše 20 %, avšak nejvýše do výše 10 % limitu prostředků na platy. Upozorňujeme, že normativ prostředků na platy ze strany státu je velice nízký, pro Správu Pražského hradu je aktuálně na výši průměrného platu na osobu 27 496 Kč. Ostatní prostředky na platy dává organizace z hospodářského výsledku vlastní činnosti či vytvořeného fondu odměn. Vzhledem k uvedenému limitu na platy se tak Správě Pražského hradu nedostává dostatečných prostředků k udržení a zajištění kvalifikovaných zaměstnanců a zcela ztrácí konkurenceschopnost na trhu práce, navzdory tomu, že organizace je schopna svou činností získávat značné finanční prostředky. Tyto prostředky by mohla využít na financování kvalifikovaných lidských zdrojů, tolik potřebných k plnění tak významných úkolů, jakými péče o Pražský hrad a zámek Lány jako sídlo prezidenta republiky je, jak tomu bylo v minulosti. Navrhované znění, stejně jako to stávající, znamená značný propad průměrného platu ve Správě Pražského hradu a vede ke zcela neudržitelné personální situaci.
Nevyhověno.
Konsolidačním balíčkem byla posílena investiční kapacita státních příspěvkových organizací, což by bylo akceptováním připomínky popřeno.
44.
Kancelář prezidenta republiky
4.
Z
K bodu 36 (§ 58)
Požadujeme, aby fond reprodukce majetku byl nadále tvořen rovněž z odpisů hmotného a nehmotného dlouhodobého majetku, jako je tomu dle stávající právní úpravy.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
V případě, že nebudou rozpočtovány odpisy, dojde ke ztrátě přehledu o tvorbě nejvýznamnějšího zdroje financování vlastních investic. Kumulace odpisů ve fondu reprodukce majetku následně umožňuje financovat víceleté investiční projekty, tedy tato možnost by byla v případě přijetí navrhované právní úpravy eliminována.
Nevyhověno.
Všechny fondy budou peněžní.
Financovat investice lze pouze z peněz. Odpis nejsou peníze.
47.
Komora auditorů
1.
Z
§ 2d odst. 1 změna zákona o auditorech (dále jen „ZOA“)
Slovní spojení uvedené v odst. 1: „...přiměřené nebo omezené ujištění …. spočívající v postupech dohodnutých mezi auditorem a objednatelem…“ je poněkud rozporné. Dohodnuté postupy (typicky mezinárodní standard ISRS 4400) neposkytují přiměřené či omezené ujištění (tyto pojmy jsou relevantní pro zakázky dle jiných standardů - ISA, ISRE nebo ISAE). Domníváme se, že znění odst. 1 vylučuje dohodnuté postupy z auditorské činnosti.
Dále není zřejmé, kde jsou v definici auditorské činnosti zahrnuty dobrovolný audit či dobrovolné/smluvní ověření jiných skutečností. Bude taková činnost spadat pod odst. 1 písm. b), tj. „činnost prováděná auditorem … na základě právního předpisu…“ anebo nikoliv? Pokud nikoliv, tak by to znamenalo, že není vůbec auditorskou činností, což je velké zúžení pojmu auditorská činnost.
Dále se domníváme, že v odst. 1 písm. c) je chybně uveden odkaz: „pro účely činností uvedených v písmenech a) až c)“, domníváme se, že správně je „pro účely činností uvedených v písmenech a) až b)“.
Zdůvodnění:
Navrhujeme úpravu odstavce, tak aby součástí auditorské činnosti byly všechny činnosti poskytující přiměřené či omezené ujištění (ať již požadované právními předpisy nebo sjednané dobrovolně) a činnosti spočívající v postupech dohodnutých mezi auditorem a objednatelem (pouze v případech, jsou-li zjištění z těchto postupů určena nebo mohou být zpřístupněna jinému než objednateli).
Současně navrhujeme opravu pravděpodobně chybného odkazu v odst. 1 písm. c).
Vyhověno.
Uvedená nepřesnost se nacházela pouze v platném znění. Platné znění bylo proto uvedeno do souladu s bodovým zněním návrhu zákona.
47.
Komora auditorů
2.
Z
§ 14ha odst. 4 ZOA
Navrhujeme do ustanovení přidat možnost nahlížet do spisu jinému auditorovi pro účely přezkumu řízení kvality zakázky a monitorování zásad a postupů vnitřního systému řízení kvality.
Zdůvodnění:
Navrhujeme doplnit ustanovení, aby bylo obdobně jako v § 15 odst. 3 písm. c) ZOA, kde se za porušení mlčenlivost nepovažuje poskytnutí informací jiném auditorovi v souvislosti s prováděním zmíněných činností.
Vyhověno.
Upraveno podle připomínky.
47.
Komora auditorů
3.
Z
§ 38 odst. 1 písm. c) ZOA
Nově přidané ustanovení, které rozšiřuje dohled rady i nad organizací a prováděním dílčích částí auditorské zkoušky a rozdílové zkoušky, jde na rámec požadavků Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES.
Nové ustanovení povede ke zvýšení administrativní zátěže a ke zvýšeným výdajům státního rozpočtu. Navrhujeme toto ustanovení zrušit.
Nevyhověno.
Uvedené ustanovení však bylo přeformulováno tak, aby lépe odpovídalo znění čl. 32 odst. 4 písm. a) směrnice o povinném auditu.
47.
Komora auditorů
4.
Z
§ 2d odst. 4 ZOA
V souladu s ustanovením § 2d odst. 4 je vyžadováno, aby vyhotovuje-li auditor zprávu o provedení auditorské činnosti, byla tato zpráva označena jako „zpráva auditora” nebo „zpráva nezávislého auditora”. V některých specifických případech např. při ověřování dotací může být vyžadováno, aby byla zpráva auditora označena např. jako „výkaz“, rovněž v případě ověřování podle ISAE 3000 bývá zpráva auditora označena jako „zpráva nezávislého odborníka“.
Zdůvodnění:
Navrhujeme, aby bylo ve specifických případech umožněno použití i jiného označení zprávy auditora, než je „zpráva auditora” nebo „zpráva nezávislého auditora”.
Vyhověno jinak.
Dané ustanovení bylo nahrazenou pouhým požadavkem na písemnost zprávy o výsledku auditorské činnosti.
47.
Komora auditorů
5.
Z
ZOA
Úprava kompetenčního rámce pro provádění kontrol kvality týkajícího se mimo jiné i společné kontroly RVDA s dohledovým orgánem ze třetí země.
Zdůvodnění:
V této souvislosti se domníváme, že tyto společné kontroly by měly být výhradně v gesci RVDA. KA ČR nedisponuje dostatečnými personálními a odbornými kapacitami k provádění této společné kontroly. Pro KAČR by tato agenda znamenala značnou finanční zátěž.
Nevyhověno.
Z připomínky není zřejmé, k čemu přesně se váže a jaká úprava je požadována. Každopádně, úpravu systému kontrol kvality není vhodné realizovat v rámci doprovodné legislativy k novému zákonu o účetnictví.
47.
Komora auditorů
6.
Z
§ 83 odst. 4
§ 84 odst. 2 změna zákona o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“)
Z ustanovení není zřejmé, zda má být zpráva o vztazích ověřována v rámci ostatních informací, jak je tomu v současné době, nebo zda by auditor měl vydat k tomuto ověření samostatnou zprávu. Zároveň není jasná provázanost na § 84 odst. 2.
Zdůvodnění:
Navrhujeme úpravu ustanovení tak, aby bylo zřejmé, co je výstupem auditora z tohoto ověření, tj. zda samostatná zpráva o ověření zprávy o vztazích, či zda má být zpráva o vztazích ověřována v rámci ostatních informací.
Vysvětleno.
Problematika je dostatečně řešena v § 20a zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech), ve znění pozdějších předpisů.
47.
Komora auditorů
7.
Z
§ 181 odst. 2, § 403 odst. 1 ZOK
Domníváme se, že lhůta pro projednání řádné účetní závěrky valnou hromadou (6 měsíců od posledního dne předcházejícího účetního období, za které se sestavuje) je krátká. Navíc návrh nového zákona o účetnictví v § 154 stanovuje povinnost zveřejnit řádnou účetní závěrku do 12 měsíců od konce účetního období.
Zdůvodnění:
Navrhujeme prodloužení lhůty pro projednání řádné účetní závěrky rovněž na 12 měsíců od konce účetního období.
Nevyhověno.
Lhůta 6 měsíců od posledního dne předcházejícího účetního období je dlouhodobě zavedenou lhůtou. Její prodloužení by vedlo k řadě praktických problémů, například by se mohl nadměrně odkládat termín výplaty podílu na zisku a společníci by se zásadní informace o výkonnosti společnosti dozvídali s velkým zpožděním. Schválení účetní závěrky je rovněž důležité pro plnění daňových povinností.
47.
Komora auditorů
8.
Z
§ 231, § 469 odst. 2, § 497 odst. 1, § 567 odst. 2 ZOK
Z ustanoveních: „ověřena auditorem, podle jehož názoru podává věrné a poctivé zobrazení finanční situace, finanční výkonnosti a jiných vykazovaných změn finanční situace“, není zřejmé, zda je tato formulace zamýšlena jako ekvivalent pojmu „výrok bez výhrad“ dle ZOA.
Zdůvodnění:
Mohou existovat případy, kdy výrok auditora nebude bez výhrad, avšak výhrada (či jiná modifikace výroku) bude souviset se záležitostí nesouvisející s vlastním kapitálem k rozvahovému datu (např. výhrada týkající se pouze srovnávacích údajů za minulé období vykázaných v účetní závěrce, nebo výhrada týkající se klasifikace položek v účetní závěrce neovlivňujících vlastní kapitál). Je záměrem, aby takovéto případné výhrady blokovaly možnost zvýšení základního kapitálu?
Navrhujeme zvážit úpravu ustanovení tak, aby mohl být v určitých případech umožněn i výrok s výhradou, pokud by se žádná z výhrad netýkala dotčeného majetku, resp. kapitálu.
Vysvětleno.
Tato formulace vyplývá ze změn zákona o auditorech navržených v tomto návrhu zákona v souvislosti s přijetím nového zákona o účetnictví (§ 20 odst. 1 písm. c) zákona o auditorech). Jedná se o aktualizovaný ekvivalent pojmu „výrok bez výhrad“.
47.
Komora auditorů
9.
Z
§ 16 odst. 1 změna zákona o podnikání na kapitálových trzích (dále jen „ZPKT“)
Na konci ustanovení: „(1) Obchodník s cennými papíry má povinnost auditu řádné účetní“, chybí slovo „závěrky“.
Zdůvodnění:
Navrhujeme doplnit chybějící slovo.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
47.
Komora auditorů
10.
Z
§ 16 odst. 1, § 16b odst. 2 ZPKT
Z ustanovení § 16 odst. 1: „K řádné individuální účetní závěrce obchodník s cennými papíry připojí také údaj o výši základu pro výpočet příspěvku do Garančního fondu (§ 129 odst. 1).“ a ustanovení § 16b odst. 2 „Informace podle odstavce 1 se připojí k řádné konsolidované účetní závěrce, nebo řádné individuální účetní závěrce, není-li konsolidovaná účetní závěrka sestavována“, není zřejmé, co znamená výraz „připojí“.
Zdůvodnění:
Domníváme se, že formulace „připojí se k účetní závěrce“ je problematická. Mohlo by být vnímáno, že připojením se stávají tyto informace součástí účetní závěrky, a tudíž předmětem auditu. Podle našeho názoru by bylo vhodnější používat formulaci „zveřejní společně s účetní závěrkou“ či jiný obdobný mechanismus (viz další zprávy jako zpráva vedení, zpráva o vztazích apod.).
Nevyhověno, vysvětleno.
Spojení “připojení k účetní závěrce“ je vymezeno v aktualizovaném návrhu nového zákona o účetnictví, který stanovuje, jak se takové připojení provede.
47.
Komora auditorů
11.
Z
§ 118 odst. 2 písm. b) ZPKT
Součástí výroční finanční zprávy emitenta podle požadavku tohoto ustanovení je i prohlášení odpovědných osob emitenta.
Zdůvodnění:
Navrhujeme doplnit do nového zákona o účetnictví požadavek, aby prohlášení odpovědných osob bylo součástí zpráv vedení všech účetních jednotek.
Vyhověno.
Bude doplněno do nového zákona o účetnictví k již stávající povinnosti podpisu zprávy vedení osobou odpovědnou za účetní výkaznictví jako další náležitost zprávy vedení. Prohlášení ohledně samotné účetní závěrky bude mezi náležitosti účetní závěrky rovněž doplněno (je obsahem i IAS 1.51).
47.
Komora auditorů
12.
Z
§ 118 odst. 3 ZPKT
Z ustanovení: „Spolu s výroční finanční zprávou se uveřejňují zprávy o ověření řádné účetní závěrky nebo ověření zprávy vedení nebo její části,“ není zřejmé, zda bude existovat nějaká „zpráva o ověření zprávy vedení“ (odlišná od zprávy auditora o povinném auditu, jejíž součástí je vyjádření k ostatním informacím včetně zprávy vedení).
Zdůvodnění:
Navrhujeme vyjasnit, zda bude existovat nějaká „zpráva o ověření zprávy vedení“ (odlišná od zprávy auditora o povinném auditu, jejíž součástí je vyjádření k ostatním informacím včetně zprávy vedení).
Vyhověno jinak.
Věta druhá § 118 odst. 3 bude upravena takto: „Spolu s výroční finanční zprávou se uveřejňuje zpráva auditora o auditu řádné účetní závěrky a o ověření zprávy vedení a zpráva auditora o ověření zprávy o udržitelnosti.“
47.
Komora auditorů
13.
Z
§ 118 odst. 10 ZPKT
Z tohoto ustanovením chápeme, že nebude možné zveřejnit veškeré požadované dokumenty prostřednictví ČNB. Pokud tomu tak je, obáváme, že může dojít k nesplnění požadavků na zveřejnění požadovaných dokumentů emitentem ve stanovených 4 měsících od konce účetního období v důsledku zpoždění na straně rejstříku.
Zdůvodnění:
V případě, že nebude možné zveřejnění požadovaných dokumentů prostřednictví ČNB, navrhujeme prodloužení lhůty pro toto zveřejnění.
Vyhověno jinak.
Odstavec 10 nebude v návaznosti na připomínku ČNB do § 118 doplňován. Uveřejnění podle § 127 ZPKT bude nadále možné bez schválení VH. Ve 4měsíční lhůtě budou emitenti muset výroční finanční zprávu pouze uveřejnit podle § 127 ZPKT (tj. zaslat ČNB a uveřejnit na internetových stránkách) a pro účely tohoto uveřejnění dokumenty tvořící VFZ nemusí být schváleny VH. Lhůta pro zveřejnění VFZ v rejstříku však zůstane nezkrácena (tj. lhůta 12 měsíců) a dokumenty se zveřejní až po jejich schválení.
47.
Komora auditorů
14.
Z
§ 121o odst. 4 ZPKT
Ustanovení požaduje po emitentovi uveřejnění zprávy o odměňování spolu se zprávou o jejím ověření. Nicméně z tohoto ustanovení není zřejmé, jakou podobu má zpráva o ověření mít (zda to mát být samostatná zpráva či nikoliv), rovněž není zřejmé, o jaký typ ověření ze strany auditora se má jednat a zda má toto ověření proběhnout před schválením zprávy o odměňování valnou hromadou či až poté.
Zdůvodnění:
Navrhujeme úpravu odstavce, aby by bylo zřejmě o jaké ověření se má ze strany auditora jednat a co má být výstupem z tohoto ověření.
Vysvětleno.
ZPKT stanovuje povinnost ověření, v § 20a odst. 3 ZoA je potom stanoveno, kde se k tomu auditor vyjádří (tj. ve zprávě o povinném auditu, pokud je to zapotřebí, tj. pouze v případech, kdy zpráva o odměňování neobsahuje (když nebyly uveřejněny) informace, které požaduje čl. 9b Směrnice 2007/36/ES).
47.
Komora auditorů
15.
Z
§ 121q ZPKT
Ustanovení požaduje, aby auditor ověřil, že prostřednictvím zprávy o odměňování byly poskytnuty informace vyžadované v § 121p ZPKT. Nicméně z toho odstavce není zřejmé, zda je úkolem auditora pouze ověřit, že emitent zveřejnil veškeré požadované informace nebo má rovněž ověřit správnost těchto informací.
Domníváme se, že z ustanovení: „Emitent bez zbytečného odkladu po konání valné hromady podle odstavce 3 bezplatně uveřejní zprávu o odměňování spolu se zprávou o jejím ověření a s informací,“ není dostatečně zřejmé, že tato zpráva o ověření má poskytnout výsledky ověření popisovaného v § 121q ZKPT.
Zdůvodnění:
Navrhujeme úpravu odstavce, aby bylo zřejmé, co je předmětem ověření.
Navrhujeme do tohoto ustanovení doplnit přímo referenci na ověření dle § 121q ZPKT.
Vysvětleno.
Z uvedeného textu plyne, že auditor ověří, zda informace, které jsou vyžadovány EU, jsou zveřejněny, nejedná se o ověření správnosti informací.
Auditor je povinen ověřit, zda prostřednictvím zprávy o odměňování, která měla být vyhotovena a dána k dispozici zákonem stanoveným způsobem v auditovaném účetním období, došlo k poskytnutí informací požadovaných ZPKT. Pokud došlo k poskytnutí všech požadovaných informací, auditor do zprávy auditora nepřidává žádné zvláštní vyjádření. Pokud auditor naopak shledá nesoulad se ZPKT, musí o tom ve své zprávě informovat.
Toto je uvedeno v důvodové zprávě k ZoA.
47.
Komora auditorů
16.
Z
§ 82 odst. 2 písm. d) ZOK,
§ 121s odst. 1 ZPKT
Mezi uvedenými odstavci je rozdílný přístup. Ve zprávě o vztazích v § 82 odst. 2 písm. d) ZOK se vychází z řádné individuální účetní závěrky za individuální účetní období, za něž se zpracovává zpráva o vztazích, v § 121s odst. 1 ZPKT se vychází z řádné individuální účetní závěrky za individuální účetní období bezprostředně předcházející individuálnímu účetnímu období.
Zdůvodnění:
Navrhujeme sjednotit přístup.
Vysvětleno.
Rozdílný přístup je právě navrhovanou právní úpravou odstraňován. V obou případech se vychází z individuální účetní závěrky za poslední skončené účetní období. Zpráva o vztazích za účetní období, kterým je kalendářní rok 2024, bude vypracovávána až na začátku roku 2025, tedy až po skončení daného účetního období. Bude-li uzavírána významná transakce například k 1. 9. 2025, bude vycházeno z účetní závěrky za rok 2024. Jelikož je s definicí významné transakce pracováno již v průběhu předmětného individuálního účetního období, není možné, aby byla kritériem výše aktiv v individuálním účetním období, které ještě neskončilo.
47.
Komora auditorů
17.
Z
§ 2a odst. 4 změna zákona o oceňování
Podle ustanovení § 2a odst. 4 se reálná hodnota podle zákona upravujícího účetnictví považuje za tržní hodnotu. Nový zákon o účetnictví v § 83 definuje reálnou hodnotu jako částku, která by byla získána z prodeje aktiva nebo zaplacena za převzetí dluhu v rámci běžné transakce mezi účastníky trhu k okamžiku ocenění. Tato definice neodpovídá definici reálné hodnoty podle IFRS.
Zdůvodnění:
Navrhujeme zvážit úpravu definice reálné hodnoty podle IFRS.
Vysvětleno.
ZOM využívá definice TH z IVS. Není cílem převzít reálnou hodnotu z IFRS. Zákon pouze umožňuje, je-li reálná hodnota stanovena dle IFRS, může být využita jako plnohodnotná náhrada za TH dle ZOM.
47.
Komora auditorů
18.
Z
§ 21 odst. 1 změna zákona o oceňování
Z ustanovení není zřejmé, zda platební prostředky zahrnují i kryptoměny.
Zdůvodnění:
Navrhujeme vyjasnit např. v důvodové zprávě, zda platební prostředky zahrnují i kryptoměny.
Vysvětleno.
Kryptoměny nejsou pro účely ZOM považovány za platební prostředek. Ustanovení by na ně ani nemohlo být aplikováno, kryptoměny nemají nominální hodnotu.
První věta výše uvedeného vysvětlení bude doplněna do DZ.
47.
Komora auditorů
19.
Z
§ 20d změna zákona o daních z příjmu (dále jen „ZDP“)
Zákon zavádí nový pojem zahraniční poplatník, tento pojem však není definován. Bez definice tohoto zásadního pojmu nebude možné zákon o daních z příjmů řádně aplikovat.
Organizační složka banky podle zákona o účetnictví není účetní jednotkou, ale musí používat účetní metody jako by byla účetní jednotkou (s určitými výjimkami). Z toho dovozujeme, že se pro účely ZDP nejedná o poplatníka s akruálním základem daně, protože je definován jako poplatník daně z příjmů právnických osob, který je účetní jednotkou. Podle § 20d ZDP poplatník daně z příjmů právnických osob, který není účetní jednotkou podle zákona upravujícího účetnictví, v rozsahu potřebném pro výpočet daně postupuje, jako by byl poplatníkem s akruálním základem daně. Je otázka, zda ze slova rozsah můžeme dovodit to, že organizační složka banky/pojišťovny na území ČR má vést evidenci podle mezinárodních účetních standardů.
Zdůvodnění:
Navrhujeme doplnění definice zahraničního poplatníka.
Navrhujeme zjednodušit uvedené ustanovení a doplnit do důvodové zprávy, zda jsou organizační složky bank/pojišťoven na území ČR povinny vést evidenci podle mezinárodních účetních standardů.
Vysvětleno.
Pobočka zahraniční banky na území ČR podle nového zákona o účetnictví není účetní jednotkou, nicméně na základě změn navrhovaných v rámci tohoto návrhu zákona v zákoně o bankách bude tato pobočka používat vybrané účetní postupy, které jsou vymezeny v novém zákoně o účetnictví. S výjimkou některých povinností (např. povinnost konsolidace a povinnost auditu účetní závěrky) tak bude tato pobočka postupovat v oblasti účetnictví jako srovnatelná účetní jednotka. Jelikož srovnatelnou účetní jednotkou bude v daném případě banka, která je účetní jednotkou a která podle nového zákona o účetnictví povinně používá mezinárodní účetní standardy, bude i tato pobočka používat mezinárodní účetní standardy. Toto své účetnictví bude moci následně využít coby evidenci zahraničního poplatníka.
Vzhledem k tomu, že poplatník používající mezinárodní účetní standardy je podmnožinou poplatníka s akruálním základem daně a podle § 20d má tento „zahraniční poplatník“ postupovat jako poplatník s akruálním základem daně, bude postupovat jako poplatník používající mezinárodní účetní standardy. Současně však bude stále „zahraničním poplatníkem“ ve vztahu k povinnosti vést evidenci zahraničního poplatníka.
47.
Komora auditorů
20.
Z
§ 21h ZDP
Zákon nově stanoví, že za příjem se považuje účetní výnos a další položky, o kterých to tento zákon stanoví, stejné platí pro výdaje. Bude toto platit vždy (viz plánovaná ustanovení vyhlášky):
- při odkládání výnosů, tj. vzniku výnosů příštích období, resp. rezervy na vratky,
- při alokaci výnosů u vícesložkových smluv dle reálných hodnot,
- uplatnění PoC metody (vznik výnosů příštích období nebo pohledávky).
Dále z výše uvedeného rozumíme, že se mění koncepce položek zvyšujících a snižujících výsledek hospodaření, což ovšem nereflektuje § 23 ZDP. Koncepčně by tedy například § 23 odst. 3 písm. a) ZDP neměl stanovovat položky „o které se zvyšuje výsledek hospodaření“, ale měl by říkat, že za „příjem se považuje také“. Jinými slovy koncepce navržená v § 21h ZDP se nepropsala do ostatních ustanovení ZDP a § 23 ZDP je pouze jedním z těchto příkladů. Tato úprava se nepromítla ani v odůvodnění ke změnám v § 23 odst. 4 písm. d) ZDP, protože pokud zákon nově uvádí termín příjem, pak se nejedná pouze o zaúčtovaný výnos, ale i další příjem, o kterém tak zákon stanoví.
Zdůvodnění:
Jedná se o zásadní změnu v koncepci zákona, kterou je nutné propsat do všech ustanovení zákona a jejich odůvodnění.
Vysvětleno.
Na současném přístupu k účetním výnosům se nic nemění, pokud je v účetnictví určitá operace zaúčtována jako výnos, a ZDP nestanoví speciální pravidlo, jde o příjem pro účely daní z příjmů. Vzhledem k novým účetním postupům může dojít k situacím, kdy výnosy budou vykázány v určitých specifických případech v jiném zdaňovacím období než nyní. Účetní rezervy se ze základu daně vylučují (§ 23 odst. 4), což bude platit i pro rezervu na vratky.
Co se týká rozšíření ustanovení § 21h (další položky, o kterých to tento zákon stanoví), navrhovaná úprava navazuje na koncepci daňové hodnoty a zejména zavedení možnosti stanovit základ daně dle mezinárodních účetních standardů, kdy se výrazně zvyšuje počet mimoúčetních položek, resp. kdy zákon stanoví o určité položce, že se jedná o příjem či výdaj. U ustanovení § 23 odst. 3, lze souhlasit, že by bylo vhodné je komplexně přepracovat, nicméně jednalo by se o další zásadní změnu stávajícího systému, která by novelu prodloužila a zkomplikovala.
47.
Komora auditorů
21.
Z
§ 23 odst. 2 písm. a) ZDP
Mikro a malá účetní jednotka si například v případě leasingu může a nemusí vybrat postup podle mezinárodních účetních standardů. Pokud si taková účetní jednotka postup podle mezinárodních účetních standardů zvolí, znamená to, že se jedná o základ daně z výsledku hospodaření podle účetních předpisů bez vlivu mezinárodních účetních standardů?
Zdůvodnění:
Navrhujeme tuto záležitost vyjasnit.
Vysvětleno.
Možnost zvolit si postup při účtování leasingu obdobně jako dle mezinárodních účetních předpisů vychází z českých účetních předpisů a poplatníci, kteří si tuto možnost zvolí (nebo, kteří ji mají povinnou) jsou stále účetní jednoty účtující dle českých účetních předpisů, tj. bez vlivu mezinárodních účetních standardů.
Ustanovení § 23 odst. 2 písm. a) však na základě připomínek bude upraveno a text „bez vlivu…“ bude vypuštěn.
47.
Komora auditorů
22.
Z
§ 23 odst. 2 písm. c) ZDP
Za poplatníka používajícího mezinárodní účetní standardy se považuje účetní jednotka, která mezinárodní účetní standardy používá povinně, nikoliv volitelně. To tedy znamená, že pokud poplatník přestane být účetní jednotkou, která vede účetnictví povinně podle mezinárodních účetních standardů (například emitent dluhopisů, dluhopisy splatí) potom podle zákona o účetnictví může dobrovolně pokračovat ve vedení účetnictví podle mezinárodních účetních standardů tak, aby se vyhnul složitostem při přechodu na nový systém. Nicméně podle zákona o daních z příjmů bude muset takový poplatník udělat změnu daňové metody a začít počítat základ daně jako by vedl účetnictví podle českých předpisů upravující účetnictví, pro poplatníky tedy bude tato změna velmi náročná.
Domnívali jsme se, že je cílem nového zákona o účetnictví podpořit používání mezinárodních účetních standardů – dobrovolná aplikace pro jednotky pod SFÚ a snížit administrativní náročnost pro jednotky podléhající konsolidaci dle mezinárodních účetních standardů (nově i optikou dorovnávací daně). Pokud ale zůstane pro tyto jednotky tzv. dvojkolejnost – tj. povinnost upravit výsledek hospodaření na základě českých účetních předpisů, vytyčený cíl nemůže být naplněn.
Zdůvodnění:
Doporučujeme zvážit aplikaci § 23 odst. 2 písm. c) ZDP i na dobrovolné vedení účetnictví podle mezinárodních účetních standardů.
Vyhověno.
Možnost stanovení základu daně dle mezinárodních účetních standardů bude umožněna i poplatníkům, kteří tyto standardy používají dobrovolně.
47.
Komora auditorů
23.
Z
§ 23 odst. 12 ZDP
Navrhujeme do důvodové zprávy uvést alespoň příkladmo typy takových částek, které nikdy neovlivní základ daně poplatníka používajícího mezinárodní účetní standardy.
Vyhověno.
Důvodová zpráva bude doplněna o aktuálně identifikované stálé rozdíly, kterých se dané ustanovení týká a i následně bude MF metodicky identifikovat tyto případy a je předpokládáno, že bude vydán metodický pokyn, který bude průběžně aktualizován.
47.
Komora auditorů
24.
Z
§ 23 odst. 13 písm. a) ZDP
Domníváme se, že není jasné, kdy nastává okamžik změny daňové metody. Je okamžik změny chápán jako okamžik přechodu na mezinárodní účetní standardy (první den srovnatelného období), nebo první den běžného účetního období, kdy bylo o změně rozhodnuto a fakticky se začalo dle mezinárodních účetních standardů postupovat?
Pokud by platila druhá úvaha, pak je § 23 odst. 13 písm. a) nesprávně formulován.
Zdůvodnění:
Navrhujeme vyjasnit, kdy nastává okamžik změny daňové metody.
Vyhověno.
Ustanovení bude upraveno, aby bylo zřejmé, že se použije v tom zdaňovacím období, kdy se poprvé postupuje podle nového systému.
47.
Komora auditorů
25.
Z
§ 23 odst. 13 písm. a) a b) ZDP
Z důvodové zprávy rozumíme, že by poplatník, který například vede účetnictví podle českých předpisů upravujících účetnictví, přešel na povinné vedení účetnictví podle mezinárodních účetních standardů, měl stanovit hodnotu aktiv a dluhů podle mezinárodních účetních standardů a související rozdíly, které vstoupily do vlastního kapitálu, rozpustit v následujících 10 letech do základu daně za předpokladu, že jsou to položky, které základ daně ovlivnit mohou. Pokud jsme tento postup pochopili správně, pak se ale domníváme, že neodpovídá textu zákona, který hovoří o tom, že by poplatník mě stanovit hypotetické základy daně za všechna předcházející období a o tyto rozdíly upravit základ daně v následujících letech. Otázkou je, jak se do stanovení hypotetických základů daně, resp. ocenění aktiv a dluhů propisuje ustanovení IFRS 1 (aplikace volitelných výjimek) při přechodu (např. přecenění majetku).
Zásadní nesrovnalost však vidíme v tom, jak je podle § 23k ZDP definován pojem dluh a aktivum. Za aktivum se podle důvodové zprávy považuje i pohledávka, která není pohledávkou pro účely ZDP (například dohadná položka aktivní nebo náklad příštích období). Oproti tomu za dluh dle ZDP se položky vyjmenované v § 23k odst. 3 ZDP jako například dohadná položka pasivní nebo výnosy příštích období nepovažují. Z toho vyplývá, že pokud bude poplatník přecházet na účtování podle mezinárodních účetních standardů, bude přepočítávat aktiva (včetně dohadných položek aktivních a ostatních složek) zatímco v otázce dluhů se výjimky uvedené v § 23k odst. 3 ZDP přepočítávat nebudou. Pokud tomuto ustanovení rozumíme správně, pak se jedná o velmi nekoncepční přístup, který nedává ekonomický smysl.
Dále se domníváme, že je nezbytné v ustanovení definovat, kdy ke změně daňové metody dochází a o jaký základ daně se v ustanovení jedná (například před uplatněním položek snižujících základ daně a položek odčitatelných od základu daně atd.).
Vyhověno.
Ustanovení bude upraveno, aby byl srozumitelnější postup, kterým se k uvedenému přistupuje.
Ustanovení především nemá za cíl, aby reálně poplatník porovnával všechny historické/budoucí základy daně – tomto směru jde pouze o konstrukt, který má za cíl sdělit, že poplatník musí upravit základ daně o položky, které by v důsledku změny daňové metody nebyly nikdy vykázány v základu daně, ač by bez přechodu zdaněny byly. Jinými slovy ustanovení nemá za cíl vést evidenci, která by reálně vytvořila budoucí či minulé základy daně a ty porovnávala – naopak cílem je pouze podchytit ty transakce, které zdaněny nebudou, přičemž ty lze vytipovat libovolnou metodou.
To nic nemění na tom, že text ustanovení bude upraven, aby intuitivně uvedenou situaci řešil.
Legislativní text § 23k bude upraven, aby se toto ustanovení vztahovalo na všechny účetní dluhy.
47.
Komora auditorů
26.
Z
§ 23 odst. 14 písm. b) ZDP
Pokud poplatník povinně aplikoval mezinárodní účetní standardy (např. emitent veřejně obchodovaných dluhopisů) a začne mezinárodní účetní standardy aplikovat dobrovolně (dluhopisy splatí). Pak musí dle tohoto ustanovení přejít pro účely daně zpět na české účetní předpisy. Viz také komentář k
§ 23 odst. 2 písm. c).
Zdůvodnění:
Doporučujeme zvážit aplikaci § 23 odst. 2 písm. c) ZDP i na dobrovolné vedení účetnictví podle mezinárodních účetních standardů.
Vyhověno.
Možnost stanovení základu daně dle mezinárodních účetních standardů bude umožněna i poplatníkům, kteří tyto standardy používají dobrovolně.
47.
Komora auditorů
27.
dotaz
Obecné dotazy k novele ZDP
- Diskont rezervy je změnou rezervy, tj. obvykle neuznatelným výdajem, nebo úrokovým nákladem? Jak se postupuje u rezervy na výdaj na odstranění aktiva?
- Komponentní odpisování – pokud si ho účetní jednotka zvolí (dle ZoÚ má zvážit jeho uplatnění), jak bude komponent chápán z pohledu ZDP?
- Současné technické zhodnocení pronajaté věci – jak bude řešeno? Pokud nájemce rozezná aktivum, pak bude vždy daňově odpisováno? Pokud nájemce provede „technické zhodnocení“, které neodstraní a předá ho zpět pronajímateli, jak ten o tom účtuje a jak zdaňuje?
- Pokud si účetní jednotka stanoví limit pro aktivaci do hm. majetku včetně následného výdaje výš, než je limit v ZDP (viz navrhované ustanovení vyhlášky), pak bude pro toto aktivum postupovat dle ZDP, i když to nebude evidované (resp. uznané) aktivum dle ZoÚ?
Vysvětleno.
Diskont položek, které vstupují do základu daně, bude daňově uznatelný, tedy i diskont rezervy na odstranění aktiva (pokud se nebude vylučovat ze základu daně).
Komponentní odpisování u CAS poplatníků bude možné použít i v daních. Pro zatřídění majetku bude rozhodující charakter a daňová hodnota “celého” aktiva.
Technické (dodatečné) zhodnocení pronajaté věci nebude možné. Buď bude nájemce ekonomickým vlastníkem, pak odpisuje aktivum právo užití, které lze dodatečně zhodnotit (standardní postup), nebo jde o klasický nájem, a pak všechny úpravy majetku jsou výdajem, který může být u účtujících poplatníků časově rozlišován.
Ano, aktiva s daňovou hodnotou vyšší než 100 tis. Kč budou vždy daňově odpisována bez ohledu na limity v účetnictví (výjimkou jsou poplatníci vykazující dle mezinárodních účetních standardů.
47.
Komora auditorů
28.
Z
§ 20a odst. 1 písm. a) ZOA
Navrhujeme text ustanovení formulovat opačně, tj. soulad informací ve zprávách s účetní závěrkou, jak je to např. ve 2b, aby to nevyznívalo tak, že se auditor vyjádří, že účetní závěrka je v souladu s informacemi v ostatních zprávách.
Vyhověno.
Upraveno podle připomínky.
48.
Komora daňových poradců
1.
Z
Veškeré uvedené připomínky jsou zásadní.
A. K Terminologii novely (například § 23f i další části novely)
A.1. Jedním z hlavních problémů celé novely je, že zavádí velké množství nových pojmů, které v mnohých případech nedefinuje a není z textu zřejmé, zda daný pojem odkazuje na soukromé právo, účetní předpisy nebo má jiný odkaz či speciální definici pro účely ZDP. V některých případech uvádí například text, že jde o rezervu či opravnou položku dle zvláštního právních předpisu, v některých případech, že jde o definici z účetních předpisů a v jiných podobných situacích zde tento odkaz chybí. Ani z důvodové zprávy není zřejmé, zda jde o úmysl či pouhé opomenutí. Je zcela nezbytné toto důkladně upravit, a to nejen v textu zákona, ale i v důvodové zprávě, ale zejména promyslet, kdy, jak budou jednotlivé nové pojmy definovány a jaké to bude mít daňové dopady. V této chvíli (bez znalosti definice těchto pojmů), nelze kvalifikovaně uplatnit k mnoha věcem připomínky.
Bere se na vědomí.
Na základě připomínek bude terminologie revidována i po stránce obsahu těchto pojmů.
48.
Komora daňových poradců
2.
Z
A.2. ZDP na mnoha místech pro poplatníky, kteří mají hotovostní základ daně, stanoví fikci, že postupují a oceňují či definují věci tak, jako kdyby byli účetní jednotkou.
Z tohoto hlediska se domníváme, že je nutné promyslet a příslušně upravit v jednotlivých ustanoveních ZDP, co všechno tato fikce má znamenat. Například bude znamenat to, že když účetní jednotka určitý výdaj bude časově rozlišovat, bude toto časové rozlišení relevantní i pro poplatníka s hotovostním základem daně? Nebo pokud dojde k tomu, že k pohledávce bude v účetnictví vytvořena ať už účetní či daňová opravná položka, případně bude proveden částečný odpis pohledávky, bude toto relevantní (tato „zbytková hodnota") i pro poplatníky s hotovostním základem daně? Jak to bude z hlediska diskontování apod.? Na mnoha místech také není zřejmé, o jakou fikci účetní jednoty se má jednat (malou, mikro apod.).
A.2.1. Je nutno poukázat na praktická „evidenční úskalí“ navození fikcí typu, kdy hledíme na poplatníka či transakce optikou ZDP „jako by byl“ či „kdyby/pokud by byl“. Tyto fikce navozují povinnost poplatníka simulovat průkazným způsobem oproti „účetnímu stavu“ jakýsi „daňový stav“, který znamená, že poplatník musí:
· buď vést vedle účetnictví i paralelní mimoúčetní evidenci dočasných rozdílů, které jsou nyní daňově nerelevantní, ale v budoucnu (pokud by vše bylo jinak) se daňově relevantní stanou, a to včetně transparentního přenosu těchto položek do dalších let,
· anebo vést v rámci účetnictví natolik podrobnou analytickou evidenci ke zřízeným účtům, aby předmětné dočasné rozdíly byly v aktuálním roce vyloučeny a následně aby byly ve správném roce „přidaněny“.
Není vůbec zřejmé, jaké daňové dopady takováto fikce přinese a mimo to by znamenala výrazné navýšení administrativy, nákladů na straně poplatníků/plátců a přinesla by značné výkladové problémy a nejasnosti.
Vyhověno jinak.
Dotčená ustanovení budou na základě připomínek legislativně upravena, pro FO se vrátí zpět „obchodní majetek“ ve smyslu dosavadní úpravy ZDP (tj. v této oblasti zůstane zachován dosavadní stav).
Fikce postupu, ocenění či definice pro poplatníky s hotovostním základem daně jako by byli účetní jednotkou, byla nastavena a využita v těch případech, kdy je režim účetních jednotek shodný se zamýšleným režimem hotovostních poplatníků. Tyto postupy budou konkrétněji a více vysvětlujícím způsobem zaneseny do ZDP.
Nerelevantní je pro poplatníky s hotovostním základem daně použití této fikce např. právě pro časové rozlišení výdajů souvisejících s aktivem, kdy u hotovostních poplatníků snižuje výdaj daňovou hodnotu aktiva v jiném okamžiku než u poplatníka s akruálním základem daně, jak vyplývá z rozdílné konstrukce jejich základu daně, což je odpovídajícím způsobem promítnuto v příslušných ustanoveních ZDP.
Nicméně pro neúčtující fyzické osoby budou zároveň vytvořena speciální ustanovení, která budou explicitně uvádět jednotlivé režimy tak, aby se uvedené postupy nad rámec dnešních standardů nemusely dovozovat z fikcí.
48.
Komora daňových poradců
3.
Z
A.3. Na mnoha místech ZDP zůstává původní terminologie jako nabývací cena (např. § 19 odst. 9 ZDP, případně § 10 odst. 6 ZDP), rezervy namísto daňové rezervy (např. § 23a, § 23c ZDP atd.) nebo například rezervy vytvořené pro daňové účely viz § 38ba ZDP, pojem majetek namísto pojmu aktiva (např. § 23c ZDP). V některých ustanovení ZDP je použit pojem „zákon upravující oceňování věcí” (např. § 23n odst. 6 ZDP, § 23p ZDP), v jiných ustanoveních se používá pojem “zákon upravující oceňování věcí, služeb a dluhů”. V některých ustanoveních se používá pojem „úplatné pozbytí“ v některých naopak „úplatný převod“. V některých ustanoveních zákon používá pojem „podle právních předpisů upravujících účetnictví“, v některých naopak „podle účetních předpisů“, vzniká tak otázka, jestli je mezi těmito termíny rozdíl? Zákon působí zmatečně a je nezbytné terminologii v ZDP sjednotit, aby byl srozumitelný.
Vyhověno.
Terminologie bude sjednocena.
48.
Komora daňových poradců
4.
Z
A.4. Terminologická nejednotnost se v zákoně vyskytuje na více místech, kdy není zcela zřejmý důvod používání jiných pojmů či termínů (například § 23 zg s používáním pojmu tržní hodnota a ustanovení, které řeší podobnou ne-li stejnou situaci v § 38zf), je používán pojem reálná hodnota. Není zřejmé, proč je používána tato jiná terminologie a není patro, zda používané pojmy mají vycházet ze zákona o oceňování nebo ze zákona o účetnictví. Pro vysvětlení uváděného rozdílu by mohlo v důvodové zprávě postačovat vysvětlení, že reálná hodnota je pojem pro tržní hodnotu používaný v účetnictví, případně s vysvětlením rozdílnosti těchto pojmů. Považujeme za zcela nezbytné detailněji a podrobně z tohoto pohledu projít celý navržený text, provést jeho úpravu tak, aby bylo zřejmé, z jaké právní úpravy, případně jak jsou příjmy definovány a při různé definici stejných či obdobných případů v důvodové zprávě jednoznačně a nesporně vysvětlit tyto důvody a případně tuto skutečnost promítnout i do zprávy RIA.
Vysvětleno.
Tržní hodnota je institutem zákona o oceňování majetku, přičemž reálná hodnota je institutem nového zákona o účetnictví. Reálnou hodnotu však lze pro účely zákona o oceňování považovat za hodnotu tržní.
Hovoří-li se v zákoně o daních z příjmů o tržní hodnotě, rozumí se jí tržní hodnota určená způsobem podle zákona o oceňování majetku. Tržní hodnota je tak relevantní i pro poplatníky, kteří pro účely daní z příjmů nevychází z účetnictví.
Hovoří-li se o reálné hodnotě, jedná se v podstatě o reálnou hodnotu z účetnictví poplatníka (např. v případech následného ocenění reálnou hodnotou). V případech, kdy se má pro účely zákona o daních z příjmů určovat tržní hodnota aktiva podle zákona o oceňování a dané aktivum je v účetnictví následně oceňováno reálnou hodnotou, bude možné tuto reálnou hodnotu z účetnictví použít, jelikož bude na základě zákona o oceňování považována za hodnotu tržní. Pokud ale reálnou hodnotu z účetnictví použít nelze (ať již proto, že poplatník není účetní jednotkou, nebo proto, že dané aktivum se neoceňuje reálnou hodnotou), bude se postupovat podle zákona o oceňování majetku, který je v oblasti oceňování univerzálním a základním právním předpisem.
Důvodová zpráva bude v tomto směru upřesněna.
48.
Komora daňových poradců
5.
Z
A.5. Vzhledem k zásadnímu rozsahu novely, kdy se nahrazuje podstatná část zákona novým textem, zavádí se rozsáhlá nová terminologie, si též dovolujeme poukázat na fakt, že dojde k zásadnímu přerušení výkladové kontinuity, kdy nebude možné či jasné využití dřívějších výkladů (ať už plynoucích z pokynů k zákonu, interpretací NÚR, koordinačních výborů či judikatury soudů). Jako ilustraci lze uvést oblast daňového odpisování, kdy dochází ke kompletní náhradě několika stran zákona textem novým s novou terminologií, kdy důvodová zpráva uvádí opakovaně jako deklarovaný důvod těchto změn zjednodušení legislativy a administrativy poplatníka. To ale, jak dokládají i tyto připomínky není pravda a jednoznačné komplikace a složitě daňové evidence by se mělo podle skutečnosti promítnout do důvodové zprávy a především do zprávy RIA.
Bere se na vědomí.
Přerušení výkladové kontinuity vychází už ze změny účetních předpisů. Takto rozsáhlé úpravy vždy tyto dopady mají. To by však mělo být kompenzováno následným zjednodušením administrativy po přechodu na novou úpravu. Je zřejmé, že proces přechodu bude vyžadovat dodatečné administrativní výdaje, nelze však říci, že náhrada několika stran daňového odpisování znamená nutně zesložitění úpravy. Naopak snížení počtu odpisových skupin a způsobů odpisování bude pro poplatníky výrazné zjednodušení. Stejně tak reálná možnost vycházet ve více případech z odpisů účetních.
48.
Komora daňových poradců
6.
Z
A.6. V rámci této novely je nezbytné řešit pouze to, co souvisí s novým zákonem o účetnictví a věci, které s tím nesouvisí přesunout do samostatné novely.
Nevyhověno.
Důvod, proč je daný koncept zaveden v rámci návrhu doprovodné legislativy je ten, že se v relevantních právních předpisech – jak v nové účetní legislativě, tak i v zákoně o oceňování majetku, radikálně mění koncepty přístupu k valuaci jednotlivých věcí. Některé typy „cen“ (nově se již tento termín v účetnictví i v rámci oceňování majetku mimo jiné opouští a nahrazuje po teoretické stránce správnějším pojmem „hodnota“). Valuace v těchto předpisech stojí na úplně jiných a více principiálně postavených a rovněž více exaktních základech a normách.
Z tohoto důvodu není možným řešením návrh ponechat stávající úpravu, která je zatížena poměrně velkou mírou kazuistiky, které se ještě navíc opírá o stávající účetní, případně oceňovací předpisy.
Dalším podstatným aspektem je fakt, že nově budou moci účetní jednotky, které účtují dle mezinárodních účetních standardů používat tyto standardy i pro určení základu daně. Na tento aspekt stávající pravidla nejsou vůbec připravena.
Nelze tedy bez dalšího přijmout tezi, že lze vypustit úpravu daňové hodnoty z návrhu zákona bez dalšího. Realita je totiž taková, že ustanovení, která se daňovou hodnotou nahrazují, jsou v důsledku změn v zákoně o účetnictví a zákoně o oceňování majetku prakticky nepoužitelná. V tomto případě bylo tedy možností pokusit se vzorem současného kazuistického stavu učinit pokus o vymezování jednotlivých situací pro jednotlivé typy aktiv, což v kontextu variability řešení, zejm. u IFRS poplatníků znamená tak jako tak vytvoření zcela nových norem a zcela nového řešení. Nelze tedy navrhnout jednoduchou úpravu zákona o daních z příjmů, která by přejímala do daní z příjmů nové účetní principy.
48.
Komora daňových poradců
7.
Z
A.7. K důvodové zprávě
1. Důvodová zpráva obsahuje mnoho výrazů z odborného žargonu typu kamenná stálá provozovna, daňová smlouva, oceňovací předpis, standardní důkazy atd. Vzhledem k tomu, že důvodová zpráva vyjadřuje úmysl zákonodárce a účel normy samotné a velmi často ji například ve svých výkladech využívají správní soudy, je nezbytné, aby i text v důvodové zprávě používal zákonem definované termíny, aby nedocházelo k chybným či zavádějícím výkladům. Dále k zavádění nových institutů a naprosto zásadním změnám ve zdanění důvodová zpráva v mnoha případech mlčí nebo je zde uvedeno jen pár vět, které v mnohých případech pouze jinými slovy opisují text zákona, a nelze vůbec poznat, co bylo cílem dané změny, což je v případě takto revolučních změn pro poplatníky značně matoucí a stěžuje jim to orientaci v novém právním předpisu. Je tedy nezbytné v tomto směru důvodovou zprávu dopracovat a doplnit.
Vyhověno.
Pokud je v konkrétních připomínkách poukazováno na nesrovnalosti či nedostatečnost důvodové zprávy, budou provedeny úpravy, nicméně vylučovat z důvodové zprávy používání ustálených odborných pojmů (kamenná stálá provozovna) není nutně špatně. Smyslem důvodové zprávy je často popsat a vysvětlit danou změnu čemuž tyto pojmy mohou výrazně pomoci.
48.
Komora daňových poradců
8.
Z
2. V některých případech pak nesedí důvodová zpráva s textem zákona (např. v části k § 30b odst. 4 ZDP příklady se pracuje s limitem 80.000,-Kč, když v textu zákona je limit 100.000,-Kč). Je nutné důvodovou zprávu důkladně projít a opravit.
Vyhověno.
Důvodová zpráva bude opravena.
48.
Komora daňových poradců
9.
Z
B. Návaznost daní na účetnictví
ZDP je nově postaven na konceptu co nejužší vazby na účetnictví. ZDP by proto měl obsahovat ustanovení, jakým způsobem se budou v daních opravovat nesprávnosti v účetním postupu. Podle účetnictví se za chybu považuje nesprávnost významná. Tedy nevýznamné nesprávnosti se v účetnictví neopravují. Je naprosto klíčové určit, zda ZDP bude vyžadovat opravu těchto nevýznamných nesprávností či nikoliv, a jak se případná významnost stanoví. Příkladem může být chyba v rozeznání zdanitelných výnosů v situaci vícesložkových smluv či smluv s postupným plněním. Je totiž nutno počítat s tím, že díky změnám v zákoně o účetnictví se předpokládá, že počet auditovaných účetních jednotek značně poklesne, a navíc v případě auditu se pracuje i s určitou hranicí materiality.
Vícesložkové smlouvy případně i smlouvy s postupným plněním by měly být součástí metod v prováděcích předpisech a poté až následně podle implementace těchto metod by měly být řešeny důsledky těchto nových postupů v dalších právních předpisech včet ZDP (tento závěr podporuje připomínku a také podporuje to, že je nezbytné poslat zákon k novému připomínkování, poté co bude známo znění vyhlášek).
Z hlediska právní jistoty a odstranění případných sporů je nezbytné přesně vymezit, jak bude z tohoto hlediska stanovován základ daně. To je, zda se bude plně přebírat výsledek hospodaření nebo bude nutné provádět speciální daňové korekce z hlediska stanovení základu daně.
Vysvětleno.
Bude rozhodující, co je chyba podle účetnictví, pokud např. u časového rozlišení bude rozdíl nevýznamný a podle účetnictví v pořádku, budou daně toto akceptovat. Pokud však půjde o účetní chybu, která pouze neovlivní výrok auditora, bude nutné provést v daních úpravu.
Stále proto platí, že stanovení základu daně vychází z účetnictví, které má být vedeno správně. V případě účetní nesprávnosti se postupuje dle příslušných ustanovení § 23 odst. 3, na tomto postupu se nic nemění.
Uvedený vztah spolu s odkazy na příslušnou účetní legislativu bude podrobně popsán do důvodové zprávy.
48.
Komora daňových poradců
10.
Z
C. ČÁST DVACÁTÁ – ZMĚNA zákona o daních z příjmů
C.1. K FO obecně
Dle novely ZDP musí veškeré fyzické osoby, které vedou účetnictví, přejít na hotovostní způsob stanovení základu daně, nicméně novela ZDP v celé řadě ustanovení odkazuje u fyzických osob na zákon o účetnictví a do hotovostního způsobu zavádí ocenění věcí, služeb a dluhů právě podle zákona o účetnictví. Fyzické osoby tedy nemohou stanovit základ daně z účetnictví, nicméně pro navrhované stanovení základu daně fyzických osob bude stále nezbytná podrobná znalost účetnictví. V druhém kroku bude ještě nucení účetní údaje složitě korigovat prostřednictví daňového hodnoty (podrobněji viz dále). Vzhledem k této skutečnosti to bude pro fyzické osoby velmi administrativně a finančně náročné. Oproti současnému stavu jde o výrazné zkomplikování a výrazné zvýšení administrativy pro všechny podnikající fyzické osoby, ale i například pronajímatele.
V souladu s legislativními pravidly vlády je u tak zásadní systémové změny nezbytné promítnout tuto skutečnost do důvodové zprávy, ale především do zprávy RIA. Z ní musí například být zřejmé, co bylo důvodem takovéto výrazné komplikace pro fyzické osoby, jaké náklady a přínosy budou na straně fyzických osob, ale i státu (například náklady na straně finanční správy ať již například na úpravu formulářů či na správu daně) a také, jaké zde jsou alternativní řešení opět s vyčíslením nákladů a příjmů na straně státu i fyzických osob.
Vyhověno.
Uvedený záměr byl prezentován již od počátku projektu, včetně věcného záměru. Vždy bez připomínek, a proto byl v tomto duchu návrh realizován.
Nicméně na základě obdržených připomínek dojde k úpravě, podle které budou i FO, které jsou účetní jednotkou, vycházet pro účely ZDP a určení základu daně z účetnictví, resp. akruálního principu, tzn., že současný stav bude zachován.
48.
Komora daňových poradců
11.
Z
C.2. K § 5
§ 5 vypouští alternativu pro základ daně, který by vycházel z účetnictví. Fyzická osoba však může být účetní jednotkou, byť podle nového zákona pouze dobrovolně. U podnikatelů s vysokými hodnotami obratu i bilanční sumy je však logické, že budou muset účetnictví i nadále vést. V takovémto případě však bude daňová evidence představovat další nelogicky vysoké administrativní náklady, které jsou pro tyto účetní jednotky nadbytečné, když účetnictví poskytuje dostatek informací pro možný základ daně počítaný jako rozdíl mezi výnosy a náklady. Navrhujeme tedy i nadále připustit pro fyzické osoby, které vedou účetnictví, základ daně počítaný z rozdílu mezi výnosy a náklady. Tento postup pak není potřebný u osob, které nezdaňují podle skutečných výdajů.
Vyhověno.
Oproti původnímu záměru dojde k úpravě, podle které budou i FO, které jsou účetní jednotkou, vycházet pro účely ZDP a určení základu daně z účetnictví, resp. akruálního principu, tzn., že současný stav bude zachován.
48.
Komora daňových poradců
12.
Z
C.3. K § 7 odst. 11 ZDP
Navrhované znění § 7 odst. 11 ZDP je následující:
„Dojde-li k ukončení (přerušení) činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, a poplatník zaplatí částky pojistného podle § 23 odst. 3 písm. a) bodu 5 a § 24 odst. 2 písm. f) po stanoveném termínu a uhradí dluhy uvedené v § 23 odst. 3 písm. a) bod 11, může podat dodatečné daňové přiznání na daňovou povinnost nižší. Obdobně postupuje právní nástupce poplatníka s příjmy podle § 7 v případě úmrtí poplatníka.“
§ 23/3/a/11 zní
11. hodnotu bezúplatného příjmu poplatníka, pokud se o tomto příjmu neúčtuje ve výnosech a nejedná se o příjem osvobozený od daně nebo příjem, který není předmětem daně, nebo o příjem ve formě daru účelově poskytnutého na pořízení hmotného majetku nebo na technické zhodnocení,
Což nedává smysl, zřejmě má být dřívější bod 11, současný bod 8.
Vyhověno.
Odkaz bude zaktualizován na ustanovení § 23 odst. 3 písm. a) bod 8 ZDP z důvodu přečíslování.
48.
Komora daňových poradců
13.
Z
C.4. K § 9 odst. 2, odst. 5 ZDP
„Jde-li o věc ve společném jmění manželů, která je využívána pro činnost, ze které plyne příjem z nájmu, jedním z manželů nebo oběma manžely, je evidovaným aktivem pouze jednoho z manželů a příjmy z jejího nájmu zdaňuje tento manžel.“
V rámci příjmů z nájmu je upraveno, že věc je využívána pro činnosti, ze které plyne příjem z nájmu. Tato formulace je nesrozumitelná, protože nájem je přenechání věci, nejedná se o využívání pro činnost. Z textu ani z důvodové zprávy není zřejmé, co má být tedy myšleno v případě příjmu z nájmu tou činností?
Vyhověno jinak.
Ustanovení § 9 odst. 2 bude upraveno na současný stav a v § 9 odst. 5 bude původně doplněná část textu na konci odstavce vypuštěna v důsledku nové úpravy v souvislosti se zrušením vymezení evidovaného aktiva. Úpravou se vrátí dosavadní stav.
48.
Komora daňových poradců
14.
Z
C.5. K § 9 odst. 7 ZDP
„(7) Při pachtu obchodního závodu je příjmem propachtovatele, který nevede účetnictví, také
b) neuhrazený rozdíl mezi hodnotou věcí v obchodním závodu na začátku pachtu a jejich vyšší hodnotou při ukončení pachtu stanovenou podle zvláštního právního předpisu1a určenou podle zákona upravujícího oceňování věcí. služeb a dluhů nebo podle údajů uvedených v účetnictví pachtýře, vedeném podle zvláštních právních předpisů.20) účetní hodnotou u pachtýře při ukončení pachtu.“
Z textu zákona ani z důvodové zprávy není zřejmé, proč je požadováno u pachtýře při ukončení pachtu určení účetní hodnoty, když pachtýř může být i fyzická osoba, která již nepovede účetnictví? Nový ZoÚ vychází z premisy, že fyzická osoba vede účetnictví jen dobrovolně. Neměly by proto na ni být kladeny další náročné administrativní povinnosti, jako je tato. Totéž se může týkat právnické osoby nevedoucí účetnictví.
Vyhověno jinak.
V ustanovení bude legislativně upraven text v souvislosti se znovuzavedením vedení účetnictví i pro účely ZDP u FO, které si zvolí být účetní jednotkou, resp. poplatníkem s akruálním základem daně.
Zároveň se v návaznosti na terminologii nového zákona o účetnictví upravuje odkaz na účetní hodnotu u pachtýře. Vzhledem k tomu, že je v ustanovení uvedeno „nebo účetní hodnotou u pachtýře“, připadá účetní hodnota do úvahy, pokud bude pachtýř účetní jednotkou, resp. poplatníkem s akruálním základem daně. Současný stav tak zůstává zachován.
48.
Komora daňových poradců
15.
Z
C.6. K § 18 ZDP
V návaznosti na změny v oblasti oceňování, které se mimo jiné promítají do § 3 odst. 3 ZDP, navrhujeme, aby v ZDP byla jednoznačně řešena otázka, jakým způsobem bude zdaňováno opakující se nepeněžité plnění v případě poplatníků zdaňujících na akruálním principu. Půjde např. o situaci, kdy poplatník bude moci bezplatně užívat pozemek po dobu 6 let. U poplatníka fyzické osoby bude takový příjem zdaněn jednorázově na počátku ve výši pětinásobku obvyklého ročního nájemného. Z textu ZDP není zřejmé, jak bude v návaznosti na nové účetní předpisy a oblast daně z příjmů postupovat poplatník, který uplatňuje akruální základ daně, a to v situacích, kdy půjde o opakující se peněžité plnění na období do 5 let, nad 5 let a na dobu neurčitou, viz řešení pro fyzické osoby § 3 odst. 3 ZDP.
Nevyhověno.
Není nutné speciální daňové ustanovení, v případě, že se bude o nepeněžním příjmu účtovat, postupuje se podle účetnictví. Pokud o nepeněžním příjmu nebude účtováno, příjem se ocení dle zákona o oceňování a vykáže v daních ve věcné a časové souvislosti, tj. v uvedeném příkladu v každém zdaňovacím období.
48.
Komora daňových poradců
16.
Z
C.7. K § 20c ZDP
1. Vůbec není zřejmé, jaký je smysl a význam této definice, která říká, že za věc, která patří poplatníkovi bez právní osobnosti daně z příjmů právnických osob, se považuje za věc, která mu patří.
2. Jde o definici v kruhu, kde není vůbec zřejmý význam a smysl této definice a ani to, co by tato definice měla řešit a jaké problémy by zde byly, pokud by nebyla v ZDP. Pokud i tato definice měla odkazovat na definici v soukromém právu, jak naznačuje důvodová zpráva, není to z textu vůbec zřejmé. Jde o obecný problém celé novely, který zavádí množství nových pojmů, které v mnohých případech nedefinuje a není z textu zřejmé, zda daný pojem odkazuje na soukromé právo, účetní předpisy nebo má jiné o jiný odkaz či speciální definici pro účely ZDP.
3. Považujme za zcela nezbytné podrobně a detailně projít celý text novely, aby bylo jasné a nesporné, kde a jak mají být jednotlivé nově zaváděné pojmy definovány.
Vysvětleno.
Ustanovení věcně i terminologicky přebírá současnou úpravu § 20c a řeší „vlastnictví” aktiva u poplatníků bez právní osobnosti. Vzhledem k úpravě v občanském zákoníku tyto entity nemohou být právním vlastníkem, ale pro účely daní z příjmů jsou poplatníkem. Proto je nutné stanovit fikci, že majetek, který spravují resp. „který k nim patří” se pro účely daní posuzuje, jako by byl v jejich vlastnictví.
48.
Komora daňových poradců
17.
Z
C.8. K § 20d ZDP
1.ZDP zavádí nový pojem zahraniční poplatník, tento pojem však není definován. Bez definice tohoto zásadního pojmu nebude možné ZDP řádně aplikovat.
2. Definice zahraničního poplatníka vůbec nepočítá s fyzickou osobou, jak se bude postupovat v obdobných případech u fyzických osob? Navrhujeme v tomto smyslu ustanovení doplnit.
3.Organizační složka banky podle zákona o účetnictví není účetní jednotkou, ale musí používat účetní metody jako by byla účetní jednotkou (s určitými výjimkami). Z toho dovozujeme, že se pro účely ZDP nejedná o poplatníka s akruálním základem daně, protože ten je definován jako poplatník daně z příjmů právnických osob, který je účetní jednotkou. Podle § 20d ZDP poplatník daně z příjmů právnických osob, který není účetní jednotkou podle zákona upravujícího účetnictví, v rozsahu potřebném pro výpočet daně postupuje, jako by byl poplatníkem s akruálním základem daně. Z textu zákona ani důvodové zprávy není zřejmé, zda ze slov „v rozsahu“ můžeme dovodit to, že organizační složka banky na území ČR má vést evidenci podle mezinárodních účetních standardů. Z textu zákona ani důvodové zprávy potom není zřejmé, zda se takový poplatník bude pro účely zákona o daních z příjmů považovat za „zahraničního poplatníka“ a nebo za „poplatníka používajícího mezinárodní účetní standardy“. Navrhujeme tuto situaci jako příklad popsat do důvodové zprávy. Pro organizační složky pojišťoven platí totéž.
4.Pokud dojde k přeshraničnímu přemístění sídla obchodní korporace ze zahraničí do České republiky, není z textu zákona ani důvodové zprávy zřejmé, zde se bude v takovém případě jednat o poplatníka, který je ustaven podle právního řádu České republiky pod § 20d písm. b) ZDP. Navrhujeme tuto situaci jako příklad popsat do důvodové zprávy.
1. Nevyhověno.
Pojem „zahraniční poplatník“ není v zákoně o daních z příjmů definován, neboť je tato definice pro aplikaci relevantních ustanovení zbytná. Tento pojem je použit pouze v nadpisech § 20d a 20e (které nejsou normativní) a v pojmu „evidence zahraničního poplatníka“. Ustanovení § 20d jasně vymezuje, na koho se tato ustanovení vztahují. Evidence zahraničního poplatníka je definována v § 20f a v § 20e odst. 1 písm. a) je jasně uvedeno, kdo ji vede.
Ad 2) Navržený text vycházel z předpokladu, že v případě poplatníků daně z příjmů fyzických osob se pro účely daní z příjmů nebude vycházet z účetnictví (bez ohledu na to, zda účetní jednotkou jsou, nebo nikoliv) a jejich základ daně bude vždy určován na hotovostním principu. Z tohoto důvodu nebylo nutné poplatníkům daně z příjmů fyzických osob, kteří by naplňovali kritéria podle § 20d, ukládat povinnost vést evidenci zahraničního poplatníka a postupovat tak, jako by byli poplatníkem s akruálním základem daně.
Ačkoliv v návaznosti na obdržené připomínky dochází k přehodnocení tohoto předpokladu, je i nadále smysluplné režim takových poplatníků připodobnit režimu poplatníků daně z příjmů fyzických osob, kteří nejsou tzv. zahraničními poplatníky. Skutečnost, zda se podnikající fyzická osoba stane účetní jednotkou, je podle nového zákona o účetnictví otázkou jejího rozhodnutí, na rozdíl od právnických osob. Z tohoto důvodu by poplatníci daně z příjmů fyzických osob, kteří by mohli být tzv. zahraničními poplatníky, neměli být zákonem o daních z příjmů nuceni vést evidenci zahraničního poplatníka a postupovat jako poplatník s akruálním základem daně. U těchto poplatníků tak bude základ daně z příjmů určován na hotovostním principu.
3. Vysvětleno.
Pobočka zahraniční banky na území ČR podle nového zákona o účetnictví není účetní jednotkou, nicméně na základě změn navrhovaných v rámci tohoto návrhu zákona v zákoně o bankách bude tato pobočka používat vybrané účetní postupy, které jsou vymezeny v novém zákoně o účetnictví. S výjimkou některých povinností (např. povinnost konsolidace a povinnost auditu účetní závěrky) tak bude tato pobočka postupovat v oblasti účetnictví jako srovnatelná účetní jednotka. Jelikož srovnatelnou účetní jednotkou bude v daném případě banka, která je účetní jednotkou a která podle nového zákona o účetnictví povinně používá mezinárodní účetní standardy, bude i tato pobočka používat mezinárodní účetní standardy. Toto své účetnictví bude moci následně využít coby evidenci zahraničního poplatníka.
Vzhledem k tomu, že poplatník používající mezinárodní účetní standardy je podmnožinou poplatníka s akruálním základem daně a podle § 20d má tento „zahraniční poplatník“ postupovat jako poplatník s akruálním základem daně, bude postupovat jako poplatník používající mezinárodní účetní standardy. Současně však bude stále „zahraničním poplatníkem“ ve vztahu k povinnosti vést evidenci zahraničního poplatníka.
4. Vyhověno.
Pojem „ustaven“ bude nahrazen tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o poplatníky, kteří nemají sídlo v ČR a jejichž vnitřní poměry se neřídí právním řádem ČR.
48.
Komora daňových poradců
18.
Z
C.9. K § 20f ZDP
1. Moment aplikace § 23g ZDP přemístění majetku bez změny vlastnictví je vázán na moment přemístění nebo přeřazení, který se odvíjí od evidence aktiva u stálé provozovny. Pokud některé typy stálých provozoven nebudou vést účetnictví ani evidenci zahraničního poplatníka, potom je nutné určit, jak se bude určovat moment přemístění nebo přeřazení podle § 23g ZDP. Navrhujeme tuto problematiku popsat alespoň v důvodové zprávě.
2. Nejsou zcela srozumitelné veškeré důvody, proč je zahraničnímu poplatníkovi stanovena povinnost vést účetnictví, jako by byl poplatníkem s akruálním základem daně. Z textu zákona ani z důvodové zprávy není zřejmé, jak bude tato fikce posuzována z hlediska velikosti účetní jednotky? Bude rozhodující velikost zahraniční účetní jednotky anebo velikost rozhodných položek na území ČR?
1. Nevyhověno.
Jde o připomínku nad rámec návrhu, text exit tax se výrazně nemění a tato problematika není řešena ani v současném textu. Vzhledem ke komplexitě dané problematiky nelze v zákoně jednoznačně definovat konkrétní dny. Vždy se bude vycházet z evidence poplatníka.
2. Vysvětleno.
Smyslem této zvláštní úpravy v ZDP (§ 20d a násl.) je zajistit, aby základ daně účetních jednotek a poplatníků, kteří nejsou účetní jednotkou, jejichž základ daně se stanovuje na akruálním principu, byl srovnatelný. Uvedenému se v návrhu nového zákona o účetnictví věnuje část „Vybrané účetní postupy“. (Odst. 1) Vybraným účetním postupem je postup upravený účetním předpisem, který osoba nebo jiná entita, které nejsou účetními jednotkami, jsou povinny použít, pokud tak stanoví jiný zákon, a to způsobem, kterým daný postup používá srovnatelná účetní jednotka. (Odst. 2) Vymezená část osoby nebo jiné entity, které nejsou účetními jednotkami, činná na území České republiky, ohledně které se používají vybrané účetní postupy, se pro účely odstavce 1 považuje za účetní jednotku.
Účetní jednotkou ve smyslu užívání vybraných účetních postupů je pouze „vymezená část osoby nebo jiné entity“, tedy ta pobočka činná v ČR. Rozhodující je tedy velikost pobočky, nikoli zřizovatele.
48.
Komora daňových poradců
19.
Z
C.10. K § 21a odst. 2 ZDP
Z textu zákona ani z důvodové zprávy není zřejmé, zda pojem účetní jednotka uvedený v daném ustanovení má být vykládán pouze jako účetní jednotka dle účetních předpisů, nebo obecně jako účetní jednotka i dle zahraniční právní úpravy, případně dle jaké právní úpravy. Je nezbytné vysloveně upravit v textu zákona.
Obdobná definice např. ve vztahu k § 24 odst. 2 písm. r) a w) ZDP působila v minulosti výkladové problémy (viz např. KOOV č. 310/08.09.10 - Daňový režim příjmů plynoucích českému daňovému nerezidentovi z převodu cenných papírů vydaných obchodními společnostmi se sídlem v ČR ze dne 13.10.2010 předložený Mgr. Zenon Folwarczny).
Vysvětleno.
Podle nového zákona o účetnictví bude pojem „účetní jednotka“ znamenat pouze účetní jednotku podle zákona o účetnictví, účetní jednotky podle zahraniční právní úpravy budou označovány jako „zahraniční účetní jednotky“. Tato terminologie bude dodržována i v zákoně o daních z příjmů.
48.
Komora daňových poradců
20.
Z
C.11. K § 21a ZDP – oznamování o změně zdaňovacího období
1. Navrhujeme, aby z textu zákona jednoznačně vyplývalo, že případné nesplnění oznamovací povinnosti bude mít za následek pouze případnou pokutu za neplnění povinnosti nepeněžní povahy dle DŘ, ale nepovede k tomu, že nebude možné danou změnu provést.
2. Z textu zákona není zcela zřejmé, do kdy je nutné oznámení učinit. Uvedeme příklad: poplatník bude přecházet z kalendářního roku na hospodářský rok, kdy první hospodářský rok započne 1. prosince 2027. Zároveň se rozhodne, že předcházejících 11 měsíců roku 2027 spojí s 12 měsíci roku 2026. Z textu § 21a odstavec 3 ZDP by mohlo vyplývat, že lhůta bude 3 měsíce od skončení roku 2026, což by bylo zdaňovací období, které by poplatník měl, kdyby nenastal důvod pro podání oznámení. Takováto lhůta by představovala výrazné zkrácení oproti současnému stavu, kdy oznámení je nutné učinit 3 měsíce před 1. prosincem 2027. Pokud by lhůta měla být 3 měsíce od skončení roku 2027, je nutné upravit text.
3. Důvodová zpráva chybně uvádí, že v současné době je nutné o přechod na HR a naopak žádat správce daně. Již v současné době se tato skutečnost správci daně pouze oznamuje.
4. V současné době tříměsíční lhůta není pro avizovaný účel, tedy právní jistoty správce daně a omezení potencionálních výzev vhodná. Právnické osoby mají vždy datovou schránku a termín podání pro daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob se posunul z 3 na 4 měsíce. U kalendářního roku tedy na 2.5. následujícího kalendářního roku. Správce daně navíc vyčkává 6měsíční lhůty, neboť mu není zřejmé, zda daňový subjekt využije služeb daňového poradce či advokáta a případné výzvy jsou proto v praxi realizované po více než 6 měsících. Abychom minimalizovali důsledky výše uvedeného příkladu v odst. 2, navrhujeme upravit lhůtu 3 měsíců na 6 měsíců, nejméně však na 4 měsíce.
5. V přechodných ustanoveních je nutné řešit situace na přelomu účinnosti nové a staré právní úpravy. To je například situace, kdy poplatník bude přecházet z hospodářského na kalendářní rok, který začne ke dni účinnosti nové právní úpravy. Je nezbytné výslovně stanovit podle jakých pravidel a jak se bude v této situaci postupovat.
1. Nevyhověno.
To, že změna bude provedena bez ohledu na to, zda byla oznámena správci daně, vyplývá z toho, že nikde není tímto oznámením podmíněna. Není třeba doplňovat legislativní text, bude však doplněna důvodová zpráva.
2. Nevyhověno.
V případě přechodu z kalendářního roku na hospodářský rok nebo obráceně je nutné informovat SD „včas“ o tom, že se ZO prodlužuje a tudíž daňové přiznání nedostane v předpokládaných lhůtách.
3. Vyhověno.
Důvodová zpráva bude upravena.
4. Nevyhověno.
Podle zákona o účetnictví nebude možné v průběhu účetního období účetní období změnit. Účetní jednotka se tedy bude muset rozhodnout již před zahájením účetního období, že bude přecházet na hospodářský rok nebo z hospodářského roku. Je nutno informovat správce daně včas, aby věděl, že dostane daňové přiznání v jiném termínu.
5. K diskusi.
Není jasná podstata připomínky, pokud poplatník bude přecházet ke dni účinnosti nové úpravy, tak již měl oznámení podat před 3 měsíci.
48.
Komora daňových poradců
21.
Z
C.12. K § 21aa odst. 2 ZDP
V daném ustanovení je uváděno, že se spojí zdaňovací období. Spojovat lze, ale účetní období a od této skutečnosti se odvíjí délka zdaňovacího období. Navrhujeme upravit.
Vysvětleno.
Vzhledem k tomu, že podle § 21a odst. 1 je zdaňovacím obdobím poplatníka daně z příjmů právnických osob, který je účetní jednotkou, jeho účetní období, tak když spojuje svá účetní období, spojuje tím i zdaňovací období.
48.
Komora daňových poradců
22.
Z
C.13. K § 21d odst. 1-4 ZDP
1.1. Domníváme se, že i při zohlednění změn v účetních předpisech není nutné z tohoto hlediska žádná změna v kombinaci s úpravou v daňovém řádu. Ani z důvodové zprávy není zřejmé, proč byla nutná tato změna a jaké problémy oproti úpravě v ZDP, v účetních předpisech a předpisech soukromého práva platných v současné době má navrhované nové poměrně komplikované znění odstraňovat. Považujeme tedy za nutné, aby tato skutečnost byla výslovně uvedena v důvodové zprávě, která v zásadě pouze jinými slovy popisuje text ZDP, případně aby byla úprava vypuštěna.
1.1.2. V případě navrhované změny je zajisté vhodné posoudit, zda tento návrh není v rozporu s úpravou v soukromém právu, především pak v zákoně o přeměnách.
1.1.3. Z tohoto hlediska mohou být problematické formulace vycházející z toho, že práva a povinnosti společnosti, na kterou přechází jmění, plní v období od rozhodného dne do dne předcházejícího dne, ve kterém nastanou právní účinky přeměny jejich právní předchůdce, resp. podobná formulace ve 4. odstavci. Z toho by mohlo být dovozeno, že dané formulace de facto ruší účinky rozhodného dne a zdanění by měl provádět uvedený právní předchůdce. Navržená textace tak přináší nové problémy, které zde doposud nebyly. 1.1.4. Na základě výše uvedeného navrhujeme změnu vypustit, případně upravit a podrobněji vysvětlit důvod této změny v důvodové zprávě.
1.2. Navrhujeme v zákoně výslovně stanovit „čí je den“ zápisu přeměny do obchodního rejstříku z hlediska jiných daní, než je daň z příjmů právnických osob (například srážková daň či daň ze závislé činnosti). To je, kdo zdaňuje transakce, které se uskuteční v tento den (v tento den vzniká povinnost provést srážku daně, případně povinnost zdanit příjmy dle § 6 ZDP zálohou na daň ze závislé činnosti). To je, zda právní předchůdce, nebo právní nástupce. Obchodní rejstřík totiž nezapisuje s přesností na minuty či sekundy, ale s přesností na dny. V den zápisu je tedy zapsáno jak vymazání právního předchůdce, tak zápis právního nástupce. Navrhujeme proto tuto otázku výslovně upravit v textu zákona.
1.3.Dále není zřejmé, jaký má mít důsledek, že v odstavcích 1 a 2 se plynule přechází z jednotného čísla do množného a naopak.
1. Vyhověno.
Ustanovení bude vypuštěno.
1.2. Vysvětleno.
Na základě obecných pravidel počítání času přechází práva a povinnosti na začátku daného dne, tedy v den zápisu přeměny se již postupuje podle stavu po tomto zápisu. Bude doplněno do důvodové zprávy.
1.3. Vysvětleno.
Podmět je sice jazykově v jednotném čísle, ale jsou uvedeny dva různé podměty (účetní jednotka nebo entita), proto navazuje sloveso v množném čísle, neboť se vztahuje k oběma.
Ustanovení však bude ještě revidováno s ohledem na posun v návrhu nového zákona o účetnictví.
48.
Komora daňových poradců
23.
Z
C.14. K § 21d odst. 4 ZDP
Z textu zákona ani z důvodové zprávy není zřejmé, jak bude aplikován § 21d odst. 4 ZDP v situaci, kdy dceřiná společnost vyplatí podíl na zisku své mateřské společnosti, dividenda bude považována za osvobozený příjem, protože se předpokládá, že se dodatečně splní časový test 12 měsíců dle § 19 odst. 4 ZDP. Před splněním časového testu však mateřská a dceřiná společnost sfúzují. Domníváme se, že v takovém případě, i když z právního hlediska časový test 12 měsíců následně splněn nebyl, díky fúzi mateřské a dceřiné společnosti se podíl na zisku u mateřské společnosti nepovažuje za příjem, a to ani ekonomicky ani jako účetní výnos (příjem). Z toho plyne, že není třeba dodatečně odvádět srážkovou daň. Navrhujeme tuto variantu do důvodové zprávy k § 21d odst. 4 ZDP doplnit.
Nevyhověno.
Jde o zcela specifickou situaci, kterou není nutné ani vhodné do důvodové zprávy popisovat.
48.
Komora daňových poradců
24.
Z
C.15. K § 21f
V této souvislosti zdůrazňujeme, že tato problematika především ve vztahu ke svěřenským fondům a rodinným fundacím i osobním korporacím je daleko složitější a komplikovanější, přičemž upozorňujeme, že jsme v minulosti zasílali na MF náměty na diskusi na toto téma a jeví se nám, že v navrhovaném novém textu § 21f ZP nejsou tyto problémy zcela promítnuty. Proto považujeme za nezbytné tuto oblast koncepčně dořešit, a to i v návaznosti na tyto naše podněty a úpravu v soukromém právu.
Bere se na vědomí.
Vzhledem k obecnosti připomínky nelze reagovat konkrétněji. V případě identifikace chybějící úpravy, žádáme o konkretizaci.
Není však záměrem dělat věcné úpravy nad rámec návrhu zákona.
48.
Komora daňových poradců
25.
Z
C.16. K § 21f odst. 1 ZDP
ZDP nedefinuje, že kapitálový vklad může být peněžitý i nepeněžitý, navrhujeme tuto problematiku do ustanovení zahrnout.
Nevyhověno.
To, zda se může jednat i o nepeněžitý vklad, vyplývá z úpravy jednotlivých druhů kapitálového vkladu v právních předpisech, které je upravují. Bude doplněno do důvodové zprávy.
48.
Komora daňových poradců
26.
Z
C.17. K § 21f odst. 1 písm. a) ZDP
I v případě v.o.s. a k.s. může dojít k tomu, že společník provede vklad. Rozumíme, že v případě v.o.s. či k.s. z pohledu komplementáře zde není obchodní podíl, který by bylo pro daňové účely nutné ocenit. Na druhé straně máme obavu, aby tato výjimka nevedla k závěru, že v případě vkladu do v.o.s. či k.s. z pohledu komplementáře představuje tento vklad zdanitelný příjem.
Vysvětleno.
Výjimka v ustanovení zůstane, neboť daňový režim osobních společností je odlišný od běžných kapitálových společností. Není však záměrem vklady zdaňovat, což vychází z ostatních ustanovení (např. § 23zl) i z návaznosti na účetnictví. Tento záměr bude doplněn do důvodové zprávy.
48.
Komora daňových poradců
27.
Z
C.18. K § 21f odst. 2 ZDP
§ 21f odst. 2 ZDP zní: „Kapitálovým podílem se pro účely daní z příjmů rozumí podíl v obchodní korporaci vzniklý na základě vkladu do obchodní korporace ….“
1. Smyslem a účelem nové úpravy nebylo zužování podstaty kapitálového vkladu. Je tedy potřebné v důvodové zprávě vysvětlit rozdíly mezi kapitálovým vkladem a kapitálovým podílem či jiné zamýšlené důsledky nové úpravy. Dále navrhujeme alespoň příkladem v důvodové zprávě popsat náplň § 21f odst. 1 písm. g) ZDP.
2. Navrhujeme popsat důsledky nového znění pro svěřenské fondy a rodinné fundace.
Vyhověno.
Důvodová zpráva bude doplněna, s výjimkou příkladů plnění dle písm. g), které cílí právě na situace, které nyní nejsou identifikovány.
48.
Komora daňových poradců
28.
Z
C.19. K § 21h odst. 1 ZDP
1. Pokud vyjdeme z judikatury NSS, bylo konstatováno, že podobná úprava v té době k § 23 odst. 2 a 10 ZDP je pro plné převzetí všech účetních pravidel do základu daně nedostatečná (viz. 5 Afs 56/2012-37 ze dne 25.1.2013, 2 Afs 77/2012-21 ze dne 28.5.2013, Sbírka rozhodnutí NSS 10/2013 str. 982 č.2895/2013 Sb. NSS a 2 Afs 229/2018-54 ze dne 23.9.2020).
Máme obavu, že tento potencionální problém je i ve vztahu k současnému znění § 21h odst. 1 ZDP a vzhledem k deklarovanému záměru užšího navázáni základu daně na výsledek hospodaření bude nyní daleko výraznější a významnější, proto jej navrhuje v rámci této novely řešit.
2. Zákon nově stanoví, že za příjem se považuje účetní výnos a další položky, o kterých to tento zákon stanoví, to stejné platí pro výdaje. Z toho rozumíme, že se mění koncepce položek zvyšujících a snižujících výsledek hospodaření, což ovšem nereflektuje § 23 ZDP. Koncepčně by tedy například § 23 odst. 3 písm. a) ZDP neměl stanovovat položky „o které se zvyšuje výsledek hospodaření“, ale měl by říkat, že za „příjem se považuje také“. Jinými slovy koncepce navržená v § 21h ZDP se nepropsala do ostatních ustanovení ZDP a § 23 ZDP je pouze jedním z těchto příkladů. Tato úprava se nepromítla ani v odůvodnění ke změnám v § 23 odst. 4 písm. d) ZDP, protože pokud zákon nově uvádí termín příjem, pak se nejedná pouze o zaúčtovaný výnos, ale i další příjem, o kterém tak zákon stanoví. Jedná se o zásadní změnu v koncepci zákona, kterou je nutné propsat do všech ustanovení zákona a jejich odůvodnění.
1. Bere se na vědomí.
Jde již o problém dosavadní úpravy, bude doplněna důvodová zpráva vysvětlující důvody akruálního přístupu.
2. Nevyhověno.
Jednalo by se o další zásadní změnu stávajícího stavu, která by novelu ještě prodloužila a zkomplikovala.
48.
Komora daňových poradců
29.
Z
C.20. K § 22 odst. 1 písm. j) ZDP
V § 22 odst. 1 písm. j) se slova „v obchodním majetku stálé provozovny“ nahrazují slovy „přiřazeny stálé provozovně“, nicméně ani v ZDP ani v důvodové zprávě není vymezen pojem přiřazení pro tyto účely a ani moment, kdy k přiřazení dochází. Vzhledem k tomu, že některé stálé provozovny nemusí vést daňovou evidenci, je vyjasnění tohoto pojmu klíčové. Pro správnou aplikaci ZDP tedy považujeme za nutné tyto základní pojmy definovat.
Vysvětleno.
Důvodem úpravy textu je zrušení termínu obchodní majetek u právnických osob. Věcně se nic nemění. Text bude upraven, aby odpovídal nové terminologii, nicméně určení přesného okamžiku přiřazení nemůže být řešeno zákonem o dani z příjmů (viz i vysvětlení v obdobných připomínkách)
48.
Komora daňových poradců
30.
Z
C.21. K § 23 odst. 2 písm. a) ZDP
1. Mikro a malá účetní jednotka si například v případě leasingu může a nemusí vybrat postup podle mezinárodních účetních standardů. Pokud si taková účetní jednotka postup podle IFRS zvolí, není z textu zákona ani důvodové zprávy zřejmé, zda to znamená, že se jedná o základ daně z výsledku hospodaření podle účetních předpisů bez vlivu Mezinárodních účetních standardů. Navrhujeme upravit text zákona, případně tyto případy jednoznačně a nesporně popsat do důvodové zprávy.
2. Na základě posledních dohod při vypořádání nového zákona o účetnictví by v těchto případech měl základ daně vycházet z mezinárodních účetních standardů, ale z textu návrhu ani z důvodové zprávy tento závěr nevyplývá.
Vyhověno jinak.
Ustanovení bude přepracováno.
48.
Komora daňových poradců
31.
Z
C.22. K § 23 odst. 3 ZDP
1. K § 23 odst. 3 ZDP
„Obdobně se postupuje, je-li daňové přiznání podáváno za jiné období, než je zdaňovací období.“
V rámci novely je navrhováno vyškrtnout možnost podávat daňové přiznání za jiné období, než je zdaňovací období. Je však zapotřebí si uvědomit, že v případě úmrtí fyzické osoby, která dle daňového řádu „žije“ až do dne předcházejícího ukončení dědického řízení, jsou daňová přiznání podávána za období kratší, než je zdaňovací období (kalendářní rok). Dokonce v roce úmrtí fyzické osoby jsou podávána dvě daňová přiznání (tj. do úmrtí a po úmrtí poplatníka) za dvě samostatné části zdaňovacího období, které jsou kratší, než je zdaňovací období (tj. kalendářní rok). Pokud tedy tato právní úprava bude zcela vynechána, způsobí to značné problémy, a to nejen ve výše popsaných situacích.
Proto navrhujeme pro poplatníky s hotovostním základem daně tuto právní úpravu vrátit zpět.
2. V § 23 odst. 3 navrhujeme spojit písm. b) a c), aby všechny položky snižující VH měly obligatorní charakter; dnes je to tak pouze u písm. b) a režim písm. c) je fakultativní a není důvod pro rozdílné zacházení. Navrhujeme proto sjednotit.
1. Nevyhověno.
V případě úmrtí FO se přiznání k dani z příjmů fyzických osob podává ve smyslu § 239b daňového řádu za část zdaňovacího období, kterým je kalendářní rok, a ne za jiné období, než je zdaňovací období.
2. Nevyhověno.
Jde o návrh nad rámec navrhované úpravy.
48.
Komora daňových poradců
32.
Z
C.23. K § 23 odst. 3 písm. c) (nový) bod 3
Navrhujeme zrušit tento bod z důvodu, že nové účetní předpisy neumožnují vznik oceňovacího rozdílu k nabytého majetku a za stanovených podmínek může vzniknout jenom goodwill.
Vyhověno.
48.
Komora daňových poradců
33.
Z
C.24. K § 23 odst. 4
V souvislosti se změnou přístupu k rezervám není nijak reflektována situace pojišťoven v režimu dle IFRS (IFRS 17). V souladu s očekávanou účetní úpravou nebudou pojišťovny již účtovat samostatně o rezervách, které by bylo možné vyloučit ze základu daně dle navrženého znění. Oproti tomu zůstává zachována „daňová uznatelnost“ rezerv dle Solvency II. V současném znění vede právní úprava zřejmě k nezamýšlenému výsledku, kdy nedává titul pro vyloučení nákladů ekonomicky odpovídajících v tvorbě rezerv ze základu daně, ale současně předepisuje zahrnout do základu daně změnu zůstatku rezerv v pojišťovnictví. Navrhujeme tuto oblast specificky upravit.
Vyhověno.
48.
Komora daňových poradců
34.
Z
C.25. K § 23 odst. 2 písm. c) ZDP, § 23 odst. 12 ZDP a k § 23 odst. 9 ZDP, § 23o odst. 4 ZDP k § 23w odst. 6 - poplatníci používající mezinárodní účetní standardy
1. V případě poplatníků, kteří účtují podle mezinárodních účetních standardů, není jasné, zda jedinou úpravou základu daně bude situace popsaná v § 23 odst. 12 ZDP, nebo i u nich bude nutné vylučovat oceňování na reálnou hodnotu dle § 23 odst. 9 ZDP případně § 23w ZDP. Není zřejmé, které ustanovení je speciální vůči kterému.
2.1. Z textu právní úpravy ani z důvodové zprávy není zřejmé, jaký je rozdíl a důvod k zohledňování přeceňovancího efektu dle § 23 odst. 9 písm. f) ZDP a vylučování těch, které jsou uvedeny § 23w odst. 6 ZDP?
2.2. Není zřejmé, zda nemíří daná ustanovení na stejné situace.
2.3. Pokud by tomu tak nebylo, není zřejmé , proč je zde uvedené různé daňové posuzování těchto podobných, resp. stejných situací.
2.4. Z textu právní úpravy ani z důvodové zprávy není zřejmé, proč úprava v § 23 odst. 9 písm. f) ZDP a § 23w odst. 6 ZDP dopadá pouze na poplatníky účtující dle Mezinárodních účetních standardů.
3. Za poplatníka používajícího mezinárodní účetní standardy se považuje účetní jednotka, která mezinárodní účetní standardy používá povinně, nikoliv volitelně. To tedy znamená, že pokud poplatník přestane být účetní jednotkou, která vede účetnictví povinně podle mezinárodních účetních standardů (například emitent dluhopisů dluhopisy splatí) potom podle zákona o účetnictví může dobrovolně pokračovat ve vedení účetnictví podle mezinárodních účetních standardů tak, aby se vyhnul složitostem při přechodu na nový systém. Nicméně podle ZDP by měl poplatník udělat změnu daňové metody a začít počítat základ daně, jako by vedl účetnictví podle českých účetních standardů, pro poplatníky tedy bude změna velmi náročná. Navrhujeme aplikovat § 23 odst. 2 písm. c) ZDP i na dobrovolné vedení účetnictví podle mezinárodních účetních standardů.
4. Navrhujeme do důvodové zprávy uvést alespoň některé příklady částek, které nikdy neovlivní základ daně poplatníka používajícího mezinárodní účetní standardy.
5.1. Z důvodové zprávy rozumíme, že by například poplatník, který přechází z účetnictví podle českých účetních předpisů na vedení účetnictví podle mezinárodních účetních standardů, měl stanovit hodnotu aktiv a dluhů podle mezinárodních účetních standardů a související rozdíly, které vstoupily do vlastního kapitálu rozpustit v následujících 10 letech do základu daně. To vše za předpokladu, že se ve vlastním kapitálu jedná o položky, které základ daně ovlivňují. Pokud jsme tento postup pochopili správně, pak se ale domníváme, že neodpovídá textu zákona, který hovoří o tom, že by poplatník mě stanovit hypotetické základy daně za všechna předcházející období a o rozdíly oproti skutečným základům daně upravit základ daně v následujících letech. Není vůbec zřejmé, jak „hluboko“ bude muset tuto úpravu provést a zda bude muset jít dokonce před účinnost zákona č. 586/1992 Sb. Neodkážeme si vůbec představit, jak by v praxi takovéto úpravy bylo reálně možné provést. Z tohoto hlediska stanoví uvedená právní norma de facto v praxi reálně neproveditelnou úpravu.
5.2. Zásadní nesrovnalost vidíme také v tom, že podle § 23k ZDP se definuje pojem dluh a aktivum pro účely ZDP. Za aktivum se podle důvodové zprávy považuje i pohledávka, která není pohledávkou pro účely ZDP (například dohadná položka aktivní nebo náklad příštích období). Oproti tomu položky vyjmenované v § 23k odst. 3 ZDP jako například dohadná položka pasivní nebo výnosy příštích období se za dluh dle ZDP nepovažují. Z toho vyplývá, že pokud bude poplatník přecházet na účtování mezinárodních účetních standardů nebo naopak, bude přepočítávat aktiva (včetně dohadných položek aktivních a ostatních složek), zatímco v otázce dluhů se výjimky uvedené v § 23k odst. 3 ZDP přepočítávat nebudou. Pokud tomuto ustanovení rozumíme správně, pak se jedná o velmi nekoncepční přístup, který nedává ekonomický smysl.
5.3. Dále se domníváme, že je nezbytné v ustanovení definovat, kdy ke změně daňové metody dochází a dále o jaký základ daně se v ustanovení jedná (například před uplatněním položek snižujících základ daně a položek odčitatelných od základu daně atd.). Vzhledem k tomu o jak zásadní ustanovení se jedná, považujeme za nezbytné jej zásadním způsobem přepracovat a podrobně popsat v důvodové zprávě.
6. Z textu není zřejmé, jak z hlediska základu daně budou postupovat malé a mikro účetní jednotky, pokud dobrovolně v souladu se zákonem o účetnictví zvolí oceňování reálnou hodnotou, naběhlou hodnotou nebo současnou hodnotou
7. Znění § 23 odst. 12 ZDP v navržené podobě nijak neupravuje, jak mají postupovat poplatníci účtující podle mezinárodních účetních standardů, pro které již nebudou existovat speciální české účetní standardy. Typicky se jedná o pojišťovny, banky a finanční instituce, jejichž specializované vyhlášky přestanou dle navrženého znění nového zákona o účetnictví a tezí vyhlášek existovat. V praxi v zásadě nebude možné identifikovat trvalé rozdíly mezi IFRS a CAS v situaci, kdy CAS pro daný typ poplatníka nebude existovat. Z navrženého textu není jasné, zda se na tyto poplatníky daná úprava neaplikuje (z důvodu neexistence CAS a tedy neexistence rozdílů oproti IFRS), nebo jakým způsobem mají trvalé rozdíly identifikovat. Navrhujeme pro tyto skupiny poplatníků specifikovat, jakým způsobem mají postupovat.
8. Navržená právní úprava nijak neupravuje fúze poplatníka používajícího mezinárodní účetní standardy a poplatníka používajícího české účetní standardy. Dle navrženého znění § 23 odst. 14 se nejedná o změnu daňové metody. Navrhujeme problematiku fúzí poplatníků v rozdílných režimech legislativně upravit.
1. – 2. Vysvětleno.
Jde o různé typy přecenění, resp. různé typy aktiv a návazně i různé mezinárodní účetní standardy.
§ 23w odst. 6 řeší situace dle IAS 16 a 38, což jsou standardy řešící oceňování dlouhodobých hmotných (IAS 16) a dlouhodobých nehmotných (IAS 38) aktiv, které umožňují dva volitelné modely. Buď poplatník může vycházet z historických cen a uplatňovat odpisy, nebo přeceňovací model, který přeceňuje aktiva na reálnou hodnotu. Přeceňovací model se v podstatě v ČR nepoužívá, neboť pro poplatníky není výhodný. Záměrem navrhované úpravy je, aby v těchto případech poplatníci vždy vycházeli z historických cen a uplatňovali odpisy, které jsou v případě IFRS poplatníků daňově uznatelné. To je režim srovnatelný s ostatními poplatníky. Pokud by si zvolili přeceňovací model, tak musí vést speciální evidenci pro daně vycházející z historických cen, což je však pouze teoretická možnost, neboť tento model se v ČR nevyužívá. Jde o již dříve prezentované řešení a nebyly k němu připomínky.
Ustanovení § 23o odst. 4 míří jednak na situace, kdy poplatníci aplikují výše popsaný model historických cen dle IAS 16 a 38 a v určitých specifických případech jim tento standard umožňuje aktivum jednorázově „znehodnotit“ a dále se pak uplatňují odpisy ze snížené hodnoty aktiva. Návazně na ustanovení § 23o odst. 4 je pak jak toto znehodnocení tak i následné odpisy daňově relevantní, což prohlubuje návaznost na účetnictví a snižuje administrativní zátěž. Pokud by toto znehodnocení bylo vylučováno ze základu daně, musely by se následně uplatňovat daňové odpisy v jiné výši než účetní, což by vykazování základu daně výrazně zkomplikovalo. Dále toto ustanovení míří i na situace, kdy se dle mezinárodních účetních standardů některá nehmotná aktiva neodpisují, ale každoročně testují na snížení hodnoty. Také u těchto aktiv se navrhuje, aby byla dodržena návaznost na účetnictví a toto snížení bylo daňově uznatelné. Pokud by tomu tak nebylo, tak by se opět musely definovat nějaké speciální daňové odpisy, což by výrazně zvýšilo administrativu.
Ze stejného důvodu se navrhuje i daňová uznatelnost ocenění na reálnou hodnotu v ustanovení § 23 odst. 9 bod f), které řeší postupy dle IAS 40, IAS 41 a IFRS 5. IAS 40 řeší investice do nemovitostí, které účetní jednotka sama nevyužívá. U IAS 40 opět možnost volby, mezi historickými cenami a přecenění na reálnou hodnotu. V tomto případě však je častá volba přecenění na reálnou hodnotu, proto se navrhuje toto přecenění akceptovat. U IAS 41 (biologická aktiva) je přeceňování na reálnou hodnotu povinné. Při přeceňování na reálnou hodnotu se neodpisuje. Návrh daňového režimu: poplatník může vycházet z hodnot přeceněných na reálnou hodnotu. Jde o zjednodušení administrativy a snížení úprav základu daně, zároveň fiskální riziko není velké.
Při klasifikaci aktiva (nemovitosti) jako určeného k prodeji se nepřeceňuje na RH (IFRS 5), ale ocení se nižší z RH a zůstatkové hodnoty. Majetek se neodpisuje. Tento režim může platit max. rok, pokud není aktivum prodáno, pokračuje se v původním režimu. Daňově se navrhuje v případě majetku určeného na prodej opět převzít účetní režim. Jde o časově omezené přecenění a pro kvalifikaci aktiva jako určeného na prodej musí být splněna řada podmínek, proto fiskální riziko není velké.
3. Vyhověno.
Možnost stanovení základu daně dle mezinárodních účetních standardů bude umožněna i poplatníkům, kteří tyto standardy používají dobrovolně.
4. Vyhověno.
DZ bude upravena.
5. Vyhověno.
Ustanovení budou upravena.
6. Vysvětleno.
Jejich základ daně vychází z výsledku hospodaření, tedy v daních z příjmů bude reflektováno, že se v účetnictví rozhodly pro uvedená ocenění.
7. Vysvětleno.
Poplatníci budou porovnávat IFRS úpravu se standardní úpravou CAS, tedy s vyhláškou, která bude nově shodná pro podnikatele a nestátní neziskové poplatníky.
8. Vysvětleno.
Základní ustanovení řešící fúze je ustanovení o změně hospodaření bez přecenění, které jednoznačně stanoví, že se přebírá daňová hodnota. Dále se postupuje opět standardně, podle typu poplatníka – pokud jde o přechod z CAS na IFRS uplatní se ustanovení o účetních odpisech (akceptují se účetní odpisy do výše daňové hodnoty), při opačné situaci budou stanoveny daňové odpisy.
48.
Komora daňových poradců
35.
Z
C.26. K § 23 odst. 3 písm. a) bod 9
Dle důvodové zprávy má být uvedené ustanovení aplikováno i na poplatníky s hotovostním základem daně. Pak tedy není zcela zřejmé, jaký význam má duplicitní úprava v § 5 odst. 9 ZDP?
Vysvětleno.
Ustanovení § 5, tedy i předmětný odst. 9 dopadá na všechny dílčí základy daně z příjmů fyzických osob, pokud není u jednotlivých druhů příjmů stanoveno jinak. Stanoveno jinak je pro § 7 a § 9, pro které se použije právě ustanovení § 23. Ustanovení § 5 odst. 9, nově odst. 8 bude legislativně upraveno, aby úprava nebyla duplicitní.
48.
Komora daňových poradců
36.
Z
C.27. K § 23o odst. 4 ZDP
Z ustanovení ke stanovení daňové hodnoty vyplývá, že poplatník používající mezinárodní účetní standardy sice uplatňuje jako pro daňové účely odpis účetní, nicméně z daňové hodnoty. Daňová hodnota je pro všechny poplatníky stanovena v § 23o odst. 1 až 3 ZDP a pro poplatníky používající mezinárodní účetní standardy se mění „také“ o znehodnocení nebo zrušené znehodnocení. Daňová hodnota aktiva je tak stanovena pro daň z příjmů a podle § 23m odst. 2 ZDP lze uplatnit jako daňově uznatelný výdaj pouze daňovou hodnotu aktiva, tedy tu pro účely ZDP, a nikoliv účetní podle mezinárodních účetních standardů. Pokud se účetní hodnota liší od hodnoty daňové, potom částka účetních odpisů může překročit daňovou hodnotu jakožto daňově uznatelný výdaj. Další rozdíl pak vzniká u § 23w odst. 6 ZDP. Domníváme se, že tato úprava bude pro poplatníky velmi náročně uchopitelná, proto navrhujeme ustanovení upravit..
Vysvětleno.
Viz vysvětlení k připomínce č. 34. Koncept uplatňování účetních výdajů do výše daňové hodnoty je základní obecný přístup k problematice stanovení základu daně dle mezinárodních účetních předpisů a nedomníváme se, že by měl přinášet významné problémy. U běžných poplatníků se většinou rovná daňová hodnota účetní hodnotě, rozdíly jsou pouze v případě aktiv nabytých přeměnou či vkladem. Dále u aktiv, na které byly poskytnuty nějaké účelové příspěvky či dary, které ale zároveň byly osvobozeny od daně nebo nebyly předmětem daně, což je u běžných poplatníků raritní situace.
48.
Komora daňových poradců
37.
Z
C.28. K § 23 odst. 3 písm. a) bod 7 ZDP
V návaznosti na závěry KOOV 614/28.11.23 Daňový režim výplaty podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžní formě navrhujeme pro právní jistotu poplatníků toto ustanovení ze ZDP vypustit. Obdobně platí pro § 10 odst. 8 ZDP.
Nevyhověno.
Nad rámec návrhu zákona, stále platí závěry předmětného KV KDP.
48.
Komora daňových poradců
38.
Z
C.29. K § 23 odst. 3 písm. a) bod 8 ZDP
Textace tohoto ustanovení nepřevzala nově definovanou terminologii daňové hodnoty, viz § 23q a § 23r ZDP, tj. toto ustanovení nadále používá termín „hodnota výše neuhrazeného dluhu“ nebo „za takový dluh nepovažuje dohadnou položku pasivní“ nebo „daňové rezervy“. Existuje důvod, proč zůstaly tyto pojmy v tomto ustanovení zachovány? Příkladem dopadů může být, že dluh oceněný podle § 23r ZDP nebude zahrnovat změnu reálné hodnoty, která neovlivní základ daně, ale promítne se v účetnictví. Potom by se polhůtní závazek dodaňovat v hodnotě účetní a nikoliv daňové.
Vyhověno.
Ustanovení bude upraveno v souladu s institutem daňové hodnoty.
48.
Komora daňových poradců
39.
Z
C.30. K § 23 odst. 4. písm. g) ZDP
1.Bylo zrušeno původní § 23 odst. 4 písm. g) ZDP, a to bez odůvodnění. Pro právní jistotu poplatníků navrhujeme popsat důvody pro zrušení tohoto v praxi používaného ustanovení, a to především v aktuální výkladové nejistotě, zda daňoví nerezidenti mají tento příjem zdaňovat v obecném základu daně či stejně jako rezidenti srážkovou daní. Alternativně navrhujeme dané ustanovení v zákoně ponechat
2.Vzhledem ke komplexnosti ustanovení § 23 odst. 4 písm. h) a i) ZDP navrhujeme do důvodové zprávy napsat alespoň přibližné příklady situací, na které daná ustanovení cílí.
1. Vysvětleno.
Předpokládáme, že připomínka se týká zrušení původního ustanovení § 23 odst. 4 písm. h).
Není zřejmé, z čeho vyplývá popsaná nejistota. Srážková daň je upravena § 36 ZDP a buď se vztahuje pouze na nerezidenty a nebo na nerezidenty i rezidenty, nikdy však není výlučně pro rezidenty.
2. Vysvětleno.
Není zřejmé, v čem jsou pochybnosti. Jde o režim, který již platí nyní, že účetní rezervy, které zároveň nejsou daňové, se ze základu daně vylučují.
48.
Komora daňových poradců
40.
Z
C.31. K § 23 odst. 8 ZDP
V důvodové zprávě k tomuto ustanovení je napsáno, že podle stávajících legislativních pravidel v daních z příjmů se předpokládá, že to, co obecně platí pro celé zdaňovací období, se aplikuje bez nutnosti bližšího upřesnění také na jeho část, proto je upřesňující pojem „část zdaňovacího období“ nadbytečný a navrhuje se jeho zrušení. Nicméně v jiných částech ZDP, například § 38 ZDP část zdaňovacího období v textu ZDP zůstává. Navrhujeme sjednotit přístup k pojmu „část zdaňovacího období“ anebo v důvodové zprávě popsat důvody, proč v konkrétním ustanovení specifikum pro část zdaňovacího období zůstává zachováno.
Vysvětleno.
Pojem „část zdaňovacího období“ bude zrušen napříč zákonem.
48.
Komora daňových poradců
41.
Z
C.32. K § 23 odst. 13 ZDP
Je třeba uvážit, že přechod z vedení účetnictví podle českých účetních předpisů na mezinárodní účetní standardy, případně naopak, bude velmi pravděpodobně považován taktéž za změnu účetní metody. Je tedy třeba vyřešit případnou kolizi těchto dvou ustanovení.
Vyhověno.
Ustanovení § 23 odst. 13 bude upraveno.
48.
Komora daňových poradců
42.
Z
C.33. K § 23 odst. 16 písm. a) bod 3. ZDP
Navrhujeme doplnit, jaký bude postup u poplatníka, který při přeměně nezaniká, například v případě odštěpení. Jinými slovy, zda lze/je nutno část úpravy základu daně přesunout např. na odštěpovanou část poplatníka.
Vyhověno.
Bude doplněno ustanovení, že v případě rozdělení a záporného dopadu do základu daně se postupuje jako u daňové ztráty ve smyslu ekonomického kritéria – pokračovat v postupném rozpouštění bude povinné, a u kladného dopadu do základu daně se dodaní při rozdělení.
48.
Komora daňových poradců
43.
Z
C.34. K § 23g odst. 5 ZDP
1. Implementace nové terminologie neodpovídá v § 23g odst. 5 písm. a) ZDP původnímu textu a účelu tohoto ustanovení. Smysl je, že poplatník u přeřazeného aktiva má pokračovat v odpisování, které bylo zahájeno v zahraničí, a to z ceny, která by byla sjednána mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích. Cílem ustanovení bylo odstranit tvrdost pro poplatníka, kdy při důsledném uplatnění fikce nákupu by bylo nutné začít převedený majetek odpisovat znovu. Toto však z aktuálního znění § 23g odst. 5 ZDP písm. a) ZDP nevyplývá a bez dalšího zdůvodnění v důvodové zprávě se stává pro poplatníka nesrozumitelným. Navrhujeme přepracování tohoto ustanovení v logice původního záměru zákonodárce.
2. Z hlediska změny konceptu evidence zahraničního poplatníka navrhujeme, aby zákon definoval den přeřazení a den přemístění.
3. Návrh ruší 23g odst. 5 písm. b) ZDP. Podle tohoto ustanovení při přeřazení majetku ze zahraničí do České republiky poplatník vycházel z ceny, která by byla sjednána mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích, což ale neodpovídá současné definici daňové hodnoty podle ZDP. Domníváme se, že současný § 23g odst. 5 písm. b) ZDP by měl být v zákoně ponechán.
1. Vyhověno .
Ustanovení bylo přepracováno.
2. Nevyhověno.
Nad rámec úpravy. Vzhledem ke komplexitě dané problematiky nelze v zákoně jednoznačně definovat konkrétní dny. Vždy se bude vycházet z evidence poplatníka, což odpovídá i současnému stavu.
3. Nevyhověno.
Vzhledem k novým obecným postupům, není nutné speciální ustanovení, ale bude postupováno podle standardního režimu, kdy se u účetně odpisovaného aktiva liší účetní a daňové ocenění. Tedy daňovou hodnotou přeřazeného aktiva, které podléhá úpravě přemístění majetku bez změny vlastnictví, je cena, která by byla sjednána mezi nespojenými osobami, a daňově budou uznatelné účetní odpisy do výše daňové hodnoty.
48.
Komora daňových poradců
44.
Z
C.35. Ke konceptu daňové hodnoty (§ 23n a násl.)
Navrhujeme tento koncept z návrhu vypustit a zahrnout jej do samostatné novely ZDP, jelikož se jedná o poměrně významný zásah do celého konceptu a systému ZDP, a to zejména z následujících důvodů:
1. Jde o zcela nový samostatný doposud v dani z příjmů neznámý model, který zavadí de facto daňové účetnictví jak pro poplatníky vedoucí účetnictví, tak pro ty, kteří zdaňují na hotovostním principu. S tímto nejsou v ČR zatím žádné zkušenosti a daný model je nejprve nutné dostatečně promyslet a vést také debatu o tom, zda v takovém rozsahu je skutečně nutný a pokud ano, jaké to přinese případné klady a zápory náklady a příjmy a to jak pro poplatníky tak pro finanční správu. Je také legitimní se zamyslet nad tím, zda ke stanovenému nemohou vést jiné, jednodušší cesty. Takováto příprava celého projektu by se mimo jiné měla „promítnout“ především do zprávy RIA, což se nestalo (viz dále) To nelze stihnout tak v daném krátkém čase, který je na připomínky k dispozici. Doporučujeme na zpracování této otázky poskytnout větší časový prostor. V rámci této novely je nezbytné se primárně soustředit na to, co souvisí s novým zákonem o účetnictví a věci, které s tím nesouvisí přesunout do samostané novely.
2.1. Tato změna je zcela zásadní a koncepční, přinese množství výkladových problémů a nejasností a výrazně zkomplikuje evidenci pro obě skupiny poplatníků, ale především pro fyzické osoby (viz dále). K problémům, které bezpochyby pro poplatníka i správce daně přinese nový zákon o účetnictví, tu jsou nad rámec nutného přidávány tyto další, zásadní systémové změny.
2.2. Uvedená změna nesouvisí s novým zákonem o účetnictví a jde o zcela samostatný projekt, který by měl být projednán samostatně.
2.3. Markantní zkomplikování současného systému zdanění je patrno především u fyzických osob, kdy nový zákon o účetnictví naopak měl vést ke zjednodušení, kdy fyzické osoby nepovedou účetnictví. Díky daňové hodnotě je však opak pravdou, kdy celý systém zdanění bude výrazně komplikovat nová koncepce daňové hodnoty. Jinými slovy to znamená, že tito drobní podnikatelé budou muset aplikovat velmi složitá a komplikovaná ustanovení zákona o účetnictví, a to i přesto, že účetní jednotkou fakticky nebudou. To není vše, neboť v druhém kroku budou nucení veškeré zjištěné účetní informace „korigovat“ na daňovou hodnotu. Oblast daně z příjmů se tak pro tuto skupinu poplatníků zbytečně výrazně zkomplikuje.
3.1. Terminologická úprava nového konceptu je psána velmi složitě a nepřehledně a v textu se velmi obtížně orientuje, a to i s využitím důvodové zprávy, kdy i pro daňového odborníka je velmi obtížné zjistit, co je smyslem a cílem jednotlivých ustanovení. Zákon je napsaný nesmírně složitým způsobem a na mnoha místech je téměř nečitelný. Je třeba zákon systémově a zásadně upravit tak, aby byl pro poplatníka i správce daně srozumitelný. Jako příklad uvádíme ustanovení § 23x odst. 1 ZDP: „Pokud se evidované aktivum, kterého se týká odložený nebo průběžný výdaj, stane evidovaným aktivem, kterého se týká okamžitý výdaj, sníží okamžitý výdaj daňovou hodnotu v okamžiku této změny.” Pokud bylo cílem ZDP zjednodušit, domníváme se, že navrhovaná úprava daňové hodnoty zákon zásadním způsobem znepřehlednila a činí mnohem složitější nejednoznačný a výrazně komplikovaný.
3.2. Systém je nastavován v mnoha ohledech kazuisticky, kdy řeší jednotlivosti a v mnoha případech zcela raritní situace. Lze tak předpokládat, že na mnohé situace se zapomene a budou vznikat otázky, jakým způsobem postupovat u těchto situací. Z hlediska terminologického je jednak využívána terminologie nového zákona o účetnictví, kdy však na některých částech právní úprava při definici daných pojmů na tento zákon odkazuje, v jiných případech nikoliv, v některých případech dokonce v důvodové zprávě chybí. Mimo to úprava využívá vlastní terminologii, i terminologii ostatních právních předpisů, která však není zcela provázaná a text je velmi obtížně pochopitelný a uchopitelný. Z tohoto hlediska je nutné zdůraznit, že s textem nebudou pracovat pouze odborníci, ale i běžní daňoví poplatníci či všichni správci daně a obáváme se, že to pro ně bude v mnohých případech obtížně.
4.1.1. Není zřejmé, co je důvodem takto radikální koncepční změny ZDP, která apriorit nesouvisí s novým zákonem o účetnictví. Z toho hlediska je nutné zdůraznit, že v souladu s legislativními pravidly je nezbytné v důvodové zprávě, a především ve zprávě RIA uvést, co je důvodem takovéto zásadní koncepční změny a jaké náklady a přínosy to přinese nejen státu, ale také na straně uživatelů právní normy. Je také nezbytné uvést možná alternativní řešení a jejich náklady a přínosy. To vše v návrhu chybí.
4.1.2. V této souvislosti je nezbytné zmínit poměrně velké náklady, které by takováto změna znamenal jak na straně daňový subjektů tak na straně finanční správy. Bylo například nutné zcela přepracovat všechny formuláře používaná pro daňové přiznání, ale i mnohé ostatní formuláře. Je také nutné zohlednit, že finanční správa v tuto chvíli vybírá nový informační systém. Je pak otázkou, jestli a pokud ano tak od kdy, bude vůbec reálné, aby byla finanční správa schopna takovéto zásadně změny zapracovat. Obdobně do platí i pro poplatníky. Tyto skutečnosti se také musí promítnout do důvodové zprávy a především do správy RIA.
4.2.1. Z našich zkušeností plyne, že reálné problémy, které v této oblasti vznikají, se týkají daňových aspektů, tzv. přeceňovacího efektu u přeměn a vkladů. K řešení těchto problémů je možné zvolit alternativní jednodušší řešení zacílené na tyto problémy, které přinese daleko méně nákladů jak na straně státu, tak na straně daňových subjektů. Na základě koordinačních výborů na toto téma jsou již dnes zcela zřejmé a jednoznačně identifikovatelné situace, kdy v současné době na základě platných právních předpisů dochází k nelogickým daňovým řešením. Jsme přesvědčeni o tom, že pro řešení těchto konkrétních problémů je možné zvolit jednoduší řešení. Například obecně zakotvit, že pokud při přechodech či převodech majetku nedojde ke zdanění tohoto přechodu či převodu, nebude případná změna účetních vstupních cen daňově relevantní. Tento obecný koncept v zásadě tak, jak je uveden v § 23zk nové právní úpravy by byl relevantní pro jednotlivá ustanovení, která jsou v současné době problematická. Je samozřejmě možné zvolit i jiné řešení těchto konkrétních (z hlediska většiny poplatníků) velmi omezených problémů.
4.2.2. Dále by byly v ZDP vydefinovány situace, kdy ZDP nebude akceptovat účetní řešení, jak je tomu ostatně již nyní. Dle vyjádření MF by mělo jít o minimum případů (viz například přebírání IFSR do základu daně).
4.2.3. Není však nutné zcela změnit systém zdanění kvůli těmto z hlediska většiny poplatníků omezeným případům.
5. Koncept je nesmírně rozsáhlý a jak již bylo uvedeno výše i zbytečně komplikovaný.
Nevyhověno.
Nejde o neznámý a zcela nový model. Koncept daňové hodnoty a pravidla v něm obsažená přebírají principy stávající právní úpravy. V principu reflektují praktické zacházení s majetkem, které již dnes je obsahem účetních systému (ten typicky obsahuje pro jednotlivá aktiva cenu účetní a cenu daňovou). Rovněž platí, že i v odborné diskuzi se běžně odkazuje na daňovou hodnotu jako na hodnotu relevantní pro daně.
Důvod, proč je daný koncept zaveden v rámci návrhu doprovodné legislativy je ten, že se v relevantních právních předpisech – jak v nové účetní legislativě, tak i v zákoně o oceňování majetku, radikálně mění koncepty přístupu k valuaci jednotlivých věcí. Některé typy „cen“ (nově se již tento termín v účetnictví i v rámci oceňování majetku mimo jiné opouští a nahrazuje po teoretické stránce správnějším pojmem „hodnota“). Valuace v těchto předpisech stojí na úplně jiných a více principiálně postavených a rovněž více exaktních základech a normách.
Z tohoto důvodu není možným řešením návrh ponechat stávající úpravu, která je zatížena poměrně velkou mírou kazuistiky, které se ještě navíc opírá o stávající účetní, případně oceňovací předpisy.
Dalším podstatným aspektem je fakt, že nově budou moci účetní jednotky, které účtují dle mezinárodních účetních standardů používat tyto standardy i pro určení základu daně. Na tento aspekt stávající pravidla nejsou vůbec připravena.
Nelze tedy bez dalšího přijmout tezi, že lze vypustit úpravu daňové hodnoty z návrhu zákona bez dalšího. Realita je totiž taková, že ustanovení, která se daňovou hodnotou nahrazují, jsou v důsledku změn v zákoně o účetnictví a zákoně o oceňování majetku prakticky nepoužitelná. V tomto případě bylo tedy možností pokusit se vzorem současného kazuistického stavu učinit pokus o vymezování jednotlivých situací pro jednotlivé typy aktiv, což v kontextu variability řešení, zejm. u IFRS poplatníků znamená tak jako tak vytvoření zcela nových norem a zcela nového řešení. Prizma, že lze bez dalšího ponechat stávající stav tedy neplatí.
K aplikaci daňové hodnoty fyzickými osobami:
Fyzické osoby využívající paušální výdaje a paušální daň koncept daňové hodnoty nebudou využívat ani de lege neboť mají alternativní způsob stanovení daně, resp. základu daně/výdajů.
U poplatníků, kteří budou používat tzv. „reálné výdaje“ platí, že se prakticky nic nemění oproti současnému stavu. V běžných situacích poplatní v principu sezná rozdíl zejm. v tom, že se radikálně snížil počet odpisových skupin a způsobů odpisování. V rámci ostatních standardních životních situací v principu nesezná rozdíl. Nejmarkantnější bude patrně změna filozofie u finančního leasingu, kdy z hlediska daně z příjmů bude tento majetek dle nové úpravy standardně odpisovat (v současné době existují speciální ustanovení týkající se právě finančního leasingu). Co se týká úpravy fyzických osob, tak zde proběhne na základě připomínek konkretizace norem, resp. jejich explicitní normování v zákoně tak, aby se na zákon o účetnictví odkazovalo jen cca v míře, v jaké jsou odkazy činěny nyní.
Předestíranou kazuistiku je zapotřebí odmítnout – naopak, nový systém je postaven na principech obecnosti a poměrně exaktním algoritmu, čímž se naopak stávající kazuistické a mnohdy nepřesné normy odstraňují.
Normování a řešení raritních situací ve většině případů vychází ze současného stavu, kdy jsou také tyto situace řešeny. Naopak platí, že oproti současné úpravě se celou řadu situací daří sloučit do obecných institutů. I tyto situace jsou na straně výdajů podrobeny analýze a mnohé z nich odstraněny pro nepotřebnost (např. některé úpravy § 23 či např. blokace výdajů v § 24 zákona), tj. celkově dochází naopak k pročištění systému.
Negativem změny je tam de facto nutnost transformace uvažování o tomto institutu. Nicméně s ohledem na fakt, že stávající systém nemůže být zachován (vazby na účetnictví), nelze se při přijetí zákona změně tak jako tak vyhnout.
Nové pojetí nicméně odpovídá tomu, jak jsou údaje o aktivech zachycovány v účetních systémech, kdy k nim zpravidla existuje údaj o účetní hodnotě a údaj o daňové hodnotě. Z tohoto pohledu tedy nejde nějakou převratnou novinku, ale spíše o exaktnější terminologické a koncepční uchopení celé otázky valuace aktiv.
48.
Komora daňových poradců
45.
Z
C.36. K § 23n odst. 2 písm. a)
Může být sporné, zda pojem plynoucí z bezúplatného nabytí aktiva nemůže být vykládán také tak, že zahrnuje například vyčlenění majetku do svěřenského fondu, případně vklad do emisního ážia, či vklad do vyčlenění do rodinné fundace, což by byl výklad, který by vedl k nesmyslným daňovým závěrům.
Vysvětleno.
V § 21f je uvedeno, že se v těchto případech jedná o kapitálový vklad, tedy nemůže jít o zdaňovaný příjem.
48.
Komora daňových poradců
46.
Z
C.37. K § 23n odst. 2 písm. b) c) ZDP, § 23o odst. 2 písm. c) ZDP, § 23y odst. 4 ZDP
Z textu zákona ani z důvodové zprávy není zřejmé, proč jsou z prvotní daňové hodnoty vylučovány dotace, granty, dary, když dle avízovaných tezí účetních vyhlášek se v účetnictví nemají zahrnovat do prvotní účetní hodnoty (půjde o časově rozlišený výnos). Nejsou-li pak tyto položky součástí prvotního účetního ocenění, neměly by zvyšovat daňovou hodnotu rovněž ani jejich následné vratky. Z tohoto hlediska je nutné upravit text zákona i důvodovou zprávu.
Vysvětleno.
Pokud budou dotace atd. účtovány jako časově rozlišený výnos, jedná se o situaci, kdy ovlivní základ daně, tedy daňová hodnota se snižovat nebude, toto ustanovení se uplatní u veřejně prospěšných poplatníků. Vysvětlení bude doplněno do důvodové zprávy.
48.
Komora daňových poradců
47.
Z
C.38. K § 23k ZDP
1. § 23k ZDP stanoví, že aktivem je pro účely daní z příjmů uznané aktivum, tj. podle § 12 zákona o účetnictví. Podle § 26 ZDP je odpisovaným aktivem evidované aktivum. Podle § 23l odst. 2 ZDP je evidovaným aktivem aktivum rozeznané v účetnictví (§ 23k ZDP). Podle § 12 zákona o účetnictví však může být uznaným aktivem i aktivum, které nesplňuje podmínky pro zahájení účetního odpisování, což může vést k závěru, že poplatník bude daňově odepisovat aktiva, která se v účetnictví odepisovat v danou chvíli nebudou. Proto považujeme za klíčové pro stanovení daňové hodnoty určit okamžik, kdy poplatník může zahájit daňové odpisování, obdoba stávajícího § 26 odst. 5 a odst. 10 ZDP. Z aktuálního znění návrhu prováděcích předpisů k zákonu o účetnictví vyplývá, že aktivum se počíná odpisovat od okamžiku, od kterého ho lze používat, tj. nachází se v takovém místě a stavu, že může být použito zamýšleným způsobem. Tato teze však nedefinuje moment uznání aktiva podle § 12 zákona o účetnictví. Považujeme za nezbytné tuto úpravu doplnit.
2. Proč není dohadná položka aktivní pro účely ZDP považována za pohledávku a obdobně jako tomu je v případě dluhu dohadná položka pasivní?
Nová definice dluhu v § 23k odst. 2 a 3 ZDP má dopady i do jiných ustanovení jako například § 23a ZDP či § 23c ZDP. Pokud za dluh nebudou považovány například dohadné položky pasivní, potom je nebude možné na právního nástupce převést, čímž bude narušena daňová neutralita přeměn. Dále je třeba si uvědomit, že dohadná položka aktivní sice není pohledávkou, ale je aktivem, tj. v rámci přeměny může přejít na právního nástupce, ale dohadná položka pasivní, která není dluhem, na nástupnickou společnost přejít nemůže. V § 23k odst. 3 písm. e) ZDP zřejmě chybí sloveso a v aktuálním znění nedává ustanovení smysl. Navrhujeme ustanovení upravit.
4.1. ZDP v mnoha ustanoveních, například § 23e ZDP, stále používá pojem závazek. Navrhujeme proto definovat i tento pojem, protože může výrazně změnit aplikaci těchto ustanovení.
4.2. Z tohoto hlediska navrhujeme koncepčně nejprve promyslet důsledky používání tohoto pojmu a případně provést revizi a úpravy celého textu zákona ve vztahu k používání pojmu dluh a závazek.
1. Vyhověno.
Z úpravy by mělo být zřejmé, že existují dva okamžiky – „uznání“ aktiva (případně jinak označené dle finální terminologie účetnictví) - tj. aktivum je pod mou kontrolou, a druhý okamžik, kdy lze zahájit odpisování (tj. aktivum je ve stavu způsobilém obvyklému užívání – mělo by být v ustanoveních o odpisování)
v praxi se i v běžných situacích můžou oba okamžiky lišit.
2. Vyhověno.
Ustanovení budou upravena.
4. Vyhověno.
Celý text zákona bude v tomto smyslu revidován. Nicméně užití pojmu závazek by mělo primárně odkazovat na občanskoprávní pojem, který tedy není vhodné definovat v ZDP. K tomu je zapotřebí dodat, že případné nesprávné používání pojmu dluh a závazek v účetnictví je reliktem nedůsledné implementace nového občanského zákoníku. Do ZDP se tento problém přenesl především pro nutnost odkazovat na účetní instituty, byť jsou např. nepřesně označeny. Toto se navrženou úpravou má zhojit.
48.
Komora daňových poradců
48.
Z
C.39. K § 23l ZDP – evidovaný majetek u fyzických osob
§ 23l
1. Evidované aktivum
(1) Evidovaným aktivem se u poplatníka daně z příjmů fyzických osob pro účely daní z příjmů rozumí aktivum
a) uváděné v daňové evidenci,
b) využívané poplatníkem, kterému plynou příjmy z nájmu, a nutné pro dosahování těchto příjmů,
c) využívané poplatníkem uplatňujícím výdaje procentem z příjmů a nutné pro dosahování příjmů ze samostatné činnosti nebo
d) využívané poplatníkem, jehož daň je rovna paušální dani, a nutné pro dosahování příjmů ze samostatné činnosti.
Důvodová zpráva
Písm. b) až d) obsahují další situace, kdy se jedná o evidované aktivum, a v těchto situacích je pro určení, zda se jedná o evidované aktivum poplatníka DPFO, rozhodující faktický stav, respektive účel užívání tohoto aktiva, a skutečnost, zda je využívání daného aktiva pro dosahování daných příjmů nutné, a ne rozhodnutí, zda se bude uvádět v evidenci, či nikoliv.
1. Považujeme za důležité, aby z návrhu, pokud bude schválen v této podobě, jednoznačně vyplývalo, že součástí změny je i politické rozhodnutí vedoucí k výraznému omezení časových osvobozovacích testů u fyzických osob, respektive faktické nemožnosti splnit časový test u velké skupiny daňových poplatníků. Díky tomu, že se povinně zavádí evidovaný majetek u fyzických osob, které mají příjmy z pronájmů, a podnikatelů uplatňujících paušální daň či paušální výdaje, výrazně vzroste počet subjektů, kteří nebudou moci uplatnit časový osvobozovací test (například FO, která zdědila pole po rodičích a za marginální částku je pronajímá, fyzická osoba, pronajímající jeden byt a podobně). To je jistě zcela legitimní politické rozhodnutí, Z hlediska legislativního je však nezbytné, aby bylo toto rozhodnutí otevřeně uvedeno i v důvodové zprávě a v souladu s legislativními pravidly vlády byl ve zprávě RIA vyčíslen dopad jak z hlediska státního rozpočtu, tak dotčených subjektů.
2. V této souvislosti budou vznikat výkladové nejasnosti, které by měl řešit zákon, případně důvodová zpráva, zda poplatník bude muset správci daně prokázat, že majetek byl nutný pro dosahování příjmů. Například mohou vznikat tyto otázky:
2.1. Fyzická osoba nepodnikatel bude vlastnit dům, u kterého pronajme jednu malou místnost, stěnu k umístění billboardu, případně střechu pro fotovoltaickou elektrárnu. Znamená to, že tím pádem půjde o evidované aktivum a nebude tedy možné uplatnit časový osvobozovací test?
2.2. Dalším příkladem mohou být věci typu počítač, osobní automobil či mobilní telefon. V případě, když se ukáže, že tyto věci fyzická osoba částečně použila v rámci například nájmu (automobilem jela na schůzku s potencionálním nájemcem, na počítači připravila a odeslala nájemní smlouvu, mobilním telefonem se domlouvala s nájemcem) bude tato aktiva povinně evidovaným aktivem, protože bylo nutné pro dosahování daného příjmů (logickým důsledkem bude, že nebude platit časový osvobozovací test)? Aktivum „nutné“ pro dosahování příjmů je neurčitý právní pojem, který však bude pro výklad evidovaného aktiva stěžejní. Považujeme za klíčové tento pojem definovat..
2.3. U velké většiny malých a drobných podnikatelů je běžné, že na živnostenském listu jako místo podnikání budou mít uvedeno své bydliště. Znamená to, že v tomto případě byl dům či byt evidovaným aktivem a opět dojde k zániku časového osvobozovacího testu?
2.4. Pokud by novela ZDP měla upravit vznik evidovaného aktiva tak, jak je navrženo, je vhodné z takových aktiv výslovně vyloučit nemovitosti, které jsou poplatníkem zároveň používány k trvalému bydlení, případně k trvalému bydlení jeho rodiny.
2.5. V § 23l odst. 1 písm. c) ZDP chybí před „a nutné“ čárka, což má pro výklad daného ustanovení zásadní dopady. Ani z důvodové zprávy není zřejmé, zda je toto úmyslem zákonodárce.
2.6. Asi každý podnikatel – fyzická osoba použije ke svému podnikání věc, kterou má pro osobní potřebu. Pokud tento podnikatel, který uplatňuje paušální daň, nebo výdaje v paušální výši použije věc osobní potřeby, není zřejmé, zda se stává se tato věc automaticky evidovaným aktivem. Může se jednat např. o situace, kdy si např. elektrikář zapomene část nářadí u zákazníka a ve své dílně nutně potřebuje toto nářadí použít pro jiného zákazníka – aby nedošlo ke ztrátě zisku (tedy i snížení daně z příjmů pro stát), vezme nářadí, které používá na běžné domácí práce. Daňový a administrativní „postih“ v případě použití soukromého nářadí by byl značný. Navíc pro správce daně by bylo velmi obtížné prokázat, že věc osobní potřeby byla použita k podnikání.
2.7. Podnikatelé využívající paušální daně, výdaje v paušální výši zvolili tento způsob zdanění či prokazování výdajů z toho důvodu, že je pro ně nemožné prokázat výdaje ve skutečné výši. Např. porovnejme programátora, který pracuje z domu, a programátora, který pracuje ze své kanceláře. Programátor, který vlastní samostatný kancelářský prostor uplatňuje skutečné výdaje v podobě odpisů, vodného, elektřiny a dále výdaje na IT vybavení kanceláře. Programátor, který pracuje z domu bezesporu výdaje související se svým podnikáním má i doma, leč tyto výdaje nemůže jednoduše a rozumně prokázat. Pokud rodinný dům, ve kterém programátor provozuje svou podnikatelskou činnost, má být evidovaným aktivem, tak nastává disproporce mezi nutností při případném prodeji tento dům zdanit a možností uplatňovat výdaje (odpisy) tohoto domu. Evidovaným aktivem by mělo být jen takové aktivum, u kterého by výdaje správce daně uznal za výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů. V opačném případě to povede k tomu, že podnikatelé budou uplatňovat skutečné výdaje a uplatňovat je u jakékoliv věci, která se jen částečně bude dotýkat jejich podnikání, a tím dojde ke snížení jejich daňových povinností.
3. Pro správnou aplikaci pojmu evidované aktivum je nutné doplnit moment zaevidování do evidence a vyřazení z evidence.
4. V této souvislosti je potřeba zdůraznit, že nový koncept povede k tomu, že tito drobní a zcela malí podnikatelé, kteří by měli mít co nejjednodušší způsob administrativy spojený s daněmi (to jsou ti, kteří uplatňují výdaje paušálem, případně paušální daň), budou nuceni majetek, který je nutný pro dosahování příjmů, složitě a problematicky evidovat, včetně evidence daňové hodnoty, a deklarovaná jednoduchost se tak zcela ztratí.
5. Vzhledem k této definici a doplnění do relevantních ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) a b) ZDP, § 7 odst. 2 písm. b) ZDP a do § 9 odst. 5 ZDP dochází ke značné změně ve zdaňování příjmů z prodeje majetku, který byl využíván v rámci nájmů nebo podnikání a současně nebyl součástí obchodního majetku (např. při uplatňování paušálních výdajů, poplatníků v paušálním režimu a u příjmů z nájmu). To je nezbytné, jak již bylo výše uvedeno, jednoznačně a nesporně uvést včetně dopadů do zprávy RIA.
6. Z textu právní úpravy ani z důvodové zprávy není zřejmé, zda platí, že jedině v okamžiku, kdy poplatník přestane být vlastníkem daného aktiva, tak aktivum bude považováno za neevidované z pohledu ZDP, a to i přesto, že již několik let nemusí být používáno např. k nájmu (viz § 23l odst. 3 ZDP).
Pokud tedy pronajme poplatník nemovitost např. na 1 rok a poplynou mi příjmy z nájmu, tím se nemovitost stává evidovaným aktivem až do okamžiku jejího prodeje (tj. kdy přestane být aktivem poplatníka). Vzhledem k tomu tedy není fakticky možné, aby příjem z prodeje nemovitosti, která byla evidované aktivum, byl někdy od daně osvobozen, protože není možné nikdy ze strany poplatníka naplnit podmínky stanovené v § 4 odst. 1 písm. a) a b) ZDP (např. ze strany poplatníka není možné naplnit podmínku 2 roky od okamžiku, kdy přestaly být evidovaným aktivem – vždy bude evidovaným aktivem až do okamžiku prodeje).
7.1. Z přechodných ustanovení není zřejmé, jak bude postupováno např. u poplatníka, který nemovitost pouze dlouhodobě pronajímal (zdaňoval příjmy z nájmu v § 9 ZDP), nemovitost vlastní např. 10 let, a následně nemovitost prodá po nabytí účinnosti novely a plynou mu příjmy z prodeje dané nemovitosti. V současné právní úpravě v případě nájmu, poplatník nemá obchodní majetek, a jelikož nemovitost vlastnil déle jak 10 let (5 let – u nemovitostí pořízených do konce roku 2020) byl by příjem z prodeje nemovitosti od daně osvobozený.
7.2. Navrhujeme upravit v přechodných ustanovení, jak má být postupováno u majetku, který nebyl součástí obchodního majetku a který bude prodán po nabytí účinnosti novely ZDP.
7.3. Dále navrhujeme, aby povinnost evidovat aktiva u poplatníků daně z příjmů fyzických osob se vztahovala pouze na nová aktiva nabytá po účinnosti novely ZDP.
Vyhověno jinak.
Z důvodu nové úpravy a změny v souvislosti s definicí a vymezením evidovaného aktiva budou dotčená ustanovení nově upravena. Pro FO se znovu vrátí pojem „obchodní majetek“ ve stejném rozsahu jako dnes, věcně tedy bude v otázce časových testů při prodeji majetku FO vrácen postup shodný se stavem současným.
48.
Komora daňových poradců
49.
Z
C.40. K § 23l ZDP
Zákon stanoví, že se za evidované aktivum považuje aktivum využívané poplatníkem pro dosahování příjmů. Z textu zákona ani z důvodové zprávy není zřejmé, zda to znamená , že například záložní stroj, záložní baterie apod. bude považován za evidované aktivum, pokud zákon stanoví pouze „dosahování“ příjmů.
Vyhověno jinak.
Ustanovení o evidovaných aktivech bude přepsáno.
48.
Komora daňových poradců
50.
Z
C.41. K § 23l odst. 3 ZDP
1. Evidovaným aktivem není u poplatníka, který je
a) daňovým rezidentem České republiky, aktivum, v souvislosti, s nímž mohou plynout pouze příjmy ze zdrojů v zahraničí, na které se pro vyloučení dvojího zdanění použije metoda vynětí,
b) daňovým nerezidentem, aktivum, z něhož mohou plynout pouze příjmy, na které se nevztahuje daňová povinnost v České republice.
Na základě tohoto ustanovení jsou vyloučena z odepisování aktiva, ze kterých plyne příjem ze zdrojů v zahraničí, u kterých se uplatní metoda vynětí. Tzn. v případě příjmu z nájmu např. nemovitosti umístěné na území Velké Británie, ze které plynou příjmy z dlouhodobého nájmu českému daňovému rezidentovi. Tím, že nebudu možné nemovitosti odepisovat a uplatnit tak do výdajů odpisy (vyšší základ daně z § 9 ZDP), dojde k zvýšení efektivní sazby daně, kterou budou zdaňovány příjmy po vynětí a tím dochází k významnému zhoršení daňové pozice těchto poplatníků oproti jiným poplatníkům (např. i těm, kteří budou uplatňovat dle příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění metodu zápočtu). Pokud to bylo záměrem, je to nezbytné popsat do důvodové zprávy a důvody této restrikce uvést do zprávy RIA včetně dopadů a uvedení alternativních řešení.
2. Stejná nejasnost platí i pro daňové nerezidenty uvedené v § 23l odst. 3 písm. b) ZDP. Zákon dále stanoví, že z aktiva „plynou“ příjmy, je třeba vyložit pojem „plynout“, například v otázce pořízení aktiva, u kterého se pouze očekává, že v budoucnu příjmy poplynou. Ze ZDP dále není zřejmý postup, pokud se bude využití aktiva v čase měnit. V případě zaevidování aktiva bude postup podle § 23p ZDP, nicméně jaký bude postup v případě, kdy aktivum evidované bylo a nově evidované nebude. Domníváme se, že k vyřazení podle § 23l odst. 4 ZDP nedochází. Aktuální navrhované znění ZDP není v praxi spravovatelné. Je nezbytné upravit text zákona i důvodovou zprávu.
Vyhověno.
Ustanovení § 23l odst. 3 bude upraveno.
48.
Komora daňových poradců
51.
Z
C.42. K § 23n odst. 2 písm. a) ZDP – darovaný majetek
Není zřejmé, zda i po navrhované změně uvedené v § 23n odst. 2 písm. a) ZDP bude platit, že na základě § 10 odst. 5 ZDP bude možné v případě prodeje majetku nabytého darováním, kdy nabytí daru bylo osvobozeno od daně, uplatnit jako daňový výdaj oceněním věci podle zákona o oceňováním. Pokud zde nově tato možnost nebude, je nutné, aby v důvodové zprávě byla tato změna komentována jako politické rozhodnutí vedoucí k rozšíření zdanění, včetně adekvátních dopadů v hodnotící zprávě RIA. Pokud nadále jako výjimka měla platit úprava § 10 odst. 5 ZDP je nutné přesněji formulovat (§ 23n odst. 2 písm. a) ZDP) a věc adekvátně promítnout i do důvodové zprávy.
Vysvětleno.
K příjmům z prodeje věci (úplatného převodu) podle § 10 odst. 1 písm. b) se jako výdaj v případě nabytí věci darováním (bezúplatně) uplatní hodnota určená podle oceňovacího zákona ke dni nabytí ve smyslu § 10 odst. 5. Věcně nedochází k žádné změně oproti současnému stavu.
48.
Komora daňových poradců
52.
Z
C.43. K § 23m odst. 2 ZDP
Důvodová zpráva uvádí, že daňová hodnota se snižuje i v případě, když nebude možné z různých důvodů, např. odpis, uplatnit jako daňově uznatelný. V případě např. prodeje takového aktiva bychom považovali za důležité, aby důvodová zpráva případně text ZDP potvrdila, že je možné aplikovat § 23 odst. 4 písm. e) ZDP.
Vysvětleno.
Ustanovení § 23 odst. 4 písm. e) se v rámci novely nemění, nedochází tedy ke změně oproti dosavadnímu stavu.
48.
Komora daňových poradců
53.
Z
C.44. K § 23n odst. 1 ZDP
Z textu ZDP není zcela zřejmé, co znamená pojem „uznání“. Např. v odstavci jedna je uvedeno, že „u poplatníka je uznáno jako aktivum“. Je zapotřebí daný nový pojem dostatečně v ZDP vymezit. Podle § 12 zákona o účetnictví se může jednat i o aktiva nedokončená, vazba určení prvotní daňové hodnoty aktiva na moment uznání nemusí být v praxi použitelná.
Vyhověno jinak.
U účtujících poplatníků by mělo jít o stejný okamžik, jako se v účetnictví aktivum zaúčtuje jako aktivum (a ocení prvotní účetní hodnotou. Legislativní text bude upraven podle terminologie v účetnictví.
48.
Komora daňových poradců
54.
Z
C.45. K § 23n odst. 1 písm. d) ZDP
Z ustanovení § 23n odst. 1 písm. d) ZDP není zřejmé jak „rozdíl“ z prvotního účetního ocenění reálnou hodnotou vzniká, navrhujeme vznik rozdílu upravit v textu zákona, resp. popsat do důvodové zprávy.
Vyhověno jinak.
Ustanovení bude vypuštěno.
48.
Komora daňových poradců
55.
Z
C.46. K § 23n odst. 1 písm. e) bod 2 ZDP
Vzhledem k tomu, jak je výše těchto výdajů na likvidaci aktiva materiální, navrhujeme, aby důvodová zpráva konkrétně popsala daňové rezervy, které plní „stejné účely“ jako účetní rezervy, kterou se oceňuje výdaj na likvidaci aktiva. Dosavadní úprava a popis v důvodové zprávě je natolik obecný, že není zřejmé, na které daňové rezervy by se mělo toto ustanovení vztáhnout.
Vyhověno.
Důvodová zpráva bude doplněna o příklady daňových rezerv, které mohou být duplicitní s účetní rezervou na likvidaci.
48.
Komora daňových poradců
56.
Z
C.47. K § 23n odst. 2 ZDP
„Prvotní daňová hodnota aktiva se rovná jeho prvotní účetní hodnotě bez zahrnutí …“
Z textu zákona ani z důvodové zprávy není zřejmé, jak má být postupováno v případě výdajů na likvidaci aktiva (majetku) v důsledku nového aktiva. Hodnotu zlikvidovaného aktiva budou poplatníci dávat jednorázově do výdajů nebo v návaznosti na výše uvedené znění nikdy neuplatní? Z jakého důvodu likvidace jednoho aktiva v důsledku druhého aktiva by nemělo být u fyzických osob možné uplatnit?
Tyto skutečnosti je nutné promítnout do textu zákona a adekvátně upravit důvodovou zprávu.
Vysvětleno.
Toto ustanovení nijak nesouvisí s likvidaci aktiva, které souvisí se vznikem nového aktiva. Termín „výdaj na likvidaci aktiva“, který je použit v tomto ustanovení, je účetní termín a označuje odhad výdajů, které bude nutné vynaložit na likvidaci daného aktiva, pokud tak stanoví speciální zákon. Tato částka se pak zahrnuje do prvotní účetní hodnoty aktiva. Pro neúčtující poplatníky se tato položka z ocenění vylučuje (resp. se k ní nepřihlíží) a tyto výdaje se uplatní až při skutečné likvidaci daného aktiva na konci životnosti.
Co se týká výdajů souvisejících s likvidací/použitím jiného aktiva v souvislosti se vznikem nového aktiva, budou poplatníci vedoucí účetnictví postupovat v souladu s účetnictvím se zohledněním daňové hodnoty spotřebovaných nebo použitých aktiv.
Uvedené výdaje na likvidaci spadají pod „vedlejší pořizovací výdaje“ dle § 82/1b.
VPV = výdaj, kterým je plnění vynaložené přímo za účelem toho, aby došlo k nabytí aktiva nebo se aktivum dostalo na místo umožňující a do stavu umožňujícího účetní jednotce ho užívat zamýšleným způsobem.
V tezích vyhlášky je dále uvedeno: „Jsou-li při pořízení spotřebována nebo použita aktiva účetní jednotky, při ocenění pořizovacího výdaje se vychází z účetní hodnoty spotřebovaných nebo použitých aktiv.“
Z hlediska fyzických osob s hotovostním základem daně bude ustanovení § 23n na základě připomínek zrevidováno a přepracováno. V zákoně bude explicitně normováno, co tvoří prvotní daňovou hodnotu aktiva u poplatníka daně z příjmů fyzických osob s hotovostním základem daně a nebude tedy odkazováno na postup podle účetních předpisů. Výdaje související s likvidací aktiva v důsledku vzniku nového aktiva řeší u těchto poplatníků také ustanovení § 23s odst. 4.
48.
Komora daňových poradců
57.
Z
C.48. K § 23n odst. 5 ZDP
1. Návrh tezí vyhlášky k novému zákonu o účetnictví říká, že účetní hodnota vyřazovaného majetku v souvislosti s výstavbou jiného majetku do vstupní ceny nevstupuje. Potom je otázka použitelnosti tohoto ustanovení. Dále je třeba připomenout, že za aktivum se považují i zásoby vlastní výroby (nedokončená výroba, polotovary, výrobky, zvířata a podobně) tzn., že poplatníci budou muset ověřovat (prokazovat) daňovou hodnotu vyrobených zásob, což bude velmi administrativně náročné.
2. Předpokládáme, že dané ustanovení se nemá vztahovat na poplatníky s hotovostním základem daně, byť z daného ustanovení tento závěr není patrný. Pokud by se mělo vztahovat i na poplatníky s hotovostním základem daně, je v rozporu s ustanovením 23n odst. 2 novely ZDP.
Tyto skutečnosti je nutné promítnout do textu zákona a adekvátně upravit důvodovou zprávu.
1. Vysvětleno.
Pokud hodnota vyřazovaného majetku nebude vstupovat do ocenění nového, dané ustanovení se nepoužije.
Zásoby vlastní výroby by většinově měly mít stejné ocenění účetní jako daňové (prvotní daňová hodnota se rovná účetní).
2. Vysvětleno.
Rozpor s ustanovením § 23n odst. 2 není, neboť toto ustanovení řeší jinou problematiku, viz vysvětlení předchozího bodu. Předmětné ustanovení bude legislativně upraveno.
48.
Komora daňových poradců
58.
Z
C.49. K § 23o ZDP
Změny v daňové hodnotě aktiva je nutné navázat na konkrétní okamžik. Zákon by tedy měl určovat okamžik, od kdy se daňová hodnota zvyšuje či snižuje.
Vysvětleno.
V případě účtujících poplatníků je konkrétní okamžik dán zaúčtováním, v případě poplatníků s hotovostním základem daně je buď v ZDP explicitně upraveno, nebo se vychází z účetních předpisů, na které ZDP odkazuje.
48.
Komora daňových poradců
59.
Z
C.50. K § 23p odst. 3 ZDP
1. Dle navrhovaného ustanovení by se daňová hodnota aktiva měla rovnat jeho zahraniční daňové hodnotě přepočítané kurzem pro přepočet daně pro příslušný den. Toto ustanovení bude v praxi velmi obtížně spravovatelné, a to nejen pro daňové poplatníky, ale i pro správce daně.
Navrhujeme vypustit.
2. Ustanovení § 23p odst. 3 ZDP stanoví: „Daňová hodnota aktiva se rovná jeho zahraniční daňové hodnotě přepočítané kurzem pro přepočet daně pro příslušný den.“. Z textu ZDP není jasné, co je „příslušný den“. Důvodová zpráva hovoří, že se jedná o moment, kdy se aktivum stává evidovaným, tento pojem však musí být stanoven zákonem, a to především v případě zahraničního poplatníka, který v určitých situacích žádnou evidenci vést nemusí. Tyto skutečnosti je nutné promítnout do textu zákona a adekvátně upravit důvodovou zprávu.
Vysvětleno.
1. Jedná se obecný koncept přebírání daňové hodnoty, který se aplikuje již nyní (§ 32c) např. při pokračování v odpisování (byť se hovoří o zůstatkové ceně, účetní hodnotě atd.).
2. Vzhledem k odstranění pojmu evidované aktivum bude ustanovení upraveno.
48.
Komora daňových poradců
60.
Z
C.51. K § 23p odst. 5 ZDP
Mělo by být přesněji specifikováno, jak bude zahraniční daňová hodnota určována, když v zahraničí např. může být akceptováno vyšší přecenění majetku a limitace může probíhat na straně daňových nákladů apod. Navíc samostatné zjišťování nějaké zahraniční daňového hodnoty aktiva dle zahraničních právních předpisu bude v praxi obtížně spravovatelné.
Navrhujeme vypustit.
Nevyhověno.
V praxi bude stejně obtížné určit/zkontrolovat toto hodnotu, jako se nyní určuje/kontroluje současná přepočtená zahraniční cena dle § 32c a § 32d, případně aplikace ustanovení § 23 odst. 11 u majetku nabytého od zahraničního poplatníka. Naopak lze předpokládat, že zahraniční poplatník vždy ví, jakou hodnotu může u daného aktiva v daném okamžiku uplatnit v základu daně, na rozdíl od současného ustanovení § 32c, kdy tuto hodnotu musí opravovat o případné přecenění a není zcela jasné, jaké přecenění se vylučuje. Ustanovení § 24 odst. 11, které výdaje limituje účetní hodnotou, není zcela systémové, protože účetní hodnota a ocenění pro daňové účely se může výrazně lišit. Domníváme se tedy, že toto ustanovení je systémovější, odstraňuje nedostatky současné úpravy a zaručuje, aby poplatníci nemohli účelově profitovat z odlišných daňových režimů.
48.
Komora daňových poradců
61.
Z
C.52. K § 23r ZDP
1. Z aktuálního textu ZDP není zcela jasné (např. § 23o ZDP), jak bude poplatník daňově řešit diskont na současnou hodnotu dlouhodobých aktiv a dluhů. Vzhledem k tomu, že se jedná o zcela nové ustanovení, je nutné tuto problematiku v zákoně explicitně upravit např. v kontextu úvěru na pořízení dceřiné společnosti podle akt. § 25 odst. 1 písm. k) ZDP, státní dluhopisy atd. Logická úprava by podle našeho názoru měla být, že se diskont na současnou hodnotu promítne do daňově uznatelných výdajů/zdanitelných příjmů pouze pokud je kmenový výdaj/příjem zahrnut do základu daně.
2. K § 23r odst. 3 písm. b) ZDP
„3) Daňová hodnota se snižuje o
a) snížení účetní hodnoty při následném ocenění podle právních předpisů upravujících účetnictví reálnou nebo naběhlou hodnotou, které zvyšuje základ daně,
b) dodatečné snížení pořizovací hodnoty, pokud
1. toto snížení snižuje prvotní účetní hodnotu dluhu při následném ocenění nebo by ji snížilo, kdyby poplatník byl účetní jednotkou, a
2. tato hodnota byla součástí prvotní daňové hodnoty dluhu,..“
Z textu zákona ani z důvodové zprávy není zřejmé, co má být považováno za pořizovací hodnotu dluhu pro účely tohoto ustanovení.Není také zřejmé, co je míněno dodatečným snížením pořizovací hodnoty.
Tyto skutečnosti je nutné promítnout do textu zákona a adekvátně upravit důvodovou zprávu.
1. Vyhověno.
Lze souhlasit s tím, že diskont na současnou hodnotu by měl ovlivňovat základ daně, jen pokud je podkladový výdaj/příjem daňově uznatelný. Návrh zákona bude případně upraven tak, aby to bylo ve všech případech zajištěno.
2. Vysvětleno.
Pořizovací hodnota dluhu je pojem nového zákona o účetnictví. Jedná se o rozdíl reálné hodnoty přijatého plnění při vzniku dluhu a reálné hodnoty plnění vynaloženého přímo za účelem vzniku nebo převzetí dluhu. Dodatečným snížením pořizovací hodnoty se rozuměly situace, kdy se dodatečné zjistí, že pořizovací hodnota měla být nižší. Tento pojem bude upraven v návaznosti na aktuální verzi nového zákona o účetnictví.
Důvodová zpráva bude doplněna.
48.
Komora daňových poradců
62.
Z
C.53. K § 23u odst. 3 písm. a) novely ZDP
„(3) Výše odloženého výdaje je rovna
a) výši uhrazené části daňové hodnoty v případě úplatně nabytého aktiva,
b) daňové hodnotě aktiva v případě bezúplatně nabytého aktiva.“
Z textu zákona ani z důvodové zprávy není zřejmé, zda má být výše uvedené ustanovení vykládáno tak, že povinná úhrada (tj. zůstatková cena) bude moci být uplatněna do výdajů pouze, pokud bude zaplaceno. Dále není zřejmé, zda odpis má být považován zároveň za odložený i průběžný výdaj. Pokud první rok nezaplatím, avšak zaplatím v následujícím roce, bude možné uplatnit jako výdaj odpis prvního a současného roku či nikoliv? Anebo dojde k přepočtu daňové hodnoty po zbývající dobu nebo bude moci být uplatněn až při vyřazení?
Tyto skutečnosti je nutné promítnout do textu zákona a adekvátně upravit důvodovou zprávu.
Vysvětleno.
Je-li v ustanovení § 23u odst. 3 písm. a) explicitně uvedeno, že odložený výdaj se rovná uhrazené části daňové hodnoty, je zřejmé, že se jedná o zaplacenou část daňové hodnoty, dříve zůstatkové ceny k okamžiku vyřazení.
V DZ je dále uvedeno, že u hotovostních poplatníků jsou daňově odpisovaná aktiva, což jsou aktiva spojená kromě odloženého výdaje také s průběžným výdajem, podmnožinou aktiv spojených s odloženým výdajem. V ustanovení § 23w odst. 2 je uvedeno, že daňový odpis je průběžným výdajem. Uplatnění průběžného výdaje, který snižuje daňovou hodnotu formou daňového odpisu, není vázán podmínkou uhrazení částky daňové hodnoty daňově odpisovaného aktiva.
48.
Komora daňových poradců
63.
Z
C.54. K § 23w odst. 1 ZDP
Pro vyšší srozumitelnost zákona navrhujeme zjednodušit text § 23w odst. 1 ZDP ve smyslu, že průběžný výdaj u daňově odpisovaného aktiva je daňový odpis a u účetně odpisovaného aktiva se jedná o účetní odpis.
Nevyhověno.
Úprava textu není nutná.
48.
Komora daňových poradců
64.
Z
C.55. K § 23zb odst. 2 písm. a) ZDP
„2) Příjmem poplatníka s hotovostním základem daně je daňová hodnota pohledávky, která poplatníkovi vznikla a jejíž úhrada by byla zdanitelným příjmem, při jejím
a) úplatném postoupení za cenu nižší, než je její daňová hodnota, nejde-li o nedobytnou pohledávku, nebo
b) poskytnutí jako předmětu kapitálového vkladu.!
Z textu zákona ani z důvodové zprávy není zřejmé, jak má být vykládán pojem nedobytná pohledávka. Jsou někde nastaveny kritéria nedobytnosti?
Tyto skutečnosti je nutné promítnout do textu zákona a adekvátně upravit důvodovou zprávu.
Vyhověno.
Text bude upraven.
48.
Komora daňových poradců
65.
Z
C.56. K § 23zc ZDP
1. Z textu zákona ani z důvodové zprávy není zřejmé, z čeho vyplývá, že dle § 23zc odst. 1 písm. b) ZDP jde o opravnou položku dle ZoR. Obdobně v § 24 odst. 5 ZDP. Někdy je u opravné položky používán odkaz na ZoR a někdy nikoliv. Z hlediska terminologie ZDP by podle našeho názoru tento bod měl znít „opravné položky, jejichž způsob tvorby a výši pro daňové účely stanoví zvláštní zákon“. Je nezbytné projít a sjednotit nebo vysvětlit rozdílnost terminologie.
2. Z textu zákona ani z důvodové zprávy není zřejmé, jak se bude postupovat u úroku vypočteného na základě efektivní úrokové míry (ocenění naběhlou hodnotou) u pohledávek, které jsou od daně osvobozené, podléhají srážkové dani nebo vůbec do výsledovky při svém vzniku účtovány nebyly.
Tyto skutečnosti je nutné promítnout do textu zákona a adekvátně upravit důvodovou zprávu.
3. Z textu zákona ani z důvodové zprávy není zřejmé, z čeho vyplývá, že nezaúčtovaná zákonná opravná položka snižuje základ daně a její rozpuštění základ daně zvyšuje například v případě, kdy pominou důvody pro tvorbu opravné položky.
Tyto skutečnosti je nutné promítnout do textu zákona a adekvátně upravit důvodovou zprávu.
4. K § 23zc odst. 4 a 5 ZDP
Tato ustanovení koncepčně patří do § 23 ZDP jakožto položky upravující výsledek hospodaření.
1. Vyhověno.
Terminologie bude sjednocena.
2. Vyhověno částečně.
Návrh zákona bude upraven tak, aby úroky z pohledávek, které jsou od daně osvobození, nevstupovaly do základu daně. V případě pohledávek, které při svém vzniku nebyly účtovány výsledkově (poskytnuté úvěry) je naopak účtování o naběhlém úroku a jeho zdanění žádoucí.
3. Vysvětleno.
Toto vyplývá z ustanovení § 23zc odst. 4 písm. b) a § 23zc odst. 5 písm. c (opravené položky v účetnictví se nově nazývají znehodnocení). Do § 23zc odst. 5 písm. c) bude doplněno slovo „vytvořenou“, aby bylo zřejmé, že se výsledek hospodaření snižuje při tvorbě opravné položky.
4. Vyhověno.
48.
Komora daňových poradců
66.
Z
C.57. K § 23ze odst. 2 ZDP
Z textu zákona ani z důvodové zprávy není zřejmé, co znamená neuhrazená část předmětu vkladu, když má jít o nepeněžitý vklad. Považujeme za důležité uvést příklad, a to i v návaznosti na úpravu ZOK.
Vysvětleno.
V předmětném ustanovení zákona je uvedeno: „…se nesnižuje o neuhrazenou část daňové hodnoty tohoto předmětu kapitálového vkladu.“, což znamená, že pokud poplatník nemá plně splacen předmět vkladu, např. automobil, jehož daňovou hodnotou je určen kapitálový podíl, při prodeji tohoto podílu lze uplatnit jako výdaj daňovou hodnotu (dříve nabývací cenu) podílu jen do výše zaplacené částky nepeněžního předmětu vkladu.
48.
Komora daňových poradců
67.
Z
C.58. K § 23zd odst. 3 ZDP
Pro odstranění jakýchkoliv pochybností navrhujeme doplnit, že jde i o výdaje, které jsou daňově neuznatelné dle § 25 odst. 1 písm. i) a zk) ZDP.
Nevyhověno.
Navrhované ustanovení přebírá současný stav, tj. daňová hodnota (nabývací cena) se může zvýšit o výdaje přímo související s držbou podílu, tedy o přímé výdaje dle § 25 odst. 1 písm. zk.
48.
Komora daňových poradců
68.
Z
C.59. K § 23zd odst. 6 ZDP
Z textu zákona ani z důvodové zprávy není zřejmé, jak bude postupováno v případě, kdy úhrada bude postupná, nikoliv jednorázová.
Vysvětleno.
Dle tohoto ustanovení bude úhrada výdajem v okamžiku zaplacení, a to i pokud bude hradit postupně.
48.
Komora daňových poradců
69.
Z
C.60. K § 23zf odst. 2 písm. a) ZDP
1.
„Goodwillem se pro účely daní z příjmů rozumí kladný rozdíl mezi
a) prvotní účetní hodnotou obchodního závodu a
b) kladným nebo záporným rozdílem mezi
1. úhrnem reálných hodnot jednotlivých aktiv tohoto obchodního závodu a
2. úhrnem reálných hodnot jednotlivých dluhů tohoto obchodního závodu.“
Jako v předchozích připomínkách není z textu zákona ani z důvodové zprávy zřejmé, proč je požadováno po poplatníkovi, který není účetní jednotkou, aby stanovoval prvotní účetní hodnotu obchodního závodu dle zákona o účetnictví. Jaký způsobem by tento poplatník měl postupovat jako mikro účetní jednotka či jinak?
2. Z textu zákona ani z důvodové zprávy není zřejmé, proč je zde speciální definice goodwillu, má jít o jiný goodwill, než je zjištěn z účetnictví? Pokud ne, proč zde není jiný odkaz na definici v účetnictví?
3. Není řešen postup při bezúplatném (zdaněném) nabytí obchodního závodu, například darem mezi dvěma osobami, který bude zdaněn. Vzniká otázka, zda je možné v tomto případě použít goodwill. Není důvod neuplatnit shodný postup jako v případě úplatného nabytí.
Tyto skutečnosti je nutné promítnout do textu zákona a adekvátně upravit důvodovou zprávu.
1. Vyhověno jinak.
Z hlediska fyzických osob s hotovostním základem daně bude ustanovení § 23zf odst. 2 zrevidováno na základě připomínek tak, aby poplatník daně z příjmů fyzických osob s hotovostním základem daně nebyl pro účely stanovení goodwillu nucen stanovovat prvotní účetní hodnotu obchodního závodu podle postupu v účetních předpisech.
2. Vyhověno.
Definice bude upravena, aby platila pouze pro poplatníky s hotovostním základem daně, pro poplatníky s akruálním základem daně bude vazba na účetnictví, aby bylo zřejmé, že jde o stejnou položku.
3. Nevyhověno.
Věcná změna nad rámec návrhu zákona. Jde již o problematiku současného stavu, která není přímo navázána na navrhované řešení.
48.
Komora daňových poradců
70.
Z
C.61. K § 23zf odst. 3 ZDP
Zákon říká, že goodwillem se u poplatníka používajícího mezinárodní účetní standardy pro účely daní z příjmů rozumí goodwill podle mezinárodních účetních standardů. Rozumíme správně, že se goodwill u poplatníků vedoucích účetnictví podle mezinárodních účetních standardů nebude odepisovat podle ZDP? Podle mezinárodních účetních standardů se goodwill neodepisuje, ale testuje se na znehodnocení. Jaký je tedy navrhovaný postup u těchto poplatníků.
Tyto skutečnosti je nutné promítnout do textu zákona a adekvátně upravit důvodovou zprávu.
Vysvětleno.
U poplatníků používajících mezinárodní účetní postupy vychází daňový režim aktiv zcela z účetnictví (s výjimkou v § 23w odst. 6) a u goodwillu je postup shodný. Tedy rozeznání goodwillu a jeho postupné uplatnění v nákladech bude vycházet z účetního zachycení.
DZ bude doplněna.
48.
Komora daňových poradců
71.
Z
C.62. K § 23zf odst. 4 ZDP
Navrhujeme domyslet a zdůvodnit, proč bude v těchto případech postupováno odlišně od účetních předpisů a toto zdůvodnění podrobněji popsat do důvodové zprávy.
Vysvětleno.
Vzhledem k tomu, že se u goodwillu budou uplatňovat daňové odpisy, je nutné normovat i jeho vyřazení, neboť může dojít k situaci, kdy v účetnictví bude již goodwill zcela odepsán a v daňovém odpisování ještě ne. Zároveň toto ustanovení stanoví postup i pro poplatníky s hotovostním základem daně.
48.
Komora daňových poradců
72.
Z
C.63. K 23zh ZDP
Z textu zákona ani z důvodové zprávy není zřejmé, co bude považováno pro účely tohoto ustanovení za soubor aktiv. Toto by mělo být definováno v zákoně.
Vyhověno.
Ustanovení bude upraveno, aby bylo zřejmé, že nejde o speciální soubor, ale o více aktiv a dluhů za jednu cenu
48.
Komora daňových poradců
73.
Z
C.64. K § 23zi ZDP, § 23zj ZDP – leasing
1. Z návrhu vyplývá, že i v případě nájemce s hotovostním základem daně bude nezbytné, aby v případě práva užívání s následnou koupí v souladu majetek daňově odepisoval. Je tomu skutečně tak? Domníváme se, že pro drobné podnikatele může jít o poměrně složitou věc posuzovat ten nájem dle účetních pravidel a při přípravách daňové legislativy bylo přislíbeno možné zjednodušené řešení. Z důvodové zprávy ani ze zprávy RIA není zřejmé proč tomu tak není. Je nezbytné toto doplnit.
2. Z návrhu dále vyplývá, že v případě fyzické osoby leasingového pronajímatele má majetek odepisovat pronajímatel a na danou operaci má pronajímatel pohlížet jako na operativní nájem (§ 23zi odst. 2 ZDP). Jak již bylo uvedeno výše, v případě, kdy nájemce bude mít hotovostní základ daně, má naopak majetek odepisovat nájemce. Znamená to tedy, že v těchto případech budou majetek odepisovat oba? Jak bude řešen tento rozpor?
3. V souladu s § 23zi ZDP platí, že v těchto případech budou dvě skupiny poplatníků. Jedna bude, byť v pozici nájemce, v souladu s účetními pravidly majetek odepisovat, druhá bude mít zjednodušené řešení a na danou operaci bude nahlížet jako na prostý nájem. Obdobně tomu bude i na straně pronajímatele. Jak bude však postupováno v situacích, kdy nájemce a pronajímatel budou poplatníci, kteří budou v různých kategoriích? To je například: pronajímatel bude fyzická osoba, a ta na danou operaci bude pohlížet jako na nájem, kdy bude majetek odepisovat. A na straně nájemce bude poplatník, který by majetek měl odepisovat z titulu nájemce. Budou teda odepisovat oba? Co když zde bude podnájem? Různou kombinatorikou pak může dojít k tomu, že bude odepisovat více subjektů? Nebo může nastat situace, kdy nebude odepisovat nikdo? Z tohoto hlediska je nutné si uvědomit, že v průběhu trvání smlouvy může dojít k jejímu cedování (postupování) smlouvy a může se měnit jak osoba nájemce, tak osoba pronajímatele s tím, že na obou stranách (pronajímatel i nájemce) se mohou měnit obě kategorie poplatníků. Tyto skutečnosti je nezbytné v textu ZDP koncepčně řešit, protože v zaslaném návrhu řešeny nejsou.
4. Dochází k naprosto zásadní změně v otázce daňového posuzování (finančního) leasingu. Navrhujeme, aby důvodová zpráva obsahovala odůvodnění pro zrušení dosavadního § 21d ZDP a popsala alespoň rámcově nově navrhovaný postup. Zákon ani důvodová zpráva se nikde nevyjadřuje k uznatelnosti diskontu na současnou hodnotu dlouhodobé pohledávky či závazku, ekonomickému vlastnictví aktiva a souvisejících odpisů atd., přičemž se jedná o změnu, která zasáhne velkou část poplatníků.
5. V návaznosti i na připomínku týkající se technického zhodnocení (dodatečné zhodnocení) budou výše uvedené problémy ještě násobit situace, kdy bude u těchto majetků docházet k následnému zhodnocení, a na obou stranách budou poplatníci, kteří budou aplikovat různou metodu zachycení majetku. I v těchto situacích bude docházet k postupování (cese) smluv. Návrh, a to ani v důvodové zprávě, tyto v praxi se běžně vyskytující situace neřeší. Není tedy koncepčně promyšleno, jak má být v těchto případech postupováno.
6.1. Výše uvedené skutečnosti je nejprve nutné koncepčně domyslet promítnout do textu zákona a adekvátně upravit důvodovou zprávu a zprávu RIA
6.2.Jde o zásadní a systémovou změnu, která není zcela domyšlena a dotažena do oblasti ZDP. Navíc je odvislá od toho, jaké bude definitivní řešení v účetních předpisech. Ze všech těchto důvodů je možné se k dané oblasti závazně vyjádřit až po jejím dopracování, a to i v návaznosti na konečné znění účetních předpisů.
7. § 23zi ZDP
Tato ustanovení koncepčně patří do § 23 ZDP jakožto položky upravující výsledek hospodaření. Navrhujeme proto jeho přesunutí do § 23 ZDP.
8. § 23zj ZDP
Tato ustanovení koncepčně patří do § 21 ZDP jakožto základní definice. Navrhujeme proto jeho přesunutí do § 21 ZDP.
1. Nevyhověno.
Ano, v případě práva s následnou koupí bude aktivum skutečně daňově odpisovat nájemce, nejde však o žádnou komplikaci, systém bude naopak jednodušší. U poplatníků s hotovostním základem daně však v tomto případě nedochází k vazbě na účetnictví, zákon o dani z příjmů přímo stanoví, kdy jde o právo s následnou koupí, což jsou situace, které v podstatě odpovídají nynějšímu finančnímu leasingu, a jejich rozpoznání není nijak obtížné. Pokud tedy poplatník určí, že jde o nájem s následnou koupí, zaeviduje aktivum, jako by ho vlastnil a začne ho daňově odpisovat dle příslušných ustanovení (stejný postup, jako když si nyní pořizuje aktivum na úvěr). Leasingové splátky tedy budou vylučovány ze základu daně a do základu daně naopak budou zahrnovány odpisy. Nemusí se tak složitě řešit, jak postupovat v případě, že leasingová smlouva je kratší než doba odpisování, či jak postupovat při předčasném splacení. Z daňového pohledu budou všechny tyto situace posuzovány, jako kdyby byl skutečný vlastník. Tímto přístupem také dochází k sjednocení daňového režimu při pořízení aktiva formou finančního leasingu s daňovým režimem pořízení aktiva na úvěr. Oba tyto způsoby nyní budou mít shodný daňový režim.
2. Vysvětleno.
Tím, že se bude lišit daňový režim u poplatníků s hotovostním základem daně a poplatníků s akruálním základem daně (a i u poplatníků s akruálním základem daně se bude účetní režim lišit podle velikosti poplatníka), může skutečně docházet k situacím, kdy jedno aktivum budou odpisovat dva poplatníci nebo ho nebude odpisovat nikdo. To však není problém, neboť vždy je zajištěno, aby u konkrétního poplatníka byla ve výdajích uznána právě ta částka, kterou poplatník vynaložil na nabytí/užívání aktiva. Z hlediska dopadu do základu daně není rozhodující, jak se daný výdaj označí, tj. zda jde o odpisy, leasingovou splátku či nájem, rozhodující je, aby přesně to, co poplatník za aktivum vynaložil, bylo uznatelné ve výdajích, a to v odpovídajícím časovém rozlišení.
3. Nevyhověno.
Viz vysvětlení výše, v případě cese smlouvy a změny nájemce či pronajímatele, nejsou nutná žádná speciální ustanovení. Režim je natolik obecný, že vždy lze postupovat podle konkrétní situace.
4. Vyhověno.
Důvodová zpráva bude upravena.
5. Nevyhověno.
Vzhledem z obecné úpravě, se bude vždy vycházet z daňové hodnoty.
6. Nevyhověno.
Navržená úprava je domyšlena. V principu jde toliko jen o rozložení určitého výdaje v čase, které se nadto nebude ve standardních situacích lišit od současného stavu. Tím nedochází k žádnému výraznému přerozdělení mezi státem a poplatníky, tj. není nijak důvodné zvažovat vypracovávání speciální části RIA. Ve věcném řešení vyhlášky k účetnictví je tento koncept poměrně podrobně uveden.
7. Vysvětleno.
Bude zváženo návazně na další technické úpravy textu.
8. Vyhověno jinak.
Bude přesunuto k vymezení aktiv.
48.
Komora daňových poradců
74.
Z
C.65. K § 23zk ZDP
1. Z navrhovaného textu není zřejmé, zda navržené znění bude pokrývat i násobné přeměny či vklady případně kombinace vkladů a přeměn.
2. Z navrhovaného textu ani z důvodové zprávy není zřejmé, jaká je vazba této úpravy na ustanovení § 23a ZDP až § 23b ZDP, kdy tato ustanovení (i když při daných operací nedojde ke zdanění) výslovně počítají s přeceňovacím efektem (viz § 23a odst. 2 ZDP případně § 23b odst. 5 ZDP). Není zřejmé, které ustanovení je speciální vůči kterému. Navrhujeme v textu zákona výslovně řešit.
3. Z navrhovaného textu ani z důvodové zprávy není zřejmé, zda v případě, kdy při vkladu či přeměně dojde ke zdanění v zahraničí, zda bude možné v ČR při zdanění uplatnit výši (přeceněné) ceny. Úprava § 23zk odst. 1 ZDP spíše svědčí o tom, že by zde tato možnost nebyla, což by bylo v rozporu s principem věci. Na tento problém Komora opakovaně upozorňuje. Navrhujeme v textu zákona výslovně řešit.
4. K § 23zk odst. 4 písm. a) bod 5 ZDP
Jak již jsme upozorňovali výše, povařujeme v případě převzetí jmění obchodní korporace fyzickou osobou minimálně jako alternativní možnost aplikovat zahrnování do nákladů prostřednictvím goodwillu. Může totiž dojít k tomu, že to, co přebírá společník, bude oceněno pouze jednou celkovou částkou Společník při převzetí jmění, přebírá jmění, to je oceňováno a to je také na straně společníka předmětem daně. Bude problematické a pro společníka s rizikem potencionálních sporů, rozpočítat tuto částku na jednotlivá nabytá aktiva, a i tak zde může zůstat to, co je ve skutečnosti goodwillem. Proto bychom považovali za vhodné zakotvit možnost zahrnování do nákladů prostřednictvím goodwillu.
5. K § 23zk odst. 4 písm. k) ZDP
Vklad se nevrací. Uvedená formulace by měla být upravena v návaznosti na úpravu ZOK.
1. Vysvětleno.
Navrhované znění vícenásobné přeměny pokrývá, vždy se přebírá daňová hodnota předchozího vlastníka.
2. Vysvětleno.
Přeceňování v ustanoveních § 23a a § 23b se týká nabývací ceny podílu, v případě aktiv, která v rámci přeměny mění vlastníka a na která se toto ustanovení vztahuje, k přecenění nedochází.
3. Vysvětleno.
Podle tohoto ustanovení se přebírá daňová hodnota. Daňová hodnota aktiva vkládaného ze zahraničí se dle ustanovení § 23p odst. 3 rovná jeho zahraniční daňové hodnotě. Pokud došlo k zahraničí k přecenění, které bylo daňově účinné, jeho zahraniční daňová hodnota toto přecenění zahrnuje.
4. Nevyhověno.
Věcná změna nad rámec návrhu zákona.
5. Vysvětleno.
Není zřejmé, na jakou situaci s odkazem na ZOK připomínka míří. Ustanovení se týká společnosti bez právní subjektivity v situaci, kdy dochází k vrácení vkladu aktiva určeného podle druhu společníkovi při zániku společnosti nebo zániku členství ve společnosti.
48.
Komora daňových poradců
75.
Z
C.66. K § 24 odst. 5 ZDP
Není zřejmé, z jakého důvodu zůstávají v případě fyzických osob daňově neuznatelné ztráty v případě prodeje pozemků, cenných papírů a obchodních podílů. Toto omezení je logické v případě zdaňování dle § 10 ZDP, kde vyplývá z konstrukce tohoto ustanovení, ale nedává žádnou logiku v případě fyzické osoby podnikatele.
Argument o možných účelových přesunech mezi evidovaným a neevidovaným majetkem není dle našeho názoru relevantní, neboť těmto účelovým postupům brání profesní omezení dané daňovým řádem (§ 8 odst. 3 a 4 DŘ), což ostatně potvrzuje i tato novela, která s odkazem na tato ustanovení opouští úpravu v § 23 odst. 10 ZDP.
Navrhujeme vpustit daňovou neuznatelnost ztráty v těchto případech.
Nevyhověno.
Připomínka k § 24 odst. 5 neodpovídá, zřejmě má mířit na ustanovení § 25 odst. 5. Toto ustanovení odpovídá zákonným podmínkám podle současného stavu v ZDP, který není záměrem měnit.
48.
Komora daňových poradců
76.
Z
C.67. Daňové odpisy (§ 26 a násl. ZDP)
1. Obecně
1.1. ZDP zavádí nový pojem daňové odepisované aktivum. Z textu zákona není zřejmé, zda zavedení nového pojmu znamená, že veškerý majetek, který je využívám pro podnikání nebo v souvislosti s příjmy z nájmu, se stane daňově odpisovaným aktivem, pro které je potřeba počítat daňový odpis podle nového znění ZDP. Navrhujeme upravit text zákona případně důvodovou zprávu.
1.2. Ani z důvodové zprávy není zřejmé, proč je v případě odpisů použit nový pojem určování odpisů. To vzbuzuje otázky, na které text zákona ani důvodová zpráva nedává odpověď:
Jaký je význam tohoto nového termínu? A proč byl použit? Kdo určuje odpisy? Zákon, poplatník, správce daně? Mění tento koncept něco na tom, že je v současné době v rámci kontroly, odvolacího řízení či dodatečného daňové přiznání uplatnit odpisy z majetku, který byl nesprávně zahrnut do nákladů?
Navrhujeme zbytečně nezavádět nový pojem, případně v důvodové zprávě vysvětlit výše uvedené sporné otázky.
1.3.1. V návrhu dochází ke změně v definici podmínek, při jejichž naplnění budou odpisy, ale i zůstatková cena daňově uznatelné. Také je nově stanoveno, že musí jednat o výdaje na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů (§ 23m ZDP). Nyní tomu tak není, neboť jde o výdaje dle § 24 odst. 2 ZDP, kdy je nutné splnit podmínku v souvislosti s podnikáním. Ani z důvodové zprávy není zřejmé, jaký je důvod ke změně v této definici, když na základě v současné době platné definice bylo dovozováno, že je např. možné bez problémů odepisovat tzv. záložní majetek, či uplatnit do daňových nákladů zůstatkovou daňovou cenu likvidovaného zničeného či ukradeného majetku. Není zřejmé, zda to znamená, že nově tato možnost nebude. Není také zřejmé, jaký je důvod změny uvedené definice.
Navrhujeme upravit definici případně vysvětlit danou věc v důvodové zprávě.
1.3.2. Dosavadní zákon o daních z příjmů s jasným záměrem stanovil, že odpisování je výdaj na zajištění příjmů viz § 26 odst. 5 ZDP. Důvodem bylo, aby bylo možné odepisovat například záložní stroje, sezonní stroje atd. Aktuální návrh § 23m ZDP však stanoví, že se jedná o výdaj na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Tato změna přístupu je v tomto smyslu zásadní a je třeba jí minimálně v důvodové zprávě vysvětlit.
1.4.1. V návaznosti na projednání představeného návrhu na Sekci účetnictví navrhujeme, aby v oblasti daňových odpisů bylo možné jejich přerušení, případně bylo možné v jednotlivých letech uplatnit nižší odpis, obdobně jak je tomu možné v současné době v případě rovnoměrného odepisování.
1.4.2. Odůvodnění navrhované změny v důvodové zprávě je navíc i vnitřně rozporné: Zásadním rozdílem oproti dosavadnímu stavu je pravidlo určené v odstavci 3, které stanoví, že daňové odpisování nelze (stejně jako účetní odpisování) přerušit. Tento přístup odpovídá ekonomické realitě a zajistí lepší věcnou a časovou souvislost nákladů a výnosů, neboť v současné době dochází často k situaci, kdy poplatníci účelově přerušují odpisování (bez jakékoliv věcné podstaty) pouze proto, aby optimalizovali základ daně, resp. se vyhnuli daňové ztrátě. Jakkoliv nevidíme důvod, aby daňové odpisování korelovalo s účetními výnosy poplatníka, nemožnost odpisy přerušit povede navíc k přesnému opaku, kdy např. v raných fází projektů, kdy tyto ještě nejsou ziskové, případně v období krizí (ať už celého hospodářství, či daného odvětví konkrétně, případně v současné době aktuálních krizí z důvodů pandemii či vojenských konfliktů) bude poplatník nucen odpisovat v plné výši, aniž bude dosahovat zdanitelných zisků (limitace využitelnosti daňových ztrát v čase přitom zůstává hmotně neměnná). Dále též uvádíme, že věcnou podstatou přerušení odpisů je právě to, aby poplatník mohl daňový štít odpisování v čase rozložit tak, aby o něj nebyl ochuzen za obdobích, kdy by jej nebyl schopen využít, nejde tedy zdaleka o nežádoucí chování daňových subjektů, ale zákonem předjímanou volbu poplatníka, přičemž věcnou podstatou je právě ekonomický vývoj podnikání poplatníka. Opět je zcela politickým rozhodnutím, zda mají být poplatníci limitování ve využitelnosti celého daňového štítu souvisejícího s investicemi, z důvodové zprávy ani ze zprávy RIA však nikterak tento cíl, natož jeho zdůvodnění, nevyplývá.
1.4.3. Navíc, jak uvádíme na jiných místech těchto připomínek, není z navrženého textu zřejmé, kdy má být zahájeno daňové odpisování. Možnost přerušit odpisy či je uplatnit v nižší částce brání také tomu, aby docházelo k nelogickým situacím, kdy správce bude vylučovat daňové odpisy na konci doby odpisování s tím, že poplatník zahájil odpisy pozdě a v prvním roce odpisování nebude možné odpisy uplatnit z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty.
1.5. Zákon neobsahuje pojem odpisovatel. Pro právní jistotu poplatníků považujeme za nezbytné toto ustanovení doplnit, a to především proto, že se v navrhovaném textu důvodové zprávy vychází z teze ekonomického vlastnictví s určitými výjimkami. Toto činí situaci velmi nepřehlednou a teoreticky se může stát, že určité aktivum budou odepisovat dva poplatníci či více poplatníků anebo případě žádný poplatník. Ze ZDP neplyne, kdy má poplatník vycházet z ekonomického a kdy z právního vlastnictví.
1.6. Z textu zákona ani z důvodové zprávy nevyplývá, co je nemovitá věc dle § 29 ZDP a podle čeho bude definována. Navrhujeme upravit v textu zákona.
1.7. V rámci změn režimu daňového odpisování dochází bez náhrady k vypuštění speciálního 15-letého odpisování technických zhodnocení nemovitých kulturních památek. Důvod této změny není v důvodové zprávě ani ve zprávě RIA nijak zdůvodněn. Může jít samozřejmě o zcela legitimní politické rozhodnutí, ale z aktuálního textu důvodové zprávy ani zprávy RIA není zřejmé, zda je odstranění podpory investic do tohoto typu kulturních památek záměrným cílem novely a jaké je jeho zdůvodnění. Obdobně tomu může například být v případě elektromobilů, Navrhujeme zdůvodnění zapracovat do důvodové zprávy a zprávy RIA.
1.8. Důvodová zpráva dále nijak nezdůvodňuje motiv za zrušením metody zrychleného odpisování, pouze konstatuje, že tak bude daňové odpisování blíže odpisování účetnímu (proč by tomu tak mělo být, však neuvádí). Koncepčně důvodová zpráva opakovaně klade na daňové odpisování požadavky, které však náleží odpisování účetnímu, např.: „Přerušení odpisování totiž bylo nesystémovým prvkem, který poplatníkům umožňoval účelově ovlivňovat svůj základ daně bez vazby na ekonomickou realitu, kdy bylo možno přerušit odpisování i u majetku, který byl nadále používán, tedy stále byl opotřebováván a klesala jeho hodnota, což je právě to, co mají odpisy vyjadřovat.“ či „Záměrem je, v případě poplatníků s akruálním základem daně, co nejvíce se přiblížit účetnímu režimu.“ Smysl daňového odpisování přitom ale není dán ničím jiným, než rozhodnutím zákonodárce o tom, jakým způsobem povolí poplatníkovi realizovat daňový štít z dlouhodobé investice; jde přitom o motivační nástroj zákonodárcem běžně historicky používaný (např. rychlejší uplatnění daňového štítu z pořízení majetku v době pandemie COVID-19, investice do FVE, investice do nemovitých kulturních památek apod.). S důvodovou zprávou je zde v koncepčním rozporu i zpráva RIA, která též jako smysl daňových odpisů uvádí, že „daňové odpisy jsou na rozdíl od účetních odpisů určeny primárně k rozložení výdaje v čase (nikoliv k přesnějšímu určení hodnoty věci v daném okamžiku)“.
Daňový štít, který poplatník realizuje z investice, kterou na počátku vynaloží, je významně oslaben délkou časového horizontu, po který je mu odpisování uloženo, tj. např. u investic do nemovitostí je čistá současná hodnota takového daňového štítu výrazně nižší, než je jeho prostý nominální součet (tj. 21% výdaje vynaloženého na pořízení daného majetku). Tento efekt do jisté míry zmírňovalo zrychlené odpisování, příp. urychlené odpisování v prvním roce odpisování u majetků v nižších odpisových skupinách. Je čistě politickým rozhodnutím, zda má oproti dosavadnímu stavu dojít k menší stimulaci investorů do (zejména dlouhodobých) investic, vnímáme však jako zásadní problém, že není odpovídajícím způsobem v důvodové zprávě reflektováno a podloženo argumentací, zda toto je vědomým cílem úpravy a proč k takovému efektu má dojít. Stejně tak ve zprávě RIA se vychází pouze z teze, že jde „jen“ o jiné rozložení daňového štítu v čase, kalkulace se věnují pouze prvním rokům horizontu a navíc se opírají o (s aktuálním textem přechodných ustanovení rozporný) argument, že u majetků pořízených před účinností novely bude zachován stávající režim odpisování, pokud se poplatník sám nerozhodne tato aktiva do nového režimu převést (toto přitom platí pouze ve vazbě na zbývající dobu odpisování, viz komentář u přechodných ustanovení). V souladu s výše uvedeným (pokud nedojde v této věci ke změně) navrhujeme zpracovat adekvátně do důvodové zprávy a zprávy RIA.
1.9. Důvodová zpráva zdůvodňuje potřebnost odpisování na měsíční bázi opět s odkazem na zjednodušení systému; s tím však z čistě technického hlediska nelze souhlasit. Stávající systém, kdy se uplatní jednotné sazby za celý rok při výpočtu z jednoho konečného stavu, je mechanicky nesrovnatelně jednodušší; není přitom nutné ve většině případů zkoumat přesné datum zařazení majetku či jeho technického zhodnocení, natož počítat odpis za každý jednotlivý měsíc zvlášť, přičemž, vzhledem k možným změnám daňové hodnoty (např. vlivem dodatečného zhodnocení, které je u nemovitého majetku jev zcela běžný), může vycházet každý měsíc odpis v jiné výši. Navrhované znění v tomto ohledu přináší navíc mnoho výkladových nejasností (viz moment testování daňové hodnoty, kdy se jedná o dodatečné zhodnocení, výklad samotných nových pojmů apod.).
Navrhujeme tento aspekt zpracovat adekvátně do důvodové zprávy a zprávy RIA.
1.10. K § 26 ZDP
1.Daňově odpisovaným aktivem je evidované aktivum, jehož daňová hodnota je vyšší než 100 tis. Kč. Daňová hodnota je podle § 23m ZDP hodnotou evidovaného aktiva a podle § 23o ZDP se daňová hodnota rovná prvotní hodnotě aktiva upravené o položky zvyšující a snižující daňovou hodnotu. Z textu zákona není zřejmé, zda z toho vyplývá, že pokud daňová hodnota (například v důsledku uplatňování daňových odpisů) klesne pod limit 100 tis. Kč, potom se jedná o okamžitý výdaj, protože jeho daňová hodnota klesla pod stanovený limit. Navrhujeme toto ustanovení v tomto smyslu zpřesnit
2.Dále se § 26 odst. 2 ZDP odvolává na aktivum podle odst. 1 písm. a) a b) ZDP. Odst. 1 písm. b) však stanoví, co daňově odpisovaným aktivem není, proto tento odkaz nedává v kontextu definice hodnoty daňově odpisovaného aktiva smysl. Domníváme se, že by tento odstavec měl být upraven.
1.11. K § 28 ZDP
Z textu zákona není zřejmé, jak se stanoví odpis v momentě vyřazení evidovaného aktiva. Není zřejmé, zda za daný měsíc vyřazení se ještě odpis uplatní či neuplatní. Na základě tohoto navrhujeme zpřesnění textu zákona, kdy tato úprava je pro správu tohoto ustanovení nezbytná.
2. K § 29 odst. 3 ZDP
Z textu zákona není zřejmé, jak bude posuzován z hlediska délky odpisování výrobek plnící funkci stavby - § 108 stavebního zákona. –Není zřejmé, zda bude pro účely ZDP považován za nemovitou věc a doba odpisování bude závislá na daňové hodnotě. Doporučujeme tuto otázku upravit v textu zákona.
3. K § 30 odst. 1 ZDP
Z textu zákona ani z důvodové zprávy není zřejmé, jak bude postupováno, když v zahraničí bude odepisováno za různá, různě dlouhá zdaňovací období. Není zřejmé, zda se zvyšuje počet měsíců, u kterých bylo odepisováno. Doporučujeme tuto otázku upravit v textu zákona
4. K § 30a, § 30ba § 30c ZDP
4.1. Není zřejmé, proč se v případě zvýšení daňové hodnoty aktiva obecně odpis neupravuje, ale při opačné situaci, to je snížení daňové hodnoty, k úpravě odpisu dochází. navrhujeme upravit text zákona případně vysvětlit danou věc v důvodové zprávě a zprávě RIA.
4.2. Dále upozorňujeme, že návrh v prvním odstavci uvádí, že při zvýšení daňové hodnoty se odpis neupravuje, ale prodlužuje se doba odpisování, avšak druhý odstavec navazuje tím, že se při prodloužení doby odpisování výše odpisu upraví. Zda se tedy odpis upravuje, či neupravuje, není z textu zřejmé. Navrhujeme upřesnit text zákona.
4.3. V případě zvýšení daňové hodnoty z titulu dodatečného zhodnocení lze neupravení hodnoty odpisu ještě z určitého hlediska pochopit, kdy v některých případech však může při opakovaných zásazích se doba odepisování výrazně prodlužovat. Žádnou logiku tato restrikce nemá, v případě zvýšení daňové hodnoty, např. z titulu vrubopisu. V tomto případě v současné době, ať již při klasickém odepisování či časovém odepisování, k úpravě (zvýšení) daňového odpisu běžně dochází. Proto navrhujeme, aby minimálně v případě zvýšení daňové hodnoty z jiného titulu, než je dodatečné zhodnocení k úpravě (zvýšení) daňového odpisu došlo.
4.4. Výpočet daňových odpisů či zvýšení nebo snížení daňového aktiva je poměrně komplikované (i z hlediska jeho naprogramování), a proto jej navrhujeme zjednodušit. Alternativou by například mohlo být to, že daňový odpis při zvýšení či snížení daňové hodnoty by bylo možné upravit a byla by stanovena pouze určitá minimální doba, po kterou by se musela prodloužit doba daňového odepisování.
4.5. Ze zákona ani z důvodové zprávy není zcela srozumitelné, jak se bude postupovat v případě, kdy:
- aktivum z důvodu nízké prvotní hodnoty bude v účetnictví okamžitým výdajem a následně dojde k jeho dodatečnému zhodnocení – dochází tak k dodatečnému zhodnocení věci, která není evidována jako aktivum.
- aktivum z důvodu nízké prvotní hodnoty bude v účetnictví průběžným výdajem, tedy bude se jednat o účetně odpisované aktivum a následně dojde k jeho dodatečnému zhodnocení – dochází tak k dodatečnému zhodnocení věci účetně odpisovaného aktiva. Podle našeho názoru nelze aplikovat § 30b ZDP, protože doba odpisování v účetnictví není „doba daňového odpisování“ podle ZDP. Příklad č. 2 v důvodové zprávě k § 30b ZDP, podle našeho názoru neodpovídá textu zákona.
- aktivum je zcela daňově odepsané a jeho daňová hodnota je nulová, s tím, že následně dojde k jeho dodatečnému zhodnocení – dochází tak k dodatečnému zhodnocení již zcela odepsaného aktiva.
Navrhujeme případně upravit text zákona a v důvodové zprávě vysvětlit, jak a na základě kterých ustanovení, se má ve výše uvedených, v praxi se často vyskytujících, případech, postupovat.
4.5. Ze zákona není zřejmé, jak se bude postupovat v situaci, kdy daňová hodnota odpisovaného aktiva se podle § 30c ZDP sníží na částku, při které by se již o daňově odpisované aktivum nejednalo. Například daňově odpisované aktivum u neplátce daně bude činit částku 115 000 Kč, následně se poplatník stane plátcem DPH a částku DPH si nárokuje a daňovou hodnotu aktiva sníží pod limit 100 000 Kč.
Navrhujeme tyto situace výslovně upravit v textu zákona
5. K § 30d a 30e ZDP
5.1. Z přechodných ustanovení není zřejmé, jak bude poplatník postupovat po novele u odpisování technického zhodnocení na nemovité kulturní památce, které se doposud odpisovalo samostatně a po novele nebude považováno za samostatně daňově odpisované aktivum. Chybí postup pro tento případ, viz přechodná ustanovení. Navrhujeme upravit tuto otázku v přechodném ustanovení
5.2. V ZDP nedochází k žádné změně ve vztahu k osobním automobilům s limitovanou vstupní cenou a není tedy zřejmé, jak se u těchto automobilů má postupovat, kdy zůstává původní znění včetně odkazů na technické zhodnocení.
Navrhujeme upravit text zákona.
6. K § 32a až 33a ZDP
Jednoznačně navrhujeme, aby tato editační povinnost zůstala v zákoně zachována. Bez ohledu na to, že nově úprava dodatečného zhodnocení bude v zákoně o účetnictví, budou vznikat, a to bez ohledu na paušál zmiňovaný v ZDP, mnohé otázky a nejednoznačné situace, co tímto dodatečným zhodnocením je a není, kdy se nebude možné opřít o relevantní judikaturu ani výklady, a proto považujeme za důležité, aby uvedená editační povinnost zůstala v zákoně zachována.
7. § 23t a následující a K § 27 odst. 2 ZDP
Z textu zákona není zřejmé a jednoznačné, podle čeho bude obecně stanovován okamžik uznání aktiva, ať již jde o okamžitý výdaj, či například výdaj v podobě odpisu. To je, co bude určujícím okamžikem, od kdy bude možné např. uplatňovat daňové odpisy. Má-li jít o okamžik vycházející z účetnictví, není tato provazba ve všech relevantních ustanoveních ZDP výslovně uvedena. Pak vzniká oprávněná otázka, zda u ustanovení, kde chybí výslovný odkaz na účetní předpisy, nemá být užita jiná definice.
Navrhujeme doplnit a upravit text návrhu.
8. K § 27 odst. 2 ZDP
Není zřejmé, co je kalendářní měsíc, v němž byly splněny podmínky pro odpisování. Jakým způsobem a podle jakých předpisů bude tento okamžik určován.
V těchto případech není také jasné, jak v uvedených situacích, kdy na obou smluvních stranách budou poplatníci, kteří budou postupovat různou účetní technikou (nájem vs. majetek), bude postupováno v případě oprav či dodatečného zhodnocení, včetně otázek, jak bude postupováno při cesích těchto smluvních vztahů.
Navrhujeme doplnit text zákona případně důvodovou zprávu.
9. Komponentní odpisování
Nový zákon o účetnictví umožňuje poplatníkům komponentní odpisování. Předpokládáme, že díky absenci jakýchkoliv ustanovení bude ZDP tento přístup přejímat. V takovém případě však vzniká otázka, zda například komponent střecha budovy naplní definici nemovitosti pro účely § 29 odst. 3 písm. c) ZDP a zda se bude posuzovat daňová hodnota každého komponentu zvlášť či zda se bude vycházet z pořizovací ceny celé nemovitosti.
Jak má být v těchto případech správně postupováno není z textu zákona zřejmé a pro důležitost této věci navrhujeme výslovně upravit v textu zákona.
10. K § 32b ZDP
Z textu zákona ani z důvodové zprávy není zřejmé proč může odepisovat majetek jen účetní jednotka (pachtýř) nikoliv fyzická osoba (pachtýř).
11.1. K přechodným ustanovením (Čl. XXI bod 4 novely)
4. Daňová hodnota aktiva pořízeného před prvním dnem prvního zdaňovacího období započatého ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se určí k prvnímu dni tohoto zdaňovacího období jako výše výdaje, který by mohl být uplatněn jako výdaj na dosažení, udržení a zajištění zdanitelných příjmů podle zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, kdyby bylo aktivum úplatně pozbyto v poslední den posledního zdaňovacího období započatého přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Dle našeho názoru nelze vyloučit, že uvedené přechodné ustanovení lze interpretovat také tak, že pokud např. jde o nemovitosti, kterou daňový subjekt pronajímal a neměl v současné době v obchodním majetku, tak pokud by ji nyní prodával, tak by měl příjem od daně plně osvobozen a tím pádem by výdaj byl nula (§ 25 odst. 1 písm. i) ZDP. Pak by u něj daňové hodnota byla nula. Obdobně to bude platit ve všech případech, kdy je příjem z prodeje aktiva osvobozen od daně (např. prodej podílu v dceřiné společnosti). Tu skutečnost je nezbytné v daném přechodném ustanovení upravit.
11.2. K Čl. XXI bod 6 novely přechodné ustanovení
Dle přechodného ustanovení se přepočte zbývající doba odpisování na nové předpisy (a z bodu 1 a důvodové zprávy dovozujeme, že všechny majetky budou takto převedeny do navrhovaného systému daňového odpisování):
Doba daňového odpisování podle zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, aktiva uvedeného v bodě 5 se rovná zbývající době jeho odpisování podle zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Pokud je zbývající doba odpisování podle věty první delší než minimální doba daňového odpisování tohoto aktiva podle zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, může se doba daňového odpisování zkrátit na tuto dobu minimálního daňového odpisování; pro určení minimální doby daňového odpisování aktiva se použije jeho vstupní cena podle zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Z důvodové zprávy: Navrhuje se přechodné ustanovení, které zajistí, že veškerá aktiva poplatníka nabytá před účinností nové úpravy budou převedena na nový daňový režim.
1. V prvé řadě si dovolujeme upozornit, že text návrhu zákona, potažmo důvodové zprávy, není v tomto ohledu v souladu se zprávou RIA, kde je uvedeno naopak, že pro majetek pořízený přede dnem účinnosti zákona se použije stávající právní úprava: S ohledem na příjmy veřejných rozpočtů proto byla zvolena varianta 1A, tj. zejm. ponechání doodepsání majetků pořízených před účinností tohoto zákona dle dosavadních právních předpisů s tím, že pro případ, kdy by reziduální doba odpisování byla delší než nově nastavená minimální doba odpisování, bude ji moci poplatník takto zkrátit. Z textu tak není jasné, zda zpráva RIA vychází ze stejných předpokladů, či zda jde jen o nepřesné vyjádření a referuje pouze na zbývající doby odpisování, nikoliv způsob odpisování majetku. Navrhujeme sjednotit zprávu RIA a důvodovou zprávu
2. Dále si dovolujeme upozornit, že převedení veškerého majetku bude pro poplatníky znamenat extrémní administrativní zátěž, kdy půjde často o přenastavování desítek či stovek položek z registru majetku na zcela jiný systém; nedojde tak ve všech případech k deklarovanému zjednodušení či ulehčení od administrativní zátěže, ale k přesnému opaku. Tuto skutečnost je nutné promítnout do zprávy RIA.
3. Výkladově pak není jasné, co je myšleno „zbývající dobou odpisování“, neboť stávající znění zákona s takovým pojmem nepracuje a zejména u přechodu ze zrychleného odpisování bude zásadní rozdíl mezi reálně zbývajícím počtem let, který by (alespoň při předpokladu žádných technických zhodnocení v budoucnosti) vedl k úplnému odepsání aktiva, či nominální dobou odpisování pro danou odpisovou skupinu sníženou o počet let uběhlých od pořízení aktiva. Z aktuálního znění přechodného ustanovení toto nejsme schopni vyložit. Tuto skutečnost je nutné v textu přechodného ustanovení vyjasnit.
4. Z hlediska důležitosti v neposlední řadě též upozorňujeme, že důvodová zpráva zcela pomíjí dopad a smysl případů, kdy dojde k přechodu ze zrychleného odpisování na nový – v zásadě rovnoměrný – režim daňového odpisování. Dochází k zásadní změně realizace daňového štítu z již uskutečněných investic v čase, což zejm. u dlouhodobých projektů jako investice do nemovitých věcí může mít i materiální dopad na celkovou návratnost a cash flow již uskutečněných projektů, což bude mít též zásadní negativní dopad na vnímání stability českého daňového řádu investory; změna způsobu daňového odpisování u již pořízených majetků též postrádá jakýkoliv stimulační prvek z hlediska investic poplatníků, neboť tyto již ovlivnit nemohou. Je také legitimní otázkou, zda takováto změna neznamená nepřípustnou nepravou atraktivitu. Ta je sice obecně přípustná, ale ne vždy. Na tuto skutečnost musí reagovat a musí se pomítnout do důvodové zprávy a zprávy RIA.
5. Z technického hlediska nedokážeme vyložit návaznost odpisování v případě nemovitých kulturních památek, kdy jeden majetek je dle stávajících předpisů odpisován různými způsoby (budova odděleně od jejích následných technických zhodnocení). V návrhu zákona ani důvodové zprávě není toto nijak reflektováno.
Z hlediska všech výše uvedených skutečností bychom považovali za vhodnější ponechání jako alternativní možnost stávajícího režimu pro majetek pořízený před účinností novely zákona.
Je také nezbytné v textu zákona reagovat na všechny výše uzdné skutečnosti.
1.1. Vysvětleno.
Oproti dosavadnímu stavu se nic nemění, pro lepší srozumitelnost bude u FO znovu používán termín „obchodní majetek“ a odpisovány budou aktiva, která jsou v obchodním majetku nebo používána na příjmy z nájmu.
1.2. Nevyhověno.
Důvodem je poměrně nevyhovující termín, že odpisování se rozumí zahrnování odpisů do základu daně (při vědomí situace, že ne vždy se odpisy do základu daně zahrnou např. v důsledku souvislosti s osvobozeným příjmem atp.). Jde o upřesnění postupu při odpisování. Určování odpisů znamená výpočet konkrétní výše odpisů a provádí je poplatník, který aktivum kontroluje. Následně se takto vypočtený odpis může uplatnit jako výdaj snižující daňovou hodnotu aktiva, pokud splňuje zákonné podmínky.
1.3. Nevyhověno.
Ke změně současného přístupu nedochází, záměrem naopak bylo upřesnění současného nevyhovujícího stavu, kdy není jednoznačná vazba mezi ustanoveními § 24 odst. 1 a odst. 2. Podmínka souvislosti s podnikáním, která je zmíněna v připomínce, se dovozuje pouze výkladem a z ničeho neplyne, že výdaje dle odst. 2 musí být v souvislosti s podnikáním, ale nemusí být zrovna na dosažení příjmů.
Důvodová zpráva bude doplněna tak, aby potvrdila, že oproti současné aplikační praxi se nic nemění.
1.4.1. + 2. Vyhověno.
Daňové odpisování bude nadále možné přerušit. Odpisy však nebude možné v průběhu odpisování měnit, pokud se nebude jednat o situace, kdy to výslovně zákon umožňuje.
1.4.3. Vyhověno.
Do ustanovení bude doplněno, kdy se zahajuje daňové odpisování (způsobilé k obvyklému užívání nebo pojem z účetnictví).
1.5. Nevyhověno.
Termín odpisovatel v nové úpravě není používaný, odpisovat bude ekonomický vlastník aktiva. Nutno poznamenat, že pojem odpisovatel byl do zákona historicky vložen, neboť odpisování bylo dříve vázáno na vlastnictví. U FO bude speciální ustanovení, které přesně stanoví, v jakých situacích poplatník vykazuje dané aktivum, i když není právním vlastníkem. V případě leasingu může skutečně docházet k situacím, kdy jedno aktivum budou odpisovat dva poplatníci nebo ho nebude odpisovat nikdo. To však není problém, neboť při standardním průběhu je zajištěno, aby u konkrétního poplatníka byla ve výdajích uznána právě ta částka, kterou poplatník vynaložil na nabytí/užívání aktiva. Z hlediska dopadu do základu daně není rozhodující, jak se daný výdaj označí, tj. zda jde o odpisy, leasingovou splátku či nájem, rozhodující je, aby přesně to, co poplatník za aktivum vynaložil, bylo uznatelné ve výdajích, a to v odpovídajícím časovém rozlišení.
1.6. Vyhověno.
Ustanovení bude upraveno, u účtujících odkazem na účetní terminologii u neúčtujících výčtem aktiv (obdoba aktuálního § 26 a 27)
1.7. Vysvětleno.
Jedná se o úpravu v souvislosti se zjednodušením režimu daňového odpisování, které zahrnuje nejen redukce jednotlivých skupiny pro amortizaci, ale také redukce zvláštních způsobů amortizace, tj. toto obsahem RIA již je. K finální bilanci ve vztahu ke kulturnímu dědictví je vhodné dodat, že na jedné straně došlo ke zkrácení doby odpisování u historických či kulturních památek z 50 na 30 let, na druhou stranu byl odstraněn speciální režim odpisování technického zhodnocení nemovité kulturní památky a dále také obecně zvýšení hranice významnosti. Platí, že i po změnách bude režim daňových odpisů výrazně preferenční a směřující k rychlejší amortizaci majetku než odpovídá reálnému průběhu životnosti jednotlivých aktiv. Celkově se oproti současnému stavu očekává rychlejší amortizace aktiv (což se projevuje v rozpočtových dopadech náběhového období).
1.8. Vysvětleno.
Možnost zrychleného odpisování byla zrušena návazně na požadované zjednodušení daňového odpisování. Zavedení dvou odpisových skupin u většiny aktiv znamená zkrácení doby odpisování, proto tato metoda pozbývá na významu a její zachování by při měsíčních odpisech výrazně zkomplikovalo navrhovaný systém. Je vhodné připomenout, že dochází ke zvýšení hranice významnosti a celkově se oproti současnému stavu očekává rychlejší amortizace aktiv (což se projevuje v rozpočtových dopadech náběhového období).
1.9. Nevyhověno.
Zjednodušení systému je zejména v tom, že po zavedení měsíčních odpisů nebude nutné řešit zkrácená účetní období, která se nyní nejsou zdaňovacími obdobími, i když se za ně podává daňové přiznání. Tento systém je složitý a nepřehledný. Zavedením měsíčních odpisů bude dosaženo objektivnějšího stanovení základu daně a předejte se tak neadekvátním deformacím podnikatelského chování, které se týkají pořizování majetku.
1.10. Vyhověno.
Ustanovení bude přeformulováno, aby bylo srozumitelnější.
I ze současného textu je možné dovodit záměr, že pokud byl limit jednou převýšen, stává se dané aktivum daňově odpisovaným.
1. 11. Vyhověno.
Ustanovení bude upraveno, v souladu s účetními pravidly se odpis uplatní i v měsíci vyřazení aktiva.
2. Nevyhověno.
Úprava nad rámec návrhu, takto specifická problematika není řešena v ZDP ani nyní.
3. Vysvětleno.
Pokud se bude jednat o pokračování v odpisování, doba odpisování v zahraničí se započítá, tedy minimální dobu daňového odpisování lze zkrátit o počet měsíců, po který bylo dané aktivum v zahraničí odpisováno. Vychází se z počtu měsíců, které bylo v zahraničí odpisováno, počet zdaňovacích období nehraje roli. To platí i v případě, že se v zahraničí uplatňují roční odpisy a v případě nestandardního zdaňovacího období se nějak upravují.
4. 1. Nevyhověno.
Záměrem je, aby se daná aktiva odpisovala alespoň minimální dobu daňového odpisování, proto se odpisy při snížení daňové hodnoty musí upravit, přičemž platí, že snížení daňové hodnoty jinak než odpisy, je výjimečná úprava. Zvýšení daňové hodnoty je běžné zejména dodatečným (technickým) zhodnocením, kde je žádoucí, aby se doba odpisování prodloužila.
4.2. Vyhověno.
§ 30a odst. 2 a 3 navazují na úpravu obsaženou v § 30b. § 30a a 30b budou upraveny tak, aby na sebe ustanovení navazovala.
4. 3. Nevyhověno.
Navrhovaná úprava by znejasnila a zkomplikovala navrhovaný systém. Zvýšení daňové hodnoty z jiných důvodů, než je dodatečné zhodnocení, je poměrně výjimečné a většinou k němu dochází velice brzo po zaevidování aktiva. Pokud by zvýšení bylo významné, lze postupovat podle ustanovení § 30b a dobu odpisování upravit, aby odpovídala minimální době.
4.4.Nevyhověno.
Není zřejmé, v čem je navržená úprava komplikovanější z hlediska naprogramování oproti současnému stavu. Algoritmus je zcela zřejmý – výdaj, který je dodatečným zhodnocením, zvyšuje daňovou hodnotu, pokud je zbývající doba odpisování delší než minimální, lze ji zkrátit na minimální. Jakékoliv další limity a úpravy by byly naopak komplikací tohoto systému.
4.5. Vysvětleno/Vyhověno.
Situace budou doplněny do důvodové zprávy, případně bude doplněn legislativní text.
5.1. Vyhověno.
Přechodné ustanovení bude doplněno.
5.2. Vyhověno.
Ustanovení týkající se limitace nákladů na osobní automobily budou upravena, aby odpovídaly nové úpravě.
6. Nevyhověno.
Podle evidence správce daně se tento institut již nyní téměř nevyužívá (v roce 2022 byla jedna žádost, v roce 2023 3 žádosti). Po zavedení pravidla tzv. „bezpečného přístavu“ lze očekávat, že počet žádostí dále poklesne, proto ponechání tohoto institut již dále není racionální.
7. Vysvětleno.
V případě účtujících poplatníků pokud není v ZDP přímo výslovná úprava, platí vždy vazba na účetní předpisy. V případě FO je buď přímo v zákoně daný okamžik stanoven, nebo je uvedeno, že se postupuje podle účetních předpisů.
8. Vyhověno.
Do zákona bude doplněno, že kdy jsou splněny podmínky pro počátek odpisování.
9. Vyhověno.
Komponentní odpisování v návrhu doprovodného zákona předloženého do MPŘ bylo umožněno pouze pro poplatníky účtující podle Mezinárodních účetních standardů (navrhovalo se zachování stávajícího textu v ustanovení § 23 odst. 2). Na základě řady připomínek obdržených v rámci připomínkového řízení se však bude navrhovat umožnit aplikovat komponentní odpisy i pro běžné účtující poplatníky. Pro účely zatřídění dané komponenty se bude vycházet ze zatřídění celého aktiva, tj. pokud by někdo rozdělit budovu (nemovitost) na např. 3 komponenty – střecha 500 tis. Kč, zbytek stavby 2 mil. Kč a vnitřní zařízení pevně spojené s budovou 99 tis. Kč, tak všechny tyto komponenty se budou odpisovat 30 let. Výhodou je, že v případě výměny jedné z komponent zůstatková cena komponenty bude jednorázovým výdajem.
10. Vysvětleno.
Vzhledem k novému režimu pachtu v účetnictví, budou na daňově odpisovaná aktiva, která jsou předmětem pachtu, aplikována obdobná pravidla jako při dlouhodobém nájmu. Tedy poplatník s akruálním základem daně bude odpisovat právo užívání podle účetnictví, poplatník (pachtýř) s hotovostní základem daně nebude moci uplatňovat odpisy, výdajem budou platby nájmu (pachtovné).
11.1. Vyhověno.
Přechodné ustanovení bude upraveno ve smyslu připomínky.
11.2. Vyhověno.
Do ustanovení bude doplněno, ve smyslu , že zbývající dobou odpisování se rozumí počet měsíců od počátku aplikace nové úpravy do konce zdaňovacího období, ve kterém by bylo ukončeno odpisování podle staré úpravy.
1. Vyhověno.
Text RIA primárně popisuje situaci ekonomicky, kdy primárně odráží tezi, že majetek se bude (byť podle nových pravidel) odepisovat po původní dobu. Text bude vyjasněn.
2. Bere se na vědomí.
Nesouhlas s touto tezí. Jednak platí, že ponechání starého režimu u dříve pořízených majetků není možné, neboť ustanovení o zdaňovacím období atd. již počítají s měsíčními odpisy. Zároveň by to znamenalo řádově vyšší administrativní zátěž pro poplatníky vyplývající ze dvou souběžných režimů, a to v některých případech donekonečna (vlivem opakovaného zhodnocení staré režimy v podstatě nevymizí a již dnes má celá řada poplatníků téměř všechny historické režimy odpisování. Naopak tedy platí, že možnost přejít do nového jednoduchého systému je daleko lepší variantou, vlastní transformace pak není vůbec složitá.
3. Vyhověno
Ustanovení bude doplněno ve smyslu, že zbývající dobou odpisování se rozumí počet měsíců od počátku aplikace nové úpravy do konce zdaňovacího období, ve kterém by bylo ukončeno odpisování podle staré úpravy.
4. Bere se na vědomí.
5. Vyhověno.
V případě nemovité kulturní památky bude doplněno přechodné ustanovení. Stávající samostatné technické zhodnocení bude doodepsáno podle původního režimu.
Alternativní režim není možný pro velkou administrativní náročnost.
48.
Komora daňových poradců
77.
Z
C.68. K § 23 odst. 6 ZDP, § 23y ZDP – dodatečné zhodnocení – nyní technické zhodnocení
1. K § 23 odst. 6 ZDP
1.1. V návrhu již není speciálně řešena otázka nepeněžitého příjmu v případě dodatečného zhodnocení (nyní technického zhodnocení). Z vyjádření pracovníků MF vyplývá, že by tato situace měla být řešena v obecném režimu nepeněžitého příjmu dle § 23 odst. 6 ZDP. Jelikož tyto situace jsou v praxi velmi časté a běžné, a to jak u poplatníků s akruálním základem daně, tak i u poplatníků s hotovostním základem daně. V zákoně by mělo být minimálně něco jako „bezpečný přístav“, tzn. stanovení výše tohoto nepeněžitého příjmu, která nebude zpochybňována (v zásadě na podkladu současného znění § 23 odst. 6 ZDP), kdyby poplatník měl mít možnost prokázat případnou nižší výši tohoto příjmu. Bohužel dopovědi v tuto chvíli nedává ani důvodová zpráva a dle našeho názoru nejsou dostatečně promyšleny a již vůbec řešeny mnohé v praxi se běžně vyskytující situace, a to i v návaznosti na mnohé nové postupy v účetních předpisech. Navrhujeme tuto otázku v textu zákona výslovně řešit.
1.2. Z hlediska možných problémů v návaznosti například na soukromoprávní úpravu bychom považovali za důležité také to, aby v textu ZDP bylo jednoznačně uvedeno, že okamžik vzniku tohoto nepeněžitého příjmu bude v okamžiku ukončení případného právního vztahu (jednání), na základě kterého užívala majetek osoba, která realizovala předmětnou investici. Teprve v tomto okamžiku by mohlo dojít ke vzniku případného nezpeněžitelného příjmu u vlastníka, a to jak z titulu technického zhodnocení (dodatečného zhodnocení), tak z hlediska oprav. Pro odstranění právní nejistoty považujeme za podstatné a důležité, aby tento okamžik byl výslovně stanoven přímo v textu ZDP.
1.3. Vzhledem k vypuštění všech ustanovení týkajících se technického zhodnocení najaté věci u nájemce a pronajímatele dochází k absolutní nejasnosti, jak v takových případech daňově postupovat. Tedy, kdy má pronajímatel identifikovat nepeněžní příjem a v jaké výši a jak mají všichni zúčastnění postupovat v otázce uplatňování odpisů. Stejně tak je nejasný postup u podnájemce či jiného oprávněného uživatele majetku (vypůjčitel a podobně). Zůstává obecná úprava nepřežitého příjmu v § 23 odst. 6 ZDP. Bude pak velmi sporné a nejednoznačné, kdy bude docházet ke vzniku nepřežitého příjmu a bude to přinášet spoustu sporných a nejednoznačných situací, které by musel nakonec zbytečně řešit soud. Navrhujeme tuto otázku v textu zákona výslovně řešit.
1.4. V tomto kontextu upozorňujeme, že je naprosto nezbytné, aby v ZDP bylo postaveno najisto, kdy se má poplatník řídit vyhodnocením v účetnictví a kdy se má řídit právním stavem. Co se týče toho, co je současné době označováno jako technického zhodnocení najaté věci, v tuto chvíli postup v účetnictví není vyjasněný, a proto se k němu nelze relevantně vyjádřit. Považujeme za nezbytné tuto problematiku v ZDP řešit, protože se jedná o daňovou problematiku řešenou širokým spektrem daňovým poplatníků.
1.5. Považujeme za důležité, aby k této věci bylo v ZDP uvedeno výslovné přechodné ustanovení jak z hlediska současné úpravy v § 28 ZDP, tak z hlediska § 23 odst. 6 ZDP.
1.6. Z hlediska odepisování současného technického zhodnocení (následného zhodnocení) na stráně nájemce či jiného oprávněného uživatele majetku není vůbec zřejmé, zda takovýto majetek bude daňově odepisován. Zákon hovoří o tom, že se odepisuje hmotná věc. Takováto definice musí vycházet ze soukromého práva, kdy dodatečné zhodnocení jiné osoby, než je vlastník ve většině případů nesplní definici věci. Pokud by se mělo vyházet z účetních předpisů, nejsou známy v tuto chvíli některé skutečnosti týkající se teto věci (například kdy a jak budou posuzovány tyto náklady na straně nájemce či jiného uživatele majetku a jak vlastníka či jiného poskytovatele věci) které budou zřejmě zahrnuty až do textu vyhlášek s tím, že ani úprava nového ZoÚ není definitivní, a proto se nelze vyjádřit k daňovým konsekvencím. Pokud by měly být relevantní účetní odpisy, není vůbec zřejmé, jak v těchto situacích bude postupovat poplatník s hotovostním základem daně. Z textu zákona ani z důvodové zprávy, není zřejmé, zda by to například znamenalo, že v případě, kdy účetní předpisy stanoví, že se bude výdaj časově rozlišovat či, že zde budou účetní odpisy aktiva, tak bude toto řešení aplikovat poplatník s hotovostním základem daně a bude v základu uplatňovat časové rozlišení či účetní odpisy, což by bylo v rozporu hotovostním základem daně. Pokud by se u toho poplatníka mělo jednat o jednorázový výdaje, není z textu zákona zřejmé, na základě čeho by šlo o částku snižující základ daně a jak by se postupovalo v případě cese smlouvy na poplatníka z akruální základem daně a podobně.
1.7. Obecně pak platí, že oblast technického zhodnocení (nově dodatečné zhodnocení) na pronajatém majetku, resp. majetku užívaném na základně smlouvy (např. podnájem věcné břemeno, výpůjčka či nepojmenovaná smlouva) není řešena dostatečně a není koncepčně domyšlena. Je nutné zdůraznit, že jde o situaci, které se u všech kategorií poplatníků v praxi vyskytuje velmi často, a proto je nezbytné, aby byla důkladně a jednoznačně a nesporně v návrhu řešena.
1.8. Z navržené právní úpravy ani z důvodové zprávy není vůbec zřejmé, jak bude řešeny v praxi se často vyskytující situace jako je:
1.8.1. Cese nájemní smlouvy, kdy na obou stranách budou poplatníci používající různé způsoby zachycení dodatečného zhodnocení (osoba s hotovostní a aktuálním základem daně).
1.8.2 Fúze pronajímatele a nájemce, kdy nájemce provedl TZ a pokračuje pronajímatel nebo nájemce – řešeno na KV KDP 479/15.06.2015.
1.8.3. Situace, kdy dojde ke změně vlastníka a nájemce provedl TZ a nový vlastník vstoupil podle § 2221 o.z. do práv a povinností v minulosti sepsané nájemní smlouvy, která tak i nadále beze změny trvá. Nový vlastník hradí zpravidla v kupní ceně i hodnotu TZ provedeného nájemcem, neb toto TZ nepochybně je ve vlastnictví prodávajícího a po skončení nájmu bude znovu zjišťovat nepeněžní příjem? Nebude se jednat o dvojí zdanění téhož příjmu? Z textu právní úpravy není vůbec zřejmé jaká je správné řešení těchto v praxi se běžně vyskytující situací.
2. K § 23y ZDP
2.1. V odstavci chybí odkaz na to, že u definice dodatečného zhodnocení se bude vycházet z definice v účetních předpisech.
2.2. Není zřejmá definice, co se rozumí dodatečným zhodnocením, kdy tento pojem neváže na aktuální terminologii účetních předpisů, které používají pojem následný pořizovací výdaj. Pokud by se při definici mělo vycházet z účetní terminologie, je nezbytné použít stejný pojem, a jak uvádíme v těchto našich připomínkách opakovaně výslovně odkaz na účetní předpisy. Pokud bylo cílem použít jinou definici, je nutné, aby bylo zcela jednoznačné, o jakou definici jde a proč má docházet k odlišení od účetní terminologie.
2.3. Z textu zákona ani z důvodové zprávy není zřejmé jaká a z čeho bude vycházet definice hmotné věci. Půjde Ze soukromého práva či z účetních předpisů? Je nutné tuto skutečnost v textu výslovně doplnit.
2.4.1. Limit částky, která nemusí zvyšovat daňovou hodnotu, je nastaven z ekonomického hlediska nelogicky. Jde o 10 % z daňové hodnoty, což znamená, že po 5 letech bude tento limit u většiny věcí ve výši 0 Kč. V daném případě ale logika výpočtu nedává smysl i z toho hlediska, že výdaje na majetek, ať už mají charakter oprav či dodatečného zhodnocení, časem rostou a nikoliv klesají. Navrhujeme upravit nebo vysvětlit logiku daného limitu v důvodové zprávě a zprávě RIA.
2.4.2. Z textu zákona není zřejmé, zda bude limit platit (100.000, -Kč resp. 10 %) platit pro dodatečná zhodnocení, která byla v daném roce vynaložena nebo dokončena (jak tomu bylo doposud) nebo zde bude jiný způsob určení. Z textu právní úpravy ani z důvodové zprávy odpověď nelze vůbec určit.
Je zcela nebytné výslovně upravit v textu zákona.
2.5. Z textu zákona není zřejmé z čeho vyplývá, že částky, které nebudou považovány za dodatečné zhodnocení, budou moci snížit základ daně? Ustanovení, které v § 24 odst. 2 ZDP toto stanovovalo, v ZDP chybí. Tento problém se týká, jak poplatníků s akruálním základem daně (limit nemusí vždy odpovídat limitu z účetnictví), tak i poplatníků s hotovostním základem daně.
Je nezbytné doplnit do textu zákona.
2.5. Z návrhu není patrno, jak bude dle nového konceptu posuzováno dodatečné zhodnocení realizované nájemcem, podnájemcem a dalšími skupinami oprávněných uživatelů majetku. Bude se v těchto případech vycházet z toho, že relevantní bude, zda z titulu těchto dodatečných nákladů bude vznikat majetek dle účetních předpisů a pokud ke vzniku majetku nedojde, bude se jednat o daňově relevantní výdaj?
Navrhujeme výslovně doplnit do textu zákona.
2.6. Pokud tento závěr platí, z čeho lze dovodit, že pokud z účetního hlediska majetek nevznikne, bude se jednat o daňově relevantní výdaj, ať už účetní jednotky či poplatníka s hotovostním základem daně? Zvláště v případě poplatníka s hotovostním základem daně je dle našeho názoru sporné z čeho lze dovodit, že se jedná o daňově uznatelný výdaj. Jak bude postupováno, když z účetního hlediska sice majetek nevznikne, ale účetní pravidla stanoví povinnost časového rozlišení takového výdaje? Bude časové rozlišení uplatňovat i poplatník s hotovostním základem daně? Pokud by v těchto situacích poplatník s hotovostním základem daně měl mít přímý daňově neuznatelný výdaj, z čeho bude možné tento závěr dovodit? Jak bude v těchto případech řešena cese nájemní smlouvy ať již na straně nájemce či pronajímatele, když zde budou jak na straně pronajímatele, tak na straně nájemce docházet ke změnám mezi účetními jednotkami a poplatníky s hotovostním základem daně a naopak.
Text zákona na výše uvedené v praxi se běžně vyskytující otázky nedává adekvátní odpovědi a je proto nutné tyto situace v zákoně výslovně podchytit.
2.7. K § 23y odst. 2 ZDP
2.7.1. ZDP hovoří o dodatečném zhodnocení, které se sleduje „za zdaňovací období“. Z textu není zřejmé jak se toto ustanovení bude aplikovat v případě, kdy máme měsíční daňové odpisy (například i v návaznosti na § 30a ZDP), Navrhujeme výslovně upravit v textu zákona.
2.7.2. Částka dodatečného zhodnocení je určená částkou odpovídající 10% daňové hodnoty zhodnocovaného aktiva, ovšem chybí informace o tom, k jakému datu, a to především v kombinaci sledování v úhrnu za zdaňovací období. Navrhujeme výslovně upravit v textu zákona.
2.7.3. Považujeme za nezbytné, aby ZDP upravoval okamžik, ke kterému dochází k dodatečnému zhodnocení, obdobně tak, jak byl stanoven v aktuálním § 29 odst. 3 ZDP.
2.8. K § 23y odst. 5 ZDP
Poplatník má možnost výdaje na opravu a údržbu považovat za dodatečné zhodnocení majetku, zákon by měl vyjasnit, zda tuto možnost mají i poplatníci, kteří jsou příjemci investiční pobídky.
1.
1.1. Nevyhověno.
V § 23 odst. 6 (nově § 23 odst. 5) zůstane zachováno, že příjmy jsou peněžní a nepeněžní. Podrobnější popis viz následující připomínka.
1.2., 1.3. Nevyhověno.
Ustanovení § 23 odst. 6 bude upraveno a pro poplatníky s hotovostním základem daně bude částečně vrácena původní úprava. Nově tedy bude platit, že poplatník s akruálním základem při určování nepeněžního příjmu z dodatečného zhodnocení bude postupovat vždy podle účetnictví, tedy nebude mít specifický daňový režim. Pro poplatníky s hotovostním základem daně zůstane v principu zachována současná textace § 23 odst. 6 písm. a) s nezbytnou terminologickou úpravou. Především tedy bude vypuštěn bod 2, který již nebude relevantní. Dále pak bude modifikován bod 1, kde stávající test, v rámci kterého se posuzuje hypotetická zůstatková cena při rovnoměrném odpisování (to odkazuje na vytvoření modelu jako by daný zásah byl odpisován nájemcem, což však dle nové úpravy není možné), tj. nový model bude odkazovat na zbytkovou hodnotu výdajů v čase, tak jak by vznikly v situaci, pokud by zhodnocení provedl sám pronajímatel.
Zároveň se navrhuje nelpět na znaleckém posudku jako na formě, tj. umožnit, aby ocenění podle zákona o oceňování majetku bylo možné provést i bez využití znalce.
1.4. Nevyhověno.
Domníváme se, že z navrhované úpravy resp. ze systematiky celého zákona je zřejmé, že účtující poplatníci vždy postupují podle účetnictví. V případě, že mají postupovat podle jiného právního předpisu, je to vždy v daném ustanovení upraveno.
1.5. Vyhověno.
Přechodné ustanovení bude doplněno, pokud nebude pokryto upravenými obecnými přechodnými ustanoveními.
1.6. Nevyhověno.
Ustanovení o daňovém odpisování bude upraveno a termín „hmotná věc“ nahrazen účetním termínem dlouhodobá hmotná aktiva. U účtujícího poplatníka tak bude postupováno podle účetnictví, pokud bude pronajímaný majetek v „kontrole“ nájemce bude účtováno o právu užití (hmotné aktivum) a toto bude technicky zhodnoceno. Pokud nájemci aktivum nevznikne, půjde o náklad, který se bude časově rozlišovat.
V případě poplatníka s hotovostním základem daně bude vznikat aktivum pouze v případě práva užívání s následnou koupí, tam bude klasické dodatečné (technické) zhodnocení. V ostatních případech budou uznatelné vynaložené výdaje v okamžiku zaplacení. Jde o standardní výdaj na dosažení, zajištění a udržení příjmů a v zákoně není nutné nic speciálně normovat. Důvodová zpráva bude doplněna.
1.7. + 1.8. Nevyhověno.
Jedná se o velice rozsáhlou problematiku, kdy nelze v zákoně kazuisticky popsat všechny situace a jejich řešení. Předpokládá se však, že obecné řešení stanovené zákonnou úpravou bude doplněno metodickými materiály, ve kterých lze hlavní postupy podrobněji popsat.
2.
2.1. Vyhověno.
Terminologie bude upravena, aby odpovídala aktuální terminologii NZÚ. Dodatečné zhodnocení je termín pro účely daní z příjmů, neboť dodatečné zhodnocení má vlastní daňový režim, vychází však z účetního zachycení.
2.3. Vyhověno.
Termín hmotná věc bude nahrazen účetním termínem.
2.4.1. Vysvětleno.
Tato úprava je záměrem. Limit 10 % daňové hodnoty je doplňkovým limitem k limitu 100 tis. Kč a důvodem jeho zavedení je to, aby u velmi „drahých“ aktiv bylo možno bez dalšího pod opravu podřadit i zásah do majetku, který je ve srovnání s hodnotou aktiva marginální. Postupným odpisováním se daňová hodnota snižuje, aktivum ztrácí svou užitnou hodnotu a v případě dodatečného zhodnocení tedy dává smysl daňovou hodnotu opět navýšit a pokračovat v odpisování z vyšší hodnoty. Záměrem daňové úpravy nemůže být co nejrychlejší odpis aktiva, ale právě správné rozložení souvisejících výdajů v čase. Proto dává smysl ke konci doby daňového odpisování používat pouze limit 100 tis. Kč a pak důsledně odlišovat, co je dodatečným zhodnocením a co opravou.
2.4.2. Vyhověno.
Legislativní text bude upraven, aby bylo zřejmé, že jde o dokončené dodatečné zhodnocení.
2.5. Vysvětleno.
Pokud se nebude jednat o dodatečné zhodnocení, jde o standardní výdaj a platí § 24 odst. 1. Dále podle § 23z odst. 2 ZDP platí, že následný pořizovací výdaj, který nezvyšuje daňovou hodnotu aktiva, je výdajem.
2.5. +2.6.
Duplicitní připomínky s předchozími uvedenými v bodě 1.
Vypořádání viz výše
2.7.1. + 2.7.2. Vysvětleno.
Postup lze dovodit z aktuálního textu, bude detailněji popsáno v důvodové zprávě. Do doby, kdy výdaje na technické zhodnocení nepřesáhnou 100 tis. Kč, se daňová hodnota zhodnocovaného aktiva nemění. Změní se až v okamžiku, kdy dojde k překročení hranice. Např. poplatník provede první technické zhodnocení ve výši 70 tis. Kč – jde o jednorázový výdaj a daňová hodnota se nemění, následně v témže roku provede další technické zhodnocení ve výši 50 tis. Kč. V této situaci poplatník zvýší daňovou hodnotu aktiva o 120 tis. a případně upraví výši odpisů. Zároveň zruší/přeúčtuje okamžitý výdaj ve výši 70 tis. Kč (jde o obdobný postup, který platí i nyní, kdy také poplatník nejdříve vykáže/zaúčtuje výdaj a pak ho upravuje).
2.7.3. Vyhověno.
Obdobná připomínka jako 2.4.2.
Legislativní text bude upraven, aby bylo zřejmé, že jde o dokončené dodatečné zhodnocení.
2.8. Vyhověno.
§ 23y/5 bude doplněn, že možnost považovat opravu a běžnou údržbu za dodatečné zhodnocení majetku nemůže DS v IP využít.
48.
Komora daňových poradců
78.
Z
C.69. K § 24 odst. 2 písm. n) ZDP
Toto ustanovení používá nekonzistentní termín „u poplatníků, kteří vedou účetnictví“, dále používá termín rezervy namísto „daňové rezervy“ atd. Toto je pouze jeden z dalších příkladů, který dokládá naši připomínku, že ZDP nepoužívá novou terminologii důsledně a koncepčně, čímž činí normu zmatečnou a obtížně vyložitelnou. Je nezbytné projít a adekvátně upravit nejenom v uvedeném případě.
Vyhověno.
Text celého zákona bude terminologicky sjednocen.
48.
Komora daňových poradců
79.
Z
C.70. K § 25 odst. 4 písm. e) ZDP – smluvní sankce
1. Návrh vychází z toho, že v případě smluvních sankcí se opouští u účetních jednotek, model cash principu a přechází se na akruální princip. Pak ale nerozumíme tomu, proč je z hlediska nákladových sankcí opět stanovena podmínka zaplacení pro daňovou uznatelnost (§ 25 odst. 4 písm. e) ZDP). S touto asymetrií, která je zcela nelogická, nesouhlasíme. Buďto je nutné zachovat současný model, nebo zdaňování na akruálním principu musí platit i pro nákladové smluvní sankce.
2. To, že smluvní sankce budou nově zdaňovány dle zaúčtování, jistě povede k odstranění výjimky, která může systém zjednodušit. Na druhou stranu jde také o poltické rozhodnutí, protože se může v některých případech zvýšit zdanění u pohledávek, u kterých je velmi problematická jejich dobytnost, resp. jsou v mnoha případech zcela nedobytné. Pak je nutné (jako politické rozhodnutí vedoucí k vyšší míře zdanění) uvést tuto skutečnost do důvodové zprávy a změnu promítnout i do zprávy RIA. Řešením by samozřejmě bylo (i zde jde o polické rozhodnutí) reagovat na tuto situaci v ZoR, aktuální text návrhu novely ZoR na tuto situaci nereaguje (v této souvislosti vycházíme z tohoto, že pokud byla v minulosti tato změna představována ze strany MF, byla doplňována tím, že bude možné k těmto pohledávkám tvořit 100 % daňově relevantní opravné položky).
3. Z tohoto hlediska je nezbytné zohlednit, že pokud bude předkladatel trvat na navržené změně koncepce bez případného doplnění koncepce dle bodu 2, bude to logicky znamenat „tlaky“ na řešení uvedené situace prostřednictvím účetnictví a tím i zvýšení jeho administrativní náročnosti a vznik nových nejednoznačných a sporných situací, které bude muset nakonec řešit soud, což povede k vyšším nákladům na straně poplatníka i státu.
4. Není nám zřejmé, které přechodné ustanovení bude řešit změnu v systému zdanění smluvních sankcí. To znamená, jak bude postupováno u smluvních sankcí, které na straně nákladů či výnosů měly být podle v současné době platné právní úpravy zdaněny až v okamžiku zaplacení. Z toho vyplývá, že je zcela nezbytné, pokud by MF na tomto konceptu trvalo, doplnit právní úpravu adekvátním přechodným ustanovením.
Vyhověno.
V případě smluvních sankcí bude zaveden kompletní přechod na akruální režim, zákon o rezervách bude adekvátně upraven, aby bylo možné tvořit daňové opravné položky i k pohledávkám ze smluvních sankcí. Tyto opravné položky nebudou mít speciální režim.
Přechodné ustanovení bude doplněno.
48.
Komora daňových poradců
80.
Z
C.71. K 25 odst. 4 písm. c) a k § 25 odst. 5 písm. a)
Není zřejmé, zda uvedená ustanovení řeší odlišné situace nebo jde o situace duplicitní. Například v případě postoupení pohledávky jde o daňově neodpisované aktivum a není proto zcela nejednoznačné a nesporné, proč je omezení uvedeno jak v § 25 odst. 4 písm. c), tak v § 25 odst. 5 písm. a) ZDP.
Navrhujeme adekvátně upravit text právní normy.
Vysvětleno.
Odst. 4 se týká všech poplatníků a písm. c) pouze pohledávek. Odst. 5 se týká pouze fyzických osob a písm. a) platí pro všechna daňově neodpisovaná aktiva. Tedy pravidlo odst. 5 je širší, ale platí pouze pro některé poplatníky, proto musí být normovány obě ustanovení.
48.
Komora daňových poradců
81.
Z
C.72. K § 25 odst. 4 písm. f) ZDP
ZDP nepoužívá konzistentně nově zavedenou terminologii a stále v některých případech používá termín „fyzická osoba, která není účetní jednotkou“.
Je nezbytné projít text zákon a opravit.
Vyhověno.
Text celého zákona bude terminologicky sjednocen.
48.
Komora daňových poradců
82.
Z
C.73. K § 24 odst. 2 písm. d) a § 34 odst. 1 ZDP
V rámci novely je navrhováno vyškrtnout možnost podávat daňové přiznání za jiné období, než je zdaňovací období. Je však zapotřebí si uvědomit, že v případě úmrtí fyzické osoby, která dle daňového řádu „žije“ až do dne předcházejícího ukončení dědického řízení, jsou daňová přiznání podávána za období kratší, něž je zdaňovací období (kalendářní rok). Dokonce v roce úmrtí fyzické osoby jsou podávána dvě daňová přiznání (tj. do úmrtí a po úmrtí poplatníka) za dvě samostatné části zdaňovací období, které jsou kratší, než je zdaňovací období (tj. kalendářní rok). Pokud tedy tato právní úprava bude zcela vynechána, způsobí to značné problémy, a to nejen ve výše popsaných situacích.
Proto navrhujeme pro poplatníky s hotovostním základem daně tuto právní úpravu vrátit zpět.
Vysvětleno.
Jiné období, než je zdaňovací období, se netýká FO v případě úmrtí. V případě úmrtí FO se podává daňové přiznání za část zdaňovacího období ve smyslu § 239b daňového řádu, ale zdaňovacím obdobím u FO s hotovostním základem daně zůstává definován pouze kalendářní rok.
48.
Komora daňových poradců
83.
Z
C.74. K § 34 odst. 1 ZDP.
1. Navrhujeme, minimálně jako alternativní řešení, uplatňovat odečet ztráty v pěti následujících, resp. ve dvou předcházejících, zdaňovacích období, bez ohledu na jejich délku. Obáváme se, že zvolené řešení může být administrativně jak pro správce daně, tak daňové subjekty, velmi náročné, na což jsme ve svých připomínkách upozorňovali již při zavedení možnosti zpětného uplatnění daňové ztráty.
2. I v návaznosti na nový koncept daňových odpisů navrhujeme, aby bylo možné v případě daňové ztráty se rozhodnout nejenom o tom, zda poplatník bude ztrátu v budoucnu uplatňovat jako položku odečitatelnou od základu daně či nikoliv, ale i o tom, že ji sice bude chtít uplatnit, ale v menším počtu období, než stanoví zákon. Neboli poplatník by měl možnost se rozhodnout, že ztrátu uplatní v období 0-5 zdaňovacích období. Toto rozhodnutí by mohl realizovat buď na začátku, nebo průběžně.
3. Jelikož se mění koncept uplatňování daňové ztráty (5 res. 2 zdaňovací období započatá v pěti, resp. dvou letech) je zcela nezbytné doplnit danou úpravu přechodným ustanovení ve vztahu ke ztrátám vyměřeným do účinnosti novely.
1. Nevyhověno.
Při zavedení pevného počtu zdaňovacích období by režim mohl být nespravedlivý při různě dlouhých zdaňovacích obdobích, např. při „krátkých“ zdaňovacích obdobích by nemusel být prostor pro uplatnění ztráty. Návrh je dále nad rámec věcného obsahu návrhu zákona.
2. Nevyhověno.
Možnost volby počtu období by zavedla další evidenci a opět další komplikaci.
3. Vyhověno.
Přechodné ustanovení bude doplněno.
48.
Komora daňových poradců
84.
Z
C.75. K § 34g ZDP
ZDP zavádí pojem „první poplatník, který aktivum uznal jako stálé aktivum”. ZDP musí tento pojem definovat, zda se jedná o prvního poplatníka v celosvětovém měřítku apod. Přičemž například v § 35a odst. 2 písm. b) ZDP nadále zůstává termín “první vlastník”. Dále ZDP nedefinuje pojem stálé aktivum, ale evidované aktivum či daňově odpisované aktivum.
Navrhujeme upravit text zákona
Vysvětleno.
Stálé aktivum je pojem účetnictví, v zákoně o daních z příjmů není jeho speciální definice pro účely daní. Terminologie prvního vlastníka bude sjednocena.
48.
Komora daňových poradců
85.
Z
C.76. K § 34g odst. 5 písm. b) ZDP
Není zřejmé proč ZDP v tomto ustanovení dále drží hodnotu 80 tis. Kč, když pro rozeznání odpisovaného aktiva zvýšil částku na 100 tis. Kč,
Navrhujeme opravit či vysvětlit v důvodové zprávě.
Vyhověno.
Ustanovení bude upraveno.
48.
Komora daňových poradců
86.
Z
C.77. K § 36 ZDP
1. V § 36 odst. 2 ZDP byl pojem “byl-li zdrojem tohoto zvýšení zisk obchodní společnosti nebo fond vytvořený ze zisku” nahrazen pojmem z vlastních zdrojů. Protože podle našeho názoru termín „z vlastních zdrojů“ nedefinuje ani zákon o účetnictví ani zákon o obchodních korporacích, navrhujeme tuto změnu neprovádět, protože dosavadní terminologie byla naprosto vyhovující. Nicméně všechny úpravy, které proběhly v § 36 odst. 2 ZDP se nepromítly do § 36 odst. 1 ZDP, což opět činí zákon velmi nepřehledným a vyvolává dojem, že je navrhovaná úprava nekompletní a nedokončená.
Navrhujeme upravit text právní normy.
2. Z textu právní úpravy zřejmě vyplývá, že srážková daň ponížená o daňovou hodnotu kapitálového podílu by měla být aplikována i ve vztahu k příjmům ze snížení základního kapitálu, o kterou nebyl zvýšen vklad společníka ani jmenovitá hodnota akcie při zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů. Není zcela zřejmé, zda jde o koncepčně systémovou změnu, což nevyplývá ani z důvodové zprávy a je nezbytné buďto upravit text, případně vysvětlit důvody a dopady této změny včetně jejího případného promítnutí do zprávy RIA.
3. Je nutné domyslet, jak se navrhovaný systém zdanění má aplikovat na plnění obdobná těmto plněním v případech svěřenských fondů a fundací, kdy promyšlení dopadů na tyto situace je následně nezbytné promítnout do textu právní úpravy, případně do důvodové zprávy či zprávy RIA.
Vyhověno.
Pojem „byl-li zdrojem tohoto zvýšení zisk obchodní společnosti nebo fond vytvořený ze zisku“ je ponechán.
48.
Komora daňových poradců
87.
Z
C.78. K § 38m odst. 3 a 4 ZDP
1. Z textu právní úpravy není zcela jednoznačné a nesporné, do kdy bude muset podávat přiznání poplatník v případě rozhodného dne nastaveného na první den zdaňovacího období. Příkladem budiž situace u poplatníka s účetním a zdaňovacím obdobím v délce kalendářního roku, kdy rozhodný den přeměny bude dán na 1.1. V takovýchto případech v současné době podává poplatník daňové přiznání za zdaňovací období předcházející rozhodný den přeměny ve standartních lhůtách dle daňového řádu. Na základě navržené úpravy § 38m odstavec 3, odstavec 4 ZDP by mohlo vyplývat, že v těchto situacích by musel podávat daňové přiznání ve lhůtě 3 měsíce od rozhodnutí nejvyššího orgánu poplatníka o přeměně, což by mohlo znamenat zkrácení této lhůty. Navrhujeme, aby v těchto případech lhůta nebyla kratší, než je tomu v současné době.
2. Tříměsíční lhůta pro podání řádného daňového přiznání je v současné době již nesystematická a u právnických osob, které se zúčastňují přeměn, by neměla být použita lhůta kratší čtyřem měsíců a u auditovaných účetních jednotek šest měsíců.
3. Pokud bude zachována výše popsaná, dle našeho názoru nesystémová změna, je zcela nezbytné doplnit přechodné ustanovení, které bude řešit situaci, kdy zdaňovací období skončí v den předcházející nabytí účinnosti této novely, kdy v těchto případech by se lhůta pro podání daňového přiznání měla ještě řídit starou právní úpravou, byť tato lhůta uplyne již za účinnosti nové právní úpravy.
1. Vyhověno jinak.
Ustanovení § 38m odst. 4 již není navrhováno, ustanovení odst. 3 bude upraveno tak, aby se nevztahovalo na situace, kdy je rozhodný den prvním dnem zdaňovacího období, a tedy v tomto případě bude lhůta pro podání DAP odpovídat současné.
2. Nevyhověno.
Věcná změna nad rámec návrhu zákona.
3. Vyhověno.
48.
Komora daňových poradců
88.
Z
C.79. K Čl. XXI bod 3 novely přechodné ustanovení:
1. K bodu 3.
„3. Poplatník daně z příjmů fyzických osob, který v posledním zdaňovacím období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona vedl účetnictví, postupuje od prvního zdaňovacího období započatého ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona podle ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, upravujících přechod z vedení účetnictví na daňovou evidenci.“
Z ustanovení ZDP je vyškrtnuta právní úprava, která řešila úpravy základu daně při přechodu z vedení účetnictví na vedení daňové evidence. Z nového znění daného ustanovení a ani z přechodných ustanovení není jednoznačné, jak by mělo být postupováno v případě jednorázového přechodu z vedení účetnictví na vedení daňové evidence, zda úpravy základy daně mají být učiněny dle stávající pravidel stanovených v § 23 odst. 8 ZDP (přestože toto ustanovení je také zcela přepsáno) ve zdaňovacím období, kdy změna nastane (tj. ve zdaňovacím období, kdy nabude účinnosti nová právní úprava). Navíc by mělo dojít k výrazným jednorázovým úpravám základu daně bez jakéhokoliv časového rozlišení, což může u poplatníků, kteří účtovali a měli vysoký obrat, způsobit značný dopad na jejich daňové povinnosti ve zdaňovacím období, kdy novela nabude účinnosti.
Navrhujeme proto zvážit časové rozlišení, aby se snížili dopady požadovaného přechodu u fyzických osob. Navíc navrhujeme do přechodných ustanovení jednoznačně upravit, jak by při přechodu mělo být postupováno.
2. K § 23 odst. 15 ZDP ve znění před nabytím účinnosti novely
Chybí přechodné ustanovení ke stávajícím oceňovacím rozdílům k závodu nabytému koupí (v režimu § 23 odst. 15 ZDP). Navrhujeme upravit jednoznačně v přechodném ustanovení tak, že dosavadní oceňovací rozdíly budou „doodepsány“ po zbývající dobu odepisování dle stávajícího režimu. Tento návrh odpovídá principiálnímu nastavení režimu pro stávající goodwill (viz důvodová zpráva ke zrušení § 23 dost. 15 ZDP a nahrazení § 23zf ZDP), který se stává aktivem poplatníka a za podmínek § 26 daňově odpisovaným aktivem.
1. Vyhověno.
Dotčená ustanovení budou legislativně upravena, uvedený bod 3. bude změněn v souvislosti s navrácením současného stavu u poplatníků, kteří vedou účetnictví, neboť se vrátí možnost stanovení základu daně podle účetnictví.
2. Vyhověno.
Přechodné ustanovení bude doplněno
48.
Komora daňových poradců
89.
Z
D. ČÁST DVACÁTÁ DRUHÁ – Změna zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů
D.1. Přechodné ustanovení
Zcela chybí přechodné ustanovení ke stávajícím rezervám a opravným položkám vytvořeným před účinností novely – jak se s nimi bude zacházet, jaká bude minimální doba tvorby rezervy, jak se budou prokazovat a podobně. Přechodný režim je nutné dostatečně promyslet.
Vyhověno.
Přechodné ustanovení bude doplněno.
48.
Komora daňových poradců
90.
Z
D.2. Rezerva na daňový náklad
Návrh:
Tvorba účetní rezervy na daňové náklady bude za stanovených podmínek (například, že nejpozději do konce následujícího zdaňovacího období zde bude minimálně ve výši uvedené rezervy daňově uznatelný náklad nebo do výše aktivní dohadné položky z titulu náhrady škody) daňově uznatelná.
Zdůvodnění:
V praxi vznikají zbytečné problémy v případech, kdy je na daňově uznatelný náklad místo dohadné položky vytvářena účetní rezerva. Jde například o situaci, kdy automobil havaruje koncem roku. Na pojistné plnění je vytvářena účetní daňově relevantní dohadná položka, ale na náklad z titulu opravy, která bude realizována až v dalším roce, je vytvořena účetní daňově neuznatelná rezerva, případně je k majetku vytvářena účetní opravná položka. Účetní věcná a časová souvislost je zachována, nikoliv pak již ta daňová. Tento problém v minulosti vznikl například v oblasti zemědělství, kdy při různých živelních škodách mělo dojít k tomu, že nejprve (v jednom roce) byla zdaněna náhrada škody a daňový náklad na odstranění škod byl až v roce následujícím. Podobný problém je v případě odměn za minulý rok, kdy se řeší otázka, zda použít dohadnou položku nebo rezervu, kdy dohadná položka je daňově uznatelná a rezerva nikoliv. Řešení by pak bylo velmi jednoduché (aplikuje se i v jiných zemích) a spočívalo by v tom, že by i tato účetní rezerva byla za stanovených podmínek (například, že nejpozději do konce následujícího zdaňovacího období, zde bude minimálně ve výši uvedené rezervy daňově uznatelný náklad) daňově uznatelná. Dopad do účetního výsledku hospodaření je v obou případech stejný, jsou zde však rozdílné dopady daňové, neboť dohadná položka je daňově uznatelná a rezerva nikoliv. V případě rezervy se pak nelogicky „posouvá“ daňový náklad do dalšího roku. Navržená změna by tyto neodůvodněné rozdíly v časovém okamžiku zachycení účetního a daňového nákladu odstranila, došlo by tak také k odstranění zbytečných sporů a otázek, kdy se jedná obecně o daňově relevantní náklady a jde pouze o otázku časového uplatnění, která by dle uvedeného návrhu byla logicky shodná s účetní zachycením, a to bez ohledu na to, zda bude v účetnictví použita dohadná položka nebo rezerva. Odpadly by zbytečné debaty a spory, zda vytvářet (např. na odměny) dohadnou položku nebo rezervu a věc by se řešila pouze podle účetních pravidel, neboť daňově by zde nebyl (logicky) žádný rozdíl.
Tento návrh je v návaznosti na nové účetní předpisy o to důležitější, že v tuto chvíli není vůbec jednoznačné a zřejmé, zda položky typu současných dohadných položek budou vůbec v nových účetních předpisech a zda se z tohoto hlediska nebude jednat pouze o dluhy včetně rezerv. Ve výše uvedených situacích je logické, aby daňový náklad byl zahrnut do předchozího zdaňovacího období, k čemuž může sloužit i to, že dle nové navrhované právní úpravy daňově relevantní rezervy nemusejí být zaúčtovány. Opětovně zdůrazňujeme, že v tomto případě nemůže z principu věci docházet k žádným nesystémovým úpravám základu daně, protože podmínkou daňové uznatelnosti takovéto rezervy bude, že nejpozději do konce následujícího účetního období nastane daňově uznatelný náklad, na který byla tato rezerva vytvořena a vztahující se k případům, které nastaly v tomto účetním období a jsou popsány výše.
Je věcí legislativně technickou nadefinovat kritéria této daňové rezervy, kdy opětovně zdůrazňujeme, že chceme v zásadě touto změnou vyřešit dvě v praxi vyskytující se situace, to je škoda vzniklá v závěru účetního období, kdy je v účetnictví zachycen daňově relevantní výnos z titulu náhrady škody a dojde k realizaci opravy poškozeného majetku v následujícím účetním období a odměny zaměstnancům vyplácené za předcházející období vyplácející následné účetní období.
Nevyhověno.
Tento návrh byl již řešen v rámci návrhu tzv. Podnikatelského balíčku, kdy bylo shodnuto, že takto koncipovaný návrh není vhodný, neboť by se jednalo o nesystémové opatření. U účetních rezerv existuje vysoká míra nejistoty, jejich tvorba se řídí účetní zásadou opatrnosti a jejich zahrnutí do základu daně z příjmů by mohlo vést k daňovým optimalizacím. Právě proto jsou v základu daně akceptovány pouze dohadné položky, jejichž tvorba je omezena na situace, kdy míra nejistoty je nižší, a pro daňovou uznatelnost rezerv ve vztahu k základu daně z příjmů existují samostatná pravidla v zákoně č. 563/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů. Zároveň návazně na nové účetní předpisy dojde ke změně vykazování některých položek (např. odměny zaměstnancům) a bude tak zajištěna lepší věcná a časová souvislost.
48.
Komora daňových poradců
91.
Z
D.3. K § 2 odst. 6
V bodu a) se slovo „nebo“ nahrazuje čárkou, ale jde o to, že „nebo“ se vypouští (jinak budou za sebou čárky dvě).
Vyhověno.
48.
Komora daňových poradců
92.
Z
D.4. K § 3 odst. 3
„Tvorba opravných položek a rezerv uplatněná jako výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení příjmů1d) nebo jako položka snižující základ daně, musí být vždy zaúčtována podle zvláštního právního předpisu1a), uvedena v prokazatelné evidenci pohledávek nebo rezerv nebo uvedena v daňové evidenci. … “
Zástupci MF opakovaně uváděli, že o rezervách na opravu HM již nebude účetní jednotka účtovat. Protože z úpravy § 2, odst. 1 nevypadla rezerva na opravy, pak spojení „musí být vždy zaúčtována“ nenasvědčuje tomu, že by se to v novelizovaném zákoně o rezervách změnilo. Proto navrhujeme text přeformulovat např. takto:
„Tvorba opravných položek a rezerv uplatněná jako výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení příjmů1d) nebo jako položka snižující základ daně, by měla být/musí být buď zaúčtována podle zvláštního právního předpisu (tj. tam, kde to předpis vyžaduje, nebo připouští), nebo bude uvedena v prokazatelné evidenci pohledávek nebo rezerv (tam, kde předpis nepřipouští o tom účtovat) nebo uvedena v daňové evidenci.“
Tato připomínka potvrzuje, že je zcela nezbytné nové zaslání materiálu do vnějšího připomínkové řízená po té, co bude k dispozicí definitivní verze účetních předpisů to jak zákona, tak vyhlášek, jak je i uvedeno v našich základních připomínkách.
Vysvětleno.
Z textu návrhu je zřejmé, že jsou tři alternativní možnosti, a to zaúčtování, uvedení v prokazatelné evidenci pohledávek nebo rezerv a uvedení v daňové evidenci. Zaúčtování tedy není podmínkou uplatnění opravné položky nebo rezervy jako výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů.
48.
Komora daňových poradců
93.
Z
D.5. K § 4 odst. 2
Slovo „majetku“ se nahrazuje slovem „aktiva“. Proto navrhujeme nahradit slovem aktiva celé spojení „hmotného a nehmotného majetku“. Výsledný text by pak zněl „Rezervy se nesmějí vytvářet na výdaje (náklady) na pořízení aktiva.“ (Není důvod, aby text zněl „Rezervy se nesmějí vytvářet na výdaje (náklady) na pořízení hmotného a nehmotného aktiva“). Předpokládáme, že zákonodárce chtěl napsat, že daňové rezervy se nevytváří na výdaje související s pořízením jakékoliv aktiva.
Vyhověno.
48.
Komora daňových poradců
94.
Z
D.6. K § 4 odst. 3
Začátek věty, do které se mají slova doplnit, zní: „Opravné položky se zruší …“. Proto je potřeba buď upravit začátek věty na jednotné číslo, tj. „Opravná položka se zruší“, nebo upravit slova, která se mají vložit na „nebo kdy pohledávka, k níž byly vytvořeny, byla promlčena“ (nikoliv „byla vytvořena“).
Vyhověno.
48.
Komora daňových poradců
95.
Z
D.7. K § 7
Zřejmě by se měl změnit i název § 7 na Rezerva na opravy (tj. vypustit hmotného majetku)
Vyhověno.
48.
Komora daňových poradců
96.
Z
D.8. K § 7 odst. 1
Ze znění odstavce „Rezervu na opravu lze tvořit k evidovanému aktivu, které je hmotnou věcí a jehož doba daňového odpisování činí alespoň 60 měsíců.“
Chybí v textu, že to „evidované aktivum“ slouží u toho, kdo ho eviduje, jako stálé aktivum (a nikoliv oběžné). Termínem „hmotný majetek“ to do současnosti bylo jasné, ale po nahrazení termínem „hmotná věc“, již nemusí jít o totéž.
Vyhověno jinak.
Text byl upraven na „k stálému hmotnému aktivu“.
48.
Komora daňových poradců
97.
Z
D.9. K § 7 odst. 9
Mělo by se zrušit spojení „u hmotného majetku“, tj. „u“ by tam po vyškrtnutí hmotného majetku nemělo samo zbýt.
Vyhověno.
48.
Komora daňových poradců
98.
Z
D.10. K § 7 odst. 9, písm. b)
V bodu 45 na konci textu „b) ….“ by se namísto čárky měla udělat tečka a pak už by se v bodu 46 nemuselo psát, že se čárka nahrazuje tečkou.
Nevyhověno.
Nejdříve se v jednom novelizačním bodě nahrazuje text písmen a) a b), přičemž stále následující písmena c) a d), tedy nelze na konec písmene b) dát tečku. Až v následujícím novelizačním bodě se písmena c) a d) zrušují.
48.
Komora daňových poradců
99.
Z
D.11. K § 7 odst. 9, písm. b)
Zrušení by se mělo týkat slova „zaúčtovaná“ nikoliv slova „zúčtovaná“.
Vyhověno.
48.
Komora daňových poradců
100.
Z
E. ČÁST SEDMDESÁTÁ PÁTÁ - Změna ZDPH
Novela ZDPH přebírá některé nové definice z účetních předpisů (např. dlouhodobý majetek), některé pak ze ZDP (dodatečné zhodnocení). V tuto chvíli však účetní předpisy nejsou v definitivní podobě a například vůbec nejsou k dispozici prováděcí předpisy (vyhlášky) k ZoÚ. Je také nutné zohlednit nový přístup účetnictví k leasingům a nájmům obecně, kdy v mnohých případech bude majetek aktivem u nájemce. V případě dodatečného zhodnocení dle ZDP pak jeho součástí mohou být i opravy, definice ještě není definitivní. Mimo to není zřejmé, jak se tyto definice mohou změnit i na základě připomínkového řízení, kdy i my sami uplatňujeme k této oblasti množství připomínek. I vzhledem k tomu, že účetní předpisy, ale i navrhované změny v ZDP, nejsou definitivní a mohou se měnit, nelze vyloučit, že přebíraná terminologie může být v rozporu s principy DPH. Proto z hlediska DPH považujeme za nezbytné mít možnost tuto část znovu oficiálně připomínkovat poté, co bude známo definitivní znění jak účetních pojmů včetně znění vyhlášek, tak definitivní znění definice těchto pojmů v ZDP. Bez toho nelze vyloučit možný rozpor s principy DPH.
Vyhověno částečně.
Do návrhu zákona bylo v rámci definice pojmu dlouhodobého majetku pro účely DPH doplněno dodatečné zhodnocení práva stavby.
48.
Komora daňových poradců
101.
Z
F. ČÁST STODRUHÁ – Změna daňového řádu
Změna daňového řádu žádným způsobem nereflektuje předpokládané obrácení důkazního břemene při porušení povinností účetní jednotky plynoucích ze zákona o účetnictví. Návrh nového zákona o účetnictví podřazuje toto řízení, které má jednoznačně sankční charakter, pod procesy, které se budou řídit daňovým řádem. Ten však obsahuje obrácené důkazní břemeno oproti stávající procesní normě, pod kterou toto řízení spadalo, tedy správnímu řádu. Proto je navrhováno obrácení důkazního břemene pro tuto oblast do § 92 odst. 5 daňového řádu doplněním nového písmene, tedy doplněním procesní normy u sankčního řízení v souladu s mezinárodními normami.
Vyhověno jinak.
V průběhu legislativního procesu návrhu zákona o účetnictví došlo k úpravě sankčních ustanovení v tom smyslu, že porušení povinností účetní jednotky plynoucích ze zákona o účetnictví budou postihována jako standardní přestupky. Model, kdy je porušení povinností identifikováno v režimu daňového řádu, ale sankce je ukládána v režimu přestupkového práva (tedy správního řádu), je pak standardním konceptem (viz např. úprava spotřebních daní). Tj. ke zmíněnému obrácení důkazního břemene nedojde.
48.
Komora daňových poradců
102.
Z
G. ČÁST STÁ TŘICÁTÁ PRVNÍ (Čl. CXXXV)
Navržené datum účinnosti novely je již v tuto chvíli zcela nereálné s tím, že vzhledem ke komplikacím, kdy navržené změny daňových předpisů bezpochyby přinesou nutnost přenastavit informační systémy jak na straně správce daně, tak na straně daňových subjektů, navrhujeme, aby legisvakanční lhůta byla minimálně 12 měsíců.
Vysvětleno.
Předpokládané nabytí účinnosti doprovodného zákona k novému zákonu o účetnictví bude nejdříve od 1. ledna 2026.
48.
Komora daňových poradců
103.
Z
H. Zaslání návrhu do nového připomínkového řízení poté, co budou zohledněny připomínky, a hlavně bude k dispozici definitivní verze účetních předpisů včetně znění vyhlášek (nikoliv jenom jejich tezí).
V tuto chvíli není známá finální podoba některých změn v oblasti účetních předpisů, které mohou mít vliv a dopad do oblasti daně z příjmů. Týká se to nejenom vyhlášek, kdy jsou v tuto chvíli známy pouze jejich teze, ale i vlastního textu nového zákona o účetnictví, kdy samo MF připouští, že řešení některých otázek, které vzešlo například z projednávání na LRV, není ještě definitivně vyřešeno, natož aby se propsalo do textu nového zákona o účetnictví. Z tohoto hlediska považujeme za důležité a podstatné, aby úprava v oblasti daně z příjmů poté, co budou vypořádány připomínky a dojde k definitivní úpravě v oblasti účetnictví, včetně finálního textu vyhlášek, nikoli pouze jeho tezí, byla ještě jednou poslána k připomínkování, tak aby bylo možné posoudit finální znění změn v oblasti ZDP v návaznosti na finální znění změn v oblasti účetních předpisů. Teprve na základě znalosti znění těchto finálních verzí jak zákona o účetnictví, tak vyhlášek, bude možné adekvátně připomínkovat znění ZDP – to lze dokumentovat například na těchto v tuto chvíli otevřených otázkách v účetních předpisech:
1. Byť z hlediska dodatečného zhodnocení (§ 23y) úprava v ZDP v zásadě vychází ze speciálních parametrů, které jsou v této úpravě, základní definice má sice vycházet z účetnictví (jak je výše uvedeno, zaslaný text návrhu nekoresponduje s aktuálním zněním v účetních předpise, což je další důvod pro tuto připomínku). Na druhé straně nejenom u dodatečného zhodnocení, ale i u majetku mají být některé konkrétní parametry definovány přímo v textu vyhlášek (viz např. § 100 odst. 6 zákona o účetnictví). Pro posouzení případných daňových konsekvencí a dopadů je tedy nezbytné a podstatné znát i přímo text, nikoliv teze vyhlášek. Bez znalosti těchto konkrétních parametrů nelze zcela domyslet veškeré možné daňové dopady a konsekvence.
2. S představením doprovodných předpisů i vlastního upraveného textu nového zákona o účetnictví vyplývá, že v tuto chvíli není zcela ujasněno, jakým způsobem bude v účetních předpisech řešena problematika promítnutí přecenění při operacích typu vklad či přeměna pod společnou kontrolou, resp. jakým způsobem bude promítnuta možnost průběžného přecenění majetku dle standartu IAS 16. Tyto souvislosti mohou mít i daňové konsekvence, např. z hlediska výpočtu testu nízké kapitalizace dle § 25 odst. 1 písm. w) ZDP, ale i v návaznosti na daňovou hodnotu, a proto je nutné to detailní posouzení a připomínkování provádějících předpisů v oblasti ZDP znát a finální verzi této účetní úpravy a případně i to, jak se promítnou tyto změny do oblasti ZDP.
3. V situaci, kdy není jasné, jakým způsobem se konkrétně bude o jednotlivých institutech účtovat (leasingy, technické zhodnocení najaté věci, rozeznávání výnosů atd.) není možné poskytnout relevantní připomínky k zákonu o daních z příjmů. Toto není z principu navrhované úzké vazby účetnictví a daní možné a připomínky k zákonu o daních z příjmů nelze bez detailní znalosti prováděcích předpisů v účetnictví kvalifikovaně uplatnit .
4. Doprovodný zákon je nesmírně rozsáhlý a, jak již bylo uvedeno, i zbytečně komplikovaný a na jeho připomínkování, vzhledem k systémovým, zcela koncepčním změnám, které je nutné promyslet, bylo poskytnuto velmi málo času, navíc v měsíci, kdy jsou daňoví poradci nejvíce pracovně vytížení.
5. Tato naše zásadní připomínka vychází i z rozsahu připomínek v mnohých případech koncepčního charakteru, které k novele (přes v předchozím bodě zmíněný krátký čas na připomínkování) uplatňujeme. Bez nového kola připomínkování poté, co bude známo definitivní znění účetní legislativy (včetně znění vyhlášek), bude zákon působit v praxi množství výkladových problému a nejednoznačných situací. K čemu vede to, když jsou daňové normy šity takříkajíc „horkou jehlou“, ukazuje poslední příklad změn v oblasti zaměstnaneckých benefitů od 1. 1 .2024. Rozsah a dopad toho návrhu je pak z oblastí benefitů zcela nesrovnatelný.
Nevyhověno.
Finální legislativní řešení a zpracování doprovodných předpisů se standardně realizuje až po finalizaci zmocňovacího zákona. Do vlády i PSP je standardem přiložení toliko „tezí“ (tj. zpravidla jednostránkového stručného dokumentu). Dle Čl. 10 (5) Legislativních pravidel vlády: „Součástí materiálu, kterým se návrh zákona předkládá k projednání vládě a Legislativní radě, je i předkládací zpráva a dále návrh prováděcího předpisu (návrh nařízení vlády nebo návrh vyhlášky) nebo teze prováděcího předpisu, pokud návrh zákona obsahuje zmocnění k vydání prováděcího předpisu a tento prováděcí předpis má nabýt účinnosti současně se zákonem, a text zákona nebo jeho části v platném znění s vyznačením navrhovaných změn, jde-li o návrh novely zákona. Návrh prováděcího předpisu se v této fázi předkládá bez projednání v připomínkovém řízení a v pracovních komisích.“
Z uvedeného je zřejmé, že k projednání návrhu zákona postačují teze prováděcích předpisů. V této souvislosti je součástí návrhu poměrně velký nadstandard v podobě věcného řešení obsahu vyhlášky, tj. vysvětlení toho, jak budou v rámci vyhlášky jednotlivé části regulace fungovat.
I v této fázi budeme rádi za podněty ohledně situací, které v uvedených tezích případně chybí či jsou zpracovány neoptimálně (ostatně ohledně tohoto bylo již několik externích konzultací). Prováděcí předpisy budou po dokončení jejich návrhu předmětem samostatného připomínkového řízení.
Vysvětleno.
MF 1.11.2024 zveřejnilo aktualizované znění návrhu NZÚ, které zohledňuje v podstatě všechny připomínky LRV a dále obsahuje konečný návrh řešení oceňování při přeměnách i přeceňovací model analogický modelu dle IAS 16. Přeceňovací model bude daňově neutrální.
48.
Komora daňových poradců
104.
Z
CH. K DAŇOVÝM DOPADŮM NA NEZISKOVÝ SEKTOR
CH.1. K § 4 odst. 1. písm. j) bod 2.
Problematika osvobození plnění spolků svým členům
V § 4 odst. 1. písm. j) bod 2. navrhujeme odstranit část textu: Od daně se osvobozuje ….. příjem v podobě …... podpory nebo příspěvku z prostředků fundace nebo spolku, s výjimkou rodinné fundace, pokud se nejedná o poplatníka, který je členem nebo zaměstnancem těchto právnických osob, nebo o osobu blízkou tomuto poplatníkovi a jde-li o poplatníka, který je členem nebo zaměstnancem těchto právnických osob, nebo o osobu blízkou tomuto poplatníkovi, příjem v podobě podpory nebo a to v podobě příspěvku poskytnutého výlučně ke kompenzaci zdravotního postižení nebo sociálního vyloučení,…
Odůvodnění:
Obdrží-li člen v postavení osoby s příjmy podle § 7 podporu nebo příspěvek z prostředků fundace nebo spolku, které souvisí s jeho činnostmi podle § 7, řeší se zdanění v § 7 a obdrží-li zaměstnanec a jeho rodinný příslušník podporu nebo příspěvek z prostředků fundace nebo spolku, které souvisí se zaměstnáním, řeší se zdanění podle § 6. Z uvedených důvodů se navrhuje ustanovení částečně zrušit a jeho přepracovanou verzi doplnit do §10, odst. (3) – písm. c) – bod 6. a písm. d) bod. 1.:
V souvislosti s tím navrhujeme doplnit do § 10 odst. 3 písm. c) nový bod 6.: Od daně jsou, kromě příjmů uvedených v §4, osvobozeny ….. bezúplatné příjmy ….. nabyté členem veřejně prospěšného poplatníka, hrazené z prostředků tohoto veřejně prospěšného poplatníka, které jsou poskytnuty v rámci výkonu hlavní činnosti veřejně prospěšného poplatníka
Odůvodnění:
Navrhovaný text odstraňuje problémy se zdaňováním bezúplatných příjmů poplatníka, které získal od veřejně prospěšného poplatníka z titulu členského postavení vůči tomuto poplatníkovi, a to při své aktivní činnosti, např. nepeněžní příjem v podobě možnosti používat tenisový kurt v tenisovém klubu. Příjmy související s výkonem spolkové činnosti by neměly být zdaňovány.
A dále doplnit do § 10 odst. odst. 3 nové písmeno d): Od daně jsou, kromě příjmů uvedených v §4, osvobozeny ….. náhrady za vynaložené výdaje nabyté členem nebo osobou blízkou člena veřejně prospěšného poplatníka, hrazené z prostředků tohoto veřejně prospěšného poplatníka, které jsou poskytnuty v rámci výkonu hlavní činnosti veřejně prospěšného poplatníka.
Odůvodnění:
Navrhovaný text odstraňuje problémy se zdaňováním náhrad za náklady vynaložené členy k fungování spolku, např. rodičů dětí, které jsou členy spolku, v souvislosti s přepravou soukromými vozidly.
Obecně:
Děkujeme za poskytnutí vstupů za neziskový sektor i mimo rámec ustanovení, které jsou explicitně dotčeny novou účetní legislativou.
Všechny uvedené podněty jsme se podrobněji zabývali, nicméně u většiny z nich jde o hlubší a komplikované problémy, jejichž řešení by si vyžádalo větší množství času a projekt nové účetní legislativy by extrémně zatížilo. Nadto se jeví spíše potřeba kompletní revize právní úpravy týkající se zdanění neziskového sektoru, tj. popsané problémy by se jednotlivým selektivním zásahem ani nevyřešily.
Každopádně takto identifikované problémy umožnili zapojení a poskytnutí zpětné vazby v již v rámci jiných projektů (např. otázka poskytovatelů sociálních a zdravotních služeb).
Z tohoto důvodu tedy jsou připomínky, které jsou mimo rámec projektu nového zákona řešeny nevyhověním s odkazem toho, že jde o připomínky nad rámec zákona. Pouze u připomínek, kde jsme si jisti, že se určitě s autory připomínek neztotožňuji jsme se pokusili vysvětlit důvod našeho nesouhlasu, výjimkou je rovněž situace, kde je realizace připomínky nekomplikovaná (sociální družstva).
Předpokládáme, že některé problémy zároveň zmírní snížení počtu subjektů, které se v oblasti neziskového sektoru daněmi musí zabývat, a to zejm. v kontextu navržených úprav.
Nevyhověno.
Nad rámec návrhu zákona.
48.
Komora daňových poradců
105.
Z
CH.2. K § 15 odst. 1
Drobné rozšíření osvobození darů a jejich uplatnění jako odčitatelné položky.
V § 15 odst. 1 navrhujeme doplnit možnost uplatnění jako odčitatelné položky dary na protidrogovou prevenci a na činnost směřující ke snižování nezaměstnanosti v regionu: Od základu daně lze odečíst hodnotu bezúplatného plnění poskytnutého … právnickým osobám…, na ochranu zvířat a jejich zdraví, na protidrogovou prevenci, na snižování nezaměstnanosti v regionu, na účely sociální, zdravotnické …
Odůvodnění:
Jedná se o obecně prospěšnou činnost, která je v současné době daňově znevýhodněna tím, že dárce si případný dar nemůže odečíst ze základu daně, protože nespadá pod žádnou z uvedených ostatních oblastí. Je tím odstraněno i další znevýhodnění – možnost osvobození daru dle § 19b odst. 2 písm. b) bod 1., který se na výčet v tomto ustanovení odvolává.
Obdobně pro právnické osoby doplnit stejný text do § 20 odst. 8:
…, na ochranu zvířat a jejich zdraví, na protidrogovou prevenci, na snižování nezaměstnanosti v regionu, na účely sociální, zdravotnické …
Nevyhověno.
Nad rámec návrhu zákona.
Z připomínky není zcela zřejmé, jaké konkrétní situace chce připomínkové místo řešit. Některé aktivity v protidrogové prevenci již mohou být pokryty stávajícím zněním (zdravotnické účely). V případě činnosti směřující ke snižování nezaměstnanosti v regionu je popis natolik široký, že pokrývá prakticky jakoukoliv činnost, na základě které někdo něco dělá. Nelze ale vyloučit, že i v této oblasti již některé aktivity mohou být pokryty stávajícím zněním (např. edukace nezaměstnaných), v tomto kontextu by bylo vhodné předestřít konkrétní problematické situace, neboť mají potenciálně i minimálně zčásti, metodické řešení.
48.
Komora daňových poradců
106.
Z
CH.3. K § 17a odst. 1
Technická úprava.
V § 17a odst. 1 navrhujeme změnit text: Veřejně prospěšným poplatníkem je poplatník, který v souladu se svým zakladatelským právním jednáním, statutem, stanovami, zákonem nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci jako svou hlavní činnost vykonává činnost, která není podnikáním není ve své hlavní činnosti podnikatelem xx).
xx) § 420 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník.
Odůvodnění:
S ohledem na definici pojmu „Podnikatel“ podle § 420 občanského zákoníku, se navrhuje opuštění pojmu podnikání, který byl definován již neplatným právním předpisem – obchodním zákoníkem.
Nevyhověno.
Jde o návrh nad rámec připravované novely. Změnu tohoto ustanovení je nutné vyřešit v rámci celkové úpravy zdaňování veřejně prospěšných poplatníků. Navrhovaná změna by jen přinesla novou výkladovou nejistotu a zpochybnila dosavadní přístup.
48.
Komora daňových poradců
107.
Z
CH.4. K § 17a odst. 2 písm. a)
Rozšíření množiny veřejně prospěšných poplatníků.
V § 17a odst. 2 písm. a) navrhujeme doplnit text:
Veřejně prospěšným poplatníkem není
a) obchodní korporace, s výjimkou sociálního družstva,
Odůvodnění:
Text ustanovení vznikl v době, kdy sociální družstva neexistovala a nereagoval na jejich vznik. Přitom se jedná o poplatníka vyvíjejícího soustavně obecně prospěšnou činnost viz § 758 obč. zák.: Sociálním družstvem je družstvo, které soustavně vyvíjí obecně prospěšné činnosti směřující na podporu sociální soudržnosti za účelem pracovní a sociální integrace znevýhodněných osob do společnosti s přednostním uspokojováním místních potřeb a využíváním místních zdrojů podle místa sídla a působnosti sociálního družstva, zejména v oblasti vytváření pracovních příležitostí, sociálních služeb a zdravotní péče, vzdělávání, bydlení a trvale udržitelného rozvoje.
Vyhověno.
48.
Komora daňových poradců
108.
Z
CH.5. K § 18 odst. 1 písm. i)
Odstranění nerovnosti pro právnické osoby s hotovostním základem daně.
V § 18 odst. 1 písm. i) navrhujeme doplnit písm. i) : Předmětem daně nejsou... i) dotace na pořízení stálých aktiv a na kapitálové dovybavení a u plátce DPH přijaté DPH od odběratele.
Odůvodnění:
Jedná se o příjmy, které u poplatníka s akruálním základem daně nejsou předmětem daně, protože nejsou výnosem dle zák. o účetnictví. Bylo by nelogické je považovat za příjem podléhající zdanění u hotovostního základu daně.
Nejasná připomínka.
48.
Komora daňových poradců
109.
Z
CH.6. K § 18a odst. 1 písm. a)
Zpřesnění formulace.
V § 18a odst. 1 písm. a) navrhujeme změnit text začátku věty: U veřejně prospěšného poplatníka nejsou předmětem daně příjmy dle tohoto zákona z nepodnikatelské činnosti za zdaňovací období za podmínky, že výdaje (náklady) vynaložené podle tohoto zákona v souvislosti s prováděním této činnosti jsou součet okamžitých, odložených a průběžných výdajů za zdaňovací období souvisejících s prováděním této činnosti je vyšší;…
Odůvodnění:
Ze stávajícího textu není zřejmé, zda je posuzován rozdíl z účetního hlediska (což pravděpodobně nebylo úmyslem zákonodárce) nebo z daňového hlediska (což vede k Russellovu paradoxu, kdy v případě, že daňové výdaje převyšují příjmy, přestanou být příjmy předmětem daně, načež se související výdaje stanou nedaňovými, tudíž daňové výdaje budou nižší než příjmy a příjmy se stanou předmětem daně, což opět ovlivní uznatelnost souvisejících výdajů.) Navrhované znění posoudí výši výdajů z daňového hlediska, aniž by řešilo podmínku, zda jsou či nejsou v konkrétní situaci daňově uznatelné.
Nevyhověno.
Termín průběžné, okamžité a odložené výdaje se týká pouze výdajů spojených s aktivy, nepokrývá tedy všechny výdaje poplatníka. I kdyby se navržená úprava rozšířila o další typy výdajů, neřeší popsaný problém. Popsaná problematika se týká už současného stavu a jde spíše o teoretický problém. V praxi výklad tohoto ustanovení nedělá problémy.
48.
Komora daňových poradců
110.
Z
CH.7. K § 18a odst. 1 písm. g)
Vyloučení kurzových rozdílů souvisejících s nezdaňovanou činností..
V § 18a odst. 1 písm. g) navrhujeme doplnit nové písm. g): U veřejně prospěšného poplatníka nejsou předmětem daně … g) kurzové rozdíly prokazatelně vzniklé v souvislosti s dosahováním osvobozených příjmů a příjmů, které nejsou předmětem daně.
Odůvodnění:
Pokud poplatník s úzkým základem daně inkasuje dotace a dary popř. i poskytuje tyto dary dále v jiné měně, než je měna účetnictví, vznikají kurzové rozdíly, které ovlivňují výsledek hospodaření a vzhledem k tomu, že jsou vždy předmětem daně a nejsou od daně osvobozené, ovlivňují i základ daně.
„Reálný příjem“ (hodnota, kterou poplatník využije na svou činnost) z přijaté cizoměnové dotace nebo daru je tak účetně rozdělen na několik částí – např. na jeho hodnotu (ocenění) v okamžiku vzniku pohledávky za dotací, kurzový rozdíl vzniklý po dobu mezi vznikem pohledávky a inkasem prostředků, kurzový rozdíl vzniklý na bankovním účtu mezi inkasem prostředků v cizí měně a jejich směnou na českou měnu nebo jejich užitím na pokrytí nákladů.
Zatímco u podnikatelských subjektů a veřejně prospěšných poplatníků se širokým základem daně jedná o složky, které všechny ovlivňují základ daně a zdaněn je tedy „reálný příjem“, u poplatníků s úzkým základem daně není první složka (výnos z dotace nebo daru, v té výši v jaké je v souladu s účetními předpisy prvotně oceněn) zdaňován, zbývající složky – kurzové rozdíly vzniklé z účetního přecenění v okamžiku pohybu finančních prostředků (inkasa nebo platby) a kurzové rozdíly z přecenění těchto prostředků uložených na bankovním účtu nebo v pokladně po dobu držení, jsou daňově účinné.
Přitom ani zvýšení hodnoty prostředků na účtu zpravidla není pro veřejně prospěšného poplatníka zisk, neboť posílení měny, ve které je poskytnuta dotace zpravidla znamená zvýšení povinnosti vynaložit prostředky pro její vyúčtování. Předmětem daně by neměly být kladné ani záporné kurzové rozdíly. Prokázat souvislost vyloučeného kurzového zisku s osvobozeným příjmem by byla povinnost poplatníka.
Nevyhověno.
Nad rámec úpravy zákona.
48.
Komora daňových poradců
111.
Z
CH.8. K § 18a odst. 3 a 4
Nadbytečné ustanovení.
V § 18a navrhujeme odstranit odst. 3 a 4 bez náhrady:
(3) Veřejně prospěšný poplatník s akruálním základem daně pro účely určení základu daně eviduje příjmy, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozené, a s nimi související výdaje odděleně od ostatních příjmů a s nimi souvisejících výdajů.
(4) Veřejně prospěšný poplatník s hotovostním základem daně prokáže
a) výši výdajů souvisejících s příjmy, které jsou předmětem daně a nejsou od daně osvobozené, a výdajů souvisejících s příjmy, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozené,
b) skutečnost, že má pouze příjmy, které nejsou předmětem daně, příjmy od daně osvobozené nebo příjmy, z nich je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.
Odůvodnění:
Povinnost prokázat údaje ovlivňující výši daně je poplatník povinen na základě obecných ustanovení. Pokud by odstavce měly zůstat, bylo by dobré doplnit povinnost evidovat a prokázat příjmy podléhající zdanění. V opačném případě by mohlo být vykládáno jako výjimka z výše uvedené zásady, tedy že se jedná o úplný seznam údajů, který má poplatník pro účely ZDP sledovat a prokazovat.
Vyhověno.
48.
Komora daňových poradců
112.
Z
CH.9. K § 18a odst. 5
Rozšíření okruhu poplatníků s širokým základem daně.
V § 18a odst. 5 navrhujeme změnit výčet poplatníků se širokým základem daně a to negativním výčtem:
S výjimkou příjmů z investičních dotací jsou předmětem daně všechny příjmy u veřejně prospěšného poplatníka, který je
a) veřejnou vysokou školou,
b) veřejnou výzkumnou institucí,
c) poskytovatelem zdravotních služeb, který má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona upravujícího zdravotní služby,
d) obecně prospěšnou společností,
e) ústavem.
není
a) spolkem,
b) církví nebo účelovým zařízením církve,
c) politickou stranou nebo hnutím,
d) odborovou organizací nebo organizací zaměstnavatelů ani
c) obdobnou právnickou osobou sdružující fyzické osoby.
Odůvodnění:
Široký základ daně zjednodušuje evidenci a postup při stanovení základu daně. Důvodem pro úzký základ daně – tedy oddělení zdanění výdělečné (vedlejší) činnosti od ztráty z poslání, je hlavně zamezení čerpání nezdaněného zisku členy poplatníka. U poplatníků, kteří nemají členy, je hrozba omezena na statutární orgány popř. jejich rodinné příslušníky. Poskytování plnění těmto osobám však kontroluje § 23 odst. 7 (dodanění ceny u spojených osob). Proto riziko „spotřeby“ nezdaněného zisku u poplatníků, které nemají členskou základnu, je minimální oproti výhodě spočívající ve zjednodušení agendy jak na straně poplatníka, tak na straně finanční kontroly.
Odpadlo by rovněž složité posuzování zdravotnických zařízení. Na spolky, které v současné době jsou zdravotnickým zařízením se banky ani po 10 letech nenaučily reagovat při srážení daně z úroků. Přitom prvotní argument rovného prostředí zdravotnických zařízení napříč právní formou dnes nemá opodstatnění, protože stejně tak existují např. poskytovatelé sociálních služeb napříč různých právních forem a tudíž s různým základem daně.
Nevyhověno.
Věcná změna nad rámec návrhu zákona.
48.
Komora daňových poradců
113.
Z
CH.10. K § 18a odst. 6
Zásadní připomínka – jednoznačné určení základu daně při změně podmínek.
Navrhujeme doplnit nový odstavec 6: Při změně stanovení předmětu daně u veřejně prospěšných poplatníků v průběhu zdaňovacího období postupem podle odst. (1) až (2) a postupem podle odst. (5) se uplatní postup platný na začátku zdaňovacího období.
Odůvodnění:
V § 18a odst. 6 ustanovení odstraňuje právní nejistotu jak stanovat základ daně ve zdaňovacím období, ve kterém dojde ke změně mezi úzkým a širokým základem daně (např. změně spolku na ústav, popř. získání oprávnění k provozování zdravotnických služeb). Toto ustanovení problém řeší, aniž by způsobovalo poplatníkovi problémy s dodatečným klíčováním údajů v účetnictví v roce změny, na které nebyl v první části období připraven.
Vyhověno jinak.
Bude zavedeno pravidlo, že pokud VPP splňuje podmínky širokého základu daně i jen část zdaňovacího období, stanovuje základ daně dle 18a odst. 5.
48.
Komora daňových poradců
114.
Z
CH.11. K § 19 odst. 1 písm. zm)
Rozšíření okruhu veřejně prospěšných poplatníků, kteří nemají povinnost podávat přiznání.
V § 19 odst. 1 písm. zm) navrhujeme doplnit text: Od daně jsou osvobozeny … příjmy poplatníka, který může snížit základ daně o položku snižující základ daně podle § 20 odst. 7 a jehož příjmy za zdaňovací období nepřesáhnou 300 000 Kč, s výjimkou příjmu, ze kterého je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně a příjmů, které lze osvobodit dle jiného ustanovení tohoto zákona.
Odůvodnění:
Ustanovení má snížit administrativu a umožnit nepodávat daňové přiznání veřejně prospěšným poplatníkům, kterým by stejně nevznikla daňová povinnost. Doplnění rozšiřuje tuto množinu poplatníků o významný počet poplatníků, kteří mají pouze osvobozené příjmy z dotací a darů (vyšší než 300 tis. Kč) a vedle toho zanedbatelné příjmy podléhající zdanění (do 300 tis. Kč, které by si v rámci přiznání mohli snížit odčitatelnou položkou).
Vyhověno.
Ustanovení bude rozšířeno o osvobozené příjmy a také o příjmy, které nejsou předmětem daně tak aby se naplnil účel nového osvobození (tj. odstranit podávání daňových přiznání s bagatelním významem – tj. těch, které jsou podávány na „nulu“).
48.
Komora daňových poradců
115.
Z
CH.12. K § 19b odst. 4
Zachování osvobození příjmu z přijatého daru i po jeho prodeji nebo směně.
V § 19b navrhujeme doplit nový odstavec 4): Podmínka využití na účely vymezené v § 15 odst. 1 nebo § 20 odst. 8 je dodržena i v případě, pokud veřejně prospěšný poplatník bezúplatně nabyté aktivum, které je veřejně prospěšným poplatníkem určeno k prodeji, prodá či smění a výtěžek z prodeje či směny tohoto aktiva bude využit na účely vymezené v § 15 odst. 1 nebo § 20 odst. 8. Osvobozeným příjmem veřejně prospěšného poplatníka je příjem z prodeje či směny aktiva, které je veřejně prospěšným poplatníkem určeno k prodeji, a výtěžek z prodeje či směny tohoto aktiva bude využit na účely vymezené v § 15 odst. 1 nebo § 20 odst. 8.
Odůvodnění:
U nepeněžních darů může být podmínka „pokud je nebo bude využit pro účely ...“ chápána ve dvou smyslech:
a) v úzkém smyslu – darovaná věc musí být přímo využita na účely vymezené v § 15 odst. 1 nebo § 20 odst. 8. (dále jen „vymezené účely“)
b) v širším smyslu – darovaná věc může být přímo využita pro vymezené účely (pokud je to proveditelné), nebo může být prodána a výtěžek z prodeje bude použit pro uvedené účely (pokud je přímé využití neproveditelné)
V praxi veřejně prospěšní poplatníci získávají nepeněžní dary, které nelze přímo využít na vymezené účely. Příkladem takových darů mohou být například umělecká díla nebo sportovní náčiní slavných sportovců. Dárce takových věcí dar poskytuje s vědomím, že dar bude prodán např. v tzv. charitativní aukci a následný výtěžek z prodeje bude použit na vymezené účely.
Doplněním tohoto odstavce získají poplatníci právní jistotu, že pojem „využití na účely vymezené v § 15 odst. 1 nebo § 20 odst. 8“ má být chápán v širokém slova smyslu. Ještě je vhodné osvobodit i samotný prodej či směnu bezúplatně nabytého aktiva. Pokud prodej či směna nebude osvobozen, bude příjem z prodeje či směny v plné výši zdaněn, protože nabývací cena bezúplatně nabytého aktiva je 0 Kč. V takovém případě poplatník objektivně bude schopen využít pouze 79% výtěžku z prodeje na účely vymezené v § 15 odst. 1 nebo § 20 odst. 8 (sníženo o 21% daň z příjmů). Úmyslem zákonodárce jistě není participovat na výnosu z každé charitativní aukce ve výši aktuálně 21%.
Nevyhověno.
Věcná změna nad rámec návrhu zákona.
48.
Komora daňových poradců
116.
Z
CH.13. K § 20 odst. 7
Zásadní připomínka – Odstranění daňové nerovnosti mezi poplatníky z důvodu právní formy nebo z důvodu poskytovaných služeb.
V § 20 odst. 7 navrhujeme odstranit část textu: Veřejně prospěšný poplatník s výjimkou obce, kraje, poskytovatele zdravotních služeb, který má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona upravujícího zdravotní služby, a profesní komory a poplatníka založeného za účelem ochrany a hájení podnikatelských zájmů svých členů, kteří nejsou organizací zaměstnavatelů, může základ daně zjištěný podle odstavce 1 snížený podle § 34 dále snížit až o 30 %, maximálně však o 1 000 000 Kč,…
Odůvodnění:
V rámci minimalizace výjimek se snižuje počet poplatníků, na které výjimka dopadá. Vzhledem k rozpočtovému určení vybrané daně je výjimka pro obce a kraje nadbytečná a nemá žádný fiskální dopad.
Znevýhodnění veřejně prospěšných poplatníků (jedná se hlavně o poskytovatele sociálních služeb), kteří poskytují zdravotní služby (tedy veřejně prospěšnou činnost) nemá opodstatnění. Toto znevýhodnění přitom nastává nezávisle na objemu příjmů z této činnosti, dokonce již při získání oprávnění bez provozování a bez dosahování příjmů ze zdravotních služeb.
Znevýhodnění nemá opodstatnění ani u veřejně prospěšných poplatníků, kteří na neziskové bázi provozují výhradně zdravotní služby. Původní argument rovného prostředí pro všechny poskytovatele zdravotních služeb (např. a.s.) není přesvědčivý, když neziskový sektor stojí vedle podnikatelského i v jiných oblastech (např. sociálních službách) a tam se neřeší.
S připravovanou novelou zák. 372/2011 Sb. o zdravotních službách se změnou v Čl. III. bodě 5 (zrušením § 11 odst. 2 se písmeno b) - Bez získání oprávnění k poskytování zdravotních služeb je možné …poskytovat zdravotní služby v zařízeních sociálních služeb podle zákona o sociálních službách) vznikne u výrazné části veřejně prospěšných poplatníků, kteří jsou provozovateli sociálních služeb, povinnost získat oprávnění a v důsledku toho ztratí nárok na daňové zvýhodnění.
Znevýhodnění profesních uskupení je politické rozhodnutí, které ponecháváme na zákonodárci.
Nevyhověno.
Věcná změna nad rámec návrhu zákona.
48.
Komora daňových poradců
117.
Z
CH.14. K § 23 odst. 2 písm. b)
Upřesnění textu pro zamezení chybných interpretací
V § 23 odst. 2 písm. b) navrhujeme doplněním upřesnit větu: Pro zjištění základu daně se vychází u poplatníka s… hotovostním základem daně z rozdílu mezi příjmy dle tohoto zákona a výdaji dle tohoto zákona,
Odůvodnění:
Sousloví „rozdíl mezi příjmy a výdaji“ ve stávajícím návrhu textu bude u poplatníka s hotovostním účetnictvím evokovat stejně označený účetní výsledek hospodaření. A to i z důvodu, že u akruálního základu se vychází z účetního hospodářského výsledku. Předpokládáme, že zde zákonodárce má na mysli veškeré příjmy poplatníka, tedy i nepeněžní příjmy, které v hotovostním účetnictví nejsou zahrnuty. Obdobně lze uplatnit i nepeněžní výdaje, které rovněž v hotovostním účetnictví zahrnuty nejsou.
V opačném případě, kdy by se mělo vycházet z účetních příjmů a výdajů, je nutné v § 23 odst. 3 písm. a) doplnit zvýšení základu daně o příjmy, které v souladu se zákonem o účetnictví nejsou obsaženy v rozdílu mezi příjmy a výdaji. Snížení základu o nepeněžní výdaje lze sice uskutečnit dle § 23 odst. 3 písm. c) bod. 2., který by však v tom případě měl být přesunout do odst. 2.
Vyhověno jinak.
Pravděpodobně bude navrhováno doplnění „Pro zjištění … b) hotovostního základu daně se vychází z rozdílu mezi příjmy a výdaji podle tohoto zákona.“
48.
Komora daňových poradců
118.
Z
CH.15. K § 23o odst. 2 písm. e)
Zásadní připomínka - Zvýšení daňové hodnoty aktiva při porušení podmínek, které způsobili jeho snížení.
V § 23o odst. 2 písm. navrhujeme doplnit písmeno e): Daňová hodnota se zvyšuje o částky, o které se zvyšuje základ daně při porušení podmínek, které vedly ke snížení daňové hodnoty aktiva.
Odůvodnění:
V případě, že veřejně prospěšný poplatník osvobodí příjem z přijatého daru, sníží jeho daňovou hodnotu na nulu. Pokud následně toto aktivum přestane používat pro vymezený účel, má dle § 23 odst. 3 písm. a) bod 3. povinnost dodanit osvobozený příjem. To by mělo mít za následek navrácení původní daňové hodnoty tohoto aktiva, aby jej mohl následně uplatnit jako průběžný nebo odložený výdaj.
Vyhověno.
Bude doplněno.
48.
Komora daňových poradců
119.
Z
CH.16. K § 23 odst. 6 písm. c)
Upřesnění textu pro zamezení chybných interpretací.
V § 23 odst. 6 písm. navrhujeme doplnit písm. c): Nepeněžní příjem se oceňuje podle zákona upravujícího oceňování věcí, služeb a dluhů. Příjmy získané směnou se posuzují pro účely daní z příjmů jako příjmy získané prodejem. Příjem veřejně prospěšného poplatníka z bezúplatného nabytí aktiva se ocení ve výši
a) 1 Kč, pokud se prvotní účetní hodnota tohoto aktiva rovná 1 Kč, a
b) převzaté daňové hodnoty aktiva v případě jeho bezúplatného převodu nebo přechodu mezi účetními jednotkami veřejného sektoru
c) reprodukční pořizovací cenou podle právních předpisů upravujících účetnictví v ostatních případech.
Odůvodnění:
Pokud byl veřejně prospěšným poplatníkům umožněn zjednodušený postup oceňování převzetím cen z účetnictví dle písmene a) a b), bylo by vhodné umožnit toto přebírání cen z účetnictví ve všech případech.
Nevyhověno.
Navrhovaná úprava není nutná, v účetnictví se tento typ příjmu (pokud se o něm bude účtovat) bude oceňovat reálnou hodnotou, což je v souladu se zákonem o oceňování. Ustanovení bude legislativně upraveno, aby bylo srozumitelnější a bylo zřejmé, že písm. a) a b) jsou jen doplňkové k hlavnímu pravidlu, že nepeněžní příjmy se oceňují dle zákona o oceňování.
48.
Komora daňových poradců
120.
Z
CH.17. K § 23n odst. 2 písm. c)
Upřesnění v důvodové zprávě pro zamezení chybných interpretací.
U § 23n odst. 2 písm. c) navrhujeme doplnit do důvodové zprávy: Vzhledem k tomu že finanční prostředky jsou určeny druhově, je vynaložením prostředků na daný účel chápáno (obdobně jako v § 25 odst. 1 písm. f) a § 20 odst. 7, a ostatních ustanoveních, kde je zmíněn požadavek krytí nákladů nebo použití prostředků) u účetní jednotky jako účetní přiřazení těchto prostředků k úhradě a u ostatních poplatníků prohlášení, že tak učinili, nikoliv jako povinnost prokazovat možnost skutečné fyzické úhrady. Tedy principiálně lze osvobozený dar přijatý později použít na úhradu pořízeného aktiva, která proběhla před přijetím daru.
Odůvodnění:
Text zákona snižuje daňovou hodnotu aktiva v závislosti na zdroji prostředků k jeho úhradě: Prvotní daňová hodnota aktiva se rovná jeho prvotní účetní hodnotě bez zahrnutí…částky odpovídající peněžním prostředkům získaným darováním a vynaloženým na pořízení aktiva v případě poplatníka daně z příjmů právnických osob, pokud takové získání peněžních prostředků neovlivnilo základ daně…
Vzhledem k tomu, že peníze jsou určeny druhově, nelze často prokázat faktickou úhradu konkrétními prostředky a na straně druhé lze někdy vyloučit možnost takovéto úhrady (např. pokud je aktivum zaplaceno z „provozních prostředků“ dříve než byl dar inkasován a následně jsou darem doplněny chybějící „provozní prostředky“). Obdobně se hovoří v § 20 odst. 7 o použití prostředků na krytí nákladů, a v § 25 odst. 1 písm. f) [dříve i)] o hrazení z prostředků. Protože se při výkonu daňové správy občas setkáváme se striktním výkladem a požadavkem prokázání použití skutečné konkrétní koruny na daný výdaj, doporučujeme alespoň v důvodové zprávě zmínit, že se jedná o účetní přiřazení bez ohledu, zda tato úhrada skutečně z těchto prostředku nastala či mohla nastat.
Vyhověno.
Důvodová zpráva bude upravena ve smyslu připomínky.
48.
Komora daňových poradců
121.
Z
CH.18. K § 24 odst. 2 písm. z)
Reakce na změnu v účetnictví.
V § 24 odst. 2 navrhujeme celé písmeno z) bez náhrady zrušit:
Výdaji (náklady) podle odstavce 1 jsou také …z) výdaje na tvorbu
1. fondu kulturních a sociálních potřeb u veřejně prospěšného poplatníka nebo sociálního fondu u poplatníka, který je veřejnou vysokou školou, veřejnou kulturní institucí nebo veřejnou výzkumnou institucí, do procentuální výše úhrnu vyměřovacích základů zaměstnance pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za zdaňovací období, v jakém lze mzdu zaměstnance uplatnit jako výdaj související s dosažením, zajištěním a udržením zdanitelných příjmů, která je shodná s procentuální výší základního přídělu, kterým je tvořen fond kulturních a sociálních potřeb,
2. fondu účelově určených prostředků u poplatníka, který je veřejnou vysokou školou nebo veřejnou výzkumnou institucí,
3. fondu provozních prostředků u poplatníka, který je veřejnou vysokou školou,
4. stipendijního fondu u poplatníka, který je vysokou školou,
5. fondů k zabezpečení působnosti České kanceláře pojistitelů vymezené zákonem upravujícím pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, s výjimkou výdajů na tvorbu fondu zábrany škod,
Odůvodnění:
Toto ustanovení stanoví, že jsou výdaje (náklady) na tvorbu vyjmenovaných fondů daňovým nákladem. Z navrhovaného znění definice pojmu náklad (§ 14 odst. 2 zákona o účetnictví) vyplývá, že tvorbu fondu ve smyslu položky vlastního kapitálu nebude možné vykazovat jako náklad.
V doprovodném zákoně, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o účetnictví, jsou všechna ustanovení o fondech v zákoně č. 218/2000 a č. 250/2000 (včetně fondu kulturních a sociálních potřeb) nově upravena tak, že jsou fondy pojaty jako část peněžních aktiv organizace. V tezích vyhlášky pro účetní jednotky pro veřejný sektor je nastíněno, že se v souvislosti s benefity zaměstnanců bude vykazovat rezerva.
Pokud se text § 24 odst. 2 písm. z) nezmění, nebude zřejmé:
a) Zda bude tvorba rezervy na benefity zaměstnanců daňovým nákladem podle tohoto ustanovení
b) Zda bude toto ustanovení „mrtvé“, protože se nebude tvořit FKSP a další fondy na vrub nákladů.
Vynechání této výjimky (že tvorba rezervy je daňově uznatelná) nemá vliv na celkovou daňovou povinnost, neboť rezerva se v období užití fondu daňově účinně rozpustí a nahradí nákladem za pořízený benefit. Jedná se tedy pouze o posun daňové účinnosti nákladu.
Vysvětleno.
V účetnictví se bude jednat o rezervu, termín FKSP však zůstane zachován jiných právních úpravách. Proto se navrhuje ponechat jako termín i v ZDP, protože na to navazují i další ustanovení (např. ustanovení týkající se benefitů).
Obecně platí, že tvorba účetní rezervy je nedaňová, pokud však toto ustanovení zůstane, bude tvorba této účetní rezervy daňově uznatelná a nedojde ke změně stávajícího stavu.
Náklady na velkou část benefitů jsou daňově neuznatelné, resp. musí být neuznatelné, aby byly související příjmy u zaměstnance osvobozené.
FKSP má v této souvislosti speciální režim, který má být zachován.
48.
Komora daňových poradců
122.
Z
CH.19. K § 34 odst. 4
Zásadní připomínka – odstranění znevýhodnění obecně prospěšné společnosti
V § 34 navrhujeme zrušit odstavec 4 bez náhrady a přečíslovat následující odstavce:
Ustanovení odstavců 1 až 3 se nevztahují na obecně prospěšné společnosti, s výjimkou obecně prospěšných společností, které jsou vysokou školou nebo poskytovateli zdravotních služeb, kteří mají oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona upravujícího zdravotní služby.
Odůvodnění:
V rámci snižování výjimek a zjednodušování zákona není důvod, aby o.p.s. vykonávající stejnou činnost jako ústav, byla zdaňována dle jiných pravidel. Jedná se o jedinou právní formu, která nemá právo využít ztrátu z jednoho zdaňovacího období v jiném období. I když tato situace nebude častá, není pro toto znevýhodnění žádné věcné odůvodnění.
Vyhověno.
48.
Komora daňových poradců
123.
Z
I. ČÁST TŘICÁTÁ SEDMÁ – změna zákona o vysokých školách
V § 18 odst. 12 zákona č. 111/1998 Sb., o v.v.š. je stanoveno, že se základní příděl do sociálního fondu tvoří na vrub nákladů veřejné vysoké školy. Z navrhovaného znění definice pojmu náklad (§ 14 odst. 2 zákona o účetnictví) vyplývá, že tvorbu fondu ve smyslu položky vlastního kapitálu nebude možné vykazovat jako náklad.
Pro účetní jednotky veřejného sektoru je tento problém vyřešen. V doprovodném zákoně, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o účetnictví, jsou všechna ustanovení o fondech v zákoně č. 218/2000 a č. 250/2000 (včetně fondu kulturních a sociálních potřeb) změněna nově tak, že fondy jsou pojaty jako část peněžních aktiv organizace. V tezích vyhlášky pro účetní jednotky pro veřejný sektor je nastíněno, že se v souvislosti s benefity zaměstnanců bude vykazovat rezerva.
V souvislosti s připravovanou rekodifikací nejsou ustanovení o fondech v.v.š. nijak novelizována. V důsledku toho v.v.š. budou po účinnosti zákona řešit, který zákon mají porušit. Zákon o účetnictví zakazuje tvorbu fondů na vrub nákladů a zákon o v.v.š nařizuje tvorbu sociálního fondu na vrub nákladů.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou, slova „na vrub nákladů veřejné vysoké školy“ se zruší.
48.
Komora daňových poradců
124.
Z
I.1. Z tohoto důvodu navrhujeme změnit § 18 odst. 7:
Fondy veřejné vysoké školy uvedené v odstavci 6 písm. a), b), d) a g) jsou vytvářeny ze zisku, není-li výslovně stanoveno jinak; fond reprodukce investičního majetku a fond provozních prostředků též ze zůstatku příspěvků podle odstavce 2 písm. a) k 31. prosinci běžného roku,; přitom fond reprodukce investičního majetku též z odpisů hmotného a nehmotného majetku9) se vytváří minimálně do výše odpisů hmotných a nehmotných aktiv. Zdroji stipendijního fondu jsou převody poplatků za studium podle § 58 odst. 6 a převody daňově uznatelných výdajů podle zvláštního předpisu 9a)….
Nevyhověno.
Text byl navržen tak, aby veřejné vysoké školy nemusely do FRIM převádět veškeré odpisy, ale pouze případně takovou jejich část, kterou uznají za vhodnou. Plnění FRIM odpisy v plné výši se ukázalo v některých případech jako problematické. Touto změnou není zapovězeno plnit FRIM v plné výši odpisů, ale není to stanoveno jako povinnost.
48.
Komora daňových poradců
125.
Z
I.2. K § 18 odst. 12:
Sociální fond je tvořen základním přídělem na vrub nákladů veřejné vysoké školy do výše ve výši minimálně 1 % z ročního objemu nákladů veřejné vysoké školy zúčtovaných na mzdy, náhrady mzdy a odměny za pracovní pohotovost.
Vyhověno částečně.
Byla vypuštěna pouze slova „na vrub nákladů veřejné vysoké školy“.
48.
Komora daňových poradců
126.
Z
J. ČÁST OSMDESÁTÁ PÁTÁ – změna zákona o veřejných výzkumných institucích
V § 27 odst. 1 zákona č. 341/2005 Sb., o v.v.i. je stanoveno, že se základní příděl do sociálního fondu tvoří na vrub nákladů veřejné výzkumné instituce. Z navrhovaného znění definice pojmu náklad (§ 14 odst. 2 zákona o účetnictví) vyplývá, že tvorbu fondu ve smyslu položky vlastního kapitálu nebude možné vykazovat jako náklad.
Pro účetní jednotky veřejného sektoru je tento problém vyřešen. V doprovodném zákoně, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o účetnictví, jsou všechna ustanovení o fondech v zákoně č. 218/2000 a č. 250/2000 (včetně fondu kulturních a sociálních potřeb) změněna nově tak, že jsou fondy pojaty jako část peněžních aktiv organizace. V tezích vyhlášky pro účetní jednotky pro veřejný sektor je nastíněno, že se v souvislosti s benefity zaměstnanců bude vykazovat rezerva.
V souvislosti s připravovanou rekodifikací nejsou ustanovení o fondech v.v.i nijak novelizována. V důsledku toho v.v.i. budou po účinnosti zákona řešit, který zákon mají porušit. Zákon o účetnictví zakazuje tvorbu fondů na vrub nákladů a zákon o v.v.i nařizuje tvorbu sociálního fondu na vrub nákladů.
Vyhověno.
Ustanovení § 27 bylo upraveno ve smyslu uplatněné připomínky.
48.
Komora daňových poradců
127.
Z
J.1. Z tohoto důvodu navrhujeme změnit § 25 odst. 1:
Zdrojem fondu reprodukce majetku jsou
a) finanční prostředky ve výši účetních odpisů dlouhodobého majetku,
b) příděl ze zisku,
c) b) peněžní dary určené na pořízení a technické zhodnocení dlouhodobého majetku,
d) výnosy z prodeje dlouhodobého majetku,
e) c) peněžní prostředky přijaté na pořízení a technické zhodnocení dlouhodobého majetku,
f) d) peněžní prostředky přijaté na sdružení prostředků k pořízení dlouhodobého majetku,
g) e) peněžní prostředky rezervního fondu, jejichž převod do fondu reprodukce majetku
schválila rada instituce.
Fondu reprodukce majetku se tvoří minimálně do výše součtu účetních odpisů dlouhodobých
hmotných a nehmotných aktiv a tržeb z prodeje dlouhodobých hmotných a nehmotných aktiv
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
48.
Komora daňových poradců
128.
Z
J.2. Dále navrhujeme změnit § 27 odst. 1:
Zdrojem sociálního fondu je základní příděl na vrub nákladů veřejné výzkumné instituce Sociální fond je tvořen základním přídělem ve výši minimálně 1 % z ročního objemu nákladů veřejné výzkumné instituce zúčtovaných na mzdy, náhrady mzdy a odměny za pracovní pohotovost a příděl ze zisku.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky, v § 27 odst. 1 bude věta první znít: „Zdrojem sociálního fondu je základní příděl ve výši 1 % z ročního objemu nákladů veřejné výzkumné instituce zúčtovaných na mzdy, náhrady mzdy a odměny za pracovní pohotovost a příděl ze zisku.“.
50.
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
1.
Z
K návrhu obecně
Předložený návrh je velmi obsáhlou matérií s velkým množstvím nejen věcných změn, ale také změn v definicích jednotlivých kategorií. Oceňujeme možnost seznámit se s finálními výstupy z činnosti pracovní skupiny zřízené při MFČR k přípravě změn v zákoně o daních z příjmů umožňujících využití výsledku hospodaření zjištěného v účetnictví vedeném za použití mezinárodních účetních standardů. Těší nás, že k této změně dochází koordinovaně se změnou v zákoně o účetnictví a vítáme i snahu o modernizaci zákona o daních z příjmů.
K návrhu však sdělujeme naše obecné, avšak zásadní připomínky:
1. Stejně jako u zákona o účetnictví, i zde musíme poukázat na problémy, které způsobuje fakt, že pobočky (v našem případě konkrétně pobočky pojišťoven z členských států EU a pobočky pojišťoven z jiných států) nejsou účetními jednotkami. Domníváme se, že by bylo rozumné, aby zákon o účetnictví obsahoval konstrukci pro subjekty, jejichž činnost je regulována zvláštním zákonem (např. zákonem o pojišťovnictví), aby se mohly rozhodnout podřídit přiměřeně ustanovením vztahujícím se na účetní jednotky jejichž činnost se řídí týmž zvláštním zákonem.
2. Opětovně musíme upozornit na to, že účinnost přechodu na mezinárodní účetní předpisy by měla být nastavena tak, aby reflektovala požadavky IFRS 1, včetně zohlednění komplexnosti požadavků některých mezinárodních standardů (zejména IFRS 9 a IFRS 17). Je technicky neproveditelné provést tzv. první aplikaci („first adoption“) mezinárodních účetních standardů, aniž by datu přechodu (počáteční rozvahové datum neboli počátek prvního účetního období, ve kterém účetní jednotka účtuje/vykazuje podle mezinárodních účetních standardů) bezprostředně předcházelo nejméně jedno celé účetní období (tzv. srovnatelné období). Tzn. že povinnost přejít na vykazování podle mezinárodních účetních standardů, která je dána výhradně touto novelizací zákona, by měla být nastavena tak, aby dotčená účetní jednotka přešla na vykazování podle mezinárodních účetních standardů nejpozději k počátku účetního období bezprostředně následujícího po účetním období počínajícím po datu nabytí účinnosti novely zákona o účetnictví. Tato změna nemá vliv na navrhované změny v zákoně o daních z příjmů ani na datum počátku jejich účinnosti (již nyní jsou účetní jednotky, které podle mezinárodních účetních standardů vykazují).
3. Navržené znění může vést k zásadním negativním daňovým dopadům v pojišťovnách při přechodu na novou metodu:
a. Dle současné metody jsou (zjednodušeně) zaúčtované CAS rezervy nedaňové (tvorba neuznatelná, rozpouštění nezdanitelné); základ daně ovlivňují pohyby regulatorních Solvency 2 rezerv; protože CAS rezervy jsou vyšší než Solvency 2 rezervy, pojišťovny v minulosti tento dočasný rozdíl mezi nimi dodanily a budoucí odstranění rozdílu by naopak mělo snížit základ daně. V pojišťovnách jde o materiální částky.
b. Přechodem na IFRS však CAS rezervy zmizí (zjednodušeně se mimo P/L konvertují do závazků) a nedojde tak už nikdy k jejich nezdanitelnému rozpuštění. Protože jde o permanentní rozdíl vyplývající z přechodu na IFRS, měl by být zneutralizován ustanoveními na změnu metody. Dle našeho názoru však tato ustanovení v novele nejsou dostatečně široká a tento případ zřejmě nepodchycují.
c. Navrhujeme proto návrh upravit tak, aby k tomuto problému nedocházelo a přechod byl daňově neutrální (což, jak rozumíme, je obecný záměr MF).
d. Současně navrhujeme, aby došlo i k odstranění ovlivňování základu daně Solvency 2 rezervami, protože půjde s ohledem na výše uvedené účetní změny o již přežitý systém.
Zásadní připomínka.
1. Vysvětleno.
Pobočka zahraniční banky nebo pojišťovny na území ČR podle nového zákona o účetnictví není účetní jednotkou, nicméně na základě změn navrhovaných v rámci tohoto návrhu zákona bude tato pobočka používat vybrané účetní postupy, které jsou vymezeny v novém zákoně o účetnictví. S výjimkou některých povinností (např. povinnost konsolidace a povinnost auditu účetní závěrky) tak bude tato pobočka postupovat v oblasti účetnictví jako srovnatelná účetní jednotka. Jelikož srovnatelnou účetní jednotkou bude v daném případě banka nebo pojišťovna, která je účetní jednotkou a která podle nového zákona o účetnictví povinně používá mezinárodní účetní standardy, budou i jejich pobočky používat mezinárodní účetní standardy. Pobočka pojišťovny tedy bude postupovat podle IFRS 17. Toto své účetnictví bude moci následně využít coby evidenci zahraničního poplatníka.
Vzhledem k tomu, že poplatník používající mezinárodní účetní standardy je podmnožinou poplatníka s akruálním základem daně a podle § 20d má tento „zahraniční poplatník“ postupovat jako poplatník s akruálním základem daně, bude postupovat jako poplatník používající mezinárodní účetní standardy. Současně však bude stále „zahraničním poplatníkem“ ve vztahu k povinnosti vést evidenci zahraničního poplatníka.
Důvodová zpráva bude v tomto smyslu doplněna
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
50.
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
2.
D
K části dvacáté – změna zákona o daních z příjmů
K bodu 87 § 23 odst. 2
Požadujeme upravit.
Odůvodnění:
Máme za to, že textace ustanovení písmen a) a c) vytvářejí dojem, že mezinárodní účetní standardy nejsou účetními předpisy (což se potom dále odráží v nekonzistentním používání kategorizace daňových poplatníků, když tyto dvě kategorie nejsou vždy explicitně zmiňovány). Podle našeho názoru by bylo vhodné ustanovení písmene a) upravit tak, že se akruální základ daně bude odkazovat na účetní předpisy, podle kterých účtují /vykazují poplatníci, kteří jsou účetními jednotkami a nemají povinnost vykazovat podle mezinárodních účetních standardů. Pak by bylo možno upřesnit, že pro poplatníky s akruálním základem daně, kteří se vykazují podle mezinárodních účetních standardů, bez toho, že by jim to ukládal zákon, musí výsledek hospodaření očistit o vliv použitých mezinárodních účetních standardů.
Vyhověno.
Ustanovení § 23 odst. 2 bude upraveno tak, že bude rozlišovat pouze poplatníky s akruálním základem daně a poplatníky s hotovostním základem daně s tím, že poplatníci s akruálním základem daně budou pro zjištění svého základu daně vycházet z výsledku hospodaření podle účetních předpisů. Pojem „účetní předpisy“ vymezený v návrhu zákona o účetnictví bude rovněž upraven tak, aby zahrnoval také mezinárodní účetní standardy. Účetním předpisem tak pro daného poplatníka bude vždy takový účetní předpis, který je pro něj jako pro účetní jednotku relevantní, tedy poplatník, který je účetní jednotkou používající mezinárodní účetní standardy, bude pro určení svého základu daně vycházet z výsledku hospodaření podle mezinárodních účetních standardů.
Poplatník s akruálním základem daně používající mezinárodní standardy tak bude pouze typem poplatníka s akruálním základem daně.
Na základě obdržených připomínek rovněž dojde k rozšíření okruhu poplatníků, kterým bude umožněno pro účely daní z příjmů vycházet z výsledku hospodaření podle mezinárodních účetních standardů, také na poplatníky, kteří vykazují podle mezinárodních účetních standardů dobrovolně.
50.
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
3.
Z
K části dvacáté – změna zákona o daních z příjmů
K bodu 95 § 23 odst. 3 písm. a) bodu 10
Doporučujeme novelizační bod vypustit.
Odůvodnění:
Pokud přímo nekoliduje s ustanovením navrhovaným v bodě 126 (§ 23 odst. 13, zejména písm. b)), pak je přinejmenším nejasná vazba těchto dvou ustanovení. Za nejvhodnější řešení považujeme vypuštění navrhované změny.
Zásadní připomínka.
Vyhověno.
Ustanovení § 23 odst. 13 bude upraveno, aby řešilo i změnu účetní metody nesouvisející s přechody mezi účetními systémy.
50.
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
4.
Z
Nad rámec návrhu
K § 23 odst. 3 písm. a) bodu 16 a písm. c) bodu 9
Požadujeme doplnění nového novelizačního bodu, kterým by došlo ke zrušení uvedených ustanovení § 23 odst. 3 písm. a) bodu 16 a písm. c) bodu 9a.
Jako nezbytnou navazující úpravu pak požadujeme doplnění nového novelizačního bodu do části dvacáté druhé, kterým by došlo ke zrušení ustanovení § 6 zákona 593/1993 Sb.
Odůvodnění:
Přestože přechodem na mezinárodní účetní standardy (zejména pak IFRS 17) zaniká účetní kategorie technických rezerv v pojišťovnictví a zároveň také dochází k substanciální změně v oceňování a vykazování závazků z pojistných smluv, ponechávají se v zákoně ustanovení navázaná na stávající účetní předpisy pro pojišťovny. Upravovat základ daně z příjmů o přírůstky a úbytky rezerv stanovených podle zákona o rezervách tak postrádá smysl. Podle našeho názoru je řešením této diskrepance zrušení těchto ustanovení § 23 a dále zrušení ustanovení § 6 zákona 593/1993 Sb. Pokud jde o ošetření ostatních jinde nevyjmenovaných rezerv, o nichž účtují poplatníci s akruálním základem daně vykazující podle mezinárodních účetních standardů, pak by bylo vhodné takové ustanovení vztáhnou na rezervy, které jsou vykazovány podle těchto standardů (přesněji podle IAS 37).
Zásadní připomínka.
Vyhověno.
Ustanovení budou upravena, aby výsledkem bylo plné navázání na účetnictví (IFRS 17).
50.
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
5.
D
K části dvacáté – změna zákona o daních z příjmů
K bodu 126 § 23 odst. 12
Požadujeme ustanovení upravit, aby bylo zřejmé, pro jaké typy operací se uplatní.
Odůvodnění:
Ustanovení je napsáno příliš obecně, ve stávající podobě nutí účetní jednotky neustále sledovat veškeré rozdíly mezi mezinárodními účetními standardy a český účetními standardy. Pokud pro některé typy účetních jednotek povinně používající mezinárodní účetní standardy již české účetní standardy nebudou existovat, může toto být obtížně realizovatelné. Mělo by zde být konkrétně zmíněno, pro jaké typy operací toto ustanovení platí.
Vysvětleno.
Mezinárodní účetní předpisy dávají účetním jednotkám poměrně velkou volnost, jak postupovat a jsou také poměrně obecné. Kromě toho se standardy mění prostřednictví úprav jiné než české legislativy, tj. v této souvislosti nelze vždy zajistit, že česká právo bude mít vždy adekvátní časový prostor na legislativní změnu. V tomto směru tedy nelze v souvislosti s jednotlivými změnami IFRS předložit zároveň normu, která vždy včas uvedené změny bude reflektovat. To platí dvojnásob i ve vztahu k tomu, že účetní postupy se vyvíjejí i praxí, tj. některé konkrétní metody mohou vyplynout až z praktické aplikace účetních změn. V tomto kontextu tedy nelze vystačit s kazuistickým výčtem aktuálně známých situací. MF uvedené situace monitoruje a investiguje a bude tak činit i do budoucna, tj. na jednotlivé nové situace bude průběžně upozorňováno. Z dosavadní investigace plyne, že drtivá většina těchto rozdílů/situací není daňově vůbec relevantní (např. se odehrávají na platformě důsledků – rozvahových/výsledkových – přecenění, která nejsou daňově relevantní, tj. není nutné je v kontextu § 23 odst. 12 vůbec řešit). Z dosavadní investigace plyne, že uvedené ustanovení se v současné době týká jen několika situací, z nichž většina není fiskálně významná – realita aplikace tohoto ustanovení tedy bude spíše v tom, že v případě, že uvedené situace nastanou v jeho účetnictví, udělá adekvátní úpravu základu daně – tj. cíl, nevést u IFRS poplatníků duplicitní systém účetnictví (CAS) bude tedy odstraněn.
MF bude metodicky identifikovat tyto případy a je předpokládáno, že bude vydán metodický pokyn, který bude průběžně aktualizován. Do důvodové zprávy bude doplněno výše uvedené a aktuálně identifikované stálé rozdíly, kterých se dané ustanovení týká.
50.
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
6.
Z
K části dvacáté – změna zákona o daních z příjmů
K bodu 126 § 23 odst. 13
Požadujeme změnu textace ustanovení.
Odůvodnění:
Ač jsme přesvědčeni o vhodnosti tohoto ustanovení, obáváme se, že v navržené podobě je prakticky nerealizovatelné. Požadované porovnání úhrnu daňových základů za všechna období dotčená změnou s úhrnem daňových základů za totéž období, avšak upravených podle postupů po změně metody, je s ohledem na vymezení období a vazbu na daňové základy fakticky neproveditelné. Máme za to, že relevantní by bylo vycházet z postupů použitých v účetnictví a rozdíl základů daně odvodit podle daňových pravidel platných k datu změny metody ze změny výsledku minulých let vyčíslený ze změny hodnoty majetku (aktiv) a závazků (dluhů) vyvolané změnou metody. Stejně může toto ustanovení fungovat jak pro poplatníky s akruálním základem daně, kteří podle mezinárodních účetních standardů již vykazovali, tak pro poplatníky s akruálním základem daně, kteří na vykazování podle mezinárodních účetních standardů teprve přecházejí.
Nadto se domníváme, že bude-li zákon obsahovat toto ustanovení, pak by mělo být zrušeno ustanovení navrhované pod bodem č. 95 (viz výše) a zároveň se nám jeví jako redundantní ustanovení navrhované pod bodem 11 v článku XXI (přechodná ustanovení).
Zásadní připomínka.
Vyhověno.
Ustanovení bude upraveno, aby byl srozumitelnější postup, kterým se k uvedenému přistupuje.
Ustanovení především nemá za cíl, aby reálně poplatník porovnával všechny historické/budoucí základy daně – tomto směru jde pouze o konstrukt, který má za cíl sdělit, že poplatník musí upravit základ daně o položky, které by v důsledku změny daňové metody nebyly nikdy vykázány v základu daně, ač by bez přechodu zdaněny byly. Jinými slovy ustanovení nemá za cíl vést evidenci, která by reálně vytvořila budoucí či minulé základy daně a ty porovnávala – naopak cílem je pouze podchytit ty transakce, které zdaněny nebudou, přičemž ty lze vytipovat libovolnou metodou.
To nic nemění na tom, že text ustanovení bude upraven, aby intuitivně uvedenou situaci řešil.
Vyhověno.
Přechodné ustanovení bod 11 bylo navrženo jako určité preventivní ustanovení. Prozatím se v průběhu projednávání a tvorby nepotvrdili obavy, že by u některých poplatníků nastal z důvodů přechodu uvedený problém.
Ustanovení je konstruováno tak, že se aplikuje až po aplikaci § 23 odst. 13, tj. na případné jiné aspekty. Nicméně, jak je uvedeno výše, neexistuje prozatím přesvědčivý důvod k tomu, aby toto ustanovení bylo obsahem návrhu, proto bude vypuštěno. Pokud by se v průběhu dalšího projednávání návrhu objevily důvody pro obavy z určitého dočasného fiskálního poklesu vlivem přechodu na IFRS, tak se uvedené ustanovení znovuoživí.
50.
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
7.
D
K části dvacáté – změna zákona o daních z příjmů
K bodu 126 § 23 odst. 14
Navrhujeme formálně upravit.
Odůvodnění:
Máme za to, že snaha o stručnost v tomto případě použitím obratu „nebo naopak“, neplní účel a ustanovení je tak spíše nejasné. Jakkoli nepopíráme, že průměrně zkušený uživatel je schopen odvodit si správně, jaký měl být smysl ustanovení, bylo by podle našeho názoru správnější uvést explicitně, že se toto ustanovení vztahuje na situace, kdy poplatník s akruálním základem daně přestává používat mezinárodní účetní standardy, stejně jako situace, kdy naopak poplatník s akruálním základem daně nově začíná vykazovat podle mezinárodních účetních standardů.
Vyhověno jinak.
Ustanovení bude upraveno i věcně, změna daňové metody bude rozšířena i na další situace. Jednotlivé situace vždy budou explicitně uvedeny ve všech svých variantách.
50.
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
8.
Z
K části dvacáté – změna zákona o daních z příjmů
K bodu 161 § 24 odst. 2 písm. e)
Požadujeme zvážit vhodnost navržené právní úpravy a upravit v souladu s odůvodněním níže.
Odůvodnění:
Upozorňujeme na skutečnost, že podle IFRS standardů pro pojišťovny (IFRS 17) netvoří pojišťovny rezervy tak, jak je v současné době znají české účetní standardy. Pojišťovny tak podle tohoto pravidla nebudou vylučovat žádnou účetní tvorbu rezerv, nicméně zůstává zachováno pravidlo o úpravě základu daně o přírůstek nebo úbytek rezerv v pojišťovnictví tak, jak je definuje zákon o rezervách (zjednodušeně řečeno, rezervy podle pravidel Solvency 2). Domníváme se, že toto není žádoucí stav – viz naše poznámka výše k ustanovení § 23 odst. 3 písm. a) bod 16 a § 23 odst. 3 písm. b) bod 4 výše.
Zásadní připomínka.
Vyhověno.
Ustanovení bude upraveno. I pro pojišťovny však musí zůstat pravidlo o vylučování účetních rezerv, které nesouvisí s pojistným.
50.
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
9.
Z
K části dvacáté – změna zákona o daních z příjmů
K čl. XXI – Přechodná ustanovení, bodu 11
Požadujeme přechodné ustanovení vypustit.
Odůvodnění:
Podle našeho názoru toto ustanovení upravuje de facto tutéž situaci jako navrhované ustanovení § 23 odst. 13 (viz výše), nicméně než jako přechodné ustanovení, působí spíše jako ustanovení sankční. Na rozdíl od zmíněného ustanovení § 23 odst. 13 totiž nebere v potaz pouze dopady změny metody, ale porovnáním dvou po sobě jdoucích období zahrnuje rozdílu mezi základy daně i dopady, které jsou nativně svázány s důsledky běžné hospodářské činnosti (např. propady cen aktiv na trhu, potíže s odbytem/pokles tržeb, nákladová inflace). V tomto ohledu jde o daňovou nespravedlnost znevýhodňují daňové poplatníky, kteří musí povinně přejít na vykazování podle mezinárodních účetních standardů.
Zásadní připomínka.
Vyhověno.
Jde o určité preventivní ustanovení. Prozatím se v průběhu projednávání a tvorby nepotvrdili obavy, že by u některých poplatníků nastal z důvodů přechodu uvedený problém.
Ustanovení je konstruováno tak, že se aplikuje až po aplikaci § 23 odst. 13, tj. na případné jiné aspekty. Nicméně, jak je uvedeno výše, neexistuje prozatím přesvědčivý důvod k tomu, aby toto ustanovení bylo obsahem návrhu, proto bude vypuštěno. Pokud by se v průběhu dalšího projednávání návrhu objevily důvody pro obavy z určitého dočasného fiskálního poklesu vlivem přechodu na IFRS, tak se uvedené ustanovení znovuoživí.
50.
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
10.
Z
K části dvacáté druhé – změna zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů
K bodu 34 odst. 6
Požadujeme § 6 zrušit.
Odůvodnění:
S ohledem na výše uvedené považujeme za relevantní nerušit pouze ustanovení odst. 7, jak je navrhováno, ale zrušit § 6 celý.
Jak jsme uvedli (a uváděli již dříve) nový standard pro vykazování pojistných smluv je natolik komplexní, že nesystémový prvek, jakým je nahrazování části pohybů ve výsledku z pojištění, pouze (byť alespoň částečně adjustovanou) změnou stavu technických rezerv, je destruktivní. Máme za to, že metody rozpoznávání a stanovování hodnoty závazků z pojistných smluv jsou přinejmenším velmi podobné (založené na tzv. best estimate) a liší se pouze v technických detailech (např. stanovení hranic pojistné smlouvy), které jsou z pohledu potřeb stanovení základu daně zanedbatelné. Dopady z této změny jsou nadto ošetřeny v navrhovaném ustanovení § 23 odst. 13.
Zásadní připomínka.
Vyhověno.
Ustanovení budou upravena, aby výsledkem bylo plné navázání na účetnictví (IFRS 17).
50.
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
11.
Z
K části sté první – změna zákona o pojišťovnictví
K bodu 4 § 80 odst. 7
Požadujeme ustanovení vypustit.
Odůvodnění:
Nesouhlasíme s vypuštěním práva pojišťovny podat rozklad proti rozhodnutí ČNB o odmítnutí auditora oznámeného pojišťovnou. Představuje to nepřiměřené zmenšení procesních prostředků obrany pojišťovny a významné snížení míry autonomie při výběru auditora.
Zásadní připomínka.
Nevyhověno.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
50.
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
12.
Z
K části sté první – změna zákona o pojišťovnictví
K bodu 6 § 81
Požadujeme upravit počítání lhůt.
Odůvodnění:
S ohledem na níže uvedené máme za to, že v případě, bude-li zákon o pojišťovnictví doplněn o nový § 81a (ať už v navrhovaném znění, nebo ve znění upraveném dle našeho doporučení), je nezbytně nutné upravit počítání lhůty uvedené v odst. 3.
Zásadní připomínka.
Nevyhověno.
Případná úprava lhůt bude diskutována na společné schůzce s ČNB a zástupci trhu.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
50.
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
13.
Z
K části sté první – změna zákona o pojišťovnictví
K bodu 7 § 81a
Požadujeme nové ustanovení § 81a vypustit.
Alternativně, nebude-li naší připomínce vyhověno, požadujeme alespoň v odstavci 1 slova „nejméně 3 měsíce ode dne nabytí právní moci“ nahradit slovy „nejméně 3 měsíce od data, kdy marně uplyne lhůta pro odmítnutí vybraného auditora dle odstavce 3“.
Odůvodnění:
Toto nové ustanovení nijak nevyvolané novelou zákona o účetnictví je pokračování snahy ČNB přenášet výkon své činnosti na externí subjekty, a to na náklady dohlížených subjektů, aniž by jí v tomto ohledu bylo jakkoli bráněno v nadměrném zatěžování dohlížených subjektů. Tento trend považujeme nadále za zvrácený.
Bude-li uvedená snaha zákonodárcem podpořena, považujeme za nutné upozornit, že v uvedeném ustanovení jsou nastaveny lhůty, které nekorespondují s reálnými možnostmi a tím navíc ohrožují fungování samotného řídícího a kontrolního systému.
Konkrétně lhůta 30 dnů od data nabytí právní moci rozhodnutí podle § 81 odst. 1 je nepostačující, protože pojišťovna v této lhůtě musí nejen zodpovědně (s ohledem na náklady a kvalitu služby) vybrat vhodného auditora, ale rovněž musí absolvovat příslušné interní schvalovací procesy (včetně posouzení, zda nařízený audit spadá mezi povolené neauditní služby či nikoli a projednání výběru výborem pro audit a následné schválení výběru auditora valnou hromadou). Obejití nebo vynechání těchto schvalovacích procedur by bylo narušením funkce řídícího a kontrolního systému pojišťovny.
Nebude-li tedy navrhovaný § 81a vypuštěn zcela, pak je nezbytné alespoň upravit tuto lhůtu, a to jejím prodloužením na dvojnásobek (tj. nejméně na 60 dnů).
Zásadní připomínka.
Nevyhověno.
Případná úprava lhůt bude diskutována na společné schůzce s ČNB a zástupci trhu.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
50.
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
14.
D
K části sté první – změna zákona o pojišťovnictví
K bodu 7 § 81a odst. 5
Navrhujeme slova „se o dobu trvání tohoto řízení prodlužuje“ nahradit slovy „se prodlužuje o dobu trvání tohoto řízení a dále o dobu určenou tímto zákonem pro výběr auditora dle odstavce 1 a dobu, kterou má vyhrazenu ČNB k vyjádření se k výběru auditora“.
Odůvodnění:
Bude-li uvedené ustanovení do zákona inkorporováno, je nezbytné i v souladu s výše uvedeným napravit nepřesnost v návrhu na počítání lhůt obsaženou v ustanovení odst. 5, neboť nebere v potaz čas potřebný na opakování všech procedur spojených s výběrem auditora a posouzením tohoto výběru samotnou ČNB.
Nevyhověno.
Případná úprava lhůt bude diskutována na společné schůzce s ČNB a zástupci trhu.
51.
Krajský úřad Jihočeského kraje
1.
Z
Zásadní připomínka:
Nesouhlasíme s tím, že úprava § 28 odst. 2, 3, 8, 9 písm. a), odst. 15, § 29 až § 33 zákona č. 250/2000 Sb. souvisí s návrhem nového zákona o účetnictví a požadujeme předložení takto významné změny v samostatném připomínkovém řízení s podrobnou důvodovou zprávou a s pozdějším navrhovaným termínem platnosti a účinnosti této novely (nejdříve od 1. 1. 2027).
Doporučujeme nejprve upravit nevhodná ustanovení, týkající se tvorby a čerpání fondů v zákonných předpisech, vypracovat metodiku správné interpretace výsledku hospodaření PO a metodiku stanovení ukazatelů finančního zdraví pro posouzení ekonomické situace příspěvkových organizací a pro hmotnou zainteresovanost ředitelů příspěvkových organizací. Tento záměr by neměl finanční dopad a měl by vést k lepší vypovídací schopnosti výkazu Výkaz zisku a ztráty příspěvkové organizace, případně k využití pro účinnější řízení příspěvkové organizace ze strany zřizovatele.
Zdůvodnění
Navrhovaná změna § 28 odst. 2, 3, 8, 9 písm. a), odst. 15, § 29 až § 33 zákona č. 250/2000 Sb. nesouvisí se změnami nového zákona o účetnictví, kdy je nutné zmínit, že účetnictví jako takové řeší aktivum, dluh, vlastní kapitál, náklad a výnos, tzn. nikoliv příjmy a výdaje. V poslední verzi návrhu zákona o účetnictví se uvádí, že je zvažováno zavedení výkazu o financování neziskové účetní jednotky a jeho užití nebo by dané informace byly uvedeny v příloze. Aktuálně se jeví, že informace uvedené v důvodové zprávě, že navrhovaná právní úprava rovněž nestanovuje povinnost sledovat realizované příjmy a výdaje příspěvkových organizací v třídění podle vyhlášky o rozpočtové skladbě, a to z důvodu nezavádění nové administrativní zátěže, byť tyto údaje by poskytovaly podrobnější údaje o jejich hospodaření, nejsou kompatibilní s informací uvedenou v nové verzi zákona o účetnictví, protože pokud má být výkaz o financování neziskové účetní jednotky nebo obsahem výkazu Příloha stanoven novým zákonem o účetnictví, prováděcí vyhláškou by takový výkaz potažmo údaje v části výkazu musely dostat jasnou strukturu.
Návrh zcela mění přístup ke způsobu řízení ekonomiky příspěvkové organizace, kdy aktuální báze nákladů a výnosů má být nahrazena příjmy a výdaji. Jak uvádí samotná důvodová zpráva, prostřednictvím této úpravy dochází ke změně koncepce sestavování rozpočtů a střednědobých výhledů příspěvkových organizací, kdy nově bude příspěvková organizace namísto plánu nákladů a výnosů sestavovat plán příjmů a výdajů.
S ohledem na skutečnost, že desetiletí jsou zřizované organizace řízeny na bázi nákladů a výnosů, nemůžeme bez jasně definované metodiky od MF, a to jaká je představa výkazu o financování a k převodovým můstkům vyhodnotit jako relevantní informaci v důvodové zprávě, že „tato změna přinese jednodušší způsob stanovení potřebné výše příspěvku na provoz ze strany zřizovatele, neboť ten bude mít lepší povědomí o reálné cash-flow situaci dané příspěvkové organizace“. Už jen tím, že organizace nyní nejsou povinny zaznamenávat v účetní větě u peněžního toku jakékoliv členění příjmů a výdajů, nemají softwary, které toto umožňují, nemusí z těchto údajů generovat výstupy (ať již jako samostatný výkaz nebo součást výkazu Příloha), je nutné vyhodnotit, že pro samotné příspěvkové organizace tato změna přinese významné personální zatížení (každá účetní věta se rozšíří o nový, popř. nové údaje) a finanční zatížení (je nutné předpokládat, že ne všechny softwarové společnosti, které dodávají software příspěvkovým organizacím, budou chtít tento přechod realizovat a organizace budou muset přejít k jiné softwarové společnosti, která rozpočtovou problematiku má implementovánu).
Před samotným spuštěním této „reformy“ týkající se změny koncepce sestavování rozpočtů příspěvkových organizací chceme znát od MF jasně definované praktické kroky, které je nutné zajistit k zabezpečení plynulého přechodu z akruální báze na bázi cash flow:
• jak bude naloženo s nekrytými fondy (rozpuštění do výnosů nám přijde nekoncepční a neadekvátní),
• jak bude naloženo s nerozdělenou ztrátou,
• jak z roku na rok správně přejít z řízení na bázi nákladů a výnosů na bázi příjmů a výdajů (prakticky v příkladu na účetních výkazech příspěvkové organizace)
• jaké konkrétní členění příjmů, výdajů a financování bude po příspěvkových organizacích ze strany MF legislativně vyžadováno (dle textu aktuálního návrhu zákona o účetnictví), nebo očekáváno (doporučení MF). Není možné, jak důvodová zpráva uvádí, očekávat, že strukturu a detail rozpočtu příjmů a výdajů si bude řešit zřizovatel podle jeho potřeb. Zřizovatelé, a to i Jihočeský kraj, tyto potřeby nemají a očekávají metodický postup od MF ČR. Pro zřizovatele i organizace to aktuálně znamená jen další administrativní zátěž a odklon od původního záměru, kdy prioritním výkazem pro řízení organizace se měl stát dle MF v rámci reformy účetnictví státu v roce 2010 Výkaz zisku a ztráty (nově Výkaz o výsledku hospodaření) a výkaz Rozvaha a Příloha (podrozvahové účty). Po 14 letech od reformy se naopak navyšují požadavky v oblasti údajů uváděných u územních celků ve finančním výkazu FIN 2-12 M a nově se chce zavést další rozpočtová evidence i u příspěvkových organizací.
Zároveň dochází k velmi významným změnám v oblasti fondového hospodaření. Tyto záležitosti též nijak nesouvisí s potřebami zavedení nového zákona o účetnictví. Je nutné zmínit, že naopak zákon o účetnictví primárně pracuje akruálním principem, tzn. pojmy náklady a výnosy, tzn. problematika řešená v připomínkovém řízení věcně řeší zcela jiný záměr. Je nutné takto závažnému tématu věnovat větší pozornost, kdy zřizovatelé nejsou připraveni na takovouto „revoluci“ v oblasti řízení svých příspěvkových organizací. Na nevhodnost některých ustanovení v rámci zákona č. 250/2000 Sb., např. § 28 odst. 6 a § 30 odst. 1, a vyhlášky č. 410/2009 Sb., např. § 66 odst. 8 (odpis nekrytého fondu investic), bylo již v rámci připomínkových řízení roky upozorňováno a prozatím bez jakékoliv reakce. Nemohlo být tedy vůbec posouzeno, jaký pozitivní dopad by měly tyto úpravy na vypovídací schopnost výkazu Výkaz zisku a ztráty příspěvkových organizací.
Tato připomínka je zásadní.
Vyhověno částečně. Rozpor.
· vyhověno ohledně účinnosti
· nevyhověno ve zbytku připomínky
· v reakci na připomínku zavedeno sledování příjmů a výdajů u PO v členění podle nejvyšších jednotek rozpočtové skladby, sestavování výkazu a závěrečného účtu
Ohledně nabytí účinnosti novely rozpočtových pravidel územních rozpočtů částečně vyhovujeme a uvádíme, že vzhledem k tomu, že k nabytí účinnosti nového zákona o účetnictví dojde nejdříve od 1. 1. 2026, bude nabytí účinnosti novely rozpočtových pravidel územních rozpočtů tento okamžik kopírovat. Reálně tak dojde k sestavování rozpočtu příspěvkové organizace na bázi příjmů a výdajů nejdříve v roce 2026, a to při sestavování rozpočtu na rok 2027.
Právě touto novelou dochází k úpravě dosavadních ustanovení týkajících se tvorby a čerpání fondů v rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Smyslem fondů příspěvkových organizací bylo a je, vytvoření „kupičky“ peněz na stanovený účel, tedy jedná se o peněžní fondy, což je uvedeno i v současném znění zákona a pospáno v důvodové zprávě. Svým způsobem se jedná o ekonomicky již překonaný relikt z doby před reformou účetnictví veřejného sektoru. Peněžní fondy tak mohou být tvořeny pouze peněžními prostředky, tedy příjmy, a nikoliv výnosy založenými na akruální bázi. Není možné vytvořit peněžní fond z výnosů, resp. zlepšeného výsledku hospodaření, pokud nedojde k inkasu pohledávky, resp. ke krytí zlepšeného výsledku hospodaření (zisk) peněžními prostředky.
Protože koncepce peněžních fondů se neopouští (nezavádí se kapitálové fondy) je nezbytné provést terminologické sladění, a to právě v okamžiku, kdy tyto prvky účetní závěrky náklad, výnos a výsledek hospodaření jsou nově definovány v novém zákoně o účetnictví. Již v současné době může být tvořen rezervní fond ze zlepšeného výsledku hospodaření pouze tehdy a v takové výši, která je kryta peněžními prostředky. Dikci samotného zákona v současné době mnohokrát není ani možné naplnit. Zlepšený výsledek hospodaření, pokud není kryt peněžními prostředky, musí být převeden na nerozdělený zisk minulých let. Také úhrada ztráty použitím peněžního fondu nedává smysl, neboť příspěvková organizace musí převádět peněžní prostředky do provozu, přičemž ztráta vznikne z důvodu neprofinancovaných odpisů a peněžní prostředky nejsou aktuálně potřeba. Z tohoto je patrné, že pokud se neopouští koncepce peněžních fondů, musí se provést úprava i samotného rozpočtování na bázi příjmů a výdajů. Není možné rozpočtovat náklady a výnosy, a přitom tvořit peněžní fond peněžními prostředky.
Provedení terminologického sladění, jehož přímým důsledkem je přechod na bázi příjmů a výdajů u příspěvkových organizací, je proto nezbytné. Okamžikem nabytí účinnosti nového zákona o účetnictví a právě vymezením prvků účetní závěrky náklad a výnos by se tyto pojmy v rozpočtových pravidlech územních rozpočtů staly nepoužitelnými pro hospodaření příspěvkových organizací a zejména pro tvorbu a čerpání peněžních fondů.
Příspěvkové organizace na denní bázi realizovaly, realizují a budou realizovat příjmy a výdaje, tudíž v případě jejich plánování se nemůže jednat o zásadní změnu, se kterou si příspěvkové organizace neporadí (a už vůbec ne jejich zřizovatelé). Právě zřizovatelé příspěvkových organizací znají velice dobře postup sestavování rozpočtů na bázi příjmů a výdajů, které vyjadřují skutečnou potřebu peněžních prostředků na rozpočtový rok.
K výraznému dlouhodobému nárůstu administrativní zátěže v důsledku navrhovaných změn nedojde, jelikož již dnes by měli mít zřizovatelé informaci o očekávaných příjmech a výdajích zřízených příspěvkových organizací, aby mohli dostát dikci zákona a příspěvek na provoz stanovit v přiměřené výši.
V reakci na tuto připomínku JČK a zejména s ohledem na požadavek na sjednocení struktury schvalovaného rozpočtu došlo k zásadnímu posunu oproti původně předkládané variantě. Nově tak budou příspěvkové organizace provádět rozpis schváleného rozpočtu, a to v třídění podle nejnižších jednotek druhového třídění rozpočtové skladby. V případě zvažovaného zavedení výkazu o financování neziskové účetní jednotky uvádíme, že zavedení tohoto výkazu je zvažováno pro neziskové organizace, nikoliv pro účetní jednotky veřejného sektoru, tedy příspěvkové organizace. Tudíž nelze souhlasit s tím, že požadavek na sestavování rozpočtu příjmů a výdajů a informace uvedené v důvodové zprávě nejsou kompatibilní s informací uvedenou v nové verzi zákona o účetnictví. V této souvislosti je však vhodné doplnit, že v reakci na připomínky připomínkových míst budou příspěvkové organizace vyhodnocovat plnění svých rozpočtů, a to svému zřizovateli, kterému budou předkládat závěrečný účet. Závěrečný účet na úrovni příspěvkových organizací představuje souhrnný dokument, v němž jsou obsaženy nejvýznamnější aspekty hospodaření reálně uskutečněné v uplynulém rozpočtovém roce. Oproti sestavovanému a předkládanému finančnímu výkazu, který obsahuje plnění příjmů, výdajů a financování rozepsané na položky rozpočtové skladby, závěrečný účet obsahuje údaje o plnění rozpočtu ve struktuře schváleného rozpočtu zřizovatelem, kdy každá příspěvková organizace může mít rozpočet příjmů a výdajů schválen v jiném rozsahu (stupeň agregace) a třídění (např. odvětvové). Zřizovatel bude v daném případě odpovědný za stanovení struktury a rozsahu závěrečného účtu, a to zejména s ohledem na skutečnost, že závěrečný účet je sestavován pro jeho potřeby. Zřizovatel je tak oprávněn vymezit údaje, které závěrečný účet bude obsahovat. Závěrečný účet se zřizovateli předkládá „na vědomí“, a proto zřizovatel závěrečný účet příspěvkové organizace nebude schvalovat a přijímat usnesení.
Poté, co budou navrhované změny publikovány ve sbírce zákonů, je ze strany MF plánováno vydání metodického pokynu k sestavování rozpočtů příjmů a výdajů, jehož součástí bude mimo jiné přechod z rozpočtu nákladů a výnosů na rozpočet příjmů a výdajů, doporučené struktury rozpočtu příjmů a výdajů, a to i s ohledem na oblasti hlavní činnosti vykonávané příspěvkovými organizacemi (např. školství, kultura, zdravotnictví), stanovení výše peněžních prostředků k rozdělení do fondů příspěvkových organizací, tvorby a čerpání peněžních fondů a souvislosti s účetními postupy. Navíc Ministerstvo financí připravuje školení pro zástupce příspěvkových organizací a zřizovatelů na jednotlivých krajských úřadech.
K jednotlivým krokům přechodu z akruální báze rozpočtování na peněžní bázi rozpočtování:
• případné nekrytí fondů (k čemuž vůbec nesmí již za stávající právní úpravy docházet) bude rozpuštěno rozvahově;
• příspěvkové organizace jsou zřizovány zpravidla pro takové činnosti, které jsou zpravidla neziskové, tudíž ztrátové hospodaření (neplést se schodkem peněžních prostředků) u příspěvkové organizace by nemělo být neobvyklé a často k němu dochází (a to zejména z titulu neprofinancovaných odpisů). Přestože není s ohledem na současné nevhodné postupy účtování vykazována ztráta (např. nařízený odvod peněžních prostředků přijatých na odpisy v příspěvku na provoz z fondu investic do rozpočtu zřizovatele, výsledkové rozpouštění nekrytého fondu investic, použití rezervního fondu účtovaného do výnosů); pokud je hospodaření příspěvkové organizace ztrátové, tak tato ztráta bude přeúčtována na neuhrazenou ztrátu minulých let, kdy je nezbytné znát příčinu vzniku ztráty - pokud se jedná o ztrátu z titulu odpisů, vyjadřuje ztráta nedostatečné každoroční profinancování reprodukce majetku a znamená budoucí požadavek na poskytnutí investičního příspěvku ze strany zřizovatele; navíc peněžní rezervní fond nemůže být použit na úhradu ztráty - k tomuto účelu slouží kapitálové fondy, což je ve své podstatě také problematické,
• přechod na rozpočet příjmů a výdajů bude řešen v metodickém pokynu,
• konkrétní členění příjmů a výdajů nebude legislativně požadováno, příspěvkové organizace nebudou sestavovat finanční výkaz, struktura rozpočtu příjmů a výdajů a jeho plnění bude stanovena dle požadavků zřizovatele, kdy metodický pokyn bude obsahovat doporučené struktury rozpočtů. Struktura rozpočtu příjmů a výdajů, na základě kterého by měla být zjištěna skutečná potřeba peněžních prostředků (výše příspěvku) na rozpočtový rok, by právě měla odpovídat potřebám řízení ze strany zřizovatele, a to s přihlédnutím k oblastem vykonávaných činností ze strany příspěvkových organizací. Proto nelze akceptovat tvrzení, že Jihočeský kraj, jako zřizovatel, tyto potřeby nemá.
Navíc v souvislosti s novým zákonem o účetnictví a úpravou postupů účtování o fondech dojde k vykazování skutečných výsledků hospodaření, které budou většinou ztrátové, pokud nebude zajištěno zejména každoroční profinancování reprodukce majetku. Tudíž i díky této změně rozpočtování nebude tak zásadní negativní dopad vykazovaných ztrát a jejich vysvětlování, protože se bude sestavovat, schvalovat a vyhodnocovat rozpočet příjmů a výdajů, který bude vyjadřovat skutečnou potřebu peněžních prostředků na rozpočtový rok.
Povinnost uložená v předmětném ustanovení § 28 odst. 6 byla bez náhrady zrušena. V návrhu novely je tak nově na tomto místě upravena povinnost PO sestavovat závěrečný účet.
V neposlední řadě lze dodat, že úpravy SW si vyžádá i samotný přechod na NZÚ.
52.
Krajský úřad Jihomoravského kraje
1.
Z
Úvod
Ministerstvo financí předložilo do vnějšího připomínkového řízení návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o účetnictví.
Návrh zákona obsahuje změny 129 právních předpisů. Změny jsou ve většině případů terminologické. Některé zákony procházející podstatnějšími změnami. Součástí návrhu zákona jsou v části padesáté třetí změny v zákoně o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ke kterým JMK uplatňuje zásadní připomínky.
Navrhovaný termín účinnosti: většina ustanovení 1. 1. 2025, možnost správy daně v měně € a změna zákona o RUD od 1. 1. 2027.
Zásadní připomínky:
1. K návrhu zákona – k části padesáté třetí, k bodu 28-32:
Dle našeho názoru se nejedná o úpravu legislativy v souvislosti s návrhem nového zákona o účetnictví, ale jedná se o natolik významnou změnu, kterou je vhodné předložit v samostatném připomínkovém řízení s podrobným zdůvodněním a bližším popisem konkrétních dopadů a způsobu přechodu od současného způsobu rozpočtování.
Nahrazení pojmů „náklady a výnosy“ pojmy „příjmy a výdaje“ rovněž nekoresponduje s požadavkem na sestavování Evropského systému národních a regionálních účtů na akruální bázi (dle článku 3 Směrnice Rady EU 2024/1265, kterou se mění Směrnice 2011/85/EU o požadavcích na rozpočtové rámce členských států).
Sestavení rozpočtu příspěvkových organizací ve formě plánu příjmů a výdajů nepovažujeme s ohledem na související dopady za vhodné. Vzhledem k tomu, že rozpočet je nutné v průběhu roku vyhodnocovat a sledovat jeho plnění, vyžádalo by si zavedení příjmů a výdajů také nutnost jejich členění dle rozpočtové skladby. Byť je toto uvedeno v důvodové zprávě jako nepovinné, v praxi by to byla nutnost (zřizovatel by si musel případně zavést nějaké vlastní třídění, ale pak už by nebyla mezi jednotlivými organizacemi možnost porovnání). Veškeré řízení příspěvkových organizací by pak vycházelo z příjmů a výdajů, což by upozadilo účetnictví a udělalo z něj pouze pomocnou evidenci. Jednalo by se o velmi zásadní změnu v řízení příspěvkových organizací.
Považujeme za nutné pečlivě zvážit přínosy tohoto opatření ve srovnání se všemi negativními důsledky. Jihomoravský kraj dokáže řídit příspěvkové organizace a jejich hospodaření i za současného nastavení vykazování a nemá tedy aktuální potřebu další evidence, jejíž zavedení by s sebou neslo nemalé personální i finanční náklady. Proti zavedení rozpočtu na úrovni příjmů a výdajů u příspěvkových organizací jsme zejména z těchto důvodů:
· Příspěvkové organizace fungují dlouhodobě na akruálním principu a posledních 15 let procházely účetní reformou, která je stála nemalé úsilí a přinesla jim celou řadu nových povinností. Navrhovanými kroky by bylo veškeré toto úsilí odsunuto do pozadí a organizace by si musely zvykat na nový systém.
· Změna by přinesla negativní dopady do rozpočtů organizací i zřizovatelů – nelze předpokládat, že by organizace dokázaly vést jakýkoli systém třídění příjmů a výdajů bez navýšení počtu úvazků a bez úprav softwaru. Dotčení zaměstnanci jsou již nyní plně vytíženi (vedení účetnictví, PAP, daně atd.). Příspěvkové organizace mají dlouhodobě problémy s obsazováním pracovních pozic v oblasti ekonomiky, tato situace by se ještě dále zhoršila. Úpravy softwaru by někde znamenaly jeho kompletní výměnu, některé aktuálně používané programy nejsou schopny tuto evidenci zabezpečit (toto by byl navíc největší problém u velkých organizací, jako jsou třeba nemocnice). S ohledem na to, že pro příspěvkové organizace by se jednalo o zcela novou agendu, vyžadovala by minimálně během několika prvních let vysoké nároky na metodickou pomoc zřizovatele.
· Jihomoravský kraj má nastavený systém controllingu příspěvkových organizací založený zejména na účetních datech (různé standardizované rozborové tabulky, vybudování datových skladů – sběr detailních účetních dat, manažerské výstupy vytvořené v rámci PowerBI, atd.), který bude tímto krokem nabourán a bylo by nutné jej kompletně přepracovat. Vybudování tohoto systému stálo nemalé finanční náklady i spoustu hodin práce zaměstnanců, které by takto přišly nazmar.
· Navrhovaná změna bude vyžadovat rozsáhlé úpravy veškerých směrnic a dokumentů zřizovatele i samotných příspěvkových organizací.
· Stávající systém funguje již mnoho let a je možné vyhodnocovat různé vývojové řady atd., změnou bude tento systém narušen a bude se začínat v podstatě od začátku.
· Většina nákladů a výnosů, které příspěvkové organizace plánují ve svých rozpočtech, představuje také reálné příjmy a výdaje. Hlavní výjimkou jsou odpisy a také problematické výnosy od zdravotních pojišťoven, které vždy závisí zejména na ročním vyúčtování, které však probíhá cca v polovině následujícího roku. Zde ale zavedení plánování příjmů a výdajů nepřinese pro zřizovatele žádné zlepšení.
Dle našeho názoru by se měla obecně administrativní zátěž pro příspěvkové organizace spíše snižovat a veškeré informace, které musí organizace ze zákona zpracovávat, by měly být pečlivě posuzovány s ohledem na jejich přínosy a využitelnost v porovnání s náklady na jejich získání. Pokud by mělo ke změně dojít, požadujeme konkrétní zdůvodnění její nezbytnosti.
Vysvětleno.
Právě touto novelou dochází k úpravě dosavadních ustanovení týkajících se tvorby a čerpání fondů v rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Smyslem fondů příspěvkových organizací bylo a je vytvoření „kupičky“ peněz na stanovený účel, tedy jedná se o peněžní fondy, což je uvedeno i v současném znění zákona a pospáno v důvodové zprávě. Peněžní fondy tak mohou být tvořeny pouze peněžními prostředky, tedy příjmy, a nikoliv výnosy založenými na akruální bázi. Není možné vytvořit peněžní fond z výnosů, resp. zlepšeného výsledku hospodaření, pokud nedojde k inkasu pohledávky, resp. ke krytí zlepšeného výsledku hospodaření (zisk) peněžními prostředky.
A protože koncepce peněžních fondů se neopouští (nezavádí se kapitálové fondy) je nezbytné provést terminologické sladění, a to právě v okamžiku, kdy tyto prvky účetní závěrky náklad, výnos a výsledek hospodaření jsou nově definovány v novém zákoně o účetnictví. Již v současné době může být tvořen rezervní fond ze zlepšeného výsledku hospodaření pouze tehdy a v takové výši, která je kryta peněžními prostředky. Proto v současné době mnohokrát není ani možné naplnit dikci samotného zákona. Zlepšený výsledek hospodaření, pokud není kryt peněžními prostředky, musí být převeden na nerozdělený zisk minulých let. Také úhrada ztráty použitím peněžního fondu nedává smysl, neboť příspěvková organizace musí převádět peněžní prostředky do provozu, přičemž ztráta vznikne z důvodu neprofinancovaných odpisů a peněžní prostředky nejsou aktuálně potřeba. Z tohoto je patrné, že pokud se neopouští koncepce peněžních fondů, musí se provést úprava i samotného rozpočtování na bázi příjmů a výdajů. Není možné rozpočtovat náklady a výnosy, a přitom tvořit peněžní fond peněžními prostředky.
Provedení terminologického sladění, jehož přímým důsledkem je přechod na bázi příjmů a výdajů u příspěvkových organizací, je proto nezbytné. Okamžikem nabytí účinnosti nového zákona o účetnictví a právě vymezením prvků účetní závěrky náklad a výnos by se tyto pojmy v rozpočtových pravidlech územních rozpočtů staly z dlouhodobého hlediska stěží použitelnými pro hospodaření příspěvkových organizací, a zejména pro tvorbu a čerpání peněžních fondů.
Příspěvkové organizace na denní bázi realizovaly, realizují a budou realizovat příjmy a výdaje, tudíž v případě jejich plánování se nemůže jednat o tak zásadní změnu, se kterou si příspěvkové organizace neporadí a už vůbec ne jejich zřizovatelé. Právě zřizovatelé příspěvkových organizací znají velice dobře postup sestavování rozpočtů na bázi příjmů a výdajů, které vyjadřují skutečnou potřebu peněžních prostředků na rozpočtový rok. K výraznému dlouhodobému nárůstu administrativní zátěže tímto nedojde. K určitému jednorázovému zvýšení administrativní zátěže dojde v rámci přizpůsobení se novelizované rozpočtové legislativě.
Nelze souhlasit s tvrzením, že „Nahrazení pojmů „náklady a výnosy“ pojmy „příjmy a výdaje“ rovněž nekoresponduje s požadavkem na sestavování Evropského systému národních a regionálních účtů na akruální bázi (…)“. Příspěvkové organizace budou nadále sestavovat účetní závěrku a vést účetnictví na akruální bázi, a to ještě s vyšší harmonizací s mezinárodními účetními standardy. Účetní informace, zejména o finanční výkonnosti, slouží a budou sloužit zejména pro stanovení ceny poskytnuté veřejné služby. Jinak řečeno, kolik co stojí. Bez této informace není možné adekvátně sestavit žádný rozpočet, a naopak, bez této informace není možné adekvátně řídit organizaci. Účetní informace tak budou jedním z podkladů pro sestavení rozpočtu příjmů a výdajů.
Právě v důsledku navrhovaných změn dojde k osvobození účetnictví vedeného pro jiné účely, aby tzv. „vyšel výsledek hospodaření“, a nikoliv aby účetnictví odráželo ekonomickou finanční situaci a výkonnost účetní jednotky. Například záměrné nesprávné účetní zachycení odvodu z fondu investic do rozpočtu zřizovatele, kdy se přijetí příspěvku na provoz či část učená na odpisy zachytí výsledkově, ale samotný odvod z fondu investic v rámci několika dnů se zachytí rozvahově. Jedná se o praxi příspěvkových organizací Jihomoravského kraje. Pro účetní jednotku Jihomoravský kraj je toto účetní zachycení nepředstavitelné, aby „vrácení“ neinvestiční dotace bylo účtováno rozvahově. Toto jsou postupy účtování, které by neobstály v pojetí mezinárodních účetních standardů a nového zákona o účetnictví v rámci definice prvků účetní závěrky. Tímto krokem tedy dojde ke zvýšení validity účetního výkaznictví oproti současnému stavu, kdy je nezbytné si uvědomit, že současný výkaz zisku a ztráty opravdu neodpovídá finanční výkonnosti. Budou tedy vykazovány validnější údaje, které budou lépe korespondovat s požadavkem na sestavování Evropského systému národních a regionálních účtů na akruální bázi, v současnosti tomu tak úplně není.
Navíc v souvislosti s novým zákonem o účetnictví a úpravou postupů účtování o fondech dojde k vykazování skutečných výsledků hospodaření, které budou většinou ztrátové, pokud nebude zajištěno zejména každoroční profinancování reprodukce majetku. Tudíž i díky této změně rozpočtování nebude tak zásadní negativní dopad vykazovaných ztrát a jejich vysvětlování, protože se bude sestavovat, schvalovat a vyhodnocovat rozpočet příjmů a výdajů, který bude vyjadřovat skutečnou potřebu peněžních prostředků na rozpočtový rok.
V reakci na tuto připomínku a zejména s ohledem na požadavek na sjednocení struktury schvalovaného rozpočtu došlo k zásadnímu posunu oproti původně předkládané variantě. Nově tak budou příspěvkové organizace provádět rozpis schváleného rozpočtu, a to v třídění podle nejnižších jednotek druhového třídění rozpočtové skladby.
Poté, co budou navrhované změny publikovány ve sbírce zákonů, je ze strany MF plánováno vydání metodického pokynu k sestavování rozpočtů příjmů a výdajů, jehož součástí bude mimo jiné přechod z rozpočtu nákladů a výnosů na rozpočet příjmů a výdajů, doporučené struktury rozpočtu příjmů a výdajů, a to i s ohledem na oblasti hlavní činnosti vykonávané příspěvkovými organizacemi (např. školství, kultura, zdravotnictví), stanovení výše peněžních prostředků k rozdělení do fondů příspěvkových organizací, tvorby a čerpání peněžních fondů a souvislosti s účetními postupy. Navíc Ministerstvo financí připravuje školení pro zástupce příspěvkových organizací a zřizovatelů na jednotlivých krajských úřadech.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
52.
Krajský úřad Jihomoravského kraje
2.
Z
2. K části padesáté třetí, k bodu 37:
V navrhovaném znění § 30 odst. 1 navrhujeme vypustit „a prostředky převedené podle § 28 odst. 6.“ a zároveň vypustit v § 28 celý odstavec 6. Jedná se o nadbytečnou operaci (do výnosů je rozpouštěna pouze spotřebovaná část dotace, poskytnuté prostředky jsou vedeny na zálohách) – v rámci účetnictví je vše zachyceno a převod do fondu je pouze formální a nelogickou operací. Podněty k základním úpravám hospodaření s fondy příspěvkových organizací byly již na MF několikrát předávány v rámci různých připomínkových řízení a v reakcích na diskusní materiály.
Vyhověno.
Povinnost uložená v předmětném ustanovení § 28 odst. 6 byla bez náhrady zrušena. V návrhu novely je tak nově na tomto místě upravena povinnost PO sestavovat závěrečný účet.
52.
Krajský úřad Jihomoravského kraje
3.
Z
3. K části padesáté třetí, k bodu 38:
V § 30 odst. 2 navrhujeme vypustit písm. a) a b) a nahradit je novým způsobem použití fondu, např. „k navýšení peněžních prostředků na financování hlavní činnosti organizace.“ Stávající účely použití v písm. a) ab) jsou nejednoznačné a existují k nim různé výklady a postoje, které způsobují problémy např. při veřejnosprávních kontrolách.
Vysvětleno.
Právě proto se bude moci zřizovatel rozhodnout, jestli zřízení tohoto fondu uloží, či nikoliv.
Do důvodové zprávy bude doplněno, co se rozumí čerpáním rezervního fondu k dalšímu rozvoji činnosti. Podle písm. a) je možné financovat z RF např. vzdělávání zaměstnanců nebo pořízení věcí kromě těch, které musí být pořizovány z fondu investic. V případě návrhu na úpravu ustanovení § 30 odst. 2 písm. b) se ve své podstatě jedná o navýšení peněžních prostředků na financování hlavní činnosti (provozu). V této souvislosti je vhodné doplnit, že je žádoucí zachovat původní záměr, a to možnost vrácení čerpaných peněžních prostředků zpět do rezervního fondu, pokud je má příspěvková organizace v provozu k dispozici.
Z platného znění § 30 odst. 2 písm. b) („k časovému překlenutí dočasného nesouladu mezi výnosy a náklady“) a ze slov „k časovému překlenutí“ lze dovodit, že prostředky RF lze použít v průběhu rozpočtového roku při dočasném nedostatku výnosů k úhradě nákladů. Z dočasnosti použití prostředků vyplývá, že mají být do RF vráceny.
Tvorba a použití rezervního fondu budou zpřesněny a bližší objasnění bude uvedeno v důvodové zprávě.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
52.
Krajský úřad Jihomoravského kraje
4.
Z
4. K části padesáté třetí, k bodu 41:
V § 31 odst. 1 písmeno d) doporučujeme poslední část věty za čárkou ponechat v původním znění, tzn. „jestliže to zřizovatel podle svého rozhodnutí připustí“, aby nedošlo ke změně významu tohoto ustanovení.
Vysvětleno.
Pokud se zřizovatel rozhodne zřídit fond investic, bude fond investic sloužit k oddělenému sledování peněžních prostředků určených na investiční potřeby příspěvkové organizace. Zde tak budou soustředěny veškeré přijaté peněžní prostředky určené na investiční potřeby (s výjimkou navýšení peněžních prostředků, pokud nepostačují peněžní prostředky v provozu, a to na opravy a údržbu majetku).
Není sporu o tom, že jsou zde vždy zahrnuty příjmy z prodeje dlouhodobého hmotného majetku ve vlastnictví příspěvkové organizace, viz písm. f). Je proto žádoucí, aby zde byly zahrnuty i příjmy z prodeje svěřeného dlouhodobého hmotného majetku, nikoliv aby byly provozním příjmem.
Zřizovatel rozhoduje o tom, zda příspěvková organizace může realizovat prodej svěřeného dlouhodobého hmotného majetku, nikoliv o tom, zda příjem z prodeje je příjmem fondu investic. Pokud zřizovatel samotný prodej připustí, tak cílem je, aby příjem byl vždy příjmem fondu investic, pokud je zřízen.
Navrhovaná úprava pouze upřesňuje stávající text, aniž by měnila jeh smysl. O prodeji majetku musí rozhodnout zřizovatel – jeho vlastník. Výtěžek z prodeje bude zdrojem FI.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
52.
Krajský úřad Jihomoravského kraje
5.
D
Připomínky:
Návrh zákona:
1. Část čtyřicátá devátá, v novelizačním bodě č. 37 je nesystémově vložen odkaz „K bodu 37 (§ 59)“, který odkazuje na část šedesátou osmou. Doporučujeme tento odkaz vyjmout.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
52.
Krajský úřad Jihomoravského kraje
6.
D
2. Část padesátá třetí, novelizační bod 37:
Text obsahuje pojem „rozdíl příjmů a výdajů“, který není v návrhu zákona dostatečně definován, přičemž je výslovně stanoveno, že „součástí příjmů je i příspěvek zřizovatele na provoz“. Požadujeme doplnění textu důvodové zprávy k tomuto ustanovení tak, aby obsahoval výklad k tomuto pojmu, neboť příjmy příspěvkové organizace tvoří kromě příjmů z činnosti příspěvkové organizace a zmíněného příspěvku zřizovatele na provoz i další příjmy (např. účelové transfery od zřizovatele i dalších poskytovatelů).
Vyhověno.
Důvodová zpráva bude upravena. Pojem „rozdíl příjmů a výdajů“ byl nahrazen „nevyužitými peněžními prostředky“. Postup pro stanovení výše nevyužitých peněžních prostředků bude upraven v metodice MF, která bude zveřejněna po nabytí platnosti navrhovaných změn.
52.
Krajský úřad Jihomoravského kraje
7.
D
3. Část sedmdesátá sedmá – Změna zákona o vinohradnictví a vinařství – připomínka nad rámec návrhu zákona: v návaznosti na nový zákon o účetnictví, kterým dojde ke zrušení stávajícího zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví ve znění pozdějších předpisů, navrhujeme v § 36 odst. 2 zrušit poznámku pod čarou č. 85, která odkazuje na zrušovaný zákon o účetnictví. Poznámka pod čarou je dle našeho názoru nepotřebná, protože text předmětného ustanovení je dostatečně srozumitelný.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
52.
Krajský úřad Jihomoravského kraje
8.
D
Důvodová zpráva – Obecná část
4. Odstavec 1.4.1 Změna právní úpravy v návaznosti na cizí měnu v účetnictví – část Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy… (strana 258): pro lepší srozumitelnost textu doporučujeme ve třetí větě vložit za čárku chybějící slovo „jejichž“.
Vyhověno.
52.
Krajský úřad Jihomoravského kraje
9.
D
Důvodová zpráva – Zvláštní část:
5. K části dvacáté – změna zákona o daních z příjmů: V odkazu na článek má být uvedeno „K čl. XX“, nikoli „K čl. CXX“.
Vyhověno.
52.
Krajský úřad Jihomoravského kraje
10.
D
6. K části dvacáté – pro lepší srozumitelnost textu doporučujeme před všechny odkazy na § 21h odst. 3 zákona o daních z příjmů doporučujeme vložit slova „navrhovaného znění“.
Vyhověno.
Před odkazy na § 21h odst. 3 bude doplněno, že se jedná o navrhované znění ustanovení.
52.
Krajský úřad Jihomoravského kraje
11.
D
7. K části sté první – změna zákona o vinohradnictví a vinařství – správně má být uvedeno „K části sedmdesáté sedmé“
Vyhověno.
Důvodová zpráva byla upravena ve smyslu uplatněné připomínky.
52.
Krajský úřad Jihomoravského kraje
12.
D
8. K části devadesáté čtvrté – Změna zákona o některých opatřeních ke zprůhlednění finančních vztahů v oblasti veřejné podpory: K bodu 2 (§ 4 odst. 2) třetí odstavec a K bodu 7 (§ 6 odst. 2 písm. b)), třetí odstavec: Ve větě začínající slovy „V kontextu daného ustanovení…“ doporučujeme upravit tvar slova „konsolidovaná“ na „konsolidovanou“.
Vysvětleno.
V části devadesáté čtvrté se v uvedených novelizačních bodech daný text nevyskytuje.
52.
Krajský úřad Jihomoravského kraje
13.
D
9. K části sto třicáté: V první větě prvního odstavce doporučujeme doplnit chybějící slovo „předpisů“.
Nevyhověno.
V části sté třicáté není důvod pro doplnění slova „předpisů“ k jakémukoli rušenému právnímu předpisu.
52.
Krajský úřad Jihomoravského kraje
14.
D
10. K části čtyřicáté deváté až osmdesáté první: od odstavce „K bodu 27“ v části čtyřicáté deváté až po odstavec „ K bodu 23“ v části osmdesáté první je nesystémové duplicitní číslování odstavců, které ztěžuje orientaci v textu důvodové zprávy.
Vyhověno.
Důvodová zpráva byla upravena ve smyslu uplatněné připomínky.
53.
Krajský úřad Karlovarského kraje
1.
Z
Zásadní připomínka:
Dle našeho názoru navrhovaná úprava § 28 odst. 2, odst. 3, odst. 8, odst. 9 písm. a), odst. 15, § 29 až § 33 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 250/2000 Sb.“) nesouvisí s návrhem nového zákona o účetnictví a předložení takto významné změny by mělo být předloženo v samostatném připomínkovém řízení s podrobnou důvodovou zprávou a s pozdějším navrhovaným termínem platnosti a účinnosti této novely (nejdříve od 1. 1. 2027).
Odůvodnění:
Vzhledem k tomu, že účetnictví jako takové řeší aktivum, dluh, vlastní kapitál, náklad a výnos, nikoliv příjmy a výdaje, nesouvisí navrhovaná změna ustanovení se změnami nového zákona o účetnictví.
Částečně vyhověno, vysvětleno.
Ohledně nabytí účinnosti novely rozpočtových pravidel územních rozpočtů částečně vyhovujeme připomínce a uvádíme, že vzhledem k tomu, že k nabytí účinnosti nového zákona o účetnictví dojde nejdříve od 1. 1. 2026, tak nabytí účinnosti novely rozpočtových pravidel územních rozpočtů bude tento okamžik kopírovat. Reálně tak dojde k sestavování rozpočtu příspěvkové organizace na bázi příjmů a výdajů nejdříve v roce 2026, a to při sestavování rozpočtu na rok 2027.
Navrhovanou novelou zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů dochází mimo jiné k úpravě dosavadních ustanovení týkajících se tvorby a čerpání fondů v rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Smyslem fondů příspěvkových organizací bylo a je vytvoření „kupičky“ peněz na stanovený účel, tedy jedná se o peněžní fondy, což je uvedeno i v současném znění zákona a pospáno v důvodové zprávě. Peněžní fondy tak mohou být tvořeny pouze peněžními prostředky, tedy příjmy, a nikoliv výnosy založenými na akruální bázi. Není možné vytvořit peněžní fond z výnosů, resp. zlepšeného výsledku hospodaření, pokud nedojde k inkasu pohledávky, resp. ke krytí zlepšeného výsledku hospodaření (zisk) peněžními prostředky. A protože koncepce peněžních fondů se neopouští (nezavádí se kapitálové fondy) je nezbytné provést terminologické sladění, a to právě v okamžiku, kdy tyto prvky účetní závěrky náklad, výnos a výsledek hospodaření jsou nově definovány v novém zákoně o účetnictví. Již v současné době může být tvořen rezervní fond ze zlepšeného výsledku hospodaření pouze tehdy a v takové výši, která je kryta peněžními prostředky. V současné době proto mnohokrát není ani možné naplnit dikci samotného zákona. Zlepšený výsledek hospodaření, pokud není kryt peněžními prostředky, musí být převeden na nerozdělený zisk minulých let. Také úhrada ztráty použitím peněžního fondu nedává smysl, kdy příspěvková organizace musí převádět peněžní prostředky do provozu, přičemž ztráta vznikne z důvodu neprofinancovaných odpisů a peněžní prostředky nejsou aktuálně potřeba. Z tohoto je tedy patrné, že pokud se neopouští koncepce peněžních fondů, tak se musí provést úprava i samotného rozpočtování na bázi příjmů a výdajů. Není možné rozpočtovat náklady a výnosy, a přitom tvořit peněžní fond peněžními prostředky.
Provedení terminologického sladění, jehož přímým důsledkem je přechod na bázi příjmů a výdajů u příspěvkových organizací, je nezbytné. Stejným způsobem lze nahlížet i na změny v oblasti peněžních fondů. Okamžikem nabytí účinnosti nového zákona o účetnictví a právě vymezením prvků účetní závěrky náklad a výnos by se tyto pojmy v rozpočtových pravidlech územních rozpočtů staly z dlouhodobého hlediska stěží použitelnými pro hospodaření příspěvkových organizací a zejména pro tvorbu a čerpání peněžních fondů.
Příspěvkové organizace na denní bázi realizovaly, realizují a budou realizovat příjmy a výdaje. V případě jejich plánování se nemůže jednat o tak zásadní změnu, se kterou si příspěvkové organizace neporadí a už vůbec ne jejich zřizovatelé. Právě zřizovatelé příspěvkových organizací znají velice dobře postup sestavování rozpočtů na bázi příjmů a výdajů, které vyjadřují skutečnou potřebu peněžních prostředků na rozpočtový rok. K výraznému dlouhodobému nárůstu administrativní zátěže tímto nedojde. K určitému jednorázovému zvýšení administrativní zátěže dojde v rámci přizpůsobení se novelizované rozpočtové legislativě.
Podrobnost důvodové zprávy je pro účely zdůvodnění navrhované úpravy dostačující. Podrobnější postupy pro sestavování rozpočtu příjmů a výdajů budou stanoveny v metodickém pokynu Ministerstva financí, jehož součástí bude mimo jiné přechod z rozpočtu nákladů a výnosů na rozpočet příjmů a výdajů, doporučené struktury rozpočtu příjmů a výdajů, a to i s ohledem na oblasti hlavní činnosti vykonávané příspěvkovými organizacemi (např. školství, kultura, zdravotnictví), stanovení výše peněžních prostředků k rozdělení do fondů příspěvkových organizací, tvorby a čerpání peněžních fondů a souvislosti s účetními postupy.
Poté, co budou navrhované změny publikovány ve sbírce zákonů, je ze strany MF plánováno vydání metodického pokynu k sestavování rozpočtů příjmů a výdajů, jehož součástí bude mimo jiné přechod z rozpočtu nákladů a výnosů na rozpočet příjmů a výdajů, doporučené struktury rozpočtu příjmů a výdajů, a to i s ohledem na oblasti hlavní činnosti vykonávané příspěvkovými organizacemi (např. školství, kultura, zdravotnictví), stanovení výše peněžních prostředků k rozdělení do fondů příspěvkových organizací, tvorby a čerpání peněžních fondů a souvislosti s účetními postupy. Navíc Ministerstvo financí připravuje školení pro zástupce příspěvkových organizací a zřizovatelů na jednotlivých krajských úřadech.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
53.
Krajský úřad Karlovarského kraje
2.
Z
Zásadní připomínka:
K § 28 odst. 2, odst. 3, odst. 8 a odst. 9 zákona č. 250/2000 Sb. nesouhlasíme s tím, že by příspěvková organizace měla sestavovat plán příjmů a výdajů místo plánu nákladů a výnosů na rozpočtový rok.
Odůvodnění:
Stávající plán hospodaření příspěvkových organizací sestavovaný na základě nákladů a výnosů nám jako zřizovateli plně vyhovuje, v praxi se osvědčil a není tudíž z našeho pohledu nezbytné tento způsob řízení ekonomiky příspěvkové organizace měnit. Přestože se v důvodové zprávě uvádí, že pro sestavování rozpočtu příspěvkovou organizací není povinné postupovat podle vyhlášky o rozpočtové skladbě, staví tato změna zřizovatele před úkol, zda nařídit příspěvkovým organizacím povinnost řídit se rozpočtovou skladbou dle zmiňované vyhlášky nebo vymyslet nový způsob členění příjmů a výdajů tak, aby byla splněna povinnost sestavení rozpočtu dle příjmů a výdajů a jeho následné sledování a plnění. Vzhledem k tomu, že příspěvkové organizace působí v různých oblastech a každá z nich má svá specifika, jednalo by se o administrativně a finančně náročný proces. Nemůžeme tak souhlasit s důvodovou zprávou v části, kde je uvedeno: „tato změna přinese jednodušší způsob stanovení potřebné výše příspěvku na provoz ze strany zřizovatele, neboť ten bude mít lepší povědomí o reálné cash-flow situaci dané příspěvkové organizace“.
Oba způsoby sestavování rozpočtu vyvolají nutnost úpravy software příspěvkových organizací, protože v současné době nejsou povinny zaznamenávat v účetní větě u peněžního toku jakékoliv členění příjmů
a výdajů a jejich software nejsou na tuto změnu připraveny. Na metodických dnech pořádaných Ministerstvem financí bylo několikrát zmíněno, že si je ministerstvo vědomo špatnou personální situací, kdy je stále složitější najít účetní pro veřejný sektor, a to, jak z důvodu nemožnosti konkurovat platovými podmínkami soukromému sektoru, tak především neznalostí specifik účetnictví vybraných účetních jednotek a rozpočtové problematiky. Tato změna dle našeho názoru přinese další významné personální zatížení (každá účetní věta se rozšíří o nový, popř. nové údaje), protože stávající účetní a ekonomové příspěvkových organizací neumí pracovat s rozpočtovou skladbou, neznají obsah jednotlivých rozpočtových položek ani způsob jejich vykazování. V důvodové zprávě se dále uvádí, že příspěvkové organizace nemají povinnost provádět rozpočtová opatření, která by musel schvalovat zřizovatel a není tak vůbec jasné, jak by se mělo postupovat v případě nečekaných významných změn příjmů a výdajů v daném rozpočtovém roce.
Vysvětleno.
Navrhovanou novelou zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů dochází mimo jiné k úpravě dosavadních ustanovení týkajících se tvorby a čerpání fondů v rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Smyslem fondů příspěvkových organizací bylo a je vytvoření „kupičky“ peněz na stanovený účel, tedy jedná se o peněžní fondy, což je uvedeno i v současném znění zákona a pospáno v důvodové zprávě. Peněžní fondy tak mohou být tvořeny pouze peněžními prostředky, tedy příjmy, a nikoliv výnosy založenými na akruální bázi. Není možné vytvořit peněžní fond z výnosů, resp. zlepšeného výsledku hospodaření, pokud nedojde k inkasu pohledávky, resp. ke krytí zlepšeného výsledku hospodaření (zisk) peněžními prostředky. A protože koncepce peněžních fondů se neopouští (nezavádí se kapitálové fondy) je nezbytné provést terminologické sladění, a to právě v okamžiku, kdy tyto prvky účetní závěrky náklad, výnos a výsledek hospodaření jsou nově definovány v novém zákoně o účetnictví. Již v současné době může být tvořen rezervní fond ze zlepšeného výsledku hospodaření pouze tehdy a v takové výši, která je kryta peněžními prostředky. V současné době mnohokrát není ani možné naplnit dikci samotného zákona. Zlepšený výsledek hospodaření, pokud není kryt peněžními prostředky, musí být převeden na nerozdělený zisk minulých let. Také úhrada ztráty použitím peněžního fondu nedává smysl, kdy příspěvková organizace musí převádět peněžní prostředky do provozu, přičemž ztráta vznikne z důvodu neprofinancovaných odpisů a peněžní prostředky nejsou aktuálně potřeba. Z výše uvedeného je patrné, že pokud se neopouští koncepce peněžních fondů, musí se provést úprava i samotného rozpočtování na bázi příjmů a výdajů. Není možné rozpočtovat náklady a výnosy, a přitom tvořit peněžní fond peněžními prostředky.
Provedení terminologického sladění, jehož přímým důsledkem je přechod na bázi příjmů a výdajů u příspěvkových organizací, je nezbytné. Stejným způsobem lze nahlížet i na změny v oblasti peněžních fondů. Okamžikem nabytí účinnosti nového zákona o účetnictví a právě vymezením prvků účetní závěrky náklad a výnos by se tyto pojmy v rozpočtových pravidlech územních rozpočtů staly z dlouhodobého hlediska stěží použitelnými pro hospodaření příspěvkových organizací a zejména pro tvorbu a čerpání peněžních fondů.
Příspěvkové organizace na denní bázi realizovaly, realizují a budou realizovat příjmy a výdaje, tudíž v případě jejich plánování se nemůže jednat o tak zásadní změnu, se kterou si příspěvkové organizace neporadí a už vůbec ne jejich zřizovatelé. Právě zřizovatelé příspěvkových organizací znají velice dobře postup sestavování rozpočtů na bázi příjmů a výdajů, které vyjadřují skutečnou potřebu peněžních prostředků na rozpočtový rok. K výraznému dlouhodobému nárůstu administrativní zátěže tímto nedojde. K určitému jednorázovému zvýšení administrativní zátěže dojde v rámci přizpůsobení se novelizované rozpočtové legislativě.
Lze přisvědčit, že si je MF vědomo neuspokojivých podmínek ÚSC v oblasti hledání zaměstnaneckého aparátu na pozici účetních. S ohledem na rozsah nyní navrhovaných změn však byla zvolena odpovídající legisvakanční lhůta, aby existoval dostatečný prostor a časový rámec pro přípravu na uvedení do praxe.
Současně je Ministerstvo financí připraveno dotčené subjekty školit a metodicky vést, aby byl přechod na navrhované změny co nejhladší.
Současný zákon nepožaduje provádět rozpočtová opatření při změně plánovaných nákladů a výnosů, pokud to příspěvkové organizace provádějí, tak na základě požadavků zřizovatele. Návrh zákona nestanoví povinnost provádět rozpočtová opatření v případě změny schváleného rozpočtu příjmů a výdajů, přičemž současný princip bude zachován, tedy zřizovatel může po dohodě s příspěvkovou organizací požadovat provádění rozpočtových opatření při změně schváleného rozpočtu.
Povinnost uložená v předmětném ustanovení § 28 odst. 6 byla bez náhrady zrušena. V návrhu novely je tak nově na tomto místě upravena povinnost PO sestavovat závěrečný účet.
Poté, co budou navrhované změny publikovány ve sbírce zákonů, je ze strany MF plánováno vydání metodického pokynu k sestavování rozpočtů příjmů a výdajů, jehož součástí bude mimo jiné přechod z rozpočtu nákladů a výnosů na rozpočet příjmů a výdajů, doporučené struktury rozpočtu příjmů a výdajů, a to i s ohledem na oblasti hlavní činnosti vykonávané příspěvkovými organizacemi (např. školství, kultura, zdravotnictví), stanovení výše peněžních prostředků k rozdělení do fondů příspěvkových organizací, tvorby a čerpání peněžních fondů a souvislosti s účetními postupy. Navíc Ministerstvo financí připravuje školení pro zástupce příspěvkových organizací a zřizovatelů na jednotlivých krajských úřadech.
Náklady na změnu SW vzniknou i v důsledku samotného přechodu na NZÚ.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
53.
Krajský úřad Karlovarského kraje
3.
Z
Zásadní připomínka:
K § 29 odst. 2 písm. a) zákona č. 250/2000 Sb. - žádáme o prověření navrhované formulace ve vztahu k ustanovení § 28 odst. 6), který zůstává v původním znění.
Odůvodnění:
V případě, že se zřizovatel rozhodne zrušit nebo nezřizovat rezervní fond, nelze dodržet postup stanovený ustanovením § 28 odst. 6) zákona č. 250/2000 Sb. („Pokud se prostředky poskytnuté podle odstavce 5 nespotřebují do konce kalendářního roku, převádějí se do rezervního fondu jako zdroj financování v následujících letech a mohou se použít pouze na stanovený účel. V rezervním fondu se tyto zdroje sledují odděleně. Prostředky, které na stanovený účel nebyly použity, podléhají finančnímu vypořádání se státním rozpočtem za rok, ve kterém byl splněn účel, na který byla dotace poskytnuta.“).
Vyhověno.
Povinnost uložená v předmětném ustanovení § 28 odst. 6 byla bez náhrady zrušena. V návrhu novely je tak nově na tomto místě upravena povinnost PO sestavovat závěrečný účet.
53.
Krajský úřad Karlovarského kraje
4.
Z
Zásadní připomínka:
K § 29 odst. 4 zákona č. 250/2000 Sb. - žádáme o doplnění, jakým způsobem vypořádat fondy v případě jejich zrušení zřizovatelem.
Odůvodnění:
V textu zákona ani v důvodové zprávě se neuvádí, jak postupovat v případě, že zřizovatel rozhodne o zrušení peněžních fondů a tyto fondy nebudou kryty peněžními prostředky. Dále není zřejmé, jak bude nakládáno s nerozdělenou ztrátou.
Vyhověno.
Podle současného znění zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů musí být peněžní fondy ze svojí povahy vždy kryty peněžními prostředky. Je proto v rozporu se zákonem, pokud jsou peněžní fondy nekryty peněžními prostředky. Pokud k této situaci dochází, tak se jedná o nekrytí fondů vykazovaných v rozvaze ve vlastním kapitálu. Zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů však nemůže upravovat účetní postupy. Pokud tedy došlo k nekrytí fondů vykazovaných v rozvaze ve vlastním kapitálu peněžními prostředky, tak toto nekrytí bude rozpuštěno rozvahově. Navíc lze předpokládat, že tyto peněžní fondy budou nově vykazovány pouze v aktivech, nikoliv také v pasivech.
Do návrhu novely však byla doplněna úprava jak postupovat v případě rozhodnutí o zrušení peněžního fondu. Zřizovatel PO rozhodne, zda se peněžní prostředky přesunou do jiného fondu, do provozních prostředků PO, anebo do rozpočtu zřizovatele.
54.
Krajský úřad Kraje Vysočina
1.
Z
Připomínky k jednotlivým ustanovením návrhu zákona
1. Připomínka k Čl. XX:
Navrhujeme v § 18a odst. 5 následující znění písmena c):
„c) poskytovatelem zdravotních služeb, který má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona upravujícího zdravotní služby, mimo poplatníky, kteří mají oprávnění k poskytování sociálních služeb podle zákona o sociálních službách a pro které jsou sociální služby převažujícím předmětem činnosti,
Navrhujeme v § 20 následující znění odstavce 7:
„(7) Veřejně prospěšný poplatník s výjimkou obce, kraje, poskytovatele zdravotních služeb, který má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona upravujícího zdravotní služby, mimo poplatníky, kteří mají oprávnění k poskytování sociálních služeb dle zákona o sociálních službách a pro které jsou sociální služby převažujícím předmětem činnosti, a profesní komory a poplatníka založeného za účelem ochrany a hájení podnikatelských zájmů svých členů, kteří nejsou organizací zaměstnavatelů, může základ daně zjištěný podle odstavce 1 snížený podle § 34 dále snížit až o 30 %, maximálně však o 1 000 000 Kč, použije-li prostředky získané touto úsporou na dani v následujícím zdaňovacím období ke krytí nákladů (výdajů) prováděných nepodnikatelských činností. V případě, že 30 % snížení činí méně než 300 000 Kč, lze odečíst částku ve výši 300 000 Kč, maximálně však do výše základu daně. Veřejná vysoká škola, obecně prospěšná společnost nebo ústav, které jsou soukromou vysokou školou podle zákona upravujícího vysoké školy, a veřejná výzkumná instituce mohou základ daně zjištěný podle odstavce 1 snížený podle § 34 dále snížit až o 30 %, maximálně však o 3 000 000 Kč, použijí-li prostředky získané touto úsporou na dani v následujícím zdaňovacím období ke krytí nákladů (výdajů) na vzdělávání, vědecké, výzkumné, vývojové nebo umělecké činnosti a v případě, že 30% snížení činí méně než 1 000 000 Kč, mohou odečíst částku ve výši 1 000 000 Kč, maximálně však do výše základu daně.“
V poslanecké sněmovně se projednává návrh zákona, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Tento návrh zavádí povinné získání oprávnění k poskytování zdravotních služeb i pro poskytovatele sociálních služeb, kteří dosud poskytovali svým klientům zdravotní ošetřovatelskou péči ze zákona bez tohoto oprávnění pouze na základě registrace sociální služby.
V důsledku tohoto zákona, jehož hlavním účelem je zakotvení a zkvalitnění péče na sociálně zdravotním pomezí, dojde k vedlejšímu dopadu, a to ke změně daňového postavení části poskytovatelů sociálních služeb. Přestane se na ně vztahovat ustanovení, které pro ně vyjímá dotace a příspěvky z veřejných rozpočtů z předmětu daně a ustanovení, které umožňuje od základu daně odečíst až 300 000 Kč.
Tento důsledek narušuje systém v právní úpravě daně z příjmů. Část poskytovatelů sociálních služeb zůstane beze změny v dosavadním daňovém postavení a pro druhou část se daňové postavení změní, aniž by jakýmkoliv způsobem změnili předmět své činnosti. Budou dále poskytovat stejnou sociální službu a v jejím rámci ošetřovatelskou péči svým klientům, ale změní se pouze administrativní proces, který je k této péči opravňuje. Jejich cílem není primárně poskytovat zdravotní péči, ale splnit povinnosti spojené v této oblasti s potřebami klientů sociální služby.
K negativním dopadům tedy patří částečná daňová zátěž subjektů, které jsou financované z veřejných zdrojů a daně fakticky dosud neplatili. Dále vytvoření rozdílného daňového postavení poskytovatelů sociálních služeb, ačkoliv jsou zřízeny k podobnému účelu a jsou financovány podobným způsobem především vyrovnávací platbou pro služby poskytované v obecném hospodářském zájmu.
Navržené rozšíření novely zákona o daních příjmů umožní odstranit negativní efekt nové právní úpravy poskytování nezbytné zdravotní péče poskytovateli sociálních služeb. Navržené znění nijak nerozšiřuje dosavadní výjimky v daňové oblasti, ale zachovává dosavadní výhody veřejně prospěšných poplatníků pro daňové subjekty, které toto postavení dlouhodobě mají.
Tuto připomínku považujeme za zásadní.
Vysvětleno.
Pro poskytovatele zdravotních služeb je vhodnější systém širokého základu daně a není tak nutné měnit stávající stav. Nemožnost uplatnit odpočet je plně kompenzována možností širokého základu daně bez nutnosti klíčování, kdy poplatník může veškeré své náklady uplatňovat oproti všem příjmům.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
54.
Krajský úřad Kraje Vysočina
2.
Z
2. Připomínka k Čl. LV bodu 28 a násl.:
Předložený návrh změn v §§ 28 odst. 2 až 3, 8, 9 písm. a), odst. 15 a dále §§ 29 až 33 zákona č. 250/2000 Sb., je zásadní pro vedení účetnictví PO a s tím spojené změny v posouzení ekonomické situace (hospodaření) PO, sestavování rozpočtů i výhledů hospodaření. Požadujeme nejprve úpravu tvorby a čerpání fondů a jasné stanovení pravidel pro posuzování ekonomické situace PO.
Změna výše uvedených paragrafů není podle našeho názoru vyvolána přímo novelou zákona o účetnictví, a proto navrhujeme samostatné projednání těchto úprav a posunutí platnosti jejich účinnosti.
Tuto připomínku považujeme za zásadní.
Vysvětleno a částečně vyhověno.
Ohledně nabytí účinnosti novely rozpočtových pravidel územních rozpočtů částečně vyhovujeme připomínce a uvádíme, že vzhledem k tomu, že k nabytí účinnosti nového zákona o účetnictví dojde nejdříve od 1. 1. 2026, tak nabytí účinnosti novely rozpočtových pravidel územních rozpočtů bude tento okamžik kopírovat. Reálně tak dojde k sestavování rozpočtu příspěvkové organizace na bázi příjmů a výdajů nejdříve v roce 2026, a to při sestavování rozpočtu na rok 2027.
Navrhovanou novelou zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů dochází mimo jiné k úpravě dosavadních ustanovení týkajících se tvorby a čerpání fondů v rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Smyslem fondů příspěvkových organizací bylo a je vytvoření „kupičky“ peněz na stanovený účel, tedy jedná se o peněžní fondy, což je uvedeno i v současném znění zákona a pospáno v důvodové zprávě. Peněžní fondy tak mohou být tvořeny pouze peněžními prostředky, tedy příjmy, a nikoliv výnosy založenými na akruální bázi. Není možné vytvořit peněžní fond z výnosů, resp. zlepšeného výsledku hospodaření, pokud nedojde k inkasu pohledávky, resp. ke krytí zlepšeného výsledku hospodaření (zisk) peněžními prostředky.
A protože koncepce peněžních fondů se neopouští (nezavádí se kapitálové fondy) je nezbytné provést terminologické sladění, a to právě v okamžiku, kdy tyto prvky účetní závěrky náklad, výnos a výsledek hospodaření jsou nově definovány v novém zákoně o účetnictví. Již v současné době může být tvořen rezervní fond ze zlepšeného výsledku hospodaření pouze tehdy a v takové výši, která je kryta peněžními prostředky. Proto v současné době mnohokrát není ani možné naplnit dikci samotného zákona. Zlepšený výsledek hospodaření, pokud není kryt peněžními prostředky, musí být převeden na nerozdělený zisk minulých let. Také úhrada ztráty použitím peněžního fondu nedává smysl, neboť příspěvková organizace musí převádět peněžní prostředky do provozu, přičemž ztráta vznikne z důvodu neprofinancovaných odpisů a peněžní prostředky nejsou aktuálně potřeba. Z tohoto je tedy patrné, že pokud se neopouští koncepce peněžních fondů, tak se musí provést úprava i samotného rozpočtování na bázi příjmů a výdajů. Není možné rozpočtovat náklady a výnosy, a přitom tvořit peněžní fond peněžními prostředky.
Provedení terminologického sladění, jehož přímým důsledkem je přechod na bázi příjmů a výdajů u příspěvkových organizací, je nezbytné. Stejným způsobem lze nahlížet i na změny v oblasti peněžních fondů. Okamžikem nabytí účinnosti nového zákona o účetnictví a právě vymezením prvků účetní závěrky náklad a výnos by se tyto pojmy v rozpočtových pravidlech územních rozpočtů staly z dlouhodobého hlediska stěží použitelnými pro hospodaření příspěvkový organizací a zejména pro tvorbu a čerpání peněžních fondů. Příspěvkové organizace na denní bázi realizovaly, realizují a budou realizovat příjmy a výdaje, tudíž v případě jejich plánování se nemůže jednat o tak zásadní změnu, se kterou si příspěvkové organizace neporadí a už vůbec ne jejich zřizovatelé. Právě zřizovatelé příspěvkových organizací znají velice dobře postup sestavování rozpočtů na bázi příjmů a výdajů, které vyjadřují skutečnou potřebu peněžních prostředků na rozpočtový rok. K výraznému dlouhodobému nárůstu administrativní zátěže tímto nedojde. K určitému jednorázovému zvýšení administrativní zátěže dojde v rámci přizpůsobení se novelizované rozpočtové legislativě.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
56.
Krajský úřad Libereckého kraje
1.
Z
Zásadní připomínka k části padesáté třetí – změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
K bodu 28
Zásadně nesouhlasíme s navrhovanou změnou koncepce sestavování rozpočtů a střednědobých výhledů příspěvkových organizací (nově plán příjmů a výdajů namísto plánu výnosů a nákladů, viz. navrhovaná úprava § 28 odst. 2, 3, 8, 9 písm. a)), která navíc dle našeho názoru nesouvisí s návrhem nového zákona o účetnictví.
Odůvodnění:
Cílem nového zákona o účetnictví je poskytnout uživateli prostřednictvím účetního výkazu relevantní informace a v souvislosti s tím upravuje definice základních prvků účetních výkazů, jako jsou aktivum, dluh, vlastní kapitál, výnosy a náklady, a stanovuje podmínky pro jejich uznání.
S ohledem na skutečnost, že příspěvkové organizace od účinnosti zákona č. 250/2000 Sb. hospodaří na bázi resp. podle plánu výnosů a nákladů, vyvolá navrhovaná změna řadu jak technických potřeb, tak i metodických dotazů ze strany příspěvkových organizací a nelze se tedy ztotožnit s deklarací uvedenou v důvodové zprávě, že cit: „Tato změna přinese jednodušší způsob stanovení potřebné výše příspěvku na provoz ze strany zřizovatele, neboť ten bude mít lepší povědomí o reálné cash-flow situaci dané příspěvkové organizace“.
Nový zákon o účetnictví, resp. teze vykazovací / metodické vyhlášky pro účetní jednotky veřejného sektoru (k provedení mj. ust. §§ 78, 82, 65 … nového zákona o účetnictví) nenavrhuje žádnou novou strukturu účetního výkazu, příp. přílohu pro příspěvkové organizace, ze které by zřizovatel potřebnou výši příspěvku na provoz jednodušším způsobem stanovil.
Nevyhověno. Rozpor.
Navrhovanou novelou zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů dochází mimo jiné k úpravě dosavadních ustanovení týkajících se tvorby a čerpání fondů v rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Smyslem fondů příspěvkových organizací bylo a je vytvoření „kupičky“ peněz na stanovený účel, tedy jedná se o peněžní fondy, což je uvedeno i v současném znění zákona a pospáno v důvodové zprávě. Peněžní fondy tak mohou být tvořeny pouze peněžními prostředky, tedy příjmy, a nikoliv výnosy založenými na akruální bázi. Není možné vytvořit peněžní fond z výnosů, resp. zlepšeného výsledku hospodaření, pokud nedojde k inkasu pohledávky, resp. ke krytí zlepšeného výsledku hospodaření (zisk) peněžními prostředky. A protože koncepce peněžních fondů se neopouští (nezavádí se kapitálové fondy) je nezbytné provést terminologické sladění, a to právě v okamžiku, kdy tyto prvky účetní závěrky náklad, výnos a výsledek hospodaření jsou nově definovány v novém zákoně o účetnictví. Již v současné době může být tvořen rezervní fond ze zlepšeného výsledku hospodaření pouze tehdy a v takové výši, která je kryta peněžními prostředky. V současné době mnohokrát není ani možné naplnit dikci samotného zákona. Zlepšený výsledek hospodaření, pokud není kryt peněžními prostředky, musí být převeden na nerozdělený zisk minulých let. Také úhrada ztráty použitím peněžního fondu nedává smysl, kdy příspěvková organizace musí převádět peněžní prostředky do provozu, přičemž ztráta vznikne z důvodu neprofinancovaných odpisů a peněžní prostředky nejsou aktuálně potřeba. Z tohoto je proto patrné, že pokud se neopouští koncepce peněžních fondů, musí se provést úprava i samotného rozpočtování na bázi příjmů a výdajů. Není možné rozpočtovat náklady a výnosy, a přitom tvořit peněžní fond peněžními prostředky.
Provedení terminologického sladění, jehož přímým důsledkem je přechod na bázi příjmů a výdajů u příspěvkových organizací, je nezbytné.
Okamžikem nabytí účinnosti nového zákona o účetnictví a právě vymezením prvků účetní závěrky náklad a výnos by se tyto pojmy v rozpočtových pravidlech územních rozpočtů staly z dlouhodobého hlediska stěží použitelnými pro hospodaření příspěvkových organizací a zejména pro tvorbu a čerpání peněžních fondů.
Příspěvkové organizace na denní bázi realizovaly, realizují a budou realizovat příjmy a výdaje, tudíž v případě jejich plánování se nemůže jednat o tak zásadní změnu, se kterou si příspěvkové organizace neporadí a už vůbec ne jejich zřizovatelé. Právě zřizovatelé příspěvkových organizací znají velice dobře postup sestavování rozpočtů na bázi příjmů a výdajů, které vyjadřují skutečnou potřebu peněžních prostředků na rozpočtový rok. K výraznému dlouhodobému nárůstu administrativní zátěže tímto nedojde. K určitému jednorázovému zvýšení administrativní zátěže dojde v rámci přizpůsobení se novelizované rozpočtové legislativě.
V reakci na tuto připomínku JČK a zejména s ohledem na požadavek na sjednocení struktury schvalovaného rozpočtu došlo k zásadnímu posunu oproti původně předkládané variantě. Nově tak budou příspěvkové organizace provádět rozpis schváleného rozpočtu, a to v třídění podle nejnižších jednotek druhového třídění rozpočtové skladby.
56.
Krajský úřad Libereckého kraje
2.
D
Obecná připomínka k části padesáté třetí – změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
K bodu 36
Problematika zrušení povinnosti zřizovat u příspěvkových organizacích peněžní fondy (s výjimkou fondu kulturních a sociálních potřeb) rovněž nesouvisí s návrhem nového zákona o účetnictví (viz. navrhovaná úprava § 29 až § 33) a přináší výraznou změnu fondového hospodaření, jejíž dopad nelze vzhledem k absenci podrobnější metodiky její aplikace hodnotit jako zefektivnění financování investic a zvětšení prostoru pro řízení cash flow v organizaci.
Obecně by k problematice těchto zásadních změn ve finančním a fondovém hospodaření příspěvkových organizací územních samosprávných celků mělo být samostatné připomínkové řízení diskutované na úrovni obcí a krajů jako zřizovatelů a rovněž i ze strany příspěvkových organizací jako dotčených subjektů, a to za existence alespoň minimální metodiky, resp. způsobu přechodu na nově navrhovaná řešení s odložením navrhované účinnosti nejdříve od 1. 1. 2027.
Částečně vyhověno.
Ohledně nabytí účinnosti novely rozpočtových pravidel územních rozpočtů částečně vyhovujeme připomínce a uvádíme, že vzhledem k tomu, že k nabytí účinnosti nového zákona o účetnictví dojde nejdříve od 1. 1. 2026, tak nabytí účinnosti novely rozpočtových pravidel územních rozpočtů bude tento okamžik kopírovat. Reálně tak dojde k sestavování rozpočtu příspěvkové organizace na bázi příjmů a výdajů nejdříve v roce 2026, a to při sestavování rozpočtu na rok 2027.
Okamžikem nabytí účinnosti nového zákona o účetnictví a právě vymezením prvků účetní závěrky náklad a výnos by se tyto pojmy v rozpočtových pravidlech územních rozpočtů staly z dlouhodobého hlediska stěží použitelnými pro hospodaření příspěvkových organizací a zejména pro tvorbu a čerpání peněžních fondů.
Provedení terminologického sladění, jehož přímým důsledkem je přechod na bázi příjmů a výdajů u příspěvkových organizací, je nezbytné.
Poté, co budou navrhované změny publikovány ve sbírce zákonů, je ze strany MF plánováno vydání metodického pokynu k sestavování rozpočtů příjmů a výdajů, jehož součástí bude mimo jiné přechod z rozpočtu nákladů a výnosů na rozpočet příjmů a výdajů, doporučené struktury rozpočtu příjmů a výdajů, a to i s ohledem na oblasti hlavní činnosti vykonávané příspěvkovými organizacemi (např. školství, kultura, zdravotnictví), stanovení výše peněžních prostředků k rozdělení do fondů příspěvkových organizací, tvorby a čerpání peněžních fondů a souvislosti s účetními postupy. Navíc Ministerstvo financí připravuje školení pro zástupce příspěvkových organizací a zřizovatelů na jednotlivých krajských úřadech.
57.
Krajský úřad Moravskoslezského kraje
1.
Z
Zásadní připomínky
1. ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKA – OBECNÁ
K části padesáté třetí návrhu zákona – změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
Zásadně nesouhlasíme s předloženým návrhem novely zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, a to zejména z důvodu, že většina navrhovaných změn nesouvisí s návrhem nového zákona o účetnictví. Požadujeme předložení těchto zásadních změn v samostatném připomínkovém řízení s podrobnou důvodovou zprávou, včetně ekonomické analýzy dopadů do veřejných rozpočtů. S ohledem na to, že jsou navrhovány i významné změny ve finančním hospodaření zřízených příspěvkových organizací, požadujeme odložení termínu účinnosti novely zákona č. 250/2000 Sb.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, není zcela propracovaná. Schází vysvětlení povinnosti rozpočtování (zpracování rozpočtu, v průběhu, bez dílčích rozpočtových úprav a zodpovědné vyhodnocení) ve vazbě na zefektivnění financování investic a řízení cash flow. Navrhovaná novela zákona o účetnictví přináší sjednocování přístupu ke způsobu řízení ekonomiky příspěvkových organizací. Navrhovaná úprava tohoto zákona však přináší změny koncepce sestavování rozpočtů a střednědobých výhledů příspěvkových organizací, který přístup ke způsobu řízení ekonomiky rozděluje, neboť ponechává na zřizovateli strukturu a detail rozpočtu, a navíc generuje otázky, které nejsou v návrhu zákona ani v důvodové zprávě zanalyzovány. Navrhovaná změna hospodaření příspěvkových organizací zcela určitě nepřináší jednodušší způsob stanovení výše příspěvku na provoz ze strany zřizovatele. Naopak vyvolává pochybnosti o způsobu účtování, resp. rozpočtování příspěvkových organizací.
Cílem zákona by měla být správnost a jednotnost vykazování dat za celou veřejnou korporaci. Nesouhlasíme s liberálním přístupem v navrhované právní úpravě zákona, která ponechává zásadní rozhodnutí na zřizovatelích příspěvkových organizací. Moravskoslezský kraj je k 31. 12. 2023 zřizovatelem 219 příspěvkových organizací. Nedovedeme si vůbec představit, že každý územní samosprávný celek bude rozhodovat, zda fondy zcela zrušit (s výjimkou FKSP) u všech příspěvkových organizací, nebo jen u vybraných, nebo zrušit jen některé atd.
V návaznosti na výše uvedené doporučujeme nejprve upravit nevhodná ustanovení týkající se tvorby a čerpání fondů, zpracovat metodiku správné interpretace výsledku hospodaření příspěvkových organizací a metodiku stanovení ukazatelů finančního zdraví pro posouzení ekonomické situace příspěvkových organizací, a to z důvodu sjednocení vykazování statistických údajů. Navrhovanou změnou zcela určitě nedochází ke sjednocení přístupu řízení ekonomiky příspěvkových organizací, ta naopak umožňuje její nejednotnost.
Vysvětleno, částečně vyhověno.
Ohledně nabytí účinnosti novely rozpočtových pravidel územních rozpočtů částečně vyhovujeme připomínce a uvádíme, že vzhledem k tomu, že k nabytí účinnosti nového zákona o účetnictví dojde nejdříve od 1. 1. 2026, tak nabytí účinnosti novely rozpočtových pravidel územních rozpočtů bude tento okamžik kopírovat. Reálně tak dojde k sestavování rozpočtu příspěvkové organizace na bázi příjmů a výdajů nejdříve v roce 2026, a to při sestavování rozpočtu na rok 2027.
Okamžikem nabytí účinnosti nového zákona o účetnictví a právě vymezením prvků účetní závěrky náklad a výnos by se tyto pojmy v rozpočtových pravidlech územních rozpočtů staly z dlouhodobého hlediska stěží použitelnými pro hospodaření příspěvkových organizací a zejména pro tvorbu a čerpání peněžních fondů. Provedení terminologického sladění, jehož přímým důsledkem je přechod na bázi příjmů a výdajů u příspěvkových organizací, je nezbytné.
Právě touto novelou dochází k úpravě dosavadních ustanovení týkajících se tvorby a čerpání fondů v rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Smyslem fondů příspěvkových organizací bylo a je vytvoření „kupičky“ peněz na stanovený účel, tedy jedná se o peněžní fondy, což je uvedeno i v současném znění zákona a pospáno v důvodové zprávě. Peněžní fondy tak mohou být tvořeny pouze peněžními prostředky, tedy příjmy, a nikoliv výnosy založenými na akruální bázi. Není možné vytvořit peněžní fond z výnosů, resp. zlepšeného výsledku hospodaření, pokud nedojde k inkasu pohledávky, resp. ke krytí zlepšeného výsledku hospodaření (zisk) peněžními prostředky. A protože koncepce peněžních fondů se neopouští (nezavádí se kapitálové fondy) je nezbytné provést terminologické sladění, a to právě v okamžiku, kdy tyto prvky účetní závěrky náklad, výnos a výsledek hospodaření jsou nově definovány v novém zákoně o účetnictví. Již v současné době může být tvořen rezervní fond ze zlepšeného výsledku hospodaření pouze tehdy a v takové výši, která je kryta peněžními prostředky. V současné době mnohokrát není ani možné naplnit dikci samotného zákona. Zlepšený výsledek hospodaření, pokud není kryt peněžními prostředky, musí být převeden na nerozdělený zisk minulých let. Také úhrada ztráty použitím peněžního fondu nedává smysl, neboť příspěvková organizace musí převádět peněžní prostředky do provozu, přičemž ztráta vznikne z důvodu neprofinancovaných odpisů a peněžní prostředky nejsou aktuálně potřeba. Z tohoto vyplývá, že pokud se neopouští koncepce peněžních fondů, musí se provést úprava samotného rozpočtování na bázi příjmů a výdajů. Není možné rozpočtovat náklady a výnosy, a přitom tvořit peněžní fond peněžními prostředky.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
57.
Krajský úřad Moravskoslezského kraje
2.
Z
2. ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKA
K části padesáté třetí návrhu zákona – změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
K čl. LV bodům 28 a 30
Tyto novelizační body v návrhu znějí:
„V § 28 odst. 2 a 3 se slova „výnosů a nákladů“ nahrazují slovy „příjmů a výdajů“.“
„V § 28 odst. 3 se slova „výnosů a nákladů“ nahrazují slovy „příjmů a výdajů“ a slova „náklady a výnosy“ se nahrazují slovy „výdaje a příjmy“.“
Nahrazením slov „výnosů a nákladů“ slovy „příjmů a výdajů“ nedochází ke zrušení povinnosti příspěvkové organizace rozpočtovat příjmy a výdaje dle platné vyhlášky o rozpočtové skladbě, naopak navrhovaná úprava ukotvuje povinnost vést rozpočet příjmů a výdajů na rozpočtový rok, jímž se řídí financování činnosti příspěvkové organizace. Pokud má mít příspěvková organizace výjimku nerozpočtovat dle vyhlášky o rozpočtové skladbě, je nutno tuto výjimku uvést v zákoně.
Navrhovaná úprava nesouvisí s přijetím zákona o účetnictví.
Odůvodnění:
V důvodové zprávě se uvádí, že stanovení struktury a detail rozpočtu a střednědobého výhledu rozpočtu bude v kompetenci zřizovatele, že součástí rozpočtu budou příjmy a výdaje, případně financování, pokud nebude rozpočet sestaven jako vyrovnaný. Dále se uvádí, že se nestanovuje povinnost sledovat realizované příjmy a výdaje v třídění podle vyhlášky o rozpočtové skladbě, byť by tyto údaje poskytovaly podrobnější údaje o jejich hospodaření, není stanovena povinnost pro příspěvkovou organizaci schvalovat změny v jejím rozpočtu, tedy provádět rozpočtová opatření, která by musel schvalovat zřizovatel, a to v důsledku vysoké administrativní zátěže. Pokud se rozpočet příspěvkové organizace nemá upravovat v průběhu roku, není možné jej pak vyhodnotit!
Naopak navrhovaná úprava ukotvuje povinnost vést rozpočet příjmů a výdajů na rozpočtový rok, jímž se řídí financování činnosti příspěvkové organizace. Zdůvodnění uvedené v důvodové zprávě nekoresponduje s navrhovanou úpravou.
Vzhledem k tomu, že součástí předloženého návrhu zákona není metodický postup Ministerstva financí, který by propojil oblast účetnictví s rozpočtem, není možné s navrhovanou úpravou souhlasit. V návaznosti na to se generují dotazy typu, co konkrétně budou zahrnovat „příjmy a výdaje“ v případě, kdy peněžní fondy u příspěvkových organizací tvořeny nebudou a co v případě, že tvořeny budou…?
Vysvětleno.
Je potřeba vysvětlit, že dle současné právní úpravy PO nepodléhají vyhlášce o rozpočtové skladbě. Připomínka v části „Nahrazením slov „výnosů a nákladů“ slovy „příjmů a výdajů“ nedochází ke zrušení povinnosti příspěvkové organizace rozpočtovat příjmy a výdaje dle platné vyhlášky o rozpočtové skladbě“ proto neodpovídá platnému právnímu stavu.
V této souvislosti je však potřeba upozornit, že v reakci na požadavek na sjednocení struktury schvalovaného rozpočtu došlo k zásadnímu posunu oproti původně předkládané variantě. Nově tak budou příspěvkové organizace provádět rozpis schváleného rozpočtu, a to v třídění podle nejnižších jednotek druhového třídění rozpočtové skladby.
Pokud se týká hodnocení plnění rozpočtu, v reakci mj. i na tuto připomínku byla nově sjednocena i tato úprava. Příspěvkové organizace budou svému zřizovateli předkládat závěrečný účet. Rozsah a strukturu závěrečného účtu stanoví zřizovatel.
Poté, co budou navrhované změny publikovány ve sbírce zákonů, je ze strany MF plánováno vydání metodického pokynu k sestavování rozpočtů příjmů a výdajů, jehož součástí bude mimo jiné přechod z rozpočtu nákladů a výnosů na rozpočet příjmů a výdajů, doporučené struktury rozpočtu příjmů a výdajů, a to i s ohledem na oblasti hlavní činnosti vykonávané příspěvkovými organizacemi (např. školství, kultura, zdravotnictví), stanovení výše peněžních prostředků k rozdělení do fondů příspěvkových organizací, tvorby a čerpání peněžních fondů a souvislosti s účetními postupy. Navíc Ministerstvo financí připravuje školení pro zástupce příspěvkových organizací a zřizovatelů na jednotlivých krajských úřadech.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
57.
Krajský úřad Moravskoslezského kraje
3.
Z
3. ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKA – nad rámec předloženého návrhu
Navrhujeme vložit nový novelizační bod, jehož předmětem by bylo zrušení § 28 odst. 6 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.
Toto ustanovení zní:
„Pokud se prostředky poskytnuté podle odstavce 5 nespotřebují do konce kalendářního roku, převádějí se do rezervního fondu jako zdroj financování v následujících letech a mohou se použít pouze na stanovený účel. V rezervním fondu se tyto zdroje sledují odděleně. Prostředky, které na stanovený účel nebyly použity, podléhají finančnímu vypořádání se státním rozpočtem za rok, ve kterém byl splněn účel, na který byla dotace poskytnuta.“
Odůvodnění:
V připravované novele zákona o rozpočtových pravidlech i nadále zůstává nezměněn § 28 odst. 6. Domníváme se, že toto ustanovení zákona je nadbytečné, neboť tyto prostředky lze účetně oddělit i bez převodu do rezervního fondu, účetně oddělujeme i jiné nespotřebované příspěvky a dotace, např. účelový neinvestiční příspěvek zřizovatele či dotace poskytnutá z jiného územně samosprávného celku.
Doporučujeme postupovat v souladu s Českým účetním standardem 703 – Transfery, kde je spotřebovaná dotace a její zůstatek řešen dohadnými účty a účty příštích období i v kontextu připravované této novely není povinnost tvořit rezervní fond.
Vyhověno.
Povinnost uložená v předmětném ustanovení § 28 odst. 6 byla bez náhrady zrušena. V návrhu novely je tak nově na tomto místě upravena povinnost PO sestavovat závěrečný účet.
Protože se jedná o peněžní fondy, budou z pohledu účetnictví tyto fondy, pokud budou zřízeny, vykazovány pouze v aktivech, nikoliv také v pasivech. Samotný převod nespotřebované části dotace do rezervního fondu bude znamenat pouze převod peněžních prostředků bez dalších účetních zápisů. Účetní jednotka bude postupovat v souladu se současnými účetními postupy stanovenými v ČÚS č. 703 – Transfery.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
57.
Krajský úřad Moravskoslezského kraje
4.
Z
4. ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKA
K části padesáté třetí návrhu zákona – změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
K čl. LV bodu 37
Novelizovaný § 30 odst. 1 zní:
„Rezervní fond se tvoří z kladného rozdílu příjmů a výdajů příspěvkové organizace na základě schválení jeho výše zřizovatelem po skončení roku, sníženého o případné převody do fondu odměn. Součástí příjmů je i příspěvek zřizovatele na provoz. Rozdělení kladného rozdílu příjmů a výdajů do rezervního fondu a do fondu odměn schvaluje zřizovatel. Zdrojem rezervního fondu mohou být též peněžní dary a prostředky převedené podle § 28 odst. 6.“
S ohledem na nevysvětlení tvorby a použití rezervního fondu ze strany Ministerstva financí nesouhlasíme s navrhovanou novelizací § 30 odst. 1.
Odůvodnění:
Záměrem této právní úpravy by měla být správnost vykazování dat za celou veřejnou korporaci. Předem však nedošlo k prodiskutování řady dotazů, které generují spoustu nezodpovězených otázek. Příklady jsou uvedeny níže.
1. V případě tvorby rezervního fondu se bude jednat pouze o příjmy neinvestiční nebo i investiční?
2. Kde se zařadí např. poskytnutí úvěrů, splátka úvěrů, uzavření terminovaného vkladu, zda se bude jednat pouze o příjmy neinvestiční.
3. Kladný rozdíl mezi příjmy a výdaji by se generoval jak, když nebude docházet k dílčím rozpočtovým opatřením?
4. Pokud by struktura příjmů a výdajů závisela na zřizovateli, je to nesystémové, každý zřizovatel bude mít jiný pohled.
5. Co poskytovatel software, bude každému zřizovateli definován účetní software jinak?
6. Z toho vyplývá, že softwarově asi zajistit nepůjde a bylo by krokem zpět, pokud by organizace měly sledovat mimoúčetně, například v Excel.
7. Měl by se rezervní fond tvořit z kladného rozdílů příjmů a výdajů za rok 2024 v roce 2025, dle novelizace zákona, nebo bude v přechodných ustanoveních stanovena jiná účinnost?
8. V návaznosti na ustanovení § 28 odst. 2 (orgán kraje schvaluje rozpočet příspěvkové organizace) a ustanovení § 30 odst. 1 má zřizovatel povinnost po skončení roku schválit pouze kladný rozdíl příjmů a výdajů jako tvorbu rezervního fondu. Jak zřizovatel zjistí rozdíl příjmů a výdajů, když tuto informaci nelze zjistit z účetní závěrky a současně kdy nemá docházet k aktualizaci rozpočtu u příspěvkové organizace z důvodu administrativní zátěže?
9. V rámci vyrovnávací platby má kraj posoudit či zamezit/omezit vytvoření zisku, což lze pouze při využití kategorií nákladů a výnosů, nikoliv příjmů a výdajů, které by časově de facto nekorespondovaly (nebo nemusely korespondovat) s obdobím, za které je vyrovnávací platba posuzována.
Doporučujeme nejdříve zpracovat metodické postupy Ministerstva financí k tvorbě a čerpání fondů z pohledu rozpočtu a další právní předpisy tak, aby došlo ke správné interpretaci výsledku hospodaření příspěvkových organizací a následnému správnému vykazování dat za veřejnou správu.
Vysvětleno, částečně vyhověno.
Povinnost uložená v předmětném ustanovení § 28 odst. 6 byla bez náhrady zrušena. V návrhu novely je tak nově na tomto místě upravena povinnost PO sestavovat závěrečný účet.
Je potřeba upozornit, že řada závěrů KÚ MK nesouvisí s předkládaným materiálem, a proto na ně nebude reagováno.
Poté, co budou navrhované změny publikovány ve sbírce zákonů, je ze strany MF plánováno vydání metodického pokynu k sestavování rozpočtů příjmů a výdajů, jehož součástí bude mimo jiné přechod z rozpočtu nákladů a výnosů na rozpočet příjmů a výdajů, doporučené struktury rozpočtu příjmů a výdajů, a to i s ohledem na oblasti hlavní činnosti vykonávané příspěvkovými organizacemi (např. školství, kultura, zdravotnictví), stanovení výše peněžních prostředků k rozdělení do fondů příspěvkových organizací, tvorby a čerpání peněžních fondů a souvislosti s účetními postupy. Navíc Ministerstvo financí připravuje školení pro zástupce příspěvkových organizací a zřizovatelů na jednotlivých krajských úřadech.
Tvorba a použití rezervního fondu budou zpřesněny a bližší objasnění bude uvedeno v důvodové zprávě.
1. Rezervní fond a fond odměn bude tvořen nevyužitými peněžními prostředky. Stanovení výše nevyužitých peněžních prostředků bude na příspěvkové organizaci a jejich výše bude schvalována zřizovatelem. Nevyužitými peněžními prostředky v rozpočtovém roce se pro účely tvorby rezervního fondu a fondu odměn ve své podstatě rozumí kladný rozdíl příjmů a výdajů upravený o příjmy a výdaje, které souvisí s tvorbou a čerpáním peněžních fondů, úhradou dluhů v lednu následujícího roku a o příjmy, které jsou vázány, např. přijaté provozní zálohy. Pokud bude příspěvková organizace tvořit fond investic, jehož zdrojem jsou „investiční příjmy“, je zřejmé, že tyto peněžní prostředky nemohou být znovu rozděleny do rezervního fondu nebo fondu odměn. V případě, že tyto fondy nebudou zřízeny, mezi příjmy k „rozdělení“ do peněžních fondů budou i „investiční příjmy“ (např. příjmy z prodeje dlouhodobého hmotného majetku ve vlastnictví příspěvkové organizace, pokud nejsou účelově vázány).
2. Upozorňujeme, že příspěvková organizace nemůže poskytovat úvěry. Pokud se jedná o přijaté půjčené peněžní prostředky, bude se v daném případě postupovat obdobně jako u ÚSC, bude se tedy jednat o financování, nikoliv o příjem, obdobně jako v účetnictví se nejedná o výnos.
3. Pro rozdělování peněžních prostředků do peněžních fondů je podstatné znát skutečnou výši peněžních prostředků ke konci roku, nikoliv rozpočet nebo upravený rozpočet příjmů a výdajů. Současné znění zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů v případě sestavování rozpočtů nákladů a výnosů také nestanoví povinnost provádět rozpočtová opatření při změně rozpočtu. Je to tedy na zřizovateli, jestli se změny rozpočtu budou provádět rozpočtovými opatřeními. Právní úprava tuto povinnost nestanoví.
4. V reakci na tuto připomínku a zejména s ohledem na požadavek na sjednocení struktury schvalovaného rozpočtu došlo k zásadnímu posunu oproti původně předkládané variantě. Nově tak budou příspěvkové organizace provádět rozpis schváleného rozpočtu, a to v třídění podle nejnižších jednotek druhového třídění rozpočtové skladby.
5. a 6. Připomínka nesouvisí s navrhovaným materiálem a považujeme ji za nedůvodnou.
7. Přechodné ustanovení bude zváženo, přičemž upozorňujeme na skutečnost, že účinnosti novela zákona č. 250/2000 Sb. nabude nejdříve k 1. 1. 2026.
8. Smyslem fondů příspěvkových organizací bylo a je vytvoření „kupičky“ peněz na stanovený účel, tedy jedná se o peněžní fondy, což je uvedeno i v současném znění zákona a pospáno v důvodové zprávě. Peněžní fondy tak mohou být již v současné době tvořeny pouze peněžními prostředky, tedy příjmy, a nikoliv výnosy založenými na akruální bázi. Není možné vytvořit peněžní fond z výnosů, resp. zlepšeného výsledku hospodaření, pokud nedojde k inkasu pohledávky, resp. ke krytí zlepšeného výsledku hospodaření (zisk) peněžními prostředky. A protože koncepce peněžních fondů se neopouští (nezavádí se kapitálové fondy) je nezbytné provést terminologické sladění. V současné době může být tvořen rezervní fond ze zlepšeného výsledku hospodaření pouze tehdy a v takové výši, která je kryta peněžními prostředky. Zlepšený výsledek hospodaření, pokud není kryt peněžními prostředky, musí být převeden na nerozdělený zisk minulých let. Také úhrada ztráty použitím peněžního fondu nedává smysl, neboť příspěvková organizace musí převádět peněžní prostředky do provozu, přičemž ztráta vznikne z důvodu neprofinancovaných odpisů a peněžní prostředky nejsou aktuálně potřeba. Z výše uvedeného proto vyplývá, že pokud se v současné době nezjistila výše disponibilních peněžních prostředků určená k rozdělení do peněžních fondů, nemohly být tvořeny peněžní fondy v souladu se zákonem.
10. Předložený návrh nic nemění na vykazování nákladů a výnosů ve výkazu zisku a ztráty (výsledovce) v rámci účetní závěrky, ani na pravidlech nákladových kalkulací jednotlivých služeb v režimu financování vyrovnávací platbou. Stanovuje peněžní bázi finančního plánování a řízení pro organizace jako celky. Pro posouzení potřeby peněžních prostředků je při řádném hospodaření vhodné vycházet z hodnotového vyjádření poskytovaných veřejných služeb organizací, tedy vyjádření kalkulací úplných vlastních nákladů, tj. na akruální bázi.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
57.
Krajský úřad Moravskoslezského kraje
5.
Z
5. ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKA
K části padesáté třetí návrhu zákona – změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
K čl. LV bodu 38
Novelizovaný § 30 odst. 2 písm. b) zní:
„(2) Rezervní fond, s výjimkou účelově určených peněžních darů a prostředků převedených
podle § 28 odst. 6, používá příspěvková organizace
b) k časovému překlenutí dočasného nedostatku peněžních prostředků“
V návaznosti na to, že nedošlo k objasnění tvorby a použití rezervního fondu ze strany Ministerstva financí, nesouhlasíme s navrhovanou novelizací § 30 odst. 2 písm. b).
Odůvodnění:
Předpokládáme, že úmyslem této právní úpravy by měla být správnost vykazování informací za všechny veřejnoprávní korporace. Předem však nedošlo k prodiskutování řady dotazů, které produkují spoustu nezodpovězených otázek, např.: znamená to, že organizace rezervní fond používala pouze v případě nedostatku finančních prostředků, že odpadne možnost použití rezervního fondu z důvodu hrozící účetní ztráty?
Vysvětleno, částečně vyhověno.
Povinnost uložená v předmětném ustanovení § 28 odst. 6 byla bez náhrady zrušena. V návrhu novely je tak nově na tomto místě upravena povinnost PO sestavovat závěrečný účet.
Z platného znění § 30 odst. 2 písm. b) („k časovému překlenutí dočasného nesouladu mezi výnosy a náklady“) a ze slov „k časovému překlenutí“ lze dovodit, že prostředky RF lze použít v průběhu rozpočtového roku při dočasném nedostatku výnosů k úhradě nákladů. Z dočasnosti použití prostředků vyplývá, že mají být do RF vráceny.
Tvorba a použití rezervního fondu budou zpřesněny a bližší objasnění bude uvedeno v důvodové zprávě.
Na otázku: znamená to, že organizace rezervní fond používala pouze v případě nedostatku finančních prostředků, že odpadne možnost použití rezervního fondu z důvodu hrozící účetní ztráty? Lze odpovědět: ANO
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
57.
Krajský úřad Moravskoslezského kraje
6.
Z
6. ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKA
K části sté třicáté první (účinnost) a části padesáté třetí návrhu zákona – změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
K čl. CXXXV
Máme za to, že účinnost tohoto zákona by měla být navázána na účinnost nového zákona o účetnictví, který ještě neprošel legislativním procesem (zejména projednáním v Parlamentu České republiky) a je tedy zřejmě nereálné, aby většina ustanovení nabyla účinnosti již dnem 1. 1. 2025.
Vyhověno.
Ohledně nabytí účinnosti novely rozpočtových pravidel územních rozpočtů vyhovujeme připomínce a uvádíme, že vzhledem k tomu, že k nabytí účinnosti nového zákona o účetnictví dojde nejdříve od 1. 1. 2026, tak nabytí účinnosti novely rozpočtových pravidel územních rozpočtů bude tento okamžik kopírovat. Reálně tak dojde k sestavování rozpočtu příspěvkové organizace na bázi příjmů a výdajů nejdříve v roce 2026, a to při sestavování rozpočtu na rok 2027.
57.
Krajský úřad Moravskoslezského kraje
7.
D
Doporučující připomínky
1. PŘIPOMÍNKA
K části padesáté třetí návrhu zákona – změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
K čl. LV bodu 16
V § 16 odst. 3 písm. d) a e) navrhujeme za slovo „hospodaření“ doplnit slova „k 31.12. předchozího roku“.
Odůvodnění:
Navrhovanou úpravu doporučujeme z důvodu odlišení, že nelze použít kladný zůstatek hospodaření k jakémukoliv aktuálnímu dni v běžném roce, ale pouze k 31. 12.
Nevyhověno.
Rozpočtové opatření se proto musí učinit i v případě zapojení úvěrových prostředků, či zůstatku z minulých let, a to bez ohledu na skutečnost, zda k zapojení dochází v průběhu roku, či na jeho konci. ÚSC by měly mít možnost si použít kladný zůstatek kdykoliv, kdy to potřebují. Proto nesouhlasíme s tím, aby mohly ÚSC použít kladný zůstatek pouze k 31.12.
57.
Krajský úřad Moravskoslezského kraje
8.
D
2. PŘIPOMÍNKA
K části padesáté třetí návrhu zákona – změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
K čl. LV bodu 23
V § 21 odst. 2 písm. b) navrhujeme upřesnit text „jinými osobami“
Odůvodnění:
Doporučujeme konkretizovat, co se rozumí „jinými osobami“, a to z důvodu eliminace chybného výkladu zákona.
Vyhověno.
Důvodová zpráva bude upravena. V případech, kdy tak stanoví zvláštní právní předpis, se jedná jak o právnické, tak o fyzické osoby, např.: odškodnění dle níže uvedených zákonů:
Zákon č. 115/2000 Sb. o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy;
Vyhláška č. 464/2016 Sb. o postupu při poskytování dotace ze státního rozpočtu na přijetí opatření ke snížení míry ozáření z přítomnosti radonu a jeho produktů přeměny ve vnitřním ovzduší staveb pro bydlení a pobyt veřejnosti a na přijetí opatření ke snížení obsahu přírodních radionuklidů v pitné vodě určené pro veřejnou potřebu;
Nařízení vlády č. 165/1997 Sb., o vyplacení jednorázové náhrady ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem.
Cílem je, aby „průtokové transfery“, které kraj zprostředkovává, byly rozpočtově neutrální.
57.
Krajský úřad Moravskoslezského kraje
9.
D
3. PŘIPOMÍNKA
K části sté jedenácté – změna občanského zákoníku
K čl. CXV bodu 7
Podle návrhu novely se zrušuje poslední věta v § 205 odst. 1, tedy věta „Likvidátor k účetní závěrce připojuje podpisový záznam.“
Podle důvodové zprávy je předmětem změny „přesun časového okamžiku sestavení účetní závěrky předkládané současně s konečnou zprávou do druhého odstavce“. Každopádně okamžik sestavení účetní závěrky není v poslední, ale předposlední větě, takže správně by se měly zrušit poslední a předposlední věta. Tomu odpovídá i to, jak je změna zachycena v dokumentu „Text částí zákonů v platném znění s vyznačením navrhovaných změn a doplnění“, kde jsou vyškrtnuty obě věty.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu se smyslem připomínky.
57.
Krajský úřad Moravskoslezského kraje
10.
D
4. PŘIPOMÍNKA
K části sté dvanácté – změna zákona o obchodních korporacích
K čl. CXVI bodu 8
Podle návrhu se má v § 36 odst. 3 mj. zrušit slovo „účetních“, to už je ale v příslušném odstavci není.
„(3) Vypořádací podíl se stanoví ke dni zániku účasti společníka v obchodní korporaci, a to z vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka v obchodní korporaci. To neplatí, liší-li se podstatně reálná hodnota majetku společnosti od jeho ocenění v účetnictví. V takovém případě se při určení vypořádacího podílu vychází z reálné hodnoty majetku snížené o výši dluhů vykázaných v účetní závěrce podle věty první.“
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu se smyslem připomínky.
57.
Krajský úřad Moravskoslezského kraje
11.
D
5. PŘIPOMÍNKA
K části sté dvanácté – změna zákona o obchodních korporacích
K čl. CXVI bodu 37
Podle návrhu se mají v § 229 odst. 2 slova „z vlastních zdrojů“ nahradit slovy „jiných částí vlastního kapitálu“ - jde o špatný odkaz, mají se nahradit v odstavci 3, nikoliv v odstavci 2.
„(2) Mají-li takto vzniknout nové podíly, musí vzniknout nový podíl všem společníkům, a to v poměru výše jejich dosavadních podílů.
(3) Společník se může postupem podle § 221 vzdát práva podílet se na zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů podle odstavce 2 jen do rozhodnutí valné hromady rozhodující o tomto zvýšení; částka, o niž se základní kapitál zvyšuje, tím není dotčena, a rozdělí se mezi ostatní společníky podle odstavce 2. Toto vzdání se práva má účinky i vůči každému dalšímu nabyvateli tohoto společníkova podílu.“
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu se smyslem připomínky.
57.
Krajský úřad Moravskoslezského kraje
12.
D
6. PŘIPOMÍNKA
IV. Důvodová zpráva, II. Zvláštní část, K části padesáté třetí – změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
K čl. LV bodu 16 (§ 16 odst. 3 písm. c) a d))
Navrhujeme upravit text nadpisu: z „K bodu 16 (§ 16 odst. 3 písm. c) a d))“ na „K bodu 16 (§ 16 odst. 3 písm. d) a e))“.
Odůvodnění:
Jedná se zřejmě o administrativní chybu v textu.
Vyhověno.
Důvodová zpráva byla v souladu s připomínkou.
59.
Krajský úřad Pardubického kraje
1.
Z
Zásadní připomínka:
Nesouhlasíme s tím, že úprava § 28 odst. 2, 3, 8, 9 písm. a), odst. 15, § 29 až § 33 zákona č. 250/2000 Sb. souvisí s návrhem nového zákona o účetnictví a požadujeme předložení takto významné změny v samostatném připomínkovém řízení s podrobnou důvodovou zprávou a s pozdějším navrhovaným termínem platnosti a účinnosti této novely (nejdříve od 1. 1. 2027).
Doporučujeme nejprve upravit nevhodná ustanovení, týkající se tvorby a čerpání fondů v zákonných předpisech, vypracovat metodiku správné interpretace výsledku hospodaření PO a metodiku stanovení ukazatelů finančního zdraví pro posouzení ekonomické situace příspěvkových organizací a pro hmotnou zainteresovanost ředitelů příspěvkových organizací. Tento záměr by neměl finanční dopad a měl by vést k lepší vypovídací schopnosti výkazu Výkaz zisku a ztráty příspěvkové organizace, případně k využití pro účinnější řízení příspěvkové organizace ze strany zřizovatele.
Zdůvodnění
Navrhovaná změna § 28 odst. 2, 3, 8, 9 písm. a), odst. 15, § 29 až § 33 zákona č. 250/2000 Sb. nesouvisí se změnami nového zákona o účetnictví, kdy je nutné zmínit, že účetnictví jako takové řeší aktivum, dluh, vlastní kapitál, náklad a výnos, tzn. nikoliv příjmy a výdaje. V poslední verzi návrhu zákona o účetnictví se uvádí, že je zvažováno zavedení výkazu o financování neziskové účetní jednotky a jeho užití nebo by dané informace byly uvedeny v příloze.
Aktuálně se jeví, že informace uvedené v důvodové zprávě, že navrhovaná právní úprava rovněž nestanovuje povinnost sledovat realizované příjmy a výdaje příspěvkových organizací v třídění podle vyhlášky o rozpočtové skladbě, a to z důvodu nezavádění nové administrativní zátěže, byť tyto údaje by poskytovaly podrobnější údaje o jejich hospodaření, nejsou kompatibilní s informací uvedenou v nové verzi zákona o účetnictví, protože pokud má být výkaz o financování neziskové účetní jednotky nebo obsahem výkazu Příloha stanoven novým zákonem o účetnictví, prováděcí vyhláškou by takový výkaz potažmo údaje v části výkazu musely dostat jasnou strukturu.
Návrh zcela mění přístup ke způsobu řízení ekonomiky příspěvkové organizace, kdy aktuální báze nákladů a výnosů má být nahrazena příjmy a výdaji. Jak uvádí samotná důvodová zpráva, prostřednictvím této úpravy dochází ke změně koncepce sestavování rozpočtů a střednědobých výhledů příspěvkových organizací, kdy nově bude příspěvková organizace namísto plánu nákladů a výnosů sestavovat plán příjmů a výdajů.
S ohledem na skutečnost, že desetiletí jsou zřizované organizace řízeny na bázi nákladů a výnosů, nemůžeme bez jasně definované metodiky od MF, a to jaká je představa výkazu o financování a k převodovým můstkům vyhodnotit jako relevantní informaci v důvodové zprávě, že „tato změna přinese jednodušší způsob stanovení potřebné výše příspěvku na provoz ze strany zřizovatele, neboť ten bude mít lepší povědomí o reálné cash-flow situaci dané příspěvkové organizace“. Už jen tím, že organizace nyní nejsou povinny zaznamenávat v účetní větě u peněžního toku jakékoliv členění příjmů a výdajů, nemají softwary, které toto umožňují, nemusí z těchto údajů generovat výstupy (ať již jako samostatný výkaz nebo součást výkazu Příloha), je nutné vyhodnotit, že pro samotné příspěvkové organizace tato změna přinese významné personální zatížení (každá účetní věta se rozšíří o nový, popř. nové údaje) a finanční zatížení (je nutné předpokládat, že ne všechny softwarové společnosti, které dodávají software příspěvkovým organizacím, budou chtít tento přechod realizovat a organizace budou muset přejít k jiné softwarové společnosti, která rozpočtovou problematiku má implementovánu).
Před samotným spuštěním této „reformy“ týkající se změny koncepce sestavování rozpočtů příspěvkových organizací chceme znát od MF jasně definované praktické kroky, které je nutné zajistit k zabezpečení plynulého přechodu z akruální báze na bázi cash flow:
· jak bude naloženo s nekrytými fondy (rozpuštění do výnosů nám přijde nekoncepční a neadekvátní),
· jak bude naloženo s nerozdělenou ztrátou,
· jak z roku na rok správně přejít z řízení na bázi nákladů a výnosů na bázi příjmů a výdajů (prakticky v příkladu na účetních výkazech příspěvkové organizace)
· jaké konkrétní členění příjmů, výdajů a financování bude po příspěvkových organizacích ze strany MF legislativně vyžadováno (dle textu aktuálního návrhu zákona o účetnictví), nebo očekáváno (doporučení MF). Není možné, jak důvodová zpráva uvádí, očekávat, že strukturu a detail rozpočtu příjmů a výdajů si bude řešit zřizovatel podle jeho potřeb. Zřizovatelé, a to i Jihočeský kraj, tyto potřeby nemají a očekávají metodický postup od MF ČR. Pro zřizovatele i organizace to aktuálně znamená jen další administrativní zátěž a odklon od původního záměru, kdy prioritním výkazem pro řízení organizace se měl stát dle MF v rámci reformy účetnictví státu v roce 2010 Výkaz zisku a ztráty (nově Výkaz o výsledku hospodaření) a výkaz Rozvaha a Příloha (podrozvahové účty). Po 14 letech od reformy se naopak navyšují požadavky v oblasti údajů uváděných u územních celků ve finančním výkazu FIN 2-12 M a nově se chce zavést další rozpočtová evidence i u příspěvkových organizací.
Zároveň dochází k velmi významným změnám v oblasti fondového hospodaření. Tyto záležitosti též nijak nesouvisí s potřebami zavedení nového zákona o účetnictví. Je nutné zmínit, že naopak zákon o účetnictví primárně pracuje akruálním principem, tzn. pojmy náklady a výnosy, tzn. problematika řešená v připomínkovém řízení věcně řeší zcela jiný záměr. Je nutné takto závažnému tématu věnovat větší pozornost, kdy zřizovatelé nejsou připraveni na takovouto „revoluci“ v oblasti řízení svých příspěvkových organizací. Na nevhodnost některých ustanovení v rámci zákona č. 250/2000 Sb., např. § 28 odst. 6 a § 30 odst. 1, a vyhlášky č. 410/2009 Sb., např. § 66 odst. 8 (odpis nekrytého fondu investic), bylo již v rámci připomínkových řízení roky upozorňováno a prozatím bez jakékoliv reakce. Nemohlo být tedy vůbec posouzeno, jaký pozitivní dopad by měly tyto úpravy na vypovídací schopnost výkazu Výkaz zisku a ztráty příspěvkových organizací.
Tato připomínka je zásadní.
Částečně vyhověno, vysvětleno.
Ohledně nabytí účinnosti novely rozpočtových pravidel územních rozpočtů částečně vyhovujeme připomínce a uvádíme, že vzhledem k tomu, že k nabytí účinnosti nového zákona o účetnictví dojde nejdříve od 1. 1. 2026, bude nabytí účinnosti novely rozpočtových pravidel územních rozpočtů tento okamžik kopírovat. Reálně tak dojde k sestavování rozpočtu příspěvkové organizace na bázi příjmů a výdajů nejdříve v roce 2026, a to při sestavování rozpočtu na rok 2027.
Právě touto novelou dochází k úpravě dosavadních ustanovení týkajících se tvorby a čerpání fondů v rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Smyslem fondů příspěvkových organizací bylo a je vytvoření „kupičky“ peněz na stanovený účel, tedy jedná se o peněžní fondy, což je uvedeno i v současném znění zákona a pospáno v důvodové zprávě. Peněžní fondy tak mohou být tvořeny pouze peněžními prostředky, tedy příjmy, a nikoliv výnosy založenými na akruální bázi. Není možné vytvořit peněžní fond z výnosů, resp. zlepšeného výsledku hospodaření, pokud nedojde k inkasu pohledávky, resp. ke krytí zlepšeného výsledku hospodaření (zisk) peněžními prostředky. A protože koncepce peněžních fondů se neopouští (nezavádí se kapitálové fondy) je nezbytné provést terminologické sladění, a to právě v okamžiku, kdy tyto prvky účetní závěrky náklad, výnos a výsledek hospodaření jsou nově definovány v novém zákoně o účetnictví. Již v současné době může být tvořen rezervní fond ze zlepšeného výsledku hospodaření pouze tehdy a v takové výši, která je kryta peněžními prostředky. V současné době mnohokrát není ani možné naplnit dikci samotného zákona. Zlepšený výsledek hospodaření, pokud není kryt peněžními prostředky, musí být převeden na nerozdělený zisk minulých let. Také úhrada ztráty použitím peněžního fondu nedává smysl, neboť příspěvková organizace musí převádět peněžní prostředky do provozu, přičemž ztráta vznikne z důvodu neprofinancovaných odpisů a peněžní prostředky nejsou aktuálně potřeba. Z tohoto vyplývá, že pokud se neopouští koncepce peněžních fondů, musí se provést úprava i samotného rozpočtování na bázi příjmů a výdajů. Není možné rozpočtovat náklady a výnosy, a přitom tvořit peněžní fond peněžními prostředky.
Provedení terminologického sladění, jehož přímým důsledkem je přechod na bázi příjmů a výdajů u příspěvkových organizací, je proto nezbytné. Okamžikem nabytí účinnosti nového zákona o účetnictví a právě vymezením prvků účetní závěrky náklad a výnos by se tyto pojmy v rozpočtových pravidlech územních rozpočtů staly z dlouhodobého hlediska stěží použitelnými pro hospodaření příspěvkových organizací a zejména pro tvorbu a čerpání peněžních fondů. Příspěvkové organizace na denní bázi realizovaly, realizují a budou realizovat příjmy a výdaje, tudíž v případě jejich plánování se nemůže jednat o tak zásadní změnu, se kterou si příspěvkové organizace neporadí a už vůbec ne jejich zřizovatelé. Právě zřizovatelé příspěvkových organizací znají velice dobře postup sestavování rozpočtů na bázi příjmů a výdajů, které vyjadřují skutečnou potřebu peněžních prostředků na rozpočtový rok. K výraznému dlouhodobému nárůstu administrativní zátěže tímto nedojde. K určitému jednorázovému zvýšení administrativní zátěže dojde v rámci přizpůsobení se novelizované rozpočtové legislativě.
Ministerstvo financí plánuje vydání metodického pokynu k sestavování rozpočtů příjmů a výdajů, jehož součástí bude mimo jiné přechod z rozpočtu nákladů a výnosů na rozpočet příjmů a výdajů, doporučené struktury rozpočtu příjmů a výdajů, a to i s ohledem na oblasti hlavní činnosti vykonávané příspěvkovými organizacemi (např. školství, kultura, zdravotnictví), stanovení výše peněžních prostředků k rozdělení do fondů příspěvkových organizací, tvorby a čerpání peněžních fondů a souvislosti s účetními postupy.
Poté, co budou navrhované změny publikovány ve sbírce zákonů, je ze strany MF plánováno vydání metodického pokynu k sestavování rozpočtů příjmů a výdajů, jehož součástí bude mimo jiné přechod z rozpočtu nákladů a výnosů na rozpočet příjmů a výdajů, doporučené struktury rozpočtu příjmů a výdajů, a to i s ohledem na oblasti hlavní činnosti vykonávané příspěvkovými organizacemi (např. školství, kultura, zdravotnictví), stanovení výše peněžních prostředků k rozdělení do fondů příspěvkových organizací, tvorby a čerpání peněžních fondů a souvislosti s účetními postupy. Navíc Ministerstvo financí připravuje školení pro zástupce příspěvkových organizací a zřizovatelů na jednotlivých krajských úřadech.
K jednotlivým krokům přechodu z akruální báze rozpočtování na peněžní bázi rozpočtování:
• případné nekrytí fondů (k čemuž by nemělo vůbec docházet, pokud se jedná o peněžní fondy podle zákona) bude rozpuštěno rozvahově;
• příspěvkové organizace jsou zřizovány zpravidla pro takové činnosti, které jsou zpravidla neziskové, tudíž ztrátové hospodaření (neplést se schodkem peněžních prostředků) u příspěvkové organizace by nemělo být neobvyklé a často k němu dochází (a to zejména z titulu neprofinancovaných odpisů). Přestože není s ohledem na současné nevhodné postupy účtování vykazována ztráta (např. nařízený odvod peněžních prostředků přijatých na odpisy v příspěvku na provoz z fondu investic do rozpočtu zřizovatele, výsledkové rozpouštění nekrytého fondu investic, použití rezervního fondu účtovaného do výnosů); pokud je hospodaření příspěvkové organizace ztrátové, tato ztráta bude přeúčtována na neuhrazenou ztrátu minulých let, kdy je nezbytné znát příčinu vzniku ztráty. Pokud se jedná o ztrátu z titulu odpisů, ztráta vyjadřuje nedostatečné každoroční profinancování reprodukce majetku a znamená budoucí požadavek na poskytnutí investičního příspěvku ze strany zřizovatele; navíc peněžní rezervní fond nemůže být použit na úhradu ztráty - k tomuto účelu slouží kapitálové fondy, což je ve své podstatě také problematické,
• přechod na rozpočet příjmů a výdajů bude řešen v metodickém pokynu,
• V reakci na tuto připomínku a zejména s ohledem na požadavek na sjednocení struktury schvalovaného rozpočtu došlo k zásadnímu posunu oproti původně předkládané variantě. Nově tak budou příspěvkové organizace provádět rozpis schváleného rozpočtu, a to v třídění podle nejnižších jednotek druhového třídění rozpočtové skladby.
Navíc v souvislosti s novým zákonem o účetnictví a úpravou postupů účtování o fondech dojde k vykazování skutečných výsledků hospodaření, které budou většinou ztrátové, pokud nebude zajištěno zejména každoroční profinancování reprodukce majetku. Tudíž i díky této změně rozpočtování nebude tak zásadní negativní dopad vykazovaných ztrát a jejich vysvětlování, protože se bude sestavovat, schvalovat a vyhodnocovat rozpočet příjmů a výdajů, který bude vyjadřovat skutečnou potřebu peněžních prostředků na rozpočtový rok.
Povinnost uložená v předmětném ustanovení § 28 odst. 6 byla bez náhrady zrušena. V návrhu novely je tak nově na tomto místě upravena povinnost PO sestavovat závěrečný účet.
V neposlední řadě lze dodat, že úpravy SW si vyžádá i samotný přechod na NZÚ.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
60.
Krajský úřad Plzeňského kraje
1.
Z
Zásadní připomínka:
1. K části padesáté třetí návrhu zákona – změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
· ust. § 16 odst. 2 – Navrhované změny, kterými dojde k podstatnému snížení administrativní zátěže v případě změny rozpočtu podle § 28 odst. 15
Ve vámi navrhované změně, resp. vysvětlení v bodu 86 důvodové zprávy, kdy s odkazem na § 28 odst. 15 rozpočet zřizovatele zprostředkovává vztah příspěvkové organizace ke státnímu rozpočtu (apod.), nespatřujeme žádné podstatné snížení administrativní zátěže členů orgánů územních samosprávných celků (zastupitelstvo / rada), neboť v přípravě podkladů pro schválení rozpočtové změny, či přípravy podkladů pro informování příslušného orgánu prostřednictvím úřadu není podstatných rozdílů. Administrativní náročnost zpracování obou dokumentů je shodná, projednání předložených materiálů taktéž, liší se jen svými výroky (schválení / bere na vědomí). Předpokládáme, že autor neměl na mysli informovat příslušné orgány ústně, či e-mailem apod.
Možnou cestou by bylo provedení „pouze“ rozpočtové změny, kterou provádí úřad (nikoliv formou rozpočtového opatření). Tento postup by však musel být přesně legislativně vymezen, či popsán, že se v těchto případech nejedná o zprostředkování vztahu zřizovatele a příspěvkových organizací ke státnímu rozpočtu. Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Navrhovanou změnou dochází ke snížení administrativní zátěže členů volených orgánů, nikoliv úředníků připravujících materiály pro jednání zastupitelstva. V důsledku nabytí účinnosti navrhovaných změn tak budou členové volených orgánů o změnách rozpočtu pouze informováni, díky čemuž nebudou o každé jednotlivé změně hlasovat (např. korunové vratky dotace).
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
60.
Krajský úřad Plzeňského kraje
2.
Z
2. K části padesáté třetí návrhu zákona – změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
· ust. § 28 - Finanční hospodaření příspěvkových organizací
V textu důvodové zprávy se lze k bodu 41 (pozn. „nově bude příspěvková organizace namísto plánu nákladů a výnosů sestavovat plán příjmů a výdajů“) dočíst, že „tato změna přinese jednodušší způsob stanovení potřebné výše příspěvku na provoz ze strany zřizovatele, neboť ten bude mít lepší povědomí o reálné cash-flow situaci dané příspěvkové organizace“. Tento názor však nemusí jednoznačně platit, neboť dlouhodobě jsou zřizované organizace řízeny na bázi nákladů a výnosů, své SW aplikace / systémy, zejména účetní, mají nastaveny na akruálním principu a i ze strany zřizovatelů jsou dlouhodobě nastaveny systémy pro řízení a hodnocení hospodaření. Přechodem na povinné nastavení a sledování hospodaření podle příjmů a výdajů (resp. rozpočtu) dojde k duálnímu členění, které způsobí významné zásahy do stávajících účetních SW, což přinese nejen zvýšenou pracnost na straně účetních, ale pravděpodobně i zvýšené výdaje na změny SW aplikací / systémů. Bez dalšího vysvětlení si s předkladatelem návrhu změnového zákona, nemáme jistotu, zda tato změna bude přínosná nejen pro samotné organizace, ale i pro jejich zřizovatele. K této podstatné změně postrádáme nejen širokou diskusi, ale i samotné vyhodnocení personálního zatížení a finančního zatížení z titulu dopracování SW aplikací a v neposlední řadě i komplexního systémového řešení / nastavení finančního hospodaření příspěvkových organizací. Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
K výraznému dlouhodobému nárůstu administrativní zátěže v důsledku navrhovaných změn nedojde. K určitému jednorázovému zvýšení administrativní zátěže dojde v rámci přizpůsobení se novelizované rozpočtové legislativě.
Náklady vzniknou rovněž i z důvodu přechodu na NZÚ.
Poté, co budou navrhované změny publikovány ve sbírce zákonů, je ze strany MF plánováno vydání metodického pokynu k sestavování rozpočtů příjmů a výdajů, jehož součástí bude mimo jiné přechod z rozpočtu nákladů a výnosů na rozpočet příjmů a výdajů, doporučené struktury rozpočtu příjmů a výdajů, a to i s ohledem na oblasti hlavní činnosti vykonávané příspěvkovými organizacemi (např. školství, kultura, zdravotnictví), stanovení výše peněžních prostředků k rozdělení do fondů příspěvkových organizací, tvorby a čerpání peněžních fondů a souvislosti s účetními postupy. Navíc Ministerstvo financí připravuje školení pro zástupce příspěvkových organizací a zřizovatelů na jednotlivých krajských úřadech.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
60.
Krajský úřad Plzeňského kraje
3.
Z
3. K části padesáté třetí návrhu zákona – změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
· ust. § 29 až § 32 – Peněžní fondy příspěvkových organizací
Přestože se dlouhodobě navrhovaná změna oblasti fondového hospodaření diskutuje a je jednou z poměrně významných oblastí v rámci finančního řízení příspěvkových organizací, tak zcela chybí jakákoliv metodika ze strany MF ČR popisující přechod na nové účetní zachycení peněžních fondů, a to zejména v návaznosti na výkazy účetní závěrky příspěvkových organizací.
Jiný přístup k fondovému hospodaření proti současnému stavu přinese podstatné změny ve vykazovaných výsledcích hospodaření příspěvkových organizací, které jsou dnes jediným podkladem pro hodnocení ekonomické situace samotných subjektů, ale slouží rovněž i pro hmotnou zainteresovanost ředitelů příspěvkových organizací. Na takové podstatné změny však není široká veřejnost připravena a pro správnou interpretaci výsledků hospodaření chybí přinejmenším související metodika a veřejné konzultace. – Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Poté, co budou navrhované změny publikovány ve sbírce zákonů, je ze strany MF plánováno vydání metodického pokynu k sestavování rozpočtů příjmů a výdajů, jehož součástí bude mimo jiné přechod z rozpočtu nákladů a výnosů na rozpočet příjmů a výdajů, doporučené struktury rozpočtu příjmů a výdajů, a to i s ohledem na oblasti hlavní činnosti vykonávané příspěvkovými organizacemi (např. školství, kultura, zdravotnictví), stanovení výše peněžních prostředků k rozdělení do fondů příspěvkových organizací, tvorby a čerpání peněžních fondů a souvislosti s účetními postupy. Navíc Ministerstvo financí připravuje školení pro zástupce příspěvkových organizací a zřizovatelů na jednotlivých krajských úřadech.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
60.
Krajský úřad Plzeňského kraje
4.
Z
4. K části padesáté třetí návrhu zákona – změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
· ust. § 30 odst. 2 písm. b) – Rezervní fond (RF)
V ust. § 30 odst. 1 není upravena tvorba RF z vrácených peněžních prostředků použitých k „časovému překlenutí dočasného nedostatku peněžních prostředků“. Není tedy možné prostředky RF skutečně použít jen „dočasně“, neboť jejich vrácení není uvedeno v ust. § 30 odst. 1, kde je popsaná tvorba RF. Pokud by se jednalo o „půjčku z RF k překlenutí dočasného nedostatku peněžních prostředků a umožnění navazující vratky těchto prostředků zpět do RF, je nezbytné tomu přizpůsobit nejen textaci v ust. § 30 odst. 1 zákona č. 250/2000 Sb., ale rovněž i související účetní postupy.
Navrhujeme nové, zkrácené znění odstavce k použití RF příspěvkovými organizacemi takto: „k překlenutí nedostatku peněžních prostředků“. – Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Z platného znění § 30 odst. 2 písm. b) („k časovému překlenutí dočasného nesouladu mezi výnosy a náklady“) a ze slov „k časovému překlenutí“ lze dovodit, že prostředky RF lze použít v průběhu rozpočtového roku při dočasném nedostatku výnosů k úhradě nákladů (očekávané výnosy se opozdily). Z dočasnosti použití prostředků vyplývá, že mají být do RF vráceny.
Pokud budou peněžní prostředky vráceny v průběhu roku, nejedná se fakticky o tvorbu fondu, ale o snížení čerpání.
Navrhovaná úprava není nezbytná a je nad rámec navrhované úpravy zákona.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
60.
Krajský úřad Plzeňského kraje
5.
Z
5. K části padesáté třetí návrhu zákona – změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
· ust. § 32 odst. 3 – Fond odměn (FO)
Domníváme se, že při použití FO by měly být z tohoto fondu hrazeny i zákonné odvody a příděly do FKSP.
Navrhujeme do textu ust. § 32 odst. 3 k použití fondu odměn doplnit možnost hradit z tohoto FO nejen odměny zaměstnancům a případné překročení stanoveného objemu prostředků na platy, ale rovněž související zákonné odvody (ZP, SP, FKSP). - Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Z fondu odměn lze čerpat prostředky pouze v souladu se stávajícím zněním § 32 odst. 3. Zdroje tvorby FKSP jsou uvedeny v § 33. FKSP má zákonem definovaný způsob tvorby. Přidání nového (navrhovaného) způsobu použití FO (který je zároveň novým titulem pro tvorbu FKSP) by bylo nekoncepční a jako takové je potřeba na něj nahlížet jako nad rámec navrhované úpravy.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
60.
Krajský úřad Plzeňského kraje
6.
Z
6. K části padesáté třetí návrhu zákona – změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů - účinnost navrhovaných změn
Vzhledem k absenci metodik souvisejících s navrhovanými změnami stran finančního hospodaření příspěvkových organizací a peněžních fondů, a které jsou ze strany MF ČR opakovaně slibovány, požadujeme, aby byla posunuta účinnost navrhované právní úpravy, a to nejdříve k 1. 1. 2027. – Tato připomínka je zásadní.
Vyhověno.
Ohledně nabytí účinnosti novely rozpočtových pravidel územních rozpočtů částečně vyhovujeme připomínce a uvádíme, že vzhledem k tomu, že k nabytí účinnosti nového zákona o účetnictví dojde nejdříve od 1. 1. 2026, bude nabytí účinnosti novely rozpočtových pravidel územních rozpočtů tento okamžik kopírovat. Reálně tak dojde k sestavování rozpočtu příspěvkové organizace na bázi příjmů a výdajů nejdříve v roce 2026, a to při sestavování rozpočtu na rok 2027.
Poté, co budou navrhované změny publikovány ve sbírce zákonů, je ze strany MF plánováno vydání metodického pokynu k sestavování rozpočtů příjmů a výdajů, jehož součástí bude mimo jiné přechod z rozpočtu nákladů a výnosů na rozpočet příjmů a výdajů, doporučené struktury rozpočtu příjmů a výdajů, a to i s ohledem na oblasti hlavní činnosti vykonávané příspěvkovými organizacemi (např. školství, kultura, zdravotnictví), stanovení výše peněžních prostředků k rozdělení do fondů příspěvkových organizací, tvorby a čerpání peněžních fondů a souvislosti s účetními postupy. Navíc Ministerstvo financí připravuje školení pro zástupce příspěvkových organizací a zřizovatelů na jednotlivých krajských úřadech.
62.
Krajský úřad Ústeckého kraje
1.
Z
Označení připomínkovaného místa materiálu (např. paragraf, odst.)
K ČÁSTI DVACÁTÉ
Změna zákona o daních z příjmů
bod 154, §23o, odstavec 2, písmeno c)
Text připomínky
Vkládané ust. § 23o, odst. 2, písm. c) požadujeme upravit následovně:
„částku odpovídající vráceným peněžním prostředkům, a to i na základě uloženého odvodu za porušení rozpočtové kázně, účelově poskytnutým na pořízení aktiva, vynaloženým na pořízení aktiva
a nezahrnutým v prvotní daňové hodnotě aktiva získaným z ..“.
Odůvodnění připomínky
Odvod za porušení rozpočtové kázně je podle daňového řádu daní, a tedy obecně daňově neuznatelným nákladem, svým ekonomickým charakterem jde však o vrácení dotace, a proto by takový odvod měl mít zákonem výslovně určený stejný daňový režim jako vrácení dotace na základě jiného právního titulu.
Vyhověno jinak.
Bude dopsáno do DZ.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
62.
Krajský úřad Ústeckého kraje
2.
Z
Označení připomínkovaného místa materiálu (např. paragraf, odst.)
K ČÁSTI DVACÁTÉ
Změna zákona o daních z příjmů
bod 218, vkládané ust. § 27, odstavec 3
Text připomínky
Ve vkládaném ust. § 27 požadujeme odstranit vkládaný odst. 3, tedy tento nevkládat.
Odůvodnění připomínky
Navrhované zrušení dosavadní možnosti přerušit odepisování může mít zásadní dopad na daňovou povinnost veřejně prospěšných poplatníků, u kterých může docházet v čase k velmi významným změnám ve využití odepisovaného aktiva k výnosům, které budou předmětem daně (v jednom roce je využíván pro takové výnosy, v dalších letech nikoli a po několika letech znovu) a v takovém případě přijde veřejně prospěšný poplatník nenávratně o možnost snížit základ daně o jinak daňově uznatelný náklad – odpis aktiva.
Vyhověno.
Přerušení odpisování bude i nadále umožněno.
62.
Krajský úřad Ústeckého kraje
3.
Z
Označení připomínkovaného místa materiálu (např. paragraf, odst.)
K ČÁSTI TŘICÁTÉ PÁTÉ
Změna zákona o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku)
bod 5, § 1b
Text připomínky
Do vkládaného ust. § 1b požadujeme doplnit odstavec 5), který zní: „Všechny druhy hodnot jsou při nakládání s oceňovanou věcí nebo dodání oceňované služby, které podléhá dani z přidané hodnoty základem této daně“.
Odůvodnění připomínky
Při nakládání s veřejným majetkem za cenu obvyklou vznikají spory, zda cena, nyní tedy hodnota obsahuje daň z přidané hodnoty nebo se tato daň k ceně (hodnotě) obvyklé přičítá. Právní úprava daně z přidané hodnoty, tedy zákon č. 235/2004 Sb. v § 36a uvádí, že ve zvláštních případech je základem daně cena obvyklá, stejný princip by měl být zakotven i do právní úpravy oceňování.
Nevyhověno / vysvětleno.
Při určení tržní nebo obvyklé hodnoty porovnávacím přístupem záleží na znalci (zpracovateli ocenění), jaké ceny do porovnávaných vzorků zahrne, zda výhradně s DPH, nebo výhradně bez DPH. Podle toho pak výsledná hodnota zahrnuje nebo nezahrnuje DPH.
Pokud zvláštní zákon např. vyžaduje, aby věc byla prodána alespoň za obvyklou hodnotu, je na tomto zvláštním zákoně, aby stanovil, zda pro tyto účely má být použita obvyklá hodnota s DPH nebo bez DPH.
Zákon o oceňování umožňuje určení obvyklé či tržní hodnoty jak s DPH, tak bez DPH. Ani jednu z možností nelze a priori vyloučit, protože se jedná o zákon, který slouží k oceňování pro různé účely. To, zda výsledná hodnota má být s DPH nebo bez DPH vyplývá vždy z kontextu a z příslušného účelu, pro který se ocenění provádí.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
62.
Krajský úřad Ústeckého kraje
4.
Z
Označení připomínkovaného místa materiálu (např. paragraf, odst.)
K ČÁSTI ČTYŘICÁTÉ DEVÁTÉ
Změna zákona o rozpočtových pravidlech
Text připomínky
Požadujeme vložit nový bod 1 a veškeré další body přečíslovat. Bod 1 nově zní:
„V § 2a odstavec 4 se slova „ministerstvo vyhláškou“ nahrazují slovy „právní předpisy upravující účetnictví“.
Odůvodnění připomínky
Pokud se má rozšířit použití rozpočtové skladby i na příspěvkové organizace a současně posílit dlouhodobé odpovědné hospodaření podle rozpočtu je nezbytně nutné sladit rozpočtovou skladbu s účetnictvím tak, aby účetnictví poskytovalo informace na hotovostním principu, jako to dosud poskytují finanční výkazy, aby finanční výkazy byly zveřejňovány spolu s účetní závěrkou, a aby účetnictví současně umožňovalo predikci budoucích hotovostních toků na základě shodné klasifikace budoucích i současných výdajů a příjmů. Klasifikace nákladů a výnosů i rozvahových změn musí být plně kompatibilní s klasifikací příjmů a výdajů, tedy s rozpočtovou skladbou.
Nevyhověno.
Rozpočtová skladba a účetnictví nejsou totožné věci.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
62.
Krajský úřad Ústeckého kraje
5.
Z
Označení připomínkovaného místa materiálu (např. paragraf, odst.)
K ČÁSTI ČTYŘICÁTÉ DEVÁTÉ
Změna zákona o rozpočtových pravidlech
bod 23, vkládané ust. § 53, odstavec 2
Text připomínky
Požadujeme vkládané ust. § 53 upravit takto:
„Hospodaření příspěvkové organizace se řídí jejím rozpočtem příjmů a výdajů tříděným podle rozpočtové skladby
v rozsahu stanoveném podle právních předpisů upravujících účetnictví stanoveném vyhláškou vydanou podle § 4 odst. 4 a 8 odst. 3 a vyhláškou vydanou podle § 20 odst. 6, který se po zahrnutí příspěvku ze státního rozpočtu nebo odvodu do státního rozpočtu zpravidla sestavuje jako vyrovnaný. Na rozpočet příspěvkové organizace se vztahuje ustanovení § 2 odst. 2. Příspěvková organizace používá pro úhradu výdajů přednostně vlastní zdroje.
Odůvodnění připomínky
Viz připomínka 4.
Nevyhověno.
Rozpočtová skladba a účetnictví nejsou totožné věci.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
62.
Krajský úřad Ústeckého kraje
6.
Z
Označení připomínkovaného místa materiálu (např. paragraf, odst.)
K ČÁSTI PADESÁTÉ TŘETÍ
Změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
bod 1, § 2
Text připomínky
Text tohoto bodu požadujeme upravit takto: „V § 2 se odstavec 2 zrušuje. Poznámka pod čarou č. 4 se zrušuje, a to včetně odkazů na poznámku pod čarou.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2 a v tomto odstavci se slova „Ministerstvo financí vyhláškou“ nahrazují slovy „právní předpisy upravující účetnictví.“.
Odůvodnění připomínky
Viz připomínka 4.
Vysvětleno.
Bod 1 je již uveden v souladu s připomínkou.
Slova „Ministerstvo financí vyhláškou“ nelze nahradit jinými slovy. Odstavec 3 byl doplněn zákonem č. 484/2020 Sb. Podle tohoto ustanovení třídí územní samosprávný celek a svazek obcí příjmy a výdaje podle rozpočtové skladby - nový § 2a z. č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), v němž je upravena rozpočtová skladba, subjekty, které jsou povinny se rozpočtovou skladbou řídit, a zmocnění pro MF k vydání vyhlášky o rozpočtové skladbě (vyhl. č. 412/2021 Sb.). Podle § 2a zákona č. 218/2000 Sb. se rozpočtová skladba vztahuje i na územní rozpočty. Tato právní úprava vychází z požadavku Pracovní komise pro veřejné právo II - Finanční právo Legislativní rady vlády České republiky (dále jen „pracovní komise“), obsažené ve stanovisku č. 245a, č. j. 33048/2017-LRV z 9. 1. 2018, k návrhu vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 323/2002 Sb., o rozpočtové skladbě, ve znění pozdějších předpisů.
Pojem „rozpočtová skladba“ je definován v z. č. 218/2000 Sb. s použitím pro celý právní řád, nikoliv jako legislativní zkratka použitelná pouze v z. č. 218/2000 Sb. Pojem „rozpočtová skladba“ znamená jednotné třídění příjmů a výdajů (jakéhokoli) veřejného rozpočtu.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
63.
Krajský úřad Zlínského kraje
1.
Z
K Části 53 – Změně zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů (Čl. LV):
Nesouhlasíme s tím, že úprava § 28 odst. 2, 3, 8, 9 písm. a), odst. 15, § 29 až § 33 zákona č. 250/2000 Sb. souvisí s návrhem nového zákona o účetnictví. Požadujeme předložení takto významné změny v samostatném připomínkovém řízení s podrobnou důvodovou zprávou a s pozdějším navrhovaným termínem platnosti a účinnosti této novely (nejdříve od 1. 1. 2027).
Odůvodnění: Navrhovaná změna (§ 28 odst. 2, 3, 8, 9 písm. a/, odst. 15, § 29 až 33 zákona č. 250/2000 Sb.) nesouvisí se změnami nového zákona o účetnictví, kdy je nutné zmínit, že účetnictví primárně řeší aktivum, dluh, vlastní kapitál, náklad a výnos, tzn. nikoliv příjmy a výdaje.
V této souvislosti považujeme za nutné uvést základní souvislosti podporující naši připomínku:
- Navrhovaná změna především zcela mění přístup ke způsobu řízení ekonomiky a hospodaření příspěvkových organizací (dále jen „PO“), kdy aktuální báze nákladů a výnosů má být nahrazena příjmy a výdaji. V rámci navrhované zákonné úpravy dochází ke změně koncepce sestavování rozpočtů a střednědobých výhledů PO, kdy tyto organizace budou místo rozpočtu nákladů a výnosů nově sestavovat rozpočet příjmů a výdajů.
- Je nutné zmínit, že zákon o účetnictví naopak primárně pracuje s tzv. „akruálním principem“ (tj. náklady a výnosy), tzn. problematika řešená v připomínkovém řízení věcně řeší zcela jiný záměr. Je nutné takto závažnému tématu věnovat větší pozornost. Zřizovatelé nejsou připraveni na takovouto „revoluci“ v oblasti řízení svých PO.
- Navrhovaná změna zároveň významně upravuje i oblast hospodaření s peněžními fondy PO, ale ani to nijak nesouvisí s potřebami zavedení nového zákona o účetnictví.
- Upozorňujeme, že financování a hodnocení hospodaření PO územních samosprávných celků je (od počátku vzniku této právní formy) sledováno a realizováno na bázi nákladů a výnosů, a proto bez jednoznačně definované metodiky MF (k výkazu o financování a k převodovým můstkům) nelze vyhodnotit jako relevantní informaci v důvodové zprávě, že „tato změna přinese jednodušší způsob stanovení potřebné výše příspěvku na provoz ze strany zřizovatele, neboť ten bude mít lepší povědomí o reálné cash-flow situaci dané příspěvkové organizace“.
- Je nutné zmínit, že neškolské PO zřizované Zlínským krajem (ZK) aktuálně nemají žádnou zkušenost s tříděním příjmů a výdajů v souladu s rozpočtovou skladbou (paragrafy, položky) a s vedením rozpočtové evidence příjmů a výdajů (včetně následného vykazování dle platné legislativy) a školské PO používají rozpočtovou skladu pouze v rámci účetních a rozpočtových zápisů spojených s účty nákladů a výnosů
- Je nutné důkladně zvážit a vyhodnotit pozitiva i negativa navrhované změny, protože tato pro PO přinese významné personální zatížení (každá účetní věta se rozšíří o nový, popř. nové údaje, účetní organizací tak budou muset vést dvojí evidenci – účetní a rozpočtovou) a finanční zatížení (z důvodu potřebné úpravy SW) => navrhovaná změna tak určitě přinese zvýšení administrativní, personální i finanční zátěže PO a zřizovatele
- Obecně lze konstatovat, že aktuální finanční řízení a rozpočtování u PO ZK nastavené na nákladově/výnosovém pojetí je možno považovat za účinné a účelné, a nevidíme tedy důvod pro navrhovaný složitý přechod na příjmově/výdajový princip s využitím rozpočtové skladby – příspěvek na provoz je stanovován jako závazný ukazatel rozpočtu PO a zohledňuje časové i účelové hledisko skutečné potřeby peněžních prostředků nutných k dofinancování chybějících provozních zdrojů v daném rozpočtovém roce (účetním období)
- Změna na řízení hospodaření a financování PO nově pouze z hlediska peněžních příjmů a výdajů by mohla vést k odklonu od tradičních účetních hodnot a mechanismů => snížení vypovídací schopnosti a interpretace účetních veličin a ukazatelů, tj. zejména výsledku hospodaření.
- Změna na příjmově/výdajové pojetí rozpočtu a hospodaření by znamenala nastavení dalšího nového metodického řízení a nových kontrolních mechanismů zřizovatele vč. souvisejících zvýšených nároků na personální zajištění metodické podpory směrem ke zřizovaným PO (vyšší nároky na odborné znalosti pracovníků apod.).
- Navrhovanou změnou by dále mohlo dojít k určitému omezení samostatnosti PO, které by hospodařily s minimem vlastních rezerv, a víceméně o všech zásadních finančních tocích by rozhodoval zřizovatel; tímto pojetím by se PO hodně přiblížily principu rozpočtové organizace bezprostředně navázané na rozpočet zřizovatele pouze s formální vlastní právní subjektivitou.
Kromě objasnění všech výše uvedení problematických skutečností bude nutné, před samotným spuštěním navrhované „reformy“ týkající se zásadní změny koncepce sestavování rozpočtů PO, aby MF jednoznačně definovalo praktické kroky, které je nutné zajistit k zabezpečení plynulého přechodu z akruální báze na bázi příjmově-výdajovou (cash flow):
- jak bude naloženo s nerozdělenou ztrátou,
- jak z roku na rok správně přejít z řízení na bázi nákladů a výnosů na bázi příjmů a výdajů (prakticky v příkladu na účetních výkazech PO),
- jaké konkrétní členění příjmů, výdajů a financování bude po organizacích ze strany MF legislativně vyžadováno (dle textu aktuálního návrhu zákona o účetnictví), nebo očekáváno (doporučení MF). Není možné předpokládat, že strukturu a detail rozpočtu příjmů a výdajů si bude řešit zřizovatel podle jeho potřeb. Toto musí být metodicky nastaveno ze strany MF. Pro zřizovatele i organizace to aktuálně znamená jen další administrativní zátěž a odklon od původního záměru, kdy prioritním výkazem pro řízení organizace se měl stát dle MF v rámci reformy účetnictví státu v roce 2010 Výkaz zisku a ztráty (nově Výkaz o výsledku hospodaření) a výkaz Rozvaha a Příloha (podrozvahové účty). Nyní se navíc chce nově zavést další rozpočtová evidence u PO, nad rámec evidence účetní.
Vysvětleno.
Právě touto novelou dochází k úpravě dosavadních ustanovení týkajících se tvorby a čerpání fondů v rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Smyslem fondů příspěvkových organizací bylo a je vytvoření „kupičky“ peněz na stanovený účel, tedy jedná se o peněžní fondy, což je uvedeno i v současném znění zákona a pospáno v důvodové zprávě. Peněžní fondy tak mohou být tvořeny pouze peněžními prostředky, tedy příjmy, a nikoliv výnosy založenými na akruální bázi. Není možné vytvořit peněžní fond z výnosů, resp. zlepšeného výsledku hospodaření, pokud nedojde k inkasu pohledávky, resp. ke krytí zlepšeného výsledku hospodaření (zisk) peněžními prostředky.
A protože koncepce peněžních fondů se neopouští (nezavádí se kapitálové fondy) je nezbytné provést terminologické sladění, a to právě v okamžiku, kdy tyto prvky účetní závěrky náklad, výnos a výsledek hospodaření jsou nově definovány v novém zákoně o účetnictví. Již v současné době může být tvořen rezervní fond ze zlepšeného výsledku hospodaření pouze tehdy a v takové výši, která je kryta peněžními prostředky. V současné době mnohokrát není ani možné naplnit dikci samotného zákona. Zlepšený výsledek hospodaření, pokud není kryt peněžními prostředky, musí být převeden na nerozdělený zisk minulých let. Také úhrada ztráty použitím peněžního fondu nedává smysl, kdy příspěvková organizace musí převádět peněžní prostředky do provozu, přičemž ztráta vznikne z důvodu neprofinancovaných odpisů a peněžní prostředky nejsou aktuálně potřeba. Z tohoto vyplývá, že pokud se neopouští koncepce peněžních fondů, musí se provést úprava i samotného rozpočtování na bázi příjmů a výdajů. Není možné rozpočtovat náklady a výnosy, a přitom tvořit peněžní fond peněžními prostředky.
Provedení terminologického sladění, jehož přímým důsledkem je přechod na bázi příjmů a výdajů u příspěvkových organizací, je proto nezbytné. Okamžikem nabytí účinnosti nového zákona o účetnictví a právě vymezením prvků účetní závěrky náklad a výnos by se tyto pojmy v rozpočtových pravidlech územních rozpočtů staly z dlouhodobého hlediska stěží použitelnými pro hospodaření příspěvkových organizací a zejména pro tvorbu a čerpání peněžních fondů. Příspěvkové organizace na denní bázi realizovaly, realizují a budou realizovat příjmy a výdaje, tudíž v případě jejich plánování se nemůže jednat o tak zásadní změnu, se kterou si příspěvkové organizace neporadí a už vůbec ne jejich zřizovatelé. Právě zřizovatelé příspěvkových organizací znají velice dobře postup sestavování rozpočtů na bázi příjmů a výdajů, které vyjadřují skutečnou potřebu peněžních prostředků na rozpočtový rok. K výraznému dlouhodobému nárůstu administrativní zátěže tímto nedojde. K určitému jednorázovému zvýšení administrativní zátěže dojde v rámci přizpůsobení se novelizované rozpočtové legislativě.
Poté, co budou navrhované změny publikovány ve sbírce zákonů, je ze strany MF plánováno vydání metodického pokynu k sestavování rozpočtů příjmů a výdajů, jehož součástí bude mimo jiné přechod z rozpočtu nákladů a výnosů na rozpočet příjmů a výdajů, doporučené struktury rozpočtu příjmů a výdajů, a to i s ohledem na oblasti hlavní činnosti vykonávané příspěvkovými organizacemi (např. školství, kultura, zdravotnictví), stanovení výše peněžních prostředků k rozdělení do fondů příspěvkových organizací, tvorby a čerpání peněžních fondů a souvislosti s účetními postupy. Navíc Ministerstvo financí připravuje školení pro zástupce příspěvkových organizací a zřizovatelů na jednotlivých krajských úřadech.
K jednotlivým krokům přechodu z akruální báze rozpočtování na peněžní bázi rozpočtování:
• případné nekrytí fondů (k čemuž by nemělo vůbec docházet, pokud se jedná o peněžní fondy podle zákona) bude rozpuštěno rozvahově;
• příspěvkové organizace jsou zřizovány zpravidla pro takové činnosti, které jsou zpravidla neziskové, tudíž ztrátové hospodaření (neplést se schodkem peněžních prostředků) u příspěvkové organizace by nemělo být neobvyklé a často k němu dochází (a to zejména z titulu neprofinancovaných odpisů). Přestože není s ohledem na současné nevhodné postupy účtování vykazována ztráta (např. nařízený odvod peněžních prostředků přijatých na odpisy v příspěvku na provoz z fondu investic do rozpočtu zřizovatele, výsledkové rozpouštění nekrytého fondu investic, použití rezervního fondu účtovaného do výnosů); pokud je hospodaření příspěvkové organizace ztrátové, tak tato ztráta bude přeúčtována na neuhrazenou ztrátu minulých let, kdy je nezbytné vědět příčinu vzniku ztráty, pokud se jedná o ztrátu z titulu odpisů, tak ztráta vyjadřuje nedostatečné každoroční profinancování reprodukce majetku a znamená budoucí požadavek na poskytnutí investičního příspěvku ze strany zřizovatele; navíc peněžní rezervní fond nemůže být použit na úhradu ztráty, k tomuto účelu slouží kapitálové fondy, což je ve své podstatě také problematické,
• přechod na rozpočet příjmů a výdajů bude řešen v metodickém pokynu,
• v reakci na tuto připomínku a zejména s ohledem na požadavek na sjednocení struktury schvalovaného rozpočtu došlo k zásadnímu posunu oproti původně předkládané variantě. Nově tak budou příspěvkové organizace provádět rozpis schváleného rozpočtu, a to v třídění podle nejnižších jednotek druhového třídění rozpočtové skladby.
Navíc v souvislosti s novým zákonem o účetnictví a úpravou postupů účtování o fondech dojde k vykazování skutečných výsledků hospodaření, které budou většinou ztrátové, pokud nebude zajištěno zejména každoroční profinancování reprodukce majetku. Tudíž i díky této změně rozpočtování nebude tak zásadní negativní dopad vykazovaných ztrát a jejich vysvětlování, protože se bude sestavovat, schvalovat a vyhodnocovat rozpočet příjmů a výdajů, který bude vyjadřovat skutečnou potřebu peněžních prostředků na rozpočtový rok.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
67.
Nejvyšší kontrolní úřad
1.
D
I. Obecné
V návaznosti na zavedení nového slovního spojení navrženého legislativně-technickou změnou spočívající v úpravě odkazu na novelizovaný zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), jehož nový název bude „zákon o oceňování“, zní v převážné většině případů odkaz na zákon takto: „...podle zákona o oceňování“, avšak v několika případech zní odkaz: „... podle zákona upravujícího o oceňování“ nebo „... podle zákona upravujícího o oceňování věcí, služeb a dluhů“ (např. Strana 2, Čl. IV, Strana 27, bod 54. a 55, Strana 34, bod 92 a další).
Doporučujeme sjednotit používání zavedeného nového odkazu tak, aby byl odkaz formulován stejně a jednotně u všech případů v celém textu změnového zákona.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky, včetně úpravy v důvodové zprávě.
Dotčené odkazy budou sjednoceny takto:
„… podle zákona o oceňování“.
67.
Nejvyšší kontrolní úřad
2.
D
Strana 120, body 12. až 16., 23. a násl.
V návaznosti na připomínku k návrhu zákona o účetnictví, NKÚ znovu upozorňuje, že skládání účtů z hospodaření se státními prostředky ve formě závěrečného účtu kapitoly státního rozpočtu nemá dostatečnou vypovídací schopnost, když informace z účetní závěrky nejsou povinnými zveřejňovanými informacemi v závěrečném účtu (neprovázání účetnictví a rozpočtu, nízké využívání akruálních informací státu). NKÚ výše uvedenou skutečnost zmiňuje také v řadě svých kontrolních závěrů, např. z kontrolní akce č. 20/34. Jednání v této věci bylo v minulosti vyvoláno i na úrovni Podvýboru pro kontrolu hospodaření veřejného sektoru, kdy výstupy z tohoto jednání jsou veřejně dostupné na PČR, PS 2017-2021, PKHVS, usnesení, č. 16 (11. června 2020) (psp.cz) .
Nevyhověno.
Připomínka se jeví ve vztahu k navrženým změnám v bodech 12. až 16. jako irelevantní. Ministerstvo financí v minulosti na upozornění NKÚ o nedostatečné propojenosti účetnictví a finančního/rozpočtového hospodaření kapitol státního rozpočtu, resp. státního závěrečného účtu a státního rozpočtu, opakovaně reagovalo argumenty, ze kterých vyplývalo zamítavé stanovisko.
67.
Nejvyšší kontrolní úřad
3.
D
II. Věcné
Strana 120, bod. 23.
V úpravě pro příspěvkové organizace se navrhuje, aby státní příspěvkové organizace (PO) sestavovaly rozpočet příjmů a výdajů. To je změna oproti stávající praxi, kdy PO sestavují rozpočet nákladů a výnosů; na základě tohoto rozpočtu je stanoven i případný příspěvek na provoz, odvody z provozu a celkově jejich finanční vztahy se zřizovatelem. Tato zásadní změna ve financování a ekonomickém řízení PO není v materiálech předložených v rámci připomínkového řízení nijak ekonomicky odůvodněna, ani nejsou nijak vyčísleny její dopady, a není tak zřejmé, proč dochází k odklonu od nastavených finančních vztahů na základě finančních informací z účetnictví, tj. nákladů a výnosů.
V důvodové zprávě nejsou zohledněny ani zmíněny výdaje peněžních prostředků na úpravu stávajících účetních softwarů u PO, absolvování školení, případné nutné poradenství a další výdaje související s implementací nového zákona o účetnictví.
Doporučujeme důvodovou zprávu doplnit o výše uvedené informace, tj. důvod změny včetně vyčíslení finančních prostředků nutně vyvolaných navrženou změnou.
Vysvětleno.
Neprovedení terminologického sladění, jehož přímým důsledkem je konverze na bázi peněžní příjmy/výdaje u státních příspěvkových organizací, není možné. Okamžikem účinnosti definice nákladů a výnosů v novém zákoně o účetnictví by se tyto pojmy v rozpočtových pravidlech staly nepoužitelnými pro pravidla hospodaření státních příspěvkových organizací. Všechny tyto organizace na denní bázi realizují a vždy realizovaly peněžní příjmy a peněžní výdaje, tudíž nemůže jít o jakkoliv zásadní změnu toho, že se tyto peněžní toky budou také plánovat-rozpočtovat. Nemůže tudíž ani jít o významnější zvýšení administrativní zátěže, pomineme-li prosté jednorázové přizpůsobení se této novelizované legislativě v rámci procesů u jednotlivých organizací i jejích zřizovatelů.
Jsou přiloženy teze příslušných vyhlášek.
67.
Nejvyšší kontrolní úřad
4.
D
Strana 127, Čl. LII
Návrh nového zákona o účetnictví v ustanovení § 27 jasně definuje, kdo je (bez dalšího) účetní jednotkou, a to buď právnická osoba podle právního řádu České republiky, nebo organizační složka státu nebo entita s obdobným postavením, pokud jiný zákon nestanoví jinak.
Doporučujeme uvedené definice zohlednit také v zákoně č. 219/2000 Sb., o majetku státu, a doplnit tak návrh změnového zákona o:
· nový bod 6., který zní: V § 6 odst. 2 se slova „a jsou účetními jednotkami“ zrušují.
Stávající bod 6. bude označen jako bod 7.
· nový bod 8. za bod 7., který zní: V § 9 odst. 1 se slova „je účetní jednotkou a“ zrušují.
Nevyhověno.
Uvedená ustanovení nestanoví, kdo je účetní jednotkou, ale to, že je organizační složka účetní jednotkou, stanoví jako podmínku pro vznik určitých práv a povinností.
67.
Nejvyšší kontrolní úřad
5.
D
III. Legislativně technické
1.
Strana 6, Čl. IX
· název (číslo) zákona
V názvu zákona o České televizi je uvedeno číslo zákona 383/1991 Sb., správné číslo zákona o České televizi je 483/1991 Sb.
Doporučujeme opravit číslo zákona o České televizi.
· bod 1.
V souvislosti s úpravou ustanovení § 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, slovní spojení „přehled pohledávek a závazků“ není v souladu s novou terminologií zákona o účetnictví.
Doporučujeme změnit slovní spojení „přehled pohledávek a závazků“ na „přehled pohledávek a dluhů“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu obou bodů uplatněné připomínky.
67.
Nejvyšší kontrolní úřad
6.
D
Strana 7, Čl. X, body 7. a 8.
V souvislosti s úpravou ustanovení § 20 odst. 1 písm. g) a h) zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, slovní spojení „pořizovací náklady“ není v souladu s terminologií nového zákona upravujícího účetnictví.
Doporučujeme změnit slovní spojení „pořizovací náklady“ na „pořizovací výdaje“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu obou bodů uplatněné připomínky.
67.
Nejvyšší kontrolní úřad
7.
D
Strana 20, body 5. a 6.
V souvislosti s úpravou ustanovení § 10 odst. 2 písm. d) a e) zákona č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, slovní spojení „pořizovací náklady“ není v souladu s terminologií nového zákona upravujícího účetnictví.
Doporučujeme změnit slovní spojení „pořizovací náklady“ na „pořizovací výdaje“.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu obou bodů uplatněné připomínky.
67.
Nejvyšší kontrolní úřad
8.
D
Strana 164, Čl. XCII, bod 3.
V textu bodu není uvedeno, jakého paragrafu se změna týká.
Doporučujeme doplnit na začátek bodu text: „V § 105 odst. 1 se slova vede …
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
67.
Nejvyšší kontrolní úřad
9.
D
Strana 172, bod 25.
V textu bodu je nesprávně uvedeno novelizované ustanovení § 306 odst. 2..., správně má být uvedeno „§ 306a odst. 2 ...“.
Doporučujeme upravit v textu bodu 25. správné označení ustanovení.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu uplatněné připomínky.
67.
Nejvyšší kontrolní úřad
10.
D
Nad rámec návrhu, k ČÁSTI ČTYŘICÁTÁ DEVÁTÁ, Změna zákona o rozpočtových pravidlech
Navrhujeme provést úpravu postupu uplatňovaného finanční správou v případech neoprávněného použití peněžních prostředků státu nebo jiných prostředků státu. Jedná se o případ výdeje peněžních prostředků, jehož provedením byla porušena povinnost stanovená zvláštním právním předpisem (konkrétně zákonem č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv).
Doporučujeme, obdobně jako v ustanovení § 14f odst. 2 rozpočtových pravidel, použití právní fikce o neporušení rozpočtové kázně v rozsahu provedeného nápravného opatření.
Odůvodnění:
Máme za to, že finanční správa uplatňuje v praxi postup, který je v rozporu s rozpočtovými pravidly, konkrétně s ustanoveními § 44 odst. 1 písm. a), b) a § 3 písm. e) rozpočtových pravidel. V případech, kdy v rozporu se zákonem o registru smluv není zveřejněna smlouva v registru smluv a je na základě takové smlouvy plněno (došlo k výdeji peněžních prostředků), jedná se o neoprávněné použití peněžních prostředků státu nebo jiných prostředků státu a o porušení rozpočtové kázně.
Finanční správa však v případech, kdy bylo následně provedeno nápravné opatření, spočívající v dodatečném zveřejnění smlouvy původní nezveřejněné a smlouvy o vypořádání bezdůvodného obohacení, konstatuje, že k neoprávněnému použití peněžních prostředků, a tedy ani k porušení rozpočtové kázně nedošlo. Toto odůvodnění nemá oporu v ustanoveních rozpočtových pravidel, kde je neoprávněné použití peněžních prostředků vázáno zásadně na porušení právního předpisu a výdej peněžních prostředků, bez ohledu na dodatečnou nápravu protiprávního stavu. Domníváme se, že nápravu protiprávního stavu lze zohlednit pouze u výše odvodu za porušení rozpočtové kázně.
Na základě stejného výkladu, jak je uvedeno v odstavci prvním tohoto odůvodnění, je posuzováno jako neoprávněné použití peněžních prostředků i porušení zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek a následný výdej peněžních prostředků.
Ze shora uvedeného vyplývá, že finanční správa postupuje rozdílně u kvalifikace porušení rozpočtové kázně pro porušení zákona č. 134/2016 Sb., kde s nápravným opatřením nepracuje a kvalifikace porušení rozpočtové kázně pro porušení zákona č. 340/2015 Sb., kde v případě shora uvedeného nápravného opatření se, dle názoru finanční správy, o porušení rozpočtové kázně nejedná.
Alternativou ke změně právní úpravy je změna Přílohy Pokynu č. GFŘ – D–53 pro stanovení odvodů za porušení rozpočtové kázně, čl. II Registr smluv.
Nevyhověno.
Nepatří do rozpočtových pravidel ani do jiného zákona. Jde o metodickou věc.
68.
Nejvyšší soud
1.
Z
Příloha č. 1
Připomínky Nejvyššího soudu k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o účetnictví
Dne 31. 5. 2024 bylo zahájeno připomínkové řízení k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o účetnictví.
V rámci Nejvyššího soudu se k předloženému návrhu vyjádřil JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D., předseda soudu, JUDr. Petr Šuk, místopředseda Nejvyššího soudu, občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu, trestní kolegium Nejvyššího soudu, Ing. Roman Krupica, ředitel správy soudu, Mgr. Aleš Pavel, ředitel kanceláře předsedy Nejvyššího soudu, Antonín Uhlíř, bezpečnostní ředitel, Mgr. Hana Straková, vedoucí úseku soudních agend, Mgr. Václav Vlček, vedoucí oddělení styku s veřejností, Mgr. Simona Češková, pověřenec pro ochranu osobních údajů, Ing. Ivana Zámečníková, vedoucí oddělení střetu zájmů, Mgr. Petr Kavka, poradce předsedy Nejvyššího soudu, Romana Říčková, předsedkyně odborové organizace a dále Oddělení dokumentace a analytiky judikatury ČR. Připomínky uplatnilo trestní kolegium Nejvyššího soudu.
Pozn.: Připomínky jsou uváděny k jednotlivým bodům návrhu zákona.
ČÁST DEVADESÁTÁ DEVÁTÁ
Změna trestního zákoníku
Čl. CII
1. V § 254 odst. 1 alinea první se slova „účetní knihy, zápisy nebo“ nahrazují slovy „účetnictví nebo nevyhotovuje“.
2. V § 254 odst. 1 alinea druhé se slova „takových účetních knihách, zápisech“ nahrazují slovy „účetních závěrkách, účetních záznamech, účetních dokumentech“ a za slovo „dokladech“ se vkládají slova „sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole“.
3. V § 254 odst. 1 alinea třetí se slova „takové účetní knihy, zápisy“ nahrazují slovy „účetní závěrky, účetní záznamy, účetní dokumenty“ a za slovo „doklady“ se vkládají slova „sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole“.
Připomínky trestního kolegia Nejvyššího soudu
K bodům 1. až 3. části devadesáté deváté návrhu zákona
Nejvyššímu soudu byl předložen k vyjádření materiál týkající se návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o účetnictví. Toto vyjádření se týká jen té části, kterou se má měnit zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zákoník), tj. jeho části 99.
Návrh na změnu trestního zákoníku se má týkat vlastně jediného ustanovení o trestném činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 tr. zákoníku, konkrétně pak jen jeho prvního odstavce.
Jakékoliv změny v trestněprávních předpisech je třeba náležitě uvážit. Na jedné straně je nutné, aby trestněprávní úprava pro svou akcesorickou povahu byla inovována ve spojitosti se změnami právních předpisů v oblastech, jimž subsidiárně poskytuje ochranu. Na druhé straně je žádoucí, aby zvláště trestněprávní předpisy byly formulovány dostatečně obecně a abstraktně, aby při každé dílčí novelizaci mimotrestních předpisů nebylo třeba do nich zasahovat, čímž se jim propůjčuje tak nezbytná stabilita, z níž mimo jiné může vycházet požadavek na znalost trestních předpisů (dříve se výlučně vycházelo z principu ignorantia legis non excusat).
Je otázkou, zda by nemohla vyhovět dosavadní úprava i při zamýšleném přijetí nového zákona o účetnictví a zda by doposud poměrně široce vymezená skutková podstata nemohla najít uplatnění i ve spojitosti s novým zákonem. Předkladatel návrhu vyhodnotil tuto úpravu tak, že neobstojí, a to zejména pro užití pojmu „účetní kniha“ a „zápis“, zbývající třetí pojem „jiného dokladu sloužícího k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole“ mu zjevně nevadí, protože jej chce i nadále použít. Prvně dva uvedené pojmy návrh nahrazuje novými – „účetními závěrkami, účetními záznamy, účetními dokumenty“, avšak jenom v alinea 2 a 3 v ustanovení § 254 odst. 1 tr. zákoníku. Důvody, pro které těmito pojmy nenahradil i stávající znění v alinea 1 téhož ustanovení, nejsou zřejmé ani z důvodové zprávy.
V této části (§ 254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku) však návrh užívá nový souhrnný pojem „účetnictví“, a to ovšem jen ve spojení „nevede účetnictví“. Přitom sám v důvodové zprávě na str. 238 uvádí, že „výraz »vede účetnictví« se navrhuje nahradit tvrzením, že subjekt je účetní jednotkou, a povinnost určitých osob zajistit řádné vedení účetnictví se navrhuje nahradit povinností zajistit řádné plnění povinností vztahujících se k účetnictví nebo plnění povinností v oblasti účetnictví“. Dále zde vysvětluje, že nové pojetí počítá se širším pojmem účetnictví, než tomu bylo doposud, kdy se pod něj zahrnovalo jen „vedení účetnictví“, nikoli však i účetní výkaznictví, ověření správnosti vykazovaných účetních informací auditorem, zveřejnění účetních informací a použití účetních informací pro potřeby účetního výkaznictví státu. Vedení účetnictví (podle důvodové zprávy), jakožto synonymum k pojmu účetnictví, tak má nově referovat pouze o dílčí části účetnictví. Důvodová zpráva pak pokračuje: „Při ponechání současného stavu by však v kontextu pojetí účetnictví v novém zákoně o účetnictví mohl být tento výraz vykládán v užším slova smyslu. Jinými slovy, pokud by zvláštní zákon určitému subjektu, který není účetní jednotkou podle nového zákona o účetnictví, uložil povinnost vést účetnictví, znamenalo by to, že daný subjekt je toliko povinen systematicky tvořit účetní záznamy, nikoliv však vyhotovit další zprávy (např. zprávu vedení) podle nového zákona o účetnictví, zveřejnit účetní závěrku a další zprávy ve veřejném rejstříku apod.
Má se toto vysvětlení vztahovat i na ustanovení § 254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku ve smyslu návrhu? Pokud ano, pak by ovšem byla skutková podstata asi vymezena relativně úzce a nepostihovala by i další oblast, jak bylo zmíněno shora (i účetní výkaznictví, ověření správnosti vykazovaných účetních informací auditorem, zveřejnění účetních informací a použití účetních informací pro potřeby účetního výkaznictví státu). Je tedy otázkou, proč se pak u ostatních variant původní úzký výčet rozšiřuje posledním široce vymezeným pojmem „jiného dokladu“, kterým se dosah rozšiřuje i do zmíněné další oblasti? Sleduje se tím nějaký záměr? Nebo jde stále o totéž, jen je to jinak slovně vyjádřeno? To by asi bylo třeba vysvětlit alespoň v důvodové zprávě. Kromě toho se zdá, že stávající relativně určité pojmy (účetní knihy, zápisy) se v navrhovaném ustanovení nahradily pojmem, který nemá zcela jasné kontury (alespoň podle odkazu na stránkách Ministerstva financí, jehož se dovolává i předkládací zpráva, tak se v návrhu nového zákona o účetnictví nepočítá s tím, že by pojem účetnictví byl definován, a vysvětlení tohoto pojmu má zřejmě nabídnout jen důvodová zpráva). Přitom však trestní právo vychází z principu nullum crimen sine lege stricta et certa (není trestného činu bez zákona jasného a přesného).
Problematickým se dále jeví to, že ustanovení § 254 odst. 1 v první alinea návrhu je postaveno na kategorické variantě „nevede“ účetnictví, a to bez jakéhokoliv dovětku. Lze si dobře představit argumentaci obviněných, že se budou hájit, že pojem nevede znamená „vůbec nevede“, zatímco oni účetnictví vedli, byť nikoli řádně, věrně a poctivě, protože tam jen některé doklady nezařadili, některé případně nevyhotovili apod. Je pak otázkou, zda by to nemělo být doprovozeno alespoň nějakým přívlastkem (např. nevede účetnictví „v souladu s jiným právním předpisem“ či nějak jinak). Na druhé straně i doposud se užívá jen pojmu „nevede“ a judikatura jej vykládá v naznačeném smyslu, tj. nevede řádně (a nikoli nevede vůbec). Dosavadní text se vykládá takto: „Účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady nevede ten, kdo si takové knihy nebo doklady vůbec neopatří nebo si je nevyhotoví, anebo si je sice opatří či vyhotoví, ale buď je vůbec nevyplňuje, tedy zápisy neprovádí, anebo je vyplňuje nedostatečně, takže nemají příslušné náležitosti a nedávají přehled o stavu hospodaření a majetku či nemohou sloužit k jejich kontrole (viz např. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3330, marg. č. 6.).
Dále se zdá být pochybnou i legislativní technika, pokud se má za sebou opakovat totéž – a to nejméně v § 254 odst. 1 alinea 2 a 3 návrhu, kde jsou stejné pojmy „účetní závěrky, účetní záznamy, účetní dokumenty nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole“, přičemž poslední pojem „jiných dokladů …“ je užit v alinea 1. Takové opakování téhož se zdá redundantní. Proto také je konstrukce dnes jiná – plný výčet je jen v alinea 1, v dalších alinea 2 a 3 je jen odkaz na „takové účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady“, což skutkovou podstatu významně zjednodušuje a zpřehledňuje, a tím jí činí srozumitelnější. Naopak návrh ji zmíněným opakováním přetěžuje a znepřehledňuje, čímž ji činí obtížněji srozumitelnou.
Je pak otázkou, zda by nemělo být celé ustanovení přepracováno – jako určitý nepropracovaný námět (při zachování ostatních navrhovaných změn) lze nabídnout tento text:
„Kdo nevyhotovuje účetní závěrky, účetní záznamy, účetní dokumenty nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole nebo nevede účetnictví v souladu s jiným právním předpisem, ač je k tomu podle zákona povinen,
kdo v takových dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, nebo
kdo je změní, zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými nebo zatají,
a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.“
Jinak navrhujeme, když už se činí zásah do ustanovení § 254 tr. zákoníku, aby v souladu s mimotrestními předpisy byl v návaznosti na rekodifikaci civilního práva, k níž došlo již před více než 10 lety, konečně doplněn výčet veřejných rejstříků v § 254 odst. 2 tr. zákoníku. Toto ustanovení se nezměnilo, ač došlo k revizi veřejných rejstříků, od 1. 1. 2014 se postupuje podle zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, a podle § 120 a § 121 o. z. K tomu můžeme citovat z komentáře:
„Veřejnými rejstříky právnických a fyzických osob podle zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „veřejný rejstřík“) se rozumí spolkový rejstřík, nadační rejstřík, rejstřík ústavů, rejstřík společenství vlastníků jednotek, obchodní rejstřík a rejstřík obecně prospěšných společností – § 1 odst. 1 VeřRej. Trestněprávní úprava obsažená v § 254 odst. 2 se však z uvedeného taxativního výčtu netýká spolkového rejstříku a rejstříku ústavů, neboť ve spojitosti s rekodifikací civilního práva (doposud) nedošlo ke změně ustanovení § 254 odst. 2 tak, aby pokrývalo všechny veřejné rejstříky, jichž se týkají společné principy. Bez takového zásahu zákonodárce ovšem výčet nelze rozšiřovat, neboť by šlo o nedovolenou analogii v neprospěch pachatele (in mallam partem), a tím i k porušení principu nullum crimen sine lege stricta et praevia. Přitom se ale stávající právní úprava v tomto ohledu jeví jako mezerovitá a nelogická, zejména pokud jde o nezařazení spolkového rejstříku jako rejstříku spolků, tedy nejobecnější formy korporace, coby sdružení nejméně tří osob vedených společným zájmem (srov. § 214 a násl. ObčZ), zatímco ve výčtu zůstává ponechán rejstřík obecně prospěšných společností, které od roku 2014 ani nelze podle stávající právní úpravy založit a zůstávají v něm zapsány jen ty před tímto datem založené právnické osoby uvedené formy, které doposud nezanikly nebo se netransformovaly v ústav, nadaci či nadační fond (viz § 3050 ObčZ). Zdá se tak nelogické, proč zápisům ve své podstatě jen změn v rejstříku obecně prospěšných společností má být poskytována trestněprávní ochrana, avšak zápisům do spolkového rejstříku a do rejstříku ústavů nikoli (zvláště paradoxně se to jeví při možnosti přeměny obecně prospěšné společnosti v ústav zapisovaný do rejstříku ústavů, jemuž se trestněprávní ochrana neposkytuje, zatímco v případě zápisu změn u těchto osob do rejstříku obecně prospěšných společností ano). Lze jen apelovat na zákonodárce, aby stávající znění § 254 odst. 2 upravil tak, aby odpovídalo novým poměrům, které vyplynuly z rekodifikace občanského práva (případně aby bylo zřejmé, proč některým zápisům se trestněprávní ochrana poskytuje a jiným nikoli).“
(viz k tomu např. ŠÁMAL, P., ŘÍHA, J. § 254 [Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění]. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3336 a 3337, marg. č. 14.)
Bude-li se již zasahovat do textu ustanovení § 254 tr. zákoníku, je případně též namístě zvážit, nakolik je vhodné u tohoto deliktu veskrze ohrožovacího, který je navíc subsidiární k poruchovým deliktům (zejména k trestnému činu podle § 240 tr. zákoníku), stanovit jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby škodu v určité výši, jak je tomu v § 254 odst. 3 a 4 tr. zákoníku. Nebylo by spíše vhodnější vztáhnout případné vyšší trestní sazby (mají-li vůbec být zde uvedeny) k jiným kritériím – např. k rozsahu majetkových práv ohrožených osob apod.? Viz k tomu např. rozhodnutí pod č. 25/2020 a č. 48/2020-III. Sb. rozh. tr.
Závěrem lze uvést, že chápeme důvody, pro které se změny navrhují, dáváme však podnět ke zvážení předložených formulací, jejich případné inovaci, popřípadě alespoň lepšímu vyjasnění obsahu pojmu „účetnictví“ a jeho nevedení v důvodové zprávě.
Tuto připomínku hodnotíme jako zásadní.
K otázce nezbytnosti novely § 254 odst. 1 tr. zákoníku: Nevyhověno.
Rozumíme snaze Nejvyššího soudu zajistit stabilitu právního řádu, a tedy i splnitelnost požadavku na znalost právních předpisů. I přesto jsme však přesvědčeni, že terminologická změna v návaznosti na nový zákon o účetnictví je v tomto případě nezbytná, neboť její neprovedení by mohlo v některých případech znamenat faktickou nemožnost naplnit skutkovou podstatu trestného činu, resp. trestní nepostižitelnost některých jednání. Ponechání stávající zastaralé terminologie by mohlo připouštět obhajobu tvrzením, že vzhledem k neexistenci účetních knih, resp. povinnosti vést účetní knihy, nelze porušit povinnost tyto knihy vést a dopustit se tak trestného činu.
V novém zákoně o účetnictví je pojem „účetní kniha“ zcela opuštěn a domníváme se, že jeho význam by při srovnání stávajícího a nového zákona o účetnictví bylo velmi obtížné vyložit, neboť problematika vedení účetnictví podle návrhu nové právní úpravy doznává značných změn nejen terminologického, ale rovněž koncepčního a principiálního charakteru. Obtížný výklad pojmu „účetní kniha“ ve světle nového zákona o účetnictví by rovněž podle našeho názoru mohl znamenat, jak ostatně sám Nejvyšší soud ve své připomínce poukázal, porušení zásady nullum crimen sine lege scripta et certa, neboť vymezení pojmu „účetní kniha“ by v českém právním řádu neexistovalo a jeho význam by bylo nutné dovozovat pouze výkladem na základě srovnání dosavadní a nové právní úpravy účetnictví, které se však v tomto ohledu zcela nepřekrývají.
K pojmu „vedení účetnictví“: Vyhověno.
Bereme na vědomí upozornění Nejvyššího soudu, že obsah pojmu „vedení účetnictví“ se nejeví jako dostatečně zřejmý na to, aby porušení povinnosti vést účetnictví mohlo zakládat odpovědnost za trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění a současně nebyla porušena zásada nullum crimen sice lege certa. Záměrem navržených změn § 254 odst. 1 tr. zákoníku nebylo dosavadní skutkovou podstatu rozšířit, pouze ji terminologicky aktualizovat tak, aby byla v souladu s pojmy nového zákona o účetnictví, a proto dosavadní pojmy „účetní knihy“ a „účetní zápisy“ nyní navrhujeme nahradit pouze pojmem „účetní záznam“. Tím bude odstraněna potenciální nejistota ohledně významu pojmu „vedení účetnictví“ a současně bude sjednocena textace v rámci celého odstavce 1.
Účetní záznam je definován v § 153 nového zákona o účetnictví (viz verze nového zákona o účetnictví uveřejněná na internetových stránkách Ministerstva financí k 1.listopadu 2024) a jsou jím jakákoliv zaznamenaná data potřebná k vytvoření účetní informace, kterou je podle § 4 nového zákona o účetnictví jakákoliv informace o finanční situaci, finanční výkonnosti a jiných vykazovaných změnách finanční situace účetní jednotky. Účetní záznam je základním pojmem oblasti vedení účetnictví a lze pod něj subsumovat také účetní zápis a účetní doklad.
Účetní závěrka není podle nového zákona o účetnictví účetním záznamem, nicméně dosavadní pojem „jiný doklad sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole“ zůstane zachován s tím, že podle komentáře k trestnímu zákoníku pod něj lze podřadit také účetní závěrku, kterou pak nebude nutné výslovně uvádět: „Jinými doklady sloužícími k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole jsou především další účetní doklady, tedy účetní doklady odlišné od účetních knih a účetních zápisů. Jde konkrétně zejména o účtové rozvrhy, které se sestavují na podkladě směrných účtových osnov (§ 14 zákona o účetnictví), účetní závěrky (§ 18 a násl. zákona o účetnictví), konsolidované účetní závěrky (§ 22 a násl. zákona o účetnictví), výroční zprávy (§ 21 zákona o účetnictví) a inventurní soupisy (§ 29 a 30 zákona o účetnictví“ (viz DRAŠTÍK, Antonín. Trestní zákoník: komentář. II. díl, (§ 233 až 421). Komentáře Wolters Kluwer. Kodex. Praha: Wolter Kluwer, 2015. ISBN 978-80-7478-790-4).
Pro úplnost si však dovolujeme upozornit na skutečnost, že ačkoliv samotný pojem „účetnictví“ není v novém zákoně o účetnictví definován, jedna z jeho složek, a sice „vedení účetnictví“, v novém zákoně o účetnictví vymezena je. Podle § 151 odst. 2 nového zákona o účetnictví se vedením účetnictví rozumí systematický proces tvorby účetních informací. Jak Nejvyšší soud správně poznamenává, pojem „vedení účetnictví“ jakožto ekvivalent obecného pojmu „účetnictví“ a pojmu „účetní jednotka“ se napříč právním řádem navrhuje ve většině případů nahradit nebo zcela vypustit. V případě § 254 odst. 1 tr. zákoníku však byl pojem „vedení účetnictví“ použit záměrně, neboť bylo skutečně mířeno na danou užší část účetnictví nezahrnující účetní výkaznictví. Pojem „vedení účetnictví“ je eliminován pouze v těch výskytech, v nichž je použit v obecném významu „účetnictví“ nebo v nichž je záměrem stanovit, že daný subjekt je účetní jednotkou (tj. má mít povinnost k vedení účetnictví a účetnímu výkaznictví).
K formulaci legislativního textu: Vyhověno.
Vzhledem k tomu, že namísto pojmů „vedení účetnictví“, „účetní závěrka“ a „účetní dokument“ navrhujeme na základě připomínky Nejvyššího soudu použít pouze pojem „účetní zápis“, bude možné dotčené ustanovení ve smyslu připomínky zestručnit a současně zachovat stávající konstrukci, kdy plný výčet je v alinea 1 a alinea 2 a 3 na něj navazují:
(1) Kdo nevede účetní knihy, zápisy nebo nevyhotovuje účetní záznamy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, ač je k tomu podle zákona povinen,
kdo v takových účetních knihách, zápisech účetních záznamech nebo jiných dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, nebo
kdo takové účetní knihy, zápisy účetní záznamy nebo jiné doklady změní, zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými nebo zatají,
a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
K doplnění odkazu na právní předpisy upravující účetnictví: Nevyhověno.
Vzhledem k návrhu úpravy § 254 odst. 1 tr. zákoníku výše nepovažujeme za nutné ani vhodné doplnit do skutkové podstaty výslovný odkaz na jiný právní předpis nebo právní předpisy upravující účetnictví ve vztahu k účetnímu záznamu, neboť pojem „účetní záznam“ je zcela evidentně pojmem z oblasti účetnictví. Ve vztahu k „jiným dokumentům sloužícím k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole“ se obáváme rizika, aby tento pojem v případě doplnění odkazu na právní předpisy upravující účetnictví nebyl nesprávně vykládán tak, že se jedná pouze o „jiné doklady“ z oblasti účetnictví, když v současnosti jsou pod tento pojem podřazovány v zásadě jakékoliv doklady a dokumenty sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku, tedy například i zpráva auditora o povinném auditu. V novém zákoně o účetnictví je rovněž používán pojem „účetní doklad“, který má však jiný význam, než v jakém je pojem „doklad“ použit v dotčeném ustanovení.
Skutková podstata proto bude v tomto ohledu ponechána v dosavadním stavu, čímž bude možné zachovat dosavadní výklad daného ustanovení.
K výkladu slova „nevede/nevyhotovuje“: Vyhověno jinak.
Vzhledem k tomu, že namísto spojení „nevede účetnictví“ se v návaznosti na připomínku Nejvyššího soudu navrhuje použít pojem „nevyhotovuje účetní záznamy“, domníváme se, že by nemělo dojít k narušení dosavadního výkladu § 254 odst. 1 tr. zákoníku, neboť již stávající znění pojem „nevede“ ve vztahu k účetním knihám a zápisům používá. Jak je v připomínce Nejvyššího soudu uvedeno, podle dosavadního výkladu je objektivní stránka skutkové podstaty trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 1 naplněna nejen tehdy, když pachatel nevyhotovuje dané dokumenty vůbec, ale také tehdy, nevyhotovuje-li je dostatečně. Vzhledem k tomu, že nedochází k věcnému posunu, nahrazení slova „nevede“ slovem „nevyhotovuje“ by podle našeho názoru na této skutečnosti nemělo nic měnit.
K § 254 odst. 2 tr. zákoníku (aktualizace výčtu veřejných rejstříků): Nevyhověno.
Změny požadované v připomínce Nejvyššího soudu jsou nad rámec předmětu předkládaného návrhu, neboť s novým zákonem o účetnictví nijak nesouvisí. Problematika veřejných rejstříků je však již v tuto chvíli řešena novelou trestního zákoníku v rámci ST 854, který je v tuto chvíli před 1. čtením v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.
K úpravě okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby podle § 254 odst. 3 a 4 tr. zákoníku: Nevyhověno.
Požadovaná úprava okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazbu u trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění překračuje předmět úpravy předkládaného návrhu zákona. Současně se Ministerstvo financí domnívá, že kompetence rozhodovat o takto zásadních aspektech trestného činu náleží Ministerstvu spravedlnosti, nikoliv Ministerstvu financí, byť je předkladatelem návrhu zákona.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
71.
Notářská komora
1.
Z
Notářská komora ČR uplatňuje k výše uvedenému návrhu zákona následující připomínku:
1. K části sto šestnácté (změna zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů)
Nad rámec stávajícího návrhu navrhujeme v čl. CXX vložit nový bod 6, který zní:
6. V § 111 odst. 3 se v úvodní části za slovo „přeměny“ vkládají slova „je veřejnou listinou a“.
Odůvodnění:
Návrh reaguje na zjevnou nesprávnost, provedenou zákonem č. 162/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, který v § 111 zavádí nový typ osvědčení pro zápis projektu přeměny, který sepisuje notář, aniž současně výslovně stanoví, že tento typ osvědčení je veřejnou listinou.
Důvodová zpráva k citované zákonu rovněž uvádí k § 111, že „předmětné osvědčení představuje typ veřejné listiny, sepisované notářem. V souladu s § 2 notářského řádu se jedná o výkon notářské činnosti; konkrétně o osvědčování právně významných skutečností a prohlášení.“
Notář vykonává přezkum skutečností při sepisu veřejné listiny a na základě tohoto přezkumu provádí zápis do veřejného rejstříku.
Zároveň je nezbytné podle požadavků občanského zákoníku, aby označení listiny za veřejnou stanovil zákon.
Notář podle § 6 odst. 2 notářského řádu sepisuje podle zvláštních právních předpisů veřejné listiny – srov. např. úpravu podle § 59x odst. 1, § 59z odst. 1 zákona o přeměnách nebo § 34 odst. 5 zákona o evidence skutečných majitelů.
Tato připomínka je zásadní.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu se smyslem připomínky.
74.
Sdružení místních samospráv České republiky
1.
Z
Připomínka č. 1 k Části čtyřicáté deváté čl. L bodu 7.
Požadujeme příslušný novelizační bod vyjmout z návrhu.
Odůvodnění:
Princip, kdy o námitkách proti nevyplacení dotace rozhoduje ten, kdo stojí v čele poskytovatele, je podle našeho zásadní pro nezávislé posouzení námitek, a tím pádem pro obranu práv příjemců. Navržená formulace, že o námitkách rozhoduje poskytovatel, neposkytuje žádnou záruku nezávislého posouzení (není dokonce zajištěno ani to, že námitky nebude vyřizovat ta samá úřední osoba, která o opatření rozhodla). Změna navíc nijak nesouvisí s přijetím zákona o účetnictví. Z těchto důvodů by novelizační bod měl být z návrhu vypuštěn.
Tato připomínka je zásadní.
Nevyhověno.
Zůstává možnost soudní obrany.
Připomínkové místo změnilo připomínku na doporučující.
74.
Sdružení místních samospráv České republiky
2.
Z
Připomínka č. 2 k Části padesáté třetí čl. LV bodu 15.
Navrhujeme, aby předmětný novelizační bod zněl: „V případě změny rozpočtu podle § 28 odst. 15 může provést rozpočtové opatření úřad, který o jeho provedení informuje orgán příslušný k provádění rozpočtových opatření v ostatních případech. U svazku obcí může provést rozpočtové opatření podle § 28 odst. 15 výkonný orgán svazku obcí, který o jeho provedení informuje nejvyšší orgán svazku obcí. Pokud není výkonný orgán svazku obcí vymezen stanovami, provádí změny rozpočtu podle § 28 odst. 15 nejvyšší orgán svazku obcí.“
Odůvodnění:
Oceňujeme snahu předkladatele snížit administrativní zátěž členů orgánů územních samosprávných celků a svazků obcí v případě změn rozpočtu způsobených vratkou nespotřebované části dotace od příspěvkové organizace. Navrženou textaci, která svěřuje výhradní pravomoc provádět rozpočtové opatření v těchto případech, obecnímu a krajskému úřadu nebo výkonnému orgánu dobrovolného svazku obcí, však nepovažujeme za optimální, neboť neumožňuje předmětná rozpočtová opatření nadále provádět orgány příslušnými k provádění standardních rozpočtových opatření (zastupitelstvem, případně radou či starostou v rozsahu určeném zastupitelstvem). To by v prvních letech po zavedení znamenalo neplatnost mnoha předmětných rozpočtových opatření provedených bez znalosti legislativní změny, což je však zcela iracionální, neboť by tato rozpočtová opatření provedl orgán se silnější demokratickou legitimitou, než by zákon vyžadoval.
Z toho důvodu navrhujeme, aby rozpočtové opatření ve zvláštním případě mohl provést jak obecní nebo krajský úřad nebo výkonný orgán dobrovolného svazku obcí, tak orgán obecně příslušný k provádění rozpočtových opatření.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
V oblasti veřejného práva je obecně v řadě případů vysoce nežádoucí, aby byl konkrétní postup zabezpečován dvěma způsoby. Tato nejednotnost by mohla mít za následek nejasné zabezpečení předmětné agendy např. v případech výměny politické reprezentace ÚSC. Přechodné ustanovení k navrhovanému způsobu schvalování RO bude zváženo.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
74.
Sdružení místních samospráv České republiky
3.
Z
Připomínka č. 3 k Části padesáté třetí čl. LV bodům 28.-32., 35.-49.
Požadujeme příslušné novelizační body vyjmout z návrhu.
Odůvodnění:
Navržené zásadní změny regulace rozpočtového hospodaření příspěvkových organizací nijak nesouvisí s případným přijetím nového zákona o účetnictví a již z toho důvodu není jejich zařazení do předloženého materiálu případné. Změny navíc nebyly vůbec předem prodiskutovány se zástupci územních samosprávných celků a jejich příspěvkových organizacích. Proto by předmětné novelizační body měly být z návrhu vyjmuty.
Tato připomínka je zásadní.
Částečně vysvětleno. Rozpor.
Právě touto novelou dochází k úpravě dosavadních ustanovení týkajících se tvorby a čerpání fondů v rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Smyslem fondů příspěvkových organizací bylo a je vytvoření „kupičky“ peněz na stanovený účel, tedy jedná se o peněžní fondy, což je uvedeno i v současném znění zákona a pospáno v důvodové zprávě. Peněžní fondy tak mohou být tvořeny pouze peněžními prostředky, tedy příjmy, a nikoliv výnosy založenými na akruální bázi. Není možné vytvořit peněžní fond z výnosů, resp. zlepšeného výsledku hospodaření, pokud nedojde k inkasu pohledávky, resp. ke krytí zlepšeného výsledku hospodaření (zisk) peněžními prostředky
A protože koncepce peněžních fondů se neopouští (nezavádí se kapitálové fondy) je nezbytné provést terminologické sladění, a to právě v okamžiku, kdy tyto prvky účetní závěrky náklad, výnos a výsledek hospodaření jsou nově definovány v novém zákoně o účetnictví. Již v současné době může být tvořen rezervní fond ze zlepšeného výsledku hospodaření pouze tehdy a v takové výši, která je kryta peněžními prostředky. V současné době mnohokrát není ani možné naplnit dikci samotného zákona. Zlepšený výsledek hospodaření, pokud není kryt peněžními prostředky, musí být převeden na nerozdělený zisk minulých let. Také úhrada ztráty použitím peněžního fondu nedává smysl, kdy příspěvková organizace musí převádět peněžní prostředky do provozu, přičemž ztráta vznikne z důvodu neprofinancovaných odpisů a peněžní prostředky nejsou aktuálně potřeba. Z tohoto vyplývá, že pokud se neopouští koncepce peněžních fondů, musí se provést úprava i samotného rozpočtování na bázi příjmů a výdajů. Není možné rozpočtovat náklady a výnosy, a přitom tvořit peněžní fond peněžními prostředky.
Provedení terminologického sladění, jehož přímým důsledkem je přechod na bázi příjmů a výdajů u příspěvkových organizací, je proto nezbytné. Okamžikem nabytí účinnosti nového zákona o účetnictví a právě vymezením prvků účetní závěrky náklad a výnos by se tyto pojmy v rozpočtových pravidlech územních rozpočtů staly z dlouhodobého hlediska stěží použitelnými pro hospodaření příspěvkových organizací a zejména pro tvorbu a čerpání peněžních fondů. Příspěvkové organizace na denní bázi realizovaly, realizují a budou realizovat příjmy a výdaje, tudíž v případě jejich plánování se nemůže jednat o tak zásadní změnu, se kterou si příspěvkové organizace neporadí a už vůbec ne jejich zřizovatelé. Právě zřizovatelé příspěvkových organizací znají velice dobře postup sestavování rozpočtů na bázi příjmů a výdajů, které vyjadřují skutečnou potřebu peněžních prostředků na rozpočtový rok. K výraznému dlouhodobému nárůstu administrativní zátěže tímto nedojde. K určitému jednorázovému zvýšení administrativní zátěže dojde v rámci přizpůsobení se novelizované rozpočtové legislativě.
Není pravda, že by navrhované změny nebyly diskutovány se zástupci samospráv. Ministerstvo financí téměř dva roky pořádalo sérii školení a seminářů na všech krajských úřadech, na kterých navrhované změny představovalo. Těchto školení se již zúčastnilo více než 2 500 zástupců všech obcí.
74.
Sdružení místních samospráv České republiky
4.
Z
Připomínka č. 4 ke zvláštní části důvodové zprávy
Požadujeme opravit četné chyby v psaní ve zvláštní části důvodové zprávy, které výrazně snižují její přehlednost a srozumitelnost.
Odůvodnění:
Zvláštní část důvodové zprávy obsahuje na některých místech zcela zmatečné označení novelizačních bodů, když jednotlivé odstavce textu jsou uvozeny jako odstavce ke zvláštnímu bodu – např. pasáž k Části padesáté třetí, bodu 42, obsahuje dva odstavce, které jsou označeny jako „K bodu 127“ a „K bodu 128“, ačkoliv ve skutečnosti je zjevně celý text věnován bodu 42. a předmětná část body označené tak vysokými čísly ani neobsahuje.
Změna zákona o vinohradnictví a vinařství je ve zvláštní části důvodové zprávy označena jako část stá první, ačkoliv jde o část sedmdesátou sedmou.
Změna zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu je ve zvláštní části důvodové zprávy označena jako část devadesátá osmá, ačkoliv jde o část devadesátou sedmou.
V pasáži věnované části sté osmnácté, změně zákona o zadávání veřejných zakázek, bodům 2 a 3, je odkazováno na § 1, ačkoliv se předmětné novelizační body ve skutečnosti týkají § 19.
Tyto nepřesnosti mají výrazný negativní vliv na orientaci adresáta ve zvláštní části důvodové zprávy, proto musí být před postupem materiálu do dalších fází legislativního procesu odstraněny.
Tato připomínka je zásadní.
Vyhověno.
Důvodová zpráva byla upravena v souladu s připomínkou.
77.
Státní úřad pro jadernou bezpečnost
1.
D
Připomínka:
1. Připomínka ke straně 125 materiálu: Vymazat modře zbarvená slova „K bodu 37 (§ 59)“.
Odůvodnění:
Oprava překlepu.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.
78.
Svaz měst a obcí
1.
Z
1. ČÁST DVACÁTÁ: Změna zákona o daních z příjmů, bod 60 - §18 odst. 1 písm. a)
Oceňujeme a podporujeme snahu MFČR o vyjasnění vymezení jednotlivých činností veřejně prospěšných poplatníků v režimu „úzkého základu daně“ (určitě to vnímáme jako krok vpřed). Nejsme si ale jisti, zda navrhovaná hranice dvou činností povede ve všech případech ke sledovanému cíli.
Návrh novely zákona obsahuje ustanovení, aby v případě aplikace rozdílných cen pro spojené a nespojené osoby (za předpokladu, že cena je nižší než nákladová) se samostatně sledovaly tržby pro spojené osoby a samostatně pro nespojené. Rozumíme, co je cílem daného ustanovení, nicméně je vhodné vzít v úvahu i následující:
a) V podmínkách příspěvkových organizací v řadě případů je účtována služba ve vztahu k nespojenému subjektu (například ceník za ledy pro jednotlivé sportovní oddíly působící v obci na zimním stadionu), nicméně za ceny, u nichž zřizovatel schválí ceník se sníženou cenou v porovnání s jinými subjekty. Tedy na popud spojené osoby jsou ceny nastaveny například diferencovaně pro určité skupiny osob, přitom zvýhodněné ceny mohou být klidně i pro ty „nespojené“ subjekty.
b) Budeme také muset řešit klasifikaci vedlejších souvisejících příjmů – například z prodejů majetku či pojistných náhrad v případě, kdy příslušné věci slouží k aktivitám pro „obě skupiny“ – zda například rozdělovat v poměrné výši příjmy tohoto charakteru?
Tuto připomínku prosím vnímejte nikoliv jako náš nesouhlas s navrhovaným textem, ale snahu o věcnou diskusi, která může vyústit v drobné úpravy textu novely či doplnění důvodové zprávy o konkrétní příklady. Jsme samozřejmě připraveni na této záležitosti dále kooperovat.
a) Vysvětleno.
Vždy se bude rozhodovat podle toho, zda jsou služby nebo jiná plnění poskytována i nespojeným osobám za stejné ceny nebo zda jde o ceny určené výlučně pro spojené osoby. Jde o přístup, který platí už nyní, ale poplatníci již nebudou muset klíčovat jednotlivé činnosti.
b) Vysvětleno.
I v tomto případě se daňový režim nemění a postupuje se jako doposud, tedy pokud poplatní obdrží nějaký příjem (výnos), který se bude týkat obou „skupin“, bude nutné ho dle nějakého ekonomicky zdůvodnitelného kritéria rozdělit. Opět platí, že podle nového režimu se bude klíčovat pouze mezi oběma „skupinami“ a už se nemusí klíčovat i jednotlivé činnosti.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
78.
Svaz měst a obcí
2.
Z
2. ČÁST DVACÁTÁ: Změna zákona o daních z příjmů, bod 63 - § 19 odst. 1 písm. zm)
Návrh textu MFČR:
„příjmy poplatníka, který může snížit základ daně o položku snižující základ daně podle § 20 odst. 7 a jehož příjmy za zdaňovací období nepřesáhnou 300 000 Kč, s výjimkou příjmu, ze kterého je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.“.
Návrh textu SMOČR:
„příjmy poplatníka, který může snížit základ daně o položku snižující základ daně podle § 20 odst. 7 a jehož příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů a nejsou od daně osvobozeny podle ostatních ustanovení tohoto zákona, za zdaňovací období nepřesáhnou 300 000 Kč, s výjimkou příjmu, ze kterého je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.“
Odůvodnění:
Vítáme snahu MFČR snížit administrativní zátěž pro malé veřejně prospěšné poplatníky. Náš návrh směřuje k tomu, aby nové ustanovení §19 odst. 1 písm. m) se explicitně týkalo i těch subjektů, které mají například celkové příjmy ve výši 10 mil. Kč, ale z toho příjmy ve výši 9,95 mil. Kč nejsou předmětem daně, neboť se jedná například o dotaci – viz §18a odst. 1 ZDP (typicky situace například příspěvkové organizace školy financované dotacemi s minimem vlastních příjmů). Podávání přiznání k dani z příjmů v těchto případech je s ohledem na odpočet podle §20 odst. 7 formalistické a zbytečně dle našeho názoru zatěžuje poplatníky a také i finanční správu.
Vyhověno jinak.
Ustanovení bude upraveno ve smyslu připomínky.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
78.
Svaz měst a obcí
3.
D
3. ČÁST DVACÁTÁ: Změna zákona o daních z příjmů, bod 154 – konkrétně §23 o odst. 2 písm. b) a odst. 3 písm. b) - dodatečné zvýšení/snížení daňové hodnoty
Dotaz SMOČR:
V souvislosti s návrhem textu zákona bychom si chtěli vyjasnit situace následných úprav odpočtu DPH při pořizování aktiv podle §75, §76, případně podle §78 ZDPH. Navržený text na nás působí tak, že pokud v důsledku podmínek uvedených ve výše zmíněných ustanoveních ZDPH dojde k úpravě původního odpočtu DPH (po zařazení majetku do užívání), měla by se tato úprava promítnout do daňové vstupní hodnoty, a to bez ohledu na výši této úpravy? Upozorňujeme, že se může jednat jak o hodnoty v řádech až mil. Kč, tak ale i „korunové hodnoty“ – například z ročního vypořádání koeficientu podle §76. Přišlo by nám logické, že tato oblast by byla řešena s ohledem na princip významnosti – tedy do určitého limitu by se mohlo jednat o situace, kdy by tato následná úprava nevedla k dodatečné úpravě daňové hodnoty, ale mohlo by se jednat o daňový příjem či výdaj. Obdobně by to mohlo být i pro případ drobných upřesnění dohadných položek u majetku částečně financovaných z dotace.
Je možné, že tato připomínka je irelevantní, neboť je tato oblast řešena v jiném bodě, který jsme přehlédli. Chtěli bychom tedy jen požádat o vysvětlení.
Vysvětleno.
Předpokládáme, že se jedná o situace, kdy z důvodu změny použití daného aktiva, se změní původně předpokládaný režim DPH a DPH je nutné buď doplatit, nebo je možnost si DPH uplatnit.
Pro účely ZDP by se mělo primárně vycházet ze zaúčtování.
Pokud doplacené DPH zvýší účetní ocenění aktiva, dojde i ke zvýšení daňové hodnoty aktiva, následný režim dle ZDP bude sledovat osud celého aktiva.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
78.
Svaz měst a obcí
4.
D
4. ČÁST DVACÁTÁ: Změna zákona o daních z příjmů, bod 218 – konkrétně §26 odst. 1 písm. b)
Dotaz SMOČR (prosba o vyjasnění):
Návrh zákona uvádí, že daňově odepisovaným aktivem není pozemek. To je samozřejmě v pořádku, pokud používáme kategorii pozemek v režimu „účetní klasifikace“. Z pohledu Občanského zákoníku je součástí pozemku i stavba na pozemku umístěná (nyní zjednodušujeme), která určitě má být odepisovaná. Stejně tak můžeme řešit třeba i trvalé porosty apod.
Je pravděpodobné, že jsme někde přehlédli, že zde použitý pojem „pozemek“ vychází z účetní klasifikace. Pokud ano, je vše v pořádku. Pokud to ale v jiném ustanovení zákona definováno není žádáme o doplnění, že se jedná o pojem ve smyslu klasifikace položky „pozemky“ podle účetních předpisů.
Vysvětleno.
Ustanovení § 26 se týká aktiv (daňově odpisovaným aktivem je aktivum, které splňuje určité podmínky), z čehož vyplývá, že se jedná o účetní kategorie, tedy pozemek podle účetní klasifikace. U poplatníků, u kterých se pro účely daní z příjmů za jejich aktiva považují aktiva podle účetních předpisů, je to zřejmé samo o sobě. U poplatníků daně z příjmů fyzických osob s hotovostním základem daně bude v zákoně obsažena definice aktiva pro účely daní z příjmů, a to taková, že se bude jednat o majetek uvedený v daňové evidenci. V § 7b, který upravuje daňovou evidenci, potom bude doplněno, že pro obsahové vymezení složek majetku v daňové evidenci se použije obsahové vymezení složek aktiv podle zákona o účetnictví a jeho prováděcích právních předpisů, z čehož také lze dovodit, že pokud se mluví o kategoriích aktiv, rozumí se tím kategorie podle účetnictví.
Toto vysvětlení bude doplněno do důvodové zprávy.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
78.
Svaz měst a obcí
5.
Z
5. ČÁST PADESÁTÁ TŘETÍ: Změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, bod 29 - §28 odst. 2 – návrh na vypuštění
Navrhujeme vypustit dané ustanovení týkající se toho, že rozpočet je zpravidla schvalován jako vyrovnaný.
Odůvodnění:
Pokud MFČR zvolilo variantu, že schvalovaný rozpočet bude na úrovni příjmů a výdajů, musí počítat s tím, že výrazně přibude situací, kdy se příjmy nebudou rovnat výdajům a bude to tak správně – níže jen uvádíme případy těchto situací:
- Příspěvková organizace realizuje sama investiční výdaje, které jsou svojí povahou samozřejmě nerovnoměrné - to logicky vyvolá situace, kdy v některých letech bude existovat přebytek, jindy schodek (neuvažujte prosím tak, že na investice jsou výhradně financovány z investičních příspěvků zřizovatele – takto to u řady PO nefunguje, neboť se u nich objevuje třeba významné spolufinancování z vlastních zdrojů)
- Máme řadu dotačních titulů (zejména ze zdrojů EU – ERASMUS …), kdy je financování zálohou s tím, že realizace pokračuje v následujících letech. Logicky v roce přijetí zálohy, která ještě není spotřebována, budou vznikat přebytky, v dalších letech pak schodky. Dále máme situace EX-POST dotací (přičemž průběžné výdaje jsou kryty z přebytků minulých let …).
Tyto situace budou natolik časté, že uvést do zákona to, že rozpočet má být „zpravidla vyrovnaný“ bude způsobovat tlak na to, aby rozpočet nebyl sestavován reálně (formálně se bude sestavovat jako vyrovnaný, byť podle ekonomických podmínek bude jasné, že vyrovnaný být nemůže). Nechceme tedy, aby „normální stav“ byl považován za výjimku. Podle nás je spíše důležitější, aby rozpočet dokumentoval to, že výdaje jsou kryté – příjmy, volnými peněžními prostředky z minulých let apod.
Nevyhověno, vysvětleno.
Příspěvková organizace je typem právnické osoby, která je ze své podstaty zpravidla nezisková. Po zahrnutí příspěvku od zřizovatele by však měl být rozpočet PO vyrovnaný. Jak je uvedeno v důvodové zprávě, rozpočet příspěvkové organizace by měl být, po zahrnutí příspěvku od zřizovatele, sestaven jako schodkový jen v případě, že schodek bude možné uhradit peněžními prostředky z minulých let, prostřednictvím smluvně zabezpečené zápůjčky, úvěru nebo návratné finanční výpomoci.
Požadavek na sestavení „zpravidla vyrovnaného rozpočtu“ příjmů a výdajů tak povede k minimalizaci neefektivního hromadění peněžních prostředků v peněžních fondech příspěvkových organizací, protože výše příspěvku bude odvislá od rozdílu mezi příjmy a výdaji v daném rozpočtovém roce
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
78.
Svaz měst a obcí
6.
Z
6. ČÁST PADESÁTÁ TŘETÍ: Změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, připomínka ke znění §28 odst. 6 – v návaznosti na zrušení povinných fondů
Upozorňujeme, že v souvislosti se zrušením povinného rezervního fondu je dle našeho názoru nezbytné vypustit povinnost převodu nespotřebovaných dotačních prostředků spolufinancovaných z EU do rezervního fondu. V rámci novely se na toto dle našeho názoru zapomnělo. S ohledem na vázanost těchto prostředků na stanovený účel nedává ani smysl jejich směřování do „dobrovolného“ rezervního fondu (viz § 30 odst. 2).
Navrhujeme následující znění:
(6) Pokud se prostředky poskytnuté podle odstavce 5 nespotřebují do konce kalendářního roku, mohou se použít v následujících letech pouze na stanovený účel. Prostředky, které na stanovený účel nebyly použity, podléhají finančnímu vypořádání se státním rozpočtem za rok, ve kterém byl splněn účel, na který byla dotace poskytnuta.
Ve vazbě na to považujeme za nezbytné provést i příslušnou úpravu §30 odst. 1 – viz bod 37 návrhu novely).
Vyhověno.
Povinnost uložená v předmětném ustanovení § 28 odst. 6 byla bez náhrady zrušena. V návrhu novely je tak nově na tomto místě upravena povinnost PO sestavovat závěrečný účet.
78.
Svaz měst a obcí
7.
Z
7. ČÁST PADESÁTÁ TŘETÍ: Změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, připomínka ke změnám §28 obecně (rozpočet založený na příjmech a výdajích)
Navržená změna (rozpočet PO založený na příjmech a výdajích namísto výnosech a nákladech) je zásadní a pokud má být úspěšně aplikována, je dle našeho názoru nezbytné zvážit následující:
a) Souhlasíme s tím, že struktura schvalovaného rozpočtu bude na každém zřizovateli/respektive příspěvkové organizaci. Nicméně co je nutné zajistit, je jednotná klasifikace toho, co je a není příjmem, případně co je a není výdajem rozpočtu (v návaznosti na to musíme i dobře zvážit, co je kladným rozdílem příjmů a výdajů). Musíme se například rozhodnout, zda bude použita klasifikace odpovídající současnému stavu u USC, případně bude použita klasifikace jiná. Vůbec jsme nezaznamenali, že by se tato oblast v návrhu nějak řešila. Uvedeme několik příkladů:
• Přijatá návratná finanční výpomoc od zřizovatele je pro účely rozpočtu PO příjmem nebo financováním?
• Pokud PO přijme v prosinci zálohu na realizaci projektu ERASMUS ve výši 80 000 EUR a v daném roce vyčerpá pouze 5 000 EUR, bude to skutečně tak, že má přebytek odpovídající 75 000 EUR – viz i vazba na úvahy případného rozdělování do fondů z rozdílu příjmů a výdajů?
• Jak je bude nakládat například s DPH a plnění v PDP režimu – obdobně jako na obcích? Tedy bude možné volit jak variantu okamžitého výdaje při likvidaci došlé faktury s využitím financování?
• Bude příjmem třeba také to, kdy Domov pro seniory meziročně navýší objem depozit klientů (předpokládám že ne)? Pokud se ale meziročně navýší objem záloh na obědy u školy, to již příjmem bude?
Výše uvedené, prosím, vnímejte jako příklady, kterými se snažíme vysvětlit, že při této změně je nezbytné definovat pojmy (samozřejmě i s možností využití stávající úpravy pro jiné subjekty) a že je nezbytné v této vazně promyslet i dopady na to, jak bude prezentován například kladný rozdíl příjmů a výdajů (a jak se s ním bude dále pracovat).
b) Pokud se rozpočet začne sestavovat jako rozpočet příjmů a výdajů, bude nezbytné pro hodnocení plnění rozpočtu zavést také nástroje/výkazy, které toto sledování umožní. Asi nedává smysl, aby rozpočet byl založený na příjmech a výdajích a základním výstupem pro vyhodnocení hospodaření potom byla účetní závěrka obsahující jen Výkaz zisku a ztráty. Uvažovalo MFČR nad tím, zda se bude snažit o nějakou formalizaci výstupů (včetně vazby do údajů prezentovaných v rámci „finančního monitoru“)?
Vysvětleno.
DZ bude doplněna o základní vymezení příjmů a výdajů, včetně financování (zejména přijaté půjčené peněžní prostředky), a rozdělení peněžních prostředků do rezervního fond a fondu odměn.
Poté, co budou navrhované změny publikovány ve sbírce zákonů, je ze strany MF plánováno vydání metodického pokynu k sestavování rozpočtů příjmů a výdajů, jehož součástí bude mimo jiné přechod z rozpočtu nákladů a výnosů na rozpočet příjmů a výdajů, doporučené struktury rozpočtu příjmů a výdajů, a to i s ohledem na oblasti hlavní činnosti vykonávané příspěvkovými organizacemi (např. školství, kultura, zdravotnictví), stanovení výše peněžních prostředků k rozdělení do fondů příspěvkových organizací, tvorby a čerpání peněžních fondů a souvislosti s účetními postupy. Navíc Ministerstvo financí připravuje školení pro zástupce příspěvkových organizací a zřizovatelů na jednotlivých krajských úřadech.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
78.
Svaz měst a obcí
8.
D
Připomínky k zákonu č. 250/2000 Sb. nad rámec navrhovaných změn:
Vzhledem k tomu, že se v rámci předloženého návrhu změn zákona č. 250/2000 Sb. objevují i záležitosti, které nesouvisí výhradně se změnou Zákona o účetnictví, dovolujeme si uplatnit (opakovaně – upozorňovali jsme na to již v minulých letech) následující dvě připomínky, které by měly přispět ke zlepšení stávající praxe:
a) Omezit nutný předchozí písemný souhlas zřizovatele při nabytí věci darem příspěvkové organizace pouze na nabytí nemovité věci (případně s možností požadovat předchozí písemný souhlas i v dalších případech na základě rozhodnutí zřizovatele) – vizte §28 odst. 7 písm. b)
Vysvětlení SMOČR:
Nedává smysl, aby příspěvková organizace žádala zřizovatele o předchozí souhlas v případě, že dárce (nějaký autor) chce poskytnout knihovně darem knihu či nějaká firma například lízátka na dětský den. Opakovaně upozorňujeme, že takový požadavek nedává smysl a způsobuje jen nesmyslnou administrativní zátěž.
b) Zmírnit zákaz darování věcí příspěvkovou organizací a to tak, že by zřizovatel mohl vymezit, kdy má organizace právo dar poskytnout – viz §37
Vysvětlení SMOČR
Současná právní úprava má chránit „majetek“ zřizovatele. V praxi ale nastává řada případů, kdy je poskytování darů přímo v souladu s posláním organizace a cíli vymezenými zřizovatelem (například poskytnutí drobného dárku klientu Domova pro seniory, který se dožil 90 let, poskytnutí kytice režisérovi po úspěšné premiéře u PO působící v oblasti kultury …). Považujeme tedy za vhodné dát zřizovateli možnost, aby výslovně vymezil, v jakém rozsahu souhlasí s poskytováním darů. Pokud tak výslovně neučiní, bude v těchto případech nadále zákaz platit.
Nevyhověno.
Právě touto novelou dochází k úpravě dosavadních ustanovení týkajících se tvorby a čerpání fondů v rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Smyslem fondů příspěvkových organizací bylo a je vytvoření „kupičky“ peněz na stanovený účel, tedy jedná se o peněžní fondy, což je uvedeno i v současném znění zákona a pospáno v důvodové zprávě. Peněžní fondy tak mohou být tvořeny pouze peněžními prostředky, tedy příjmy, a nikoliv výnosy založenými na akruální bázi. Není možné vytvořit peněžní fond z výnosů, resp. zlepšeného výsledku hospodaření, pokud nedojde k inkasu pohledávky, resp. ke krytí zlepšeného výsledku hospodaření (zisk) peněžními prostředky. A protože koncepce peněžních fondů se neopouští (nezavádí se kapitálové fondy) je nezbytné provést terminologické sladění, a to právě v okamžiku, kdy tyto prvky účetní závěrky náklad, výnos a výsledek hospodaření jsou nově definovány v novém zákoně o účetnictví. Již v současné době může být tvořen rezervní fond ze zlepšeného výsledku hospodaření pouze tehdy a v takové výši, která je kryta peněžními prostředky. V současné době mnohokrát není ani možné naplnit dikci samotného zákona. Zlepšený výsledek hospodaření, pokud není kryt peněžními prostředky, musí být převeden na nerozdělený zisk minulých let. Také úhrada ztráty použitím peněžního fondu nedává smysl, kdy příspěvková organizace musí převádět peněžní prostředky do provozu, přičemž ztráta vznikne z důvodu neprofinancovaných odpisů a peněžní prostředky nejsou aktuálně potřeba. Z tohoto vyplývá, že pokud se neopouští koncepce peněžních fondů, musí se provést úprava i samotného rozpočtování na bázi příjmů a výdajů. Není možné rozpočtovat náklady a výnosy, a přitom tvořit peněžní fond peněžními prostředky.
Provedení terminologického sladění, jehož přímým důsledkem je přechod na bázi příjmů a výdajů u příspěvkových organizací, je proto nezbytné. Okamžikem nabytí účinnosti nového zákona o účetnictví a právě vymezením prvků účetní závěrky náklad a výnos by se tyto pojmy v rozpočtových pravidlech územních rozpočtů staly z dlouhodobého hlediska stěží použitelnými pro hospodaření příspěvkových organizací a zejména pro tvorbu a čerpání peněžních fondů. Příspěvkové organizace na denní bázi realizovaly, realizují a budou realizovat příjmy a výdaje, tudíž v případě jejich plánování se nemůže jednat o tak zásadní změnu, se kterou si příspěvkové organizace neporadí a už vůbec ne jejich zřizovatelé. Právě zřizovatelé příspěvkových organizací znají velice dobře postup sestavování rozpočtů na bázi příjmů a výdajů, které vyjadřují skutečnou potřebu peněžních prostředků na rozpočtový rok. K výraznému dlouhodobému nárůstu administrativní zátěže tímto nedojde. K určitému jednorázovému zvýšení administrativní zátěže dojde v rámci přizpůsobení se novelizované rozpočtové legislativě.
Navrhované změny jdou nad rámec předloženého materiálu a jejich zapracování do nynějšího návrhu je třeba považovat za nekoncepční a nesystematické.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
1.
Z
1. Význam předkládané legislativy, termín účinnosti
Návrh je předkládán jako balíček implementace nového zákona o účetnictví, jehož nezbytnou součástí je zejména navazující daňová novela. Představitelé Svazu průmyslu a dopravy ČR se v minulých letech sami podíleli na přípravách nového zákona o účetnictví a obecně vítají některé změny jako je například zvýšení minimálního limitu pro povinný audit nebo usnadnění placení daní v eurech. Návrh je ale velmi rozsáhlý s mnoha zásadními změnami, naopak v něm absentují dlouhodobé návrhy na zjednodušení.
Navazující daňová legislativa představuje poměrně zásadní změny např. v odpisování, v konceptu daňové hodnoty, dodatečného technického zhodnocení apod., které v této podobě předložené i přes dobré záměry vzbuzují řadu nejasností v praxi. Bez dalšího vysvětlení je nelze v tuto chvíli jednoznačně vyhodnotit, jednotlivá ustanovení jsou koncipována poměrně složitě a mj. chybí i prováděcí právní předpisy, čímž není možné podrobně zhodnotit celkové dopady. Jedná se o velké množství změn vyžadujících důkladnější vyhodnocení a diskusi tak, aby byly správně pochopeny, finálně dobře nastaveny a vedly ke skutečnému zjednodušení v každodenní praxi firem.
Termín účinnosti od 1. 1. 2025 je v těchto souvislostech a i s ohledem na rozsah změn (pro jejich zavedení ve firmách, zakomponování v účetním softwaru s odpovídající finanční i časovou náročností, změnou systému odpisů apod.) velmi krátký, až takřka nereálný. Pokud by měl být návrh schválen, je třeba zabezpečit dostatečně dlouhou legis vakance, a to minimálně 12 měsíční od schválení zákona a při zajištění veškerých prováděcích předpisů a metodických výkladů. To rozhodně termín 1. 1. 2025 nesplňuje a pouze by přinesl zvýšené náklady a komplikace firmám, vedl k nestabilitě podnikání. Účinnost tak musí být nastavena jako minimálně 12 měsíců od schválení zákona a pro firmy v době, kdy jim začíná jejich nový účetní rok. Jelikož v rámci účetní závěrky jsou vykazovány údaje běžného a předchozího období, je potřeba, aby bylo možné zpracovat dle nových předpisů již srovnatelné období. Nelze zapomínat ani na účetní jednotky používající hospodářský rok. S ohledem na výše uvedené doporučujeme sladit účinnost zákona o účetnictví a souvisejícího balíčku tak, aby bylo možno připravit správně požadované výstupy. Požadujeme takto termín účinnosti upravit.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Návrh je sice rozsáhlý, ale nejde o neznámý a zcela nový model. Koncept daňové hodnoty a pravidla v něm obsažená přebírají principy stávající právní úpravy. V principu reflektují praktické zacházení s majetkem, které již dnes je obsahem účetních systému (ten typicky obsahuje pro jednotlivá aktiva cenu účetní a cenu daňovou). Rovněž platí, že i v odborné diskuzi se běžně odkazuje na daňovou hodnotu jako na hodnotu relevantní pro daně.
Důvod, proč je daný koncept zaveden v rámci návrhu doprovodné legislativy, je ten, že se v relevantních právních předpisech – jak v nové účetní legislativě, tak i v zákoně o oceňování majetku, radikálně mění koncepty přístupu k valuaci jednotlivých věcí. Některé typy „cen“ (nově se již tento termín v účetnictví i v rámci oceňování majetku mimo jiné opouští a nahrazuje po teoretické stránce správnějším pojmem „hodnota“). Valuace v těchto předpisech stojí na úplně jiných a více principiálně postavených a rovněž více exaktních základech a normách.
Z tohoto důvodu není možným řešením návrh ponechat stávající úpravu, která je zatížena poměrně velkou mírou kazuistiky, které se ještě navíc opírá o stávající účetní, případně oceňovací předpisy.
Dalším podstatným aspektem je fakt, že nově budou moci účetní jednotky, které účtují dle mezinárodních účetních standardů používat tyto standardy i pro určení základu daně. Na tento aspekt stávající pravidla nejsou vůbec připravena.
Co se týká účinnosti, návrh doprovodného zákona k zákonu o účetnictví musí mít nezbytně stejnou účinnost jako návrh nového zákona o účetnictví. Tato nezbytnost vyplývá ze skutečnosti, že doprovodný zákon promítá instituty nového zákona o účetnictví napříč celým právním řádem. Nelze tedy změnit účinnost pouze doprovodného právního předpisu. Účinnost, která je uvedena v návrhu nového zákona o účetnictví, vychází pak z účinnosti, která je obsažená v Plánu legislativních prací vlády pro tento projekt, která je tedy pro textaci materiálu ve verzi, která bude zaslána na vládu, směrodatná.
V této souvislosti je nicméně vhodné uvést, že k této části návrhu (tj. k účinnosti) je stále uplatňováno, několik zásadních připomínek akcentujících zejm. potřebu dodatečné legisvakance. Předpokládáme, že k rozhodnutí o definitivním termínu účinnosti (s ohledem na blížící se datum 1. ledna 2025 a fakt, že návrh není zatím projednáván Parlamentem) zákona o účetnictví a také doprovodné legislativy pak dojde v rámci schvalování těchto materiálů na vládě. Odložení účinnosti nového zákona o účetnictví ze stejného důvodu doporučila i Legislativní rada vlády během projednávání jeho návrhu. Tyto připomínky a doporučení budou také hrát roli v rozhodnutí o nastavení účinnosti zákona.
Vzhledem k tomu, že účinnost nového zákona o účetnictví musí nastat ve stejný den jako účinnost doprovodného zákona k novému zákonu o účetnictví, je třeba poukázat i na to, že v případě doprovodného zákona bylo dne 28. června 2024 ukončeno mezirezortní připomínkové řízení a začíná vypořádání připomínek jednotlivých připomínkových míst. Doprovodný zákon k novému zákonu o účetnictví novelizuje téměř 130 zákonů, a proto z důvodu jeho obsáhlosti lze důvodně předpokládat, že vypořádání přijatých připomínek si vyžádá více času než u subtilnějších novel.
To nic nemění na faktu, že se Ministerstvo financí bude snažit předložit text zákona v co nejbližším možném termínu.
Připomínkové místo považuje za vhodné, aby byly tyto připomínky projednány až po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
2.
Z
2. Složitost návrhu a potřeba zahájení diskuse, návrh by nyní neměl být posouván dál v legislativním procesu
Návrhu obsahuje novelizaci téměř 30 zákonů na tisíci stránkách. Nové definice či teoretické koncepty mohou sice mít dobrý záměr a lze je jako takové podpořit, na druhou stranu v době mnoha nových povinností firem množství změn a řada složitých formulací na první pohled nevypadá jako zjednodušení pro firmy, a tedy může představovat i náklady na poradenství, školení, úpravy systémů. Po roce implementace konsolidačního balíčku, včetně nových povinností například spojených s ESG, NIS II apod. je tak třeba nejprve toto ještě vyhodnotit, aby byly administrativní náklady vyplývající z nejasností minimalizovány.
Seznámili jsme se i s technickými připomínkami Komory daňových poradců, které bohužel potvrzují nejasnosti návrhu, je tedy potřeba veškeré tyto dotazy a náměty diskutovat, což nejde učinit vypořádací tabulkou.
Žádáme, aby tento návrh byl vstupem do další strukturované diskuse po jednotlivých částech, nepovažujeme dokument ve stavu, který by byl pro firmy srozumitelný, i přes řadu pozitivních záměrů, které lze obecně podpořit.
Tato připomínka je zásadní.
Bere se na vědomí.
Jako klíčové pro implementaci vnímáme, že se návrh obecně přibližuje účetnictví, což proces implementace nové úpravy zjednodušuje (bude méně čistě daňových institutů).
Druhým podstatným aspektem je pak dostatek podkladů pro implementaci a dostatečná lhůta pro ni (z tohoto důvodu jsou jednotlivé návrhy již průběžně na různých fórech prezentovány a projednávány daleko nad rámec toho, jak tomu je u běžných legislativních projektů).
Připomínkové místo považuje za vhodné, aby byly tyto připomínky projednány až po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
3.
Z
3. Podrobné zhodnocení dopadů legislativy
Předkládaná legislativa představuje široký rámec změn, jež zasáhne do každodenní praxe u fyzických a právnických osob. Lze zmínit například konkrétní prokazování daňové hodnoty majetku, přechod na novou formu odpisování a dopady na jednotlivé typy majetku, atd. Návrh implementuje zásadní změny pro podnikatele – fyzické i právnické osoby. Jedná se nejen o změny v oceňování a vykazování, ale rovněž o rozdílné vykázání některých transakcí, což může mít významný dopad i na vykazované výsledky včetně výkonnostních ukazatelů. Toto může mít významný dopad například na plnění podmínek externího financování. Tyto změny vyžadují podrobnou dopadovou studii z hlediska dopadu do státního rozpočtu, na podnikání adresátů apod. Předkládaná dopadová studie je příliš obecná a neobsahuje mj. přesné vyčíslení dopadů na státní rozpočet.
Tato připomínka je zásadní.
Vyhověno.
V RIA k novému zákonu o účetnictví bude doplněna část popisující dopady vyplývající z přechodu na nový systém.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
4.
Z
4. Absence doprovodných prováděcích předpisů, nedostatečnost přechodných ustanovení
Svaz průmyslu a další představitelé odborné veřejnosti již v rámci příprav nového zákona o účetnictví upozorňovali na to, že účetní a daňové změny je nutno posuzovat zároveň, a to včetně kompletních návrhů doprovodných prováděcích předpisů, nikoliv jenom tezí. Změny v předkládané daňové novele nyní nelze dostatečně komplexně zhodnotit, neboť souvislý legislativní balíček není k dispozici. Požadujeme zveřejnit konkrétní návrhy prováděcích předpisů, abychom se mohli k legislativnímu celku – tj. nový zákon o účetnictví, daňovou novelu, a předpisy – vyjádřit komplexněji.
Zároveň u řady klíčových změn nejsou zcela jasná přechodná ustanovení a např. přechodná ustanovení k novele zákona o rezervách zcela chybí.
Tato připomínka je zásadní.
Nevyhověno. Rozpor.
Finální legislativní řešení a zpracování doprovodných předpisů se standardně realizuje až po finalizaci zmocňovacího zákona. Do vlády i PSP je standardem přiložení toliko „tezí“ (tj. zpravidla jednostránkového stručného dokumentu). Dle Čl. 10 (5) Legislativních pravidel vlády: „Součástí materiálu, kterým se návrh zákona předkládá k projednání vládě a Legislativní radě, je i předkládací zpráva a dále návrh prováděcího předpisu (návrh nařízení vlády nebo návrh vyhlášky) nebo teze prováděcího předpisu, pokud návrh zákona obsahuje zmocnění k vydání prováděcího předpisu a tento prováděcí předpis má nabýt účinnosti současně se zákonem, a text zákona nebo jeho části v platném znění s vyznačením navrhovaných změn, jde-li o návrh novely zákona. Návrh prováděcího předpisu se v této fázi předkládá bez projednání v připomínkovém řízení a v pracovních komisích.“
Z uvedeného je zřejmé, že k projednání návrhu zákona postačují teze prováděcích předpisů. V této souvislosti je součástí návrhu poměrně velký nadstandard v podobě věcného řešení obsahu vyhlášky, tj. vysvětlení toho, jak budou v rámci vyhlášky jednotlivé části regulace fungovat.
I v této fázi budeme rádi za podněty ohledně situací, které v uvedených tezích případně chybí či jsou zpracovány neoptimálně (ostatně ohledně tohoto bylo již několik externích konzultací). Prováděcí předpisy budou po dokončení jejich návrhu předmětem samostatného připomínkového řízení.
Připomínkové místo považuje za vhodné, aby byly tyto připomínky projednány až po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
Vyhověno.
Přechodná ustanovení budou do finálního návrhu zákona doplněna.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
5.
Z
KONKRÉTNÍ PŘIPOMÍNKY
Část dvacátá – novela zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
1. K § 23 odst. 2 písm. c (možnost vycházet z mezinárodních účetních standardů)
Požadujeme, aby poplatník mohl počítat základ daně podle mezinárodních účetních standardů i pokud vede účetnictví podle mezinárodních účetních standardů dobrovolně.
Odůvodnění:
Za poplatníka používajícího mezinárodní účetní standardy je považována účetní jednotka, jež je používá povinně. Pokud poplatník přestane být účetní jednotkou vedoucí účetnictví povinně podle mezinárodních účetních standardů, dle zákona o účetnictví může pokračovat ve vedení účetnictví podle mezinárodních standardů dobrovolně. Podle daňové novely však musí poplatník začít počítat základ daně jako by vedl účetnictví podle českých účetních standardů, přičemž přechod je pro poplatníka náročný. Navrhujeme, aby ustanovení § 23 odst. 2 písm. c) mohlo platit i na dobrovolné vedení účetnictví.
Je nutno také podotknout, že v současném globalizovaném světě firmy stále více přechází na vykazování podle mezinárodních účetních standardů, příznivější legislativní úprava by tedy zmírnila administrativní zátěž a zvyšovala mezinárodní konkurenceschopnost.
Tato připomínka je zásadní.
1. Vyhověno.
Možnost stanovení základu daně dle mezinárodních účetních standardů bude umožněna i poplatníkům, kteří tyto standardy používají dobrovolně.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
6.
Z
2. K § 23l (evidence aktiv)
A. Požadujeme vysvětlení nejasností.
B. Z jakého důvodu nebude možné odepisovat některá aktiva ze zahraničí?
Odůvodnění:
A. Dle zákona se za evidovaná aktiva budou považovat aktiva využívané poplatníka pro dosahování příjmů (dosud v souvislosti s ekonomickou činností). Budou tedy považovány za evidovaná aktiva například záložní stroje? Není také zcela zřejmé, z jakého důvodu se budou evidovat např. i aktiva fyzické osoby využívané pro příjmy z nájmů.
B. Na základě ustanovení § 23 l odst. 3 jsou mj. vyloučena z odepisování aktiva, ze kterých plyne příjem ze zdrojů v zahraničí, u kterých se uplatní metoda vynětí. Tj. například o příjem z nájmu některých zahraničních nemovitostí v případě českých daňových rezidentů. Z jakého důvodu došlo k těmto změnám?
Tato připomínka je zásadní.
Vyhověno.
Dotčená ustanovení budou na základě obdržených připomínek legislativně upravena, nový pojem evidované aktivum bude zrušeno, pro FO se vrátí zpět „obchodní majetek“ ve smyslu dosavadní úpravy ZDP (tj. v této oblasti zůstane zachován dosavadní stav).
Ustanovení § 23l odst. 3 bude také upraveno a u aktiv, ze kterých plyne příjem ze zdrojů v zahraničí, u kterých se uplatní metoda vynětí, zůstane zachován současný daňový režim.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
7.
Z
3. K § 23m a následné (koncept daňové hodnoty aktiva)
Požadujeme podrobněji vyjasnit koncept určení daňové hodnoty aktiva.
Odůvodnění:
Institut tzv. daňové hodnoty aktiva namísto dosavadní podrobnější specifikace výdajů u jednotlivých aktiv znamená podstatnou změnu pro podnikatele a není jasné, jak se bude pohlížet na řadu situací v praxi. Například jak se bude prokazovat daňová hodnota vyrobených zásob, které se budou považovat za aktivum? Prvotní hodnota aktiva se má určovat k okamžiku uznání jako aktivum u poplatníka (§ 23n), tento pojem je však nejasný a je nutné jej podrobněji vymezit. Nový model může představovat koncepční problémy a měl by být podrobněji prodiskutován s odbornou veřejnosti před datem účinnosti.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Nejde o neznámý a zcela nový model. Koncept daňové hodnoty a pravidla v něm obsažená přebírají principy stávající právní úpravy. V principu reflektují praktické zacházení s majetkem, které již dnes je obsahem účetních systému (ten typicky obsahuje pro jednotlivá aktiva cenu účetní a cenu daňovou). Rovněž platí, že i v odborné diskuzi se běžně odkazuje na daňovou hodnotu jako na hodnotu relevantní pro daně.
Důvod, proč je daný koncept zaveden v rámci návrhu doprovodné legislativy, je ten, že se v relevantních právních předpisech – jak v nové účetní legislativě, tak i v zákoně o oceňování majetku, radikálně mění koncepty přístupu k valuaci jednotlivých věcí. Některé typy „cen“ (nově se již tento termín v účetnictví i v rámci oceňování majetku mimo jiné opouští a nahrazuje po teoretické stránce správnějším pojmem „hodnota“). Valuace v těchto předpisech stojí na úplně jiných a více principiálně postavených a rovněž více exaktních základech a normách.
Dalším podstatným aspektem je fakt, že nově budou moci účetní jednotky, které účtují dle mezinárodních účetních standardů používat tyto standardy i pro určení základu daně. Na tento aspekt stávající pravidla nejsou vůbec připravena.
Nové pojetí nicméně odpovídá tomu, jak jsou údaje o aktivech zachycovány v účetních systémech, kdy k nim zpravidla existuje údaj o účetní hodnotě a údaj o daňové hodnotě. Z tohoto pohledu tedy nejde nějakou převratnou novinku, ale spíše o exaktnější terminologické a koncepční uchopení celé otázky valuace aktiv.
Důvodová zpráva bude doplněna o podrobnější popis nejasných situací.
Připomínkové místo považuje za vhodné, aby byly tyto připomínky projednány až po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
8.
Z
4. K § 23y ZDP (dodatečné zhodnocení)
A. Doporučujeme upravit limit částky pro dodatečné zhodnocení
B. Žádáme o vyjasnění postupu v případě dodatečného zhodnocení
Odůvodnění:
A. Dle § 23y je dodatečným zhodnocením a následným pořizovacím výdajem částka, která přesahuje 100 000 Kč nebo 10 % daňové hodnoty zhodnocovaného aktiva. Procentuální limit je ale nastaven nelogicky, neboť v průběhu odpisování bude tento limit u velké částky majetku nastaven velmi nízko. Není zcela jasné, proč je procentuální výdaj zahrnut do limitu.
B. Dodatečným zhodnocením se dle návrhu rozumí následné pořizovací výdaje, které převyšují částku 100 000 Kč nebo 10 % daňové hodnoty zhodnocovaného aktiva. Není však zřejmá definice dodatečného zhodnocení v návaznosti na účetní předpisy, definice hmotné věci (soukromé právo nebo účetní předpis) a není ani zřejmý okamžik, ke kterému dochází k dodatečnému zhodnocení (viz současný § 29 odst. 3 ZDP).
Tato připomínka je zásadní.
A. Vysvětleno.
Tato úprava je záměrem. Limit 10 % daňové hodnoty je doplňkovým limitem k limitu 100 tis. Kč a důvodem jeho zavedení je to, aby u velmi „drahých“ aktiv bylo možno bez dalšího pod opravu podřadit i zásah do majetku, který je ve srovnání s hodnotou aktiva marginální. Postupným odpisováním se daňová hodnota snižuje, aktivum ztrácí svou užitnou hodnotu a v případě dodatečného zhodnocení tedy dává smysl daňovou hodnotu opět navýšit a pokračovat v odpisování z vyšší hodnoty. Záměrem daňové úpravy nemůže být co nejrychlejší odpis aktiva, ale právě správné rozložení souvisejících výdajů v čase. Proto dává smysl ke konci doby daňového odpisování používat pouze limit 100 tis. Kč a pak důsledně odlišovat, co je dodatečným zhodnocením a co opravou.
Připomínkové místo považuje za vhodné, aby byly tyto připomínky projednány až po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
B. Vyhověno.
Termín hmotná věc bude nahrazen účetním termínem stálé hmotné aktivum a ustanovení bude upraveno, aby navazovalo na aktuální účetní terminologii. Okamžik vzniku dodatečného zhodnocení bude doplněn ve smyslu současné úpravy.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
9.
Z
5. K § 25 odst. 4 písm. e) ZDP (smluvní sankce)
Žádáme o vyškrtnutí ustanovení
Odůvodnění
Toto ustanovení omezuje uznatelnost smluvních sankcí v návaznosti na úhradu. V souladu s důvodovou zprávou i zrušením ustanoveních v § 23 odst. 3 s odůvodnění zrušení této výjimky máme za to, že toto ustanovení je chybně ponecháno v zákoně. Žádáme o vyškrtnutí.
Tato připomínka je zásadní.
Vyhověno.
Ustanovení bude vypuštěno.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
10.
Z
6. K § 26 ZDP (úprava daňového odpisování)
A) Požadujeme podrobnější dopadovou studii dopadů změny odpisování, neboť nový způsob ovlivní daňové subjekty (administrativa, změna rozložení v čase u některých aktiv) a bude mít vliv i na příjmy státního rozpočtu.
B) Z návrhu nepředpokládáme, že by se měnilo odpisování nehmotných aktiv dle současné úpravy. Prosíme ale raději o potvrzení.
C) Proč není možné použít analogický princip z nedávné změny u nehmotných aktiv i pro hmotná aktiva a pouze dobrovolně umožnit stávající zařazený hmotný majetek bez dalších úprav odepisovat čistě dle nastavení v účetnictví?
D) Z jakého důvodu se ruší možnost zrychleného odpisování, které bylo považováno za určitou pobídku k podnikatelské aktivitě (bez trvalého snížení příjmů státního rozpočtu)?
E) Lhůta pro odpisování všech hmotných aktiv v délce 5 let je dlouhá, vzhledem k tomu, že první odpisová skupina je v délce 3 let. Navrhujeme snížení minimální délky odpisování.
F) Jak je nastaveno přechodné ustanovení? Chápeme správně, že se způsob odpisování aktiv bude měnit v průběhu jejich odpisování a není možné je doodepsat dosavadním způsobem? Co v případech zastavení odepisování?
Odůvodnění:
Nový systém odpisování zakládá značné změny pro daňové subjekty. V neposlední řadě požadujeme podrobnou dopadovou studii na daňové subjekty, ale také i na zvažovaný příjem státního rozpočtu. Zároveň žádáme o možnost podrobnějšího projednání během legislativního procesu, neboť řada ustanovení je nejasných. Prosíme o důkladné odpovědi na výše uvedené dotazy. Zvažovaná účinnost návrhu k 1. 1. 2025 se v zásadě vylučuje s možností důkladnějšího projednání, proto požadujeme odložit avizovaný termín účinnosti.
Tato připomínka je zásadní.
A) Nevyhověno. Rozpor.
K návrhu změny odpisování byla zpracována RIA, které navrhované změny vyhodnocuje.
B) Vysvětleno.
U nehmotných aktiv se nic nemění, u poplatníků s akruálním základem daně budou daňově uznatelné účetní odpisy, u poplatníků s hotovostním základem daně půjde o okamžitý výdaj. Pro nehmotná aktiva bude doplněno přechodné ustanovení, podle kterého budou všechna nehmotná aktiva převedena na nový systém. Tedy pokud poplatník má nějaká „stará“ nehmotná aktiva, která se odpisují podle starého daňového režimu, tato aktiva budou převedena na nový systém a budou uplatňovány účetní odpisy.
C) Vysvětleno.
Návrh byl diskutován s odbornou veřejností, kdy bylo upozorňováno na nejasné stanovení doby odpisování v účetnictví, které by mohlo být zpochybněno při následné kontrole. Nakonec bylo rozhodnuto ponechat daňové odpisy.
D) Vysvětleno.
Hlavním záměrem v oblasti daňových odpisů bylo zavést jednoduchý systém bez různých odchylek a výjimek. Nová úprava u movitých věcí ruší delší doby odpisování, čímž rovněž umožňuje rychlejší uplatnění výdajů na pořízení majetku.
E) Vysvětleno.
Stanovení doby odpisování na 5 let znamená u velké části movitého majetku zkrácení doby odpisování. První odpisová skupina je poměrně úzká a zvýšením hranice pro daňové odpisování na 100 000 Kč se rozsah aktiv, které by podléhaly tříletému odpisování, ještě snižuje. Jde tedy o akceptovatelný kompromis.
F) Vysvětleno.
Odpisování se přechodem na novou úpravu mění, vždy dojde k přepočtu na měsíční odpisy, doba odpisování se může zkrátit, pokud bude zbývající doba odpisování delší než minimální (tj. 5 nebo 30 let).
Účinnost:
Návrh doprovodného zákona k zákonu o účetnictví musí mít nezbytně stejnou účinnost jako návrh nového zákona o účetnictví. Tato nezbytnost vyplývá ze skutečnosti, že doprovodný zákon promítá instituty nového zákona o účetnictví napříč celým právním řádem. Nelze tedy změnit účinnost pouze doprovodného právního předpisu. Účinnost, která je uvedena v návrhu nového zákona o účetnictví, vychází pak z účinnosti, která je obsažená v Plánu legislativních prací vlády pro tento projekt, která je tedy pro textaci materiálu ve verzi, která bude zaslána na vládu, směrodatná.
V této souvislosti je nicméně vhodné uvést, že k této části návrhu (tj. k účinnosti) je stále uplatňováno, několik zásadních připomínek akcentujících zejm. potřebu dodatečné legisvakance. Předpokládáme, že k rozhodnutí o definitivním termínu účinnosti (s ohledem na blížící se datum 1. ledna 2025 a fakt, že návrh není zatím projednáván Parlamentem) zákona o účetnictví a také doprovodné legislativy pak dojde v rámci schvalování těchto materiálů na vládě. Odložení účinnosti nového zákona o účetnictví ze stejného důvodu doporučila i Legislativní rada vlády během projednávání jeho návrhu. Tyto připomínky a doporučení budou také hrát roli v rozhodnutí o nastavení účinnosti zákona.
Vzhledem k tomu, že účinnost nového zákona o účetnictví musí nastat ve stejný den jako účinnost doprovodného zákona k novému zákonu o účetnictví, je třeba poukázat i na to, že v případě doprovodného zákona bylo dne 28. června 2024 ukončeno mezirezortní připomínkové řízení a začíná vypořádání připomínek jednotlivých připomínkových míst. Doprovodný zákon k novému zákonu o účetnictví novelizuje téměř 130 zákonů, a proto z důvodu jeho obsáhlosti lze důvodně předpokládat, že vypořádání přijatých připomínek si vyžádá více času než u subtilnějších novel.
To nic nemění na faktu, že se Ministerstvo financí bude snažit předložit text zákona v co nejbližším možném termínu.
Připomínkové místo považuje za vhodné, aby byly tyto připomínky projednány až po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
11.
Z
7. K § 30c odst. 2 ZDP
Legislativně-technické upřesnění
Odůvodnění:
V druhém odstavci se navrhuje nový pojem „dopisu“. V celém zákoně není tento pojem definován a zřejmě by měl být opraven na pojem „odpisu“.
Tato připomínka je zásadní.
Vyhověno.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
12.
Z
8. K § 38bc ZDP (přepočet měn)
Legislativně-technické upřesnění
Odůvodnění:
V odstavci 1 poslední větě chybí slovo „období“. Správné znění by mělo být: „…pro poslední den bezprostředně předcházejícího zdaňovacího období“.
Tato připomínka je zásadní
Vyhověno.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
13.
Z
9. K §38bc ZDP (přepočet měn)
Žádáme upřesnit, zda se ustanovení vztahuje i na slevy na dani dle § 35 odst. 1.
Odůvodnění:
Z uvedeného ustanovení vyplývá, jak se přepočítávají různé položky, o kterých se účtuje nebo jsou aktivy, dluhy atp. Není však zcela jasné, zda se toto ustanovení bude vztahovat i na přepočet slevy na dani dle § 35 odst. 1 (slevy na zaměstnance se zdravotním postižením), jelikož je to sleva na dani, která není ani jednou z vyjmenovaných položek.
Tato připomínka je zásadní
Vysvětleno.
Ustanovení by se mělo nově vztahovat i na slevu na dani (nyní, když se daň vypočítává v CZK, tak to není nutné, až se bude vypočítávat v cizí měně, musí být přepočet i na slevu na dani). Bude upraveno.
Připomínkové místo považuje za vhodné, aby byly tyto připomínky projednány až po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
14.
Z
10. K § 38bf ZDP
Navrhujeme upřesnit, jak informovat správce daně o změně měny správy daně
Odůvodnění:
Z toho ustanovení vyplývá, že v případě aplikace měny správy daně např. v EUR bude již v průběhu roku 2027 placena záloha v EUR dle uvedených přepočtů.
Prakticky však v zákoně nelze nalézt návod, jak informovat správce daně o tom, že měna správy daně se mění z CZK na EUR. Toto je zásadní pro očekávání jak poplatníka, tak správce daně v tom, že očekávaná záloha bude placena v jiné měně a je možné, že též bude placena na jiný účet než zálohy placené v CZK.
Tato připomínka je doporučující.
Nevyhověno. Rozpor.
Pokud budou nějaké nejasnosti, bude upřesněno sdělením či pokynem daňové správy. Ustanovení o změně měny správy daně budou mít odloženou účinnost.
Připomínkové místo považuje za vhodné, aby byly tyto připomínky projednány až po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
15.
Z
11. K přechodnému ustanovení č. 11 ZDP
Navrhujeme ustanovení omezit pouze na situace, pokud obrat společnosti nepoklesl o více jak 10 %.
Odůvodnění:
Ustanovení míří na situaci, kdy z důvodu přechodu ze základu daně v ČÚS na IFRS je nutné upravit základ daně o několik položek rozdílů mezi těmito standardy. Aby se předešlo skokovému poklesu výběru daně z těchto důvodů, je limitace uvedena jako 95 % základu daně předchozího období.
Tak, jak je ustanovení napsáno, nepodchycuje situace, kdy pokles základu daně je způsoben nikoliv výše uvedenými úpravami, ale obecným poklesem zisku či obratu společnosti.
Proto navrhujeme doplnění, že ustanovení se nepoužije, pokud obrat společnosti poklesl o více jak 10 %.
Tato připomínka je doporučující
Vyhověno jinak.
Navrhované ustanovení bude vypuštěno. Šlo o určité preventivní ustanovení. Prozatím se v průběhu projednávání a tvorby nepotvrdili obavy, že by u některých poplatníků nastal z důvodů přechodu uvedený problém.
Ustanovení je konstruováno tak, že se aplikuje až po aplikaci § 23 odst. 13, tj. na případné jiné aspekty. Nicméně, jak je uvedeno výše, neexistuje prozatím přesvědčivý důvod k tomu, aby toto ustanovení bylo obsahem návrhu, proto bude vypuštěno. Pokud by se v průběhu dalšího projednávání návrhu objevily důvody pro obavy z určitého dočasného fiskálního poklesu vlivem přechodu na IFRS, tak se uvedené ustanovení znovuoživí.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
16.
Z
12. Povinnost účetních jednotek dle IFRS vůči Českému statistickému úřadu a Energetickému regulačnímu úřadu
Žádáme o úpravu právních předpisů týkajících se povinností účetní jednotky vůči ČSÚ a ERÚ.
Odůvodnění:
Právní předpisy ukládají účetním jednotkám vedoucím účetnictví dle IFRS postupovat odlišně, co se týče povinností vůči Českému statistickému úřadu a Energetickému regulačnímu úřadu. V případě statistických výkazů mají účetní jednotky povinnost dle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 316/2023 Sb., o Programu statistických zjišťování na rok 2024 (vazba na zákon o státní statistické službě), vykazovat finanční ukazatele podle Českých účetních standardů. V případě výkazů pro Energetický regulační úřad tato povinnost vyplývá z § 4 odst. 5 vyhlášky č. 262/2015 Sb., o regulačním výkaznictví (vazba na energetický zákon).
Z návrhu doprovodného zákona k zákonu o účetnictví nevyplývá úprava výše uvedených právních předpisů. Citované vyhlášky jsou nižšími právními normami než zákon, a doprovodná legislativa řeší pouze úpravy zákonů. Je však nutno zdůraznit potřebu úpravy zmíněných právních předpisů, aby účetním jednotkám vedoucím účetnictví dle IFRS nevznikala povinnost dvojího vedení účetnictví. Jinými slovy, aby byly i pro účely statistiky a energetické regulace akceptovány údaje ze statutárního účetnictví účetní jednotky.
Tato připomínka je zásadní.
Bere se na vědomí.
MF souhlasí s připomínkovým místem. Jedná se však o terminologickou změnu na úrovni prováděcích předpisů. Tyto předpisy lze měnit pouze samostatně, protože doprovodný zákon nemůže změnit prováděcí předpis.
MF připomínku předá gestorovi připomínkovaného prováděcího předpisu.
Dotčené předpisy:
· vyhláška č. 316/2023 Sb., o Programu statistických zjišťování na rok 2024 (příloha č. 1) ve vazbě na zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě
· vyhláška č. 262/2015 Sb., o regulačním výkaznictví (§ 4 odst. 5) ve vazbě na zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)
Připomínkové místo považuje za vhodné, aby byly tyto připomínky projednány až po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
17.
Z
NAD RÁMEC NOVELY
13. Zatraktivnění daňových odpočtů na výzkum a vývoj
Zatraktivnit daňové odpočty na VaV přijetím konkrétních opatření s jasnou deklarací zájmu státu o podporu aktivit VaV tak, aby výrazně rostl počet firem, které provádějí výzkumné aktivity a tento nástroj využívají. Svaz průmyslu a dopravy nedávno vydal seznam 13 konkrétních opatření, jak se dají odpočty zatraktivnit (celý dokument zde).
Konkrétně požadujeme například následující úpravy:
· Zrušení kapitoly Způsob kontroly v Projektové dokumentaci (§ 34c odst. 1 písmeno f). V Projektové dokumentaci vypuštění kapitoly Způsob kontroly a hodnocení postupu řešení projektu a dosažených výsledků by mělo být významnou pozitivní změnou pro poplatníky a znamenat administrativní zjednodušení celého systému odpočtu a vyšší právní jistotu. Kapitola je často správcem daně vyhodnocena jako vágní a toto je vydáváno za porušení formálních náležitostí projektové dokumentace. Poplatníci často neví, co mají do příslušné kapitoly uvést, jak takový uvedený způsob kontroly doloží a co mají doklady obsahovat. Připravují proto nad rámec vlastních interních podkladů k projektům a jejich kontrole ještě další hodnotící zprávy speciálně pro odpočet. V jiných zemích jako například na Slovensku či v Rakousku tato kapitola vůbec v Projektové dokumentaci nefiguruje.
· Vypuštění požadavku na uvedení kvalifikace a zaměstnaneckého poměru z kapitoly „Jména všech osob“ Projektové dokumentace (§ 34c odst. 1 písmeno e). Kvalifikaci a formy pracovněprávního vztahu osob k poplatníkovi je možno doložit a prokázat pracovněprávními dokumenty poplatníka.
· Zavedení cash back (přímé platby): cash back je možný v řadě evropských zemí např. v Rakousku, Irsku, Francii, Německu, Norsku, Velké Británii (VB). Rakouský režim umožňuje vrácení 14 % vývojových nákladů ve formě přímé platby. V Irsku mohou společnosti obdržet až 25 % odpočtu ve formě přímé platby. Ve Francii dostane firma přímou platbou 30 % - 50 % vývojových nákladů, které nebylo možné uplatnit jako odpočet oproti dani z příjmů právnických osob. Norský režim umožňuje vratku 19 % vývojových nákladů. Ve VB je možné dosáhnout na cash back 13 % nebo až 33 % dle velikosti firmy.
· Prodloužení možnosti uplatnění odpočtů ze 3 na 5 následujících zdaňovacích období, pokud poplatník nedosáhl základu daně k odečtu v aktuálním období. V mnoha státech je možnost „carry forward“ časově neomezená (VB, Itálie) nebo výrazně delší, např. Španělsko (18 let), Portugalsko (12 let), Kanada a USA (20 let). Mnoho států pak doplňuje systém o cash back (Německo, VB, Francie pro MSP, USA možnost využít pro úhradu jiných pohledávek státu atd.) Prodloužení na 5 let dále je aktuálně diskutováno na Slovensku.
· Nárůst výše odpočtu na 200 % při ročních nákladech do 10 mil. Kč nebo zavedení jednoduššího systému vykazování při splnění určitých kritérií (paušál na poplatníka) by pomohlo zejména MSP. Případně jejich jiné možné zvýhodnění, např. ve Francii MSP mohou žádat navíc 30 % tzv. Innovation Tax, vyšší procento pro MSP je také ve Španělsku a USA.
· Navýšení sazeb odpočtů z 100/110 % na 150/165 %. Zvýšení sazby odpočtu na mzdové výdaje u mladých výzkumných nebo vývojových pracovníků do 30 let na 250 %.
Odůvodnění:
Daňové odpočty na výzkum a vývoj jsou klíčovým nástrojem podpory výzkumu v mnoha vyspělých státech. V roce 2022 mohly daňovou podporu VaV využívat podniky ve 33 z 38 členských zemí OECD, v roce 2000 se jednalo o 19 zemí. Například v Rakousku byla v roce 2021 absolutně daňová podpora VaV více než 10krát vyšší než v Česku. Firmy v ČR ale nechtějí využívat daňové odpočty na VaV z důvodu velmi náročných a obsáhlých kontrol, rozsáhlé evidenční zátěže či nejistoty.
Opatření navržená jeho členy a odbornými partnery se zaměřují na tři oblasti. V prvé řadě systém neadekvátně zatěžuje firmy administrativními požadavky a vytváří nejistotu, zda vše bezchybně popsaly a umí doložit. Jelikož tyto důvody nelze zcela eliminovat, proto by měly být odpočty dostatečně motivační a podpůrné, aby firmy přes určité nutné požadavky viděly v odpočtech přínosy. Odpočty by měly být také srozumitelné a předvídatelné, proto návrhy zahrnují i systémové změny.
Tato připomínka je zásadní.
Nevyhověno. Rozpor.
Jedná se o návrhy nad rámec novely ZDP v doprovodném zákonu k NZÚ.
V současné době probíhá diskuse mezi nejvyššími zástupci MF a MVVI o tom, zda budou nějaká navržená opatření vhodná k realizaci, a to případně i mimo tuto novelu.
Připomínkové místo považuje za vhodné, aby byly tyto připomínky projednány až po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
18.
Z
14. Daňová úprava nabývání zaměstnaneckých akcií
Upravit daňovou úpravu nabývání zaměstnaneckých akcií tak, aby byla co nejvíce využitelná pro prostředí firem a start-upů. A to umožnit úpravu částečného odložení splatnosti daně (dle PN z r. 2023) volitelnou, nikoliv povinnou pro daňové subjekty a vylepšit daňovou úpravu v duchu “no tax before cash“.
Odůvodnění:
Česká daňová úprava v oblasti zaměstnaneckých akcií patří mezi nejméně vstřícné v rámci EU. Ačkoliv v minulém roce byla schválena legislativa slibující určitý posun směrem k vyšší vstřícnosti – zejména možnost odložení splatnosti daně, aby poplatník nemusel platit daň včetně pojištění hned v okamžiku nabytí akcie – tak tato úprava nepřinesla výhody pro většinu start-upů, ale za nevýhodnou ji označila i řada velkých firem s akciovými programy pro své zaměstnance.
SP ČR a další odborná veřejnost nyní pracuje na následujícím vylepšení daňové úpravy nabytí zaměstnaneckých akcií, která by doplňovala současnou možnost odložení splatnosti daně.
Hodnota akcií či podílů, která vznikla před vstupem zaměstnance do programu (pokud ji zaměstnanec dostane se zvýhodněním), by i nadále podléhala zdanění jako příjem ze závislé činnosti. Nicméně výše příjmu ze závislé činnosti se v takovém případě stanovuje jako rozdíl mezi tržní cenou podílu v okamžiku vstupu zaměstnance do opčního programu a smluvenou realizační cenou (nyní se jedná o rozdíl mezi tržní cenou v době nabytí podílu a smluvenou realizační cenou). Nárůst hodnoty od okamžiku vstupu do opčního programu do jejich prodeje tedy podléhá zdanění z kapitálového majetku.
Tato a následující úpravy jsou mj. součástí nedávno zveřejněných návrhů daňových opatření SP ČR (více zde).
Tato připomínka je zásadní.
Vyhověno jinak.
Otázka zaměstnaneckých programů (ESOP) je řešena na politické úrovni, přičemž diskuse pravděpodobně vyústí v pozměňovací návrh.
Připomínkové místo považuje za vhodné, aby byly tyto připomínky projednány až po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
19.
Z
15. Daňové odpočty na automatizaci/robotizaci
Po vzoru Polska umožnit daňovým poplatníkům provozujícím průmyslovou nebo výrobní činnost odečíst od základu daně způsobilé náklady spojené s rozvojem robotizace (do jisté míry analogicky daňovým odpočtům na VaV). Odpočet nesmí překročit 50 % částky vynaložených způsobilých nákladů a výše odpočtu nesmí překročit roční provozní příjem daňového subjektu.
Odůvodnění:
České firmy dle odborných studií zaostávají v digitalizaci a automatizaci procesů (např. zde a zde), což v dlouhodobě míře může snižovat jejich konkurenceschopnost, zvyšovat tlak na trhu práce (nábor dalších zaměstnanců) a také zpomaluje transformaci české ekonomiky směrem k vyšší přidané hodnotě.
Pozitivní trend ve využívání technologií může posílit daňová podpora ve formě odpočtů na automatizaci/robotizaci podle vzoru sousedního Polska. Řada firem tak bude mít konkrétní finanční motivaci v době, kdy začne s investicemi, a to dříve, než se dostaví pozitivní důsledky automatizace v praxi.
Tato připomínka je zásadní.
Nevyhověno. Rozpor.
Nad rámec návrhu zákona.
Připomínkové místo považuje za vhodné, aby byly tyto připomínky projednány až po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
20.
Z
16. Osvobození metalurgických a mineralogických procesů z energetických daní
Opětovné zavedení výjimky pro metalurgické a mineralogické procesy z daně z elektřiny, ze zemního plynu a z pevných paliv.
Odůvodnění:
Energeticky náročný průmysl využívající výše uvedené postupy, jako je mj. hutnictví či sklářství s dlouhodobou tradicí v naší zemi a vyrábějící klíčové vstupy pro řadu dalších sektorů, se nejen v důsledku energetické krize vyrovnává s vážnými překážkami. V nejbližších letech musí daný sektor investovat v řádu miliard korun do dekarbonizace a bude bojovat o udržení své konkurenceschopnosti na světových trzích, navíc budou stoupat systémové a síťové náklady elektrizační soustavy. Jejich pozici nyní sráží v globálním porovnání výrazně dražší energie a nedávné zrušení osvobození metalurgických procesů od energetických daní se zanedbatelným rozpočtovým dopadem v řádu vyšších stovek milionů korun jim dále pohoršilo.
Osvobození z tzv. energetických daní pro výše uvedené procesy vychází z evropské, která prochází revizí, ale výjimka pro toto použití v ní zůstává. Zrušení osvobození znamená tedy pro české firmy výrazné znevýhodnění i v rámci EU. Není znám žádný jiný průmyslově významný členský stát, který by osvobození zrušil, takže je pozice českých firem dále zhoršena.
Tato připomínka je zásadní.
Nevyhověno. Rozpor.
Zrušení výjimky spočívající v osvobození od daně, ze zemního plynu, z pevných paliv a z elektřiny pro metalurgické a mineralogické procesy je výsledkem politické dohody, která se promítla do zákona č. 349/2023 Sb. (tzv. konsolidačního balíčku) s účinností od 1. 1. 2024. Předmětná problematika byla opakovaně projednávána v rámci schvalování konsolidačního balíčku v Parlamentu ČR, a přestože argumenty Svazu průmyslu a dopravy České republiky totožné s argumenty vznesenými nyní během těchto jednání také zazněly, k ponechání předmětné výjimky nedošlo.
Z formálního hlediska je nutné zdůraznit, že tento návrh zákona neobsahuje novelu zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů (který energetické daně upravuje) ani se této oblasti tematicky nedotýká, proto není z legislativního hlediska vhodným nosičem pro předmětný návrh.
Dále, z věcného hlediska, by se v případě opětovného zavedení výjimky pro metalurgické a mineralogické procesy jednalo o opatření, které by bylo v rozporu s dlouhodobou strategií Ministerstva financí spočívající v minimalizaci daňových výjimek.
Existence daňových výjimek snižuje transparentnost daňového systému a vede například k potenciálním snahám o obcházení daňové povinnosti nebo k četným soudním sporům o to, které daňově zvýhodněné činnosti pod předmětné daňové zvýhodnění lze a které nelze zahrnout. To byl ostatně i případ metalurgických a mineralogických procesů (do konce roku 2023), kdy jeden z těchto sporů byl řešen dokonce u Soudního dvora EU.
Dalším negativem navrhovaného opatření jsou rozpočtové dopady, které by činily až – 0,7 mld. Kč ročně. Přes tyto rozpočtové dopady lze ovšem říci, že předmětné daně konečnou cenu vstupů pro dotčený průmysl příliš neovlivňují. Podle dat IEA činí ilustrativně daň z elektřiny 0,6 % z ceny elektřiny a daň z plynu 1,9 % z ceny zemního plynu, na konečné ceně elektřiny se tedy podílí minimálně. Podle dat IEA jsou přitom tyto konečné ceny elektřiny a zemního plynu pro průmysl i po započtení zdanění v porovnání s okolními státy srovnatelné.
Připomínkové místo považuje za vhodné, aby byly tyto připomínky projednány až po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
21.
Z
17. Vyšší limit pro tvorbu daňově uznatelných opravných položek
Navýšit limity dané zákonem o rezervách pro malé pohledávky ze současných 30 000 Kč na 60 000 Kč.
Odůvodnění:
Cílem je snížení administrativní zátěže především u malých a středních podnikatelů a živnostníků v souvislosti s evidencí, vymáháním a odepisováním pohledávek. V řadě případů má firma nezaplacenou pohledávku, avšak fiktivní výnos z této pohledávky musí navíc zdanit, což řada firem považuje za nespravedlivé – náklad při odpisu pohledávky je totiž daňově uznatelný jen za určitých podmínek.
Jedná se o tvorbu opravných položek, nicméně v kratší časové době (pohledávka po více než 12 měsících po splatnosti) je možné vytvořit opravnou položku do 100 % pouze k menší nepromlčené pohledávce a to do hodnoty 30 000 Kč bez příslušenství. Výše tohoto limitu ale zůstává v zákoně o rezervách nezměněna od r. 2005 (popř. 2006). Tyto částky již neodpovídají současnému ekonomickému prostředí a cenové hladině (složená inflace na bázi indexu spotřebitelských cen od r. 2005 převyšuje 86 %). Přitom jiné daňové úlevy či parametry (např. výše slevy za umístění dítěte, daňové zvýhodnění na děti, základní sleva na poplatníka, hranice obratu pro vstup do okruhu plátcovství DPH apod.) jsou v poslední době indexovány či jinak upravovány. Nebo se o tom alespoň uvažuje.
Tato připomínka je zásadní.
Vyhověno částečně.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
22.
Z
18. Příznivější úprava DPH v případě dodání věcných darů
Navrhujeme stanovit jasnou metodiku určení hodnoty daru (v rámci EU) pro účely DPH ve výši nákladů na likvidaci. Podniky, které se rozhodnou darovat nepotřebné zboží by měly odvádět DPH jen v minimální míře a měly by mít právní jistotu daného postupu.
Odůvodnění:
Firma by měla být osvobozena od DPH s nárokem na odpočet nejen, pokud dodá věcný dar humanitární organizaci, která jej zašle do třetí země, ale i v situaci, kdy se dar využije v ČR nebo v rámci EU.
Toto ustanovení vychází z evropského práva a případné změny by byly v rozporu s legislativou EU (některé země de facto tuto úpravu mají, ale příliš o ní nemluví). Určitým kompromisem je aktuálně vyjednávaná možnost stanovení hodnoty daru pro účely DPH ve výši nákladů na likvidaci.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Předmětný požadavek nesouvisí s novým zákonem o účetnictví a je tedy nad rámec návrhu zákona.
Předmětný požadavek je v rozporu se směrnicí 2006/112/ES, neboť směrnice, rovněž jako zákon o DPH (viz také sněmovní tisk 726, senátní tisk č. 13) od 1.1.2025, stanoví, že základ daně se stanoví způsobem uvedeným v § 36 odst. 6.
Směrnice 2006/112/ES nestanoví, že základ daně lze stanovit ve výši likvidace zboží, neboť tato skutečnost nevypovídá o hodnotě opotřebení daného zboží, toto tedy vychází ze směrnice a nově jednoznačně i ze zákona o DPH.
Připomínkové místo považuje za vhodné, aby byly tyto připomínky projednány až po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
23.
Z
19. Uplatňování slevy na dítě v případě střídavé péče
Usnadnit uplatňování slevy na dítě u zaměstnanců v případě střídavé péče v situaci, kdy se rodiče nedohodnou. Rozdělit v tomto případě celkovou roční slevu na dítě na dvě poloviny s tím, že jednu polovinu by uplatnil jeden rodič, druhou druhý.
Odůvodnění:
Postup uplatňování slevy na dítě je složitý, pokud se rodiče nedohodnou na způsobu uplatňování. Na tyto spory by neměli doplácet zaměstnavatelé.
Tato připomínka je zásadní.
Vyhověno jinak.
Připomínkovaná oblast související s uplatňováním slevy na dítě je nad rámec návrhu zákona, řešení této problematiky je připravováno do jiného legislativního návrhu.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
24.
Z
20. Daňová úprava zdravotních a sociálních benefitů
Provést úpravu zákona o dani z příjmů, aby byly pro daňové účely vyčleněny zdravotní a sociální benefity, aby se na ně nevztahoval (nebo se vztahoval vyšší limit) tzv. daňový strop osvobození příjmů zaměstnance (aktuálně osvobozeny příjmy do výše poloviny průměrné měsíční mzdy ročně) a aby byly ze strany zaměstnavatele považovány za daňově uznatelné náklady.
Odůvodnění:
Zaměstnavatelé by byli motivováni podporovat zdravotní prevenci svých zaměstnavatelů a jejich rodin, aktivní péči o zdraví a zodpovědný přístup v sociálně-zdravotní oblasti včetně péče o blízké. Z pohledu státu je prevence vždy výrazně levnější, než úhrada následků zanedbané péče.
Jednalo by se o nepeněžní příspěvek na pořízení zboží nebo služeb zdravotního, léčebného, hygienického a obdobného charakteru od zdravotnických zařízení, pořízení zdravotnických prostředků na lékařský předpis (tj. část plnění definovaných v současném § 6 odst. 9d ZDP), případně pak nepeněžní příspěvek zaměstnancům a jejich rodinným příslušníkům na úhradu registrovaných komunitních sociálních služeb.
Dopady na veřejné rozpočty jsou v krátkodobém horizontu minimální, v dlouhodobém horizontu vlivem vyššího přílivu soukromých prostředků do prevence dokonce mírně pozitivní.
Tato připomínka je zásadní.
Nevyhověno. Rozpor.
Nad rámec návrhu zákona.
Připomínkové místo považuje za vhodné, aby byly tyto připomínky projednány až po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
25.
Z
21. Osvobození dárků pro zaměstnance od daně z příjmů
Osvobodit (alespoň v rámci definice obvyklosti či přiměřenosti) dárky pro zaměstnance či jejich rodiny během akcí pořádaných pro zaměstnance. Nebo alespoň navrátit původní hranici 2 tis. Kč ročně pro dary zaměstnancům.
Odůvodnění:
Není zcela zřejmá úprava zdanění v případě dárků pro zaměstnance či jejich rodiny v rámci firemních akcí. Z důvodu nižší administrativní zátěže navrhujeme zcela osvobodit od zdanění jakožto součást příjmů plynoucích z firemní akce pro zaměstnance, pokud budou dané dárky přiměřené a obvyklé (například vánoční dárky, dárky v rámci dne dětí, Mikulášského dne atd.).
Tato připomínka je zásadní.
Nevyhověno. Rozpor.
Nad rámec návrhu zákona.
Připomínkové místo považuje za vhodné, aby byly tyto připomínky projednány až po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
26.
Z
22. Prodloužení platnosti tzv. Lex Ukrajina
Prodloužit platnost daňových postupů v rámci novely zákona o dani z příjmů v souvislosti s podporou Ukrajiny (tzv. Lex Ukrajina) pro rok 2024.
Odůvodnění:
Legislativa byla účinná během let 2022 a 2023, prodloužení bylo přislíbeno i na rok 2024. Vzhledem k vyšší právní jistotě firem prosíme o co nejrychlejší implementaci.
Tato připomínka je zásadní.
Vyhověno jinak.
Je připraven poslanecký pozměňovací návrh do jiného legislativního návrhu.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
27.
Z
23. Uplatňování daňové ztráty a následné kontroly
A. Prodloužit lhůtu pro uplatňování daňové ztráty „dopředu“ ze současných pěti let (případně zavést neomezenou možnost přenosu ztrát, jak je to obvyklé v řadě vyspělých států) se zavedením možnosti pro poplatníka určit si dobu po kterou bude ztrátu chtít uplatňovat (v návaznosti na to by došlo k adekvátnímu zkrácení prekluzivní lhůty).
B. Provést s tím i nutnou související úpravu lhůt pro doměření daně (oprávnění správce daně ke kontrole s následkem doměření daně a možných souvisejících sankcí do 3 let od dosažení daňové ztráty).
Odůvodnění:
A. Jak Svaz průmyslu již dříve upozorňoval, Česká republika má nejkratší lhůtu pro odpočet daňových ztrát. V naprosté většině vyspělých zemích je možnost snižovat základ daně o minulé daňové ztráty časově neomezená, 5 let je nejkratší lhůta uplatňovaná státy EU (konkrétně ji má ještě Slovensko, Polsko, Maďarsko, Bulharsko, Chorvatsko a Kypr). Požadujeme proto umožnění neomezeného odpočtu ztrát i v České republice. Více o praxi uplatňování daňové ztráty v EU např. zde.
B. Současně je však třeba odstranit to, aby uplatnění daňové ztráty prolamovalo tříletou prekluzivní lhůtu a aby umožňovalo správci daně provádět daňovou kontrolu zdaňovacích období v minulosti. Pokud však kontrola zjistí, že byla daňová ztráta stanovena nesprávně, nedochází k doměrkům za období, kdy byla ztráta stanovena, pouze se neumožní její odpočet v ještě neprekludovaném zdaňovacím období.
Tato připomínka je zásadní.
Nevyhověno. Rozpor.
Nad rámec návrhu zákona.
Připomínkové místo považuje za vhodné, aby byly tyto připomínky projednány až po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
79.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
28.
Z
24. Daňová úprava účelového stravování ze strany zaměstnance
Navýšení limitu pro účelovou podporu stravování na 100 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin
Odůvodnění:
V současnosti je účelová podpora (i neúčelová peněžitá podpora formou stravenkového paušálu) jako příjem zaměstnance zastropována na 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin (116,20 Kč v roce 2024). Navrhujeme proto limit pro účelovou podporu stravování navýšit na 100 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin, (166 Kč v roce 2024). Vedle toho doporučujeme zachovat stávající limit 70 % pro neúčelový peněžitý příspěvek na stravování, čímž by byla zohledněna skutečnost, že nepeněžní příspěvky svým omezením a účelem mohou lépe naplňovat cíle podpory.
Tato připomínka je zásadní.
Nevyhověno. Rozpor.
Nad rámec návrhu zákona.
Připomínkové místo považuje za vhodné, aby byly tyto připomínky projednány až po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
81.
Unie zaměstnavatelských svazů České republiky
1.
Z
K návrhu obecně
Předložený návrh je velmi obsáhlou matérií s velkým množstvím nejen věcných změn, ale také změn v definicích jednotlivých kategorií. Oceňujeme možnost seznámit se s finálními výstupy z činnosti pracovní skupiny zřízené při MFČR k přípravě změn v zákoně o daních z příjmů umožňujících využití výsledku hospodaření zjištěného v účetnictví vedeném za použití mezinárodních účetních standardů. Těší nás, že k této změně dochází koordinovaně se změnou v zákoně o účetnictví a vítáme i snahu o modernizaci zákona o daních z příjmů.
K návrhu však sdělujeme naše obecné, avšak zásadní připomínky:
1. Stejně jako u zákona o účetnictví, i zde musíme poukázat na problémy, které způsobuje fakt, že pobočky (v našem případě konkrétně pobočky pojišťoven z členských států EU a pobočky pojišťoven z jiných států) nejsou účetními jednotkami. Domníváme se, že by bylo rozumné, aby zákon o účetnictví obsahoval konstrukci pro subjekty, jejichž činnost je regulována zvláštním zákonem (např. zákonem o pojišťovnictví), aby se mohly rozhodnout podřídit přiměřeně ustanovením vztahujícím se na účetní jednotky jejichž činnost se řídí týmž zvláštním zákonem.
2. Opětovně musíme upozornit na to, že účinnost přechodu na mezinárodní účetní předpisy by měla být nastavena tak, aby reflektovala požadavky IFRS 1, včetně zohlednění komplexnosti požadavků některých mezinárodních standardů (zejména IFRS 9 a IFRS 17). Je technicky neproveditelné provést tzv. první aplikaci („first adoption“) mezinárodních účetních standardů, aniž by datu přechodu (počáteční rozvahové datum neboli počátek prvního účetního období, ve kterém účetní jednotka účtuje/vykazuje podle mezinárodních účetních standardů) bezprostředně předcházelo nejméně jedno celé účetní období (tzv. srovnatelné období). Tzn. že povinnost přejít na vykazování podle mezinárodních účetních standardů, která je dána výhradně touto novelizací zákona, by měla být nastavena tak, aby dotčená účetní jednotka přešla na vykazování podle mezinárodních účetních standardů nejpozději k počátku účetního období bezprostředně následujícího po účetním období počínajícím po datu nabytí účinnosti novely zákona o účetnictví. Tato změna nemá vliv na navrhované změny v zákoně o daních z příjmů ani na datum počátku jejich účinnosti (již nyní jsou účetní jednotky, které podle mezinárodních účetních standardů vykazují).
3. Navržené znění může vést k zásadním negativním daňovým dopadům v pojišťovnách při přechodu na novou metodu:
a. Dle současné metody jsou (zjednodušeně) zaúčtované CAS rezervy nedaňové (tvorba neuznatelná, rozpouštění nezdanitelné); základ daně ovlivňují pohyby regulatorních Solvency 2 rezerv; protože CAS rezervy jsou vyšší než Solvency 2 rezervy, pojišťovny v minulosti tento dočasný rozdíl mezi nimi dodanily a budoucí odstranění rozdílu by naopak mělo snížit základ daně. V pojišťovnách jde o materiální částky.
b. Přechodem na IFRS však CAS rezervy zmizí (zjednodušeně se mimo P/L konvertují do závazků) a nedojde tak už nikdy k jejich nezdanitelnému rozpuštění. Protože jde o permanentní rozdíl vyplývající z přechodu na IFRS, měl by být zneutralizován ustanoveními na změnu metody. Dle našeho názoru však tato ustanovení v novele nejsou dostatečně široká a tento případ zřejmě nepodchycují.
c. Navrhujeme proto návrh upravit tak, aby k tomuto problému nedocházelo a přechod byl daňově neutrální (což, jak rozumíme, je obecný záměr MF).
d. Současně navrhujeme, aby došlo i k odstranění ovlivňování základu daně Solvency 2 rezervami, protože půjde s ohledem na výše uvedené účetní změny o již přežitý systém.
Zásadní připomínka.
1. Vysvětleno.
Pobočka zahraniční banky nebo pojišťovny na území ČR podle nového zákona o účetnictví není účetní jednotkou, nicméně na základě změn navrhovaných v rámci tohoto návrhu zákona bude tato pobočka používat vybrané účetní postupy, které jsou vymezeny v novém zákoně o účetnictví. S výjimkou některých povinností (např. povinnost konsolidace a povinnost auditu účetní závěrky) tak bude tato pobočka postupovat v oblasti účetnictví jako srovnatelná účetní jednotka. Jelikož srovnatelnou účetní jednotkou bude v daném případě banka nebo pojišťovna, která je účetní jednotkou a která podle nového zákona o účetnictví povinně používá mezinárodní účetní standardy, budou i jejich pobočky používat mezinárodní účetní standardy. Pobočka pojišťovny tedy bude postupovat podle IFRS 17. Toto své účetnictví bude moci následně využít coby evidenci zahraničního poplatníka.
Vzhledem k tomu, že poplatník používající mezinárodní účetní standardy je podmnožinou poplatníka s akruálním základem daně a podle § 20d má tento „zahraniční poplatník“ postupovat jako poplatník s akruálním základem daně, bude postupovat jako poplatník používající mezinárodní účetní standardy. Současně však bude stále „zahraničním poplatníkem“ ve vztahu k povinnosti vést evidenci zahraničního poplatníka.
Důvodová zpráva bude v tomto smyslu doplněna
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
81.
Unie zaměstnavatelských svazů České republiky
2.
D
K části dvacáté – změna zákona o daních z příjmů
K bodu 87 § 23 odst. 2
Požadujeme upravit.
Odůvodnění:
Máme za to, že textace ustanovení písmen a) a c) vytvářejí dojem, že mezinárodní účetní standardy nejsou účetními předpisy (což se potom dále odráží v nekonzistentním používání kategorizace daňových poplatníků, když tyto dvě kategorie nejsou vždy explicitně zmiňovány). Podle našeho názoru by bylo vhodné ustanovení písmene a) upravit tak, že se akruální základ daně bude odkazovat na účetní předpisy, podle kterých účtují /vykazují poplatníci, kteří jsou účetními jednotkami a nemají povinnost vykazovat podle mezinárodních účetních standardů. Pak by bylo možno upřesnit, že pro poplatníky s akruálním základem daně, kteří se vykazují podle mezinárodních účetních standardů, bez toho, že by jim to ukládal zákon, musí výsledek hospodaření očistit o vliv použitých mezinárodních účetních standardů.
Vyhověno.
Ustanovení § 23 odst. 2 bude upraveno tak, že bude rozlišovat pouze poplatníky s akruálním základem daně a poplatníky s hotovostním základem daně s tím, že poplatníci s akruálním základem daně budou pro zjištění svého základu daně vycházet z výsledku hospodaření podle účetních předpisů. Pojem „účetní předpisy“ vymezený v návrhu zákona o účetnictví bude rovněž upraven tak, aby zahrnoval také mezinárodní účetní standardy. Účetním předpisem tak pro daného poplatníka bude vždy takový účetní předpis, který je pro něj jako pro účetní jednotku relevantní, tedy poplatník, který je účetní jednotkou používající mezinárodní účetní standardy, bude pro určení svého základu daně vycházet z výsledku hospodaření podle mezinárodních účetních standardů.
Poplatník s akruálním základem daně používající mezinárodní standardy tak bude pouze typem poplatníka s akruálním základem daně.
Na základě obdržených připomínek rovněž dojde k rozšíření okruhu poplatníků, kterým bude umožněno pro účely daní z příjmů vycházet z výsledku hospodaření podle mezinárodních účetních standardů, také na poplatníky, kteří vykazují podle mezinárodních účetních standardů dobrovolně.
81.
Unie zaměstnavatelských svazů České republiky
3.
Z
K části dvacáté – změna zákona o daních z příjmů
K bodu 95 § 23 odst. 3 písm. a) bodu 10
Doporučujeme novelizační bod vypustit.
Odůvodnění:
Pokud přímo nekoliduje s ustanovením navrhovaným v bodě 126 (§ 23 odst. 13, zejména písm. b)), pak je přinejmenším nejasná vazba těchto dvou ustanovení. Za nejvhodnější řešení považujeme vypuštění navrhované změny.
Zásadní připomínka.
Vyhověno.
Ustanovení § 23 odst. 13 bude upraveno, aby řešilo i změnu účetní metody nesouvisející s přechody mezi účetními systémy.
81.
Unie zaměstnavatelských svazů České republiky
4.
Z
Nad rámec návrhu
K § 23 odst. 3 písm. a) bodu 16 a písm. c) bodu 9
Požadujeme doplnění nového novelizačního bodu, kterým by došlo ke zrušení uvedených ustanovení § 23 odst. 3 písm. a) bodu 16 a písm. c) bodu 9a.
Jako nezbytnou navazující úpravu pak požadujeme doplnění nového novelizačního bodu do části dvacáté druhé, kterým by došlo ke zrušení ustanovení § 6 zákona 593/1993 Sb.
Odůvodnění:
Přestože přechodem na mezinárodní účetní standardy (zejména pak IFRS 17) zaniká účetní kategorie technických rezerv v pojišťovnictví a zároveň také dochází k substanciální změně v oceňování a vykazování závazků z pojistných smluv, ponechávají se v zákoně ustanovení navázaná na stávající účetní předpisy pro pojišťovny. Upravovat základ daně z příjmů o přírůstky a úbytky rezerv stanovených podle zákona o rezervách tak postrádá smysl. Podle našeho názoru je řešením této diskrepance zrušení těchto ustanovení § 23 a dále zrušení ustanovení § 6 zákona 593/1993 Sb. Pokud jde o ošetření ostatních jinde nevyjmenovaných rezerv, o nichž účtují poplatníci s akruálním základem daně vykazující podle mezinárodních účetních standardů, pak by bylo vhodné takové ustanovení vztáhnou na rezervy, které jsou vykazovány podle těchto standardů (přesněji podle IAS 37).
Zásadní připomínka.
Vyhověno.
Ustanovení budou upravena, aby výsledkem bylo plné navázání na účetnictví (IFRS 17).
81.
Unie zaměstnavatelských svazů České republiky
5.
D
K části dvacáté – změna zákona o daních z příjmů
K bodu 126 § 23 odst. 12
Požadujeme ustanovení upravit, aby bylo zřejmé, pro jaké typy operací se uplatní.
Odůvodnění:
Ustanovení je napsáno příliš obecně, ve stávající podobě nutí účetní jednotky neustále sledovat veškeré rozdíly mezi mezinárodními účetními standardy a český účetními standardy. Pokud pro některé typy účetních jednotek povinně používající mezinárodní účetní standardy již české účetní standardy nebudou existovat, může toto být obtížně realizovatelné. Mělo by zde být konkrétně zmíněno, pro jaké typy operací toto ustanovení platí.
Vysvětleno.
Mezinárodní účetní předpisy dávají účetním jednotkám poměrně velkou volnost, jak postupovat a jsou také poměrně obecné. Kromě toho se standardy mění prostřednictví úprav jiné než české legislativy, tj. v této souvislosti nelze vždy zajistit, že česká právo bude mít vždy adekvátní časový prostor na legislativní změnu. V tomto směru tedy nelze v souvislosti s jednotlivými změnami IFRS předložit zároveň normu, která vždy včas uvedené změny bude reflektovat. To platí dvojnásob i ve vztahu k tomu, že účetní postupy se vyvíjejí i praxí, tj. některé konkrétní metody mohou vyplynout až z praktické aplikace účetních změn. V tomto kontextu tedy nelze vystačit s kazuistickým výčtem aktuálně známých situací. MF uvedené situace monitoruje a investiguje a bude tak činit i do budoucna, tj. na jednotlivé nové situace bude průběžně upozorňováno. Z dosavadní investigace plyne, že drtivá většina těchto rozdílů/situací není daňově vůbec relevantní (např. se odehrávají na platformě důsledků – rozvahových/výsledkových – přecenění, která nejsou daňově relevantní, tj. není nutné je v kontextu § 23 odst. 12 vůbec řešit). Z dosavadní investigace plyne, že uvedené ustanovení se v současné době týká jen několika situací, z nichž většina není fiskálně významná – realita aplikace tohoto ustanovení tedy bude spíše v tom, že v případě, že uvedené situace nastanou v jeho účetnictví, udělá adekvátní úpravu základu daně – tj. cíl, nevést u IFRS poplatníků duplicitní systém účetnictví (CAS) bude tedy odstraněn.
MF bude metodicky identifikovat tyto případy a je předpokládáno, že bude vydán metodický pokyn, který bude průběžně aktualizován. Do důvodové zprávy bude doplněno výše uvedené a aktuálně identifikované stálé rozdíly, kterých se dané ustanovení týká.
81.
Unie zaměstnavatelských svazů České republiky
6.
Z
K části dvacáté – změna zákona o daních z příjmů
K bodu 126 § 23 odst. 13
Požadujeme změnu textace ustanovení.
Odůvodnění:
Ač jsme přesvědčeni o vhodnosti tohoto ustanovení, obáváme se, že v navržené podobě je prakticky nerealizovatelné. Požadované porovnání úhrnu daňových základů za všechna období dotčená změnou s úhrnem daňových základů za totéž období, avšak upravených podle postupů po změně metody, je s ohledem na vymezení období a vazbu na daňové základy fakticky neproveditelné. Máme za to, že relevantní by bylo vycházet z postupů použitých v účetnictví a rozdíl základů daně odvodit podle daňových pravidel platných k datu změny metody ze změny výsledku minulých let vyčíslený ze změny hodnoty majetku (aktiv) a závazků (dluhů) vyvolané změnou metody. Stejně může toto ustanovení fungovat jak pro poplatníky s akruálním základem daně, kteří podle mezinárodních účetních standardů již vykazovali, tak pro poplatníky s akruálním základem daně, kteří na vykazování podle mezinárodních účetních standardů teprve přecházejí.
Nadto se domníváme, že bude-li zákon obsahovat toto ustanovení, pak by mělo být zrušeno ustanovení navrhované pod bodem č. 95 (viz výše) a zároveň se nám jeví jako redundantní ustanovení navrhované pod bodem 11 v článku XXI (přechodná ustanovení).
Zásadní připomínka.
Vyhověno.
Ustanovení bude upraveno, aby byl srozumitelnější postup, kterým se k uvedenému přistupuje.
Ustanovení především nemá za cíl, aby reálně poplatník porovnával všechny historické/budoucí základy daně – tomto směru jde pouze o konstrukt, který má za cíl sdělit, že poplatník musí upravit základ daně o položky, které by v důsledku změny daňové metody nebyly nikdy vykázány v základu daně, ač by bez přechodu zdaněny byly. Jinými slovy ustanovení nemá za cíl vést evidenci, která by reálně vytvořila budoucí či minulé základy daně a ty porovnávala – naopak cílem je pouze podchytit ty transakce, které zdaněny nebudou, přičemž ty lze vytipovat libovolnou metodou.
To nic nemění na tom, že text ustanovení bude upraven, aby intuitivně uvedenou situaci řešil.
Vyhověno.
Přechodné ustanovení bod 11 bylo navrženo jako určité preventivní ustanovení. Prozatím se v průběhu projednávání a tvorby nepotvrdili obavy, že by u některých poplatníků nastal z důvodů přechodu uvedený problém.
Ustanovení je konstruováno tak, že se aplikuje až po aplikaci § 23 odst. 13, tj. na případné jiné aspekty. Nicméně, jak je uvedeno výše, neexistuje prozatím přesvědčivý důvod k tomu, aby toto ustanovení bylo obsahem návrhu, proto bude vypuštěno. Pokud by se v průběhu dalšího projednávání návrhu objevily důvody pro obavy z určitého dočasného fiskálního poklesu vlivem přechodu na IFRS, tak se uvedené ustanovení znovuoživí.
81.
Unie zaměstnavatelských svazů České republiky
7.
D
K části dvacáté – změna zákona o daních z příjmů
K bodu 126 § 23 odst. 14
Navrhujeme formálně upravit.
Odůvodnění:
Máme za to, že snaha o stručnost v tomto případě použitím obratu „nebo naopak“, neplní účel a ustanovení je tak spíše nejasné. Jakkoli nepopíráme, že průměrně zkušený uživatel je schopen odvodit si správně, jaký měl být smysl ustanovení, bylo by podle našeho názoru správnější uvést explicitně, že se toto ustanovení vztahuje na situace, kdy poplatník s akruálním základem daně přestává používat mezinárodní účetní standardy, stejně jako situace, kdy naopak poplatník s akruálním základem daně nově začíná vykazovat podle mezinárodních účetních standardů.
Vyhověno.
Jde o určité preventivní ustanovení. Prozatím se v průběhu projednávání a tvorby nepotvrdili obavy, že by u některých poplatníků nastal z důvodů přechodu uvedený problém.
Ustanovení je konstruováno tak, že se aplikuje až po aplikaci § 23 odst. 13, tj. na případné jiné aspekty. Nicméně, jak je uvedeno výše, neexistuje prozatím přesvědčivý důvod k tomu, aby toto ustanovení bylo obsahem návrhu, proto bude vypuštěno. Pokud by se v průběhu dalšího projednávání návrhu objevily důvody pro obavy z určitého dočasného fiskálního poklesu vlivem přechodu na IFRS, tak se uvedené ustanovení znovuoživí.
81.
Unie zaměstnavatelských svazů České republiky
8.
Z
K části dvacáté – změna zákona o daních z příjmů
K bodu 161 § 24 odst. 2 písm. e)
Požadujeme zvážit vhodnost navržené právní úpravy a upravit v souladu s odůvodněním níže.
Odůvodnění:
Upozorňujeme na skutečnost, že podle IFRS standardů pro pojišťovny (IFRS 17) netvoří pojišťovny rezervy tak, jak je v současné době znají české účetní standardy. Pojišťovny tak podle tohoto pravidla nebudou vylučovat žádnou účetní tvorbu rezerv, nicméně zůstává zachováno pravidlo o úpravě základu daně o přírůstek nebo úbytek rezerv v pojišťovnictví tak, jak je definuje zákon o rezervách (zjednodušeně řečeno, rezervy podle pravidel Solvency 2). Domníváme se, že toto není žádoucí stav – viz naše poznámka výše k ustanovení § 23 odst. 3 písm. a) bod 16 a § 23 odst. 3 písm. b) bod 4 výše.
Zásadní připomínka.
Vyhověno.
Ustanovení bude upraveno. I pro pojišťovny však musí zůstat pravidlo o vylučování účetních rezerv, které nesouvisí s pojistným.
81.
Unie zaměstnavatelských svazů České republiky
9.
Z
K části dvacáté – změna zákona o daních z příjmů
K čl. XXI – Přechodná ustanovení, bodu 11
Požadujeme přechodné ustanovení vypustit.
Odůvodnění:
Podle našeho názoru toto ustanovení upravuje de facto tutéž situaci jako navrhované ustanovení § 23 odst. 13 (viz výše), nicméně než jako přechodné ustanovení, působí spíše jako ustanovení sankční. Na rozdíl od zmíněného ustanovení § 23 odst. 13 totiž nebere v potaz pouze dopady změny metody, ale porovnáním dvou po sobě jdoucích období zahrnuje rozdílu mezi základy daně i dopady, které jsou nativně svázány s důsledky běžné hospodářské činnosti (např. propady cen aktiv na trhu, potíže s odbytem/pokles tržeb, nákladová inflace). V tomto ohledu jde o daňovou nespravedlnost znevýhodňují daňové poplatníky, kteří musí povinně přejít na vykazování podle mezinárodních účetních standardů.
Zásadní připomínka.
Vyhověno.
Jde o určité preventivní ustanovení. Prozatím se v průběhu projednávání a tvorby nepotvrdili obavy, že by u některých poplatníků nastal z důvodů přechodu uvedený problém.
Ustanovení je konstruováno tak, že se aplikuje až po aplikaci § 23 odst. 13, tj. na případné jiné aspekty. Nicméně, jak je uvedeno výše, neexistuje prozatím přesvědčivý důvod k tomu, aby toto ustanovení bylo obsahem návrhu, proto bude vypuštěno. Pokud by se v průběhu dalšího projednávání návrhu objevily důvody pro obavy z určitého dočasného fiskálního poklesu vlivem přechodu na IFRS, tak se uvedené ustanovení znovuoživí.
81.
Unie zaměstnavatelských svazů České republiky
10.
Z
K části dvacáté druhé – změna zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů
K bodu 34 odst. 6
Požadujeme § 6 zrušit.
Odůvodnění:
S ohledem na výše uvedené považujeme za relevantní nerušit pouze ustanovení odst. 7, jak je navrhováno, ale zrušit § 6 celý.
Jak jsme uvedli (a uváděli již dříve) nový standard pro vykazování pojistných smluv je natolik komplexní, že nesystémový prvek, jakým je nahrazování části pohybů ve výsledku z pojištění, pouze (byť alespoň částečně adjustovanou) změnou stavu technických rezerv, je destruktivní. Máme za to, že metody rozpoznávání a stanovování hodnoty závazků z pojistných smluv jsou přinejmenším velmi podobné (založené na tzv. best estimate) a liší se pouze v technických detailech (např. stanovení hranic pojistné smlouvy), které jsou z pohledu potřeb stanovení základu daně zanedbatelné. Dopady z této změny jsou nadto ošetřeny v navrhovaném ustanovení § 23 odst. 13.
Zásadní připomínka.
Vyhověno.
Ustanovení budou upravena, aby výsledkem bylo plné navázání na účetnictví (IFRS 17).
81.
Unie zaměstnavatelských svazů České republiky
11.
Z
K části sté první – změna zákona o pojišťovnictví
K bodu 4 § 80 odst. 7
Požadujeme ustanovení vypustit.
Odůvodnění:
Nesouhlasíme s vypuštěním práva pojišťovny podat rozklad proti rozhodnutí ČNB o odmítnutí auditora oznámeného pojišťovnou. Představuje to nepřiměřené zmenšení procesních prostředků obrany pojišťovny a významné snížení míry autonomie při výběru auditora.
Zásadní připomínka.
Vysvětleno.
§ 80: úprava zákona o pojišťovnictví bude řešena v rámci transpozice novely směrnice Solvency II.
81.
Unie zaměstnavatelských svazů České republiky
12.
Z
K části sté první – změna zákona o pojišťovnictví
K bodu 6 § 81
Požadujeme upravit počítání lhůt.
Odůvodnění:
S ohledem na níže uvedené máme za to, že v případě, bude-li zákon o pojišťovnictví doplněn o nový § 81a (ať už v navrhovaném znění, nebo ve znění upraveném dle našeho doporučení), je nezbytně nutné upravit počítání lhůty uvedené v odst. 3.
Zásadní připomínka.
Vysvětleno.
§ 81: úprava zákona o pojišťovnictví bude řešena v rámci transpozice novely směrnice Solvency II.
81.
Unie zaměstnavatelských svazů České republiky
13.
Z
K části sté první – změna zákona o pojišťovnictví
K bodu 7 § 81a
Požadujeme nové ustanovení § 81a vypustit.
Alternativně, nebude-li naší připomínce vyhověno, požadujeme alespoň v odstavci 1 slova „nejméně 3 měsíce ode dne nabytí právní moci“ nahradit slovy „nejméně 3 měsíce od data, kdy marně uplyne lhůta pro odmítnutí vybraného auditora dle odstavce 3“.
Odůvodnění:
Toto nové ustanovení nijak nevyvolané novelou zákona o účetnictví je pokračování snahy ČNB přenášet výkon své činnosti na externí subjekty, a to na náklady dohlížených subjektů, aniž by jí v tomto ohledu bylo jakkoli bráněno v nadměrném zatěžování dohlížených subjektů. Tento trend považujeme nadále za zvrácený.
Bude-li uvedená snaha zákonodárcem podpořena, považujeme za nutné upozornit, že v uvedeném ustanovení jsou nastaveny lhůty, které nekorespondují s reálnými možnostmi a tím navíc ohrožují fungování samotného řídícího a kontrolního systému.
Konkrétně lhůta 30 dnů od data nabytí právní moci rozhodnutí podle § 81 odst. 1 je nepostačující, protože pojišťovna v této lhůtě musí nejen zodpovědně (s ohledem na náklady a kvalitu služby) vybrat vhodného auditora, ale rovněž musí absolvovat příslušné interní schvalovací procesy (včetně posouzení, zda nařízený audit spadá mezi povolené neauditní služby či nikoli a projednání výběru výborem pro audit a následné schválení výběru auditora valnou hromadou). Obejití nebo vynechání těchto schvalovacích procedur by bylo narušením funkce řídícího a kontrolního systému pojišťovny.
Nebude-li tedy navrhovaný § 81a vypuštěn zcela, pak je nezbytné alespoň upravit tuto lhůtu, a to jejím prodloužením na dvojnásobek (tj. nejméně na 60 dnů).
Zásadní připomínka.
Vysvětleno.
§ 81a: úprava zákona o pojišťovnictví bude řešena v rámci transpozice novely směrnice Solvency II.
81.
Unie zaměstnavatelských svazů České republiky
14.
D
K části sté první – změna zákona o pojišťovnictví
K bodu 7 § 81a odst. 5
Navrhujeme slova „se o dobu trvání tohoto řízení prodlužuje“ nahradit slovy „se prodlužuje o dobu trvání tohoto řízení a dále o dobu určenou tímto zákonem pro výběr auditora dle odstavce 1 a dobu, kterou má vyhrazenu ČNB k vyjádření se k výběru auditora“.
Odůvodnění:
Bude-li uvedené ustanovení do zákona inkorporováno, je nezbytné i v souladu s výše uvedeným napravit nepřesnost v návrhu na počítání lhůt obsaženou v ustanovení odst. 5, neboť nebere v potaz čas potřebný na opakování všech procedur spojených s výběrem auditora a posouzením tohoto výběru samotnou ČNB.
Vysvětleno.
§ 81a: úprava zákona o pojišťovnictví bude řešena v rámci transpozice novely směrnice Solvency II.
82.
Úřad národní rozpočtové rady
1.
Z
Zásadní připomínka
1. NRR upozorňuje z hlediska veřejných rozpočtů na zásadní závažnost nově zvažované možnosti, aby právnické osoby mohly hradit daň z příjmů právnických osob v euru. Fakticky to znamená přenesení rizika kurzového vývoje z beder nefinančních podniků na stát s důsledky, které jsou ve zprávě RIA rozebrány jen velmi povrchně. Úhrada této daně v euru v situaci, kdy výdaje státu jsou dále dominantně hrazeny v českých korunách, znamená otevření devizové pozice českého státu v míře, kterou nelze předem odhadnout a s dopadem na faktický objem korun, kterými budou veřejné rozpočty disponovat pro účely úhrady běžných veřejných výdajů.
Pokud budou příjmy v eurech vyšší než eurové výdaje státu, bude pro český stát rizikem a fakticky nežádoucím jevem posilování kurzu koruny. Pokud by stát měl naopak vyšší eurové výdaje než příjmy (například se očekávání daňových příjmů v eurech nenaplní, avšak MFČR v očekávání emituje více eurového dluhu), bude rizikem pro český stát naopak oslabování kurzu. V obou těchto polohách je stát fakticky kurzovým spekulantem, který riziko a náklady této spekulace nese na svých bedrech. Záměr umožnit právnickým osobám hradit daň z příjmů právnických osob v euru v podstatě znamená první krok k euroizaci veřejných rozpočtů, ovšem s negativními důsledky pouze pro veřejné rozpočty.
Je proto s podivem, že oproti jiným částem návrhu je v tomto bodě RIA velmi ledabylá a bez jakékoliv kvantifikace. Pokud by se modelově 30 % daňových subjektů rozhodlo plnit svou daňovou povinnost v euru, znamenalo by to otevření devizové pozice ve výši 90 mld. Kč (3,75 mld. eur při kurzu 24 CZK/EUR), a při posílení kurzu o 5 % by negativní dopad do příjmů veřejných rozpočtů činil 4,5 mld. Kč. Upozorňujeme přitom, že za rok 2023 (mezi lednem 2024 a lednem 2023) například došlo k oslabení kurzu koruny o cca 3 %. Snaha o mitigaci tohoto rizika tvorbou eurových závazků by následně mohla vést k tlaku na odlišnou než optimální strukturu veřejného dluhu (ve smyslu zastoupení eurových dluhopisů).
Nevyhověno. Rozpor.
Z hlediska nakládání s kurzovým rizikem platí, že inkaso dnešních daní je již vůči němu silně exponováno. Nejvíce se tak děje u daně z příjmů právnických osob. Pokud má tento poplatník svou podnikatelskou činnost realizovanou prostřednictví eurových transakcí, pak zisk přepočtený na české koruny bude vždy vázán na eura. To znamená, že i základ daně a daň se budou odvíjet od kurzu mezi českou korunou a eurem. (pokles kurzu CZK/EUR tedy přímo ovlivní daňovou povinnost, neboť byť zisk v eurech zůstane identický, tak jeho odraz v českých korunách se změní).
Příklad: poplatník získá zakázku v eurech, placeno za ni bude za 2 roky, vstupy bude poplatník hradit také v eurech a také za 2 roky. Nechť je zisk z této operace 10 000 euro. Při poklesu kurzu euro/koruna má tento zisk (daňový základ) menší hodnotu při přepočtu na české koruny, tj. tuto část kurzového rizika nesou veřejné rozpočty již nyní (je přitom lhostejné, kdy se výnosy a náklady promítnou do výsledku hospodaření – k pohledávkám a dluhům se tak jako tak budou v účetnictví realizovat kurzové přepočty).
Z hlediska kurzového rizika tak kurz koruny vůči euru (stejně tak i jiným měnám) ovlivňuji část daňového inkasa. V rámci uvedeného opatření stát přebírá dodatečně pouze kurzové riziko od konce zdaňovacího období (za které je stanoven základ daně) do okamžiku splatnosti – tj. za období 3-6 měsíců. Obecně vzato tedy tento aspekt není v kontextu fiskálního ani zásadní a klíčovým parametrem navrhované změny je snížení administrativní a nákladové zátěže.
RIA bude každopádně rozšířena.
82.
Úřad národní rozpočtové rady
2.
Z
Zásadní připomínka
2. Ve zprávě RIA je uvedeno, že nehrozí významné otevření devizové pozice, jelikož státní rozpočet má již v dnešní době i eurové výdaje. Bohužel však nejsou každoroční eurové výdaje státního rozpočtu ani hrubě vyčísleny. Požadujeme tak do zprávy RIA tuto informaci doplnit. Jedná se o zcela klíčovou informaci pro velikost přejímaného kurzového rizika veřejnými rozpočty, stejně jako pro odhad nákladů legislativní úpravy pro veřejné finance. Jedná se i o podstatnou informaci pro naši připomínku číslo 1.
Závěr
Žádáme o zohlednění připomínek NRR.
Vyhověno.
RIA bude doplněna o požadované údaje. Rovněž se doplní i údaje o předpokládaných příjmech a expozici v podobě současných cizoměnových závazků.
Pro ilustraci dosavadní zjištění:
· Objem státních dluhopisů denominovaných v euru, jejich celková výše ke konci roku 2024 se očekává 2,5 až 3,5 mld. EUR v závislosti na realizaci příslušných emisí ve zbytku roku, k tomu jsou ale ve státním dluhu přijaté úvěry v euru celkem ve výši 4,9 mld. EUR.
· Co se týká výdajů souvisejících s obsluhou státního dluhu, tak pro letošní rok očekáváme cca 170 mil. EUR (nad 2 % z EUR státního dluhu).
· Z hlediska zprostředkování ostatních výdajů v EUR naším útvarem, o které jsme byli požádáni, jsme na úrovni cca 200 – 300 mil. EUR ročně.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
84.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
1.
Z
K části 49 (změna zákona o rozpočtových pravidlech) a možnému nesouladu s pravidly veřejné podpory
V části 49 návrhu zákona je navrhována změna zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“). Čl. L bod 8 návrhu zákona zní: „V § 15 odst. 2 se doplňují věty druhá a třetí, které znějí: „Řízení o odnětí dotace nebo návratné finanční výpomoci lze zahájit nejpozději 6 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci. Řízení o odnětí dotace nebo návratné finanční výpomoci musí být pravomocně ukončeno nejpozději 12 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o poskytnutí dotace.“.“.
V důvodové zprávě je k tomuto uvedeno: „Z důvodu zabezpečení právní jistoty příjemců dotací nebo návratných finančních výpomocí a také z důvodu úpravy jednoznačného postupu poskytovatelů dotací a návratných finančních výpomocí se navrhuje stanovit lhůtu pro zahájení řízení o odnětí dotace nebo návratné výpomoci a také lhůtu pro pravomocné skončení tohoto řízení. Obě lhůty v současné právní úpravě absentují. Vzhledem k množství poskytovaných dotací, případně návratných finančních výpomocí se lhůta pro zahájení řízení navrhovaná na 6 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci jeví jako přiměřená. Stejně tak to platí pro lhůtu pro ukončení řízení.“.
Pokud § 15 odst. 1 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech umožňuje poskytovateli zahájit řízení o odnětí dotace nebo návratné finanční výpomoci také v případě, došlo-li po vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci k vydání rozhodnutí Evropské komise o navrácení (dle čl. 14 Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o založení Evropského společenství) nebo o prozatímním navrácení (dle čl. 11 Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o založení Evropského společenství) veřejné podpory, je třeba respektovat promlčecí lhůtu uvedenou v čl. 17 nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „nařízení Rady (EU) 2015/1589“).
Promlčecí lhůta pro navrácení protiprávní veřejné podpory dle cit. článku nařízení Rady (EU) 2015/1589 činní 10 let ode dne udělení podpory. Nelze proto pro tyto případy, tj. pro případy, kdy o navrácení nebo prozatímním navrácení rozhodne Evropská komise, stanovit v národním předpise promlčecí lhůtu kratší. Resp. takto navrhovaná lhůta je v rozporu s evropským právem, které má aplikační přednost před právem národním. Požaduji, aby se navrhovaná promlčecí lhůta 6 let nevztahovala na případy, kdy o navrácení či prozatímním navrácení rozhodne Evropská komise.
Tato připomínka je zásadní.
Vyhověno.
Bude stanoveno, že zahájit řízení o odnětí dotace lze nejpozději do 11 let od nabytí právní moci rozhodnutí o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci.
84.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
2.
D
K části 118 (změna zákona o zadávání veřejných zakázek) – terminologie
Čl. CXXII bod 7 návrhu zákona zní: „V § 117 písm. a) bod 1. se slova "pořizovací náklady" nahrazují slovy "pořizovací výdaje".“.
Navrhuji ponechat původní terminologii, která vychází z evropských zadávacích směrnic (nemusí tedy nutně přesně korespondovat s terminologií zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů), a její smysl je zřejmý.[footnoteRef:4] [4: Např. čl. 68 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES. Viz https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=celex%3A32014L0024. ]
Ostatní body § 117 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, používají pojem náklady a vznikla by tak zbytečná nejasnost, proč je v čl. CXXII bod 7 návrhu zákona uvedeno jinak.
Tato připomínka je doporučující.
Vyhověno.
Novelizační bod byl z návrhu zákona vypuštěn.
87.
Úřad pro zahraniční styky a informace
1.
Z
· Novela zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů
Navrhujeme vložit do návrhu zákona novou část stou třicátou (nový čl. CXXXIV), která bude obsahovat níže uvedenou novelu zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.
Navrhujeme nově upravit v zákoně č. 563/1991 Sb. ustanovení zmocňující Ministerstvo financí stanovit pro zpravodajské služby některé záležitosti týkající se jejich účetnictví specifickým způsobem. Navrhujeme proto, aby byla do zákona č. 563/1991 Sb. již s předstihem (tj. ještě před reálnou účinností nového zákona o účetnictví) převzata úprava, která je součástí návrhu nového zákona o účetnictví (§ 212), tedy aby Ministerstvo financí stanovovalo tyto specifické záležitosti pomocí zvláštních postupů pro účetnictví zpravodajských služeb. Toto řešení podle našeho názoru lépe odpovídá zvláštní povaze činnosti zpravodajských služeb než stávající právní úprava obsažená v § 36 odst. 3 zákona č. 563/1991 Sb.
V této souvislosti žádáme rovněž o ujištění, že zvláštní postupy stanovené Ministerstvem financí na základě takovéhoto zmocnění (jakož i na základě obdobných zmocnění, která navrhujeme doplnit do dalších, níže uvedených zákonů) se vztahují jak na úpravu obsaženou v příslušném zákoně, tak na úpravu obsaženou v jeho prováděních právních předpisech.
Tato připomínka je zásadní.
Vyhověno jinak.
Cíle požadovaného připomínkou bude dosaženo tak, že bude stanovena předsunutá účinnost ustanovení nového zákona o účetnictví upravujícího uvedené zmocnění pro Ministerstvo financí, a to již na den následující po dni vyhlášení nového zákona o účetnictví. Ministerstvo financí tedy bude moci stanovovat zvláštní postupy ještě dříve, než nabyde účinnosti nový zákon o účetnictví. Zvláštní postupy se vztahují obecně na účetnictví zpravodajských služeb, tedy i na úpravu obsaženou v prováděcích předpisech.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
87.
Úřad pro zahraniční styky a informace
2.
Z
· K novele zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (část dvacátá, čl. XX)
Navrhujeme vložit nový novelizační bod (např. nový bod 314), jímž by bylo do zákona č. 586/1992 Sb. zakotveno ustanovení zmocňující Ministerstvo financí stanovovat pro zpravodajské služby pro účely utajení jejich činnosti zvláštní postupy v oblasti daně z příjmů (především pokud jde o způsoby plnění příslušné daňové povinnosti).
Tato připomínka je zásadní.
Vyhověno jinak.
Obecně dnešní § 13a zákona o Finanční správě pokrývá všechny daně spravované finanční správou České republiky, tj. není zapotřebí doplňovat toto ustanovení do zákona o daních z příjmů, které je tedy v současné době již pokryto. Rozšíření je vhodné realizovat institucionálně – tj. ve vztahu k jiným daním (vč. cla), které např. spravuje Celní správa.
V kontextu uvedeného požadavku bude upraven § 13a zákona o Finanční správě, kterým se doplní taktéž pravomoc přímo Ministerstva financí s tím, že vláda bude nadále stanovovat pouze zvláštní postupy, které jsou společné pro více zpravodajských služeb.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
87.
Úřad pro zahraniční styky a informace
3.
Z
· K novele zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (část sedmdesátá pátá, čl. LXXVII)
Navrhujeme doplnit nový novelizační bod (např. nový bod 11), jímž by bylo do zákona č. 235/2004 Sb. zakotveno ustanovení zmocňující Ministerstvo financí stanovovat pro zpravodajské služby pro účely utajení jejich činnosti zvláštní postupy v oblasti daně z přidané hodnoty (především pokud jde o způsoby plnění příslušné daňové povinnosti).
Tato připomínka je zásadní.
Vyhověno jinak.
Obecně dnešní § 13a zákona o Finanční správě České republiky pokrývá všechny daně spravované finanční správou České republiky, tj. není zapotřebí doplňovat toto ustanovení do zákona o dani z přidané hodnoty za oblast, kterou spravuje Finanční správa. Do této míry je již problematika pokryta.
Není však pokryta oblast DPH, kterou spravuje případně Celní správa. K tomu dochází v případech, kdy Celní správa zároveň z uvedeného produkty vybírá clo. Ustanovení § 13a zákona o Finanční správě České republiky tedy bude doplněn tak, aby se vztahoval i na orgány Celní správy České republiky, kdy daným ustanovením bude pokryta nejen reziduální část DPH, ale také případně clo.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
87.
Úřad pro zahraniční styky a informace
4.
Z
· K novele zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (část stá druhá, čl. CVI)
Navrhujeme doplnit nový novelizační bod (např. nový bod 6), jímž by bylo do zákona č. 280/2009 Sb. zakotveno ustanovení zmocňující Ministerstvo financí stanovovat pro zpravodajské služby pro účely utajení jejich činnosti zvláštní postupy v oblasti správy daní (například pokud jde o příslušnost správců daně).
Tato připomínka je zásadní.
V souladu s usnesením vlády č. 343/D z roku 2015 žádáme o separátní vypořádání připomínky, resp. vypořádání pouze za účasti zástupců zpravodajských služeb a Ministerstva vnitra.
Vyhověno jinak.
S odkazem na výše uvedená vypořádání je dostačující doplnění zmocnění do zákona o Finanční správě České republiky (které se bude týkat i orgánů Celní správy České republiky).
Pokud by bylo zapotřebí řešit vztah k jiným správcům daně (to mohou být obce ve věci místních poplatků, jiná ministerstva např. ve věci poplatků v zákonech v gesci ministerstva životního prostředí atd.), pak je případně vhodnější toto řešit s jinými dotčenými úřady, neboť může být praktičtější, aby v těchto věcech byli vydavateli daných zvláštních postupů jiné rezorty (resp. s postupy by měly být minimálně seznámeny). Koncepčně je tak praktičtější, aby zvláštní postupy pak byly normovány do zákonů, kde je svěřena určitému orgánu nějaká kompetence (např. jinému ministerstvu) spíše než do obecného procesního předpisu – ostatně současný přístup konstrukce zmocnění tomu odpovídá. V této věci bude MF maximálně součinné.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
88.
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových
1.
Z
Zásadní připomínka:
K části padesáté, čl. LII, bodům 8 a 9 (§ 14 odst. 7 a § 15 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb.):
Zcela chápeme snahu vypustit z jednotlivých zvláštních zákonů pravidla, která vyplývají ze zákona o účetnictví, přesto si dovolujeme požádat o ponechání stávající úpravy beze změny. Důvodem je skutečnost, že ustanovení § 14 je základním kamenem právní úpravy hospodaření s majetkem státu, které souhrnně upravuje základní povinnosti při hospodaření s majetkem státu, které platí vždy (tj. i v případě, kdy jsou jiná pravidla regulující nakládání s majetkem státu z povahy věci nebo výslovně vyloučena). Současně ustanovení § 15 odst. 4 zákona č. 219/2000 Sb. stanoví povinnost vést majetek v operativní evidenci, čímž ovšem není dotčena povinnost vést nemovité věci a peněžité pohledávky také v účetnictví. Nicméně právě ustanovení § 14 odst. 2 stanoví výjimku, kdy se povinnost vést majetek v účetnictví neuplatní (formulace "pokud tento zákona (§ 15) … nestanoví jinak"), a to pro movitý majetek uvedený v § 10 zákona č. 219/2000 Sb. (viz § 15 odst. 4 ve spojení s § 15 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb.). Je otázkou, zda by vypuštění ustanovení § 14 odst. 2 nemohlo vést k mylnému výkladu, že souběžné vedení majetku v účetnictví a operativní evidenci platí i pro movité věci (u kterých navíc § 10 odst. 4 vyhlášky č. 62/2001 Sb. připouští i komisionální ocenění). Podle § 10 odst. 3 vyhlášky č. 62/2001 Sb. je v případě nemovitých věcí, (…), u nichž lze důvodně předpokládat vyšší cenu, rozhodující vždy ocenění podle právních předpisů upravujících oceňování majetku a účinných ke dni ocenění. V praxi se dané nemovité věci v operativní evidenci pro účely zavedení do účetnictví, pokud není pořizovací cena známá z nabývacího titulu, oceňují zjištěnou cenou. Pokud bude chtít být daný mechanismus zachován i na budoucí, tj. oceňování zjištěnou hodnotou, bude nutná změna textace vyhlášky? Samozřejmě uvítáme jakýkoliv návrh řešení dané situace.
Vyhověno jinak.
§14 odst. 2 bude upraven tak, že jen odkáže na účetní předpisy, např.: OSS o majetku účtuje v souladu s účetními předpisy.
§ 15 odst. 4 bude upraven takto:
Majetek podle odstavce 1 vede příslušná organizační složka (§ 11) v operativní evidenci způsobem a za podmínek, které upraví prováděcí právní předpis, a to až do doby konečného naložení s majetkem; tento majetek s výjimkou nemovitostí a peněžitých pohledávek se nepovažuje po dobu jeho vedení v operativní evidenci pro účely účetnictví za aktivum. Ponechá-li si příslušná organizační složka majetek u sebe podle odstavce 2 věty druhé anebo nepodaří-li se jí s majetkem naložit konečným způsobem do 2 let poté, kdy začala plnit úkoly podle odstavce 1, přestane postupovat podle věty první; její příslušnost se pak nadále řídí podle ustanovení § 9.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
88.
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových
2.
Z
K části čtyřicáté páté (novela zákona č. 128/2000 Sb.), čtyřicáté šesté (novela zákona č. 129/2000 Sb.), čtyřicáté sedmé (novela zákona č. 131/2000 Sb.) a k části padesáté (novela zákona č. 219/2000 Sb.):
V současné době se v Poslanecké sněmovně nachází vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 219/2000 Sb., a některé další zákony (sněmovní tisk 693). Oněmi dalšími zákony jsou mj. zákon o obcích, zákon o krajích a zákon o hlavním městě Praze. Navrhované datum účinnosti uvedeného zákona je 1. 1. 2025. Text vládního návrhu zákona vychází z platného a účinného znění zákona o oceňování a pracuje tedy se zjištěnou cenou a cenou obvyklou. V rámci Vámi předkládaného návrhu zákona je tedy třeba rozšířit části čtyřicátou pátou, čtyřicátou šestou, čtyřicátou sedmou a padesátou o nové novelizační body. V zásadě by se mělo jednat o novely § 39c odst. 2 zákona o obcích, § 18c odst. 2 zákona o krajích a § 36c odst. 2 zákona o hlavním městě Praze, kde prosíme o nahrazení pojmů obvyklá cena výrazem obvyklá hodnota a zjištěná cena výrazem zjištěná hodnota. Současně prosíme o zachování nastaveného mechanismu (tj. neměnit nastavení obvyklé či zjištěné hodnoty na hodnotu tržní, apod.). V zákoně č. 219/2000 Sb. by v § 21c odst. 2 mělo jít o shodnou úpravu jako ve výše uvedených ustanoveních zákonů upravujících územní samosprávy. A nad rámec uvedeného by mělo jít i o novelu § 21b odst. 3 písm. e) zákona č. 219/2000 Sb. a nahrazení pojmu zjištěná cena zjištěnou hodnotou.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven dle smyslu připomínky.
88.
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových
3.
Z
K části sedmdesáté druhé, čl. LXXIV:
Navrhujeme zrušit bod 2 (který má v zákoně č. 201/2002 Sb. v § 3 odst. 1 písm. a) zrušit bod 1). Důvodem je skutečnost, že v nejbližších dnech má být na jednání vlády zařazen návrh zákona, kterým se mění zákon č. 201/2002 Sb., a některé další zákony, v rámci kterého ke zrušení daného bodu dochází. Viz materiál pod č.j. MF-26386/2023/7201-65 a č.j. OVA 366/24.
Vyhověno.
Návrh zákona byl upraven ve smyslu připomínky.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
88.
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových
4.
D
Připomínka:
K části třicáté páté, Čl. XXXVI, bod 5 (§ 1a):
Doporučujeme doplnit, že v případě „druhu hodnoty se míní druh ve smyslu § 1b zákona“.
Nevyhověno.
Druh hodnoty je zaveden jako legální definice. Není vhodné, aby v tomto případě byl uveden odkaz na §1b a v ostatních případech odkaz uveden nebyl.
88.
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových
5.
D
K části třicáté páté, Čl. XXXVI, bod 8 (§ 2a):
Ze zákona není zřejmé, jak postupovat v případě, že nelze určit tržní hodnotu. Tato skutečnost nastává u atypických pozemků (např. břeh vodního toku, stráň, mez, park…), s kterými se běžně neobchoduje, nejsou pronajmutelné a není možno určit tržní hodnotu porovnávacím ani výnosovým způsobem.
Vyhověno.
V §2a odst. 1 byla doplněna věta:
„Není-li možné použít určený nebo stanovený oceňovací přístup, použije se jiný možný přístup k určení tržní hodnoty.“
Druhá věta zajišťuje, že tržní hodnotu je možné stanovit vždy. Vždy je totiž možné použití alespoň nákladový přístup. S ohledem na § 1a odst. 1 písm. b) se ale nákladový přístup nepoužije automaticky; pokud je oceňovacích přístupů k určení tržní hodnoty dostupných více, musí být odůvodněně použit ten, který bere ohled na účel ocenění.
Předchozí odstavec bude doplněn do DZ.
88.
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových
6.
D
K části třicáté páté, Čl. XXXVI, bod 8 (§ 2a):
V odst. 3 se uvádí, že „Ocenění tržní hodnotou prováděné znalcem nebo odhadcem musí být provedeno v souladu s mezinárodně uznávanými oceňovacími standardy.“ Toto se již neuvádí v § 2b pro obvyklou hodnotu. Znamená to tedy, že v případě určování obvyklé hodnoty toto neplatí?
Vysvětleno.
Obvyklá hodnota nemůže obsahovat podobný požadavek, protože se jedná o ryze lokální (český) koncept (tj. nelze odkazovat na IVS apod.).
88.
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových
7.
D
K části třicáté páté, Čl. XXXVI, bod 28 (§ 10 odst. 1):
V tomto se dle návrhu doplňuje věta „Stavební pozemek nelze ocenit cenou z cenové mapy také v případě, pokud ke dni ocenění uplynulo ode dne zveřejnění cenové mapy více než dvanáct měsíců.“. Vyhlášky cenové mapy jsou účinné k datu, případně uvádějí platnost v určitém časovém úseku. Například cenová mapy hl. m. Prahy č. 32/1998 Sb. ve znění č. 10/2023 Sb. účinná od 03.01.2024 do 31.12.2024 byla dle informací na webu hl. m. Prahy vyhlášená 19.12.2023, datum vydání není zřejmé. Domníváme se že slovo „zveřejnění“ by mělo být nahrazeno „účinnosti“.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky, tj. slovo „zveřejnění“ bude nahrazeno slovem „účinnosti“.
92.
Katedra financí a oceňování podniku Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze
1.
D
Připomínky se týkají návrhu změn zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, v platném znění.
1. Navrhované změny zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, jsou provedeny v podstatném rozsahu a jsou natolik významného charakteru, že by mělo dojít k samostatnému projednání. Navrhované změny jdou výrazně nad rámec potřeb vyvolaných změnou zákona o účetnictví. Proto navrhujeme samostatné projednání novelizace zákona č. 151/1997 Sb. V těch bodech, které jdou nad rámec potřeb vyvolaných změnou zákona o účetnictví.
Nevyhověno.
Vzhledem k značné provázanosti předkládaných zákonů není možné této připomínce vyhovět.
92.
Katedra financí a oceňování podniku Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze
2.
D
2. Zákon č. 151/1997 Sb. dosud upravoval oceňování toliko pro účely stanovené zvláštními právními předpisy, stanoví-li tak příslušný orgán v rámci svého oprávnění nebo dohodnou-li se tak strany (§1). Navrhovaná novela však toto vymezení konkrétních účelů aplikace zákona vypouští a zákon tak nabyde obecné platnosti, což považujeme za velice nevhodné.
ZOM by tak byl zřejmě závazný i pro oblasti soukromého práva, kde existuje široká množina účelů ocenění (vypořádání společného jmění manželů při rozvodu, změny právních forem, nákupy a prodeje majetku, vypořádání v rámci různých soudních sporů a arbitráží atd.), pro které je nutno stanovovat hodnoty (oceňovat), avšak se státem (a spol.) nijak nesouvisí, tudíž regulace v takovém případě není důvodná a mělo by být ponecháno na posouzení specialistů na oblast oceňování, aby s ohledem na účel ocenění v konkrétní situaci zvolili vhodný způsob a metodu ocenění a vhodnou bázi hodnoty, případně na.obecné úpravě soukromého práva a v rámci něho dlouhodobě utvářené judikatury.
Vysvětleno.
Zákon pro celý právní řád upravuje pouze obvyklou hodnotu a zjištěnou hodnotu. Tržní hodnota se vymezuje pouze pro účely zákona o oceňování (ZoO), tj. její použití je podmíněno tím, že zvláštní zákon si vyžádá ocenění TH podle ZoO. Jinak se ZoO neaplikuje (viz důvodová zpráva). Jinými slovy, pokud zvláštní předpis výslovně nežádá použití ocenění dle ZoO, TH hodnota dle ZoO se nepoužije (stejně jako se nepoužije celý ZoO).
92.
Katedra financí a oceňování podniku Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze
3.
D
3. Navrhovaná novela zákona č. 151/1997 Sb. není dále ani v souladu s ustálenou odbornou ekonomickou (oceňovací) terminologií, když například zavádí v odborné praxi nepoužívaný pojem „druh hodnoty“.
Dále používá pojem „oceňovací přístup“ a ukládá nutnost odůvodnění jeho volby. Oceňovacím přístupem se v odborné praxi rozumí základní přístup k ocenění (nákladový, výnosový a porovnávací), přičemž tím ale není definována metoda ocenění (není to zaměnitelné). Naproti tomu navrhovatel v důvodové zprávě předkládá terminologické sloučení přístupů k ocenění a metod, což nemá žádnou oporu v ekonomické teorii ani praxi. V odborné praxi je třeba odůvodnit nejen volbu přístupu k ocenění, ale i metodu ocenění. Každý přístup k ocenění v sobě zahrnuje několik metod ocenění, které se mohou i významně lišit předpoklady a výsledkem. Pokud zákonná norma toto ukotví v rozporu s potřebami praxe, pak dojde k problémům s interpretací odborných termínů a zaměňování metod za přístupy a naopak. Zákonné normy by měly naopak respektovat ustálenou odbornou terminologii vycházející z odborné literatury a odborné praxe.
Vysvětleno.
Pojem „druh hodnoty“ byl zvolen pro nevhodnost pojmu „oceňovací báze“ z pohledu požadavku LPV na používání českých slov.
Pojem oceňovací přístup není slučován s pojmem metoda ocenění. V rámci oceňovacího přístupu lze volit pro daný případ vhodnou metodu ocenění (tj. souhlasíme s připomínkovým místem, že „Každý přístup k ocenění v sobě zahrnuje několik metod ocenění, které se mohou i významně lišit předpoklady a výsledkem.“). Pokud DZ vyznívá jinak, je potřeba, aby připomínkové místo uvedlo konkrétní výskyt.
92.
Katedra financí a oceňování podniku Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze
4.
D
4. V §1a odst. (3) se podává, že ocenění není přezkoumatelné, pokud nelze „prokázat správnost a úplnost použitých údajů vztahujících se k oceňované věci, službě nebo dluhu a identifikovat jejich původ“. Takový požadavek na prokázání správnosti použitých údajů může být u řady ocenění nerealizovatelný, neboť například v oblasti oceňování obchodních závodů lze těžko po oceňovateli požadovat, aby prokazoval správnost např. účetních informací obchodního závodu, jeho finančního plánu atp. Absolutně nerealizovatelný je požadavek na prokázání úplnosti podkladů ze strany oceňovatele.
K zahrnutí tohoto odstavce patrně došlo na základě přejímání částí ustanovení mezinárodních oceňovacích standardů (IVS), které však byly použity v podobě vytržené z kontextu a navíc bez náležitého dovysvětlení (definice) použitých pojmů, čímž působí interpretační problémy a ve výsledku vedou až k nemožnosti naplnění daných ustanovení navrhované novely zákona. Například úplnost dat je požadavkem na podklady (vstupní data) dle IVS 104 (2025) na str. 52-55, kde je však úplnost definována tak, že se jedná o data dostatečná na to, aby zohlednila charakter oceňovaných aktiv nebo závazků a zároveň jsou definovány i další požadavky na vstupní data. Kromě jiného IVS též připouští, že pokud nelze některý z požadavků (včetně úplnosti) naplnit, pak může oceňovatel odborně posoudit, zda jsou podklady dostatečně relevantní pro ocenění v kontextu jeho zadání a použitých metod. V praxi totiž není výjimkou, že oceňovatel vychází z dat, která má k dispozici, protože některá data nemusí být dostupná. Zákonný požadavek na absolutní úplnost dat i v užším smyslu dle definice IVS by pak způsoboval nemožnost provedení jakéhokoliv ocenění.
Stejným problémem – nedostatečným zohledněním kontextu (koncepčního rámce) trpí též definice tržní hodnoty v návrhu zákona včetně definice nejlepšího a nejvyššího možného využití věci v §2a.
Vyhověno.
§1a odst. (3) bude upraven ve smyslu připomínky. Pro přezkoumatelnost bude vyžadována pouze identifikovatelnost údajů o předmětu ocenění.
92.
Katedra financí a oceňování podniku Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze
5.
D
5. Ve stejném §1a odst. (3) je dále definován požadavek na c) identifikaci původu použitých údajů vztahujících se k oceňované věci, službě nebo dluhu a zároveň d) identifikaci zdroje dat využitých pro ocenění. Takováto dikce zákona je matoucí, když není definováno, co zákonodárce rozumí pod pojmem „zdroje dat využité pro ocenění“ a „původ použitých údajů vztahující se k oceňované věci….“ a tudíž jaký je praktický obsah těchto pojmů a rozdíl mezi nimi. Na to navazuje písmeno d), podle kterého musí být zajištěno, že z ocenění lze zjistit, jak byly použity zdroje dat podle písmene d), ale stejnou povinnost nestanovuje již pro údaje podle písmene c). Naopak chybí požadavek, že ocenění není přezkoumatelné, pokud nejsou dostatečně popsány a zdůvodněny použité postupy, výpočty a provedené odhady.
Vyhověno / vysvětleno.
Údaji o předmětu ocenění se rozumí jeho charakteristiky (např. stáří, umístění, rozměry apod.) Daty se rozumí informace nikoli o předmětu ocenění samotném, ale veškeré další potřebné informace pro ocenění, jako např. tržní ceny srovnatelných věcí, diskontní úrokové míry, inflace apod.
Výše uvedené bude doplněno do DZ.
Zákon pro přezkoumatelnost vyžaduje, aby bylo možné „zjistit, jak byly při ocenění zohledněny údaje podle písmena c) a data podle písmena d).“ To odpovídá požadavku na „popis a zdůvodnění“ postupů a výpočtů. Odhady jsou pokryty požadavkem na identifikovatelnost původu údajů resp. dat. Požadavek „popisu a zdůvodnění“ považujeme pro účely tohoto zákona nepřiměřený. Takový požadavek lze vznášet např. na znalecký posudek, což jde však nad rámec (předmět) zákona o oceňování.
92.
Katedra financí a oceňování podniku Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze
6.
D
6. V §1b předkladatel návrhu zákona jmenuje výčet 3 druhů hodnot – tržní, obvyklé a zjištěné. Pokud by zákon zůstal předpisem upravujícím oceňování pro vyjmenované účely, pak by mohl být tento výčet dostatečný. Vzhledem ke zobecnění zákona však vyjmenované tři druhy hodnot nejsou v žádném případě dostatečným výčtem, protože oceňovací praxe potřebuje využívat i další báze hodnot, a to například hodnotu investiční, spravedlivou/rovnovážnou (equitable) a další, které definují i mezinárodní oceňovací standardy IVS a česká judikatura. Toto návrh zákona opomíjí a předkládá prakticky nefunkční koncepci, která je v přímém rozporu s běžnou českou i mezinárodní praxí.
Vysvětleno.
Úmyslem předkladatele není v rámci novely ZOM, která je součástí doprovodného zákona k NZÚ, rozšiřovat druhy hodnot (oceňovací báze). Případné rozšíření by mohlo být předmětem samostatné novely.
Navíc zákon zůstává předpisem upravujícím oceňování pro vyjmenované účely (byť tyto účely jsou obsaženy vždy ve zvláštních předpisech).
92.
Katedra financí a oceňování podniku Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze
7.
D
7. V §1c návrhu zákona odstavec (2) je definováno, že „při ocenění věci, služby nebo dluhu porovnávacím přístupem se vychází z cen srovnatelných věcí, služeb nebo dluhů“. Je však ustálenou odbornou praxí, že ocenění porovnávacím přístupem zahrnuje i ocenění na základě předchozích transakcí se stejným (identickým) aktivem nebo odvození dat z kapitálového trhu, tj. porovnání se stejnou věcí přímo obchodovanou na trhu. To navrhovatel pomíjí a nekomentuje ani v důvodové zprávě.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky.
Dotčené ustanovení zákona bude upraveno ve smyslu návrhu připomínky, takto:
„…Při ocenění věci, služby nebo dluhu porovnávacím přístupem se vychází z cen stejných, popřípadě srovnatelných věcí, služeb nebo dluhů …“.
92.
Katedra financí a oceňování podniku Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze
8.
D
8. V §1c návrhu zákona odstavec (3) je definováno, že „při ocenění věci nebo služby výnosovým přístupem se vychází z výnosů poskytovaných touto věcí“. Tato formulace bez informací poskytnutých v důvodové zprávě je problematická ze dvou důvodů. Zaprvé zákon sám nedefinuje, k jakému okamžiku či za jaké období se mají poskytované výnosy posuzovat (historie, současnost, budoucnost). V odborné praxi se v rámci výnosových metod uplatňuje princip očekávaných výnosů (resp. cash flow, zisků, nebo např. nákladových úspor). Zadruhé, znění zákona je formulováno tak, že není patrné, že se může jednat o skutečné nebo i hypotetické výnosy v tržní výši. Definice výnosového přístupu v uvozovkách v důvodové zprávě se liší od znění v návrhu zákona, proto není zřejmé, zda nedošlo k chybě ve znění návrhu zákona.
Vysvětleno.
Zákon stanovuje pouze rámec, podrobněji bude upřesněno ve vyhlášce.
Dále do § 1a odst. 1 bylo doplněno nové písmeno takto: „Při oceňování se vychází z … d) údajů a dat z doby relevantní pro ocenění,“.
92.
Katedra financí a oceňování podniku Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze
9.
D
9. §2 Výchozí ocenění stanovuje s obecnou platností, že se věci, služby nebo dluhy oceňují tržní hodnotou, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Vzhledem k navrhovanému zobecnění zákona o oceňování je toto v rozporu s potřebami praxe (požadavky zadavatelů) i s odbornými postupy (stanovování báze hodnoty v závislosti na účelu ocenění a předpokladech ocenění). Například investor chce znát svoji investiční hodnotu nebo vlastník chce ocenit hodnotu, kterou mu aktivum přinese při předpokladu jeho dalšího užívání. Společnosti potřebují ocenit unikátní aktivum, pro které neexistuje trh a ani nemá být předmětem směny na trhu. Dvě strany si převádí aktivum za částku, která bude férová z pohledu těchto dvou konkrétních stran transakce. Vlastník chce zjistit, zda má pokračovat v činnosti, nebo je výhodnější činnost ukončit a podnik zlikvidovat. V žádném z těchto případů nemá smysl provádět ocenění tržní hodnotou.
Vysvětleno.
ZOM se na uvedené případy oceňování nevztahuje.
92.
Katedra financí a oceňování podniku Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze
10.
D
10. §2 a odst. (1) stanoví, že se při ocenění tržní hodnotou zvolí oceňovací přístup, který odpovídá účelu ocenění. Navrhovatel v tomto bodě pomíjí, že ustálený a logický odborný postup je takový, že je potřebné definovat účel ocenění, v návaznosti na účel pak bázi hodnoty, a následně metoda či metody ocenění (navrhovatel v rozporu s praxí nepřipouští použití více metod). Není však možné tento postup obrátit a stanovit jako výchozí bod bázi hodnoty (tržní hodnota) a potom volitelně operovat s metodou dle účelu ocenění. Báze hodnoty jsou spojeny s konkrétní perspektivou ocenění a její vhodnost je třeba posoudit právě podle účelu ocenění. Například si vezměme ocenění pro účely vstupu strategického investora. Pokud bude v souladu se zákonem o oceňování stanovena báze tržní hodnoty, pak bych dle účelu ocenění měla zvolit například metodu výnosovou z perspektivy daného strategického investora. Tato perspektiva však bude v rozporu s bází tržní hodnoty a výsledek ocenění ve skutečnosti bude investiční hodnotou a nikoliv tržní. Pokud však použijeme výnosovou metodu z perspektivy průměrného hypotetického investora na daném trhu, abychom naplnili předpoklady dané báze tržní hodnoty, potom zase bude výsledná hodnota sice hodnotou tržní, ale pro daného investora nebude ocenění vůbec relevantní.
Arbitrární stanovení tržní hodnoty jako obecně výchozího ocenění je v rozporu s odbornými postupy, potřebami praxe a zdravým rozumem.
Vysvětleno.
Připomínka je správná, ale opomíjí, jak zákon bude používán. Nebude používán na případy uvedené v připomínce. Zákon bude používán, pokud si jeho aplikaci vyžádá jiný právní předpis. Ten stanoví, jaký druh hodnoty (oceňovací bázi) pro své účely vyžaduje. Tj. opravdu nejprve dojde k určení druhu hodnoty. Účel ocenění je pak již jen korektivem v mantinelech požadované hodnoty.
92.
Katedra financí a oceňování podniku Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze
11.
D
11. V odstavci (3) v §2a navrhovatel zakotvuje povinnost ocenění odhadcem nebo znalcem v souladu s mezinárodně uznávanými oceňovacími standardy. Tento krok vítáme, jsme přesvědčeni o nutnosti mezinárodní harmonizace a souladu českého oceňování s mezinárodními oceňovacími standardy.
Ovšem bohužel navrhované znění novely je samo v přímém rozporu s IVS – viz naše připomínky, proto je tento požadavek při aplikaci novely v tomto znění ze strany odhadců a znalců prakticky nenaplnitelný. Navíc je návrh zákona diskriminační, když stanovuje povinnost postupovat v souladu s oceňovacími standardy pouze některým subjektům (znalci, odhadci), zatímco jiné subjekty, které ocenění mohou také provádět (jiné kvalifikované osoby), touto povinností vázány nejsou. To má potenciál způsobit nežádoucí distorze na oceňovacím trhu. Návrh zákona v tomto bodě nereflektuje, že praxe vyžaduje, aby subjekty jako odhadci nebo znalci zpracovávali i jiné druhy ocenění, např. indikativní ocenění, poradenství při transakcích, kdy nemusí být soulad s IVS zadavateli požadován a není pro tyto účely důvodný.
Vysvětleno.
Zákon nebude používán způsobem, který připomínkové místo předjímá. Viz předchozí vypořádání a důvodová zpráva.
Pokud by nastal rozpor mezi např. IVS a právními předpisy, přednost mají právní předpisy. Toto bude do zákona doplněno takto: „Ocenění tržní hodnotou prováděné znalcem nebo odhadcem musí být provedeno v souladu s mezinárodně uznávanými oceňovacími standardy, ledaže takový postup je v rozporu s právním předpisem“
92.
Katedra financí a oceňování podniku Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze
12.
D
12. V odstavci (4) navrhovatel podává, že „reálná hodnota podle zákona o účetnictví se považuje za tržní hodnotu.“ K tomuto se navrhovatel podrobněji vyjadřuje i v důvodové zprávě. Toto navrhované ustanovení je založeno na chybném chápání obou bází hodnot, kdy navrhovatel vnímá pouze definice, ovšem zcela opomíjí koncepční rámec (definovaný koncept) obou bází hodnot a v důsledku toho není navrhované řešení v souladu s mezinárodně používanou standardizací IFRS a IVS, jak nesprávně uvádí důvodová zpráva. Zaměňování těchto dvou bází hodnot vyplývá z laického porovnání definic hodnoty tržní a hodnoty reálné. Z odborného hlediska je však třeba nevycházet pouze z definic jako takových, ale celého koncepčního rámce těchto bází hodnot. A koncepční rámec obou těchto bází hodnot se liší. Tržní hodnotu lze považovat za rovnou reálné hodnotě pouze pro první úroveň aktiv, tj. aktiva obchodovaná na likvidních organizovaných trzích. Pro všechny ostatní úrovně aktiv toto rovnítko neplatí. Navrhovaná změna, která dává rovnítko mezi reálnou hodnotu (fair value) dle účetnictví (mezinárodně v IFRS) a tržní hodnotu (mezinárodně v IVS) by způsobila, že se oceňování v ČR dostane do přímého rozporu s mezinárodní realitou a harmonizací a bude docházet k terminologickým a interpretačním nedorozuměním. Odlišnost obou hodnot reflektuje i IVS, když definuje bázi tržní hodnoty a zároveň odkazuje i na fair value dle IFRS (reálnou hodnotu) jakožto další bázi hodnoty. IVS a IFRS se navzájem harmonizují a doplňují se, jsou zde pro různé účely užití a druhy uživatelů, navrhované znění je z tohoto pohledu neakceptovatelné. Pokud spočívají důvody této úpravy ve zjednodušení při zdaňování, pak je samozřejmě možné takové zjednodušení učinit pro tyto vyjmenované účely, ale v obecné rovině skutečně nikoliv. Dlužno dále dodat, že způsoby ocenění pro účely zjištění reálné hodnoty se liší od způsobů ocenění tržní hodnotou dle IVS, když IFRS definuje jasně, že ocenění je provedeno určitou konkrétní hierarchií metod podle úrovně aktiv, zatímco při ocenění tržní hodnotou dle IVS znalec oceňuje zpravidla i více metodami a sám volí vhodnou metodu či metody ocenění pro dané aktivum v rámci znaleckého zadání.
Vysvětleno.
Smyslem ustanovení je administrativní zjednodušení určení tržní hodnoty v případech, kdy již byla určena reálná hodnota. Nejedná se o rovnítko mezi uvedenými koncepty; proto je také využit institut právní fikce.
DZ bude upravena.
92.
Katedra financí a oceňování podniku Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze
13.
D
13. Závěrečná zpráva hodnocení dopadů regulace RIA není zpracována (nepokrývá) vyhodnocení dopadů koncepčních změn navrhovaných v rámci novely zákona č. 151/1997 Sb., ačkoliv se jedná o zásadní novelizaci s dopadem na široký okruh subjektů.
Vysvětleno.
Zákon nebude používán způsobem, které připomínkové místo předjímá (rozsah aplikace zákona se nemění). Viz předchozí vypořádání a důvodová zpráva.
92.
Katedra financí a oceňování podniku Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze
14.
D
Závěrem tedy shrnujeme, že podle naší analýzy:
- Návrh zákona o oceňování v předloženém znění nenaplňuje účely a cíle uvedené v důvodové zprávě, tj. upřesnit pojmy, sjednotit používanou terminologii v oblasti oceňování, zavést chybějící definice a obecně platné postupy. Znění návrhu se ukazuje jako terminologicky nepřesné, v rozporu s oceňovací teorií, odbornou praxí a též v rozporu s mezinárodními oceňovacími standardy IVS a mezinárodními účetními standardy IFRS.
- Položení rovnítka mezi bázi reálné hodnoty a tržní hodnoty je postaveno na nesprávné premise o shodnosti koncepce hodnot (dle důvodové zprávy) na základě pouhé shodnosti definice hodnot bez dalšího. Přitom koncepčně se reálná hodnota dle IFRS a tržní hodnota dle IVS naopak významně liší a praktický dopad nastane u všech aktiv nižších úrovní. Sjednocení je nešťastné i z důvodu vzniku nesouladu s mezinárodními oceňovacími standardy IVS a s chápáním reálné hodnoty dle IFRS a tržní hodnoty dle IVS v mezinárodním (globálním) prostředí.
- Návrh vychází v některých částech ze zjednodušení a koncentrace na jednotlivé definice termínů bez zohlednění jejich koncepčního rámce, tedy širšího kontextu. Bez něj však nelze s uvedenými pojmy správně pracovat, některé pasáže pak vyznívají až zavádějícím způsobem (např. problematika úplnosti a správnosti podkladů) bez možnosti praktického naplnění.
- Navrhovatel je veden snahou transformovat IVS do českého zákona ovšem útržkovitým a selektivním způsobem. IVS jsou metodickou koncepcí a kvalitativním standardem (doporučením), od kterého se lze odchýlit. Ne vždy je nutné či ze strany zadavatele ocenění požadované provádět ocenění v souladu s IVS, například při poradenství, stanovování indikativní hodnoty apod. Odchýlit se od zákona však nelze.
- Rozsah změn jde nad rámec potřeb vyvolaných novým zákonem o účetnictví a je takového charakteru, že vyžaduje samostatné projednání. Navrhována je koncepční změna v oceňování v ČR, přitom navrhovatel tuto oblast neprojednal nebo nedostatečně projednal s řadou dotčených subjektů z odborné i akademické obce, lhůta pro připomínkové řízení je pro řádnou analýzu navrhovaných změn takového významu krátká. Zároveň zpráva RIA nepokrývá dopady navrhované novelizace zákona č. 151/1997 Sb., ačkoliv by to bylo žádoucí vzhledem k významnosti navrhovaných změn a širokému okruhu dotčených subjektů.
Vysvětleno.
Zákon nebude používán způsobem, který připomínkové místo předjímá. Viz předchozí vypořádání a důvodová zpráva.
DZ bude upravena tak, aby kontext napadaných ustanovení byl jasnější.
110.
Asociace pro kapitálový trh
1.
D
Koncepční připomínky:
1. ÚČINNOST
Navrhovaná účinnosti novely k 1.1.2025 je nerealistická z pohledu správné implementace.
Navrhujeme posun minimálně o rok.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Návrh doprovodného zákona k zákonu o účetnictví musí mít nezbytně stejnou účinnost jako návrh nového zákona o účetnictví. Tato nezbytnost vyplývá ze skutečnosti, že doprovodný zákon promítá instituty nového zákona o účetnictví napříč celým právním řádem. Nelze tedy změnit účinnost pouze doprovodného právního předpisu. Účinnost, která je uvedena v návrhu nového zákona o účetnictví, vychází pak z účinnosti, která je obsažená v Plánu legislativních prací vlády pro tento projekt, která je tedy pro textaci materiálu ve verzi, která bude zaslána na vládu, směrodatná.
V této souvislosti je nicméně vhodné uvést, že k této části návrhu (tj. k účinnosti) je stále uplatňováno, několik zásadních připomínek akcentujících zejm. potřebu dodatečné legisvakance. Předpokládáme, že k rozhodnutí o definitivním termínu účinnosti (s ohledem na blížící se datum 1. ledna 2025 a fakt, že návrh není zatím projednáván Parlamentem) zákona o účetnictví a také doprovodné legislativy pak dojde v rámci schvalování těchto materiálů na vládě. Odložení účinnosti nového zákona o účetnictví ze stejného důvodu doporučila i Legislativní rada vlády během projednávání jeho návrhu. Tyto připomínky a doporučení budou také hrát roli v rozhodnutí o nastavení účinnosti zákona.
Vzhledem k tomu, že účinnost nového zákona o účetnictví musí nastat ve stejný den jako účinnost doprovodného zákona k novému zákonu o účetnictví, je třeba poukázat i na to, že v případě doprovodného zákona bylo dne 28. června 2024 ukončeno mezirezortní připomínkové řízení a začíná vypořádání připomínek jednotlivých připomínkových míst. Doprovodný zákon k novému zákonu o účetnictví novelizuje téměř 130 zákonů, a proto z důvodu jeho obsáhlosti lze důvodně předpokládat, že vypořádání přijatých připomínek si vyžádá více času než u subtilnějších novel.
To nic nemění na faktu, že se Ministerstvo financí bude snažit předložit text zákona v co nejbližším možném termínu.
110.
Asociace pro kapitálový trh
2.
Z
2. MID/BID ceny pro dluhopisy
V tezích prováděcích předpisů k novému zákonu o účetnictví není výslovně zmíněno, že pro cenné papíry v majetku investičních fondů se použije oceňování dluhových cenných papírů dle středové ceny. Navrhovaná změna § 196 ZISIF by znamenala, že se bez dalšího použijí pravidla obsažená v IFRS. Ta však mohou v případě investičních fondů vést ke zkresleným hodnotám držených dluhových cenných papírů, v každém případě to povede k nutnosti přecenit tyto cenné papíry. To může vést ke skokovým změnám v hodnotě majetku a hodnotě podílových listů investičních fondů a poškození investorů. V tomto směru bychom uvítali návrat ke středové ceně, popř. zavedení přechodného období, v němž by bylo přecenění provedeno.
Ve všeobecnosti nevidíme důvod pro plnou implementaci IFRS pro podílové fondy, již v případě částečné implementace od ledna 2021 došlo k neúměrnému nárůstu rozsahu poznámek k účetní závěrce a tak i ke znepřehlednění finančních výkazů pro běžné uživatele.
Podílové fondy fungují na principu going concern. V zájmu investorů i správců fondů je udržení rovného přístupu ke stávajícím i budoucím vlastníkům aktiv, resp. stanovovat NAV fondu bez vychýlení ocenění ve prospěch jedné strany tržního rozpětí. IFRS obecně zmiňuje „true and fair view“ jako svůj základní princip. Oceňování výstupní cenou na úrovni bid (zvláště v situaci, kdy jsou širší spready) by proto mohlo být porušením této zásady. Ocenění „likvidační cenou“ není to, co IFRS požaduje – výkazy jsou sestavovány za předpokladu udržitelnosti fondu, nikoliv končícího businessu.
Jelikož NAV se používá jak pro prodej, tak i nákup fondu, není vhodné používat výstupní cenu (bid), jelikož ta reflektuje hodnotu fondu pouze z pohledu prodávajícího. Pro kupujícího by musela být NAV spočítána naopak na tzv. ask cenách. Používání mid ceny je proto optimálním kompromisem zohledňujícím specifický charakter fondu.
Od kolegů z EU máme potvrzeno používaní mid ceny pro fondy v Lucembursku, Irsku, Belgii, Maďarsku a Bulharsku. Lokální legislativa se v jednotlivých zemích přibližuje nebo už přiblížila k IFRS standardům v oblasti účetnictví, avšak, jak jsme však už zmínili, trh kolektivního investovaní je specifický, a proto IFRS standardy nejsou ve většině případů aplikovány pro fondy kolektivního investování (výjimkou v zemích EU jsou pouze Malta a Velká Británie, obě tyto země není možno považovat za významné z pohledu trhu kolektivního investování).
Podle našeho názoru prosté nahrazení ceny mid výstupní cenou neodpovídá klíčovému principu rovného zacházení s investory ve fondech, na němž je kolektivní investování založeno. V důsledku použití výstupní ceny by jedna skupina investorů byla zvýhodněna oproti druhé. Konkrétně noví klienti fondu by nakoupili levněji podílové listy fondu a zároveň odchozí klienti by byli znevýhodněni v podobě nižšího inkasa prostředků za prodané podílové listy. Obojí je v rozporu s tržními principy. Investiční fond ze své podstaty čelí trvalému přílivu a odlivu investičních prostředků, které v souladu se zvolenou strategií umísťuje do příslušných aktiv anebo aktiva naopak operativně zpeněžuje, aby uspokojil prodejní objednávky (závazky vůči klientům).
Je třeba si uvědomit, že transakční náklady ponesou současní podílníci fondu, kteří budou nově příchozími podílníky systematicky poškozováni. V případě přechodu na novou metodiku oceňování by současní investoři ze dne na den realizovali jednorázovou ztrátu ve výši rozdílu mezi mid a výstupní cenou. Uvedený aspekt může mít pro určité typy dluhopisových či smíšených strategií s vyšším podílem dluhopisové části fondů při současných nízkých sazbách částky významný vliv na výkonnost fondu.
Tato připomínka je zásadní.
Vyhověno.
Použití MID ceny pro dluhopisy bude zachováno, tj. ocenění dluhopisů pro účely NAV se může odchýlit od ocenění v účetnictví. V takovém případě se s ohledem na srozumitelnost účetní závěrky a transparentnost vztahu mezi oceněním NAV a auditorem ověřeným oceněním v účetní závěrce bude pouze vyžadovat porovnání (rekonciliace) mezi oceněním pro účely NAV a v účetní závěrce. Toto porovnání bude uvedeno v příloze účetních výkazů.
110.
Asociace pro kapitálový trh
3.
Z
3. EMITOVANÉ CP JAKO ZÁVAZEK
Navrhujeme doplnit, že i pokud jsou emitované podílové listy, investiční listy či akcie investičního fondu v souladu s právními předpisy upravujícími účetnictví vykazovány jako závazek, hledí se na ně pro účely daní z příjmů jako na základní kapitál (tak jak bylo popsáno v návrhu v příloze).
Tato připomínka je zásadní.
Nevyhověno.
Nad rámec návrhu zákona. Tato problematika nesouvisí s novým zákonem o účetnictví, jde o současný problém, a v současné době již existují výkladová stanoviska, která toto řeší (viz dopis MF adresovaný AKAT ze dne 23. 2. 2021).
110.
Asociace pro kapitálový trh
4.
Z
4. KONSOLIDACE
Povinnost konsolidace pro účetní jednotky, které nejsou korporací dle navrhovaného § 43 nového zákona o účetnictví může negativně zasáhnout speciální nemovitostní fondy ve smyslu ZISIF. Jako velmi problematické vidíme to, že tyto nemovitostní fondy obvykle vlastní nemovitosti prostřednictvím účastí ve společnostech s ručením omezeným nebo v akciových společnostech (nemovitostní společnosti ve smyslu ZISIF). Na tyto společnosti nedopadá povinnost účtovat podle IFRS, nicméně i přesto by měly být zahrnuty do konsolidace. Povinnost fondu konsolidovat přinese pouze zvýšené administrativní náklady a její přidaná hodnota pro podílníky bude nízká. Důvodem je, že účtování v IFRS na úrovni nemovitostních společností by znamenal pouze marginální změny ve výpočtu čisté hodnoty aktiv fondu, přičemž by přineslo pouze zvýšené náklady, které by šly k tíži fondu = podílníků. Žádáme buď o zvážení výjimky pro speciální nemovitostní fondy, popř. o možnost neprovádět konsolidaci v případě, kdy jsou účetní závěrky nemovitostních společností auditovány.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Investiční fondy budou dle návrhu zákona o účetnictví účtovat/vykazovat dle IFRS, tj. bude se ně vztahovat i ustanovení IFRS 10.31 o investičních účetních jednotkách (za podmínek stanovených v IFRS 10.27), podle kterých investiční účetní jednotka nesestavuje konsolidaci a na místo toho oceňuje investice do kontrolovaných společností reálnou hodnotou (podle IFRS 13).
V případě nemovitostních fondů tedy není nijak na obtíž, že nemovitosti jsou umístěny v obchodních společnostech, které jinak samy účtují podle českých účetních předpisů.
Pokud tedy investiční fond bude 100% vlastníkem nemovitostního SPV (např. společnosti s ručením omezením), tuto společnost tento fond nebude konsolidovat, pokud splní podmínky uvedené v IFRS 10.27, tj. pokud tento fond naplní definici investiční účetní jednotky (investment entity).
110.
Asociace pro kapitálový trh
5.
D
Detailní připomínky zásadního charakteru:
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o cenách
Ad 1) a 2) … změna terminologie – „oceňování majetku“ se mění na „oceňování věcí, služeb a dluhů“, což navazuje na změnu zákona o oceňování (viz část 35); termín dluh se v současném zákoně o oceňování majetku nevyskytuje a ani v navrhované úpravě není nijak specifikován; vzhledem k úpravě terminologie v účetnictví, kde se termín „majetek“ nahrazuje termínem „aktivum“ a termín „závazky“ resp. „cizí zdroje“ termínem „dluhy“ a vzhledem ke snahám o sjednocení terminologie vč. obsahového významu by bylo vhodné nějaké doplnění
Vysvětleno.
Vycházíme z toho, že v konkrétních případech ocenění nebude pochyb o významu pojmu dluh. Obecně navazujeme na vymezení dluhu v občanském zákoníku.
110.
Asociace pro kapitálový trh
6.
D
ČÁST DVACÁTÁ
Změna zákona o dani z příjmu
Ad 2): viz předchozí poznámka k zákonu o cenách
Ad 87) § 23 odst. (2): předpokládáme, že bude dořešeno, jaké výkazy se předkládají s daňovým přiznáním pro ověřitelnost, resp. bude postačující souhlasný výrok auditora?
Ad 95) a 102): změna účetní metody může navýšit vlastní kapitál přímo, aniž by ovlivnila výsledek hospodaření minulých let (§ 23)
Ad 125)
Ad 125) § 23 odst. (9) nově přidaný bod f:
Tento bod je problematický ze 3 důvodů:
1. netýká se změn reálné hodnoty kapitálových investic do společností, kdy nemá reálné opodstatnění odlišný přístup u podílu v akciové společnosti a společnosti s ručením omezením
1. Chápeme to tak, že při vedení účetnictví dle IFRS bude možné pro zjištění daně z příjmu vycházet z IFRS výsledku, ale přecenění na RH stále zůstává daňově pouze pro omezené typy aktiv (par. 23 odst. 9):
· CP (kromě majetkových účastí v dceřiných společnostech, pokud splňují podmínky pro parent-subsidiary osvobození)
· Deriváty, a jimi zajištěná aktiva
· povinnosti vrátit cenný papír, který poplatník zcizil a do okamžiku ocenění nezískal zpět
nově:
· pohledávky nebo směnky v části odpovídající úrokovému výnosu, pokud je úrokový výnos součástí ocenění pohledávky nebo směnky reálnou hodnotou,
· aktiva oceňovaného podle mezinárodního účetního standardu upravujícího účtování investic do nemovitostí, biologických aktiv v zemědělství nebo mezinárodního účetního standardu upravujícího účtování dlouhodobých aktiv držených k prodeji a ukončovaných činností
Tj. přecenění investičních nemovitostí na RH bude podléhat zdanění, resp. zůstane v základu daně a nebude se vylučovat (to je ten druhý nový bod), ale přecenění pohledávek/úvěrů nikoli, tam bude možné ponechat pouze úrokový výnos v daňovém základu, zbytek přecenění vyloučit z daňového základu.
O závazcích se v uvedeném odstavci nemluví a pokud fondy přeceňují do PL na reálnou hodnotu i závazky, tak tam pravděpodobně přecenění také nemůže zůstat v základu daně a musí se vyloučit.
Takovýto přístup je běžný i v zemích EU, kde je umožněno používat IFRS.
1. Nesouhlasíme s návrhem změny § 23 odst. 9 bod f) ZDP (zákon o dani z příjmu) a to zejména v případech, kdy je nemovitost držena pouze k pronájmu bez předpokladu prodeje v krátkém nebo střednědobém horizontu (zároveň se snižuje konkurence schopnost účetních jednotek, které budou muset držené nemovitosti přeceňovat do VZZ namísto odepisování). V konečném důsledku tato úprava může vést buď ke snížení atraktivity fondů nebo přispěje k růstu cenové hladiny v ČR promítnutím zvýšené zátěže pro koncové nájemníky. Ve stejném smyslu dochází k znevýhodnění a zvýšené finanční zátěži i v případech, kdy je nemovitost pořízena za účelem rozsáhlejší rekonstrukce a k samotného prodeji dochází v řádech několika let.
Proto navrhujeme, aby u nemovitostí platil pro všechny poplatníky stejný daňový režim založený na principů odpisů s tím, že k úhradě daně dochází vždy až na základě prodeje (rozdíl prodejní cena vs daňová hodnota), nikoliv v průběhu držby, jinými slovy, aby se u nemovitostí aplikovala pravidla vždy úprava podle CAS.
Ad 126) § 23 odst (12): předpokládáme, že tento odstavec nahrazuje současný odst. (19) § 23, který se ruší
§ 23 odst. (13): přepočet minulých základů daně za „všechna předcházející období“ nutno zpřesnit, i tak je to těžko realizovatelné. S přechodem na IFRS 9 v roce 2021 jsme změnu účetní metody promítli v prvním roce.
Hlava VII - § 24 ….postupné rušení odstavců, následné přečíslování a opětovné rušení je dost nepřehledné
Ad 218) - § 26 – Daňové odpisy – nový způsob stanovení odpisů představuje výrazné zjednodušení, ale současně znamená převedení všech stávajících odpisovaných aktiv na nový režim
Ad 270) §36 odst. (2) – navržená úprava nenavazuje na terminologii nového zákona o účetnictví, kde se termín „vlastní zdroje“ opouští a nahrazuje termínem „vlastní kapitál“
Ad 278) § 38 odst. (5) a (6) – je třeba vzít v úvahu, že každá měna má svůj kalendář, a pracovní dny se liší; použije se kurz odpovídající pracovnímu dni měny, i když u nás může být svátek či naopak?
Ad čl. XXI) Přechodná ustanovení bod 9: jak koresponduje tento bod se změnou uvedenou ad 126, §23 odst. (13)?
Ad čl. XXI) Přechodná ustanovení bod 11: Toto přechodné ustanovení je zcela bezprecedentní a naprosto nepřípustné. Zafixování daňového základu v prostředí vycházejícím vesměs z reálných hodnot při oceňování by znamenalo eliminaci veškerých vlivů tržního prostředí včetně mimořádných událostí ovlivňujících výši reálných hodnot finančních nástrojů. Navíc by si vyžádalo značné úpravy programového vybavení, které by byly vynaloženy zcela bezúčelně, pokud by k předpokládané situaci nedošlo.
Je třeba zpřesnit: bod 126 § 23 odst. 13, čl. XXI bod 9 a 11, a to zejména z pohledu fondů, které již od roku 2021 jsou povinny postupovat při oceňování, účtování a vykazování finančních nástrojů dle IFRS.
Ad 2)
Vysvětleno.
K významu slova „dluh“ viz vypořádání předchozí připomínky. Na zákon č. 151/1997 Sb. bude však v důsledku změny jeho názvu nově odkazováno jako na „zákon o oceňování“, jak bude znít jeho zkrácený název.
ad 87)
Vysvětleno.
Předpokládá se prováděcí předpis či jiný metodický materiál daňové správy, který toto bude upravovat.
ad 95 a 102)
Vyhověno jinak.
Ustanovení týkající se změny účetní metody a změny daňové metody budou upraveny.
Ad 125)
i) Nevyhověno.
Pokud chápeme správně, jedná se o návrh věcné změny nesouvisející s novou úpravou. (daňově uznatelné mají být i oceňovací rozdíly ocenění podílu na s.r.o., které není představované cenným papírem). Jde o zásadní úpravu nad rámec navrhované úpravy, která není v současné době záměrem.
ii) a iii) K další diskusi.
Přeceňování aktiv a dluhů u investičních fondů bude upraveno. Upravená pravidla budou zaslána AKAT k připomínkám.
Ad 126)
Ano
Hlava VII
Bere se na vědomí.
Tento postup vychází z legislativních pravidel vlády.
ad 218
Bere se na vědomí.
Na základě diskusí s odbornou veřejností je tento postup administrativně nejjednodušší, v případě poplatníků, kteří budou stanovovat základ daně dle Mezinárodních účetních předpisů je to jediné možné řešení.
Ad 270
Vyhověno.
Ustanovení bude upraveno ve smyslu připomínky.
Ad 278
Vysvětleno.
Skutečnost, zda je kurz vyhlašován každý pracovní den, musí být posuzována z hlediska centrální banky, která jej vyhlašuje, tedy podle kalendáře státu, jehož právem se centrální banka řídí.
Ad čl XXI bod 9
Vysvětleno.
Přechodné ustanovení v bodě 9 se zruší.
Ad čl. XXI) bod 11
Vyhověno.
Jde o určité preventivní ustanovení. Prozatím se v průběhu projednávání a tvorby nepotvrdily obavy, že by u některých poplatníků nastal z důvodů přechodu uvedený problém.
Ustanovení je konstruováno tak, že se aplikuje až po aplikaci § 23 odst. 13, tj. na případné jiné aspekty. Nicméně, jak je uvedeno výše, neexistuje prozatím přesvědčivý důvod k tomu, aby toto ustanovení bylo obsahem návrhu, proto bude vypuštěno. Pokud by se v průběhu dalšího projednávání návrhu objevily důvody pro obavy z určitého dočasného fiskálního poklesu vlivem přechodu na IFRS, tak se uvedené ustanovení znovuoživí.
ad bod 126)
Vysvětleno.
Co se týká ustanovení § 23 odst. 13, Mezinárodní účetní předpisy dávají účetním jednotkám poměrně velkou volnost, jak postupovat a jsou také poměrně obecné. Kromě toho se standardy mění prostřednictví úprav jiné než české legislativy, tj. v této souvislosti nelze vždy zajistit, že česká právo bude mít vždy adekvátní časový prostor na legislativní změnu. V tomto směru tedy nelze v souvislosti s jednotlivými změnami IFRS předložit zároveň normu, která vždy včas uvedené změny bude reflektovat. To platí dvojnásob i ve vztahu k tomu, že účetní postupy se vyvíjejí i praxí, tj. některé konkrétní metody mohou vyplynout až z praktické aplikace účetních změn. V tomto kontextu tedy nelze vystačit s kazuistickým výčtem aktuálně známých situací. MF uvedené situace monitoruje a investiguje a bude tak činit i do budoucna, tj. na jednotlivé nové situace bude průběžně upozorňováno. Z dosavadní investigace plyne, že drtivá většina těchto rozdílů/situací není daňově vůbec relevantní (např. se odehrávají na platformě důsledků – rozvahových/výsledkových – přecenění, která nejsou daňově relevantní, tj. není nutné je v kontextu § 23 odst. 12 vůbec řešit). Z dosavadní investigace plyne, že uvedené ustanovení se v současné době týká jen několika situací, z nichž většina není fiskálně významná – realita aplikace tohoto ustanovení tedy bude spíše v tom, že v případě, že uvedené situace nastanou v jeho účetnictví, udělá adekvátní úpravu základu daně – tj. cíl, nevést u IFRS poplatníků duplicitní systém účetnictví (CAS) bude tedy odstraněn.
MF bude metodicky identifikovat tyto případy a je předpokládáno, že bude vydán metodický pokyn, který bude průběžně aktualizován. Do důvodové zprávy bude doplněno výše uvedené a aktuálně identifikované stálé rozdíly, kterých se dané ustanovení týká.
110.
Asociace pro kapitálový trh
7.
D
ČÁST DVACÁTÁ DRUHÁ
Změna zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmu
Ad 36) – zde by bylo vhodnější použít termín „dodatečné zhodnocení“ – viz bod 154 ke změně zákona o dani z příjmu
Vyhověno.
Text bude upraven v souladu s novou terminologií.
110.
Asociace pro kapitálový trh
8.
D
ČÁST STÁ PATNÁCTÁ
Změna zákona o investičních společnostech a investičních fondech
Zatímco v ostatních upravovaných zákonech je sjednocována použitá terminologie ve vazbě na nový zákon o účetnictví, zde je termín „majetek“ ponechán ve všech relevantních paragrafech. Určité vysvětlení je uvedeno v navrhované změně § 633 (bod 75)
ZISIF zná pouze termín „fondový kapitál“, resp. upravený na „čistá aktiva fondu připadající na podílníky“, nový zákon o účetnictví a navazující zákony pracují s pojmem „vlastní kapitál“.
S ohledem na IFRS 32 jsou při naplnění specifických podmínek „vlastní zdroje“ fondu vykazovány jako finanční závazky/podřízený dluh, i když obsahově tvoří fondový kapitál a jsou tedy jeho součástí. Tento podřízený dluh neodpovídá termínu „dluh“ dle nového zákona o účetnictví a bylo by vhodné toto specifikum někde definovat či alespoň zmínit.
Zásady pro účtování a oceňování finančních nástrojů stanoví IFRS 9, který specifikuje způsob ocenění finančních nástrojů v návaznosti na obchodní modely. V souladu s tímto zásadním IFRS se finanční nástroje oceňují reálnou hodnotou vykázanou do zisku nebo ztráty (FVPL), reálnou hodnotnou vykázanou do ostatního úplného výsledku (FVOCI), a v případě držení do splatnosti a splnění testu SPPI naběhlou hodnotou (AC). IFRS 13 stanoví hierarchii reálných hodnot podle přístupu k cenám, použitým pro ocenění. Přitom nevylučuje použití tržních cen „střed“ nebo jiných oceňovacích zásad, které jsou používány účastníky trhu pro účely stanovení reálné hodnoty v rozpětí mezi nabídkovou a poptávkovou cenou. Textace uvedená v důvodové zprávě k bodu 19 (§ 196) tudíž není zcela správná, navrhované znění § 196 nekoresponduje s relevantními IFRS. Proto i s ohledem na výšeuvedené koncepční připomínky považujeme za důležité ponechat stávající znění.
Vyhověno jinak.
(majetek vs. Aktiva)
Pojmy majetek a závazky budou změněny na aktiva a dluhy v případech, ve kterých se přímo jedná o účetní pojmy (např. § 37 odst. 2 písm. a) nebo § 58 odst. 2). V ostatních případech bude ponechán pojem majetek, zejména s ohledem na zachování vazby na civilněprávní předpisy. Pokud půjde o účetní aspekty takového majetku, půjde o aktiva reprezentující daný majetek. Tohoto postupu bude docilováno výkladem.
Vysvětleno.
Pojem dluh
Investiční fondy budou vést účetnictví podle IFRS, tj. definice dluhu v českém účetnictví pro ně není relevantní. Na okraj však uvádíme, že podřízený dluh uvedeného typu splňuje definici dluhu i dle návrhu nového zákona o účetnictví.
Vyhověno jinak.
Reálná hodnota
K aplikaci IFRS 10, tj. k tomu, jaký je charakter reálné hodnoty stanovené dle IFRS 10, se důvodová zpráva nebude vyjadřovat. Tento text bude z důvodové zprávy vypuštěn (viz navržený nový text níže); důvodové zprávě nepřísluší vykládat účetní standard přijatý nařízením EU. Navrhované znění § 196 však bude ponecháno.
Odstavec v důvodové zprávě k bodu 19 (§ 196) začínající textem „Výjimky uvedené v odst. 1 písm. a) a b) se vypouští…“ nově zní:
Ustanovení odst. 1 písm. a) a b) se vypouští, protože IFRS 13 pro uvedené situace obsahuje dostatečná vodítka. Ponechání výjimek by bylo v rozporu s ustanovením IAS 1.16, které vyžaduje použití všech relevantních standardů IFRS bez výjimek. Zároveň tak dochází ke sjednocení účetních, daňových a regulatorních požadavků. Výjimky, které by vedly k odchýlení regulatorního oceňování od účetního oceňování, nelze pro jeho netransparentnost a rozpor s příslušnou směrnicí EU připustit.
113.
CRIF – Czech Credit Buerau, a.s.
1.
D
Dobrý den,
jako jedno z připomínkových míst pro návrh ZoÚ a návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o účetnictví, posíláme následující připomínky.
1. Připomínky k samotnému zákonu o účetnictví v předepsaném tabulkovém formátu. Přestože se jedná o stanovisko vztažené přímo k ZoÚ domníváme se, že námi navrhovaná řešení mohou být taktéž vypořádána změnami jiných zákonných předpisů a proto ho nyní přikládáme. Toto stanovisko bylo podpořeno některými dalšími institucemi jako je ICC (Mezinárodní obchodní komora) nebo ČLFA (Česká leasingová a finanční asociace).
1. Připomínky k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím ZoÚ. Navrhované změny zákonů jsou logickým důsledkem návrhu ZoÚ a máme k nim pouze dvě obecnější připomínky:
· Vzhledem k rozsahu změn se nám termín platnosti zákona 1.1.2025 zdá nereálný.
· Pro aplikování ustanovení ZoÚ jsou významné další prováděcí předpisy jako je zejména Vyhláška 500/2002 Sb. a její změny dané Vyhláškou č. 250/2015 Sb. Vypracování návrhu těchto Vyhlášek považujeme významné pro projednání návrhu vlastního ZoÚ.
S pozdravem
Pavel Finger
Member of the Board
CRIF — Czech Credit Bureau, a. s.
Štětkova 1638/18, 140 00 Praha 4, Česká republika
Mobil: +420 603 487 686
Tel.: +420 277 778 533
p.finger@crif.com
www.crif.cz
Sledujte nás na LinkedIn
Vysvětleno.
Návrh doprovodného zákona k zákonu o účetnictví musí mít nezbytně stejnou účinnost jako návrh nového zákona o účetnictví. Tato nezbytnost vyplývá ze skutečnosti, že doprovodný zákon promítá instituty nového zákona o účetnictví napříč celým právním řádem. Nelze tedy změnit účinnost pouze doprovodného právního předpisu. Účinnost, která je uvedena v návrhu nového zákona o účetnictví, vychází pak z účinnosti, která je obsažená v Plánu legislativních prací vlády pro tento projekt, která je tedy pro textaci materiálu ve verzi, která bude zaslána na vládu, směrodatná.
V této souvislosti je nicméně vhodné uvést, že k této části návrhu (tj. k účinnosti) je stále uplatňováno, několik zásadních připomínek akcentujících zejm. potřebu dodatečné legisvakance. Předpokládáme, že k rozhodnutí o definitivním termínu účinnosti (s ohledem na blížící se datum 1. ledna 2025 a fakt, že návrh není zatím projednáván Parlamentem) zákona o účetnictví a také doprovodné legislativy pak dojde v rámci schvalování těchto materiálů na vládě. Odložení účinnosti nového zákona o účetnictví ze stejného důvodu doporučila i Legislativní rada vlády během projednávání jeho návrhu. Tyto připomínky a doporučení budou také hrát roli v rozhodnutí o nastavení účinnosti zákona.
Vzhledem k tomu, že účinnost nového zákona o účetnictví musí nastat ve stejný den jako účinnost doprovodného zákona k novému zákonu o účetnictví, je třeba poukázat i na to, že v případě doprovodného zákona bylo dne 28. června 2024 ukončeno mezirezortní připomínkové řízení a začíná vypořádání připomínek jednotlivých připomínkových míst. Doprovodný zákon k novému zákonu o účetnictví novelizuje téměř 130 zákonů, a proto z důvodu jeho obsáhlosti lze důvodně předpokládat, že vypořádání přijatých připomínek si vyžádá více času než u subtilnějších novel.
To nic nemění na faktu, že se Ministerstvo financí bude snažit předložit text zákona v co nejbližším možném termínu.
Nevyhověno.
Ke zveřejnění Vyhlášek:
Dle Čl. 10 (5) Legislativních pravidel vlády: „Součástí materiálu, kterým se návrh zákona předkládá k projednání vládě a Legislativní radě, je i předkládací zpráva a dále návrh prováděcího předpisu (návrh nařízení vlády nebo návrh vyhlášky) nebo teze prováděcího předpisu, pokud návrh zákona obsahuje zmocnění k vydání prováděcího předpisu a tento prováděcí předpis má nabýt účinnosti současně se zákonem, a text zákona nebo jeho části v platném znění s vyznačením navrhovaných změn, jde-li o návrh novely zákona. Návrh prováděcího předpisu se v této fázi předkládá bez projednání v připomínkovém řízení a v pracovních komisích.“
Z uvedeného je zřejmé, že k projednání návrhu zákona postačují teze prováděcích předpisů. Ze zveřejněných tezí jsou navíc případné nové účetní postupy zřejmé.
Prováděcí předpisy budou po dokončení jejich návrhu předmětem samostatného připomínkového řízení.
113.
CRIF – Czech Credit Buerau, a.s.
2.
D
Připomínka :
Doporučujeme neomezovat zveřejňování Výkazu zisků a ztrát pouze na auditované společnosti a tuto povinnost rozšířit na všechny kategorie účetních jednotek s výjimkou mikro účetních jednotek. Navrhujeme upravit znění §21 a, bod (9) takto:
(9) Malé účetní jednotky a Mikro účetní jednotky, které nemají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nemusejí zveřejňovat výkaz zisku a ztráty, pokud jim tuto povinnost nestanoví zvláštní právní předpis.
Zdůvodnění:
i. Zákon 563/1991 Sb. o účetnictví ve znění pozdějších zákonů definuje způsob zveřejňování Účetních závěrek ve Sbírce listin. Malé a mikro účetní jednotky nepodléhající auditu nemusí zveřejňovat Výkaz zisků a ztrát. V návrhu novely tato skutečnost dle §21a trvá a výsledkem pak je, že informace uvedené ve Výkazu zisků a ztrát jsou povinně dostupné pouze u necelých 4% ze všech obchodních společností ČR. Tato skutečnost významně snižuje transparentnost podnikání v ČR v mezinárodním srovnání.
ii. Negativní dopady znění §21a se projevují:
a. nedostatkem relevantních informací v obchodním styku při posouzení schopnosti odběratele hradit dodané zboží. To povede k tlaku na okamžitou platbu za zboží.
b. nedostatkem relevantních informací v obchodním styku při posouzení schopnosti dodavatele dodat objednané služby (zejména v oblasti IT a stavebních zakázek)
c. nemožnosti spočítat z veřejně dostupných dat uhlíkovou stopu v dodavatelském řetězci s pomocí znalosti tržeb zapojených subjektů
d. nemožnosti objektivního stanovení kategorie MSP z veřejných dat v případě dotací
e. snížení možnosti provádění statistických výpočtů nad celým trhem ze strany úvěrujících institucí, ekonomických expertů a dalších subjektů pro které je predikce vývoje na trhu relevantní informací
iii. Snížená transparentnost trhu na trhu podporuje rozšíření šedé ekonomiky, zvýšení počtu podvodných jednání, navýšení nákladů z titulu vyšších obchodních rizik a v konečném důsledku ke snížení výkonnosti celé ekonomiky ČR.
Nevyhověno.
Tato úprava je v aktuální verzi návrhu zákona (zveřejněno 1. 11. 2024 na stránkách MF) obsažena v § 226.: „Mikro účetní jednotka a malá účetní jednotka, které nemají povinný audit, nemusí zveřejňovat výkaz výsledku hospodaření..“
Cílem uvedené úpravy je nižší míra administrativní zátěže pro účetní jednotky.
113.
CRIF – Czech Credit Buerau, a.s.
3.
D
Připomínka :
Pro účetní jednotky, které jsou obchodními korporacemi doporučujeme povinně předávat účetní závěrku prostřednictvím příslušného FÚ. Navrhujeme upravit znění §21 b, bod (2) takto:
(2) Účetní jednotky, které jsou obchodními korporacemi a které nejsou účetními jednotkami podle odstavce 1, mohou předat jsou povinny předat účetní závěrku do sbírky listin veřejného rejstříku prostřednictvím podání u příslušného správce daně z příjmů.
Zdůvodnění:
Zákonem 609/2020 Sb. byla mimo jiné provedena i změna Zákona o účetnictví (nový §21b) ve které je zakotvena pro obchodní korporace možnost předání účetní závěrky do Sbírky listin prostřednictvím podání u příslušného FÚ.
Předání účetních závěrek obchodních společností na Sbírku listin prostřednictvím FÚ má pozitivní dopad na snížení byrokracie procesu předávání účetních závěrek a také je v souladu s cílem digitalizace účetních závěrek, protože předaný soubor je v datově zpracovatelném formátu.
Nevyhověno.
Ponechána možnost, nikoli povinnost. Zákon upřednostňuje zveřejňování definitivních, tedy schválených účetních závěrek (obvykle valnou hromadou). Závěrky v okamžiku podání daňového přiznání obvykle schváleny nebývají.
Pozn.: uvedené je nově obsaženo v § 160 NZOU návrhu zveřejněného MF dne 1. 11. 2024:
Zveřejňování prostřednictvím správce daně
(1) Účetní jednotka, která je obchodní korporací, nemá povinný audit a s řádnou účetní závěrkou společně nezveřejňuje další dokumenty, může řádnou účetní závěrku zveřejnit prostřednictvím podání u příslušného správce daně z příjmů.
114.
Česká asociace pojišťoven
1.
Z
K návrhu obecně
Předložený návrh je velmi obsáhlou matérií s velkým množstvím nejen věcných změn, ale také změn v definicích jednotlivých kategorií. Oceňujeme možnost seznámit se s finálními výstupy z činnosti pracovní skupiny zřízené při MFČR k přípravě změn v zákoně o daních z příjmů umožňujících využití výsledku hospodaření zjištěného v účetnictví vedeném za použití mezinárodních účetních standardů. Těší nás, že k této změně dochází koordinovaně se změnou v zákoně o účetnictví a vítáme i snahu o modernizaci zákona o daních z příjmů.
K návrhu však sdělujeme naše obecné, avšak zásadní připomínky:
1. Stejně jako u zákona o účetnictví, i zde musíme poukázat na problémy, které způsobuje fakt, že pobočky (v našem případě konkrétně pobočky pojišťoven z členských států EU a pobočky pojišťoven z jiných států) nejsou účetními jednotkami. Domníváme se, že by bylo rozumné, aby zákon o účetnictví obsahoval konstrukci pro subjekty, jejichž činnost je regulována zvláštním zákonem (např. zákonem o pojišťovnictví), aby se mohly rozhodnout podřídit přiměřeně ustanovením vztahujícím se na účetní jednotky jejichž činnost se řídí týmž zvláštním zákonem.
2. Opětovně musíme upozornit na to, že účinnost přechodu na mezinárodní účetní předpisy by měla být nastavena tak, aby reflektovala požadavky IFRS 1, včetně zohlednění komplexnosti požadavků některých mezinárodních standardů (zejména IFRS 9 a IFRS 17). Je technicky neproveditelné provést tzv. první aplikaci („first adoption“) mezinárodních účetních standardů, aniž by datu přechodu (počáteční rozvahové datum neboli počátek prvního účetního období, ve kterém účetní jednotka účtuje/vykazuje podle mezinárodních účetních standardů) bezprostředně předcházelo nejméně jedno celé účetní období (tzv. srovnatelné období). Tzn. že povinnost přejít na vykazování podle mezinárodních účetních standardů, která je dána výhradně touto novelizací zákona, by měla být nastavena tak, aby dotčená účetní jednotka přešla na vykazování podle mezinárodních účetních standardů nejpozději k počátku účetního období bezprostředně následujícího po účetním období počínajícím po datu nabytí účinnosti novely zákona o účetnictví. Tato změna nemá vliv na navrhované změny v zákoně o daních z příjmů ani na datum počátku jejich účinnosti (již nyní jsou účetní jednotky, které podle mezinárodních účetních standardů vykazují).
3. Navržené znění může vést k zásadním negativním daňovým dopadům v pojišťovnách při přechodu na novou metodu:
a. Dle současné metody jsou (zjednodušeně) zaúčtované CAS rezervy nedaňové (tvorba neuznatelná, rozpouštění nezdanitelné); základ daně ovlivňují pohyby regulatorních Solvency 2 rezerv; protože CAS rezervy jsou vyšší než Solvency 2 rezervy, pojišťovny v minulosti tento dočasný rozdíl mezi nimi dodanily a budoucí odstranění rozdílu by naopak mělo snížit základ daně. V pojišťovnách jde o materiální částky.
b. Přechodem na IFRS však CAS rezervy zmizí (zjednodušeně se mimo P/L konvertují do závazků) a nedojde tak už nikdy k jejich nezdanitelnému rozpuštění. Protože jde o permanentní rozdíl vyplývající z přechodu na IFRS, měl by být zneutralizován ustanoveními na změnu metody. Dle našeho názoru však tato ustanovení v novele nejsou dostatečně široká a tento případ zřejmě nepodchycují.
c. Navrhujeme proto návrh upravit tak, aby k tomuto problému nedocházelo a přechod byl daňově neutrální (což, jak rozumíme, je obecný záměr MF).
d. Současně navrhujeme, aby došlo i k odstranění ovlivňování základu daně Solvency 2 rezervami, protože půjde s ohledem na výše uvedené účetní změny o již přežitý systém.
Zásadní připomínka.
Bod 1: Vysvětleno.
Pobočka zahraniční banky nebo pojišťovny na území ČR podle nového zákona o účetnictví není účetní jednotkou, nicméně na základě změn navrhovaných v rámci tohoto návrhu zákona bude tato pobočka používat vybrané účetní postupy, které jsou vymezeny v novém zákoně o účetnictví. S výjimkou některých povinností (např. povinnost konsolidace a povinnost auditu účetní závěrky) tak bude tato pobočka postupovat v oblasti účetnictví jako srovnatelná účetní jednotka. Jelikož srovnatelnou účetní jednotkou bude v daném případě banka nebo pojišťovna, která je účetní jednotkou a která podle nového zákona o účetnictví povinně používá mezinárodní účetní standardy, budou i jejich pobočky používat mezinárodní účetní standardy. Pobočka pojišťovny tedy bude postupovat podle IFRS 17. Toto své účetnictví bude moci následně využít coby evidenci zahraničního poplatníka.
Vzhledem k tomu, že poplatník používající mezinárodní účetní standardy je podmnožinou poplatníka s akruálním základem daně a podle § 20d má tento „zahraniční poplatník“ postupovat jako poplatník s akruálním základem daně, bude postupovat jako poplatník používající mezinárodní účetní standardy. Současně však bude stále „zahraničním poplatníkem“ ve vztahu k povinnosti vést evidenci zahraničního poplatníka.
Důvodová zpráva bude v tomto smyslu doplněna
Bod 2 Vyhověno.
Předpokládáme, že všem účetním jednotkám bude dán dostatečný prostor pro přípravu na přechod na IFRS i na implementaci nové úpravy. Uvedené bude řešeno v kontextu nabytí obecné účinnosti celé reformy účetní legislativy.
Bod 3
a) + c) Vyhověno.
Záměrem je daňová neutralita, pokud navržená opatření nejsou úplně jasná nebo neutralitu nezajišťují, budou upravena.
b) Vyhověno.
Záměrem je daňová neutralita. Proběhne technická debata, zda navržený postup je dostatečný či zda bude nutné speciální přechodné ustanovení pro pojišťovny.
d) Vyhověno.
114.
Česká asociace pojišťoven
2.
D
K části dvacáté – změna zákona o daních z příjmů
K bodu 87 § 23 odst. 2
Požadujeme upravit.
Odůvodnění:
Máme za to, že textace ustanovení písmen a) a c) vytvářejí dojem, že mezinárodní účetní standardy nejsou účetními předpisy (což se potom dále odráží v nekonzistentním používání kategorizace daňových poplatníků, když tyto dvě kategorie nejsou vždy explicitně zmiňovány). Podle našeho názoru by bylo vhodné ustanovení písmene a) upravit tak, že se akruální základ daně bude odkazovat na účetní předpisy, podle kterých účtují /vykazují poplatníci, kteří jsou účetními jednotkami a nemají povinnost vykazovat podle mezinárodních účetních standardů. Pak by bylo možno upřesnit, že pro poplatníky s akruálním základem daně, kteří se vykazují podle mezinárodních účetních standardů, bez toho, že by jim to ukládal zákon, musí výsledek hospodaření očistit o vliv použitých mezinárodních účetních standardů.
Vyhověno.
Ustanovení § 23 odst. 2 bude upraveno tak, že bude rozlišovat pouze poplatníky s akruálním základem daně a poplatníky s hotovostním základem daně s tím, že poplatníci s akruálním základem daně budou pro zjištění svého základu daně vycházet z výsledku hospodaření podle účetních předpisů. Pojem „účetní předpisy“ vymezený v návrhu zákona o účetnictví bude rovněž upraven tak, aby zahrnoval také mezinárodní účetní standardy. Účetním předpisem tak pro daného poplatníka bude vždy takový účetní předpis, který je pro něj jako pro účetní jednotku relevantní, tedy poplatník, který je účetní jednotkou používající mezinárodní účetní standardy, bude pro určení svého základu daně vycházet z výsledku hospodaření podle mezinárodních účetních standardů.
Poplatník s akruálním základem daně používající mezinárodní standardy tak bude pouze typem poplatníka s akruálním základem daně.
Na základě obdržených připomínek rovněž dojde k rozšíření okruhu poplatníků, kterým bude umožněno pro účely daní z příjmů vycházet z výsledku hospodaření podle mezinárodních účetních standardů, také na poplatníky, kteří vykazují podle mezinárodních účetních standardů dobrovolně.
114.
Česká asociace pojišťoven
3.
Z
K části dvacáté – změna zákona o daních z příjmů
K bodu 95 § 23 odst. 3 písm. a) bodu 10
Doporučujeme novelizační bod vypustit.
Odůvodnění:
Pokud přímo nekoliduje s ustanovením navrhovaným v bodě 126 (§ 23 odst. 13, zejména písm. b)), pak je přinejmenším nejasná vazba těchto dvou ustanovení. Za nejvhodnější řešení považujeme vypuštění navrhované změny.
Zásadní připomínka.
Vyhověno.
Ustanovení § 23 odst. 13 bude upraveno, aby řešilo i změnu účetní metody nesouvisející s přechody mezi účetními systémy.
114.
Česká asociace pojišťoven
4.
Z
Nad rámec návrhu
K § 23 odst. 3 písm. a) bodu 16 a písm. c) bodu 9
Požadujeme doplnění nového novelizačního bodu, kterým by došlo ke zrušení uvedených ustanovení § 23 odst. 3 písm. a) bodu 16 a písm. c) bodu 9a.
Jako nezbytnou navazující úpravu pak požadujeme doplnění nového novelizačního bodu do části dvacáté druhé, kterým by došlo ke zrušení ustanovení § 6 zákona 593/1993 Sb.
Odůvodnění:
Přestože přechodem na mezinárodní účetní standardy (zejména pak IFRS 17) zaniká účetní kategorie technických rezerv v pojišťovnictví a zároveň také dochází k substanciální změně v oceňování a vykazování závazků z pojistných smluv, ponechávají se v zákoně ustanovení navázaná na stávající účetní předpisy pro pojišťovny. Upravovat základ daně z příjmů o přírůstky a úbytky rezerv stanovených podle zákona o rezervách tak postrádá smysl. Podle našeho názoru je řešením této diskrepance zrušení těchto ustanovení § 23 a dále zrušení ustanovení § 6 zákona 593/1993 Sb. Pokud jde o ošetření ostatních jinde nevyjmenovaných rezerv, o nichž účtují poplatníci s akruálním základem daně vykazující podle mezinárodních účetních standardů, pak by bylo vhodné takové ustanovení vztáhnou na rezervy, které jsou vykazovány podle těchto standardů (přesněji podle IAS 37).
Zásadní připomínka.
Vyhověno.
Ustanovení budou upravena, aby výsledkem bylo plné navázání na účetnictví (IFRS 17).
114.
Česká asociace pojišťoven
5.
D
K části dvacáté – změna zákona o daních z příjmů
K bodu 126 § 23 odst. 12
Požadujeme ustanovení upravit, aby bylo zřejmé, pro jaké typy operací se uplatní.
Odůvodnění:
Ustanovení je napsáno příliš obecně, ve stávající podobě nutí účetní jednotky neustále sledovat veškeré rozdíly mezi mezinárodními účetními standardy a český účetními standardy. Pokud pro některé typy účetních jednotek povinně používající mezinárodní účetní standardy již české účetní standardy nebudou existovat, může toto být obtížně realizovatelné. Mělo by zde být konkrétně zmíněno, pro jaké typy operací toto ustanovení platí.
Vysvětleno.
Mezinárodní účetní předpisy dávají účetním jednotkám poměrně velkou volnost, jak postupovat a jsou také poměrně obecné. Kromě toho se standardy mění prostřednictví úprav jiné než české legislativy, tj. v této souvislosti nelze vždy zajistit, že česká právo bude mít vždy adekvátní časový prostor na legislativní změnu. V tomto směru tedy nelze v souvislosti s jednotlivými změnami IFRS předložit zároveň normu, která vždy včas uvedené změny bude reflektovat. To platí dvojnásob i ve vztahu k tomu, že účetní postupy se vyvíjejí i praxí, tj. některé konkrétní metody mohou vyplynout až z praktické aplikace účetních změn. V tomto kontextu tedy nelze vystačit s kazuistickým výčtem aktuálně známých situací. MF uvedené situace monitoruje a investiguje a bude tak činit i do budoucna, tj. na jednotlivé nové situace bude průběžně upozorňováno. Z dosavadní investigace plyne, že drtivá většina těchto rozdílů/situací není daňově vůbec relevantní (např. se odehrávají na platformě důsledků – rozvahových/výsledkových – přecenění, která nejsou daňově relevantní, tj. není nutné je v kontextu § 23 odst. 12 vůbec řešit). Z dosavadní investigace plyne, že uvedené ustanovení se v současné době týká jen několika situací, z nichž většina není fiskálně významná – realita aplikace tohoto ustanovení tedy bude spíše v tom, že v případě, že uvedené situace nastanou v jeho účetnictví, udělá adekvátní úpravu základu daně – tj. cíl, nevést u IFRS poplatníků duplicitní systém účetnictví (CAS) bude tedy odstraněn.
MF bude metodicky identifikovat tyto případy a je předpokládáno, že bude vydán metodický pokyn, který bude průběžně aktualizován. Do důvodové zprávy bude doplněno výše uvedené a aktuálně identifikované stálé rozdíly, kterých se dané ustanovení týká.
114.
Česká asociace pojišťoven
6.
Z
K části dvacáté – změna zákona o daních z příjmů
K bodu 126 § 23 odst. 13
Požadujeme změnu textace ustanovení.
Odůvodnění:
Ač jsme přesvědčeni o vhodnosti tohoto ustanovení, obáváme se, že v navržené podobě je prakticky nerealizovatelné. Požadované porovnání úhrnu daňových základů za všechna období dotčená změnou s úhrnem daňových základů za totéž období, avšak upravených podle postupů po změně metody, je s ohledem na vymezení období a vazbu na daňové základy fakticky neproveditelné. Máme za to, že relevantní by bylo vycházet z postupů použitých v účetnictví a rozdíl základů daně odvodit podle daňových pravidel platných k datu změny metody ze změny výsledku minulých let vyčíslený ze změny hodnoty majetku (aktiv) a závazků (dluhů) vyvolané změnou metody. Stejně může toto ustanovení fungovat jak pro poplatníky s akruálním základem daně, kteří podle mezinárodních účetních standardů již vykazovali, tak pro poplatníky s akruálním základem daně, kteří na vykazování podle mezinárodních účetních standardů teprve přecházejí.
Nadto se domníváme, že bude-li zákon obsahovat toto ustanovení, pak by mělo být zrušeno ustanovení navrhované pod bodem č. 95 (viz výše) a zároveň se nám jeví jako redundantní ustanovení navrhované pod bodem 11 v článku XXI (přechodná ustanovení).
Zásadní připomínka.
Vyhověno.
Ustanovení bude upraveno, aby byl srozumitelnější postup, kterým se k uvedenému přistupuje.
Ustanovení především nemá za cíl, aby reálně poplatník porovnával všechny historické/budoucí základy daně – tomto směru jde pouze o konstrukt, který má za cíl sdělit, že poplatník musí upravit základ daně o položky, které by v důsledku změny daňové metody nebyly nikdy vykázány v základu daně, ač by bez přechodu zdaněny byly. Jinými slovy ustanovení nemá za cíl vést evidenci, která by reálně vytvořila budoucí či minulé základy daně a ty porovnávala – naopak cílem je pouze podchytit ty transakce, které zdaněny nebudou, přičemž ty lze vytipovat libovolnou metodou.
To nic nemění na tom, že text ustanovení bude upraven, aby intuitivně uvedenou situaci řešil.
Vyhověno.
Přechodné ustanovení bod 11 bylo navrženo jako určité preventivní ustanovení. Prozatím se v průběhu projednávání a tvorby nepotvrdili obavy, že by u některých poplatníků nastal z důvodů přechodu uvedený problém.
Ustanovení je konstruováno tak, že se aplikuje až po aplikaci § 23 odst. 13, tj. na případné jiné aspekty. Nicméně, jak je uvedeno výše, neexistuje prozatím přesvědčivý důvod k tomu, aby toto ustanovení bylo obsahem návrhu, proto bude vypuštěno. Pokud by se v průběhu dalšího projednávání návrhu objevily důvody pro obavy z určitého dočasného fiskálního poklesu vlivem přechodu na IFRS, tak se uvedené ustanovení znovuoživí.
114.
Česká asociace pojišťoven
7.
D
K části dvacáté – změna zákona o daních z příjmů
K bodu 126 § 23 odst. 14
Navrhujeme formálně upravit.
Odůvodnění:
Máme za to, že snaha o stručnost v tomto případě použitím obratu „nebo naopak“, neplní účel a ustanovení je tak spíše nejasné. Jakkoli nepopíráme, že průměrně zkušený uživatel je schopen odvodit si správně, jaký měl být smysl ustanovení, bylo by podle našeho názoru správnější uvést explicitně, že se toto ustanovení vztahuje na situace, kdy poplatník s akruálním základem daně přestává používat mezinárodní účetní standardy, stejně jako situace, kdy naopak poplatník s akruálním základem daně nově začíná vykazovat podle mezinárodních účetních standardů.
Vyhověno jinak.
Ustanovení bude upraveno i věcně, změna daňové metody bude rozšířena i na další situace. Jednotlivé situace vždy budou explicitně uvedeny ve všech svých variantách.
114.
Česká asociace pojišťoven
8.
Z
K části dvacáté – změna zákona o daních z příjmů
K bodu 161 § 24 odst. 2 písm. e)
Požadujeme zvážit vhodnost navržené právní úpravy a upravit v souladu s odůvodněním níže.
Odůvodnění:
Upozorňujeme na skutečnost, že podle IFRS standardů pro pojišťovny (IFRS 17) netvoří pojišťovny rezervy tak, jak je v současné době znají české účetní standardy. Pojišťovny tak podle tohoto pravidla nebudou vylučovat žádnou účetní tvorbu rezerv, nicméně zůstává zachováno pravidlo o úpravě základu daně o přírůstek nebo úbytek rezerv v pojišťovnictví tak, jak je definuje zákon o rezervách (zjednodušeně řečeno, rezervy podle pravidel Solvency 2). Domníváme se, že toto není žádoucí stav – viz naše poznámka výše k ustanovení § 23 odst. 3 písm. a) bod 16 a § 23 odst. 3 písm. b) bod 4 výše.
Zásadní připomínka.
Vyhověno.
Ustanovení bude upraveno. I pro pojišťovny však musí zůstat pravidlo o vylučování účetních rezerv, které nesouvisí s pojistným.
114.
Česká asociace pojišťoven
9.
Z
K části dvacáté – změna zákona o daních z příjmů
K čl. XXI – Přechodná ustanovení, bodu 11
Požadujeme přechodné ustanovení vypustit.
Odůvodnění:
Podle našeho názoru toto ustanovení upravuje de facto tutéž situaci jako navrhované ustanovení § 23 odst. 13 (viz výše), nicméně než jako přechodné ustanovení, působí spíše jako ustanovení sankční. Na rozdíl od zmíněného ustanovení § 23 odst. 13 totiž nebere v potaz pouze dopady změny metody, ale porovnáním dvou po sobě jdoucích období zahrnuje rozdílu mezi základy daně i dopady, které jsou nativně svázány s důsledky běžné hospodářské činnosti (např. propady cen aktiv na trhu, potíže s odbytem/pokles tržeb, nákladová inflace). V tomto ohledu jde o daňovou nespravedlnost znevýhodňují daňové poplatníky, kteří musí povinně přejít na vykazování podle mezinárodních účetních standardů.
Zásadní připomínka.
Vyhověno.
Jde o určité preventivní ustanovení. Prozatím se v průběhu projednávání a tvorby nepotvrdili obavy, že by u některých poplatníků nastal z důvodů přechodu uvedený problém.
Ustanovení je konstruováno tak, že se aplikuje až po aplikaci § 23 odst. 13, tj. na případné jiné aspekty. Nicméně, jak je uvedeno výše, neexistuje prozatím přesvědčivý důvod k tomu, aby toto ustanovení bylo obsahem návrhu, proto bude vypuštěno. Pokud by se v průběhu dalšího projednávání návrhu objevily důvody pro obavy z určitého dočasného fiskálního poklesu vlivem přechodu na IFRS, tak se uvedené ustanovení znovuoživí.
114.
Česká asociace pojišťoven
10.
Z
K části dvacáté druhé – změna zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů
K bodu 34 odst. 6
Požadujeme § 6 zrušit.
Odůvodnění:
S ohledem na výše uvedené považujeme za relevantní nerušit pouze ustanovení odst. 7, jak je navrhováno, ale zrušit § 6 celý.
Jak jsme uvedli (a uváděli již dříve) nový standard pro vykazování pojistných smluv je natolik komplexní, že nesystémový prvek, jakým je nahrazování části pohybů ve výsledku z pojištění, pouze (byť alespoň částečně adjustovanou) změnou stavu technických rezerv, je destruktivní. Máme za to, že metody rozpoznávání a stanovování hodnoty závazků z pojistných smluv jsou přinejmenším velmi podobné (založené na tzv. best estimate) a liší se pouze v technických detailech (např. stanovení hranic pojistné smlouvy), které jsou z pohledu potřeb stanovení základu daně zanedbatelné. Dopady z této změny jsou nadto ošetřeny v navrhovaném ustanovení § 23 odst. 13.
Zásadní připomínka.
Vyhověno.
Ustanovení budou upravena, aby výsledkem bylo plné navázání na účetnictví (IFRS 17).
114.
Česká asociace pojišťoven
11.
Z
K části sté první – změna zákona o pojišťovnictví
K bodu 4 § 80 odst. 7
Požadujeme ustanovení vypustit.
Odůvodnění:
Nesouhlasíme s vypuštěním práva pojišťovny podat rozklad proti rozhodnutí ČNB o odmítnutí auditora oznámeného pojišťovnou. Představuje to nepřiměřené zmenšení procesních prostředků obrany pojišťovny a významné snížení míry autonomie při výběru auditora.
Zásadní připomínka.
Vysvětleno.
§ 80: úprava zákona o pojišťovnictví bude řešena v rámci transpozice novely směrnice Solvency II.
114.
Česká asociace pojišťoven
12.
Z
K části sté první – změna zákona o pojišťovnictví
K bodu 6 § 81
Požadujeme upravit počítání lhůt.
Odůvodnění:
S ohledem na níže uvedené máme za to, že v případě, bude-li zákon o pojišťovnictví doplněn o nový § 81a (ať už v navrhovaném znění, nebo ve znění upraveném dle našeho doporučení), je nezbytně nutné upravit počítání lhůty uvedené v odst. 3.
Zásadní připomínka.
Vysvětleno.
§ 81: úprava zákona o pojišťovnictví bude řešena v rámci transpozice novely směrnice Solvency II.
114.
Česká asociace pojišťoven
13.
Z
K části sté první – změna zákona o pojišťovnictví
K bodu 7 § 81a
Požadujeme nové ustanovení § 81a vypustit.
Alternativně, nebude-li naší připomínce vyhověno, požadujeme alespoň v odstavci 1 slova „nejméně 3 měsíce ode dne nabytí právní moci“ nahradit slovy „nejméně 3 měsíce od data, kdy marně uplyne lhůta pro odmítnutí vybraného auditora dle odstavce 3“.
Odůvodnění:
Toto nové ustanovení nijak nevyvolané novelou zákona o účetnictví je pokračování snahy ČNB přenášet výkon své činnosti na externí subjekty, a to na náklady dohlížených subjektů, aniž by jí v tomto ohledu bylo jakkoli bráněno v nadměrném zatěžování dohlížených subjektů. Tento trend považujeme nadále za zvrácený.
Bude-li uvedená snaha zákonodárcem podpořena, považujeme za nutné upozornit, že v uvedeném ustanovení jsou nastaveny lhůty, které nekorespondují s reálnými možnostmi a tím navíc ohrožují fungování samotného řídícího a kontrolního systému.
Konkrétně lhůta 30 dnů od data nabytí právní moci rozhodnutí podle § 81 odst. 1 je nepostačující, protože pojišťovna v této lhůtě musí nejen zodpovědně (s ohledem na náklady a kvalitu služby) vybrat vhodného auditora, ale rovněž musí absolvovat příslušné interní schvalovací procesy (včetně posouzení, zda nařízený audit spadá mezi povolené neauditní služby či nikoli a projednání výběru výborem pro audit a následné schválení výběru auditora valnou hromadou). Obejití nebo vynechání těchto schvalovacích procedur by bylo narušením funkce řídícího a kontrolního systému pojišťovny.
Nebude-li tedy navrhovaný § 81a vypuštěn zcela, pak je nezbytné alespoň upravit tuto lhůtu, a to jejím prodloužením na dvojnásobek (tj. nejméně na 60 dnů).
Zásadní připomínka.
Vysvětleno.
§ 81a: úprava zákona o pojišťovnictví bude řešena v rámci transpozice novely směrnice Solvency II.
114.
Česká asociace pojišťoven
14.
D
K části sté první – změna zákona o pojišťovnictví
K bodu 7 § 81a odst. 5
Navrhujeme slova „se o dobu trvání tohoto řízení prodlužuje“ nahradit slovy „se prodlužuje o dobu trvání tohoto řízení a dále o dobu určenou tímto zákonem pro výběr auditora dle odstavce 1 a dobu, kterou má vyhrazenu ČNB k vyjádření se k výběru auditora“.
Odůvodnění:
Bude-li uvedené ustanovení do zákona inkorporováno, je nezbytné i v souladu s výše uvedeným napravit nepřesnost v návrhu na počítání lhůt obsaženou v ustanovení odst. 5, neboť nebere v potaz čas potřebný na opakování všech procedur spojených s výběrem auditora a posouzením tohoto výběru samotnou ČNB.
Vysvětleno.
§ 81a: úprava zákona o pojišťovnictví bude řešena v rámci transpozice novely směrnice Solvency II.
115.
Česká bankovní asociace
1.
D
Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o účetnictví
ČÁST DVACÁTÁ - ZMĚNA ZÁKONA O DANÍCH Z PŘÍJMŮ
K § 20d ZDP
Organizační složka banky podle zákona o účetnictví není účetní jednotkou, ale musí používat účetní metody jako by byla účetní jednotkou (s určitými výjimkami). Z toho dovozujeme, že se pro účely ZDP nejedná o poplatníka s akruálním základem daně, protože ten je definován jako poplatník daně z příjmů právnických osob, který je účetní jednotkou. Podle § 20d ZDP poplatník daně z příjmů právnických osob, který není účetní jednotkou podle zákona upravujícího účetnictví, v rozsahu potřebném pro výpočet daně postupuje, jako by byl poplatníkem s akruálním základem daně. Z textu zákona ani důvodové zprávy není zřejmé, zda ze slov „v rozsahu“ můžeme dovodit to, že organizační složka banky na území ČR má vést evidenci podle mezinárodních účetních standardů. Z textu zákona ani důvodové zprávy potom není zřejmé, zda se takový poplatník bude pro účely zákona o daních z příjmů považovat za „zahraničního poplatníka“ anebo za „poplatníka používajícího mezinárodní účetní standardy“. Navrhujeme tuto situaci jako příklad popsat do důvodové zprávy. Pro organizační složky pojišťoven platí totéž.
Vysvětleno.
Pobočka zahraniční banky na území ČR podle nového zákona o účetnictví není účetní jednotkou, nicméně na základě změn navrhovaných v rámci tohoto návrhu zákona v zákoně o bankách bude tato pobočka používat vybrané účetní postupy, které jsou vymezeny v novém zákoně o účetnictví. S výjimkou některých povinností (např. povinnost konsolidace a povinnost auditu účetní závěrky) tak bude tato pobočka postupovat v oblasti účetnictví jako srovnatelná účetní jednotka. Jelikož srovnatelnou účetní jednotkou bude v daném případě banka, která je účetní jednotkou a která podle nového zákona o účetnictví povinně používá mezinárodní účetní standardy, bude i tato pobočka používat mezinárodní účetní standardy. Toto své účetnictví bude moci následně využít coby evidenci zahraničního poplatníka.
Vzhledem k tomu, že poplatník používající mezinárodní účetní standardy je podmnožinou poplatníka s akruálním základem daně a podle § 20d má tento „zahraniční poplatník“ postupovat jako poplatník s akruálním základem daně, bude postupovat jako poplatník používající mezinárodní účetní standardy. Současně však bude stále „zahraničním poplatníkem“ ve vztahu k povinnosti vést evidenci zahraničního poplatníka
115.
Česká bankovní asociace
2.
Z
K § 23 odstavec 2 c) ZDP
Tato připomínka je zásadní:
akruálním základem daně, který při individuálním účetním výkaznictví povinně používá mezinárodní účetní standardy (dále jen „poplatník používající mezinárodní účetní standardy“), z výsledku hospodaření podle mezinárodních účetních standardů.“.
Navrhujeme změnu v tom smyslu, že i poplatníci dobrovolně používající mezinárodní standardy při individuálním účetním výkaznictví budou moci vycházet ze svého výsledku hospodaření.
Zdůvodnění:
V doprovodných zákonech je ve změnách zákona o bankách v § 21, odst. 1) uvedeno, že „Pobočka zahraniční banky používá pro účely plnění povinností vůči České národní bance vybrané účetní postupy podle zákona o účetnictví.“ Odvolává se tak na § 34 Základní ustanovení o vybraných účetních postupech nového zákona o účetnictví. Změna zákona o bankách dále neuvádí, kterých vybraných účetních předpisů se ustanovení týká. Mohlo by to tedy znamenat, že v případě poboček zahraničních bank by platil § 184, odst. 2) (dobrovolné použití IFRS). Nicméně i v takovém případě bychom mohli vycházet pro základ daně ze zisku podle IFRS jen v případě, že by zákon o dani z příjmu ještě pozměnil §23 Základ daně i pro dobrovolné poplatníky (viz. výše).
Vyhověno.
Možnost stanovení základu daně dle mezinárodních účetních standardů bude umožněna i poplatníkům, kteří tyto standardy používají dobrovolně.
115.
Česká bankovní asociace
3.
D
Obecná připomínka:
Navržená novela je velmi významným zásahem do zákona o daních z příjmů a obsahuje velké množství návrhů, jež je nutné detailněji prodiskutovat a upravit, např. zásadní problematiku aplikovatelnosti ustanovení o změně metody – zde odkazujeme na detailní připomínky Komory daňových poradců k celému návrhu.
Specificky bychom chtěli upozornit na nutnost ošetření přechodu na nový režim u pojišťoven, kde současný návrh zřejmě dostatečně neošetřuje stálé rozdíly vznikající v oblasti zdanění pojišťovnických rezerv při přechodu na IFRS.
Dovolujeme si také požádat, aby po zapracování připomínek, a poté co budou k dispozici definitivní verze účetních předpisů včetně finálního znění vyhlášek, byl materiál s ohledem na jeho komplexnost zaslán opětovně do dalšího kola připomínkového řízení.
Bere se na vědomí.
Ustanovení týkající se změny účetní/daňové metody budou upravena.
Co se týká přechodu na nový systém u pojišťoven, záměrem je, aby byl daňově neutrální. V současné době probíhá technická debata, zda bude nutné nějaké speciální přechodné ustanovení, či zda požadované pokrývá obecné ustanovení řešící změnu daňové metody.
Finální legislativní řešení a zpracování doprovodných předpisů se standardně realizuje až po finalizaci zmocňovacího zákona. Do vlády i PSP je standardem přiložení toliko „tezí“ (tj. zpravidla jednostránkového stručného dokumentu). V této souvislosti je součástí návrhu poměrně velký nadstandard v podobě věcného řešení obsahu vyhlášky, tj. vysvětlení toho, jak budou v rámci vyhlášky jednotlivé části regulace fungovat.
I v této fázi budeme rádi za podněty ohledně situací, které v uvedených tezích případně chybí či jsou zpracovány neoptimálně (ostatně ohledně tohoto bylo již několik externích konzultací).
115.
Česká bankovní asociace
4.
Z
Novela zákona z. č. 151/1997 Sb., o oceňování
§ 2a odst. (2) písm. c)
ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKA:
návrh změny – v ustanovení vyznačit návrh na doplnění i na vypuštění)
Vypustit celé písmeno c), tj. vypustit celý text „c) nejlepší a nejvyšší možné využití věci ke dni ocenění; při určení nejlepšího a nejvyššího možného využití věci se zohlední její fyzicky dosažitelné, právně přípustné a ekonomicky proveditelné využití.“
Odůvodnění:
· Princip nejlepšího a nejvyššího možného využití (HIBU) v chápání International Valuation Standards, na které je v legislativní textaci odkazováno (a bylo silnou inspirací pro zákonodárce - IVS body 140.1-140.5), implicitně tenduje k produkci těch nejvyšších hodnot – bod 140.2 “The highest and best use must be physically possible (where applicable), financially feasible, legally allowed and result in the highest value.” Tento extenzivní výklad jde proti obezřetnostnímu přístupu finančního sektoru jako celku, což vnímáme jako vysoký potenciál pro zabudování systémového rizika při posuzování hodnot.
· Využívání tohoto přístupu (nejlepší a nejvyšší možné využití) bylo jedním z podstatných zdrojů vysokých ztrát v minulosti, který utrpěl bankovní sektor v ČR nevhodným použitím oceňovacích metod pro ocenění nemovitých zástav.
· Přístup není v souladu s bankovní regulací EUROPEAN BANKING AUTHORITY - EBA/GL/2020/06 Obecné pokyny k poskytování a sledování úvěrů např. část 7.1. Oceňování v okamžiku poskytnutí, bod 206, bod 214 a další navazující regulace.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky, včetně úpravy v důvodové zprávě.
Podrobnější úprava oceňování tržní hodnotou bude řešena v prováděcím právním předpise tak, že požadavek na nejlepší využití bude aplikován jen v případech, kdy je v souladu s účelem ocenění.
115.
Česká bankovní asociace
5.
D
DALŠÍ PŘIPOMÍNKY:
(návrh změny – v ustanovení vyznačit návrh na doplnění i na vypuštění)
§2a odst. 3 Oceňování tržní hodnotou odst.
(3) Ocenění tržní hodnotou prováděné znalcem nebo odhadcem musí být provedeno v souladu s mezinárodně uznávanými oceňovacími standardy.
Odůvodnění: Doporučujeme odkaz na „mezinárodně“ uznávané oceňovací standardy ze zákona vypustit. Z návrhu zákona není zřejmé, na které mezinárodní standardy konkrétně se zákonodárce odkazuje (RICS, IVS, Tegova atd.). Část z nich používá v ČR pouze big4 nebo jejich využití vyžaduje speciální členství / certifikaci či není zabezpečen jejich oficiální překlad do češtiny, např. RICS. Zároveň je v ČR upraveno oceňování i lokálními standardy pro oceňování majetku vycházející z těchto standardů, např. ČKOM, ČBA atd. Takovéto ustanovení proto považujeme za nadbytečné a zbytečně zatěžující trh.
Vyhověno jinak.
MF souhlasí s vypuštěním odkazu na „mezinárodní standardy“, proto ve znění ustanovení budou slova „s mezinárodně uznávanými“ nahrazena slovy „s obecně uznávanými“; tím umožní využít v souladu s praxí i bankovními zkušenostmi lokální oceňovací standardy a bude tak zachována stávající praxe.
115.
Česká bankovní asociace
6.
D
§ 1a odst. (3) písm. c)
c) prokázat správnost a úplnost použitých postupů v oceňovacích přístupech a údajů vztahujících se k oceňované věci, službě nebo dluhu a identifikovat jejich původ
Odůvodnění: kromě použitých údajů, informací, zdrojů atd. je potřebné prokázat korektnost postupů v oceňovacích přístupech (porovnávací, výnosový, nákladový)
Nevyhověno/vysvětleno.
Zákon pro přezkoumatelnost vyžaduje, aby bylo možné „zjistit, jak byly při ocenění zohledněny údaje podle písmena c) a data podle písmena d).“ To odpovídá požadavku na prokázání „postupů v oceňovacích přístupech“. Požadavek připomínkového místa považujeme pro účely tohoto zákona nepřiměřený. Takový požadavek lze vznášet např. na znalecký posudek, což jde však nad rámec (předmět) zákona o oceňování.
115.
Česká bankovní asociace
7.
D
§ 1c odst. (2)
(2) Při ocenění věci, služby nebo dluhu porovnávacím přístupem se vychází z cen srovnatelných věcí, služeb nebo dluhů relevantních ke dni ocenění.
Odůvodnění: upřesnění okamžiku, ke kterému se oceňuje
Vyhověno jinak.
Cílem definic v §1c je principiální vymezení jednotlivých oceňovacích přístupů, nikoli stanovení toho, jak postupovat. Časová relevantnost ceny již vyplývá z požadavku na srovnatelnost (porovnáváním dnešních věcí nelze dosáhnout srovnatelnosti s věcmi v historii).
Dále do § 1a odst. 1 bylo doplněno nové písmeno takto: „Při oceňování se vychází z … d) údajů a dat z doby relevantní pro ocenění,“.
Uvedené nicméně bude zapracováno do prováděcího předpisu, pro který bylo do zákona přidáno zmocnění, např. takto:
„Při porovnávacím přístupu se vychází z cen platných v době relevantní pro ocenění.“
115.
Česká bankovní asociace
8.
D
§ 1c odst. (3)
(3) Při ocenění věci nebo služby výnosovým přístupem se vychází z výnosů poskytovaných touto věcí nebo službou nebo z výnosu, který lze z předmětu ocenění za daných podmínek obvykle získat, a z kapitalizace tohoto výnosu (úrokové míry); při ocenění dluhu se vychází z výdajů potřebných k uhrazení dluhu.
Odůvodnění: vždy je potřebné využití udržitelného (obvyklého) výnosu při ocenění, jako matematický ukazatel přepočtu užitku konkrétní věci.
Akceptováno jinak.
Cílem definic v §1c je principiální vymezení jednotlivých oceňovacích přístupů, nikoli stanovení toho, jak postupovat.
Návrh bude zohledněn v prováděcím předpisu, pro který bylo do zákona přidáno zmocnění.
115.
Česká bankovní asociace
9.
D
§ 2
Věc, služba nebo dluh se oceňují tržní hodnotou, pro účely ohodnocení zajištění finančních institucí se zvážením všech okolností, které mají na tržní hodnotu vliv, případně i obvyklou hodnotou, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.
Odůvodnění: „§ 2a , bodě 2) písmeno a) je uvedeno, že se zohledňují tržní rizika. Ta však nepostihují všechny okolnosti, skutečnosti, rizika, které se v praxi vyskytují a mají na hodnotu vliv.
Vyhověno jinak/Vysvětleno.
Uvedená potřeba je již zajištěna nutností zohlednit účel ocenění – viz § 1a odst. 1, zejména písm. b) a e). § 2 pouze stanovuje výchozí druh hodnoty pro ocenění.
Ustanovení „§ 2a , bodě 2) písmeno a) je uvedeno, že se zohledňují tržní rizika, bude upraveno takto:
„zohledňují…tržní rizika mající bezprostřední vliv na hodnotu věci“
115.
Česká bankovní asociace
10.
D
§ 2 odst. (73)
(3) Ocenění tržní hodnotou prováděné znalcem nebo odhadcem musí být provedeno v souladu s mezinárodně uznávanými oceňovacími standardy a postupy, které blíže upravují oceňování v konkrétní oblasti, která za kvalitu ocenění odpovídá (např. bankovnictví).
Odůvodnění: mezinárodní standardy jsou obecné a nevystihují místní, národní (ČR) a odvětvové potřeby a specifika
Vyhověno jinak.
Připomínka č. 10 je principiálně shodná s připomínkou č. 5 a MF souhlasí s vypuštěním odkazu na „mezinárodní standardy“, proto ve znění ustanovení budou slova „s mezinárodně uznávanými“ nahrazena slovy „s obecně uznávanými“; tím umožní využít v souladu s praxí i bankovními zkušenostmi lokální oceňovací standardy a bude tak zachována stávající praxe.
115.
Česká bankovní asociace
11.
D
§ 2b odst. (1)
(1) Při ocenění věci, služby nebo dluhu obvyklou hodnotou se vychází z porovnání cen stejných věcí, služeb nebo dluhů sjednaných na relevantním. Nejsou-li dostupné údaje o cenách stejných věcí, služeb nebo dluhů, vychází se z porovnání cen podobných, z hlediska užití porovnatelných nebo vzájemně zastupitelných věcí, služeb nebo dluhů relevantních ke dni ocenění se zvážením všech okolností, které mají na hodnotu věci vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy zohledněných v mimořádně ceně dle odstavce 2.
Odůvodnění: zajištění obvyklosti přístupu a použitých parametrů
Akceptováno jinak/Vysvětleno.
Viz vysvětlení uvedené v návrhu vypořádání připomínky č. 9. Vliv mimořádné hodnoty je dostatečně ošetřen v odst. 2.
Podrobnější postup stanovení obvyklé ceny bude předmět prováděcího předpisu.
Dále do § 1a odst. 1 bylo doplněno nové písmeno takto: „Při oceňování se vychází z … d) údajů a dat z doby relevantní pro ocenění,“.
115.
Česká bankovní asociace
12.
D
k dův. zprávě, bodu 8 (§ 2a a § 2b)
Text důvodové zprávy:
V § 2a je upřesněno, jaké údaje a jaké základní skutečnosti, které mají na výslednou hodnotu vliv, má tržní hodnota odrážet a zohledňovat. Zohlednit je nutné především tržní rizika a předpokládaný vývoj na dílčím či místním trhu, na kterém by věc, služba nebo dluh byly obchodovány. Znamená to posoudit například systémová rizika (např. riziko recese, politické změny, měnových turbulencí, inflace, přírodních katastrof, teroristických útoků), rizika odvětví (např. očekávání tržní nestability, regulatorních změn), specifická rizika (špatná rozhodnutí managementu, ztráta konkurenceschopnosti, …), historický a očekávaný růst cen, omezující faktory (např. komplikované majetkoprávní vztahy, věcná práva, zástavy,…).
Odůvodnění: doporučujeme z důvodové zprávy vypustit příklady systémových rizik, které není při ocenění nemovitostí možné relevantně zohlednit. Pro fyzického odhadce je takový úkol nereálný a obecně neproveditelný. Zároveň však pro regulátora, auditory apod. znění umožňuje vyžadovat doložení zohlednění uvedených rizik.
Vyhověno.
Důvodová zpráva bude upravena dle návrhu připomínky.
115.
Česká bankovní asociace
13.
D
§1a odst. 3 bod c) Zásady oceňování odst.
prokázat správnost a úplnost použitých údajů vztahujících se k oceňované věci, službě nebo dluhu a identifikovat jejich původ v době, kdy ocenění zpracovával
Odůvodnění: Povinnost doložit správnost a úplnost informací využitích k ocenění navrhujeme doplnit o časové hledisko. Zejména v případě zpětného prokazování je nutné, aby bylo zřejmé, zda údaje byly k datu ocenění k dispozici, a zpracovatel tedy mohl s těmito údaji již pracovat.
Vyhověno jinak.
Na základě připomínkové řízení se dané ustanovení změnilo tak, že požadavek průkaznosti nebude vztažen k prokazování správnosti a úplnosti použitých údajů, ale jen k identifikaci jejich původu. Cílem ustanovení je zajistit přezkoumatelnost, tj. aby bylo možné zpětně posoudit správnost výsledku ocenění. Cílem zákona naopak není požadovat posuzování správnosti postupu ocenění. Tj. zákon umožňuje posuzování správnosti, ale nenařizuje ho.
Věta nově zní: „c) identifikovat použité údaje vztahující se k oceňované věci, službě nebo dluhu a jejich původ,“.
Dále do § 1a odst. 1 bylo doplněno nové písmeno takto: „Při oceňování se vychází z … d) údajů a dat z doby relevantní pro ocenění,“.
115.
Česká bankovní asociace
14.
D
§2a odst. 2 bod a) Oceňování tržní hodnotou
(2) Při ocenění věci tržní hodnotou se zohlední
a) tržní rizika mající bezprostřední vliv na hodnotu věci,
Odůvodnění: Doporučujeme zákon doplnit o konkretizaci tržních rizik, které je nutné zohledňovat, aby bylo zjevné, že se nejedná o obecná tržní rizika, ale o tržní rizika přímo se týkající oceňované nemovitosti. Jedná se např. o rizika spojená s právním stavem nemovité věci, spojená s umístněním nemovitosti, věcná břemena případně jiná rizika mající bezprostřední vliv na hodnotu nemovité věci. Vágní definice tržních rizik může mít za následek, že budou zohledněna jen některá z nich.
Vyhověno.
Dotčené ustanovení bude upraveno ve smyslu návrhu,
takto: „tržní rizika mající bezprostřední vliv na hodnotu věci,“.
115.
Česká bankovní asociace
15.
D
§1b Druhy hodnot
Doporučujeme doplnit o další druhy hodnot, jak je uvedeno ve stávající právní úpravě pod §2 např. mimořádná hodnota (cena) a rozšířit o další např. nominální hodnota zajišťovacího prostředku, obezřetná hodnota apod.
Odůvodnění: Bylo by vhodné rozšířit navrhované hodnoty v zákoně o další možné varianty hodnot, kterými může být oceněn nemovitý majetek v případě, kdy není, nebo nebude oceněn dle druhů hodnot uvedených v §1b. Např. aktuálně Basel Committee on Banking Supervision (BCBS) navrhuje úpravu definice „property / prudent value“ resp. „obezřetné hodnoty“, kterou má být oceněn nemovitý majetek, který tvoří kolaterál banky.
Vysvětleno.
Úmyslem předkladatele není v rámci novely ZOM, která je součástí doprovodného zákona k NZÚ, rozšiřovat druhy hodnot (oceňovací báze). Případné rozšíření by mělo být předmětem samostatné novely.
115.
Česká bankovní asociace
16.
D
§2c Oceňování zjištěnou hodnotou
Doporučujeme, aby pro účely Oceňování zjištěnou hodnotou byla používaná stávající terminologie, tj. porovnávací, výnosový a nákladový způsob.
Odůvodnění: Ve stávající právní úpravě je používaná shodná terminologie tj. výnosový, porovnávací a nákladový způsob jak pro určení tržní hodnoty tak pro stanovení ceny zjištěné. Ačkoliv se terminologicky jedná o stejné způsoby, prakticky jde o zcela odlišné metody. Bylo by tedy vhodné tyto oceňovací techniky terminologicky rozlišovat, aby nedocházelo k jejich záměně.
Doporučujeme tedy v případě stanovení tržní hodnoty terminologicky ponechat jako oceňovací přístupy (je v souladu s mezinárodními oceňovacími standardy) a v případě zjištěné hodnoty vycházet z oceňovacích způsobů, jak je uváděno v současné právní úpravě.
Nevyhověno.
Oceňovací přístupy jsou definovány přímo zákonem (nikoli IVS), přičemž jsou definovány tak obecně, že jsou využitelné pro všechny druhy hodnot.
116.
Česká leasingová a finanční asociace České republiky
1.
D
zákon o rezervách § 5a
Tvorba daňově uznatelných opravných položek ke komerčním a spotřebitelským úvěrům u leasingových společností. Komplexní návržená úprava § 5a vč. důvodové zprávy je uvedena v příloze
Nevyhověno.
Nad rámec navrhované úpravy. Jak bylo uvedeno v důvodové zprávě, plánuje se koncepční úprava zákona o rezervách, ve které by toto mohlo být řešeno.
116.
Česká leasingová a finanční asociace České republiky
2.
D
zákon o rezervách Nový § 5b
Tvorba daňově uznatelných opravných položek k pohledávkám na vrácení poskytnutého předfinancování u společností poskytujících faktoringové financování. Komplexní návrh § 5b vč. důvodové zprávy je uveden v příloze.
Nevyhověno.
Nad rámec navrhované úpravy. Jak bylo uvedeno v důvodové zprávě, plánuje se koncepční úprava zákona o rezervách, ve které by toto mohlo být řešeno.
116.
Česká leasingová a finanční asociace České republiky
3.
D
zákon o rezervách § 2 odst. 2
Nově navrhovaný způsob zdanění pohledávek z titulu smluvních pokut, úroků z prodlení apod. by měl reflektovat i zákon o rezervách, což v současném návrhu nevidíme - tato restrikce stále zachována. Doporučujeme odstranění nemožnosti tvorby opravných položek u smluvních sankcí v §2 odst. 2, případně vymezit, že se týká pohledávek vzniklých před datem platnosti navrhovaných úprav
Vyhověno.
Ustanovení bude upraveno a restrikce zrušena.
116.
Česká leasingová a finanční asociace České republiky
4.
D
Zákon o daních z příjmu doplnění §19 ze)
Řešení problematiky daňově uznatelných úrokových nákladů v případě financování úvěry od spojených osob doplněním § 19 :
§19 ze) příjmy z 1. podílu na zisku, vyplácené dceřinou společností, která je poplatníkem uvedeným v § 17 odst. 3, mateřské společnosti. Za podíl na zisku se pro účely tohoto ustanovení považují i úroky z úvěrového finančního nástroje poskytnutého mateřskou společností dceřiné společnosti, které se neuznávají jako výdaj (náklad) podle § 25 odst. 1 písm. w),
Nevyhověno.
Jedná se o úpravu nad rámec navrhované úpravy, ustanovení § 19 odst. 1 písm. ze) se nemění. Dané pravidlo je v současné době vyřešeno výkladem viz bod 4 pokynu D-59 k § 19 odst. 1 písm. za) a zi).
116.
Česká leasingová a finanční asociace České republiky
5.
D
Zákon o daních z příjmu "§ 23/2/c
§23/3/c/12 až 16"
Popsaná úprava pro subjekty povinně účtující dle IFRS je poměrně minimalistická s nejasným popisem praktické aplikace, nejasným postupem při přechodu na novou úpravu.
Vyhověno.
Bude rozšířena důvodová zpráva.
116.
Česká leasingová a finanční asociace České republiky
6.
D
Zákon o daních z příjmů § 23/2/a
U poplatníka s akruálním účetnictvím se má při stanovení základu daně vycházet z výsledku hospodaření (zisk nebo ztráta) podle účetních předpisů, a to vždy bez vlivu Mezinárodních účetních standardů. Přitom leasing/nájmy musí být dle nových účetních předpisů velkými a středními účetními jednotkami povinně účtovány podle IFRS 16. Doporučujeme upravit na "bez vlivu MÚS, pokud je přímo nenařizuje zákon o účetnictví, případně vyhláška".
Vyhověno jinak.
Ustanovení § 23 odst. 2 bude upraveno a text „bez vlivu Mezinárodních účetních standardů“ bude vypuštěn.
116.
Česká leasingová a finanční asociace České republiky
7.
D
Zákon o daních z příjmů § 23/2/c
Z důvodu rovnoprávnosti při výpočtu základu daně by mělo být umožněno postupovat podle tohoto paragrafu i účetním jednotkám, které budou sestavovat individuální účetní závěrku v souladu s § 184 (2) zákona o účetnictví, tj. použití MÚS je dobrovolné
Vyhověno.
Možnost stanovení základu daně dle mezinárodních účetních standardů bude umožněna i poplatníkům, kteří tyto standardy používají dobrovolně.
116.
Česká leasingová a finanční asociace České republiky
8.
D
Zákon o daních z příjmů § 23/3/c/9
V předloženém návrhu nám chybí provazba ke stanovení základu daně pro subjekty účtující povinně dle IFRS na zákon o rezervách. Konkrétně např. zda pro subjekty povinně účtující dle IFRS bude účetní opravná položka rovna daňové (s výjimkou přecenění na fair value) nebo zda bude daňově účinná opravná položka pouze dle zákona o rezervách, tzn. jako dosud.
Vysvětleno.
Daňově účinné budou jednak opravné položky vytvořené dle zákona o rezervách (které nově nemusí být zaúčtovány), dále znehodnocení dle § 23o odst. 4. Ostatní účetní rezervy budou ze základu daně vylučovány (§ 23 odst. 4 písm. h) a písm. i)
116.
Česká leasingová a finanční asociace České republiky
9.
D
Zákon o daních z příjmů § 24/2/y - nově §24/2/n
Navrhujeme doplnit další bod ve vazbě na ukončení exekučního řízení dle § 55/7 Exekučního řádu, tedy pro případ, že na pohledávce v exekučním řízení po dobu posledních 6 let nebylo vymoženo žádné plnění a věřitel souhlasí se zastavením exekučního řízení. Domníváme se, že věřitel by měl mít možnost uplatnit daňově účinný odpis pohledávky shodně jako např. dle bodů 1 a 3 stávající úpravy. Pokud na pohledávku nebylo za posledních 6 let vymoženo žádné plnění, domníváme se, že je dostatečně prokázána nemajetnost dlužníka.
Nevyhověno.
Nad rámec.
Uvedená problematika bude řešena při rekodifikaci rezerv a opravných položek.
116.
Česká leasingová a finanční asociace České republiky
10.
D
Zákon o daních z příjmů Přechodná ustanovení
Zrušením § 23 odst. 3 písm. a) bod 6 a §23odst. 3 písm. b) bod 1 chybí v přechodných ustanoveních postup, jak bude s těmito položkami naloženo po účinnosti navrhovaných zákonů
Vyhověno.
Přechodné ustanovení bude doplněno.
116.
Česká leasingová a finanční asociace České republiky
11.
D
Zákon o daních z příjmů Přechodná ustanovení
Chápeme, že pro subjekty povinně účtující dle IFRS budou účetní (IFRS) odpisy rovny daňovým. Předpokládáme účinnost pro nově zařazovnaný majetek a stávající režim pro majetek zařazený před účinností novely a pro technická zhodnocení tohoto majetku. Postrádáme uvedení přechodných ustanovení, která by tento předpoklad potvrdila.
Vysvětleno.
Veškerý majetek (s výjimkou technického zhodnocení nemovité kulturní památky) bude převeden na nový režim, toto řeší přechodné ustanovení č. 4 a č. 6.
116.
Česká leasingová a finanční asociace České republiky
12.
D
Zákon o daních z příjmů § 23zi/1 Finanční leasing a §23o/1-4 Určování daňové hodnoty aktiva
Rozumíme, že dle § 23zi/1 se výsledek hospodaření poskytovatele finančního leasingu upraví o kladný nebo záporný rozdíl mezi účetní a daňovou hodnotou aktiva. Předpokládáme, že se bude jednat o jednorázový dopad v okamžiku přenechání aktiva do užívání jinému poplatníkovi. Dle § 23o/1) se prvotní daňová hodnota aktiva upravuje o položky zvyšující nebo snižující daňovou hodnotu. V případě, že dojde k během finančního leasingu k situacím viz § 23o/2) až 4) v čase následujícím po poskytnutí aktiva do užívání jinému poplatníkovi, není jasné, zda výsledek hospodaření dle §23zi bude upravovat i poskytovatel finančního leasingu (tzn. s promítnutím změn do jeho výsledku hospodaření) nebo zda následné změny daňové hodnoty dle §23o proběhnou pouze na straně nájemce (tzn. úpravou daňové hodnoty aktiva). Navrhujeme proto do §23zi/1 doplnit, případně vysvětlit v důvodové zprávě, že úprava o kladný nebo záporný rozdíl mezi účetní a daňovou hodnotou bude provedena jednorázově k okamžiku poskytnutí aktiva do užívání jinému poplatníkovi.
3204
Vyhověno.
Souhlas, že úprava dle ustanovení § 23zi odst. 1 je jednorázová na počátku smluvního vztahu. Následné úpravy daňové hodnoty pronajatého aktiva již proběhnou pouze na straně nájemce. Poskytovatel již nemá aktivum, ale pohledávku a zacházení s ní se řídí účetními pravidly.
Důvodová zpráva bude v tomto smyslu upravena.
116.
Česká leasingová a finanční asociace České republiky
13.
Z
Návrh zákona
Vyjadřujeme zásadní nesouhlas s návrhovaným termínem nabytí účinnosti zákona dnem 1. ledna 2025. Upozorňujeme na časovou a finanční náročnost spojenou s úpravou v IT systémech jak u pronajímatelů, tak nájemců. Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Návrh doprovodného zákona k zákonu o účetnictví musí mít nezbytně stejnou účinnost jako návrh nového zákona o účetnictví. Tato nezbytnost vyplývá ze skutečnosti, že doprovodný zákon promítá instituty nového zákona o účetnictví napříč celým právním řádem. Nelze tedy změnit účinnost pouze doprovodného právního předpisu. Účinnost, která je uvedena v návrhu nového zákona o účetnictví, vychází pak z účinnosti, která je obsažená v Plánu legislativních prací vlády pro tento projekt, která je tedy pro textaci materiálu ve verzi, která bude zaslána na vládu, směrodatná.
V této souvislosti je nicméně vhodné uvést, že k této části návrhu (tj. k účinnosti) je stále uplatňováno, několik zásadních připomínek akcentujících zejm. potřebu dodatečné legisvakance. Předpokládáme, že k rozhodnutí o definitivním termínu účinnosti (s ohledem na blížící se datum 1. ledna 2025 a fakt, že návrh není zatím projednáván Parlamentem) zákona o účetnictví a také doprovodné legislativy pak dojde v rámci schvalování těchto materiálů na vládě. Odložení účinnosti nového zákona o účetnictví ze stejného důvodu doporučila i Legislativní rada vlády během projednávání jeho návrhu. Tyto připomínky a doporučení budou také hrát roli v rozhodnutí o nastavení účinnosti zákona.
Vzhledem k tomu, že účinnost nového zákona o účetnictví musí nastat ve stejný den jako účinnost doprovodného zákona k novému zákonu o účetnictví, je třeba poukázat i na to, že v případě doprovodného zákona bylo dne 28. června 2024 ukončeno mezirezortní připomínkové řízení a začíná vypořádání připomínek jednotlivých připomínkových míst. Doprovodný zákon k novému zákonu o účetnictví novelizuje téměř 130 zákonů, a proto z důvodu jeho obsáhlosti lze důvodně předpokládat, že vypořádání přijatých připomínek si vyžádá více času než u subtilnějších novel.
To nic nemění na faktu, že se Ministerstvo financí bude snažit předložit text zákona v co nejbližším možném termínu.
116.
Česká leasingová a finanční asociace České republiky
14.
D
Teze vyhlášky pro podnikatele a neziskové účetní jednotky
bod č. 7 - Změna variabilních plateb vázaných na indexy nebo sazby je následnou změnou prvotního ocenění práva užívání a dluhu z leasingu. Nebylo by dobré umožnit nájemci účtovat tyto rozdíly do N?
Bere se na vědomí.
Uvedené postupy budou předmětem samostatného připomínkového řízení k prováděcím předpisům.
116.
Česká leasingová a finanční asociace České republiky
15.
D
Teze vyhlášky pro podnikatele a neziskové účetní jednotky
Zřejmě chybí v závorce (malé a mikroúčetní jednotky)
Bere se na vědomí.
Uvedené postupy budou předmětem samostatného připomínkového řízení k prováděcím předpisům.
116.
Česká leasingová a finanční asociace České republiky
16.
D
Předmět: dodatečný dotaz k připomínkám zaslaným ČLFA
Vážení,
V připomínkách zaslaných v pátek 28.6.2024 z datové schránky ČLFA jsme nepřipomínkovali přechod „stávajícího leasingového portfolia“ na novou právní úpravu.
Při neexistenci přechodných ustanovení k novému zákonu o účetnictví a podle přechodných ustanovení k zákonu o daních z příjmů budou předmětem nového vykázání v účetních výkazech i smlouvy, které odpovídají definici finančního leasingu dle IFRS 16 a k jejichž účinnosti došlo před datem účinnosti těchto nových předpisů. Zároveň je dle přechodných ustanovení k zákonu o daních z příjmů umožněno poskytovatelům leasingu daňové dopady této změny zohlednit v základu daně po dobu 5-ti let, resp. po dobu trvání leasingové smlouvy.
Nová právní úprava nezachovává roční daňový odpis u aktiva odpisovaného před datem účinnosti těchto změn, ale ukládá přechod na odpis měsíční.
Úpravy na stávajících smlouvách budou pro poskytovatele leasingu finančně i časově náročné. Hledáme proto cestu, jak zjednodušit postup pro ty leasingové společnosti, které by nepostupovaly v souladu s navrženými změnami. Bylo by možné, že pokud přejdou z ročního daňového odpisu na odpis měsíční u aktiv na těchto smlouvách a zároveň budou schopni překlasifikovat a doložit pohledávku z finančního leasingu a dopady do vlastního kapitálu ve své účetní závěrce, umožnit jim postupovat podle stávajících předpisů?
Pokud bude potřeba, dotaz zašleme i datovou schránkou.
Děkuji za pochopení.
S přátelským pozdravem
Jaroslav Krutilek, ČLFA
Nevyhověno.
Stávající leasingové portfolio bude nutné vykazovat v souladu s novými účetními metodami. Z pohledu leasingových společností tedy jako:
1) Nájem, nebo
2) Pohledávku z finančního leasingu, nebo
3) Dle IFRS 16 v případě středních a velkých společností.
Kombinace staré a nové úpravy nebude připuštěna.
Přechodná ustanovení však budou obsahovat zjednodušený přechod na nový postup, a sice takový, že se vykáže pouze zbývající pohledávka z fin. leasingu, tj. bude se postupovat tak, jako by fin. leasing byl „zbytkově“ sjednán k datu přechodu na nové účetní metody. Tím by neměl být dotčen vlastní kapitál, jako je tomu u retrospektivního postupu při aplikaci „klasické“ změny metody.
121.
Český rozhlas
Vážení,
děkujeme za zaslání návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o účetnictví.
I když součástí návrhu novel (zatím) není zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu (na rozdíl od zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi), předpokládáme, že po přijetí novely zákona o Českém rozhlasu, která je aktuálně v legislativním procesu, se totéž bude týkat i Českého rozhlasu. Vzhledem k tomu, že jde pouze definiční úpravu, nemáme připomínky.
Pro Český rozhlas bude významnější prováděcí vyhláška k zákonu o účetnictví, kterou bude vydávat Ministerstvo financí na základě zmocnění. Podle zdrojů, které máme, Ministerstvo financí zatím zveřejnilo (31. 5. 2024) pouze draft věcného řešení vyhlášky pro podnikatele a neziskové účetní jednotky. Je v něm uvedeno, že se jedná o pracovní materiál Ministerstva financí s výhradou změn. Není to tedy konečný návrh znění vyhlášky. Uvedený draft zatím neobsahuje zvláštní ustanovení pro neziskové účetní jednotky, které mělo být zveřejněno do 4. 6. 2024 ve zvláštním materiálu. Zatím jsme ho pro nás dostupný nikde nenašli.
Uvítáme, když Českému rozhlasu zašlete návrh této vyhlášky k připomínkám.
S pozdravem
PhDr. Helena Havlíková
právní specialistka
Český rozhlas
Oddělení právních služeb
Vinohradská 12 | 120 99 Praha 2 tel.: 22 155 3518 | mobil 602 334 960 e-mail: helena.havlikova@rozhlas.cz | www.rozhlas.cz
Bere se na vědomí.
Vyhlášky budou předmětem samostatného připomínkového řízení.
125.
Rada pro veřejný dohled nad auditem
1.
D
Připomínky:
1. Doplnění § 24b ZoA tak, že součástí plánu kontrol kvality je „předpokládaný“ termín zahájení kontroly kvality nikterak neodstraňuje stávající legislativní chybu spočívající v tom, že takový termín nelze předem predikovat, neboť je vázán na doručení oznámení o kontrole. Proto Rada považuje nadále za potřebné použít obrat „předpokládaný termín provedení kontroly kvality“, rozuměno na místě u kontrolovaného auditora.
Nevyhověno.
Pojem „provedení“ je neurčitý. Není jasné, zda zahrnuje i přípravnou fázi kontroly (komunikace s auditorem) a závěrečnou fázi (vyjadřování k návrhu protokolu). Dále kontroly nejsou jen na místě u auditora, ale mohou být např. na půdě KAČR. Provedení kontroly má také svůj počátek a konec, takže „termín“ provedení, zejména u kontrol, které trvají po delší období, je matoucí.
Pojem „zahájení“ je pojem kontrolního řádu, proto ho zákon používá. Nemožnost přesného predikování termínu zahájení je dostatečně vyřešeno pojmem „předpokládaný“.
125.
Rada pro veřejný dohled nad auditem
2.
D
2. Rada považuje za potřebné, aby problematika zveřejňování rozhodnutí byla upravena na jednom místě, a to v rámci § 49f. Nově navržené znění § 39b odst. 5 (dotčený paragraf nese označení „Disciplinární výbor“) zcela neorganicky uvádí, jaká rozhodnutí či jiné informace zveřejňuje Prezidium Rady. Sotva přitom může panovat pochybnost o tom, že zveřejňování rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutím kárné komise nepatří pod rubriku „Disciplinární výbor“, neboť tento nemá s danou agendou nic společného. K tomu nutno dodat, že zveřejňování rozhodnutí vydaných v odvolacím řízení je třeba omezit na konečná meritorní rozhodnutí (tj. rozhodnutí změnové a rozhodnutí, kterým se odvolání zamítá), nedává žádný smysl zveřejňovat rozhodnutí, jímž se věc vrací k novému projednání na první stupeň a zůstává tedy nadále otevřená. Obdobně pak možno uvést rozhodnutí o zamítnutí odvolání z procesních důvodů (§ 92 správního řádu).
Vyhověno.
Nově navržené znění § 39b odst. 5 bylo vypuštěno. Současně bylo upraveno znění § 27a, 49f a 49g.
125.
Rada pro veřejný dohled nad auditem
3.
D
§ 39b
„(5) Disciplinární výbor zajišťuje zveřejnění rozhodnutí o přestupku podle § 49f a posuzuje výjimky ze zveřejnění. Je-li vydáno rozhodnutí o odvolání podaného proti rozhodnutí kárné komise nebo podána žaloba proti rozhodnutí o přestupku, zveřejnění společně s informací o výsledku soudního přezkumu zajišťuje Prezidium a posuzuje výjimky z tohoto zveřejnění.“
§ 49f
„(5) Je-li proti rozhodnutí o přestupku podána žaloba, zveřejní Rada tuto skutečnost na svých internetových stránkách. Rada zveřejní stejným způsobem i informaci o výsledku soudního přezkumu.“
Zcela postačí, pokud bude přímo v § 49f uvedeno, že dané úkoly přísluší Prezidiu: „(5) Je-li proti rozhodnutí o přestupku podána žaloba, zajistí Prezidium zveřejnění této skutečnosti na internetových stránkách Rady. Obdobně se postupuje také při zveřejnění informace o výsledku soudního přezkumu.“
Vyhověno jinak.
Viz vypořádání připomínky č. 2.
Zveřejnění bude obecně uloženo Radě. Zajištění zveřejnění je pak interní záležitostí Rady.
125.
Rada pro veřejný dohled nad auditem
4.
D
4. V § 49f se uvádí, že Rada „přebírá“ zveřejnění rozhodnutí provedené Komorou auditorů na své webové stránky. Není zřejmé, co se má fakticky rozumět tímto převzetím – zda je to uvedení odkazu na rejstřík auditorů vedený Komorou, samostatné zveřejnění nebo jiná varianta postupu.
Vyhověno jinak.
Navržené doplnění v § 49f odst. 1 bylo vypuštěno. Byl upraven § 49f viz vypořádání připomínky č. 2.
125.
Rada pro veřejný dohled nad auditem
5.
Z
5. V doplnění dohledových kompetencí Rady v § 38 odst. 1 nadále chybí dohled nad vzděláváním asistentů auditora před auditorskou zkouškou. Rada proto navrhuje, aby § 38 odst. 1 písm. d) zněl takto: „d) organizací a provozováním systému vzdělávání uchazečů před auditorskou zkouškou a
průběžného vzdělávání statutárních auditorů prováděných Komorou,“.
Tato připomínka je zásadní.
Nevyhověno.
Podle čl. 32 odst. 4 písm. c) směrnice o povinném auditu má RVDA dohledovou kompetenci nad průběžným vzděláváním auditorů, nikoli však nad vzděláváním uchazečů o auditorské oprávnění. Záměrem navrhovatele není normovat úpravu této oblasti nad rámec příslušné směrnice.
125.
Rada pro veřejný dohled nad auditem
6.
D
6. Nově navrhované znění § 38 odst. 3 a 4 nikterak nezjednodušuje stávající terminologickou
roztříštěnost různých zpráv vydávaných Radou. Ta proto navrhuje, aby byla vykazovací povinnost navenek upravena v samostatném paragrafu a došlo k úplnému opuštění stávající Souhrnné zprávy o systému zajištění kvality, a to rovněž v § 24 odst. 7 ZoA. Terminologicky vhodnější se jeví zavést jednotné označení „Zpráva o systému zajištění kvality“, přičemž tato by absorbovala vykazovací povinnosti Rady podle čl. 28 odst. c) a d) nařízení č. 537/2014 a rovněž dle § 24 odst. 7 ZoA. Tím by se zároveň narovnalo odlišné vnímání pojmu „systém zajištění kvality“, který v režimu ZoA směřuje jen na kontroly kvality, kdežto nařízení jej chápe podstatně šířeji (včetně sankčních řízení). Pod označením Zpráva o systému zajištění kvality by byla subsumována stávající „Souhrnná zpráva o systému zajištění kvality“ podle § 24 odst. 7 ZoA, každoroční zpráva o celkových výsledcích systému zajištění kvality podle čl. 28 písm. c) nařízení č. 537/2014 a konečně souhrnné informace o zjištěních a závěrech z kontrol podle čl. 28 písm. d) téhož nařízení.
Vyhověno.
Zprávy vydávané radou budou sloučeny do jedné zprávy.
Zrušeny budou: § 24 odst. 7, § 38 odst. 3. a § 38 odst. 4 bude upraven.
Dále bude upravena navazující terminologie (např. v 38 odst. 2 písm. f).
Paragraf 38a se přečísluje na § 38b. Vkládá se nový §38a znějící:
§ 38a
Zpráva o systému zajištění kvality
(1) Rada vyhotovuje za kalendářní rok zprávu o systému zajištění kvality, která zahrnuje:
a) zprávu o činnosti týkající se plnění povinností uložených tímto zákonem,
b) program činnosti týkající se plnění povinností uložených tímto zákonem,
c) souhrnné informace o zjištěních z kontrol, které byly podkladem pro opatření k nápravě a projednány s kontrolovaným auditorem,
d) celkové výsledky systému zajištění kvality, které zahrnují informace o vydaných opatřeních k nápravě, reakcích na tato opatření a uložených kárných opatřeních a správních trestech.
(2) Rada do zprávy o systému zajištění kvality také zahrne informace
a) podle čl. 28 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014,
b) vycházející z dílčí zprávy zpracované Komorou podle § 24 odst. 6.
(3) Rada zveřejní zprávu o systému zajištění kvality na svých internetových stránkách nejpozději do 6 měsíců od skončení kalendářního roku.
125.
Rada pro veřejný dohled nad auditem
7.
Z
7. Rada považuje rovněž za potřebné, aby byl upraven kompetenční rámec pro provádění kontrol
kvality; in concreto se jedná o možnost Rady převzít provedení jednotlivé kontroly kvality, jež by jinak byla v gesci Komory auditorů, a to ze zákonem taxativně stanovených důvodů (např. na základě vyhodnocení rizik, využití personální a odborné kapacity Rady, zajištění provedení společné kontroly kvality s dohledovým orgánem ze třetí země apod.). Konkrétní návrh legislativní úpravy Rada již dříve MF ČR předložila a na jednání organizovaném MF ČR dne 29. 2. 2024 vyslovili s navrhovanou úpravou souhlas rovněž přítomní zástupci profesní samosprávy. I přes tuto shodu předkládaný legislativní návrh problematiku kontrolních kompetencí zcela pomíjí.
Tato připomínka je zásadní.
Nevyhověno.
Úpravu systému kontrol kvality není vhodné realizovat v rámci doprovodné legislativy k novému zákonu o účetnictví. Rovněž další diskuze nad podmínkami pro převzetí kontroly kvality v gesci Komory Radou je pro případné legislativní řešení nezbytná.
138.
Svaz účetních
1.
D
Obecné připomínky:
1.
Navrhujeme sjednotit terminologii mezi Zákonem o účetnictví a Zákonem o daních z příjmů v řadě případů rozdílná.
Vyhověno.
Terminologie zákona o účetnictví a zákona o daních z příjmů bude v relevantních případech odpovídajícím způsobem sjednocena.
138.
Svaz účetních
2.
D
2.
Dále doporučujeme zvážit potřebu nahradit v praxi vžité názvosloví novými pojmy, což je v řadě případů. Konkrétně jde např. o pojmy podvojné účetnictví, které má nahradit pojem akruální účetnictví či pojem hmotný majetek nahradit pojmy hmotné aktivum. Jde o změny, které považujeme za nadbytečné a pro širokou veřejnost mohou být zavádějící.
Nevyhověno.
Pojem akruální účetnictví byl zvolen s ohledem na navázání NZOU na mezinárodní účetní standardy. Koncepční rámec mezinárodních účetních standardů pracuje s pojmem “accrual accounting”.
Pojmy majetek, závazek jsou především pojmy občanského práva a jejich obsah se nikoliv ve všech případech zcela překrývá s obsahem těchto pojmů pro účely účetnictví. Užívání těchto pojmů tak není pro potřeby účetnictví vhodné.
138.
Svaz účetních
3.
D
3.
Doporučujeme sjednotit terminologii stran nové účetní legislativy, když napříč změnovými zákony je např. používáno „zákon upravující účetnictví“ v Zákoně o sdružování v politických stranách a politických hnutí, nebo účetnictví dle zvláštního zákona v Zákoně o bankách. Doporučujeme ujednotit na pojem Zákon o účetnictví
Vyhověno.
Odkaz na právní předpisy bude v rámci celého doprovodného zákona vhodným způsobem sjednocen.
138.
Svaz účetních
4.
D
Ke změně zákona o daních z příjmů
1.
Připomínka k § 13 Příjmy a výdaje spolupracujících osob
Navrhujeme navýšit limity:
Odst 2, písm. b) roční limit 240 tis. Kč, měsíční 20 tis. Kč
Odst. 3, písm. b) – roční limit 720 tis. Kč, měsíční 60 tis. Kč
Odůvodnění: výše uvedené limity nebyly již dlouhodobě valorizovány a nastavení systému již ekonomicky neodpovídají.
Nevyhověno.
Nad rámec návrhu zákona.
138.
Svaz účetních
5.
Z
2.
Zásadní připomínka k § 18a Zvláštní ustanovení o předmětu daně veřejně prospěšných poplatníků
Navrhujeme přepracovat ustanovení odst. 1 neboť nepřiměřeně těmto poplatníkům zvyšuje administrativní náročnost
Odůvodnění: v praxi neziskových subjektů je maximálně náročné splnit toto ustanovení, a to jak v kalkulacích, kdy dopředu není často možné odhadnout strukturu zákazníků akce – členi (v širším pojetí) vs. nečleni, čímž je vysoce administrativně náročné zjištění ziskovosti akce. Obdobně v členské struktuře je téměř nemožné bez vysoké administrativní náročnosti nacházet osoby blízké členům, resp. členům členů.
Nevyhověno/Vysvětleno.
Nově navržená úprava již zjednodušení obsahuje, kde ruší členění podle jednotlivých druhů činností a zůstává pouze členění na podnikatelskou a nepodnikatelskou činnost. Další úprava u poplatníků s úzkým základem daně není vhodná.
138.
Svaz účetních
6.
D
3.
Připomínka k § 20 základ daně a položky snižující základ daně
Navrhujeme v odst. 7 navýšit limit 30 % na 50 % a částku 300 tis. Kč na 500 tis. Kč, to za ponechání max. limitu 1.000 tis. Kč
Odůvodnění: navýšení z důvodu vývoje inflace a vývoje ekonomické situace.
Nevyhověno.
Nad rámec návrhu, není záměrem v současné době upravovat výši limitů v ustanovení § 20
138.
Svaz účetních
7.
Z
4.
Zásadní připomínka k § 21h hotovostní základ daně
Z uvedeného ustanovení vyplývá, že podnikající fyzické osoby, kteří vedou tzv. podvojné účetnictví, nebudou moci toto účetnictví využít pro stanovení základu daně, neboť budou muset svůj základ daně stanovit na základě „hotovostní“ resp. „peněžního“ účetnictví (dle nejednotné terminologie v návrhu zákona o účetnictví zveřejněného na stránkách MF). Fyzické osoby – podnikatelé, kteří tedy doposud vedly tzv. podvojné účetnictví, tedy jeho náročnější formu, tak kromě seznamování s novými normami budou nuceni provést s účinnosti novely náročnou změnu daňové metody dle § 23 odst. 14 a to bez možnosti výběru. Toto změnu nepovažujeme za vhodnou a požadujeme zachovat dosavadní možnost výběru podnikající fyzické osoby, zda bude poplatníkem s akruálním základem daně či s hotovostním základem daně.
Vyhověno.
Oproti původnímu záměru dojde na základě obdržených připomínek k nové legislativní úpravě, podle které FO, které se rozhodnou být účetní jednotkou, budou poplatníkem s akruálním základem daně, tj. pro účely ZDP budou vycházet z účetnictví. Současný stav tedy bude zachován.
138.
Svaz účetních
8.
Z
5.
Zásadní připomínka k § 23 Základ daně
Navrhujeme v novém znění odstavce 6 doplnit možnost ocenění c) ve znění původního odstavce 6, písm. b) bod 3.
Odůvodnění: Striktní vázání na ocenění znalcem může být v praxi v určitých případech významnou administrativní a ekonomickou zátěží, když je možné v návaznosti na zákon o účetnictví využít ocenění v reprodukční ceně, která může být snadno zjistitelná a objektivní např. na úrovni cenových nabídek apod.
Vysvětleno.
Návazně na změnu zákona o oceňování bude platit, že cena zjištěna podle zákona o oceňování je i reálná hodnota dle zákona o účetnictví, kterou se bude v účetnictví nepeněžní příjem oceňovat (reprodukční pořizovací cena se již nebude používat). Není tedy nutné ocenění znalcem, lze převzít ocenění reálnou hodnotou z účetnictví.
138.
Svaz účetních
9.
D
6.
Připomínka k § 23 Evidované aktivum
Text odst. (4) Vyřazením se pro účely daní z příjmů rozumí okamžik, kdy evidované aktivum přestane být aktivem poplatníka.
Navrhujeme nahradit textem Vyřazením se pro účely daní z příjmů rozumí okamžik, kdy evidované aktivum přestane být zdrojem příjmů poplatníka.
Odůvodnění: Podle našeho názoru přesněji vystihuje hranici mezi aktivem poplatníka ( nemusí složit dosažení příjmů a evidovaným aktivem, zejména ve vazbě na § 4 odst. 1 – „kdy přestane být evidovaným aktivem“
Vyhověno jinak.
Dotčená ustanovení budou na základě obdržených připomínek legislativně upravena, nový pojem evidované aktivum bude zrušeno, pro FO se vrátí zpět „obchodní majetek“ ve smyslu dosavadní úpravy ZDP (tj. v této oblasti zůstane zachován dosavadní stav).
138.
Svaz účetních
10.
Z
7.
Zásadní připomínka k § 27 Určování daňových odpisů
Navrhujeme vypustit odst. 3.
Odůvodnění: V praxi nastává situace, kdy daňové subjekty nemají zájem vykázat daňovou ztrátu mimo jiné též z důvodů, že administrace daňové ztráty zvyšuje administrativní zátěž.
Alternativně navrhujeme stanovit maximální dobu, za níž je nutné daňové odpisy vykázat např na dobu 1,33 násobku dobu odepisování.
Současně pro právní jistotu v této souvislosti navrhujeme vyřešit, zda je možné v prvním (a dalším) zdaňovacím období daňové odpisy nezahájit.
Vyhověno.
138.
Svaz účetních
11.
D
8.
Připomínka k § 30g
Doporučujeme sjednotit terminologii, když není navržena změna tohoto ustanovení, přičemž toto ustanovení stále pracuje s pojmem zůstatková cena, když navržený změnová legislativa pracuje s pojmem daňová hodnota. Vhodné pro sjednocení pojmů již není ani ustanovení o leasingu.
Vyhověno.
Ustanovení bude upraveno tak, aby reflektovalo nový institut daňové hodnoty.
138.
Svaz účetních
12.
D
9.
Připomínka k § 35 slevy na dani
Doporučujeme o valorizovat částky odpočtů za invalidy vedené v odst. 1, a to z 18 tis. Kč na 24 tis. Kč a z 60 tis. Kč na 72 tis. Kč
Odůvodnění: valorizace slev a motivace zaměstnavatelů k vytváření pracovních míst pro zaměstnance s určitým stupněm invalidity, čímž dojde k vyššímu životnímu standardu invalidních osob a jejich větší proekonomické spotřebě. Obdobně větší počet osob umožní generovat zaměstnavatelům vyšší příjmy, čímž je předpoklad, že toto navýšení bude mít minimálně neutrální fiskální efekt.
Nevyhověno.
Věcná změna nad rámec návrhu zákona.
138.
Svaz účetních
13.
D
10.
Připomínka k § 38 odst. 2, 3 a 4
V odst. 2 písm. a) navrhujeme zvýšit částku na 50 000 Kč, v odst. 3 a 4 navrhujeme částku 150 000 Kč zvýšit na 250 000 Kč
Odůvodnění: valorizace dlouhodobě neměnných částek a současně snížení administrativní zátěže jak na straně poplatníků, tak na straně daňové správy.
Nevyhověno.
Předpokládáme, že připomínka se týká ustanovení § 38a. Jde o změnu nad rámec návrhu, v současné době není záměrem měnit limity týkající se platby záloh.
138.
Svaz účetních
14.
D
Připomínky k upravenému textu zákona o účetnictví vs. daňovému řádu
Z textu důvodové zprávy k zákonu o účetnictví (zveřejněné v eklepu dne 16.1.2024) dovozujeme, že záměrem tvůrce novely je, aby vedle ukládání pokut dle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále také „zákon o přestupcích“) měly finanční úřady možnost uložit i pořádkovou pokutu za nesplnění povinnosti řádně zveřejnit zprávy vyjmenované v § 210 odst. 2. Podle našeho názoru toto však není z textu zákona na první pohled zřejmé, neboť ustanovení § 210 odst. 1 považujeme za poměrně široce koncipované a blíže neupřesněné. Upozorňujeme, že žádnou konkrétní úpravu daňového řádu navazující na navrhnuté znění § 210 odst. 2 ZoÚ jsme v rámci změn navrhnutých v rámci „doprovodného balíčku“ nenašli.
Připomínky:
1) V ustanovení § 210 odst. 1 je uvedeno, že Finanční úřad prověřuje plnění povinností (podle) účetní předpisů, aniž by rozsah prověřování nějak definoval. Zároveň v § 210 odst. 2 je uvedeno, že finanční úřad může uložit pořádkovou pokutu (dle důvodové zprávy odkazováno na § 247 daňového řádu). Zatímco je tedy odkaz na využití daňového řádu formulován velmi obecně a široce (aniž by byl na dalších místech jakkoli upřesněn), z pohledu přestupků jsme v zákoně nenašli (s výjimkou důvodové zprávy) žádný odkaz na procesní postupy obsažené v zákoně o přestupcích. Domníváme se tak, že toto může být (minimálně pro běžného uživatele zákona, ale nejen pro něj) matoucí. Z textu zákona není zcela zřejmé, ve kterých případech (a zda vůbec) bude aplikován zákon o přestupcích. Dovolujeme si upozornit, že v jiných právních normách tomu dříve obecně takto nebylo, viz např. zákon č. 112/2016 Sb.: § 33 Vztah k daňovému řádu. Nestanoví–li tento zákon jinak, postupuje se při řízení a jiném postupu týkajícím se evidence tržeb podle daňového řádu s výjimkou správních deliktů. Doporučujeme tedy vztah mezi daňovým řádem a zákonem o přestupcích lépe specifikovat a do textu zákona doplnit i odkaz na zákon o přestupcích.
Vyhověno jinak, resp. vysvětleno.
Pojem „prověřování plnění povinností“ je poměrně standardně využíván jako souhrnný pojem, který zahrnuje jak formalizované kontrolní postupy, tak vyhledávací činnost. V předpisech, které se obecně řídí režimem správního řádu, je v této souvislosti používán ten pojem „kontrola“, který má do značné míry obdobný význam. Pokud na základě výslovné normy probíhá uvedené prověřování v režimu daňového řádu (což představuje poměrně běžný případ zejména v rámci zákonů upravujících působnost Celní správy ČR), lze v jeho rámci využít jak formalizované kontrolní postupy (daňová kontrola, POP), tak nástroje vyhledávací činnosti, zejména místní šetření. Pokud jde o vymezení předmětu daňové kontroly, je třeba zdůraznit, že v případě aplikace daňového řádu na „nedaňové agendy“ na základě výslovné právní normy je třeba předmět uvedené agendy výkladově dosadit do institutů daňového řádu v pozici daně, resp. daňové povinnosti. Tento stav je rovněž ve správním právu poměrně běžný. Současně je třeba upozornit na nový § 262a daňového řádu, který by do něj měl být doplněn v rámci návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti správy daní a působnosti Celní správy České republiky (aktuálně po předložení vládě), který aplikaci daňového řádu na „nedaňové agendy“ nově řeší výslovně, a to včetně podrobného odůvodnění (zabývajícího se též problematikou daňové kontroly a dalších nástrojů prověřování plnění povinností).
V průběhu legislativního procesu návrhu zákona o účetnictví dále došlo k úpravě sankčních ustanovení v tom smyslu, že porušení povinností účetní jednotky plynoucích ze zákona o účetnictví budou postihována jako standardní přestupky. Model, kdy je porušení povinností identifikováno v režimu daňového řádu, ale sankce je ukládána v režimu přestupkového práva (tedy správního řádu), je pak opět standardním konceptem (viz např. úprava spotřebních daní). Přímý odkaz na přestupkový zákon pak standardně není uváděn, neboť již samo označení přestupku v tomto ohledu bez dalšího generuje procesní režim přestupkového práva při řízení o něm.
138.
Svaz účetních
15.
D
2) Také se domníváme, že chybí návrh změn daňového řádu v návaznosti na návrh § 210 odst. 1 a odst . 2. Za problematické považujeme:
a) V jakých případech je oprávněn správce daně pořádkovou pokutu uložit. Lze v nezveřejnění zpráv vyjmenovaných v § 210 odst. 2 spatřovat závažné ztěžování správy daní (dle § 210 odst. 2)? Pokud ano, není výše pokuty dle § 247 odst. 2 omezena duplicitně jednak samotným ustanovením § 247 odst. 2 (do 500 tis. Kč) a pak ustanovením § 210 odst. 2, který v podstatě odkazuje na § 200 odst. 2 (maximální výše v závislosti na účetní jednotce do 500 tis. Kč).
b) Dle textu § 210 odst. 2 lze dovodit, že pořádkové pokuty lze ukládat nejen za nezveřejnění zprávy uvedených § 210 odst. 2, ale i za neplnění procesních povinností v souvislosti s kontrolou (dle daňového řádu) na plnění povinností podle účetních předpisů. V této souvislosti si nejsme jisti, zda daňový řád ve vazbě na § 210 odst. 1 předpokládá možnost samostatného zahájení daňové kontroly jejíž předmět bude omezen na plnění povinností dle zákona o účetnictví. Resp. si nejsme jisti, zda vymezení předmětu kontroly na povinnosti dle zákona o účetnictví naplňuje definici předmětu daňové kontroly dle § 85 dost. 1 („daňové povinnosti, tvrzení daňového subjektu nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně vztahující se k daňovému řízení). Počítá se tedy s tím, že pokuty dle § 247 budou ukládány i za nesplnění povinností v rámci daňové kontroly?
Na základě výše uvedeného se domníváme, že je třeba pravomoc Finančních úřadů lépe vydefinovat, aby z uvedených ustanovení ZoÚ a DŘ jasně vyplývalo, jaké kroky před uložením pokuty musí Finanční úřady učinit ve vztahu ke zveřejnění požadovaných zpráv. Pokud je úmyslem ukládat pokuty i za nesplnění procesních povinností nepeněžit povahy v rámci prověřování povinností podle účetních předpisů (jak by bylo možné dovodit z § 210 odst. 1) měl by být dle našeho názoru podrobněji upraveny i ustanovení daňového řádu v návaznosti na nový předmět kontroly „povinnosti podle účetních předpisů“.
Vyhověno jinak, resp. vysvětleno.
Viz připomínka č. 138/14.
138.
Svaz účetních
16.
D
Ke změně zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů
Připomínka:
Navrhujeme v návaznosti na par. § 116 zákona o účetnictví, aby nahlížení na zveřejňované účetní informace bylo možné pouze prostřednictvím identity občana s doplněním, že nahlížení vykazovaných informací podle tohoto ustanovení podléhá vydávání ověřených výstupů, záznamů a výpisů ze základních registrů dle speciálního zákona (tj. zákona č. 111/2009 Sb., konkrétně § 14).
Nevyhověno.
Veřejně přístupné základní účetní dokumenty jsou zásadní pro všechny osoby, které mají s danou právnickou osobou vstupovat do právních vztahů. Přístup k těmto dokumentům proto není vhodné omezovat.
138.
Svaz účetních
17.
Z
Ke změně zákona o živnostenském podnikání
Zásadní připomínka
Navrhujeme novelizovat Nařízení vlády o obsahové náplni jednotlivých živností, jakožto podzákonnou normu Zákona o živnostenském podnikání, a to konkrétně živnost „Činnost účetních poradců. Vedení účetnictví. Účetní poradenství.
Odůvodnění: S novou účetní legislativou, jakož i s technickými možnostmi vedení účetních agend klade na účetní profesi nové a vysoké nároky ve věci výkaznictví a reportingu na straně jedné, ale i určitá zjednodušení související s vedením účetních agend. Obsahová náplň živnosti tedy zasluhuje koncepční změnu.
Vyhověno.
138.
Svaz účetních
18.
Z
K draftu věcného řešení Vyhlášky pro podnikatele a neziskové účetní jednotky
Zásadní připomínka ke Směrné účetní osnově
Navrhujeme upustit od teze: Ministerstvo financí vyhláškou stanoví náležitosti účtů a závaznou strukturu účtového rozvrhu. Vnímáme vhodnost navržené směrné účetní osnovy, avšak toto by mělo zůstat v úrovni doporučení.
Odůvodnění: Uvedený postup je proti filosofii a koncepce zákona, který směřuje k výkaznictví a nikoli účtování samostatného. Mělo by tedy plně v kompetenci účetní jednotky nastavit strukturu účtů dle svých potřeb řízení, přičemž zabezpečit, aby obsah daných účtů řádně vykazovala v účetních výkazech pro externího uživatele.
Jednou z priorit nové účetní legislativy je snížení administrativní zátěže. Upozorňujeme na situaci účetních jednotek, které sestavují konsolidovanou účetní závěrkou s mateřskou společností. Překlápění obsahu účtů pro potřeby konsolidace je významně administrativně náročné. Případně může jít „pouze“ o potřeby řízení struktury společností pro potřeby sjednocení účetních osnov např. zahraničního vlastníka. Zákon vytvořil pro administrativní úlevu v tomto bodě předpoklady a teze Vyhlášky ke směrné účetní osnově, tak jak je navržena tuto možnost popírá.
Nevyhověno.
Závaznost účetní osnovy byl požadavek praxe. Závazná účtová osnova snižuje náklady na vedení a kontrolu účetnictví díky větší standardizaci daného oboru a usnadňuje pracovní mobilitu účetních.
Problém namítaný připomínkovým místem částečně řeší to, že pro účetní jednotky, které budou používat IFRS, účtová osnova nebude závazná.
138.
Svaz účetních
19.
D
K účinnosti zákona:
Navrhujeme posunout plánovanou účinnost Zákona o účetnictví a doprovodné legislativy od 1. 1. 2026
Odůvodnění: Nové účetní legislativě vyjadřujeme maximální podporu. Nicméně pro zdárnou implementaci koncepčně nových prvků je potřeba připravit širší odbornou veřejnost, ale též softwarové vybavení. Právě implementace je proces, kdy mnohdy není možné začít pracovat na před znalostí konkrétních postupů dle konečné verze prováděcích vyhlášek.
Vysvětleno.
Návrh doprovodného zákona k zákonu o účetnictví musí mít nezbytně stejnou účinnost jako návrh nového zákona o účetnictví. Tato nezbytnost vyplývá ze skutečnosti, že doprovodný zákon promítá instituty nového zákona o účetnictví napříč celým právním řádem. Nelze tedy změnit účinnost pouze doprovodného právního předpisu. Účinnost, která je uvedena v návrhu nového zákona o účetnictví, vychází pak z účinnosti, která je obsažená v Plánu legislativních prací vlády pro tento projekt, která je tedy pro textaci materiálu ve verzi, která bude zaslána na vládu, směrodatná.
V této souvislosti je nicméně vhodné uvést, že k této části návrhu (tj. k účinnosti) je stále uplatňováno, několik zásadních připomínek akcentujících zejm. potřebu dodatečné legisvakance. Předpokládáme, že k rozhodnutí o definitivním termínu účinnosti (s ohledem na blížící se datum 1. ledna 2025 a fakt, že návrh není zatím projednáván Parlamentem) zákona o účetnictví a také doprovodné legislativy pak dojde v rámci schvalování těchto materiálů na vládě. Odložení účinnosti nového zákona o účetnictví ze stejného důvodu doporučila i Legislativní rada vlády během projednávání jeho návrhu. Tyto připomínky a doporučení budou také hrát roli v rozhodnutí o nastavení účinnosti zákona.
Vzhledem k tomu, že účinnost nového zákona o účetnictví musí nastat ve stejný den jako účinnost doprovodného zákona k novému zákonu o účetnictví, je třeba poukázat i na to, že v případě doprovodného zákona bylo dne 28. června 2024 ukončeno mezirezortní připomínkové řízení a začíná vypořádání připomínek jednotlivých připomínkových míst. Doprovodný zákon k novému zákonu o účetnictví novelizuje téměř 130 zákonů, a proto z důvodu jeho obsáhlosti lze důvodně předpokládat, že vypořádání přijatých připomínek si vyžádá více času než u subtilnějších novel.
To nic nemění na faktu, že se Ministerstvo financí bude snažit předložit text zákona v co nejbližším možném termínu.
143.
Škoda Auto a.s.
1.
D
Vážený pane ministře,
rádi bychom Vás jménem společnosti Škoda Auto a.s., oslovili v souvislosti s připravovanými změnami v účetnictví a s tím spojeným zdaňováním právnických osob. Velmi oceňujeme snahu ministerstva vycházet pro účely výpočtu korporátní daně také z účetnictví dle mezinárodních účetních standardů IFRS a rovněž vítáme zavedení varianty platit od roku 2027 korporátní daň v EUR.
Zároveň však musíme konstatovat, že návrh ministerstva vycházet při výpočtu korporátní daně z finančních dat dle IFRS pouze u společností, které vykazují dle IFRS povinně, se dotkne omezeného okruhu poplatníků především z finančního sektoru. Ostatní poplatníci reportující rovněž dle IFRS, včetně Škoda Auto a.s., nebudou moci tuto změnu bohužel uplatnit.
Naše společnost byla v první vlně firem v České republice, které po vstupu do Evropské unie, musely začít vykazovat svá finanční data pro statutární účely podle IFRS. Škoda Auto a.s., vykazovala povinně finanční data podle IFRS od roku 2005 až do roku 2010, kdy splatila svou poslední emisi veřejně obchodovatelných dluhopisů. Počínaje rokem 2011 pokračujeme jako společnost zahrnutá do vyššího konsolidačního celku, který reportuje konsolidovaná finanční data dle IFRS, ve vykazování finančních dat dle IFRS na dobrovolné bázi v souladu s ustanovením § 19a odst. 7 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví.
Rozšíření okruhu poplatníků, kteří vycházejí pro účely stanovení korporátní daně z finančních dat dle IFRS o další účetní jednotky, by přineslo nejen naší společnosti tyto významné synergické efekty a pozitiva:
· Odstranění dvojího vedení účetnictví, popř. převádění ČÚS závěrek na závěrky dle IFRS (společnost by měla jedno účetnictví pro daně z příjmů včetně dorovnávací daně a povinný finanční reporting);
· Eliminaci nákladů na nastavení, správu a údržbu IT systémů včetně úspor personálních kapacit;
· Významné časové úspory při sestavování dvojích účetních výkazů a snížení nákladů na audit účetní závěrky;
· Vyšší transparentnost vstupních podkladů pro daň z příjmů; eliminace rekonciliace dle ČÚS a IFRS, protože podklad pro daňový základ (výsledek IFRS) lze odsouhlasit přímo na zveřejněný výsledek ve výroční zprávě dle IFRS;
· Výrazné zjednodušení a vyšší transparentnost výpočtu odložené daně;
· Minimalizaci úprav prováděných v daňovém přiznání;
· Zjednodušení při plnění velmi rozsáhlých reportovacích povinností v souvislosti se zákonem o dorovnávací dani (Pillar II) po uplynutí přechodného období, kdy společnosti zahrnuté do nadnárodních koncernů budou muset vycházet z účetních dat dle IFRS.
Proto navrhujeme doplnění návrhů zákona o daních z příjmů a zákona o účetnictví tak, aby umožnily plně využívat IFRS pro účely účetnictví a stanovení základu daně i pro tyto subjekty:
1. Minimálně velké společnosti spadající pod správu Specializovaného finančního úřadu, které již nyní dlouhodobě vedou účetnictví dle IFRS na základě platného zákona o účetnictví;
1. Ideálně i společnosti, které jsou součástí nadnárodních skupin s obratem nad 750 000 000 EUR, jelikož na tyto společnosti ať už konsolidované či nekonsolidované dopadají povinnosti v souvislosti s nově zavedenou dorovnávací daní.
Rovněž bychom s ohledem na možnost platit od roku 2027 korporátní daň v EUR velmi uvítali nalezení funkčního řešení, jak ve stejnou dobu používat tuto měnu i pro platby a vykazovací povinnosti daně z přidané hodnoty. Synergický efekt v možnosti používat měnu EUR pro daň z příjmů i daň z přidané hodnoty by přinesl ještě významnější finanční úspory při odstranění nutnosti provádění přepočtů a evidencí všech plnění v obou měnách.
Jsme si vědomi, že naše požadavky mohou mít komplexní dopady na různé skupiny poplatníků a účetních jednotek, a proto uvítáme možnost otevřeně diskutovat tyto body s Vašimi odborníky z Ministerstva financí k nalezení shody v konkrétním řešení.
S úctou,
Ing. Martin Jahn, MBA člen
představenstva pro prodej a marketing
Dipl.-Kfm. Holger Peters
člen představenstva pro finance, IT a právní záležitosti
Vyhověno.
Možnost stanovení základu daně dle mezinárodních účetních standardů bude umožněna i poplatníkům, kteří tyto standardy používají dobrovolně.
144.
ADAR s.r.o.
1.
D
Připomínky k Návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o účetnictví
ČÁST DVACÁTÁ – Změna zákona o daních z příjmů
1. K § 7 odst. 8, § 7a odst. 7 a § 9 odst. 5
V § 7 odst. 8 navrhuji změnit v poslední přidávané části:
.. a evidenci o evidovaných daňově odepisovaných aktivech poplatníka v rámci činnosti, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti, využívaných a nezbytně nutných pro dosahování příjmů ze samostatné činnosti.
V § 7a odst. 7 navrhuji změnit v poslední přidávané větě
Poplatník v paušálním režimu vede evidenci o evidovaných daňově odepisovaných aktivech poplatníka v rámci činnosti, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti.
V § 9 odst. 5 navrhuji změnit v poslední přidávané části:
…a evidenci o evidovaných daňově odepisovaných aktivech poplatníka v rámci činnosti, ze které plynou příjmy z využívaných k dosahování příjmů z nájmu.
Odůvodnění:
Předpokládám, že cílem doplnění ustanovení je řešení daňového hodnoty odepisovaných aktiv. Evidovaným aktivem jsou však i zásoby a možná „podlimitní“ dlouhodobý majetek a uvedený požadavek nové evidence by poplatníka zbytečně příliš zatěžoval. Ke zvážení je i otázka, zda povinnost evidovat neplyne z obecné zásady umět prokázat veškeré údaje sloužící ke správnému vyčíslen daně (zde např. oprávněnost osvobození nebo daňovou zůstatkovou cenu při prodeji aktiva).
Vyhověno jinak.
Vlivem změny rozhodnutí na základě obdržených připomínek se definice a vymezení evidovaného aktiva opouští a pro FO se vrací „obchodní majetek“.
144.
ADAR s.r.o.
2.
D
2. K § 9 odst. 2 a 5 a § 24 odst. 2 písm. l)
V § 9 odst. 2 navrhuji změnit v poslední přidávané části:
Jde-li o věc ve společném jmění manželů, která je využívána pro činnost, ze které plyne příjem k dosahování příjmů z nájmu, jedním z manželů nebo oběma manžely, je evidovaným aktivem pouze jednoho z manželů. . a příjmy z jejího Příjmy z nájmu evidovaného aktiva ve společném jmění manželů zdaňuje tento manžel, u kterého je evidovaným aktivem
V § 9 odst. 5 navrhuji změnit v poslední přidávané části:
…a evidenci o evidovaných daňově odepisovaných aktivech poplatníka v rámci činnosti, ze které plynou příjmy z využívaných k dosahování příjmů z nájmu.
V § 24 odst. 2 písm. l) [dříve u)] navrhuji doplnit:
… který je zapsán jako provozovatel motorového vozidla v osvědčení o registraci vozidla, přičemž vozidlo je používáno pro činnost, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, nebo dosahování příjmů z nájmu druhým z manželů,
Odůvodnění:
Pokud by se nájem považoval za činnost, stal by se předmětem zdanění v § 7, proto je vhodné změnit formulaci.
Přitom na jiných místech zákona (§ 23 odst. 8 za písm. b); § 23i odst. 3 písm. f); § 24 odst. 2 písm. p) [dříve za)]) je toto respektováno.
Vyhověno jinak.
Dotčená ustanovení budou změněna vlivem znovuzavedení kategorie „obchodního majetku“.
144.
ADAR s.r.o.
3.
D
3. K § 9 odst. 2
V § 9 odst. 2 navrhuji změnit v poslední přidávané části:
Jde-li o věc ve společném jmění manželů, která je využívána pro činnost, ze které plyne příjem k dosahování příjmů z nájmu, jedním z manželů nebo oběma manžely, je evidovaným aktivem pouze jednoho z manželů. . a příjmy z jejího Příjmy z nájmu evidovaného aktiva ve společném jmění manželů zdaňuje tento manžel, u kterého je evidovaným aktivem.
Odůvodnění:
K dosahování příjmů z pronájmu může být využíváno i jiné aktivum, než to pronajímané (auto k dosahování příjmu z pronájmu nemovitosti; garáž používaná k dosahování příjmů z pronájmu auta).
Pokud by nebyla povinnost pronajímanou věc považovat za evidované aktivum, pak ponechat větu odstavce 2 v současném znění.
Vyhověno jinak.
Předmětné ustanovení bude legislativně upraveno na současný stav v souvislosti s vypuštěním definice a vymezení evidovaných aktiv.
144.
ADAR s.r.o.
4.
D
3. K § 26 odst. 1 písm. c)
V § 26 odst. 1 písm. c) navrhuji doplnit
Daňově odpisovaným aktivem je evidované aktivum… jehož daňová hodnota převýšila 100 000 Kč; přitom daňově odpisovaným aktivem zůstává i po té, co byla jeho hodnota snížena pod uvedenou mez.
Odůvodnění:
1. Jde o odstranění nejistoty, zda v okamžiku, kdy klesne daňová zůstatková hodnota odpisovaného aktiva pod 100 tis. Kč, nepřestalo být odpisovaným aktivem a nelze zbylou částku uplatnit jako okamžitý výdaj.
2. Aby se účetním pohledem neobcházela hranice 100 tis. Kč, tak je v důvodové zprávě k § 23k uvedena konstrukce, že daňové aktivum je i evidované aktivum, které z důvodu hranice významnosti není v účetnictví vykazováno jako stálé aktivum (tedy i „podlimitní“ dlouhodobé aktivum); tento postup mně nepřipadá vhodný:
a. jasný text v zákoně je vždy lepší než konstrukce uvedená v důvodové zprávě;
b. konstrukce nevyplývá ze zákona, je postavena na prováděcích předpisech zákona o účetnictví, v současné době není jisté, zda jimi nebude zpochybněna, a dostáváme se do situace, kdy prováděcí předpisy ovlivňují výši daně, což z ústavního pohledu není dobré (výše daní by měla být určena zákonem ne vyhláškou);
c. konstrukce zatahuje mezi evidovaná aktiva veškerý „podlimitní“ majetek – kalkulačky, propisovačky apod. ve spojení s povinností evidovat evidované aktivum (např. u hotovostního základu daně) zavádí povinnosti, které nejsou záměrem a ani nejsou někdy splnitelné (jak sledovat, zda daná propisovačka je stále v majetku a je užívána k podnikání?)
Uvedeným textem se zajistí, že mezi daňově odepisovaná aktiva spadnou uznaná aktiva i po snížení jejich účetní hodnoty okamžitým proúčtováním do nákladů, ale nevznikne prostor pro spekulace, zda tam patří propisovačky.
Vyhověno jinak.
Ustanovení § 26 odst. 1 bude na základě obdržených připomínek přepracováno tak, že daňově odpisovaným aktivem již nebude „hmotná věc“, nýbrž „stálé hmotné aktivum“.
Skutečnost, že i po poklesu daňové hodnoty zůstává aktivum daňově odpisovaným aktivem, vyplývá z tvaru slova „převýšila“, který je nutné vykládat tak, že postačí, pokud daňová hodnota aktiva danou hranici převýší alespoň jednou. Pokud by byla daná formulace vykládána způsobem popsaným v připomínce, nebylo by v podstatě možné žádné aktivum odpisovat po celou dobu odpisování, neboť právě vlivem odpisování klesá jeho daňová hodnota, která by v určitý okamžik nevyhnutelně klesla pod stanovenou hranici, a v odpisování by nebylo možné pokračovat, jelikož by takové aktivum přestalo být daňově odpisovaným aktivem.
144.
ADAR s.r.o.
5.
D
3. K § 23k odst. 1
V § 23 odst. 1 navrhuji doplnit větu:
Aktivem je pro účely daní z příjmů uznané aktivum, nebo to, co by bylo uznaným aktivem, kdyby poplatník byl účetní jednotkou. Aktivem u fyzické osoby s příjmy z pronájmu nebo příjmy činnost, ze které plyne příjem ze samostatné činnost, je to, co by bylo uznaným aktivem, kdyby pronájem nebo tato činnost byly podnikáním a poplatník byl účetní jednotkou.
Odůvodnění:
NZÚ uvádí, že aktivem u fyzické osoby, která je účetní jednotkou, je majetek užívaný k podnikání. Osoby, které zdaňují příjmy dle § 7 nebo § 9 a jejich činnost není podnikáním, nemají žádné aktivum dle NZÚ. Proto by neměly ani aktivum dle ZDP.
Vyhověno jinak.
Předmětná ustanovení budou upravena v souvislosti se změnou, která vrací pro FO zpět „obchodní majetek“.
144.
ADAR s.r.o.
6.
D
4. K § 23l odst. 1)
V § 23l navrhuji změnit definici evidovaného aktiva pro poplatníky, kteří nevedou daňovou evidenci:
Evidovaným aktivem se u poplatníka daně z příjmů fyzických osob pro účely daní z příjmů rozumí aktivum
a) uváděné v daňové evidenci,
b) využívané poplatníkem, kterému plynou příjmy z nájmu, a nutné pro dosahování těchto příjmů, které se rozhodl evidovat,
c) využívané poplatníkem uplatňujícím výdaje procentem z příjmů a nutné pro dosahování příjmů ze samostatné činnosti, které bylo daňově odpisovaným aktivem v okamžiku přechodu na uplatňování výdajů procentem nebo které nabyl v době uplatňování výdajů procentem z příjmů a při nabytí se rozhodl aktivum evidovat nebo
d) využívané poplatníkem, jehož daň je rovna paušální dani, a nutné pro dosahování příjmů ze samostatné činnosti, které bylo daňově odpisovaným aktivem v okamžiku zahájení období, kdy jeho daň je rovna paušální dani nebo které nabyl v době kdy jeho daň je rovna paušální dani a při nabytí se rozhodl aktivum evidovat.
Odůvodnění:
Není logické, aby osoba s daňovou evidencí měla možnost subjektivně rozhodovat, co zařadí mezi evidované aktivum a osoby s příjmy z pronájmu nebo s paušálními výdaji nebo paušální daní (dále paušalisté) toto měly objektivně určené.
Objektivní určení povede k výkladovým problémům, co je „nutné“ pro dosahování příjmů (auto daňového poradce byť 100 % používané pro pracovní účely není k dosahování příjmů z daňového poradenství nutné; 1x použitý přívěsný vozík úplatnému přemístění cihel byl k dosažení tohoto příjmu nutný).
Objektivní posouzení vede k problémům, u kterého z manželů je majetek evidován, pokud jej oba požívají a oba jsou paušalisté. Přitom při prodeji toto může mít vliv na výši daně z příjmů z prodeje (15 % x 23 % x 0 % při nevyužité nezdanitelné částky nebo slevy na dani).
Obávám se, že lze dovodit, že pokud paušalista používá společné vozidlo, pak jej má v evidovaném majetku. Pokud následně začne druhý z manželů používat toto vozidlo k podnikání a vede daňovou evidenci, tak jej první neumí vyřadit a tudíž jej druhý nesmí zařadit, což je efekt přinejmenším zbytečně přísný.
Zavádění povinnosti evidovat zásoby, podlimitní dlouhodobý majetek, oddělovat finanční majetek určený pro podnikání od soukromého u fyzických osob s paušálními limity asi není cílem zákonodárce a k udržení kontinuity daňové hodnoty daňově odpisovaných aktiv je toto nadbytečné.
Možnost, nikoliv povinnost, zahájit evidování při pořízení majetku v době, kdy je poplatník paušalistou společně s povinností odpisovat, vede ke zjednodušení při přechodu na skutečné výdaje – při zařazení není potřeba použít cenu dle zákona o oceňování, lze vzít daňovou zůstatkovou hodnotu.
Vyhověno jinak.
Předmětná ustanovení budou upravena v souvislosti se změnou, která vrací pro FO zpět „obchodní majetek“ a která opouští vymezení evidovaných aktiv.
144.
ADAR s.r.o.
7.
D
5. K § 23m odst. 2
V § 23m odst. 2 navrhuji doplnit:
Daňová hodnota aktiva je nejvyšší součet částek částka, kteréá mohoumůže být u tohoto aktiva teoreticky při splnění podmínek stanovených tímto zákonem v daný okamžik nebo v budoucnu uplatněnya jako výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.
Odůvodnění:
Doplnění zvyšuje čitelnost a pochopitelnost ustanovení a snižuje možnost chybných interpretací:
· daňová hodnota se často skládá z více průběžných výdajů a odloženého výdaje a nehledáme ten nejvyšší;
· u řady poplatníků (např. SVJ) je prakticky předem téměř jisté, že nebudou nikdy uplatněny jako daňový výdaj;
· z textu není jasné, zda uplatnění musí být v daném zdaňovacím období, či může být v jiném období a zda toto jiné období může být i minulé – zda se zahrnují i daňově uznatelné výdaje z minulosti.
Nevyhověno.
Legislativní text dotčeného ustanovení je formulován dostatečně obecně, a tedy skutečnosti, jejichž doplnění je navrhováno, jsou v něm již implicitně obsaženy. Současně navrhovaný text není zcela přesný, neboť nikoliv ve všech případech je daňová hodnota součtem částek. Doplnění slova „teoreticky“ také není vhodné, protože za splnění podmínek daných zákonem mohou být dané částky vždy uplatněny jako výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů a záleží na poplatníkovi, zda tak učiní.
144.
ADAR s.r.o.
8.
D
6. K § 23zk odst. 4 bod s)
V § 23zk odst. 4 navrhuji doplnit písmeno s):
Změnou hospodaření s aktivem bez přecenění se pro účely daní z příjmů rozumí …
s) skutečnost, že aktivum přestane být evidovaným aktivem, ale zůstane v majetku poplatníka
Odůvodnění:
Bez tohoto ustanovení je přeřazení majetku fyzické osoby z obchodního majetku do soukromého majetku chápáno jako vyřazení (§ 23l odst. 4), tudíž se uplatní odložený daňový výdaj (§ 23u odst. 2) a daňová hodnota je snížena na nulu. Při následném prodeji nebo opětovném zařazení by tak daňová hodnota byla nulová, což není úmyslem. K přecenění by tedy v tomto okamžiku nemělo docházet – obdobně jako v písmenech p) a r).
Vyhověno jinak.
Předmětná ustanovení budou legislativně upravena v souvislosti se změnou, která pro FO vrací zpět „obchodní majetek“.
144.
ADAR s.r.o.
9.
D
7. K § 23v odst. 1 písm. c)
V § 23v odst. 1 navrhuji doplnit písm. c):
Odložený výdaj se u poplatníka s akruálním základem daně týká
c) účetně odpisovaného aktiva.
Odůvodnění:
Pokud by došlo k vyřazení plně odepsaného účetně odpisovaného aktiva, které není plně daňově odepsané, neuplatnila by se daňová hodnota na snížení základu daně.
Vysvětleno.
Dojde-li k vyřazení aktiva, které je v účetnictví poplatníka zcela odepsáno, avšak má ještě zbývající daňovou hodnotu, sníží se zbývající daňová hodnota tohoto aktiva podle § 23v odst. 2 písm. b) v okamžiku jeho vyřazení na nulu.
144.
ADAR s.r.o.
10.
D
8. K § 23x odst. 3
V § 23x odst. 3 navrhuji doplnit poslední větu:
Toto se netýká aktiva, které bylo poplatníkem používáno při dosahování příjmů.
Pokud bude v účetních vyhláškách zachována stávající definice, že podlimitní dlouhodobý majetek je zásobou (a to v době připomínkování bohužel není jasné), pak by darování použitého notebooku škole po třech letech používání u poplatníka s hotovostním základem daně znamenalo zvýšit si základ daně o jeho plnou pořizovací cenu, což je nežádoucí.
Vysvětleno.
Podle účetních předpisů se nebude podlimitní stálé hmotné aktivum překlasifikovávat na zásobu, bude se pořád jednat o stálé hmotné aktivum, ale nebude se odpisovat a jeho náklady na pořízení budou uplatněny jednorázově.
144.
ADAR s.r.o.
11.
D
9. K § 27 odst. 2
V § 27 odst. 2 navrhuji doplnit větu.
V měsíci vyřazení lze uplatnit plný daňový odpis.
Odůvodnění:
Jedná se o potvrzení stávajícího výkladu při aplikaci měsíčních daňových odpisů, které kompenzuje nemožnost uplatnění odpisů za první neúplný měsíc používání. Praktický význam má hlavně při kombinaci kdy průběžný výdaj snižuje základ daně, ale odložený výdaj nikoliv.
Vyhověno jinak.
Legislativní text bude upraven, aby bylo zřejmé, že poslední měsíc se ještě odpis uplatní.
144.
ADAR s.r.o.
12.
D
10. K § 27 odst. 3
V § 27 odst. 3 navrhuji změnit text:
Pokud průběžný daňový výdaj nesnižuje základ daně, nelze daňové odpisování nelze přerušit.
Odůvodnění:
Optimalizace daňové povinnosti přerušováním odpisování je často používaný institut vedoucí k tomu, že poplatník nevytváří zbytečně ztrátu, kterou by měl evidovat, často i odvádí drobnou daň (zrušením by tedy došlo ke snížení výběru daní, byť asi zcela zanedbatelnému). Na druhé straně je jasný důvod tohoto ustanovení – zavést povinnost snižování daňové hodnoty u investičních pobídek, paušalistů, popř. poplatníků, kteří majetek nepoužívají k dosahování zdaňovaných příjmů a při prodeji by dosáhly daňové ztráty.
Pro zvýšení jistoty a vyjasnění navrhuji do důvodové zprávy uvést, že v případě teoretického snížení základu daně bez vlivu na daňovou povinnost je možné odpisování přerušit, tedy že je legální optimalizace přerušením odpisování pro využití odčitatelných položek, nezdanitelného základu daně, daně zaplacené v zahraničí, slev na dani, neprohlubování ztráty apod.
Vyhověno jinak.
Daňové odpisování bude možné přerušit.
144.
ADAR s.r.o.
13.
D
11. K § 30d odst. 5
V § 30d navrhuji doplnit odst. 5:
Při zvýšení daňové hodnoty se doba odpisování nemění.
Odůvodnění:
Jedná se pouze o nabytí právní jistoty. Ustanovení, které z logického hlediska u majetku časově omezeného zcela samozřejmé, ale z právního hlediska by absence speciální úpravy mohl vést k použití obecné úpravy – neupravovat výši odpisu dle § 30a a v § 30b aplikovat pojem „minimální doba“ dle definice v § 29.
RNDr. Petr Beránek
daňový poradce č. 803
Poznámka: Přestože jsem členem Komory daňových poradců ČR, nejedná se o oficiální připomínky Komory.
Myslím, že celá zjednodušující koncepce daňového odpisování a daňové zůstatkové ceny je dobrá a byl bych nerad, kdyby ztroskotala na tom, že některé drobnosti nejsou zcela dotažené. Snad Vám to k něčemu pomůže.
Nevyhověno.
Dotčené ustanovení § 30d odst. 5 je speciálním ustanovením vůči předcházejícím ustanovením upravujícím dobu daňového odpisování. V případě aktiv, kterých se týká zvláštní doba daňového odpisování, se úprava doby daňového odpisování v případě zvýšení daňové hodnoty nepoužije, neboť § 30d obsahuje zvláštní komplexní úpravu doby daňového odpisování. Tato skutečnost vyplývá z obecných výkladových pravidel právních předpisů, v tomto případě z pravidla lex specialis derogat legi generali. Pokud by mělo být provedeno doplnění podle návrhu, muselo by se výslovně vyloučit použití i jiných předchozích ustanovení, která se také při zvláštní době daňového odpisování nemohou použít, což by text spíše znepřehlednilo.
145.
Česká biskupská konference
1.
Z
Znění konkrétní připomínky:
K části osmdesáté první, změna školského zákona v čl. LXXXIII, bodu 35 požadujeme upřesnění navrhovaného znění.
V současnosti platné a účinné znění zákona neumožňuje církevním školám čerpat peněžní prostředky na dlouhodobý investiční majetek. Zákon ale umožňuje čerpat finanční prostředky na pořízení a zhodnocení dlouhodobého majetku. Drtivá většina pomůcek, které je možné pořizovat z dotací MŠMT je v kategorii drobného dlouhodobého hmotného majetku (do 3 000 Kč pořizovací ceny) a dlouhodobého hmotného majetku (zpravidla do výše 80 000 Kč pořizovací ceny).
Navržené znění dle našeho názoru již nebude umožňovat financování učebních pomůcek církevních škol.
Jedná se o výraznou parametrickou změnu, která není řádně odůvodněna a může zasahovat do ústavně garantovaných práv náboženské svobody registrovaných církví a náboženských společností.
Navrhujeme, aby omezení čerpat peněžní prostředky pro církevní školy dopadalo pouze na dlouhodobý investiční majetek, jak je tomu již v současnosti. Eventuálně navrhujeme přesně specifikovat jako majetek nad limit pořizovací ceny pro odepisování dle zákona o dani z příjmů.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Navrhovaná úprava ruší v praxi nevyužívané ustanovení (tj. možnost financovat učební pomůcky investičního charakteru, které by ale muselo být financováno v rámci programu podle rozpočtových pravidel – pak je ale nadbytečná úprava ve školském zákoně – v současnosti aplikováno u učebních pomůcek v rámci podpůrných opatření), nijak ale nemění možnost církevních škol financovat z poskytnuté dotace pořízení majetku neinvestičního charakteru, vč. učebních pomůcek.
146.
Česká komora odhadců majetku
1.
D
Připomínky k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o účetnictví, K části třicáté páté návrhu zákona – změna zákona o oceňování majetku (dále jen „Návrh“):
K §1, odst. 1) Návrhu:
Návrh předpokládá, že se Zákona o oceňování nově použije na oceňování věcí s odkazem na definici §489 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V §492 občanského zákoníku se však uvádí, že cena věci se určí jako cena obvyklá, ledaže je něco jiného ujednáno nebo stanoveno zákonem. V Návrhu však není změněn stávající termín „cena obvyklá“ v §492 občanského zákoníku, tedy je zde pojmová nekompatibilita mezi kategoriemi hodnoty dle Návrhu („tržní hodnota, obvyklá hodnota“) a dle Občanského zákoníku („obvyklá cena“). Není tedy zřejmé, zda pojem „cena obvyklá“ odpovídá některým z kategorií hodnoty v Návrhu či nikoliv.
Vysvětleno.
„Cena obvyklá“ a „obvyklá hodnota“ jsou různé pojmy. Odkazem na definici věci se přebírá pouze definice věci, nikoli koncept oceňování z OZ.
146.
Česká komora odhadců majetku
2.
D
K §1a, odst. 2 a 3 Návrhu:
Obecně přezkoumatelnost a co to znamená že ocenění není přezkoumatelné je řešeno z hlediska znaleckých posudků v zákoně č. 254/2019 Sb., zákon o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech a jeho prováděcích předpisech, přičemž samostatným řešením přezkoumatelnosti dle Návrhu se můžou tyto dva právní předpisy dostat do rozporu.
Vysvětleno.
Přezkoumatelnost je v tomto zákoně vymezena volněji než v zákoně o znalcích. Vyžaduje se pouze, aby zpětně bylo možné výsledek ocenění posoudit.
Znalec musí vyhovět požadavkům z obou zákonů; to však nezakládá žádný rozpor (ani jeden ze zákonů nezabraňuje znalci plnit požadavky jiných zákonů).
146.
Česká komora odhadců majetku
3.
D
K §1b Návrhu:
Návrh předpokládá pouze tři kategorie hodnot v rámci oceňování (tržní hodnota, obvyklá hodnota a zjištěná hodnota), přičemž primární kategorií pro ocenění dle Návrhu je tržní hodnota. Vzhledem k tomu, že Návrh v §1 předpokládá oceňování všech věcí, služeb a dluhů, není v Návrhu vůbec varianta, kdy neexistuje relevantní trh s oceňovanou věcí, službou či dluhem, a tedy nebude možné určit tržní hodnotu. Stejně tak Návrh nepředpokládá, že v některých případech není tržní hodnota pro ocenění vhodná či žádoucí, ať již z konkrétních podmínek dané transakce, či například na základě požadavku Zadavatele.
Navrhujeme kromě vyjmenovaných kategorií hodnot dle Návrhu přidat další soubor kategorií hodnoty – ostatní hodnota (ev. jiná či netržní hodnota) s tím, že v této obecné kategorii hodnoty by se pak nacházely další specifické kategorie hodnoty dle mezinárodních oceňovacích standardů (např. spravedlivá hodnota, investiční hodnota, substanční hodnota apod.). Jedná se zejména o zadávání posudků soudy v projednávaných soudních zřízení, kdy soud vychází z konkrétního případu, případně z judikatury v projednávané věci. Soudy se zpravidla snaží zadat spravedlivou hodnotu, která by odpovídala dané situaci soudního řízení. V případě, že by tato kategorie hodnoty neexistovala, nemohly by soudy posudky v jiné než stanovené kategorii zadávat. Druhy těchto hodnot a jejich definice by podrobněji stanovil prováděcí právní předpis. Zároveň by byla povinnost při ocenění dle tohoto zákona odůvodnit použitou kategorii hodnoty (to ostatně vychází z navrhovaného ustanovení §1a).
Vysvětleno.
Úmyslem předkladatele není v rámci novely ZOM, která je součástí doprovodného zákona k NZÚ, rozšiřovat druhy hodnot (oceňovací báze). Případné rozšíření by mělo být předmětem samostatné novely.
Zákon počítá s tím, že tržní hodnotu je možné určit vždy. Aby to bylo postaveno na jisto, byl doplněn §2a takto:
§ 2a
Oceňování tržní hodnotou
(1) Při ocenění tržní hodnotou se zvolí oceňovací přístup, který odpovídá účelu ocenění, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Není-li možné použít určený nebo stanovený oceňovací přístup, použije se jiný možný přístup k určení tržní hodnoty.
146.
Česká komora odhadců majetku
4.
D
K §1c, odst. 3 Návrhu:
Ocenění výnosovým způsobem se používá i v případě výpočtu věcných břemen a závad váznoucích na nemovité věci, tedy bylo by vhodnější rozšířit definici z čeho se při ocenění vychází, a to na výnosy, užitek a újmu.
Vyhověno jinak.
Cílem definic v §1c je principiální vymezení jednotlivých oceňovacích přístupů, nikoli stanovení toho, jak postupovat ve specifických případech.
Návrh bude zohledněn v prováděcím předpisu, pro který bylo do zákona přidáno zmocnění.
146.
Česká komora odhadců majetku
5.
D
K §1c, odst. 4 Návrhu:
U nákladového způsobu ocenění navrhujeme, že při ocenění věci je nutné zohlednit i opotřebení.
Vyhověno jinak.
Cílem definic v §1c je principiální vymezení jednotlivých oceňovacích přístupů, nikoli stanovení toho, jak postupovat ve specifických případech.
Návrh bude zohledněn v prováděcím předpisu, pro který bylo do zákona přidáno zmocnění.
Dále je toto pokryto upraveným § 1a odst. 1 písm. c):
Při oceňování se vychází z … c) vlastností a stavu oceňované věci, služby nebo dluhu,
146.
Česká komora odhadců majetku
6.
D
K §2a, odst. 3 Návrhu:
Navrhované znění tohoto odstavce fakticky zavádí dvě obsahem zcela odlišné kategorie tržní hodnoty, kdy u tržní hodnoty oceňované znalcem a odhadcem je nutné dodržet mezinárodně uznávané oceňovací standardy a u ostatních tato povinnost uzákoněna není. Zároveň se zavádí povinnost dodržovat mezinárodně uznávané oceňovací standardy. Nikde však není specifikováno alespoň výčtem, o jaké standardy by se mělo jednat (což by ve svém úzkém výkladu značilo, že je nutné dodržovat jen Mezinárodní oceňovací standardy (Internation Valuation Standards – IVS) a žádné jiné, nebo naopak – že lze dodržovat jakýkoliv standard obsahující slovo „mezinárodní“, což se dle našeho názoru zcela míjí se zamýšleným záměrem). Dále Návrh zcela pomíjí české oceňovací standardy profesních sdružení znalců a odhadců, které jsou s těmito mezinárodními oceňovacími standardy v souladu a které je lokalizují do českého prostředí.
Navrhujeme proto upravit znění tohoto odstavce takto:
Ocenění tržní hodnotou musí být provedeno v souladu s mezinárodně uznávanými oceňovacími standardy (odkaz: např. Evropské oceňovací standardy (EVS), Mezinárodní oceňovací standardy (IVS)) nebo v souladu s českými standardy profesních sdružení znalců či odhadců, které jsou s těmito mezinárodně uznávanými oceňovacími standardy v souladu.
Vysvětleno.
Dodržení mezinárodně uznávaných standardů zvyšuje jen standard kvality práce, nejedná se o jinou tržní hodnotu. Vždy je nutné dodržet definici tržní hodnoty v zákoně.
Zákon netestuje shodu lokálních oceňovacích standardů s mezinárodně uznávanými standardy. Je úsudkem oceňovatele, zda jím použitý postup je v dostatečné shodě s mezinárodně uznávanou praxí. Tento úsudek musí být pak schopen uhájit (např. i pomocí stanovisek etablovaných profesních organizací).
Důvodová zpráva ani zákon nebudou obsahovat výčet jednotlivých sad mezinárodně uznávaných standardů; „uznávanost“ je dána profesní praxí, nikoli právem. IVS jsou zmíněny jen jako příklad sady mezinárodních standardů, aby byla patrná obsahová náplň, jaká se očekává od oceňovacích standardů.
Mezinárodní uznávanost nijak nesouvisí s názvem příslušných standardů.
146.
Česká komora odhadců majetku
7.
D
K §2b, odst. 3, písmeno a) Návrhu:
Navrhujeme odstranit slovo „nejaktuálnějších“ nebo nahradit za slovo „nejvhodnějších“, neboť v případě ocenění nemusí být ty nejaktuálnější vzorky zároveň těmi vzorky nejvhodnějšími.
Vyhověno jinak.
Z daného ustanovení bylo odstraněno slovo „nejaktuálnější“. Nebylo však nahrazeno navrhovaným pojmem, protože vhodnost použitých cen vyplývá již z odst. 1.
146.
Česká komora odhadců majetku
8.
D
K §15a, odst. 1 Návrhu:
Navrhujeme upravit znění písmena a) Návrhu tak, aby přesněji kvantifikovalo postup při ocenění dle tohoto písmena takto:
pro celkovou výměru lesních pozemků ve funkčním celku do 50 hektarů jako součet hodnoty lesních pozemků podle § 12 a hodnoty lesních porostů podle § 15 a
pro celkovou výměru lesních pozemků ve funkčním celku vyšší než 50 hektarů výnosovým přístupem na základě určení čistého výnosu z lesa a jeho kapitalizace.
Nevyhověno.
Lesní pozemky na sebe nemusí vzájemně prostorově vůbec navazovat a vytvářet funkční celky. Jeden vlastník může mít lesní i jiné pozemky třeba v různých katastrálních územích či okresech, a předmětem ocenění může být jejich celková výměra.
Je nutno odmítnout zavádění pojmů používaných u oceňování staveb a staveních pozemků i pro lesnictví. Lesní hospodářství s žádnými funkčními celky nepracuje. Funkčnímu celku v lesnictví nejlépe odpovídá pojem „lesní hospodářský celek (LHC)“, což je pojem, který je uveden v lesnické legislativě (§ 1 odst. 2 vyhlášky č. 84/1996 Sb.) a zahrnuje nejen lesní, ale i ostatní pozemky (např. cesty)
146.
Česká komora odhadců majetku
9.
D
K §16c, odst. 1 Návrhu:
Návrh upravuje znění tohoto odstavce a mírně posunuje význam stávajícího ustanovení. Nově navržený význam může být nejednoznačný a hodnota závady na nemovité věci může být mylně ztotožňována s hodnotou věcného břemene s negativní konsekvencí k některým zákonům (Liniový zákon, Vyvlastňovací zákon apod.). Navrhujeme upravit větu první tak, aby byl zachován původní význam ve stávající právní úpravě:
Zatěžuje-li nemovitou věc věcné břemeno nebo právo zřízené jinak než jako právo odpovídající věcnému břemenu (dále jen "závada"), snižuje v případě určování hodnoty nemovité věci hodnota této závady hodnotu nemovité věci.
Vyhověno.
Bude upraveno dle návrhu připomínky, včetně úpravy v důvodové zprávě.
Sdělení, že k návrhu zákona nemá připomínky, zaslala tato místa:
Ministerstvo obrany, Ministerstvo životního prostředí, Úřad vlády České republiky – Kabinet vedoucího Úřadu vlády, Úřad vlády České republiky – Ministr pro evropské záležitosti, Asociace samostatných odborů, Bezpečnostní informační služba, Českomoravská konfederace odborových svazů, Český báňský úřad, Český statistický úřad, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Krajský úřad Královéhradeckého kraje, Krajský úřad Olomouckého kraje, Krajský úřad Středočeského kraje, Národní bezpečnostní úřad, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, Nejvyšší správní soud, Úřad pro ochranu osobních údajů, Úřad průmyslového vlastnictví, Státní fond dopravní infrastruktury, Státní fond životního prostředí, Státní pozemkový úřad, Státní tiskárna cenin, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Státní zemědělský intervenční fond
Připomínky neuplatnila tato připomínková místa:
Úřad vlády České republiky – Ministr a předseda Legislativní rady vlády, Úřad vlády České republiky - Ministryně pro vědu, výzkum a inovace a předsedkyně Rady pro výzkum, vývoj a inovace, Úřad vlády České republiky - Místopředseda vlády pro digitalizaci, Úřad vlády České republiky - Zmocněnec vlády pro lidská práva, Agrární komora, Asociace krajů, Česká advokátní komora, Družstevní asociace, Exekutorská komora, Finanční arbitr, Grantová agentura České republiky, Kancelář Poslanecké sněmovny, Kancelář Senátu, Kancelář veřejného ochránce práv, Komora patentových zástupců, Národní sportovní agentura, Nejvyšší státní zastupitelství České republiky, Poslanecká sněmovna - zahraniční výbor, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Senát - zahraniční výbor, Správa státních hmotných rezerv, Technologická agentura, Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, Ústav pro studium totalitních režimů, Ústavní soud, Katedra finančního práva a finanční vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Katedra finančního práva a národního hospodářství Právnické fakulty Masarykovy univerzity, Katedra finančního účetnictví a auditingu Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze, Katedra veřejných financí Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze, Poslanecký klub ANO 2011, Poslanecký klub České pirátské strany, Poslanecký klub Křesťanské a demokratické unie-Československé strany lidové, Poslanecký klub Občanské demokratické strany, Poslanecký klub Starostové a nezávislí, Poslanecký klub Svoboda a přímá demokracie, Poslanecký klub TOP 09, Rada hospodářské a sociální dohody České republiky, Rozpočtový výbor, Senát Parlamentu České republiky, Stálé zastoupení České republiky při Evropské unii, Americká obchodní komora v České republice, Asociace penzijních společností České republiky, Asociace úvěrových institucí, Centrální depozitář cenných papírů, Česká televize, Česko-maďarská obchodní komora, Česko-německá obchodní a průmyslová komora, Český institut interních auditorů, Hasičská vzájemná pojišťovna, Národní účetní rada, Podnikatelské odbory - Unie podnikatelských a živnostenských spolků, Sdružení obcí, vlastníků vodohospodářské infrastruktury, Sdružení podnikatelů a živnostníků České republiky, Státní energetická inspekce, Státní fond kinematografie, Státní fond kultury České republiky, Státní fond podpory investic, Svaz zdravotních pojišťoven České republiky, Úřad práce České republiky - generální ředitelství, Ústav státu a práva AV ČR, v. v. i., Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky