Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

VI.

Vypořádání připomínkového řízení
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů

Meziresortní připomínkové řízení proběhlo ve dnech 30. 9. 2024 až 7. 10. 2024. Materiál byl prostřednictvím eKLEP rozeslán na 37 připomínkových míst. Stanovisko zaslalo 29 připomínkových míst, včetně Českomoravské konfederace odborových svazů a české advokátní komory, které nebyly osloveny; 10 připomínkových míst stanovisko nezaslalo. Stanovisko „bez připomínek“ vyjádřilo 14 připomínkových míst. Připomínky vzneslo celkem 14 připomínkových míst, z toho 11 připomínkových míst vzneslo zásadní připomínky a 3 připomínkových míst pouze doporučující připomínky. Doporučujících připomínkám tam, kde to bylo možné, bylo vyhověno. Zásadní připomínky a připomínky podstatné povahy byly vypořádány způsobem uvedeným v tabulce níže:

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY K NÁVRHU ZÁKONA
Část materiálu
Připomínkové místo
Zásadní připomínky
Vypořádání

Čl. I bod 1 (§ 3)
Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost

Mgr. Alexandra Kučerová, tel. 724 130 245, e-mail: legislativa@nukib.gov.cz
Novelizační bod počítá pouze s vložením slova „3násobek“ do ustanovení § 3 odst. 3, aniž by předtím bylo zrušeno dosavadní slovo v tomto místě ustanovení, tj. „2,822násobek“, čímž vniká matoucí formulace. Navrhujeme proto upravit novelizační bod následovně: „V § 3 odst. 3 se slovo „2,822násobek“ nahrazuje slovem „3násobek“.
Vysvětleno.
Jedná se o novelizaci textu zákona již ve znění nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 211/2024 Sb. (viz uvozovací věta zákona), kterým je slovo „2,822násobek“ již zrušeno. Proto je není nutné rušit, resp. nahrazovat.

Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí

Čl. I bod 2 (§ 15)
Ministerstvo spravedlnosti

Mgr. Zdeňka Přenosilová, tel. 221 997 355, e-mail: zprenosilova@msp.justice.cz a JUDr. Adéla Máchová, tel. 221 997 294, e-mail: amachova@msp.justice.cz
V nově doplněném ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 236/1995 Sb. upozorňujeme na skutečnost, že nelze použít slovo „partner“ ve dvou různých významech. Jednak to není v souladu s legislativními pravidly vlády, a dále to není ani v souladu s právní úpravou občanského zákoníku. V § 655 odst. 2 větě druhé občanského zákoníku, ve znění zákona č. 123/2024 Sb. (novela účinná od 1. 1. 2025 zavádějící nový institut partnerství), je uvedeno, že „nestanoví-li zákon nebo jiný právní předpis jinak, vztahují se na partnerství (na tento nový institut) a práva a povinnosti partnerů ustanovení o manželství, právech a povinnostech manželů, vdovách a vdovcích obdobně“. To znamená, že pokud zákon přiznává určitá práva manželovi, zároveň je přiznává i partnerovi, který uzavře partnerství podle občanského zákoníku. V navrhovaném znění je tak partner, který uzavře partnerství podle občanského zákoníku, zahrnut na dvou místech, a to jak ve slově „manžel,“ tak i „partner“. Zároveň s ohledem na nejednoznačnost slova partner považujeme za problematické i jeho použití s pouhým odkazem na poznámku pod čarou, která nemá normativní povahu, neboť tímto způsobem nelze jednoznačně určit význam daného slova použitého v normativním textu (navíc jsou v poznámce pod čarou dva odkazy na rozdílné instituty). Žádáme tedy, aby byl partner, který bude uzavírat partnerství podle občanského zákoníku, ponechán obsahově pod pojmem manžel tak, jak vyplývá z uvedené novely občanského zákoníku, a zároveň slovo „partner“ bylo použito jen pro partnera, který uzavřel registrované partnerství podle zákona o registrovaném partnerství. V takovém případě by však mělo být slovo „partner“ jednoznačně vymezené, tedy jako „registrovaný partner“. Ustanovení by tak mohlo začínat např.: „(2) Manželovi nebo registrovanému partnerovi16) prezidenta republiky …“. V poznámce pod čarou by pak byl pouze odkaz na zákon o registrovaném partnerství. Ve smyslu připomínky je pak třeba upravit i důvodovou zprávu.
Vysvětleno. Rozpor. Akceptováno jinak

Uvedená otázka byla v nedávné době konzultována se členy Legislativní rady vlády v rámci projednávání návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 775), a předkladatelem zvolené řešení bylo aprobováno i ve formě, která je nyní opět využita. Poznámka pod čarou, ač sama bez normativní kvality, zajišťuje dostatečně určitý výkladový kontext, aby bylo zřejmé, jaká práva z této úpravy partnerovi prezidenta republiky svědčí, tj. že je zahrnut partner jak podle dosavadní úpravy, tak podle nové úpravy občanského zákoníku.

Argumentaci připomínkového místa bereme za případnou, ovšem domníváme se, že je možné ponechat text zvolený předkladatelem. To je namístě učinit i z toho důvodu, že zde existuje určitá věcná vazba na úpravu zákoníku práce (významně např. v § 34 nebo na úseku náhrad) a předkladatel preferuje pro korpus právních předpisů ve své působnosti ponechat jednotnou formu, aby nevyvolával další výkladové otázky u adresátů dotčených norem.

Připomínkové místo s vypořádáním nesouhlasí

Čl. II
Ministerstvo vnitra

Mgr. Lucie Jakubčíková, e-mail: lucie.jakubcikova@mvcr.cz, tel.: 974 817 346, mob.: +420 725 812 401
Návrhem dochází ke snížení platové základny státních zástupců, která je vymezena jako procentní podíl na platové základně pro soudce, ze stávajících 90 % na 83,3 % této platové základny.
Platové ohodnocení státních zástupců by mělo respektovat § 109 odst. 4 zákoníku práce, tedy musí být stanoveno s přihlédnutím ke složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků. Právě kritéria složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce se užijí jako hlavní kritéria při určování platové základny pro výpočet platu státních zástupců. Takto bylo postupováno při stanovení vázanosti platové základny státních zástupců v 90 % na platovou základnu soudců. Obecně pak platí, že státní zástupci musí splňovat obdobné předpoklady výkonu funkce jako soudci, především podmínku bezúhonnosti a morálních vlastností, jsou také vázáni obdobnými povinnostmi a omezeními v souvislosti s výkonem jejich funkce, které jsou důsledkem vysokých odborných a etických požadavků na osoby tyto funkce zastávající. Požadavky na výkon těchto funkcí (a omezení z nich vyplývající) jsou reflektovány v nastavení platového zabezpečení soudců i státních zástupců obdobně.
Významným předpokladem pro výkon funkce státního zástupce pak je nezávislost státního zástupce, kdy požadavek na nezávislost v posledních letech významně narostl, zejména s ohledem na zavádění tzv. konsensuálních prvků do trestní justice (rozšiřování možnosti uzavřít dohodu o vině a trestu, institut prohlášení viny, institut nesporných skutečností), které výrazným způsobem omezují rozsah dokazování v hlavním líčení.
Požadujeme tedy po předkladateli, aby navrženou změnu odůvodnil ve smyslu výše zmíněných výhrad, jimiž se v rámci odůvodnění návrhu vůbec nezabývá. Teprve po posouzení případné argumentace lze vyhodnotit, zda je navržené snížení akceptovatelné.
Akceptováno.

Po projednání s Ministerstvem spravedlnosti a zástupci státního zastupitelství došlo k upuštění od snížení relace výše platové základny státních zástupců k platové základně soudců. Platová základna státních zástupců tak bude i nadále činit 90 % platové základny soudců; část druhá bude z návrhu zákona vypuštěna.

Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí

Čl. II
Nejvyšší státní zastupitelství

Mgr. Jiří Pavlík, náměstek nejvyššího státního zástupce, e-mail: jpavlik@nsz.brn.justice.cz
Důvody stávající právní úpravy shrnuje důvodová zpráva k zákonu č. 347/2011 Sb. (sněmovní tisk č. 341, 6. volební období) takto: „Navrhuje se proto pevně zafixovat platovou základnu státních zástupců na platovou základnu soudců, a to z toho důvodu, že ačkoli soustava státního zastupitelství je v Ústavě začleněna do rámce moci výkonné, činnost státních zástupců velmi úzce a neoddělitelně souvisí s prací soudců. Státní zástupci sice nenesou tak rozsáhlou odpovědnost při výkonu své činnosti jako soudci, avšak míra jejich odpovědnosti se míře odpovědnosti soudců velmi blíží a na státní zástupce dopadají stejná omezení z hlediska jiné výdělečné činnosti jako na soudce. Do budoucna by tedy měl být pevně stanoven poměr výše platových základen soudců a státních zástupců, čímž by se zamezilo případnému nežádoucímu zvyšování rozdílu mezi platy soudců a státních zástupců.“ (zvýraznění autor). Z důvodové zprávy dále plyne, že „Přílišné rozdíly mezi platy obou profesních skupin též vedou k intenzivní snaze státních zástupců, aby byli jmenování do funkce soudce, což výrazně ohrožuje systém státního zastupitelství (např. ze stávajících 18 návrhů na jmenování soudcem v Severočeském kraji je 5 státních zástupců). Z hlediska zachování rovnováhy systému se tak jeví nutné udržovat určitý stálý poměr mezi platem soudce a státního zástupce, přičemž se osvědčil maximální rozdíl ve výši 10 %. Návrh proto počítá s tím, že platová základna státních zástupců by měla vždy činit 90 % platové základny stanovené pro soudce.“
Dosavadní právní úprava je racionální, dlouhodobě v odborné veřejnosti nesporná a odpovídající mezinárodním standardům.
Oproti tomu změna uvedená v předkládaném návrhu zákona je v důvodové zprávě odůvodněna pouze následovně: „Navrhovaným opatřením se sleduje dosažení jednotného určení výše platové základny s dalšími představiteli moci výkonné, k níž náleží též státní zástupci.“ (str. 3, obdobně na str. 10) a „... u státních zástupců se podíl procentní podíl platové základny na výši platové základny soudců snižuje na hodnotu 83,3 % platnou pro tzv. představitele, což je odůvodněno potřebou odstranit stávající nežádoucí stav, kdy pro představitele moci výkonné je v zákoně č. 236/1994 Sb. bez odpovídajícího důvodu upraven nevýhodnější mechanismus stanovení platové základny, než jaký je doposud obsažen v zákoně č. 201/1997 Sb.“ (str. 5 – zde zřejmě chybně uvedeno označení zákona a správně má být č. 236/1995 Sb.).
Důvod navrhované změny právní úpravy je tak povrchní, nepřesvědčivý, nevyrovnává se s důvody stávající právní úpravy a nabourává principy a zásady, na kterých tato právní úprava stojí.
Platové ohodnocení státních zástupců musí podle našeho názoru vycházet z § 109 odst. 4 zákoníku práce, tedy musí být stanoveno s přihlédnutím ke složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků. Právě kritéria složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce se užijí jako hlavní kritéria při určování platové základny pro výpočet platu státních zástupců. Takto bylo postupováno při stanovení vázanosti platové základny státních zástupců na 90 % platové základny soudců (tedy stávající speciální právní úpravy v zákonu o platu státních zástupců). Pokud je navrhovaná právní úprava měněna pouze a výhradně z důvodu systematického zařazení státního zastupitelství do Hlavy třetí Ústavy upravující moc výkonnou, tak je takový důvod pro změnu právní úpravy zcela mimo kritéria § 109 odst. 4 zákoníku práce (nehodnotí se charakter práce, ale systematické právní zakotvení instituce). Je třeba přihlédnout k zásadě bezrozpornosti právního řádu, a nelze tedy akceptovat, aby znění § 3 odst. 3 zákona o platu státních zástupců bylo stanoveno v rozporu s § 109 odst. 4 zákoníku práce (který zde má zjevně prioritu).
Konstrukce platu státních zástupců prošla v porevolučních letech poměrně turbulentním vývojem, přičemž jeho navázání pevně na 90 % základny platu soudců je výsledkem mnohaletých odborných diskusí a vyjednávání a bez jakéhokoliv přehánění lze tento výsledek označit za ustálený konsensus, jehož hledání bylo poměrně obtížné a komplikované, avšak o to větší význam má, že až do současnosti nikdy nebyl zpochybněn.
To stabilně akceptuje i vláda, která dokonce v důvodové zprávě k již zmiňovanému zákonu č. 347/2011 Sb. uvedla, že: „případné změny poměru výše platových základen soudců a státních zástupců, ke kterým v důsledku neprovázané právní úpravy může dojít, mohou působit velmi demotivačně“.

II. K povaze státního zastupitelství a postavení státních zástupců

Jak již bylo uvedeno výše, důvodem navrhované právní úpravy je podle předkladatele systematické ústavní zakotvení státního zastupitelství v Hlavě třetí, která se týká výkonné moci, a sjednocení odměňování s představiteli moci výkonné podle zákona č. 236/1995 Sb.
Státní zastupitelství je tedy orgánem sui generis a státní zástupci mají zcela odlišné postavení od představitelů moci výkonné, kteří jsou uvedeni v zákoně č. 236/1995 Sb. V této souvislosti je třeba připomenout i nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 14/15, který v bodě 53 odůvodnění výslovně uvádí „ ... zatímco státní zástupci rozhodují o tom, zda jsou splněny podmínky pro zahájení trestního stíhání, odpovídají za jeho zákonný průběh a (spolu) ochranu lidských práv, rozhodují o opravných prostředcích proti rozhodnutí policejních orgánů nebo státních zástupců nižšího stupně, posuzují, zda jsou dány důvody k podání obžaloby či nikoliv a jsou výlučným žalobcem v trestním řízení, jako strana vystupují v řízení před soudem, mají právo podávat opravné prostředky proti rozhodnutím, a proto mají dokonce velmi podobné záruky nezávislosti jako soudci ... členové Nejvyššího kontrolního úřadu v oblasti jejich působnosti ani taková oprávnění, povinnosti a garance, jak je výše uvedeno, nemají.“ (zvýraznění NSZ)
Státní zástupci mají z hlediska svého postavení blíže k soudcům (viz např. podmínky pro jmenování, kárná odpovědnost, systém vzdělávání, obdobnost a vzájemná uznatelnost závěrečných zkoušek, omezující podmínky ve výdělečné nebo vedlejší činnosti apod.) než k představitelům moci výkonné podle zákona č. 236/1995 Sb. Na tomto místě není třeba provádět podrobnější analýzu; toto je zřejmé již při zběžném nahlédnutí do právní úpravy.
Z výše uvedených důvodů tak navrhovaná právní úprava a její důvod nemohou obstát.

III. K nezávislosti státních zástupců:

Důvodem nezbytně přiměřeného materiálního zabezpečení soudců je zajištění jejich nezávislosti. Nezávislost je zcela přesně a výstižně Ústavním soudem deklarována jako principiální vlastnost soudů a soudců. Právě požadavkem na nedotknutelnost nezávislosti soudů je odůvodňována i nezměnitelnost platové úrovně jako předpokladu materiálního zabezpečení soudců, jehož omezení by se dotklo i uvedené nezávislosti atd.
Vlastností státního zastupitelství jako nenahraditelného veřejného žalobce v trestním řízení je a musí být jeho nezávislost obdobná nezávislosti soudní, což je základní podmínkou toho, aby nemohlo dojít k restrikci nezávislosti soudní moci
Význam garancí nezávislosti státního zástupce v posledních letech významně narostl s ohledem na zavádění tzv. konsensuálních prvků do trestní justice (rozšiřování možnosti uzavřít dohodu o vině a trestu, institut prohlášení viny, institut nesporných skutečností), které výrazným způsobem omezují rozsah dokazování v hlavním líčení. Při rozhodování o jejich využití soud pouze po prostudování spisového materiálu ověří výsledky přípravného řízení, aniž by prováděl vlastní dokazování, což znamená, že nároky na zabezpečení kvalifikovaného, odborného a pečlivého přístupu státního zástupce k dozoru v případném řízení se podstatně zvyšují. Obdobně je tomu v případě role státního zástupce při zajišťování tzv. práva na účinné vyšetřování, které v posledních letech aktivně prosazuje Evropský soud pro lidská práva a mezi jehož esenciální náležitosti patří i nezávislost orgánu, který jej garantuje.
Je nutno rovněž zohlednit, že nezávislost má vnitřní a vnější rozměr. Zatímco z hlediska vnitřní nezávislosti státní zástupce nemá srovnatelné postavení se soudy, neboť efektivita plnění úkolů veřejné žaloby vyžaduje lineární model řízení (a proti případnému zneužití vedoucího postavení zákon o státním zastupitelství nabízí záruky, např. v podobě možnosti odepřít nezákonný pokyn), v aspektu vnější nezávislosti je státní zastupitelství zcela srovnatelné se soudy.
V této souvislosti má kardinální význam, že státní zastupitelství je odpovědné za zákonnost přípravných řízení a zastupování veřejné žaloby před soudem i ve věcech politicky citlivých, které se mohou týkat všech úrovní – od komunální přes krajskou až po celostátní či dokonce unijní. Zásahy do jednou dosaženého a nezměněného konsensu na platové základě 90 % z platové základny pro soudce představují přímý zásah do vnější nezávislosti státního zastupitelství, a pokud by měly být připuštěny, státní zastupitelství bude napříště vystaveno tlaku, který ani nemusí být nějak artikulován, že podle jeho „výsledků“ bude v příštím roce také upraveno platové ohodnocení.
V praxi i v soudní judikatuře se rozlišuje povaha soudní nezávislosti a nezávislosti státního zastupitelství. Naproti tomu podle evropských zásad je nezávislost obou orgánů většinově srovnatelná. Státní zastupitelství je v Ústavě zařazeno pod výkonnou mocí, nicméně jeho faktická pozice byla Ústavním soudem i Nejvyšším správním soudem charakterizována jako pozice orgánu veřejné moci sui generis (viz výše).
Důležitá je také charakteristika kompetence státního zastupitelství ve srovnání s kompetencí soudu, kterou provedl Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 527/23, bodu 59 odůvodnění: „ústavní pořádek nebrání pravomoci orgánů státního zastupitelství činit vlastní hmotněprávní a skutkové závěry, a tím zvažovat hraniční jevy, jakož i posuzovat materiální naplnění znaků trestných činů. Z hlediska kompetencí nestanovuje ústavní pořádek z tohoto stavu žádné výjimky. Orgány státního zastupitelství jsou zásadně kompetentní dospět k jakémukoliv skutkovému či právnímu závěru ve stejném rozsahu jako soudy (s výjimkou obsaženou v čl. 40 odst. 1 LPS). Ačkoliv některé otázky ohledně praxe státního zastupitelství nemají vždy obecně přijímané odpovědi (k otázce vztahu presumpce neviny a podmínek podání obžaloby), nebrání to tomu, aby jim byla svěřena ochrana ústavních principů v přípravné fázi trestního řízení zásadně v plném rozsahu.“ (zvýraznění NSZ)
Státní zástupci v demokratickém a právním státě tedy zcela nepochybně mají mít z hlediska zajištění své nezávislosti obdobné záruky i v oblasti platové, jako mají soudci. Navrhovaná právní úprava je s tímto v rozporu.

IV. Hodnocení stávající právní úpravy Ústavním soudem:

Byť stávající právní úprava § 3 odst. 3 zákona o platu státních zástupců nebyla přímo předmětem jeho posuzování, přesto Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 17/10 kladně hodnotil v té době připravovanou stávající právní úpravu v odst. 64 svého odůvodnění: „Zákonodárce přistupuje opakovaně k negativním zásahům do platu státních zástupců - na rozdíl od ostatních státních zaměstnanců. Nutno proto zmínit obavy, že svými nekoncepčními kroky setře platové rozdíly mezi státními zástupci a jinými skupinami zaměstnanců státní sféry natolik, že ohrozí stabilitu fungování státního zastupitelství. Takový vývoj je těžko obhajitelný politickým cílem selektivních úspor ve státním rozpočtu, neboť by se dostal do rozporu s výše konstatovanými povinnostmi státu či doporučujícími mezinárodními dokumenty ["Like for judges, remuneration in line with the importance of the tasks performed is essential for an efficient and just criminal justice system. A sufficient remuneration is also necessary to reduce the danger of corruption of prosecutors." Zpráva Benátské komise o evropských standardech nezávislosti soudního systému: Část II - Státní zastupitelství, přijatá 17.-18. prosince 2010, studie č. 494/2008, bod 69]. V tomto kontextu Ústavní soud nepřehlíží, že vláda si odpovědnost uvědomuje, jak plyne ze snahy posílit platovou stabilitu v soustavě státního zastupitelství prostřednictvím vazby na platovou úroveň soudců od roku 2012 [sněm. tisk 341].“ (zvýraznění NSZ)
Nyní předložený návrh změny tak zjevně jde proti výše uvedenému přístupu, aniž by tato změna byla velmi podrobně zdůvodněna.

V. Neprojednání navrhované právní úpravy se zástupci soustavy státního zastupitelství:

Navrhovaná změna právní úpravy nebyla s představiteli státního zastupitelství předem projednána.
Demokratický právní stát je založen diskuzi a transparentnosti postupů orgánů veřejné moci. Tak podstatná otázka, jako je konstrukce výpočtu platů státních zástupců, nemá být připravována v utajení, jak se stalo v tomto případě. Soustava státního zastupitelství se o obsahu navrhované právní úpravy dozvěděla až po jejím rozeslání do meziresortního připomínkového řízení (samotné meziresortní připomínkové řízení takovým projednáním není). Projednání této právní úpravy předkladatelem se zástupci státního zastupitelství nic nebránilo, ani zde nebyly žádné jiné důvody, pro které by projednání nebylo možné realizovat.
Nově navrhovaná právní úprava je nepředvídatelná. Předkladatele k jejímu zpracování nic nenutilo; její potřeba nevyplývá ani z poslední série rozhodnutí Ústavního soudu ve věci soudcovských platů.
Netransparentní postup předkladatele je tak třeba hodnotit jako neférový přístup, který není hodný demokratického právního státu, a to tím spíše, že výsledek takového postupu představuje hrozbu pro právní stát, jak bylo vysvětleno výše.

VI. Praktické dopady navrhované změny:

Podstatné je též zmínit, v čem navrhovaná právní úprava spočívá a jaké budou její praktické dopady. Předkládaná změna od 1. 1. 2025 přinese:
- zvýšení platů soudců (v souladu s posledními nálezy Ústavního soudu, což je nesporné),
- na to navazující zvýšení platů představitelů podle zákona č. 236/1995 Sb. (politiků a v tomto zákoně uvedených představitelů moci výkonné), a to o 13,7 % (viz důvodovou zprávu na str. 7), ale současně
- faktické snížení platů státních zástupců (oproti stavu, pokud by změna právní úpravy nebyla), což vyvolává otázku, proč právě státní zástupci mají být postiženi či potrestáni a za co.
Důvodová zpráva (na str. 10) sice hovoří o tom, že „... snížení koeficientu používaného pro výpočet platu státních zástupců k poklesu absolutní výše platů státních zástupců“, nepovede, toto se ale jeví být neobhajitelné, pokud ostatním výše uvedeným skupinám osob placených z veřejných rozpočtů platy fakticky porostou (toto samozřejmě při vědomí argumentace uvedené výše). Nelze též odhlédnout od toho, že i u řady dalších kategorií státních zaměstnanců je plánován platový nárůst a platová restrikce vůči státním zástupcům má být trvalá. Přístup ve vztahu ke státním zástupcům je tak diskriminační.
Navrhované snížení platové základny státních zástupců je nekoncepční a selektivní. K takovému postupu neexistuje žádný racionální důvod, daný krok není řádně odůvodněn, narušuje princip proporcionality a platovou solidaritu tvořenou nynějším automatem.
K platové základně státního zástupce je dále nezbytné poznamenat, že platové ohodnocení je pro státní zástupce „konečné“. Státním zástupcům nenáleží žádné osobní ohodnocení, odměny či paušální náhrady. Stejně jako soudci i státní zástupci jsou zákonem omezeni v možnosti vykonávat jinou výdělečnou činnost, která je například přípustná u jiných povolání a jež se pak promítá i do výše důchodů, jak bylo připomenuto v nálezech Ústavního soudu. Doba výkonu jejich funkce je omezena věkem, přitom výše starobního důchodu tato omezení nikterak nezohledňuje. Výkon funkce státního zástupce, stejně jako výkon funkce soudce podléhá řadě dalších omezení, kterým nejsou podrobeni zaměstnanci v pracovním poměru. Služební poměry soudců i státních zástupců jsou v tomto směru prakticky identické.
Při hodnocení dopadů navrhované změny nelze odhlédnout ani od zřetelného snížení prestiže funkce státního zástupce oproti jiným tradičním právním profesím a z toho plynoucího rizika snížení zájmu o práci státního zástupce či odchodu těch nejlepších státních zástupců k soudům nebo do advokacie. Zájmem státu nepochybně je, aby dokázal přilákat do řad státních zástupců pokud možno nejlepší právníky, přičemž (ať se nám to líbí, nebo ne) i adekvátní platové ohodnocení je jedním z podstatných kritérií pro hodnocení atraktivity profese ze strany potenciálních uchazečů.
Navrhované snížení platové základny státních zástupců, jež vede ke zhoršení platových poměrů státních zástupců oproti platovým poměrům soudců, je tak zjevně neopodstatněné i z těchto důvodů.
V této souvislosti je třeba zdůraznit, že navrhovaná právní úprava, resp. důvodová zpráva neuplatňuje jako důvod platové restrikce u státních zástupců ekonomické hledisko (potřebu úspor); proto se k této otázce netřeba vyjadřovat. Lze dodat, že vláda České republiky předložila dne 30. září 2024 (tedy ve stejný den, kdy bylo zahájeno předmětné meziresortní připomínkové řízení) do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky návrh státního rozpočtu České republiky na rok 2025 (sněmovní tisk č. 805), který počítá s rozpočtovým navýšením prostředků na platy státních zástupců ve výši bez navrhované změny právní úpravy (str. 26 zprávy k návrhu státního rozpočtu).

VII. Mezinárodní doporučení a srovnání:

Kromě stanovisek Poradního výboru evropských prokurátorů citovaných pod bodem III. těchto připomínek je možno odkázat též i na Výbor ministrů Rady Evropy, který ve svém Doporučení CM/Rec (2000)19 o úloze veřejné žaloby v systému trestní justice zdůraznil, že členské státy by měly přijmout opatření, která zajistí, aby státní zástupci měli přiměřené podmínky služby, jako je odměna, funkční období a důchod, odpovídající jejich klíčové úloze, jakož i přiměřený věk odchodu do důchodu, a aby tyto podmínky byly upraveny zákonem [čl. 5 písm. d)].
Lze také poukázat na standardy Evropské komise pro demokracii prostřednictvím práva a Skupiny států proti korupci (GRECO). Benátská komise ve vztahu ke státním zástupcům uvedla, že stejně jako u soudců je pro účinný a spravedlivý systém trestního soudnictví nezbytné odměňování odpovídající významu vykonávaných úkolů; dostatečné odměňování je rovněž nezbytné pro snížení nebezpečí korupce státních zástupců [Zpráva Benátské komise o evropských standardech, pokud jde o nezávislost soudního systému: Část II - Státní zastupitelství, přijatá Benátskou komisí na jejím 85. plenárním zasedání (Benátky, 17.-18. prosince 2010), bod 69.]. Skupina GRECO při mnoha příležitostech zdůraznila význam řádného odměňování různých profesních skupin včetně státních zástupců a soudců jako klíčových aktérů trestního řízení.
Studie Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) o nezávislosti státních zástupců ve východní Evropě, střední Asii a asijsko-pacifickém regionu zdůraznila, že státní zástupci musí být adekvátně odměňováni, a to v souladu se zásadní úlohou, kterou hrají v systému trestního soudnictví. Jejich platy by měly být srovnatelné s platy soudců, zejména na začátku jejich kariéry, aby přilákaly nejkvalifikovanější studenty a odborníky [Studie OECD o nezávislosti státních zástupců ve východní Evropě, střední Asii a asijsko-pacifickém regionu (2020), oddíl 3.3, strana 148].
Ze srovnání s evropskými demokratickými státy vyplývá, že platové ohodnocení státních zástupců a soudců je obdobné, ne-li zcela shodné.
I tyto skutečnosti tak hovoří pro zachování stávajícího stavu, kdy platová diference ve výši 10 % mezi platovou základnou soudců a platovou základnou státních zástupců je většinově akceptovaná.

Vážený pane místopředsedo vlády, věřím, že výše uvedené argumenty povedou k přehodnocení navrhované právní úpravy a k ponechání stávajícího znění § 3 odst. 3 zákona o platu státních zástupců.
Akceptováno.

Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí

Čl. II
Nejvyšší soud

JUDr. Petra Polišenská, : petra.polisenska@nsoud.cz
Po prostudování předloženého návrhu Vám sděluji, že se Nejvyšší soud v této věci připojuje k připomínkám, které uplatnilo Nejvyšší státní zastupitelství, a které byly Nejvyšším státním zastupitelstvím vloženy do elektronické knihovny legislativního procesu (eKLEP) dne 4. 10. 2024 pod sp. zn. 1 SL 359/2024 – 16. S těmito uplatněnými připomínkami Nejvyššího státního zastupitelství, týkajícími se změny způsobu výpočtu platové základny platů státních zástupců – z 90% platové základy soudců na 83,3% platové základy soudců, Nejvyšší soud zcela souhlasí.

Současně se Nejvyšší soud rovněž vyjadřuje k uplatněné připomínce JUDr. MgA. Michala Šalomouna, Ph.D., ministra pro legislativu a předsedy Legislativní rady vlády, k předloženému materiálu, která byla vložena do eKLEP dne 1. 10. 2024, a která se týkala návrhu na revizi výše některých paušálních náhrad soudců a státních zástupců (například na reprezentaci či odbornou literaturu), a jeví se dle vyjádření připomínkujícího místa jako neúměrně vysoká. K této připomínce Nejvyšší soud uvádí, že víceúčelová paušální náhrada výdajů dle ustanovení § 32 odst. 1 písm. a) zákona č. 236/1995 Sb., která se týká výdajů na reprezentaci a odbornou literaturu, činí pro soudce od 1. 7. 2024 konkrétně částku 6 700,- Kč měsíčně. Tato částka se nemůže jevit jako bezúčelně vysoká, a to s ohledem na současnou cenovou hladinu pro zajištění těchto položek, které jsou naprosto nezbytné pro běžnou soudcovskou činnost. S dodatečným návrhem ministra pro legislativu a předsedy Legislativní rady vlády tedy Nejvyšší soud zásadně nesouhlasí.

Akceptováno.

Otázka úpravy náhrad výdajů soudců není předmětem této novely a doporučující připomínka ministra pro legislativu nebyla akceptována.

Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí

Čl. II
Nejvyšší správní soud

JUDr. Karel Šimka (bez kontaktu)

Zákon o platech ústavních činitelů platí již téměř tři desetiletí a vycházel původně z jednoduché myšlenky – plat řadového poslance či senátora měl odpovídat nevyššímu dosažitelnému platu ve státní správě. Platová základna, od níž se všechny platy představitelů, soudců a dalších ústavních činitelů přímo či nepřímo (jako např. u státních zástupů – odkazem na soudce) odvíjejí, byla v původním znění zákona definována jako „souhrn nejvyššího platového tarifu a maximální výše osobního příplatku stanovených zvláštním předpisem pro zaměstnance ministerstev“. Tato myšlenka vycházela z představy, že běžný ústavní činitel (typicky řadový poslanec či senátor) má mít plat zásadně aspoň stejný, a rozhodně ne nižší než nejlépe placený státní úředník. Zmíněnou představu považujeme za nosnou i v dnešní době, i když byla mezitím opuštěna. Zrcadlí totiž pomyslnou hierarchii významu uvnitř systému veřejné moci. Na jejím vrcholu stojí ústavní činitelé (typicky zákonodárci, ale i představitelé moci výkonné, ať již její vládní složky či složek nevládních, a soudci). Státní úředníci mají být v této platové hierarchii placeni obecně vzato nikoli lépe než ústavní činitelé, neboť jsou pouhými „služebníky“ politické moci reprezentované ústavními činiteli ve třech státních mocích.
Uvedená představa byla ovšem opuštěna a platová základna se začala nově odvíjet od průměrného platu, nejprve ve veřejné sféře, později v ekonomice obecně. V souvislosti s touto změnou vyvstala otázka, jaký násobek průměrné mzdy má být základem pro určení platů ústavních činitelů jako platová základna. Vlivem politických okolností, jež není vhodné z pozice soudu komentovat, a na ně navazující dlouhé řady rozhodnutí Ústavního soudu došlo k erozi (snížení) platové základny nesoudcovských složek ústavních činitelů, tedy zejména poslanců a senátorů a představitelů moci výkonné. Původní myšlenka platové hierarchie, jak byla popsána shora, byla samovolně a bez jakýchkoli koncepčních a věcných debat opuštěna.
Současný platný právní stav i právní stav po navrhované úpravě se vyznačují tím, že z právní úpravy není patrná žádná řídící myšlenka, jíž by bylo nastavení poměrů platů mezi ústavními činiteli a zbytkem pracovníků placených z veřejných prostředků vedeno. Dvojkolejnost platové základy (vyšší pro soudce a nižší zejména pro představitele) vyvolává – lidsky pochopitelnou – nevoli a pocit nespravedlivosti mezi nesoudcovskou částí ústavních činitelů. Ta se pak promítá do snahy „srovnat“ s erozí postiženou platovou úrovní i ty osoby kromě soudců (na něž takové opatření s ohledem na judikaturu Ústavního soudu nelze uplatnit, a návrh zákona to také plně respektuje), které doposud měly své platy odvozeny od vyšší soudcovské platové základny. Takovými osobami jsou státní zástupci odměňovaní podle zákona o platech státních zástupců (a také nepřímo, v důsledku řetězce odkazů, i právnicky kvalifikovaní zaměstnanci Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, viz § 16 odst. 2 a 4 zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových; otázkou je, zda jde o úmysl navrhovatele). Právě z tohoto důvodu navrhovaná novela zasahuje do právní úpravy platů státních zástupců, a to s následujícím argumentem: „Navrhovaným opatřením se sleduje dosažení jednotného určení výše platové základny s dalšími představiteli moci výkonné, k níž náleží též státní zástupci.“
Navrhovaná úprava zákona o platech státních zástupců se pohybuje v rámci ústavně vymezeného prostoru pro politickou úvahu zákonodárce, avšak vykazuje rysy překotně zaváděné změny bez důkladného promyšlení souvislostí. Platy státních zástupců jsou zákonnou úpravou zakotveny na 90 % platů soudců již od roku 1997, kdy nabyl účinnosti zákon o platech státních zástupců. Tento poměr se nezměnil ani v souvislosti se změnami v konstrukci platové základy ústavních činitelů (přechodem od odvození od nejvyššího dosažitelného platu ve státní správě k odvození od trojnásobku průměrného platu ve veřejné sféře, resp. později v ekonomice obecně).
Změna de facto snižující platovou úroveň ve státním zastupitelství o ca 7,5 % nynější úrovně bez změny pravomocí a odpovědnosti státních zástupců je výrazným zásahem do dlouhodobě neměnného právního rámce fungování státního zastupitelství a měla by být před případným přijetím podrobena důkladné politické a věcné debatě. Ať chceme nebo ne, plat bývá zásadním motivačním faktorem při výkonu jakékoli práce. Uvedené opatření povede k určitému poklesu atraktivity profese státního zástupce ve srovnání s jinými kvalifikovanými právnickými profesemi (soudce, advokát, notář, soudní exekutor). Střednědobě lze předpokládat odchody některých nejkvalitnějších státních zástupců do jiných právních profesí a celkový pokles průměrné odborné úrovně státních zástupců, jakož i nárůst odcizení státních zástupců od „zbytku“ představitelů státní moci.
Pokud by měly být zásahy do platů státních zástupců provedeny (a je jistě věcí zákonodárce, zda je provede a případně jakým způsobem), měly by být součástí širší a důkladněji promyšlené změny systému odměňování ústavních činitelů činěné s vědomím jejích pravděpodobných dopadů. Jádrem problému přitom není samo o sobě odměňování státních zástupců, nýbrž shora již zmíněná nežádoucí a zákonodárcem zjevně historicky nezamýšlená dvojkolejnost platové základny na jedné straně soudců a na druhé straně ostatních ústavních činitelů. Namísto neustálého „závodu ke dnu“ v podobě soustavné eroze platů nesoudcovské části ústavních činitelů by proto mělo být i u nich, tedy zejména u poslanců, senátorů či členů vlády, uznáno, že jejich práce má zcela zásadní společenskou důležitost, typově ne menší ani ne větší než práce soudců, a že tomu má odpovídat i odměna za ni. Bez ohledu na obecně jistě nezpochybnitelnou potřebu sanovat veřejné rozpočty, jíž je návrh zákona odůvodněn, by tedy měla být platová základna i u nesoudcovské části ústavních činitelů i nadále odvozena od původně zákonodárcem určeného trojnásobku průměrné mzdy v ekonomice. Dvojkolejnost platové základny a s ní spojené navazující problémy, mj. i platového režimu státních zástupců, by tím byly odstraněny.
Akceptováno.

Čl. II
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

JUDr. Kristýna Eichmeierová, tel. 542 167 740.
E-mail: kristyna.eichmeierova@uohs.cz
Současný stav navázání výše platu státních zástupců na základnu platu soudců, a to právě s desetiprocentním rozdílem, považuji za ustálenou a všeobecně přijímanou praxi a neshledávám žádné racionální důvody k její změně. Tvrzení, že „…navrhovaným opatřením se sleduje dosažení jednotného určení výše platové základny s dalšími představiteli moci výkonné, k níž náleží též státní zástupci…“ rovněž nepovažuji za přesvědčivé. Státní zastupitelství je nezávislý orgán vykonávající spravedlnost ve veřejném zájmu, který se svou činností a nezávislostí vyčleňuje od závislé činnosti orgánů veřejné moci a přibližuje se soudní nezávislosti, neboť v trestní oblasti je předstupněm výkonu moci soudní. Zastávám tedy názor, že postavení státních zástupců má svým charakterem daleko blíže k postavení soudců nežli představitelů moci výkonné a navrhovaná právní úprava tak není řádně odůvodněná ani žádoucí.
Akceptováno.

Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí

Čl. II
Česká advokátní komora

JUDr. Johan Justoň (juston@cak.cz, 273 193 170)
V ust. § 3 odst. 3 zákona o platu státních zástupců dochází ke změně spočívající ve způsobu výpočtu platové základny státních zástupců, a to z 90 % platové základny soudců na 83,3 % platové základny soudců.
Dle důvodové zprávy toto snížené číselné vyjádření podílu platové základny státních zástupců na platové základně soudců ze současné hodnoty 90 % na hodnotu 83,3 % má za cíl dosažení jednotného určení výše platové základny s dalšími představiteli moci výkonné, k níž náleží též státní zástupci. Důvodová zpráva dále uvádí, že vzhledem k předpokládanému nominálnímu nárůstu platů soudců od 1. ledna 2025 nepovede přitom toto snížení koeficientu používaného pro výpočet platu státních zástupců k poklesu absolutní výše platů státních zástupců.
Česká advokátní komora s touto legislativní změnou nesouhlasí z důvodů níže uvedených:
Význam nezávislosti státního zástupce při posuzování jednotlivých případů, ať již v přípravném řízení, kdy na jeho úvaze závisí, zda bude zahájeno trestní stíhání, či ve fázi jeho rozhodování o tom, zda jsou dány důvody k podání obžaloby či nikoliv, nelze jakkoliv zpochybnit. Jistě lze konstatovat, že jak z Ústavy, tak ze zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, ale i ze samotné zásady rovnosti účastníků řízení a zásady spravedlivého procesu plyne požadavek nezávislého výkonu funkce státního zástupce, a to v rámci soustavy státního zastupitelství, která jakožto zvláštní samostatný orgán sui generis plní ústavou a zákonem stanovený úkol vlastní pouze tomuto orgánu státní moci. Míra odpovědnosti státních zástupců je zcela markantní, neboť je to právě státní zástupce, kdo je v průběhu vyšetřování dominus litis, kdo udává směr řízení a jeho taktiku, neboť je to právě on, kdo je v průběhu vyšetřování odpovědný za naplňování zájmu státu na vedení trestního řízení a na jeho efektivitě, a kdo pak zájmy státu zastupuje v řízení před soudem.
Proto argument předkladatele, že touto úpravou má dojít ke sjednocení vymezení výše platové základny u státních zástupců a u dalších představitelů moci výkonné podléhajících režimu zákona č. 236/1995 Sb., nepovažujeme za zcela správný, neboť se domníváme, že nelze státní zástupce takto jednoduše vnímat jen jako moc výkonnou, a to bez dalšího. Jak již v minulosti judikoval Ústavní soud, samotný fakt, do jaké moci je státní zastupitelství zařazeno, je sice významný, ale rozhodně to není fakt odpovídající na všechny otázky. Spíše je třeba klást si otázku, jaká je role státního zástupce a jeho význam než jen vnímat to, že je součástí moci výkonné, neboť fakticky rozdíly mezi postavením soudců a státních zástupců jsou zanedbatelné. Státní zástupci mají velmi podobné záruky nezávislosti jako soudci, což konstatoval Ústavní soud v rozhodnutí, které se týkalo platu Nejvyššího kontrolního úřadu.
Činit legislativní změny v platech pouze na základě organizačního zařazení dané instituce je nesprávné. Domníváme se, že platové ohodnocení by mělo především vycházet z principů, na kterých stojí zásady odměňování za vykonanou práci, tedy by mělo být stanoveno především s přihlédnutím ke složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků.
Státní zástupci navíc musí splňovat obdobné předpoklady výkonu funkce jako soudci, především pak podmínku bezúhonnosti a morálních vlastností, a jsou také vázáni obdobnými povinnostmi a omezeními v souvislosti s výkonem jejich funkce, které jsou důsledkem vysokých odborných a etických požadavků na osoby tyto funkce zastávající, mezi něž patří omezení výkonu jiných funkcí, povolání a výdělečných činností, omezení některých politických práv, povinnost podávat prohlášení o majetku, zákonná povinnost mlčenlivosti, povinnost zachovávat vysoké profesní standardy a v neposlední řadě jejich kárná odpovědnost. Požadavky na výkon těchto funkcí a omezení z nich vyplývající jsou a musí být reflektovány v nastavení platového zabezpečení soudců i státních zástupců obdobně.
Samozřejmě vyvstávají otázky ohledně praktického dopadu navrhované změny. Je zcela zřejmé, že má dojít k zákonnému zvýšení platů soudců v souladu s posledními nálezy Ústavního soudu a na to navazující zvýšení platů představitelů podle zákona č. 236/1995 Sb., tedy politických představitelů a dalších osob moci výkonné podléhající režimu zmíněného zákona. Má se jednat o navýšení 13,7 %, jak uvádí důvodová zpráva: „Návrh zákona je spojen s dopady na státní rozpočet. Pro kalendářní rok 2025, tedy první rok účinnosti navrhovaného předpisu, činí předpokládané navýšení nákladů na platy soudců oproti roku 2024 celkem 813 milionů Kč (meziročně jde o navýšení objemu prostředků o 13,7 %) a navýšení prostředků na platy státních zástupců oproti roku 2024 představuje 109 milionů Kč (meziročně o 5,23 %). U představitelů státní moci činí dodatečné náklady pro rok 2025 oproti roku 2024 celkem 31 milionů Kč (jde o meziroční navýšení o 13,7 %). Těžko lze tedy rozumět důvodu navrhovaného snížení platové základny státních zástupců, které se jeví opravdu jako nesystematické a nekoncepční a dovolujeme si i konstatovat, že diskriminační a pro státní zástupce demotivující.
Z výše uvedených důvodů proto navrhujeme část druhou z návrhu zákona vypustit
Akceptováno.

Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí

Čl. II
Českomoravská konfederace odborových svazů

Jan Čermák, tel.: +420 733 619 156, e-mail: pravni@cmkos.cz
Cílem tohoto návrhu zákona je především v návaznosti na rozhodnutí Ústavního soudu vrátit původní výpočet platové základy pro soudce, tzv. „trojnásobek“. Zároveň však je navrhována změna způsobu výpočtu platové základny platů státních zástupců – z 90% platové základy soudců na 83,3% platové základy soudců, a to pouze s odkazem na to, že státní zastupitelství spadá podle Ústavy do moci výkonné. Další odůvodnění uvedeno není. K tomuto záměru si dovolujeme připomenout následující:
a) Dosavadní právní úprava (90 %) je racionální, dlouhodobě v odborné veřejnosti nesporná a odpovídající mezinárodním standardům.
b) Důvod změny spočívající v příslušnost k moci výkonné bez dalšího rozvedení či dalších doplňujících odůvodnění působí povrchně, nepřesvědčivě a nevyrovnává se s odůvodněními, pro která byla přijata stávající právní úprava.
c) Státní zastupitelství není správním orgánem, nýbrž orgánem sui generis, což potvrdily i Ústavní soud (nález Pl. 17/10) nebo Nejvyšší správní soud (např. 6 As 58/2004).
d) Současná právní úprava (90 %) byla v době přípravy kladně hodnocena i Ústavním soudem v nálezu Pl. 17/10.
e) I v nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 14/15 je uvedeno, že státní zástupci mají (včetně platového ohodnocení) velmi podobné záruky nezávislosti jako soudci.
Státní zástupci mají z hlediska svého postavení blíže k soudcům (např. omezující podmínky ve výdělečné činnosti, veřejném působení apod.), než ve vztahu k představitelům státní moci (politickým úředníkům).
f) Navrhovaná změna právní úpravy nebyla s představiteli státního zastupitelství předem projednána.
g) Navrhována změna prakticky znamená od 1. 1. 2025 zákonné zvýšení platů soudců (v souladu s posledními nálezy Ústavního soudu), na to navazující zvýšení platů politiků (představitelů státní moci), ale faktické snížení platů státních zástupců. K tomuto rozdílnému zacházení není žádný důvod.
h) Návrh změny neuplatňuje jako důvod ekonomické hledisko (potřebu úspor) – mimo státních zástupců se ostatním návrhem zákona dotčeným osobám „přidává“ (viz předchozí bod).
i) V evropských demokratických státech je platové ohodnocení státních zástupců a soudců obdobné, ne-li zcela stejné.
j) Mezinárodní doporučení v této věci obsahuje Stanovisko č. 9 Poradního výboru evropských prokurátorů pro Výbor ministrů Rady Evropy ze dne 17. 12. 2014, CCPE(2014)4Final, o Evropských normách a zásadách týkajících se veřejné žaloby, obsahující tzv. Římskou chartu. V bodě 53 odůvodnění se výslovně píše: „Blízkost a komplementární povaha poslání soudců a veřejných žalobců vytváří shodné požadavky a garance v otázce jejich statusu a podmínek výkonu služby, jmenovitě jejich přijímání, vzdělávání, kariérního rozvoje, odměňování, disciplíny a překládání (což může být učiněno pouze na základě zákona nebo s jejich souhlasem).“
ČMKOS z výše uvedených důvodů požaduje zachování stávající právní úpravy výpočtu platové základny platů státních zástupců spočívající v přímé vázanosti na platovou základnu soudců ve výši 90 %.
Akceptováno.

Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí

Důvodová zpráva
Úřad národní rozpočtové rady

Anna Urbanová MBA, anna.urbanova@unrr.cz, tel: 774 147 558
Národní rozpočtová rada upozorňuje, že návrh zákona znamená faktické navýšení platů dotčených představitelů. Předpokládané navýšení nákladů na platy soudců činí oproti roku 2024 celkem 813 milionů Kč (meziročně jde o navýšení objemu prostředků o 13,7 %) a navýšení prostředků na platy státních zástupců oproti roku 2024 představuje 109 milionů Kč (meziročně o 5,23 %). U představitelů státní moci činí dodatečné náklady pro rok 2025 oproti roku 2024 celkem 31 milionů Kč (jde o meziroční navýšení o 13,7 %). Jedná se tak o nezanedbatelný dopad do veřejného rozpočtu. Z předložených materiálů však nevyplývá, z jakých prostředků budou tyto výdaje kryty, či zda jsou obsaženy v návrhu státního rozpočtu na rok 2025. NRR požaduje doplnit zdroj financování této úpravy.
Vysvětleno.

Podle vyjádření Ministerstva financí je s dopady na státní rozpočet již kalkulováno i s tím, že v případě platové základny státních zástupců dojde k zachování stávající relace k platové základně soudců.

Do důvodové zprávy se doplňuje věta: „Návrh státního rozpočtu pro rok 2025 s dopady navýšení platových základen soudců, představitelů a státních zástupců podle vyjádření Ministerstva financí již počítá.“

Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí

Nad rámec
Úřad pro ochranu osobních údajů

Vít Zvánovec, legislativa@uoou.gov.cz
tel.: 234 665 323 a 605 446 175
K důvodové zprávě
1. Obecná část by měla vyjasnit vztah zákona o platu s jinými právními předpisy. Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Tato otázka je v doktríně sporná, a proto je vhodné zveřejnit názor předkladatele. Podle části doktríny je představitel absolutně vyloučen z funkčních požitků podle jiného zákona, neboť zákon o platu pro plat a požitky představuje úplnou a komplexní úpravu. Podle opačného názoru subsidiární právní úprava není vyloučena.
Konkrétně jde o to, že novela zákona o státní službě slovy „podle jiného zákona“ odkazuje na § 53 odst. 2 ZZOÚ. Podle něho místopředseda ÚOOÚ zastupuje předsedu ÚOOÚ pouze v jeho nepřítomnosti. Z toho by šlo dovodit, že funkční požitky podle § 114a zákona o státní službě náleží místopředsedovi ÚOOÚ jen po dobu nepřítomnosti předsedy ÚOOÚ. Podle prvního názoru je v případě zastupování předsedy ÚOOÚ čerpání funkčních požitků místopředsedou nepřípustné, ačkoliv místopředseda ÚOOÚ je rovněž představitelem státu, takže takový dopad by byl nežádoucí.
K jednotlivým ustanovením
2. V článku I se doplňují body 3 a 4, které znějí:
„3. V § 27 odst. 2 se za slovo „Předsedovi“ vkládají slova „a místopředsedovi“.
4. V § 27 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4) Místopředsedovi Úřadu pro ochranu osobních údajů náleží naturální plnění podle § 6 odst. 1 písm. c).“.“ Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Novelou zákona o státní službě byl vložen § 114a, zvláštní ustanovení o funkčních požitcích některých představených. V důvodové zprávě je uvedeno, že podle části druhé (Úprava platů a dalších požitků ústavních funkcionářů a některých pracovníků ústředních orgánů státní správy a dalších orgánů) článku V (Pracovníci) § 6 zákona č. 10/1993 Sb., mají vedoucí ústředních orgánů, náměstci ministrů a vedoucích ústředních orgánů právo na bezplatné používání služebního vozidla s přiděleným řidičem i bez něho k výkonu funkce nebo v souvislosti s ním a k umožnění styku s rodinou a na bezplatné zřízení a používání jedné účastnické telefonní stanice k zajištění okamžité dosažitelnosti v pracovní i mimopracovní době.
Z hlediska původní úpravy zákona o státní službě náležela uvedená naturální plnění vedoucímu služebního úřadu, který je ústředním správním úřadem, zástupci vedoucího služebního úřadu, který je ústředním správním úřadem, podle zvláštního zákona, zástupci vedoucího služebního úřadu, který je ústředním správním úřadem, podle § 9 odst. 7 zákona o státní službě nebo podle zákoníku práce, náměstkovi pro státní službu, státnímu tajemníkovi, náměstkovi člena vlády a náměstkovi pro řízení sekce.
V rámci novely zákona o státní službě byly nároky na naturální plnění vrchních ředitelů sekcí (dosud náměstků pro řízení sekce) zachovány. Za účelem zpřehlednění byly nároky na naturální plnění týkající se nejvyššího státního tajemníka, státního tajemníka, vrchního ředitele sekce, vedoucího služebního úřadu, který je ústředním správním úřadem, zástupce vedoucího služebního úřadu, který je ústředním správním úřadem, podle § 9 odst. 7, podle zákoníku práce nebo podle jiného zákona, zapracovány přímo do textu zákona o státní službě.
Z důvodu jednosti se navrhuje tato změna, aby nebyli z výčtu vynecháni místopředsedové ÚOOÚ, kteří jsou zástupci vedoucího služebního úřadu, který je ústředním správním úřadem. Navržená právní úprava odstraňuje pochybností uvedené výše. Narozdíl od úpravy v zákoně o státní službě by byl nárok bez přiděleného řidiče, a to i s ohledem na velikost ÚOOÚ.
Vysvětleno. Nad rámec.

Připomínkové místo na připomínce trvá.

Obecně v otázce náhrad souhlasíme s dodatečně zaslaným stanoviskem Ministerstva vnitra, totiž, že případné požitky náleží přímo ze zákona č. 10/1993 Sb., neboť ten je přiznává na základě organizační struktury organizace, ve které osoba vykonává funkci. To, že samotná povaha právního postavení takové osoby nemůže být zároveň výkonem funkce podle zákona č. 236/1995 Sb. a výkonem státní služby, na tom nic nemění.

V případě, že by připomínkovému místu věcně příslušné Ministerstvo financí sdělilo, že z nějakého důvodu pro daný účel nelze zákon č. 10/1993 Sb. použít, je předkladatel v budoucnu o úpravě zákona č. 236/1995 Sb. jednat. Nikoliv však v rámci přípravy této věcně úzce zaměřené novely, jejíž rozsah byl ostatně předsedovi Legislativní rady vlády již věcně vymezen pro účely rozhodnutí o neprovedení hodnocení dopadů podle Obecných zásad.

1. Ačkoliv není tato obecná koncepční otázka přímo předmětem dotčené novely, doplnil předkladatel do důvodové zprávy následující odstavec, který se vztahuje ovšem ke konkrétní novelou řešené otázce:

„Úprava náhrad výdajů představitelů státní moci má, s ohledem na povahu výkonu funkce, která je kvalitativně odlišná od výkonu závislé činnosti, podobu poskytování náležitostí, jež je speciálně upravena zákonem č. 236/1995 Sb. Vzhledem k tomu, že výkon funkce v uvedeném smyslu je součástí výkonu veřejné moci, uplatní se princip enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí tak, že nebude možné představiteli poskytovat jiná plnění bez dalšího. V případě poskytování náležitostí prezidentu republiky je situace nadto specifická tím, že se poskytuje zvláštní konsolidovaná paušální náhrada výdajů.“

Nelze se vyjadřovat ke konkrétní situaci místopředsedy ÚOOU, neboť jeho postavení není předmětem návrhu. Máme nicméně za to, že místopředsedovi ÚOOU náleží náhrady tak, jak jsou uvedené v § 26 zákona č. 236/1995 Sb., bez ohledu na to, zda zastupuje předsedu nebo ne. Ustanovení zákona o státní službě na tom nic nemění, neboť předseda a místopředseda ÚOOU jsou představiteli podle zákona č. 236/1995 Sb., nikoliv státními zaměstnanci.

2. Jedná se o požadavek úpravy nad rámec návrhu, který v tomto okamžiku nebyl projednán s Ministerstvem vnitra ani s Ministerstvem financí, přičemž je pro daný účel nejasné, zda by vůbec bylo možné dovozovat nárok na plnění za zákona o státní službě u osob, které nejsou státními zaměstnanci. O budoucí úpravě je možné vést diskusi, ovšem nejdříve po získání stanoviska sekce pro státní službu Ministerstva vnitra.