Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNDAQDAQYR najdete zde
ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA Z HODNOCENÍ DOPADŮ REGULACE
ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA Z HODNOCENÍ DOPADŮ REGULACE
k návrhu vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 273/2021 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady
2024
Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace
SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA
1. Základní identifikační údaje
Název návrhu: Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady
Zpracovatel / zástupce předkladatele:
Ministerstvo životního prostředí
Předpokládaný termín nabytí účinnosti
(v případě dělené účinnosti rozveďte):
1. ledna 2025 (legislativně technické části návrhu)
1. ledna 2026 (oddělené soustřeďování biologických odpadů)
Implementace práva EU: |X| ANO |_| NE. Pokud ano, uveďte: směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic
- termín stanovený pro implementaci: není relevantní
- zda jde návrh nad rámec požadavků stanovených předpisem EU: |_| ANO |X| NE
2. Cíl návrhu vyhlášky
Legislativně technické části úpravy (v RIA nehodnoceno)
· Evidence a ohlašování – úprava aspektů dle podnětů z praxe během přechodného období v letech 2021–2024, cílem je zajistit hladký přechod na nový způsob vedení průběžné evidence a ohlašování souhrnných údajů z ní ze strany původců odpadů od 1. 1. 2025.
· Recykláty ze stavebních a demoličních odpadů – prodloužení přechodného období pro kritéria pro ukončení režimu odpadu pro recykláty ze stavebních a demoličních odpadů do konce roku 2027. Přechodné období má jinak skončit 31. prosince 2024, nicméně dosud nebyla vydána komplexní právní úprava konce režimu odpadu pro tyto materiály.
· Zařízení, která zpracovávají vedlejší produkty živočišného původu – odstranění duplicity některých ustanovení přímo použitelných předpisů EU a úpravy ve vyhlášce, kdy se v některých případech vyskytují odchylky v povinnostech. Nově je zvolen pouze režim přímo použitelných EU předpisů.
Oddělené soustřeďování biologických odpadů (hodnoceno v RIA)
· Rozšíření povinnosti obcí zajistit oddělený sběr kromě rostlinné složky bioodpadů také pro biologické odpady živočišného původu. Současně se zachovává možnost nahradit podstatnou část kapacity pro biologické odpady systémem komunitního kompostování.
Specifické cíle pro úpravu biologických odpadů
· Cílem je skrze zajištění oběhovosti biologicky rozložitelných komunálních odpadů přispět k plnění cílů pro komunální odpady v oblasti odpadového a oběhového hospodářství, tzn. minimalizovat skládkování tohoto využitelného odpadu.
· Umožnit rozvoj energetického využití bioodpadu – výroby bioplynů a biometanu v souladu s aktualizací Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu (NKEP).
· Zachovat a rozvíjet možnosti využití bioodpadu v zemědělství – kompostování.
3. Agregované dopady návrhu vyhlášky
3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: |X| ANO |_| NE
· SFŽP – příjmy z poplatku za skládkování (BRKO) 328 mil. Kč v roce 2024, propad až na 193 mil. Kč v roce 2026 a trend na 60 mil. Kč v roce 2029.
3.2 Dopady na mezinárodní konkurenceschopnost ČR: |_| ANO |X| NE
3.3 Dopady na podnikatelské prostředí: |X| ANO |_| NE
· Provozovatelé skládek – příjem za ukládání bioodpadu na skládku 958 mil. Kč v roce 2024, propad až na 260 mil. Kč v roce 2026 a klesající trend na 45 mil. Kč v roce 2029.
· Provozovatelé kompostáren – předpokládá se intenzifikace sběru a objemu produkce bioodpadu rostlinného původu - dostatek bioodpadu pro tvorbu kompostu.
· Provozovatelé bioplynových stanic – v delším horizontu se předpokládá zajištění cca 600 tis. tun ročně objemu BRKO pro zpracování na bioplyny a biometan, vyšší zisky z prodeje plynů k jejich energetickému využití.
· Předpokládají se dále pozitivní dopady na podnikatelské prostředí, pokud jde o snížení duplicity požadavků pro zařízení, která zpracovávají vedlejší produkty živočišného původu. Prodloužení přechodného období pro konec odpadu pro recykláty ze stavebních a demoličních odpadů umožní využívat tyto recyklované materiály nadále mimo režim odpadů, čímž se zamezí nákladům, které by musely být jinak vynaloženy na nové primární materiály a současně na nakládání se stavebními a demoličními odpady jako s odpady.
3.4 Územní dopady včetně dopadů na územní samosprávné celky: |X| ANO |_| NE
· Bilance nákladů obcí na zajištění odděleného sběru bioodpadů živočišného původu a kuchyňského bioodpadu po odečtení úspor za odklonění bioodpadů ze směsného komunálního dopadu představuje v roce 2026 o 14 až 24 % vyšší náklady spojené s nakládáním obcí s bioodpady. Důvodem negativní bilance je, že cca třetina skládkovaných komunálních odpadů je ukládána se sníženou sazbou na základě výjimky pro obce, což značně slevuje skládkování, tzn. cena skládkování nereflektuje negativní dopady skládkování a není dostatečným cenovým signálem pro realizaci udržitelnějších alternativ na tržním základě.[footnoteRef:2] [2: Sazba za využitelné odpady roste z 1250 Kč/t v roce 2024 na 1850 Kč/t v roce 2029, sazba v rámci výjimky je 500 Kč/t, výjimka je limitovaná množstvím na obyvatele v tunách, která se každoročně zpřísňuje.]
· Náklady obcí na nakládání s bioodpady ve směsném komunálním odpadu - 3,5 mld. Kč v roce 2024, v roce 2026 propad až na 1,2 mld. Kč, poté klesající trend na 282 mil. Kč v roce 2029.
· Náklady obcí na oddělený sběr bioodpadů – 1,4 až 1,8 mld. Kč v roce 2024, v roce 2026 nárůst na 4,9 až 6,3 mld. Kč v roce 2026, poté rostoucí trend na 7,5 až 9,6 mld. Kč v roce 2029.
· Celkovou finanční bilanci však mohou obce vylepšit investicemi a provozem bioplynových stanic, a tedy prodejem energií.
· Obce, na jejichž území se nachází skládka – příjmy z poplatku za skládkování bioodpadů 185 mil. Kč v roce 2024, od roku 2026 propad až na 68 mil. Kč a klesajícími výnosy na 15 mil. Kč v roce 2029.
3.5 Sociální dopady: |_| ANO |X| NE
3.6 Dopady na rodiny: |_| ANO |X| NE
3.7 Dopady na spotřebitele: |X| ANO |_| NE
· Průměrná výše poplatku za sběr a svoz odpadu je 660 Kč / osoba / rok v obcích, kde se platí paušální poplatek, poplatky pokrývají průměrně jen 60 % skutečných nákladům obcí spojených s komunálními odpady. Návrh může představovat navýšení místních poplatků ze strany obcí, nicméně náklady obcí na implementaci budou částečně pokryty snížením nákladů na skládkování směsného komunálního odpadu. Pozitivní dopady na spotřebitele můžeme však očekávat v obcí, kde je svoz směsného komunálního odpadu hrazen občany dle objednané kapacity, protože v souvislosti s odklonem bioodpadů ze směsného komunálního odpadu může dojít ke snížení objemu odpadu a tím i ke snížení velikosti nádoby či četnosti svozu. Přenesení nákladů obcí na nakládání s odpady na občany je nicméně v jejich působnosti.
· Návrh předpokládá změnu spotřebitelského chování – zejm. oddělený sběr biologicky rozložitelných odpadů živočišného původu.
3.8 Dopady na životní prostředí: |X| ANO |_| NE
· Návrh skrze odklonění bioodpadu ze směsného komunálního odpadu, což v současnosti tvoří 30 % hmotnosti směsného komunálního odpadu ukládaného na skládky, zásadně přispěje ke splnění přispění opětovného použití a úrovně recyklace komunálních odpadů dle zákona o odpadech a dále k posunu na trajektorii ke konci skládkování v roce 2030. Návrh směřuje k trendu míry vytřídění z celkové produkce bioodpadů v komunálním odpadu z 26 % v roce 2024 na 75 % v roce 2026 a až 95 % v roce 2029.
· Zvýšení možností využití a rozvoje bioplynových stanic v ČR díky v delším horizontu stabilnímu odklonu cca 600 tis. tun bioodpadů ročně pro tyto účely, návrh je v souladu s aktualizací strategií v oblasti energetiky a ochrany klimatu. Využíváním kuchyňského odpadu v bioplynových stanicích bude docházet k výrobě zelené energie a snížení závislosti ČR na fosilních palivech.
· Předpokládá se intenzifikace sběru s ohledem na trend růstu objemu produkce rostlinných bioodpadů pro tvorbu kompostu a tedy i vyšší využití bioodpadu v zemědělství, kompostováním bioodpadu lze vyrobit kvalitní komposty jejichž použití má pozitivní vliv na kvalitu půdy.
· Snížení uhlíkové stopy - celková uhlíková stopa bioodpadů (v komunálních odpadech) představuje 370 kt CO2ekv. v roce 2024, s propadem na 91 kt CO2ekv. v roce 2026 a trendem až na mínus 54 kt CO2ekv. v roce 2029. Při ceně reflektující celkové společenské náklady emise GHG dle metodiky Evropské investiční banky by byly náklady 1,7 mld. Kč v roce 2024, 518 mil. Kč v roce 2026 a pokles až na mínus 394 mil. Kč v roce 2029.
· Celková cost-benefit analýza složená z bilance nákladů obcí na nakládání s bioodpady a se započítáním společenské ceny emisí GHG vychází pro období 2026 až 2029 pozitivně - má o 3 až 13 % nižší celkové náklady oproti variantě se zajištěním odděleného sběru pouze rostlinné složky bioodpadů.
· Odklon od skládkování představuje snížení dalších environmentálních a zdravotních rizik, (a souvisejících společenských i finančních nákladů).
3.9 Dopady ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů: |_| ANO |X| NE
3.10 Dopady na výkon státní statistické služby: |_| ANO |X| NE
3.11 Korupční rizika: |_| ANO |X| NE
3.12 Dopady na bezpečnost nebo obranu státu: |_| ANO |X| NE
Obsah
Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace 1
2 Důvod předložení a cíle 7
2.1 Název 7
2.2 Definice problému – oběhovost biologicky rozložitelného odpadu 7
2.2.1 Základní definice (pojmy) 7
2.2.2 Produkce odpadů a zejm. bioodpadů v ČR, porovnání s EU 10
2.2.3 Způsoby nakládaní s biologickými odpady v Česku 15
2.2.4 Energetické využití bioodpadu – bioplynů a biometanu ve vazbě na aktualizaci Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu (NKEP) 19
2.2.5 Uhlíková stopa skládkování vs. energetické využití bioodpadu 27
2.2.6 Poplatky a náklady obcí ve spojitosti s komunální odpady v ČR 28
2.3 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti 30
2.4 Identifikace dotčených subjektů 31
2.5 Popis cílového stavu 31
2.5.1 Opětovné použití a úroveň recyklace komunálních odpadů 31
2.5.2 Energetické využití bioodpadu – bioplynů a biometanu ve vazbě na aktualizaci Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu (NKEP) 32
2.5.3 Využití bioodpadu v zemědělství 33
2.6 Zhodnocení rizika 33
3 Návrh variant řešení 34
3.1 Nakládání s biologickými odpady ve vybraných zemích EU 34
3.1.1 Slovensko 34
3.1.2 Polsko 38
3.1.3 Rakousko 43
3.1.4 Německo 45
3.1.5 Shrnutí mezinárodního srovnání 51
3.2 Varianta 0 – stávající stav 52
3.3 Varianta 1 – rozšíření rozsahu odděleného soustřeďování biologických odpadů (rozšíření o sběr BRKO živočišného původu) 52
3.4 Varianta 3 – zavedení systému rozšířené odpovědnosti výrobce pro potraviny (vyřazená varianta) 52
3.5 Varianta 4 – komplexní revize místních poplatků za sběr a svoz komunálního odpadu (vyřazená varianta) 53
4 Vyhodnocení nákladů a přínosů 54
4.1 Identifikace nákladů a přínosů 54
4.1.1 Popis modelu a dopadů technologií 54
4.1.2 Varianta 0 – současný stav, sběr pouze BRKO rostlinného původu 60
4.1.3 Varianta 1 – rozšíření o sběr BRKO živočišného původu 62
4.2 Vyhodnocení nákladů a přínosů variant 66
4.3 Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení 68
4.3.1 Bilance nákladů obcí na nakládání s bioodpady mezi variantami (mil. Kč) 69
4.3.2 Cost-benefit analýza nákladů obcí na nakládání s bioodpady a uhlíkové stopy 70
5 Implementace doporučené varianty a vynucování 71
6 Přezkum účinnosti regulace 71
7 Konzultace a zdroje dat 71
8 Seznam použitých zkratek 72
9 Kontakt na zpracovatele RIA 73
Důvod předložení a cíle
Název
Návrh vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady
Definice problému – oběhovost biologicky rozložitelného odpadu
V České republice obsahuje směsný komunální odpad stále velký podíl biologicky rozložitelných odpadů, rozbory provedené pro Ministerstvo životního prostředí ukazují, že biologický odpad tvoří více než třetinu hmotnosti směsného komunálního odpadu.[footnoteRef:3] To má negativní dopad na životní prostředí, jednak z pohledu tvorby skládkového plynu s vysokým obsahem metanu, což má zásadní vliv na změnu klimatu, a dále z pohledu ztráty hodnotné suroviny vhodné k výrobě organického hnojiva a paliva (a energie). [3: Viz např. Studie nakládání s biologickými odpady pro optimalizace podpory z OPŽP 2021-2027. Dostupné z: https://www.mzp.cz/cz/nakladani_biologicky_odpad_studie ]
Snahou by proto mělo být, kromě obecné snahy o omezení skládkování odpadů s obsahem biologicky rozložitelné složky (úplný zákaz zavádí § 40 zák. o odpadech k roku 2030), zajistit oddělené soustřeďování těchto odpadů a jejich využití v kompostárnách a bioplynových stanicích.
Zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech (dále jen „zákon o odpadech“) v § 59 požaduje, aby obce mimo jiné zajišťovaly oddělené soustřeďování biologických komunálních odpadů. Vyhláška č. 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady (dále jen „vyhláška o podrobnostech) v § 34 specifikuje tuto povinnost pouze pro biologický odpad rostlinného původu.
Základní definice (pojmy)
Komunální odpad (KO)
Podle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, je komunálním odpadem směsný a tříděný odpad z domácností, zejména papír a lepenka, sklo, kovy, plasty, biologický odpad, dřevo, textil, obaly, odpadní elektrická a elektronická zařízení, odpadní baterie a akumulátory, a objemný odpad, zejména matrace a nábytek, a dále směsný odpad a tříděný odpad z jiných zdrojů, pokud je co do povahy a složení podobný odpadu z domácností. Komunální odpad nezahrnuje odpad z výroby, zemědělství, lesnictví, rybolovu, septiků, kanalizační sítě a čistíren odpadních vod, včetně kalů, vozidla na konci životnosti ani stavební a demoliční odpad.
Směsný komunální odpad (SKO)
Směsný komunální odpad je odpad zařazený dle Katalogu odpadů pod katalogové číslo odpadu 20 03 01 a pro účely stanovení cíle jde o zbytkový odpad po odděleném soustředění (vytřídění) materiálově využitelných složek, nebezpečných složek a biologického odpadu, které budou dále přednostně využity.
Biologický odpad
V domácnostech vzniká velký rozsah druhů biologických odpadů (biologický odpad ze zahrad, biologický odpad z kuchyní rostlinného a živočišného charakteru, použité stelivo zvířat ze zájmového chovu atd.). Vzhledem k tomu, že v některých případech nemusí být zcela zřejmé, zda se jedná o odpad rostlinného charakteru, byly za účelem odstranění nejasností a zvýšení množství vytříděných a využitých bioodpadů zpracovány následující seznamy potravinových a kuchyňských odpadů:
I. Biologické odpady charakteru potravinových a kuchyňských odpadů rostlinného původu, na které se při jejich svozu a následném nakládání včetně finálního zpracování v kompostárně nebo bioplynové stanici nevztahují povinnosti týkajících se vedlejších produktů živočišného původu, zahrnují:
1. Zbytky nespotřebovaných potravin:
· pečivo;
· trvanlivé pekárenské výrobky (např. sušenky, oplatky, tyčinky);
· mouka, výrobky z obilovin, (ovesné vločky, cereálie atd.);
· těstoviny;
· luštěniny, rýže atd;
· potravinářské rostlinné oleje a tuky (vyjma olejů a tuků, které mají zvláštní systém sběru).
2. Zbytky z úpravy a spotřeby ovoce a zeleniny:
· slupky, zelená nať, košťál;
· nespotřebovaná, nekvalitní zelenina a ovoce;
· čajové sáčky, kávový odpad.
3. Zbytky nespotřebovaných potravin (vařených jídel):
· přílohy např. knedlíky, rýže, brambory, těstoviny, kaše za podmínky, že nebyly ve větší míře v kontaktu se složkami živočišného původu např. vejci nebo masem.
II. Seznam biologických odpadů charakteru potravinových a kuchyňských odpadů živočišného původu, při jejichž svozu a následném nakládání musí být splněny podmínky pro nakládání s vedlejšími produkty živočišného původu.
1. Kuchyňské odpady rostlinného původu, které přišly do kontaktu se surovinami živočišného původu např. se syrovým masem, syrovými rybami a dalšími produkty rybolovu, syrovými vejci nebo syrovým nepasterovaným mlékem.
2. Zbytky z kuchyní živočišného původu – maso, kůže, sádlo, špek, kosti, vajíčka včetně skořápek, mléko a mléčné výrobky apod.
3. Zbytky nespotřebovaných potravin (vařených jídel) – přílohy, které byly kontaminovány složkami živočišného původu zejména masem nebo vejci.
4. Zbytky nespotřebovaných potravin živočišného původu (nepoživatelné potraviny atd.):
· nezpracované čerstvé mléko, trvanlivé mléko a mléčné výrobky, vejce apod.;
· masné výrobky
· vařené maso, uzeniny, konzervované masné výrobky, sádlo apod.
III. Seznam rostlinných zbytků charakteru potravinových a kuchyňských odpadů, které je možné předávat do komunitního kompostování. Jedná se o rostlinné zbytky z úpravy a spotřeby ovoce a zeleniny:
· slupky, zelená nať, košťál;
· nespotřebovaná, nekvalitní zelenina a ovoce.
Biologicky rozložitelný odpad (BRO)
Odpad, který podléhá aerobnímu nebo anaerobnímu rozkladu. Jedná se o zelený odpad ze zahrad, kuchyňský odpad a odpad ze stravoven.
Biologicky rozložitelný odpad rostlinného původu
Biologicky rozložitelný odpad, který neobsahuje biologický odpad živočišného původu, ani s ním nepřišel do kontaktu.
Biologicky rozložitelný odpad živočišného původu
Biologicky rozložitelný odpad, který obsahuje vedlejší produkty živočišného původu nebo jinou složku živočišného původu.
Biologicky rozložitelný komunální odpad (BRKO)
Biologicky rozložitelný odpad obsažený v komunálním odpadu. Biologicky rozložitelný odpad neboli bioodpad je obecné slovo nadřazené pro složky zelený odpad (tráva, listí, větve), kuchyňský odpad (slupky od brambor, zbytky jídel atp.) a odpad ze stravoven (má jinou konzistenci, je převážně tekutý). Často se pojem bioodpad však v praxi využívá jako ekvivalent pro zelený odpad včetně rostlinných kuchyňských zbytků, a to právě z důvodu sběru biologicky rozložitelného komunálního odpadu v hnědých nádobách. Obecně se jedná odpady s označením dle katalogu odpadů 20 01 08 (Biologicky rozložitelný odpad z kuchyní a stravoven) a 20 02 01 (Biologicky rozložitelný odpad).
Kuchyňský odpad
Biologicky rozložitelný odpad živočišného nebo rostlinného původu z restaurací, stravovacích zařízení a kuchyní v domácnostech. Skládá se zejména z nezpracovaných surovin, nezkonzumovaných zbytků pokrmů a potravin po datu spotřeby.
Aerobní rozklad
Biologický rozklad organické hmoty za přístupu kyslíku, tj. proces vedoucí k biologickému rozkladu organických složek bioodpadu za přístupu kyslíku.
Kompostování
Aerobní proces, při němž se činností mikro/makro organismů za přístupu vzduchu přeměňuje využitelný bioodpad na stabilizovaný výstup – kompost.
Anaerobní rozklad
Biologický rozklad organické hmoty bez přístupu vzdušného kyslíku.
Anaerobní digesce (anaerobní fermentace)
Řízený a kontrolovatelný mikrobiální mezofilní (při 20 °C až 40 °C) nebo termofilní (při 40 °C a více) rozklad organických látek bez přístupu vzduchu v zařízení bioplynové stanice za vzniku bioplynu, digestátu nebo rekultivačního digestátu.
Bioplynová stanice
Samostatná technologie zpracování bioodpadů využívající procesu anaerobní digesce za účelem produkce bioplynu, digestátu nebo rekultivačního digestátu.
Bioplyn
Plyn produkovaný během anaerobní digesce organických materiálů a skládající se zejména z metanu (CH4) a oxidu uhličitého (CO2).
Digestát
Zbytek po fermentačním procesu vznikající anaerobní fermentací při výrobě bioplynu.
Vyhláška č. 273/2021 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady definuje povinnosti pro biologický odpad, a to tak, že obec zajistí celoročně místa pro oddělené soustřeďování alespoň biologického odpadu rostlinného původu. Zajištění místa pro oddělené soustřeďování biologického odpadu je splněno také v případě, že obec má na svém území zavedený systém komunitního kompostování, do kterého je umožněno odevzdávat veškeré rostlinné zbytky vznikající na území obce.
Produkce odpadů a zejm. bioodpadů v ČR, porovnání s EU
Nový zákon o odpadech č. 541/2020 Sb. zapracovává příslušné předpisy Evropské unie. Účelem zákona je zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí a zdraví lidí a trvale udržitelné využívání přírodních zdrojů předcházením vzniku odpadů a nakládáním s nimi v souladu s hierarchií odpadového hospodářství za současné sociální únosnosti a ekonomické přijatelnosti tak, aby bylo dosaženo cílů odpadového hospodářství stanovených v příloze č. 1 k tomuto zákonu a umožněn přechod k oběhovému hospodářství, současně upravuje:
a) pravidla pro předcházení vzniku odpadu a pro nakládání s ním,
b) práva a povinnosti osob v odpadovém hospodářství a
c) působnost orgánů veřejné správy v odpadovém hospodářství.
Plán odpadového hospodářství České republiky je stanoven pro období 2015–2024 s výhledem do roku 2035. POH ČR a příslušné dokumenty – Ministerstvo životního prostředí (mzp.cz). Tento základní strategický dokument v oblasti odpadového hospodářství stanoví mimo jiné cíl snižovat množství biologického odpadu z kuchyní a stravoven a vedlejších produktů živočišného původu ve směsném komunálním odpadu, které jsou původem z domácností, veřejných stravovacích zařízení (restaurace, občerstvení) a centrálních kuchyní (nemocnice, školy a další obdobná zařízení). K tomu jsou dána i opatření, která jsou zacílena zejména na:
· Podporu vytvoření systému odděleného soustřeďování, pravidelného sběru a svozu biologického odpadu od původců a z domácností.
· Podporu rozvoje zařízení pro zpracování biologického odpadu (bioplynové stanice, kompostárny vybavené technologií pro hygienizaci odpadu)
· Důsledně kontrolovat nakládání s biologickým odpadem včetně vedlejších produktů živočišného původu
· Provádět a podporovat osvětové kampaně k nakládání s biologickým odpadem
Produkce odpadů na občana a porovnání s výsledky v ČR a v EU
Rozdělení celkové produkce odpadů v Evropské unii (EU-27) v roce 2020 podle ekonomických činností a domácností je statisticky zpracováno ze zaslaných dat EU-27:
Produkce potravinového odpadu v EU (2020)
MŽP provozuje aplikaci TIRAMISO, je určená pro uživatele z řad veřejnosti, krajů, obcí, investorů, odborníků v odpadovém hospodářství pro zobrazení trendu dat a předpovědi produkce odpadů až do roku 2040.
Projekt byl řešen pro potřeby Ministerstva životního prostředí. Následující grafy uvádějí produkci bioodpadů a biologicky rozložitelných odpadů v Česku od r. 2010 a prognózu do roku 2040. Předpokládá se do budoucnosti spíše stagnující trend nebo velmi mírný růst.
Graf 1: Produkce bioodpadů v České republice
Graf 2: Množství bioodpadů v České republice na osobu
Grafy jsou výsledkem projektu „Prognózování produkce odpadů a stanovení složení komunálního odpadu“ (TIRSMZP719), poskytovatel: TAČR program Beta 2, období řešení 2019 až 2021.
V roce 2021 se v EU vyprodukovalo 530 kg komunálního odpadu na obyvatele. V témže roce bylo v EU recyklováno (recyklace materiálu a kompostování) 49 % komunálního odpadu. Dle ČSÚ produkce komunálních odpadů v kg na obyvatele byla v roce 2017 489 kg, v roce 2021 v období Covid-19 vzrostla na 511 kg/os, tj. celkem 5 352 705 t a je tedy mírně pod průměrem EU.
Pro porovnání objem odpadu produkovaného domácnostmi v Německu v roce 2021 také vzrostl. Podle údajů Spolkového statistického úřadu (Destatis) bylo nasbíráno 483 kilogramů domovního odpadu na obyvatele. To představuje nárůst o 6 kilogramů oproti Covid-19 prvnímu roku 2020. Produkce odpadu na obyvatele vzrostla o 19 kilogramů oproti roku 2019, kdy to bylo 457 kg. Produkce odpadu z domácností tak vzrostla na nejvyšší úroveň od zahájení průzkumu v roce 2004. V roce 2021 bylo z domácností sebráno celkem 40,2 milionu tun odpadu, což je zhruba o 1,5 % neboli o 0,6 milionu tun více než o rok dříve.
Porovnání produkce odpadů mezi lety 2006 a 2021 průměr v EU a jednotlivých zemích včetně Česka ukazuje následující obrázek. Eurostat uvádí, že Česko skládkuje téměř 48 % komunálních odpadů, recykluje 43,3 % komunálního odpadu, v r. 2015 to bylo necelých 30 %, je znát pozitivní vývoj. Z grafu na obrázku je patrný jak nárůst množství vyprodukovaných odpadů v EU za uvedené porovnávací období 2006 a 2021 včetně Česka, tak pokles v zemích, kde existuje zřetelný trend směrem k menšímu skládkování, vzhledem k přecházení na alternativní způsoby nakládání s odpady, cirkulární ekonomika.
Graf 3: Porovnání produkce komunálních odpadů mezi lety 2006 a 2021
Produkce komunálních odpadů v Česku mírně narůstá.
Produkce komunálních odpadů za sekce CZ-NACE v t
Tabulka 1: Produkce komunálních odpadů za sekce CZ-NACE (t) (zdroj: ČSÚ)
Podle Českého statistického úřadu byla produkce komunálních odpadů v Česku v roce 2021 ve výši 511 kg/obyvatele, přímo obce v tomto roce produkovaly podle ČSÚ zhruba 360 kg/obyv., asi 40 kg/obyv. šlo do výkupen. Produkce směsného komunálního odpadu (SKO) přesáhla 260 kg/osobu/rok, přesto se jedná zhruba o 100 kg/obyv./rok více, než je tomu v Německu.
Aktuální údaje o složení komunálního odpadu jsou uvedeny na webu MŽP či EKOKOMu. Výsledky složení směsného komunálního odpadu (dále jen „SKO“) byly získány realizací programu vzorkování v souladu s certifikovanou metodikou MŽP pro stanovení složení SKO. Cílem analýz bylo určit průměrné složení směšného komunálního odpadu v ČR v souladu s postupem stanoveným certifikovanou metodikou MŽP a s cílem získání národního nástroje srovnatelného s obdobnými nástroji pro sledování složení SKO v Evropské unii.
Graf 4: Průměrné složení SKO v roce 2022 pro I. úroveň (základní rozdělení)
Graf 5: Průměrné složení SKO v roce 2022 pro II. úroveň (detailnější rozdělení)
Pro snížení produkce SKO je bioodpad jednou z klíčových komodit. Pro účely rozborů dělíme bioodpad na ten z domácností (zbytky vařené stravy, prošlé potraviny, okrojky ze zeleniny a ovoce, maso, kosti apod.) a bioodpad ze zahrad, kam řadíme trávu, listí, veškeré zbytky rostlinného původu (i z pokojových rostlin, truhlíků a balkonů), starou zeminu apod.
Graf 6:Rozmístění zařízení pro biologickou úpravu a kompostování odpadů k 9. 10. 2023
Zdroj: Registr zařízení MŽP
Způsoby nakládaní s biologickými odpady v Česku
Druhy shromažďovaných odpadů
Z hlediska Katalogu odpadů jsou do sběrných nádob shromažďovány BRO:
· 20 01 08 (Biologicky rozložitelný odpad z kuchyní a stravoven)
· 20 02 01 (Biologicky rozložitelný odpad)
Domácnosti v ČR v současné době třídí zejména biologicky rozložitelný odpad rostlinného původu, kdy se jedná zejména o bioodpad ze zahrad a kuchyňský odpad rostlinného původu. Ty jsou ukládány v hnědých popelnicích na bioodpad nebo v kontejnerech k tomu určených (umístěných na veřejných plochách s kontejnery nebo v ekodvorech). V některých městech v ČR začaly rovněž pilotní projekty na třídění kuchyňského odpadu živočišného původu, který je shromažďován společně s rostlinným.
Způsoby shromažďování bioodpadů
Domácnosti v ČR v současné době třídí zejména biologicky rozložitelný odpad rostlinného původu, kdy se jedná zejména o bioodpad ze zahrad a kuchyňský odpad rostlinného původu. Ty jsou ukládány v hnědých popelnicích na bioodpad nebo v kontejnerech k tomu určených (umístěných na veřejných plochách s kontejnery nebo v ekodvorech). V některých městech v ČR začaly rovněž pilotní projekty na třídění kuchyňského odpadu živočišného původu, který je shromažďován společně s rostlinným. Separovaný sběr bioodpadu probíhá několika způsoby. Základní systém sběru se dělí podle organizačního hlediska na systém donáškový a systém odvozový.
Donáškový systém je charakterizován větší vzdáleností sběrného místa od vzniku odpadu, tzn. donášková vzdálenost desítky až stovky metrů. Donáškový způsob se uplatňuje např. při sběru odpadu ze zeleně do sběrných dvorů, kde je ukládán do určených velkoobjemových kontejnerů. Kvalita BRO je v tomto systému snadno kontrolovatelná.
Odvozový systém sběru se vyznačuje uplatněním krátkých donáškových vzdáleností, nepřevyšujících 50 m, tzn. v blízkosti jednotlivých rodinných domů a vchodů do bytových objektů. Využívají se převážně sběrné nádoby menších objemů (120 a 240 litrů), případně ve sběrných hnízdech i větší nádoby, zpravidla do velikosti 1100 l. V případě, že je síť sběrných míst dostatečně hustá a dobře optimalizovaná, dosahuje odvozový systém sběru vyšší účinnosti, ale je ekonomicky nákladnější. Kvalita získaného materiálu může být ovšem nižší, jelikož záleží na efektivitě třídění u producentů. Rovněž může být zaveden odvozový systém na úrovni domácnosti, kdy jsou odpady tříděny do sběrných nádob nebo pytlů umístěných v každé domácnosti. Tento způsob sběru je možné uplatnit zejména v menších obcích. Zdroj: Projektování nakládání s bioodpady v obcích
Způsoby svozu
V rámci odvozového systému sběru bioodpadu jsou možnosti svozu následující:
výměnou sběrné nádoby;
přemístěním obsahu shromažďovací nádoby do přepravní nádoby nebo přepravního prostředku.
Způsoby zpracování bioodpadů
Nakládání s BRKO se zaměřuje na stabilizaci organické složky odpadů pomocí různých technologií založených buď na tepelných, nebo častěji na biologických procesech. Termické nakládání je omezeno nejen nízkou hodnotou výhřevnosti bioodpadu, ale zejména neexistencí volných kapacit zařízení pro energetické využití odpadů (ZEVO), zároveň je tento způsob zpracování na nižším stupni hierarchie odpadového hospodářství. Zbývají tak dva typy technologií zpracování bioodpadů: aerobní kompostování a anaerobní digesce. Možnost využití obou technologií závisí na složení odpadů, zejména na obsahu uhlíku a živin. Pilotní projekty proběhly nebo probíhají v malých obcích i větších městech. Příkladem shromažďování, svozu a zpracování bioodpadů od občanů včetně živočišné složky je systém, nastavený v obcích na Šumpersku s vazbou na zpracování v bioplynové stanici v Rapotíně. Pro zpracování v Rapotíně jsou bioodpady shromažďovány i s původními obaly. V Hradci Králové jsou bioodpady s živočišnou složkou naopak shromažďovány bez obalů. Shromažďování je podpořeno nádobami na bioodpad, distribuovanými do domácností. Shromažďovací nádoby jsou gastronádoby, většinou o objemu 120 l s pákovým uzávěrem. Koncovým zařízením je bioplynová stanice u Pardubic.
Plán odpadového hospodářství České republiky pro rok 2015-2024 s výhledem do roku 2035
Plán odpadového hospodářství České republiky pro rok 2015-2024 s výhledem do roku 2035 počítá s optimalizací a zefektivněním nakládání s biologicky rozložitelnými komunálními odpady (dále jen „BRKO“) a ostatními biologicky rozložitelnými odpady (dále jen „BRO“) na území ČR.
Zásady:
a) Podporovat, rozšiřovat a intenzifikovat systém odděleného soustřeďování a sběru biologického odpadu (rostlinného i živočišného původu) v obcích i u právnických a fyzických osob podnikajících na celém území ČR.
b) Podporovat maximální využívání biologicky rozložitelných odpadů a produktů z jejich zpracování.
c) Podporovat budování a rozvoj infrastruktury včetně obecní nutné k zajištění využití biologicky rozložitelných odpadů.
d) Podporovat oddělený sběr kompostovatelných odpadů prostřednictvím sběrných nádob na veřejných prostranstvích, prostřednictvím tzv. veřejné sběrné sítě, alespoň ve vegetačním období.
e) Zaměřit se na produkci kvalitních výstupů ze zařízení zpracovávajících biologicky rozložitelné odpady a minimalizovat tvorbu nekvalitních kompostů.
Opatření pro nakládání s biologicky rozložitelnými komunálními odpady a ostatními biologicky rozložitelnými odpady:
a) Plnit povinnost obcí stanovit obecně závaznou vyhláškou obce nebo jiným způsobem systém odděleného soustřeďování a nakládání s biologickým odpadem na území obce a to minimálně pro biologický odpad rostlinného původu, dále plnit povinnost obcí určit místa, kam mohou fyzické osoby a původci zapojení do obecního systému odděleně odkládat biologický odpad, minimálně rostlinného původu.
b) Připravit podmínky pro rozšiřování odděleného soustřeďování biologického odpadu živočišného původu tzv. kuchyňského odpadu.
c) Plnit povinnost fyzických osob a původců zapojených do obecního systému, biologický odpad odděleně soustřeďovat a předávat k využití podle systému stanoveného obcí, pokud odpady sami nevyužijí v souladu se zákonem o odpadech.
d) Plnit povinnost obcí stanovit obecně závaznou vyhláškou obce nebo jiným způsobem systém odděleného soustřeďování papíru, a plnit povinnost obcí určit místa, kam mohou fyzické osoby a původci zapojení do obecního systému odkládat papír, který produkují jako odpad.
e) Plnit povinnost fyzických osob a původců zapojených do obecního systému, papír odděleně soustřeďovat a předávat k využití podle systému stanoveného obcí, pokud odpad sami nevyužijí v souladu se zákonem o odpadech.
f) Systém odděleného soustřeďování a nakládání s biologickým odpadem na území obce bude vycházet z technických možností a způsobů využití biologicky rozložitelných odpadů v obci v návaznosti na nakládání s komunálními odpady a biologicky rozložitelnými odpady v regionu. Přičemž mechanicko-biologická úprava a energetické využití biologicky rozložitelné složky obsažené ve směsném komunálním odpadu nenahrazují povinnost obce zavést systém odděleného soustřeďování biologického odpadu a jeho následné využití.
g) Důsledně kontrolovat zajištění odděleného soustřeďování biologického odpadu.
h) Pravidelně vyhodnocovat zavedený systém odděleného soustřeďování biologického odpadu a nakládání s biologickým odpadem obce a na základě výsledků tento upravovat, aby bylo dosaženo co nejvyššího vytřídění a následného využití.
i) Na úrovni obce informovat jednou ročně občany a ostatní účastníky obecního systému nakládání s komunálními odpady o způsobech a rozsahu odděleného soustřeďování biologického odpadu a o nakládání s ním. Součástí jsou také informace o možnostech prevence a minimalizace vzniku biologického odpadu. Minimálně jednou ročně zveřejnit kvantifikované výsledky odpadového hospodářství obce.
j) Podporovat technicky a osvětovými kampaněmi domácí a komunitní kompostování biologického odpadu fyzických osob. Program podpory domácího a komunitního kompostování a jeho naplňování ve spolupráci s obcemi se doporučuje zapracovat do krajských plánů odpadového hospodářství.
k) Podporovat výstavbu zařízení pro aerobní rozklad, anaerobní rozklad, energetické využití a přípravu k energetickému využití biologicky rozložitelných odpadů. Vytvořit přiměřenou síť těchto zařízení v regionech pro nakládání s odděleně sebranými biologickými rozložitelnými odpady z obcí a od ostatních původců, včetně kalů z čistíren odpadních vod.
l) Stanovit minimální požadavky na technologie pro zpracování biologicky rozložitelných odpadů a na vlastnosti výstupních produktů, za účelem dosažení vysokého využití produktů a splnění všech nároků na ochranu lidského zdraví a životního prostředí.
m) Podporovat technicky a osvětovými kampaněmi využití kompostů vyrobených z biologicky rozložitelných komunálních odpadů k aplikaci do půdy. Vytvořit podmínky k odbytu výstupních produktů ze zpracování odděleně sebraného biologického odpadu, tj. kompostu a digestátu, především pro využití v zemědělské výrobě a také v obcích.
n) Ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství motivovat zemědělce k částečné náhradě průmyslových hnojiv hnojivy vyrobenými z odpadů, která splňují kvalitativní požadavky na běžná hnojiva.
o) Zvážit možnost legislativně zakotvit povinnost zapracování kompostu do zemědělské půdy.
p) Legislativně umožnit a podporovat energetické využití biologicky rozložitelných odpadů obsažených ve směsném komunálním odpadu, který je obecně s ohledem na heterogenitu materiálu a koncentraci rizikových látek a prvků nevhodný pro přímé kompostování, jejich zpracování v bioplynových stanicích nebo zpracování jinými biologickými metodami.
q) Podporovat energetické využívání směsného komunálního odpadu v zařízeních pro energetické využití odpadů bez jeho předchozí úpravy, nebo po jeho úpravě následným spalováním či spoluspalováním za dodržování platné právní úpravy.
Energetické využití bioodpadu – bioplynů a biometanu ve vazbě na aktualizaci Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu (NKEP)[footnoteRef:4] [4: Aktualizace Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu z října 2023]
Česká republika v současnosti spotřebovává cca 500 TWh primární energie ročně, z čehož fosilní zdroje tvoří zhruba 330 TWh, tj. 70 %. Především uhlí bude zejména v elektroenergetice a teplárenství postupně nahrazováno obnovitelnými zdroji energie, jadernými zdroji a zemním plynem. Zemní plyn bude plnit významnou roli přechodového paliva v tuzemském energetickém mixu. V následujících letech pak významně přispěje k dosažení ambiciózních cílů snižování emisí CO2. I zemní plyn však bude třeba směrem k roku 2050 s ohledem na cíle Zelené dohody pro Evropu postupně nahrazovat. V budoucnu jej nahradí biometan a vodík.
Při postupném nahrazování fosilních paliv tak musí být včas zajištěny alternativní zdroje energie, které budou nepřetržitě k dispozici pro průmysl, dopravu, výrobu elektrické energie a dodávky tepla. To platí zejména pro náhradu uhlí, a které má dnes vysoký podíl na výrobě elektřiny a centrálním vytápění (zhruba 150 TWh).
Vzhledem k rostoucímu využívání obnovitelných zdrojů energie a jejich intermitentnímu charakteru na straně jedné a specifickým klimatickým omezením pro výrobu obnovitelné energie v ČR na straně druhé, se deficit výroby elektřiny a tepla v čase, kdy jsou potřeba, výrazně zvyšuje. ČR proto bude potřebovat zdroje energie, které jsou stabilně dostupné po celý rok, které lze dlouhodobě a krátkodobě skladovat, a jsou konkurenceschopné s jinými zdroji energie z hlediska nákladů. Významnou roli mohou hrát plynná paliva, jednak z důvodů jejich technologických možností pro vyrovnávání odchylek elektroenergetické soustavy, a i díky možnosti konverze elektřiny do podoby plynných paliv. Vzniká tak potenciál významně posílit stabilitu celého systému, jednak například díky tomu, že plynná paliva lze snadněji a levněji uskladňovat a přepravovat, a rovněž pomoci efektivnějšímu využívání obnovitelných zdrojů. Touto formou lze maximalizovat užitek z již existující energetické infrastruktury k co nejefektivnějšímu přechodu na nízkoemisní ekonomiku kombinující zemní plyn spolu s dekarbonizovanými a obnovitelnými plyny. Při vyšším podílu výroby elektřiny z intermitentních obnovitelných zdrojů tak mohou plyny z obnovitelných zdrojů hrát významnou roli.
Rozvoj plynů z obnovitelných zdrojů se odvíjí od několika faktorů. Klíčovou otázkou bude existence veřejné podpory pro výrobu, přepravu, distribuci a skladování obnovitelných plynů. Proto bude klíčové budoucí nastavení finanční i institucionální podpory pro rozvoj výroby plynů z obnovitelných zdrojů. Toto mimo jiné zahrnuje jak transformaci stávajících bioplynových stanic na výrobu biometanu, tak i nové biometanové stanice včetně jejich připojení k plynárenské soustavě. Kromě bioplynových a biometanových výroben jsou zde technologie výroby vodíku a rovněž technologie na výrobu bioLPG. Tyto technologie jsou v současnosti sice již známé, nicméně provoz těchto výroben je momentálně nerentabilní mj. i kvůli vysokým provozním nákladům.
Plyn z obnovitelných zdrojů energie může hrát již v období 2021–2030 a dalších letech významnou roli, a to nejen při výrobě elektrické energie, ale také v sektoru dopravy a sektoru vytápění a chlazení a dle revize směrnice 2018/2001, která byla schválena v červnu 2023 také v průmyslu a dopravě. Aktuálně je provozu v České republice v provozu přibližně 400 bioplynových stanic, více než 100 komunálních a průmyslových čistíren odpadních vod s produkcí kalového plynu a téměř 70 výroben s produkcí skládkového plyn. Bioplynové stanice se na aktuálním přibližně patnáctiprocentním podílu celkové konečné spotřeby energie z OZE podílejí přibližně 1,5 %. Bioplynové stanice v naprosté většině vyrábějí teplo a elektřinu v rámci kombinované výroby elektřiny a tepla. Sektor bioplynu je vhodný pro rozšíření o poskytování flexibility, instalace systémů Power to Gas, produkce biometanu anebo zachytávání CO2. V ČR aktuálně probíhá produkce biometanu a jeho vtláčení do plynárenské sítě v jednotkách zařízení (jedná se o bioplynovou stanici Rapotín, Litomyšl, Mladá Boleslav, Horní Suchá a ÚČOV Praha).
V souvislosti, mimo jiné, s cílem podílu OZE v sektoru dopravy jsou připravena opatření, která by měla v období 2021–2030 dílčím způsobem motivovat k transformaci části stávajících bioplynových stanic na biometanové stanice, respektive vzniku nových biometanových stanic. Tato konverze by měla probíhat především u bioplynových stanic s nižším využitím užitečného tepla a v blízkosti vysokotlakých plynovodů, což by mělo mít i pozitivní dopady na zvýšení využití primárních energetických zdrojů energie. Následující graf uvádí očekávanou produkci bioplynu v rozdělení na stávající, konvertované a nové. Pro snížení nákladovosti provozu a zvýšení efektivity bude snaha vtláčet plyn do co nejnižší tlakové úrovně plynovodů. Úpravou legislativy a norem bude možné realizovat obousměrné redukční tlakové stanice a využít tak pro připojení nízkotlaké distribuční sítě. Toto opatření povede ke snížení jak provozních, tak investičních nákladů a zvýšení připojitelnosti výroben.
Graf zobrazuje předpokládané rozložení biometanu dle vstupní suroviny. Podmínkou uskutečnění tohoto rozložení v praxi je disponibilita biologicky rozložitelných odpadů a vedlejších zemědělských surovin. K dopravě biometanu do místa spotřeby se předpokládá využití stávající plynárenské soustavy, přičemž byla v rámci analýz zohledněna vzdálenost stávajících bioplynových stanic od plynárenské soustavy tak, aby byly reálně připojitelné. ČR by ráda vykázala alokaci celého objemu „pokročilého“ biometanu do sektoru dopravy a bude se snažit pro tyto účely nalézt přijatelný vykazovací mechanismus. U „nepokročilého“ biometanu ze zemědělských surovin se přepokládá jeho spotřeba především v sektoru vytápění a chlazení.
Graf 7: Očekávaná produkce biometanu dle zdroje
Současný stav sektoru bioplynových stanic (BPS)
V roce 2021 bylo v ČR celkem 400 bioplynových stanic z toho 16, které mohou nakládat s BRKO, dále pak 112 čistíren odpadních vod vyrábějících bioplyn (z toho 95 komunálních a 17 průmyslových) a 66 zařízení využívajících skládkový plyn.
V roce 2021 tak bylo vyprodukováno 1 303,7 mil. m3 bioplynu (z toto 1 176,2 mil. m3 v bioplynových stanicích). Vytvořený bioplyn byl v podstatě v naprosté většině využit pro výrobu elektřiny a tepla. V roce 2021 bylo z bioplynu vyrobeno celkem 2 592,8 GWh elektřiny (z toho 2 123,5 GWh bylo dodáno do sítě) a 4 665,0 TJ tepla (z toho 583,4 TJ bylo dodáno cizím subjektům).
Tento stav odpovídá poměrně nízkým cílům pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů včetně bioplynu, která byla nastavena dosavadním Akčním plánem OZE a následně Vnitrostátním plánem ČR pro klima a energetiku. Příčinou stagnace výroby bioplynu je mimo jiné málo motivační úroveň garantované ceny elektřiny z bioplynu, která není indexována, a i přes inflaci, růst mzdových nákladů a nákladů na palivo nebyla zvýšena od roku 2008.
Graf 8: Vývoj celkové výroby elektřiny z bioplynu – hrubá výroba elektřiny
Graf 9: Vývoj celkové výroby tepla z bioplynu – vyrobené teplo
Zdroj: Obnovitelné zdroje energie v roce 2021, MPO
Výrobny biometanu
Přibližně polovinu bioplynu tvoří metan, druhou polovinu tvoří oxid uhličitý a další plyny. Pokud je metan z bioplynu vyčištěn na kvalitu zemního plynu (tj. na koncentraci cca 96 % metanu), je nazýván biometanem a jedná se obnovitelný ekvivalent zemního plynu, který má stejné vlastnosti a využití jako fosilní zemní plyn. Biometan může být stejně jako zemní plyn vtláčen do plynovodů, stlačen na bio CNG, nebo zkapalněn na bioLNG.
Výrobny biometanu jsou v ČR zatím tři, a to biometanizační stanice Rapotín, která je v provozu již od roku 2019, koncem října 2022 byla do zkušebního provozu uvedena výroba biometanu v Litomyšli a začátkem roku 2023 byla spuštěna biometanizační stanice v Mladé Boleslavi. Do roku 2030 by podle CZ Biom bylo možno zprovoznit přes sto výroben biometanu a biometanem nahradit až 20 % celkové spotřeby zemního plynu v ČR. Šlo by jednak o úpravy desítek stávajících BPS a ČOV z výroby elektřiny na výrobu biometanu. Souběžně by byla vybudována nová zařízení na využití odpadu, ale i pěstované biomasy pro produkci biometanu s celkovým potenciálem 1,3 mld. m3 biometanu za rok. Velkou část technologie bioplynových stanic i výroben biometanu lze vyrobit přímo v ČR.
Směrnice EP a Rady (EU) 2018/2001 (dále jen „směrnice OZE“) o obnovitelných zdrojích na jedné straně ukládá členským státům závazné cíle ve využívání OZE v energetice a v dopravě, na straně druhé omezuje energetické využívání prvogeneračních surovin a ukládá členským státům usilovat o jejich postupnou náhradu pokročilými surovinami, tj. zejména odpady a dalšími surovinami, které nekonkurují výrobě potravin a krmiv.
Pro zjednodušení nakládání s některými odpady, zavádí zákon o odpadech novou možnost umístit konkrétní kódy odpadů na bioplynovou stanici, i když nemá povolení pro nakládání s odpady. Pro tento účel vznikla příloha č. 4 zákona č. 541/2020 Sb., zákon o odpadech, která v odst. 4 říká, že bioplynová stanice zpracovávající biomasu a vedlejší produkty zemědělské výroby může tyto odpady také zpracovat. V takovém případě maximální množství odpadů zpracovaných v kalendářním roce může tvořit 30 % z celkové roční kapacity zařízení.
Ve vstupních surovinách roste podíl biologicky rozložitelného odpadu, ale jeho potenciál je dle odhadu organizace CZ Biom max. 2 TWh energie v bioplynu (část již je využita a část odpadu již dnes zpracovávají kompostárny). Proto je odpadní biomasa doplňována udržitelně pěstovanou biomasou splňující kritéria udržitelnosti RED II. Vhodnou pokročilou surovinou pro výrobu bioplynu je kejda (zejména prasečí kejda). Specifická podpora zpracování kejdy v BPS by přinesla nejen zvýšení produkce pokročilého biometanu, ale také snížení emisí amoniaku a skleníkových plynů z kejdového hospodářství a podporu chovatelů hospodářských zvířat, kteří jsou dlouhodobě ve složité ekonomické situaci.
Směrnice OZE rovněž zavedla pro biomasu využívanou v zařízeních produkujících elektřinu, vytápění a chlazení nebo paliva povinnost sledovat a prokazovat splnění tzv. kritérií udržitelnosti a kritérií úspor emisí skleníkových plynů.
EK zveřejnila prováděcí rozhodnutí o uznání 13 nepovinných režimů (certifikačních schémat), mezi které patří např. ISCC EU, SURE a KZR INiG. Zatím ale nebyla ze strany EK přijata veškerá prováděcí nařízení, kterými se má kontrola a prokazování plnění kritérií udržitelnosti řídit. Provádění certifikačních auditů budou v ČR zajištovat např. společnosti Bureau Veritas, URS, EBW a dále pravděpodobně také TUV SUD.
Bioplynové stanice produkují kromě bioplynu cca 9 mil tun organo-minerálního hnojiva (digestát, separát, fugát) nahrazující 45 tis. tun dusíkatých hnojiv, 9 tis. tun fosforu, 22 tis. t draslíku a k tomu nenahraditelné stopové prvky a organické látky. K výrobě bioplynu se v Česku nejčastěji používají hnůj, kejda skotu a prasat, které tvoří 46 % surovin, následuje kukuřice ve formě siláže (cca 31 % vstupních surovin). Zbylých 23 % tvoří senáž, cukrovarnické řízky, bioodpady, nekvalitní obilí, brambory a další suroviny.
BPS jsou ideálním místem pro systémy Power to Gas – tedy technologie pro transformaci přebytečné elektřiny do syntézního plynu nebo metanu. Přispívají k regulaci soustavy, produkují H2 pro přímé využití anebo biologické obohacení bioplynu (využití koncentrovaného CO2 v bioplynu s tvorbou syntézního plynu). To povede ke zvýšení flexibility, produkce energie a využití přebytků elektřiny z intermitentních obnovitelných zdrojů energie.
I přes nutnost rozvoje výroby biometanu je důležité nezapomínat na kogenerační výrobu elektřiny a tepla, která je vhodná zejména pro menší BPS (do cca 500 kW el.) vzdálené od plynárenské soustavy a umístěné v podnicích nebo obcích, kde je dostatečný celoroční odbyt tepla a elektřiny. Při vysokém využití tepla z kogenerace v místě výroby jde o nejúčinnější využití energie bioplynu, protože není třeba dodatečné vložená energie na úpravu bioplynu na biometan.
Rovněž je třeba valorizovat garantovanou výkupní cenu elektřiny z bioplynu, která se dlouhodobě pohybuje ve výši cca 4,30–450 Kč/kWh a absolutně neodpovídá nárůstu cen vstupů pro výrobu bioplynu.
Podpora a rentabilita sektoru BPS
Většina zemědělských bioplynových stanic získala při svém uvedení do provozu investiční podporu do 20 % uznatelných investičních nákladů a provozní podporu elektřiny z biometanu, formou výkupní ceny, která již řadu let setrvává na výši 4,12 Kč/kWh. Tato provozní podpora prakticky nebyla od svého zavedení valorizována a vzhledem k nárůstu mezd a dalších vstupů a vzhledem k inflaci neodpovídá ekonomické realitě. Provozní podpora je prakticky stejná již od roku 2007.
Legislativa
Platnosti nabyla novela zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie, která zavedla možnost a podmínky provozní podpory biometanu. Byly také schváleny prováděcí předpisy k tomuto zákonu a cenová rozhodnutí ERÚ. Provozní podpora biometanu ovšem nemůže být zahájena, dokud nebude notifikována ze strany EK.
Provozní podpora
Co se týče provozní podpory biometanu, tak podle zákona o podporovaných zdrojích energie bude možno formou zelených bonusů podpořit biometan z:
a) nových výroben biometanu,
b) bioplynových stanic, které jsou již v provozu (konverze výroben biometanu ze současných výroben elektřiny využívající bioplyn).
Podpora bude určena na biometan:
· vyrobený ve výrobně připojené k distribuční, nebo přepravní soustavě ČR nebo dodaný do čerpací stanice nebo výdejní jednotky, která je přímo připojena k výrobně biometanu,
· biometan vyrobený ve výrobnách biometanu, které nevznikly úpravou výroben elektřiny využívajících bioplyn, musí být vyroben alespoň ze 45 % podílu surovin vymezujících pokročilý biometan,
· biometan vyrobený ve výrobnách biometanu, které vznikly úpravou výroben elektřiny využívajících bioplyn, musí být vyroben alespoň z 35 % podílu surovin vymezujících pokročilý biometan.
Podpora zeleným bonusem na biometan je vázána na splnění následujících podmínek:
· provozovatel biometanové stanice musí mít platnou licenci pro výrobu plynu;
· biometan musí plnit požadavky na kvalitu a odorizaci;
· provozovatel musí plnit kritéria udržitelnosti pro paliva z biomasy a úspory skleníkových plynů a využívat biomasu vyhrazeného druhu a parametrů;
· pro výrobu biometanu musí provozovatel použít alespoň 45 % pokročilých surovin (např. kejdy). V případě konverze výrobny z bioplynové stanice činí povinný podíl těchto surovin minimálně 35 %;
· provozovatel měří a předává úplné a pravdivé naměřené hodnoty operátorovi trhu (OTE a.s.) elektronickou formou v portálu CS OTE.
Záruky původu
Jednou z možných forem podpory výroby biometanu jsou i záruky původu. Záruka původu je elektronický certifikát prokazující, že daný objem biometanu byl vyrobený z obnovitelných zdrojů. Uplatněním záruky původu je pak transparentně prokázána dodávka takové elektřiny zákazníkovi. Pokud výrobce obdrží provozní podporu, nemůže obdržet záruky původu. Systém vydávání a obchodu se zárukami původu připravuje MPO a administrátorem by měl být OTE. Cena záruk původu bude vyšší pro biometan vyrobený z pokročilých surovin než pro biometan vyrobený z jiných běžných surovin.
Investiční podpora
· Ze Strategického plánu ČR k implementaci SZP bude podporováno zakrytí koncových skladů digestátu z bioplynových stanic, což umožní jednak:
· snížit emise metanu a amoniaku ze skladování digestátu,
· jímání a dodatečné využití metanu ze skladování digestátu k výrobě energie nebo biometanu,
· Z Operačního programu Životní prostředí je plánována podpora v rámci SC 1.5 Opatření 1.5.9 Výstavba a modernizace zařízení pro energetické využití odpadů, včetně bioplynových stanic pro zpracování odpadů, kde půjde o podporu BPS jako zařízení ke zpracování biologicky rozložitelných odpadů.
· Z Operačního programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost jsou prostřednictvím Specifického cíle 4.2 - Podpora energie z obnovitelných zdrojů podporovány investice do návazných zařízení na stávající či nově budované bioplynové stanice, mimo jiné transformace stávajících výroben elektřiny z bioplynu na výrobny biometanu a výstavba nových výroben biometanu (čištění bioplynu na kvalitu zemního plynu, jeho karburace, měření kvality biometanu, komprese a přenos dat) včetně jejich připojení na plynárenské sítě nebo místní infrastrukturu.
RePowerEU
V legislativním balíčku Fit for 55 navrhla EK revizi směrnice EU o OZE, kde bylo navrženo zvýšení cíle EU pro podíl OZE na spotřebě energie z 32 % na alespoň 40 % do roku 2030.
Evropská komise navrhuje financování RePowerEU pomocí nové kapitoly v rámci Nástroje pro oživení a odolnost (RRF), který má financovat investice do diverzifikace energetických mixů členských zemí EU. V rámci této kapitoly by bylo mezi členské státy EU rozděleno 20 miliard EUR. ČR by měla z této kapitoly RRF získat 3,4 % podíl, tj. 680 mil. EUR (zhruba 16,7 mld. Kč). Financování balíčku RePowerEU ve výši 20 mld. EUR bude kryto ze dvou zdrojů. Podíl 75 % pokryjí zdroje určené původně pro tzv. Inovační fond. Zbývajících 25 % by měly přinést aukce části emisních povolenek v rámci evropského systému obchodování s povolenkami (EU ETS). Klíč pro rozdělení příslušných prostředků zohledňuje ekonomickou vyspělost členských zemí EU měřenou ukazatelem HDP na obyvatele, energetickou závislost na fosilních palivech a míru prodražení investic v dané zemi v důsledku růstu inflace. Členské země budou moci žádat o čerpání finančních prostředků do 31. srpna 2023.
V plánu REPowerEU navrhla EK mimo jiné zvýšit cílové hodnoty stanovené pro biometan tak, aby se do roku 2030 dosáhlo roční produkce biometanu v EU ve výši 35 mld. m3. Splnění tohoto cíle by znamenalo za 8 let zvýšit výrobu biometanu v EU desetkrát ve srovnání se současným stavem. Členské státy by podle EK za tím účelem měly ve svých strategických plánech SZP směřovat financování na biometan vyráběný z udržitelných zdrojů biomasy včetně zemědělských odpadů a zbytků.
Zvýšení cílů pro výrobu biometanu bude nutno promítnout také do aktualizace Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu.
Graf 10: Spotřeba bioplynu dle jednotlivých kategorií
Graf 11: Spotřeba bioplynu na výrobu biometanu do roku 2030
Zdroj: Podkladové materiály pro přípravu Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu
Uhlíková stopa skládkování vs. energetické využití bioodpadu
V rámci podkladové analýzy pro Aktualizaci Vnitrostátního plánu ČR v oblasti energetiky a klimatu a Politiky ochrany klimatu byl modelován dekarbonizační scénář ČR; sektor emisí z odpadů nicméně nebyl svébytně modelován a trajektorie trendu snížení emisí byla převzata z modelace provedené pro hodnocení dopadů balíčku Fit for 55 na úrovni EU. Tato trajektorie zohledňuje posuny v EU legislativě, včetně předpokládaných závazků členských států přestat skládkovat využitelný komunální odpad. Upravená trajektorie ČR tedy představuje snížení emisí ze sektoru odpadů o 39 % do roku 2030 oproti roku 2019, tedy 5,7 Mt CO2ekv na 3,5 Mt CO2ekv. Emise ze skládek dle emisní bilance byly v roce 2019 3,65 Mt a v roce 2022 3,72 Mt, představují tak dvě třetiny celkových emisí ze sektoru zpracování odpadů (pozn. emise spojené s dopravou odpadů jsou evidované v sektoru dopravy).
Výzkumy ukazují, že využití biologicky rozložitelného odpadu v bioplynových stanicích má obecně nižší emise skleníkových plynů ve srovnání s jeho skládkováním. Skládky jsou významným zdrojem metanu, který se uvolňuje během anaerobního rozkladu odpadu. Metan je velmi silný skleníkový plyn, a i když moderní skládky používají systémy na zachytávání metanu, účinnost těchto systémů je omezená. Přibližně 50 % skládkového plynu může unikat přímo do atmosféry, přispívaje tak ke změně klimatu.[footnoteRef:5] [5: (Environmental and Energy Study Institute)(SpringerLink).]
Naopak, bioplynové stanice metan aktivně zachytávají a využívají jej k výrobě energie. Tento proces přeměny organického odpadu na bioplyn výrazně snižuje emise metanu, protože bioplyn je spálen (čímž se metan přemění na CO₂, což má nižší potenciál změny klimatu, než metan) a výsledná energie může nahradit fosilní paliva. Celkově může anaerobní digesce v bioplynové stanici snížit emise skleníkových plynů až o 90 % ve srovnání s tradičními skládkami.[footnoteRef:6] Odhady uhlíkové stopy bioodpadu se liší dle konečného nakládání s bioodpadem, v případě ČR byly odhadnuty na 500 kg CO2ekv. na tunu bioodpadu uložené na skládku a v případě recyklace či spalování se pohybují kolem -60 až -70 kg CO2ekv. / t. Skládkování směsného odpadu má obecně uhlíkovou stopu kolem 700 kg CO2ekv. / t.[footnoteRef:7] [6: (SpringerLink) (MDPI) ] [7: Viz https://arnika.org/novinky/uhlikova-stopa-odpadu a https://www.komunalniekologie.cz/info/komunalni-odpady-jejich-vliv-na-uhlikovou-stopu, pro porovnání odhady v USA viz např.: https://pubs.acs.org/doi/10.1021/acs.est.0c00364 ]
Další rozdíly zahrnují emise těkavých organických sloučenin (VOC) a zápachových látek, které jsou také běžnější na skládkách. Bioplynové stanice tyto látky lépe kontrolují pomocí uzavřených systémů, které minimalizují úniky do okolního prostředí.[footnoteRef:8] [8: (NY Federation)]
Poplatky a náklady obcí ve spojitosti s komunální odpady v ČR
Místní poplatky za komunální odpad
· 81 % obcí vybírá místní poplatek za obecní systém odpadového hospodářství v paušální výši, průměrná výše paušálního poplatku za likvidaci odpadu je 660 Kč na osobu,
· 19 % obcí vybírá místní poplatek z odkládání komunálního odpadu z nemovité věci (17 % obcí dle objemu v litrech, 2 % obcí dle hmotnosti)
Odlišné sazby pro specifické skupiny obyvatel:
· 24 % obcí má jinou sazbu pro děti,
· 20 % obcí má jinou sazbu pro důchodce,
· 22 % obcí má jinou sazbu pro jiné skupiny obyvatel.
Míra pokrytí nákladů na likvidaci odpadů místními poplatky
vybrané poplatky pokrývají průměrně 60 % nákladů obcí na likvidaci odpadů,
u místního poplatku za obecní systém OH se jedná o 56 %,
u místního poplatku z odkládání KO z nemovité věci se jedná o 66 % objemu odpadů, resp. 68 % hmotnosti.
Důvody doplácení za likvidaci odpadu[footnoteRef:9] [9: Závěrečná zpráva z výzkumu Postoje měst a obcí k vybraným aspektům odpadového hospodářství. Praha: FOCUS – Marketing & Social Research, 2024. 74 s.
]
62 % obcí nechce, aby odpady byly pro občany drahé,
30 % doplácením zajišťuje službu pro občany, kteří platí daně,
20 % uvádí, že tak udržují sociální smír,
12 % uvádí, že důvodem je nepopularita zvyšování poplatků (nejčastěji u obcí nad 5 tis. obyvatel).
Ostatní
61 % obcí sbírá bioodpady systémem D2D (door-to-door),
cca 5,86 mil. tun SKO je roční produkce (2022),
cca 2,8 mil. tun SKO se skládkuje,
1 657 Kč/t – náklady na odstranění SKO na skládce v roce 2023,
3 889 Kč/t – náklady na směsný komunální odpad v roce 2023.
Obrázek 1: Náklady na odstranění směsného komunálního odpadu na skládce dle krajů
Obrázek 2: Náklady na směsný komunální odpad dle krajů
Tabulka 2: Přehled sazeb poplatku za ukládání odpadů na skládku dle zákona o odpadech
Dílčí základ poplatku za ukládání (Kč/t)
rozložení hmotnosti odpadů v roce 2022
Poplatkové období
2024
2025
2026
2027
2028
2029
využitelných odpadů
52%
1 250
1 500
1 600
1 700
1 800
1 850
zbytkových odpadů
9%
500
500
600
600
700
700
nebezpečných odpadů
4%
2 000
2 000
2 000
2 000
2 000
2 000
vybraných technologických odpadů
2%
45
45
45
45
45
45
sanačních odpadů
0%
1 000
1 000
1 000
1 000
1 000
1 000
při uplatnění výjimky
33%
500
500
600
600
700
700
Tabulka 3: Dělení částí výnosu ve výši dílčích poplatků (v %; rozpočet obce, na jejímž území se nachází skládka / rozpočet Státního fondu životního prostředí České republiky)
Dílčí poplatek za ukládání
rozložení hmotnosti odpadů v roce 2022
Poplatkové období v roce
2024
2025
2026
2027
2028
2029
využitelných odpadu (a při uplatnění výjimky)
86%
36/64
28/72
26/74
24/76
22/78
20/80
zbytkových odpadů
9%
75/25
75/25
60/40
60/40
50/50
50/50
nebezpečných odpadů
4%
50/50
50/50
50/50
50/50
50/50
50/50
vybraných technologických odpadů
2%
100/0
100/0
100/0
100/0
100/0
100/0
Popis existujícího právního stavu v dané oblasti
Nakládání s odpadem je upraveno právními předpisy EU, základním předpisem je Rámcová směrnice o odpadech (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2018/851 o změně směrnice 2008/98/ES o odpadech) a na ní navazující legislativy jednotlivých členských států.
Evropská komise a Eurostat monitorují nakládání s odpadem v jednotlivých členských a přístupových státech a veřejně publikují každoroční statistiky o nakládání s odpady. Český statistický úřad souvisle monitoruje produkci, využití a odstraňování odpadů na území České republiky (ISOH, MŽP). Veřejně k dispozici jsou podrobná data za několik posledních let. Podobně evidence a začlenění odpadu do jednotlivých skupin odpadů se řídí platnou legislativou, která doznává v posledních letech častých změn. V EU je snaha o její sjednocení na úrovni všech členských států. Ke změnám dochází také z důvodů rozdílného přístupu k odpadům v současné době i nedávné minulosti. Patrný je větší důraz na materiálové a energetické využití odpadů, zdravotní a ekologickou bezpečnost, prevenci vzniku odpadů, třídění a recyklaci.
V ČR platí Zákon o odpadech č. 541/2020 Sb., ve znění účinném k 1. 1. 2024. Účelem tohoto zákona je zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí a zdraví lidí a trvale udržitelné využívání přírodních zdrojů předcházením vzniku odpadů a nakládáním s nimi v souladu s hierarchií odpadového hospodářství za současné sociální únosnosti a ekonomické přijatelnosti.
Základní požadavek na provádění odděleného soustřeďování v obcích upravuje § 59 odst. zákona o odpadech. Toto ustanovení požaduje, aby obce v rámci obecního systému nakládání s odpady určily místa pro oddělené soustřeďování komunálního odpadu, a to alespoň nebezpečného odpadu, papíru, plastů, skla, kovů, biologického odpadu, jedlých olejů a tuků a od 1. ledna 2025 rovněž textilu.
V § 59 odst. 7 písm. a) zákon o odpadech zmocňuje Ministerstvo životního prostředí, aby vyhláškou stanovilo rozsah míst pro oddělené soustřeďování komunálního odpadu podle odstavce 2. Toto zmocnění je provedeno v § 33 a násl. vyhlášky o podrobnostech. Rozsah pro biologický odpad upravuje § 34 tak, že obec má povinnost zajistit celoročně místa pro oddělené soustřeďování alespoň biologického odpadu rostlinného původu. Zajištění místa pro oddělené soustřeďování biologického odpadu je splněno také v případě, že obec má na svém území zavedený systém komunitního kompostování, do kterého je umožněno odevzdávat veškeré rostlinné zbytky vznikající na území obce. Systém komunitního kompostování v zásadě představuje rovněž oddělené soustřeďování biologického odpadu rostlinného původu, pouze je na základě zákonné výjimky vyjmuto z režimu nakládání s odpady.
Obce tak nemají povinnost zajišťovat místa pro oddělené soustřeďování biologických odpadů v plném rozsahu, ale pouze pro biologické odpady rostlinného původu.
Identifikace dotčených subjektů
a) SFŽP ČR,
b) obce,
c) provozovatelé zařízení pro nakládání s odpady
· zejm. bioplynové a biometanové stanice -> dále zařízení pro energetické využití bioplynu a biometanu,
· komposty -> dále zemědělský sektor,
· provozovatelé skládek komunálního odpadu,
d) fyzické osoby.
Popis cílového stavu
Opětovné použití a úroveň recyklace komunálních odpadů
Cílem je skrze zajištění oběhovosti BRO přispět k plnění cílů pro komunálního dopady dle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech:
1. Zvýšit do roku 2025 úroveň přípravy k opětovnému použití a úroveň recyklace komunálních odpadů nejméně na 55 % celkové hmotnosti komunálních odpadů vyprodukovaných na území České republiky.
2. Zvýšit do roku 2030 úroveň přípravy k opětovnému použití a úroveň recyklace komunálních odpadů nejméně na 60 % celkové hmotnosti komunálních odpadů vyprodukovaných na území České republiky.
3. Zvýšit do roku 2035 úroveň přípravy k opětovnému použití a úroveň recyklace komunálních odpadů nejméně na 65 % celkové hmotnosti komunálních odpadů vyprodukovaných na území České republiky.
4. Odstraňovat uložením na skládku v roce 2035 a v letech následujících nejvýše 10 % z celkové hmotnosti komunálních odpadů vyprodukovaných na území České republiky.
5. Energeticky využívat v roce 2035 a v letech následujících nejvýše 25 % z celkové hmotnosti komunálních odpadů vyprodukovaných na území České republiky.
6. Provozovatel skládky nesmí od 1. ledna 2030 na skládku ukládat odpady, které je s ohledem na kritérium výhřevnosti možné energeticky využít (či spálit), překračují limity biologické stability stanovené zákonem a zejm. které je za stávajícího stavu vědeckého a technického pokroku možné účelně recyklovat.
Nejbližší cíl EU je do roku 2025 zvýšit přípravu k opětovnému použití a recyklaci komunálního odpadu na minimálně 55 % hmotnosti. Obce jsou povinny dosáhnout vysoké míry třídění. V rámci EU dochází k zásadnímu posunu v přístupu ke komunálním odpadům, výrazně kleslo množství skládkovaných odpadů a narostla míra třídění. V ČR tento trend není patrný, na skládkách i nadále končí cca 45 % komunálního odpadu.
Plán odpadového hospodářství České republiky pro rok 2015-2024 s výhledem do roku 2035 počítá s optimalizací a zefektivněním nakládání s biologicky rozložitelnými komunálními odpady (dále jen „BRKO“) a ostatními biologicky rozložitelnými odpady (dále jen „BRO“) na území ČR. Cíle:
a) Snížit maximální množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládky tak, aby podíl této složky činil v roce 2020 nejvíce 35 % hmotnostních z celkového množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů vyprodukovaných v roce 1995.
b) Snižovat množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládky (od roku 2021 dále).
Energetické využití bioodpadu – bioplynů a biometanu ve vazbě na aktualizaci Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu (NKEP)[footnoteRef:10] [10: Aktualizace Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu z října 2023]
Cílem je zajistit dostatek suroviny pro výrobu bioplynu z odpadních vstupů, předpokládané rozložení biometanu dle vstupní suroviny stanovuje Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu (NKEP). Podmínkou uskutečnění tohoto rozložení v praxi je disponibilita biologicky rozložitelných odpadů a vedlejších zemědělských surovin. ČR by ráda docílila využití celého objemu „pokročilého“ biometanu v sektoru dopravy. U „nepokročilého“ biometanu ze zemědělských surovin se přepokládá jeho spotřeba především v sektoru vytápění a chlazení.
Graf 12: Očekávaná produkce biometanu dle zdroje
Zdroj: Vlastní zpracování MPO pro účely Vnitrostátního plánu
Cílem je v delším horizontu odklonit cca 600 tis. tun bioodpadu ze směsného komunálního odpadu k využití v bioplynových stanicích. Nyní je v SKO až 30 % bioodpadu což je až 840 000 tun bioodpadu a odhaduje se, že 24 % z SKO je bioodpad vhodný pro bioplynové stanice.
Využití bioodpadu v zemědělství
Cílem je taktéž využití zbytkového biodpadu (nevyužitého v bioplynových stanicích) skrze kompostování pro hnojení v zemědělství.
Zhodnocení rizika
Současný stav:
· vede k přetrvávajícímu velkému podílu biologických odpadů ve směsném komunálním odpadu a představuje jednu z klíčových složek využitelného odpadu, který je v současné době skládkován,
· není vyhovující z pohledu plnění cílů odpadového hospodářství z hlediska opětovného použití a úrovně recyklace komunálního odpadu, jakožto i cíle snižování uloženého množství komunálního odpadu na skládky a cíle navýšení energetického využití komunálního odpadu.
· brání zvyšování produkce bioplynu v bioplynových stanicích a technologickému přechodu na výrobu biometanu (a přeneseně tak nesměřuje k plnění cílů v oblasti energetiky dle Vnitrostátního plánu ČR v oblasti energetiky a klimatu,
· brání využití maximálního ekonomického potenciálu ČR,
· má negativní vliv na životní prostředí,
· i přes pilotní projekty některých obcí není realistické předpokládat urychlení rozšiřování separátního sběru BRO živočišného původu na dobrovolné bázi ze strany obcí.
Návrh variant řešení
Nakládání s biologickými odpady ve vybraných zemích EU
Slovensko[footnoteRef:11] [11: Studie nakládání s biologickými odpady pro optimalizaci podpory z OPŽP 2021-2027]
Každý Slovák v roce 2020 vyprodukoval 446 kilogramů komunálního odpadu, v roce 2021 pak 496 kg. Podle statistického úřadu je to o více než 50 kilogramů oproti průměr za posledních pět let (důsledek mj. Covid-19?). Při detailním pohledu na strukturu odpadů je patrné, že 60 až 80 procent z nich je možné vytřídit a dále využít.
Legislativa zaměřená na nakládání s biologicky rozložitelnými odpady na Slovensku je uvedena v Zákoně č. 79/2015 Z. z. (Zákon o odpadech a o změně a doplnění některých zákonů) a ve Vyhlášce č. 371/2015 Z.z. (Vyhláška MŽP Slovenské republiky, kterou se vykonávají některé ustanovení zákona o odpadech).
Systém třídění, shromažďování, sběru a nakládání s BRO
Ve smyslu zákona o odpadech jsou obce povinné upravit nakládání biologickým odpadem. Dle legislativy je na Slovensku uplatňována možnost třídění biologicky rozložitelného odpadu ze zahrad a biologicky rozložitelného kuchyňského odpadu zvlášť anebo jejich společným sběrem. Jako návod slouží „Manuál pro obce“ zber-bioodpadu-manual-obce.pdf (minzp.sk), jsou zde uvedeny i zkušenosti s různými modely sběru bioodpadu. Rozlišuje se režim sběru jednak pro individuální bytovou výstavbu (rodinné domy) s vlastními kompostéry pro zahradní odpad a jednak režim sběru pro bytové domy (řeší proces a frekvenci sběru, hygienu, kapacitu apod.). Vše záleží na dostupnosti kapacit zpracovatelských zařízení, místních podmínkách a nastavení místních úřadů. V případě, že je dostupná jen kompostárna, je možný sběr pouze biologického odpadu rostlinného původu (tj. společně kuchyňský a zahradní odpad BRO). U kompostáren se ale neuvažuje s kuchyňskými odpady živočišného původu. V případě dostupného zařízení bioplynové stanice se u biologicky rozložitelného kuchyňského odpadu nerozlišuje mezi živočišnou a rostlinou složkou, odpad je sbírán společně, viz Bošany. Několik praktických zkušeností je uvedeno dále v textu a také v příloze č. 1.
Ministerstvo životního prostředí Slovenska vydalo pro obce následující dokumenty:
· Metodická příručka „Požiadavky pre obce na triedený zber biologicky rozložiteľných komunálnych odpadov“ usmernenie-obce.pdf (minzp.sk)
· Manuál pro obce „Zber biologicky rozložitelných komunálních odpadov“ Zber biologicky rozložiteľného komunálneho odpadu - manuál pre obce (zmos.sk)
Povinnost třídit biologicky rozložitelný kuchyňský odpad ukládá samosprávám novela Zákona odpadech č. 79/2015 Z.z. od 1. 1. 2021. Ministerstvo životního prostředí dalo samosprávám ještě 6 měsíců na to, aby se na vše připravily a od července 2021 vybavily občany sběrovou infrastrukturou či zajistily pro svou kompostárnu hygienizační technologii a začaly povinnost plnit. Podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009, kterým se stanoví zdravotní předpisy týkající se vedlejších živočišných produktů a odvozených produktů neurčených k lidské spotřebu a kterým se zrušuje nařízení (ES) č. 1274/2003 1774/2002 (dále jen „nařízení o vedlejších živočišných produktech) platí, že pokud se v nádobě na sběr BRKO nachází i malé množství BRO z kuchyně, je třeba s celým vysbíraným objemem nakládat jako s materiálem kategorie 3, který musí projít před dalším zhodnocením tzn. hygienizací.
Nakládání s biologicky rozložitelným kuchyňským odpadem z domácností má výjimku pro obec, která nemá na svém území zaveden a zabezpečen tříděný sběr komunálního odpadu pro biologicky rozložitelný kuchyňský odpad z domácností. Je to umožněno ustanovením § 81 ods. 21 písm. d) zákona č. 79/2015 Sb. o odpadech a o změně a doplnění některých zákonů, podle kterého „povinnost zavést a zajišťovat provádění tříděného sběru komunálního odpadu pro biologicky rozložitelný kuchyňský odpad se nevztahuje na obec (část obce), která prokáže, že je to ekonomicky neúnosné, protože náklady na nakládání s tímto biologicky rozložitelným kuchyňským odpadem nelze pokrýt ani při určení místního poplatku ve výši 50 % se zákonem stanovené horní hranice sazby místního poplatku nebo prokáže, že 100 % domácností kompostuje vlastní odpad.
Ad a) Obec je povinná zveřejnit na svém webovém portálu podrobný všeobecně srozumitelný popis celého systému nakládání s komunálními odpady včetně tříděného sběru v obci (§ 81 ods. 7 písm. h) zákona o odpadoch). Toto ustanovení se týká i systému nakládáni s BRKO. Podle § 81 ods. 8 písm. c), d), e) a j) bod 5 zákona o odpadech obec v závazném nařízení upraví i podrobnosti o:
nakládání s biologicky rozložitelným komunálním odpadem,
nakládání s biologicky rozložitelným kuchyňským odpadem a restauračním odpadem od provozovatelů kuchyní,
způsob a podmínkách tříděného sběru jedlých olejů a tuků.
Ad b) Cílem tohoto manuálu je pomoc samosprávám lépe se zorientovat v problematice zavádění sběru biologicky rozložitelného komunálního odpadu z domácností na svém území.
Poukazuje na důvody a souvislosti, které vedly k povinnosti jeho sběru, a základné faktory, které ovlivňují ekonomiku odpadového hospodářství, kvalitu a množství sebraného biologického odpadu.
Příklady z praxe ukazují, že pro úspěch třídění je důležitá zejména dostupná donášková vzdálenost a informovanost občanů.
Rodinné domy musí mít vlastní nádobu na kompostování nebo hnědý kontejner pro sběr tohoto odpadu. Obyvatelé bytových domů musí mít přistavené sběrné nádoby hnědé barvy, popřípadě s čitelnou hnědou značkou.
Bylo praxí prokázáno, jak je v manuálu uvedeno Zber biologicky rozložiteľného komunálneho odpadu – manuál pre obce (zmos.sk), jako výsledek projektu kofinancovaného z OP „Kvalita životného prostredia na Slovensku“ že nejlepších výsledků při sběru kuchyňských BRO dosahují ty samosprávy, které do každé domácnosti zajistily interiérové nádoby na jejich sběr. Velký vliv na komfort třídění odpadů má zejména donášková vzdálenost, způsob a hygiena sběru a frekvence odvozu. Zlepšení procesu třídění probíhá na základě analýzy produkovaných odpadů analýzy odpadu | ODPADY-PORTAL.SK a provedených analýz, např. ZOP_Analýza triedeného zberu BRKO na Slovensku_Odpadový hospodár.pdf (odpady-portal.sk)
Pro sběr odpadů se používají například různé kbelíky, ale z několika důvodů jsou praktičtěji odvětrávané „košíky“ v kombinaci s kompostovatelnými sáčky. Neosvědčilo, pokud obce ponechaly na domácnostech jejich pořízení. Kombinace odvětrávaných interiérových košíků s kompostovatelnými sáčky má několik výhod, mezi které patří:
· pro obyvatele je to pohodlný a čistý způsob sběru kuchyňských BRO,
· kuchyňské BRO v sáčku začíná později zapáchat a plesnivět (cca po 4-7 dnech),
· vysoké zapojení domácností (až 90 %),
· nízká kontaminace biologického odpadu cizorodými látkami (např. plasty, sklem),
· kuchyňské BRO lze kompostovat společně se sáčky,
· odpařování vody, kterým se snižuje hmotnost kuchyňského BRO,
· snížená frekvence odvozu kuchyňského BRO,
· snížená potřeba čištění sběrných nádob.
Největší nevýhodou sběru do kompostovatelných sáčků je nutnost jejich každoročního pořizování (cca 50 až 100 ks ročně na domácnost). Pozn.: Některé materiály z plastů označují jejich výrobci jako „oxo-biodegradabilní“. V těchto materiálech jsou běžné plasty obohaceny oxo-biodegradabilními přísadami, obvykle solemi kovů. V důsledku oxidace těchto látek se tyto plasty rozpadají na malé částice, které zůstávají v životním prostředí. Je proto zavádějící označovat tyto materiály z plastů jako „biologicky rozložitelné“. Rozpad na malé částice přeměňuje viditelný odpad, jako jsou plastové nákupní tašky, v neviditelný odpad v podobě druhotných mikroplastů. Problém s odpady se tím neřeší, naopak se zvyšuje znečištění životního prostředí těmito materiály z plastů, které by proto neměly být používány jako plastové obaly. “Od 3. července 2021 je prodej oxo-rozložitelných plastových výrobků v celé EU zakázán, viz směrnice. Oxo výrobky nemohou být certifikovány normou EN 13432, a proto na sobě nemají mít logo „Seedling“, ani „OK compost“ nebo „OK compost HOME“. Tento materiál můžete identifikovat podle termínů jako je „oxo“, „epi“ nebo „d2w“.
Z provedeného průzkumu bylo zjištěno, že když chceme vytřídit například 65 % BRKO z jeho celkového potenciálu v komunálním odpadu (KO), tak donášková vzdálenost do sběrných nádob nemůže přesáhnout u bytových domů 20–25 metrů. V případě rodinných domů je tato vzdálenost ještě kratší.
Na hygienu sběrných nádob jsou obyvatelé velmi citliví. V případě BRKO převládá mezi nimi názor, že bude zapáchat, vytékat z nádoby. Kombinace vysoké vlhkosti, teploty a nedostatku vzduchu způsobuje problémy se zápachem. Je třeba si uvědomit, že při teplotě ve stínu 10 °C je možné u nádoby, která byla umístěna na slunci, naměřit na jejím povrchu 42,6 °C a uvnitř nádoby 25,5 °C. To jsou již teploty, při kterých existuje zvýšené riziko vzniku zápachu a plísní. Řešení: částečně lze takovému přehřívání nádob předejít jejich umísťováním do stínu. V zimních měsících naopak vzniká riziko zmrznutí obsahu nádoby a následně její obtížné vyprázdnění.
Testování zápachu: konstrukční úprava nádob a sběru mají významný vliv na vznik zápachu. Při sedmidenním testu tří různě upravených nádob (bez úpravy, s perforací, s mřížkou + perforací nad mřížkou a s mřížkou + perforací těsně pod mřížkou) a dvou způsobech uložení kuchyňského BRO v nádobách (volně uložený a uložený v kompostovatelných sáčcích) se ukázala jako nejlepší hlediska zápachu nádoba s mřížkou a perforací, ve které byl kuchyňský BRO v kompostovatelných sáčcích. Nejvíce zapáchaly neupravené nádoby s volně uloženým kuchyňským BRO.
Čistota nádoby úzce souvisí se vznikajícím zápachem v nádobě. Proto je třeba zajistit, aby nádoby byly pravidelně čištěny. Doporučená frekvence čištění nádob:
Kuchyňský BRO v kompostovatelných sáčcích
1x za 4 měsíce
Kuchyňský BRO volně vhazovaný do nádob
1x za měsíc
Kuchyňský BRO s tekutou složkou
Každý vývoz
Zahradní BRO sbíraný ve venkovských oblastech
2x za rok
Zahradní BRO sbíraný v městských oblastech
1x za 3 měsíce
Minimální požadavky na četnost odvozu a druh sběrných nádob na sběr BRKO z domácností jsou 371/2015 Sb. určené v příloze č. 10b (§ 14 odst. 16 z 1. července 2021).
Četnost vývozu závisí hlavně na druhu BRKO, typu a objemu používaných nádob a na ročním období. Správné zvolení režimu svozu a čištění má výrazný vliv na vznik nepříjemností vznikajících při sběru a výrazný dopad na kvalitu vytříděného BRKO a tím i na zapojení domácností do třídění. Obecně rozlišujeme: - intenzivní sběr (> 1x za týden), - standardní sběr (1–2x za 14 dní), - extenzivní sběr (<1x za 14 dní).
Sběrné nádoby jsou uvedeny o objemu 10 l (mohou mít i menší objem, např. 6 l – takto malý objem zabrání ukládání větších odpadů, které sem nepatří, např. plechovky, lahve), ty jsou poskytnuté do jednotlivých domácností, využívané pro přepravu do sběrných nádob většího objemu, umístěných buď u domu (vynesou se na chodník v termín sběru, který úřady vydávají formou obecních vyhlášek), na shromaždištích odpadu (kontejnerové stanoviště) nebo v ekodvorech. Nastavení systému managementu sběru a svozu je na místních úřadech. Každý bytový dům, rodinný dům musí na místní úřad podat žádost, kde uvede, jak bude nakládat se zahradním a kuchyňským odpadem.
Speciálně upravené nádoby má význam pořizovat v případech, když se upřednostňuje nižší frekvence sběru BRKO. Mřížka a správně rozmístěné větrací otvory vykazují následující pozitivní vlastnosti:
· zajišťují lepší přísun vzduchu do nádoby (aerobní prostředí),
· pozitivně ovlivňují rozvoj užitečných mikroorganismů,
· snižují riziko zkysnutí BRKO a tvorbu plísní,
· proudění vzduchu zajišťuje odpařování vody, čímž se snižuje hmotnost BRKO v nádobě (a tím i náklady na jeho zpracování).
Zároveň platí, že čím má sběrná nádoba menší objem, tím se uvnitř lépe provětrává. V nádobách o objemu více než 240 litrů má úprava minimální vliv na provětrávání sbíraného BRKO.
Používání upravených nádob se doporučuje pro sběr:
· zahradního BRO,
· společně sbíraného zahradního BRO a kuchyňského BRO,
· sběr kuchyňského BRO, který si domácnosti sbírají pomocí kompostovatelných sáčků.
Upravená nádoba na volně sypaný kuchyňský BRO, který vykazuje vysokou hustotu a vlhkost, se nedoporučuje ze dvou důvodů:
když se volně sype do sběrné nádoby, dochází k ucpání větracích otvorů a nedostatečnému provětrávání;
zejména v letních měsících může dojít k přetékání výluhů přes větrací otvory.
Kontrola je nezbytná. Nejlépe funguje co nejadresnější kontrola. Zavedení kontroly nakládání s odpadem lze realizovat různým způsobem. Náhodné kontroly, celoplošné kontroly nebo pravidelné kontroly na úrovni domácností.
Polsko[footnoteRef:12] [12: Studie nakládání s biologickými odpady pro optimalizaci podpory z OPŽP 2021-2027]
Popis národní legislativy
Legislativa vztahující se k biologicky rozložitelným odpadům v Polsku je následující:
1. Zákon o odpadech ze dne 14. 12. 2012 (tj. Sbírka zákonů z roku 2022, pol. 699, ve znění pozdějších předpisů) - definice, sběr
2. Zákon ze dne 13. září 1996 o udržování čistoty a pořádku v obcích (tj. Sbírka zákonů z roku 2022, pol. 1297, v platném znění) - systém sběru biologicky rozložitelných odpadů obcí
3. Nařízení ministra pro klima ze dne 11. září 2020 o podrobných požadavcích na skladování odpadů (sbírka zákonů, položka 1742) - skladování biologicky rozložitelných odpadů
4. Nařízení ministra klimatu a životního prostředí ze dne 10. května 2021 o způsobu selektivního sběru vybraných frakcí odpadu (Sbírka zákonů, bod 906)
5. Usnesení obcí – četnost sběru / PSZOK (místo tříděného sběru komunálního odpadu)
6. Nařízení ministra klimatu a životního prostředí ze dne 3. srpna 2021 o způsobu výpočtu úrovní přípravy k opětovnému použití a recyklace komunálního odpadu (Sbírka zákonů, bod 1530) - způsob výpočtu procenta recyklace z bio – odpad;
Nejdůležitější výňatky z legislativy vztahující se k biologicky rozložitelným odpadům:
1) Bioodpadem se rozumí biologicky rozložitelný odpad ze zahrad a parků, potravinářský a kuchyňský odpad z domácností, gastronomie včetně restaurací, jídelen a zařízení společného stravování, kanceláří, skladů a maloobchodů, jakož i obdobný odpad ze závodů vyrábějících nebo uvádějících potraviny na trh. Biologicky rozložitelné odpady jsou odpady, které podléhají aerobnímu nebo anaerobnímu rozkladu za účasti mikroorganismů.
2) Obce zajišťují čistotu a pořádek ve svém areálu a vytvářejí podmínky nezbytné pro jejich údržbu, zejména:
· zajistí tříděný sběr komunálního odpadu, zahrnujícího minimálně: papír, kovy, plasty, sklo, více materiálové obalové odpady a bioodpady;
· vytvoří místa pro tříděný sběr komunálního odpadu způsobem umožňujícím snadný přístup všem obyvatelům obce, která zajistí příjem minimálně komunálního odpadu, nebezpečného odpadu,
3) Obec je povinna vytvořit alespoň jedno stacionární místo tříděného sběru komunálního odpadu, a to samostatně nebo společně s jinou obcí nebo obcemi nebo společně s metropolitním sdružením, tzv. PSZOK.
4) Zastupitelstvo obce může ve stanovách:
· rozhodnout o shromažďování odpadů, které jsou částmi rostlin z údržby zeleně, zahrad, parků a hřbitovů, odděleně od ostatního bioodpadu tvořícího komunální odpad;
· upřesnit požadavky na kompostování bioodpadu tvořícího komunální odpad v domácích kompostérech v areálu nemovitosti se zástavbou rodinných domů a osvobodit vlastníky těchto nemovitostí zcela nebo zčásti od povinnosti mít nádobu nebo pytel na tento odpad;
· zavést povinnost používat individuální označování nádob nebo pytlů určených ke svozu komunálního odpadu způsobem, který umožní identifikaci původce.
5) Zastupitelstvo obce může částečně osvobodit vlastníky nemovitostí rodinných domů kompostujících bioodpad v domovním kompostéru od poplatku za svoz odpadu, a to úměrně snížení nákladů na nakládání s komunálními odpady z domácností (na základě příslušného prohlášení).
6) Je povoleno sbírat kuchyňský odpad (rostlinný a živočišný) a odpad z údržby zeleně, zahrady, parků a hřbitovů zvlášť i dohromady. Je na rozhodnutí obce, jakým způsobem bude odpad v rámci této frakce svážen. Pokud se kuchyňský
1) bioodpad a zelený odpad shromažďují společně, je jim přidělen kód kuchyňského bioodpadu.
7) Odpady z údržby zeleně by se měly kompostovat a kuchyňský odpad by měl putovat do bioplynové stanice. Vzhledem k nedostatečné separaci těchto dvou toků bioodpadu je jejich nakládání problematické.
8) Bioodpad je sbírán do hnědých nádob označených nápisem „BIO“.
9) Bioodpad je dodáván přímo na zpracování odpadu nebo alternativně na Shromaždiště (překladiště).
10) Bioodpad je jednou ze šesti frakcí odpadu, pro které je zavedení jejich selektivního sběru obcí povinné.
11) Zpracováním biologického odpadu lze získat produkt ke zlepšení kvality půdy nebo hnojiva. Vznikne-li při procesu zpracování odpad (nevyhovující kompost), lze jej využít k rekultivaci skládek odpadů a také k vytvoření rekultivačního krytu pro zařízení na ukládání důlního odpadu a haldy hlušiny z těžby černého uhlí.
12) Bioodpad lze skladovat ve vzduchotěsných halách, v uzavřených nádobách nebo nádobách vybavených ventilačním systémem, skladovací doba nepřesáhne 7 dnů.
13) Rozlišení četnosti svozu odpadu závisí zejména na množství vzniklého odpadu a jeho druzích. V období duben až říjen však nelze četnost svozu bioodpadu provádět méně často než 1× týdně z objektů s více bytovými jednotkami, a ne méně často než 1x za dva týdny z objektů rodinných domů, s výjimkou venkovských obcí, kde frekvence svozu může být méně častá.
Od 6. září 2019 je v platnosti pouze tříděný sběr odpadu. Bioodpad (hlavně kuchyňský odpad) tedy nelze odkládat jako doposud do kontejneru na netříděný (směsný) komunální odpad. Bioodpad ve smyslu zákona o odpadech je také biologicky rozložitelný odpad. V praxi se nejčastěji zařazují pod kód 20 02 01 pro biologicky rozložitelné odpady.
Povinnost tříděného sběru komunálního odpadu a uhrazení poplatků za zbytkový komunální odpad se vztahuje jak na nemovitosti, kde bydlí obyvatelé, tak na nemovitosti, kde obyvatelé nebydlí a kde vzniká komunální odpad (rekreační objekty), kontroluje místní úřad.
Důsledkem porušení povinnosti tříděného sběru odpadů je nutnost uhradit zvýšený poplatek za měsíc nebo měsíce, ve kterých byl odpad neselektivně shromažďován. Nepodá-li obyvatel včas prohlášení o produkovaných odpadech nebo má-li pochybnosti o jeho správnosti, stanoví výši poplatku rozhodnutím starosta s přihlédnutím k dostupným údajům přiměřeným ke zvolenému způsobu sběru a třídění odpadů
Analýza produkce BRO
Podle Centrálního statistického úřadu bylo v roce 2021 v Polsku selektivně vysbíráno 1 842 993,78 tun biologicky rozložitelného komunálního odpadu. Odpad pocházel z domácností, obchodu, služeb, kulturních institucí, podniků a úřadů. Z nekontaminovaného bioodpadu se po zpracování v kompostárně nebo fermentaci stává kompost, který se po absolvování zákonem požadovaných zkoušek a získání příslušných certifikátů vrací do ekonomiky jako půdní zlepšovač nebo je využíván k rekultivaci ploch znehodnocených jinou lidskou činností.
Tabulka 4: Přehled množství odpadu (Zdroj: Maxová a kol.)
Množství vytříděného odpadu
Rok
Množství vytříděného komunálního odpadu
[t]
Množství vytříděného biologicky rozložitelného odpadu
[t]
2021
13 673 583,14
1 842 993,78
2020
13 116 897,83
1 610 034,76
2019
12 752 778,17
1 196 373,03
Způsob sběru BRO
V Polsku se podle oficiálních statistik (údaje Ústředního statistického úřadu o množství komunálního odpadu a složení komunálního odpadu dle NWMP 2022) ročně vyprodukuje cca 116 kg bioodpadu na obyvatele vč. cca zbylých 14 kg tvoří zelený odpad.
Největší množství bioodpadu připadá na obyvatele malého města cca 145 kg/rok, ve velkých městech je to cca 132 kg/rok a na venkově cca 84 kg/rok. Kuchyňský odpad a bioodpad, který pochází z údržby zeleně, zahrad, parků a hřbitovů je povoleno sbírat společně i odděleně. Záleží na rozhodnutí obce, jakým způsobem bude BRO shromažďován. Legislativa umožňuje obě možnosti, společný i oddělený sběr. V případě využívání domácího kompostéru v rodinném domě je možno částečně osvobodit vlastníky nemovitostí od poplatku za svoz odpadu, a to úměrně snížením nákladů na nakládání s komunálními odpady z domácností.
Vzhledem k různým vlastnostem kuchyňských odpadů a bioodpadů ze zeleně by se mělo usilovat o oddělení těchto dvou odpadních toků. V případě kuchyňského odpadu, který může obsahovat biologicky rozložitelné odpady rostlinného i živočišného původu, však neexistují jasně stanovená pravidla požadující separaci těchto složek.
Legislativa postrádá jasné ustanovení, které by upravovalo oddělený sběr BRO rostlinného a živočišného původu. Studie uvádí, že podíl bioodpadu na komunálních odpadech je 28,7 %. Provedené studie komunálního odpadu také ukazují, že pouze 43 % vyprodukovaného bioodpadu je sbíráno selektivně. Se 79 % bioodpadu sbíraného odděleně v komunálním systému bylo zpracováno v kompostárnách a 6 % ve fermentačních zařízeních.
Mezi kuchyňský bioodpad patří: ovoce a zelenina, prošlé potravinářské výrobky, zbytky jídel, knedlíky, prošlé jogurty, kávová a čajová sedlina, staré pečivo, zbytky mléčných výrobků, sýry, zbytky zpracovaného masa (vařené, pečené), vejce, skořápky.
Likvidace potravinového odpadu v gastronomii
Likvidace potravinového odpadu v gastronomii je poslední možností, jak využít zbytky, které nelze znovu získat nebo recyklovat. Likvidace potravinového odpadu v gastronomii by měla zahrnovat především odpady z postprodukce, jako jsou:
· nevyužité a nevhodné ke kompostování zbytků z výroby nádobí a pospotřebitelského odpadu, tedy zbytků jídel,
· oleje na smažení,
· nepoživatelné části jídla.
Nádoby na bioodpad
Bioodpad je vhodné sbírat do hnědých nádob označených nápisem „BIO“. Tento odpad lze sbírat i do hnědých pytlů. Nádoby na bioodpad mohou být pokryty hnědou barvou s nápisem „BIO“ pouze z části, nejméně však 30 % vnější plochy nádoby.
Biologicky rozložitelný odpad z rodinných a bytových domů je shromažďován v kontejnerech 120 l nebo 240 l na BIO, které mají rošt a větrací otvory, pytle 120 l nebo kontejnery (sezónní sečení). Ve městech a větších komunitách je systém sběru nastaven a kontrolován, u venkovských oblastí tomu tak není.
Nádoby na kuchyňský odpad
· objemné – objem kontejnerů je větší než odhadované množství skladovaného odpadu, protože se doporučuje vyprázdnit kontejner, když je plný ze ¾;
· těsné – chrání potravinový odpad před přílivem škůdců nebo hmyzu a přístupu vlhkosti zvenčí a také zabraňuje uvolňování nepříjemných pachů;
· jasně označeny – čitelné označení – ať už barvou, textem nebo ikonou symbolizující druh skladovaného odpadu – umožňuje efektivní, pečlivé a pohodlné třídění. Nádoby na odpad kategorie 3 by měly být označeny nápisem „není určeno k lidské spotřebě“.
· bezdotykový systém otevírání a zavírání – nádoby na kuchyňský odpad by se měly otevírat nožním pedálem nebo jiným způsobem, který nezapojuje ruce. Manipulátory s potravinami by se neměly dotýkat nádob na kuchyňský odpad;
· umožňují pohodlný a důkladný úklid – nádoby na potravinový odpad by měly být před použitím důkladně vysušeny.
Nádoby na kuchyňský odpad by měly být umístěny mimo místa, kde se potraviny připravují, skladují a konzumují, což rovněž stanoví výše citované nařízení.
Četnost svozu bioodpadu
Četnost svozu bioodpadů je možno měnit zejména v závislosti na množství vznikajících odpadů a jejich druzích s tím, že v období od dubna do října nesmí být méně často než jednou týdně z vícebytových objektů, a ne méně často než jednou za dva týdny z rodinných domů, s výjimkou venkovských obcí, kde frekvence svozu mohou být méně časté.
Nakládání s bioodpadem
Pro vybrané město s 500 000 obyvateli byly spočítány modelové náklady na svoz kuchyňského a zahradního bioodpadu do kontejnerů. Vycházelo se z předpokladu, že odpad v rodinném bydlení je shromažďován přímo z nemovitosti („od dveří ke dveřím“) do kontejnerů o objemu 120 nebo 240 l. V bytovém domě se odpad shromažďuje v kontejnerech o objemu 1,1 m3 umístěných na shromaždištích tříděného odpadu. Při předpokládané počáteční úrovni selektivního sběru 30 % odpadu produkovaného v rodinném bydlení a 15 % v bytovém domě pro více rodin činily náklady na sběr přibližně 395 PLN a 203 PLN/tunu. Zdvojnásobením množství sebraného odpadu lze snížit jednotkové náklady téměř na polovinu. Je třeba také vzít v úvahu, že náklady na nakládání s odděleně sbíraným biologickým odpadem jsou nižší než náklady na nakládání se směsným odpadem. Náklady na systém lze snížit snížením frekvence svozu zbytkového (směsného) odpadu a automatizací nakládky odpadu (bezobslužná vozidla). Oddělený sběr frakcí bioodpadu (kuchyňský vs. zelený) umožňuje přizpůsobit se technologickým možnostem zařízení, ve kterých se má s těmito odpady nakládat. Zpravidla by se s kuchyňským odpadem mělo nakládat v bioplynových stanicích, zatímco zelený odpad by měl být zpracováván v kompostárnách. Pokud je bioodpad tvořen kuchyňským odpadem a zeleným odpadem, vzniká problém zpracování tohoto odpadu v souladu s hierarchií nakládání s odpadem.
Selektivní sběr bioodpadu je dodatečným nákladem systému nakládání s odpady. Při nízké úrovni tříděného sběru jsou jednotkové náklady (na tunu biologického odpadu) poměrně vysoké. Tyto náklady se však snižují, když se výsledky sběru zlepšují. Velikost nákladových složek závisí na místních podmínkách, které zahrnují hustotu zástavby v oblasti pokryté svozem a vzdálenost, na kterou je odpad odvážen, stanoví místní úřad.
Svoz odpadu obsahujícího zbytky živočišného původu podléhá dozoru veterinární kontroly, což je další úskalí. Důvodem je skutečnost, že kuchyňský bioodpad z domácností byl zařazen do definice „odpadu ze stravování“, což je materiál kategorie III podle veterinárních předpisů EU (Nařízení Komise EU č. 142/2011). Proto musí podmínky sběru i dalšího zpracování odpovídat požadavkům nařízení.
Narodowe Centrum Badań i Rozwoju (NCBR) díky podpoře evropských fondů z programu Smart Growth. Národní centrum výzkumu a vývoje společně se svými partnery vyvíjí a implementuje inovativní technologie, které odpovídají potřebám tuzemského sektoru bioplynu a biometanu. Tento sektor má mimořádný význam pro zajištění energetické bezpečnosti země vzhledem k potenciálu produkce biometanu dosahujícímu 8 miliard m3 ročně. NCBR i UPP Inno (puls.edu.pl).
V Polsku je 97 regionálních zařízení na zpracování selektivně sbíraného zeleného odpadu a jiného biologického odpadu (kompostárny) s celkovou zpracovatelskou kapacitou cca 0,87 mil. tun ročně. Biologická část zařízení mechanicko-biologického čištění (MBP) bude v budoucnu sloužit ke zpracování selektivně sbíraného biologického odpadu. Celková kapacita biologické části 127 zařízení MBP se statusem RIPOK je cca 4,1 mil. tun ročně.
Rakousko[footnoteRef:13] [13: Studie nakládání s biologickými odpady pro optimalizaci podpory z OPŽP 2021-2027]
Popis národní legislativ
Legislativa vztahující se k biologicky rozložitelným odpadům v Rakousku je následující:
1. Zákon o nakládání s odpady z roku 2002 (Abfallwirtschaftsgesetz):
· Federální plán nakládání s odpady (Bundesabfallwirtschaftsplan)
· Nařízení o kompostování
· Nařízení podle spolkového státu
Tříděný sběr papírového, kovového, plastového, skleněného, biologicky rozložitelného a textilního odpadu.
(1) Pro papír, kovy, plasty, sklo, biologicky rozložitelný a textilní odpad je nutný oddělený sběr.
(2) Tříděný sběr podle odst. 1 musí být prováděn způsobem, který umožňuje opětovné využití nebo kvalitní recyklaci těchto separovaných odpadů.
Analýza produkce BRO
Produkce komunálního odpadu v r. 2021 je vysoká, představuje na osobu 834 kg, je vyvážena vysokou mírou třídění přes 70 % (Česko cca 43 %). Zahrnuje komunální odpad v z domácností a podobných zařízení (směsný komunální odpad, objemný odpad, problémové materiály, stará elektrická a elektronická zařízení, staré materiály a biogenní odpad).
Celkově komunální odpad z domácností a podobných provozoven (kolem 4,50 milionu t v roce 2019) ve srovnání s BAWP 2017 (referenční rok 2015) mírný růst kolem 8 %. Jednotlivé frakce odpadu vykazují různé tendence. Produkce směsného komunálního odpadu stagnuje. Ale množství odpadních, elektrických, elektronických zařízení a textilií prudce vzrostlo, obaly ze sběrového papíru/tištěné materiály mírně klesají.
Financování nakládání s odpady
Finanční model je postaven motivačně směrem ke třídění. Vlastníci budov jsou zpoplatňováni pouze na základě množství zbytkového komunálního odpadu a frekvenci potřebného svozu. Poplatky pokrývají jak náklady na svoz odpadu, tak i jeho zpracování. Vytříděním biologického odpadu, který tvoří nejméně třetinu vyprodukovaného odpadu, lze náklady výrazně snížit. Čím více daný majitel nemovitosti třídí, tím menší kontejner na komunální odpad potřebuje a tím je jeho poplatek za odpad nižší. Nejmenší objem nádoby je 120 litrů, frekvence svozu je dána dohodou s místními úřady, odbor životní prostředí, odpady). Při frekvenci jednou týdně jsou náklady ca 250 EUR ročně (liší se podmínkami dopravy a zpracování odpadu v jednotlivých regionech).
Analýza stávajícího systému sběru a využití BRO
Třídění biologicky rozložitelného odpadu je pro rakouské domácnosti povinné od roku 1995. Rakousko má program kompostování organického odpadu, který funguje po celé zemi Alternativen zum Müllsackerl für den Biomüll (wenigermist.at). V závislosti na spolkové zemi je sběrná nádoba na BRO hnědá nebo zelená; např. ve Vídni je zelená. Sběrné nádoby jsou určeny na zbytky ovoce a zeleniny, ovocné slupky, pečivo, kávovou sedlinu a čajové sáčky, zahradní odpad a papírové kuchyňské utěrky. Biologicky rozložitelný odpad se vyhazuje přímo do sběrné nádoby, bez sáčků a obalů.
Do sběrné nádoby je zakázáno vkládat maso, kosti, vejce, mléčné výrobky, obsah vysavače, podestýlku pro kočky a plastové sáčky. Ty patří do černých kontejnerů „Restmȕll“.
Způsob sběru BRO
Způsob sběru bioodpadu záleží na dané lokalitě. Existují systémy, kdy je bioodpad shromažďován v samostatné sběrné nádobě v místě vzniku (zejména zástavba rodinných domů) a následně odvážen, tak systémy, kdy domácnosti odevzdávají bioodpad do nedalekých sběrných míst. Místní úřady zasílají občanům letáky o umístění jednotlivých kontejnerů na odpad s pokyny, jak nakládat s jednotlivými odpady, co je povoleno do jednotlivých kontejnerů ukládat. Je více alternativ. Zahradní odpad se směsí kuchyňského odpadu rostlinného původu mohou také domácnosti kompostovat samy nebo ukládat tento odpad do příslušných kontejnerů označených „Biomȕll“ na shromaždištích. Bioodpad živočišného původu pak musí být odděleně shromažďován a ukládán do příslušných kontejnerů, které jsou na shromaždišti nebo v ekodvorech. V krajních případech je dáván do kontejneru na směsný komunální odpad „Restmȕll“, které jsou zpoplatněny. Občané jsou tak motivováni biologické odpady separovat a nakládat s nimi odděleně, sníží si tím poplatky.
Instrukce pro nakládání s těmito odpady vydávají místní úřady:
· Používejte papírové sáčky, noviny, kuchyňské utěrky v roli nebo biologicky rozložitelné sáčky (pytle) k balení a ukládání odpadu do nádob v domácnosti o obsahu dle potřeby, zpravidla 3 l, 5 l nebo 10 l.,
· Pravidelně nádoby vyprazdňujte, doporučeno je vyprazdňovat nádobu na organický odpad 3x týdně. Praktická pro sběr organického odpadu je malá nádoba na kuchyňské lince, která je vhodná do myčky nádobí.
· Po vyprázdnění nádobu krátce vymyjte, osušte a dno vyložte novinami – pomáhá to udržovat čistotu.
Správně dimenzujte velikost nádoby – pokud není větší kontejner na tyto odpady v blízkosti, je užitečná o něco větší nádoba.
· Vyhněte se vlhkosti, aby se zabránilo nepříjemnému zápachu.
· Nádoby by měly mít víko, které propouští vzduch. Víko by se proto nemělo těsně zavírat. Dno nádoby vyložte savým papírem. Naplňte pouze tolik organického odpadu, kolik může vzduch ještě cirkulovat.
· Pokud máte v bezprostřední blízkosti větší kontejner na tento odpad, můžete kuchyňský bioodpad sbírat do malé nádoby bez papíru. Poté by měl být denně vyprázdněn a vypláchnut.
Informační kampaně ukazují, co se děje s materiálem z jednotlivých odpadkových kontejnerů.
Nádoby na bioodpad
Pro domácnosti pro ukládání shromážděného bioodpadu jsou v odpadových centrech nebo na shromaždištích umístěny sběrné nádoby o objemu 80 až 1100 litrů (dle lokální velikosti populace). Na nich je vyznačeno, co se může do nich ukládat.
Četnost svozu bioodpadu
Svozové intervaly bioodpadů živočišného původu jsou dohodnuty s místní samosprávou, odborem odpadů a dohodou se společnostmi, které zpracování odpadů provádějí (běžně 1x až 2x týdně). Jsou nastaveny smluvně dle počtu obyvatel a vyhodnocení efektivity, mohou být osazeny čipy s informací o naplněnosti kontejneru, tedy potřebě odvozu, sezónně se mohou lišit. V létě se vyprazdňují a čistí, v zimě vyměňují kvůli zamrznutí.
Nakládání s bioodpadem
Bioodpad je zpracováván v kompostovacích zařízeních na vysoce kvalitní kompost nebo v bioplynových stanicích k výrobě bioplynu jako zdroji tepla a elektřiny. Oba závody bývají na jednom místě kvůli snížení dopravní náročnosti. V kompostárně probíhá po dovozu odpadu vstupní kontrola, nesmí sem přijít odpady živočišného původu, separované jsou nevhodné odpady, putují do bioplynové stanice. Kvalita kompostu je v celém procesu zpracování přísně sledována, legislativně upravena, použití je pak vhodné i pro biozemědělství.
Německo[footnoteRef:14] [14: Studie nakládání s biologickými odpady pro optimalizaci podpory z OPŽP 2021-2027]
Popis národní legislativy
Zákon o nakládání s odpady
Federální zákon o udržitelném nakládání s odpady (zákon o nakládání s odpady). Jedná se o Zákon na podporu recyklačního hospodářství a zajištění ekologicky kompatibilního nakládání s odpady (zákon o ekonomice uzavřeného cyklu KrWG).
Ministerstvo pro životní prostředí deklaruje, že ústředním zájmem odpadové politiky je vyhnout se odpadu a recyklovat ho. Jde o ochranu přírodních zdrojů. Střednědobým cílem je ekologicky recyklovat veškerý biologický a komunální odpad. To vyžaduje kromě technických, sociálních a politických rámcových podmínek také právní rozhodnutí. Ukládání neupraveného odpadu na skládky je od roku 2005 zakázáno prostřednictvím vyhlášky o nakládání s odpady. Vyhláška z roku 2005 byla v roce 2009 nahrazena vyhláškou o skládkách a dlouhodobém skladování.
Produkce odpadů dle federální statistiky Federal Statistical Office Germany - (destatis.de) ukazuje, že v roce 2021 celkový objem komunálních odpadů na občana je 484 kg, z toho představuje separovaný domovní odpad a podobný komerční odpad 196 kg, organický odpad 134 kg (z toho biodegradabilní odpad z biopopelnic 67 kg a zbytkový biodegradabilní odpad ze zahrad a parků také 67 kg), separovaný recyklovatelný odpad 150 kg (papír, plasty, sklo,….), elektrický odpad 3 kg a ostatní nebezpečný odpad 1 kg. Recyklace představuje cca 70 %.
Německý biologicky rozložitelný odpad je sbírán odděleně, recyklován a ekologicky a ekonomicky využíván. Kompost a digestát se používají jako organické hnojivo (kompost) nebo nahrazují rašelinu v květináčích a rostlinných substrátech. Recyklace biologického odpadu také přímo přispívá k ochraně klimatu, pokud je metan vzniklý při fermentaci využit k výrobě energie.
Vyhláška o bioodpadu
Požadavky na kvalitu kompostu a digestátu definuje Vyhláška o bioodpadu, kde je deklarováno i to, co se rozumí „bioodpadem“ tak, aby se dal použít k výrobě kompostu. Změna odpadových předpisů (verze podle rozhodnutí federálního kabinetu ze dne 22. září 2021). Změna BioAbfV, čl. 22 odst. 2 písm. rámcové směrnice o odpadech (AbfRRL) Verordnung zur Änderung abfallrechtlicher Verordnungen zavádí do vnitrostátního práva individuální přístup. Jednotlivé spolkové země musí přijmout opatření v souladu s článkem 13 rámcové směrnice o vodě, tzn. podporovat recyklaci, včetně kompostování a zpracování bioodpadu takovým způsobem, že je zajištěn vysoký stupeň ochrany životního prostředí a tomu odpovídá vyrobený produkt se standardem vysoké kvality pro aplikaci kompostu na zemědělskou půdu. Kromě toho musí spolkové země „podporovat následné používání materiálů vyrobených z biologického odpadu“. Vysoký stupeň čistoty produktu, je zajištěn již před procesem úpravy předtříděním vstupního materiálu, který zabezpečí odstranění možných obsažených cizích látek, zejména plastů. Také reguluje správné nakládání s bioodpady a směsmi, jakož i zkoušky a využití vyrobených produktů. Zahrnuje také požadavky na hygienické aspekty při výrobě a recyklaci kompostu a fermentačních zbytků, stanoví limitní hodnoty škodlivin a cizorodých látek. Cílem tříděného sběru a zpracování organického odpadu je výroba kompostu a digestátu jako hnojivo pro zemědělství.
Organický odpad (bio popelnice) – je určen pro výrobu kompostu. Nesmí obsahovat žádné plastové sáčky a žádné obaly, protože ty ohrožují využití kompostu. Jinak mohou obsahovat vše organické rostlinného původu, jako jsou:
· Kuchyňský odpad (např. ovoce, zelenina, zbytky jídla, čajové sáčky, kávová sedlina, vaječné skořápky, …)
· Zahradní odpad (např. odřezky trávníku a živého plotu, plevel).
Kuchyňské odpady z domácností živočišného původu – s ohledem na předpisy BioAbfV platné pro cizorodé látky, zejména znečištění plasty nesplňuje požadavky čl. 22 odst. 2 rámcové směrnice o odpadech při nakládání s kuchyňským odpadem živočišného původu. V Německu, proto není povinnost jej separátně z domácností sbírat.
Potravinový odpad z jídelen a restaurací a pro ostatní organický odpad pocházející ze zemědělství a průmyslu (původu například ze zpracování potravin, zpracování dřeva) platí separátní sběr do specializovaných kontejnerů, který je zpoplatněn. Je určen pro výrobu hnojiva, digestátu v bioplynové stanici.
Podmínky využití produktů z bioodpadu na půdě využívané pro zemědělské, lesnické a zahradnické účely specifikuje Vyhláška Verordnung über die Verwertung von Bioabfällen auf landwirtschaftlich, forstwirtschaftlich und gärtnerisch genutzten Böden.
Odpadový management
Odpadový management nastavují občanům úřady měst a obcí (odbor odpadového hospodářství) individuálně dle podmínek a dostupnosti zpracovatelských zařízení, poskytují popelnice (zelené, hnědé, šedé) dle písemného dohodnutého režimu občanů (potvrzeného úřadem odpadového hospodářství), a to zdarma v případě zelených a hnědých popelnic, včetně visačky o registraci. Doba platnosti popelnicových štítků je neurčitá, tedy do odvolání (vrácení popelnic). Režim svozu lze sezónně nastavit. Není povinnost třídit kuchyňské odpady živočišného původu, mohou být ukládány do „šedých“ popelnic na zbytkový komunální odpad. Vzhledem k tomu, že tyto jsou zpoplatněny jsou občané motivováni ke třídění a jejich uložení do specializovaných kontejnerů nebo do ekodvorů. Občané konzultují svůj odpadový plán s úřady nebo s místními zpracovateli odpadů, dohodnou množství a velikost nádob na jednotlivé druhy odpadů (aby odpovídaly množství produkovaných jednotlivých druhů odpadů a počtu osob v domácnosti, bytovém domě apod.). Na základě nastaveného režimu následně probíhají kontroly jeho dodržování. Kuchyňský odpad mohou občané dávat do ekodvorů (nemusí mít vlastní sběrnou nádobu).
Na kuchyňský odpad živočišného původu se používají šedé popelnice – ty mají objem 60, 80, 120 nebo 240 l. Roční poplatek za používání šedé popelnice se odvíjí od počtu osob, příklad objemu 120 l je ročně 250 EUR (počítáno s počtem obyvatel 6–7). Nesmí obsahovat tekuté odpady (např. olej z fritéz nebo jiné tekuté kuchyňské odpady), ty patří do ekodvora do specializovaných kontejnerů, lze je donést v plechovce nebo jiném vhodném, např. plastovém obalu.
Integrovaný koncept moderního recyklačního centra
Byl vyvinut integrovaný koncept pro sběr a využití odpadů AWK.pdf (eigenbetrieb-abfallwirtschaft.de), aby bylo recyklační centrum moderní a vstřícné k občanům. Jedná se o koncept, který centralizuje místa recyklace (shromáždění) všech druhů odpadů a zároveň umožňuje co největší oddělení doručovacího a provozního provozu. Základem je dobrá přístupnost a napojení pro navazující recyklační provozy, vytvořit souvislou zpevněnou plochu odolnou proti erozi (o velikosti cca 8 000 m²).
Občané, kteří chtějí využít recyklační centrum, mohou využít rampu, která je ústředním prvkem recyklačního skladu. Jedná se o vyvýšenou plochu (o cca 1,2–1,6 m vyšší), na kterou mohou zákazníci najet svými auty a odpad pak ukládat shora do sběrných nádob, stojící v přízemí vedle rampy. Rampa je se světlou průjezdnou šířkou 8 m, jakož i prohlubněmi pro každý kontejner, takže jednotlivá skartační místa mohou být využita a zároveň bezpečná a dostatečně široký průchod je zaručen. Odpovídající zábradlí na vnějších okrajích rampy zajišťují ochranu proti pádu.
Celkově je manipulační prostor prstencového tvaru, takže lze zaručit nepřetržitý provozní režim. Kromě toho jsou recyklovatelné materiály vždy vykládány ze samostatného prostoru, takže je vždy zaručen volný výjezd. Na obou stranách jsou vytvořeny provozní plochy, které slouží k nakládce a vykládce pro sběrná nádoby a mezisklad dalších nádob. Prostor potřebný pro naložení sjízdných / skipových kontejnerů minimálně 11 m (8 m délka vozidla + 3 m posunovací plocha). Ve výstupní oblasti recyklačního centra jsou také stále k dispozici další expanzní plochy pro další nádoby, takže v dlouhodobém horizontu je možné rezervovat dostatečné kapacity.
Aby byly splněny požadavky nového zákona o oběhovém hospodářství, moderní recyklační zařízení má předvídat recyklaci a další materiálové využití, navíc přidává recyklační burzu.
Ekologická doprava
Směrnice Evropské unie o čistých vozidlech (CVD z roku 2019 The EU regulations on reducing CO2 emissions from road vehicles) stanoví, že Veřejné zakázky od srpna 2021 musí respektovat kvóty pro nízkoemisní a bezemisní vozidla, která jsou v Německu dodržována. Vozidla na svoz odpadu (ABSF) splňují nízkoemisní limit ve výši 10 % od 2. srpna 2021. Plán stanoví do 31. prosince 2025 limit 15 %. Z toho vyplývá, že v prvním období (do 12/2025) 5 % a od roku 2026 7,5 % vozidel bude bez emisí.
Analýza produkce SKO
V roce 2021 množství směsného komunálního odpadu (SKO) produkovaného soukromými domácnostmi v Německu nadále rostlo: podle údajů Spolkového statistického úřadu (Destatis) bylo sebráno 483 kilogramů domovního odpadu na hlavu. To představovalo o 6 kilogramů více než v prvním koronárním roce 2020, Produkce domovního odpadu tak vzrostla na nejvyšší úroveň od zahájení průzkumu v roce 2004.
Výrazně více než polovinu (59 %) domovního odpadu sebraného v roce 2021 tvořily odděleně sbírané recyklovatelné látky (31 %) a biologický odpad (28 %). Přibližně jednu třetinu (33 %) produkce odpadu tvořil zbytkový nebo domovní odpad, objemný odpad tvořil 8 % a ostatní odpady, jako jsou baterie a barvy, tvořily méně než 1 %.
Množství sesbíraného bioodpadu ve výši zhruba 11,2 milionu tun v roce 2021 ve srovnání s předchozím rokem zvýšilo o zhruba 0,5 milionu tun. To odpovídalo objemu 134 kilogramů na osobu a byl to nárůst o 6 kilogramů na osobu vyšší oproti roku 2020, kdy se objem na osobu rovněž zvýšil o 6 kilogramů oproti roku 2019. Bioodpad zahrnuje veškerý separovaně sbíraný biologicky rozložitelný odpad, jako např. rostlinný odpad a zbytky potravin.
Co se stane s biologickým odpadem v Německu?
Zhodnocování bioodpadu se stalo nezbytnou součástí recyklace. Bioodpad tvoří v Německu asi 30 až 40 procent komunálního odpadu (průměr za celé Německo). Kompostování nebo fermentace separovaně sbíraného bioodpadu pomáhá zlepšit podíl humus v půdě, nahradit minerální hnojiva, zlepší bilanci odstraňovaných odpadů.
Sběr organického odpadu sníží objem zbytkového odpadu k likvidaci přibližně o třetinu, protože stále tvoří tyto organické odpady z kuchyně a potravinový odpad nebo zahradní odpad největší podíl na zbytkovém odpadu, a to 39 %. To je asi 50 kg na obyvatele. představuje tak celkem 4,2 mil. t recyklovatelného materiálu.
Analýza stávajícího systému sběru a využití BRO
Německý biologicky rozložitelný odpad je sbírán odděleně, recyklován a ekologicky a ekonomicky využíván. Kompost a digestát se používají jako organické hnojivo nebo nahrazují rašelinu v květináčích a rostlinných substrátech. Recyklace biologického odpadu může také přímo přispívat k ochraně klimatu, pokud je metan vzniklý při fermentaci využit k výrobě energie. Biologicky rozložitelný odpad na skládkách je po celém světě hlavním faktorem pro tvorbu skleníkového plynu metanu. Tento negativní dopad na životní prostředí lze výrazně snížit separovaným sběrem a recyklací/využitím organického odpadu.
Tříděný sběr bioodpadu je rovněž předpokladem pro opětovné využití organických látek a živin. Pouze z odděleně sbíraného nebo vytříděného bioodpadu je možné vyrobit kvalitní kompost, případně digestát, které jsou vhodné pro zemědělské nebo zahradnické využití. Tříděný sběr bioodpadu z domácností ovlivňuje množství a složení zbytkového odpadu. Tříděním bioodpadu lze zbývající množství odpadu snížit až na třetinu, občané tak ušetří finanční prostředky za směsný komunální odpad, který je zpoplatněn. Zároveň zbytkový odpad obsahuje méně vlhkých složek, což usnadňuje třídění odpadu a zefektivňuje či dokonce umožňuje jeho snazší zpracování ve spalovnách odpadu.
Bioodpad je kvantitativně největším odděleně sbíraným odpadem komunálního odpadu. Každý rok se v Německu zpracuje v kompostovacích a fermentačních/bioplynových zařízeních kolem 14 milionů tun biologicky rozložitelného odpadu. V podstatě se jedná o materiál z popelnic na bioodpad, biologicky rozložitelný odpad ze zahrad a parků, odpad z tržnic a další biologicky rozložitelný odpad z různých zdrojů původu. V roce 2020 bylo v Německu odděleně sebráno přibližně 5,3 milionu tun, a to jak z popelnice na organický odpad, tak ze zahradního a parkového odpadu; to odpovídá 128 kilogramům na obyvatele za rok.
V Německu je celkem 1 105 závodů na zpracování bioodpadu. Kromě kompostáren na bioodpad (212 ks) jsou zde i kompostárny na pouze rostlinný, zelený odpad ze zelených popelnic (602 ks) a tzv. fermentační stanice pro hnědé popelnice (291 ks). To znamená, že v průměru každá druhá německá městská část má zařízení na zpracování bioodpadu.
Od 1. ledna 2015 je pro města a městské části povinné zajistit, aby se kuchyňský a zelený odpad mohl likvidovat odděleně od zbytkového odpadu. To znamená, že soukromé domácnosti musí mít od té doby možnost likvidovat organický odpad odděleně od zbytkového odpadu, nejlépe prostřednictvím popelnice na organický odpad. Za kontrolu implementace zákona je odpovědná příslušná spolková země.
Přes veškerou snahu – předcházením vzniku odpadů a tříděným sběrem – část odpadu, který nevyhnutelně vzniká ve všech domácnostech, vždy skončí v „šedé popelnici“ pro směsný komunální odpad. Tato část je směsí široké škály materiálů, obecně platí, že vše, co se do jiného kontejneru nevejde, najdete v šedých kontejnerech, i když to tam nepatří, a to často i biogenní odpad různého původu.
Obce ve svých odpadových zákonech definují, co je zbytkový odpad a jaké druhy odpadů je nutné sbírat odděleně, provádějí osvětu. Sanitární potřeby a papír, plenky, nádobí, zrcadlová a okenní skla, sáčky do vysavačů, odpadky, zvířecí stelivo, zbytky tapet, fotografie, zaschlé barvy, popel a obsah popelníku patří do „šedé popelnice“. Jejich obsah je dále tříděn a zpracováván dvojím způsobem s energetickým využitím.
Jedná se o:
MVA Müllverbrennungsanlage spalování odpadu
V Německu je v současnosti 66 spaloven odpadu na spalování komunálního odpadu. Celková kapacita cca 20 milionů tun za rok.
MBA Mechanisch-Biologische Abfallbehandlungsanlage Mechanicko-biologické zpracování odpadu. Tento proces zpracování odpadů v Německu sníží podíl zbytkového odpadu o 5 milionů tun ročně. Cílem MBA je separace materiálového toku a následně individuální nakládání. po třídění, metodou MVA a MBA. Mechanicko-biologická zařízení na zpracování odpadu jsou důležitým stavebním kamenem pro udržitelné a ekologické nakládání s odpady v Německu. Není samostatným likvidačním procesem. Rozdělí zbytkový odpad na různé frakce a připraví je k další recyklaci nebo likvidaci. Nosným programem je výroba „alternativního paliva“ pro další energetické využití.
Alternativa – lokálně rozšířená (uplatněná ve větších městech, umožňující komfort)
Drtiče kuchyňského odpadu jsou alternativou k nakládání s bioodpadem, výrazně usnadní práci v kuchyni a separaci odpadu, místa v kuchyni pro koš na bioodpad. Drtič kuchyňského odpadu je technické zařízení na drcení hrubých přísad, odtéká do odpadních vod. Snadno a diskrétně se vejde pod jakýkoli kuchyňský dřez. Bez námahy rozkládá organický potravinový odpad na jemné částice, které jsou smíchány s vodou a vypouštěny do kanalizace do místní nebo místní ČOV. Tento systém má ovšem i své nevýhody, např. navyšuje množství čistírenských kalů, které jsou pak dále zpracovány.
Separátní likvidace kuchyňského odpadu z velkovýroben
Separátně je zpoplatněná likvidace kuchyňského odpadu, zbytků jídel a balené prošlé potraviny z provozů v gastronomii, jako jsou restaurace, hospody, hotely, jídelny, domovy důchodců, nemocnice, polikliniky, domy s pečovatelskou službou, školy, školky a všechny ostatní komerční kuchyně, ale i potravinářství a obchody s potravinami. Kromě toho se separátně likviduje materiál kategorie 3 (porážkové vedlejší produkty jako kosti, tuky a kůže), například pro řezníky. Pro likvidaci tohoto odpadu slouží poskytnuté uživatelsky přívětivé nádoby na potravinový odpad. Pokaždé, když je kontejner vyprázdněn, je automaticky vyčištěn a dezinfikován na specializovanými vozidly dle dohodnutého harmonogramu. Následné zpracování odpadů se provádí v certifikovaných zařízeních (MVA a MVB), sloužících pro výrobu elektřiny, tepla a hnojiva a přispívají k efektivnímu oběhovému hospodářství. Specializované společnosti řeší s producenty bioodpadu a místními úřady individuální situaci a vypracovávají variantní řešení a optimalizují koncepty sběru a zpracování odpadů.
Výhled sběru biologického odpadu, apel k občanům
Spolková ministryně životního prostředí Steffi Lemke řekla (duben 2022): "Bioodpad je cenný: každá slupka od brambor, každá zvadlá květina, každý zahradní odpad v koši na organický odpad pomáhá šetřit zdroje a je dobrý pro ochranu klimatu. Protože elektřina a teplo se vyrábí z biologického odpadu v klimaticky šetrným způsobem a to, co zůstane v bioplynové stanici, jde na pole nebo zahradu jako hnojivo stejně jako kompost. Je jasně deklarováno, že organický odpad patří do popelnice na organický odpad, a ne do zbytkového komunálního odpadu“. Separovaný sběr organického odpadu usnadňuje jeho následné navazující třídění, další nakládání a využití pro zpracovatele. Proto je důležitá osvěta.“
Dirk Messner, prezident Spolkové agentury pro životní prostředí: "Pro využití kompostů a digestátu z organického odpadu je nezbytný čistý, oddělený sběr organického odpadu. Cizí látky, jako jsou plastové sáčky a další odpady, které nemají v organickém odpadu místo, ohrožují kvalitu vyráběných produktů a mohou vést ke vstupu škodlivin do zemědělské půdy. Proto se kampaň UBA (Federální agentura pro životní prostředí Biotonna) zaměřuje nejen na zvyšování množství separovaného organického odpadu, ale také na kvalitu separovaného bioodpadu." Všichni občané se mohli zúčastnit „28denní výzvy o popelnice na organický odpad“. Od listopadu 2022 jsou zpracovány důležité poznatky o organickém odpadu a praktické tipy, jak s ním nakládat. Prostřednictvím sociálních sítí svého města, okresu, místní společnosti na likvidaci odpadu a z centrálního webu Aktion Biotonne Deutschland se občané dovídají o konkrétních podmínkách. I ti, kteří nepoužívají Instagram nebo Facebook, se mohou prostřednictvím webových stránek zúčastnit „28denní výzvy k ekologickému odpadu“. Jedná se o celostátní kampaň, kdy široká aliance politiků, společností z byznysu a asociací se zavázala k lepšímu sběru organického odpadu. Celostátní kampaň podporuje Spolkové ministerstvo životního prostředí, Spolková agentura pro životní prostředí a četná sdružení na ochranu přírody a podnikatelské svazy, města, okresy a městské společnosti.
Německé společnosti, které nakládají s odpady a bioodpady vyjádřily v tomto procesu komunikace svůj zásadní nesouhlas s praxí kompostování biologicky rozložitelných plastů, tj. tyto jednoznačně nepatří do „hnědé popelnice“. Postoj zaujatý v tomto společném prohlášení se vztahuje na všechny výrobky vyrobené z biologicky odbouratelných plastů, jako jsou mimo jiné obaly, jednorázové nádobí a kávové kapsle. Zpochybňuje také zařazení těchto produktů do určitých typů nakládání s odpady. Do náplně této pozice nejsou zahrnuty biologické a certifikované biologicky rozložitelné plastové sáčky, z nichž některé se používají jako vložky do boxů v odděleném sběru domácího organického kuchyňského odpadu. Pokud jde o tašky na biologické a biologicky rozložitelné bázi, jsou spolusignatáři tohoto pozičního dokumentu v souladu s postojem německé spolkové agentury pro životní prostředí (UBA). UBA uvádí, že certifikované sáčky s bioaktivitou lze použít pouze tehdy, pokud jsou uvedeny v Příloze č. 1 německého zákona o odpadech (specifikace biologický odpad). Musí být také schváleny příslušnými místními veřejnými orgány pro nakládání s odpady a v odsouhlaseny v úzké spolupráci se společnostmi na zpracování biologického odpadu (tzn. není přípustné žádné kompostování biologicky rozložitelných plastových výrobků). Na cenný kompost a bioplyn lze přeměnit pouze při odděleném sběru kuchyňský a zahradní odpad, zelené a hnědé popelnice.
Shrnutí mezinárodního srovnání[footnoteRef:15] [15: Studie nakládání s biologickými odpady pro optimalizaci podpory z OPŽP 2021-2027]
Nakládání s komunálním odpadem a jeho třídění je v dnešní době aktuálním tématem ve vztahu k udržitelným a ekologickým otázkám. Dopad na životní prostředí způsobený sběrem „door to door“ (od dveří ke dveřím) a přepravou odpadu spolu s kvalitou odpadu by však měl být pečlivě vyhodnocen, aby se posoudila udržitelnost takového systému sběru. Silně motivační směrem ke třídění je systém „PAYT“, s platbou pouze za zbytkové komunální odpady. Aby bylo možné vyhodnotit logistickou a ekologickou efektivitu implementovaného uvedeného systému sběru, byly realizovány průzkumy. Neexistuje jeden funkční systém sběru. Výsledky dokončených průzkumů ukazují, že podomní svoz je neefektivní v případě, že většina k tomu určených domácích boxů zůstává jen částečně zaplněná. Preferuje se proto lokální sběr s využitím „shromaždišť“; kde budou dostačující buď menší sběrné boxy s se stejnou frekvencí odvozu nebo s kontejnery o větším objemu (sběrné boxy o objemu, 60, 80 až 1100 litrů), vybavené filtry k eliminaci zápachu, z materiálu, který umožní odsávání jejich obsahu a čištění. To však vyžaduje vyšší uvědomění a odpovědnosti občanů – po obdržení informací o následných ekologických přínosech a výsledcích odebraných frakcí občané jsou více motivováni k adekvátnímu sběru. Je třeba vyhodnotit všechny aspekty jak sociální demografické, dopravní, kapacity zpracovatelských subjektů a na základě výsledků optimalizovat lokální odpadový management. Kontejnery lze dimenzovat podle místních podmínek, svozové náklady jsou díky odpovídajícímu harmonogramu svozu nižší a procento vytřídění jednotlivých frakcí odpadu vyšší.
V Evropě jsou zavedena různá pravidla o likvidaci organického domovního odpadu. Otázka, které odpady vlastně patří do které popelnice, je někdy komplikovaná, jde o konkrétní pravidla a normy kolem recyklace, lišící se v jednotlivých státech nebo regionech, ve vazbě na místní podmínky. A jen velmi málo spotřebitelů má odpověď na otázku, co se stane s jejich organickým odpadem a proces jeho likvidace. Záleží na lokálních podmínkách, spojených se společnostmi provádějících recyklaci a odstranění odpadů. Obecné pravidlo zní: ve hnědých nádobách je obsah nádoby na organický odpad určen pro bioplynovou stanici, obsah v zelených nádobách je určen pouze ke kompostování. Protože toto jsou dvě hlavní alternativy využití našeho organického odpadu poté, co jej řádně uložíme do správné nádoby na organický odpad. K tomu patří silný apel na obyvatele: Ostatní odpad patří do kontejneru na zbytkový odpad, který je zpoplatněný. Recyklací a zhodnocením separovaných bioodpadů lze náklady na odstranění zbytkových odpadů významně snížit.
Varianta 0 – stávající stav
Varianta 0 předpokládá zachování současného znění legislativy, podle kterého obcím dostačuje ke splnění zákonné povinnosti zajistit místa pro oddělené soustřeďování biologických odpadů rostlinného původu.
Varianta 1 – rozšíření rozsahu odděleného soustřeďování biologických odpadů (rozšíření o sběr BRKO živočišného původu)
Varianta 1 rozšiřuje povinnost obcí odděleného soustřeďování biologicky rozložitelných odpadů zajištěním míst nejen pro biologické odpady rostlinného původu, ale taktéž živočišného původu. Zároveň zachovává možnost zajistit část kapacity odpovídající biologickým odpadům rostlinného původu prostřednictvím nastavení systému komunitního kompostování. Rozhodnutí, zda bude sbírán odděleně rostlinný a živočišný odpad je ponecháno na volbě obcí, aby mohly systém přizpůsobit místním podmínkám odbytu.
Varianta 3 – zavedení systému rozšířené odpovědnosti výrobce pro potraviny (vyřazená varianta)
Varianta představuje možnost zavedení EPR (Extended Producer Responsibility) na potraviny, obdobně jako tomu je nyní např. u elektroniky.
Odůvodnění zavedení EPR pro další skupiny výrobků je založeno na hypotetické schopnosti zajistit podobné výhody jako EPR pro již v těchto systémech zahrnuté výrobky. S ohledem na nejnovější literaturu[footnoteRef:16] a dostupné podklady se zavedení EPR spojuje se čtyřmi teoretickými přínosy: [16: Viz např. studie OECD New Aspects of EPR: Extending producer responsibility to additional product groups and challenges throughout the product lifecycle (https://www.oecd.org/en/publications/new-aspects-of-epr-extending-producer-responsibility-to-additional-product-groups-and-challenges-throughout-the-product-lifecycle_cfdc1bdc-en.html)]
1. Návratnost nákladů: EPR pomáhá přenést finanční odpovědnost za nakládání s odpady z obcí na výrobce výrobků, které produkují odpad.
2. Tříděný sběr: EPR může umožnit nebo zlepšit oddělený sběr odpadů, které mohou být v obecném toku odpadů problematické.
3. Materiálové využití: Politiky EPR často obsahují milníky nebo pobídky, jejichž cílem je zvýšit míru sběru a recyklace. Předpokládá se, že soukromý sektor těchto cílů dosáhne nákladově efektivněji.
4. Design pro životní prostředí: Zavedením zásady "výrobce platí" motivuje EPR výrobce, aby investovali do konstrukce výrobků, která snižuje následné dopady na životní prostředí způsobené zpracováním odpadů a/nebo zabraňuje následným dopadům na životní prostředí způsobeným těžbou zdrojů, a snížili tak platby poplatků EPR.
Hlavním praktickým problémem EPR u potravin je především bod 4, kdy potravinu jako takovou (ve smyslu zemědělského produktu; u zpracovaných potravin lze tohoto teoreticky dosáhnout menšími baleními) nelze nadesignovat tak, aby bylo dosaženo zmenšení finálního odpadu.
Ideální EPR systém, tak aby bylo dosaženo co nejvyšší míry spravedlivosti, na potraviny by musel pokrývat celý životní cyklus potraviny, tj. od výroby, zpracování, zbytkový odpad z domácností, po systém kanalizace a odpadních vod. Alternativní pojetí by představovalo zavedení EPR s pokrytím částí výrobního cyklu a / nebo odpadového cyklu a dále vymezení částečné působnosti (např. určitým způsobem definované plýtvání potravinami na straně koncové distribuce potravin, omezení jen na některé potravinové produkty apod.).
Dalším z praktických problémů je nutnost značného průměrování při stanovení výše zatížení potravin poplatkem. Tohoto by bylo možno dosáhnout stanovením průměrného energetického obsahu u jednotlivých potravin, či vztažení k potenciálu při generaci bioplynu.
Jedním ze zásadních problémů systému EPR na potraviny je také společenský problém dodatečného zatěžování i běžných a základních potravin dodatečnou daní ze spotřeby. Pro odstranění tohoto problému by bylo zapotřebí přehodnotit systém DPH u potravin, který by musel reflektovat např. energetický obsah či přidanou škodlivost jednotlivých potravin (slazené potraviny a nápoje, vysoce průmyslově zpracované potraviny, potraviny s vysokým obsahem nasycených tuků apod.). Dalším aspektem, který by mohl být reflektován je environmentální škodlivost celého výrobního cyklu potraviny.
S ohledem na výrazné koncepční nedostatky, chybějící zkušenosti se zavedením takového opatření v praxi a nutnost zajištění značné komplexity takového nového systému, je tato varianta zde uvedena pouze jako hypotetická a není pro ni provedeno vyhodnocování nákladů a přínosů. Varianta je taktéž v současnosti společensky nepřijatelná, jelikož by představovala zvýšení cen potravin, (pokud by tento dopad nebyl mitigován dalšími opatřeními, zejm. v oblasti daní).
Varianta 4 – komplexní revize místních poplatků za sběr a svoz komunálního odpadu (vyřazená varianta)
Variantou řešení uvedeného problému by mohla být komplexní revize místních poplatků za sběr a svoz komunálního odpadu s těmito rámcovými aspekty:
· Obce by byly povinny přenášet na občany plné náklady na sběr a svoz komunálního odpadu (základní konstrukt poplatku).
· Poplatek by kromě základního konstruktu zahrnoval specifické sazby navíc dle složení komunálního odpadu (tzn. že by se typicky za recyklovatelný odpad ve směsném komunálním odpadu platila sazba navíc).
Přínosy úpravy
· Občané a firmy nesli a znali plné náklady na sběr a svoz komunálního odpadu, což by je motivovalo k důslednějšímu třídění recyklovatelného odpadu (v základním konstruktu); sazba navíc dle podílu recyklovatelného obsahu by motivaci ještě zvyšovala.
· Vyvážený rozpočet na straně obcí za provozní zajištění odpadů v základním konstruktu, v případě rozšířeného konceptu generování příjmů pro rozvoj a obnovu investic a infrastruktury.
Nedostatky úpravy
· I v základním konstruktu je tato úprava nepřijatelná ze strany obcí.
· Rozšířený konstrukt by byl pravděpodobně společensky nepřijatelný, zejm. však zahrnuje problémy s technickým provedením:
· Sazby by byly stanoveny buď paušálně pro ČR pro daný rok dle statistiky složení směsného komunálního odpadu a podílu recyklovatelných složek v něm – to by však snížilo motivační funkci, jelikož by zde nebyla vazba ke konkrétnímu nakládání s odpady na straně individuálního občana / firmy.
· Sazby by byly stanoveny dle podílu recyklovatelných částí v SKO v dané obci – trpělo by však nadále obdobným nedostatkem.
· Výměra složení SKO a následné individuální vyměření poplatku od individuálních domácností a firem je technicky a administrativně neproveditelné.
· Na druhou stranu je však nutné poznamenat, že i přes nedostatky přímé vazby mezi znečišťovatelem a stanovením poplatku, by i paušalizující podoba byla v souladu se zásadami oběhového hospodářství a motivovala by k prevenci vzniku odpadů obecně.
· Samotná poplatková povinnost by v případě recyklovatelných složek, pro které neexistuje dostatečná infrastruktura – např. v řešeném problému BRO, nebyla smysluplná, tzn. jinak řečeno by součástí takové úpravy musela být povinnost obcí zajistit související infrastrukturu.
S ohledem na technické nedostatky této varianty, problematickou prosaditelnost a zejména na fakt, že varianta v oblasti BRO je v zásadě nadstavbou varianty 1, je tato varianta vyřezaná a není dále podrobně hodnocena.
V EU se nicméně vede diskuse, zda požadovaná míra třídění KO povede k naplnění cílů oběhového hospodářství i přes navyšování produkce. Diskutuje se o stanovení cílů pro maximální produkci směsného komunálního odpadu. Plán odpadového hospodářství ČR stejně jako některé země EU počítá stále s mírným růstem produkce. Finanční motivace je vhodným nástrojem zejm. pro snižování právě celkového objemu odpadů.
Vyhodnocení nákladů a přínosů
Identifikace nákladů a přínosů
Popis modelu a dopadů technologií
Predikce biologicky rozložitelných komunálních odpadů
Dopady mezi variantami jsou kalkulovány na základě predikce z dosavadních trendů vývoje (od roku 2009) a s využitím predikcí aplikace TIRAMISO. Predikce zároveň vycházejí z rozborů reálného stavu odpadů. Z těchto odpadových toků jsou pak kalkulovány další finanční toky se zohledněním regulatorního nastavení v zákoně o odpadech.
Předpoklady propočtu představují:
· V případě varianty 1 se vychází z toho, že ve skládkovaném SKO se nachází cca 30 % BRKO, 24% (BRKO) ve skládkovaném SKO je přitom využitelné pro výrobu bioplynu, kalkulace je provedena pro úspěšnou implementaci varianty 1 s mírou vytřídění BRKO 60 % ze skládkovaného SKO v roce 2026 s cílem odděleného sběru až 90 % BRKO v roce 2029. Varianta 1 jinak ponechává stávající trend separovaného odpadu jako u varianty 0 a pracuje výlučně se změnou díky separaci (nový trend) z SKO.
· Výnosy / náklady na poplatek za skládkování jsou odvozeny od sazeb upravených v z. o odpadech a jejich rozdělení, které se postupně do roku 2029 mění.
· Náklady obcí na svoz BRKO v rámci SKO jsou odvozeny od jednotkových nákladů obcí na svoz a ukládání KO z šetření provedeného EKO-KOM, tyto sazby jsou v predikci upraveny dle předpokladu vývoje rozložení skládkovaného odpadu a měnící se sazby za skládkování odpadů. Obdobně jsou kalkulovány náklady obcí (a výnosy skládek) na skládkování SKO.[footnoteRef:17] [17: https://www.ekokom.cz/ekonomika-odpadoveho-hospodarstvi-v-roce-2023/ ]
· Náklady obcí na separovaný sběr BRKO, jak v rámci varianty 0, tak varianty 1, jsou převzaty ze studie pro OP ŽP a uváděny v rozpětí minima a maxima s přihlédnutím k rozdílným variantám sběru, zahrnují jak investiční náklady nádob, tak náklady na svoz (tzn. 3 500 až 5 100 Kč/t). Náklady na zpracování jsou zahrnuty ve výši 600 Kč/t BRKO za kompostování a 900 Kč/t BRKO za využití v bioplynových stanicích, lze však předpokládat snížení výkupní ceny za BRKO při rozšíření podpor a taktéž zajištění dostatečného a stabilního přísunu BRKO.
· Všechny finanční hodnoty jsou uvažovány ve stálých cenách roku 2023, regulatorní sazby jsou ponechány nicméně nominálně dle z. o odpadech.
· Odhady uhlíkové stopy bioodpadu jsou zjednodušeně kalkulovány s emisními faktory 500 kg CO2ekv./t bioodpadu uloženého na skládku a v případě recyklace či spalování se pohybují kolem -65 kg CO2ekv./t. Skládkování směsného odpadu má obecně uhlíkovou stopu kolem 700 kg CO2ekv./t. Cena společenských nákladů emise uhlíku je převzata dle EIB s růstem od 187 EUR v roce 2024 na 294 EUR v roce 2029. Převodní kurzy na CZK jsou dle makroekonomické predikce MF.
· Rozhodným obdobím pro porovnání variant je rok 2026 od předpokládané účinnosti návrhu do roku 2029.
73
Predikce toků odpadů
Varianta 0
Varianta 1
Objem BRKO v SKO (t)
Současný trend - separované rostlinné BRKO (kompostování, energetické využití) (t)
Celkový objem BRKO v KO (t)
Míra vytřídění BRKO v rámci KO
Objem BRKO v SKO (t)
Nový trend - separace 60 % v roce 2026 až 90 % v roce 2029 rostlinného a živočišného BRKO z SKO (t)
Nový trend - využití BRKO v bioplynových stanicích (t)
Nový trend - využití BRKO (kompost, energetické využití) (t)
Současný trend - separované rostlinné BRKO (kompost, energetické využití) (t)
Celkový objem BRKO v KO (t)
Míra vytřídění BRKO v rámci KO
2021
826 768
80 637
907 405
9%
2021
826 768
0
0
0
80 637
907 405
9%
2022
801 626
87 026
888 652
10%
2022
801 626
0
0
0
87 026
888 652
10%
2023
785 936
184 298
970 234
19%
2023
785 936
0
0
0
184 298
970 234
19%
2024
775 057
276 759
1 051 816
26%
2024
775 057
0
0
0
276 759
1 051 816
26%
2025
764 179
369 219
1 133 398
33%
2025
764 179
0
0
0
369 219
1 133 398
33%
2026
753 300
461 680
1 214 980
38%
2026
301 320
451 980
361 584
90 396
461 680
1 214 980
75%
2027
742 422
554 140
1 296 562
43%
2027
222 726
519 695
415 756
103 939
554 140
1 296 562
83%
2028
731 543
646 601
1 378 144
47%
2028
146 309
585 234
468 187
117 047
646 601
1 378 144
89%
2029
720 664
739 062
1 459 726
51%
2029
72 066
648 598
518 878
129 720
739 062
1 459 726
95%
Dopady skládkování
· Obecné dopady
· Znečištění ovzduší: Rozkládající se odpad produkuje metan, silný skleníkový plyn, který přispívá ke globálnímu oteplování. Některé skládkové plyny mohou být zachyceny a využity pro výrobu energie, ale většina z nich se volně uvolňuje do ovzduší.
· Kontaminace podzemní vody: Vytékající voda z odpadů (tzv. skládkový výluh) může obsahovat toxické látky, které se mohou dostat do půdy a podzemních vod, což může vést k dlouhodobé kontaminaci.
· Ztráta půdy a biodiverzity: Zřízením skládky dochází k nevratné změně krajiny a ztrátě přirozených stanovišť pro faunu a flóru. Okolní prostředí skládky je obvykle degradováno a může trpět ztrátou biodiverzity.
· Zápach a hluk: Skládky mohou produkovat zápach, který může být nepříjemný pro okolní komunity, a provoz skládek může způsobovat hluk z těžkých strojů a vozidel.
· Udržitelnost: Odpady uložené na skládky jsou prakticky „ztraceny“. Mohly by být využity jinak, např. recyklací, kompostováním nebo energetickým využitím.
· Budoucí environmentální závazky: Nezodpovědné nakládání s odpady na skládkách může způsobit nákladné sanace a revitalizace krajiny v budoucnosti.
· Náklady na sanaci skládky
· Cena sanace skládky se může značně lišit v závislosti na mnoha faktorech, jako jsou velikost skládky, stupeň znečištění, použité technologie, umístění a typ odpadu. Obecně však může jít o značně vysoké částky. Předpokládané náklady na sanaci skládek v České republice jsou například v rozmezí:
· Menší a méně kontaminované skládky:
· Cena se může pohybovat od milionů až po desítky milionů korun.
· Pokud skládka obsahuje hlavně inertní nebo méně nebezpečný odpad, náklady na sanaci mohou být nižší, zvláště pokud je možné použít méně nákladné technologie, jako je zakrytí skládky ochrannou vrstvou a zabezpečení před vodou.
· Větší a vysoce kontaminované skládky:
· Cena může dosáhnout až stovek milionů korun.
· Skládky s nebezpečnými odpady, například toxickými chemikáliemi nebo průmyslovým odpadem, vyžadují rozsáhlé dekontaminační práce, a tudíž i nákladnější technologie, jako je odstranění odpadu, dekontaminace půdy a vody, nebo spálení nebezpečných látek.
· Specifické a náročné sanace:
· Některé případy mohou vyžadovat nákladné a specializované postupy, jako je kompletní odstranění znečištěné zeminy, výměna půdy, sanace podzemních vod nebo chemické úpravy. Takové projekty mohou stát až miliardy korun.
· Faktory ovlivňující cenu sanace:
· Velikost skládky: Čím větší plocha skládky, tím vyšší jsou náklady na pokrytí nebo rekultivaci.
· Typ odpadu: Nebezpečný nebo toxický odpad vyžaduje nákladnější metody a opatření.
· Stupeň znečištění půdy a vody: Pokud došlo k rozsáhlé kontaminaci okolních vodních zdrojů nebo půdy, sanace bude dražší a časově náročnější.
· Regulační požadavky: Čím přísnější jsou regulační standardy v daném regionu, tím nákladnější může být splnění všech zákonných požadavků.
· Cena sanace tedy závisí na konkrétních podmínkách a požadavcích sanace. V některých případech mohou tyto projekty být dotovány státem, z evropských fondů, nebo prostřednictvím speciálních ekologických fondů, aby se zmírnila zátěž na rozpočet a podpořila ochrana životního prostředí.
· Životnost jednotlivých technologií skládky komunálního odpadu
· Životnost technologického zařízení na skládce komunálního odpadu se liší podle typu zařízení, jeho využívání a podmínek skládky. Obecně platí následující životnost pro hlavní technologie:
· Systémy na odvádění skládkových plynů
· Typická životnost: 10–15 let.
· Tyto systémy zahrnují potrubí a vrty, které odvádějí skládkové plyny (zejména metan) a někdy i spalovací zařízení, pokud se plyn energeticky využívá. Potrubí a ventilace mohou po uplynutí této doby vyžadovat renovaci nebo výměnu kvůli opotřebení.
· Systémy na řízení průsaků a ochranu vody
· Typická životnost: 15–30 let, v závislosti na použitém materiálu.
· Geomembrány a drenážní systémy, které odvádějí kontaminovanou vodu ze skládky, mají obvykle dlouhou životnost, ale jejich trvanlivost závisí na kvalitě použitých materiálů a jejich odolnosti vůči chemikáliím a změnám teploty.
· Kompostovací a třídící zařízení
· Typická životnost: 10–20 let.
· Pokud skládka obsahuje třídicí linky, kompostovací zařízení nebo jiné zpracovatelské technologie, jejich životnost je často závislá na pravidelné údržbě. Po uplynutí této doby je běžné, že se některé součásti nahrazují, aby se zajistil optimální výkon.
· Zajišťovací a rekultivační vrstvy
· Typická životnost: 40–100 let.
· Jedná se o vrstvy, které zakrývají uzavřenou skládku a chrání životní prostředí před únikem plynu a vody. Tyto ochranné vrstvy jsou navrženy s velmi dlouhou životností, ale mohou vyžadovat údržbu nebo opravy, pokud dojde k narušení nebo propadnutí terénu.
· Monitorovací zařízení
· Typická životnost: 5–15 let.
· Zařízení pro monitorování plynů, vody a stability skládky může mít kratší životnost a může vyžadovat častější výměny nebo upgrady kvůli technickému pokroku nebo zajištění přesnějších měření.
· Pravidelná údržba a monitoring jsou klíčové pro prodloužení životnosti všech těchto technologií, a to i po uzavření skládky. V některých případech je životnost prodloužena údržbou nebo modernizací jednotlivých částí technologie, zejména těch, které jsou vystaveny největšímu opotřebení. Náklady na údržbu a sanaci skládky by sice měly nést především provozovatelé, avšak vzhledem k dlouhé životnosti některých odpadů uložených na skládkách mohou být obce v budoucnu nuceny převzít odpovědnost za skládku na svém území. To znamená, že by musely zajistit její údržbu či sanaci z vlastních rozpočtů, jakmile se objeví problémy. Skládky tak představují jakousi "časovanou bombu," a právě proto je výhodnější zaměřit se na jiné způsoby nakládání s odpadem, které jsou dlouhodobě bezpečnější a udržitelnější.
Srovnání efektivity výroby energie ZEVO a bioplynové stanice
· Výroba energie v bioplynové stanici:
· Z jedné tuny biologicky rozložitelného odpadu, jako je například potravinový odpad, lze obvykle vyprodukovat kolem 100–200 m³ bioplynu. Obsah metanu v bioplynu je obvykle kolem 50-65 %.
· Energetický obsah bioplynu: Jeden kubický metr (m³) bioplynu s 60% metanu má energetickou hodnotu přibližně 6 kWh.
· Celková produkce energie: Pro jednu tunu odpadu to znamená přibližně 600–1 200 kWh energie, v závislosti na složení a kvalitě odpadu a účinnosti procesu anaerobní fermentace.
· Výroba energie v ZEVO:
· Při spalování 1 tuny biologicky rozložitelného odpadu v ZEVO je možné vyprodukovat přibližně 500–700 kWh energie (elektřiny a tepla dohromady).
· Energetická účinnost: ZEVO dosahuje vyšší teploty spalování, což znamená, že se více energie přemění na teplo a elektřinu. Avšak organický odpad má často vysoký obsah vody, což snižuje jeho výhřevnost a tím i celkovou energetickou účinnost spalování.
· Srovnání:
· Bioplynová stanice: Obvykle poskytuje vyšší čistý výtěžek energie z jedné tuny biologicky rozložitelného odpadu (600–1200 kWh) ve srovnání s ZEVO (500–700 kWh).
· ZEVO: I když může zpracovávat širší spektrum odpadů a efektivně snižuje objem odpadu, není z hlediska čistého energetického výtěžku tak efektivní pro biologicky rozložitelný odpad jako bioplynová stanice.
· Pokud jde čistě o množství vyrobené energie z 1 tuny biologicky rozložitelného odpadu, bioplynová stanice je obvykle efektivnější než zařízení pro energetické využití odpadů. To platí zejména pro odpady s vysokým obsahem organických látek, které jsou dobře fermentovatelné.
Varianta 0 – současný stav, sběr pouze BRKO rostlinného původu
Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty
· Státní fond životního prostředí ČR
· Odhad výnosů za ukládání BRKO na skládky po rozdělení dle klíče v z. odpadech se pro SFŽP ČR v období 2024–2029 pohybuje od 328 mil. Kč v roce 2024 do 597 mil. Kč v roce 2029.
· Tyto finanční prostředky jsou v rámci dotačních programů opět vraceny do oblasti odpadového hospodářství, ze kterých je možné čerpat finanční prostředky na sanace skládek odpadů, ale i na podporu oběhového hospodářství.
Dopady na podnikatele
· Provozovatelé skládek komunálního odpadu
· Odhad výnosů skládek za ukládání BRKO v rámci SKO na skládky v období 2024–2029 se pohybují od 958 mil. Kč v roce 2024 do 454 mil. Kč v roce 2029. Výnosy jsou uvažovány s výchozí hodnotou 1 657 Kč/t skládkování komunálního odpadu v roce 2023, v dalších letech jsou upraveny dle změn zahrnutého poplatku za skládkování a jsou odečteny předpokládané odvedené poplatky.
· Provozovatelé kompostáren
· S ohledem na to, že se předpokládá růst separovaného bioodpadu rostlinného původu (a tedy i rozšiřování sběru i v rámci varianty 0), budou nadále rostlinné BRKO využity i pro tvorbu kompostu.
· Provozovatelé bioplynových stanic
· Nedostatek bioodpadu pro zpracování na bioplyny a biometan, nižší zisky z prodeje plynů k jejich energetickému využití.
· Provozovatelé ZEVO (zařízení pro energetické využívání odpadů)
· Ve variantě 0 končí stále značná část BRKO (zejm. v rámci SKO) v ZEVO, kde snižuje výhřevnost pro svoji skladbu a obsah vody.
Územní dopady včetně dopadů na územní samosprávné celky
· Všechny obce zajišťující SKO a separátní sběr BRKO
· Odhad kompletních nákladů za nakládání BRKO v rámci SKO v období 2024–2029 se pohybují od 3,5 mld. Kč v roce 2024 do 2,8 mld. Kč v roce 2029. Náklady jsou uvažovány s výchozí hodnotou 3 889 Kč/t SKO v roce 2023, v dalších letech jsou upraveny dle změn v nich zahrnutého poplatku za skládkování.
· Náklady na separovaný sběr BRKO (rostlinné složky) se pohybují v roce 2024 v rozmezí 1,4 až 1,8 mld. Kč v roce 2024 a 3,8 až 4,9 mld. Kč v roce 2029. Nárůst je dán trendem zvyšování produkce i rostlinných BRKO, a tedy i ve variantě 0 musí docházet k rozšiřování separátního sběru BRKO.
· Obce, na jejichž území je skládka
· Odhad výnosů za ukládání BRKO na skládky po rozdělení dle klíče v z. odpadech se pro obce, na jejichž území je skládka, v období 2024–2029 pohybuje od 185 mil. Kč v roce 2024 do 149 mil. Kč v roce 2029.
Dopady na spotřebitele
· 660 Kč je průměrná výše poplatku za sběr a svoz odpadu pro jednoho občana v obcích, kde se platí paušální poplatek, průměrné náklady obcí na komunální odpady v roce 2023 však byly ve výši 1 454 Kč, poplatky pokrývají průměrně jen 60 % skutečných nákladům obcí spojených s odpady. Přenesení nákladů obcí na nakládání s odpady na občany je v jejich působnosti.
Dopady na životní prostředí
Opětovné použití a úroveň recyklace komunálních odpadů
· Varianta 0 představuje trend míry vytřídění z celkové produkce BRKO v období 2024-2029 z 26 % v roce 2024 na 51 % v roce 2029. Tento nárůst míry vytřídění je dán předpokládaným rozšiřováním separátního sběru narůstajícího objemu rostlinné složky BRKO a zároveň se nepředpokládá, že by obce s ohledem na cíle snižovat skládkování KO navyšovaly skládkování BRKO – je zde tak mírný trend snižování objemu skládkovaného BRKO.
· Varianta 0 nadále představuje scénář, kdy se ve skládkovaném SKO nadále nachází 30 % BRKO, varianta 0 tak nevede k odklonu této významné složky SKO od skládkování.
Energetické využití bioodpadu – bioplynů a biometanu ve vazbě na aktualizaci Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu (NKEP)[footnoteRef:18] [18: Aktualizace Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu z října 2023]
· Separované rostlinné BRKO v rámci varianty 0 je v současné době v převažující míře využito pro zemědělství, v malé míře pro ZEVO a v zanedbatelné míře pro výrobu bioplynu (nebo biometanu).
· Varianta 0 nepřináší zvýšení možností využití a rozvoje bioplynových stanic v ČR a není tak v souladu se strategiemi v oblasti energetiky a ochrany klimatu.
Využití bioodpadu v zemědělství
· S ohledem na to, že se předpokládá růst separovaného bioodpadu rostlinného původu (a tedy i rozšiřování sběru i v rámci varianty 0), budou nadále rostlinné BRKO využity i pro tvorbu kompostu.
Uhlíková stopa skládkování vs. energetické využití bioodpadu
· Ve variantě 0 má BRKO uhlíkovou stopu 370 kt CO2ekv. v roce 2024 a 312 kt CO2ekv. v roce 2029. Při nacenění cenou reflektující celkové společenské náklady emise GHG by dle metodiky EIB byly náklady 1,7 mld. Kč v roce 2024 a 2,3 mld. Kč v roce 2029.
· Varianta 0 by nadále vedla v segmentu BRKO k vysokým emisím GHG plynoucích ze skládkování tohoto využitelného odpadu.
Varianta 1 – rozšíření o sběr BRKO živočišného původu
Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty
· Státní fond životního prostředí ČR
· Odhad výnosů za ukládání BRKO na skládky po rozdělení dle klíče v z. odpadech se pro SFŽP ČR v období 2024–2029 pohybuje od 328 mil. Kč v roce 2024 s propadem až na 193 mil. Kč v roce 2026 a trendem až na 60 mil. Kč v roce 2029. Předpokládá se 60 % účinnost odklonění BRKO z SKO od roku 2026 s trendem až 90 % v roce 2029.
· Tyto finanční prostředky jsou v rámci dotačních programů opět vraceny do oblasti odpadového hospodářství, ze kterých je možné čerpat finanční prostředky na sanace skládek odpadů, ale i na podporu oběhového hospodářství v letech 2021-2027.
Dopady na podnikatele
· Provozovatelé skládek komunálního odpadu
· Odhad výnosů skládek za ukládání BRKO v rámci SKO na skládky v období 2024–2029 se pohybují od 958 mil. Kč v roce 2024, s propadem od roku 2026 na 260 mil. Kč a trendem až na 45 mil. Kč do roku 2029. Výnosy jsou uvažovány s výchozí hodnotou 1 657 Kč/t skládkování komunálního odpadu v roce 2023, v dalších letech jsou upraveny dle změn zahrnutého poplatku za skládkování, a jsou odečteny předpokládané odvedené poplatky. Předpokládá se 60 % účinnost odklonění BRKO z SKO od roku 2026 s trendem až 90 % v roce 2029.
· Provozovatelé kompostáren
· S ohledem na to, že se předpokládá růst separovaného bioodpadu rostlinného původu, budou nadále rostlinné BRKO využity i pro tvorbu kompostu.
· Provozovatelé bioplynových stanic
· V delším horizontu se předpokládá zajištění cca 600 tis. tun ročně objemu BRKO pro zpracování na bioplyny a biometan, vyšší zisky z prodeje plynů k jejich energetickému využití.
· Provozovatelé ZEVO (zařízení pro energetické využívání odpadů)
· I ve variantě 1 je možné, že stále bude část BRKO využita v ZEVO, ačkoliv BRKO snižuje výhřevnost pro svoji skladbu a obsah vody.
Územní dopady včetně dopadů na územní samosprávné celky
· Všechny obce zajišťující SKO a separátní sběr BRKO
· Odhad kompletních nákladů za nakládání s BRKO v rámci SKO v období 2024–2029 se pohybují od 3,5 mld. Kč v roce 2024, s propadem v roce 2026 na až 1,2 mld. Kč a s klesajícím trendem na 282 mil. Kč v roce 2029. Náklady jsou uvažovány s výchozí hodnotou 3 889 Kč/t SKO v roce 2023, v dalších letech jsou upraveny dle změn poplatku za skládkování, který je těchto nákladech zahrnut. Propad je dán předpokladem sběru 60 % BRKO v rámci nyní skládkovaného SKO od roku 2026 s trendem až na 90 % v roce 2029.
· Náklady na separovaný sběr BRKO (rostlinné složky) se pohybují v roce 2024 v rozmezí 1,4 až 1,8 mld. Kč v roce 2024, s nárůstem v roce 2026 (rostlinné a rozšířením o živočišnou složku) na 4,9 až 6,3 mld. Kč a trendem na 7,5 až 9,6 mld. Kč v roce 2029. Nárůst je dán trendem zvyšování produkce jak rostlinných, tak živočišných BRKO. Zároveň je skok dán předpokladem sběru 60 % BRKO v rámci nyní skládkovaného SKO od roku 2026 s trendem až na 90 % v roce 2029.
· Celkovou finanční bilanci však mohou obce vylepšit investicemi a provozem bioplynových stanic, a tedy prodejem energií.
· Obce, na jejichž území je skládka
· Odhad výnosů za ukládání BRKO na skládky po rozdělení dle klíče v z. odpadech se pro obce, na jejichž území je skládka v období 2024–2029 pohybuje od 185 mil. Kč v roce 2024, s propadem na 68 mil. Kč v roce 2026 a klesajícími výnosy až na 15 mil. Kč do roku 2029. Předpokládá se 60 % účinnost odklonění BRKO z SKO od roku 2026 s trendem až 90 % v roce 2029.
Dopady na spotřebitele
· 660 Kč je průměrná výše poplatku za sběr a svoz odpadu pro jednoho občana v obcích, kde se platí paušální poplatek, průměrné náklady obcí na komunální odpady v roce 2023 však byly ve výši 1 454 Kč, poplatky pokrývají průměrně jen 60 % skutečných nákladům obcí spojených s odpady. Přenesení nákladů obcí na nakládání s odpady na občany je v jejich působnosti.
Dopady na životní prostředí
· Pokud je biologicky rozložitelný odpad místo uložení na skládku využit v bioplynové stanici nebo na kompostárně, lze očekávat několik pozitivních dopadů na životní prostředí:
· Snížení emisí skleníkových plynů: Na skládce se biologicky rozložitelný odpad rozkládá anaerobně, tedy bez přístupu kyslíku, což vede k produkci metanu, silného skleníkového plynu. V bioplynové stanici se metan získává kontrolovaným způsobem a využívá se jako obnovitelný zdroj energie, čímž se snižuje množství metanu uvolněného do atmosféry.
· Získání obnovitelné energie: Bioplynové stanice přeměňují organický materiál na bioplyn, který lze využít pro výrobu elektřiny a tepla. Tím se snižuje potřeba fosilních paliv a podporuje se přechod k udržitelnějším zdrojům energie.
· Zlepšení kvality půdy: Kompostováním biologicky rozložitelného odpadu získáváme kompost, který je bohatý na živiny a lze ho použít jako přírodní hnojivo. Tím zlepšujeme kvalitu půdy, její úrodnost a schopnost zadržovat vodu. Kompost také podporuje půdní mikroorganismy, což přispívá k dlouhodobé udržitelnosti půdy.
· Snížení zápachu a škůdců: Skládky, kde se rozkládá organický odpad, často produkují nepříjemný zápach a lákají škůdce. V bioplynové stanici nebo kompostárně se zpracování odpadu provádí kontrolovaně, čímž se tyto problémy eliminují.
· Úspora skládkového prostoru: Skládkování odpadu zabírá značný prostor a vzhledem k tomu, že biologicky rozložitelný odpad tvoří velkou část komunálního odpadu, lze kompostováním nebo zpracováním v bioplynových stanicích ušetřit místo na skládce a snížit její celkové náklady na údržbu.
· Podpora cirkulární ekonomiky: Zpracování bioodpadu na energii a kompost podporuje model cirkulární ekonomiky, kde je odpad vnímán jako cenný zdroj a využíván opakovaně, což přispívá k celkové udržitelnosti.
· Celkově tedy převedení biologicky rozložitelného odpadu na obnovitelnou energii a kompost přináší pozitivní dopady na životní prostředí a přispívá k udržitelnému nakládání s odpady.
Opětovné použití a úroveň recyklace komunálních odpadů
· Varianta 1 představuje trend míry vytřídění z celkové produkce BRKO z 26 % v roce 2024 na 75 % v roce 2026 a až 95 % v roce 2029. Tento nárůst míry vytřídění je dán předpokládaným rozšiřováním separátního sběru narůstajícího objemu rostlinné složky BRKO (stejně tak jako ve variantě 0) a zároveň se nepředpokládá odklon 60 % skládkovaného BRKO z SKO od roku 2026 až na 90 % v roce 2029, tzn. intenzifikace sběru a jeho rozšíření o živočišnou složku BRKO.
· Varianta 1 představuje scénář, kdy se ve skládkovaném SKO nadále nachází zanedbatelná část BRKO, varianta 1 tak vede k odklonu této významné složky SKO od skládkování.
Energetické využití bioodpadu – bioplynů a biometanu ve vazbě na aktualizaci Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu (NKEP)[footnoteRef:19] [19: Aktualizace Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu z října 2023]
· Separované rostlinné BRKO je v rámci varianty 1 stejně jako v současné době (variantě 0) v převažující míře využito pro zemědělství, v malé míře pro ZEVO a v zanedbatelné míře pro výrobu bioplynu (nebo biometanu).
· Varianta 1 přináší dále zvýšení možností využití a rozvoje bioplynových stanic v ČR díky v delším horizontu stabilnímu odklonu cca 600 tis. tun BRKO z SKO ročně pro tyto účely a je tak v souladu se strategiemi v oblasti energetiky a ochrany klimatu.
Využití bioodpadu v zemědělství
· S ohledem na to, že se předpokládá růst separovaného bioodpadu rostlinného původu (a tedy i rozšiřování sběru rostlinné složky stejně jako v rámci varianty 0), budou nadále rostlinné BRKO využity i pro tvorbu kompostu.
Uhlíková stopa skládkování vs. energetické využití bioodpadu
· Ve variantě 1 má BRKO uhlíkovou stopu cca 370 kt CO2ekv. v roce 2024, s propadem na 91 kt CO2ekv. v roce 2026 a klesajícím trendem na až -54 kt CO2ekv. v roce 2029. Při nacenění cenou reflektující celkové společenské náklady emise GHG by dle metodiky EIB byly náklady 1,7 mld. Kč v roce 2024, 518 mil. Kč v roce 2026 a až -394 mil. Kč v roce 2029.
· Varianta 1 snižuje v segmentu BRKO emise GHG díky 60% odklonu BRKO z SKO v roce 2026 a až 90% odklonu v roce 2029 tohoto využitelného odpadu k výrobě energie a kompostování.
Vyhodnocení nákladů a přínosů variant
Varianta 0
Varianta 1
Dopady na státní rozpočet
SFŽP – příjmy z poplatku za skládkování (BRKO) 328 mil. Kč v roce 2024 až 597 mil. Kč v roce 2029
SFŽP – příjmy z poplatku za skládkování (BRKO) 328 mil. Kč v roce 2024, propad až na 193 mil. Kč v roce 2026 a trend na 60 mil. Kč v roce 2029
Dopady na podnikatelské prostředí
Provozovatelé skládek – příjem 958 mil. Kč v roce 2024 až 454 mil. Kč v roce 2029 (za ukládání BRKO na skládku)
Provozovatelé skládek – příjem 958 mil. Kč v roce 2024 (za ukládání BRKO na skládku), propad až na 260 mil. Kč v roce 2026 a klesající trend na 45 mil. Kč v roce 2029
Provozovatelé kompostáren – předpokládá se intenzifikace sběru a objemu produkce - dostatek bioodpadu pro tvorbu kompostu
Provozovatelé kompostáren – předpokládá se intenzifikace sběru a objemu produkce - dostatek bioodpadu pro tvorbu kompostu
Provozovatelé bioplynových stanice – nedostatek bioodpadu pro zpracování
V delším horizontu zajištění cca 600 tis. tun ročně objemu BRKO pro zpracování na bioplyny a biometan, vyšší zisky z prodeje plynů k jejich energetickému využití.
Územní dopady včetně dopadů na územní samosprávné celky
náklady obcí na nakládání s BRKO v SKO 3,5 mld. Kč v roce 2024, klesající trend na 2,8 mld. Kč v roce 2029
náklady obcí na nakládání s BRKO v SKO 3,5 mld. Kč v roce 2024, v roce 2026 propad až na 1,2 mld. Kč, poté klesající trend na 282 mil. Kč v roce 2029
náklady obcí na separovaný sběr BRKO 1,4 až 1,8 mld. Kč v roce 2024, rostoucí trend na 3,8 až 4,9 mld. Kč v roce 2029
náklady obcí na separovaný sběr BRKO 1,4 až 1,8 mld. Kč v roce 2024, v roce 2026 nárůst na 4,9 až 6,3 mld. Kč v roce 2026, poté rostoucí trend na 7,5 až 9,6 mld. Kč v roce 2029
Obce, na jejímž území se nachází skládka – příjmy z poplatku za skládkování BRKO 185 mil. Kč v roce 2024, klesající trend na 149 mil. Kč v roce 2029
Obce, na jejímž území se nachází skládka – příjmy z poplatku za skládkování BRKO 185 mil. Kč v roce 2024, od roku 2026 propad až na 68 mil. Kč a klesajícími výnosy na 15 mil. Kč v roce 2029
Dopady na životní prostředí
Trend míry vytřídění z celkové produkce BRKO v KO z 26 % v roce 2024 na 51 % v roce 2029
Trend míry vytřídění z celkové produkce BRKO v KO z 26 % v roce 2024 na 75 % v roce 2026 a až 95 % v roce 2029
V hmotnosti skládkovaného SKO nadále tvoří 30 % využitelné BRKO
V hmotnosti skládkovaného SKO se od roku 2026 snižují využitelné BRKO až na zanedbatelnou část v roce 2029
Bez zvýšení možností využití a rozvoje bioplynových stanic v ČR a není tak v souladu se strategiemi v oblasti energetiky a ochrany klimatu
Zvýšení možností využití a rozvoje bioplynových stanic v ČR díky v delším horizontu stabilnímu odklonu cca 600 tis. tun BRKO ročně pro tyto účely a je tak v souladu se strategiemi v oblasti energetiky a ochrany klimatu.
Produkce kompostu – předpokládá se intenzifikace sběru a objemu produkce - dostatek bioodpadu pro tvorbu kompostu
Produkce kompostu – předpokládá se intenzifikace sběru a objemu produkce - dostatek bioodpadu pro tvorbu kompostu
Celková uhlíková stopa BRKO 370 kt CO2ekv. v roce 2024 a 312 kt CO2ekv. v roce 2029
Při ceně reflektující celkové společenské náklady emise GHG dle metodiky EIB by byly náklady 1,7 mld. Kč v roce 2024 a 2,3 mld. Kč v roce 2029
Celková uhlíková stopa BRKO 370 kt CO2ekv. v roce 2024, s propadem na 91 kt CO2ekv. v roce 2026 a trendem až na -54 kt CO2ekv. v roce 2029
Při ceně reflektující celkové společenské náklady emise GHG dle metodiky EIB by byly náklady 1,7 mld. Kč v roce 2024, 518 mil. Kč v roce 2026 a pokles až na -394 mil. Kč v roce 2029
Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení
1. Varianta 1 – rozšíření o sběr BRKO živočišného původu
2. Varianta 0 – současný stav, sběr pouze BRKO rostlinného původu
S ohledem na provedené hodnocení dopadů a stanovené cíle dle evropských i národních odpadových předpisů a strategií v oblasti energetiky a klimatu byla vyhodnocena varianta 1 jako vhodné opatření pro maximalizace míry vytřídění využitelných složek biologických odpadů z komunálních odpadů. Dosavadní úprava obsahuje limitaci povinnosti zajistit infrastrukturu pro oddělený sběr pouze rostlinné složky bioodpadu, pro zajištění plného potenciálu oběhovosti bioodpadů je potřebným řešením zahrnout do povinnosti zajistit oddělené soustřeďování rovněž pro biologické odpady živočišného původu.
Celková cost-benefit analýza složená z nákladů obcí na nakládání s bioodpady a se započítáním společenské ceny emisí GHG vychází pro období 2026 až 2029 pozitivně a má o 3 až 13 % nižší celkové náklady oproti variantě se zajištěním odděleného sběru pouze rostlinné složky bioodpadů.
Výhody zajištění povinné infrastruktury pro separaci bioodpadu a zejména kuchyňského bioodpadu:
Sběr kuchyňských odpadů (na rozdíl od svozu zahradních odpadů) vede ke snížení produkce směsného odpadu a tím snížení nákladů obce za poplatky za skládkování, potažmo spalování.
Většinu zahradního a kuchyňského odpadu lze běžně konvertovat na biopaliva nebo kompostovat. Průzkumy zaměřené na plýtvání jídlem ukazují, že domácnosti vyhodí nejvíce ovoce, zeleniny a suchého pečiva.
Již nyní je zde pozitivní přístup některých svazků obcí v Česku. Společnost SOMPO (svazek 115 obcí na Vysočině) doporučila při zavádění systému „door to door“ (sběr od dveří) hnědé popelnice i v obcích, které podporují hlavně domácí kompostování. Tento systém je hojně využíván ve Španělsku. Společným cílem je tak minimalizovat množství bioodpadů ve směsném odpadu. Ponechání dobrovolného systému (Varianty 0) nicméně nezajistí plnění stanovených cílů.
Desítky obcí v ČR s modelovou separací kuchyňských odpadů dosahují již dnes 60% úroveň třídění a dosahují tak hodnot separace jako v italském Miláně nebo ve Vídni. Cílem je však odklonit až 90 % biologických odpadů do roku 2029, které se jinak nacházejí v skládkovaném směsném komunálním odpadu.
Sběr kuchyňských odpadů vyžaduje větší a trvalou osvětu. Domácnosti totiž musí překonat ustálený stereotyp a do kuchyně umístit další koš. Proto v obcích, kde se daří třídit kuchyňské odpady, distribuují i další pomůcky. Jde o koše na bioodpad či sáčky z biologicky rozložitelných materiálů.
V delším horizontu zajištění cca 600 tis. tun bioodpadu ročně pro využití v bioplynových stanicích a přispění tak k dekarbonizaci a souladu aktualizacemi strategií v oblasti energetiky a ochrany klimatu, nadále se však předpokládá, že značná část bioodpadu bude využita pro kompostování.
Snížení uhlíkové stopy omezením skládkování, potažmo snížení dalších rizik spojených se skládkováním.
Bilance nákladů obcí na nakládání s bioodpady mezi variantami (mil. Kč)
Náklady obcí na nakládání s BRKO v SKO (včetně skládkování)
Náklady obcí na oddělený sběr BRKO (včetně využití BRKO)
Celková bilance nákladů obcí na nakládání s BRKO
varianta 0
variatna 1
Relativní úspora var1 vs. var0
varianta 0 dolní odhad
varianta 0 horní odhad
varianta 1 dolní odhad
varianta 1 horní odhad
Relativní zvýšené náklady var1 vs. var0
dolní odhad
Relativní zvýšené náklady var1 vs. var0
dolní odhad
varianta 0 dolní odhad
varianta 0 horní odhad
varianta 1 dolní odhad
varianta 1 horní odhad
Relativní zvýšené náklady var1 vs. var0
dolní odhad
Relativní zvýšené náklady var1 vs. var0
horní odhad
2024
3 453
3 453
0%
1 408
1 834
1 408
1 834
0%
0%
4 861
5 287
4 861
5 287
0%
0%
2025
3 339
3 339
0%
1 879
2 447
1 879
2 447
0%
0%
5 218
5 786
5 218
5 786
0%
0%
2026
3 054
1 222
-60%
2 349
3 060
4 928
6 335
110%
107%
5 403
6 114
6 150
7 557
14%
24%
2027
2 976
893
-70%
2 819
3 673
5 785
7 438
105%
103%
5 796
6 649
6 678
8 331
15%
25%
2028
2 950
590
-80%
3 290
4 285
6 629
8 526
102%
99%
6 240
7 235
7 219
9 116
16%
26%
2029
2 816
282
-90%
3 760
4 898
7 461
9 598
98%
96%
6 577
7 715
7 743
9 880
18%
28%
Celkem 2026-2029
11 797
2 986
-75%
14 097
15 916
24 804
31 897
76%
100%
24 015
27 713
27 790
34 884
16%
26%
Cost-benefit analýza nákladů obcí na nakládání s bioodpady a uhlíkové stopy
Uhlíková stopa (tuny CO2ekv.)
Nacenění dle stínové ceny uhlíku EIB a emisních faktorů dle nakládání s BRKO (mil. Kč)
Celková cost-benefit bilance nákladů obcí na nakládání s BRKO se započtením ceny uhlíku (mil. Kč)
varianta 0
variatna 1
Relativní úspora var1 vs. var0
varianta 0
variatna 1
Relativní úspora var1 vs. var0
varianta 0 dolní odhad
varianta 0 horní odhad
varianta 1 dolní odhad
varianta 1 horní odhad
Relativní úspora var1 vs. var0
dolní odhad
Relativní úspora var1 vs. var0
horní odhad
2024
369 539
369 539
0%
1 733
1 733
0%
6 594
7 020
6 594
7 020
0%
0%
2025
358 090
358 090
0%
1 843
1 843
0%
7 060
7 629
7 060
7 629
0%
0%
2026
346 641
91 272
-74%
1 968
518
-74%
7 371
8 082
6 668
8 075
-10%
0%
2027
335 192
41 564
-88%
2 080
258
-88%
7 876
8 729
6 936
8 589
-12%
-2%
2028
323 742
-6 915
-102%
2 181
-47
-102%
8 421
9 416
7 173
9 069
-15%
-4%
2029
312 293
-54 165
-117%
2 269
-394
-117%
8 846
9 984
7 349
9 486
-17%
-5%
Celkem 2026-2029
1 317 868
71 756
-95%
8 498
336
-96%
32 514
36 211
28 126
35 220
-13%
-3%
Implementace doporučené varianty a vynucování
Legislativně technické části návrhu budou účinné od 1. ledna 2025.
Rozšíření odděleného sběru biologických rozložitelných komunálních odpadů nabyde účinnosti od 1. ledna 2026, obce tak budou mít s ohledem na odloženou účinnost jeden rok na přípravu svých obecních systémů. Občané mají v tuto chvíli již zkušenosti s odděleným soustřeďováním jednotlivých složek komunálního odpadu. Zavedení nové komodity by tak nemělo představovat problém. Splnění povinnosti ze strany obcí bude kontrolovat Česká inspekce životního prostředí a obecní úřad obce s rozšířenou působností. Nesplnění povinnosti zajistit místa pro odkládání biologicky rozložitelných odpadů živočišného původu podléhá základní sankci podle § 122 odst. 1 písm. b) zákona o odpadech.
Přezkum účinnosti regulace
Přezkum účinnosti regulace bude proveden v rámci vyhodnocení plnění a aktualizačních cyklů Plánu odpadového hospodářství České republiky a Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu.
Konzultace a zdroje dat
Zdroje dat:
1. Závěrečná zpráva z výzkumu Postoje měst a obcí k vybraným aspektům odpadového hospodářství. Praha: FOCUS – Marketing & Social Research, 2024. 74 s.
2. MAXOVÁ, P. a kol., Studie nakládání s biologickými odpady pro optimalizace podpory z OPŽP 2021-2027 – Manažerské shrnutí. Praha: FCC – GTB biologické odpady, červenec 2023. 27 s. Dostupné z: https://www.mzp.cz/cz/nakladani_biologicky_odpad_studie
3. MAXOVÁ, P. a kol., Studie nakládání s biologickými odpady pro optimalizaci podpory z OPŽP 2021–2027 1. etapa. Praha: Praha: FCC – GTB biologické odpady, únor 2023. 120 s. Dostupné z: https://www.mzp.cz/cz/nakladani_biologicky_odpad_studie
4. MAXOVÁ, P. a kol., Studie nakládání s biologickými odpady pro optimalizaci podpory z OPŽP 2021–2027 2. etapa. Praha: Praha: FCC – GTB biologické odpady, červenec 2023. 61 s. Dostupné z: https://www.mzp.cz/cz/nakladani_biologicky_odpad_studie
5. BŘEŇ, J. Základní charakteristika místních poplatků za komunální odpad [online]. 27. 6. 2024 [cit. 3. 9. 2024]. Dostupné z: https://www.obecniportal.cz/33/zakladni-charakteristika-mistnich-poplatku-za-komunalni-odpad-uniqueidmRRWSbk196FNf8-jVUh4EiQ__6ZOngpkYqymKX6xIsMEQWP9Gkiffw/?uri_view_type=4
6. Ekonomika odpadového hospodářství v roce 2023. [online]. 27. 6. 2024 [cit. 3. 9. 2024]. Dostupné z: https://www.ekokom.cz/ekonomika-odpadoveho-hospodarstvi-v-roce-2023/
7. Plán odpadového hospodářství České republiky pro období 2015–2024 s výhledem do roku 2035. Praha: MŽP, 2014, aktualizace leden 2022. 154 s.
8. Aktualizace Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu. Praha, říjen 2023. 463 s.
9. BROWN, A., LAUBINGER, F. a BÖRKEY, P. New Aspects of EPR: Extending producer responsibility to additional product groups and challenges throughout the product lifecycle. OECD Environment Working Papers. Paris: OECD Publishing, 2023, No. 225. [online]. Dostupné z: https://doi.org/10.1787/cfdc1bdc-en
10. Odpadová data ČR za rok 2022 hlásí pokles celkové produkce i komunálních odpadů, včetně skládkování. Na hlavu jsme vyprodukovali 553 kg komunálního odpadu [online]. 7. 3. 2024 [cit. 12. 9. 2024]. Dostupné z: https://www.mzp.cz/cz/news_20240307_Odpadova-data-za-rok-2022
11. Česko v roce 2022 vyprodukovalo 39 mil. tun odpadů [online]. 19. 12. 2023 [cit. 12. 9. 2024]. Dostupné z: https://csu.gov.cz/produkty/cesko-v-roce-2022-vyprodukovalo-39-mil-tun-odpadu
12. Praha schválila nové podmínky svozu bioodpadu od roku 2025, změna je součástí přechodu služeb svozu odpadu do režimu in-house [online]. 4. 9. 2024 [cit. 12. 9. 2024]. Dostupné z:https://www.psas.cz/praha-schvalila-nove-podminky-svozu-bioodpadu-od-roku-2025-zmena-je-soucasti-prechodu-sluzeb-svozu-odpadu-do-rezimu-in-house
Seznam použitých zkratek
BPS
bioplynová stanice
BRKO
biologicky rozložitelný komunální odpad
BRO
biologicky rozložitelný odpad
CS OTE
Centrální Systém Operátora Trhu s Energii
ČOV
čistírna odpadních vod
ČSÚ
Český statistický úřad
D2D
door to door systém
EBW
Elektronická Burza Wody
EK, EP
Evropská komise, Evropský parlament
EPR
Extended Producer Responsibility
ISCC EU
International Sustainability and Carbon Certification
ISOH
Integrovaný systém odpadového hospodářství
KZR INiG
Krajowy Zasób Ropy INiG
MPO
Ministerstvo průmyslu a obchodu
MŽP
Ministerstvo životního prostředí
NKEP
Národní Koncepce Energetické Politiky
OZE
obnovitelný zdroj energie
RED 4
4. Verze Renewable Energy Directive (RED)
RRF
Recovery and Resilience Facility
Směrnice OZE
Směrnice Evropské parlamentu a Rady (EU) 20218/2001
SFŽP, fond
Státní fond životního prostředí ČR
SKO
směsný komunální odpad
SR
státní rozpočet
SURE
Sustainable Resources Verification Scheme
TÜV SÜD
Technischer Überwachungsverein Süd
URS
Universal Registration System
Kontakt na zpracovatele RIA
Ing. Martina Píšková
Odbor politiky životního prostředí a udržitelného rozvoje
Ministerstvo životního prostředí
Vršovická 65, Praha 10, 100 10
email: martina.piskova@mzp.cz
tel: +420 267 122 147
Mgr. Bc. Richard Juřík
Odbor politiky životního prostředí a udržitelného rozvoje
Ministerstvo životního prostředí
Vršovická 65, Praha 10, 100 10
email: richard.jurik@mzp.cz
tel: +420 267 122 247
Ing. Samuel Ivan
Odbor politiky životního prostředí a udržitelného rozvoje
Ministerstvo životního prostředí
Vršovická 65, Praha 10, 100 10
email: samuel.ivan@mzp.cz
tel: +420 267 122 094
Biometan ze zemědělských vstupů 2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027 2028 2029 2030 7551.3737120533542 15182.144504881693 34969.888686684339 49294.708044916355 64527.356986424289 97166.669447031338 149803.43642733892 196628.41319268348 247529.24751907025 298654.45429872116 Biometan z odpadních vstupů 2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027 2028 2029 2030 4066.1243064902674 8175.0008872439876 20559.592044321071 28981.478792447509 41 650.271959663005 62717.867225446316 96693.1571209934 126917.12890387326 159771.93176080397 192771.55960569554
Produkce biometanu v tis. m3
image5.png
image6.emf
image7.png
image8.png
image9.png
image10.png
image11.png
image12.png
image13.png
image14.png
image15.png
image16.png
image1.emf
image2.emf
image3.png
image4.png