Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam KORNDASAJFXM najdete zde


                IV.

Důvodová zpráva

1. Obecná část

a) Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Návrh zákona reaguje na dosavadní zkušenosti z praxe v oblasti povodňové prevence, kdy v současné době existuje legislativní i faktická dualita pro stanovení omezení v oblastech. Problematika povodní je upravena v hlavě IX vodního zákona (Ochrana před povodněmi) a dále ve vyhlášce č. 79/2018 Sb., o způsobu a rozsahu zpracovávání návrhu a stanovování záplavových území a jejich dokumentace. V současné době existuje legislativní i faktická dualita pro stanovení omezení v oblastech, které jsou ohroženy povodněmi – restrikce jsou stanoveny jak ve vodním zákoně v § 67 odst. 1 pro aktivní zóny záplavových území (dále jen „AZZÚ“), resp. v § 67 odst. 3 pro zbytek záplavového území (dále jen „ZÚ“), tak v opatření obecné povahy, kterým se vydává příslušný plán pro zvládání povodňových rizik, který zavádí určitá omezení výstavby a jiných aktivit pro jednotlivé kategorie povodňového ohrožení podle map povodňového ohrožení. Důsledky této duality se projevují pouze v oblastech s významným povodňovým rizikem, kde platí zároveň vyhlášené ZÚ včetně aktivní zóny a příslušný plán pro zvládání povodňových rizik pro období 2021–2027, resp. opatření obecné povahy, kterým se tento plán vydává - tj. na cca 2 700 km toků (pro cca 200 km z nich ještě není stanovena AZZÚ, např. Olomouc, Plzeň - Škvrňany). Ke 30. 9. 2023 bylo v České republice stanoveno ZÚ pro 16 524 km úseků vodních toků, AZZÚ je stanovena „jen“ na 13 931 km. V oblasti protipovodňové prevence návrh zákona dále reaguje na dosavadní zkušenosti z praxe, kdy s cílem usnadnit výstavbu protipovodňových staveb se mj. navrhuje zákonem stanovit, že stavby na ochranu před povodněmi se zřizují ve veřejném zájmu. 
Návrh zákona reaguje rovněž na zkušenosti z proběhlé povodně v září 2024, a to s cílem usnadnit výstavbu protipovodňových staveb. Návrh zákona nově stanoví, že stavby na ochranu před povodněmi se zřizují ve veřejném zájmu, což přispěje k usnadnění vyvlastňovacího řízení pro výstavbu staveb na ochranu před povodněmi

Dalším cílem návrhu zákona je komplexní řešení problematiky eutrofizace povrchových vod. Z pohledu dlouhodobě se zhoršující kvality povrchových vod v tocích a vodních nádržích je nutné zaměřit se na problematický ukazatel, kterým je zejména fosfor a jeho sloučeniny. Dlouhodobý vnos této látky do povrchových vod (tj. proces eutrofizace) je spojen zejména s emisemi odpadních vod, a to v důsledku jejich nedostatečného čištění či vnosu cestou tzv. dešťových odlehčení (přímý vstup nečištěných odpadních vod). K eutrofizaci dochází v důsledku nesprávného hospodaření se srážkovými vodami, které jsou namísto vsaku či jejich využití v místě dopadu odváděny do jednotných kanalizací. V některých oblastech může docházet k eutrofizaci v důsledku nevhodného rybničního hospodaření či půdní eroze. 
S ohledem na nejednoznačnost stávající právní úpravy se dále navrhuje upravit text ustanovení § 38 odst. 9 vodního zákona s cílem vyjasnit způsob stanovení hodnot konkrétních emisních limitů. Dále se navrhuje zavést povinnost aktualizovat v pravidelném intervalu dosažitelné hodnoty koncentrací a účinností pro jednotlivé ukazatele znečištění stanovené v nařízení vlády č. 401/2015 Sb. 
Návrh zákona kromě vyjasnění mechanismu stanovování emisních limitů dále částečně mění požadavky na vypouštění odpadních vod z odlehčovacích komor jednotných kanalizací. S ohledem na probíhající změnu klimatu spojenou se změnou rozložení dešťových srážek dochází k častějšímu odlehčování, čímž napomáhají k hydraulické ochraně stokové sítě. Nicméně právě s ohledem na to, že v tocích je snížen průtok vody, ovlivňují tyto (nečištěné) odpadní vody vodní toky a nádrže v mnohem větší míře, než je tomu v době, kdy jsou průtoky standardní. V posledních letech bylo řešeno několik událostí, kdy v důsledku odlehčení z kanalizace došlo k výraznému úbytku kyslíku v toku či nádrži, čímž dochází k masivnímu úhynu vodních živočichů (zejména ryb). Cílem návrhu zákona je tyto zdroje kvantifikovat ve smyslu jejich vlivu na vodní toky a významu z pohledu eutrofizace. 
Stávajícím kritériem pro posouzení odlehčovacích komor je v současnosti pouze poměr ředění dle české technické normy ČSN 75 6262 Odlehčovací komory. Splnění tohoto kritéria je zároveň pro znečišťovatele důvodem pro osvobození z poplatku za vypouštění odpadních vod. Jelikož každý, kdo vypouští odpadní vody je subjektem poplatku, je záměrem všech provozovatelů kanalizací vybavených odlehčovacími komorami doložit správci poplatku (Státnímu fondu životního prostředí ČR) splnění uvedeného kritéria pro to, aby nebyl zpoplatněn. Stávající právní úprava však výslovně nestanoví způsob prokázání splnění tohoto kritéria, což předkládaný návrh napravuje. Z důvodu osvobození od poplatku je v zájmu každého provozovatele prokázat splnění požadovaných technických požadavků stanoveným způsobem, tj. na základě přímého měření či na základě odvození simulačním matematickým modelem. Tyto údaje, a to minimálně ve smyslu zavedení požadavku na zjištění či stanovení objemu vypouštěných odpadních vod, umožní přehled o jejich množství, na základě čehož pak bude možné reagovat prostřednictvím opatření v plánech povodí, neboť lokálně se může jednat o velmi významný vliv na stav vodních útvarů. Jelikož je pořízení matematických modelů či sledování časově náročné, byla stanovena dostatečná lhůta pro zajištění relevantních podkladů. Prioritizace se týká větších lokalit (města by měla disponovat studiemi odtokových poměrů) a lokalit mající vazbu na další režimy ochrany vodních útvarů. resp. s cílem snížit negativní dopady zejména v ochranných pásem vodních zdrojů (§ 30) a povodí povrchových vod využívaných ke koupání (§ 34). Součástí požadavku na zpřísnění kritérií je i snížení limitu pro zpoplatnění v kategorii nečištěných odpadních vod  jakožto motivačního nástroje, a to pro odlehčovací komory, které neplní požadavky na jejich provoz.  

Jako nedostatečná se jeví platná právní úprava tzv. individuálních zdrojů znečištění, resp. domovních čistíren odpadních vod (dále jen „DČOV“). Cílem návrhu je proto zavedení jednotných požadavků na provozování DČOV (do kapacity 50 EO) a jejich soustav, neboť tento způsob likvidace odpadních vod se v posledních letech stal systémovým řešením v kategorii zejm. menších obcí (s produkovaným znečištěním do 1000 EO). Zavedení jednotných požadavků na provozování DČOV je rovněž jedním z cílů aktuálně revidované směrnice č. 91/271/EHS.
Dalším cílem návrhu zákona je zjednodušit proces tzv. zpřírodňování (renaturací) vodních toků. Velká část vodních toků v minulosti prodělala různé technické úpravy omezující jejich členitost a prostorový rozsah. Takto vzniklá poškození morfologického aspektu ekologického stavu a do značné míry i vodohospodářských vlastností těchto toků jsou dnes pokládána za nadměrná, v důsledku čehož Česká republika nebude plnit cíle Evropské unie v oblastech ochrany vod, biologické rozmanitosti a zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně. Stávající právní úprava umožňující renaturace vodních toků není v praxi dostatečně využívána. Cílem navržené právní úpravy je umožnit posun k dosažení cílů Rámcové směrnice o vodách (2000/60/ES) a cílů EU v oblasti biologické rozmanitosti a v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně tím, že se zjednoduší proces renaturací vodních toků.  
Novela rovněž upřesňuje účel užití podzemní vody v souvislosti s poplatkem za odebrané množství podzemní vody.  Sazba poplatku za odebrané množství podzemní vody je uvedena v příloze č. 2 části A vodního zákona. Výše sazby poplatku je stanovena ve výši 2 Kč/m3, je-li účelem odběru užití „zásobování pitnou vodou“ a 3 Kč/m3, je-li účelem odběru „ostatní užití“. Účel užití podzemní vody má být pro účely stanovení výše poplatku posuzován vždy podle skutečnosti, nikoliv podle účelu užití deklarovaného v povolení k nakládání s vodami. Stávající právní úprava je však v tomto ohledu nejasná a generuje v některých případech zdlouhavé spory Státního fondu životního prostředí ČR s poplatníky, kteří nerozlišují konkrétní účel užití odebrané podzemní vody. 
Navrhovaná právní úprava neřeší personální otázky a z jejího obsahu nelze posuzovat otázky diskriminace a rovného postavení žen a mužů.

b) Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Hlavní princip navrhované právní úpravy spočívá v reakci na dosavadní zkušenosti z praxe v oblasti povodňové prevence, kdy v současné době existuje legislativní i faktická dualita pro stanovení omezení v oblastech, které jsou ohroženy povodněmi. Restrikce jsou stanoveny jak ve vodním zákoně, tak v opatření obecné povahy, kterým se vydává příslušný plán pro zvládání povodňových rizik. Předkládaný návrh zákona odstraňuje tuto nežádoucí dualitu restrikcí v záplavových území. V oblasti protipovodňové prevence se navrhují i další opatření jako je např. upřesnění terminologie, podmínky předložení návrhu záplavového území či stanovení, že stavby na ochranu před povodněmi se zřizují ve veřejném zájmu. Na základě zkušeností z povodně ze září 2024 se dále navrhuje usnadnit výstavbu protipovodňových staveb. Návrh zákona proto nově stanoví, že stavby na ochranu před povodněmi se zřizují ve veřejném zájmu, což přispěje k usnadnění vyvlastňovacího řízení pro výstavbu staveb na ochranu před povodněmi.
Návrh zákona dále komplexně řeší problematiku eutrofizace povrchových vod, tedy procesu znehodnocování a zhoršování kvality povrchové vody. Předkládaná novela se zaměřuje především na problematický fosfor a jeho sloučeniny, kdy tyto látky se dlouhodobě dostávají do povrchových vod zejména s emisemi nedostatečně čištěných odpadních vod anebo cestou tzv. dešťových odlehčení (vstup nečištěných odpadních vod), v důsledku nesprávného hospodaření se srážkovými vodami, které jsou namísto vsaku či využití v místě dopadu odváděny do jednotných kanalizací. V některých oblastech může být eutrofizace důsledkem nevhodného rybničního hospodaření či půdní eroze. Cílem návrhu zákona je proto zejm. zpřísnit požadavky na vypouštěné odpadní vody, navrhnout systémová opatření ke snižování množství odlehčovaných vod, a dále zavést jednotné požadavky na provozování DČOV. 
V návaznosti na stávající zkušenosti z praxe je návrh rovněž doplněn o další zjednodušení procesu tzv. zpřírodňování (renaturací) vodních toků a upřesnění účelu užití podzemní vody ve vztahu ke stanovení výše poplatku za odebrané množství podzemní vody.
Navrhovaná právní úprava neřeší personální otázky a z jejího obsahu nelze posuzovat otázky diskriminace a rovného postavení žen a mužů.
c) Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Návrh zákona reaguje na dosavadní zkušenosti z praxe v oblasti povodňové prevence. V současné době existuje legislativní i faktická dualita pro stanovení omezení v oblastech, které jsou ohroženy povodněmi, kdy restrikce jsou stanoveny jak ve vodním zákoně, tak v opatření obecné povahy, kterým se vydává příslušný plán pro zvládání povodňových rizik. Předkládaný návrh zákona si klade za cíl odstranit tuto nežádoucí dualitu restrikcí v záplavových území. Návrh zákona reaguje na zkušenosti z proběhlé povodně v září 2024, a to s cílem usnadnit výstavbu protipovodňových staveb. Návrh zákona nově stanoví, že stavby na ochranu před povodněmi se zřizují ve veřejném zájmu, což přispěje k usnadnění vyvlastňovacího řízení pro výstavbu staveb na ochranu před povodněmi

Návrh je předkládán zejména s ohledem na zhoršující se stav kvality povrchových vod ve vodních tocích a vodních nádržích v důsledku procesu eutrofizace. V tomto ohledu návrh reaguje rovněž na zkušenosti ze stávající praxe, a to ve vztahu k odlehčovacím komorám, které mohou mít v případě srážkoodtokových událostí závažné negativní dopady na jakost povrchových vod. V bilancích se ukazuje, že odlehčení jsou významným zdrojem těch látek, které by jinak byly dobře odstraňovány na ČOV (např. některé organické mikropolutanty či těžké kovy). Některé z těchto látek jsou obsaženy v bezdeštném odtoku v kanalizaci, protože jejich zdroji jsou odpadní vody z domácností a z průmyslu (např. léčiva a další mikropolutanty či mikroplasty obsažené v pracích a čisticích prostředcích a v prostředcích osobní hygieny), jiné jsou spjaty převážně se srážkovým odtokem v důsledku vymývání znečištěné atmosféry (např. polycyklické aromatické uhlovodíky z výfukových plynů, polychlorované bifenyly), mobilizací suché depozice na urbanizovaných plochách (např. polycyklické aromatické uhlovodíky z pohonných hmot, kadmium, zinek a polychlorované bifenyly z opotřebení pneumatik, pesticidy z údržby zeleně) nebo jsou způsobeny kontaktem srážkové vody s materiály v urbanizovaném povodí (např. rozpouštění mědi a zinku ze střešních materiálů). 

Některé látky obsažené v odlehčené vodě mohou mít v recipientu i akutní účinky, tj. účinky které se projevují během přepadu z odlehčovací komory či krátce po něm. K typickým akutním dopadům patří deficit rozpuštěného kyslíku ve vodě způsobený mikrobiálním rozkladem lehce rozložitelných organických látek a nitrifikací, toxické účinky amoniaku na citlivé vodní organizmy (zejména mladší stádia ryb) či zákal, který rovněž negativně působí na vodní živočichy, zejména ryby. Nežádoucí je i hygienické znečištění patogenními organismy, a to zejména u vod, které jsou využívány jako zdroje pitné vody či k rekreaci.

Pro zlepšení stavu vodních toků je žádoucí hospodařením se srážkovými vodami v území co nejvíce snížit vtok srážkové vody do jednotné kanalizace a tím přepady z odlehčovacích komor či odvádět co nejvíce znečištění za deště na ČOV pomocí retence v rámci stokové sítě či v nádržích. Napomoci mohou též revitalizace koryt vodních toků, které zvyšují jejich odolnost a přirozený proces samočištění v úsecích pod odlehčovacími komorami.

Novela dále reaguje na zkušenosti z praxe v případě renaturací vodních toků, kdy ročně jsou v České republice s využitím investičních nápravných opatření revitalizovány úseky pouze v délce max. 0,01 % délky vodních toků. To lze těžko považovat za uspokojivé. Na území České republiky mají významné vodní toky v délce 16 326 km a drobné vodní toky 86 553 km. Podíl technicky upravených koryt vodních toků v České republice se odhaduje na přibližně 25–30 % z celkové délky vodních toků. Tento podíl se týká hlavně menších vodních toků, které byly upravovány zejména v průběhu 20. století za účelem regulace odtokových poměrů, ochrany před povodněmi, zemědělských potřeb a urbanizace. Tyto úpravy zahrnují např. napřimování koryt, vybudování opevněných břehů, regulaci průtoků a další zásahy, které měly za cíl zlepšit nebo zabezpečit jiné než ekologické funkce vodních toků. V současnosti se stále více prosazují přístupy zaměřené na revitalizaci a obnovu přirozených funkcí vodních toků. Příslušné instituce (správci vodních toků) nedisponují potřebnými organizačními kapacitami k rozsáhlejšímu provádění komplexních projektů revitalizací vodních toků. Cílem navržené právní úpravy je umožnit posun k dosažení cílů Rámcové směrnice o vodách (2000/60/ES) a cílů EU v oblasti biologické rozmanitosti a v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně tím, že se ještě více zjednoduší proces renaturací vodních toků (§ 55c vodního zákona) a legislativně se umožní provádění dílčích změn vodních děl v korytech vodních toků s cílem zlepšit ekologické funkce vodního toku (§ 55d vodního zákona).
K zajištění uvedených cílů návrh zákona zejména: 

· upřesňuje některé aspekty způsobu zpracování návrhu záplavových území a jejich aktivních zón (§ 64a a § 66), odstraňuje dualitu stanovení omezení v oblastech, které jsou ohroženy povodněmi (§ 67) a stanovuje, že stavby na ochranu před povodněmi se zřizují ve veřejném zájmu (§ 55b),

· upřesňuje požadavky na vypouštění odpadních vod, resp. kritérií pro stanovování hodnot tzv. emisních limitů (§ 38 odst. 9),

· zavádí povinnost mít povolení k vypouštění odpadních vod z odlehčovacích komor nesplňující stanovené technické požadavky do vod povrchových [§ 8 odst. 3 písm. g)] a stanoví způsob dokládání požadovaných údajů o jejich provozu a začlenění získaných údajů do strategií a koncepčních dokumentů v oblasti vodohospodářského plánování,

· zavádí jednotná pravidla pro provoz domovních čistíren odpadních vod a jejich soustav (§ 55e až § 55h), 

· zavádí Registr domovních čistíren odpadních vod a bezodtokých jímek (§ 55f),

· odstraňuje legislativní překážky procesu tzv. zpřírodňování (renaturací) vodních toků (§ 55c a § 55d vodního zákona),

· zpřísňuje stávající limit pro osvobození od poplatku za vypouštěné odpadní vody z odlehčovacích komor (§ 89c odst. 1) a upravuje dílčí poplatky z jednotlivého znečištění u fosforu (Příloha č. 2).

d) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhovaná právní úprava odpovídá ústavnímu pořádku a právnímu řádu České republiky, zejména ústavnímu zákonu č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. 
e) Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie 

Navrhovaná novela není v rozporu s předpisy Evropské unie. Návrh není v rozporu s judikaturou soudních orgánů Evropské unie a je v souladu s obecnými zásadami práva Evropské unie (např. zásadou právní jistoty, proporcionality a zákazem diskriminace). 

Navrhovaná novela není transpoziční. Z předpisů Evropské unie jsou pro navrhovanou úpravu relevantní:

· Směrnice Rady č. 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod,
· Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky,
· Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/60/ES o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik,
· Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/105/ES ze dne 16. prosince 2008 o normách environmentální kvality v oblasti vodní politiky, změně a následném zrušení směrnic Rady 82/176/EHS, 83/513/EHS, 84/156/EHS, 84/491/EHS a 86/280/EHS a změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES,
· Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/39/EU ze dne 12. srpna 2013, kterou se mění směrnice 2000/60/ES a 2008/105/ES, pokud jde o prioritní látky v oblasti vodní politiky,
· Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/118/ES ze dne 12. prosince 2006 o ochraně podzemních vod před znečištěním a zhoršováním stavu,
· Směrnice Komise 2014/80/EU ze dne 20. června 2014, kterou se mění příloha II směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/118/ES o ochraně podzemních vod před znečištěním a zhoršováním stavu,
· Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU ze dne 4. července 2012 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek a o změně a následném zrušení směrnice Rady 96/82/ES,
· Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/128/ES ze dne 21. října 2009, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů.
f) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná úprava se nedotýká mezinárodních smluv ani obecně uznávaných zásad mezinárodního práva. 
g) Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí

Hospodářské a finanční dopady navrhované právní úpravy na státní a ostatní veřejné rozpočty, podnikatelské prostředí a životní prostředí jsou podrobněji řešeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (RIA). 
· Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty

· Podpora urychlení výstavby protipovodňových opatření přispěje ke snížení povodňového ohrožení a snížení škod na majetku v důsledku povodní, stejně tak jako jasná právní úprava omezení v rámci územního plánování a povolování záměrů. V důsledku budou sníženy výdaje státního rozpočtu na pomoc po povodních (např. povodně v září 2024 vedly k nutnosti navýšení výdajů státního rozpočtu o 30 mld. Kč). 
· Povede ke zjednodušení správního procesu v souvislosti s prováděním opatření k optimalizaci stávajících úprav koryta vodního toku v majetku státu prováděných správcem vodního toku.
· Náklady na straně Ministerstva životního prostředí ve smyslu zřízení a správy nového registru pro evidenci domovních čistíren odpadních vod a bezodtokých jímek jsou odhadované na 0,8 – 2,5 mil. Kč. Dále se předpokládají jednorázové náklady spojené s úpravou elektronického formuláře pro evidenci odlehčovacích komor ve výší cca. 87 tis. Kč.

· Odhaduje se navýšení výnosu SFŽP z poplatku za vypouštěné znečištění o až 62 mil. Kč ročně v důsledku změn sazeb. Lze předpokládat, že provozovatelé vodohospodářské infrastruktury budou motivováni vypouštění nečištěných odpadních vod v maximální míře eliminovat a skutečný výnos tak bude pravděpodobně výrazně nižší. Předpokládá se dále navýšení z výběru poplatku pro odebírání podzemních vod pro SFŽP o cca 13 mil. Kč ročně.
· Dopady na podnikatelské prostředí České republiky

· Návrh zajistí v případě povodní nižší škody, a tím snižuje i budoucí náklady podnikatelů na odstraňování povodňových škod a navrácení objektů do stavu vhodného pro užívání. Návrh může v určitých případech vést k omezení výstavby, popř. mohou být stanoveny doplňující podmínky pro výstavbu, které zajistí odpovídající snížení potenciálních povodňových škod.

· Návrh povede ke zjednodušení správního procesu v souvislosti optimalizací stávajících úprav koryta vodního toku v majetku státu prováděných správcem vodního toku.
· Návrh zajistí snížené provozní náklady v případě aktivit závislých na dostatečném čištění odpadních vod a kvalitě čisté vody (potravinářský průmysl, zavlažování v zemědělství, zásobování pitnou vodou, cestovní ruch a rekreační odvětví).

· V důsledku změn sazeb, koncentračního a hmotnostního limitu pro vypouštění fosforu v rámci poplatku za znečištění vypouštěných odpadních vod bude mít návrh největší dopad na znečišťovatele produkující komunální odpadní vody a dále na průmyslové, energetické a méně i zemědělské a jiné hospodářské sektory. Provozovatelé však mohou snížit výši dováděných poplatků intenzivnějším čištěním odpadních vod - k zásadnímu snížení poplatku za znečištění bude v mnoha případech dostačovat úprava provozu stávající technologie bez nutnosti přímých investičních nákladů do technologie.

· Sociální dopady

· Návrh zvýší z hlediska přírodních rizik bezpečnost obyvatel, kteří v záplavových oblastech žijí, pracují nebo se v těchto oblastech zdržují z jiných důvodů, především se sníží riziko ztrát na životech v případě povodní, a dále dojde k minimalizaci možných povodňových škod.
· Navrhovaná úprava řeší problémy související s emisemi zdrojů znečištění do povrchových primárně v menších, více odlehlých obcích, kde v případě ČR žije velká část obyvatel. Zlepšení kvality vody ve všech oblastech, včetně těch odlehlých, přispěje k rovnějšímu přístupu k čisté vodě pro všechny skupiny obyvatel a lepší kvalitě jejich života.

· V závislosti na způsobu financování nutných investičních a provozních nákladů by zavedení přísnějších norem pro čištění odpadních vod mohlo vést k vyšším nákladům pro rodiny a domácnosti, které mohou zaznamenat nárůst měsíčních výdajů souvisejících se službami za vodu. V případě, že náklady na obnovu, modernizaci či výměnu ponesou správci vodohospodářské infrastruktury, je možné očekávat, že budou alespoň částečně přeneseny na spotřebitele a promítnuty do stočného v rámci fixních nákladů na provoz vodohospodářské infrastruktury.
· Nárůst ceny stočného z důvodu zvýšení poplatku za znečištění vypouštěných odpadních vod by neměl představovat celkové zdražení vody z pohledu spotřebitelů o více než nižší jednotky procent.
· Životní prostředí

· Návrh má pozitivní dopady na životní prostředí. Transformací opatření vyplývajících z plánů pro zvládání povodňových rizik, která omezuje budoucí výstavbu nevhodných objektů v záplavových územích, do zákona dojde k dodržování konkrétních doporučení, což povede k eliminaci citlivé výstavby v záplavových územích a minimalizaci možných povodňových škod na majetku, zdraví a životech a na životním prostředí.
· Návrh předpokládá pozitivní dopad na obnovu vodních toků a biodiverzity, který vychází z přírodních korytotvorných procesů a akceptovatelného rozpadu technických struktur, čímž se pozvolna snižuje vliv technických úprav koryt vodních toků, resp. vodních děl.

· Návrh předpokládá snížení objemu znečištění vypouštěného do povrchových vod o až 60 % oproti současnému stavu a související pozitivní dopady na zdraví obyvatel.
· Předkládaný návrh je v souladu s principem znečišťovatel platí, kdy zpoplatněn je subjekt, který znečišťuje vodu a způsobuje tak negativní dopady ostatním uživatelům vodního zdroje a působí na snižování ekosystémových služeb vodních ekosystémů včetně např. produkčních a rekreačních funkcí vodních útvarů.
 h) Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Návrh zákona nemá žádné dopady na ochranu soukromí a osobních údajů. Navrhovaná právní úprava je v souladu se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů a Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). Návrh zákona nezvyšuje množství zpracovávaných osobních údajů ani nemění způsob nakládání s nimi.

i) Zhodnocení korupčních rizik

Navrhovaná změna může vzhledem ke zpřehlednění nástrojů povodňové ochrany s vazbou na územní plánování, povolování záměrů a omezení obyvatel a podnikatelů, snížit riziko případné korupce oproti současné právní úpravě. 

j) Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Návrh zákona nemá dopady na bezpečnost nebo obranu České republiky. 

k) zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů; zhodnocení musí obsahovat vysvětlení příčin případných rozdílů, očekávaných dopadů nebo očekávaného vývoje, s využitím statistických nebo jiných údajů, jsou-li tyto údaje k dispozici

Návrh nemá dopady na rodiny ani na hendikepované členy rodiny či rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi.
m) zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky

· Návrh má pozitivní dopady na územní samosprávné celky, neboť uvedením opatření vyplývajících z Plánů pro zvládání povodňových rizik do zákona dojde k dodržování konkrétních doporučení, a tím k minimalizaci budoucích možných povodňových škod a snížení nákladů obcí a krajů na jejich odstraňování.
· Předpokládají se vyšší provozní a investiční náklady pro územní samosprávné celky (konkrétně pro provozovatele vodohospodářské infrastruktury). Investiční náklady na doplnění terciárního čištění se mohou pohybovat mezi 14-33 tis. Kč/ekvivalentních obyvatel.

· V souvislosti s registrem domovních čistíren odpadních vod a bezodtokových jímek návrh zavádí povinnou registraci domácích čistíren odpadních vod a jímek.
· Platba poplatku významně dopadne na znečišťovatele produkující komunální odpadní vody. K zásadnímu snížení poplatku za znečištění bude v mnoha případech dostačovat úprava provozu stávající technologie bez nutnosti přímých investičních nákladů do technologie.
n) zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)

Návrh je v souladu se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, zavádí pro nové evidence digitální řešení (Registr domovních čistíren odpadních vod a bezodtokých jímek). 

2. ZVLÁŠTNÍ ČÁST 

K Čl. I – změna vodního zákona
K bodům 1, 2, 4, 22, 23 a 24 [k § 8 odst. 3 písm. g) a § 9 odst. 2, § 38 odst. 6, § 89b písm. f) a § 89c odst. 1]

V současné době je stanovena pro vypuštění odpadních vod z odlehčovacích komor do vod povrchových obecná výjimka z povinnosti mít povolení k nakládání s vodami v důsledku přijetí zákona č. 544/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, jež nabyl účinnosti dnem 1. února 2021, a to ve vztahu k již vydaným povolením k vypouštění odpadních vod z odlehčovacích komor na čistírnách odpadních vod. Zákonem č. 113/2018 Sb. bylo najisto stanoveno, že vody uvnitř jednotné kanalizace jsou vždy vodami odpadními a na jakékoliv jejich vypouštění se vztahuje povinnost mít povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových, a to v souladu s § 8 odst. 1 písm. c) vodního zákona. Z této povinnosti byly vyjmuty pouze odpadní vody vypouštěné z odlehčovacích komor chránících stoky jednotné kanalizace před hydraulickým přetížením, neboť pro tyto případy byla stanovena výjimka v § 8 odst. 3 písm. g) vodního zákona, ve znění zákona č. 113/2018 Sb. V důsledku přijetí zákona č. 544/2020 Sb. došlo k rozšíření této výjimky na vypouštění ze všech odlehčovacích komor bez ohledu na to, zda se jedná o hydraulickou ochranu stok nebo ochranu jiných částí kanalizace. Na vypouštění odpadních vod z odlehčovacích komor tak dle platné právní úpravy není třeba povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových. Zde je třeba upozornit, že § 8 odst. 3 písmeno g) vodního zákona se týká pouze odlehčovacích komor – pro různá další vypouštění z kanalizace, jež nemají charakter vypouštění z odlehčovacích komor (např. přepady z dešťových zdrží, přepady z čerpacích stanic mimo havarijní situace), je povolení k vypouštění odpadních vod nadále vyžadováno. Odlehčovací komory jsou definovány vyhláškou č. 428/2001 Sb. kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) resp. příslušnou ČSN 75 6262. V případě pochybností, zda se u konkrétního objektu na kanalizaci jedná o odlehčovací komoru je třeba kontaktovat Ministerstvo zemědělství, jež je garantem zákona č. 274/2001 Sb. a jeho prováděcích předpisů.

Předkládaná novela nově zavádí povinnost mít povolení pro vypouštění odpadních vod z odlehčovacích komor do vod povrchových [§ 8 odst. 3 písm. g)] pro ty odlehčovací komory, které nesplňují technické požadavky pro jejich stavbu a provoz stanovené vyhláškou č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon o vodovodech a kanalizacích. 

Přípustné vypouštění a vliv odlehčovacích komor na vodní recipienty závisí na místních podmínkách. Požadavky na provoz odlehčovacích komor jsou stanoveny českou národní normou, která je však zezávazněna pouze částečně, kdy odlehčovací komory musí splňovat de facto pouze poměr ředění (články 4.1.5 a 4.1.6 české technické normy ČSN 75 6262). Tyto podmínky jsou zakotveny v prováděcí vyhlášce č. 428/2001 Sb. k zákonu č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích). Je však zcela nezbytné zohlednit i další kritéria, a to umístění odlehčovacích komor, zatížení znečištěním, dobu trvání a četnost vypouštění, koncentraci znečištění a hydrobiologický stres. Z tohoto důvodu se navrhuje formou výlučného odkazu zezávaznit požadavky čl. 4 a 5 české technické normy ČSN 75 6262. S ohledem na odborně složitý a poměrně dlouhý text, kterým jsou požadavky čl. 4 a 5 v citované ČSN uvedeny, nelze vypsat jimi stanovené požadavky přímo do textu do zákona, a to ani ve zkrácené formě. 
Vlivy odlehčovacích komor na vodní recipienty jsou pouze krátkodobé, ale mohou být mnohem větší než vlivy a znečišťování životního prostředí čistírnou. Hlavním cílem navrhování odlehčovací komory je proto ochrana vodního recipientu, aniž by tím bylo způsobeno hydraulické přetížení stoky nebo snížená účinnost čištění čistírny situované po proudu. Je tak nezbytné zavést povinnost posouzení emisních a imisních kritérií postupně u všech odlehčovacích komor. 

Z uvedených důvodů se navrhuje stanovit znečišťovateli, který vypouští odpadní vody z odlehčovacích komor povinnost stanoveným způsobem prokázat, že odlehčovací komora splňuje příslušné technické požadavky. Znečišťovatel je povinen prokázat splnění těchto požadavků příslušnému vodoprávnímu úřadu, správci povodí, pověřenému odbornému subjektu a pro účely osvobození od poplatku i správci poplatku způsobem uvedeným v § 89b písm. f) vodního zákona. Splnění technických požadavků prokazuje znečišťovatel jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů, tzn. ve formě a) výsledků měření prováděného autorizovaným subjektem v oboru průtoků vod podle zákona o metrologii, nebo b) na základě simulace matematického modelu podle čl. 4 a 5 české technické normy ČSN 75 6262 Odlehčovací komory. 
V § 38 odst. 6 se stanovuje seznam údajů, které znečišťovatel vypouštějící odpadní vody z odlehčovacích komor povinně předává vodoprávnímu úřadu. Jedná se o údaje o objemu vypouštěných odpadních vod, míře jejich znečistění a poměru ředění.
V návaznosti na tyto změny se navrhuje rovněž novelizovat ustanovení § 89c upravující Osvobození od dílčích poplatků.  Podle odstavce 1 se od dílčího poplatku z objemu osvobozuje vypouštění odpadních vod, jejichž objem nepřekračuje za poplatkové období objem 100 000 m3. V případě vypouštění odpadních vod do vod povrchových z odlehčovacích komor se nově navrhuje od dílčího poplatku snížit limit pro osvobození od poplatku. Osvobozeno od poplatku bude pouze vypouštění odpadních vod, jejichž objem nepřekračuje za poplatkové období objem 10 000 m3. Jde o motivační nástroj, jehož smyslem je, aby provozovatel kanalizace vybavené odlehčovací komorou plnil požadavky na její provoz stanovené vyhláškou č. 428/2001 Sb. v co nejkratší době. Podle stávající právní úpravy je tato motivace vázána na možnost osvobození od poplatku za znečištění stanoveného § 89 a násl. vodního zákona, nicméně stále existují odlehčovací komory, které uvedené požadavky neplní. Hranice 100 000 m3 za rok je obecně významné množství odpadních vod mající značný vliv na stav vodního útvaru. Navíc je navržená právní úprava připravena na případné rozšíření kritérií provozu odlehčovacích komor ve vyhlášce č. 428/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), přičemž tato případná změna nebude vyžadovat další úpravu vodního zákona.
K bodům 3 a 34 (k § 22 odst. 2 a 126 odst. 6)
Navrhuje, aby do vodní bilance bylo zahrnuto i vypouštění odpadních vod z odlehčovacích komor. Stávající právní úprava je vázána pouze na povolené vypouštění. 

K bodu 5 (k § 38 odst. 9)

S ohledem na nejednoznačnost aplikace stávající právní úpravy ve vodoprávní praxi je nezbytné upravit ustanovení § 38 odst. 9 vodního zákona. Toto ustanovení popisuje mechanismus, jak se v praxi stanoví hodnoty tzv. emisních limitů. Na jedné straně jsou hranicí tzv. emisní standardy stanovené přílohou č. 1 nařízení vlády č. 401/2015 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech (dále jen „nařízení vlády č. 401/2015 Sb.“), na druhé straně jsou pak hranicí tzv. nejlepší dostupné techniky (analogicky jak je stanoví zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů, které jsou průběžně aktualizovány s ohledem na technologický pokrok. 

Mezi hledisky, ke kterým má vodoprávní úřad při stanovování emisních limitů přihlížet, respektive slovy zákona je jimi „vázán“, je však uvedeno několik dalších, různých hledisek, a to 1) ukazatele vyjadřujících stav vodního útvaru, 2) normy environmentální kvality, 3) ukazatele a hodnoty přípustného znečištění povrchových vod, 4) ukazatele a nejvýše přípustných hodnot ukazatelů znečištění odpadních vod (emisní standardy), 5) dosažitelné hodnoty koncentrací a účinností stanovené nařízením vlády (uvedené v příloze č. 7 nařízení vlády č. 401/2015 Sb.). To navozuje dojem, že je-li vodoprávní úřad těmito hodnotami „vázán“, nelze stanovit emisní limity na úrovni jiných hodnot (ať už vyšších či nižších). Tato nejednoznačnost způsobuje situace, kdy vodoprávní úřady nemají jasno, jak dané ustanovení interpretovat a dochází tak ke sporným situacím mezi vodoprávními úřady, provozovateli ČOV a správci povodí ohledně správného postupu dle předmětného ustanovení, kterými se dále ve správních řízeních zabývají nadřízené správní orgány, příp. i soudy. 

Z pohledu zlepšení stavu vodních útvarů či snahy o dosažení dobrého stavu vodních útvarů, resp. zmírnění projevů dlouhodobé eutrofizace, je jednoznačně nutné popsanou nejednoznačnost upravit takovým způsobem, aby bylo zjevné, že dle konkrétních okolností lze v praxi stanovovat emisní limity na základě všech výše uvedených kritérií. S ohledem na určité zjednodušení procesu stanovování emisních limitů, resp. případné odůvodnění potřeby velmi přísných hodnot bylo přistoupeno k vyjasnění textu ustanovení v tom smyslu, že se navrhuje pravidelný časový interval (6 let), ve kterém bude nutné hodnoty tzv. nejlepších dostupných technologií (tj. hodnot dosažitelných koncentrací a účinností pro jednotlivé ukazatele znečištění při použití nejlepší dostupné technologie v oblasti zneškodňování městských odpadních vod stanovených nařízením vlády uvedené v příloze č. 7 nařízení vlády č. 401/2015 Sb.) aktualizovat (zpřísnit), a to s ohledem na technologický pokrok v oblasti čištění odpadních vod. Stávající hodnoty v příloze č. 7 nařízení vlády č. 401/2015 Sb. jsou již velmi zastaralé, vodoprávní úřady se s ohledem na nejednoznačnou právní úpravu přesto v praxi těmito hodnotami stále řídí, a nevyužívají (či velmi zřídka využívají) mechanismus stanovení emisních limitů vyšších než uvádí právě příloha č. 7 předmětného nařízení.

Konkrétní hodnoty emisních standardů vychází ze Směrnice Rady č. 91/271/EHS ze dne 21. května 1991, o čištění městských odpadních vod. Pro úplnost je vhodné doplnit, že v současné době je projednávána komplexní novela (aktualizace ve smyslu zpřísnění) této směrnice. Předpokládá se, že během podzimu 2024 bude revidovaná směrnice zveřejněna v Úředním věstníku EU, čímž vstoupí formálně v platnost. Členské státy pak budou muset začít s transpozicí do národní legislativy, a to ve lhůtě 30 měsíců od vstupu v platnost.  Novelizovaná směrnice bude následně rovněž impulsem pro změnu (zpřísnění) národní právní úpravy. 

K bodu 6 [k poznámce pod čarou č. 32a)]
Legislativně technická úprava spočívající v opravě poznámky pod čarou č. 32, která nesprávně odkazuje na ustanovení stavebního zákona č. 183/2006 Sb. Navrhuje se proto text poznámky pod čarou nahradit odkazem na příslušné ustanovení nového stavebního zákona.

K bodu 7 (k § 55b)
S cílem urychlit výstavbu protipovodňových staveb se navrhuje zákonem stanovit, že stavby na ochranu před povodněmi se zřizují ve veřejném zájmu. Stávající znění ustanovení § 55b vodního zákona se jeví v praxi jako nadbytečné, resp. v praxi v současné době nevyužitelné. Ustanovení stanoví, že „Práva k pozemkům a stavbám, potřebným pro uskutečnění veřejně prospěšných staveb na ochranu před povodněmi, lze odejmout nebo omezit postupem podle zákona o vyvlastnění.“. Stavbami na ochranu před povodněmi jsou zejména protipovodňové hráze, vodní nádrže s protipovodňovými funkcemi, poldry apod. Ačkoli § 55b vodního zákona hovoří o veřejně prospěšných stavbách, není-li však protipovodňové opatření takto explicitně označeno v územně plánovací dokumentaci, nemá § 55b žádný právní význam. Dle § 170 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (Účel vyvlastnění) lze práva k pozemkům a stavbám odejmout či omezit pouze jsou-li vymezeny v územně plánovací dokumentaci jako veřejně prospěšné stavby. 
Uvedené doplnění § 55b v tom smyslu, že stavby na ochranu před povodněmi se zřizují ve veřejném zájmu, bude mít význam zejména při vyvlastňovacím řízení, a to ve vztahu k odůvodňování konkrétního správního rozhodnutí, kdy příslušný úřad vedoucí vyvlastňovací řízení bude moci v rámci odůvodnění rozhodnutí o vyvlastnění argumentovat rovněž veřejným zájmem deklarovaným ex lege.
K bodům 8 a 9 (k § 55c)

K odst. 1: Předmětná právní úprava, která má za cíl umožnění tzv. zpřírodňování upravených koryt vodních toků (renaturace), se rozšiřuje na všechna vodní díla, jimiž se upravuje, mění nebo zřizuje koryto drobného vodního toku včetně hlavních odvodňovacích zařízení bez ohledu na dobu, kdy byla vybudována.

K odst. 2: Pro účely renaturace vodních toků se formou právní fikce stanovuje, že odstraněním vodního díla podle odstavce 1 je rovněž samovolný rozpad vodního díla působením přírodních sil a činnost směřující k vytvoření podmínek pro samovolný rozpad. Úpravy koryta vodního toku, které již neplní svou funkci, jsou již většinou vlivem působení přírodních sil v narušeném stavu (rozpad opevnění, vymílání, zanášení, zarůstání), čímž již a započala renaturace koryta vodního toku. Odstranění vodního díla je v takovém případě pouze administrativní proces bez provádění bouracích prací a jeho likvidace, neboť vodní dílo je dále ponecháno samovolnému rozpadu. Samovolný rozpad úpravy koryta je vhodné někdy iniciovat vytvořením vhodných podmínek, a to např. vkládáním štěrkových záhozů či střídavou výsadbou dřevin.

K odst. 4: V případě, kdy je vodní dílo ponecháno samovolnému rozpadu a nedochází k provádění bouracích prací, není potřebné zpracování dokumentace pro odstranění stavby. 

K bodu 10 (k § 55d)
Předmětem navržené právní úpravy je zjednodušení správního procesu v souvislosti s prováděním opatření k dosažení cílů pro ochranu a zlepšování stavu povrchových a podzemních vod a vodních ekosystémů formou optimalizace stávajících úprav koryta vodního toku v majetku státu prováděných správcem vodního toku. Takovou změnou může být např. lokální odstranění opevnění koryta, aniž by se zmenšila průtočná kapacita, rozvolnění koryta toku nebo vytváření dnových struktur z kameniva (např. získaného rozebráním opevnění břehů) nebo přírodních materiálů (např. dřevní hmoty). Jedná o potřebné změny zlepšující ekologické funkce vodního toku, které jsou přínosné pro zlepšení ekologického stavu vodních toků bez výraznějších negativních dopadů na požadovanou průtočnou kapacitu.

Obnova nebo posilování ekologických resp. ekologicko-stabilizačních funkcí vodního toku prostřednictvím změny stávajících vodních děl, jimiž se upravuje, mění nebo zřizuje koryto vodního toku, přispívá k nápravě zásahů způsobených lidskou činností a k dosažení cílů Rámcové směrnice o vodách (2000/60/ES) a cílů EU v oblasti biologické rozmanitosti a v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně (viz též Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2024/1991 ze dne 24. června 2024 o obnově přírody a o změně nařízení 2022/869). Tento přístup efektivně sníží negativní vliv provedených technických úprav koryt vodních toků, resp. vodních děl, a v dlouhodobém časovém horizontu zlepší hydromorfologické charakteristiky vodních toků. 

Návrh umožňuje provádět dílčí změny vodních děl s cílem zlepšit ekologické funkce vodního toku. V rámci úprav změn vodních děl však nedochází ke zrušení vodního díla ani k ohrožení hlavního účelu vodního díla (oproti úpravě v ustanovení § 55c). Navržené ustanovení § 55d umožní realizovat některá dílčí opatření v korytech vodních toků na základě oznámení a ponechává na posouzení příslušného úřadu zachování hlavního účelu vodního díla. Nedochází však k odstranění stavby (ani na velmi krátkém úseku stávajícího koryta) a nelze tak aplikovat § 55c. Ustanovení § 55d se týká všech vodních toků, tedy jak významných, tak i drobných (zatímco § 55c je zaměřen pouze na drobné vodní toky). 

Navržená úprava umožní na základě oznámení správce vodního toku např. tato zlepšení ekologické funkce vodního toku (bez významného snížení průtočné kapacity koryta či ohrožení jeho stability):

· vkládání přírodě blízkých materiálů (kámen, dřevní hmota) pro rozčlenění stávajících upravených koryt vodních toků na podporu biodiversity (konkrétně např. obnova přirozených biotopů rybích společenstev, podpora záchranného programu pro raka kamenáče),

· vkládání substrátu na podporu biotopů ryb a mihulí ve stávajících upravených korytech vodních toků,

· ponechání vhodných substrátů (náplavů) v upravených korytech,

· doplňování vhodného substrátu koryta za účelem sycení hladové vody materiálem odtěženým z nadjezí

· přírodě bližší řešení nátrží, sanace dílčích částí opevnění, realizace výhonů (namísto obnovy původního stavu), 

· úprava části břehu za účelem zpřístupnění lidem.
Řada úprav vodních toků byla realizována podle projektů starých i sto let a přestože jsou co do hlavního účelu (tj. zajištění průtočné kapacity a stability koryta) tyto vodní stavby vyhovující, stávající právní úprava neumožňuje provedení ani drobných změn a doplnění těchto staveb, které by podpořily i ekologické funkce vodních toků, aniž by muselo být složitě vyřizováno nové povolení stavby vodního díla. 

K bodu 11 (k § 55e až § 55h)

Ustanovení zavádí jednotné požadavky na provozování DČOV (do kapacity 50 EO) a jejich soustav.

K § 55e: Pro účely vodního zákona se definuje DČOV, a to prostřednictvím právní fikce, kdy se za DČOV považuje vodní dílo určené pro čištění odpadních vod do kapacity 50 ekvivalentních obyvatel.

K § 55f: Zřizuje se registr DČOV a bezodtokých jímek, v němž budou evidovány a shromažďovány potřebné informace, kterými jsou zejména informace o provozu a kontrole DČOV a bezodtokých jímek. Podle stávající právní úpravy je v případě bezodotkokých jímek v souladu s ustanovením § 38 odst. 7 vodního zákona znečišťovatel (producent odpadních vod) povinen zajišťovat zneškodňování odpadních vod odvozem na čistírnu odpadních vod a na výzvu vodoprávního úřadu nebo České inspekce životního prostředí předložit doklady o odvozu odpadních vod za období posledních dvou kalendářních let. Odvoz může provádět pouze provozovatel čistírny odpadních vod nebo osoba oprávněná podle živnostenského zákona23). Ten, kdo provede odvoz, je povinen tomu, kdo akumuluje odpadní vody v bezodtokové jímce, vydat doklad, ze kterého bude patrno jméno toho, kdo akumuluje odpadní vody v bezodtokové jímce, lokalizace jímky, množství odvezených odpadních vod, datum odvozu, název osoby, která odpadní vodu odvezla, a název čistírny odpadních vod, na které budou odpadní vody zneškodněny. V případě DČOV je to pak pravidelný rozbor kvality odpadní vody, který je znečišťovatel povinen předkládat vodoprávnímu úřadu v souladu s podmínkami konkrétního povolení k vypouštění odpadních vod, resp. v souladu s požadavkem zakotveným v přechodných ustanovení zavedených zákonem č. 284/2021 Sb. (Čl. LV, bod č. 1), kdy povinnost provést technickou revizi vodního díla podle § 59 odst. 1 písm. k) zákona č. 254/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se vztahuje na vodní díla ohlášená podle § 15a zákona č. 254/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Dále se doplňuje zmocňovací ustanovení pro vydání vyhlášky Ministerstva životního prostředí, která stanoví rozsah a způsob jeho vedení, jakož i rozsah údajů a způsob jejich zjišťování a vkládání. Současně se stanovují povinnosti zaregistrovat DČOV nebo bezodtokovou jímku a vkládat požadované doklady do registru těm, kteří vypouští odpadní vody prostřednictvím DČOV, jakož i těm, kteří akumulují odpadní vody v bezodtokové jímce.
K § 55g: Pro účely vodního zákona se definuje soustava DČOV.
K § 55h: Ustanovení upravuje práva a povinnosti vlastníka soustavy DČOV při jejím provozování. Jedná se zejména o povinnost zajistit plynulé a bezpečné provozování soustavy DČOV a vytváření finanční rezervy na její obnovu. Zakotvuje se zákonné zmocnění pro vydání vyhlášky Ministerstva životního prostředí, která upraví další náležitosti zpracování a realizace plánu financování obnovy, jakož i způsob vytváření rezervy finančních prostředků a stanovení kritérií pro definici soustavy DČOV. Vlastník soustavy DČOV může provozovat tuto soustavu na základě smlouvy o provozování soustavy DČOV uzavřené s odborným provozovatelem. Provozuje-li vlastník soustavy DČOV soustavu DČOV svým jménem a na vlastní zodpovědnost, musí takto činit prostřednictvím osoby, která má dostatečnou odbornou úroveň. Stanovení odborných požadavků pro osoby provozující soustavu domovních čistíren odpadních vod stanoví taktéž Ministerstvo životního prostředí vyhláškou. Vlastník soustavy DČOV, jakož i její provozovatel dále disponují právem kontroly, údržby a stavebních úprav DČOV tvořících soustavu DČOV a za tímto účelem může vstupovat na přímo dotčené cizí pozemky. Tato práva musí být vykonávána tak, aby co nejméně zatěžovala vlastníky dotčených pozemků a staveb, resp. osoby užívající pozemek nebo stavbu na základě smlouvy s vlastníkem pozemku nebo stavby, popř. další osoby, které užívají tyto pozemky nebo stavby s jeho souhlasem.

K bodům 12 až 21, 26 a 28 (k § 64a, § 66, § 67, § 107 odst. 1 písm. m) a 115a odst. 3)

K § 64a (Zvládání povodňových rizik)
Nově se doplňuje definice map povodňového ohrožení (odstavec 5). Stávající definice map povodňového nebezpečí (odstavec 4) a map povodňových rizik (odstavec 6) se navrhuje přeformulovat s důrazem na zjednodušení a zvýšení srozumitelnosti textu. Nově se doplňuje definice citlivého objektu, kterým se rozumí objekt se zvýšenou koncentrací obyvatel se specifickými potřebami při evakuaci (např. rozumí např. nemocnice, domovy důchodců, domovy s pečovatelskou službou, objekty s významem pro ochranu obyvatel či školy), objekt infrastruktury zajišťující základní funkce území (např. rozvodny elektrické energie, tlakové stanice plynu, zásobárny a úpravny pitné vody) a objekt integrovaného záchranného systému.  
K § 66 (Záplavová území)
V odstavci 1 se zpřesňuje definice záplavového území tak, aby byla v souladu s vyhláškou č. 79/2018 Sb. Dále se stanoví, že vodoprávní úřad může uložit správci vodního toku povinnost zpracovat a předložit návrh stanovení záplavového území v souladu s plány povodí a s plány pro zvládání povodňových rizik. Nahrazují se tak již neplatné názvy koncepčních dokumentů (plány hlavních povodí a plány oblastí povodí) a pojmy dle platné vyhlášky č. 50/2023 Sb. o plánech povodí a plánech pro zvládání povodňových rizik. Uložení zpracování návrhu záplavového území je přitom podmíněno uvedením zpracování návrhu v rámci navržených opatření, a to v plánech pro zvládání povodňových rizik pro úseky vodních toků ve vyhodnocené oblasti s významným povodňovým rizikem, resp. v plánech povodí pro ostatní úseky vodních toků.

Nově se stanovuje povinnost správce vodního toku zpracovat a předložit návrh záplavového území ve lhůtě stanovené vodoprávním úřadem. Tato lhůta nemůže být delší než 1 rok od vydání příslušného plánu povodí nebo plánu pro zvládání povodňových rizik.
V odstavci 2 se nově stanovuje povinnost správce vodního toku předložit návrh změny záplavového území, pokud došlo k podstatné změně okolností, za kterých bylo původní záplavové území stanoveno. Zákon demonstrativním výčtem uvádí, že za podstatnou změnu okolností se považuje (zejména) vybudování stavby na ochranu před povodněmi. Podstatnou změnou může být také plošně rozsáhlá změna úrovně terénu (např. v důsledku zemních prací) nebo změna návrhových průtoků v důsledku jejich zpřesnění na základě analýzy průtoků po významné povodni. Dále je stanoven termín realizace návrhu změny záplavového území.

V odstavci 3 dochází k přeformulování stávajícího ustanovení upravujícího vymezení aktivní zóny záplavového území s cílem zvýšení srozumitelnosti textu. 

K Ustanovení § 67 (Omezení v záplavových územích)
V současné době existuje legislativní i faktická dualita pro stanovení omezení pro umísťování a povolování staveb v oblastech, které jsou ohroženy povodněmi – restrikce jsou stanoveny jednak přímo ve vodním zákoně (§ 67 odst. 1 a § 67 odst. 3) a současně v opatření obecné povahy, kterým se vydává plán pro zvládání povodňových rizik (kapitola 4.3.). Plán pro zvládání povodňových rizik zavádí určitá omezení výstavby a jiných aktivit pro jednotlivé kategorie povodňového ohrožení dle map povodňového ohrožení formou doporučení.  Navržená úprava § 67 odst. 3 až 5 má za cíl odstranit uvedenou nežádoucí dualitu restrikcí a sjednotit pravidla pro výstavbu v záplavových územích. 

V odstavci 3 se nově stanoví omezení výstavby v záplavovém území spočívající v zákazu umísťování citlivých objektů. Zákon stanoví dvě výjimky z tohoto zákazu, a to pro území za mobilními protipovodňovými zábranami pro povodně s dobou opakování 100 let a dále pro oblasti nízkého povodňového ohrožení, je-li současně realizována individuální povodňová ochrana. V celém rozsahu záplavového území pak platí, že umísťované a povolované stavby nesmí zhoršit odtokové poměry.  

V odstavci 4 se doplňují omezení pro výstavbu v záplavovém území s vysokým ohrožením (mimo aktivní zónu). V tomto území je výstavba možná pouze za současné realizace individuální povodňové ochrany a kompenzačních opatření. Individuální povodňovou ochranou se rozumí ochrana nad rámec požadavků uvedených v § 28 vyhlášky č. 146/2024 Sb. o požadavcích na výstavbu. Jedná se např. o mobilní hrazení stavebních otvorů, mobilní hrazení okolo celé stavby, vakové prvky pro hrazení stavebních otvorů či povodňový plán vlastníka nemovitosti dle § 71 odst. 4 vodního zákona. Kompenzační opatření jsou opatření, která slouží k odstranění nežádoucího vlivu staveb nebo terénních úprav na odtokové poměry, neboť ty mohou svým rozsahem a dopady významně zhoršit odtokové poměry po proudu či proti proudu vodního toku.

K § 107 odst. 1 písm. m) a 115a odst. 3 se provádějí legislativně-technické úpravy reagující na změny v ustanovení § 66 a § 67.
K bodu 22 [k § 81 odst. 3 písm. b)]
Legislativně technická úprava spočívající v opravě nesprávného odkazu.
K bodu 25 (k § 105 odst. 2)

Podle zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon, je orgánem výkonu státní správy ve vojenských újezdech újezdní úřad, v rozsahu § 105 až 107. Určení povodňových orgánů je uvedeno v § 77 – 81, kde újezdní úřady uvedeny nejsou. Do roku 2015 bylo v zákoně č. 219/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ustanovení o tom, že újezdní úřad vykonává činnosti pro zajišťování obyvatel vojenského újezdu jako obec. Na základě tohoto ustanovení vykonával činnosti újezdní úřad i jako povodňový orgán. Po provedení optimalizace vojenských újezdů v roce 2015 a vyjmutí sídelních útvarů z území vojenských újezdů ale bylo toto ustanovení zrušeno. Od té doby není činnost povodňových orgánů na území vojenských újezdů legislativně upravena. Z tohoto důvodu se navrhuje do § 105 odst. 2 vodního zákona doplnit kompetence vojenských úřadů v oblasti ochrany před povodněmi na území vojenských újezdů.
K bodu 27 (k § 115 odst. 6 a 14)

Legislativně technická úprava spočívající v opravě nesprávných odkazů.

K bodům č. 29, 30, 32 a 33 [k § 116 odst. 1 písm. p) a q), § 116 odst. 2, § 125a odst. 1 písm. p) a q) a § 125a odst. 2]

V souvislosti se zavedením registru DČOV a jímek se zavádějí sankce za nesplnění povinností zaregistrovat DČOV nebo bezodtokovou jímku do tohoto registru, a to až do výše 50 000 Kč v případě přestupku spáchaného fyzickou osobou a až do výše 100 000 Kč v případě přestupku spáchaného podnikající fyzickou osobou nebo právnickou osobou. 

Dále se zavádí sankce za přestupek spočívající v porušení povinnosti vložit ve stanovené lhůtě do registru DČOV a jímek doklad o provozu nebo kontrole domovní čistírny odpadních vod nebo doklad o vývozu odpadních vod z bezodtokové jímky na čistírnu odpadních vod. Za porušení této povinnosti lze uložit pokutu ve výši až do 20 000 Kč, jde-li o přestupek spáchaný fyzickou osobou nebo do výše 50 000 Kč, jde-li o přestupek spáchaný podnikající fyzickou osobou nebo právnickou osobou. 

K bodu 31 [k § 123 odst. 1 písm. b) a § 125h odst. 1 písm. c)]

Navrhuje se doplnit chybějící sankci pro případ, že se původce havárie nebude řídit pokyny České inspekce životního prostředí. Podle § 41 odst. 2 vodního zákona se má původce havárie při zneškodnění havárie řídit schváleným havarijním plánem, popřípadě pokyny příslušného vodoprávního úřadu, České inspekce životního prostředí nebo Hasičského záchranného sboru ČR. Za porušení povinnosti řídit se havarijním plánem, popřípadě pokyny vodoprávního úřadu nebo Hasičského záchranného sboru lze fyzické osobě uložit pokutu do výše 500 000 Kč a právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě do výše 2 000 000 Kč. Sankce však absentuje pro případ, že se původce havárie nebude řídit pokyny České inspekce životního prostředí.
K bodu 35 (k Příloze č. 2, část A)

Navrhuje se upřesnit účel užití podzemní vody v souvislosti s poplatkem za odebrané množství podzemní vody.  Sazba poplatku za odebrané množství podzemní vody je uvedena v příloze č. 2 vodního zákona tak, že výše poplatku je stanovena ve výši 2 Kč/m3, je-li účelem odběru užití „zásobování pitnou vodou“ a 3 Kč/m3, je-li účelem odběru „ostatní užití“. Účel užití podzemní vody se pro stanovení sazby poplatku má být pro účely stanovení výše poplatku posuzován vždy podle skutečnosti, nikoliv podle účelu užití deklarovaného v povolení k nakládání s vodami. Stávající právní úprava je však v tomto ohledu nejasná a generuje v některých případech zdlouhavé spory Státního fondu životního prostředí ČR s poplatníky, kteří nerozlišují konkrétní účel užití odebrané podzemní vody. 

Pojem „zásobování pitnou vodou“ není ve vodním zákoně definován, jak však vyplývá z § 1 odst. 1 a § 29 odst. 1 vodního zákona, preferovaným užitím podzemní vody je zásobování „obyvatelstva“ pitnou vodou. Jedná se rovněž o v pořadí druhý prioritní způsob užití vody při vyhlášeném stavu nedostatku vody (viz § 87b odst. 4 vodního zákona). Pokud dochází k odběrům podzemní vody za jiným účelem, než je zásobování obyvatelstva pitnou vodou, včetně odběrů podzemní vody, jejichž účelem je rovněž užití jako vody pitné, např. v lázeňství, zemědělství, potravinářství apod., jedná se vždy o účel užití odebrané podzemní vody pro „ostatní užití“ a má na něj dopadnout vyšší sazba poplatku (3 Kč/m3). 

Povolení k nakládání s podzemními vodami se vydává k jejich odběru [§ 8 odst. 1 písm. b) bod 1 vodního zákona]. Podle § 9 odst. 1 věta druhá v povolení k nakládání s vodami se stanoví účel, rozsah, povinnosti a popřípadě podmínky, za kterých se toto povolení vydává.  Účel užití podzemní vody z tohoto pohledu nemá nic společného s její požadovanou kvalitou. 

Státní fond životního prostředí ČR (správce poplatku za odběr podzemní vody) ročně vystaví platební výměry v celkové výši 710 až 720 mil. Kč. Z toho dle způsobu užití: 

•
Pro zásobování pitnou vodou – 620 až 630 mil. Kč 

•
Pro ostatní užití – 91 až 95 mil. Kč

V případě, že by vyšší sazbou, tedy pro „ostatní užití“ byly zpoplatněné všechny odběry, které nejsou přímým zásobováním obyvatelstva pitnou vodou, ale jsou využívány v zemědělství, potravinářském průmyslu, zdravotnictví, lázeňství apod., došlo by k celkovému ročnímu navýšení o cca 13 mil. Kč.

K prosazování veřejných zájmů hájených zákonem slouží mimo jiné tzv. ekonomické nástroje právní regulace, mezi něž lze řadit různé poplatky. Z toho lze teleologickým výkladem dovodit, že zákonodárce preferuje zásobování obyvatelstva pitnou vodou jako vodním zákonem hájený a prosazovaný veřejný zájem rovněž tím, že pro něj stanovuje nižší sazbu poplatku za odebrané množství podzemní vody. Bylo by tedy proti účelu a smyslu vodního zákona, pokud by nižší sazba poplatku za odebrané množství podzemní vody byla i pro zásobování pitnou vodou jiné než ve smyslu zásobování obyvatelstva. Nadto pitnou vodou je podle § 3 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví veškerá voda v původním stavu nebo po úpravě, která je určena k účelům lidské spotřeby, a to bez ohledu na její původ, skupenství a způsob jejího dodávání. Tzn. samotný legislativní pojem „pitná voda“, pro nějž jsou zákonem stanoveny požadavky na kvalitu, je užíván toliko pro vodu, která je určena k účelům lidské spotřeby (zákon o ochraně veřejného zdraví nedefinuje pitnou vodu v jiných souvislostech než k účelům lidské spotřeby). To samozřejmě nevylučuje, že i pro jiné účely mohou být stanovy požadavky jako na vodu pitnou.

Z výše uvedeného vyplývá, že účel užití odebrané podzemní vody pro zásobování pitnou vodou se pro výpočet poplatku za odebrané množství podzemní vody váže pouze na odběry podzemní vody za účelem zásobování obyvatelstva pitnou vodou. 

K bodům 36 a 37 (Příloha 2, část B.2.)

Předkládaný návrh zákona je pouze prvním krokem, přičemž dalších změn ve smyslu zpřísnění požadavků na čištění odpadních vod dozná zejména prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 401/2015 Sb. V rámci citovaného nařízení vlády, resp. jeho plánované novelizace, kdy předpokládáme dílčí zpřísnění hodnot tzv. emisních standardů pro ukazatele fosfor a dusík, musí logicky dojít v této souvislosti k dílčí úpravě limitů poplatku za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, aby byl zachován poměr mezi hodnotami emisních standardů a limitů pro zpoplatnění. Dalším argumentem pro zpřísnění je negativní výsledek hodnocení stavu vodních útvarů. Cílem je jednoznačně zachování motivační funkce poplatků. V případě ponechání stávajících hodnot by v důsledku budoucího zpřísnění hodnot emisních standardů v nařízení vlády č. 401/2015 Sb., jak je avizováno v textu výše, došlo k situaci, že pouze znečišťovatelé, kteří porušují zákon by podléhali zpoplatnění, což je v rozporu s jejich motivační funkcí. 
Na základě výše uvedených důvodů je tak navrhována změna hmotnostního a koncentračního limitu zpoplatnění u ukazatele celkový fosfor, resp. sazby v Kč/kg, a to s účinností od 1. 1. 2026, kdy se předpokládá účinnost novelizovaného nařízení vlády č. 401/2015 Sb. Nastavení hmotnostního limitu zpoplatnění z hodnoty 3 mg/l až na hodnotu 0,3 mg/l dle odhadů primárně dopadne na provozovatele čistíren odpadních vod s kapacitou vyšší než 50 000 EO. V případě změny limitu koncentračního jde o logickou změnu, která má za cíl právě zajistit soulad s připravovanou změnou emisního standardu (i proto je navrhována odložená účinnost k 1. 1. 2026) a z důvodu, aby byli provozovatelé motivováni čistit s co nejvyšší účinností, kterou jim technologie ČOV umožňuje. Hodnoty se navíc přibližují požadavkům na dosažení dobrého ekologického stavu vodních útvarů.

Změna sazby pak reaguje obdobně s cílem motivace vypouštět fosfor v co nejmenším množství. Navíc dochází k přiblížení provoznímu nákladu na odstranění 1 kg celkového fosforu srážením síranem železitým. Mnohem podstatnějším efektem je pak efekt ekologický, resp. pro zlepšení současného stavu povrchových vod zcela nezbytný.
K Čl. II (Přechodná ustanovení)
K bodu č. 1: Navrhuje se, aby se správní řízení započatá, avšak pravomocně neskončená (do účinnosti tohoto zákona) dokončila podle dosavadní právní úpravy. 
K bodu č. 2: Podle přechodného ustanovení je správce vodního toku povinen v případě úseků vodních toků se záplavovým územím stanoveným před více než 20 lety zpracovat předložit vodoprávnímu úřadu nový návrh záplavového území, a to nejpozději do dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
K bodu č. 3: Návrh zákona zavádí povinnost posouzení emisních a imisních kritérií postupně u všech odlehčovacích komor, přičemž takové posouzení provedeno postupně dle navrženého schématu, které uvádí aktuálně revidovaná směrnice č. 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod, kdy je nutné nejprve posoudit odlehčovací komory v aglomeracích nad 100 000 EO, v kategorii 100 000 – 10 000 EO a následně komory, které představují riziko pro životní prostředí. To je zohledněno zejména kritérii, zda se odlehčovací komora nachází v ochranném pásmu vodního zdroje (§ 30 vodního zákona) nebo v bezprostřední blízkosti míst určených ke koupání (§ 34 vodního zákona). 
K bodu č. 4: Stanovuje se povinnost Ministerstvu životního prostředí vytvořit registr čistíren a jímek do 30. června 2027.
K bodu č. 5: Stanovuje se povinnost každému, kdo vypouští odpadní vody prostřednictvím DČOV nebo akumuluje odpadní vody v bezodtokové jímce, zaregistrovat tuto DČOV nebo bezodtokovou jímku do registru domovních čistíren a jímek do 30. června 2028. 
K Čl. III (Změna zákona o právu na informace o životním prostředí)
Část druhá návrhu (Čl. III) provádí změnu zákona o právu na informace o životním prostředí. Úprava směřuje ke zrušení povinnosti předložit Zprávu o životním prostředí ČR (dále jen „Zpráva o ŽP“) k projednání Parlamentu ČR. Materiály obdobného charakteru nejsou do Parlamentu ČR předkládány, změna je tak primárně motivována snahou o snížení administrativní zátěže. Zprávy o ŽP jsou navíc veřejně dostupné na webech MŽP (https://www.mzp.cz/cz/zpravy_o_stavu_zivotniho_prostredi_publikace) a CENIA (www.cenia.cz/publikace/zpravy-o-zp/). Data jsou také publikována na envirometru (www.envirometr.cz/).
Podle platného znění zákona je Zpráva o ŽP odesílána Výboru pro životní prostředí (dále „VŽP“) Poslanecké sněmovny a Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí (dále jen „VÚŽP“) Senátu v prosinci. Na program jednání bývá zpravidla zařazena: 

· v únoru do VŽP Poslanecké sněmovny, 

· na plénum Poslanecké sněmovny ČR v posledních letech zařazena nebyla,

· v březnu do VÚŽP Senátu,

· na plénu Senátu je projednávána až v květnu či červnu (většinou po odkladech).
Povinnost projednání Zprávy o ŽP v Parlamentu ČR nevyplývá z žádné evropské legislativy. 

I bez zákonné povinnosti je možné Zprávu o ŽP Parlamentu ČR zaslat pro informaci. Úprava se z uvedených důvodů jeví jako nadbytečná.
K Čl. IV (Účinnost)
Navrhuje se, aby zákon nabyl účinnosti dnem 1. července 2025 s výjimkou čl. I bodů 11, 29, 30, 32 a 33 zavádějících komplexní úpravu provozu a kontroly DČOV a bezodtokových jímek, a to od 1. ledna 2028.
22