Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNDAWNGW2U najdete zde
VII.
Vypořádání připomínkového řízení
Návrh nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, a nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů
Meziresortní připomínkové řízení proběhlo ve dnech 14. 11. 2024 až 28. 11 2024. Materiál byl prostřednictvím eKLEP rozeslán na 78 připomínkových míst. Stanovisko zaslalo 56 připomínkových míst, 22 připomínkových míst stanovisko nezaslalo. Stanovisko „bez připomínek“ vyjádřilo 20 připomínkových míst. Připomínky prostřednictvím EKLEP vzneslo celkem 36 připomínkových míst, z toho 33 připomínkových míst vzneslo zásadní připomínky a 3 připomínková místa pouze doporučující připomínky. Doporučujících připomínkám tam, kde to bylo možné, bylo vyhověno. Zásadní připomínky a připomínky podstatné povahy byly vypořádány způsobem uvedeným v tabulce níže:
PŘIPOMÍNKY K NÁVRHU NAŘÍZENÍ VLÁDY
Téma, popř. část materiálu
Resort
Zásadní připomínky
Vypořádání
Obecně k návrhu
Českomoravská konfederace odborových svazů
ČMKOS požaduje, aby všechny platové tarify v rámci všech jednotlivých tabulek nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, a nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, kterým přísluší platový tarif stanovený podle stupnic uvedených (nově) v přílohách č. 1 až č. 3 byly navýšeny minimálně o paušální částku 2.200 Kč, a to s účinností od 1. ledna 2025. ČMKOS nesouhlasila s navýšením platových tarifů pro zaměstnance ve veřejných službách a správě a pro státní zaměstnance o pouhých 1 400 Kč s účinností od 1. 1. 2025. Požadovali jsme navýšení vyšší.
Požadujeme, aby novela nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, pro rok 2025 akceptovala dohodu uzavřenou dne 8. prosince 2023 mezi Českou republikou – Ministerstvem zdravotnictví ČR, Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky, Odborovým svazem zdravotnictví a sociální péče České republiky, Lékařským odborovým klubem – Svazem českých lékařů a Českou lékařskou komorou v bodě, že dojde ke změně platů nebo mezd lékařů podle Memoranda o úpravě poměrů ve zdravotnictví ze dne 14. února 2011 a proporcionálně jejich platům se též upraví platy nebo mzdy ostatních zdravotnických pracovníků. Za proporcionální zvýšení platů zdravotnických pracovníků považujeme stejné procentuální navýšení jako pro lékaře.
Předmětnou dohodu přikládáme, jako přílohu č. 1, připomínáme, že uzavření dohody se zúčastnil též premiér ČR Petr Fiala.
Ve všech platových tabulkách a v jednotlivých tarifech požadujeme upravit platové tarify pro zaměstnance ve veřejných službách a správě a pro státní zaměstnance tak, aby odpovídaly minimálně nejnižším úrovním zaručených platů podle § 112 odst. 2 zákoníku práce. Jednotlivé platové stupně požadujeme propočítat podle aktuálních koeficientů.
ČMKOS od platnosti tzv. platových tabulek vždy požadovala, aby platové tarify začínaly na minimální mzdě, což je logické. Opět tomu tak není. Podle našeho názoru to je v rozporu s § 111 zákoníku práce a s čl. 28 Listiny základních práv a svobod. Je v rozporu s ústavním pořádkem, aby například zaměstnanec zařazený do 5. platové třídy se započitatelnou praxí do 12 let, měl platový tarif pod úrovní minimální mzdy. Minimální mzda bude od 1. 1. 2025 činit 20 800 Kč, výše jeho platového tarifu bude činit 20 520 Kč. V 5. platové třídě jsou zařazeny práce, kde kvalifikačním předpokladem je střední vzdělání s výučním listem (jedná se např. o malíře-natěrače a truhláře).
Někdo může namítnout, že lze platový tarif dorovnat osobním příplatkem. S tímto tvrzením zásadně nesouhlasíme. Osobní příplatek je nenároková složka platu, která je určena k osobnímu hodnocení zaměstnance nad rámec platového tarifu.
Na základě nového znění § 112 zákoníku práce a sdělení MPSV č. 286/2024 Sb. bude od 1. 1. 2025 minimální mzda zaručena u všech platových tarifů. Jakýkoliv platový tarif, jehož výše bude pod hranicí nejnižší úrovně zaručeného platu, musí být do této úrovně doplacen. Doplacen musí být bez ohledu na délku započitatelné praxe. Stejnou výši platového tarifu bude mít zaměstnanec se započitatelnou praxí do 1 roku i nad 32 let! Délka započitatelné praxe zde nebude hrát žádnou roli, což je v zásadním rozporu se smyslem této právní úpravy; význam bude mít až nad hranicí nejnižší úrovně zaručeného platu.
Jediným řešením je přepracování všech stupnic platových tříd, tzv. tabulek, tak, aby začínaly na nejnižší úrovni zaručeného platu.
ČMKOS požaduje, aby byly všechny platové tarify v příloze č. 1 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, proporčně upraveny tak, aby 1. platová třída začínala na nominální hodnotě minimální mzdy pro rok 2025, tj. na 20 800 Kč, 3. platová třída začínala na minimální úrovni měsíčního hrubého platu pro 2. skupinu prací pro rok 2025, 6. platová třída na minimální úrovni měsíčního hrubého platu pro 3. skupinu prací a 10. platová třída na minimální úrovni měsíčního hrubého platu pro 4. skupinu prací podle § 112 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů a aby byla zachována hodnota započitatelné praxe u jednotlivých stupňů v každé tarifní třídě.
Odůvodnění:
Zvýšení platových tarifů zaměstnanců o 1.400 Kč je nespravedlivé a neetické vzhledem ke schválenému navýšení platů ústavních činitelů o 6,9 %. Pro zaměstnance je morálně nepřijatelné, aby v době bezprecedentního poklesu reálných příjmů dostali zaměstnanci přidáno pouze pětinu až desetinu toho, co dostanou ústavní činitelé. Vládní činitelé několikrát deklarovali záměr, aby základní platová tabulka č. 1 s nejnižším odměňováním (příloha č.1 NV č. 341/2017 sb.) rostla dynamičtěji než ostatní. Tento záměr není bohužel plněn a zaměstnanci ve veřejných službách a správě a státní zaměstnanci se v odměňování propadají nejen vůči politikům a soudcům, ale například v oblasti kultury i vůči dalším oborům veřejné sféry, u kterých hodlá vláda schválit separátně vyšší růst platů, než činí dříve dohodnutých 1.400 Kč.
Námi požadované zvýšení platů zaměstnanců o 2.200 Kč odpovídá objemu 6,95 % navýšení pro zaměstnance a je opravdovým minimem v porovnání s nominálním nárustem platů u ústavních činitelů.
Požadavek navýšení platových tarifů o paušální částku 2 200 Kč s účinností od 1. ledna 2025 reaguje na rozhodnutí vlády ČR zvýšit platovou základnu představitelů státní moci o 6,95 % v rámci novelizace zákona Č. 236/1 995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů a zákona č.201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů. Ve světle tohoto nepovažují odbory navrhované navýšení platových tarifů ve veřejné a státní sféře o pouhých 1 400 Kč za dostačující, bez ohledu na původní výsledek jednání – vláda totiž o tomto svém záměru odborovou stranu neinformovala. ČMKOS v tomto smyslu zdůrazňuje, že nominální pokles průměrného nominálního platu v roce 2024 o 3,6 %[footnoteRef:1] není pro spodní platové třídy možné dorovnat paušálním navýšením o částku 1 400 Kč. O to víc se za současné situace jeví navýšení o 6,95 % u představitelů státní moci jako nekoncepční. [1: Zde je k 0,6 % nově zavedeného nemocenského pojištění nutno ještě připočítat předpokládaný pokles nominálního objemu platů o 2 % v důsledku konsolidačního balíčku a snížení příspěvku FKSP o 1 %.]
ČMKOS dále upozorňuje, že řada platových tarifů v nižších platových třídách nedosahuje ani po paušálním navýšení výše minimální mzdy 20 800 Kč měsíčně pro rok 2025, ani příslušných výší zaručeného platu. ČMKOS zastává názor, že takový stav je v rozporu s ust. § 111 zákoníku práce a čl. 28 Listiny základních práv a svobod. Počet platových tarifů pod úrovní minimální mzdy se dále v čase zvyšuje a není jasné, jak má tento propad v odměňování zaměstnanců státní a veřejné správy řešit systém zaručených platů.
V souladu s novým zněním § 112 zákoníku práce a Sdělením MPSV č. 286/2024 Sb., bude od 1. ledna 2025 minimální mzda zaručena u všech platových tarifů – tzn., že platové tarify pod hranicí minimální mzdy a příslušných úrovní zaručeného platu budou muset být do této úrovně dorovnány. Úrovní zaručených platů je ale méně než platových tříd, a takto dorovnané platy nebudou reflektovat zařazení do platových tříd podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací. Dále je potřeba zdůraznit, že takový „doplatek“ ovšem nebere v potaz délku započitatelné praxe ani pracovní výkonnost. To je v rozporu se smyslem právní úpravy odměňování státních zaměstnanců a zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Jako jediným řešením se v této situaci jeví přepracování všech stupnic platových tříd tak, aby „začínaly“ na nejnižší úrovni zaručeného platu, a to nejpozději pro rok 2026, kdy s ohledem na automatický valorizační mechanismus dojde k dalšímu propadu platových tarifů oproti zaručeným platům.
ČMKOS nesouhlasí s navýšením platů o 6,9 %, ke kterému dojde v případě představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu od 1.1.2025, a to i s ohledem na vládou deklarovaný nedostatek finančních prostředků ve státním rozpočtu.
S ohledem na výše uvedené proto nyní požadujeme navýšení platů zaměstnanců ve veřejných službách a správě v obdobné výši jako u platů představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, neboť na tyto zaměstnance dopadly důsledky neřešené vysoké inflace v minulých letech a opatření konsolidačního balíčku často drastičtěji než na představitele státní moci.
ČMKOS považuje za nemorální a v rozporu se zákonným předpisem, že 54 platových tarifů 1. tabulky je pod úrovní minimální mzdy schválené vládou v letošním roce a 103 platových tarifů je pod minimální úrovní měsíčního hrubého platu pro dané skupiny prací (včetně 10. až 14. tarifní třídy, pro jejichž kvalifikační náročnost je požadováno vysokoškolské vzdělání), což i po započítání vládou navrženého růstu tarifů o 1 400 Kč celkem představuje 2/3 všech platových tarifů této tabulky. Zákonné poskytování doplatku k platu ve výši rozdílu mezi platem dosaženým v kalendářním měsíci a příslušnou nejnižší úrovní zaručeného platu zaměstnavatelem zcela deformuje význam započitatelné praxe u zaměstnanců odměňovaných podle této tabulky, neboť u 1. až 7. platové třídy jsou pod úrovní minimální mzdy a nejnižšího zaručeného platu všechny tarify a u 8. až 11. platové třídy nadpoloviční většina tarifních platů. Poskytování doplatků k platům navíc znemožňuje zaměstnavatelům využívat osobní příplatek jako nástroj hodnocení kvality a množství práce zaměstnanců, a ještě více pokřivuje určování platů podle § 122 a § 131 zákoníku práce.
Nedojde-li k narovnání tabulky č. 1 k 1. 1. 2025, ponese vláda odpovědnost za další vlnu propouštění ve státních příspěvkových organizacích (SPO) v kultuře, neboť v roce 2024 vláda konsolidačním balíčkem výrazně snížila objem prostředků, které SPO mohly na dorovnání využít.
Dalším problémem je roční objem prostředků přidělovaných SPO ze státního rozpočtu na osobní náklady, který vychází z průměrných nákladů podle tarifního zařazení všech zaměstnanců v organizaci a z průměrné výše osobního příplatku, který v SPO činí 2 673 Kč. Dorovnávat tedy bude nutné jak platy většiny středoškolsky vzdělaných zaměstnanců, tak platy všech mladých vysokoškolsky vzdělaných odborníků, což způsobí další propad ročního objemu prostředků na osobní náklady, který zatím státní rozpočet na rok 2025 nijak nereflektuje. Tato okolnost může vést k nucenému propouštění specializovaných zaměstnanců bez ohledu na skutečné personální potřeby kulturních organizací, které pro stát zajištují podstatnou část veřejných kulturních služeb, a bez ohledu na to, že pro tyto zaměstnance nebude na trhu práce dostatek adekvátních volných pracovních pozic, takže náklady státního rozpočtu se pouze přelijí do jiné rozpočtové položky.
VYSVĚTLENO – ROZPOR
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Navrhovatel si je vědom, že stav, kdy platové tarify výrazným způsobem nedosahují příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. zaručeného platu, a některé dokonce ani úrovně minimální mzdy, není optimální. Ministerstvo práce a sociálních věcí již v průběhu léta tohoto roku předložilo návrh na valorizaci platových tarifů uvedených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ve kterých je uvedený problém nejmarkantnější. Navržená valorizace o 7 % nebo 10 %, s účinností od 1. září 2024 však nebyla po provedení meziresortního připomínkového řízení projednána vládou, jelikož pro ni nebyla nalezena podpora v rámci vládní koalice. Tento návrh by počet platových tarifů pod minimální mzdou nebo pod nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu výrazněji snižoval.
Dodáváme, že s příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu není porovnáván výhradně platový tarif zaměstnance, ale rovněž další složky platu, s výjimkou složek pro toto porovnání vyloučených podle § 112 odst. 5 zákoníku práce. Další složky platu musí již dnes být zaměstnavateli využívány ať už pro „dorovnání“ výše platu k nejnižší úrovni zaručené mzdy, resp. v opačném případě již dnes zaměstnavatelé musí poskytovat doplatek, a u zaměstnanců vykonávajících práce spadající do 1. až 5. platové třídy (u kterých je rozdíl mezi platovým tarifem a nejnižší úrovní zaručené mzdy, resp. platu nejmarkantnější) jsou platové tarify zpravidla určeny zvláštním způsobem dle § 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rámci rozpětí platových tarifů pro 1. a ž 12. platový stupeň dané platové třídy.
Navrhovatel by preferoval, aby platové tarify nebyly výrazně nižší než příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. platu. Pro takovou úpravu však doposud nebyla nalezena v současné situaci veřejných rozpočtů shoda. Neuspokojivou situaci v oblasti odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců však může alespoň částečně vylepšit právě uplatnění nové právní úpravy zaručeného platu navázaného na minimální mzdu s pevně stanovenými koeficienty pro výpočet nejnižší úrovně zaručeného platu pro jednotlivé skupiny prací, kdy platy některých skupin zaměstnanců od 1. ledna 2025 porostou ani ne tolik v důsledku navrhované valorizace platového tarifu o 1 400 Kč, ale především v důsledku přechodu ze systému zaručené mzdy na zaručený plat.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a trvá na uplatněné připomínce.
Nařízení vlády
k části první
k čl. I bodu 2
k části druhé
čl. II, bodu 1
Ministerstvo vnitra
Přestože tzv. pay gap vnímáme jako zásadní problém, nepovažujeme navrhované zrušení šestiletého limitu započitatelné praxe při čerpání mateřské nebo rodičovské dovolené a při osobní péči o nezletilé dítě za vhodné řešení daného problému. Ten by dle našeho názoru měl být řešen tam, kde vzniká, tj. zaměřením se na nedostatečnou nabídku pracovních příležitostí, které trh práce nabízí, zejména v případě zkrácených úvazků. Kroky navrhované Ministerstvem práce a sociálních věcí by měly vést spíše směrem, který osobám pečujícím o dítě zapojení do profesního života umožní, nikoliv směrem, který jejich setrvání mimo pracovní trh dále prohlubuje. Stejně tak je zásadním problémem nepřiměřeně dlouhá rodičovská dovolená a během ní potom skutečnost, že nedochází ke střídání osob pečujících o děti (obvykle matky a otce).
Platnou úpravu, tj. šestiletý limit započitatelné praxe, považujeme za kompromisní a spravedlivé řešení, které do vysoké míry zohledňuje hodnotu péče o dítě, ale zároveň respektuje skutečnost, že pečující osoby nezískávají pracovní zkušenosti nezbytné pro profesní rozvoj. Nejen že by tak byla založena nerovnost mezi pečujícími osobami a osobami pracujícími, ale též mezi osobami vykonávajícími jinou praxi, jejíž doba se z důvodů odlišnosti započítává pouze v rozsahu 2/3, přestože právě tyto osoby nějakou pracovní činnost vykonávaly a určité pracovní zkušenosti získávaly.
Limit zápočtu praxe byl ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí odůvodněn takto: „Vyšší zápočet by neúměrně zvýhodňoval zaměstnance, kteří pečovali o děti, oproti zaměstnancům, kteří po celou dobu pracovali a získávali tak praxi.“. Nyní Ministerstvo práce a sociálních věcí neuvádí, z jakého důvodu tuto argumentaci opouští.
S argumentací obsaženou v odůvodnění, tj. „Zrušení limitu zápočtu náhradní doby přispěje k omezení negativního vlivu péče o dítě na odměňování zaměstnanců (snížení rozdílu odměňování žen a mužů v důsledku péče o dítě), bude mít pozitivní sociální dopady na zaměstnance pečující o děti a pro tyto zaměstnance zatraktivní zaměstnání ve veřejné správě.“, nelze souhlasit. Domníváme se, že řešení nastíněné problematiky spočívá v prosazovaní jiných institutů (jako jsou například zkrácené úvazky či střídání rodičů v péči o děti), které setrvání pečujících osob mimo pracovní trh dále neprohlubují.
Dále je třeba uvést, že změna se nepřímo dotýká i gesce Ministerstva vnitra, jelikož stejný mechanismus zápočtu do doby praxe se uplatňuje i v zákoně č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně v § 117 odst. 3. V připravované novelizaci zákona, která je aktuálně projednávána Poslaneckou sněmovnou jako sněmovní tisk č. 848, je limit započitatelné praxe sjednocován s limitem dle pracovněprávních předpisů, tedy ze současných 3 let na 6 let. Úprava byla navrhována s cílem nečinit rozdíly mezi příslušníky bezpečnostních sborů a zaměstnanci v pracovněprávním poměru. Bezdůvodné rozdíly obdobných institutů jsou soudy či odborníky často vytýkány, a proto je třeba se odchylovat pouze v případech, kdy k odlišné úpravě existují pádné důvody dané specifiky výkonu služby v bezpečnostních sborech. Máme za to, že pokud by limit pro zápočet praxe byl zrušen v navrhovaných nařízení vlády, vyvolalo by to tlak učinit tak i v zákoně o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Z výše jmenovaných důvodů nám však tato změna nepřipadá vhodná a jsme pro zachování současné právní úpravy.
Požadujeme proto z návrhu tento záměr vypustit.
VYSVĚTLENO – ROZPOR
Předkladatel má za to, že pozitiva, která návrh přináší, uvedená v odůvodnění návrhu, převažují nad možnými negativními vlivy spojenými s jeho zavedením. Prioritou předkladatele je omezení negativního vlivu péče o dítě na odměňování zaměstnanců, přičemž snížení rozdílu odměňování žen a mužů v důsledku péče o dítě je poté sekundárním, ale rovněž pozitivním dopadem. Tento návrh bude mít pozitivní sociální dopady na zaměstnance pečující o děti a pro tyto zaměstnance zatraktivní zaměstnání ve veřejné správě.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a trvá na uplatněné připomínce.
Nařízení vlády
k části první
k čl. I bodu 2
k části druhé
čl. II, bodu 1
Ministerstvo financí
Zásadně nesouhlasíme se zrušením limitu 6 let při zápočtu tzv. náhradní doby spočívající v péči o dítě při posuzování započitatelné praxe zaměstnance, a to z důvodu nejasného rozpočtového dopadu. Vzhledem k tomu, že se tato změna má dotknout i stávajících zaměstnanců, je nezbytné vzít v potaz i změnu jejich platových tarifů v důsledku možného zařazení do vyššího platového stupně a s tím související další navýšení potřebných prostředků na platy. V současné době, kdy je státní rozpočet již ve schvalovacím procesu, přičemž se v době jeho přípravy s takovou změnou nepočítalo, považujeme za rozpočtově nezodpovědné provádět další změny, které budou mít dopad do rozpočtu.
Zásadně nesouhlasíme se zrušením limitu 6 let při zápočtu tzv. náhradní doby spočívající v péči o dítě při posuzování započitatelné praxe zaměstnance, a to z důvodu nejasného rozpočtového dopadu. Vzhledem k tomu, že se tato změna má dotknout i stávajících zaměstnanců, je nezbytné vzít v potaz i změnu jejich platových tarifů v důsledku možného zařazení do vyššího platového stupně a s tím související další navýšení potřebných prostředků na platy. V současné době, kdy je státní rozpočet již ve schvalovacím procesu, přičemž se v době jeho přípravy s takovou změnou nepočítalo, považujeme za rozpočtově nezodpovědné provádět další změny, které budou mít dopad do rozpočtu.
VYSVĚTLENO
Předkladatel má za to, že pozitiva, která návrh přináší, uvedená v odůvodnění návrhu, převažují nad možnými negativními vlivy spojenými s jeho zavedením. Prioritou předkladatele je omezení negativního vlivu péče o dítě na odměňování zaměstnanců (snížení rozdílu odměňování žen a mužů v důsledku péče o dítě), přičemž tento návrh bude mít pozitivní sociální dopady na zaměstnance pečující o děti a pro tyto zaměstnance zatraktivní zaměstnání ve veřejné správě. Jak je rovněž uvedeno v odůvodnění návrhu, z provedených výpočtů lze odhadovat, že dopady návrhu do veřejných rozpočtů nebudou výrazné (na vybraném vzorku platových stupňů bylo ověřeno, že zrušení limitu by se týkalo 3 % případů, blíže viz odůvodnění návrhu).
Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.
Nařízení vlády
k části první
k čl. I bodu 2
k části druhé
čl. II, bodu 1
Ministerstvo dopravy
Návrh ruší maximální dobu zápočtu tzv. náhradní doby spočívající v péči o dítě, která je dosud stanovena ve výši 6 let. Doba péče o dítě ve smyslu § 4 odst. 5 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., resp. § 3 odst. 2 písm. d) nařízení vlády č. 304/2014 Sb., se těmto (státním) zaměstnancům do započitatelné praxe s účinností od 1. ledna 2025 bude započítávat v plném rozsahu, a to i u stávajících (státních) zaměstnanců.
U stávajících (státních) zaměstnanců, jejichž doba péče o dítě byla delší než 6 let tak bude nutné opětovně posoudit rozsah započitatelné praxe pro zařazení (státního) zaměstnance do platového stupně, přičemž toto posouzení může vyvolat povinnost zaměstnavatele zařadit (státního) zaměstnance od 1. ledna 2025 do vyššího platového stupně, a to v případech, kdy by nově zjištěná doba započitatelné praxe odpovídala vyššímu platovému stupni, než do kterého je (státní) zaměstnanec aktuálně zařazen.
S navrhovaným opatřením, tedy zpětným posouzením a přepočtem praxe u všech stávajících zaměstnanců, jejichž doba péče o dítě byla delší než 6 let, tedy Ministerstvo dopravy nesouhlasí, neboť jednak tyto údaje často již nejsou k dispozici, což může vyvolat značnou chybovost v posouzení, případně i soudních sporů, jednak z důvodu, že toto opatření vyvolá finanční náklady, které dotčené úřady nemají k dispozici.
Ministerstvo dopravy proto požaduje v návrhu stanovit, že se předmětné opatření bude aplikovat jen na situace vzniklé od 1. ledna 2025, nikoliv však zpětně.
VYSVĚTLENO
Vyhovění připomínce, aby navrhované opatření bylo aplikovatelné výhradně na situace vzniklé od 1. ledna 2025 by zavedlo nerovnost mezi zaměstnanci pečujícími o dítě, kdy by zaměstnancům se stejnou dobou péče o dítě byla započítávána různá doba péče o dítě do započitatelné praxe, avšak při prakticky stejné době péče o dítě. Takový návrh je v rozporu se zásadou rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace uvedenou v § 1a odst. 1 písm. e) zákoníku práce, potažmo zásadou spravedlivého odměňování zaměstnance dle § 1a odst. 1 písm. c) zákoníku práce a připomínce tedy nelze vyhovět.
Vyhodnocení započitatelné praxe zaměstnance je zodpovědností zaměstnavatele, činí tak však ve spolupráci se zaměstnancem, který délku praxe a náhradních dob dokládá. Zaměstnavateli nemůže být případně dáno k tíži, pokud zaměstnanec při prokazování započitatelné praxe neposkytl součinnost. Pokud zaměstnanec pečoval o dítě v době, kdy byl zaměstnán u stávajícího zaměstnavatele, nebude přepočet započitatelné praxe pro zaměstnavatele představovat problém. Pokud zaměstnanec pečoval o dítě déle než 6 let před vznikem pracovního poměru u současného zaměstnavatele, bude muset tuto skutečnost na výzvu zaměstnavatele doložit.
Jak je uvedeno v odůvodnění návrhu, z provedených výpočtů lze odhadovat, že dopady návrhu do veřejných rozpočtů nebudou výrazné.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
Nařízení vlády
k části první
k čl. I bodu 2
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Z materiálu není jasné, jakým způsobem předkladatel zamýšlí navrhovanou úpravu aplikovat, a to zvláště s ohledem na chybějící přechodné ustanovení. Bude-li se neomezený zápočet praxe počítat až od účinnosti navrhovaného nařízení vlády, tak může dojít až k diskriminaci zaměstnanců, kterým se zápočet dříve omezil limitem 6 let. Pokud by naopak mělo dojít k přepočtu praxe u všech zaměstnanců i zpětně do minulosti, znamenalo by to značné administrativní zatížení v podobě kontroly praxe u všech zaměstnanců, k čemuž navržená účinnost neponechává dostatečnou dobu legisvakance. Upozorňujeme, že přepočty by způsobily u zaměstnanců navýšení praxe, které by mohlo vést k posunu v zařazení do vyšších platových stupňů, následně by muselo dojít k opravám v personálních systémech, k vydání nových rozhodnutí o platu nebo platových výměrů a zároveň by to způsobilo i nárůst finančních prostředků na platy. Požadujeme uvedené vysvětlit a materiál vhodně doplnit či změnit tak, aby nedošlo k výše uvedeným negativním důsledkům.
VYSVĚTLENO
Předkladatel má za to, že pozitiva, která návrh přináší, uvedená v odůvodnění návrhu, převažují nad možnými negativními vlivy spojenými s jeho zavedením.
Požadované vysvětlení postupu zaměstnavatelů u stávajících zaměstnanců je v návrhu již uvedeno ve zvláštní části odůvodnění K čl. I bodu 2 a čl. II bodu 1, kde je uvedeno, cit.: „U stávajících (státních) zaměstnanců, jejichž doba péče o dítě byla delší než 6 let tak bude nutné opětovně posoudit rozsah započitatelné praxe pro zařazení (státního) zaměstnance do platového stupně, přičemž toto posouzení může vyvolat povinnost zaměstnavatele zařadit (státního) zaměstnance od 1. ledna 2025 do vyššího platového stupně, a to v případech, kdy by nově zjištěná doba započitatelné praxe odpovídala vyššímu platovému stupni, než do kterého je (státní) zaměstnanec aktuálně zařazen.“.
Vyhodnocení započitatelné praxe zaměstnance je zodpovědností zaměstnavatele, činí tak však ve spolupráci se zaměstnancem, který délku praxe a náhradních dob dokládá. Zaměstnavateli nemůže být případně dáno k tíži, pokud zaměstnanec při prokazování započitatelné praxe neposkytl součinnost. Pokud zaměstnanec pečoval o dítě v době, kdy byl zaměstnán u stávajícího zaměstnavatele, nebude přepočet započitatelné praxe pro zaměstnavatele představovat problém. Pokud zaměstnanec pečoval o dítě déle než 6 let před vznikem pracovního poměru u současného zaměstnavatele, bude muset tuto skutečnost na výzvu zaměstnavatele doložit.
Připomínkové místo v reakci na návrh vypořádání mění charakter připomínky na doporučující.
Nařízení vlády
k části druhé
čl. II, bodu 1
Ministerstvo zahraničních věcí
1) K čl. II bodu 1:
Předmětným novelizačním bodem předkladatel navrhuje zrušení maximální doby zápočtu tzv. náhradní doby spočívající v péči o dítě ve výši 6 let. Podle odůvodnění by navrhovaná úprava vyžadovala u stávajících státních zaměstnanců, jejichž doba péče o dítě byla delší než 6 let, aby zaměstnavatel opětovně posoudil rozsah započitatelné praxe pro zařazení státního zaměstnance do platového stupně.
Navržený postup bude znamenat pro zaměstnavatele další zátěž, jak administrativní, tak i finanční. U zaměstnanců, kteří přešli k zaměstnavateli z jiného úřadu, k tomu zaměstnavatel nebude mít vždy dostatečné podklady a bude je muset získat od předchozího zaměstnavatele. Po stránce finanční bude nutno přistoupit k zajištění odpovídajícího softwarového vybavení, a to buď úpravou stávajícího softwarového vybavení, nebo investicí do nového, pokud to stávající systémy nedovolí. Bez takového vybavení nebude manuálním způsobem možné, při tisícovkách zaměstnanců, zajistit opětovné posouzení, vyžadované právní úpravou.
S návrhem souvisí zároveň zvýšení nároků na mzdové prostředky v případech, kdy by nově zjištěná doba započitatelné praxe odpovídala vyššímu platovému stupni a zaměstnavatel by tak byl povinen zařadit státního zaměstnance do vyššího platového stupně.
MZV proto navrhuje novelizační bod č. 1 zrušit a § 3 odst. 2 písm. d) ponechat v původním znění.
2) K čl. II bodu 1:
Pokud nebude vyhověno zásadní připomínce č. 1 výše, MZV navrhuje, aby se zrušení maximální doby zápočtu tzv. náhradní doby obsažené v novelizačním bodu 1 vztahovalo na státní zaměstnance přijaté až po nabytí účinnosti navrhovaného nařízení vlády (po 1. 1. 2025).
VYSVĚTLENO
Předkladatel má za to, že pozitiva, která návrh přináší, uvedená v odůvodnění návrhu, převažují nad možnými negativními vlivy spojenými s jeho zavedením. Prioritou předkladatele je omezení negativního vlivu péče o dítě na odměňování zaměstnanců (snížení rozdílu odměňování žen a mužů v důsledku péče o dítě), přičemž tento návrh bude mít pozitivní sociální dopady na zaměstnance pečující o děti a pro tyto zaměstnance zatraktivní zaměstnání ve veřejné správě. Jak je rovněž uvedeno v odůvodnění návrhu, z provedených výpočtů lze odhadovat, že dopady návrhu do veřejných rozpočtů nebudou výrazné (na vybraném vzorku platových stupňů bylo ověřeno, že zrušení limitu by se týkalo 3 % případů, blíže viz odůvodnění návrhu).
Vyhovění připomínce, aby navrhované opatření bylo aplikovatelné výhradně na situace vzniklé od 1. ledna 2025 by zavedlo nerovnost mezi zaměstnanci pečujícími o dítě, kdy by zaměstnancům se stejnou dobou péče o dítě byla započítávána různá doba péče o dítě do započitatelné praxe, avšak při prakticky stejné době péče o dítě. Takový návrh je v rozporu se zásadou rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace uvedenou v § 1a odst. 1 písm. e) zákoníku práce, potažmo zásadou spravedlivého odměňování zaměstnance dle § 1a odst. 1 písm. c) zákoníku práce a připomínce tedy nelze vyhovět.
Vyhodnocení započitatelné praxe zaměstnance je zodpovědností zaměstnavatele, činí tak však ve spolupráci se zaměstnancem, který délku praxe a náhradních dob dokládá. Zaměstnavateli nemůže být případně dáno k tíži, pokud zaměstnanec při prokazování započitatelné praxe neposkytl součinnost. Pokud zaměstnanec pečoval o dítě v době, kdy byl zaměstnán u stávajícího zaměstnavatele, nebude přepočet započitatelné praxe pro zaměstnavatele představovat problém. Pokud zaměstnanec pečoval o dítě déle než 6 let před vznikem pracovního poměru u současného zaměstnavatele, bude muset tuto skutečnost na výzvu zaměstnavatele doložit.
Jak je uvedeno v odůvodnění návrhu, z provedených výpočtů lze odhadovat, že dopady návrhu do veřejných rozpočtů nebudou výrazné.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
Nařízení vlády
k části první
k čl. I bodu 2
Unie zaměstnavatel-ských svazů ČR
1. Navrhujeme posunout účinnost § 4 odst. 5 NV 341/2017 Sb., tj. zrušení maximální doby zápočtu tzv. náhradní doby spočívající v péči o dítě ve výši 6 let např. od 1. 3. 2025.
Navrhované znění: Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2025, s výjimkou ustanovení § 4 odst. 5, který nabývá účinnosti dnem 1. 3. 2025.
Odůvodnění: Tento odklad je nezbytný k zajištění dostatečného času na administrativní přípravu a opětovné posouzení odborné praxe všech dotčených zaměstnanců.
VYSVĚTLENO
Předkladatel má za to, že pozitiva, která návrh přináší, uvedená v odůvodnění návrhu, převažují nad možnými negativními vlivy spojenými s jeho zavedením.
Vyhodnocení započitatelné praxe zaměstnance je zodpovědností zaměstnavatele, činí tak však ve spolupráci se zaměstnancem, který délku praxe a náhradních dob dokládá. Zaměstnavateli nemůže být případně dáno k tíži, pokud zaměstnanec při prokazování započitatelné praxe neposkytl součinnost. Pokud zaměstnanec pečoval o dítě v době, kdy byl zaměstnán u stávajícího zaměstnavatele, nebude přepočet započitatelné praxe pro zaměstnavatele představovat problém. Pokud zaměstnanec pečoval o dítě déle než 6 let před vznikem pracovního poměru u současného zaměstnavatele, bude muset tuto skutečnost na výzvu zaměstnavatele doložit (na vybraném vzorku platových stupňů bylo ověřeno, že zrušení limitu by se týkalo 3 % případů, blíže viz odůvodnění návrhu).
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání připomínky.
Nařízení vlády
k části první
k čl. I bodu 2
Konfederace zaměstnavatel-ských a podnikatelských svazů
1. Navrhujeme posunout účinnost § 4 odst. 5 NV 341/2017 Sb., tj. zrušení maximální doby zápočtu tzv. náhradní doby spočívající v péči o dítě ve výši 6 let např. od 1. 3. 2025.
Navrhované znění: Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2025, s výjimkou ustanovení § 4 odst. 5, který nabývá účinnosti dnem 1. 3. 2025.
Odůvodnění: Tento odklad je nezbytný k zajištění dostatečného času na administrativní přípravu a opětovné posouzení odborné praxe všech dotčených zaměstnanců.
VYSVĚTLENO
Předkladatel má za to, že pozitiva, která návrh přináší, uvedená v odůvodnění návrhu, převažují nad možnými negativními vlivy spojenými s jeho zavedením.
Vyhodnocení započitatelné praxe zaměstnance je zodpovědností zaměstnavatele, činí tak však ve spolupráci se zaměstnancem, který délku praxe a náhradních dob dokládá. Zaměstnavateli nemůže být případně dáno k tíži, pokud zaměstnanec při prokazování započitatelné praxe neposkytl součinnost. Pokud zaměstnanec pečoval o dítě v době, kdy byl zaměstnán u stávajícího zaměstnavatele, nebude přepočet započitatelné praxe pro zaměstnavatele představovat problém. Pokud zaměstnanec pečoval o dítě déle než 6 let před vznikem pracovního poměru u současného zaměstnavatele, bude muset tuto skutečnost na výzvu zaměstnavatele doložit (na vybraném vzorku platových stupňů bylo ověřeno, že zrušení limitu by se týkalo 3 % případů, blíže viz odůvodnění návrhu).
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání připomínky.
Nařízení vlády
k části první
k čl. I bodu 2
Svaz měst a obcí ČR
Navrhujeme posunout účinnost § 4 odst. 5 NV 341/2017 Sb., tj. zrušení maximální doby zápočtu tzv. náhradní doby spočívající v péči o dítě ve výši 6 let např. od 1.3.2025.
Navrhované znění:
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2025, s výjimkou ustanovení § 4 odst. 5, který nabývá účinnosti dnem 1. 3. 2025.
Odůvodnění:
Tento odklad je nezbytný k zajištění dostatečného času na administrativní přípravu a opětovné posouzení odborné praxe všech dotčených zaměstnanců – zejména u větších měst je nereálné toto provést k 1. 1. 2025.
VYSVĚTLENO – ROZPOR
Předkladatel má za to, že pozitiva, která návrh přináší, uvedená v odůvodnění návrhu, převažují nad možnými negativními vlivy spojenými s jeho zavedením.
Vyhodnocení započitatelné praxe zaměstnance je zodpovědností zaměstnavatele, činí tak však ve spolupráci se zaměstnancem, který délku praxe a náhradních dob dokládá. Zaměstnavateli nemůže být případně dáno k tíži, pokud zaměstnanec při prokazování započitatelné praxe neposkytl součinnost. Pokud zaměstnanec pečoval o dítě v době, kdy byl zaměstnán u stávajícího zaměstnavatele, nebude přepočet započitatelné praxe pro zaměstnavatele představovat problém. Pokud zaměstnanec pečoval o dítě déle než 6 let před vznikem pracovního poměru u současného zaměstnavatele, bude muset tuto skutečnost na výzvu zaměstnavatele doložit (na vybraném vzorku platových stupňů bylo ověřeno, že zrušení limitu by se týkalo 3 % případů, blíže viz odůvodnění návrhu).
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a na uplatněné připomínce trvá.
Nařízení vlády
k části první
k čl. I bodu 2
k části druhé
čl. II, bodu 1
Český statistický úřad
1. Připomínka k čl. I bodu 2 a k čl. II bodu 1
Český statistický úřad navrhuje d o p l n i t do návrhu nařízení vlády
p ř e c h o d n á u s t a n o v e n í, podle kterých:
- Zaměstnanci, který byl zařazen do platového stupně podle § 4 odst. 5 nařízení vlády č. 341/2017 Sb. ve znění účinném před účinností tohoto nařízení, započte zaměstnavatel v plném rozsahu doby
a) skutečného čerpání mateřské dovolené, další mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené nebo trvalé péče o dítě nebo děti nejvýše v rozsahu odpovídajícím délce mateřské dovolené a další mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené platné v době této péče podle jiného právního předpisu5),
b) osobní péče o osobu závislou na péči jiné osoby, je-li závislou osobou nezletilé dítě podle § 120 odst. 3 zákona o sociálních službách (podle čl. I bodu 2) při první následující změně platového stupně nebo platového zařazení.
- Státnímu zaměstnanci, který byl zařazen do platového stupně podle
§ 3 odst. 2 písm. d) nařízení vlády č. 304/2014 Sb, ve znění účinném před účinností tohoto nařízení se započtou v plném rozsahu doby
1. skutečného čerpání mateřské dovolené, další mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené nebo trvalé péče o dítě nebo děti nejvýše v rozsahu odpovídajícím délce mateřské dovolené a další mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené platné v době této péče podle jiného právního předpisu a
2. osobní péče o osobu závislou na péči jiné osoby, je-li závislou osobou nezletilé dítě (podle čl. II bodu 1) při první následující změně platového stupně nebo platového zařazení.
Odůvodnění:
Navržená právní úprava předpokládá, že k 1. 1. 2025 dojde mj.
k přehodnocení započtených praxí u všech stávajících (státních) zaměstnanců a provedení z toho vyplývajících případných změn platových tarifů. To ve spojení s dalšími změnami, které předložený návrh přináší (změny tarifů), představuje neúměrnou zátěž zaměstnanců v personálních útvarech v extrémně krátkém časovém období (v podmínkách ČSÚ to znamená „ručně“ přehodnotit cca 570 zápočtů z celkového počtu 1250 zaměstnanců).
Bez „ručního posouzení“ zápočtu praxe u jednotlivých (státních) zaměstnanců nelze kvalifikovaně odhadnout dopad do čerpání rozpočtu na platy (lze pouze předem vyloučit ty, kteří jsou k 1. 1. 2025 ve 12. platovém stupni).
Tato připomínka je zásadní.
VYSVĚTLENO
Předkladatel má za to, že pozitiva, která návrh přináší, uvedená v odůvodnění návrhu, převažují nad možnými negativními vlivy spojenými s jeho zavedením.
Vyhodnocení započitatelné praxe zaměstnance je zodpovědností zaměstnavatele, činí tak však ve spolupráci se zaměstnancem, který délku praxe a náhradních dob dokládá. Zaměstnavateli nemůže být případně dáno k tíži, pokud zaměstnanec při prokazování započitatelné praxe neposkytl součinnost. Pokud zaměstnanec pečoval o dítě v době, kdy byl zaměstnán u stávajícího zaměstnavatele, nebude přepočet započitatelné praxe pro zaměstnavatele představovat problém. Pokud zaměstnanec pečoval o dítě déle než 6 let před vznikem pracovního poměru u současného zaměstnavatele, bude muset tuto skutečnost na výzvu zaměstnavatele doložit (na vybraném vzorku platových stupňů bylo ověřeno, že zrušení limitu by se týkalo 3 % případů, blíže viz odůvodnění návrhu).
Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání připomínky.
Nařízení vlády
k části první
k čl. I bodu 2
hlavní město Praha
Požadujeme bod 2 návrhu vypustit a ponechat stávající znění § 4 odst. 5 nařízení vlády.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Navrhovaná změna (tj. vypuštění max. doby 6 let, která by byla započítána do praxe zaměstnance za dobu čerpání mateřské a rodičovské dovolené či dobu osobní péče o závislé nezletilé dítě) nikterak neřeší problém samotný, tj. zvýšit atraktivitu veřejné správy a přitáhnout více kvalitních zaměstnanců, ale pouze prohlubuje nelogičnost systému odměňování ve veřejné správě, který je postaven na době odpracovaných let - „praxe v oboru“, kdy je způsob stanovení výše platu nesmyslně ovlivněn dalšími prvky, jež nemají naprosto nic společného s tím, jak zaměstnanec ve veřejné správě pracuje, jaké výkony podává či jaký je to odborník na určitou oblast a jaké má (pracovní) zkušenosti, ale uměle vytváří preference určité skupiny zaměstnanců – zde na základě péče o děti, popř. o osoby závislé na péči jiné osoby. Tato činnost nijak nesouvisí s výkonem práce a je absurdní, že zaměstnanec, který sice pracuje (tedy získává minimálně nějaké pracovní návyky a alespoň obecně využitelné znalosti, ale vykonává např. činnosti nesouvisející s prací u aktuálního zaměstnavatele) by měl započítánu jen poměrnou část praxe, ale oproti tomu osoba pečující o dítě, tj. zaměstnanec, který nezískával v dané době žádné pracovní návyky a nové znalosti by měl tuto dobu započítánu plně.
Důvodová zpráva k tomu uvádí: Zrušení limitu zápočtu náhradní doby přispěje k omezení negativního vlivu péče o dítě na odměňování zaměstnanců (snížení rozdílu odměňování žen a mužů v důsledku péče o dítě), bude mít pozitivní sociální dopady na zaměstnance pečující o děti a pro tyto zaměstnance zatraktivní zaměstnání ve veřejné správě.
Důvodová zpráva tedy navrhovanou změnu zdůvodňuje tím, že zaměstnancům (většinou ženám) tímto dorovná deficit praxe, který je způsoben péčí o děti, a tedy zatraktivní veřejnou správu jako zaměstnavatele. Máme za to, že deficit praxe pečujících osob by měl stát odbourávat jinými sociálními prostředky, např. zajištěním zařízení pro děti předškolního věku, nikoliv tím, že u zaměstnavatele ve veřejné správě bude vytvářet nerovnost v odměňování zvýhodněním určité skupiny osob – tedy v neprospěch zaměstnanců, kteří mají skutečnou praxi v oboru a jsou tudíž v daném čase pro zaměstnavatele přínosnější. Na některých pozicích může být rozdíl ve znalostech a dovednostech mezi zaměstnancem pracujícím po celou dobu započitatelné praxe a zaměstnancem s náhradní dobou započtení diametrálně odlišný (např. zejména vysoce odborné profese – lékaři apod.). Doposud byl tento rozdíl limitován maximální délkou 6 let, která mohla být započtena do praxe. Podle našeho názoru by veřejná správa měla cílit na zaměstnávaní osob, kteří mají vědomosti a znalosti ve svém oboru a pro tyto lidi by měla být konkurence schopná, a nikoliv postavit svoji atraktivitu na umělém zápočtu „praxe“. Navíc tato úvaha o zatraktivnění veřejné správy může být zcela lichá, protože již nyní má zaměstnavatel, a tedy i veřejná správa, prostředky, jak zajistit, aby pečující osoby získaly skutečnou praxi v oboru i v době péče o nezletilé děti, a to v podobě kratších úvazků, práce z domova nebo dohod konaných mimo pracovní poměr. Z osobní zkušenosti můžeme říct, že zaměstnanci toho již nyní využívají. Jestli lze hovořit o nedostatcích, pak je to právě nedostupnost předškolní péče o děti. Stát by měl motivovat zaměstnance, aby i při péči o děti pracovali (o což se v současné chvíli snaží více např. flexibilní novela zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“)), a nikoliv je motivovat k tomu, aby zůstávali doma s tím, že jim bude veškerá tato doba kompenzována započítáním praxe – to jde podle našeho názoru přesně opačným směrem, než by snahy o kvalitní a odbornou veřejnou správu měly jít.
Současně vnímáme povinnost přepočítávat praxi u stávajících zaměstnanců, kteří by byli pečující osobou podle § 4 odst. 5 nařízení vlády po dobu delší než 6 let, za zbytečně zvýšenou byrokracii, jelikož podle dostupných informací by byla povinnost přepočítávat praxi i zpětně. Nutnost přepočítání praxe u všech těchto osob je jednak velmi administrativně náročná, u většiny z nich se navíc může jednat o započtení jen několika měsíců navíc, tedy dobu, která veřejnou správu jako zaměstnavatele zcela jistě nezatraktivní, naopak zaměstná personální úseky zaměstnavatelů s velkým počtem těchto pečujících zaměstnanců (např. nemocnice, velké úřady, univerzity aj.).
VYSVĚTLENO – ROZPOR
Předkladatel má za to, že pozitiva, která návrh přináší, uvedená v odůvodnění návrhu, převažují nad možnými negativními vlivy spojenými s jeho zavedením. Prioritou předkladatele je omezení negativního vlivu péče o dítě na odměňování zaměstnanců (snížení rozdílu odměňování žen a mužů v důsledku péče o dítě), přičemž tento návrh bude mít pozitivní sociální dopady na zaměstnance pečující o děti a pro tyto zaměstnance zatraktivní zaměstnání ve veřejné správě. Jak je rovněž uvedeno v odůvodnění návrhu, z provedených výpočtů lze odhadovat, že dopady návrhu do veřejných rozpočtů nebudou výrazné (na vybraném vzorku platových stupňů bylo ověřeno, že zrušení limitu by se týkalo 3 % případů, blíže viz odůvodnění návrhu).
Vyhodnocení započitatelné praxe zaměstnance je zodpovědností zaměstnavatele, činí tak však ve spolupráci se zaměstnancem, který délku praxe a náhradních dob dokládá. Zaměstnavateli nemůže být případně dáno k tíži, pokud zaměstnanec při prokazování započitatelné praxe neposkytl součinnost. Pokud zaměstnanec pečoval o dítě v době, kdy byl zaměstnán u stávajícího zaměstnavatele, nebude přepočet započitatelné praxe pro zaměstnavatele představovat problém. Pokud zaměstnanec pečoval o dítě déle než 6 let před vznikem pracovního poměru u současného zaměstnavatele, bude muset tuto skutečnost na výzvu zaměstnavatele doložit.
Připomínkové místo s návrhem vypořádání nesouhlasí a trvá na uplatněné připomínce.
Nařízení vlády
k části první
k čl. I bodu 2
Moravskoslezský kraj
K § 4 odst. 5 – zařazení zaměstnance do platového stupně
Souhlasíme s návrhem neomezovat započítání doby u zaměstnanců ve VS dobu za MR, RD atd… a započítávat tuto dobu plně, nejen max. do 6 let, jak je tomu nyní. Tím nebudou především ženy „trestány“ za to, že na MD a RD pečují a vychovávají děti či za to, že zaměstnanci pečující o závislou osobu, tedy za společensky nejvýznamnější činnosti.
V navrhované novele nařízení vlády ani v důvodové zprávě se však neuvádí, jak bude naloženo se zaměstnanci, kterým byla tato doba započtena max. do 6 let, byť ji čerpali před 1. 1. 2025 déle než 6 let.
Dle našeho názoru bude nutné tak, jak je návrh nyní postaven, dopočíst všem takto dříve „postiženým“ zaměstnancům příslušné doby a s účinností od 1. 1. 2025 jim stanovit příslušný vyšší platový stupeň. Mělo by k tomu dle našeho názoru takto dojít, neboť v opačném případě by vznikala neodůvodněná diskriminace mezi zaměstnanci, kteří tyto doby čerpali před 1. 1. 2025 a těmi, kteří budou tyto doby čerpat po 1. 1. 2025.
Aby byla úprava jednoznačná a nevznikaly výkladové nepřesnosti a dohady, navrhujeme upravit k ust. § 4 odst. 5 přechodné ustanovení, kde bude stanoveno, jak se zaměstnanci z dřívějších dob bude naloženo a určení potřebného času na administrativní přípravu a opětovné posouzení odborné praxe všech dotčených zaměstnanců za současného stanovení upraveného platového stupně s účinností od 1. 1. 2025 třeba i zpětně (máme tím na mysli případné zpoždění při administrativní náročnosti posuzování a přepočítávání započitatelné praxe dotčených zaměstnanců).
VYSVĚTLENO – ROZPOR
Předkladatel má za to, že pozitiva, která návrh přináší, uvedená v odůvodnění návrhu, převažují nad možnými negativními vlivy spojenými s jeho zavedením.
Požadované vysvětlení postupu zaměstnavatelů u stávajících zaměstnanců je v návrhu již uvedeno ve zvláštní části odůvodnění K čl. I bodu 2 a čl. II bodu 1, kde je uvedeno, cit.: „U stávajících (státních) zaměstnanců, jejichž doba péče o dítě byla delší než 6 let tak bude nutné opětovně posoudit rozsah započitatelné praxe pro zařazení (státního) zaměstnance do platového stupně, přičemž toto posouzení může vyvolat povinnost zaměstnavatele zařadit (státního) zaměstnance od 1. ledna 2025 do vyššího platového stupně, a to v případech, kdy by nově zjištěná doba započitatelné praxe odpovídala vyššímu platovému stupni, než do kterého je (státní) zaměstnanec aktuálně zařazen.“.
Vyhodnocení započitatelné praxe zaměstnance je zodpovědností zaměstnavatele, činí tak však ve spolupráci se zaměstnancem, který délku praxe a náhradních dob dokládá. Zaměstnavateli nemůže být případně dáno k tíži, pokud zaměstnanec při prokazování započitatelné praxe neposkytl součinnost. Pokud zaměstnanec pečoval o dítě v době, kdy byl zaměstnán u stávajícího zaměstnavatele, nebude přepočet započitatelné praxe pro zaměstnavatele představovat problém. Pokud zaměstnanec pečoval o dítě déle než 6 let před vznikem pracovního poměru u současného zaměstnavatele, bude muset tuto skutečnost na výzvu zaměstnavatele doložit.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a trvá na uplatněné připomínce.
Nařízení vlády
k části první
k čl. I bodu 2
Zlínský kraj
K čl. I. bodu 2 (novela § 4 odst. 5 nařízení vlády): Navrhujeme zachovat stávající znění ustanovení § 4 odst. 5 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., na základě, kterého se zaměstnanci započítává v plném rozsahu doba čerpání mateřské dovolené (MD), rodičovské dovolené (RD) nebo osobní péče o dítě nejvýše v celkovém rozsahu 6 let.
Odůvodnění: Takto stanovená hranice pro zápočet praxe z důvodu čerpání MD, RD nebo osobní péče o dítě je dle našeho názoru rozumným kompromisem vůči zaměstnancům, kteří práci pro zaměstnavatele reálně vykonávají a této náhradní doby pro účely zápočtu praxe nevyužijí buďto vůbec, nebo pouze v omezené míře.
VYSVĚTLENO
Předkladatel má za to, že pozitiva, která návrh přináší, uvedená v odůvodnění návrhu, převažují nad možnými negativními vlivy spojenými s jeho zavedením. Prioritou předkladatele je omezení negativního vlivu péče o dítě na odměňování zaměstnanců (snížení rozdílu odměňování žen a mužů v důsledku péče o dítě), přičemž tento návrh bude mít pozitivní sociální dopady na zaměstnance pečující o děti a pro tyto zaměstnance zatraktivní zaměstnání ve veřejné správě. Jak je rovněž uvedeno v odůvodnění návrhu, z provedených výpočtů lze odhadovat, že dopady návrhu do veřejných rozpočtů nebudou výrazné (na vybraném vzorku platových stupňů bylo ověřeno, že zrušení limitu by se týkalo 3 % případů, blíže viz odůvodnění návrhu).
Vyhodnocení započitatelné praxe zaměstnance je zodpovědností zaměstnavatele, činí tak však ve spolupráci se zaměstnancem, který délku praxe a náhradních dob dokládá. Zaměstnavateli nemůže být případně dáno k tíži, pokud zaměstnanec při prokazování započitatelné praxe neposkytl součinnost. Pokud zaměstnanec pečoval o dítě v době, kdy byl zaměstnán u stávajícího zaměstnavatele, nebude přepočet započitatelné praxe pro zaměstnavatele představovat problém. Pokud zaměstnanec pečoval o dítě déle než 6 let před vznikem pracovního poměru u současného zaměstnavatele, bude muset tuto skutečnost na výzvu zaměstnavatele doložit.
Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání připomínky.
Nařízení vlády
k části první
k čl. I bodu 2
Kraj Vysočina
Nesouhlasíme se změnou v § 4 odst. 5 spočívající v odstranění limitu zápočtu „nejvýše však celkovém rozsahu 6 let“, a to pro případy zpětného zápočtu do již dříve provedeného stanovení.
Uvedené nepovažujeme za spravedlivé. Řada zaměstnanců z veřejné správy odešla, uvedené nemá možnost získat. V praxi vykonávala činnosti ve stejném rozsahu jako zaměstnanci, kteří nyní zápočet získají. V praxi uvedené způsobí nepřiměřenou administrativní zátěž. Realizaci zpětného zápočtu nelze v krátkém čase provést, viz blízká účinnost navrhované změny uvedeného ustanovení. Vyžadovat bude komplikované, lze očekávat, že ruční analýzy (technické zázemí personálních programů s uvedeným v řádu několika let nepočítalo). Za přijatelné považuje změny v zápočtu od budoucích stanovených zápočtů. Aplikované pro praxi, stejně jako řada dalších institutů, od doby jejich účinnosti nikoli zpětně.
VYSVĚTLENO
Vyhovění připomínce, aby navrhované opatření bylo aplikovatelné výhradně na situace vzniklé od 1. ledna 2025 by zavedlo nerovnost mezi zaměstnanci pečujícími o dítě, kdy by zaměstnancům se stejnou dobou péče o dítě byla započítávána různá doba péče o dítě do započitatelné praxe, avšak při prakticky stejné době péče o dítě. Takový návrh je v rozporu se zásadou rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace uvedenou v § 1a odst. 1 písm. e) zákoníku práce, potažmo zásadou spravedlivého odměňování zaměstnance dle § 1a odst. 1 písm. c) zákoníku práce a připomínce tedy nelze vyhovět.
Vyhodnocení započitatelné praxe zaměstnance je zodpovědností zaměstnavatele, činí tak však ve spolupráci se zaměstnancem, který délku praxe a náhradních dob dokládá. Zaměstnavateli nemůže být případně dáno k tíži, pokud zaměstnanec při prokazování započitatelné praxe neposkytl součinnost. Pokud zaměstnanec pečoval o dítě v době, kdy byl zaměstnán u stávajícího zaměstnavatele, nebude přepočet započitatelné praxe pro zaměstnavatele představovat problém. Pokud zaměstnanec pečoval o dítě déle než 6 let před vznikem pracovního poměru u současného zaměstnavatele, bude muset tuto skutečnost na výzvu zaměstnavatele doložit (na vybraném vzorku platových stupňů bylo ověřeno, že zrušení limitu by se týkalo 3 % případů, blíže viz odůvodnění návrhu).
Připomínkové místo bere způsob vypořádání na vědomí a žádá o odložení účinnosti změny § 5 odst. 4, a to minimálně od 1. 3. 2025.
Nařízení vlády
K čl. I bodu 3
Ministerstvo spravedlnosti
Podle doslovné textace návrhu ustanovení by se měl platový tarif podle přílohy č. 2 vztahovat pouze na sociální pracovníky, kteří vykonávají činnost „ve věznici“, nikoli však na sociální pracovníky vykonávající činnost ve vazebních věznicích nebo ústavech pro výkon zabezpečovací detence. V této souvislosti upozorňujeme, že není zcela zřejmé, zda návrh, obdobně jako textace stávajícího § 5 odst. 2 písm. a) nevychází z § 1 odst. 2 zákona o sociálních službách, jež však byl přijat před zákonem o výkonu zabezpečovací detence, a jež proto tento zvláštní druh výkonu nezohledňuje. Požadujeme proto uvedené vyjasnit a předmětnou textaci případně doplnit.
AKCEPTOVÁNO
Znění § 5 odst. 2 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., bude upraveno tak, aby zahrnovalo sociální pracovníky ve věznicích, vazebních věznicích a ústavech pro výkon zabezpečovací detence.
Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání připomínky.
Nařízení vlády
K čl. I bodu 3
Unie zaměstnavatel-ských svazů
nahradit novým zněním:
„§ 5 včetně nadpisu zní:
㤠5
Platový tarif
(1) Zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 1 k tomuto nařízení stanovený pro platovou třídu a platový stupeň, do kterých je zařazen, nestanoví-li se dále jinak.
(2) Zaměstnanci, který je
a) lékařem nebo zubním lékařem poskytujícím zdravotní služby uvedené v § 2 odst. 2 a 3 zákona o zdravotních službách u poskytovatele zdravotních služeb,
b) lékařem orgánu sociálního zabezpečení podle § 3 odst. 3 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,
přísluší platový tarif podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 2 k tomuto nařízení.
(3) Zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 3 k tomuto nařízení, je-li
a) pedagogickým pracovníkem podle § 2 zákona o pedagogických pracovnících, nebo
b) akademickým pracovníkem státní vysoké školy podle zákona o vysokých školách.“.
1. V části první, novelizační bod 7 nahradit následujícím zněním:
„Přílohy č. 1 a 2 se zrušují.
Dosavadní přílohy č. 3 až 5 se označují jako přílohy č. 1 až 3.“
2. Změnu v novelizačním bodě 7 promítnout do celého předpisu.
Odůvodnění:
Vítáme snahu Ministerstva práce a sociálních věcí dostat tabulku č. 1 na důstojnější úroveň odměňování, ale i přes plošné provedení valorizace platových tarifů zaměstnanců zařazených do stupnic dle přílohy č. 1 k nařízen vlády č. 304/2014 Sb., o paušální částku 1 400 Kč, je její třetina pod stanovenou minimální mzdou na rok 2025. Při aplikaci čtyř úrovní zaručeného platu se dokonce dvě třetiny platové tabulky dostanou pod úroveň minimální mzdy nebo zaručeného platu.
Naši zřizovatelé alokují prostředky na platy primárně dle tarifů a ve chvíli kdy 2/3 zaměstnanců budou nastupovat rovnou za plat nad všemi stupni jejich platové třídy, je zde problém s pokrytím financemi. Zároveň se i vytrácí nastavený systém valorizace jejich platů s přibývajícími roky, když rovnou nastoupí za plat nad všemi stupni příslušné platové třídy.
Celou situaci zhoršuje ještě zavedení čtyř úrovní zaručeného platu. Jelikož je platové zařazení našich zaměstnanců v současné době tak nízké, že když se i přes valorizaci platových tabulek dostane 67 % platových tarifů pod úroveň zaručeného platu, dojde skokově k obrovské nerovnosti v odměňování.
Například u 9 třídy je rozdílu mezi platovou tabulkou a zaručeným platem 5 020,- Kč a u 10 třídy je to dokonce 9 180,- Kč. Zaměstnanci, i přes přiznaný osobní příplatek, budou dopláceni do zaručeného platu a veškeré motivační složky platu (osobní příplatek a odměny) budou naprosto neúčinné. Zaměstnanci je ve výsledku vůbec nepocítí a budou tuto situaci vnímat jako nedocenění jejich práce.
Zaručený plat má v odměňování zastávat alimentační funkci. To znamená, že stát zaručuje zaměstnanci aspoň nějakou minimální úroveň platu, kterou za svoji práci dostane. Veškeré další složky platu slouží jako motivační nástroje zaměstnavatele k udržení zaměstnanců a k jejich spravedlivému odměňování. Od roku 2025 se z odměňování v příspěvkových organizacích vytratí motivační složka a bude takřka nemožné si dobré zaměstnance udržet nebo najít nové.
Z výše uvedených důvodů požadujeme zrušení tabulky č. 1, jelikož již zcela neodpovídá zákonem garantovanému odměňování.
VYSVĚTLENO
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Navrhovatel si je vědom, že stav, kdy platové tarify výrazným způsobem nedosahují příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. zaručeného platu, a některé dokonce ani úrovně minimální mzdy, není optimální. Ministerstvo práce a sociálních věcí již v průběhu léta tohoto roku předložilo návrh na valorizaci platových tarifů uvedených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ve kterých je uvedený problém nejmarkantnější. Navržená valorizace o 7 % nebo 10 %, s účinností od 1. září 2024 však nebyla po provedení meziresortního připomínkového řízení projednána vládou, jelikož pro ni nebyla nalezena podpora v rámci vládní koalice. Tento návrh by počet platových tarifů pod minimální mzdou nebo pod nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu výrazněji snižoval.
Dodáváme, že s příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu není porovnáván výhradně platový tarif zaměstnance, ale rovněž další složky platu, s výjimkou složek pro toto porovnání vyloučených podle § 112 odst. 5 zákoníku práce. Další složky platu musí již dnes být zaměstnavateli využívány ať už pro „dorovnání“ výše platu k nejnižší úrovni zaručené mzdy, resp. v opačném případě již dnes zaměstnavatelé musí poskytovat doplatek, a u zaměstnanců vykonávajících práce spadající do 1. až 5. platové třídy (u kterých je rozdíl mezi platovým tarifem a nejnižší úrovní zaručené mzdy, resp. platu nejmarkantnější) jsou platové tarify zpravidla určeny zvláštním způsobem dle § 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rámci rozpětí platových tarifů pro 1. a ž 12. platový stupeň dané platové třídy.
Navrhovatel by preferoval, aby platové tarify nebyly výrazně nižší než příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. platu. Pro takovou úpravu však doposud nebyla nalezena v současné situaci veřejných rozpočtů shoda. Neuspokojivou situaci v oblasti odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců však může alespoň částečně vylepšit právě uplatnění nové právní úpravy zaručeného platu navázaného na minimální mzdu s pevně stanovenými koeficienty pro výpočet nejnižší úrovně zaručeného platu pro jednotlivé skupiny prací, kdy platy některých skupin zaměstnanců od 1. ledna 2025 porostou ani ne tolik v důsledku navrhované valorizace platového tarifu o 1 400 Kč, ale především v důsledku přechodu ze systému zaručené mzdy na zaručený plat.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání připomínky.
Nařízení vlády
K čl. I bodu 3
Konfederace zaměstnavatel-ských a podnikatelských svazů
nahradit novým zněním:
„§ 5 včetně nadpisu zní:
㤠5
Platový tarif
(1) Zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 1 k tomuto nařízení stanovený pro platovou třídu a platový stupeň, do kterých je zařazen, nestanoví-li se dále jinak.
(2) Zaměstnanci, který je
a) lékařem nebo zubním lékařem poskytujícím zdravotní služby uvedené v § 2 odst. 2 a 3 zákona o zdravotních službách u poskytovatele zdravotních služeb,
b) lékařem orgánu sociálního zabezpečení podle § 3 odst. 3 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,
přísluší platový tarif podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 2 k tomuto nařízení.
(3) Zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 3 k tomuto nařízení, je-li
a) pedagogickým pracovníkem podle § 2 zákona o pedagogických pracovnících, nebo
b) akademickým pracovníkem státní vysoké školy podle zákona o vysokých školách.“.
3. V části první, novelizační bod 7 nahradit následujícím zněním:
„Přílohy č. 1 a 2 se zrušují.
Dosavadní přílohy č. 3 až 5 se označují jako přílohy č. 1 až 3.“
4. Změnu v novelizačním bodě 7 promítnout do celého předpisu.
Odůvodnění:
Vítáme snahu Ministerstva práce a sociálních věcí dostat tabulku č. 1 na důstojnější úroveň odměňování, ale i přes plošné provedení valorizace platových tarifů zaměstnanců zařazených do stupnic dle přílohy č. 1 k nařízen vlády č. 304/2014 Sb., o paušální částku 1 400 Kč, je její třetina pod stanovenou minimální mzdou na rok 2025. Při aplikaci čtyř úrovní zaručeného platu se dokonce dvě třetiny platové tabulky dostanou pod úroveň minimální mzdy nebo zaručeného platu.
Naši zřizovatelé alokují prostředky na platy primárně dle tarifů a ve chvíli kdy 2/3 zaměstnanců budou nastupovat rovnou za plat nad všemi stupni jejich platové třídy, je zde problém s pokrytím financemi. Zároveň se i vytrácí nastavený systém valorizace jejich platů s přibývajícími roky, když rovnou nastoupí za plat nad všemi stupni příslušné platové třídy.
Celou situaci zhoršuje ještě zavedení čtyř úrovní zaručeného platu. Jelikož je platové zařazení našich zaměstnanců v současné době tak nízké, že když se i přes valorizaci platových tabulek dostane 67 % platových tarifů pod úroveň zaručeného platu, dojde skokově k obrovské nerovnosti v odměňování.
Například u 9 třídy je rozdílu mezi platovou tabulkou a zaručeným platem 5 020,- Kč a u 10 třídy je to dokonce 9 180,- Kč. Zaměstnanci, i přes přiznaný osobní příplatek, budou dopláceni do zaručeného platu a veškeré motivační složky platu (osobní příplatek a odměny) budou naprosto neúčinné. Zaměstnanci je ve výsledku vůbec nepocítí a budou tuto situaci vnímat jako nedocenění jejich práce.
Zaručený plat má v odměňování zastávat alimentační funkci. To znamená, že stát zaručuje zaměstnanci aspoň nějakou minimální úroveň platu, kterou za svoji práci dostane. Veškeré další složky platu slouží jako motivační nástroje zaměstnavatele k udržení zaměstnanců a k jejich spravedlivému odměňování. Od roku 2025 se z odměňování v příspěvkových organizacích vytratí motivační složka a bude takřka nemožné si dobré zaměstnance udržet nebo najít nové.
Z výše uvedených důvodů požadujeme zrušení tabulky č. 1, jelikož již zcela neodpovídá zákonem garantovanému odměňování.
VYSVĚTLENO
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Navrhovatel si je vědom, že stav, kdy platové tarify výrazným způsobem nedosahují příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. zaručeného platu, a některé dokonce ani úrovně minimální mzdy, není optimální. Ministerstvo práce a sociálních věcí již v průběhu léta tohoto roku předložilo návrh na valorizaci platových tarifů uvedených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ve kterých je uvedený problém nejmarkantnější. Navržená valorizace o 7 % nebo 10 %, s účinností od 1. září 2024 však nebyla po provedení meziresortního připomínkového řízení projednána vládou, jelikož pro ni nebyla nalezena podpora v rámci vládní koalice. Tento návrh by počet platových tarifů pod minimální mzdou nebo pod nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu výrazněji snižoval.
Dodáváme, že s příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu není porovnáván výhradně platový tarif zaměstnance, ale rovněž další složky platu, s výjimkou složek pro toto porovnání vyloučených podle § 112 odst. 5 zákoníku práce. Další složky platu musí již dnes být zaměstnavateli využívány ať už pro „dorovnání“ výše platu k nejnižší úrovni zaručené mzdy, resp. v opačném případě již dnes zaměstnavatelé musí poskytovat doplatek, a u zaměstnanců vykonávajících práce spadající do 1. až 5. platové třídy (u kterých je rozdíl mezi platovým tarifem a nejnižší úrovní zaručené mzdy, resp. platu nejmarkantnější) jsou platové tarify zpravidla určeny zvláštním způsobem dle § 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rámci rozpětí platových tarifů pro 1. a ž 12. platový stupeň dané platové třídy.
Navrhovatel by preferoval, aby platové tarify nebyly výrazně nižší než příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. platu. Pro takovou úpravu však doposud nebyla nalezena v současné situaci veřejných rozpočtů shoda. Neuspokojivou situaci v oblasti odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců však může alespoň částečně vylepšit právě uplatnění nové právní úpravy zaručeného platu navázaného na minimální mzdu s pevně stanovenými koeficienty pro výpočet nejnižší úrovně zaručeného platu pro jednotlivé skupiny prací, kdy platy některých skupin zaměstnanců od 1. ledna 2025 porostou ani ne tolik v důsledku navrhované valorizace platového tarifu o 1 400 Kč, ale především v důsledku přechodu ze systému zaručené mzdy na zaručený plat.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání připomínky.
Nařízení vlády
K čl. I bodu 3
Unie zaměstnavatel-ských svazů
Pokud není reálné zrušení stupnice platových tarifů dle přílohy č. 1 k NV, je možné nepříznivou (a s ohledem na inflaci stále se zhoršující) situaci vyřešit přeřazením zaměstnanců uvedených v § 303 odst. 1 písm. e) a f) (tj. zaměstnanci a úředníci ÚSC zařazení do úřadu a v obecní policii) z platové tabulky dle přílohy č. 1 NV č. 341/2017 Sb. do stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 2 (jako zaměstnanci v sociálních službách).
Tím by došlo, alespoň částečně, ke:
· kompenzaci zvýšených povinností (tak, jak tomu bylo v minulosti /+25 %/) dle speciálních zákonů (o úřednících ÚSC, o obecní policii…) a kvalifikačních nároků na tyto zaměstnance,
· „zrovnoprávnění“ sociálních pracovníků,*)
· částečnému narovnání téměř nefunkčního platového systému z důvodu doplatků do zaručené mzdy,
· částečnému zlepšení možnosti získat, udržet a motivovat zaměstnance.
Profesní skupina úředníků ÚSC, je dlouhodobě opomíjena, podceňována a diskriminována, protože v době vzniku systému měla svou vlastní tabulku, která se od té základní (ve které se spolu s kuchaři, školníky a dalšími dnes nacházejí) lišila o 25 %, což bylo stanoveno jako kompenzace za povinnosti stanovené zvláštními předpisy, které pro úředníky stále platí, nicméně jsou dnes bez oné kompenzace (zrušeno v roce 2017). Jde o povinnosti dané zákonem o úřednících ÚSC, lustračním zákonem, volebními zákony, nemožnost mít příjem bez předchozího souhlasu zaměstnavatele, nemožnost podnikat, vedoucí zaměstnanci podléhají povinnosti přiznání dle zákona o střetu zájmů a jsou dokonce de facto zbaveni pasivního volebního práva (na úrovni daného ÚSC), tajemníci úřadů ÚSC dokonce nemohou vykonávat funkce v politických stranách atd.
Tento návrh byl již vícekrát prezentován při posledních novelách zákoníku práce, nikdy však nebyl zahrnut do připomínkového řízení.
-----
*) V současné době jsou sociální pracovníci na obcích jedni z nejhůře ohodnocených sociálních pracovníků v republice. Podle stále ještě platné Přílohy č. 2 jsou odměňování pouze sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách v příspěvkových organizacích. Jejich platy jsou nepoměrně vyšší oproti ostatním sociálním pracovníkům obcí a krajů, kteří častokrát musí mít mnohem vyšší odbornost, skládat zkoušky odborné způsobilosti, pracovat s nejnáročnějšími cílovými skupinami - ohrožené děti, drogově závislí agresivní opatrovanci apod.) Takto naprosto bezdůvodně „rozevřené nůžky“ vedou k odlivu pracovníků z obcí a krajů směrem do příspěvkových organizací. Zároveň také pracovníci neziskového sektoru mají zájem zejména o práci v příspěvkových organizacích. Toto již nyní ohrožuje celkovou stabilitu sociálních služeb a výkonu sociální práce na obcích. Sociální pracovníci obcí v drtivé většině vykonávají státní správu – přenesenou působnost (opatrovnictví, sociálně-právní ochrana dětí, obecná sociální práce), kterou požaduje stát. Pokud nedojde ke sjednocení, může být výkon těchto činností žádaných a garantovaných státem vážně ohrožen.
VYSVĚTLENO
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Navrhovatel si je vědom, že stav, kdy platové tarify výrazným způsobem nedosahují příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. zaručeného platu, a některé dokonce ani úrovně minimální mzdy, není optimální. Ministerstvo práce a sociálních věcí již v průběhu léta tohoto roku předložilo návrh na valorizaci platových tarifů uvedených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ve kterých je uvedený problém nejmarkantnější. Navržená valorizace o 7 % nebo 10 %, s účinností od 1. září 2024 však nebyla po provedení meziresortního připomínkového řízení projednána vládou, jelikož pro ni nebyla nalezena podpora v rámci vládní koalice. Tento návrh by počet platových tarifů pod minimální mzdou nebo pod nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu výrazněji snižoval.
Dodáváme, že s příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu není porovnáván výhradně platový tarif zaměstnance, ale rovněž další složky platu, s výjimkou složek pro toto porovnání vyloučených podle § 112 odst. 5 zákoníku práce. Další složky platu musí již dnes být zaměstnavateli využívány ať už pro „dorovnání“ výše platu k nejnižší úrovni zaručené mzdy, resp. v opačném případě již dnes zaměstnavatelé musí poskytovat doplatek, a u zaměstnanců vykonávajících práce spadající do 1. až 5. platové třídy (u kterých je rozdíl mezi platovým tarifem a nejnižší úrovní zaručené mzdy, resp. platu nejmarkantnější) jsou platové tarify zpravidla určeny zvláštním způsobem dle § 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rámci rozpětí platových tarifů pro 1. a ž 12. platový stupeň dané platové třídy.
Navrhovatel by preferoval, aby platové tarify nebyly výrazně nižší než příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. platu. Pro takovou úpravu však doposud nebyla nalezena v současné situaci veřejných rozpočtů shoda. Neuspokojivou situaci v oblasti odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců však může alespoň částečně vylepšit právě uplatnění nové právní úpravy zaručeného platu navázaného na minimální mzdu s pevně stanovenými koeficienty pro výpočet nejnižší úrovně zaručeného platu pro jednotlivé skupiny prací, kdy platy některých skupin zaměstnanců od 1. ledna 2025 porostou ani ne tolik v důsledku navrhované valorizace platového tarifu o 1 400 Kč, ale především v důsledku přechodu ze systému zaručené mzdy na zaručený plat.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách, kteří jsou zaměstnanci územních samosprávných celků jsou nadále odměňování dle tzv. základní stupnice platových tarifů, stejně jako ostatní zaměstnanci obcí a krajů a týká se jich tedy valorizace platového tarifu o 1 400 Kč.
Jejich vyčlenění do 2. stupnice platových tarifů by založilo nerovnost mezi zaměstnanci u jednoho zaměstnavatele, přičemž charakter práce těchto zaměstnanců je podobný (výkon úřední činnosti). Jednalo by se o jedinou skupinu zaměstnanců obecních (krajských) úřadů, která by byla odměňována takto privilegovaně. Vyhodnocení významu vykonávané veřejné správy a služeb přísluší podle zákoníku práce vládě, která tak má výhradní právo určit příslušené skupiny zaměstnanců, kterým bude stanoven tarif v samostatných stupnicích platových tarifů.
Návrhy na sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů jsou v současném stavu veřejných rozpočtů neuskutečnitelné. Ministerstvem práce a sociálních věcí předložený návrh bude mít dopad na veřejné rozpočty ve výši téměř 24 mld. Kč, z toho cca 16,63 mld. na státní rozpočet. V případě sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů by tyto náklady byly násobně vyšší. Dlouhodobým záměrem Ministerstva práce a sociálních věcí je systém stupnic platových tarifů sjednocovat, k tomu ovšem může být přistoupeno až budou k dispozici adekvátní zdroje k pokrytí nákladů takového kroku.
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání připomínky.
Nařízení vlády
K čl. I bodu 3
Konfederace zaměstnavatel-ských a podnikatelských svazů
Pokud není reálné zrušení stupnice platových tarifů dle přílohy č. 1 k NV, je možné nepříznivou (a s ohledem na inflaci stále se zhoršující) situaci vyřešit přeřazením zaměstnanců uvedených v § 303 odst. 1 písm. e) a f) (tj. zaměstnanci a úředníci ÚSC zařazení do úřadu a v obecní policii) z platové tabulky dle přílohy č. 1 NV č. 341/2017 Sb. do stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 2 (jako zaměstnanci v sociálních službách).
Tím by došlo, alespoň částečně, ke:
· kompenzaci zvýšených povinností (tak, jak tomu bylo v minulosti /+25 %/) dle speciálních zákonů (o úřednících ÚSC, o obecní policii…) a kvalifikačních nároků na tyto zaměstnance,
· „zrovnoprávnění“ sociálních pracovníků,*)
· částečnému narovnání téměř nefunkčního platového systému z důvodu doplatků do zaručené mzdy,
· částečnému zlepšení možnosti získat, udržet a motivovat zaměstnance.
Profesní skupina úředníků ÚSC, je dlouhodobě opomíjena, podceňována a diskriminována, protože v době vzniku systému měla svou vlastní tabulku, která se od té základní (ve které se spolu s kuchaři, školníky a dalšími dnes nacházejí) lišila o 25 %, což bylo stanoveno jako kompenzace za povinnosti stanovené zvláštními předpisy, které pro úředníky stále platí, nicméně jsou dnes bez oné kompenzace (zrušeno v roce 2017). Jde o povinnosti dané zákonem o úřednících ÚSC, lustračním zákonem, volebními zákony, nemožnost mít příjem bez předchozího souhlasu zaměstnavatele, nemožnost podnikat, vedoucí zaměstnanci podléhají povinnosti přiznání dle zákona o střetu zájmů a jsou dokonce de facto zbaveni pasivního volebního práva (na úrovni daného ÚSC), tajemníci úřadů ÚSC dokonce nemohou vykonávat funkce v politických stranách atd.
Tento návrh byl již vícekrát prezentován při posledních novelách zákoníku práce, nikdy však nebyl zahrnut do připomínkového řízení.
-----
*) V současné době jsou sociální pracovníci na obcích jedni z nejhůře ohodnocených sociálních pracovníků v republice. Podle stále ještě platné Přílohy č. 2 jsou odměňování pouze sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách v příspěvkových organizacích. Jejich platy jsou nepoměrně vyšší oproti ostatním sociálním pracovníkům obcí a krajů, kteří častokrát musí mít mnohem vyšší odbornost, skládat zkoušky odborné způsobilosti, pracovat s nejnáročnějšími cílovými skupinami - ohrožené děti, drogově závislí agresivní opatrovanci apod.) Takto naprosto bezdůvodně „rozevřené nůžky“ vedou k odlivu pracovníků z obcí a krajů směrem do příspěvkových organizací. Zároveň také pracovníci neziskového sektoru mají zájem zejména o práci v příspěvkových organizacích. Toto již nyní ohrožuje celkovou stabilitu sociálních služeb a výkonu sociální práce na obcích. Sociální pracovníci obcí v drtivé většině vykonávají státní správu – přenesenou působnost (opatrovnictví, sociálně-právní ochrana dětí, obecná sociální práce), kterou požaduje stát. Pokud nedojde ke sjednocení, může být výkon těchto činností žádaných a garantovaných státem vážně ohrožen.
VYSVĚTLENO
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Navrhovatel si je vědom, že stav, kdy platové tarify výrazným způsobem nedosahují příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. zaručeného platu, a některé dokonce ani úrovně minimální mzdy, není optimální. Ministerstvo práce a sociálních věcí již v průběhu léta tohoto roku předložilo návrh na valorizaci platových tarifů uvedených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ve kterých je uvedený problém nejmarkantnější. Navržená valorizace o 7 % nebo 10 %, s účinností od 1. září 2024 však nebyla po provedení meziresortního připomínkového řízení projednána vládou, jelikož pro ni nebyla nalezena podpora v rámci vládní koalice. Tento návrh by počet platových tarifů pod minimální mzdou nebo pod nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu výrazněji snižoval.
Dodáváme, že s příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu není porovnáván výhradně platový tarif zaměstnance, ale rovněž další složky platu, s výjimkou složek pro toto porovnání vyloučených podle § 112 odst. 5 zákoníku práce. Další složky platu musí již dnes být zaměstnavateli využívány ať už pro „dorovnání“ výše platu k nejnižší úrovni zaručené mzdy, resp. v opačném případě již dnes zaměstnavatelé musí poskytovat doplatek, a u zaměstnanců vykonávajících práce spadající do 1. až 5. platové třídy (u kterých je rozdíl mezi platovým tarifem a nejnižší úrovní zaručené mzdy, resp. platu nejmarkantnější) jsou platové tarify zpravidla určeny zvláštním způsobem dle § 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rámci rozpětí platových tarifů pro 1. a ž 12. platový stupeň dané platové třídy.
Navrhovatel by preferoval, aby platové tarify nebyly výrazně nižší než příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. platu. Pro takovou úpravu však doposud nebyla nalezena v současné situaci veřejných rozpočtů shoda. Neuspokojivou situaci v oblasti odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců však může alespoň částečně vylepšit právě uplatnění nové právní úpravy zaručeného platu navázaného na minimální mzdu s pevně stanovenými koeficienty pro výpočet nejnižší úrovně zaručeného platu pro jednotlivé skupiny prací, kdy platy některých skupin zaměstnanců od 1. ledna 2025 porostou ani ne tolik v důsledku navrhované valorizace platového tarifu o 1 400 Kč, ale především v důsledku přechodu ze systému zaručené mzdy na zaručený plat.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách, kteří jsou zaměstnanci územních samosprávných celků jsou nadále odměňování dle tzv. základní stupnice platových tarifů, stejně jako ostatní zaměstnanci obcí a krajů a týká se jich tedy valorizace platového tarifu o 1 400 Kč.
Jejich vyčlenění do 2. stupnice platových tarifů by založilo nerovnost mezi zaměstnanci u jednoho zaměstnavatele, přičemž charakter práce těchto zaměstnanců je podobný (výkon úřední činnosti). Jednalo by se o jedinou skupinu zaměstnanců obecních (krajských) úřadů, která by byla odměňována takto privilegovaně. Vyhodnocení významu vykonávané veřejné správy a služeb přísluší podle zákoníku práce vládě, která tak má výhradní právo určit příslušené skupiny zaměstnanců, kterým bude stanoven tarif v samostatných stupnicích platových tarifů.
Návrhy na sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů jsou v současném stavu veřejných rozpočtů neuskutečnitelné. Ministerstvem práce a sociálních věcí předložený návrh bude mít dopad na veřejné rozpočty ve výši téměř 24 mld. Kč, z toho cca 16,63 mld. na státní rozpočet. V případě sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů by tyto náklady byly násobně vyšší. Dlouhodobým záměrem Ministerstva práce a sociálních věcí je systém stupnic platových tarifů sjednocovat, k tomu ovšem může být přistoupeno až budou k dispozici adekvátní zdroje k pokrytí nákladů takového kroku.
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání připomínky.
Nařízení vlády
K čl. I bodu 3
hlavní město Praha
Požadujeme sjednocení tabulek v Přílohách č. 1 a 2 pro sociální pracovníky jako jednotnou profesi bez rozdílu zaměstnavatele. Jedině tak může být splněn cíl návrhu: „Valorizace platových tarifů by měla rovněž snížit dopad inflace na domácnosti těchto zaměstnanců a státních zaměstnanců.“. V opačném případě není zdůvodněno, jak se liší dopady inflace sociálních pracovníků na jejich domácnosti, pokud pracují ve veřejné správě, oproti domácnostem sociálních pracovníků zaměstnaných mimo veřejnou správu.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Hlavní město Praha zásadně nesouhlasí s návrhem nařízení vlády ve znění, ve kterém je předkládáno.
V Důvodové zprávě se uvádí: „Návrh tedy sleduje záměr vedený principem rovného odměňování za stejnou práci a práci stejné hodnoty (§ 110 odst. 1 zákoníku práce) s přihlédnutím k významu vykonávané veřejné správy a služeb (§ 123 odst. 6 písm. f) zákoníku práce) opět sjednotit stanovování platových tarifů uvedených skupin zaměstnanců do jedné stupnice platových tarifů.“
Současně se uvádí: „Cílem je zlepšení hospodářského postavení zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců a posílení konkurenceschopnosti veřejné správy na trhu práce. Valorizace platových tarifů by měla rovněž snížit dopad inflace na domácnosti těchto zaměstnanců a státních zaměstnanců.“.
Hlavní město Praha shledává v předloženém návrhu pokračující diskriminaci v odměňování sociálních pracovníků ve veřejné správě, na kterou opakovaně a dlouhodobě upozorňuje ve všech připomínkových řízeních týkajících se tohoto nařízení vlády.
Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) i nadále v § 5 předpokládá odměňování sociálních pracovníků ve veřejné správě odlišně od sociálních pracovníků mimo veřejnou správu, a to odměňováním podle odlišných platových tabulek (Přílohy č. 1 a 2 k nařízení). Tím vznikají neodůvodněné významné rozdíly v platových tarifech odpovídajících výkonu stejné profese, pouze u jiného typu zaměstnavatele.
V praxi to znamená, že při nástupu k výkonu profese sociálního pracovníka do veřejné správy po dokončení studia je stanoven platový tarif v 11. platové třídě, platový stupeň 1, ve výši 26 680 Kč, zatímco stejný absolvent vysoké školy v odpovídajícím vzdělávacím programu při nástupu k výkonu sociální práce mimo veřejnou správu bude mít stanoven platový tarif v 11. platové třídě, platový stupeň 1, ve výši 32 060 Kč. Rozdíl 5 380 Kč v základní složce platu je jasným vodítkem, kam budou zpravidla absolventi směřovat. S vyšším platovým stupněm se nůžky mezi veřejnou správou a neziskovým sektorem ještě rozevírají. Tímto praktickým případem hlavní město Praha znovu upozorňuje na to, že veřejná správa ztrácí konkurenceschopnost na trhu práce a předložený návrh změny nařízení neřeší odstranění neodůvodněných rozdílů v zařazení sociálních pracovníků do platových tříd. Zastáváme stanovisko, že se jedná také o rozpor s Etickým kodexem sociálních pracovníků.
Z tabulek uvedených v Důvodové zprávě v Obecné části bodu E je zřejmé, že nástupní plat sociálního pracovníka ve veřejné správě (viz výše) odpovídá mediánu 1. skupiny prací s nejnižší úrovní zaručeného platu, která odpovídá 1. skupině prací zahrnující práce v 1. a 2. platové třídě, nikoliv 4. skupině prací zahrnující práce v 10 až 16. platové třídě (podle § 7), do které by měli být zařazeni sociální pracovníci podle činností uvedených v katalogu prací. Nástupní plat sociálního pracovníka ve veřejné správě podle navrhované výše v Příloze č. 1 nařízení tak odpovídá mediánu platu vrátných nebo uklízečů veřejného prostranství (viz Důvodová zpráva, tabulka na str. 30).
Stát podle platných právních předpisů garantuje prostřednictvím veřejné správy výkon sociální práce. Sociální pracovníci mají své povinnosti definovány zákonem, ať již se jedná o výkon sociálně-právní ochrany dětí, sociální kurátory nebo sociální pracovníky územně samosprávných celků všech stupňů. Nemají, na rozdíl od sociálních služeb, možnost volby, kterému klientovi sociální práci poskytnou. Sociální služby jsou poskytovány zpravidla na základě smlouvy uzavřené s klientem na bázi dobrovolnosti (výjimku tvoří výkon ústavní výchovy např. v domovech pro osoby se zdravotním postižením) a pouze s předem jasně vydefinovanou cílovou skupinou.
Uvedený příklad absolutně popírá hlavní cíle předloženého návrhu uvedené v důvodové zprávě, a to konkurenceschopnost a „princip rovného odměňování za stejnou práci a práci stejné hodnoty.“ V neposlední řadě současná situace odvádí odborníky a experty působící v sociální oblasti ze státní správy.
MPSV v Důvodové zprávě uvádí: „Neopodstatněná rozdílnost v základních parametrech nárokových složek platu by tak zakládala zřejmou diskriminaci. Za účelem zabránění sociálnímu pnutí a případným soudním řízením a za účelem zajištění rovnosti práv zaměstnanců se proto navrhuje přijmout takovou právní úpravu, která takové situaci bude předcházet.“.
VYSVĚTLENO – ROZPOR
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách, kteří jsou zaměstnanci územních samosprávných celků jsou nadále odměňování dle tzv. základní stupnice platových tarifů, stejně jako ostatní zaměstnanci obcí a krajů a týká se jich tedy valorizace platového tarifu o 1 400 Kč.
Jejich vyčlenění do 2. stupnice platových tarifů by založilo nerovnost mezi zaměstnanci u jednoho zaměstnavatele, přičemž charakter práce těchto zaměstnanců je podobný (výkon úřední činnosti). Jednalo by se o jedinou skupinu zaměstnanců obecních (krajských) úřadů, která by byla odměňována takto privilegovaně. Vyhodnocení významu vykonávané veřejné správy a služeb přísluší podle zákoníku práce vládě, která tak má výhradní právo určit příslušené skupiny zaměstnanců, kterým bude stanoven tarif v samostatných stupnicích platových tarifů.
Návrhy na sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů jsou v současném stavu veřejných rozpočtů neuskutečnitelné. Ministerstvem práce a sociálních věcí předložený návrh bude mít dopad na veřejné rozpočty ve výši téměř 24 mld. Kč, z toho cca 16,63 mld. na státní rozpočet. V případě sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů by tyto náklady byly násobně vyšší. Dlouhodobým záměrem Ministerstva práce a sociálních věcí je systém stupnic platových tarifů sjednocovat, k tomu ovšem může být přistoupeno až budou k dispozici adekvátní zdroje k pokrytí nákladů takového kroku.
Připomínkové místo s návrhem vypořádání nesouhlasí a trvá na uplatněné připomínce.
Nařízení vlády
K čl. I bodu 3
Středočeský kraj
VARIANTA I
Navrhujeme zcela zrušit stupnici platových tarifů uvedenou v příloze č. 1 nařízení vlády a zaměstnance odměňované podle této přílohy odměňovat podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 2 (přílohy sloučit a další přílohy přečíslovat).
Odůvodnění:
Stupnice platových tarifů podle platových tříd a platových stupňů pro zaměstnance uvedené v § 5 odst. 1 nařízení vlády č. 341/2017 Sb. (příloha č. 1), mimo jiné pro zaměstnance a úředníky územních samosprávných celků, je i po navrhované změně z velké části pod úrovní zaručeného platu (do 7. platové třídy).
Z velké části tak v praxi ztratil smysl a funkci institut:
· započitatelné praxe (§ 123 ZP a § 4 NV)
· výjimečného zařazení při nesplnění potřebného vzdělání (§ 3 NV)
· zvláštního způsobu určení platového tarifu (§ 6 NV)
· osobního příplatku (§ 131 ZP)
· příplatku za vedení (§ 124 ZP)
· zvláštního příplatku (§ 129 ZP a § 8 NV)
· odměny (§ 134 ZP)
Došlo k zásadní nivelizaci platů a demotivaci zaměstnanců v důsledku tzv. doplatku do zaručeného platu. V praxi je zcela běžná situace, kdy zaměstnancům zaměstnavatel předávám nový platový výměr například s postupem do vyššího platového stupně či se zvýšením osobního příplatku, nicméně ve výsledku se jedná pouze o „prázdný papír“, protože ke zvýšení platu fakticky nedochází.
VARIANTA II
Pokud není reálné zrušení stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 1 nařízení vlády z důvodu případného dopadu na státní rozpočet v případě zaměstnanců veřejného sektoru, jejichž platy jsou hrazeny ze státního rozpočtu (byť s ohledem na výše uvedené by tento dopad neměl být významný), je možné nepříznivou (a s ohledem na inflaci stále se zhoršující) situaci vyřešit přeřazením zaměstnanců uvedených v § 303 odst. 1 písm. e) a f) (tj. zaměstnanci a úředníci územích samosprávných celků zařazení do úřadu a v obecní policii) ze stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 1 do stupnice uvedené v příloze č. 2 (jako zaměstnanci v sociálních službách).
Tím by došlo, alespoň částečně, ke:
· kompenzaci zvýšených povinností a omezení v pracovněprávní oblasti podle zvláštních právních předpisů a kvalifikačních nároků na tyto zaměstnance,
· naprosto nezbytné zajištění rovného přístupu k odměňování zaměstnanců v sociální oblasti (viz dále*)
· částečnému narovnání téměř nefunkčního platového systému z důvodu doplatků do zaručené mzdy,
· částečnému zlepšení možnosti získat, udržet a motivovat zaměstnance.
-----
*) Zásadně nesouhlasíme s navrhovaným dalším disproporčním nárůstem platových tarifů v příloze č. 2 u sociálních pracovníků mimo veřejnou správu.
Předkladatel i nadále v § 5 předpokládá odměňování sociálních pracovníků ve veřejné správě odlišně od sociálních pracovníků mimo veřejnou správu, a to odměňováním podle odlišných platových tabulek (Přílohy č. 1 a 2 k nařízení). Tím vznikají neodůvodněné významné rozdíly v platových tarifech odpovídajících výkonu stejné profese, pouze u jiného typu zaměstnavatele.
Stát podle platných právních předpisů garantuje prostřednictvím veřejné správy výkon sociální práce. Sociální pracovníci mají své povinnosti definovány zákonem, ať již se jedná o výkon sociálně-právní ochrany dětí, sociální kurátory nebo sociální pracovníky územně samosprávných celků všech stupňů. Nemají, na rozdíl od sociálních služeb, možnost volby, kterému klientovi sociální práci poskytnou. Sociální služby jsou poskytovány zpravidla na základě smlouvy uzavřené s klientem na bázi dobrovolnosti (výjimku tvoří výkon ústavní výchovy např. v domovech pro osoby se zdravotním postižením) a pouze s předem jasně vydefinovanou cílovou skupinou.
Uvedený příklad absolutně popírá hlavní cíle předloženého návrhu uvedené v důvodové zprávě, a to konkurenceschopnost a „princip rovného odměňování za stejnou práci a práci stejné hodnoty.“ V neposlední řadě současná situace odvádí odborníky a experty působící v sociální oblasti ze státní správy.
MPSV v Důvodové zprávě uvádí:
„Neopodstatněná rozdílnost v základních parametrech nárokových složek platu by tak zakládala zřejmou diskriminaci. Za účelem zabránění sociálnímu pnutí a případným soudním řízením a za účelem zajištění rovnosti práv zaměstnanců se proto navrhuje přijmout takovou právní úpravu, která takové situaci bude předcházet.“.
Žádáme tedy o naplnění této zásady.
VYSVĚTLENO – ROZPOR
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Navrhovatel si je vědom, že stav, kdy platové tarify výrazným způsobem nedosahují příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. zaručeného platu, a některé dokonce ani úrovně minimální mzdy, není optimální. Ministerstvo práce a sociálních věcí již v průběhu léta tohoto roku předložilo návrh na valorizaci platových tarifů uvedených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ve kterých je uvedený problém nejmarkantnější. Navržená valorizace o 7 % nebo 10 %, s účinností od 1. září 2024 však nebyla po provedení meziresortního připomínkového řízení projednána vládou, jelikož pro ni nebyla nalezena podpora v rámci vládní koalice. Tento návrh by počet platových tarifů pod minimální mzdou nebo pod nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu výrazněji snižoval.
Dodáváme, že s příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu není porovnáván výhradně platový tarif zaměstnance, ale rovněž další složky platu, s výjimkou složek pro toto porovnání vyloučených podle § 112 odst. 5 zákoníku práce. Další složky platu musí již dnes být zaměstnavateli využívány ať už pro „dorovnání“ výše platu k nejnižší úrovni zaručené mzdy, resp. v opačném případě již dnes zaměstnavatelé musí poskytovat doplatek, a u zaměstnanců vykonávajících práce spadající do 1. až 5. platové třídy (u kterých je rozdíl mezi platovým tarifem a nejnižší úrovní zaručené mzdy, resp. platu nejmarkantnější) jsou platové tarify zpravidla určeny zvláštním způsobem dle § 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rámci rozpětí platových tarifů pro 1. a ž 12. platový stupeň dané platové třídy.
Navrhovatel by preferoval, aby platové tarify nebyly výrazně nižší než příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. platu. Pro takovou úpravu však doposud nebyla nalezena v současné situaci veřejných rozpočtů shoda. Neuspokojivou situaci v oblasti odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců však může alespoň částečně vylepšit právě uplatnění nové právní úpravy zaručeného platu navázaného na minimální mzdu s pevně stanovenými koeficienty pro výpočet nejnižší úrovně zaručeného platu pro jednotlivé skupiny prací, kdy platy některých skupin zaměstnanců od 1. ledna 2025 porostou ani ne tolik v důsledku navrhované valorizace platového tarifu o 1 400 Kč, ale především v důsledku přechodu ze systému zaručené mzdy na zaručený plat.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách, kteří jsou zaměstnanci územních samosprávných celků jsou nadále odměňování dle tzv. základní stupnice platových tarifů, stejně jako ostatní zaměstnanci obcí a krajů a týká se jich tedy valorizace platového tarifu o 1 400 Kč.
Jejich vyčlenění do 2. stupnice platových tarifů by založilo nerovnost mezi zaměstnanci u jednoho zaměstnavatele, přičemž charakter práce těchto zaměstnanců je podobný (výkon úřední činnosti). Jednalo by se o jedinou skupinu zaměstnanců obecních (krajských) úřadů, která by byla odměňována takto privilegovaně. Vyhodnocení významu vykonávané veřejné správy a služeb přísluší podle zákoníku práce vládě, která tak má výhradní právo určit příslušené skupiny zaměstnanců, kterým bude stanoven tarif v samostatných stupnicích platových tarifů.
Návrhy na sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů jsou v současném stavu veřejných rozpočtů neuskutečnitelné. Ministerstvem práce a sociálních věcí předložený návrh bude mít dopad na veřejné rozpočty ve výši téměř 24 mld. Kč, z toho cca 16,63 mld. na státní rozpočet. V případě sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů by tyto náklady byly násobně vyšší. Dlouhodobým záměrem Ministerstva práce a sociálních věcí je systém stupnic platových tarifů sjednocovat, k tomu ovšem může být přistoupeno až budou k dispozici adekvátní zdroje k pokrytí nákladů takového kroku.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a trvá na uplatněné připomínce.
Nařízení vlády
K čl. I bodu 3
Středočeský kraj
Středočeský kraj zásadně nesouhlasí s předloženým návrhem nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v části dotýkající se platových poměrů sociálních pracovníků zajišťující sociálně-právní ochranu dětí (OSPOD).
Důvodová zpráva uvádí:
„Návrh tedy sleduje záměr vedený principem rovného odměňování za stejnou práci a práci stejné hodnoty (§ 110 odst. 1 zákoníku práce) s přihlédnutím k významu vykonávané veřejné správy a služeb (§ 123 odst. 6 písm. f) zákoníku práce) opět sjednotit stanovování platových tarifů uvedených skupin zaměstnanců do jedné stupnice platových tarifů.“
„Cílem je zlepšení hospodářského postavení zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců a posílení konkurenceschopnosti veřejné správy na trhu práce. Valorizace platových tarifů by měla rovněž snížit dopad inflace na domácnosti těchto zaměstnanců a státních zaměstnanců.“
Středočeský kraj se znovu a opakovaně musí vymezit vůči předloženém návrhu jako k pokračující diskriminaci v odměňování sociálních pracovníků ve veřejné správě, na kterou opakovaně a dlouhodobě upozorňuje ve všech připomínkových řízeních týkajících se tohoto nařízení vlády.
Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) i nadále v § 5 předpokládá odměňování sociálních pracovníků ve veřejné správě odlišně od sociálních pracovníků mimo veřejnou správu, a to odměňováním podle odlišných platových tabulek (Přílohy č. 1 a 2 k nařízení). Tím vznikají neodůvodněné významné rozdíly v platových tarifech odpovídajících výkonu stejné profese, pouze u jiného typu zaměstnavatele.
V praxi to znamená, že při nástupu k výkonu profese sociálního pracovníka do veřejné správy po dokončení studia je stanoven platový tarif v 11. platové třídě, platový stupeň 1, ve výši 26.680 Kč, zatímco stejný absolvent vysoké školy v odpovídajícím vzdělávacím programu při nástupu k výkonu sociální práce mimo veřejnou správu bude mít stanoven platový tarif v 11. platové třídě, platový stupeň 1, ve výši 32.060 Kč. Rozdíl 5.380 Kč v základní složce platu je jasným vodítkem, kam budou zpravidla absolventi směřovat. S vyšším platovým stupněm se nůžky mezi veřejnou správou a neziskovým sektorem ještě rozvírají!
Praxe v důsledku toho zažívá dlouhodobý nezájem o výkon sociálního pracovníka nejen na OSPOD a pracoviště tak stojí mnohdy na hraně kolapsu. Jakkoli dříve argumentovanou důvodnost rozdělení sociálních pracovníků do dvou platových tabulek při nutnosti zřetelné podpory sociálních pracovníků v přímé péči, kdy se tento segment potýká s nedostatkem pracovníků, nyní v žádném případě nemůže obstát, neboť je stejnou měrou ohrožen především výkon SPOD.
Případná nepodpora takové změny například argumentací tajemníků úřadů (zjevné z minulosti), že je pro ně pak neobhajitelný rozdíl mezi platy úředníků např. na matrice či jiných úřednických pozicích úřadu a sociálních pracovníků OSPOD, je zcela irelevantní a neobhajitelná. Stejní tajemníci úřadů se pak následně obrací na krajské úřady s tím, že jejich pracoviště OSPOD je personálně poddimenzované, kdy nejsou dlouhodobě pokryta výběrová řízení zájemci o pozice na OSPOD, a v důsledku tohoto stavu pak uvádí, že nemohou garantovat kvalitu výkonu sociálně-právní ochrany dětí (výsledky kontrolní činnosti krajů v agendě přenesené působnosti na úseku SPO).
Sociální pracovník OSPOD je především pracovníkem pohybujícím se v terénu při přímé práci s ohroženým dítětem a rodinou. Samo MPSV aktuálně argumentuje potřebou vyššího zapojení OSPOD do preventivní práce s rodinou.
Upozorňuje na to, že veřejná správa ztrácí konkurenceschopnost na trhu práce a předložený návrh změny nařízení neřeší odstranění neodůvodněných rozdílů v zařazení sociálních pracovníků do platových tříd.
Z tabulek uvedených v důvodové zprávě v Obecné části bodu E je zřejmé, že nástupní plat sociálního pracovníka ve veřejné správě (viz výše) odpovídá mediánu 1. skupiny prací s nejnižší úrovní zaručeného platu, která odpovídá 1. skupině prací zahrnující práce v 1. a 2. platové třídě, nikoliv 4. skupině prací zahrnující práce v 10 až 16. platové třídě (podle § 7), do které by měli být zařazeni sociální pracovníci podle činností uvedených v katalogu prací. Nástupní plat sociálního pracovníka ve veřejné správě podle navrhované výše v Příloze č. 1 nařízení tak odpovídá mediánu platu vrátných nebo uklízečů veřejného prostranství (viz tabulka v Odůvodnění na str. 30).
Stát podle platných právních předpisů garantuje prostřednictvím veřejné správy výkon sociální práce. Sociální pracovníci mají své povinnosti definovány zákonem, ať již se jedná o výkon sociálně-právní ochrany dětí, sociální kurátory nebo sociální pracovníky územně samosprávných celků všech stupňů. Nemají, na rozdíl od sociálních služeb, možnost volby, kterému klientovi sociální práci poskytnout, na rozdíl od sociálních služeb, které jsou poskytovány zpravidla na základě smlouvy uzavřené s klientem na bázi dobrovolnosti (výjimku tvoří výkonu ústavní výchovy např. v domovech pro osoby se zdravotním postižením).
Uvedený příklad absolutně popírá v důvodové zprávě prezentované hlavní cíle předloženého návrhu, a to konkurenceschopnost a „princip rovného odměňování za stejnou práci a práci stejné hodnoty.“
Sám předkladatel v důvodové zprávě uvádí: „Neopodstatněná rozdílnost v základních parametrech nárokových složek platu by tak zakládala zřejmou diskriminaci. Za účelem zabránění sociálnímu pnutí a případným soudním řízením a za účelem zajištění rovnosti práv zaměstnanců se proto navrhuje přijmout takovou právní úpravu, která takové situaci bude předcházet.“
Požadujeme proto sjednocení tabulek v Přílohách 1 a 2 pro sociální pracovníky jako jednotnou profesi bez rozdílu zaměstnavatele. Jedině tak může být splněn cíl předkládaného návrhu „Valorizace platových tarifů by měla rovněž snížit dopad inflace na domácnosti těchto zaměstnanců a státních zaměstnanců.“
V opačném případě není zdůvodněno, jak se liší dopady inflace sociálních pracovníků na jejich domácnosti, pokud pracují ve veřejné správě, oproti domácnostem sociálních pracovníků zaměstnaných mimo veřejnou správu.
AKCEPTOVÁNO JINAK
Pro zaměstnance OSPOD se navrhuje nové vymezení prací zakládajících právo na zvláštní příplatek, a to ve II. skupině prací v části A přílohy (nově) č. 5 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rozmezí od 750 Kč do 2 500 Kč. Konkrétně jde o práce spočívající ve výkonu sociálně-právní ochrany dětí spojeném s vypjatými situacemi zásadně zasahujícími do života dítěte a jeho rodiny zejména ve vyloučených lokalitách nebo v jinak rizikovém prostředí.
Některým zaměstnancům OSPOD bude moci být přiznán příplatek i v rozmezí od 1 250 Kč do 5 000 Kč, tzn. ve výši odpovídající III. skupině prací dle výše uvedené přílohy nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a to v souvislosti s úpravou stávajícího znění bodu č. 2 této skupiny, kde se zvláštní příplatek nově přiznává v případě vykonávání prací spočívajících v provádění úkonů v rámci výkonu rozhodnutí soudu, tedy nikoliv již jen při „výhradním“ provádění těchto úkonů jako doposud.
Nařízení vlády
K čl. I bodu 3
Pardubický kraj
Navrhujeme úpravu textu v § 5 odst. 2 písm. b):
„b) není zaměstnancem uvedeným v § 303 odst. 1 zákoníku práce nebo úředníkem územního samosprávného celku podle § 2 odst. 4 zákona o úřednících územních samosprávných celků, je-li
1. pracovníkem v sociálních službách nebo sociálním pracovníkem v zařízení sociálních služeb, u poskytovatele sociálních služeb, který vykonává činnost v sociálních službách nebo podle zvláštních právních předpisů při pomoci v hmotné nouzi, v sociálně-právní ochraně dětí, ve škole a školském zařízení, ve věznici, v zařízení pro zajištění cizinců a v azylovém zařízení,
2. sociálním pracovníkem u poskytovatele zdravotních služeb, nebo
3. manželským nebo rodinným poradcem,“
Takto:
„b) je sociálním pracovníkem podle § 109 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů,
c) pracovníkem vykonávajícím odbornou činnost v sociálních službách dle § 115 odst. 1 písm. b), c) a e) zákona č 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů,“
Odůvodnění:
Předložený návrh, diskriminačně rozděluje platové podmínky sociálních pracovníků ve veřejné správě a v sociálních službách, přestože vykonávají stejné činnosti sociální práce. Domníváme se, že obtížnost výkonu sociální práce vykonávané sociálními pracovníky, jež jsou zařazeni jako úředníci územně samosprávných celků (POÚ, ORP, KrÚ) a sociálních pracovníků v sociálních službách je srovnatelná, a proto by měly být platové podmínky nastaveny stejně. Sociální pracovníci ve veřejné správně musí zároveň splnit nejen odbornou způsobilost, ale i zkoušku zvláštní odborné způsobilosti, a musí vykonávat sociální práci z úřední povinnosti a často pracují s klienty nemotivovanými.
Žádáme sjednocení platového zařazení všech sociálních pracovníků v Přílohách 1 a 2 bez rozdílu zaměstnavatele. ZSS jednoznačně definuje profesi sociálního pracovníka, přičemž v § 1 odst. 2 vymezuje, že jím vymezené předpoklady upravuje pro výkon povolání sociálního pracovníka ve všech oblastech, kde sociální pracovníci působí. Nečiní rozdíly mezi sociálním pracovníkem v sociálních službách a sociálním pracovníkem ve veřejné správě.
VYSVĚTLENO
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách, kteří jsou zaměstnanci územních samosprávných celků jsou nadále odměňování dle tzv. základní stupnice platových tarifů, stejně jako ostatní zaměstnanci obcí a krajů a týká se jich tedy valorizace platového tarifu o 1 400 Kč.
Jejich vyčlenění do 2. stupnice platových tarifů by založilo nerovnost mezi zaměstnanci u jednoho zaměstnavatele, přičemž charakter práce těchto zaměstnanců je podobný (výkon úřední činnosti). Jednalo by se o jedinou skupinu zaměstnanců obecních (krajských) úřadů, která by byla odměňována takto privilegovaně. Vyhodnocení významu vykonávané veřejné správy a služeb přísluší podle zákoníku práce vládě, která tak má výhradní právo určit příslušené skupiny zaměstnanců, kterým bude stanoven tarif v samostatných stupnicích platových tarifů.
Návrhy na sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů jsou v současném stavu veřejných rozpočtů neuskutečnitelné. Ministerstvem práce a sociálních věcí předložený návrh bude mít dopad na veřejné rozpočty ve výši téměř 24 mld. Kč, z toho cca 16,63 mld. na státní rozpočet. V případě sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů by tyto náklady byly násobně vyšší. Dlouhodobým záměrem Ministerstva práce a sociálních věcí je systém stupnic platových tarifů sjednocovat, k tomu ovšem může být přistoupeno až budou k dispozici adekvátní zdroje k pokrytí nákladů takového kroku.
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání připomínky.
Nařízení vlády
K čl. I bodu 3
hlavní město Praha
Požadujeme písmeno b) nahradit písmeny b) a c), která znějí:
„b) je sociálním pracovníkem podle § 109 zákona o sociálních službách,
c) pracovníkem vykonávajícím odbornou činnost v sociálních službách podle § 115 odst. 1 písm. b), c) a e) zákona o sociálních službách;“.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Předložený návrh, podle našeho názoru, nastoluje diskriminační rozdělení mezi platovými podmínkami sociálních pracovníků ve státní správě a v neziskové sféře. Cílem námi navržené úpravy je sjednotit podmínky i s ohledem na to, že sociální pracovníci zařazení zároveň jako úředníci územně samosprávných a vyšších územně samosprávných celků musí spolupracovat nejen s klientem motivovaným, ale především s klienty nemotivovanými, kterým je však nutné sociální pomoc garantovat. Současný rozdíl platových podmínek se reálně projevuje ve fluktuaci pracovníků a odráží se do možnosti náboru pracovníků splňujících striktně stanovené podmínky vstupní odborné způsobilosti vyžadované podle § 110 odst. 4 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSS“), a v § 6 vyhlášky č. 473/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění vyhlášky č. 449/2021 Sb. V rámci připomínky doporučujeme takovou úpravu, aby uvedený rozdíl mezi platovými podmínkami sociálních pracovníků zařazených u různých poskytovatelů a správních orgánů sjednotil, nikoliv dále v jedné profesi prohluboval, neodůvodněné rozdíly v odměňování za stejně odborně náročnou práci pouze z důvodu výkonu práce u jiného typu zaměstnavatele.
Námi předložený návrh sjednocuje platové zařazení všech sociálních pracovníků bez rozdílu zaměstnavatele. ZoSS jednoznačně definuje profesi sociálního pracovníka, přičemž v § 1 odst. 2 vymezuje, že jím vymezené předpoklady upravuje pro výkon povolání sociálního pracovníka ve všech oblastech, kde sociální pracovníci působí. Nečiní rozdíly mezi sociálním pracovníkem v sociálních službách a sociálním pracovníkem ve veřejné správě.
Současně je třeba uvést, že např. na sociální pracovníky orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“), kteří podle návrhu nařízení vlády rovněž spadají svým platovým zařazením do tabulky v Příloze č. 1, jsou kladeny podstatně vyšší nároky pro kvalifikační předpoklady pro výkon profese. Jednak jsou to zkoušky odborné způsobilosti, kdy aktuálně je v připomínkovém řízení návrh vyhlášky o zvláštní odborné způsobilosti, zkoušce vstupního vzdělávání a náležitostech osvědčení o vzdělávání úředníků územních samosprávných celků, ve kterém je navrhováno zavedení další oblasti zkoušek odborné způsobilosti pro výkon veřejného opatrovnictví a poručenství dětí, tedy jednu z činností zařazených pod OSPOD. Současně je v připomínkovém řízení návrh změny vyhlášky č. 473/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění vyhlášky č. 449/2021 Sb., v němž MPSV pro sociální pracovníky OSPOD navrhuje požadavek na splnění povinnosti dvojnásobného počtu hodin průběžného odborného vzdělávání oproti ostatním sociálním pracovníkům, jimž jsou stanovena pravidla v § 111 odst. 1 ZoSS.
Uvědomujeme si, že naším návrhem nastane rozdíl v odměňování úředníků samosprávných celků, a to mezi sociálními pracovníky a ostatními úředníky. Je však nezbytné ctít a podporovat profesi sociální práce, která má pro svůj výkon konkurenci i v jiných resortech a oblastech. Takovou pozici ostatní úředníci nemají. Předpokládáme, že právě gestor sociální práce, tedy MPSV jako předkladatel návrhu nařízení vlády, bude jedinečnost profese respektovat a zabrání prohlubující se nerovnosti v odměňování v jedné profesi.
VYSVĚTLENO – ROZPOR
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách, kteří jsou zaměstnanci územních samosprávných celků jsou nadále odměňování dle tzv. základní stupnice platových tarifů, stejně jako ostatní zaměstnanci obcí a krajů a týká se jich tedy valorizace platového tarifu o 1 400 Kč.
Jejich vyčlenění do 2. stupnice platových tarifů by založilo nerovnost mezi zaměstnanci u jednoho zaměstnavatele, přičemž charakter práce těchto zaměstnanců je podobný (výkon úřední činnosti). Jednalo by se o jedinou skupinu zaměstnanců obecních (krajských) úřadů, která by byla odměňována takto privilegovaně. Vyhodnocení významu vykonávané veřejné správy a služeb přísluší podle zákoníku práce vládě, která tak má výhradní právo určit příslušené skupiny zaměstnanců, kterým bude stanoven tarif v samostatných stupnicích platových tarifů.
Návrhy na sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů jsou v současném stavu veřejných rozpočtů neuskutečnitelné. Ministerstvem práce a sociálních věcí předložený návrh bude mít dopad na veřejné rozpočty ve výši téměř 24 mld. Kč, z toho cca 16,63 mld. na státní rozpočet. V případě sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů by tyto náklady byly násobně vyšší. Dlouhodobým záměrem Ministerstva práce a sociálních věcí je systém stupnic platových tarifů sjednocovat, k tomu ovšem může být přistoupeno až budou k dispozici adekvátní zdroje k pokrytí nákladů takového kroku.
Připomínkové místo s návrhem vypořádání nesouhlasí a trvá na uplatněné připomínce.
Nařízení vlády
K čl. I bodu 3
Moravskoslezský kraj
Navrhujeme variantní řešení:
VARIANTA I:
Navrhujeme zrušit stupnici platových tarifů uvedenou v současné příloze č. 1 nařízení vlády a zaměstnance odměňované podle této přílohy odměňovat nově podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 2 (přílohy 1 a 2 sloučit a další přílohy přečíslovat).
Navrhované znění:
§ 5
Platový tarif
(1) Zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 1 k tomuto nařízení stanovený pro platovou třídu a platový stupeň, do kterých je zařazen, nestanoví-li se dále jinak.
(2) zrušit
(3) Zaměstnanci, který je
a) lékařem nebo zubním lékařem poskytujícím zdravotní služby uvedené v § 2 odst. 2 a 3 zákona o zdravotních službách u poskytovatele zdravotních služeb,
b) lékařem orgánu sociálního zabezpečení podle § 3 odst. 3 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,
přísluší platový tarif podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 2 k tomuto nařízení.
(4) Zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 3 k tomuto nařízení, je-li
a) pedagogickým pracovníkem podle § 2 zákona o pedagogických pracovnících, nebo
b) akademickým pracovníkem státní vysoké školy podle zákona o vysokých školách.
Odůvodnění:
Stupnice platových tarifů podle platových tříd a platových stupňů pro zaměstnance uvedené v § 5 odst. 1 (příloha č. 1), tj. mj. pro zaměstnance a úředníky ÚSC, je z velké části pod úrovní zaručeného platu (do třídy 7. zcela!).
Z velké části tak ztratil smysl a funkci institut:
· započitatelné praxe (§ 123 ZP a § 4 NV)
· výjimečného zařazení při nesplnění potřebného vzdělání (§ 3 NV)
· zvláštního způsobu určení platového tarifu (§ 6 NV)
· osobního příplatku (§ 131 ZP)
· příplatku za vedení (§ 124 ZP)
· zvláštního příplatku (§ 129 ZP a § 8 NV)
· odměny (§ 134 ZP)
Postupem času došlo k naprosté degradaci hodnocení zaměstnanců podle současné přílohy č. 1, kde do 7. platové třídy jsou tarify pod úrovní minimální mzdy, resp. zaručeného platu a tarify od 8. a výše již dávno neodpovídají alespoň trochu důstojnému ohodnocení zaměstnanců, na které jsou kladeny stále vyšší nároky jak na množství práce, administrativy a odpovědnosti, tak na stále vyšší požadavky, které musí splňovat. Tabulka v příloze č. 1 je dnes zcela nefunkční, na což upozorňujeme již řadu let.
Došlo k zásadní nivelizaci platů a demotivaci zaměstnanců, když stejný plat má např. absolvent bez praxe, případně odpovídajícího vzdělání, a na druhé straně zkušený a náležitě vzdělaný zaměstnanec s např. 20letou praxí. Na druhou stranu ani není možné motivovat nového zaměstnance (např. ke vzdělávání) a postupně oceňovat jeho pracovní výkonnost, protože např. poskytnutí osobního příplatku se ve výsledném platu s doplatkem do zaručeného platu vůbec neprojeví.
Nadto tím, že v návrhu dochází ke sloučení příloh č. 2 a č. 3 do jedné přílohy č. 2, se rozdíly mezi výší platových tarifů zaměstnanců/úředníků dle přílohy č. 1 a nové přílohy č. 2 násobně zvýší a přispěje to tak k neodůvodněné diskriminaci zaměstnanců ve veřejné správě na úseků odměňování.
Zrušení přílohy č. 1 by mělo s ohledem na doplatky do zaručeného platu minimální dopad na rozpočet územních samospráv.
VARIANTA II:
Pokud by nebylo reálné zrušení stupnice platových tarifů dle stávající přílohy č. 1, je možné nepříznivou (a s ohledem na inflaci stále se zhoršující) situaci vyřešit přeřazením zaměstnanců uvedených v § 303 odst. 1 písm. e) a f) (tj. zaměstnanci a úředníci ÚSC zařazení do úřadu a v obecní policii) z platové tabulky dle přílohy č. 1 do stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 2 (jako zaměstnanci v sociálních službách a ostatní).
Odůvodnění:
Před několika lety zaměstnanci podle § 303 odst. 1 písm. e) byli hodnoceni podle přílohy č. 2. Je nutno podotknout, že se jedná o zaměstnance a úředníky, kteří realizují vysoce kvalifikovanou práci, nikoliv pomocnou, servisní či manuální a jejich hodnocení podle přílohy č. 1 je dlouhodobě neúnosné. Tito zaměstnanci odcházejí do jiných sfér a noví zaměstnanci se do veřejné sféry skutečně nehrnou.
Tím by došlo, alespoň částečně, ke:
· kompenzaci zvýšených povinností (tak, jak tomu bylo v minulosti /+25 %/) dle speciálních zákonů (o úřednících ÚSC, o obecní policii…) a kvalifikačních nároků na tyto zaměstnance,
· „zrovnoprávnění“ sociálních pracovníků*),
· částečnému narovnání téměř nefunkčního platového systému z důvodu doplatků do zaručené mzdy/platu,
· částečnému zlepšení možnosti získat, udržet a motivovat zaměstnance.
Profesní skupina úředníků ÚSC je dlouhodobě opomíjena, podceňována a diskriminována, protože v době vzniku systému měla řadu let svou vlastní tabulku (stejně jako dnes státní úředníci), která se od té základní (ve které se spolu s kuchaři, školníky a dalšími dnes nacházejí) lišila o 25 %, což bylo stanoveno jako kompenzace za povinnosti stanovené zvláštními předpisy, které pro úředníky stále platí, nicméně jsou dnes bez oné kompenzace (zrušeno v roce 2017). Jde o povinnosti dané zákonem o úřednících ÚSC, lustračním zákonem, volebními zákony, nemožnost mít příjem bez předchozího souhlasu zaměstnavatele, nemožnost podnikat, vedoucí zaměstnanci podléhají povinnosti přiznání dle zákona o střetu zájmů a jsou dokonce de facto zbaveni pasivního volebního práva (na úrovni daného ÚSC), tajemníci úřadů ÚSC dokonce nemohou vykonávat funkce v politických stranách atd.
Tento návrh byl již vícekrát prezentován při posledních novelách zákoníku práce, nikdy však nebyl zahrnut do připomínkového řízení.
Nadto tím, že v návrhu dochází ke sloučení příloh č. 2 a č. 3 do jedné přílohy č. 2, se rozdíly mezi výší platových tarifů zaměstnanců/úředníků dle přílohy č. 1 a nové přílohy č. 2 násobně zvýší a přispěje to tak k neodůvodněné diskriminaci zaměstnanců ve veřejné správě na úseků odměňování.
-----
*) V současné době jsou sociální pracovníci na obcích/krajích jedni z nejhůře ohodnocených sociálních pracovníků v republice. Podle stále ještě platné přílohy č. 2 jsou odměňování pouze sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách v příspěvkových organizacích. Jejich platy jsou nepoměrně vyšší oproti ostatním sociálním pracovníkům obcí a krajů, kteří častokrát musí mít mnohem vyšší odbornost, skládat zkoušky odborné způsobilosti, pracovat s nejnáročnějšími cílovými skupinami - ohrožené děti, drogově závislí agresivní opatrovanci apod.). Takto naprosto bezdůvodně „rozevřené nůžky“ vedou k odlivu pracovníků z obcí a krajů směrem do příspěvkových organizací. Zároveň také pracovníci neziskového sektoru mají zájem zejména o práci v příspěvkových organizacích. Toto již nyní ohrožuje celkovou stabilitu sociálních služeb a výkonu sociální práce na obcích. Sociální pracovníci obcí v drtivé většině vykonávají státní správu – přenesenou působnost (opatrovnictví, sociálně-právní ochrana dětí, obecná sociální práce), kterou požaduje stát. Pokud nedojde ke sjednocení, může být výkon těchto činností žádaných a garantovaných státem vážně ohrožen.
Navrhovaný rozdíl v odměňování sociálních pracovníků dle navrhované přílohy č. 1 a přílohy č. 2 dosahuje rozsahu 4950,- až 8020,- Kč měsíčně na pozici nastupujícího sociálního pracovníka po ukončení potřebné kvalifikace (VS nebo VŠ) platový stupeň 1 v 10. platové třídě až po dobu ukončení kariéry v 11. platové třídě u platového stupně 12. v neprospěch sociálních pracovníků – úředníků obcí a krajů. Nadto je potřeba mít na paměti, že sociální pracovník konkrétní sociální služby realizuje odborné činnosti v rozsahu cílové skupiny osob, kteří jsou klienty uvedeného druhu sociální služby. Naproti tomu sociální pracovník – úředník úřadu obce či kraje je povinen se zabývat všemi cílovými skupinami osob (dle vyhlášky MPSV č. 332/2013 Sb.) a dále je povinen získat zvláštní odbornou způsobilost dle zákona č. 312/2002 Sb.pro správní činnosti, tj. odbornou způsobilost ještě nad dosaženou kvalifikaci v regulované profesi - sociální pracovník, tedy rozdíl z hlediska rozsahu výkonu činností či vzdělání v tomto případě nelze použít a směřoval by spíše ve prospěch sociálních pracovníku obcí a kraje.
Přesto, že i v dosavadní právní úpravě již existuje významný rozdíl v odměňování činností sociálních pracovníků, kteří jsou zařazení do příslušných obecních či krajských úřadů a odměňováni dle přílohy č. 1 nařízení vlády a sociálních pracovníků vykonávajících svou profesi v sociálních službách odměňovaných dle dosavadní přílohy č. 2, navrhovaná změna tento deficit na straně sociálních pracovníků obcí a krajů ještě zvýrazňuje, a to v průměru o cca 29 % oproti současnosti (4 950 + 8 020: 2 = 6 485,- v porovnání s dneškem 4 040 + 6 116: 2= 5 078,-). Tj. rozdíl mezi odměňováním sociálního pracovníka nastupujícího do 1. práce po ukončení vzdělávání na pracovní pozici v 10. platové třídě v 1. platovém stupni v pozici úředníka obce a sociálním pracovníkem v téže situaci, ale u poskytovatele sociální služby, je měsíčně v neprospěch sociálního pracovníka úředníka 4 040,- Kč (27 430 – 23 390). U sociálního pracovníka na konci pracovní kariéry v 11. platové třídě ve 12. platovém stupni je to už rozdíl 6 116,- Kč (43 330 – 37 170) měsíčně. Tedy rozdíly činí v průměru od 4 040,- až po 6 116,- Kč měsíčně v neprospěch sociálních pracovníků obcí a krajů.
V důvodové zprávě k předloženému návrhu se přitom říká, že:
„Návrh tedy sleduje záměr vedený principem rovného odměňování za stejnou práci a práci stejné hodnoty (§ 110 odst. 1 zákoníku práce) s přihlédnutím k významu vykonávané veřejné správy a služeb (§ 123 odst. 6 písm. f) zákoníku práce) opět sjednotit stanovování platových tarifů uvedených skupin zaměstnanců do jedné stupnice platových tarifů.“
VYSVĚTLENO – ROZPOR
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Navrhovatel si je vědom, že stav, kdy platové tarify výrazným způsobem nedosahují příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. zaručeného platu, a některé dokonce ani úrovně minimální mzdy, není optimální. Ministerstvo práce a sociálních věcí již v průběhu léta tohoto roku předložilo návrh na valorizaci platových tarifů uvedených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ve kterých je uvedený problém nejmarkantnější. Navržená valorizace o 7 % nebo 10 %, s účinností od 1. září 2024 však nebyla po provedení meziresortního připomínkového řízení projednána vládou, jelikož pro ni nebyla nalezena podpora v rámci vládní koalice. Tento návrh by počet platových tarifů pod minimální mzdou nebo pod nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu výrazněji snižoval.
Dodáváme, že s příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu není porovnáván výhradně platový tarif zaměstnance, ale rovněž další složky platu, s výjimkou složek pro toto porovnání vyloučených podle § 112 odst. 5 zákoníku práce. Další složky platu musí již dnes být zaměstnavateli využívány ať už pro „dorovnání“ výše platu k nejnižší úrovni zaručené mzdy, resp. v opačném případě již dnes zaměstnavatelé musí poskytovat doplatek, a u zaměstnanců vykonávajících práce spadající do 1. až 5. platové třídy (u kterých je rozdíl mezi platovým tarifem a nejnižší úrovní zaručené mzdy, resp. platu nejmarkantnější) jsou platové tarify zpravidla určeny zvláštním způsobem dle § 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rámci rozpětí platových tarifů pro 1. a ž 12. platový stupeň dané platové třídy.
Navrhovatel by preferoval, aby platové tarify nebyly výrazně nižší než příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. platu. Pro takovou úpravu však doposud nebyla nalezena v současné situaci veřejných rozpočtů shoda. Neuspokojivou situaci v oblasti odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců však může alespoň částečně vylepšit právě uplatnění nové právní úpravy zaručeného platu navázaného na minimální mzdu s pevně stanovenými koeficienty pro výpočet nejnižší úrovně zaručeného platu pro jednotlivé skupiny prací, kdy platy některých skupin zaměstnanců od 1. ledna 2025 porostou ani ne tolik v důsledku navrhované valorizace platového tarifu o 1 400 Kč, ale především v důsledku přechodu ze systému zaručené mzdy na zaručený plat.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách, kteří jsou zaměstnanci územních samosprávných celků jsou nadále odměňování dle tzv. základní stupnice platových tarifů, stejně jako ostatní zaměstnanci obcí a krajů a týká se jich tedy valorizace platového tarifu o 1 400 Kč.
Jejich vyčlenění do 2. stupnice platových tarifů by založilo nerovnost mezi zaměstnanci u jednoho zaměstnavatele, přičemž charakter práce těchto zaměstnanců je podobný (výkon úřední činnosti). Jednalo by se o jedinou skupinu zaměstnanců obecních (krajských) úřadů, která by byla odměňována takto privilegovaně. Vyhodnocení významu vykonávané veřejné správy a služeb přísluší podle zákoníku práce vládě, která tak má výhradní právo určit příslušené skupiny zaměstnanců, kterým bude stanoven tarif v samostatných stupnicích platových tarifů.
Návrhy na sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů jsou v současném stavu veřejných rozpočtů neuskutečnitelné. Ministerstvem práce a sociálních věcí předložený návrh bude mít dopad na veřejné rozpočty ve výši téměř 24 mld. Kč, z toho cca 16,63 mld. na státní rozpočet. V případě sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů by tyto náklady byly násobně vyšší. Dlouhodobým záměrem Ministerstva práce a sociálních věcí je systém stupnic platových tarifů sjednocovat, k tomu ovšem může být přistoupeno až budou k dispozici adekvátní zdroje k pokrytí nákladů takového kroku.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a trvá na uplatněné připomínce.
Nařízení vlády
K čl. I bodu 3
Svaz měst a obcí ČR
a) VARIANTA I:
Navrhujeme zrušit stupnici platových tarifů uvedenou v příloze č. 1 NV a zaměstnance odměňované podle této přílohy odměňovat podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 2 (přílohy sloučit a další přílohy přečíslovat).
Navrhované znění:
§ 5
Platový tarif
(1) Zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 1 k tomuto nařízení stanovený pro platovou třídu a platový stupeň, do kterých je zařazen, nestanoví-li se dále jinak.
(2) zrušit
(3) Zaměstnanci, který je
a) lékařem nebo zubním lékařem poskytujícím zdravotní služby uvedené v § 2 odst. 2 a 3 zákona o zdravotních službách u poskytovatele zdravotních služeb,
b) lékařem orgánu sociálního zabezpečení podle § 3 odst. 3 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,
přísluší platový tarif podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 2 k tomuto nařízení.
(4) Zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 3 k tomuto nařízení, je-li
a) pedagogickým pracovníkem podle § 2 zákona o pedagogických pracovnících, nebo
b) akademickým pracovníkem státní vysoké školy podle zákona o vysokých školách.
Odůvodnění:
Stupnice platových tarifů podle platových tříd a platových stupňů pro zaměstnance uvedené v § 5 odst. 1 NV č. 341/2017 Sb. (příloha č. 1 k NV), tj. mj. pro zaměstnance a úředníky ÚSC, je z velké části pod úrovní zaručeného platu (do třídy 7 zcela!).
Z velké části tak ztratil smysl a funkci institut:
· započitatelné praxe (§ 123 ZP a § 4 NV)
· výjimečného zařazení při nesplnění potřebného vzdělání (§ 3 NV)
· zvláštního způsobu určení platového tarifu (§ 6 NV)
· osobního příplatku (§ 131 ZP)
· příplatku za vedení (§ 124 ZP)
· zvláštního příplatku (§ 129 ZP a § 8 NV)
· odměny (§ 134 ZP)
Došlo k zásadní nivelizaci platů a demotivaci zaměstnanců, když stejný plat má např. absolvent bez praxe, případně odpovídajícího vzdělání, a na druhé straně zkušený a náležitě vzdělaný zaměstnanec s např. 20letou praxí. Na druhou stranu ani není možné motivovat nového zaměstnance (např. ke vzdělávání) a postupně oceňovat jeho pracovní výkonnost, protože např. poskytnutí osobního příplatku se ve výsledném platu s doplatkem do zaručeného platu vůbec neprojeví. Konkrétní praxe: zaměstnancům předáváme nové platové výměry např. s platovým postupem, ale ve výsledku se jedná pouze o „prázdný papír“, protože ke zvýšení platu nedochází.
Zrušení Přílohy č. 1 by mělo s ohledem na doplatky do zaručeného platu minimální dopad na rozpočet.
b) VARIANTA II:
Pokud není reálné zrušení stupnice platových tarifů dle přílohy č. 1 k NV, je možné nepříznivou (a s ohledem na inflaci stále se zhoršující) situaci vyřešit přeřazením zaměstnanců uvedených v § 303 odst. 1 písm. e) a f) (tj. zaměstnanci a úředníci ÚSC zařazení do úřadu a v obecní policii) z platové tabulky dle přílohy č. 1 NV č. 341/2017 Sb. do stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 2 (jako zaměstnanci v sociálních službách).
Tím by došlo, alespoň částečně, ke:
· kompenzaci zvýšených povinností (tak, jak tomu bylo v minulosti /+25 %/) dle speciálních zákonů (o úřednících ÚSC, o obecní policii…) a kvalifikačních nároků na tyto zaměstnance,
· „zrovnoprávnění“ sociálních pracovníků,*)
· částečnému narovnání téměř nefunkčního platového systému z důvodu doplatků do zaručené mzdy,
· částečnému zlepšení možnosti získat, udržet a motivovat zaměstnance.
Profesní skupina úředníků ÚSC, je dlouhodobě opomíjena, podceňována a diskriminována, protože v době vzniku systému měla svou vlastní tabulku, která se od té základní (ve které se spolu s kuchaři, školníky a dalšími dnes nacházejí) lišila o 25 %, což bylo stanoveno jako kompenzace za povinnosti stanovené zvláštními předpisy, které pro úředníky stále platí, nicméně jsou dnes bez oné kompenzace (zrušeno v roce 2017). Jde o povinnosti dané zákonem o úřednících ÚSC, lustračním zákonem, volebními zákony, nemožnost mít příjem bez předchozího souhlasu zaměstnavatele, nemožnost podnikat, vedoucí zaměstnanci podléhají povinnosti přiznání dle zákona o střetu zájmů a jsou dokonce de facto zbaveni pasivního volebního práva (na úrovni daného ÚSC), tajemníci úřadů ÚSC dokonce nemohou vykonávat funkce v politických stranách atd.
Tento návrh byl již vícekrát prezentován při posledních novelách zákoníku práce, nikdy však nebyl zahrnut do připomínkového řízení.
-----
*) V současné době jsou sociální pracovníci na obcích jedni z nejhůře ohodnocených sociálních pracovníků v republice. Podle stále ještě platné Přílohy č. 2 jsou odměňování pouze sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách v příspěvkových organizacích. Jejich platy jsou nepoměrně vyšší oproti ostatním sociálním pracovníkům obcí a krajů, kteří častokrát musí mít mnohem vyšší odbornost, skládat zkoušky odborné způsobilosti, pracovat s nejnáročnějšími cílovými skupinami – ohrožené děti, drogově závislí agresivní opatrovanci apod.). Takto naprosto bezdůvodně „rozevřené nůžky“ vedou k odlivu pracovníků z obcí a krajů směrem do příspěvkových organizací. Zároveň také pracovníci neziskového sektoru mají zájem zejména o práci v příspěvkových organizacích. Toto již nyní ohrožuje celkovou stabilitu sociálních služeb a výkonu sociální práce na obcích. Sociální pracovníci obcí v drtivé většině vykonávají státní správu – přenesenou působnost (opatrovnictví, sociálně-právní ochrana dětí, obecná sociální práce), kterou požaduje stát. Pokud nedojde ke sjednocení, může být výkon těchto činností žádaných a garantovaných státem vážně ohrožen.
VYSVĚTLENO – ROZPOR
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Navrhovatel si je vědom, že stav, kdy platové tarify výrazným způsobem nedosahují příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. zaručeného platu, a některé dokonce ani úrovně minimální mzdy, není optimální. Ministerstvo práce a sociálních věcí již v průběhu léta tohoto roku předložilo návrh na valorizaci platových tarifů uvedených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ve kterých je uvedený problém nejmarkantnější. Navržená valorizace o 7 % nebo 10 %, s účinností od 1. září 2024 však nebyla po provedení meziresortního připomínkového řízení projednána vládou, jelikož pro ni nebyla nalezena podpora v rámci vládní koalice. Tento návrh by počet platových tarifů pod minimální mzdou nebo pod nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu výrazněji snižoval.
Dodáváme, že s příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu není porovnáván výhradně platový tarif zaměstnance, ale rovněž další složky platu, s výjimkou složek pro toto porovnání vyloučených podle § 112 odst. 5 zákoníku práce. Další složky platu musí již dnes být zaměstnavateli využívány ať už pro „dorovnání“ výše platu k nejnižší úrovni zaručené mzdy, resp. v opačném případě již dnes zaměstnavatelé musí poskytovat doplatek, a u zaměstnanců vykonávajících práce spadající do 1. až 5. platové třídy (u kterých je rozdíl mezi platovým tarifem a nejnižší úrovní zaručené mzdy, resp. platu nejmarkantnější) jsou platové tarify zpravidla určeny zvláštním způsobem dle § 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rámci rozpětí platových tarifů pro 1. a ž 12. platový stupeň dané platové třídy.
Navrhovatel by preferoval, aby platové tarify nebyly výrazně nižší než příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. platu. Pro takovou úpravu však doposud nebyla nalezena v současné situaci veřejných rozpočtů shoda. Neuspokojivou situaci v oblasti odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců však může alespoň částečně vylepšit právě uplatnění nové právní úpravy zaručeného platu navázaného na minimální mzdu s pevně stanovenými koeficienty pro výpočet nejnižší úrovně zaručeného platu pro jednotlivé skupiny prací, kdy platy některých skupin zaměstnanců od 1. ledna 2025 porostou ani ne tolik v důsledku navrhované valorizace platového tarifu o 1 400 Kč, ale především v důsledku přechodu ze systému zaručené mzdy na zaručený plat.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách, kteří jsou zaměstnanci územních samosprávných celků jsou nadále odměňování dle tzv. základní stupnice platových tarifů, stejně jako ostatní zaměstnanci obcí a krajů a týká se jich tedy valorizace platového tarifu o 1 400 Kč.
Jejich vyčlenění do 2. stupnice platových tarifů by založilo nerovnost mezi zaměstnanci u jednoho zaměstnavatele, přičemž charakter práce těchto zaměstnanců je podobný (výkon úřední činnosti). Jednalo by se o jedinou skupinu zaměstnanců obecních (krajských) úřadů, která by byla odměňována takto privilegovaně. Vyhodnocení významu vykonávané veřejné správy a služeb přísluší podle zákoníku práce vládě, která tak má výhradní právo určit příslušené skupiny zaměstnanců, kterým bude stanoven tarif v samostatných stupnicích platových tarifů.
Návrhy na sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů jsou v současném stavu veřejných rozpočtů neuskutečnitelné. Ministerstvem práce a sociálních věcí předložený návrh bude mít dopad na veřejné rozpočty ve výši téměř 24 mld. Kč, z toho cca 16,63 mld. na státní rozpočet. V případě sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů by tyto náklady byly násobně vyšší. Dlouhodobým záměrem Ministerstva práce a sociálních věcí je systém stupnic platových tarifů sjednocovat, k tomu ovšem může být přistoupeno až budou k dispozici adekvátní zdroje k pokrytí nákladů takového kroku.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a na uplatněné připomínce trvá.
Nařízení vlády
K čl. I bodu 3
Moravskoslezský kraj
K § 5 odst. 2 + nové příloze č. 2
Zásadně nesouhlasíme s úpravou nové přílohy č. 2, kdy díky navrhovanému sloučení současných příloh č. 2 a 3 do nové přílohy č. 2 dojde k zásadnímu disproporčnímu nárůstu tarifů ve výši od 2.080 Kč až po 4.200 Kč v platových třídách 8. až 15., a to pouze u zaměstnanců v sociálních službách dle současného § 5 odst. 2 a zaměstnanců ve zdravotních službách dle § 5 odst. 3 nařízení.
Nenapadáme samotné zvýšení, k tomu by mělo dojít ve všech tarifech všech platových tabulek, ale zásadně nesouhlasíme s tím, že jde o naprosto bezprecedentní pokřivování platových tarifů všech tabulek navzájem.
Jak uvádíme v předchozích zásadních připomínkách, dojde tímto k prohloubení již tak zásadně dlouhodobě pokřivené podobě platových tabulek v přílohách k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., na které z naší strany doposud zcela marně dlouhá léta MPSV upozorňujeme.
Paradoxně tak dojde k ještě většímu prohloubení rozdílů mezi zaměstnanci/úředníky zřizovatelů a zaměstnanci jejich příspěvkových organizací, přičemž toto způsobuje dlouhodobou diskriminaci a křivení odměňování všech zaměstnanců ve veřejných službách.
Proto ještě jednou apelujeme na to, aby MPSV platové tabulky upravilo tak, aby:
· došlo ke skutečnému navýšení platových tarifů u nejhůře odměňovaných zaměstnanců zejména v příloze č. 1 tak, aby žádný z tarifů nebyl pod úrovní minimální mzdy/platu a tyto tarify odpovídaly důstojnému ohodnocení zaměstnanců, kterým se za současných platových podmínek skutečně nevyplatí do práce vůbec chodit; nestačí tedy zvýšení o 1.400 Kč, což je zcela zřejmé,
· všechny přílohy 1. – 5. k nařízení vlády byly zcela adekvátně přepracovány tak, aby tarify odpovídaly skutečné náročnosti a objemům práce zaměstnanců ve VS a skutečným současným reálným platům/mzdám, a aby se tarify v žádném případě nepohybovaly pod úrovní min. mzdy/platu,
· došlo k přesunu úředníků ÚSC ze současné přílohy č. 1 do přílohy č. 2 tak, jak tomu bylo do roku 2017 a nedocházelo tak k zásadním tragickým disproporcím ve výších platových tarifů mezi zaměstnanci příspěvkových organizací a zaměstnanci jejich zřizovatelů,
· popř. došlo ke sloučení příloh č. 1 a č. 2, neboť příloha č. 1 je v dnešní podobě zcela nefunkční, tarify z více než 50 % jsou pod úrovní min. mzdy/platu a navyšování o pouhých 1.400 Kč dlouhodobé diskriminační disproporce v tomto případě nic nevyřeší, přičemž nejhůře odměňovaní zaměstnanci ve VS zůstanou stále nejhůře odměňovanými zaměstnanci ve VS.
V tomuto připojujeme přílohu – tabulku xls, kde jsou namodelovány reálné rozdíly, které vzniknou při realizaci návrhu ze strany MPSV sloučením příloh č. 2 a č. 3 do nové přílohy č. 2.
VYSVĚTLENO – ROZPOR
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Navrhovatel si je vědom, že stav, kdy platové tarify výrazným způsobem nedosahují příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. zaručeného platu, a některé dokonce ani úrovně minimální mzdy, není optimální. Ministerstvo práce a sociálních věcí již v průběhu léta tohoto roku předložilo návrh na valorizaci platových tarifů uvedených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ve kterých je uvedený problém nejmarkantnější. Navržená valorizace o 7 % nebo 10 %, s účinností od 1. září 2024 však nebyla po provedení meziresortního připomínkového řízení projednána vládou, jelikož pro ni nebyla nalezena podpora v rámci vládní koalice. Tento návrh by počet platových tarifů pod minimální mzdou nebo pod nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu výrazněji snižoval.
Dodáváme, že s příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu není porovnáván výhradně platový tarif zaměstnance, ale rovněž další složky platu, s výjimkou složek pro toto porovnání vyloučených podle § 112 odst. 5 zákoníku práce. Další složky platu musí již dnes být zaměstnavateli využívány ať už pro „dorovnání“ výše platu k nejnižší úrovni zaručené mzdy, resp. v opačném případě již dnes zaměstnavatelé musí poskytovat doplatek, a u zaměstnanců vykonávajících práce spadající do 1. až 5. platové třídy (u kterých je rozdíl mezi platovým tarifem a nejnižší úrovní zaručené mzdy, resp. platu nejmarkantnější) jsou platové tarify zpravidla určeny zvláštním způsobem dle § 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rámci rozpětí platových tarifů pro 1. a ž 12. platový stupeň dané platové třídy.
Navrhovatel by preferoval, aby platové tarify nebyly výrazně nižší než příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. platu. Pro takovou úpravu však doposud nebyla nalezena v současné situaci veřejných rozpočtů shoda. Neuspokojivou situaci v oblasti odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců však může alespoň částečně vylepšit právě uplatnění nové právní úpravy zaručeného platu navázaného na minimální mzdu s pevně stanovenými koeficienty pro výpočet nejnižší úrovně zaručeného platu pro jednotlivé skupiny prací, kdy platy některých skupin zaměstnanců od 1. ledna 2025 porostou ani ne tolik v důsledku navrhované valorizace platového tarifu o 1 400 Kč, ale především v důsledku přechodu ze systému zaručené mzdy na zaručený plat.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách, kteří jsou zaměstnanci územních samosprávných celků jsou nadále odměňování dle tzv. základní stupnice platových tarifů, stejně jako ostatní zaměstnanci obcí a krajů a týká se jich tedy valorizace platového tarifu o 1 400 Kč.
Jejich vyčlenění do 2. stupnice platových tarifů by založilo nerovnost mezi zaměstnanci u jednoho zaměstnavatele, přičemž charakter práce těchto zaměstnanců je podobný (výkon úřední činnosti). Jednalo by se o jedinou skupinu zaměstnanců obecních (krajských) úřadů, která by byla odměňována takto privilegovaně. Vyhodnocení významu vykonávané veřejné správy a služeb přísluší podle zákoníku práce vládě, která tak má výhradní právo určit příslušené skupiny zaměstnanců, kterým bude stanoven tarif v samostatných stupnicích platových tarifů.
Návrhy na sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů jsou v současném stavu veřejných rozpočtů neuskutečnitelné. Ministerstvem práce a sociálních věcí předložený návrh bude mít dopad na veřejné rozpočty ve výši téměř 24 mld. Kč, z toho cca 16,63 mld. na státní rozpočet. V případě sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů by tyto náklady byly násobně vyšší. Dlouhodobým záměrem Ministerstva práce a sociálních věcí je systém stupnic platových tarifů sjednocovat, k tomu ovšem může být přistoupeno až budou k dispozici adekvátní zdroje k pokrytí nákladů takového kroku.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a trvá na uplatněné připomínce.
Nařízení vlády
K čl. I bodu 3
Olomoucký kraj
1. K Čl. 1 bod 3: V § 5 odst. 2 písm. b) navrhujeme za slova „o úřednících územních samosprávných celků“ vložit text „s výjimkou sociálních pracovníků,“.
Odůvodnění: Považujeme za nezbytné, aby úředníci územních samosprávných celků, kteří jsou sociální pracovníci (sociální pracovníci vykonávající činnosti sociální práce u obcí s pověřeným obecním úřadem a obcí s rozšířenou působností a krajských úřadech) byli odměňování shodně s ostatními sociálními pracovníky v rámci poskytování sociálních služeb. Již nyní je dlouhodobým problémem, že sociální pracovník u poskytovatele sociálních služeb je odměňován vyšším platovým tarifem, což vede k nezájmu o výkon povolání sociálního pracovníka ve veřejné správě. Vypuštěním přílohy č. 2 by tak došlo k dalšímu rozevření nůžek a zvýšení rozdílu v platu sociálního pracovníka v sociálních službách a ve veřejné správě.
Tuto připomínku považuje Olomoucký kraj za zásadní.
2. K Čl. 1 bod 3: V § 5 odst. 2 písm. b) bod 1 navrhujeme vypustit slova „v zařízení sociálních služeb, u poskytovatele sociálních služeb“.
Odůvodnění: Navrhovaná změna souvisí s předchozím návrhem. Za vhodné považujeme vypuštění navrhovaných slov každopádně, neboť dlouhodobě vyvolává otázky, z jakého důvodu je text v ustanovení zařazen, když je dostačující uvedení textu „který vykonává činnost v sociálních službách...“ (přičemž tento pojem chápeme šířeji, tedy i jako výkon sociální práce na obecních úřadech obcí s rozšířenou působností a krajských úřadech).
Tuto připomínku považuje Olomoucký kraj za zásadní.
3. K Čl. 1 bod 3: V § 5 odst. 2 písm. b) bod 2 navrhujeme vypustit slovo „nebo“, v bodě 3 pak navrhujeme doplnit za slovo „poradcem,“ slovo „nebo“ a za něj doplnit nový bod 4 s textem „dalším odborným pracovníkem, který přímo poskytuje sociální služby,“.
Odůvodnění: Považujeme za nezbytné, aby i další odborní pracovníci, kteří přímo poskytují sociální služby, byli odměňování jako sociální pracovníci či pracovníci v sociálních službách. V současné době dochází k neopodstatněným situacím, kdy v rámci sociální služby působí sociální pracovník, právník, psycholog (např. sociální služba intervenčního centra), přičemž sociální pracovník je odměňován podle stávající přílohy č. 2, zatímco právník a psycholog podle přílohy č. 1. Rozdíl v platovém tarifu není opodstatněný a zrušení stávající přílohy č. 2 by opětovně vedlo k dalšímu rozevírání nůžek ve výši platového tarifu mezi těmito odborníky, jejichž činnost je v sociálních službách naprosto nezbytná.
Tuto připomínku považuje Olomoucký kraj za zásadní.
Pro větší přehlednost v souvislosti s výše konkretizovanými připomínkami č. 1 až 3 uvádíme, že ustanovení § 5 odst. 2 by po zapracování navrhovaných změn mělo mít následující textaci (s tučně označenými změnami):
„(2) Zaměstnanci, který
a) je zdravotnickým pracovníkem poskytujícím zdravotní služby uvedené v § 2 odst. 2 a 3 zákona o zdravotních službách, pokud není uveden v odstavci 3,
b) není zaměstnancem uvedeným v § 303 odst. 1 zákoníku práce nebo úředníkem územního samosprávného celku podle § 2 odst. 4 zákona
o úřednících územních samosprávných celků, s výjimkou sociálních pracovníků, je-li
1. pracovníkem v sociálních službách nebo sociálním pracovníkem v zařízení sociálních služeb, u poskytovatele sociálních služeb, který vykonává činnost v sociálních službách nebo podle zvláštních právních předpisů při pomoci
v hmotné nouzi, v sociálně-právní ochraně dětí, ve škole a školském zařízení, ve věznici, v zařízení pro zajištění cizinců a v azylovém zařízení,
2. sociálním pracovníkem u poskytovatele zdravotních služeb, nebo
3. manželským nebo rodinným poradcem, nebo
4. dalším odborným pracovníkem, který přímo poskytuje sociální služby,
přísluší platový tarif stanovený podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 2 k tomuto nařízení.“
VYSVĚTLENO – ROZPOR
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách, kteří jsou zaměstnanci územních samosprávných celků jsou nadále odměňování dle tzv. základní stupnice platových tarifů, stejně jako ostatní zaměstnanci obcí a krajů a týká se jich tedy valorizace platového tarifu o 1 400 Kč.
Jejich vyčlenění do 2. stupnice platových tarifů by založilo nerovnost mezi zaměstnanci u jednoho zaměstnavatele, přičemž charakter práce těchto zaměstnanců je podobný (výkon úřední činnosti). Jednalo by se o jedinou skupinu zaměstnanců obecních (krajských) úřadů, která by byla odměňována takto privilegovaně. Vyhodnocení významu vykonávané veřejné správy a služeb přísluší podle zákoníku práce vládě, která tak má výhradní právo určit příslušené skupiny zaměstnanců, kterým bude stanoven tarif v samostatných stupnicích platových tarifů.
Návrhy na sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů jsou v současném stavu veřejných rozpočtů neuskutečnitelné. Ministerstvem práce a sociálních věcí předložený návrh bude mít dopad na veřejné rozpočty ve výši téměř 24 mld. Kč, z toho cca 16,63 mld. na státní rozpočet. V případě sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů by tyto náklady byly násobně vyšší. Dlouhodobým záměrem Ministerstva práce a sociálních věcí je systém stupnic platových tarifů sjednocovat, k tomu ovšem může být přistoupeno až budou k dispozici adekvátní zdroje k pokrytí nákladů takového kroku.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání připomínek a na uplatněných připomínkách trvá.
Nařízení vlády
K čl. I bodu 3
Středočeský kraj
V souvislosti s výše uvedenou zásadní připomínkou a obecnou argumentací požadujeme změnu ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) stávajícího textu:
„b) není zaměstnancem uvedeným v § 303 odst. 1 zákoníku práce nebo úředníkem územního samosprávného celku podle § 2 odst. 4 zákona o úřednících územních samosprávných celků, je-li
1. pracovníkem v sociálních službách nebo sociálním pracovníkem v zařízení sociálních služeb, u poskytovatele sociálních služeb, který vykonává činnost v sociálních službách nebo podle zvláštních právních předpisů při pomoci v hmotné nouzi, v sociálně-právní ochraně dětí, ve škole a školském zařízení, ve věznici, v zařízení pro zajištění cizinců a v azylovém zařízení,
2. sociálním pracovníkem u poskytovatele zdravotních služeb, nebo
3. manželským nebo rodinným poradcem,“
Návrh změny:
„b) je sociálním pracovníkem podle § 109 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů,
c) pracovníkem vykonávajícím odbornou činnost v sociálních službách podle § 115 odst. 1 písm. b), c) a e) zákona č 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů,“
Odůvodnění:
Předložený návrh, podle našeho názoru, nastoluje diskriminační rozdělení mezi platovými podmínkami sociálních pracovníků ve státní správě a v neziskové sféře. Cílem námi navržené úpravy je sjednotit jejich podmínky i s ohledem na to, že sociální pracovníci zařazení zároveň jako úředníci územně samosprávných a vyšších územně samosprávných celků musí spolupracovat nejen s klientem motivovaným, ale především s klienty spolupracujícími z úřední povinnosti. Současný rozdíl platových podmínek se reálně projevuje na fluktuaci pracovníků, odráží se do možnosti náboru pracovníků splňujících striktně stanovené podmínky vstupní odborné způsobilosti vyžadované podle § 110 odst. 4 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSS“) a v § 6 vyhlášky č. 473/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí.
V rámci uplatněné připomínky doporučujeme takovou úpravu, aby se uvedený rozdíl mezi platovými podmínkami sociálních pracovníků zařazených u různých poskytovatelů a správních orgánů sjednotil, nikoliv dále v jedné profesi prohluboval neodůvodněné rozdíly v odměňování za stejně odborně náročnou práci pouze z důvodu výkonu práce u jiného typu zaměstnavatele.
Námi předložený návrh sjednocuje platové zařazení všech sociálních pracovníků bez rozdílu zaměstnavatele. ZSS jednoznačně definuje profesi sociálního pracovníka, přičemž v § 1 odst. 2 vymezuje, že jím vymezené předpoklady upravuje pro výkon povolání sociálního pracovníka ve všech oblastech, kde sociální pracovníci působí. Nečiní rozdíly mezi sociálním pracovníkem v sociálních službách a sociálním pracovníkem ve veřejné správě.
Současně je třeba uvést, že např. na sociální pracovníky orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“), kteří podle předkladatelem navrženého znění rovněž spadají svým platovým zařazením do tabulky v Příloze č. 1, jsou kladeny podstatně vyšší nároky pro kvalifikační předpoklady pro výkon profese. Jednak jsou to zkoušky odborné způsobilosti, kdy aktuálně je v připomínkové řízení návrh změny o zvláštní odborné způsobilosti, zkoušce vstupního vzdělávání a náležitostech osvědčení o vzdělávání úředníků územních samosprávných celků, ve kterém je navrhováno zavedení další oblasti zkoušek odborné způsobilosti pro výkon veřejného opatrovnictví a poručenství dětí, tedy jednu z činností zařazených pod OSPOD.
Zároveň upozorňujeme i na skutečnost, že v připomínkovém řízení návrh změny vyhlášky č. 473/2012 Sb., kde MPSV pro sociální pracovníky OSPOD navrhuje splnění povinnosti dvojnásobného počtu hodin průběžného odborného vzdělávání oproti ostatním sociálním pracovníkům, které vymezuje § 111 odst. 1 ZSS.
VYSVĚTLENO – ROZPOR
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách, kteří jsou zaměstnanci územních samosprávných celků jsou nadále odměňování dle tzv. základní stupnice platových tarifů, stejně jako ostatní zaměstnanci obcí a krajů a týká se jich tedy valorizace platového tarifu o 1 400 Kč.
Jejich vyčlenění do 2. stupnice platových tarifů by založilo nerovnost mezi zaměstnanci u jednoho zaměstnavatele, přičemž charakter práce těchto zaměstnanců je podobný (výkon úřední činnosti). Jednalo by se o jedinou skupinu zaměstnanců obecních (krajských) úřadů, která by byla odměňována takto privilegovaně. Vyhodnocení významu vykonávané veřejné správy a služeb přísluší podle zákoníku práce vládě, která tak má výhradní právo určit příslušené skupiny zaměstnanců, kterým bude stanoven tarif v samostatných stupnicích platových tarifů.
Návrhy na sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů jsou v současném stavu veřejných rozpočtů neuskutečnitelné. Ministerstvem práce a sociálních věcí předložený návrh bude mít dopad na veřejné rozpočty ve výši téměř 24 mld. Kč, z toho cca 16,63 mld. na státní rozpočet. V případě sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů by tyto náklady byly násobně vyšší. Dlouhodobým záměrem Ministerstva práce a sociálních věcí je systém stupnic platových tarifů sjednocovat, k tomu ovšem může být přistoupeno až budou k dispozici adekvátní zdroje k pokrytí nákladů takového kroku.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a trvá na uplatněné připomínce.
Nařízení vlády
K čl. I bodu 3
Zlínský kraj
K čl. I. bodu 3 (novela § 5 nařízení vlády): V ustanovení § 5 odst. 2 navrhujeme zrušit text písm. b) ve znění „není zaměstnancem uvedeným
v § 303 odst. 1 zákoníku práce nebo úředníkem územního samosprávného celku podle § 2 odst. 4 zákona o úřednících územních samosprávných celků, je-li“. V ustanovení § 5 odst. 2 bod 2 navrhujeme doplnění ev. i zrušení číslování body po zrušení dosavadního písmene b), a označení dosavadních bodů 1., 2., 3. jako písmena b), c), d). Text ustanovení § 5 odst. 2 po úpravách (podtržený text doplněn) zní:
„Zaměstnanci, který je
a) je zdravotnickým pracovníkem poskytujícím zdravotní služby uvedené v § 2 odst. 2 a 3 zákona o zdravotních službách, pokud není uveden v odstavci 3,
„1.b) pracovníkem v sociálních službách nebo sociálním pracovníkem v zařízení sociálních služeb, u poskytovatele sociálních služeb, který vykonává činnost
v sociálních službách nebo podle zvláštních právních předpisů při pomoci
v hmotné nouzi, v sociálně-právní ochraně dětí, ve škole a školském zařízení, ve věznici, v zařízení pro zajištění cizinců a v azylovém zařízení,
2.c) sociálním pracovníkem u poskytovatele zdravotních služeb,
u zaměstnavatele, kterým je územní samosprávný celek, nebo
3.d) manželským nebo rodinným poradcem,
přísluší platový tarif stanovený podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 2 k tomuto nařízení.“
Odůvodnění: V současnosti existuje nedůvodný rozdíl mezi výší platů sociálních pracovníků v závislosti na jejich zaměstnavateli (diskriminační přístup). U sociálních pracovníků zaměstnaných u poskytovatelů sociálních nebo zdravotních služeb platí tabulka č. 2, která je v hodnotě platových tarifů vyšší než u sociálních pracovníků zaměstnaných u územně samosprávných celků (tabulka č.1). Sociální pracovníci, jejichž zaměstnavatelem je územně samosprávný celek přitom sociální práci nejen vykonávají u svého zaměstnavatele, ale často pracovníkům ve službách (a to nejen sociálním pracovníkům) poskytují kvalifikovanou metodickou podporu. Dochází tak k nedůvodnému rozdílu výše platu sociálních pracovníků v závislosti na osobě zaměstnavatele, a to v neprospěch sociálních pracovníků pracujících na územně samosprávném celku. Tento nedůvodný rozdíl přetrvává i v navržené novelizaci nařízení vlády. Důsledkem toho je problematické zajištění agendy sociálních pracovníků na územně samosprávném celku kvalifikovanými pracovníky, kteří se nechají raději zaměstnat u jiného zaměstnavatele, kterým je např. zařízení sociálních nebo zdravotních služeb. Navržená úprava nedůvodný rozdíl odstraní a všechny sociální pracovníky zařadí do tabulky č. 2.
VYSVĚTLENO
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách, kteří jsou zaměstnanci územních samosprávných celků jsou nadále odměňování dle tzv. základní stupnice platových tarifů, stejně jako ostatní zaměstnanci obcí a krajů a týká se jich tedy valorizace platového tarifu o 1 400 Kč.
Jejich vyčlenění do 2. stupnice platových tarifů by založilo nerovnost mezi zaměstnanci u jednoho zaměstnavatele, přičemž charakter práce těchto zaměstnanců je podobný (výkon úřední činnosti). Jednalo by se o jedinou skupinu zaměstnanců obecních (krajských) úřadů, která by byla odměňována takto privilegovaně. Vyhodnocení významu vykonávané veřejné správy a služeb přísluší podle zákoníku práce vládě, která tak má výhradní právo určit příslušené skupiny zaměstnanců, kterým bude stanoven tarif v samostatných stupnicích platových tarifů.
Návrhy na sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů jsou v současném stavu veřejných rozpočtů neuskutečnitelné. Ministerstvem práce a sociálních věcí předložený návrh bude mít dopad na veřejné rozpočty ve výši téměř 24 mld. Kč, z toho cca 16,63 mld. na státní rozpočet. V případě sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů by tyto náklady byly násobně vyšší. Dlouhodobým záměrem Ministerstva práce a sociálních věcí je systém stupnic platových tarifů sjednocovat, k tomu ovšem může být přistoupeno až budou k dispozici adekvátní zdroje k pokrytí nákladů takového kroku.
Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání připomínky.
Nařízení vlády
K čl. I bodu 3
Královéhradecký kraj
Sociální pracovník ve veřejné správě je dle platné právní úpravy v nerovném postavení oproti sociálnímu pracovníkovi v sociálních službách v oblasti odměňování. Jedná se o diskriminační podmínky pro sociální pracovníky obecních úřadů ve smyslu § 5 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů. Nastupující absolvent sociální práce do sociálních služeb je zvýhodněn o 5 380,- Kč a zkušený sociální pracovník v sociálních službách je zvýhodněn oproti sociálnímu pracovníkovi obcí o 7 210,- Kč oproti sociálnímu pracovníkovi, který nastupuje jako absolvent nebo je zkušeným sociálním pracovníkem na obecním úřadě. Negativním důsledkem stávajícího stavu je odliv sociálních pracovníků obecních úřadů či pracovníků OSPOD do sociálních služeb.
VYSVĚTLENO
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách, kteří jsou zaměstnanci územních samosprávných celků jsou nadále odměňování dle tzv. základní stupnice platových tarifů, stejně jako ostatní zaměstnanci obcí a krajů a týká se jich tedy valorizace platového tarifu o 1 400 Kč.
Jejich vyčlenění do 2. stupnice platových tarifů by založilo nerovnost mezi zaměstnanci u jednoho zaměstnavatele, přičemž charakter práce těchto zaměstnanců je podobný (výkon úřední činnosti). Jednalo by se o jedinou skupinu zaměstnanců obecních (krajských) úřadů, která by byla odměňována takto privilegovaně. Vyhodnocení významu vykonávané veřejné správy a služeb přísluší podle zákoníku práce vládě, která tak má výhradní právo určit příslušené skupiny zaměstnanců, kterým bude stanoven tarif v samostatných stupnicích platových tarifů.
Návrhy na sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů jsou v současném stavu veřejných rozpočtů neuskutečnitelné. Ministerstvem práce a sociálních věcí předložený návrh bude mít dopad na veřejné rozpočty ve výši téměř 24 mld. Kč, z toho cca 16,63 mld. na státní rozpočet. V případě sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů by tyto náklady byly násobně vyšší. Dlouhodobým záměrem Ministerstva práce a sociálních věcí je systém stupnic platových tarifů sjednocovat, k tomu ovšem může být přistoupeno až budou k dispozici adekvátní zdroje k pokrytí nákladů takového kroku.
Pro zaměstnance OSPOD se navrhuje nové vymezení prací zakládajících právo na zvláštní příplatek, a to ve II. skupině prací v části A přílohy (nově) č. 5 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rozmezí od 750 Kč do 2 500 Kč. Konkrétně jde o práce spočívající ve výkonu sociálně-právní ochrany dětí spojeném s vypjatými situacemi zásadně zasahujícími do života dítěte a jeho rodiny zejména ve vyloučených lokalitách nebo v jinak rizikovém prostředí.
Některým zaměstnancům OSPOD bude moci být přiznán příplatek i v rozmezí od 1 250 Kč do 5 000 Kč, tzn. ve výši odpovídající III. skupině prací dle výše uvedené přílohy nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a to v souvislosti s úpravou stávajícího znění bodu č. 2 této skupiny, kde se zvláštní příplatek nově přiznává v případě vykonávání prací spočívajících v provádění úkonů v rámci výkonu rozhodnutí soudu, tedy nikoliv již jen při „výhradním“ provádění těchto úkonů jako doposud.
Nařízení vlády
K čl. I bodu 3
Kraj Vysočina
Kraj Vysočina shledává v předloženém návrhu pokračující diskriminaci v odměňování sociálních pracovníků ve veřejné správě.
Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) i nadále v § 5 předpokládá odměňování sociálních pracovníků ve veřejné správě odlišně od sociálních pracovníků mimo veřejnou správu, a to odměňováním podle odlišných platových tabulek (Přílohy č. 1 a 2 k nařízení vlády). Tím vznikají neodůvodněné významné rozdíly v platových tarifech odpovídajících výkonu stejné profese, pouze u jiného typu zaměstnavatele.
V praxi to znamená, že při nástupu k výkonu profese sociálního pracovníka do veřejné správy po dokončení studia je stanoven platový tarif v 11. platové třídě, platový stupeň 1, ve výši 26 680 Kč, zatímco stejný absolvent vysoké školy v odpovídajícím vzdělávacím programu při nástupu k výkonu sociální práce mimo veřejnou správu bude mít stanoven platový tarif v 11. platové třídě, platový stupeň 1, ve výši 32 060 Kč. Rozdíl 5 380 Kč v základní složce platu je jasným vodítkem, kam budou zpravidla absolventi směřovat. S vyšším platovým stupněm se nůžky mezi veřejnou správou a neziskovým sektorem ještě rozvírají! Tímto praktickým případem upozorňujeme na to, že veřejná správa ztrácí konkurenceschopnost na trhu práce a předložený návrh změny nařízení neřeší odstranění neodůvodněných rozdílů v zařazení sociálních pracovníků do platových tříd.
Z tabulek uvedených v důvodové zprávě v Obecné části bodu E je zřejmé, že nástupní plat sociálního pracovníka ve veřejné správě (viz výše) odpovídá mediánu 1. skupiny prací s nejnižší úrovní zaručeného platu, která odpovídá 1. skupině prací zahrnující práce v 1. a 2. platové třídě, nikoliv 4. skupině prací zahrnující práce v 10 až 16. platové třídě (dle § 7), do které by měli být zařazeni sociální pracovníci dle činností uvedených v katalogu prací. Nástupní plat sociálního pracovníka ve veřejné správě podle navrhované výše v Příloze č. 1 nařízení tak odpovídá mediánu platu vrátných nebo uklízečů veřejného prostranství (viz tabulka v Odůvodnění na str. 30).
Stát dle platných právních předpisů garantuje prostřednictvím veřejné správy výkon sociální práce. Sociální pracovníci mají své povinnosti definovány zákonem, ať již se jedná o výkon sociálně-právní ochrany dětí, sociální kurátory nebo sociální pracovníky územně samosprávných celků všech stupňů. Nemají, na rozdíl od sociálních služeb, možnost volby, kterému klientovi sociální práci poskytnout, na rozdíl od sociálních služeb, které jsou poskytovány zpravidla na základě smlouvy uzavřené s klientem na bázi dobrovolnosti (výjimku tvoří výkonu ústavní výchovy např. v domovech pro osoby se zdravotním postižením). Současně je třeba uvést, že např. na sociální pracovníky orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“), kteří dle předkladatelem navrženého znění rovněž spadají svým platovým zařazením do tabulky v Příloze č. 1, jsou kladeny podstatně vyšší nároky pro kvalifikační předpoklady pro výkon profese.
Uvedený příklad absolutně popírá v důvodové zprávě prezentované hlavní cíle předloženého návrhu, a to konkurenceschopnost a „princip rovného odměňování za stejnou práci a práci stejné hodnoty.“
Sám předkladatel v důvodové zprávě uvádí: „Neopodstatněná rozdílnost v základních parametrech nárokových složek platu by tak zakládala zřejmou diskriminaci. Za účelem zabránění sociálnímu pnutí a případným soudním řízením a za účelem zajištění rovnosti práv zaměstnanců se proto navrhuje přijmout takovou právní úpravu, která takové situaci bude předcházet.“
Kraj Vysočina proto požaduje sjednocení tabulek v Přílohách č. 1 a 2 pro sociální pracovníky jako jednotnou profesi bez rozdílu zaměstnavatele.
Jedině tak může být splněn cíl předkládaného návrhu (cit.): „Valorizace platových tarifů by měla rovněž snížit dopad inflace na domácnosti těchto zaměstnanců a státních zaměstnanců.“ V opačném případě není zdůvodněno, jak se liší dopady inflace sociálních pracovníků na jejich domácnosti, pokud pracují ve veřejné správě, oproti domácnostem sociálních pracovníků zaměstnaných mimo veřejnou správu.
VYSVĚTLENO
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách, kteří jsou zaměstnanci územních samosprávných celků jsou nadále odměňování dle tzv. základní stupnice platových tarifů, stejně jako ostatní zaměstnanci obcí a krajů a týká se jich tedy valorizace platového tarifu o 1 400 Kč.
Jejich vyčlenění do 2. stupnice platových tarifů by založilo nerovnost mezi zaměstnanci u jednoho zaměstnavatele, přičemž charakter práce těchto zaměstnanců je podobný (výkon úřední činnosti). Jednalo by se o jedinou skupinu zaměstnanců obecních (krajských) úřadů, která by byla odměňována takto privilegovaně. Vyhodnocení významu vykonávané veřejné správy a služeb přísluší podle zákoníku práce vládě, která tak má výhradní právo určit příslušené skupiny zaměstnanců, kterým bude stanoven tarif v samostatných stupnicích platových tarifů.
Návrhy na sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů jsou v současném stavu veřejných rozpočtů neuskutečnitelné. Ministerstvem práce a sociálních věcí předložený návrh bude mít dopad na veřejné rozpočty ve výši téměř 24 mld. Kč, z toho cca 16,63 mld. na státní rozpočet. V případě sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů by tyto náklady byly násobně vyšší. Dlouhodobým záměrem Ministerstva práce a sociálních věcí je systém stupnic platových tarifů sjednocovat, k tomu ovšem může být přistoupeno až budou k dispozici adekvátní zdroje k pokrytí nákladů takového kroku.
Připomínkové místo bere návrh vypořádání na vědomí.
Nařízení vlády
K čl. I bodu 3
Plzeňský kraj
Ke znění ust. § 5 odst. 1 a odst. 2 - v rámci uvedeného ustanovení jsou v návaznosti na zařazení, resp. charakter vykonávané činnosti stanoveny stupnice platových tarifů zaměstnanců (podle platových tříd a platových stupňů), a to diferencovaně dle Přílohy č. 1 a Přílohy č. 2 předmětného návrhu novelizace nařízení vlády. V důsledku obsahu vymezení obsaženém v § 5 odst. 1, v návaznosti na odst. 2 písm. b) uvedeného nařízení je sociální pracovník územního samosprávného celku odměňován dle jiné přílohy (stupnice platových tarifů) oproti sociálnímu pracovníkovi v sociálních službách (toto lze vnímat jako rozpor s principem rovného odměňování za obdobnou práci a to i v návaznosti na související význam vykonávané veřejné správy a služeb) - navrhováno provést definiční změnu v rámci uvedeného ustanovení, na základě které by sociální pracovníci ve veřejné správě (zaměstnanci územního samosprávného celku) byli odměňování shodně (dle Přílohy č. 2 návrhu novelizace NV č. 341/2017 Sb.) jako sociální pracovníci ve službách.
Důvodem navrhované změny je sjednocení odměňování sociálních pracovníků vykonávajících činnost ve službách s odměňováním sociálních pracovníků zařazených ve veřejné správě.
VYSVĚTLENO
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách, kteří jsou zaměstnanci územních samosprávných celků jsou nadále odměňování dle tzv. základní stupnice platových tarifů, stejně jako ostatní zaměstnanci obcí a krajů a týká se jich tedy valorizace platového tarifu o 1 400 Kč.
Jejich vyčlenění do 2. stupnice platových tarifů by založilo nerovnost mezi zaměstnanci u jednoho zaměstnavatele, přičemž charakter práce těchto zaměstnanců je podobný (výkon úřední činnosti). Jednalo by se o jedinou skupinu zaměstnanců obecních (krajských) úřadů, která by byla odměňována takto privilegovaně. Vyhodnocení významu vykonávané veřejné správy a služeb přísluší podle zákoníku práce vládě, která tak má výhradní právo určit příslušené skupiny zaměstnanců, kterým bude stanoven tarif v samostatných stupnicích platových tarifů.
Návrhy na sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů jsou v současném stavu veřejných rozpočtů neuskutečnitelné. Ministerstvem práce a sociálních věcí předložený návrh bude mít dopad na veřejné rozpočty ve výši téměř 24 mld. Kč, z toho cca 16,63 mld. na státní rozpočet. V případě sloučení 1. a 2. stupnice platových tarifů by tyto náklady byly násobně vyšší. Dlouhodobým záměrem Ministerstva práce a sociálních věcí je systém stupnic platových tarifů sjednocovat, k tomu ovšem může být přistoupeno až budou k dispozici adekvátní zdroje k pokrytí nákladů takového kroku.
Nařízení vlády
k části první
k čl. I bodu 5
k části druhé
čl. II, bodu 3
Ministerstvo dopravy
Ministerstvo dopravy zásadně nesouhlasí s návrhem rozdělení prací, resp. správních činností do nově vzniklých 4 skupin prací pro určení nejnižší úrovně zaručeného platu podle § 112 odst. 2 zákoníku práce.
Navržené rozdělení by znamenalo u některých služebních úřadů, že se pod nejnižší úroveň zaručeného platu dostane podstatná část zaměstnanců a státních zaměstnanců, přičemž toto opatření vyvolá (opět) značné finanční dopady na rozpočet těchto služebních úřadů.
Současně Ministerstvo dopravy rozporuje stanovení předpokládaného hospodářského a finančního dopadu navrhované úpravy na státní rozpočet (část E odůvodnění). Z této části odůvodnění není zřejmé, z jakých údajů bylo provedeno vyčíslení, resp. jakým způsobem předkladatel dospěl k uvedeným finančním dopadům. Ministerstvo dopravy trvá na tom, že pro skutečný hospodářský a finanční dopad takto zásadní úpravy je nejprve nutné zajistit údaje od dotčených subjektů veřejné správy, a to jak finanční, tak i týkající se počtu zaměstnanců a státních zaměstnanců, kteří se dostanou pod nejnižší úroveň zaručeného platu.
V této souvislosti je nutné zdůraznit, že předloženým návrhem dochází k „vymazání“ platových stupňů v některých platových třídách a podstatnému omezení platových stupňů v některých dalších platových třídách. Přijetí úpravy tedy v těchto případech bude znamenat faktickou eliminaci motivační funkce platu. Struktura platu musí být nastavena tak, aby zaměstnance vedla k dosažení co nejlepších výsledků a aby na tomto cíli byli zaměstnanci zainteresování, a to mimo jiné i prostřednictvím mzdové diferenciace, ve které se promítá rozdílná kvalifikace zaměstnanců s ohledem na dobu jejich praxe.
Ministerstvo dopravy proto požaduje upravit rozdělení prací, resp. správních činností do nově vzniklých 4 skupin prací tak, aby se v důsledku tohoto rozdělení značná část platových tarifů nedostala svou výší pod nejnižší úroveň zaručené mzdy a současně bylo rovněž možné dodržet odměňování zaměstnanců podle zařazení do platových tříd, které určují nejnáročnější vykonávanou činnost dané pozice zaměstnance.
Dále Ministerstvo dopravy požaduje posílení prostředků na platy, jelikož s aktuálně schváleným rozpočtem na platy pro rok 2025 úřady nedisponují takovou rezervou, aby byly schopny ze svých rozpočtů pokrýt finanční prostředky, které bude nutné vynaložit na výplatu zaručených platů.
VYSVĚTLENO – ROZPOR
Požadavek na rozdělení prací do skupin podle jejich kvalifikační náročnosti stanovuje § 112 odst. 7 zákoníku práce. Kvalifikační požadavky pro výkon prací v jednotlivých platových třídách stanovuje § 2 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., resp. pro výkon správních činností v jednotlivých platových třídách příloha č. 1 k zákonu č. 234/2014 Sb. Navržené rozdělení prací a správních činností do skupin pro určení nejnižší úrovně zaručeného platu odpovídá stanoveným požadavkům na vzdělání pro výkon prací
a správních činností v jednotlivých platových třídách a pro jejich odlišné rozdělení současná právní úprava neskýtá téměř žádný prostor. Při navrhované výši platových tarifů a zároveň při požadavku na rozdělení prací, resp. správních činností dle kvalifikačních předpokladů pro jejich vykonávání, nelze v podstatě požadavku připomínkového místa na to, aby byly práce a správní činnosti rozděleny tak, aby se platové tarify nedostaly pod příslušnou nejnižší úroveň zaručeného platu, vyhovět.
Navrhovatel si je vědom, že stav, kdy platové tarify výrazným způsobem nedosahují příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. zaručeného platu, a některé dokonce ani úrovně minimální mzdy, není optimální. Ministerstvo práce a sociálních věcí již v průběhu léta tohoto roku předložilo návrh na valorizaci platových tarifů uvedených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ve kterých je uvedený problém nejmarkantnější. Navržená valorizace o 7 % nebo 10 %, s účinností od 1. září 2024 však nebyla po provedení meziresortního připomínkového řízení projednána vládou, jelikož pro ni nebyla nalezena podpora v rámci vládní koalice. Tento návrh by počet platových tarifů pod minimální mzdou nebo pod nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu výrazněji snižoval.
Dodáváme, že s příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu není porovnáván výhradně platový tarif zaměstnance, ale rovněž další složky platu, s výjimkou složek pro toto porovnání vyloučených podle § 112 odst. 5 zákoníku práce. Další složky platu musí již dnes být zaměstnavateli využívány ať už pro „dorovnání“ výše platu k nejnižší úrovni zaručené mzdy, resp. v opačném případě již dnes zaměstnavatelé musí poskytovat doplatek, a u zaměstnanců vykonávajících práce spadající do 1. až 5. platové třídy (u kterých je rozdíl mezi platovým tarifem a nejnižší úrovní zaručené mzdy, resp. platu nejmarkantnější) jsou platové tarify zpravidla určeny zvláštním způsobem dle § 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rámci rozpětí platových tarifů pro 1. a ž 12. platový stupeň dané platové třídy.
Navrhovatel by preferoval, aby platové tarify nebyly výrazně nižší než příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. platu. Pro takovou úpravu však doposud nebyla nalezena v současné situaci veřejných rozpočtů shoda. Neuspokojivou situaci v oblasti odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců však může alespoň částečně vylepšit právě uplatnění nové právní úpravy zaručeného platu navázaného na minimální mzdu s pevně stanovenými koeficienty pro výpočet nejnižší úrovně zaručeného platu pro jednotlivé skupiny prací, kdy platy některých skupin zaměstnanců od 1. ledna 2025 porostou ani ne tolik v důsledku navrhované valorizace platového tarifu o 1 400 Kč, ale především v důsledku přechodu ze systému zaručené mzdy na zaručený plat.
K dopadům návrhu předkladatel odkazuje k odůvodnění návrhu, přičemž nelze přisvědčit tvrzení uvedenému v připomínce, podle kterého: „není zřejmé, z jakých údajů bylo provedeno vyčíslení, resp. jakým způsobem předkladatel dospěl k uvedeným finančním dopadům“. Část E odůvodnění návrhu obsahuje popis zdrojů dat použitých k analýze výše nejnižších úrovní zaručeného platu a výše platů vybraných relevantních skupin zaměstnanců za 1. pololetí roku 2024. Z uvedené analýzy vyplývá, že již letošní průměrné platy zaměstnanců převyšují nejnižší úrovně zaručeného platu, které budou aplikovány od 1. ledna 2025. Při současném zvýšení platových tarifů, a tudíž dalšímu růstu platů tak lze očekávat, že v důsledku přijetí předloženého návrhu nedojde k razantnímu nárůstu výdajů z veřejných rozpočtů na platy.
Dodáváme, že dopady návrhu byly, jak je rovněž uvedeno v odůvodnění, posuzovány již opakovaně, a to při schvalování návrhu zákona č. 230/2024 Sb., kterým byla právní úprava zaručeného platu zavedena, tak při schvalování nařízení vlády č. 285/2024 Sb., o koeficientu pro výpočet minimální mzdy v roce 2025 a 2026. Navrhované rozdělení prací a správních činností do skupin prací již bylo v těchto materiálech avizováno a bylo s ním počítáno při hodnocení dopadů uvedených návrhů. Při znalosti těchto nákladů byl následně předkládán rovněž návrh státního rozpočtu na rok 2025. Podotýkáme, že Ministerstvo dopravy k oběma výše uvedeným právním předpisům předloženým Ministerstvem práce a sociálních věcí uplatnilo stanovisko „bez připomínek“.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a trvá na uplatněné připomínce.
Nařízení vlády
k části první
k čl. I bodu 5
k části druhé
čl. II, bodu 3
Ministerstvo zemědělství
Obecně:
Upozorňujeme na to, že podle našeho názoru v návrhu není adekvátně zohledněna provázanost stanovené úrovně zaručeného platu podle § 112 odst. 2 zákoníku práce ve znění zákona č. 230/2024 Sb., ve spojení s rozřazením prací v jednotlivých platových třídách do skupin prací a platových tabulek zaměstnanců ve veřejné správě a platových tabulek státních zaměstnanců. Změnu spočívající ve snížení z 8 skupin prací na 4 skupiny považujeme za nesprávné rozhodnutí a návrh byl měl být přepracován.
Předně uvádíme, že rozumíme smyslu a účelu navrhované právní úpravy rozřazování prací do skupin v návaznosti na dosažený stupeň vzdělání v jednotlivých platových třídách, nicméně podle našeho názoru nelze akceptovat, že v případě nařízení vlády č. 341/2017 Sb. většina tarifů v tabulce je pod úrovní zaručeného platu a v případě nařízení vlády č. 304/2014 Sb. je polovina tarifů v tabulce pod úrovní zaručeného platu.
Pro ilustraci problematiky v resortu Ministerstva zemědělství uvádíme, že například u Státní veterinární správy (dále jen „SVS“), jakožto největšího zaměstnavatele veterinárních pracovníků v ČR, je systemizováno 264 míst veterinárních techniků v 9. platové třídě a cca 540 míst úředních veterinárních lékařů v 13. platové třídě. V současnosti je dorovnáván plat do výše zaručené mzdy pouze u veterinárních techniků, a to do 6 let jejich praxe. Ve smyslu předloženého návrhu nařízení vlády nebude na SVS od 1. 1. 2025 dosahovat výši zaručené mzdy u platu odhadem 232 zaměstnanců s nutností doplatku do zaručené mzdy cca 5,5 mil. Kč ročně.
Značné množství pracovníků SVS je v předdůchodovém nebo v důchodovém věku a je tudíž třeba řešit generační obměnu. V případě schválení navrhované právní úpravy by za odcházející zaměstnance ve 12. platovém stupni nově nastupovali pracovníci do 1. platového stupně. V takovém případě by činil doplatek do výše zaručeného platu 6.010 Kč a bylo by nutné výši platu dorovnávat až do 19 let praxe.
Dále konstatujeme, že podle navrhované úpravy rozdíl v zaručeném platu v 1. platovém stupni v podmínkách SVS znamená, že veterinární technik s maturitou, zařazený v 9. platové třídě, bude mít zaručenou mzdu 29.120 Kč a úřední veterinární inspektor, kterým musí být v souladu s veterinárním zákonem vysokoškolsky vzdělaný veterinární lékař v 13. platové třídě, po 6 letech studia a s povinností složit atestační zkoušku, bude mít zaručený plat 33.280 Kč. Tento rozdíl, který je daný snížením počtu skupin prací na polovinu, považujeme, s ohledem na zásadně odlišné požadavky na vzdělání, za příliš nízký.
Dalším ilustrativním příkladem je Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv (dále jen „ÚSKVBL“). Doplatek do úrovně zaručené mzdy tak, jak je v nařízení vlády pro rok 2025 stanoveno, se bude týkat celkem 24 zaměstnanců na systemizovaných pracovních i služebních místech v ÚSKVBL, což je 25 % z celkového počtu zaměstnanců ÚSKVBL.
Z výše uvedeného počtu zaměstnanců se ve většině (20 systemizovaných míst) jedná o odborné pracovníky ve vyšších platových třídách s nižšími platovými stupni, z toho 16 systemizovaných míst s požadovaným odborným magisterským stupněm vzdělání (10. – 12. platová třída), ostatní s úplným středním vzdělání s maturitou, případně vyšším odborném vzdělání (Bc, DiS.). Měsíční finanční odhad doplatků zaměstnancům do zaručeného platu (bez odvodů za zaměstnavatele) na výše uvedených pozicích činí zhruba 60.000 Kč.
Zejména v případě vyšších platových tříd stanovená úroveň zaručeného platu de facto „nahrazuje“ osobní příplatek, čímž tento postrádá jakýkoli motivační smysl, což je v rozporu s požadavkem na efektivní výkon státní správy a schopnost najímat a zejména udržet ve státní správě odborné zaměstnance. Máme za to, že osobní příplatek má být, v souladu se smyslem a účelem zákoníku práce a zákona o státní službě, přiznáván na základě osobních kvalit a pracovních/služebních výkonů daného zaměstnance a státního zaměstnance (tedy nadstandardního přístupu k plnění pracovních/služebních úkolů), nikoliv plnit dorovnávací funkci zaručeného platu. Velmi problematické jsou pak případy, kdy zejména ve 12. a 13. platové třídě (u tabulky pro zaměstnance v § 5 odst. 1 citovaného nařízení vlády č. 341/2014 Sb., pak i ve 14. platové třídě) nesplňuje podmínku zaručeného platu první platový stupeň či více následujících stupňů, do kterých jsou zařazování zaměstnanci a státní zaměstnanci s menší započitatelnou praxí. V důsledku navrhované úpravy pak čerství absolventi budou mít automaticky nárok na osobní příplatek i v řádu vyšších tisíců korun, na který mnohdy ani seniorní státní zaměstnanci nedosáhnou po několik dekádách let praxe. Navrhovaná právní úprava tak tímto může narušovat základní princip rovnosti v odměňování. Jen na Ministerstvu zemědělství by od ledna 2025 bylo 53 zaměstnanců, kteří by bez osobního příplatku nedosáhli na zaručený plat.
S ohledem na přetrvávající stav veřejných financí a nedostačujících prostředků na adekvátní platy státních zaměstnanců a zaměstnanců ve veřejné správě se obáváme, že některé úřady ani nebudou mít dostatek prostředků na dorovnání zaručeného platu. Popřípadě dorovnávání výplat do zaručeného platu může znamenat omezení jiných možností odměňování zaměstnanců například formou mimořádných odměn.
V případě stanovení zaručeného platu a tomu nekorespondujících platových tabulek vnímáme, že určování platového tarifu jednotnou formou prostřednictvím tabulek pak postrádá smysl.
Nutnosti dorovnání do zaručeného platu ze strany služebních úřadu by v případě schválení předkládané právní úpravy podléhalo velké množství stanovených platových tarifů, a to až v řádech několika desítek procent daného platového tarifu. Např. u 6. platové třídy by státní zaměstnanec musel dostat při nástupu osobní příplatek ve výši 10.370,00 Kč, tj. ve výši 38,85 % platového tarifu v nejvyšším stupni dané platové třídy. V souvislosti s pravidly pro přiznávání osobních příplatků v návaznosti na výsledek služebního hodnocení (nařízení vlády č. 39/2019 Sb.) by takový státní zaměstnanec musel dosahovat minimálně dobrých výsledků, které však nelze při přiznání osobního příplatku zhodnotit, jelikož by mu osobní příplatek musel být přiznán již od nástupu, aby dosáhl na zaručený plat. V souvislosti s uvedeným poukazujeme rovněž na opakovaně judikovanou skutečnost, kdy v případě přiznání osobního příplatku činí osobní příplatek již nárokovou složku platu a lze s ním disponovat pouze v zákonem stanovených případech a na základě odůvodněných skutečností spočívajících zejména v kvalitě výkonu služby daného státního zaměstnance.
V souvislosti s uvedeným je zřejmé, že v návaznosti na každoroční pohyblivost minimální mzdy a na ni navázaného zaručeného platu bude nutné valorizovat také platy zaměstnanců ve veřejném sektoru a státních zaměstnanců a současně adekvátně navyšovat objem prostředků na platy pro udržení nárokového zaručeného platu.
Zároveň upozorňujeme, že podle zákona o státní službě nemůže být služba vykonávána v 5. a nižší platové třídě. V této souvislosti nám není zřejmé, proč jsou tyto třídy součástí nařízení vlády č. 304/2014 Sb.
VYSVĚTLENO
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Požadavek na rozdělení prací do skupin podle jejich kvalifikační náročnosti stanovuje § 112 odst. 7 zákoníku práce. Kvalifikační požadavky pro výkon prací v jednotlivých platových třídách stanovuje § 2 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., resp. pro výkon správních činností v jednotlivých platových třídách příloha č. 1 k zákonu č. 234/2014 Sb. Navržené rozdělení prací a správních činností do skupin pro určení nejnižší úrovně zaručeného platu odpovídá stanoveným požadavkům na vzdělání pro výkon prací a správních činností v jednotlivých platových třídách a pro jejich odlišné rozdělení současná právní úprava neskýtá téměř žádný prostor. Při navrhované výši platových tarifů a zároveň při požadavku na rozdělení prací, resp. správních činností dle kvalifikačních předpokladů pro jejich vykonávání, nelze v podstatě požadavku připomínkového místa na to, aby byly práce a správní činnosti rozděleny tak, aby se platové tarify nedostaly pod příslušnou nejnižší úroveň zaručeného platu, vyhovět.
Navrhovatel si je vědom, že stav, kdy platové tarify výrazným způsobem nedosahují příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. zaručeného platu, a některé dokonce ani úrovně minimální mzdy, není optimální. Ministerstvo práce a sociálních věcí již v průběhu léta tohoto roku předložilo návrh na valorizaci platových tarifů uvedených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ve kterých je uvedený problém nejmarkantnější. Navržená valorizace o 7 % nebo 10 %, s účinností od 1. září 2024 však nebyla po provedení meziresortního připomínkového řízení projednána vládou, jelikož pro ni nebyla nalezena podpora v rámci vládní koalice. Tento návrh by počet platových tarifů pod minimální mzdou nebo pod nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu výrazněji snižoval.
Dodáváme, že s příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu není porovnáván výhradně platový tarif zaměstnance, ale rovněž další složky platu, s výjimkou složek pro toto porovnání vyloučených podle § 112 odst. 5 zákoníku práce. Další složky platu musí již dnes být zaměstnavateli využívány ať už pro „dorovnání“ výše platu k nejnižší úrovni zaručené mzdy, resp. v opačném případě již dnes zaměstnavatelé musí poskytovat doplatek, a u zaměstnanců vykonávajících práce spadající do 1. až 5. platové třídy (u kterých je rozdíl mezi platovým tarifem a nejnižší úrovní zaručené mzdy, resp. platu nejmarkantnější) jsou platové tarify zpravidla určeny zvláštním způsobem dle § 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rámci rozpětí platových tarifů pro 1. a ž 12. platový stupeň dané platové třídy.
Navrhovatel by preferoval, aby platové tarify nebyly výrazně nižší než příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. platu. Pro takovou úpravu však doposud nebyla nalezena v současné situaci veřejných rozpočtů shoda. Neuspokojivou situaci v oblasti odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců však může alespoň částečně vylepšit právě uplatnění nové právní úpravy zaručeného platu navázaného na minimální mzdu s pevně stanovenými koeficienty pro výpočet nejnižší úrovně zaručeného platu pro jednotlivé skupiny prací, kdy platy některých skupin zaměstnanců od 1. ledna 2025 porostou ani ne tolik v důsledku navrhované valorizace platového tarifu o 1 400 Kč, ale především v důsledku přechodu ze systému zaručené mzdy na zaručený plat.
Dodáváme, že dopady návrhu byly, jak je rovněž uvedeno v odůvodnění, posuzovány již opakovaně, a to při schvalování návrhu zákona č. 230/2024 Sb., kterým byla právní úprava zaručeného platu zavedena, tak při schvalování nařízení vlády č. 285/2024 Sb., o koeficientu pro výpočet minimální mzdy v roce 2025 a 2026. Navrhované rozdělení prací a správních činností do skupin prací již bylo v těchto materiálech avizováno
a bylo s ním počítáno při hodnocení dopadů uvedených návrhů. Při znalosti těchto nákladů byl následně předkládán rovněž návrh státního rozpočtu na rok 2025.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Připomínkové místo v reakci na návrh vypořádání mění charakter připomínky na doporučující.
Nařízení vlády
k části první
k čl. I bodu 5
k části druhé
čl. II, bodu 3
Ministerstvo kultury
Dále požadujeme zachovat dosavadní lineární rozdělení prací do jednotlivých skupin pro určení nejnižší úrovně zaručeného platu a text § 7 uvést ve znění:
㤠7
Skupiny prací podle § 112 odst. 2 zákoníku práce zahrnují práce zařazené do jednotlivých platových tříd zvláštním právním předpisem6), a to:
a) 1. skupina prací zahrnuje práce v 1. - 4. platové třídě
b) 2. skupina prací zahrnuje práce v 5. – 8. platové třídě
c) 3. skupina prací zahrnuje práce v 9. – 12. platové třídě
d) 4. skupina prací zahrnuje práce ve 13. – 16. platové třídě.“.
VYSVĚTLENO
Požadavek na rozdělení prací do skupin podle jejich kvalifikační náročnosti stanovuje § 112 odst. 7 zákoníku práce. Kvalifikační požadavky pro výkon prací v jednotlivých platových třídách stanovuje § 2 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., resp. pro výkon správních činností v jednotlivých platových třídách příloha č. 1 k zákonu č. 234/2014 Sb. Navržené rozdělení prací a správních činností do skupin pro určení nejnižší úrovně zaručeného platu odpovídá stanoveným požadavkům na vzdělání pro výkon prací a správních činností v jednotlivých platových třídách a pro jejich odlišné rozdělení současná právní úprava neskýtá téměř žádný prostor. Při navrhované výši platových tarifů a zároveň při požadavku na rozdělení prací, resp. správních činností dle kvalifikačních předpokladů pro jejich vykonávání, nelze v podstatě požadavku připomínkového místa na to, aby byly práce a správní činnosti rozděleny tak, aby se platové tarify nedostaly pod příslušnou nejnižší úroveň zaručeného platu, vyhovět.
Navrhovatel si je vědom, že stav, kdy platové tarify výrazným způsobem nedosahují příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. zaručeného platu, a některé dokonce ani úrovně minimální mzdy, není optimální. Ministerstvo práce a sociálních věcí již v průběhu léta tohoto roku předložilo návrh na valorizaci platových tarifů uvedených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ve kterých je uvedený problém nejmarkantnější. Navržená valorizace o 7 % nebo 10 %, s účinností od 1. září 2024 však nebyla po provedení meziresortního připomínkového řízení projednána vládou, jelikož pro ni nebyla nalezena podpora v rámci vládní koalice. Tento návrh by počet platových tarifů pod minimální mzdou nebo pod nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu výrazněji snižoval.
Dodáváme, že s příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu není porovnáván výhradně platový tarif zaměstnance, ale rovněž další složky platu, s výjimkou složek pro toto porovnání vyloučených podle § 112 odst. 5 zákoníku práce. Další složky platu musí již dnes být zaměstnavateli využívány ať už pro „dorovnání“ výše platu k nejnižší úrovni zaručené mzdy, resp. v opačném případě již dnes zaměstnavatelé musí poskytovat doplatek, a u zaměstnanců vykonávajících práce spadající do 1. až 5. platové třídy (u kterých je rozdíl mezi platovým tarifem a nejnižší úrovní zaručené mzdy, resp. platu nejmarkantnější) jsou platové tarify zpravidla určeny zvláštním způsobem dle § 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rámci rozpětí platových tarifů pro 1. a ž 12. platový stupeň dané platové třídy.
Navrhovatel by preferoval, aby platové tarify nebyly výrazně nižší než příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. platu. Pro takovou úpravu však doposud nebyla nalezena v současné situaci veřejných rozpočtů shoda. Neuspokojivou situaci v oblasti odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců však může alespoň částečně vylepšit právě uplatnění nové právní úpravy zaručeného platu navázaného na minimální mzdu s pevně stanovenými koeficienty pro výpočet nejnižší úrovně zaručeného platu pro jednotlivé skupiny prací, kdy platy některých skupin zaměstnanců od 1. ledna 2025 porostou ani ne tolik v důsledku navrhované valorizace platového tarifu o 1 400 Kč, ale především v důsledku přechodu ze systému zaručené mzdy na zaručený plat.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
k části druhé
čl. II, bodu 3
Ministerstvo vnitra
Písmena a) a b) požadujeme vypustit, neboť podle § 145 odst. 1 zákona o státní službě (ve znění senátního tisku č. 8) se první až pátá platová třída stanovená zákoníkem práce v případě státních zaměstnanců nepoužijí.
AKCEPTOVÁNO
Bude upraveno dle připomínky.
Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání připomínky.
Nařízení vlády
k části první
k čl. I bodu 5
k části druhé
čl. II, bodu 3
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání
Navrhované rozdělení jednotlivých platových tříd do skupin prací podle § 112 odst. 2 zákoníku práce považujeme za nerovnoměrné s ohledem na vysoký rozptyl základního platu mezi jednotlivými platovými třidami, kdy nejvíce je toto patrné ve 4. skupině, kde jsou zahrnuty práce v 10. až 16. platové třídě. Zaručený plat v této skupině má odpovídat 1,6násobku minimální mzdy a v roce 2025 by tak jeho výše měla být stanovena v částce 33.280 Kč. Na této úrovni se přitom pohybuje nástupní plat ve 13. platové třídě a např. v 10. platové třídě dosáhnou obdobné úrovně zaměstnanci až po 23 letech praxe. Tím je popřen základní princip stupnice platových tarifů, která je postavena na odměňování zaměstnanců podle let započitatelné praxe a k výkonnostním rozdílům je přihlíženo v jiných složkách platu.
Rozumíme záměru zákonodárce, aby navrhované rozdělení prací do skupin pro určení nejnižší úrovně zaručeného platu odpovídalo kvalifikačním předpokladům, tedy požadovanému vzdělání pro výkon prací v jednotlivých platových třídách, ale toto by mělo být provázeno adekvátním navýšením platových tarifů napříč platovými tabulkami. Návrh v této podobě přináší neočekávané mzdové výdaje pro jednotlivé kapitoly, se kterými při přípravě návrhu rozpočtu a následné systemizace pro rok 2025 nemohly počítat. Tuto skutečnost ilustruje níže uvedené porovnání, kdy za současného stavu vznikl reálně zaměstnanci nárok na doplatek maximálně v 11. platové třídě. Podle navrhované úpravy by se pak jednalo až o
13. platovou třídu. Procentní navýšení v 10., resp. v 11. platové třídě by pak odpovídalo více jak 100% navýšení, což je ve značné disproporci ve vztahu k valorizace platových tarifů, které se mají zvýšit v rozmezí od 2,1 % do 8,7 %.
Na základě výše uvedeného navrhujeme zařazení 10. až 12. platové třídy do 3. skupiny prací s tím, že na těchto pozicích se nacházejí především řadoví pracovníci v nevedoucích pozicích, a i požadovaná úroveň vzdělávání je zde navrhována již od úrovně středoškolského vzdělání s maturitní zkouškou. Požadavek na VŠ vzdělání je pak obligatorní až od 13. platové třídy.
Obdobně navrhujeme postupovat i v případě úpravy §7 nařízení vlády č. 341/2017 Sb.
VYSVĚTLENO
Požadavek na rozdělení prací do skupin podle jejich kvalifikační náročnosti stanovuje § 112 odst. 7 zákoníku práce. Kvalifikační požadavky pro výkon prací v jednotlivých platových třídách stanovuje § 2 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., resp. pro výkon správních činností v jednotlivých platových třídách příloha č. 1 k zákonu č. 234/2014 Sb. Navržené rozdělení prací a správních činností do skupin pro určení nejnižší úrovně zaručeného platu odpovídá stanoveným požadavkům na vzdělání pro výkon prací a správních činností v jednotlivých platových třídách a pro jejich odlišné rozdělení současná právní úprava neskýtá téměř žádný prostor. Požadavek na vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu je v § 2 odst. 1 písm. j) nařízení vlády č. 341/2017 Sb., uveden již pro 10. platovou třídu. Obdobně je tento požadavek uveden pro 10. platovou třídu v příloze č. 1 k zákonu č. 234/2014 Sb. Od jedenácté platové třídy je pak vysokoškolské vzdělání požadováno i jako tzv. dostačující vzdělání, vedle optimálně požadovaného magisterského vzdělání. Nelze tak přisvědčit připomínce, že obligatorní požadavek vysokoškolského vzdělávání je až od 13. platové třídy.
Navrhovatel si je vědom, že stav, kdy platové tarify výrazným způsobem nedosahují příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. zaručeného platu, a některé dokonce ani úrovně minimální mzdy, není optimální. Ministerstvo práce a sociálních věcí již v průběhu léta tohoto roku předložilo návrh na valorizaci platových tarifů uvedených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ve kterých je uvedený problém nejmarkantnější. Navržená valorizace o 7 % nebo 10 %, s účinností od 1. září 2024 však nebyla po provedení meziresortního připomínkového řízení projednána vládou, jelikož pro ni nebyla nalezena podpora v rámci vládní koalice. Tento návrh by počet platových tarifů pod minimální mzdou nebo pod nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu výrazněji snižoval.
Dodáváme, že s příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu není porovnáván výhradně platový tarif zaměstnance, ale rovněž další složky platu, s výjimkou složek pro toto porovnání vyloučených podle § 112 odst. 5 zákoníku práce. Další složky platu musí již dnes být zaměstnavateli využívány ať už pro „dorovnání“ výše platu k nejnižší úrovni zaručené mzdy, resp. v opačném případě již dnes zaměstnavatelé musí poskytovat doplatek, a u zaměstnanců vykonávajících práce spadající do 1. až 5. platové třídy (u kterých je rozdíl mezi platovým tarifem a nejnižší úrovní zaručené mzdy, resp. platu nejmarkantnější) jsou platové tarify zpravidla určeny zvláštním způsobem dle § 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rámci rozpětí platových tarifů pro 1. a ž 12. platový stupeň dané platové třídy.
Navrhovatel by preferoval, aby platové tarify nebyly výrazně nižší než příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. platu. Pro takovou úpravu však doposud nebyla nalezena v současné situaci veřejných rozpočtů shoda. Neuspokojivou situaci v oblasti odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců však může alespoň částečně vylepšit právě uplatnění nové právní úpravy zaručeného platu navázaného na minimální mzdu s pevně stanovenými koeficienty pro výpočet nejnižší úrovně zaručeného platu pro jednotlivé skupiny prací, kdy platy některých skupin zaměstnanců od 1. ledna 2025 porostou ani ne tolik v důsledku navrhované valorizace platového tarifu o 1 400 Kč, ale především v důsledku přechodu ze systému zaručené mzdy na zaručený plat.
Dodáváme, že dopady návrhu byly, jak je rovněž uvedeno v odůvodnění, posuzovány již opakovaně, a to při schvalování návrhu zákona č. 230/2024 Sb., kterým byla právní úprava zaručeného platu zavedena, tak při schvalování nařízení vlády č. 285/2024 Sb., o koeficientu pro výpočet minimální mzdy v roce 2025 a 2026. Navrhované rozdělení prací a správních činností do skupin prací již bylo v těchto materiálech avizováno
a bylo s ním počítáno při hodnocení dopadů uvedených návrhů. Při znalosti těchto nákladů byl následně předkládán rovněž návrh státního rozpočtu na rok 2025.
Nařízení vlády
k části první
k čl. I bodu 5
Ústav pro studium totalitních režimů
Ústav pro studium totalitních režimů tvoří společnou rozpočtovou kapitolu s Archivem bezpečnostních složek jako podřízenou organizační složkou.
K předloženému materiálu uvádíme, že pokud jde o platové tarify, souhlasíme se stupnicemi platových tarifů uvedených v § 5 odst. 1 a v § 2 návrhu. Navýšení je zde pokryto ze státního rozpočtu.
Avšak nelze souhlasit s návrhem na rozdělení prací se zaručeným platem podle § 112 odst. 2 zákoníku práce do navrhovaných 4 skupin. V rámci malého úřadu je zapotřebí mít možnost zaměstnance motivovat, což navrhovaný systém však neumožňuje, když sjednocuje zcela odlišné pracovní činnosti a jejich ohodnocení. Z pohledu finančního se u Archivu bezpečnostních složek jedná ke dni 26. listopadu 2024 o 33 zaměstnanců ze 145 tabulkových míst, což představuje 22,76 %. Dále je potřebné rozlišit státní zaměstnance spadající do režimu služebního zákona a zaměstnance spadající do režimu zákoníku práce. 66,66 % pak tvoří potřebné dorovnání zaměstnancům v režimu zákoníku práce.
Pokud tyto hodnoty převedeme dále do finančního vyjádření platových tabulek a zároveň 4 skupin se zaručených platem, jedná se u Archivu bezpečnostních složek o celkovou roční částku 980 000 Kč, kterou není tento úřad schopen finančně pokrýt z vlastních zdrojů. U většiny zaměstnanců se jedná o finanční částku v řádu tisíců korun (příklad: zam. v 7 tř. 1. st. – zákl. plat 18 680 Kč; nový plat od 1. 1. činí 20 080 Kč; zajištěný plat 3. st. je 29 120 Kč; tzn. doplatek 9 040 Kč/měs.).
Taktéž je nezbytné přihlédnout k dalším nutným výdajům, které nejsou zohledněny v rozpočtu, ale spadají též do položek platů. Jedná se o zvyšování platových stupňů, tyto kroky pak tvoří více jak 100 000 Kč ročně; povinné platby plynoucí z Kolektivní dohody vyššího stupně (jubilea apod.), nově od roku 2024 platba nemocenských z platových položek. Dále je nezbytné zajistit reálnou možnost zaměstnavatele zvýšit v návaznosti na dosahované pracovní výsledky zaměstnanců např. jejich osobní ohodnocení či udělit odměnu. To vše pak musí být úřad schopen zajišťovat ze svých zdrojů.
Pokud tedy nebude poskytnuto adekvátní finanční zajištění ze strany Ministerstva financí, nebude Archiv bezpečnostních složek v dalším období schopen finanční nároky na zaměstnance pokrýt.
VYSVĚTLENO
Požadavek na rozdělení prací do skupin podle jejich kvalifikační náročnosti stanovuje § 112 odst. 7 zákoníku práce. Kvalifikační požadavky pro výkon prací v jednotlivých platových třídách stanovuje § 2 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., resp. pro výkon správních činností v jednotlivých platových třídách příloha č. 1 k zákonu č. 234/2014 Sb. Navržené rozdělení prací a správních činností do skupin pro určení nejnižší úrovně zaručeného platu odpovídá stanoveným požadavkům na vzdělání pro výkon prací a správních činností v jednotlivých platových třídách a pro jejich odlišné rozdělení současná právní úprava neskýtá téměř žádný prostor. Při navrhované výši platových tarifů a zároveň při požadavku na rozdělení prací, resp. správních činností dle kvalifikačních předpokladů pro jejich vykonávání, nelze v podstatě požadavku připomínkového místa na to, aby byly práce a správní činnosti rozděleny tak, aby se platové tarify nedostaly pod příslušnou nejnižší úroveň zaručeného platu, vyhovět.
Navrhovatel si je vědom, že stav, kdy platové tarify výrazným způsobem nedosahují příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. zaručeného platu, a některé dokonce ani úrovně minimální mzdy, není optimální. Ministerstvo práce a sociálních věcí již v průběhu léta tohoto roku předložilo návrh na valorizaci platových tarifů uvedených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ve kterých je uvedený problém nejmarkantnější. Navržená valorizace o 7 % nebo 10 %, s účinností od 1. září 2024 však nebyla po provedení meziresortního připomínkového řízení projednána vládou, jelikož pro ni nebyla nalezena podpora v rámci vládní koalice. Tento návrh by počet platových tarifů pod minimální mzdou nebo pod nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu výrazněji snižoval.
Dodáváme, že s příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu není porovnáván výhradně platový tarif zaměstnance, ale rovněž další složky platu, s výjimkou složek pro toto porovnání vyloučených podle § 112 odst. 5 zákoníku práce. Další složky platu musí již dnes být zaměstnavateli využívány ať už pro „dorovnání“ výše platu k nejnižší úrovni zaručené mzdy, resp. v opačném případě již dnes zaměstnavatelé musí poskytovat doplatek, a u zaměstnanců vykonávajících práce spadající do 1. až 5. platové třídy (u kterých je rozdíl mezi platovým tarifem a nejnižší úrovní zaručené mzdy, resp. platu nejmarkantnější) jsou platové tarify zpravidla určeny zvláštním způsobem dle § 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rámci rozpětí platových tarifů pro 1. a ž 12. platový stupeň dané platové třídy.
Navrhovatel by preferoval, aby platové tarify nebyly výrazně nižší než příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. platu. Pro takovou úpravu však doposud nebyla nalezena v současné situaci veřejných rozpočtů shoda. Neuspokojivou situaci v oblasti odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců však může alespoň částečně vylepšit právě uplatnění nové právní úpravy zaručeného platu navázaného na minimální mzdu s pevně stanovenými koeficienty pro výpočet nejnižší úrovně zaručeného platu pro jednotlivé skupiny prací, kdy platy některých skupin zaměstnanců od 1. ledna 2025 porostou ani ne tolik v důsledku navrhované valorizace platového tarifu o 1 400 Kč, ale především v důsledku přechodu ze systému zaručené mzdy na zaručený plat.
K dopadům návrhu předkladatel odkazuje k odůvodnění návrhu. Část E odůvodnění návrhu obsahuje popis zdrojů dat použitých k analýze výše nejnižších úrovní zaručeného platu a výše platů vybraných relevantních skupin zaměstnanců za 1. pololetí roku 2024. Z uvedené analýzy vyplývá, že již letošní průměrné platy zaměstnanců převyšují nejnižší úrovně zaručeného platu, které budou aplikovány od 1. ledna 2025. Při současném zvýšení platových tarifů, a tudíž dalšímu růstu platů tak lze očekávat, že v důsledku přijetí předloženého návrhu nedojde k razantnímu nárůstu výdajů z veřejných rozpočtů na platy.
Dodáváme, že dopady návrhu byly, jak je rovněž uvedeno v odůvodnění, posuzovány již opakovaně, a to při schvalování návrhu zákona č. 230/2024 Sb., kterým byla právní úprava zaručeného platu zavedena, tak při schvalování nařízení vlády č. 285/2024 Sb., o koeficientu pro výpočet minimální mzdy v roce 2025 a 2026. Navrhované rozdělení prací a správních činností do skupin prací již bylo v těchto materiálech avizováno
a bylo s ním počítáno při hodnocení dopadů uvedených návrhů. Při znalosti těchto nákladů byl následně předkládán rovněž návrh státního rozpočtu na rok 2025.
Nařízení vlády
k části první
k čl. I bodu 5
k části druhé
čl. II, bodu 3
Správa státních hmotných rezerv
V Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů v § 7 Rozdělení prací do skupin pro určení nejnižší úrovně zaručené platu – navrhujeme upravit následovně:
a) 1. skupina prací zahrnuje práce v 1. až 4. platové třídě,
b) 2. skupina prací zahrnuje práce ve 5. až 8. platové třídě,
c) 3. skupina prací zahrnuje práce v 9. až 11. platové třídě a
d) 4. skupina prací zahrnuje práce v 12. až 16. platové třídě.“
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava rozdělení prací do skupin pro určení nejnižší úrovně zaručeného platu opírající se primárně o kvalifikační náročnost vykonávaných prací v §7 opomíjí důležité aspekty složitosti, odpovědnosti a namáhavosti jednotlivých profesí, jak jsou definovány v nařízení vlády
č. 222/2010Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě. Respektive dostatečně nereflektuje náročnost jednotlivých prací v návaznosti na platovou třídu. Základem zařazování do platových tříd je v souladu s katalogem prací právě její složitost, odpovědnost a namáhavost a člení se podle druhu do povolání.
Uvedeným dojde k nevyváženosti ohodnocení profesí. Konkrétně zaměstnanec vykonávající méně náročnou funkci například závodní stráže je dle nové úpravy zařazen do stejné skupiny (2 skupina) jako skladník jehož profese vyžaduje vyšší odbornou způsobilost a nese větší odpovědnost. Takové zjednodušené rozdělení neodráží reálné rozdíly mezi profesemi ve skutečné obtížnosti práce
a snižuje motivační hodnotu platového ohodnocení. Důsledkem pak bude demotivace zaměstnanců ve více náročných profesích, kteří nejsou dostatečně finančně ohodnoceni. Výrazně se zvyšuje riziko odchodu kvalifikovaných zaměstnanců do méně odpovědných pracovních pozic se stejným ohodnocením.
Navrhovaná úprava navíc zcela popírá smysl zařazovaní zaměstnance dle započitatelné praxe. Neadekvátně zohledňuje rozdíly ve výši platu mezi mladými zaměstnanci s minimální praxí
a staršími zaměstnanci s delší praxí, zejména v rámci vyšších platových stupňů. Minimální rozdíl v odměňování neodpovídá zásadě spravedlivého odměňování, která by měla reflektovat zkušenosti a přínos zaměstnance pro zaměstnavatele. Zatímco starší zaměstnanci dosáhnou vyššího platového stupně na základě započitatelné praxe, rozdíl mezi jejich odměnou a odměnou mladších kolegů je při dodržení nejnižší úrovně zaručeného platu často zanedbatelný.
Redukcí skupin přestává naplňovat smysl i například osobní příplatek. Účel osobního příplatku umožňuje ocenit u jednotlivých zaměstnanců vyšší výkonnost a kvalitu práce. Tím zpružňuje platový systém a vytváří prostor pro další platovou diferenciaci a motivaci zaměstnanců. Motivační funkce této složky platu je dána možností poskytovat osobní příplatek, měnit jeho výši, popř. jej odejmout v závislosti na posouzení kvality práce a výkonnosti zaměstnance zaměstnavatelem.
Využívání osobního příplatku jako prostředku k dosažení nejnižší úrovně zaručeného platu je zcela neslučitelná s účelem tohoto institutu dle zákoníku práce. Avšak pokud se rozdělení do skupin nezmění může v praxi nastat situace, že na stejné pozici jednomu zaměstnanci bude do požadované výše platu stačit přiznaný osobní příplatek, zatímco jinému bude stejná částka v souladu s § 112 zákoníku práce doplacena formou doplatku k platu ve výši rozdílu mezi platem dosaženým v kalendářním měsíci a příslušnou nejnižší úrovní zaručeného platu. To narušuje transparentnost a spravedlnost v odměňování.
Navrhujeme zmírnit uvedené dopady zohledněním skutečných požadavků práce tzn. přehodnotit rozdělení do skupin, nezaměřovat se pouze na kvalifikační náročnost, ale brát v úvahu složitost, namáhavost, a odpovědnost jednotlivých profesí.
§ 5 Nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů upravit obdobně, jako u výše uvedené zásadní připomínky k § 7 Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava rozdělení správních činností do skupin pro určení nejnižší úrovně zaručeného platu neodráží dostatečně rozdíly v náročnosti odpovědnosti a složitosti jednotlivých správních činností. Navržená kategorizace vede k nivelaci odměňování, kdy rozdíly mezi služebními činnostmi s vyššími požadavky na odbornost a zodpovědnost nejsou adekvátně zohledněny. Uvedené může vést k snížení atraktivity státní správy pro nové zaměstnance a zvyšuje riziko odchodu odborníků do jiných sektorů, kde budou lépe finančně hodnoceni.
1. skupinu prací zahrnující správní činnosti v 1. a 2. platové třídě a 2. skupinu prací zahrnující správní činnosti ve 3. až 5. třídě příloha č. 1. Stupnice platových tarifů podle platových tříd
a platových stupňů pro státní zaměstnance uvedené v § 2 neobsahuje.
VYSVĚTLENO
Požadavek na rozdělení prací do skupin podle jejich kvalifikační náročnosti stanovuje § 112 odst. 7 zákoníku práce. Kvalifikační požadavky pro výkon prací v jednotlivých platových třídách stanovuje § 2 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., resp. pro výkon správních činností v jednotlivých platových třídách příloha č. 1 k zákonu č. 234/2014 Sb. Navržené rozdělení prací a správních činností do skupin pro určení nejnižší úrovně zaručeného platu odpovídá stanoveným požadavkům na vzdělání pro výkon prací a správních činností v jednotlivých platových třídách a pro jejich odlišné rozdělení současná právní úprava neskýtá téměř žádný prostor. Při navrhované výši platových tarifů a zároveň při požadavku na rozdělení prací, resp. správních činností dle kvalifikačních předpokladů pro jejich vykonávání, nelze v podstatě požadavku připomínkového místa na to, aby byly práce a správní činnosti rozděleny tak, aby se platové tarify nedostaly pod příslušnou nejnižší úroveň zaručeného platu, vyhovět.
Navrhovatel si je vědom, že stav, kdy platové tarify výrazným způsobem nedosahují příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. zaručeného platu, a některé dokonce ani úrovně minimální mzdy, není optimální. Ministerstvo práce a sociálních věcí již v průběhu léta tohoto roku předložilo návrh na valorizaci platových tarifů uvedených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ve kterých je uvedený problém nejmarkantnější. Navržená valorizace o 7 % nebo 10 %, s účinností od 1. září 2024 však nebyla po provedení meziresortního připomínkového řízení projednána vládou, jelikož pro ni nebyla nalezena podpora v rámci vládní koalice. Tento návrh by počet platových tarifů pod minimální mzdou nebo pod nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu výrazněji snižoval.
Dodáváme, že s příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu není porovnáván výhradně platový tarif zaměstnance, ale rovněž další složky platu, s výjimkou složek pro toto porovnání vyloučených podle § 112 odst. 5 zákoníku práce. Další složky platu musí již dnes být zaměstnavateli využívány ať už pro „dorovnání“ výše platu k nejnižší úrovni zaručené mzdy, resp. v opačném případě již dnes zaměstnavatelé musí poskytovat doplatek, a u zaměstnanců vykonávajících práce spadající do 1. až 5. platové třídy (u kterých je rozdíl mezi platovým tarifem a nejnižší úrovní zaručené mzdy, resp. platu nejmarkantnější) jsou platové tarify zpravidla určeny zvláštním způsobem dle § 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rámci rozpětí platových tarifů pro 1. a ž 12. platový stupeň dané platové třídy.
Navrhovatel by preferoval, aby platové tarify nebyly výrazně nižší než příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. platu. Pro takovou úpravu však doposud nebyla nalezena v současné situaci veřejných rozpočtů shoda. Neuspokojivou situaci v oblasti odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců však může alespoň částečně vylepšit právě uplatnění nové právní úpravy zaručeného platu navázaného na minimální mzdu s pevně stanovenými koeficienty pro výpočet nejnižší úrovně zaručeného platu pro jednotlivé skupiny prací, kdy platy některých skupin zaměstnanců od 1. ledna 2025 porostou ani ne tolik v důsledku navrhované valorizace platového tarifu o 1 400 Kč, ale především v důsledku přechodu ze systému zaručené mzdy na zaručený plat.
Nařízení vlády
k části první
k čl. I bodu 5
Nejvyšší státní zastupitelství
Ministerstvo práce a sociálních věcí předložilo do mezirezortního připomínkového řízení návrh nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, a nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů.
Po seznámení se s obsahem tohoto návrhu považuje Nejvyšší státní zastupitelství za nezbytné uplatnit připomínky k nedostatečnosti výše stupnic platových tarifů, která bude i nadále v mnoha případech narovnávána stanovenou výší úrovně zaručeného platu (nově jde o 4 skupiny), neboť výše stanovených platů zde opětovně nedosahuje mnohdy ani minimální mzdy.
V návaznosti na navrhované změny ve stanovení výše a rozsahu skupin úrovně zaručeného platu (1.–4. skupina – § 7) je za navrhovaného stavu nutné připustit, že platové ohodnocení, vycházíme-li ze stanovených stupnic platových tarifů a pomineme-li pohyblivé složky platu, které zaměstnanec může mít, ale i nemusí, např. s ohledem na finanční situaci dané organizace, tak může docházet k „znehodnocení“ doby praxe i výše samotné platové třídy např.:
Příloha č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb.
· zaměstnanec v 6. platové třídě/1. platový stupeň (tedy bez uznané praxe) má stanovený plat 18 750 Kč – bude tedy dorovnáno do výše zaručeného platu, tj. 29 120 Kč,
· zaměstnanec v 9. platové třídě/8. platový stupeň (tedy praxe v rozmezí od 15 do 19 let) může mít stanoven plat 29 060 Kč – bude tedy dorovnáno do výše zaručeného platu tj. 29 120 Kč,
z čehož je zřejmé, že bez ohledu na praxi i samotnou platovou třídu mohou mít tito zaměstnanci totožný příjem, což může být pro „služebně“ starší zaměstnance značně demotivující, resp. může dojit k vnitřnímu pnutí u jednotlivých státních zastupitelství.
Současně je možné konstatovat, že v návaznosti na stanovený mechanismus u pedagogických pracovníků, který se promítá do stupnice platových tarifů, nově příloha 4 nařízení vlády č. 341/2017 Sb. – navýšení o 7 % dochází k nerovnému zacházení v oblasti platových poměrů s porovnáním s ostatními zaměstnanci ve veřejných službách a správě, kde je stanovena nyní fixní částka navýšení finančních prostředků o 1 400 Kč, což ve vyšších platových třídách činí navýšení o pouhých 1,8 %. Dochází tedy k odlišnému přístupu navýšení stupnice platových tarifů, bez ohledu na požadované kvalifikační předpoklady vzdělání pro výkon práce u mnohých zaměstnanců.
Také je možné konstatovat, že zaměstnanci, kteří jsou zařazeni zejména podle stupnice platových tarifů uvedených v příloze č. 1 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., budou nejvíce zasaženi inflací, a tudíž i zhoršenou kupní silou. Jejich finanční ohodnocení se tímto nadále stává v mnoha oblastech (pracovních pozicích) nekonkurenceschopné na trhu práce, a to i včetně soukromé sféry.
VYSVĚTLENO
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Navrhovatel si je vědom, že stav, kdy platové tarify výrazným způsobem nedosahují příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. zaručeného platu, a některé dokonce ani úrovně minimální mzdy, není optimální. Ministerstvo práce a sociálních věcí již v průběhu léta tohoto roku předložilo návrh na valorizaci platových tarifů uvedených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ve kterých je uvedený problém nejmarkantnější. Navržená valorizace o 7 % nebo 10 %, s účinností od 1. září 2024 však nebyla po provedení meziresortního připomínkového řízení projednána vládou, jelikož pro ni nebyla nalezena podpora v rámci vládní koalice. Tento návrh by počet platových tarifů pod minimální mzdou nebo pod nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu výrazněji snižoval.
Dodáváme, že s příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu není porovnáván výhradně platový tarif zaměstnance, ale rovněž další složky platu, s výjimkou složek pro toto porovnání vyloučených podle § 112 odst. 5 zákoníku práce. Další složky platu musí již dnes být zaměstnavateli využívány ať už pro „dorovnání“ výše platu k nejnižší úrovni zaručené mzdy, resp. v opačném případě již dnes zaměstnavatelé musí poskytovat doplatek, a u zaměstnanců vykonávajících práce spadající do 1. až 5. platové třídy (u kterých je rozdíl mezi platovým tarifem a nejnižší úrovní zaručené mzdy, resp. platu nejmarkantnější) jsou platové tarify zpravidla určeny zvláštním způsobem dle § 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rámci rozpětí platových tarifů pro 1. a ž 12. platový stupeň dané platové třídy.
Navrhovatel by preferoval, aby platové tarify nebyly výrazně nižší než příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. platu. Pro takovou úpravu však doposud nebyla nalezena v současné situaci veřejných rozpočtů shoda. Neuspokojivou situaci v oblasti odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců však může alespoň částečně vylepšit právě uplatnění nové právní úpravy zaručeného platu navázaného na minimální mzdu s pevně stanovenými koeficienty pro výpočet nejnižší úrovně zaručeného platu pro jednotlivé skupiny prací, kdy platy některých skupin zaměstnanců od 1. ledna 2025 porostou ani ne tolik v důsledku navrhované valorizace platového tarifu o 1 400 Kč, ale především v důsledku přechodu ze systému zaručené mzdy na zaručený plat.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání připomínky.
Nařízení vlády
k čl. 1 bodu 8
Českomoravská konfederace odborových svazů
Požadujeme, na základě mediálního vyjádření premiéra ČR Petra Fialy a následně ministra financí ČR Zbyňka Stanjury, že do 5 let máme v ČR dosáhnout průměrné mzdy v Německu, zvýšit námi výše požadované a již upravené tarify pro zaměstnance ve veřejných službách a správě a pro státní zaměstnance, které budou odpovídat § 112 odst. 2 zákoníku práce, o dalších 25 %. Toto zvýšení dle našeho názoru a dle našich propočtů umožní naplnění vize premiéra, se kterou se plně ztotožňujeme.
VYSVĚTLENO – ROZPOR
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a trvá na uplatněné připomínce.
Nařízení vlády
k čl. 1 bodu 8
Olomoucký kraj
Navýšení platových tarifů uvedených v příloze č. 1 považujeme za nedostatečné. Dlouhodobě je výše platů zaměstnanců odměňovaných podle této přílohy výrazně podhodnocená a dále jsou vysoké rozdíly mezi tarify přílohy č. 1 a ostatních příloh. Navýšení o 1400 Kč ve všech přílohách jednak není pro přílohu č. 1 dostačující a jednak tento rozdíl neřeší. Navíc by se sloučením přílohy č. 2 a přílohy č. 3 rozdíl ještě navýšil.
VYSVĚTLENO
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Nařízení vlády
k čl. 1 bodu 8
Jihomoravský kraj
Požadujeme, aby všechny části příloh 1, 2 a 4 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb. byly v souladu se stanovením zaručeného platu. Důvodem je mimo jiné i zvýšení konkurenceschopnosti na trhu práce. Aktuální nastavení tabulkových platů je až degradující pro české školství a devastující pro veřejný sektor. Např. dle statistiky MUNI z roku 2021 je průměrný plat/mzda jejích absolventů 40.230 Kč. Podle jiného průzkumu pak u absolventů vysokých škol v ČR je v roce 2022 očekávaná mzda průměrně 40.440 Kč a skutečná pak 43.430 Kč. Nejvíce rizikovou oblastí pro veřejnou správu je tedy nástupní plat. Takto nastavený systém odměňování veřejné správy vlastně vylučuje absolventy veřejných vysokých škol z práce pro veřejný sektor namísto toho, aby je motivoval prací pro veřejnou správu „vrátit“ státu investici do vzdělání.
VYSVĚTLENO
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Navrhovatel si je vědom, že stav, kdy platové tarify výrazným způsobem nedosahují příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. zaručeného platu, a některé dokonce ani úrovně minimální mzdy, není optimální. Ministerstvo práce a sociálních věcí již v průběhu léta tohoto roku předložilo návrh na valorizaci platových tarifů uvedených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ve kterých je uvedený problém nejmarkantnější. Navržená valorizace o 7 % nebo 10 %, s účinností od 1. září 2024 však nebyla po provedení meziresortního připomínkového řízení projednána vládou, jelikož pro ni nebyla nalezena podpora v rámci vládní koalice. Tento návrh by počet platových tarifů pod minimální mzdou nebo pod nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu výrazněji snižoval.
Dodáváme, že s příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu není porovnáván výhradně platový tarif zaměstnance, ale rovněž další složky platu, s výjimkou složek pro toto porovnání vyloučených podle § 112 odst. 5 zákoníku práce. Další složky platu musí již dnes být zaměstnavateli využívány ať už pro „dorovnání“ výše platu k nejnižší úrovni zaručené mzdy, resp. v opačném případě již dnes zaměstnavatelé musí poskytovat doplatek, a u zaměstnanců vykonávajících práce spadající do 1. až 5. platové třídy (u kterých je rozdíl mezi platovým tarifem a nejnižší úrovní zaručené mzdy, resp. platu nejmarkantnější) jsou platové tarify zpravidla určeny zvláštním způsobem dle § 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rámci rozpětí platových tarifů pro 1. a ž 12. platový stupeň dané platové třídy.
Navrhovatel by preferoval, aby platové tarify nebyly výrazně nižší než příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. platu. Pro takovou úpravu však doposud nebyla nalezena v současné situaci veřejných rozpočtů shoda. Neuspokojivou situaci v oblasti odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců však může alespoň částečně vylepšit právě uplatnění nové právní úpravy zaručeného platu navázaného na minimální mzdu s pevně stanovenými koeficienty pro výpočet nejnižší úrovně zaručeného platu pro jednotlivé skupiny prací, kdy platy některých skupin zaměstnanců od 1. ledna 2025 porostou ani ne tolik v důsledku navrhované valorizace platového tarifu o 1 400 Kč, ale především v důsledku přechodu ze systému zaručené mzdy na zaručený plat.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Připomínkové místo bere způsob vypořádání připomínek na vědomí.
Nařízení vlády
k čl. 1 bodu 8
Karlovarský kraj
Nastavení všech platových tarifů tak, aby dosahovaly alespoň výše minimálního a nejnižší úrovně zaručeného platu
Zaručený plat stanovuje nejnižší možný plat pro jednotlivé profese. Aktuální příloha č. 1 nařízení vlády obsahuje 192 platových tarifů,
z nichž 127!!! (tj. 66,15 %) nejnižší úrovně zaručeného platu nedosahuje. Zaměstnavatel musí do úrovně zaručeného platu plat dorovnávat. Bez navázání platových tarifů na výši minimální mzdy
a nejnižší úroveň zaručeného platu systém významně přichází o aspekt spravedlivého odměňování.
S ohledem na skutečnost, že u 66,15 % platových tarifů nemůže zaměstnavatel tabulku platových tarifů bez dorovnávání využít, postrádá tato stupnice platových tarifů smysl. Plošné navyšování platových tarifů o absolutní částku, které se promítlo do výše tarifů
od roku 2020 a které je obsaženo v současném návrhu dále významně stupnici systémově pokřivilo a znehodnotilo a nadále přispívá ke snížení motivace vysoce kvalifikovaných odborníků.
VYSVĚTLENO
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Navrhovatel si je vědom, že stav, kdy platové tarify výrazným způsobem nedosahují příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. zaručeného platu, a některé dokonce ani úrovně minimální mzdy, není optimální. Ministerstvo práce a sociálních věcí již v průběhu léta tohoto roku předložilo návrh na valorizaci platových tarifů uvedených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ve kterých je uvedený problém nejmarkantnější. Navržená valorizace o 7 % nebo 10 %, s účinností od 1. září 2024 však nebyla po provedení meziresortního připomínkového řízení projednána vládou, jelikož pro ni nebyla nalezena podpora v rámci vládní koalice. Tento návrh by počet platových tarifů pod minimální mzdou nebo pod nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu výrazněji snižoval.
Dodáváme, že s příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu není porovnáván výhradně platový tarif zaměstnance, ale rovněž další složky platu, s výjimkou složek pro toto porovnání vyloučených podle § 112 odst. 5 zákoníku práce. Další složky platu musí již dnes být zaměstnavateli využívány ať už pro „dorovnání“ výše platu k nejnižší úrovni zaručené mzdy, resp. v opačném případě již dnes zaměstnavatelé musí poskytovat doplatek, a u zaměstnanců vykonávajících práce spadající do 1. až 5. platové třídy (u kterých je rozdíl mezi platovým tarifem a nejnižší úrovní zaručené mzdy, resp. platu nejmarkantnější) jsou platové tarify zpravidla určeny zvláštním způsobem dle § 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rámci rozpětí platových tarifů pro 1. a ž 12. platový stupeň dané platové třídy.
Navrhovatel by preferoval, aby platové tarify nebyly výrazně nižší než příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. platu. Pro takovou úpravu však doposud nebyla nalezena v současné situaci veřejných rozpočtů shoda. Neuspokojivou situaci v oblasti odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců však může alespoň částečně vylepšit právě uplatnění nové právní úpravy zaručeného platu navázaného na minimální mzdu s pevně stanovenými koeficienty pro výpočet nejnižší úrovně zaručeného platu pro jednotlivé skupiny prací, kdy platy některých skupin zaměstnanců od 1. ledna 2025 porostou ani ne tolik v důsledku navrhované valorizace platového tarifu o 1 400 Kč, ale především v důsledku přechodu ze systému zaručené mzdy na zaručený plat.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání připomínky.
Nařízení vlády
k části první
k čl. I bodu 8
Ústecký kraj
Požadujeme nastavení všech platových tarifů tak, aby dosahovaly alespoň výše minimálního a nejnižší úrovně zaručeného platu.
Zaručený plat stanovuje nejnižší možný plat pro jednotlivé profese. Aktuální příloha č. 1 nařízení vlády obsahuje 192 platových tarifů, z nichž 127!!! (tj. 66,15 %) nejnižší úrovně zaručeného platu nedosahuje. Zaměstnavatel musí do úrovně zaručeného platu plat dorovnávat. Bez navázání platových tarifů na výši minimální mzdy a nejnižší úroveň zaručeného platu systém významně přichází o aspekt spravedlivého odměňování.
S ohledem na skutečnost, že u 66,15 % platových tarifů nemůže zaměstnavatel tabulku platových tarifů bez dorovnávání využít, postrádá tato stupnice platových tarifů smysl. Plošné navyšování platových tarifů o absolutní částku, které se promítlo do výše tarifů
od roku 2020 a které je obsaženo v současném návrhu, dále významně stupnici systémově pokřivilo a znehodnotilo a nadále přispívá ke snížení motivace vysoce kvalifikovaných odborníků.
VYSVĚTLENO
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Navrhovatel si je vědom, že stav, kdy platové tarify výrazným způsobem nedosahují příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. zaručeného platu, a některé dokonce ani úrovně minimální mzdy, není optimální. Ministerstvo práce a sociálních věcí již v průběhu léta tohoto roku předložilo návrh na valorizaci platových tarifů uvedených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ve kterých je uvedený problém nejmarkantnější. Navržená valorizace o 7 % nebo 10 %, s účinností od 1. září 2024 však nebyla po provedení meziresortního připomínkového řízení projednána vládou, jelikož pro ni nebyla nalezena podpora v rámci vládní koalice. Tento návrh by počet platových tarifů pod minimální mzdou nebo pod nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu výrazněji snižoval.
Dodáváme, že s příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu není porovnáván výhradně platový tarif zaměstnance, ale rovněž další složky platu, s výjimkou složek pro toto porovnání vyloučených podle § 112 odst. 5 zákoníku práce. Další složky platu musí již dnes být zaměstnavateli využívány ať už pro „dorovnání“ výše platu k nejnižší úrovni zaručené mzdy, resp. v opačném případě již dnes zaměstnavatelé musí poskytovat doplatek, a u zaměstnanců vykonávajících práce spadající do 1. až 5. platové třídy (u kterých je rozdíl mezi platovým tarifem a nejnižší úrovní zaručené mzdy, resp. platu nejmarkantnější) jsou platové tarify zpravidla určeny zvláštním způsobem dle § 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rámci rozpětí platových tarifů pro 1. a ž 12. platový stupeň dané platové třídy.
Navrhovatel by preferoval, aby platové tarify nebyly výrazně nižší než příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. platu. Pro takovou úpravu však doposud nebyla nalezena v současné situaci veřejných rozpočtů shoda. Neuspokojivou situaci v oblasti odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců však může alespoň částečně vylepšit právě uplatnění nové právní úpravy zaručeného platu navázaného na minimální mzdu s pevně stanovenými koeficienty pro výpočet nejnižší úrovně zaručeného platu pro jednotlivé skupiny prací, kdy platy některých skupin zaměstnanců od 1. ledna 2025 porostou ani ne tolik v důsledku navrhované valorizace platového tarifu o 1 400 Kč, ale především v důsledku přechodu ze systému zaručené mzdy na zaručený plat.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Připomínkové místo se způsobem vypořádání souhlasí.
Nařízení vlády
k části první
k čl. I bodu 8
Liberecký kraj
Nastavení všech platových tarifů tak, aby dosahovaly alespoň výše minimálního a nejnižší úrovně zaručeného platu
Zaručený plat stanovuje nejnižší možný plat pro jednotlivé profese. Aktuální příloha č. 1 nařízení vlády obsahuje 192 platových tarifů, z nichž 127!!! (tj. 66,15 %) nejnižší úrovně zaručeného platu nedosahuje. Zaměstnavatel musí do úrovně zaručeného platu plat dorovnávat. Bez navázání platových tarifů na výši minimální mzdy a nejnižší úroveň zaručeného platu systém významně přichází o aspekt spravedlivého odměňování.
S ohledem na skutečnost, že u 66,15 % platových tarifů nemůže zaměstnavatel tabulku platových tarifů bez dorovnávání využít, postrádá tato stupnice platových tarifů smysl. Plošné navyšování platových tarifů o absolutní částku, které se promítlo do výše tarifů od roku 2020 a které je obsaženo v současném návrhu dále významně stupnici systémově pokřivilo a znehodnotilo a nadále přispívá ke snížení motivace vysoce kvalifikovaných odborníků.
VYSVĚTLENO
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Navrhovatel si je vědom, že stav, kdy platové tarify výrazným způsobem nedosahují příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. zaručeného platu, a některé dokonce ani úrovně minimální mzdy, není optimální. Ministerstvo práce a sociálních věcí již v průběhu léta tohoto roku předložilo návrh na valorizaci platových tarifů uvedených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ve kterých je uvedený problém nejmarkantnější. Navržená valorizace o 7 % nebo 10 %, s účinností od 1. září 2024 však nebyla po provedení meziresortního připomínkového řízení projednána vládou, jelikož pro ni nebyla nalezena podpora v rámci vládní koalice. Tento návrh by počet platových tarifů pod minimální mzdou nebo pod nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu výrazněji snižoval.
Dodáváme, že s příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu není porovnáván výhradně platový tarif zaměstnance, ale rovněž další složky platu, s výjimkou složek pro toto porovnání vyloučených podle § 112 odst. 5 zákoníku práce. Další složky platu musí již dnes být zaměstnavateli využívány ať už pro „dorovnání“ výše platu k nejnižší úrovni zaručené mzdy, resp. v opačném případě již dnes zaměstnavatelé musí poskytovat doplatek, a u zaměstnanců vykonávajících práce spadající do 1. až 5. platové třídy (u kterých je rozdíl mezi platovým tarifem a nejnižší úrovní zaručené mzdy, resp. platu nejmarkantnější) jsou platové tarify zpravidla určeny zvláštním způsobem dle § 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rámci rozpětí platových tarifů pro 1. a ž 12. platový stupeň dané platové třídy.
Navrhovatel by preferoval, aby platové tarify nebyly výrazně nižší než příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. platu. Pro takovou úpravu však doposud nebyla nalezena v současné situaci veřejných rozpočtů shoda. Neuspokojivou situaci v oblasti odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců však může alespoň částečně vylepšit právě uplatnění nové právní úpravy zaručeného platu navázaného na minimální mzdu s pevně stanovenými koeficienty pro výpočet nejnižší úrovně zaručeného platu pro jednotlivé skupiny prací, kdy platy některých skupin zaměstnanců od 1. ledna 2025 porostou ani ne tolik v důsledku navrhované valorizace platového tarifu o 1 400 Kč, ale především v důsledku přechodu ze systému zaručené mzdy na zaručený plat.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Připomínkové místo se způsobem vypořádání souhlasí.
Nařízení vlády
k části první
k čl. I bodu 8
Svaz měst a obcí ČR
Příloha č. 1. obsahuje údaje, které jsou ze 2/3 v rozporu se sdělením č. 286/2024 Sb., sdělení o vyhlášení minimální mzdy, nejnižších úrovní zaručeného platu a rozpětí výše příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí pro rok 2025 – je tedy vhodné přepracovat tabulku tak, aby 1. stupně každé platové třídy začínaly právě úrovní minimálního platu.
VYSVĚTLENO – ROZPOR
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Navrhovatel si je vědom, že stav, kdy platové tarify výrazným způsobem nedosahují příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. zaručeného platu, a některé dokonce ani úrovně minimální mzdy, není optimální. Ministerstvo práce a sociálních věcí již v průběhu léta tohoto roku předložilo návrh na valorizaci platových tarifů uvedených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ve kterých je uvedený problém nejmarkantnější. Navržená valorizace o 7 % nebo 10 %, s účinností od 1. září 2024 však nebyla po provedení meziresortního připomínkového řízení projednána vládou, jelikož pro ni nebyla nalezena podpora v rámci vládní koalice. Tento návrh by počet platových tarifů pod minimální mzdou nebo pod nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu výrazněji snižoval.
Dodáváme, že s příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu není porovnáván výhradně platový tarif zaměstnance, ale rovněž další složky platu, s výjimkou složek pro toto porovnání vyloučených podle § 112 odst. 5 zákoníku práce. Další složky platu musí již dnes být zaměstnavateli využívány ať už pro „dorovnání“ výše platu k nejnižší úrovni zaručené mzdy, resp. v opačném případě již dnes zaměstnavatelé musí poskytovat doplatek, a u zaměstnanců vykonávajících práce spadající do 1. až 5. platové třídy (u kterých je rozdíl mezi platovým tarifem a nejnižší úrovní zaručené mzdy, resp. platu nejmarkantnější) jsou platové tarify zpravidla určeny zvláštním způsobem dle § 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rámci rozpětí platových tarifů pro 1. a ž 12. platový stupeň dané platové třídy.
Navrhovatel by preferoval, aby platové tarify nebyly výrazně nižší než příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. platu. Pro takovou úpravu však doposud nebyla nalezena v současné situaci veřejných rozpočtů shoda. Neuspokojivou situaci v oblasti odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců však může alespoň částečně vylepšit právě uplatnění nové právní úpravy zaručeného platu navázaného na minimální mzdu s pevně stanovenými koeficienty pro výpočet nejnižší úrovně zaručeného platu pro jednotlivé skupiny prací, kdy platy některých skupin zaměstnanců od 1. ledna 2025 porostou ani ne tolik v důsledku navrhované valorizace platového tarifu o 1 400 Kč, ale především v důsledku přechodu ze systému zaručené mzdy na zaručený plat.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a na uplatněné připomínce trvá.
Nařízení vlády
k části první
k čl. I bodu 8
k části druhé
k čl. II bodu 5
Sdružení místních samospráv
Žádáme, aby všechny platové tarify dosahovaly výše minimální mzdy, respektive zaručené mzdy v případě vyšších platových tříd.
Odůvodnění:
Část platových tarifů nedosahuje výše minimální mzdy, respektive zaručené mzdy. Takto nastavený systém považujeme za demotivační pro zaměstnance, kterým i v případě dosažení vyššího platového stupně zůstává stejný plat ve výši minimální, resp. zaručené mzdy. Tento dlouhodobý problém snižuje konkurenceschopnost veřejného sektoru na trhu práce, jelikož zaměstnanci nevidí u určitých pracovních pozic možnost platového růstu, jaký nabízí soukromý sektor.
Minimální mzda se v následujícím roce zvýší o 1900 Kč, zatímco platové tarify budou zvýšeny jen o 1400 Kč. Rozdíl mezi některými platovými tarify a minimální, resp. zaručenou mzdou a problém s tím spojený se tedy ještě prohloubí.
VYSVĚTLENO – ROZPOR
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Navrhovatel si je vědom, že stav, kdy platové tarify výrazným způsobem nedosahují příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. zaručeného platu, a některé dokonce ani úrovně minimální mzdy, není optimální. Ministerstvo práce a sociálních věcí již v průběhu léta tohoto roku předložilo návrh na valorizaci platových tarifů uvedených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ve kterých je uvedený problém nejmarkantnější. Navržená valorizace o 7 % nebo 10 %, s účinností od 1. září 2024 však nebyla po provedení meziresortního připomínkového řízení projednána vládou, jelikož pro ni nebyla nalezena podpora v rámci vládní koalice. Tento návrh by počet platových tarifů pod minimální mzdou nebo pod nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu výrazněji snižoval.
Dodáváme, že s příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu není porovnáván výhradně platový tarif zaměstnance, ale rovněž další složky platu, s výjimkou složek pro toto porovnání vyloučených podle § 112 odst. 5 zákoníku práce. Další složky platu musí již dnes být zaměstnavateli využívány ať už pro „dorovnání“ výše platu k nejnižší úrovni zaručené mzdy, resp. v opačném případě již dnes zaměstnavatelé musí poskytovat doplatek, a u zaměstnanců vykonávajících práce spadající do 1. až 5. platové třídy (u kterých je rozdíl mezi platovým tarifem a nejnižší úrovní zaručené mzdy, resp. platu nejmarkantnější) jsou platové tarify zpravidla určeny zvláštním způsobem dle § 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rámci rozpětí platových tarifů pro 1. a ž 12. platový stupeň dané platové třídy.
Navrhovatel by preferoval, aby platové tarify nebyly výrazně nižší než příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. platu. Pro takovou úpravu však doposud nebyla nalezena v současné situaci veřejných rozpočtů shoda. Neuspokojivou situaci v oblasti odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců však může alespoň částečně vylepšit právě uplatnění nové právní úpravy zaručeného platu navázaného na minimální mzdu s pevně stanovenými koeficienty pro výpočet nejnižší úrovně zaručeného platu pro jednotlivé skupiny prací, kdy platy některých skupin zaměstnanců od 1. ledna 2025 porostou ani ne tolik v důsledku navrhované valorizace platového tarifu o 1 400 Kč, ale především v důsledku přechodu ze systému zaručené mzdy na zaručený plat.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a trvá na uplatněné připomínce.
Nařízení vlády
k části první
k čl. I bodu 8
k části druhé
k čl. II bodu 5
Správa státních hmotných rezerv
V Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů upravit Přílohu č. 1 - Stupnice platových tarifů podle platových tříd a platových stupňů pro zaměstnance uvedené v § 5 odst. 1 (dále i „platová tabulka“)
Odůvodnění:
Platové tabulky stanovené v přílohách nařízení vlády obsahují hodnoty, které jsou v mnoha případech pod nejnižší úrovní zaručeného platu stanoveného v souladu s § 112 zákoníku práce. Aby byly splněny principy zákona měla by být právě tato minimální částka v platové tabulce. Tato nesrovnalost porušuje zásadu zaručeného spravedlivého odměňování a může vést k nejistotě zaměstnanců i zaměstnavatelů. Pokud budeme konkrétní v příloze č. 1. nařízení vlády
č. 341/2017 Sb., stupnice platových tarifů podle platových tříd a platových stupňů s účinností od 1.1.2025 je i po valorizaci 66 % platových tarifů pod nejnižší úrovní zaručeného platu.
V praxi tato skutečnost činí platové tabulky částečně nefunkční a komplikuje jejich využití. Staví zaměstnavatele před nutnost doplácet rozdíl mimo rámec platových tabulek, a to například doplatkem platu.
V úřadu našeho typu (máme zaměstnance v pracovním poměru na střediscích a pobočkách) v důsledku výše uvedeného vznikne výrazný tlak na zvýšení platu tak, aby způsobená disproporce mezi funkčním zařazením jednotlivých profesí byla zahlazena. Toto by mělo za následek výrazně zvýšené čerpání prostředků na platy. Odhadovaný dopad je ~3 300 000 Kč.
Příloha č. 1 Stupnice platových tarifů podle platových tříd a platových stupňů pro státní zaměstnance uvedené v § 2 (dále i „platová tabulka“) Nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů.
Odůvodnění:
Platové tabulky stanovené v příloze nařízení vlády obsahují hodnoty, které jsou v mnoha případech pod nejnižší úrovní zaručeného platu stanoveného v souladu s § 112 zákoníku práce. Aby byly splněny principy zákona měla by být právě tato minimální částka v platové tabulce. Tato nesrovnalost narušuje zásadu zaručeného spravedlivého odměňování a může vést k nejistotě zaměstnanců i zaměstnavatelů. Pokud budeme konkrétní v příloze č. 1. nařízení vlády č. 304/2014 Sb., Stupnice platových tarifů podle platových tříd a platových stupňů pro státní zaměstnance uvedené v § 2 s účinností od 1.1.2025 je i po valorizaci 50% platových tarifů pod nejnižší úrovní zaručeného platu.
V praxi tato skutečnost činí platové tabulky částečně nefunkční a komplikuje jejich využití. Staví zaměstnavatele před nutnost doplácet rozdíl mimo rámec platových tabulek, a to například doplatkem platu.
VYSVĚTLENO
Předložený návrh valorizace platových tarifů vychází z dohody o způsobu provedení valorizace platových tarifů s účinností od 1. ledna 2025, které bylo dosaženo dne 3. října 2024 na jednání zástupců vlády se zástupci odborových svazů veřejných služeb a státní správy.
Navrhovatel si je vědom, že stav, kdy platové tarify výrazným způsobem nedosahují příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. zaručeného platu, a některé dokonce ani úrovně minimální mzdy, není optimální. Ministerstvo práce a sociálních věcí již v průběhu léta tohoto roku předložilo návrh na valorizaci platových tarifů uvedených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ve kterých je uvedený problém nejmarkantnější. Navržená valorizace o 7 % nebo 10 %, s účinností od 1. září 2024 však nebyla po provedení meziresortního připomínkového řízení projednána vládou, jelikož pro ni nebyla nalezena podpora v rámci vládní koalice. Tento návrh by počet platových tarifů pod minimální mzdou nebo pod nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu výrazněji snižoval.
Dodáváme, že s příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy, potažmo platu není porovnáván výhradně platový tarif zaměstnance, ale rovněž další složky platu, s výjimkou složek pro toto porovnání vyloučených podle § 112 odst. 5 zákoníku práce. Další složky platu musí již dnes být zaměstnavateli využívány ať už pro „dorovnání“ výše platu k nejnižší úrovni zaručené mzdy, resp. v opačném případě již dnes zaměstnavatelé musí poskytovat doplatek, a u zaměstnanců vykonávajících práce spadající do 1. až 5. platové třídy (u kterých je rozdíl mezi platovým tarifem a nejnižší úrovní zaručené mzdy, resp. platu nejmarkantnější) jsou platové tarify zpravidla určeny zvláštním způsobem dle § 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rámci rozpětí platových tarifů pro 1. a ž 12. platový stupeň dané platové třídy.
Navrhovatel by preferoval, aby platové tarify nebyly výrazně nižší než příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, resp. platu. Pro takovou úpravu však doposud nebyla nalezena v současné situaci veřejných rozpočtů shoda. Neuspokojivou situaci v oblasti odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců však může alespoň částečně vylepšit právě uplatnění nové právní úpravy zaručeného platu navázaného na minimální mzdu s pevně stanovenými koeficienty pro výpočet nejnižší úrovně zaručeného platu pro jednotlivé skupiny prací, kdy platy některých skupin zaměstnanců od 1. ledna 2025 porostou ani ne tolik v důsledku navrhované valorizace platového tarifu o 1 400 Kč, ale především v důsledku přechodu ze systému zaručené mzdy na zaručený plat.
Z pohledu nákladů na státní rozpočet je předložená valorizace maximem možného, přičemž zároveň je záměrem, aby náklady na tuto valorizaci nedosahovaly celkové výše navýšení objemu prostředků na platy ve státním rozpočtu, aby bylo možné prostředky zaměstnancům poskytovat také prostřednictvím mimotarifních složek platu, právě i s ohledem na zavedení zaručeného platu.
Nařízení vlády
K čl. 1 bodu 12
Olomoucký kraj
Textace použitá v návrhu nově doplňovaného bodu přílohy č. 5 bude přinášet výkladové nejasnosti, neboť pojem „přímé obslužné péče“ je v ustanovení § 116 odst. 1 písm. a) zákona o sociálních službách spojen toliko s poskytováním péče v ambulantních nebo pobytových službách, přitom toto ustanovení cílí na pracovníky v terénních službách. Považujeme tak za nezbytné navrhovaný text upravit a text „přímé obslužné péče“ nahradit slovy „pečovatelské činnosti nebo osobní asistence“, tj. v souladu s ustanovením § 116 odst. 1 písm. c) zákona o sociálních službách, který definuje pracovní náplň tohoto pracovníka v terénní službě.
Dále navrhujeme nahradit slova „s tělesným postižením, duševní poruchou nebo poruchou chování“ slovy „v nepříznivé sociální situaci“. Poskytování péče v přirozeném sociálním prostředí je vždy náročnou činností, přičemž omezení vyjmenovanými cílovými skupinami může nedůvodně vyloučit z nároku na zvláštní příplatek některé pracovníky v sociálních službách (přestože lze uvedené cílové skupiny považovat za většinové skupiny osob, jimž je péče poskytována). Použití legálního pojmu z ustanovení § 3 písm. b) zákona o sociálních službách považujeme za přiléhavější, přičemž nevyloučí žádný z okruhu pracovníků poskytujících terénní formu služby (péče) z nároku na zvláštní příplatek.
Předmětné ustanovení by tak po zapracování navrhovaných změn mělo mít následující textaci (s tučně označenými změnami):
„7. Soustavné poskytování přímé obslužné péče pečovatelské činnosti nebo osobní asistence osobám s tělesným postižením, duševní poruchou nebo poruchou chování v nepříznivé sociální situaci v jejich domácím nebo dalším přirozeném prostředí v rámci sociální služby.“.
VYSVĚTLENO – ROZPOR
S navrhovaným rozšíření nelze souhlasit proto, že se ustanovení týká pouze poskytování přímé obslužné péče a pouze okruhu osob, u nichž je přímá obslužná péče nejnáročnější (osobám s tělesným postižením, duševní poruchou nebo poruchou chování). Nově navrhované vymezení zásadně neodpovídá míře neuropsychické zátěže a rizika ohrožení života a zdraví 4. skupiny prací, a proto s ním není možné souhlasit.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání připomínky a na uplatněné připomínce trvá.
Nařízení vlády
Příloha č. 5
Ministerstvo spravedlnosti
Požadujeme do III. skupiny prací doplnit nový bod, který bude obsahovat popis činnosti spočívající v pracích, při nichž zaměstnanec (např. probační a mediační služby) přichází ve věznici, vazební věznici nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence do styku s obviněnými, obžalovanými, odsouzenými nebo osobami ve výkonu zabezpečovací detence. Návštěva věznic, vazebních věznic a ústavů pro výkon zebezpečovací detence představuje pro zaměstnance výkon psychicky náročné činnosti, jež by měla být v rámci zvláštního příspěvku adekvátně zohledněna. Zároveň platí, že zaměstnanec soudu v praxi chodí do věznice, vazební věznice nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence rovněž v souvislosti s civilními řízeními, a tudíž nelze předmětné činnosti podřadit pod stávající kategorie činností, jež jsou omezeny na styk v rámci trestního řízení.
ČÁSTEČNĚ AKCEPTOVÁNO
Z uvedené oblasti jsou do III. skupiny zařazeny práce, při nichž zaměstnanec provádí fyzickou kontrolu odsouzených. Jedná se tedy o daleko intenzivnější styk s osobami v bezpečnostně nezajištěném a nepřátelském prostředí výkonu alternativních trestů se značným rizikem ohrožení zdraví a života zaměstnanců přímým fyzickým napadením ze strany těchto osob nebo osob jim blízkých, dále možným zdravotně závadným prostředím a emocionálním vypětím vyplývajícím z řešení vypjatých stresových nebo obdobných situací těchto nebo dalších osob. Se zátěží vyplývající z uvedených okolností nelze klást na stejnou úroveň neuropsychické zátěže a rizika styk s obviněnými, obžalovanými, odsouzenými nebo osobami ve výkonu zabezpečovací detence ve věznici, vazební věznici nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence, kde jsou uvedená rizika ohrožení zdraví a bezpečnosti a neuropsychické zátěže snížena systémem bezpečnostních opatření a činností dalších bezpečnostních složek uvedených zařízení. Nelze proto souhlasit s navrhovaným zařazení těchto prací do III. skupiny.
Ve II. skupině lze souhlasit s rozšířením bodu 3 pro potřeby výkonu zabezpečovací detence i souvislost s civilními řízeními.
Připomínkové místo s návrhem vypořádání souhlasí.
Nařízení vlády
Příloha č. 5
Ministerstvo spravedlnosti
Ze stávajícího bodu 2 III. skupiny prací požadujeme bez náhrady vypustit slovo „výhradně“. Podmínění přiznání zvláštního příplatku skutečností, že zaměstnanec výlučně provádí úkony v rámci výkonu rozhodnutí soudu, lze pokládat za neopodstatněné a z praktického hlediska za nevhodné. V praxi platí, že zaměstnanec soudu vykonává vedle provádění úkonů v rámci výkonu rozhodnutí soudu i další činnosti soudu. I takový zaměstnanec je však vystaven ztěžujícím vlivům pracovních podmínek, jež se s prováděním dané činnosti pojí, a jejichž intenzita se neodvíjí od toho, zda zaměstnanec tuto činnost vykonává výlučně, či nikoliv.
AKCEPTOVÁNO
Původní ustanovení bylo navrženo stejným Ministerstvem spravedlnosti, které je nyní hodnotí jako neopodstatněné a nevhodné a neuvádí, z jakého důvodu se změnil jeho názor. Podstatné je, že předmětem práce zaměstnance (soudního vykonavatele) je provádění výkonu rozhodnutí soudu a je na zaměstnavateli, aby v rámci rozpětí příplatku zhodnotil intenzitu neuropsychické zátěže a rizik vyplývající z toho, jaká podíl z jeho práce bude výkon rozhodnutí soudu zaujímat.
Připomínkové místo s návrhem vypořádání souhlasí.
Nařízení vlády
Příloha č. 5
Ministerstvo spravedlnosti
Stávající bod 7 III. skupiny prací požadujeme přesunout do IV. skupiny prací. Tato činnost představuje pro zaměstnance výkon psychicky náročné činnosti s vysokým rizikem ohrožení, jež by měla být v rámci zvláštního příspěvku adekvátně zohledněna. Zároveň požadujeme, aby bylo vymezení činností dle předmětného bodu v rámci IV. skupiny prací formulováno přesněji následovně: „Práce, při nichž zaměstnanec provádí fyzickou kontrolu odsouzených v rámci výkonu alternativních trestů a opatření včetně trestu domácího vězení nebo soudem uložených omezení a povinností nebo dohledu.“, aby nedocházelo k pochybnostem, na která omezení nebo povinnosti se vymezení vztahuje – tj. vztahuje se na všechna, včetně např. podmíněného odsouzení, které není v příkladmém výčtu uvedeno.
AKCEPTOVÁNO
Do přílohy (nově) č. 5 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., části A, IV. skupiny prací byl vložen nový bod, který zní: „Práce, při nichž zaměstnanec provádí fyzickou kontrolu odsouzených v rámci výkonu alternativních trestů a opatření včetně trestu domácího vězení nebo soudem uložených omezení a povinností nebo dohledu“.
Dosavadní bod č. 7 ve III. skupině prací v uvedené příloze byl zrušen.
Nařízení vlády
Příloha č. 5
Ministerstvo spravedlnosti
Požadujeme rozšířit stávající vymezení prací obsažené v bodě 9 III. skupiny prací o výkon činností přímo souvisejících s prováděním rozhodovací činnosti na úseku soudního výkonu nebo na úseku výkonu kompetencí státního zastupitelství. U činností, například specializované analytické činnosti v oblastech vyžadujících si zvláštní erudici, jež bezprostředně souvisí s prováděním rozhodovací činnosti na úseku soudního výkonu nebo na úseku výkonu kompetencí státního zastupitelství, lze identifikovat totožnou míru ztěžujících vlivů pracovních podmínek, jako u činností, které již jsou v předmětném bodě vymezeny. Navrženým doplněním by proto mělo dojít k zohlednění objektivně existujících ztěžujících vlivů pracovních podmínek na skupiny pracovníků, které jsou těmto vlivům rovněž vystaveny.
NEAKCEPTOVÁNO
Z navrhovaného rozšíření není zřejmé, jakého okruhu dalších zaměstnanců se přímo související s prováděním rozhodovací činnosti týkají. Lze předpokládat, že mohou být v rámci této skupiny prací zařazeny i činnosti, u kterých bude míra neuropsychické zátěže výrazně nižší než u činností, které spočívají v přímém provádění rozhodovací činnosti. Vzhledem k tomto nejasnému navrhovanému vymezení a možné právní nejistotě nelze s návrhem souhlasit.
Připomínkové místo mění připomínku na doporučující.
Nařízení vlády
Příloha č. 5
Pardubický kraj
Navrhujeme doplnit bod 8 v tomto znění:
„Přímý výkon sociální práce ve veřejné správě nebo sociálně-právní ochrany dětí při plnění zákonných povinností v přirozeném prostředí osob, ve vyloučených lokalitách, při výkonu pohotovostí nebo v rámci depistážní činnosti.“
Odůvodnění:
Sociální pracovníci ve veřejné správě nejsou dosud jednoznačně definováni pro přiznání zvláštního příplatku dle § 8 nařízení vlády341/2017 Sb. Záleží pouze na subjektivním posouzení zaměstnavatele, jakým způsobem bude zvláštní příplatek přiznán a v jaké výši. Zpravidla je jim přiznáván zvláštní příplatek ve skupině I. S ohledem na nejvyšší míru neuropsychické zátěže a vysoké riziko ohrožení života nebo zdraví při poskytování terénní sociální práce, popř. vyhledávání osob, které se ocitly v nepříznivé sociální situaci nebo jsou jí ohrožené, nebo při výkonu SPOD, je HMP přesvědčeno o nezbytnosti zařazení sociálních pracovníků ve veřejné správě včetně OSPOD do skupiny IV. Je nezbytné připomenout, že sociální pracovníci jsou čím dál častěji vystavováni agresi klientů, některé kauzy jsou i medializovány
AKCEPTOVÁNO JINAK
Pro zaměstnance OSPOD se navrhuje nové vymezení prací zakládajících právo na zvláštní příplatek, a to ve II. skupině prací v části A přílohy (nově) č. 5 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rozmezí od 750 Kč do 2 500 Kč. Konkrétně jde o práce spočívající ve výkonu sociálně-právní ochrany dětí spojeném s vypjatými situacemi zásadně zasahujícími do života dítěte a jeho rodiny zejména ve vyloučených lokalitách nebo v jinak rizikovém prostředí.
Některým zaměstnancům OSPOD bude moci být přiznán příplatek i v rozmezí od 1 250 Kč do 5 000 Kč, tzn. ve výši odpovídající III. skupině prací dle výše uvedené přílohy nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a to v souvislosti s úpravou stávajícího znění bodu č. 2 této skupiny, kde se zvláštní příplatek nově přiznává v případě vykonávání prací spočívajících v provádění úkonů v rámci výkonu rozhodnutí soudu, tedy nikoliv již jen při „výhradním“ provádění těchto úkonů jako doposud.
Nařízení vlády
Příloha č. 5
Část A,
II. skupina, bod 8
Středočeský kraj
Navrhujeme navrhovaný bod č. 8 odstranit.
Odůvodnění:
V důvodové zprávě se k novému zvláštnímu příplatku pro zaměstnance Kanceláře veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí uvádí:
„S ohledem na uplynulé události (pandemie Covid-19, uprchlická krize vyvolaná ruskou agresí proti Ukrajině, energetická krize, zvyšující se nedostupnost bydlení, reálné poklesy příjmů) a s tím související zhoršenou socioekonomickou situaci se lidé dostávají častěji do nepříznivé až krizové situace, kdy se jim nedostalo pomoci, kterou očekávali od úřadů a jiných institucí. Vyžadují okamžitou ochranu svých práv a případnou nápravu postupu úřadů. Je nutné bezodkladně posoudit jejich situaci, zmapovat možnosti pomoci, vyhodnotit předchozí postupy úřadů a jiných institucí a osobám vysvětlit, že pomoc nemůže přijít tak rychle jak potřebují nebo pomoc, kterou očekávají, není možná a k porušení jejích práv nedošlo.“
V zásadě nezpochybňujeme potřebnost činnosti Veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí, jeho dohled nad výkonem veřejné správy a dodržování práv klientů. Na druhé straně zaměstnanci Kanceláře veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí, na rozdíl od sociálních pracovníků obecních úřadů s rozšířenou působností, sociálních kurátorů, sociálních pracovníků OSPOD a sociálních pracovníků ve vězeňství, dle našeho názoru, nepřichází „při výkonu působnosti Veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí soustavně do přímého osobního styku s osobami omezenými na svobodě veřejnou mocí nebo v důsledku závislosti na poskytované péči.“ Jsme přesvědčeni, že pod největší mírou neuropsychické zátěže jsou sociální pracovníci při přímém výkonu sociální práce v terénu.
Část důvodové zprávy věnovaná zdůvodnění zvláštního příplatku pro zaměstnance Veřejného ochránce práv ve znění:
„Návrh spočívá v rozšíření stávajícího bodu č. 3 v I. skupině prací v části A přílohy č. 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., spočívající v poskytnutí zvláštního příplatku zaměstnancům za výkon práce vyžadující individuální přístup k jednotlivým osobám, popřípadě rozhodování při volbě z více variantních řešení, spočívající v soustavném přímém osobním styku s osobami, jejichž základní práva a svobody mohou být ohroženy v souvislosti s jednáním správního úřadu nebo dalších institucí, které jsou vůči těmto osobám v obdobném postavení, při plnění úkolů v rámci výkonu působnosti Veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí“
odpovídá spíše činnosti sociálních pracovníků, kteří se přímo v terénu musí okamžitě rozhodnout pro konkrétní variantu řešení, zatímco v rámci prošetřování postupu s odstupem času, které provádí Kancelář veřejného ochránce práv, není již míra neuropsychické zátěže a ohrožení na životě či zdraví ohrožení tak vysoká, jako je tomu např. při výkonu pohotovosti sociálního pracovníka OSPOD.
NEAKCEPTOVÁNO – ROZPOR
Vzhledem k tomu, že při výkonu práce zaměstnanců Kanceláře veřejného ochránce práv, dochází ke zvyšování neuropsychické zátěže při kontaktu s osobami omezenými na svobodě, s personálem zařízení a dalšími subjekty a s tím související zhoršující se možnosti docílit ochrany práv těchto osob, jsou navrhovány příklady práce v I. a II. skupině prací. Srovnáním s pracemi sociálních pracovníků i podle sdělení Kanceláře veřejného ochránce práv není možné souhlasit.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a trvá na uplatněné připomínce.
Nařízení vlády
Příloha č. 5
Část A,
IV. skupina, bod 7
Středočeský kraj
Požadujeme text „nebo v dalším přirozeném prostředí“ nahradit textem:
„v dalším přirozeném prostředí nebo poskytovaných v rámci terénních programů“
Odůvodnění:
Navrhovatel rozšiřuje skupinu IV pro přiznání zvláštního příplatku pro terénní pracovníky v sociálních službách. V důvodové zprávě jsou však uvedeni pouze pracovníci služby „osobní asistence (§ 39 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZoSS“), pečovatelskou službu (§ 40 ZoSS), odlehčovací službu (§ 44 ZoSS)“, nikoliv terénní sociální pracovníci terénních programů (§69 ZoSS). Tito terénní pracovníci při poskytování sociální služby vykonávají svoji činnost s vysokou mírou ohrožení. Byť výčet sociálních služeb uvedených v důvodové zprávě není taxativní, požadujeme upřesnění textu za zásadní a potřebnou změnu
NEAKCEPTOVÁNO – ROZPOR
S navrhovaným rozšíření nelze souhlasit proto, že se ustanovení týká pouze poskytování přímé obslužné péče, tedy práce vykonávané Pracovníky v sociálních službách; vůbec se totiž nepředpokládá, že by se do této skupiny prací zahrnovali jiné skupiny zaměstnanců, tedy ani Sociální pracovníci, kteří neposkytují přímou obslužnou péči, ale vykonávají sociální práci. Navrhované rozšíření by tedy nedávalo smysl.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a trvá na uplatněné připomínce.
Nařízení vlády
Příloha č. 5
Část A,
IV. skupina, bod 7
hlavní město Praha
Požadujeme na konci textu doplnit slova: „nebo poskytovaných v rámci terénních programů“.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Návrh nařízení vlády rozšiřuje IV. skupinu pro přiznání zvláštního příplatku o pracovníky v terénních sociálních službách, nezahrnuje však výslovně skupinu sociálních pracovníků terénních programů podle § 69 ZoSS). (I v Důvodové zprávě jsou uvedeni pouze pracovníci služby „osobní asistence (§ 39 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZoSS“), pečovatelské služby (§ 40 ZoSS), odlehčovací služby (§ 44 ZoSS)“, nikoli sociální pracovníci terénních programů.). Přitom sociální pracovníci terénních programů vykonávají svoji činnost s vysokou mírou ohrožení. Upřesnění textu proto považujeme za zásadní.
NEAKCEPTOVÁNO – ROZPOR
S navrhovaným rozšíření nelze souhlasit proto, že se ustanovení týká pouze poskytování přímé obslužné péče, tedy práce vykonávané Pracovníky v sociálních službách; vůbec se totiž nepředpokládá, že by se do této skupiny prací zahrnovali jiné skupiny zaměstnanců, tedy ani Sociální pracovníci, kteří neposkytují přímou obslužnou péči, ale vykonávají sociální práci. Navrhované rozšíření by tedy nedávalo smysl.
Připomínkové místo s návrhem vypořádání nesouhlasí a trvá na uplatněné připomínce.
Nařízení vlády
Příloha č. 5,
část A,
IV. skupina, bod 8
Středočeský kraj
Navrhujeme doplnit bod č. 8 v tomto znění:
„8. Přímý výkon sociální práce ve veřejné správě nebo sociálně-právní ochrany dětí při plnění zákonných povinností v přirozeném prostředí osob, ve vyloučených lokalitách, při výkonu pohotovostí nebo v rámci depistážní činnosti.“
Odůvodnění:
Sociální pracovníci ve veřejné správě nejsou dosud jednoznačně definováni pro přiznání zvláštního příplatku podle § 8 nařízení vlády č. 341/2017 Sb. Záleží pouze na subjektivním posouzení zaměstnavatele, jakým způsobem bude zvláštní příplatek přiznán a v jaké výši. Zpravidla je jim přiznáván zvláštní příplatek ve skupině I. S ohledem na nejvyšší míru neuropsychické zátěže a vysoké riziko ohrožení života nebo zdraví při poskytování terénní sociální práce, popř. vyhledávání osob, které se ocitly v nepříznivé sociální situaci nebo jsou jí ohrožené, nebo při výkonu SPOD, jsme přesvědčeni o nezbytnosti zařazení sociálních pracovníků ve veřejné správě včetně OSPOD do skupiny IV. Je nezbytné připomenout, že sociální pracovníci OSPOD jsou čím dál častěji vystavováni agresi klientů, některé kauzy jsou i medializovány, kdy jsou pracovníci OSPOD vystaveni mediálnímu tlaku, aniž by se mohli objektivně bránit v důsledku zákonem nastavené povinnosti mlčenlivosti (agrese klientů viz příklad zapálení domu sociální pracovnice OSPOD nespokojeným otcem dětí).
AKCEPTOVÁNO JINAK
Pro zaměstnance OSPOD se navrhuje nové vymezení prací zakládajících právo na zvláštní příplatek, a to ve II. skupině prací v části A přílohy (nově) č. 5 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rozmezí od 750 Kč do 2 500 Kč. Konkrétně jde o práce spočívající ve výkonu sociálně-právní ochrany dětí spojeném s vypjatými situacemi zásadně zasahujícími do života dítěte a jeho rodiny zejména ve vyloučených lokalitách nebo v jinak rizikovém prostředí.
Některým zaměstnancům OSPOD bude moci být přiznán příplatek i v rozmezí od 1 250 Kč do 5 000 Kč, tzn. ve výši odpovídající III. skupině prací dle výše uvedené přílohy nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a to v souvislosti s úpravou stávajícího znění bodu č. 2 této skupiny, kde se zvláštní příplatek nově přiznává v případě vykonávání prací spočívajících v provádění úkonů v rámci výkonu rozhodnutí soudu, tedy nikoliv již jen při „výhradním“ provádění těchto úkonů jako doposud.
Nařízení vlády
K čl. II bodu 2
Ministerstvo zahraničních věcí
MZV navrhuje do novelizačního bodu 2 doplnit další úpravu, a to za slova „státnímu zaměstnanci“ vložit slova „nebo státnímu zaměstnanci, který byl zařazen na služební místo podle § 58 odst. 2 zákona o zahraniční službě“, aby se podmínky odpočtu započitatelné praxe vztahovaly nejen na státní zaměstnance, ale také na zaměstnance podle uvedeného ustanovení zákona o zahraniční službě. Text by po doplnění zněl: „…. se odečte státnímu zaměstnanci, nebo státnímu zaměstnanci, který byl zařazen na služební místo podle § 58 odst. 2 zákona o zahraniční službě, jímž bylo obsazeno služební místo…“.
VYSVĚTLENO
Jedná se o přechodné ustanovení, které je obdobou § 201 odst. 1 zákona o státní službě a pro obě dotčené skupiny státních zaměstnanců by se tak měla zachovat stejná platová práva, která jsou odvozena od okamžiku překlopení do státní služby (ve vazbě na další přechodná ustanovení § 190 a 192 zákona o státní službě). S ohledem na lhůtu pro uplatnění tohoto přechodného ustanovení, která skončí nejpozději 1. 7. 2025 a Problematickou praktickou aplikaci, kdy by k případnému odečtení praxe a možnému snížení platového stupně mělo dojít pouze na pět měsíců (tj. od února do června, aby mohl být platový výměr předán s předstihem), považujeme za další důvod, proč k této úpravě nepřistoupit. Pojem „dlouhodobého osvědčení se“ před překlopením do státní služby pro dané služební místo ostatně již od účinností zákona o státní službě spojen s benevolencí ve vztahu k požadovanému vzdělání. Přijetím navrhované změny by se vytvořila nová nerovnost mezi státními zaměstnanci vyslanými do zahraničí a ostatními státními zaměstnanci vykonávajícími službu na základě § 201 odst. 1 zákona o státní službě.
Ministerstvo práce a sociálních věcí se bude podnětem zabývat při příští novele nařízení vlády č. 304/2014 Sb.
Připomínkové místo s návrhem vypořádání souhlasí.
Nařízení vlády
K čl. II bodu 4
Ministerstvo zahraničních věcí
MZV navrhuje doplnit do novelizačního bodu 4 další úpravu, a to za slova „zákona o státní službě“ vložit slova „nebo podle § 41 odst. 1 a 2 zákona o zahraniční službě“, aby se podmínky odpočtu započitatelné praxe vztahovaly nejen na státní zaměstnance, ale také na zaměstnance podle uvedených ustanovení zákona o zahraniční službě.
VYSVĚTLENO
Ze znění § 41 zákona o zahraniční službě nevyplývá, že by služební místo bylo možno obsadit osobou, která nesplňuje potřebný předpoklad vzdělání. Pokud by se v tomto případě postupovalo podle obecných ustanovení zákona o státní službě (tj. podle § 178), uplatní se i příslušná ustanovení o krácení započitatelné praxe, které se k této skutkové situaci vztahují. Proto se domníváme, že není nutné v nařízení vlády v uvedeném smyslu doplňovat.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
Nařízení vlády
K čl. II bodu 4
Ministerstvo vnitra
1. Požadujeme v návětí odstavce 1 nahradit odkaz na § 178 odst. 2 odkazem na § 178 odst. 1, aby uvedený odkaz reflektoval změny provedené novelou zákona o státní službě (senátní tisk č. 8).
2. Zároveň požadujeme upravit odkaz na § 178a zákona o státní službě, neboť uvedenou novelou zákona o státní službě se § 178a zrušuje. Pracovní poměr založený na základě § 178a však novelou zákona o státní službě není dotčen. Odkaz je tedy třeba upravit tak, aby odkazoval na čl. II bod 22 příslušné novely zákona o státní službě (přechodné ustanovení).
AKCEPTOVÁNO
Text bude přizpůsoben změnám plynoucím ze senátního tisku č. 8.
Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání připomínky.
K návrhu usnesení vlády
Ministerstvo financí
Požadujeme do bodu II. návrhu usnesení vlády zařadit nový úkol v následujícím znění: „Vláda ukládá členům vlády a vedoucím ostatních správních úřadů zabezpečit finanční dopady pro dotčené rozpočtové kapitoly, které vyplývají ze schválení tohoto materiálu, v rámci stanovených limitů v oblasti objemu prostředků na platy pro rok 2025 a léta následující, tj. v souladu s parametry schválenými usnesením vlády č. 645/2024 ze dne 25. září 2024“.
Požadujeme do návrhu usnesení vlády doplnit nový bod v následujícím znění: „Vláda bere na vědomí, že finanční dopady do rozpočtů územních samosprávných celků a veřejných zdravotních pojišťoven, které vyplývají ze schválení tohoto materiálu, jsou již pro rok 2025 a léta následující zabezpečeny v rozpočtových limitech stanovených pro územní samosprávné celky a veřejné zdravotní pojišťovny, nevzniká tedy nárok na další kompenzace ze státního rozpočtu“.
AKCEPTOVÁNO
Návrh usnesení vlády bude doplněn.
Připomínkové místo s návrhem vypořádání souhlasí.
K návrhu usnesení vlády
Ministerstvo kultury
Navržená úprava převodu nejnižší úrovně zaručeného platu do systému platových stupnic marginalizuje zařazování zaměstnanců do platových tříd a stírá tím tak reálné rozdíly ve vykonávaných činnostech dle příslušné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti. Zvolené uspořádání je nelineární, poslední 4. skupina stanovuje zaručený plat téměř polovině z celé škály platových tříd.
Nerovnoměrné rozdělení prací do skupin pro určení nejnižší úrovně zaručené mzdy však přináší zvýšený dopad do rozpočtů příspěvkových organizací, se kterým návrh rozpočtu kapitoly 334 – Ministerstvo kultury nemůže plně kalkulovat a ani jeho dopad není marginální.
Doplatky do zaručeného platu v 10. – 12. platové třídě nejsou v podmínkách zaměstnanců v kultuře marginálním jevem a kompenzace nákladů na doplatky do zaručených platů např. v rozpočtu kapitoly plně kalkulována.
Požadujeme proto návrh usnesení vlády ČR k předmětnému materiálnu doplnit o bod III. v tomto znění:
„III. ukládá ministrovi financí
zajistit navýšení finančních prostředků a limitů mzdových nákladů ve výši odpovídající dopadům novely nařízení vlády na jednotlivé kapitoly.“
V obecné části odůvodnění (bod E. – Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí ČR) požadujeme změnit výše citovanou větu na větu „Části návrhu, netýkající se valorizace platových tarifů zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců, přinášejí zvýšené dopady, které nejsou ve stávajících podobách veřejných rozpočtů nebo jejich návrhů kalkulovány a jejich profinancování zajistí jednotlivým kapitolám státního rozpočtu Ministerstvo financí.“.
VYSVĚTLENO
Část E odůvodnění obsahuje odhad nákladů návrhu, kdy z uvedené analýzy vyplývá, že již letošní průměrné platy zaměstnanců převyšují nejnižší úrovně zaručeného platu, které budou aplikovány od 1. ledna 2025. Při současném zvýšení platových tarifů, a tudíž dalšímu růstu platů tak lze očekávat, že v důsledku přijetí předloženého návrhu nedojde k razantnímu nárůstu výdajů z veřejných rozpočtů na platy.
Dodáváme, že dopady návrhu byly, jak je rovněž uvedeno v odůvodnění, posuzovány již opakovaně, a to při schvalování návrhu zákona č. 230/2024 Sb., kterým byla právní úprava zaručeného platu zavedena, tak při schvalování nařízení vlády č. 285/2024 Sb., o koeficientu pro výpočet minimální mzdy v roce 2025 a 2026. Navrhované rozdělení prací a správních činností do skupin prací již bylo v těchto materiálech avizováno
a bylo s ním počítáno při hodnocení dopadů uvedených návrhů. Při znalosti těchto nákladů byl následně předkládán rovněž návrh státního rozpočtu na rok 2025.
Připomínkové místo netrvá na rozporu a ponechává uvedenou problematiku k případné diskusi na jednání vlády.
Nad rámec návrhu (platové tarify zaměstnanců bezp. sborů)
Ministerstvo vnitra
Požadujeme vyčlenit zaměstnance bezpečnostních sborů do samostatné kategorie a do navrhovaného nařízení vlády doplnit nové novelizační body, které by do § 5 nařízení vlády č. 341/2017 Sb. doplnily nový odstavec 5, a to v tomto znění:
„Y. V § 5 se doplňuje odstavec 5, který včetně poznámky pod čarou č. X zní:
„(5) Zaměstnanci, který je zaměstnancem v bezpečnostním sborux), přísluší platový tarif podle odstavce 1, který bude vždy od 1. ledna příslušného kalendářního roku zvýšen o částku odpovídající 5 % tohoto tarifu a částku, o kterou byl takto zvýšen v předchozích kalendářních letech. Tato částka se zaokrouhluje na celé desetikoruny směrem nahoru.“
_____________________________
x) § 1 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění zákona č. 341/2011 Sb.
Z. V § 5 odstavec 5 zní:
„(5) Zaměstnanci, který je zaměstnancem v bezpečnostním sborux), přísluší platový tarif podle odstavce 1 zvýšený o částku, která odpovídá 25 % platového tarifu a platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen; tato částka se zaokrouhluje na celé desetikoruny směrem nahoru.“.“.
K zajištění plynulého navýšení platových tarifů zaměstnanců bezpečnostních sborů v průběhu následujících 5 kalendářních let navrhujeme stanovit odloženou a dělenou účinnost uvedených novelizačních bodů, neboť nechceme narušit schvalování rozpočtu na rok 2025 a máme za to, že tím vznikne dostatečný prostor pro zohlednění finančního krytí v rámci rozpočtu na rok 2026 a v dalších letech.
Podle návrhu navýšení platových tarifů ve stupnicích platových tarifů v přílohách č. 1 až 4 nařízení vlády č. 341/2017 Sb. předloženého Ministerstvem práce a sociálních věcí by s účinností od 1. ledna 2025 došlo u zaměstnanců bezpečnostních sborů k navýšení o navrhovanou částku 1 400 Kč. Následně, podle námi předloženého návrhu, by od 1. ledna 2026 docházelo, nad rámec změn tabulek, k postupnému navyšování platových tarifů dle námi navrhovaného postupu, tj. při každé změně přílohy č. 1 by byl měněn i platový tarif zaměstnanců bezpečnostních sborů a zároveň by docházelo též k navýšení podle navrhovaného ustanovení. Po ukončení přechodného období by se již zcela postupovalo podle § 5 odst. 5 ve znění novelizačního bodu Z.
Zaměstnanci zařazení v bezpečnostních sborech vykonávají vysoce specifické a odborné činnosti, je vůči nim uplatňována řada omezení a je na ně kladeno mnoho nároků, které jsou natolik významné, že plně odůvodňují uvedení této skupiny zaměstnanců jako další zvláštní kategorie zaměstnanců z hlediska jejich odměňování. Cílem navrhované změny je mimo jiné zvýšit konkurenceschopnost bezpečnostních sborů na trhu práce. Pro navýšení atraktivity zaměstnání v bezpečnostních sborech je nezbytné přijmout taková opatření, která zajistí zlepšení podmínek těchto zaměstnanců v oblasti jejich odměňování.
V případě přijetí navrhovaného způsobu odměňování zaměstnanců bezpečnostních sborů, které by mělo umožnit bezpečnostním sborům poskytovat svým zaměstnancům odpovídající odměny, a v důsledku toho zajistit dostatečné personální kapacity bezpečnostních sborů, lze naopak uvažovat o možnosti omezení činností vykonávaných příslušníky bezpečnostních sborů na těch pozicích, které by bylo možno jinak zajišťovat zaměstnanci (např. pozic v oblasti finanční, právní, IT problematiky). Toto opatření by přispělo k dlouhodobé úspoře finančních prostředků vynakládaných bezpečnostními sbory na zajišťování práce na zmíněných specifických pozicích a dále také k trvalému snížení výdajů v oblasti sociálních dávek i výsluhových nároků.
NEAKCEPTOVÁNO
Otázka zajištění „personálních kapacit“ je s ohledem na snižování reálné hodnoty platů a napjaté situace na trhu práce problémem, jemuž čelí celá veřejná správa. Selektivně upřednostnit civilní zaměstnance bezpečnostních sborů v tomto kontextu není opodstatněné, neboť veřejné služby a správa zahrnují řadu činností, které jsou přinejmenším stejně zásadní pro chod státu, jako podpůrné činnosti civilních zaměstnanců bezpečnostních sborů. Představu, že by bezpečnostní sbory měly získat konkurenční výhodu vůči zbytku státní správy uvedeným způsobem tedy nelze přijmout.
K tomu je třeba uvést, že odměňování zaměstnanců v pracovním poměru vychází z obecných hledisek stanovených v § 109 a § 110 zákoníku práce a, přičemž se posuzuje především složitost, odpovědnost a namáhavost práce (tj. kritéria náročnosti) a v platové sféře některé další pracovní podmínky napříč celou veřejnou správou. Každá změna systému odměňování tak musí být řádně zdůvodněna ve vztahu k ostatním zaměstnancům ve veřejné správě a službách, tj. čím práce zaměstnanců bezpečnostních sborů svou náročností paušálně převyšuje práci všech ostatních zaměstnanců a z jakého důvodu je to právě o 25 %. K tomu je namístě dodat, že princip rovného odměňování zaměstnanců, jejichž prostředky na platy jsou hrazeny z jednoho zdroje vyplývá i z předpisů evropského práva, proto bez podrobného zdůvodnění navrhovaného rozdílu v odměňování nelze o takové změně uvažovat.
Tvrzení, že by navýšení platových tarifů uvedeným způsobem vyvolalo úspory státního rozpočtu je nutné kvantifikovat tak, jak je pro jakoukoliv legislativní změnu obvyklé, jinak je nelze považovat za hodnověrné.
Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání připomínky.
Nad rámec návrhu
Karlovarský kraj
Počet platových stupňů je při počtu 12 platových stupňů, kdy první stupeň je určen pro zaměstnance do 1 roku započitatelné praxe
a 12. platový stupeň pro zaměstnance nad 32 let započitatelné praxe, neúčelný, neefektivní a demotivující zejména pro mladé uchazeče
o zaměstnání a zájemce s praxí z komerční sféry ve středním věku, jejichž praxi nelze uznat jako započitatelnou. Přitom zaměstnanci
z mladé a střední generace patří často k těm proaktivním
a nejvýkonnějším.
Z praxe na krajských úřadech je zřejmé, že po zaměstnanci na konkrétní pozici lze spravedlivě požadovat po 5 letech započitatelné praxe odborně stejně náročnou a kvalitní práci, odpovědnost za výstupy jako po zaměstnanci se započitatelnou praxí 32 let a vyšší.
Platový tarif (příloha č. 1) se ale u těchto dvou zaměstnanců např.
v 11. platové třídě liší o 11 890 Kč.
Pozn. 11. platová třída odpovídá průměrné platové třídě zaměstnanců zařazených do krajských úřadů v roce 2024.
Vzhledem k tomu, že prakticky není rozdíl ve složitosti, odpovědnosti
a namáhavosti práce požadované a vykonávané zaměstnancem s 5 lety
a 32 a více lety praxe, stávající rozvrstvení platových stupňů zaměstnavatelům znemožňuje dodržování povinnosti dané ustanovením § 110 zákoníku práce, a to že za stejnou práci náleží stejný plat.
NEAKCEPTOVÁNO
Připomínka jde nad rámec předloženého návrhu, který nemá ambici zásadně upravovat systém platových stupňů při určování platových tarifů zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Oproti návrhu obsaženému v připomínce stojí na druhé straně opakovaně uplatňované podněty poukazující na nedostatečný počet platových stupňů, resp. nezohledňování růstu praxe zaměstnanců po dosažení 32 let praxe v kontextu prodlužující se doby odchodu do důchodu. Na přístupu ke změně právní úpravy platových stupňů tedy dosud nebyla nalezena shoda.
Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání připomínky.
Nad rámec návrhu
Karlovarský kraj
Odstranění rozdílů v platových tarifech mezi úředníky ve veřejných službách a správě a ve státní službě u platových tříd
12 - 16
Platové tarify pro státní službu jsou od 12. platové třídy v porovnání
s platovými tarify ve veřejné správě vyšší. Práce vykonávané zaměstnanci ve veřejných službách a správě např. úředníky územně samosprávných celků odpovídají svou složitostí i odpovědností činnostem, které vykonávají státní zaměstnanci odměňovaní podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 1 k nařízení vlády
č. 304/2017 Sb. Srovnatelná jsou zákonem stanovená omezení
a další povinnosti. Nevidíme proto důvod v tom, proč by měli být zaměstnanci rozdílně odměňováni.
NEAKCEPTOVÁNO
Práce vykonávané zaměstnanci, kteří jsou odměňováni podle stupnice platových tarifů obsažené v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., odpovídají svou složitostí, odpovědností a namáhavostí činnostem, které vykonávají státní zaměstnanci odměňovaní podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 2 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ovšem bez dalších omezení a povinností, které se vztahují pouze na státní zaměstnance.
Státní zaměstnanci vykonávají služební činnosti koncepčního charakteru, které jsou pro fungování veřejné správy kriticky důležité, což je zohledněno konstrukcí nárůstu platových tarifů ve 12. až 16. platové třídě. Zaměstnanci, kteří jsou odměňováni podle stupnice platových tarifů obsažené v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., nevykonávají práce, které by měly charakter koncepční činnosti se zásadním celostátním dopadem.
Se státní službou je spojena vyšší míra omezení a povinností vyplývajících ze služebního poměru než ta vyplývající ze zákona o úřednících ÚSC, potažmo zákoníku práce.
Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání připomínky.
Nad rámec návrhu
Ústecký kraj
Požadujeme odstranění rozdílů v platových tarifech mezi úředníky ve veřejných službách a správě a ve státní službě u platových tříd 12 – 16.
Platové tarify pro státní službu jsou od 12. platové třídy v porovnání s platovými tarify ve veřejné správě vyšší. Práce vykonávané zaměstnanci ve veřejných službách a správě např. úředníky územně samosprávných celků odpovídají svou složitostí
i odpovědností činnostem, které vykonávají státní zaměstnanci odměňovaní podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 304/2017 Sb. Srovnatelná jsou zákonem stanovená omezení a další povinnosti. Nevidíme proto důvod v tom, proč by měli být zaměstnanci rozdílně odměňováni.
NEAKCEPTOVÁNO
Práce vykonávané zaměstnanci, kteří jsou odměňováni podle stupnice platových tarifů obsažené v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., odpovídají svou složitostí, odpovědností a namáhavostí činnostem, které vykonávají státní zaměstnanci odměňovaní podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 2 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ovšem bez dalších omezení a povinností, které se vztahují pouze na státní zaměstnance.
Státní zaměstnanci vykonávají služební činnosti koncepčního charakteru, které jsou pro fungování veřejné správy kriticky důležité, což je zohledněno konstrukcí nárůstu platových tarifů ve 12. až 16. platové třídě. Zaměstnanci, kteří jsou odměňováni podle stupnice platových tarifů obsažené v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., nevykonávají práce, které by měly charakter koncepční činnosti se zásadním celostátním dopadem.
Se státní službou je spojena vyšší míra omezení a povinností vyplývajících ze služebního poměru než ta vyplývající ze zákona o úřednících ÚSC, potažmo zákoníku práce.
Připomínkové místo se způsobem vypořádání souhlasí.
Nad rámec návrhu
Středočeský kraj
Obecné připomínky
Za zásadní problém předkládaného návrhu považujeme to, že se opět navrhuje upravit platové poměry pouze určité skupiny či skupin zaměstnanců veřejného sektoru bez promyšlení dopadů této změny na celkový rámec odměňování ve veřejném sektoru.
Tyto zásahy ve svém důsledku znamenají další prohlubování nedůvodných rozdílů v odměňování zaměstnanců vykonávajících veřejné služby ve stejném či obdobném sektoru či dokonce v rámci jednoho zaměstnavatele (územního samosprávného celku).
Zároveň opětovně upozorňujeme na to, že platový systém je v souvislosti s institutem zaručeného platu (byť parametricky upraveným novelou zákoníku práce) zcela deformován a z velké části v podstatě nefunkční.
S ohledem na to uvádíme konkrétní zásadní připomínky, jejichž akceptace by v dané chvíli alespoň částečně zmírnila výše uvedené negativní dopady navrhovaných změn. Rozpočtový dopad navrhovaných změn na státní rozpočet je nevýznamný jednak s ohledem na zákonem vyžadované dofinancování platu konkrétních zaměstnanců na úroveň zaručeného platu, jednak s ohledem na to, že změny dopadnou zejména na územní rozpočty (kterým ovšem ani předkladatelem navrhované změny nemají být v roce 2025 kompenzovány).
Stále však trvá náš návrh a požadavek na přípravu zásadních systémových změn v oblasti odměňování zaměstnanců ve veřejném sektoru. Kraje, Asociace krajů i zájmové organizace měst a obcí na tuto významně problémovou oblast upozorňují dlouhodobě, a to jak v rámci připomínkových řízení při změnách příslušných nařízení vlády v souvislosti s navyšováním platových tarifů, tak v rámci pracovních skupin a komisí např. Celostátní komise pro hodnocení prací a tvorbu katalogu prací nebo Pracovní skupiny pro odměňování státních zaměstnanců a zaměstnanců ve veřejných službách a správě v gesci MPSV.
Zároveň znovu opakujeme svou nabídku se na těchto změnách skutečně aktivně podílet.
NEAKCEPTOVÁNO – ROZPOR
Připomínka jde nad rámec předloženého návrhu, jehož konkrétní části jsou předkládány buďto po dosažení shody dotčených subjektů, jako např. předložená valorizace platových tarifů, nebo jsou prováděny v návaznosti na změny provedené v zákonné právní úpravě, např. rozdělení platových tříd do skupin prací pro určení platového tarifu, nebo jde jen o dílčí změny v jednotlivých institutech platového systému.
Dlouhodobým záměrem Ministerstva práce a sociálních věcí je systém stupnic platových tarifů sjednocovat, k tomu ovšem může být přistoupeno až budou k dispozici adekvátní zdroje k pokrytí nákladů takového kroku.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a trvá na uplatněné připomínce.
Nad rámec návrhu
Karlovarský kraj
Rušení a přidávání stupnic platových tarifů (příloh) nařízení vlády
K udržení spravedlivého systému nepřispívá ani v poslední době časté rušení stupnic a následné zavádění stupnic nových, kdy tarifní stupnice podle které jsou odměňováni zaměstnanci veřejné správy, se z hlediska výše platových tarifů dostala z prvního na poslední místo, a tím atraktivitu práce zaměstnance veřejné správy totálně degradovala. Poslední již zmiňované navyšování platových tarifů, zcela nepochopitelně o paušální částku, stupnici již zcela znehodnotilo
a jakýkoli systém se z ní vytratil.
Kraje i Asociace krajů na tuto významně problémovou oblast upozorňují dlouhodobě, a to jak v rámci připomínkových řízení při změnách příslušných nařízení vlády v souvislosti s navyšováním platových tarifů, tak v rámci pracovních skupin a komisí např. Celostátní komise pro hodnocení prací a tvorbu katalogu prací nebo Pracovní skupiny pro odměňování státních zaměstnanců a zaměstnanců ve veřejných službách a správě v gesci MPSV.
Znovu tedy důrazně žádáme o revizi, analýzu stávajícího systému odměňování jak z pohledu počtu platových stupňů, který je za dobu používání v praxi vnímán jako neúčelný a neefektivní, tak z důvodů výše uvedených.
NEAKCEPTOVÁNO
Připomínka jde nad rámec předloženého návrhu, jehož konkrétní části jsou předkládány buďto po dosažení shody dotčených subjektů, jako např. předložená valorizace platových tarifů, nebo jsou prováděny v návaznosti na změny provedené v zákonné právní úpravě, např. rozdělení platových tříd do skupin prací pro určení platového tarifu, nebo jde jen o dílčí změny v jednotlivých institutech platového systému.
Dlouhodobým záměrem Ministerstva práce a sociálních věcí je systém stupnic platových tarifů sjednocovat, k tomu ovšem může být přistoupeno až budou k dispozici adekvátní zdroje k pokrytí nákladů takového kroku.
Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání připomínky.
Nad rámec návrhu
Liberecký kraj
Odstranění rozdílů v platových tarifech mezi úředníky ve veřejných službách a správě a ve státní službě u platových tříd 12–16
Platové tarify pro státní službu jsou od 12. platové třídy v porovnání s platovými tarify ve veřejné správě vyšší. Práce vykonávané zaměstnanci ve veřejných službách a správě např. úředníky územně samosprávných celků odpovídají svou složitostí i odpovědností činnostem, které vykonávají státní zaměstnanci odměňovaní podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 304/2017 Sb. Srovnatelná jsou zákonem stanovená omezení
a další povinnosti. Nevidíme proto důvod v tom, proč by měli být zaměstnanci rozdílně odměňováni.
NEAKCEPTOVÁNO
Práce vykonávané zaměstnanci, kteří jsou odměňováni podle stupnice platových tarifů obsažené v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., odpovídají svou složitostí, odpovědností a namáhavostí činnostem, které vykonávají státní zaměstnanci odměňovaní podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 2 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ovšem bez dalších omezení a povinností, které se vztahují pouze na státní zaměstnance.
Státní zaměstnanci vykonávají služební činnosti koncepčního charakteru, které jsou pro fungování veřejné správy kriticky důležité, což je zohledněno konstrukcí nárůstu platových tarifů ve 12. až 16. platové třídě. Zaměstnanci, kteří jsou odměňováni podle stupnice platových tarifů obsažené v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., nevykonávají práce, které by měly charakter koncepční činnosti se zásadním celostátním dopadem.
Se státní službou je spojena vyšší míra omezení a povinností vyplývajících ze služebního poměru než ta vyplývající ze zákona o úřednících ÚSC, potažmo zákoníku práce.
Připomínkové místo se způsobem vypořádání souhlasí.
Nad rámec návrhu
Jihočeský kraj
Jihočeský kraj zásadně nesouhlasí se současným způsobem úpravy odměňování ve veřejné sféře.
Dlouhodobě upozorňujeme spolu s dalšími kraji a Asociací krajů na zásadní problémy v této oblasti. Tyto výhrady pravidelně zaznívají při připomínkových řízeních týkajících se změn příslušných nařízení vlády o navyšování platových tarifů, i na jednáních pracovních skupin a komisí, jako jsou například Celostátní komise pro hodnocení prací a tvorbu katalogu prací nebo Pracovní skupina pro odměňování státních zaměstnanců a zaměstnanců ve veřejných službách pod gescí Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV).
Požadujeme celkovou analýzu a revizi systému odměňování zaměstnanců ve veřejném sektoru. Tento systém je nutné přehodnotit jak z hlediska počtu platových stupňů, který je dlouhodobě považován za neefektivní a nepružný, tak i s ohledem na rovnost přístupu ke všem zaměstnancům.
Navrhované dílčí úpravy platových tarifů se tradičně nekoncepčně týkají pouze vybraných skupin zaměstnanců. Tyto změny však neřeší jejich dopad na celkovou strukturu odměňování, což vede k prohlubování nespravedlivých rozdílů mezi zaměstnanci vykonávajícími obdobnou práci ve stejném nebo příbuzném sektoru, a často i v rámci jednoho zaměstnavatele.
Současný systém 12 platových stupňů je neúčelný a demotivující, zejména pro mladé uchazeče o zaměstnání a odborníky ze soukromého sektoru, jejichž praxi nelze uznat jako započitatelnou. První platový stupeň se vztahuje na zaměstnance s méně než rokem praxe, zatímco 12. stupeň je určen pro zaměstnance s více než 32 lety praxe. Praxe však ukazuje, že na konkrétní pozici lze po 5 letech požadovat odborně srovnatelnou práci a odpovědnost jako u zaměstnance s 32 lety praxe.
Stávající rozvržení stupňů zaměstnavatelům brání naplňovat požadavek § 110 zákoníku práce, který stanovuje, že za stejnou práci náleží stejný plat. Rozdíly ve složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce mezi zaměstnanci s 5 a 32 lety praxe jsou v mnoha případech zanedbatelné, což tento systém nereflektuje.
Systém zaručeného platu je v současnosti značně deformován a nefunkční. Úpravy platových tarifů spíše zhoršují stávající rozdíly v přístupu k odměňování. Tabulkové tarify jsou nepružné a neumožňují adekvátně reagovat na situaci na pracovním trhu.
Ve snaze být konkurenceschopní zaměstnavatelé veřejného sektoru, pokud jim to jejich možnosti dovolují, často dorovnávají platy pomocí osobního příplatku, což však odporuje původnímu smyslu tohoto nástroje. Podle zákoníku práce by měl být osobní příplatek udělován za vynikající pracovní výsledky, nikoli jako náhrada za nedostatečnou flexibilitu tarifních platů. Tento přístup vede k nerovnému zacházení s ostatními zaměstnanci a v praxi nutí zaměstnavatele porušovat právní předpisy.
S ohledem na uvedené problémy navrhujeme komplexnější reformu systému odměňování. Konkrétně doporučujeme:
· Zavést možnost odměňování zaměstnanců na smluvním principu.
· Umožnit územním samosprávným celkům vytvořit vlastní vnitřní pravidla odměňování.
· Stanovit tabulkové tarify pouze jako garantovanou minimální výši platu či mzdy.
Taková opatření by zvýšila pružnost systému odměňování, odstranila nerovnosti a umožnila zaměstnavatelům lépe reagovat na vývoj pracovního trhu.
NEAKCEPTOVÁNO
Připomínka jde nad rámec předloženého návrhu, jehož konkrétní části jsou předkládány buďto po dosažení shody dotčených subjektů, jako např. předložená valorizace platových tarifů, nebo jsou prováděny v návaznosti na změny provedené v zákonné právní úpravě, např. rozdělení platových tříd do skupin prací pro určení platového tarifu, nebo jde jen o dílčí změny v jednotlivých institutech platového systému.
Dlouhodobým záměrem Ministerstva práce a sociálních věcí je systém stupnic platových tarifů sjednocovat, k tomu ovšem může být přistoupeno až budou k dispozici adekvátní zdroje k pokrytí nákladů takového kroku.
Připomínkové místo bere vypořádání připomínky na vědomí.
Nad rámec návrhu
Sdružení místních samospráv
Požadujeme, aby předkladatel srovnal platové poměry úředníků územních samosprávných celků s platovými poměry státních zaměstnanců, a zároveň vypracoval komplexní revizi systému odměňování a zároveň komplexní revizi katalogu prací, o nichž se dlouhá léta diskutuje. V rámci toho považujeme za nutné řešit výrazné (nad rámec předloženého návrhu) zlepšení podmínek odměňování zaměstnanců v některých odvětvích, především v oblastech informačních technologií, stavebního řádu a územního plánování a práva a legislativy.
Odůvodnění:
Ze zkušenosti z území vnímáme dlouhodobý urgentní nedostatek kvalitních uchazečů o místa s expertízou ve zmíněných odvětvích způsobený nedostatečnou výší odměn, kvůli níž územní samosprávné celky nemohou konkurovat zaměstnavatelům poptávajícím srovnatelné pozice v rámci soukromého sektoru, ale ani služebním úřadům zaměstnávajícím osoby podle zákona o státní službě.
Tento nedostatek by podle našeho názoru měl být vyřešen jednak v rámci dlouhodobě avizované komplexní revize systému odměňování a katalogu prací, jednak srovnáním podmínek odměňování úředníků územních samosprávných celků s podmínkami odměňování státních zaměstnanců. Výrazně nižší výše platových tarifů úředníků ÚSC oproti státním zaměstnanců je zcela nedůvodná a tím pádem diskriminační, potíže činí absence institutu klíčového pracovního místa.
Zároveň považujeme za vhodné snížit počet a váhu platových stupňů, neboť z praxe vyplývá minimální korelace mezi delším profesním působením zaměstnanců a jejich pracovním výkonem.
NEAKCEPTOVÁNO
Práce vykonávané zaměstnanci, kteří jsou odměňováni podle stupnice platových tarifů obsažené v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., odpovídají svou složitostí, odpovědností a namáhavostí činnostem, které vykonávají státní zaměstnanci odměňovaní podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 2 k nařízení vlády č. 304/2014 Sb., ovšem bez dalších omezení a povinností, které se vztahují pouze na státní zaměstnance.
Státní zaměstnanci vykonávají služební činnosti koncepčního charakteru, které jsou pro fungování veřejné správy kriticky důležité, což je zohledněno konstrukcí nárůstu platových tarifů ve 12. až 16. platové třídě. Zaměstnanci, kteří jsou odměňováni podle stupnice platových tarifů obsažené v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., nevykonávají práce, které by měly charakter koncepční činnosti se zásadním celostátním dopadem.
Se státní službou je spojena vyšší míra omezení a povinností vyplývajících ze služebního poměru než ta vyplývající ze zákona o úřednících ÚSC, potažmo zákoníku práce.
Připomínkové místo v reakci na návrh vypořádání mění připomínku na doporučující.
Nad rámec návrhu
hlavní město Praha
V odstavci 2 písm. d) požadujeme částku „7 500 Kč“ nahradit částkou „8 500 Kč“.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
V souladu s § 129 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, přísluší zaměstnanci, který vykonává práci v pracovních podmínkách spojených s mimořádnou neuropsychickou zátěží, rizikem ohrožení života a zdraví nebo obtížnými pracovní režimy, zvláštní příplatek.
Strážníci obecní policie jsou podle přílohy č. 6 (v nově navrhovaném znění se jedná o přílohu č. 5) nařízení vlády č. 341/2007 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, zařazení do IV. skupiny prací, tedy do skupiny s druhou nejvyšší mírou této zátěže uvažovanou v pracovním poměru. V této skupině je v současné době stanovena maximální hranice uvedeného příplatku ve výši 7 500 Kč.
Z výkonu práce strážníka evidujeme od roku 2022 do dnešního dne celkem 14 pracovních úrazů z důvodu aktivního napadení pachatelem s celkovou délkou trvání pracovní neschopnosti 278 dnů, 14 pracovních úrazů v souvislosti se zajištěním agresivní osoby (tzv. pasívní útok) s celkovou délkou trvání pracovní neschopnosti 526 dnů. V obou kategoriích evidujeme dalších 35 pracovních úrazů bez pracovní neschopnosti. Je tedy zřejmé, že ohrožení života a zdraví je u výkonu práce strážníka častým jevem.
Strážníci obecní policie vykonávají práci v podmínkách blížících se výkonu práce příslušníků Policie České republiky, velmi často tuto práci konají i při společných plánovaných akcích a bezpečnostních opatřeních, ale i v rámci běžné služby. V současné době je maximální hranice zvláštního příplatku pro příslušníky Policie České republiky stanovena zákonem č. 361/2003 Sb., zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 10 000 Kč.
Vzhledem k tomu, že zaměstnavatel je povinen zaměstnanci stanovit plat s přihlédnutím ke všem aspektům vykonávané práce, je tedy povinen zohlednit i případná rizika spojená s výkonem práce. S přihlédnutím k výše uvedeným zkušenostem z výkonu práce strážníků a faktického ohrožení jejich zdraví, a zároveň z důvodů adekvátního ohodnocení míry rizika v porovnání s příslušníky Policie České republiky, požadujeme zvýšit horní hranici zvláštního příplatku ve IV. skupině prací na 8 500 Kč.
VYSVĚTLENO – ROZPOR
Připomínka jde nad rámec předloženého návrhu, a ačkoliv předkladatel případnou budoucí valorizaci částek rozpětí zvláštního příplatku obecně podporuje, není pro takové opatření v současnosti zajištěno financování z veřejných rozpočtů. V první řadě by tedy s tímto návrhem muselo souhlasit Ministerstvo financí a poskytnout na pokrytí vzniklých nákladů dodatečné finance ze státního rozpočtu, což nepovažujeme v současnosti za realistické.
Připomínkové místo s návrhem vypořádání nesouhlasí a trvá na uplatněné připomínce.
Nad rámec návrhu
hlavní město Praha
Požadujeme doplnit bod 8, který zní:
„8. Přímý výkon sociální práce ve veřejné správě nebo sociálně-právní ochrany dětí při plnění zákonných povinností v přirozeném prostředí osob, ve vyloučených lokalitách, při výkonu pohotovostí nebo v rámci depistážní činnosti.“.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Sociální pracovníci ve veřejné správě nejsou dosud jednoznačně definováni pro přiznání zvláštního příplatku podle § 8 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, a nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů. Záleží pouze na subjektivním posouzení zaměstnavatele, jakým způsobem bude zvláštní příplatek přiznán a v jaké výši. Zpravidla je jim přiznáván zvláštní příplatek ve skupině I. S ohledem na nejvyšší míru neuropsychické zátěže a vysoké riziko ohrožení života nebo zdraví při poskytování terénní sociální práce, popř. vyhledávání osob, které se ocitly v nepříznivé sociální situaci nebo jsou jí ohrožené, nebo při výkonu sociálně-právní ochrany dětí, jsme přesvědčeni o nezbytnosti zařazení sociálních pracovníků ve veřejné správě včetně OSPOD do skupiny IV. Je nezbytné připomenout, že sociální pracovníci jsou čím dál častěji vystavováni agresi klientů, některé kauzy jsou i medializovány.
MPSV navrhuje zařadit nový bod do skupiny II. pro zaměstnance Kanceláře veřejného ochránce práv. Nijak nezpochybňujeme potřebnost činnosti veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí, jeho dohled nad výkonem veřejné správy a dodržování práv klientů. Na druhé straně zaměstnanci Kanceláře veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí, na rozdíl od sociálních pracovníků obecních úřadů s rozšířenou působností, sociálních kurátorů, sociálních pracovníků OSPOD a sociálních pracovníků ve vězeňství, podle našeho názoru, nepřichází „při výkonu působnosti veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí soustavně do přímého osobního styku s osobami omezenými na svobodě veřejnou mocí nebo v důsledku závislosti na poskytované péči.“ Jsme přesvědčeni, že pod největší mírou neuropsychické zátěže jsou sociální pracovníci při přímém výkonu sociální práce v terénu. Část Důvodové zprávy věnovaná zdůvodnění zvláštního příplatku pro zaměstnance veřejného ochránce práv ve znění: „Návrh spočívá v rozšíření stávajícího bodu č. 3 v I. skupině prací v části A přílohy č. 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., spočívající v poskytnutí zvláštního příplatku zaměstnancům za výkon práce vyžadující individuální přístup k jednotlivým osobám, popřípadě rozhodování při volbě z více variantních řešení, spočívající v soustavném přímém osobním styku s osobami, jejichž základní práva a svobody mohou být ohroženy v souvislosti s jednáním správního úřadu nebo dalších institucí, které jsou vůči těmto osobám v obdobném postavení, při plnění úkolů v rámci výkonu působnosti veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí“ odpovídá spíše činnosti sociálních pracovníků, kteří se přímo v terénu musí okamžitě rozhodnout pro konkrétní variantu řešení, zatímco v rámci prošetřování postupu s odstupem času, které provádí Kancelář veřejného ochránce práv, není již míra neuropsychické zátěže a ohrožení na životě či zdraví ohrožení tak vysoká, jako je tomu např. při výkonu pohotovosti sociálního pracovníka OSPOD.
AKCEPTOVÁNO JINAK
Pro zaměstnance OSPOD se navrhuje nové vymezení prací zakládajících právo na zvláštní příplatek, a to ve II. skupině prací v části A přílohy (nově) č. 5 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., v rozmezí od 750 Kč do 2 500 Kč. Konkrétně jde o práce spočívající ve výkonu sociálně-právní ochrany dětí spojeném s vypjatými situacemi zásadně zasahujícími do života dítěte a jeho rodiny zejména ve vyloučených lokalitách nebo v jinak rizikovém prostředí.
Některým zaměstnancům OSPOD bude moci být přiznán příplatek i v rozmezí od 1 250 Kč do 5 000 Kč, tzn. ve výši odpovídající III. skupině prací dle výše uvedené přílohy nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a to v souvislosti s úpravou stávajícího znění bodu č. 2 této skupiny, kde se zvláštní příplatek nově přiznává v případě vykonávání prací spočívajících v provádění úkonů v rámci výkonu rozhodnutí soudu, tedy nikoliv již jen při „výhradním“ provádění těchto úkonů jako doposud.
Nad rámec návrhu
(zvláštní příplatek zaměstnancům řešícím přestupkovou agendu)
Unie zaměstnavatel-ských svazů
Navrhujeme zařadit zaměstnance vykonávající přestupková řízení do okruhu zaměstnanců pobírajících zvláštní příplatek – do přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., ve které jsou rozděleny práce podle míry ztěžujících vlivů pracovních podmínek do skupin pro určení příslušeného rozpětí zvláštního příplatku do části A, II. bod 3.
Navrhované znění:
Práce, při nichž zaměstnanec přichází do styku se zadrženými, obviněnými, obžalovanými nebo odsouzenými osobami v rámci trestního nebo přestupkového řízení.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava reaguje na specifické podmínky výkonu práce, která zahrnuje značnou míru neuropsychické zátěže a zvýšené riziko ohrožení zdraví nebo života. Jedná se především o činnosti spojené s přímým osobním stykem s osobami, které jsou často konfliktní, agresivní či nepřizpůsobivé. Tito zaměstnanci, zejména na úrovni obcí, vykonávají své povinnosti v prostředí s vysokými nároky na psychickou odolnost a schopnost zvládat stresové situace, přičemž jim na rozdíl od obdobných úkonů v trestním řízení není poskytována soudní ochrana. Od roku 2020 se posunula hranice trestného činu na 10.000 Kč, tím se zvětšil i okruh osob páchajících přestupky o osoby, které byly předtím posuzovány jako pachatelé trestného činu a tedy osoby, které s nimi jednaly, měly příplatek. Z těchto důvodů je nezbytné zavést opatření, která budou reflektovat náročnost a rizikovost jejich pracovních podmínek a současně zohlední specifika veřejné správy.
NEAKCEPTOVÁNO
Připomínka jde nad rámec předloženého návrhu. Specifický druh práce spočívající v provádění úkonů v řízení o přestupcích, jejich projednávání a rozhodování o nich je bezprostředně spojen s vyhraněnými negativními a nepřátelskými postoji občanů ve vypjatých situacích, a proto se k zátěži a rizikům spojeným s výkonem této práce přihlédlo při jejím zařazení do platové třídy v rámci nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů. Ohodnocením těchto vlivů ještě zvláštním příplatkem by došlo k duplicitnímu ohodnocení téhož vlivu.
Při provádění úkonů v řízení o přestupcích, projednávání přestupků a rozhodování o se nepředpokládá styk se zadrženými, obviněnými, obžalovanými nebo odsouzenými osobami v rámci trestního řízení. Ke skutečnosti, že mezi pachateli přestupku mohou být i zadržené, obviněné, obžalované nebo odsouzené osoby v rámci trestního řízení nelze přihlížet, protože s řízením o přestupku nesouvisí.
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání připomínky.
Nad rámec návrhu
(zvláštní příplatek zaměstnancům řešícím přestupkovou agendu)
Konfederace zaměstnavatel-ských a podnikatelských svazů
Navrhujeme zařadit zaměstnance vykonávající přestupková řízení do okruhu zaměstnanců pobírajících zvláštní příplatek – do přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., ve které jsou rozděleny práce podle míry ztěžujících vlivů pracovních podmínek do skupin pro určení příslušeného rozpětí zvláštního příplatku do části A, II. bod 3.
Navrhované znění:
Práce, při nichž zaměstnanec přichází do styku se zadrženými, obviněnými, obžalovanými nebo odsouzenými osobami v rámci trestního nebo přestupkového řízení.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava reaguje na specifické podmínky výkonu práce, která zahrnuje značnou míru neuropsychické zátěže a zvýšené riziko ohrožení zdraví nebo života. Jedná se především o činnosti spojené s přímým osobním stykem s osobami, které jsou často konfliktní, agresivní či nepřizpůsobivé. Tito zaměstnanci, zejména na úrovni obcí, vykonávají své povinnosti v prostředí s vysokými nároky na psychickou odolnost a schopnost zvládat stresové situace, přičemž jim na rozdíl od obdobných úkonů v trestním řízení není poskytována soudní ochrana. Od roku 2020 se posunula hranice trestného činu na 10.000 Kč, tím se zvětšil i okruh osob páchajících přestupky o osoby, které byly předtím posuzovány jako pachatelé trestného činu a tedy osoby, které s nimi jednaly, měly příplatek. Z těchto důvodů je nezbytné zavést opatření, která budou reflektovat náročnost a rizikovost jejich pracovních podmínek a současně zohlední specifika veřejné správy.
NEAKCEPTOVÁNO
Připomínka jde nad rámec předloženého návrhu. Specifický druh práce spočívající v provádění úkonů v řízení o přestupcích, jejich projednávání a rozhodování o nich je bezprostředně spojen s vyhraněnými negativními a nepřátelskými postoji občanů ve vypjatých situacích, a proto se k zátěži a rizikům spojeným s výkonem této práce přihlédlo při jejím zařazení do platové třídy v rámci nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů. Ohodnocením těchto vlivů ještě zvláštním příplatkem by došlo k duplicitnímu ohodnocení téhož vlivu.
Při provádění úkonů v řízení o přestupcích, projednávání přestupků a rozhodování o se nepředpokládá styk se zadrženými, obviněnými, obžalovanými nebo odsouzenými osobami v rámci trestního řízení. Ke skutečnosti, že mezi pachateli přestupku mohou být i zadržené, obviněné, obžalované nebo odsouzené osoby v rámci trestního řízení nelze přihlížet, protože s řízením o přestupku nesouvisí.
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání připomínky.
Nad rámec návrhu
(zvláštní příplatek zaměstnancům řešícím přestupkovou agendu)
Českomoravská konfederace odborových svazů
ČMKOS požaduje přiznání zvláštního příplatku zaměstnancům přestupkových agend, resp. zaměstnancům provádějících úkony v řízení o přestupcích. Návrh spočívá v rozšíření stávajícího výčtu prací v I. skupině prací v části A přílohy č. 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb.:
V příloze č. 6, části A, v I. skupině se doplňuje bod 9, který zní:
„9. Provádění úkonů souvisejících s činností přestupkové komise“.
Odůvodnění:
Zaměstnanci přestupkové agendy jsou vystavováni vyšší psychické zátěži vzhledem k práci s občany v postavení pachatele. Často se jedná o pachatele sociálně slabé, pachatele s historií protiprávního jednání nebo dokonce s kriminální historií. Rozdílnost v zacházení mezi strážníky s povinností zajišťovat veřejný pořádek a „přestupkáři“ vnímáme jako neopodstatněnou. Za účelem zabránění sociálnímu pnutí a případným soudním řízením a za účelem zajištění rovnosti práv zaměstnanců zabezpečujících místní záležitosti veřejného pořádku se proto požaduje přijmout takovou právní úpravu, která takové situaci bude předcházet.
NEAKCEPTOVÁNO – ROZPOR
Specifický druh práce spočívající v provádění úkonů v řízení o přestupcích, jejich projednávání a rozhodování o nich je bezprostředně spojen s vyhraněnými negativními a nepřátelskými postoji občanů ve vypjatých situacích, a proto se k zátěži a rizikům spojeným s výkonem této práce přihlédlo při jejím zařazení do platové třídy v rámci nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů. Ohodnocením těchto vlivů ještě zvláštním příplatkem by došlo k duplicitnímu ohodnocení téhož vlivu.
Při provádění úkonů v řízení o přestupcích, projednávání přestupků a rozhodování o se nepředpokládá styk se zadrženými, obviněnými, obžalovanými nebo odsouzenými osobami v rámci trestního řízení. Ke skutečnosti, že mezi pachateli přestupku mohou být i zadržené, obviněné, obžalované nebo odsouzené osoby v rámci trestního řízení nelze přihlížet, protože s řízením o přestupku nesouvisí.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a trvá na uplatněné připomínce.
Nad rámec návrhu
(zvláštní příplatek zaměstnancům řešícím přestupkovou agendu)
Svaz měst a obcí ČR
Navrhujeme zařadit zaměstnance vykonávající přestupková řízení do okruhu zaměstnanců pobírající zvláštní příplatek – do přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., ve které jsou rozděleny práce podle míry ztěžujících vlivů pracovních podmínek do skupin pro určení příslušeného rozpětí zvláštního příplatku do části A, II. bod 3.
Navrhované znění:
Práce, při nichž zaměstnanec přichází do styku se zadrženými, obviněnými, obžalovanými nebo odsouzenými osobami v rámci trestního nebo přestupkového řízení.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava reaguje na specifické podmínky výkonu práce, která zahrnuje značnou míru neuropsychické zátěže a zvýšené riziko ohrožení zdraví nebo života. Jedná se především o činnosti spojené s přímým osobním stykem s osobami, které jsou často konfliktní, agresivní či nepřizpůsobivé. Tito zaměstnanci, zejména na úrovni obcí, vykonávají své povinnosti v prostředí s vysokými nároky na psychickou odolnost a schopnost zvládat stresové situace, přičemž jim na rozdíl od obdobných úkonů v trestním řízení není poskytována soudní ochrana. Od roku 2020 posunula hranice trestného činu na 10.000 Kč, zvětšil se i okruh osob páchajících přestupky o osoby, které byly předtím posuzovány jako pachatelé trestného činu a tedy osoby, které s nimi jednaly, měly příplatek. Z těchto důvodů je nezbytné zavést opatření, která budou reflektovat náročnost a rizikovost jejich pracovních podmínek a současně zohlední specifika veřejné správy.
NEAKCEPTOVÁNO – ROZPOR
Specifický druh práce spočívající v provádění úkonů v řízení o přestupcích, jejich projednávání a rozhodování o nich je bezprostředně spojen s vyhraněnými negativními a nepřátelskými postoji občanů ve vypjatých situacích, a proto se k zátěži a rizikům spojeným s výkonem této práce přihlédlo při jejím zařazení do platové třídy v rámci nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů. Ohodnocením těchto vlivů ještě zvláštním příplatkem by došlo k duplicitnímu ohodnocení téhož vlivu.
Při provádění úkonů v řízení o přestupcích, projednávání přestupků a rozhodování o se nepředpokládá styk se zadrženými, obviněnými, obžalovanými nebo odsouzenými osobami v rámci trestního řízení. Ke skutečnosti, že mezi pachateli přestupku mohou být i zadržené, obviněné, obžalované nebo odsouzené osoby v rámci trestního řízení nelze přihlížet, protože s řízením o přestupku nesouvisí.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a na uplatněné připomínce trvá.
Nad rámec návrhu
(zvláštní příplatek zaměstnancům řešícím přestupkovou agendu)
Středočeský kraj
Navrhujeme zařadit zaměstnance vykonávající přestupková řízení do okruhu zaměstnanců pobírajících zvláštní příplatek – do přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., ve které jsou rozděleny práce podle míry ztěžujících vlivů pracovních podmínek do skupin pro určení příslušeného rozpětí zvláštního příplatku do části A, II. bod 3.
Navrhované znění:
Práce, při nichž zaměstnanec přichází do styku se zadrženými, obviněnými, obžalovanými nebo odsouzenými osobami v rámci trestního nebo přestupkového řízení.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava reaguje na specifické podmínky výkonu práce, která zahrnuje značnou míru neuropsychické zátěže a zvýšené riziko ohrožení zdraví nebo života. Jedná se především o činnosti spojené s přímým osobním stykem s osobami, které jsou často konfliktní, agresivní či nepřizpůsobivé.
Tito zaměstnanci, zejména na úrovni obcí, vykonávají své povinnosti v prostředí s vysokými nároky na psychickou odolnost a schopnost zvládat stresové situace, přičemž jim na rozdíl od obdobných úkonů v trestním řízení není poskytována soudní ochrana. Od roku 2020 se posunula hranice trestného činu na 10.000 Kč, tím se zvětšil i okruh osob páchajících přestupky o osoby, které byly předtím posuzovány jako pachatelé trestného činu a tedy osoby, které s nimi jednaly, měly příplatek. Z těchto důvodů je nezbytné zavést opatření, která budou reflektovat náročnost a rizikovost jejich pracovních podmínek a současně zohlední specifika veřejné správy.
Tato připomínka je zásadní.
NEAKCEPTOVÁNO – ROZPOR
Specifický druh práce spočívající v provádění úkonů v řízení o přestupcích, jejich projednávání a rozhodování o nich je bezprostředně spojen s vyhraněnými negativními a nepřátelskými postoji občanů ve vypjatých situacích, a proto se k zátěži a rizikům spojeným s výkonem této práce přihlédlo při jejím zařazení do platové třídy v rámci nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů. Ohodnocením těchto vlivů ještě zvláštním příplatkem by došlo k duplicitnímu ohodnocení téhož vlivu.
Při provádění úkonů v řízení o přestupcích, projednávání přestupků a rozhodování o se nepředpokládá styk se zadrženými, obviněnými, obžalovanými nebo odsouzenými osobami v rámci trestního řízení. Ke skutečnosti, že mezi pachateli přestupku mohou být i zadržené, obviněné, obžalované nebo odsouzené osoby v rámci trestního řízení nelze přihlížet, protože s řízením o přestupku nesouvisí.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a trvá na uplatněné připomínce.
Nad rámec návrhu
(zvláštní příplatek zaměstnancům řešícím přestupkovou agendu)
Moravskoslezský kraj
Navrhujeme zařadit zaměstnance vykonávající přestupková řízení do okruhu zaměstnanců pobírajících zvláštní příplatek – do přílohy č. 5, ve které jsou rozděleny práce podle míry ztěžujících vlivů pracovních podmínek do skupin pro určení příslušného rozpětí zvláštního příplatku do části A, II. bod 3.
Navrhované znění:
„Práce, při nichž zaměstnanec přichází do styku se zadrženými, obviněnými, obžalovanými nebo odsouzenými osobami v rámci trestního nebo přestupkového řízení.“
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava reaguje na specifické podmínky výkonu práce, která zahrnuje značnou míru neuropsychické zátěže a zvýšené riziko ohrožení zdraví nebo života. Jedná se především o činnosti spojené s přímým osobním stykem s osobami, které jsou často konfliktní, agresivní či nepřizpůsobivé. Tito zaměstnanci, zejména na úrovni obcí, vykonávají své povinnosti v prostředí s vysokými nároky na psychickou odolnost a schopnost zvládat stresové situace, přičemž jim na rozdíl od obdobných úkonů v trestním řízení není poskytována soudní ochrana. Od roku 2020 se posunula hranice trestného činu na 10.000 Kč, tím se zvětšil i okruh osob páchajících přestupky o osoby, které byly předtím posuzovány jako pachatelé trestného činu a tedy osoby, které s nimi jednaly, měly příplatek. Z těchto důvodů je nezbytné zavést opatření, která budou reflektovat náročnost a rizikovost jejich pracovních podmínek a současně zohlední specifika veřejné správy.
NEAKCEPTOVÁNO
Specifický druh práce spočívající v provádění úkonů v řízení o přestupcích, jejich projednávání a rozhodování o nich je bezprostředně spojen s vyhraněnými negativními a nepřátelskými postoji občanů ve vypjatých situacích, a proto se k zátěži a rizikům spojeným s výkonem této práce přihlédlo při jejím zařazení do platové třídy v rámci nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů. Ohodnocením těchto vlivů ještě zvláštním příplatkem by došlo k duplicitnímu ohodnocení téhož vlivu.
Při provádění úkonů v řízení o přestupcích, projednávání přestupků a rozhodování o se nepředpokládá styk se zadrženými, obviněnými, obžalovanými nebo odsouzenými osobami v rámci trestního řízení. Ke skutečnosti, že mezi pachateli přestupku mohou být i zadržené, obviněné, obžalované nebo odsouzené osoby v rámci trestního řízení nelze přihlížet, protože s řízením o přestupku nesouvisí.
Připomínkové místo bere návrh vypořádání na vědomí.
Nad rámec návrhu
(zvláštní příplatek – ochrana a podpora veřejného zdraví)
Českomoravská konfederace odborových svazů
V Příloze č. 5 (Skupiny prací podle míry ztěžujících vlivů pracovních podmínek) nařízení vlády č. 341/2017 Sb. požadujeme doplnit do III. skupiny (Práce se značnou mírou neuropsychické zátěže a práce se zvýšeným rizikem ohrožení života nebo zdraví) body 3 a 5 následovně:
a) v bodu 3 Práce spojené s ochranou života a zdraví občanů a majetku před požáry, prováděním požárních zásahů a poskytováním pomoci při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech požadujeme doplnit slova „a spojené s ochranou a podporou veřejného zdraví při mimořádných událostech a krizových stavech“.
b) v bodu 5 požadujeme doplnit nový podbod ve znění „5.3. spočívající v provádění úkonů v rámci výkonu rozhodnutí orgánu ochrany a podpory veřejného zdraví.“
Odůvodnění:
Jedná se o činnosti, při nichž jsou zaměstnanci vystaveni ve značné míře neuropsychické zátěži, a je zcela legitimní aktualizovat důvody pro přiznání zvláštního příplatku v rozpětí 1 250-5 000 Kč podle skutečného stavu a charakteru činnosti, a tak i těmto zaměstnancům zvýšenou odměnu ve formě zvláštního příplatku za tuto práci přiznat.
NEAKCEPTOVÁNO – ROZPOR
Z navrhovaného rozšíření bodu 5.3 není zřejmé o jaké práce spojené s ochranou a podporou veřejného zdraví při mimořádných událostech a krizových stavech konkrétně jde, zda jsou stejně jako zásahy a přímá pomoc uvedená v tomto bodu vykonávány v přímém ohrožení života a zdraví a ve vypjatých situacích odpovídající požárům a pohrom, které jsou v tomto ustanovení, již uvedeny.
Obdobně lze hodnotit i navrhované doplnění nového podbodu.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a trvá na uplatněné připomínce.
Nad rámec návrhu
(zvláštní příplatek – zdravotnické operační středisko)
Českomoravská konfederace odborových svazů
V Příloze č. 5 (Skupiny prací podle míry ztěžujících vlivů pracovních podmínek) nařízení vlády č. 341/2017 Sb. požadujeme doplnit do IV. skupiny (Práce s nejvyšší mírou neuropsychické zátěže a práce s vysokým rizikem ohrožení života nebo zdraví) do bodu 4 slova „a práce operátorů zdravotnického operačního střediska nebo pomocného operačního střediska“.
Odůvodnění:
Jedná se o činnosti uvedené v § 4 zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě (např. příjem a vyhodnocování stupně naléhavosti tísňového volání, rozhodování o nejvhodnějším okamžitém řešení tísňové výzvy podle zdravotního stavu pacienta, rozhodování o vyslání výjezdové skupiny, rozhodování o přesměrování výjezdové skupiny, operační řízení výjezdových skupin, poskytování instrukcí k zajištění první pomoci prostřednictvím sítě elektronických komunikací). Při těchto činnostech jsou operátoři zdravotnického operačního střediska nebo pomocného operačního střediska vystaveni ve značné míře neuropsychické zátěži, a je zcela legitimní aktualizovat důvody pro přiznání zvláštního příplatku v rozmezí 1 880 – 7 500 Kč podle skutečného stavu a charakteru činnosti, a tak i těmto zaměstnancům zvýšenou odměnu ve formě zvláštního příplatku za tuto práci přiznat.
NEAKCEPTOVÁNO – ROZPOR
Podmínky činnosti operátora a jeho rizika ohrožení života a neuropsychické zátěže nelze zásadně srovnávat se situacemi riziky a zátěží záchranáře ve výjezdové skupině.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a trvá na uplatněné připomínce.
Nad rámec návrhu
(zvláštní příplatek – ochrana veřejného zdraví - služba)
Českomoravská konfederace odborových svazů
V Příloze č. 2 (Rozdělení správních činností do skupin a pravidla pro určení konkrétní výše zvláštního příplatku) nařízení vlády č. 304/2014 Sb. požadujeme doplnit do III. skupiny (Služba se značnou mírou neuropsychické zátěže a práce se zvýšeným rizikem ohrožení života nebo zdraví) body 8. a 9., které zní:
„Bod 8. - Výkon služby státních zaměstnanců orgánu ochrany veřejného zdraví spojený s ochranou a podporou zdraví při mimořádných událostech a krizových stavech nebo s dozorem nad hornickou činností a činností prováděnou hornickým způsobem.
Výši zvláštního příplatku stanoví služební orgán podle míry rizika ohrožení života a zdraví dané charakterem rizika, členitosti terénu a nebezpečím vyplývajícím z charakteru daného prostředí.“
a
„Bod 9. - Výkon služby státních zaměstnanců orgánu ochrany veřejného zdraví spočívající v rozhodování a dozoru spojeném s ochranou veřejného zdraví, při němž dochází k vysoké míře jejich ohrožení v důsledku vysoce závažných epidemiologických rizik.
Výši zvláštního příplatku stanoví služební orgán podle míry epidemiologického rizika ohrožení života a zdraví nebo míry předvídatelnosti a rozpoznatelnosti nebezpečí.“
Odůvodnění:
Zařazení bodu 8. a 9. do III. skupiny přílohy č. 2 považujeme za nezbytný krok k personální revitalizaci systému hygienické služby.
NEAKCEPTOVÁNO – ROZPOR
Nejasné vymezení a nejasné spojení s prostředím a okolnostmi odpovídajícími III. Skupině; nutno konkretizovat. Nelze použít slova „podle míry“ ale přesně míru ohrožení specifikovat.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a trvá na uplatněné připomínce.
Nad rámec návrhu
(zvláštní příplatek – třídní učitelé)
Českomoravská konfederace odborových svazů
K § 8 odst. 4 návrhu novely nařízení vlády č. 341/2017 Sb.
a) V první větě požadujeme zrušit slova „a podle odstavce 3“.
b) V třetí větě za slovo „nařízení“ požadujeme doplnit slova „a podle odstavce 3“.
Odůvodnění:
Dosud platný text neumožňuje, aby zároveň (souběžně) se zvláštními příplatky podle § 8 odst. 2 mohl zaměstnanci příslušet i příplatek podle odst. 3, to je příplatek za práci třídního učitele. Tato právní úprava je předmětem oprávněné kritiky pedagogů, protože odporuje zásadě odměňování za vykonanou práci. Pozice třídního učitele je popsána v § 24 d) zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. Rozsah a obsah činností stanovených tímto zákonem jednoznačně vyžaduje ocenění samostatným příplatkem. Tento požadavek navrhované znění § 8 odst. 4 nařízení vlády nesplňuje a umožňuje vznik situace, kdy zaměstnanci s nesrovnatelným rozsahem a náročností pracovního zatížení budou pobírat stejný příplatek, protože právní předpis jiné (lepší a spravedlivější) řešení neumožňuje.
Zvláštní příplatek za práci se značnou neuropsychickou zátěží přísluší všem zaměstnancům, kteří vykonávají přímou pedagogickou činnost uvedenou v části A přílohy č. 5 NV č. 341/2017 Sb.
Po určité skupině učitelů vyžadujeme další činnosti uvedené v příloze č. 5 část B (práce třídního učitele), tato činnost je nad rámec požadavků, které klademe na ostatní pedagogy, kteří nevykonávají práci třídního učitele.
Je naprosto zřejmé, že důvody obou příplatků vychází z naprosto rozdílné podstaty. Současný stav se nám jeví vůči třídním učitelům pracujícím v těchto institucích jako diskriminační.
NEAKCEPTOVÁNO – ROZPOR
K žádosti na úpravu poskytování zvláštních příplatků zhodnocujících různé projevy neuropsychické zátěže MPSV sděluje, že zvláštním příplatkem se souhrnně zhodnocuje celková míra neuropsychické zátěže nebo rizika ohrožení života a zdraví spojená s výkonem práce zaměstnance. Proto byla stanovena zásada, že za zhodnocení této zátěže a rizika přísluší pouze jeden zvláštní příplatek. Při stanovování míry neuropsychické zátěže přitom není podstatné, ze kterého ustanovení přílohy č. 6 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, se vychází. Pouze obtížnost vyplývající ze střídání náročných pracovních režimů, jejíž vliv nelze přímo spojovat ani s neuropsychickou zátěží nebo rizikem ohrožení života a zdraví, ale spíše omezením v rodinném a společenském životě zaměstnance, se oceňuje zvláštní sazbou zvláštního příplatku.
Nelze proto akceptovat návrh na duplicitní ocenění (jedné) neuropsychické zátěže zaměstnance, i když je její příčinou (podstatou) výkon přímé pedagogické činnosti, diagnostické činnosti nebo sociální práce s dětmi, žáky nebo studenty se speciálními vzdělávacími potřebami a zároveň výkon práce třídního učitele, vedoucího oddělení na konzervatoři nebo základní umělecké škole nebo vedoucího studijní skupiny na vyšší odborné škole. Výsledná míra neuropsychické zátěže zaměstnance je dána jak zvýšeným vypětím vyplývajícím z práce s dětmi, žáky nebo studenty se speciálními vzdělávacími potřebami, tak i výkonem třídnických prací pedagogického pracovníka. Nejedná se tedy o dvě samostatné zátěže, ale o určitou míru neuropsychické zátěže jedné osoby. Různé okolnosti zapříčiňující tuto zátěž (třídnictví, osoby vyžadující speciální vzdělávací potřeby) se zohledňují v rámci rozpětí stanoveného pro skupiny prací zvláštního příplatku.
Lze předpokládat, že akceptace navrhovaného přístupu by vedla k dalším požadavkům na vícenásobné ocenění neuropsychické zátěže v dalších případech, například u sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách, některých zdravotnických pracovníků, zaměstnanců soudů apod. Změně principu přiznávání zvláštního příplatku (místo dosavadního jednoho zvláštního příplatku za celkovou neuropsychickou zátěž zaměstnance více zvláštních příplatků za každý definovaný projev neuropsychické zátěže) by bylo nutné změnit styl jejich vymezení v právním předpisu i ocenění měsíčními sazbami. Takovýto krok však není možné uskutečnit v krátkém časovém horizontu.
Vzhledem k odlišnosti poněkud problematické úpravy zhodnocující míru neuropsychické zátěže v části A ve II. skupině v bodu 2 a v části B v příloze č. 6 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, je nutné v platovém výměru zaměstnance specifikovat ustanovení, podle něhož mu jeho zaměstnavatel zvláštní příplatek stanovil.
Jestliže by bylo praktické a možné prokázat, že současný výkon prací podle obou uvedených ustanovení (třídnictví u osob se speciálními vzdělávacími potřebami) dosahuje značné neuropsychické zátěže na úrovni III. skupiny prací, bylo by možné zvažovat v rámci stávajícího systému doplnění takovéhoto ustanovení v této skupině prací.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a trvá na uplatněné připomínce.
Nad rámec návrhu
(zvláštní příplatek – třídní učitelé)
ČMOS PŠ
K § 8 odst. 4
· V první větě vypustit slova „a podle odstavce 3“.
· V třetí větě za slovo „nařízení“ doplnit slova „a podle odstavce 3“.
Odůvodnění: Dosud platný text neumožňuje, aby zároveň (souběžně) se zvláštními příplatky podle § 8 odst. 2 mohl zaměstnanci příslušet i příplatek podle odst. 3, to je příplatek za práci třídního učitele. Tato právní úprava je předmětem oprávněné kritiky pedagogů, protože odporuje zásadě odměňování za vykonanou práci. Pozice třídního učitele je popsána v § 24 d) zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. Rozsah a obsah činností stanovených tím zákonem jednoznačně vyžaduje ocenění samostatným příplatkem. Tento požadavek navrhované znění § 8 odst. 4 nařízení vlády nesplňuje a umožňuje vznik situace, kdy zaměstnanci s nesrovnatelným rozsahem a náročností pracovního zatížení budou pobírat stejný příplatek, protože právní předpis jiné (lepší a spravedlivější) řešení neumožňuje.
Zvláštní příplatek za práci se značnou neuropsychickou zátěží přísluší všem zaměstnancům, kteří vykonávají přímou pedagogickou činnost uvedenou v části A přílohy č. 5 NV č. 341/2017 Sb.
Po určité skupině učitelů vyžadujeme další činnosti uvedené v příloze č. 5 část B (práce třídního učitele), tato činnost je nad rámec požadavků, které klademe na ostatní pedagogy, kteří nevykonávají práci třídního učitele.
Je naprosto zřejmé, že důvody obou příplatků vychází z naprosto rozdílné podstaty. Současný stav se nám jeví vůči třídním učitelům pracujícím v těchto institucích jako diskriminační.
NEAKCEPTOVÁNO
K žádosti na úpravu poskytování zvláštních příplatků zhodnocujících různé projevy neuropsychické zátěže MPSV sděluje, že zvláštním příplatkem se souhrnně zhodnocuje celková míra neuropsychické zátěže nebo rizika ohrožení života a zdraví spojená s výkonem práce zaměstnance. Proto byla stanovena zásada, že za zhodnocení této zátěže a rizika přísluší pouze jeden zvláštní příplatek. Při stanovování míry neuropsychické zátěže přitom není podstatné, ze kterého ustanovení přílohy č. 6 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, se vychází. Pouze obtížnost vyplývající ze střídání náročných pracovních režimů, jejíž vliv nelze přímo spojovat ani s neuropsychickou zátěží nebo rizikem ohrožení života a zdraví, ale spíše omezením v rodinném a společenském životě zaměstnance, se oceňuje zvláštní sazbou zvláštního příplatku.
Nelze proto akceptovat návrh na duplicitní ocenění (jedné) neuropsychické zátěže zaměstnance, i když je její příčinou (podstatou) výkon přímé pedagogické činnosti, diagnostické činnosti nebo sociální práce s dětmi, žáky nebo studenty se speciálními vzdělávacími potřebami a zároveň výkon práce třídního učitele, vedoucího oddělení na konzervatoři nebo základní umělecké škole nebo vedoucího studijní skupiny na vyšší odborné škole. Výsledná míra neuropsychické zátěže zaměstnance je dána jak zvýšeným vypětím vyplývajícím z práce s dětmi, žáky nebo studenty se speciálními vzdělávacími potřebami, tak i výkonem třídnických prací pedagogického pracovníka. Nejedná se tedy o dvě samostatné zátěže, ale o určitou míru neuropsychické zátěže jedné osoby. Různé okolnosti zapříčiňující tuto zátěž (třídnictví, osoby vyžadující speciální vzdělávací potřeby) se zohledňují v rámci rozpětí stanoveného pro skupiny prací zvláštního příplatku.
Lze předpokládat, že akceptace navrhovaného přístupu by vedla k dalším požadavkům na vícenásobné ocenění neuropsychické zátěže v dalších případech, například u sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách, některých zdravotnických pracovníků, zaměstnanců soudů apod. Změně principu přiznávání zvláštního příplatku (místo dosavadního jednoho zvláštního příplatku za celkovou neuropsychickou zátěž zaměstnance více zvláštních příplatků za každý definovaný projev neuropsychické zátěže) by bylo nutné změnit styl jejich vymezení v právním předpisu i ocenění měsíčními sazbami. Takovýto krok však není možné uskutečnit v krátkém časovém horizontu.
Vzhledem k odlišnosti poněkud problematické úpravy zhodnocující míru neuropsychické zátěže v části A ve II. skupině v bodu 2 a v části B v příloze č. 6 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, je nutné v platovém výměru zaměstnance specifikovat ustanovení, podle něhož mu jeho zaměstnavatel zvláštní příplatek stanovil.
Jestliže by bylo praktické a možné prokázat, že současný výkon prací podle obou uvedených ustanovení (třídnictví u osob se speciálními vzdělávacími potřebami) dosahuje značné neuropsychické zátěže na úrovni III. skupiny prací, bylo by možné zvažovat v rámci stávajícího systému doplnění takovéhoto ustanovení v této skupině prací.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a trvá na uplatněné připomínce.
Nad rámec návrhu
(zvláštní příplatek – třídní učitelé)
Unie zaměstnavatel-ských svazů
Novela nařízení vlády č. 341/2017 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stanovuje zvláštní příplatky za výkon prací třídního učitele podle části B přílohy č. 5 NV č. 341/2017 Sb. a ve II. skupině prací podle části A, přílohy č. 5 NV č. 341/2017 Sb., je uvedeno, že mu náleží za přímou pedagogickou činnost v SPC nebo školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy zvláštní příplatek za zvýšenou neuropsychickou zátěž. Zároveň je stanoveno, že: „Zaměstnanci přísluší jen jeden zvláštní příplatek, s výjimkou zvláštního příplatku za práce vykonávané střídavě v různých směnách.“
Navrhujeme, aby byla zavedena nová výjimka, která by umožnila kombinaci příspěvku za výkon prací třídního učitele a zvláštního příplatku za přímou pedagogickou činnost ve II. skupině prací podle části A, přílohy č. 5 NV č. 341/2017 Sb., tj.:
· Za přímou pedagogickou činnost ve školách, třídách, oddělených nebo studijních skupinách samostatně zřízených pro děti, žáky nebo studenty se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) nebo
· za přímou pedagogickou činnost ve školách při zdravotnických zařízeních s dětmi, žáky, nebo studenty se SVP nebo
· za přímou pedagogickou činnost ve třídách nebo ve výchovných skupinách školských zařízení samostatně zřízených pro tyto děti, žáky nebo studenty se SVP nebo
· za přímou pedagogickou činnost v SPC nebo školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči nebo
· za přímou pedagogickou činnost v zařízeních soc. služeb pro osoby s mentálním nebo tělesným postižením.
Odůvodnění:
Zvláštní příplatek za práci se značnou neuropsychickou zátěží přísluší všem zaměstnancům, kteří vykonávají přímou pedagogickou činnost uvedenou v části B přílohy č. 5 NV č. 341/2017 Sb.
Po určité skupině učitelů vyžadujeme další činnosti uvedené v příloze č. 5 část A (práce třídního učitele) tato činnost je nad rámec požadavků, které klademe na ostatní pedagogy, kteří nevykonávají práci třídního učitele.
Je naprosto zřejmé, že důvody obou příplatků vychází z naprosto rozdílné podstaty. Současný stav se nám jeví vůči třídním učitelům pracujícím v těchto institucích jako diskriminační.
VYSVĚTLENO
K žádosti na úpravu poskytování zvláštních příplatků zhodnocujících různé projevy neuropsychické zátěže MPSV sděluje, že zvláštním příplatkem se souhrnně zhodnocuje celková míra neuropsychické zátěže nebo rizika ohrožení života a zdraví spojená s výkonem práce zaměstnance. Proto byla stanovena zásada, že za zhodnocení této zátěže a rizika přísluší pouze jeden zvláštní příplatek. Při stanovování míry neuropsychické zátěže přitom není podstatné, ze kterého ustanovení přílohy č. 6 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, se vychází. Pouze obtížnost vyplývající ze střídání náročných pracovních režimů, jejíž vliv nelze přímo spojovat ani s neuropsychickou zátěží nebo rizikem ohrožení života a zdraví, ale spíše omezením v rodinném a společenském životě zaměstnance, se oceňuje zvláštní sazbou zvláštního příplatku.
Nelze proto akceptovat návrh na duplicitní ocenění (jedné) neuropsychické zátěže zaměstnance, i když je její příčinou (podstatou) výkon přímé pedagogické činnosti, diagnostické činnosti nebo sociální práce s dětmi, žáky nebo studenty se speciálními vzdělávacími potřebami a zároveň výkon práce třídního učitele, vedoucího oddělení na konzervatoři nebo základní umělecké škole nebo vedoucího studijní skupiny na vyšší odborné škole. Výsledná míra neuropsychické zátěže zaměstnance je dána jak zvýšeným vypětím vyplývajícím z práce s dětmi, žáky nebo studenty se speciálními vzdělávacími potřebami, tak i výkonem třídnických prací pedagogického pracovníka. Nejedná se tedy o dvě samostatné zátěže, ale o určitou míru neuropsychické zátěže jedné osoby. Různé okolnosti zapříčiňující tuto zátěž (třídnictví, osoby vyžadující speciální vzdělávací potřeby) se zohledňují v rámci rozpětí stanoveného pro skupiny prací zvláštního příplatku.
Lze předpokládat, že akceptace navrhovaného přístupu by vedla k dalším požadavkům na vícenásobné ocenění neuropsychické zátěže v dalších případech, například u sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách, některých zdravotnických pracovníků, zaměstnanců soudů apod. Změně principu přiznávání zvláštního příplatku (místo dosavadního jednoho zvláštního příplatku za celkovou neuropsychickou zátěž zaměstnance více zvláštních příplatků za každý definovaný projev neuropsychické zátěže) by bylo nutné změnit styl jejich vymezení v právním předpisu i ocenění měsíčními sazbami. Takovýto krok však není možné uskutečnit v krátkém časovém horizontu.
Vzhledem k odlišnosti poněkud problematické úpravy zhodnocující míru neuropsychické zátěže v části A ve II. skupině v bodu 2 a v části B v příloze č. 6 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, je nutné v platovém výměru zaměstnance specifikovat ustanovení, podle něhož mu jeho zaměstnavatel zvláštní příplatek stanovil.
Jestliže by bylo praktické a možné prokázat, že současný výkon prací podle obou uvedených ustanovení (třídnictví u osob se speciálními vzdělávacími potřebami) dosahuje značné neuropsychické zátěže na úrovni III. skupiny prací, bylo by možné zvažovat v rámci stávajícího systému doplnění takovéhoto ustanovení v této skupině prací.
MPSV bude s MŠMT dále jednat nejen o zvláštním příplatku za třídnictví a jeho ukotveni v platovém systému, ale i o dalších složkách platu pedagogických pracovníků v regionálním školství.
Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání připomínky.
Nad rámec návrhu
(zvláštní příplatek – třídní učitelé)
Konfederace zaměstnavatel-ských a podnikatelských svazů
Novela nařízení vlády č. 341/2017 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stanovuje zvláštní příplatky za výkon prací třídního učitele podle části B přílohy č. 5 NV č. 341/2017 Sb. a ve II. skupině prací podle části A, přílohy č. 5 NV č. 341/2017 Sb., je uvedeno, že mu náleží za přímou pedagogickou činnost v SPC nebo školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy zvláštní příplatek za zvýšenou neuropsychickou zátěž. Zároveň je stanoveno, že: „Zaměstnanci přísluší jen jeden zvláštní příplatek, s výjimkou zvláštního příplatku za práce vykonávané střídavě v různých směnách.“
Navrhujeme, aby byla zavedena nová výjimka, která by umožnila kombinaci příspěvku za výkon prací třídního učitele a zvláštního příplatku za přímou pedagogickou činnost ve II. skupině prací podle části A, přílohy č. 5 NV č. 341/2017 Sb., tj.:
· Za přímou pedagogickou činnost ve školách, třídách, oddělených nebo studijních skupinách samostatně zřízených pro děti, žáky nebo studenty se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) nebo
· za přímou pedagogickou činnost ve školách při zdravotnických zařízeních s dětmi, žáky, nebo studenty se SVP nebo
· za přímou pedagogickou činnost ve třídách nebo ve výchovných skupinách školských zařízení samostatně zřízených pro tyto děti, žáky nebo studenty se SVP nebo
· za přímou pedagogickou činnost v SPC nebo školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči nebo
· za přímou pedagogickou činnost v zařízeních soc. služeb pro osoby s mentálním nebo tělesným postižením.
Odůvodnění:
Zvláštní příplatek za práci se značnou neuropsychickou zátěží přísluší všem zaměstnancům, kteří vykonávají přímou pedagogickou činnost uvedenou v části B přílohy č. 5 NV č. 341/2017 Sb.
Po určité skupině učitelů vyžadujeme další činnosti uvedené v příloze č. 5 část A (práce třídního učitele) tato činnost je nad rámec požadavků, které klademe na ostatní pedagogy, kteří nevykonávají práci třídního učitele.
Je naprosto zřejmé, že důvody obou příplatků vychází z naprosto rozdílné podstaty. Současný stav se nám jeví vůči třídním učitelům pracujícím v těchto institucích jako diskriminační.
VYSVĚTLENO
K žádosti na úpravu poskytování zvláštních příplatků zhodnocujících různé projevy neuropsychické zátěže MPSV sděluje, že zvláštním příplatkem se souhrnně zhodnocuje celková míra neuropsychické zátěže nebo rizika ohrožení života a zdraví spojená s výkonem práce zaměstnance. Proto byla stanovena zásada, že za zhodnocení této zátěže a rizika přísluší pouze jeden zvláštní příplatek. Při stanovování míry neuropsychické zátěže přitom není podstatné, ze kterého ustanovení přílohy č. 6 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, se vychází. Pouze obtížnost vyplývající ze střídání náročných pracovních režimů, jejíž vliv nelze přímo spojovat ani s neuropsychickou zátěží nebo rizikem ohrožení života a zdraví, ale spíše omezením v rodinném a společenském životě zaměstnance, se oceňuje zvláštní sazbou zvláštního příplatku.
Nelze proto akceptovat návrh na duplicitní ocenění (jedné) neuropsychické zátěže zaměstnance, i když je její příčinou (podstatou) výkon přímé pedagogické činnosti, diagnostické činnosti nebo sociální práce s dětmi, žáky nebo studenty se speciálními vzdělávacími potřebami a zároveň výkon práce třídního učitele, vedoucího oddělení na konzervatoři nebo základní umělecké škole nebo vedoucího studijní skupiny na vyšší odborné škole. Výsledná míra neuropsychické zátěže zaměstnance je dána jak zvýšeným vypětím vyplývajícím z práce s dětmi, žáky nebo studenty se speciálními vzdělávacími potřebami, tak i výkonem třídnických prací pedagogického pracovníka. Nejedná se tedy o dvě samostatné zátěže, ale o určitou míru neuropsychické zátěže jedné osoby. Různé okolnosti zapříčiňující tuto zátěž (třídnictví, osoby vyžadující speciální vzdělávací potřeby) se zohledňují v rámci rozpětí stanoveného pro skupiny prací zvláštního příplatku.
Lze předpokládat, že akceptace navrhovaného přístupu by vedla k dalším požadavkům na vícenásobné ocenění neuropsychické zátěže v dalších případech, například u sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách, některých zdravotnických pracovníků, zaměstnanců soudů apod. Změně principu přiznávání zvláštního příplatku (místo dosavadního jednoho zvláštního příplatku za celkovou neuropsychickou zátěž zaměstnance více zvláštních příplatků za každý definovaný projev neuropsychické zátěže) by bylo nutné změnit styl jejich vymezení v právním předpisu i ocenění měsíčními sazbami. Takovýto krok však není možné uskutečnit v krátkém časovém horizontu.
Vzhledem k odlišnosti poněkud problematické úpravy zhodnocující míru neuropsychické zátěže v části A ve II. skupině v bodu 2 a v části B v příloze č. 6 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, je nutné v platovém výměru zaměstnance specifikovat ustanovení, podle něhož mu jeho zaměstnavatel zvláštní příplatek stanovil.
Jestliže by bylo praktické a možné prokázat, že současný výkon prací podle obou uvedených ustanovení (třídnictví u osob se speciálními vzdělávacími potřebami) dosahuje značné neuropsychické zátěže na úrovni III. skupiny prací, bylo by možné zvažovat v rámci stávajícího systému doplnění takovéhoto ustanovení v této skupině prací.
MPSV bude s MŠMT dále jednat nejen o zvláštním příplatku za třídnictví a jeho ukotveni v platovém systému, ale i o dalších složkách platu pedagogických pracovníků v regionálním školství
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání připomínky.
Nad rámec návrhu
(zvláštní příplatek)
Ministerstvo vnitra
Předmětným návrhem dochází k valorizaci platových tarifů v rozmezí od 2,1 % do 8,7 % s účinností od 1. ledna 2025, a tudíž ke zvýšení hodnoty v důsledku inflace stále se snižujících vyplácených odměn. Beze změny však zůstává výše zvláštního příplatku, která je uvedena v § 8 odst. 2 dotčeného nařízení vlády.
Upozorňujeme, že horní hranice zvláštního přípatku nebyla od nabytí účinnosti měněného nařízení vlády nikdy upravována, spodní hranice byla změněna pouze jednou, a to k 1. lednu 2019.
Zatímco průměrná mzda ve veřejné správě a obraně v roce 2019 činila 38 927 Kč a v roce 2023 pak 48 302 Kč, průměrná mzda zaměstnanců v národním hospodářství v roce 2019 činila 34 605 Kč a v roce 2023 činila 45 927 Kč. Dále je potřeba zohlednit očekávané posílení o 1 400 Kč od roku 2025. Navýšení cen roku 2023 bylo přitom oproti roku 2019 o 27,7 %, respektive 36,8 %.
V případě, že by se zohlednil nárůst průměrné měsíční mzdy ve veřejné správě od roku 2019 do roku 2023, tj. 27,7 % (zahrnuto schválené navýšení o 1 400 Kč), měla by výše zvláštního příplatku uvedená v § 8 odst. 2 činit:
a) I. 640 až 1 700 Kč,
b) II. 960 až 3 200 Kč,
c) III. 1 600 až 6 400 Kč,
d) IV 2 400 až 9 600 Kč,
e) V.3 190 až 12 800 Kč.
V případě, že by se zohlednil nárůst průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství od roku 2019 do roku 2023, tj. 36,8 % (zahrnuto schválené navýšení o 1 400 Kč), měla by výše zvláštního příplatku uvedená v § 8 odst. 2 činit:
a) I. 680 až 1 800 Kč,
b) II. 1 030 až 3 400 Kč,
c) III. 1 710 až 6 800 Kč,
d) IV. 2 570 Kč až 10 300 Kč,
e) V. 3 420 až 13 700 Kč.
S ohledem na charakter tohoto příplatku by bylo vhodné, aby jeho výše byla rovněž odpovídajícím způsobem zvýšena.
VYSVĚTLENO
Připomínka jde nad rámec předloženého návrhu, a ačkoliv předkladatel případnou budoucí valorizaci částek rozpětí zvláštního příplatku obecně podporuje, není pro takové opatření v současnosti zajištěno financování z veřejných rozpočtů. V první řadě by tedy s tímto návrhem muselo souhlasit Ministerstvo financí a poskytnout na pokrytí vzniklých nákladů dodatečné finance ze státního rozpočtu, což nepovažujeme v současnosti za realistické.
Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání připomínky.
Nad rámec návrh (zvláštní příplatek)
Unie zaměstnavatel-ských svazů
K § 8 odst. 2. Navrhujeme zvýšit rozpětí Zvláštního příplatku pod body a) a b)
Navrhované znění:
(2) Výše zvláštního příplatku činí měsíčně ve skupině
a) I. 750 až 2000 Kč,
b) II. 1000 až 3500 Kč,
Odůvodnění: Tento příplatek by měl být jednak motivačním z hlediska odměňování zaměstnanců se zvýšeným rizikem při osobním kontaktu s klienty a také odpovídajícím ohodnocením s ohledem na nárůst inflace.
VYSVĚTLENO
Připomínka jde nad rámec předloženého návrhu a ačkoliv předkladatel případnou budoucí valorizaci částek rozpětí zvláštního příplatku obecně podporuje, není pro takové opatření v současnosti zajištěno financování z veřejných rozpočtů. V první řadě by tedy s tímto návrhem muselo souhlasit Ministerstvo financí a poskytnout na pokrytí vzniklých nákladů dodatečné finance ze státního rozpočtu, což nepovažujeme v současnosti za realistické.
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání připomínky.
Nad rámec návrh (zvláštní příplatek)
Konfederace zaměstnavatel-ských a podnikatelských svazů
K § 8 odst. 2. Navrhujeme zvýšit rozpětí Zvláštního příplatku pod body a) a b)
Navrhované znění:
(2) Výše zvláštního příplatku činí měsíčně ve skupině
a) I. 750 až 2000 Kč,
b) II. 1000 až 3500 Kč,
Odůvodnění: Tento příplatek by měl být jednak motivačním z hlediska odměňování zaměstnanců se zvýšeným rizikem při osobním kontaktu s klienty a také odpovídajícím ohodnocením s ohledem na nárůst inflace.
VYSVĚTLENO
Připomínka jde nad rámec předloženého návrhu a ačkoliv předkladatel případnou budoucí valorizaci částek rozpětí zvláštního příplatku obecně podporuje, není pro takové opatření v současnosti zajištěno financování z veřejných rozpočtů. V první řadě by tedy s tímto návrhem muselo souhlasit Ministerstvo financí a poskytnout na pokrytí vzniklých nákladů dodatečné finance ze státního rozpočtu, což nepovažujeme v současnosti za realistické.
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání připomínky.
Nad rámec návrh (zvláštní příplatek)
Moravskoslezský kraj
Navrhujeme zvýšit rozpětí zvláštního příplatku pod body a) a b).
Navrhované znění:
(2) Výše zvláštního příplatku činí měsíčně ve skupině
a) I. 750 až 2000 Kč,
b) II. 1000 až 3500 Kč.
Odůvodnění:
Tento příplatek by měl být jednak motivačním z hlediska odměňování zaměstnanců se zvýšeným rizikem při osobním kontaktu s klienty a také odpovídajícím ohodnocením s ohledem na nárůst inflace.
VYSVĚTLENO
Připomínka jde nad rámec předloženého návrhu a ačkoliv předkladatel případnou budoucí valorizaci částek rozpětí zvláštního příplatku obecně podporuje, není pro takové opatření v současnosti zajištěno financování z veřejných rozpočtů. V první řadě by tedy s tímto návrhem muselo souhlasit Ministerstvo financí a poskytnout na pokrytí vzniklých nákladů dodatečné finance ze státního rozpočtu, což nepovažujeme v současnosti za realistické.
Připomínkové místo bere návrh vypořádání na vědomí.
Nad rámec návrh (zvláštní příplatek)
Svaz měst a obcí ČR
Navrhujeme zvýšit rozpětí Zvláštního příplatku pod body a) a b)
Navrhované znění:
(2) Výše zvláštního příplatku činí měsíčně ve skupině
a) I. 750 až 2000 Kč,
b) II. 1000 až 3500 Kč,
Odůvodnění: Tento příplatek by měl být jednak motivačním z hlediska odměňování zaměstnanců se zvýšeným rizikem při osobním kontaktu s klienty a také odpovídajícím ohodnocením s ohledem na nárůst inflace.
VYSVĚTLENO – ROZPOR
Připomínka jde nad rámec předloženého návrhu, a ačkoliv předkladatel případnou budoucí valorizaci částek rozpětí zvláštního příplatku obecně podporuje, není pro takové opatření v současnosti zajištěno financování z veřejných rozpočtů. V první řadě by tedy s tímto návrhem muselo souhlasit Ministerstvo financí a poskytnout na pokrytí vzniklých nákladů dodatečné finance ze státního rozpočtu, což nepovažujeme v současnosti za realistické.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a na uplatněné připomínce trvá.
Nad rámec návrhu
(zvláštní způsob určení platového tarifu)
Českomoravská konfederace odborových svazů
ČMKOS požaduje změnu v právní úpravě zvláštního způsobu určení platového tarifu podle § 6 odst. 1 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a to tak že,
a) v § 6 odst. 1 písm. a) se slova „první až páté platové třídy, nebo“ mění na „první až šesté platové třídy, nebo“,
b) v § 6 odst. 1 písm. b) se slova „šesté a vyšší platové třídy“ mění na slova „sedmé a vyšší platové třídy“.
Odůvodnění:
ČMKOS dlouhodobě upozorňuje na nutnost aktualizovat ustanovení § 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb. upravující zvláštní způsob určení platového tarifu a rozšířit možnost určit platový tarif ve vyšším stupni platové třídy, a tím i odpovídajícím způsobem ocenit práci zaměstnanců, kteří jsou zařazeni i v 6. platové třídě, a to i z důvodu návaznosti na změny v nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, kdy došlo k navýšení platových tříd vybraných skupin zaměstnanců. V praxi se setkáváme s tím, že zaměstnancům není přiznána správná (vyšší) platová třída se zdůvodněním, že pak by nebylo možné uplatnit zvláštní způsob určení platového tarifu, čímž by se snížil platový tarif daného zaměstnance.
NEAKCEPTOVÁNO – ROZPOR
Připomínka jde nad rámec předloženého návrhu, přičemž z § 123 odst. 6 písm. e) zákoníku práce plyne, že vláda stanoví nařízení podmínky pro zvláštní způsob zařazení do platové třídy a určení platového tarifu pro zaměstnance, kteří, mimo jiné, vykonávající jednoduché obslužné nebo rutinní práce. Právě toto zmocnění je realizováno v § 6 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 341/2017 Sb. Z přílohy k zákoníku práce obsahující charakteristiky platových tříd vyplývá, že v 6. platové třídě jsou vykonávány různorodé, rámcově vymezené práce se zadáním podle obvyklých postupů, se stanovenými výstupy, postupy a vazbami na další procesy (dále jen "odborné práce"). Práce s ucelenými systémy složenými z mnoha prvků s dílčími vazbami na malý okruh dalších systémů. Koordinace prací v proměnlivých skupinách. Charakteristické jsou dále zvýšené psychické nároky vyplývající ze samostatného řešení úkolů s různorodými konkrétními jevy a procesy a s nároky na představivost a předvídatelnost, schopnost srovnávání, pozornost a operativnost. Značná smyslová náročnost. Značná zátěž velkých svalových skupin ve velmi ztížených pracovních podmínkách. Připuštění zvláštního způsobu určení platového tarifu i pro práce zařazené v 6. platové třídě tedy nelze vyhovět, protože k tomu vláda není zákoníkem práce zmocněna.
Nad rámec uvedeného dovádáme, že v případě vyhovění připomínky by se uvedený problém spočívající v nevůli zařadit práce do příslušné platové třídy pouze přesunul o třídu výše, nikoliv vyřešil. Zaměstnavatel musí při zařazování práce do platové třídy postupovat podle požadavků zákoníku práce a prováděcích právních předpisů, jeho vůle na zařazení práce do jiné platové třídy z důvodu možnosti použití zvláštního způsobu určení platového tarifu není relevantní.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a trvá na uplatněné připomínce.
Nad rámec návrhu
Unie zaměstnavatel-ských svazů ČR
Průběžnými úpravami nařízení vlády se upravují vždy jen určité skupiny zaměstnanců bez následných kontextů se zaměstnanci veřejné správy jako celku. Tak se vytvářejí podmínky pro demotivaci zaměstnanců územních samosprávných celků, kteří nejsou adekvátně odměňováni s ohledem na inflační nárůst, bobtnající administrativu kladenou na obce a zhoršující se podmínky pro výkon práce s problémovými klienty, nepřizpůsobivými občany apod. Zároveň zdůrazňujeme, že Stupnice platových tarifů podle platových tříd a platových stupňů v souvislosti se zajišťováním zaručených platů je zcela deformována a z velké části v podstatě nefunkční a naopak způsobuje zbytečnou administrativní zátěž.
Dopad námi navrhovaných změn na veřejné rozpočty je mizivý jednak tím, že se bude jednat o dopad především na rozpočty územních samosprávných celků, nikoliv státu, a dále tím, že větší část dopadu na státní rozpočet je způsoben především nutným dofinancováním zaručených platů, které jsou obligatorně poskytovány nezávisle na námi navrhované změně.
NEAKCEPTOVÁNO
Připomínka jde nad rámec předloženého návrhu, jehož konkrétní části jsou předkládány buďto po dosažení shody dotčených subjektů, jako např. předložená valorizace platových tarifů, nebo jsou prováděny v návaznosti na změny provedené v zákonné právní úpravě, např. rozdělení platových tříd do skupin prací pro určení platového tarifu, nebo jde jen o dílčí změny v jednotlivých institutech platového systému.
Dlouhodobým záměrem Ministerstva práce a sociálních věcí je systém stupnic platových tarifů sjednocovat, k tomu ovšem může být přistoupeno až budou k dispozici adekvátní zdroje k pokrytí nákladů takového kroku.
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání připomínky.
Nad rámec návrhu
Konfederace zaměstnavatel-ských a podnikatelských svazů
Průběžnými úpravami nařízení vlády se upravují vždy jen určité skupiny zaměstnanců bez následných kontextů se zaměstnanci veřejné správy jako celku. Tak se vytvářejí podmínky pro demotivaci zaměstnanců územních samosprávných celků, kteří nejsou adekvátně odměňováni s ohledem na inflační nárůst, bobtnající administrativu kladenou na obce a zhoršující se podmínky pro výkon práce s problémovými klienty, nepřizpůsobivými občany apod. Zároveň zdůrazňujeme, že stupnice platových tarifů podle platových tříd a platových stupňů v souvislosti se zajišťováním zaručených platů je zcela deformována a z velké části v podstatě nefunkční a naopak způsobuje zbytečnou administrativní zátěž.
Dopad námi navrhovaných změn na veřejné rozpočty je mizivý jednak tím, že se bude jednat o dopad především na rozpočty územních samosprávných celků, nikoliv státu, a dále tím, že větší část dopadu na státní rozpočet je způsoben především nutným dofinancováním zaručených platů, které jsou obligatorně poskytovány nezávisle na námi navrhované změně.
NEAKCEPTOVÁNO
Připomínka jde nad rámec předloženého návrhu, jehož konkrétní části jsou předkládány buďto po dosažení shody dotčených subjektů, jako např. předložená valorizace platových tarifů, nebo jsou prováděny v návaznosti na změny provedené v zákonné právní úpravě, např. rozdělení platových tříd do skupin prací pro určení platového tarifu, nebo jde jen o dílčí změny v jednotlivých institutech platového systému.
Dlouhodobým záměrem Ministerstva práce a sociálních věcí je systém stupnic platových tarifů sjednocovat, k tomu ovšem může být přistoupeno až budou k dispozici adekvátní zdroje k pokrytí nákladů takového kroku.
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání připomínky.
Nad rámec návrhu
hlavní město Praha
Požadujeme komplexní přehodnocení platových tabulek (platových tarifů) v rámci zachování zásady rovného odměňování v souladu s § 110 zákoníku práce, a zefektivnění celého systému odměňování (přepracováním stupnice platových tarifů s tím, že se výrazně sníží jejich počet).
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
K zajištění konkurenceschopnosti veřejné správy na trhu práce a celkově k modernizaci odměňování ve veřejné správě je podle našeho názoru nutné přehodnotit stávající komplikovaný a nepřehledný systém při zachování zásady rovného odměňování. Současné nastavení platových stupňů a zvyšování odměny za práci vázané pouze na dobu praxe (odpracované roky) není z dlouhodobého hlediska udržitelné a působí v realitě spíše demotivačně, když na jedné straně lze souhlasit s principem zvyšování kvalifikace v průběhu let, avšak na druhé straně takovýmto zaměstnancům může naopak klesat výkonnost; z praktického příkladu lze uvést případ čerstvého absolventa, který sice nemusí mít takové pracovní zkušenosti jako zaměstnanci s mnohaletou praxí, avšak naopak může umět lépe pracovat s moderními technologiemi a může mít větší přehled o nejnovějších poznatcích či nové teoretické znalosti ze studia.
I přes navýšení platových tarifů v příloze č. 1 nařízení vlády (plošně o 1 400 Kč) od 1. 1. 2025 bude část platových tarifů nadále pod hranicí schválené minimální mzdy/platu pro rok 2025, a ještě více jich bude pod hranicí zaručeného platu (konkrétně se to dotýká 1. až 14. platové třídy). Minimální mzda/plat byl pro rok 2025 navýšení o 1 900 Kč (tedy na 20 800 Kč) a vzhledem k valorizačnímu mechanismu navyšování minimální mzdy je jednoznačné, že rozdíl mezi platovou a mzdovou sférou se bude rok od roku více prohlubovat. S ohledem na uvedené skutečnosti proto požadujeme komplexní přehodnocení platových tabulek, tedy jak platových tříd, tak platových stupňů v jednotlivých platových třídách. Z výše uvedeného je zřejmé, že navýšení o 1 400 Kč nestačí nárůstu minimální mzdy/platu, natož souvisejícího nárůstu zaručeného platu, a dochází tak stále k většímu rozdílovému propadu platových tarifů obsažených v příloze č. 1 nařízení vlády.
Kromě potřeby obecného přehodnocení odměňování ve veřejné správě zásadně nesouhlasíme s tím, že jsou zaměstnanci/úředníci územních samosprávných celků vykonávající činnosti zařazené do 12. až 16. platové třídy ohodnoceni nižšími platy než státní zaměstnanci (po 11. platovou třídu jsou platové tarify zaměstnanců v samosprávě a ve státní správě shodné). Jelikož v obou případech se platový tarif odvíjí od (nejnáročnější) práce, jejíž výkon zaměstnavatel na zaměstnanci požaduje, resp. podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti správních činností u určitého místa, tzn. jak u zaměstnanců v samosprávě, tak ve státní správě, je aplikován katalog prací (nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů) a je tudíž jednoznačné, že např. zaměstnanec zařazený do 12. platové třídy na úřadu územního samosprávného celku bude vykonávat stejně náročnou, odbornou a zodpovědnou činnost jako obdobný zaměstnanec u ústředního státního orgánu. Pakliže jsou totožně aplikována pravidla u státních a samosprávných zaměstnanců v případě zařazení do určité platové třídy, pak by v rámci zásady rovného odměňování měly tyto dvě skupiny zaměstnanců mít totožné platové stupnice, neboť v opačném případě bude rozdílné odměňování působit nerovně a diskriminačně.
Z důvodu zachování jedné ze základních zásad, tedy rovnosti v odměňování, kdy za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům stejná odměna (stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce), požadujeme sjednocení platových tabulek pro zaměstnance podléhající nařízení vlády č. 341/2017 Sb. (příloha č. 1 tohoto nařízení vlády) a platových tabulek pro zaměstnance podléhající nařízení vlády č. 304/2014 Sb. (příloha č. 1 uvedeného nařízení vlády).
NEAKCEPTOVÁNO – ROZPOR
Připomínka jde nad rámec předloženého návrhu, jehož konkrétní části jsou předkládány buďto po dosažení shody dotčených subjektů, jako např. předložená valorizace platových tarifů, nebo jsou prováděny v návaznosti na změny provedené v zákonné právní úpravě, např. rozdělení platových tříd do skupin prací pro určení platového tarifu, nebo jde jen o dílčí změny v jednotlivých institutech platového systému.
Dlouhodobým záměrem Ministerstva práce a sociálních věcí je systém stupnic platových tarifů sjednocovat, k tomu ovšem může být přistoupeno až budou k dispozici adekvátní zdroje k pokrytí nákladů takového kroku.
Připomínkové místo by návrh vypořádání akceptovalo pouze „za předpokladu záruky ze strany MPSV, že k přepracování stávajícího systému odměňování dojde nejpozději do 1. 1. 2026“.
Nad rámec návrhu (systém odměňování)
Ústecký kraj
Požadujeme revizi a analýzu stávajícího systému odměňování jak z pohledu počtu platových stupňů, který je za dobu používání v praxi vnímán jako neúčelný a neefektivní, tak z důvodů výše uvedených.
K udržení spravedlivého systému nepřispívá ani v poslední době časté rušení stupnic a následné zavádění stupnic nových, kdy tarifní stupnice, podle které jsou odměňováni zaměstnanci veřejné správy, se z hlediska výše platových tarifů dostala z prvního na poslední místo, a tím atraktivitu práce zaměstnance veřejné správy totálně degradovala. Poslední již zmiňované navyšování platových tarifů, zcela nepochopitelně o paušální částku, stupnici již zcela znehodnotilo a jakýkoli systém se z ní vytratil.
Kraje i Asociace krajů na tuto významně problémovou oblast upozorňují dlouhodobě, a to jak v rámci připomínkových řízení při změnách příslušných nařízení vlády v souvislosti s navyšováním platových tarifů, tak v rámci pracovních skupin a komisí např. Celostátní komise pro hodnocení prací a tvorbu katalogu prací nebo Pracovní skupiny pro odměňování státních zaměstnanců
a zaměstnanců ve veřejných službách a správě v gesci MPSV.
NEAKCEPTOVÁNO
Připomínka jde nad rámec předloženého návrhu, jehož konkrétní části jsou předkládány buďto po dosažení shody dotčených subjektů, jako např. předložená valorizace platových tarifů, nebo jsou prováděny v návaznosti na změny provedené v zákonné právní úpravě, např. rozdělení platových tříd do skupin prací pro určení platového tarifu, nebo jde jen o dílčí změny v jednotlivých institutech platového systému.
Dlouhodobým záměrem Ministerstva práce a sociálních věcí je systém stupnic platových tarifů sjednocovat, k tomu ovšem může být přistoupeno až budou k dispozici adekvátní zdroje k pokrytí nákladů takového kroku.
Připomínkové místo se způsobem vypořádání souhlasí.
Nad rámec návrhu (systém odměňování)
Liberecký kraj
Rušení a přidávání stupnic platových tarifů (příloh) nařízení vlády
K udržení spravedlivého systému nepřispívá ani v poslední době časté rušení stupnic a následné zavádění stupnic nových, kdy tarifní stupnice, podle které jsou odměňováni zaměstnanci veřejné správy, se z hlediska výše platových tarifů dostala z prvního na poslední místo, a tím atraktivitu práce zaměstnance veřejné správy totálně degradovala. Poslední již zmiňované navyšování platových tarifů, zcela nepochopitelně o paušální částku, stupnici již zcela znehodnotilo a jakýkoli systém se z ní vytratil.
Kraje i Asociace krajů na tuto významně problémovou oblast upozorňují dlouhodobě, a to jak v rámci připomínkových řízení při změnách příslušných nařízení vlády v souvislosti s navyšováním platových tarifů, tak v rámci pracovních skupin a komisí např. Celostátní komise pro hodnocení prací a tvorbu katalogu prací nebo Pracovní skupiny pro odměňování státních zaměstnanců a zaměstnanců ve veřejných službách a správě v gesci MPSV.
Znovu tedy důrazně žádáme o revizi, analýzu stávajícího systému odměňování jak z pohledu počtu platových stupňů, který je za dobu používání v praxi vnímán jako neúčelný a neefektivní, tak z důvodů výše uvedených.
NEAKCEPTOVÁNO
Připomínka jde nad rámec předloženého návrhu, jehož konkrétní části jsou předkládány buďto po dosažení shody dotčených subjektů, jako např. předložená valorizace platových tarifů, nebo jsou prováděny v návaznosti na změny provedené v zákonné právní úpravě, např. rozdělení platových tříd do skupin prací pro určení platového tarifu, nebo jde jen o dílčí změny v jednotlivých institutech platového systému.
Dlouhodobým záměrem Ministerstva práce a sociálních věcí je systém stupnic platových tarifů sjednocovat, k tomu ovšem může být přistoupeno až budou k dispozici adekvátní zdroje k pokrytí nákladů takového kroku.
Připomínkové místo se způsobem vypořádání souhlasí.
Nad rámec návrhu (systém odměňování)
Kraj Vysočina
Navrhujeme celkovou revizi a změnu v konstrukci platových tarifů.
Současná uplatněná konstrukce postrádá pro praxi smysl. Platové tarify ve značné míře nedosahují úrovně zaručeného platu a je třeba je praxi dorovnávat. Což přináší zvýšenou administrativní zátěž a systém není pro praxi nikterak motivační (následné stanovení osobního příplatku po zapracování v praxi nahrazuje další část zaručeného platu viz jeho limit s výrazným překročením stanovených tarifů).
Tuto připomínku považujeme za zásadní.
NEAKCEPTOVÁNO
Připomínka jde nad rámec předloženého návrhu, jehož konkrétní části jsou předkládány buďto po dosažení shody dotčených subjektů, jako např. předložená valorizace platových tarifů, nebo jsou prováděny v návaznosti na změny provedené v zákonné právní úpravě, např. rozdělení platových tříd do skupin prací pro určení platového tarifu, nebo jde jen o dílčí změny v jednotlivých institutech platového systému.
Dlouhodobým záměrem Ministerstva práce a sociálních věcí je systém stupnic platových tarifů sjednocovat, k tomu ovšem může být přistoupeno až budou k dispozici adekvátní zdroje k pokrytí nákladů takového kroku.
Připomínkové místo bere návrh vypořádání připomínky na vědomí.
Nad rámec návrhu (systém platových stupňů)
Ústecký kraj
Požadujeme upravení platových stupňů tak, aby byly více motivační pro mladé uchazeče, jejichž praxi z komerční sféry nelze uznat jako započitatelnou.
Odůvodnění:
Počet platových stupňů je při počtu 12 platových stupňů, kdy první stupeň je určen pro zaměstnance do 1 roku započitatelné praxe a 12. platový stupeň pro zaměstnance nad 32 let započitatelné praxe, neúčelný, neefektivní a demotivující zejména pro mladé uchazeče o zaměstnání a zájemce s praxí z komerční sféry ve středním věku, jejichž praxi nelze uznat jako započitatelnou. Přitom zaměstnanci
z mladé a střední generace patří často k těm proaktivním a nejvýkonnějším.
Z praxe na krajských úřadech je zřejmé, že po zaměstnanci na konkrétní pozici lze spravedlivě požadovat po 5 letech započitatelné praxe odborně stejně náročnou a kvalitní práci, odpovědnost za výstupy jako po zaměstnanci se započitatelnou praxí 32 let a vyšší.
Platový tarif (příloha č. 1) se ale u těchto dvou zaměstnanců např. v 11. platové třídě liší o 11 890 Kč.
Pozn. 11. platová třída odpovídá průměrné platové třídě zaměstnanců zařazených do krajských úřadů v roce 2024.
Vzhledem k tomu, že prakticky není rozdíl ve složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce požadované a vykonávané zaměstnancem s 5 lety a 32 a více lety praxe, stávající rozvrstvení platových stupňů zaměstnavatelům znemožňuje dodržování povinnosti dané ustanovením § 110 zákoníku práce, a to že za stejnou práci náleží stejný plat.
NEAKCEPTOVÁNO
Připomínka jde nad rámec předloženého návrhu, který nemá ambici zásadně upravovat systém platových stupňů při určování platových tarifů zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Oproti návrhu obsaženému v připomínce stojí na druhé straně opakovaně uplatňované podněty poukazující na nedostatečný počet platových stupňů, resp. nezohledňování růstu praxe zaměstnanců po dosažení 32 let praxe v kontextu prodlužující se doby odchodu do důchodu. Na přístupu ke změně právní úpravy platových stupňů tedy dosud nebyla nalezena shoda.
Připomínkové místo se způsobem vypořádání souhlasí.
Nad rámec návrhu (systém platových stupňů)
Liberecký kraj
Počet platových stupňů je při počtu 12 platových stupňů, kdy první stupeň je určen pro zaměstnance do 1 roku započitatelné praxe a 12. platový stupeň pro zaměstnance nad 32 let započitatelné praxe, neúčelný, neefektivní a demotivující zejména pro mladé uchazeče
o zaměstnání a zájemce s praxí z komerční sféry ve středním věku, jejichž praxi nelze uznat jako započitatelnou. Přitom zaměstnanci z mladé a střední generace patří často k těm proaktivním a nejvýkonnějším.
Z praxe na krajských úřadech je zřejmé, že po zaměstnanci na konkrétní pozici lze spravedlivě požadovat po 5 letech započitatelné praxe odborně stejně náročnou a kvalitní práci, odpovědnost za výstupy jako po zaměstnanci se započitatelnou praxí 32 let a vyšší.
Platový tarif (příloha č. 1) se ale u těchto dvou zaměstnanců např. v 11. platové třídě liší o 11 890 Kč.
Pozn. 11. platová třída odpovídá průměrné platové třídě zaměstnanců zařazených do krajských úřadů v roce 2024.
Vzhledem k tomu, že prakticky není rozdíl ve složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce požadované a vykonávané zaměstnancem s 5 lety a 32 a více lety praxe, stávající rozvrstvení platových stupňů zaměstnavatelům znemožňuje dodržování povinnosti dané ustanovením § 110 zákoníku práce, a to že za stejnou práci náleží stejný plat.
NEAKCEPTOVÁNO
Připomínka jde nad rámec předloženého návrhu, který nemá ambici zásadně upravovat systém platových stupňů při určování platových tarifů zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Oproti návrhu obsaženému v připomínce stojí na druhé straně opakovaně uplatňované podněty poukazující na nedostatečný počet platových stupňů, resp. nezohledňování růstu praxe zaměstnanců po dosažení 32 let praxe v kontextu prodlužující se doby odchodu do důchodu. Na přístupu ke změně právní úpravy platových stupňů tedy dosud nebyla nalezena shoda.
Připomínkové místo se způsobem vypořádání souhlasí.
Nad rámec návrhu
Ministerstvo zdravotnictví
V nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, navrhujeme do návrhu ustanovení § 5 odst. 3 písm. a) vložit také povolání farmaceut. Jedná se o návrh na sloučení kategorií lékařských zdravotnických povolání dle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, do jednoho platového tarifu. S ohledem na skutečnost, že návrh sjednocuje odměňování nelékařských zdravotnických pracovníků a pracovníků v sociálních službách, kdy tím efektivně roste jako jediným pracovníkům v sociálních službách plat o částku podstatně výše než 1 400 Kč, žádáme o zařazení povolání farmaceut mezi povolání lékařská, tak jak je definován dle zákona č. 95/2004 Sb.
AKCEPTOVÁNO
Povolání farmaceut bude zařazeno mezi zdravotnická povolání uvedená v § 5 odst. 3 písm. a) nařízení vlády č. 341/2017 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025.
Nad rámec návrhu
Generální inspekce bezpečnostních sborů
Navrhujeme do návrhu nařízení zařadit novelizační bod, na jehož základě by se do § 5 nařízení vlády č. 341/2017 Sb. doplnil nový odstavec 5 v níže uvedeném znění se stanovenou účinností od
1. ledna 2026 tak, aby provedením této změny nebylo zasahováno do aktuálně probíhajícího legislativního procesu schvalování státního rozpočtu na rok 2025.
X. V § 5 se doplňuje nový odstavec 5, který včetně poznámky pod čarou č. x zní:
„Zaměstnanci, který je zaměstnancem bezpečnostních sborůx), přísluší platový tarif podle odstavce 1 zvýšený o částku, která odpovídá 25 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen, tato částka se zaokrouhluje na celé desetikoruny směrem nahoru.
_________________
x) § 1 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.“
Za předpokladu, že výše uvedené řešení nebude z ekonomického hlediska v navrhovaném rozsahu ke stanovenému datu 1. ledna 2026 proveditelné, navrhujeme kompromisní variantu spočívající v zařazení dvou novelizačních bodů do návrhu nařízení, které by do § 5 nařízení vlády č. 341/2017 Sb. doplnily nový odstavec 5 se stanovenou odloženou a dělenou účinností zohledňující nejen státní rozpočet na rok 2025, ale rovněž umožňující zajištění dostatečného finančního krytí požadovaného řešení na roky následující.
Y. V § 5 se doplňuje nový odstavec 5, který včetně poznámky pod čarou č. y zní:
„Zaměstnanci, který je zaměstnancem bezpečnostních sborůy), přísluší platový tarif podle odstavce 1, který bude vždy od 1. ledna příslušného kalendářního roku zvýšen o částku odpovídající 5 % tohoto tarifu a částku, o kterou byl takto zvýšen v předchozích kalendářních letech. Tato částka se zaokrouhluje na celé desetikoruny směrem nahoru.“
_______________________
y) § 1 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.“
Z. V § 5 se doplňuje nový odstavec 5, který včetně poznámky pod čarou č. z zní:
„Zaměstnanci, který je zaměstnancem bezpečnostních sborůz), přísluší platový tarif podle odstavce 1 zvýšený o částku, která odpovídá 25 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen, tato částka se zaokrouhluje na celé desetikoruny směrem nahoru.
_______________________
z) § 1 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.“
Účinnost novelizačního bodu Y navrhujeme stanovit od 1. ledna 2026
a účinnost novelizačního bodu Z navrhujeme stanovit od 1. ledna 2030.
Odůvodnění:
Navrhujeme, aby zaměstnanci bezpečnostních sborů byli zařazeni do samostatné kategorie s odpovídající úpravou platového tarifu, neboť na zaměstnance bezpečnostních sborů jsou kladeny zvýšené nároky související se specifickou povahou činnosti bezpečnostních sborů a dopadá na ně řada omezení s tím spojená.
Konkrétně zaměstnanci inspekce vykonávají činnosti nezbytné k zabezpečení řádného fungování samotné inspekce a významně se tak podílejí na plnění zákonných úkolů inspekce, což se rovněž promítlo do novely zákona č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů, ve znění účinném od 1. ledna 2025, konkrétně do § 1 odst. 3 daného zákona.
Zajištěním odpovídajícího odměňování těchto zaměstnanců dojde ke zvýšení konkurenceschopnosti inspekce i ostatních bezpečnostních sborů na trhu práce, což se pozitivně promítne v možnostech výběru potenciálních zaměstnanců.
Pro úplnost dodáváme, že obdobný návrh byl nejen ze strany inspekce uplatněn již v roce 2022. V této souvislosti byl v rámci vypořádání připomínek přislíben vznik politicko-odborné pracovní skupiny k problematice odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců, přičemž případné systémové změny právní úpravy měly být předloženy v návaznosti na výsledky jednání této pracovník skupiny, k čemuž však nedošlo.
NEAKCEPTOVÁNO
Otázka zajištění „personálních kapacit“ je s ohledem na snižování reálné hodnoty platů a napjaté situace na trhu práce problémem, jemuž čelí celá veřejná správa. Selektivně upřednostnit civilní zaměstnance bezpečnostních sborů v tomto kontextu není opodstatněné, neboť veřejné služby a správa zahrnují řadu činností, které jsou přinejmenším stejně zásadní pro chod státu, jako podpůrné činnosti civilních zaměstnanců bezpečnostních sborů. Představu, že by bezpečnostní sbory měly získat konkurenční výhodu vůči zbytku státní správy uvedeným způsobem tedy nelze přijmout.
K tomu je třeba uvést, že odměňování zaměstnanců v pracovním poměru vychází z obecných hledisek stanovených v § 109 a § 110 zákoníku práce a, přičemž se posuzuje především složitost, odpovědnost a namáhavost práce (tj. kritéria náročnosti) a v platové sféře některé další pracovní podmínky napříč celou veřejnou správou. Každá změna systému odměňování tak musí být řádně zdůvodněna ve vztahu k ostatním zaměstnancům ve veřejné správě a službách, tj. čím práce zaměstnanců bezpečnostních sborů svou náročností paušálně převyšuje práci všech ostatních zaměstnanců a z jakého důvodu je to právě o 25 %. K tomu je namístě dodat, že princip rovného odměňování zaměstnanců, jejichž prostředky na platy jsou hrazeny z jednoho zdroje vyplývá i z předpisů evropského práva, proto bez podrobného zdůvodnění navrhovaného rozdílu v odměňování nelze o takové změně uvažovat.
Připomínkové místo s návrhem vypořádání souhlasí.
Nad rámec návrhu
(příspěvek na přenesenou působnost)
Ministerstvo vnitra
Stupnice platových tarifů podle platových tříd a platových stupňů pro zaměstnance uvedené v § 5 odst. 1 se vztahuje mimo jiné na zaměstnance územních samosprávných celků. Ti sice nejsou placeni ze státního rozpočtu, ale v případě výkonu státní správy se na jejich činnost poskytuje ze státního rozpočtu příspěvek na výkon přenesené působnosti.
Požadujeme zajistit, aby navrhované navýšení platových tarifů bylo reflektovalo i ve valorizaci finančního objemu příspěvku na výkon státní správy v rámci státního rozpočtu v kapitole Všeobecná pokladní správa pro další roky.
NEAKCEPTOVÁNO
Problematika poskytování příspěvku na výkon státní správy není se stanovováním platových tarifů funkčně provázána a je upravena jiným právním předpisem v gesci jiného resortu než předkladatele.
Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání připomínky.
Nad rámec návrhu
(příspěvek na přenesenou působnost)
Sdružení místních samospráv
SMS ČR oceňuje návrh na navýšení platových tarifů v příloze č. 1 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., po němž zástupci územně samosprávných celků (ale i jiných veřejnoprávních zaměstnavatelů) dlouhodobě volají. Za vhodnější variantu bychom považovali navýšení platových tarifů o 10 %, jak bylo navrženo v srpnu tohoto roku.
V souvislosti s aktuálním návrhem nicméně požadujeme pro následující rok adekvátně navýšit příspěvek na výkon státní správy tak, aby pokrylo předpokládaný dopad navýšení do rozpočtů územních samosprávných celků ve výši cca 4,57 mld. Kč včetně příslušenství. Navýšení platových tarifů musí být rovněž zohledněno při plánovaných změnách rozpočtového určení daní.
Odůvodnění:
Jak předpokládá i důvodová zpráva, navýšení platů zaměstnanců odměňovaných podle přílohy č. 1 bude automaticky znamenat navýšení výdajů příslušných zaměstnavatelů. Proto z logiky věci musí být zohledněno v aktuálních debatách o změnách rozpočtového určení daní obcí a krajů.
V případě obcí a krajů pak výrazná část náplně práce těchto zaměstnanců připadá na výkon státní správy v přenesené působnosti, tj. na činnost vykonávanou pro stát a v jeho prospěch. Příspěvek na výkon státní správy dlouhodobě plně nepokrývá náklady, které obce na výkon státní správy musí vynakládat. V posledních letech navíc nebyl valorizován, resp. v rámci úsporných opatření byl dokonce snížen, což v kombinaci s vysokou kumulovanou mírou inflace za poslední roky problém dramaticky prohlubuje. K dalšímu navýšení dofinancování z obecních prostředků by pak došlo po navýšení platových tarifů. Z výše uvedených důvodů proto požadujeme adekvátní navýšení příspěvku na výkon státní správy.
NEAKCEPTOVÁNO
Problematika poskytování příspěvku na výkon státní správy není se stanovováním platových tarifů funkčně provázána a je upravena jiným právním předpisem v gesci jiného resortu než předkladatele.
Připomínkové místo mění připomínku na doporučující.
Nad rámec návrhu (katalog prací)
Sdružení místních samospráv
Požadujeme, aby předkladatel v co nejbližší době odstranil nedůvodnou diskriminaci mezi úředníky stavebních úřadů obcí I. a II. typu a úředníky stavebních úřadů obcí s rozšířenou působností tak, že vypustí z katalogu zvláštní druhy práce vykonávané úředníky stavebních úřadů obcí s rozšířenou působností, a druhy práce „Výkon obecního stavebního úřadu“, „Koordinace výkonu působnosti obecního stavebního úřadu, „Výkon působnosti krajského stavebního úřadu“ a „Koordinace výkonu působnosti krajského stavebního úřadu“ přesune o jednu platovou třídu výš (z 10.-14. platové třídy do 11.-15. platové třídy).
Odůvodnění:
Činnost úředníků stavebních úřadů obcí I. a II. typu se od činnosti úředníků stavebních úřadů obcí s rozšířenou působností prakticky neliší. Rozhodování ve věcech bytových domů, silnic II. a III. třídy, místních a veřejně přístupných účelových komunikací, technické infrastruktury v elektroenergetice nebo plynárenství, a vodního díla, kde nevykonává působnost krajský stavební úřad, nelze z odborného hlediska považovat za výrazně náročnější, než rozhodování o ostatních stavebních záměrech.
Rozdílná výše odměn na obecních stavebních úřadech je tedy v rozporu s principem spravedlivého odměňování ve veřejné správě. Jejím důsledkem je navíc nežádoucí odliv úředníků z menších stavebních úřadů na stavební úřady v obcích s rozšířenou působností, který se v dlouhodobém horizontu bude stále prohlubovat. Proto žádáme o co nejrychlejší nápravu současného stavu.
NEAKCEPTOVÁNO – ROZPOR
Připomínka jde nad rámec předloženého návrhu. Zařazení prací v oblasti stavebního řádu bylo stanoveno ve spolupráci s gesčním orgánem a po zvážení všech podstatných okolností v relaci na zařazení ostatních prací ve veřejných službách a správě. Finanční nedostatečnost a nekonkurenceschopnost platů úředníků stavebních úřadů, jakož i ostatních zaměstnanců platové sféry nelze řešit prostřednictvím katalogu prací, jehož účelem je pouze stanovení relací prací jejich podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti.
Náročnost prací obecního stavebního úřadu se od náročnosti prací obecního stavebního úřadu obce s rozšířenou působností podle § 34a stavebního zákona odlišuje. Odlišná složitost nevyplývá z většího množství práce, ale z náročnosti řešených věcí vymezených v hlavě III – působnost ve věcech stavebního řádu stavebního zákona. Definice příkladů prací byla konstruována ve spolupráci s gesčním rezortem (MMR) a projednána komisí pro hodnocení prací.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání a trvá na uplatněné připomínce.